Dozvediel som sa nasledujúce: V ľupe Zvolenskej jak známo sú čipkári, ktorí provodzujú domový priemysel, dorábanie čipiek. V ľupe Oravskej sú pláteníci, ktorí predávajú v Orave dorábané plátno, farbené plátno a pri tom aj iné látky, A vidíte, uľ boly snahy tento podomový priemysel a obchod zamedzi> a vzia> chlieb tomu chudobnému uudu zo Zvolena, Oravy, Trenčína - kde zase je drevársky priemysel, dorábame potrebného náradia zo dreva. Uľ sú snahy zamedzi> ten podomový priemysel. My rozhodne ľiadame, aby tí slovenskí drobní priemyselníci nebolí hatení v podomovém obchode, aby neboli hatení v predávaní látok na trhu, lebo keď sa im to zamedzí, tak utvorí sa veuký počet nezamestnaných, veď sú to ludia z chudobných, hornatých krajov. Práve musím upozorni> eąte na jednu okolnos>, ktorú som sa dozvediel. Jako vąade priąlo do Zvolena a do Banskej Bystrice mnoho úradníkov. Tamojąí priemyselníci - krajčíri - teąili sa, ľe budú ma> zárobky, keď uľ touko inteligencie priąlo do mesta. Čo sa ale stalo? Priąli tam krajčíri z iných krajov z Čiech a Moravy, ktorí dostali objednávky od úradníctva, takľe, tamojąí slovenskí krajčíri zostali bez práce, na ktorú sa veumi teąili. Nehovorí zo mňa animosita proti priemyselníkom českým, absolútne nie, ale musíme predsa chráni> priemyselníkov naąich slovenských, ktorí v tom kraji chleba svoj vyhuadávajú. To som si ľiadal riec> ohuadne menąieho priemyslu.

Prejdeme ale na väčąie podniky. Pred 25 lety, keď na Slovensku začalo veuké s>ahovanie do Ameriky, tehdająia vláda, aby z národohospodárskeho stanoviska ten nebezpečný zjav zahatila, snaľila sa na Slovensku podporova> priemysel a roząirova> ho a dávala preto podnikom rôzne podpory a rôzne subvencie, aby priemysel zkvietal a uud priąiel k práci a zárobku, Teraz nielen, ľe vláda naąa nepodporuje podniky ľiadnymi subvenciami, ale môľeme riec>, ľe na Slovensku nič sa nekoná na pozdvihnutie priemyslu, akoby sa vláda obávala, ľe zdvihnutie slovenského priemyslu bude konkurenciou pre priemysel český alebo moravský. Vąak sme vąetcia občani Československej republiky a to Slovensko má nárok na to, by jeho priemysel v kaľdom ohuade bol podporovaný čo najrozhodnejąie. Chcú demontova> dynamitku v Bratislave, chcú demontova> zbrojovku v Komárne, chcú zastavi> prácu v prachárne v Banskej Bystrici. Čo to znamená? To sú väčąie podniky, v ktorých keby prestala práca, nielen podnikateu, ale mnoho tisíc a tisíc uudí by ztratilo výľivu. Čo sa tyče bratislavskej dynamitky, k tomu sa poznamenáva to, ľe nemôľe tam zosta>, poneváč je na hraniciach maďarských a tak j e jeho existencia ohroľená. To samé sa rečie o zbrojovke v Komárne. Dobre, môľeme uzna> tieto dôvody, ale nech sa tedy tá dynamitka, tá zbrojovka prenesie na Slovensku na iné miesta, kde bude zaistená a nebude vystavená nápadom nepriateua. Na ľiadny spôsob ale není ľiadúcné, aby zbrojovka a dynamitka bola prenesená do Moravy lebo do Čiech. Prečo to nemá na Slovensku zosta>? Ja myslím, ľe politika vlády vtedy bude správna, keď Slovensko v kaľdom ohuade podporované, reąpektované bude, keď jeho ľiadostiam sa vyhovova> bude, lebo ináč takýmto pokračovaním len nespokojnos> ąíri sa na Slovensku. Čo sa tyče prachárne v Banskej Bystrici, dozvediel som sa, ľe tvorí sa spoločnos> v Pardubiciach pre prachárne a ľe nabídala Báňsko - Bystrickej prachárne 400.000 Kč, aby sa tam práca zastavila. Je moľné, ľe tými 400.000 Kč bude jednomu alebo druhému pomoľené, ale nebude pomoľené tomu uudu, tým pracovníkom, ktorí sú tam zamestnaní a ktorí svoj chlieb si tam vyhuadávajú.

