Jako stát nemá zasahovati do života svých občanů policejně, tak také nemá všechna hospodářská zařízení sestátňovati, nacionalisovati, neb tím jen rozmnožuje se armáda státních zaměstnanců. Též ze zkušeností tato státní hospodářská zařízení bývají zpravidla pasivní, takže stát musí na ně přispívati z výnosu daní a dávek. V dobré paměti jsou ještě ty nešťastné ústředny. A dnes ještě máme mnohé státní závody, které jsou velmi pasivní. Nezřizujme proto nových státních úřadů, netvořme nových zákonů, ukládajících nové úkoly státním zaměstnancům, pak nebudeme rozmnožovati počet státních zaměstnanců, budeme s to snížiti jejích počet a tím i vydání a daně. (Místopředseda Niessner ujímá se předsednictví.)

Ovšem podle mého názoru jest nesprávné, že do rozpočtu bývají zařazovány částky potřebné na požitky státních zaměstnanců, kteří neobstarávají úkoly veřejno-právní státní agendy, nýbrž kteří jsou jen soukromoprávně výdělkově činní. Finanční zákon sám rozeznává zaměstnance státní, zaměstnance státních železnic a vojska. A nejsou to jen požitky t. zv. úředníků, nýbrž i platy a mzdy dělníků, povozníků nádeníků, šoférů, čističek atd., které jsou zařazovány do rozpočtu jako osobní výdaje, ačkoliv tam nepatří. Zajisté všechny tyto osoby, pokud jsou zaměstnány ve státních službách, jsou státními zaměstnanci a jejich platy a mzdy mají býti vedeny v účtech dotyčných podniků. Ale platy a mzdy ty nepatří do rozpočtu státního, zejména do osobních vydání rozpočtu, nanejvýš by mohly patřiti do vydání věcných.

Tím samo o sobě snížily by se podstatně osobní vydání proti věcným. Avšak kdyby do rozpočtu vůbec zařaděny byly aktivní neb pasivní výsledky státních podniků výdělečně činných a vyloučeny byly z rozpočtu všechny požitky, platy, mzdy osob ve státních podnicích činných, pak bychom teprve dosáhli správného rozpočtu.

Do tohoto rozpočtu přešla by jen potřeba na požitky skutečných státních úředníků a zřízenců, kteří obstarávají jen veřejno-právní agendu státní, jež stát potřebuje k vedení své správy, svého soudnictví a jiných úkolů státních. Tak by nebylo obavy, že státní výdaje někdy převýší věcné výdaje a že by státní příjmy pohlceny byly státním zaměstnanectvem. Máme někde přebytek státních zaměstnanců, máme však někde nedostatek státních zaměstnanců, zejména máme nedostatek vysokoškoláků a mezí nimi především soudců, finančních konceptních úředníků, politických úředníků atd.

Postavení vysokoškoláků všeho druhu jako státních zaměstnanců stalo se za světové války a zejména po převratu velmi trudným. Příjmy jejich již před válkou částečně nedostatečné, klesly co do své vydatností na polovici i níže, autorita a vážnost jejich klesla oproti zbohatnuvším vrstvám ostatního obyvatelstva na minimum a při tom vzrostly úkoly a břemena úřadům. K tomu pošla ta nešťastná nivelisace platová, podle níž vysokoškolák v celku hůře jest placen, než ten, kdo má jen vzdělání ze škol obecných. Následkem této nivelisace a podle nynějších platebních a postupových poměrů došlo by k tomu, že za celou svou služební dobu ve státní službě strávenou vydělali by sobě: vysokoškolák skupiny A 353.244 Kč, středoškolák skupiny C 329.472 Kč a absolvent pouze nižší střední školy neb školy občanské s jednoročním kursem podle skupiny D 361.260 Kč, tedy nejvíce, ač má nejméně studií a s tím spojeného nákladu. V nevýhodě tedy jsou vysokoškoláci a středoškoláci, kteří za své větší studie a náklady béřou menší peněžitou odměnu.

Není divu, že mladí absolventi vysokých škol nevstupují do státních úřadů, nýbrž vyhledávají výhodnější zaměstnání v soukromé službě. Také mnozí vysokoškoláci opouštějí stání službu a věnují se soukromé službě. Zbývající jsou udření, rozmrzelí. K tomu přichází příval nových prací, takže agendu není možno zdolati a nastávají průtahy ve vyřizování.

