Pro koho jsou ty výjimky? Včera bylo konstatováno v národohospodářském výboru, že se neví, k jakým zkušenostem dospějeme, že nevíme, co se nám vše nahromadí, a pravděpodobně má to poskytnouti určité výsady spekulantům mezi spekulanty Agrosolu. Ale může se státi ještě něco jiného. Někdo praví, když žena líbá ženu, že má to chuť, jako když se chleba přikusuje k chlebu. A to bude při mísení maďarského obilí s obilím maďarským a uherské mouky s moukou uherskou. Dohady se opatří. To, co Agrosol doveze, to bude domácího původu.

Prožili jsme aféru s válečnými půjčkami. Znám případ, že v Dubé, kde se upisovalo na 4. čsl. půjčku, vlakem se sem dovážely válečné půjčky okolkované, na kterých byl ten kolek chemickým způsobem vymazán. Znáti to bylo dobře. K tomu se opatřily doklady a ty půjčky byly na určité osoby upsány. Když jedna žena v Pohledu - na jméno si nemohu vzpomenouti - žádala ministerstvo, aby za 400 K půjček válečných - byla to chudá služka, která sloužila ve Vídni, bylo jí vyměněno, poněvadž 28. října 1918 náhodou byla ve Vídni, hledala práci a vrátila se, poněvadž jí nenalezla, té se uznati nemohlo a marné bylo, když jsem se na p. min. radu Brabence obrátil, nemohl pomoci, ale zatím miliony válečných půjček na falešné dokumenty se upsalo na 4. státní půjčku. Ale jestliže tento státní papír, který to měl na sobě vyraženo, že je to půjčka okolkovaná v Rakousku, se dovedl překřtíti na původ československý, prosím, jak to chcete napsati do mouky, anebo do žita, jakým způsobem? Ty doklady se budou opatřovati ve velkém, to už páni mají bez starosti. (Hlas: To je pravda!)

Velectění pánové! Byla zde debata o krisi. To byl náš primát senátu, že jsme mluvili o krisi. Byl podán iniciativní návrh německými a českými republikány. Mohlo se navázati na tento návrh, však v r. 1926 se to řešilo též zákonem iniciativním. A ztratily se skoro neděle, musilo to jíti do sněmovny, která je teď zatížena rozpočtem. To mělo svůj význam. Zatím se musily udělati určité disposice s obilím. Agrosol musil je oddisponovat na určitá místa, aby se ten původ československý prokázal.

Proč tedy došlo tak rychle k projednání. Pan Halík 30. října ve Venkově napsal: > Jediná republikánská strana pracuje, vede, dává plány, program, všemožně vymáhá jeho projednaní a včasné přijetí. A ostatní socialisté, lidovci a ti druzí polemisují, kritisují, kují řadu protinávrhů, jimiž chtějí kupovati návrhy naše pro svůj stranický prospěch. < Tedy když ona jediná vede, dává plány, program a všemožně vymáhá jeho projednání, proč tedy nevedla a nvymohla, aby ten iniciativní návrh sen. Donáta a druhů byl před 3 nedělemi projednán, aby se nemusilo čekati až na poslední chvíli, aby byl rychle projednán a aby se říkalo: > Prosím vás, nikdo nemluvte, jen abychom byli hotovi. Tak se dělat zákony nemají a dělati nemohou. Ztratily se 3 týdny času, a já se domnívám, že to bylo úmyslné, aby na určitá místa byly určité zásoby oddisponovány. A máme ještě jedno okénko v zákoně, kde v §u 5 stojí: Nedostaví-li se v ohlášenou dobu dozorčí orgán, může býti bez ohledu na to se smísením započato. A co když se úmyslně nedostaví? Já jsem včera v národohospodářském výboru navrhl, aby ty zásoby, které propadnou, byly zužitkovány ve prospěch dozorčích orgánů. A víte, že jsem to neprosadil? Co prý když se bude jednati o vagony, ty vagony by se nemohly zadržeti a ve prospěch orgánů, které budou míti více práce, zužitkovati.

