(1. den schůze – 19.04.2017)

(Jednání zahájeno v 9.03 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prosím, ukončete rozhovory, posaďte se na svá místa. Vítám vás všechny na 6. schůzi Senátu. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 29. března 2017.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Václav Hampl, Eliška Wagnerová a Ivo Valenta.

Prosím vás nyní, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili. A připomínám, že náhradní karty jsou v předsálí Jednacího sálu. (Stále velký hluk v sále.)

Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím vás, abyste se ztišili, nehodlám vás překřikovat. A žádám naše spolupracovníky z organizačního odboru, aby v předsálí zjednali klid. Kdo tam nepatří, ať odejde a ať tam pracovníci Senátu nevedou rozhovory a neruší jednání.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 6. schůze Senátu byli senátoři Jaromír Strnad a Jaromíra Vítková. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Není tomu tak, přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 6. schůze Senátu byli senátoři Jaromír Strnad a Jaromíra Vítková.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 1 registrováno 67, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 66, proti nikdo. Návrh byl schválen a ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátoři Jaromír Strnad a Jaromíra Vítková.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 6. schůze Senátu.

Upravený a doplněný návrh pořadu 6. schůze Senátu v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na vaše lavice. Připomenu, že výbor pro záležitosti Evropské unie vzal na vědomí senátní tisk č. N 006/11, N 007/11 a N 008/11, které byly původně navrženy k projednání. Proto Organizační výbor navrhl tyto tisky vyřadit z pořadu schůze.

Volební komise neobdržela žádný návrh na člena Národní rozpočtové rady. Proto i tento bod Organizační výbor navrhl vyřadit.

Dnešní jednání zahájíme projednáním bodu ministryně Michaely Marksové, která přednese i dva body ministra Jana Chvojky. Jedním z nich je i senátní tisk č. 88, který je doplněn na pořad schůze. Jedná se o předchozí souhlas s návrhem rozhodnutí Rady Evropské unie.

Dále Organizační výbor navrhuje předřazení senátního tisku č. 77, kterým je původně senátní novela zákona o státní službě, před tisk č. 84 – návrh zákona o zahraniční službě, jelikož spolu legislativně souvisejí.

Následuje bod ministra zahraničních věcí, který také zastoupí předsedu vlády s informacemi o Evropských radách.

Pak projednáme bod ministra financí. Je to senátní tisk č. N 027/11.

Odpoledne zahájíme projednáním novely zákona o registru smluv, tisk č. 79. Následoval by blok ministra životního prostředí a blok ministra spravedlnosti, popřípadě blok ministra průmyslu a obchodu.

Ve čtvrtek bychom projednali bod ministra zdravotnictví a poté petici za zachování ubytovny Klíčku v nemocnici v Motole, případně další neprojednané body, zejména poslanecké návrhy obsažené v tiscích č. 80, 83 a 85.

A jako poslední změnu Organizační výbor navrhuje doplnit bod Návrh usnesení Senátu Parlamentu České republiky k poskytnutí pomoci krajanům ze Srbska, a to na poslední místo. Tento bod navrhla Stálá komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí.

Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu této schůze? Pan místopředseda Senátu Jaroslav Kubera.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Dobrý den, vážený pane předsedo, navrhuji, abychom vyřadili z dnešního programu bod č. 14. Je to senátní tisk č. 337, vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Pařížská dohoda. Projednání ve výborech ukazuje, že to není zdaleka tak jednoduché, kromě toho se předpokládá, že Spojené státy od té dohody odstoupí, takže se hodí vyčkat.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Není žádná rozprava, prosím. Jenom se předkládají návrhy. Děkuji. A jenom jsem ještě opomněl zmínit, že jako poslední bod před polední pauzou zařadíme volbu člena rady Ústavu pro studium totalitních režimů. A já se ptám, jestli jsou ještě nějaké návrhy na změnu či doplnění pořadu schůze. Není tomu tak.

Takže nyní přistoupíme k hlasování.

Nejdříve budeme hlasovat o návrhu, který nyní přednese pan místopředseda Jaroslav Kubera. To znamená vyřadit z pořadu bod číslo 14 v písemném návrhu. Jedná se o senátní tisk č. 337. Přizvu k hlasování.

Přítomno 70, kvórum pro přijetí 36. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 2, registrováno 70, kvórum pro přijetí 36, pro návrh 28, proti 30. Návrh byl zamítnut.

Vzhledem k tomu, že jiné návrhy nebyly, budeme hlasovat o pořadu schůze tak, jak byl navržen Organizačním výborem, a tak jak máte písemně k dispozici na vašich lavicích. Jsou nějaké námitky? Nejsou. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 3, registrováno 71, kvórum 36, pro návrh 67, proti 1.

Návrh byl schválen. Děkuji vám. Budeme se schváleným pořadem šesté schůze Senátu řídit.

Nyní projednáme

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 81

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 81. Já nyní mezi námi vítám paní ministryni práce a sociálních věcí Michaelu Marksovou a zároveň ji žádám, aby nás seznámila s návrhem zákona.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Dobrý den, vážený pane předsedo, vážené senátorky a senátoři. Obsahem této novely je několik věcí. Zaprvé se jedná o zavedení nové dávky, dávky otcovské poporodní péče jako nové dávky nemocenského pojištění, kde je cílem větší podpora otce v zapojení do péče o malé dítě. Je to jenom pro tatínky, kteří odvádějí pojištění a jsou tedy nemocensky pojištěni. Ta dávka je poskytována po dobu jednoho týdne v období šestinedělí. Je to ve výši 70 procent toho tzv. denního vyměřovacího základu, což je stejné, jako když je matka na té tzv. mateřské a pobírá peněžitou pomoc v mateřství, taktéž z nemocenského pojištění.

Zároveň tento zákon obsahuje úpravu výše nemocenské u pojištěnce, který se podílel na provádění záchranných nebo likvidačních prací jako člen jednotky sboru dobrovolných hasičů obce nebo jako člen nějaké ostatní složky integrovaného záchranného systému, který není v této složce v pracovněprávním nebo služebním vztahu. A právě v té situaci, kdy ta pracovní neschopnost, příp. karanténa vznikla následkem provádění nějakého zásahu, tak potom výše té nemocenské bude u těchto pojištěnců činit 100 procent toho tzv. denního vyměřovacího základu.

Dále je ještě zde změna, která zmírňuje podmínky pro poskytování sirotčího důchodu, kde se vlastně zkracuje ta povinná doba pojištění pro toho zemřelého rodiče. To vychází z praxe, z toho, jak dostáváme žádosti o zmírnění tvrdosti zákona v případě sirotčích důchodů, kde se ty podmínky v minulých letech zpřísnily. A pak ještě se zde dílčími úpravami reaguje v dalších zákonech na zavedení těchto opatření. Ty úpravy jaksi reagují na změny v organizaci a provádění sociálního zabezpečení, služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů a také se jedná o úpravy v zákoníku práce.

Nabytí účinnosti zákona je v průběhu roku 2018, a to prvním dnem 9. kalendářního měsíce, následujícího po jeho vyhlášení. To je kvůli tomu, aby se Česká správa stihla dostatečně připravit.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní ministryně. Prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Přijaté usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 81/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Dernerová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedo, paní ministryně, kolegyně a kolegové, dobré ráno. Paní ministryně přiblížila to, o co se v zákoně jedná. Ten zákon spojuje tři věcné celky, které mezi sebou navzájem nesouvisí. Jedním z nich je tedy ta otcovská poporodní péče, o které jsme docela diskutovali na zdravotním výboru, a řeknu také poznatky, kdy tedy část nás říká: Ano, když se nám narodilo dítě, tak si naši muži vzali dovolenou a byli s námi týden doma. Mnohým to přišlo i dlouho, protože jsme říkali: Tak konečně potom, když odejde do té práce, tak budeme mít skutečně svůj systém a starost o dítě pro nás bude prioritní, protože žena se stará i o toho muže více než o to dítě. A pak samozřejmě jsme rozebírali situaci, kdy jsme říkali: Část rodin, valná část těch rodin je single. To znamená, že matka je s dítětem, otec je někde jinde. Je pravdou, že ta matka mu dá nakonec rodný list, takže na tu správu sociálního zabezpečení jde a ty peníze potom bude čerpat. Ale doufejme, že s tou matkou a s dítětem bude doma. Říkali jsme také, že v podstatě by to mělo třeba narovnat vztah mezi otcem a tím dítětem. Většinou jsme si mysleli, že u tak malých dětí ten vztah tam nemůže nějak za ten týden s tím otcem vzniknout rychle. Spíše tedy že to dítě bývá partnerem až kolem třetího roku věku.

Na druhé straně samozřejmě zazněly názory, že někteří zaměstnavatelé odmítali dát tu dovolenou, pokud se dítě narodilo, pokud je žena po císařském řezu, komplikovaném porotu, tak chce, aby ten muž jí třeba doma pomáhal. Dalším argumentem byla, že řada zemí EU prostě tu otcovskou dovolenou zavedenou má, nebo poporodní péči, a my ne. Pravdou je, že tyto země nemají tak košatý systém dlouhé mateřské dovolené, jako máme my. Je pravdou, zkonstatovali jsme, že časy se mění, protože řada otců zůstává na mateřské a žena vydělává. Takže to je jedna oblast.

Druhá oblast, která se týká, jak řekla paní ministryně, právě těch dobrovolných složek integrovaného záchranného systému, s tím jsme souhlasili naprosto všichni. Pokud tito lidé jsou účastníci toho výjezdu a jsou potom následně v karanténě, nebo byli nějakým způsobem poraněni, tak jim náleží 100 procent vyměřovacího základu. A třetí oblast byla oblast ročního důchodu. Tam se měnilo pouze to, že pokud se jedná o jedince, kterému je 38 let stár a méně, a má v péči dítě a tento člověk zemře, tak to dítě má nárok na sirotčí důchod, pokud tento člověk odváděl do pojistného systému alespoň jeden rok. A pokud je to starší člověk 38 let, tak alespoň dva roky.

Takže náš výbor po té diskusi, která se hlavně točila kolem otcovské poporodní péče, nakonec přijala souhlasné stanovisko. S tím, že se spíš dával akcent na hasiče, než tu poporodní otcovskou péči. Takže přečetla bych 37. usnesení z 5. schůze výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, který se konal 12. dubna 2017. A to k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. A další související zákony, senátní tisk č. 81. Po odůvodnění zástupkyně předkladatele Ing. Ivy Merhautové, MBA, náměstkyně ministryně práce a sociálních věcí, zpravodajské zprávě senátorky Aleny Dernerové a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje zpravodajkou výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu mě, tedy Alenu Dernerovou, a pověřuje předsedu výboru, senátora Petera Kolibu, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Milanu Štěchovi. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, paní senátorko, a prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů a plnila úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vůli návrhem zákona se nezabývat.

Není tomu tak, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedo, vážení kolegové a kolegyně. Já budu velmi stručný. Já mám jenom dotaz. Samozřejmě tak, jak se ta společnost vyvíjí směrem, doufám tedy, že dopředu, tak přicházejí i různé takovéto sociální možnosti, vlastně do společnosti, do sociálního systému dostávat další finanční prostředky. A já si vzpomínám velmi dobře, když byly volby, asi mám dojem, že to byl rok 2008, všichni slibovali. A teď nevím, jestli to bylo 8, nebo 6, to se omlouvám. Vzpomeňte si, kdo jste tady byl v té době, tužkovné a další věci, z kterých potom najednou byl velký problém vyskákat ven, protože ten systém ekonomický na to neměl.

A můj dotaz je, protože těchto věcí postupně přibývá, můj dotaz je, jestli Česká republika, její ekonomika na to bude mít. Já se totiž obávám, že vzniká pořád čím dál tím víc neziskových organizací a dalších společenství, kde jsou lidé, kteří vlastně žijí jenom z toho systému. De facto tomu systému vůbec v žádném případě nepomáhají tím, že by něco vyráběli, že by něco konali pro dobro společnosti. A naopak mi to připadá, že se malinko na tom – zní to možná pejorativně – trochu přiživují. Ale samozřejmě přiživovat se můžou, pokud ta ekonomika na to má. Ten můj dotaz je: budeme na toto všechno v budoucnosti mít? I když samozřejmě já mužům přeji, aby mateřskou dovolenou mohli mít. Nevím, jestli mám říkat, že je dobře, nebo špatně, že jsem to u tří dětí neměl. Dovedu bez toho žít a taky jsem se dostal až do této doby bez velké újmy. A snad bez újmy i moje děti.

To, co tady říkala kolegyně Dernerová, tak ve třech letech začíná dítě, možná trošku dřív, doopravdy toho otce vnímat. A teprve potom následně otec může děcku skutečně hodně zkušeností předávat. Takže já jsem v tomto takový rozporuplný, a proto se zdržím hlasování. Ale prosím odpovědět na to, jak dalece budeme na všechny tyhle sociální záležitosti mít finanční prostředky. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Vladimír Plaček.

Senátor Vladimír Plaček:  Dobré dopoledne, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Já bych chtěl vysoce ocenit zájem vlády ohledně našich hasičů, členů Sboru dobrovolných hasičů, kteří v součinnosti s hasiči z Hasičského záchranného sboru, coby profesionály, odvádějí perfektní práci při záchraně životů, majetku, a při tom sami riskují své zdraví. Dokonce někdy i život. A připadlo mi za celou tu dobu velice nespravedlivé, když ve chvíli, kdy se něco nepříjemného těmto lidem při zásahu stalo, že byli kráceni na nemocenské na těch 60 % vyměřovacího základu. Takže těch 100 % vyměřovacího základu je určitě ocenění jejich aktivity, jejich činnosti, která si určitě zaslouží úctu. Já bych dokonce uvažoval i o tom, že by i – naštěstí takovýchto případů není mnoho – tito lidé, kterým se toto stane v době pracovního volna nebo svátku, a byli ošetřeni v nemocnici, by neměli platit ani tzv. regulační poplatek.

Takže ještě jednou chci velice ocenit úsilí vlády o naše sbory dobrovolných hasičů. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a nyní vystoupí paní senátorka Zuzana Baudyšová.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedo, vážení kolegové, vážená paní ministryně, otevřeli jsme zajímavou otázku, zda podpořit i muže na mateřské dovolené. A velmi jsem souhlasila s kolegou Horníkem, zda Česká republika si může takovou benevolenci a benefit dovolit. Jinak, co se týká maminek, tak u maminek bych řekla, že určitě záleží, zda mají svůj protějšek a stvořitele dítěte jako člověka chovného nebo tažného. Pokud je to tatínek tažný, tak určitě má velmi důležitou roli. Pokud takový není, tak se domnívám, že ten týden by se ženy možná přiklonily, aby radši tatínek šel do práce. Čili jde o to, zda je to dávka obligatorní, nebo fakultativní. A domnívám se, že jde o dávku fakultativní, kde se každá maminka s manželem nebo s partnerem mohou dohodnout, zda ano, či ne.

Jinak by bylo zajímavé statistické šetření mezi matkami a otci, jaký je přístup z většího měřítka. To znamená statistické šetření, ale na to není ani čas, ani chuť. Takže uvidíme, co tato novela přinese. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Peter Koliba.

Senátor Peter Koliba:  Dobré ráno, vážený pane předsedo, vážené paní ministryně, vážené paní senátorky, páni senátoři. Mně nedá, jako porodníkovi, se nepřipojit do té diskuse. Samozřejmě nesouhlasím zcela se vším rozdáváním různých sociálních dávek, hlavně lidem, kteří nepracují. Tady bylo jasně zdůrazněno, že se to týká mužů, kteří jsou v pracovním poměru. Druhá otázka je, kolik dětí se ročně v České republice narodí. Jestli to víte? Je to asi sto tisíc dětí. A třetí otázka je to, že asi 20 % porodů je císařským řezem. To znamená, jsou to maminky, které jsou po operačním porodu. Je to snad i v některých regionech, oblastech v Praze, krajských městech víc. Já osobně, přestože nesouhlasím s rozdáváním společných peněz, tak se přimlouvám, že tuto dávku vidím jako racionální a nápomocnou taky porodnosti jako takové, o kterou máme zájem. Podporuje mladé lidi, podporuje mladé muže, kteří pracují, takže já si myslím, že v kontextu všech těch sociálních dávek tuto dávku vidím jako racionální. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a nyní má slovo pan senátor Jan Hajda. Ne? Tak to byl omyl a vystoupí pan senátor Lumír Kantor.

Senátor Lumír Kantor:  Dobrý den, paní ministryně, vážení kolegové, pane předsedo. Jenom stručně k tomu, o čem tady začal mluvit pan kolega Koliba. On ještě ten další trend bude takový, že se bude zkracovat období, kdy jsou děti a maminky na porodnici, protože takový trend je docela běžně ve světě. Teď už pouze 6 hodin jsou maminky; třeba za 6 nebo 4 hodiny odchází domů, takže tam si myslím, že u průměrně inteligentního otce to může mít velký význam, a to alespoň u průměrně fungující rodiny, že bude doma, po císařském řezu se také bude chodit dřív výhledově během let. Myslím si, že je to celkem prozřetelná věc. Můj názor na to je, že podpořím. Každopádně tam jaksi přítomnost toho otce je psychologickými průzkumy prokázáno, že přítomnost otce má impakt i v období kolem toho porodu a po porodu, pokud je s tím dítětem déle než obvykle třeba, nebo téměř vůbec, takže tam to význam určitě nějaký má. Také si myslím, že otázka spíš ještě by měla směřovat někam úplně jinam, a to je to, že v době, kdy ještě fungovaly celkem běžně dětská centra nebo mohu říct v době, kdy byly kojenecké ústavy, není to tolik let zpátky, bylo těch dětí nejvíc v posledních desetiletích historie v těchto kojeneckých ústavech, a přitom máme jednu z nejdelších mateřských nebo rodičovských dovolených. Ta chyba je ještě někde jinde, než jenom v tom, jestli rodiče jsou s dítětem nebo ne. Fyzicky jsou s dítětem, ale nevím, jak dalece jsou s tím dítětem mentálně a psychicky. To je velká otázka. Ale to je úplně na jinou diskusi a mně to připadá ale jako důležité. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a vystoupí nyní pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Vždycky takové nejvíce problematické pro zákonodárce je, když předkladatel zákona velmi chytře do jedné novely dá věci velmi prospěšné a důležité a zároveň věci, se kterými člověk bytostně nesouhlasí nebo je považuje za zbytné. A to je přesně případ tohoto zákona v mém případě, kdy já velmi podporuji to, aby byli dobrovolní hasiči zrovnoprávněni s těmi profesionálními, a aby v případě, že dojde k nějakému úrazu nebo jiné události, při zásahu také dostávali stoprocentní náhradu řekněme, kterou si zaslouží za svůj zásah a tady já to zrovnoprávnění dobrovolných hasičů a profesionálních hasičů jednoznačně podporuji.

A na druhé straně pokud se týká toho názoru na zavedení dávky otcovské poporodní péče, tak tady já velmi pochybuji o tom, že to opatření je rozumné, a to nejen z toho důvodu, že nás ročně může stát až téměř miliardu korun a není vůbec jisté, že ten stát na to dlouhodobě bude mít, ale také z toho důvodu, že i když se přes toto překlenu, tak mi to opatření tak, jak je zavedeno, připadá nelogické, resp. bych byl velmi rád, kdyby třeba ještě v rámci rozpravy paní ministryně na některé mé dotazy reagovala.

Pokud si vzpomínám na doby, což je velmi dávno, kdy jsem byl tím očekávajícím tatínkem, ale nyní jsem si to mohl připomenout, neboť teď nějak také rodí nebo budou rodit moje dcery, nebo má dcera, tak vždycky takovéto nejtěžší období je období předporodní, porodní a bezprostředně poporodní. Proto se ptám, proč tam je možnost, aby to mohl čerpat někdo až do šesti týdnů. Nerozumím té lhůtě, proč je tam taková velká lhůta, proč to není, když už nám jde o tu výchovu, o to, aby byla matka s otcem a s dítětem, proč je to uděláno tak, že tam je taková doba, aby si to někdo mohl vzít třeba až pátý týden po porodu, v době, kdy už všichni jsou v pořádku... Ptám se, zda ministerstvo práce a sociálních věcí tuto věc promýšlelo. Druhá věc je – pochopil jsem, že není možné, aby si to třeba tažný otec vzal v době těsně před porodem. Samozřejmě nikdo neví, kdy se bude rodit, ale ta doba těsně předporodní je doba pro matky poměrně velmi obtížná, zvláště, když se třeba starají ještě o dítě další, které mají. Tam přesně by pomoc otce byla velmi potřebná. Aby byl doma, staral se, přebaloval atd. – a pochopil jsem, že s něčím takovým sociálně demokratická ministryně práce a sociálních věcí nepočítá. Počítá s tím, že matka těsně před porodem je zcela happy, zcela v pořádku, úplně v pohodě a všechny domácí práce a věci s tím spojené bude lehce zvládat. Čili se ptám, proč to není tak, že by se třeba, když už to někdo chce zavést, se to mohlo týkat tady té doby těsně před porodem. Věřím, že mi to bude vysvětleno.

Pak mi není úplně jasné, jestli se to týká dne porodu. Jestli se ta možnost týká dne porodu. Protože jedna z věcí, která je tedy docela moderní, je to, že dneska ti otcové chtějí být u porodu, tzn. jestli se možnost vzít si dovolenou vztahuje i na den porodu. Není mi úplně jasný výklad nebo já to nejsem schopen z toho návrhu zákona vyčíst.

A poslední věc, která mě zajímá, jestli se to týká i otců, kteří jsou třeba sice biologickými otci, ale jinak v podstatě s tou rodinou a s tou matkou nemají vůbec nic společného. Protože s ní nežijí, neplatí atd. atd. To znamená, jak toto je řešeno, jestli i v případě těchto chovných otců nebo otců, kteří se jen tak někde náhodou objevili a pak zmizeli, se také týká možnost, aby si následně vzali týden poporodní dovolené a trávili týden poporodní dovolené úplně někde jinde než matka, protože jsou náhodou biologickými otci.

Čili věřím, že paní ministryně na všechny tyto mé otázky odpoví, rád si ty odpovědi poslechnu a bohužel musím říci, že zatím můj pocit právě díky tomuto opatření navrhované v zákoně je takový, že byť velmi podporuje dobrovolné hasiče, tak mi to neumožní pro zákon hlasovat.

Jedinou možností je, že bychom zákon pustili do podrobné rozpravy, a tam bychom opatření, které zavádí dávku otcovské poporodní péče, vypustili. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a nyní vystoupí pan místopředseda Jaroslav Kubera. Prosím.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové. Pan Vystrčil už část řekl, ale úplně ji nedokončil. Problém je daleko hlubší, ten problém je o tom, čí je dítě. Zda dítě je za prvé rodičů, a potom teprve státu. Nebo zaprvé státu, a potom teprve rodičů. Kdysi tomu tak nebylo. Dokonce jsou země, kde neexistují žádné rodičovské, žádná pro porodní opatření, a přesto mamina při sklizení pole porodí a pokračuje dále v práci, zatímco tažný otec dítě drží. A naše pokusy o to, že podporou porodnosti přečíslíme ty národy, které rodí mnohem více než my a kromě toho o kvalitě se tady nemluví. Už jsem tady jednou řekl, že výroba dětí za účelem zisku není to, co potřebujeme, protože děti, které se narodí, by měli právě zajistit to, aby starší generace přežila. A pokud to budou děti, jejichž rodiče, prarodiče a někdy už to je dlouho, takže už praprarodiče nikdy nepracovali, tak oni také nikdy nebudou pracovat. Mimochodem, je to i o rodinných přídavcích. Rodinné přídavky by měly být pouze na první dítě. Na druhé dítě už polovina a na třetí dítě už nic, protože třetí dítě už si může dovolit ten, kdo je dobře zabezpečen, nedejbože, čtyři a pět už si může dovolit ten, který opravdu může dát dětem výchovu, vzdělání a podobné věci. Takže nechávat to – vzpomínám si, když jsme tady probírali, jestli když bere maminka rodičovskou, může dávat dítě do školky, protože zákon původně byl myšlen tak, že rodičovská je na to, že pečuje celodenně a řádně, pamatuji si to řádně, pamatuji si tu citaci, celodenně a řádně o to dítě.

Pak se to postupně změkčilo, protože nejmenovanou babičku, senátorku – nebudu ji jmenovat – už nebavilo pořád hlídat, kdykoliv si mladí vzpomenou, protože si zvykli, jako: babi, my máme problém, tak si vem dítě. Musím říci, že v naší rodině to je obráceně, my se o naši vnučku pereme, takže oni nemají žádný problém nám ji předat, navíc jsme strašně rádi, protože je to naše dítě, na kterém jsme ani nemuseli příliš pracovat, udělali to za nás jiní, a je velmi milá. Nakonec se tedy řeklo, že může dávat dítě do školky na dva dny. A jestli se mýlím, tak mě paní ministryně opraví. Teď se to upravilo tak, že ho tam vlastně může dávat pořád. A ještě k tomu – my můžeme za školku ovšem účtovat pouze polovinu neinvestičních nákladů za minulý rok, což nemá vůbec žádnou spojitost, takže nemůžeme účtovat ani tuto úplatu, protože kdysi předchůdkyně ministryně školství paní ministryně Buzková řekla, že sice o úplatě ve školce rozhoduje ředitel, ale poté si vydala vyhlášku, kde polovinu rodičů osvobodila a druhou polovinu, řekla, že to může být jenom ta polovina neinvestičních nákladů za minulý rok, což opravdu hlava nebere, to nemá vůbec žádnou souvislost, takže v jedné školce, kde měli provozní, tak platí víc, a jsou to úplně dvě stejné školky. Ale takových věcí je v naší legislativě spousta.

Nyní se to rozšířilo, že tam mohou děti dávat pořád. Pan senátor Vystrčil už naznačil. Máme mnoho samoživitelek, jsme z toho velmi nešťastní, ale některé vůbec samoživitelkami nejsou. Chovají se podle toho, jak je to výhodné. Když je lepší nebýti sezdán, protože dávky tečou jaksi lépe a radostněji. Četl jsem nyní od jednoho soudce, že už se tím musíme zabývat, protože polovina dětí se rodí mimo manželství, takže by se tyto vztahy měly už dát vlastně na úroveň manželství, ale ony jsou vlastně pomíjivé, protože tu je jednou přítel, tu je podruhé přítel. K tomu samozřejmě za chvíli přijde další věc, kdy si užívali jiní, a my budeme platit daně a alimenty, že to je tak přece správně, jak by k tomu tyto děti přišly, oni se nikdy k dětem ve skutečnosti nedostanou, protože nemáme žádnou metodu, jak donutit někoho, kdo peníze dostane, aby je věnoval na dítě a nepropil je, nebo s nimi neudělal něco úplně jiného.

A toto sociální inženýrství za velké spolupráce Evropské unie pokračuje a pokračuje, a my se obkličujeme a obkličujeme, a opravujeme a opravujeme, protože všechny tyto zákony tady příště budou znovu, protože se přijde na to, že to, co tady nastínil pan senátor Vystrčil, se ukáže jako nepřekonatelný problém, takže bude potřeba nějak eliminovat takové ty "vyčůránky", kteří si z toho udělají byznys. A tak to jde pořád. A kde na to vezmeme, to je přece jednoduché. Víte, jak jsou teď nízké úroky na úvěry, teď náš krajský úřad, přestože mu zbylo 60 milionů, si dál půjčuje, protože nevezmi to, když jsou tak malé úroky. To normální hlava nebere, ale tak to v této podivné společnosti chodí a bude zřejmě chodit i dál. A nakonec platit všechny věci, které tady nyní před volbami budeme řešit a rozdávat, tak to bude řešit možná někdo úplně jiný. Bylo by hezké, kdyby to řešil ten samý, protože ono je to vždycky tak, že někdo to zavede, a co se zavede – to si pamatujte, vzpomínáte si na revoluci se stravenkami? Odebrání stravenek je opravdu něco na revoluci a statisícové demonstrace.

Přitom zrovna stravenky jsou věc, která je naprosto pochybná, protože když stojíte v krámě, tak většinou před vámi stojí někdo se stravenkami, a protože tam je nějaký složitý systém, co mohou vrátit nebo nemohou vrátit, stojí tam půl hodiny a pak ještě platí tou úžasnou kartou, což je prý tak strašně rychlé a jednoduché. Jediný význam toho je, že o vás bude za chvíli stát vědět úplně všechno. A on tam zdržuje, rve tam PIN, pokud nemá to úplně supermoderní, že tam přiloží mobil. A pak se diví, až mu přijde účet, říká, je vůbec možné, že jsem něco takového použil. Já to vidím každý měsíc, říkám, kdepak jsem to "utratil". Nedávno mi napsal bankomat: Na účtě není dost prostředků, žena říkala, že to není možné. A bylo, no. Máma nakupovala v butiku a vyčerpala limit.

Jsem zásadně proti tomu. Ale tento problém je obrovský, co tedy s balíčkováním. Měli bychom upozornit vládu, že pokud bude balíčkovat, nebudeme pro zákony hlasovat, protože to je velmi "vyčůrané" udělat na jedné straně hasiče, které skoro všichni tady podpoří, protože věří, že je to správně, a do toho "přifrknout" takovéto dárky... Narození dítěte pro normální rodinu je tak významná událost, že určitě si klidně vezme tatínek, když bude chtít, týden dovolené. Beztak do Chorvatska ten rok nepojedou s několikaměsíčním dítětem, takže mu dovolená bude ještě přebývat. Dovolená se také neustále prodlužuje, takže je to naprosto nadbytečné, je to jenom populistický tah, který má zase před volbami ukázat některým skupinám voličům, jak stát na ně myslí. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. S přednostním právem pan senátor Jan Veleba.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, vážená paní ministryně, já jenom poznámku, ke které mě vyprovokoval předřečník pan místopředseda Kubera, vaším prostřednictvím pane předsedající.

Nemyslím si, že bychom tady měli zesměšňovat tento návrh tím, že tady budeme do toho plést stravenky a nevím co všechno. Myslím si, že kultura projednávání by měla být trošku někde jinde, i když vím, že je to populární, že to bude v televizi, atd., atd., takže je otázka, co je populismus.

Já bych samozřejmě toto nepodporoval. Mám k tomu v podstatě ambivalentní vztah, ale hlasovat pro to budu. Na klubu jsme se ráno tady o tom vůbec nebavili, neprobírali jsme to, ať si každý hlasuje dle svého přesvědčení.

Ale zcela určitě je to aspoň nepatrný signál k podpoře rodičovství, k podpoře porodnosti. A těmto názorům bych rozuměl, kdyby v těch ostatních mnohem významově důležitějších segmentech v naší zemi byl pořádek. Stravenky, to je strašně věčné a zábavné téma, ale ne pro ty, kteří třeba dělají s lopatou, atd., pro ty je to docela důležité. Ale když žijeme ve společnosti, kdy jsou zavíráni lidé za rozkrádání mnoha peněz, když jsou zavíráni, když se bojí zastupitelé nebo členové, kteří rozhodují o grantech zvednout ruku, jestli je někdo nebude stíhat, kdy jde v podstatě o miliardy korun – a to se tady děje furt a neřeší se to, nebo se to jenom jako řeší ... Odpoledne tady bude jeden velmi kontroverzní návrh jednoho zákona, kde už jsme zásobováni alby, jejichž výroba stála miliony korun, tak si osobně myslím, že toto je věc za prvé co do výše peněz ze státního rozpočtu zanedbatelná, za druhé si myslím, že to je určitý signál. Já to tedy podporuji, a moc bych žádal o to, abychom takovéto věci tady nezesměšňovali. Takhle to vidím já, i když se mě už dávno netýká. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážený pane předsedo, paní ministryně, kolegyně a kolegové. Jednoznačně souhlasím s tím, co tady řekli Miloš Vystrčil a pan senátor Kubera ohledně nadbytečnosti dávky poporodní péče. Nicméně musím říci, že pro mě je daleko větší hodnotou bod 2 návrhu zákona, tedy ten návrh, který navrhla poslankyně Jana Pastuchová a týká se dobrovolných hasičů.

Proto věřím, že půjdeme do podrobné rozpravy a podpořím pozměňovací návrh paní senátorky Filipiové, který nyní dostáváme na stůl. A pokud neprojde, poté podpořím zákon, protože právě dobrovolní hasiči je velká hodnota, která v zákoně je, byť dávku poporodní péče pokládám za nadbytečnou, jak přesně řekli moji předřečníci. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A nyní vystoupí paní senátorka Daniela Filipiová.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji, dobrý den. Myslím si, že vzhledem k tomu, že jste dostali nyní na stůl můj pozměňovací návrh, který, pokud debata dospěje do podrobné rozpravy, budu předkládat, ráda bych k tomu řekla pár slov.

Já už jsem něco říkala na projednávání výboru, takže se kolegům omlouvám, že to asi uslyší podruhé. Nicméně si myslím, že tak jak se to dělá dnes, pokud ten otec chce matce po porodu pomoci, nebo i v té době předporodní, tak není problém si vzít dovolenou. Já si myslím, že obětovat týden nebo čtrnáct dní dovolené na narození dítěte, které je opravdu mimořádnou událostí v každé rodině, v široké rodině, si myslím, že je docela vhodná investice, pokud nám jde skutečně o utužení vztahů s dítětem, resp. otce s dítětem. To je můj názor. Jestli něco má utužit vztah k dítěti, resp. k matce, tak si myslím, že to je přítomnost otce u porodu. Samozřejmě pokud to ze zdravotních důvodů je možné.

Já musím také trošičku zareagovat na to, co říkal můj předřečník, který vytýkal kolegovi Kuberovi, že do tohoto tématu zahrnul i stravenky. Já bych docela ráda věděla, jak s tímto návrhem zákona souvisí zavírání lidí za zpronevěru peněz a za různé daňové úniky. To mně tedy jaksi uniklo. Takže, nevím, to je možná spíš jenom řečnická otázka.

Padlo zde, že návrh zákona má podpořit rodičovství a porodnost. Mě by opravdu zajímalo, jak otcovská dovolená má podpořit porodnost. To asi otcové ve vidině týdenního pobytu s matkou a čerstvým novorozencem budou více usilovat o otcovství? Dámy a pánové, tomu přece sami nevěříte! Už to tady padlo, hrubě se mi nelíbí, že v tomto návrhu zákona jsou dvě věci, z nichž jedna je podle mého názoru nesmyslná, navíc zcela nesystémová. A proti tomu skutečně záslužná věc, a to je jaksi výplata zvýšené nemocenské pro hasiče, dobrovolné hasiče, a další členy. Musím říct, že to už je taková docela klasická, co nám chodí z Poslanecké sněmovny, kde vždycky k celkem smysluplnému návrhu zákona v rámci poslanecké iniciativy se připojí něco zcela nesmyslného. A potom my jsme tady postaveni před dilema, že vlastně tam je dobrá věc, a tu bychom rozhodně podpořit měli, ale je tam taky ta úplně šílená věc.

Čili tohle mě vedlo k tomu, že jsem na výboru hlasovala zdržet se o návrhu zákona, protože samozřejmě proti jsem nechtěla, tam jsou ti hasiči, to je velmi prospěšná věc. Hlasovat pro právě z toho důvodu těch hasičů jsem taky nemohla.

Myslím si, že teď jsem vám asi tak trošku shrnula zdůvodnění mého pozměňovacího návrhu. Já věřím, nebo doufám, že se trošičku nad tím zamyslíte. Myslím, že tady padlo dost témat k zamyšlení. Těm, kteří se rozhodnou návrh podpořit, pokud tedy debata projde do podrobné rozpravy, tak předem děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Dobrý den, pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Jen krátce.

Zásadně a velmi významně nesouhlasím s kolegou Kuberou o podpoře dětí jen v rodinách, které na to mají, to znamená toho prvního a dalších. Je potřeba vědět, že přírůstek české populace přirostl přesně o to, co jsou tady lidé z jiných zemí, tedy ti, kteří přišli k nám, tak o to jsme narostli. To znamená, abychom nevymírali, kdysi se říkalo, že je to 2,18, možná 2,2 na rodinu, tedy na dva manžele, by mělo být dítě, abychom nevymírali. To znamená, že zhruba ty tři děti, kdyby měla každá rodina, tak jsme na tom dobře. Já myslím, že tyto děti posléze pracují na nás a na všechny generace starší, o které se musí starat. Takže tyto rodiny, které dávají více dětí, tak je potřeba podporovat. Samozřejmě se to má dít správným způsobem, tak, aby to nebyl nástroj. S tím souhlasím, aby děti jaksi neživili rodiče, ale aby to bylo tak, že se bude poskytovat tato podpora slevou na dani, pracujícím rodičům a podobně, to se všechno určitě teď už děje a také se dít, věřím, že může. Takže to jenom výhrada k této věci, kterou považuji za hodně nekoncepční.

Co se týká této dovolené, ano, mnoho otázek si také kladu, k čemu to přispěje. Ale nenalézám tam zásadní problém, až na to, když paní ministryně odpoví, že to skutečně nemůže být zneužíváno těmi, kteří otcovskou dovolenou nebudou trávit doma a s dítětem a matkou, ale využijí ji na něco jiného. Byť by to měla být stavba jejich rodinného domu, tak i na to by to neměli využívat. Ale v každém případě, pokud se zamezí tomuto zneužívání, tak si myslím, že to je něco navíc k podpoře rodiny. Já tento návrh podpořím.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Václav Homolka.

Senátor Václav Homolka:  Děkuji, pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Mně chvílemi připadá při některých těch vystoupeních, že vůbec neznáme problémy těch normálních, obyčejných rodin. Takže já se přimlouvám za to, abychom to vzali v potaz, že je potřeba toto zavést, týden dovolené. Navíc si myslím, že je dobrý, protože můžou dovolenou potom tu, o kterou by normálně žádali, o tu řádnou, můžou požádat samozřejmě jindy, kdy se to zase té rodině bude hodit. Já to beru jako dobrou věc. Přimlouvám se za to, abychom mysleli na normální, obyčejné rodiny, které potřebují tento institut, protože z těch obyčejných rodin, kolikrát na nás když se obrací jako na senátora, mě třeba, abych pohlídal, tak mám většinou čas, kdežto ti jiní pracující ten čas vždycky mít nemusí. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Další přihlášená, paní senátorka Daniela Filipiová, má slovo.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji. Já se omlouvám, už jsem nemínila vystupovat, nicméně můj předřečník mě k tomu opravdu vyprovokoval. Mě by zajímal pojem „normální rodina“. Mám pocit, že jsem tady nepřímo osočena z toho, že já vlastně nejsem „normální rodina“, protože máme více než nadprůměrné mzdy. Tak bych pana kolegu chtěla upozornit, že první dceru jsem porodila za reálného socialismu, kdy jsem měla plat 1500 korun. A druhou dceru jsem porodila jako invalidní důchodce, vozíčkář. Takže pokud to bylo dle parametrů pana předřečníka, tak jsme byli „normální rodina“ a zvládli jsme to. A úplně v pohodě. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Vystoupí pan senátor Jiří Carbol.

Senátor Jiří Carbol:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já musím říct, že tento zákon, tato novela má smůlu asi, že byla dnes zařazena jako první bod dnešního jednání, a tím pádem se na ni soustředí příliš velká pozornost. Škoda, že nebyl jako první zákon zařazen registr smluv, ten by si to bezpochyby zasloužil více. Ale to už se nedá nic dělat.

Prosím, chtěl bych říct, že vystupuji jako senátor klubu KDU-ČSL. KDU-ČSL podporuje nejrůznější způsoby, jak podpořit rodinnou politiku, mimo jiné jsme zavedli nebo prosadili zvýšení daňových slev pro rodiče s více dětmi.

Z té debaty mám takové smíšené pocity trochu. Některé termíny, které jsou tady používané, mi připadnou skoro rodiny nedůstojné. Myslím si, že bychom jako senátoři měli dávat té společnosti jiný signál, jak to tady řekl jeden z předřečníků. Tato novela je jednoznačně podporou prorodinné politiky, tak je to taky uvedeno v důvodové zprávě. Dnes si otcové musí vzít dovolenou nebo neplacené volno. Proč jim tedy nevyjít vstříc a nepodpořit, neučinit tento signál? Osobně to podporuji. Podle mě je otcovská dovolená jednoznačně krok správným směrem. Prosím, abyste tuto novelu zákona podpořili. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  S právem přednosti se do diskuse přihlásil předseda Senátu, pan senátor Milan Štěch. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, paní ministryně. Nepředpokládal jsem, že budu vystupovat, ale asi to, co teď říkal pan kolega Carbol, je to první bod a rozvinula se diskuse více, než bývá zvykem.

Víte, tady padla otázka, je to nesystémové? Každá věc, jestli je nebo není systémová, se posuzuje z nějakého úhlu pohledu. Ten úhel pohledu nastavujeme my. My, kteří se tou problematikou zabýváme.

Já chápu, že pro někoho, kdo vnímá svět přes tvorbu zisku, s tím, že ten zisk zase produkuje nebo vytváří další bohatství, že to bohatství vede k tomu šťastnému životu, tak to přijde nesystémové, nám nebo mně, který poměřuji svět jinými hodnotami, a to především spokojených občanů, spokojené rodiny, jak vlastní, tak spokojených rodin mých nejbližších a mých známých a vůbec spokojenosti, prostě rodinu považuji za základ společnosti. Snažím se celý život tak chovat. Také tak se snažím vychovávat svoje děti. Prostě to systémové přijde. A přijde mi to systémové z jednoho prostého důvodu. My každým takovýmto krokem dáváme nějaký impuls společnosti, jakých hodnot si vážíme více, jakých hodnot si vážíme méně, jak ty hodnoty řadíme do nějaké hierarchie.

Jestli chceme na jedné straně mluvit o morálce ve společnosti a na druhé straně nejsme schopni některé věci srovnat do nějaké hierarchie, co je důležitější a co je méně důležité, tak potom máme smůlu a společnost možná vypadá tak, jak vypadá.

Já se domnívám, že, samozřejmě, našly by se jiné způsoby, jak dát najevo, že chceme podporovat a že si velmi vážíme těch, kteří mají děti, a ty děti slušně vychovávají, jdou jim příkladem prací, jdou jim příkladem prostě ve vytváření rodinného zázemí a všeho toho, co dělá tu společnost stabilní. Ale samozřejmě, že je možné o tom pochybovat, jestli tento návrh je dobrý, jestli je úplně vyhovující. Já si myslím, že je právě tím návrhem, který dává najevo, že si chceme rodin vážit, že si vážíme rodin a že je chceme podporovat. Takže z tohoto pohledu si myslím, že tady jde o priority a jde o tu hierarchii hodnot. V tomto duchu ten návrh zákona odpovídá aspoň těm hodnotám, které já považuji, že je potřeba ve společnosti podporovat a šířit.

To, jak tady dneska vystupujeme, to není tak ani o tom, jak se na ten návrh díváme, ale spíš jaké názory na tu společenskou hierarchii máme. Já si myslím, že to rozhodneme prostě hlasováním. Já věřím, že tady většina senátorek a senátorů, jak jsem poznal, řadí ty hodnoty podobně jako třeba já, a že ten návrh má šanci, aby tady prošel.

Takže považuji, že to je systémové, samozřejmě, záleží, z jakého úhlu pohledu k tomu návrhu přistupujeme. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane předsedo. Další v pořadí do rozpravy je přihlášen s právem přednosti pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní ministryně, vážené paní kolegyně, kolegové, vážený pane předsedající, prostřednictvím, pana předsedajícího, vážený pane předsedo Senátu Štěchu. Byl bych velmi nerad, aby se v Senátu stalo zvykem, že někdo vystoupí a řekne obecné pravdy, že je potřeba, aby se nelhalo, aby se nekradlo, aby všichni poctivě pracovali, což všichni, co to tady slyší, tak by určitě podepsali, a následně... A já mám pocit, že kdo bude mít jiný názor na tento zákon, příp. ho nepodpoří, tak tohle, co jsem tady říkal, ty obecné pravdy, nepodporuje. To prostě tak není! My můžeme mít stejný názor na to, že se nemá krást, že se nemá lhát, že se má poctivě pracovat. Ale nemusíme mít stejný názor na to, jak se k tomu dostaneme. A neznamená to, že když někdo má jiný názor na tu cestu, kterou se k tomu máme dostat, že ještě je proti tomu, aby se nekradlo nebo nelhalo. Já z toho projevu, pane předsedo Senátu, mám pocit, že vy jste se tohoto dopustil a některé z nás, kteří tady říkají, že si myslí, že by se třeba rodiny měly podporovat nějakým jiným způsobem, osočujete z věcí, o kterých vy, co si myslíme, nic nevíte. To je moje první věc, kterou jsem chtěl říci.

A druhá je to, co si já myslím. Občanští demokraté podporují rodinu a jsou přesvědčeni o tom, že je základem státu. Mají ale pochybnosti, zda miliarda korun, kterou nás to bude stát, pokud schválíme tento zákon, má být tímto způsobem vynaložena, neboť není vůbec jasné z toho zákona, že bude vynaložena účelně, účinně a úsporně.

My si myslíme, že pokud někdo chce vynaložit miliardu korun na to, aby pomohl rodinám s dětmi, tak by se minimálně měl zamyslet nad tím, jestli zvolil správnou dobu, kdy je chce podpořit, jestli by to neměla být ta doba kolem porodu. Jestli to dělá tím způsobem, že to udělá plošně, ať to ti lidé potřebují, nebo nepotřebují, jestli by to nemělo být tak, že třeba ti, co jsou jenom biologickými otci a jinak se o tu matku s tím dítětem nestarají, by neměli být vyčleněni. A na to všechno jsem se dneska ptal, paní ministryně dosud neodpověděla, zřejmě čeká na závěrečnou rozpravu, aby pak už nikdo nemohl reagovat. A my, co jsme si dovolili říci, že máme pochybnosti, že si myslíme, že by se o miliardě korun lépe a více mělo mluvit a rozhodovat, najednou jsme tady nepřímo obviňováni, že nechceme podporovat rodinu. S tím nesouhlasím a proti tomu protestuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Takže děkuji. Nebudu dál provádět komentář, když tak vystoupím. A nyní vystoupí s přednostním právem pan senátor Jan Veleba.

Senátor Jan Veleba:  Dovolte mi ještě jedno vystoupení, které jsem už vůbec neměl v plánu. Já si myslím, vaším prostřednictvím, pane předsedající, ke kolegové Vystrčilovi, že toto vystoupení bylo svým způsobem za hranou. Protože s takovou kadencí, s takovou hlasovou intenzitou prostě obvinit předsedu Senátu, že by měl vystupovat jinak, on tady nikoho nejmenoval, tak pokud bychom měli tímto způsobem, tak možná, že by pan předseda měl dávat svoje vystoupení k nahlédnutí, nebo body, nevím, jestli to měl připravené, nebo ne.

A pokud se týká podpory těch rodin, tak to se ukázalo, jak se tady podporovaly rodiny, to se tady ukázalo v porodnosti. To znamená, to už tady někdo řekl, když se vezme demografie, tak tady došlo k tomu, že prostě tento národ stárnul a vymíral. Takže já nevím, kde je ta podpora za těch minulých vlád? Musely by se tady vzít časové řady, kdy vládla vláda, která měla liberální pohled, kdy vládla vláda, která měla středový a levicový pohled. Tak proč nebylo toto uplatněno?

Ale já zásadně nesouhlasím s tím, abychom se tady obviňovali a abychom na sebe vztahovali, když tady někdo něco řekne a nejmenuje, tak abychom tímto způsobem reagovali. Já jsem se ale přihlásil původně k něčemu jinému. A to tady řeknu. Ono to s tím souvisí nepřímo. A to je ta systémovost. Ještě jsem se byl zeptat pana Postráneckého, který tamhle sedí, protože jsem si nebyl jist. A je velmi zvláštní, že loni, my se tady bavíme o tomto malinkatém segmentu, který – jak říkal jeden z předřečníků – je určitým signálem k podpoře porodnosti, rodičovství, i když nepřímé v tomto případě, tak jak je možné, že – teď prosím neútočím na státní úředníky, používám to jako příklad – jak je možné, když se zvýšilo o 5 dní, myslím, že loni nebo předloni to bylo, vláda zvýšila o 5 dní na ministerstvech možnost čerpání dalších pěti dnů na zdravotní zotavenou. Já jsem nevěděl, jestli je to dovolená, je to placené, zkrátka je to placené, jak je možné, že jsme tady o tomto nesystémovém opatření neztratili ani slovo? I když chápu, neprošlo to přes návrh zákona, ale to se stalo. A je klid, nikdo proti tomu neprotestoval. A tady se bavíme takto zásadním způsobem, předseda Senátu se okřikuje, že má mluvit jinak, tak já – nechť se na mě kolegové nezlobí, ale je to silně přehnané.

Čili můj vývoj je takový, že nás je sice pár, ale budu pro to hlasovat a požádám kolegy z našeho klubu, aby pro to hlasovali také. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, s přednostním právem pan kolega Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, já bych chtěl poprosit, vaším prostřednictvím, pane předsedo, vzkázat panu kolegovi Velebovi, proč by ty věci, které tady řekl Miloš Vystrčil, měly být za hranou. Vy jste, pane předsedo, vaším prostřednictvím vám, tady řekl, i když to nebudu možná přesně interpretovat, vy jste řekl, že jste poznal v Senátu, že většina z kolegů jsou solidní lidi. Tak je i berete a podle toho budete hlasovat. Ale já mám dojem, že to není zrovna o solidnosti zrovna v tomto pojmu slova smyslu, jestli pro tento zákon budu, nebo nebudu hlasovat. Já nemám absolutně žádný problém, naopak, protože sám jsem vlastně velitelem dobrovolných hasičů i SDH, tak naopak vím při těch výjezdech, když jsou voláni na havárie, na nebezpečné situace apod., že to řešit musíme. A je to jenom dobře.

Ta rodičovská pro muže, která tady do toho zákona je taky dána, tam už máme jisté pochybnosti. Vím, že asi mi nebudou vyvráceny paní ministryní. A já se chci svobodně rozhodovat. A tím ještě snad neklesnu v očích vás, pane předsedo, tím, že třeba se zdržím a chtěl bych dát průchod pozměňovacímu návrhu, který tady má připravený paní kolegyně Filipiová. Čili já doufám, že ty vztahy budou i nadále relativně velmi dobré v Senátu, z čehož se velmi těším, a jsem i vděčen za to, že s mnohými mě už dlouhodobě váže jakési přátelství, a doufám, že to nebude nabouráno. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pan senátor Vladimír Plaček vystoupí.

Senátor Vladimír Plaček:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené paní senátorky, páni senátoři, já si dovolím ještě jednou vystoupit a pokusím se vrátit tu debatu zase k věcné rovině.

Co se týká otcovské dovolené, je to samozřejmě záležitost hodně na projednání. Každý na to může mít jiný názor, nicméně zaznívalo tady mnohokrát, že ten otec si vezme dovolenou. Nicméně dovolenou určuje zaměstnavatel. Takže také se teoreticky může stát, že tu dovolenou prostě nedostane. Takže myslím si, že ta dávka otcovské dovolené tady je opravdu namístě.

A ještě jednu poznámku k Sboru dobrovolných hasičů a k hasičům, kteří provádějí zákroky a mohou být poraněni. Jak jsem hovořil o těch regulačních poplatcích, nebo respektive regulačním poplatku, jedná se samozřejmě o pohotovostní poplatek devadesátikorunový, který stále v době pohotovost je. Protože někteří mě upozornili na to, že regulační poplatky jsou zrušeny. Ano, všechny ostatní ano, kromě tohoto jediného. Řeknete si, je to 90 Kč, nicméně myslím si, že ani tomuhle by ti zranění hasiči při zásahu ve veřejném zájmu neměli být vystaveni. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pan senátor Peter Koliba nyní vystoupí.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené paní senátorky, páni senátoři, já bych to taky uvedl spíš v té věcné rovině. A mám dvě věci.

Zaprvé bych se paní ministryně zeptal, o jakou částku se celkově jedná. Protože se tu mluví o miliardě, a podle mých informací je ta částka podstatně nižší. A druhá věc, vaším prostřednictvím k panu senátoru Vystrčilovi, co se týče těch časů, proč je ten čas takhle dlouhý. Tak jenom z praktického hlediska můžu uvést, že pokud se jedná o předčasný porod, může se stát, že maminka je po čtyřech pěti dnech propuštěna domů, ale miminko je propuštěné třeba po třech týdnech. Protože ještě potřebuje nějakou intenzivní péči. A toto časové rozmezí umožňuje čerpat to volno v době, kdy je propuštěné to miminko domů, nejenom ta maminka. A není to vázáno časově bezprostředně na porod, takže proto je ten časový interval tři měsíce. Je to možné prodloužit na tři měsíce. To jenom na vysvětlení faktické, abyste si to porodnictví uvědomili v trošku jiných souvislostech. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak, s právem přednosti vystoupí pan senátor Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, hodně jsem se snažil nereagovat na vystoupení, která tady zazněla k mé osobě, ale bohužel by to vyznívalo tak, že jsem udělal chybu a že bych vystupovat takto neměl. Já si myslím, že ne. Já jsem přesvědčen, že ta vystoupení, která tady předtím proběhla, byla daleko razantnější a žádala reakce na věci, které každý, nebo aspoň já cítím, že není na ně možné stoprocentně odpovědět. Na příklad jestli někdo toto nebude zneužívat, někteří otcové. Samozřejmě všechno se nechá zneužívat a my víme, že by tu musela být stoprocentní kontrola, která by byla velmi nákladná a není možná. Takhle se dají zneužívat veškeré dávky, které kdo dostávat, nechají se zneužívat podpory např. i v podnikání a v dalším a dalším. A je to o tom, že když se tedy na takovou věc přijde, tak aby tam byl nějaký systém možná trestů, ale v žádném případě není možné kvůli jednotlivci rušit systém, který si klade za cíl v tomto směru podpořit rodiny, zejména rodiny s dětmi.

Ale já jsem ve svém vystoupení reagoval na to, že tu opakovaně zaznělo, že to je nesystémové. A samozřejmě, když se o něčem prohlásí, že je to nesystémové, tak je to špatné a vytváří se dojem, že navrhovatelé něco předkládají, co vlastně pořádně nevědí, jak bude fungovat, že to je populistické. Několikrát se tady objevilo, že to souvisí s volbami. A já jsem kvůli tomu také nezvyšoval hlas. Já si myslím, že argumentace nemá obsah pravdy podle výše tónu a hlasu, kterým se to sděluje.

Vystoupení každého z nás je příspěvkem do diskuse. Nakonec se rozhodneme při hlasování. A já jsem přesvědčen, že tady mluvit o tom, jestli je něco systémové, nebo nesystémové stojí na té prioritě hodnotové orientace, pro někoho to může být naprosto nesystémové, pro jiné to může být velmi systémové. Jenom z toho důvodu, že to např. je určitý postoj k rodinám s dětmi.

A pokud bych se tady měl rozčilovat a zvyšovat hlas – a já jsem to neučinil a činit to nebudu, tak se mě také velmi dotklo to, co tady zaznělo, že by se měly pouze podporovat rodiny s jedním dítětem, nebo na první dítě. To si myslím, že je velmi problematická zpráva. Beru to, že to je názor a ten názor souvisí s tou osobou, která to tady řekla, a ať si to každý tak vyhodnotí. Takže odmítám, aby na vystupování argument byl výše hlasu a tónu, kterým se to sděluje. To si myslím, že by dobré nebylo, a proto jsem znovu vystoupil. Jinak bych to dokázal překonat. Já dokážu překonat řadu věcí, ale tento argument jsem překonat nemohl, protože síla hlasu nemůže být silou argumentu. To prostě není pravda, děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak dalším v pořadí do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Zdeněk Nytra. A zatím jako poslední.

Senátor Zdeněk Nytra:  Dobrý den, vážená paní ministryně, vážený pane, už předsedo, dámy a pánové. Já jsem si myslel, že budu vystupovat na obranu dobrovolných hasičů, nebo podporu dobrovolných hasičů, opak je pravdou. Ale možná k překvapení bych chtěl poděkovat panu předsedovi Senátu za to, že on jediný tu otcovskou označil za odměnu, ne za sociální dávku, za něco, co podporuje porodnost. Protože pochybuji, že budu cílit – já už tedy asi ne, ale ti mladší – budu cílit na to, že za devět měsíců, plus dejme tomu ještě šest týdnů, si můžu vybrat dovolenou.

Takže ano, pokud je to postaveno tak, že je to odměna tomu, který je pojištěncem a je otcem toho dítěte a ještě se o to dítě stará, pak s tím nemám problém. Je to odměna za to, že zplodil dítě a snad ho vychová k tomu, aby řádně pracovalo, až dospěje. Jen mám jeden problém – a to je možná spíš věcný dotaz na paní ministryni – nárok na otcovskou má pojištěnec, který pečuje o dítě, jehož je otcem. Jak se pozná, že o něho pečuje, když přijelo z nemocnice to dítě s maminkou? Já nevím, jak se to pozná? Bude to automatické, znamená to, že žije ve společné domácnosti, že se podílí na úhradě nákladů? Nebo co pak otcové, kteří jsou řádnými, ale z pohledu zaměstnání jsou od pondělka do pátku pryč, tři měsíce pryč, šest měsíců pryč... S tím mám problém, jak se to bude prokazovat?

A druhý problém, nebo možná spíš dotaz, protože možná je to zmatení pojmů, za to se dopředu omlouvám. Nástup na dovolenou určuje zaměstnavatel. Asi to neplatí v případě mateřské a otcovské dovolené, tam si to určuje ta oprávněná osoba. Takže pokud jsem si odpověděl sám na svůj druhý dotaz, tak minimálně odpověď na ten první dotaz by mě zajímala. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji, ještě se přihlásil pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já mám dotaz, který přímo souvisí samozřejmě s tím zákonem. Jak je ošetřeno určení otcovství? Já jsem měl případ, že jsem skončil nakonec u soudu. A mé dítě nemohlo dostat mé příjmení, protože partnerka byla v podstatě nerozvedená a de facto městský úřad přiřkl to dítě jejímu manželovi. A já jsem v podstatě úplně vypadl. Chodil jsem rok a půl k soudu tady v Praze, ten nakonec po roce a půl, byť oba dva jsme tvrdili – on tvrdil, že dítě není jeho, já jsem tvrdil, že je dítě moje, ale dítě moje žilo rok a půl bez příjmení. Jak se bude řešit tento případ? Když k tomu dojde, tak kdo dostane těch 6 neděl toho volna? Kdo to určí? Určí to soud? Ale ten soud proběhl až za rok a půl, to znamená, není to těch 6 neděl po tom narození.

Čili já se chci zeptat, jestli jste na toto mysleli a jakým způsobem jste na to mysleli. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Lumír Kantor.

Senátor Lumír Kantor:  Já se omlouvám, že se ještě jednou pokusím vstoupit, ale přece jenom ta praxe je úplně jiná v podstatě. Jistě že určování otcovství je velmi složitá situace a může trvat dlouhé roky atd. Ale v zásadě to probíhá tak, že v porodnici, když se dítě narodí, matka napíše jméno otce. Někdy je to tak, že otec není uveden vůbec, ale to jsou poměrně vzácné případy. Potom asi 50 %, nebo méně jak 50 % maminek není tedy v manželství, takže tam se řeší ta jména. To je občas taky poměrně složitá situace, je to i složité pro personál, protože dítě se jmenuje kolikrát jinak než matka. A nebo zase úplně stejně jako matka.

Potom nastupují naše sociální služby, které v některých případech prověřují. A zase můžeme diskutovat o jednotlivých případech, ale v zásadě na těch sto zhruba desetitisících dětí, které se narodí během roku, tak jistě že je potřeba nějaký systém. Takže sociální pracovnice mluví potom o tom, jestli je... Ve většině případů se to bere, že o dítě pečuje otec, kterého tam matka přihlásí a uvede. Já bych řekl, že si myslím, že v této chvíli je to ještě podle té premisy římského práva, že matka je vždycky jistá a otec je vždycky nejistý. To je prastará zásada, která teď v období umělého oplodnění začíná ztrácet trošinku na síle. Nicméně to už je zase jiná problematika. Takže je tu určitý systém, uvede matka, sociální pracovnice se snaží zjistit, jestli podmínky v některých případech odpovídají, nebo neodpovídají.

Pokud bychom ještě chtěli, aby personál nemocnic nebo sociální pracovnice u každého zjišťovaly, jestli otec pečuje, nebo nepečuje, to není reálné. Takže to jenom si myslím, že na těch sto deset tisíc případů ročně, kterých by se to týkalo, by jakákoli další zjišťování a další zjišťování toho, jestli se otec stará, nebo nestará, tak by se to týkalo i nás všech, kteří jsme byli, nebo jsme tedy otci, a u těch porodů a na té porodnici jsme fungovali, to si nedovedu představit. To by byla velmi složitá věc. A potom jsou případy, které vidíme, kdy maminka složitě koordinuje návštěvu různých tatínků na porodnici. Třeba dopoledne a odpoledne, tak se různě střídají ti tatínci. Ale to jsou opravdu spíš velmi mimořádné případy. Takže v zásadě ponechat ten systém, jak teď je, kdybychom náhodou jsme měli tendenci ještě zjišťovat úplně do detailů, jestli pečuje, nebo nepečuje otec, tak si myslím, že to je velmi složité.

Ale v zásadě si myslím, že důležitá bude ta zpráva paní ministryně, kolik případů se asi očekává, jaké jsou náklady, tak, jak říkal pan senátor Koliba. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, a do rozpravy se přihlásila paní zpravodajka, senátorka Dernerová, prosím.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedo. Já jsem udivená, překvapená, jaká košatá diskuse tady je. Já bych jenom chtěla říct jako praktikující lékař, jak vidím ty rodiny ve své ordinaci. Pravdou je, bavili jsme se o tom a říkala jsem to, že třeba 49 % párů není sezdaných. Pravda je taková, že když matka porodí, tak v podstatě uvede, kdo je otcem dítěte. Vystaví se rodný list a na základě rodného listu ten dotyčný otec, neotec – to už je na té matce, jak se rozhodne, kdo je ten otec, když má několik partnerů – tak si půjde na sociální správu a tam dostane tu dávku, těch 70 %. Takže takto. Je to na té matce, která řekne, ano, toto je otec, a bude vystavený rodný list.

