Otázka výživy obyvatelstva není v dnešním, století jistě jen otázkou neúrody nebo sucha, nýbrž je dnes jen otázkou dopravy. (Tak jest!) Jaké pak sucho, když za několik dní můžeme zde míti obilí třeba z Austrálie a když máme chladírny, ve kterých jsme s to dovážeti svěží, čerstvé maso na lodích přes největší oceány světa, třebas z Argentiny. Co se stalo v Rusku, to nezavinilo jen sucho, ale to bylo z největšího dílu. zaviněno okolností jednou, administrativní neschopností dnešní bolševické diktatury v Rusku, (Tak jest!) její naprostou impotencí při organisaci veřejné správy a veřejné dopravy. Lidé, kteří spustili na svět celý déšť prázdných proklamací, kteří se odvážili diktovati i u nás, co máme nebo nemáme dělati, nedovedou ve své vlastni zemi dáti do pořádku ani své vlastní železnice. (Výborně!) A celý svět se dnes musí dívati s hrůzou na to.... (Sen. Matuščák; Kapitalistická diktatura zavinila poměry v Rusku. - Sen. Jaroš: Rozlámali tam železnice, že ano! Nevěděli o Tobě! Kdyby byli o Tobě věděli, byli by na tom lépe!)... že v Rusku za této situace nebudou snad ani s to, to, co jim svět dá, dopraviti do území katastrofou nejvíc postiženého a že zubožené lidstvo v tomto území, stížené katastrofou, jest tím postaveno před neodvratný ortel smrti. (Sen. Chlumecký: Sociál-patrioti to zavinili! - Smích. -Tys na to přišel!) Pánové, a tato věc sama o sobě dokazuje, že dosavadní režim na Rusku není udržitelný, a že bodáky ruské armády, žaláři pro každého, kdo má jiné názory, zničením časopisů všech druhých stran, znemožněním všech řádných voleb, věčnými popravami policejní čerezvičajkou a jinými aparáty starého režimu carského, nelze trvale vládnouti, ani v zemědělském Rusku. (Sen. Matuščák: Tady máme černé bodáky a tam jsou rudé bodáky! - Hlas: Od krve rudé bodáky!)

Rusko mohlo býti již dávno venku aspoň z nejhorších dob poválečných, daleko dříve než státy průmyslové, Rusko mohlo býti dnes, když ne státem kvetoucím, aspoň tedy státem soběstačným a místo toho vidíme mrtvolu, která vola o milosrdenství celého světa. A tu říkám jedno: (Sen. Chlumecký: Pokrytectví!) Zhroutí-li se tento systém dnes nebo zítra, jest jen otázkou doby. A jestli všechen mezinárodní svět socialistický jest dnes naplněn.bolestí a smutkem nad tímto zjevem a jestli dnes všechna mezinárodní reakce nad tímto faktem přímo jásá, chystajíc se k útoku na všechny posice, kterých dělnické hnutí v době poválečné dobylo, chceme jen s klidem říci, že konec bolševistického komunismu na Rusi nebude koncem mezinárodního socialismu na světě! (Výborně!) A říkám, právě naopak, tato taktika bolševická není taktikou socialistickou. (Sen. Matuščák: Aby se udělala v naši republice občanská revoluce, napravte poměry, ne bodáky a četnictvem!) Tento bolševismus, tento va banque katastrofalismus, (Hlas: Sami pomáháte nám dělat revoluci!) který všechno vsadil na jednu kartu fantastických ilusí, okamžité revoluce světové, není žádnou aplikací socialistické vědy, vědy, jak ji založil veliký učitel dělnictva, Karel Marx. (Sen. Matuščák: Vy jste měli Rakoczi-marš!)

Proto mohu říci, že z počátku a konce moskevské anarchie a z vašeho spikleneckého komunismu (Sen. Matuščák: My ho zastupujeme vždy správně!) nasbírá moderní věda socialistická a socialistický proletariát jenom nové ohromné zkušenosti, aby tím bezpečněji a rychleji provedl svůj historický úkol osvobození pracujícího lidu od nespravedlivého vykořisťování diktaturou kapitalismu a založení hospodářského řádu světa na principech hospodářské demokracie a hospodářského pořádku ve výrobě a výměně zboží po celém světě. (Výborně!)

