Nechceme-li se právě za této situace, kdy musíme se rváti o každou píď půdy na zahraničních trzích, říditi názorem, který také jedním z pánů, kteří zastávají zemědělská cla, byl vysloven, abychom odbourávali náš průmysl, když nechceme k této sebevražedné hospodářské politice sahati, pak myslím, že nezbývá nic jiného, než prováděti zdravou hospodářskou politiku, kterou stát nastoupil v roce 1922, když přikročil k postupnému a soustavnému snižování hospodářských číslic. Vy místo snižování hospodářských číslic, místo postupného připravování se k normálním poměrům chcete pevná zemědělská cla, aby ceny životních potřeb stouply, přezírajíce, že zvýšené ceny životních potřeb projeví se automaticky nezbytně ve všech ostatních potřebách a také průmyslových výrobcích a na různém zboží.

Vy pánové, kteří jste zastánci pevných zemědělských cel, si myslíte, že přispějete zavedením těchto cel zintensivnění zemědělské produkce. Chtěl bych ji srovnati jen s poměry v průmyslu. V průmyslu také spatřovali jeho exponenti v roce 1920, 1921 a 1922 jistou ochranu a záchranu před zahraniční konkurencí ve vysokých clech. Bylo zde již dopoledne vzpomenuto vysokého cla na dovoz automobilů. A nebyly to jen socialistické strany a snad národní demokraté, kteří se za tato cla přimlouvali, nýbrž svého času s nimi souhlasily všechny koaliční strany proto, aby k jich zavedení došlo, ale my jsme se přesvědčili a rozumní činitelé v průmyslu rovněž, že vysoká celní ochrana přispívá ke zpohodlnění průmyslu, že on místo aby investoval, místo aby prováděl racionalisaci výroby, aby sáhl k moderním výrobním systémům a pracovním, těší se z vysoké celní ochrany a neprovádí žádných nezbytných opatření, k nimž sahá průmysl v cizích státech, a tím způsobuje se stav těžké hospodářské deprese, velkých hospodářských poruch; a do podobné situace, soudím, se také dostalo naše zemědělství, které v době konjunktury, a to již přiznal v odůvodnění tohoto návrhu pan sen. Kroiher, že zemědělství mělo l rok konjunkturu - v době této konjunktury nesáhlo k těm investicím, kterých by dnes k provedení racionelní výroby nezbytně potřebovalo.

Zemědělská cla neprospějí dělnictvu, to dlužno zde zvláště zdůrazniti, a neprospějí také malým lidem venkovským a městským. Že mohou do určité míry prospět průmyslu, po jedné stránce přiznávám, a již dnes vidíme, ve kterém směru budou pevná zemědělská cla prospívati průmyslu. Stačí mi, abych si přečetl projev Ústředního svazu československých průmyslníků, a z něho seznávám, že náš průmysl, poněvadž se vyslovil pro pevná zemědělská cla, bude se dožadovat rovněž ještě zvláštní ochrany na některé průmyslové výrobky. Tedy zavedení pevných zemědělských cel podpoří snahy průmyslu po zvýšení celní ochrany těch artiklů, které snad řádným způsobem chráněny nejsou, a vím, že máme řadu průmyslových výrobků, které nemají ochrany pětinásobné, šestinásobné, desíti- nebo dvacítinásobné. Při jejich dovozu vybírá se clo, které je proti předválečnému pouze 2 až 3násobně zvýšeno, je tedy vidět, že jsme se aspoň v některém směru dostali na tu nízkou hranici, kam jsme se chtěli dostávat uplatňujíce onu zásadu parity mezi zemědělstvím a průmyslem, nikoliv však zavedením cel v zemědělství, nýbrž snižováním a pozvolným odstraňováním cel v průmyslu. Nemůže býti sporu o tom, díváme-li se na věc s tohoto hlediska, že clo zavedené na zemědělské produkty prospěje průmyslu, poněvadž průmysl bude ihned žádat, ježto poskytuje také mravní, hospodářskou i politickou podporu kruhům zemědělským, aby se mu téže podpory dostalo při řešení otázek jeho se týkajících.

