15. schůze Senátu
1. den schůze – 17.05.2018

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny příloh A a C Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech, přijaté v Ženevě dne 5. května 2017

Tisk č. 237

čas 16:26:23 - 16:28:16:

Vážený pane předsedající, pane ministře, vážení kolegové a kolegyně. To bude jenom stručné. Tam, jak to popisovala paní kolegyně Seitlová, ten dálkový přenos. My jsme dělali průzkum, my jsme se podíleli na velkém projektu Evropské unie. Náš podíl byl ten, že jsme měřili bromované retardéry hoření. To je ta první část látek. A byly velmi zvýšeny v mléku. Jen tak pro zajímavost, v mateřském mléku. Zajímavé na tom bylo to, že tyto bromované zpomalovače hoření, ten dálkový přenos, o kterém mluvila paní senátorka, byl v krvi ledních medvědů, kde se nepředpokládá, že by přicházeli do styku s umělými hmotami. A velmi zvýšená hladina byla u ryb, takže asi ten dálkový přenos byl právě díky těm rybám, které ti lední medvědi požívali.

A co se týče našeho souboru, tak z toho velkého množství vzorků mateřského mléka, tak to bylo velmi výrazně zvýšeno u pracovnic z počítačů, které sahaly na umělé hmoty, které jsou v počítačích. Potom tam byly kosmetičky, kadeřnice... Prostě je vidět, že to nebezpečí, které třeba z umělých hmot povstává, opravdu zasahuje do všech možných oblastí lidského konání. Děkuji.

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dodatkový protokol k Úmluvě o lidských právech a biomedicíně související s genetickým testováním pro zdravotní účely, který byl podepsán dne 24. října 2017 ve Štrasburku

Tisk č. 235

čas 19:08:55 - 19:11:26:

Pane místopředsedo, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, budu stručný. Pan ministr sdělil zásadní věci. Tady je důležité, že kapitoly se týkají mimo jiné genetických služeb, poradenství, informací s informovaným souhlasem, s osobami neschopnými vyslovit souhlas, testy ve prospěch členů rodiny, s programy genetického screeningu, osobním životem a právo na veřejné informace.

Tím, že ratifikujeme tento velký Dodatkový protokol, tak jestli splníme podmínku toho, že by mělo pět signatářů Úmluvy ratifikovat a v tom okamžiku by Dodatkový protokol vstoupil v platnost podle článku 25 tohoto Protokolu.

Je to důležitá zpráva, protože se Česká republika významně v tomto bude na genetickém Dodatkovém protokolu účastnit a otevře tím dveře pro to, aby tento Dodatkový protokol vstoupil v platnost. Já jsem konzultoval celou věc s odbornými společnostmi genetickými, které naopak jsou velmi spokojené s tím, že tento protokol bude přijat. V České republice nevznikají žádné další mezinárodní právní nebo vnitrostátní povinnosti. Dokonce se dá říct, že velká část, téměř sto procent, je v současné době už v chodu v ČR, takže odborným společnostem nevznikají problémy a myslím, že tady Ministerstvo zdravotnictví spolu s těmi ostatními odvedlo kus dobré práce.

Návrh usnesení Senát Parlamentu ČR dává souhlas k ratifikaci Dodatkového protokolu k Úmluvě o lidských právech a biomedicíně související s genetickým testováním pro zdravotní účely, který byl podepsán dne 24. října 2017 ve Štrasburku. Děkuji.

14. schůze Senátu
1. den schůze – 25.04.2018

Návrh senátního návrhu zákona senátorů Ivo Valenty, Jana Horníka, Jiřího Voseckého a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 261

čas 11:40:49 - 11:44:30:

Vážená paní předsedkyně, páni předsedové, pane senátore a, milé kolegyně a kolegové.

Já jenom k té věci. To je pravda, že alkohol v nějaké míře může být zdravý, to je pravda. Je to pro uživatele možná zdravé, ale já bych se tady zmínil o několika aspektech. Tedy hlavně asi o jednom, ale několika aspektech. A to je to, že pro mě osobně to prolomení nulové bariéry je společensky nepřijatelné. V situaci, kdy máme jednu z největších spotřeb alkoholu u dětí v patnácti letech, podle studií HBSC jsme v první desítce států světa, kdy ve třinácti letech máme velkou část dětí, kterým byl nějakým způsobem nabízen alkohol – ve třinácti letech jim byl nabízen alkohol – já si myslím, že ten výchovný moment je docela zásadní. Protože nejenom že to dítě uvidí dát si tatínka dvě piva a jet na kole, ale stává se to zase naší normální další běžnou součástí našeho života. A to si myslím, že je ta společnost na to není zralá. Z mého pohledu.

Potom tady máme různé věci ještě jiné. Ale dejme tomu, že v těch ostatních státech světa už jsou rizika stejná. Jako například to, že existuje tzv. patická ebrieta, to je situace, kdy stačí velmi málo a ten člověk je opilý. Jsou rozdíly v toleranci alkoholu mezi ženami a muži a tak dále. Ale dejme tomu to je vyřešeno. Ale také nemáme vyřešenou tu situaci jako v Rakousku, že pokud někdo spáchá dopravní nehodu a má půl promile, nebo je ještě v té toleranci, tak se stejně na něho hledí v té trestní odpovědnosti, že byl pod vlivem alkoholu. To jsem nikde nezachytil, jak by to vlastně vypadalo v České republice. Tady se naopak snižují ještě pokuty. To mně připadá úplně nějak naopak.

Takže pro mě je účastník, nebo cyklista účastník provozu úplně stejný jako každý jiný. A jestliže prolomíme u alkoholu, tak to prolomíme brzo i u automobilu atd. A to bohužel musím říct, že tato společnost na to není nachystaná, protože spotřeba alkoholu je vysoká. Spotřeba alkoholu u patnáctiletých dětí je vysoká. A to všechno zakládá potom další konsekvence v této věci. Čili účastníkem provozu není jen člověk, který jen řídí pod vlivem alkoholu, ale je to ta společnost kolem něho. Takže já budu hlasovat proti. Děkuji.

12. schůze Senátu
1. den schůze – 15.02.2018

Návrh senátního návrhu zákona senátora Vladimíra Plačka a senátorky Aleny Dernerové, kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 225

čas 19:25:58 - 19:30:40:

Já budu stručný. Vážená paní předsedkyně, vážení kolegové, já jenom stručně k tomu. Metoda ABA, já bych chtěl varovat jenom před jednou věcí, ne před tím, jestli ABA je nebo není účinná, nebo jestli ty účinné metody jsou účinné, ale jestliže tady máme vzdělávací program, který se zabývá jednou oblastí léčení autismu, a máme tady ještě další metody, které možná ještě taky jsou účinné, protože to zhodnocení, jestli je účinná nebo jestli není účinná, a ty ostatní, jestli jsou účinné nebo nejsou, to sem opravdu nepatří. Nezlobte se na mě. Nejsme schopni to pochytit z těch různých studií. Je to tak, že teď hodně mluvím s porodními asistentkami. Ty různé skupiny předkládají svoje studie a svoje relevantní fakta. Těžko se v tom vyznat. Ale metody na to jsou. Nicméně, myslím si, že tady z nás tyto metody zná jenom velmi málo lidí.

