U nároků na vyplacení výtěžku z prodeje počíná se promlčení dnem prodeje.

Počátek promlčení u nároků z dobírek posunut s 90. dne na 42 dní po uplynutí dodací lhůty.

V druhém odst. § 3 jasně nyní vyjádřeno, že další reklamace, které se týkají téhož nároku, nestaví promlčení. Staví tudíž další reklamace opět promlčení, je-li jejím předmětem jiný nárok z téže přepravní smlouvy. Tak ku př. týkala - li se první reklamace překročení dodací lhůty, může býti promlčení opět staveno druhou reklamací, která se týká návratku.

Čl. 46 až 55 beze změny.

Čl. 56. Změněna byla tu základna pro výpočet zlatého franku v úmluvě užívaného.

Čl. 57 až 59 beze změny.

Čl. 60. Doplněn novým § 2, podle kterého nová Úmluva, sjednaná na revisní konferenci v Římě, jakmile vstoupí v platnost, zrušuje Úmluvu, dosud platnou, a to i vůči těm smluvním stranám, které novou úmluvu by neratifikovaly.

Čl. 61 byl rozšířen a doplněn zvláštními ustanoveními pro určité druhy přeprav, a to:

§ 1. Pro přepravu soukromých vozů platí ustanovení Přílohy VII.

§ 2. Pro přepravu spěšnin mohou železnice vhodnými ustanoveními tarifními sjednati některé zvláštní podmínky podle Přílohy VIII.

§ 3. Pro případy níže vyjmenované, mohou sjednati dva nebo více smluvních států zvláštními dohodami nebo železnice vhodnými tarifními ustanoveními jisté přepravní podmínky, které mohou odporovati této úmluvě, zejména může býti smluveno užívání přepravních listin, odlišných od vzorce Přílohy II.

Jsou to tyto přepravy:

1. přepravy s přepravní listinou, určenou pro obchod,

2. přepravy, ve kterých zásilka může býti vydána jen na odevzdání druhopisu nákladního listu,

3. přepravy časopisů,

4. přepravy zboží, určeného pro veletrhy nebo výstavy,

5. přepravy přepravních skříní prázdných nebo naplněných,

6. přepravy nakládacích pomůcek a chránidel zboží, přepravovaného po železnicích, od tepla a zimy.

Na podkladě těchto ustanovení budou moci nyní železnice stanoviti podmínky pro přepravy výše vyjmenované, aniž by vázány byly striktními předpisy M. ú. Z. Pouze při sjednávání podmínek pro přepravu spěšnin vázány jsou rámcovými předpisy Přílohy VIII.

Čl. 63 je nový. Podle něho musí býti tato úmluva ratifikována a ratifikační listiny co nejdříve uloženy u švýcarské vlády. Jakmile bude úmluva ratifikována alespoň 15 smluvními státy, může švýcarská vláda vstoupiti se zúčastněnými vládami v jednání o počátku platnosti úmluvy.

Čl. 64 beze změny.

Čl. 65 je nový. Do něho převzata byla z Protokolu k nyní platné M. ú. Z. přechodná ustanovení o právu státu z důvodů hospodářských nebo finančních vydati zákaz dobírek a záloh, zakázati nebo naříditi nucené vyplácení přepravného, jakož i zakázati dodatečné příkazy na změnu přepravní smlouvy, pokud jde o vyplácení nebo dobírky.

Nebylo sem však převzato ustanovení o právu snižovati nejvyšší částky, stanovené v čl. 29 a 36.

Opatření podle tohoto článku zavedená nabývají účinnosti teprve po uplynutí lhůty osmidenní, počítané ode dne, kdy ústřední úřad oznámí toto opatření ostatním státům. Zásilek již přepravovaných se opatření tato netýkají.

K nové Mezinárodní úmluvě o přepravě zboží po železnicích je přičleněno osm příloh, které jsou její součástí: Příloha I obsahuje předpisy o předmětech, připuštěných ku přepravě za určitých, v příloze blíže uvedených podmínek.

Za stále vzrůstajícího rozvoje chemického průmyslu podléhají ustanovení této přílohy častým změnám, jež provádí komise znalců, kterou ústřední úřad pro mezinárodní železniční přepravy podle potřeby svolává.

