(1. den schůze – 08.03.2017)

(Jednání zahájeno v 9.07 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 5. schůzi Senátu Parlamentu České republiky.(Velký hluk, pohyb senátorů po Jednacím sále.) Prosím, abyste ukončili rozhovory.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, schůze byla zahájena, ukončete rozhovory, posaďte se a sledujte jednání. A rovněž prosím, aby organizátoři zjednali klid v předsálí Jednacího sálu.

Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána v úterý 20. února 2017.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Zdeněk Berka, Emilie Třísková, Jitka Seitlová, Luděk Jeništa, Tomáš Jirsa, František Čuba a z dopoledního jednání Zdeňka Hamousová.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili. A připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 5. schůze Senátu byli senátoři Tomáš Grulich a Lumír Kantor. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Není tomu tak, přistoupíme k hlasování.

Přítomno je 64, kvorum 33. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 5. schůze Senátu byli senátoři Tomáš Grulich a Lumír Kantor.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 1, registrováno 68, kvorum 35. Pro návrh se kladně vyslovilo 66, proti nikdo. Návrh byl přijat a ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátoři Tomáš Grulich a Lumír Kantor.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 5. schůze Senátu.

Upravený a doplněný návrh pořadu 5. schůze Senátu v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Po bodech spojených se zvolením senátorky Aleny Dernerové bychom projednali bod ministryně školství, mládeže a tělovýchovy a dva body ministra kultury, kterého zastoupí ministr zemědělství. Jako poslední bod před polední pauzou bude zařazena volba kandidáta ke jmenování do funkce člena Úřadu pro dohled hospodařením politických stran a politických hnutí. Odpoledne bychom pak projednali body předkládané předsedou vlády, ministrem vnitra, ministryní práce a sociálních věcí. Dovolím si upozornit, že bod předsedy vlády, nebo body předsedy vlády jsou pevně zařazeny na 14. hodinu.

Ministra financí a ministra životního prostředí, který zastoupí i ministra dopravy. Samozřejmě, bude-li to časově možné, počítejte tedy prosím i s tím, že schůze bude pokračovat i ve večerních hodinách, jak byla včera předběžná dohoda na organizačním výboru. Ve čtvrtek požádal o projednání svých bodů ministr zahraničních věcí a ministr zdravotnictví. Dále zařazujeme na pořad prvé čtení senátního návrhu zákona senátní tisk č. 60. Je to v souladu s jednacím řádem. A vyřazujeme senátní tisky č. 337 a č. 10.

Na závěr ještě, oproti původní pozvánce, navrhuje organizační výbor doplnění dvou evropských tisků do bloku jejich navrhovatelům, to znamená konkrétních ministrů. Jedná se o senátní tisky č. K 017/11 a N 021/11.

Tolik tedy návrh pořadu této schůze, včera schválený a navržený vám Organizačním výborem. Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Není tomu tak.

Takže můžeme přistoupit k hlasování o pořadu schůze v kompletním znění, jak jste obdrželi na vaše lavice a tak, jak včera navrhl Organizační výbor. Jsou k tomu nějaké připomínky? Nejsou, takže pozveme znělkou.

Nyní budeme hlasovat o pořadu této schůze, tak, jak máte v písemném návrhu na vašich stolech.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 2, registrováno 70, kvorum 36, pro návrh 69, proti 1.

Návrh byl schválen.

A my se budeme pořadem této schůze řídit.

A nyní přistoupíme k bodu, kterým je

 

Zpráva mandátového a imunitního výboru o výsledku zkoumání, zda byla senátorka Alena Dernerová platně zvolena

Chci připomenout, že znění § 41, odst. 1, písm. A jednacího řádu, podle něhož mandátový a imunitní výbor zkoumá, zda jednotliví senátoři byli platně zvoleni, a svá zjištění předkládá Senátu. A nyní již uděluji slovo předsedovi mandátového a imunitního výboru a žádám ho, aby nás informoval o závěrech jednání výboru. Prosím, pane předsedo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Pane předsedo, kolegyně, kolegové, dovoluji si vás informovat, že mandátový a imunitní výbor Senátu přijal na své 2. schůzi, konané dne 16. února tohoto roku, usnesení č. 4, s jehož obsahem vás nyní seznámím.

Výbor ověřil platnost volby senátorky ve volebním obvodu č. 4 se sídlem v Mostě, zvolené v 1. kole opakovaných voleb do Senátu PČR ve dnech 27. a 28. ledna 2017. Ověření proběhlo v souladu s § 41, odst. 1, písm. a), zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

II – výbor doporučuje Senátu PČR přijmout zjištění mandátového a imunitního výboru, kterým se potvrzuje, že není překážek, aby nově zvolená senátorka Alena Dernerová složila ústavou předepsaný slib. Dále pověřuje předsedu výboru, senátora Jiřího Oberfalzera, seznámit s tímto usnesením Senát PČR.

Pro úplnost dodávám, že mandátový a imunitní výbor měl pro svá zkoumání o platnosti volby senátorky Aleny Dernerové k dispozici doklady o ověření totožnosti nově zvolené senátorky, potvrzení o převzetí osvědčení o zvolení senátorkou, usnesení státní volební komise č. 187 ze dne 30. ledna 2017 k vyhlášení a uveřejnění celkových výsledků opakovaných voleb do Senátu PČR ve volebním obvodu č. 4, sídlo Most, konaných ve dnech 27. a 28. ledna 2017. A čestné prohlášení senátorky o neslučitelnosti funkcí.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji vám, pane předsedo, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, a otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Pan zpravodaj? Tak přečte návrh usnesení.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Návrh usnesení Senátu zní: Senát bere na vědomí usnesení mandátového a imunitního výboru č. 4 ze dne 16. února 2017 k ověření platnosti volby senátorky, zvolené v opakovaných volbách do Senátu PČR v lednu 2017.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Přistoupíme k hlasování o návrhu, jak jej přednesl nyní pan senátor Jiří Oberfalzer. V sále je přítomno 70 senátorek a senátorů, potřebný počet hlasů pro přijetí je 36.

Návrh byl přednesen, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 3, registrováno 70, kvórum 36, pro návrh 70, proti nikdo. Takže děkuji. A ještě jednou paní senátorce Dernerové blahopřeji.

Nyní přistoupíme k tomu poslednímu kroku v této záležitosti, a to je

 

Slib senátora

Podle čl. 23 Ústavy ČR skládá senátor slib na první schůzi Senátu, které se zúčastní. V souladu s jednacím řádem tak učiní pronesením slova "slibuji" a podáním ruky tomu, do jehož rukou slib skládá. Složení slibu poté senátor stvrdí svým podpisem.

V této souvislosti připomínám ještě č. 25 Ústavy, který upravuje zánik mandátu. Stanoví, že mandát zaniká mj. odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou.

Vlastní akt slibu proběhne takto. Pan senátor Václav Láska (Je přítomen? Ano.) přednese Ústavou předepsaný slib a senátorka Alena Dernerová jej složí do rukou předsedy Senátu. Poté svůj slib stvrdí podpisem.

Nyní vás prosím, abyste všichni povstali a zároveň prosím pana senátora Václava Lásku, aby přistoupil k řečnickému pultu a přečetl slib daný Ústavou.

Senátor Václav Láska:  Slibuji věrnost ČR, slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony, slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Senátorka Alena Dernerová:  Slibuji. (Senátorka Alena Dernerová skládá slib do rukou předsedy Senátu a následně svůj slib stvrzuje podpisem.)

Já bych si dovolila něco říci. Můžete si sednout... Mám to výsostné právo, udělit... Můžete si sednout. Já bych nikomu nechtěla přát, co se stalo mně, protože to nebylo vůbec dobré. Půl roku být stále před volbami, opravdu nebyl to dobrý zážitek. Ale teď jsem ráda, že jsem mezi vámi. Děkuji všem těm, kteří mě podporovali. Já jsem jim za to opravdu velmi vděčná. Můžete si být jisti, že mně to hrozně pomohlo a posílilo k tomu, abych vůbec zůstala, protože jsem jeden čas uvažovala, že prostě do těch opakovaných voleb nepůjdu, protože to opravdu nebylo příjemné.

Nicméně teď jsem tady, jsem ráda, že jsem tady, opravdu budu hájit občany, kteří mě zvolili. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A ještě pro pořádek, konstatuji, že senátorský slib složila senátorka Alena Dernerová bez výhrad. Dovolte, abych jí ještě oficiálně jednou z tohoto místa poblahopřál a konstatoval, že od tohoto okamžiku je právoplatnou členkou Senátu PČR.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je

 

Změny v orgánech Senátu

Vzhledem k volbě nové senátorky rozhodneme o zařazení senátorky Aleny Dernerové do výboru Senátu. Dále předseda Senátu obdržel rezignaci senátorky Šárky Jelínkové na členství ve VEU. Dávám slovo místopředsedovi volební komise, aby nás seznámil s návrhy, které vzešly ze senátorských klubů. Prosím tedy pana senátora Jaromíra Strnada, místopředsedu volební komise, aby se ujal slova.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovoluji si vás informovat, že volební komise obdržela ve lhůtě stanovené volebním řádem Senátu následující návrhy senátorských klubů.

Senátorský klub ČSSD navrhuje zvolit senátorku Alenu Dernerovou členkou VZSP.

Senátorský klub KDU-ČSL a Nezávislí navrhuje zvolit senátorku Šárku Jelínkovou, po její rezignaci na členství ve VEU, členkou VZSP.

S ohledem na výše předložené návrhy by tedy bylo potřeba nejprve změnit počet členů v uvedených orgánech Senátu a poté zvolit členy orgánů dle předložených návrhů.

Volební komise přijala na své 5. schůzi dne 7. března 2017 usnesení č. 12 a č. 13, které by řešily tyto předložené návrhy. Dovolte mi, abych vás s těmito usneseními seznámil.

Konkrétně 12. usnesení z 5. schůze konané dne 7. března.

Komise

I. navrhuje v souladu s čl. 4 bod 7 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu změnit počet členů v orgánech Senátu takto: VEU – 9 členů, VZSP – 11 členů,

II. pověřuje místopředsedu komise, senátora Jaromíra Strnada, aby s tímto usnesením seznámil Senát.

Dále usnesení č. 13.

Komise

I. navrhuje v souladu s čl. 4 bod 7 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu zvolit senátorku Alenu Dernerovou členkou VZSP,

II. navrhuje v souladu s čl. 4 bod 7 volebního řádu zvolit senátorku Šárku Jelínkovou členkou VZSP,

III. pověřuje místopředsedu komise, senátora Jaromíra Strnada, aby s tímto usnesením seznámil Senát před volbou většinovým způsobem.

Připomínám, že senátoru, který nebyl zařazen do žádného výboru, se nabídne členství v některém z výborů, takového člena volí Senát na návrh volební komise většinovým způsobem, a že jakékoli změny v ustaveném orgánu Senátu lze během volebního období provést jen se souhlasem Senátu.

Navrhuji tedy jménem volební komise, aby Senát hlasoval o zařazení do orgánu Senátu en bloc aklamací většinovým způsobem. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane místopředsedové, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu. Já otevírám rozpravu. Nyní se přihlásila paní senátorka Šárka Jelínková, prosím.

Senátorka Šárka Jelínková:  Já bych chtěla dovysvětlit tu moji rezignaci a žádost o přestup do nového výboru. Vzešla jsem v jednání s předsedou výboru, s panem senátorem Kolibou, aby došlo v tomto VZSP k personálnímu posílení té části sociální politika, mojí osobou, neboť se této věnuji celý svůj život. Tento výbor je více obsazen samozřejmě personálně spíš těmi lidmi, kteří mají na starosti zdravotnictví. To jenom na dovysvětlenou. Jelikož nedošlo k dohodě mezi kluby, tak beru zpět svoji rezignaci na účast členství ve VEU.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji vám, paní senátorko. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. A já prosím pana místopředsedu volebního komise, aby toto sdělení promítl do modifikace usnesení, o kterém budeme následně hlasovat.

Senátor Jaromír Strnad:  V případě, že paní senátorka Šárka Jelínková bere zpět svoji rezignaci, navrhuji, aby 12. usnesení volební komise, které jsem tady přednesl, článek 1, se změnil: Mění počet členů v orgánu Senátu, výbor pro zdravotnictví a sociální politiku - 10 členů.

A druhé usnesení by znělo tak, že Senát volí senátorku Alenu Dernerovou do výboru pro zdravotnictví a sociální politiku.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. Ještě to upřesním. Písemné usnesení Senátu, které máte před sebou, bod I se bude škrtat, to znamená, že to nebudeme brát na vědomí, a v bodu II zůstane jenom to, co je pod písm. b), to bude jenom bez písmene. A v bodu III. zůstane pouze to, co je pod písm. a), to znamená zařazení paní senátorky Aleny Dernerové.

Rozumíme si všichni, budeme vědět, o čem hlasujeme? (Souhlas.) Přizveme senátorky a senátory k hlasování do sálu.

Budeme hlasovat o návrhu na změnu počtu členů ve výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a po zařazení paní senátorky Aleny Dernerové do tohoto výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Registrováno 74, kvorum 38, pro návrh 70, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji, tento bod jsme projednali a odsouhlasili.

A přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

 

Změna zasedacího pořádku

Paragraf 51 jednacího řádu stanoví, že každému senátorovi je v Jednacím sále Senátu vyhrazeno stálé senátorské křeslo. Navrhuji, aby senátorka Alena Dernerová zaujala místo vedle senátorky Zuzany Baudyšové, tam, kde ji v současné době vidíte.

Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Nebudu již spouštět znělku, neboť toto hlasování bezprostředně navazuje.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 5, registrováno 74, kvorum 38. Pro návrh se kladně vyslovilo 71, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Vyčerpali jsme organizační záležitosti a přistoupíme k projednávání zákonů.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 54

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 54. Prosím paní ministryni školství, mládeže a tělovýchovy Kateřinu Valachovou, kterou mezi námi vítám, aby nás seznámila s návrhem zákona.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte, abych vám představila změny financování škol jako návrh zákona, který byl schválen Poslaneckou sněmovnou a o jehož podporu vás dnes žádám.

Změny financování škol jsou dlouhodobě očekávanou změnou. Podotýkám, že opravdu dlouhodobě, hovoří se, diskutuje a volá po těchto změnách 20 let.

Co si slibujeme od změn financování škol? Slibujeme si jednoduchou věc, že konečně bude pravda, že velká škola v Praze a malá škola na Vysočině mají stejné podmínky financování, stejné podmínky podpory a naše děti, ať se narodí kdekoli na území České republiky, mohou dosáhnout na kvalitní vzdělání.

Doufám, že špatná známka směrem k tomu, že tomu tak dnes není, není pro vás překvapením.

Druhou věcí, kterou si slibujeme od změn financování škol je fakt, že konečně budeme schopni zajistit, pokud vybojujeme finanční prostředky pro navýšení ohodnocení učitelů nebo dalších pracovníků ve školství, že skutečně tyto finanční prostředky, které jim slibujeme, také doputují do jejich peněženek. Ani toto, dámy a pánové, dnes není pravda. A to dělám všechno pro to po dobu dvou let, abych veškerými prostředky, které v tuto chvíli mám, zajistila, že zvýšení ohodnocení také učitelé a neučitelé pocítí.

Další nešvar je ten, že se naše školství pokrytecky tváří 20 let, že neexistují nepedagogové, neexistuje nepedagogická práce. Žádným způsobem není zajištěno, že finanční prostředky, které potřebují ředitelé škol pro dobrou kondici škol, tyto také získají. A to samozřejmě vede k tomu, že nepedagogové , které potřebujeme pro dobrou kondici českých škol, jsou hrazeni různými jinými způsoby, a velmi často je z tzv. nenárokových složek platu, které by měly mířit k učitelům. I toto je nešvar, se kterým chceme skoncovat.

Poslední věcí, kterou chci zmínit, je to, že změny financování škol by konečně měly umožnit řediteli školy jako tomu, který má odpovědnost za školu, za pedagogický tým a za kvalitu vzdělávání na své škole, aby mohl předvídatelně vědět, jaké finanční prostředky dostane, na jaké si reálně sáhne, mohl plánovat v letech rozvoj pedagogického týmu i posilování kvality vzdělávání dětí.

Opravdu nepřeháním, pokud řeknu, že změny financování škol jsou základním předpokladem spolu se silným školským rozpočtem a profesní podporou učitelů pro to, abychom zajistili ne stabilizaci, ne resuscitaci, ale rozvoj našich škol. Domnívám se, že jsme dlouho přešlapovali na místě a zapomněli jsme, že resort školství není resort sociální. Je to resort ekonomický, jedná se o ekonomiku budoucnosti. Tak, jak se budeme chovat ke vzdělávání našich dětí, tak se rozhodne o tom, jestli budeme na špici, jestli bude pravda, že bohatství bylo v České republice vždycky v lidech a že jako malý stát můžeme i v globalizovaném světě být úspěšní.

Zpráva OECD nám nevystavuje dobré vysvědčení. Podotýkám, že tato zpráva OECD je opakovaná, míří k nám po dobu 20 let a nebyla v utajovaném režimu. I předchozí vlády samozřejmě věděly, že potřebujeme financování změnit. V tuto chvíli jsme nejdále a prosím vás v dnešní den, abyste změny financování škol a pro školy podpořili.

OECD nám tedy vystavilo doporučení, které se kriticky postavilo k tomu, že náš způsob financování nezohledňuje zvláštnosti vzdělávacích soustav v jednotlivých krajích. Domnívám se, že toto je velký argument, na který by mohli senátoři a senátorky slyšet, protože Senát je spojen s územími, s regiony a s obcemi. A je bohužel pravdou, že stávající financování nereaguje řekněme na specifika například Zlínského kraje, který má unikátní soustavu základních uměleckých škol, nereaguje na specifika Vysočiny, která má zase soustavu unikátních malotřídních škol, nereaguje na problémy spádovosti v horských regionech, jako je Liberecký nebo Královéhradecký kraj, nereaguje na zvyšující se demografii, která nemá nic společného s místem trvalého pobytu, želbohu, ve velkých aglomeracích, jako je Praha, Středočeský kraj nebo Brno.

Na toto všechno nedokážeme reagovat. A je to chyba. A je to naše odpovědnost. Nejenom vlády, ale bezpochyby i parlamentu.

Vedle toho lze říct, že velkou chybou je, že se tváříme, že pro dobrou kondici škol nepotřebujeme nepedagogy. A tady nemám na mysli jenom provozní pracovníky, školníky a kuchařky, které rádi politici zmiňují. Zejména tedy v předvolebním čase. Ale mám na mysli samozřejmě i nepedagogy, kteří zajišťují školy z hlediska personálního, ekonomického, finančního, daňového a dalšího. Vedle toho je také potřeba připomenout, že nepedagogická práce je u nás velmi podceněna, a to je to, co nás liší od jiných školských soustav. A do určité míry je to také to, co způsobuje, že potom veškerá administrativa, dokonce i ta, co je žádoucí, nemluvím o té, co tady má být zničena zcela, ale i ta, co je žádoucí, leží na učitelích. Učitelé mají učit.

Vedle toho samozřejmě – a teď prosím, aby se neurazil žádný z krajů, ale je nám vytýkáno, že není úplně dobrý nápad toto financování ve spojeném modelu veřejné správy, kdy kraj na jedné straně hlídá finanční prostředky a měl by se spravedlivě rozdělit směrem ke školám v obcích, na druhou stranu samostatné působnosti zřizovatelem krajských škol. Nebudu nikomu sahat do svědomí, sami nasloucháte občanům, zda ve všech případech je tedy tento model optimální a zda je spravedlivě postupováno směrem k jednotlivým školám a obcím.

Závěrem bych chtěla říct, že změny financování, které jsme předložili, byly opakovaně raportovány právě z OECD. A tento nezávislý mechanismus potvrzuje, že to, co dnes projednáváte – a já vás prosím o schválení – odpovídá tomu, co po nás bylo žádáno a narovnává ty nerovnosti, které nám byly vytýkány.

Na závěr samozřejmě chci poděkovat za dosavadní rozpravy, jak v ústavně-právním výboru, včetně tady jeho doporučení schválit změny financování škol beze změn, tak samozřejmě i zajímavou debatu v rámci školského výboru. Co se týká školského výboru, dovolte mi, abych se vyjádřila krátce v úvodním slovu a předpokládám, že samozřejmě budu reagovat i na vaše náměty v průběhu rozpravy k pozměňovacím návrhům, které byly školským výborem podpořeny.

první pozměňovací návrh se týká vize zakomponovat do našeho školského zákona evropské hodnoty, které tkví v jakýchsi křesťansko-židovsko-antických kořenech. Prosím vás, abychom toto nedělali. Pokud se obáváme v dnešní době – a já si vážím veškerých názorů a respektuji, že senátoři a senátorky mají obavy, nebo naslouchají občanům a občankám, které mají obavy z hlediska řekněme šíření jiných náboženství v našem prostoru a chtějí na to reagovat. Ale nedělejme tedy to, školy budou ty, kterým budeme ukazovat, jak mají vzdělávat, budeme jim dávat návody a věřit a doufat, že v takovém velkém množství škol se dobré myšlenky dobře každý zhostí a nebude to znamenat pravý opak.

Tvrdím, že naše školství je bezpečně sekulární, stojí na masarykovské tradici, věřím, že tuto sdílíme – a nakonec praktický poznatek. Co se týká dané úpravy, nic nebrání Poslanecké sněmovně, aby daný poslanecký návrh, který tam je v tuto chvíli předložen, projednávala, schválila, poslala případně samostatně Senátu a ten, pokud existuje k této dílčí věci většina, byl podpořen. Prosím, abychom tento pozměňovací návrh nebrali jako určité silné, dovolte mi, politikum, které ovšem může znamenat, že změny financování škol, na které čekáme dvacet let, se stanou rukojmím.

Nebývalo to zvykem z hlediska Senátu, odchylovat se z hlediska pozměňovacích návrhů od materie, která je projednávána, protože je samozřejmě výsostným právem Senátu a senátorek a senátorů uplatňovat pozměňovací návrhy, rozhodovat o vracení. A opravdu jsem daleka tomu, že bych si dovolila toto právo zpochybňovat.

A druhý pozměňovací návrh se týká matematických dovedností, jejich ověřování v rámci tzv. povinné části maturitní zkoušky. Tady bych jenom chtěla říct, že předchozí veřejná rozprava tedy nakonec nabrala rychlejší tempo. A v tuto chvíli tady pozměňovací návrh zcela ruší stávající právní úpravu a vrací ji před rok, kdy Senát tuto právní úpravu před rokem schválit.

Troufám si říct, že rovnováha ve standardu vzdělávání na konci střední školy, z hlediska triády mateřský jazyk, cizí jazyk a matematika je nezpochybnitelná. Stejně jak je nezpochybnitelné, že nestačí pouze tato povinnost. Proto také je to rok 2021, 2022, ale že musíme změnit způsob vzdělávání. Já tvrdím, že ho měníme, a to už po dobu dvou let, co jsem ve funkci.

A zadruhé – a možná trošku případně, že tento pozměňovací návrh je projednáván v souvislosti se změnami financování škol. Protože já jsem skutečně hluboce přesvědčená, že hlavní jeho motivace je boj o žáka mezi gymnázii, technickými školami, zemědělskými školami a dalšími školami. Mám právo to takto říct a nebát se toho, že bych byla snad obviněna ze lži, protože jsem se dva roky účastnila všech debat odborných asociací. A věřte mně, že o kvalitě vzdělávání, o triádě český jazyk, cizí jazyk a matematika, tam nikdo nemluvil. Jde o boj o žáka, tak to je, a domnívám se, že bychom tomu neměli podléhat. Zajistit stabilitu právní úpravy, která byla jednou schválena, prosím vás samozřejmě i o důvěru, že v tom školy nenechám, ani studenty a žáky. A opravdu pracujeme a budeme dál pracovat na zlepšení vzdělávání v matematických dovednostech.

A tedy prosím znovu a závěrem o schválení změn financování škol, na kterých je široká shoda, nebývalá shoda odborných asociací, škol, Svazu měst, Sdružení místních samospráv... Sami víte ze své zkušenosti, že se to nestává často. Prosím tedy, aby ten dnešní 8. březen tak trochu vstoupil do dějin a aby mně v tom senátoři a senátorky pomohli. Děkuji a těším se na rozpravu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní ministryně, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal ústavně-právní výbor. Usnesení máte jako senátní tisk č. 54/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Michal Canov. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 54/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Růžička, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Růžička:  Dobré ráno, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, dobré ráno, vážené kolegyně, kolegové.

Já bych si dovolil na začátek popřát hezké dobré ráno právě dámám. Jak paní ministryně připomněla, že je 8. března, jak všichni pamatujeme, tak Mezinárodní den žen. A paní ministryně, když jsme projednávali na výboru pro vzdělávání, tak na konci, když prošly ty naše pozměňovací návrhy, tak říkala, že doufá, že 8. března to bude jinak. Že to bude hezký den. Tak si myslím, že si zaslouží růžičku. Řekl bych, že růžička někdy hold je pichlavá, tak budu pichlavý také. (Potlesk)

Nebudu zatím pichlavý hned od začátku, až později. Pustím se do té zpravodajské zprávy.

Vláda předložila návrh zákona Poslanecké sněmovně 17. června 2016. Zástupce navrhovatele je samozřejmě Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Návrh zákona byl v 1. čtení přikázán k projednání výboru pro vědu a vzdělání. Druhé čtení návrhu proběhlo na 35. schůzi v listopadu 2016, třetí čtení návrhu zákona se konalo 18. ledna 2017.

V závěrečném hlasování se pro návrh zákona vyslovilo 130 poslanců ze 167 přihlášených; 17 poslanců bylo proti zákonu, který teď projednáváme. Poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona Senátu 13. února tohoto roku, lhůta pro projednání v Senátu končí 15. březnem 2017. Dne 14. března Organizační výbor přikázal senátní tisk projednat výboru pro vzdělávání v Senátu.

V Poslanecké sněmovně bylo k návrhu přiloženo několik pozměňovacích návrhů – nutno říct, že žádný neprošel. O tom, jaký je obsah toho zákona, myslím velice podrobně paní ministryně mluvila. Samozřejmě se jedná především o financování škol. Nebudu číst všechno, nebo nebudu ani opakovat to, co tady řekla paní ministryně, myslím, že to řekla velice pečlivě, velice podrobně. A je nepochybné, že současné financování škol je nejenom poddimenzované, ale je také špatné v tom, že nejsou na školách stejného typu stejné podmínky. Dovolil bych si připomenout, že mimořádně nespravedlivé je, řekněme, nepedagogické zajištění škol. To myslím, že neexistuje nikde v civilizovaných zemích, že by všechnu práci od bezpečnosti až po knihovnu dělali učitelé. A tak dál, atd., o tom jistě nemá cenu mluvit, ale paní ministryně to připomenula.

Takže k tomu obsahu už se nebudu samozřejmě blíže nějak vyjadřovat. Řeknu ještě jenom to, že ten návrh přesto, že míří k jisté spravedlnosti ve financování, tak má jistá úskalí. Těmi úskalími je především to, že mnohem větší pravomoc získává Ministerstvo školství při financování na jednotlivých školách do jednotlivých krajů. Což je jistě dobře, ale může to být také samozřejmě špatné. Protože se to centralizuje.

Druhá věc je, že celá ta změna je velmi úzce spjata s příslušnými prováděcími vyhláškami, se stanovením normativů, se stanovením peněz, které do toho kterého segmentu školství půjdou. Mnoho ředitelů, kteří se k tomu vyjadřovali v poslední době, a kteří jistě i vám, i nám, své názory sdělovali, tak se obávalo toho, aby jim ty navrhované předpisy skutečně pomohli. Hlavně se ředitelé obávali třeba naplněných škol, aby se nelegalizoval stav, kdy některé školy jsou poloprázdné a těmi pozměňovacími návrhy, aby najednou se nelegalizovalo to, že je ve třídě 15 žáků. Já to nechci v tuhle chvíli kritizovat, nechci to zpochybňovat. Myslím si, že ta změna financování je namístě a že je třeba skutečně k ní spěchat, protože už je teď možná pozdě.

Takže závěrem bych si dovolil říct to, že po projednání ve výboru pro vzdělávání jsme dospěli k tomu, že jsme projednali i tři pozměňovací návrhy. Ony byly ve skutečnosti tři. První pozměňovací návrh se týkal toho, o čemž už mluvila paní ministryně, že se do zákona vkládá preambule zabývající se tím, že vzdělávání a výchova navazuje na křesťansko-židovsko-antické tradice, tak, jak ho navrhl pan senátor Papoušek. Druhý pozměňovací návrh se týkal jisté úpravy ve školském zákoně, která se zabývá přijímáním, nebo přijímacím řízením, podmínkami přijímacího řízení cizinců. Tam ten výklad nebyl úplně jasný. Nebylo zřejmé, jestli se to týká cizinců, nebo jestli se to týká i lidí žijících dlouhodobě v zahraničí. Tam jsme si dovolili jenom drobné úpravy, že by jisté úpravy při přijímacím řízení se netýkaly lidí, nebo žáků, kteří nejsou občany České republiky.

A třetí pozměňovací návrh se týkal povinné maturity z matematiky. Já předpokládám, že ještě ve všeobecné rozpravě se k tomu budu moci vyjádřit, ale nutno říct, že ten stávající stav je v současné době vyhovující a dává velký prostor každému jednotlivci a v profilové části i ředitelům škol. Rozhodně to není nic pro matematice. To bych rád zdůraznil a budu to tady dneska ještě říkat několikrát. Matematiku považuji za mimořádně důležitý, skvělý, krásný předmět. Sám jsem maturoval na matematickém gymnáziu a jsem ten poslední, který by měl cokoli proti kvalitní výuce matematiky. Spíš ten pozměňovací návrh míří proti té povinnosti, než proti výuce matematiky.

Takže to byly pozměňovací návrhy. Poslední moje věta se týká toho, že pozměňovací návrhy byly ve výboru pro vzdělávání všechny přijaty. Byly přijaty tak, že pět členů výboru hlasovalo pro pozměňovací návrhy, nikdo nebyl proti a tři členové výboru se zdrželi.

To je v tuto chvíli všechno ve zprávě za výbor pro vzdělávání.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a plnil všechny úkoly garančního zpravodaje. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru, pan senátor Michael Canov? Ano. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Michael Canov:  Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jenom krátce. Ústavně-právní výbor většinově schválil toto usnesení, že doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Vlastní pozměňovací návrh pak přednesu zvlášť, neboť ten nebyl přijat ústavně-právním výborem. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, takže otevírám obecnou rozpravu. A jako první se písemně do rozpravy přihlásil pan senátor Jiří Cieńciała. Pane senátore, řečniště je vám k dispozici.

Senátor Jiří Cieńciała:  Vážená paní ministryně, vážené paní senátorky, pane předsedo, senátoři. Je mi ctí, že se můžu vyjádřit k tak významné události, jako je školství, vzdělání. A naše EQ, IQ, TQ, kolik těch inteligencí dneska naši vědci objevili... A myslím, že mají pravdu, že se každý v tom může orientovat.

Dovolte mi, abych tady přednesl názor, stanovisko vzpomínaných institucí, v tom případě Svazu průmyslu, Hospodářské komory a všech, kteří se zabývají tvorbou přidané hodnoty, kterou můžeme velmi rychle směnit za materiální finanční statky a pořídit si za to, co potřebujeme a považujeme za vhodné.

Budu citovat ze stanovisek explicitně vyjádřených a projednaných na různých fórech, včetně na tiskových konferencích. Svaz průmyslu a dopravy, Hospodářská komora podporuje povinnou maturitu z matematiky, což byl jeden z dlouhodobých požadavků zaměstnavatelských organizací směřující ke zvýšení kvality absolventů a zlepšení jejich připravenosti pro další studium či výkon zvolené profese. Navíc bude pro nadcházející období průmyslu čtyři nula, čili to je zachování čtvrté fáze vědeckotechnické revoluce ve světě, potřeba kvalitních absolventů technických a přírodovědných oborů, kteří budou rozumět jazyku vědy, to je matematice, jak to tady jeden z předřečníků zdůrazňoval, že proti matematice nic nemá a že matematika je pojítkem všech rozumně logicky uvažujících lidí.

Jeden z citátů, který zazněl: „Matematika je pro logiku a uplatnění v moderním průmyslu klíčová. Svaz průmyslu a dopravy a ostatní zaměstnavatelské organizace výrazně pracují na tom, aby došlo k propojení praxe a vzdělávacího systému.“

Podporujeme proto kromě povinné maturity z matematiky i reformu financování, která zruší honbu za počtem hlav. Čili za kvantitou a přetahovačkou mezi jednotlivými školami. S ohledem na nařízení vlády stanovující obory s povinnou matematikou vnímá Svaz průmyslu a ostatní zaměstnavatelské svazy jako akceptovatelný kompromis, který zajistí, že nedojde ke spekulativnímu přelivu žáků do oborů, které by povinnou matematiku nařízenou neměly. Navržený dvoustupňový postup, kdy v roce 2021 začnou maturovat z matematiky gymnaziální a lyceální obory, a ostatní obory je budou s odstupem jednoho roku, nebo jinak, jak do té doby možná dojde k dalším návrhům a schválením, vidíme jako vhodný k tomu, aby všechny typy oborů měly na přípravu dostatečné množství času.

Myslím, že aby úspěch byl úplný, tak je třeba zlepšit výuku matematiky zejména na 2. stupni základní školy, připravit metodické a praktické pomůcky k výuce matematiky, zlepšit pregraduální přípravu učitelů matematiky, za další přehodnotit, rekalibrovat nastavení náročnosti didaktických testů, např. v případě CERMATu, vzhledem k náročnosti testů na ostatní předměty, které leží na kritické cestě vzdělávání. Tedy jako český jazyk, anglický jazyk, německý jazyk, a další, které si jednotlivé školy zavádějí.

A dále, v neposlední řadě, což je velmi důležité, realizovat mediální kampaň, která by široce veřejnosti představila důležitost a všeobecnost aplikaci matematiky a matematických postupů a pomohla odbourat strach z matematiky. Když se to povedlo našim sousedům na severu - Polákům v roce 2010, tak nevidím nejmenší důvod, aby se to nepovedlo nám. Já mám morální právo se tak vyjadřovat, poněvadž já jsem sám Polák, polské národnosti, žijící tady v Čechách asi 400 nebo 500 let... Čili si myslím, že k tomu mám co říct. A znám jejich mentalitu a jejich uvažování. To, co se děje v Polsku, nechci to komentovat, to je důkazem toho, co říkám. Že i přesto, že takové procesy tam probíhají, byli schopni se domluvit na reformě matematiky a udělat v roce 2010 obrovskou kampaň.

Čili závěrem – Svaz průmyslu a další zaměstnavatelské svazy nevidí důvod k opětovnému zrušení povinné matematiky, maturity z matematiky, v situaci, kdy se na ní shodl Parlament v roce 2016. A povinná maturita z matematiky má podporu i mimo vládní koalici. A doporučujeme senátorům schválit návrh novely školského zákona bez pozměňovacích návrhů, tedy ve znění, v jakém je schválila Poslanecká sněmovna.

Já se vás zeptám. Víte, jaký je největší fenomén managementu za posledních dvacet let na světě? Selský rozum. A myslím si, že selský rozum mají všechny instituce, máme všichni my, poněvadž tam jsme z toho všichni vzešli, tak, jak známe historii vývoje homo sapiens a naší společnosti. A také se řídíme některými zkušenostmi z našeho vlastního života, zejména toho chlapského, kde jsme vždycky hovořili o tom – těžko na cvičišti, lehce na bojišti. A to cvičiště, to jsou školy, to je příprava. A to cvičiště, to je praxe, to je realita, to je zaměstnání.

Já mám jednu takovou zkušenost – tady to už bylo také nepřímo vzpomenuto – vezměme si malé dítě, batole, a čokoládu. Jaký má asi pocit to malé dítě, když se mu poprvé nabízí čokoláda? Když si to asociuje a porovná to s některými svými výsledky činnosti fyzikální, nebo fyziologické, mám na mysli, víte co? Ale když to dítě tu čokoládu zkusí jednou, podruhé, potřetí, tak jako všichni my tu čokoládu máme rádi i do pozdního zimního období našeho života...

Čili, ještě jednou, selský rozum, těžko na cvičišti, lehce na bojišti, a dítě a čokoláda. Děkuji za pozornost. A já vám přeji, paní ministryně, abyste to dnešní naše schválení v Senátu dostala jako dárek k MDŽ.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a nyní vystoupí pan senátor Zdeněk Berka.

Senátor Zdeněk Berka:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Dovolte, abych i já navázal na mého předřečníka a vyjádřil se k návrhu zákona o financování regionálního školství.

Já jsem nebyl přítomen při jednání výboru, takže vlastně své stanovisko bych chtěl oznámit až zde. Ta diskuse, podle mého názoru, se netýká ani tak financování, v tom asi kolegové nevidí žádný zvláštní problém, ale týká se spíše věcí, které jsme tady již probírali v minulosti. Zejména tolik diskutovaná maturitní zkouška z matematiky.

Byl jsem loni zpravodajem novely školského zákona, ale pokud si dobře vzpomínám, tak ta diskuse se točila podle spádových obvodů mateřských školek, individuálního vzdělávání žáků 2. stupně, povinnosti přijímat děti mladší tří let do mateřských škol atd. A o té matematice tam žádná zvláštní diskuse nebyla. A přichází až teď, vlastně s úplně jiným tématem.

Tak tedy k tomu pozměňovacímu návrhu výboru pro vzdělávání. Co se týče té první části, tam jsou ty deklarované cíle vzdělávání. Domnívám se, že jsou to cíle, které jsou obecně známé a do značné míry jsou vlastně v tom vzdělávacím procesu i využívány. Otázkou je, zda je tam opravdu vtělit jako pozměňovací návrh, za cenu toho, že ten zákon se bude muset vracet do Poslanecké sněmovny. Já si myslím, že to není v tuto chvíli nutné.

Co se týče povinné maturity z matematiky okolo školního roku 2021, já s tím souhlasím. A nesouhlasím s tím pozměňovacím návrhem, který chce, aby zůstal v platnosti stávající stav. A nebo ten stav, který byl platný před tou novelou školského zákona v loňském roce. To znamená, aby byl v té povinné části český jazyk a pak volitelná matematika a nebo cizí jazyk. Proč mám takový názor?

Já sám jsem vystudoval střední odbornou školu, konkrétně Střední průmyslovou školu chemickou v Ústí nad Labem. Maturoval jsem s matematiky, a dále Vysokou školu chemicko-technologickou, kde v tom 1. ročníku jsem měl s matematikou jisté potíže, protože přece jenom ta výuka na té odborné škole nebyla tak kvalitní. Nicméně nakonec jsem – až na druhý termín – složil tu zkoušku. A mohu říct, že jako technik ve výrobě a ve vývoji v chemických závodech jsem tu matematiku dnes a denně používal. Používali ji i ostatní kolegové. I kolegové, kteří byli vlastně pouze středoškoláci. A je to doslova nutnost.

Domnívám se, že tu matematiku používají i zdánlivě v netechnických oborech. Protože vlastně tento obor proniká čím dál šířeji i do těch ostatních oblastí. Ten požadavek na povinnou maturitní zkoušku z matematiky koresponduje i s tím požadavkem Svazu průmyslu a dopravy a dalších institucí, aby tomu tak bylo, a o tom hovořil i můj předřečník.

Ta další souvislost je s tím, že tato země je a byla tradičně průmyslová a potřebuje techniky, kteří by pracovali v této oblasti. Protože průmysl je podle mě jediný schopen zajistit dostatečnou životní úroveň obyvatelstva. To vše ostatní je jakási nadstavba, která je živena tím, že někdo vytváří hodnoty a můžeme si dovolit mít jakousi nadstavbu.

Protože neexistuje žádná jiná alternativa. My přece nemáme žádné zvláštní nerostné bohatství. My nemůžeme být živi z cestovního ruchu. Nebo my se nemůžeme stát zemí, kde se usadí banky a budeme daňovým rájem. Pro nás je jedinou alternativou, abychom pokračovali v té dobré tradici, kterou jsme měli, a k tomu potřebujeme dostatečný kádr lidí.

Úroveň matematiky nebo matematické gramotnosti na středních školách se neustále zhoršuje. To dokládá zpráva České školní inspekce. Já sám jsem byl zpravodajem této zprávy. Dá se říct, že podmínky na středních školách jsou vytvořeny velice dobré, to prostředí, vybavení škol, učitelský sbor, který je kvalifikovaný, aprobovaný. Učitelé se neustále doškolují, prohlubují si své znalosti. Nicméně pokud postavíme ty žáky do nějakého srovnání, maturitní zkoušky, tak dopadnou velmi špatně, velmi špatně zejména z té matematiky. Něco špatného tam je. To, co tam chybí podle mého soudu, je ten motiv, že někdy budou muset ty znalosti prokázat.

Určitě ta motivace těch lidí hraje vždycky důležitou roli ve všech těch činnostech. Když máte sportovce, tak přece pokud che být úspěšný, tak se musí čas od času podrobit nějaké zkoušce, aby zjistil, jak na tom je. Pokud chcete vyrábět dobré výrobky, musíte zjišťovat jejich kvalitu. Takže musí tam být určitý motiv, že je potřeba se to učit, že nastane den, kdy budu muset prokázat ty své znalosti, ty své schopnosti, jak je dovedu, ty znalosti, aplikovat.

To učení matematiky, na rozdíl od ostatních předmětů, je odlišné v tom, že matematiku se lze naučit jenom tak, že ji pochopíme. V tom je ten problém, že tomu musíme věnovat jistý čas, jisté úsilí, abychom k tomu stavu došli.

Já jsem si dokonce prostudoval, jak maturita z matematiky má vypadat. Když vám v heslech řeknu, z čeho se má sestávat, tak zjistíte, že jsou to záležitosti, které z větší části jsou učeny na základní škole. Tak třeba, vedle znalosti matematických pojmů, matematické modelování a schopnost vymezit a řešit problém. To je první nějaký okruh těch otázek. Pak je to operace s přirozenými čísly, schopnost rozlišit prvočíslo a číslo složené, nebo rozložit přiložené číslo na prvočinitele. Provádět operace s lomenými výrazy, sestavovat a řešit rovnice. To jsem se učil na základní škole. Jediné, co jsem se tam neučil, je zvládnout základy statistiky. To tam taky v podstatě je.

Takže si myslím, že zkouška nebude příliš náročná, bude v podstatě jenom testovat, zda žák má nějaké znalosti z matematiky.

Takže závěrem, já podpořím ten návrh zákona, tak jak byl schválen v Poslanecké sněmovně. Pokud by prošel ten pozměňovací návrh, tak si dovolím konstatovat, že určitě to přivítá valná část těch studentů, kteří nechtějí maturovat z matematiky, dále i jejich rodiče a nakonec i učitelé, kteří budou zbaveni té obavy z toho, že prostě ti žáci neuspějí. Vytvoří se jakási velká skupina velmi šťastných a spokojených lidí. To určitě v předvolebním roce je pro někoho třeba dobré. Ale perspektivně na tom prodělá určitě celá společnost, díky tomu, že se bude snižovat konkurenceschopnost, v důsledku nedostatku kvalifikovaných lidí, tj. pracovníků v průmyslu.

To je můj příspěvek k tomu, děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Zdeněk Papoušek.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Na VVVK jsem podal pozměňovací návrh, který požaduje, aby byl do obecných cílů vzdělání zakomponován odkaz na antické, židovské a křesťanské prameny naší západní civilizace. Rád bych vám představil důvody, které mě k tomu vedly, jsou tři.

Prvním je ten, že to prostě tak je. Naše západní civilizace je z těchto pramenů upředena.

Druhým důvodem se míní fakt, že naše západní civilizace již delší dobu volá po nalezení svého základu, toho, co podstatně spojuje její jednotlivé národy, příp. její diferencované zvyklosti. Západní svět dnes pracně hledá svoji identitu a potažmo i svoje povadlé sebevědomí. Jestliže máme pochopit a ocenit kultury jiných civilizačních okruhů, musíme nejprve přijmout a ztotožnit se s kulturou vlastní. Pozměňovací návrh dává příležitost jednoznačně se vyslovit a své základy artikulovat.

Zatřetí, domnívám se, že západní hodnoty vyrostlé z antických, židovských a křesťanských tradic jsou jedním z nejbohatších pokladů, které se na naší zemi a možná i v celém vesmíru vyskytují. Jsou vzácnou perlou, kterou je možno se těšit, ale kterou je nutno bedlivě střežit a zodpovědně chránit. Osobně jsem nesmírně rád, že jsem určován těmito hodnotami, že v jejich prostředí mohu žít. Chci, aby jejich skvostná nádhera byla zvěstována i dalším generacím. A kdo jiný než učitelé a která jiná instituce než škola by tak měli činit?

Antika, židovství a křesťanství vytvářejí libozvučný akord znějící dějinami. Antika nastartovala myšlenkové proudy, které byly postupně rozvíjeny i aplikovány. Je zde Sokrates, který nepřišel s hotovou pravdou, ale s pravdou zrozenou v dialogu. Povstává Platon se svou myšlenkou nadčasových, trvalých hodnot. Objevuje se dodnes přírodovědci citovaný Aristoteles se svou takřka vědeckou důkladností při zkoumání přírody. A připomeňme Parmenidése, který upozorňuje, že se máme ubírat k podstatě věcí a neukolébávat se klamným zdáním. Antika nám také pomohla vytvořit a kultivovat estetické cítění či státoprávní orientaci. Renesanční a následně novověcí myslitelé typu Bacona či Locka nebo umělci, jako byl Michelangelo či Rembrandt, měli na co navázat.

Do prostředí antiky pak přichází křesťanství ze svou zásadní výzvou ke svobodě, pramenící z odstranění všech svazujících vnitřních překážek, jako jsou neodpuštění, sobectví či vina. A je nabízena možnost nového začátku. Vrhá se i nový pohled na přírodu a vesmír jako pozitivního tvůrčího aktu a zlo je umístěno mimo hmotný svět. Nastoluje se bratrství mezi lidmi jakožto osobami sobě blízkými.

A židovský odkaz poukazuje na solidaritu s chudými a povinnost k sociálně vyloučeným, včetně odpuštění dluhu. Židovský způsob uvažování nezná dichotomii duše a těla, nýbrž chápe člověka jako celistvou bytost, po čemž se dnes velmi volá při jakékoli práci s lidmi. Takže, pokusil jsem se stručně nastínit důvody, proč považuji za významné odvolat se v preambuli školského zákona na uvedené pilíře naší západní civilizace. Pokud vám tento náhled konvenuje, prosím, podpořte můj pozměňovací návrh. Naším výborem byl přijat. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Zdeněk Brož.

Senátor Zdeněk Brož:  Děkuji za slovo, pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, paní ministryně. Úvodem mi dovolte, abych poděkoval paní ministryni a jejím spolupracovníkům za ochotu, se kterou trpělivě snášeli a odpovídali několik dní na mé, někdy hodně podrobné, dotazy. Takto kvalitní spolupráce není úplně běžná, ale mně dává pocit, že za takových okolností má naše společná práce smysl. Díky tomu se snad také mohu vyjádřit k zákonu opravdu věcně a se znalostí podkladů.

Myslím, že klíčovým bodem zákona je zásadní změna systému financování, ale diskutuje se stále o dvou dalších tématech, a těmi jsou maturita z matematiky a také ještě někdy umístění dvouletých dětí do předškolních zařízení.

Nejdříve velmi krátce k dvouletým dětem. Z mého hlediska zpochybňovat v tuto chvíli možnost umísťovat dvouleté děti do předškolních zařízení považuji za neopodstatněné, nevidím jediný důvod, proč bychom neměli mladým rodinám tuto kvalitní, kontrolovanou a v neposlední řadě finančně nepříliš náročnou péči o jejich děti umožnit. Nejde opravdu o žádné vytrhnutí dětí z rodiny, láskyplná péče tím není nijak ovlivněna, pokud je tedy rodina takto skutečně nastavena. Také není pravdivé tvrzení, že dvouleté děti nelze vzdělávat, že jde jen o jakousi hlídárnu. Je třeba se přesvědčit na místě a je třeba z tohoto místa ocenit práci těch, kteří s touto věkovou skupinou dětí pracují. A hlavně je třeba zdůraznit k tématu dvouletých dětí, nejde o žádnou povinnost, ale pouze o možnost, která je plně na rozhodnutí rodičů.

Stejně tak jsem přesvědčen o správnosti maturity z matematiky. Českou společností se sice snad 100 let táhne pověra o hrůzách matematiky, ale jsou to opravdu jenom pověry, způsobené více způsobem, než obsahem tohoto předmětu. Stejnou pověrou je často používané prohlášení o někom, když se říká: On či ona není na matematiku. Má nadání na jazyky. Možná bychom se divili, jak blízko jsou si matematika a cizí jazyky, pokud bychom udělali seriózní průzkum úspěšnosti studentů v jednotlivých předmětem. Mezi matematikou a jazyky je skutečně velmi blízký vztah. Tím bych také chtěl popřít argument, že matematika nepatří tam, kde se studují humanitní vědy. To je přece také omyl. Tyto výroky spíše děsí studentskou a rodičovskou veřejnost a odrazují od studia matematiky.

Matematika neučí pouze počítat, ale učí také logice, úsudku, odhadu, kombinaci, orientaci v životě. Je skutečně sama o sobě svébytným jazykem, do kterého je však třeba proniknout, a to chce aspoň trochu úsilí. Jsem schopen akceptovat, že se nebude maturovat z matematiky na uměleckých školách, ono také, nemít kvalifikované herce ve skvělých televizních seriálech, protože neudělali maturitu z matematiky, to by byla opravdu tragédie.

Ale další diskuse o vynětí dalších a dalších studijních oborů z povinnosti maturovat z matematiky celý systém jedině rozhlodá a nic pozitivního nepřinese.

Osobně mám ještě jeden důvod, proč chci podpořit maturitu z matematiky. Doufám, že to vyvolá odbornou i celospolečenskou diskusi o celkovém přístupu k výuce tohoto důležitého předmětu. Podle mé vlastní zkušenosti ženeme děti ve výuce matematiky základní školou příliš rychle. Tady mě napadl příměr ke stádu, které proháníme především prvním stupněm základní školy. Již nápor v prvních ročnících je nebývalý. Učivo postupuje velmi rychle, není čas na upevňování a opakování. Výsledkem je, že učivo prvního až devátého ročníku skutečně nakonec zvládá možná 20 % absolventů základní školy, a to jsem ještě velký optimista, spíš je to méně. Kdybychom si zde zkusili tři vzorové příklady, které chceme, aby zvládli deváťáci, myslím, že úspěšnost mezi námi by nebyla příliš velká. Je tedy třeba výuku matematiky reformovat, podle mého názoru rozvolnit, učinit zajímavou a motivující od prvního ročníku základní školy. Jinak budeme stále mít v posledních ročnících základní školy naštvané nebo rezignované učitele matematiky, kteří ve skutečnosti vyučují 5 žáků ve třídě a nad ostatními více či méně lámou hůl, nebo je hodnotí známkami na hranici propadnutí.

Ještě horší varianta ovšem je, že pod nátlakem rodičů rozdají dobré známky bez ohledu na to, co žáci skutečně umí, a pošlou problém neznalosti na střední školu, kde se celý proces opakuje a pokračuje podobným způsobem.

To už není problém jenom matematiky, ale celkové společenské objednávky, jaké vlastně chceme školství. Takové, které něco naučí, nebo takové, co rozdává dobré známky kvůli tomu, aby to na tom papíru vypadalo dobře?

Tato dvě zmíněná témata jsou však již dnes ukotvena v zákoně a pouze tedy za sebe sděluji, že nepodpořím žádný pozměňovací návrh, který by je ze zákona vyjmul. Klíčovým bodem návrhu tohoto zákona je však změna financování. To se zásadně mění. Středobodem financování nebude žák nebo student, ale výkon, tedy počet odučených hodin. Tolik říká zákon. Myslím, že takto naplňuje všechna zadání, která si ministerstvo stanovilo. Větší rovnoprávnost odměňování učitelů, odbourání obavy, že s odchodem žáka ze školy odejde i batoh s jeho penězi. To je dobré.

Pro skutečný život ve školách nebude však tolik důležité ustanovení zákona, ale vyhlášky, tabulky a další doprovodné normy tohoto zákona. S těmi bude potřeba ještě pracovat. Současné tabulky jsou předloženy tak, že umožňují ředitelům škol nastavit opravdu komfortní prostředí, zmenšit počty žáků ve třídách, odučit více dělených hodin, přijmout nové učitele. Ale je třeba říci, že pokud to všechno myslíme vážně, mohou být finanční nároky této reformy enormní.

Já jsem první, kdo bude podporovat přesuny ve státním rozpočtu ve prospěch školství, ale můj hlas na to asi nebude stačit. Bude třeba podpory mnohem širší.

Z konkrétních tabulek, které doprovází tento zákon, vyplývá, že by mohly školy v ČR požadovat nárůsty až 1000 učitelských míst a my jim v tuto chvíli slibujeme, že podle tabulek maximálně odučených hodin, které mají ten magický název PH max., který se bude často používat a budete ho slyšet, jim zafinancujeme jejich požadavek. Z konkrétního výpočtu na základní škole se 600 žáky vyplývá, že se počet nárokovaných hodin může zvýšit tak, že bude třeba téměř o 7 učitelských úvazků navíc, vyjádřeno finančně, více než 2 miliony korun ročně. V důsledku toho může dojít i k nátlaku na zřizovatele, aby umožnil lepší prostor ve vybavení škol, protože nám to umožní dělení tříd a dělení jednotlivých skupin, např. na jazyky.

Pokud bychom tyto naděje nesplnili, může to vzít učitelská veřejnost jako další politické plácnutí do vody, a to by nebylo dobré. Proto po případném schválení předloženého návrhu zákona práce ministerstva a vlády nekončí, ale teprve začíná. S cílem přesvědčit veřejnost, že tato reforma je opravdu míněna vážně.

Závěrem mi dovolte vyslovit podporu návrhu, který je předložen tak, jak přišel z Poslanecké sněmovny. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí paní senátorka Zuzana Baudyšová.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené senátorky, senátoři. Projednáváme předloženou novelu školského zákona, která bez velké nadsázky vytváří pro český školský systém předškolního, základního i středního vzdělávání zásadní obrat a po mnoha letech novou systémovou ekonomickou realitu. Je to především zásluha neskutečné energie paní ministryně a děkuji ji za tu energii, protože je potřebná.

Nastavení nového systému financování regionálního školství, tedy ukončení financování dle normativu na žáka u veřejných škol, je krok pro budoucí fungování celého školského systému zásadní, vytváří společně s kariérním řádem pro pedagogy a rámcovým vzdělávacím programem pomyslnou triádu školského systému ČR. Změna je důležitá. Jsem velmi ráda, že po mnoha pokusech předkládá ministerstvo školství nejen systémový krok k větší přehlednosti a předvídatelnosti v ekonomické oblasti škol, ale přichází i s vyjednaným a pro pedagogy i žáky dobrou zprávou, navýšeným rozpočtem, který, doufáme, předpokládejme, pokryje nároky nově předkládaného systému financování.

Pro české školství by bylo velmi destruktivní, kdyby systém financování byl záhy po svém zavedení zpochybněn a zásadně měněn. V rámci diskuse a následného projednávání dané novely na garančním výboru byly předloženy a poté odsouhlaseny dva pozměňující návrhy. Zachování volitelně povinné matematiky nebo cizího jazyka v rámci maturitní zkoušky je obsah i logika návrhu pochopitelná a lze s ní v zásadě souhlasit.

Důležitost novely ovšem vidím v zásadní změně financování regionálního školství, jednotlivé konkrétní nastavení bude řešeno v rámci podzákonných norem. Bohužel, tato změna a nový školský zákon neřeší kvalitu vzdělávání, osobnost učitele. Já bych si k tomu jenom dovolila přidat, že nejlepší známkou našeho školství je, když my sami vzpomínáme na učitele, kteří nás učili na prvním, druhém stupni, jak často, přiznávám se, že si nedokážu rychle vybavit, kdo z nás jak se jmenuje, tak na jména dobrých učitelů, kterých jsme si vážili, si velmi ráda, bez problémů vzpomenu.

Musím říct, že dobrý učitel je pro rodiče požehnáním, já si moc přeji, aby celý školský systém měl nejenom dostatek financí, ale i dobrých učitelů, kteří, pravda, musí být i dobře odměněni, aby jich bylo dost, abychom neřešili různé situace, kdy učitel odmítá komunikovat s rodiči, pravda, řada rodičů jsou i potížisté, kteří mají radost, že můžou učitele trochu trápit.

Zkrátka, aby si rodiče i učitelé padli do oka, a společné snahy, aby děti byly ve škole spokojené, aby měly respekt k učiteli, abychom ze školství měli velkou radost.

Děkuji vám za pozornost a děkuji ještě jednou paní ministryni za její pozitivní energii. Díky.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní senátorko. A nyní s přednostním právem vystoupí paní 1. místopředsedkyně Miluše Horská, prosím.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych vyjádřila za těch posledních 20 let takovou nelibou úvahu nad tím, že to financování, které bylo doposud, a bylo velmi přelomové, mělo za cíl a za úkol vyzdvihnout ty školy, které budou excelentní a potáhnou žáky především na obsah učiva, tak se to vlastně stalo nástrojem soutěžení o počtu, bohužel ne v návaznosti často na obsah učiva, takže vítám novelu.

Zároveň tady chci i vyzdvihnout, paní ministryně, vaši spolupráci s poslanci o financování soukromých a církevních škol, protože víme, že jistému spektru společnosti, a tím pádem i poslanců, vadí, že jsou tady školy alternativní, nebo prostě školy, které opravdu přistupují k výuce jinak a dokážou natáhnout klientelu, rodičovskou i žákovskou. Takže za vašeho vedení tyto kroky drží krok a mohou se rozvíjet dál. Předpokládám, že to bude ještě zase další diskuse do příštích let.

Nicméně, můj příspěvek se týká matematiky, královny věd, a teorie čísel, která je královnou matematiky, což je citát Carla Friedricha Gausseho.

K zavedení povinné maturity z matematiky říkám ANO. Ale ovšem dodávám k tomu velké ALE. Z různých výzkumů totiž plyne, že matematické vzdělávání je důležité, ovšem že jeho současná úroveň je nízká. ANO říkám také proto, že matematika má v našem vzdělávacím systému své místo, a pokud z ní zavedeme povinnou maturitu, pak tím podporujeme u našich studentů vytrvalost, logické, systematické myšlení, schopnost pochopit principy. Jedná se však o velkou a systémovou změnu, která by měla postihnout např. i kvalitu její dnešní výuky.

Snahu současné paní ministryně na povinnou maturitu z matematiky ovšem schvaluji a podpořím ji i hlasováním. Jde o krok, který rozhodně není krokem líbivým, když tedy uvážíme, jak neoblíbená matematika na školách je.

A teď to ALE. Musím totiž zároveň jedním dechem dodat, že se ukazuje i to, v různých výzkumech, že matematiku neumíme učit, že je potřeba změny v její výuce. Ta by měla začít už od oborové didaktiky na pedagogických fakultách. Pokud dnes víme, že naši žáci a studenti se příliš netěší do školy a jsme na velmi nelibém 69. místě žebříčku obliby chození do školy, pak dokládáme to, že u nich neumíme vzbudit zájem, což je ostatně dlouhodobý nešvar českého školství, je to samo o sobě velké téma, které teď chci ponechat stranou, ale nabízím i prostory Senátu k této debatě, abychom uměli vzbudit u našich žáků chuť ke vzdělání, chodit do školy. Protože tak jako ni se dneska připravují na zaměstnání, o kterém zatím ani netušíme, tak jde o tu chuť ke vzdělání. Ta matematika s tím samozřejmě souvisí.

Ovšem víme, že u matematiky je mezi studenty právě odpor o to větší. Myslím si, že sice platí, že matematika je základem věd, ovšem to, co dnes chceme po maturantech, s tím mnohdy bohužel nesouvisí. Studenti totiž často nemusí chápat principy, nerozvíjíme v nich logiku, na místo toho se biflují zpaměti různé algoritmy, což potvrzují i sami učitelé matematiky. Je tedy třeba výuku skutečně pojmout tak, aby vedla k rozvoji logického a strukturovaného myšlení a ke zlepšování uvažování. V tom je síla matematiky, proto ji přece chceme, ale v tom je i veliká výzva na změnu obsahu jejího studia.

Větší logické a strukturované myšlení u našich dětí nám samo o sobě zavedením maturity z matematiky nepřinese, to je nám zde, doufám, všem jasné.

Pokud však přispěje k tomu, že matematiku a její výuku zkvalitníme, že ubereme objemu studia, přiblížíme ji praxi a přesvědčíme studenty o smysluplnosti matematické dovednosti, pak je to cesta dobrým krokem. Ostatně, k těmto krokům jsme měli přistoupit už dávno.

Zavedení povinné matematiky by také po mém soudu mělo být začátkem nebo prvním krokem celého procesu, v němž bude diskutována i potřeba různé úrovně maturity, s ohledem na typ střední školy, tedy všeobecná úroveň pro gymnázia a odborná, aplikovaná pro střední odborné školy. Ale to je ten výhled do budoucna.

Vážená paní ministryně, dnes je svátek žen, nikdo tady v sále nepochybuje, že jste žena par excellence, ale mně 8. března dovolte, abych vám pogratulovala k tomu, že máte koule na to, jezdit do regionů a snášet všechny negativní snůšky na české školství za posledních 20 let. Nikdo před vámi z vašich 17 kolegů to nedělal tak důsledně jako vy. Byla jsem u toho, nechtěla bych být na vaší židli ani minutu. Jste mladá, s elánem, takže krásný svátek žen i s tím, jak se stavíte k celé problematice.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Michael Canov.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové. Já už jsem vám před časem rozeslal dva pozměňující návrhy, s tím, že první z nich se týkal mateřské školy. Přiznám se k tomu, že včera večer proběhlo osobní jednání mezi mnou a paní ministryní. Ve věci mateřského školství myslím, těch mateřských škol. Poté mě v této věci zpracovávali nejvyšší úředníci a úřednici ministerstva až do pozdního večera, tak dlouho, až mě zpracovali. Byl jsem upozorněn, v souvislosti některých dalších a dalších paragrafů, že vlastně při přijetí mého pozměňováku ohledně docházky, tak zase zásluhou jiných by docházelo třeba k tomu, že ze zákona by i tak dvouleté dítě z obvodu mělo přednost před čtyřletým mimo obvod a tak dále. Takže jsem se nakonec dohodl na tom, že tento pozměňovací návrh na mateřské školy stahuji.

Nestahuji ovšem druhý pozměňovací návrhu, který se týká tzv. pamlskové vyhlášky. Zároveň vím, že jsou předloženy další dva pozměňovací návrhy, které se týkají pamlskové vyhlášky, takže je vidět, že tento problém nás opravdu trápí. A po pravdě řečeno, není mi vůbec jasné, proč ministerstvo školství tuto vyhlášku samo nestáhlo.

Já osobně budu hlasovat pro kterýkoliv z návrhů k pamlskové vyhlášce, který přijde dřív na řadu, a pokud neprojde, tak i pro další. Jenom upozorňuji, že můj návrh oproti těmto dvěma dalším má podle mého názoru tu přednost, že on přímo neruší vyhlášku, ale zmocňuje radu školy v té které škole, aby mohla učinit výjimku a na své škole mít bufety bez této vyhlášky. Klade to i důraz na odvahu a pevnost stanoviska školské rady, že si musí za svým rozhodnutím stát.

Pokud dojde na jednotlivé pozměňovací návrhy, pak tento svůj návrh přednesu. K matematice a k maturitě se též vyjádřím, ale až v dalším příspěvku. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Václav Homolka, prosím.

Senátor Václav Homolka:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, milé kolegyně a kolegové. Co se týče školství, vždycky budou další a další návrhy na připomínky k návrhu zákona. Do budoucna si myslím, že bude třeba řešit i oblast sportu a branné výchovy, to znamená nejenom rozumovou složku, ale i tělesnou. Musíme si určitě také vzpomenout, kterých chyb jsme se dopustili a vyvarovat se jich, jako například v 90. letech rušení některých odborných učilišť, a dneska se to možná i do matematiky nějak promítá. To všechno je třeba nějak podchytit a podle toho se chovat.

Je chvályhodné, že senátoři a samozřejmě i senátorky, jak to dnes zde každý zdůrazňuje, se zabývají touto problematikou. Myslím si, že školství se přece jenom stále mění a můžeme vždycky na tom najít klady a zápory. A domnívám se, že ministerstvo školství pod vedením paní ministryně se o tyto změny snaží. A nejenom proto, že dnes je Svátek žen, ji v tom podporuji.

Před několika málo lety jsme tady měli dokonce stav, kdy studenti třetích ročníků nevěděli, z čeho budou maturovat a jak, takže toho bychom se měli vyvarovat a poučit se z toho. Určitě to nebylo dobře a ani správné.

Doporučuji, abychom se dnes na předložený návrh podívali pragmaticky a nekomplikovali situaci a dali přednost řešení problému financování školství. Myslím si, že to je to hlavní a dnes bychom to měli podpořit a schválit. Proto doporučuji, i když například termín matematiky mohl být trošku lépe sladěn s odbornými školami, ale nevadí, možná naběhne nějaká příprava a žáci a studenti se mohou na to do budoucna připravit, a stejně tak i učitelé, a myslím si, že školní inspekce by měla v tomto směru také něco pod vedením nebo pod usměrňováním ministerstva udělat.

Navrhuji, abychom schválili návrh v tom znění, jak přišel z Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. S přednostním právem nyní vystoupí pan senátor Jan Veleba.

Senátor Jan Veleba:  Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedo. Je docela příjemné mluvit 8. března po ránu, dopoledne, když předkládá tento návrh ministryně, která je docela pohledná a která budí, alespoň ve mně, příjemné pocity, a nic tím nemyslím. (Oživení v sále, smích.) Možná, že v Americe bych tuto řeč pronést nemohl.

Ale teď vážně. Chtěl jsem se podrobně připravit na dnešní vystoupení, mám k tomu hromadu materiálů z praxe, a dostával jsem, a vy možná také, žádosti a doporučení k tomuto zákonu, které se diametrálně od sebe lišily.

První skupina byla ta, kterou tady vyjádřil kolega Cieńciała, že matematika je určitým základem rozvoje osobnosti, určitým základem školské soustavy od nepaměti.

A druhý názor byl ten, že matematika je velmi obtížná záležitost a že u středních odborných škol zkrátka a dobře dělá problémy.

Sám jsem si původně myslel, že podpořím druhý názor, to znamená, že maturita by neměla být povinná. Na dnešním důkladném raním jednání v našem klubu jsme to prodiskutovali a podpořím názor předřečníka kolegy Homolky, který má kvalifikaci pedagoga. Já ji osobně, i když jsem ji nikdy nepoužil, ji mám také po dálkovém sociologie a pedagogiky v Brně, ale nikdy jsem toho nevyužil. A myslím si jednu věc. Tady jde o střet dvou filozofií nebo názorů, názor velké volnosti, názor hodně krajně liberální, že žáci, rodiče atd. by měli nejvíce oni sami cítit, jestli matematiku potřebují a vyberou si ji a budou ji chtít. Anebo je druhý názor, který říká, že je třeba matematiku mít, protože matematika má velký význam.

Takto se to vyvinulo proto, že nejsem odborník, ale jsem přesvědčen o tom, že pokud jde o reformy ve školství, různí ministři školství, kteří se jak na běžícím pásu střídali, způsobili to, že naše školství, naše školská soustava podle mého názoru utrpěla, utrpěla její kvalita. A tím – a to je moje poznání po dnešní ranní důkladné diskusi – že toto apriori budeme respektovat a budeme uhýbat, takto zkrátka a dobře nevyřešíme.

Myslím si, že je třeba návrh podpořit ve znění, v jakém přišel z Poslanecké sněmovny. A bylo by dobře, i když nevím, jestli to tak bude, aby paní ministryně mohla pokračovat nějaké volební období a školskou soustavu zreformovat tak, jak by si to zasluhovalo. Uvidíme, jak to bude.

A nyní vážně. Podporuji za náš klub návrh, který přišel z Poslanecké sněmovny. To ostatní nerozebírám. A přikláněl bych se k názoru předřečníka kolegy Homolky, že když to začneme rozebírat, dopadne to tak, že prostě nepřijmeme nic. Myslím si, že první krok je třeba udělat.

Závěrem: Polichotil jsem paní ministryni. Chtěl bych poblahopřát i dalším kolegyním senátorkám a všem ženám, které v tomto sále jsou, protože si zasloužíte vážnost a úctu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Tomáš Czernin.

Senátor Tomáš Czernin:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte, abych vás seznámil s pozměňovacím návrhem, který paní ministryně velmi dobře zná již z Poslanecké sněmovny. Ten návrh se týká zrušení takzvané „pamlskové vyhlášky“, a já se domnívám, že my, zákonodárci, jsme schopni tvořit kvalitní zákony, které se nemusí připisovat žádné vyhlášce.

Vyhláška vstoupila v platnost na začátku roku a myslím si, že právě proto bychom se nyní o této nové a velmi sporné regulaci měli bavit. Díky tomu, že je vyhláška platná, totiž můžeme vidět její praktické dopady. Máme šanci napravit nedomyšlené změny, které k začátku roku dopadly na studenty, učitele a ředitele především víceletých gymnázií. Přestože autoři vyhlášky se zaštiťují snahou ozdravit sortiment školních bufetů, v praxi jejich počínání vedlo k jinému – bufety se ruší. Někteří ředitelé měli odvahu a kantýny, po dohodě s provozovatelem, ve škole ponechali. Obvykle ale za cenu obcházení vyhlášky. Někde se kantýna přemístila do uzavřeného prostoru, jinde si zatím vystačí s cedulí zakazující vstup mladším studentům. Jejich nejistotu posilují poslední vyjádření zástupců Ministerstva školství a zdravotnictví, kteří pod tlakem veřejnosti připustili postupné zmírňování vyhlášky. Nikdo ovšem neví, co, jak a kdy se zmírní.