Co se týče potom dětí, které jsou nedonošené, tak se narodí dítě, které se zachrání třeba v 65 dkg, a to dítě je 3 měsíce v nemocnici. Takže potom po třech měsících si myslím, že se bude moci toto také čerpat, protože přijde dítě, které má třeba dvě kila třicet, ale s určitými dejme tomu problémy zdravotními. To je další věc a nutno říci, že když jsem udělala takovou jakoby sama za sebe anketu, jak by si to představovali, jak to vidí mí kolegové, tak je to 50:50. Padesát procent říká, je to super, a padesát procent říká, je to zbytné. Za sebe říkám, že patřím asi k těm zbytným. Děkuji. To je můj názor.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a paní místopředsedkyně Miluše Horská má slovo.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážený pane předsedo, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Jenom krátce chci vyjádřit podporu tomuto návrhu zákona, protože si myslím, že krok, který dává partnery, rodiče, manžele, rodinu dohromady, tak je to krok, který je velmi nutný a víte, ty životní problémy, které tady řešíme, zpravidla nebývají tak, že sedí možnost jeho vyřešení na jednom ministerstvu. Když hledáme systémy, tak většinou se dostaneme ke dvěma až třem ministerstvům. A jsme to právě my tady politici, kteří říkáme, že to vyřešit nejde, že ten problém, který si život napsal sám, nejde vyřešit na tom jednom. A tady ta pomoc je možná z jednoho ministerstva, tak mně se ten krok ani zdaleka tak nezdá nesystémový. A chtěla bych se tedy ještě, když už ta debata tady vznikla, ohradit proti tomu, jakým způsobem si tady sdělujeme názory. Věřte tomu, že sedět za řídícím pultem a mít tady spílajícího kolegu, kterého nevíte, jestli ho náhodou za chvilku neraní, tak je to velmi nepříjemné. A dokonce dá se to – a možná by to stálo za hlubší úvahu, protože se to stává doménou bohužel jedné části Senátu – jestli to není ten důvod, který opravňuje k tomu, aby řídící toho diskutujícího nestandardně, když to hodně zjemním, nevykázal z onoho našeho slavného senátního sálu. Neříkám, že to tak být musí, ale prosím vás, v rodinách se nějak chováme, jsme šéfové ve firmách. Neumím si představit, že bych na svého podřízeného, který udělá nějakou chybu, že bych se s ním bavila takovýmto způsobem. Proboha, tak proč tady v Senátu... Jsme vzorem, jsme příkladem. Berme to na vědomí. Děkuji. Omlouvám se za ten příspěvek.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A to byl poslední přihlášený do rozpravy. Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám a nyní se ptám paní navrhovatelky, paní ministryně, zdali se chce vyjádřit. Předpokládám, že ano. Tak prosím.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, senátorky a senátoři. Budu se snažit odpovědět ty otázky, které se tedy bezprostředně týkají této novely. Nebudu odpovídat na to, co se novely netýkalo. Co se týče toho, že je v jedné novele několik různých oblastí, tak to prostě je. Zákon stejně jako většina dalších zákonů pokrývají několik různých oblastí. A už jsem se v Poslanecké sněmovně jednou doslechla výtku z pravicové opozice, že dáváme několik novel stejného zákona za sebou. Tak to dáváme právě v případech, kdy chceme pokrýt jen jednu tu oblast. A stejně nám to vytýkají zase, že je těch novel moc. Když to vezmeme v té jedné novele několik oblastí, tak se nám někdy také vytýká, že to jsou různé oblasti, tak ten zákon je napsán. Potom ještě jenom, co se týče té oblasti období šestinedělí, tak tady je řada lékařů a lékařek – víte to lépe než já – v šestinedělí je část po porodu, která se všeobecně i v mezinárodních úmluvách uznává jako zdravotně biologicky složité období. To nejsložitější. A právě proto to používáme. Je to zásadní hranice, pod kterou – je to třeba minimální hranice, kde musí být jasně zaručena mateřská, aby ta žena byla v klidu. Pak už přes šestinedělí – třeba v USA nebo v řadě zemí pak už nemusí být nic. Ale v šestinedělí opravdu ta ochrana být musí. Takže je to právě jasně uchopitelné mezinárodně uznané období. Co se týče té předporodní, tak to by se nám velice naopak – to by se nám naopak velice složitě jaksi určovalo, kdy je ta doba před porodem a kdy není. Jinak co se týče toho zneužívání. Je to – opakuji – je to pro muže, kteří pracují a to pojištění si platí. Oni čerpají z toho, co oni si sami zaplatí. A to si myslím, že je docela zásadní. To není nějaká sociální dávka, kterou takhle dáte někomu jenom proto, že zplodil dítě. Tak tomu není. Další věc – jaké zneužívání? Za prvé to dítě se nějaké musí narodit. Musí mít toho muže v rodném listě a ten otec se dobrovolně přihlásí k tomu, že se mu na ten týden sníží plat na 70 %. Nevím, co je na tom za zneužívání. Když jsem chodila do práce, tak jsem z toho nebyla šťastná, když jsem musela být doma kvůli chřipce týden a přišla jsem o peníze. Pro mě to není zneužívání. Co se týče toho, jestli jim stačí nebo nestačí dovolená. Dnes se jezdí na dovolenou opravdu s několikaměsíčním miminkem a já jako matka uživatelka – to si ještě dobře pamatuji – chtěla bych, aby si ten otec tu svoji klasickou dovolenou nechal až to dítě vyroste, až mu bude třeba pět měsíců a budeme moct někam jet. A jestli to bude Chorvatsko nebo jestli to bude jenom na chalupu, to je mi jedno, ale strašně bych uvítala, aby si neplýtval týden dovolené, kterou pak může strávit se mnou někdy později na období toho šestinedělí, kdy když to řeknu osobně, tak jsem měla dvě děti, dva císařské řezy a opravdu třeba těch prvních 14 dní doma bylo hrozných. A byla jsem ráda, že někdo byl doma, protože fakt je fyzicky problém v tu chvíli. Takže proto se za to přimlouváme. A je to dobrovolné. Je to nabídka těm rodinám, nikdo je do toho nenutí. Když nebudou chtít, když budou chtít mít plný plat, nebudou si chtít snižovat příjmy, tak si to nevezmou. Fakt je nikdo nenutí. A ještě znova – samozřejmě otcovství neřešíme. Otec musí rodný list donést na českou správu, tzn., že matka je s ním v nějakém kontaktu. Když to bude nějaký biologický otec, který to dítě udělal a je někde úplně pryč, tak asi mu ta matka nebude dávat rodný list, aby na ni čerpal tuto dávku, ale ona ta dávka je podle mě tady matoucí pojem. A co se týče toho odhadu nákladů, tak to skutečně není miliarda. Kdyby si to úplně všichni otcové vybrali, tak jsme odhadovali 600 až 800 mil., ale jak říkám, to je dobrovolná věc. Ono se to těžko odhaduje. Doufám, že jsem vyčerpala všechny ty hlavní věci. Ještě co se týče toho, když dítě je předčasně narozené, tam se obávám, že to ošetřeno nemáme. Ale to je technický detail, kde si nejsem jistá. Ale obávám se, že ne, protože zase bychom se do toho asi velice špatně trefovali a to šestinedělí je – pardon – jasně definováno. Cokoli jiného by bylo problematické. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a ptám se garanční zpravodajky, zda si přeje vystoupit. Ano, má slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedo. Shrnuto – vystoupilo 16 senátorů a senátorek, z toho 6 z nich dvakrát, jedenkrát čtyřikrát. Padl tady návrh na schválení zákona, který byl postoupen Poslaneckou sněmovnou, takže budeme hlasovat poprvé o tomto. Pokud nebude přijat, tak potom se postoupí zákon o podrobné rozpravě.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji a my přistoupíme k hlasování. (Znělka.)

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 4 registrováno 77, kvorum pro přijetí 39, pro návrh 58, proti jeden. Návrh byl schválen.

Děkuji paní ministryni a děkuji i zpravodajce a tento bod jsme ukončili.

Dalším bodem je

 

Zpráva vlády o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii za rok 2016

Tisk č. 69

Jednací řád Senátu ve svém § 119a část b) předpokládá, že vláda předkládá nejméně jednou ročně zprávu o přijímání závazků vyplývajících z členství v Evropské unii do právního řádu, především o provádění legislativních aktů vyžadujících transpozici.

Se zprávou, která vám byla rozdána jako senátní tisk č. 69, vystoupí paní ministryně Michaela Marksová, která zastoupí ministra Jana Chvojku. Paní ministryně, máte slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, senátorky a senátoři. Údaje uvedené v této zprávě, která je zprávou pravidelnou, zachycují vývoj od 1. prosince 2015 do 30. listopadu 2016. Zpráva je strukturována do pěti částí, které odpovídají výstupům z příslušného informačního systému. Evropská komise prostřednictvím hodnocení dvakrát ročně porovnání výsledky jednotlivých členských států v tom, jak transponují směrnice pro oblast vnitřního trhu. Tato zpráva uvádí zejména výsledky dvou hodnocení a Česká republika si vlastně pohoršila oproti předchozím letům, kdy zatímco to bylo pod půl procenta, nyní to přesáhlo hodnotu 0,8 a 1 %. Ale tím, jak se srovnáváme s ostatními členskými státy, které na tom zjevně také teď nebyly úplně dobře.

V prvním hodnocení jsme se sice umístili na 20. místě, ale ve druhém už na 7. místě, i když tam došlo ke zvýšení deficitu, protože, jak říkám, ostatní členské státy se s tím potýkaly také.

Jinak pokud jde o počet řízení z důvodu neplnění povinností, které vyplývají z práva Evropské unie, k 30. listopadu 2016 bylo proti České republice vedeno 61 řízení, k dnešnímu dni je to už 70 řízení. A jenom pro zajímavost. První z doručených žalob se týká nesprávné transpozice a aplikace směrnice o řidičských průkazech, kde nám vytýkají, že jsme výslovně nezakotvili odlišení skupin D a D1 od skupin C a C1, což jsou opravdu technické detaily.

Ve druhé žalobě je České republice vytýkáno, že uložila podmínku státní příslušnosti pro výkon povolání u notáře a tudíž jsme nesplnili povinnosti, které pro nás vyplývají ze svobody usazování.

Myslím si, že skončím s tímto základním úvodem a děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní ministryně, a prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této zprávy výbor pro záležitosti Evropské unie. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 69/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, který je omluven, a zastoupí ho pan senátor Luděk Jeništa. Pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Luděk Jeništa:  Dobrý den. Vážený pane předsedo, paní ministryně, kolegyně a kolegové. Jak už jsme slyšeli, jedná se o pravidelnou zprávu, která je dána jednacím řádem Senátu. Měli bychom se více méně zajímat o transpoziční deficit. Jak už tady paní ministryně říkala, dozvěděli jsme se na výboru zajímavou zprávu, že ačkoliv transpoziční deficit stoupl, přesto jsme v pořadí států postoupili dopředu, což samozřejmě signalizuje obrovskou vyrovnanost v transpozičních deficitech jednotlivých států. Znamená to, že pokud budeme transponovat jednu, dvě směrnice, zase se dostaneme v pořadí dopředu na úplně jinou úroveň.

Jsou tady samozřejmě určité problémy. Tento senátní tisk trochu souvisí s dalším senátním tiskem, který dnes budeme projednávat a který se týká hlavně řízení a případných sankcí od Soudního dvora, což bude senátní tisk J 030/11, k tomu se pak dostaneme.

Jinak co se týče usnesení našeho výboru, výbor doporučuje usnesení, aby Senátu Parlamentu České republiky vzal na vědomí Zprávu vlády o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii za rok 2016. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Zprávu také projednal ústavně-právní výbor. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 69/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Dienstbier. Pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, jenom stručně budu informovat o usnesení výboru, protože základní informace k obsahu materiálu zde zazněly, a materiál máte k dispozici.

Výbor shodně s garančním výborem doporučuje Senátu vzít zprávu na vědomí, určil mě zpravodajem a předsedu výboru pověřil informováním předsedy Senátu o těchto svých závěrech. Toť vše, děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji uzavírám. Paní předkladatelka asi již nebude chtít vystupovat, pan garanční zpravodaj také nemá zájem znovu vystoupit, takže budeme hlasovat o usneseních, která máme písemně a jsou shodná a tak, jak přednesl garanční zpravodaj pan senátor Luděk Jeništa.

Přizveme senátorky a senátory do sálu k hlasování.

Budeme hlasovat o usnesení vzít zprávu vlády na vědomí. Přítomno je 72 senátorek a senátorů, kvorum 37.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 5 registrováno 72, kvorum 37, pro návrh 64, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji paní ministryni i zpravodajům. Dalším bodem je

 

Vládní návrh na vyslovení předchozího souhlasu s návrhem rozhodnutí Rady, kterým se stanovuje víceletý rámec pro Agenturu Evropské unie pro základní práva na období 2018 - 2022

Tisk č. 88

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 88 dne 30. března 2017. Bezprostředně po jeho obdržení byl podle § 119 jednacího řádu Senátu přikázán.

Návrh uvede opět paní ministryně Michaela Marksová, která dnes zastupuje pana ministra Jana Chvojku. Paní ministryně, prosím, máte slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Já děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené senátorky a senátoři. Já vám tady představuji návrh rozhodnutí Rady, kterým se stanoví víceletý rámec pro Agenturu EU pro základní práva na období 2018 - 2022. Tento návrh má stanovit věcný rámec činnosti agentury a vymezit témata, kterým se může agentura věnovat při své výzkumné a analytické činnosti.

Jinak co se týká těch témat, nebo těch vymezených oblastí, kterým se tedy agentura má v následujících pěti letech věnovat, tak se jedná například o ochranu obětí trestných činů, boj proti diskriminaci, rasismu a xenofobii, o ochranu osobních údajů, o migraci a integraci cizinců, práva dítěte či o romskou integraci. Tady lze konstatovat, že tyto oblasti jsou už většinou v činnosti agentury tradiční.

Původní návrh komise navrhoval mezi oblasti zařadit i policejní a justiční spolupráci v trestních věcech, ale jak se rozhodla vláda ČR, tak s tímto rozšířením působnosti agentury by ČR souhlasila pouze za podmínky, že nařízení Rady, které upravuje fungování agentury, bude novelizováno tak, aby bylo jasně stanoveno, že tyto oblasti jsou v působnosti agentury a ona se jimi může zabývat. Ale protože potom v pracovní skupině Rady k tomuto nebyla dosažena shoda, takže ty oblasti nejsou začleněny do toho víceletého rámce.

Tak jak je tento návrh předkládán, tak ho vláda podpořila. Senátu je předkládán návrh rozhodnutí v té konečné podobě, která byla schválena pracovními orgány Rady, ve které byl předložen ke schválení Evropskému parlamentu.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, prosím opět, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VEU jako výbor garanční. Výbor určil zpravodajem pana senátora Tomáše Grulicha a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 88/1. Já prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedo, dámy a pánové. My tady máme v podstatě dvě možnosti, buď říct, že s tím nesouhlasíme, to znamená říci ne, nebo říci ano. Vzhledem k tomu, že se jedná o návrh, víceletý rámec, ten plán té práce té agentury je v zásadě shodný s tím předchozím, takže VEU neshledává v tom nic závadného. Doporučuje Senátu, aby dal souhlas vládě k podepsání tohoto materiálu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, prosím také, abyste zaujal místo u stolku zpravodaje. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Není zájem vystoupit v rozpravě k tomuto bodu, takže rozpravu uzavírám. Paní navrhovatelko, nechcete vystoupit? Pan zpravodaj také ne. Takže budeme hlasovat o návrhu, tak, jak jej předložil pan senátor Grulich, jak je i v písemném usnesení výboru.

Přítomno 73, kvórum 37, budeme hlasovat o usnesení. Senát vyslovuje předchozí souhlas s návrhem rozhodnutí Rady, kterým se stanovuje víceletý rámec pro Agenturu EU pro základní práva na období 2018 – 2022. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 6, registrováno 73, kvórum 37, pro návrh 61, proti 1. Návrh byl schválen. Děkuji paní ministryni i zpravodaji.

A my nyní budeme projednávat bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 77

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 77. Návrh uvede senátor Jiří Oberfalzer, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Pane předsedo, kolegyně, kolegové. Chtěl bych říci, že máme krásné výročí. Přesně před rokem Senát schválil tento návrh, v podobě, na které jsme se všichni shodli. Bylo to 20. dubna. Takže dnes je to přesně rok.

Návrh, který Senát vyslal do sněmovny, prošel asi čtyřmi výbory, ÚPV dvakrát.

Pokud jde o meritum našeho návrhu, zaznamenal tento úpravu v podstatě v tom, že ještě o něco zmírnil ten ohled, který jsme zde vzali na zaměstnance, kteří na těch nejnižších služebních příčkách nesplňovali požadavky na vzdělání. To zmírnění ohledu nastalo tak, že bylo upuštěno od požadavku na vzdělání u zaměstnanců, kteří dosáhli 50 let věku a mají za sebou alespoň 20 let ve státní službě, v různých institucích, nemusí to být přímo ten úřad, ve kterém právě slouží. Takže u těch věkově pokročilejších a u těch déle sloužících tato povinnost již nebude požadována.

Nicméně, ostatní zaměstnanci dostávají pětiletou lhůtu na to, aby si požadované vzdělání, ať už je to výuční list, střední vzdělání s výučním listem nebo střední vzdělání s maturitou doplnili. Takže v tomto smyslu ten návrh obstál i ve sněmovně. Doufám, že získá opětovně naši podporu. A těch několik set až tisíc zaměstnanců, kteří se ocitli v ohrožení, si budou moci, aspoň doufám, po dnešním projednávání ulevit, protože nebudou muset 30. června opustit státní službu. Takže to je dobrá zpráva.

Návrh zákona se samozřejmě hodil i k jiným úpravám, které uplatňování státní služby, zákona o státní službě, přinesly.

Většina těch návrhů byla zpracována legislativou ministerstva vnitra a většina byla přijata. Z těch, které prošly, až na jeden, dokonce měly i všechny moji podporu, protože jsou vesměs racionální.

Já si dovolím stručně charakterizovat ty úpravy, které byly v tom zákoně schváleny. Takže popořadě.

V nové podobě toho zákona se ruší povinnost žadatelů o vstup do výběrového řízení, projít zdravotní prohlídkou, stačí čestné prohlášení, že vyšetření proběhne, v případě, že bude uchazeč vybrán. Čili doplní dodatečně. Nezatěžujeme tedy uchazeče touto povinností předčasně, když je stále ještě jenom kandidátem.

Dále je to možnost zúžení počtu uchazečů pro provedení ústního pohovoru skrze rozřazovací písemný test, čili jinými slovy, pakliže se o některou pozici uchází nadměrný počet uchazečů, je možno je snížit testem nebo předvybrat na skupinu 5, 10, se kterými teprve bude probíhat ústní pohovor.

Dále se také navrhuje podrobnější úprava konání výběrového řízení v náhradním termínu. A současně domněnka odstoupení od výběrového řízení při nedostavení se bez náležité omluvy. Čili toto jsou všechno věci, které proces přijímání komplikovalo a přitom je zjevné, že uchazeč už zájem nemá. Je to také prodloužení zkušební doby státního zaměstnance o dobu celodenních překážek ve službě nebo celodenní dovolené, čili o dny, kdy tu službu nevykonával. Dále náhrada nákladů státního zaměstnance na vykonání úřednické zkoušky, a sice paušální částkou. Dále je to možnost vedoucích zaměstnanců obou parlamentních kanceláří, čili například i našeho pana kancléře, jakož i kanceláře prezidenta ucházet se o vedoucí pozice ve státní službě, takže se zohledňuje praxe dosažené v těchto pozicích. Dále je to úprava vysílání tzv. národních expertů s jejich písemným souhlasem do orgánů nebo institucí EU, mezinárodní organizace, mírové nebo záchranné operace a nebo za účelem humanitární pomoci v zahraničí. Explicitní možnost využívat ve služebních průkazech kontaktní čip obsahující údaje sloužící např. ke vstupu do budov, dále je to stanovení minimální lhůty 10 dnů pro podávání přihlášek do výběrového řízení. Dále možnost obsazení služebního místa osobou v pracovním poměru, ale jen na dobu určitou obecně z důvodu, že státní zaměstnanec dočasně nevykonává službu po dobu delší než jeden kalendářní měsíc. Dále je to výjimka pro lékaře orgánu sociálního zabezpečení starší 70 let, kteří budou moci takto setrvat ve státní službě až do konce roku 2018. U tohoto se pozastavím, protože lékařská posudková služba je v docela kritickém stavu, lékaři jsou přestárlí a ubývá jich, takže věková hranice 70 let by znamenala další demolici v této službě. Zde sněmovna byla skoupá, protože požadavek jdou z Ministerstva práce a sociálních věcí byl, aby měli alespoň pět let na vyřešení tohoto problému, čili o další tři roky déle. Nicméně poslanci se rozhodli, že přimějí ministerstvo řešit problém urgentněji, a sice touto šibeniční lhůtou. Podporoval jsem tu delší, pro vaši informaci. Dále je to odpuštění povinnosti doplnit si vzdělání jakožto podmínku pro dodatečné přijetí do služebního poměru dosavadním zaměstnancům starším 50 let s více jak 20letou praxí. To jsem již zmiňoval v úvodu. Dále možnost dočasného obsazení služebního místa s výjimkou služebního místa představeného zaměstnancem v režimu zákoníku práce, nejdéle však na šest měsíců v případě ohrožení řádného výkonu působnosti služebního úřadu. Čili je možno sáhnout po zaměstnanci ve státní správě, nikoli ve státní službě. Podrobnější úprava zastupitelnosti služebních orgánů, možnost vedoucích služebního orgánu jmenovat svého zástupce a pověřit jej výkonem některých svých pravomocí, resp. nechat se jím zastupovat v době nepřítomnosti. To je jistě, jak všichni chápeme, důležité, a v zákoně ta možnost nebyla. Dále je to možnost zprostit státního zaměstnance výkonu služby rozhodnutím služebního orgánu na návrh kárné komise, bylo-li proti němu zahájeno kárné řízení pro důvodné podezření ze spáchání zvlášť závažného kárného provinění, pokud by jeho ponechání ve výkonu služby ohrožovalo řádný výkon služby nebo opatřování podkladů pro rozhodnutí v kárném řízení, a to až do skončení tohoto řízení. Další úprava, rozšíření okruhu právnických osob, ve kterých nesmí být státní zaměstnanec, kterého nevyslal služební orgán, členem řídicích nebo kontrolních orgánů, na všechny právnické osoby provozující podnikatelskou činnost. V současnosti jsou to jen obchodní korporace. Za současného zakotvení možnosti, aby zaměstnanec, který byl vyslán služebním orgánem, mohl za svou činnost pobírat omezenou odměnu. Dále možnost přiznat osobní příplatek státnímu zaměstnanci téže v souvislosti s jeho zařazením, převedením nebo jmenováním na jiné služební místo. A konečně vyloučení aplikace ustanovení zákona o řízení ve věcech služby, jakož i ustanovení správního řádu o správním řízení na rozhodování o platu při změně výše platového tarifu v důsledku změny nařízení vlády, o platu při zařazení zaměstnance do vyššího platového stupně v důsledku dosažení délky započitatelné praxe, a o odměně. To jsou ve velmi telegrafickém zhuštění všechny úpravy, které poslanci přidali do našeho návrhu. Všechny vesměs směřují k tomu, aby se výkon státní služby stal operativnější, aby pravidla pro její výkon byla rozumnější a mohlo to zkrátka lépe fungovat.

Znovu opakuji, že až na tu jednu drobnost jsem všechny tyto návrhy podporoval a myslím si, že je jedině dobře, že se tyto úpravy mohly připojit do našeho návrhu, který ve své podstatě byl jednoduchý. Pochopitelně z legislativního hlediska je třeba vytknout skutečnost, že tyto úpravy neproběhly formou nějakého vládního návrhu novely služebního zákona, ale myslím, že už jsme na to zvyklí, že prostě musíme hasit problémy. A některá ustanovení, dobře míněná v původním znění služebního zákona, fakticky bránila tomu, aby ta státní služba mohla být účinná a dostatečně flexibilní. Čili si myslím, že tuto výtku můžeme tomuto návrhu odpustit.

My se ovšem dostáváme do trošku jiné situace, a to z důvodu jiného návrhu zákona, je to návrh zákona o zahraniční službě. Jak již pan předseda v úvodu při změně programu částečně vysvětlil, bylo důležité, aby náš návrh byl projednán jako první, protože i v tom zákonu o zahraniční službě se vyskytuje § 67a v poněkud jiném znění. Po konzultaci s legislativou i s Ministerstvem vnitra si troufnu tvrdit, že tento drobný nedostatek není zásadní překážkou a neměl by způsobit vážné legislativní problémy, takže můžeme s čistým svědomím náš návrh schválit a případně i ten návrh zákona o zahraniční službě. Pan náměstek Postránecký odpovědný za výkon státní služby sedí na galerii a já ho tímto zdravím a děkuji mu za spolupráci. Mě mj. při projednávání na výborech upozornil, že ve sněmovně se v tuto chvíli vyskytuje návrh zákona o finanční kontrole. Je to sněmovní tisk 1002. A v něm bude možné ještě v průběhu projednávání v dolní komoře případně udělat některé úpravy, které by pro vyčištění či harmonizování těchto dvou tisků mohly prospět.

Tolik z mé strany. Dámy a pánové, na začátku jsem řekl, že uplynul rok. Byl bych rád, kdyby toto výročí mohlo posloužit, aby státní zaměstnanci v ohrožení mohli zítra slavit. Chci vás požádat o podporu tohoto návrhu.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal výbor pro zdravotnictví, sociální politiku, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 77/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Božena Sekaninová. Dále návrh zákona projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 77/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Radko Martínek. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavněprávní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 77/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Milé kolegyně, vážení kolegové, moje úloha je tuze jednoduchá, protože pan senátor Oberfalzer spojil úlohu předkladatele s úlohou zpravodaje. Opakoval bych se, kdybych vyzdvihoval ty nejpodstatnější změny a účel novely zákona. Snad jen upozornění, že to, co Senát před rokem sledoval, ten záměr, abychom pomohli lidem, jež neměli tu možnost a podle mínění ÚPV Senátu Parlamentu ČR to nebylo rovné, mají čas do 30. června letošního roku. Takže jedna z toho důvodu, že na schválení tohoto zákona čeká i zákon o zahraniční službě, ale hlavně abychom naplnili tu původní myšlenku, kterou pan senátor Oberfalzer před rokem měl. Tak pokud bychom měli tento návrh zákona vrátit do sněmovny, i když nevidím důvod, pak bychom ohrozili těch několik set zaměstnanců, jimž jsme chtěli pomoci.

Výtka ÚPV tady už byla přednesena panem navrhovatelem. Snad jen dovětek, ano, není to standardní podstup, ale někdy, jak se říká, zdravý selský rozum je cennější než nějaká daná pravidla. Poděkování panu náměstku ministra už tu zaznělo z úst pana navrhovatele, já se k tomu připojuji. Hlavně při zpracování toho senátního návrhu. A poděkování patří i panu doktoru Křížkovi za zpracování skutečně dobře té zprávy.

A mně už zbývá jen vás seznámit s usnesením ÚPV, který vám doporučuje přijmout návrh tohoto zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A zatím děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu a zaznamenávejte případné další návrhy. A zpravodajka výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, paní senátorka Božena Sekaninová, si přeje vystoupit. Prosím.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážené kolegyně, kolegové, výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se tímto návrhem zákona zabýval a doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, a ptám se, zdali si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, pan Radko Martínek. Je tomu tak, prosím o slovo, pane kolego.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Já bych také nerad zdržoval, takže znění usnesení našeho výboru je obdobné, tzn. že doporučujeme schválit projednaný návrh zákona ve znění postoupeného Poslaneckou sněmovnou. Nicméně na jednání našeho výboru se dostavil předseda ÚOHS, pan Rafaj, kde nás obsáhle informoval o stavu jím řízené organizace a požádal nás o pomoc. A proto po dohodě s předkladatelem máte na stole návrh doprovodného usnesení, kterým by měl vyzvat vládu k tomu, aby se zabývala stavem ÚOHS a řešila jeho problémy, protože před časem jsme tady strávili, myslím, poměrně hodnou dobu tím, kdy jsme se zabývali zákonem o zadávání veřejných zakázek. Ale pokud úřad nebude mít dostatek úředníků, aby mohl vykonávat tu práci, kterou jsme mu chtěli ulehčit, nevím, jestli se nám to tedy podařilo, ale v každém případě momentálně ten stav je docela uspokojivý ve vyřizování těch jednotlivých podání a byl bych nerad, abychom se zase dostali do doby, která byla nedávno minulá, že jsme museli čekat nebo resp. ne my, ale ti, kterých se to týkalo, řadu měsíců, než na ně došlo. Děkuji mockrát. To bych pak učinil v podrobné rozpravě.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře, děkuji vám, pane senátore. A nyní se táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, takže otevírám obecnou rozpravu, do které se, jak vidím, nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu tedy uzavírám. Pan zpravodaj.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Já jenom z technického hlediska, poprosil bych pana senátora Martínka, aby to doprovodné usnesení načetl ještě v rámci obecné rozpravy, protože to podle legislativy nepřísluší podrobné rozpravě.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, já si také myslím, že to není podrobná rozprava. My ho máme na stolech, takže pane senátore, pojďte nám ho, prosím, přečíst v rámci obecné rozpravy tak, jak bylo řečeno. Děkuji.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Ona totiž podrobná rozprava s největší pravděpodobností nebude. A já to stejně musím načíst, takže to načtu. Dojde ke drobné změně po dohodě s organizačním odborem a legislativou. Takže usnesení Senátu ze 6. schůze konané dne 19. dubna 2017 přijaté v souvislosti s projednáváním návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 234/2014 Sb., O státní službě ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 77). Senát 1) apeluje na vládu ČR, aby věnovala pozornost situaci na ÚOHS, která se z důvodu délky výběrových řízení a z důvodu nastavení výše platových tarifů dlouhodobě potýká s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků a vysokou fluktuací. Tato situace může vést k postupnému prodlužování přezkumného procesu v oblasti veřejných zakázek a dohledu nad hospodářskou soutěží. Státním zaměstnancům, kteří jsou zodpovědní za přezkum veřejných zakázek v ČR, není schopen ÚOHS nabídnout odpovídající ocenění a na trhu práce se stává nekonkurenceschopným. 2) apeluje proto, aby se vláda ČR touto problematikou zabývala, aby mohl ÚOHS co nejefektivněji vykonávat povinnosti uložené zákonem. A 3) pověřuje předsedu Senátu, aby to usnesení zaslal předsedovi vlády.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. A tímto je tedy obecná rozprava uzavřena. Nikdo se do ní dál nehlásil, takže já poprosím pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Já bych chtěl jen stručně poděkovat všem výborům za velmi věcné a vstřícné projednávání. Předložený návrh usnesení podporuji, byl jsem u vystoupení pana předsedy Rafaje a všem těm důvodům rozumím, uznávám je a jsou velice vážné a naléhavé. Věřme, že vláda toto usnesení vezme v úvahu. A abych potom už nezdržoval, tak mi dovolte předem na základě mého tušení vám poděkovat za podporu tohoto návrhu a za možnost vyřídit tento dobrý vzkaz těm, kteří zajišťují službu státu, všem občanům. A možná že by úřady, na kterých pracují, byly vážně rozkolísány, kdybychom toto neschválili. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane navrhovateli. Ptám se ještě zpravodajů, jestli se chtějí vyjádřit? Paní zpravodajka zdravotnictví a sociálního výboru? Ne, nechce se asi vyjádřit. Takže pane garanční zpravodaji, chce se vyjádřit? Garanční zpravodaj, je to na vás.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji. Pro hlasování budeme hlasovat tedy nejprve o znění novely zákona a potom o doprovodném usnesení. A snad jen poznámka, pan senátor Oberfalzer má tušení pravděpodobně motivované i sněmovnou. A ta informace tady nezazněla, že ze 169 přítomných poslanců 162 bylo pro to. Věříme, že ten náš úmysl pomoci bude dotažen až do konce. A i já souhlasím coby zpravodaj s tím doprovodným usnesením.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore. Já si vás dovolím pozvat k hlasování.

Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Je přítomno 75 senátorek a senátorů. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru.

Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 7 se ze 75 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 38 pro vyslovilo 64, proti nebyl nikdo, návrh byl tedy přijat.

A teď budeme ještě hlasovat o doprovodném usnesení, už bez znělky. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro toto doprovodné usnesení, prosím, stiskněte tlačítko ANO a ruku nahoru. A kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 8 se ze 75 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 38 pro vyslovilo 65, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Já teď doopravdy děkuji. A ještě jsem zapomněl poděkovat za významnou pomoc panu zpravodaji Nenutilovi, která byla nejen ve zpravodajství, ale i ve spolutvorbě toho návrhu a jeho prezentace ve sněmovně. Takže poděkování i jemu.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A tak to má být. A naše schůze pokračuje.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona o zahraniční službě a o změně některých zákonů (zákon o zahraniční službě)

Tisk č. 84

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 84. Návrh zákona uvede ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. Pane ministře, vítejte po čase v Senátu a mikrofon je váš.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Děkuji a přeji vám dobré poledne. Všiml jsem si, že jste se zrovna zabývali zákonem o státní službě a jeho úpravami, takže na to plynule navážu s tím, že bych vaši pozornost připoutal k zákonu o zahraniční službě, který souvisí se zákonem ve státní službě a dává k němu jakýsi další zvláštní zákon, kterým by se poprvé v historii ČR a vůbec Československa upravila zahraniční služba. Vím, že jste mezitím už projednali tento návrh zákona na výborech a podle informací, které mám, tak tam vlastně nedošlo k žádným zvláštním diskusím, které by nějakým způsobem zpochybňovaly zásadně nějaké části toho zákona. Takže můj dojem je, že tedy proběhla ta rozprava poměrně příznivě vůči té předloze. A já doufám, že i tady v Senátu se podaří odhlasovat, protože jsem přesvědčen, že pro zahraniční službu je to docela mimořádná věc, pokud se to takto podaří v obou komorách schválit. A zdá se mi, že na tom je poměrně slušná shoda, tak věřím, že to dnešní hlasování v Senátu potvrdí.

Já se už nebudu vracet k detailům toho zákona ani k tomu smyslu, protože si myslím, že to bylo vysvětleno opakovaně. A podle těch reakcí ve vašich výborech mi připadá, že nemá smysl se k těm základním principům vracet. Takže je to tady poměrně jasné. Nechci tím zbytečně zdržovat a myslím si, že můžeme o tomto zákonu tady rozhodnout.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavněprávní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 84/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Větrovský. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Usnesení máte jako senátní tisk č. 84/1. Zpravodajem výboru je pan senátor František Bublan, kterého prosím, aby nás seznámil se svou zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor František Bublan:  Děkuji, paní místopředsedkyně, za slovo. Dovolte mi, abych možná trošku seznámil ostatní členy Senátu s obsahem tohoto zákona, protože pouze dva výbory projednaly tento návrh, takže ne všichni s tím možná byli dostatečně seznámeni. On je to skutečně zákon, který je koncipován jako lex specialis k tomu zákonu o státní službě. My jsme tady v loňském roce projednávali novelu zákona o státní službě, jestli si na to vzpomínáte, která upravovala postavení státních zaměstnanců pracujících v zahraniční službě po skončení jejich misí. A úpravu postavení jejich rodinných příslušníků. A už v té době bylo slíbeno, že bude předložen skutečně speciální zákon, který bude určovat a vymezovat postavení pracovníků, kteří jsou vysíláni do zahraniční, aby hájili zájmy ČR. A to se také stalo. A ten zákon, pokud jste se s ním mohli seznámit, skutečně vymezuje takové ty základní pojmy, definuje zásady, s jakými má být vykonávána zahraniční služba. A je tam zdůrazněna třeba věrnost ČR, profesionalita těch lidí, zásada nedělitelnosti a další důležité pojmy. A je tam upraveno postavení zastupitelských úřadů, ať už je to velvyslanectví, stálé mise, zvláštní mise, konzulární úřady, styčné úřady. Dokonce u těch úřadů je stanoven okruh jejich činnosti, co mají dělat nebo co by dělat neměly, takže je to velmi podrobný a speciální zákon. Rozpracovává také služební a pracovněprávní vztahy v souvislosti s výkonem zahraniční služby, upravuje práva a povinnosti diplomatických a administrativních pracovníků.

K tomu legislativnímu procesu, ten byl poměrně rychlý, protože vláda měla zájem na tom, aby tento zákon prošel co nejrychleji a co nejhladčeji. Byl předložen vládou do sněmovny 15. prosince 2016, 3. března 2017 jej sněmovna schválila, a to celkem hladce. Ze 149 poslanců bylo 130 pro, nikdo nebyl proti. Už to tady zaznělo i při předchozím bodu, že by mohlo dojít k určité kolizi se zákonem o státní službě, čemuž jsme zabránili tím, že jsme přehodili projednávání těchto zákonů, protože zákon o zahraniční službě předpokládá, že novela zákona o státní službě bude v tom znění, jak byla předložena, že bude schválena. Takže to skutečně nastalo a já si myslím, že už by k žádné kolizi dojít nemělo, pokud návrh zákona schválíme tak, jak je předložen.

Zákon je dle mého soudu zpracován velmi precizně, skutečně jde do všech možných detailů a myslím si, potřebný je. Nakonec to vidíme při těch našich zahraničních cestách, že lidé, kteří pracují v zahraniční službě potřebují mít větší jistotu a možná i určité noty pro svou službu.

Návrhem zákona se zabýval výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své 5. schůzi konané 12. dubna a přijal usnesení, kde doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru, pan senátor Jaroslav Větrovský? Je tomu tak, prosím, pane senátore, i vy máte slovo.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Já jenom chci říci, že ústavně-právní výbor doporučil návrh zákona schválit v předloženém znění. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane kolego, a táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, takže nyní otevírám obecnou rozpravu. Do které se nikdo nehlásí, takže to bude asi opravdu tak snadné, jak avizoval pan ministr. Nevím, jestli se chcete, pane ministře, vyjádřit? Není k čemu. Pane zpravodaji, můžeme hlasovat tak, jak bylo avizováno, vše zaznělo, jak zaznít mělo. Takže já si vás dovolím svolat.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 74 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 38. Já vám dám ještě prostor chviličku...

A přistoupíme k hlasování. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem zákona, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. A kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Návrh byl přijat. Kvorum 38, pro 66, proti nikdo.

Takže ukončuji projednávání tohoto bodu a děkuji a myslím si, že naši zástupci a jejich rodinní příslušníci v cizině to jistě ocení.

Naše schůze pokračuje bodem, kterým je

 

Sdělení Komise Právo EU: lepší výsledky díky lepšímu uplatňování

Tisk EU č. J 030/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk J 030/11 a J 030/11/01. Prosím opět pana ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Tak děkuji, paní místopředsedkyně, dámy a pánové, já se vás alespoň stručně pokusím seznámit s výsledky jednání Evropské rady, která se konala 9. a 10. března tohoto roku.

Před tímto jednáním se také konala pravidelná schůzka zemí Visegrádu. Já si myslím, že pokud jde o to jednání, tak nejvíc viditelné a co asi i vyvolalo největší debaty, bylo rozhodování o volbě předsedy Evropské rady. (Pan ministr byl přerušen z pléna z důvodu přeskočení bodu.)

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Aha, teď ještě není Evropská rada?

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ne, ta je následující bod.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Omlouvám se vám. I na Evropskou radu dojde.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Za chvilku, takže já to začnu ještě jednou. A teď si vezmu jiný bod. Pokud se nepletu, abych to nespletl, tak se jedná o ten právní předpis?

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Ano. Takže, vážení kolegové, pokusil bych se pootočit vaši pozornost ještě jiným směrem.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Je to, pane ministře, J 030/11. Sdělení Komise Právo EU, lepší výsledky díky lepšímu uplatňování. Těch bodů tady má dneska pan ministr hodně, takže my to chápeme, že, kolegové? Mezitím tady vítáme mladé studenti, kteří se přišli podívat, jak pracuje Horní komora parlamentu. Takže, vítáme vás, studenti, přejeme pěkný aktivní zážitek. Tak prosím, pane ministře.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Tak jenom mě teď sledujte, aby to bylo přesně, o co jde. Je to Právo EU: lepší výsledky?

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Děkuji, takže ještě jednou se pokusím zase pootočit vaši pozornost, tentokrát tedy ke Sdělení Evropské komise. Je to tedy Sdělení o uplatňování práva EU, jedná se o rámcovou pozici, kterou jsme k tomu vypracovali jako Ministerstvo zahraniční ve spolupráci s Úřadem vlády. Sdělení bylo vydáno v lednu 1917. Ono by mělo odrážet motto, které se proklamuje – být větší a ambicióznější v těch významnějších věcech, a naopak být menší a skromnější ve věcech méně významných. A tento princip by se měl aplikovat i na Právo EU. A díky tomu se toto sdělení snaží upravit některé věci, aby to bylo v duchu té teze – buďme ambicióznější v zásadních věcech, a naopak buďme skromnější ve věcech, které tak významné nejsou.

A v rámci tohoto opatření se pokouší Komise nastavit takovou jakousi prioritizaci v těch řízeních o porušení smlouvy. Především Komise by se chtěla zabývat systémovými nedostatky při aplikaci práva EU a měla by vymizet řízení, která jsou založena základě čistě individuálních stížností, která jsou řešena jiným způsobem. Což si myslím, že je v zásadě princip, který my vítáme, protože to věci zjednodušuje. Myslím si, že nelze nic namítat proti upozornění Komise na rizika takzvaného Gold-platingu, Zlatého talířku, což je taková právní úprava. Ona by měla zabránit tomu Gold-platingu, tomu, že si některá komise pod záminkou, že zavádí nějaká opatření, vlastně udělá víc, než by měla. Využije to k tomu, že jde ještě dál, než je stanovisko Komise. A tohle je také princip, nebo nešvar, kterému by Komise také chtěla čelit. To znamená, že tady je také snaha, aby si členské státy v legislativní praxi uchovaly v nejnutnějších případech, kdy už nelze jinak. To znamená, abychom – ještě bych to řekl jednodušeji – jde o to, že někdo je papežštější než papež. Což vlastně je také špatně. Komise nemá zájem na tom, aby se její činnost promítala způsobem zásadnějším, tvrdším, než je skutečný úmysl. Proto i tohle je snaha čelit těmto tendencím, kdy některé země by se chtěly chovat, že jsou papežštější než papež.

Pokud se tento trend projevuje, tak my to podporujeme. Jsou tam ale i věci, které možná nejsou tak dramatické, ale jsou to přece jenom dvě významné změny v těch procesech, u kterých máme určité odůvodněné obavy. Jestli skutečně budou sloužit tomu proklamovanému účelu, o kterém jsem tady mluvil v úvodu, že být ambicióznější v těch zásadních věcech a skromnější v těch méně významných. A ty dvě věci, vůči kterým určité výhrady máme, a které tady zmíním, to je jednak to oslabení systému, kterému se říká EU Pilot, což je jakási raná neformální fáze předcházející řízení o porušení smlouvy, která doposud v podstatě automaticky předcházela věcným řízením o porušení smlouvy. A ona se podle nás za těch osm let, kdy se používala, osvědčila. To, že Komise nyní říká, že by od té praxe chtěla upustit a chtěla by takovou tu ranou fázi zahajovat pouze tehdy, pokud by výslovně byla přesvědčena o jejím smyslu, tak to si myslíme, že ve svých důsledcích by mohlo vést k tomu, že pokud by se ten EU Pilot takto vyloučil, nebo vyřadil, tak by to mohlo vést k tomu, že naroste počet řízení o porušení smlouvy v budoucnosti. A to by pak samozřejmě mělo ještě větší publicitu, že na ta fáze EU Pilot, která se tomu snažila předcházet.

Takže tohle je věc, která nám připadá sporná. A tím dalším problematickým aspektem je plánované zpřísnění sankcí v řízení u tzv. nenotifikačních infringementech. To znamená, to je to, když země neohlásí, že transponuje určitá opatření, a proto se s ní zahajují ty nenotifikační infringementy. V současnosti totiž členské státy mohou z tohoto typu řízení o porušení smlouvy často vyváznout bez finanční sankce, pokud oznámily transpoziční opatření do vynesení rozsudku Soudního dvora. To napříště nebude možné, neboť Komise bude nově v žalobě navrhovat též paušální částku, kterou je možné uložit i zpětně za dobu porušování před vynesením rozsudku. Ale pro ČR jako členského státu z toho plyne, že bude třeba ještě více dbát na ty včasné transpozice, abychom nemuseli čelit případným finančním sankcím. A zároveň bude důležité, aby členské státy při přípravě unijních předpisů v rámci Rady trvaly na delších transpozičních lhůtách.

Takže my činíme v koordinaci s ostatními státy aktivní kroky, abychom přesvědčili Komisi, aby zvážila některé uvedené změny, jako třeba tyto dvě, které jsem tady zmínil.

Nebo aby se alespoň zmírnily jejich dopady. Protože ono bude velice nutné, aby orgány moci výkonné a zákonodárné vzájemně spolupracovaly na co nejrychlejším schválení předpisů, u kterých právě hrozí prodlení z hlediska transpozice. To teď právě před tím, že jsou volby, tak je to docela akutní problém, protože budeme muset hlídat to, aby nám něco neuteklo, abychom se nedostali do toho infringementového řízení. Tohle je věc, která nám připadá, že se nás docela týká, proto tyto úpravy vnímáme trochu, že jsou pro nás rizikové a nemusí být příjemné.

Takže tolik je stanovisko k tomu sdělení Evropské komise, které má nějakým způsobem zlepšit výsledky uplatňování práva EU. V zásadě bych to shrnul, že řadu těch věcí pokládáme za efektivní, dobře vymyšlených, a tady ty dvě výhrady uplatňujeme obecně. Ty jsem vám řekl, které nám připadá, že jsou pro nás problém a budeme se snažit tomu nějak čelit.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. A přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. J 030/11/02. Zpravodajem výboru byl pak pan senátor Václav Hampl, který je dnes omluven, a zastoupí ho pan senátor Luděk Jeništa. Pane senátore, prosím vás o zpravodajskou zprávu.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji, vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně, kolegové. Věci, které jsem tu chtěl říkat, již řekl pan ministr, takže já se budu víceméně soustředit na doporučení, které vzešlo z našeho výboru. To doporučení je v souladu s pozicí vlády, rovněž tam oceňujeme některé věci, co se týče dialogů a samozřejmě v bodě II upozorňujeme na rizika a vyjadřujeme tam rovněž nesouhlas právě s tím avizovaným omezováním využívání systému EU Pilot ze strany Komise. Protože jsou tam opravdu jednak obavy z vyšších a rychlejších sankcí, ale zároveň – jak tady říkal pan ministr – za těch posledních 8 let se tento systém těch raných fází řízení poměrně velmi uplatňoval a byl pro nás dobrý. Rovněž tam máme v usnesení také věc, která se týká zpřísnění sankcí paušálních finančních pokut již před vydáním rozsudku.

V závěru toho našeho doporučení rovněž upozorňujeme na riziko Gold-platingu, což je věc, kdy při implementaci právních aktů EU se do směrnice, nebo do zákona dostávají více zatěžující podmínky, než jaké požaduje Právo EU. Což se u nás samozřejmě často stává a je to i věcí časté kritiky. Takže, jak už jsem řekl, doporučení, nebo usnesení, které doporučujeme schválit, je v souladu s pozicí vlády a já vás žádám o jeho schválení. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Kolegyně, kolegové, otevírám rozpravu k tomuto bodu. Hlásí se někdo do rozpravy? Není tomu tak, takže ji uzavírám. Předpokládám, že se tedy nemáme k čemu vyjádřit, my budeme brát pouze na vědomí. Takže si vás dovoluji svolat k tomuto hlasování. Pardon, ano? Tak ještě jednou, pane zpravodaji.

Senátor Luděk Jeništa:  Budeme schvalovat usnesení výboru pro záležitosti EU, jak jsem tady avizoval, k tomu senátnímu tisku.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře, takže budeme hlasovat o návrhu tak, jak nám řekl pan senátor Luděk Jeništa. Svolám vás.

Budeme hlasovat tak, jak nám přednesl pan senátor Luděk Jeništa. V sále je přítomno 69 senátorek, senátorů, potřebný počet pro přijetí je 35.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. A kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE.

Návrh usnesení byl přijat. Pro se vyslovilo 51, proti byl 1, kvorum 35.

Děkuji předkladateli i zpravodaji a ukončuji projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

 

Závěry ze zasedání Evropské rady, které se konalo ve dnech 9. a 10. března 2017

Tisk č. 74

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 74. S informací nás seznámí ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek, který zastoupí předsedu vlády Bohuslava Sobotku. Pane ministře, máte slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Já děkuji, paní místopředsedkyně. Tak dneska jsem vám už jednou vnutil tu Zprávu z Evropské rady, a musel jsem tedy trpělivě počkat. Teď se o to pokusím podruhé. Je to tedy znovu to, co jsem už tady načal. Je to informace o jednání Evropské rady, která se konala 9. a 10. března. A já už jsem tady dnes zmínil jednou, že to, co bylo takovým viditelným bodem, bylo rozhodování a volba předsedy Evropské rady. A vy si asi pamatujete, že Česká republika, podobně jako dalších 26 států, podpořila Donalda Tuska, který byl zvolen na další období jako předseda Evropské rady. Vy asi si vzpomínáte, že kolem toho se vedla určitá debata. Především proto, že jeden z našich partnerů Visegrádu – Polsko – vlastně nakonec bylo jediným členským státem, který se postavil proti jeho zvolení. Ale nakonec se ukázalo, že to byl ojedinělý názor, že většina, nebo vlastně všichni ostatní členové volbu Donalda Tuska na další období podpořili. Je to pro nás samozřejmě trochu mrzuté, že jsme nedokázali na půdě Visegrádu vytvořit jeden postoj, nebo se shodnout v téhle věci, protože ona je docela důležitá a zásadní. Nicméně to bylo obtížné, téměř nemožné.

Já sám jsem jednal s polskými partnery o tom a mohu tady sám podat svědectví, že to byla velmi obtížná debata. My jsme argumentovali tím, že předseda Evropské rady byl v tom období ten, kdo nám poměrně dost rozuměl a dokázal formulovat věci i ve sporných věcech tak, že nám to bylo blízké a pomáhalo nám to v té evropské debatě. Vy si asi všichni pamatujete, že to bylo např. uprostřed migrační krize, kde předseda Donald Tusk docela i z mého pohledu výstižně formuloval to, co my jsme měli na srdci a co za nás nikdo v Evropě tak často nezvedal. Takže my jsme to ocenili. Já jsem o tom jednal třeba i s Maďary a ti také řekli, že za to období, co byl Donald Tusk předsedou, měli několik věcí, za které mu byli docela vděční. Takže i když zpočátku pan Viktor Orbán říkal, že je pro něho problém podpořit někoho, kdo nemá podporu vlastní země, tak nakonec Maďaři nehlasovali proti Tuskovi. A také ho podpořili.

A ten důvod je právě, co vám říkám, že i Maďaři mi potvrdili konkrétně několik bodů, u kterých mi řekli, že Tusk jim pomohl a dokázal prosazovat ty věci tak, jak jsme s ním domluvili. Ale to je stejná zkušenost, kterou máme my jako Česká republika. Takže já jsem se vlastně tyto argumenty právě snažil přenést a přednést také našim polským kolegům, abychom se v tomto sjednotili.

Hlavně jsem měl nejsilnější argument, že pokud nebude Donald Tusk zvolen, tak jsem pokládal za prakticky jisté, že předseda Evropské rady nebude už z těch zemí střední a východní Evropy. A my vlastně své geografické zastoupení v té roli ztratíme, což jsem pokládal za chybu a něco, co by mi připadalo, že by bylo naše skoro selhání. Nicméně ani tento argument, že přijdeme o tu pozici střední a východní Evropa, na polské kolegy neplatil, protože oni mi jednoduše řekli, že oni ho nepokládají za svého reprezentanta. A tím pádem se neděsí toho, že o něj přijdou. Takhle jednoduše.

Ale jenom vám tady naznačuji, že z toho není radost, že jsme se neshodli. A nakonec to dopadlo tedy tak, že se to na Evropské radě rozhodlo, což bylo velmi důležité, protože pokud by se to nerozhodlo na této Evropské radě, tak se domnívám, že by se otevřel prostor pro další nominace a nastal by ten scénář, který zmiňuji, že by střední a východní Evropa o svého nominanta přišla. Takže to bylo velmi dobře, že Evropská rada rozhodla, že to neodložila a že jsme to nakonec těmi všemi hlasy proti Polsku odhlasovali. Já si myslím, že tohle je pro nás vlastně teď v této chvíli dobrá zpráva. Samozřejmě je to komplikace z hlediska Polska, protože ti byli samozřejmě s vývojem hrubě nespokojeni. A vypadalo to dokonce v jednu dobu, že se tam objevily hrozby, že by Polsko mohlo blokovat rozhodování Rady v dalších těch. Ale já se domnívám, že tahle věc se už trochu uklidnila a že v této chvíli si, věřím, i Polsko uvědomuje, že je třeba tu situaci zklidnit a postupovat konstruktivněji do budoucna.

Takže tohle se podařilo, tahle krize byla zažehnána. Protože v případě, že by se to podle mě nevyvinulo takto, tak si myslím, že hrozila docela vážná institucionální krize v Evropě. Takže tohle vypadá jako nenápadná zpráva – zvolili jsme Donalda Tuska, ale myslím si, že to byl docela zásadní počin.

Evropská rada se zabývala také hospodářskými otázkami. To není zas tak teď chmurné téma, protože asi všichni pozorujete, že hospodářský vývoj, skoro by se dalo říct na všech kontinentech, je pozitivní. Což je už po mnoha letech poprvé, že je příznivý hospodářský vývoj na všech kontinentech světa. Což samozřejmě potom má synergický efekt a má to poměrně velmi slušný a stabilizující vliv na světové hospodářství. Takže když tady říkám, že Evropská rada pozitivně zhodnotila ten pozitivní hospodářský vývoj v Evropě, tak je to pro nás docela zásadní zpráva. Protože stabilita i celé Evropy se dost odvíjí od stability hospodářské. I když nemáme nějaký dramatický růst, tak máme slušný růst a podílíme se na tom celosvětovém růstu, který v této chvíli opravdu zažívá naprosto mimořádně pozitivní okamžik, který jsme už dlouho neměli, že by všechny kontinenty rostly. To už tady opravdu dlouho nebylo. Snad si můžeme říci, ve světě, kdy nám občas připadá, že se dějí samé apokalyptické věci, že tohle je zásadní a velmi významná a dobrá zpráva nejenom pro Evropu. Dává nám šanci, podle mě, se pohybovat kupředu a hledat rozumná řešení, protože ten základ, ta ekonomika jakžtakž slušně, jak je vidět, funguje.

Takže to si myslím, že je jasné, že tohle bylo také pozitivně zmíněno. Ale důležité je, že vláda ČR společně s dalšími státy V4 podpořila na úrovni Evropské rady, ona otevřela téma dvojí kvality potravin na vnitřním trhu EU. A to jste také asi sledovali, tak to jenom připomínám. Jenom řeknu, že Evropská rada přivítala rozhodnutí Evropské komise se aktivně tou problematikou zabývat, takže to bylo tam i posvěceno, že to vlastně není normální, pokud existuje takový dysbalanc a existují různé sorty a různé kvality pro různé země v Evropě. Že se k tomu takto vlastně Evropská rada přihlásila, že tento stav je špatný a že je třeba s tím něco dělat.

Já si myslím, že s tím něco musí dělat členské země. I my máme ve svých rukách nástroje, ale je dobře, že i na půdě evropské bylo přijato rozhodnutí, že je to problém i Evropy. Že i Evropská komise má hledat nástroje, jak tuhle situaci dovést do nějakého... Mluvíme pořád o kohezi a konvergenci, tak vlastně tohle je součástí těch procesů. To, aby platilo, že kvalita potravin je stejná ve všech evropských státech. V tom ta jednoty myslím je namístě, ji žádat. Takže si myslím, že tohle bylo taky důležité, že se to podařilo prosadit a že se Evropa k tomu přihlásila.

Pak kromě kvality potravin bych ještě zmínil, že se tématem Evropské rady stala také bezpečnost EU. Tam se hodnotil ten poslední vývoj, spolupráce v oblasti obranné a bezpečnostní politiky EU. To je také naše priorita, proto my jsme tohle téma vítali, že se otevřelo. A chtěl bych připomenout, že v té debatě o budoucnosti EU bylo právě vyhlášeno, že se bude konat několik konferencí. A právě ta bezpečnostní se má konat v Praze, tak to tady připomínám. 9. června v Praze. Měl by přicestovat také předseda Komise Jean-Claude Juncker a komisařka Bieńkowska, a předpokládám, že také celá řada dalších ministrů a představitelů států. Takže 9. června by se Praha měla stát místem, kde se o otázkách bezpečnosti Evropy, EU bude mluvit v Praze. Což je také vlastně oficiální věc, to je věc, na které je dohoda, že Praha bude místem, kde se budeme věnovat v Evropě tomuto tématu.

Dále bych zmínil, že se Evropská rada zabývala migrací. I když zejména k těm vnějším aspektům, to znamená situaci v Libyi a podporou Libye a dalších partnerů Severní Afriky, Rada konstatovala, že je třeba sledovat vývoj na migračních trasách. A zároveň pokračuje práce na společném azylovém systému, nebo spíš na jeho reformě. To teď probíhá pod maltským předsednictvím na expertní úrovni. Mohu vám ale sdělit, že ta jednání v této chvíli výrazně nekráčejí kupředu. Především proto, že tam je dost velká neshoda názorů, jichž jsme my součástí. Protože asi všichni dobře víte a sledujete, že Česká republika nesouhlasí s tím principem povinného kvótování a zavádění povinného množství migrantů přijímaných do jednotlivých členských států. A tohle je problém pořád a na tom ta jednání váznou. Takže vám to takto sděluji.

Evropská rada se věnovala také západnímu Balkánu. To je také důležité, že se tomu věnovali, protože ta situace tam je vážná. A já jsem rád, že Evropská rada potvrdila evropskou perspektivu v zemích západního Balkánu a že je upozornila na ten závazek podporovat země západního Balkánu ve stabilizaci v provádění reforem a věnovat se jim. Takže jsem rád, že alespoň takto to Evropská rada zkonstatovala.

A poslední bod bych zmínil, který byl na Evropské radě, to byl Úřad evropského veřejného žalobce. Tam ale Evropská rada konstatovala, že na to nepanuje mezi členskými státy jednomyslnost. Stále, a já to tady zmiňuji proto, že vím, že český Senát si stále drží výhradu vůči tomu návrhu zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. A máme na to jiný názor jako vláda než právě Senát, takže právě proto vás také informuji o tom, že Evropská rada tady, jak už jsem řekl, konstatovala, že shoda na zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce stále nepanuje. Tedy zájem o účast na posílené spolupráci v této oblasti indikovalo 16 členských států včetně České republiky. A v této chvíli, co se stalo, je spíš formální krok a je tu spíš možnost zahájit jednání o případné posílené spolupráci v této oblasti. Takže to je také věc, které jste se asi tady v Senátu věnovali, takže tolik názor Evropské rady a závěr z ní k této poslední věci, kterou tady zmiňuji, a doufám, že jsem všechny významné věci tady přednesl.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím, opět zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Informaci projednal výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení , jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 74/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl. Je omluven a zastoupí ho opět pan senátor Luděk Jeništa, kterému nyní uděluji slovo.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já tady řeknu několik vět, které se budou týkat návrhu našeho usnesení.

Evropská rada pozitivně zhodnotila aktuální hospodářský vývoj v Evropě. Vyzvala rovněž k prodloužení fungování Evropského fondu pro strategické investice. Pokud jde o migraci, tak vyzvala k pokračování podpory Libye a dalších partnerů regionů severní Afriky a zdůraznila potřebu sledovat vývoj na ostatních migračních trasách. Zdůraznila rovněž význam návratové politiky, vyzvala radu k rychlému projednání revidovaného akčního plánu v oblasti navracení, potvrdila evropskou perspektivu zemí západního Balkánu, atd. Česká republika plně podpořila obsah závěrů předsedy Evropské rady. Všimněte si, že říkám závěrů předsedy Evropské rady, nikoliv závěrů Evropské rady, protože jak už tady pan ministr říkal, Polsko odmítlo podpořit závěry, takže výstupem toho jednání byly tzv. závěry předsedy Evropské rady a ostatní země kromě Polska samozřejmě se na těch závěrech shodly. Přesně ty věci, které jsem teď říkal, jsou obsaženy i v návrhu usnesení našeho výboru a více méně nebudu je tady opakovat. Jenom bych se ještě zmínil o tom, že tam oceňujeme posílenou spolupráci EU se Severoatlantickou aliancí, a to z důvodu samozřejmě posílení obrany a bezpečnosti kontinentu, což tady nepadlo. Jinak jsou tam věci, o kterých tady mluvil pan ministr, a proto vás žádám o podporu návrhu našeho usnesení. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore a zaujměte i vy místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Jako první se do ni hlásí pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové a kolegyně. Chtěl bych zareagovat do jisté míry na tu úvodní část zprávy, kterou tady pan ministr Zaorálek přednesl, která se týkala opakované volby předsedy Evropské rady. Zaznělo tady, že s volbou Donalda Tuska mělo problém Polsko, coby i náš partner ve Visegrádské skupině, že to bylo i nemilé pro vnitřní komunikaci. Chtěl bych tady říci, že samozřejmě je velmi nešťastné, pokud Poláci si řeší tímto způsobem své vnitropolitické střety na evropské úrovni, že to zatěžuje celou evropskou spolupráci. Ale myslím si, že tady je namístě i širší úvaha, protože jsou nějaké těžkosti ve visegrádské spolupráci v rámci naší koordinace nebo přípravy před evropskými jednáními. Myslím si, že ona je dnes značně problematická i sama idea visegrádské spolupráce. Nechci nijak zpochybňovat potřebu jednat se všemi partnery, kteří jsou naši sousedi nebo jsou v naší blízkosti. Jednat se má se všemi, ale taková spolupráce by neměla ohrožovat naši schopnost jednat s ostatními členy EU. A já dnes považuji velmi sporné hlásit se k nějakým sdíleným hodnotám s Orbánovým Maďarskem nebo s Kačinského Polskem. Ať už z hlediska – řeknu to mírně – malého respektu principům právního státu v případě Viktora Orbána dokonce otevřeného odmítání evropského liberálně-demokratického konceptu fungování státu v případě Polska, např. nerespektování nezávislosti Ústavního soudu, znemožňování jeho řádného fungování, nerespektu k jeho rozhodnutím. A myslím si, že to jsou hodnoty, které nesdílíme, nebo já alespoň doufám, že je stále ještě nesdílíme, a musím říct, že visegrádská spolupráce vede i k tomu, že nám velmi zužuje prostor pro jednání s dalšími evropskými partnery. Stejně tak jsou našimi sousedi Rakušané, Němci, myslím si, že některé věci sdílíme mnohem více s jinými evropskými státy. Ta zmíněná ochrana právního státu si myslím, že je vyjádřena i v primárním právu a všechny členské země se k ní přihlásily. Vím, že tady otevírám velmi těžké téma pro pana ministra Zaorálka, ale myslím si, že je čas na to vést takovouto úvahu. Neříkám, že se nemáme bavit v rámci tzv. Visegrádu, ale doopravdy některé události v zemích jako je Polsko nebo Maďarsko, z poslední doby například zásah maďarského parlamentu proti nezávislým vzdělávacím institucím. Byla by toho celá řada. To doopravdy nejsou naše společné hodnoty. Byl bych velmi nerad, aby se naši další partneři díky visegrádské spolupráci na Českou republiku koukali stejnou optikou jako na Polsko a na Maďarsko. Takže to, že to byla určitá mrzutost, opětovná volba Donalda Tuska ve vztahu k Polsku mě až tak nemrzí, resp. nepřekvapuje a myslím si, že těch mrzutostí tady je podstatně více a jsou ještě podstatně zásadnější než tato jedna personální záležitost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak. Rozpravu uzavírám. Pane ministře, chcete se vyjádřit k jedinému bodu rozpravy?

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Ano. Možná jen na to zareaguji. Je to otázka Visegrádu. Víte, že je to součást programového prohlášení vlády, ale i konceptu zahraniční politiky. Máme to na prvním místě. Dobrá politika sousedská. Stojíme velice také díky historickým zkušenostem o to, abychom byli dobrými sousedy a stojíme o to, abychom byli schopni společně řešit ty problémy třeba i tehdy, když máme na věci jiný názor. V tom si myslím, že Visegrád sehrála a sehrává obrovskou roli. Visegrád nás nenutí k tomu, abychom budovali konsensus, když se ukáže, že máme jiný přístup. To je hledání toho, ve kterých věcech jsme schopni postupovat společně. To znamená i to, že jsme se třeba neshodli v případě volby předsedy Evropské rady, tak to neznamená konec naší schopnosti komunikovat. A to, že se snažíme kooperovat, kde to lze. A to mi připadá, že má velkou cenu a myslím si, že je i to role České republiky, abychom byli tím, kdo se snaží být tím pozitivním prvkem dneska spolupráce tady ve střední a východní Evropě, protože všichni víme, že po volbách, které se přeženou v roce 2017, budeme v Evropě vést velmi důležité debaty o budoucnosti, a připadá mi, že je dobré, abychom byli v tomto hledat partnery a abychom je dokázali hledat samozřejmě i v nejbližším okolí. A také bych rád řekl, že naším partnerem jsou sousední země a je to třeba, když mluvíme o Polsku, celé Polsko. A vezměte si, že třeba v současném Polsku množství lidí, kteří podporují EU, je daleko ještě dramaticky vyšší než v ČR. To je zajímavý faktor. To znamená – toto Polsko, které je takto velmi silně proevropské a myslím si, že i podobná situace v Maďarsku je také naším partnerem. A to je podle mě věc, kterou musí každá vláda v Polsku brát v potaz. Když říkám, že nám jde o sousedy, tak tam jde o sousedy v tom širším smyslu, a i když se může stát, že někdo má pocit, že s některými věcmi by se nemělo souhlasit, tak si nemyslím, že se máme za každou cenu snažit v tomto hledat spory a otevírat věci, protože si myslím, že ten imperativ snažit se o dobré sousedské vztahy a postupovat společně, kde to je možné, byl velice užitečný, byl velmi efektivní. Já bych si přál v tom pokračovat. Navzdory tomu, že se mohou vlády měnit a ty vlády mohou mít různé politické postoje. Vlády vznikají demokraticky z voleb a pro nás jako politickou reprezentaci je přirozené, že tu volbu musíme respektovat. A já se nemohu utkávat s každým názorem u jiných zemí, protože ho mám jiný. Protože musím do značné míry respektovat to, že je to volba lidí, která byla regulérní, legitimní a dělaná podle demokratických pravidel. Takže si pořád myslím, že princip držet dobré sousedské vztahy platí i v této chvíli, že Visegrád odvedl spoustu dobré práce a že bychom ho měli využívat nadále. Takže bych byl opatrnější než byl můj předřečník a věřím, že pro to jsou důvody.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, pane zpravodaji, můžeme asi hlasovat. Není třeba shrnovat, byl jediný příspěvek do rozpravy a vy jste všechno řekl ve své zpravodajské zprávě. Svolám vás. (Znělka.)