Mně jde o tu úzkou specializaci. Já jsem jednu dobu učil u nás obor asistent rané péče, tříletý obor. Ty děti, co jsem učil, to bylo na vysoké škole, tak za tři roky nepřišly do kontaktu s ranou péčí. Skončily jako asistent rané péče. Tím pádem měly specializaci a nic jiného dělat nemohly. Stejně tak na Masarykově univerzitě je obor, který souvisí s ABA terapií, co když ten člověk někam odejde atd., bude mít jenom tuto úzkou specializaci? To je stejné, jako třeba máme fyzioterapeuty. Jaksi předpokládáme, že ten člověk zná základy na té vysoké škole, pozná základy všech rehabilitačních metod a potom si vybere tu správnou, třeba Vojtovu metodu, ale nestuduje hned od prvního ročníku na vysoké škole Vojtovu metodu. To je prostě nefér svým způsobem vůči těm studentům, protože ti jdou do toho s tím, že budou mít živobytí potom. Ta druhá věc je... To je to, co mě zamrzí během toho roku a něco, co tady jsem, že přesně si vzpomínám na tu situaci, o které mluvil předřečník, to je to, že pokud to teď neschválíme, to říkal pan ministr zdravotnictví tehdy, pokud to teď neschválíme, tak se celé zdravotnictví propadne, sestřičky nebudou atd. To je v podstatě vydírání, protože opravdu ten argument s tou ABA terapií, s tou čínskou medicínou by chtěl ještě studium. Byl to jenom jakýsi přílepek, který se sem dostal. Z celého zákona udělal potom svým způsobem paskvil, protože není prodiskutovaný.

A jenom tak pro zajímavost, ten obor, nebo ten zákon, který vypadal, že 1. září, jestli to nebude, tak se to propadne, nebo naopak, když bude, tak se všechno spraví, to akreditační zařízení, třeba dětské sestry, bude trvat velmi dlouho. My jsme se tehdy s nadějí upírali, že se to vrátí zpátky na ty zdravotnické školy, ale ono v podstatě, což je dobře, zase svým způsobem to jede dál na těch vyšších odborných školách a jede to dál i na univerzitách. Přitom to vypadalo, že se to posune víc do těch vyšších odborných škol.

To je nechtěný efekt, protože to nepřerušilo ten koloběh a vysoké školy to budou učit dál, jako dětské sestry také akreditují ty obory. Tak je to nechtěný efekt k tomu, že bude těch sestřiček o něco víc, než jsme si mysleli. To jen jsem chtěl k tomu říci ohledně vzdělávání a té úzké výseče vzdělávání, že by to opravdu chtělo se nad tím zamyslet a ještě o tom diskutovat.

11. schůze Senátu
2. den schůze – 07.12.2017

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Aleny Dernerové a senátora Vladimíra Plačka, kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 206

čas 15:05:25 - 15:08:13:

Vážený pane předsedo, vážení kolegové a kolegyně, já jenom pár slov. Vzpomeňte si na to, když se tu projednával zákon 96 z roku 2004, já jsem to ten rok zažíval tak, že se to tam objevilo jako čínská medicína a ergoterapie jako přílepek. Nám to bylo postaveno tak, že když to v té polovině roku nestihneme a neschválíme, tak od září budou mít sestřičky a personál problémy se služebním zařazením atd. Čili toto, tato čínská medicína byla velmi rozporovaná a objevila se tam v rámci přílepku. A já bych vás chtěl poprosit, teď momentálně při tomto čtení máme šanci aspoň něco z toho, z těch mnoha různých přílepků, které jsme tu pod určitým tlakem poschvalovali, protože ten hlavní záměr jinak dobrého zákona byl žádoucí, tak to můžeme nějakým způsobem aspoň malinko napravit. Profesor Kolář je fyzioterapeut, to je profese, kterou nikdo nezpochybňuje v žádném případě. Já doufám a neviděl jsem to nikde, že Ministerstvo zdravotnictví má nějak zdůvodněno, že čínská medicína, která podle mě nemá rámec od nějaké prevence nachlazení až po léčení všehomíra, tak že to má Ministerstvo zdravotnictví nějak zdůvodněno. Já jsem tady o to posledně žádal, ale nic nevzniklo takového. Prostě čínská medicína není evidence based, nemůžeme to tady nějakým způsobem zesměšňovat, protože je to věc, které my, normální pacienti, se musíme svěřit, ač máme spoustu různých výhrad k této věci, tak ta tradiční západní, která se učí na lékařských fakultách generace, tak je prostě pro nás důležitá. A jestli někdo chce, tak ať opravdu jde do těch škol, které to nějakým způsobem chrlí, a tam ať to reguluje nějaký zákon, o kterém jsme teď mluvili. Takže já jen připomínám, že to byl přílepek v té době a že určitě by zasluhoval nějakým způsobem se k tomu postavit odmítavým způsobem. Děkuji.

10. schůze Senátu
1. den schůze – 11.10.2017

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva Mezinárodní organizace práce o práci na moři, přijatá v roce 2006

Tisk č. 135

čas 09:41:54 - 09:45:25:

Vážený pane předsedo, paní ministryně, milí kolegové a kolegyně. Dovolím si dát zpravodajskou zprávu o vládním návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva Mezinárodní organizace práce o práci na moři, přijatá v roce 2006.

Část byla řečena, bylo i paní ministryní zdůvodněno, proč se tím zabývá ČR. Vláda předložila Senátu návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací dne 7. června 2017. Předcházející den byl vládou stejný návrh předložen i Poslanecké sněmovně. Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s ratifikací dne 7. 9. 2017.

Z formálního hlediska je úmluva zásadní revizí existujícího systému námořních smluv Mezinárodní organizace práce, přijímaná od roku 1920, dneska čítajících 36 mezinárodních úmluv. V obecném smyslu je úmluva jakýmsi sjednocením a aktualizací roztříštěného mezinárodního systému pracovních standardů v oblasti zaměstnávání námořníků a novou komplexní úpravou.

Je to členěno na pět hlav, dle jednotlivých typů věcných oblastí. Ustanovení označená jako standardy a pokyny tvoří tzv. kodex. Z hlediska předmětu se jedná zejména o formulaci základních práv námořníků, ustanovení minimálních požadavků pro námořníky pracující na lodi, podmínky k zaměstnání, pracovní doba, doba odpočinku, ubytování, stravování, ochrana zdraví a sociálních podmínek.

Návrh usnesení Senátu neobsahuje pouze vyslovení souhlasu s ratifikací, ale je též doprovázen prohlášením v následujícím znění. S odkazem na odst. 2 a 10 standardu a 4.5 Úmluvy o práci na moři 2006 se stanoví následující oblasti sociálního zabezpečení, v nichž se námořníkům poskytuje ochrana v souladu s odst. 1 téhož standardu: lékařská péče, dávky v nezaměstnanosti, dávky při pracovních úrazech, rodinné dávky. Čili závěrem z Úmluvy o práci na moři nevyplývají pro ČR žádné mezinárodně právní či vnitrostátní povinnosti, vše je v souladu se zákony ČR. Je žádoucí v souladu se stanoviskem vlády ČR tuto Úmluvy o práci na moři ratifikovat Senátem.

Návrh usnesení: Senát PČR souhlasí s ratifikací Úmluvy Mezinárodní organizace práce o práci na moři, přijaté v roce 2006. S odkazem na odst. 2 a 10 standardu a 4.5 Úmluvy o práci na moři 2006 se stanoví následující oblasti sociálního zabezpečení, v nichž se námořníkům poskytuje ochrana v souladu s odst. 1 téhož standardu: lékařská péče, dávky v nezaměstnanosti, dávky při pracovních úrazech, rodinné dávky. Děkuji za pozornost.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 183/2017 Sb.

Tisk č. 195

čas 15:47:41 - 15:48:46:

Pane místopředsedo, pane poslanče, milé kolegyně a vážení kolegové.

Já jenom právě, paradoxně s tím, co se teď stalo, že bych dal návrh zákonem se nezabývat. To vůbec, naopak bych doporučoval schválit, protože nám to přinese v nemocnicích mnoho úspor, jak finančních, ale hlavně lidských. A ono má logiku ten zákon v tom, že teď v posledních letech vznikl jakýsi nový obor biomedicínský inženýr. A to jsou vysoce kvalifikovaní lidé. A třeba ještě před deseti lety se o nich nedalo vůbec ani uvažovat. Takže tito lidé se věnují konkrétním přístrojům na tom školení atd.