Vážení pánové! Vy zde hájíte požadavek, řekl bych věcně a hospodářsky neodůvodněný, který se vztahuje na menšinu obyvatelstva tohoto státu. Není potřebí opakovat cifry vzaté z úřední statistiky o sčítání lidu r. 1921. A když si přimyslím, že každým rokem počet obyvatelstva v Československu stoupá o 130 nebo 140.000, tedy toto procento mění se stále v neprospěch venkovského obyvatelstva. Hájíte tedy zájmy menšiny proti zájmům velké většiny, ve které opět převážné procento tvoří pracující vrstvy, zvláště dělnictvo živnostenské, průmyslové, a zaměstnanci, zřízenci a úředníci, jejichž postavení v této době je neobyčejně svízelné.

Mohu vám doložiti přesně zjištěnými číslicemi, jak vyhlíží postavení dělnické třídy a zejména jak vyhlížejí mzdy dělnictva, o kterém mnozí z vás mají ještě představu z té doby, když se o něm v měšťáckém tisku tvrdilo, že lichvaří s prací. My jsme zjistili výdělkové průměry dělnictva různých kategorií, a když se pánové odvolávají na mohutné projevy malých zemědělců v Českomoravské vysočině, ve kterých bylo demonstrováno za uskutečnění tohoto požadavku, tož dovolte, abychom také z této Českomoravské vysočiny přinesli doklady nejen o poměrech malých lidí, nýbrž i o většině obyvatelstva, jehož život je opravdu životem, který nelze srovnati s lidskou důstojností. Tak na př. na Českomoravské vysočině, na Žamberecku, v Orlických horách pracují domácí tkalci za denní mzdu 8 až 10 Kč. Průmyslová výroba nitěných knoflíků a kroužků umožňuje dělníkům a dělnicím výdělek 70 až 120 haléřů za jednu hodinu. Při domácí výrobě nitěných knoflíků vvdělají dělníci za den l Kč 50 hal. až l Kč 80 hal. Tuto práci ovšem vykonávají v zimní době, poněvadž v letních měsících pracují na polích v zemědělství. Dělníci zemědělští v této oblasti žamberecké mají denně 6 Kč při nedostatečné stravě a jejich práce trvá od slunka východu do soumraku. Na Hořicku textilní průmysl platí své zaměstnance 60 až 150 Kč týdně při 48 hodinách, a poněvadž v průmyslu textilním je krise, pracuje se omezeně vedle velkého počtu dělnictva, které vysazeno, nebo propuštěno bylo z práce.

V Jablonném nad Orlicí, kde je domácká výroba a také výroba po živnostensku provozovaná kartáčů a štětek, vvdělají muži 1,60 Kč až 2,70 Kč za hodinu, ženy 50 až 45 Kč týdně.

Podíváme-li se do jiných obvodů, nebo do jiných průmyslových odborů, shledáváme podobné výsledky, podobné průměrné výdělky a dojdeme k přesvědčení, že život těchto pracovníků, na nichž přece republika musí také stavěti, je nejen neutěšený, ale v pravém slova smyslu bídný. A nyní, pánové, těmto dělníkům, u nichž opravdu lze mluviti o skutečném boji o život, má býti zavedením pevných cel zdražen chléb, zdražena mouka a snad také kousek toho tuku, poněvadž o mase v rodinách těchto dělníků nelze mluviti. Snad se namítne a uvádělo se, že zavedení pevných zemědělských cel nebude míti za následek zdražení chleba a zvýšení cen mouky. Někteří pánové jsou upřímnější, přiznávají, že povede šestinásobek cel předválečných ke zvýšení cen o 50%, jinými slovy, že tento šestinásobek cel projeví se ve skutečnosti pouze poloviční výší, jinými slovy, má-li býti vybíráno clo na pšenici ve výši 45 Kč, bude ve skutečnosti pšenice zdražena o 22,50 Kč. Ovšem záruku nám za správnost tohoto tvrzení nikdo z pánů dáti nechce, jen se odvolávají na některé poznatky a zkušenosti, které však při dravosti, se kterou tu jde o tyto požadavky, nelze bráti za bernou minci.