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Luděk Jeništa. V sále je přítomno 68 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 35.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zdvihne ruku. Děkuji vám.

Návrh usnesení byl přijat. Pro se vyslovilo 56 senátorek a senátorů, proti nikdo, kvorum bylo 35.

Děkuji panu předkladateli i zpravodaji a ukončuji projednávání tohoto bodu.

Pokračujeme bodem, kterým je

 

Prohlášení vedoucích představitelů 27 členských států, Evropské rady, Evropského parlamentu a Evropské komise - Římské prohlášení (25. března 2017)

Tisk č. 86

S informací nás opět seznámí ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek, který zastoupí opět pana předsedu vlády Bohuslava Sobotky. Pane ministře, máte slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Děkuji. Trochu se omlouvám, že vám tady dnes dávám informace a rozumy z akcí, kterých jsem se nezúčastnil, ale přesto věřím, že mám o nich dostatek informací, aby to mělo pro vás smysl.

A nyní mám za úkol vám podat informaci o jednání, které se konalo v Římě. Je to prohlášení vedoucích představitelů, které bylo učiněno v Římě 25. března v Římě 2017.

Jenom shrnu fakta. Tento summit nejvyšších představitelů členských států EU se konal u příležitosti 60. výročí podpisu Římských smluv a byla to tedy do značné míry i slavnostní událost, dokonce až tak, že byla kolorována tím, že se konala audience představitelů států a vlád u papeže Františka a druhý den byla podepsána Římská deklarace a podával slavnostní oběd italský prezident, takže to byla opravdu i slavnostní akce k 60. výročí podpisu Římských smluv v roce 1957.

A to, co bylo vlastně hlavní poselství nebo abych z toho vyloupl to, co je nejpodstatnější a i pro nás důležité: Psalo se, že hlavní signál, hlavní poselství, který tento summit v Římě vyslal bylo, že potvrdil jednotu Evropské unie ve formátu 27 členských států, nyní bohužel už jenom 27 států, protože o jeden stát zřejmě můžeme přijít, o Velkou Británii. Těchto 27 států tady deklarovalo shodu a jednotu v textu deklarace i shodu v tom, že máme jednotu v tom, že společně chceme do budoucna někam směřovat, ale ne každý zvlášť, ale všichni společně. To je pro nás velmi důležité, protože nám jde právě o to, aby to bylo společné směřování a aby se Evropská unie nefragmentovala. Myslím si tedy, že toto poselství jednoty má pro nás význam. A my jsme se do přípravy této deklarace poměrně hodně zapojovali, takže proto o tom mluvím, že jsme stáli právě o určité formulace a prosazovali jsme je. A mohu říci, že jsem rád, že se nám podařilo tyto věci více méně prosadit nebo upravit tak, jak jsme si přáli.

Výsledné znění deklarace skutečně respektuje dlouhodobé priority České republiky pokud jde o budoucí směřování.

A jsme také úplně ve shodě se čtyřmi hlavními prvky. Jsou tam čtyři hlavní prioritní oblasti, a to je vnitřní bezpečnost, hospodářská prosperita, spolupráce v sociální oblasti a aktivní role Evropské unie ve světě. A tyto prvky, tak jak tam jsou, nám také naprosto vyhovovaly, protože víte dobře, že když se vezme první oblast, vnitřní bezpečnost, bylo právě to, co jsme vždycky zdůrazňovali, ochrana hranic, funkčnost Schengenu a zároveň zachování pohybu základních svobod uvnitř Evropské unie a zároveň jsme vždy zdůrazňovali spolupráci v boji proti terorismu.

Nebudu probírat jednotlivé body, protože si myslím, že to je zřejmé. Jenom chci říci, že v tomto deklarace odpovídá tomu, co jsme si přáli a jsme s ní konformní.

Víte, že v souvislosti s římským summitem se dost diskutovala otázka budoucnosti Evropské unie. Jedno téma vám asi nemohlo uniknout. To je téma vícerychlostní Evropy. Víte, že dnes v Unii existují různé projekty, kterých se neúčastní všechny státy, vezměme si například společnou evropskou měnu, toho se neúčastní všichni, nebo schengenskou spolupráci. To je také něco, na čem se podílejí jenom některé země. A zaznívají v Evropě hlasy, že by se flexibilní přístup využíval více i v dalších oblastech.

Mohu říci, že výsledek debat, pokud bychom ho promítli do Římské deklarace, tak Římská deklarace neznamená žádnou dramatickou změnu oproti současnosti. Ona říká, že flexibilní spolupráce je možná v těch oblastech za podmínek, k jakým docházelo v minulosti, to znamená pouze v rámci platných smluv. A zároveň je to spolupráce, která by neměla být nikomu uzavřena, což je pro nás nesmírně důležité, aby se nezačala vytvářet nějaká Unie, do které už někdo nebude mít přístup. To je to, co by nám nevyhovovalo.

A jenom, abych vám tady možná řekl, proč si myslím, že to je nebezpečné, je to nebezpečné proto, že by se mohlo stát, že jednou Česká republika bude mít sice přístup na vnitřní trh, ale nebude mít schopnost ovlivnit politiky Evropské unie, třeba kohezní a konvergenční politiky, o kterých se sice hodně mluví, ale o kterých máme pochyby, jestli skutečně fungují, protože se nám zdá, že za poslední léta, i když máme kohezní fondy, mnoho koheze se ve skutečnosti neprojevuje v tom, že by se opravdu snižovaly nerovnosti. A v Evropské unii jsou značné nerovnosti. Jsou nerovnosti mezi životní úrovní postkomunistických států východní Evropy a mezi státy řekněme západnější části Evropy. A tyto nerovnosti jsou značné a nezdá se, že by se měnily v poslední době nebo po krizi ekonomické a finanční se proces konvergence, dá se říci, prakticky zastavil, ne-li naopak, ony se dokonce zvyšují. A zvyšují se dokonce nerovnosti i uvnitř států. Státy, které nejvíce snižují vnitřní nerovnosti, jsou Německo, Švédsko a tuším, že i Holandsko mezi ně patří. To je překvapivé. Sami němečtí politici mi říkají, toto jsou velmi nebezpečné prvky z hlediska budoucí stability těchto zemí, které jinak vnímáme jako úspěšné, takže jednak nerovnost mezi těmito státy. A asi si dovedete představit, že nerovnost mezi těmito státy může působit do budoucna celou řadu problémů, o kterých bych tady mohl dlouze mluvit.

Ale řeknu jenom tolik, že pro Česko je nebezpečná situace, že by se vytvořila v rámci tzv. konceptu vícerychlostní Evropy Evropa, která by nás sice pouštěla na vnitřní trh, ale nedávala by nám moc šancí dělat nějakou národní hospodářskou politiku, takže bychom se skutečně stali zemí, kde bychom měli šanci dělat takovou tu apendixovou práci, takové ty subdodávky, opravdu low cost country, to znamená země, ve které máte nízké mzdy a pouze dodáváte něco těm šťastnějším větším firmám v zemích, které jsou v jádru Evropy. Chápete? To je obraz něčeho, co se může stát, to není vyloučeno. A proto když říkám, že se obávám Evropy, ve které by se vyčlenila skupina zemí, které by se staly jádrem Evropy a ty ostatní by zůstaly na okraji, má to podle mne nepříjemné důsledky pro státy, které na okraji zůstanou.

Tohle není samozřejmý názor. Někteří tvrdí, že v tom problém není, já tvrdím, že v tom problém je. A proto jsem rád, že Římské deklarace, tak jak byly podepsány, říkají, že je možné flexibilnější spolupráci provádět pouze za podmínek dodržování platných smluv. A když se někde takováto spolupráce děje, pro nikoho by nemělo být uzavřené se k ní připojit, pokud si to bude v budoucnosti přát.

Tyto principy byly v Římě potvrzeny, a myslím si, že je to pro násl dobře. To není pouze obecně proklamovaná jednota, ale není to ani tak, že by se do jednoty zabudovalo něco, co vlastně příště může spustit prvek proces fragmentace.

A máme-li být úplně upřímní, přátelé, dnes v západní Evropě je řada zemí, které by si skoro de facto přály, aby se Evropa znovu takto rozdělila. To nemá cenu si skrývat, že to je jinak, protože pro některé to je právě cesta a řešení dopředu. Uděláme skupinu zemí, která se bude skutečně více integrovat, třeba i se všemi výhodami, které z toho poplynou.

A ti mohou prozatím zůstat bokem, než se zkonsolidují a než se srovnají, protože víte, že situace je někdy v debatách v poslední době poměrně vyostřená. Takže já jsem přesvědčen a beru to jako jeden z cílů a úkolů zahraniční politiky ČR, abychom bránili vytváření takovýchto propastí a mezer mezi Východem, Západem, Severem a Jihem, a trvali na tom, že EU je celek a směřování musí být společné. Tohle Římská deklarace potvrdila a v tom, tvrdím, je to pro nás pozitivní, to, co se v Římě odehrálo. A můžeme s tím být spokojeni. Nicméně bychom neměli samozřejmě jen díky této deklaraci podlehnout pocitu, že je nebezpečí zažehnáno, alespoň to, o kterém jsem mluvil. Myslím si, že po volbách ve Francii a v Německu ta debata začne znovu s těmi nově zvolenými reprezentanty. A bude docela zásadní pro EU i pro ČR. Ale pro tuto chvíli platí, že se pohybujeme společně a v rámci těch variabilních geometrií by nějaká skupina neměla získat pozici, že se těm ostatním vzdaluje bez možnosti, že by se jim ti druzí mohli přiblížit. Tolik k Římské deklaraci, snad jsem vystihl podstatu.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a opět se posaďte ke stolku zpravodajů, prosím. Informaci projednal výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, které máte na stolech jako senátní tisk číslo 86/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, je opět omluven a opět ho zastoupí pan senátor Luděk Jeništa, kterému nyní dávám opět slovo.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, dámy a pánové, mám to jednodušší, protože pan ministr zahraničí je opravdu kompetentním zástupcem pana premiéra, takže tady vlastně řekl ty základní věci. Jenom bych chtěl zdůraznit, že římské prohlášení mělo takovou obecnou tezi, kde byl kladen opravdu důraz na jednotu EU. To byla věc, která se nesla celým tím jednáním, jak už bylo řečeno. Bylo to setkání tak trochu i slavnostního charakteru, proto i ten text je charakterizován trošku slavnostně. Nakonec byl podpořen všemi 27 hlavami států, tzn. že došlo i k tomu avizovanému uklidnění Polska, že se zařadilo k ostatním 26 státům.

ČR deklarovala některé oblasti, které v prohlášení chce mít. Je třeba říci, že všechny tyto oblasti, které jsme chtěli, tam jsou obsaženy. Jen pro informaci, jsou to konvergence, sbližování životní úrovně, lepší fungování zahraniční politiky EU. V případě rozšiřování je kladen důraz na evropské hodnoty, což je možná i tak trošku předběžná reakce na výsledky hlasování v Turecku. Prohlubování spolupráce samozřejmě.

My jsme v našem výboru uvažovali o tom, zdali tuto informaci vlády vzít na vědomí. Nakonec jsme se shodli na návrhu usnesení, které má tři body, kdy jím považujeme římské prohlášení za dobře zvolené v současné situaci. Zastáváme názor, že je třeba se zaměřit přednostně na konkrétní realistické cíle, které budou mít širokou podporu členských států. A že se vlastně hodláme i nadále aktivně zapojovat do debaty o budoucnosti EU. A já vás tímto žádám o podporu tohoto návrhu usnesení evropského výboru, děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane kolego, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Nikdo se nehlásí, rozpravu tedy uzavírám, není se k čemu vyjádřit, všechno zaznělo, budeme hlasovat, dovolím si vás svolat.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Luděk Jeništa a jak máte uvedeno na svých stolech v usnesení. V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 33. Ještě chviličku počkám. A zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, prosím, zdvihněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. A kdo je proti tomuto návrhu, prosím, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji. Návrh byl přijat. Pro se vyslovilo 49, proti nebyl nikdo, kvorum 33. Já děkuji panu navrhovateli i panu zpravodaji a ukončuji projednávání tohoto bodu.

Dále máme na programu

 

Informace vlády ČR o pozicích vlády a programu jednání Evropské rady, která se koná dne 29. dubna 2017

S informací vystoupí ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek, kterému uděluji slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Dámy a pánové, já jsem se tady omlouval u minulého bodu, že vám předkládám body z akcí, kterých jsem se neúčastnil. Tak teď vám dokonce budu říkat o akci, která se ještě ani nekonala. Ale i kdyby se konala, tak bych se jí neúčastnil, ale samozřejmě se jí účastní premiér a měl by se jí účastnit 29. dubna. A já se vám k tomu také pokusím říci několik slov, protože to téma jednání 29. dubna, hlavním tématem by měl být brexit, protože v souladu s článkem 50 Smlouvy o EU se sejde netradičně EU ve formátu 27 členů, tedy už bez Spojeného království. A právě proto, že došlo k té oficiální notifikaci záměru Spojeného království vystoupit z EU, to se stalo 29. března, a tímto krokem vlastně začala běžet ta dvouletá lhůta, kterou stanovuje smlouva o EU pro vyjednávání a schválení podmínek skončení členství Británie v EU. Takže teď už vlastně běží ta dvě léta, během kterých by se měla sjednat smlouva o vyjednání a schválení podmínek ukončení členství. A ta rada 29. dubna je právě reakcí na tento krok Británie, protože ty zbylé země, těch 27 bez Británie se sejdou, aby začaly společně pracovat za naši stranu právě na té smlouvě o vystoupení Británie z EU.

Upozorňuji na několik věcí. Zaprvé mluvím o smlouvě o vystoupení. Jiná kapitola je ta otázka smlouvy, kterou Británie uzavře s EU. A tahle smlouva pravděpodobně, můj odhad je, že se obtížně dá připravit během těch dvou let, protože někteří dokonce tvrdí, že to budou násobky. Na to, abychom uzavřeli takovouto smlouvu, vezměte si, jak dlouho EU projednává smlouvy s ostatními zeměmi apod., to trvá 7, 8 let, tak jen abyste měli srovnání. Jedna věc je vystoupení Velké Británie z EU a druhá nová podoba smlouvy, která by se měla sjednat. A tady si dovolím tvrdit, že to bude trvat mnohem déle než ty dva roky. To neznamená, že při těch jednáních se nemá brát zřetel jedné smlouvy na druhou. V některých věcech se tomu nedá ani vyhnout, protože ty věci souvisí. Ale myslím si, že teď se začneme především bavit o té smlouvě, kterou chceme mít jako smlouvu o vystoupení. A budeme mít práce dost na ty dva roky, abychom to stihli. Dokonce si myslím, že je taková otázka, jestli se to vůbec stihne. A v případě, kdyby se to nemohlo stihnout, tak se bude muset žádat o prodloužení, takže ono to může trvat i déle než ty dva roky. Ale musíme se na tom dohodnout, že to bude třeba tři, to se může také stát.

Já nepokládám za samozřejmé, že za ty dva roky se to stihne. A druhá věc je, že bychom se měli začít bavit tedy paralelně o té smlouvě, kterou bychom měli s Británií uzavřít. To by měla být velmi zjednodušeně nějaká ambiciózní smlouva o volném obchodu, protože Británie dává jasně najevo v projevech paní Theresy Mayové, že oni nechtějí ani vnitřní trh, nechtějí ani celní unii, takže vlastně to, co zbývá, je smlouva o volném obchodu, free trade agreement, jako to má třeba Mexiko, Kanada a USA. Theresa Mayová mluví o jakémsi special access, tedy zvláštní přístup do trhu EU, což je těžké, co si pod tím představit, tak proto říkám, že by to měla být zřejmě ambiciózní smlouva o volném obchodu, protože to je asi, kdybych měl označit, o co nám půjde v tom dojednávání. Ale to říkám, to bude jen tím letmým odvážným odhadem 7, 8 let. Dříve si nejsem jist, že se to dá udělat. Takže abyste věděli, že toto je ta práce, která nás čeká. A do ní ještě jako blesk z čistého nebe vpadla zpráva, kterou vyhlásila teď čerstvě Theresa Mayová, že vyhlásí mimořádné volby v Británii na 8. června, což samozřejmě tu věc činí ještě zajímavější. A jak se vyjádřil, tuším, pan předseda Tusk, že to z celé té situace činí hitchcockovské drama. Jenom kdybyste se mě zeptali, co to znamená, což ještě když se tato zpráva pro vás připravovala, tak se to nevědělo, že paní Theresa Mayová přijde ještě s tímto novým obratem, že vyhlásí volby v Británii 8. června, což jí v zásadě její systém samozřejmě umožňuje, protože britská premiérka má možnost vyhlásit volby ve chvíli, kdy si myslí, že je to pro ni příznivá situace, takže ona to zřejmě činí proto, že preference, které má v průzkumech asi 44 %, jsou pro ni dostatečně příznivá věc. A ona říká, že v parlamentu jsou poslanci, kteří nejsou nakloněni brexitu. A ona by situaci chtěla změnit, aby na tom spolupracovala s někým, kdo se k tomu brexitu hlásí. A chtěla by mít podobnou podporu, které má v průzkumech, i v reálném britském parlamentu. Takže toto je velmi zjednodušeně úvaha, která vede k vyhlášení mimořádných voleb. Vzhledem k tomu, že její hlavní soupeř, Labour Party, má skoro jen polovinu procent co ona v průzkumech, tak je to pochopitelné rozhodnutí. Ale jak asi dobře víte a jak se i v minulosti častokrát stalo, ono to ještě neznamená, jak volby dopadnou. Volby mohou být, jak víme, docela dramatické. A dokonce i z toho brexitu se může stát, vážené kolegyně a kolegové, téma s důsledky, které nedokážeme odhadnout. Takže bych si vám dovolil říci určitou spekulaci, že my skutečně nevíme, co se v Británii stane 8. června. A ani vám nikdo nemůže říci, jaký to bude mít dopad na vyjednávání, protože i když třeba politicky může paní Theresa Mayová vyhlásit, že brexit je nezvratný, tak já si myslím, že všechno mají v rukách voliči. A jejich odpověď bude asi zásadní. A co se stane tématem voleb, to my nevíme, to si vždy vyberou volby z toho prostoru samy, ti lidé, kteří se jich účastní a kteří do nich jdou. Takže my nedokážeme s jistotou říci, co bude dál. Když se něco přenechává hlasování lidu, tak je potom všechno v jeho rukách. A já si myslím, že ta otázka a situace je otevřená.

Tím nechci teď tvrdit, že by se mělo vše dramaticky proměnit. Pravděpodobnější je, že proces bude pokračovat. Jen si tu dovolím říci, že jistota teď není v ničem. Volby mohou docela změnit poměry sil a mohou ukázat, že názor lidí se stočí jinam, než to třeba bylo ještě před časem, když se dělalo referendum. A volby jsou stejně legitimní jako referendum. Tzn. to může být skutečně hitchcockovské drama. Takže to vám říkám, abych komentoval to, co se stalo a poukázal na to, že se ta věc stává ještě hůře předvídatelná. Nicméně předpokládejme, že platí to, co jsem řekl, že máme před sebou dva roky, kdy máme udělat smlouvu o vystoupení. Já bych tady rád ocenil to, že předseda Evropské rady Donald Tusk nám poměrně velmi rychle poslal už dva dny poté, co to paní Theresa Mayová vyhlásila, ten článek 50, že se spouští, tak nám poslali první text. Takže v tom pracovala Evropská rada poměrně velmi svižně. A dali nám možnost pracovat na přípravě toho mandátu, který by měla schválit 29. dubna ta Evropská rada, o které tu mám mluvit. Takže v tom je ten smysl, že se už začalo pracovat na pozici, ono se tomu říká guidelines, takové ty vůdčí mantinely, které by měla Evropská rada stanovit pro Evropskou komisi, protože Evropská rada je ten, kdo řídí ten proces, kontroluje ho. A Evropská komise by ho měla realizovat za naši stranu, ta jednání s Británií. A proto je třeba, aby se sešla Evropská rada a stanovila mantinely, limity a ten koridor, ve kterém by měla pracovat Evropská komise, řekněme, v čele s vyjednavače Barnierem, který má vyjednávání na starosti. Takže proto se ta Evropská rada musí sejít, aby členské státy, a v té Evropské radě byly ty, které řídí celý proces vyjednávání a stanovují, jaké jsou naše priority, jaké jsou principy, s čím do toho jednání vlastně jdeme.

Vy byste se mohli zeptat, s čím do toho jde ČR. Na to se dá odpovědět poměrně přehledně. My máme několik klíčových priorit. Tj. staráme se o to, jaké bude postavení českých občanů v Británii, jaké bude do té doby... Také byste se mě mohli zeptat, v jaké fázi. Také to není jednoduchá otázka. Ale řekněme nejdřív toto, náš zájem je postavení českých občanů v Británii, obchod, podržet úroveň obchodu, která je velmi slušná. Mimochodem Británie je pro nás velmi významný ekonomický partner, který je vysoko v žebříčcích, takže to je další věc, kterou chceme pohlídat. A ta třetí, kterou sleduje ČR, je finanční vyrovnání a platby Británie. To je docela zásadní věc, do fondů EU. A tam už samozřejmě vznikají první problémy. Takové ty problémy, které vznikají u každého rozvodového řízení, protože my teď vyčíslujeme tu škodu nebo to, co musí uhradit Británie EU. Ta suma je nějakých 60 mld., teď už jsem slyšel, že už ta suma neplatí. Dovedete si představit 60 mld. eur, to je slušná suma, takže to je pro Británii mnoho. A už jsou tady dnes dva postoje. EU tvrdí, že první se musí složit tato suma a pak se začne vyjednávání. Británie tvrdí: "Ne, naopak, ta suma má být součástí vyjednávání." Klasická rozvodová situace, řekl bych, která nastává. Ale to abyste věděli, že to, co nás čeká, bude nesmírně obtížné, protože se tady bohužel střetávají zájmy, které najednou stojí jinde. A bude to záležet velice na politické kultuře, zdatnosti vyjednavačů, abychom se dobrali řešení. To řešení nutně potřebujeme. Myslím si, že není pravdivé to, co Theresa Mayová řekla, když řekla větu: "Lepší žádná smlouva, než špatná." Já se domnívám, že žádná smlouva je neuvěřitelná katastrofa pro všechny a pro Británii také. Představte si, že by Británie byla v postavení země jako nějaká úplně cizí země k Evropě. To má velmi vážné dopady, já si to ani neumím představit.

A samozřejmě my máme velké zájmy na tom, abychom s Británií v celé řadě věcí měli co nejlepší vztahy, protože z hlediska obrany, bezpečnosti, spolupráce, služeb, tam všude je Británie nejen pro ČR, ale pro EU nesmírně cenným a významným partnerem. Takže ta paradoxnost situace je v tom, že se musíme dohodnout na velice nepříjemných věcech, ale zároveň musíme podržet schopnost kooperovat tam, kde je ta kooperace velice potřebná. Stejně tak pro nás jako pro Británii.

Takže ještě jednou, Evropská rada se sejde 29. dubna, aby se stanovily, jak jsem řekl, mantinely a vůdčí principy, ty pokyny, které dostane Evropská komise a podle kterých se začne jednat. A Evropská komise bude vědět, podle jakých principů se má řídit. Také je důležité dodržet posloupnost jednání, že se nejprve musí dohodnout podmínky odchodu Velké Británie a pak můžeme až mluvit o nastavení budoucích vztahů.

Já už jsem řekl, že to bude mimořádně obtížná práce, která bude stát asi hodně energie, nicméně nemáme dnes jinou možnost, než se do ní pustit. Já jsem přesvědčen, že v těch podkladech, které jsme dostali od Evropské rady, jsme poměrně brzy zjistili, že naše zájmy a principy jsou tam ošetřeny a obsaženy dostatečně, takže naše připomínky nejsou fundamentální k tomu textu, který jsme dostali a který máme možnost připomínkovat nebo se k němu vyjadřovat a pracovat s ním do toho 29. Dubna. Takže tady si myslím, že komunikace s Evropskou radou probíhá dobře a já bych vás rád informoval, že 10. dubna vláda ČR přijala souhrnný poziční materiál.

A jeho schválené znění bylo zasláno dopisem předsedy vlády také na předsedy evropských výborů obou komor parlamentu, tedy předpokládám, že tento dopis, ve kterém pozici za ČR formujeme, jste obdrželi i vy. A mohu vám říci, že se tomu tématu věnujeme a dokonce v něm oslovujeme všechny parlamentní strany, abychom se dobrali pozice, která by byla široce prodiskutována a nebyly tady v ní zásadní spory. Takže věřím, že v této ne moc šťastné věci, jako je rozvod mezi Británií a EU, děláme to, co nám přísluší.

Tolik k tomu, co se stane 29. dubna, pokud se zase ještě něco nevyvine, jak vidíte, tady se dějí věci úplně překvapivě a musíme být připraveni na všechno. Třeba i na ty mimořádné volby v Británii.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím, zaujměte opět místo u stolku zpravodajů. My si v tuto chvíli musíme určit zpravodaje k Informaci vlády ČR. Já navrhuji, aby se jím stal pan senátor Luděk Jeništa. A zároveň se ho ptám, jestli s touto rolí souhlasí? Souhlasí. A my o tom musíme odhlasovat. Takže já si vás dovolím svolat. Budeme hlasovat o tom, aby senátor Luděk Jeništa se stal zpravodajem Informace vlády ČR. V sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, potřebné množství pro přijetí je 31. Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, děkuji. A kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE, ruka nahoru. Děkuji. Senátor Luděk Jeništa byl zvolen zpravodajem této informace vlády, proto pane senátore máte slovo jako zpravodaj výboru pro záležitosti EU.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji vám za důvěru. Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, dámy a pánové, pan ministr tady řekl prakticky všechno o této mimořádné Evropské radě. Je to samozřejmě otázka brexitu, byl zahájen proces vystoupení, dvouletá lhůta bude prakticky s jistotou prodloužena, protože v těch dvou letech nebude možné vyřešit všechny problémy. EU nyní potřebuje vlastně mandát od všech 27 států, aby bylo zahájeno vyjednávání. A pan Michel Barnier mohl vést toto vyjednávání.

Hlavními body této Evropské rady bude samozřejmě jednota EU27, bude tam snaha, aby došlo k dobrým kompromisům, aby dohoda o vystoupení měla svou určitou vzájemnou výhodnost. Jde o to, aby zkrátka pro občany, firmy a instituce byly minimalizovány nejistoty do budoucna. Ty konkrétní oblasti, s kterými tam půjdeme my, jsou samozřejmě práva občanů, finanční vyrovnání, zde bude vytvořena nějaká metodika finančního vyrovnání. Samozřejmě obchodní vztahy, velmi důležitá oblast. A také potom právní kontinuita, tzn. vykládání práva po vystoupení Británie z EU. Jak už bylo řečeno, trochu do toho teď zasahuje vyhlášení voleb, čímž trošku narůstá míra nejistoty, ale doufejme, že to bude všechno dobře zvládnuto. Stojíme vlastně před takovým, jak už tu bylo řečeno, rozvodem. A je třeba, aby EU i Velká Británie udělala vše pro to, aby ten rozvod byl mírný, vstřícný a děti, které po tomto rozvodu zůstanou, tak aby o ně bylo co nejlépe postaráno. Výbor pro evropské záležitosti ve svém usnesení navrhuje, aby plénum Senátu vzalo tuto zprávu na vědomí. A o tom bychom měli hlasovat. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane kolego, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Jako první s přednostním právem pan předseda Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já vystupuji na podporu usnesení našeho výboru pro záležitosti EU. Myslím si, že to usnesení je adekvátní době a času. Víte, my, když vedeme někdy diskuse, u kterých nejsme schopni úplně potlačit emoce, tak možná že nám někdy chybí to, abychom si položili určité základní otázky. My víme, jak se žije v EU. Samozřejmě člověk má přirozenou vlastnost kritického hodnocení, což je správné, ale myslím si, že to není úplně dostačující. My si málokdy pokládáme otázku, jak by se nám žilo bez EU. Já jsem přesvědčen, že by se nám žilo hůře přes všechny problémy, které máme. A nakonec, není to tak dávno, kdy jsme do EU vstoupili, a pokud jsme čekali jen, že to bude procházka růžovým sadem, tak to asi nebylo očekávání adekvátní. A také si řekněme, že EU je taková, jaké jsou jednotlivé národní státy, tzn. jakých je těch 28 zemí. A že to není jen problematika, která se dotýká EU, jako je finanční krize, hospodářská krize, problémy, které s tím souvisí. To pocítil celý svět a pokud některé země vykazují dlouhodobě pozitivní výsledky v makročíslech, která ovšem neodrážejí úplně životní úroveň, tak také je to většinou proto, že si to velká část světa přála včetně EU, neboť to byly země, kde by vysoká míra chudoby a věcí s tím spojených znamenaly destabilizaci celého světa, protože ten svět je globálně propojený. V současnosti se Velká Británie rozhodla, možná že to není až takové překvapení, když se podíváme, Velká Británie při přijímání jakýchkoli kroků EU většinou měla řadu výhrad, výjimek apod. A je to možná proto, že ona prostě byla zvyklá, že si ve svém impériu věci rozhodla podle svého a také v minulosti z pozice síly. Ale je to její svobodné rozhodnutí, byť bylo velmi těsné. Řada z nás si myslí dost nedobré věci o tom, jaká kampaň se o tom vedla. A řada i Britů přiznává, že informace, které dostávali před referendem, neodpovídají tomu, co se dozvěděli po referendu. Ale národní hrdost jim velí, že na tom rozhodnutí samozřejmě setrvávají.

V současné době bude EU s Velkou Británií vyjednávat podmínky "rozvodu". A myslím si, že v takovýchto náročných situacích se vždy pozná charakter jak osoby, tak i země. Jestli dokáže v této době být konstruktivní a dokáže velmi lapidárně řečeno ubrat drobet ze svých postojů a přispět k tomu, aby se nalezl kompromis, který bude přijatelný a umožní, aby se věci vyvíjely tak, že z toho nevzniknou nějaké patové konfliktní situace.

A takovou situaci teď řeší EU. Už nalezla nějaký společný postup a bude ho upřesňovat, to znamená společný mandát. A já jsem přesvědčený, že česká vláda postupuje optimálně, že se snaží do toho procesu tvorby, pozice zatáhnout širší politické spektrum včetně opozice, což v minulosti nebývalo zvykem, ale já to považuji za správné. Byť to může drobet komplikovat situaci a pozice vlády, ale má to být. Ale otázka je, v jakém prostoru je možné u nás nalézt tu shodu. A já se musím vyjádřit k jedné věci, která se ozývala pouze z Polska, částečně z Maďarska, teď se začíná ozývat z České republiky, že by bylo dobré – s ohledem na to, že Velká Británie vystupuje z Evropské unie – že je ten správný čas, aby se otevřely základní smlouvy EU a provedla se jejich revize.

Popravdě řečeno, kdo jste někdy něco vyjednával, a vyjednávat ve dvacet sedmičce je asi velmi obtížné, tak vyjednávat na jedné straně rozdělení, ke kterému dojde, na základě pravidel, které to umožňují, a přitom měnit pravidla v průběhu tohoto, v uvozovkách, rozvodového řízení je podle mě nemožné. Samozřejmě že pravidla, podle kterých rozvodová jednání, ten rozchod s Británii bude probíhat, budou platit. Protože musí platit ta pravidla, která v té době byla, a pokud v té době začneme diskutovat nová pravidla, tak zaprvé, rozdíly přístupu k tomu, jak by se EU měla vyvíjet, jsou do značné míry rozdílné. Mezi zeměmi, jako je Francie a Německo na jedné straně, a na druhé straně třeba Polsko. A mezi tím se nacházejí ty ostatní země.

A kdybychom tento problém měli začít řešit, otevírat v době, kdy tady prakticky zatím budou probíhat nejsložitější jednání o vnitřku EU, to znamená o té „28“, která doposud pořád je, tak si myslím, že by to akorát vedlo k tomu, že by pozice „27“ byla enormně, ale enormně slabá. Místo, aby se soustředila na jednání s Velkou Británií, tak by se dohadovala mezi sebou, co platí, co by mělo platit a jaké jsou alternativy apod. Takže myslím si, že by to bylo velmi a velmi složité pro vyjednavače, ale i pro nás. Myslím si, že bychom tento proces uvnitř jednotlivých národních zemí ani nezvládli, protože pokud bychom tohle chtěli navrhnout, že tedy máme otevřít smlouvy, tak, vážení, jsme my v České republice domluveni nějakým větším konsensem, že je chceme otevřít tímto směrem? Např. konkrétním směrem? Nejsme. Nejsme a hned tak se nám to nepodaří podle mě dohodnout.

Takže byla by to špatná cesta, proto já doporučuji přijmout to doporučení, jak navrhl náš evropský výbor. A myslím si, že jde správným směrem, protože vláda v této věci nepostupuje izolovaně, snaží se komunikovat s ostatními zeměmi. A především komunikuje s širším politickým spektrem uvnitř České republiky. Myslím si, že bychom neměli podlehnout pokušení, abychom tak vážnou věc, jako je evropská integrace, o které jsem přesvědčen, že hodně přispěla k tomu, že jsme první generace, která za svůj život nezažila na tomto území válku, aby se evropská integrace stala předmětem politických kampaní před nastupujícími volbami do Poslanecké sněmovny. Mohli bychom si zahrávat se sirkami, které by mohly způsobit požár. Ano, možná, že to je vyjádření docela silné. Ale ono někdy, aby to bylo zcela jasně sděleno, tak je ho potřeba použít. A to neznamená, že já bych odmítal to, abychom se v určité etapě nepokusili doma najít konsensus, co chceme v EU změnit. A také v nějaké situaci, která bude stabilnější, než je současná, tuto otázku s dalšími zeměmi, ať už to bude V4, nebo to budou naši sousedé, nebo někdo jiný, neotevřeli.

Svět je dynamický, vyvíjí se, potřebuje změny, i změny pravidel, ale v tuto dobu bychom se podle mého zamotali do řady problémů a výsledek by byla naše slabá vyjednávací pozice. Ano, také si přeji, aby jednání s Velkou Británií bylo férové, aby umožňovalo další konstruktivní spolupráci. Potřebujeme ji jak v hospodářské, tak především v bezpečnostní oblasti, ale na druhou stranu naše vlády, myslím „27“, jsou povinny hájit zájmy našich zemí a našich občanů. Takže děkuji, že jste mě vyslechli.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane předsedo, rozprava pokračuje. Slovo má pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře. Já na úvod jednu technickou věc. Já se přiznám, možná chyba může být někde ve mně, ale ke mně usnesení výboru pro evropské záležitosti nedoputovalo. Není ani na intranetu Senátu, já jsem ho tam nenašel, není ani v podkladech, které by měly být na stránkách evropského výboru, a nemám ho ani na stole. Ale možná jsem udělal nějakou chybu. Mám ale pocit, že pokud vznikalo třeba dneska ráno, tak to je minimálně na pováženou, protože to není úplně v souladu s jednacím řádem Senátu. To je první věc.

Druhá věc. Chtěl bych poděkovat panu ministrovi zahraničních věcí za to pro mě docela srozumitelné vysvětlení nebo popis situace, ve které se dneska nacházíme. Dokonce si dovolím říci, že s mnohými věcmi, které pan ministr říkal, souhlasím. Na druhé straně samozřejmě v některých případech je ten můj názor odlišný. Zdá se mi, že jsem dneska trošku odsouzen k tomu, že tady budu říkat některé věci jinak, než si třeba myslí pan předseda Senátu. Ale oba jsme si říkali, že to není způsobeno něčím jiným než tím, že Senát takhle někdy funguje a politické názory nemohou mít všichni stejné.

Teď to hlavní, kvůli čemu jsem se rozhodl vystoupit. Vy jste všichni obdrželi na lavice návrh usnesení našeho senátorského klubu ODS, který bychom byli rádi, kdybychom dnes tady prodiskutovali a o tomto návrhu i hlasovali. S tím, že ten návrh má 3 body. A to je schválně, abychom ty body hlasovali odděleně. A těch důvodů, proč jsme ten návrh předložili, je několik. Ten první je, že si myslíme, že pokud má EU mít nějakou šanci na svoji další existenci, tak by žádném případě – a tím neříkám, že se tím nyní děje, ale na začátku – zejména z některých úst některých evropských představitelů – nebyli to prosím Češi nebo občané ČR, zaznělo, když Británie se tedy rozhodla z EU vystoupit, tak jí to oslaďme. Jinými slovy, ukažme jim, že to je věc nevýhodná, že to je věc, která pro ni bude problematická atd. Tenhle ten trend, nebo tento typ komunikace nebo vyjadřování některých evropských představitelů naštěstí velmi rychle a velmi brzy ustal. A já si myslím, že to je velmi dobře, protože je to cesta do pekel. Ale přesto bod č. 1 našeho usnesení tuhle věc akcentuje, protože bychom byli rádi, aby se takhle, zejména představitelé ČR, chovali i do budoucna. Jak říkám, neříkám to jako výtku vůči představitelům ČR, že by to tak dneska nebylo.

Druhá věc, kde to je na nějakou polemiku, je to, že ta premisa, nebo ten předpoklad, že nejdříve se domluvme s Velkou Británií na tom, jakým způsobem vystoupí, a dejme dohromady smlouvu o vystoupení a potom se teprve bavme o tom, jak EU změníme. Jestli to je správný předpoklad, jestli to je správná úvaha. Já osobně si myslím, že správná není. Byť je to velmi komplikované, uznávám některé argumenty, tak by ta jednání měla probíhat paralelně. My bychom se přece měli ptát, proč Britové ve své většině – a ta situace se nemění, aspoň já to tak čtu z těch zpráv, které ke mně přicházejí, vystoupili z EU. Prostě ji na tom fungování EU něco štve. A ne málo, když hlasovali pro vystoupení. A jestliže my nechceme realizovat žádnou sebereflexi, respektive říkáme, pojďme se nějaké sebereflexi věnovat za dva roky, tak přece nemáme žádnou naději na to - ustát to.

A může to znamenat jedinou věc – že po Velké Británii dojde trpělivost dalším. To znamená tu premisu, ten předpoklad, že nejdříve dva roky jednejme s Brity o tom, jakým způsobem minimálně dva roky vystoupíme a pak se budeme bavit o tom, jak tu EU budeme měnit, je předpoklad chybný. V tom okamžiku hrozí, že další a další státy půjdou cestou Velké Británie. A to jsem pochopil, že si tady skoro nikdo, nebo nikdo nepřeje. Takže to je ten 2. bod toho usnesení. Jestliže jsme přesvědčeni o tom, že by česká vláda naopak měla zároveň s tou debatou o tom, jakým způsobem dojde k vypořádání Velké Británie, s jejím vystoupením, i debatovat o tom, jak se EU bude měnit, v čem se bude měnit. A EU je mistrem kondicionalit, to my všichni známe. To znamená, dá se mluvit o tom, jestliže my se domluvíme na tom, tak si řekněme, že zároveň uděláme v rámci EU tohle to. Vždyť celá dohoda o partnerství, kterou dneska máme v rámci čerpání fondů postavenou na kondicionalitách, na tom, že dostanete, když... Takže já si myslím, že stejnou pozici by měla ČR zaujmout i v rámci vyjednávání o vystoupení Velké Británie. A měli bychom si zároveň vynucovat změny ve fungování EU, protože když to neuděláme, tak EU usmrcujeme sami. Protože to není tak, že by to ostatní neštvalo, jak dneska to v EU funguje, jakým způsobem jsme zahrnováni byrokracií, jakým způsobem čím dál méně stačíme transponovat různé evropské směrnice. A dokonce, byť to v Česku děláme pomalu, tak jsme pořád rychlejší a rychlejší, protože ostatní jsou ještě pomalejší.

Takže to je ten druhý důvod, nebo ten druhý bod toho návrhu usnesení. Ten třetí, to jsou takové evergreeny, o kterých si dlouhodobě bavíme, které si většina z nás myslí, ale přesto se to někdy bojí říci nahlas. A to je, že to není tak, že vždycky bychom měli býti povinni plnit něco, co si přeje většina zemí EU. A že bychom v rámci migrační politiky měli být svébytní a samostatní.

Čili velmi vás prosím o podporu usnesení, které jste všichni dostali na své lavice, a děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a slovo má nyní pan senátor Václav Láska.

Senátor Václav Láska:  Vážená paní předsedající, vážený ministře, kolegyně, kolegové, já dneska ráno při projednávání 1. bodu našeho programu, jsem zjistil, že do Senátu přišly sněmovní volby. Jsou to moje první sněmovní volby v Senátu, tak mě trošku překvapilo a zaskočilo, co se tu odehrálo za diskusi, na kterou jinak nejsem v těchto lavicích zvyklý. A trošku i v duchu těchto sněmovních voleb mi přijde návrh usnesení, které teď tady kolega předložil.

Já se k němu dovolím vyjádřit jako nestraník, který ve sněmovních volbách nikdy nikam nebude kandidovat a nikoho nebude podporovat. K tomu prvnímu bodu. Mě tady zarazila věta, že „Vyzýváme Vládu ČR postupovat korektně dle platného práva“. Pokud něco takového učiníme, tak predikujeme, že tak naše vláda nečiní. To se na mě nezlobte, to přece nejde. A vysvětlit to tím, že to někdo jiný říkal, že to Británii osladíme, ještě že to nebyli navíc Češi, tak my k tomu preventivně vyzveme českou vládu? To si podrážíme sami vlastní nohy. To se mi hrubě nelíbí, to se na mě nezlobte.

A k bodu 3: „Trvalá výjimka z budoucí společné azylové a migrační politiky“. Azylová a migrační politika je největší problém, který EU řeší. Pokud na tom nechceme participovat a nechceme tenhle ten problém sdílet, pak bychom v té EU asi vůbec neměli být. To je všechno, děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. Další do rozpravy je přihlášen Jiří Dienstbier. A asi jste poznali, že jsme se u mikrofonu vyměnili.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já vystupuji v reakci na předložené návrh senátorského klubu ODS na usnesení k tomuto bodu. Mně vlastně ten návrh přijde až neuvěřitelný. K tomu prvnímu bodu už tady mluvil pan kolega Láska. Předpokládat, že česká vláda nebude jednat v mezích práva při vyjednáváních s Velkou Británií, je doopravdy naprosto absurdní návrh usnesení. Něco takového bychom skutečně činit neměli. Na druhou stranu představa, že ten proces toho vyjednávání bude nějaký objektivní, že nebude zpolitizovaný, když vlastně i tady zazněly nějaké politické priority od naší vlády, na co se chce zaměřovat. A takovéto priority přirozeně bude mít každá vláda každého členského státu. A ten proces bude čistě politický. Prostě každý bude hájit nějak definované zájmy. V té souvislosti bych podotkl, že mi přijde velmi optimistický předpoklad pana zpravodaje Jeništy, že je téměř jisté, že ta dvouletá lhůta bude prodloužena. Jinými slovy, že je téměř jisté, že všechny členské země EU budou souhlasit s prodloužením té lhůty. Protože tam se předpokládá jednomyslnost. A tady mohou vstupovat do hry také různé zájmy.

Ale teď zpátky k tomu návrhu usnesení. K tomu druhému bodu. Jednak tady byla debata o otevření smluv, otázka, do jaké míry je dobré v tuto chvíli, nebo i do jaké míry je vůle otevírat primární právo EU. Ono nějakým způsobem vystoupením Spojeného království samozřejmě dotčeno bude. Ale k dalšímu bodu. Že změny smluv by měly dále posílit pravomoci národních parlamentů, tak, aby měly možnost definitivně zamítnout legislativní návrh komise z důvodů porušení principu subsidiarity a proporcionality. Jestliže definitivně zamítnout, tak tedy by každý národní parlament měl být tím konečným arbitrem toho, co je porušením principu proporcionality a subsidiarity. Má mít skutečně každý jeden parlament možnost zablokovat jakýkoli legislativní návrh na evropské úrovni. My si často všichni napříč Evropou stěžujeme, že EU není dostatečně akceschopná, že dostatečně rychle nereaguje na různé naléhavé výzvy, které se před ní každou chvilku objevují. A najednou tady někdo předkládá návrh, že by měly mít národní parlamenty právo veta na úplně cokoli, co se na evropské úrovni děje?

Pokud je to myšleno na každý jeden národní parlament, tak to by byla naprosto dokonalá a definitivní paralýze evropské integrace. To doopravdy někdo vážně požaduje něco takového? Já mám pocit, že to nemůžeme vůbec myslet vážně, že bychom pro něco takového mohli hlasovat. Stejně tak jako tvrzení, že EU je prostorem více měn. Fakticky ano, ale na evropské úrovni je tou měnou ta jediná, a je to euro. A tady už přecházím k tomu třetímu bodu. Už u toho minulého projednávaného bodu, o té deklaraci z Říma, myslím, že tady od pana ministra Zaorálka zaznělo, že naším zájmem v zásadě ani není to, aby se nějakým způsobem rozvolňovalo to společenství. Aby vlastně někdo zůstával nějakým způsobem na okraji, byť to nebylo řečeno tímto způsobem. Že to přece ještě se dá překonat tím, že je možno dodatečně naskočit do toho vyššího rychlostního stupně, do té užší integrace. Ale představa, že si budeme tady vyjednávat nějakou výjimku ze závazku přijmout euro, když dneska je jasné, že právě eurozóna je základem nějaké vůbec potenciální vícerychlostní cesty k integraci. Kdy vlastně ti, kteří jsou v eurozóně, se mohou stát základem toho jakéhosi privilegovaného klubu. Což je vlastně ta cesta, která není pro ČR výhodná, že někdo jiný, a konkrétně ČR, by si měla vyjednat výjimku, že dobrovolně zůstane na té periferii, na tom okraji? To je doopravdy výhodné pro Českou republiku, že bychom nerozhodovali o těch klíčových věcech, ale stejně všechna ta rozhodnutí toho privilegovaného klubu by na nás dopadala?

Popravdě řečeno, je velmi problematický – a to už tady také padlo – ten požadavek na výjimku ze společné azylové a migrační politiky. Jestliže vytváříme nějaký společný prostor, na kterém platí nějaké základní svobody, včetně svobody pohybu osob, tak já si ho neumím dlouhodobě představit bez společné azylové a migrační politiky. Protože to bezprostředně s tím volným pohybem souvisí. Jinými slovy, ten návrh vlastně směřuje v bodě 2 k paralýze evropské integrace a nutně k jejímu zániku, kdyby podle těchto principů měla fungovat. A ten třetí bod k dobrovolnému vyčlenění na periferii evropské integrace ze strany České republiky. A to si myslím, že jsou věci, které by Senát ČR podpořit neměl. Pro mě aspoň je ten návrh usnesení absolutně nepřijatelný a neakceptovatelný.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak další do rozpravy je přihlášena paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové.

Moji předřečníci řekli mnoho z toho, s čím velmi souhlasím. Zejména pan senátor Dienstbier. Víte, já jsem se přihlásila, já jsem si říkala, to přece není možné, že pan senátor, předseda klubu, vystoupil tak hezky a přesvědčoval nás o tom, jak oni tu Evropu chtějí zachovat. Ale vlastně ta kritika pomůže k tomu lepšímu. Já si myslím, mně to strašně připomíná jeden český film, nebo vůbec klasickou literaturu, kdy křičí ten jeden pán v Rozmarném létě: „On spadne! On spadne!“ A pak začne třást s tou tyčí a on skutečně spadne. Takže já mám pocit, že tohle usnesení je přesně o tom, že se tedy začne třást s tou tyčí. A já jenom chci říct ano, to, co bylo řečeno, vždyť my přece chceme, aby se Evropa nedělila na tu úzkou a na tu další část. To by bylo velice špatně, vždyť to je stanovisko, které všichni podporujeme. Tady se jde úplně proti tomu.

Stejně tak jednotná migrační azylová politika. Jak chceme mít tedy tu bezpečnost zajištěnou, když my budeme mít tu výjimku a budeme součástí Evropy? Já dokonce musím říct, že tady v Senátu, tak, jak já si to pamatuji, padla řada usnesení, která zdržovala a rozkládala ten systém, který měl zajistit tu bezpečnost. Byla proti všemu, co by mělo být společné z hlediska obranné a bezpečnostní politiky. A pak najednou, když došlo k velkému problému, to byli zase ti, kteří tady byli právě s těmito návrhy. Pak řekli, ale ta Evropa nefunguje, ona nás neochránila.

Víte, já si myslím, že pan předseda řekl velmi správnou věc. Určitě Evropská unie má řadu svých velkých slabin. A určitě chceme, aby fungovala lépe. Ale řekněme si, co se stane, když se opravdu začne drolit? Bude to pro nás lepší? Bude to lepší pro tuhle zemi? A proto já také brojím i proti tomu slovu, které tady zaznělo – „musíme si vynutit“. Jednání mezi 27 zeměmi nemůže být založeno na tom, že země tam přijdou a každá si bude chtít něco vynutit. Takže já si myslím, že si možná to usnesení ani ti, co ho předkládají, nepřečetli, nebo nevím, ale opravdu si myslím, že není v tuhle chvíli pro nás, většinu, snad hlasovatelné. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko, dalším do rozpravy je přihlášen pan senátor Lumír Aschenbrenner. Prosím, pane senátore.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem si sebou vzal to usnesení, o kterém je tady řeč u některých předřečníků přednesl, ale ne, abych tu z něj četl. Já jsem si ho přinesl jako důkaz toho, že skutečně – jak tady také dnes zaznělo – se na všechno dá koukat různým úhlem. A já se na toto usnesení koukám úhlem, řečeno jednou větou, že toto usnesení má pomoci vládě naší republiky při jednání o pozici občanů naší republiky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. A zatím poslední do rozpravy je přihlášen pan senátor František Bublan. Prosím, pane kolego.

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane místopředsedo, předmětem jednání Evropské rady bude brexit, tedy rozvod s Velkou Británií. Pokud bychom přijali toto usnesení, a pokud by vláda přihlédla k tomuto usnesení a prezentovala tuto pozici na té Evropské radě, tak mám pocit, že by se nemluvilo o brexitu, ale už by se začalo mluvit o czexitu. Protože projednávat nějaké podmínky a způsob rozvodu a hned si klást tyto podmínky pro sebe, to já považuji za skutečně nežádoucí a možná i trošku něco, co rozvracuje současný evropský systém. Je to ta flexibilní integrace, která vlastně nastoluje takové to drobení Evropy na jednotlivé státy, na jednotlivé parlamenty, nevede k tomu, aby Evropa byla silná a byla skutečně tím velkým celosvětovým hráčem, tak jak si to všichni přejeme.

Mně ještě na tom vadí to, že sice pan senátor Vystrčil říkal, že je to věc do diskuse. Že tady chceme diskutovat o tom, jestli je Lisabonská smlouva správná, jestli není zapotřebí nějaké revize. Ale současně už je tam návrh, co bychom chtěli. Takže to není diskuse, ale to už je požadavek na to, že chceme větší sílu národních parlamentů atd.

A potom poslední. Skutečně ten třetí bod je úplně nepřijatelný. Mít nějakou samostatnou azylovou a migrační politiku uprostřed Evropy, to si neumím z hlediska bezpečnosti vůbec představit. Nehledě k tomu, že zase bychom se dostali do té pozice těch, kteří pouze chtějí využívat evropské fondy a nepodílet se na těch společných problémech, které svět teď prožívá.

Pan ministr si určitě vzpomene na nedávné jednání v Bruselu ohledně situace v Sýrii, kde byli zástupci také Jordánska a Libanonu. A určitě dosvědčí to, jak tyto státy, tyto země, jak jsou solidární, jaký mají podíl uprchlíků na svém území a jak se s tím vypořádávají. A proto bych se styděl za to, že bychom zrovna v této oblasti chtěli mít nějaké výjimky. děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a další do rozpravy je přihlášen pan senátor Luděk Jeništa.

Senátor Luděk Jeništa:  Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já jenom k té proceduře. My jsme měli poslední výbor před Velikonocemi. V té době jsme neměli podkladové materiály, nebyla nám ještě známa pozice vlády, a proto jsme odsouhlasili na návrh pana předsedy, že se bude konat schůze výboru dnes před plénem pouze s tím jedním bodem, který se týká této záležitosti. Nikdy jsme to nedělali, a předpokládám, že ani dělat nebudeme, ale byla to výjimečná situace. Protože my jako výbor i organizační výbor usoudil, že to je zkrátka bod a téma, které by na plénu mělo zaznít a o kterém by zákonodárci samozřejmě měli být informováni.

Co se týče usnesení, tak jsme s informací, kterou nám dnes podal zástupce státního tajemníka pan Král, tak jsme byli spokojeni zkrátka. Protože ta pozice vlády, která tam byla deklarovaná, je přesně taková, o jaké máme samozřejmě v tuto chvíli nějakou obecnou představu. Je korektní, chce omezit nejistoty pro občany, firmy, instituce, zajistit práva občanů atd. Ty věci, které tam chceme mít, tak tam jsou. Proto jsme říkali, tak k tomu nebudeme dělat sáhodlouhé usnesení, ale bude dobré, když tuto informaci Senát vezme na vědomí. A proto jsme sem s tímto návrhem přišli.

Koneckonců, z toho vyplývá i to, že tento bod nemá číslo senátního tisku. To je další věc. Protože opravdu jsme jednali trochu v časové tísni. A proto znovu říkám, že jsem zastáncem toho, aby Senát vzal tuto informaci na vědomí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a do rozpravy se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já jenom k tomu, co říkal pan senátor Jeništa. Já chápu, že se může někdy stát, že se ty věci projednávají na poslední chvíli. Stává se nám to téměř na všech výborech. Já jsem to tady spíše říkal proto, protože jsem měl pocit, že žádné usnesení neexistuje. A pak pan předseda Štěch říkal, že podporuje usnesení výboru. A já nevím, jak zní. A teď jsem se dozvěděl, že to je návrh asi vzít něco na vědomí, a to zřejmě tu zprávu, kterou výbor dostal na poslední chvíli.

Jen jenom upozorním na to, že pro mě jako senátora, který není předsedou Senátu, to byla novinka, že to usnesení existuje, a ten dotaz zněl, kde jsem se to tedy měl dozvědět! Nechci to příliš rozpitvávat, ale tak to zkrátka je a třeba to může být poučení pro budoucnost, že by to bylo dobré, protože kdyby usnesení existovalo, tak věřím, že bych si ho přečetl.

Co se týče toho návrhu usnesení, které předložil senátorský klub ODS, tak děkuji za názory, které tady zazněly. Osobně nevím, jestli je vše, co je tam napsáno, úplně nejlépe a optimálně formulováno, na druhé straně je evidentní, že Velká Británie nevystupovala z EU tak sama od sebe a z plezíru. V té EU něco nefunguje. A nemohu si pomoct. Ze všech vystoupení, která tady zazněla, jsem jen slyšel – to všechno, co navrhujete, je špatně, to ohrožuje jednotu, to ohrožuje to, že pak to bude fungovat ještě hůře.

A můj dotaz je: A co tedy budeme jako členský stát EU, který má většinově přání v té EU zůstat a dosáhnout toho, aby se nadále nedrolila, dělat? Když vše, co bylo navrženo, je špatně. A jediné, co se navrhuje, je dva roky jednat nejdříve o vystoupení s Velkou Británií, a pak se tedy případně zabývat důvody nebo tím, zda něco v EU nemáme změnit. Přesto, že jsem se snažil pozorně poslouchat, ani z vyjádření pana ministra jsem nevyrozuměl, tak třeba teď v jeho závěrečné řeči. Ale takový je pocit a znovu se vracím k tomu, co říkal pan senátor Aschenbrenner, a docela se mě dotklo to, že tady je předpokládáno, že předkládat takové usnesení je zejména jakýsi, řekněme, volební marketing nebo volební kampaň, že snahou bylo věc rozhýbat, pomoci vládě v tom, aby nějakým způsobem se začala snažit o to, abychom si v EU více uvědomili, že pokud se nedokážeme a nezačneme měnit, tak po Velké Británii mohou přijít další.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Vladimír Plaček.

Senátor Vladimír Plaček:  Pěkné odpoledne, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jako místopředseda výboru pro záležitosti EU musím zareagovat na slova pana kolegy Vystrčila, vaším prostřednictvím, pane předsedající, neboť projednávání tohoto bodu považuji opravdu za velice výjimečné, poněvadž jsme to opravdu projednávali dnes ráno a usnesení samozřejmě existovalo, a existuje, a všichni jste ho hned ráno dostali na své lavice. A druhá věc, proč ta výjimečnost projednávat pozici vlády na jednání Evropské rady 29. dubna na dalším našem jednání pléna Senátu někdy na konci května, jsme považovali za naprosto bezpředmětné.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji za dovysvětlení. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. Jistě se pan ministr zahraničí bude chtít vyjádřit k rozpravě. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Ano, děkuji, vážené senátorky, vážení senátoři, vyjádřil bych se tedy jen stručně k té poslední debatě, která tady byla vedena.

Myslím si, že senátor Vystrčil má pravdu v tom, když říká, že je třeba sebereflexe, já ti říkám vlastně také, že to, co se stalo s Británií, je důvodem k tomu, abychom to velmi zvažovali, co to znamená a co s tím dělat. To si myslím, že je správná úvaha. Ale není třeba se obávat toho, že nás čeká něco takového až za dva roky. Tato souvislost neexistuje. Řeknu to úplně jednoduše. Teď potřebujeme v Evropě zvládnout volby, především Francouzi potřebují zvládnout volby ve Francii a pak budou v Německu a dokonce budou i v Česku volby, které si ovšem nemyslím, že by byly snad takovým dramatem pro Evropu jako třeba ty francouzské. Toto se musí zvládnout a přežít, a pak nové politické reprezentace se budou bavit o Evropě. Myslím si daleko vážněji než teď. Protože teď se opravdu čeká na volby. Takto to opravdu je. Sice vidíte dnes prohlášení politiků k Evropě, ale to jsou politici, o kterých se ví, že odcházejí. A ta váha už není.

Podstatné je – budou ti, kteří vzejdou z voleb a kteří si sednou a budou se bavit, a tam je nutná reflexe a to všechno, co říkáte. Mohu vám říci, že jsem se účastnil jednání ministrů, které bylo velmi takové uzavřené, jenom ministrů, kde to bylo právě Polsko, které vzneslo otázku otevřít smlouvy. Bylo to Polsko, a myslím, že také Maďaři se k tomu připojili. Tam byla shoda v tom, že v této chvíli otevřít smlouvy má v sobě obrovská rizika, že už je nezavřeme potom nikdy. Chápete? Víte, jak byla komplikovaná debata nad Lisabonskou smlouvou? Dohodnout se ve 27 zemích na zásadních změnách, to tedy není legrace. Takže je to úplně jednoduché. Teď, kdy máme volby, musíme je zvládnout, ačkoli nevíme, jak dopadnou. A volby ve Francii mohou ovlivnit všechno. Není čas na to, abychom říkali – otevřeme smlouvy a začneme se bavit o tom, když nemáme ani základní principy dohodnuté. Takže proto tedy ten nápad pěti scénářů, které předložil Jean-Claude Juncker. Tak se bavme, jakým směrem jsme schopní se dohodnout na základním směřování, toto je ta debata, která je teď namístě. A toto je i ta reflexe. To je, když chcete, to je to místo, kde je možné říci, co chci změnit. V rámci těchto pěti, ne, že otevřu smlouvy jako Pandořinu skříňku, pak už to nikdy neposbírám. Mám tady pět názorů nebo pět představ a bavme se o nich. Jsme schopni se na tom sjednotit? V tom je určitá metoda.

A věřím, že po volbách to bude i velice otevřená debata. Ale není to tak, že se to odkládá až za dva roky. Takto to nebylo dobře pochopeno. To není tak, že teď se musíme rozloučit s Británií a pak se začneme bavit. Říkám vám, po volbách v roce 2017 se povede ještě daleko důkladnější debata o Evropě a bude ale záležet na tom, jestli jsme schopni si říci ten směr, kterým chceme jít. A pak se nedá vyloučit ani to, že jednou otevřeme smlouvy. Ale musíme být na to připraveni a musíme vědět, že se nám to celé nerozsype, když se shodneme, že toto chceme, že chceme, aby evropský projekt fungoval. A to poslední, co tady je, nebo ta výjimka. Pamatuji si dánského premiéra kdysi dávno, který mi říkal, jak strašně nás oslabilo, když jsme si domluvili čtyři opt outy. V té chvíli jsme přestali být vnímáni jako někdo, kdo je tím účastníkem hlavní debaty. To, co tady již někdo řekl, že výjimky opravdu oslabují pozici, že ve chvíli, kdy začnete definovat výjimky, které chcete, tady jsem řekl, že bude zásadní debata o Evropě Přál bych si, aby u ní byla Česká republika plně přítomna. Pokud budeme vykřikovat, že chceme výjimky, tak nebudeme součástí základní debaty, co v Evropě by se mělo udat. Takže si také myslím, že výjimky jsou riziko a že mluvit o výjimkách oslabuje naši pozici. A chtěl bych říci k tomu prvnímu bodu poslední věc. Rozhodně jsem přesvědčen, že česká vláda nemá být ani by neměla být podezírána z toho. Nijak jsme to ani nenaznačili, že bychom chtěli něco protahovat nebo že by Británie měla být odstrašující příklad pro všechny. To tady z Česka nikdy nezaznělo a dokonce jsme to kritizovali. Já a vzpomínám si, že i premiér. My tento názor máme také. Na druhé straně druhý extrém si také nedovedu představit, že Británii za to odměníme, že se rozhodla odejít. To je jako ta paní, kterou jsem kdesi potkal v dalekém zahraničí a která mi říkala – teď jsem měla rozvod, to bylo něco úžasného, tak ráda na to vzpomínám. Tak krásně jsme se rozešli s manželem. Toto se možná v individuálním životě někdy stane. Ale tento rozvod, chápete v realitě, je opravdu těžká a tvrdá věc. Ale Česká republika, to vám tady garantuji, se v tom chová naprosto korektně, protože ví, že má cenu, abychom se dohodli. Ale na druhé straně není možné, aby někdo nechtěl do vnitřního trhu, chtěl mít výhody, ale přitom nechtěl na sebe vzít žádné povinnosti. To jsou tvrdé věci, které platí a z toho my nemůžeme uhnout. Je třeba být korektní a přesný a snažit se dohodnout. Ale není možné zase požadovat, abychom za to někoho odměňovali. To je bohužel také pravda. Ale odstrašovat nikoho nebudeme. To mohu slíbit.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře, a dávám teď slovo panu zpravodaji tohoto „netisku“, bych řekl, této informace, takže prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Jeništa:  Dovolil bych si navrhnout, abychom hlasovali nejdříve o návrhu, který jsem tady načetl, že výbor pro záležitosti EU na své 9. schůzi navrhuje, aby Senát vzal na vědomí informaci vlády o pozicích vlády a programů jednání Evropské rady, která se koná 29. dubna. Návrh tohoto usnesení máte všichni na lavicích.

Byl rozdán po 9.00 hodině, ale na kolegu Vystrčila se vůbec nezlobím. To se stane, že v té záplavě pozměňovacích návrhů jeden list přehlédnete. Navrhuji hlasovat - vzít na vědomí.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane kolego. Můžeme přistoupit k hlasování, všechny vás svolám. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Luděk Jeništa. Aktuálně je přítomno 71 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 36.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 14 registrováno 72, kvorum 37. Pro 64, proti 2. Tento návrh byl schválen.

A máme tady usnesení senátorského klubu ODS, o kterém bychom měli nechat také hlasovat, pokud bude předloženo. Ptám se pana senátora Vystrčila, jestli trvá na tomto hlasování. Trvá.

Nebudu vás již odhlašovat. Máme tady usnesení klubu ODS. Je zde nějaký návrh, abychom hlasovali o bodech jednotlivě? Jinak bych navrhoval, abychom hlasovali o všech bodech společně. Nevidím žádnou takovouto žádost. O návrhu senátorského klubu ODS "Návrh usnesení Senátu k Informaci vlády ČR o pozicích vlády a programu jednání Evropské rady, která se koná dne 29. dubna 2017", jehož předkladatelem je senátorský klub ODS, budeme nyní hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji vám.

