Pokud jde o návrh pana sen. dr. Hellera, aby byl § 15 vypuštěn, tedy podle usnesení ústavně-právního výboru musím se vysloviti proti tomuto návrhu a žádám, aby slavný senát návrh pana sen. dr. Hellera zamítl.

Já nepokládám tuto opravu, toto škrtnutí slov za nutné, poněvadž, ponecháváme-li při přestupcích ministerstvu financí, aby provádělo toto upouštěcí řízení, po případě, aby stíhání se dělo jen na jeho návrh, tedy nevím, proč bychom měli při přečinech zaujati jiné stanovisko, když přečiny i přestupky jsou skutky, které se nestaly ze zlomyslnosti, nýbrž jen z lehkomyslnosti nebo podobně. Skutky, které ze zlomyslnosti se staly, jsou označovány jako zločiny a ty jsou stíhány každým způsobem. Na jejich stíhání a zastavení nemá ministerstvo financí vlivu.

Trvám proto při návrhu ústavněprávního výboru, aby vážený senát vládní návrh tak, jak byl upraven v ústavně-právním výboru, schválil. (Pochvala.)

Zpravodaj sen. dr. Fáček: Ne.

Předseda: Není tomu tak. Prosím zaujmouti místa. (Děje se.) Přikročíme k hlasování. (Zvoní.) Při hlasování hodlám následujícím způsobem si počínati:

O §u 1-14 podle zprávy výborové, o §u 15 podle návrhu sen. dra Hellera, jenž zní, aby byl tento paragraf škrtnut. Bude-li tento návrh zamítnut, pak podle návrhu eventuelního dra Hellera a soudr. Bude-li tento návrh zamítnut, pak o §u 15 až 20, nadpisu zákona a úvodní formuli podle zprávy výborové.

Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Námitky nebyly.)

To je většina. § 1-14 přijímají se ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí, aby § 15 podle návrhu sen. dra Hellera a soudruhů byl škrtnut, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest menšina. Návrh se zamítá.

Kdo souhlasí, aby § 15 měl znění podle eventuelního návrhu sen. dra Hellera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest menšina. Také tento eventuelní návrh sen. dra Hellera se zamítá.

To jest většina. Uvedené paragrafy, jich nadpis, nadpisy jednotlivých hlav a úvodní formule se přijímají ve čtení prvém.

Dalším bodem je

Zpravodajem je p. sen. Jaroš, uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Jaroš: Slavný senáte! Zákonem ze dne 20. února 1920 byly upraveny požitky válečných poškozenců a současně stanoveno, že přihlásiti se musí do roka ode dne vyhlášení zákona.

Z těch důvodů podali tedy senátoři Filipínský, Zimák a Cholek návrh, aby lhůta přihlašovací byla prodloužena.

To je většina. Příslušná resoluce se schvaluje.

Zpravodajem je pan sen. dr. Stránský.

Zpravodaj sen. dr. Stránský: Slavný senáte! Sen. Stark přišel 12. února t. r. do kanceláře okresní správy politické v Plané, a to se dvěma důvěrníky své strany, aby si tam stěžoval na to, že okresní správa politická v Plané při sestavování správní komise pro okresní nemocenskou pokladnu v Bezdružicích nevyžádala si návrhu na jmenování jednotlivých členů této komise od sociálně-demokratické strany, a aby tam promluvil s přednostou okresní správy politické v Plané, místodržitelským radou Ganghofnerem.

K této rozmluvě zavolal místodržitelský rada Ganghofner ještě referenta, okresního komisaře dra Stibitze. Sen. Stark byl velmi rozčilen a řekl místodržitelskému radovi: >Es ist eine Dreistigkeit von Ihnen, unsere Organisation bei der Zusammensetzung bei der Verwaltungskommission zu übergehen< - je to smělost od Vás, že jste naší organisaci při sestavování té komise nemocenské pokladny ignoroval. Na to odpověděl místodržitelský rada Ganghofner: >Es ist eine Frechheit mir Dreistigkeit vorzuwerfen,< - je to drzost od Vás, že mně vytýkáte smělost.