Dnes kolem škol krouží armády různých vyživovacích poradců. V rámci školních projektů školám radí, jak zlepšit jídelníček ve školních jídelnách. To je samozřejmě správné, ale jezdí i za dětmi a organizují školení o zdravé stravě. Takových projektů jsou podle všeho desítky. Jen namátkou – Pestrá strava bez chemie, Zdravá pětka, Zdravá strava do škol, Skutečně zdravá škola..., a další.

Paní ministryně Valachová na tuto vlnu naběhla a vydala vyhlášku, se kterou obešla školy, jejich ředitele, a především zcela pominula zejména rodiče a školskou samosprávu. Recept na řešení nám dali do rukou samotní ředitelé středních škol. Ty dlouhodobě volají po zachování role školských rad, které by mohly vhodnost umístění školních kantýn a jejich nabídky posoudit podle konkrétních podmínek ve škole.

Dovolte mi, abych vás požádal o podporu tohoto pozměňovacího návrhu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, nyní vystoupí paní senátorka Eva Syková.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové.

Jsem velmi ráda, že mohu říci, že novela zákona, kterým se mění zákon o předškolním, základním, středním, vyšším, odborném a jiném vzdělávání, tedy školského zákona, reaguje na dlouholetou kritiku také především starostů malých a středních obcí a představitelů krajských samospráv, financování školských zařízení a jimi spravované na regionální úrovni. Systém, který dnes v rozdělení peněz funguje, se dá shrnout do věty, že peníze jdou za žákem. Ten se možná z prvopočátku zdá spravedlivým, vedl ale např. u středoškolského vzdělávání k tomu, že ředitelé jednotlivých škol přestali uplatňovat přijímání žáků podle jejich znalostí ze základní školy, schopnosti pokračovat ve studiu a úspěšně jej zakončit, ale začali někdy brát každého studenta, neboť jim přinesl balíček potřebných financí, nutných k pokrytí činnosti školy.

Výsledek tohoto systému, ke kterému se ještě připojuje i to, že rodiče bohužel nejsou často schopni reálně ohodnotit schopnosti svých dětí a přetrvává u nich pocit, že maturita je klíčem k dobrému životu bez velké dřiny, je pak to, že nám umírají učební obory, naše firmy nemají kvalifikované odborníky, ale na pracovních úřadech nám zůstávají maturanti. Navíc vzdělání dětí výrazně trpí, protože učitelé se musí přizpůsobit těm nejslabším studentům, tedy výrazně zpomalit tempo výuky, což pro ty nejlepší znamená bezproblémové proplouvání výukou, místo toho, aby se naučili systémově se připravovat na výuku, jak to budou potřebovat na vysokých školách.

Že tento systém opravdu nefunguje, ukazuje i to, že v některých regionech se na víceletá gymnázia dostávají děti, které mají na svých kmenových školách i trojky nebo čtyřky, jen proto, aby škola naplnila na maximum třídy a tím získala potřebné finanční prostředky. Dokonce se před několika lety stalo, že vzhledem ke klesajícímu počtu populace bylo pro odcházející ročníky ze základních škol připraveno víc míst ve středních školách, než celá populace čítala.

Na druhé straně je pravdou, že ve velkých městech může být problém i pro schopné děti se dostat na víceleté gymnázium, což by pro ně byl větší přínos. Slyšela jsem, že problém signalizují starostové malých obcí. Pro ně je systém financování školství penězi za žákem často pro školu likvidační. Malé obce s dobrými starosty, kteří si uvědomují důležitost školy v obci, drží často provoz školy ve svých rozpočtech na úkor jiných kapitol. Uvědomují si ale, že pokud školu neudrží a zavřou, tak nejdřív odejdou z obce za školou děti, později jejich rodiče, kteří nebudou riskovat každodenní nebezpečí, které jejich dětem při cestování hrozí. A školní autobus, mimochodem pro nejstarší obyvatele v těch nejmenších obcích často jediný spoj mezi obcí a městečkem, kde sídlí lékař či se dá nakoupit, nemůže mít svoji jízdu přizpůsobenou rozvrhu školy.

Přesto se nám každým rokem vylidňují vesnice, proto se malé obce stávají místem, kde mladí nechtějí žít. Jednou z forem, jak tomu zabránit – tedy proto se nám každým rokem vylidňují tyto vesnice. Jednou z forem, jak tomu zabránit, je právě změnit financování regionálního školství tak, aby se zvýšila šance udržet i malotřídní školy s několika žáky. Právě to, ale nejen to, navrhovaná novela zákona řeší. Mění strukturu financování tak, že sice nejde přímo za žákem, ale vlastně žáku či studentu pomáhá. Pomáhá vrátit mu na začátku kvalitní školu ve vlastní obci, bez rizika přesunů, čekání na spoj a dlouhého cestování. Školu, kde najde i odpolední aktivity, třeba školní knihovny či školní hřiště, a samozřejmě i pomoc s učením mimo povinné hodiny.

Středoškolákům pak vrátí kvalitu výuky, která se samozřejmě odvíjí i od počtu žáků ve třídě, a stabilitu jejich střední školy s možností plánování aktivit na mnoho let dopředu. A bez honu za novými žáky jen pro jejich finanční balíček. A v co doufám nejvíce, vrátí nám kvalitní regionální odborné školství, které naše země, chce-li si udržet svůj ekonomický rozvoj, velmi potřebuje.

Dovolte ještě poznámku k diskusi o povinné maturitě z matematiky. Je dle mého názoru zcela namístě. Už o tom bylo řečeno hodně, jak důležité je matematické vzdělávání nejen pro technické obory, ale i je pojítkem pro všechny obory. Hovořil o tom již kolega Cieńciala velmi dobře. V moderní době rozvoje techniky a informatiky podle mě není o zásadní roli matematického vzdělávání pro všechny žádných pochyb. Jak pojmout výuku matematiky, je ovšem úkol, který stojí před Ministerstvem školství.

Krátce ještě k možnosti umísťování dvouletých dětí do předškolních zařízení. Již se k tomu také vyjádřil kolega senátor Brož. Já jsem zde několikrát podávala vědecké důkazy o tom, že vzdělávání dvouletých dětí je velmi přínosné již v tomto věku. Není to žádná povinnost, jak již tady bylo řečeno, a vzdělávání pro rozvoj mozku a další celkový rozvoj osobnosti dvouletých dětí bylo prokázáno v mnoha studiích být velmi přínosné. Takže se nejedná o žádná muka těchto malých dětí a něčeho, co je pro ně nevýhodné.

Navrhuji tedy proto, abychom schválili novelu zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, a zde velmi dobře obhájeném paní ministryní. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. S přednostním právem vystoupí senátor Miloš Vystrčil. Prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Já začnu tím, co je pro mě jednodušší, byť jsem tam trošku ve střetu zájmů, jako bývalý učitel matematiky a fyziky. Vždycky když jsem začínal studenty učit matematiku, tak jsem jim říkal, že matematika je gymnastika mozku. A že mozek je orgán, který se také musí trénovat. A že není lepší trénink, než učit se matematice. Tak, jak se učit má.

Pak jsem jim také říkal, že matematika je jazyk, kterým zapisujeme hlas přírody. A že tím jazykem mluví všichni lidé na celé planetě a že platí, že kdo umí lépe jazyk, tak se zpravidla umí lépe vyjádřit, a tím pádem získává jakousi komparativní výhodu. A proto je dobré, abychom se všichni učili matematice, protože je to jazyk, který potom používáme i při různých jiných úvahách, kde vůbec žádná čísla nefigurují. Proto si myslím, že je naším zájmem, abychom prosazovali, aby se naše děti učily matematice a aby měly elementární znalost. Je otázkou, jak tady říkal pan senátor Růžička, jestli je nejlepší způsob, jak přinutit lidi učit matematice tím, že jim všem přikážeme maturovat. Na druhé straně je pravdou, že pokud ten příkaz bude existovat, tak to minimálně většinu z nich přinutí se aspoň trošku ty zlomky krátit, naučit.

Teď k té druhé věci, která je komplikovanější a docela těžko se mi na mé předřečníky bude navazovat. Pokud se zeptáte vyučujících, učitelů, co jim na dnešní škole nejvíce vadí, tak pokud neřeknou to, že mají málo peněz, neboť se třeba stydí, tak řeknou administrativa. To, že musíme dělat jiné věci, než učit. A já upozorňuji, že tento zákon přináší další administrativu. Přináší další povinnosti Ministerstvu školství a úředníkům, kteří tam budou počítat, kolik kdo má přesně dostat. Krajským úřadům, ředitelům, zástupcům ředitelů a ve své podstatě nakonec i učitelům, kteří budou pořád muset někam hlásit a sledovat, zda už nezvýšili svůj věk, nebo náhodou nejsou v jiném stupni či platové třídě, a všichni dokola pořád budeme něco vyplňovat.

To, že ten zákon přináší do našeho školství další regulaci, to je nepřímo z názvu toho zásadního dokumentu, který je přílohou toho zákona, a to je „Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace“. To znamená, dochází k další regulaci v našem školství. A není to žádná jednoduchá regulace. Já se o tom ještě budu za chvilku zmiňovat. Ty věci, které budou vznikat, a ty softwary, které se budou nakupovat, a ti, co to budou rozpočítávat už skutečně na to, zda někdo učí v tě hodině to, co má, zkontrolovat mít čas nebudou. Aspoň podle mého názoru.

Pokud se zeptáte lidí, rodičů, co jim na té škole nejvíce vadí dneska, tak pokud o tom přemýšlejí, tak řeknou snižování kvality výuky, kvality toho, jak se učí, a toho, co se učí. A o tom explicitně v tom návrhu školského zákona není ani slovo. Ani slovo o nějakém zvyšování kvality vyučování explicitně. Implicitně se říká, když my tam dáme víc peněz a změníme způsob vyučování, tak určitě se zlepší kvalita výuky. To přece je samozřejmé, to musí nastat.

Já si nejsem jistý, že to nastane. A to také kvůli tomu, že zvyšování administrativy, zvyšování byrokracie není cesta ke spravedlnosti. To je cesta od spravedlnosti. A pokud tohle nepochopíme a pořád budeme přidávat další a další normativy, upozorňuji, že tento zákon zavádí desítky normativů. Desítky normativů, které se budou různě vypočítávat pro mateřské školy, pro základní školy, pro uměleckou školy, pro družiny, pro střední školy atd.

Tak to tak bude. Někdo bude sedět a bude počítat a počítat a počítat, aby někde ve škole měli správné peníze. A ten ředitel v té škole, poté, co ty peníze dostane, bude počítat a počítat a počítat, jestli mu správné peníze dali. Pak se budou navzájem bavit. Poté, co si to nějak řeknou, tak budou oba znovu počítat, a potřetí, co se budou bavit, bude krajský úřad a ředitel, tak potom se společně ještě všichni budou bavit s ministerstvem. Bude to opravdu zajímavé, jakým způsobem se to bude celé vyvíjet.

Ale abych neříkal, že teď je to dobře. Nebo implicitně neříkal, že to je dobře. To, jak máme dneska financováno školství, samozřejmě dobře není. Normativní financování, tak, jak je nastaveno, nepomáhá našemu školství a má nějaká rizika, která za chvilku zmíním.

Jenom, abych to tady trochu přiblížil. V současné době to funguje tak, že existují jakési republikové normativy, a podle toho, který kraj má kolik různě starých dětí, dostane potom peníze, ty peníze si ten kraj vezme a na základě jakéhosi pokynu Ministerstva školství si stanoví jakési krajské normativy a podle nich potom rozděluje peníze školám. Které buď zřizuje, což jsou krajské školy, nebo nezřizuje, to jsou ty základní a jiné školy.

A teď to, co ministerstvo vyčítá tomuto systému, jsou věci, které jsou jasné a správné, a to je to, že ten systém vlastně vede k tomu, aby se v těch školách co nejméně učilo. Protože je jedno, kolik hodin tam odučíte. Vy pořád dostanete peníze na ty děti, které tam máte. Čili když tam budete málo učit, tak to nevadí, těch peněz budete mít dost. Potom Ministerstvo školství vyčítá... A já s tím souhlasím, že to je problém toho systému. To ministerstvo vyčítá tomu systému, který dneska existuje, že vlastně způsobuje, že učitelé nechtějí být na žáky přísní. Jinými slovy, úroveň vyučování klesá, protože každý žák jsou peníze. Když dám žákovi pětku, on propadne, nebo jsem přísný, odchází z té školy. To je také pravda.

Ministerstvo školství vyčítá tomu systému také to, že se těžko pracuje s učitelem. Že se těžko motivuje, odměňuje atd. To je také pravda. Na druhé straně to, co přichází, bych řekl, že většinu těchto problémů, bohužel, bohužel, neřeší. Jediné, co se děje, že se přechází k jinému, ještě administrativně složitějšímu systému, s tím, že se tam zároveň nalije 2,5 – 5 mld. Kč, aby někdo nekřičel. Tak.

A další věc, kterou ministerstvo vyčítá krajským školám a krajským normativům, je zajímavá. A to je na dlouhou debatu. A to je, že se stává, že dvě stejné školy, střední třeba, z nichž jedna je v Karlovarském kraji a druhá je v Jihomoravském kraji, ty školy jsou stejné, tak dostanou na platy různě velké množství peněz. To jim vyčítá ministerstvo.

A já říkám, když ty kraje zřizují ty školy, a když mají právo dělat podle nějakých pravidel krajské normativy, je to skutečně špatně? Když např. obchodní akademii v Karlových Varech, která je stejně velká jako obchodní akademie v Jihomoravském kraji, dají jiné množství peněz na ty platy učitelů, protože oni jich tam mají třeba sedm, těch obchodních akademií, a tam mají jenom dvě. A tam už to mají nějak uděláno. A oni mají nějaký plán a nějaký systém, a vědí, co chtějí podporovat, a co ne, a podle toho si to i trošku nastavením krajských normativů řídí a regulují. Je to správně? To je opravdu špatně. My chceme, aby všechny obchodní akademie v celé České republice, když jsou stejně velké, dostaly stejné množství peněz na platy učitelů, nebo nechceme? Já nevím, v tom se můžeme lišit. Ale ministerstvo říká, to je nesprávně, všichni musí dostat stejně, pokud mají stejně velkou školu, stejný počet učitelů, stejný počet žáků. A ono to třeba tak nemusí být, protože někde těch škol může být hodně a potřebujeme jim tam trošku ty podmínky zhoršit. Někde je jich málo, potřebujeme zlepšit. Chceme, aby nejlepší matematici neučili na obchodních akademiích, ale na středních průmyslových školách, třeba se nám to tady někde děje, tak my to trošku těmi krajskými normativy zvedneme.

A to je o tom, jestli věříme, nebo nevěříme krajským samosprávám. A jestli se měly, nebo neměly krajské školy stát krajskými školami a kraj jejich zřizovateli. My jsme řekli, že chceme, aby se kraje staly zřizovateli krajských škol. A poté, co oni nějakým svým způsobem, kromě stanovování krajských normativů, začínají optimalizovat své sítě krajských škol, tak jim říkáme, že to nechceme, protože to musí dělat ministerstvo, že to je jediná možná cesta. Tak si musíme říct, co chceme. Ale potom nechtějme po krajském úřadu v tomto zákonu, aby přerozděloval peníze na základě toho, jak mu to stanoví ministerstvo.

Potom by měla být aplikována varianta, tuším, že to byla 4, paní ministryně, že to celé bude rozdělovat ministerstvo. Ministerstvo bude posílat peníze školám a ministerstvo bude také odvolacím orgánem, který bude s těmi školami potom debatovat. Proč to má dělat kraj? Proč to má dělat krajský úřad a jeho odbor školství? To není žádný odbor školství krajského úřadu, to je školský úřad, Krajský školský úřad, který byl podřízen Ministerstvu školství. Tak zřiďme krajské školské úřady, dejme je mimo kraje a začněme to školství dělat jinak. Tím způsobem, ke kterému dneska spějeme, a který je zase krokem úplně nazpátek. A odmítněme akceptovat to, že by nějaké krajské úřady a krajské samosprávy mohly náhodou mít dobrý názor, jak to má vypadat se školami v jejich kraji.

Můžeme tímhle směrem jít, měli jsme to tady, ale vracet to tak, že jakoby necháváme krajské úřady, aby to rozdělovaly, zároveň jim přesně řekneme normativy, podle kterých se to má dělat, je nesmysl. Je to špatně, mělo se jít na variantu 4 se vším všudy a kraje mohly propustit desítky úředníků a mohli se stát zaměstnanci krajských školských úřadů, které mohly znovu vzniknout v těch krajských městech, případně i někde jinde.

Já si opravdu myslím, že to takhle není správně, že to není dobře nastavené.

Další otázka. Zeptal se někdo z vás nějakého ředitele školy, jestli si po prostudování všech materiálů, které jsou k dispozici, umí spočítat, kolik by podle nového systému jeho škola dostala na platy? Rozumíme si? Tady jsou všechny materiály, jsem ředitelem školy, dneska mám nějaké peníze na platy, a v okamžiku, kdy začne platit nový systém, my to dneska schválíme, tak by ten ředitel školy už podle toho, co dneska mám, měl sednout, vzít si papír a tužku a spočítat si, kdyby v té škole nic nezměnil, co by dostal za peníze. To nejde. To ředitel nikdy nedokáže.

To znamená, my schvalujeme materii, kde to nejde. A já vám vysvětlím, proč to nejde. A tam je těch 2,5 – 6 mld. Kč. Ministerstvo školství si vzalo jednu setinu základních škol a podívalo se, jaké jsou tam platy učitelů. A zjistilo, že někde jsou vysoké platy, třeba v Praze, někde jsou nízké platy, třeba na Vysočině. Tak si říkalo – potom byl nějaký průměrný plat. Kdyby se dal všem průměrný plat, tak polovina škol bude spokojená, protože polovina škol bude mít platy stejné, nebo vyšší, a polovina škol bude nespokojená.

A oni řekli: „Tak jak to uděláme, aby všichni byli spokojeni? Tak to uděláme tak, že to dorovnáme na ten nejvyšší plat. Ne na ten průměr, ale na ten nejvyšší.“ A tím vzniklo 2,5 – 6 mld. Kč. To vzniklo tím, že se vzal vždycky určitý typ škol, udělal se průměr, zjistilo se, kdo je nad průměrem a kolik by se muselo dát těm, co jsou pod průměrem, aby byli taky spokojeni. A tím vzniklo najednou 6 mld. dalších výdajů, aby se všem, co by náhodou na ten nový systém doplatili, kdyby začal fungovat na základě průměrných platů, tak aby byli všichni spokojeni a zacpala se jim pusa. A nikdo neví přesně, kolik to bude. Odhad je 2,5 – 6 miliard. Proč ten vzorek, který já jsem si přečetl, že byl dělán v tomhle materiálu, byla asi setina základních škol a pak se to extrapolovalo na všechny ostatní školy.

Takže v takové situaci dneska jsme. To znamená, řekl bych dobrý pokus něco změnit. Protože současné financování nefunguje, současné financování není správné, současné financování má ty nešvary, o kterých jsem říkal. Ovšem ten pokus, přestože je dobrý z hlediska toho, že se o to někdo pokusil, a to zaslouží jakési uznání, tak z hlediska toho, jak to bude fungovat, z hlediska toho, jak jsou vyřazeny krajské úřady, respektive kraje z toho fungování, je to podle mě pokus, který bychom tady neměli schválit a neměli připustit, aby byl uveden v život.

Proto si na závěr dovoluji navrhnout zamítnutí tohoto zákona. A zároveň popřeji ministerstvu a všem, kteří se okolo škol pohybují, abychom příště z hlediska toho, co si myslíme, že by se ve financování škol mělo změnit, byli úspěšnější, řekněme abychom to dělali propracovaněji a transparentněji. A abychom to hlavně dělali jednodušeji. A hlavně abychom přitom taky mysleli na kvalitu vyučování. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. S přednostním právem vystoupí senátor, místopředseda Jaroslav Kubera.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já navážu na pana senátora Vystrčila, který je důkazem toho, jak je důležité genderově vyvážit poměr mužů a žen ve školách. Protože tam samozřejmě převažují ženy. A jak říká jeden můj kamarád, život s učitelkou, tam se zlatá svatba slaví už po 25 letech. A existuje ještě jedno takové pořekadlo – kdo umí, umí, a kdo neumí, učí. To samozřejmě není pravda.

Nicméně já jsem přežil 33 ministrů školství. A ministryň. A s každým z těch ministrů byla spojena školská reforma, protože to bývá tak zvykem, že vždycky když někdo nový nastoupí, tak aby se také zapsal do dějin, tak vymyslí reformu. A avizuje ji tím, že se situace výrazně zjednoduší. A vy to dobře znáte ze všech zákonů, které sem přijdou a jsou avizovány, jako že teď novela stavebního zákona opravdu už ulehčí těm stavebníkům stavbu, než se zjistí, že stavbu sice postaví na ohlášení, ale na plot budou potřebovat stavební povolení např. Takže mě ta matematika tady samozřejmě rezonuje, protože všichni jsme se učili materiálu, já taky tedy, a dokonce jsem ji chvíli studoval. Bylo to velmi zajímavé. Ale v zemi, kde ani vysoký vládní činitel neví, co to je RPSN, a kde desetinná čárka je státním tajemstvím, za jehož vyzrazení hrozí trest smrti... Zkuste poslouchat dnes večer Televizní noviny, Události komentáře, a uvidíte, jak se hází miliony, miliardami, jak se říká, že kdyby měli senátoři menší platy, tak důchodci by měli o 800 Kč vyšší důchod měsíčně, aniž by si kdo uvědomil, že jich je dva miliony tři sta tisíc, tzn. jedna koruna důchodu je dva miliony tři sta tisíc. Senioři občas uvěří té blbosti, že kdyby si někdo ubral, tak oni by měli.

Druhý trik, který s tím souvisí, je, když slyšíte jednotlivé skupiny, jak pláčí v televizi, jak primář pracuje za dvaadvacet tisíc korun, a učitelka za patnáct apod., že má učitelka menší plat, než má dneska prodavačka v Lídlu, jak jsem nedávno slyšel. Akorát trik je v tom, že oni vždycky uvádějí ten první sloupeček oné tabulky, a už neuvádějí to osobní ohodnocení, příplatek za vedení apod. To dělají všechny skupiny. Jediné řešení, jak tomu zabránit, je přejít na roční platy. Jenom roční plat dělený dvanácti ukazuje poměr mezi jednotlivými skupinami ve společnosti. Jestli jsou málo, nebo hodně placené. Každé jiné hodnocení je mimořádně zkreslené.

Zajímavé se, že se tady nikdo nezmínil o rodině v souvislosti s reformou školství. Situace je taková, že mnoho rodičů si zvyklo, že škola je tady proto, aby za ně vychovávala děti. Tady to bylo řečeno – nejlépe už od dvou let. S čímž já hluboce nesouhlasím, protože si myslím, že minimálně do pěti let mají být děti v rodině. Protože tam získávají zásadní návyky pro život. To, že sice budou umět už, jako moje malá pětiletá už chodí na angličtinu, je to výborné, já jí to závidím, ale umí na tabletu. To umí, naštěstí se i dobře vyjadřuje. O českém jazyce tady nepadlo ani slovo. Pan senátor Papoušek správně upozornil na ty hodnoty, ale rodný jazyk je jedna z nich. A všimněte si, že střední rod... Prý se dokonce, paní ministryně, uvažuje, že ho zrušíme, protože ho nikdo nepoužívá. „Letadla přiletěly“, „děvčata odešly“... A už jsme se s tím smířili... Háčky, čárky asi taky zrušíme, protože ony se taky skoro nepoužívají. Protože kdo by se s tím obtěžoval v té esemesce? Ono to tam jde udělat, ale kdo by se o to staral?

Takže já si myslím, že to dopadne jako vždycky, jak říkal Černomyrdin: „Chtěli jsme to udělat co nejlépe, ale dopadlo to jako vždycky.“ Kór v zemi, kde axiom, že jedna plus jedna jsou dvě neplatí, protože v České republice platí, že nula celá dvacet pět rovná se nula. Pokud nevíte, kde to je, tak je to v zákoně o provozu na pozemních komunikacích, protože nula celá dvacet pět promile je nula. Když jsem se pokoušel to nějak opravit, ono to ani nejde, protože tam není ani tabulka, kde by se dala změnit číslovka nula dvacet pět na nula pět, kterou chci v budoucnu prosadit.

Pokud jde o maturitu z matematiky a o maturitu obecně, ona má jednu obrovskou výhodu. V základní škole, já si na to moc dobře vzpomínám, tak mně stačilo, že před hodinou jsem se podíval do sešitu a zase to byla jednička, zase to byla jednička. Dodnes nenávidím své, již zemřelé, rodiče, že mi do osmé třídy slibovali, že když budu mít samé jedničky, že dostanu kolo. Dostal jsem ho až v osmé třídě. A když jsem po gymnáziu nastoupil na Matematicko-fyzikální fakultu, tak jsem se nestačil divit, protože tam nastoupili chlapci ze speciálních škol z Brna, kteří v době, kdy jsme začínali, oni už měli první ročník vysoké školy za sebou.

Víte, za jakého debila tam jste, když ti kluci, kteří dělali to speciální matematické gymnázium, matematicko-fyzikální, tak oni už vlastně 3/4 toho 1. ročníku měli za sebou a my vesničani jsme tam na ně koukali jako jója? Protože my jsme se samozřejmě nic takového na střední škole neučili. Takže já nevím. Mě mnohem víc trápí to, že například ve školce můžeme stanovit úplatu tak, že nesmí být vyšší než jedna polovina neinvestičních nákladů za minulý rok, což je tedy věc, kterou matematicky nepochopíte, proto by asi ta maturita měla být. Že se například v celém areálu školy nesmí kouřit, takže studenti všichni kouří venku před školou a ty vajgly nám házejí na ulici, přestože mají uvnitř obrovské atrium, kde by nikomu nevadili. A ty mateřské školy, které chodí okolo, by je neviděly. A zejm. podpořím ten pozměňovací návrh, který mluví o tom zrušení oné pamlskové vyhlášky, kde soudruzi v NDR udělali zjevně chybu, protože zjistili, že vlastně děti nemohou jíst nic. Já mám vystaráno, protože mně stačí cigareta a presso, ta obsahuje všechny důležité látky pro život, takže nic škodlivého, žádné škodlivé tyčinky nejím. Ale tady vidíte to, jak ta snaha zasahovat do toho života, nenechat lidi normálně žít, ale pořád si myslet, že je tu někdo povolán k tomu, já se opravdu hrozím veganů, z těch se stává velmi silná agresivní skupina, která bude chtít vyhubit všechnu zvěř a drůbež, už se o to pokouší, ta kuřata, jak házejí do těch kontejnerů. A budeme jíst jenom veganskou stravu, protože tím snížíme podíl CO2. A to vypadá jako hloupý vtip, ale ono se to blíží realitě. Jestli někdo máte zkušenost z rodiny, pokud tam máte dceru nebo syna, která se dala na veganskou stravu, tak tito lidé terorizují celou rodinu, protože jediné správné je jíst veganskou stravu. A to maso nám tady netahejte, to nám tady nejezte. A takto to funguje i ve společnosti, že jistá část společnosti, velmi malá, si tady osobuje, a nebudu ji jmenovat, ještě o ní přijde řeč, nám tady píše e-maily, jak máme hlasovat o tomto zákoně, jak máme hlasovat o tomto zákoně, protože oni byli přeci povoláni tím, že oni přeci vědí, jak je všechno správně. A kdo se nepodřídí, na toho si my posvítíme a znemožníme ho před volbami nebo mu uděláme něco jiného.

Takže já si nemyslím, že by ta maturita byla podmínkou toho, ale určitě by naučila. Nebo změnit ten styl v základních školách, aby děti byly nuceny se učit více učiva za delší dobu. To si neumíte představit, když je člověk se učit z hodiny na hodinu a pak ho nechají na pokoji na vysoké škole půl roku a pak má jít na zkoušku. A to už pak ty Fermetraziny a podobné prášky létají, aby vydržel až do noci. A ještě mě poučili ti chytřejší, že prý nejlepší, jak studovat vysokou školu, je udělat zkoušku a rychle to zapomenout, protože když vám to uvázne, tak se vám tam pak nevejde už to další. Zejm. prý to platí, když někdo studuje lékařskou fakultu, kdy musí prostě vypouštět ty jednotlivé obory, aby mohl udělat zkoušku z toho dalšího oboru. A beztak to všechno zapomene a teprve v praxi se to naučí.

Druhá věc je, to říkal můj předchůdce starosta, že vzdělání před blbostí nechrání. Já vždycky dávám jednoduchý příklad konstruktérů formule 1, z nichž velká většina, možná to nevíte, jsou obyčejní vyučení automechanici. A dnes konstruují ty uhlíkové neuvěřitelné stroje, dokonce ty stroje bez volantů, co za chvíli tady budeme mít další směrnici z EU, jak budou pojištěné a co s nimi budeme dělat. Jen proto, že je ten obor baví. To je klíčové. Když něco někoho baví. A to je úkol školy, aby naučila děti, aby je třeba matematika začala bavit. Nejlépe se to samozřejmě naučí praktickou výukou, když se jim řekne, tady to si vypočítáš a ono se ti to k něčemu bude prakticky hodit. Třeba k tomu, že si budeš umět spočítat, že tahle půjčka, co do tebe tlučou v televizi, je nevýhodná. Ta gramotnost matematická, na kterou tady doplácejí tisíce lidí, které mám každý den v kanceláři, protože právě přišel exekutor a bere jim dům, začínali s půjčkou 15 000 korun na ledničku a skončili na ulici, protože si neuměli spočítat. Mimochodem všimněte si, jak v televizi běží tím malým písmenkem ta skutečná RPSN. Ta je tam dole, ale to je tak rychlé, že to nestačíte přečíst. A oni mu tam dokonce líčí, že mu skoro ta banka peníze vrátí. Když mi po telefonu vždycky volají, půjčka bez navýšení, tak říkám: "A nemusím ji vracet, že ne?" A v tu ránu paní zavěsí, protože ten tlak na slabší povahy je prostě neskutečný a nedá se tomu odolat.

Co tedy určitě podpořím, je zrušení pamlskové vyhlášky, protože to považuji za mimořádný zlořád. A přimlouvám se za to, aby rodiny byly více zataženy do toho. Situace se radikálně změnila. Když jsem domů přinesl poznámku, tak mě tatínek zmlátil bez ohledu na to, kdo měl pravdu. Ten vůbec neřešil, jestli mi paní učitelka křivdí, což jsem si myslel já. Dneska, když přinese poznámku, tak tatínek jde s dítětem do školy a nejspíš dá paní učitelce facku.

Druhý problém, který tady zmínil pan senátor Vystrčil, že učitelé dělají všechno možné, jen neučí. Místní akční skupina, místní akční plán, oblastní akční plán, krajský akční plán, celostátní akční plán. Evropské peníze se utratí už jen za ty plány, pak už nezbyde na tu realizaci. A ještě všichni riskují trestní stíhání, protože když musí tu dotaci vracet, tak pak názor policie a ministerstva může být často velmi odlišný. Ministerstvo řekne: "Ano, tady jste nic špatně neudělali." A strážmistr řekne: "Ne, podle našeho jste zneužili pravomoci veřejného činitele," nebo jak se tomu teď říká. Takže kdyby se odbřemenily ty školy, jen kolik podepisuji, paní ministryně, vám, takových těch, že škola má hudební výchovu, tak pokaždé se musí do toho registru napsat čtyři takovéto papíry, já to musím posílat na ministerstvo a mě už z toho bolí klouby, jak to pořád musím podepisovat.

A také podepisuji odměny ředitelkám mateřských a základních škol. A tam kupodivu radní jsou velmi velkorysí. Jsou to částky, za které se opravdu nemusejí stydět. A já jim vždycky jenom říkám: "Ale chlapci, přijde chvíle, kdy paní ministryně přijde na to, že je škoda, aby to platil stát, a řekne, že abychom to sjednotili, tak platy učitelům budou platit obce. Je to nakonec vaše škola, tak si to plaťte. A pak tyhle odměny budete těžko odebírat, protože co jednou lidem dáte, tak už jim nikdy nevezmete, takže trošku vždycky s těmi penězi zacházejte poněkud střízlivě." Takže já na to nemám názor, jestli maturita něco vyřeší nebo nevyřeší, ale určitě mám silný názor na to, že by se měli učitelé odbřemenit od toho, aby mohli opravdu učit, aby jim 90 % nezabíraly neskutečné ankety, kde je odkaz na internet a tam je 50 otázek, ale ne "ano – ne", to ještě vyplňuji levou rukou, ale tam je každá písemně a rozveďte to a ještě řekněte, jaký názor na to máte. A to jenom se tam dostat, protože heslo jsme vám sdělili už loni, které jsem samozřejmě zapomněl za půl hodiny, když jsem si ho někam nenapsal na papírek, podobně jako u občanky, na to si dejte fakt velkého bacha. Když vám dají novou občanku, tak musíte dát 4místné PIN. A ten, když náhodou ztratíte, tak zaplatíte stovku. No, nedělejte si legraci, to legrace není, to je pravda. Jedné rodině se tedy podařilo, že ten PIN nechce, protože v zákoně je napsáno, že když má někdo k tomu notorický odpor, tak to nemusí chtít. Oni jí vyhrožovali, že jim nedají občanku, když si nedají ten PIN. To je 4místné PIN, kterým se budete v budoucnu, až budou ty čipové, přihlašovat do systému.

Mimochodem já mám všechny stroje, paní ministryně, které existují, tablety, mablety a televize s internetem, vnučka už na tom tabletu jede jako fretka, ale já si úplně nemyslím, že by to měl být základ. Je to bezvadné, ta technika, ale oni pak neumí komunikovat. Oni úplně postrádají komunikaci. To jsou ty reformy, a teď mířím i do vlastních řad, musíme udělat všechno elektronicky, ať si lidé všechno vyřídí z domova. A oni pak tu češtinu zapomenou úplně, když si všechno vyřídí z domova. Já říkám: "Ne, musíme ty agendy zrušit, aby to nemuseli dělat ani z domova, ani aby nemuseli chodit na ten úřad." Ale cítíte tady na těch zákonech, co se děje. To je inflace dalších a dalších byrokratických předpisů, které my tady lehce odklepneme. A to je ta nevýhoda nás, kteří děláme v tom komunálu, že ono pozítří nám to přistane na stole a musíme podle toho konat. Za chvíli tady bude řeč o dávkách ve hmotné nouzi, kde tedy úřad práce, my mu do toho nebudeme kecat, ale všechny podklady, umí si někdo představit, kde je vezmeme v 50tisícovém městě, to, když nám psala policie "dejte nám posudek na občana XY". No tam už nejsme, my o nich nic nevíme, ani po pravdě řečeno nechceme vědět. A teď budeme úřadu práce, aby on jim mohl dát nebo nemohl dát dávku, jim budeme muset tyto údaje zjišťovat. Takže já jsem řekl, že nebudu hlasovat pro žádný zákon, který nadále omezuje lidskou svobodu, protože až ji úplně ztratíme, tak se budeme všichni divit. A je to den ze dne horší a horší. Nikdo si to ani neuvědomuje, jak nenápadně nás má ten stát pod kontrolou. A ještě věří tomu, jak je pohodlné tím mobilem zaplatit nákup v sámošce do chvíle, než si stát zjistí, co kupoval.

A pak už to bude mít paní ministryně jednoduché, protože když si dítě na kartu, bude mít povinně kartu, peníze nebudou, když si koupí ve vedlejší sámošce Coca Colu, tak už to nepůjde jako teď, že si ji přinese do školy. Oni ho už budou mít v registru a rodiče dostanou dopis od Ministerstva školství: "Váš chlapec už 3x v tomto měsíci si koupil Coca Colu. Pro vaši rodinu to znamená, protože jste jeho zákonný zástupce, že se vám zvyšuje zdravotní pojištění o 2 %, musíte si ty děti pořádně vychovat." Vypadá to jako velká fantazie a ujišťuji vás, že se to blíží rychlým tempem, ti debilové kdesi v Norsku už si tam nechávají operovat ty čipy, aby vůbec všechno mohli. Kdyby se podařilo panu ministrovi ty náramky, dal nám je všem, tak přestanou krádeže aut, protože všichni budou o všech všechno vědět, nikdo se nikam nepohne a budeme ta lepší společnost, po které všichni toužíme, protože všichni přece víme, že po válce bude líp.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Michael Canov.

Senátor Michael Canov:  Já si dovolím vyjádřit k maturitě z matematiky a k maturitě obecně, když už na tom v tomto zákoně přišla řada. Ale já to trochu vidím z druhé strany než školský výbor. Mě vůbec překvapilo, že od něj vzešel nápad na to, aby maturita z matematiky nebyla povinná. Já říkám, díky bohu, že už bude zase povinná. Popravdě řečeno, nechápu, že vůbec nějaké období na gymnáziích minimálně povinná nebyla. Pro mě osobně, nemůžu si pomoct, maturita z matematiky prostě není maturita.

Já mám spíš jinou obavu. Aby ta maturita nebyla z matematiky ve skutečnosti maturita z počtů, protože úroveň tím, jak neustále má čím dál tím větší procentní zastoupení mládeže maturitu, tak logicky klesá i jejich úroveň. Já osobně jsem viděl maturitní písemku z gymnázia Olomouc z roku 1895. Integrální počet, diferenciální počet, goniometrické funkce samozřejmost. Byl bych rád, kdyby to dostaly teď děti, jak by dopadly. Asi špatně. Je faktem, že tehdy maturovalo snad 1 % mládeže. Nicméně si myslím, že maturita má mít úroveň, a to nejen z matematiky. Přestože by spousta dětí tu maturitu neudělala. Vždyť nemusí mít každý maturitu. Nemusí každý učeň mít maturitu. Hlavně když má učňovské řemeslo a umí ho. Takže to byla jen má poznámka bokem. Ať maturita z matiky je povinná, ale ať má zároveň i potřebnou úroveň.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. S přednostním právem kolegyně Miluše Horská.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, já se omlouvám, že vystupuji podruhé, není to mým zvykem, ale vzhledem k tomu, že mám diagnózu "učitelka", tak mi to jistě odpustíte. Víte, na zdravou výživu možná my, ženy, koukáme trochu jinak. Jednak držíme tu "tajli" a jednak přivádíme na svět děti. A můj první pohled na zdravou výživu byl v době, kdy v obchodě byl hrách, čočka, velmi dobře oloupaná rýže a ovesné vločky. A pak jsme chodili na zahrádky, abychom pro ty děti vůbec něco splichtili, co se podobalo zdravé výživě. Aniž jsem tušila, k čemu tady dojde ohledně pamlskové vyhlášky, tak se tou problematikou, vysvětlila jsem motivaci, proč se jí zaobírám. A musím tedy říci, že málokterá současná vyhláška vyvolává ve veřejnosti tak protichůdné názory, jako je tomu právě tato tzv. pamlsková. A já bych k tomu ráda několik vět poznamenala.

Předně vyzývám, pojďme společně pracovat na zajištění toho nejlepšího, co se i jídla týká, pro školáky. Podporou zdravější stravy podporujeme jejich zdraví a tím také lepší šanci na lepší studijní výsledky. Zaprvé platí to, že problémem s pamlsky neřešíme jen prevenci nadváhy a obezity. Totiž i mnohé štíhlé děti mohou trpět následky nekvalitní stravy a nedostatkem živin. Nemoci jako srdeční infarkt, cukrovka, postihuje i jedince s normální hmotností. A většina těchto chronických nemocí nevzniká ze dne na den. Základy začínají i desítky let před jejich záludností v tom, že je nevnímáme, nebolí, netrápí. Stejně taky stravovací návyky a chutě si budujeme od dětství. A návyk na zdravé potraviny mnozí v dospělosti každodenně řešíme. A já se přiznám k tomu, že mám ráda i bůček, i knedlo, zelo, vepřo, ale jsem na druhou stranu moc ráda, když mi někdo poradí, protože to, co je dnes na trhu, asi se v tom nevyznáme. A tak, jako můžou být odborníci na ledacos, tak se nestydím za to, že si nechám poradit od výživového poradce. Pak je samozřejmě na nás, co s tím uděláme, nikdo nám to nenařizuje.

Zadruhé je zřejmé, že kvalitní potraviny prospějí úplně všem. A ani hubený kluk nepotřebuje přeslazený jogurt a nebo cukrem procukrované koblihy skrz naskrz.

A zatřetí, prosím, nestrašme s rušením bufetů a neargumentujme nesmyslnými mediálními tvrzeními. Pamlsková vyhláška přeci dovoluje mazat bagety a chleby máslem, dovoluje sladit medem, v pohodě projdou polotučné jogurty, tvarohy, kvalitní šunka, jakékoli vločky. A prosím, položme si otázku, proč tedy neprochází nemalá část původního sortimentu bufetů a automatů? Proč neprochází touto vyhláškou? Je to tím, že většina toho, co se zde nabízí, nejsou kváskové chleby s pomazánkou ani dezertíky z kvalitních jogurtů, ani ovoce. Nabízely se zde bohužel především sladkosti, tedy přeslazené, přesolené sladkosti. Bufety dnes nabízejí, jestli to znáte, ten výraz, junk food, ty překalorizované soft drinks. A ty teď opravdu z těch školských obchůdků zmizely. Ale úkolem škol není zajistit práci a výdělek prodavačům bufetů přeci. Zmizení předprodeje nezdravosti ve školách dává prostor na trhu nabídnout nové a kvalitní možnosti.

Ředitelé doteď měli možnost to řešit, jak se požaduje v návrhu zákona. A tak, jak to dopadá, jak to vypadá, tak to vidíme teď, takže ta možnost byla.

A je tu výzva, před niž nás staví pamlsková vyhláška. Vyzývá nás k tomu, ať se zamyslíme nad tím, co našim dětem nabízíme, jak kvalitní a výživná jejich strava je. Chápu pamlskovou vyhlášku nikoli jako dogma, ale jako prvotní pokus k cestě za dobrou stravou. Promiňte mi malé antré. Neříkám to tady často, že jsem ředitelka školy s handicapovanými dětmi. A protože ten život k nim je velice nešetrný, tak rodiče mají velkou tendenci dětem dopřávat to dobré, co ty děti mají rády. A ony, když nemohou chodit nebo mají zhoršenou motoriku, tak nám tloustnou. A my je pak nemůžeme v té škole unést, nemohou je unést ani rodiče. A rodiče mi říkají, že ty jejich děti to vyžadují a že musí zamykat ledničku. A já každý rok, teď je měsíc březen, kromě toho, že je to měsíc knihy, tak máme měsíc zdravé výživy. A neustále se snažíme vyrábět, nakupujeme si sami ty potraviny, vaříme je, učíme rodiče trošku zajistit to, že co je zdravé, může být i dobré. A ano, přiznávám se, zveme si tam výživové poradce z různých stran a myslím si, že doteď byl ten pomyslný talíř těch výživových zdravých potravin pro školáky pořád založen na mléku, na masu, na tom pohledu ještě poválečném, kdy ty děti, teď už se to změnilo, ale změnilo se to velice nedávno. Doposud jsme děti krmili, ve školách to bylo nastaveno tak, aby třeba jeden oběd nebyl masový. Ale teď jsme u pamlskové vyhlášky, vím to. Takže jenom to antré k té zdravé, k pokusu naznačit směr, jak by se mohly děti stravovat. Pokus, který můžeme a měli bychom společně i revidovat.

Ovšem, prosím, nikoli rušit. A pamatujme též na to, že vyhláška neomezuje rodiče ani jim nenařizuje, jak se mají stravovat. Jde o to, aby nezdravé potraviny přeci nenabízel stát. Takže to si myslím, že došlo k malé záměně. A jestli společnými silami najdeme nějaký kompromis, tak já za to budu jen vděčná. A přiznám se, jsem teď v roli babičky, na hřišti hlídám vnučku, chodí okolo holčičky starší, které mají korunky, a samozřejmě že si chodí kupovat ty zmrzlinky, bonbónky. Já u toho samozřejmě šílím, protože bych nechtěla, aby toto ta moje vnučka dělala. Je to každého věc, ale prosím, to jedno území, kde hájíme ty děti, měly by tam chodit rády, měly by být motivované se učit, tak ať jim dáme i jeden ze směrů té zdravé výživy, protože si řekněme, že doma třeba některé děti nemají ty náznaky žádné. Možná že se pořádně ani nenadějí.

Takže tolik ode mne a omlouvám se, že vystupuji dvakrát.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A nyní vystoupí paní senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedo. Paní ministryně, kolegyně, kolegové, zmrzlina je dobrá, tu mám také ráda. Nebudu příliš dlouho hovořit, já mám několik kamarádek učitelek a profesorek na střední škole. Já jsem komunikovala s nimi ohledně změny školského zákona. Ony tu změnu vítají. Vítá ji paní ředitelka horské školy sv. Kateřiny, protože říká, že pokud ty finance nebudou na žáka, ale budou na počet odučených hodin, že to pro ně bude velký krok vpřed, protože těch dětí na horské škole je opravdu málo. Otázkou je, jakým způsobem pak budou vypočítávány ty platy, to už tedy nevím, oni to také nevědí, jaké tam budou další regule nebo jaké výpočetní vzorce. Kdybych to vztáhla na úhradovou vyhlášku ve zdravotnictví, tak v tom se nevyzná žádný doktor, upozorňuji. Jsou tam limity, jsou tam matematické vzorce, ve kterých se nikdo nevyzná, a jsme nějak placeni. Takže věřím, že to nebude ve školství tak jako ve zdravotnictví, protože tyto dvě sféry, které jsou, myslím, pro život každého z nás velmi důležité. To je jedna věc.

Druhá, je pravda, že učitelé na jakémkoli stupni vzdělávacího řetězce jsou hrozně zatíženi administrativou, to je pravda. Já jsem paní ministryni předávala dopis, který mi poslali učitelé ze střední školy a kteří ukazují na to, jak o tom hovořil pan kolega Kubera, že vlastně máme různé akční plány. Ano, ony existují KAP, MAP, ŠAP. To je krajský akční plán, místní a školský akční plán. Takže to jde nějakou třístupňovou cestou. Tam se musí zpracovat kvanta materiálů. Oni sami mi předali dopis, kde říkají, že to, co mají zpracovat, má 500-1000 stran. A říkají, že vlastně v konečné fázi ty finance, ty peníze nedoputují přímo k nim do škol, ale skončí právě u těch, kteří to zpracovávaní, nebo z valné části. A oni prostě říkají: "My jsme zavaleni jen následnou prací." Pak existují jakési šablony, takže z těch šablon čekají, že přijdou nějaké finance. Paní ministryně říkala, že se na to podívá, protože já to vidím také jako velký nedostatek těch lidí, kteří ve školství pracují. A jsou to obětavci, protože ty platy jsou opravdu velmi nízké. A říkejme si, jaký máme potom i sortiment dětí na školách, takže to je někdy velmi obtížné, těm učitelům se absolutně nedivím.

Co se týče matematiky, komunikovala jsem se svým kamarádem, ředitelem gymnázia. Říkal, že povinnou matematiku bere jako faktum a myslí si, že je to dobře, takže to jsou věci z praxe.

Za sebe říkám, že bych do školství poslala také určitě více peněz, protože odtud jde vzdělanost našich dětí a těch, kteří nás výhledově budou živit. A já mám takový pocit, že to, co prochází mou ordinací, protože medicína je teď hodně blízko pedagogické a psychologické stránce, protože ty děti, které mají problémy, končí u mě, abych je vyšetřila, tak mi přijde, že ta vzdělanost obecně jde hrozně dolů. Nároky na děti jsou veliké, ale vlastně malé. A ty děti mají potom řadu úlev. Pedagogicko-psychologické poradny se bojí napsat, že to dítě je mentálně úplně někde jinde. Ale my to pak schováváme třeba za ADHD, já to vidím v té ordinaci. A já si myslím, že by mělo být řečeno těm lidem, kteří jsou v pedagogicko-psychologických poradnách, aby se nebáli napsat "vaše dítě na tu školu nemá", protože pak mám děti v ordinacích, které třeba postupují do další třídy a mají pětky. A vyjdou ze 6. třídy. To je špatně i pro ně, ony jsou demotivované, zlobí, pak mají diagnózu ADHD, pak mají k tomu asistenta a je to prostě špatně. Takže si myslím, že by bylo dobré promluvit si na férovku s těmi učiteli, s pedagogicko-psychologickými poradnami, abychom se někam pohnuli. Nezažila jsem to v době, kdy jsem začala chodit do školy já, bylo to všechno takové jednodušší, učitelé měli renomé a ten systém se mi zdál doopravdy ne tak zaplevelený jako v současnosti. Ale to by měla paní ministryně.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Petr Holeček.

Senátor Petr Holeček:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem při této diskusi rád, že jsem poznal, kolik tady v Senátu je pedagogů a pedagožek, kolik tady mám svých kolegů a kolegyň, protože i já jsem původním povoláním učitel a 20 let jsem stál za katedrou a učil jsem žáky 1., 2. i 3. stupně. České školství má klesající úroveň. Do škol se nehrnou učitelé, ti, kteří tam jsou, tak jsou otrávení, protože neučí tak, jak by si přáli. A já chápu paní ministryni, že se pokouší tento stav nějakým způsobem zlepšit. Když se vracím za svými kolegyněmi a kolegy do školy, tak mi říkají: "Už se sem nevracej, protože nenajdeš děti takové, jako jsi tady měl před těmi 12, 15 lety, kdy jsi ze školy odešel." Jsou to děti, za jejich vychovávání a vzdělávání by tě dnes s těmi tvými metodami zavřeli, protože by okamžitě volaly domů, stěžovaly by si rodičům, že jsi na ně takový, jací oni doma nejsou, že je učíš to, co si myslí, že je zbytečné. A že celý školní rok, který je vedeš, je jenom šikanuješ, zlobíš je a chceš po nich něco, co oni nechtějí. To je fakt, který skutečně na dnešních školách je.

Nový zákon, který paní ministryně předkládá, já, protože se tady bavíme hodně o matematice, tak bych shrnul asi takto. Přečetl jsem ho a porovnal klady a minusy. A protože jsem nechtěl k tomu zákonu přistupovat sám, ale jak říkal kolega Vystrčil, jestli se někdo zeptal těch ředitelů nebo ředitelek škol, já jsem to udělal, oslovil jsem několik svých bývalých kolegyň a kolegů, oslovil jsem i ředitelky z mateřských škol a zeptal jsem se jich, jak si myslí, že ten zákon kvalitativně i kvalitně ovlivní vyučování a práci s dětmi.

Začnu u mateřských škol. Ředitelky mateřských školek mi řekly: "Ale na to se nás přece nemusíš ptát, dvouleté dítě ve školce, to budeme převinovat, to budeme přebalovat, nějaká výchova do těch tří let samozřejmě ano, ale prostě budeme řešit hlavně takové věci. A na to my nejsme připravené, je nás tady málo, nemáme na to peníze." A já jsem říkal: "Ale peníze na to dostanete." "Sliby, chyby, to už nám bylo říkáno mnohokrát, i když se jednalo o inkluzi, i když se nám jednalo o další vzdělávání. Prostě na to my nejsme připravené tady." Nehledě k tomu mi říkali jako dnešnímu starostovi města, že to bude stát pěkné peníze, protože sem přijde mnoho dalších dětí, školky se budou muset zvětšovat, budou se muset dovybavovat, budou tady nové předpisy, hlavně hygienické. Prostě tam jsem neprošel.

Pak jsem se zeptal ředitelek a ředitelů základních škol. Ti to podrobili také průzkumu a řekli mi něco podobného. Řekli mi: "Ano, možná se sem některé peníze dostanou, ale zase budeme my potřebovat jiné peníze na to, abychom mohli vyučovací procesy, které tady jsou, nějakým způsobem podpořit hlavně novými učiteli.

A seženeš nám nějaké, a hlavně na první stupeň? Seženeš nám asistenty? Ani tady jsem neprošel.

A pak jsem hovořil s řediteli na gymnáziích a středních školách. A tam pohled nebyl jednoduchý, byl velmi rozdílný. Někteří se přikláněli pro maturitu z maturity, někteří se nepřikláněli, někteří mi říkali, tady se u nás matematika hlavně špatně učí, opět na to nejsou učitelé, a hlavně nejsou na to metody, které by žáky a studenty zaujaly, a na tom by ministerstvo mělo hlavně pracovat, protože jsou studenti, kteří jsou nadaní, ale kteří jsou nadaní na všechno a z matematiky nebudou maturovat, protože chtějí maturovat z angličtiny, z češtiny, z historie, ze zeměpisu, proč by tedy maturovali ještě z matematiky, i když matematiku umějí a zajímá je.

Když srovnám plusy a mínusy, tak mi vycházejí spíše mínusy. Předložený zákon nepodpořím, i když vím, že je dobře myšlen, ale má tolik mínusů, že i když jsem maturoval z matematiky, tak tady mínusům budu spíše věřit.

A úplně na závěr jsem si nechal takový ten konec, takový ten bonbónek, a to je pamlsková vyhláška, která je v tomto zákoně nějakým způsobem nechci říci akcentována, ale klade se na ni velký důraz.

Ukončím to takto. Když jsem učil, byly děti, které přicházely do školy připraveny, měly ke svačině mrkev a mléko a chovaly se vzorně, byly čistě oblečené. A bylo to proto, že měly dobré a slušné rodiče, kteří rozhodovali o tom, jaké mají děti dostat vzdělání a jak se připravují na budoucí život. A toto bych nechal opravdu na rodičích. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane předsedo. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové. Největším problémem stávajícího školství je úpadek na náročnosti, to víme všichni. A připomenu jenom drobnou historku ze svého učitelského života. Když po roce 1989 k nám přišli lektoři na angličtinu z Ameriky, tak jeden z nich byl vystudovaný historik. A když jsem prověřil jeho znalosti, tak jsem usoudil, že by u mně ani neodmaturoval.

A musím bohužel konstatovat, že úroveň dnešního školství se limitně blíží této záležitosti v současné době. Jestli toto byl náš vzor, tak k němu velmi výrazně směřujeme.

Odnáším si z toho tudíž to, že cokoliv, co pomůže zvrátit tento vývoj, budu podporovat.

To, že stávající systém financování je neudržitelný, je zřejmé, protože je zneužíván do té míry, že je fakticky možná někde v začátcích, když to bylo vymýšleno. Ale jaká je realita v současné době, je to zcela odlišné. V drtivé většině tvrdá ekonomická nutnost nutí ředitele brát děti, které by na jejich typu škol vlastně neměly nikdy co dělat.

Proto si myslím, že změna financování je určitě nutná. Jsme nyní v situaci, že měníme celý systém, protože systém financování bude znamenat do značné míry změnu celého systému českého školství.

Musím s mým předřečníkem souhlasit v tom, že moji bývalí kolegové mi říkají úplně to samé, co jemu, že bych se neměl rozhodně vracet, protože bych se divil, jací jsou dnešní studenti oproti těm, které si pamatuji. Mám samozřejmě také spoustu přátel, kolegů a známých, kteří na rozdíl ode mne mnohdy celou dobu ve školství pracují. Rozdělil bych to také do jednotlivých etap. Začnu tím pozitivním a skončím tím negativním.

Řekl bych, že ředitelé škol všech stupňů, to znamená jak základních škol, tak středních škol s reformou více méně souhlasí, resp. ji očekávají a domnívají se, že jim přinese pozitivum. Ale všichni mi říkají jednu věc, která je zřejmá, že aby řekli definitivní stanovisko, tak by potřebovali znát všechny prováděcí předpisy, které budou následovat. To znamená, že pokud to bude tak, jak je idea naznačena, k čemu má financování sloužit, tak to určitě k navýšení náročnosti českého školství přispěje. Nicméně je nutné říci, že tím, jestli my dnes tento zákon schválíme, tak tím celý tento proces začíná. Bohužel na podzim budou volby a bůhví co a kdo bude na ministerstvu školství. A to klíčové, aby zákon, který dneska buďto schválíme nebo vrátíme zpátky, fungoval, aby idea, se kterou byl tvořen, fungovala, znamená tuto ideu podržet a pracovat na ní tak, aby skutečně efekt přinesla.

Nicméně tam, kde jsem se setkal z cela s odsudkem stávající praxe, je u mateřských škol. A to je unisono. Úplně všichni, ať už učitelky nebo ředitelky mateřských škol, říkají jedno a to samé. Praxe, že ze zákona mají povinnost vzít děti od dvou let, je veskrze špatná a nerealizovatelná. A to z toho důvodu, že děti, které mají dva roky, v zásadě do mateřských škol jako takových nepatří.

Myslím si, že chceme-li napodobovat to, co tady bylo v minulém režimu a řekneme si, že je lepší, aby ženy byly hned po porodu v práci, tak musím bohužel říci, že pak bychom si měli vzít také příklad z minulého režimu, jak o pracující ženy pečoval. A i většina z nás, protože jsme všichni starší, tak si pamatujeme, že existovalo něco jako jesle. Jesle byly finančně nejnáročnější instituce výchovná nebo vzdělávací, nebo jak to nazvete. Ale byla to instituce, která po všech stránkách o děcka, aspoň materiálně, pečovala. Je samozřejmé, že nikdy nemohla a nemůže nahradit péči matky a otce a vztah rodiny, ale nicméně po materiální stránce to bylo dokonalé. A jestliže my opravdu chceme, aby děti chodily od dvou let povinně nebo rodiče měli právo, aby instituce, jaké jsou města a obce, jim povinně umožnily umístit dítě do předškolního zařízení, pak se musí znovu zřídit jesle. Ale jenom upozorňuji, že jesle jsou nesmírně drahé, vyžadují také úplně jiný systém pracovníků. Tehdy to byl všechno zdravotnický personál v jeslích, jestli si dobře pamatuji. A ten dnes není ani v nemocnicích, natož aby ho bylo dostatek pro jesle.

Představa, že my dnes zákonem sdělíme, že tento nárok je a že nevytvoříme k tomu podmínky, je podle mého názoru zcela mimo mísu a přinese všechno to, co tady můj předřečník říká, protože dejme tomu větší školky, které mají více tříd více kantorů, si s tím nějak poradí, ale uvědomme si, že jsou také vesnické školy jednotřídní a jestliže učitelka tam má 25 dětí a z toho budou dvě nebo tři do dvou let, tak upřímně řečeno, jak si s tím poradí. A ony to také říkají.

Tento zákon má řadu dalších „ale“ o kterých bychom tady mohli dlouhosáhle mluvit. A dovolil bych si poprosit paní ministryni o jednu věc. V podtextu celé této záležitosti je zde ještě jedna věc, která mě docela varuje, a to je tendence ministerstva školství a některých dalších lidí, kteří se na koncepcích podílejí, tvrdit, že za stávající stav mohou kraje a obce. A ten, kdo marně bojuje za správnost školství, je ministerstvo školství. Moje zkušenost jako kantora, poté starosty, poté hejtmana je taková, že naopak obce a města i kraje často zcela bez jakýchkoliv úspěchů bojovaly proti ministerstvu školství a nesmyslům, které vytvářely.

A já bych velmi varoval před tím, že zde bude snaha převést operativu zpátky na ministerstvo školství, tak, jak se o tom už v mnoha směrech hovoří. Protože když si vezmeme např. jenom ty platy, protože dneska se bavíme o platech, já jsem nikdy nechápal, jak to, že ministerstvo školství není schopno dát na jednotlivé školy finanční prostředky na kantory, když je dává podle skutečných nároků pedagogů. A místo toho vymýšlí jakési koeficienty skupiny atd. Jenom tato, v zásadě v dnešní elektronické době úplně jednoduchá záležitost, ani tu nebylo ministerstvo školství schopno zvládnout.

Takže já samozřejmě souhlasím s mnoha lidmi, kteří vidí za celou to záležitostí „ale“. Ale na druhé straně se vrátím k tomu, co jsem říkal na začátku. Jsem přesvědčen o tom, že stávající systém vzdělávání, nebo respektive financování vzdělávání, financování škol je neudržitelný. Tento nový systém, který se dnes zavádí, tak má určitě perspektivu o tom, aby ten neutěšený stav změnil. Ale velmi důležité je, jak se bude potom zacházet s těmi prováděcími předpisy. Protože prováděcí předpisy celý tenhle skvělý záměr můžou nakonec úplně devastovat.

Nicméně chci věřit tomu, že tentokrát školství, když něco začne, tak v něm bude pokračovat eventuálně s jiným ministrem a s jiným složením ministerstva školství. A že zde bude dobrá praxe, že ten stát má jakousi kontinuitu. A z tohoto důvodu ten zákon, který je předložen Poslaneckou sněmovnou, podpořím tak, jak sem byl poslán.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Hlavatý, prosím.

Senátor Jiří Hlavatý:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegové. Kolegyně, kolegové.

Já, když jsem si – už je to delší dobu, co paní ministryně vystoupila, takže možná, že ten její projev trošku upadl v naše podvědomí, ale já jsem si z toho vzal to, že vystoupila razantně, vystoupila přesvědčivě. To znamená, že věří tomu, co říkala a že také za zákon přebírá zodpovědnost. A ke své práci, že potřebuje, aby ten zákon byl schválen. Já s tím osobně nemám žádný problém. Všechny ty připomínky a názory, které tady byly řečeny, a nakonec i pozměňovací návrhy, já mám k tomu asi takový postoj, že si velice často říkám, že není na světě člověk ten – a teď řeknu – není na světě zákon ten, který by se zavděčil lidem všem.

Při dotazech, které často na mě jdou jako na podnikatele, a kde dostávám dotazy typu – co byste si přál, jaké vzdělání a jaké znalosti od maturantů? Na to odpovídám vlastně podobnými slovy, jak tady bylo řečeno od paní ministryně, to znamená, jsou to tři věci, které potřebujeme od maturantů jako podnikatelé. A to je český jazyk, aby uměli psát, aby uměli číst – ale když řeknu číst, tak k tomu samozřejmě podotýkám, aby uměli číst rychle, aby stránku přečetli za minutu a z té jedné stránky si vytáhli to, co je podstatné a to, co je důležité. Další věc, kterou potřebujeme, to jsou dva světové jazyky. O angličtině ani nemluvím, angličtina je základ.

A třetí oblast, nebo třetí předmět, který od maturantů požadujeme, je matematika. Já osobně, jak se říká finanční gramotnost, je to hezký termín, nevím, kdo to zavedl, považuji to osobně za zbytečné, protože všechno by mělo být obsaženo v kvalitním učiteli matematiky, a samozřejmě zaplaceným učiteli matematiky. Není žádný problém o finanční gramotnost rozšířit osnovy, nebo dát jednu hodinu navíc za týden nebo za čtrnáct dní, ale podle mě je to jenom suplování. Takže znovu opakuji – češtinu, a hlavně rychle číst, vytáhnout si, co je podstatného, dva jazyky a materiálu. Všechno ostatní se naučí ten mladý člověk.

Poznámka k financování. Je nám to naprosto jasné. Nevím, jestli všichni víte, co se odehrává dneska v podnikatelské sféře. Dneska se v mnoha případech prakticky nekouká na to, jestli na to ten podnik má, na zvyšování mezd zaměstnanců, nebo jestli na to nemá. To je to poslední, na co se podnik dneska dívá. Pro podnik je dneska rozhodující udržet pracovníky. Protože dochází k trvalému a velice agresivnímu vytahování pracovníků a vykrádání pracovníků, takže základ je, kolik chceš, abys ve firmě zůstal? To druhé je pak teprve, jestli ta firma na to má. Protože bez těch lidí a bez pracovníků ta firma zajde.

Poznámky ještě, které mám tady, třeba k té mateřské školce. Máme velké zkušenosti. Už je to 6 let, co jsme zrekonstruovali krásnou velkou vilu továrníkovu, sto let starou, dali jsme do ní hodně desítek milionů korun. Dneska tam je 46 dětí, převážně jsou to děti našich zaměstnanců, protože musíte pro zaměstnance něco udělat, hlavně z pozice těch klíčových manažerů. A samozřejmě první, co jsme zavedli, je povinná angličtina. Jestlipak jsou tam takové dotazy, ale ne každý na to má, každé dítě nemá nadání na jazyky, je to pro někoho složité, tak to tam máme rozdělené do třech skupin třeba, tu angličtinu. Pro náročné, pro méně náročné a pro ty, kteří těžko ten jazyk chápou. Ale musí se s tím začít. A proto bych se přikláněl k tomu, aby paní ministryně myslela na to a nekoukala nalevo, napravo, jestli se to někomu líbí, nebo někomu nelíbí. Jsme malá země, celá ekonomika je hnaná dneska průmyslem, ať si to řekneme, ať si to vykládáme, jak vykládáme. A bez té angličtiny dneska a bez těch vysokých nároků, jak tady mluvil o nich pan senátor Martínek, prostě Česká republika nemá šanci, aby se posunula dopředu.

Byla tady zmínka od paní ministryně také o organizaci OECD. Jistě se o tom tady zmínila. Doporučoval bych, nebo nevím, jakými slovy bych to vyjádřil, na všechno neskočit. Mít si svůj vlastní rozum a jít si svou vlastní cestou. A možná, že i vy, a možná někteří z nás si dobře pamatujeme na to, jak OECD před několika lety, není to tak dlouho, doporučovala České republice výrazně omezit osmiletá a šestiletá gymnázia. Měli to v programu, samozřejmě se o tom na Ministerstvu školství mluvilo, dál to šlo na kraje atd. Už byla vybraná určitá města, kde mělo dojít ke zrušení těch šestiletých a osmiletých gymnázií. Já jsem hrozně rád, že se to nestalo. A bylo to také doporučení OECD.

Někdy v tom i vidíme takové prvky, proč bychom měli zvyšovat konkurenceschopnost České republiky. Je potřeba v těchto věcech být velice a velice opatrní. Není jenom cílem těchto všech organizací a hlavně některých vyspělých zemí Evropské unie, aby nám opravdu ve skutečnosti pomáhaly.

Upozornil bych ještě možná... Ještě bych odbočil trošku, ale jenom malou poznámku nakonec. Těším se osobně na vysokoškolský zákon. Protože to, co k nám přichází dneska ze středních škol, a jakéhokoli typu těch středních škol, tak ta úroveň opravdu je slabá. A na ten vysokoškolský zákon se těším především proto, protože jak je možné dneska, že matematika není povinným předmětem na strojních fakultách? Já, když jsem vystudoval strojní fakultu, tak jsme měli ještě v desátém semestru matematiku. Dneska, když se zeptám těch, kteří přijdou, a věřte mně, že mám za sebou ne desítky, ale stovky pohovorů s vysokoškoláky, nebo se středoškoláky, za těch 25 let. A když se jich dneska zeptáte, jak studovali materiálu, třeba inženýr, jak vůbec studoval tu vysokou školu, on vám řekne, že měl tři roky bakaláře. A po bakalářích tam matematiku nějak měli, jazyk taky nějak, samozřejmě angličtinu neumí vůbec, a pak že si dodělal inženýra. A tu matematiku nějak.

Takže mně vůbec osobně, když jsem takhle otevřený, tak mně je proti srsti to, aby po studiu bakaláře pokračovalo studium třeba na inženýra. Protože už to studium od 1. ročníku není tak náročné, jako by mělo být. A dám to do souvislosti třeba s doktorátem, s doktorským titulem. Na doktora studujete 6 let, a není tam nic takového, že by třeba studoval 3 roky a pak pokračoval dál na toho doktora. Takže buďme v těchto věcech hodně opatrní.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Růžička.

Senátor Jiří Růžička:  Vážený pane předsedo, paní ministryně, vážení kolegové. Vedeme tady poměrně už dlouho debatu o navrhovaném zákonu a velice často se vyjadřujeme, zatím v obecné rozpravě, k problémům, které se školským zákonem souvisí. Není to jenom to financování, ale jsou to věci, které vycházejí z pozměňovacích návrhů nebo z toho, co vás trápí.

Já si ještě dovolím přece jen pár poznámek k tomu, proč jsem avizoval, nebo proč jsem navrhl a výbor pro vzdělání schválil ten pozměňovací návrh týkající se matematiky. Většina z vás se vyjádřila k tomu, jak je nesmírně důležitá matematická gramotnost. Znalost matematiky pro naši zemi, a to možná je víc než pro naše studenty – pro naši zemi. S tím já naprosto souhlasím. S tím opravdu nemám ten nejmenší problém. Jsem přesvědčen o tom, že matematiky se má učit hodně, má se učit dobře, má se jí učit co nejvíc, protože rozvíjí věci, které jiné obory nerozvíjejí. Vede studenty k uvažování, které se jinde nerozvíjí. Nezanedbatelné je i to, že učí studenty i tvrdé práci. Protože tam nejde nic, s prominutím, okecat, připravit se na to na poslední chvíli. Pokud nepočítáte pravidelně, tak se asi daleko nedostanete.

Takže s výukou a rozsahem a kvalitou výuky matematiky nemám ten nejmenší problém. Ale to, co tady častokrát zaznělo, vlastně je to nepochopení. To, že chceme kvalitní výuku matematiky, je neoddiskutovatelné, je správné. To, že chceme, abychom toho dosáhli tím, že bude povinná maturita z matematiky, tak to je někde úplně mimo. Jak říkal, možná, že znáte jméno pana profesora Hejného, který vymyslel metodu výuky matematiky. Vymyslel ji krásně, už je na 2. stupni základních škol, a zdá se, že ta metoda je velmi úspěšná. Protože žáci se učí úplně jinak matematiku, učí se chápat, vnímat, učí se hledat souvislosti. A zdá se, že ta metoda je i oblíbená.