Hlasování č. 15 registrováno 72, kvorum 37, pro 11, proti 39. Tento návrh byl zamítnut.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i našemu zpravodaji.

Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Návrh směrnice Rady, kterou se mění Směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o dočasné používání všeobecného mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k dodání zboží a poskytnutí služeb nad určitou prahovou hodnotu

Tisk EU č. N 027/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 027/11 a N 027/11/01. Vítám v Senátu pana ministr financí pana Andreje Babiše a předávám mu slovo. Prosím, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo, dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové. K projednání na této schůzi byl předložen senátní tisk č. N 027/11, jehož obsahem je návrh umožňující zavedení obecného mechanismu přenesení daňové povinnosti, tzv. revers charge, o který Česká republika dlouhodobě usiluje. Revers charge považuji za nejvhodnější nástroj pro potírání karuselových podvodů. Proto pokládám tento návrh za velmi významný.

Evropská komise ho představila 21. prosince loňského roku. Měl by umožnit zainteresovaným členským státům, které splní stanovené podmínky, zažádat o uplatnění dočasné výjimky na zavedení plošného mechanismu revers charge na tuzemská zdanitelná plnění převyšující 10 tisíc eur. V současné době byl návrh projednán Radou, maltské předsednictví postupně připravilo tři kompromisní návrhy, dvakrát byl návrh diskutován na Radě Ekofin.

Návrh je stále v některých částech problematický, a to hlavně z pohledu právní jistoty a stability. Zejména jde o dobu platnosti návrhu, která je v tuto chvíli limitována rokem 2022, a dále zde zůstávají nedořešené otázky procedury schvalování a rušení dočasné výjimky. Některá ustanovení se již podařilo v rámci projednávání návrhu v Radě změnit. Podařilo se například dosáhnout změny ve stupních kritérií, což pro Českou republiku významně zvýšilo možnost o výjimku zažádat.

Věnujeme stále velké úsilí tomu, aby konečná podoba návrhu byla aplikovatelná v praxi. Považuji za úspěch, že byl tento návrh předložen a věřím, že se jeho nedostatky podaří vyřešit a že brzy dojde k jeho schválení.

Doporučuji vám vzít tento dokument na vědomí spolu s rámcovou pozicí České republiky, za což vám děkuji. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji a prosím, pane předkladateli, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU, který přijal usnesení, který máte jako senátní tisk č. N 027/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Libor Michálek, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Libor Michálek:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Vzhledem k tomu, že pan ministr tady popsal, co je předmětem předloženého návrhu, dovolím si pouze doplnit některé chronologické záležitosti.

Revers charge, přenesená daňová povinnost je založena na principu, že poskytnutí služeb nebo zboží nepřiznává DPH prodejce, ale odběratel, který si pak vystaví daňový doklad, kde oproti běžnému daňovému dokladu neuvede výši DPH. Místo toho je uvedeno, že výše daně bude doplněna a přiznána odběrateli. A právě tato přenesená daňová povinnost je podhoubím pro tzv. karuselové obchody nebo také tzv. kolotočové podvody, kdy jde vlastně o chybějícího obchodníka. A tyto podvody jsou významnou součástí úniku daně z přidané hodnoty.

Návrh tohoto nařízení byl projednán jak na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, tak na výboru pro záležitosti Evropské unie.

Z klíčových doporučení si dovolím odcitovat zejména ta, která jsou uvedena v příloze jako body I. a II. Navrhuje se přijmout usnesení, že Senát vítá v obecné rovině předložení tohoto návrhu, připomíná usnesení, které už tady bylo přijato 14. července minulého roku ke Sdělení Komise o Akčním plánu v oblasti DPH.

A v bodě II. se pak zdůrazňují některé výhrady k parametrům návrhu, a to doba platnosti, která se jeví jako příliš krátká, minimální úroveň mezery výpadku DPH, kterou musí členský stát vykazovat, aby mohl požádat o povolení uplatňovat mechanismus revers charge, a také výhrada k zahájení a ukončení uplatňování mechanismu, o níž by měla podle našeho názoru rozhodovat Rada a nikoliv Komise.

Navrhuje se přijmout usnesení k návrhu směrnice Rady, kterou se mění Směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o dočasné používání všeobecného mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k dodání zboží a poskytnutí služeb nad určitou prahovou hodnotu – viz senátní tisk 027/11.

Po úvodní informaci s přihlédnutím ke stanovisku výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, po zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor

1. přijímá k návrhu směrnice Rady, která už tady byla citována, stanovisko, které je přílohou tohoto usnesení,

2. doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se návrhem směrnice Rady, kterou se mění Směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o dočasné používání všeobecného mechanismu přenesení daňové povinnosti ve vztahu k dodání zboží a poskytnutí služby nad určitou prahovou hodnotu, zabýval a vyjádřil se ve smyslu doporučení přijatého výborem,

3. určuje zpravodajem výboru pro schůzi Senátu mne,

4. pověřuje předsedu výboru senátora Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste se také posadil ke stolku zpravodajů.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se uvedenými materiály zabýval a ptám, se, zda si přeje vystoupit zpravodaj pan senátor Lumír Aschenbrenner. Chce. pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji. Nechci zdržovat, jenom chci potvrdit to, co tady již zaznělo, že výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se materiálem zabýval na své schůzi 11. dubna 2017 a přijal k tomu usnesení, které včetně stanoviska, včetně tří výhrad, je totožné s usnesením Evropského výboru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji a otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. Ani se nebudu ptát pana ministra, jestli se chce vyjádřit, když není k čemu, garančního zpravodaje pravděpodobně také ne. Máme zde jediný návrh, a to návrh pana senátora Libora Michálka tak, jak je uvedeno v tisku č. N 027/11/02. A o tomto návrhu nechám nyní hlasovat. Svolám další senátorky a senátory k hlasování do sálu.

V sále je v této chvíli přítomno 69 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 35. O tomto usnesení zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji vám.

Hlasování č. 16 registrováno 69, kvorum 35, pro 59, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu a děkuji panu ministrovi a našim zpravodajům.

A dostáváme se k poslednímu bodu před polední přestávkou, a tento bod je

 

Volba člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů

Tisk č. 72

Návrh prezidenta republiky na nového člena Rady namísto Naděždy Kavalírové vám byl rozdán jako senátní tisk č. 72. Uděluji slovo předsedovi volební komise panu Luďkovi Jeništovi a prosím jej, aby nás seznámil s usnesením volební komise. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Konstatuji, že volební komise Senátu obdržela ve lhůtě stanovené usnesením Organizačního výboru od prezidenta republiky Miloše Zemana, aby do funkce člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů byla zvolena paní Lenka Procházková.

Součástí předloženého návrhu měly být doklady ověřující splnění podmínek volitelnosti navržené kandidátky stanovených zákonem.

Volební komise se sešla dne 18. dubna 2017 na své 6. schůzi a přijala usnesení č. 14, se kterým vás nyní seznámím:

K předloženému návrhu kandidáta na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů komise konstatuje, že

1.obdržela od oprávněného navrhovatele následující návrh kandidáta na člena Rady ÚSTR, kterým je Lenka Procházková, navrhovatelem je prezident České republiky Miloš Zeman

2. konstatuje, že navržená kandidátka splňuje podmínky volitelnosti stanovené zákonem č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek, ve znění některých zákonů,

3. pověřuje mne, abych s tímto usnesením seznámil Senát.

Ještě dodám, že pro volbu bude použito ustanovení čl. VI. volebního řádu. Senát rozhodne, zda volba bude provedena tajným způsobem, jinak se volí hlasováním veřejným.

Za volební komisi doporučuji, podobně jako při stejné volbě v minulých letech, hlasovat většinovým způsobem tajným hlasováním.

To je v tuto chvíli vše, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane předsedo volební komise. Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí kandidátky Lenky Procházkové a ředitele odboru legislativy a práva Kanceláře prezidenta republiky Václava Pelikána. O tomto návrhu budeme hlasovat. Svolám senátorky a senátory k hlasování do sálu.

V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji vám.

Hlasování č. 17 registrováno 65, kvorum 33, pro 43, proti jeden. Tento návrh byl schválen. Dovolte, abych oba mezi námi přivítal a otevírám k tomuto bodu rozpravu.

Hlásí se někdo do rozpravy? Předpokládám, že pan ředitel i paní Procházková budou chtít vystoupit. Pokud se nikdo ze senátorů nehlásí, dám slovo panu řediteli Pelikánovi. Prosím, pane řediteli, máte slovo.

Václav Pelikán:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážené paní senátorky, páni senátoři. Jak bylo zmíněno, dosavadní členka Rady Ústavu pro studium totalitních režimů Naděžda Kavalírová zemřela, její druhé funkční období by jinak končilo 5. prosince letošního roku. Je proto třeba doplnit do sedmičlenné Rady dalšího člena, resp. členku.

Proto pan prezident České republiky navrhuje paní Lenku Procházkovou, která, jak už bylo řečeno, splňuje zákonné předpoklady, kterými jsou spolehlivost, bezúhonnost, neslučitelnost se zákonem vyjmenovanými funkcemi.

Zákon má takovéto stručné požadavky. Nicméně se domnívám, že při rozhodování o člověku je důležité posuzovat ho komplexně, neutápět se v detailech, či mediálních zkresleních a vzít v úvahu, zda kandidát na určitou funkci má k předmětu jeho budoucí činnosti vztah, zda je schopen tuto funkci vykonávat a zda má k tomu i morální předpoklady.

Z tohoto hlediska upozorňuji i na životopis paní kandidátky a jsem přesvědčen, že i pan prezident z tohoto komplexního posouzení vycházel, když navrhl paní Lenku Procházkovou do funkce členky Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

Prosím, aby tento návrh byl kladně přijat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane řediteli a o slovo se přihlásila také kandidátka na členku Rady paní Lenka Procházková. Prosím, paní kandidátko, máte slovo.

Lenka Procházková:  Děkuji za slovo. Vážené paní senátorky, vážení pánové senátoři. Připravila jsem si několik vět k mé kandidatuře.

Každý národ potřebuje znát své milníky i omyly. Jako pamětnice minulého režimu a jako vnučka účastníka odboje popraveného gestapem cítím, že je nutné zkoumat a analyzovat příčiny a způsoby likvidace svobody člověka, ať už se jedná o druhou republiku, protektorát anebo o období 1948 až 1989.

Dosavadní práci Ústavu, který se tímto ze zákona zabývá, znám převážně jen z veřejně dostupných zdrojů, a tyto informace jsou mnohdy rozporuplné. Signatáři otevřeného dopisu, ve kterém varovali Senát před mým zvolením do Rady tvrdí, že Ústav je v krizi. Krize je příležitost. Příležitost ke změně. To vyžaduje debatu, na kterou jsem připravená.

Od chvíle prezidentovy nominace jsem přemýšlela o tom, jaký přínosem pro Radu budu, pokud mě zvolíte. Když jsem si prostudovaly náplň práce jednotlivých oddělení, jako spisovatelku mě zaujal odbor publikační činnosti a oddělení výstav a vzdělávání. To je činnost, které rozumím nejen jako autorka a vysokoškolská pedagožka, ale i jako účastnice a organizátorka mnoha seminářů.

Mým celoživotním tématem je pražské jaro. Ve výročním roce 2008 jsem uspořádala a moderovala v Národní knihovně cyklus veřejných přednášek, v nichž vystupovali pamětníci a odborníci, a chronologicky jsme zmapovali vývoj od tzv. strahovských událostí, přes IV. sjezd spisovatelů až k invazi, k činu Jana Palacha a počátku normalizace. Celý cyklus natáček pro archiv štáb Českého rozhlasu. O Janu Palachovi jsem napsala dvě knihy. Ta první je dokumentární, kde spoluautorem byl novinář Jiří Lederer a vyšla pouze v samizdatu, tu druhou jsem zpracovala jako román, aby příběh mého nezapomenutelného vrstevníka přiblížila mladým čtenářům. V knížce se zabývám i vysočanským sjezdem, což je téma dnes poněkud opomíjené. Domnívám se, že neprávem.

Proč mladé lidi neinformovat o statečnosti tehdejších delegátů, kteří se napříč okupovanou republikou v noci sjeli do Prahy a organizovali odpor proti invazi, včetně celostátní generální stávky.

Étos pražského jara neskončil podpisem moskevských protokolů moskevských protokolů. Pokračoval listopadovou stávkou vysokoškoláků a i v normalizaci, kdy statisíce lidí sice neprošly kádrovými prověrkami, ale prošly zkouškovou pravda, když odmítly uznat invazi za přátelskou pomoc a raději se dali vyhodit z práce a šikanovat.

Étos pražského jara se nevztahoval jen na reformní komunisty, jak je dnes mnohdy zjednodušováno. Byla to univerzální hodnota. Mnoho rodin dodnes opatruje zažloutlé výtisky novin a časopisů z konce 60. let, v nichž publikovali později zakázaní autoři.

Každý národ potřebuje znát milníky, na které může být hrdý. A pražské jaro k nim také patří.

Pokud mi pracovníci ÚSTR ve svém dopise Senátu vytýkají větu z nějakého mého projevu, že pražským jarem vstoupili Češi do mezinárodního dialogu, jak zachránit svět, pak jsou asi příliš mladí na objektivní pohled. Zkoumat dějiny sine ira et studio, čili bez hněvu a zaujatosti, dokáže asi málokdo. Člověk není robot. I mně se zvedl žaludek, když jsem pro potřeby televizního pořadu o mém otci odtajňovala v Archivu bezpečnostních složek materiály operativy, včetně telefonních odposlechů, které měly sloužit k přípravě politického procesu s Janem Procházkou, protagonistou Pražského jara. Je prospěšné tyto estébácké metody zkoumat, analyzovat a zveřejňovat. Současně je ale nutné dávat je do souvislosti s tím, proč byly užívány a co, koho a jaké myšlenky měly dehonestovat.

Někdy mi připadá, že Pražské jaro je na indexu pořád. Kladu si otázku, proč.

Další téma, které si zaslouží zájem badatelů, je druhá republika. S normalizací ji spojuje statečnost některých a zbabělost dalších. Nevím, zda byla probádána a zanalyzována mediální štvanice na Karla Čapka. Každý národ potřebuje znát své milníky.

Pokud mě zvolíte za sedmého člena Rady, pokusím se iniciovat bádání na téma "Vliv médií na likvidaci demokratických režimů". A jsem si jista, že těch zanedbaných témat je celá řada.

To je zhruba vše, děkuji vám za vaši pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také vám děkuji a ptám se kdo se ještě hlásí do rozpravy? Nikoho takového nevidím, takže rozpravu končím a hlasováním rozhodneme, zda volba proběhne tajným hlasováním. Svolám senátorky a senátory do sálu.

Aktuálně je přítomno 67 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 35. Hlasováním rozhodneme, zda volba proběhne tajným hlasováním. O tomto návrhu dávám nyní hlasovat.

Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 18, registrováno 70, kvorum 36, pro 52, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

A uděluji nyní slovo panu předsedovi volební komise Luďku Jeništovi, který nás seznámí s organizačními pokyny této volby. Prosím, pane předsedo.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Tak, jako vždy, před prezidentským salonkem oproti podpisu obdržíte volební lístek, kde je pořadové číslo 1 před jménem kandidátky. Jak už jsme tady několikrát opakovali, toto pořadové číslo musí být označeno kroužkem pokud souhlasíte s volbou, křížkem, pokud nesouhlasíte. Jinak označený lístek nebo neoznačený je lístkem neplatným. V prvém kole je zvolen kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů z počtu vydaných hlasovacích lístků. Nezíská-li kandidát nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů, koná se druhé kolo volby. Volební místnost je připravena. Žádám členy volební komise, aby se ihned dostavili do volební místnosti. Vydávání hlasovacích lístků potrvá do 14.12 hodin, kdy uzavřeme volební místnost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji a vyhlašuji polední přestávku na pozdní oběd do 15.00 hodin.

(Jednání přerušeno v 14.02 hodin.)

(Jednání zahájeno v 15.01 hodin.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Milé kolegyně, vážení kolegové, vítám vás na odpolední části našeho jednání. My jsme absolvovali polední přestávku a také volby. A s ohledem právě na tyto volby, tak dávám slovo panu předsedovi volební komise Luďku Jeništovi, aby nás informoval o výsledku 1. kola 1. volby. Pane předsedo, máte slovo.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji vám, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, zpráva o volbě člena rady Ústavu pro studium totalitních režimů na návrh prezidenta republiky dopadla následovně. Bylo vydáno 62 hlasovacích lístků, odevzdáno platných i neplatných lístků bylo rovněž 62, z toho neplatných bylo 5 a neodevzdaných lístků bylo nula. Pro paní Lenku Procházkovou bylo odevzdáno 15 hlasů. Znamená to, že v 1. kole 1. volby nebyla zvolena a postupuje do 2. kola 1. volby. Zároveň si zde dovolím navrhnout, aby toto 2. kolo 1. volby proběhlo jako poslední bod dnešního programu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Teď přemýšlím, jestli o tom mám dát hlasovat, aby to takto bylo. Myslím, že se nic nestane, když to odsouhlasíme, že to proběhne jako poslední bod. A ještě jednou, pane předsedo, poslední bod dnešního jednání? Dobře. Takže máme tady procedurální návrh na to, aby 2. kolo proběhlo jako poslední bod dnešního jednání. Já si vás dovolím pozvat k hlasování. A před tím, než budeme hlasovat, tak si vás dovolím odhlásit. Byl jsem o to požádán, takže plním požadavek. Chvilku posečkám. Hlasujeme o procedurálním návrhu, tzn. změně programu, že 2. kolo volby proběhne jako poslední bod dnešního jednání. A o tomto návrhu nechávám hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. Hlasování číslo 19, registrováno 49, kvorum 25, pro 48, tento návrh byl schválen. A my se vystřídáme v řízení schůze.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ještě jednou dobrý den, přichází zlatý hřeb našeho jednání, a to

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv), ve znění zákona č. 298/2016 Sb.

Tisk č. 79

Senátní tisk č. 79. Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 79. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců, Petr Kudela. Prosím pana poslance, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Poslanec Petr Kudela:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, přeji vám všem krásné odpoledne, dobrý den. Dovolte mi, abych stručně uvedl poslaneckou novelu zákona o registru smluv, která byla schválena Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Jak všichni víme, zákon o registru smluv vznikl z poslanecké iniciativy. Tento fakt od počátku představoval největší slabinu tohoto zákona. Jeho cíl je potřebný, je to zvýšení transparentnosti nakládání s veřejnými financemi. Tento cíl lze pouze přivítat. Je věcí veřejného zájmu. Návrh zákona o registru smluv ovšem nikdy neprošel klasickým meziresortním připomínkovým řízením, a tak nikdy dostatečně nebyly zhodnoceny a doceněny všechny důsledky jeho aplikace na rozmanitou plejádu vztahů, v nichž se ocitají nejrůznější státem či kraji a obcemi vlastněné subjekty. Také proto byla o celý rok odložena účinnost nejzásadnějšího ustanovení zákona o registru smluv, totiž sankce neplatnosti nezveřejněných či nesprávně zveřejněných smluv. Zákonodárce tak dal jasně najevo, že počítá s tím, že během onoho roku může dojít k jistému přehodnocení okruhu subjektů a smluv, jež podléhají či naopak nemají podléhat povinnosti zveřejňování.

Z této skutečnosti jsme také vycházeli při předložení sněmovního tisku 699 v Poslanecké sněmovně, který nyní projednáváme. Naším původním záměrem bylo z působnosti zákona o registru smluv vyjmout pouze a jenom národní podnik, nebudu zde podrobně představovat důvody, které k tomuto návrhu vedly. Jsou, myslím, dostatečně známé. Jedná se o národní podnik Budějovický Budvar. Ten se pohybuje ve vysoce konkurenčním prostředí, nečerpá žádné veřejné dotace, ba naopak přispívá do státního rozpočtu. Jen za poslední tři roky se jednalo o částku asi 3 mld. Kč. Nevidím tedy důvod, proč národní podnik stavět do zjevně nevýhodné pozice ve srovnání s ostatními soutěžiteli v témže obchodním segmentu.

Jak jste jistě zaznamenali, jednání v orgánech Poslanecké sněmovny byla velice komplikovaná. Již záhy po předložení návrhu zákona bylo zřejmé, že původní návrh, který jsme neúspěšně navrhovali schválit již v 1. čtení, se může stát nosičem celé řady dalších pozměňovacích návrhů, které jeho původní záměr dále rozšíří. Tak se také stalo. Je nesporné, že registr smluv tak, jak byl původně schválen, obsahuje řadu nedostatků. Tyto nedostatky se poslanci snažili v legislativním procesu, v projednávání v PS upravovat, navrhovat jejich změny. Všeobecně je známé, že podle původního návrhu registru smluv nebylo vůbec možné uzavírat smlouvy distančním způsobem apod., takže jakási novela zákona o registru smluv byla nutná. S tím paradoxně souhlasily i některé nestátní organizace, které se na tvorbě registru smluv intenzivně podílely.

Před 3. čtením v PS došlo k setkání zástupců koaličních stran a bylo dosaženo dohody na tom, který z podaných pozměňovacích návrhů má smysl podpořit. Vedle původně navržené výjimky pro Budvar, na níž bylo dosaženo široké shody, šlo dále např. i o výjimku pro vysoké školy, pro ochranu bankovního tajemství, nakládání s výbušninami apod.

Při závěrečném hlasování ve 3. čtení v PS se však výsledky ubíraly trošku jiným způsobem. Patrně nejdiskutovanější změnou se stalo vynětí státních podniků a dále právnických osob, v nichž má stát nebo územní samosprávný celek většinovou majetkovou účast. A to, pokud tyto právnické osoby mají obchodní nebo průmyslovou povahu, tzn. se také pohybují v tržním prostředí stejně jako Budvar.

Nyní je tedy na řadě Senát, aby se k předložené normě vyjádřil. Z jednání senátních výborů je zřejmé, že dnes mohou být předloženy i další pozměňovací návrhy. Jejich obsah nechci předjímat. Z hlediska předkladatelů však chci znovu zdůraznit jediné, a to je zachování výjimky pro národní podnik Budějovický Budvar. Pokud je naším úmyslem zachovat jeho hospodářské výsledky a přínos pro státní rozpočet. Děkuji vám za pozornost a přeji hodně zdaru tomuto projednávání. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 79/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Strnad. Senátní tisk také projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, výbor nepřijal usnesení. Záznam z jednání máte jako senátní tisk č 79/3. Zpravodajem výboru byl určen senátor Jiří Carbol. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona ústavněprávní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 79/1 a zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Nenutil, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové, pane poslanče, ve své zpravodajské zprávě se zaměřím čistě na novelu předmětného zákona číslo 340 z roku 2015, protože o vlastním zákoně tady bylo na podzim v roce 2015 řečeno mnoho. Na začátku bohužel musím konstatovat, že kdyby sněmovna přijala pozměňovací návrh, jež Senát na podzim roku 2015 zpracoval a reagoval na to, co je teď tím hlavním důvodem pro předložení této novely, nemuseli jsme tady dnes sedět a nemuseli jsme tady dnes trávit, jak bohužel odhaduji, několik dalších zbytečných hodin, ale stalo se.

Z hlediska ústavněprávního výboru mohu konstatovat, že předložená novela, byť neprošla standardním legislativním procesem, o čemž už se tady zmínil pan poslanec při vzniku celého toho zákona, kdy dle našeho mínění tak významný zákon měl proběhnout klasickým legislativním procesem, tedy měl to být původní vládní návrh. Ale jak už jsem jednou říkal, stalo se.

Navržená novela vykazuje pouze drobné gramatické a statistické chyby, které nebrání nijak výkladu zákona. A ústavněprávní výbor Senátu Parlamentu ČR přijal usnesení, kde doporučuje Senátu vrátit tento návrh zákona PS s pozměňovacími návrhy. Tolik má zpravodajská zpráva. Více se vyjádřím jako senátor. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy. K nim můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, pan senátor Jaromír Strnad? Ano, je tomu tak. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Milé kolegyně, vážení kolegové, pane poslanče, dovolte mi, abych vás seznámil s výsledkem projednávání novely tohoto zákona v našem hospodářském výboru. Jak již bylo řečeno, výbor nepřijal žádné usnesení, když pro návrh doporučit schválit předložený návrh zákona z 12 přítomných senátorů hlasovalo 6 senátorů pro, 1 byl proti a 5 senátorů se zdrželo. Pro předložený návrh zákona zamítnout z 12 přítomných senátorů hlasoval 1 senátor, 4 byli proti a 7 senátorů se zdrželo. A pro pozměňovací návrh senátora Petra Šilar z 12 přítomných senátorů hlasovalo 5 senátorů, nikdo nebyl proti a 7 senátorů se zdrželo. Dále výbor určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada a pověřil předsedu výboru, senátora Jana Hejdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane zpravodaji. A já se táži, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, senátor Jiří Carbol? Ano. Máte slovo, pane senátor.

Senátor Jiří Carbol:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři, výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí projednal tuto novelu zákona 11. dubna, na svém jednání nepřijal žádné usnesení. Největší odpor byl při hlasování o schválení, kdy z 11 senátorů hlasovali 4 pro, 3 proti a 4 se zdrželi. Při hlasování o zamítnuti z 11 senátorů hlasovali 1 pro, 1 proti a 9 se zdrželo. Při hlasování o pozměňovacím návrhu senátora Ivo Valenty z 11 senátorů hlasovali 2 pro a 9 se zdrželo. A více hlasů získal pozměňovací návrh senátora Jiřího Carbola, kdy z 11 senátorů hlasovali 3 pro a 8 se zdrželo. Výbor určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jiřího Carbola a pověřil předsedu výboru, senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore, a táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat.

Hlásí se pan senátor Tomáš Jirsa.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, kolegové, kolegyně. Já si myslím, že situace, která se vyvinula kolem tohoto zákona, hraničí s vydíráním. Senátorům a senátorkám je otevřeně vyhrožováno, že když nebudou hlasovat podle názoru nevládních organizací, tak budou jejich billboardy s fotografiemi a s nějakým negativním textem viset v jejich volebních regionech. A nejenom já si myslím, že situace nazrála k podání trestního oznámení za vydírání.

Rovněž není vyjasněno, jak bude ta billboardová kampaň účtována Úřadem pro kontrolu výdajů politických stran? Budou nevládní organizace kandidovat do Poslanecké sněmovny, budou to tedy jejich náklady, nebo se budou ty negativní billboardy odečítat od nákladů politických stran? My tady usilujeme o to, aby politickým stranám byly kontrolovány všechny náklady a sponzoři. A tady na politickou scénu vstupují nevládní organizace se svými náklady, které nejsou pod žádnou kontrolou. Takže než se tyto otázky vyjasní, myslím, že nemůžeme o tomto zákonu svobodně diskutovat, a proto navrhuji nezabývat se.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, hlásí se senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, vznáším námitku a žádám za klub STAN, aby se tento bod projednával v plném rozsahu, děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Vzhledem k tomu, že byla vznesena námitka, nemůžeme hlasovat o návrhu nezabývat se. A já otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí vláda, jmenovitě pan ministr zdravotnictví Ludvík. Vítejte v Senátu, pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, děkuji za vyslechnutí. Já zde vystupuji, abych podpořil pozměňovací návrh, který byl schválen ústavně-právním výborem Senátu, o kterém ještě budete mluvit, který se týká nemocnic.

Dámy a pánové, já jsem v jádru racionálním člověkem a nemívám ve zvyku příliš vstupovat do diskusí v případě, že věc je celkem jasná a problémy se neočekávají a řeší se nějaké technikálie a marginálie. Ale v tomto případě se cítím povinen vystoupit právě proto, že si myslím, že o marginálii nejde. Již když se tento zákon s ohledem na Budvar projednával v Poslanecké sněmovně, tak byl načten pozměňovací návrh, který hovořil o tom, že registr smluv nějakým způsobem lavíruje v případě zdravotnických zařízení. O co konkrétně šlo?

Šlo o to, že v této chvíli máte vazbu na to, že nejdřív se může zveřejnit, pak se může daná smlouva konzumovat. Jinými slovy, daný produkt může být dodán a nějakým způsobem spotřebován. A teď si představte klasickou situaci. V podstatě zákon předpokládá v případě nemocnice následující věc. Potřebujete, nechci říct součástku, ale potřebujete prostě něco, co potřebuje pacient. Totální endoprotézu, stent – v tomto případě třeba stentgraft, což je velmi drahá záležitost, která dneska velmi špičkovým způsobem řeší ictus neboli mozkovou mrtvici, atd. Dnes ta situace podle zákona vypadá tak, že vy musíte danou součástku objednat u firmy. Firma musí potvrdit tuto smlouvu, protože podle občanského zákoníku, který byl přijat v této zemi, tak smlouva vzniká až potvrzením objednávky. Následně musí být zveřejněno na webu Ministerstva vnitra. Až teprve poté je možno tento stent aplikovat pacientovi.

Postup je velmi komplikovaný, ale umím si určitým způsobem představit, že u objednaných pacientů, u pacientů, u kterých je známo, jaký typ zdravotnického prostředku budou potřebovat, se to jakžtakž ještě dá vymyslet. Ale teď si představte situaci, že... Nechci tady... Představte si mne. Že mě v noci ve dvě hodiny přivezou na urgentní příjem, a klidně řekněme do Motola, s tím, že budu mít polovinu tváře ochrnutou a v podstatě bude jednoznačně indikován ictus. V této chvíli by měla nastat procedura, kterou jsem popsal. Problém ovšem je v tom, že ve dvě hodiny v noci pravděpodobně u té dané firmy nikdo nebude. Takže nebude vůbec splněna ta první podmínka, že vznikne závazkový právní vztah. A druhý problém samozřejmě bude, že tím pádem nebude ani zveřejněn.

Takže návrh toho zákona mluví sice v jednom paragrafu o tom, že v mimořádných případech, kdy je ohroženo zdraví nebo život, tak se takto nemusí postupovat. Problémem je to slovo mimořádný. Protože se mi klidně může stát, že kromě mě tam s ictem přivezou čtyři další. A klidně ve stejnou hodinu. A to už není žádný mimořádný případ.

Ta novela, tak, jak je dneska prezentována, mluví o tom, že nemocnice se snad chtějí vyvázat z registru smluv, nechtějí zveřejňovat smlouvy apod. Já si o tom myslím své, ale nicméně ten návrh, který my dneska říkáme, říká jedno jediné – zrušme vazbu mezi tím, že nejdřív se musí zveřejnit a pak se může plnit. A zrušme to tedy pro zdravotnická zařízení, pro nemocnice. Čili nemocnice budou normálně zveřejňovat, co nakoupily, ale udělají to jednou za čtrnáct dní, nebo jednou za tři neděle, prostě zveřejněním hromadným. Pořád by tam zůstala ta sankce neplatnosti, to znamená, že kdyby něco nezveřejnily, budou vystaveny všem těm sankcím, které z toho plynou. Což znamená budou muset vracet peníze. Nevím, jakým způsobem pak z těch pacientů budou dolovat ty stenty apod., to si neumím tak úplně představit. Ale umím si představit, že tohle bude fungovat. A je to jádro toho návrhu, jak byl představen a jak byl schválen ústavně-právním výborem Senátu.

Je to v podstatě jediná věc, která dneska dovoluje jednu důležitost. Nezatíží zdravotníky další šílenou byrokracií, protože dneska se po zdravotníkovi chce, aby nejdřív vyplnil papír a zveřejnil ho, a pak aby teprve léčil. To je nesmysl. Takže tento návrh tuto byrokracii do jisté míry už převádí na administrativní aparát té nemocnice a zadruhé, prostě a jednoduše opravdu odbourává ty problémy, které by mohly vzniknout u té urgentní medicíny, kde se toho bojím zdaleka nejvíc. Ono to samozřejmě řešení má, protože jedno z řešení, které si já budu muset asi začít umět představovat, je takové, že nemocnice nebo zdravotnická zařízení – a teď mluvím v podstatě o úplně všech nemocnicích v zemi – si nakoupí dostatečné zásoby léků a zdravotnického materiálu. Kompletně v celém rozsahu.

Tak já budu teď mluvit z konkrétní praxe. Zásoby lékárny v Motole, a to je největší nemocnice v zemi, jsou sto milionů korun. V případě, že tohle bude platit, to znamená, že nakoupí komplet všechny léky – typicky sérum proti uštknutí kobrou. To je záležitost, kterou použijete jednou za půl roku, někdy jednou za dva roky, expiraci to má šest měsíců. Někdy dokonce kratší. Bude se muset toto sérum nakoupit a když tak proexponuje a bude se muset vyhodit, protože v tu dobu nebude pacient. Dneska se to právě řeší tak, že máte tzv. konsignační sklad, to znamená, máte s firmou předběžně rámcově domluveno, že to bude dodáno. Ale nakoupí se to až v tu konkrétní chvíli, kdy to potřebujete. Tohle registr smluv v podstatě odbourává. Nebo v té podobě, v jaké je dnes.

Takže podobný příklad jsou ty stentgrafty. Tady jsou lékaři, kteří to popíší líp, pan předseda Koliba mě určitě rád doplní. Ale nicméně je to velmi extrémně drahý materiál, bohužel z mého pohledu až moc drahý, který ale velmi účinně ten ictus léčí. A zase, máte spoustu velikostí. A někteří z nás mají velmi úzké cévy. Máme. Někdo je má širší, někdo užší, to už je tak vrozené. A většinou nemocnice, když už má něco na skladech, tak jsou to ty nejobvyklejší velikosti. Ne ty krajní. Zase, ten špitál bude muset mít kompletní rozsah v celém spektru. A zase se může stát, že taky dva tři čtyři roky nikdo s takovou abnormalitou nebo anomálií nepřijde. A zase se to bude muset nakoupit a když tak se to zase vyhodí. Já odhadované náklady, které jsme si kalkulovali na Ministerstvu zdravotnictví, jsou kolem 7 mld. Kč ročně navíc. Ze zdravotního pojištění, ale za nic, já jenom upozorňuji, že se tím nic nezlepší. A znovu říkám, my nemáme problém se zveřejňováním. My máme jenom problém s tím následným postupem kroků.

Takže ta žádost, se kterou se na vás obracím jako ministr zdravotnictví, v podstatě říká, my budeme zveřejňovat jako zdravotnictví. I když musím říci, že ještě podotýkám, že tenhle zákon, byť kompletně celé zdravotnictví jede na veřejné prostředky, tak se týká 18 nemocnic v zemi. V podstatě. Ty ostatní jsou z něj vlastně vyňaty, protože nejsou vlastněny státem. A ty malé psychiatrie, tam skutečně tento zákon, který dělá všechno nad 50 tisíc, zas tak asi důležitý nebude. Ale nicméně budiž, mně u těch 18 nemocnic umožněte to, že ta nemocnice bude samozřejmě vázána tímto zákonem. Ale bude jím vázána tak, že se v tom zákoně říká – nemocnice to vytvoří souhrnně jednou za x-dnů. V podstatě to není nic proti ničemu, ale v podstatě to jenom – já nechci říct, že to bude zachraňovat životy – ale v podstatě to opravdu umožní zdravotníkům léčit. A já pořád říkám, že podle mě je důležitější pacient než papír. V tomhle případě fakt mluvíme o papíru.

A já znám ty námitky, které autoři toho zákona, který opravdu neprošel bohužel standardním připomínkovým řízením – mě to mrzí, protože tam by se opravdu uplatnila spousta věcí, které by se tímto způsobem daly vychytat. Já jsem mluvil s panem dr. Korbelem, který patří mezi tvůrce tohoto zákona. A já jsem mu vysvětlil... On říkal: „Vždyť tam máte ten paragraf v mimořádných případech.“ Dennodenní praxe nemocnic – a paní senátorka Emmerová mě klidně určitě doplní – je přesně o tom. To není nic mimořádného. To je dennodenní praxe, kterou už potom žádný soud, když bude něco takového, nemůže ten zákon aplikovat jinak. Tam se píše mimořádný.

Už nebudu dále dlouho zdržovat a budu určitě rád poslouchat diskusi, nicméně jestli bych za něco opravdu plédoval, tak je to o tom, že nemocnice nechtějí nic skrývat. Ani nebudou moci. Ony to budou muset zveřejnit. Ale jenom prosím, zrušte tu vazbu mezi tím dodat – zveřejnit. A až pak teprv použít. To je to, o co vás moc prosím. A moc děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane ministře, naštěstí nikoho dalšího z vlády nevidím na galerii, takže slovo má Petr Vícha, předseda klubu sociální demokracie. Máte slovo, pane předsedo.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové. Já, po dohodě s předsedy klubů, dávám procedurální návrh, abychom před hlasováním měli patnáctiminutovou přestávku na poradu všech klubů. Takto jsme se dohodli, protože bylo avizováno mnoho pozměňovacích návrhů a ten zákon skutečně není jednoduchý a jednoznačný.

A když už tedy mám slovo, tak jen pár vět. Teď k vám nemluvím jako předseda klubu sociální demokracie, ale jako Korupčník roku Senátu. Tuto cenu jsem dostal. Ale ačkoli jsem ji nikdy nedostal fakticky, byla prý to jenom nějaká mediální cena od Rekonstrukce státu za své vystupování a hlasování tehdy k zákonu o NKÚ. A já musím říct, že je mně velmi nemilé, že je činěn na poslance v Poslanecké sněmovně a na senátory ten nátlak, který činěn je. Že jsou zveřejňovány billboardy – sledujte tedy poslance a senátory, jak oni budou hlasovat. A tady je někdo postihován za svůj názor. A ten názor nejlépe vyjádří kolega Martínek, který se tím zákonem dlouhodobě zabývá a pořádal tady velmi dobrý seminář, kde byli zástupci mnoho ministerstev, nejenom Ministerstva zdravotnictví, a uváděl i další desítky případů, kdy ten zákon v praxi nefunguje. A je to skutečně nešťastné, že tak důležitý zákon byl přijat mimo řádný proces připomínkového řízení, vnitřního, vnějšího připomínkového řízení. A zrovna tak byl přijímán teď ten pozměňovací návrh, který tady dostáváme.

A, vidíte, máte na svých stolech další desítky různých pozměňovacích návrhů. A já tady musím za sebe říct, že kolega Martínek to avizoval. A myslím, že to avizoval i kolega Canov, že za těchto okolností je nejlepší ten zákon zrušit. Je. Kolegyně, kolegové, je, protože to je skutečně paskvil, který brání v mnoha odvětvích normálnímu životu. Musím říct, že Úřad pro hospodářskou soutěž vydal své stanovisko k tomu a brání to i řádné hospodářské soutěži. A jestliže bude přijato cokoli dnes tady, vím, že kolega Martínek uvažuje o ústavní stížnosti, bylo by dobré posoudit jej.

A uvedu jen jeden případ. Nakonec to dopadlo tak, že obce třetího typu a jejich příspěvkové organizace jsou povinny podle tohoto zákona zveřejňovat. A ostatní ne. A to znamená, že pětitisícová obec, která má tu čest být obcí s rozšířenou působností a její malá školní jídelna musí zveřejňovat smlouvy nad 50 tisíc, a velká patnáctitisícová obec, která není obcí s rozšířenou působností, já to teď dělím podle státní správy, tak zveřejňovat nemusí nic. Už jenom tento princip zakládá nespravedlivost. Ale já chápu kolegy v Poslanecké sněmovně, proč to nakonec takto prošlo. Oni nechtěli zatížit 6200 obcí, aby musely vést tuto administrativu. Já jsem na výboru řekl ten případ – možná jsem v určitém střetu zájmů, my jsme obcí s rozšířenou působností, máme 130 úředníků na obci – a já jsem na výboru řekl, že 34 z nich se zabývají činností, z jejichž náplně vyplývá, že uzavírají nějaké smlouvy a pak je tedy musí zveřejňovat.

Kolega Farský mě znemožnil na výboru svou odpovědí, že podle statistiky my dáváme 60 smluv měsíčně a není nejmenší důvod, aby se tím 34 lidí zabývalo. Tak já to tedy tady musím říct – to samozřejmě není tak, že 34 lidí má ve své pracovní náplni, oni jenom čekají, sedí, nic nedělají a jenom zveřejňují smlouvy. Ale to jsou lidé, kteří tu objednávají sekání zeleně, tu objednávají opravy bytů, opravy hasičských zbrojnic... Prostě dělají spoustu činností, kde uzavírají ve své pracovní náplni smlouvy nad 50 tisíc. A tudíž musí oni zveřejňovat a naplnit všechny ty povinnosti z hlediska toho zveřejňování. Já jsem si dvakrát nechal interním auditem za toho půl roku, kdy to platí, udělat kontrolu a vždy se vyskytla nějaká chybovost. A to si myslím, že nemáme skutečně co tajit. My si vedeme pro vlastní účely už 15 roků evidenci veškerých smluv. A kdokoli podle sto šestky požádá, všechno zveřejníme. Nemáme co tajit. A my se s tou administrativou nejsme schopni stoprocentně vypořádat. A může nastat neplatnost té smlouvy.

Kolega Ludvík tady uváděl vážné případy neplatnosti smlouvy. Samozřejmě nedovedu si představit, že by někdo zjistil po půl roce, že jsme nezveřejnili smlouvu o nákupu toaletního papíru. To nevím skutečně, jak bychom to uvedli potom...

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Na toaletní papír mám copyright, pane senátore...

Senátor Petr Vícha:  Tak děkuju. Takže já připomínám, že žádám o patnáctiminutovou přestávku, jménem všech předsedů klubů, potom před hlasováním na poradu klubů. A zachovejme si, kolegyně, kolegové, co nejvíce zdravého rozumu v této nelehké době, která v Evropě a světě bohužel panuje.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným je pan senátor Michael Canov. Má slovo.

Senátor Michael Canov:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já upřesním pana kolegu Víchu v tom smyslu, že já podávám prioritně návrh na zamítnutí novely z Poslanecké sněmovny. Souhlasím s ideovým otcem celého zákona Janem Farským, že po přijetí této novely je zákon vykostěn. A dodávám za sebe, že pak už nemá vůbec smysl, aby byl, neboť to podstatné bere.

Zároveň ovšem sděluji, mě překvapilo, že v Senátu ve všech třech výborech tento návrh na zamítnutí padl, ale byl přijat vesměs velmi málo hlasy. A naproti tomu všude se mluví a podporuje se zákon, který je tomu zamítnutí vlastně velmi podobný, jenom se liší v jediné věci. A tou je výjimka pro Budvar. A v tomto musím sdělit, že jsem principiálně a zásadně proti takovéto výjimce.

Protože dá se říci, že varianty jsou dvě. Buďto je pravdou ta věc, že zveřejňování smluv vzhledem k tomu, že se tajemství apod. může začerňovat, takže buďto platí to, že začerňování smluv neovlivňuje a nepoškozuje daný podnik. A v tom případě tedy neexistuje žádný důvod pro to, aby Budvar měl výjimku. Anebo naopak platí to, že zveřejňování smluv může podnik poškodit v konkurenčním boji apod. Ale to potom není jenom Budvar. To může být de facto kterýkoli podnik. To znamená, že v tom případě nemá takovýto zákon platit pro žádný podnik. A proto – a teď se dostanu k tomu, co říkal pan kolega Vícha – v případě, že nebude přijatý návrh na zamítnutí novely z PS, tak potom v podrobné diskusi buď podám pozměňující návrh svůj nebo se přidám k pozměňujícímu návrhu kolegy Martínka v tom, aby se komplexní poměr pozměňovacím návrhem celý zákon zrušil, protože to už fakt nemá smysl. Myslím si, že nejen kdyby byla přijata ta výjimka s Budvarem, a zde zdůrazňuji, že jsem přesvědčen, že pokud jednomu podniku se dá ano a ostatním ne, že je to protiústavní. To prostě není možné. To ani zde přítomného pana ministra Ludvíka nenapadlo, aby dal, když se projednával protikuřácký zákon, kompromisní znění. Tento zákon platí pro všechny s výjimkou Jaroslava Kubery. Ano, tak to nemůže fungovat. To znamená, ne takový zákon, ne výjimka pro Budvar, ani všechny další pozměňující návrhy, které jsem tady viděl, to se snaží něco napravit, co už se pak jen více a více rozkuchá, tak to je pak opravdu lepší ten zákon od počátku celý zrušit.

A ještě doplňuji jednu věc. Pokud se stane, že nejenže nebude přijato zamítnutí novely, ale nebude přijat ani kompletní pozměňovací návrh na zamítnutí celého zákona, tak pak podám ještě jeden pozměňovací návrh, a sice ten, že v původním znění zákona už došlo k jedné výjimce, proti které jsem protestoval, když jsem ještě nebyl vůbec v Senátu, kterou nechápu, že výjimku má samotná PS, Senát, Ústavní soud, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky a ještě jeden úřad. Považuji za ostudné, a kdyby zde byla - dnes nepřítomná paní senátorka Wagnerová, ta pro to použila ostřejší slovo na ústavně-právním výboru. Považuji za naprosto nemravné, aby my, kteří určujeme podnikům a všem, jak mají zveřejňovat smlouvy, sami my jako Senát, to samé PS, týká se to i dalších, jsme výjimku měli na své vlastní působiště. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Oberfalzer. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedající, pane poslanče, kolegyně, kolegové. Za prvé bych rád připomněl, co jsem náhodou při pátrání včera v noci zjistil, že jsme při projednávání tohoto zákona, který bychom dnes měli novelizovat, přijali doprovodné usnesení. Nevím, kdo z vás to ví. Dovolil bych si ho přečíst.

I. Senát konstatuje, že zákon v sobě může obsahovat celou řadu předkladateli nepředvídatelných rizik vyplývajících zejména z možného konfliktu tržního prostředí a konkurenčního boje s povinnostmi, které tento zákon nařizuje právnickým osobám zřizovaným či založeným veřejnoprávními subjekty, popř. právnickým osobám, v nichž se tyto subjekty majetkově účastní.

Pozor.

II. Žádá vládu, aby si nechala před nabytím účinnosti tohoto zákona zpracovat nezávislý rozbor rizik pro jednotlivé právnické osoby či skupiny právnických osob tak, aby si mohla být jista, že obavy z ohrožení jejich činnosti a snížení jejich konkurenceschopnosti jsou liché. Pověřuje předsedu Senátu, aby o tomto usnesení informoval vlády, o čemž nepochybuji, že se stalo, zatímco I. a II. se nestalo. Nebo nevím, jestli někdo z vás tuto analýzu dostal.

To znamená, my se tady vlamujeme do nějakého prostředí a jenom doufáme, že oni to nějak zvládnou. Musím jen dodat, že počesku to asi nějak zvládnou klasickým způsobem, že to obejdou, nahradí, zkrátka nebudou pracovat na svém sebezničení.

Pár konkrétních věcí. Nebudu opakovat, co tady zaznělo již přede mnou, kdyby sněmovna akceptovala pozměňovací návrhy Senátu, které byly tehdy schváleny značnou přesvědčivou většinou, nemuseli bychom se dneska v tom návrhu dále pitvat. Co je smyslem toho návrhu zákona? A s tím smyslem já problém nemám. Je to odkrýt, zprůhlednit způsob, jakým se nakládá s veřejnými prostředky. To znamená instituce, státní instituce, obce a další, kdo dostává prostředky, ale jsou to i všichni, kteří dostávají nějaké dotace z veřejných rozpočtů, nechť ukáží, jak hospodárně s těmi prostředky nakládají, že jimi neplýtvají, že nikde neunikají, že se nevyplácí někdo, aby pak zpětně nám postavil domek či jiné způsoby úniků, na které jistě fantazie česká veřejnost má dost. Jde tedy o kontrolu veřejných prostředků. Opakuji, veřejných prostředků.

Zákon by mohl znít velice jednoduše. Nechť každý, kdo nějakým způsobem nakládá s veřejnými prostředky, zveřejní veškeré smlouvy, které se tohoto způsobu nakládání dotýkají. A bylo by to hotové. Místo toho máme výčet institucí, které jsou povinny tak činit a další možná ještě delší výčet institucí, kterým to odpouštíme. Nesmysl.

Senát ve svém stanovisku, které zaujal v původní podobě toho návrhu zákona, se kterou neuspěl ve sněmovně, měl také jedno ustanovení – že povinnost zveřejňování nemusí plnit nebo se nevztahuje, abych tu dikci zákona zde vsunul – na smlouvu, při jejímž plnění žádná ze smluvních stran nepoužije finanční prostředky veřejných rozpočtů. Skutečně si myslím, že když nějaký subjekt pracuje s prostředky, které si sám vydělal, nebo je má odjinud než od státu, tak proč by nám ukazoval, jak s nimi nakládá. To už je jeho věc. My jsme toto schválili. Toto tam bylo a samozřejmě to tam není, protože nám bylo všechno zamítnuto. Tímto ustanovením bychom vyřešili problémy všech státních podniků. Protože ony jsou některé s menším podílem, některé možná i částečně nějaké veřejné prostředky užívají. Ani to neumím pojmenovat, popsat a rozlišit. Ale jsou samozřejmě takové, které nepoužívají žádné veřejné prostředky. To je ten Budvar například, ale již zde byly jmenovány státní firmy jako je ČEPS, ČEPRO a další, které jsou sice stoprocentními akciovkami, ale jsou to ryze obchodní společnosti nebo výrobci. Čili ony veřejné prostředky nepoužívají. Ale naopak se pohybují na trhu mezi jinými obchodními subjekty. Jsou tedy vystaveny konkurenčnímu boji. A teď si představte takový závod řekněme v plavání na sto metrů, že vyšlete do toho závodu svého reprezentanta, svážete mu ruce a nohy. Co myslíte, vyhraje? Myslím si, že nevyhraje. V takovém postavení jsou tyto firmy. Ony musí odhalit veškeré své smlouvy, tzn. veškerou svou obchodní politiku, pravda, mohou tam nějaká obchodní tajemství si začerňovat či co, ale v podstatě jsou v riziku, že toho konkurence využije. Pochopitelně, kdybych byl konkurent, okamžitě to budu studovat a hledat možnosti, jak někde té firmě byznys částečně odebrat. Ve výsledku – a byl tady pořádán seminář, také už o tom padlo slovo, kde tyto společnosti dávaly své odhady - byly to několikasetmilionové možné ztráty. Představte si, že máte státní firmu – budu jmenovat ČEPRO – tam jsem kdysi byl v dozorčí radě, která do státního rozpočtu v té době, kdy jsem tam byl, dodávala asi 500 mil. ročně a ona začne ztrácet.

A ona začne ztrácet, začne být ztrátová. Čili stát ji jako jediný akcionář bude muset dotovat. Nebo zrušit. To jsou dvě možnosti. Ona začne být ztrácena své hodnotě, bude tudíž levně prodejná, toho já se bojím nejvíc, že na to někdo čeká, že o to možná jde, aby se daly tyto společnosti, které leckoho mohou zajímat, snadno potom koupit. Zkrátka, jinými slovy, my tou snahou po zprůhlednění tu společnost částečně zlikvidujeme. Pak ji budeme muset prodat, nebo zrušit, nebo do ní budeme naopak peníze dodávat, místo aby je státní rozpočet získával. Čili já chci říci, že toto ustanovení, je to můj návrh pozměňovací, který potom v případě podrobné rozpravy znovu přednesu, je, abychom zkrátka paušálně nepožadovali zveřejňování smluv od společností, které nenakládají veřejnými prostředky. Takže to je jedna věc.

Pak ještě chci upozornit, že podobné, i když ne tak apelativní na veřejné mínění a tak snadno pochopitelné problémy, jako může mít zdravotnictví, má Česká televize, protože já se médii zabývám, tak jsem vám také předložil návrh určité změny. Jenom řeknu, v čem se to podobá. Nejde o záchranu života. Řekněme, že Česká televize vyrábí nějaký pořad dramatický, představte si, že natáčí v noci, potřebuje agregáty, aby mohla osvětlovat scénu, a teď ten agregát selže. Bude si muset operativně, protože jsou nastoupeni herci, štáby, technici, rychle obstarat jiný, ale to už nemá nasmlouváno. Takže co bude dělat? Riskne to, neriskne to? Bude doufat, že někdo uzná, že to byla výjimečná situace, že si ho tedy mohl zavolat, nebo si bude muset objednat agregáty rovnou dva a bude to podobné plýtvání, jaké zde popisoval pan ministr, bude vydávat peníze za něco, co nakonec nebude potřebovat a celé to dílo se v důsledku toho bude prodražovat. Stejný problém má televize se zpravodajstvím. Zpravodajství je z naprosté většiny, kromě takových těch magazínových částí, o něčem, co se odehrálo neočekávaně. O něčem, co jaksi nikdo nemohl vědět, že bude. Praskne někde potrubí, vyletí dům do povětří nebo dojde k teroristickému útoku, třeba někde v Paříži. V tu ránu samozřejmě je povinností televize, zejména televize veřejné služby, jakož i rozhlasu, obstarat nějaké zpravodajství. Ale nemůže si kvůli takové eventualitě držet nějaký štáb v provozu celý rok, ve všech zemích světa, kde může k něčemu dojít. Všichni chápeme, že to je nemyslitelné. Nicméně to zpravodajství očekáváme ihned, je to operativní záležitost. Čili zase, pokud by měli čekat na to, až si nasmlouvají a zveřejní smlouvu a pak teprve vyjedou, tak budou poslední. A my nebudeme spokojeni s takovým zpravodajstvím, protože my ho chceme mít samozřejmě aktuální.

Já tady upozorňuji na to, že těch problémů v tom návrhu zákona je opravdu velké množství a že bychom si měli z toho pamatovat jednu věc, že vždycky je dobré hledat řešení jednoduchá, ne složitá. Nejenom v tomto zákoně, ale i třeba v těch polutantech, jejichž adjektivum si nepamatuji, to jsou zákony, kde jsou vyjmenovány předměty účinnosti zákona výčtem. To je nejhorší věc, kterou můžete udělat, protože cokoli se změní v tom výčtu, musí novelizovat zákon. Proč když chceme sledovat veřejné prostředky, nemůžeme navrhnout zákon, který jasně hovoří, že se týká jenom nakládání s veřejnými prostředky. Budeme tady mít každého půlroku nějakou novelu, která upozorní na to, že ještě jsme zapomněli na tuto firmu nebo tuto oblast činnosti, ve které to je vážné překážkou provozu. A budeme doplňovat takové subjekty, případně okolnosti, za kterých nelze tuto povinnost splnit bez následků.

Zatím děkuji za pozornost, a pokud bude otevřena podrobná rozprava, tak se ještě vrátím ke svým návrhům. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Carbol, má slovo.

Senátor Jiří Carbol:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Já navážu na slova svého předřečníka, který popsal důvody, proč původní zákon o registru smluv vznikl a co měl řešit. Řeknu, jaké důvody mě vedly v našem VUZP k návrhu na zamítnutí poslanecké novely.

Poslanecká novela totiž přinesla zásadní změnu, změnila původní koncepci toho zákona. Zejména zařazení kategorie právnických osob obchodní a průmyslové povahy může zapříčinit podstatnou právní nejistotu. Není jasné, jaké subjekty budou do této kategorie spadat. Jelikož sankcí za nezveřejnění je neplatnost uzavřených smluv, může státu nebo ostatním korporacím vzniknout značná škoda, pokud budou muset vracet poskytnutá plnění. O neplatných smlouvách mohou být vedeny složité soudní spory. Zákon musí být zcela jasný ve svých definicích, aby se zabránilo takovým hrozbám.

Padly tady otázky, proč Budvar. Rád bych zodpověděl tu otázku, protože byla také hlavním předmětem mého pozměňovacího návrhu.

Tím důvodem byla specifická povaha Budvaru, který je založen ve formě národního podniku. Budvar je prakticky jediný náš národní podnik, který funguje, funguje v ostré mezinárodní konkurenci a stále probíhají známkoprávní spory. Právě to byl důvod, proč jsem navrhoval, aby Budvar byl z tohoto zákona vyňat. Ozývají se i hlasy, už to tady také dneska padlo, že důvodem pro zařazení Budvaru pod tuto platnost zákona o registru smluv mohlo být využít té situace k tomu, aby došlo ke snížení jeho hodnoty, a případnou jednodušší, lehčí privatizaci.

Zadruhé bych chtěl říci, že okleštění registru smluv o státní firmy nahrává jednoznačně organizovanému zločinu. O tom se zmiňuje zpráva Bezpečnostní a informační služby, která upozorňuje na riziko korupce. Státem vlastněné podniky ale již dneska zveřejňují a rovněž chrání své obchodní tajemství. Jde o to, že smlouvy v registru smluv jsou uveřejňovány v zásadě stejně, jako by musely být poskytovány na žádost podle § 2 odst. 1 zákona č. 106, o svobodném přístupu k informacím.

Registr také ukazuje již na některé praktické věci, které bez registru jsme nemohli vidět. Jen za půl roku dobrovolného fungování už jsou u některých nemocnic zveřejněny nákupy za více než 50 milionů korun od jediné firmy. Přitom, soutěží se povinně už od 2 milionů.

Toto a samozřejmě všechny další případy, které můžeme znát z tisku, z internetu, mě vedly k tomu, abych navrhl buď zamítnutí zákona ve výboru, nebo v podrobné rozpravě bych se přihlásil ke svému pozměňovacímu návrhu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Další přihlášenou je paní senátorka Renata Chmelová, má slovo.

Senátorka Renata Chmelová:  Dobré odpoledne, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych začala trošku obecně. Já chci říct, že jsem přesvědčena, že hlavní význam registru smluv je v tom, že posiluje důvěru veřejných institucí. Zveřejňování smluv vede podle mě nejen k průhlednějšímu hospodaření s penězi daňových poplatníků, ale také k tomu, že právě smluvní strany, které tam ty smlouvy vkládají a které nakládají s veřejnými penězi, tak s nimi nakládají opravdu s péčí řádného hospodáře, protože vědí, že budou hned zveřejněny. Občan se může kdykoli podívat na to, co se za jeho peníze reálně kupuje. A pokud se dobře hospodaří, tak se podle mě tím posiluje právě sounáležitost a důvěra ke státu, k samosprávám, k úředníkům. Zkrátka, ve skeptickém Česku se posiluje kredit politických institucí. Pokud se dobře nehospodaří, děje se tak s prestiží našich veřejných institucí pravý opak. A to si myslím, že bychom si přát tedy neměli.

Ukázalo se, že v praxi zveřejňování smluv obecně funguje. Já nepopírám, že jsou tam nějaké dílčí problémy u některých subjektů, např. u nakládání s výbušninami, to jsme všichni dostali podklady podobné. Takže zcela jistě tam je potřeba to řešit. Ale nelze to řešit tak, že se plošně vyjme jedna čtvrtina smluv, které jsou v nějaké odhadované hodnotě asi 150 miliard. To prostě tímto, že to má nějaké malé nedostatky, prostě tím to nelze řešit.

Tu novelu, kterou máme ve svých podkladech, nebo kterou teď projednáváme, tak vlastně to vynětí, velké vynětí těch subjektů navrhuje dvěma způsoby. První způsob je, plošně chce vyjmout všechny státní podniky. A pak chce plošně vyjmout podniky buď vlastněné státem, krajem nebo obcí.

Co se týká těch státních podniků, tak ty se vlastně již v tom registru, když jsem se do něj podívala, ve velkém zveřejňují. Je tam právě asi 20 tisíc smluv.

Ten hlavní argument, proč to bylo navržené, že vlastně se porušuje obchodní tajemství, firmy nemohou obchodovat, ale tam je to naprosto jednoduché. Ten zákon je chrání, oni prostě... Pokud je to obchodní tajemství, tak to prostě můžou začernit a v té smlouvě to nebude vidět. Ale co je zásadní, a už to tady zaznělo od mého kolegy, pana senátora Carbola, tak vlastně je potřeba si uvědomit, že nám už tady 16 let platí zákon o svobodném přístupu k informacím. To znamená, kdokoli si požádá o jakoukoli smlouvu státního podniku, tak ji prostě získá. Tady je podstatné to, že ty oba zákona vlastně chrání ty státní podniky dostatečně tak, že definuje obchodní tajemství, průmyslové tajemství, autorská práva, utajované informace, osobní údaje a tak dále, že je prostě ten státní podnik nemusí zveřejnit. Je to nad tyto zákony. Takže pro mě plošné vynětí státních podniků není vůbec relevantní.

Co se týká plošného vynětí podniků, nebo akciových společností, vlastněných buď státem, krajem nebo obcí, které jsou tam definovány, že mají tzv. průmyslovou a obchodní povahu, tady bych vás chtěla, kolegové, upozornit. Máme v podkladech studii Parlamentního institutu č. 31, 33, kde nám Parlamentní institut jasně uvádí, že ta obchodní a průmyslová povaha vlastně není nijak právě ukotvená, nelze ji analogicky vůbec vykládat s terminologií zákona o veřejných zakázkách. Takže vlastně si pokládám otázku, kdo je ten, kdo bude určovat, co je obchodní a průmyslová povaha? Logicky, bude ten podnik sám si to vykládat, což podle mě vede k velké právní nejistotě a velké hrozbě soudních sporů, které vlastní ani nebudou moci se vykládat, co to tedy vlastně znamená.

Bez ohledu na to, jestli chcete, nebo nechcete tuto novelu podpořit, tak si myslím, že by mělo být naším zájmem schvalovat legislativně kvalitní návrhy zákonů. Tak, prosím, vezměte tu studii na vědomí. Je potřeba s tou definicí něco udělat.

Já bych tady ještě řekla svoji zkušenost. Můj senátní obvod je šesté největší město ČR, je to Praha 10. Ta obec má systém akciových společností, které spravují obecní majetek, je to opravdu široký holding se spoustami dcer. Já ani jako zastupitelka nemohu kontrolovat, jakým způsobem je nakládáno s veřejnými prostředky, které jsou přelévány do těch akciových společností. U nás jde o stovky milionů, kdy si velmi těžko můžeme, nebo až vlastně zpětně se dozvíme, jak tyto akciové společnosti hospodaří. Bohužel, u nás je to například dokonce i se ztrátou.

Závěrem chci říct, že podporuji registr smluv jako funkční kontrolní mechanismus. Tím, že se zapojí do kontroly jak veřejnost, tak vlastně představuje ochranu před zneužitím moci, ale také rozumným způsobem šetří naše veřejné prostředky. To jsou důvody, proč registr smluv podpořím v té nejčistší podobě. Rozhodně budu hlasovat proti výjimce, která právě vyjímá tyto podniky z povinností zveřejňovat. Chci říct, že na stole tady máme poměrně dost pozměňujících návrhů. Podle mého názoru některé z nich by tuto situaci napravily. Proto se tady přimlouvám, pusťme, prosím, tuto novelu do podrobného projednávání, abychom měli šanci to opravit, a v případě, že se tak stane, tak ráda vystoupím se svým názorem k pozměňujícím návrhů, které máme na stole.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko. Protože jsme se vystřídali, tak si vás dovolím pozdravit, hezké odpoledne. A jako další se připraví pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím pane kolego.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Děkuji, pane předsedající, kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych začal navázáním na vystoupení Tomáše Jirsy. Nevím, jestli to bylo proto, že když za mnou přišel emisar Rekonstrukce státu a vyzvídal na mně, jakým způsobem se k tomuto návrhu zákona postavím, já jsem mu v tu chvíli řekl, že jsem byl na zahraniční cestě a že nemám dostatek podkladů a že si dělám zjišťování mezi jednotlivými subjekty, abych věděl, jak se k tomu postavit.

Možná, že to byl důvod, proč se můj volební obvod najednou jaksi zaplevelil vyděračskými plakáty a billboardy s dotazem: Chcete vědět, kam jdou naše peníze? Chcete vědět, jak se staví senátor Doubrava proti korupci? Dozvíte se to 19. 4. Podepsány Rekonstrukce státu a Student Agency.

Já jsem vzápětí na to dostal celou řadu mailů typu: Já chci vědět, co děláte s mými penězi... Maily a dotazy, kdy bude toho 19. ta beseda s vámi a kdy nám to povíte, jak to s těmi penězi chodí...

Dneska jsem dostal takovouto krásnou, nevím, kdo jste to dostal také. Jestli jsem byl jenom já poctěn touto nádherou (ukazuje album fotografií), nebo jestli jste to dostali i vy. To všechno na tom... Ale prosím vás pěkně, teď k věci. Já už ze vzdoru k tomuto jsem se původně rozhodl, že podpořím sněmovní návrh. Pak jsem si ale řekl, že by to moc rozumné nebylo, protože mě oslovil pozměňovací návrh našeho ÚPV. Navíc mě velmi oslovuje tedy Jirka Oberfalzer s tím, že by ten, kdo nehospodaří s veřejnými prostředky, ale jenom za své, měl být paušálně z tohoto návrhu vyňat.