Čili pro mě ten zákon zapadá do kontextu doby, do jejích potřeb. Takže to jsem jenom chtěl říct a požádat vás o podporu. Děkuji.

10. schůze Senátu
2. den schůze – 12.10.2017

Návrh senátního návrhu zákona senátora Vladimíra Plačka a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 70/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších zákonů

Tisk č. 191

čas 12:52:31 - 12:54:30:

Vážený pane místopředsedo, vážení kolegové, kolegyně. Já jenom dvě věci. První je to, že si myslím totéž, co Václav Hampl, že ta věc připravena není, je to takové to flikování, které už jsem za ten rok zažil několikrát, že přichází zákony, které jsou, v podstatě už víme, že jsou špatné. My je pouštíme dál, protože někdo tady řekne: Ale když nám to neprojde, bude ohroženo, já nevím, zdraví lidí, bude ohroženo vzdělávání sester atd. A přitom je tam spousta věcí, které by se měly zmínit.

Tohle je stejný příklad. Něco prostě se děje, jenom aby to bylo od 1. ledna. To si myslím, že je špatně. Myslím si, že měl ten systém vznikat úplně jinak, měl vznikat vyjasněním elektronického podpisu, měl vznikat vyjasněním základních, globálních věcí. A potom přichází ty další věci, ty moduly, jako je třeba elektronický recept atd. Jsou problémy v nemocnicích, jsou problémy v tom, že se vystavují vyšetření různá na magnetické rezonanci, není tam ten digitální podpis atd., jsme nuceni v nemocnicích, kolegové lékaři, jaksi už hned na tom začátku porušovat ta pravidla. A jenom navenek si říkáte, že to je všechno v pořádku.

Druhá věc, co se mi nelíbí, je ta argumentace. To je vrtěti psem... Příklady, že máme staré lékaře, kteří neumí s počítači, že máme kolegy, kteří prostě dělají v Horní Dolní a nemají tam připojení a tak, v tom ten problém není. To je opravdu mizivé procento. Ten problém je v tom, že ten systém není nachystaný a že měl jít úplně jinou cestou. To je všechno, děkuji.

9. schůze Senátu
1. den schůze – 16.08.2017

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 167

čas 09:49:58 - 09:53:08:

Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegové, kolegyně.

Já mám jenom dvě drobné části k tomuto předloženému zákonu. První je, že zastupuji Senát v Radě vlády pro seniory a stárnutí populace. A tam se opakovaně během posledního půl roku mluvilo o očkování osob starších 65 let a ten požadavek je úplně v souladu i s nároky nebo žádostí této Rady vlády pro seniory a stárnutí populace. A možná, že je důležité se zamyslet nad tím, že peníze je jistě jedna věc, a možná i primární, nicméně očkování samo o sobě přináší určitá pozitiva právě pro tu skupinu seniorů.

To je jedna věc, o níž jsem se chtěl zmínit. A předpokládám, že výběr látek a té možnosti, která v současné době je na trhu a bude na trhu, protože se vyvíjí tento systém, tak je mj. i na zodpovědnosti Ministerstva zdravotnictví a pana ministra. Takže určitě ten výběr látek bude řízen těmi pravidly o tom nejlepším hospodaření atd.

Druhá věc – a to bych se chtěl zmínit, považuji za důležité, že se do této novelizace zákona o zdraví lidu dostalo... 372 z roku 2011... Se dostal § 44a ohledně hospicové péče. V této hospicové péči v tomto paragrafu je zakotveno i to, že mohou být a pracují už vlastně mobilní hospicové služby. To je velice závažný okamžik, protože tím se zakotvila hospicová mobilní služba, tedy hospicová ústavní, nebo kamenné hospice. A myslím si, že to je velký kus práce. Je to dejme tomu od podzimu, kdy pan ministr po rozhovoru s panem prezidentem oznámili, že budou pracovat na zákoně o paliativní nebo hospicové službě. Je z toho tento jeden paragraf, ale nicméně pro nás, kteří v hospicové mobilní službě pracujeme, je velmi důležitý. Na to navazují ty další kroky a určitě česká společnost odborná paliativní medicíny tento krok vítá a tento paragraf vítá.

Tak o tom jsem se chtěl zmínit a poděkovat. Děkuji.

7. schůze Senátu
1. den schůze – 31.05.2017

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 122

čas 18:19:28 - 18:24:59:

Milé kolegyně a vážení kolegové, pane místopředsedo, paní ministryně, já jsem se snažil během dopoledne zjistit, protože jsme o tom s panem kolegou mluvili, o problémech mrtvých plodů a mrtvorozených dětí, takže já jsem se pokoušel ještě své zkušenosti dát dohromady s kolegy. A v podstatě z toho technického hlediska, když budu mluvit o takovýchto věcech, z technického hlediska ten mrtvý plod, tam se asi nedá příliš ohraničit.

Těch 500 je určitá arbitrážní hranice, stejně tak jako určitá délka života. A eventuálně týdny. V tom je velký nepořádek, co se týče legislativy. Používá se definice Světové zdravotnické organizace, potom používáme jakousi naši českou modifikaci z roku 2012 v zákoně 372. A podle mých zkušeností totiž ti rodiče, a to je obrovská práce Ministerstva pro místní rozvoj, že se jim podařilo dosáhnout konsensu i s organizacemi, jako je třeba Hnutí pro život, které chtějí mít přístup i k těm plodům úplně malinkým, když to tak řeknu. Jen pro zajímavost, asi 12. týden těhotenství odpovídá plodu velikosti 6 cm. Ad absurdum, ten stav plodů po různých zákrocích a ještě po té pitvě samotné je opravdu takový, že se v podstatě s ním nedá téměř nijak manipulovat nebo pohřbívat nebo tak nějak. Ale existuje možnost uložit tělíčko do schránky, tak se to dělá na patologiích, která se už neotevírá. Na jedné straně. A na druhé straně, pokud je ten plod, a teď je to třeba pro někoho ad absurdum, pokud je ten plod příliš malý, třeba v centimetrech, tak když se zkoumá jeho stav, je to hodně důležité pro některé rodiče z hlediska genetického vývoje, protože k potratům dochází velmi často právě díky neslučitelnosti se životem, díky třeba genetické výbavě, tak se ten materiál bioptický v tu chvíli zafixuje různými způsoby. A pokud by to opravdu extrémně bylo tak, že někdo chce pohřbít takový plod, tak by si mohl převzít celý ten zafixovaný materiál. Není to tak úplně jednoduché, ale mohl by si to ten člověk převzít. A v tom okamžiku už neplatí ani ta doba těch 96 dnů, protože vlastně tak, jak to kolega naznačil, do těch 96 hodin nikdo na patologii ten materiál nevyšetří. Ale de facto ten materiál je fixovaný, když tomu říkám takhle škaredě, ten fixovaný plod by si už mohli vzít i po té delší době než po těch 96 hodinách. Čili pro mě s mojí praxí je to svým způsobem převratná věc. Já jsem zažil teď shodou okolností, je to asi pár měsíců, kdy k nám do Olomouce přijeli rodiče odjinud, protože bylo tam zmlklé těhotenství v 16. týdnu těhotenství. A ti rodiče chtěli ten plod pohřbít. A vybrali si Olomouc, protože doteď je to tak, že pokud ti rodiče chtějí pohřbít nějaký malinký plod, tak si musí požádat. Některé pracoviště vyhoví a jiné nevyhoví. Takže tohle se teď převrací do toho pozitivního módu, kdy rodiče do 96 hodin si mohou požádat a měli by vlastně obdržet. Takže to jsem se jen pokusil vysvětlit, jak asi s těmi tělíčky pracovat. A to je asi všechno. Já myslím, že opravdu v tomto se vám povedlo, musela to být velká práce opravdu, protože já si myslím, že zrovna tyto problémy v některých jiných zemích, které nereagovaly tak citlivě, ta vláda nereagovala tak citlivě, tak jim to trvalo mnoho a mnoho let, než se došlo k nějakému konsensu. Takže já myslím i podle toho, jak jsem komunikoval s těmi různými společnostmi, tak víceméně všichni, každý řekne: "No, ještě by se tam dalo něco," ale v zásadě spokojenost s tím. Tak doufám, zkusil jsem vysvětlit. Děkuji.