Na tato slova, o nichž imunitní výbor také prohlašuje, že nebyla korektní se strany pana místodržitelského rady, poněvadž on nebyl oprávněn kompensovati jaksi urážku jednu urážkou druhou, nýbrž měl si stěžovati jinou cestou, vrhl se sen. Stark na místodržitelského radu Ganghofnera, popadl ho za prsa, při čemž mu utrhl ještě knoflík u vesty, druhou rukou se rozpřáhl a řekl: >Wenn Sie das Wort >Frechheit< nicht zurücknehmen, hau ich Ihnen eine herunter,< - jestliže to slovo >drzost< neodvoláte, tak Vám jednu vlepím. Poněvadž místodržitelský rada Ganghofner, jak sám patrně v oznámení vypověděl, nechtěl a nemohl se rváti, odvolal skutečně tento výrok.

Na základě tohoto děje, kterýž se stal potom objektem trestního oznámení, podalo státní návladnictví žalobu pro přestupek podle §u 312 trestního zákona, totiž urážku úřadující osobnosti a na základě této žaloby žádá okresní soud v Plané, aby byl sen. Stark vydán.

Imunitní výbor, jak řečeno, shledal sice v odpovědi místodržitelského rady Ganghofnera nepřípustné jednání ale nicméně navrhuje, aby byl sen. Stark vydán, poněvadž nelze připustiti, aby se státním úředníkem bylo jednáno takovými argumenty a takovým způsobem při úředním jednání. (Výborně.)

Imunitní výbor tedy navrhuje, aby byl sen. Stark vydán ke stíhání.

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Stanovená lhůta pro jednoho řečníka je 20 minut.

Uděluji slovo panu sen. Niessnerovi.

Sen. Niessner (německy): Slavný senáte! Mám jménem své strany prohlásiti, že budeme hlasovati proti návrhu na vydání senátora Starka, i dovoluji sobě tento návrh odůvodniti takto: Jedná se zde o vzájemné urážky. Můj soudruh ve straně Stark vytýkal panu místodržitelskému radovi Ganghofnerovi >Dreistigkeit<, načež mu pan místodržitelský rada způsobem pro vysokého státního úředníka zcela nepřípustným vmetl ve tvář slovo >Frechheit<. Temperamenty jsou velmi různé. Snad bychom já a pan zpravodaj na to byli zůstali klidnými, jiný temperament se nechá strhnouti. V každém případě jedná se zde o vzájemné urážky. Pan senátor Stark upustil od žaloby pro urážku jemu učiněnou věc, myslím, byla by touto urážkou a vzájemnou urážkou vlastně vyřízena, ježto pan senátor Stark žaloby nepodal. Ale prosím, to jest podřízenějšího významu. Podstatný význam má celý způsob události, jakož i příčiny, ze kterých k této události došlo. Předešlého roku sestavována byla správní komise pro okresní nemocenskou pokladnu v Plané, a při této příležitosti obrátil se pan místodržitelský rada Ganghofner při jmenování zástupců zaměstnanců na organisací zaměstnavatelů. Pánové, to jest zcela nepřípustno a pro dělníky neslýchané jednání. (Výkřiky německy: Velmi dobře!) Co by říkali pánové občanských stran, kdyby okresní hejtman při sestavování nějakě komise při jmenování zástupců ze skupiny zaměstnavatelů obrátil se na organisace dělníků? To jest přece zrovna totéž. Ale takovýto případ se zajisté nestane. To jest neslýchaná provokace. To by před 20 a 30 lety, kde naše organisace byly slabé a měly menší význam, nebylo bývalo možné; aby se některý okresní hejtman provokativním způsobem odvážil při sestavení takovéto korporace se obrátiti na organisaci zaměstnavatelů, aby mu jmenovala osoby při sestavení správní komise. To jest přímo urážkou.To se stalo loni v Plané a opakovalo se letošního roku u správní komise okresní nemocenské pokladny v Bezdružicích. Dovolte, to skutečně přestává všechno, tu jde o systém, tu skutečně můžeme těžko zůstati klidnými. A mám za to, že můžeme také pochopiti rozčilení, když dotyčný zástupce obce v parlamentu pak jde nahoru k takovémuto okresnímu hejtmanovi a pronese ostřejší slovo. Jedná zde zajisté vykonávaje svůj úřad a jest pochopitelno, jestliže zde energickým způsobem hájí zájmy voličstva, jež ho vyslalo do senátu. To jest přece stanovisko, které musí pochopiti také druzí pánové z občanských stran, že takovéto jednání jest neslýchané. Máme za to, že, ať soudíme o případu jakkoli, v každém případě rozčilení bylo oprávněné. Myslím již, že v takovémto případě senátorovi musíme přičísti k dobru, že energickým, snad ne zvláště vybraným způsobem projevil svoje vzrušení a rozčilení dělníků. Ze všech těchto důvodů budeme hlasovati proti vydání. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan sen. Stark.