Takže já říkám jenom to, že bych rád, kdyby ten návrh zákona přišel do podrobné rozpravy, abych tyto pozměňovací návrhy mohl podpořit, a o to vás prosím... O to se u vás přimlouvám. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. A jako další se připraví pan senátor Radko Martínek, prosím.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji. Pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Dalo by se říci, že můžeme odbýt tento zákon vlastně dvěma slovy – nehorázné fušérství. Nicméně bohužel důsledky tohoto zákona jsou tak velké, že si s těmito dvěma prostými slovy nevystačíme, i když jsou naprosto pravdivá.

Musím říci, že jediný z ústavních činitelů nebo ústavních institucí, který se zachoval opravdu odpovědně, byl Senát. Pan kolega Oberfalzer už tady připomněl doprovodné usnesení, které tehdy Senát schválil. Podkladový materiál jsem zpracoval a byl jsem vděčný, když neprošel v Senátu můj už tehdejší návrh zamítnout tento zákon, že jsme přijali tento pozměňovací návrh, nebo tento doplňkový či výzvu vládě.

Musím se přiznat, že jako bývalý ministr jsem zcela šokován postupem vlády v této záležitosti. My jsme vládu upozornil na něco, o čem měla dávno vědět, co z povahy věci a z toho, co jí z ústavních povinností vyplývá, čím se měla zabývat. A musím bohužel konstatovat – a to jenom vysvětlím panu kolegovi – že až teprve na podnět Senátu, protože ho nemůže ignorovat, si skutečně vláda nechala udělat rozbor. A tento rozbor má v materiálech, které jsem vám poslal k této záležitosti a se kterými jsme si dali docela práci, aby to bylo přehledné. A je to stanovisko firmy Deloitte. Když se na stanovisko firmy Deloitte podíváte, je zcela zdrcující k tomuto zákonu. Nicméně co udělala vláda? Jenom splnila to, co jsme od ní chtěli, ale ze zdrcujícího stanoviska firmy Deloitte nevyslovila jeden jediný závěr, prostě nic.

Neznamená to ovšem, že si jednotlivá ministerstva neuvědomují závažnost situace. Zase to byl Senát Parlamentu České republiky, který se jako jediný skutečně seriozně touto záležitostí zabýval, jednak tím, že uspořádal cestu do okolních zemí, aby zjistil, jaký názor také mají naši kolegové, konkrétně na Slovensko a do Rakouska. A tam uslyšel zcela jasné odpovědi. Na Slovensku kromě autorů podobného zákona, který ovšem nemá takové zdrcující následky, bylo jednoznačné odsouzení na všech stupních, od maličkých obcí až nahoru na nejrůznější instituce, včetně poslanců. V Rakousku se to odehrávalo tak, že nám nikdo vůbec nerozuměl. Nikdo nedokázal pochopit, na co se vůbec ptáme. A jejich odpověď pak nakonec byla: Ale, pánové a dámy, my žijeme v tržním hospodářství a my se musíme v tržním hospodářství chovat podle tržního hospodářství. A konkrétně starosta jedné desetitisícové obce říká: Já jsem tady zvolen občany za to, aby technické služby, které zajišťují služby pro obyvatelstvo, tyto služby dělaly řádně, aby fungovaly, prosperovaly a vydělávaly. Já tady nejsem od toho, abych zveřejňoval podstatu jejich podnikání tak, aby je zničila soukromá konkurence.

Máme tady – a zase to máte v podkladech – stanovisko ÚOHS. Kdo jiný v této zemi se má k takovéhle záležitosti vyjádřit, než orgán, který má celou záležitost přímo z podstaty věci na starosti.

Před nějakým časem jsme se tady dlouho zabývali zákonem o zadávání veřejných zakázek. Téměř každý z paragrafů zákona jsme zkonzultovali s Evropou. A nedovolili jsme si v podstatě udělat nic, co by odporovalo evropským pravidlům. Nicméně podle stanoviska ÚOHS tento zákon je zcela v rozporu s evropskými pravidly hospodářské soutěže a rozděluje soutěžící na dvě skupiny, nerovnoprávné skupiny, tak jak to tady někdo,myslím zase kolega Oberfalzer, správně demonstrativně nazval, že jednomu svážeme ruce a nohy a toho druhého necháme, ať je volný. ÚOHS na to upozorňuje, při návštěvě pana předsedy na výboru nám sdělili, že pokud bude Senát chtít, dá nám stanovisko i k novele. A tato novela je stejně odporující evropskému právu volné soutěže, jako první zákon jako takový.

Novelizace zákona, který máme nyní před sebou, řeší výjimky. Ale řeší výjimky jenom pro někoho, ne pro všechny, kteří si to zaslouží. a vzhledem k tomu, jakým způsobem byl tento zákon formulován, tak to ani nejde, protože my se snažíme řešit jednotlivé problémy, ale neřešíme jádro věci. A v jádru věci je právě problém tohoto zákona. Protože zákon je od počátku špatný, právně nejasný, v řadě pasáží protiústavní a odporuje platným zákonům i mezinárodnímu právu, např. EGAP a zákonu o pojišťovnictví, a mohl bych takto uvádět jeden příklad za druhým. Všechno máte v senátním semináři, protože dotčení lidé to tady říkali, říkali to ještě předtím, než se tento zákon přijal.

Tento zákon nebývalým způsobem ohrožuje veřejné vlastnictví, neúměrně zvýšil byrokratickou zátěž, zavádí nerovnost ve veřejné soutěži a ohrožuje samou existenční podstatu firem s veřejným vlastníkem. Ohrožuje také bezpečnost státu. Jak je možné, že autoři tohoto zákona si neuvědomili, že tady existují Vojenské opravárenské závody, že zde existuje firma Explosia, že zde existují další firmy se státním nebo veřejným vlastníkem, které se zabývají velmi citlivými otázkami. A my v době, kdy na druhé straně vyhazujeme miliardy za ochranu před špionáží a ochranu před terorismem, uděláme jeden geniální krok – dáme tyto údaje na veřejný server a do tohoto veřejného serveru podle stošestky se vlastně dostane každý.

Na Slovensku – jenom abyste věděli, a pokud některé subjekty už to neudělaly, tak to udělají – je to tak, stejně jako tady, že stát shromažďuje tisíce smluv. Podívejte se, jak to tam vypadá. Jestli někdo se chce něčeho dopátrat, občan, tak se nedopátrá. To jsou desítky a posléze to budou tisíce a statisíce smluv. A jenom ten, který na to bude mít vybavení a bude mít možnost to rozklíčovat, bude moci s těmito informacemi pracovat, rozhodně ne občan jako takový. V žádném případě.

Na Slovensku je to tak, že nejmenovaná instituce podle stošestky požádala, aby všechny informace, které tečou do serveru ministerstva vnitra, automaticky byla zřízena přímá linka a tekly do jejích serverů. A u nás to bude také tak, protože není žádný důvod, proč by to stát neměl udělat. Jsou to přece veřejné výdaje. A pokud o to někdo ze stošestky požádá, stát to bude muset udělat. A v tom případě všechny tyto informace, citlivé informace, protože není pravda, že začerněním odstraníme všechny citlivé informace, tak půjdou do serverů bůhví koho.

Tento zákon bohužel také znemožňuje firmám uzavírat smlouvy podle práva jiných zemí. Nevím, jestli si autoři a podporovatelé tohoto zákona uvědomili, že celá řada, také mj. státních firem, uzavírá smlouvy podle zákonů v jiných zemí, například ve švýcarském právu.

Ale, dámy a pánové, žádné evropské právo, zákon a pravidla tohoto typu nemají. Existují pouze dva státy, které mají něco podobného, to je již zmíněné Slovensko a potom Velká Británie, ale ani jeden z těchto zákonů neobsahuje to, co obsahuje tento zákon.

A pokud to uzavřu podle jiných smluv, tak ti partneři podle jiného práva jiné země, je nebude zajímat nějaké zveřejňování smluv. A jediné, co bude, že jim sdělí, že pokud to zveřejní, poruší pravidla dohodnutých smluv a budou následovat sankce. Tyto věci se týkají samozřejmě mnoha věcí, které nejsou výrobní povahy. Toto se týká např. různých škol, akademií věd, zkušeben a dalších věcí. Jestliže my máme na vynikající úrovni zkušebnictví v tomto státě a celá řada renomovaných evropských, dokonce světových firem u nás zkouší své výrobky, aby ověřila jejich vlastnosti, tak my tady díky tomuto zákonu je donutíme, aby zveřejňovaly smlouvy, za kterých to dělají, čímž právě v zásadě konkurenci začnou prozrazovat, čím se vlastně zabývají. Myslíte si, že někdo z nich to udělá? Půjde jinam, do jiné zkušebny někde jinde, kde nemají takovýhle návrh zákona.

Paní kolegyně tady říkala o "106". Máme přeci zákon 106, to je nepravda, která se tady neustále opakuje, a zase na tom semináři na to byla daná jasná odpověď, a to ředitelem Budvaru. Zákon 106, a tento zákon je v zásadním rozdílu, zatímco zákon 106 můžete požádat, ale ten subjekt se rozhodne, jestli vám tu informaci dá a v jaké formě. A má také možnost ovlivňovat a bránit své tajemství, které má nebo věci, které považuje za citlivé. A neexistuje tam žádná sankce neplatnosti ničeho. Tzn. nemůžeme použít rovnítko mezi 106 a zákonem o registru smluv.

Další problém, který v tom zákoně je, je zpětné zneplatnění uzavřených smluv. Já jako dlouholetý člověk, který se zabývá komunální politikou, tak bohužel nejsem nepoznamenán poznáním. A ti, kteří se zabývají komunální politikou, tak vědí, že zneplatnění uzavřených smluv je součástí zákona o obcích, krajích a hlavním městě Praze. V případě, že obec, kraj nebo hlavní město Praha nebude postupovat podle zákona, tzn. že nezveřejní případné věci, které musí zveřejnit na úřední desce, nebo že dokonce nějaký představitel města a obce, který na to nemá právo, uzavře smlouvu, kterou nemá schválenou např. zastupitelstvem nebo radou podle konkrétní smlouvy a znění toho zákona. Mohu vám říci, že ty desítky, není jich zase naštěstí tolik, ale ty desítky smluv, které byly tímto způsobem zneplatněny, vyvolávají neuvěřitelné právní bitvy. Bohužel zpravidla se to děje zpětně stejně, jako to bude u tohoto zákona, tzn. že někdo něco porušil a potom třeba za dvě volební období nebo za existencí jiné správní, dozorčí a další rady se podle zákona zneplatní smlouva, která je dávno už vyčerpána, která je např. zaplacena, postavena atd., ale je právně neplatná od samého počátku. A kdo se tím chcete zabývat, tak se zabývejte a podívejte se na ty soudní judikáty. A mnohé z těch věcí se řeší dodnes.

Musím se také bohužel zmínit k té kampani, která tady je. Musím konstatovat, že to je nehorázná, buranská a hlavně lživá kampaň, která je placena z peněz firmy, která je v přímém konfliktu zájmů. A jestli tedy už něco hovoří o tom, že tento zákon je špatný, tak je to, že ten, kdo to podporuje a ten, kdo platí tu podporu a platí to vydírání vás tady všech, kolegů poslanců, tak je přeci v přímém rozporu zájmů. Je to firma, která provozuje vlakovou dopravu, která se soudí s Českými drahami, která chce zlikvidovat České dráhy. A díky tomuto zákonu se dostane k údajům, ke kterým by se jinak nedostala. Existuje snad ještě větší důkaz toho, že prostě tento zákon a způsob, jakým je zejm. prosazován, je sám o sobě nemravný? Jak takový způsob, který je nemravný, má nastolovat mravnost?

Paní kolegyně tady říkala, že ona jako zastupitelka hlavního města Prahy nebo městské části se nemůže dostat k nějakým údajům. My jsme o tom měli spolu už debatu na výboru. A já tady veřejně říkám, že nemám vůbec nic proti zveřejňování smluv, pokud je to rozhodování té instituce a toho orgánu, svobodné rozhodování té instituce a toho orgánu, který tu věc řídí, spravuje a je si vědom důsledku své činnosti. Tzn. jestliže se zastupitelstvo konkrétní obce rozhodne něco zveřejnit, je to naprosto v pořádku. Zaprvé to zveřejní na dostupných materiálech tak, aby se to dostalo těm, kterým to skutečně patří, tzn. občanům toho konkrétního města, protože to bude na serveru např. toho města. Ale jestliže ona to teď podle toho zákona nezveřejní na serveru města, ale zveřejní to na nějakém registru smluv v rámci záplavy jiných smluv, jak to bude informovat toho občana? No samozřejmě nebude. Takže je samozřejmě správné, aby si o zveřejňování orgány rozhodly mj. proto, že jestliže se rozhodnou něco zveřejnit, tak nesou právní odpovědnost za to, pokud to zveřejnění poškodí firmu, kterou oni zřizují. Musí si toho být vědomi a musí podle toho postupovat.

Bohužel musím konstatovat, že je zde ještě další věc, která je na pováženou. Tento zákon bezesporu podporují úctyhodní lidé, podporují to také mnozí mladí lidé, kteří mají jakousi představu o ideálním světě, ale na druhé straně to jádro, ten, kdo to platí a organizuje, což je Frank Bold tak ti už na tomto zákoně vydělávají teď. A budou na tom vydělávat dál a ještě víc, protože oni budou ti, kteří budou ty informace selektovat, budou je dávat do novin, budou je zveřejňovat a budou lidi přesvědčovat, že to tak je, jak oni říkají. A jestli si myslíte, že to není pravda, tak to je pravda. A myslím a jsem velmi rád, že už i čeští novináři na toto přišli. A já bych tady chtěl veřejně poděkovat Lence Zlámalové a Bohumilu Pečínkovi, kteří tyto věci a praktiky tohoto zákona nazvali pravými jmény ve sdělovacích prostředcích.

Bohužel tento zákon může také do budoucna vyvolávat politické skandály. Řeknu vám to na konkrétním příkladu, a to je ona zmiňovaná Explosia v Pardubicích. Explosia v Pardubicích je státní firma. Je v součásti areálu soukromé firmy, Synthesie, pana ministra financí Babiše. Až do příchodu pana ministra Babiše byla Explosia spravována ministrem financí. Pan ministr Babiš správně vycítil střet zájmů a předal kompetence nad těmito firmami Ministerstvu průmyslu. Nicméně bych si troufal říci a upozornit mj. na to, že jestliže firma Explosia bude pod tímto zákonem a jestli pan ministr Babiš tento zákon podporuje a ta firma zkrachuje, jako že zkrachuje, protože prostě s firmami, které vydávají výbušniny a zveřejňují smlouvy na veřejném serveru, nebude obchodovat vůbec nikdo, tak ta firma je uprostřed areálu Synthesie. A kam se dostane tento majetek v okamžiku, kdy ta firma zkrachuje, je jasné, pochopitelné, logické. Pak ta firma bude soukromá, nebude zveřejňovat nic. Já na to upozorňuji ne proto, že bych chtěl skandalizovat pana ministra financí, jen upozorňuji, že takové případy nakonec mohou nastat a mohou vést k dalším politickým otřesům.

Žijeme v tržním hospodářství, jak jsem říkal, a měli bychom tato pravidla respektovat. Myslím si, že je naivní si myslet v tomto světě plném informací, že někdo z nás nalezne něco nového, co už nebylo vynalezeno. A já bych velmi chtěl apelovat, abychom nepodléhali politickému populismu, ale abychom se řídili tím, proč tady vlastně sedíme. My nejsme odpovědní nikomu jinému než tomuto státu a lidem, kteří nás zvolili. A my bychom se měli chovat takto, tzn. my bychom měli hájit jejich zájmy a nepodléhat různým nátlakovým organizacím, které hájí jako vždy své vlastní zájmy. Když budeme dodržovat odpovědnost vůči tomuto státu, tak s tímto zákonem se ztotožnit nemůžeme.

Já jsem zastánce osvědčených principů a na té zmíněné cestě do Rakouska jsme mj. řešili také NKÚ. Já vím, že teď se mnou zase jiní senátoři nebudou souhlasit, ale já tady veřejně říkám, že jestli přijde do Senátu návrh na posílení pravomocí NKÚ a pokud ten návrh respektuje aspoň velkou část připomínek, které zde v Senátu padly, tak vás budu stejně jako při tom prvním případě přesvědčovat, abychom toto rozšíření pravomocí NKÚ udělali, protože to jsou osvědčené věci, které platí jinde ve světě. Mimochodem jak na Slovensku, tak v Rakousku. Tak jak byl absolutně negativní názor k registru smluv, tak byl absolutně pozitivní názor k rozšíření pravomocí na NKÚ.

Stejně tak, jako jestli chceme skutečně bojovat proti korupci, tak se znovu vraťme k zákonu např. o majetkových přiznáních. To, co nám tady bylo předloženo, ten paskvil, který jsme zase my, Senát, alespoň trošku zlepšili, že ten rozdíl mezi tím, co ten člověk udá v daňových přiznáních a nárůst jeho majetku je jenom 5 mil. Kč, aby finanční úřad mohl rozhodovat, tak to jsme udělali my tady navzdory ministru financí. Ale to přece je hloupost. Finanční úřad by měl zasahovat vždy, když zjistí nesrovnalost mezi prokázanými daňovými příjmy a růstem majetku kterékoli osoby.

Takže já bych vás chtěl moc poprosit, abyste k tomuto zákonu nepřistupovali politicky, ten zákon není politický. Je to zákon o odpovědnosti vůči tomuto státu. A protože mně je bližší povinnost vůči tomuto státu než loajalita k vládě, mé vládě, tak proto jsem také navrhl zrušení tohoto zákona jako takového. A ať se v budoucnu prostě začne o této věci, neříkám, že se k tomu nemůžeme vrátit, nakonec tady bylo několik námětů, ale ať se to zpracovává seriózně, ať všichni, kteří se k tomu mají vyjádřit, ať se vyjádří, ať se posoudí všechna rizika. A pak se ta rizika vyloučí a zůstane jen to, co skutečně chceme, aby se hospodárně pracovalo s veřejným vlastnictvím.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. Jako další se přihlásil do obecné rozpravy pan senátor Jiří Růžička. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Růžička:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, hezké odpoledne, dámy a pánové. Měl jsem připravené, řekněme, sofistikované poznámky k tomu, co teď projednáváme. Už tu poslouchám několikátý příspěvek, tak jsem je strčil do šuplíku a udělal jsem si jen pár poznámek, řekněme, takových osobních. Začnu tím, že jsem češtinář a mám rád moudrosloví, přísloví, pořekadla. Myslím, že na tuto situaci se hodí rčení, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Nikdo nezpochybnil, nikdo si nedovolil zpochybnit a myslím, že to je správné, původní myšlenku celého toho zákona, snahu nakládat hospodárně s veřejnými prostředky, snahu šetřit veřejné prostředky, snahu zabránit jakékoli podobě korupce. A to je, myslím, správné. Ale realita, protože to nebylo všechno dobře projednáno, neprošlo to normálním řízením, tak byla jiná. A problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. Ať už to jsou věci týkající se nárůstu administrativy, ať už jsou to věci nasání větru některých firem, které cítí příležitost se na tom zveřejňování podílet, připravovat různým institucím to, že to za ně udělají atd., až k tomu, že se objevují námitky, řekl bych, velmi opodstatněné námitky různých firem, které se týkají obavy o obchodní kontakty, postupy atd. A dnes tady projednáváme, v tuto chvíli máme před sebou návrh, který, řekl bych, trošku celou cestu ještě posouvá hlouběji, dál, negativněji, protože je to snaha nějakým způsobem zase něco napravit. Ale zase je to z mého pohledu trošku cesta do pekel, protože rozšiřuje počet těch subjektů, kterých se nebude týkat zveřejňování smluv, vedle všech těch prezidentských kanceláří, Senátu atd. přidává nemocnice, státní Lesy a další a další firmy. Nechci zpochybňovat ty důvody, které k tomu poslance, případně zástupce těch firem vedly. Ale dostali jsme se k tomu, že zase tu původní myšlenku devalvujeme dál a dál a hlouběji a hlouběji. Nakonec se obávám, aby nám nezůstaly, a pan Ing. Vícha o tom mluvil, aby nám nezůstaly nějaké příspěvkové instituce, které budou muset zveřejňovat. Když vidím všechny ředitelky městských knihoven a čítáren, mateřských školek, vedoucích školních jídelen, jak po nocích studují všechny možné příručky a zákony, aby mohli připravit to, že zveřejní smlouvu na to, že o prázdninách nechá paní ředitelka umýt okna, paní vedoucí školní jídelny koupí nový robot na škrábání brambor atd. Aby to v noci hezky nastudovala a ráno sama na ten server dala, protože nemá nikoho v té školce ani v té jídelně, kdo by to udělal za ní. A skutečně velké prostředky budou nedohledatelné, protože měly ty firmy a instituce asi mocnější přímluvce.

Tak se dostávám k závěru. Myslím si znovu, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly a to, co nám přichází ze sněmovny, je tím dalším krokem. Chápu, že někdo navrhuje zrušení, i když sám toho příznivcem nejsem, daleko bližší je mi názor, který tady vyslovil pan senátor Oberfalzer, že bychom měli zjednodušit na nejvyšší možnou míru tak, aby to ještě plnilo svůj původní účel, ale zcela rozhodně jsem proti tomu, abychom přijímali návrh zákona, který nám přišel v té podobě ze sněmovny. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. A jako další se hlásí pan senátor Miroslav Nenutil. Tentokrát ne v roli garančního zpravodaje.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Dámy a pánové, budu krátký. Já začnu tím, čím pan senátor Růžička skončil, ale obráceně. Podávám návrh na schválení zákona ve znění postoupeném PS. Proč? Pan senátor mě překvapil, že je češtinář, měl jsem za to, že je matikář. I já jsem češtinář a kromě toho také učitel společenských věd. A různé společenské teorie, aby žákyně a žáci pochopili, tak jsem se vždy snažil najít příklad ze života. Tady v souvislosti s touto novelou a vůbec celým zákonem mě napadá jedna taková hospodská historka. Já půjdu hrát karty. S hostinským, s panem řídícím, s panem starostou.

Karty se rozdají a hostinský řekne: „Ty jsi senátor, ty jsi ředitel školy, ty jsi starosta, vy žijete z našich daní, koukejte odhalit karty.“ A jak ta hra asi dopadne bude jasné.

Druhé, co chci říct, patrně – a za to se dopředu omlouvám, zneužiji tady těch dvou mikrofonů, abych mohl hromadně odpovědět všem těm, jež mi posílali emaily, nesčíslné množství. 95 % z nich mě nabádalo k tomu, abych nevykosťoval ten zákona, tak, jak se to hrozné slovo používá. Většina z nich začínala stejně a jeden ten druh byl: „Uvědomte si, že 19. dubna rozhodnete o tom, kam bude směřovat Česká republika.“

A právě při vědomí toho, co tady říkal pan senátor Martínek, že chci být zodpovědným zákonodárcem vůči našemu českému státu a vůči celé společnosti, nechci ho vystavovat všanc některým lobbistickým skupinám, zájmovým skupinám. A to byl ten důvod, který jsem tady říkal na začátku a navrhl jsem tedy schválit, ve znění. Senát by se neměl podle mého názoru stát komorou, kde se budou své názory snažit protlačovat ti, jimž se to nepodařilo v Poslanecké sněmovně. Říkal jsem, že budu krátký, a proto již také končím.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. Jako další se do debaty přihlásil pan senátor Ladislav Václavec. Prosím.

Senátor Ladislav Václavec:  Děkuji za slovo. Dobrý den, dámy a pánové. Já jsem chtěl jen reagovat na slova pana ministra. Jsem ředitel dvou krajských nemocnic. Obě to jsou příspěvkové organizace kraje. Obě dvě nemocnice dohromady mají obrat asi 2 miliardy korun. My nejsme státní nemocnice, jsme příspěvkovky kraje, a podle právníků nemocnic musíme zveřejňovat smlouvy. Kdybychom to nemuseli – a já jsem se teď měl do našeho drsného bruntálsko-opavského okresu vrátit, tak bych ani nemohl přijet, protože je to obrovská administrativní zátěž. Zveřejňování smluv pro nemocnici našeho formátu znamená i jedna pracovní síla navíc. Nejsou to jenom smlouvy, ale my musíme samozřejmě zveřejňovat výběrová řízení, kde zveřejňujeme výsledky, pořadí, všechno. Zveřejňujeme ceny, které tam jsou, zveřejňujeme smlouvy, ale co je potom špatné – a tady bych požádal, aby se opravdu to, co říkal pan ministr, aby se tenhle pozměňovací návrh přijal od pana senátora Antla, je, že se zveřejňují jednotlivé objednávky.

My v nemocnicích – netýká se to jenom těch stentgraftů, netýká se to jenom „tepek“ , ale týká se to objednávek léků. V praxi to vypadá tak, že lékárna ráno podle zásob na odděleních objedná léky, logistika těch firem je bezvadná, tam do tří čtyř hodin ty léky jsou. Většinou ta objednávka je vždycky nad 50 tisíc korun, a abychom dodrželi literu zákona, my bychom opravdu museli prvně zveřejnit, než ty léky převezmeme a dáme je pacientům. Není to reálné. Tady ten zákon v reálné praxi nikdy nedodržíme. Nelze to. Stejně jako to nelze v okresních nemocnicích dodržet zákoník práce při službách lékařů. Takže tady bych o to opravdu hodně požádal.

To, co je další věc, která je v těch nemocnicích zcela iluzorní, každá soutěž na léky, kterou jsme udělali a kterou děláme, nám nezlevní léky, ale zatím nám všechny ty léky zdražily. Protože původní smlouvy jsou nastavené úplně jinak. A soutěž na léky v době, kdy léky nejsou, tak každá soutěž léky zdraží. To určitě kolegové, kteří dělají ředitele nemocnic, v tomhle podpoří. To je další fakt, který jsem chtěl jenom zmínit.

Poslední fakt, na který upozorňuje právník nemocnic, je to, že zákon hovoří o tom, že i v případě dodatku – a ten dodatek třeba je u smlouvy, která je stará pět šest let, je to dodatek jenom na nějaké prodloužení, pokud nezveřejníme ten dodatek, je neplatná právě i původní smlouva. Takže jakékoli opomenutí opravdu může udělat velký problém.

Poslední fakt, o kterém právník zase hovoří, zveřejní se celá smlouva, kterou on pracně vytváří, a ta smlouva je jeho duševní dílo. Pokud někdo tu smlouvu okopíruje, použije někde jinde, zneužil vlastně duševního díla někoho jiného. Jinak já osobně jsem za zveřejňování smluv bez výjimek. Budvar nechápu, jak říkal tady kolega, tak ty důvody já nechápu, proč jsou, ale nemám informace, nevím.

Co se týče Rekonstrukce státu, tak já jsem v Senátu strašně krátce, tak jsem se s těmi chytrými kluky ještě nesetkal. Možná se ani nesetkám. A zase na druhé straně jsem rád, když tady nemám manželku, že vím, co si mám myslet. Tak děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. Jako další se do obecné rozpravy přihlásil pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Žaloudík:  Děkuji. Vážené kolegyně, kolegové, ono všechno už tady skoro bylo řečeno. Já bych jenom poznamenal, že jde taky o duševní zdraví jednotlivců a společnosti. A pokud to něco spojuje, tak je to fenomén sebepoškozování.

K prvnímu. Člověk se sebepoškozuje buď nechtě, když se řízne nebo se bouchne do prstu, ale to nechtěl, udělal chybu. Tak ji má přiznat. Anebo je na tom mentálně tak špatně, že se sebepoškozuje už systematicky. A samozřejmě, že udělat chybu a přijmout hloupě formulovaný zákon je omluvitelné a je to napravitelné. Dál se sebepoškozovat další a další destrukcí a dalším rozebíráním a vlastně negací toho, k čemu to všechno mělo být, to už potom zavání mentálním problémem.

Já jsem jenom chtěl poznamenat, že my se tady bavíme o desítkách, do budoucna asi stovkách výjimek, protože v Čechách se prolobbuje, i na Moravě, leccos. Ale, víte, my tady máme obrovskou výjimku, o které džentlmeni nemluví, ani džentlmeni aktivisté. V tom sektoru zdravotnictví já neumím vysvětlit svým kolegům, velmi váženým, někteří z nich pohrdají politiky a věnují se jiným věcem, a neumím jim vysvětlit, proč jedna nemocnice – a my to děláme hodně poctivě, já můžu říct, hodně nás to baví, máme na to i lidi a zveřejňujeme všechny smlouvy. My bychom si netroufli něco nezveřejnit, ani to moc nepročerňujeme, všechno ukazujeme, abychom byli co nejtransparentnější. Tak my to tak děláme. A nemocnice o pár set metrů dál to tak nedělá, protože je takzvaně soukromá a funguje ze stejných veřejných prostředků zdravotního pojištění takřka ze sto procent. Takhle máme nastavenou polovinu zdravotnictví, které toto nemusí. Ale jak legislativcům, tedy i nám, tak i aktivistům toto jako by nebylo viditelné.

Šel bych ještě kousek dál než, vaším prostřednictvím, vážený kolega Oberfalzer, který to stavěl poměrně racionálně na to, že kdo nakládá s veřejnými prostředky, tak dá karty na stůl, i když potom v těch důsledcích je to skutečně sebepoškozování v mnoha případech. A nejde jenom o ten český krevní oběh piva, pivo na prvním místě, jde taky o objednávání třeba krve a jiných tekutin. A tam potom začne být hrozně zajímavé ještě, jestli není i ten aspekt, že existují soukromé firmy, které ani nehospodaří s veřejnými prostředky nebo s veřejnými dotacemi, ale jsou prakticky existenčně závislé na veřejných zakázkách. Tedy život tu veřejnou zakázku v té soutěži získají – různé dopravní podniky versus státní, tak samozřejmě potom mohou, a nebo nemusejí prosperovat. A potom platí to jednoduché pravidlo, že vysvlečený nahatý hokejista sice budí pozornost, ale ve skrumáži si neškrtne.

Čili tam je to velmi jednoduché. A tam potom zase hlava nebere, proč soutěží o veřejné zakázky, proč se má jeden, a to i na mezinárodní úrovni otevírat světu úplně ve všem v celé strategii, a jiný ne. Ale říkám, patřím k té disciplinované části, která si myslí, že když jsme zákon v té chybné poloze, tak ho upravme celý, ve smyslu pana kolegy Martínka, a neprohlubujme už to sebepoškozování a tu destrukci, která poplyne z toho, že příští rok zase někdo zjistí, že někdo něco... Nebo za tři měsíce. Některé zákony se nepovedou, vždyť můžeme taky chybovost.

A úplně závěrem. Já mám většinou nadšení pro mladé lidi, a dokonce bych fandil i určité naivitě, protože se cítím věčným romantikem.

Ale ztráta vkusu, která proběhla, to ne. Já, když jsem dostal ten albumek... Když vystavují senátora Žaloudíka třeba někde, tak mi to může být příjemné, protože starého člověka už si nikdo nevšimne a konečně aspoň někde visí. Ale, prosím vás, proč tam dáváte ta děcka? Proč zavádíte politikou pedofilii? My nechodíme ani do škol poměrně předvolebně vyzrálých studentů, a já si nedovedu představit, když tito aktivisté by se dostali do regulérní politiky, co by s těmi dětmi dělali? To budou májové průvody, kdy budou mávat vlaječkami a budou říkat, hurá, ať žije ten nebo onen? To skutečně si myslíte, že pětileté dítě v tom rámečku „chci vědět, kam jdou moje peníze“, že je to vkus? Tak to jenom na okraj, to nemá nic společného s tím zákonem. Ale, prosím vás, projevilo se, že všichni jsme hříšníci a jsem rád, že ani tato super čistá skupina není bez hříchu. Akorát mi to dneska udělalo špatnou náladu.

Ale jinak poukazuji na to, že jsme si sice všichni rovni, ale ve věci toho registru smluv jsme si mnozí rovnější, mnozí méně rovní. A pořád platí to, co už tady říkal pan ministr, že některé špitály smlouvy zveřejňují. A budeme to tak dělat pořád dál. A třeba nebudeme chtít ani výjimky, protože stejně musíme tu akutní situaci řešit. Tak nás za to pak třeba budete soudit. Ale že je to skutečně nefér a těžko se to vysvětluje občanům. Tak bych prosil, abychom to zvážili i v celém kontextu. I v tom kontextu, o kterém tady hovořil Radko Martínek, a nechali si třeba poradit i Ústavním soudem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego, jako další se do obecné rozpravy přihlásil pan senátor Václav Láska. Prosím.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně. Přiznám se, že se mi nechtělo vystoupit, protože vím, co vám chci říct. Ale na druhou stranu, asi bych byl zbabělec a srab sám před sebou, kdybych se vám nepostavil trošku jiným názorem, než je tu prezentován.

Občanský aktivismus. Já jsem se deset let věnoval občanskému aktivismu. Deset let jsem pracoval pro Transparency International, z toho šest let jako předseda správní rady. Za deset let jsem z toho neměl jedinou korunu. Všechno jsem to dělal ve svém volném čase, investoval jsem do toho vlastní prostředky, protože jsem si myslel, že je to takhle správné, že takhle můžu pomoct společnosti. To házení všech aktivistů do jednoho pytle není fér. Opravdu jsou lidé, kteří nechtějí dělat klasickou stranickou politiku. A přesto se ale chtějí zapojit do veřejného života. A ta cesta vede přes ten občanský aktivismus.

Já jsem to dělal přes Transparency deset let. A tak, jak vy dnes máte špatnou zkušenost s občanskými aktivisty, tak já jsem měl strašně špatnou zkušenost s politiky. Vždycky to bylo stejné. My jsme přicházeli s nějakými nápady, ať už legislativními, ať už funkčními. Před volbami jsme vzbudili zájem vás, dneska už nás politiků, vy jste o tom s námi diskutovali, publikovali jste to ve svých webových programech, články o tom byly hezké. A pak proběhly volby a čtyři roky s námi nikdo nemluvil. Na veškeré aktivisty si politická strana vzpomněla zase před volbami. Já už jsem z toho měl pocit, že jsem zneužíván. Nezlobte se na mě, ale v této souvislosti se vás musím ptát, proč jste podepsali závazek Rekonstrukci státu? Vy, co jste ho podepsali? Proč jste podepsali takovýhle bianco šek?

Vážím si těch – a říkám to na plná ústa – vážím si těch, kteří ho nepodepsali. Ti dnes tady s plnou parádou můžou hovořit tak, jak hovoří. Mně teď jde o tu situaci, kdy – zní to tvrdě, ale já to tak cítím, kdy politická sféra často aktivistů zneužívala. Trošku se bojím, jestli vás Rekonstrukce státu nepřevezla v tom, že vy, co jste podepsali, jste si mysleli, že zase bude prima předvolební zářez a pak nebudeme muset na to nějak reflektovat, nic z toho plnit. Promiňte, takhle to cítím. Já jsem závazky Rekonstrukce státu podepsal, protože vím, nebo měl jsem představu o těch lidech, kteří za tím jsou – a koneckonců tam byly záměry, s kterými já jsem se celý život ztotožňoval, ale už když jsem to podepisoval, tak i sám sobě jsem říkal, vždyť já jim tady vlastně vystavuji bianco šek. Ono to není o tom, že podpoříte nějaký zákon, protože ten zákon může být dobrý, nebo špatný na tu samou věc. Zákon o zveřejnění smluv můžete napsat dobře, nebo špatně. Zákon o financování politických stran můžete napsat dobře, nebo špatně. Ale pokud kdokoli z vás podepsal bianco šek Rekonstrukci státu, dělal to o své vlastní vůli v předvolební kampani, tak teď úplně nemůže si stěžovat. Můžou to ti, co nepodepsali, protože ti věděli, co dělají.

Tohle cítění aktivistů, že jsou zneužíváni politickou sférou v předvolební kampani, každý řešil jinak. Já jsem ho řešil tak, že jsem do politiky vstoupil. Tak dlouho do mě někteří politici ryli, že nemám žádný mandát a nemám do čeho mluvit, a jestli chci o něčem rozhodovat, tak ať hold vstoupím do politiky. Tak jsem to udělal. Ale ne každý je takhle nastavený. Někdo politiku dělat nechce, někoho fakt baví ten občanský aktivismus.

A ten pocit zneužívání možná některé aktivisty vedl k tomu, že teď používají metody fakt razantní, do kterých bych třeba já jako občanský aktivista nešel. Neudělal bych je. To radši toho občanského aktivismu nechám. Ale zase, na druhou stranu, stěžujete si tu na billboardy. Jak říkám, já bych něco takového neudělal. Ale když jsem vstoupil do politiky, ještě v rámci kandidatury do Senátu, s čím jsem se setkal jako první? S pomlouvačným billboardem. S pomlouvačným billboardem, který na mě vyvěsil konkurenční kandidát. Takže prosím taky vnímejte, že tu kulturu nastavujeme my jako politici. A to, že se jí přizpůsobí aktivistický sektor, no, můžeme jim to mít za zlé, když sami jako politici nejsme schopni nastavit takovou kulturu, která by byla vzorem společnosti? Kdyby v předvolební kampani Česká republika nebyla polepena pomlouvačnými a urážlivými billboardy, které financuje a platí nějaký politický subjekt, tak pak máte plné právo útočit. Ale pomlouvat Rekonstrukci státu – nebo pomlouvat je ošklivé slovo – útočit a vytýkat Rekonstrukci státu, že dělá to samé. Ale pokud se inspiruje kulturou, která je nastavena, tak už tam tu oprávněnost tolik nevidím.

No... druhou věc, kterou se snažím zformulovat v hlavě. Vždycky ty příspěvky, které jsou tu uvedeny, jsou zhruba v tom duchu, že všichni samozřejmě chceme bojovat proti korupci. Akorát ten způsob, který jsme teď zvolili, který tady projednáváme, je špatný. Já se trošku bojím toho, že všichni chceme, ale že v tom nejsme moc pružní. Že jsme trošku pomalí, pomalejší, než by se očekávalo. A výsledkem je, že dnes čelíme možná daleko většímu nebezpečí, než je korupce. A to je nebezpečí člověka, který vůbec ohrožuje demokracii v téhle té zemi.

Já jako celoživotní bojovník proti korupci jsem se dostal do stádia, že se něčeho a někoho bojím vlastně daleko víc než korupčního jednání. A to je proto, že jsme nebyli tak důslední. Byli jsme trošku pomalejší, než se očekávalo. Takže já vám všem věřím, že chceme bojovat proti korupci, ale měli jsme být důraznější, jinak bychom nečelili tomu, čemu čelíme teď. A co může opravdu špatně dopadnout, protože já se upřímně bojím, že je v ohrožení demokracie v České republice.

A poslední, co jsem chtěl říct, je – reaguji vaším prostřednictvím na pana kolegu Martínka – ano, to tady zaznělo i při projednávání jiných věcí v různé podobě, že my tu máme hájit zájmy našich voličů. No jo, ale jaké ty zájmy jsou? Vždyť ony jsou velmi rozdílné. Jeden chce to, druhý chce ono. A já si myslím, že je to trošku jinak. Já si myslím, že v předvolební kampani lidem předložíme svoji vizi, co chceme dělat, jak chceme dělat, oni nám důvěru dají, nebo nedají, ale pak se při každém kroku musíme rozhodovat svým vlastním rozumem, svým vlastním vědomím a svědomím. Tak, jak je to napsáno koneckonců v ústavě.

Nemůžeme se odvolávat na to, co chtějí lidé, protože každý chce něco jiného. Takže já při svém rozhodování se neřídím tím, co mám v e-mailu. Beru to v potaz, přemýšlím nad tím, ale finální rozhodnutí si udělám na základě toho, že si ten problém nastuduji, že si na to udělám nějaký názor a na svoji vlastní odpovědnost se rozhodnu, jak budu hlasovat. Nechci se schovávat za ať jednu nebo druhou skupinu občanů, která mi říká udělej to tak a tak. Je to moje vlastní právo, je to moje vlastní zodpovědnost. A podle této zodpovědnosti konkrétně v této věci jsem se rozhodl podpořit pozměňovací návrh ústavně-právního výboru, protože si myslím, že je rozumným kompromisem a jsem připraven za takové své hlasování přijmout zodpovědnost. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. S právem přednosti se hlásí pan senátor Jan Veleba. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážení kolegové, kolegyně. Nebudu mluvit o obsahu tohoto zákona, protože vystoupení, které je tady vaším prostřednictvím pane předsedající, přednesl kolega Martínek. Od té doby jsem v tomto sále nebyl nebo nemohl být, tak to bylo skutečně vystoupení té nejvyšší kvality a hlavně tam podchycovalo naprosto poznatky z praxe. Jenom chci tady říct k billboardům, k Rekonstrukci státu, atd. Ano. Billboardy se objevují v předvolební kampani. Některé jsou pozitivní, některé jsou negativní, některé jsou pomlouvačné – to cítí ten, na koho je útočeno, ta protistrana to cítí obráceně atd. atd. Ale jestliže tady začíná situace v naší zemi, že tyto billboardy a ještě horší billboardy se používají ne ve volební kampani, ale v tlaku na zákonodárce, např. kolega senátor Doubrava není před žádnými volbami, tak to už s demokracií má málo společného a opravdu, jak tady říkal jeden z předřečníků, už tomu chybí jenom plakátovací kampaň, jaká byla kdysi v Číně a může to začít. To žádná demokracie není. To je nátlak, to je diktát peněz, diktát kapitálu, diktát majetku ti, kdo to mají a prosazují své zájmy. Pokud se týká rekonstrukce státu – ač jsem byl teprve asi několik měsíců senátor a byl jsem členem klubu – nevím už, jak se to přesně jmenovalo – mylně se to tehdy dávalo pod KDU-ČSL, ale nebylo to KDU-ČSL, bylo to širší, tak já osobně jsem to nepodepsal. Ti, kdo to podepsali, tak nevím, co to obnáší, nevím, jestli pokud je to tak, že když něco podepsali, tak že budou hlasovat tak, jak je jím chcete-li doporučeno rovná se uloženo, když to podepsal, tak pak je otázka – a tomu absolutně nerozumím – proč tady jsme? Tak to už potom se bude blížit pokud to bude takto chápáno, k nějakému modelu dřívějšímu nebo kombinaci toho modelu a někde se to v nějakém centru vytvoří a ti senátoři budou jen hlasovat tak, jak ti chytří hoši, jak tady bylo řečeno – jak zkrátka jim to dají na stůl. To podle mého názoru je naprosto zcestné a pokud jste to podepsali, tak byste se z toho měli vyvázat. Nikdy v životě jsem nic nepodepsal ani dřív ani teď, takže tyto problémy nemám, ale tomuto absolutně nerozumím. A už to tady jednou říkal vaším prostřednictvím, pane předsedající, kolega Kubera. Nechť si tito chytří hoši založí stranu politickou, nechť jdou do voleb a pak už dál je to jasné. Ale nevěřím tomu, že jsou to nějaké čisté úmysly nějakých andělů, kteří spadli z nebe a tento stát chtějí zrekonstruovat. Ten se nezrekonstruuje, pokud nepřijmeme takový zákon, jak už tady bylo dneska řečeno, přiznání majetku atd. atd. Všechno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore a jako další se do obecné rozpravy přihlásila paní senátorka Šárka Jelínková. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Šárka Jelínková:  Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Také mi nedalo nakonec nevystoupit tady k tomuto tématu. Zamýšlela jsem se nad tím, proč tady vůbec takto dlouho diskutujeme, ale žijeme v pokřiveném prostředí, v prostředí, které se snažíme nebo možná lépe řečeno jsme tak trochu nuceni narovnávat zákony novelami, pozměňovacími návrhy. A v čem je toto prostředí pokřivené? Snad v nás zůstalo heslo z dob minulých – kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu. Žijeme v prostředí, kde veřejné prostředky jsou často zneužívány, využívány, avšak ne ve prospěch velké široké veřejnosti, ale ve prospěch jednotlivců či zájmových skupin. A nyní jsme my senátoři vystaveni i pod tlak, že pokud se snažíme narovnat toto prostředí a přitom se třeba snažíme i nějakou výjimku – a věřím, že z nezištných důvodů – chránit tu či onu instituci, podnik, školy, nemocnice, může být na nás pohlíženo jako na korupčníky. Což samo o sobě jak všichni jistě cítíme, je také trochu pokřivené prostředí. Bylo by moc fajn vůbec nemuset tento zákon schvalovat, vůbec tuto záležitost řešit, ale realita je jiná. Jsem proto připravena podpořit registr smluv s výjimkami, tak jak jej navrhl ústavně-právní výbor. I když cítím, že i toto je tak trochu pokřivené prostředí. Někdo bude moct zveřejňovat, bude muset, někdo nebude muset zveřejňovat. Jdeme příkladem i my jako Senát a Parlament tady v tomto. Chci tady tímto svým rozhodnutím přispět k uzdravení naší nemocné společnosti, ale věřte, že bych se ráda cítila více jako vítěz. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní kolegyně a s právem přednosti se hlásí pan předseda Milan Štěch. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Teď jsem asi hodinu a půl, možná déle, sledoval rozpravu z kanceláře, vyřizoval jsem poštu a psal nějaké dopisy a musím říct, že není příliš radostný pohled na to, co tady projednáváme. Myslím si, že jsme si na ten problém jako Parlament zadělali sami, neboť jsme, řekl bych, ve svaté válce proti zlu zvolili prostředky, které neumíme dostatečně ovládat a obrací se de facto proti těm, které jsme určitě nechtěli postihnout. Na úvod musím říci, že jsem nikdy nikomu, ani Rekonstrukci státu, nic nepodepsal. S Rekonstrukcí státu jsem se v minulosti několikrát sešel, ale spíš jsem jim chtěl ukázat a přiblížit některé problémy, které ve společnosti jsou a které jsem zažil za léta mojí odborové práce a pamatuji si, když jsme v 90. letech organizovali demonstrace proti věcem, které umožnily, aby na tu zemi se rozšířila korupce a další negativní jednání, tak řada těch lidí, kteří dnes se kolem např. i Rekonstrukce státu pohybují, tehdy jsem jmenoval paní Dr. Marvanovou, byli ve vysokých funkcích, a nikdy neřekli, jak to bylo se Sinhou, jak to bylo s Bácsem.

Možná kdyby v té době se pár lidí pozavíralo za porušení zákonů, pokud by to bylo prokázáno, tak by si další dali pozor a nemuseli jsme vůbec tady tyto problémy řešit, i když jsem možná velmi idealistický, neboť lidé, kteří nehrají fér a chtějí zneužívat nejenom veřejné prostředky, ale i soukromé prostředky, tak si cestu najdou. Jinak chci říci, že slyším často informace o tom, že korupce vesele vládne i v soukromém sektoru. Řada nadnárodních společností nemá příliš dohled do naší země. Používají se různé outsourcingy a další věci, na kterých přátelé přátel vydělávají, zadávají se. Ono to totiž prostě se rozšířilo, takové věci, stalo se to běžnou praxí lidí v určitém patře se životní úrovní.

Také musím říci, že jsem nikdy, byť jsem čtyřikrát byl ve volbách, jsem tady v Senátu 20 let, tak jsem nikdy nevzal na kampaň ani jednu korunu českou, natož cizí měnu, abych z toho financoval svoji kampaň. Nikdy jsem nepotřeboval žádnou agenturu a všechno jsem si vždycky dělal sám, s rodinou a se svými přáteli. Budete se divit, ale nevzal jsem ani korunu a neměl jsem ani korunu od odborů, byť jsem léta svou činností se snažil pro zaměstnance, a tím pádem i pro odbory vytvářet přijatelné klima, protože si myslím, že to bylo v zájmu slušných a pracovitých lidí.

A teď k té dané problematice.

Já jsem přesvědčen, že zákon o registru smluv svojí činností přispívá tomu, že možná vědomě někdo, ale jiní určitě nevědomě, přispívají k destrukci veřejného sektoru v ČR a velmi ho ohrožujeme a ohrožují

My máme přece princip, ústavní princip, že všechny subjekty v dané branži bez rozdílu vlastnictví mají mít stejné podmínky. Je tento princip dodržen? Tento princip je hrubě porušen. Hrubě porušen. Prostě určité formy vlastnictví, to znamená veřejného, ať už jsou to obce, nebo stát, jsou v nevýhodě proti soukromým firmám, neboť mají stejný předmět podnikání, ale mají rozdílné podmínky. Já jsem přesvědčen, že pokud se najde skupina zákonodárců, obrátí se na Ústavní soud, já tady prohlašuji, že k této skupině, pokud se najde, se přidám, speciálně tímto by se Ústavní soud měl zabývat, neboť se domnívám, že takovéto prostředí by nemělo trvat. Pokud bude trvat, tak ten ústavní princip je porušen. Dříve či později vyústí v to, že veřejný sektor bude likvidován a bude nahrazen zejména tam, kde to může být ziskové, soukromým sektorem. Nemám nic proti soukromému sektoru, tam, kde je to efektivní, je zcela na místě, aby soukromý sektor byl. Ale netajím se tím, že veřejné služby, jako je zdravotnictví, školství a některé další činnosti, by podle mého hodnotového přesvědčení měly být v rukách veřejných a měly by být také tím pádem dostupné a neměly by být za každou cenu ziskové, pokud to je možné, samozřejmě, pokud to není možné, tak by měly být i předmětem třeba úhrady těch subjektů, které je zřizují, míněno ztráty, když to slouží většině občanů naší země.

Já mám velké podezření a připojuji se k těm, kteří už tady k tomu hovořili, že ta kampaň, která je vedena, je financována z důvodu boje, nebo respektive ne boje proti korupci, ale z důvodu získat právě výhody v té branži podnikání a možná i získat výhody převzetí těch činností a tím i majetku, které jsou dneska ve veřejném vlastnictví.

Já považuji za ideální řešení, v tom stavu, v jakém se ten zákon nachází, návrh, který zmínil kolega Martínek, a to je zákon se ruší. Ne že bych byl přesvědčený, že to je ideální řešení, ale ten zákon je tak špatný, že si myslím, že není opravitelný, že řešení by bylo, aby exekutiva, vláda se zamyslela, jakým způsobem obecně definovat, které činnosti a všechny subjekty z těch činností budou pod tou veřejnou kontrolou v této oblasti. Pokud taková definice se nenajde, tak si myslím, že proti korupci musíme bojovat prostředky, které jsou k dispozici a byly k dispozici i před účinností tohoto zákona, ale nemůžeme použít nástroj, který jednu formu vlastnictví enormně poškozuje a vytváří výhody pro druhou formu vlastnictví.

Ale na druhou stranu bych nerad, aby po jednání v Senátu byl takový stav, že výsledek bude ten, že my tady schválíme třeba i ten pozměňovací návrh kolegy Martínka, to znamená, že neschválíme ten návrh v podobě, jak nám ho zaslala Poslanecká sněmovna, a při navrácení zákona do Poslanecké sněmovny totiž dojde na to, že nebude schváleno nic a bude platit ta dosavadní verze zákona. To si nepřeji, protože to by de facto byl úspěch těch, kteří nás nejvíc atakují. Já neobviňuji ani ta občanská sdružení, jako Rekonstrukci státu, já vidím ty lidi za tím, ty, co to financují, protože to není zadarmo, ty kampaně. Takže já se domnívám, že v této špatné situaci to nejméně špatné řešení ze všech špatných řešení, a skoro všechno jsou špatná řešení, je ten návrh schválit, jak Poslanecká sněmovna se pro něj rozhodla, protože ten počet subjektů, které budou vyjmuty, bude větší, a jsou to všechno subjekty, které jsou tam navrženy oprávněně. Například podle mého přesvědčení by tam měly být i ústavy Akademie věd, protože mám informaci, že ústavy Akademie věd mají velké problémy s tím, že soukromé subjekty, které si u nich objednávají a financují aplikovaný výzkum odstupují od smluv, nebo je nechtějí uzavírat z důvodu, že nechtějí zveřejňovat údaje, které je potřeba podle tohoto zákona prostě dát k dispozici.

Ten pozměňovák z Poslanecké sněmovny vyjímá vysoké školy právě zejména kvůli té oblasti výzkumu, ale určitě se v oblasti Akademie věd a jejích odborných ústavů provádí neméně důležitý výzkum, a zejména ten aplikovaný výzkum se provádí v úzké součinnosti se soukromým sektorem, a situace podle informací, které jsem obdržel od povolaných a fundovaných lidí z oblasti Akademie věd, je velmi ohrožen. Oni žádali, abychom ten pozměňovák rozšířili. Ale těch subjektů, které žádají rozšíření, aby byly vyjmuty, jsou desítky. Byl by to nekonečný příběh a stejně všechny neošetříme. Z tohoto důvodu bych já osobně podpořil schválit znění, a podpořím, jak přišlo z Poslanecké sněmovny, s dobrou vírou nebo s očekáváním, že po volbách jakákoli vláda, ať bude taková, nebo onaká, přijde s návrhem úplně nového návrhu zákona, který bude definovat, co je a není prostředkem veřejným, jak to tedy bude možno kontrolovat, resp. zveřejňovat. Budou to rovné podmínky pro všechny subjekty. A pokud se toto nepodaří nadefinovat, tak z důvodu zachování principu rovnosti musí se u nás tento zákon zrušit a musí se hledat jiné formy, jak proti korupci bojovat. To není jediná forma korupce, kde se korupce může vyskytovat. To jsou i jiné formy. A jinak bych vás chtěl poprosit, važme, neútočme obecně na občanská sdružení a neházejme opravdu lidi v občanských sdruženích do jednoho pytle, protože pak se nedivme, že lidé hází do jednoho pytle všechny politiky. Já nechci být v jednom pytli s politiky, kteří například už za divné finanční operace byli stíháni nebo dokonce odsouzeni. Já nechci být s nimi v jednom pytli. Nedělejme jiným, co nechceme, aby bylo činěno nám.

A ještě jednu poznámku, už to tady zaznělo. Myslím si, že by bylo dobré, abychom se, a já to budu iniciovat, obrátili na nově zvolený úřad pro dohled nad financováním politických stran a kampaní s tím souvisejících, protože si myslím, že ty články, ty billboardy už jsou součástí politické kampaně, jsou směřované na politiky, jsou v období prakticky půl roku před volbami. Buď se najde nějaká forma, jak peníze, které jdou ze soukromého nebo občanského sektoru a týkají se ovlivňování výsledků politické scény a možného výsledku voleb, budou předmětem právě také objemu těch prostředků pro kampaně politických stran a politických hnutí. A pokud se nenajde nebo se nebude konstatovat, že jsou to také peníze, tak musím bohužel konstatovat, že i ten zákon, který se týká financování politických stran a kampaní politických stran, politických hnutí, bude taky k ničemu, protože jakékoli spojení se soukromými subjekty, které tento boj povedou za ty politické strany pomocí médií a billboardů, de facto bude přinášet stejný efekt, ale bude nad rámec toho, co by ta politická strana měla mít, nebo má umožněno financovat z vlastních zdrojů pro politickou kampaň.

Takže vlastně občanské sdružení Rekonstrukce státu tady vytvořilo nový případ, kdy je potřeba, aby se tím úřad zabýval, je to ovlivňování veřejného mínění, je to ovlivňování směrem k nějaké větší podpoře nebo nepodpoře politických stran nebo politických hnutí nebo jednotlivých politiků na základě nějakých jejich postojů.

Vůbec se domnívám, že lidé, kteří asi jsou přesvědčeni, že jednají velmi humanisticky, velmi demokraticky nebo v zájmu demokracie, používají prostředky nátlaku formou bianco závazků. Někdo se zaváže, že bude něco podporovat, a přitom neví, jaký je obsah, tak přece toto nemůže být chápáno, že to je v rámci nějaké demokratické diskuse, že to je prostě fair play. Bianco šek by nikdo neměl žádat, bianco by neměl nikdo dávat, protože to vždycky dopadlo špatně. A bohužel, myslím si, že to dopadne špatně i v tomto případě. Takže můj postoj bude. Budu hlasovat pro znění, které nám přišlo z Poslanecké sněmovně, z důvodu, že to je, zatím se mi zdá, menší zlo ze všech těch zel. Budu hlasovat, pokud to půjde do podrobné rozpravy, i pro návrh kolegy Martínka, budu v očekávání, že buď vláda další přijde s novým řešením, a když nepřijde, tak dříve či později dojde na zrušení zákona, protože tento zákon bude poškozovat zájmy subjektů, které jsou veřejné a které slouží ve velké míře občanům, zejména těm občanům, kteří jsou ve střední a nižší příjmové úrovni.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane předsedo. Jako další se do obecné rozpravy přihlásil pan senátor Zdeněk Nytra. Prosím.

Senátor Zdeněk Nytra:  Dobrý podvečer, vážený pane předsedající, vážení poslanci, vážené kolegyně, kolegové. Já už budu v podstatě krátký, protože hodně toho tady bylo řečeno. Jenom možná upozorním na pár omylů. Konkurence už nic hledat nemusí, protože někteří z nás už viděli software, který umí vyhodnotit registr smluv a je možná dokonce nabízen i konkurenci s výsledky těch již uveřejněných smluv.

Odvolání na obchodní tajemství je hezké, ale obchodní tajemství, aby bylo naplněno, musí splňovat sedm znaků, a to není vždycky jednoduché, jak nás přesvědčil například na jednání výboru pan ředitel Budvaru. Takže pak se dostávají subjekty do problému, že té kličky nebo toho úniku přes obchodní tajemství využít nemůžou. V podstatě totéž, co stošestka.

Pak bych chtěl upozornit ještě na jednu věc, že v podstatě je tady konflikt dvou zákonů, kdy statutární orgány, příp. členové statutárních orgánů jsou povinni hospodařit u státních podniků s péčí řádného hospodáře. Dostávají se do přímého konfliktu s tím, když se zveřejní smlouvy, nějaká újma tomu jejich spravovanému podniku nastane.

A teď už spíše osobní. Já opravdu nemám nic proti občanským sdružením a podobně. Konečně, dopoledne jsme tady vychvalovali dobrovolné hasiče atd. Ale v tomto případě si myslím, že ta občanská iniciativa nepoužívala fér prostředky, vyloženě lhala, resp. mátla veřejnost. Protože jestli... Mně nevadí, že mám někde v Ostravě na náměstí billboard, ale jestliže tam stojí věta: Staví se senátor Nytra proti korupci? A já budu hlasovat NE, v souladu s Rekonstrukcí státu, z jakéhokoli rozumného důvodu, automaticky to znamená, že jsem pro korupci? Nic jiného v podstatě není. Já jsem dostal spoustu mailů, nepátral jsem, jestli je to od obyčejných občanů, nebo jestli je to nějak generováno hromadně na všechny s výjimkou jednoho, který přišel, tuším, před dvěma dny a už jsem nestihl odpovědět. Vysvětlil jsem svoje důvody, co mně vadí na stávajícím zákonu, že ani ta novela, že v podstatě novela navržená třemi poslanci de facto přiznává, že ten zákon není v pořádku, stávající platný. Přiznal jsem taky, že ta novela, kterou jsme my obdrželi, že není ideální, ale že mně připadá v tuto chvíli nejlepší. Nedostal jsem žádnou zamítavou nebo negativní reakci od těch občanů, pokud to tedy byli občané. Přestože vlastně ten úvod těch mailů byl docela jednoznačný: My chceme vidět. Chceme, abyste hlasoval atd. Takže nevím. Buď to bylo automaticky generováno, nebo jsem ty občany přesvědčil.

Mně by se taky líbil asi návrh pana kolegy, senátora Martínka, ale obávám se, že když to takhle vrátíme s tímto pozměňovacím návrhem, tak to sněmovna hlavně v tomto už de facto předvolebním, období nikdy neschválí.

S tím, že pochopitelně nemám vůbec nic proti zveřejňování smluv. Tady se chci pozastavit nad jednou věcí. Ono je tvrzeno, že necháme, poslanci nechali a my možná necháme zmizet 150 miliard korun z dohledu veřejnosti. To přece vůbec není pravda, nebo nemusí být pravda. Každý z těchto subjektů, který by eventuálně dostal výjimku, tak má svého zřizovatele, nebo minimálně dohlížitele ve veřejné sféře, počínaje ministerstvem, kraji, případně obcemi. A pokud by byla pravda to, co visí na těch billboardech, to znamená o těch 150 miliardách, pak platí tedy známé heslo, že všichni tu kradou. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Nyní vystoupí pan místopředseda Jiří Šesták.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Hezký podvečer, vážené paní senátorky, páni senátoři, já vystoupím krátce a ne úplně k tomu zákonu, ale k tomu, co se tady velmi skloňuje, a to je občanská iniciativa Rekonstrukce státu.

My ji tady neustále skloňujeme, připomínáme ji, říkáme, že jsme pod jejím tlakem, ale my jsme pod takovým tlakem, jaký jim přisoudíme. Jak je pustíme do tohoto sálu, jak o nich mluvíme, jak je zdůrazňujeme, takovou oni mají důležitost. Já bych se přimlouval, abychom Rekonstrukci státu nechali její veřejný prostor a zde se bavili věcně o zákonech, bez ohledu na to, kdo a jak o tom smýšlí venku. Prostě nevnímejme billboardy, nevnímejme, co se o nás píše. Pokud toto dokážeme, vydrží to možná ještě jednou dvakrát, a potom tato aktivita tímto způsobem přestane.

Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Jiří Vosecký.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den, pane předsedo, dobrý den, dámy a pánové. Já jsem nechtěl vystupovat, tady kolegovi Nenutilovi se omlouvám, protože jsem slíbil, že vystupovat nebudu. Ale padly tady některé věci a je zapotřebí je uvést na pravou míru.

Já jsem mezi těmi vybranými, na koho je ten billboard udělán, přišel mi taky dopis. Ale ten dopis mi neposlala Rekonstrukce státu, to je tady zapotřebí říct.

Mně ho poslali 10. dubna v 18.26 hodin Lukáš Kraus a Frank Bold. A když se podívám dozadu, co je v dopise, tak tady je napsáno, že jsem byl vybrán, protože můj názor není znám. Ano, chtěli znát můj názor. Já jsem všem odpověděl, že nebudu komunikovat přes média, že budu nejdříve informovat o svém názoru klub, což si myslím, že je relevantní. A také jsem to tak udělal a po klubu jsem své stanovisko zveřejnil, protože jsem ho měl připravené.

Tady se nebavíme o tom, že to je Rekonstrukce státu, je to možná nějaká odnož apod., že spolupracují. Ale tady je vysloveně napsáno, že Lukáš Kraus je právník Franka Bolda. Řekněme si na rovinu, že tady se něco hází, co udělali právníci Franka Bolda, na Rekonstrukci státu. To není správné.

Druhá věc, co mi je vyčítáno, že bych se měl zodpovídat za to, jak hlasuji. Ale pokud vím, tak všichni, co tady sedíme, jsme něco slibovali. A já si nepamatuji, že bych tady v rámci slibu říkal, že budu něco slibovat Franku Boldovi. Sliboval jsem na své vědomí a svědomí. To je první věc, která je, takže nějaký Frank Bold mi může ...

To je první věc, která k tomu je. Druhá věc, která je. Souhlasím s tím, že tento zákon je vykostěný, jak říká kolega Farský. Je vykostěný těžce a v podstatě ztrácí smysl. To je také pravda.

Ale další věc, která tady je a která mě ještě zaráží, je, že když mi toto přišlo, tak jsem se na některé věci díval a zjistil jsem, že tam spousta věcí chybí. Ano, souhlasím s tím, že všechny veřejné finanční prostředky by měly podléhat kontrole a jsem pro to. A měly by tam být všechny organizace, ať berou jednu korunu a mají ji zařazenou ve svém rozpočtu ze státu, z krajů, obcí a z jejich zřizovanými organizacemi. Ale tady nám utíká nějakých 10, možná 16 miliard korun, protože tady jsou občanská sdružení a různá sdružení, kde v podstatě stát ministerstvo financí vůbec neví, kam mu tyto peníze mizí. Tady jsme udělali nějakou elektronickou evidenci tržeb, kde jsme jedním šmahem přes noc udělali ze všech vesnických hostinských gaunery a zloděje. To je první věc. Následně omezíme život na vesnici, protože ze 175 tisíc občanské spolky přestanou fungovat, a to ještě nevíme, co na nás dopadne, a další a další věci. Řekněme si, že ano, a začínáme v tom pracovat, že všechny veřejné finanční prostředky, ať firma má jeden, je dostane pod kontrolu, a udělejme to pořádně. To je základ všeho. Jsem pro to, aby to bylo uděláno pořádně, a dejme si s tím práci. Ale v tuto chvíli je to postaveno tak, že na někoho máme klasický pěkný dubový metr a na někoho máme gumu. Ona už to není guma, ono je to žvýkačka, že se natáhne, jak ji budeme potřebovat natáhnout. A myslím si, že to není správně.