Pánové, to by znamenalo jen opakování toho, co zde bylo uvedeno: my musíme, ať chceme nebo nechceme, do naší republiky dovážeti obilí z ciziny. V nejlepším případě, vezmeme-li zase úřední doklady a seznáme-li z nich, jaká je produkce na př. pšenice a jaká je spotřeba, přesvědčíme se, že my za této situace, za této potřeby a za této produkce musíme, chceme-li krýti potřebu úplně, dovézti z ciziny 46.000 vagonů pšenice. Zavedeme-li clo, musíme těchto 46.000 vagónů pšenice nejméně dovážeti a bude to znamenati, že i my přes ty obavy, které se tu vyslovují, budeme musiti do ciziny tu jednu miliardu za obilí platiti. Bude to také znamenati, že zvýšíme ceny na domácím trhu, a rozpočteme-li si zase podle úředního zjištění, že v dělnické rodině připadá na osobu 90 kg pšenice a 76 kg žita, vzali-li bychom za podklad dalších výpočtů zvýšení cel, které se projeví ve zvýšení cen, dojdeme k poznání, že tu během roku u jedné osoby - přesně počítáno - dojde ke zvýšení o 73 Kč a při pětičlenné rodině nastane tu potřeba zvýšeného vydání kol 370 Kč a máme-li na mysli zaměstnance s výdělkem 150 Kč týdně, t. j. 7,500 Kč ročně, znamená to fakticky zvýšení pro takovou rodinu 5%, se kterýmžto zvýšením snad u vrstev majetných se nepočítá, ale se kterýmžto zvýšením musí bezpodmínečně počítati každá dělnická, zřízenecká a úřednická rodina.

Pánové, nechť se s vaší strany tvrdí cokoliv, zůstane nezvratným faktem, že zavedení pevných cel, jak jsme to viděli v cizině, povede i u nás ke zvýšení cen životních potřeb, které se přesune do ostatního zboží a všech ostatních výrobků. Já se nedivím, že naše strana živnostensko-politická je pro pevná zemědělská cla. I příslušníci stavu živnostensko-obchodního budou platiti dráže mouku, chléb, maso a tuky, ale oni toto zvýšení, které od nich bude požadováno, nebudou hraditi ze své kapsy, nýbrž oni je přenesou na výrobky, na zboží, které produkují, a odnese to a zaplatí ten konsument, který nevyrábí, a který je tu povolán jen k tomu, aby prodával svou pracovní sílu. Tak se situace jeví. (Sen. Thoř: Živnostník to odnáší!) Živnostník to odnáší, ten tu dělá, řekl bych, takového zprostředkovatele, na jedné straně vydá více a na druhé straně prodejem dražšího zboží zase získá. Proto chápeme, že se tu politická strana živnostenská vyslovila pro tento požadavek, poněvadž hospodářské účinky přímo v jejích řadách se neprojeví. Ale nemůžeme chápati, že se tu pro požadavek agrárníků vvslovila strana lidová, strana, která má ve svých řadách také dělnictvo, a to dělnictvo mezi horníky se nacházející, dělnictvo textilní, které, jak bylo poukázáno, je nejubožejší z ubohých. Je pravda, naše lidová strana má v tomto případě dvě tváře, jednu, kterou tu ukazuje její dělnické křídlo, a druhou, kterou tu ukazuje křídlo rolnické, živnostenské, obchodní, které při projednávání tohoto požadavku, svádí konkurenční zápas s republikánskou stranou venkova. Ale páni z lidové strany, i strany ľudové, mohou býti ubezpečeni, že jejich politiku, která ve svých účincích je politikou protilidovou, protidělnickou, odhalíme bezohledně, a že těm horníkům v revíru ostravském, i těm horníkům v ostatních revírech, třebas kladenském, kde se nacházejí v mizivé menšině, na Moravě, Česko-moravské vysočině a v severních Čechách, ukážeme, jakou politiku hrála při těchto otázkách strana lidová, strana čistých rukou, strana hlásající křesťanskou lásku, ale pracující v tomto případě přímo a otevřeně k podpoře těch vrstev, které jsou hospodářsky silnější.