Sen. Stark (německy): Slavný senáte! Přihlásil jsem se ke slovu, abych poněkud blíže vysvětlil věc, o kterouž se dnes jedná. Znění, které uvádí pan místodržitelský rada Ganghofner, není úplně správné. Mohu to dokázati svědky, a pánové budete mi musit dáti za pravdu, že jsem v tomto případě musil tak jednati, protože to pan Ganghofner učinil netoliko v obou případech, které můj soudr. Niessner uvedl, nýbrž také při jiných příležitostech frivolním způsobem jednal s našimi důvěrníky. Naši důvěrníci v Plané si netroufají více intervenovati v nějaké věci u pana místodržitelského rady, poněvadž s nimi jednal způsobem, který sobě již nemohli více dát líbiti. V tomto případě udála se věc tak, že když jsem panu místodržitelskému radovi Ganghofnerovi vytýkal jeho nepřípustné jednání, že se vymlouval na to, že to způsobil komisař dr. Stibitz. Poslal mezi tím pro dra Stibitze, i vytýkal jsem mu jeho nespravedlivé jednání a jak může své jednání zákonem odůvodniti, a zdali vůbec, pro to má nějaké odůvodnění. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Soukup.) Oba pánové hleděli se nejrůznějším způsobem vymlouvati, což mně ovšem nepostačilo. Řekl jsem pak: >Pane místodržitelský rado, Vy jste již častěji přání našich organisací nerespektoval a v tomto případě jste naši stranu nejdrzejším způsobem podvedl.< Tak to bylo a ani slovem jinak. Na to mně pan místodržitelský rada vytýkal >drzost a drzé jednání<. Seděl jsem a v sedě se to odehrávalo. Na to jsem vstal se svého místa a vybídl jsem pana místodržitelského radu slovy: >Použil jste nyní slov, kterých si naprosto nemohu dát líbiti, prosím, abyste tyto urážlivé výroky odvolal<, aby svoje výroky odvolal. Vstal rovněž a nikterak se neměl k tomu, aby svoji urážku odvolal. Teprve když jsem viděl, že se pan místodržitelský rada Ganghofner nedal donutiti k odvolání urážky, chytil jsem ho zde za vestu a vyzval ho, aby učiněné výroky odvolal. Teprve po opětovné žádosti, aby výroky odvolal, jsem řekl; >Jestliže své výroky neodvoláte, tak Vám jednu vlepím.< Pánové, myslím, že v přítomnosti dvou zástupců naší strany nepotřebuji sebou nechat zacházet jako s klukem, i když to je místodržitelský rada. Vzhledem k tomu, že naši organisaci nechal stranou, že se jí netázal, že přes její hlavu učinil opatření, která se příčí právnímu vědomí, dal jsem se strhnouti k tomuto výroku a hrozbě. Co byste vy pánové z občanských stran řekli, kdyby se některý okresní hejtman opovážil vyzvati dělnické organisace, naše organisace, aby do některé korporace jmenovaly zástupce zaměstnavatelů! Pánové z občanských stran by toho pana okresního hejtmana jistě prohlásili za blázna. Tak tomu jest také v tomto případě.