To sú podniky väčąie. Myslím, ľe vláda naąa bude ma> ohuad a ľe tieto veuké podniky nevezme so Slovenska, ale ľe tam zostanú. Veď predsa vláda československá, aby dokázala, ľe ona lepąie sa stará o Slovensko neľli predoąlá maďarská vláda, práve to má dokáza> podporovaním priemyslu na Slovensku, ľe ozaj miluje Slovensko a ľe záleľí mu na rozkvete Slovenska. V samej Spiąskej ľupe prepustili 10 tisíc robotníkov zo ľeleziarieň v Krompachách, v Mariánskej Huti a sírokyzových doloch vo Smolníku. Re prepúą>ajú robotníkov z Mariánskej Huti, je príčina tá, ľe dováľenie rudy viac stojí, neľli samé vyrobené surové ľelezo, pretoľe taríf ľelezničný je ohromne vysoký. Tu zase od vlády závisí, aby náąmu priemyslu nepomáhala sníľením dopravných tarifov, lebo to je jedna z najväčąích príčin, prečo nemôľe v republike priemysel rozkvieta>. Drahota na Slovensku je o mnoho väčąia neľ v Čechách a na Morave, preto musia by> i robotnické mzdy väčąie a preto, i meter ľeleza je draľąí neľ v Čechách lebo na Morave. Zo sirokyzových dolov v Smolníku pred vojnou sa dodával pre vąetky papierne v celej republike sírokyzový produkt, ktorý je pre papierne potrebný. Účastiny tohoto podniku pod menom Poldiny Huti bol značený čo najvýhodnejąie. Dnes výroba tohoto produktu upadáva, vąetko robotníctvo sa prepúą>a, poneváč zo cpanielska dovezený sirokýz pri j de lacnejąie, neľli vo Smolníku vyrobený. Tedy zase len vláda má sa postara> o to, aby tarify boly sníľené, lebo z toho, čo riekam o ąpanielskom sirokyzu, nasleduje, ľe dovoz dynamitu z bratislavskej dynamitky, ktorý jest potrebný k výrobe sirokyzu, o 48 Kč zväčąuje cenu sirokyzu nad produkt ąpanielsky.

Zajímavé faktá môľeme eąte prednies>, jak sa hatí priemysel na Slovensku byrokraciou, ktorej keby nebolo, lepąie by mohol zkvieta>. Je to byrokracia rakuąáckaj ąkoda, ľe eąte existuje, tu bysme mali, ako i politickou odvislos> rakúsku jednou stras>. K tomu donesiem dôvody: V jednom veukom priemyslovom centre tovar na utrpela ohromné ąkody preto, ľe na čas nemohla dosta> vozne k vyváľaniu svojho výrobku. Ráčte uváľi>, prečo? Jednoducho pre neudrľíteunú byrokraciu.

Keď tá továreň potrebovala vozy, obrátila sa na prednostu, ale ten ich doda> nemôľe, leľ musí najprv telegrafova> do Koąic, zdali povolí vozne a tieto, Pán Boh vie, odkiau dirigujú vozy na to miesto, kdeľto tam na mieste stoja stá a stá vozňov. To je byrokracia, ľe ten prednosta nemôľe sám doda> tej továrne vozne.