Z tohoto důvodu nejednala revisní konference v Římě o ustanovení této přílohy. Přece však přezkoumala ustanovení čl. 3 a 4 M. ú. Z. o přepravě látek z přepravy vyloučených nebo v ní jen podmínečně připuštěných a nahradila v čl. 3, č. 4, písm. C, slova: "látky odpor vzbuzující nebo zapáchající" slovy: "látky odpor vzbuzující nebo způsobilé vyvolati nákazu".

Ustanovení dosud platné přílohy byla revidována v červenci 1934 na poradě výboru odborníků v Hamburku a tvoří nyní přílohu I k této úmluvě.

Příloha I k M. ú. Z. byla změněna jak po stránce formální, tak po stránce věcné.

Po stránce formální bylo u každé třídy provedeno rozdělení příslušných ustanovení tak, aby ustanovení stejného druhu byla uvedena u každé třídy v odstavci označeném stejným písmenem.

Touto systematikou bylo docíleno žádoucí přehlednosti celého textu jak pokud jde o ustanovení týkající se výrobců a přepravců, tak i železničních orgánů, pro něž přehlednost těchto důležitých předpisů má nemalý význam.

Po stránce věcné byla ustanovení přílohy přizpůsobena novým poznatkům vědy a výsledkům zkušeností ze železniční přepravy. Se zřením k tomu byla řada podmínek přepravních zmírněna, některé předměty, které nebylo dosud dovoleno přepravovati po železnici, byly připuštěny ku přepravě a některé látky, jichž přeprava byla jen podmínečně dovolena, byly uvolněny ku přepravě zcela bez podmínek.

Zatím, co dříve látky tříd I a II nebylo dovoleno adresovati v nákladním listu na přihlášku, bylo pro látky tříd Id a Ie a pro některé látky tříd Ia, Ib, Ic a II toto omezující ustanovení zrušeno, ježto tím bezpečnost provozu nijak nemůže býti ohrožena.

U třídy I byly jako oddíl C vedle trhavin a střelivin zařaděny i předpisy pro odpadky nitrocelulosových filmů.

Velkou potíží i výdajem pro průmysl bylo opatřování osvědčení od chemika znalce, uznaného železnicí, že látky (zejména výbušiny a munice) vyhovují svým složením, povahou i obalem podmínkám přílohy I, že byly za tím účelem zkoušeny. Ve většině případů bylo toto ustanovení zrušeno a nahrazeno ustanovením, že podobné osvědčení v nákladním listu dá pouze odesilatel. Změnou tohoto předpisu bylo vyhověno praktické potřebě, aniž tím dotčena jest záruka bezpečnosti zásilky, ježto osvědčení chemika znalce bývalo často prováděno spíše jako formalita.

Některé plyny vyloučené dosud z přepravy (jako butan, propan, isobutan a pod. ) byly zařazeny mezi látky, které je dovoleno přepravovati.

Pro periodické zkoušky pro nádoby na plyny (zejména chlor) byly prodlouženy doby, v nichž zkoušky vodním tlakem musí býti opakovány. Toto zmírnění předpisů stalo se na žádost našeho průmyslu chemického, jenž poukazoval jednak na moment nebezpečí, který příliš častým prováděním zkoušek vodním tlakem a zbytečným namáháním látky, z níž nádoby jsou zrobeny, se spíše může zvětšiti, nežli snížiti, jednak na značné výdaje spojené s těmito výkony.

Malá množství některých plynů (jako kysličník siřičitý v ledotvorných strojích, stlačený kyslík na 0'3 kg cm2 v gumových pytlících, kysličník uhličitý o obsahu 220 cm3 a pod. ) byla uvolněna pro přepravu po železnici zcela bez podmínek.

Opětovným přáním z řad průmyslu, aby některé látky hořlavé třídy III, jichž přeprava byla dovolena pouze ve vozech otevřených, byly připuštěny ku přepravě také ve vozech krytých, bylo ve značné míře vyhověno.

Příloha II. obsahuje vzorec nového mezinárodního nákladního listu a druhopisu, který znamená pro přepravce mnohé výhody, spočívající zejména v tom, že nákladní list i druhopis možno sepisovati průpisem.

U nového vzorce mezinárodního nákladního listu byla stanovena přesně velikost formátu rozměry 420x297 mm. Přední strana určena pro zápisy odesilatelovy, zadní část obsahuje sloupce pro výpočet dovozného a dosti značný prostor pro nezávazné odesilatelovy poznámky.