Nepřicházím, abych sobě vyprosil milost, můžete o tomto případě souditi a hlasovati, jak chcete, cítil jsem se jen povinen vám několika slovy vylíčiti, jak se věc odehrála. Prosím, abyste hlasovali zcela podle vlastního uvážení. (Souhlas na levici.)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Uděluji slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj sen. dr. Stránský: Jen několika slovy, velectění, chci odpověděti na to, co bylo právě zde předneseno se strany obou pánů řečníků. Připouštím - a imunitní výbor také připouštěl, a řekl to ve své zprávě - že měl snad senátor Stark důvod k rozčilení. Připouštím dále, že způsob, jakým místodržitelský rada Ganghofner s ním jednal, byl způsobilý ještě více toto rozčilení sen. Starka stupňovati. Avšak, velectění, my nemůžeme připustiti, aby místo argumentů slovních bylo používáno argumentů násilí. My žijeme v právním státě a senátor Stark ví zcela dobře, že, jestliže postup místodržitelského rady Ganghofnera nebyl zákonitý, měl proti tomu právní prostředek, a náš nejvyšší správní soud zajisté soudí tak objektivně, že by se mu tam práva bylo dostalo. Ale takovýmto způsobem nemůžeme připustiti, aby bylo jednáno s naším úřednictvem, a proto musím jménem imunitního výboru na tom trvati, aby slavný senát návrh náš přijal..

Místopředseda dr. Soukup: Budeme hlasovati. Prosím, aby ti, kdo souhlasí s návrhem imunitního výboru, aby senátor Stark k trestnímu stíhání vydán byl, zvedli ruku. (Děje se.)

To jest většina. Tím je návrh imunitního výboru přijat.

Zpravodajem je p. sen. dr. Stránský, jemuž tímto slovo uděluji.

Zpravodaj sen. dr. Stránský: Dne 18. ledna t. r. konala se ve Vítkově u Opavy veřejná schůze lidu, na kteréž jako první řečník vystoupil sen. František Link. Ve své dosti prudké řeči vinil vládu z jednostrannosti, neboť - jak prý se sám přesvědčil - provádějí se nouzové stavby pouze v okresích českých, v okresích německých se však nepodniká ničeho a tyto jsou úmyslně zanedbávány. Státní návladnictví pro tento výrok podalo trestní oznámení pro přečin podle § 300 tr. z. a soud opavský žádá proto za vydání sen. Linka. V této věci imunitní výbor, vycházeje z náhledu, že nelze obmeziti senátora nebo poslance v jeho kritice vládních opatření a vlády vůbec, navrhuje, aby sen. Link nebyl vydán. Dále uvedl řečník, že se vydávají špatné zákony a nařízení, které bývají v podřízených úřadech libovolně vykládány, čímž roztrpčení lidu roste a vláda požívá u něho úplné nedůvěry. Také v tomto směru podalo státní návladnictví trestní oznámení pro přečin § 300 tr. z. Ale imunitní výbor, z téhož důvodu jako prve, vyloučil vydání sen. Linka z persekuce. Dále vybízel řečník shromážděné, aby šli po příkladu anglického dělnictva demonstrovati před zemskou správu politickou do Opavy a neodešli dříve, dokud jim nebude úplně vyhověno. V tomto výroku spatřuje státní návladnictví přečin podle § 305 tr. z. Ale imunitní výbor také tento výrok vyloučil z persekuce.

Pak však sen. Link vypravoval posluchačům, že ze stále rostoucí reakce lze seznati, že podle všeho není nová válka daleka, což po názoru státního zastupitelství tvoří přestupek §u 308 tr. z., a kladl shromážděným na srdce, aby, budou-li povoláni do zbraně a budou-li míti flinty v rukou, byli si toho vědomi, proti komu mají zbraně obrátiti.

V tomto výroku spatřil imunitní výbor skutečně čin, který nezle ignorovati, a navrhuje proto vydání sen. Linka pouze pro tento poslední výrok, co se týče těch zbraní. Imunitní výbor v posléze uvedenén výroku, kterýmž sen. Link klade shromážděným na srdce, budou-li povoláni do zbraní a budou-li míti flinty v rukou, byli si vědomi toho, proti komu mají zbraně obrátiti, nejen že spatřil skutkovou podstatu podle §u 305 tr. z., ale také vycházel z názoru, že není žádné příčiny, pro kterou by jmenovaný senátor vydán býti neměl, a činí proto návrh, aby slavný senát - pouze ovšem pro tento výrok - pro přečin podle §u 305 tr. z. - byl vydán a aby žádosti zemského soudu v Opavě bylo potud vyhověno, že se dává souhlas ke stíhání sen. Františka Linka pouze pro přečin §u 305 tr. z., spáchaný tím, že kladl shromážděným na srdce, aby budou-li povoláni do zbraně a budou-li míti flinty v rukou, byli si toho vědomi, proti komu mají zbraně obrátiti.