Pan profesor Hejný, a to bych doporučoval vaší pozornosti, v nedávné debatě říkal, když se ho ptali, jestli má být matematika povinná, tak říkal „nemá“. Proč? No protože také přece platí to, že samým vážením žádné prase ještě neztloustlo. My chceme, aby to prase bylo tlusté. Ale tím, že ho budeme vážit, tím, že budeme testovat tu matematiku, tak se daleko nedostaneme, nezměníme to. To přece všichni tušíme, že jakýsi strach – také to tady několikrát padlo, také to tady několikrát padlo, že je dobré, aby studenti měli nad sebou nějaký bič – to není ta správná motivace. To je velice důležitá poznámka.

Dovolím si ještě jeden příklad, protože tady několikrát padlo, jak mnoho tady učitelů, možná tušíte, možná netušíte, 27 let řediteluji jedno z gymnázií tady v Praze. A my jsme asi před deseti lety si dovolili přijít s takovým nápadem, že celý ročník – a možná vlastně i mimoročníkově – jsme nabídli studentům, že si mohou volit úroveň matematiky. Že si mohou volit úroveň matematiky, takové základní, po špičkovou, rozšířenou, nebo také ještě řekněme pod tu základní. Když jsme s tím před dvanácti lety přišli, tak jednota matematiků, tam ti představitelé málem dostali psotníček, protože říkali, že jenom blázen by se přece hlásil na těžkou matematiku, když si může vybrat tu jednoduchou cestu. Přesto jsme do toho šli, zkusili jsme to, děláme to minimálně deset let, nevím to teď přesně. A dovolím si vám položit hypotetickou otázku, jak často si myslíte, že se studenti hlásí k té nejslabší matematice? V každém ročníku máme 120 lidí a posledních 5 let jsme měli problém naplnit tu poslední, tu skupinu nejjednodušší matematiky, protože se nepřihlásilo víc než deset jedenáct lidí. Všichni ostatní se hlásí do té rozšířené nebo do té nejšpičkovější.

Proč to říkám? Říkám to proto, že tady pořád se opakuje, když na ně nebude ten bič, když tady nebude něco, co by je donutilo, tak to nebudou dělat. Není to pravda. Jsem přesvědčen o tom, že to pravda není. A jsem přesvědčený také o tom, že student by to právo volby měl mít. Měl by ale za to nést i tu zodpovědnost. Je to asi pravděpodobně i mým přesvědčením, že to rozhodování by měl nést student, ten, kterého se to týká, a ne někdo z ústředí, který rozhodne, co je pro tebe správné. A to se týká nejen matematiky, ale i té pamlskové vyhlášky atd.

Ještě bych si dovolil pak pár věcí zmínit v této souvislosti. Proč jsem to navrhoval, proč jsem mířil k nějakému pozměňovacímu návrhu. Těch věcí bylo víc. A jistě jste všichni postřehli debatu, protože kdo a kdy bude maturovat v té matematice, určuje nařízení vlády, a velice často se diskutovalo, které školy nebudou maturovat. Vyjmou-li umělecké školy, vyjmou-li se zdravotnické školy, chtěl pan ministr Jurečka vyjmout zemědělské školy. O jeden hlas to neprošlo. A protože to je dáno nařízením vlády, tak nepochybuji o tom, že až bude příští vláda, tak se nařízení vlády budou měnit. Budou se nařízení vlády měnit a budou se zařazovat jiné skupiny škol, které budou maturovat, které nebudou maturovat. Pokud bychom nechali to rozhodnutí na jednotlivých studentech, tak se tím vůbec nemusíme zabývat. Nevidím důvod, proč by na zdravotnické škole nemohlo nějaké dítě maturovat z matematiky, když bude chtít.

Další věc, kterou bych si dovolil tady zmínit, je ta, kterou pravděpodobně si nikdo ani neuvědomuje, ale tím nařízením vlády jsme se dostali do stádia, že za čtyři roky – a teď prosím dobře poslouchejte – budou povinně maturovat studenti z gymnázií a lyceí. Povinně budou maturovat z matematiky. Studenti odborných škol za ty čtyři roky, všichni, bez výjimky, nezaměnitelně, budou maturovat povinně z cizího jazyka, ne z matematiky. Tak domyslete to. Student zdravotnického lycea bude povinně maturovat z matematiky, student strojní průmyslovky bude povinně maturovat z cizího jazyka. Ne že by mu to uškodilo, to je správně, ale nebude maturovat z matematiky. Mně se to nezdá správné, a proto to je v souvislosti i toho pozměňovacího návrhu.

A souvisí s tím i to, že v tom určitém roce by měli nestejný počet maturitních předmětů, což by se jistě projevilo při přijímání na vysoké školy. Nebudu už to tady déle zdržovat s těmi svými argumenty, jenom připomenu, že jistě budeme hlasovat po obecné rozpravě o tom zákon schválit, nebo ho zamítnout. A pokud se dostane do obecné rozpravy, tak budeme hlasovat o jednotlivých pozměňovacích návrzích. Já jsem připraven, pokud by neprošel tento návrh tak, jak ho schválil výbor pro vzdělávání, navrhnout jiný pozměňovací návrh, který by aspoň sjednocoval ten rok, kdy se začne maturovat na všech typech škol. Protože nevidím nejmenší důvod, proč by to tak nemělo být. Tak děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, my jsme se vystřídali u mikrofonu. Další přihlášený do obecné rozpravy je pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně - odešla... Já jsem trošku vystoupil i kvůli tomu...

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Pane senátore, ona odešla, protože musela odejít.

Senátor Miloš Vystrčil:  Já to chápu, já jsem to nemyslel kriticky teď, vůbec, jenom jsem to konstatoval.

Senátor Miloš Vystrčil:  Ne, nebyla to kritika.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vůbec ne, protože já jsem spíš chtěl navázat na to, co říkám. Protože já jsem čekal, že v rámci naší debaty, kdy většina ji chválí, část má nějaké výhrady, třeba bude nějaká reakce, na kterou potom ještě bude možné z naší strany reagovat. To jsem pochopil, že se asi zase nestane. Já to nepovažuji za dobré, protože třeba některé věci se potom vysvětlí.

Vím, že to ten ministr nebo ministryně třeba nepředpokládá, ale pokud dobře argumentuje i v rámci debaty, tak třeba i někdo může změnit názor. A to se tady asi zřejmě nepředpokládá. Vždycky ten ministr v Senátu čeká, všichni si všechno řeknou, pak na konci řekne on, co si myslí, s tím, že na to není možné reagovat. Čili ten, kdo mluví poslední, má pravdu, a tím se ta debata uzavře. Je mi to trošku líto.

Já k tomu mám jen tři věci. První je taková reakce na pana kolegu Růžičku se dvěma věcmi. A první je, že si nejsem úplně jistý, že ti žáci, o kterých on mluvil, a kteří si vybírali tu výuku matematiky různé obtížnosti, jsou reprezentativním vzorkem. Řekl bych skoro, že nejsou. A tudíž nelze vyvozovat, že takto by se chovali všichni a všude.

A druhá. Nevím, jestli dobře chápu ty podmínky, ale pochopil jsem to tak, že žák střední průmyslové školy v okamžiku, kdy žák zdravotnického lycea musí už maturovat z matematiky, tak on si může vybrat. Nemůže? (Nemůže.) Musí maturovat? Dobře, takže děkuji za tu odpověď, že to je takhle.

A teď ale k tomu, co jsem já tady chtěl říct jako hlavní. Já vím, že je to tlustý materiál, ale v té závěrečné zprávě zhodnocení dopadů regulace si přímo autor pokládal otázku: „Co tedy udělat pro to, aby materiál byl kladně přijat?“ A odpovídá jednoznačně: „Přidat tam tolik peněz, aby všichni brali víc. Pak se nemůže stát, že někdo bude proti.“

A já vám to vysvětlím. Tam jde asi o dvě stě tisíc pracovních míst. Když tam přidáte miliardu, tak bez té maturity z matematiky miliarda děleno dvě stě tisíci, to už by každý neuměl, je pět tisíc. Když paní ministryně přidá tři miliardy, v průměru každý pracovník ze školství dostane za rok o patnáct tisíc navíc. Proboha, neber to... Nevezmi to. To přece, i kdyby ten materiál byl kdoví jak špatný, tak pokud v případě, že mi někdo přidá šest miliard, já v průměru dostanu o třicet tisíc korun víc za rok na platu, tak to je mi jedno, co tam je napsané. To je podle mě zásadní věc.

To není tak, že ta změna toho systému financování je posuzovaná přesto, že dojde k jasnému navýšení platů pro všechny v podstatě, kromě pár, co berou nejvíc. Takže to jsou věci, které já jsem chtěl říct a jak mi to tam z toho vychází a je to jasně a jednoznačně v materiálu napsáno.

Co se týká administrativní náročnosti, tak já doporučuji k přečtení aspoň stranu 32. Tam je napsáno – to jsou ty varianty, z nichž jednu budeme schvalovat: „Obě upřednostněné varianty 3 a 4 předpokládají oproti variantám 01 a 02...“ – to jsou varianty, které jsou zhruba dneska platí – „jisté zvýšení administrativní náročnosti jak pro vybrané druhy škola a školských zařízení (nutnost dodávaných některých doplňujících údajů o rozsahu vzdělávání, potřebě pedagogické práce), tak pro orgány vykonávající státní správu v oblasti financování ze státních rozpočtů (úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady, MŠMT), možné dopady do nákladů vlastní činnosti MŠMT, popřípadě krajských úřadů, úřadů o obcích s rozšířenou působností (u MŠMT personální, provozní, softwarové, popř. hardwarové vybavení, u krajských úřadů pak provozní, nutné upgrady stávajícího softwarového vybavení) bude nutno řešit v rámci přehodnocení svých priorit.“

Další odstavec: „U právnických osob, vykonávajících činnost vybraných druhů, to jsou ty školy přímo, škol a typu školských zařízení zřizovaných krajem, obcí nebo svazkem obcí, budou náklady spojené se zvýšením administrativní zátěže dvojího charakteru. 1. se bude jednat o náklady spojené s předáváním informací ze školních personálních systémů. Ředitel neučí, sedí, studuje personální systém, posílá nové údaje. Evidencí a ze školních matrik ke zpracování těchto údajů využívají školy a školská zařízení nejčastěji produkty soukromých firem. A bude tedy vždy záležet na konkrétní cenové politice konkrétní softwarové firmy, jakým způsobem náklady na změny těchto evidenčních softwarů na školy a školská zařízení přinesou.“ A tak dále, atd.

To je jednoznačně napsané, co se všechno bude dít v rámci toho. To nebude žádná legrace. Já bych byl rád, kdybychom si to uvědomili. A uvědomili si, že první věc, kterou učitel potřebuje pro to, aby mohl dobře dělat svoji práci, tak mít času na tu svoji práci, a nedělat jiné věci a nebýt zatížen jinými věcmi. A to platí jak o těch učitelích, tak o tom managementu, který potom školy řídí, respektive kontroluje.

Takže já si myslím, že to není zanedbatelná věc, že ten systém, který jakoby přináší lepší financování škol, ho přináší možná za cenu obrovské administrativní náročnosti a administrativy, kterou bude muset někdo vykonat.

To je ode mě všechno, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Do obecné rozpravy se hlásí paní ministryně, s jednoznačným právem přednosti, takže, paní ministryně, prosím.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Já jsem původně chtěla – a pečlivě si poznamenávám – vystoupit až na konci obecné rozpravy, ale chtěla bych reagovat na opakovaná vystoupení pana senátora Vystrčila.

Na jednu stranu jsem ráda, že podrobil materiál hloubkovému zkoumání – a určitě jsem to od něho očekávala a také si pečlivosti tohoto přístupu vážím. Ale troufám si říct, že ty argumenty, které tady zaznívají, nejsou pravdivé. Je tady předkládán opakovaně pohled na stávající systém financování, že je to v zásadě růžová zahrada, ve které všechno vzkvétá, zejména naše školy, ředitelé jsou spokojeni, žádné papíry je netrápí, žádné vykazování směrem ke zřizovatelům, krajům, obcím, krajským úřadům, obecním úřadům obcí s rozšířenou působností neprobíhá, nikdo nic nedokladuje, nikdo se nehoní, papíry, právě z hlediska toho, jak se rozdělí ty finanční prostředky stávající, chudé, ohlodaná kost... To se neděje. Všechno je vlastně v pořádku.

Také musím říct, že mně nepřijde fér opakované zdůrazňování „ministerstvo“. Samotné mně jde mráz po zádech, jen to slyším. To není ministerstvo, kdo předkládá tento návrh. Je to návrh, na kterém je široká shoda přes všechny odborné asociace – všechny. Od mateřských škol, přes základní školy, střední školy, odborné školy, gymnázia. Je to návrh, který podporuje Svaz měst a obcí, který podporuje Sdružení místních samospráv.

To znamená, pokládat nás všechny dohromady za hlupáky, kteří zřejmě dva roky přemýšleli a vlastně vymysleli jedinou věc – vhoďme tam 6 miliard, všichni budou spokojeni, odhlasují to a bude nám lépe, to si myslím, že tento argument není fér. Opak je pravdou. Když jsem nastoupila na ministerstvo, dívala jsem se také, protože jsem se chtěla poučit od svých předchůdců, vzdálenějších, než byl Marcel Chládek, hledala jsem, zda změny financování škol jsou připraveny. Chtěla jsem se potěšit, že je vezmu a poběžím do Parlamentu. Nenašla jsem nic. A co jsem našla, tak bylo hluboké zkoumání, ke kterému jsme dospěli za posledních 20 let, že tedy systém, který máme, není v pořádku. Musíme ho změnit, musíme vymyslet, jak sakra ty rozdíly v těch jednotlivých krajích zohlednit. A tam bohužel dál už byly jenom bílé stránky, protože nikdo se do toho nepustil. A víte proč? Protože to je neuvěřitelné množství práce. A nejde o žádné centrální řízení. Jde o shodu. O tolik běží, o shodu.

A celé dva roky pracují jednotlivé pracovní skupiny – podotýkám ne od zeleného stolu od Vltavy tady z Prahy, ale složené právě ze všech těch zástupců, které jsem zmínila. Celé tyto dva roky probíhá pilotní ověřování. Minulý rok jsme pracovali na PHmaxech. Tato práce byla dokončena; letos jsme dokončili práci na nepedagogické práci. Jenom pro zajímavost. Oslovili jsme parametry nepedagogické práce všechny školy, od mateřských po střední. Zpětná reakce je 4000 odezev. Máte pocit, že děláme tu práci málo do hloubky?

A poslední věc, ano, přiznávám, nejsou hotovy zcela práce na centrálním normativu pro základní umělecké školy, ale finalizujeme je, a na normativu pro vyšší odborné školy. Ale také jsou finalizovány. Ale především jde o shodu. O shodu. Nejde o to – nalít peníze do bezedné díry.

A teď tedy k tomu, jak to je s těmi novými pedagogy, novými nepedagogy, které nabereme, samozřejmě všichni ředitelé rozdělí všechny třídy na půlky, přistavíme školy a vůbec tímto způsobem budeme do našeho školství investovat. Upřímně, kdyby to byla pravda, byla bych ráda. Ale není to pravda. My budeme bohužel někde mnohem níž, v suterénu. Protože to, co se vám zdá logické, že financujeme počet míst, která reálně potřebujeme, nebo dokonce že financujeme ve stávajícím systému počet učitelů, kteří reálně učí nebo počet nepedagogů, kteří reálně pracují nebo počet asistentů pedagoga, kteří jsou reálně ve třídách, tak pro ty z vás mám špatnou zprávu. Nefinancujeme. Otázka systemizace míst, otázka financování a otázka reálných počtů jsou tři různé věci. A tohle je pokrytectví našeho školství. Myslíte si, že za poslední dva roky, co jsem ve funkci a kdy jsem prosadila poprvé po dlouhých 15 letech, že školy dostávají tzv. reálné výkony, tzn. na reálné počty žáků v soustavě, a jsou to miliardy korun ročně, tak že se mi vylíhli ti učitelé? Najednou se zjevily tisíce učitelů nebo asistentů pedagoga? Jak to? Vždyť nejsou. Já vám řeknu, kdo to je. To jsou lidé, co dlouhé roky učí a konečně mají to své hloupé systemizované místo, konečně je nikdo nezpochybňuje, konečně je nikdo nepropouští během prázdnin, taková je realita našeho školství.

Vážení senátoři, vážené senátorky, jsem připravena ke každé detailní věcné diskusi, ale prosím, vezměte v potaz, podle mého soudu, a opravdu přemýšlím o českém školství velmi často, naše veřejné české školství vzhledem k tomu, jak jsme se k němu chovali posledních 15 let, je v lepší kondici, než bychom si zasloužili.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní ministryně. A další v obecné rozpravě je přihlášen pan senátor Vladimír Plaček. Prosím, pane kolego.

Senátor Vladimír Plaček:  Pěkné odpoledne. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já trošku zase změním téma a možná to trochu i odlehčím, protože je 12.30 a já se vyjádřím jen velmi krátce k pamlskové vyhlášce a ke zdravé školní stravě. Rád bych vás seznámil s jednou dobrou praxí, která se děje ve školních jídelnách. Pod záštitou pana premiéra, paní ministryně školství, pana ministra zdravotnictví a pod záštitou mojí organizuje Asociace školních jídelen tzv. Den mezinárodní kuchyně ve školních jídelnách. Je to akce, která má právě děti informovat o zdravé stravě z jiných zemí z celého světa. A kupodivu ta zdravá strava, která je jim předkládána, jim také chutná. A také o tom dávají říct. Loni takto proběhl Den thajské kuchyně, letos probíhá Den norské kuchyně. Je důležité také říci, že je to s velkou podporou jednotlivých ambasád těchto jmenovaných zemí. V přípravě jsou samozřejmě další Dny mezinárodní kuchyně od jiných zemí.

Takže mi dovolte, je 12.33, abych vás naladil, jak vypadá takový Den norské kuchyně ve školní jídelně. Hráškový krém s krutonem, hejk s bylinkovou krustou, bramborem a oblohou, salát z červené řepy s jablky, zalitý smetánkou, vynikající mimochodem, protože ta červená řepa tam totiž není skoro vůbec znát. A jako zákusek sladká rýže s vynikající sladkou polevou. Takže já vám přeji dobrou chuť.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkujeme, určitě budeme vyhlašovat zanedlouho polední přestávku, takže se všichni už těšíme. A posledním v pořadí je přihlášen pan senátor Radko Martínek. Takže prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo. Aby tady na to hlasování vůbec někdo zůstal po takovémto úvodu. Já ale chci mluvit o něčem vážnějším, tak bych se vaším prostřednictvím obrátil na kolegu Vystrčila, který bohužel odešel. Musím říci, že vždy pečlivě poslouchám jeho rozbory, protože jsou precizní. On je opravdu precizní člověk a myslím, že mnozí z nás i já sám se mnohdy zamýšlím nad tím, jak to flákám, protože prostě způsob, jakým on přistupuje k zákonům a jaký rozbor činí, tak je opravdu vzorný. Ne vždy ovšem mohu souhlasit se závěry, které z tohoto rozboru vyplývají.

A teď se dostávám k té konkrétní věci, s kterou tu vystoupil naposledy, to je to financování, reforma, kdy, aspoň já jsem to tak pochopil, se snažil navodit atmosféru, že tím, když se do toho balíku přidá těch 5 mld., tak vlastně ministerstvo sleduje záměr, aby to všichni podpořili, protože všichni si spočítají, že jim přijdou peníze navíc. Jednak si myslím, že to není úplně správně, protože si nemyslím, že ty peníze přijdou všem navíc, že to určitě tak nebude, dokonce si troufám říct, že některým možná i ubyde finančních prostředků, mám-li mluvit o konkrétních kantorech.

Ale já se chci zamyslet nad jinou věcí, a paní ministryně je mi svědkem, donedávna mi na celé reformě vadila jedna věc, a to je pečlivý rozbor dopadů. A já to teď srovnám s tím, co dělám já léta, dělal jsem celkem 3x reformu financování obcí. A v okamžiku, kdy jsme dělali reformu financování obcí, tak já jsem měl vždy v ruce tabulky všech obcí v republice a vždy jsem si mohl spočítat, kolik, když přijmeme tu reformu a změníme způsob financování, jakým způsobem to dopadne na každou obec v republice. Tzn. vycházelo mi z toho, na které obce to dopadne pozitivně, na které to bude, dejme tomu, neutrální, a na které obce to bude úplně negativní. A vždy povinností tvůrce té reformy je, že tou reformou, která směřuje k nějakým lepším věcem, tak nemůže být, že zničíme toho, na koho to dopadne negativně. A já si myslím, že je velmi dobré, že paní ministryně tady veřejně přiznala, že ta reforma bude něco stát. A že to bude zhruba kolem 5 mld., já si osobně myslím, že to je číslo nějaké, že se to může posunout i na víc nebo možná na méně. Ale každopádně je zcela seriózní říci, že je potřeba 5 mld. navíc, protože tou změnou financování, pokud by zůstal ten balík peněz stejný, tak by došlo k jedinému. Ti, kteří na tom stávajícím systému jsou škodní, by se polepšili podle nového systému a ti, kteří ze stávajícího systému, dejme tomu, je to pro ně výhodné nebo supervýhodné, tak by se dostali až do neřešitelné situace. A reforma, a zvláště ve školství, nemůže přivést k tomu závěru, že prostě jen prostou reformou financování my část škol a školských zařízení ekonomicky zničíme. To není možné. Tzn. že v tom případě je třeba přiznat, že my ten systém změníme, ale jestliže ho změníme, tak tam musíme dosypat peníze na to, abychom byli schopni nevytvořit tu situaci, kdy část škol ta ekonomická realita, protože všechno je ekonomická realita, řekněme si rovnou, že i ve školství veškeré ušlechtilé cíle jsou jedna věc, ale ekonomická realita je druhá věc. A pokud nemáme ekonomické krytí, tak nakonec ty ušlechtilé cíle jdou stejně do háje. Takže já z tohoto pohledu považuji za seriózní, že to ministerstvo řeklo, že počítá s tím, že to bude stát víc, protože to reálně stát víc bude. Jak jsem říkal už v předcházející věci, samozřejmě jsou pak další a další věci, které budou nakonec rozhodovat o úspěchu této změny. Ale v tomto směru musím říci, že je to seriózní, že je to takto děláno a že ty peníze budou nezbytně potřeba jen proto, aby se ten systém dovedl do praxe a neznamenal zkázu některých škol.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. Do obecné rozpravy už se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Ptám se paní navrhovatelky a určitě předpokládám, že bude chtít reagovat na některé podněty. Prosím, paní ministryně.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji vám za dlouhou a pro mě věcně podnětnou diskusi, která je pro mě inspirující zejména z hlediska dalších kroků, které budou následovat, a to je jak finalizace jednotlivých nařízení vlády, ale také příprava všech škol na úspěšný start změn financování.

Věřte mi, že to je můj skutečný cíl. Dovolte mi jen velmi stručně zareagovat na některé náměty, které tady zazněly z hlediska pozměňovacích návrhů. Samozřejmě si vážím těchto námětů i práva senátorů a senátorek je uplatnit včetně toho, aby měl Senát možnost uplatnit vrácení zákona, pokud ho shledá takovým, že je na místě, aby se jím znovu zabývala Poslanecká sněmovna. Já bych vás chtěla poprosit při respektování všech těchto pozměňovacích návrhů o to, aby Senát schválil změny financování škol beze změn. Právě proto, že i proběhla rozprava, koneckonců i rozprava ve výborech. Ukázaly, že samotné změny financování škol nejsou napadána takovými způsoby, že by nebylo na místě schválení.

Opravdu nechci strašit z hlediska toho, co se stane nebo nestane v případě dalšího prodloužení legislativního procesu, ale chci vám říci jediné faktum. Tak, abychom neohrozili start změn financování škol v roce 2018, 2019, tak musí být všechno hotovo nejpozději k 31. březnu 2017. To sami vidíte, že to není příliš dlouhá doba. Souvisí to s tím, že nás bohužel jako školáky nepronásleduje pouze rozpočtový rok, ale pronásleduje nás také školský rok. A už k 1. 9. 2018 musí být organizace škol uzpůsobeny novým změnám. Prosím vás tedy zdvořile, abyste to vzali v potaz včetně toho, jak už jsem se zmínila, že daný poslanecký návrh obdobného charakteru, který předkládá pan předseda školského výboru Papoušek je v Poslanecké sněmovně, nic nebrání jeho projednání. Tady narážím na ony evropské hodnoty. A myslím si, že není fér změny financování škol brát po tolikaleté práci za rukojmí a ohrožovat je.

Druhá věc se týká matematiky. My jsme s panem senátorem Růžičkou vedli na toto téma řadu disputací, asi nemá smysl je opakovat. Podstatné z mé strany je, že to není žádná šikana, je to cíl. A pokud zmínil to, že absolventi jeho gymnázia si více a více volí Matematiku Plus, troufám si říci, že je to z důvodu cíle být úspěšný v přijímacích zkouškách, protože vysoké školy právě Matematiku Plus začaly brát jako jedno z přijímacích kritérií. Také mají svůj cíl. Nestrašme se regulací. Myslím, že je fér, abychom měli cíle. A máme na to, abychom byli zpátky na špici, ne na chvostu Evropy z hlediska výstupu našich absolventů a našich studentů. A oni na to mají také, jsem o tom přesvědčena.

Asi bych uzavřela debatu k matematice stručně a asi mě omluvíte, že budu trošku odlehčená. Během dlouhé a dlouhé rozpravy zde v Senátu, kde nás zřejmě poslouchá lid, jak diskutujeme o matematice, mi přišel vtip, kde ředitel říká učitelům: "Matematiku rušíme úplně. Lidé by si mohli spočítat, která bije." Samozřejmě je to na odlehčenou, doufám, že jsem neurazila Senát jako horní komoru a jen vás možná pobavila před zaslouženým obědem.

Pamlsková vyhláška rozhodně nespasí zdravou výživu. Mohu vás ubezpečit, že jako právník a legislativec jsem to věděla ihned, jakmile jsem ji uzřela po svém nástupu na resort. Na druhou stranu si myslím, že řada z těch, kteří se zapojují do veřejné debaty o pamlskové vyhlášce, nesleduje zájem dětí, zájem zdravé výživy. Tady bych chtěla učinit veřejný příslib. Já se domnívám, že tou správnou cestou je podpora školního stravování, máme unikátní síť jídelen, podpořme kuchařky a naše školní jídelny, aby mohly dělat svačiny, zdravé svačiny, chutné svačiny. Věřím, že i chutné obědy. A to je ta správná cesta, kterou se nechám vést.

Co se týká dalšího, tak jen znovu zdůrazním, že opravdu změny financování škol jsou široce podporovány. A naposledy platforma Comenius, což je sdružení všech škol, přes mateřské školy po vysoké, podpořila změny tak, jak jsou, na jednání včera. A věřím, že třeba i toto je pro vás argument při přemýšlení, jak budete hlasovat.

Děkuji vám za pozornost, děkuji vám za rozpravu a budu očekávat výsledek hlasování.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní ministryně. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavněprávního výboru, pan Michael Canov? Nechce. Děkuji, pane senátore. A má teď slovo pan zpravodaj garančního výboru, aby se nám vyjádřil k právě proběhlé rozpravě. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Růžička:  Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegové, děkuji za slovo. A pokusím se shrnout, o čem tady byla téměř čtyřhodinová debata. V obecné rozpravě vystoupilo celkem 19 senátorů, vstoupila do ní i paní ministryně. Z těch 19 senátorů vystoupili 4 dvakrát. V obecné rozpravě, jak jste všichni postřehli a jak jste jistě sledovali, tak zaznělo mnoho názorů, které jsou svým způsobem potěšující, protože je vidět, že školství není téma, které by nás nezajímalo. Školství je jistě téma, které nás zajímá. A to je dobře.

Zároveň v té debatě padlo i několik návrhů, které je třeba, abychom zaznamenali. Padl opakovaně názor na to, zákon schválit v podobě tak, jak ho předložila paní ministryně. Zároveň padl i návrh na to, zákon zamítnout, přednesl pan senátor Vystrčil. A samozřejmě několikrát senátoři avizovali, pokud postoupí zákon do podrobné rozpravy, že budou načítat pozměňovací návrhy, které vzešly ze školského nebo z výboru pro vzdělávání, všichni známe a všichni jsme je také dostali. Takže si myslím, že tímto můžeme ukončit obecnou rozpravu a můžeme případně přikročit k hlasování.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane garanční zpravodaji. Vy jste to tady říkal, byl podán návrh na schválení návrhu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já si vás dovolím všechny pozvat znělkou. A dovolím si vás všechny odhlásit. Tzn. prosím, abyste se znovu přihlásili. Byl tady požadavek na odhlášení a přihlášení.

Prosím, abyste se všichni přihlásili, protože jsem vás odhlásil. A vidím podle počtu, že ještě všichni nejste přihlášeni. Pečlivě sleduji, jak nabíhají čísla. Takže pro příchozí paní senátorky a pány senátory, byli jste odhlášeni, takže prosím, abyste se přihlásili. Ještě jednou, byli jste odhlášeni, je potřeba se přihlásit, je to jako na parníku, teď to hlásím, ale je to nutné, aby to bylo férové.

Takže znovu opakuji, byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupením Poslaneckou sněmovnou. A já o tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. Hlasování číslo 6, registrováno 75, kvorum 38. Pro 52, proti 11, tento návrh byl schválen. Mně tady svítí ještě paní senátorka Eva Syková. Takže tento návrh byl schválen. Já děkuji paní ministryni, děkuji všem zpravodajům. Pravděpodobně si paní ministryně ještě chce vzít mikrofon, prosím.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová:  Děkuji. Velké poděkování za schválení změn financování škol a pro mě to je závazek, abychom to dobře odpracovali, aby školy z toho měly užitek. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní ministryně. Přeji hodně úspěchů ve vaší práci. A my budeme pokračovat bodem, který je před polední přestávkou avizován.

A to je

 

Volba kandidáta ke jmenování do funkce člena Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí

Tisk č. 63

Následně potom bude vyhlášena polední přestávka. Takže bych poprosil, jak jsem avizoval, je tu bod Volba kandidáta na člena Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Návrhy kandidátů na členy Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí vám byly rozdány jako senátní tisk číslo 63. Já bych vás poprosil, kdybyste se trošičku zklidnili a uděluji slovo místopředsedovi volební komise, panu Jaromíru Strnadovi.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, na úvod připomínám, že Organizační výbor svým usnesením číslo 33 ze dne 19. 1. 2017 stanovil lhůtu pro podávání návrhů na osobu navrhovanou Senátem ke jmenování...

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Si dovolím, chviličku pana místopředsedu zastavím. Ještě jednou vás velmi zdvořile poprosím, kdybyste byli tak laskaví a pokud máte některé další záležitosti, kdybyste si šli debatovat mimo Jednací sál, protože si myslím, že by mělo být jednání důstojné a pan místopředseda Strnad by nemusel tolik zvedat hlas. Takže prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji. Jak jsem již řekl, Organizační výbor svým usnesením číslo 33 ze dne 19. 1. 2017 stanovil lhůtu pro podávání návrhů na osobu navrhovanou Senátem ke jmenování do funkce člena úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí do 16. 2. 2017. Rovněž připomínám, že jediným oprávněným předkládat návrhy do nové druhé volby byl prezident Nejvyššího kontrolního úřadu. A z jeho návrhu zvolí Senát jednoho kandidáta na člena úřadu. Nyní si vás tedy dovoluji informovat, že volební komise obdržela od prezidenta NKÚ tyto dva návrhy na člena úřadu. Jan Outlý a Jan Svatoň. Konstatuji, že součástí návrhu byly i další dokumenty, které byly nutné k ověření, zda jsou splněny podmínky volitelnosti osoby navrhované Senátem ke jmenování do funkce člena úřadu. Oba předložené návrhy obsahovaly potřebné dokumenty, a proto volební komise mohla a také ověřila, že navržení kandidáti splňují podmínky stanovené příslušnými ustanoveními zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích. Dovolte mi, abych vás tedy seznámil s 11. usnesením volební komise.

Komise 1) konstatuje, že v souladu s usnesením organizačního výboru číslo 33 ze dne 19. 1. 2017 obdržela ve stanovené lhůtě od prezidenta NKÚ následující návrhy kandidátů na funkci člena Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Jan Outlý a Jan Svatoň.

2) konstatuje, že obdržela dokumenty potřebné k ověření, zda navržení kandidáti splňují podmínky uvedené v § 19e zákona č. 424/1991 Sb., O sdružování v politických stranách a v politických hnutích ve znění pozdějších předpisů.

3) konstatuje, že oba navržení kandidáti splňují podmínky uvedené v § 19e zákona.

4) pověřuje místopředsedu komise, senátora Jaromira Strnada, aby s tímto usnesením seznámil Senát před volbou.

Nyní vás tedy seznámím s průběhem samotné volby. Před Prezidentským salonkem obdržíte proti podpisu takovýto hlasovací lístek, na kterém jsou v abecedním pořadí uvedena jména dvou kandidátů navržených prezidentem NKÚ. A před jménem každého z nich je pořadové číslo kandidáta. Připomínám, že volíme jednoho člena úřadu.

A nyní tedy k úpravě hlasovacích lístků. Souhlas pouze s jedním kandidátem vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jeho jménem. Pořadové číslo kandidáta, kterého jste si nevybrali, přeškrtnete křížkem. Neplatný hlasovací lístek je odevzdaný na jiném než vydaném tiskopise a ten, který bude upraven jiným způsobem, než jsem před chvílí uvedl. V 1. kole je zvolen ten kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Nezíská-li žádný z kandidátů nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů, koná se 2. kolo volby. Do 2. kola volby postupují oba navržení kandidáti. Ve 2. kole je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Nebyl-li zvolen člen úřadu ani ve 2. kole, koná se nová volba do 10 dnů.

Nyní tedy konstatuji, že volební místnost je připravena. Žádám členy komise, aby se ihned dostavili do volební místnosti. Vydávání lístků a hlasování potrvá 15 minut, tzn. že potrvá do 13:10. Děkuji za pozornost a prosím, abychom se...

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Pane místopředsedo, omlouvám se, ale vy jste hrozně rychlý, protože ještě nejdříve musí být rozprava k tomuto. Musíme dát prostor na vystoupení obou dvou kandidátů. Takže ještě nás čekají nějaké úkony. Takže já nyní navrhuji, abychom nejprve podle § 50, odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí kandidátů Jana Outlého a Jana Svatoně na našem jednání. Navrhuji, abychom hlasovali o obou jménech najednou. Já si vás dovoluji pozvat, protože mám takový pocit, že všichni už nám utekli někam na polední přestávku.

Počkám chvilku. Právě že volíte, ale vy jste nějací všichni rychlí, chápu, že máte hlad, ale ještě musíme udělat jisté úkony, aby bylo všechno v pořádku, milí kolegové a kolegyně. A k tomu právě ta znělka, že vás zavolá, že se děje nějaký úkon. Takže hlasujeme o tom, abychom vyslovili souhlas s účastí kandidátů Jana Outlého a Jana Svatoně na našem jednání. V sále je přítomno 63. Pane senátore, co je potřeba?

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, technická, já koukám, že tady zbytek klubu nemám, tak bych poprosil o vytažení kartiček.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, v pořádku, já to udělám. Takže vás odhlásím a zase se, prosím, přihlaste. Už nám to skáče. Aktuálně přítomno 48 senátorů, 49 bude asi senátorek a senátorů. Aktuální kvorum je 25, takže já zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. Hlasování číslo 7, souhlas s účastí, registrováno 49, kvorum 25, pro 49, tento bod byl schválen.

A já otevírám k tomuto bodu rozpravu s tím, že předpokládám, že chtějí vystoupit oba dva kandidáti. Tzn. já to vezmu podle abecedy. Vyzval bych pana Jana Outlého k vystoupení. Prosím, pane Outlý, máte slovo.

Jan Outlý:  Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení pánové senátoři, děkuji za udělení slova a možnost představit se zde, ačkoli chápu, že musíte mít už ukrutný hlad. A chtěl bych vám také na začátek s odstupem času poděkovat za důvěru, kterou jste mi vyjádřili v prosinci, když jste mě na vaší schůzi zvolili za kandidáta na předsedu toho úřadu, o němž se zde bavíme.

Prezident republiky se rozhodl jmenovat nominanta Poslanecké sněmovny, nicméně mezitím, jak zaznělo, přibyla nominace od prezidenta NKÚ a nyní tady před vámi stojím jako kandidát na člena onoho úřadu.

Je mi 40 let, se ženou vychováváme dvě děti a odborně jsem absolventem olomoucké univerzity, filozofické fakulty, kde jsem vystudoval obor politologie. Získal jsem zde také oba své doktorské tituly. A právě už v rigorózní práci na Palackého univerzitě jsem se zabýval financováním politických stran a hnutí, vnitřním životem stran v České republice a ve středoevropském kontextu. U tohoto tématu už jsem zůstal, věnuji se mu od té doby soustavně, působil jsem i v praxi coby hodnotitel organizace GRECO v zahraničí. I zde v České republice v současné době, když zůstanu ještě u akademické úrovně, mám vlastně v běhu grant Akademie věd, který se tímto tématem zabývá. Jsem tedy člověk z akademického prostředí. Můj odborný zájem se vztahuje i obecně k českému politickému systému a k volebním systémům. I v té souvislosti jsem třeba psal posudek pro Ústavní soud ve věci oné ostře sledované stížnosti na pražské komunální volby v roce 2010.

Ačkoliv, jak už jsem řekl, pocházím z akademického prostředí, troufám si o sobě tvrdit, že mám také jisté manažerské či organizační zkušenosti. Byl jsem ve skupince lidí, která zakládala filozofickou fakultu na hradecké univerzitě. Na této fakultě jsem potom založil katedru politologie, která dnes patří k respektovaným pracovištím v České republice. V současné době působím na Metropolitní univerzitě Praha, kde vedu hradecké univerzitní středisko.

Přesto si myslím, že dosud největší pracovní, ale i životní zkušeností pro mě je funkce starosty malé obce ve východních Čechách, kde žiji. Tato funkce mě přivedla k tomu, že jsem se naučil řadu administrativních a právních dovedností a znalostí. Na malých obcích starosta je na všechno sám, takže toto se musí naučit. Ale vedle toho – a to je lidský přínos – mě tato funkce naučila rozumět – bude to možná znít banálně, ale vy jako starostové víte, o čem mluvím – problémům běžných lidí, být s nimi v kontaktu, mluvit s nimi, což často, zvlášť v akademickém prostředí, kde žijeme v jakési bublině, může být problém.

Pokud jde o úřad, o němž tady vedeme řeč, jistě, má to být správní úřad, který má vykonávat dozor a má pravomoc udělovat sankce. Přesto si myslím, že tato jeho pravomoc nebo tato jeho část činnosti nemá být samoúčelná. Když jsem tady čekal v předsálí na zařazení tohoto bodu, pročítal jsem si noviny, narazil jsem v Lidových novinách na komentář Martina Zvěřiny, který se týkal českých politických stran, a titulek tohoto komentáře zněl Vládnou i páchnou. Myslím, že demokracie potřebuje a stojí na institucích, mezi něž patří i politické strany. A myslím si, že legislativu, která se týká financování stran, jste na podzim přijímali i z toho důvodu, abyste snížili apriorní nedůvěru vůči politickým stranám, která je zde permanentně přítomná. Doufám, že nebude znít příliš idealisticky či naivně, když řeknu, že mám za to, že právě tento úřad může přispět k určité proměně vztahu k veřejnosti k politickému stranictví jako takovému.

Myslím si, že to, co tento úřad bude muset zejména v prvních měsících, možná letech své činnosti velmi akcentovat, je metodická činnost, poradenství, to znamená, měl by být partnerem pro zájemce o sponzorování stran, partnerem i pro kandidáty a také pro strany. Ostatně podíváme-li se napříč Evropou na webové stránky podobných úřadů, vždycky tam nalezneme na velmi viditelném místě na titulní straně odkaz: Průvodce pro kandidáty, sponzory, strany. Čili kromě restrikce mám za to, že tento úřad má být také partnerem pro ty, kteří chtějí volebními kampaněmi procházet férově.

Jsem kandidátem, který se dosud nepohyboval ve vysokých veřejných funkcích, nejsem spojen s žádnou politickou stranou. Vy jistě zvážíte, zda je to výhoda nebo handicap. Myslím si, že v tomto úřadu bych mohl právě díky tomu, co jsem vám nyní o sobě řekl, působit přesto jako ten, který rozumí politickým stranám, rozumí financování politických stran nejen u nás, ale i v mezinárodním kontextu, a různé odbornosti, které se v tomto úřadu sejdou, bych, myslím, dokázal zastřešovat tím tzv. politologickým nadhledem.

Děkuji vám za zvážení mojí kandidatury a připojuji se k několika řečníkům, kteří zde již popřáli vše nejlepší ženám k jejich dnešnímu mezinárodnímu svátku, tedy vše nejlepší k MDŽ. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také vám děkuji, pane Outlý. Máme zde i druhého kandidáta, a to pana Jana Svatoně, takže ho pozvu k mikrofonu. Prosím, pane Svatoni, máte slovo.

Jan Svatoň:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovoluji si vám poděkovat za to, že mohu před vámi vystoupit na řádné schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Je to pro mě vzácná příležitost již z toho důvodu, že já se po dlouhá léta pohybuji v akademickém prostředí a svým studentům přednáším o činnosti Parlamentu České republiky a vůbec o problematice státovědné. Z tohoto úhlu pohledu bych si dovolil také uvést, že jsem působil a působím na právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, po dvě funkční období jsem tam také zastával funkci děkana.

Moje specializace je zaměřena především do oblasti státovědné, jak jsem již zmínil, dále ústavněprávní, dále správněprávní a do určité míry také politologické. Mám také možnost působit poměrně dlouhá léta, dlouhou dobu na Ústavním soudu jako asistent soudce Ústavního soudu a v posledních letech také jako přísedící kárného senátu Nejvyššího správního soudu. V tomto ohledu se domnívám, že mám celkem rozumné předpoklady pro to, abych věnoval pozornost i dalším praktickým otázkám, které jsou spojeny s fungováním ústavního systému, případně ústavně politického systému České republiky.

Změna, která nastala s novelizací zákona č. 424/1991 Sb., je změna, kterou můžeme na jedné straně chápat jako změnu výraznou, na straně druhé jako změnu, která je jakoby nutná, leč nepřevrací dosavadní způsob, který by se týkal financování politických stran. Novela pochopitelně přinesla dílčí změny, které se týkají jednak financování, ale především za velkou změnu považuji změnu, která se týká transparentnosti financování a nakládání politických stran s finančními zdroji, s finančními prostředky.

Někdo by mohl říci, že se jedná o výraznou regulaci. Já se domnívám, že se nejedná ani tak o výraznou regulaci jako o zpřesnění dohledu nad tím, jakým způsobem finanční zdroje, které politické strany a politická hnutí získávají, dostávají, ať v podobě různé, že už nejsou pouze z hlediska kontroly jen předkládány a řekněme jaksi statisticky registrovány v rámci Poslanecké sněmovny, ale že nyní vznikem nového Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí budou vlastně aktivně posuzovány.

Další důležitá změna je jakýsi vstup něčeho, co označujeme jako fenomén judicializace, to znamená, je to také možnost, aby případné sankce, které Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí by v právem předpokládaných kauzách ukládal, by bylo možné také přezkoumat z hlediska správního soudnictví. Rozhodování úřadu je sice jednostupňové, ale na druhé straně se jedná o možnost takováto rozhodnutí, rozhodnutí o správních přestupcích, resp. o správních deliktech, pokud by se to týkalo právnických osob, budou nadále soudně přezkoumatelná.

V tomto smyslu, a možná trošku politologicky řečeno, vlastně úřad tohoto dohledového typu může také přispět nejen k naplňování funkce politických stran a politických hnutí, kterou předpokládá článek V. Ústavy České republiky, ale může také přispět svým způsobem k určité objektivizaci politického systému České republiky a také – a možná, že to bude znít trošku překvapivě – může přispět k větší autoritě politických stran a politických hnutí.

K samotnému Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí je snad možné říci, že v tuzemském prostředí se jedná o nový nezávislý ústřední orgán, správní úřad, který pochopitelně nemůže vycházet z příliš velkých zkušeností. Hovořil jsem o tuzemském prostředí, čili takový úřad tady nebyl, jak jsem řekl, úloha orgánu Poslanecké sněmovny byla spíše registrační z hlediska kontroly hospodaření politických stran a politických hnutí, takže příliš velké zkušenosti v tomto směru nejsou.

Nebudu zde pochopitelně říkat svoji představu nebo řekl bych podávat snad výčet činností, které by Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Jsou částečně konec konců uvedeny v jeho působnosti a především v jeho pravomoci.

Co je ale důležité si uvědomit, že významná bude jeho praxe, která by nepochybně – jsme právní stát – měla sledovat právě zde zmíněnou kompetenci úřadu, ale také sbírání zkušeností a svým způsobem vlastně hledání určitých inspirací, inspirací pro to, co se zjistilo, co se nám ukázalo jako užitečné a případně, co by bylo asi vhodné změnit, případně doplnit.

Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych závěrem svého vystoupení se zmínil o tom, že pro případné působení v úřadu jako člen úřadu mám jistou odbornou kvalifikaci. Domnívám se, že mě lze považovat, a doufám v to, že jsem člověk nestranný a že jsem také zastával po určitou dobu řídící funkci v poměrně významné akademické instituci, kterou asi také můžeme považovat za úspěšnou. Právnická fakulta brněnské Masarykovy univerzity je považována za fakultu dobrou, čili že zde máme jisté zkušenosti z řídící právě v akademickém prostředí, což pochopitelně není vždy jednoduché.

Jinak další moje činnosti a aktivity jsou uvedeny v přiloženém životopise.

Děkuji vám, na shledanou !

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také já vám děkuji, pane Svatoni. A jsme v rozpravě k tomu bodu pořadu. Ptám se, jestli se do rozpravy ještě někdo hlásí? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu a končím.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování o způsobu volby, jak nám jej navrhl místopředseda volební komise pan senátor Jaromír Strnad.

Dovolím si pozvat další senátorky a senátory k hlasování.

Aktuálně je přítomno 48 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 25. O tomto návrhu zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování č. 8, registrováno 52, kvoru 27, pro návrh 48. Návrh byl schválen.

Uděluji nyní slovo místopředsedovi volební komise. Prosím, pane místopředsedo.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo. Konstatuji, že volební místnost je připravena, prosím, abychom se k ní všichni přesunuli. Volba bude trvat do 13.30 hodin.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Volba bude trvat do 13.30 hodin. Vyhlašuji polední přestávku do 14.00 hodin vzhledem k tomu, že máme zařazen pevný bod na 14.00 hodin a nikdo jsme to nezměnili, takže musím postupovat podle schváleného programu.

Přeji všem dobrou volbu a dobrou chuť.

(Jednání přerušeno v 13.15 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.02 hodin.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, zahajuji přerušené jednání. A dávám slovo místopředsedovi volební komise Jaromíru Strnadovi, aby nás informoval o výsledku volby, kterou jsme prováděli před polední přestávkou. Takže prosím, pane místopředsedo.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji, vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil s výsledkem tajného hlasování. Počet vydaných hlasovacích lístků – 68, počet odevzdaných, platných i neplatných, hlasovacích lístků – 68, pro pana Jana Outlého bylo odevzdáno 40 hlasů, pro pana Jana Svatoně bylo odevzdáno 14 hlasů. V 1. kole 2. volby byl tedy zvolen kandidát Jan Outlý. Gratuluji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Tak já taky panu Outlému gratuluji a děkuji panu místopředsedovi volební komise za podanou zprávu. A končím projednávání tohoto bodu. A mám tady přihlášeného pana senátora Petra Šilara, takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Šilar:  Dobré odpoledne, kolegyně a kolegové, já si dovoluji navrhnout změnu programu, protože se nám prodloužil bod školského zákona a zastupující ministr pan Jurečka nemohl už být na projednávání autorského zákona, tak navrhuji, abychom tento bod – autorský zákon – zařadili zítra jako 5. bod jednání. Přibližně asi v 11.30.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji za návrh. To znamená, jenom zopakuji, že se jedná o senátní tisk č. 55, což měl být 6. bod dnešního jednání, a pan senátor ho navrhl zařadit na zítřejší jednání. Samozřejmě je tady, předpokládám, pane senátore, že tady byl i doprovodní zákon. To znamená tady byly senátní tisky č. N... atd. Ptám se, jestli to bylo součástí toho? To znamená, jedná se o senátní tisky č. N 111/10, N 112/10, N 113/10 a N 114/10, což balíček předpisů k reformě autorského práva. Je to tak? Tak, takže já vás pozvu k hlasování.

Takže hlasujeme o změně programu, tak, jak jej navrhl pan senátor Petr Šilar. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 9, registrováno 38, kvorum 20. Pro 28, proti nikdo, tento návrh byl schválen.

A my nyní budeme projednávat 1. bod odpoledního jednání, kterým je

 

Informace vlády ČR o výsledcích neformálního jednání Evropské rady, která se konala dne 3. února 2017

Tisk č. 45

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 45 a s obsahem vás seznámí předseda vlády Bohuslav Sobotka, kterého tady vítám. Dobré odpoledne, pane předsedo. A máte slovo, pane premiére, prosím.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych stručně představil výsledky maltského neformálního summitu, který se uskutečnil 3. února ve Vallettě. Hlavním tématem tohoto jednání byla spolupráce Evropské unie se třetími státy v oblasti migrace. Zejména pokud jde o migrační trasu přes centrální středomoří.

Minulý rok se Evropské unie a jejím členským státům podařilo prakticky zastavit proud nelegální migrace ve východním středomoří a také na západním Balkáně. Velkou měrou k tomu přispěla dohoda s Tureckem. Výrazně jsme tak zvýšili naši schopnost čelit migračním vlnám díky spuštění evropské pohraniční a pobřežní stráže. A také díky trvající efektivní bilaterální pomoci, poskytované klíčovým partnerům v regionu států západního Balkánu.

Summit na Maltě tedy logicky zaměřil pozornost na situaci v centrálním středomoří, s cílem zefektivnit spolupráci se státy původu a tranzitu v Africe. Vláda České republiky toto zaměření debaty přivítala, protože je v souladu s naší dlouhodobou pozicí, tedy důrazem na řešení příčin migrační krize.

Jelikož byl maltský summit pouze neformálním setkáním hlav států a předsedů vlád, jeho výstupem nebyly tradiční oficiální písemné závěry. K tématu vnějších aspektů migrace jsme se však shodli na společném prohlášení, na tzv. Maltské deklaraci. Krom apelu na posílení spolupráce s africkými partnery deklarace obsahuje konkrétní kroky pro následující měsíce, jejichž cílem je omezit proud nelegální migrace, který směřuje do Evropy z devadesáti, nebo více než devadesáti procent přes Libyi.

Důležitým prvkem tohoto úsilí je výcvik libyjské pobřežní stráže, která jediná může navracet zachycené migranty zpět do Afriky. Maltský summit proto vyzval k zintenzivnění podpory a výcviku libyjské pobřežní stráže a dalších relevantních orgánů, zejména tedy prostřednictvím probíhající unijní operace Sophia.

Česká republika tuto operaci aktivně podporuje, podílíme se také na jejím financování. Vláda už minulý rok na tuto misi přispěla více než jedním milionem korun, celkové náklady této části operace byly dvacet milionů. Nedávno byla zahájena druhá fáze výcviku libyjské pobřežní stráže, a proto v současné době Česko připravuje další příspěvek v obdobné výši, tak jako jsme dali loni.

Maltská deklarace uvádí další konkrétní kroky, které EU podnikne s cílem dostat migrační situaci v Libyi pod kontrolu. EU bude podporovat boj proti pašerákům lidí, zlepšovat schopnost Libye chránit její jižní hranici, navyšovat libyjské přijímací kapacity pro zachytávání migrantů a podporovat rozvoj místního hospodářství a související schopnost země čelit migraci.

Jenom připomínám, že většina těch lidí, vlastně uprchlíků, migrantů, kteří procházejí přes Libyi, tak nepochází z Libye. Libye je v zásadě tranzitní země. A je tranzitní země právě proto, že patří mezi takzvané zhroucené státy a není schopna stále kontrolovat své vnější hranice.

Deklarace tedy pochopitelně zdůrazňuje taky význam podpory stabilizace politické a bezpečnostní situace v Libyi. Ta je bránou do Evropy. Tamější politická situace je skutečně velmi komplikovaná. Ačkoli je komplikovaná, nesmí Evropské unie svou pozornost omezovat pouze na Libyi, ale je důležité, abychom spolupracovali také s dalšími partnery v Africe. Jsem rád, že se nám podařilo prosadit, aby deklarace zdůraznila nutnost spolupráce s dalšími státy regionu, s těmi, které sousedí s Libyí. Jde mj. o posilování schopnosti správy hranic, sledování alternativních tras, zajišťování lepší kooperační spolupráce při předcházení migraci. A taky jde o spolupráci v návratové politice.

Summit se zabýval také financováním aktivit Evropské unie v Africe. Unie už má významné finanční nástroje. Zejména jde o svěřenecký fond pro Afriku, do kterého Česká republika přispěla 20 miliony korun. Na summitu bylo oznámeno rozhodnutí přednostně uvolnit z tohoto fondu v průběhu roku 2017 dalších 200 milionů eur na projekty související s migrací v Severní Africe.

Za důležité rovněž považuji to, že přijatá deklarace potvrzuje nutnost nadále věnovat pozornost i trase přes východní středomoří a západní Balkán a dalším migračním trasám. Vyzývá také v pokračování podpoře zemí, které leží na západobalkánské trase. Tolik k Maltské deklaraci o vnějších aspektech migrace.

Během jednání summitu proběhla také neformální diskuse o transatlantických vztazích po nástupu nové americké administrativy. Současně také proběhla diskuse na téma přípravy římského summitu, který se uskuteční už 25. března, při příležitosti 60. výročí podpisu římských smluv. Výstupem z římského summitu by měla být společná deklarace 27 členských států unie k dalšímu směřování unie. Její návrh budou společně připravovat předseda Evropské rady Tusk, předseda Komise Juncker a premiér Malty, coby předsednické země unie, a také předseda vlády Itálie, která bude hostit summit.

Jsem velmi rád, že už v této brzké fázi přípravy římského summitu se nám podařilo díky intenzivní koordinaci připravit společné prohlášení předsedů vlád zemí Visegrádské skupiny. Jak jistě víte, toto prohlášení jsme schválili a zveřejnili na setkání V4 ve Varšavě minulý týden. Pozice vlády je v této oblasti jasná. Česká republika se nechce pouštět do složité diskuse o změnách smluv. Stávající právní rámec v rámci unie pokládáme za dostatečný a flexibilní a unie by měla jednat daleko efektivněji. To znamená akceschopněji, efektivněji využívat stávající právní rámec.

Odpovědi na současné výzvy tedy nemůže být prohlubování integrace ve všech oblastech a za každou cenu. Římská deklarace by se měla zaměřit na několik konkrétních prioritních oblastí, ve kterých má podle našeho přesvědčení Evropské unie pro své občany přidanou hodnotu. Jde především o to, aby unie byla pro občany do budoucna zárukou prosperity a zárukou bezpečnosti.

Pokud jde o prosperitu, jejím základním kamenem je obnovení konvergence mezi členskými státy. Nástroje k tomuto cíli již máme, musíme jich však plně využít. Jedná se především o funkční vnitřní trh, založený na všech čtyřech svobodách, ambiciózní obchodní politiku a o společný rozpočet, který bude zaměřený na investice. V oblasti bezpečnosti pak musí unie především zajistit ochranu vnějších hranic, zaručit, že bude funkční schengenský systém a zaručit, že budeme schopni společně efektivně bojovat proti terorismu. Zároveň se musíme zaměřit na prohloubení spolupráce v obranné politice, tak, aby Evropa byla schopna bránit své zájmy a podporovat stabilitu ve svém sousedství. Zároveň tím posílíme akceschopnost NATO, se kterou musí Evropské unie i nadále velmi účinně spolupracovat.

Vážené senátorky, vážení senátoři, tolik tedy z mé strany informace o výsledku maltského neformálního summitu Evropské unie. Děkuji za vaši pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane předsedo vlády, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Informaci projednal výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 45/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, který má slovo. Prosím, pane předsedo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážený pane premiére, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Evropský výbor projednal informaci o neformálním jednání šéfů evropských států už 3. února. Je to tedy více než měsíc. Takže třeba ta část informace, kterou jsme teď dostali od pana premiéra, která se týká společného prohlášení V4 k budoucnosti Evropské unie, tak celkem logicky nemohla být předmětem našeho projednání. A fakticky ten návrh usnesení, který máte před sebou, se týká výlučně té formálnější části toho neformálního zasedání, totiž Maltské deklarace.

My jsme neodolali, abychom explicitně nepřivítali to, že v Maltské deklaraci je explicitní, jasný a konkrétní důraz položen na aspekty, které tento Senát zdůrazňuje už docela dlouhou dobu. Zejména klíčový význam účinné kontroly vnějších hranic, spolupráce se třetími státy, řešení skutečných příčin migrace.

V tom textu deklarace, tak, jak je zveřejněn, nebo byl zveřejněn, tak nám přišlo, že přece jen, celkem logicky, dělo se to na Maltě, vycházelo to z praktických zkušeností Malty, tak celkem logicky tam byl důraz na tu centrální středomořskou migrační trasu. Proto nám přišlo namístě přece jen znovu připomenout, že ještě je také východní středomořská trasa včetně Balkánu, byť, relativně vzato, je tam teď spíše klid, oproti centrálnímu Středomoří. Ale to neznamená, že by to tam bylo vyřešeno.

Další bod toho navrženého usnesení se obrací zejména – ono to tam není tak výslovně napsáno, ale vlastně se obrací domů, na naši vlastní vládu. Protože to, aby ve východním Středomoří byl klid, tak bohužel, ať se nám to líbí, nebo nelíbí, tak to do značné míry záleží na implementaci dohody s Tureckem. A součástí implementace dohody s Tureckem je také přemísťování syrských uprchlíků, kteří jsou jako takoví kladně vyřízeni. A to se děje o hodně pomaleji, než by mělo. A Česká republika, když budu trochu eufemistický, tak rozhodně v tomto není premiantem. Takže si myslím, aby nám to tam nějak nepovolilo, tak potřebujeme udělat svůj kus práce i v této věci.

A konečně samozřejmě vám navrhujeme, abychom společně podpořili v Maltské deklaraci zmíněné kroky, jako je práce s libyjskou pobřežní a pohraniční stráží. To je samozřejmě hodně kritický prvek. Rozbití operačního modelu převaděčů a také budování kapacit v Libyi tak, aby ti lidé, kteří tam přicházejí původně s úmyslem pokračovat dál přes moře, tak kdyby tam zůstali. Kdyby se podařilo např. díky práci pobřežní služby je tam zastavit, tak, aby tam měli jak fungovat, existovat, někde být a z čeho žít.

A na závěr opět vyzýváme vládu, aby se těchto opatření aktivně účastnila. Což věřím, že snad není tak moc potřeba, ale já osobně to chápu spíš jako podporu vlády v krocích, kterými se připojí k těmto bohulibým aktivitám. děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane kolego, a prosím, abyste rovněž zaujal místo u stolku zpravodajů. A otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan senátor František Bublan. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane předsedající. Vážený pane premiére, dámy a pánové. Jenom si dovolím možná takový malý doplněk nebo několik slov k tomu maltskému prohlášení, k řešení otázek spojených s trasou přes centrální středomoří. Pan premiér už to tady zmínil. Libye je skutečně klíčová země v otázce migrace ze severní Afriky a z oblasti Sahelu. Ta migrace v tuto dobu, a možná i v následných letech, bude daleko silnější, nebo můžeme očekávat, že bude silnější. A to, co jsme zažívali v předchozích dvou nebo třech letech, tak to proti tomu byl asi slabý odvar. A samozřejmě můžeme předpokládat, že většina migrantů nebudou váleční uprchlíci. Tam přece jenom je nějaký důvod pomáhat, a měli bychom pomáhat, ale budou to migranti většinou ekonomičtí. Takže o to těžší bude potom to rozhodování a azylové procesy apod.

V tom dokumentu skutečně víc jak polovina textu je věnována spolupráci s Libyí. Je to důležité, ale není to jednoduché. Je to velmi složité, protože Libye je skutečně rozpadlý stát, kde sice je Vláda národní spásy, ale ta vláda nemá dohled nad celým územím Libye. Libye je asi jako dvě Francie, je to velké území, většina je tam pouště, ale i tak se nedá tento stát v tuto dobu nějakým způsobem centrálně řídit a zabezpečit.

Jenom pro takový obrázek, kolik tam působí bezpečnostních složek? Tam působí třeba milice Ministerstva vnitra. Potom další útvar je tripolská revoluční brigáda, milice centrální bezpečnosti, potom je tam milice, která podporuje Generální národní kongres, to je zase další subjekt státní moci. Východ Libye ovládá generál Khalif Haftar. Ten má velkou moc, má za sebou libyjskou národní gardu. Ta její moc sílí a má velký zájem se podílet na vládě, nebo dokonce ovládnout Libyi jako celek. A mezi vládou národní spásy a tím generálem není žádný soulad.

Já jsem nedávno měl pohovor s libyjským ministrem zahraničních věcí, tak jsem se odkázal na to, že kdyby došlo k nějaké dohodě těchto dvou silových složek, že by ta situace byla lepší. A viděl jsem, že není snaha, že tam jsou i nějaké osobní rozepře. Takže skutečně ta situace jednoduchá není a to napětí mezi jednotlivými milicemi... Ony nejsou příliš velké. To jsou třeba jednotky, které mají, nevím, dva nebo tři tisíce vojáků, ale to napětí mezi nimi velmi sílí. Říkám, nebude to jednoduché. A nejde jenom o to, podporovat libyjskou pohraniční stráž, ale také nějak politicky se snažit o sjednocení těchto bezpečnostních složek v Libyi.

Takže to jenom na dokreslení. A potom k usnesení evropského výboru. Já celkem vítám usnesení, i to doprovodné usnesení, a možná i takový trošku pohled na naši vnitřní politiku, s ohledem na to, co se teď v unii děje a na snahu o hlubší integraci starých a silných evropských zemí, jako je Německo, Španělsko, Itálie, Francie. Domnívám se, že bychom asi – když to řeknu hodně eufemisticky – měli mít pozitivnější agendu v migrační politice. Protože jinak nám skutečně hrozí, že v té integraci dopadneme někde na okraji a vícerychlostní Evropa bude mít na nás spíše negativní dopad. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Dalším do rozpravy je přihlášen pan senátor Petr Orel. Prosím, pane kolego.

Senátor Petr Orel:  Děkuji. Pane premiére, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já si dovolím na pana premiéra jenom jednu otázku. Pan senátor předřečník už to nastínil. Mě by zajímalo, jestli na tom jednání padlo něco – v rámci toho neformálního jednání – padlo něco o vícerychlostní Evropské unii, protože mi to přijde jako zcela zásadní téma pro další budoucnost Evropské unie. Jestli k tomu vláda má nějakou pozici. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Dámy a pánové, já mám také otázku, která se vlastně týká toho třetího bodu v našem usnesení. A to skutečně našeho podílu na řešení těchhle věcí. My, když jsme měli setkání předsedů evropských výborů členských států EU právě ve Vallettě, navštívili jsme EASO – Evropskou podpůrnou agenturu pro otázky azylu. A oni nám ukazovali statistiky, kde Česká republika vychází velmi příznivě, pokud jde o vysílání našich lidí pro práce, které EASO dělá, vykonává společně. Čili tam jsme za relativní premianty. Neříkám, že nejlepší, ale to číslo tam bylo velmi hezké. Ale pokud jde právě o ten podíl na realizaci dohody s Tureckem, ve smyslu přesídlování syrských uprchlíků, tak tam jsme byli tou dobou (třeba se to teď změnilo, to se díváme někdy na přelom ledna a února), ale tou dobou jsme byli na zaokrouhlené nule. A já jsem opravdu pevně přesvědčen, že byť tohle není jednoduchá věc, tak pro udržení té dohody s Tureckem bychom měli udělat trošku víc než zaokrouhlenou nulu. Tak to bych se chtěl zeptat, jestli se to od té doby nějak pohnulo? Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Dalším do rozpravy je přihlášen pan senátor Tomáš Grulich. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedo vlády, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové.

Vzhledem k tomu, že předseda Orel se dotkl jednoho bodu, který já tady mám připravený, a to je další směřování Evropské unie, obracím se tedy na pana předsedu vlády. Většina z nás asi ví, že Evropská komise předložila tzv. Bílou knihu o dalším směřování EU. Má se o ní jednat v Římě na konci tohoto měsíce, což je poměrně brzo.

Prvním podivením je, že tento navýsost politický dokument předkládá Evropská komise, která se tam sice v té preambuli zaštiťuje tím, že hájí zájmy občanů Evropské unie, avšak není jejím institucionálním zástupcem. Tím je samozřejmě Evropská rada. V té Bílé knize je pět variant dalšího směřování Evropské unie. Když to zjednoduším, tak ten první bod je pokračování, tak jak to dneska běží, stejným tempem. Druhý bod je nic víc než společný trh. Třetí bod je, ti, kdo chtějí víc, ať dělají víc. To je ta několikarychlostní Evropa. Další návrh je méně, ale intenzivněji. To znamená méně té společné Evropy, ale zato v lepší kvalitě. A ten pátý bod bychom mohli nazvat skutečně federalizace, kdy je mnohem více společně.

V4 reagovala na tuto Bílou knihu společným prohlášením, kde se nepřidává k žádnému z těchto navržených bodů a mlhavě konstatuje, abychom všichni táhli za jeden provaz, že budeme politikou podobu Evropy neustále přizpůsobovat době. Země Visegrádské skupiny se domnívají, že Římská deklarace by se měla stát motorem pro ještě úspěšnější unii. Unii založenou na principech vzájemného respektu, inkluzivity, sdílené odpovědnosti za naši společnou budoucnost a jednoty v rozmanitosti.

Unie dostává svým základním společným hodnotám tak, jak jsou definovány ve smlouvách. Já bych řekl, že je to naprosto mlhavé, v zásadě nic příliš neříkající. Aby to nebylo tak jednoduché, tak se předevčírem sešly čtyři státy v Paříži představující osu Berlín – Řím – Madrid – Paříž. Jejich představitelé se přiklání k tzv. několikarychlostní Evropě. To by mi tak v zásadě nevadilo, jen bych ji nazval Evropou vícevrstevnou. A dovedu pochopit, že kulturně a historická blízkost států třeba střední Evropy je jiná než třeba skandinávských států, jiná než států jihoevropských. Avšak v moderních dějinách, rozuměj 19. a 20. století, když se některé státy dávaly dohromady buď smluvně nebo se skutečně spojovaly, tak základem byly tři pilíře. Buď společný trh nebo celní unie, směřování zahraniční politiky a bezpečnost. Vězte, že ty čtyři zmíněné státy, které se setkávají v Paříži, chápou vícerychlostní Evropu v rozdílném přístupu k bezpečnosti. Znovu to podtrhuji, což bych řekl, že je velmi nebezpečné a téměř to otevírá to, že ta EU zanikne. A to já bych si velmi nepřál. Možná že je to trošku přitažené za vlasy, ale já, když jsem to četl, tak se mi stále objevovala v paměti kniha, která se jmenovala Druhá bitva o Francii, která vyšla v roce 1943 ve Velké Británii, později v roce 46 byla vydána česky tady v Praze. A tam je, jak to Německo, Francie, Itálie, jak vytvoří tu Evropu vůči té Velké Británii, jak Velká Británie by měla odpadnout. To byla ta ideologická bitva o Evropu. A bylo mi to velmi nepříjemné, když si vzpomínám na ty články novináře Lavala, jak se objímá Pétain s Hitlerem apod. Je také docela zajímavé, že koordinátorem té bezpečnostní Evropy by měl být Bundeswehr.

Obracím se, to zkrátím, mně se to zdá jako velmi podivná reakce na brexit. Obracím se tedy na pana předsedu vlády a vyzývám jej, aby ještě před zasedáním v Římě projednal postoj vlády ČR k dalšímu směřování EU s oběma komorami Parlamentu ČR.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Dalším v pořadí je do rozpravy přihlášena paní senátorka Zuzana Baudyšová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane premiére, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já se obracím s velmi krátkým, ale důležitým apelem. A to je opět děti migrantů bez doprovodu. Poslední statistika nebo poslední informace, která je známa, je o tom, že Velká Británie přijala 300 těchto dětí. Ale v době je to už informace 14 dnů stará. A v té době čekalo dalších 3000 dětí na jakékoli zaopatření. Já se ptám, co na to říká OSN, která mj. vypustila Úmluvu o právech dítěte, kterou všechny země ratifikovaly a měly by plnit. A zdali by nebylo možné, pane premiére, při vašich návštěvách se poptat, jak se bude tento problém dětí, které nejsou schopny se samy o sebe postarat, jak se bude řešit? Bohužel další vlny migrantů přicházejí. A tyto děti jsou asi nejohroženější skupinou. Čili moc vás prosím, když na ně nezapomenete, tak to bude velice vítáno.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. A do rozpravy se už nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. A ptám se pana premiéra, zda chce vystoupit a vyjádřit se k rozpravě? Určitě, prosím, pane premiére, máte slovo.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji, vážené senátorky, vážení senátoři, já samozřejmě budu za malou chvíli mluvit k přípravě březnové Evropské rady, takže tam se pravděpodobně dotknu ještě některých témat. Nicméně já bych velmi stručně zareagoval na ty příspěvky, které zde zazněly. Jednak chci potvrdit, že ta situace v Libyi je skutečně nesmírně komplikovaná. My jsme o tom jednali i na Maltě, protože ta spolupráce dokonce na bázi pobřežní stráže je pouze s tou Vládou národní spásy. A ta Vláda národní spásy ovšem nekontroluje celé libyjské pobřeží, kontroluje jen jeho část. Tzn. i když budujeme kapacitu té libyjské pobřežní stráže a ČR tady patří mezi několik málo zemí EU, které přímo té libyjské pobřeží stráži posílají peníze. Já to chci dát jako příklad toho, že naše úsilí je skutečně zjevné a viditelné, protože jako někdo, kdo leží ve středu Evropy, bychom se mohli primárně starat třeba jen o tu balkánskou trasu, kde se samozřejmě staráme. Ale my nechceme ignorovat ty problémy, které mají jiné státy EU, tzn. pomáháme i v Libyi, což primárně pomáhá Itálii, nebo snížit ten migrační tlak na Maltu, Itálii a tyto země. A samozřejmě pomáháme i v oblasti západního Balkánu. Nicméně ta situace v Libyi je krajně složitá, může být do budoucna ještě nestabilní. A cílem politiky EU by mělo být hledat co nejširší základnu pro národní dohodu v Libyi.