Já vím, že takový důchodkový respicient i kontrolor nemají na růžích ustláno a tu stovku by docela dobře vzali.Ale to prý by podporovala špiclovství a udavačství. Prý to není dobře možno, poněvadž se tam nesmějí včas dostaviti, trestní sankce na ně neplatí, a když se nedostaví a řekne se, že je to smícháno, prosím vás, kdo to pozná, že je to mouka míchaná nebo ne.

Velectění, zase musím citovat někoho jiného. Byl to Peroutka v Lidových Novinách, který napsal: Nedostatek vládního vedení podporuje ducha konkurence mezi stranami mlčící vlády a demokratické stranictví patří vedle sebe do téhož obrazu. Nemáme ministry za tím účelem, aby opatřili státu 15 důstojných pozorovatelů a svědků události, nikdy nesmí vláda zapomínati na povinnosti, které jsou obsaženy ve slově > vésti <. Krátký pobyt v parlamentě stačí, že se bolestně pociťuje nedostatek vedení se strany vlády. Dávno už nebyla doba, kdy vedení by tolik bylo potřebí. Vláda tedy pokulhává, a proč to je? Prostě proto, že nevede, že není tím výhybkářem, který by určoval koleje, po nichž půjde život hospodářský, nýbrž ona je vedena. Nikoli ve smyslu pana spisovatele Peroutky, že je vedena parlamentem, nýbrž ona je vedena poměry, ona je nedbalým výhybkářem, který s lucernou běží za vlakem a chce jej chytiti. Proč, poněvadž máme ministry hospodářské a politické. Jedni jsou na 50 % a druzí na 100 %. Takový ministr zemědělství, aby se bil do krve, než získá pro předlohu zemědělského rázu čas k projednání. Také ministr obchodu a živností a průmyslu, aby získával s největší námahou čas, když se projednává jeho záležitost. Zkrátka máme ministry na 50 % a máme ministerského předsedu na 100 %. No, a s námi je to také na 100 %, podle té známé anekdoty o Franci Josefovi.

Teď děláme veliký spěch s projednáním zákona a bývalá oposice dnes tolerantně mlčí a shovívavě strpí kvapné projednání. Táži se, čím si tuto ochotu a mlčení zase vykoupíme. Něčím jistě. Vykoupili jsme kus potištěného papíru o ochraně zemědělské výroby zvýšením cel hotovými 300 miliony Kč vánočního přídavku státním zaměstnancům. My si jej v dalším budeme vykupovati řadou různých ústupků, které budou státi zase x milionů. Teď máme dostati zase jiný kus potištěného papíru, a mne by zajímalo věděti, kolik bude zase státi. Nejde v praksi o nic jiného, než o kus potištěného papíru. Mohli bychom říci s Dantem z jeho > Pekla <: >Vzdej se vší naděje, kdo sem vstupuješ.< Naše zemědělství po těch všech zkušenostech již se vzdalo naděje, že by mu pomohly ty papírové zákony - říkám papírové, poněvadž, za čím nestojí exekutiva rázná a důstojná, jak jsem to v minulých dnech zde prohlásil při debatě o krisi, tam každý zákon je bezúčelný a ranou do vody. Obec bez zákonů, zákony bez moci výkonné jsou jako zvon bez srdce. Nepořídí ničeho.

Povídá se, že do justičního paláce na Karlově náměstí není slyšeti bíti ten zvon z Novoměstské radnice, nesoucí ten nápis. Člověk, který se přiznal, že 6 neděl zabýval se úmyslem zavražditi ženu, střílí a zvolá: > Teď tě zabiju < - dostane 3 měsíce podmínečně. Jaká je toto spravedlnost? Žena, která novorozeně zahrabe do uhelného mouru, je odsouzena podmínečně. Máme ještě nějakou justici? Za těchto okolností, když i justice selhává, můžeme od státní administrativy čekat, že se postaví rázně za zákony, které zde dáváte? Já už tomu nevěřím.