Příloha III. obsahuje vzorec všeobecného prohlášení, že obal chybí, nebo že je vadný.

Není tu změn od vzorce dnešní platné Úmluvy.

Bývalá příloha IV. (Vzorec výplatního účtu) byla zrušena z důvodu, že úprava týká se čistě jen vnitřní služby železniční.

Příloha IV. (byv. příloha V. ) obsahuje vzorec pro změny přepravní smlouvy.

Není tu změn od vzorce dnešní platné úmluvy.

Příloha V. (býv. příloha VI. ) obsahuje řád ústředního úřadu pro mezinárodní železniční přepravy.

Zůstává beze změny.

Příloha VI. (býv. příloha VII. ) obsahuje řád komise znalců.

Zůstává beze změny.

Příloha VII. obsahuje Mezinárodní řád o přepravě soukromých vozů.

Přeprava soukromých vozů byla upravována dosud jen tarify jednotlivých správ železničních. Mezinárodní železniční Unie vypracovala svého času za účelem sjednoceni různých tarifních ustanovení platících dosud o přepravě těchto vozidel "Mezinárodní řád pro přepravu soukromých vozů" a doporučila železničním správám, aby jej převzaly do svých tarifů. Jelikož však tento řád nebyl součástí M. ú. Z., vázal jen železniční správy, které jej uveřejnily ve svých tarifech a platil pro ně jako smluvní právo.

Věcná podstata tohoto řádu daleko však přesahuje rámec tarifních ustanovení. Proto jevilo se nutným upraviti mezinárodní přepravu soukromých vozů zákonitým způsobem.

Vytvoření Mezinárodního řádu pro přepravu soukromých vozů, který tvoří součást M. Ú. Z. a má tudíž zákonitou platnost, byly jednak odstraněny sporné otázky o právní podstatě dřívějšího řádu a vytvořena větší právní jistota pro zařaditele soukromých vozů.

Pro přepravu soukromých vozů platí tudíž M. Ú. Z., pokud tato ustanovení nejsou změněna nebo doplněna zvláštními ustanoveními přílohy VII. k M. Ú. Z. (viz § 1, čl. 61 M. Ú. Z. ).

článek první přílohy VII. stanoví definici soukromých vozů a určuje, které vozy jsou připuštěny v mezinárodní přepravě k oběhu jako soukromé vozy.

Čl. 2 jedná o příkazním právu odesilatele, resp. majitele soukromého vozu a jakým způsobem se toto právo vykonává.

Čl. 3 stanoví podmínky pro přepravu soukromých vozů.

Čl. 4 vylučuje dobírky, zálohy a odpověď zájmu na dodání u zásilek soukromých vozů.

Čl. 5 upravuje otázku odpovědnosti a stanoví podmínky, za kterých železnice odpovídá.

Čl. 6 obsahuje všeobecná ustanovení o subsidierní platnosti M. Ú. Z. pro přepravu soukromých vozů.

Příloha VIII. obsahuje Mezinárodní řád o přepravě spěšnin.

Ustanovení tato jsou rámcová a obsahují všeobecné předpisy právního rázu pro zvláštní druh této přepravy. Předpisy rázu manipulačního a tarifního přenechány i nadále .k úpravě tarifům, aby další rozvoj mezinárodní přepravy spěšnin rigorosními předpisy nebyl podvázán, železnice mohou tudíž postupovati při sjednávání podmínek pro přímou přepravu spěšnin bez zřetele na předpisy M. Ú. Z. až na ustanovení o ručení (čl. 26-29, 31-32, 36-46), od kterých se podle § 6 nesmějí odchýliti.

§ 3 předpisuje kogentně, že průvodní listina musí obsahovati alespoň označení odesílací stanice a stanice určení, jméno a adresu odesilatele a příjemce, označení spěšniny podle kusů, obalu a druhů zboží a označení případných celních listin.

§ 5 stanoví, že dodací lhůta musí býti bezpodmínečně kratší než nejkratší dodací lhůta v M. Ú. Z.

II. Mezinárodní úmluva o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích (M. Ú. C. ).

Nová Mezinárodní úmluva o přepravě cestujících a zavazadel (M. Ú. C. ) je proti dosud platné úmluvě na velmi četných místech pozměněna a doplněna. Valná část nových ustanovení byla převzata buď beze změny nebo jen s nepatrnými změnami z dnešních jednotných doplňujících ustanovení k M. Ú. C., takže prakticky nejde vlastně o ustanovení nová, nýbrž o ustanovení již dnes jak tarif platná. Řada změn - zejména pokud jde o ručení - byla provedena v důsledku změny příslušných ustanovení v M. Ú. Z.