Všeobecné jsou stesky na nepředpisování daní, na nevyřizování správních záležitostí, na nemožnost dosíci brzkého rozhodnutí ve sporech soudních. To vše jest zaviněno nedostatkem personálu a jeho přetížením. Snad nejhorší je to ve stavu soudcovském.

Známy jsou případy z posledních měsíců, kdy soudcové přepracováním onemocněli neb dokonce zemřeli. Tyto oběti povolání jsou vážným znamením a napomenutím, aby se přišlo vstříc požadavkům soudcovským, neboť jen odstraněním zmíněných nedostatků, zlepšením hmotných poměrů soudcovských a vyměním jejich přání, především uzákoněním soudcovské služební pragmatiky, zaručené ústavní listi nelze vnésti ve stav soudcovský spokojenost a idealismus, hledající a nacházející ve stavu soudcovském radost z výkonů spravedlnosti. Příznačná jsou pro nynější náladu mezi soudci slova obsažená v listopadovém čísle >Soudcovských Listů< ve článečku s nadpisem: >Ohrožená justice<. Praví se tam při posuzování opětných náhlých onemocnění soudců při soudním řízení následkem služebního přetížení a přepracování: >My, kteří tu justiční káru teď již 5 roků vlastnoručně táhneme, cítíme, že všechno má své meze a že nad lidskou sílu jíti nelze. Lásku k své práci ztratili jsme již beztak skoro úplně, naději na uznání a slušnou odměnu naší dřiny nemáme žádnou, společensky a materielně jen tak živoříme a ztrácíme již i své zdraví, jediný to statek, který nám dosud zbyl a na němž visí osud nejen nás, ale i našich rodin.<

Jsou to slova zajisté velmi trpká, ale vysvětlují tak mnohé zjevy, které se staly ve stavu soudcovském. Stav soudcovský má býti neodvislý nejen proti justiční správě, nýbrž i vnitřně neodvislým co do výkonu spravedlivosti, kterážto neodvislost musí se projeviti i v rozsudcích i jejich důvodech, kamž zajisté nepatří kritiky politických stran, a též neodvislým navenek. Ani ulice, jak tomu bylo po převratu, ani tisk nemá a nesmí zasahovati do neodvislosti soudcovské. Justiční správa snaží se odpomoci nedostatkům soudcovského stavu a zejména má na zřeteli hmotné zabezpečení stavu soudcovského.

Rozpočet v tomto směru vychází vstříc přáním soudců, kteří, až na výjimky, nemají možnosti získati příjmů kromě svých řádných platů. Bylo by záhodno, aby výpomoc, poskytovaná soudcům, byla nejen zachována i pro budoucnost, nýbrž aby byla i vydatně zvýšena a uvedena v systém osobních požitků. Navrhujeme proto s koalovanými stranami v tomto směru resoluci. Vláda vůbec snaží se nyní odstraniti nesrovnalosti, způsobené vysokoškolským státním zaměstnancům novelisací platů. Vítáme tuto snahu vlády, ale přejeme si, aby v tomto směru se stala důkladná náprava.

Též poměry středoškoláků, kteří vedle vysokoškoláků jsou hlavní páteří státní správy a zastávají důležité a zodpovědné úkony státní agendy, vyžadují nápravy a vší pozornosti se strany vlády. Ovšem ani ostatním kategoriím státního zaměstnanectva nesmí se státi žádné křivdy a nutno vůbec vyjíti vstříc i jejich oprávněným požadavkům.

Československá strana lidová jako část národní koncentrace vládní v Národním shromáždění loyálně koná své povinnosti oproti státu. Avšak jako jiné strany má též strana naše důvody k četným stížnostem a přáním. Přednesli jsme většinu svých přání a stížností při jednání v rozpočtovém výboru. Dovoluji sobě v tomto směru podotknouti toto: V lidu českém zakořeněno je silné právní vědomí o nutnosti samosprávy zemské, neboť na samosprávě zemské zakládal se náš dlouholetý boj za státní právo. Máme proto za to, že nepřišla doba župního rozvrstvení historických zemí naší republiky, že proti uskutečnění župnímu mluví důvody finanční, hospodářské, správní, sociální a národní.