Ostatně, aby byla posílena administrativa, o to se stará pražská ulice. Pražská ulice diktovala nám zákony po převratu a chce je diktovati podnes. Lží a všemožným způsobem se dělá nálada proti zákonům projednávaným. (Sen. Petřík: Vy učíte chodit lidi na Sv. Horu!) Pane kolego Petříku, pokud lidé více chodili na Sv. Horu, nebylo tolik podvodníků, kridatářů, nemravů a všeho druhu zločinců, a právě že vaším přičiněním přestali lidé na Sv. Horu choditi, potkáváme se dnes takřka na každém kroku se zločinci. (Sen. Johanis: Na Sv. Hoře se nejvíce kradlo!) Vy jste tam byl na Sv. Hoře, kane kolego Johanisi, vy jste ze Sv. Hory, tak vy to víte!

Kdo chce, ať tomu věří. Pražská veřejnost je natolik nesoudná, že tomu věří. Velectění, uvažte toto: Jaké zatížení vyžaduje míchání mouky? Vezmu za vzor takový venkovský malomlýn. Za semletí jednoho centu žita dostanu 10 kg měřičného. Prodám ho po 75 Kč a dostanu tedy 7,50 Kč, a poněvadž mlýn mele na 60 %, tedy musím ještě přiraziti vymletí 40 % mouky, dostane tedy mlynář 13,50. A teď toto mletí musí jíti dvakráte přes loupačku, která je hnána, počítám-li normální loupačku, 14 koňskými silami, potom jde desetkrát přes stolici jednopárovou, která vyžaduje 13 koňských sil, 10kráte 13 plus 2kráte 14, celkem výkon 150 koňských sil. Je potřebí asi jedné hodiny, aby se semlel jeden cent žita. Co se týče vymíchání, míchačka vyžaduje dvou koňských sil, její výkon je 4násobně rychlejší oproti sejití na stolici, tedy oproti 150 koňským sílám na semletí centu působí polovina koňské síly na míchání. Teď, prosím, to semletí. Mlynář dělá za 13,50 Kč a míchání podle >Poledního Listu < má státi 50 Kč, při 14tinásobku sejití na loupačce a na mlýně. Loupačka vymetává prach ze mlýna ven. Toho se nevyužije, na stolicí se obilí vysušuje a při tom vyschne a rozpráší se 2 kg na centu. Ale při míchání v uzavřené truhle, kde je hermeticky uzavřeno, rozprašuje se prý jedno procento.

Od tohoto zákona neočekáváme zvláštních nějakých úspěchů. Pravda, minulá bursa na tento zákon reagovala mírnými vzestupy. Dnešní bursa reagovala opět vzestupem. Jak dlouho? Nežli se přesvědčí, že tento zákon není medvěd, že to je Vašek, že z něho není potřebí míti žádného strachu, a nežli si trochu zvyknou, že toto míchání nebude se bráti tak přísně.

Já bych očekával od toho jiný nepřímý zisk: U nás je totiž mentalita mezi lidem, že mouka původu domácího je horší než původu uherského nebo amerického. Jestliže však mouka bude se míchati a splní-li se to, čeho se veřejnost obává, že míchaná mouka bude horší, pak se v obchodě bude vyskytovati mouka původu ryze domácího, která se nemíchá, bude lepší a naše hospodyňky budou tedy vyhledávati mouku domácí. Jednou se přesvědčí, že domácí mouka je dobrá a jestliže tento výsledek zákon právě projednávaný bude míti, pak jsme jej nedělali nadarmo, poněvadž vychovati náš lid k tomu, aby dával přednost výrobkům vlastní produkce před produkcí cizí, má ohromný význam a může nám to přinésti veliké zisky.