V úmluvě o přepravě cestujících a zavazadel provedeny byly tyto změny:

Článek první zůstává beze změny.

čl. 2 doplněn novým § 4, který analogicky jako v úmluvě o přepravě zboží umožňuje ve formě tarifu vydati předpisy pro mezinárodní přepravy, na nichž jsou zúčastněny železnice zároveň s jinými přepravními podniky.

Čl. 3-6 beze změny.

Čl. 7. Doplněn dosavadní text § 2 ustanovením, že jízdné pro děti nesmí býti větší než polovina jízdného pro dospělé, aniž by tím však bylo dotčeno ustanovení o zaokrouhlování jízdného, platné u dráhy, jízdenku vydavší (např. jízdné pro dospělé 8'30 Kč, pro děti 4. 20 Kč).

čl. 8. Doba platnosti jízdenek byla prodloužena, a to tak, že jednoduchá jízdenka za každých započatých 100 km (dosud 150 km) musí platiti alespoň 1 den, nejméně však 2 dny. Jízdenka zpáteční musí napříště platiti za každých započatých 50 km alespoň 1 den, nejméně však alespoň 4 dny (dnes na př. platí zpáteční jízdenka na 50 km 2 dny - příště bude platiti 4 dny, na 100 km 3 dny - příště 4 dny, na 600 km 8 dní - příště 12 dní).

Nový je § 4, který však obsahuje pouze vhodně upravená dnešní jednotná doplňující ustanoveni 2 a 3 k čl. 8.

čl. 9. Text § 1, jenž všeobecně odkazoval jen na předpisy, platné na každé železnici, nahrazen dnešními jednotnými doplňujícími ustanoveními 1 a 2 k čl. 9, které otázku nároku na místo (obložení jeho) jasně upravují.

čl. 10, který dosud ponechával volnost tarifům, kdy a za jakých podmínek může cestující přerušiti jízdu, doplněn nyní jako § 2-5 dosavadními jednotnými doplňujícími ustanoveními 1-4 k témuž článku, která obsahují určité podmínky přerušení jízdy.

čl. 11 beze změny.

čl. 12. Jako nové §§ 2 a 3 převzaty (s nepatrnými změnami) jednotná doplňující ustanovení 1 a 2 k témuž článku. Podle § 1 tohoto článku se počítá nyní přirážka podle řádu železnice, na které zaplacení přirážky se požaduje.

Čl. 13-14 nepatrně stylisticky upraven.

Čl. 15 neposkytuje již více v § 1 železnici možnost, aby mohla tarifem stanoviti jiná obmezení pro ruční zavazadla, než která připouští v tomto paragrafu úmluva sama. V § 2 je důležitá změna ta, že jako ruční zavazadlo je dovoleno vzíti s sebou nejen malé psy a jiná malá zvířata domácí, nýbrž nově i malá krotká zvířata vůbec (na př. opičku), pokud jsou v kleci, bedně, koši, nebo jiném vhodném obalu. Cestující je povinen zvíře (i psa), které vzal s sebou do vozu, buď držeti na klíně nebo je umístiti na místě, určeném pro ruční zavazadla (nad sedadlem nebo pod ním).

Čl. 16. Nepatrná stylistická změna.

Čl. 17. Důležitá změna nastává u cestovních zavazadel. Kdežto dosud byly pokládány za cestovní zavazadla "pouze předměty, určené k osobni potřebě cestujícího na cestu", budou podle nového čl. 17 cestovním zavazadlem "pouze předměty, určené k potřebě cestujícího" (vynechává se slůvko "osobní" a "na cestu"). Toto nové znění je pro cestující mnohem příznivější a bude zajisté s povděkem přivítáno. I § 2 čl. 17 přináší ve prospěch cestujících nové změny. Výpočet předmětů, které železnice přepravuje jako cestovní zavazadlo, byl ještě rozšířen (na př. vodní čluny do délky 3 m) a zároveň odpadla podmínka, "že jich cestující potřebuje". V důsledku tohoto značného rozšíření pojmu cestovního zavazadla bylo na konec § 2 vsunuto nové ustanovení, že tarify mohou obmeziti váhu, rozsah nebo množství předmětů v tomto paragrafu vyjmenovaných. Na konci § 4, jehož dosavadní text byl částečně znovu upraven, zařaděno nové ustanovení, že jsou připuštěny jako cestovní zavazadlo i filmy, pokud vyhovují obalem podmínkám M. ú. Z.