Keď jedon vagón dovezie surový materiál pre továrňu, sloľí ho v továrni a čo by bolo prirodzené? Re do toho prázdneho vagónu mohla by sa hneď výroba uloľi> a mohlo by to hneď odís>, ale tak sa nedeje. Prosím, tu je byrokracia. Ten prázdny voz musí ís> zpä> na stanicu, musí sa tam meldova>: >Melde gehorsamst, ich bin da.< Keď je to meldované, potom sa ľiada, aby ten voz zase do továrny ąiel a mohol by> znova naloľený. To je ztráta 2 nebo 3 dno v. Stalo sa, ľe jedna továreň, ponéváč nedodala včas objednaný svoj produkt, ohromné tisíce a tisíce ztratila. Nehovorím v záujme tých podnikateuov, ale v záujme priemyslu slovenského, v záujme tých robotníkov, ktorí sú v tej továrni zamestnaní. A prečo sa to deje? Preto, ľe tam v tých Koąiciach rozhoduje, jak som počul, niekouko mladíkov. Prosím, od jednoho mladíka závisia potom tisíce a statisíce ztrát. Či to nemôľe by> zjednoduąené? Či nemáme pracova> po americky rýchle, kedľe čas sú peniaze. Prečo to riaditeustvo ľelezníc neoprávní prednostu, kedľe tam je stá a stá vozov, aby ich dodal a nech potom referuje predstavenstvu, ľe tie a tie vozy odiąly. Ale to sa musí po byrokraticky najprv oznámi> telegraficky, musí prijs> povolenie a tak sa dni tratia. Povedalo sa, ľe sa nemôľe prednostom da> právo dodávania vozov, ľe by toho mohli zneuľíva>. Keby zneuľívali, vąak je na to spôsob ich pokutova>, ale nech tým netrpí priemysel, nech továrne včas dostanú vozy, keď sa to môľe sta>. I to som sa dozvediel, ľe v Brne a Olomouci ohromne sa koncentrujú vozy, ale na Slovensku ich niet. V kaľdom obore priemyslovom neslobodno hati> ten priemysel slovenský, podporova> sa musí, lebo to spokojené, mohutné a bohaté Slovensko bude najväčąou podporou i republiky.

Lebo, prosí ľilinská továreň na súkno. Absolútne nemám záujom na tom a len vąeobecne hovorím. Táto továrna dostávala driev objednávky pre súkno vojenské, myslím i četnícke a ľelezničiarske. Teraz nedostáva nič. Od môjho kolegu som sa tieľ dozvediel, ľe filiálka v Rajci tieľ nedostáva objednávky. Prečo sa im nedávajú objednávky ako driev?

V drevárskom priemysle má byrokratismus tieľ veukou vínu na tej krísi. Pred tým >aľko a >aľko sa dávalo povolenie na drevo, ponéváč ątát chcel ma> pri tehdająej dobrej konjunktúre veuké zisky, A čo sa stalo? Práve preto utrpel drevársky priemysel veuké ztráty a na východe hnije 30 aľ 40.000 vagónov dreva. Ztratili sme naąe trhy, okupovali to iní v Maďarsku, Rakúsku, Polsku. Takováto ąkoda sa stala tým byrokratickým >aľkým povouovaním. Zase vzpomínam, ľe je potreba po amerikánsku provodzova> priemysel, uahko povouova>, nech to ide rýchle a >flott< jak Nemec rieka!

Eąte jedno chcem tu prednies> o slovenskom priemysle a tu chcem citova> >Slovenský denník<, ten >Slovenský denník<, ktorý naąej uudovej strane je nepriateuský a ktorý svoje veuké fólia vyplňuje bojom proti uudovej strane. Dneska ho ale predsa chcem predčíta> a dokáza> týmto, ľe uľ i tá strana slovenská, ktorá doposiau vąetko schvauovala, ničoho pod kritické sklo nepoloľila, ľe predsa uľ í tá strana prichádza k názoru, ľe treba u tejto záleľitosti sa zastavi>. >Slovenský denník< zo dňa 30. brezna tedy píąe nasledujúce - nechcem predčíta> celého článku, ač práve je veumi pozoruhodný: >V Mikuláąi skoro 20 vagónov remeňa od mesiacov leľí bez odbytu.< A ďalej píąe: >Na koniec eąte maličkos> k tomu, jak v Prahe náą priemysel podporujú v taký čas, kedy továrne tisíce delníkov prepúą>ajú a kedy stá existencií nám prichádza v niveč. Podnik, veuké peą>ské druľstvo, ktoré stále Mikuláąsky remeň kupuje, posledný týľdeň na Československom vyslanectve v Budapeątí ľiadal za vidovanie svojho pasu do Mikuláąa. Chcel tedy íst do Mikuláąa kupova> v Mikuláąi vyrobený slovenský remeň. Odvrhli mu to v Peąti na vyslaneckom naąom konsuláte a upozornili ho, ľe jestli chce do Čiech, môľe ís>, do Mikuláąa ale nie. Na dôkaz uvádzam následovné dáta: Nagy Sándor, veukoobchodník, číslo maďarského pasu 67.048, číslo československého visa 5150. Poznámka: Pobyt na Slovensku zakázaný, do Znojma a do Prahy vouný na 10 dní. Peą> 20. února 1922. Za delegácii podpis. (Sen. Kroiher: V Čechách a na Moravě nemůľe dělati propagandy, na Slovensku by mohl dělati propagandu! - Sen. Walló: Obchod nerozumie politike! - Mezi sen. Kroiherem a senátory slovenské strany uudové dochází k ľivé kontroversi.)