Jinak jsou marné naděje, které by snad zemědělec kladl do tohoto zákona, který je více méně pro příští volby. V novinách velkých stran čteme neustále: To a to jsme udělali my! My jsme tu udělali spolu zákony, které se líbí i které se nelíbí, dělali jsme zákony všichni dohromady, celá většinová vláda, na př. zákon o reformě správy, který selhal na 100 %, zákon o finančním hospodářství svazků územní samosprávy, který se dnes musí opravovati, a také se nelíbí, ale naše lidová strana neutíká od zákonů, které se nepodařily, vždyť jsme je dělali společně s ostatními stranami dřívější koalice, ale právě proto nemůžeme přece říci: To je zákon náš, to jsme udělali my! Vezmeme-li do ruky > Večer < a > Venkov < - Jako by tu nebyla jiná strana nežli republikánská a jakoby v poslanecké sněmovně nebyl nikdo jiný nežli strana republikánská! Tak proboha, ať si to těch 44 poslanců odhlasuje! Copak my nejsme nic? (Sen. Johanis: Ten zákon 77 se nepodařil!) My to přiznáváme a neutíkáme od něho. Pracovali jsme jej společně a neosobujeme si pouze zákony, které se osvědčily. Společně jsme šli a společně jsme pracovali, tedy společně ať visíme, ať jsme odpovědni! (Sen. Johanis: Co se osvědčilo?) Osvědčil se zákon celní z r. 1926, poněvadž, kdybychom ho byli neměli, byli bychom měli tuto krisi již dříve a ještě horší. Kdybychom byli neměli tento zákon, tedy nezaměstnanost, která začla od té doby, kdy jste měli štěstí vstoupiti do vlády - je to ironie, jak do ní vstoupí socialisté, všechno hoří, drtí se a hyne.. (Sen. Časný: Poněvadž vy jste studení!) Vy jste zase příliš horcí, proto to shořelo. (Veselost.) Kdybychom byli neměli tohoto zákona, pak by zemědělec nemohl investovati a byla by se ukázala ta bída, kterou máme dnes v zemědělství, již dříve v tomto státě, bylo by bývalo ještě hůře, poněvadž dnes zemědělec ještě dosazuje z r. 1926, 1927, 1928, částečně i z r. 1929, což by byl již dávno neměl a bída by byla daleko horší.

Tedy, pane kolego Johanisi, jestliže se ptáte, co se osvědčilo, říkám vám, že se osvědčil zákon celní z r. 1926. A ostatně, jak jsem vám to řekl při projednávání celního zákona, když vy jste to vylíčili jako zločin, pročpak jste ten 36% zločin dovršili novou přirážkou 50%. Vy jste prohlašovali, že nevstoupíte do vlády, která tento zločin nesmaže, ale vy jste vstoupili do vlády a tento zákon nebyl smazán, naopak ještě novým zákonem byl vyvrcholen. Ponechám zemědělcům a ostatním, jichž tento zákon se dotýká, aby nám řekli posudek o tom, jaký výsledek dobrý nebo méně dobrý bude míti. Přál bych si, aby moje předtucha, že tento zákon je ranou do vody, se nesplnila, abyste mně vytkli, že jsem byl špatným prorokem, poněvadž mně nejde o to, abych řekl: > já jsem to věděl <, nýbrž jde mně o prospěch stavu zemědělského a z prospěchu stavu zemědělského o prospěch celého národa. (Potlesk. )

Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. Douda. Prosím, aby se ho ujal.

Sen. Douda: Vážený senáte! Dnes je tomu 14 dní, co se dokončila rozprava hospodářská o krisi zemědělské i průmyslové. Všecky strany vládní byly jednotné, pokud bude v jejich možnosti, že chtějí tuto zemědělskou i průmyslovou krisi řešiti. Strana agrární vyzvedla všecky možné strasti a bolesti zemědělského lidu. Neopomenula ani jedné bolesti, a to se mohlo očekávat, že opravdu snad po 12 letech nastane zde snad obrat ve prospěch drobného lidu, zvláště uvážíme-li, že podle statistiky pozemkového úřadu těch drobných zemědělců do 5 - 6 ha je přes 750.000 - tedy ohromný počet. Avšak co vidíme? Strana agrární je dobrým školákem, dobře se tomu přinaučila, jak řešiti krisi, od velkoprůmyslníků.