Čl. 18. Beze změny.

V čl. 19 byl doplněn § 1 ustanovením, že železnice může odmítnouti přepravu též takového zavazadla, na němž jsou zřejmé stopy poškození. Jako poslední věta § 1 bylo převzato dosavadní jednotné doplňující ustanovení k čl. 19. Dnes musí cestující podle § 3 odstraniti ze zavazadla staré štítky, adresy a pod., příště stačí, když je učiní nečitelnými.

Čl. 20. Podstatně byla rozšířena ustanovení § 1 dnešními jednotnými doplňujícími ustanoveními čl. 1 a 2 k čl. 20, jednak podmínkami pro přepravu t. zv. "nedoprovázených zavazadel", která teprve v posledních letech vznikla. Do § 2 převzata dnešní jednotná doplňující ustanovení 3 a 4 k čl. 20. Nový je § 7 a § 8, podle kterých pro vypravení jízdních kol nebo sportovního nářadí mohou tarify stanoviti zvláštní předpisy. Cestující má právo podle předpisu, platných v odesílací stanici, udati vlak, kterým má železnice zavazadlo přepraviti. Neudá-li cestující vlak, přepraví železnice zavazadlo nejbližším vhodným vlakem. Musí-li býti zavazadlo na cestě překládáno do jiného vlaku, musí býti dále přepraveno přípojným vlakem, je-li tento určen též pro přepravu zavazadla a je-li ještě dosti času k překládce. Jinak musí býti přepraven nejbližším vhodným vlakem. Shora naznačená přeprava zavazadel může býti provedena potud, pokud tomu nebrání předpisy celní, finanční, policejní nebo jiných úřadů správních buď snad v odesílací stanici neb i kdekoliv. Mimo to dává Úmluva v posledním odstavci čl. 20 železnici právo přepravu zavazadel u určitých druhů vlaků neb do určitých vlaků vyloučiti neb omeziti.

čl. 21-22. Bez podstatných změn.

Čl. 23. Byl v § 1 doplněn stejně jako čl. 9 M. ú. Z. ustanovením, že stačí mezinárodní tarify uveřejniti jen v zemích, v nichž leží počáteční a konečná dráha, zúčastněná na tarifu.

čl. 24-29. Beze změn. Jen v čl. 26 přesně stanoveno, kdy zaniká nárok na návratek u jízdenek a kdy u zavazadlových lístků.

Čl. 30. V §§ 1 a 3 provedena důležitá změna tím, že napříště odpovídá železnice za zpožděný výdej cestovního zavazadla vůbec a nikoliv jako dnes pouze za škodu, vzešlou zpožděným výdejem. Tato změna jest úplně stejná se změnou, která se stala v M. ú. Z., čl. 27, §§ 1 a 3.

V čl. 31. Náhrada za úplnou nebo částečnou ztrátu zavazadel byla zvětšena při prokázané škodě až na 40 fr. za každý chybějící kilogram hrubé váhy (dosud 20 fr. ). Stejně byla zvýšena paušální náhrada, vyplacená za každý chybějící kilogram hrubé váhy, tehdy, když škoda není prokázána s 10 fr. na 20 fr. V poslední větě čl. 31 je pak výslovně řečeno, že větší náhrada může býti žádána pouze při opověděném zájmu na dodání a při zlém úmyslu nebo hrubé nedbalosti železnice.

Čl. 32. Kdežto dnes podle § 3 může cestující žádati, aby mu železnice nalezené zavazadlo vydala zdarma jen ve stanici určení neb odesílací, bude napříště povinna železnice dovézti zavazadlo podle přání cestujícího do kterékoliv stanice, ležící na přepravní cestě, při čemž cestující zaplatí zavazadelné ze stanice odesílací do stanice, kde mu nalezené zavazadlo bude vydáno. Kdežto dnes musí cestující, jemuž bylo dodatečně vydáno nalezené zavazadlo, vrátiti celou náhradu, kterou mu železnice již vyplatila z titulu ztráty zavazadla, podle nového ustanovení bude musiti vrátiti náhradu bez zavazadelného, které bylo do této náhrady zahrnuto.