Vážení pánové! Pan referent učinil zde velmi zajímavé přiznání, prohlásil, odůvodňuje návrh národohospodářského výboru, že za války a po válce byli rolníci vytlučeni a >nyní se jděte podívati, jak máme plné chlévy<. Ihned tu padly případné výkřiky. Mohl bych zase srovnávati, že za války a po válce vytlučeno bylo dělnictvo, za války bylo zuboženo hospodářsky, sociálně zotročeno a politicky zešněrováno a po válce v tom všeobecném, horentním vzestupu cen, nemohlo si v žádném případě pomoci a nyní po dvou letech průmyslové konjunktury dostavila se těžká hospodářská krise, která vrhla statisíce našich dělníků na ulice, za vrata továren, nemohli si opět pomoci, nemohli svoji domácnost doplniti, a loňského roku, když se nám objevily poněkud příznivější vyhlídky na zaměstnanost, vyplnily se mezery, ale sotvaže z části byly vyplněny, přichází nová hospodářská krise, přichází agrární strana s požadavkem, který místo mezery vyplniti, bude je třebas i zvětšovati. Na to netřeba zapomínati. A nepochybuji, že na to nezapomenou zvláště ti malí lidé na venkově, kteří sice vlastní 2,3 korce pole, ale ve skutečnosti jsou průmyslovými, nebo stavebními dělníky a kteří nemohou míti tytéž interesy, které má velkostatkář nebo bohatý rolník. Pánové, jestliže jsme zde uvedli, že nemohou míti společné zájmy s agrární stranou malí lidé, domkáři, malorolníci, a jestliže jsme ukazovali, že agrární strana chrání zájmy středních vrstev, statkářů a bohatých rolníků, a bylo-li nám řečeno, že není statkářů, já se pokusím dokázati, že jsme na základě pozemkové reformy vytvořili v Československu statkáře, kteří z převážné míry přináležejí republikánské straně venkova a kteří snad také při provádění pozemkové reformy na Slovensku budou přináležeti ľudové straně.

Bylo řečeno, že prý zemědělské dělnictvo má své družstevní statky. Tím se ovšem argumentuje, s tím se přichází, aby se kalila voda, aby se zakrývaly skutečné záměry, aby se zatušoval pravý stav věcí. Podívejme se na statistiku. Až dosud přídělovým řízením bylo přiděleno 1.257 zbytkových statků ve výměře 108.223 ha. Z toho připadlo všem zaměstnaneckým družstvům 41 zbytkových statků ve výměře 4.630 ha, to je 4,2% celkové výměry. Družstvům nezaměstnaneckým, lihovarnickým, pastvinářským, pěstitelům zemáků připadlo 31 zbytkových statků ve výměře 3.880 ha. 24 obcí dostalo 27 zbytkových statků ve výměře 3.215 ha a veřejné korporace dostaly 17 zbytkových statků ve výměře 2.241 ha.

A nyní soukromé korporace, jako rolnické, cukrovary, obilní družstva a pod dostaly 23 zbytkových statků ve výměře 2.484 ha. Tedy celkem družstvům, veřejným a soukromým korporacím bylo přiděleno 139 statků ve výměře 16.450 ha a 1.118 zbytkových statků s výměrou 91.773 ha dostali soukromí jedinci. (Hlas: Zaměstnanci!) Ne zaměstnanci, vy nás, pánové, nepřesvědčíte a my si dovedeme opatřiti statistiku a přesvědčíme vás, když to nechcete věřit, že to nebyli jen zaměstnanci, a že zaměstnanci v tomto počtu zbytkových statků netvoří většinu, nýbrž menšinu, a že tu poděleni byli z valné míry ti, kteří měli zvláštní nejen doporučení, ale odznak té neb oné politické strany a v daném případě odznak strany agrární.