Pokud jde o otázky politiky vnitřní, lze říci toto: Naše strana vyslovila se jednomyslně pro odstraněna vlády úřednické a pro zřízení vlády parlamentární a pro účast dělnictva v této vládě. Bylo by však zločinem na dělnictvu i na republice, kdybychom v této historické době prchali ode vší práce positivní a ode vší zodpovědnosti a ponechali republiku úplně v rukou byrokracii anebo buržoasii. A teď si pamatuj, Matuščáku, co ti říkám. (Hlučná veselost.) Dobrý zákon... (Sen. Matuščák: Ten já mám v srdci!) Dobrý zákon, který může býti připraven za součinnosti anebo kontroly zástupců dělnictva, znamená často větší revoluční čin, než tisíce vašich prázdných demonstrací, (Hlas: A jejich oběti! - Výborně! Potlesk.) jimiž utrácíte zbytečně jenom čas a peníze dělníků. (Sen. Matuščák: Na Slovensku vyhazovali dělníky z práce, dělejte v tom pořádek! - Hluk a různé výkřiky. - Místopředseda Kadlčák zvoní.)

Za Rakouska jsme dělali revoluce demonstracemi a někdy třeba i pěstí, v republice, musíme dělat revolucí v první řadě odbornými pracemi a hlavou. (Výborně! Potlesk. - Sen. Matuščák: To já uznávám, ale dělejte to!) Vláda koaliční neznamená pro nás žádný klid zbraní a neznamená žádný kompromis nebo resignaci na program. Koaliční vláda znamená pro nás svobodu programu všech stran v ní zúčastněných, a při tom nepřetržité, každodenní zápasy třídní, ale zápasy vedené pod jedním, nutným společným úhlem zorným: zachování, udržení republiky, její upevnění na venek a její vybudování uvnitř. (Výborně! Hlučný projev souhlasu. Sen. dr Spiegel [německy]: Na útraty menšin!) Dělnictvo, které mělo republiku ve svém programu od samého počátku svého moderního hnutí, které bylo republikánské od samého počátku československé revoluce, které nikdy ani na okamžik se neohlíželo po žádném jiném králi, ani ruském, ani anglickém, naopak vždy věrně šlo za svým republikánským průkopníkem Masarykem, které republiku miluje, nikoliv k vůli pouhému pojmu, nýbrž proto, že ví, že republikánské zřízení jest nezbytným fundamentálním předpokladem zdaru práce socialistické, - toto dělnictvo vychovávané a vyzkoušené v řadách československé sociální demokracie, nemůže u nás státi stranou v době, kdy se jedná o osudy dělnictva a národa snad na celá staletí do budoucnosti (Tak jest! Výborně! Hlučný projev souhlasu.), nýbrž je povinno dokázat, že dovede nejen starý svět bořiti, ale nový svět také budovati. (Výborně! Hlučný potlesk. Sen. Chlumecký: Že byste něco budovali, to nevidíme!) Jenom zbabělci..., (Hlas: Vy dovedete budovaí( policejní stát!), jenom zbabělci, (Hluk a různé výkřiky. Místopředseda Kadlčák, zvoní.), jenom spekulanti s lidskou bídou, jenom mandátolovci jsou dnes s to utíkati od zodpovědnosti, všem ve státě spílat, poctivých lidí pomlouvati a vyčkávati opatrně, až jak to dopadne. (Hlas: A pomlouvají samého presidenta!) Takovou chytráckou a ramenářskou politiku sociální demokracie nikdy nedělala a dělat také nebude, protože je příliš poctivou a svědomitou a příliš dobře ví, že vývoj věci a život sám dá jí na konec za pravdu.