Čl. 33 stanoví, že nárok na větší odškodnění (než podle tohoto čl. 33) může býti požadován pouze, byl-li opověděn zájem na dodání podle čl. 35 § 4 a při zlém úmyslu nebo hrubé nedbalosti železnice podle čl. 36.

Čl. 34. Text § 1 byl přestylisován a dosavadní paušální sazba náhrady 0'10 fr. za kilogram hrubé váhy zavazadla zvýšena na 0'20 fr., § 3 byl doplněn na konci novým odstavcem, že celková náhrada, vyplacená za částečnou ztrátu nebo poškození a zároveň též za zpožděný výdej zavazadla nesmí býti větší než by byla náhrada za úplnou ztrátu zavazadla (srovnej změnu čl. 33 M. ú. Z. ).

V čl. 35, čl. 42 a čl. 43 provedeny stejné změny jako v čl. 35, 42 a 43 M. ú. Z.

čl. 36 a 41. Beze změny.

Čl. 44. V § 2, bod 2, se prodlužuje lhůta k uplatnění nároků na zpožděný výdej zavazadla z dosavadních 14 dnů na 21 den.

V čl. 45 nastaly tyto změny:

1. nároky za škodu, způsobenou hrubou nedbalostí, které se dosud promlčovaly ve 3 letech, budou se promlčovati již po jednom roce;

2. další (opětovná) reklamace nestaví jen tehdy promlčení, týká - li se téhož nároku.

Obé tyto změny byly provedeny též v čl. 45 M. ú. Z.

Čl. 46-55 beze změny.

čl. 56 a 60 změněny obsahově stejně jako příslušné články v M. Ú. Z.

Čl. 57 až 59 beze změny.

čl. 62 beze změny. Zařaděn nový čl. 63 jako v M. Ú. Z.

Čl. 64 beze změny.

K nové Mezinárodní úmluvě o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích jsou přičleněny 2 přílohy.

Příloha I. obsahuje vzorec zavazadlového lístku. Vzorec tento neliší se od dosud platného vzorce.

Příloha II. obsahuje řád ústředního úřadu pro mezinárodní železniční přepravy. Beze změny.

Podle závěrečného aktu projevila konference přání, aby smluvní státy podepsaly obě nové úmluvy, a to M. ú. Z. a M. ú. C. nejpozději do 1. dubna 1934

a aby státy, podepsavší úmluvu přistoupily ve lhůtě co nejkratší k ratifikaci, tak aby Úmluvy vstoupily v platnost nejpozději 1. lednem 1935.

Konference projevila též přání, aby příští revisní konference uvažovala o osamostatnění Přílohy I. k M. ú. Z. (Předpisy o předmětech podmínečně připuštěných ku přepravě), aby tak zabráněno bylo tomu, že státy při ratifikaci úmluvy zjistí, že Příloha tato neodpovídá příloze, kterou podepsaly spolu s úmluvou M. Ú. Z.

Otázkou zavedení převoditelných přepravních dokumentů zabývaly se již mezinárodní železniční konference v dřívějších letech a v r. 1878 byla tato otázka velmi podrobně projednávána na konferenci o sjednocení mezinárodní železniční přepravy. K uskutečnění této myšlenky, t. j. zavedení přepravních listin, které by mohly býti rubopisem převáděny na kteroukoliv jinou osobu, však tehdy nedošlo. Převládalo všeobecné mínění, že železniční doprava vzhledem ku poměrně krátkým relacím a rychlosti přepravy nevyžaduje zavedení tohoto systému, který osvědčuje se jen u námořní dopravy s ohledem na pomalou a dlouhotrvající dopravu námořních transportů.

Též později na mezinárodní konferenci v r. 1881 vyslovily se všechny delegace proti tomu, aby mezinárodnímu nákladnímu listu byl dán charakter konosamentu. Teprve na druhé revisní konferenci jednalo se o této otázce podrobněji. Výsledek však byl negativní.

V poslední době tato otázka znovu vstoupila v popředí zásluhou mezinárodní obchodní komory, poradního a technického výboru Svazu Národů pro dopravu a transit a mezinárodní železniční Unie.

Výsledek dlouhých a svízelných jednání těchto mezinárodních korporací byl, že otázka zavedení převoditelných přepravních dokumentů dostala se na pořad IV. revisní konference, která se konala v roce 1933 v Římě.