Místopředseda dr. Soukup: Zahajuji debatu. K slovu je přihlášen především sen. Niessner, jemuž uděluji slovo.

Sen. Niessner (německy): Dámy a pánové! Senát posud jevil ctižádost býti korporací klidně uvažující. Tím více musíme litovati, že jak se zdá dle návrhu pana zpravodaje, právě senát jest první parlamentní korporací, která v politickém pronásledování zástupce parlamentu chce udávati tón. A nejedná se o nic jiného, nežli o čistě politické pronásledování. To jest novinkou, pánové, kterou, myslím, pokud alespoň sahá moje paměť a také paměť starších členů parlamentu zde v tomto sále, nemůžeme podruhé zaznamenati. Neznám žádného případu v politických dějinách posledních 30 let, že by byl parlament vydal některého poslance pro slovní delikt. Nejedná se zde zajisté o skutkový delikt, nýbrž výhradně a jedině o delikt slovní.

Dámy a pánové! Rakouský parlament - nebuďte nervosní, mluvím-li zde o Rakousku - měl třeba všechny možné chyby, ale ve věcech imunity zachoval se zajisté přísně korrektně a pomýšlel vždy na zachování imunity. Imunita poslanecká jest něčím nedotknutelným, jedná-li se o politické věci, něčím svatým, něčím, co nelze odstraniti a zrušovati podle politických hledisek, poněvadž by se rádo vyhovělo jistým politickým úvahám. Imunita byla vždy něčím, co příležitostně bylo všem stranám k dobru, i bylo přímo nepomyslitelno, že by byl mohl někdo být vydán v politické věci. Myslím, že by to mělo a muselo vlastně býti samozřejmým. Neboť nesmí-li ani poslanec a senátor promluviti volné slovo, pak jest přece vůbec nemocno, obzvláště za jistých dob, aby zájmy voličstva přiměřeně byly zastupovány. Jak se věci nyní mají jest stát dostatečně zabezpečen a měl by, kdyby se zde skutečně jednalo o excess - vždyť to budu ještě zkoumati - míti tolik shovívavosti, tolik trpělivosti a tolik uznání, aby si řekl, že se parlamentárnímu zástupci nesmí brániti, aby hájil zájmy svého voličstva, to tím spíše, ježto stát má dostatek policie, dostatek vojska, aby všem výstřednostem zabránil, ježto tisk stojí pod nejpřísnější censurou, ježto do každé schůze, i do schůzí dle §u 2, se dnes dostavují zástupci vlády, úřadů a policie a kontrolují každé pronešené slovo. Mám za to, že všechna tato opatření zajisté již musí postačiti a že se nesmí ještě k tomu sahati na imunitu zvolených zástupců lidu. Ovšem dopustil prý se senátor Link těžkého zločinu, že přestoupil § 300 tr. z., ježto se mu klade za vinu, že řekl, aby sobě dělníci v případě války, když se jim dají pušky do rukou, byli vědomi, proti komu mají zbraň obrátiti. Mám pocit, že imunitní výbor nezkoumal věc s dostatečnou péčí, že když mu bylo doručena žádost za vydání, ve které toto místo bylo uvedeno, většinou poněkud ztratil klidnou rozvahu, a že se ani nepokusil o přezkoumání věci. Měl si přece říci: nežli podáme návrh na vydání, zkoumejme přece dříve, zdali žalovaný tento výrok vůbec učinil. Pan zpravodaj dr. Stránský konstatoval v poslední schůzi senátu výslovně, že senát má právo zkoumati a kontrolovati, že mu jest dána možnost vyslýchati svědky, zavésti řízení, Viděli jsme také, že v řadě případů použil imunitní výbor tohoto práva, věc zkoumati; způsobem nejdalekosáhlejším. A podivno! Právě v tomto případě, kde se jedná o politický přečin, imunitní výbor opomenul věc zkoumati věcně a meritorně, nezkoumal zdali pan senátor Link tento projev skutečně učinil, jak ho učinil a co se vlastně tam v oné schůzi stalo. Mám za to, že kdyby imunitní výbor byl žalobu zkoumal, že by byl učinil mnohou zkušenost. Byl by především silně pochyboval o nestrannosti vládního zástupce, jenž toto udání učinil, a také státního zástupce, jenž na základě toho vznesl žalobu. Mně o žalobě není dále ničeho více známo, nežli co zde stojí ve zprávě imunitního výboru. Ale musím říci, že to, co zde je, jest unikum.