Tolik k tomuto a děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Nyní vstoupí pan senátor Lumír Kantor.

Senátor Lumír Kantor:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Chtěl jsem se zmínit nebo spíše uvést na určitou pravou míru drobnost, ale nechtěl bych, aby došlo k záměně. Ale to je ohledně uzavření veřejných vysokých škol v rámci doplňkové činnosti, takže nějaké činnosti. Tam jde o to, že to jsou neveřejné peníze. Čili když některý podnik chce získat nějaký výzkum kvůli materiálu atd., požádá danou vysokou školu a daná vysoká škola mu výzkum udělá. Označuje se to jako smluvní výzkum, peníze jsou tam neveřejné. A chtěl bych se jenom zmínit o tom, že tento bod je důvodně svým způsobem zařazen. Pro veřejné vysoké školy to je asi 4 až 5 % jejich ročních rozpočtů, což jsou asi 2 až 3 miliardy korun, takže si dovedeme představit, že to má důsledek poměrně zásadní. Lze předpokládat, že pokud by byla donucena vysoká škola vystavit tuto smlouvu, tak není problém pro podniky najít si výzkum nebo smluvní výzkum zajistit někde na nějaké jiné zahraniční vysoké škole.

A pak tady je důležitá věc. Týká se to technických vysokých škol, univerzit. A tam se jedná o to, že z těchto peněz je z poměrně velké části umožněno přežít tam doktorandům, magistrům, bakalářům, prostě lidem, kteří na vysoké škole jsou částečně finančně závislí a určitě jim to pomůže v tom, aby nepřežívali třeba za 7 nebo 9 nebo 10 tisíc měsíčně

Toto jsem chtěl jenom trošku vysvětlit. A pan kolega Vosecký přede mnou mě trošku předběhl, protože si uvědomuji jednu věc, že my všichni jsme byli zvoleni na základě nějakého demokratického principu, a priori nás lidé pravděpodobně zvolili proto, že nepatříme mezi skupinu korupčníků, do které jsme a priori v tuhle chvíli třeba zařazováni. A pro mě nejpodstatnější je slib, který člověk tady dával před půl rokem, věrnost České republice. A já jsem zvyklý sliby plnit, slíbil jsem zachovávat Ústavu a zákony a vědomí a svědomí. To je pro mě asi to podstatnější, i když jsem podepsal onu Rekonstrukci, protože v tu chvíli mi nepřišlo vůbec nic na tom špatného. Děkuji kolegovi, který hovořil přede mnou, za vysvětlení a také navedení na to, proč jsem to podepsal, protože jsem to podepsal v podstatě ze stejných důvodů, jako vy. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Libor Michálek.

Senátor Libor Michálek:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pokusím se tady trošku odlehčit emoční atmosféru a přinést některá konkrétní data, aby bylo zcela jasné, o čem se tady debata vede.

Před několika lety byl proveden průzkum toho, jaké náklady mají státní instituce, státní fondy, státní

podniky, státem ovládané společnosti. V tomto vzorku nejvýznamnější institucí právnických osob bylo celkem 100 subjektů a pouze v kategorii ostatních provozních nákladů měly částku v součtu 65 mld. Kč při mzdových nákladech kolem 53 mld. Kč

Když se porovná tato suma s tím, co je v běžné soukromé sféře, v soukromé sféře jsou tyto náklady běžně na úrovni 30 % mzdových nákladů. Pokud by tedy stát, potažmo státem ovládané společnosti hospodařily jako firmy, a některé by jako firmy hospodařit měly, byť jsou ovládané státem, tak jsou akciové společnosti a spadají pod obchodní zákoník, tak úspora pouze na ostatních provozních nákladech by byla 50 mld. Kč.

A zásadní otázka je, kde tyto peníze tečou. A jsem přesvědčen o tom, že zákon o registru smluv, nikoli v tomto provedení, jak ho máme před sebou, ale prostě jeho smysl jde správným směrem, odhalit, kudy jsou neefektivně vynakládány veřejné prostředky.

Způsob provedení tohoto zákona pochopitelně šťastný není. A souhlasím se všemi kritiky, kteří tady vystoupili, že je značně nevyvážený, ať už to byly zmíněné nemocnice ve vlastnictví státu, soukromé nemocnice. Souhlasím s tím, že není šťastné dělat taxativní výčty.

Skutečně by stálo za to, jít cestou obecné definice, aby se ten zákon vztahoval na všechny subjekty, které čerpají veřejné prostředky. Dnes jsme v situaci, kdy na některé se vztahuje, na některé nikoli. A to považuji za velmi nešťastné. Stejně tak jsou nešťastné ty výjimky. Např. v § 3, odst. 2, písm. H máme generální výjimku na všechny subjekty, které zaregistrují své cenné papíry na burze. Takže v dnešní době kupř. ČEZ, ale také České dráhy. Když si vezmeme objem majetku, s jakým nakládají pouze tyto dva subjekty, tak ten objem majetku je srovnatelný s objemem majetku všech ostatních státních podniků nebo státem ovládaných společností. Takže je to naprosto nedůvodná výjimka.

Tím se ovšem dostávám k tomu, co tady nepřímo zaznívá, že pokud pan Jančura něco financuje, tak přeci chce, aby se odhalily nějaké smlouvy Českých drah. Ono to tu explicitně nezaznělo, ale já to rád takhle pojmenuji. Samozřejmě to, co máme před sebou, ani náhodou nepovede k tomu, že by České dráhy měly smlouvy zveřejňovat, protože právě dnes se na ně výjimka v § 3, odst. 2, písm. H vztahuje. A i kdyby České dráhy mezi ty povinné subjekty spadly, tak vadilo by, že některé smlouvy o výkonu manažerských funkcí, na základě kterých byly vypláceny zlaté padáky v řádu milionů korun, mohly být účinné a platné až po jejich zveřejnění? Já se domnívám, že pokud by toto pravidlo platilo, tak vůbec žádné soudní spory, kterých jsme v nedávné minulosti byli svědky, že by ani nenastaly.

Je iluzorní se domnívat, že nedochází k úniku informací. Nechci tady jmenovat konkrétní firmu, která je ovládaná pražským magistrátem, ale když se podíváte na akcionářskou strukturu některých ať už státem nebo samosprávami ovládaných firem, zjistíte, že kromě podílu státu, resp. samospráv jsou tam podíly soukromých subjektů. A tyto soukromé osoby pochopitelně mají své zástupce v některých dozorčích radách nebo obecně v orgánech společností. A zrovna nedávno jsme byli svědky, že v jednom velkém tendru byly právě využity informace, kdy ta firma, která byla akcionářem, byť minoritním, měla přístup k informacím firmy, která se také účastnila veřejné soutěže. A kdyby ty smlouvy musely být zveřejněny, tak to nepovede k poškození, ale naopak narovnání toho konkurenčního prostředí.

Jak už jsem tady zmínil, jestliže bylo neefektivně vynakládáno 50 mld. Kč a naše státní podniky a státem ovládané společnosti ještě nezkrachovaly, tak to je důkaz toho, že ty polštáře mají opravdu značné a často využívají dominantního postavení na trhu. A já tady potom ještě v závěru se zmíním trošku konkrétněji k tomu pozměňovacímu návrhu, který máte před sebou a který míří právě na ty firmy s dominantním postavením, kde o konkurenci nemůže být ani řeč.

Zazněla tady řada argumentů na téma obchodního tajemství. Dovolím si upozornit, že samotný ÚOHS ve svém judikátu R277/2011/VZ-6491/2012/310 a v mnoha dalších rozhodnutích velmi jasně se vyjadřuje k tomu, co je a co není obchodní tajemství. Jsem přesvědčen, že pokud má být něco cílem navrhované novely, tak minimalizovat použití neurčitých právních pojmů. A právě verze PS, kterou tady máme před sebou, tak naopak rozšiřuje okruh těch neurčitých právních pojmů a nedrží se toho, že už tady je relativně ustálená judikatura, co se za obchodní tajemství považuje a co nikoli.

Takže kdybych měl shrnout jen tři základní teze, které by člověk očekával od novelizace, abychom se vyhnuli extrémním pozicím, protože pokud je tady nějaká nevyvážená regulace a my sáhneme k tomu, že podpoříme jeden z extrémů, tak tu situaci ještě více rozkolísáme, než jak byla doposud. Domnívám se tedy, že ať už tady budeme hlasovat o jakémkoli pozměňovacím návrhu, resp. i o návrhu PS, tak bychom se na to měli dívat optikou toho, jestli předložený návrh minimalizuje neurčité právní pojmy, jestli minimalizuje právní nejistotu, která s aplikací zákona může být spojena.

Další důležitá teze, minimalizovat neoprávněné výjimky. Tady zazněla řada oprávněných důvodů, proč některé subjekty nebo některé typy smluv mají být vyňaty z působnosti tohoto zákona. Bohužel dnes jsme v situaci, že se výjimky vztahují na subjekty, kde to vůbec důvodné není. A tam, kde to důvodné je, tak naopak tu výjimku nenacházíme. Takže to je další teze, kterou vnímám jako důležitou zmínit.

A ta třetí teze skutečně minimalizovat administrativní zátěž v těch bagatelních případech. A možná jste podobně jako já dostali řadu podnětů od různých státních zkušebních ústavů. A jestliže tyto subjekty přijmou ročně veřejné prostředky v řádu 100 000 nebo 200 000 Kč a mám je porovnat s tím, co tady potenciálně může unikat v některých velkých gigantech, tak mi opravdu přijde nerozumné takovouto administrativní zátěž na ně uvalovat. Takže si dovoluji tímto avizovat, že pokud neprojde ani ten návrh na schválení verze PS, ani návrh na zamítnutí, bude přistoupeno k hlasování o jednotlivých pozměňovacích návrzích, tak prosím, abyste zvážili i tu variantu, že můžeme právě i okruh povinných subjektů zúžit tak, jak máte tady v předloženém návrhu, na subjekty, které opravdu mají jen to dominantní postavení, kde žádná konkurence neohrožuje. Podotýkám, že pojem dominantní postavení sice je neurčitým právním pojmem, který ale dnes už v právním řádu máme. Je k tomu rovněž judikatura a je to rozhodně jasnější pojem než pojem právnické osoby, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu.

Ty státní zkušební ústavy, které už jsem také zmínil, tak lze řešit tím bodem 4, který zní, že smlouva, jejíž alespoň jednou smluvní stranou bude státní podnik, který v roce předcházejícím uzavření smlouvy obdržel z veřejných prostředků částku 500 000 nebo nižší, že by byl vyňat z této povinnosti, tak to považuji za velmi rozumné řešení.

A poslední poznámka, která se právě týká toho ČEZ, jen pro připomenutí, když jsme tu hlasovali před rokem a půl, tak jsem navrhoval, aby alespoň některé typy smluv ČEZ zveřejňovat musel. Jednalo se např. o smlouvy darovací, kdy pokud státem ovládaná společnost ročně poskytne prostředky v objemu 325 mil. Kč a ani Ministerstvo financí neví, komu ty prostředky byly poskytnuty, tak to považuji za naprosto nešťastné. Já osobně se přidám k podpoře té sady pozměňovacích návrhů, která byla schválena na ústavně-právním výboru. Pokud by byly podpořeny, tak stáhnu zpět ty tři body, které se týkají dominantního postavení a požádám pak o podporu, která by alespoň částečně narovnala regulační asymetrii, která se týká ČEZ, Českých drah a podobných subjektů. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní bude hovořit pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové.

Já na úvod připomenu úvodní slova pana senátora Martínka, jehož odvahy a pečlivosti, s jakou se věnuje dlouhodobě tomuto zákonu, si velmi vážím. To je, že ten problém není problémem parlamentu, ale ten problém způsobila vláda. Vláda učinila zásadní pochybení, a to v tom smyslu, že připustila, aby takto důležitý a takto citlivý zákon byl připraven prostřednictvím poslanecké iniciativy. A poté, co byla Senátem velmi důrazně, nevím, jak jsme to měli udělat důrazněji než tak, že jsme přijali upozorňující usnesení, že to není šťastný nápad tímhle způsobem připravovat takto citlivé a důležité zákony, tak znovu připustila, aby, v uvozovkách, oprava tohoto zákona se opět dělá poslaneckou iniciativou. To zkrátka nemohlo dopadnout jinak než špatně, a také to špatně dopadlo.

I dle mého názoru skutečně hrozí, že dojde minimálně částečně k destrukci veřejného sektoru, k omezení nebo znekvalitnění či prodražení některých veřejných služeb. A je otázkou, zda nedojde i k významným hospodářským ztrátám, protože dcery některých státem vlastněných, státem ovládaných nebo samosprávami vlastněných či ovládaných podniků či jiných zařízení významně klesnou a následně si je potom někdo už s tou sníženou cenou koupí, aby mohly prosperovat, neboť nebudou zatíženy povinností své smlouvy zveřejňovat.

Abych nebyl tak příkrý, tak musím říct, že některá ministerstva se postupně probírala. Jako první se probralo Ministerstvo zemědělství, které už na jednání našeho výboru upozorňovalo, že chybí Budvar. Že Budvar si nezaslouží být mezi těmi právnickými osobami, které by měly zveřejňovat smlouvy, protože ho to existenčně ohrožuje. Na druhé straně ostatní ministři v podstatě mlčeli, včetně Ministerstva průmyslu a obchodu, a začala se probírat teprve při revizi toho zákona. To znamená v okamžiku, kdy vznikla ta poslanecká iniciativa, kterou tady dneska máme na stole.

Pokud se podíváte na navrhované změny, tak začnu-li panem ministrem zdravotnictví, který sem přímo přišel, aby nás upozornil, že se Ministerstvo zdravotnictví – já vím, že to není jeho vina, on nebyl ministrem zdravotnictví – konečně uvědomilo po dvou letech projednávání, že tam je problém, který se zdravotnictví velmi hluboce týká, ohrožuje jeho normální fungování. Tak potom těmi dalšími ministerstvy, když se podíváte na ta ustanovení, která tam máme doplněná, tak i Ministerstvo školství, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo kultury, to jsou všechno ministerstva, která jmenuji, která mají ve své gesci problémy, která různými úpravami dneska doplňují ten předložený zákon.

Já to tady takhle podrobně říkám proto, že z toho plyne jedna věc, která mi není úplně pochopitelná. Proč, když tolik ministrů, tolik ministerstev je dotčeno, proč to v té vládě nebylo projednáváno? Proč to nebylo vládou předloženo? Proč to probíhá tímhle způsobem? Skoro to na mě působí, jako kdyby někdo třeba nechtěl, jako kdyby mu ta situace, která nastala, vyhovovala, jako kdyby se z toho těšil. Ta atmosféra, která vznikla, nám vadí. Hrozně nám vadí a ubližuje politikům i politice. Na druhé straně – a teď se dostávám k té druhé věci, o které taky chci mluvit – je to docela dobrý nástroj ve volební kampani. Kdy najednou jsme rozděleni na ty, co bojují proti korupci, a na ty, co nebojují proti korupci. Když to řeknu velmi jemně. A z toho hlasování ve sněmovně a z těch dalších věcí, které probíhají v tomto státě, je vidět, která politická hnutí a strany chtějí vlastně na té situaci vydělávat, v uvozovkách, ať to stojí, co to stojí. A zase někteří druzí potom jsou ochotni zaujmout řekněme státotvornější postoj.

Takže já za sebe znovu říkám, že si nemyslím, že původní předkladatel toho zákona, v čele s panem poslancem Farským, měl nějaký zájem rozdělit společnost, měl nějaký špatný zájem něco znepřehlednit nebo způsobit nějaké komplikace. Ale bohužel mám pocit, že dneska, ve velkých uvozovkách, další projednávání zákona a trvání na tom, aby byl schválen v nezměněné podobě a všichni, kdo chtějí nějaké změny, jsou špatní, způsobují, že ti lidé, kteří tlačí tuto tezi, jsou trošku využíváni – omlouvám se za ten příklad, a myslím ho opravdu ve velkých uvozovkách, jako užiteční idioti.

A teď k tomu, co s tím? Jak dál, jak z toho ven? Protože nevíme, co udělá sněmovna, tak nejsme schopni nalézt nejlepší řešení. Já se proto pokusím aspoň říci, jak já nahlížím na ty pozměňovací návrhy a na ten zákon, jak ho máme dneska k dispozici. Ten zákon v té podobě, jak přišel z Poslanecké sněmovny, v sobě skrývá, kromě jiných věcí, jedno velké nebezpečí. Už tady o tom mluvil pan senátor Michálek a někteří další, a to je právní nejistota, právní neurčitost, která do toho zákona byla vetkána tím způsobem, že se tam vyskytl nový pojem, a to je právnická osoba, která nemá průmyslovou nebo obchodní povahu. Dneska to je tak, že nikdo neví, kdo je, nebo co je právnickou osobou, vlastněnou státem nebo územním samosprávným celkem většinově, která nemá průmyslovou nebo obchodní povahu.

Jediné, co víme a co tušíme, je, kdo je, nebo co je právnickou osobou, která byla založena za účelem uspokojování potřeb, které mají, nebo nemají průmyslovou nebo obchodní povahu. To víme, to plyne ze zákona ze zadávání veřejných zakázek a případně nějakých judikátů. Ale tenhle pojem není v tom zákoně, který my projednáváme, použitý. A to znamená, že v okamžiku, kdy by se někdo domníval z těch právnických subjektů, které jsou vlastněny státem nebo územně-správním celkem, že není právnickou osobou, která nemá průmyslovou nebo obchodní povahu. Čili že je právnickou osobou, která má průmyslovou nebo obchodní povahu, tak by mohl tu smlouvu nezveřejnit. A v okamžiku, kdy ji nezveřejní, tak se může objevit někdo, kdo bude žalovat tuto právnickou osobu. A pokud by tato právnická osoba ten soudní spor prohrála, což ona dneska nemůže vědět, tak bude ta smlouva od počátku neplatná a budou vznikat obrovské problémy.

Mimochodem, není ani jasné, zda např. Lesy ČR, poté, co byl vyškrtnut paragraf, nebo písmeno Státní podnik, nebo Národní podnik, jsou, nebo nejsou právnickou osobou, která má průmyslovou nebo obchodní povahu. To není jasné, to nikdo neví, na to dodneška výklad neexistuje. Čili vzniká problém, že pokud my schválíme tu verzi, která přišla z Poslanecké sněmovny, že vzniknou soudní spory, které potom můžou být likvidační, pokud nedopadnou dobře pro ty právnické osoby, které jsou vlastněné státem nebo územně-samosprávnými celky, i likvidační. Takže to je věc, která mně říká, že není dost dobře možné pro tu verzi, která přijde z Poslanecké sněmovny, hlasovat. Byť rozumím tomu, čeho poslanci chtěli dosáhnout, a bohužel ty prostředky, které použili, nepoužili správně, nepoužili dobře, a spíše zaseli tu právní nejistotu, která, jak říkám, je velmi nebezpečná.

Další možností potom je, že bude přijatý některý z těch pozměňovacích návrhů, který je tady předložený. Ty všechny pozměňovací návrhy lze zde v podstatě rozdělit do dvou skupin. Ta první říká, pojďme uznat argumenty Ministerstva zdravotnictví a zároveň vyjměme Budvar a všechno ostatní nechme. To je např. i návrh ústavně-právního výboru plus některých dalších.

A ten druhá pozměňovací návrh, který případně jsem připraven předložit já, říká, pojďme to udělat tím způsobem, že použijeme ten pojem, který je znám ze zákona o zadávání veřejných zakázek, to znamená, řekneme, že vlastně ten, kdo nemusí zveřejňovat, je ten, kdo není veřejným zadavatelem. To znamená, že použijeme známé pojmy a tím pádem snížíme tu právní nejistotu. A druhá věc, která je velmi důležitá, zároveň v tom mém pozměňovacím návrhu je napsáno, že pokud by se přesto ukázalo, že ta právnická osoba byla povinna smlouvu zveřejnit, a ona tak neučinila, tak poté, co soud rozhodne, že byla povinna tu smlouvu zveřejnit, tak dojde pouze k tomu, že ona ji bude muset do nějaké doby zveřejnit a nedojde k tomu, že je ta smlouva od začátku neplatná.

Takže to je nějaký můj výklad, nebo moje pojetí, nebo moje analýza těch pozměňovacích návrhů, které byly předloženy. Pak je tady ještě ta možnost, o které mluvil pan senátor Martínek a pak někteří další, že bychom v podrobné rozpravě, pokud se k ní dostaneme, schválili to, že návrh zákona se ruší. Pokud by se tak stalo – a já to vidím také jako docela racionální řešení, tak bych se přimlouval za to, abychom k tomu přijali nějaké doprovodné usnesení v tom smyslu – a na to budeme mít možná čas při té přestávce – že žádáme vládu, aby v co nejkratší době připravila nový návrh zákona o registru smluv, který proběhne standardním projednáváním.

Ale to je věc, ke které se možná v podrobné rozpravě dostaneme, možná také nedostaneme. V tuhle chvíli je to ode mě všechno, nevím, jestli je správné, aby Senát rozhodoval, aniž by se ohlížel na to, co bude dělat Poslanecká sněmovna. My si vždycky říkáme, že by tomu tak být nemělo. Na druhé straně nám to být jedno nemůže, protože ty škody, které by mohly vzniknout, pokud ten zákon bude platit v té původní podobě, nebo v té podobě, kterou sem poslala Poslanecká sněmovna, jsou dle mého názoru větší než ty škody, které by vznikly, kdybychom přijali pozměňovací návrhy Senátu a následně je Poslanecká sněmovna schválila. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a vystoupí pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený kolego poslanče, kolegyně, kolegové. Podepsal, nepodepsal. Bylo to hrdinství, když někdo podepsal Několik vět? Podle mě to bylo hrdinství svého času, protože za to potom mohly letět děti ze školy atd. A nesl si za to, nebo ti lidé, kteří podepsali osobní zodpovědnost. Podepsal, nebo nepodepsal někdo protikorupční body Rekonstrukce státu? Já si myslím, že opět za to musí každý nést svoji zodpovědnost. Akorát má tu jednu obrovskou výhodu, že mu nikdo nevyhodí děti ze školy atd.

Ta debata, dneska už v podstatě bylo stejně všechno řečeno, já spíš teď chci požádat vás všechny ostatní, už někdo z vás tady o to žádal, o ten rozumný přístup, abyste nechali tuto novelu zákona projít do podrobné rozpravy a přikláním se k tomu. Z těch všech pozměňovacích návrhů, které máme na stole, tak se mi jeví jako nejlépe zformulované a nejlépe připravené pozměňovací návrhy senátora Miloše Vystrčila, doplněné o dva body našeho ústavně-právního výboru. A to je ten bod 5 a 6, který řeší ty problémy ve zdravotnictví.

Já jsem toto konzultoval s tím, kdo byl jedním z těch původních předkladatelů toho původního zákona, s Honzou Farským, který tady byl. A bylo mi řečeno, že to je možná to nejlepší, jak se z toho dá dostat. V podstatě některé věci, po kterých volá veřejnost, se navrátí nazpátek. A některé věci, které doopravdy mají jakousi podstatu obchodního tajemství a těchto dalších záležitostí, tak se zveřejňovat nebudou muset. Ano, Budvar nebude muset zveřejňovat, od jaké firmy bere chmel z Žatce, ale my to víme, že jo. Na druhou stranu ale, až si koupí pro vedení čtyři nová auta, tak to zveřejňovat bude muset. Protože to nebude souviset s tou jeho hlavní podnikatelskou činností.

Pojďme se na tomto domluvit a pojďme se pokusit tyto věci prohlasovat.

Dovedu si představit, že Poslanecká sněmovna by mohla najít potom sílu, aby vyhověla jak veřejnosti, tak aby některé věci, které ze zákona vypadávají a mluví se o něm jako o vykostěném zákonu, aby se částečně vrátily nazpátek. A aby v podstatě sloužil nám všem pro kontrolu korupce. Tady bylo kritizováno korupční prostředí. Víte, ono by stačilo sedmé přikázání. Já jsem to říkal už tady tehdy, když jsme schvalovali tento původní zákon. Stačí sedmé přikázání a v ten okamžik bychom tady vůbec nemuseli být. Asi celková morálka v tomto státu není úplně nastavena, jak by měla být. Před léty jsem kritizoval problém, který jsme měli u nás na Severozápadu. V tom jely skoro všechny tehdy významné politické síly. A když jsem tady mnohým říkal: „Tak s tím něco udělejte.“ A oni říkali: „My je nemůžeme vyhodit.“ A dneska se prokazuje, že doopravdy tam tunely a korupce byla ve velkém. A skutečně tam byly stovky milionů.

Takže určitě všichni, co tady jsme, se snad na tom shodneme. I když jsme tady měli jednoho ex-kolegu, který zrovna v té kauze taky figuroval, nebo figuruje dodnes, to byl výsměch tohoto člověka. Ta strana nebyla schopná s ním nic pořádného udělat. Tak pojďme se pokusit v rámci tohoto zákona udělat maximum pro to, abychom dosáhli jisté transparentnosti. A na druhé straně, abychom nepoškodili veřejný zájem samospráv a státních institucí. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a nyní rozprava pokračuje. Slovo má pan předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Paní místopředsedkyně, pane poslanče, dámy a pánové. Já bych nerad šel formou hokus pokus, já vám chci sdělit jenom možná to, co jste někteří přeslechli, nebo přehlédli. V Poslanecké sněmovně ta novela, která sem přišla, získala 80 hlasů a prošla o 1 hlas. Je naprosto zřejmé podle všech informací, že cokoli vrátíme do Poslanecké sněmovny, způsobí to, že nebude přijato nic a bude platit to, co teď platí. To mějme na paměti, až budeme hledat argumenty a budeme vysvětlovat těm, kteří čekají na tu novelu a píšou: „Prosím vás, schvalte to aspoň tak, jak to je poslané z Poslanecké sněmovny.“

A pokud ještě nám radí ti, kteří toto zlo nám tady způsobili, jak to máme napravit, tak vůbec nevěřím tomu, že to dopadne dobře, protože ti počítají právě s tím, co říkám, že to v Poslanecké sněmovně spadne pod stůl. Takže to je moje vyjádření, děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane předsedo, a ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak, takže rozpravu končím.

Nyní tedy přichází čas se vyjádřit k obecné rozpravě, takže, pane navrhovateli, prosím, jestli se chcete vyjádřit?

Poslanec Petr Kudela:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, rozprava byla velmi bohatá. Já jenom pár věcí, které jsem si poznamenal. Já osobně jsem bianco šek nikomu nepodepsal a snad ani nikdy nepodepíšu. Pro registr smluv, když jsme ho schvalovali ve sněmovně, jsem hlasoval. Byl jsem pro, aby registr smluv byl přijat. Měl jsem zato, že je potřeba větší veřejné kontroly nad veřejnými financemi. Ale tady se skutečně dostáváme pod debatu, co to jsou veřejné prostředky. Jsou prostředky podniků veřejnými prostředky? Tady si myslím, že to je jeden ze základních bodů.

Znám stanovisko Bezpečnostní informační služby o tom, že z podniků teď utíkají, z některých podniků státem vlastněných je možné, že z nich nějakým způsobem utíkají prostředky nekalým způsobem. Byli jsme toho svědky v nedávných kauzách. Na druhou stranu znám stanovisko Úřadu pro hospodářskou soutěž, které upozorňuje na to, že není rozdíl vlastnictví pro to, aby někdo měl jiné povinnosti vůči veřejnosti.

Prostě věc vlastnictví by neměla mít vůbec vliv na podnikání. Když se projednával zákon o registru smluv ve sněmovně teď nedávno, tak vím, že došlo k jakýmsi dohodám s tím veřejným sektorem, který je prezentován jednou nejmenovanou neziskovou organizací, nebo platformou, na určitých pozměňovacích návrzích, z čehož si dedukuji, že stejně jako my po tom roce i ta platforma si uvědomila, že registr smluv má chyby. To, že má chyby, padlo tady i několikrát zde na tomto plénu. Teď bude následovat přestávka, abyste se poradili nad tím, které pozměňovací návrhy budou či nebudou přijaty. Samozřejmě je tady ještě druhý aspekt, který je potřeba mít v úvahu, který neovlivním. Nebo ovlivním, ale nemůžu předjímat ani já, ani nikdo, jak o tom potom bude rozhodovat ještě Poslanecká sněmovna.

Jestliže zde je jakási dohoda zase s původním předkladatelem, pak to jenom evokuje vizi toho, že by mohla být ve sněmovně kladně přijata. Jsem rád, že tato debata byla tak bohatá, že zde padlo spoustu připomínek, spoustu návrhů. Naším primárním zájmem bylo uchránit nebo jakýmsi způsobem hospodaření, podnikání, provoz podniků, Národní podnik Budvar vyjmout z registru smluv, tak, aby mohl dál podnikat tak, jak podnikal doposud. A dál mohl státnímu rozpočtu přinášet výnosy ze svého podnikání. Na druhou stranu, proč já jsem ve sněmovně hlasoval pro to širší omezení registru smluv, je zde pivovar patřící obci, městu Strakonice. Proč ten, když mají jiného vlastníka? Je to úplně stejný pivovar jako ten budějovický, proč ten by měl zveřejňovat, a nikdo jiný ne?

Tahle upozornění zde v debatě několikrát padla, takže než se budete radit nad konečným hlasováním, prosím, mějte v patrnosti myšlenku, se kterou jsme ten návrh novely zákona předložili. Tak, abychom ochránili podnikání a hospodaření národního podniku. Jestli to rozšíříte i na další podniky, nechám plně na vašem zvážení a rozhodnutí. Nemáte to lehké, díky za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane poslanče, a nyní má slovo pan zpravodaj.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. V rozpravě vystoupily dvě paní senátorky, dvacet pánů senátorů a jeden pan ministr ve čtyřiadvaceti příspěvcích. Padl nejprve návrh zamítnout návrh zákona, potom návrh schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Po avizované přestávce budeme hlasovat v opačném pořadí, tedy nejprve schválit a pak zamítnout.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a vyhlašuji přestávku do 18,28 hodin.

(Jednání přerušeno v 18.14 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 18.28 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dám znovu znělku, protože budeme hlasovat.

Teď nás všechny odhlásím. Můžete se znovu přihlásit nebo přihlaste se znovu, přesněji řečeno. Těm méně zkušeným, prosím vás, pomozte. (Pobavení v Jednacím sále.) Očekávám solidaritu při hlasování. Tak. Zdá se, že číslo je slušné. Přítomno 72, kvorum pro přijetí 37.

A budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 20, registrováno 73, kvórum pro přijetí 37, pro návrh 23, proti 27. Návrh byl zamítnut.

Další návrh, který zazněl, byl návrh zákona zamítnout. Je to tak, pane zpravodaji? (Zpravodaj vyjadřuje souhlas.) Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 21, registrováno 73, kvórum pro přijetí 37, pro návrh 21, proti 15. Návrh byl zamítnut.

Otevírá se podrobná rozprava a my se vystřídáme v řízení. Já se s vámi loučím, odlétám se třemi senátorkami a senátory do Maďarska, přeji vám úspěšné jednání, pevné nervy a hodně sil. Tak kdo jde řídit, Miluše?

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak vám, pane předsedo, přejeme šťastný let... Vzhledem k tomu, že Senát neschválil návrh zákona v navrženém znění, ani ho nezamítl, otevírám podrobnou rozpravu, do které se jako první... Technická, ano, prosím. (Hlásí se dva senátoři.) Pánové, myslím, že vám jde oběma o stejnou věc.

Senátor Jan Horník:  Paní předsedkyně, ještě než budeme o této podrobné rozpravě teď jednat, tak bych doporučil, abychom jednali a hlasovali po 19. hodině i po 21. hodině. Prosím o tom hlasovat.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já bych dala nejdříve po 19. a pak dám po 21., když dovolíte. Takže si vás svolám. Ale teď tady jste... Dámy a pánové, bez znělky, prosím, budeme hlasovat jednání po 19. hodině. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo jste proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji. Schváleno. Budeme jednat po 19. hodině.

A teď dám hlasovat o jednání, pardon, tohle je po 19. hodině, teď dám hlasovat o jednání po 21. hodině. Jednat a hlasovat po 21. hodině. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zdvihněte ruku. Děkuji. Kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji. Jednáme i hlasujeme též po 21. hodině.

Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první hlásí pan senátor Jiří Oberfalzer. Podrobnou, ano.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Paní předsedající, kolegyně, kolegové. V obecné rozpravě jsem avizoval dva pozměňovací návrhy, které jeden po druhém přečtu. Nebudu je načítat, prosím. To není česky, předložím je formou přečtení.

Nejprve ten, který opakuje usnesení Senátu při prvním projednávání tohoto zákona. Je to ten bod o veřejných prostředcích. Pozměňovací návrh zní:

V čl. I bodu 4 v § 3 odst. 2 na konci písmene r) učinit tečku, nahradit ji čárkou, promiňte, tečku nahradit čárkou, a doplnit písmeno s), které zní:

s) Smlouvu, při jejímž plnění žádná ze smluvních stran nepoužije finanční prostředky veřejných rozpočtů. (Rozumí se, že taková smlouva by se nezveřejňovala.)

Ten druhý pozměňovací návrh se týká České televize, které v současném znění, které postoupila Poslanecká sněmovna se odpouští zveřejňování smluv při nákupu vysílání sportovních pořadů. Já chci navrhnout, abychom tuto úlevu učinili i pro pořady, které vyrábí Česká televize v souladu se zákonem o České televize, čili v souladu se svými povinnostmi poskytovat veřejnou službu. Vysvětloval jsem zde v obecné rozpravě proč, protože se může Česká televize dostávat do podobných situací jako nemocnice, pro porozumění, nejde o život, ale o peníze. Myslím si, že by bylo nehospodárné nutit ji, aby podstupovala takové ztráty.

Podstata pozměňovacího návrhu spočívá v tom, a teď ho čtu.

V čl. I bodu 4 v § 3 odst. 2 písm. o) se slova, která jsou v dosavadním znění, „smlouvu, týkající se výroby a vysílání sportovních pořadů, včetně smlouvy o nákupu a práv k vysílání sportovních pořadů, jejíž alespoň jednou smluvní stranou je Česká televize nebo Český rozhlas, a smlouvu, týkající se nákupu práv k vysílání převzatého pořadu, jejíž alespoň jednou smluvní stranou je Česká televize, nebo Český rozhlas“. Tato slova nahradíme slovy: „Smlouvu, týkající se výroby pořadů nebo užití pořadů podle zvláštního právního předpisu, odkaz na zákon o České televizi, včetně smlouvy o poskytnutí licence nebo postoupení práv, jejíž alespoň jednou smluvní stranou je Česká televize nebo Český rozhlas“. Odůvodnění jsem přednesl v obecné rozpravě.

Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Nyní se do podrobné rozpravy hlásí pan senátor Radko Martínek, máte slovo, pane senátore.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Pozměňovací návrh Radko Martínka k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv), ve znění zákona č. 298/2016 Sb. (senátní tisk č. 79). Návrh zákona upravit takto:

Zákon ze dne ... 2017, to bude dle toho, jak bude nebo nebude přijat, kterým se zrušuje zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv), ve znění zákona č. 298/2016 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně ČR:

§ 1 – zrušují se

Zrušuje se

1) zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv).

2) část 65. zákona č. 298/2016 Sb., kterým se mění některé zákona v souvislosti s přijetím zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakci, zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změnách některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

§ 2 – účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem prvního kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

Odůvodněním vás nebudu zdržovat, protože ho máte jednak písemně, jednak ve svém příspěvku jsem ho objasnil, myslím, dostatečně. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore. A dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Michael Canov.

Senátor Michael Canov:  Vážená paní předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně. Můj avizovaný komplexní pozměňovací návrh, který máte před sebou, je totožný s pozměňovacím návrhem Radko Martínka, takže se k němu přidávám. Zaprvé. Jenom bych poznamenal jednu věc. Záleží to na zpravodaji. Myslím, že by bylo velice vhodné, aby se o tomto návrhu senátora Martínka hlasovalo jako o prvním, protože on je nekompatibilní se všemi dalšími pozměňovacími návrhy. Když bude přijat, jsou všechny ostatní nehlasovatelné. Když naopak by byl přijat některý z těch pozměňujících, částečně, tak by byl nepřijatelný, nehlasovatelný tento. Protože to je návrh na zrušení celého zákona.

Kromě toho pak tedy podávám pro případ, že by ten komplexní pozměňovák Radko Martínka přijat nebyl, tak přidávám svůj pozměňovací návrh další, jehož cílem je odstranit tu věc, že Poslanecká sněmovna, Senát, Ústavní soud, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky nejsou povinnými subjekty, což by, myslím, být měly, když nařizují zveřejňovat jiným.

Znění je toto:

1) v čl. I za bod 3 vložit nový bod 4, který zní:

4. V § 3 odst. 2 se písm. f) zrušuje. Dosavadní písmena g) až l) se označují jako písmena f) až k). Následující body 4. až 7. označit jako body 5. až 8.

2) v čl. I bodu 5 (dosavadní bod 4) v úvodní větě slova písmene l) nahradit slovy písmene k), slova písmene m) až r) nahradit slovy písmene l) až q). A v § 3 odst. 2 označení písmen m) až r) nahradit označením písmen l) až q).

Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Libor Michálek.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já si dovolím načíst pět pozměňovacích návrhů, s tím, že první tři bych stáhl, pokud projde ten pozměňovací návrh, který schválil ÚPV.

Bod 1, v čl. I bod 1 upravit takto:

V § 2 odst. 1 písm. k) zní: Státní podnik s dominantním postavením na trhu. ÚPV chce redukovat na všechny státní podniky, tady to kompromisní řešení je ještě více zužující.

Podobně bod 2, opět v čl. I bod 2 upravit takto:

V § 2 odst. 2 písm. n) zní: Jiná právnická osoba než národní podnik s dominantním postavením na trhu, v níž má stát nebo územně samosprávný celek sám nebo s jinými územními samosprávnými celky většinovou majetkovou účast, prostřednictvím jiné právnické osoby.

S tím potom souvisí ještě bod 3, který musí přeznačit jednotlivá písmena.

V čl. I bodu 3 v § 3 odst. 2 písm. e) a bodu 5 v § 5 odst. 6 slova „nebo m“ nahradit slovy „m nebo n“. To je z důvodu, že by nedošlo k vypuštění povinných subjektů státních podniků.

Ještě jednou, tyto tři body by byly staženy, pokud by byl přijat pozměňovací návrh ÚPV.

Bod 4, ten zní: V čl. I bodu 4 v úvodní větě text „r“ nahradit textem „s“, v § 3 odst. 2 za písmeno p) vložit nové písmeno q), které zní: Smlouvu, míněno, na kterou se nevztahuje tento zákon, jejíž alespoň jednou smluvní stranou je státní podnik, který v roce předcházejícím uzavření smlouvy obdržel z veřejných rozpočtů částku 500 tisíc korun nebo nižší. A dosavadní označení písmen „p“ a „r“ nahradit označením písmen „r“ a „s“.

Toto ustanovení míří zase k určité kompromisní variantě, a sice k vynětí těch státních zkušebních ústavů, a to právě v souladu s tou tezí prezentovanou v obecné rozpravě, že by ta regulace neměla nepřiměřeně zasahovat subjekty z hlediska administrativní zátěže, kde to riziko nějakého zneužití prostředků je velmi nízké. Zatímco v jiných oblastech se paušálně výjimky vztahují na giganty v hodnotě miliard nebo desítek miliard korun.

Tady jenom krátká poznámka. Je zde trošku odlišná filozofie v tom bodě 4, než prezentoval senátor Oberfalzer v tom svém pozměňovacím návrhu. Ty návrhy se nevylučují, nicméně tady je přístup v tom navrhovaném bodě 4, podívat se na to, jaký objem veřejných prostředků přijal ten povinný subjekt, a podle toho tu regulaci na něj vztáhnout či nikoli, zatímco v návrhu pana senátora Oberfalzera je přímé použití těch veřejných prostředků, kde já se trochu obávám, že nemusí být vždycky přímá linka mezi tím přijetím nebo identifikovatelnost té provazby mezi přijetím a vynaložením těch prostředků.

Bod 5 stojí samostatně. Týká se osob, právnických osob, jejichž cenné papíry byly přijaty k obchodování na burze, konkrétně ČEZu, Českých drah. Tyto subjekty jsou zcela vyňaty podle stávající právní úpravy, ani ta novela Poslanecké sněmovny se jich nijak nedotýká. Tady si dovolím načíst, že v čl. I za bod 4 vložit nový bod 5, který zní: V § 3 se doplňuje odst. 3, který zní: Výjimka uvedená v odst. 2 písm. h) se nevztahuje na smlouvy uzavřené s veřejnými funkcionáři a na smlouvy darovací. Opět odkazuji na to odůvodnění, že jenom objem darovacích smluv, kupříkladu v roce 2015, dosáhl jenom v případě skupiny ČEZ hodnoty 325 milionů korun. Nelze hovořit o tom, že by odkrytí těch obdarovaných osob nějak narušilo konkurenceschopnost ČEZu.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Slovo nyní dávám panu senátoru Jiřímu Carbolovi.

Senátor Jiří Carbol:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Já načtu pozměňovací návrh, který zní takto:

1) v čl. I bod 1 upravit takto:

1. v § 2 odst. 1 písm. k) se slova „nebo národní podnik“ zrušují.

2) v čl. I bod 2 vypustit, následující body přeznačit.

3) v čl. I dosavadním bodu 3 v § 3 odst. 2 písm. e) a dosavadním bodu 5 v § 5 odst. 6 slova „nebo m“ nahradit slovy „m nebo n“.

4) v čl. I dosavadním bodu 4 v § 3 odst. 2 na konci písmene r) tečku nahradit čárkou a doplnit písmeno s), které zní:

Smlouvu, jejíž alespoň jednou smluvní stranou je národní podnik. To neplatí, jde-li o smlouvu mezi národním podnikem a osobou uvedenou v § 2 odst. 1. Jak je napsáno v odůvodnění, původním záměrem předkladatelů bylo z působnosti zákona o registru smluv vyjmout pouze národní podnik. Ovšem pozměňovacím návrhem, který přijala Poslanecká sněmovna, bylo v § 2 odst. 1 vypuštěno celé písm. k), k čímž došlo k vynětí rovněž státních podniků.

Pozměňovací návrh se tedy vrací k původnímu textu, a to z toho důvodu, že výjimka rovněž pro státní podniky není důvodná. Většina státních podniků se na rozdíl od národního podniku nepohybuje v konkurenčním prostředí a nehrozí jim tedy taková rizika. Plošné vynětí všech státních podniků se jeví jako nepřiměřený zásah do samotné koncepce zákona o registru smluv.

V bodě 2 je uvedeno, že se odstraňuje z návrhu zákona pojem obchodní nebo průmyslová povaha, řečeno ve zkratce.

V bodě 3 se jedná o legislativně-technickou změnu, v souvislosti s navrhovaným zachováním státních podniků jakožto povinných osob.

V bodě 4 je s ohledem na posílení právní jistoty nad rámec původního návrhu stanovení výjimky z uveřejnění smluv, jejíž smluvní stranou je národní podnik.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A slovo má nyní pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Já se omlouvám, já jsem nezdůraznil u pozměňovacího návrhu, který se týká České televize, že ta výjimka se vztahuje jenom na výrobu pořadů, v souladu se zákonem o České televize, čili plnění veřejné služby, nikoli na provozní náklady propagační a jiné výdaje, čili jenom na výrobu těch pořadů.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore. Slovo má nyní pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Jak jsem slíbil, tak tady teď přednesu pozměňovací návrh, který zachovává duch toho zákona v té podobě, jak k nám přišel z Poslanecké sněmovny, ale významně zvyšuje právní jistotu subjektů, které jsou tím zákonem dotčeny.

To znamená, v bodě 1 navrhuji čl. I bod 1 vypustit. V bodě 2 v čl. I dosavadní bod 2 vypustit. V čl. I dosavadní bod 3 v § 3 odst. 2 písm. e) a dosavadní bod 5 v § 5 odst. 6 slova „nebo m“ nahradit slovy „m nebo n“. Čtvrtý bod, v čl. I dosavadní bod 4 v § 3 odst. 2 na konci písmene r) tečku nahradit čárkou a doplnit písmeno s), které zní:

Smlouvu uzavřenou právnickou osobou uvedenou v § 2 odst. 1 písm. k) nebo n), která byla založena za účelem uspokojování potřeb majících průmyslovou nebo obchodní povahu, pokud tato smlouva byla uzavřena v běžném obchodním styku v rozsahu předmětu činnosti nebo podnikání uvedené právnické osoby, zapsané v obchodním rejstříku či jiném veřejném rejstříku. To neplatí, jde-li o smlouvu uzavřenou mezi alespoň dvěma právnickými osobami uvedenými v § 2 odst. 1.

Bod 5, v čl. I za dosavadní bod 5 vložit nový bod. Je tam napsáno X, protože podle toho, které body budou vyřazeny, tak se doplní správné číslo. Ten zní: V § 7 se za odst. 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:

3. Odst. 1 se nepoužije, pokud nebyla prostřednictvím registru smluv uveřejněna smlouva podle § 3 odst. 2 písm. s), pokud

a) právnická osoba uvedená v § 2 odst. 1 písm. k) nebo n) byla dosud v dobré víře, že se jedná o smlouvu uzavřenou v rámci běžného obchodního styku v rozsahu jejího předmětu činnosti nebo podnikání zapsané v obchodním rejstříku či jiném veřejném rejstříku a

b) uveřejní-li právnická osoba uvedená v § 2 odst. 1 písm. k) nebo n) nebo jiná smluvní strana takovou smlouvu prostřednictvím registru smluv ve lhůtě do 30 dnů ode dne, kdy se dozvěděla o tom, že neuveřejnění není v souladu s tímto zákonem.

Dosavadní odst. 3 se označuje jako odst. 4. Následující body přeznačit.

Odůvodnění poměrně rozsáhlé máte k dispozici, protože jenom velmi stručně smysl toho pozměňovacího návrhu. Pozměňovací návrh zachovává většinu změn, které přišly z Poslanecké sněmovny, pouze zpřesňuje pojem průmyslová nebo obchodní povaha tím způsobem, že tento pojem vyřazuje z § 2 a instaluje nově do § 3, a to tím způsobem, že ta průmyslová a obchodní povaha je navázána na předmět činnosti a na potřebu, který ten subjekt uspokojuje, což má dva důsledky. První je, že je jednodušší říci, o který subjekt se jedná, a druhý je, že se to týká pouze předmětu činnosti, to znamená, pokud by některá právnická osoba např. chtěla koupit auta nebo někoho sponzorovat, tak to samozřejmě musí uvést, neboť to nemá v předmětu činnosti. Druhý důsledek, který je potom v tom bodě 5, říká, že pokud by někdy došlo ke sporu a posléze se ukázalo, že právnická osoba nezveřejnila smlouvu, kterou zveřejnit měla, tak to pro ni nemá fatální následky, neboť ten § 7 říká, že je ta právnická osoba pouze potom povinna do 10 dní tu smlouvu zveřejnit, a není tomu tak, že by ta smlouva byla od začátku neplatná. Tohle všechno bylo špatně zpracováno v té původní předloze z Poslanecké sněmovny, kde, kdyby toto nastalo, tak vznikaly té právnické osobě velké problémy s tím, jak se vypořádat s neplatností smlouvy od samého počátku.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, jestli ještě někdo se hlásí do podrobné rozpravy? Ani písemně není nikdo přihlášen, podrobnou rozpravu tedy uzavírám. Nyní se ptám pana poslance, navrhovatele, jestli si přeje vystoupit se závěrečným slovem? Nepřeje si, dobře. Takže se ptám, zda si přeje k podrobné rozpravě vystoupit některý ze zpravodajů? Pan senátor Strnad, pan senátor Carbol? Nepřeje. Dobře. Takže nyní, pane garanční zpravodaji, je to na vás, vyjádřete se, prosím, zatím k podrobné rozpravě a potom nás provede hlasováním.

Senátor Miroslav Nenutil:  Milé kolegyně, vážení kolegové. Děkuji vám. Začátek hlasování je naprosto jasný. Vyjádřeno v podrobné rozpravě, myslím, že je zbytečné tady komentovat, kdo, co, jak podal. Budeme hlasovat nejprve o pozměňovacím návrhu senátorů Martínka a Canova, tedy o absolutním zrušení celého toho zákona. Pak budeme hlasovat, protože tím pádem jsou nehlasovatelné všechny další, pak budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu z garančního výboru z ÚPV. Tady dávám na zvážení, bylo by technicky žádoucí, aby se toto hlasovalo nadvakrát. V prvé části, pracovně to pojmenuji, pan senátor mi promine, Větrovského návrh. Ve druhé části potom návrh senátora Antla. A pak se bude hlasovat tak, jak jste jednotlivé pozměňovací návrhy načítali, s tím, že si moc vážím součinnosti naší legislativy, protože ti budou hlídat, aby tam nedocházelo k vzájemnému prolínání nebo kolizi.

Takže, paní místopředsedkyně, první hlasování se bude týkat senátního návrhu, tedy návrhu senátora Martínka a senátora Canova, kterým se celý ten zákon 340/2015 ruší.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře, takže já vás svolám a vy budete hlasovat tady se mnou.

Budeme hlasovat o zamítnutí celého návrhu zákona. (Senátoři namítají, že o zrušení.) O zrušení, o zrušení zákona. Ještě jednou to číslo...

Senátor Miroslav Nenutil:  Budeme hlasovat o zrušení zákona č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv a dále.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Aby bylo jasno, děkuji. Pane navrhovateli, vaše stanovisko? (Negativní.) Proti, pane garanční zpravodaji? (Neutrální.) Takže můžeme přistoupit k hlasování. Zahajuji hlasování. Aktuálně je přítomno 69 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí 35. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zdvihněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu zákona, tlačítko NE a ruku nahoru. Návrh nebyl přijat.

Takže pokračujeme.

Senátor Miroslav Nenutil:  Dál budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu garančního výboru, tedy ÚPV Senátu PČR. Ptám se, má-li někdo jiný návrh než hlasovat odděleně, pracovně, o Větrovského návrhu, to jsou body 1 až 4, a potom o návrhu senátora Antla, to je ta zdravotnická část, body 5 a 6.

Není-li tomu tak, dávám návrh, abychom hlasovali o usnesení ústavně-právního výboru body 1 až 4.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Při hlasování si dejte pozor, je velmi důležité.

Tento návrh byl přijat. Pro se vyslovilo 38, proti byl jeden.

Senátor Miroslav Nenutil:  Dále budeme hlasovat o tomtéž usnesení, ale o bodech 5 až 6, což jsou zdravotnické.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Návrh byl přijat.

Senátor Miroslav Nenutil:  Dále budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích v pořadí, jak byly načteny. První je návrh pana senátora Jiřího Oberfalzera, což je kratší návrh, kde se doplňuje text, že se to vztahuje na smlouvu, při jejímž plnění žádná ze smluvních stran nepoužije finanční prostředky z veřejných rozpočtů.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem zákona, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo nesouhlasí, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Návrh byl zamítnut.

Senátor Miroslav Nenutil:  Dále budeme hlasovat o druhém pozměňovacím návrhu senátora Jiřího Oberfalzera. Ten se týká, stručně řečeno, České televize a Českého rozhlasu.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto pozměňujícím návrhem, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto pozměňujícímu návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Tento pozměňovací návrh byl zamítnut.

Senátor Miroslav Nenutil:  Další v pořadí je pozměňovací návrh senátora Michaela Canova. Stručně řečeno, do uveřejňování smluv patří i Kancelář prezidenta republiky a celý Parlament ČR.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento pozměňovací návrh stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto pozměňovacímu návrhu stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Tento pozměňující návrh byl schválen, gratuluji.

Senátor Miroslav Nenutil:  Další hlasování je o pozměňovacích návrzích senátora Libora Michálka. První tři body jsou nehlasovatelné, budeme tedy hlasovat o bodech 4 a 5. Pro vaši orientaci, je to výjimka pro ty podniky, jež obdrží půl milionu korun a méně z veřejných rozpočtů.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s body 4 a 5 tohoto pozměňovacího návrhu stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Body 4 a 5 pozměňovacího návrhu senátora Libora Michálka byly zamítnuty.

Senátor Miroslav Nenutil:  Další pozměňovací návrhy jsou nehlasovatelné. Týká se to tedy pozměňovacího návrhu senátora Jiřího Carbola a pozměňovacích návrhů senátora Miloše Vystrčila. Na závěr budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích jako celku.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, zahajuji o tom hlasování. Je zde technická připomínka, prosím.

Poslanec Petr Kudela:  Dovolím si vznést dotaz, zda skutečně jsou pozměňovací návrhy od pana senátora Vystrčila nehlasovatelné.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Poprosím legislativu Senátu o stanovisko.

Senátor Miroslav Nenutil:  Stanovisko naší legislativy, která to bedlivě sledovala, je takové, jak jsem řekl, že pátý a šestý pozměňovací návrh senátorů Carbola a Vystrčila jsou přijetím předchozích návrhů nehlasovatelnými.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vyhlašuji nyní pětiminutovou přestávku. Sejdeme se opět v 19.12 hodin.

(Jednání přerušeno v 19.07 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 19.12 hodin.)

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Kolegyně, kolegové, prosím, zaujměte svoje místa u hlasovacích stolečků.

Kolegyně, kolegové, vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy, nyní máme hlasovat o zákoně jako o celku. Já se ptám... Tak vás ještě odhlásím, přihlásím. Prosím, vytáhněte si svoje hlasovací karty. A ptám se pana navrhovatele na jeho stanovisko k zákonu jako k celku.

Poslanec Petr Kudela:  Vážení páni senátoři, vážené paní senátorky, já mám obavu, že ať řeknu, co řeknu, že to bude špatně v tuto chvíli.

Neutrální.

Poslanec Petr Kudela:  Neutrální.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Neutrální, dobře. Pane garanční zpravodaji?

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Negativní, dobře. Tak já se omlouvám, mně nefunguje karta. Já jsem vás sice odhlásila, ale mně to nefunguje. Tak.

Takže budeme hlasovat o návrhu zákona jako o celku. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasíte s tímto návrhem zákona, stiskněte tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti tomuto návrhu zákona, tlačítko NE a ruku nahoru.

Konstatuji, že pořadové číslo 32, ze 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 se pro vyslovilo 42, proti bylo 9. Návrh byl přijat.

A nyní, v souladu s usnesením Senátu č. 65, ze dne 28. ledna 2005, pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Ptám se pana garančního zpravodaje, pana Nenutila, jestli souhlasí s tímto pověřením?

Senátor Miroslav Nenutil:  Já bych navrhoval, aby tam šli autoři pozměňovacích návrhů, tedy pan senátor Větrovský, jako zpravodaj...

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pan senátor Větrovský souhlasí a...? Pan senátor Carbal?

Senátor Miroslav Nenutil:  A pan senátor Carbal. Omlouvám se.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Canov. Matete tělem i jménem, pan senátor Canov. Souhlasíte, dobře.

Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh pověřit senátory... Ano, pan Větrovský, technická.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Já nevím, zda je to zvykem, ale pokud bych mohl poprosit, zda by se mnou mohl jít do sněmovny pan senátor Antl. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak teď se ptám, jsou tři. Pan senátor Antl odmítá. Takže pan senátor Větrovský a pan senátor Canov. A o tom budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, tlačítko ANO a ruku nahoru, a kdo je proti tomuto pověření, tlačítko NE a ruku nahoru.

Tento návrh byl přijat. Já děkuji navrhovateli, zpravodajům, vám všem diskutujícím, a končím projednávání tohoto bodu.

Naše schůze pokračuje.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 82

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 82. Prosím pana ministra životního prostředí pana Richarda Brabce, aby nás seznámil s návrhem zákona a zároveň vás vítám v Senátu. Dobrý den, pane ministře, mikrofon je váš. Kolegyně, kolegové, byl to rušný bod, byl to dlouhý bod, já vám rozumím, ale prosím, už se uklidněme, máme tady ministra životního prostředí, prosím, vytvořme důstojní prostředí.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Já vystačím s málem, paní předsedající, děkuji. Dobrý večer, dámy a pánové, vážené senátorky, vážení senátoři.

Je mi jasné, že po tomto vyčerpávajícím bodu bude složité přilákat pozornost na zákon o obalech. Nicméně, dovolte mi, abych ve stručnosti uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění zákon 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů.

Hlavním cílem návrhu zákona je transpozice směrnice Evropského parlamentu, kterou se mění směrnice o obalech a obalových odpadech, pokud jde o omezení spotřeby tzv. lehkých plastových nákupních tašek. Důvodem je prevence a omezení dopadu obalových odpadů na životní prostředí, především pak ohrožení vodních ekosystémů po celém světě. Jedním z možných opatření, které mají členské státy přijmout za účelem nezbytné transpozice směrnice, je zajistit, aby lehké plastové nákupní tašky v místě prodeje zboží nebyly poskytovány bezplatně. Z tohoto důvodu je navrhováno v zákonu o obalech stanovit, že plastová odnosná taška smí být spotřebiteli v místě prodeje výrobku poskytnuta minimálně za náhradu nákladů, které odpovídají nákladům za její pořízení.

V rámci projednávání v Poslanecké sněmovně byl původní návrh zákona na základě přijatého pozměňovacího návrhu rozšířen z lehkých plastových tašek na plastové tašky obecně. Navrhovaná povinnost se ale nebude vztahovat na tzv. velmi lehké plastové odnosné tašky, neboli sáčky, nebo pytlíky, jak chcete, a to v souladu s výjimkou umožněnou směrnicí. Podle návrhu zákona by tedy každý prodejce stanovil cenu plastových odnosných tašek sám.

Musí však po spotřebiteli požadovat minimálně náhradu pořizovacích nákladů této tašky. Navrhovaná úprava tak představuje legislativní řešení, které podstatně neomezuje svobodu podnikání dotčených subjektů. Nutno dodat, že řada významných obchodních řetězců v současné době již dobrovolně neposkytuje spotřebiteli plastové odnosné tašky zdarma. Lhůta pro transpozici předmětné směrnice uplynula již 27. listopadu loňského roku a 25. ledna letošního roku zahájila komise infringementové řízení vůči České republice ve věci netranspozice předmětné směrnice.

Kromě toho návrh zákona také stanoví cíle recyklace a celkového využití obalového odpadu v příloze č. 3 zákona, protože platný zákon upravuje tyto cíle pouze do roku 2016. Tady mi dovolte zdůraznit, že znění této přílohy je navrženo tak, aby bylo v souladu s plánem odpadového hospodářství České republiky pro období 2015 – 2024. A pozměňovacím návrhem v Poslanecké sněmovně byl snížen cíl pro celkové využití odpadních obalů z 80 % na 75 % v roce 2020. A je třeba i připomenout, že již v roce 2015 Česká republika dosahovala 79 %. To znamená ve všech parametrech už v minulosti byly dosaženy cíle, které se nově navrhují až do roku 2020.

My jsme samozřejmě ty cíle projednávali s jednotlivými odbornými asociacemi, včetně Svazu průmyslu, Hospodářské komory, a byla na nich shoda. Rovněž návrh zákona sjednocuje způsob ohlašování údajů z evidence obalů a také zužuje stávající povinnost nabízet nápoje uváděné do oběhu v obalech, které nejsou vratnými zálohovanými obaly, rovněž ve vratných zálohovaných obalech, a to pouze na tři nejběžnější druhy piva. V této věci opět dochází ke zjednodušení oproti stávajícímu systému, který je momentálně aplikován.

Poslanecká sněmovna vyslovila ve třetím čtení s návrhem zákona souhlas. A to ve znění čtyř schválených pozměňovacích návrhů. Jeden už jsem, vlastně dva už jsem zmínil. Došlo tedy ke snížení procenta celkového rozsahu využití odpadů z 80 na 75 % od roku 2020. A rovněž byl schválen pozměňovací návrh kolegy Böhnische, který rozšířil zákaz bezplatnosti poskytování tašek z těch lehkých plastových tašek na plastové tašky obecně. S výjimkou tedy těch velmi lehkých.

Dovolte mi, vážené senátorky, vážení senátoři, abych vás požádal o podporu této novely. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 82/1. Zpravodajem výboru je pan senátor pan Látka, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Látka:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já to budu mít poměrně jednoduché, protože pan ministr tady řekl úplně všechno téměř. Takže já pouze doplním některé maličkosti, že směrnice dává státu na výběr ze dvou základních variant řešení. Buď tedy přijatí opatření, která zajistí nejpozději do 31. 12. 2019 nepřekročí roční spotřeba tašek počet 90 kusů na osobu. A nebo přijetí nástrojů, aby nejpozději do konce roku 2018 nebyly lehké plastové nákupní tašky v místě prodeje poskytovány bezplatně, ledaže jsou uplatňovány jiné účinné nástroje.

Ministerstvo životního prostředí si zvolilo cestu jednodušší, s tím zákazem poskytování tašek bezplatně. Výjimku z tohoto pravidla budou tvořit pouze velmi lehké plastové odnosné tašky o tloušťce stěny nedosahující 15 mikronů, které jsou nezbytné z hygienických důvodů, nebo jsou poskytované jako prodejní obaly pro volně ložené potraviny v případě, že jejich použití pomáhá zabránit plýtvání potravinami. Od uvedeného zákona se očekává, že dojde ke snížení spotřeby plastových tašek, což vyvolá pozitivní dopady na životní prostředí, neboť se omezí nesprávné nakládání s odpady z těchto tašek.

Ze změn provedených oproti původnímu návrhu bych zmínil snad to, že stanovená povinnost u platného poskytování odnosných tašek je vztažena na všechny plastové tašky, tedy nejenom lehké, vyjma těch do 15 mikronů, jak jsem zmínil. Dále se pak doplňují nezbytná přechodná ustanovení, vyvolaná změnou způsobu platby registračních a evidenčních poplatků. V legislativních souvislostech z charakteru práva na podnikání plyne, že zákonodárce nesmí podpořit jeho existenci a realizaci, ačkoli jinak má široký prostor k vlastnímu uvážení. K tomu však v daném případě nedochází, neboť poskytování tašek je v obchodě zcela okrajovou částí tohoto druhu podnikání, které nijak významně nemůže ovlivnit vlastní podstatu obchodování nebo nabízení k prodeji. Naopak, tím, že takové opatření je přijímáno, ve svém důsledku ochrany životního prostředí lze je považovat za opodstatněné.

Jako diskutabilní a neadekvátní se může jevit poměrně citelná sankce, pokuta do 500 tisíc korun, za to, že obchodník zákazníkovi tašku daruje. Zmínil bych možná dopady návrhu zákona. Má nezanedbatelný sociální dopad, již dnes velká většina prodejců poskytuje plastové nákupní tašky za úhradu. Očekává se navýšení státního rozpočtu o příjmy z daní za prodej lehkých plastových tašek.

Dovolte mi, abych vás zároveň seznámil s 38. usnesením, z 6. schůze výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, které se konalo dne 11. dubna 2007, k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jinak senátní tisk č. 82. Po úvodním slovu Bereniky Peštové, náměstkyně ministra životního prostředí ČR, zpravodajské zprávě senátora Jana Látky a rozpravy výbor zaprvé, doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR, zadruhé, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR Jana Látku, zatřetí, pověřuje předsedu výboru, senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a upozorňuji, že jsme se vystřídali u řídícího pultu. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem se nezabývat? Nevidím takový návrh, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se s právem přednosti hlásí pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane kolego.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, možná po té tříhodinové rozpravě je zbytečné, abych tady ještě v tuto chvíli vystupoval. A nemám ani žádný pozměňovací návrh. Ale dovolím si jen pár vět.

Spojené státy bombardovaly Sýrii. Čína, Rusko varovaly Spojené státy. Spojené státy, jejich lodě se blíží k Jižní Koreji, tedy k Severní Koreji. Severní Korea varuje Spojené státy. Do Evropy ročně jde milion uprchlíků. Dnes jsme tady řešili brexit. Stovky úředníků řeší hlavní problém EU, aby nikdo nedaroval zadarmo igelitové tašky. Promiňte, nikoli igelitové tašky, ale lehké odnosné tašky do 15 mikronů. Protože zvlášť lehké, nebo velmi lehké plastové odnosné tašky do 15 mikronů, ty darovat lze.

Kolegyně, kolegové, myslíte si, že EU opravdu směřuje správným směrem? Řeší ty hlavní problémy, které nás trápí? Že má šanci přežít? Já si to nemyslím. A to třídím odpad, jak to jen lze. Naše obec dostala keramickou popelnici za to, že třídíme nejlépe v kraji, přesto si nemyslím, že musíme přijímat zákony, kterými něco zakazujeme, co už dneska se stejně neděje.