Usnesením konference přijato pak ustanovení, podle kterého dva nebo více států mohou sjednávati pro zvláštní druhy transportů jisté podmínky, odpovídající tomuto zvláštnímu druhu přepravy, třebas byly i odlišné od ustanovení Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích (M. ú. Z. ). Ustanovení to, které bylo inkorporováno do čl. 61 revidované M. ú. Z., dává možnost jednotlivým, na Mezinárodní železniční úmluvě zúčastněným státům, zavésti v mezinárodní železniční přepravě nákladní listy na řad.

Příslušná dohoda o zavedení zvláštních ustanovení pro přepravu zboží, vypraveného nákladním listem na řad a k ní příslušející Řád, byly sjednány v Římě ještě za trvání mezinárodní železniční revisní konference.

Tuto dohodu, resp. protokol o ní podepsaly dosud tyto státy: Československo, Belgie, Bulharsko, Estonsko, Gdaňsko, Itálie, Jugoslávie, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Rakousko, Rumunsko. Dodatečně přistoupilo k ní Španělsko.

Dohoda vstoupí v platnost, jakmile nejméně 3 sousední státy ji budou ratifikovati, a sice devadesátý den poté, co obdrží italská vláda třetí ratifikaci nebo zprávu o přistoupeni. Nemůže však dohoda vstoupiti v plat- nost dříve, než vstoupí v platnost revidované Mezinárodní železniční úmluvy.

Dohoda jest sepsána v jazyku francouzském a podléhá revisi u příležitosti revise Mezinárodních železničních úmluv. Revise tato však může býti předsevzata i dříve, požádá-li o to alespoň jedna třetina smluvních států.

Řád pro železniční přepravu zboží s mezinárodními nákladními listy na řad obsahuje změny a doplňky k těmto článkům M. Ú. Z.: 1, 4, 6-11, 15--16, 19, 21-24, 40-42, 44 až 45. Vzorec nákladního listu na řad a vzorec druhopisu nákladního listu není stanoven; jeho stanovení ponecháno bylo železnicím zúčastněných států. Vzorec nákladního listu na řad jakož i druhopis má však sestaven býti podle přílohy II. k M. ú. Z., která obsahuje vzorec obyčejného mezinárodního nákladního listu jakož i jeho druhopisu.

Nejdůležitější ustanovení výše jmenovaného řádu jsou tato:

1. Ku přepravě s mezinárodními nákladními listy na řad jsou připuštěny jen zásilky, u kterých stanice odesílací i určení, jakož i trati, které tyto stanice spojují, leží na území států, které připustily přepravu zboží s nákladním listem na řad. (Nový § 3 k čl. 1 M. Ú. Z. )

2. Ku přepravě s nákladním listem na řad je připuštěno zboží železnicí výslovně vyjmenované, přepravované jako celovozová zásilka do stanic a ze stanic jí označených; seznam zboží a stanic musí býti železnicemi řádně uveřejněn (nový § 3 k čl. 4 M. Ú. Z. ).

3. Odesilatel musí předložiti pro příslušnou mezinárodní zásilku nákladní list na řad a rubopisem převoditelný druhopis. Tyto nákladní listy a druhopisy, které tištěny budou na tmavožlutém psacím papíru, dodávají výhradně železnice za cenu jimi stanovenou. Vzorec nákladního listu a druhopisu stanoven bude v tarifech (úchylka od § 1, čl. 6 M. ú. Z. ).

4. V nákladním listu musí býti udáno jméno a bydliště osoby (prostředník), bydlící v místě stanice určení (úchylka od § 6, čl. M. Ú. Z. ).

5. Druhopis nákladního listu je převoditelný rubopisem. Rubopis musí býti bezpodmínečný a prostý. Částečný rubopis je neplatný. Má-li býti rubopis platný, musí býti vepsán do druhopisu nákladního listu na místě k tomu účelu stanoveném a musí býti podepsán rubopiscem.

Majitel druhopisu nákladního listu je považován za pravoplatného majitele, prokáže - li své právo nepřetržitelnou řadou rubopisů, byť i poslední rubopis byl blankorubopisem (změny §§ 5 a 6 čl. 8 M. Ú. Z. ).

6. Na žádost odesilatelovu, zapsanou v nákladním listu, je železnice povinna zjistiti váhu zásilky a ověřiti ji v nákladním listu a v druhopisu. Tím nabývá majitel druhopisu jistotu, že váha odesilatelem v nákladním listě napsaná je správnou.