Prosím, vąak to píąe agrárna strana, píąe to denník agrárnej strany, ktorej je i pán kollega prívrľencom. Dokončím ten článok, čo píąe >Slovenský denník<: >Obvinenia tieto zasluhujú, aby boly náleľité vyąetrené. Týkajú sa priemyslu slovenského, ktorý je v rukách dobrých slovenských uudí. Je menovite ľiaducné vyąetri> uvedenú záleľitos> visa peątského obchodníka.< Prosím úctivé, ľiadnej animosity nemám ani proti priemyslu českému, ale predniesol som dáta, z ktorých je vidno, ľe slovenský priemysel sa zanedbáva. (Sen. Walló: Nezanedbáva, to je nepravda, ale odstrkuje sa, ono sa celkom zabíja.)

Predčítal som jedno dátum zo >Slovenského Denníka<. Prosím, aby sa tej nezamestnanosti na Slovensku čelilo, uznávam, ľe je potrebné provodzovanie núdzových prác. Veď keď sa vypláca uľ tá podpora nezamestnaných, nech to nenie nadarmo, ale nech sa dá práca uudu. Keď my Slováci cestujeme tým Českom, pri tej krásnej rieke Labi a keď vidíme.... (Hluk.) - musím veumi kriča>, aby som eąte prekričal rozhovor, (Predseda zvoní.)... jak krásne sú opevnené brehy Labe, kamením sú opevnené, vľdy mne prijde na um náą Váh, naąa Nitra, naąa Orava.... (Sen. Kroiher: To jsme vám nemohli udělat za tři leta, to u nás uľ je také z dřívějąka....) Uľ by bolo treba u nás prikroči> k regulovaniu riek, aby dostali uudia zamestnanie, treba by bolo stava> ľeleznice, povedzme v Orave, cariąi - myslím - v Zemplíne a cesty, slovom potrebné sú také núdzové práce, aby sa tým robotníkom zadarmo neplatilo, ale aby bol z toho nejaký úľitok.

Týmito uvedenými fakty chcel som dokáza>, ľe vláda nielen ľe sa nestará o pozdvihnutie priemyslu na Slovensku a tým o umenąenie nezamestnanosti, ale práve naopak. Čo máme myslie>: Čí sa bojí tá vláda centralistická toho slovenského priemyslu? Keby sme my Slováci sami mohli hospodári> na Slovensku, provodzova> hospodárske veci podua potreby Slovenska, tak by sa ukázaly tie bohaté poklady prírodné, tá slovenská sila, ktorá by do rozkvetu priniesla na touko, ľe by si Slovensko stačilo finančne samo a nemuselo by sa dodáva>, jak sa hovorí, l miliarda pre Slovensko, nemuselo by sa to dopláca>, keby priemysel slovenský bol pozdvihnutý. Veď Slovensko je tak bohaté, ľe o tom nemáte pochopu, na lesy, liečivé vody, minerálie, soli a vąetko iné. Nechte to sami vyvinova>, nechte uplatňova> sa ten priemysel slovenský, slovenské sily, jak vo ąkolách tak v úradoch, administratíve a vąude nech sa uplatní tá elementárna, tá stará ryľa slovenská sila s tými slovenskými prírodnými bohatstvami. A vtedy Slovensko môľe by> bohaté, mohutné. Nech to dokáľu tedy Česi, bratia, nech dokáľu tú bratskú lásku podporovaním slovenského priemyslu, ako to povedau bývalý pán minister dr. Hruban, ľe lásku majú k nám. Dobre, ale to treba skutkem dokáza>, podporova> to Slovensko, aby vzkvitlo a keď Slovensko bude mohutné, bude to i pre republiku prospech. Tím končím. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): K slovu přichází pan sen. Ackermann.