Jak zde popisoval pan senátor Bublan tu situaci jednotlivých ozbrojených složek, je to možná ještě horší a složitější, těch milic je tam pravděpodobně ještě větší množství. Pak jsou tam samozřejmě i pouštní kmeny, které mají svoje vlastní ozbrojené jednotky. A o nějaké ochraně té jižní libyjské hranice, která leží v poušti, se příliš hovořit nedá. Takže Libye je vlastně koridor. Bohužel koridor, který slouží k tranzitu migrace. A velká část té migrace je skutečně iniciována ekonomickými důvody. Proto se také jedná s dalšími africkými zeměmi.

Já vidím jako strašně důležitý projekt i podpory vydávání dokladů v těchto afrických zemích tak, aby lidé, kteří putují, aby měli biometrické doklady, aby je bylo možné identifikovat, protože s tím je opravdu velký problém na celé té migrační trase. Takže tam jsme připraveni nadále pomáhat. Nicméně musíme to brát s rezervou a je potřeba si uvědomovat, že v Libyi ještě zbývá skutečně obrovský kus práce odpracovat.

Pokud jde o to riziko dalších a silnějších migračních tlaků, podle mého názoru v té oblasti východního Středomoří a oblasti západního Balkánu bude hodně záležet na tom, jak budou pokračovat jednání v Sýrii. Víte, že v Iráku dochází postupně k oslabování vlivu Islámského státu. Dá se očekávat, že v příštích měsících bude intenzivní komunikace mezi EU, Irákem i mezi jednotlivými státy a Irákem, pokud jde o navracení uprchlíků, pokud jde o obnovu infrastruktury v Iráku, protože pokud se podaří vojensky Islámský stát vytlačit z většiny iráckého obydleného území, tak tam vznikne šance pro to, aby se část uprchlíků mohla vrátit. A samozřejmě ale bude potřeba pro ty lidi tam vytvořit snesitelné podmínky. A to irácká vláda bez široké mezinárodní podpory nebude schopna. Takže já jednoznačně podporuji to, abychom se starali jako Češi o situaci v Iráku, abychom se aktivně účastnili programu obnovy infrastruktury v Iráku a abychom podporovali navracení uprchlíků do Iráku.

V Sýrii je to ještě hodně daleko, ale je důležité, aby mezinárodní společenství pracovalo na tom, abychom se v Sýrii dostali do podobné situace, jako je dnes v Iráku, že by aspoň část uprchlíků se mohla do Sýrie vrátit. Tím se výrazně sníží potenciál migračního tlaku v oblasti balkánské trasy.

Myslím si také, že Turecko samo o sobě nemá důvod, aby rušilo přísnější bezpečnostní opatření, protože Turci sami si uvědomují, že leží na hranici výbušného regionu. A čím více uprchlíků bude procházet skrze Turecko, tím více se tam může dostávat lidí, kteří nejsou uprchlíky, ale jdou za účelem podpory teroristických aktivit nebo za účelem destabilizace Turecka. Takže Turecko nemá zájem, stát se nasávacím hrdlem migrace z celého regionu, jako se to stalo v minulých letech nebo jako to v tuto chvíli probíhá stále v Libyi.

Vy jste se ptali na to číslo, to číslo se nezměnilo, tzn. my se jako česká vláda neúčastníme aktivně programu, který se týká přesidlování z Turecka.

Pokud jde o dotazy na EU, vícerychlostní Evropu. Prohlášení Evropské komise, ta Bílá kniha, kterou zveřejnila Evropská komise, my jsme o ní samozřejmě diskutovali i v rámci V4. Chtěl bych říct, i to naše prohlášení, které jsme vydali, není bezprostřední reakce na Bílou knihu. To prohlášení, které jsme vydali, je inspirací pro římský summit. My jsme to prohlášení vydali proto, aby bylo z čeho vycházet, až se budou formulovat závěry římského summitu.

Pokud jde o Bílou knihu Evropské komise, podle mého názoru tomu dokumentu nesmíme přikládat větší váhu, než ve skutečnosti má. Tohle je, řekněme, názor komise do diskuse, která se dnes vede v rámci EU. Není to něco, co by mělo být následně rozpracováváno v té debatě v EU. A předpokládám, že stanovisko Evropské rady bude vycházet i z jiných názorů a z jiných zdrojů, než je právě ten popis situace, který předložila Evropská komise. Takže to berme, prosím, jako příspěvek do debaty. Není to určení té debaty v nějakých pěti konkrétních koridorech, jak jsou tam navržena jednotlivá řešení. Je to prostě zmapování situace čistě z pohledu Evropské komise jako takové. Jsem připraven samozřejmě před tím, než pojedu do Říma, tak se sejít s výbory ať už ve sněmovně nebo v Senátu. Určitě rád budu diskutovat, pokud se dokážeme časově sladit, rád budu diskutovat pozici, s kterou pojedeme na jednání v Římě. Já bych byl rád, kdyby to římské prohlášení bylo připraveno dopředu, abychom už na místě nedraftovali, tzn. neřešili slovíčka. Čili Češi a celá V4 jsme teď vyslali signál i Donaldu Tuskovi a dalším, kteří to chystají, že bychom rádi, aby se to prohlášení vydiskutovalo a setkání v Římě bylo spíše slavnostním okamžikem, kdy si připomeneme, jaký význam pro nás má společná Evropa, evropská spolupráce, když si připomeneme tu dlouhou historii. A samozřejmě vydáme prohlášení směrem k budoucnosti. Ale nechci, abychom se tam hodinu nebo dvě dohadovali o tom, jaká budou jednotlivá slova v té deklaraci volena.

Z toho také vyplývá, že neočekávám příliš podrobný text, který by se blížil Bílé knize zveřejněné Evropskou komisí. Očekávám spíše obecné prohlášení, které bude zhruba odpovídat té obecnosti prohlášení V4 tak, jak jsme se byli na tom prohlášeni schopni v rámci zemí Visegrádu shodnout. Takže tolik aspoň velmi stručně komentář k některým tématům, která se zde objevila.

A jinak určitě nelze brát dalším zemím v EU možnost, aby se vyjadřovaly, aby se nějakým způsobem sdružovaly ve snaze získávat podporu pro své názory. A takto je potřeba brát i to setkání čtyř států, ke kterému teď došlo ve Francii. A podle mého názoru ta debata o vícerychlostní Evropě je možná to nejdůležitější, co nás uvnitř Evropy v příštích měsících bude čekat. Pozice ČR je k tomu dlouhodobě, a řekl bych, konzistentně negativní, tzn. je ve všech dokumentech a všech stanoviscích, která jsme předkládali v posledních třech letech. Naše vláda zdůrazňovala, že potřebujeme udržet soudržnou Evropu, prostupnou Evropu, že není možné připustit vytváření hranic, které by potom znamenaly vyčleňování některých zemí trvale z evropské spolupráce v některých konkrétních oblastech. Tzn. Jsme pro maximální soudržnost a zatím se díváme na myšlenku vícerychlostní Evropy s určitými obavami.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane předsedo. A nyní uděluji slovo zpravodaji, panu senátorovi Václavu Hamplovi, aby se vyjádřil. Nechce se vyjádřit. Takže máme usnesení výboru pro EU, takže můžeme o tomto usnesení hlasovat. Takže já vás všechny svolám.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Václav Hampl. V sále přítomno 57 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum je 29 a já zahajuji o tomto usnesení hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. V hlasování číslo 10 je registrováno 61, kvorum 31. Pro 53, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

A my nyní budeme pokračovat bodem, kterým je

 

Informace vlády ČR o pozicích vlády a programu jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 9. - 10. března 2017

Tisk č. 67

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk číslo 67. S informací nás seznámí předseda vlády Bohuslav Sobotka. Pane premiére, máte slovo.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vám nyní stručně představil agendu březnového zasedání Evropské rady a pozice, které budu na tomto jednání zastávat. Vláda dnes dopoledne na svém zasedání schválila můj mandát na jednání Evropské rady. A to jednání Evropské rady se uskuteční zítra. V pátek by pak mělo následovat neformální jednání zemí EU už bez Velké Británie, tzn. v pátek se nepředpokládá, že by vůbec mohly být přijímány nějaké závěry. Pokud jde o jednání ve čtvrtek, Evropská rada bude debatovat k hospodářským otázkám, k vnější bezpečnosti, migraci a zahraniční politice.

Pokud jde o hospodářské otázky, v ekonomické oblasti by se Evropská rada měla vyjádřit k prohlubování vnitřního trhu, obchodní politice. Jedná se o dvě významné priority, které byly součástí bratislavského plánu. A obojí je také významná priorita naší země. Na jednání podpořím urychlení dokončení vnitřního trhu. Vnitřní trh je klíčovým nástrojem hospodářského růstu v EU. Cílem by tedy mělo být pokračovat v odstraňování bariér, dosáhnout pokroku v oblasti služeb a také v digitální agendě.

Významnou prioritou vlády ve vztahu k dalšímu směřování EU je také obchodní politika. Evropská rada by měla vyzvat ke zintenzivnění probíhajících jednání o volném obchodu. Zejména s Japonskem. Současně je třeba se chopit příležitostí, které v této oblasti nabízí změna mezinárodní situace po nástupu nové administrativy v USA. EU je dlouhodobým zastáncem volného obchodu a má díky tomu šanci prohloubit vztahy s novými obchodními partnery především v Asii, ale podle mého názoru také v Jižní Americe.

Pokud jde o vnější bezpečnost a obranu, už v prosinci se Evropská rada shodla na konkrétních krocích směrem k prohloubení spolupráce členských států v obraně. Cílem jednání tento týden bude především zhodnotit dosažený pokrok, dát impuls další činnosti tak, aby konkrétní výstupy vzešly z Evropské rady v červnu. Česká vláda podporuje implementaci dohodnutých opatření v rámci vnější bezpečnosti. Souhlasíme s prohlubováním spolupráce v této oblasti. Domníváme se, že by všechno mohlo jít o něco rychleji, než to zatím jde. Při prohlubování obranné spolupráce bychom měli postupovat maximálně otevřeně. Ne všechny členské státy mají totiž potenciál se spolupráce v obraně účastnit. Unijní právní rámec nám ale pro takový postup nabízí řadu možností. A měli bychom je využít tak, aby červnová Evropská rada spolupráci v oblasti bezpečnosti a obrany posunula dál.

Pokud jde o migraci, o ní už jsem mluvil. Předpokládáme, že navážeme na zasedání maltského summitu a budeme se věnovat doplňování maltské deklarace a operativním krokům v oblasti spolupráce se třetími státy.

Nepředpokládám diskusi o vnitřní dimenzi migrace na této Evropské radě. Reforma evropského azylového systému je zatím předmětem technických jednání a rozhodně není připravena natolik, aby k ní mohla Evropská rada zaujmout stanovisko. Maltské předsednictví rady má nelehký úkol, pracovat na konsensuálním řešení. A debata proto bude pokračovat na úrovni ministrů vnitra v příštích měsících.

Pokud jde o vnější vztahy, tradiční součástí agendy bude zahraniční politika. Diskuse by se měla zaměřit na situaci na západním Balkáně. Vláda ČR na evropské úrovni dlouhodobě podporuje prohlubování spolupráce se zeměmi západního Balkánu. Dlouhodobě připomínáme, že stabilita a bezpečnost v tomto regionu má význam pro celou Evropu. A určitě se budu zasazovat o to, aby Evropská rada potvrdila obrovskou perspektivu zemí západního Balkánu a vyzvala k prohlubování našich vztahů s tímto regionem.

Pokud jde o speciální agendu Úřadu evropského veřejného žalobce, to je další téma, které by se mělo objevit v závěrech zítřejší Evropské rady, nejde o otázku, která by byla řešena obsahově, jde o procedurální bod. Poté, co nebylo dosaženo jednomyslnosti na úrovni rady ministrů spravedlnosti, se musí podle platné procedury k tématu vyjádřit také Evropská rada. Ta by tedy měla potvrdit, že ani na její úrovni v této věci nepanuje jednomyslnost, tedy výsledek, který očekáváme. Že tedy státy nezmění masově stanovisko a potvrdí se, že tady jednomyslnost neexistuje. Na základě tohoto procedurálního kroku, kdy Evropská rada potvrdí neexistenci jednomyslnosti, budou moci státy, které o to projeví zájem, přikročit k zahájení procesu vedoucího ke zřízení tohoto úřadu formou posílené spolupráce některých členských zemí. Česká vláda tuto cestu podporuje. Nám se podařilo významně ovlivnit současnou podobu tohoto návrhu. A chci vás tedy informovat o tom, že ČR je připravena se případné posílené spolupráce účastnit, čili budeme patřit mezi tu skupinu zemí, která by se vydala touto cestou. Celý proces je na začátku, budeme muset zhodnotit, jak se bude návrh dále vyvíjet. Na Evropské radě se jedná o formální krok.

Pokud jde o volbu předsedy Evropské rady, je to jedna z důležitých položek na programu našeho zítřejšího jednání. Současné funkční období Donalda Tuska končí na konci května. Právě současný předseda Evropské rady je také hlavním favoritem této volby. Dle informací, které jsou v tuto chvíli k dispozici, má Tusk mezi členskými státy širokou podporu. Rozhoduje se o této věci kvalifikovanou většinou, čili tu není jednomyslné rozhodování. Podle maltského předsednictví, které bude volbu moderovat a které provedlo v posledních dnech konzultace mezi ostatními státy, by měl mít Tusk bezpečnou většinu pro své zvolení. Jediného zatím oficiálního zmíněného protikandidáta, současného europoslance Wolského, postavila polská vláda. Podle mého názoru nominace proběhla zejm. z vnitropolitických důvodů. Z vnitropolitických současných důvodů současná polská vláda Tuska odmítá.

Poznámka na okraj, evropští lidovci potvrdili, že jejich kandidátem zůstává Tusk, ačkoli kandidát Wolski je členem frakce evropských lidovců.

Pokud jde o postoj české vlády, vláda ČR, když jsme provedli zhodnocení té spolupráce s Donaldem Tuskem, tak chci konstatovat, že jsme v zásadě spokojeni s prací Donalda Tuska ve funkci předsedy Evropské rady v uplynulých 2,5 letech. I při velmi složitých jednáních se Tusk ukázal jako nestranný předseda, jako někdo, kdo je schopen přispět k nalezení kompromisu, který členské státy nerozděluje a jemuž jde především o dobro EU jako celku. Dále vnímám Donalda Tuska jako člověka, který reprezentuje region střední Evropy. Je to Polák, tzn. pochází ze sousední země, se kterou má ČR dlouhodobě velmi přátelské vztahy. A chci také připomenout, že to byla ČR, která před 2,5 lety velmi aktivně podpořila Donalda Tuska při jeho kandidatuře. A patřili jsme mezi země, které rozhodujícím způsobem přispěly k tomu, že se Tusk stal nejvážnějším kandidátem na pozici předsedy Evropské rady. Ta zkušenost, kterou jsme s ním učinili, nás nevede k tomu, že bychom měli přehodnotit postoj, který ČR zaujala při Tuskově kandidatuře před 2,5 lety. Tuto pozici jsem prezentoval také na jednání skupiny zemí V4. Chci vás také informovat o tom, že země V4 k této věci nezaujaly společnou pozici.

Tolik tedy alespoň stručně k očekávanému jednání Evropské rady. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane premiére. Informaci projednal výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 67/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, který má slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, dámy a pánové. Je to tak, evropský výbor projednal tuto informaci o mandátu vlády. Projednal ji o něco později než tu informaci v předchozím bodě, je to něco přes týden, asi 10 dní. Nicméně i tento návrh usnesení jste měli k dispozici s jistou mírou předstihu.

Já si myslím, že tak, jak jsme teď vyslechli od pana premiéra informaci, že se asi shodneme v tom, že tam nejspíš nikdo z nás nevidí nic problematického, kde by bylo potřeba dávat nějaký vykřičník nebo podobně. Nicméně evropský výbor se shodl na tom, že kromě prostého vzetí informace na vědomí možná stojí za to připodotknout nebo zdůraznit několik bodů. A to je právě obsahem toho usnesení.

Jednak navrhujeme, abychom společně ocenili to, že se začne nebo začíná provádět komplexní hospodářská, obchodní dohoda mezi EU a Kanadou v té části, která nevyžaduje národní ratifikaci, což je mimochodem většina té dohody. Připomínám, že my jsme přijetí CETA před časem společně podpořili. Ratifikace té dohody nás čeká, v zásadě ji máme na stole. Až se k ní dostaneme, tak to můžeme udělat. Já doufám, že se to stane bez zbytečných odkladů, protože si myslím, že je to skutečně docela příkladná mezinárodní obchodní smlouva s velmi zajímavou zemí.

Navrhovaný program Evropské rady se hodně týká ekonomických věcí, podpory investic, růstu, to samozřejmě také my podporujeme. I když jak zde občas připomínám, naše usnesení k Evropské radě nejsou mířena ani tak na Evropskou radu jako celek, ale zejména na našeho zástupce v ní, potažmo na českou vládu. A tady je třeba zase znovu připomenout, že investiční činnost v Česku začíná být trochu dost brzděna složitostí vnitrostátní administrativy a že by možná bylo docela na čase nějakým razantnějším způsobem se na to podívat.

Navrhujeme, abychom společně podpořili nějaký rychlejší pokrok v posilování mezinárodní spolupráce mezi zpravodajskými službami v rámci EU. Jsme si samozřejmě vědomi toho, že je to velmi nelehké nebo možná překvapivě nelehké soustíčko. Nicméně kdyby se podařilo ho strávit, tak by to bylo velmi užitečné.

Podporujeme spolupráci se zeměmi západního Balkánu, to není nic nového. Tento Senát a jeho evropský výbor tuto prioritu sledují dlouhodobě. Nicméně víme, že za současného obsazení Evropské komise proces sbližování nebo starosti o evropskou perspektivu západního Balkánu je poněkud zmrazen. A nese to své neblahé ovoce v regionu, které může dopadat více nebo méně i na nás. Takže podporujeme, aby se toto začalo trošku více rozmrazovat.

Nemohli jsme se nevyjádřit i k evropskému žalobci. Víte, že tady dlouhodobě jsme na tom viděli poměrně dost negativ nebo vad na kráse. Má úplně pravdu pan premiér, a to čestně přiznáváme, že ten návrh doznal velmi hlubokých změn i v souvislosti s naší kritikou. Nicméně některé docela fundamentální naše výhrady nebyly pořád zodpovězeny, byť jsme dostávali různé písemné odpovědi na naše usnesení apod. Ale některé výhrady nejsou z našeho pohledu uspokojivě vyloženy. Čili to tady připomínáme v tom usnesení.

Poslední věc, kterou bych chtěl zmínit, přestože není v usnesení, ale poměrně důkladně jsme ji diskutovali na evropském výboru a považuji za potřebné vám to říct, je otázka volby nového předsedy Evropské rady.

Na výboru jsme se také shodli, že Donald Tusk je z našeho pohledu velmi vhodným a velmi dobrým kandidátem, takže možná trošku s jistým údivem, byť snad s pochopením procesům, jak tam běží, ale jinak s jistým údivem sledujeme kroky Polska, které v něčem trochu připomínají odvolávání vlády uprostřed evropského předsednictví.

Ale nakonec jsme se dohodli, že vzhledem k tomu, že v době, kdy jsme to projednávali na výboru, jsme ještě nevěděli, jak jednání o předsedovi budou pokračovat, takže podporu Donalda Tuska nevtělíme do formálního písemného usnesení. Nicméně vás tímto aspoň informuji, že evropský výbor by to byl nejspíše udělal, kdyby v tu chvíli neměl tyto taktické ohledy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. A nyní otevírám rozpravu k této materii. Do rozpravy se hlásí pan senátor Tomáš Grulich. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Zneužiji toho, že jsem tady a vrátím se ještě k tomu předchozímu s Bílou knihou. Nebral bych to na tak lehkou váhu jako pan předseda vlády. Jestliže se sejdou čtyři velké státy a vydají nějaké prohlášení, tak to nepovažuji úplně za věc, která by byla zbytečná.

Ale na co se chci zeptat, a tady spíše budu konstatovat, protože vím, že právo vlády jednat na Radě je její. Nicméně chci konstatovat, že jak Poslanecká sněmovna, tak několikanásobně i Senát řekly, že si nepřejí evropského žalobce. Je to jenom konstatování, protože je to vaše věc.

My jsme obdrželi dopis znovu od pana ministra Pelikána z 28. února 2017, takže jsme na to ani nemohli reagovat. Ale konstatuji, že několikrát tato komora řekla evropskému žalobci ne, a stejně tak udělala i Poslanecká sněmovna.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Jako další do rozpravy se hlásí pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Chtěl jsem se jenom zeptat na páteční část zasedání Evropské rady, protože ta nebyla pokryta písemným materiálem, který jsme předem dostali, a nebyla tady pokryta ani vystoupením pana předsedy vlády. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Vidím, že se do rozpravy již nikdo nehlásí, takže rozpravu končím a předávám slovo panu premiérovi. Prosím, pane premiére.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji. Vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych se ještě vyjádřil k záležitosti evropského žalobce, tedy úřadu evropského veřejného žalobce. Jsme si jako vláda přirozeně vědomi negativního stanoviska, které zaujal Senát, v zásadě na počátku celého tohoto procesu. Chtěl bych ovšem zdůraznit fakt, že se skutečně podařilo výrazným způsobem návrh upravit. A podařilo se nám ho výrazně upravit v řadě důležitých aspektů. Jedná se o odstoupení od představy jednotného evropského justičního prostoru, jedná se o to, že evropský veřejný žalobce bude s třetími státy komunikovat jen skrze národní úroveň. Podařilo se nám tam prosadit opravné prostředky a také otázku práce stálých komor. Znamená to, že když vláda o tom diskutovala, zvažovali jsme mandát pro ministra spravedlnosti do závěrečné fáze těchto jednání, vláda konstatovala, že změny, kterých bylo dosaženo, jsou pro zaujetí této pozice vlády dostatečné. Čili České republice se v tomto případě podařilo výrazným způsobem, a samozřejmě nejenom nám, ale i dalším zemím, které k tomu přistupovaly podobným způsobem, se nám hodně podařilo původní záměr , který byl také negativně posouzen na půdě Senátu, pozměnit směrem k představě, kterou měla vláda v rámci svého vyjednávacího procesu.

Pokud jde o páteční neformální jednání Evropské rady. Toto jednání by mělo být zaměřeno k přípravě římského summitu. Opět nepůjde o nějaké dohadování se o konkrétním textu. Předpokládáme, že jednotlivé členské státy by měly zaujmout pozici, to znamená vyjádřit se během neformální debaty k tomu, jak si představuji, že by mělo vypadat prohlášení z října. V4 přijala společnou pozici, čili předpokládám, že tato společná pozice bude prezentována polským předsednictvím V 4 během tohoto jednání a Česká republika na tomto neformálním jednání zastoupena slovenským předsedou vlády. U tohoto jednání nebude přítomna Velká Británie, čili mělo by to být neformální jednání ve formátu EU 27. Nepředpokládají se tedy závěry a nepředpokládají se písemné výstupy z tohoto jednání. Předpoklad je, že by toto jednání mělo proběhnout během pátečního dopoledne. A předpoklad je, že Evropská rada by měla probíhat během zítřejšího odpoledne a noci, tak abychom dospěli k dokončení jednání Evropské rady během noci ze čtvrtka na pátek. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane premiére. Ptám se pana zpravodaje, jestli se chce vyjádřit. Nechce. Takže můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Václav Hampl. Dovolím si znělkou pozvat další senátorky a senátory k hlasování do sálu.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Václav Hampl. V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33.

Zahajuji o tomto návrhu hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování č. 11, registrování 64, kvorum 33, pro návrh 57. Tento návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu a s paní 1. místopředsedkyní Senátu se vystřídáme v řízení schůze. Řízení schůze se ujímá 1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré odpoledne. Následujícím bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 56

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 56. Zeptám se, jestli pan předseda vlády zůstává. (Souhlas.) Prosím tedy znovu pana předsedu vlády, aby nás seznámil s tímto návrhem zákona.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji. Vážený paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych uvedl vládní návrh novely zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, také vzhledem k tomu, že jsem byl prezidentem republiky pověřen, abych řídil ministerstvo průmyslu a obchodu do doby jmenování nového ministra.

Důvodem předložení tohoto návrhu je nutnost dořešit podporování elektřiny vyrobené v malých vodních elektrárnách, které byly rekonstruovány v období od 2. října 2013 do 31. prosince 2015, neboť tyto elektrárny jsou podle dosavadního znění zákona považovány za uvedené do provozu dnem 1. ledna 2016.

Na základě přechodného ustanovení zákona č. 131/2015 Sb., výrobci elektřiny zl malých vodních elektráren rekonstruovaných nebo modernizovaných v uvedeném období nepobírali od 1. ledna 2016 podporu, ačkoliv jim byla do 31. prosince 2015 vyplácena. A existuje notifikační rozhodnutí Evropské komise o souladu této podpory s pravidly Evropské komise.

Předložený návrh novely zákona o podporovaných zdrojích energie navrací situaci do stavu, který odpovídá skutečnosti, a výrobcům elektřiny logicky navrací nárok na podporu podle termínu, kdy byla rekonstrukce nebo modernizace malé vodní elektrárny skutečně dokončena.

Současný stav, který nastal po 1. lednu 2016, a fakt, že elektřina zrekonstruovaných malých vodních elektráren nebyla podporována po dobu 9 měsíců, negativně dopadá na hospodaření subjektů provozujících rekonstruované malé vodní elektrárny.

Zvláště negativně dopadá na státní podniky povodí, které byly nuceny zhoršení provozního výsledku hospodaření kompenzovat zvýšením ceny vody. Proto je potřebné tento problém řešit co nejrychlejším postupem. Předložený návrh byl schválen podle § 90, odst. 2 v 1. čtením Poslaneckou sněmovnou parlamentu 20. ledna letošního roku. Návrh novely podpořil po proběhlé diskusi rovněž výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, a to hlasy všech přítomných senátorů na svém jednání 28. února. Proto věřím, že i vy, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, podpoříte schválení návrhu zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, abychom tak napravili vzniklou situaci a usnadnili provozovatelům malých vodních elektráren jejich činnost.

Děkuji za vaši pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane předsedo vlády, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 56/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Lumír Aschenbrenner, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane premiére.

Výbor skutečně projednal tento návrh na svém zasedání 28. února a přijal jubilejní 40. usnesení, které máte před sebou. Nicméně já přečtu to podstatné.

Výbor 1. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve zněním postoupeném PS. 2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Lumíra Aschenbrennera. 3. Pověřuje předsedu výboru Senátu, senátora pana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Já myslím, že představení toho zákona, který napravuje legislativní nedopatření, pan premiér představil dostatečně. Jen nevím, jestli tady zaznělo, když tak ať to zazní teď, že se týká 62 malých vodních elektráren.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou další rozpravu. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první hlásí pan senátor Jaroslav Větrovský. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové, pane premiére. Já bych se jenom dovolil zeptat, o jaký balík prostředků se jedná, který má být vyplacen za ty kompenzace. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak, obecnou rozpravu uzavírám. Takže, chcete se, pane předsedo vlády, vyjádřit? Tak nevím, jestli ano. Máte slovo.

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:  Děkuji. Já to, co mohu nepochybně potvrdit, je fakt, že ten nezamýšlený efekt omezení podpory dopadá skutečně na celkem 62 malých vodních elektráren. Ale musím říci, že nemám tady ve svých podkladech přesně uvedenu částku, které se to týká. Takže já bych navrhoval, že bych panu senátorovi na ten dotaz odpověděl písemnou formou. Požádám tedy spolupracovníky na Ministerstvu průmyslu a obchodu, aby se pokusili získat tuto informaci a písemnou formou bychom specifikovanou částku sdělili. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane předsedo vlády. A ptám se garančního zpravodaje, jestli se chce vyjádřit k proběhlé krátké rozpravě. Ano. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji. Můžu pouze konstatovat, že do rozpravy se přihlásil jediný senátor. S dotazem, který bude odpovězen písemně. A pokud mám já informace, tak v žádném případě nepůjde o navýšení rozpočtu, ty peníze jsou k dispozici a leží tam.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Takže my můžeme přistoupit k hlasování. Já si vás dovolím svolat.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

V sále je aktuálně přítomno 63 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 32. Já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. A kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 12 se z 63 přítomných senátorek, senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo. Návrh byl schválen.

Já končím projednávání tohoto bodu a děkuji panu navrhovateli i zpravodajovi.

A náš program pokračuje. My se loučíme s panem předsedou vlády, na shledanou.

A dalším bodem je

 

Návrh zákona o evropských politických stranách a evropských politických nadacích a o změně některých zákonů

Tisk č. 48

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 48. Prosím pana ministra vnitra Milana Chovance, aby nás seznámil s tímto návrhem zákona. Vítejte, pane ministře, a mikrofon je váš.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Dobrý den, děkuji za přivítání. Dovolte mi, vážené senátorky, vážení senátoři, abych stručně uvedl návrh zákon o evropských politických stranách a evropských politických nadacích a o změně některých zákonů, které máte k dispozici jako senátní tisk č. 48.

Cílem předkládaného návrhu je adaptace českého právního řádu na Nařízení Evropského parlamentu a Rady o statutu a financování evropských politických stran a politických nadací. Zákon může upravit především další dodatečné požadavky týkající se evropských politických stran a nadací se sídlem v České republice, v souvislosti s jejich stanovami a registrací. Předkládaný zákon představuje technický adaptační předpis s minimalistickým přístupem, kdy předmětem zákona jsou pouze nezbytné změny vyžadované evropským nařízením. Tyto změny nezasahují do koncepce volebního práva, ani práva sdružovacího v politických stranách a politických hnutích v České republice.

Návrh zákona byl schválen ve 3. čtení na 54. schůzi Poslanecké sněmovny. Pozměňovacím návrhem byla stanovena účinnost zákona dnem vyhlášení. Návrh zákona byl projednán ústavně-právním výborem. Ústavně-právní výbor doporučuje Senátu PČR vrátit projednaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňujícím návrhem. Pozměňující návrh obsahuje návrh na vypuštění 3. části zákona. Jeho účelem je odstranění nadbytečného ustanovení. I pokud by pozměňovací návrh nebyl přijat, nebude výsledná právní úprava v praxi působit potíže. Bude samozřejmě záležet na tom, jaký názor zaujme plénum. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Přijaté usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 48/1. To je asi špatně. Zpravodajkou výboru..., že? Tohle nebude výbor pro zdravotnictví a politiku, ale bude to ústavně-právní výbor. A zpravodajkou výboru je paní senátorka Eliška Wagnerová, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Mně pan ministr opravdu velmi ulehčil práci. Já seznámím jenom s tím, co on už avizoval, že skutečně ústavně-právní výbor přijal usnesení, kterým doporučil plénu Senátu PČR vrátit tento zákon s pozměňovacím návrhem, který je přílohou toho usnesení, které máte všichni k dispozici. A pak tedy to usnesení samozřejmě obsahovalo ty dva obligatorní body.

Já jenom vysvětlím, proč ústavně-právní výbor přijal toto usnesení. Totiž vrátit s tím pozměňovacím návrhem. Ten zákon skutečně není nikterak kontroverzní, ale dostala se do něj 3. část, je to změna zákona o politických stranách, která obsahuje evidentní nonsens. A tady se nelze ztotožnit s názorem pana ministra, že tedy tento nonsens by mohl být tolerovatelný jako obsah právního řádu. Nemohl, protože skutečně by zaváděl.

O to tam jde. Tam zákon předvídá ten zákon o politických stranách další důvod zániku politické strany, a to sice tím, že ta politická strana se přemění v evropskou politikou stranu. Ovšem ona se žádná česká politická strana ve skutečnosti nemůže přeměnit v evropskou politikou stranu, protože žádná nesplňuje ty podmínky, které jsou kladeny na tu evropskou politikou stranu. Tam to předpokládá členství lidí z různých států Evropské unie, přičemž náš zákon o politických stranách je postaven na tom, že členové politických stran musí být čeští státní občané. Takže je to nonsens.

Koneckonců i sama důvodová zpráva k tomuto zákonu říkala naopak, že není možné, aby se evropská politická strana transformovala v českou politikou stranu. Čili když předkladatel přiznal toto, tak musí uznat, že to musí platit i vice versa, tedy že to nejde ani na tu druhou stranu. A znovu opakuji, i ústavně-právní výbor dospěl k závěru, že ponechání tohoto nonsensu v zákoně by bylo velmi zavádějící a skutečně by mohlo svádět, tedy možná některé okrajové třeba politické strany k úvaze, že by se mohly snad přeměnit v evropskou a vyvíjely by snahy, které by ovšem byly naprosto mimo mísu.

Takže toto byl návrh ústavně-právního výboru, já vás prosím, abyste pro něj hlasovali. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko. Jste zpravodajka ústavně-právního výboru, ještě jednou to opakuji, a prosím, sledujte případnou rozpravu a zaznamenávejte další návrhy.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, otevírám tedy obecnou rozpravu. Nikdo se do ní nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Pan navrhovatel se asi nebude k ničemu vyjadřovat.

Vzhledem k tomu, že Senát neschválil návrh zákona v navrženém znění, ani ho nezamítl, otevírám podrobnou rozpravu. Nezazněl návrh ani zamítnout, ani přijmout.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Ten návrh jsem vlastně řekla už v tom svém úvodní antré, že tedy ústavně-právní výbor navrhuje vrátit, ve znění toho pozměňovacího návrhu a o tom prosím, aby se hlasovalo. Prosím? Ale podrobná rozprava... Hlásí se...

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Obecná rozprava je uzavřena.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Uzavřena. Už je vyhlášena, nikdo se nehlásí.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ale do podrobné rozpravy? Je otevřena podrobná rozprava. A hlásíte se do ní, paní senátorko. (Ruch v sále.) Výborový, takže ho všichni známe, dobře.

Takže podrobná rozprava je uzavřena... A poprosím paní zpravodajku, aby nám tedy řekla, o čem budeme hlasovat.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Dobře. Měli bychom hlasovat o vrácení tohoto návrhu zákona Poslanecké sněmovně, ve znění pozměňovacího návrhu, který je součástí usnesení ústavně-právního výboru. (Ruch v sále. Domlouvání senátorů...)

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pan předseda Štěch má slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Vážená paní předsedkyně, vážený pane ministře. Nerad bych, aby někdo zpochybnil, že nebyla dodržena procedura, že tato část je neplatná. My teď musíme hlasovat o pozměňovacím návrhu, který je součástí usnesení výboru. Pokud to bude schváleno, budeme hlasovat o vrácení návrhu Poslanecké sněmovně, ve znění přijatého pozměňovacího návrhu. Takže proceduru navrhuji samozřejmě dodržet, jak se má.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak budeme hlasovat, jak řekl pan předseda. Já vás svolám.

Kolegyně, kolegové, já si vás dovolím odhlásit. Vytáhněte si svoje karty... a zase je zasuňte do svých hlasovacích přístrojů... Hlasovací zařízení ještě pracuje. Mně se to ale stejně nezdá. 31 přítomných tady asi není, je nás víc. Takže ještě jednou si vás dovolím odhlásit...

Tak už se propracováváme...

Takže aktuálně je přítomno 54 senátorek, senátorů, kvorum pro přijetí je 28. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto pozměňujícím návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. A kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 13 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 57, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Takže jsme vyčerpali pozměňující návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme do Poslanecké sněmovny, ve znění přijatých pozměňujících návrhů. Dovolím si bez hlasovací znělky. V sále je přítomno 59 senátorek, senátorů, kvorum pro přijetí je 30.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte, prosím, tlačítko ANO. A kdo je proti tomuto návrhu zákona, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 14 se z 59 přítomných senátorek, senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 57, proti nikdo. Návrh byl přijat.

A my nyní, v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005, pověříme senátory, kteří odůvodnění usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny přednesou. Takže navrhuji, aby to byla paní senátorka Eliška Wagnerová. A prosím ještě jedno jméno, kdo by doprovodil paní senátorku? Pan senátor Nenutil.

Takže budeme hlasovat o pověření. Takže teď si spustíme fanfáru...

Zahajuji hlasování. Byl podán návrh pověřit Elišku Wagnerovou a senátora Nenutila k pověření, aby šli se zákonem, odůvodnili pozměňující návrhy v Poslanecké sněmovně. My už jsme hlasovali, kdo je pro a proti, takže bylo schváleno, děkuji. Takže konstatuji, že hlasování pořadové číslo 15 se z 61 přítomných senátorů a senátorek při kvoru 31 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Jan Horník má slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, já se s tímto nemůžu spokojit, protože jsem vás poslouchal a vy jste de facto nedala pokyn k tomu hlasování, čili já jsem se ani nedíval na tabuli, kde ubíhala zelená a červená čára, bylo to naprosto zmatečné!

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře, dobře, budeme hlasovat ještě jednou, dobře, samozřejmě. Já se omlouvám. Mohlo to tak být. Takže týká se to jen pouze toho posledního hlasování s pověřením. Mohu už bez fanfáry. Dovolím si tedy zopakovat hlasování o pověření senátorky Elišky Wagnerové a Miroslava Nenutila, aby šli odůvodnit pozměňující návrh zákona do Poslanecké sněmovny. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO, zdvihne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Nyní už podle pravidel, návrh zákona byl přijat. Já ukončuji projednávání tohoto bodu. Děkuji panu navrhovateli, ministru Chovancovi, a paní zpravodajce Elišce Wagnerové. Je to všechno v pořádku, můžeme pokračovat.

Následujícím bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění volební zákony a některé další zákony

Tisk č. 49

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 49. Prosím pana ministra vnitra Milana Chovance, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění volební zákony a některé další zákony, které máte k dispozici jako senátní tisk číslo 49. Cílem tohoto návrhu je především úprava postupu při sběru podpisů na petici na podporu kandidatury nezávislého kandidáta na prezidenta republiky. A to ve smyslu nálezu Ústavního soudu k prezidentské volbě uskutečněné v roce 2013. Návrh na doporučení Ústavního soudu výrazně posiluje ověřování autenticity projevu vůle petenta, a to prostřednictvím čísla občanského průkazu nebo cestovního pasu, který petent uvede při podpisu petice. Tímto opatřením se v duchu nálezu Ústavního soudu dosahuje vyšších standardů ověření autenticity, než jaký je v současné době vyžadován.

Kromě toho jsou v novele obsaženy změny, kterými se řeší některé nedostatky v právní úpravě voleb, které jsou vhodné a nutné napravit. Podotýkám, že při projednávání v PS byl z návrhu zákona vypuštěn soubor ustanovení, kterým se v návaznosti na rozhodnutí Krajského soudu v Brně v roce 2014 výslovně přiznávalo volební právo ve volbách do zastupitelstev obcí i občanů jiných členských států EU, kteří mají na území ČR registrovaný přechodný, tedy nikoli trvalý pobyt. Zákon by měl nabýt účinnosti 15. dnem po vyhlášení, aby se dotčené subjekty mohly se zákonem seznámit a aby se podle něj mohla konat příprava i samotné volby prezidenta republiky v roce 2018.

Přechodné ustanovení vztahuje nová pravidla na takovou volbu prezidenta republiky, která je vyhlášena po nabytí účinnosti zákona, tzn. že dojde-li k vyhlášení volby prezidenta republiky po nabytí účinnosti této novely, musí být registračnímu úřadu předávána celá petice podporující nezávislého kandidáta. A to s náležitostmi podle již platné úpravy.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavněprávní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 49/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Nenutil, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, nejpodstatnější a asi mediálně nejznámější věc, která se týká této novely, už byla zmíněna panem ministrem. Já jen dodám, že většina těch novelizovaných částí se zabývá víceméně technickými problémy v souvislosti s elektronizací veřejné správy, takže leccos se tam zjednodušuje. O tom, že neuspělo úsilí vlády přiznat volební právo do zastupitelstev obcí i státním občanům státům EU, jež mají na našem území povolen přechodný pobyt, pan ministr mluvil. Já jenom z pozice člena ústavně-právního výboru dodávám, že jsme tím vázáni mezinárodní úmluvou.

Jinak o těch hlavních změnách tady pan ministr se zmínil. Jsme na půdě Senátu, tak si neodpustím legislativní kritiku v nerovnoměrném krácení lhůt při doplňovacích volbách do Senátu, kdy někde se krátí o 20 dnů, někdy o třetinu. Patrně by tam mělo být sladěno. Podobně jako způsob sbírání podpisů kandidátů nejen na prezidenta, ale i kandidátů do Senátu.

Přes některé tyto legislativně-technické nesrovnalosti ústavně-právní výbor přijal usnesení, kde právě vzhledem k aktuálnosti a k jakési časové tísni vzhledem k blížícím se prezidentským volbám navrhuje Senátu přijmout novelu tohoto zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

A ke konci děkuji naší legislativě, zvláště pak doktoru Eberlemu za skvělé zpracování podkladů k tomuto zákonu. Zatím děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou další rozpravu. Já otevírám obecnou rozpravu. Jako první se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, on se toho tady už trochu dotkl pan kolega Nenutil. Já to budu spíše formulovat jako dotaz, protože jsem tu materii dopodrobna nestudoval. Dle mých informací je tomu tak, že v rámci prezidentských voleb kandidáti, kteří nebudou podporováni nějakou stranou nebo nebudou kandidovat za nějakou stranu, tak musí shánět podpisy s tím, že je to tak, že teoreticky se mohlo stát, že dnes už někteří z těch, co chtějí kandidovat, si podpisy začali sbírat. A teď se může stát, že pokud my schválíme tento zákon, tak ty podpisy, které nasbírali a které už tvořily nějakou část z celkového počtu, který musí získat, budou jim k ničemu, neboť nebudou opatřeny tím číslem občanského průkazu, které my dnes zavádíme jako povinnou součást podpisu v petici, kterou ten člověk musí předložit, pokud kandiduje na prezidenta jako individuální osoba.

Takže já se ptám pana ministra na to, zda tomu tak skutečně je, zda tento problém díky tomu, pokud ten zákon přijmeme, nastane. A potom se ptám, pokud tomu tak bude, proč nebylo do tohoto zákona zapracováno třeba nějaké přechodné ustanovení, které by umožňovalo těm, co už nějaké podpisy mají nasbírány podle toho současně platného zákona, aby je někde zaevidovali. Zjistilo by se, kolik jich je a následně ten další sběr už by potom postupoval podle nově schváleného zákona. Tolik ode mě, děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, do obecné rozpravy se dále hlásí paní Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, paní předsedající. Pane ministře, kolegyně a kolegové, když se podíváte na tento zákon, tak on měl skutečně upravovat dvě takové zásadní věci. Pak je tam celá řada spíše technických zpřesnění, která jestli budou teď nebo budou později nebo nebudou, je víceméně jedno.

Tou první důležitou věcí je úprava toho, jak má vypadat vyplnění těch petic, tzn. přidání ještě k tomu, co už předtím petice obsahovaly, ještě čísla občanského průkazu toho petenta. To je samo o sobě trochu problém v tom, že číslo občanského průkazu je jistě citlivý údaj, zvlášť v dnešní době, když víme, co se děje na základě znalosti čísla občanského průkazu někoho, jaké podvody se dějí atd. Čili ta ochota občanů dávat všanc číslo občanského průkazu nebude jistě veliká. Koneckonců i odborná literatura, která se tímto zabývá, tak se o tom zmiňovala ještě před tím, než byl zákon v PS přijat, ale už se o tom možném řešení hovořilo, tak ten autor té odborné publikace byl skeptický k tomu, že občané budou ochotni dávat všanc číslo svého občanského průkazu.

Ale proč tedy vlastně k tomu došlo? Protože při té poslední prezidentské volbě byl původní zákon podroben ústavnímu přezkumu a Ústavní soud konstatoval následující – totiž varoval před mezerou v zákoně, a teď cituji: "Která by mohla být hodnocena jako protiústavní, pokud neukládá ověření skutečného nezaměnitelného a individualizovaného projevu vůle petenta, tj. ověření pravosti jeho podpisu." Předkladatel to vyřešil tím, že tam dodal to číslo občanského průkazu, ale vzhledem k tomu, co jsem předeslala v úvodu se lze domnívat, že bude celá řada petentů, kteří nevytáhnou svůj občanský průkaz, ale kteří prostě řeknou: "Já si číslo pamatuji, já vám to tady podepíšu." A namastí tam, s odpuštěním, číslo, které prostě je napadne. A teď ti sběrači podpisů nejsou zákonem vybaveni k tomu, aby si mohli vyžadovat občanský průkaz od petentů, v čemž já vidím ten největší problém, protože jak můžete ověřit? Jedině tím, že si vezmete do ruky, ten občanský průkaz zkontrolujete a podíváte se. Ale pokud prostě nejste vybaven jako soukromá osoba zákonným oprávněním požadovat ho, tak je to čistě na dobré vůli petenta, která jistě ne vždy se dostaví. A spíše, presumuji, že to bude vypadat tak, jak jsem naznačila, že si tam budou lidé vymýšlet, což povede k tomu, že ta chybovost podpisů bude mnohem vyšší, než byla při té minulé volbě.

Jinými slovy se domnívám, tak, jak to bylo zkonstruováno, tak je to vlastně prostředek nezpůsobilý dostát tomu požadavku, který vznesl Ústavní soud, tedy ověřit pravost podpisu. Ten sběrač není oprávněn, autorizován zákonem k tomu, aby ověřoval. To, co je tam dnes, nestačí. Jinými slovy, to je prostě podle mého soudu nakonec jen jakési ztížení té procedury pro ty tzv. občanské prezidentské kandidáty, ale bez valného významu v konečném efektu. To je první námitka ve vztahu k tomu zákonu. A první zásadní materie, kterou ten zákon se snažil upravit.

Ta druhá, to jsou volby cizích státních příslušníků, občanů EU, kteří mají bydliště na území ČR, a sice jejich účasti ve volbách místních a eurovolbách. Ten požadavek toho, aby oni mohli volit v těchto typech voleb, totiž eurovolbách a místních volbách, plyne z přímo aplikovatelného evropského práva a musím říct, že vláda skutečně toto reflektovala a dala to do zákona. V PS ale poslanci prostě tu úpravu vyňali s tím, že se jim nelíbilo, že kdo tady má toliko dočasný pobyt, tak že je to vnímáno jako bydliště. A pan ministr bohužel vlastně při tom jednání o zákonu, když oni tam toto požadovali, tak prohlásil, že česká právní úprava po tom vynětí je vyvážená, dostatečná. A to, že dnes vypustíme právo volit pro přechodný pobyt, té normě nijak neubližuje. A pak dodal ještě: "Nemohu vyloučit, že případy se budou množit a že soudy budeme prohrávat," protože jeden soud už takto proběhl a skutečně ten dotyčný vyhrál.

Proč? Ta evropská norma pracuje s pojmem "bydliště". Ne trvalý pobyt, ne přechodný pobyt, to ona nezná. My jsme to vyložili tak, že je to tedy to trvalé bydliště. Ale pro to není nejmenší důvod, takto to vykládat, protože už i Ústavní soud v minulosti v jednom ze svých nálezů prohlásil, že to trvalé bydliště jako institut správního práva je jen administrativní institut, ale že nevypovídá nic o tom, kde skutečně člověk bydliště má. To, kde člověk skutečně bydliště má, je otázkou fakticity a nikoli nějakého právního institutu správního práva. Jinými slovy tím, že toto vypadlo z toho zákona a bylo to důležité, když to tam původně bylo, a tím, že ten prostředek, který měl vyhovět Ústavnímu soudu, resp. jeho požadavku, byl bohužel učiněn v mých očích alespoň tak, že je nezpůsobilým dostát tomu požadavku, a protože zbytek toho zákona jsou opravdu drobnosti, bez kterých se nyní obejdeme, tak to všechno mě vede k tomu, že navrhuji zamítnutí tohoto zákona.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko. A nyní má slovo pan senátor Václav Láska.

Senátor Václav Láska:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já navážu na to, co říkala paní senátorka Wagnerová a budu pokračovat. Už ta současná úprava naše česká je nejpřísnější v Evropě k tzv. nezávislým kandidátům. A to už jen v tom, kolik podpisů petentů požadujeme na to, aby se kandidát nebo uchazeč mohl kandidátem stát. Je to 50 000 osob. Když se podíváte na srovnání po Evropě, tam, kde tu úpravu mají také tak, na Slovensku je to 15 000 osob, v Polsku 100 000 osob, ale všichni víte, kolik má Polsko obyvatel. V Portugalsku 7500 osob, v Bulharsku 7000 osob, v Rakousku 6000 osob. Z toho vám plyne, že těch našich 50 000 je opravdu extrémně hodně.

Zároveň nemůžeme pracovat s tím, že bychom navrhli nějaký pozměňovák, abychom ty podpisy snížili, protože my je pro jistotu máme v Ústavě, těch 50 000, takže bohužel touto cestou jít nemůžeme, že bychom respektovali určité přitížení nezávislým kandidátům a za to jim vyšli vstříc v tom, že snížíme ty počty, tím to nejde.

Takže tento návrh dále stěžuje pozici nezávislým kandidátům, která už teď je hodně těžká. Stěžuje ji ze všech důvodů, které tu řekla kolegyně Wagnerová. Upřímně, můžu podporovat nezávislého kandidáta, můžu ho chtít, ale pokud mě člověk v jeho tričku osloví na ulici, abych podepsal petici a řekl mu číslo své občanky, tak to neudělám. Jsem právník, neudělám to. Můžu si ho vážit, kolik chci. Fakticky tím extrémně ztěžujeme jejich pozici.

Důležité je také říct, že možná to trošku vyznívá, že teď moc nemáme na výběr, že musíme rychle jednat, Ústavní soud nám něco vytkl, my musíme jednat, jsme v časové tísni, abychom neohrozili volby, tak to není. Ústavní soud vytkl určitou mezeru v zákoně, která, pokud tam zůstane, tak se zase... Neohrozí to budoucí volby, neohrozí to jejich neplatnost. Pouze se konstatuje, že neumíme reagovat na rozhodnutí Ústavního soudu a implementovat jeho rozhodnutí do našeho práva. Vláda se o to pokusila, ale způsobem, který zaprvé nevyhovuje tomu, co chtěl Ústavní soud, dále tu situaci jenom zkomplikuje a znepřehledňuje.

Já se připojuji k tomu návrhu zamítnout tento návrh zákona, zdůrazňuji, nebude to nic, pokud to zamítneme, nebude to nic, co by příští prezidentské volby jakkoli ohrozilo.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Slovo má nyní pan kolega Jiří Šesták. Máte slovo, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky a páni senátoři. To, co tady bylo řečeno, je určitě pravda. Musíme si uvědomit, že řada těch kandidátů už sbírá podpisy, protože legislativní nejasnost je dostává do časové tísně. A nyní podmínka, kterou na ně uvalujeme, je velmi znevýhodňuje.

A navíc zakládáme další určitý problém, který se může objevit těsně před volbami, protože mohou být kandidátům poskytnuty archy, kde budou tito kandidáti mít podporovatele s neplatnými čísly občanských průkazů. Může se to ukázat, že to je vlastně past, aby 14 dní před volbami byl někdo prohlášen za podvodníka, který si obstaral určitý počet takto upravených archů. 14 dní před volbami určitě nebude tento kandidát mít prostor cokoli udělat na svoji obhajobu.

Ale ještě jedna věc, která nebyla řečena, a co může nastat. Na archu s podpisy podporovatelů budeme mít jméno podporovatele, budeme mít adresu, budeme mít číslo občanského průkazu a podpis. Nyní, když si zajdeme pro daňové identifikační číslo, zadáme tam jméno, tak nám vyjede počet určitých jmen, u toho nám vyjde identifikační daňové číslo a z daňového čísla, když to porovnáme, tak najednou dostaneme určitá souhlasná identifikační čísla. A z toho odvodíme rodné číslo. Takže ten, kdo bude chtít, bude mít číslo občanky, rodné číslo, bydliště a podpis. A s tím už se dá pracovat velmi nebezpečně proti každému, který v dobré víře podpoří kandidáta.

Z těchto důvodů já se připojuji k paní Wagnerové, abychom tento návrh zákona zamítli. Děkuji vám.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, s přednostním právem pan místopředseda Jaroslav Kubera.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové. Já se vrátím k počátku toho případu. Všechny tyto věci jsme měli probírat a velmi seriózně se jimi zabývat před tím, než někdo populisticky vystartoval s přímou volbou prezidenta. Teď se startuje, zatím to vypadá, že to nevyjde, ale všechno je možné, i nemožné je možné, jak říkával Bohumil Hrabal... Dnes je móda, budeme volit hejtmany přímo, budeme volit starosty přímo, to projde před nějakými volbami, pak se budeme zabývat situací starosta versus zastupitelstvo, starosta versus rada, až poté, až nám praxe ukáže, jak náš nápad byl v podstatě nesmyslný.

Já se vrátím k tomu, co říká Ústava.

Tady je založena demokracie na politické soutěži politických stran. Svět se ovšem řítí k nezávislosti, všichni jsou nezávislí, žádný nezávislý neexistuje, to je jenom slovo, každý je na něčem závislý, takže my jsme se upnuli na tuto moderní, novou demokracii, takovou tu pel-mel, všichni do toho. Kdyby byla situace normální... Média například píší o tom, koho budou politické strany nominovat. Politické strany nikoho nominovat nebudou. Ony nemají žádnou možnost nikoho nominovat, kromě snad jediné strany, budoucí vítězné, a to je strana komunistická, která jediná má tolik členů, aby si zařídila tu petici, ty ostatní ji nemají. Dokonce některé strany nemají ve sněmovně ani tolik poslanců, aby mohli podepsat nějakému kandidátovi tu kandidaturu. Podobné je to v Senátu, takže musí shánět podpisy, teď všechny ty námitky, které tady jsou, vždycky budou, protože všechno se dá zneužít... Ale je to podobně situace absurdní, jistě všichni víte, že vyšlo nařízení, nikoli směrnice, ale nařízení EU, které se jmenuje GDPR, úžasné, GDPR, to je tedy něco, což představuje jenom v úřadech 13 000 ochránců osobních údajů, nevím, jestli budou i v soukromých firmách, pak už to budou stovky tisíc, přičemž tuto funkci nelze kombinovat s hasičem, záchranným systémem nebo s něčím podobným, ale musí to být vyškolený specialista, který bude v každém úřadě, v každém závodě, v každém státním statku dohlížet na to, aby všechny údaje občanů byly ochráněny. Na druhé straně ovšem tady máme absurditu, že v rejstřících si můžete přečíst všechno, včetně rodných čísel, obce nemohou zveřejňovat usnesení svých orgánů, nedejbože zápisy, aby tam náhodou nebylo napsáno, komu prodali ten pozemek, ale když ho prodají, tak za měsíc si každý může přečíst na katastru, komu že ho prodali. A takto se obkličujeme vlastními nesmysly a pak nevíme, jak z nich ven. Čili kdyby mohly nominovat politické strany, tak by to bylo naprosto jednoduché. Dokonce by mohly nominovat i nezávislého kandidáta, ale my jsme v situaci, kdy jeden ze samozvaných kandidátů už tady miliony utrácí za volební kampaň, ale protože ony ještě nebyly vyhlášeny volby, tak se mu ty náklady nepočítají, prý se mu budou počítat ty, které by přesáhly, až pan předseda Senátu vyhlásí... Měl by to udělat bezprostředně po nabytí účinnosti tohoto zákona, aby byl čas, ale nemusí, má na to termín, který je relativně krátký. Takže se budeme zase v té bramboračce potácet, kampaň bude zábavná, protože všichni protikandidáti budou hledat nějakou chybu v té petici, tak jako to bylo minule. Já jsem tady slyšel názor, pro který jsme bohužel nezískali dostatek hlasů, že bychom zrušili přímou volbu, měli bychom pokoj, ještě jednou bychom si to zkusili normálně. Ale prostě tohle je přesně to, kdy se nevěnujeme tomu, protože je toho hodně, už rychle pospícháme, představa, že bychom tady zákony probírali paragraf po paragrafu, jak ostatně předjímá i ve výborech jednací řád, že se má v podrobné rozpravě rozebrat paragraf po paragrafu, tak to bychom fakt za těch 30 dnů probrali tak dva nebo tři. Takže já nevím, co s tím mám dělat.

Na jedné straně je potřeba asi, aby nějak ty volební zákony byly, to já ani nechci mluvit o tom, co se tam zase ukládá starostům v souvislosti s těmi volbami, s těmi datovými schránkami a podobné legrácky, což nepochybně způsobí potíže zase s politickými stranami, které budou říkat, že jim to nedošlo, nebo došlo, že mají datovou schránku a oni jim to poslali normálně, emailem, a ono jim to nedošlo. Takže si s tím ještě jako užijeme. Ale co s tím? Ono je jednoduché navrhnout zamítnout, to by tedy znamenalo, když zamítneme, že by to bylo podle starého, což by znamenalo, že většina kandidátů bude nakonec ministerstvem vyškrtnuta, protože jim tam najdou švindl podpisy.

Já opravdu si nevím s tím rady. Spíš apeluji na to, abychom se takhle nechovali. Že my vždycky něco schválíme a za měsíc se tlučeme do hlavy: Ježíšmarjá, co jsme to udělali? To kdybychom bývali věděli, tak bychom pro to nehlasovali. Takže já se zřejmě zdržím hlasování, aby to na mě nebylo, že jsem se této legrace zúčastnil. Ale velmi mě trápí, my jsme tady dneska teprve dovolovali, zase jsme si vymysleli další úřad pro dohled, ty volby totiž vůbec nebudou o soutěži politických stran, ale o tom, aby konkurence náhodou nezjistila, že někdo zapomněl vykázat v nákladech na volby studentku, která rozdávala letáky.

A on musí vykázat, že kdyby ji býval byl platil, tak si musí odečíst, a teď nevím, kolik na hodinu té studentky, tak dalece jsme se obklíčili, teď nevíme, jak z toho ven. Ven z toho lze jednoduše, ubrat plyn. Ubrat plyn. Ne takové hordy zákonů, jeden horší než druhý, které budeme novelizovat. Mimochodem, my jsme tady teď měli jeden, ale už tady hned byl druhý z EU. Takže budeme zase novelizovat. My zapomínáme, že EU je aktivní. Mě zaujalo, jak skoro nikdo nechtěl diskutovat k tomu nejvážnějšímu, co bude s EU dál. O tom se příliš tady nediskutovalo, o tom, že naše vláda nám může vykládat, co chce, o uprchlících, až ji Německo a Francie řekne, že buď tedy budete, nebo vám sebereme dotace, my přece rádi čerpáme, až se tím čerpáním úplně vyčerpáme, tak najednou všichni zjihnou a jsme jim pro legraci, protože ta osa, která tam teď vznikla, je tak nebezpečná, že to by tady měla být o tom 5hodinová debata. A málem se nikdo nepřihlásil. Kdyby se mohli senátoři svobodně rozhodnout, kdo bude ve VEU, tak VEU nebude, tak ten výbor zrušme, protože tam nikdo nechce být. Všichni by chtěli být jinde. Protože si přečíst jenom názvy těch materiálů, které přichází z Unie... Já jsem kdysi říkal, že zřejmě někdo ukradl archiv UV KSČ a převezl ho do Bruselu. To jsou přesně ta slova, ty věty, ten komunismus tam vítězí. My se na to díváme. A on nám nakonec teď přijde z Bruselu. Tady jsme ho vyhodili a on se nám vrátí druhou stranou. Takže já fakt nevím, já nemám nápad, co teď s tím udělat. Asi něco bychom s tím udělat měli. Možná, že by bylo nejlepší, kdyby pan předseda Senátu vyhlásil volby ještě před nabytím účinnosti tohoto zákona, a bylo by to postaru. To by situaci vyřešilo. To bych panu předsedovi navrhoval.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní s přednostním právem vystoupí pan předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Byl bych rád, kdyby naše rozhodování, naše argumentace a věcná argumentace nebyla chápána na základě síly hlasu, ale spíš síly argumentu. První poznámka.

Druhá poznámka. Já jsem přesvědčen, že by nebyla v tuto dobu v ČR přímá volba prezidenta, neboť nemáme prezidentský systém, ani poloprezidentský, máme parlamentní demokracii, ale myslím si, že jenom člověk, který má něco podobného, jako je hroší kůže, mohl přejít volbu prezidenta republiky parlamentem, mám na mysli tu poslední volbu, která se konala na Pražském hradě. Já do smrti na to nezapomenu, bylo ponižující, nedůstojné, jak se někteří tzv. nerozhodnutí kandidáti tahali do sklepů, jak se odváděli, jak se hlídali přes noc, jestli pánbůh dá, budu psát memoáry, tak to napíšu, ale nevím, jestli tam budu psát jména, kteří byli hlídaní, kteří hlídaní nebyli, kteří se nakonec hlasování neúčastnili, protože se zakrátko o nich roznesla zpráva, že byli informátory toho a toho. Vážení, já si myslím, že slušně jednající člověk se nemohl rozhodovat jinak, než pro příště tento parlamentní tyátr nedovolit, nedovolit takto ostouzet a ponižovat zákonodárné tělesno. A bohužel, musel rozhodnout, i když ne úplně logicky, ale na základě nějakého morálního apelu, aby toto právo bylo dáno občanům této země. A to bych byl rád, aby si všichni, kteří neustále hovoří o tom, jaká to byla chyba, že se zavedla přímá volba prezidenta, uvědomili, že chyba byla v počátku někde jinde. Všechno se vždycky obrátí jako bumerang a dopadne to špatně, vrátí se to jako bumerang. Ale znova říkám, já vůbec žádné výčitky svědomí nemám. Měl bych výčitky svědomí, kdybych pro přímou volbu nehlasoval s vědomím, že se zase bude opakovat, promiňte mi to, ten tyátr, který tehdy doprovázel volbu prezidenta republiky prostřednictvím parlamentu. To k tomuto.

Ten zákon jsme diskutovali v Komisi pro Ústavu a ústavní procedury. Myslím si, že tam bylo docela dost osob, které se problematice ústavního práva věnují. Ta diskuse byla časově ohraničená, ale byla poměrně velmi plodná. Můžu vám říct resumé, že bylo, že tento zákon, toto, co tu je, ta novela není v pořádku, že má velká rizika ve zneužívání osobních dat. Ale na druhou stranu tam nikdo nebyl schopen naformulovat, jak by měl ideální předpis vypadat. Nebyl schopen to naformulovat. A chci připomenout, že ten předpis, který platí doposud, to znamená volební zákon, který se týká sběru podpisů pro nominaci na prezidenta republiky občany, to znamená projevení individuální vůle petenta, že připravila vláda, která je teď vlastně opozicí, ten byl připraven někdy v roce 11, 12, já nevím, jaké je tam číslo toho zákona, protože účinnost... Volby, jestli se nepletu, byly v roce 2013. Takže dneska si mýt ruce, že to všechno je v pořádku, že teď to má na hrbu jenom ta současná vládní koalice, je docela alibistické a laciné, protože jak jsem řekl, nepřišel z opozice žádný návrh, který by byl nějakým relevantním protinávrhem, který by tedy lépe ošetřil to riziko zneužívání osobních údajů, který by také napravoval chybu, která vznikla v roce 2013. Jistě také za to musí každý cítit nějakou zodpovědnost. I já jsem byl tehdy v zákonodárném sboru, cítím také zodpovědnost, i když jsem nebyl součástí vládní koalice. Ono to spíš bylo v roce 2012, se domnívám, ten zákon.

A teď bych vám chtěl zopakovat stanovisko, které jste si mohli přečíst i k legislativním podkladům našeho legislativního odboru, já vám ho znova přečtu, protože ne všichni si na něj teď vzpomenete. Významným impulsem pro změnu zákona o volbě prezidenta republiky byl nález Ústavního soudu, který s ohledem na nejasnosti při sběru a kontrole podpisů na petici podporující občanského kandidáta varoval před mezerou v zákoně, která by mohla být hodnocena jako protiústavní. Pokud neukládá ověření skutečného, nezaměnitelného a individualizovaného projevu vůle petenta. To je ověření pravosti jeho podpisu. Ústavní soud přitom vyjádřil přesvědčení, že zákonodárce v nejbližší budoucnosti tento nedostatek zákona o volbě prezidenta republiky odstraní a tuto mezeru zaplní tak, aby bylo zajištěno ověřování autenticity projevu vůle petenta, ať už apriori při vlastním sběru podpisů, nebo ex post při kontrole kandidátní listiny. Zároveň soud ústavodárci nabídl jako alternativní řešení možnost snížit požadovaný počet podpisů, resp. podporovatelů.

Předkladatel, Poslanecká sněmovna se s tím vypořádala tak, jak nám bylo předáno. Určitě to není dokonalé. Ale teď je na nás, my buď budeme ignorovat nález Ústavního soudu, budeme siláci, i když nemáme jiné řešení, vytvoříme atmosféru, kdy tady budou velké dohady a budou nás obviňovat někteří kandidáti, některá hnutí, některé strany, že vlastně takto bráníme tomu, aby se mohl rozeběhnout sběr podpisů pro eventuální kandidáty. Bude tady napětí, bude platit starý zákon. Ale myslím si, že ten pokus tady je, určitě ta rizika dneska nebudou větší, než jsou ta rizika v tom starším zákoně. A pokud nemáme jiné řešení, nikdo ho doposud nepředložil, ani ve sněmovně, ani tady, pokud je mi známo, tak já vidím, že je toto jediná možnost.

Nakonec tento zákon z pohledu Senátu byl poměrně dlouho v Poslanecké sněmovně, Poslanecká sněmovna se dostala pod časový tlak. A my si tedy můžeme vybrat. Nemáme už de facto čas tento zákon předělat, vrátit a znovu tuto proceduru spustit, protože by se podle nové legislativy podpisy sbírat nemohly.

Z tohoto pohledu se domnívám, že pokud nebyl podán jiný návrh, nebyl ani v Poslanecké sněmovně přijat, ani tady není připraven, takže je seriozní – jenom vás k tomu vyzývám, nemůžeme vás nijak nutit – přijmout to, co tady máme k dispozici, i s riziky, která jsou, ale při vědomí, že se předkladatel i my snažíme vyhovět a respektovat nález Ústavního soudu. Jsem přesvědčen, že kdyby se sešlo 10 ústavních právníků, bude minimálně 5 názorů, jak by se to mělo řešit, a mám obavu, že to nikdo na papír nedá; a nedá ruku do ohně za to, že to rizika zneužívání informací v sobě nemá. Tolik moje vyjádření. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane předsedo. A obecná rozprava pokračuje, slovo má paní senátorka Renata Chmelová.

Senátorka Renata Chmelová:  Dobré odpoledne, paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Chci vystoupit krátce na podporu zamítnutí tohoto zákona. Plně se ztotožňuji s tím, co tady říkala paní senátorka Wagnerová. Nález Ústavního soudu skutečně nenařizuje používání čísla občanského průkazu. Považuji to za silně diskriminační pro občanské kandidáty, aby se těsně nebo v krátké době před vyhlášením voleb prezidenta vlastně takto měnily podmínky. To považuji opravdu za diskriminační.

A k tomu všemu, co tady zaznělo, chci se s vámi podělit o svůj příběh, protože já jsem již podpisy sbírala. Nekandidovala jsem na prezidentku, ale byla jsem spoluvyhlašovatelkou referenda v šestém největším městě České republiky, které má 112 tisíc obyvatel a 80 tisíc voličů. Sbírali jsme asi 10 tisíc podpisů. Já osobně jsem jich fyzicky sebrala asi 4.500. Vím, co to znamená sbírat podpisy. A skutečně si neumím představit, aby stojíc na ulici, diskutujíc s lidmi, proč mají můj návrh podpořit, by ještě vytahovali – beru to skutečně prakticky – nějaký doklad a hledali jsme nějaké číslo, něco jsme opisovali. To prostě není možné. Už tady zaznělo, že vlastně dvojí kontrola člověka, který se pod to podepisuje, nikde není. My tam máme datum narození a teď je tam vlastně i podpis. Proto i z ryze této osobní zkušenosti, jak to skutečně probíhá, nemohu tento zákon podpořit. A jsem pro to, že tím, jak to dlouho leželo v Poslanecké sněmovně, že už to vydrží. A vážím si názoru paní senátorky Wagnerové, která rozhodnutí Ústavního soudu opravdu vykládá tak, že občanský průkaz tam být nemusí. Já se k tomu kloním a budu hlasovat pro zamítnutí tohoto zákona.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Do obecné rozpravy se dále hlásí pan senátor Michael Canov. Ale Pardon, omlouvám se, pan předseda Jan Horník má přednost. Slovo má tedy pan kolega Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Pěkné odpoledne. Pane ministře, paní předsedající, kolegyně a kolegové. Kdybych byl býval tehdy tušil, co vlastně změna volby prezidenta svého času přinese. V té době jsem měl to štěstí nebo neštěstí, že mám v sobě zakořeněn zážitek z druhé volby, když kandidovali prezident Klaus, pan Švejnar a paní Bobošíková. Nebudu říkat, co to všechno provázelo, jak jsme byli někteří kolegové hlídáni na Pražském hradě, abychom se nemohli někam hnout, abychom nemohli náhodou slyšet jiný názor. Pro mě to byly velké nechutnosti, které ještě potom u některých kolegyň, které dostaly ty patrony a nevím, co všechno se odehrávalo. Mně byl z očí do očí nabízen úplatek a dalším kolegům také, což jsem ale nikdy nemohl potvrdit, protože to bylo z očí do očí.

