Že však tento problém, jenž určuje blaho nás všech, jedině svornou spoluprací, nikoli však nesmyslným nenávistným bojem národů tohoto státu proti sobě lze přiblížiti svému řešení, o tom není zajisté mezi rozumnými lidmi obou táborů žádného sporu. 2e k tomu především potřebujeme, aby bouřlivě zmítaná atmosféra, kterou vášeň a nenávist vytvořily, zbavena byla jedu a dosáhla klidu, toho nikdo nepopírá. Že snahy o to existují na obou stranách, dlužno uznati. Že příležitostně s obou stran padnou slova, která nedůvěřivě naslouchajíc ucho hůře chápe, než byla míněna, a která pak mohou tyto snahy ohroziti, dlužno litovati, nesmí nás však v tom másti. A jestliže se někdo během posledních let dožil tolika trpkostí jako my, pak věru nelze nám zazlívati, nepískáme-li vždy na flétnu. O tom však nesmí a nemůže po opětovných jasných projevech a po cílevědomém jednáni strany a skupiny, za kterouž mluviti se pokládám zmocněna, býti žádné pochybnosti, že jsme sice s nezlomnou rozhodnosti odhodláni pohráti panující systém, že však také politiku irredenty zamítáme. Obojí v zájmu našeho německého lidu, obojí však také, chcete-li býti spravedlivými a uznalými, stejně též v zajmu vašeho státu. A jsem dosti optimistou, abych věřil, že se ve vašich řadách již najde ten neb onen spravedlivý a uznalý a že jich počet znenáhla vzroste. Vždyť slyšíme již hlasy z vašich řad, které nás vyzývají, abychom předložili list papíru s našimi požadavky. Nic snazšího nežli to. Jen jedno slovo chceme na to napsati: samosprávu. O jednotlivostech budeme spolu lépe jednati ústně. Snad lze mluviti dokonce o vyřízení otázky po etapách. V každém případě nechceme se předeni přidržeti ztuhlých pojmů. Nechcete-li žádné Švýcarsko, pak může to býti třeba Finsko. V každém případě se nalezne a musí se nalézti řešení, pakli jen nebudete klásti vlastní národ výše nežli stát, zůstanete-li pamětlivi moudrosti svého největšího mudrce, že předpokladem každé pravé demokracie jest samospráva.

Ale nechť smýšlíme sebe více optimisticky, tato lepší budoucnost, která nám tane na mysli, může přijíti jen tehdy, budou-li se obě strany poctivě snažiti, aby podle sil svých zlepšily přítomnost. Co my k tomu můžeme přičiniti, to se stane. Naší úlohou může dnes býti jen to, abychom stejně věcnou jako energickou oposicí, kteréž každý zdravý stát potřebuje alespoň právě tak nutně jako cílevědomé vlády, ukazovali na ohyby panujícího systému a na správnou cestu. A tato úloha věru není nepatrnou vůči systému, jenž dnes panuje, Nechť smýšlíme na příklad o nynější zahraniční politice státu jakkoli, nechť ji, jako my, pokládáme za pochybenou, poněvadž se stát nalézá příliš v západním vleku a s příslušnou horlivostí podporuje politiku, které se její původci vlivem nejnovějších anglických voleb doufejme brzy sami vzdají, jisto jest jedno: také zahraniční politika skutečně demokratického státu nesmí býti tajnou politikou, nechť její odpovědný správce jest sebe schopnějším. Proto doporučuji také v této příčině příklad Dánska, jehož zákonodárství před krátkou dobou vytvořilo důmyslně vymyšlený ústavní orgán, totiž stálý společný parlamentární výbor obou sněmoven, jehož spolupůsobnost jest schopna zachovati jak parlamentární, tak také diskrétní povahou zahraniční politiky vyžadovaný, nepříliš veřejný charakter zahraniční politiky.

Neméně pochybeným jest, když zahraniční politika zneužívá své moci k tomu, aby nepříjemné a nepříznivé hlasy vlastních občanů potlačovala a veřejné mínění falšovala. Co souditi o takovéto politice, o tom se také nikdo lépe a zřetelněji nevyjádřil nežli právě president tohoto státu.