Sen. Ackermann: Slavný senáte! Otázkou nezaměstnanosti dělnictva nezabývá se snad jen náą stát, otázkou touto se musí zabývati dnes skoro veąkeré státy nejen Evropy, ale i také státy americké a jiné. Tedy jestliľe se zde snesla nějaká kritika, a> jiľ na vládu nebo na samotné třeba kapitalistické vrstvy, v některých případech je kritika oprávněná, v jiných případech, řekl bych, ľe je neoprávněná. Chci jenom uvésti, jak třeba zde byl kritisován gentský systém podpory v nezaměstnání. Bohuľel, ľe ani zástupci dělnické organisace neznají dosahu zákona o gentském systému a přirozeně nejeví zájmu o odborové organisace, jak se vybudovávají nyní. Kdybyste tomu věnovali pozornost, věděli byste, ľe odborové organisace se dnes nepřipravují, aby vyplácely třeba v naąem případě textilním dělníkům 8-10 Kč týdně podpory, nýbrľ ľe se zařizují, aby textilní dělník dostával od 1. ledna 1923 nejméně aspoň 80 Kč týdně. Totéľ je také u jiných oborů, kovodělného a vąech těch, které jste zde uváděli. Bohuľel, ľe chápete se něčeho, čeho neovládáte a neznáte, a dáváte si jen ąpatné vysvědčení o svých znalostech odborových organisací, do kterých stále a systematicky vrtáte, abyste je rozbili a přivedli dělnické hnutí na mizinu.

Je sice bezesporno, ľe nebyl zde projeven názor, ľe snad by se proti zákonu hlasovalo, ale já chci přece uvésti jeątě nějaké vady, třeba ľe by se byly mohly jiľ projednati ve výboru sociálně - politickém. Se zřetelem na to, ľe účinnost zákona končila posledního března a ľe předloha přiąla skoro posledního března na stolky poslanců nebylo moľno na tomto zákoně ničeho měniti, poněvadľ téľ musila sama vláda udělati určitá opatření, aby tento týden nenastala kolise ve vyplácení podpory v nezaměstnanosti, poněvadľ účinnost zákona končila koncem března. Proto nebylo moľno upozorniti na některé vady zákona a chtíti, aby zákon v sociálně-politických výborech znovu se probíral a na vady se upozorňovalo. Na některé bylo jiľ ukázáno, i také zpravodaj na ně ukázal a já dotvrzuji, ľe je vadou celého zákona to, ľe nemá prováděcího nařízení, a ľe kaľdá okresní politická správa - páni z ministerstva sociální péče mně prominou, kteří jsou tady, je to v jejich resortech - vykládá zákon o podpoře v nezaměstnaností podle toho, jakým způsobem se chová dělnictvo. Jestli někde křičí, povolí se, a pakli se chová klidně, nechá se to v klidu běľet. Ale vadou tohoto zákona hlavně je to, ľe není prováděcího nařízení, stejného prováděcího nařízení, aby okresní politické správy jím se mohly říditi a postiľení mohli se na ně odvolávati. Bylo by nevyhnutelnou potřebou, aby ministerstvo sociální péče prováděcí nařízení vypracovalo, poněvadľ dnes jde o zákon, který bude míti platnost jeątě ³/₄ roku a ne, jak se to dělalo dříve, ľe zákon měl platnost na dva nebo tři měsíce.

Jinak je pravda, ľe je v zákoně dále ta vada, ľe se praví: Na podporu mají nárok ti, kteří podléhají povinnému nemocenskému pojiątění. Ale v horských krajinách, v Českomoravské vysočině, v Orlických horách, v Podkrkonoąsku, v Krkonoąských horách, nevím, jak bych nazval vysočinu třeba na Moravě nebo na Slovensku nebo ve Slezsku, jsou sta a tisíce domáckých dělníků, nejenom tkalci, nýbrľ i skláři, brusiči skla, jsou tam různého druhu povolání dělníci, kteří provozují své řemeslo doma, kteří by sice podléhali nemocenskému pojiątění, ale zaměstnavatelé jich k nemocenské pokladně nepřihlásí, a ti jsou potom zkrácení, nejen ľe, kdyľ onemocnějí, nedostávají podporu v nemocí, ale i pro tento případ, kdyľ pozbudou zaměstnání, nemají také nárok na podporu v nezaměstnání.