Ono to tady bylo, a bohužel to jde za jednou stranou, která tady ještě teď je, ale tím je nechci obviňovat. Jenom říkám, že to tady bylo. A to mě tehdy dotlačilo k tomu, abych připravil změnu Ústavy ve smyslu toho, aby byla přímá volba prezidenta. Kdo jste tady tehdy byl, tak si možná vzpomenete, že jsem byl asi jeden z prvních senátorů, nebo ne-li vůbec první, že už mohl jenom jeden senátor předkládat návrh novely nějakého zákona nebo mohl předkládat nějaký zákon, protože do té doby to muselo udělat pět senátorů nebo nějaký takový počet.

Tady v lavicích nastalo docela zděšení. Potom se mi jeden z kolegů pomstil tím, že navrhl, aby se ústavní zákon o přímé volbě prezidenta dal do všech výborů, takže jsem si prošel všemi výbory a všude mě zkoušeli atd. Nicméně pořád jsem cítil jakousi občanskou povinnost, že to směrem k veřejnosti udělat musím a že parlamentáři – tím myslím poslance a senátory – se chovat neumějí, že ještě v té době doznívala 90. léta, u nás na severu byly roztažené chobotnice, velrybáři mezi nimi. A to byl čas, kdy peníze doopravdy hrály obrovskou roli.

To mě hnalo k tomu chtít změnit Ústavu a hlavně volbu prezidenta republiky. Pak přišly de facto mám dojem čtyři návrhy z Poslanecké sněmovny, které se tam různě předbíhaly. Pamatuji si, že i pan ministr Pospíšil měl něco, zhruba to samé, co jsem předkládal já v Senátu, předkládal to Poslanecké sněmovně. A když Poslanecká sněmovna pak schválila svoji verzi přímé volby prezidenta, tak mne tady někteří starší kolegové varovali a říkali mi, nehlasujme pro to, uvidíte, jaký zmatek a co to všechno přinese. A já jsem byl pořád pro přímou volbu. A dneska vůbec ještě ani nevím, jestli ještě pro ni jsem nebo pro ni nejsem, protože když vidím, co to přineslo do národa, jestli ty opičky, které byly u druhé volby prezidenta Klause, byly horší, anebo jestli byla poslední, vlastně první přímá volba prezidenta na Pražský hrad, nevím, neumím to vyhodnotit. Ale výsledkem je možná i tato materie, která tady je, ale která je připravena podle mého názoru nedokonale. Je smutné, že po čtyřech letech jsme nedostali takovýto materiál o hodně lépe a jasněji zpracovaný, to znamená, aby ústavní právníci měli jasno, byť tady říkal náš pan předseda, že z deseti ústavních právníků a toho bude pět právních názorů, ale aspoň bychom k tomu měli něco víc, než máme teď. A teď tady máme nález Ústavního soudu, exústavní soudkyně nám tady říká, jak se k tomu staví a já samozřejmě musím na tyto názory brát nějaký náhled. A chci poprosit o jednu věc, protože doopravdy nevím, jak hlasovat. A mám dojem, že musíme dosáhnout třípětinové většiny. (Z pléna hlasy: Nemusíme.) Dobře, nemusíme.

Chtěl bych poprosit předsedající, abychom pak dostali aspoň desetiminutovou přestávku před hlasováním o této novele zákona. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní má slovo pan senátor Michael Canov.

Senátor Michael Canov:  Vážený paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Zkouším si vzpomenout, proč se tato věc s volbou prezidenta s podpisy vůbec dostala před velký Ústavní soud. Strašně nerad bych se pletl, ale pokud si dobře pamatuji, prapůvodcem toho byly matematické schopnosti ministerstva vnitra, které počítalo vzorky podpisů kandidátů systémem, kdy v jednom vzorku je pět procent podpisů špatně, a v druhém vzorku je také pět procent podpisů špatně. Tak to znamená, že je celkem deset procent podpisů špatně.

Nevím, jestli úředníci Ministerstva vnitra mají maturitu z matematiky, ale každopádně toto je učivo základní školy, 6. třídy myslím, a skončilo to u Nejvyššího správního soudu, který musel naučit Ministerstvo vnitra těmto základům matematiky. A zase ti rozčilení kandidáti to myslím dali k tomu Ústavnímu soudu.

A podle mého názoru, já nejsem právník, ale poučený laik, bych řekl, já čtu ten nález Ústavního soudu, že nás vlastně nabádal, všechny zákonodárce, abychom udělali rakouský model. Protože ověření podpisu, jako ověřený podpis není, že tam přibude číslo občanského průkazu. To číslo občanky, když si to vezmete, tak tam přijde, napíše tam nějaké číslo, ten mu to bude vytahovat z kapsy, nebo z kabely, nebo jak? Určitě ne. Proto existují matriky, proto existují Pointy. A zároveň k tomu dá Ústavní soud návod, že přímo řekl tu druhou věc, co mají v Rakousku. Tam to mají nejen na těch jejich matrikách, ale že i počet podpisů musí být řádově nižší. To znamená, kdyby zákonodárci schválili to, že podpisů bude jenom 5000, a zároveň by to muselo být na matrice nebo Czech Pointu, tak myslím proti není nikdo a přesně to vyhoví tomu, co chtěl ten Ústavní soud.

Ale to Poslanecká sněmovna odmítla. Nebo neodmítla, prostě to nenavrhla. Proč na sebe bere náš předseda černého Petra v tom smyslu, že tvrdí, že když neschválíme to, co přišlo, tak jakoby pohrdáme Ústavním soudem? Vždyť to není pravda. Není v našich silách mu vyhovět, protože jediné vyhovění by bylo, že by došlo k tomu procesu, co jsem říkal, že by se schválil ústavním zákonem nižší počet podpisů tou změnou. A to se časově stihnout nedá.

Takže my mu nemůžeme vyhovět, ať k tomu ty občanky přidáme, nebo ne. Ale ty dvě varianty se liší tím, že u těch občanek – jednak vzpomenu jednu věc, co ještě nikdo neříkal, ve všech referendech apod. se u podpisů občanské průkazy nevyžaduje. Ale navíc, když jste tady slyšeli z úst právníka, já číslo občanky nedám. Protože i kdybych tomu kandidátovi fandil, nechci být zjištěn apod., prostě se tím velmi podstatně snižují šance občanských kandidátů. A to nejenom těch, kteří už podpisy sbírají, ale i těch, co by začali. Mají mnohem menší šanci, že podpisy s nějakým číslem občanky dají dohromady.

Takže já osobně se též přimlouvám jednoznačně pro zamítnutí. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Jiří Šesták. Máte slovo, pane kolego.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové. Byli jsme vyzváni k nějakému návrhu. A já si dovolím předložit jeden návrh. Můj osobní. Padesát tisíc podpisů se vztahuje k občanským kandidátům. Takže já navrhuji a dávám svůj první hlas každému občanskému kandidátu, který sebere padesát tisíc podpisů. A je mi jedno, jestli s číslem občanky, nebo bez občanky. Jsem připraven tomuto kandidátu dát svůj hlas. Pokud se připojí dalších devět kolegů, tak budeme tyto občanské kandidáty jistit, zabráníme jejich znevýhodnění, a dokonce zabráníme i jejich případné dehonestaci, že podvodným způsobem získali ony podpisy.

To je můj návrh, a vyzývám vás, jestli se najde dalších devět. Můžeme podle mě, podle výkladu toho, co je v ústavě, si myslím, že můžeme navrhnout těch deset senátorů několik kandidátů. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A to je slovo do pranice, děkuji vám, pane místopředsedo. A obecná rozprava pokračuje. Slovo má pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Rovnou tedy k tomu, co tady říkal pan místopředseda Šesták. Já se obávám, že to je právně neprůchozí varianta, protože každý senátor či senátorka může podepsat pouze jednoho kandidáta. Podle zákona. Takže toto by asi uvedlo tu desítku kolegyň a kolegů, kteří by takto chtěli postupovat, do problémů, pokud by se více takzvaně občanským kandidátům podařilo sesbírat podpisy.

Nicméně kvůli tomu jsem se do rozpravy nehlásil. Já jsem se také chtěl vyjádřit k té změně při sběru podpisů pod petici s doplněním občanského průkazu. Já vnímám, že Ministerstvo vnitra nemělo úplně jednoduchou úlohu, pokud chtělo reagovat na nález Ústavního soudu, kdy vnitro na vládu předkládalo dvě varianty. Ta druhá byla ta, která se tady také do jisté míry skloňuje, a to je změna ústavy, která by snížila ty počty podpisů. Myslím, že tam bylo 8000 podpisů. A ty by se úředně na Czech Pointech ověřovaly.

Nicméně skutečně určitým průzkumem ve sněmovně bylo zcela zřejmé, že není vůle měnit Ústavu ČR v tomto bodě a v tu chvíli se pracovalo tedy s počtem 50 tisíc podpisů. Kdyby se při počtu 50 tisíc podpisů připojil požadavek úředního ověření podpisu, tak je zcela jisté, že už bychom nikdy žádného takzvaně občanského kandidáta neměli, protože by to nikdo nesplnil. Druhá varianta je tedy ta, kterou tady máme dnes k projednání, tedy doplnit to číslo občanského průkazu. I tady já mám určitou pochybnost, do jaké míry budou mít občanští kandidáti šanci nasbírat 50 tisíc podpisů. Protože já patřím k těm, kteří mají zkušenost s tím, jak se sbírá 50 tisíc podpisů. A musím říct, že to není vůbec jednoduchý úkol. A vím, jak malá ochota lidí je strávit i třeba půl minutu svého času tím, že podepíší nějakou petici. A požadavek na vytažení občanského průkazu a opsání čísla, které si zpravidla asi nikdo z nás, možná na výjimky, nepamatuje, tak bude pro větší část lidí, kteří by jinak podpis připojili, nepřekonatelnou překážkou.

Takže já sám mám problém s tím, jak tuto situaci vyřešit. Na jednu stranu vnímám nutnost vnitra, nebo potřebu vnitra reagovat na nález Ústavního soudu. Ani já nemám pocit, že to řešení by bylo ideální. To, co je ale nejhorší, je nejistota pro ty, kteří už chtěli se sběrem podpisů začít. Asi, ať už to dopadne jedním nebo druhým způsobem, tak tato nejistota by dnešním dnem měla skončit. Pomíjím-li ještě případné veto prezidenta republiky, ke kterému se ale údajně vyjádřil tak, že by ho nedal. Čili ta jistota by nastat v každém případě měla.

Vyjádřím se i k té druhé věci, která tady byla diskutována. Mně velmi vadí to, že poté, co vláda se po mnoha letech konečně rozhodla naplnit primární právo Evropské unie, uvést naše volební zákony do souladu s tím, že občané EU, kteří tady bydlí na území České republiky, by měli mít neomezenou možnost hlasovat ve volbách na komunální úrovni a do Evropského parlamentu, tak nám nepochybně jinak tak milá Poslanecká sněmovna trošku propadla xenofobním náladám a toto ustanovení z návrhu vyhodila.

A mrzí mě také ta láce, s kterou předkladatel ustoupil těmto tendencím v Poslanecké sněmovně a souhlasil s tím, aby toto ustanovení vypadlo. Myslím si, že není korektní, pokud jsme součástí nějakého celku, abychom nedodržovali pravidla, ke kterým jsme se sami dobrovolně, nikým nenuceni, zavázali. A asi se pak nemůžeme divit, pokud se takto chceme chovat, pokud i ti partneři v tomto společenství se k nám budou chovat podobně. A to si myslím, že není cílem evropské spolupráce.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a slovo má nyní pan senátor Jiří Carbol.

Senátor Jiří Carbol:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové senátoři. Já jsem zastánce schválení tohoto návrhu zákona, který je předložený z Poslanecké sněmovny. A říkám to jako přímý účastník druhé volby pana prezidenta Klause prezidentem České republiky. Plně souhlasím s tím, co tady říkal předseda Senátu pan Štěch o tom, co všechno provázelo tuto volbu a jak i mně osobně to znechutilo život. A pro mnohé lidi, kteří byli těmi voliteli, to znamenalo velkou občanskou odvahu se přihlásit v přímém hlasování k tomu, kterého kandidáta podporují.

Opravdu bych byl nerad, kdyby poslanci a senátoři do budoucna museli být zatíženi takovýmto způsobem nechutné volby. Myslím si, že Česká republika i občané si ale nezaslouží nejistotu, kterou jim někteří z váš tady teď momentálně připravují tím, že ten zákon nebude přijatý. A nikdo tady neříká, co bude dál, když se to zamítne. Panu prezidentu současnému brzy mandát končí a do té doby musí být přijata změna. Aspoň já jsem o tom přesvědčen, a proto jsem zastáncem předložené novely zákona. Děkuji vám.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a nyní má slovo pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Dobrý den, vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já snad nemám návrh, já mám dotaz. Protože ten zákon má několik částí a týká se i změny zákona do parlamentu a do kraje. A tam je dneska, že ten petent musí uvést rodné číslo. Co je horší? Co je horší, osobní údaj, rodné číslo, nebo číslo občanského průkazu, které by se tam mělo?

Podotýkám, že u prezidentské volby není žádný z těchto dvou údajů. Takže jestli chceme ulehčit nezávislým kandidátům, tak bychom asi neměli přijímat tuto novelu, to je moje logická dedukce, ale já nevím. Na druhou stranu si myslím, že rodné číslo zas není dvakrát v pořádku. A je to v té části první a v té části druhé, takže já se obávám, že tady je špatně úplně všechno. Omlouvám se, děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, obecná rozprava pokračuje. Slovo má pan senátor Michael Canov.

Senátor Michael Canov:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, tady můj předřečník tvrdil, že chce dát jistotu občanským kandidátům, tak proto je pro schválení tohoto zákona. Tady se jedná o volební zákon. A on to říkal pan senátor Dienstbier taky jasně. Prostě my dneska rozhodneme a je finito. Tak to bude. Pokud to dneska neschválíme – myslím, že to ani nemusíme zamítnout, pokud to neschválíme, tak je konec, je to volební zákon a všichni kandidáti mají stoprocentní jistotu, jak to v těchto volbách bude. Mluvil jsem o prezidentských volbách.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak, tedy ji uzavírám. A nyní je tedy čas pro pana navrhovatele, pana ministra, jestli se chcete vyjádřit k proběhlé rozpravě? Máte slovo, pane ministře.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, já nevím, jestli jsem zaznamenal veškeré dotazy. Pokusím se odpovědět. Rodné číslo se uvádí pouze u toho kandidáta samého. Tam žádná petice není, to je prostě o tom jednom člověku, který kandiduje. To není o ničem jiném. O tom číslu občanského průkazu my jsme přesvědčeni, že je potřeba verifikovat tu danou osobu, že opravdu projevila vůli a že se jedná o toho daného člověka, který projevil vůli podpořit kandidáta na prezidenta republiky. Myslíme se, že tímto a i z těch debat, které jsme vedli v rámci poslaneckých výborů, před vládou, s Legislativní radou vlády, tak si myslím, že tohle je cesta, jak zhojit, nebo vyhovět nálezu Ústavního soudu.

Co se týká toho vlastního sběru, byl tady dotaz, jestli petenti, kteří už se někomu podepisují, jestli to půjde použít. Pokud tam nebude občanský průkaz, projde-li tato novela, tak samozřejmě to použít nepůjde. Bude platit právní úprava, která bude platná v době, kdy bude volba vyhlášena. To znamená, bude-li vyhlášena až poté, co tato novela případně projde, tak samozřejmě bude závazná pro volby prezidenta České republiky, které nás čekají, tuším, že v lednu příštího roku. Pokud se nemýlím.

My jsme opravdu přesvědčeni o tom, že tato cesta je řešitelná. Že to je řešení problémů nálezu Ústavního soudu. U těch ostatních otázek, které tady padaly, ano, je pravda, že Poslanecká sněmovna se rozhodla a projevila politikou vůli nedat možnost cizincům s přechodným pobytem volit na území České republiky. Jaké to bude mít dopady, jestli s námi Evropská komise zahájí nějaké řízení v této věci, nechme asi dnům budoucím. Já to nevylučuji, ale toto je projev politické vůle Poslanecké sněmovny.

Jeden ze senátorů tady avizoval žádost o přestávku. Já bych chtěl poprosit jenom o shovívavost, že z dalšího jednání se omluvím, nahradí mě paní kolegyně Marksová-Tominová, protože zasedá Bezpečnostní rada státu a pan premiér tam žádá moji účast. Takže není to neúcta k Senátu, moc prosím o shovívavost v této věci, že mě na dalším jednání nahradí paní kolegyně Marksová-Tominová. Snad jsem zodpověděl vše, co bylo zde na plénu řečeno.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám, pane ministře, děkuji a nyní prosím garančního zpravodaje, aby nám shrnul rozpravu.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Mně nezbývá, než konstatovat, že v rozpravě bylo celkem 14 příspěvků. Kromě návrhu ústavně-právního výboru z usnesení padl dvakrát návrh zamítnout. K těm diskutujícím, možná že jsem to měl zmínit už v tom svém původním, nebo v té zpravodajské zprávě, nebo spíš se přihlásit také do debaty. Občanští kandidáti, kteří sbírají podpisy, dosud v případě, že bude tato novela přijata, jsou jejich podpisy samozřejmě neplatné. Nemohou to být žádní chudáčci, protože na prezidenta se bude snad ucházet člověk, který má nějakou představu. A museli vědět, že nález Ústavního soudu tady existuje a měli tedy vyčkat to, jak se k tomu postaví parlament. Napadá mě potom už jenom takovéto i vám možné známé rčení učitele národů o „všelikém kvaltování“.

Mluvilo se tady i o citlivých nebo osobních údajích v souvislosti s občanským průkazem. Jděte k sobě do regionů a řekněte někomu, že dostane pětitisícovou půjčku od nějakého nebankovního ústavu. Akorát je k tomu dát zapotřebí rodné číslo, občanský průkaz, a ti lidé pro to, aby se jim toto splnilo, jsou schopni na sebe prozradit cokoliv. Volba hlavy státu není volba nějakého pokladníka v zájmovém spolku, proto tedy mám-li jako občan důvěru v nějakého občanského kandidáta, pak tedy ten občanský průkaz, pokud mi to zákon stanoví, zcela určitě předložím. Uznávám, u 50 tisíc lidí to může být problém, ale chce-li ten člověk vést stát, musí si zorganizovat asi potom i tu armádu pomocníků, jež by měla k tomuto postu dopřát.

Předjímají se tady potom... To, že si někdo splete číslo občanského průkazu nebo vědomě ho zaměří, nemůžeme předjímat tyto úmysly. Nebudu komentovat další ty věci, jenom poslední. My jsme tady Poslanecké sněmovně několikrát vytkli, že nerespektovala naši mezinárodní smlouvu a implementovala tam možnost pro občany Evropské unie, aby u nás volili. A teď my nebudeme respektovat ten nález Ústavního soudu?

Padlo tady také několikrát, že se nic nestane, že toto není správné, ale nepadl tady žádný konkrétní návrh. Ale jsem tady okřikován z prvních řad, že toto není diskuse. Já využívám svého práva zpravodaje a reaguji pouze na to, co zaznělo v debatě. Nicméně, abych uklidnil i nespokojené, konstatuji, že usnesení ústavně-právního výboru navrhuje schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Pravda, padly tady ještě dva návrhy, ale to Senátu nepřísluší.

A dvakrát tady padl návrh zamítnout. A o tom nechejte, prosím, paní místopředsedkyně, hlasovat.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Protože byl avizován požadavek na 10minutovou přestávku, pětiminutová? Takže 5 minut přestávka, teď je 16.40. V 16.45 se sejdeme k hlasování.

(Jednání přerušeno v 16.40 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 16.46 hodin.)

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Kolegyně, kolegové, než začneme hlasovat, tak vás znovu odhlásím. Vyjměte svoje karty z hlasovacího zařízení. A znovu je vložte do svých hlasovacích zařízení. Aktuálně je přítomno 62 senátorek, senátorů, kvorum pro přijetí je 32. Přistoupíme k hlasování a jako první budeme hlasovat o návrhu schválit. Byl podá návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem zákona, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 17 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 34, proti bylo 14. Návrh byl přijat. Já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, který tady není, ale pan zpravodaj. A vítám tady paní ministryni Marksovou.

A já bych poprosila o vystřídání.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Vážení kolegové, my jsme se vystřídali u řídicího pultu, budeme pokračovat.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 50

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 50. Návrh uvede paní ministryně Marksová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona. Prosím, paní ministryně, vítám vás.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, senátorky a senátoři. Předmětem návrhu tohoto zákona je úprava nového systému odměňování členů a členek zastupitelstev územních samosprávních celků. A tím cílem je mimo jiné a především sjednotit právní úpravu a principy odměňování členů zastupitelstev v zákoně o obcích, v zákoně o krajích a v zákoně o hlavním městě Praze. Tento návrh také zachovává rozdělení členů zastupitelstev na uvolněné a neuvolněné. Pro neuvolněné starosty a primátory a hejtmany však návrh nově stanovuje minimální měsíční odměnu, a to ve výši 0,3násobku výše měsíční odměny, která by náležela uvolněnému členovi zastupitelstva obce, který vykonává funkci starosty či primátora či hejtmana.

A dalším příkladem navrhovaných změn je také úprava mimořádných odměn, jejichž poskytování členům zastupitelstev současná právní úprava neumožňuje.

Dalším příkladem navrhované změny je úprava odchodného. Ta novela sjednocuje tuto úpravu a stanoví nárok na odchodné ve výši 1 plus 3 dosavadní měsíční odměny, tzn. ve výši jedné měsíční odměny, ke které je přičítán násobek měsíční odměny podle počtu let výkonu funkce, nejvíce však tří let, takže já myslím, že takto na stručný úvod to stačí.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, paní ministryně a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavněprávní výbor. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk číslo 50/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Anna Hubáčková. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 50/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Radko Martínek, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Prosím, pane kolego.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji mnohokrát, pane místopředsedo. Paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové, po projednání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje mě zpravodajem a pověřuje předsedu výboru Zdeňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Abych nemusel znovu vystupovat, tak jen stručný komentář. Jak jste slyšeli už od paní ministryně, tak na tomto návrhu zákona je poměrně široká shoda jednotlivých organizací, které zastupují města, obce a kraje. Nicméně si dovoluji poznamenat jen drobnou poznámku, že je sice určitě chvályhodné, že dojde k jistému narovnání poměrů mezi těmi malými obcemi a velkými městy. Dojde vlastně obecně k navýšení odměn uvolněným i neuvolněným zastupitelům. Na druhé straně ta horší stránka je, že to samozřejmě jde všechno z rozpočtu obcí, měst a krajů. Takže si nejsem úplně jistý, jestli z toho budou mít všichni radost.

Na druhé straně je tam zaveden nový institut, tzn. mimořádných odměn, které jsou ve výši dvou měsíčních platů. A zase si jen dovolím trošku povzdechnout, že ta minulá právní úprava vzhledem k tomu, a také starostů zejména, a radních, kteří nebyli moc nadšeni z toho, že si sami sobě mají navrhovat odměny, tak zvolili tu bývalou metodu, tzn. odměny byly součástí platu a byly schvalovány zákonem. Nyní budou muset jít nikoli do rady, jak to bylo dřív, ale do zastupitelstva, aby jim to zastupitelstvo, tu odměnu, buď přidělilo nebo nepřidělilo. A pravda je, že zastupitelstva jsou různá, závisti lidí jsou různé, takže je samozřejmě otázka, jestli to, co si od této změny někteří slibují, bude v takové míře naplněno, jak je to obsaženo v zákoně. Nicméně to nebrání tomu, aby tento návrh jsme schválili, ve znění postoupeném PS.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. A prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ústavně-právního výboru, paní senátorka Anna Hubáčková. Přeje si vystoupit, prosím, paní kolegyně.

Senátorka Anna Hubáčková:  Dobré pozdní odpoledne, paní ministryně, pane předsedající, vážené a milé kolegyně a kolegové, já jsem byla zpravodajkou v ústavně-právním výboru a předkládala jsem pozměňovací návrhy, které se především týkaly měsíční odměny za zastupování při dlouhodobé nemoci starosty. Pochybnosti, které jsem k tomu měla, se nakonec dají překlenout využitím institutu mimořádné odměny, takže v tomto duchu pozměňovací návrh jsem pak dále nepředkládala. A nepředkládám vám ani druhý pozměňovací návrh, který se týkal především výše odchodného. Stávající úprava zákona o obcích říká, odchodné 1 až 5. Pro kraje a hlavní město Praha 1 až 3. A sjednocující návrh v novém zákoně je 1 plus 3měsíční. Takže když jsem si pak tady ověřovala, snažila jsem se předložit tu lepší variantu neboli zachovat, jak to řeší zákon o obcích, 1 plus 5měsíční výše odměny. Ale je pravdou, že když jsem si pak ověřovala s lidmi, kteří pracují v právním výboru Svazu měst a obcí, tak tady došlo k širokému konsensu mezi Svazem měst a obcí, Asociací krajů a Svazem místních samospráv, takže ani v tomto duchu nepředkládám žádný pozměňovací návrh a doporučuji zákon ke schválení v tom znění, co je předloženo Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko. A táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, tudíž tento návrh nepadl a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí? Takže paní kolegyně Hubáčková, vy se nehlásíte? Ale jste přihlášena. Takže do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Kos, prosím, pane kolego.

Senátor Ladislav Kos:  Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové, já chci na úvod říci, že přijímám s povděkem tuto novelu už jen proto, že jsem byl, dá se říci, takovou drobnou obětí různých výkladů, resp. různé dikce zákona o hlavním městě Praze a zákona o obcích a krajích, kdy jsem byl odvolán z funkce místostarosty při jakémsi puči na radnici. A zatímco v kraji nebo na obci by mi příslušelo odchodné, tak na městské části nebo při takovémto odvolání na magistrátu odchodné nenáleželo. Takže určitě i tato novela vyrovnává tyto dvě nesrovnalosti.

Já se ale ve svém příspěvku chci věnovat ještě něčemu jinému. Taková malá drobnost, taková možnost nějakého různého výkladu nebo využití toho zákona tady zůstala. A sice v § 71 zákona o obcích, který hovoří o refundaci OSVČ, členů zastupitelstva a výborů. Zaměstnanec, člen zastupitelstva neuvolněný, má refundovanou mzdu zaměstnavatelem, zatímco neuvolněnému členu zastupitelstva obce, který je podnikatelskou fyzickou osobou, provozující samostatně výdělečnou činnost, tak poskytuje obec náhradu výdělku ušlého zisku v souvislosti s výkonem funkce paušální částkou. Paušální částku za hodinu a nejvyšší částku, kterou lze jako náhradu výdělku poskytnout za kalendářní měsíc, stanoví zastupitelstvo obce. Musím říct ze své zkušenosti, že ne vždycky jsou v zastupitelstvu obce samí Mirkové Dušínové, že si odstavec zákona, který částečně platil už teď, vykládají různě. Já bych uvedl dva příklady.

Na jisté nejmenované městské části si založila většina zastupitelů živnostenský list a víceméně neomezeně čerpali částku jako OSVČ náhrad, vím, že tam byli asi odměny i 40 tisíc za měsíc, ta městská část umožňovala čerpat náhradu za přípravu na jednání výboru a za různě nedefinované cesty. To je vlastně jeden extrém, kdy rozhodnutí zastupitelstva otvírá zastupitelům možnost téměř bezbřehého čerpání náhrad. Pak já osobně jsem se setkal s druhým výkladem nebo s druhou aplikací tohoto odstavce, a sice, když jsme jako opoziční zastupitelé, většina nás podnikatele, ta druhá část zastupitelstva, aby nám co nejvíc znechutila účast na zastupitelstvech a výborech, tak nám odhlasovala měsíční paušální částku ve výši 50 Kč na hodinu. Takže jenom upozorňuji na to, že i ta novela zákona do mnoha částí uvádí nějaký pořádek. Možná, že tady ty dva příklady, které jsem uvedl, jsou jakousi externalitou. Ale přesto bych si dovolil požádat ministerstvo, aby monitorovalo zastupitelstva, hlavně městských částí, asi menších měst a obcí, jestli tam nedochází k nějaké větší míře k těmto hrátkám, případně nějakým způsobem zasáhlo podzákonnou normou či v další novele.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego, s právem přednosti se hlásí místopředseda Senátu, pan kolega Kubera, prosím.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně. Navážu tady na kolegu. Taky mám takový příběh, kdy jistý gynekolog si účtoval podle toho, kolik žen mu nepřišlo do ordinace v době, kdy byl na zastupitelstvu. Ty částky byly velké. Když jsem na to přišel, tak jsem mu prozradil, že znám jeho daňového poradce a vím, jaké daně ve skutečnosti platí a jak je optimalizuje. Výsledek byl ten, že daroval městu 10 000 na kameru pro městskou policii. Takže takové případy se stávají, ale nejsou úplně typické. Mně na tom zákoně vadí jiná věc. Já jsem pamětník toho prvního zákona 367 z roku 90, s kterým jsme fungovali docela dobře. Nevím, co se od té doby tak radikálně změnilo, že ten zákon nabývá, nabývá, nabývá, je stále méně přehledný. Jenom dovolené se tam věnuje taková dlouhá část, zřejmě ze závisti, že starostové měli jedinou výhodu, že si mohli převádět dovolenou na rozdíl od zaměstnanců, kdy, paní ministryně, vaše ministerstvo slíbilo, že při první novele zákoníku práce bude možnost, aby zaměstnavatel a zaměstnanec se dohodl o převodu dovolené do příštího roku, tak, aby si naše milé ženy, o kterých tak vždycky hezky mluvíte, si mohly vybírat dovolenou, kdy potřebují, ne aby si v říjnu, když ji vůbec nepotřebují, si ji musely dobrat, protože zákoník to tak říká. Slíbil to váš náměstek už před lety, tak doufám, že se někdy zadaří.

A protože závist, to je česká vlastnost číslo jedna, teď už se nedá převádět, dá se převádět jenom do příštího roku, aby ty obce netrpěly, kdyby ji náhodou musely třeba proplácet, ono to tak dramatické samozřejmě není, i když já v tuto chvíli mám asi 3,5 měsíce dovolené, takže kdybych si ji nechal zaplatit, tak rozpočet by to sice nezruinovalo, ale já to neudělám, nevím, proč se tam například nenapsalo, že dovolená uvolněných funkcionářů se posuzuje podle služebního zákona. Byla by to jedna věta. Bylo by to stejné. Tady se to musí do podrobností kauzálně popisovat, ty mzdovačky, ty z toho budou samozřejmě gogo, až budou muset podle toho postupovat. A takových paragrafů je tam samozřejmě víc. Takže opět je to jeden z těch případů, kdy uděláme to jednodušší a s menším množstvím byrokracie, výsledek je jiný.

Jediné, co tam je prospěšné, ale to není zásluha předkladatelů, ale poslanců, bylo tam dáno ustanovení, že funkcionáři, protože policie stíhá, stíhá a stíhá, už to ani nestíhá, stíhat, tak že to bude, tuším, ve výši čtyř měsíčních platů, ta škoda placená. Podle zákoníku práce. To je jediné. Protože jinak oni ručili celým svým majetkem, podobně jako zástupci bezplatní v různých firmách, kde také jsou zcela zadarmo, ale ručí celým majetkem za škodu, kterou může způsobit úplně někdo jiný.

Nejpikantnější případ z poslední doby, z tohoto ranku, kdy, tuším, je to v Postoloprtech, Zdeňka možná o tom ví, že kauza, kdy paradoxně stíhají pouze starostu se zdůvodněním, že on, když rada rozhodla, a jemu se to nelíbilo, tak měl sistovat to rozhodnutí rady a dát to k rozhodnutí zastupitelstvu. On to neudělal, čili teď v tom jede úplně sám. Je to absolutně absurdní výklad, absurdní výklad, určitě to u soudu dobře dopadne, ale v té době on už nebude ani starostou, a určitě se nevrátí na místo nového starosty, který bude mezitím zvolen, jak tady vždycky slyšíme, ať se očistí při pouhém podezření, a potom se vrátí. Jediný případ historický za 25 let je Jirka Čunek, který se opravdu vrátil. A to je tedy dobře. A druhý případ byla, myslím, ta europoslankyně Jourová, které něco snad zaplatili za to, že ji nějak stíhali špatně. Policii nikdo neškolí, zastupitelé se obávají už podepsat úplně cokoli, protože netuší, co je může čekat, co na ně může číhat, přestože soudy postupují ještě regulérně docela dobře, zákon o veřejných zakázkách je taková zrůdnost, že se podle něj v podstatě legálně postupovat nedá, protože vždycky se dá vyložit obráceně. Takže já jenom apeluji, aby při další novele, která určitě přijde, jsme se snažili ten zákon poněkud zmenšit, nikoli ho neustále rozšiřovat, a to tak, že ještě to, co je vepředu, co bylo na jednom místě, je teď na třech místech, takže se musí v tom hledat jako papoušek v planetách.

Já nemám zásadní výhradu, že bych pro to nehlasoval, ale opět apeluji na větší střídmost v tom rozhodování a v tom neustálém novelizování jenom proto, že někdo závidí, že sám si tu dovolenou převést nemůže, tak ať si ji nepřevede ani ten druhý, místo aby navrhoval, aby on si ji mohl převést. Ale v Čechách to tak už chodí, když já nemám, tak tu máš, čerte, kropáč, my se na tebe, chlapečku, podíváme. To jsme ještě nedošli k registru smluv. To nás čeká teprve. Ale kdybyste věděli, co zajímá média, ta tyhle věci vůbec nezajímají. Ta se neustále ptají: Máte na to, pane senátore, do zítřka do 11 hodin, abyste nám sdělil, jak budete hlasovat pro registr smluv, jinak uvidíte. Já říkám: Ale my ho tady ještě nemáme. To nevadí, my už to chceme vědět! Takže jenom poznámky, nebudu rozebírat další paragrafy. Není to ten jeden z těch úplně plevelných, je to ještě jeden z těch alespoň trošku racionálních.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego, a ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím, obecnou rozpravu končím.

Táži se paní ministryně, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě? Nechce, děkuji vám. Táži se, jestli chce k obecné rozpravě vystoupit zpravodajka ÚPV, paní senátorka Anna Hubáčková? Také nechce. Takže pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se, prosím, k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo. Já bych shrnul diskusi. Vystoupili dva kolegové, jeden nás vesničany představil, že Praha je země neomezených možností. Druhý se projevil jako utopický socialista, neboť nám tady předestřel svou vizi, že zákony při novelizaci se budou smršťovat. Takový zákon jsem ještě neviděl.

Ale vážně, padl jenom jeden návrh, a to je na schválení, ve znění, jak nám byl předložen Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. Takže budeme hlasovat o návrhu zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já nás svolám.

Zmáčkl jsem tlačítko, byť tady jednou blikalo, ale budeme to opakovat. Měl jsem to zmáčknou dvakrát, snažil jsem se tomu vyhovět, ale teď už to naběhlo správně.

Aktuálně... Teď to musím jenom, pardon, potřeboval bych tady nyní, jak bychom se zbavili toho právě proběhlého... (Probíhá konzultování s kolegy...)

Takže aktuálně je přítomno 64 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne zelené tlačítko a zvedne ruku. (Senátoři upozorňují na použití tlačítka ANO.) Stiskne tlačítko ANO... Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Pardon.

Takže registrováno bylo 65 senátorů a senátorek při kvóru 33. Hlasování č. 19, pro se vyslovilo 57, proti bylo 0. Návrh byl přijat. Děkuji vám. Omlouvám se za obveselení auditoria.

Dalším bodem je nyní

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti), a některé další zákony

Tisk č. 58

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 58. Prosím paní ministryni Marksovou, aby nás seznámila s návrhem zákona.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Já děkuji za slovo, vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Cílem tohoto návrhu je v souladu se strategií rozvoje ICT ve veřejné správě přijaté v roce 2015 zefektivnit řízení tvorby a užívání informačních systémů veřejné správy v České republice. A za tímto účelem se ministerstvu vnitra svěřuje kompetence připravovat informační koncepci České republiky. Ta by měla na dobu 5 let stanovit cíle v oblasti informačních systémů veřejné správy a stanovit jednotné zásady pro pořizování informačních systémů veřejné správy.

Informační koncepce ČR bude schvalována vládou a bude závazná pro státní orgány a pouze doporučující pro obce a kraje.

A dále se vláda stanoví orgánem, který bude v konečném důsledku rozhodovat o vytvoření a technickém řešení konkrétního informačního systému veřejné správy, budovaného státním orgánem, v případě, že ministerstvo vnitra k vytvoření a technickému řešení systému zaujme negativní stanovisko.

Jinak ještě jednou zdůrazňuji, že tato kompetence se vztahuje jenom na informační systémy veřejné správy, budované státními orgány, zatímco ze zákona nadále zůstanou vyloučeny provozní informační systémy obcí a krajů.

A součástí této úpravy je také novela zákona o kybernetické bezpečnosti, kde hlavní změna spočívá v zavedení nové kategorie povinných osob, a to provozovatelů informačních nebo komunikačního systému. Zároveň požadavky strategie a rozvoje ICT ve veřejné správě je potřeba zohlednit i v dalších právních předpisech, což se navrhuje realizovat dílčími novelami zákonů.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, paní ministryně. Prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ÚPV. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 58/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Dienstbier. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VUZP. Přijaté usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 58/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Renata Chmelová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Renata Chmelová:  Děkuji. Já bych vás nejdříve chtěla seznámit s usnesením VUZP, který doporučuje Senátu schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a určuje mě zpravodajkou.

Já bych se krátce ještě k tomuto zákonu vyjádřila. Paní ministryně v podstatě řekla, co je cílem toho návrhu. V tom se naprosto ztotožňuji. Možná by bylo dobré trošičku si jenom přiblížit ten legislativní proces, jak procházel tento zákon sněmovnou. Nebudu tady zdržovat. Ale podstatné je zmínit to, že ve 3. čtení byl tento návrh schválen, ze 148 přítomných poslanců se jich pro vyslovilo 131, proti nebyl nikdo. Já bych chtěla říct, že ten zákon v podstatě hodně také reaguje na výsledky dosavadních zkušeností s jeho aplikací, mění se tam spousta nějakých názvosloví, pojmosloví. Potom jsou tam asi ty čtyři základní změny, které tady paní ministryně zmínila, které jsou z mého pohledu naprosto v pořádku.

Co se týká nějakých změn v Poslanecké sněmovně, tak možná je důležité ještě říct, že vlastně na základě pozměňovacích návrhů došlo ke změně dalších zákonů, nejenom těch čtyř, které máte ve svém tisku. A to o další čtyři zákony. Ale v podstatě podle mého názoru tedy nemají moc možnost k tomu původnímu vládnímu návrhu, snad s výjimkou jednoho, to je změna správce centrálního registru administrativních budov. Ale já bych s tím souhlasila, byly to nějaké drobné změny, souhlasil s tím i předkladatel, takže bych to tady podrobně nezmiňovala, když tak, pokud to bude někoho zajímat, můžu v obecné rozpravě k tomu říct víc.

Na závěr bych chtěla říct, že se ztotožňuji s legislativními připomínkami, které jsem jako senátorka obdržela. V rámci projednávání na výboru jsme si ty drobné připomínky vyříkali, sama jsem k tomu připojila nějaké vlastní, ze své 20leté zkušenosti v oblasti IT, kde jsem působila jako manažerka a vyvíjeli jsme ekonomické systémy, takže mám k tomu nějaký vztah, k této problematice. Ty všechny připomínky jsme si nějakým způsobem vyříkali, případně je můžu zmínit potom v obecné rozpravě.

Takže podle mého názoru, i když jsou tam nějaké menší nedostatky, myslím si, že není vůbec překážkou, abychom tento zákon přijali tak, jak jsme jej obdrželi z Poslanecké sněmovny.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko. Prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů a sledovala rozpravu a zaznamenávala případné návrh. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Jiří Dienstbier? Pane kolego, přejete si vystoupít, prosím.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Já bych vás pouze seznámil s obsahem usnesení našeho výboru, nebudu opakovat, co je obsahem návrhu zákona. ÚPV přijal usnesení, kterým doporučuje Senátu, aby schválil návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil mne zpravodajem a pověřil předsedu výboru, aby informoval předsedu Senátu o tomto závěru našeho jednání. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Žádný takový návrh nepadl, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Zdeněk Nytra, prosím.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážený pane předsedající, vážení paní ministryně, dámy a pánové. To je přesně ten problém, který zmiňovala paní zpravodajka. Prostudoval jsem to a při nejlepší vůli jsem opravdu nenašel souvislost, ať už se zákonem o informačních technologiích nebo informačních systémech veřejné správy a o kybernetické bezpečnosti, jakoukoliv, byť nejmenší zmínku nebo souvislost, se kterou se vedlo šetření zákona o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím použití.

Myslím si, že i my bychom měli dbát na to, aby naše legislativa byla přehledná. Dnes tady bylo o tom dostatečně hovořeno u jiných zákonů, a pokud se dostaneme do podrobné rozpravy, předložím svůj pozměňovací návrh, který jste všichni obdrželi. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. Hlásí se ještě někdo další do obecné rozpravy? Nikdo další se nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Táži se paní ministryně, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Nechce, děkuji vám. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Jiří Dienstbier, také nechce. Děkuji. A žádám nyní zpravodajku garančního výboru, kdyby byla tak laskavá a vyjádřila s k právě proběhlé rozpravě. (Velký hluk v Jednacím sále.)Prosil bych pány senátory, aby se ztišili.

Paní senátorko, prosím, máte slovo.

Senátorka Renata Chmelová:  Shrnu to krátce. V rámci diskuse vystoupil jeden senátor. Avizoval zde, bude-li otevřena podrobná rozprava, svůj pozměňovací návrh.

Nicméně jsem zaznamenala jediný návrh, a to souhlasit s předloženým zněním zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře, děkuji vám. Zazněl skutečně jediný návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Po znělce budeme o návrhu zákona hlasovat. V sále je aktuálně přítomno 64 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 20, se ze 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Budeme v jednání pokračovat. Následujícím bodem je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje systém EU pro cestovní informace a povolení (ETIAS), a kterým se mění nařízení (EU) č. 515/2014, (EU) 2016/399, (EU) 2016/794 a (EU) 2016/1624

Tisk EU č. N 004/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 004/11 a č. N 004/11/1. Prosím paní ministryni Michaelu Marksovou, aby nás seznámila s těmito materiály.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Děkuji za slovo. To je poslední návrh, který předložím za ministra vnitra.

Vážený pane předsedající, paní senátorky a senátoři. Hlavním cílem tohoto návrhu je vytvoření automatického unijního informačního systému ETIAS, v němž by byly evidovány údaje o státních příslušnících třetích zemí, kteří nepodléhají vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty v členských státech. Tento systém by měl shromažďovat a vyhodnocoval informace o těchto cestujících ještě předtím, než uskuteční cestu do Evropské unie, což má za účel zabránit možným migračním, bezpečnostním či zdravotním rizikům. Po státních příslušnících třetích zemí, kteří jsou pro krátkodobé pobyty osvobozeni od vízové povinnosti, by bylo požadováno splnění nové podmínky vstupu v podobě cestovního povolení, bez něhož by měl být na vnějších hranicích až na výjimky vstup odepřen. Zároveň ale platné cestovní povolení neznamená automaticky právo na vstup a na vnějších hranicích by měly nadále probíhat hraniční kontroly v souladu s schengenským hraničním kodexem. A cestovní povolení by mělo být platné po dobu pěti let nebo na kratší dobu, která odpovídá době platnosti cestovního dokladu, bylo by využitelné i pro opakované vstupy. Poplatek za žádost by měl činit 5 euro, přičemž výdělek by měl být směřován do společného rozpočtu Evropské unie, kde by se zase vracel do vývoje a provozu tohoto systému.

Nová povinnost by se měla stanovit i pro dopravce, kteří by měli kontrolovat, zda cestující směřující do příslušné země nebo zemí mají cestovní povolení a za tímto účelem by měl být dopravcům umožněn vzdálený přístup k informaci o platnosti cestovního povolení, a v případě, že by dopravce dopravil na hranice schengenského prostoru cestujícího bez tohoto povolení, by měl být dopravce pokutován.

Přestože tento návrh nařízení je druhem bezprostředně závazného právního aktu Evropské unie, jeho přijetí bude mít dopad na český právní řád. Bude potřeba provést novelizaci zákona o pobytu cizinců a o změně některých zákonů. A zároveň je známo, že horní výše nákladů na vybudování celého systému na národní úrovni je odhadována asi na 200 mil. Kč za samotný systém a 50 mil. Kč za úpravu systémů stávajících a asi s 30 mil. Kč ročně se počítá na podporu a provoz systému ETIAS. Nicméně tyto náklady budou pokryty v rámci rozpočtu ministerstva vnitra, případně bude snaha maximálně na ně využít evropské fondy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní ministryně, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie, a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 004/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, myslím, že toto bude jednoduchý tisk. Vzhledem k tomu, že tento požadavek, který je zde realizován, jsme již několikrát zmínili pozitivně v našich předchozích usneseních, proto zde souhlasíme s rámcovou pozicí vlády. Je to stejný nebo velmi podobný systém, jako je ve Spojených státech ve vztahu k těm státům, které nemají vízovou povinnost. Musí vyplnit nějaké materiály. Toto je velice obdobně, jenom to realizuje Evropská unie. A prosím vás, abychom to podpořili tak, jak je to navrženo v usnesení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego, prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. A protože se jedná o evropský tisk, otevírám rovnou rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím a táži se paní předkladatelky, chce-li se vyjádřit. Nechce, protože rozprava nebyla, děkuji vám. Pan zpravodaj také nemá k čemu se vyjádřit. Děkuji vám, pane senátore.

Můžeme tedy po znělce přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Tomáš Grulich a jak je uvedeno v tisku N/004/11/02. V sále je přítomno aktuálně 63 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 21 se 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 49, proti bylo 0. Návrh byl přijat.

A nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 57

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 57. Prosím paní ministryni práce a sociálních věcí paní Michaelu Marksovou, aby nás seznámila s návrhem zákona. Prosím.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené senátorky a senátoři. Tento návrh zákona se považuje z hlediska transpozice směrnice Evropského parlamentu a rady za nezbytný, neboť v oblasti vysílání pracovníků stanoví opatření k předcházení zamezení a boje proti zneužívání a obcházení příslušných pravidel, kterého se dopouštějí podniky, které nekalým nebo podvodným způsobem využívají výhod volného pohybu služeb. Když se na to podíváme konkrétně, tak např. státnímu úřadu inspekce práce se stanovují nové pravomoci při kontrole dodržování právních předpisů při výkonu práce a v rámci nadnárodního poskytování služeb a také v oblasti přeshraniční komunikace a informování vysílaných zaměstnanců. Nově se ukotvují pravidla pro doručování a plnění informačních povinností v rámci přeshraniční spolupráce příslušných správních úřadů, jakož i Evropské komise. V zákoníku práce se doplňuje stávající úprava o institutu ručení za úhradu dlužné odměny, případně dalších částek, pokud je tedy vysílající zaměstnavatel neposkytne zaměstnanci, tak pak ten, který toho zaměstnance přijal, je zodpovědný za to, aby tyto částky uhradil. A dále ještě v zákoně o zaměstnanosti je úprava, která spočívá ve změně zaměstnavatelem povinně evidovaných informací, u některých vysílaných zaměstnanců rozšiřuje se povinnost mít v místě pracoviště kopie dokladů, které prokazují existenci pracovně-právního vztahu v rámci nadnárodního poskytování služeb.

Ještě je tady jedna věc, která bezprostředně nesouvisí s tou transpozicí směrnice, a to je, že na základě schváleného poslaneckého pozměňovacího návrhu se tímto zvyšuje příspěvek na zaměstnávání osob se zdravotním postižením o 700 Kč. To souvisí s tím, že od 1. ledna se minimální mzda, ta běžná minimální mzda srovnala s doposud výrazně nižší minimální mzdou pro osoby se zdravotním postižením a toto navýšení příspěvku má kompenzovat náklady pro zaměstnavatele, kteří tyto osoby se zdravotním postižením zaměstnávají. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, paní navrhovatelko a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Záznam z jednání máte jako senátní tisk č. 57/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Vosecký, kterého prosím, aby nás seznámil nyní se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji, pane předsedající. Dobrý den, paní ministryně, dámy a pánové. Výbor k tomuto tisku senátnímu nezaujal žádné stanovisko, protože jako zpravodaj jsem navrhoval pozměňovací návrh a po debatě pro můj pozměňovací návrh byly dva hlasy a všichni ostatní se zdrželi, takže výbor nenavrhuje nic. V krátkosti bych vás seznámil se zpravodajskou zprávou. Je to vládní návrh. Do Poslanecké sněmovny byl předložen 14. 11. 2016, první čtení proběhlo 6. 12. 2016 na 53. schůzi. Návrh zákona byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku. Druhé čtení prošlo obecnou rozpravou 17. 1. 2017 na 54. schůzi. Návrh zároveň prošel podrobnou rozpravou 17. 1. 2017 na 54. schůzi, třetí čtení proběhlo 3. 2. 2017 na 54. schůzi, Senátu bylo doručeno 13. 2. 2017, v PS byl zákon schválen 117 hlasy ze 132 přihlášených, proti nebyl nikdo. Je to transpoziční zákon, což mi tady paní předkladatelka řekla.

K obsahu navrhovaného zákona. Zákon je rozdělen na čtyři části. První část novelizuje zákon o zaměstnanosti, část druhá je zákon o inspekci práce a je tam to navýšení příspěvku u osob zdravotně postižených z 8 800 na 9 500 Kč. Další třetí část představuje novelu zákoníku práce a čtvrtá část stanoví účinnost zákona. Ale jak výbor, tak vás musím upozornit na připomínky legislativního odboru, kde z hlediska právního smyslu textu je vhodné v článku 3 bodu 7 v části páté § 37b odst. 2 slova – a teď prosím poslouchejte, ono se to zdá docela komické, ale je to tak – příslušného cizího orgánu nahradit slovy příslušným cizím orgánem, neboť dosavadně navrhovaná formulace jednoznačně stanoví, že k právnímu následku (vzniku pohledávky ČR) dochází přijetím žádosti orgánem ČR, což je jednoznačně v rozporu se smyslem celého odstavce 2, který míří k situaci, kdy se orgán ČR obrací na příslušný cizí orgán. Takže tady je problém, že já jako zpravodaj na něj upozorňuji, zároveň do podrobné debaty budu podávat pozměňovací návrh, ale když podáme pozměňovací návrh, tak lidé, kteří ty peníze nejvíc potřebují, to jsou ti, kteří jsou tělesně zaměstnaní, tělesně postižení a zdravotně postižení, tak v podstatě nedostanou peníze, na které čekají, protože se to zřejmě do 1. 4. nestihne. Takže jestli rozhodneme na základě toho, že jsme senátoři, že máme věci upravovat, tak je to v pořádku, ale doplatí na to ti, kteří peníze nejvíc potřebují, a když to vezmeme obráceně, záleží na vás na senátorech, jak se každý rozhodne. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Žádný takový návrh nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Vladimír Plaček. Prosím, pane kolego.

Senátor Vladimír Plaček:  Já děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Já bych chtěl velmi poděkovat poslanecké iniciativě, která zajistila, že příspěvek na zaměstnávání osob se zdravotním postižením koreluje s navýšením minimální mzdy, takže to považuji za absolutně nejdůležitější část tohoto návrhu zákona. Pokud zaměstnavatelé tento příspěvek neobdrží v této výši, troufám si říci – a věřte, že vím, o čem mluvím, protože v Hrabyni je osm zaměstnavatelů osob se zdravotním postižením, tak tito zaměstnavatelé budou mít obrovské problémy. Pokud budou mít obrovské problémy, budou to řešit tím nejjednodušším způsobem řešení, to znamená propustit ty zaměstnané.

Já jsem přesvědčený o tom, že ačkoli je tady upozorňováno na chybu, jsem přesvědčený o tom, že tato chyba se dá při další novelizaci napravit a já navrhuji návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego, a ptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Táži se paní navrhovatelky, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě? Ano, paní ministryně se chce vyjádřit, prosím.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Já děkuji za slovo. Já tady chápu to, že je tam tedy nesprávný tvar slov, nicméně naše stanovisko z Ministerstva práce je, že i bez té bezprostřední opravy textů zákona lze to ustanovení vyložit správně, protože ta právní úprava celého ustanovení jinou aplikaci nepřipouští. Takže pro tuto chvíli naše stanovisko je, že to není nějak opravdu tragické, abych tak řekla.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. Pane zpravodaji garančního výboru, prosím vyjádřete se k proběhlé rozpravě.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo. V rozpravě vystoupil 1 senátor a v tuto chvíli navrhl schválit návrh zákona tak, jak byl doručen z Poslanecké sněmovny. O tom teď budeme hlasovat. Neprojde-li to a bude-li podrobná rozprava, tak budu předkládat avizovaný pozměňovací návrh.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Ano, děkuji, takže byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Dávám znělku.

Při pohledu do sálu se mi zdá, že nás není 66, jak je psáno. Dovolím si vás odhlásit.

Takže zahajuji hlasování. Ještě pan kolega... Už je to dobré. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 22 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 47, proti bylo nula. Návrh byl přijat.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 59

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 59. Návrh uvede paní ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Prosím, máte slovo, paní navrhovatelko.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Já děkuji, vážený pane předsedající, senátorky a senátoři. Tento návrh především reaguje na problematickou část ustanovení v § 33, odst. 6 tohoto zákona, která se týká té podmínky souhlasu obce v posuzování nároku na doplatek na bydlení u žadatele, který bydlí na ubytovně. To znamená, bydlí v nestandardní nebo podstandardní formě bydlení.

Tato úprava je fakticky účinná už od května 2015. Byla přijata na základě poslaneckého pozměňovacího návrhu. A vlastně vytváří situaci, kdy rozhodnutí o individuálním právu jednotlivce na hmotné zabezpečení, které se uskutečňuje orgány v pomoci hmotné nouzi v rámci výkonu státní správy, je podmíněno souhlasem obce v rámci výkonu samostatné působnosti. Takže to, jak je to teď napsáno, působí zásadní aplikační problémy jak v oblasti správního práva, tak to také vyvolává odůvodněné obavy týkající se možného rozporu této úpravy s ústavním pořádkem České republiky. A vlastně z dlouhodobého hlediska v praxi je tato úprava neudržitelná.

Proto byla vypracována tato novela, která upravuje podmínky pro nárok a výši té dávky. To, že se to posuzuje pouze v případech takzvaných hodných zvláštního zřetele a zároveň ta úprava je vedena snahou začlenit více do pracovních a společenských vztahů tyto osoby, ohrožené sociálním vyloučením, které většinou pobývají ve vyloučených lokalitách s vysokou mírou nezaměstnanosti.

Takže ten návrh tady stanoví podmínky, za nichž může být doplatek poskytnut. A právě tam definuje sepětí s obcí, aby...

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Pardon. Páni kolegové, kdybyste byli tak laskavi a vytvořili jste příjemnější atmosféru pro paní ministryni.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Tak já děkuji. Prostě definuje opravdu nějak lépe a přesněji tu spolupráci obce a úřadů práce. Zároveň se tady upravuje maximální výše, respektive snižuje se maximální výše uznatelných nákladů na bydlení právě v těch podstandardních formách ze současných 90 % na 80 % průměrných nákladů na bydlení. To znamená, že říkám ještě více, že do ubytoven stát bude platit méně.

Jinak ale v průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně tento návrh zákona doznal řady změn. A většinu z nich přes výslovný nesouhlas Ministerstva práce a sociálních věcí. A já se domnívám, že tyto změny mohou zase negativně ovlivnit aplikaci tohoto zákona. To znamená, že vlastně budeme tam, kde jsme teď, ne-li tedy ještě hůře. A já se právě domnívám, že některé z těch změn, které přišly opět s pozměňovacími návrhy, mohou být také v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. A především se to týká nově navrhovaného § 33, odst. 9, který počítá s plošným nepřiznáním doplatku na bydlení v tzv. oblastech se zvýšeným výskytem negativních sociálních jevů. Tak děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní navrhovatelko, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 59/2. Zpravodajkou výboru byla určena senátorka Emilie Třísková. Senátní tisk také projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máte jako senátní tisk č. 59/3. Zpravodajem výboru byl určen senátor Miloš Vystrčil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 59/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Božena Sekaninová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážené kolegyně, vážení kolegové. Vládní novela byla zpracována s cílem reagovat na problematickou část týkající se podmínky souhlasu obce v případě posuzování nároku na doplatek na bydlení u žadatele v ubytovně. Obsah novely, ve znění schválených vládou, stanoví podmínky, za nichž může být doplatek na bydlení osobám v substandardních formách bydlení poskytnut. A to včetně existence takzvaného sepětí s obcí. Bude hodnoceno např., zda má osoba k místu, v němž se fakticky zdržuje a žádá dávku, vazbu... Vazbu? A zaměstnání, žije v daném místě s rodinou atd. Či zda v daném místě není pro ni dostupné přiměřené bydlení v bytě. Případně v zařízení pobytových sociálních služeb.

Zavádí takzvaný motivační plán. Nebude-li na tomto plánu osoba spolupracovat, nebude mít nárok na doplatek. Prohlubuje se spolupráce mezi úřadem práce a úřady obcí v přenesené působnosti při hodnocení případů hodných zvláštního zřetele. Úřad práce bude pro doplatek na bydlení v těchto případech požadovat stanovisko obecního úřadu, zda se jedná nebo nejedná o situaci případu hodného zvláštního zřetele. Úřad práce se musí s tímto podkladem pro rozhodnutí o dávce vypořádat. Dotázaný úřad poskytne podklady nejpozději do dvaceti dnů ode dne doručení žádosti. Předání informací bude využit jednotný informační systém Ministerstva práce a sociálních věcí, a to přes standardizovaný záznam sociálního pracovníka.

Krajská pobočka úřadu práce pak následně informuje pověřený obecní úřad, zda byl doplatek přiznán, či nikoliv. Dále snižuje výši uznatelných nákladů na bydlení v substandardních formách z 90 % na 80 % normativních, tzn. průměrných nákladů na bydlení, které jsou určeny pro byty. V praxi to bude znamenat, že jednotlivec v obci do deseti tisíc obyvatel užívající sám pokoj v ubytovně, bude moci obdržet doplatek na bydlení do maximální výše 3.849 Kč. Jednotlivec užívající pokoj v ubytovně s další osobou bude moci obdržet doplatek na bydlení do maximální výše 2.848 Kč. Čtyřčlenná rodina do maximální výše 10.118 Kč. V Praze pak jednotlivec užívající sám pokoj v ubytovně, bude moci obdržet doplatek na bydlení v maximální výši 6.185 Kč. Jednotlivec užívající pokoj v ubytovně s další osobou, obdrží doplatek na bydlení v maximální výši 4.446 Kč. A čtyřčlenná rodina v Praze pak maximální výši 15.158 Kč.

Účinnost stanoví prvním dnem druhého kalendářního měsíce po vyhlášení ve Sbírce zákonů. Některá opatření budou na základě přechodných ustanovení fakticky účinná s ročním odkladem, aby se příjemci dávek mohli na novou úpravu připravit. Ve sněmovně – tak, jak už tady zaznělo – byly změny oproti vládnímu návrhu. Došlo k vypuštění úpravy zaručující zvýšení částky živobytí osoby hledající zaměstnání v § 30, dále v případě, že obec nenabídne přiměřené bydlení osobě, která ji požádala o pomoc při jeho získání, bude napříště povinna vydat písemné doporučení dalšího postupu.

Další návrh je souhlas obce při uznávání situace za případ hodný zvláštního zřetele, je nahrazen výše popsaným doporučením, tak, jak už jsem říkala. Zakotvuje se možnost obce, na jejímž území se nacházejí místa, ve kterých se ve zvýšené míře vyskytují sociálně nežádoucí jevy, požádat pověřený obecní úřad, v jehož územním obvodu se tato místa nacházejí, o vydání opatření obecné povahy, jímž se vyhlašuje oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů. To je § 33d. Pokud se byt jiný než obytný prostor nebo ubytovací zařízení nachází v takové lokalitě, nárok na doplatek nevznikne.

Dále se ruší oproti vládnímu návrhu úprava motivačního plánu. Ta podle pozměňovacího návrhu byla vypuštěna. Další pozměňovací návrh – krajská pobočka úřadu práce bude povinna poskytnout obci informace o počtu osob, kterým je poskytován doplatek na bydlení.

A poslední. Za poskytovatele služeb bude moci být nově považováno společenství vlastníků jednotek. A v případě, že vlastník jednotky neuhradí zálohu za služby spojené s užíváním bytu a příspěvek do fondu oprav, bude možné doplatek za bydlení zasílat přímo společenství vlastníků jednotek. Tato úprava je promítána i do zákona o státní sociální podpoře ve vztahu k příspěvku na bydlení a měla by být účinná 15. dnem po vyhlášení.

Ještě tady máme dva. Příjemci dávky příspěvek na živobytí, který pobírá déle jak 6 měsíců v posledních 12 měsících, bude dávka vyplácena tak, že nejméně 35 % a nejvýše 65 % bude vyplacenou poukázkami opravňujícími k nákupu zboží ve stanovené hodnotě.

Legislativní připomínky. Upozorňujeme na skutečnost, že přijetím pozměňovacího návrhu poslankyně Pastuchové došlo k vypuštění úpravy zaručující zvýšení částky živobytí osoby hledající zaměstnání až do výše 300 Kč - to je ten § 30. Tato úprava byla vložena do zákona jeho poslední novelou, přijatou na základě senátního návrhu. Přijetím pozměňovacího návrhu poslance Vilímce došlo ke změně přístupu k otázce zákonného nároku na doplatek na bydlení. Dle nové úpravy nárok na doplatek nevznikne, pokud se byt jiný než obytný prostor nebo ubytovací zařízení nacházejí v oblasti se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů, vyhlášené opatřením obecné povahy. Tato úprava se pak bude dotýkat všech doplatků na bydlení, ne pouze ubytoven.

Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se zabýval tímto zákonem a doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s komplexním pozměňovacím návrhem, který je přílohou tohoto usnesení. Určuje zpravodajkou výboru mě a pověřuje předsedu výboru, senátora Petera Kolibu, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Milanu Štěchovi. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko, a poprosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Jiří Dienstbier? Jo, tak dobrý den, pane kolego.

Senátor Miroslav Antl:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, dobrý den, všem, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jsem tady za zpravodajku Emilii Třískovou, což je, když se podíváte do usnesení, bod II. My jsme ji určili zpravodajem, ona ovšem onemocněla – a skoro se jí nedivím, s ohledem na obsah toho senátního tisku; III – já jsem byl pověřen, coby předseda ústavně-právního výboru, abych seznámil s usnesením, což jsem udělal a znovu opakuji. My jsme jako ústavně-právní výbor Senátu PČR doporučili zamítnout návrh zákona. A to z toho důvodu, že se nám tam jevilo spoustu zásadních chyb, kterými se ani snad nedalo zabývat. Navíc ještě před naší výborovou schůzí nám byly doručeny četné pozměňovací návrhy, s nimiž my jsme neměli čas se vůbec seznámit. A navíc je pochopit, protože vy jste, stejně jako já a stejně jako členové ústavně-právního výboru, zodpovědní senátoři, kteří by chtěli pochopit jednotlivá ustanovení, a nejenom, jak to dělají v Poslanecké sněmovně, vidět čísla a vidět písmenka, vidět, že se něco škrtá, něco se tam promítá nového, ale vidět za tím nejen konkrétní ustanovení, ale vidět i konkrétní lidi a dopad na ně.

Takže my jsme tehdy řekli, že ne, že žádné pozměňovací návrhy a že to prostě zamítneme. A to je náš návrh. Já jsem tím chtěl shrnout naši rozpravu, která v tomto směru vyzněla poměrně jednohlasně. Tak, jak jsme se sešli, jsme odevšad a máme za sebou různé zkušenosti životní i právnické. A řekli jsme, že takhle se zákony nedělají a že prostě ústavněprávní výbor doporučuje zamítnout. A na tom návrhu setrváváme. Já jsem tam v rámci obecné rozpravy řekl, ano, pokud přijdou pozměňovací návrhy, které jsou schopny změnit ten návrh tak, že by se vrátil do intencí a do mezí toho vládního návrhu, což poslanci většinou zejm. ti zběsilí změní, tak že ano, ale je potřeba o tom velmi diskutovat. Takže náš návrh je zamítnout. Pokud pozměňovací návrhy, tak musí být opravdu racionální, musí mít význam a musí pomoci těm, kterých se to týká.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji panu senátoru Antlovi a táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a prostředí, pan senátor Miloš Vystrčil? Prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové, já se také pokusím, byť to obyčejně nedělám, trošku popsat tu rozpravu, která proběhla k tomuto návrhu zákona v našem výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. My jsme se tím tiskem zabývali velmi důkladně, neboť se obcí přímo dotýká. A na úvod jsme se museli vypořádat i s tím, že Ministerstvo práce a sociálních věcí přišlo na jednání výboru s nějakým názorem, který příliš nekorespondoval s tím, že v PS ten výsledný návrh zákona, který my dnes projednáváme, byl schválen 131 hlasy poslanců ze 185, kteří byli přítomni, s tím, že pro výsledný návrh hlasovali poslanci ze všech stran zastoupených v PS. A rovněž tak pro tento návrh, který my dnes projednáváme, pro jeho výslednou podobu se kladně vyjádřila, pro jeho schválení, paní ministryně práce a sociálních věcí.

Když jsme se potom dívali na ty pozměňovací návrhy, které byly ve sněmovně přijaty, tak jsme se shodli na tom, že jdou v podstatě správným směrem. A ty správné směry byly v podstatě dva. Ten první, aby zůstala zachována možnost ovlivňování obcí, to, jakým způsobem jsou udělovány ve správním řízení doplatky na bydlení. Naším cílem nebylo, abychom rozhodovali o tom jako zástupci obcí, protože většina z nás jsou tam starostové nebo bývalí starostové či zastupitelé. O tom, kdo dostane nebo nedostane doplatek na bydlení. Ale cílem bylo zjistit, zda je tam dostatečná ingerence obce a dostatečná možnost informovat ze strany obce, co si myslí o tom, aby ten člověk, který chce získat doplatek na bydlení a potom třeba bydlet v ubytovně, tak uspěl u státního orgánu.

To se nám zdálo, že je nakonec vyřešeno velmi rozumným způsobem, protože pokud ten zákon schválíme, tak to bude fungovat tím způsobem, že občan, který má zájem o nějaké bydlení, tak nejdříve o něj musí zažádat obec a posléze buď uspěje nebo neuspěje. Když neuspěje, tak získá jakési doporučení, které potom předkládá státnímu úřadu. A on s tím, že si to doporučení přečte, není jím vázán, pak rozhoduje, zdali ten doplatek na bydlení je přidělen a případně kde potom a komu je jakým způsobem distribuován. To byl ten jeden směr, ten se nám zdá velmi dobrý a rozumný, neboť odstraňuje tu nelogičnost, kterou způsobilo Ministerstvo vnitra, že z "ano" udělalo "ne" nebo z "ne" "ano", to je jedno, z hlediska rozhodování obcí. A zároveň zachovává potřebný vliv obcí na to, co si obec myslí o tom, zda někde někdo má získat nebo nemá získat státní podporu.

Druhý směr byl ten, že ve spoustě obcí hrozí, že vzniknou tzv. ghetta. Tzn. že v některých oblastech dojde k nekontrolovanému navýšení výskytu sociálně nežádoucích jevů. A potom by asi bylo vhodné, aby obec disponovala nějakým nástrojem, který může vyvolat diskusi o tom, zda ten nárůst sociálně nežádoucích jevů může v dané oblasti zastavit. Tady jsme diskutovali velmi dlouho a diskuse byla velmi komplikovaná. On se jí tu dotkl už i pan vážený kolega Antl. I nakonec díky tomu, že jsme v tu chvíli nebyli schopni získat relevantní informace od předkladatele ani od dalších ministerstev, i proto, že v nás poměrně vyjádření Ministerstva vnitra v této věci úplně nevzbuzovala důvěru, tak jsme nakonec přijali pozměňovací návrh a v tom našem usnesení doporučujeme Senátu, aby došlo k tomu, aby plénum vrátilo zákon s přijatým pozměňujícím návrhem s tím, a to řeknu maličko nad rámec té zprávy, že se později ukázalo, což není zase tak úplně překvapivé, že ten výklad Ministerstva vnitra zase z toho, co všechno hrozí, nemusí být tak hrozivý, neboť se ukazuje, že například to tvrzení, resp. ten názor, že nebude možné, aby ten, kdo se vyskytne na základě vyhlášení opatření obecné povahy v lokalitě, kde se vyskytují sociálně nežádoucí jevy a dlouhodobě tam užívá jakýsi majetek nebo vlastní, že není pravdou, aby v případě, že se mu třeba ztratí zaměstnání nebo získá nějaký nárok na doplatek na bydlení, aby ho nezískal. Je to možné, může ho získat. Jediné, co se tam mění, je to, že pokud by se tam někdo chtěl nastěhovat do této oblasti, kde převládají sociálně nežádoucí jevy, tak potom ten by neměl nárok na doplatek na bydlení. Tzn. vůči těm, co tam už bydlí nebo užívají nějakou nemovitost, v okamžiku, kdy dochází k vyhlášení té oblasti, tak není možné podle tohoto zákona užít nebo využít ten paragraf nebo to nařízení, aby neměli možnost čerpat doplatek na bydlení. Snad jsem to řekl srozumitelně, i když o tom trošku pochybuji. Ale většina z vás je chytřejší než já.