Pohlédneme-li však na vnitřní poměry tohoto státu, tu nechci sám po sobě a po jiných opakovati a chci poukázati celkem jen na to, co již často bylo řečeno a na co bylo žalováno. Jen na dva zjevy chci obzvláště posvítiti. Jest to od Němců a Čechů jednomyslně uznávaná, ba, poctivě řečeno, přímo podiv budící skutečnost, že němečtí úředníci a důstojníci, němečtí zaměstnanci a vojáci jsou nejlepšími a nejvěrnějšími služebníky tohoto státu. A jak to odplácíte těmto státním úředníkům ve službě i na odpočinku? Mám před sebou náhodou právě číslice o železničním personálu. Mezi 7 řediteli státních drah a 14 zástupci, jakož i mezí 55 přednosty oddělení není jednoho Němce. Teprve-mezi 82 zástupci těchto přednostů oddělení jsou 2 Němci. Mezi 350 přednosty skupin nalézá se nejvýše 10 Němců. V přebohatě obsazeném ministerstvu železnic přidělení, jsou 3.němečtí úředníci, žádný ve státu ministerském. V takto redukovaném stavu německého úřednictva se nad to důkladně smejčí přísně prováděnými jazykovými zkouškami. Dokonce pensisté byli podrobeni takovýmto jazykovým zkouškám a na základě nepříznivého výsledku zařazení do nižšího stupně pense. Ba dokonce vdově po úředníku, kterého stihl úraz ve službě, byly pod tímto titulem dodatečně učiněny srážky. Zdali to jest správným prostředkem, získati Němce pro stát, o tom věru lze pochybovati. Zajisté musíme však žádati, aby do nebe volající úřednická bída nebyla činěna nesnesitelnou také ještě národnostním záštím. A nikoli v poslední řadě dlužno energicky protestovati proti ohavnému donášení, špiclovství, jehož nemorálnost musí podkopati vážnost úřednictva a trvale zkaziti jako každý, tak také tento stát.

A za druhé: odpolitisujte hospodářství. Učiňte konec zneužívání pozemkové reformy k odnárodnění německé půdy - skandálního jednání Pozemkového úřadu ve věcech pozemkových nechci se teprve blíže dotýkati. To se již stalo velice důkladně v poslanecké sněmovně a také během naší debaty najde asi mnohého povolaného žalobce. Učiňte však především také otázku válečných půjček tím, čím jest, totiž hospodářským problémem, kterýž v zájmu nejširších českých i německých hospodářských kruhů dlužno co nejdříve a co nejlépe řešiti, jehož dodnes neblahé řešení přivedlo stát do situace známého dlužníka, který jako jistotu pro úvěr nabízí slovo čestného muže, načež mu věřitel s chladným úsměvem odvětí: přiveďte, mně toho čestného muže, pak obdržíte úvěr. Také tento stát prozatím není tímto čestným mužem a nenalezne tak dlouho, ani zde ani jinde, potřebného úvěru, pokud neprokáže svoji úvěruhodnost spravedlivým zaplacením válečných půjček.

Věru také politická bilance státu končí především znatelným schodkem. A nebude jinak, pokud stavěti budete přítomný zájem koalice nad budoucí zájem státu, pokud upřímné snahy několika prozíravých lidí sabotovány budou nesmiřitelným šovinismem ostatních - anebo jak jinak máme to nazvati, když na příklad purkmistr Baxa zakáže plakátovati německá pozvání k německo-českému vyjednávání. Přijetí několika resolucí oposice, jedno nebo několik vlídných slov s české strany a pod, více, to vše jsou věci, které padnou na úrodnou půdu, ale po pěti letech přec jen velice skrovné drobty. Má-li býti lépe, pak musí býti tempo značně urychleno, míra ústupků značně zvýšena. Připouštíme, že jest to dobře míněno, ale nemůžeme poznati, co jest míněno.

My oba chceme pracovati, pracovati pro svůj lid. Řádná práce v tomto smyslu má a musí nás svésti ke společné práci jak jeden z mých klubovních soudruhů v poslanecké sněmovně velmi správně dovodil, jestliže se vzdáte zásady, které jste se dosud drželi, že násilí má přednost před praveno. Dejte nám, což naše jest. Pák chceme také vám dáti, což jest vašeho. Každému, což jeho jest. Stejné právo všem. Pak se dorozumíme a budeme si rozuměti v časech dobrých i ve zlých. (Souhlas na levici.)

Místopředseda Niessner: Slovo má pan sen. Chlumecký.