Vážení pánové! V poslední době vystoupili z vlády většiny slovenští členové katoličtí, jak ve sněmovně, tak i u nás v senátě. Je známo, že k této secesi došlo jedině proto, že parlamentární vláda nepovolila - a nemohla povoliti - zřízená 3 konfesionálních středních škol na Slovensku. Nutnost těchto středních škol konfesionálních na Slovensku byla mezi jiným dokazována i tím, že jest potřeba na Slovensku mládež vésti ke křesťanské pravdě. Jak vypadá tato křesťanská pravda? Jak vypadá ľudová strana slovenská ve skutečnosti? O tom jsem dostal tento týden jeden doklad, doklad o straně, která na Slovensku, si činí na tuto pravdu křesťanskou největší monopol. Je to publikace, která byla vydána nákladem katolického fondu v Ružomberku pod názvem: Naša Slovenská Ľudová Strana. Čo ona chce? a Za co bojuje? Pánové, já se o této publikaci zmiňuji nejenom proto, že je na ní podepsán také Andrej Hlinka, farář v Ružomberku, pan dr Martin Mičura, pravotár a nynější ministr na Slovensku, ale že je tam podepsán p. kol. dr Jan Kovalik, profesor v Žilině a nynější předseda novébo klubu ľudového poslanecké sněmovny i v našem senátě. (Sen. Ferd. Jirásek: Jsme zvědavi!) Pochopíte, že nás zajímá, a velmi zajímá to, co a jak se k tomu slovenskému ľudu mluví, a že nás poznání té pravdy křesťanské zejména svrchovaně interesuje.

Pánové, otázka je jedna. Tato brožura se táže, jak vznikla Československá republika a jak došlo k osvobození slovenského ľudu. Na tuto otázku odpovídá p dr Mičura, Andrej Hlinka, odpovídá s nimi také p. profesor Kovalik toto: To jest úvod této brožurky: Slovenský národ vždy bol Bohu věrný a oddaný, preto Boh pomyslel si naň a učinil koniec jeho tisícročnému utrpeniu. To je úvod té brožurky. (Sen. Ferd. Jirásek: Pán Bůh je největší revolucionář!) Tedy, pánové, žádná revoluce, žádné oběti na životech a krvi, žádný Masaryk a Beneš, žádné legie, žádná světová demokracie - nic. Vše se stalo zázrakem, pán Bůh si jednou za tisíc let na Slováky vzpomněl a dal jim svobodu. A jak si ten pán Bůh ľudové strany slovenské vzpomenul na ten ubohý slovenský lid, na jeho tisícročné utrpení, se zde praví hned dál, Pán Bůh to udělal takhle: Publikace praví: >Pán Boh dopustil vojnu, toto velké zlo, aby z něj pro nás vyšlo dačo dobrého. Z krvavěj vojny zrodilo sa cosi velmi dobrého: naša sloboda.

Pánové, já se zdržuji kritiky toho (Sen. dr Mareš: To věřím!), z toho vychází na jevo a to se říká slovenskému lidu, že tu ukrutnou válku světovou dopustil kdo? Pán Bůh. (Hlas: Který zakázal zabíjet!) Kdo čte, prosím, nemůže přijíti k jinému výkladu než k tomuto. (Sen. dr Kovalik: Já na to budu reflektovat!) Pán Bůh to tedy byl, jenž dal souhlas k tomu nekonečnému vraždění. Pán Bůh to všechno chtěl, vše to zavinil? (Sen. dr Kovalik: Jen dopustil. Dopouštěti neznamená zaviniti! - Hluk. Sen. dr Kovalik: Dělejme konkluse, pak budeme filosofovat!) Pane kolego, prosím vás, při této brožuře nemluvte o filosofii a také já žádnou filosofií na to nebudu reagovat. (Předseda zvoní: Prosím o klid!) Ale když vy říkáte, že tu vojnu dopustil pán Bůh, že dopustil, aby se lide pět let vraždili, hlavy si utrhávali, vnitřnosti rozřezávali, že dopustil ty nekonečné hroby, ty miliony mrtvých, ty nekonečné kolony lidí bez rukou a bez nohou, ty legie slepých a hluchoněmých - kde je potem ta boží spravedlnost, když může Bůh tohle dopustit? (Sen. dr Kovalik: On musí trestat za hříchy všechny lidi!)

Pánové, já bych takhle nikdy nemluvil, věřte mi, v tom není nic jiného, nežli největší blasfemie Boha. (Tak jest! - Hlas: To je rouhání!) Ten Bůh, o kterém zde mluvíte, to je ten Bůh starého zákona, ten krutý Hospodin, který vraždil, ničil, loupili plenil, aby se obrátil přes noc a po zločinech nakupených učinil zas nějaké dobro pro lidstvo. (Sen. dr Kovalik: Bůh dal volnou vůli člověku, může konat dobré nebo zlé, proto jest člověk zodpověděn, poněvadž má svobodnou vůli! - Hluk.)