Železnice jest oprávněna stanoviti (v tarifech), zda a za jakých podmínek bere na se úkol zjišťovati, souhlasí-li obsah nebo obal zásilky s údaji nákladního listu a potvrditi výsledek tohoto zjištění na nákladním listu a druhopisu (k čl. 7, změna § 3).

7. železnice je povinna zpraviti prostředníka o příchodu zboží do stanice určení a musí vydati pravoplatnému majiteli druhopisu ve stanici určení, označené odesilatelem, nákladní list a zboží po vrácení druhopisu a zaplacení pohledávek, vyplývajících z nákladního listu (změny § 1, čl. 16 M. Ú. Z. ).

Železnice je povinna ověřiti pravidelnost po sobě jdoucích rubopisů, není však povinna
ověřiti správnost podpisu rubopisců.

8. V případě ztráty druhopisu nákladního listu, ověřené písemně prostředníkem, vydá železnice zboží a odevzdá nákladní list příslušníku po zaplacení pohledávek, vyplývajících z nákladního listu a zajištění obecné hodnoty zboží v místě určení, zvětšené o 25%. Dostaví-li se majitel druhopisu později, vrací se mu se souhlasem prostředníka jistota. Bez tohoto souhlasu vydá železnice jistotu jen podle soudního rozhodnutí (nový § 4 k čl. 16 M. Ú. Z. ).

9. Zásilky nemohou býti zatíženy ani dobírkami ani zálohami (místo čl. 19 M. Ú. Z. ).

10. Právo pozměniti smlouvu přepravní má pouze majitel druhopisu. Změny přepravní smlouvy nesmějí míti v zápětí rozdělení zásilky. Příkazem může býti změněna, resp. nově stanovena jen stanice, která se nalézá v seznamu (viz § 3 k čl. 4 M. Ú. Z. ). V tom případě nutno označiti také nového prostředníka, není-li původní prostředník usazen v nové stanici určení (změny k čl. 21 M. Ú. Z. ).

To jsou v podstatě ty nejdůležitější změny a odchylky od Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích. Oprávněným příkazcem ze smlouvy přepravní oproti železnici je vlastně majitel převoditelného druhopisu nákladního listu. Ježto železnice však nezná vždy osobu, která právě je majitelem druhopisu nákladního listu a osoba příjemcova v nákladním listu není jmenována, je nutné stanoviti zvláštní důvěryhodnou osobu, která zprostředkuje styk mezi železnicí a tím kterým majitelem druhopisu nákladního listu (na př. k čl. 7, § 8: majitel druhopisu budiž vyzván prostředníkem, aby oznámil, jak chce naložiti s přetěží; k čl. 10: majiteli druhopisu bude dána prostředníkem zpráva, že se přeprava koná po jiné cestě než po té, kterou předepsal odesilatel; k čl. 11, § 6: lhůta dodací je zachována, je-li před jejím uplynutím oznámen příchod zboží prostředníkovi; k čl. 16, § 1: železnice musí zpraviti prostředníka o příchodu zboží do stanice určení; k čl. 23, § 2: není-li jiné cesty přepravní, musí železnice zpraviti prostředníka, aby si vyžádal návrh majitele druhopisu).

Zavedení převoditelných přepravních listin znamená důležitý krok v mezinárodní železniční přepravě a dostává se tím přepravcům cenných výhod. Odesilateli zajištěna je možnost prodejem druhopisu nákladního listu obdržeti kupní cenu za zboží hned při jeho odeslání; kupci pak, resp. každému dalšímu majiteli tohoto druhopisu - jako u lodního konosamentu - dáno je právo nakládati se zbožím během přepravy tak jako kdyby měl vlastnické právo ku přepravovanému zboží. Odesilatel si může snadno - byť i neprodal zboží během přepravy - získati úvěr na přepravovaném zboží a je chráněn před insolvencí příjemce tím, že smí železnice vydati zboží jen na předložení druhopisu nákladního listu.

Z těchto důvodů je dohoda o zvláštních ustanoveních platných pro přepravu zboží, vypraveného nákladním listem na řad, velmi užitečnou a je cennou vymožeností pro celý náš obchodní průmyslový svět.

V Praze, dne 27. října 1936.

Předseda vlády:
Dr Hodža v. r.