Nutno proto trvati na osvědčeném rozčlenění historických zemí na dosavadní samosprávné celky a nutno také tyto celky finančně vybaviti, aby mohly tak dostáti úkolům na ně kladeným. Zemím nedostane se podle rozpočtu všeobecných přídělů. Bude na státní správě, aby země jinak finančně zabezpečila. Navrhujeme proto s koalovanými stranami v tomto směru resolucí.

Spravedlnost káže, aby poměry příjmové tak zv. starých pensistů byly znovu upraveny, aby tyto osudem odstrčené osoby, zejména vdovy a sirotci, mohly žíti a ne jen živořiti.

Státní pozemkový úřad potřebuje nutné reorganisace mám na mysli zřízení sboru kolegiátního, jako je zemský správní výbor, aby objektivně a rychle mohl dostáti svému úkolu, totiž rozdělení přebytečné půdy těm, již mají na ni nárok podle zákona záborového. Přejeme si, aby při provádění zákonů šetřeno bylo církevního majetku a nebyl týž prostřednictvím zákonů o pozemkové reformě všeobecně konfiskován.

Státnímu tiskovému odboru náleží býti ve svém zpravodajství úplně objektivním ke stranám politickým a proto těžce neseme, přehlíží-li se a nesdělují veřejností významné událostí, sjezdy a manifestace čsl. strany lidové a katolického lidu.

Po rozhodnutí Stálého dvoru mezinárodní spravedlnosti v Haagu o Javorině očekáváme, že nastane brzy mezi námi a polskou republikou úplné uklidnění a že naše mezinárodní styky zůstanou vždy srdečnými. Československá strana lidová jest stranou míru a pokoje mezinárodního, přejeme si proto co největší neutrality pro naši republiku, ale chceme pevně a věrně státi při našich spojencích.

Naše vojsko není pro útok, ale musí býti co nejlépe vypraveno pro obranu vlasti a našich spojenců. Duch vojenské discipliny toho vyžaduje, aby nebyly zanášeny do vojska třídní a politické zápasy. Jsme proto pro úplné odpolitisování vojska a přejeme si, aby bylo vojsko ušetřeno všeho politického zneklidnění, zejména volbami. Obyvatelstvo republiky Československé jest z 80 % náboženství katolického. Přejeme si proto, aby náboženské potřeby našich vojáků byly plně respektovány a bylo vyvarováno každé urážky náboženského citu našich vojáků. Žádáme, aby správní úřady ministerstva vnitra posuzovaly přísně, nestranně do jeho oboru spadající záležitosti týkající se lidu katolického, aby jíž jednou byly navráceny katolíkům všechny kostely a kaple neprávem zabrané nekatolickou společností náboženskou a aby četnictvo postupovalo objektivně proti příslušníkům strany lidové.

Nynější poroty se neosvědčují, jsme pro reorganisaci porotního zřízená a způsobu sestavování porotních listin. Působnost porot lze obmeziti na nejnutnější míru, avšak nutno jim ponechati nalézání práva ve věcech politických. Naproti tomu souhlasíme s vyloučením porot z tiskových urážek, jež lze úplně ponechati pravidelným soudům, což zajisté bude míti vliv na zušlechtění bojů politických. Tisku vůbec nutno věnovati v demokratické politice všechnu pozornost. Řádný tisk zasluhuje veškeré podpory, pročež podporujeme snahy novinářů na zabezpečení stavu žurnalistického pojištěním pro případ stáří a úmrtí, jakož i snahy jejich na zřízení novinářské komory, jež bude míti rozhodný vliv na poměry novinářů. Navrhli jsme proto s ostatními koalovanými stranami patřičnou resolu. Tisk má velkou odpovědnost a proto neslouží naší republice a mezinárodní veřejnosti k velké cti, když domnělé anebo skutečné aféry rozšlapují se v tisku jenom proto, aby byla dělána ostuda našemu státu. Přejeme si, aby stát všemožně podporoval péči o válečné poškozence a úplně odstranil hmotnou bídu těch nejubožejších, mezi něž patří váleční slepci. Nezaměstnanost budiž co možná odstraněna pracemi konanými státem, zeměmi a obcemi. Na sjednocení zákonů budiž nadále pilně pracováno. O našich stescích a požadavcích co do ostatních resortů pojednají moji kolegové z klubu československých lidových senátorů.