Jestli, pánové, půjdete takhle touto cestou, touto filosofií, touto křesťanskou morálkou a tím pojímáním Boha, pak nepůjdete cestou, která by vás dovedla ke konečnému cíli. (Hluk. - Předseda zvoní.) A nyní prosím, pánové, když jsme u té brožury, podívejme se, co se v té brožurce praví dále. Jistě o tom není pochybností, že mezi socialisty a katolíky z přesvědčení je propast celého názoru na svět. (Výkřiky slovenských senátorů Vildové strany.)

Vy také víte, pánové, že oba tábory mají pro svá stanoviska své věcné argumenty a důvody. (Výkřiky slovenských senátorů ludové strany.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím, nevyrušujte řečníka.

Sen. dr Soukup (pokračuje): Pane kolego, nikdo vám nebrání, abyste věcnými argumenty své stanovisko obhajovali. Prosím, já vzpomínám, když zde mluvil Msgr. Kordač, celé Národní shromáždění jej poslouchalo s radostí, poněvadž slyšelo argumenty a důvody, třebas jsme s nimi nesouhlasili, ale byly to argumenty věcné. Anebo, když. mluví pan kol. Zavoral, my se před jeho argumenty skláníme. (Výkřiky sen. dr Kovalika.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím, nevyrušujte řečníka.

Sen. dr Soukup (pokračuje): Pan kol. Kovalik nemusí býti socialistou. Takových aspirací a ilusí nechceme míti. (Sen. dr Kovalik: My rozumíme i socialismu!) Já to beru, pane kolego, s velkým zadostučiněním na vědomí, že rozumíte tomu, co je socialismus. Když rozumíte, řeknu vám jak. Tato brožurka (Sen. dr Soukup ukazuje brožuru: Naša Slovenská Ľudová strana) je obrácena proti socialismu. Prosím, co zde píšete. Pan profesor je snad autorem této brožury? (Sen. dr Kovalik: Já nejsem autorem!) Ale podepsal jste to. V této brožuře stojí, co je socialismus. Tak píšete slovenskému lidu o socialismu. Tak mluvíte v těch dědinkách po celém Slovensku. (Hluk a výkřiky senátorů slovenské strany ľudové.) Zde stojí; >Keby nám teda socialisti i zlaté hory slubovali, ano, keby nám vymohli bohatstvo a pohodlí, že, by sme po kolena v ružiach chodili, vínom sa umývali, šunkom sa utierali (Veselost.), celý den mäd lízali: predsa nemôžeme s nimi za jedno ťahať.<

Dále zde stojí, pag. 5 řádka 16.: >Čo sú to socialisti? Socialisti, keby sa dostali ku kormidlu štátu, zpustošili by všetko, horšie ako Tatári. (Sen. dr Kovalik: Sak jedna odbočka socialismu to konala!) Pane kolego, náš kulturní program vykládáte tímto způsobem. Zde byla velká debata o rozluce manželství, pan kolega byl zde také její svědkem.

Dále chtějí socialisté, aby i ženy byly společné (Hlas: To je lež!), to jest křesťanská pravda, to jest, pane kolego, vaše fantasie. Manželství má prý přestat, volná láska a volné páření má nastat, jako na příklad mezi psy. (Hluk. - Různé výkřiky.)

Pánové, na stránce 6. stojí: >Áno i to chcú socialisté, aby v budúcnom státe i děti boly společné.< A my to budeme dělat takto, jak říká, pan profesor Kovalik: >Nově národená nemluvňátka stát hněď by vyrval z náručí matky a odevzdal by ho do štátnej opatrovne. Tu by ho miésto vlastnej matky statné dojky kojily. Tieto socialistické dojky horšie by boly, než macochy. V statných opatrovniach všetky dietky by sa pomiešaly, aby žiaden rodič nevěděl, ktoré je jeho.<

Dále se v této brožuře praví: >Už mudrc Aristoteles upozornil na to, že při takýchto prípadkoch či neporiadkoch by sa o mnoho viac zločinov páchalo, ako dnes, ľebo keď dieťa vlastneho rodiča pozná, neublíží mu, tu by ho ale nepoznalo a dialy by sa otcovraždy, bratrovraždy a robily by sa neprírodzene známosti medzi pokrevnými, sňatky krveprznivé medzi synom a matkou, otcom a dcerou, bratrom a sestrou.<