Tedy, vážení pánové, uvedli jsme zde tato fakta, aby z nich bylo patrno, že zemědělská cla, se kterými přichází agrární strana, která je podporována lidovci, ľudovci a německými měšťanskými stranami, provádí tu a uplatňuje třídní stavovskou politiku. Při tom ovšem snaží se zlehčiti důvody a argumentaci stran socialistických. A já na doklad, jakým nevážným způsobem se tu vystupuje a k jakým nehoráznostem sahají exponenti agrární strany a její oficielní tisk, dovolím si citovati to, co napsal >Rodný kraj< 9. dubna t. r. v článku, ve kterém se píše o zadluženosti a nedostatku pracovních sil v zemědělství, a nakonec m. j. uvádí: >Je to důsledek socialisticko-komunistické protizemědělské politiky, která má náš stav zničiti, porobiti, chtějí, abychom byli otroky svého majetku, abychom za almužnu dřeli od svítání do soumraku a aby z našich mozolů, z našeho lopocení brali podporu v nezaměstnanosti. Pánové, tak nevážně se nemá hájiti váš požadavek. Sahá-li se k takovéto argumentaci, pak se tím dokazuje, že nemáte pravdu. Mluví-li se o tom, že rolníci jsou otroky svého majetku, jakými by otroky musili býti dělníci, kteří dávají tu k disposici pracovní síly, které velice často jsou využívány do krajnosti. A pánové, vytýkati ještě dnes dělnictvu podpory v nezaměstnanosti? Víte, kolik se vyplatilo od dubna do 31. prosince 1925? Čtyři miliony korun na podporách v nezaměstnání a tyto čtyři miliony chcete vyčítati a chcete uváděti, že jsou z vašich mozolů podporováni dělníci? Což stojí ti dělníci o tu podporu? Což nejsou plny zprostředkovatelny práce dělníků, ucházejících se o zaměstnání? A chrání někdo pracovní sílu dělníka, poskytuje zde někdo ochranu práci, po kteréžto ochraně vy a ostatní výrobci volají? Pánové, vy byste neměli s tímto tvrzením choditi. Uvedu vám, když chcete o tom mluviti, z jakých mozolů jsou podporováni dělníci. Ti jsou zase podporováni z mozolů dělníků, kteří pomáhají k výrobě hospodářských statků a bohatství kruhů zaměstnavatelských. Vy byste neměli takto mluviti, poněvadž patříte k těm, kteří na státní pokladny se velice často o podpory obracejí. Mám tu doklady, a to doklady o vyplacených subvencích zemědělskou radou za rok 1923. Z nich seznáváme, že český odbor rady zemědělské vyplatil 7,599.000 Kč, německý odbor 2,072.000 Kč a ústřední 3,011.000 Kč, celkem bylo vyplaceno přes 12,000.000 Kč na subvencích. (Sen. Hrejsa: Hrozná suma. - Hlas: Kolik zůstalo v kapse?) To musilo zůstati v kapse těm, kteří s nimi měli co dělati! Ale jde tu o subvence a chcete, pánové, vědět, nač se také subvence poskytly? Já vám to doložím zase úředními číslicemi. (Hlas: Mluvte o vašich! Dokažte to!) To ponechám vám, abyste to dokázali číslicemi, ve kterých je patrno, že Zemka, rten známý ústav v Praze, dostal v roce 1924 v únoru 200.000 a v měsíci dubnu 3,719.000. Pánové, chcete, abych vám dokázal, že na př. sdružení agrárního dorostu v Hoškovicích bylo dáno na skioptikon 1000 Kč? Které pak jiné kulturní organisaci na venkově působící dává zemědělská rada subvence, aby se výchovná činnost mohla vyvíjeti a prováděti? Prosím, jistě patřím k těm, kteří chtějí, aby výroba se podporovala, aby se dostávalo pomoci těm, kdož ji potřebují, ale my máme zjištěné případy, že chudý, nemajetný zemědělský člověk, domkář, který přijde ve 2 letech o dva kusy hovězího dobytka a žádá o poskytnutí podpory, dostane od slavné zemědělské rady vyřízení, že jeho existence není touto ztrátou ohrožena, a proto že mu jakoukoliv podporu zamítají. Má-li se tedy již někomu poskytnouti subvence, anebo podpora, pak to mají v první řadě býti ti, kteří si toho zaslouží, kteří jsou svým sociálním postavením slabší, a ti, kteří musí nezbytně požadovati, aby se jim přispění dostalo.