Zmiňuji se ještě našem poměru k ostatním národnostem obývajícím republiku Československou. Strana lidová žádá, aby státní správa zachovala se ke všem národnostem naší republiky nestranně a spravedlivě. Máme ještě v dobré paměti, jak náš bolely křivdy spácháné na národě našem. Nechceme proto, aby bylo křivděno některé národnosti. Vítáme též, když členové ostatních národností pracují s námi ku blahu naší společné vlasti. Avšak nepřehlížíme, že zástupcové národních minorit v naší republice necítí se býti politickými Čechoslováky, že namnoze vystupují jako příslušníci sousedních národů a zastávají zájmy národů mimostátních.

Za takových okolností jest vyloučeno, aby ve státě, jehož určením jest býti státem národa československého, spoluvlády se súčastnili zástupcové národnostních minorit. Dnes a v dohledné budoucnosti může v republice vládnouti proto, jen seskupení státotvorných stran českých. Takovým seskupením jest nynější koncentrace, ke kteréž zajisté mohou se připojiti i ony strany české, které jsou ochotny spolu hájiti a zastávati zájmy národa a státu.

Československá strana lidová má důvěru k nynější vládě, v níž sedí i ministři z jejího středu, pročež bude hlasovati pro rozpočet. (Výborně! Potlesk u stoupenců řečníkových.)

Místopředseda Niessner: Slovo má pan sen. dr Mayr-Harting.

Sen. dr Mayr-Harting (německy): Slavný senáte! >Když někdo vykoná nějakou cestu, pak může něco vypravovati.> Také já jsem letos vykonal cestu, a to, jak chci ihned poznamenati, abych zamezil jakémukoli nedorozumění, ačkoli jsem senátorem a členem několika výborů, na útraty vlastní. Byl jsem za příčinou sjezdu mezi parlamentární Unie v Dánsku, i užívali jsme tam netoliko vlídného a nejštědřejšího pohostinství, nýbrž viděli jsme také velmi mnoho a naučili se anebo mohli jsme se naučiti velmi mnohému. Dánsko jest krásná a bohatá země, opakem policejního a vojenského státu, země ideální demokracie, ačkoli má v čele krále, kdežto jak známo existují republiky, které ničím nejsou méně nežli demokratickými. Nezáleží na formě, nýbrž na duchu. Obzvláště poučné však jest finanční hospodářství tohoto malého, ale spořádaného státu. Válka, a poválečná doba přirozeně ani neutrální státy neminuly beze stop, o jednu okolnost více, která by odpovědné politiky celého světa měla pohnouti k tomu, aby veškeré svoje umění věnovali udržení anebo vlastně lépe řečeno: vytvoření pravého míru, napomenutí to, které právě u nás jak pro zahraniční tak také pro vnitřní politiku jest na místě. Působením poválečného hospodářství se tedy prozatím ani Dánsku nepodařilo zjednati opět úplnou rovnováhu ve státním hospodářství. Ale především se tam k tomu stavu veřejně přiznávají, a nezastírají ho jako jinde investičním rozpočtem a pod. Především však pozoruhodná jest skutečná šetrnost a vážná hospodárnost tohoto rozpočtu. Úhrnná potřeba nečiní celých 500 milionů dánských korun, to jsou asi 3 československé miliardy. Obyvatelstvo země činí asi čtvrtinu zdejšího, srovnáváme-li to, pak musil by tomu zde odpovídati rozpočet 12 miliard. Na místě toho vykazuje náš t. zv. úsporný rozpočet skoro 19 miliard. Přihlédneme-li však k jednotlivým číslicím, pak tam shledáváme: pro armádu, loďstvo atd. 73 miliony, pro vyučování 82 miliony, pro sociální péči 114 milionů. Srovnáváme-li s tím dotyčné číslice našeho rozpočtu: vojsko 2.300, vyučování 846, sociální péče 786 milionů, pak musí nám přece tento sestupný pořad vehnati krev studu do tváře. Ale důrazněji, nežli tento příklad, působí zde snad jiný, poněvadž jest vzat z příbuzného prostředí, z úzce spřáteleného a spojeného království SHS. Veškeré výdaje Jugoslávie obnášejí 10 ¹ miliard dinárů, to jest 3 ¹ miliard Kč. Pří tom jest Jugoslávie netoliko rozlohou, nýbrž také počtem obyvatelstva mnohem větší nežli náš malý velikán. Ještě jasněji vysvítá protiva, vyjmeme-li nejvýznačnější položku, totiž vojenský rozpočet, Jugoslávie chce vystačiti se 440 miliony Kč, t. j. s méně nežli pětinou zdejší potřeby na vojenské účely, ačkoli jest větší a zavázána ke vzájemné podpoře ve zbraní.