Jděme po věci. Panu sen. Linkovi klade obžaloba za vinu, že vládu vinil ze stranickostí. Co se týče žádosti za vydání resp. vyhovění této žádosti za vydání to jest jiná věc. Ale žaloba zní, že sen. Link vinil vládu ze stranickosti, že tvrdil, že nouzové stavby se provádějí jen v českých, nikoli však také v německých krajinách, které se úmyslně zanedbávají. Zdali to jest spravedlivé čili nic, o tom přece můžeme míti různé mínění. Ale mám za to, že by se vláda sama proti tomu ohražovala kdybychom ji vinili z nestrannosti. Za to má býti senátor zavřen -tak alespoň zní žádost soudu, státního zástupce - poněvadž tvrdil, že vláda jest stranická. Každý řečník, který vystoupí v nějakém shromáždění, má snad vládu chápati jakožto stělesnění, jakožto inkarnaci nestrannosti? Je přímo neuvěřitelno, k jakým až názorům jsme zde dospěli. Najde se vládní zástupce, který s připravenou tužkou pozorně naslouchá, ve shromáždění sedí vedle řečníka, a takovéto výroky chytá... (Sen. dr. Stránský: To je jeho povinnost!)... svoji povinnost koná, když tam sedí, ale že se domnívá, že něco takového může býti trestné, to jest příznačné a charakteristické pro celou obžalobu. Také o tom musím mluviti, i když imunitní výbor nemluvil v tomto smyslu pro žádost za vydání. Tato okolnost sama již činí podezřelou to, proč imunitní výbor navrhuje vydání. Ale ještě něco lepšího. Řečníkovi se klade za vinu, že se dělají špatné zákony a nařízení, jež podřízené úřady podle libosti vykládají. To má býti přečinem proti § 300 tr. z. Myslím, že vládá, která svoji činnost zná, sama se podiví, jak mírně sen. Link její činnost posuzoval. Nesmíme tedy již říkati, že máme špatné zákony, že se jich nedokonale a nespravedlivě užívá. To by to přece v našem státě vypadalo jako v Číně, kdybychom již nesměli takovéto věci říkati. A tak to jde v dalších projevech ještě dále. Jako přečin proti §u 305 tr. z. se prohlašuje, že shromáždění byli vyzýváni, aby následovali příkladu anglického dělnictva, aby šli demonstrovati před zemskou správu politickou v Opavě; a konečně se praví, že překročen byl § 308 tr. z., poněvadž bylo prohlašováno, že reakce roste, z čehož lze seznati, že válka není daleko. Neuvěřitelno! Tedy reakce se stala také zařízením státně chráněným; dopouštíme se přečinu dle §u 308, útočíme-li na reakci a konstatujeme-li, že reakce zde jest. Uvádím to, abych vám ukázal, jak vypadá soud, jenž od nás žádá za vydání. Dává nám příklad toho, jakýma ušima zástupce vlády naslouchal a jakým duchem veden byl státní zástupce při vznesení žaloby. Mám za to, že alespoň imunitní výbor měl věc zkoumati. Ovšem imunitní výbor v těchto věcech navrhl nevydávati senátora. Ale odmítnutím této domněnky jest jeho shovívavost také vyčerpána. Ale přes nejbližší bod žaloby, jenž právě jedná o tom, že prý sen. Link řekl, aby sobě vojáci v případě války byli vědomi, proti komu mají zbraň obrátiti, přes tento nejbližší bod žaloby se imunitní výbor nedostal, ačkoli právě tento bod u většiny imunitního výboru měl vzbuditi nejtěžší pochybnosti. Vypravuje se tedy, a pouze vypravuje, že sen. Link shromážděným kladl na srdce, aby budou-li voláni do zbraně, sobě byli vědomi, proti komu mají zbraň obrátiti. >Kladl na srdce<; co to znamená? Myslíte skutečně, že sen. Link řekl; >kladu vám, vážené shromáždění, na srdce, abyste to učinili. (Sen. Kroiher: At' to řekne sám pan Link, jak to bylo!) Já vám již řeknu, jakým způsobem to pan senátor Link řekl. Myslím, že když senát vyhoví žádosti za vydání, že musí přece věděti, jakými slovy takovéto