Velectění pánové! Soudím, že na této cestě republikánská strana se svojí argumentací neobstojí. A nyní, co my chceme. Řekli jsme to již bezpočtukráte. Stavěli jsme se jako příslušníci socialistických stran v r. 1919, 1920 a 1921 za ochranu naší průmyslové výroby. Bylo to v letech, kdy zejména říšsko-německá konkurence, pracujíc za nesmírně výhodných podmínek, pracujíc velmi často z uloupeného materiálu v obsazeném území za války, mohla k nám prodávati o 30, 40-50% levněji. Tehdy, šlo-li nám o to, aby stát náš byl ušetřen otřesů, abychom mírnili nezaměstnanost dělnictva, žádali jsme ochranu, ale též patřili jsme k těm, kteří, když tato ochrana účelu dosáhla, kdy naše závody se zmodernisovaly, usilovali jsme o snížení ochrany, o uplatnění té zásady, která je vyjádřena svobodným, volným obchodem. Patříme k těm, kteří přiznávají ochranu sociálně postiženým, ale při tom se nikdy nesmí zapomínati, že vedle vrstev majetkově poněkud silnějších, anebo majetek majících, jsou to vrstvy, které nemají žádného majetku, jsou to vrstvy, které právě v této době nemají žádné příležitosti ku práci, žádné možnosti výdělku a žádné možnosti existence. A já jsem neslyšel, pánové, z vašich řad, kteří jste mluvili pro pevná zemědělská cla, upřímná slova na ochranu pracujícího člověka, upřímná slova pro dělnictvo, které, jak ukazuje úřední statistika za měsíc březen, je zase ve velkém počtu bez práce. 65.000 nezaměstnaných dělníků máme v republice a přes všechno své úsilí opatřiti si práce nemohou.

Vážení pánové! My jsme své stanovisko řekli loňského roku, když jste zavedli klouzavá cla, která jste vítali s jásotem, v nichž jste spatřovali svůj první úspěch. Tehdy jsme říkali, že se neosvědčí, a říkáme dnes, že není ještě dostatečných zkušeností, aby mohlo býti vládní nařízení o klouzavých clech odstraňováno. My jsme již říkali, že je nutno též pracovati ke snížení celní ochrany zboží a průmyslových výrobků, a v tom směru jsme očekávali, že se nám dostane z vaší strany podpory. To se nestalo a vy tvoříte koalici, ať vědomě, anebo jenom uměle, s německými měšťanskými stranami a prosazujete požadavek, jehož důsledky hospodářské projeví se co nejdříve a jejž pocítí široké vrstvy konsumentů, jejž pocítíme ve všech složkách a oborech našeho hospodářského a sociálního života. Nemůžeme s touto politikou souhlasiti, je to politika, která se odvrací od správné hospodářské politiky z r. 1922. Je to politika, která musí býti nejen hospodářsky nezdravá, ale která je také sociálně nezdravá, a která musí míti za následek konflikty, spory, stávky a výluky, poněvadž nikdo nemůže žádati na sociálně slabém dělníku a zaměstnanci, aby nechal na sebe nakládati břemena a pod jejich tíhou klesal.