Tak jeví se náš úsporný rozpočet, s nadšením ohlášený, ve srovnání, a jak teprve vypadá ve skutečností! Oproti kulminačnímu rozpočtu roku 1922 s jeho 20 anebo při započtení investičního rozpočtu - 23 miliardami, klesli jsme tentokráte na 17. resp. 19 miliard. Tato úspora tří nebo dokonce 4 miliard byla by zajisté potěšitelná a byla by vynikajícím úspěchem finanční politiky, kdyby byla pravdivou. Povážíme-li však, že v této době mezi valutární kurs naší koruny značně stoupl, ceny naproti tomu značně klesly, pak scvrkává se tento zdánlivý úspěch v nic. Ukazuje se při tom opak, ježto index velkoobchodu v této době klesl ze 1675 na 973 a ježto dolarový index se vyvíjel podobně, že reální cena dnešních státních výdajů značně převyšuje cenu roku loňského.

Vinu na tom mají v prvé řadě nepoměrně vysoké výdaje vojenské a osobní. Ohledně vojenského nákladu postačí zajisté již učiněné srovnání se spojeneckou Jugoslávií, aby byla patrna jeho přemíra. Mezi jednotlivými položkami této kapitoly jest zejména nápadnou také přímo obrovská potřeba pro vojenská cvičení. 62 miliony proti 52 roku loňského a proti 40 roku 1922. Zdá se, že skutečně jsme ještě velice vzdáleni od miličního systému. A přece může jen rozhodné odmilitarisování zabezpečiti trvalý rozkvět našeho národního hospodářství. A přeci bylo by snadno řešiti tento problém, kdybychom se chtěli rozhodnouti pro to abychom pěstovali skutečnou politiku míru. Zcela obzvláště platí tudíž v této příčině známý výrok slavného francouzského ministra financí: dělejte dobrou politiku a budete míti dobré finance. Téměř polovina veškerých státních výdajů vypadá na výlohy osobní. To jest zajisté nezdravý stav, který netoliko státnímu hospodářství, nýbrž ještě více státní správě fest na škodu. Zde beze vší pochybností méně znamenalo by více. Menší počet, ale dobře placených státních zaměstnanců byl by právě tak žádoucí pro rozpočet, jako pro správu.

Tedy ani stopy o skutečné šetrnosti, nýbrž v nejlepším případě využitkování všeobecného poklesu cen, na kterém ostatně právě stát sám nemá nejmenší zásluhy. Stejně málo co kupce, jako co berní vrchnost. Nevzal posud zřetele na pokles cen snížením železničních, poštovních, telegrafních a telefonních poplatků. Jest naopak svými vysokými sazbami především vinen drahotou, která u nás panuje. Holduje jakožto obchodník tabákem málo čestnému stanovisku za drahé peníze dodávati špatné zboží. Provádí berní systém, který nevyhnutelně působí vzestup cen a který brání odbytu na domácím trhu. Vzpomínám pouze na daň z obratu, dopravní a daň z uhlí, jejichž vysoké výtěžky - 1,600. 340 a 600 milionů většinou co nejcitelněji postihují nejchudší z chudých. Také ani stopy po jasnosti a přehlednosti státního hospodářství. Příjmové číslice daní nemají alespoň pro nezasvěceného nejmenší ceny, musí naopak vzbuditi zdání čiré libovůle. Neboť schází nám rovněž účetní závěrka posledních 3 let, jakož i výkaz o zaplacených daních. Že také to jest výsměchem každé parlamentární správy netřeba zajisté teprve zdůrazňovati. Nedůvěra, tím odůvodněná stupňuje se ještě, když se nám pan ministr financí jednak s uznáníhodnou otevřeností přiznává, že obnos zaplacených daní letos oproti roku loňskému zůstal značně pozadu, když však na druhé straně chová dosti optimismu, že je přes to pro příští rok většinou zařaďuje číslicemi podstatně vyššími. Všeobecnou daň výdělkovou o 40, cukerní daň o 17. dopravní daň o 15 milionů více. Snad ho k tomu přiměla účetní závěrka za rok 1920, která ve skutečnosti vykazuje příjmy a vydání daleko větší, proti rozpočtu na tento rok a která tím jen ukazuje úplnou nespolehlivost našeho rozpočtu.