Za týden na to po rozpravě, kde se mělo již sáhnout k tomu řešení, byl nám předložen návrh na zlevnění poplatku z převodu a o snížení daní při fusi. Co to znamená, při řešení krise průmyslové, kde se fuse mohou dělat, jenom velkozávody a bankami? Tam se bude slevovat, poněvadž je dosti peněz ve státní pokladně. Proč by se neřešila tato krise na bedrách dělnictva a zároveň na útraty státu? My vidíme, a denně vám to přinášejí noviny, nové uzavírání podniků, propouštění tisíce dělníků, ale velkozávody se řídí taktikou, kterou jim vykázal dr Preis, president Živnobanky, před půl rokem na konferenci průmyslníků v Karlových Varech, kde řekl: Pánové, je potřebí, abychom si už řekli jednou pravdu, že je potřebí náš průmysl částečně odbourat a proto se musejí dělat fuse, jako se dělaly fuse bank, kde na to byly státní peníze. Proto se budou dělat fuse velkoprůmyslových podniků, aby připravily menší výrobce a i malé živnostníky o poslední sousto chleba. Nikdo se nebude starati, co se stane s těmi lidmi. Dnes po způsobu, kterým chtěli řešiti krisi průmyslníci na útraty dělnictva a drobného živnostnictva, přichází agrární strana, která plných 12 roků říká, že jedině ona je schopna zachrániti drobné zemědělce se zákonem, který znamená monopol neboli trust. Pánové, již půl roku se dohadovali, jak by bylo potřebí jej zavésti a také po tu celou dobu se již na to připravovaly velké mlýny. Není tomu dávno, kdy Agrosol koupil na pražské plodinové burse 20 vagonů maďarské pšenice a dnes nám říkají, že kdyby se neměl tento zákon uskutečniti, hrozí nebezpečí, že budeme zaplaveni cizí pšenicí a moukou. To je zajímavé. Strana, která chce pomoci drobným zemědělcům, předem se postarala, aby sem přišla spousta obilí ze zahraničí, a dnes se stará, aby ten obchod více vynášel. Na čí úkor? Prostě na úkor pracujících vrstev ať měst nebo venkova, které budou nuceni kupovati. Rolníci nebudou jíst míchanou mouku. Ti si již zařídí zrovna tak jako ve válce, aby mohli jísti žitný chléb a pšeničnou buchtu. Jen ti, kteří dostávali příděly a musili snísti všechny smetky po obchodech. Také dnes, když již vládní strany to samy uznávají a mají obavy, přinášejí ve svých listech zprávy, že míchaní pšeničné mouky s cizí moukou znamená zvýšení jakosti. To je vaše odpověď na zlevňovací akci.

Na jedné straně dělníkům i drobnému úřednictvu budete zvyšovati ceny jízdenek o 20 procent, budete je vyháněti na periferii zrušením zákona na ochranu nájemníků, a na druhé straně jim zdražíte potraviny. Budou nuceni všechno, co se sem navozí a smíchá, za každou cenu zaplatiti, poněvadž to bude míti několik jednotlivců v rukou, a není vůbec naděje, že by někdo mohl ručiti za to míchání a je kontrolovati. Připomenu jen z vlastní zkušenosti po válce... (Sen. Sechtr: Vezmeme sem na to Čeku z Ruska!) Té se daleko nevyrovnáte, pane kolego! Připomínám jen své zkušenosti z poválečné doby, kdy zřízena byla t. zv. hospodářská rada a kdy tu byla laická kontrola a kdy sám jsem byl nucen jezditi sem ohlašovat. Přesto, že bylo laická kontrola a že jsem si vymínil, že tam nesmí přijeti revise z Českého Brodu, než jsem přijel do Stříbrné Skalice, už tam byla. Tak to měli páni zařízeno. A to byla občanská kontrola. Kde jí máte dnes? Kdo zabezpečí dnes, že se to bude správně dělati, kdo zaručí občanstvu, že nebude kupovati drahý šmejd a že nebude jísti, co se mu nabídne.

Nám jde velmi o drobné zemědělce, poněvadž trpíme s nimi více, než strana agrární. (Výkřiky.) Jak tomu bylo v oblasti chmelařské? Tam jste mohli pomoci, kdybyste byli chtěli. Zatím prodáváte tam nejdražší umělá hnojiva v celé Evropě. V žádném státě nejsou tak drahá hnojiva jako u nás, jen proto, že máte továrny, že je mají agrárníci v rukou a že by prostě nevydělali ty statisíce a miliony, po případě, jak si to oni přejí. To je to hlavní. (Sen. Sechtr: Vy tomu sám nevěříte!) I věřím. To je zajímavé, já snad je nepotřebuji.