Sen. Chlumecký: Slavný senát! Chcem v krátkosti kritizovať vnútornú a zahraničnú politiku naíej koaličněj vlády, aby som odôvodnil odmietavé stanovisko senátorov komunistických.

My nemôžeme schváliť rozpočet statnému režimu, ktorý uvaľuje na pracujúcí ľud ohromné bremená a pri tom ho olupuje systematicky o všetky politické práva a vymoženosti poprevratové. Že události světové ukazujú na ľavo, to vie dnes už každé politické dieťa: každý deň nám donáša nové potvrdenie toho fakta. Aj anglické voľby, prevedené tieto dni, ukazujú, že vývin poide ďalej na ľavo, A nemôže ani inačej byť, lebo proletariát celého sveta, na ktorý uvalil kapitalizmus všeíky ťarchy válečné a mimo toho núti ho pracovať na veľký blahobyt tried neproduktivnych, hynie nedostakom, následkom čoho proletariát musí hľadať východisko zo svojho zúfalého položenia. A my komunisti vieme, že cesta k vyslobodeniu pracujúcej triedy z otroctva kapitalizmu vedie len cez trosky privilegií majetných, cez shrúteniny starého shnilého společenského poriadku a preťo že tedy massy ľudové dnes alebo zajtra túto cesiu najdú.

Kapitalizmus svetový pozoruje tento pohyb máss na ľavo, vidí blížiacie sa nebezpečie a je odhodlaný braniť svoje privi legované pozicie, Je tedy pochopiteľné, že vnútorná a zahraničná politika všetkých kapitalistických štátov tiahne na pravo. Tak aj vnútorná a zahraničná politika našej vlády má len ten jediný cieľ: udržať starý shnilý kapitalistický režím. K dosiahnutiu tohoto cieľa slúži ohromný policajný a špiclovský aparát, ktorý ačkoľvek je vydržiavaný z mozolov pracujúceho ľudu, slúži majetným zahálačom proti pracujúcím. Ďalej slúži tomu istému cieľu naša neprimerané veľká armáda, pohlcujúca ročně 2 miliardy 300 milionov korún, ktorá pozostáva z 58,336 šarží a 91,664 prostých vojakov. Tak opatrná je naša buržoazia, že postavila k trom vojakom jedného fraitra a jedného generála alebo jedného dôstojníka a jedného poddôstojníka, aby udržala medzi proletármi v stejnokroji disciplinu a náležistý respekt pred starým režimom. (Místopředseda Kadlčák převzal předsednictví.)

K udržaniu starého spoločenského poriadku slúži taktiež celý byrokratický aparát, ktorý je tak postavený, aby sa doňho hojne nachytali proletári, ale aby veľkí zlodeji a korupčníci neboli vo svojej činosti hatení. Obzvlášť v poslednej dobe hromadia sa špinavé aféry, kde sa jedná o poškodenie státu, rešp. obecenstva o ťažké miliony. Známe sú bankovné škandály, známe je, akým spôsobom bol štát poškodený o čtvrť miliardy v prospech Živnobanky, známe je, ako sa hospodařilo v obilnom a pozemkovom úrade a známa je posledná. aféra špiritusová. (Sen. Matuščák: Nech žije špiritus! Veselost.) Nikto z koaličných stráň nesnaží sa, aby tie rôzne aféry boly riadnou cestou vybavené, t. j, aby previnilci boli usvědčení a potrestaní, alebo aby nevinne obvinění boli rehabiliotovaní, ako sa to v slušnej spoločnosti patrí.

Pracujúcí ľud vidí, ako sa hospodarí s jeho krvopotne zarobenými peniazmi, ktoré on do štátnej pokladne dáva, vidí, ako miliony zmiznú vo vreckách veľkých machrov a je rozhorčený nad tým keď sa od neho vždy nové dane požadujú: keď vidí, že na školy, na zaopatrenie invalidov, starcov, sirôt, nezamestnaných niet peňazí.

Neuveriteľná bezcitnosť a surovosť panujúcej triedy núti válečných poškodencov, aby v massách demonstrovali. Jednonohí, beznohí, slepí, bezrukí, všetcia musia v massách pred oči meštiakov tiahnuť aby útrpnosť vzbudili a vymohli si podporu. Štát a spoločnosť nekoná voči týmto nevinným obetiam kapitalistického poriadku svoju povinnosť.