Konečně ani stopy o přiměřeném použití příjmů jež by odpovídalo výši různých potřeb. Oproti vojenskému rozpočtu s jeho 2300 miliony stojí na příklad péče o mládež se 14, pravím čtrnácti miliony - mnohem méně nežli roku loňského péče o válečné poškozence se směšnou částkou 16 milionů. Ve státním rozpočtu pochází jakékoliv opatření pro státní prázdninové domoviny, ozdravovny, pro léčebny pro mládež a pro pomocné školy pro duševně zaostalé. A váleční poškozenci! 2300 milionů jest určeno pro válku, 16 milionů pro její oběti. Snad jest to nejúčinnější výchova k pacifismu.

Obzvláště zle jest na tom školství. Jemu věnováno jest jen asi 5 % veškerých státních příjmů 20 % pohltí právě militarismus - a právě potřeba školství musí si oproti loňskému roku dáti líbiti citelné škrty. Jak nebylo lze jinak očekávati, přesunuty byly nevýhody této rozpočtové položky pokud možno na německé školství. Zkoušíme-li totiž, co po odečtení společných výdajů, jejichž národnostní rozdělení z předloh nelze ani vypočísti ani přezkoumati, odděleně jest určeno pro české a pro německé školství, jeví se 370 milionů pro české a 80 milionů pro německé potřeby. Pro německé účely tedy jen 18 %, což ani přibližně neodpovídá klíči obyvatelstva.

Jestliže se oproti tomu s české strany vždy znovu zdůrazňuje, že jde o to, aby se dohonilo, co bylo zameškáno, pak dlužno říci: to se již stalo více než přebytečnou měrou, i není zajisté přípustno, aby se to dalo na účet toho, co zde jest. Tak tomu však jest, když zavíráte stávající německé školy, abyste otvírali nové české školy. Tím způsobem se podařilo, že ze 206 milionů pro obecné školství věnováno býti muselo německému již jen 27 milionů. Jaký div, když mezi 777 nově zřízenými menšinovými školami jest jen 12 německých, když zavíráte 25 německých středních škol a otevíráte 90 nových českých. A jak se má věc s vysokými školami? Kdežto v oboru českého vysokého školství podle slov svého vlastního ministra vyučování pěstujete skleníkovou kulturu a musíte již přemýšleti o tom, jak byste přebytek mohli bezbolestně a pokud možno nenápadně odstraniti, postrádáme netoliko nutně potřebných odborných vysokých škol pro hornictví, lesnictví a zvěrolékařství, postrádáme netoliko dostatečné státní pomoci pro ústavy, které jsme vlastní sílou zřídili, jako pro německou hudební akademii, která jak významem svých učitelů, tak také výsledky svých žáků si jíž dobyla všeobecného uznání, nýbrž také tři stávající německé vysoké školy trpí hrozícím nedostatkem osobním a věcným, kterému se nelze vyhnouti hamletovskými otázkami, nýbrž jenž staví stát před úlohu: Hic Rhodus, hic salta. Nezapomínejte, že nejsou to v poslední řadě tyto německé vysoké školy, na kterých spočívá kulturní vážnost státu. Neoddávejte se však také žádnému klamu o tom, že cesta k národnostnímu míru v tomto státě vede pouze školou, že pouze národnostní samospráva školská může přinésti mír, kterého potřebujete neméně nežli my, že proto nic není více pochybeným nežli dotýkati se národnostní citlivosti vždy znovu na jejím nejcitlivějším místě. Střežte se však především, abyste místo splnění spravedlivých požadavků porušovali právo spravedlivě nabyté, jak se to obzvláště politováníhodným způsobem stalo tím, že via facti nastalo zrušení národnostního rozdělení moravské zemské školní rady.