Teď tedy k tomu usnesení. Usnesení výboru doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona ve znění pozměňovacích návrhů, které tvoří přílohu usnesení. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR mě, senátora Miloše Vystrčila, a pověřuje předsedu výboru, senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a ptám se, zdali někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Ano, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji za slovo, omlouvám se za malé zpoždění. Já si dovoluji i v kontextu s tím, co tu říkal pan kolega Antl a s tím, co jsem říkal já, navrhnout, aby se Senát návrhem tohoto zákona nezabýval.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře, padl návrh nezabývat se, takže přistoupíme k hlasování. Vzhledem k tomu, že zazněl návrh, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat, budeme nyní o něm hlasovat. V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji.

Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 23 se ze 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 30, proti bylo 9, návrh nebyl přijat. Protože tento návrh nebyl přijat, budeme pokračovat v jednání a otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Hlásí se pan kolega Petr Vícha, prosím.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, nechci vás teď trestat za to, že to neprošlo, to nezabývat se, nějakým dlouhým proslovem, ale přesto mám potřebu se k té věci vyjádřit, neboť jsem tak učinil i na jednání výboru pro veřejnou správu. A musím se vrátit trošičku do minulosti. Svého času jsme tu projednávali novelu zákona o hmotné nouzi, která byla PS schválena, tuším, 155 ze 156 přítomných. Byl to tzv. Stanjurův pozměňovací návrh. A cílem té novely bylo zabránit plýtvání veřejnými prostředky pro ubytovny. A my jsme tady tehdy vedli poměrně rozsáhlou diskusi. Už tehdy tady, podíval jsem se i do stenozáznamu, padaly návrhy na to, že ten návrh není dobrý. Ale nakonec jsme jej podpořili s tím, že jsme tu v diskusi vyjádřili vůli, aby se na ten problém upozornilo a aby se tím někdo zabýval. Podotýkám, že jsme tady ten návrh měli na konci roku, tuším, 2014. A platil od 1. 5. 2015. Čekali jsme, že půl roku je zhruba dost dlouhá doba na to, aby jestli něco není v pořádku, aby příslušná ministerstva se tím zabývala.

Musím říci, že se půl roku nedělo vůbec nic, úřady se přely o to, jakým způsobem bude příslušný souhlas obce vydáván, kdo je bude vydávat, jestli to bude rada obce v samostatné působnosti nebo někdo v přenesené působnosti. A pak nastalo ono datum a úřady práce začaly obce žádat o jejich stanoviska. A obce postupovaly napříč republikou různě, někde dávaly souhlas, někde dávaly nesouhlas, někde dávaly podmíněné souhlasy. A všichni se z toho celkem vydivočili. A pak Ministerstvo vnitra vydalo stanovisko, kde vyložilo zákon. A já to nemohu jinak, než že to tady ocituji. Ten zákon zní, § 33b, odst. 1): "Dále může v případech hodných zvláštního zřetele orgán pomoci v hmotné nouzi určit, že za osobu užívající byt považuje i osobu užívající na základě smlouvy, rozhodnutí nebo jiného právního titulu za účelem bydlení ubytovací zařízení podle § 33a, odst. 3) v případě souhlasu obce, na jejímž katastrálním území se ubytovací zařízení nachází." V případě souhlasu obce, na jejímž katastrálním území se ubytovací zařízení nachází. V případě souhlasu obce, opakuji to tady záměrně 3x. Výklad Ministerstva vnitra je, že když v zákoně je napsáno, že je to možné jedině v případu souhlasu obce, že je to možné i bez souhlasu obce a že se k názoru obce nepřihlíží. Takto to tedy už funguje rok a půl. Ministerstvo práce a sociálních věcí dostalo za úkol tu situaci řešit, předložilo návrh novely Poslanecké sněmovně, tam to bylo téměř rok, vracelo se to i do 2. čtení a teď to tady máme znovu. A byly přijaty v PS některé pozměňovací návrhy. Musím říci, že přijaté i ve spolupráci se Svazem měst a obcí. A já jsem měl tu drzost a oslovil jsem zástupce Ministerstva vnitra, pana náměstka Mlsnu, který vydal tehdy to stanovisko, že v případě souhlasu obce je i bez souhlasu obce, abychom se vyvarovali do budoucna, co bude, když přijmeme ten zákon v tom znění, v jakém nám jej PS předložila.

A jeho stanovisko je poměrně zdrcující. Co je pro mě zdrcující, je, že to stanovisko už měla PS v té chvíli, kdy se o něm hlasovalo v PS. Já nevím, kolegyně a kolegové, co k tomu dodat. Jestliže když přijmeme ten zákon tak, jak byl přijat ve znění Poslaneckou sněmovnou, nebo když jej nepřijmeme a uděláme pozměňovací návrhy a PS nás přehlasuje, jak také bývá zvykem, a obce pak vydají ono opatření obecné povahy, kde stanoví, že v dané lokalitě je koncentrace sociálních jevů taková, že tam není možné poskytovat ty dávky nadále, tak jestli Ministerstvo vnitra nám nedá další stanovisko, kde řekne, že zákon neplatí. Já se toho bojím, že to tak může být. A proto, přiznám se, jsem hlasoval pro ten návrh nezabývat se, protože jsem s tím nechtěl mít nic společného. Ale my jsme rozhodli moudře, rozhodli jsme, že se tím zabývat budeme. A pokud znám stanoviska výborů, tak máme hned několik možností. Buď zákon zamítnout. Pak ovšem bude platit ten zákon ve znění, kde je a který Ministerstvo vnitra vykládá tak, že zákon neplatí. Nebo můžeme přijmout ten návrh zdravotního výboru, který vrací vše do podoby, kterou navrhlo Ministerstvo práce a sociálních věcí, ale který po ročním procesu ve sněmovně a dvojím vrácení do 2. čtení nedostal žádnou důvěru a byl přehlasován. Jak bude asi hlasovat PS, to já si nedovedu představit. A proto jsme na našem výboru pro veřejnou správu, ještě ať máte širší škálu pro rozhodování, navrhli pouze vyjmout to opatření obecné povahy, které se nám zdá skutečně velmi komplikované, abychom měli možnost hlasovat i pro tento pozměňovací návrh.

Diskutoval jsem to se svými kolegy na obvodu, musím říct, že on ten návrh z PS má něco do sebe. On v podstatě říká, že jestliže je někde příliš velká koncentrace těch lidí s doplatkem na bydlení a my to nechceme dále už zahušťovat, tak obecní úřad může říct, že to je ta lokalita, kde se už nebude dále doplatek poskytovat. Všichni, kteří tam dnes bydlí, byť mají doplatek nebo nemají, prostě tam bydlí, tak je nikdo nemůže na svých právech postihnout. Ale kdo se tam bude stěhovat nově, tak by měl vědět, že jestliže se tam nastěhuje a dostane se do situace, kdy by měl mít nárok na doplatek, tak jej mít nebude v případě, že obec vydá to opatření obecné povahy.

My jsme tady už v minulosti mnohokrát hlasovali o mnohem komplikovanějších zákonech. Já si myslím, že se dnes nemůžeme dopustit vůbec žádné chyby, protože v případě, že se jí dopustíme, Ministerstvo vnitra nám to vyloží.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, paní ministryně, kolegyně, kolegové, chtěl bych připomenout, že za dobu existence právě toho dodatku, kdy se o souhlas obce musel ucházet ubytovatel, a to může být kdokoli, ubytovny atd., majitelé bytů, domů, takže se bohužel nepodařilo za tu dobu prokázat, zda ty obce to dělaly dobře, nebo špatně, protože ministerstvo vnitra, jak říkal kolega Vícha zabránilo tomu, aby se prokázalo, že se obce chovají nezodpovědně. Naopak se prokázalo, že co ministerstvo vnitra udělalo, bylo chybou. A já jednomu městu v našem obvodě, v našem kraji, tedy Bystřici pod Hostýnem asi poradím, aby zažalovalo ministerstvo vnitra.

Protože oni na svém náměstí nedali souhlas s ubytováním nebo s vytvořením ubytovny, kde nový nabyvatel za celkem slušně nízké peníze zakoupil hotel, z toho udělal ubytovnu a skončilo to nakonec tak, že minulý týden obec dala 17 milionů korun, aby odkoupila tuto nemovitost, protože ti občané, kteří tam byli ubytováni, způsobovali takové problémy a takové napětí v obci, že vlastně nijak jinak se to nedalo řešit.

Takže kdyby to opatření bylo respektováno ministrem vnitra, tak by tam tito obyvatelé uprostřed města býti nemohli a byli by někde jinde ve městě. Zatím. A to město s tím skutečně mělo velké problémy. Takže 17 milionů korun, o to přišlo město, právě proto, aby těm problémům zabránilo. Teď to bude řešit. To samozřejmě znamená to, ještě výpovědi a všechny ostatní věci.

Mě to mrzí, myslím si, že bychom se taky měli zabývat tím, že se ministerstvo takto chovat nemůže, někdo by za to měl nést odpovědnost. Teď je to škoda, možná by se ukázalo, že jsou tak nezodpovědné obce, kterým je jedno, co bude s jejich občany, ale ono to je tak, že ti, kteří se chovají nezodpovědně, a ty občany nijak neubytují a vyhodí, tak budou mít do budoucna ještě větší problém. To znamená, já si myslím, že toho opatření nebylo třeba se bát.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, nyní vystoupí s přednostním právem pan kolega Miloš Vystrčil, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážení kolegové, kolegyně. Já tedy také nyní v té obecné rozpravě se pokusím možná trošku více vysvětlit některé paragrafy toho zákona, s tím, že snad popíši to, jakým způsobem byly přijímány v Poslanecké sněmovně, proč tam byly přijímány, možná se v některých věcech budu opakovat.

Ta první je, že zpodrobním to, jakým způsobem se k tomu zákonu ve sněmovně postavily jednotlivé strany, abychom si udělali obrázek o tom, jak kdo hlasoval, abychom to mohli porovnávat s tím, co se dneska děje tady, tím neříkám, že každý z nás nemůže hlasovat, jak uzná za vhodné. Na druhé straně je evidentní, že ten problém zneužívání doplatků na bydlení a ten problém vzniku oblastí, kde se vyskytují ty sociálně patologické jevy více než někde jinde, je velký a trápí úplně všechny.

Za ČSSD hlasovalo pro 38 poslanců, za ANO 42, za KSČM 5, za ODS 15, za KDU-ČSL 12, za Úsvit 7 a nezařazení také 7.

To znamená, opravdu napříč stranami je evidentní snaha ty dva problémy řešit. Ten problém číslo jedna jsem tady už popisoval, spočívá v tom, že v rámci vyplácení doplatku na bydlení dochází k zneužívání vyplácení toho doplatku, ani ne tak těmi, co ho inkasují, jako těmi, co ubytovávají ty, co inkasují doplatek na bydlení. Když to velmi zjednoduším, tak ty pozměňovací návrhy říkají, že ten, kdo chce získat doplatek na bydlení, tak by ho měl aktivně, to bydlení, hledat, měl by se zeptat obce, zda mu nemůže nějaké bydlení nabídnout, měl by případně získat od obce doporučení, jakým způsobem má dále postupovat. A následně, pokud chce získat ten doplatek na bydlení, tak toto doporučení té obce, což je důkaz o tom, že se zeptal, jestli nějaké přiměřené bydlení pro něj neexistuje, předložit v případě toho, že předkládá žádost o doplatek na bydlení. To je všechno. Znovu opakuji, že to není tak, aspoň podle výkladu, který já mám k dispozici, že by obec mohla podmínit přidělení toho doplatku tím, že dá kladné doporučení. Dá své vyjádření, to vyjádření je důkazem toho, že se ten občan zeptal obce, zda je možné mu poskytnout přiměřené bydlení či nikoli.

Druhá věc, která tam potom se vyskytuje, jsou ty oblasti se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů. To tady už lépe než já vysvětlil Petr Vícha. Opět je to tak, že pokud taková oblast bude vyhlášena, nevyhlašuje ji ta obec, obec jenom požádá o vyhlášení té oblasti pověřený úřad, tento pověřený úřad musí následně konzultovat možnost vyhlášení té oblasti s výskytem sociálně nežádoucích jevů buď s Policií ČR, nebo s Úřadem sociální podpory na obci s rozšířenou působností, následně poté, co získá kladné vyjádření od tohoto státního orgánu, tak může dojít k vyhlášení té oblasti s výskytem sociálně nežádoucích jevů. To znamená, není to tak, že by si obec mohla svévolně část své obce nebo celou vyhlásit jako oblast sociálně nežádoucích jevů. Je to obrana nebo možnost obrany toho, aby se některá území v ČR nezaplňovala lidmi, kteří prostě se tam budou stahovat z celé ČR. To je ta druhá věc, která je tam obsažena. S tím, že opět se při projednávání toho zákona potom v Senátu objevily pochybnosti o tom, zda všechno je úplně v souladu se zákony, s Ústavou atd. S tím, že, bohužel, i stanovisko ministerstva práce a sociálních věcí není v tomto směru jednoznačné, neboť při schvalování toho zákona ve sněmovně, které nebylo jednoduché, těch pozměňovacích návrhů, o kterých se mluvilo, je spousta, nakonec to stanovisko paní ministryně k výsledné podobě toho zákona bylo kladné, byť s nějakým povzdechem. Přitom stanovisko předkladatelů toho zákona, se kterým přišli například na náš výbor zástupci ministerstva práce a sociálních věcí, bylo záporné. Takže, babo, raď.

My jsme to nakonec... Takže nyní stojíme před úkolem, co my s tím máme dělat. Já osobně jsem přesvědčen, možná to říkám úplně poprvé, nebo neřekl jsem to mnohokrát, že tentokrát Poslanecká sněmovna odvedla velmi dobrou práci a že největší nedostatky nebo to, co v tom zákoně chybělo, tam bylo docela solidním způsobem doplněno, s tím, že skutečně ti, co navrhovali, i ti, co potom přijímali ten zákon, věděli, o čem hlasují. Řekl bych, že je to velmi vyvážené. Mimochodem, další věci, které se tam ještě objevily, opět podle mě velmi dobré, je, že část toho doplatku na bydlení může být vyplácena v podobě nějakých poukázek. A další věc, která se tam objevila, tu navrhoval pan poslanec Fiedler, bylo, že je možné, aby ten doplatek na bydlení byl využíván přímo pro platby za energii, za plyn a podobně, aniž by se to dostalo tomu pronajímateli do rukou. To znamená, je možné, aby si přímo ten, komu ten člověk dluží, vyžádal tu platbu. Není to tak, aby tu platbu inkasoval ten, kdo pronajímá. To znamená, to jsou všechno věci, které bych řekl, že ten zákon zlepšují, že bychom měli tentokrát přijmout návrh v té podobě, jako byl nám poslán z Poslanecké sněmovny. Proto navrhuji schválení tohoto zákona. Prosím všechny kolegy a kolegyně, aby skutečně v této chvíli opravdu vážně přemýšleli o tom, jak budou hlasovat, neboť kromě toho, že jde o peníze, zabránění toho, že jsou zneužívány doplatky, tak jde i o lidi. Těch lidí, kteří žijí v těch městech, kteří potom trpí tím, že někde vznikají ghetta, nebo tím, že někde vznikají ubytovny, jako houby po dešti, je velká spousta. A my tomu můžeme tímto zákonem zabránit. Můžeme pomoci tomu, že ten stav se bude normalizovat, že některé věci budou daleko v menším rozsahu, než je tomu dnes.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Teď s přednostním právem po dohodě vystoupí pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Kolegyně, kolegové, omlouvám se, připadám si jak toho času pan senátor Dryml, který vystupoval několikrát, ale já samozřejmě s ohledem na čas bych požádal, abychom si odsouhlasili, že budeme jednat i hlasovat po 19. hodině, bez omezení. Když už tedy mám znovu slovo, tak musím ještě reagovat na ty poukázky.

Víte, než ten exministr Drábek zdecimoval tu sociální práci, která byla dělaná na obcích, obce dávaly ty věci v poukázkách, v odůvodněných případech, chodily dokonce do heren, zjistili, kdy ten, kdo bere dávky, tak hraje, tak mu to daly v poukázkách, staraly se o ty lidi. K žádnému zneužívání ničeho nedocházelo. On to pak převedl na úřady práce, ještě na úřadech práce zdecimoval lidi, sebral jim je, takže co oni měli potom v tom počtu dělat. Takže bez jakékoli sociální práce prali ty dávky všem tak, jak to bylo požadováno.

Dnes se pozastavujeme nad poukázkami, že se to v podstatě vrací do té doby, kde předtím ty poukázky byly. A samozřejmě, je to jeden z nástrojů, který zamezí tomu, aby to bylo zneužíváno na těch ubytovnách.

Musím říct ještě jednu věc. Myslím si, že bez ohledu na to, jaký je teď zákon, jaký bude zákon, má ministerstvo práce a sociálních věcí a má úřad práce již dnes v zákoně nástroj, kterým může ty platby regulovat. V zákoně se totiž hovoří o tom, že se proplácí ve výši obvyklých nákladů na bydlení. A v tom zákoně není napsáno, obvyklé náklady na bydlení se posuzují zvlášť u obecních bytů a zvlášť u soukromých bytů. To je jenom zhovadilá metodika úřadu práce a ministerstva práce a sociálních věcí, která tomu brání. A snažím se to dva roky prolomit, píšu na ministerstvo, píšu na úřady práce, nic se neděje.

Dal jsem dokonce, máme 4300 obecních bytů, dal jsem úřadu práce statistiku, kolik jsou obvyklé náklady na bydlení v 4300 bytech. A oni říkají: Ale my budeme zvlášť posuzovat těch 50 bytů v těch soukromých ubytovnách.

V našem bytě jsou 7000 náklady na bydlení, v soukromém bytě stejné velikosti 21 000 a 16 000 jsou sociální dávky! Promiňte mi, že zvedám hlas, ale jsem plný vzteku, protože to není pro ty lidi, to je pro ty majitele těch ubytoven. Statisticky nám náklady vzrostly o 2,5 miliardy ročně. Dostávají to ti majitelé ubytoven, nic s tím neděláme.

Pak tady máme tyto zoufalé snahy řešit to zákonem, přičemž my to v tom zákoně dneska máme, obvyklé náklady na bydlení, dejte si tu práci na ministerstvu, dejte si tu práci na úřadu práce. Nepřeplácejte ubytovny! Nezadělávejte nám na problémy v obcích!

Promiňte. (Bouchání do lavic.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí 1. místopředsedkyně Miluše Horská. Pardon, já jsem pro ten zápal vystoupení zapomněl, že byl podán procesní návrh. To znamená, abychom jednali a hlasovali po 19. hodině, bez omezení. Takže přivoláme...

Byl podán návrh jednat a hlasovat po 19. hodině, bez omezení.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. (Senátoři si stěžují na nefunkčnost zařízení.) Nefunguje? Už to jde! Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 24, registrováno 63, kvórum 32, pro návrh 48, proti 1. Návrh byl schválen. Takže budeme jednat a hlasovat i po 19. hodině, bez omezení.

A pokračujeme v rozpravě. Nyní vystoupí paní místopředsedkyně Miluše Horská.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobrý podvečer, pane předsedo, paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. S počtem mých předřečníků se můj příspěvek poněkud zkrátí. Přece jenom k tomu, co tady bylo řečeno, si dovolím doplnit, co by bylo, kdyby...

Pokud bude přijata vládní novela zákona o hmotné nouzi, nelze očekávat významný posun v úpravě bydlení formou dávek, novela víceméně zpřesní zákonem dnes běžný postup úřadu práce, který je dán pouze metodikou.

Pokud Senát přijme úpravu tak, jak ji odsouhlasila Poslanecká sněmovna, lze očekávat výhrady od příjemců dávek a vedla by k soudním sporům, až k přezkumům Ústavním soudem. A totiž ta zmiňovaná nová pravomoc pro obecní samosprávy, navrhnout vyhlášku, kterou označí za oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů. V této oblasti by pak totiž nemohl vzniknout nárok na doplatek na bydlení. Těch, kterých se to opravdu týká. Takže to si nemůžeme prostě dovolit.

Lze tedy hlasovat i pro komplexní pozměňující návrh, to je ten původní, vládní návrh, který předložila zpravodajka sociálně-zdravotního výboru, senátorka Sekaninová, který výborem prošel.

Lze, tak jak již bylo řečeno, hlasovat i pro pozměňující návrhy VUZP, který vypouští způsob definování oblasti se zvýšeným výskytem sociálně-nežádoucích jevů, ale ponechává například pozměňující návrh z Poslanecké sněmovny, který vypouští již dříve přijatou senátní úpravu, která zaručuje zvýšení částky na živobytí pro aktivní nezaměstnané až o 300 korun.

Kolegyně, kolegové, dámy a pánové. Všechny tyto dnes avizované změny, dovolte mi říct, že jsou velmi kosmetické, pokud tady nebudeme mít komplexní řešení. A tím komplexním řešením je zákon o sociálním bydlení.

Musím říct, že jsem to byla já, byl to tady slovutný Senát, bylo to už za přítomnosti zde přítomné paní ministryně a exministra Jiřího Dienstbiera i zástupců z MMR, kdy jsme tady dávali dohromady poskytovatele, donátory, tedy ministerstvo, ale i uživatele těchto služeb, horko těžko to dávala dohromady meziresortní skupina. Z její práce potom vzešla koncepce pro sociální bydlení, s kterou my jsme se tady taky mohli seznámit. Já asi využiji přítomnosti paní ministryně, protože vím, že návrh o sociálním bydlení se měl projednávat právě dnes, tak jestli by nám řekla o tom stavu, tak jak máme kusé zprávy, tak vnímám, že má ten současný navrhovaný zákon mnoho slabých míst, odkazuje se na vyhlášky a metodiky, které zatím nejsou známy. Je otázkou, zda v legislativním procesu vůbec dojde a projde do konce volebního období. Pro obce, které by se do systému o sociálním bydlení měly zapojit dobrovolně, není jasné, s jakými způsoby finanční podpory by mohly od státu počítat.

Stejně tak nemá doposud ministerstvo práce a sociálních věcí ani MMR vyjasněnou otázku, v jakém rozsahu a koho se má tento nový zákon o sociálním bydlení dotýkat.

Takže já si dovolím, paní ministryně, když se dnes tady snažíme napravit to, co už dávno napraveno být mělo, pořád jsou zatím vítězové, bohužel, jenom provozovatelé těch ubytoven a to, jak bylo řečeno, není dobře.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, začal bych určitým ohrazením proti zdůvodnění , s kterým byl předložen návrh na to nezabývat se tímto návrhem zákona ze strany pana kolegy senátora Vystrčila. Mezi zpravodaji tady vystoupil za ústavně-právní výbor pan předseda Antl a konstatoval, že ústavně-právní výbor navrhuje zákon zamítnout, a to mimo jiné z toho důvodu, že tam jsou velmi výrazné ústavní pochybnosti, nebo ještě jasněji, že tento návrh je neústavní. A tímto zdůvodnit návrh na prakticky schválení zákona tím, že bychom schválili, že se tímto zákonem nebudeme zabývat, mně přišlo doopravdy velmi, ale velmi nefér vůči této komoře.

A nyní už k samotnému návrhu zákona. Už když jsme tady projednávali novelu, která obsahovala tzv. Stanjurův pozměňovací návrh, kde se výplata dávek k pomoci v hmotné nouzi podmiňovala souhlasem obce, upozorňovala jsem tady, že tento návrh je v rozporu s Ústavou, a to z toho důvodu, že na pomoc v hmotné nouzi má každý, kdo je v hmotné nouzi, právo na základě Listiny základních práv a svobod. A není možné, aby v jedné obci člověk ve stejné situaci měl právo na pomoc v hmotné nouzi a v druhé obci u člověka v úplně stejné situaci by toto právo bylo odepřeno nesouhlasem obce.

Myslím si, že výklad, který provedl poradní sbor ministra vnitra, je v zásadě správný v tom smyslu, že konstatuje právě neústavnost v tomto bodě. Je ovšem tady trochu nefér vyčítat ministerstvu vnitra, že úřady práce podle tohoto jeho výkladu, že to takto aplikují, protože ten, kdo odpovídá za aplikaci, jsou především úřady práce, a nikoliv kdokoliv, kdo vydá jakékoliv stanovisko poradního charakteru.

Tady bych mimo jiné upozornil, že já jako předseda Legislativní rady v té době jsem zařadil zcela mimořádně otázku ústavnosti této novely na Legislativní radu a závěr Legislativní rady byl stejný, jaký byl závěr poradního sboru ministra vnitra, a tedy, že je tady vážná pochybnost o ústavnosti tohoto zákona z důvodů, které jsem tady uváděl.

Návrh, který projednáváme dnes, má mj. řešit problém tzv. Stanjurova pozměňovacího návrhu. Problém je v tom, že ho řeší opět úplně stejně neústavním způsobem. Zde opět není možné, aby člověk ve stejné situaci, když se dostane do hmotné nouze, nárok na podporu měl a jiný člověk ve stejné situaci nárok na podporu neměl. Na základě toho, kde obec vydá, resp. pověřený obecní úřad opatření obecné povahy.

A pan kolega Vícha nás minulý týden přesvědčoval, že tento návrh je nepřijatelný, protože přece není možné, aby člověk, který se poctivě živí, pracuje a dostane se do situace, že o práci přijde a shodou okolností žije v místě, na které se vztahuje opatření obecné povahy, tak najednou tuto pomoc nedostal. A i přes výklad, který tady dnes v trošku jiné podobě provedl, tato situace trvá dále. Protože i na místo, kde je vyhlášeno opatření obecné povahy v případě, že by se tento návrh schválil, se může přistěhovat někdo, kdo se normálně živí poctivou prací, normálně si vydělává, a třeba za rok nebo za dva či za tři se dostane do situace, že o práci přijde a bude v hmotné nouzi a podle zákona a nakonec i podle Listiny základních práv a svobod by měl mít nárok na pomoc v nouzi. A ono je najednou na místě, kde takový člověk bydlí, vyhlášeno opatření obecné povahy. A my tomuto člověku sebereme jeho ústavní právo na pomoc v hmotné nouzi.

A tímto způsobem problém, který tady byl zmíněn a který já uznávám, že je velmi vážný, a to je vznik ghet na území některých obcí, nemůžeme řešit. Chápu, že tento problém je naléhavý, zejména samozřejmě pro lidi, kteří v těchto obcích žijí a že ho chtějí řešit. Ale nelze ho řešit tímto způsobem.

Souhlasím dokonce i s kritikou, kterou tady přednesl kolega Vícha, k aplikaci zákona s ohledem na výši doplatku. Já si také myslím, že úřady práce by mohly dělat mnohem více z hlediska posuzování toho, co jsou přiměřené, odpovídající náklady na bydlení a že je tady pochyba i na straně úřadů práce, že vlastně vyplácejí dávky v pomoci v hmotné nouzi, tedy doplatek na bydlení v takovýchto částkách na ubytovny, když je naprosto zjevné ze srovnatelných nákladech v jiných bytech nebo ubytovnách, že tyto náklady jsou reálně mnohem nižší a že tady vlastně úřady práce tímto způsobem pomáhají kšeftu, aniž by asi chtěly. Zcela jistě je to částečně také tím, že byly poddimenzovány doopravdy Drábkovou metodou, že tam prostě neměly lidi, kteří by dělali sociální práci, nějaké šetření na místě a podobné aktivity.

A souhlasím i s tím, co tady také zaznělo, že pokud chtějí obce, starostové, komunální politici tento problém vyřešit, tak jedinou cestou je schválení sociálního bydlení, protože pokud se nebude uplatňovat sociální bydlení na území obcí, tyto problémy vznikat budou, protože žádné finanční dávky problém s dostupností bydlení nevydrží.

Ale závěrem bych chtěl zopakovat, že návrh v této podobě, zejména v části opatření obecné povahy, tak jak nám ho sněmovna postoupila, je neústavní. A znovu jako v případě Stanjurova návrhu tady před neústavností varuji a apeluji na všechny, abychom jako Senát neselhali a nepropustili neústavní normu, která bude způsobovat stejné problémy, jako způsobovala ta předchozí, která zahrnovala souhlas obce. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Zeman.

Senátor Jaroslav Zeman:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně. Navázal bych na předřečníky. Neustále tady řešíme sociální skupinu, která je na dávkách. Dneska víte z televize, 5,1 nezaměstnanost, nejnižší za 9 let. Kdo chce pracovat, ten práci bude mít a nemusí žít na sociálních dávkách. Stejně to nevyřešíme. Je načase být trošku tvrdší, nahnat lidi do práce. Já jako zaměstnavatel mám zhruba pět, šest lidí z takové komunity, kteří dělají, nedělají, a dělají za třináct, čtrnáct, patnáct tisíc hrubého, se základním vzděláním. Kdo chce, ten pracovat může. Já nemám ústavní povinnost živit toho, kdo nechce dělat, když se bavíme o ústavnosti. A zeptám se vás znovu. Ústavní soud je od toho, aby posuzoval. To, že někdo říká, že to je neústavní, není pro mě žádné měřítko. Ať rozhodně Ústavní soud. A je načase být tvrdý. Podívejte se, kolik lidí je bez práce a kolik lidí fabriky shánějí. Nejsou a nebudou. Ale úplně si nevybíráme, jestli přišel z věznice nebo jestli má základní vzdělání. Je nám to jedno, hlavně, když chce pracovat. To je ode mne všechno. (Potlesk.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, paní ministryně, kolegyně a kolegové. Máme už dobré příklady. Divím se, že se nám do tohoto zákona nějakým způsobem nedostaly, na základě kterých skutečně změna chování je jaksi očividná. Po změně sociálních zákonů, které jsme přijali v minulých letech, je zásadní změna v tom, že dneska obec ve spolupráci s Úřadem práce může dlouhodobě nezaměstnané lidi vzít na veřejně prospěšné práce. A pokud je vezme a tito lidé z jakéhokoliv důvodu kromě nemoci, nebo kdy uzná zaměstnavatel, že to nejde, odejdou z této práce, ztrácejí nárok na sociální dávky.

To je průlomová věc, o které se téměř nemluví, mnozí starostové o tom bohužel ani nevědí.

A řeknu vám zkušenost někdy z roku 2004, když ještě tato možnost nebyla, vzali jsme sto sociálně přizpůsobivých a tak do tří dnů nám jich zbylo třeba deset nebo osm, navíc se ztratily lopaty atd., takže oni odešli i s nářadím. Bylo to velmi komplikované.

Teď, když jsme to udělali poprvé předloni, tak ze 100 lidí zůstalo 96. Díky tomu, že by ztratili nárok na sociální dávku. Samozřejmě jiná věc je, kolik nás to stojí. Ono moc jsme si na tom nepomohli, město je krásně čisté, to určitě, ale samozřejmě k tomu jsme museli vzít spoustu lidí, kteří s nimi pracují atd., nicméně je to aspoň nějaká práce, kde oni si zvykají na to, že nic není zadarmo. A stává se i to, že je lidé pochválí, ocení, dokonce je mnoho případů, kdy dostanou svačinu, když dělají v ulici, kde jsou bytové domy, tak ti lidé jim dokonce dávají nějakou odměnu, a ti lidé se úplně mění. Je s nimi skutečně jiná práce a dnes asi z těch 100 máme 20, řekněme 16 až 20 lidí, ze kterých už nebudou nezaměstnaní. A je to jenom díky, paní ministryně, tomu opatření, které nám dává zákon.

Teď skočím úplně do jiného ranku. Kraj má své nemocnice, kde se neplatí, nicméně lidé téměř ve všech nemocnicích platí za to, že dávají 20 Kč za 3 hodiny, když se dívají na TV. Nebo je to také v jiné nemocnici 20 Kč na den. Máme tam spoustu, to znamená těch 20 Kč na den, tak kryje asi ty náklady za nákup TV plus televizní poplatky. Když vezmete průměrnou délku pobytu v nemocnicích, tak naráz zjistíte, že se lidé skutečně chovají ekonomicky. Ti, co to nechtějí, což je téměř nula, téměř nula, je to jeden, dva, tak si to nepořídí a ostatní si to zaplatí a nedělají s tím žádný problém. Zkrátka co něco stojí, za něco stojí. A myslím, že celé to opatření se míjí účinkem a my se tady podle mne velmi správně, téměř výjimečně se musím zastat pana kolegy Dienstbiera, Antla, ono, když opravdu se nad tím zamyslíte, je minimálně na hraně ústavnosti to opatření, a já bych měl asi hlasovat proti, ale co máme jiného? To, že to opatření je špatné proti tomu minulému i v tom, že se to komplikuje tím, že někdo musí rozhodnout, nicméně ta neústavnost je tam stejně stejná jaksi z tohoto pohledu. Ale pravdu má paní místopředsedkyně, která tady mluvila, že buď tady budeme mít nějaké komplexní opatření, nebo se nic nestane. Do tohoto zákona, kdyby se aspoň stanovila povinnost pro ty, kteří jsou déle než 6 měsíců nezaměstnaní, že se budou muset sami přihlásit na obci, jestli práci dostanou, nebo nedostanou, to byste viděli, jak se to zlepší. A už jenom tam jít, i když ta obec práci nemá, nedá jim ji, protože by ji neměla, ale drtivá většina obcí si dneska uvědomuje, že s těmi lidmi musíme pracovat, svítá teď s ohledem i na evropské fondy atd., na lepší časy, něco se stane s inkluzí ve školách atd. Ale jakmile to není vázáno na nějaké povinnosti pro tyto lidi, tak to volání pana senátora Zemana zůstane „oslyšeno“, tedy nevyslyšeno, protože s tím obce nemohou nic nadělat.

Takže já budu hlasovat asi pro tento zákon, byť si uvědomuji, že to je někde na hraně, ale je to aspoň něco, nicméně jsem přesvědčen, že povzdech pana kolegy Víchy o tom, že ministerstvo vnitra, a tím úřady práce si zase udělají co chtějí, bohužel bude asi pravdivý. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Také děkuji a nyní má slovo pan senátor Jiří Vosecký.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, pane předsedo, dámy a pánové, paní ministryně. Chápu plně pana Víchu a to co tady řekl, za tím si stojím, protože on mluví z praxe a já jsem také z praxe. Tady je totiž základní problém, který tady je. Je tady určitá skupina lidí, kteří mají praxi, kteří mají přímou zkušenost, a pak je tady skupina lidí, říkám jim teoretici, kteří vidí ideální stav, ale ideální stav nikdy není, protože narazíme na praxi. To znamená, já Petra chápu, on to chce řešit a chtěl by to vyřešit a snažíme se to řešit. A pak tady jsou lidé, kteří nám říkají, jak to máme řešit. A říkají to z Prahy pod zeleným stolem. Nevědí o tom nic. To je první problém, který je.

Další problém, který je tady co se týká vépépéček a těchto věcí, tak mám ve vesnici teď nezaměstnanost 2,1. Tak jsem podal žádost na úřad práce a poslal jsem tam sekretářku a říkám ji, kolik je nezaměstnaných, tak jsme to zjistili kolem 8 nebo 10, a říkám – napiš, dáme tam 10 lidí, aspoň se nějaká práce udělá, něco se ušetří. Ona asi za dvě hodiny přišla a řekla mi, no, to jsem dopadla. A já říkám, co se stalo. Vytáhli tam na mě tabulku, při této nezaměstnanosti v podstatě nemáme nárok na žádné vépépéčko. Tak jsem tam šel sám a z milosti jsem vykručel jednoho. Takže to je základní problém, který tady je, protože když máme velkou nezaměstnanost, tak dostaneme hodně, stát to stojí hodně, a když máme malou nezaměstnanost a mohli bychom začít připravovat sociální návyky pro lidi, kteří nedělají, kteří dlouhodobě nedělají, tak ono se nám to těm obcím ani neumožní, proboha. A to je ten největší problém. My situaci nepotřebujeme řešit, my chceme vyřešit, aby jednou do budoucna byl pokoj. A to tady je pravda, a to říkal Petr. Je to zapotřebí komplexně řešit, protože když to nebudeme řešit komplexně, tak to nemá cenu. Podívejte se ve Švýcarsku. Řekl bych, že ty lidi, které máme tady, tak ta struktura je tam přibližně stejná, ale vždyť to lidé dělají, proč dělají? Protože nedostanou nic zadarmo. Je to o přísnosti. Když na malé děcko doma v první druhé třídě nepřitlačíte, aby se učilo, tak se vám nikdy pořádně nebude učit. A je to o té důslednosti a přísnosti, protože bez toho to v první chvíli nejde. Jestliže někdo nemá sociální návyky, tak je zapotřebí aspoň zkusit. A tady vnímám největší problém a chtělo by se nad tím zamyslet, že když je nízká nezaměstnanost a je v městech podstatně méně lidí, tak by se ty dávky na podporu na vépépéčka neměly snižovat, ale měly by zůstat stejné, protože my chceme tomu ministerstvu pomoct, ale jestliže ti pracovníci, kteří to mají na starosti, řeknou, ale my na to nemáme peníze a my nesmíme, tak je chápu, protože oni kdyby něco porušili, tak mají za to zodpovědnost a končí. Takže tady bych viděl problém. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Také děkuji a přihlásila se paní ministryně, která má právo vystoupit kdykoliv.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Také děkuji za slovo. Já jenom bych tady ráda vysvětlila nějaké věci. Tady k panu senátorovi Víchovi a možná ke všem. Nevím, do jaké míry úplně znáte do hloubky dávky na bydlení. Ony jsou dvě. Někdo je zná, někdo je právě nezná, se bojím. My se tady bavíme o doplatku na bydlení. To většinou chodí do těch ubytoven. Když se tady bavíme o nájmech, o tom, jaký je třeba v Karviné nájem v soukromém domě, tak tam se platí tzv. příspěvek na bydlení. To je v zákoně o státní sociální podpoře. Tam jsou tabulky s maximálními částkami, za to, čemu se říká normativní náklady na bydlení. Částky zahrnují jak nájem, tak náklad na služby a na energie. A je to odstupňované podle velikosti obce a podle počtu lidí v tom bytě. To maximum je čtyři a více. Pak když je jich sedm, tak mají furt tu částku pro čtyři a více. A třeba Karviná, která má nad 50 000 obyvatel, tak pro jednu osobu je tam částka 5 800 Kč. To znamená, i kdyby tato osoba bydlela v bytě za 21 000 Kč, tak ten úřad jí nikdy takovou částku nedá. Tady je prostě omezené maximum. Tak to jenom, abychom si vysvětlili, protože tady to mohlo u někoho dělat dojem, že my platíme jako úřad práce, když je někdo v bytě za 21 000 Kč, že to platíme. Neplatíme, ani náhodou.

To bych opravdu ráda vysvětlila. Jinak, ano, já souhlasím s tím – já jsem řekla jedna osoba, ta tabulka je na webu... Pro 4 osoby a více je to 14.000. Podle toho, kde to přesně je, tam se to liší o stokoruny. Co se týče sociálního bydlení, tak jasně, bez toho, aby byl ten komplexní zákon, tady jenom řešíme nějaké dílčí věci. Ten návrh dnes vládou prošel v nějaké kompromisní podobě. Já si nemyslím, že je tady úplně místo na to tady to vykládat. Ale to znamená, že jsme se na nějaké podobě shodli. Ta podoba je k dispozici a je to nějaký kompromis kompromisů. Jsou tam různé zájmy a názory, které jsou naprosto protichůdné, které jsme řešili v tom procesu.

Jinak bych ráda připomněla, že od 1. února platí veřejná služba. Takže předpokládám, že jste všichni rádi. Já jsem chtěla říct, že samozřejmě úřady práce a jejich potenciál kontroly – to už tady řekl pan senátor Dienstbier. My jsme teď, ještě v posledním roce, horko těžko naháněli naháněli ty osoby, které nám pořád ještě po tom Drábkovi chyběla. A ještě nám pořád chybí. Další přijdou až od 1. července 2017. A každé takové navýšení je velký boj o peníze ze státního rozpočtu. Protože my tím pádem posilujeme státní úředníky. A buď tedy chceme, aby někdo důsledně kontroloval, abychom na to ty lidi měli a pak jich hold musíme mít víc, a nebo ne. Nebo si řekneme, že jich budeme mít málo, ale pak samozřejmě po nich můžeme chtít jenom omezené věci.

A hlavně tady, bez součinností těch obcí my se neobejdeme. Ten úřad práce je jenom podpůrný. Jestli ale nejsou finanční prostředky na veřejně prospěšné práce, tak to jsme zase u těch peněz. Tam je nějaký omezený rozpočet a opravdu úplně si pamatuji tu debatu na vládě, kdy my jsme chtěli do té takzvané aktivní politiky zaměstnanosti, ze které se to bere, mnohem víc peněz. A argument Ministerstva financí byl, vždyť je rekordně nízká nezaměstnanost. Tak proč zrovna v téhle době na to chcete hodně peněz? Takže se pořád pohybujeme mezi nějakými mlýnskými kameny a takhle ta situace prostě je. Tak já děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Dobrý večer. Dalším přihlášeným je Alena Dernerová. Má slovo. Pardon, s předností Petr Vícha. Petr Vícha je gentleman, má před sjezdem, dává staronové senátorce slovo... Nevyrušovat, sedněte si, pane senátore. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající, paní ministryně, děkuji, Petře, kolegyně, kolegové.

Já jsem z Mostu. A musím říct, že tu problematiku taky znám doširoka a vím, co se vlastně děje. My se zabýváme těmi lidmi, kteří mají problém, jsou nepřizpůsobiví. Ale co ti lidé, kteří jsou přizpůsobiví, žijí vedle těch nepřizpůsobivých. A těch nepřizpůsobivých tam přibývá geometrickou řadou. Já musím říct, že nevím, kde se berou. A kdyby měli tak nízké nájmy, tak by ti lidé, kteří podnikají v realitách a mají byty, stále je nakupují v Mostě, takže z toho musí mít obrovský byznys. Takže tam nemůže být tak málo peněz, které tady jsou deklarovány. Protože by to nedávalo logiku.

Stejně tak na těch šílených ubytovnách, kdy neodpovídají ubytovny ani hygieně, hygienickým normativům. Já mám pocit, že nejsou ani hygienické normy na byt. Vypadlo z toho kolik lidí na metr čtvereční. Takže v těch bytech je místo dvou třech lidí třeba pět, sedm. Můžu říct, já říkám, ano, ústavnost, to je prima. Ale je tady druhá věc. Když už máte v podstatě na hlavní třídě v Mostě domy, kde je ze 40 % těchto lidí, tak je to šílené. A já si myslím, že aby se přistěhovávali další, tak tady musí být nějaký blok. Protože to nejde.

Já mám známou, je to cikánka, nemám jí říkat Romka. Vlasta. Je to žena, která celý život pracovala. A říkala: „Kde to žijeme? My jsme v České republice, a vy tady rozdáváte peníze těm, kteří nepracují? Já jsem celý život pracovala, a podívejte se na ty cikány, co sem chodí, a oni nepracujou. Tady jsou výrostkové 19, 18 let, jsou na úřadu práce a dostávají dávky.“ Tak to dál nejde, protože jinak se zřítíme, protože ten systém bude úplně někde jinde. Tady je vychýlena norma, že když pracuju, dostanu zaplaceno. Ale já dostanu míň než ti, co nepracují, když se všechny ty dávky sečtou.

V podstatně ještě můžu říct zkušenost ze své ordinace. Začali se mi objevovat v ordinaci pacienti romské etiologie, kteří žijí v Anglii, ale přijedou do České republiky na vyšetření. Oni se tady nechají vyšetřit, jsou tu pojištěni, takže oni tady zůstanou tři měsíce, vyčerpají naše pojištění, protože tady jsou pojištěni taky, a odjedou zpátky do Anglie. Ona mi přímo řekne: „Má dcera sem přijela porodit a dítě, aby dostalo očkování.“ A odjedou. „A nechali jsme si tady udělat magnetickou rezonanci.“ Ten náš systém je pumpován všemi směry.

A já říkám, že se tahle situace musí zastavit, protože opravdu budou vyloučené lokality i z měst statutárních a je to opravdu velmi špatné. To znamená, já bych podpořila to, co přišlo z Poslanecké sněmovny, kdybychom o tom hlasovali. Ale o tom asi hlasovat nebudeme jako o celku... Budeme? Tak by to bylo dobře, protože já si v tomto případě, jakkoli říkám, že často z té Poslanecké sněmovny vypadne něco, tak tentokrát to vypadlo docela dobře. A ještě bych se přimlouvala za systém lístků. My jsme se o tom bavili, že existuje možnost už teď dávat místo peněz nějakou formou dávku lístkem. Já si myslím, že to by bylo správné. Protože jezdím i do takových středisek, kde se věnují romským dětem, a ty děti nemají třeba ani svačinu, nemají pomůcky do školy. Přitom dávky jsou vysoké a ti rodiče jsou v hospodách nebo v hernách. Takže bych se přimlouvala za to, aby úřady práce šly i tímto směrem. Protože i když to teď legislativa umožňuje, tak si myslím, že to nikdo moc pořádně nebere. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji a s právem přednosti, ale poslední přihlášený, je pan senátor Petr Vícha. Má slovo.

Senátor Petr Vícha:  Kolegyně, kolegové, moc se omlouvám. Nechci se samozřejmě pouštět do odborné debaty s paní ministryní. Ona toho má hodně na celém ministerstvu. Já rozumím jenom této problematice, která mě tíží. Ale musím reagovat.

Tam se hovoří o tom, že se proplácí ve výši obvyklých nákladů na bydlení, maximálně však... A pak se říká o těch normativech ve výši 100 % u bytů, a ve výši 90 %, teď tam je navrhováno 80 % u ubytoven, když to tak řeknu, jiných zařízení. Ale úřad práce si nedá nejmenší práci zjistit obvyklé náklady na bydlení a vyplácí všude „maximálně však“. To je ten problém. Protože u nás nikde není „maximálně však“ 14, 15, 16 tisíc, nikde.

A protože tady kolega Vosecký hovořil o tom, že chtěl zaměstnat zbývající nezaměstnané ve své obci, my jsme v loňském a předloňském roce měli 200 veřejně prospěšných pracovníků. Ano, slyšíte dobře, to je myslím si úctyhodné číslo na dvacetitisícové město. Co nás k tomu vedlo? Lidé postávající před ubytovnami, vysmívající se těm, kteří chodili kolem nich do práce, tak jsme se snažili – a dobrá spolupráce s úřadem práce – přednostně je zaměstnat.

Tak v prvé řadě oni dvakrát o tu práci nestojí. A to ze dvou důvodů. Já se jim nedivím. Ten první důvod je, kdyby chodili do práce, nemůžou pracovat načerno. Já, když jezdím v šest hodin ráno na kole do práce, tak ty skupinky vidím. Potkávám je. Oni tam čekají na tu dodávku, kam nastoupí a jdou pracovat načerno. A ten druhý důvod, ten je vážný. A ten souvisí s exekucemi. Sociální dávky nelze zexekuovat, zatímco když jsou zaměstnáni jako veřejně prospěšní pracovníci, to je mzda a tu jim exekuovat lze. Takže samozřejmě se potýkáme s tím, že spousta z nich nechce pracovat, jde k lékaři a získá si to potvrzení. Protože proč by si lékař dělal problémy, samozřejmě, proč by nechal ohrožovat sebe a svou rodinu, tak jim to potvrzení dá.

My i letos jsme chtěli 200 veřejně prospěšných pracovníků, ale dostali jsme od úřadu práce informaci, že nám jich dá maximálně 100, protože nezaměstnanost klesla. Vidíte, já jsem si myslel, že právě proto, že je nezaměstnanost tak nízká, protože se platí dávky, ve svých mzdách máme na zaměstnanost, takže je dostatek prostředků na aktivní politiku zaměstnanosti. A že i ti, kteří pracovat nechtějí, že zaměstnáme. A úřad práce řekl, že letos nám jich dá jenom 100. Protože je nezaměstnanost nižší a protože je poptávka po pracovní síle. Tomu já rozumím, ale bohužel to není ta pracovní síla, kterou ty podniky chtějí a která by v těch podnicích, kde hledají práci, chtěla pracovat.

Takže já si tady, prostřednictvím tady tohoto pléna, přihřívám polívčičku, že po negativní odpovědi z úřadu práce budu opětovně žádat úřad práce a ministerstvo o 200 veřejně prospěšných pracovníků, aby všichni lidi na těch ubytovnách místo dávek pobírali řádnou mzdu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji a dalším přihlášeným je pan senátor Jaroslav Větrovský. Má slovo. Ale s předností, pardon, s předností Jan Horník. Jan Horník se i vůči mužům chová džentlmensky, to je nezvyklé.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Já budu velice stručný. Já bych chtěl jenom říci, že jako zásadní problém vnímám to, že na obcích druhého typu, na těch takzvaných dvojkách dneska nevyplácí dávky v hmotné nouzi úřady. To znamená, je oddělený ten, kdo provádí sociální práci, a ten, kdo vyplácí. Já si myslím, že ta osoba by měla býti totožná. Tak, jak to bylo před reformou.

Dále bych chtěl zmínit stanovisko Svazu měst a obcí České republiky, které se vyjádřilo s podporou ke sněmovní verzi. A já si myslím, musím říci, že já tu sněmovní verzi budu také podporovat, protože tam jsou právě ta práva měst a obcí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, a pan senátor Jan Horník má slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já té problematice vůbec nerozumím, ani jí rozumět nechci, ale musím něco říct.

My jsme letos na zimu měli obrovský nedostatek sezónních pracovníků do různých oborů – služeb, jako jsou lanovky, vleky, úklid parkovišť, vlastní parkovišťáky a další profese. Museli jsme sáhnout bohužel až do nitra sousedního Jáchymova, kde je dost velká komunita Romů, ale různých čtyř etnických skupin. A samozřejmě z těch deseti se nám tři vykrystalizovali. Ten jeden se vykrystalizoval velmi dobře. Ten druhý relativně taky. Ten neuměl na počítači, ten neuměl nic. Ten byl naprosto „nepolíbenej“. Ale on měl snahu a chtěl dělat, naučil se to. Dokonce i relativně už těžké úlohy potom, opravy speciálních zařízení, a fungovali.

Tak jsem říkal, když fungovali v zimě, tak my jim dáme práci v našich službách i v létě. Ale k čemu došlo? V okamžiku, jak my jsme je na tu zimu zaměstnali, tak v podstatě my je nezaměstnáváme načerno, my je zaměstnáváme oficiálně. V ten okamžik se za ně musí platit zdravotní a sociální pojištění. V ten okamžik si toho taky okamžitě všimne exekutor a začne jim ty dávky, nebo tyhle finanční prostředky stahovat. Takže co nastalo? Oni nám řekli: „Heleďte, nezlobte se, ale my musíme skončit, protože my nemáme nárok na dávky. Dávky nám exekutor nemůže vzít, ale tyhle finanční prostředky, které si vyděláme, ano.“

Nejhorší na tom je, že všichni tito lidé mají exekuce. To je neskutečná spirála. Mám s manželkou pět lidí zaměstnaných ve službách, a pět lidí má exekuce. Ten nejmíň má exekuci za 2500, kdy opomněl zaplatit telefon. To není typ, který by nechtěl platit, ale svého času to dělalo O2 tak šikovně, že když někdo nezaplatil, tak ho ani nevyzvali a dali to vymahačské firmě nebo exekutorské firmě tamhle v Ostravě na druhé straně republiky. A přitom vám říkalo O2, ta spojovatelka z toho Call centra, že vlastně všechno je v pořádku, že máte všechno zaplacené. A ono vám najednou přišlo to nezaplacené, ale oni už přeprodali pohledávku někomu jinému.

Tomuhle člověku to vylezlo najednou na 45.000 z 2.500. To znamená, ten ještě se z toho vyhrabe. Ale kuchař, který se dostal z nějaké částky 5000 na 450 000, prosím vás, tito lidé jsou marní. Pochopte, že oni už nikdy do konce života už nemají šanci se z toho dostat. Nesplatí to, ale přitom to nejsou lidi, kteří by nechtěli dělat. Ale jakmile začnou normálně pracovat, tak jim všechno vezmou a oni zjišťují, že nemá význam vůbec pracovat.

Tady je nějaká chyba. A mě trochu zamrzelo, když jsem viděl paní ministryni, když tady Petr Vícha říkal věci z praxe, a ona kroutila hlavou nevěřícně, že tomu tak není. Já bych očekával něco jiného. Já bych očekával okamžitě ostrou tužku a okamžitě na mikrofonu: „Kolego, já tyhle zkušenosti, jestli tam u vás jsou, já to ověřím a já se podívám do té praxe a já do toho sáhnu.“ To, že ten sociální systém je totálně přebujelý administrativně, že tam pracují lidi, aby vůbec pracovali, aby vyplňovali nějaké systémy, tabulky, a já nevím, co všechno, to jsme dneska už zažili při školském zákoně, tam padá taky obrovské množství finančních prostředků. Čili jednoduše a zkráceně, já vím, že to tady nevyřešíme, ale chtěl bych požádat, zamysleme se nad tím, což jsme tady i v minulosti částečně udělali, a udělejme tipec těmhle všem možným exekucím. Protože jinak se z toho nevymotáme a bude to fungovat tak, že tito lidé budou dostávat dávky a potom půjdou k sousedovi pomáhat za práci načerno. A do konce života na nich bude viset Damoklův meč té exekuce. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, další přihlášenou je paní senátorka Zdeňka Hamousová. Má slovo.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobrý večer, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Nechtěla jsem už reagovat, ale přece jenom kolega Horník mě ještě trošku namotivoval k tomu, abych sdělila pár praktických zkušeností.

Musím říci, že se domnívám, že většina z nás – alespoň ti, kteří se pohybujeme v samosprávě v různých prostředcích pozicích, dobře umíme rozlišit příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení.

To je první informace, kterou bych byla ráda, kdybychom tady sdělili zástupcům Ministerstva práce a sociálních věcí. Další záležitost nechce se mi komentovat. Musím říci, že jsem sledovala vnímání a reakce paní ministryně na praktické podněty, které jsou prokazatelné a zazněly tady z praxe. Takže budu jenom útržkovitě reagovat. Plně podporuji kolegu Víchu z pozice samosprávy dvacetitisícového města. Bylo řečeno, že u veřejné služby je úřad práce bez součinnosti obcí pouze podpůrný.

Tak výborně, v tom případě potom u souhlasu obce s doplatkem na bydlení by měl být úřad práce také podpůrný. V našem městě, když začala platit novela, kdy je udělován souhlas obce, tak obec začala pracovat v tomto případě motivačně s těmi žadateli o doplatek na bydlení. Dopadlo to tak, že Ministerstvo práce a sociálních věcí dalo výklad, že stanovisko obce není závazné, je pouze podpůrné. Úřad práce, Technické služby, odbor sociálních věcí města, probační mediační služba, všichni jsme se před rokem a něco spojili dohromady a začali jsme motivačně posuzovat pro žadatele o doplatek na bydlení ty, u kterých obec dávala souhlas k doplatku na bydlení, a ty, u kterých ne. Praxe brzo ukázala, že je to zbytečné. A v tom našem dvacetitisícovém městě to byla kontraproduktivní záležitost.

Chtěla bych se zmínit k vyloučeným lokalitám. Naše město je asi specifické v tom, že tam nemáme jednu ubytovnu jako vyloučenou lokalitu. Nebo ubytovny. My máme dům, který je přesně vedle radnice, náměstí Svobody 1, a ten já označuji za ohroženou adresu. Protože mně nějak nejde přes ústa, abych označila pravou část náměstí za vyloučenou lokalitu. Máme sídliště, které bylo otevřené v roce 1985, tehdy se nastěhovali do panelových domů učitelé, policisté. Dneska je to tak, že někteří zůstali bydlet v těch panelových domech a v každém vchodu, kde je zhruba dvacet bytů, jsou minimálně tři rodiny, ve kterých bydlí osoby ohrožené nežádoucími jevy. A tyto osoby pobírají doplatek na bydlení a jsou v podstatě považovány svými náklady za osoby, které jsou ve vyloučené lokalitě. Učitel, který bydlí o patro výš, už není ohrožená osoba a nemá nárok na doplatek na bydlení.

Toto je praxe běžného života a domnívám se, že dneska je příležitost, aby tedy Ministerstvo práce a sociálních věcí tyto praktické poznatky slyšelo. Zazněly tady exekuce jako problém dlouhodobě nezaměstnaných. Asi tak před tři čtvrtě rokem Úřad práce Louny přišel s iniciativou, protože si udělal analýzu, že tohle je jedna z velkých překážek toho, že tedy nezaměstnané osoby nechodí do práce, protože jim jsou jejich platy a mzdy exekuovány.

Pan ministr Pelikán nějakým způsobem s touto záležitostí pracuje, protože si uvědomuje, že je to jedna z překážek té motivace k práci. Vidím, že někteří kolegové nesouhlasí s těmi názory z praxe. Dovolím si je říkat, protože my tam na těch městech a obcích žijeme.

Mrzí mě, že neprošel ten původní záměr, návrhem zákona se nezabývat. Teď jsem považovala za nutné, zvažovala jsem, zda vystoupím, za nutné říci, že většina věcí, které tady zazněly, jsou doopravdy z praxe. Myslím si, že by měly být pro ministerstvo práce a sociálních věcí poměrně dostatečným podnětem.

Děkuji vám za trpělivost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se nikdo nehlásí, ptám se, jestli se někdo ještě hlásí? A protože nehlásí, tak rozpravu končím. A táži se paní navrhovatelky, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě? Ano, máte slovo, paní ministryně.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Děkuji za slovo, já jenom toho krátce využiji, já vůbec nezpochybňuji poznatky z praxe, na to jsem tu republiku objela, že je samozřejmě znám. Nicméně já jsem tady chtěla vysvětlit také náš určitý postoj, chtěla jsem jenom připomenout, že ten původní vládní návrh zákona, který přišel do sněmovny, tak byl právě psán s tím, aby byla jasná pravidla vztahu obce, úřad, práce, aby to tomu úřadu práce umožnilo to vyjádření obce respektovat. To jsem jenom chtěla říci. Já jsem sama svedla o to boj třeba s jinými kolegy, kteří chtěli jakékoli vyjádření z obce tam zrušit vůbec. Takže já jsem trvala na tom, že tam být musí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Ptám se, zda si přeje vystoupit v obecné rozpravě některý ze zpravodajů? Nepřeje. Takže vám děkuji. Paní zpravodajko garančního výboru, vyjádřete se, prosím, k právě proběhlé rozpravě.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážené kolegyně, kolegové. V rozpravě vystoupilo 10 senátorek a senátorů, někteří dvakrát, i třikrát. Zazněl návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, dále návrh novelu zákona zamítnout, pak komplexní pozměňovací návrhu garančního VZSP, a komplexní pozměňovací návrhu VUZP. A tak budeme hlasovat.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní zpravodajko. Já spustím znělku.

V sále je aktuálně přítomno 65 senátorek a senátorů, aktuální kvórum... (Někteří senátoři z lavic vznáší požadavek na odhlášení.) Odhlásit? Odhlásit, ano. Odhlásit a přihlásit. Pan senátor Větrovský, uvidíme. Výborně! (Senátor Větrovský se brání.) Ne? Vezměte si ho na školení, paní senátorko... Ta zvítězí vždycky.

Takže můžeme? Ještě ne? Ještě někomu se nepodařilo zasunout? Pane senátore, v pořádku? Děkuji.

Aktuálně je přítomno 63 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Návrh byl schválen. Při kvóru 34 se pro vyslovilo 39 senátorů, proti 8. Já končím projednávání tohoto tisku.

Blahopřeji, paní ministryně.

A my přistoupíme k tisku, který se nazývá

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k informaci Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 204 k přechodu z neformální do formální ekonomiky spolu se stanoviskem vlády k němu

Tisk č. 357

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 357, uvede ho ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová, máte slovo, paní ministryně.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Vážený pane předsedající, senátorky a senátoři. Tento předkládaný materiál byl připraven na základě čl. 19 Úmluvy Mezinárodní organizace práce, která stanoví vládě povinnost předložit parlamentu každou úmluvu a doporučení Mezinárodní organizace práce, nejpozději do 18 měsíců od jejich přijetí, a to včetně stanoviska. Smyslem tohoto závazku je informovat zákonodárce o aktuálním mezinárodním vývoji. Právě kvůli splnění této povinnosti bylo Senátu i Poslanecké sněmovně předloženo doporučení o přechodu z neformální do formální ekonomiky. Toto doporučení bylo přijato v roce 2015. (V Jednacím sále je hluk.) Chápu, že to není moc atraktivní... Jenom konstatuji, že v podstatě ty jednotlivé otázky, obsažené v tom doporučení, jsou většinou již vnitrostátně upraveny, nebo to jsou ustanovení, která jsou v podstatě pro nás jako vyspělý stát irelevantní.

Takže vláda vzala svým usnesením toto doporučení na vědomí, bez toho, aby na jeho základě aktuálně plánovala nějaká další zvláštní opatření.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní navrhovatelka, prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 357/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Brož. Garančním výborem je VZSP. Tento výbor návrh neprojednal. Se zpravodajskou zprávou vás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Lumír Kantor. Má slovo.

Senátor Lumír Kantor:  Dobrý večer, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně. Vládní návrh, kterým se předkládá PČR k informaci Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 204 k přechodu z neformální do formální ekonomiky spolu se stanoviskem vlády k němu. Mezinárodní organizace přijala na 104. zasedání 5. června 2015 doporučení Mezinárodní organizace práce č. 204. Je to k přechodu z neformální do formální ekonomiky.

Doporučení je jedním z instrumentů, které Mezinárodní organizace práce přijímá, přičemž doporučení nepodléhá ratifikačnímu procesu v členských zemích Mezinárodní organizace práce. Je pouze předkládaná zákonodárnému sboru na vědomí.

Cílem doporučení je poskytnout vodítka jednotlivým členským státům k usnadnění přechodu z neformální ekonomiky do ekonomiky formální.

Neformální ekonomikou se rozumí všechny ekonomické aktivity pracovníků nebo hospodářských jednotek, které nepokrývá nebo nedostatečně pokrývá platná právní úprava. Ale výjimku tam tvoří nelegální aktivity, např. výroba, prodej, vlastnictví zákonem nezakázaného zboží, nelegální výroba střelných zbraní, výroba a distribuce drog, obchodování s lidmi apod.

Rovněž se doporučení vztahuje k otázkám pracovně-právního rámce a politikám zaměstnanosti či sociální ochrany.

Problematika tzv. šedé ekonomiky je diskutována ve všech členských zemích Mezinárodní organizace práce, v případě ČR je její výše odhadována přibližně na 15 % HDP, což odpovídá objemu finančních prostředků ve výši asi 600 miliard korun.

Z pohledu českého právního systému samotné doporučení nepřináší nová témata a zaměřením je vhodný spíše pro země rozvojové.

Závěr: Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 204 k přechodu z neformální do formální ekonomiky je dokumentem, nepodléhajícím procesu ratifikace členskými státy, je dán na vědomí českému parlamentu. Z doporučení nevyplývají pro ČR žádné další mezinárodně-právní či vnitrostátní povinnosti, je žádoucí v souladu se stanoviskem vlády ČR toto doporučení vzít na vědomí.

Návrh usnesení: Senát bere na vědomí Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 204 k přechodu z neformální do formální ekonomiky spolu se stanoviskem vlády ČR k němu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. A otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. A poté přistoupíme k hlasování o předneseném usnesení. Spustím znělku.

V sále je aktuálně přítomno 66 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 34. Já zahajuji hlasování. Ptám se, kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, v hlasování č. 26 bylo registrováno 66 senátorů a senátorek, kvórum bylo 34, pro 48, proti 0. Návrh byl schválen.

Tím končíme projednávání tohoto bodu.

A přicházíme k dalšímu bodu, kterým je

 

Návrh nařízení EP a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a nařízení (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 (Text s významem pro EHP a Švýcarsko)

Tisk EU č. N 021/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky N 021/11 a N 021/11/01. Prosím paní ministryni práce a sociálních věcí Michaelu Marksovou, aby nás seznámila s těmito materiály.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, senátorky a senátoři. Já bych to tedy stručně uvedla. Jedná se o opatření, která jsou Evropskou komisí předkládána jako součást legislativního balíčku k tzv. mobilitě pracovníků.

Když to vezmu úplně takovými svými slovy, tak se jedná zejména o pokus starých členských států EU, omezit takovou tu turistiku za dávkami z těch chudších zemí EU. ČR jako taková, nás se to moc netýká v tom smyslu, že naši lidé nejsou těmi, kteří tuto turistiku využívají, nicméně některá ta navrhovaná opatření naopak, domníváme se, že mohou negativně dopadnout na naše lidi, kteří prostě naprosto normálně pracují v zahraničí a pak by mohli být kráceni na některých svých právech, která se týkají třeba podpory v nezaměstnanosti nebo případně, i když to tady v tom návrhu zatím není, ale hovoří se o tom, a to různých dávek na děti.

Co se týká, zpět k tomuto návrhu, tak ta pravidla koordinace sociálního zabezpečení, ta unijní, ta platí už skoro 60 let. Měla by zajišťovat, aby ty osoby, které využívají tu svobodu volného pohybu mezi jednotlivými členskými státy, nebyly kráceny na žádných sociálních právech. Jedná se zde také právě třeba o výplatu důchodů.

Protože se prostě ty různé národní systémy mění a vyvíjí se ta mobilita, tak proto se musí měnit i tato opatření. Zde tedy jednak jsou úpravy technického rázu, kodifikace relevantní judikatury Soudního dvora EU, ale právě v některých oblastech se jedná o podstatné koncepční změny. Tady je vlastně to, o čem jsem se už zmínila, je to zejména omezení přístupu neaktivních osob k dávkám sociálního zabezpečení, změny některých pravidel určení příslušnosti k pojištění či vytvoření speciální kapitoly pro koordinaci dávek dlouhodobé péče a úpravy kapitol dávek v nezaměstnanosti a rodinných dávek.

Z pohledu ČR většina těch navrhovaných změn je akceptovatelná, některé můžeme vysloveně aktivně podpořit, ale právě v těch jiných otázkách zaujímáme takový zdrženlivý či dokonce negativní postoj, kde právě především ten velmi opatrný postoj máme u některých změn v pravidlech pro určení státu pojištění, kde ta úprava hrozí zvýšením administrativní zátěže pro sociální instituce i dotčené podniky, v našem případě se to týká zejména ČSSZ, nebo se jedná o změny ve způsobu přiznávání dávek v nezaměstnanosti, které, jak jsem řekla, nějakým způsobem můžou prostě pro ty lidi být hůře získatelné.

Když se díváme na ta jednání teď v Bruselu, tak je jasné, že neexistuje průřezová podpora v rámci členských zemí právě proto, že některá opatření jsou, ten názor na ně tu Evropu štípe na ty staré a nové členské země, nebo, chcete-li, můžeme tomu také říkat chudší a bohatší.

My se domníváme, že možná tento návrh vzhledem k tomu, že je v jistých směrech kontroverzní, tak dozná ještě řadu změn.

Jinak bych ještě chtěla snad dodat, že doporučení navržená VEU jsou ve shodě s tou přijatou rámcovou pozicí a z pohledu vlády je lze podpořit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní ministryně. Prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 021/11/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Šárka Jelínková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Šárka Jelínková:  Dobrý večer, vážený pane předsedající, paní ministryně, vážení kolegové, senátorky, senátoři. Přijměte můj pozdrav dvakrát, neboť dopoledne si uvědomuji, že jsem to přeskočila, jsem tady chtěla rychle vysvětlit své důvody přecházení či nepřecházení z jednoho výboru do druhého, tak jsem vás nepozdravila, tak přijměte, prosím, dvakrát tento pozdrav.

Nyní k projednávanému nařízení Evropské komise ke koordinaci systémů sociálního zabezpečení a nařízení. Komise předkládá tímto už druhou část tzv. balíčku pracovní mobility, jehož první část tvoří návrh na revizi pravidel o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb, který byl předložen již v březnu loňského roku. Byl to senátní tisk č. N 077/10.

Nyní, o co se jedná, už vysvětlila paní ministryně. Já to krátce ještě shrnu. Jde o to, aby migrující občané v rámci EU, aby společně s nimi migrovaly i ty dávky sociálního zabezpečení. My jako Senát samozřejmě se na to díváme i pohledem principu subsidiarity, která se v tomto případě uplatňuje, neboť návrh nespadá do výlučné pravomoci EU. Nařízení nerozšiřuje věcnou ani osobní působnost stávajících zařízení a jeho účinky jsou zaměřeny na ty uvedené čtyři oblasti, o kterých se tady také mluvilo. Dávky nezaměstnanosti, dávky dlouhodobé péče, přístup neaktivních občanů k sociálním dávkám, koordinace rodinných dávek atd.

Nyní už tedy doporučení Senátu. To doporučení Senátu VEU je totožné s dožádaným VZSP. Dovolím si vám jej přečíst. Senát podotýká, že právo občanů EU a jejich rodin volně se pohybovat a pobývat v zemi EU v rámci jejich ekonomické aktivity je jednou ze čtyř základních svobod zakotvených ve smlouvách EU.