Taktiež pre našich chudobných študentov nieť peňazí. Oni dostávajú mesačne po 66 Kč. Ale pre cudzích kontrarevolucíonárov máme peňazí dosť. Pre 7000 ruských t. zv.študentov vydá náš štát 60 mil. Kč. Tým sa môže dať mesačne po 650 Kč a ešte rôzne výhody. Pro 125 tisíc našich študentov vydáme len 7 ¹ mil.Kč. To je skandál. Kto sa môže pre takéto poměry oduševniť, musí byť už pravzláštny vlastenec.

Další skandál je tiež, ako sa šlape u nás ústavou zaručené právo shromažďovacie a sloboda tlače. Najma na Slovensku máme v tomto směre smutné zkušeností. Ako u nás cenzura pracuje, chceme tuto na jednom případe demonštrovati. My sme vydali na Slovensku kalendář >Ročenku< a keď už bol celý náklad hotový, nechal ho cenzor zkonfiškovať. Tento pán sa volal dr Ján Bartáky a je služným vo Sv. Martine.

Prosím pozřete, čo tento člověk všetko vycenzuroval. V Ročence sme malí tiež túto ilustráciu (ukazuje): Žena na bajonete. Táto ilustrácia přešla v májovom čísle tento rok skrze cenzuru toho istého cenzora, ktorý ju teraz v Ročenke zkonfiškoval. Prosím, račte si to prehliadnuť. (Sen. Matuščák: Pán minister neni pritomný, neslyší to! - Hlas: Ta cenzura bývá vždycky hluchá!)

Tuto mám >Hlas ľudu< (ukazuje): Dňa 10. augusta 1922 jedna pieseň proletárska prešla cenzurou a teraz v >Ročenke< je vycenzurovaná. (Řečník předkládá senátu ukázky.)

V >Proletárke< 15. októbra 1923 bola ilustrácia, ako robotníci pracujú a jeden tučný chlap sedí pri stole a traktýruje sa. To je teraz vycenzurované, ale 15. októbra ten istý cenzor to prepustil. Ten istý cenzor přepustil tuto ilustráciu (ukazuje), ako mnich zaspal pri sude s vínom. Teraz to vycenzuroval.

Prosím, račte sa podívať, tu sú dve ilustrácie, ktoré sú tiež vycenzurované.

Zajímavé je tiež, že mali sme v tejto >Ročenke< tiež výtahy z historie, z tejto brožúry (ukazuje) vydané, ktorá tiež cenzurou přešla: >Kacíř Hus<, >O Husově dobe a učení<. Bolo by to dlhé, kebych to chcel všetko prečítať. Alespoň 2 až 3 kusy prečítam, čo je všetko vycenzurované.

>Sotva bol papežovi udělený tak zv. papežský štát roku 755 Pipinom, kráľom frankským, nastalo zpustenie mravov v Rime. Roku 767 bol zvolený pápežom římskou šľachtou Konstantin. Pretože bol násilník, bol od šľachty svržený a pápežom zvolený Filip. Keď sa oba pápežovia prali, vyhnal ich ľud rímsky oba a zvolil Stefana III. Teraz všetci tri pustili sa do seba zbraniami. Štefan III. vyhrál a dal Konstantina oslepiť, Filipovi vytrhnúť jazyk. Zdá sa, že brzo na to stala sa pápežom žena, menom Johanka. Proti papežovi Benediktovi III. bol opäť zvolený vzdoropapež Anastázius, ktorý zmocnil sa chrámu sv. Petra a sám tu vlastnou rukou rozbil sekerou sochu Krista a Panny Marie - vtedy bol spor o ctenie soch a obrazov: jedni to rozhodne zamietali, druhí uznávali, Benedikta dal uväzniť. Papež Hadrian II.....

Místopředseda Kadlčák: Upozorňuji pana řečníka, že máme na denním pořadů rozpočet a ne dějiny papežství.

Sen. Chlumecký (pokračuje): Ja len...

Místopředseda Kadlčák: Prosím pana řečníka, aby se mnou nepolemisoval.