popuzování podle §u 305 tr. z. bylo spácháno, nežli se rozhodne prajudikovati zrušení imunity, musí přece věděti, co jest podkladem žádosti za vydání. Praví se zde: >kladl na srdce<. Jest přece již nápadno, že schází znění tohoto výroku, a znění jest přece rozhodující. Vládní zástupce zde sděluje osobní dojem, slovní znění však schází, slova >kladl na srdce< ukazují přece na to, že sděluje pouze svůj osobní dojem, že o takovémto doslovném uvedení slov, kterých Link prý použil, nemůže býti řeči. Dojem však může velice klamati, kde se nejedná o přesnou doslovnou stenografickou reprodukci nějaké řeči, tam lze velmi snadno řeč znetvořiti a překroutiti, po případě zcela nevědomky i beze zlého úmyslu. Imunitní výbor, který jest tak opatrným při projednávání imunitních věcí, měl přece zde žádati alespoň znění řeči, anebo toto inkrimované místo, měl se tázati: Co řekl sen. Link ve skutečnosti, jakým způsobem to kladl na srdce? Místo toho akceptuje imunitní výbor slepě toto znění, a k tomu vám pravím toto: Imunitní výbor nejednal správně, že tuto věc nepodrobil přesnému zkoumání a pravím dále, že jest nemožno, že senátor Link se takto vyjádřil. To není naší terminologií, tak my vůbec na schůzích nemluvíme. Kdyby bylo naším úmyslem sledovati takovouto taktiku, pak nepůjdeme a nebudeme veřejně pronášeti takovéto řeči, nýbrž zvolíme docela jiné cesty a když zástupce vlády sedí vedle nás, nebudeme tak neopatrnými a mluviti tímto způsobem k massám lidu. Ale pravím, že to vůbec neleží v taktice naší strany. Že jsme odpůrci militarismu, že jsme proti válce, to myslím jest známá věc. Ale tento způsob politické činnosti není naší věcí. Neříkám to, protože se snad bojíme, neříkám to, abych sen. Linka ospravedlnil, abych ho nějak bral v ochranu. Jsme zvykli zastávati také to, co řekneme, jsem přesvědčen, že by také sen. Link svojí celou osobností zodpovídal za to, kdyby to byl řekl. Ale on to tak neřekl. (Sen. Pánek: To rozhodne teprve soud.) Řekl jsem, že to imunitní výbor má alespoň zkoumati! Zrušení imunity, není žádnou maličkostí. Nejen to, že se najde nějaký zástupce vlády, který něco slyší a podle svého dojmu opakuje a nejen to, že se najde nějaký přehorlivý státní návladní, který vznese obžalobu, smí býti již rozhodujícím pro senát, pro parlamentární korporaci, aby zrušil imunitu a aby vše ostatní přenechal soudu. Imunita přece není věcí uvážení státního zástupce, nýbrž něčím vyšším, něčím větším, jest znamením politické svobody, jest záštitou svobody, které se přece jen tak beze všeho vzdáti nesmíme. Pravím tedy: Sen. Link to nemohl říci, poněvadž to není naším způsobem politického boje, bojovati takto proti militarismu. Táži se vás: Mluvili jsme již někdy v tomto sále, kam přece ruka státního zástupce nesahá, takovýmto způsobem? Myslím, že nám dosvědčíte, že jsme nikdy nevolili takovýchto výrazů, takovéto formy. Pánové! Sen. Link prohlásil bezprostředně po obsazení Poruří dne 10. ledna v jisté schůzi dne 18. ledna, že tak jako u anglického sjezdu invalidů vydáno bylo heslo >žádné války více<, tak také zde a všude jinde že musí být vydáno totéž heslo a prohlásil také, že válce nemůže býti zabráněno teprve při mobilisaci tedy právě opak toho, co vlastně praví vládní zástupce - nýbrž že lid neustále musí býti poučován o nebezpečí války. Pánové, to přece jsou výroky, které také v tomto státě ještě se budou smět propagovati. Vládní zástupce, jak se zdá, něco slyšel, chtěl něco slyšeti, snad také nebyl dosti mocen jazyka; ale jisto jest, že řečník takového výroku neučinil.