Pánové, já mám za to, že tyto doklady jsou jen důkazem nevážnosti svých autorů. Socialismus vykazuje ohromnou literaturu, celé knihovny ve všech světových národech a zde se nám o socialismu předkládá tohleto a při tom se volá: >co Slovák, to luďák!< (Sen. dr Kovalik: My jsme náš program dali!) Když říkáte, že chcete míti pilo to svá gymnasia, abyste takovouto pravdu křesťanskou vštěpovali, tak vám říkám, že k tomu nemůžeme nikdy svoliti. (Sen. Kouša: Do pastoušek a ne do gymnasia!) Proto říkám na konec: Pánové! Takováto cesta k cíli nepovede, ani to vaše mluvení o tom, že by náš národ Český byl nepřítelem lidu slovenského. Tu vám říkám jedno, že vy tu, svatou krví a utrpením vykoupenou a na věky stmelenou jednotu československou nerozvrátíte, že vy nezabráníte, aby ten všechen lid slovenský neviděl a nepoznával den co den, že my všichni v národě českém a zejména my socialisté nemáme vřelejší a horoucnější touhy, nežli aby lid slovenský s pomocí naší povstal k novému slavnému životu, aby po svém žil a po svém se rozvíjel, aby krásná, lahodná a nádherná jeho řeč jasně hlaholila po všech oblastech slovenských a abychom v něm našli věrného, vzdělaného a spolehlivého spolupracovníka pro dobro naší společné republiky a pro společné osvobození všeho našeho pracujícího lidu československého. Vážení pánové! V těchto dnech se koná v Děčíně sjezd německé sociální demokracie v Československé republice, a my všichni toužíme po tom, aby sjezd tento stal se počátkem zdárné, spravedlivé a života schopné úpravy a národnostního soužití v naší republice. Naší soudruzi na straně německé musí si uvědomiti, že každé - násilné pohnutí jediným kamenem nových států a zejména naší republiky, znamenalo by uvržení celé střední Evropy do nových plamenů války, že stav, který byl světovou válkou vytvořen, nutno pokládati pro dohlednou dobu za stav definitivní, a že společným úkolem naším, musí býti společná obrana zřízení republikánských a v rámci republiky zbudovaných zřízení demokratických a sociálních. Před několika dny se konal ve Vídni sjezd sociální demokracie rakouské a tam jsme slyšeli, jak soudruzi rakouští smýšlí o své republice. Já zde uvedu ku příkladu z referátu soudruha O. Bauera jeho slova o Rakouské republice, kde on pravil:

Diese Republik ist, wie sie ist, sicher nicht unser letztes Ideal. Niemand darf sich darübr enttäuschen. Dehn bei der jetzigen Lage, in der sich die Welt befindet, wenn die Republik zusammenbricht und ein Bürgerkrieg daraus folgt, würde daraus bei diesen Machtverhältnissen nicht die Herrschaft des Proletariates hervorgehen, sondern die Herrschaft der Kontrarevolution, Solange das so ist, wäre es Wahnwitz, daß, was das Proletariat errungen hat, in Gefahr zu bringen und jeder muß verstehen, daß die leichtfertige Anwendung jener Machtmittel, über die wir verfügen, in politischen Alltagskampfe die sozialistische Republik sof ort funktionsunfahig machen und den Zusammenbruch herbeiführen würde.

Pánové, při tomto sjezdu napsala i sama Arbeiterzeitung:

Wir stehen der Regierung der Republik als Opposition gegenüber, aber die Republik lebt nur aus unserem Willen, und unserer Kraft. Wir stehen im Kampfe gegen die Regierung der Republik; aber die Festigung der Republik, der Ausbau der republikamschen Institutionen, die Ordnung des republikanischen Haushaltes sind unsere Sorgen weit mehr, als die Sorgen derer, die die Republik regieren. (Sen. Polach [německy]: Dejte si říci vy, strany většiny!)