Zastává názor, že koordinace systémů sociálních zabezpečení členských států je nezbytnou podmínkou volného pohybu osob. Vítá okolnosti, za kterých mohou členské státy omezit přístup ekonomicky neaktivních mobilních občanů EU k sociálním dávkám. Souhlasí s prodloužením lhůty pro vývoz dávek v nezaměstnanosti do jiného členského státu po dobu nejméně šesti měsíců – původně tam byly tři měsíce, jelikož jde o opatření, podporující mobilitu pracovníků a volný pohyb. Podporuje navrženou úpravu pravidel pro vyplácení dávek v nezaměstnanosti přeshraničním pracovníkům, protože vychází ze zásady, že by sociální dávky měl poskytovat stát, ve kterém byl pracovník pojištěn a nepodporuje – to je právě v souladu také s pozicí vlády a týká se to principu sčítání do pojištění – možnost členských států požadovat, aby před vznikem nároku na dávky v nezaměstnanosti na základě předchozích zkušeností v jiném členském státě vykonávala daná osoba, která se stala nezaměstnanou, pracovní činnost na jejich území po dobu nejméně tří měsíců.

V jiných případech právě tímto ustanovením se to trošku vymyká jiným těmto dávkám sociálního zabezpečení, kde se nepožaduje tato podmínka. Proto nepodporujeme tuto podmínku v souladu s pozicí vlády.

A dále ještě upozorňujeme, aby navrhované změny nevedly k nadměrnému zatížení orgánů sociálního zabezpečení.

To je všechno. Připomínám, že to je souhlasné doporučení dvou výborů.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní senátorko a prosím vás, abyste se posadilo ke stolku zpravodajů. Materiály také projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka výboru paní senátorka Alena Šromová. Ano, přeje, má slovo.

Senátorka Alena Šromová:  Vážená paní ministryně, pane místopředsedo, budu stručná.

Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku projednal předložený návrh a přijal 19. usnesení k tomuto senátnímu tisku č. N 021/11. Návrh projednal na základě žádosti předsedy výboru pro záležitosti Evropské unie, zaujal stanovisko k tomuto návrhu, které tvoří přílohu tohoto usnesení, určil zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu mne a pověřil předsedu výboru senátora Petera Kolibu, aby předložil toto usnesení předsedovi výboru pro záležitosti Evropské unie k Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní senátorko, a otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí a proto obecnou rozpravu končím. Není tedy důvod, aby se vyjadřovala předkladatelka nebo zpravodaj. A po znělce budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesla senátorka Šárka Jelínková. Spouštím znělku.

V sále je aktuálně přítomno 62 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je tudíž 32.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji vám.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 27, bylo registrováno 62, kvorum 32, pro 49, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji předkladatelce i zpravodajkám a končím projednávání tohoto tisku.

Přistoupíme k dalšímu návrhu zákona, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 105/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti mezinárodní spolupráce při správě daní a zrušuje se zákon č. 330/2014 Sb., o výměně informací o finančních účtech se Spojenými státy americkými pro účely správy daní

Tisk č. 47

Vítám pana ministra financí Andreje Babiše a prosím ho, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo. Dobrý večer. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych stručně uvedl novelu zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní přinášející další nástroj v boji proti daňovým únikům v oblasti přímých daní.

Návrh zákona do českého právního řádu transponuje další změnu evropské směrnice, která upravuje spolupráci daňových zpráv členských států. Na jejím základě byla mezi členskými státy Evropské unie zavedena automatická výměna informací o tzv. daňových stanoviscích s přeshraničním prvkem. Jinými slovy, členské státy Evropské unie si začnou v pravidelných půlročních intervalech vyměňovat informace, týkající se národních rozhodnutí, tzv. rolling, která jsou vydávána nadnárodním společnostem zejména v oblasti převodních cen. V souladu se směrnicí se anonymizované informace poskytnou v omezeném rozsahu i Evropské komisi a ministerstvu financí. Od roku 2017 bude výměna probíhat dvakrát ročně a za Českou republiku ji bude zabezpečovat určený kontaktní orgán, kterým bude Generální finanční ředitelství. Jednorázově se také vymění informace o stanoviscích vydaných v minulosti, a to mezi 1. lednem 2012 a 31. prosincem 2016. Stanoviska vydaná od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 se vymění jen, pokud byla účinná k 1. lednu 2014.

Cílem zavedení tohoto druhu automatické výměny je zvýšení transparentnosti a tím řešení problémů spojených s agresivním daňovým plánováním a mezinárodními daňovými úniky, zejména v návaznosti na tzv. kauzu LuxLeaks, která vyšla najevo v listopadu 2014.

Zákon měl původně nabýt účinnosti k 1. lednu 2017. Transpoziční lhůta byla krátká, Poslanecká sněmovna bohužel neschválila návrh zákona včas, proto zahájila Evropská komise s Českou republikou řízení o porušení povinnosti. I proto byla již v Poslanecké sněmovně změněna účinnost zákona tak, aby zákon mohl nabýt účinnosti co nejdříve. V současné době doufáme, že se zákon podaří vyhlásit ve Sbírce zákonů ještě v březnu tak, aby účinnost mohla nastat k 1. dubnu 2017. Další drobné úpravy přijaté v Poslanecké sněmovně byly pouze legislativně technického charakteru. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 47/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, jedná se tedy o novelu zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní, jejímž smyslem je transpozice evropského práva, konkrétně směrnice Rady EU 2015/2376, kterou se mění směrnice 2011/16 EU pokud jde o povinnou automatickou výměnu informací v oblasti daní.

Jak zde bylo již řečeno, návrh zákona byl Poslanecké sněmovně předložen vládou dne 14. července 2016 s žádostí, aby došlo ke schválení v prvém čtení, tomu ale nebylo vyhověno. Proto konečné třetí čtení se konalo 11. ledna 2017 na 54. schůzi a byly na ní načteny opravy dvou legislativně technických oprav formálního charakteru. Poslanecká sněmovna následně návrh zákona schválila ve znění těchto oprav, jakož i pozměňovacího návrhu rozpočtového výboru, když v hlasování ze 180 poslanců bylo 171 poslanců pro a 1 hlas byl proti.

Dovolte mi nyní, abych vás seznámil s usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, a to konkrétně s 41. usnesením z 6. schůze konané dne 28. února 2017 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 105/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti mezinárodní spolupráce při správě daní a zrušuje se zákon č. 330/2014 Sb., o výměně informací o finančních účtech se Spojenými státy americkými pro účely správy daní.

Po úvodním slově zástupce navrhovatele JUDr. Aleny Schillerové, náměstkyně ministra financí ČR, po mé zpravodajské zprávě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím a proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím, čímž nemá potřebu ani pan navrhovatel, ani pan zpravodaj se k neproběhlé rozpravě vyjadřovat, a přistoupíme k hlasování o jediném návrhu, který padl, a to je návrh schválit.

V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31 a já zahajuji hlasování. A ptám se, kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO.

Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 28 bylo přítomno 61 senátorek, kvorum 31, pro 51, proti nikdo a návrh byl přijat. Tím končím projednávání tohoto tisku.

Přistoupíme k dalšímu návrhu zákona, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní

Tisk č. 53

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 53 a návrh uvede ministr financí Andrej Babiš, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Dovolte mi, abych stručně uvedl návrh zákona, kterým se mění některé zákonné oblasti daní. Ačkoli ministerstvo financí tento návrh vládě předložil již v květnu loňského roku a vláda jej PS postoupila o dva měsíce později, dostáváme se k jeho projednání na půdě Senátu bohužel až nyní. V předkládaném návrhu zákona jsou obsaženy změny v celkem sedmi daňových zákonů. Uvedu pouze nejdůležitější z nich.

Novelou zákona o daních z příjmů chceme především zvýšit daňové zvýhodnění na druhé, třetí a další vyživované dítě. Na druhé dítě se sleva zvyšuje o 200 Kč měsíčně, to je 2 400 Kč ročně, a na třetí a další dítě o 300 Kč měsíčně, to je 3 600 Kč oproti roku 2016. Dále je obsahem převedení zdanění příjmů ze závislé činnosti malého rozsahu do 2,5 tis. Kč do režimu srážkové daně, aby poplatníci nemuseli kvůli těmto příjmům podávat daňové přiznání, a vypuštění možnosti splnit limit pro získání daňového bonusu prostřednictvím příjmu z kapitálu a z nájmu. Novela zákona o dani z přidané hodnoty přináší také řadu věcných změn. Předmět zavedení institutu nespolehlivé osoby, jehož cílem je zamezit účelovému rušení registrace plátce se záměrem očistit se od označení nespolehlivý plátce. Také dochází k rozšíření režimu přenesení daňové povinnosti na všechna zdanitelná plnění, která umožňuje EU. V návrhu zákona je také obsaženo zrušení specifické úpravy zdaňování společnosti, dříve sdružení bez právní subjektivity nebo zavedení ručení příjemce zdanitelného plnění při poskytnutí úplaty virtuální měnou. Nejdůležitější změna zákona o místních poplatcích je zvýšení maximální sazby poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst z 20 na 200 Kč za každý započatý den.

Změna daňového řádu se týká zejména úpravy úroku z daňového odpočtu, rozšíření oznamovací povinnosti správce daně vůči živnostenským úřadům, rejstříkovým soudům a jiným orgánům veřejné moci a usnadnění možnosti hradit daně, cla, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění platební kartou či obdobným platebním prostředkem. V PS byly k návrhu přijaty pozměňovací návrhy. Uvedu opět jen ty nejvýznamnější. Zákonem o daních z příjmů byl přijat pozměňovací návrh, který stanoví snížení stropu výdajových paušálů přímo ze samostatné činnosti a z nájmu na polovinu, za současného umožnění uplatnit si slevu na manžela a daňové zvýhodnění na vyživované děti v případě uplatňování výdajových paušálů. Dále byl přijat návrh na rozšíření institutu daně stanovené paušální částkou. Činnost zákona byla PS posunuta na 1. dubna 2017, s tím, že vybraná ustanovení budou už použitelná již od 1. ledna 2017 a některé od 1. ledna 2018. Bohužel byly přijaty i některé návrhy, se kterými ministerstvo financí nesouhlasilo. Z této množiny bych uvedl zejména změnu zákona o daních z přidané hodnoty, měnící daňový režim daně z přidané hodnoty rozhlasového a televizního vysílání. Tato změna je dle našeho názoru v rozporu se směrnicí o DPH. Jejím přijetím se ČR vystavuje riziku zahájení řízení o porušení povinnosti ze strany Evropské komise, tzv. infringement, které může následně vyústit až v předložení žaloby na ČR k soudnímu dvoru EU a vést k uložení peněžitých sankcí. Jsem připraven podpořit Senát v případě, že se rozhodne změnění rozpor se směrnicí napravit. Chtěl bych vás zároveň upozornit, že nevýhodou takového postupu je nutnost posunout účinnost návrhu zákona, neboť vrácením návrhu do PS se navržený dubnový termín účinnosti zákona stane nesplnitelným. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane ministře a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednala Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky, která přijala usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 53/2. Zpravodajkou byla určena paní senátorka Renata Chmelová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 53/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Štohl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Pavel Štohl:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Začnu možná od konce, a to je účinnost zákona. Je docela netypické, co už tady pan ministr naznačil, že účinnost zákona je od 1. 4. Bývávalo takovým zvykem, že sice ve Sbírce zákony ty daňové vyšly 29. prosince na poslední chvíli, ale ještě se to dalo stihnout. Takže teď ta účinnost je, že něco platit od 1. dubna, něco bude platit od 1. ledna 2018, a něco jsou věci, které v přechodných ustanoveních nejsou tak úplně jednoznačné. Ale já bych se teď dostal k obsahu. Pan ministr už tady zmínil, že se jedná o souhrn sedmi novel daňových zákonů. Myslím, že největší změny jsou v zákoně o daních z příjmů. Asi taková ta mediálně neznámější věc, která se také bude dotýkat nejvíce asi lidí, je zvýšení slevy na vyživované děti, tzn. 200 Kč na druhé vyživované dítě, 300 Kč na třetí a další. I když bude účinnost až od 1. 4., tak poplatníci o nic nepřijdou, protože v konečném důsledku i za leden, únor, březen tuto slevu mohou uplatnit, buďto jako zaměstnanci v rámci ročního zúčtování nebo pokud to budou podnikatelé, v rámci daňového přiznání. Takže to sleva na vyživované děti. Další věc, která je v zákoně o dani z příjmů řešena, pan ministr ji tady také zmínil, je snížení limitů u výdajových paušálů. V roce 2016 jsou limity 2 mil. Kč, navržená úprava pro rok 2017 je 1 mil. Kč. Nechci hodnotit, jestli je to dobře nebo je to špatně, spíš je možná dobré říct, jaké to má dopady pro ty podnikatele živnostníky. Bylo tady řečeno, že se sice snižují limity, ale tito paušalisté, pokud to tak mohu nazvat, si mohou uplatňovat slevu na manželku a slevu na vyživované děti, což v roce 2016 nemohli. Ale je jednak otázka, kolik je poplatníků, třeba si bude uplatňovat slevu na manželku, protože sleva na manželku může být pouze tehdy, jestliže její roční příjem je nižší než 68 tis. Kč za rok.

A když bychom i připustili, že tyto nově uplatňované slevy budou kompenzovat to snížení limitu, tak asi je naprosto jasné, že podnikatelé kromě daně ještě odvádějí zdravotní a sociální pojištění. A to zdravotní a sociální pojištění v konečném důsledku je pro ty podnikatele vyšší odvodové zatížení než samotná daň.

Takže kdybychom uvedli nějaký jednoduchý příklad. Pokud má podnikatel v roce 2016 roční tržby 1,5 mil. Kč a uplatňuje 60 % paušálu, uplatňuje z 1,5 milionu, tzn. uplatní 900 000 Kč. V roce 2017, kdyby měl 1,5 mil. zase a uplatňoval by opět paušál, takže už nemůže 900 000, ale jenom 600 000. Protože maximálně z 1 milionu. A pokud bych si tady vzal tužku, papír a počítal, tak zjistím, že tady tento podnikatel na zdravotním a sociálním pojištění v roce 2017 zaplatí zhruba o 60 000 Kč více. Což si myslím, že u těch větších podnikatelů není zas až tak úplně malá částka. U té daně, jak jsem říkal, tam to může být nula. Může to být klidně, že taky zaplatí o něco více, ale opravdu záleží, kolik má dětí, jestli uplatňuje slevu na manželku apod.

Takže to jsou výdajové paušály. Další věc, která se nám v zákoně o dani z příjmu mění, je, že se rozšiřují zaměstnanecké benefity. Mj. o nákup knih, když budu splňovat nějaké podmínky. Samozřejmě zase rozumím tomu, je otázka, jestli je to systémové. Já vím, že to tady nevyřešíme, ale jenom, jestli třeba by nebylo spravedlivější, kdyby tam byl nějaký limit, kolik maximálně můžou být zaměstnanecké benefity a ať si zaměstnanec vybere, jestli si vybere příspěvek na penzijní, jestli to budou stravenky, jestli to bude nákup knih, nebo co to vlastně bude.

Takže to jsou ty zaměstnanecké benefity. Další věc, v zákonu o dani z příjmů dochází nově k osvobození podílu na zisku, vyplacených svěřeneckým fondům. Je to v podstatě poměrně jednoduše zdůvodnitelné, protože se vlastně do § 19 zákona o dani z příjmů dostalo, že mateřskou společností jsou také svěřenecké fondy. A vlastně mateřské společnosti, pokud tam byly podíly na zisku, tak to bylo osvobozené, ale byly tam zatím jenom obchodní korporace, takže nově se tam doplnily svěřenecké fondy.

Takže když se podívám, to si myslím, že to jsou z hlediska zákona takové ty asi nejpodstatnější změny. Pokud se jedná o zákon o DPH, tam bych upozornil zejména na dvě věci. Zase jedna věc už tady zazněla. A to, že se vlastně ze zákona o DPH s účinností od 1. dubna ruší společnosti bez správní subjektivity, které se nazývají jako tzv. sdružení. Kdysi dávno to bývala tzv. konsorcia. A pro ta sdružení, která existují, tak mají dva roky na to, aby jela ještě podle starých pravidel. V čem je problém?

Občanský zákoník ale stále připouští i po 1. dubnu 2017, aby tzv. sdružení existovala. Ale zákon o DPH Už ne. A teď je otázka, co se s tím bude dělat? Takže pokud já s kamarádem založíme společně hospodu, a nechceme dělat žádnou obchodní společnost s ručením omezením, ani jinou obchodní společnost, ale chceme tu hospodu provozovat jako sdružení, což nám občanský zákoník umožňuje, tak teď je tam spousta problémů.

První věc – bude se sčítat obrat mě a kamaráda pro účely DPH, abychom se stali plátci DPH? Dejme tomu ta hospoda bude mít obrat 1,8 milionu, a my každý máme v tom sdružení 50 % podíl. Takže mám 900 000. Podle dosavadní úpravy se to sčítalo. Teď nikdo neví.

Druhá věc by byla, co se bude dělat, když budeme mít obrat opravdu vyšší, že najednou to bude více než 1 mil. Kč, tím pádem jsme plátci. Dobře. Kdo bude vystavovat daňový doklad? Já, nebo kamarád? Předtím to bylo jasné. Když bylo sdružení, vystavoval pověřený účastník sdružení. Když jsem se ptal paní náměstkyně na našem výboru, tak bylo řečeno, že k tomu bude vydán metodický pokyn. Já spíš se ptám, jestli to není pozdě, jestliže za pár týdnů to má platit, a já nevím, jak bych měl postupovat, tak si nemyslím, že to je úplně nejšťastnější řešení.

Takže to bylo sdružení. A poslední věc, na kterou bych tady v té úvodní zpravodajské zprávě upozornil – a opět pan ministr to tady zmínil, je, že se do zákona o DPH pozměňovacím návrhem v Poslanecké sněmovně dostalo, že Český rozhlas a Česká televize si mohou uplatňovat nárok na odpočet daně. A že podle Ministerstva financí je to v rozporu s evropskou směrnicí. I jsme kontaktovali některé daňové poradce. A i podle oslovených daňových poradců je to také v rozporu s evropskou směrnicí.

A tím se už vlastně pomalu dostávám k usnesení našeho hospodářského výboru. Protože nebyl jednoznačný názor, jak to vlastně je s tím odpočtem daně u Českého rozhlasu a České televize. Tak, ať tedy cituji přesně: „Z 12 přítomných senátorů členů výboru 2 byli pro a 10 senátorů se zdrželo.“ Takže žádné usnesení hospodářský výbor nepřijal. A dočtu dál usnesení výboru: „Výbor určuje zpravodajem pro jednání na schůzi senátu senátora Pavla Štohla a výbor pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.“ Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore, prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, paní senátorka Renata Chmelová. Ano.

Senátorka Renata Chmelová:  Dobrý podvečer, nebo večer, pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Komise pro sdělovací prostředky se zabývala právě pouze jenom tou částí návrhu změny režimu DPH pro rozhlasové a televizní vysílání. Já jsem jako zpravodajka v podstatě načetla jak námitky předkladatele, ministerstva, tak jsem si pečlivě přečetla dopisy ředitele České televize i Českého rozhlasu. A možná by se možné zdát, že jsem mohla být trochu na vážkách, možná jste i vy trochu na vážkách.

Tak já jsem ještě udělala jednu věc, kterou asi tady nikdo z vás neudělal. Já jsem požádala také o stanovisko Parlamentní institut, pracoviště, které si tento ctěný zákonodárný sbor zřídil, a řekla bych, že vzhledem ke své historii je mimo jakékoli podezření, že by měl nějaký ovlivnitelný pohled. A já mám třístrankové stanovisko Parlamentního institutu, kde jasně potvrzuje, co tady zaznělo.

Takže zaprvé, budu citovat. Jasně je zde řečeno, že „z hlediska slučitelnosti s právem Evropské unie je právě tato úprava změny režimu DPH u TV a rozhlasového vysílání neslučitelná s právem Evropské unie.“ Mám to ve své zpravodajské zprávě. Dále tady Parlamentní institut uvádí, že „na vysílání veřejnoprávního rozhlasu a televize nelze uplatňovat nárok na odpočet daně a poměrný odpočet daně, vzhledem k tomu, že ustanovení článku 132 té směrnice ukládá členským států Evropské unie osvobodit veřejnoprávní vysílání od daně z přidané hodnoty.“ Ve svých vnitrostátních předpisech některé státy Evropské unie stanoví, že veřejnoprávní vysílání není předmětem přidané hodnoty. Případně, jako u nás, je bez nároku na odpočet. Takže to jsou dva způsoby.

Takže já jsem dospěla k názoru, že v podstatě se jedná o průlom do systému DPH, že to je neslučitelné s právem EU. Takže to je první věc. Druhá věc – zazněl tady judikát Soudního dvoru – já to řeknu úplně svými slovy. Tady určitě není tolik daňařů, ale já ten judikát Soudního dvoru vnímám tak, že jde o to, že on rozhodl, že veřejnoprávní vysílání není vlastně ekonomickou činností. A v našem zákonu je, že když si chcete odpočítávat DPH, tak to musí být jenom na tu ekonomickou činnost.

Takže tady vidím druhý zásadní rozpor.

V podstatě ještě jenom z toho Parlamentního institutu přišla další informace, že by šlo o bezprecedentní úpravu v rámci Evropské unie. Ani jeden stát to takto upraveno nemá. Tak a to je to, co se týká těch obsahových připomínek. A já si neodpustím mít i nějaké procesní připomínky, jak se to vlastně do toho zákona dostalo.

Tento pozměňovací návrh, nebo tato ustanovení změny režimu DPH veřejnoprávního vysílání, televizního a rozhlasového, se do toho zákona dostal ve 3. čtení ve sněmovně. Ve 3. čtení byl... Já musím říct, že opravdu takto velký problém, nebo takto velká problematika, podle mě, si zaslouží skutečně širší diskusi. Já musím říct, že mě dost i překvapilo, že ani v té sněmovně nebyla načtena důvodová zpráva. Takže já jsem po ní pátrala a musím říct, že tam nebyl dostatečně popsaný problém, nebylo jasné, z jakého důvodu se to předkládá. A já bych ty otázky ještě rozšířila. Mně i chybí podrobná důvodová zpráva, která by hodnotila finanční dopady do systému jako do celku. Zároveň bych chtěla slyšet, jaká jsou rizika související s otevřením této cesty pro další subjekty? Protože těch subjektů je tam daleko víc – školství, kultura atd. Prostě jsou ve stejném režimu.

Takže z těchto důvodů já jsem navrhovala právě změnu, podávala jsem pozměňovací návrh, aby tato ustanovení tohoto pozměňovacího návrhu, které pan poslanec Votava a pan poslanec Janda podali, aby se vyňali. I jsem ten pozměňovací návrh konzultovala s Ministerstvem financí a shodli jsme se i na tom odkladu účinnosti. Takže tento pozměňovací návrh máte k dispozici na stolech. Nicméně vás tady budu informovat, že stálá komise pro sdělovací prostředky většinou doporučila přijmout tento zákon ve znění, co nám postoupila sněmovna. Takže já v tuto chvíli ten pozměňovací návrh tady předkládám sama za sebe a ke mně se připojil pan senátor Kos a pan senátor Canov. Takže další podrobnosti a detaily uvedu v obecné rozpravě.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, paní senátorko, táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo takový není, takže otevírám obecnou rozpravu. Do té se přihlásil pan senátor Michal Canov, má slovo.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Jak už říkala paní kolegyně senátorka Chmelová, tak jsem se přidal k jejímu pozměňovacímu návrhu, který se týká toho DPH. Ale protože jsme došli úplně ke stejným názorům, dokonce, když pak přišlo stanovisko Českého rozhlasu a České televize, tak jsem to dal dál zase dál. Museli mi dál konzultovat, jakým daňařům. Dostal jsem od nich odpověď, vyjádření k tomu stanovisku – dostali jste ho všichni do svých mailů.

Já bych se ale zastavil u toho, jak ten návrh dali poslanci Votava, Jandák. Já tomu říkám pracovně „Vojan“ – tak se jmenují dva divadelní ochotnické soubory u nás na Liberecku. A oni to vlastně nedali poslanci Votava, Jandák, on to dal ředitel, výkonný ředitel České televize Vít Kolář. Jak se dá z metadat ještě teď vyčíst.

Já jsem měl včera štěstí, já jsem mluvil dopoledne o tom, jak jsem se potkal s paní ministryni školství, já jsem se potkal i s kolegy, s generálním ředitelem České televize a Českého rozhlasu. A já jsem se ptal přímo pana generálního ředitele ČT, jak je možné, že oni dávají na sebe přes poslance nějaké pozměňovací návrhy tímhle způsobem do pléna, tak to popřel. A když jsem mu toto ukázal, to je důkaz, že ten papír není výrobek pánů Votavy a Jandáka, ale pana Víta Koláře, tak na to nebyl schopen reagovat ani slovem. A navíc ještě, já si to nevymýšlím, tito kolegové, když si tam hájili to svoje stanovisko, tak říkali, že teď už po jejich vysvětlení s jejich stanoviskem souhlasí i Ministerstvo financí. Což jsem tady slyšel od pana ministra, že ani náhodou.

Závěry mám stejné. Je to prostě krásná malá domů, vejvar, který by měl nahrát České televizi, oni to píšou, teď to nemůžu najít, asi 400 milionů Kč, s tím, že to odůvodňují tím, že to použijí na další rozvoj výroby apod. Ale to je asi, jako kdyby někdo z občanů neplatil daně s odůvodněním, že za to kupuje dětem léky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. S právem přednosti je přihlášen pan senátor Petr Šilar. Má slovo.

Senátor Petr Šilar:  Dobrý podvečer, kolegové, kolegyně, pane předsedající, pane ministře. Já bych se chtěl tady vyjádřit k tomu zákonu DPH, k tomu oddílu této novely. V dubnu to bude přesně rok, kdy jsme přijali tady v Senátu naprosto drtivou většinou, myslím, že ani jeden hlas nebyl proti, tehdy zákon, právě novelu zákonu o dani z přidané hodnoty, který se týkal § 56. A jednalo se o osvobození daně, dodání stavebních pozemků, když to řeknu zkráceně. Mnozí si na to vzpomínáte.

Tento senátní návrh zákona, pod pořadovým číslem, tuším, 901, je nyní v Poslanecké sněmovně ke schválení. Byl už dvakrát na programu schůze, jednou na 150. místě a jednou na 180. místě. Čili předpoklad je, že samozřejmě při tomhle spěchu se k této novele zákona Poslanecká sněmovna nedostane a do voleb se nic nestane, spadne pod stůl. Z těchto důvodů jsem si dovolil předložit dneska pozměňovací návrh, který se týká přesně této problematiky. A využil jsem k tomu i stanoviska Ministerstva financí, které bylo k tomu senátnímu návrhu zamítavé, z několika důvodů. Jeden byl z důvodů evropské směrnice a potom, že argumenty na negativní dopady stávající úpravy na nedostupné rodinné bydlení nejsou oprávněné.

Já si myslím, že hlavní důvod je proto, že se samozřejmě jedná o snížení daní. Chápu, že Ministerstvo financí musí a chce dbát na zvýšení daní, ale my jsme ten návrh tehdy podávali právě proto, aby bylo sníženo DPH u těch stavebních pozemků, aby se zvýšila dostupnost bydlení především na venkově nebo v malých městech. Myslím, že jsme o tom dlouze mluvili a v té mojí důvodové zprávě je o tom taky řeč.

Čili já z toho důvodu jenom tady v případě – a chtěl bych vás poprosit, abychom se dostali do podrobné rozpravy – jsem vám předložil pozměňovací návrh, který se týká přesně této problematiky. Rozšiřuje a zpřesňuje, na základě právě té skutečnosti, původní návrh. S tím, že to není pozemek, na kterém je zřízena stavba pevně spojená se zemí, přičemž za takovou stavbu se nepovažuje inženýrská síť ve vlastnictví jiné osoby než vlastníka pozemku. A dále to pokračuje.

Čili my jsme to zpřesnili, protože tam byly právě nejasnosti a připomínky z Ministerstva financí, že to tam nejasně vysvětluje, o jaký pozemek se jedná. Tak proto jsme tam navrhli to označení na ty inženýrské sítě. Z těchto důvodů ještě navrhujeme potom posunout účinnost na 1. dubna, respektive 1. července. A potom respektive 1. listopadu. Takže, prosím vás, v této podobě jsem si dovolil tento návrh předložit. Já si myslím, že zdůvodnění nemusím dávat, odkazuji se na vaši paměť a na podporu před rokem, kdy jsme ten návrh tady v Senátu podpořili. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. S právem přednosti pan senátor Jan Horník. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já jenom pro upřesnění a pro steno, u nás včera skutečně byl generální ředitel Českého rozhlasu a České televize. Mimo jiné jsme také mluvili o DPH na poplatcích. On sám neřekl, že ministerstvo financí. On řekl, že náměstkyně nakonec po argumentaci, tak si to nechala vysvětlit a vzala to jako logicky za své, ale potom následně při dalších debatách už to zase odvolala. Čili ten názor toho ministerstva je konzistentní, akorát mezi tím byla taková vlnka. Ale nevyšlo to ze slov generálního ředitele České televize. To jenom pro upřesnění, děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Další přihlášená je paní senátorka Zuzana Baudyšová. Má slovo.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Já bych velmi ráda zrekapitulovala, co se vlastně v oblasti daní v posledních měsících odehrálo. Předkládaný senátní tisk č. 53, o kterém hovoříme, je vládní návrh zákona, který zahrnuje 7 novelizovaných daňových zákonů, které představují relativně samostatné celky. První část je věnovaná zákonu o daních z příjmů, kde nejvýznamnější změnou jsou daňová zvýhodnění na druhé, třetí a další dítě a dále zavedení zdanění příjmů ze závislé činnosti malého rozsahu srážkovou daní. Ten má oproti původnímu znění 196 návrhových změn.

V části druhé, která se týká zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách, pro zjištění základu daně z příjmů jsou navrhovány tři důležité změny.

Část třetí je o DPH a má celkem 124 úprav a doplnění.

Část čtvrtá, k zákonu o místních poplatcích, pak celkem 10 změn.

A část pátá, k zákonu o správních poplatků 2 úpravy.

Šestá část se týká daňového řádu, má doplnění a úprav 21.

A konečně sedmá část, k zákonu o působnosti orgánů Celní správy ČR, v souvislosti s vymáháním práv duševního vlastnictví, nese 14 úprav.

Celkem tedy bylo nutno do tohoto souboru novel daňových zákonů zapracovat 371 doplnění a úprav, aby se Poslanecká sněmovna vypořádala s 41 pozměňovacími návrhy.

Jsem proto toho názoru, že vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní, je zpracován kvalitně, konzistentně, a proto budu hlasovat pro přijetí ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou.

Když jsem dostala slovo, pane ministře, tak jsem vás chtěla požádat, nevím, kolik nás dostalo tu supliku z České televize a z Českého rozhlasu od pánů ředitelů, chtěla jsem požádat, nechci se z ničeho vyvlíknout, ale že by bylo asi vhodnější, kdybyste na to reagoval vy, protože vlastně je to o vás, pardon, nechci z ničeho vycouvat, ale myslím si, že nikdy to nenapíšu tak kvalitně, vůbec se o to ani nebudu pokoušet, jako to napíší vaši zaměstnanci, kteří jsou na to mnohem lépe zakroucení než my méně protřelí v daňové oblasti. Jestli řeknete, ať se s tím popereme, tak já to zkusím, ale...

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Já se omlouvám, paní senátorko, ale besedování tady není zvykem. Buď se vyjádřete, nebo předejte slovo, nebo už jste skončila?

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Už jsme se dohodli.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Už jste se dohodli? Výborně! Takže děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Ivo Valenta. Má slovo.

Senátor Ivo Valenta:  Dobrý večer, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych se zapojil do diskuse k dnes projednávanému daňovému balíčku.

Pokládám totiž za nezbytné, abych upozornil na několik zásadních věcí, které jsou opět namířeny především proti živnostníkům a malým podnikatelům.

Rád bych začal nejdříve problematikou daňových paušálů. Jak jistě víte, poslanci schválili snížení absolutního stropu výdajů pro ty podnikatele, kteří výdaje uplatňují paušálně, s využitím zákonem daného procenta z dosažených příjmů. Z dosavadního limitu 2 miliony korun došlo ke snížení na 1 milion. To však pokládám za naprosto špatný krok, který je další komplikací pro malé podnikatele a bezdůvodným zvýšením byrokratické zátěže pro tisíce podnikatelů. Výdajové paušály se před lety staly zejména pro menší a střední podnikatele velmi rozšířeným nástrojem pro výpočet základu daně. Stát chtěl zavedením paušálu odlehčit živnostníkům od přebytečné administrativy a ušetřit jim peníze za daňové poradce a účetní. Místo toho, aby podnikatelé dokládali jednotlivé výdaje během roku, uplatnili si paušál, a to paušální částkou, kterou zákon stanovil, procentem – podle jednotlivých druhů podnikání. Nevidím jediný důvod, proč tento strop snižovat, a to navíc až o polovinu. Pro živnostníky není dnes snadná doba. Jako by nestačilo, že jsou nuceni vypořádat se s nástrahami a zmatky kolem zavádění EET, přizpůsobit se museli kontrolnímu hlášení a na každého doléhají další zpřísněné regulace a hon státních úředníků, kteří jsou nově vybaveni až likvidačními pokutami.

Tímto zákonem pokládá opět stát živnostníkům do cesty další překážky, které jim jejich podnikání znesnadňují.

Samo ministerstvo financí přiznalo, že původně vláda se snížením stropu pro daňové paušály vůbec nepočítala. Výsledná podoba je tak dílem poslanecké lidové tvořivosti, která však není podložena žádnou hlubší analýzou, ani potřebnou diskusí s odborníky a zástupci podnikatelů. Proto jsem připravil pozměňovací návrh, který snížení stropu daňových paušálů vypouští a ponechá právní úpravu pro podnikatele tak, jak platí dnes. Pokud tedy zákon postoupíme do podrobné rozpravy, budu rád, když tento pozměňovací návrh podpoříte a nestanete se tak těmi, kteří budou mít na svědomí ukončení dalších živností, a tedy i pracovních míst v naší zemi.

Zároveň mi dovolte, abych využil toho, že zde projednáváme daňové předpisy, a opět se vrátil k tématu elektronické evidence tržeb.

Stále jsem přesvědčen o tom, že je nejlepší cestou úplné zrušení EET, které je nestoudným státním šmírováním všech podnikatelů, kromě jejich buzerace nepřinese žádné další pozitivní efekty do české ekonomiky a státního rozpočtu.

Jak jsme se však opakovaně přesvědčili, ke zúžení EET není v současné politické konstelaci dostatečná vůle. Sice je mi to trošku s podivem, protože právě teď před volbami začínají i z některých koaličních stran zaznívat sliby o tom, že EET je vlastně špatně, že by se tento zákon měl zrušit nebo alespoň významně zredukovat.

Není možné však čekat na volby a doufat v novou, lepší vládu, je naší povinností tyto snahy prosazovat ihned.

Za nezbytně nutné považuji především to, aby byli z povinnosti vést elektronickou evidenci tržeb vyvázáni ti podnikatelé, kteří dosáhnou obratu do 1 milionu korun. Tito malí a střední podnikatelé s maximálně 1milionovým obratem totiž nemusí vést podvojné účetnictví, nemusí být registrováni ani k DPH, a tudíž není důvod, aby používali EET.

Proto v podrobné rozpravě navrhnu pozměňovací návrh, který stanoví výjimku pro podnikající fyzické a právnické osoby z EET v případě, že nedosahují obratu 1 milionu korun.

Paní náměstkyně se na hospodářském výboru vyjádřila o tom, že podnikatel s obratem 1 milionu korun není malý ani střední podnikatel, a vzpomněla tak i váš pozměňovací návrh, pane ministře, který navrhoval vyjmout z EET živnostníky s maximálním obratem 250 tisíc.

Takový názor však musím jednoznačně odmítnout, vaše ministerstvo má metodiku na ledacos, možná by si tedy mělo spočítat, kolik vlastně takovému živnostníkovi s ročním obratem 1 milion korun, natož 250 tisíc, ve skutečnosti zbude na živobytí.

Víte vůbec, kolik zůstane takovému živnostníkovi s obratem 1 milion nakonec v peněžence? Přece víme, že obrat se nerovná zisk a že pokud takový instalatér, malíř nebo majitel malého obchůdku s potravinami na venkově za rok utrží milion, není to suma peněz, která mu zůstane na jeho osobní spotřebu.

Uvedu jeden velmi názorný příklad. Při ziskovosti 20 % si takový živnostník vydělá 16 500 měsíčně, jen pro vaši informaci, tato částka odpovídá průměrné čisté mzdě v ČR.

Rád bych v této souvislosti vzpomněl taky další úskalí, které přineslo EET jeho chaotické, nejednoznačné zavádění, do velkých nesnází přineslo EET taky všechny neziskové organizace v naší zemi. Dobrovolní hasiči, myslivci, rybáři, fotbalisté a další tisíce spolků se tak stali oběťmi EET, a především naprosto rozporuplné ministerské metodiky. Ta na jedné straně sice říká, že se EET na spolky nevztahuje, na druhé straně však stanovuje limity, při kterých se EET už na spolky naopak vztahuje. A na desítkách případů jsem se osobně přesvědčil o tom, že spolky nejsou ministerské manýry schopny akceptovat a reálně uvažují, že omezí nebo úplně zastaví činnost, kterými si doposud byli schopni vydělávat na svoji činnost. Tržby do výše 175 tisíc nebo maximálně 5 % tržeb z příležitostné výdělečné činnosti jsou totiž pro tyto spolky pro smích a důkazem další ministerské šikany, tentokrát namířené proti vesnickým spolkům.

Už jenom na závěr uvedu jenom několik konkrétních případů, které jsem písemně adresoval ministerstvu financí. Dosud jsem se nedočkal odpovědi, možná bych se dnes mohl dozvědět přímo od pana ministra.

Místní fotbalový klub provozuje při každém domácím fotbalovém utkání bufet, v rámci kterého prodává pivo, nealko nápoje, klobásky a další drobný sortiment. Jde o soustavnou činnost, neboť bezprostředně souvisí se soustavnou fotbalovou činností tohoto klubu. Musí tedy fotbalový klub v rámci této činnosti vést EET, protože nesplňuje podmínku příležitostného pořádání akcí? Sdružení dobrovolných hasičů zajišťuje během všech společenských a kulturních akcí, které jsou pořádány v obci, jako například ples, hody, letní festival, akce pro děti a rodiče, prodej drobného občerstvení. Příjmy z této činnosti tvoří podstatný nebo téměř jediný relevantní zdroj jejich příjmů, který pak používají ryze na podporu své neziskové a pro obec prospěšné činnosti. V takovém případě tedy sdružení dobrovolných hasičů nesplňuje podmínku, že tyto příjmy z prodeje občerstvení dosahují maximálně 5 % celkových příjmů. Bude tedy muset vést EET při prodeji občerstvení a používat registrační pokladnu?

Možná ještě jeden příklad. Myslivecké sdružení pořádá v obci během roku 2 až 3 kulturní akce pro místní občany, ale zároveň příležitostně prodávají zvěř, jejich celkové příjmy z těchto akcí přesáhnou hodnotu 175 tisíc. Znamená to, že myslivecké sdružení bude muset od příštího roku používat během akcí elektronickou evidenci tržeb v rámci prodeje občerstvení či vstupného?

Já dál nebudu zdržovat kolegyně a kolegy dalšími příklady. A tak se domnívám, že vlastně jsem uvedl řadu pádných argumentů pro to, abychom nejen zachovali dosavadní limit pro možnost uplatňování daňových paušálů, ale zároveň vyjmout nejmenší podnikatele a také spolky z povinnosti elektronicky evidovat tržby. A budu proto rád, když podpoříte moje pozměňovací návrhy, do kterých se přihlásím, pokud půjde dál. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Jenom upozorňuji, že korektní výraz pro buzeraci je "gejování", abychom nebyli nařčeni z nekorektnosti. A dalším přihlášeným s právem přednosti je pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Já bych samozřejmě dal přednost paní kolegyni Wagnerové, ale je to poznámka jenom technického charakteru. Mám dotaz, když jsem dal žádost a bylo prohlasováno jednání a hlasování po 19. hodině, zdali to slovo všeobecně, které tam zaznělo, znamená, že je to i po 21. hodině? Pokud tomu tak mám rozumět, můžeme jednat i po 21. hodině. Pokud ne, tak bychom museli hlasovat. (Senátoři odpovídají: Bez časového omezení.) Bez časového omezení, jo? Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Až do rána. Takže přihlášena je paní senátorka Eliška Wagnerová, máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Nejsem daňový odborník, jak přijde daňový zákon, tak z toho mám trochu osypky. To, co se mně přihodilo, když jsem viděla toto, což není jeden daňový zákon, ale hned sedm, a tak jsem si začala klást otázku: Je vůbec správně, že se sedm daňových zákonů, jenom proto, že jsou to daňové zákony, spojí dohromady a předkládá jako jeden návrh? Podle mého názoru, a nejenom mého názoru, názoru, který už byl judikován i Ústavním soudem, to prostě správné není. Ono se tomu říká tady daňový balíček. Takový balíček, to byl taky ten Topolánkův batoh. A ten sice u Ústavního soudu prošel, ale s velkým tytyty, že tedy takto se to dělat nedá, aby se tolik zákonů prostě spojilo dohromady, a přitom každý z nich sledoval jiný účel. To je prostě... Co je vlastně podstatou zákona, máme-li projednávat zákon? Tak je to vždycky jeho účel. A tady když se podíváme, tak každý z těch zákonů sleduje jiný účel. Jeden zvýhodňuje, to je hned ten první, to je tak jako abychom se namlsali, zvýhodnění těch rodin. A pak to jde dál, kde tedy už je to zase o posílení pokladny státní, což samozřejmě je legitimní. Ministr financí, jemu musí jít jistě o to, aby stát měl dostatečný příjem financí. Ale nejde to prostě dávat takhle dohromady! Tady jeden, každý z těch zákonů měl být předkládán samostatně. Taky k čemu to vede? Tady teď máme na stole přehršel pozměňovacích návrhů. Ty jsou každý k něčemu jinému. V tom tedy, já se přiznám, se už vůbec nevyznám. Jistě jsou tady tací, kteří se v tom vyznají. (Předsedající Jaroslav Kubera: Je jich tady málo.) Ale zase... Ale bude jich tu málo asi, ano. Jinými slovy, prostě tohle je nemrav. Já se zdráhám, zda vůbec budu hlasovat. Protože prostě pro mě je to nečitelné, nesrozumitelné a odmítám prostě takovouto techniku. Proč nebylo předloženo samostatně sedm návrhů zákona na změnu těch jednotlivých zákonů daňových? Pak by to bylo jasné, ty zákony by se projednávaly tak, že by k nim, k jednotlivým, šly ty pozměňovací návrhy a nám by bylo mnohem jasněji. Ale především, jak říkám, účel. A ten tady společný prostě není.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní senátorko, dal bych vám za pravdu, kdybych mohl. Dalším přihlášeným je Lumír Aschenbrenner. (Předsedající zkomolil jméno senátora...) Má slovo. Já za to nemůžu, že máš tak těžké jméno!

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. Spoustu slov mi vzala předřečnice, dokonce i mé oblíbené přehršel. Přesně to jsem chtěl říct. Také nepovažuji za šťastné, že je předloženo sedm zákonů v jednom materiálu. Možná i proto hospodářský výbor k tomu taky nepřijal žádné stanovisko. A bohužel i já, nebo naštěstí i já se přidávám k těm, kteří předkládají pozměňující návrhy.

První z nich je vyjmutí z režimu EET OSVČ v rozsahu příjmů 400 tisíc v jednom roce. Jsem trošku měkčí než jiný kolega, nicméně podpořím rád i jeho návrh na 1 milion.

Druhý pozměňovací návrh je snížení horní sazby z 21 % na 19 %.

A také bych si přál propuštění do podrobné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Další přihlášený je pan senátor Václav Chaloupek. Má slovo.

Senátor Václav Chaloupek:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky a páni senátoři. Včera nebo předevčírem jsem se zúčastnil jednání Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky a nabyl jsem tam dojmu, resp. jsme se domluvili na tom, že přijmeme znění návrhu z Poslanecké sněmovny. Mám pocit, že hlasování bylo v poměru 6 : 1.

Zároveň, když slyším některé pozměňovací návrhy, mám také pocit, že hlasování není úplně fér, když se hlasuje pro sedm zákonů najednou.

Chtěl bych ještě připomenout, že zákon o DPH v České televizi, že zástupci České televize se vyjádřili, že by peníze použili pro digitalizaci. A zároveň bych vám chtěl připomenout, že postavení nezávislé, pořád ještě nezávislé České televize a jejího zpravodajství je u nás nezastupitelné a že si myslím, že bychom to zatím měli podpořit, že bychom měli přijmout senátní tisk ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny.

Zároveň bych chtěl ještě připomenout, že Česká televize devět let hospodaří s příjmy, s poplatky, které zůstávají v nezměněné formě. Zatímco všechno ostatní se zdražuje, Česká televize nezdražila.

To jsou jenom moje připomínky. A chtěl bych ještě jednou doporučit přijetí.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Pane předsedající, pane ministře, chtěl jsem navázat na pana senátora Chaloupku. Akorát ho chci upozornit vaším prostřednictvím, že nepodal návrh. Nevím, jestli to měl v úmyslu, ale návrh nepodal, jenom nás informoval, že komise přijala usnesení návrh schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, jenže o usnesení komise se automaticky nehlasuje, její návrhy musí někdo předložit. Nebo si je osvojit.

To je jedna poznámka.

Druhá poznámka k České televizi. Nechci tady samozřejmě rozporovat poznatky ohledně toho, jak to je nebo není kompatibilní s evropským právem, nestudoval jsem to. Ale myslím si, že by si televize výjimku zasloužila, protože mi připadá nepříliš principiální, aby koncesionářské poplatky byly předmětem zdanění. Televize má samozřejmě obchodní činnost a tam si myslím, že to je naprosto v pořádku. Ale koncesionářský poplatek je v podstatě jakousi daní, pouze stanovenou jinými zákonem, nikoli daňovým zákonem, a odvádět z ní daň znamená odebírat peníze, které lidé odvedli na úplně jiný účel, než na který je odvedli.

Čili myslím si, že výjimka pro Českou televizi je namístě.

Navíc bych si tady dovolil takovou kulturně filozofickou úvahu. Česká televize je v podstatě jedinou televizí, která vyrábí historické a nadčasové projekty. Komerční televize si to nemohou dovolit, je to totiž strašně nákladné.

Vyšší prostředky by Česká televize mohla využít právě k tvorbě historických děl o významných událostech našich dějin nebo významných osobnostech, případně ke zpracování významných literárních děl. Myslím si, že to by z hlediska umělecké tvorby mělo být hlavní poslání České televize. Jenže jakýkoli historický film je nesmírně drahý, protože stačí 60. léta a už máte film několikanásobně dražší kvůli kostýmům i kvůli exteriérům, protože se musí upravovat, aby se neprozradilo, že film točený dnes.

Čili chtěl bych tady ztratit slovo přímluvy za to, aby výjimka České televizi byla udělena a aby prostředky, které Česká televize získává z koncesionářských poplatků, mohly sloužit k tomu účelu, ke kterému jsou vlastně stanoveny.

Návrh schválit bych klidně za komisi podal, ale protože chci navrhnout drobnou daňovou úpravu, a sice vrátit vyšší sazbu DPH zpátky na 20 %, na rozdíl od pana kolegy Aschenbrennera, a to proto, že je to sazba, která byla změněna za značného povyku vládou Petra Nečase za účelem spolufinancování deficitů, které si nutně vyvolalo zavádění II. důchodového pilíře. Ten byl zrušen, tato daňová úprava měla ostatně skončit v roce 2015, takže by bylo namístě, zejména když jsme v čase hospodářského růstu, aby se tato sazba vrátila a abychom se tedy vrátili do normálního pořádku, který byl předtím.

Doufám, že to někdo také navrhne, ale není to mé téma. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Pavel Štohl, má slovo.

Senátor Pavel Štohl:  Ještě jednou, vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Mně nedá, abych tady některé věci, které zde zazněly, komentoval.

Jedna věc je, když jsme se na hospodářském výboru bavili o České televizi a Českém rozhlasu, myslím si, že tam byl naprosto většinový názor, že si opravdu myslíme, že Česká televize má nezastupitelné místo na televizním trhu, že si zaslouží peníze, že věci, na které by tyto peníze šly, jsou v pořádku. A kdybychom se bavili o tom, jestli si zaslouží televizi tyto peníze dát, bylo myslím jednoznačné hlasování, že ano. Spíše je otázka, jestli tyto peníze získávat prostřednictvím nějakého opatření, které není čisté. To je ten problém a chci říci, že ne všichni jste daňaři, tak tam bylo trošku nepřesně řečeno, a zkusím to trošku napravit. Z koncesionářských poplatků se neodváží žádné DPH, koncesionářské poplatky nejsou předmětem daně, není to ekonomická činnost, takže není problém, jestli se odvádí z koncesionářských poplatků DPH, ale tím logicky, když to není předmětem daně, tak nemůže být ani nárok na odpočet daně.

To je jenom ekonomické upřesnění k České televizi a k DPH.

Další věcí, která zde zazněla, je ta, že kolega zde říkal, že půjde-li jednání do podrobné rozpravy, že má připraven pozměňovací návrh, který spočívá v tom, že EET by nepodléhali ti poplatníci, kteří budou mít stanovenu paušální daň a roční obrat do 400 tisíc korun.

Když jsme tady, jak si vzpomenete, EET, tak pan ministr u stolku povídal, že právě včera v Rakousku se schválilo něco podobného a že to žádný problém není. Ale když se na to podíváte podrobně, tak v Rakousku 15 tisíc euro obrat, tam také není EET povinná. Myslím si tedy, že 400 tisíc korun je více méně obdobné, co je v Rakousku.

Ale kdybychom se podívali, co znamená paušální daň. Poplatník může podat žádost o stanovení paušální daně. Termín býval do konce března nebo do konce května, nyní se to posunulo. Ale problém je v tom, že správce daně rozhodne, jestli paušální daň stanoví nebo nestanoví. Můžeme tady klidně říci, že EET nebude podléhat ten, kdo má paušální daň 400 tisíc korun. Ale teď budu samozřejmě spekulovat, takže se omlouvám panu ministrovi. Ministerstvo financí vydá pokyn, ať se paušální daň určí pouze těm, kteří budou mít roční obrat 250 tisíc korun. A jsme tam, kde jsme v podstatě byli.

To je jenom k paušální dani.

Kolega Petr Šilar tady zmínil DPH z pozemků. Dle mého názoru to bylo naprosto jednohlasné, celý Senát vlastně podpořil tento zákon. A kdybych to tady měl říci jednou větou, tím pádem zjednodušeně a daňově trošku nepřesně, že DPH by se platilo pouze z pozemku, na kterém stojí stavba, ne z přiléhajících. A bylo zde i poměrně problematické určit. Když koupím od souseda zahradu, abych měl větší pozemek, bude to také součástí DPH?

Vzpomínáte si, že ta diskuse tady byla. Takže to je DPH z pozemku. A teď jsem si vzpomněl, že když jsem"jel ve zpravodajské zprávě", tak jsem opomenul, že v zákoně o dani z příjmů je navrženo, že bude zavedena srážková daň z příjmu malého rozsahu, což je do 2 500 Kč měsíčně. Hlavní důvod je v tom, že když tam bude srážková daň, tak tito poplatníci zpravidla nebudou muset podávat daňové přiznání. Ale už jsme se bavili i s naší legislativou, že je teď trochu složitější určit, jestli ta srážková daň bude platit od 1. 4., nebo až od 1. ledna 2018? Mluvil jsem opravdu s daňovými poradci, s těmi, kteří si myslí, že jsou velice uznávaní a renomovaní a říkali, že v těch přechodných ustanoveních to není až tak úplně jednoznačně rozlišeno. Takže srážková daň z malých příjmů ano a otázka: Víme, jestli od 1. dubna nebo od 1. ledna 2018? To je zatím všechno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji a slovo má pan Miloš Vystrčil s přednostním právem. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře. K tomu projednávanému tisku bych chtěl jenom dodat, že k těm argumentům, proč bychom měli pustit tento tisk do podrobné rozpravy, si dovolím přidat další. My se s panem ministrem asi neshodneme na tom, jak je účinný účelný a úsporný systém elektronické evidence tržeb, a já se o to ani tady nebudu pokoušet. Na druhé straně si myslím, že bychom se mohli shodnout na tom, že je zbytečné zavádět elektronickou evidenci někde, kde už existuje. A proto jsem připravil pozměňovací návrh, který bych rád v podrobné rozpravě, pokud sem dostaneme, podal, a to aby bezhotovostní platby byly ušetřeny povinnosti elektronické evidence vycházející z evidence tržeb. Takže tolik moje seznámení s tím pozměňovacím návrhem, který bych rád podal, a pak si dovolím ještě jednu poznámku. Vždycky bychom se měli starat nejen o to, abychom daně vybrali, ale také o to, abychom zbytečně to, co vybereme, potom nevydávali. V tomto směru si výjimečně dovolím pochválit PS, která nám sem poslala zákon o hmotné nouzi, který my jsme dnes schválili a kdy díky pozměňovacím návrhům, myslím dokonce, že je to vaše poslankyně Jana Pastuchová a dále Vladislav Vilímec a také pan Fiedler, jsme myslím ušetřili státu poměrně významné peníze. To je počin, který chválím. Na druhé straně bych velmi uvítal, pokud bychom z hlediska právě těch podnikatelů byli trochu smířlivější a nesnižovali jim paušály, případně nezpůsobovali další příkoří, která jsou bohužel v těch návrzích zákonů, které budeme projednávat nebo projednáváme, obsažena. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore a s přednostním právem pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, mám jenom jednu záležitost týkající se právě České televize a Českého rozhlasu ve věci koncesionářských poplatků, jejich osvobození od DPH. Ještě tady nezaznělo, že Česká televize bude muset digitalizovat v nejbližším období a ta digitalizace bude stát v řádech stovek milionů. Tato rezerva by se de facto mohla najít v tom ušetřeném DPH, který by nemuseli odvádět, a až by se digitalizace provedla, tak bych potom souhlasil s tím, co tady říkal kolega Oberfalzer, aby ty finanční prostředky šly do tvorby. Česká televize i Český rozhlas si to zaslouží. Já je poměrně dobře sleduji a jejich tvorba má, zaplaťpánbůh, vzestupnou tendenci. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji a dalším přihlášeným je pan senátor Václav Chaloupek.

Senátor Václav Chaloupek:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Chtěl bych se omluvit za to, že jsem vás zdržel, ale je to taková moje nezkušenost. Chtěl bych – nebo dovolil bych si teď tady zastoupit předsedkyni komise paní Filipiovou a chtěl bych vás požádat, abyste přijali senátní tisk č. 53 v tom znění postoupeném PS. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Omlouvám se, ale stále, pane senátore, to není návrh schválit. To je jenom konstatování. Ale to je věc zpravodaje. Další přihlášenou je paní senátorka Renata Chmelová.

Senátorka Renata Chmelová:  Já bych se také chtěla připojit k prosbě, abychom se dostali do podrobné rozpravy, ale nicméně chci jenom shrnout ty mé motivace. Tady zazněly podpory, pojďme ČT, Český rozhlas podpořit, dělají dobré firmy, stojí to hodně peněz. Myslím si, že veřejnoprávní rozhlas a televize mají v rámci plurality názoru českých médií opravdu klíčové postavení. A sama je považuji za takové souostroví nezávislosti, moře nějakých mediálně komerčních zájmů, ale zde skutečně řešíme jejich nesystémové finanční zvýhodnění. Upozorňuji. Prošlo to ve sněmovně ve třetím čtení, aniž bylo dostatečně zdůvodněno, aniž byly spočítány budoucí finanční dopady. A hlavně, aniž by se zvážila možná kolize s právem EU. Nezvážil se výrok toho soudního dvora. Tak proto tady apeluji pojďme to pustit do podrobné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji a slovo má pan senátor Václav Chaloupek.

Senátor Václav Chaloupek:  Vážený pane předsedající, já už se ani nebudu omlouvat. Chtěl bych, abych doufám té proceduře udělal zadost, přečetl doporučení senátního tisku č. 53. Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky doporučila přijmout to znění postoupeném z PS.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore a dalším přihlášeným je pan senátor Ladislav Kos.

Senátor Ladislav Kos:  Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Budu velice krátký. Padl tady takový názor, že přece když televize financována koncesionářskými poplatky, tak přece nebudeme odvádět DPH z koncesionářských poplatků. Mně to trošku přijde, když to srovnám, obce jsou financovány rozpočtovým určením daní, to znamená, že do obcí jdou peníze, které byly získány z daní, tak jako kdyby tady někdo navrhoval pojďme osvobodit tu a tu obec od placení DPH, protože chce postavit školu, takže než postaví školu, umožníme jí, aby odečítala DPH, až tu školu dostaví, tak zase nechť přejde do normálního daňového režimu. Takže bych poprosil, aby byl zákon propuštěn do podrobné rozpravy a přimlouvám se. Jsem spoluautor pozměňovacího návrhu Chmelová, pan Canov. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. S právem přednosti, kterou nemusí ani využívat, protože je jediná, paní senátorka Hamousová.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Děkuji. Já tedy oproti předchozímu kolegovi nebo předchozímu řečníkovi načítám návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném z PS. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. To je poprvé, co tento návrh legálně zazněl, a protože jiný návrh zatím nepadl, tak já spustím znělku. Ano, ještě vyjádření pana ministra, pane ministře, k obecné rozpravě, než budeme hlasovat.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Já velice krátce. Proč sedm zákonů? Protože naše vláda chtěla ještě stihnout věci, které prospějí lidem. A jednoznačně je to snižování daní, je to zjednodušení, je to poslední daňový balíček naší vlády, tak jsme chtěli ještě něco udělat, předtím, než přijde další vláda, další sněmovna, všechno se zase zruší a zase budou ty připomínkové řízení a zase to potrvá strašně dlouho. Takže proto se omlouvám, možná ministerstvo financí od mého nástupu vypracovalo 88 zákonů a celkově bylo podepsáno panem prezidentem všech zákonů koaliční vlády z ministerstva financí téměř 30 %.

Takže jsme se snažili udělat maximum pro to, abychom spíš daně snižovali. EET je samozřejmě velké téma. Myslím si, že jsme to tady už měli mít, jsme poslední země Evropy, která nemá evidenci tržeb. Těch 250 tisíc nebyla výjimka, ale možnost požádat o paušální daň, a není to vyhláška, ale je to individuální jednání s tím, kdo požádá a potom neeviduje. Bohužel to neprošlo. Dobrovolní hasiči, plesů se to netýká. Samozřejmě, pokud jsou nějaké konkrétní dotazy, tak my rádi písemně odpovíme.

Určitě to nebylo chaotické, všichni si to mohli vyzkoušet od 1. listopadu. To, že psali něco v novinách, nějaké chaotické věci, není to pravda. Funguje to, byl to první zákon, respektive první nějaký registr, který uživatelé měli možnost vyzkoušet měsíc dopředu. A samozřejmě je to revoluční záležitost, my s tím pracujeme. Samozřejmě každý chce peníze, ale někde je musíme vybrat, a my jsme vždycky říkali, že nechceme navyšovat daně, ale chceme vybírat daně, což se daří.

Takže za mě asi tolik a samozřejmě co se týká televize, tak já nevím, co paní náměstkyně chvilku měla. My jsme od začátku proti, je to porušení směrnice, není to DPH na poplatky, ale na DPH, když televizi někdo fakturuje služby s DPH. Takže tolik za mě.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane ministře, já vás beru za součást obecné rozpravy, abych dodržel jednací řád, a rozpravu jsem ještě neukončil, a proto má slovo pan senátor Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Jménem senátorského klubu ČSSD žádám o pětiminutovou přestávku před hlasováním. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Takže ptám se zpravodaje garančního výboru? Nechce se vyjádřit. A na žádost klubu sociální demokracie teď ji tedy končím. Ona to ani nebyla rozprava, to, co vy jste říkal, to byla faktická. Teď ji tedy oficiálně končím a vyhlašuji pět minut přestávku pro poradu senátního klubu ČSSD. Přestávka bude trvat do 21.07, jak mě upozornil pan předseda.

(Jednání přerušeno v 21.02 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 21.07 hodin.)

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Takže, vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat v jednání po přestávce.

Ještě tady nezazněl garanční zpravodaj, takže bych požádal garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k obecné rozpravě. Aby nám shrnul některé návrhy, které tady zazněly, a pak už budeme hlasovat. Takže prosím.

Senátor Pavel Štohl:  Vážené kolegyně, kolegové, v obecné rozpravě vystoupilo 15 senátorů, senátorek, zazněla tady spousta pozměňovacích návrhů. Jeden z pozměňovacích návrhů se týkal samozřejmě možnosti odpočtu DPH u České televize a Českého rozhlasu, aby to bylo vyňato. Další pozměňovací návrhy se týkaly osvobození DPH z prodeje pozemků. Další byl, jestli budou nějaké výjimky z hlediska EET u podnikatelů. Takže to jsou základní pozměňovací návrhy, které byly avizovány, že by šly do podrobné rozpravy.

Protože tady zazněl návrh schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, tak předpokládám, že první budeme hlasovat o tomto návrhu a na základě toho bychom rozhodli dál.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, správně, pane garanční zpravodaji. Takže budeme... ještě je čas, na všechno je čas. Takže padl tady návrh schválit návrh zákona, takže já vás všechny pozvu k hlasování.

Byl tady návrh, abych vás všechny odhlásil, takže já vás všechny odhlašuji a prosím, abyste se všichni přihlásili. Kdo to neumí, tak požádá svého... Tak, už to jede...

Takže počkáme ještě, jestli už jste všichni přihlášeni...

Tak, zkontrolujte si prosím, jestli vám svítí světélka vedle karet. Takže byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 61 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31. A já o tomto návrhu, to znamená návrhu schválit, zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 29, registrováno 62, kvorum 32, pro návrh 27, proti 11. Tento návrh byl zamítnut a já otevírám podrobnou rozpravu.

A počkáme..., kdo se nám přihlásí do podrobné rozpravy. A už nám to začíná běžet. A první přihlášený do podrobné rozpravy je pan senátor Petr Šilar, takže prosím, pane senátore.

Senátor Petr Šilar:  Pane předsedající, děkuji za slovo. Dovolím si říct, že ještě teď jsme vám rozeslali doplněný pozměňovací návrh, především kvůli účinnosti, takže mi prosím dovolte: senátní tisk č. 53, v článku 2, bodu 14, slovo „května“ nahradit slovem „července“ a slovo „září“ nahradit slovem „listopadu“. Zadruhé – v článku 5 za body 52 vložit body 53 a 54, které znějí: „53 v § 56, odst. 1, písmeno A zní: a) není pozemkem, na kterém je zřízena stavba pevně spojená se zemí, přičemž za takovou stavbu se nepovažuje inženýrská síť ve vlastnictví jiné osoby než vlastníka pozemku.“ A „54 v § 56, odst. 2 se písmeno A zrušuje a zároveň se zrušuje označení písmene B. Následující body 53 – 134 označit jako body 55 – 136.“ Zatřetí – v článku 6, bodech 1, 2 a 4 – 7 slova „o činnosti tohoto zákona“ nahradit slovy „o činnosti této části.“ A začtvrté – článek 14 upravit takto: „článek 14 – tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následující po dni jeho vyhlášení, s výjimkou části třetí, která nabývá účinnosti dnem 1. července 2017.“ Odůvodnění jste dostali písemně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já vám také děkuji, pane senátore. Dalším do podrobné rozpravy s právem přednostního vystoupení je pan místopředseda pan senátor Jaroslav Kubera, prosím.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, pokusím se načíst jednoduchý pozměňovací návrh, který nejprve uvedu s odůvodněním: Cílem návrhu je zrušení takzvané solidární přirážky k dani z příjmu fyzických osob. Tato přirážka byla zavedena jako dočasné opatření v době hospodářské krize a měla skončit v roce 2015, což se nestalo. Tento nástroj byl prodloužen na neurčito a de facto tak byla zavedena druhá sazba daně z příjmu. Výnos z této přirážky činí cca 3 miliardy ročně. Výpadek by byl bez problémů pokryt růstem ostatních daňových výnosů díky růstu ekonomiky.

Návrh zní: v článku I za bod 43 vložit nový bod 44, který zní: „Bod 44, § 16a) se zrušuje. Následující body 44 – 204 označit jako body 44 – 205.“ Zadruhé – v článku 1 za bod 166 dosavadní bod 165 vložit nový bod 167, který zní: „167 v § 38g) se odstavec 4 zrušuje.“ Dosavadní odstavce 5 – 6 se označují jako odstavce 4 a 5. Následující body 167 – 205, dosavadní body 166 – 204 označit jako body 168 – 206. Zatřetí – v článku 1 za bod 175 dosavadní bod 173 vložit nový bod 176, který zní: „§ 38h), a) se zrušuje.“ Následující body 176 – 206, dosavadní body 174 – 204 označit jako body 177 – 207.

Bohužel už jsem neměl sílu zrušit další balíčkovou zrůdnost, která zvyšuje poplatek za vjezd do vybraných částí měst a obcí z 20 na 200 Kč denně. Opravdu bych chtěl vědět, kdo byl alespoň ten, kdo tuto věc vymyslel, abych si o něm něco pomyslel.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. Dalším do podrobné rozpravy je přihlášena paní senátorka Renata Chmelová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Renata Chmelová:  Děkuji. Jak jsem avizovala, předkládám pozměňovací návrh, který byl vyjmul změnu režimu DPH pro veřejnoprávní televizní a rozhlasové vysílání. Zaprvé – v článku II, bodu 14, slovo „května“ nahradit slovem „července“ a slovo „září“ nahradit slovem „listopadu“. Zadruhé – v článku V, body 7, 49, 51, 64, 69, 70, 72, 73 a 80 vypustit. Dosavadní body 8 – 48 označit jako body 7 – 47. Bod 50 označit jako bod 48, body 52 – 63 označit jako body 49 – 60. Body 65 – 68 označit jako body 61 – 64. Bod 71 označit jako bod 65. Body 74 – 79 označit jako body 66 – 71. A body 81 – 134 označit jako body 72 – 125.

Zatřetí – v článku VI, v bodech 1, 2 a 4 – 7 slov „účinnost tohoto zákona“ nahradit slovy „účinnosti této části“. Začtvrté – článek XIV upravit takto: Článek XIV – „Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, s výjimkou části třetí, která nabývá účinnosti dnem 1. července 2017.“ Tento pozměňovací návrh jsem konzultovala s předkladatelem.

Odůvodnění máte písemně už od dopoledne na stole, takže ho nebudu kompletně číst, ale chci shrnout zásadní připomínky. Dle mne se jedná o průlom do systému DPH a je neslučitelný s právem EU. Dále upozorňuji na rozpor s judikátem Soudního dvora EU, číslo C 11/15, který rozhodl, že poskytování služby veřejnoprávního vysílání není poskytováním služeb za protiplnění.

Třetí připomínka – jedná se o bezprecedentní úpravu v rámci Evropské unie. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, dalším do podrobné rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Oberfalzer, prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, já už jsem v obecné rozpravě avizoval tento pozměňovací návrh. Jde o snížení horní sazby DPH z 21 na 20. Toto zvýšení nastalo v souvislosti se zavedením druhého důchodového pilíře a mělo poskytnout prostředky na to, aby se dočasný výpadek z výběru sociálního a zdravotního, pardon - sociálního pojištění pokryl z jiných prostředků a nebyly tak rozkolísány státní finance. Šlo v té době o velmi důležité zachování důvěryhodnosti českého státu vůči mezinárodním finančním institucím, které chod našeho státu zálohují. Aspoň v té výši deficitů státního rozpočtu.

Toto opatření bylo naplánováno do roku 2015, navíc došlo ke zrušení 2. pilíře. Čili všechny pohnutky, jakož i dočasný výhled tohoto opatření již pominuly. Myslím si, že je zajímavé, že média si nevšímají toho, že tato sazba trvá, ačkoli si velmi všímala toho, že byla zavedena.

Myslím si, že při současném zdraví státních financí je možné tuto úlevu udělat, ačkoli by znamenala jistý výpadek v podobě DPH ze spotřeby a jiných výdajů veřejnosti a domácností, by došlo k jeho částečné kompenzaci, nebo úplnému vyrovnání.

Pozměňovací návrh zní:

V čl. V za bod 42 vložit nový bod 43, který zní: "43. V § 37 odst. 2 a v § 47 odst. 1 písm. a) se číslo 21 nahrazuje číslem 20." Následující body přeznačit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další v pořadí do podrobné rozpravy je přihlášen pan senátor Ivo Valenta.

Senátor Ivo Valenta:  Dobrý večer ještě jednou, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Jak jsem avizoval, tak mám tady dva pozměňovací návrhy. První se jedná o paušál, takže z toho 1 milionu to vrátit zpátky na 2 miliony. Takže pokud bych to odcitoval:

V čl. I body 25 až 28 a bod 38 vypustit. Body 29 až 37 označit jako body 25 až 33. A body 39 až 204 označit jako body 34 až 199.

Zadruhé, v čl. II bod 13 vypustit a následující body 14 až 22 označit jako body 13 až 21. Odůvodnění nebudu číst, to máte tam u sebe, abych nezdržoval.

Pak je tady změna EET, tak, aby se tu jednalo o ty, kteří do milionu korun jsou osvobození. V čl. I za bod 34 vložit nový bod 35, který zní:

35. § 7a se doplňuje odstavcem 9, který zní: Odstavce 1 až 8 platí obdobně, jde-li o poplatníka, kterému v běžném zdaňovacím období vzniká povinnost registrace k dani z příjmů fyzických osob, s tím, že žádost podle odst. 1 podává poplatník ve lhůtě pro podání přihlášky k této registraci. Správce daně stanoví daň paušální částkou do 2 měsíců ode dne podání žádosti, a takto stanovená daň je splatná do 2 měsíců ode dne jejího stanovení.