Sen. Chlumecký (pokračuje): Ja poukazujem na cenzúra na Slovensku, že sa cenzurujú veci, ktoré cenzúrou už dávno přešly, sú to historické vecí, ktoré nemôže nikto odškriepiť a vzdor tomu takáto cenzura na Slovensku je možná. Ja ďalej čítať nebudem, (Hlas: Bylo by škoda času!) Áno, viem, ono to tak ako tak na pánov z koalície účinkovať nebude. Mne jedná sa o niečo iné, aby se totiž ľud venku dozvěděl, čo sa u nás robí.

Poneváč aj zahraničná politika nasej vlády je vedená v duchu reakcionánskom, v duchu zpiatočníckej, nacionalistickej kliky, na miesto, aby hľadala styky s Ruskom, nemôžeme mať k nej, dôvery a nemôžeme jej rozpočet schváliť.

My odsudzujeme celý dnešný vládny systém, ktorý je založený na utlačovaní a vykorisťovaní pracujúceho ľudu a v ktorom sa len dobré cíti Kubiček, Kačírek, Rolíček et tutti quanti.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo dalšímu řečníku panu sen.K.Friedrichovi.

Sen. K. Friedrich (německy): Slavný senáte! Chápu-li se slova ke státnímu rozpočtu, děje se tak především proto, abych projevil naše stanovisko nejostřejší oposice. Jsme zásadně proti rozpočtu že k tomu máme všechnu príčinu, lze snadno dokázati. Příčí se má opakovati to, o čem již s jiných stran bylo promluveno, určité věci však nelze dosti často opakovati.

V prvé řadě počešťování německého území. V Československu nebojuje toliko český lid se svými přemnohými bojovnými a štváčskými orgány Jednoty Severočeské proti Němcům, nýbrž celá státní správa s českým marodem dohromady. Právě orgány státní správy, úředníci a státní zřízenci jsou to především, kteří se svými příslušníky, často 6-7 dětmi, pronikají do našeho uzavřeného německého jazykového území za zjevným účelem, aby se naše německé jazykové území navenek zdálo jazykové smíšeným. Vím, že mnozí čeští úředníci se ani nechtějí propůjčovati k takovéto úloze, ale musí tak činiti. Za to posílají se osvědčení němečtí úřednicí jednoduše pryč do českého území. Můžete si pomysleti, jak to působí na naše obyvatelstvo. Že tím, přirozeně, trpí také služba, to zdá se býti úplně lhostejným. V rozpočtovém výboru řekl mi jistý kolega, že Češí nemají ničeho proti Němcům. Ohražoval se proti tomu, že se říká, že český lid bojuje proti nám. Nyní se táži: není to ničím, chceme-li někoho národnostně připraviti o život? Můžeme tu říci, že proti dotyčnému ničeho nemáme? Co by řekl dotyčný kolega, kdyby do. jeho domovské obce přišlo několik set německých státních zaměstnanců, přivedli s sebou německé učitele a zakládali německé školy, kdyby mu při volbách do parlamentu a do autonomních korporací povstalí zcela noví protivníci, a kdyby obec původně ryze česká se stala jazykově smíšenou? Nezlobili by se pánové pro to právě tak, kdyby maše noviny o vaší domovině psaly tak, jako >České Slovo< o Chebu: >Český vliv v Chebu roste den ode dne a ukazuje se, že také v Chebu nelze mluviti o uzavřeném jazykovém území. V blízkosti Chebu jest obec s českou většinou a s českým starostou, Cheb sám má významou českou menšinu<. To si máme nechat líbiti? To přichází v novinách o nás do celého světa a přece na tom není ani slova pravdy. Co jest v Chebu českého, to jsou přistěhovalí státní zaměstnanci, kteří tam přímo násilím byli vehnáni. (Výkřik: V Praze také!) V Praze také, pak zde má se věc obráceně. Ale pak nelze říci, že se tím Cheb stal českým městem, anebo že byl počeštěn, když se tam pošlou sta úředníků. Zlobili byste se nad tím právě tak jako my, že Cheb jest český, kdyby se něco takového psalo a veřejnosti sdělovalo o vás. K čemu však se potřebují tamní úředníci učiti česky? Tolik Čechů tam není, a my jsme přes to nucení zřizovati tam české školy, ale nikoli obecné školy s tolika a tolika třídami, nýbrž nyní žádají Češi občanskou školu - nikoli však pro potřebu, nýbrž jen aby mohli říci, jak >České Slovo< píše: >tolik a tolik Čechů je v Chebu<. To však není pravda; tlakové poměry budou Vždy znovu drážditi obyvatelstvo. (Výkřiky.)