Pane kolego, to děláme poctivě. Není to práce lehká, je to práce strašná, je to práce těžká, ale my nemůžeme jinak. My tu republiku, pane kolego, příteli drahý, nedáme vyhoditi do povětří. (Tak jest! Výborně! Hlas: Byla záštitou teď v tom pokusu Habsburgském!) To my neuděláme a to udělati nemůžeme. (Sen. Polach [německy]: Ale republika musí dostati socialistický obsah!) Kdybyste byli vy na našem místě, pánové, já nevím, co byste dělali. My jsme to viděli v Rakousku. Soudruh Renner psal celé brožury, celou literaturu o nutnosti, udržeti Rakousko. A Arbeiterzeitung dále píše:

Wir sind zu stark, als daß sich unsere Opposition in bloßer Kritik erschopfen konnte. (Výkřiky.)

My bychom byli rádi, abyste i vy byli už dále, než bei bloßer Kritik, už je na čase. Dále čteme: >Aber in der Stellung der Opposition mussen wir führen, Ziel weisen, schopferisch zu wirken versuchen.< (Výkřik [německy]: Co my navrhneme, vy společně zavrhnete!)

Pane kolego, my to neházíme pod stůl. Věci, které jsou nutné a možné, přijímáme. Ale věci, které jsou nemožné, nemůže na nás nikdo chtíti. (Sen. dr Spiegel [německy]: Německá řeč ze zpravodajské tribuny je nepřípustná!)

Pane kolego, nemůžeme vytrhávati vždy jeden bod z toho celého velikánského komplexu. Já věřím, že přijde atmosféra, ve které bude možno klidně mysliti a jednati. Ještě tu snad není, ale myslím, že přijde. (Sen. dr Spiegel [německy]: Ale Vy nevyjímáte žádného bodu! Pak nebude nikdy lépe, nezačne-li se nikde!)

Pánové, vy víte velmi dobře jedno: Nebýti zde Československé republiky a nebýti zde té naší pomoci, že dnes byl Habsburk dávno v Budapešti (Výborně!) a že byla celá Evropa střední uvržena do ohromného varu událostí, které, nevím, kam by byly vedly. Proto říkám, že toto poznání nás musí vésti k tomu, abychom si uvědomili, že sebe těžší rozpory jazykové a národnostní nejsou nepřeklenutelnými, že nad námi všemi, a sociálními demokraty především, stojí dnes ve vší své velebné příkaznosti ona společná povinnost a zodpovědnost lidí, společná věc dokončení revoluce válkou započaté, společná věc sblížení a sbratření všech národů a osvobození všeho trpícího, lidstva ve znamení mezinárodního socialismu.

Pánové, jest zde ohromná řada věcí, o nichž bude jednáno v podrobné debatě rozpočtové. Je to otázka vnitřní správy našeho státu, abychom konečně udělali konec všemu tomu šlendriánu ve státní administrativě, (Tak jest!) že je to často hotová Golgata, dočkati se vyřízení aktu, abychom své úředníky a zřízence řádně platili, ale abychom také bránili všemu ludráctví, a od každého žádali pořádnou, poctivou a pilnou práci pro republiku, jako, v soukromém podniku. (Tak jest!)

Je to otázka řádné evropské administrativy na Slovensku, ale zejména v Podkarpatské Rusi. A tady se musí mnoho státi. Říkám přímo >evropské administrativy<, zrušení posledního zbytku administrativy asijské. Je to otázka reorganisace celé naší armády - však kol. Udržal je zde - v níž se musí uplatniti železná, ruka pořádku, spořivosti a čistoty ve všech oborech vojenské správy - bez ohledu i brutálně, je-li to nutno. ( Výborně!) V tom budeme státi všichni za vámi. Je to úprava celé naší správy finanční, rovnováhy našeho státního rozpočtu, která musí býti, má-li býti celý fundament našeho hospodářství zdráv. Víte, kam letí Rakousko, kam letí Polsko, víte, kde je dnes Rusko - netisknouti papírových peněz, žádnou inflaci papírových platidel. Je to řádná a úspěšná státní politika stavební, všeobecné pojištění sociální, pozemková reforma, a pak i to, co stojí dnes v popředí veřejných zájmů - je to první rozhodný krok - socialisace všeho těžkého průmyslu a přírodních bohatství dolů, hutí a léčebných pramenů.