čas 18:30:09 - 18:31:51:

Děkuji. Je to tak, je to velmi problematické. Potom je tedy otázka, jestli už není bráno jako ad absurdum, když si vezmou na pohřbení ten bloček téměř. Z toho plodu nezůstane příliš kompaktních částí. A co se týče těch zpráv, tak to určitě není věc, která by spadala pod Ministerstvo pro místní rozvoj, ale spíše pod Ministerstvo zdravotnictví. Ale co vím, třeba na těch větších pracovištích si zveme, já třeba si zvu rodiče, pokud dítě umře, tak si je za tři měsíce ještě pozvu. To je akorát ta doba, že se dokončí patologické vyšetření, aby se dozvěděli, jestli to dítě mrtvorozené bylo třeba v pořádku a zemřelo jen kvůli asfyxii nebo jestli tam opravdu nebyla nějaká metabolická porucha. Velmi často se to nepozná, to je pravda, ale myslím si, že v této věci, v té eticko-morální nebo etickém pohledu na umírání dětí a na potraty se strašně moc u nás v ČR změnilo a je to dobrá zpráva. Už běžně umírají děti u nás na oddělení v náručí maminek, dlouhá debata by o tom byla. Takže souhlasím, že tam bude potřeba doladit hromadu věcí. A bude to zase v lidech, jak to bude na těch jednotlivých odděleních probíhat, asi ukáže čas.

7. schůze Senátu
3. den schůze – 08.06.2017

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 119

čas 09:54:39 - 10:08:33:

Milé dámy a vážení pánové, pane ministře, pane předsedající, já bych si dovolil pár slov navázat na paní zpravodajku ohledně toho zákona, který se teď schvaluje. Je hrozná škoda, že se diskuze přesunula z toho, abychom hovořili o podstatě toho problému, a to jsou naše zdravotní sestry, záchranáři, všichni, kdo pracují v současné době ve zdravotnictví. A vymýšlí se věci kolem nových oborů.

Já bych jenom chtěl říct, že za těch dvacet let, co třeba je zrušená (nebo možná je to trošku méně) dětská sestra, s tím, že bylo řečeno, že v Evropě nemá být dětská sestra a je to zbytečné atd., tak se vytvořil nějaký systém. Teď se dětské sestry vrací zpátky. Systém vzdělávání pro dětské sestry do toho roku, než bylo zrušeno, byl vynikající, byl výborný a nemyslím si, že naše sestřičky patřily k tomu nejlepšímu, co v českém zdravotnictví bylo v té době. Teď se to tedy vrací. Něčemu se říká politická odpovědnost, kdo to vlastně tehdy zrušil atd., ale to se přirozeně nedopátráme.

Co se týče ostatních záchranářů a jiných skupin, za nimi je také mnoho práce. Prošli všichni, nebo většina z nich prošla velmi těžkým obdobím získávání akreditací nemocnic, všeho toho náročného administrativně technicko-ekonomické zátěže, velmi často jsou zatíženi mnoho, a přesto si nacházejí ještě čas, aby třeba jezdili na konference. A můžu říct, že i v této věci, ve vzdělávání a v odbornosti, udělali obrovský pokrok. Kdybyste slyšeli přednášet sestřičky v 90. letech, kdy to tichým hlasem četly za papíru, tak v současné době jsou některé z nich na velmi vysoké úrovni, přednášejí na vysokých školách atd. Čili tím jsem se chtěl postavit nad tím zákonem, který je původně určen našim kolegyním a kolegům.

Ovšem ta radost, kterou by mi to mohlo přinést, ten zákon je zkalený určitými věcmi, o kterých tady mluvila paní zpravodajka, a já jsem chtěl říct – a teď tu čínskou medicínu, tam je jednoznačný postoj výboru pro zdravotnictví, a ten tedy podporuji. Ale ohledně oboru behaviorální analýzy. Já se domnívám – a podívám se na to úplně z jiného směru, protože z toho klinického už jsme to tady prodiskutovali se spoustou lidí a mluvili jsme o tom. V podstatě poslední měsíc se neděje nic jiného, než že se o tomto zákonu dostávají různé informace ohledně těchto paragrafů. To znamená tohoto nového zaměstnání, nebo tohoto nového oboru.

A tlak to byl obrovský a možná, že díky tomu nám unikly některé věci, které by byly důležité projednat spíš v oborech třeba zdravotních sester atd. Já tady nejsem dlouho, já jsem tady půl roku, ale už poněkolikáté se mi stalo – a kolegové mi říkali, že mě to čeká ještě dalšího pět a půl roku, že se objeví zákon a ten zákon je limitován tím, že se musí schválit, protože na to všichni čekají. A v poslední chvíli se tam objeví nějaké další věci a počítá se s tím. Já vím, že to je normální obecný princip, a vy, kteří tady jste déle, tak jste si na ten systém možná zvykli, ale pro mě je to velmi frustrující. Protože medicína je založena na tom, že by člověk měl jít do detailů. A tento systém, který vidím tady, člověka nutí k povrchnosti.

Ten obor, pokud nebude přijat, behaviorální analýza a ta tři zaměstnání, tak nezanikne. Tak to bylo jaksi stavěno, ale ten obor nezanikne. Ten existuje, jde dál, je to obor, který nějakým způsobem získává kredit ve Spojených státech a v jiných státech. Na druhé straně je tady opravdu, tak, jak říkala paní zpravodajka, je tady několik jiných oborů - floortime – a všechny možné, které mám tady poznamenané, ale nemá cenu... the Early Start Denver Model (ESDM) atd.

A u posledních věcí, které kolem toho jsou, dochází v podstatě ke sbíhání některých přístupů, jako je třeba ABA a další. Čili filozofie toho, že ABA je postavena na určitém zaměření na získání zručnosti atd., dnes aktivity léčících nebo pečovatelů, a potom zase některé jiné obory, které jsou složeny z přístupu ve hře, se potkávají. Je to prostě organismus, je to jako každá léčba velmi živé. Ovšem v tomto oboru, v tom, co se nabízí, nevíme nic o tom, jak se to bude vzdělávat, resp. něco už začalo, ale nevíme, co se tam bude vzdělávat. A nemluvím o mé osobě, ale mluvím tady o 81 lidech, možná, že 10 % z nás o tom ví něco bližšího, možná už tam se bude učit potkávání přístupů atd. Možná, že je to úplně v pořádku, ale nevíme. Je to prostě nový obor, který nám byl předložen asi během posledních čtyř týdnů a nešel do hloubky. To je ta povrchnost.

Ta diagnostika. Omlouvám se teď některým rodičům, co jsem s nimi mluvil, s panem Zajícem apod., že jsem tvrdil, že tam není možné, aby behaviorální analytik dělal diagnózu, protože ta trvá roky a má jí dělat pedopsychiatr, ale vyjasnili jsme si, že tam je napsáno, že to je diagnostika v rámci jejich oboru, právě behaviorální analýzy. Nicméně pořád si myslím, že diagnostika je zásadní a důležitá.