Já zde mám několik, asi tři, drastické případy. Bude snad dobře, kdyľ je přečtu. (Čte):

>Minulého roku 1921 dne 29. září po ukončení stavby silnice nouzové Strmilov-Malý Jeníkov podal jsem si ľádost o podporu v nezaměstnanosti, jako textilní dělník, jenľ jsem pracoval aľ do roku 1915 pro firmu vídeňskou, Meinels Erben, sprostředkovatel Kubela Vojtěch. Dosud práce mi nemohla býti dána, poněvadľ firma tato ve Strmilově jeątě práci nezahájila. Byl jsem předvolán k prohlídce dne 10. listopadu 1921 k okresnímu lékaři v Jindřichově Hradci. Ač jsem byl uznán k práci schopen, po vyąetření četnického stráľmistra byla mě má ľádost dle 1. lékařského vyąetření, jak z přiloľeného rozhodnutí ze dne 8. ledna 1922 plyne, po deseti týdnech vrácena. K tomu podotýkám, ľe jsem nikdy vůbec ani nemocen nebyl, a na stavbě silnice jsem veąkerou těľkou práci zastával, a> byla jakákoliv. Dědič Theodor ve Strmilově.<

Protoľe se hlásil o podporu v nezaměstnání jako textilní dělník nepodléhající a nebyvąí pojiątěn u nemocenské pokladny, nedostalo se mu podpory. Člověk ten snad má baráček. Poněvadľ zde má od berního úřadu upomínky, aby zaplatil daně, má zde upomínky od obce na zaplacení daně, potvrzení od obchodníků, ľe mu nemohou více úvěrovati, v této době mu uľ nepomůľe ľádná, podpora týdenní, nýbrľ tomu člověku by uľ jedině pomohl nějaký peněľitý obnos větąí, aby mohl skutečně povinnosti, které se na něho kladou, vykonati.

Jak si vykládají okresní správy politické, třebas ľe není nařízení, zákon, svědčí tento připią: Marie Brodská, tovární dělnice v Černé, poąta Lomnice nad Popelkou.

Jsem tři roky vdaná. Dne 27. prosince 1921 jsem onemocněla na chřipku. Dne 2. února 1922 jsem se hlásila o práci. Můj továrník Antonín Kolorenč v Lomnici nad Popelkou mne jiľ nevzal. Hlásila jsem se u okresní politické správy v Semilech o podporu v nezaměstnanosti, tam mí řekli, ľe se v Lomnici jiľ od září 1921 podpora nevyplácí. Jsem tři roky vdaná, můj muľ je obuvnický dělník, jenľ vydělá nejvýąe 80 korun týdně. Nad to je nás 5 a nemůľeme býti ľivi.

Nejinak jest v Rychnově nad Kněľnou, Tam se zase vykládá zákon tak: Třeba, ľe by podle zákona dostávala manľelka muľe 5 korun, ale okresní správa politická si to vykládá, ľe ona nemůľe více dostati.