Tedy strana agrární si naříká na ohromné daně, na exekuce na venkově a fakticky je dnes doba, kdy také v jediné osadě máte 50 až 60 exekucí. Bylo lze očekávati, když výkonný výbor vyhodil poslední trumf agrární strany před časem, jestliže se jí nevyjde vstříc, že by byla nucena sabotovati placení daní, že snad se postavíte i proti tomu, aby exekuce a daně drobných lidí, kteří jich nemohou platiti, byly zastaveny. Kdo to schvaloval? Ministr agrární zrovna tak jako ministr socialfašistů, byli pro ostřejší postup proti neplacení daní. (Sen. Sechtr: Už jsem řekl, že tomu sám nevěříte!) Táži se, zdali najdete exekutory také ve velkých bankách, jako je najdete v celé řadě obcí. (Sen. Sechtr: Tobě se stýská po komisařství, které jsi dělal za války a po válce!) Já jsem vycházel dobře s našimi rolníky, přesto že jsem ho dělal. Zeptejte se jich. U nás není takových demagogů a velkostatkářů, u nás by li zrovna takoví žebráci, poněvadž rolníci a - tam největší rolník má 75 měřic - nepatří do agrární strany. Ti rolníci tam už dávno vědí, že jim dáváte plných 12 roků jen sliby, ale žádné skutky. My se domáháme již několik roků snížených pachtů. (Sen. Sechtr: Oni si pamatují to rekvirování, které jste prováděli, když jsi dělal komisara!) Nebyl jsem tam také u tebe, když jsem tam našel ty 2 vagony pšenice a mouky schované. (Veselost.) My se domáháme už několik roků snížení pachtu a upravení zákonem. Já vám chci ukázati jen, nepřímo.... (Sen. Sechtr: Ukaž nám to, jak se to dělá v Rusku. - Hluk. - Výkřiky.) Kolem Kroměříže, na t. zv. Hané.. (Sen. Sechtr: Tam nám pšenice nekvete!) Buďte bez starosti, zdali kvete nebo nekvete, to my víme nejlépe, zdali kvete. Ale vám už nepokvete, vám už odkvetla a vy sklízíte jen slámu! V Kroměříži a kolem Kroměříže jsou pachty od 400 do 650 korun za měřici. V Tišnovicích, kde je t. zv. požehnaná Haná a kde jsou nuceni lidé, aby mohli býti živi, připachtovati pozemky, je pak od 460 do 640 Kč za měřici. Tito pachtýři jsou nuceni platiti ještě obratovou daň a daň pozemkovou za majetníka. Tedy to jsou nejlepší ukázky, kdy byla dražba provedena soudním úředníkem pro 500 do 600 Kč. (Výkřiky německých senátorů.) To se můžete, pane kolego, přesvědčiti, dám vám to písemně a potvrzeno přímo starostou! Ti chudáci jsou k tomu nuceni, chtějí-li býti živi, poněvadž nemají tolik, aby je to vyživilo, proto pachtují, a když se již obecní zastupitelstvo usnese, dáti to jen potřebným a udržeti to, stačí, když je tam jeden velkosedlák a podá proti tomu odvolání okresnímu úřadu a okresní úřad podle vašich nových zákonů na okleštění samosprávy a nového zákona daňového nařídí; že obec je povinna co nejvíce vytěžiti, že to musí přijíti do veřejné dražby. Takovým způsobem zachraňujete malé dělníky!

V Postupkách je pacht 400, 600 a také až 800 Kč za 1 měřici. Zde se ukázalo nejlépe, jak drobní zemědělci byli uspokojeni pozemkovou reformou, poněvadž kolem Kroměříže jsou dvory arcibiskupství olomouckého, ale na tu půdu se nesmělo sáhnouti. To si lidovci vymohli, poněvadž prý mají různé patronáty v Kroměříži, a následkem toho není možno, aby půda se dala do parcelace.

To jsou nejlepší ukázky toho, jak od začátku plných 12 roků se postupovalo a zachraňovali se drobní zemědělci. Přes to, že lidová strana si vymohla kongruu, že její lidé jsou postaveni na roveň státním úředníkům, že jsou zajištěni pro své stáří pensí, půda se neobdělává těmito lidmi a je pachtována jen proto, že pachty jsou vysoké a že to vynáší. Tam krise není. Tam, kde se takové ohromné peníze mohou bráti za pronájem měřice půdy, u těch lidí se nemůže mluviti o krisi.