A teď k tomu, o čem jsem chtěl mluvit. Myslím si, a je to moje zkušenost posledních, dejme tomu, 25 let. Tady dochází k situaci, která neměla vůbec nastat. Měla nastat situace, kdy přišli dohromady kolegové, kteří nyní prosazují tento systém ABA, měli přijít pedopsychiatři, kliničtí psychiatři, psychologové, logopedové atd. Měla přijít ucelená skupina a měla předložit tento návrh a ucelený systém, systém péče o děti s poruchou autistického spektra. A na nás teď v posledním měsíci byla hozena zodpovědnost za to, abychom řekli ano, bude se to léčit takhle anebo se to bude léčit takhle. A nadto ještě v tom mám ulehčenou situaci s kolegy lékaři, ale potom je tady nás mnoho jiných, kteří máme jinou profesi, vy máte jinou profesi, tak kdo se v tom má vyznat. Prostě nikdo, to není možné. Je to to, co rodiče zažívají roky, to, co prožívají, co studují roky pedopsychiatři, co studují ti, kteří vytvářejí dojem, přístup a péči, ti se tím zabývají roky. A my máme během jednoho měsíce rozhodnout, jestli vznikne nový obor. A každý obor v medicíně, stejně tak, jako množství atestačních oborů, který vznikl v zákoně č. 95, který byl nedávno schválen, tak každý obor s sebou vždycky nese za prvé zdražení systému, což nechci nyní hodnotit, protože vlastně nevíme, jak to je s ekonomikou. Někdo mi říká ze zastánců těchto zaměstnání a toho, proč to chtějí dostat do zákona, že to je kvůli penězům, někdo zase říká, že vůbec ne, takže to nemohu hodnotit. A potom každý obor je vždycky v tu chvíli destabilizující prvek, protože mnoho oborů a mnoho povolání není asi moc postaveno na konsenzu. Myslím, že jedinou cestou z toho je nepřijmout momentálně tento, jak to nazvala paní zpravodajka, v podstatě přílepek, ale zapracovat na tom a ukázat, že tyto skupiny, psychiatři, klinický psycholog, analytici, rodiče přirozeně jako první, státní orgány, vyučující na Masarykově univerzitě, nebo ti, kteří se tím budou zabývat, garant oboru, pojišťovny.Ti všichni by se měli sejít a měli by se o tom začít bavit, aby to nedopadlo tak, jako v této chvíli.

Vím, že existuje odborná skupina při Vládním výboru pro zdravotně postižené občany, pro koncepční řešení problematiky života osob s PAS. A vznik tohoto oboru je jeden z produktů, ale zase další nevíme kolem toho, jakým způsobem probíhá jednání. A pro mě je varující jedna věc, která mě osobně v mém oboru, pediatra, který se stará o novorozence, je velmi frustrující posledních dvacet let, a to je situace kolem domácích porodů. Můžete si říct, že tady teď motám dvě věci dohromady. Nemotám, protože v 90. letech došlo k hlubokému zaklesnutí skupin porodních asistentek, ne všech, a skupin porodníků. Toto zaklesnutí je tak obrovské, že nejsme schopni dojít k nějakému konsenzu, protože vždycky dojde k tomu, že když je nějaké setkání, ať už paní Jílková anebo i na úrovni ministerstva zdravotnictví nebo na úrovni pracovní skupiny při Radě vlády pro lidská práva, a dopadne to tak, že jedna ze stran se zvedne a demonstrativně odejde. A to hrozí nyní momentálně, a tak to cítím, ve skupinách, které se zabývají léčbou těchto nešťastných dětí. Tam si myslím, že je tento důvod. Není určitě důvod toho, že by tato metoda zanikla nebo že by byla nějak jinak ohrožena, a je docela možné, že by to mohl udělat – koneckonců je to asi naše role – některý ze senátorů, některý z mediátorů, který se vyzná třeba ve školství nebo v medicíně, který by mohl zkusit zmediátorovat, jestli to je správné slovo, prostě dojít k tomu, aby vznikla dohoda, protože tyto skupiny jsou na sobě opravdu velmi zakleslé a hrozí nebezpečí na další desítky let, že se nedomluví, tak jako u porodních asistentek a porodnících. Potom už bude určitě shoda napříč spektrem. Toto není politika, to bych chtěl říct rodičům, aby chápali, že to není politika, ani to není nějaká snaha se zviditelnit apod. My chápeme, že to je váš kříž, vy ho nesete a potřebujeme pomoct, to všichni z nás určitě chápou. Nenarazil jsem během diskusí na to, že by to někdo viděl jakoby z politického hlediska, atd., protože je docela možné, že se to podobně bude prezentovat. Nemravné je politizovat tuto věc. A ještě jednou připomínám, že nikdo politiku do toho netahá.

Určitě vám potom napříč touto skupinou 81 senátorů všichni nebo většina ráda pomůže, ale je potřeba přinést konsenzus a neházet zodpovědnost na 81 senátorů.

Mám tady ještě několik poznámek, ale v zásadě si myslím, že jsem řekl to, co jsem chtěl a děkuji vám za pozornost.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 120

čas 12:23:37 - 12:28:21:

Milé kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, pane místopředsedo. Zpravodajskou zprávu k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, senátní tisk č. 120, předkládám za výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který to projednal 24. května 2017.

Jedná se o zákon, který představuje osmou novelizaci zákona od jeho přijetí v roce 2011. Hlavním cílem je zejména sladit terminologii a týká se ustanovení, která se týkají asistovaných reprodukcí, sterilizací, kastrací, genetických vyšetření, posudkové péče, poskytování pracovních a lékařských služeb, poznatků z aplikační praxe, lékařského ozáření a klinických auditů, změní také stávající formu jednodenní péče poskytování ochranného léčení ústavního, ve zdravotnických zařízeních Vězeňské služby, na formu stacionární péče, dále o ochraně veřejného zdraví, zákoníku práce se to týká, zákona o správních poplatcích a sociálně právní ochraně dětí.

V Poslanecké sněmovně byla ještě v podstatě doplněna právní úprava nesouvisející s původním vládním návrhem, a to ohledně realizace provedení transpozice směrnice Komise EU ze dne 6. října 2015/1787. Návrh zákona byl potom ve sněmovně doplněn i o s původním vládním návrhem nesouvisející novelou transplantačního zákona.

K detailům bych se, s dovolením, nevyjadřoval, protože pan ministr to shrnul a mluvil o tom, je to velmi obsáhlý text.

A závěrem bych se zmínil o legislativních připomínkách. Tam byly v části první, změna zákona o specifických zdravotních službách, některé změny technického rázu, kde se poukazuje na to, že v navrhovaných ustanoveních je v souvislosti s příslušným označením odbornosti lékařů pro výkon příslušných činností používán pojem zvláštní odborná způsobilost, a to přesto, že tento pojem byl v zákoně o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, novelou zákona č. 67/2017, která nabývá účinnosti 1. července 2017, nahrazen pojmem zvláštní specializovaná způsobilost.

A z podstatných legislativních připomínek je tam ještě změna technického rázu, ač návrh § 4 zrušil ustanovení odst. 4, dosavadní odstavce 5 až 9 označil jako odst. 4 až 8, nebyla tato úprava promítnuta do ustanovení § 3 odst. 3, kde by bylo vhodné text § 4 odst. 5 nahradit textem § 4 odst. 4.

Protože navrhovaná úprava rovněž nebyla legislativně technicky plně promítnuta do tohoto ustanovení, kde by měla být v § 92b odst. 1 písm. a) a c) § 4 odst. 6 nahrazen textem § 4 odst. 5 a v § 92b odst. 2 písm. c) text § 4 odst. 5 nahrazen textem § 4 odst. 4.

K oběma úpravám je třeba si vyžádat stanovisko předkladatele. K těmto věcem bych řekl, že v případě, že tento zákon bude propuštěn do podrobné rozpravy, navrhnu vám tyto změny.

Jinak doporučení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku z jednání 24. května 2017: Doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

čas 12:34:19 - 12:34:38:

Obecná rozprava proběhla. Byl příspěvek jediný pana senátora Větrovského ohledně zprávy vodovodů a event. ztížení a prodražení procedury pro provozovatele vodovodu. To je asi všechno. Děkuji.