Mluví však také ještě někdo jiný, vídeňský československý vyslanec Krofta: v den českého národního svátku měl tento ve spolku legionářů proslov, ve kterém mluvil také o německém problému v republice. Mínil, že dnes již netřeba vyvraceti stížnosti Němců do zdánlivého utlačování, poněvadž cizina těmto žalobám již nevěří. Vytýkají-li Němci, že Češi nechtí svůj stát v národnostním ohledu změniti ve druhé Švýcarsko, pak že třeba poukázati na rozdíl dějin vzniku staré Rakousko-Uherské monarchie a Československa. Kdežto monarchie vznikla z dobrovolného sloučení několika národních států, vytvořena byla Československá republika dějinnou sílou jediného národa. Že stačil říci, že právě pro tento dějinný vývoj, i kdyby Češi sami tomu chtěli, z Československa nelze vytvořiti druhé Švýcarsko, Československo že se nikdy nemůže státi národnostně bezbarvým státem, poněvadž vzniklo z vůle jednoho jediného národa, to jest národa československého.

To jest přece jasné odřeknutí Němcům s úředního místa, to jest oficielní ohláška počešťování německých území.

Počešťováním trpí v prvé řadě naši němečtí úředníci, přeložením odcizují se jejich dětí svému národu, nadaní úředníci musí pracovati na místech bezvýznamných, hrají úlohu nevítaných hostů a mají nejšpatnější vyhlídky do budoucností. Statním úředníkům se beztoho nevede skvěle. Prosincovým zákonem na svých příjmech zkráceni, místo alby se jim bylo dostalo zlepšení, táhnou neradostně státní káru. Divím se jen, jak ta čeští úřednici tak klidně přijímají. Ale netoliko proti úředníkům, proti veškerému německému lidu směřují počešťovací opatření, obzvláště také proti německé půdě, proti celému hospodářství. Již zase čteme v novinách, že má nastati nový, obsáhlý generální útok proti naší půdě. Což nemá skutečně býti dosti na tom, co se již stalo, což má se zase německá půda podle českých nacionálních směrnic zašantročiti, jen aby se posloužilo českým nacionálním snahám a vedle toho také ziskuchtivosti jednotlivých osob? Nedbá-li se již blaha postižených Němců, což se nepováží, že takovýmito nehospodárným opatřením celé lány se stávají neproduktivními a že tím postiženo jest celé národní hospodářství? To přece není žádná pozemková reforma, to jest jednoduše násilné počeštění německé půdy. (Sen. Holý: To jest socialisace!) To není žádná socialisace. Socialisací by bylo, kdyby se prováděla pozemková reforma, jak se provádí v jiných zemích, kde národnostní moment ponechán úplně stranou, když se arronduje atd. Zde však nelze nikterak mluviti o socialisaci.

K tomuto nebezpečí pro německý majetek a půdu přistupuje konkurence českých obchodníků v našem území. Naši obchodníci beztak sotva vědí, jak mají sehnati peníze na živobytí a zaplacení daní. A nyní přivádějí vniknuvší čeští státní orgánové, věrni své zásadě >svůj k svému < živnostníky a obchodníky své národnosti, kteří zjevně jsouce ze všech možných stran podporování provádějí německým obchodníkům největší konkurenci a tím nastává vedle národnostního také útisk hospodářský. Všechen náš německý lid, všechno naše podnikatelstvo trpí beztak ještě nesmírně tím, co přinesl převrat. Otázka válečných půjček zničila sta a ochromila tisíce lidí. Dávka z majetku, nebude-li úplně změněna, povede k nesčíslným katastrofám, a proto bych zdůraznil, že vyložená předloha naprosto neodpovídá požadavkům, jež postižení musí klásti. Obzvláště jest ustanovení, že mírová cena nesmí býti překročena o 200 % způsobilé, aby skoro jednu čtvrtinu těch, kteří dosud doufali ve snížení, z tohoto snížení vůbec a zásadně vyloučilo. (Německy: Velmi dobře!) Uvažte jen, co to znamená, vezme-li se nynější cena některého předmětu, na příklad domu za základ vyměření, když dům měl v roce 1914 cenu 10,000 K a nyní má míti cenu 100,000 Kč, Musíme přece uvážiti, že tato cena stojí jen na papíře, že to jest cena domnělá, a z tohoto objektu, kterýž nelze realisovati, musí dotyčný zaplatiti ještě zvýšenou dávku z majetku a z přírůstku na majetku.