Krise jest jen u těch malých; a to dokazuje nejlépe, jaké máte pochopení pro to, když se nedovedete postaviti za ni, naopak stavíte se ještě proti těm malým, aby se přísněji zakročovalo proti neplacení dání, a nemáte tolik možnosti, abyste zakázali těch 50-60 exekucí často v jedné obci. Nemáte tolik schopnosti, ani dobré vůle upraviti zákonem pachty, aby malý člověk mohl býti živ a aby nemusil, co sklidí, dáti berním úřadům a na pacht, takže mu pro živobytí nic nezbude. Víme předem, že celý zákon vyzní tak, jako zákon o zvýšených clech a že zemědělskou krisi chce strana agrární řešiti takovým způsobem, jako ji řeší dnes velkoprůmyslníci na úkor dělnictva, aby zbavovali domkáře půdy. Ještě se vždycky najdou lidé, kteří čekají na lesy a kteří též potřebují to hodně rozšířiti. Proto takto zachraňujete zemědělce. My, vážení pánové, nečekali jsme od vás nic jiného. To je vaše práce za plných 12 roků. Zde pánové ukazovali, že by bylo lépe pozvati sem Čeku. Prosím, kdyby byl někdo před 10 roky řekl, že za 10 let, kdy budou všecky sklady plné ať hospodářských nástrojů, ať již potravin, obleků, látek a obuvi, lid bude zmírati hlady, nebude míti co obout, nebude se míti do čeho ošatit, tak by vás prohlásili za blázna. I v Rusku se provádí racionalisace, která vám ovšem udělala největší čáru přes rozpočet, a to tak ohromným tempem, že je vám z toho horko. Rusko nejenom dnes již nemá nezaměstnaných, ale potahuje ze všech států průmyslových dělnictvo do Ruska. Rusko potřebuje příštím rokem 1,500.000 pracujících sil, aby si je mohlo zařaditi do pracovních procesů. Je velký rozdíl, jestliže říkal pan dr Zadina, že ruská vláda vykupuje od rolníků za 5 rublů jeden metrický cent obilí a že to dělá prý nějakých 13 až 16 Kč. Pan doktor snad neví, že rubl je přes 17 Kč. Ale je veliký rozdíl mezi tím, když Rusko má výrobní náklad na 1 q ani ne celé dva ruble, a když zemědělec dostane přes výrobní cenu 3 rubly nežli u nás. Spočítejte si, jaké máte výrobní náklady a co dáváte zemědělci! Proč to? Poněvadž u nás není prostě stát, kde by se vyrábělo ve prospěch obyvatelstva. U nás je stát, který vyrábí pro velký zisk, u nás všecky technické vymoženosti se stávají majetkem jednotlivců, u nás není možno, aby nemajetný člověk na venkově mohl racionelním způsobem zpracovávati svoji půdu. Vy mu nedáte ani prostředků, aby si mohl opatřiti umělá hnojiva, která potřebuje jak chmelař, tak i řepař. Vždyť vy jste napřed ten lid ožebračili a dnes, když jste vyvolali duchy, naskakuje vám husí kůže na těle. Místo abyste přemýšleli o tom, jak zaopatřiti tomuto lidu práci a aby ten lid měl chléb, vyzbrojujete policii kropícími tanky, bombami naplněnými slzícím plynem. Ale zapomínáte, že tyto zbraně dáváte lidem, kteří vyšli z pracujících vrstev, a že to, co jste vyvolali, jedenkráte může býti pro vás smrtí, poněvadž i ti lidé jedenkráte přijdou k přesvědčení, že ne od velkokapitálu mohou čekati záchranu, nýbrž jenom společnou prací jednotné fronty dělníků a rolníků, že jen na troskách kapitalistického režimu bude možno teprve vybudovati budoucnost socialistickou, spravedlivou s vládou dělníků a rolníků. (Potlesk komunistických senátorů.)