6. schůze Senátu
1. den schůze – 19.04.2017

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 81

čas 09:30:23 - 09:32:41:

Dobrý den, paní ministryně, vážení kolegové, pane předsedo. Jenom stručně k tomu, o čem tady začal mluvit pan kolega Koliba. On ještě ten další trend bude takový, že se bude zkracovat období, kdy jsou děti a maminky na porodnici, protože takový trend je docela běžně ve světě. Teď už pouze 6 hodin jsou maminky; třeba za 6 nebo 4 hodiny odchází domů, takže tam si myslím, že u průměrně inteligentního otce to může mít velký význam, a to alespoň u průměrně fungující rodiny, že bude doma, po císařském řezu se také bude chodit dřív výhledově během let. Myslím si, že je to celkem prozřetelná věc. Můj názor na to je, že podpořím. Každopádně tam jaksi přítomnost toho otce je psychologickými průzkumy prokázáno, že přítomnost otce má impakt i v období kolem toho porodu a po porodu, pokud je s tím dítětem déle než obvykle třeba, nebo téměř vůbec, takže tam to význam určitě nějaký má. Také si myslím, že otázka spíš ještě by měla směřovat někam úplně jinam, a to je to, že v době, kdy ještě fungovaly celkem běžně dětská centra nebo mohu říct v době, kdy byly kojenecké ústavy, není to tolik let zpátky, bylo těch dětí nejvíc v posledních desetiletích historie v těchto kojeneckých ústavech, a přitom máme jednu z nejdelších mateřských nebo rodičovských dovolených. Ta chyba je ještě někde jinde, než jenom v tom, jestli rodiče jsou s dítětem nebo ne. Fyzicky jsou s dítětem, ale nevím, jak dalece jsou s tím dítětem mentálně a psychicky. To je velká otázka. Ale to je úplně na jinou diskusi a mně to připadá ale jako důležité. Děkuji za pozornost.

čas 10:25:39 - 10:29:08:

Já se omlouvám, že se ještě jednou pokusím vstoupit, ale přece jenom ta praxe je úplně jiná v podstatě. Jistě že určování otcovství je velmi složitá situace a může trvat dlouhé roky atd. Ale v zásadě to probíhá tak, že v porodnici, když se dítě narodí, matka napíše jméno otce. Někdy je to tak, že otec není uveden vůbec, ale to jsou poměrně vzácné případy. Potom asi 50 %, nebo méně jak 50 % maminek není tedy v manželství, takže tam se řeší ta jména. To je občas taky poměrně složitá situace, je to i složité pro personál, protože dítě se jmenuje kolikrát jinak než matka. A nebo zase úplně stejně jako matka.

Potom nastupují naše sociální služby, které v některých případech prověřují. A zase můžeme diskutovat o jednotlivých případech, ale v zásadě na těch sto zhruba desetitisících dětí, které se narodí během roku, tak jistě že je potřeba nějaký systém. Takže sociální pracovnice mluví potom o tom, jestli je... Ve většině případů se to bere, že o dítě pečuje otec, kterého tam matka přihlásí a uvede. Já bych řekl, že si myslím, že v této chvíli je to ještě podle té premisy římského práva, že matka je vždycky jistá a otec je vždycky nejistý. To je prastará zásada, která teď v období umělého oplodnění začíná ztrácet trošinku na síle. Nicméně to už je zase jiná problematika. Takže je tu určitý systém, uvede matka, sociální pracovnice se snaží zjistit, jestli podmínky v některých případech odpovídají, nebo neodpovídají.

Pokud bychom ještě chtěli, aby personál nemocnic nebo sociální pracovnice u každého zjišťovaly, jestli otec pečuje, nebo nepečuje, to není reálné. Takže to jenom si myslím, že na těch sto deset tisíc případů ročně, kterých by se to týkalo, by jakákoli další zjišťování a další zjišťování toho, jestli se otec stará, nebo nestará, tak by se to týkalo i nás všech, kteří jsme byli, nebo jsme tedy otci, a u těch porodů a na té porodnici jsme fungovali, to si nedovedu představit. To by byla velmi složitá věc. A potom jsou případy, které vidíme, kdy maminka složitě koordinuje návštěvu různých tatínků na porodnici. Třeba dopoledne a odpoledne, tak se různě střídají ti tatínci. Ale to jsou opravdu spíš velmi mimořádné případy. Takže v zásadě ponechat ten systém, jak teď je, kdybychom náhodou jsme měli tendenci ještě zjišťovat úplně do detailů, jestli pečuje, nebo nepečuje otec, tak si myslím, že to je velmi složité.

Ale v zásadě si myslím, že důležitá bude ta zpráva paní ministryně, kolik případů se asi očekává, jaké jsou náklady, tak, jak říkal pan senátor Koliba. Děkuji.

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv), ve znění zákona č. 298/2016 Sb.

Tisk č. 79

čas 17:33:50 - 17:37:20:

Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Chtěl jsem se zmínit nebo spíše uvést na určitou pravou míru drobnost, ale nechtěl bych, aby došlo k záměně. Ale to je ohledně uzavření veřejných vysokých škol v rámci doplňkové činnosti, takže nějaké činnosti. Tam jde o to, že to jsou neveřejné peníze. Čili když některý podnik chce získat nějaký výzkum kvůli materiálu atd., požádá danou vysokou školu a daná vysoká škola mu výzkum udělá. Označuje se to jako smluvní výzkum, peníze jsou tam neveřejné. A chtěl bych se jenom zmínit o tom, že tento bod je důvodně svým způsobem zařazen. Pro veřejné vysoké školy to je asi 4 až 5 % jejich ročních rozpočtů, což jsou asi 2 až 3 miliardy korun, takže si dovedeme představit, že to má důsledek poměrně zásadní. Lze předpokládat, že pokud by byla donucena vysoká škola vystavit tuto smlouvu, tak není problém pro podniky najít si výzkum nebo smluvní výzkum zajistit někde na nějaké jiné zahraniční vysoké škole.

A pak tady je důležitá věc. Týká se to technických vysokých škol, univerzit. A tam se jedná o to, že z těchto peněz je z poměrně velké části umožněno přežít tam doktorandům, magistrům, bakalářům, prostě lidem, kteří na vysoké škole jsou částečně finančně závislí a určitě jim to pomůže v tom, aby nepřežívali třeba za 7 nebo 9 nebo 10 tisíc měsíčně

Toto jsem chtěl jenom trošku vysvětlit. A pan kolega Vosecký přede mnou mě trošku předběhl, protože si uvědomuji jednu věc, že my všichni jsme byli zvoleni na základě nějakého demokratického principu, a priori nás lidé pravděpodobně zvolili proto, že nepatříme mezi skupinu korupčníků, do které jsme a priori v tuhle chvíli třeba zařazováni. A pro mě nejpodstatnější je slib, který člověk tady dával před půl rokem, věrnost České republice. A já jsem zvyklý sliby plnit, slíbil jsem zachovávat Ústavu a zákony a vědomí a svědomí. To je pro mě asi to podstatnější, i když jsem podepsal onu Rekonstrukci, protože v tu chvíli mi nepřišlo vůbec nic na tom špatného. Děkuji kolegovi, který hovořil přede mnou, za vysvětlení a také navedení na to, proč jsem to podepsal, protože jsem to podepsal v podstatě ze stejných důvodů, jako vy. Děkuji za pozornost.