Ještě jednoho bodu chtěl bych se zde dotknouti. Jest to opožděné předpisování daní. Od tří let se nepředpisují žádné daně. Naší obchodníci neměli absolutně žádné představy o účinku daňových zákonů, jež vytvořeny byly po převratu, a tak veškeré obchodnictvo prodávalo zboží a úkony za ceny, které by byli musili zcela jinak kalkulovati, kdyby byli věděli, jak nesmírné daně jim budou předepsány. Tím jsou celé závody ve svém trvání ohroženy. Také devisové předpisy, zákazy a omezení vývozu a dovozu ochromily celá odvětví průmyslová. Odkud přichází většinou nezaměstnanost našich dělníků? Jest následkem toho, že vlády ve svých opatřeních hlavně směřovaly jen k vytvoření jejich českého národního státu, na místě ke skutečné hospodářské konsolidaci. Při tom zkracují se našim německým obecním a okresním zastupitelstvím pomalu ale jistě jejich autonomní práva. Policejní moc byla jim již dávno vzata, jejich usnesení se revidují a kontrolují, každé vyvěšení německého praporu a brzo již každé slově jest vázáno úředním svolením.

O školství ani nechci opětovati žaloby již často slyšené, jen ohledně vysokých škol chtěl bych se otázati: cítí-li se obyvatelstvo Prahy německými studujícími provokováno, proč se německé vysoké školy jednoduše neodstraní do německého území, jak jsme to již opětovně žádali? Pražské obyvatelstvo bylo by uklidněno a naší studující by si mohli oddechnouti, ti přece v Praze nemají žádného života, vědecké vzdělání trpí, jsouc omezováno co do prostoru a učebních pomůcek; přímo ve sklepích a jen zcela pokradmu smějí se projevovati studentské obyčeje, svých barev nesmějí nositi: utlačeni a plaše vegetují pouze, kde přece svobodné studium potřebuje čilého a veselého člověka. Vidíme právě, to se přece chce, že německý studující se má buď alespoň utraquisovati anebo nikdo na něm nemá zájmu. Jest to právě myšlénkou držitelů moci, spásu tohoto státu a budoucnost tohoto státu opatřovati v násilné jeho přeměně v český národní stát. Tato myšlenka však vůbec není proveditelná již z toho jednoduchého důvodu, poněvadž 7 milionů Čechů nemůže absorbovati 3 ¹ milionů Němců i kdyby Němci byli národnostně tak bídnými, že by se své národnosti sami vzdali. Němci se však sami nevzdají a z nás zajisté nikdo se nestane zrádcem svého národa. Vůbec učí dějiny, že nelze národy odnárodniti proti jejich vůli, podívejte se do Spiše, kde se Němci drželi 800 let, podívejte se na sedmihradské Sasy, na Poláky v Německu. Nejméně však lze takového něco svésti násilím, neboť tlak budí vždy protitlak. Německá říše nebyla s to, aby absorbovala těch několik Poláků. Pokládám tedy tuto myšlenku za pochybenou, nejméně však věřím v přeměnu násilím. Tlak musí samozřejmě vždy buditi protitlak.