Tedy, vážení pánové, považuji za nutno, ještě ke konci svých vývodů učiniti na vaši adresu tento projev. Nemohu jinak, nežli volati za svědky všechny členy senátu a celou veřejnost československou, zejména však všechny konsumentské vrstvy a všechen pracující lid, prohlášení, jež zde byla učiněná mluvčím strany agrární a lidové. Prohlašovali s naprostým přesvědčením a vědomím, že zavedení pevných agrárních cel neznamená a nepřivodí naprosto žádného zvýšení cen chlebovin, tuků a masa. Bereme toto vaše ujišťování, pánové, na vědomí a vezme je také na vědomí nejširší veřejnost konsumentská, od dělníka a dělnické hospodyně počínajíc, a u zřízence a gážisty končíc. Připomeneme toto vaše prohlášení také kruhům živnostenským a řemeslnickým, jichž zástupci na díle zavedení pevných agrárních cel a zdražování životních potřeb tak vydatně pomáhali. Připomeneme toto prohlášení a ujišťování v daném okamžiku, až zapůsobí pevná agrární cla, aby se nejširší kruhy obyvatelstva přesvědčily, kdo měl pravdu, zda my, kteří v zavedení pevných cel agrárních spatřujeme zdražení potravin, či agrárníci, lidovci, národní demokraté, živnostníci a německé křesťanské strany, které prokazovaly, že zvýšení cen chlebovin a potravin nenastane. Béřeme také na vědomí prohlášení agrárních a lidoveckých mluvčích, v tomto slavném senátě pronesená, že toto zavedení pevných cel odůvodněno je také potřebou upraviti mzdy zemědělských dělníků. Neopomeneme tento slib všemi prostředky sděliti všemu zemědělskému dělnictvu, aby zavčas svým zaměstnavatelům připomnělo jeho splnění. Všem československým stranám bývalé koalice považujeme za svou povinnost toto připomenouti a varovati je v posledním okamžiku před počinem, jehož se hodlají dopustiti spiklenectvím k dosažení pevných agrárních cel a kongruy za účasti německých stran měšťanských. Uváží-li pánové politické důsledky tohoto jednání? Domnívají se, že po odhlasování pevných cel agrárních a zvýšení platů kněžím z kapes veškerého poplatnictva, což je zase požadavek lidové strany, umožní opět koalici dřívějších státotvorných stran? Zajistili si pánové souručenství a spolupráci německých stran a strany ľudové pro odhlasování rozpočtu a jiných úhradových předloh? Domnívají se, že socialistickým stranám proti tomuto útoku na dělnické a konsumentské vrstvy bude umožněno opětné vstoupení do koalice? Napadlo pánům, jimž jde o zabezpečení kněží na útraty chudého lidu, že strany socialistické nebudou za tento čin moci hlasovati pro položky kultu v rozpočtu a předlohách úhradových?

Pánové! Toto prohlášení považoval jsem za nutno učiniti v tomto okamžiku, kdy jdou s vámi společně a podporují vaše snahy Němci. (Výkřiky: S vámi také jdou!) Je velký rozdíl mezi společným postupem socialistických stran, je velký rozdíl mezi postupem německé sociální demokracie a mezi postupem našich nacionálních německých měšťanských stran. (Hlas: To je jednotná socialistická fronta!) To je jednotná socialistická fronta, vytvořená z vnitřního přesvědčení, ale není to jednotná fronta lidí, ideově se rozcházejících, lidí, navzájem se potírajících, není to jednotná fronta stran, které proti sobě stojí na nejkrajnějším nepřátelském pólu. (Výkřiky.) Pane sem Dyku, nezapomínejte, že právě německé měšťanské strany se ještě nepřihlásily k tomuto státu. (Hlas: Komunisté také!). Mluvím o jednotné frontě socialistických stran. Ještě nezapadly v zapomenutí útoky, jež podnikány byly na tento stát, jeho demokratické zřízení a ještě nebylo zapomenuto ono pošilhávání, jehož jsme byli svědky, před nedlohou dobou do Německa, Maďarska a do těch států, které těžce nesou existenci této epubliky. Tedy, nesrovnávejte jednotnou frontu socialistickou a jednotnou frontu vaší. Ta je nepřirozeným útvarem. Byla vytvořena ze sobeckých pohnutek. Zde jde na straně naší o obranu. V tom je ten podstatný rozdíl. Vy útočíte. Chcete získati, chcete se na účet chudého lidu obohacovati, chcete zdražiti potraviny. (Hluk. - Výkřiky.) Vždyť to přece řekl pan sen. Sáblík: >Chceme prodávati dráže! Co to znamená? ?e druhý musí kupovati dráže. (Hluk.) My jsme v té posici, že se bráníme, a nemůžete se v žádném případě diviti, když s německými sociálními demokraty tvoříme jednotnou frontu proti útokům, které tu vy, spojeni s německými nacionály, podnikáte, abyste prosadili své třídní, stavovské, sobecké požadavky.