Ale zde je poměr zvláątní. Jsou to manľelky muľů, jichľ muľové nikdy v továrnách nepracovali. Jsou to po větąině nějací mrzáci, ľivící se třeba donáąkou z nádraľí. Jakým způsobem se dá nějaký krejcar vydělati, tak si ho vydělávají. Ty dělnice jsou tedy hlavou rodiny, a musejí celou rodinu vydrľovati, ale protoľe jeątě mají muľe, přiznává se jím jen 5 K podpory. Je tu rozhodně třeba hodně mnoho napravovati a to by se dalo jen tím způsobem, jak jsem ho naznačil. Ovąem musím říci - jak jsem jiľ řekl - kdyľ někteří páni zde prohlaąují - jako p. Kovalik za stranu lidovou slovenskou - ľe budou pro tento zákon hlasovati, kdyľ prohlaąují komunisté, ľe budou také pro něj hlasovati, ľe je viděti, ľe přizpůsobují se těm zákonům, kde stát má nějaké povinnosti ke svým státním přísluąníkům. Ale kdyľ jsme minulý týden zde jednali o zákonu, aby stát mohl si opatřiti peněľité prostředky, aby veřejné práce mohly se zahájiti, aby skutečně podpora v nezaměstnanosti vyplácená vůbec mohla býti omezena na ty nejnutnějąí případy a těm, kteří by mohli na jiných pracech nalézti zaměstnání, aby se dostalo zaměstnání, byly to zrovna vedle německých stran tyto dvě strany, které proti této půjčce hlasovaly. Tedy kde ten stát má bráti prostředky, kdyľ - třeba my snad za to nemůľeme a neodepíráme povinnosti ke státu - vidíme v měą>áckých kruzích, kapitalistických kruzích, případy, ľe kaľdý, jakmile dostane předpis daňový, tak se té povinností oddaluje? A jestli zde bylo projeveno přání podporování průmyslu na Slovensku, přirozeně co dělala maďarská vláda nebo co bylo děláno za Rakouska, nemůľeme dělati my. My bychom si také přáli, aby také průmysl na Slovensku se rozvíjel, ale je třeba, aby také ti slovenątí průmyslníci nebyli Maďaroni, aby to byli průmyslníci slovenątí, aby měli snahu a samí svojí vlastní pílí, aby ten slovenský průmysl dostávali do pohybu a ne aby stále přicházeli a říkali: Je to povinností vlády, je to povinností Čechů, je to povinností Moravanů, aby se vąechno na Slovensku dělalo. Vľdy> ty nevyčerpatelné zdroje, které jsou na Slovensku, nemáme snad ani v Čechách. My vąichni ani neznáme, co jeątě naąe příroda v sobě chová a nesmíme přicházeti s tak dalekosáhlými poľadavky, abychom ľádali stále podpory, poněvadľ vycházíme z toho, ľe nejlépe můľe si pomoci kaľdý sám, kdyľ projeví o to nějakou snahu.

Já jsem těmi několika slovy chtěl poukázati na vady v zákoně a vybídnouti ministerstvo sociální péče, aby vypracovalo prováděcí nařízení, aby vady, liteře zde byly sneseny, byly vzaty v úvahu a abychom my po ty a/4 roku, co zákon bude míti platnost, nemusili stále podnikati za tím účelem intervence. Ten těľký ľivot naąich československých dělníků bez rozdílu národností nám nejvíce leľí na srdcí a proto také náą klub bude pro tento zákon hlasovati. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přeje si některý z pánů zpravodajů závěrečné slovo? (Nikdo se nehlásil.)

Není tomu tak, přikročíme k hlasování. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

O osnově zákona, jeho nadpisu jakoľ i úvodní formulí hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomuto způsobu hlasování námitky? (Nebyly.)

Budeme tedy tak postupovati.

Kdo souhlasí, aby přijata byla osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, a to ve znění obsaľeném v tisku čís. 1296, nech> zvedne ruku. (Děje se.)

To jest větąina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí v naznačeném znění přijata jest ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém.

Má p. zpravodaj nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Jakubka: Nikoliv.

Předseda: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nech> zvedne ruku. (Děje se.)

To jest větąina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijaty jsou také ve čtení druhém, a to ve znění obsaľeném v tisku čís. 1296.

Nyní dám hlasovati o tiątěné resoluci výboru sociálně-politického.

Kdo s touto resoluci souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je větąina. Resoluce jest přijata.

Přeruąuji daląí projednávání denního pořadu a sdělují, ľe jsem udělil dovolenou pro tento týden sen. dr. Schmidtovi a Smrtkovi.

Dále sděluji, ľe do výboru zahraničního místo zemřelého sen. Sokola nastupuje sen. dr. Brabec.

Navrhuji, aby bylo ve smyslu §u 40 jedn, řádu předsednictvo zmocněno, by stanovilo dobu nejblíľe příątí schůze s denním pořadem, jenľ bude písemně neb telegraficky sdělen.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nech> zvedne ruku. (Děje se.)

To jest větąina. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.