Rozpočet sám byl již s mnoha stran probírán v poslanecké sněmovně a v novinách, takže si mohu odpustiti, pouštěti se znovu do podrobností. V každém případě lze tvrditi, že rozpočet není tak dobrý, jak jej pánové na straně většiny vyličují. Vždyť přece sám bývalý ministr financí Engliš v >Lidových Novinách< prohlásil: >Vše záleží od toho, zdali preliminované číslice lze také dodržeti.> To jest význačný projev bývalého ministra. Pochybuje, zda tyto číslice bude také lze dodržeti, vše závisí od toho, zdali preliminované číslice mohou také býti dodrženy. Rozpočet jest přece již přičesán, ale beze vší pochyby jsou příjmy zařazeny příliš růžově a výdaje, jako na příklad podpory v nezaměstnanosti, příděly samosprávným korporacím, jsou započteny příliš nízko. Celkem vzato, jsou sumy, preliminované pro armádu, pro správu a representaci státu v poměru, k velikosti a k počtu obyvatelstva Československé republiky příliš značné. To ukazuje se nejjasněji, srovnáváme-li výdaje celého starého Rakouska s výdaji Československa. Rakousko má v roce 1914 výdaje 3.1 miliard. Přizpůsobíme-li tuto číslici s ohledem na nynější index velkoobchodu a na menší počet obyvatelstva v Československu nynějším poměrům, pak smělo by Československo vydati 14.3 miliard, nechce-li rozsah výdajů Rakouska překročiti po jeho reální ceně. Naše výdaje obnáší však 17 miliard a nejspíše ještě více, tedy skoro o 3 miliardy více. Kdybychom již ze zásady nebyli vázáni hlasovati proti rozpočtu, musili bychom jej odmítnouti již z tohoto věcného důvodu. Obzvláště chtěl bych vytknouti jedno zařízení, které se pro obyvatelstvo stává přímo postrachem. Jsou to nekonečné kontroly státních orgánů. Kontrolují u nás nejen orgánové, kteří tu jsou podle stanoveného aparátu, to jest na př. finanční stráž, technická kontrola, nýbrž z každé této skupiny vždy tři v každé instanci. A nad to jest zde ještě revisní odbor. Pohlédnete-li na rozpočet, jest tam jen pro cestovné vykázána suma, která daleko přesahuje cenu kontroly. Jest zde nesmírný počet orgánů, cestovné stojí stát značnou sumu, to znamená tedy zneužívání pracovních sil a nesmírnou trýzeň pro obyvatelstvo, neboť myslím, že tomu ani v českých krajinách nebude jinak. Jedna kontrola stíhá druhou. Při kontrole daně z obratu sedí komise mnohdy po celé týdny v některém obchodě. Zdali to však má nějakou cenu, o tom chci pochybovati. Po mém názoru nejsou útraty v žádném poměru k celé ceně věci.

K ministerstvu národní obrany bylo již s mnoha stran poukazováno na veliké výdaje pro francouzskou vojenskou missi. Pan ministr řekl k tomu na jednom místě, že Němci této missi nerozumějí. Nuže, nevím, zdali se věc nemá naopak. Víme, že tato misse jest diktátem Francie, i nevím, zdali naopak jednou české potomstvo nebude vytýkati nynějším držitelům moci, že nerozuměli správně významů této komise.

K ozdravění financí bylo by především potřebí, aby konečně rozřešena byla otázka válečných půjček. Tato otázka dotýká se netoliko Němců, nýbrž, jak jsme již často prokázali, celého státní. Bylo mě řečeno v rozpočtovém výboru, že ještě v tomto zasedaní bude předložena vládní osnova, o jejímž obsahu jsem se nemohl ničeho dozvěděti. Jen pro boha, velectění plánové, nečiňte zase něco polovičatého, nýbrž pomozte tentokráte ve skutečnosti. Rozmyslete si, zdali by nebylo pro stát výhodným, kdyby se alespoň část válečných půjček zaplatila hotově a kdybychom se jí tímto způsobem zbavili. Tento způsob třeba v prvním okamžiku, poněvadž jest nový, bude se mnohým pánům se strany protivníků zdáti neobvyklým. Prosím však, abyste uvážili toto: v národními hospodářství rozhodně se nyní již nedostává peněz. Peníze jsou koncentrovány hlavně ve velikých bankách, které s nimi pracují v celém světě. Hospodářství u stavu rolnického a občanského v posledních letech silně pokleslo. To jest prokázáno tím, že spořitelní vklady u bank se zmenšují, kdežto naopak půjčky na reality se množí. Prospělo by tedy beze vší pochyby národnímu hospodářství a tím také daňovým příjmům, kdyby se lidu dostalo čerstvého kapitálu. Čeho se zde použije, to přece by hospodářstvím zase z valné části plynulo zpět do pokladny státu. Odklon od principu deflace by v tomto případě mohli působiti jen blahodárně. Kdybychom však ze zásady nechtěli upustiti od principu deflace, pak bylo by přece lze potřebné peníze opatřiti od velkobank, které beztak jsou jedinými, jež z válečných půjček měly zisk a které také v hotovosti obdržely zaplaceny své lombardní půjčky a tudíž by mohly lehce za mírný úrok poskytnouti potřebné sumy.