Nehospodárnost ve státě jeví se netoliko v rozdělení státních příjmů na různá odvětví státní správy, kteréž odporuje jakémukoli zdravému státnímu hospodářství a státní politice. Toto rozdělení jeví se naopak způsobem ještě mnohem politováníhodnějším v hospodaření u jednotlivých oborů. Není divu, když nejvyšší státní správa, vláda sama, jde špatným příkladem napřed. Jest to, mírně řečeno, zlý nepořádek, když se rozpočet přes všechno napomenutí a sliby předkládá vždy tak pozdě, že o vážném, věcném projednání nemůže býti řeči a že konečně i jako beránek tichá koalice hrozí vypověděti poslušnost. Jest to hrobem pro spolehlivé sestavování rozpočtu, když. vláda sama během roku přichází s novými předlohami, které působí nepředvídané a nepředvídatelné veliké výdaje. Dlužno trpce litovati, že spletitost našeho správního aparátu, tím, že v častých případech podmiňuje dvojí i vícenásobnou kompetenci a neméně často kompetenční konflikty, zdražuje a oddaluje nepoměrným způsobem vyřízení věcí, samo sebou jednoduchých. Bylo by směšným, kdyby to nebylo tak smutným, že státní hospodářství přímo sabotuje hospodářství obecní, tím, že stát neodvádí obcím včas přirážky, které jim patří, ale neostýchá se, zakročovati exekučně proti obci, která jest z tohoto titulu věřitelem vysokých obnosů, pro nepatrné pohledávky jiného druhu. Jest to zaostalost, která se hospodářsky těžce mstí, že stát se stále ještě nemůže odhodlati k tomu, aby hospodářské podniky vedl podle obchodních zásad, jak tomu jest na př. v nejnovější době v Rakousku, jako vůbec pak by bylo velice účelným, kdyby tento stát ha místě odrakouštění chtěl ve svém hospodářském počínání následovati příkladu nového Rakouska.

Ale to vše, i když se tyto nedostatky jeví ve scházejících a promrhaných milionech, jsou maličkosti ve srovnání s neblahými poklesky naší hospodářské politiky. Povolaný zajisté kritik předloženého rozpočtu, dřívější ministr financí dr Engliš, který ve svých politicky volných chvílích jest úctyhodným a objektivním učencem v oboru národního hospodářství, řekl nepokrytě, že také rozpočet na rok 1924 stále ještě není deflačním rozpočtem v tom smyslu, aby v národním hospodářství nevyvolával anebo neprodlužoval kříse a aby ve finančním hospodářství zabezpečil rovnováhu. Stejně tak nebyla hospodářská politika státu skutečnou deflační politikou. Jejími následky jsou dosud jen nezaměstnanost, pokles výroby, vystěhování průmyslu, hromadná a často velice nereelní narovnání a konkursy, neslýchané bankovní úpadky, kterým nelze odpomoci zákonem na ochranu vkladatelů, jenž jen stupňuje nedůvěru. Na druhé straně nejsou doposud uzavřené obchodní smlouvy s to, aby tyto nedostatky paralysovaly. Stejně nutné smlouvy o právní pomoci scházejí stále ještě skoro úplně. Mimo to trpíme, jak také zdůrazňuje zpráva generálního zpravodaje v poslanecké sněmovně, která vyniká věcností a znalosti věci, citelným účinkem bezútěšných hospodářských poměrů v sousedním Německu - jasný to pokyn pro naše směrodatné zahraniční politiky, aby v německo-francouzském sporu nenásledovali přespříliš povelu srdce - a - last not least - trvalou hospodářskou krisi.