6. schůze Senátu
2. den schůze – 20.04.2017

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 76

čas 09:33:14 - 09:35:05:

Děkuji, dobrý den, pane ministře, paní předsedající, vážené dámy a pánové. Já jenom úplně stručně, děkuji za vstup pana senátora Žaloudíka, protože, a to se musím podělit, jenom v době před pár lety, už ne za současného ředitele, ještě s předchozími řediteli, jsem obcházel různé pojišťovny, protože na intenzivní péči jsme měli 8 dětí. Byla to nedostatečná, 8 lůžek, nedostatečná kapacita. Tak jsem obešel asi šest pojišťoven, v každé mi řekli, že mají nasmlouvaných 8 lůžek. Takže jsem odcházel od té poslední a měl jsem vysvětleno, ačkoli jsem tam měl 8 těch lůžek, těch inkubátorů, tak jsem měl vysvětleno, že mám vlastně 48 lůžek. Takže mám být spokojen. To byl můj zážitek, asi jeden z nejintenzivnějších, co se týká jednání s pojišťovnami. Ale je to už několik let.

A potom děkuji taky za to, co zaznělo, to je ten princip Occamovy břitvy, postolované někdy ještě ve středověku, kdy tvrdí se, nebo je takový základní postulát logiky, že pokud se nabízí více řešení nebo více vysvětlení, tak je nejlépe akceptovat to nejjednodušší, a to je prostě... O to by nám bylo lépe, kdybychom šli touto cestou.

Jinak ten systém je opravdu hypertrofický, opravdu velmi složitý. Nicméně myslím si, že je dobré pro ten zákon teď v této chvíli určitě zvednout ruku. Děkuji.

5. schůze Senátu
1. den schůze – 08.03.2017

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k informaci Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 204 k přechodu z neformální do formální ekonomiky spolu se stanoviskem vlády k němu

Tisk č. 357

čas 19:27:28 - 19:30:22:

Dobrý večer, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně. Vládní návrh, kterým se předkládá PČR k informaci Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 204 k přechodu z neformální do formální ekonomiky spolu se stanoviskem vlády k němu. Mezinárodní organizace přijala na 104. zasedání 5. června 2015 doporučení Mezinárodní organizace práce č. 204. Je to k přechodu z neformální do formální ekonomiky.

Doporučení je jedním z instrumentů, které Mezinárodní organizace práce přijímá, přičemž doporučení nepodléhá ratifikačnímu procesu v členských zemích Mezinárodní organizace práce. Je pouze předkládaná zákonodárnému sboru na vědomí.

Cílem doporučení je poskytnout vodítka jednotlivým členským státům k usnadnění přechodu z neformální ekonomiky do ekonomiky formální.

Neformální ekonomikou se rozumí všechny ekonomické aktivity pracovníků nebo hospodářských jednotek, které nepokrývá nebo nedostatečně pokrývá platná právní úprava. Ale výjimku tam tvoří nelegální aktivity, např. výroba, prodej, vlastnictví zákonem nezakázaného zboží, nelegální výroba střelných zbraní, výroba a distribuce drog, obchodování s lidmi apod.

Rovněž se doporučení vztahuje k otázkám pracovně-právního rámce a politikám zaměstnanosti či sociální ochrany.

Problematika tzv. šedé ekonomiky je diskutována ve všech členských zemích Mezinárodní organizace práce, v případě ČR je její výše odhadována přibližně na 15 % HDP, což odpovídá objemu finančních prostředků ve výši asi 600 miliard korun.

Z pohledu českého právního systému samotné doporučení nepřináší nová témata a zaměřením je vhodný spíše pro země rozvojové.

Závěr: Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 204 k přechodu z neformální do formální ekonomiky je dokumentem, nepodléhajícím procesu ratifikace členskými státy, je dán na vědomí českému parlamentu. Z doporučení nevyplývají pro ČR žádné další mezinárodně-právní či vnitrostátní povinnosti, je žádoucí v souladu se stanoviskem vlády ČR toto doporučení vzít na vědomí.

Návrh usnesení: Senát bere na vědomí Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 204 k přechodu z neformální do formální ekonomiky spolu se stanoviskem vlády ČR k němu.

Děkuji za pozornost.

5. schůze Senátu
2. den schůze – 09.03.2017

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 296/2008 Sb., o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka a o změně souvisejících zákonů (zákon o lidských tkáních a buňkách), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 51

čas 09:32:42 - 09:34:02:

Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Já budu jen velmi stručný. Já jsem se tento zákon snažil prodiskutovat ještě s dalšími týmy pro asistovanou reprodukci. Nevyplývá z toho nic mimořádného, spíš jenom to, že to do určité míry vítají tím, že se jedná o transpoziční zákon, který zvýší opravdu bezpečnost, tak, jak tady zaznělo. A ten jednotný evropský kód při té opravdu čilé výměně tkání a buněk a zvýšeném počtu zahraničních zájemců o asistovanou reprodukci v České republice bezpečnost opravdu zvýší. Asi nikdy se nepodaří úplně odstranit lidskou chybu, nějaký ten lidský faktor, ale tenhle zákon ze strany odborné společnosti pro asistovanou reprodukci je vítán.

Stejně tak, abych potom už nezdržoval, stejně tak i zákon o transplantacích, který přijde v následující době, který jsem prodiskutoval s transplantologickými společnostmi. Děkuji.

3. schůze Senátu
1. den schůze – 14.12.2016

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 4

čas 18:57:41 - 19:07:23:

Dobrý večer, vážený pane předsedající, pane ministře, milé senátorky a vážení senátoři. Aniž bychom si to domluvili, tak na sebe budeme navazovat, protože ohledně toho zákona jako takového – a budu trošku, ale to prosím neberte jako sebestřednost, že budu mluvit o své praxi – ono to souvisí hodně a všiml jsem si během debaty, protože vystupuji poprvé tady, tak jsem si během těch debat všiml, že přece jenom určité paralely třeba se zaměstnáním se hledají. Takže bych se na to díval z pohledu – jsem pediatr 25 let, skončil jsem v 1990 a 20 let jsem primářem novorozeneckého oddělení velkého novorozeneckého oddělení regionálního centra v Olomouci a 12 let jsem předsedou České neonatologické odborné společnosti, která se zabývá péčí o novorozence. Považuji se primárně za pediatra, potom se považuji za neonatologa, 20 let dělám soudního znalce pro pediatrii. Podíval bych se na to asi tak, tady se vytváří na těch papírcích, které kolují atd., se vytváří dojem, že posledních 12 let, co vznikl obor praktického lékaře pro děti a dorost, je konečně to pravé. Ale to není pravda. Ten obor vznikl v 50. letech, pediatrie na velmi vysoké úrovni udržuje si tu kontinuitu až do dneška. Myslím si, že v lékařské péči o děti jsme opravdu pořád na špičce světa. Tam jenom bych chtěl vzpomenout na to, to vzniklo právě naopak. V těch 50. letech taková velká jména jako prof. Švejcar, Houštěk atd., ti začínali a ti šli do toho terénu z nemocnic. Čili tento obor jakoby vznikal právě z nemocnic. Naše generace, moje generace pediatrů vyrůstala v podstatě na ideálech tady této společné jedné pediatrie nedělitelné.

Nedělitelné a pro mladou generaci mám pocit, že jsme dlužní určité věci. A to je právě ta komplexní pediatrie. Přece dítě se nedá rozdělit na to, jestli je zdravé nebo nemocné. Mimoto to zdravé dítě my máme taky. Já mám na svém oddělení asi 2500 porodů ročně, čili to je velká část. To už není ani doména praktického lékaře pro děti a dorost, ale je to v nemocnici a mám tam ty děti v nemocnici. Sociální péči se zabýváme hodně, řešíme pořád sociální problémy maminek. A ten systém je taky propracovaný.

Rok jsem pracoval v devadesátých letech, když jsem skončil školu, tak jsem rok pracoval. V podstatně ze dne na den jsem se ocitl v pozici praktického lékaře. Tehdy se tomu říkalo jinak. A byl jsem tam rok. Protože kolegyně onemocněla, tak jsem tam šel. Byla to vynikající zkušenost. V těch osmdesátých letech, netušíc ještě, že revoluce to všechno tak nějak změní pro mě, tak jsem počítal s tím, že vzhledem k nějakému kádrovému profilu bude pro mě asi vrchol, když půjdu jako vodní lékař. A přál jsem si to, protože já si jich velmi vážím, praktických lékařů pro děti a dorost. A myslím, že to je důležitá práce. Ale je to pediatrie, není to samostatný obor.