Zakážeme i když někdo říká „koupíš si dva, dostaneš třetí zdarma?“ „Nasbíráš body, dostaneš něco zdarma?“ To je taky z plastů, zakážeme to.

Kolegyně, kolegové, kam se to ten svět a EU hrne! Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego, jako další se do obecné rozpravy přihlásila paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedající, pane ministře, milé dámy a pánové.

Já se musím vyjádřit k tomu, co tady zaznělo mým předřečníkem. A přestože chápu ten pohled, který tady byl z jeho strany naznačen, nebo dán do toho rozporu, tak si přesto myslím, že i když se dějí věci, které nás řekněme vedou do určitého rizika, které vnímáme jako ohrožení, jako něco, co může být velmi vážné, o tom budeme diskutovat v dalším bodě jednání, tak si musíme zachovat právě věci základního života, ty běžné základní věci. A nesmíme se nechat tím rizikem, které tady je, vyvést z míry a řešit ty věci běžného života. Takže přesto, že rozumím tomu pohledu, který tady byl řečen, tak když jsem si přečetla tu celou agendu, která vedla třeba až k tomu rozhodnutí zákona, které tady dneska máme, tak si myslím, že ta cesta byla poměrně dlouhá. A je škoda, to je pravda, že se to musí přijímat nařízením nebo směrnicí EU nebo zákonem, že se to nedá udělat zcela dobrovolně. A ono asi fakt nedá. Některé řetězce opravdu plastové tašky již nedávají zadarmo, některé je vůbec nepoužívají. Já bych řekla, že je škoda, že mohou být i ty lehké plastové, protože v zahraniční nedostanete potraviny do plastových obalů. A to je velká škoda. A já si myslím, že zase bude muset být snad nějaká, možná z pohledu někoho nesmyslná směrnice, o které se bude debatovat, abychom produkci plastů a zejména odpady z nich eliminovali.

Víte, já vlastně jsem chtěla vystoupit ale kvůli něčemu jinému. Ta debata je určitě namístě, vzkazuji přes pana předsedajícího panu předsedovi Víchovi, nicméně myslím si, že i takové věci jsou důležité a mohou být někdy fatální. Protože víme, že těch odpadů jsou někde v moři dokonce celé kilometry čtvereční. Víme, že třeba když pojedete do rozvojových zemí, tak tam máte tzv. kulturní vrstvu, která je celá tvořena plasty, plastovými taškami a plastovými obaly. Není to zanedbatelné.

Ale já jsem se chtěla zeptat pana ministra. Pane ministře, my máme schválený program odpadového hospodářství, je to program vlády, je vydaný nařízením vlády. A v tomto nařízení vlády se tedy říká, že je stanovený cíl pro recyklaci a využití odpadových odpadů. A ten cíl v roce 2020 by měl být 80 % recyklace. A vy jste sám upozornil na to, že v Poslanecké sněmovně byl přijatý pozměňovací návrh, který tento cíl mění na 75 %.

Senátorka Jitka Seitlová:  Dobrá, je to...

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Páni kolegové, prosím o klid.

Senátorka Jitka Seitlová:  Je to politické rozhodnutí sněmovny. A na výboru jsme dostali odpověď, no tak zákon přebíjí nařízení, tak my budeme muset nařízení změnit. I tomu bych rozuměla, ale já nerozumím jedné věci, a prosím o vysvětlení. V tuto chvíli je celkový podíl recyklace 79 %. Jsme v roce 2017. To si opravdu myslíte, že do toho roku 2020 nejsme schopni zvládnout to procento? Já si myslím, že dokonce daleko víc. Takže já tam vidím ten rozpor, ale já tam vidím ještě jednu věc, na kterou bych chtěla ráda upozornit.

Jakpak to je s těmi obaly? Za obaly nese odpovědnost výrobce. Výrobce musí zajistit podíl té recyklace. A my jsme vlastně neulevili lidem, že by nemuseli recyklovat, my jsme přenesli tu odpovědnost na obce a na občana. Takže výrobci, kteří toto mají zabezpečit, tak mají sníženou povinnost. A samozřejmě že to zůstává, jak už jsem řekla, v dimenzi občan – obec. A tam půjdou ty náklady. A když se to nevyseparuje, tak na skládkování. A víme, že to je další debata a ty náklady nejsou malé.

Takže já osobně se domnívám, že to není dobrá cesta, není to dobrá volba. A čekám tedy na vaši odpověď, co si o tom myslíte a jak s tím dále naložíte. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní kolegyně, a jako další do rozpravy se přihlásil pan kolega, senátor Jaroslav Větrovský, prosím.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Tady v Senátu je nás celá spousta starostů a jsme častokrát v poslední době vystavováni různým kontrolám a je nám vyhrožováno drakonickými tresty. Já začínám být na výše těch trestů trošku háklivý, a proto tento zákon nepodpořím. Neboť pokud někdo dá zadarmo někomu igelitovou tašku a vystavuje se pokutě půl milionu korun, tak je to pro mě naprosto fatálně neadekvátní, a proto tento zákon nepodpořím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. Ještě někdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikoho takového nevidím, obecnou rozpravu končím.

Táži se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě? Pane ministře, prosím.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za slovo, pane předsedající, děkuji za ty náměty, dotazy, připomínky. Já tady nevidím pana kolegu Víchu... Je tamhle. Já se také samozřejmě ztotožňuji asi s tím, že ve světle některých zásadních věcí, kterým čelíme, kterým budeme bezpochyby čelit v rámci EU, se toto zdá jako detail malicherný. Určitě ve srovnání s těmi věcmi to detail malicherný je. Jenom já si myslím, že my skutečně tu cestu, kterou jsme zvolili, jsme vlastně neudělali ani tak kvůli té Evropské komisi, nebo kvůli té evropské směrnici, ale šli jsme cestou, kterou už tady jdeme v zásadě přirozeně, a která funguje. A ukázalo se, že zpoplatnění lehkých plastových tašek u těch řetězců, které je poprvé zpoplatnily, skutečně znamená výrazné snížení spotřeby tašek. A těch tašek se skutečně ročně v Evropě dřív vlastně zdarma vydávaly miliardy kusů a potom nám končily někde v přírodě. A ve finále samozřejmě v moři. Dneska už jsou skutečně v moři ostrovy plastů, které potom mají velmi negativní vliv na biosféru.

Takže to je důvod, proč i za této situace to považuji za řešení kompromisní a řešení dobré, které určitě přinese ve finále snížení obalů. Protože ti lidé se podle toho opravdu chovají. Chovají se tržně. A i ty řetězce se chovají tržně. Já bych chtěl říct, že my jsme to samozřejmě s nimi diskutovali. Diskutovali jsme to s těmi asociacemi, diskutovali jsme to s těmi řetězci. A v zásadě je to trend, který je dneska v Evropě. A já myslím, že ani spotřebitelé s tím podle našich průzkumů, dotazů, problém mít nebudou. Takže asi takto bych to zdůvodnil. Ale samozřejmě, když to postavíte v této pozici, tak máte samozřejmě pravdu. Ale to bychom se mohli bavit o celé řadě dalších směrnic.

K paní senátorce Seitlové. Ano, ten rozpor tam je. My jsme na ten rozpor upozorňovali ve sněmovně, přesto sněmovna prosadila to snížení z 80 na 75 %. Máte pravdu, dosáhli bychom víc, momentálně máme 79 %. Dokonce my jsme si dělali i srovnání, jak to vypadalo v době recese, kdy se samozřejmě snížila poptávka třeba po těch recyklovaných plastech. A i v době recese, v tom roce 2009/2010, byly tyto cíle splněny. Takže proto si myslím, že tam je dostatečná rezerva. Co s tím budeme dělat? No, budeme to řešit nepochybně, nebo naši následovníci to budou řešit, protože určitě víte, že momentálně je velká debata v EU o oběhovém hospodářství, o novém oběhovém balíčku, který se samozřejmě bude týkat i obalových odpadů. A je tedy pravděpodobné, že i ty plány odpadového hospodářství budou nějakým způsobem korigovány. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane ministře a nyní bych poprosil zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k právě proběhlé rozpravě, prosím.

Senátor Jan Látka:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. V rozpravě vystoupili dva senátoři, zvláště vystoupení první bylo velice emotivní a já jsem si tak řekl, jestli tedy vůbec, co jsme dnes projednávali, je důležitější než to, co se kde děje, jaké ponorky, letadla, lodě. Bylo vzneseno pár dotazů na pana ministra. Myslím, že vše zodpověděl. Na závěr bych si dovolil vás požádat o podporu tohoto zákona ve znění usnesení výboru pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře, děkuji vám. Takže byl podán jediný návrh, a to schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Dávám znělku.

Při letmém pohledu se mi zdá, že je nás zde méně, ale ještě přicházejí kolegové, takže nás nebudu odhlašovat.

V sále je aktuálně přítomno 57, 56 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 29. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, s tímto návrhem souhlasí, stiskne zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 34 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 38, proti byli dva. Návrh byl přijat.

Budeme pokračovat dalším senátním tiskem, a je to

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Pařížská dohoda

Tisk č. 337

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 337 a uvede ho ministr životního prostředí pan Richard Brabec. Máte slovo, pane ministře.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Ještě jednou děkuji za slovo, vážený pane předsedající, především vážené senátorky, vážení senátoři bych vám chtěl poděkovat za vaši podporu toho předchozího bodu a tentokrát si dovolím vás požádat o podporu bodu, který skutečně je globální a který vyvolává poměrně velké debaty a nepopírám, že ty debaty vyvolává i v PS. Nicméně mi dovolte, abych vás seznámil s hlavními body předkládaného materiálu, kterým je souhlas s ratifikací tzv. Pařížské dohody. Pařížská dohoda byla přijata 12. prosince 2015 jako dohoda k rámcové úmluvě Organizace Spojených národů o změně klimatu, která upravuje základní rámec mezinárodní ochrany klimatu po roce 2020. Tato dohoda mimo jiné formuluje dlouhodobý cíl ochrany klimatu, jímž je přispět k udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod hranicí dvou stupňů Celsia v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí a usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici jeden a půl stupně Celsia. Tato dohoda přichází významnou změnu, pokud jde o závazky snižování emisí skleníkových plynů. Dohoda totiž ukládá nejen rozvinutým, ale poprvé i rozvojovým státům povinnost stanovit si vnitrostátní redukční závazky k dosažení cíle dohody. Každý pátý rok se mají tyto závazky vyhodnocovat s tím, že následující závazky by měly být vyšší. Co je nejpodstatnější? Česká republika se s ostatními členskými státy EU zavázala ke společnému cíli EU snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o nejméně 40 % ve srovnání s rokem 1990. Přistoupením k Pařížské dohodě a k tomuto závazku se bude naplňovat společný cíl EU a jejích členských států, který byl přijat Evropskou radou. Chtěl bych vás informovat o věci, kterou možná víte. Už jsem tady o tom hovořil, že ČR úspěšně plní ten svůj závazek vůči EU a ke konci roku 2015 snížila emise skleníkových plynů o celých 35 % oproti roku 1990. Tedy jsme poměrně blízko splnění toho 40% cíle již v roce 2015 a tento cíl máme splnit do roku 2030. Očekává se, že řekněme za standardního postupu snižování emisí skleníkových plynů tak budeme schopni jako ČR snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 možná až o 50 %. Tato dohoda dále zavádí periodické globální vyhodnocování stavu plnění dohody a závazků smluvních stran a také formuluje globální adaptační cíl posilující adaptační kapacitu a odolnost zemí vůči negativním projevům změny klimatu, protože je zřejmé, vážené senátorky, vážení senátoři, že jedna věc je snižování nebo veškerá snaha o snížení emisí CO2, ale na druhou stranu svět se musí připravit a připravuje na to včetně ČR na situaci, že toto snížení nebude mít řekněme ten účinek, tzn. že se třeba nemusí podařit snížit nárůst teploty pod dva stupně do konce století a v tu chvíli samozřejmě musí být jednotlivé ekonomiky připraveny na negativní efekty, které z toho vyplynou a už dnes vyplývají a konec konců sucha posledních let nebo ta extremizace počasí je právě jedním z dopadů klimatické změny.

Chtěl bych zdůraznit, že ratifikací Pařížské dohody se ČR připojí k úsilí státu o účinnější naplňování cílů rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. A zatímco Kjótský protokol byl dohodou jenom části světových zemí, tak Pařížská dohoda poprvé historicky sjednotila všechny klíčové emitenty a skleníkových plynů ke společnému úsilí o snížení těchto emisí poprvé v historii a připojily se k tomu státy jako je Brazílie, Čína, Indie, Indonésie, USA. Dnes se samozřejmě hodně diskutuje o tom, co udělá Donald Trump. Podle posledních informací řekněme takových těch poměrně razantních prohlášení, že USA vystoupí nebo opustí Pařížskou dohodu, tak podle posledních informací ta záležitost není zdaleka rozhodnutá. Ale musím říct, že kdyby USA opustily Pařížskou dohodu, tak Pařížská dohoda stále platí, protože stále bude mít dostatek ratifikujících stran a samozřejmě i těch klíčových emitentů. Ostatní velké státy – velmoci z hlediska emitentů nebo emisí CO2 o něčem netakovém neuvažují. Ta dohoda vstoupila v platnost již 4. listopadu loňského roku, tedy po necelém roce od jeho přijetí a její nečekaně brzký vstup platnosti, a to i v porovnání s jinými mezinárodními smlouvami poukazuje na význam, který je této dohodě přikládán Evropským společenstvím. Dohodu již ratifikovalo k dnešnímu dni 143 zemí světa, k nimž se rovněž připojila EU a z EU dnes zbývá pouze ČR a Nizozemsko, které dosud neukončily proces ratifikace. Ostatní země včetně zemí jako je Polsko, které jak víme, má poměrně většinou velké námitky a připomínky k podobným dohodám, tak tuto dohodu již ratifikovaly. Považuji proto za žádoucí, aby se ČR také připojila k této globální solidaritě s cílem stát se plnoprávnou smluvní stranou, což nám mimo jiné umožní se aktivně zapojit do rozhodování o její implementaci. Chtěl bych zdůraznit, že tato dohoda pro ČR neznamená žádný další závazek nad to, co už plníme nebo budeme plnit v rámci EU. Protože je nesporné, že do roku 2030 budeme plnit závazky vyplývající z klimaticko-energetického balíčku a je velmi pravděpodobné, že po roce 2030 bude v rámci EU dohoda na nějakém dalším cíli. A co je ještě klíčovější, samozřejmě Pařížská dohoda nestanovuje konkrétní další závazné cíle pro jednotlivé země a je zcela na individuálním rozhodnutí těchto zemí, jaké další závazky si stanoví.

To znamená, odpovídám tak i na dotazy, které mnohokrát zazněly i v Poslanecké sněmovně, i na semináři, že to je vlastně jakýsi bianco šek, který ČR vypisuje s nejasným důsledkem. Není to tak. Skutečně, naše závazky vyplývají ze závazků EU, a ty závazky plníme, plníme je bez problémů. Já jsem pevně přesvědčen, že jako jedna ze zemí, která s tím má relativně nejmenší problém.

To asi všechno na úvod, případně další v diskusi. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane ministře. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 337/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Brož. Garančním výborem je VUZP. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 337/1. A dále máte záznam z jednání č. 337/3. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodajka tohoto výboru, paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé dámy a pánové. Vím, že už je docela dost hodin, 20 hodin, ale přesto před námi leží velmi důležitý dokument, jak řekl pan ministr, jsme skoro poslední v rámci EU, kteří ještě jsme tedy neratifikovali.

Celý průběh projednávání v parlamentu se vleče. Dostali jsme návrh 6. října 2016, jako senátní tisk č. 337. VUZP jednak přerušil jednání 29. listopadu, následně ještě 4. ledna. Důvodem bylo hlavně to, že nepřijala usnesení zatím Poslanecká sněmovna. Většinou nečekáme u smluv na to, až co řekne Poslanecká sněmovna, ale tady převážil názor, že počkáme.

Víme, že do dneška Poslanecká sněmovna Pařížskou úmluvu neprojednala, resp. ona ji projednává, projednává ji řadu a řadu hodin. Musím říct, že jsem se seznámila, možná někteří z vás také, nejsem jediná, s tím, co tam zaznívá. To slovo hledám správné, je to překvapující. Překvapující v tom smyslu, že svědčí o značné neznalosti těch, kteří vystupují u těch základních, triviálních věcí, o kterých často hovoří. Ale to už jsem teď vnesla můj osobní názor a pohled na věc.

Náš výbor se sešel, sešel se potřetí, k dané věci. Seznámím vás s usnesením našeho výboru, které opět dopadlo, řekněme, neurčitě. Naposledy jsme se sešli 11. dubna 2017. Po informaci pana ministra, který přišel osobně, pana ministra životního prostředí, a po mé informaci výbor nepřijal žádné usnesení. Při hlasování o schválení z 10 senátorů hlasovali 4 pro, 0 proti, 6 se zdrželo. To je výsledek. Věřím, že se nám podaří dospět k závěru na dnešním jednání, jako zpravodajskou zprávu, myslím, že to je přesně to, co mělo zaznít teď tedy. Možná se pak ještě přihlásím do obecné rozpravy.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko, prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů a sledovala rozpravu. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB, pan senátor Zdeněk Brož? Přeje si vystoupit, prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Brož:  Děkuji, pane předsedající. Jen velmi stručně sdělím, že náš výbor projednal tento materiál dne 29. listopadu 2016 se závěrem, že výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Pařížské dohody, určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu senátora Zdeňka Brože a pověřuje předsedu výboru, senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego, a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Tomáš Jirsa. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. To je tak důležitý bod, který má kromě životního prostředí obrovský vliv na průmysl, že já si myslím, že by u tohoto projednávání měl taky být ministr průmyslu a obchodu a říct svůj názor. Tak jako Poslanecká sněmovna doporučuji přerušit jednání do doby, až bude přítomen ministr průmyslu a obchodu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, jako další do obecné rozpravy se přihlásila paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ano, děkuji za slovo. Jak jsem avizovala, ještě jednou jsem tady a pokusím se přímo odpovědět na návrh, který tady zazněl, že by tu měl být ministr průmyslu a obchodu. Myslím, že podle této úvahy by tady musel být ministr dopravy, musel by tady být ministr zemědělství, musel by tady nakonec být i ministr školství. Pravděpodobně i zdravotnictví se to dotýká. Ale odpověď je jednoznačná. Vláda jako taková nám tento materiál posílá a vláda tento materiál schválila. Za vládu tu máme toho odpovědného gestora, a to je ministr životního prostředí. Vím, že by tady mohli být sice všichni páni ministři, určitě bychom byli rádi, nicméně nemyslím si, že by to měl být důvod k přerušení.

Teď tedy si dovolím krátké vystoupení, nechci zdržovat, protože opravdu je docela už pokročilá doba, nicméně jsme se rozhodli, že budeme jednat do noci, tak se nedá nic dělat.

Klimatické změny na zemi probíhají nebývalým tempem. Změna klimatu ovlivňuje životy stovek milionů lidí, převážně ale, bohužel, negativně. A co je důležité říci? On tady pan senátor Vícha není. Ale změna klimatu současně patří mezi nejzávažnější bezpečnostní témata diskutovaná na globální úrovni. Víme, že právě obrovská migrační vlna, která nastala, i napětí, válečná napětí, která existují ve světě, jsou ve velké řadě případů způsobena nedostatkem vody, suchem, dneska už i určitou zvýšenou hladinou mořské vody, mořské hladiny. A tím nemožností obživy a tím také důvodem k tomu, že lidé začínají uvažovat o změně místa a některým dokonce nezbývá, než aby se dali do migračního proudu. Takové odhady dosahují řádově stovek milionů, teď se odhaduje, že to bylo asi sto milionů. Pokud dojde ke klimatické změně, bez toho, že bychom ji zastavili, nebo se podařilo ji omezit, bude to přes miliardu.

Nejnovější vědecké poznatky o změně klimatu a jeho důsledcích obsahuje 5. hodnotící zpráva Mezinárodního panelu pro změnu klimatu, na které se podílelo 167 zemí. Ze závěrů zprávy vyplývá, že pokud nepřistoupíme k okamžitým opatřením, bude mít změna klimatu vážné a nevratné dopady na světovou populaci a ekosystémy. Ale je třeba říct, že existuje i malá skupina vědeckých názorů, mimo mezivládní panel, která se neztotožňuje se závěry zprávy. Nicméně, i tato skupina uznává, že nelze zpochybňovat úsilí o snižování emisí a závislost na fosilních uhlíkových palivech. A to nejen z důvodu snižování emisí, ale taktéž z důvodu ochrany nenahraditelných zdrojů a hlavně odbourání závislosti na masivních závislostech, na dovozech paliv.

V konečném důsledku někteří pochybují o tom, že třeba ten panel má pravdu a že to, co slyšíme, že opravdu je zapříčiněno tím, že dochází k oteplování, tak i ti říkají: Ano, má smysl snižování emisí a závislosti na fosilních uhlíkových palivech.

Víte, možná tady byl z vás málokdo, možná jsem tady jediná, možná ještě pan předseda Štěch, když jsme v roce 1997 tady v Senátu přijímali první deklaraci a usnesení, které se týkalo právě rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. Od roku 92, kdy v Riu se dohodly státy, že něco se musí udělat, daly ty první teze, tak od té doby se jedná a pomalými krůčky se postupuje dál a dál.

Musím říct, že to, že se podařilo dosáhnout Pařížské dohody, je podle mého názoru obrovská změna, obrovský krok, něco, co se v dějinách lidstva vlastně téměř možná ještě nestalo, že by se skutečně státy světa, všechny státy světa nějakým způsobem zapojily do toho procesu a dohodly se. V tuhle chvíli je podepsaných vládami 187 zemí a 144 je ratifikovaných. Neratifikovaly země takové ty hodně některé, které jsou nám vzdálené z hlediska svého vývoje. Musím říct, že to bylo třeba i Rusko. Ale Spojené státy ratifikovaly, Čína jako jedna z prvních ratifikovala. Kanada ratifikovala. A to jsou státy, které... Indie ratifikovala. To jsou státy, které mají největší podíl, samozřejmě s námi, na té produkci.

Vím, že pan senátor dneska ráno, pan místopředseda Senátu vystoupil a řekl: Nevíme, co bude se Spojenými státy! Ono je třeba říct, že ta smlouva byla Spojenými státy jak podepsána, tak ratifikována, a je možné od ní odstoupit teprve, a to se říká, po třech letech od podpisu. Uvažovalo se, že může dojít k náhlým změnám, ale že teprve po dokonalé úvaze, která bude, které je daná doba tří let, je možné tedy z tohoto procesu, když už jsme do něho vstoupili, vystoupit. Takže bychom čekali tři roky na to, jestli Spojené státy odstoupí nebo neodstoupí. A mezitím je potřeba situaci už řešit, protože těch emisí skleníkových plynů a to oteplování probíhá daleko rychleji, než ještě předpokládal ten panel IPCC z roku 2015.

Nechci dlouho povídat, ale myslím si, že je důležité říci pár bodů ještě, které pan ministr už trošku tady zdůraznil, že dohoda je právně závazná. Tak jak jsme si přáli v našem usnesení k návrhu Pařížské úmluvy, tak všechny státy, které podepsaly a současně ratifikovaly, se budou podílet na naplňování dohody, nebudou to jenom rozvinuté země, ale budou to i rozvojové země. I tam se dosáhlo velkého úspěchu.

Víte, je to až po tom, co ekonomové a průmyslníci přišli na to, že pokud budeme snižovat emise a současně přijímat adaptační opatření, že škody budou menší, než kdybychom nic nedělali. To bylo tím, co všechny ty státy, co řekly, tak pozor, tak opravdu když to takhle ekonomicky vychází, tak se nám to vyplatí.

Zpřísnění cíle, ano, udržet růst globální teploty mezi 2 stupni Celsia až 1,5 stupněm Celsia. Je třeba říct, že závazky zemí byly dobrovolné. Do Pařížské úmluvy je všichni přivezli, dali je tam. Když se všechny sečetli, řeklo se: To je krásné, ale jsme zhruba na těch 3,5 nebo 2,7, při lepším odhadu, čili musíme ještě se dále domlouvat.

Říká se, ano, tohle je závazek. Do budoucna, do roku 2050, postupně se státy samy dobrovolně mohou vždy přihlásit. Ale co je závazné, že by svůj závazek neměly snížit. To znamená, zavázali jsme se na tomto, ale nepůjdeme dolů. Můžeme ho držet.

Bude se jednat a budeme se snad všichni snažit, snažit se o to, aby investice, které jdou, byly rozumné, byly moudré, byly správné. Přichází balíčky, o kterých budeme jednat, možná ještě dneska večer, možná zítra, pozítří. Některé z těch balíčků nejsou úplně ideální, to je slabé slovo, mají řadu vad, ale tam je potřeba ministr průmyslu, to je o konkrétním naplňování. Myslím, že mezi námi není nikdo, kdo si nemyslí, že je potřeba udělat, byť jenom kdyby si řekl z předběžné opatrnosti, všechno pro to, aby nedocházelo ke změnám, které způsobí lidem velké trápení a celé zemi problémy, jejichž důsledky jsou nedozírné.

Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Senátu, Jiří Šesták.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Vystoupím jenom krátce. Považuji za důležité se přihlásit k podpoře této Pařížské smlouvy, protože si myslím, že na jedné straně je dobře, abychom vnímali situaci, která nás obklopuje v současné době, abychom nepodceňovali různá nebezpečí, ale je neméně důležité, abychom se zajímali o to, jak naše společnost, naše země, Evropa, svět bude vypadat za 50, za 100 let. Této zodpovědnosti nás nikdo nezbaví. Samozřejmě za ta dlouhá léta se budou právem ptát naši potomci, co jsme udělali pro to, aby jejich kvalita života byla lepší třeba, než je.

Já si myslím, že to, že se podařilo uzavřít tuto Pařížskou dohodu, je vidět, že svět se mění právě v tom ne globálním vnímání, ale v té globální odpovědnosti za ten náš svět. To je třeba podporovat, nikoli stát úplně na zadním chvostu zemí, které se připadají nebo se hlásí k rozvinutým zemím, ke kulturně vyspělým zemím, ale těmi činy to úplně nepotvrzují.

Co se týká přítomnosti pana ministra hospodářství, bylo by to jistě dobře, protože mě by zajímalo, jak se minulé dohody podepsaly třeba na vývoji ČR, co nás přimělo k tomu, že šetříme energetickými zdroji, že zkvalitňujeme energeticky šetrné, v náročnosti šetrné budovy, že musíme jít i díky těmto smlouvám k řadě inovací, a právě ty inovace z nás činí tu vyspělou zemi, dávají tu přidanou hodnotu, kterou potřebujeme. Protože my se snažíme a proklamujeme, že bychom neměli být montovnou Evropy, ale právě i zrovna vyhovění těmto požadavkům, které plynou z těchto smluv, z nás mohou činit tu inovativní a rozvinutější zemi.

Já tento návrh podporuji a obracím se na vás, aby ta podpora byla vyjádřena v tom úspěšném hlasování. Děkuji vám.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Nyní slovo dávám panu senátoru Petru Orlovi.

Senátor Petr Orel:  Děkuji, vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych si také dovolil Pařížskou dohodu podpořit. OSN se zabývala ochranou klimatu už dlouhodobě, první konference už proběhla v Rio de Janeiru v roce 1992, kdy se poprvé začala zmiňovat o klimatu. Pařížská dohoda už byla 21. konferencí, která se klimatem zabývala. Považuji za úžasné, že se víc jak 20 tisíc akreditovaných delegátů a 20 tisíc dalších neakreditovaných dokázalo dohodnout na závazné smlouvě. My tím vyjadřujeme podporu těm zemím, které jsou nejvíce ohroženy klimatickými změnami, a jsou to především ostrovní státy. Jak pan ministr řekl, nás Česko to momentálně nijak nezatěžuje, my tu produkci emisí skleníkových plynů prostě zvládáme bez toho, abychom nějak zatěžovali průmysl. A pokud máme technologie, které jsou schopny nějakým výrazným způsobem nezatěžovat naši planetu, tak proč bychom tak neměli činit.

Většinu toho, co jsem chtěl říct, řekla paní senátorka Seitlová, tak já budu stručný. Jenom jednu věc bych ještě zdůraznil, o které nebyla moc řeč, a to je o tom fondu, který vzniká, fond, který by měl být mnohamiliardový. Na ten by měly dosáhnout rozvojové státy a mohly by prostě se dostat k novým moderním technologií, aby nezatěžovaly životní prostředí ve svých zemích a samozřejmě nebudou na tom kráceny ty vyspělé státy, které tam ty technologie budou dodávat. Myslím si, že to má dalekosáhlý vliv třeba i na problematiku migrace apod. Prosím, pane kolego.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Dále se do obecné rozpravy přihlásil pan senátor Tomáš Jirsa.

Senátor Tomáš Jirsa:  Já se tady dneska už podruhé snažím, asi zbytečně, zatáhnout za záchrannou brzdu. Právní oddělení mě upozornilo, že nelze přerušit bod, ale odročit do doby přítomnosti ministra hospodářství, protože ten bod má opravdu velký vliv na hospodářství. Já bych k tomu měl dvě poznámky, tři poznámky.

Zaprvé vidíme v Německu, nad tou Energiewende, jak to dopadá, když jim v lednu přestaly jít větrníky a solární elektrárny. Zadruhé, je potřeba lidem také říct, že od roku, zhruba, paní ministryně možná upřesní, 2030 už nebudou moct topit uhlím ani naftou. Není to už zadlouho, za 13 let. A v těch sto miliardách dolarů si určitě budeme platit nejrůznější organizace, které za nás budou řídit náš stát, tak jak jsme to dneska tady už viděli.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. S přednostním právem paní místopředsedkyně Miluše Horská. Prosím, paní místopředsedkyně.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jenom krátce. Poznámka k transparentnosti. Že Pařížská smlouva prosazuje transparentnost, státy totiž souhlasily s tím, že pro zjištění transparentnosti a dohledu budou sobě navzájem i veřejnosti poskytovat zprávy o tom, jak se jim daří cíle dohody plnit. Tím přiznáváme my zde v Evropě, že životní prostředí je globální téma, ale i díky této dohodě je zřejmé, že si uvědomujeme, že k vylepšení životního prostředí je třeba společný postup. Takže také podporuji tuto Pařížskou dohodu.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, táži se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Nikoho takového nevidím, obecnou rozpravu končím. Pane navrhovateli, pane ministře, jestli se chcete vyjádřit k právě proběhlé rozpravě? Prosím.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Opravdu jenom velmi stručně. Dvakrát tady zazněla výzva, že by bylo dobré, kdyby se toho zúčastnil ministr průmyslu a obchodu. On se toho opravdu účastnil v Poslanecké sněmovně, Poslanecká sněmovna vyzvala pana ministra průmyslu, aby se zúčastnil toho jednání, bývalý pan ministr průmysl Mládek vyjádřil, tak jako na vládě, jestliže vláda schválila tuto dohodu jednohlasně, tak se opět přihlásil k tomu, že tato dohoda je v souladu s klimaticko-energetickým balíčkem a dopady této dohody už jsou zahrnuty i do aktualizace státní energetické koncepce, protože ta už počítá s tím, že ČR bude poměrně razantně snižovat emise skleníkových plynů, jak jsem říkal, očekává se možná až o 50 % do roku 2030, a i nadále. Jak všichni víme, nejlépe ekologicky se vynucují věci, které jsou zároveň ekonomické. A to je i případ změny české energetiky, možná jste zaznamenali informaci, že ČEZ počítá s odstavením dvou třetin uhelných zdrojů do roku 2035, samozřejmě, kompenzováno tak, aby energetika, nebo aby ČR zůstala energeticky soběstačnou zemí.

Já jsem opravdu přesvědčen, a to byly velké debaty, byly jich desítky, i s kolegy ze Svazu průmyslu, z energetiky, s ministerstvem průmyslu a obchodu, s dalšími ministerstvy, že ratifikace této dohody opravdu nebude mít žádný negativní vliv na konkurenceschopnost ČR a naopak, pokud se ČR ne jako pozorovatel, což by byla naše pozice, kdybychom neratifikovali, ale jako řádný člen, ratifikant Pařížské dohody, tak se bude moci také zúčastnit našimi experty. My už ty věci projednáváme, protože těch 100 miliard dolarů by měl spravovat zelený klimatický fond, kde by měly být z toho právě financovány projekty především v těch rozvojových zemích. A tam se mohou zúčastnit samozřejmě i naši experti. My máme jako ČR zástupce ve vedení toho zeleného klimatického fondu. Takže je tady i možnost pro české firmy, pro české odborníky, aby se těchto velkých, obřích projektů v budoucích letech a desítkách let zúčastnili. Takže není to jenom o té ekologické nebo environmentální stránce věci, ale i výhoda z pozice ekonomiky ČR a našich podniků.

Opět bych vás poprosil, i ve světle toho, o podporu ratifikace. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane ministře. A táži se paní senátorky Jitky Seitlové? Nepřeje si vystoupit na závěr. Takže máme dva návrhy. Jeden návrh je přerušit projednávání, což je totožný s návrhem pana kolegy Jirsy, návrh na odročení. A potom návrh, aby Senát dal souhlas k ratifikaci. Podle jednacího řádu budeme nejdřív hlasovat návrh na odročení a potom budeme hlasovat případný souhlas k ratifikaci.

Dávám znělku.

Budeme nejdříve hlasovat návrh na odročení, nicméně podle jednacího řádu musí být termín, do kdy. Takže bych se obrátil na navrhovatele, pana senátora Tomáše... (Do příštího zasedání.) Do příštího zasedání, je to možno v této neurčité podobě říci? Dobře. Takže budeme hlasovat. Návrh na odročení projednávání tohoto bodu do příštího zasedání Senátu.

Spouštím hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 35 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 10, proti bylo 34. Návrh nebyl přijat.

Nyní budeme hlasovat, že Senát dává souhlas k ratifikaci. Bez hlasování přistupujeme rovnou k hlasování. Tedy bez znělky přistupujeme rovnou k hlasování. Já jsem rád, že mi v 20,18 hodin rozumíte. V sále je přítomno 61, aktuální kvórum 31. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 36 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 45, proti bylo 0. Návrh byl přijat. Děkuji vám. Blahopřeji, pane ministře.

A loučím se s vámi. A my se vystřídáme u řídícího pultu.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Následujícím bodem je

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o rámcích pro preventivní restrukturalizaci, druhé šanci a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice 2012/30/EU

Tisk EU č. N 005/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 005/11 a N 005/11/01. Prosím pana ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, aby násl seznámil s těmito materiály. Vítejte, pane ministře!

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, dobrý večer. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, pokusím se být úsporný časově, což myslím každý ocení.

První, s čím sem přicházím, je tedy informace o rámcové pozici k již zmiňovanému návrhu, který se týká problematiky insolvencí, a zdůrazňuji insolvencí podniků a podnikatelů. Evropská unie nemá kompetenci řešit problematiku insolvencí spotřebitelů.

Komise připravila návrh směrnice, který má několik hlavních částí. Tou první je zavedení jakéhosi rámce pro tzv. preventivní strukturalizaci, což je postup, který je známý z některých právních řádů, typicky je to americký institut a je to vlastně situace, kdy věřitel, řečeno populární terminologií, požádal o ochranu před věřiteli a bez intervence soudu se snaží s věřiteli domluvit na nějakém řešení, které umožní další pokračování ekonomického života daného podniku.

V této oblasti v principu souhlasíme, byť nebude pro nás jednoduché případně něco takového zavést, protože to neodpovídá v tuto chvíli tomu, jak je stavěn náš insolvenční zákon a je trochu problém také, že směrnice není příliš konkrétní, ale to je záměr, ona se snaží nechat velký prostor státům s tím, jak přesně to udělat, ale tím, že my s tím nemáme žádnou zkušenost, tak nám to trochu vadí, že je to takové dosti obecné a my ne vždy přesně víme, co si Komise pod tím představuje a zda si pod tím představujeme to samé.

Snažíme se v rámci vyjednávání dbát na to, aby přece jen nedocházelo k oslabování některých pojistek, které dnes v našem právu máme, což je nějaký dohled insolvenčního správce a soudů, transparentní insolvenční rejstřík atd.

Myslím si, že první problematika nebude tak kontroverzní.

Ta druhá asi bude podstatně kontroverznější. Je to něco, co Komise nazývá poeticky "druhá šance" pro podnikatele. Týká se to podnikatelů, fyzických osob, živnostníků, když to tak řeknu, a zavádí to tedy naší terminologií oddlužení, a to bez jakéhokoliv limitu jak z hlediska velikosti dluhů, tak z hlediska rozsahu toho, kolik v periodě se jim podaří uhradit, a zároveň v dosti krátké době tří let a ještě ke všemu – proto druhá šance – s tím, že po uplynutí této periody oni mohou začít s čistým štítem znovu podnikat.

Musím říci, že v tomto bodě Česká republika zatím se takovou cestou rozhodně nevydává. My jsme velmi opatrní pokud jde o možnosti oddlužování podnikatelů, naopak naše úprava oddlužení je stavěna pro nepodnikatele, pro spotřebitele a jen velmi opatrně připouštíme do oddlužení osoby, které mají nějaké dluhy z podnikání vlastně za podmínky, že jednak tam nejsou většinové a jednak, že už po této zkušenosti tito lidé podnikat dále se pokoušet raději nebudou.

Toto je tedy pro nás dosti velká ideová změna, a jak říkám, jsme k tomu opatrní a v tuto chvíli hlavně žádáme Komisi o nějaké podrobnější studie případných dopadů takové regulace z hlediska nějakého morálního hazardu a nečištění prostředí od lidí, kteří už jednou v podnikání selhali, a jsme tedy rezervovaní dokud něco takového nedostaneme.

Na druhou stranu, zas abych nebyl jen negativní, faktem je, že zejména živnostník v moderním podnikatelském světě je často i z hlediska vyrovnanosti sil blízký spotřebiteli, když je to nějaký holič někde, je koneckonců jedno kde, který umí stříhat, a to je tak všechno. Může se mu stát, že naletí nějakým poskytovatelům financí, dodavatelům, odběratelům podobně jako spotřebitel.

Souhlasíme s tím, že tuto problematiku je třeba řešit. Dlouhodobě pociťujeme náš silný odpor proti zahrnutí podnikatelů do možnosti jakéhokoliv řešení jako problém, ale nejsme si jisti, zda toto není zase příliš brutální otočení kormidlem na druhou stranu.

Je třeba říci, že u jiných členských států zatím se naší opatrností mnoho porozumění nezískáváme, což je dáno tím, že oddlužení pro nepodnikatele, v některých zemích i pro podnikatele, funguje dlouho a funguje na principech velmi benevolentních pro dlužníky. A tyto státy, co mi říkají kolegové ministři, s tím nemají špatnou zkušenost. Je to možná jenom nějaká naše planá obava pramenící z nezkušenosti. Ale zatím my ji máme a chceme si to nechat vysvětlit.

A poslední třetí částí jsou některá opatření - je to taková sběrná část – ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence, a oddlužení a monitorování postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení, kde v principu návrhy, které Komise přináší, podporujeme, máme tam nějaké spíše technické připomínky k tomu.

Celá tato věc je poměrně na začátku, to znamená začíná se projednávat v Radě. Všechny státy zatím vyjadřují principiální podporu tomuto návrhu, ovšem s tím, že každý z těchto států, nebo téměř každý z těchto států zároveň anoncuje, že tato podpora není bezvýhradná, že k tomu má připomínky, a zkušenost že při počtu členských států je, že takováto všeobecná podpora s výhradou může znamenat i mnoho let projednávání a někdy i úplné selhání návrhu, takže uvidíme, co bude dál.

Děkuji a myslím, že na úvod to stačí.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto tisky je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 005/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dušek, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Jiří Dušek:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, výbor pro záležitosti EU se návrhem této směrnice zabýval na své 6. schůzi, konané dne 28. února. Po úvodní informaci pana Michala Franka, náměstka ministra spravedlnosti, a mé zpravodajské zprávě, a také po následné rozpravě, výbor přijal k návrhu směrnice usnesení, které je přílohou materiálu, který máte... Nebo doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. To doporučení je poměrně rozsáhlé, koresponduje s tím, co říkal pan ministr. Já bych si jenom dovolil vypíchnout pár bodů.

Usnesení zdůrazňuje potřebu respektování práv a oprávněných zájmů věřitelů. Také připomíná, že by nemělo docházet k nepřiměřeným nebo neodůvodněným zásahům do práv věřitelů. Souhlasí s vládou, že je potřeba tuto směrnici a její aplikace dále diskutovat. A především je potřeba vést diskusi o přiměřenosti navrhované tříleté lhůty pro úplné oddlužení. A co je také podle nás důležité, považuje za vhodné, aby se vyjasnil obsah mechanismu, které znemožňují případné zneužití tzv. nástrojů včasného varování, např. v hospodářské soutěži.

Tolik tedy k doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. Dále samozřejmě doporučujeme Senátu, aby se vyjádřil ve smyslu tohoto doporučení, určuje mne coby zpravodaje a pověřuje předsedu výboru pana Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Tolik za mě vše, děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste zaujal pozici u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k této materii. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže máme tady jediné usnesení, a to je usnesení výboru pro záležitosti EU. Já vás svolám k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, tak, jak jej přednesl senátor Jiří Dušek. V sále je přítomno 51 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 26. A já zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 37, registrováno 53, kvorum 27, pro 41, proti 1, tento návrh byl schválen. A já končím projednávání tohoto bodu.

Následujícím bodem je

 

Balíček pro boj proti finanční trestné činnosti a financování terorismu

Tisk EU č. N 022/11

Tisk EU č. N 023/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 022/11, N 023/11 a N 022/11/01 a N 023/11/01. Prosím opět pana ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, v tomto případě jde o balíček dvou návrhů. Jedním je směrnice evropská, druhým je nařízení. Oba se tedy týkají boje proti finanční trestné činnosti a financování terorismu.

Cílem toho prvního návrhu, to znamená té směrnice, je především harmonizovat definice trestného činu praní peněz a související sankce. Stávající nástroje unijního práva totiž komplexní postih nezajišťují. Naopak tu ovšem existuje celá řada mezinárodních úmluv, jejichž požadavky mají být touto směrnicí implementovány do unijního práva. To se týká především Úmluvy Rady Evropy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu – ta už je z roku 2005, říká se jí Varšavská úmluva. A my tedy bohužel ještě stále nejsme členským státem téhle Úmluvy, ale ujišťuji vás, že na tom intenzivně pracujeme, aby už se to konečně stalo.

Jinak my tedy tu směrnici podporujeme. Koneckonců jsme také členy výboru Moneyval, a jsme vázáni doporučeními finančně akční skupiny pro boj proti praní peněz a financování terorismu, tzn. FATF. Vzhledem k tomu, že ta směrnice uvádí evropské právo do souladu s těmito doporučeními a s tou Varšavskou úmluvou, kterou se teď snažíme podepsat, tak to zcela vyhovuje našemu pohledu na věc a naším cílům. Máme k té směrnici nějaké detailní technické spíše výhrady, kterými vás s dovolením nebudu unavovat, protože je pozdě. A protože to všechno máte v písemných materiálech, a jak vidím, tak se na tom i s vaším výborem shodujeme.

Pokud jde o to nařízení, tak to má být nařízení, které má zavést tzv. vzájemné uznávání příkazů k zajištění a konfiskaci. Čili týká se zajišťování špinavých peněz, nebo majetku pocházejícího z trestné činnosti. A mělo by zjednodušit způsob přeshraničního postihování takového majetku. V tomto případě tedy má nahradit dosavadní rámcové rozhodnutí Rady, dvě rámcová rozhodnutí Rady, která se dnes touto problematikou zabývají, a přinést tedy robustnější a lépe fungující systém.

Tam, jako některé další členské státy, zejména – zase nemáme nic proti principu, souhlasíme s tím, ale zejména tedy zpochybňujeme zvolenou formu, což je řízení, čili přímo závazný předpis. To z toho důvodu, že v oblasti mezinárodního, nebo v rámci EU, tedy mezi členskými státy uznávání trestních rozhodnutí. Dosud se postupuje metodou směrnic, které jsou potom prováděny v jednotlivých členských státech, což umožňuje přizpůsobit to provádění specifiku jednotlivých trestních řádů, nebo vůbec trestního práva v jednotlivých zemích. A také naši soudci, trestní soudci mají s něčím takovým zkušenost a jsou zvyklí hledat v našich zákonech, které transponují ty směrnice. Ale dosud neměli potřebu pracovat přímo s evropským předpisem. A moji kolegové z odboru trestní legislativy mají poněkud obavu, zda by to dobře dopadlo.

Já za sebe musím říci, že tu obavu mám slabší, protože jsem civilista a v civilním právu používáme nařízení v tomto směru. A soudci s tím žádný problém nemají, a není ani problém s tou návazností na jednotlivé právní řády, byť se také liší. Takže si myslím, že by to nakonec zvládli. Ale respektuji názor odborníků a tu obavu v nějaké mírné podobě v tomto směru vznášíme. Zase kromě toho chceme ještě třeba, aby stanovené lhůty byly přiměřené, aby nebyly příliš krátké, aby si mohl stát vyžádat překlad toho rozhodnutí a další takovéhle již spíše technické věci, které zase máte v písemném materiálu. Na úvod to myslím stačí, děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. A přijal usnesení, které máte jako senátní tisky č. N 022/11/02 a N 023/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Pan ministr myslím objasnil ten materiál dostatečně. My jsme navrhli usnesení ve výboru pro EU, kde opakujeme víceméně to, jakou rámcovou pozici má vláda. Já bych z toho zdůraznil v podstatě dva body, o kterých už tady i pan ministr mluvil. A to znamená, že s ohledem na existenci odlišných konfiskací, konfiskačních a zajišťovacích systémů v jednotlivých členských státech se domníváme, že by byla lepší směrnice, než nařízení, protože bychom museli upravit naše zákony a nebylo by to možná asi tak jednoduché. Toť prosím vše, jinak to máte předloženo a já vás žádám, abyste schválili usnesení výboru pro EU.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se také posadil ke stolku zpravodajů. A také ústavně-právní výbor se bude nyní materií zabývat. A já se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor Miroslav Antl? Nepřeje, děkuji vám, pane kolego. A já otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Dobrý večer, já mám jenom, pane ministře, jednoduchý dotaz. Vy jste říkal, že by byla vhodnější směrnice než nařízení, ale to už jsme často slyšeli. Já se ptám, jakou máme šanci dosáhnout toho, aby to byla směrnice a ne nařízení?

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já děkuji, ptám se ještě, jestli se někdo hlásí do rozpravy? Nehlásí, takže rozpravu končím a ptám se pana ministra, jestli se chce vyjádřit, protože byl položen dotaz. Prosím, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, těžko říct. Ta šance není nulová, protože nejsme osamoceni docela zatím s touto námitkou. Ale já bych ji formuloval měkčeji, já bych ji neformuloval v tuhle chvíli ani od nás, ani od jiných členských států jako nějaký tvrdý požadavek. Zatím jsme vyslovili nějakou pochybnost o tom, zda to nařízení je nejvhodnější nástroj. Ale on má zase svoje výhody, to je zase potřeba přiznat.

Takže v tuhle chvíli je to asi předčasné říci, uvidíme, jak se to bude dále vyvíjet, jaká koalice států se tam případně vytvoří, která by tu formu směrnice preferovala a jak bude srovnána.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, ptám se pana zpravodaje, jestli se chce vyjádřit k rozpravě? Nechce, děkuji. A máme tady jediný návrh a budeme o něm po znělce hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich. V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 28.

Já zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 38, registrováno 56, kvorum 29, pro 47, proti nikdo. Tento návrh byl schválen. A já končím projednávání tohoto bodu.

Následujícím bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva Rady Evropy o prevenci terorismu (Varšava, 16. května 2005)

Tisk č. 43

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 43 a uvede ho opět pan ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Máte slovo, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, tohle tedy není přímo ta úmluva, o které jsem hovořil před chviličkou, když jsem říkal, že jsme poslední stát, který něco nepodepsal. Ale je to úmluva související. A i tady jsme poslední stát, který něco neratifikoval.

Takže asi o tom mnoho netřeba říkat. Je to Úmluva Rady Evropy, stará již téměř 12 let, teď brzy oslaví výročí, která se snaží harmonizovat mezi všemi státy Rady Evropy. To není EU, to je širší sdružení. Někdy se to plete. Harmonizovat postihování terorismu a zejména tedy trestných činů, které jsou přípravnými trestnými činy k tomu terorismu. To je různé burcování, shánění lidí k tomu, jejich výcvik atd.

Já s radostí mohu říci, že po tom, co prošla naše novela trestního zákoníku před nedávnem, tak již je naše právo v plném souladu s touto úmluvou. Což si myslím, že v dnešní bezpečnostní situaci je více než dobře. A z tohoto důvodu tedy přistoupení, nebo ratifikace této Úmluvy je věcí vlastně již čistě symbolickou, ale proto ne méně potřebnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane navrhovateli. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 43/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor František Bublan. Garančním výborem je ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 43/1. A se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Miroslav Antl. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři. Velmi stručně, pan ministr vám tady řekl vlastně vše. Já bych jenom dodal z pozice legislativního procesu, protože on se v podstatě shoduje v těch dalších tiscích. To znamená, my jsme dostali k projednání v lednu, respektive v únoru tohoto roku, byli jsme stanoveni garančním výborem. A pokud jde o obsah, já bych z pozice trestního práva jenom upozornil na to, že v našem trestním zákoníku vlastně známe zvlášť závažné zločiny podpory a propagace terorismu v § 312 e) trestního zákoníku, ale i dalších zvlášť závažných zločinů, účasti na teroristické skupině v § 312 a) trestního zákoníku.

A nyní, prosím, slyšte naše doporučující usnesení ústavně-právního výboru Horní komory českého parlamentu, které vám, nám navrhuje, respektive doporučuje v bodě 1 Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Úmluvy Rady Evropy, o prevenci terorismu (Varšava 16. května 2005), II – Antl, zpravodaj, III – Antl, coby předseda výboru, informuje předsedu Horní komory českého parlamentu, což jsem udělal ve lhůtě a řádným způsobem. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, řádným způsobem jste přednesl zpravodajskou zprávu. Já vám za to děkuji a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor František Bublan? Nepřeje. A já otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Neptám se už ani pana ministra či zpravodaje, když nic neproběhlo, a máme tady jediný návrh. A to dát souhlas k ratifikaci. A já vás pozvu k hlasování.

Budeme hlasovat o následujícím usnesení. Senát dává souhlas k ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci terorismu (Varšava 16. května 2005).

V sále je přítomno 57 senátorek a senátorů, aktuální kvorum 29. A já zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 39, registrováno 58, kvorum 30. Pro 55, proti nikdo, návrh byl schválen.

A já končím projednávání tohoto bodu. Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dodatkový protokol k Úmluvě Rady Evropy o prevenci terorismu (Riga, 22. 10. 2015)

Tisk č. 44

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 43. A opět ho uvede pan ministr spravedlnosti Robert Pelikán. A pan ministr má slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, tady už budu velmi stručný. To naše vyčkávání s tou minulou úmluvou mělo jednu výhodu, a to, že mezitím ostatní státy nabyly zkušenosti takové, že je to vedlo až k vylepšení té úpravy dodatkovým protokolem. A my si to teď můžeme přijmout všechno najednou. Dodatkový protokol reaguje zejména na problematiku, která tehdy v tom roce 2005 ještě neexistovala, nebo nebyla tak známá, výcvikových teroristických táborů. Čili je to kriminalizace jednání souvisejících s těmito věcmi, tedy zejména postoupení výcviku k teroristickému činu, postih vycestování do zahraniční za účelem terorismu, čili financování vycestování za účelem terorismu, organizaci či jiné usnadnění.

Zase naše právo je již v plném souladu s tímto protokolem, opět jde o věc spíše symbolickou a prosím o podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane navrhovateli. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 44/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor František Bublan. Garančním výborem je ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 44/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Miroslav Antl, který už je připraven, prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Antl:  Připraven, děkuji za slovo, vážení všichni. Velmi stručně. Ten legislativní proces je stejný, jak jsem nastínil. Pouze malá poznámka, že mě mrzí, že vždycky Dolní komora dostává ten tisk o den dřív než my, ačkoli jednosměrkou z Úřadu vlády jsme první na řadě. A nebo i z Josefské je to stejně daleko z pošty. No, já tady řeknu jeden zvlášť závažný zločin navíc. A je to zvlášť závažný zločin financování terorismu, který je uveden v našem trestním zákoníku pod § 312 d) trestního zákoníku. A jinak, pokud jde o naše doporučující usnesení, takže pod I – doporučujeme dát souhlas s ratifikací Dodatkového protokolu k Úmluvě Rady Evropy a o prevenci terorismu (Riga, 22. 10. 2015). A pak určen zpravodajem Antl, III – Antl, coby předseda ÚPV, pověřen spravit předsedu Horní komory českého parlamentu o tom, jak jsme rozhodli. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, pan senátor František Bublan? Chce a má slovo pan předseda výboru, prosím.

Senátor František Bublan:  Tak výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost také doporučil schválení. Nicméně já si dovolím takovou poznámku. To naše otálení, jak pan ministr zmínil, bylo také způsobeno tím, že jsme otáleli s trestně právní odpovědností právnických osob. To je myslím docela závažná věc, proto to chci tady sdělit. A samozřejmě i v té Úmluvě i v tom Dodatku je také trestné nejenom vycestování do zahraniční za účelem terorismu, ale i organizace pro jiné osoby. A to si myslím, že by se zrovna těch právnických osob mohlo týkat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane kolego, a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. A máme tady jediný návrh, a to, že Senát dává souhlas k ratifikaci. Já vás pozvu k hlasování.

A budeme hlasovat o následujícím – Senát dává souhlas k ratifikaci Dodatkového protokolu k Úmluvě Rady Evropy o prevenci terorismu (Riga, 22. 10. 2015). Já o tomto návrhu zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 40, registrováno 59, kvorum 30. Pro 57, proti nikdo, tento návrh byl schválen.

A já končím projednávání tohoto bodu. A dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva Rady Evropy proti obchodování s lidskými orgány (Santiago de Compostela, 25. 3. 2015)

Tisk č. 46

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 46. A i tento návrh opět uvede pan ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Prosím, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, naposledy dnes, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři.

Toto je tedy jiná problematika, ale také závažná, problematika obchodování s lidskými orgány. Zde tedy jsme se naopak vyšvihli do čela států Rady Evropy, protože jsme podepsali tuto Úmluvu, která si klade za cíl bránit obchodování s lidskými orgány. Hned tedy v den, kdy byla otevřena k podpisu. Do dnešního dne ji podepsalo 17 členských států. A jeden už nás předběhl, už uložil ratifikační listiny, ale zatím jenom jednu. Čili zase jde o nějakou harmonizaci trestněprávního postihu trestných činů, které souvisejí s tou problematikou obchodování s lidskými orgány. V tomto případě ta problematika se dotýká řady našich zákonů, není to jenom trestní zákoník, ale je to také transplantační zákon a řada dalších zákonů, je dosti technická. A i z tohoto důvodu jsme nuceni učinit několik výhrad k této Úmluvě. Jednak tedy naše poměrně klasická výhrada k těmto úmluvám, která se týká principů teritoriality nebo personality z trestního stíhání. To se týká osob, které u nás mají jen obvyklý pobyt a spáchaly trestný čin mimo, někde v nějaké další zemi. A takové naše trestní právo stíhat neumí, takže tam děláme rutinně tuhle výhradu. Ale pak tam máme i dvě nějaké obsahové výhrady. Nebojte se, ani jedna z nich nesměřuje k tomu, abychom mohli začít obchodovat s lidskými orgány, ale směřuje k věcem, které jsou podle mého názoru rozumné.

V jednom případě, aby žijící nesvéprávný dárce nadále mohl, tak jak dnes umožňuje transplantační zákon, za velmi omezujících podmínek poskytnout k transplantačnímu účelu obnovitelnou tkáň, pokud to bude směřovat k záchraně života sourozence. A pokud k tomu budou souhlasy nejenom zákonných zástupců, ale i dalších osob, které mají zabránit tomu, aby nedošlo k nějakému zneužití. A ta druhá věc se týká případů, kdy se zabaví v rámci odkrytí takové trestné činnosti nějaká tkáň, tak aby ji bylo možné použít pro vědecké účely, a nebylo nutno ji zlikvidovat.

Tím jsem asi vyčerpal obsah tohoto návrhu, prosím o podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 46/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Láska. Garančním výborem je ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk 46/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Miroslav Antl. Prosím, pane kolego.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji, opět znovu všechny zdravím, zde přítomné i nepřítomné ze záznamu. Pokud jde o obsah legislativní náležitosti, ten je zřejmý. Jenom bych dodal, že trestní zákon, ono je to potřeba říci, že máme fakt moderní trestní zákoník, nejen trestní zákoník, ale v tomto případě že pamatuje na vše, včetně předmětné skutkové podstaty, a tedy trestní odpovědnost pro trestné činy související s neoprávněným nakládáním s lidskými tkáněmi a orgány, lidským embryem a lidským genomem. Ony jsou hned v první hlavě zvláštní části trestního zákoníku. A pak tam máme ještě ten zvlášť závažný zločin obchodování s lidmi v § 158 trestního zákoníku. Pokud jde o usnesení, vy ho, ne doufám, vy ho máte před sebou, ono je poněkud složité ve znění, protože tam jsou ty tři výhrady, pan ministr se o nich zmínil, my jsme se shodli i s dalším výborem, neb jsme konzultovali, zda tam mají všechny tři výhrady být či jenom dvě, dali jsme tam všechny tři, já je nechci tady složitě číst jenom proto, abych já vás nezdržoval složitou svou češtinou, takže pokud jde o usnesení naše, tedy ÚPV, ze 6. schůze z 29. března 2017, tak my

I. doporučujeme Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Úmluvy Rady Evropy proti obchodování s lidskými orgány, Santiago de Compostela, 25. 3. 2015, s tím, že při uložení ratifikační listiny budou učiněny následující výhrady.

Ty vy máte, máte je i v legislativním stanovisku. Protože není potřeba opakovat, tak přikročím...

II. určuje mě coby zpravodaje,

III. určuje mě coby předsedu výboru, abych splnil svoje povinnosti předsednické, což jsem učinil.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane zpravodaji. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB, pan senátor Václav Láska? Nechce, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Máme tady jediný návrh, a to Senát dává souhlas k ratifikaci. Takže já vás pozvu k hlasování.

Já přečtu návrh usnesení, který obsahuje všechny ty výhrady, protože jsem takto povinen dle jednacího řádu. Návrh usnesení, bude to trošku delší. Senát dává souhlas k ratifikaci Úmluvy, jak je uvedeno v tisku č. 46/1, Rady Evropy proti obchodování s lidskými orgány (Santiago de Compostela, 25. 3. 2015), s tím, že při uložení ratifikační listiny budou učiněny následující výhrady: V souladu s čl. 4 odst. 2 si ČR vyhrazuje právo nepoužít ustanovení čl. 4 odst. 1 písm. a) na odběr orgánů z těla žijícího dárce, a to ve výjimečným případech, kde nemusí být dán souhlas dárce. V ČR platí § 4 zákona č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů.

První odstavec tohoto ustanovení stanoví, že od dárců, kterými jsou nezletilé osoby, osoby s omezenou způsobilostí k právním úkonům nebo osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům v plném rozsahu, resp. od dárců, kterými jsou osoby, které nenabyly plné svéprávnosti, nebo osoby s omezenou svéprávností, nebo osoby, které s odběrem vyslovily souhlas, avšak s ohledem na jejich momentální zdravotní stav lze důvodně předpokládat, že i přes úplné poučení nezvážily nebo nemohly zvážit veškeré důsledky spojené s odběrem obnovitelné tkáně pro vlastní zdraví (dále jen osoba neschopná vyslovit souhlas), lze provést pouze odběr obnovitelné tkáně, není-li dále stanoveno jinak, a to pouze pokud:

a) není k dispozici žádný vhodný dárce, který je schopen dát výslovný a konkrétní souhlas,

b) příjemce je sourozenec dárce,

c) darování představuje možnost záchrany života příjemce,

d) zákonný zástupce dárce, kterým je nezletilá osoba, nebo osoba zbavená způsobilosti, resp. osoba, která není plně svéprávná, vyslovil podle § 7 odst. 4 s tímto odběrem souhlas,

e) etická komise vyslovila podle § 5 odst. 5 písm. b) s tímto odběrem souhlas a

f) tento dárce neprojevuje s darováním nesouhlas.

Druhý odstavec pak stanoví, že ustanovení odst. 1 písm. b) a c) se nevztahuje na odběr buněk, pokud tento odběr představuje jen minimální riziko pro zdraví a život dárce.

V souladu s čl. 10 odst. 3 úmluvy si ČR vyhrazuje právo neaplikovat ustanovení čl. 10 odst. 1 písm. f) v celém jeho rozsahu a aplikovat jej pouze v rozsahu následujícím:

Podle zákona ČR se posuzuje i trestnost činů, které v cizině spáchala osoba bez státní příslušnosti, která má na jejím území trvalý pobyt.

V souladu s čl. 30 odst. 2 úmluvy si ČR vyhrazuje právo aplikovat čl. 5 úmluvy v případě orgánů odebraných z těla zemřelého pouze na jednání, kterého se pachatel dopustí v úmyslu obohatit sebe nebo jiného.

V sále je přítomno 57 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 30. Já zahajuji o tomto návrhu usnesení hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 41, registrováno 59, kvórum 30, pro 56, proti nikdo. Tento návrh byl schválen. Já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi za uveřejnění všech bodů a děkuji samozřejmě i všem zpravodajům, kteří se na těchto materiích podíleli.

A pokračujeme dalším bodem, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 78

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 78. Já poprvé ve funkci ministra průmyslu a obchodu tady v Senátu vítám pana ministra Jiřího Havlíčka, prosím pana ministra, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo, vítejte v Senátu.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Havlíček:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Máte pravdu, je to skutečně mé první vystoupení na půdě Senátu ve funkci ministra. Dnes mám obzvlášť bohatý večer a program, protože zde mám sedm bodů, tak doufám, že to projednávání bude probíhat úspěšně.

Pokud jde o první materiál, to je novela zákona o pohonných hmotách, dovolte mi, abych zdůraznil, že tato novela zákona o pohonných hmotách je hlavním nositelem transpoziční povinnosti ČR, vyplývající ze směrnice Evropského parlamentu a Rady z roku 2014, o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva. Předložený návrh zákona zavádí nutné definice a opatření související s vytvořením infrastruktury pro alternativní paliva, která dosud v národní legislativě nejsou dostatečně zakotvena. Současně přibližuje spotřebiteli výhody těchto alternativních paliv. Zcela nově návrh zákona obsahuje pojem elektřiny v silniční dopravě, která dosud nebyla v národní legislativě upravena, vč. dobíjecích stanic pro elektrická vozidla a jednotlivé druhy těchto stanic.

Návrh zákona dále stanovuje příslušné povinnosti pro provozovatele dobíjecích stanic vyplývající z citované směrnice a v souladu s ní a Národním akčním plánem čistá mobilita zavádí příslušnou evidenci dobíjecích stanic v databázi ministerstva průmyslu a obchodu, postavenou na roveň evidenci čerpacích stanic pohonných hmot.

Kromě povinností, které jsou implementací části směrnice, předložený návrh zákona upravuje a zpřesňuje některá stávající ustanovení, která přinášejí v současné době určité problémy při jejich aplikaci v praxi. Jedná se především o úpravu spočívající ve zpřesnění definice čerpací stanice, výdeje pohonných hmot a definici provozovatele čerpací stanice, který pohonné hmoty nejenom prodává, ale prodává a případně i vydává.

Nově se také bude podle této předkládané novely ke všem čerpacím stanicím, tedy stavbám i zařízením, přistupovat rovným způsobem. Jejich povolování bude řešeno v rámci standardních postupů podle stavebního zákona příslušnými stavebními úřady. Na tomto řešení našla státní správa shodu napříč všemi dotčenými ministerstvy a resorty.

Dovolte mi, abych také zmínil změnu doposud platného termínu, do kterého jsou provozovatelé čerpacích stanic povinni udržovat alespoň na polovině své prodejní sítě motorový benzin s obsahem do 5 % biosložky, dochází k jeho zkrácení o jeden rok. I této změny bylo dosaženo dohodou s dotčenými resorty, zejména resortem dopravy a životního prostředí.