Nejhorší ze všeho zla však jest, že tato bída státu a jeho národů nezabraňuje živlům zdánlivě státotvorným v tom, aby sebe a své přátele na účet veřejnosti nestoudně neobohacovaly. Tím míním v poslední době se množící, jakoukoli míru přesahující skandální aféry. Nemá se sice v domě oběšeného mluviti o lihu, ale považoval bych za opomenutí povinnosti, kdybych měl zůstati za vašim oslavovaným literátem Šaldou a kdybych se neměl uchopiti první se mně naskytující oficielní příležitosti, abych slavnostně protestoval proti tomu, že se peníze, potem občanů získané na daních, házejí do jícnů hrabivých průmyslnických dobrodruhů a nesvědomitých taškářů. Lihová aféra, události v tiskovém odboru předsednictva ministerské rady, postup ministerstva financí ve věcech Živnobanky, poštovní spořitelny, válečné půjčky, příběhy v ministerstvu obchodu při povolovacím řízení, způsob, jakým se zachovalo ministerstvo národní obrany při jistých zemědělských dodávkách, tvoří společně s mnohým jiným chlév, kterýž se obávám nazvati Augiášovým chlévem, poněvadž se strachuji, že bych tím nebožtíka Augiáše urazil, a všechny tyto věci vyřízeny byly posud pouze takovým způsobem, že bychom obměnou známé francouzské průpovědi mohli říci: Všechno zachráněno, jen čest nikoli. Nechť tedy vláda, v prvé řadě k tomu povolaná, pečuje o to, aby veřejnosti v brzku se dostalo důkladného vysvětlení o bezpodstatnosti těchto výtek anebo aby zpravena byla o potrestání vinníků. Jinak musili bychom skutečné dáti za pravdu našemu kolegovi Jesserovi, který již pro svoji stranickou příslušnost sotva jest v podezření, že by se domáhal ministerského křesla, a jenž nedávno v novinářském článku mínil, že korupce přestane teprve tehdy, když ve vládě zastoupen bude německý konstruktivní živel. To bylo by proto velíce smutným, poněvadž do té doby uplyne asi ještě mnoho času.

Končí-li tato finanční bilance číselným a morálním schodkem, tož nezískáme, obávám se, lepšího rozhledu, pokusíme-li se zjednati si bilanci politickou. Žijeme prý v demokratickém státě. Ale jest dvojí pojetí demokracie, totiž mechanické a organické. Mechanické záleží v tom, že většina jednoho hlasu zjednává většině možnost, činiti co chce. Organické, jež na příklad jest vyjádřeno v americkém prohlášení neodvislosti, chce, aby se vládlo v dohodě s těmi, jimž se vládne, aby vláda měla svůj původ v důvěře velikých mass lidu, Jste-li poctiví, doznáte, že u nás panuje především jen mechanická demokracie, která jest vybudována na síle. Jest jen otázkou, zdali tu jest potřebná síla, aby tuto moc trvale udržela. V této příčině přivodily u vás asi vystřízlivění nejnovější obecní volby, jejichž politický význam popírati může jen ten, kdo nechce viděti to, co musí viděti každé politické nemluvně. Panující systém se již shroutil, jen stálé kompromisy pochybné pevnosti, důsledné falšování veřejného mínění doma i v cizině, jež vedlo konečně ke směšnému a zahanbujícímu výsledku, že sice vysloužilý, ale nikterak zasloužilý ministr jest odmítnut jako obtížný cizinec od těch, jež chtěl oblouditi, křečovité ututlávání špinavých záležitostí, jichž objasnění jedině by mohlo obnoviti otřesenou vážnost státu, potlačování svobodného projevu, podezřívání každé věcné oposice jakožto nepřítele státu atd. cum gratia, to jsou prostředky, jimiž panující systém musí býti udržován. Na jak dlouho? Zdá se proto zajisté býti na čase, učiniti přítrž panujícímu systému. Neboť tento systém neodporuje toliko ústavě, kterou jste sami vytvořili. O tom dostalo se vám v nejnovější době vědeckého osvědčení vážného jednoho rakouského, ale také dvou francouzských učenců, kterých si zajisté obzvláště vážíte. Tento systém naopak podkopává vážnost státu, která by vám beze vší pochyby měla ležeti více na srdci nežli oposici, která se dosud alespoň přes zdánlivé nepřátelství ke státu o to namáhala více nežli vy sami. Tento systém brání však především zdravému politickému a hospodářskému vývoji státu, který právě svojí zeměpisnou polohou, jakož i kulturní a hospodářskou silou svých národů by byl povolán k tomu, aby hrál rozhodující a vědoucí úlohu při řešení velikého politického problému, jejž můžeme označiti jakožto otázku bytí nebo nebytí střední Evropy, a jehož šťastné řešení jedině také nám všem může zabezpečiti lepší budoucnost.