Jestliže by vám onemocnělo dítě, tak půjdete k pediatrovi a nebudete vybírat, jestli tak, nebo tak. Na všechny atestace, které jsem měl možnost vidět a zkoušet, tak tam mluvíme o pediatrii a mluvíme s kolegy o tom, jak je to doma, jak to mají doma, jak je potřeba dělat tu pediatrii doma a jak je to potřeba dělat v nemocnici. Ale nerozlišujeme to. Zabýváme se hodně dispenzární péčí atd. Takže té mladé generaci to jsme dlužní, protože naopak, pokud tam vznikne ten tlak, tak tam vznikne konkurenceschopnost a donutí to obě strany, aby začaly na sobě víc pracovat.

Současný průměrný věk je – jak z kterého zdroje – 54, nebo 58 let praktických lékařů. A jestliže za posledních 12 nebo 14 let bylo odatestováno 270 pediatrů, tedy praktických lékařů pro děti a dorost, tak je to nedostatečná dávka. Důležitá věc je, že neexistují nikde, můžeme si říkat, já nevím, odkud pochází ta legenda o tom, jak nám svět závidí náš současný systém. Já jsem si to zjišťoval tady u Evropské pediatrické asociace a odepsali mi, že žádná evropská země neuvádí, že má rozdílné vzdělání pro pediatrii, spolupracují v té pracující primární péči respektive nemocniční péči. Čili v celé Evropě mají jednu pediatrii.

Takže neslyšel jsem o tom, že by se někdo zabýval tím, že by chtěl přijmout náš model. A to v tom kontaktu jsem díky tomu předsednictví v odborné společnosti. Asociace lékařských fakult, kolegium děkanů podporuje, považuje za správné sloučení stávajících oborů pediatrie a PLDD, neboť změna směrem k jednokolejnému vzdělávání v tomto oboru je v souladu s trendem v EU i ve světě. A další – Česká pediatrická společnost, podepsaná zároveň Českou neonatologickou společností, Českou společností dětské chirurgie atd. Potom tady mám ze Slovenska a další a další. To asi nemá teď už smysl o tom mluvit.

Tam je důležitá kontinuita. Já mám na oddělení 12 lékařů a tím pádem občas potřebuji pomoct. Pomoct se službami, s pohotovostí. Přijdou za mnou kolegové z praktických lékařů pro děti a dorost. Tam to není odděleno, to je jedna pediatrie. Naopak mně se může stát, jestliže už 25 let dělám na intenzivní péči a prožívám ty stresy na nočních službách, tak se mi může stát, že za 5 let budu chtít jít pracovat někam jinam. Kde ne, že by to bylo lehčí, ale kde je to poklidnější, že se člověk nemusí celou noc bát o děti, dvě tři děti, že mu třeba umřou.

Takže to je pro mě zase určitá naděje v tom, že bych mohl na ten obvod jít. V současné době nemůžu pracovat jako praktický lékař pro děti a dorost. S pětadvacetiletou pediatrickou praxí, protože nemám onu atestaci. Kterou má tedy málokdo, ale přesto vždycky si najdou nějaké cesty pravděpodobně.

Takže ta zastupitelnost lékařů je podle mě podstatná. A potom bych pokračoval od toho principu obecného, kdy podle mého názoru to je právě ta pediatrie, k tomu speciálnímu. Jestliže chceme mít nástavbovou atestaci z praktického lékařství, vynikající. Ale když jsme debatovali o tomto zákonu, tak já sám jsem prosazoval, aby neonatologie, můj obor, nebyl základní obor. Aby to byla prostě pediatrie, a potom teprve neonatologie. Dětská kardiologie – obrovské úspěchy profesora Šamánka. Ale všichni jsme začínali nebo začínáme jako pediatři. Takže si myslím, že nic nebrání tomu, aby praktické lékařství pro děti a dorost bylo dál, aby ten pediatr mohl navázat a opravdu na vysoké úrovni se vyškolit v praktickém lékařství.

A tu sociální problematiku jsem říkal. Takže já nevím, kde je ta hranice u té pediatrie? Kdo mi to řekne po mých pětadvaceti letech, kde ta hranice pediatrie je? A toho praktického lékařství? Já si nedovedu představit, ve svých znaleckých posudcích dostávám k dispozici i posudky ohledně praktického lékařství, dostávám posudky z jakéhokoli věku atd. Takže to si myslím, že samo od sebe odráží tyto všechny údaje.

Takže to je asi všechno, co jsem chtěl říct. Chtěl jsem vás požádat i ve jménu těch generací, které tady byly, které tomu věnovaly kolikrát opravdu i život, a některé ty kolegy jsem znal, chtěl bych požádat, až budete hlasovat, tak abyste hlasovali pro jednotnou pediatrii. Děkuji.

čas 19:44:40 - 19:47:30:

Já nechci zdržovat, ale musím se ohradit proti těm slovům pana senátora Horníka, protože dehonestovat velké nemocnice jakýmsi způsobem, právě velké nemocnice, čtyři velké nemocnice... Jenom, jsou čtyři dětské hospicy, zatím tedy. Všechny ty dětské hospicy, tam jezdí ty děti, k těm dětem jezdí bez nějakých zatím kódů a tak dále, za těmi dětmi, které zůstávají doma, aby mohly umřít doma, tak tam jezdí, já to vím, protože jsem jeden z nich, tam jezdí kolegové z velkých nemocnic. Když potřebujeme nějakého praktického lékaře pro děti a dorost, tak se stane obrovská výjimka, když ten praktický lékař si to dítě vezme k sobě a jaksi začne ho léčit. Takže my ty děti potom musíme jaksi registrovat u našich velkých nemocnic. To nejsou konglomerace a továrny na zdraví. Tam jsou lidé, kteří mají ty děti rádi. Možná, že je trošku jiná situace v dospělé medicíně a pediatrii. Ale já jenom bych to chtěl tak vysvětlit, že ten svět není prostě černobílý, praktičtí lékaři a pediatři. Ten svět je prostě, pediatrie je jenom jedna. 25 let to dělám. Mé vzory to dělaly ještě déle. Kvůli nim jsem do toho šel.

Ale já nechci, jenom jsem se chtěl ohradit proti tomu, že i v těch velkých nemocnicích, v Motole, v Olomouci, v Brně a v Ostravě, jsou dětské hospicové péče, které jsou možná jakoby soukromé, ale nevydělávají, popravdě řečeno, a ti lékaři, co jezdí za těmi dětmi domů, tak jsou z velkých nemocnic. Neznám tam praktického lékaře, který by jezdil za tím dítětem domů.

Takže jenom, že tam ti lidé taky mají srdce.

A ohledně té paní doktorky, která má 85 let, pokud bude větší konkurenceschopnost, bude tam ochotna, tak i do těch Žlutic půjde některý z těch kolegů, který je třeba stárnoucí, nějakým způsobem, a už nemůže tu práci dělat v té velké nemocnici, tak tam půjde. Já jsem dělal jako praktický lékař rok. Nijak mě to nedehonestovalo nebo tak. Tam není ten postoj takový, že něco je méněcenného a něco ne. Většina pediatrů to tak má, že si nemyslí, že praktický lékař je něco... Čili to je hledání. My se o ty děti taky staráme, i po propuštění domů. Chodí k nám na prohlídky a tak dále.

To, co se posouvá dál, v oblasti výživy a tak dále, tak to jsou kolegové z velkých nemocnic, kteří jezdí a přednáší o tom a dělají doporučení.

Takže to jenom jsem se chtěl trošku ohradit. Děkuji.