Pánové, já jsem u konce. Vy víte, že jsme byli loňského roku ve Vítkovicích, že jsme tu celý plný den, od rána do večera, prohlíželi vítkovické závody. Že jsme prohlédli pouze pětinu těchto závodů a že jsme viděli tisíce dělníků v nejpilnější práci, v nejtěžších situacích a při rozpálených pecích a podzemních uhelných slujích; že když jsme pak odcházeli z tohoto podniku, že měli jsme dojem, že opouštíme veliký chrám, řekl bych chrám svatý, protože je to grandiosní chrám práce, chrám výroby, z něhož vycházejí tepny do celého světa a že po těchto tepnách všude se velkolepými stroji lidského genia rozvádí nový, vyšší kulturní život, nový blahobyt a nová a lepší budoucnost. A tu nám mimoděk ve Vítkovicích v duši vyvstala otázka, kdo je majitelem tohoto grandiosního podniku. A byla odpověď jediná: Majiteli jsou dva lidé, Rodschild a Guttmann. Jeden, který dvakrát za dvacet let byl z Vídně ve Vítkovicích, a jenom druhý dojíždí do závodů častěji a zúčastňuje se tohoto podniku. To jest stav dnes nemožný a nesnesitelný a úkolem vlády a parlamentu republiky bude, odstraniti i tuto středověkou anomálií.

Vše to jsou jistě veliké a nesmírné úkoly, které čekají republiku, čekají všechen proletariát v našem státě. Na této cestě není žádného kroku zpět. Kolo dějin se nedá zastaviti nebo obrátiti do zadu. Provedení tohoto velkého grandiosního díla nelze ovšem očekávati jen od vlády a parlamentu, to může býti a bude jen výsledkem společné, horečné součinnosti širokých vrstev našeho lidu. Ale k tomu nedojdeme pěstí nebo klackem, surovostí slova nebo činu, k tomu může dojíti a dojde dělnická třída jen svou vyšší ušlechtilostí, svou vzdělaností, svým rozumem, svými znalostmi odbornými. Proto věříme ve veliké historické poslání sociální demokracie a v konečné vítězství jejího programu i její taktiky.

Veliké revoluce hospodářské nemohou býti dílem jednoho dne neb jednoho roku, nýbrž mohou býti jen důsledkem celého velkolepého procesu, jehož hybným motorem jest v prvé a rozhodující řadě jen proletariát. Má-li však tento proletariát poslání své splniti, musí býti také sjednocen. Nikoliv sjednocen na papíře, ale sjednocen ve svém srdci a ve svém rozumu. Půjde-li vývoj věcí světových takovým tempem, že dnešní illuse světové revoluce sociální stane se konkrétnějším faktem, my v národě československém jsme jistě připraveni a 50 let výchovné práce sociální demokracie postavilo naše dělnictvo do prvé řady nejvzdělanějšího a třídně nejuvědomělejšího proletariátu na světě. Ale illuse sociálních revolucí nemůže a nesmí nás vrhnouti na scestí, abychom založili ruce a hleděli pasivně tam, kde doba od nás kategoricky žádá nejúmornější a nejodbornější práci na výstavbě státu a jeho zřízení a kde by bylo zločinem na dělnictvu, nevykonati vše, co jest v našich rukách pro zlepšení osudu všech těch, kdož válkou propadli utrpení a zkáze. Na této cestě setrváme, děj se co děj, zejména, když víme, že prvním požadavkem výchovy republikánské jest, mluviti pravdu a jednati podle pravdy, že také prvým a nezbytným předpokladem vší taktiky socialistické jest, poznati a vysloviti to, co jest. To nám káže naše poznání, naše svědomí a naše přesvědčení, a to ukládá vysloviti vše bez bázně, bez lichocení a pochlebování. My pevně věříme, že na konec pravda přece jenom zvítězí a že i my se v době dohledné dočkáme té velké chvíle, kdy uskutečněno bude slovo Marxovo: Proletáři celého světa spojte se, všichni lidé poctiví ke společné hymně práce a ke společnému soustředěnému útoku za osvobození všeho pracujícího lidstva z poroby a útrap kapitalismu, za založení nové vyšší civilisace, za konečné a trvalé osvobození všech národů a lidí, a za vybudování federace socialistických republik celého světa, kterýžto nesmírný úkol světového proletariátu přestal dnes, po světové válce, býti již utopií a stává se den ode dne a rok od roku životnějším a konkrétnějším organismem, neseným láskou milionů proletářských srdcí a prací milionů zmozolených proletářských rukou. (Výborné! Potlesk.)