Návrh zákona projednal VHZD a doporučil jej schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnu. Vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolím si vás tímto požádat o podporu tohoto návrhu zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane navrhovateli, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 78/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ladislav Kos, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Ladislav Kos:  Děkuji, vážený pane předsedající, pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři. Jak tady pan ministr podotkl, hlavním důvodem předložení navrhované právní úpravy je transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva, zejména pro elektromobilitu. Pan ministr tady víceméně shrnul všechny technické záležitosti, které jsou v tomto návrhu zákona uvedeny. Jenom bych podotkl, že ta novela novelizuje zákon 311, zákon 91/2011 a energetický zákon 458/2000.

K danému návrhu zákona přijal VHZD usnesení, doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Ladislava Kose, pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore, prosím, abyste také zaujal místo u stolku zpravodajů. Já otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Máme tady jediný návrh, a to schválit návrh zákona. Já vás pozvu k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 54 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 28. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 42, registrováno 54, kvórum 28, pro 43, proti nikdo. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

Následujícím bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Komplexní hospodářská a obchodní dohoda mezi Kanadou na jedné straně a Evropskou unií a jejími členskými státy na straně druhé

Tisk č. 38

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 38. Uvede ho opět ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček, prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Havlíček:  Děkuji, pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dohoda o volném obchodu s Kanadou, známá pod zkratkou CETA, je svou hloubkou a pokrytými oblastmi jednou z nejkomplexnějších dohod, jakou EU za svou existenci sjednala. Po téměř 7letém vyjednávání se ji podařilo podepsat 30. října loňského roku a letos v únoru úspěšně prošla schvalovacím procesem v Evropském parlamentu.

Po ratifikaci v Kanadě vstoupí většina smlouvu do režimu předběžného provádění, což umožní podnikům čerpat nové výhody co nejdříve. V plném rozsahu začne CETA platit po ratifikaci národními parlamenty v členských státech EU.

Přínosy takové dohody pro ČR jsou významné. Byly už mnohokrát představeny při předchozích projednáváních.

Zaprvé CETA otevírá českým firmám 35milionový trh jedné z nejrozvinutějších zemí světa, nabízí tak nové exportní příležitosti pro naše firmy, čímž zároveň přináší také nová pracovní místa a přispívá k hospodářskému růstu.

Zadruhé posiluje partnerství s naším blízkým spojencem a pomáhá prosazovat globální pravidla obchodu, která jsou založena na euroatlantických hodnotách. Jako komplexní obchodní dohoda odstraňuje CETA mimo jiné veškerá cla v průmyslové oblasti, což výrazně pomůže především automobilovému sektoru, výrobcům pneumatik nebo výrobcům zdravotnické techniky. Zároveň ale přináší ještě zásadnější výhody v oblasti netarifních bariér, například zajišťuje uznávání certifikace výrobků, což samotné ušetří tuzemským podnikům desítky milionů korun.

CETA také zajišťuje volný a transparentní přístup k veřejným zakázkám, a to až na provinční úroveň, a jednodušší vysílání českých pracovníků do Kanady.

To jsou oblasti, o nichž jevila řada námi oslovených firem velký zájem, a proto si troufnu říct, že oceňuji ten výsledek, který byl dojednán.

Závěry nezávislé dopadové studie, kterou si ministerstvo průmyslu a obchodu nechalo zpracovat, ukázaly, že dohoda pomůže byť k mírnému, ale přispěje k růstu české ekonomiky a nepochybně pomůže nárůstu objemu exportu do Kanady.

V průměru se jedná zhruba o 20 %, ale například vývoz v potravinářském sektoru by měl nebo mohl vzrůst až o 50 % a v textilním průmyslu dokonce až o 80 %.

Zcela nové příležitosti vidíme pro české exportéry jak v průmyslových oblastech, jako například ve strojírenském nebo chemickém sektoru, tak i ve službách, kde se české firmy mají šanci prosadit ve stavebnictví nebo v oblasti informačních technologií.

Myslím si, že je důležité, aby znovu zaznělo, že CETA nijak nezasahuje do regulatorních pravomocí Evropské unie a jednotlivých členských států. Na evropský trh smějí být i nadále dováženy pouze ty výrobky, které splňují naše standardy a naše normy. Zachováno jej také právo regulovat ve veřejném zájmu a ochrana veřejných služeb. Dohoda také výrazně zlepšuje systém investiční ochrany proti dosavadní arbitráži.

Závěrem bych rád zdůraznil, že CETA je moderní a vyvážená dohoda, která podpoří evropskou i českou ekonomiku a může sloužit jako vzor pro dohody, které se budou vyjednávat v budoucnu.

Dovoluji si tedy, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, požádat o vyslovení souhlasu s její ratifikací. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já vám také děkuji, pane navrhovateli. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 38/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Lubomír Franc. Návrh také projednal výbor pro záležitosti Evropské unie. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 38/2. Zpravodajem výboru pan senátor Jiří Dušek. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 38/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru pan senátor Ladislav Kos. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Ladislav Kos:  Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené senátorky a vážení senátoři. Na úvod snad jenom ke vzniku, resp. k zahájení jednání o dohodě CETA, jenom abyste si udělali obrázek o tom, jak dlouho toto vyjednávání trvalo. Vyjednávání bylo zahájeno v rámci pražského summitu v květnu roku 2009 a nyní máme tuto smlouvu k ratifikaci v Senátu. Mimo jiné Evropský parlament schválil smlouvu CETA dne 15. února 2017 poměrem hlasů 408 pro a 254 proti.

Pan ministr tady vyjmenoval výhody smlouvy CETA, já je nebudu opakovat, a možná bych jenom zmínil některé názory kritiků této smlouvy, kterých, jak vidíte i z poměru hlasování v Evropském parlamentu také nebylo málo.

Patří k nim argumenty, že připravovaná dohoda je výborná zejména pro velké korporace, ohrožuje veřejné služby privatizací, navržený mezinárodní soud umožňuje žalovat státy zahraničními investory, dojde ke ztrátám pracovních míst a k ohrožení existence evropských farmářů.

Nejzávažnější výtka možná je i ta, že smlouvu CETA může využít cca 42 tisíc amerických firem s kanadskými dceřinými společnostmi, což možná po skončení vyjednávání o smlouvě TTIP může být realita.

Tolik, abyste měli vyvážené informace ke smlouvě CETA. Nyní přečtu usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu:

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky dát souhlas k ratifikaci Komplexní hospodářské a obchodní dohody mezi Kanadou a Evropskou unií a jejími členskými státy, zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu určuje mne a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také já vám děkuji, pane kolego. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Lubomír Franc. Ano. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Lubomír Franc:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já jen velmi stručně. My jsme tento tisk projednali 1. března 2017. Chtěl bych vás informovat, že po zprávě předkladatele, po zpravodajské zprávě a po rozpravě jsme přijali usnesení, že výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky dát souhlas k ratifikaci, za druhé, že určuje zpravodajem výboru senátora Lubomíra France a za třetí, že pověřuje předsedu výboru pana senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesení seznámil předsedu Senátu.

Chci k tomu ještě dodat, že doporučení nebylo odhlasováno jednohlasně, ale podstatnou většinou výboru, to znamená, že opravdu podstatná část výboru dala doporučení k souhlasu s ratifikací. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane kolego a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro záležitosti Evropské unie pan senátor Jiří Dušek. Zvedá se, takže má slovo. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Dušek:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Náš výbor pro záležitosti Evropské unie tento vládní návrh projednal na své 5. schůzi konané dne 31. ledna 2017. Po úvodní informaci Lucie Vondráčkové z ministerstva průmyslu a obchodu, zpravodajské zprávě a rozpravě výbor doporučuje Senátu dát souhlas s ratifikací, určuje mě jako zpravodaje a pověřuje předsedu výboru pana senátora Václava Hampla, aby předložil toto usnesení panu předsedovi Senátu.

To je všechno, děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane kolego, a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže zde máme jediný návrh, a to dát souhlas k ratifikaci. Pozvu senátorky a senátory opět k hlasování.

Budeme hlasovat o následujícím usnesení:

Senát dává souhlas k ratifikaci Komplexní hospodářské a obchodní dohody mezi Kanadou na jedné straně a Evropskou unií a jejími členskými státy na straně druhé, které byla podepsána dne 30. října 2016.

Aktuálně je přítomno 55 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 28.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování č. 43 registrováno 55, kvorum 28, pro 44, proti jeden.

Tento návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu a my se vystřídáme v řízení schůze. (Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Jaroslav Kubera.)

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Následujícím bodem je

 

Návrh nař. EP a Rady, kterým se mění nař. (EU)2016/1036 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy EU, a nař. (EU)2016/1037 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy EU

Tisk EU č. N 001/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 001/11 a N 001/11/01. Prosím pana ministra průmyslu a obchodu Jiřího Havlíčka, aby nás seznámil s těmito materiály. Máte slovo, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Havlíček:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři. Dne 11. prosince loňského roku vypršela platnost části přístupového protokolu Číny ke Světové obchodní organizaci, což mělo dopad na právní rámec, podle kterého lze ukládat antidumpingová opatření.

Na výkladu této změny však nepanuje shoda. Podle čínské strany jde o závazek přiznat Číně status tržní ekonomiky, podle ostatních členů Světové obchodní organizace včetně Evropské unie však situace není zcela jednoznačná.

Evropská komise proto předložila návrh na úpravu základní antidumpingové legislativy tak, aby odpovídala změněnému právnímu prostředí a zároveň zachovala srovnatelnou úroveň ochrany evropského průmyslu před nekalými obchodními praktikami některých dovozců.

Evropská komise navrhuje geograficky neutrální systém, který bude se všemi členy Světové obchodní organizace nakládat stejně. Z evropské legislativy zmizí rozdělení na tržní a netržní ekonomiky, zároveň návrh předpokládá vytvoření mechanismu, který by dokázal zohlednit závažné tržní distorze v zemi vývozce, pokud se vyskytují.

Komise se v návrhu zavazuje k vydávání zpráv o existenci takových distorzí, aby důkazní břemeno při jejich prokazování nebylo přeneseno na evropský průmysl. Navrhuje se také posílení antisubvenční legislativy.

Pokud jde o pozici České republiky k tomuto návrhu, Česká republika jej vítá. Vítáme, že se Evropská komise nevydala cestou prostého přiznání statusu tržní ekonomiky pro Čínu, protože takový krok by pravděpodobně oslabil zmiňovaný antidumpingový nástroj. To by z pohledu českého průmyslu, zejména ocelářského a keramického sektoru, bylo hodně problematické.

Zároveň Komise návrhem plní nezbytnou podmínku, aby evropská legislativa byla přijatelná ze strany Světové obchodní organizace a považuji za správné, že důkazní břemeno při antidumpingových šetřeních zůstane na Evropské komisi a nedojde tak k nárůstu administrativní zátěže pro český průmysl.

Česká republika dlouhodobě vystupuje proti používání nedovolených subvencí coby principiálně škodlivé praxe v mezinárodním obchodě. Proto vítáme i návrh na posílení protisubvenčního nástroje.

Jsem rád, že výbor pro záležitosti Evropské unie dne 28. února 2017 podpořil zprávu pana senátora Michálka k předmětnému návrhu, která je plně v souladu s rámcovou pozicí České republiky.

Věřím, vážené paní senátorky, páni senátoři, že se k návrhu vyjádříte ve smyslu doporučení přijatého na právě zmiňovaném výboru. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane ministře, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk N 001/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Libor Michálek, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Vzhledem k tomu, že pan ministr shrnul, co je obsahem předmětného nařízení, dovolím si pouze přečíst návrh 30. usnesení z 6. schůze konané dne 28. února 2017 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) 2016/1036 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie, a nařízení (EU) 2016/1037 o ochraně před dovozem subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (dále jen předmětná nařízení).

Jedná se o senátní tisk č. N 001/11 a usnesení zní:

Po úvodní informaci Lucie Vondráčkové, ředitelky odboru obchodní politiky mezinárodních ekonomických organizací ministerstva průmyslu a obchodu, po zpravodajské zprávě senátora Libora Michálka a po rozpravě výbor:

1. Přijímá k návrhu předmětných nařízení doporučení, které je přílohou tohoto usnesení,

2. doporučuje Senátu, aby se k návrhu předmětných nařízení ve smyslu doporučení přijatého výborem,

3. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu mne,

4. pověřuje předsedu výboru senátora Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Budeme tedy po znělce hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Libor Michálek.

V sále je přítomno 50 senátorů a senátorek, aktuální kvorum je tedy 26.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 44 bylo z přítomných 51 senátorů a senátorek pro 47, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu.

Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o respektování soukromého života a ochraně osobních údajů v elektronických komunikacích a o zrušení směrnice 2002/58/ES (nařízení o soukromí a elektronických komunikacích)

Tisk EU č. N 029/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 029/11 a č. N 029/11/01. Prosím pana průmyslu a obchodu Jiřího Havlíčka, aby nás seznámil s těmito materiály. Máte slovo, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Havlíček:  Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři. Dne 10. ledna letošního roku představila Evropská komise návrh nařízení e-Privacy, který doplňuje legislativní návrh Evropského kodexu pro elektronické komunikace ve věci zajištění ochrany soukromí a ochrany dat v rámci elektronických komunikací a zároveň má být kompatibilní s obecným nařízením o ochraně osobních údajů.

Cílem návrhu je stanovit pravidla pro ochranu základních práv fyzických i právnických osob při poskytování a využívání služeb elektronických komunikací. Návrh kromě jiného obsahuje ustanovení k důvěrnosti údajů, přičemž jasně vymezuje, které úkony jsou nepřípustné, dále k problematice správy metadat a obsahu, uchovávání údajů elektronických komunikací, ochrany informací uložených v koncových zařízeních uživatelů.

Návrh také definuje pojem "souhlas" a za jakých podmínek je možno jej stáhnout. Řeší také možnosti nastavení ochrany soukromí a informace, které mají být poskytnuty. Upravuje se i problematika veřejných uživatelských seznamů a nevyžádaných sdělení, určení nezávislých orgánů dozoru. Porušení povinností může znamenat nutnost kompenzace způsobené škody, případně bude možné udělování správních pokut.

Hlavním cílem návrhu je zahrnutí nových typů služeb do této právní úpravy, resp. rozšíření jejího rozsahu. Jedná se především o komunikační služby poskytované prostřednictvím internetu bez zásahu poskytovatele služby přístupu k internetu. Nařízení má zajistit všem základní právo na důvěrnost komunikace, tedy každý, který obsah komunikace přenáší a zpracovává, jej musí chránit, a to nezávisle na rozsahu a předmětu podnikání. Protože nakládá s přenášeným obsahem. Řada povinností nebude pro poskytovala služeb nová, protože se na ně vztahovaly vždy i podle současné směrnice o e-Privacy.

Česká republika oceňuje úsilí Evropské komise o zajištění ochrany základních práv a svobod, zejména respektování soukromého života, důvěrný charakter sdělení a ochranu osobních údajů v odvětví elektronických komunikací. Problémem však z našeho pohledu jsou definice a vymezení, které odkazují na nový kodex pro elektronické komunikace. My zde vnímáme riziko, že tyto definice mohou být ještě v kodexu pozměněny, případně upraveny, což by mohlo upravit také působnost nařízení o e-Privacy. Česká republika by proto uvítala dosažení předběžné shody nad zněním definic ve zmiňovaném kodexu.

Budeme usilovat o to, aby tento návrh přinášel konkrétní a přiměřenou sektorovou regulaci a ve vztahu k ochraně osobních údajů stanovil případná odůvodněná zvláštní pravidla.

Zároveň budeme usilovat o právní jistotu pokud jde o vztah jednotlivých práv a povinností k ustanovením obecného nařízení o ochraně osobních údajů.

Vážené paní senátorky a páni senátoři, rád bych poděkoval senátnímu výboru pro záležitosti Evropské unie za kladný přístup při projednávání této problematiky 21. března letošního roku. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane ministře, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 029/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Libor Michálek, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Opět vzhledem k tomu, že obsah nařízení tady byl panem ministrem popsán, dovolím si pouze přečíst návrh 48. usnesení ze 7. schůze konané dne 21. března 2017 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o respektování soukromého života a ochraně osobních údajů v elektronických komunikacích a o zrušení směrnice 2002/58/ES (nařízení o soukromí a elektronických komunikacích):

Po úvodní informaci Luďka Schneidera, ředitele odboru elektronických komunikací ministerstva průmyslu a obchodu, Víta Zvánovce, vedoucího oddělení legislativní sekce Úřadu pro ochranu osobních údajů, Jaromíra Nováka, předsedy Českého telekomunikačního úřadu a po zpravodajské zprávě senátora Libora Michálka výbor:

1. přijímá k návrhu k nařízení o soukromí a elektronických komunikacích doporučení, které je přílohou tohoto usnesení,

2. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky, aby se k návrhu nařízení o soukromí a elektronických komunikacích vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem,

3. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu České republiky senátora Libora Michálka,

4. pověřuje předsedu výboru senátora Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Budeme po znělce hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Libor Michálek.

V sále je aktuálně přítomno 51 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je tudíž 26.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 45 registrováno 51, kvorum 26, pro 46, proti nikdo. Konstatuji, že návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto tisku.

Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti

Tisk EU č. N 009/11

Tisk EU č. N 010/11

Materiály máte jako senátní tisky č. N 009/11 a N 010/11. Prosím pana ministra průmyslu a obchodu Jiřího Havlíčka, aby nás s těmito materiály seznámil. Máte slovo, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Havlíček:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky a páni senátoři. Dovolte mi, abych uvedl pozici České republiky k legislativním návrhům, které představila Evropská komise v listopadu minulého roku pod názvem "Čistá energie pro všechny Evropany".

Předložené návrh budou mít rozsáhlé dopady na fungování energetického trhu, a proto je v rámci projednávání na úrovni EU naším prvořadým zájmem, aby výsledné texty těchto návrhů zohledňovaly naše klíčové připomínky, které odrážejí podmínky České republiky.

Pokud jde o jednotlivé legislativní návrhy a jejich klíčové prvky. Pokud jde o návrh směrnice o energetické účinnosti považujeme za důležité držet se přijatých závěrů Evropské rady z října roku 2014, ve kterých se členské státy dohodly na stanovení nezávazného cíle zvýšení energetické účinnosti o 27 % do roku 2030.

Evropská komise však v návrhu směrnice počítá se závazným cílem ve výši 30 %. Takovéto navýšení cíle spolu s jeho závazností považujeme za příliš ambiciozní a předčasné.

Jako problematický dále vnímáme způsob stanovení národních příspěvků k dosažení cíle Evropské unie. Národní příspěvky mají být podle návrhu stanoveny na primární i konečné spotřebě, kdežto v původní směrnici měly členské státy možnost si zvolit pouze jednu z těchto možností. Tato změna podle našeho názoru limituje právo na svobodnou volbu energetického mixu a navíc mění stávající podmínky retroaktivně do roku 2020.

V případě revize směrnice o energetické náročnosti budov vnímáme pozitivně, že návrh reaguje na technologický vývoj a pokrok dosažený již realizovanými renovacemi budov. Na druhou stranu však je nutno konstatovat, že některá ustanovení neumožňují členským státům dostatečnou flexibilitu. Tento problém se týká zejména záměru Evropské komise podpořit rozvoj infrastruktury pro elektromobilitu, která předjímá budoucí vývoj v oblasti elektromobility, aniž by vycházel z predikce reálné poptávky a situace daného členského státu.

Další neúměrnou povinností pro členské státy, které již mají zavedenou databázi vydaných průkazů energetické náročnosti, tedy i pro Českou republiku, je požadavek, aby do těchto databází byly registrovány aktuální spotřeby energie určitého segmentu budov.

Jsme toho názoru, že tato povinnost jde nad rámec takových databází a bude významně administrativně i technicky zatěžovat členské státy a její uživatele.

Novinkou, kterou návrh zavádí, je ukazatel kvality, resp. chytrosti budovy. Jeho zavedení se vnímá jako logický důsledek rozvoje chytrých řešení, avšak v návrhu směrnice není dostatečně specifikován. Z toho důvodu budeme požadovat a požadujeme další upřesnění, zejména k jeho využití.

Chtěl bych tady poděkovat garančnímu výboru za návrh usnesení, který je v souladu s naší pozicí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane ministře, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisky č. N 009/11/02 a N 010/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Doubrava, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych napřed řekl něco k předkládání tisků Komisí. Já totiž za obrovský problém vidím naprostou nepředvídatelnost toho, kdy dojdou podklady k tisku a rozeběhne se tak v návrhu legislativních aktů osmitýdenní lhůta pro podání odůvodněného stanoviska pro porušení principu proporcionality a subsidiarity, tedy vystavení žluté, resp. červené karty. U tohoto našeho balíčku tak vyšly lhůty v rozpětí konec ledna až začátek května, a to považuji za naprosto neúnosné.

Musím ale také říci, že ani gestor v tom není, tak říkajíc, z obliga, protože termínové zpracování rámcové pozice také nic moc není. Navíc některé pasáže rámcových pozic k různým tiskům jsou identické, takže mám podezření, že je prostě od sebe jen opsali.

Pokud jde o senátní tisk č. N 009/11 zmínil bych se tam o problematice biopaliv. Konkrétně správně Komise navrhuje utlumit paliva první generace; to jsou paliva vyráběná z čistě potravinářských komodit. Vláda České republiky – gestorem je ministerstvo průmyslu a obchodu – z nějakých mně neznámých důvod, nevím, jestli to je lobbing zemědělců nebo naprostá neúcta k půdě a jejím nezastupitelným hydrologickým funkcím úmyslné či neúmyslné ohrožení potravinové bezpečnosti, ale ve své rámcové pozici chce zachovat vysoký podíl biopaliv první generace.

VEU a Senát se k tomu opakovaně negativně vyjadřoval, ale je zapotřebí tuto linii podpořit. Biopaliva totiž ve své podstatě nejsou žádným přínosem, ale při zahrnutí všech externit nejsou vůči životnímu prostředí o nic lepší než klasické fosilní zdroje. Navíc skutečně ohrožují potravinovou bezpečnost a likvidují jeden z nejcennějších přírodních zdrojů, tedy půdu.

VEU... Omlouvám se. Pokud jde o usnesení našeho výboru, myslím, že pan ministr tady dostatečně odůvodnil a dostatečně vysvětlil problematiku, dovolte mi tedy, abych vás seznámil s návrhem usnesení VEU. Je to 69. usnesení z 8. schůze konané dne 12. dubna letošního roku, k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti, senátní tisk č. N 009/11, k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov, senátní tisk č. N 010/11. Po úvodní informaci Vladimíra Sochora, ředitele odboru energetické účinnosti a úspor ministerstva průmyslu a obchodu, s přihlédnutím ke stanovisku VHZD, VUZP a zpravodajské zprávě senátora Jaroslava Doubravy a po rozpravě výbor:

1. přijímá k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti, k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov doporučení, které je přílohou tohoto usnesení,

2. doporučuje Senátu PČR, aby se k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti a návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem,

3. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Jaroslava Doubravu,

4. pověřuje předsedu výboru, Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

K tomu vysvětlím jenom to, že jsme vyhověli návrhu gestora a projednali tyto dvě materie jako společný balíček. Já bych vás požádal o podporu tohoto usnesení.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. VUZP se uvedenými materiály zabýval a já se táži, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor Miloš Vystrčil. Ano, máte slovo, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. VUZP se poměrně podrobně těmi tisky 009/11 a 010/11 zabýval, s tím, že nakonec přijal velmi stručná usnesení, která vám byla rozdána na lavice, s tím, že se na začátku chci omluvit, že v tom usnesení, které se týká toho tisku 010/11, jsem udělal při přepisování chybu, takže, prosím, opravte si to. Tam je napsáno v té poslední části, podporuje snižování energetické náročnosti, nikoliv účinnosti. Děkuji panu kolegovi Cieńciałovi, že mě na to upozornil. Co se týká vlastních usnesení, jak říkám, jsou stručná. Je to z toho důvodu, že po velmi podrobné rozpravě, která je v rozporu s těmi stručnými usneseními, jsme dospěli k závěrům, že ten koncept a ten přístup, který zvolila Evropská komise při přípravě těchto směrnic, není správný a nevede k cíli, který je chvályhodný nebo bohulibý. Já v tuto chvíli k tomu nic dalšího říkat nebudu, usnesení, která jsme přijali, máte před sebou. Počítám, že se potom ještě vyjádřím v obecné rozpravě. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane zpravodaji. Materiály také projednal VHZD. Já se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor František Bradáč? Ano, přeje, máte slovo, pane senátore.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Na žádost VEU projednal tyto dva tisky 009/11 a 010/11 nejdříve podvýbor pro energetiku a dopravu, který k nim přijal stanovisko. Valná část z toho stanoviska nebo valná část věcí, které v tom stanovisku jsou obsaženy, už tady říkal i pan ministr a pan garanční zpravodaj. S tímto stanoviskem podvýboru byl následně seznámen VHZD, který na své schůzi 11. dubna s tímto stanoviskem vyjádřil souhlas, mne určil zpravodajem a pověřil předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby toto usnesení předložil předsedovi VEU. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu, do které se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Já vím, že je pozdě, ale ten návrh těch směrnic je tak nebezpečný, že si myslím, že si aspoň krátkou diskusi nebo krátké vyjádření zaslouží. Já začnu tím tiskem N 009/11, který se týká toho, že by se měla měnit směrnice o energetické účinnosti. Náš výbor přijal usnesení, které bylo velmi volně zapracováno i do návrhu usnesení, které tady přinášel pan senátor Doubrava. To naše usnesení zní, že nepovažuje revizi směrnice za zdařilou a nové ustanovení cíle energetické účinnosti za dobře zdůvodněné. O co jde? Tam jde o to, že v té směrnici, která je obsažena v tom tisku 009/11 o energetické účinnosti se předpokládá nebo Evropská komise předpokládá, že ve směrnici by došlo k navýšení, mírně svévolnému navýšení z rozhodnutí Evropské komise, energetické účinnosti z 27 procent na 30 procent, oproti roku 1995. Dále že by došlo k jakémusi následnému přerozdělení těch příspěvků, úspor mezi jednotlivé členské státy, že by přitom mělo dojít ještě k zohledňování domácností ohrožených energetickou chudobou. Jak říkám, ty cíle jsou bohulibé. Ale my jsme přesvědčeni, že není možné k úsporám energie a k zvyšování úspor energie přistupovat tím způsobem, že to nařídíme a případně napíšeme do nějaké směrnice. Jedinou možností, jak dosáhnout úspor energie, je, že pro to připravíme prostředí, ve kterém se lidem vyplatí šetřit. Kdybychom to chtěli udělat jiným způsobem, tak tím nejlacinějším by bylo, kdybychom nařídili, aby ve všech domácnostech, příp. i dalších prostorách, ve kterých se vyskytujeme a které jsou kryty nějakou střechou a ohraničeny nějakými zdmi, se topilo maximálně na 19 stupňů a všichni se více oblékali. V tom okamžiku by ta úspora byla poměrně značná.

Další věc, kterou k tomu chci ještě říct, je, že tak slabou důvodovou zprávu, která připravila Evropská komise, jakou jsme měli k dispozici k těmto tiskům, jsem už dlouho neviděl. Musím říct, že kdyby to udělalo některé z našich ministerstev, tak bych je tady velmi cupoval, protože tam se vůbec nedozvíte, jak vypadá ten vývoj z hlediska vývoje energetické účinnosti v období od roku 1995, my jsme si ty údaje potom museli vyžádat, a z nich mimo jiné plyne, že ty trendy, které jsou nastoleny od roku 1995, tomu cíli 30procentnímu vůbec neodpovídají, že prostě ten trend je jiný. A přestože ten trend je úplně jiný, tak Evropská komise se podívá z okna a řekne: My si myslíme, že 30 procent v roce 2030 je možný. Tak to tam tedy do té směrnice dáme, ať to stojí, co to stojí.

Připadá mi to, jako kdyby všichni věděli, že některé věci nemůžou být jinak, než jsou, přece jsme se třeba rozhodli, že Ludolfovo číslo pí, pomocí kterého počítáme obvod kruhu, třeba že bude 3. Ono by se to potom lépe počítalo, protože by to bylo dvě pí krát r, dvakrát 3 krát něco, prostě ten obvod by se lépe počítal, ten obsah by se lépe počítal, akorát by to nebyla pravda. Jinak by se to ale lépe počítalo. Evropská komise se takto chová, že v těch svých směrnicích řekne, že pí je tři, protože to pak dobře vychází, akorát to z těch čísel a z těch fyzikálních zákonů, které platí, a z toho prostředí, které je nastaveno, není možné.

To je náš pocit, který jsme velmi jemně zapracovali do toho usnesení, ve kterém říkáme, že nepovažujeme směrnici za zdařilou a nové stanovení cíle energetické účinnosti za dobře zdůvodněné, můj kolega Jaroslav Kubera říkal, že jsem velmi měkký a příliš slušný.

Druhá věc, která se týká té směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov, je rovněž pikantní. Na začátku jenom říkám, že tato směrnice, pokud bude schválena, zavádí to, že pokud vy se rozhodnete renovovat nějaký dům, tak si musíte nechat energetický audit, který samozřejmě zaplatíte, před tím, než ho budete renovovat. Tam se zjistí, jakou má ten dům energetickou spotřebu. Potom ho zrenovujete a znova se udělá audit, z toho se spočítá, kolik jste tou renovací ušetřili, což vám je naprosto k ničemu, protože vy stejně většinou to děláte proto, abyste ušetřili, pokud jste rozumní. Ale někde se to bude evidovat. To je jedna z věcí, která je tam jako velká novinka. EU zřejmě žije v představě, že nikdo z nás, když něco dělá s domem a renovuje ho, nepřemýšlí o tom, jestli více spálí, nebo nespotřebuje tepla, nebo spotřebuje tepla, a protože je potřeba těm lidem nařídit, když dělají renovaci, aby si změřili, kolik to má spotřebu před tím a po tom, aby si tedy ti troubové uvědomili, kolik ušetřili, resp. neušetřili.

Další věc, která tam je, je, že se budou evidovat každoroční úspory ve spotřebě. To znamená, vznikne nějaká databáze, kde dojde k evidenci všech těch úspor ve spotřebě atd. Další věcí je povinnost sledování skutečné spotřeby energie ve veřejných budovách s plochou nad 250 m2, to znamená, my ve všech veřejných budovách budeme mít dneska člověka, který bude běhat a bude sledovat skutečnou spotřebu energie veřejných budov, to znamená, bude kontrolovat ventily, zda jsou správně nastavené, nebo já nevím, co se bude dít. Jsou to prostě hrozné věci, které úplně podceňují toho člověka jako jedince, který se chová ekonomicky a ekologicky a má to spíše vrozené, příp. je to možné nějakým způsobem, i výchovou, ještě vylepšovat.

Úplně zajímavou věcí je potom, že Evropská komise přesně ví, že základním vozidlem nebo vůdčím vozidlem, které bude fungovat v roce 2030, jsou elektromobily, že nikdo prostě žádné auto na vodík nebo něco jiného prostě nevymyslí a že tedy je potřeba se na to připravit a všude u všech budov zřídit, u budov s více než 10 parkovacími místy, na každých 10 parkovacích míst zřídit jedno místo pro jednu nabíječku. To znamená, zase už na tom jsou ti, co budou jezdit na elektromobil, lépe než ti, co jsou nějakým způsobem invalidní.

Takže to jsou věci, které jsou v těch návrzích té směrnice. Já jsem si říkal, dokonce ve shodě s paní kolegyní Seitlovou, že by bylo někdy dobré, kdyby sem nějaký ten evropský komisař přijel a tady to před námi obhajoval, ty směrnice. To musí dělat ministři, kteří sem chodí, chudáci, a obhajují místo těch evropských komisařů ty věci, které sem přichází jako návrhy směrnic. Myslím si, že to takhle není možné a není správné. Nakonec i ta usnesení, která máme k dispozici, o tom velmi jemně a velmi zdvořile mluví.

Mám několik takových dotazů na pana ministra, aby to taky neměl úplně jednoduché. Když ty směrnice vznikají, vím, že jsou tady taky pracovníci ministerstva průmyslu a obchodu, se kterými dlouhodobě komunikuji, tak vždycky tam ČR má nějakého zástupce. Už když ta směrnice vzniká, tak ten zástupce tam má vznášet nějaké své připomínky. Já nevím, že když například se rozhodne v evropské směrnici, že nejlepší řešení pro úsporné fungování bytových domů je, aby v každém bytě byl indikátor teploty, pomocí kterého zjistíme, kolik tepla se spotřebuje v tom bytě, proč neprotestujeme, protože pomocí měření teploty ještě nikdo množství tepla v bytě, pokud to nebyl kalorimetr, změřit nedokázal. Protože teplo se nedá chytit, teplo prochází stěnami, teplo prochází oknem, teplo vzniká z člověka, který se nachází v tom bytě a dýchá tam. Když máte psa v bytě, tak to je prostě jinak s tím teplem, než když ho tam nemáte. A přesto EU tvrdí, že když dá do bytu jeden nebo dva teploměry a na dálku změří, jaká tam je teplota na těch teploměrech, že dokáže říct, kolik tepla se v tom bytě spotřebovalo a kolik vyzářily ty zdroje tepla, což je naprostá kravina, protože to byste museli mít jeden teploměr na čele, druhý teploměr na čele toho psa, třetí teploměr na stěně, čtvrtý teploměr na radiátoru, pátý teploměr na okna a šestý já nevím kde. Potom by to musel někdo spočítat, což prostě nejde. Kelvin se v hrobě obrací, Joule se v hrobě obrací. EU jede a jede a jede, fyzikální zákony platí, neplatí, je jim to všechno jedno. A my tam máme člověka, který řekne: Prosím vás, tady máte učebnici fyziky z 9. třídy, tady si to přečtěte, m krát C krát delta T, to je správně, všechno ostatní je blbost. A konečně přestaňte blbnout a dělejte opatření, která mají nějaký smysl, nepište učebnice fyziky, když tomu nerozumíte a propadli byste nejen u maturity, ale i u obyčejné zkoušky z kalorimetrie a z měření tepla v 9. třídě. Takže takhle to dneska vypadá. Takovéto hlouposti sem přicházejí a my se k tomu velmi jemně a zdvořile vyjadřujeme, což si myslím, že není dobře, protože v tom důsledku to neškodí jenom nám a těm občanům ČR, kteří jsou naprosto zoufalí, protože najednou zjišťují, že mají krajní byt v bytovém domě a že musí platit 7x tolik za spotřebu tepla, než normálně platili, jenže se to rozpočítávalo podle podlahové plochy, protože to všechno je naprostý nesmysl a blbost.

K tomuto směřují všechny ty směrnice a potom jejich velmi zesílené transpozice do našich právních předpisů. Jestliže chceme, aby něco fungovalo, ať je to ČR, nebo EU, tak bychom se měli alespoň pro začátek začít řídit a poslouchat přírodní zákony.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, hezky jste se rozohnil, pane senátore, řekl jste ovšem jednu blbost, potom blbosti, blbost a pak jste ještě říkal, to jsou hrozné věci, já jsem rozuměl kecy, to se omlouvám, to byly věci. Do rozpravy už se nikdo nehlásí. Já se ptám předkladatele, jestli se chce k rozpravě vyjádřit? Nechce, myslí si asi to samé, co pan senátor Vystrčil. Ptám se zpravodaje? Zpravodaj má zájem.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Zpravodaj musí mít asi zájem. Myslím, že pan kolega Vystrčil potvrdil ty mé výhrady, které jsem vyslovil k práci Evropské komise. Nemohu říct, že by mi to neudělalo radost. Pokud jde o ty jeho dva návrhy, k tomu tisku 009/11, tam, myslím, k tomu dost podrobně hovořil pan ministr. Asi bych neměl problém tedy rozšířit to naše stanovisko o ten jeho návrh. Myslím, že stejně se mohu vyjádřit i k tomu tisku 010, které tvoří jeden balíček.

Navrhuji, abychom oba dva návrhy kolegy Vystrčila zařadili do toho našeho stanoviska.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane zpravodaji, postup by byl takový, že budeme hlasovat najednou, s tím, že tam budou doplněny ty návrhy pana senátora Vystrčila, nebo o nich budeme hlasovat zvlášť?

Senátor Jaroslav Doubrava:  Já myslím, že bychom mohli o tom hlasovat dohromady, oba dva návrhy.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, jenom se ptám, jestli má někdo námitku proti tomu hlasování? Není tomu tak, takže přistoupíme po znělce k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Jaroslav Doubrava. Aktuálně je přítomno 48 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 25. Zahajuji hlasování. A ptám se, kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 46 při registrovaných 49 senátorek a senátorů při kvóru 25 bylo pro 43, proti nikdo. Návrh byl přijat. Já končím projednávání tohoto tisku.

A přistoupíme k dalšímu balíčku... Balíčky, to je naše. Následujícím bodem je

 

Balíček obnovitelné zdroje a správa energetické unie

Tisk EU č. N 011/11

Tisk EU č. N 012/11

Senátní tisky N 011/11/01 a N 012/11/01. A já opět prosím pana ministra průmyslu a obchodu, Jiřího Havlíčka, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Havlíček:  Děkuji za slovo, vážené paní senátorky, páni senátoři. Dovolte mi, abych pokračoval. Rád bych vám ve stručnosti představil návrh směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a návrh nařízení o správě energetické unie a stanoviska ČR k těmto návrhům.

Jedná se o dva velmi důležité legislativní návrhy zimního energetického balíčku, jednou z hlavních politických priorit Evropské komise je ambice, aby se EU stala v odvětví obnovitelné energie světovou jedničkou. Vzhledem k tomu, že trh nerozvíjí obnovitelné zdroje dostatečným způsobem, je na úrovni EU třeba připravit opatření, aby členské státy závazného cíle EU v oblasti obnovitelné energie ve výši alespoň 27 % společně dosáhly.

Předložený návrh směrnice sice umožní rozvoj obnovitelných zdrojů, ale zároveň s sebou nese potenciální velká rizika a nejasnosti ohledně stanovených cílů. Obecně je podle nás ten předpis velmi direktivní, podle nás by členské státy měly mít větší volnost pro nastavení toho směru té trajektorie národního příspěvku k dosažení cíle pro obnovitelné zdroje energie do roku 2030.

Ve své rámcové pozici ČR souhlasí, aby k dalšímu rozvoji obnovitelných zdrojů energie docházelo zejména pomocí tržních přístupů a byly minimalizovány regulatorní zásahy do trhu, které jej pouze pokřivují. ČR také akceptuje, aby pro dosažení kolektivního cíle EU bylo jednou z možností využití systému schémat podpory, ovšem pouze pokud je to ekonomicky efektivní a únosné z hlediska vynakládaných finančních prostředků na jejich podporu.

Pokud jde o sektor vytápění a chlazení, ačkoli v tomto sektoru spatřujeme potenciál pro zvyšování podílu obnovitelných zdrojů, nedomníváme se, že by regulace měla být prováděna tak, jak je uvedeno v návrhu směrnice, tedy povinným každoročním navyšováním podílu obnovitelných zdrojů energie v sektoru vytápění a chlazení o jeden procentní bod.

ČR nesouhlasí ani s omezením příspěvku biopaliv vyrobených z potravinářských nebo krmivářských surovin pod úroveň 7 % celkové spotřeby energie v dopravě a navrhuje zachovat stávající omezení platné pro rok 2020, tedy příspěvek tradičních biopaliv ve výši maximálně 7 %.

ČR také nesouhlasí s navrhovanými přísnými podíly pro pokročilá biopaliva a ani se souhrnnými cíli pro podíl pokročilých biopaliv a dalších paliv. Takovéto změny způsobují destabilizaci trhu s biopalivy a přinášejí značné nejistoty na straně investorů.

V rámci pevné biomasy ČR citlivě vnímá současný trend, který je naznačený ve směrnici, kdy v některých zemích EU, zejména kvůli budování kondenzačních elektráren s nízkou účinností, spotřeba paliva rychle narůstá. Poptávka po biomase je v některých případech uspokojována jen za cenu jejího dovozu do EU, často i z extrémních vzdáleností.

Nicméně řešení této situace ČR nevidí v rozšiřování kritérií udržitelnosti na pevnou biomasu a s tímto opatřením tedy nesouhlasí.

Pokud jde o návrh nařízení o správě energetické unie, základním účelem tohoto návrhu je vymezení rámce pro plánování a vykazování naplňování politik v oblasti energetiky a ochrany klimatu.

Nařízení navrhuje vznik provázaného systému plánů a správ, které by měly mimo jiné zajistit dosažení společných evropských cílů pro emise skleníkových plynů, podíl obnovitelných zdrojů a energetickou účinnost.

Podle návrhu nařízení by měly členské státy připravit tzv. národní integrovaný klimaticko-energetický plán, který by měl pokrývat období od roku 2021 do roku 2030, s výhledem do roku 2050. A měl by postihovat všech pět oblastí energetické unie, tedy bezpečnost dodávek, dokončení vnitřního trhu s energií, zvyšování energetické účinnosti, cesta k nízkouhlíkové ekonomice, výzkum a inovace.

ČR obecně vítá sjednocení plánovacích a vykazovacích povinností a vytvoření přehledného systému, nicméně řada návrhů jde za rámec vymezení kompetencí Evropské komise a členských států.

Napříč členskými státy v podstatě existuje shoda na tom, že navržený termín zpracování národního plánu do 1. ledna 2019 s jeho odevzdáním o rok dříve je nereálný a je požadován alespoň roční odklad. Návrh struktury národních plánů je příliš detailní a nedává členským státům dostatečnou flexibilitu. Podle návrhu Evropské komise mohou být například trajektorie pro rozvoj obnovitelných zdrojů a zvyšování energetické účinnosti pouze lineární, což však, a to už zde bylo také zmíněno, neodráží realitu a neumožňuje zohlednit národní specifika.

V rámci národních plánů by si měly členské státy také určit národní příspěvky k evropským cílům pro rok 2030. Možnost určení těchto příspěvků na národní úrovni vnímáme pozitivně, protože je tak možné přihlédnout k národním specifikům.

Návrh nařízení ale zakotvuje tzv. iterativní proces vyjednávání s Evropskou komisí o dostatečnosti těchto příspěvků, přičemž tento proces nemá nastavena jasná pravidla pro implementaci doporučení Evropské komise.

Návrh nařízení v aktuální podobě tak nedává dostatečnou jistotu, že identifikované národní příspěvky budou přijaty, resp. posouzeny jako dostatečné vzhledem ke kolektivnímu plnění cílů ze strany EU.

Jako velmi problematický vnímáme návrh na zřízení finančního fondu, do kterého by členské státy přispívaly v případě nedostatečného rozvoje, tedy neplnění cílů obnovitelných zdrojů energie. Z tohoto fondu by měly být financovány obnovitelné zdroje v těch členských státech, které by zajišťovaly plnění cílů obnovitelných zdrojů energie za členské státy neplnící svoje nastavené národní cíle.

Podle našeho názoru by tento nástroj měl být využit až jako poslední možnost a za jasně specifikovaných okolností.

Já bych ještě krátce reagoval na pana senátora Vystrčila, já jsem mu to sdělil neveřejně na mikrofon, mohu to zde zopakovat, chtěl bych vás ujistit, pane senátore, že pracovníci ministerstva průmyslu a obchodu přistupují k navrhovaným směrnicím, resp. návrhům velmi obezřetně. Ta stanoviska, která prezentuji zde, tak samozřejmě byla prezentována i na těch pracovních jednáních před tím. To, že nejsme někdy úplně slyšet, ještě neznamená, že tato negativní stanoviska nebo naše výhrady k těmto návrhům nepředkládáme.

I v tomto případě bych chtěl poděkovat garančnímu výboru za velmi dobře zpracované usnesení a doporučení, které je v souladu s postoji ministerstva průmyslu a obchodu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane předkladateli, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisky č. N 011/11/02 a N 012/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Doubrava, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážené kolegyně a kolegové, asi jste postřehli, že já v tom prvním vystoupení jsem se v zájmu co největšího zkrácení svého vystoupení už vrhl na obnovitelné zdroje, které jsem měl odcitovat až v tuto chvíli. Jedná se tedy o to utlumení biopaliv první generace, o kterém jsem mluvil při předchozím tisku. Omlouvám se za to.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Nemusíte, pane senátore, nikdo si toho nevšiml. (Ze sálu se ozývá smích.)

Senátor Jaroslav Doubrava:  Je úžasné, že těsně před 23. hodinou máme ještě smysl pro humor. To se mi velmi líbí. Myslím, že valnou většinou toho, co je obsahem mé zpravodajské zprávy, tady odcitoval pan ministr. Já bych jenom k tomu pověděl, že oba dva ty tisky jsme sloučili na návrh gestora zase do toho minibalíčku. Senátní tisk č. 011 projednal dne 23. března 2017 podvýbor pro energetiku a přijal k němu usnesení č. 8/2017. VHZD se tímto tiskem zabýval na svém jednání 11. dubna a taktéž VUZP se tímto tiskem zabýval až 11. dubna. VEU pak měl k dispozici, sice na poslední chvíli, ale přesto měl k dispozici usnesení obou těchto orgánů. Vzali jsme ho v úvahu při zpracování toho návrhu usnesení.

Já bych k tomu jenom ještě řekl jednu věc, a to, že je po nás požadováno vypracování v souladu s Pařížskou dohodou, kterou jsme dnes projednávali, vytvoření dlouhodobé strategie pro snížení emisí s perspektivou 50 let. Této další byrokratizaci v oblasti energetiky a ochrany klimatu nasvědčuje mimo jiné i to, že komise uvažuje o zřízení dalšího zbytečného a nákladného orgánu EU, kterým by měl být výbor pro energetickou unii.

VEU na své osmé schůzi přijal 70. usnesení, na 8. schůzi konané dne 12. dubna letošního roku. A to usnesení k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o správě energetické unie, kterým se mění směrnice 94/22/ES, směrnice 98/70/ES a směrnice 2009/31/ES, to je nařízení evropské, č. 663/2009, nařízení č. 715/2009 a směrnice 2009/73 a směrnice Rady 2009/119/ES a směrnice 2010/31/EU, směrnice 2012/27/EU a směrnice 2013/30/EU a směrnice Rady EU 2015/652 a zrušuje nařízení EU č. 525/2013, a to je senátní tisk 011/11.

Dále k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů, to je přepracované znění, senátní tisk N 012/11. Po úvodní informaci Vladimíra Sochora, ředitele odboru energetické účinnosti a úspor ministerstva průmyslu a obchodu, s přihlédnutím ke stanovisku VHZD, VUZP a zpravodajské zprávě senátora Jaroslava Doubravy a po rozpravě výbor:

I. přijímá k návrhu Evropského parlamentu a Rady o správě energetické unie, kterým se mění směrnice, dovolíte, abych to zkrátil na tisk 011, a k návrhu Evropského parlamentu a Rady o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů, přepracované doporučení, které je přílohou tohoto usnesení,

II. doporučuje Senátu PČR, aby se k návrhu senátního tisku 011, k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem,

III. určuje mne zpravodajem výboru na schůzi Senátu PČR,

IV. pověřuje předsedu výboru, Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Doporučení, které je přílohou tohoto usnesení, myslím, že máte všichni k dispozici, takže ho číst nemusím. Jenom vás požádám o podporu tohoto usnesení našeho výboru. A za to vám děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane zpravodaji, škoda, že jste nám některé informace nesdělil před projednáváním pařížské klimatické dohody, možná, že by to hlasování dopadlo jinak. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Materiály také projednal VHZD. Já se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor František Bradáč? Nepřeje opakovat všechna ta čísla. I VUZP se uvedenými materiály zabýval. Já se táži, zda si přeje vystoupit zpravodajka, paní Jitka Seitlová? Bohužel, přeje, takže má slovo. Jen ne všechna ta čísla, paní senátorko, nečtěte ta čísla.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, moc bych vás poprosila, kdybyste se držel své role a vyhnul se emotivním výrokům, nesluší to předsedajícímu Senátu. Myslím, že jsme se rozhodli, že budeme jednat po 23. hodině, tak jednáme. Tedy po 21. hodině. Já jsem pro nebyla. Ale když jsme se tak rozhodli, nedá se nic dělat. Nemyslím si, že by zrovna tyto tisky měly být ošizené, protože to jsou tisky, které rozhodují o tom, co se u nás bude dít, proto je důležité jim věnovat určitou pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Promiňte, paní senátorko, já se omlouvám, ale vy jste mě špatně pochopila. Mně vůbec nevadí, noc je ještě mladá, to nebylo vůbec myšleno tak, že bychom neměli čas. „Lepší pozdě nežli později.“ Celou dobu tady myslím na toho Nicholsona. „Lepší už to nebude.“ Takže máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, pane místopředsedo, nedovolím si spekulovat o tom, co jste tím myslel. Děkuji. A teď tedy opravdu k projednávání. Víte, náš výbor projednal tyto materiály. Já jsem byla zpravodajkou k těmto materiálům i na podvýboru, který se zabývá energetikou a dopravou. Tam jsme přijali návrh usnesení, který je skutečně subsumován do usnesení, které je to konečné, které přijal výbor, který je tedy pod tiskem 011/11/02, který tedy je, myslím, že hlasovatelný.

Jenom jsem chtěla říct, že problematika je trošku ještě složitější. Mně opravdu připadá strašně důležité, abychom otevřeli debatu o tom, jestli by tu neměl být předkladatel, protože zdá se, že pan ministr, přestože je součástí jednání, on je součástí EU, my jsme součástí EU, nevystupuje za předkladatele. On nám tady řekl, co je špatně, to se hezky poslouchá, já s tím souhlasím. Dali jsme to do těch usnesení.

Když jsme hovořili s kolegy o návrhu, tak balíček má 4000 stran. Dovolím si říct, že pokud vím, tak dokonce ani podnikatelé, kterých se to týká, to celé nečetli... Teď jsem byla např. na jednání, které probíhalo těsně před Velikonocemi. Hovořilo se o jiném problému. O problému sdílené odpovědnosti, která je právě součástí materiálu o bezpečnosti Energetické unie z hlediska dodávek elektřiny. Je tam další velký prostor pro řadu jednání, která musí být vyjasněna.

Chci říct, že co před vámi leží, jsou návrhy, které začaly být projednávány vlastně v lednu 2016. Zejména část, která se týká obnovitelných zdrojů, tak se o ní říká, no ona ještě vůbec neprošla zásadním projednáním na radě ministrů apod.

Souhlasím s tím, co tady bylo řečeno, že to musí být dopracováno. Nicméně celkový dojem, že všechno, co jde z Evropské komise, je špatně, tak to o tom asi není. Je potřeba si uvědomit, že v tuto chvíli dáváme připomínky, které by měly být akceptovány nebo popř. vysvětleny. Zejména chci zdůraznit, že by bylo výborné, kdyby tady byl opravdu někdo za předkladatele a možná nám některé věci vysvětlil. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní zpravodajko. Otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej uvedl senátor Jaroslav Doubrava. Je to tak, pane zpravodaji? Chcete se vyjádřit k rozpravě, která nebyla? (Nechce.) Po znělce budeme hlasovat.

Aktuálně je přítomno 47 senátorek a senátorů. Aktuální kvórum je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 47 registrováno 48, kvórum 25. Pro 44, proti nikdo.

Návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto tisku.

Máme tady poslední „podezřelý balíček“, který se jmenuje

 

Balíček pro trh s elektřinou

Tisk EU č. N 013/11

Tisk EU č. N 014/11

Tisk EU č. N 015/11

Tisk EU č. N 016/11

Jde o senátní tisky N 013/11, N 014/11, N 015/11, N 016/11, N 013/11/01, N 014/11/01, N 015/11/01 a konečně N 016/11/01.

Opět prosím, a už naposledy, pana ministra průmyslu Jiřího Havlíčka, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jiří Havlíček:  Dnes už naposledy... Vážené paní senátorky, páni senátoři, posledním okruhem „zimního balíčku“ jsou 4 legislativní návrhy v oblasti nového uspořádání trhu s elektřinou.

Jedná se o návrh nařízení o rizikové připravenosti v odvětví elektřiny, návrh nařízení o vnitřním trhu s elektřinou, návrh nařízení, kterým se zřizuje agentura EU pro spolupráci energetických regulačních orgánů a návrh směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou.

Nejprve k návrhu nařízení o rizikové připravenosti v odvětví elektřiny. Tento návrh nařízení ustanovuje povinnosti pro členské státy při prevenci a zvládání krizových situací. Jedním z pilířů tohoto nařízení je nastavení pravidel pro spolupráci mezi jednotlivými členskými státy v případě stavu nouze, kdy nařízení navrhuje vytváření plánů rizikové připravenosti na úrovni regionů systémem shora dolů. Dle názoru ČR to může pro jednotlivé členské státy představovat nebezpečí, které spočívá v pominutí národních specifik a rizik při tvorbě takovýchto regionálních plánů. Nařízení dále navrhuje konzultace národních plánů rizikové připravenosti napříč celým regionem. To považujeme za nadměrnou zátěž a navrhujeme rozsah konzultací národních plánů omezit např. jen na sousední státy.

Dalším dokumentem je návrh nařízení o vnitřním trhu s elektřinou. ČR velmi podporuje navrhované vytváření ceny elektřiny na základě nabídky a poptávky a rovný přístup všech zdrojů na trh. Velmi zásadní pro ČR je problematika zavádění kapacitních mechanismů, které považujeme za poslední možnost v případě, že se v daném členském státě nepodaří vyřešit problémy tzv. zdrojové přiměřenosti. Zároveň však trváme na principu svobodné volby energetického mixu. Jsme toho názoru, že případné zavedení kapacitních mechanismů má směřovat k vyřešení konkrétního problému ve zdrojové přiměřenosti, a to prostřednictvím vhodného technologického typu podporovaného zdroje.

Za nejproblematičtější návrh vnímáme návrh vzniku regionálních provozních center, která by měla převzít část kompetencí národních provozovatelů přenosových soustav v oblasti řízení soustavy. To je významný zásah do suverenity členských států. Podle našeho názoru je v rozporu se zásadou subsidiarity a proporcionality. Garančnímu výboru jsme proto navrhovali, aby Senát využil možnosti tzv. odůvodněného stanoviska. Odůvodněné stanovisko v současné chvíli vydává řada komor národních parlamentů členských zemí, jelikož rozpor s principem proporcionality a subsidiarity lze najít napříč všemi 8 legislativními návrhy.

VEU se této možnosti nerozhodl využít. Dovolte mi zde jen připomenout, že při vyjednávání v Bruselu by nám vydání takového odůvodněného stanoviska Senátem ČR velmi pomohlo.

Třetím legislativním návrhem je nařízení, kterým se zřizuje agentura EU pro spolupráci energetických regulačních orgánů. Její agentura byla zřízena v průběhu českého předsednictví v roce 2009. Osm let, které uplynuly od jejího zřízení prokázaly oprávněnost její existence, ale i potřebu upřesnit její funkce v oblastech, kde jednotlivé rozhodování na jednostranné úrovni o otázkách s přeshraničním významem může způsobit potíže nebo nesrovnalosti na jednotném evropském trhu.

Návrh věnuje zvláštní pozornost rozhodování na regionální úrovni, tedy rozhodování, které se týká omezeného počtu národních regulátorů. ČR podporuje regionalizaci činnosti agentury, ale domníváme se, že o ustanovení regionálních podskupin by měla rozhodovat rada regulátorů, a nikoliv ředitel agentury, jak navrhuje komise. ČR vedle toho zásadně nesouhlasí s dalším návrhem komise, aby rozhodnutí rady regulátorů i regionálních podskupin byla přijímána prostou většinou přítomných namísto dosavadní dvoutřetinové většiny. Dále je potřeba opatrně přistupovat k rozšíření působnosti této agentury v přeshraničních záležitostech.

Posledním legislativním návrhem z oblasti uspořádání trhu s elektřinou je návrh směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou, která se zabývá zejména problematikou spotřebitele a jeho postavením na trhu. Řeší ale také některé aspekty distribuce a přenosu elektřiny.

Souhlasíme s posilováním práv spotřebitelů a návrhem nových možností aktivního zapojení spotřebitelů do tohoto trhu. Upozorňujeme ale na to, že je potřeba nastavit rovné podmínky pro všechny účastníky.

V oblasti chytrého měření vítáme, že jeho zavádění je podle návrhu plně v kompetenci členského státu, s ohledem na náklady a přínosy, které zavedení chytrého měření přinese.

To byl tedy celý „zimní energetický balíček“. Chtěl bych vám ještě jednou poděkovat za podporu našich stanovisek, která, jak to zde vnímám, jsou plně v souladu i se stanovisky, která zaujímá Senát i jeho jednotlivé výbory. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane ministře. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisky N 013/11/02, N 014/11/02, N 015/11/02 a N 016/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Doubrava, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Zkontroloval jsem ty tisky, pane předsedající, a řekl jste je správně...

K poznámce k odůvodněnému stanovisku bych řekl, že jsme ve výboru velmi pečlivě zvažovali možnost zpracování odůvodněného stanoviska. Nakonec jsme se rozhodli neudělat to, a to z časových důvodů, protože jsme měli velmi málo času na to, abychom tisky mohli projednat.

Pokud jde o zpravodajskou zprávu, ke všem tiskům lze konstatovat toto.

Lze podpořit jasné nastavení jasných a vyvážených podmínek v oblasti elektroenergetiky v rámci EU. Všechna smysluplná vyvážená opatření v oblasti rizikové připravenosti v elektroenergetice na evropské a na národních úrovních. Všechny smysluplná a vyvážená opatření v oblasti spolupráce národních regulátorů a všechna smysluplná a vyvážená opatření v oblasti vytváření společného evropského trhu s elektrickou energií.

Nelze opomenout, že společný evropský trh s energií založený na propojení existujících energetických soustav ohrožují mj. neplánované přetoky elektřiny např. nestabilních obnovitelných zdrojů energie, jak na to již Senát Parlamentu ČR ve svém dřívějším usnesení upozornil. Tady, jak víte, jedná se o velké problémy s přenosem nárazových výkonů elektrické energie z německých zdrojů na jih Evropy. Nelze rovněž opomenout, že stabilizačním prvkem energetických soustav jsou zařízení pracující v regulovaném a regulovatelném režimu (jako jsou např. zařízení jaderné energetiky), jak na to Senát Parlamentu ČR upozornil ve svých dřívějších usneseních.

Všechny tyto 4 návrhy legislativních aktů v oblasti elektroenergetiky obsahují nepřesné informace a nejsou dopracovány na některé jejich podstatné detaily, což jsou závažné nedostatky, které je zapotřebí v dalším procesu odstranit.

Je nutné varovat před zbrklým zřizováním dalších orgánů EU či posilování kompetencí stávajících orgánů EU bez důkladné analýzy těchto kroků, a to ať technických, provozních, ekonomických či zabezpečení atd. V podstatě je možné se ztotožnit s rámcovými pozicemi vlády ČR, která pro všechny tyto 4 tisky z oblasti elektroenergetiky takto vypracovalo MPO a ERÚ.

Pokud jde o tisk N 013. Jako hlavní připomínky k tomuto dokumentu lze uvést nesouhlas s přesunem kompetencí v oblasti plánů rizikové připravenosti z národní úrovně na regionální. Konzultace v oblasti plánů rizikové připravenosti musí mít geografickou logiku. Jinak to bude opět zcela zbytečný nárůst byrokratické zátěže a snížení operativy při řešení nestandardních situací. Vysoký důraz je zapotřebí klást na bezpečnost a ochranu citlivých informací a v případě elektroenergetické krize se nezvládnou administrativně byrokratickými postupy, ale pružnou operativou. Požadované postupy a opatření, stejně tak každoroční prověrky plánu připravenosti možná vytvoří další pracovní pozice přebujelé evropské administrativy EU. Jinak ale musí přispět k řešení elektroenergetických krizí.

Pokud jde o tisk N 014. Jako hlavní připomínky k tomuto dokumentu musím uvést zásadní nesouhlas s přesunem některých národních kompetencí na unijní úroveň, které fakticky omezí, případně zabrání české straně svobodně se rozhodovat o struktuře národního a energetického mixu, navrhované přesuny kompetencí zcela odporují standardním tržním postupům a mechanismům, které musí platit i pro oblast energetiky, pakliže chceme i do budoucna vytvářet svobodný trh. Za další je to obdobně jako u tisku 013 – zásadní nesouhlas s předáváním národních kompetencí na regionální úrovně a nepřesné formulace na nedopracování některých detailů může vést k chaosu a nejednoznačnému výkladu, což je něco, co je v oblasti elektroenergetiky naprosto nežádoucí.

Tyhle všechny věci byly zpracovány do stanoviska, které je součástí usnesení VEU, tedy 71. usnesení z 8. schůze konané dne 12. dubna 2017 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o rizikové připravenosti v odvětví elektřiny a zrušení Směrnice 2005/89/ES, senátní tisk 013/11 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady v vnitřním trhu s elektřinou, přepracované znění, senátní tisk 014/11, k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Agentura Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů, přeformulovaný senátní tisk 015/11 a k návrhu Směrnice Evropského parlamentu a Rady o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou v přepracovaném znění, tedy senátní tisk 016/11.

Po úvodní informaci Vladimíra Sochora, ředitele odboru energetické účinnosti a úspor MPO, Vladimíra Outraty, místopředsedy Energetického regulačního úřadu, s přihlédnutím ke stanovisku VHZD, zpravodajské zprávě senátora Jaroslava Doubravy a po rozpravě výbor

I. Přijímá k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o rizikové připravenosti v odvětví elektřiny a zrušení Směrnice 2005/89/ES návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o vnitřním trhu s elektřinou, v přepracovaném znění, návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Agentura Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů, přeformulovaném z návrhu Směrnice Evropského parlamentu a Rady o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou, v přepracovaném znění doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

II. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o rizikové připravenosti v odvětví elektřiny, zrušení Směrnice 2005/89/ES, návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o vnitřním trhu s elektřinou, v přepracovaném znění, návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Agentura Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů, návrhu Směrnice Evropského parlamentu a Rady, společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou, vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem.

III. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jaroslava Doubravu.

IV. Pověřuje předsedu výboru Jaroslava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Tak jako u ostatních návrhů usnesení máte i součást doporučení našeho výboru, máte ho, myslím, k dispozici, přednášet ho nemusím. Jen vás poprosím o podporu usnesení VEU, ve znění, jak jsem přednesl. Za to vám děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Také VHZD se uvedenými materiály zabýval. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor František Bradáč. Přeje. Máte slovo, pane senátore.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové. Jenom velmi stručně. Stejně jako v předchozích bodech nebo v předchozích balíčcích, i u tohoto balíčku se na žádost výboru pro záležitosti EU tímto balíčkem dokumentu trh s elektřinou zabýval podvýbor pro energetiku a dopravu, který k němu přijal stanovisko, jehož podstatná část už zde byla zmíněna jak panem ministrem, tak panem garančním zpravodajem, takže připomínky, které na podvýboru byly řečeny, už zde nebudu opakovat. S tímto stanoviskem následně vyjádřil souhlas výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Na své schůzi 11. dubna mne určil zpravodajem a pověřil předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby toto usnesení předložil předsedovi výboru pro záležitosti EU. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže ji končím. A můžeme přistoupit k hlasování. Po znělce budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Jaroslav Doubrava.

V sále je aktuálně přítomno 49 senátorů a senátorek, aktuální kvorum je 25 a já zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 48 registrováno 49, kvorum 25, pro 45, proti nikdo. Návrh byl přijat.

A já končím projednávání „podezřelých balíčků“. Děkuji panu ministrovi za výdrž, i vám.

Přistoupíme k poslednímu bodu dnešního jednání, a to je

 

Návrh kandidáta na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů

Tisk č. 72

A já uděluji slovo předsedovi volební komise panu Luďku Jeništovi, který nás seznámí s organizačními pokyny pro konání tajné volby.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji vám, pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Do druhého kola postoupila kandidátka, která nebyla zvolena v prvním kole. Stejně jako v prvním kole zase dostanete volební lístek oproti podpisu. Znovu zdůrazňuji, že musí být označeno pořadové číslo před jménem – buď křížkem, pokud nesouhlasíte, nebo zakroužkováním, pokud souhlasíte s volbou. Pokud by v návrhu nebyla zvolena ani v druhém kole, konalo by se na neobsazené místo, konala by se nová volba podle volebního řádu. Volební místnost je připravena, takže členové volební komise nechť se tam dostaví a volba bude trvat 10 minut, tzn. že uzavřeme volební místnost tři minuty po 23.00 hodině. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane předsedo. Výsledky jednání se dozvíte zítra při zahájení jednání a já přerušuji jednání do zítřejšího rána, do 9.00 hodiny ranní. Děkuji za výdrž a za pozornost a hezký večer.

(Jednání ukončeno v 22.54 hodin.)