Následující body 35 až 204 označit jako body 36 až 205.

Zadruhé, za část sedmou vložit novou část osmou, která včetně nadpisu zní:

Část osmá. Změna zákona o evidenci tržeb.

Čl. XIV. Zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb se mění takto:

v § 5 se na konci textu písmene b doplňuji slova "to neplatí pro příkaz k převodu uskutečněný bez osobního styku plátce s příjemcem, pokud není platba přijímaná pokladním zařízením, umožňujícím přijímat hotovost,

v § 12 se na konci odst. 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena k) a l), která znějí. Tak, ještě chvilku trpělivosti...

k) poplatníka daně z příjmů fyzických osob;

1. u něhož roční výše příjmů, které jsou rozhodné pro stanovení daně z příjmů fyzických osob paušální částkou, nepřesáhla ve 3 bezprostředně předcházejících zdaňovacích obdobích částku milion, jde-li o tržby uskutečněné ode dne nabytí právní moci rozhodnutí a stanovené daně paušální částkou do 30. dne následujícího po uplynutí lhůty pro stanovení daně paušální částkou na zdaňovací období následující po posledním zdaňovacím období, na které byla daň paušálně stanovena částkou,

2. kterému vzniká povinnost registrace k dani z příjmů fyzických osob a který podal žádost o stanovení daně paušální částkou, jde-li o tržby uskutečněné do 30. dne následujícího po ukončení řízení o stanovení daně paušální částkou;

l) poplatníka daně z příjmů právnických osob, u něhož roční výše příjmů, které jsou rozhodné pro stanovení daně z příjmů právnických osob, nepřesáhla ve 3 bezprostředně předcházejících zdaňovacích obdobích částku milion.

Přechodné ustanovení: Evidovanou tržbou nejsou tržby poplatníka daně z příjmů fyzických osob uvedeného v § 12 odst. 3 písm. k) bodu 1 zákona č. 112/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, uskutečněné od 1. března 2017 do prosince 2017. Pokud je žádost o stanovení daně paušální částkou na zdaňovací období kalendářního roku 2017 podaná do 30. května 2017.

A následující část osmou označit jako devátou a čl. XIV označit jako čl. XVI.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Nyní by měl vystoupit s právem přednosti pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Jak jsem avizoval, také předkládám pozměňovací návrh, jehož cílem je odstranit zbytečnou byrokracii, která souvisí s tím, že do zákona o elektronické evidenci tržeb spadají i bezhotovostní platby, které už jsou elektronicky evidovány. To znamená, text pozměňovacího návrhu zní:

Za část sedmou vložit novou část osmou, která včetně nadpisu zní.

Část osmá. Změna zákona o evidenci tržeb.

Čl. XIV. Zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, se mění takto:

1. v § 5 se písmeno b) zrušuje, dosavadní písmena c) až f) se označují jako písmena b) až e),

2. v § 5 písm. d) se text a) až d) nahrazuje textem a) až c),

3. v § 5 písm. e) se text a) až e) nahrazuje textem a) až d).

Následující část osmou označit jako část devátou a čl. XIV označit jako čl. XV. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Jako poslední... Není... V podrobné rozpravě, další v pořadí je pan senátor Lumír Aschenbrenner. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji, jak jsem avizoval, mám dva pozměňovací návrhy. Je mi líto to, co jste slyšel od kolegy Valenty, uslyšíte ještě jednou, akorát s jiným číslem.

Takže pozměňovací návrh, který osvobozuje z EET fyzické osoby s příjmem do 400 tisíc korun ročně. Návrh zní:

Zaprvé v čl. I za bod 34 vložit nový bod 35, který zní:

35. v § 7a se doplňuje odstavec 9, který zní:

9. Odstavce 1 až 8 platí obdobně, jde-li o poplatníka, kterému v běžném zdaňovacím období vznikla povinnost registrace k dani z příjmů fyzických osob, s tím, že žádost podle odst. 1 podává poplatník ve lhůtě pro podání přihlášky k této registraci. Správce daně stanoví daň paušální částkou do 2 měsíců ode dne podání žádosti, a takto stanovená daň je splatná do 2 měsíců ode dne jejího stanovení.

Následující body 35 až 204 označit jako body 36 až 205.

Zadruhé, za část sedmou vložit novou část osmou, která včetně nadpisu zní:

Část osmá. Změna zákona o evidenci tržeb.

Čl. XIV. Zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb se mění takto:

v § 5 se na konci textu písmene b doplňuji slova "to neplatí pro příkaz k převodu uskutečněný bez osobního styku plátce s příjemcem, pokud není platba přijímaná pokladním zařízením, umožňujícím přijímat hotovost,

v § 12 se na konci odst. 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmeno k), které zní:

k) poplatníka daně z příjmů fyzických osob;

1. u něhož roční výše příjmů, které jsou rozhodné pro stanovení daně z příjmů fyzických osob paušální částkou, nepřesáhla ve 3 bezprostředně předcházejících zdaňovacích obdobích částku 400 tisíc korun, jde-li o tržby uskutečněné ode dne nabytí právní moci rozhodnutí a stanovení daně paušální částkou do 30. dne následujícího po uplynutí lhůty pro stanovení daně paušální částkou na zdaňovací období následující po posledním zdaňovacím období, na které byla daň paušální částkou stanovena,

2. kterému vznikla povinnost registrace k dani z příjmů fyzických osob a který podal žádost o stanovení daně paušální částkou, jde-li o tržby uskutečněné do 30. dne následujícího po ukončení řízení o stanovení daně paušální částkou.

Čl. XV. Přechodné ustanovení:

Evidovanou tržbou nejsou tržby poplatníka daně z příjmů fyzických osob uvedené v § 12 odst. 3 písm. k) bodu 1 zákona č. 112/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, uskutečněné od 1. března 2017 do 15. prosince 2017. Pokud je žádost o stanovení daně paušální částkou na zdaňovací období kalendářního roku 2017 podaná do 30. května 2017.

Následující část osmou označit jako část devátou a čl. XIV označit jako čl. XVI.

Tolik první pozměňovací návrh. A ten druhý je naštěstí o hodně kratší. Je to návrh na snížení horní sazby DPH z 21 na 19 %.

Návrh zní: V čl. 5 za bod 42 vložit nový bod 43, který zní:

43. V § 37 odst. 2 a v § 47 odst. 1 písm. a) se číslo 21 nahrazuje číslem 19, následující body přeznačit. Děkuji za trpělivost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Nikdo další se do podrobné rozpravy nehlásí, takže podrobnou rozpravu končím. Ptám se pana ministra, jestli se chce k podrobné rozpravě vyjádřit. My pak, pane ministře, budeme potřebovat vaše vyjádření ke každému pozměňovacímu návrhu. A poprosím pana zpravodaje, aby se nám vyjádřil k podrobné rozpravě a případně nás již provedl hlasováním těch načtených pozměňovacích návrhů. Já jich mám devět. Myslím si, že jsme se v tom shodli. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Štohl:  Bylo načteno 9 pozměňovacích návrhů, navrhuji hlasovat o nich v takovém pořadí, jak byly načteny, to znamená, první pozměňovací návrh byl senátora Šilara, týká se DPH u pozemků, jinými slovy, jak jsme řekli, že tedy vlastně bude osvobozeno DPH u pozemků s výjimkou těch staveb, nebo pozemků, na kterých je ta stavba. To je ten první pozměňovací návrh. Můžeme o něm hlasovat?

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Určitě. Já vás ještě pozvu k hlasování.

Ještě jednou poprosím pana senátora, o čem budeme teď hlasovat.

Senátor Pavel Štohl:  První pozměňovací návrh, o kterém budeme hlasovat, je změna DPH u prodeje pozemků, když to zkusím zrekapitulovat, podle tohoto návrhu by nově DPH z prodeje pozemků podléhalo pouze u těch pozemků, na kterých je stavba, nikoli z těch přilehlých pozemků. Takže je to vlastně ten návrh, který jsme tady už projednávali, který Senátem víceméně jednomyslně byl schválen.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Váš návrh, vaše stanovisko?

Senátor Pavel Štohl:  Moje stanovisko je podpořit, schválit.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Pana ministra poprosím o stanovisko.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  (Mluví mimo mikrofon.) Nesouhlasím.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Takže pan ministr nesouhlas. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 30, registrováno 61, kvórum 31, pro 49, proti 5. Tento pozměňovací návrh byl schválen. Prosím, pane senátore, další pozměňovací návrh.

Senátor Pavel Štohl:  Další v pořadí, pozměňovací návrh, o kterém budeme hlasovat, je návrh senátora Ivo Valenty, který navrhuje snížit limit, nebo zpět, zachovat ten limit, který byl u výdajových paušálů, to znamená ty 2 miliony, jinými slovy, že nesouhlasí s tím snížením limitu 1 milion korun. To znamená, pan senátor Valenta navrhuje ten limit ponechat ve výši 2 miliony korun.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Já se omlouvám, pane senátore. Ale pokud jsme se dohodli, že budeme hlasovat o tom, jak byly pozměňovací návrhy načteny, tak druhý pozměňovací návrh byl načten pana senátora Kubery.

Senátor Pavel Štohl:  Kubery. Já jsem akorát dostal tady od naší legislativy, že u pana senátora Kubery by se měly hlasovat některé body současně. Takže se omlouvám.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Takže to je dobře. Takže dobře. Valenta. A Valenta byl číslo 1, číslo 2. Takže máme Valentu číslo 1.

Senátor Pavel Štohl:  Jedna, kdy tam tedy vlastně bylo vypustit to snížení limitu u paušálních výdajů.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Máme pozměňovací návrh číslo 1 pana senátora Ivo Valenty. Vaše stanovisko?

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Nesouhlas. Pana ministra?

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Hlasujeme o tomto návrhu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 31, registrováno 61, kvórum 31, pro 26, proti 24. Tento návrh byl zamítnut. A pokračujeme dál.

Senátor Pavel Štohl:  Další pozměňovací návrh, o kterém budeme hlasovat, je opět návrh pana senátora Ivo Valenty, který spočívá v tom, že by nepodléhali zákonu o EET poplatníci, kteří budou mít stanovenou paušální daň, a jejichž roční výše příjmů nepřesáhne 1 milion korun.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Jenom připomínám, že to je pozměňovací návrh číslo 2 pana senátora Ivo Valenty.

Senátor Pavel Štohl:  Ano, souhlasím.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Nesouhlas. Pane ministře?

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Nesouhlas, děkuji. Takže zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 32, registrováno 61, kvórum 31, pro 24, proti 23. Tento návrh byl zamítnut. Můžeme pokračovat.

Senátor Pavel Štohl:  Další pozměňovací návrh, o kterém budeme hlasovat, je obdobný. Ale ta výše obratu neboli příjmu bude 400 tisíc korun. Takže opět paušální daň stanovená a příjmy 400 tisíc korun. Je to pozměňovací návrh senátora Aschenbrennera.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano. Takže vaše stanovisko?

Senátor Pavel Štohl:  Já jenom, než řeknu stanovisko, naše legislativa má názor, že EET je vlastně přílepkem a že to není asi legislativně správné. Takže z tohoto důvodu je tam nesouhlas.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Nesouhlas. Pan ministr?

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Takže zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 33, registrováno 61, kvórum 31, pro 22, proti 22. Tento návrh byl zamítnut. A opět můžeme pokračovat.

Senátor Pavel Štohl:  Další pozměňovací návrh je opět týkající se EET, je to pozměňovací návrh pana senátora Vystrčila. Pokud jsem to stačil si poznamenat, jedná se o to, aby bezhotovostní platby nepodléhaly EET, zjednodušeně, jestliže vystavím fakturu, mám ji ve výnosech, odvedu DPH, zákazník mi za půl roku zaplatí a já musím na té účtence mít rozepsáno: cena bez daně, DPH. Já jsem s panem senátorem se o tom bavil, že věcně si myslím, že je to v pořádku, ale aby to nebyl přílepek. V tomto okamžiku navrhuji nesouhlas. Ale říkám, věcně dle mého je ten návrh v pořádku.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, takže nesouhlas. Pan ministr – názor?

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Bezhotovostní platby nejsou pod EET. Nesouhlas.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Nesouhlas. Takže zahajuji hlasování o tomto pozměňovacím návrhu. Kdo je pro tento pozměňovací návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 34, registrováno 61, kvórum 31, pro 20, proti 25. Tento návrh byl zamítnut. Prosím, pane senátore, další.

Senátor Pavel Štohl:  Další pozměňovací návrh je pozměňovací návrh senátora Aschenbrennera o snížení horní sazby DPH z 21 % na 19 %.

Senátor Pavel Štohl:  Moje stanovisko nesouhlas, protože je to zásadní, že ta věc měla být prodiskutována v nějakém širším rozměru.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Názor pana ministra?

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Takže zahajuji hlasování o tomto pozměňovacím návrhu. Kdo je pro, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 35, registrováno 61, kvorum 31, pro 19, proti 29, návrh byl zamítnut. Můžeme pokračovat.

Senátor Pavel Štohl:  Další pozměňovací návrh je pozměňovací návrh senátora Oberfalzera, který je obdobný jako minulý, ale je tam snížení horní sazby DPH z 21 % na 20 %. Moje stanovisko nesouhlas. Zdůvodnění obdobné jako předtím.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, názor pana ministra?

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. Takže zahajuji hlasování o tomto pozměňovacím návrhu. Kdo je pro, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 36, zaregistrováno 61, kvorum 31, pro 20, proti 30. Návrh byl zamítnut. A dále můžeme pokračovat.

Senátor Pavel Štohl:  Další pozměňovací návrh je pozměňovací návrh senátora Kubery, který spočívá ve zrušení solidární přirážky. Zjednodušeně, jestliže jsou příjmy větší za rok zhruba milion korun, potom z těchto příjmů je tam 7 % solidární daň, solidární přirážka. Takže zase, není to projednáno, takže moje stanovisko nesouhlas.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Nesouhlas pan zpravodaj, pan ministr?

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Nesouhlas. Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 37, registrováno 61, kvorum 31, pro 16, proti 27. Návrh byl zamítnut. A další pozměňovací návrh.

Senátor Pavel Štohl:  Další pozměňovací návrh je pozměňovací návrh senátorky Chmelové a myslím ještě dalších dvou senátorů. A spočívá ve vypuštění novelizačních bodů týkajících se DPH u veřejnoprávních médií. Bylo tady poměrně hodně vysvětleno, že to je v rozporu s evropskou směrnicí, je to nesystémové, takže moje stanovisko je souhlas.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Souhlas s pozměňovacím návrhem. Pan ministr?

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Souhlas. Takže zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 38, registrováno 61, kvorum 31, pro 29, proti 7. Tento návrh byl zamítnut.

Senátor Pavel Štohl:  Jestli dobře mám evidováno, že z hlediska pozměňovacích návrhů jsme vlastně všechno vyčerpali. Jenom se potřebuji zeptat naší legislativy stručně, o účinnosti budeme nějakým způsobem? Ne, takže...

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Takže jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a nyní budeme hlasovat o tom, že vrátíme tento tisk Poslanecké sněmovně se všemi pozměňovacími návrhy, které jsme přijali. Takže zahajuji hlasování o tomto návrhu.

Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 39, zaregistrováno 61, kvorum 31, pro návrh 50, proti 1. Tento návrh byl schválen.

A nyní, v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátor Pavel Štohl a senátorka Renata Chmelová. A zároveň se ptám, zda se svojí rolí souhlasí? Pan senátor a paní senátorka také kýve, napůl, ale souhlasí, takže o tomto návrhu dám hned hlasovat. To znamená souhlas s pověřením.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 40, registrováno 61, kvorum 31, pro 59, proti nikdo. Tento návrh byl schválen. A já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji za vzorné vedení, zvláště v podrobné rozpravě.

A budeme pokračovat dalším bodem dnešního jednání. A tím je

 

Návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení (EU, Euratom) č. 1311/2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014-2020

Tisk EU č. N 118/10

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky N 118/10 a N 118/10/01. A já prosím pana ministra financí Andreje Babiše, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, dámy a pánové.

Evropská komise vydala v polovině září minulého roku balík legislativních a nelegislativních návrhů, které se věnují revizi víceletého finančního rámce na období 2014 – 2020, s cílem navýšit o 6,3 mld. euro prostředky na klíčové priority unie v letech 2017-20 a umožní jejich financování v rámci schválených stropů víceletého finančního rámce na období 2014-20.

Navýšení prostředků je zejména navrhováno na programy podporující konkurenceschopnost schopnost EU, a to je 1,4 mld. euro. Jedná se např. o programy Horizont 2020 na nástroj pro propojení Evropy, či program Erasmus. Komise dále navrhla navýšit podporu v nezaměstnanosti mladých o 1 mld. euro, která je určena pro regiony s nejvyšší nezaměstnaností mládeže v EU.

S ohledem na příliv uprchlíků do zemí EU Komise rovněž navrhla posílit prostředky na bezpečnost a řešení otázek migrace o 2,5 mld. euro navýšit prostředky na zajištění bezpečnosti a stability ve třetích zemích o 1,4 mld. euro.

Komise rovněž navrhuje posílit mechanismy flexibility, tzv. rezervy rozpočtu EU, tak, aby unie mohla rychleji reagovat na své nové výzvy a priority.

Dodatečné prostředky mají být získány pomocí přesunu prostředků z jiných méně prioritních programů rozpočtu EU a mobilizace z rozpočtu EU.

Nyní bych vám stručně představil pozici vlády České republiky. Vláda schválila rámcovou pozici k návrhu Komise na revizi víceletého finančního rámce EU na začátku října loňského roku. Česká republika podpořila při vyjednávání návrh Komise na navýšení prostředků na bezpečnost, migraci a na spolupráci s třetími zeměmi. Tyto oblasti představují klíčové priority vlády České republiky. Na navýšení prostředků na tyto programy obecně panuje mezi členskými státy shoda.

V případě výdajů na konkurenceschopnost EU Česká republika souhlasila s navýšením prostředků těch programů, které přispívají k posilování růstu a vytváření pracovních míst ve všech zemích EU. Jedná se např. o programy Horizont 2020, či Erasmus, který podporuje mobilitu studentů a učitelů v EU.

Česká republika však nesouhlasila s návrhem Komise vytvořit novou krizovou rezervu EU a nadále preferuje financovat neočekávané události pomocí stávajících nástrojů. Krizovou rezervu odmítla většina členských států a není tak součástí navrhovaného kompromisu Rady. Legislativa k víceletému finančnímu rámci EU a jakákoli její úprava musí být schválena jednomyslně členskými státy. To vždy komplikuje vyjednávání a dosažení jednotné pozice členských států.

Jsem rád, že zde mohu informovat aktuální vývoj v této věci. Na včerejším jednání Rady pro obecné záležitosti se totiž po téměř šestiměsíčním vyjednávání podařilo schválit kompromisní pozici Rady všemi členskými státy EU. Nyní bude ještě zapotřebí získat souhlas Evropského parlamentu, teprve poté upravený víceletý rámec EU na období 2014-20 vstoupí v platnost. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 118/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Vladimír Plaček, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Vladimír Plaček:  Dobrý večer, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové.

Pan ministr ve svém projevu byl naprosto vyčerpávající, řekl absolutně vše, čeho se tento tisk týká. Mně dovolte pouze jenom zdůraznit jednu jedinou větu, a to, že členské státy nebudou muset platit více, než k čemuž se doposud v rámci víceletého finančního rámce za období 2014 – 2020 zavázaly. Myslím si, že to je to nejdůležitější, co se týká financí.

A teď mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením výboru pro záležitosti EU. A to s 33. usnesením z 5. schůze, konané dne 31. ledna 2017, k návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení EU Euratom č. 1311/2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014 – 2020, senátní tisk č. N 118/10.

O úvodní informaci Tomáše Vyhnánka, náměstka ministra financí, Jana Krále, zástupce státního tajemníka pro evropské záležitosti Úřadu vlády, s přihlédnutím ke stanovisku výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, po zpravodajské zprávě senátora Vladimíra Plačka a po rozpravě výbor: 1. přijímá k návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení EU Euratom č. 1311/2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014 – 2020, doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. 2. doporučuje Senátu PČR, aby se k návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení EU Euratom č. 1311/2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014 – 2020, vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. 3. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Vladimíra Plačka. 4. pověřuje předsedu výboru, senátora Václava Hamla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

V textu toho usnesení, o kterém jsem hovořil, se zmiňují vyjádření, respektive usnesení přijatá vyžádanými výbory. A musím říci, že výbor pro záležitosti EU se plně ztotožnil s vyjádřením a s usnesením výboru hospodářského. Nicméně výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí kromě takto přijatého kompromisního návrhu obou těchto výborů ještě přijal v rámci toho doporučení jeden bod, který bych vám přečetl. A ten zní, že „považuje za důležité a nejvíce efektivní, aby vysoká úroveň nezaměstnanosti mladých lidí v některých regionech EU byla řešena v úzké spolupráci s dotčenými regiony, zejména z národních alokací v ESF, s úzkou provázaností na podporu konkurenceschopnosti.“

S tímto bodem se výbor pro záležitosti EU neztotožnil. A to z toho důvodu, že tady tento bod odkazuje na to, že země, které se potýkají s vysokou mírou nezaměstnanosti, tak by si ty záležitosti měly řešit z vlastních finančních prostředků, a nikoli z prostředků Evropské unie. Já si myslím, že v rámci solidarity by tam tento bod opravdu být neměl. A dnes se to týká např. Španělska nebo některých jiných zemí, příště se to může týkat zase jiných, případně, nedejbože, i České republiky.

Tím pádem navrhuji, abychom po konzultaci s aparátem Senátu hlasovali pouze o tom jednom usnesení, a to jest usnesení výboru pro záležitosti EU.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji, pane senátore. Materiály také projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, tak, jak říkal pan senátor Plaček. A já se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor Hajda? Chce, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, já bych za výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu doplnil následující. My jsme to projednávali 11. ledna letošního roku, v návaznosti na usnesení č. 233 výboru pro záležitosti EU ze dne 18. října 2016. Po úvodním slovu zástupce gestora Ing. Petra Pavelky, náměstka ministra financí ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jana Hajdy a po rozpravě výbor projednal na žádost Evropského výboru pro záležitosti EU nařízení Rady, kterým se mění nařízení EU, víceletý finanční rámec na období 2014-20, přijal usnesení, které je přílohou, a postoupil toto usnesení výboru pro záležitosti EU.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. A i výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se uvedenými materiály zabýval. A já se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru, pan senátor Jan Horník? Nechce, děkuji. A já otevírám rozpravu k této materii. Ptám se, zda se někdo hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím.

A budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Plaček. Jenom se zeptám pana ministra, zda se chce nějak vyjádřit k tomu usnesení? Nechce. Takže budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Plaček. Já vás všechny pozvu k hlasování.

Aktuálně je přítomno 57 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 29. A já zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 41, registrováno 58, kvorum 30, pro 48, proti nikdo, návrh byl schválen. A já končím projednávání tohoto bodu.

A budeme pokračovat dalším bodem a tím je

 

Balíček předpisů k základu a přeshraničním aspektům daně z příjmu

Tisk EU č. N 121/10

Tisk EU č. N 123/10

Tisk EU č. N 122/10

Tisk EU č. N 124/10

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 121/10, N 122/10, N 123/10 a N 124/10. A tisky č. N 121/10/01, N 122/10/01 a N 123/10/01 a N 124/10/01. A opět prosím pana ministra financí Andreje Babiše, aby nás seznámil s těmito materiály.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych vám poskytl stručnou informaci k balíčku předpisů k základu a přeshraničním aspektům daně z příjmu, který byl Evropskou komisí zveřejněn dne 25. října 2016.

Ministerstvo financí zpracovalo rámcové pozice, které bych teď uvedl. Zaprvé je to N 121/10 – návrh směrnice Rady o společném základu daně z příjmů právnických osob, CCTB. Návrh směrnice o společném základu daně se zaměřuje na první krok harmonizace daně z příjmu právnických osob. Ten je omezen na prvky společného základu daně z příjmu právnických osob, tedy na pravidla pro výpočet základu daně, včetně některých ustanovení proti vyhýbání se daňovým povinnostem.

Nově předložený návrh vychází z velké části z původního návrhu společného konsolidovaného základu daně, který byl předložen v roce 2011, který nebyl schválen, a to zejména s konsolidací základu daně na úrovni EU. Element konsolidace je proto z návrhu o společném základu daně odstraněn. Dle návrhu by systém společného základu daně byl povinný pouze pro firmy s konsolidovaným obratem nad 750 milionů euro, to je 20 mld. Kč, pro ostatní firmy by byl volitelný.

K návrhu č. N 122/10 – návrh směrnice Rady o společném konsolidovaném základu daně z příjmů právnických osob CCCTB.

Největší priorita Komise v oblasti zlepšení korporátního zdanění, opětovné předložení návrhu směrnice Rady o společném konsolidovaném základu daně. Návrh představuje druhý krok postupného přístupu, to je po dohodnutí prvku společného základu dle návrhu společného základu daně, bude probíhat diskuse konsolidace a rozdělování konsolidovaného základu daňového vzorce, která je základním prvkem návrhu CCCTB.

Dle Komise se tím dosáhne nejúčinnější odstranění či zmínění hlavních daňových překážek a současné možnosti k daňovým únikům, jako jsou např. převodní ceny. Stejně jako nekonsolidovaného základu daně by systém společného konsolidovaného zákona byl povinný pouze pro firmy s konsolidovaným obratem nad 750 mil. euro, to je 20 mil. Kč, pro ostatní by byl volitelný.

Oba předložené návrhy jsou velmi ambiciózní. I nadále problémem zůstává otázka částečného omezení národní suverenity a z toho plynoucí omezení flexibility. Z tohoto důvodu byla pozice České republiky v návrhům negativní, což bylo schváleno na Vládním výboru pro EU dne 5. prosince 2016. Ministerstvo financí však ve spolupráci s Úřadem vlády připravuje k předloženým návrhům podrobnou analýzu zabývající se jejími cíli, věcnými ustanoveními, fiskálními ekonomickými a dalšími dopady. A na základě provedené analýzy bude v průběhu března pravděpodobně aktualizovaný a pozice může být upravena – a už byla upravena, takže jsme připraveni k jednání.

Dále je to N 123/10. Návrh směrnice Rady o mechanismu řešení sporů týkajících se dvojího zdanění v Evropské unii. Evropská komise vypracovala návrh směrnice, jejímž cílem je dosažení efektivního řešení sporu týkajícího se dvojího zdanění mezi členskými státy EU formou arbitrážního řízení. Návrh směrnice, aniž by rušil možnost dosažení dohody prostřednictvím dosavadních mechanismů řešení sporů ve dvoustranných mezistátních smlouvách o zamezení dvojího zdanění, doplňuje podrobnější procesní pravidla, která mj. posilují právo poplatníků domoci se řešení problémů dvojího zdanění i formou jeho vynucení na státech, respektive ukládá státům akceptovat arbitrážní rozhodnutí.

Česká republika obecně vítá úsilí Komise směřující ke zlepšení právní jistoty daňových poplatníků. Existující pravidla jsou tak zakotvena v ustanovení jejich platných smluv uzavřených mezi státy EU, dávají dostatečný právní základ řešení případů dvojího zdanění poplatníků formou jednání smluvních států. Včetně formou zřízení společné komise, složené z jejich zástupců, která má možnost dohodnout se i na využití arbitrážního řešení, pokud to bude považovat za vhodné a účelné.

Navrhovaná směrnice bere ve svém důsledku možnost konečného rozhodování z rukou příslušných daňových orgánů a dávají do rukou ustanovení arbitrážních orgánů. Dochází tak částečně k ztrátě suverenity států v oblasti daňového rozhodování o přímých daních. Podle výše uvedených důvodů by pravidla návrhové komise měla mít pouze formu doporučení.

N 124/10, návrh směrnice, kterou se mění směrnice EU 2016/1164, pokud jde o hybridní nesoulady s třetími zeměmi. Součástí balíčku byl i návrh novely směrnice proti vyhýbání se daňovým povinnostem, který rozšiřuje i schválenou směrnici o úpravu hybridních nesouladů se třetími zeměmi. Hybridní nesoulad vzniká při rozdílné právní kvalifikaci určité transakce či entity ve dvojí jurisdikci, což umožňuje daňovou optimalizaci.

Česká republika podporuje boj proti agresivnímu daňovému plánování a proto podporovala návrh Komise o urychlení schválení. Na jednání Rady pro hospodářské a finanční věci dne 21. února 2017 byla na návrh dosažena obecná dohoda. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisky č. N 121/10/02, N 122/10/02, N 123/10/02 a N 124/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Libor Michálek, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s návrhem usnesení. Výbor pro záležitosti EU přijal 34. usnesení z 5. schůze, konané dne 31. ledna 2017, k návrhu směrnice Rady o společném základu daně z příjmu právnických osob. Senátní tisk N 121/10 – k návrhu směrnice Rady a společném konsolidovaném základu daně z příjmu právnických osob. Senátní tisk N 122/10 – k návrhu směrnice Rady o mechanismech řešení sporů týkajících se dvojího zdanění v EU. Senátní tisk N 123/10 – k návrhu směrnice, kterou se mění směrnice EU 2016/1164, pokud jde o hybridní nesoulady s třetími zeměmi. Senátní tisk N 124/10.

Po úvodní informaci Aleny Schillerové, náměstkyně ministra financí, s přihlédnutím ke stanovisku výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, zpravodajské zprávě senátora Libora Michálka v rozpravě výbor: 1. přijímá ke všem uvedeným návrhům doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. 2. doporučuje Senátu PČR, aby se k návrhu směrnice Rady o společném základu daně z příjmu právnických osob, k návrhu směrnice Rady o společném konsolidovaném základu daně z příjmů právnických osob a k návrhu směrnice Rady o mechanismem řešení sporů týkajících se dvojího zdanění v Evropské unii a k návrhu směrnice, kterou se mění směrnice 2016/1164, pokud jde o hybridní nesoulady s třetími zeměmi, vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. 3. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Libora Michálka. 4. pověřuje předsedu výboru Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

To usnesení máte v příloze, takže jen ve stručnosti. Senát PČR za prvé souhlasí s nutností usilovat o zkvalitnění podnikatelského prostředí na jednotném trhu EU, proto rozumí snaze Komise zavést systém, který by byl transparentnější a společnostem by při přeshraničním podnikání snížil náklady na dodržování daňových pravidel; za druhé podporuje snahu o zavedení pravidel, které budou eliminovat mnohé ze slabin současného daňového rámce, který umožňuje agresivní daňové optimalizace a vyhýbání se daňovým povinnostem. A která učiní zdanění právnických osob mnohem transparentnější.

II – 1. Upozorňuje, že oblast přímých daní náleží do kompetence jednotlivých členských států, jednotná úprava v této oblasti povede nevyhnutelně k částečnému omezení národní suverenity v oblasti daňové politiky. Omezena bude i možnost používat daňový systém k naplňování cílů hospodářské politiky.

2. Je ale názoru, že členské státy EU budou mít i po zavedení zmíněných pravidel nadále k dispozici ekonomické nástroje, kterými bude možné ovlivňovat hospodářskou politiku v rámci daňového systému. Např. výší daňových sazeb a nastavení jejich progrese, nastavení zdanění dividend, daňové a obvodové zatížení práce, zdanění negativních externalit, např. formou ekologických daní a další.

3. Oceňuje snahu o vytvoření jednotných pravidel, která povedou ke stanovení širokého základu daně co s nejmenším počtem výjimek, což je ve shodě s národní daňovou politikou České republiky.

A dále – výrazné omezení možnosti přesouvání zisku uvnitř EU a zavedení pravidel, která zaručí, že zisky budou podléhat zdanění tam, kde vznikly.

4. Souhlasí s tím, aby v případě dalších jednání o společném základu daně se návrh týkal pouze velkých nadnárodních skupin s celosvětovými příjmy nad 750 mil. eur ročně. To znamená, aby pro ostatní společnosti bylo zapojení do systému CCTB a CCCTB dobrovolné.

5. Je toho názoru, že pravidla obsažená v návrhu směrnice Rady o mechanismem řešení sporů týkajících se dvojího zdanění v EU by neměla být stanovena právní formou směrnice Rady EU, ale formou doporučení Rady EU, a v tomto ohledu podporuje rámcovou pozici vlády České republiky.

A už jdeme do finále. 6. Podporuje návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice EU 2016/1164, pokud jde o hybridní nesoulady s třetími zeměmi, neboť obsahuje nová opatření, která by zabránila společnostem využívání mezer mezi daňovými systémy členských států a zemí mimo EU k vyhýbání se zdanění.

III – 1. Žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko a o dalším vývoji projednání. 2. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Materiály také projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A já se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj pan senátor Pavel Štohl? Nepřeje si vystoupit, děkuji. A otevírám rozpravu k této materii. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím.

A budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Libor Michálek. Já si vás dovolím pozvat k hlasování.

Aktuálně je přítomno 57 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 29. A já zahajuji hlasování o tomto návrhu.

Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku, zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 42 se z přítomných 57 hlasování pro návrh vyjádřilo 43, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

Já děkuji panu ministrovi, děkuji i všem zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu. A my se vystřídáme v řízení schůze.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Takže zase ještě jednou hezký začátek noci. Dobrý den, pane ministře.

Následujícím bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol, jímž se mění Evropská úmluva o krajině, přijatý ve Štrasburku dne 15. června 2016

Tisk č. 11

Tak omyl, pardon. Takže... Tak je to v pořádku? Dobře.

Takže vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 11, pro vaši informaci, a uvede ho ministr životního prostředí Richard Brabec. Máte slovo, pane ministře.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Velmi děkuji za slovo, vážený pane předsedající, dobrý pozdní podvečer. A já jsem využil tohoto času na to, abych významně proškrtal všechna svá úvodní slova, což já věřím, že vám udělám radost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Promiňte, pane ministře, já bych jenom vyzval kolegy, abychom se ztišili, zklidnili, aby se pan ministr nemusel namáhat přespříliš v tuto časnou noční hodinu. Prosím.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji. Takže opravdu ve stručnosti mi dovolte, abych vás seznámil s obsahem předkládaného materiálu. Ten Protokol, jímž se Evropská úmluva o krajině vlastně mění, byl přijat výborem zástupců ministrů EU i Evropy, za účelem otevření této Úmluvy o krajině také tedy mimoevropským státům. Cílem Úmluvy je podpořit ochranu, péči a plánování v krajině a organizovat mezinárodní spolupráci v této oblasti. Úmluva je založena na společném zájmu evropských zemí v úsilí o udržitelnost rozvoje krajiny.

Vzhledem k tomu, že Protokol neobsahuje žádná další ustanovení měnící samotnou Úmluvu, tak ratifikace nebude znamenat pro Českou republiku žádný dopad na implementaci Evropské úmluvy, ani si nevyžádá změnu národní legislativy, a už vůbec nebude mít žádný dopad na státní rozpočet. Protokol vstoupí v platnost nejpozději 1. srpna příštího roku, pokud vůči jeho vstupu v platnost žádná ze smluv Úmluvy nepodá výhradu.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane ministře, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 11/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Láska. Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 11/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Jiří Carbol. Pan senátor Jiří Carbol? Je zde někdo z výboru? Předseda výboru. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí je zde? Pane předsedo, dostanete tady od paní kolegyně... Už je po 22. hodině. Prosím.

Senátor Zbyněk Linhart:  Pane předsedající, vážený pane ministře, kolegové, kolegyně. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí projednal tento tisk na svém jednání dne 4. ledna 2017 a doporučuje plénu Senátu dát souhlas k ratifikaci tohoto Protokolu. Tolik asi stručně stačí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, pan senátor Václav Láska? Nepřeje si vystoupit, takže vám děkuji a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan kolega Jaroslav Větrovský, prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Já jenom velice krátce, abych nezdržoval v noci. Mně stačí souhlasné stanovisko pana ministra, prostřednictvím pana předsedajícího, pokýváním hlavou, zda tedy tato Úmluva, která je výsledkem společného zájmu evropských zemí v úsilí o udržitelnost rozvoje krajiny, založené na vyvážení v harmonických vztazích mezi sociálními potřebami, hospodářskou činností, ochranou a tvorbou životního prostředí, je v souladu se zákonem o ochraně přírody, který jsme přijali minulý týden? Stačí mi takto, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře. Děkuji vám. A, pane navrhovateli, chcete se vyjádřit? Pane ministře? Ne. Takže táži se pana senátora Zbyňka Linharta, zda si přeje na závěr vystoupit?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Ne. Takže končím obecnou rozpravu. A přistoupíme... budeme hlasovat, ano, o návrhu usnesení. To je ten návrh na posouzení... Jo tady, aha, pardon. Tak tady jsem zůstal viset.

Takže budeme hlasovat, že Senát dává souhlas k ratifikaci. Takže přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat, že Senát dává souhlas k ratifikaci Protokolu, jímž se mění Evropská úmluva o krajině, přijatého ve Štrasburku dne 15. června 2016.

V sále je aktuálně přítomno 51 senátorů a senátorek, aktuální kvorum je 26.

Zahajuji hlasování... Technická poznámka.

Senátor Jan Horník:  Pane předsedající, hodně lidí chybí. A mají karty...

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Tak dobře, na požádání předsedy klubu vás všechny odhlašuji...

Takže už se nám to ustálilo na čísle 41... 43, aktuální kvorum 22.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. A kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 43 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 42, proti bylo nula.

Návrh byl přijat.

Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Minamatská úmluva o rtuti, přijatá v Kumamoto dne 10. října 2013

Tisk č. 13

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 13 a uvede ho ministr životního prostředí Richard Brabec. Prosím, máte slovo, pane ministře.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Já i tady se omezím opravdu jenom na to nejdůležitější, protože určitě to máte všechno ve svých materiálech.

Ratifikace Minamatské úmluvy o rtuti, tak cílem této úmluvy je ochrana lidského zdraví a životního prostředí před emisemi a úniky rtuti a sloučení rtuti způsobenými lidskou činností. Protože, jak všichni víme, tak rtuť, její sloučeniny jsou vysoce toxické pro všechny živé organismy. A navíc ještě emise do ovzduší podléhají globálnímu dálkovému atmosférickému přenosu.

Z pohledu Evropy lze sice říci, že legislativa Evropské unie již dříve disponovala nástroji na regulaci nakládání se rtutí, ale opatření omezená na zeměpisnou oblast Evropské unie byla pro řešení celosvětového problému rtuti nedostatečná. Proto je určitě pozitivní, že se prostřednictvím Minamatské úmluvy podpoří celosvětové řešení otázky nakládání se rtutí. Což ve svém důsledku může přispět i ke zlepšení životního prostředí a zvýšení ochrany lidského zdraví v České republice.

Z pohledu České republiky je ještě třeba zdůraznit, že přijetí samotné úmluvy na úrovni České republiky nebude mít žádné významné dopady. Závazky plynoucí z úmluvy, jež nejsou dosud pokryty, jako je omezení dovozu kovové rtuti, omezení vývozu výrobků obsahujících rtuť, omezení použití rtuti v určitých výrobních procesech, zákaz těžby zlata v malém měřítku pomocí rtuti a omezení použití dentálního amalgámu budou promítnuty do nového nařízení o rtuti.

To je asi všechno důležité, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 13/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Patrik Kunčar. Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 13/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Jan Látka. Prosím, pane kolego.

Senátor Jan Látka:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové, pan ministr tu ve zkratce řekl hodně, já se pokusím jenom minimálně doplnit, čeho chce úmluva dosáhnout. Omezení dostupnosti rtuti, omezení použití výrobků, které obsahují, omezení výrobních postupů, ve kterých je rtuť používána, omezeními opatřeními proti používání rtuti při těžbě zlata, dále pak snížení makrosférických emisí rtuti a úniku rtuti do vody a půdy z významných zdrojů. Správným nakládáním se rtutí a jejími sloučeninami, správným nakládáním s odpadem obsahujícím rtuť, vhodným managementem kontaminovaných míst, zajištění ochrany zdraví před škodlivými účinky rtuti a zvýšení znalosti prostřednictvím informovanosti a vědeckých informací.

Jak bylo řečeno, omezení dovozu rtuti se našeho státu výrazně nedotkne. Poptávka po rtuti se zaváděnými opatřeními proti jejímu používání značně klesá, i když úmluva dovoz rtuti úplně nezakazuje. Avšak omezuje, s ohledem na její původ.

Pan ministr zde ještě mohl říct, že Ministerstvo životního prostředí jako gestor bude úmluvu provádět a bude zajišťovat další zapojení České republiky na jednání pracovní skupiny Rady EU pro mezinárodní environmentální otázky pro problematiku chemických látek, což však nepředstavuje náklady navíc, neboť uvedená pracovní skupina Rady je standardně zástupcem Ministerstva životního prostředí již obesílána.

Asi máte k dispozici 22. usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, které v bodě 1 doporučuje Senátu PČR dát souhlas s ratifikací Minamatské úmluvy o rtuti, přijaté v Kumamoto... atd. 2. určuje zpravodajem pro jednání na schůzi Senátu parlamentu senátora Jana Látku a pověřuje předsedu výboru Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Zatím děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Patrik Kunčar. Přeje si, prosím, pane kolego.

Senátor Patrik Kunčar:  Dobrý večer, pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jenom, protože tady opravdu už většina věcí zazněla, tak jenom zmíním, že v rámci České republiky v případě ratifikace této smlouvy bude potřeba změnit zákon o veřejném zdravotním pojištění a změnit další předpisy ve zdravotnictví, zejména kvůli omezení dentálního amalgámu.

Dále stojí zato zmínit, že od října 2013 do poloviny listopadu 2016 ratifikovalo tuto úmluvu 35 zemí, včetně Spojených států, Japonska nebo Číny. Takže výbor pro zahraniční věci, obranu, bezpečnost na své schůzi, konané 13. prosince, po odůvodnění zástupce předkladatele Vladimíra Dolejského, náměstka ministra pro řízení sekce ochrany přírody a krajiny Ministerstva životního prostředí, mojí zpravodajské zprávě, v zastoupení předsedy výboru, a po rozpravě doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci této smlouvy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. A protože nebyly žádné návrhy, tak přistoupíme k hlasování, kdy dává Senát souhlas k ratifikaci. Pouštím znělku.

Přečtu usnesení. Senát dává souhlas k ratifikaci Minamatské úmluvy o rtuti, přijaté v Kumamoto dne 10. října 2013. S tím, že bude při ukládání ratifikační listiny k uvedené úmluvě učiněno prohlášení v tomto znění: „V souladu s článkem 30, odstavec 5 Minamatské úmluvy o rtuti Česká republika prohlašuje, že pro ni vstupuje kterákoli změna přílohy úmluvy v platnost pouze po uložení její listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu vztahující se k této změně.“

V sále je aktuálně přítomno 44 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 23. Pouštím hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. A kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 44 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 44 a proti bylo nula. Návrh byl přijat.

Dalším bodem je

 

Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2015

Tisk č. 21

Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 21. Prosím pana ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby nás seznámil se zprávou.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Já tady budu opět stručný. Je to takováhle krásná kniha, kterou máte asi spíš k dispozici na flashce. A je velmi obsáhlá, v zásadě si myslím, že velmi důležitý zdroj informací o stavu a vývoji životního prostředí v České republice. A my ji postupně každý rok, i na základě připomínek ze Senátu a také z Poslanecké sněmovny, průběžně upravujeme z hlediska struktury, tak, aby byla co nejvíce vypovídající.

Zároveň jsou k dispozici i krajské zprávy, takže myslím, že si tam lze najít celou řadu zajímavých informací.

Když opravdu vezmu velmi zjednodušeně základní sdělení té zprávy, tak musím říct, že rok 2015 přes zvýšení ekonomického růstu a s tím související průmyslové a stavební výroby, tak se stav životního prostředí oproti roku 2014 nezhoršil, v některých parametrech byl dokonce lepší. Nicméně ten rok byl poznamenán jedním poměrně významným fenoménem, a to bylo sucho, kdy ten rok byl opravdu teplotně mimořádně nadnormální a naopak srážkově silně podnormální. Což samozřejmě ovlivnilo výrazně i některé parametry z této zprávy.

Takže co je dobrá zpráva? Že dále klesají celkové agregované emise skleníkových plynů mezi lety 1990 – 2014. Poklesly o téměř 37 %, což znamená, že Česká republika už takřka splnila, nebo možná, že už za ten minulý rok 2016 splnila cíle, které má v rámci Evropské unie do konce roku 2030. Takže my už jsme velmi pravděpodobně tyto cíle splnili v průběhu těchto let. Což je dobrá zpráva.

Jakkoli se zlepšuje, nebo snižují emise znečišťujících látek, tak stále máme určitě kvalitu ovzduší, se kterou nejsme spokojeni. Nebylo to tak ani v roce 2015 a musím říct dopředu, že ani v roce 2016. Ten důvod je, že se postupně přenáší znečištění do jiných oblastí, jako je především doprava, automobilová doprava, popřípadě lokální topeniště. Zlepšovala se i kvalita vody, byť rovněž také postupně a stále je celá řada toků v České republice, s jejichž stavem samozřejmě nejsme spokojeni a budou tam i nadále směřovat velké investice z operačního programu životního prostředí do kanalizací, čistíren odpadních vod, stále jsou ještě stovky obcí, které nemají čistírnu odpadních vod.

Klesá nám energetická náročnost hospodářství dlouhodobě, což je také určitě dobrá zpráva. Roste výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů a jakkoli klesají emise, i třeba z dopravy, tedy z boxů, těkavých látek a suspendovaných částic, tak díky tomu, že se zvedá počet vozů, nebo obecně počet vozidel, ať už nákladních, dopravních, tak bohužel to zatížení je vyšší. Spíš stagnovala celková produkce odpadů, ale právě v tom roce 2015 se výrazně zvýšila. Právě z důvodů, že byla výrazně vyšší stavební činnost plynoucí ze státních zakázek. A stavební odpad je nejdůležitější částí celkového odpadu. Naopak klesá podíl skládkování, což je určitě dobrá zpráva.

Takže závěrem, vážené senátorky, vážení senátoři, určitě jsou tam dobré zprávy, ale je tam také celá řada zpráv, se kterými rozhodně spokojeni nejsme. A já si troufám, říct, že největším problém životního prostředí v České republice i nadále budou dvě věci. Možná tři. Jednou z nich je nesporně kvalita ovzduší – a není to jenom o Moravskoslezském kraji, jak jsme mohli vidět na začátku letošního roku, když trošku skočím, to znamená smogové situace a hlavně čím jsou způsobeny a co s tím budeme dělat.

Druhou z nich je nedostatek vody, boj se suchem – to bude velké téma pro ČR v následujících nejenom letech, ale desítkách let. A troufám si říct, že to bude největší problém životního prostředí v České republice. A tím třetím je neustálý pokles biodiverzity. Tedy stále a stále akcelerující úbytek druhů, ať už rostlinných, nebo živočišných. Ale s tím bohužel dnes bojuje celý svět.

Takže to asi jsou základní sdělení. Samozřejmě je jich tam daleko více, ale nepochybuji, že jste si tam našli to, co vás zajímá. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této zprávy výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 21/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Látka, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego.

Senátor Jan Látka:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové. Já zase se pokusím doplnit myslím, že velice vyčerpávající přednes pana ministra Brabce. Takže v podstatě ta zpráva za rok 2015, jak asi jste měli možnost zjistit, obsahuje celkem 44 indikátorů, 10 základních tematických kapitol, byla projednána koncem listopadu Vládou ČR. Moje zpravodajská zpráva obsahuje v obecné rovině hlavní sdělení. Tady bych jenom doplnil pana ministra o tom podnormálu. Bylo pouze 79 % srážek.

Hlavní zjištění zprávy – to jsem se ve své zprávě právě zabýval základními tematickými kapitolami. Mnoho tady bylo řečeno. Já bych si dovolil jako minus říct, že od roku 1982 v té kapitole Příroda dochází kontinuálně k poklesu početnosti běžných druhů ptáků v České republice. To mě opravdu zaujalo. Naopak v kapitole Lesy mě potěšilo, že stoupá podíl listnáčů na celkové ploše lesů. Co mě tedy velmi zarmoutilo, je, že je evidováno necelých 10 tisíc starých ekologických zátěží, avšak právě ve srovnání s tím, že v roce 2015 je v databázi ukončena sanace 52 lokalit, tak si asi spočítáte, jak dlouho bychom tímto tempem ekologické zátěže odstraňovali.

Doplnil bych tu otázku odpadu. Pan ministr možná zapomněl doplnit, že v oblasti odpadů jsme na 6. místě v Evropě. V oblasti plastů dokonce na místě druhém. Dále je součástí zprávy – na základě požadavku pana ministra – z ledna 2017. V preambuli životní prostředí v kraji České republiky – zde naopak srovnávám jednotlivé indikátory. Byla tady zmíněna kvalita ovzduší, takže samozřejmě Moravskoslezský kraj – 93,7 % území dochází k překročení emisního limitu. Ale kupodivu i Zlínský kraj 93,7 %, třetí je pak Karlovarský – 71,2. Nejmenší překročení emisních limitů je naopak v kraji Libereckém – 8,3 – a Pardubickém – 13,2.

Zabýval jsem se jakostí vody, vodním hospodářstvím, cenou vody. Nejdražší cena, včetně vodného a stočného, je bez DPH v Ústeckém kraji 82,50. Naopak nejnižší v Plzeňském kraji – 57,80. Hluková zátěž obyvatelstva samozřejmě tradičně v aglomeracích nad 100 000 obyvatel. Kupodivu největší je Plzeň – 9,8 %, Praha a Brno je pak zhruba 8 %, nejnižší podíl je v aglomeraci Liberec – 1,7 %.

Takže tolik ode mě, děkuji za pozornost. Omlouvám se všem, já jsem vás zapomněl seznámit s usnesením výboru. Nejprve tedy 27. usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Jedná se o senátní tisk č. 21, kde výbor 1. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí zprávy o životním prostředí ČR 2015. 2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Jana Látku. 3. pověřuje předsedu výboru, senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Dále pak 28. usnesení ke zprávě o životním prostředí v krajích ČR 2015, kde po úvodních slovech výbor 1. bere na vědomí zprávu o životním prostředí v krajích ČR 2015 a pověřuje předsedu výboru, senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. A teď již opravdu děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy.

Nyní otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan kolega Václav Láska, prosím, pane kolego.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Neomlouvám se za to, že vystupuji, protože byste mi to stejně už neodpustili v tento čas. Myslím si, že je trošku signifikantní to, že takhle velkou a závažnou zprávu máme na pořadu jednání ve 22.40 hod. Měl jsem připravenu poměrně rozsáhlou zprávu, se kterou jsem chtěl vystoupit, ale v tento čas nevím, jestli byste měli sílu mě poslouchat, takže by sloužila akorát k tomu, abych si já dal na facebook a prokazoval jsem tam, jak strašně moc tady pracuji, což mi přijde úplně zbytečné. Takže zpráva nebude, ale to, proč jsem chtěl vystoupit, je, že při několika posledních jednáních zde na plénu problematika ochrany a přírody a ekologie byla líčena v dosti jaksi negativních tónech a mě mrzí, že není tady prostor pro to, abychom na této zprávě nebo já abych na této zprávě mohl ukázat to, že ochrana přírody je něco zcela seriózního, co když se bere rozumně, tak je společným zájmem nás všech a nemá smysl tomu dávat jakékoli negativní podtexty. Z celé té zprávy vypíchnu jen jednu věc stejně jako pan ministr, a to je otázka vody a vodních zdrojů. Můj jeden z neoblíbenějších Čechů pan generál Petr Pavel, když se ho ptali na tři největší nebezpečí pro ČR, tak říkal, nepamatuji si pořadí, takže to se nezlobte. Ale říkal, putinovské Rusko, Islámský stát, sucho. Když i voják připustí, že ekologie je něco, co nás musí zajímat a kde z toho máme nějaké nebezpečí, tak bychom to měli připustit i my všichni ostatní.

A úplně na závěr mi dovolte, když se tu aspoň za tu dobu, co jsem tu já, jsem slyšel už několikrát příběh, který měl demonstrovat to, jak radiálně ekologové škodí a to je takový ten příběh o broučkovi v krabičce, co se někam přinese a pak se tam nesmí stavět. Respektuji to jako zkušenost. Budu vám oponovat druhým příkladem, kdy si myslím, že se opravdu my všichni jako společnost chováme hloupě. Jsou to situace, kdy se stydím.

Víte, kdy já se stydím? Já se stydím, když jdu čůrat. Protože na to, abych své dvě deci moči dostal do kanalizačního systému, používám pět litrů pitné vody. Za situace, kdy voda této planetě dochází a kdy to je pro nás jeden z největších problémů, takže až tu bude zase někdy příběh o broučkovi v krabičce, tak já přijdu s příběhem o čůrání. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego a jako další se hlásí do rozpravy pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, mám na pana ministra jeden dotaz. Z té zprávy jasně vyplývá, že Moravskoslezský a Zlínský kraj jsou nejvíce zatíženy exhalacemi. Ve Zlínském kraji žádný těžký průmysl, který by exhalace působil anebo tvořil, není, tzn., že všechno jde od Severní Moravy a podle všech článků, které máme k dispozici, to jde z Polska k nám, tedy převážná většina tohoto spadu popílku či polétavého prachu, tak bych se vás rád zeptal, co dělá v této věci vláda, aby polská vláda, polský stát si zabezpečil své podniky tak, aby nám sem neposílali ty tuny popílku. To je první věc. A pak si samozřejmě myslím, že tady není nikdo, to jenom odpověď na předchozí nikdo, kdo by ekologii a přírodu nevyznával, neměl ji rád a nerespektoval ji. Faktem ale je, že zrovna v pondělí jsem zadal vypracování žaloby na konkrétního člověka, který nám zhatil investici v řádech těsně nad milion korun, je to drobná věc, s tím, že namítl v poslední den, že tam je mravenec a podle posudku odborníků, kteří nejsou od nás, jsou tady z univerzit, ten mravenec se tam nikdy nemůže vyskytovat. Ale postup je takový, že úředník, který to přijme, nemůže udělat nic jiného, než to zkoumat, on by porušil zákon, on je za to zodpovědný. A nám ujel vlak o jeden den. Tedy neujel o jeden den, myslím ten den, kdy to nenabylo právní moci, tak jsme nemohli požádat o dodatečné "ropy", jak si pamatujete všichni v roce 2015. A myslím si, že takoví lidé, kteří se schovávají za – teď jsem chtěl říct zelenou kravatu, ale nemyslel jsem to nějak osobně – myslel jsem za tu zelenou barvu a dokonce se organizují, tak nám způsobují tyto problémy. Takových případů máme hodně. Tento týden díky zcela podobným námitkám, rekonstrukce nádraží za více než miliardu korun, a to jsou věci, kdy my vidíme, že vůbec o žádnou ekologii nejde. Ti lidé prohlásí, víte, on ten vlak nebo ta dálnice způsobuje větší spotřebu elektřiny a nafty, a to je špatně, ať se chodí pěšky. A udělají to. Že způsobí všem ostatním problémy, jim v tomto případě, řekněme, nějakým způsobem neúspěšným a asi frustrovaným lidem způsobí asi jediné potěšení v tomto světě... Možná to vyvolává napětí a zbytečný protitlak a někdy to ti, kteří se hlásí k pravé ekologii, tak to potom cítí samozřejmě možná úporně, ale za to oni nemohou, takže díky.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. A jako poslední je zatím přihlášený pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře. Jednak mám jeden dotaz, který jsem úplně nedostal odpovězený na naše jednání výboru pro územní rozvoj, kdy v rámci kapitoly odpadového hospodářství jsme se bavili o tom, jak to vypadá s produkcí odpadů a jedna z věcí, která tam byla evidentní, což není příliš potěšitelné, je, že množství odpadů, které vzniká díky tomu, že se různé produkty balí do různých obalů, tzn. těch odpadů, které vznikají díky obalovému materiálu, neustále roste, tak jsem se chtěl zeptat pana ministra, jestli se tím nějak zabývají, jestli to také není způsobeno tím, jak na obalech musí být pořád více a více různých označení; a v případě informací a dalších věcí skutečně není zbytečné tímto způsobem výrobce zatěžovat, a tím způsobem dosahovat toho, že opravdu obaly někdy jsou několikanásobně větší než ten obsah. To je můj první dotaz.

Jinak si dovolím, jenom bych snad řekl pokorně, reagovat na pana kolegu senátora Lásku, nevím, ale není to tak, nebo já to aspoň tak necítím, že by někdo nebyl připraven někoho, kdo se připravil na tento bod poslouchat, nebo že by bylo úplně férové, když někdo řekne - já vám to tady nebudu vykládat, tak jsem se pečlivě připravil, protože by vás to nezajímalo, protože jste z lidí, co tu ekologii nemají rádi atd., a je strašně pozdě, a tudíž na to už určitě nejste připraveni, takže toto nepokládám za relevantní argumenty. Myslím si, že nás ekologie zajímá všechny, každý k tomu přistupujeme po svém. Nemyslím si, že někdo je v tomto horší, někdo je lepší, ale přístupy jsou různé. Co se týká pitné vody, tak to si myslím, že pan senátor udeřil hřebíkem na hlavičku, protože největší spotřebu pitné vody na obyvatele mají Pražáci. Ti jsou v tomto směru nejhorší, byť jsou tady těmi, co nejvíce hlasují a podporují pro všechny různé ekology, tak když se potom podíváme na skutečné výsledky, tak se uvidí, že např. na Vysočině se pitnou vodou šetří daleko více než v Praze.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. Jako další se přihlásil do obecné rozpravy pan senátor Jan Horník. Prosím.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové. Mám jednu prosbu, kterou jsem vyslovil i na výboru, a to, aby v materiálech, který každý rok dostáváme ve zprávě o životním prostředí v ČR, byla také nejenom produkce odpadů, nebo i těch znovu zužitkovatelných odpadů, ale zejména, jak se daří sběr druhotných surovin v jednotlivých krajích.

To v této studii není, nebo v té zprávě – pardon, a určitě by to bylo hodně nápomocno, abychom viděli, jak a v jaké části ČR se občané a samozřejmě i firmy snaží sbírat druhotný odpad. A pak mám ještě jednu prosbu, co se týče odpadů, kolegové už tady o tom mluvili, svého času si vzpomínám, že – a to bylo ještě před revolucí – v sousedním západním Německu se zabývali, byl pořad na CDF, kolikrát je vzat kelímek od jogurtu do nějakého automatu apod., než se dostane od té vlastní výroby, kdy je přepravován samozřejmě kamionem do různých meziskladů apod. A to číslo bylo úděsné – 27krát! A když si všimnete u výrobců, dnes ten obal – a o tom mluvil kolega Vystrčil – je mnohdy naprosto zbytečný a jedna třetina by tam vůbec nemusela být. Tak já se ptám, zdali ministerstvo životního prostředí nebo Evropská komise nebo EU by nechtěla tyto věci řešit, protože my přepravujeme mnohdy třeba dvacet procent nákladů úplně zbytečně, protože máte nějaké prášky apod. a nahoře zjistíte, že tam jsou tam 3, 4 cm nevyužité. Ale to je s bonbony, se vším možným.

Čili jakou cestou chce jít Evropa, případně ČR, kde všichni říkáme, že budeme šetřit životní prostředí, tzn. aby jezdilo také méně kamionů, ale díky, že zbytečně vozíme vzduch, někdy ve 30 % někdy ve 20 %, tak tady tudy by měla vést cesta, tak se chci zeptat, jestli je nějaký nástroj v EU a nebo zdali ČR by nechtěla jít příkladem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. A další s přednostním právem pan místopředseda Kubera, prosím.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vaším prostřednictvím pane předsedající, byl to brouk páchník hnědý v té krabičce, co nám tam udělal, a ještě je tam lysohlávka, pro kterou feťáci chodí, když se nesmí sbírat, ale o tom jsem mluvit nechtěl. Ale mně to čůrání také vadí zejména po přijetí klimakterické dohody z Paříže. Mimochodem Paříž funguje tak, že u Moulin Rouge to smrdí tak, že se to nedá, to je tak smradlavé město, ale to by nevadilo... Ale víte, jak se v Paříži čistí ulice? Pustí se hasičský a pitnou vodou celá Paříž se prolévá, chlapci s hadry dělají přehrady, aby voda tekla tam, kam má, pak to spláchne vajgly a nečistoty, ale stejně to není uklizené. Ti, co nám to vykládají – vzpomínám si, když jsem jednou řekl, zastřel bobra, zachráníš strom – netušil jsem, jakou budu mít pravdu, teď si nevíme rady, protože vždycky něco ochraňujeme tak dlouho, až se nám to přemnoží. Kance jsme ani nepotřebovali ochraňovat, když jsem navrhoval – protože už nám běhají kolem školek, rozrýpávají hřiště, a nevíme si rady... Myslivci už nevědí, co s nimi, je jich dost, tak jsem říkal – no, tak je to jednoduché. Vezměte vrtulník a střílejte ze shora, protože je to jediné, kdy nemůžete nikoho zasáhnout. Ze shora můžete samopalem, ty bachyně... Na druhou stranu, vaším prostřednictvím, pane senátore Lásko, byl jsem na takovémto jednání, takovéto fórum, na této straně seděli podnikatelé, a řeč se vedla o tom, jak různé tyto organizace, jak to s nimi chodí. A oni tam říkali – heleďte, když máme investici za miliardu, a přijdou tito úžasní ekologové a chtějí 100 000 Kč, tam my jim je radši dáme. Pro nás těch 100 000 z té zmařené miliardy je taková legrácka, a to tam říkali na záznam, veřejně, vůbec se tím netajili, tak já nevím, jak to je! A jenom tak, abyste věděli. Mám určitě nejvíc ptačích budek na zahradě v celém městě, nikdo jich víc nemá, protože mám na to úchylku, takže si je vyrábím, kupuji, teď jsem dostal k narozeninám pitítko, už druhé pitítko, už nám na to pitítko létají, takže nejsem zase takový přírodní barbar.

Jsem zahrádkář, přírodu miluji, ale miluji i lidi. To je ta smůla. Miluji i lidi víc, než toho páchníka... A to je ten problém. A životní prostředí není jenom to, co tady čte zpráva pana ministra. Životní prostředí je i to, jak jsou lidé na sebe hnusní. Jaká je nálada ve společnosti. Jak se tady přijímají zákony. To všechno je životní prostředí. My jsme se v Teplicích velmi nasmáli, když teď bylo překročení limitů, a my jsme si vzpomněli, co tam bylo v roce 1989. Toto byly srandičky, to byly náhodné přírodní výkyvy. Nedávno jsem viděl film o třicetileté válce a fakt jsem to nevěděl, čeho byla 30letá válka důsledkem. Byla důsledkem dramatických povodní v té době, kdy skutečně se nedalo ani nic pěstovat. Ona jim semínka plesnivěla - a válka je výborná, protože voják dostane aspoň najíst, že? Takže 30 let se Evropa myslím, že o třetinu klesl počet obyvatel, díky moru a podobným věcem.

Ostatně si myslím, že všechny ty ptačí chřipky a nemoci šílených krav jsou výplody farmaceutických koncernů, které již mají léky a teď k nim hledají nemoci, že? A jestli někdo opravdu tady věří úplně seriózně tomu, že jsme schopni nějakými financemi nebo něčím zabránit tomu, jak se oteplí nebo neoteplí planeta, tak velmi klame. My ať děláme, do děláme, souhlasím s panem senátorem. Chováme se jako prasata k té přírodě, to je pravda, ale že bychom byli tak mocní, abychom mohli ovlivňovat, jestli teplota stoupne nebo klesne, když v historické době – to jsem u té maturity z matematiky – kdy se počítá na miliardy let, ne na 300 let, co někde měří teplotu a udělají z toho nějakou hokejku. I mezi vědci jsou podvodníci. To není pravda, že všichni vědci jsou seriózní. Existují podobné studie, aby přišly granty a dotace, přece. Kde byla podepsána – tady jsem viděl nějakou dohodu – Kuala Lumpur, nebo kde tam bylo to město? Je zajímavé, že vždycky se všechny tyto ekologické konference konají na ostrově Réunion, v jižní Africe, kdy tam mladý Stropnický je z toho úplně hotový, protože stopy po letadlech, jak tam ti papaláši létají, aby si je pak všichni vyfotili a tam přijali něco, co nic není... Takže se modlím, abychom tu Pařížskou dohodu nikdy neschválili... Zatím je vůle i ve sněmovně, a my jenom čekáme, až USA odvolají podpis a dohoda půjde kamsi, kam patří.

Jenom malá drobnost – máme času dost. Zakážeme ty pytlíky, a když zakážeme pytlíky, tak ony se dělají z PET flašek. A když zakážeme ty pytlíky, tak nám budou přebývat PET flašky. A jaký je rozdíl mezi likvidací PET flašky a mezi likvidací toho pytlíku? Mimochodem, naši pejskaři se chovají také strašně. Víte, do čeho my dáváme hovínka, my poctiví? Právě do slabých pytlíků ze "sámošky" a házíme to do kanálu. To je prasárna, co? Normálně do kanálu, ono to jde stejně na čističku. Řeknu vám jeden příklad z minulosti. Existovala městská vyhláška, že se nesmí mýt automobily na ulici. Za to byla pokuta jak hrom. A v tom samém domě, kde stálo to auto, on ho myl a přišel strážník a dal mu pokutu, tak paní zrovna měla zapnutou myčku. A z té myčky šampony a ty všechny šly do stejné kanalizace jako – a to jsem mylo jen vodou – z toho auta.

A jenom pro vaši informaci, prostřednictvím pana předsedy, pane senátore, v Teplicích od roku 1994 se za odpady neplatí a máme téměř u každého domu 4 kontejnery a nečekali jsme, až pan ministr přijde s nějakou novou úžasnou vyhláškou nebo zákonem o odpadech. Ta jedna popelnice je na ten standardní odpad. Ta druhá je na bioodpad, tzn. to co je ze zahrádek apod., ta třetí je na plasty a čtvrtá je na papír. A pravidelně všem občanům to vyvážíme, stojí nás to poměrně velké peníze, ale než bychom si udělali veliký úřad na vybírání, který vám stejně nikdo poplatky nezaplatí. Nevím, zda pan ministr ví, kolik jsou dluhy za neplacení poplatků za odpady v ČR. Ještě vloni jsem to počítal asi na 120 mil., dneska už to musí být někde kolem 200 nebo 300 mil. dluhů. Kolik úředníků se tím zabývá, a přitom ze zákona původem odpadu je obec. Původem odpadu je obec, ne ten občan. Takže je to věcí obce. Proto to nevybíráme, protože na tom stejně nic – a mimochodem, ten odpad od občanů je zlomek toho, co máme – my tam máme hodně listnáčů, navrhoval jsem je vykácet a dát tam jehličnany, to neprošlo, protože to by bylo – ono na podzim padá listí, víte, jak veřejnost těžce nese, když padá listí, a nedejbože, když v zimě padá sníh. A já jim vždycky říkám – vždyť se ale ještě nikdy nestalo za můj dlouhý sedmdesátiletý život, aby ten sníh na jaře neroztál. A vy utratíte miliony na to, protože jsme si odvykli, a když je 5 cm sněhu, tak republika se... V Bruselu prý stačí centimetr – už nelétají letadla, zastaví se. U nás se nezastaví...

Takže závěr. Hlavně nám vracejte, prosím vás, hnědé podšálky, stále se nám stává, že nám je nevracejí...

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. Pokračujeme v půlnoční ekologické debatě. Nyní vystoupí pan senátor Václav Láska.

Senátor Václav Láska:  Děkuji ještě jednou za slovo. Nejdřív vážnější věc. Chci reagovat na kolegu Vystrčila, ovšem vaším prostřednictvím. Nemohu na sobě nechat stín podezření, že vám nechci zprávu sdělit, protože by vás nezajímala. Pouze respektuji to, že lidský organismus je trošku limitován a přijímat velké množství zpráv ve 23.00 hod. už není – teď jsem si uvědomil, že jsem z vás nejmladší, abych se vás tedy nějak nedotkl, pardon – už to prostě není v silách lidského organismu a já jsem svobodně vyhodnotil, že předávané informace už by se nemusely úplně dostat k cíli. A je to mé osobní rozhodnutí, nikoli, že bych znevažoval to, že byste mě nechtěli poslouchat.

To na vysvětlenou.

A ke kolegovi Kuberovi vaším prostřednictvím. Já se nechci hádat, já jsem ani nepolemizoval o tom, jestli kauza páchník je taková nebo taková, spíš jsem chtěl vyvažovat právě pohled na ekologii. Když se tady budeme hodně bavit o tom, jak se ekologie zneužívá, nebo někteří aktivisté ji zneužívají, pak se ale nezapomeňme bavit o tom, že zároveň ekologie je velmi, velmi žádný problém. Proto vyvažuji: páchník – čůrání. A zbytek tohoto projevu byl sice směřován ke mně, ale já jsem ho v podstatě nevyprovokoval svým projevem. Rád si někdy poslechnu, jak je to s popelnicemi v Teplicích, ale nemyslím si, že můj projev nějak provokoval k tomu, aby mi informace musela být takhle sdělena při jednání, ale v zákulisí si to rád poslechnu, protože myslím, že Teplice se spravují dobře, a to myslím bez jakékoli, jak se říká, arogance, já to myslím vážně, takže si to rád poslechnu. Jenom pokud se máme někam dostat, tak reagujte – pardon, to nemohu napřímo – prosím, aby bylo reagováno na to, co se říkám, a ne, abych tu seděl se zelenou kravatou jako symbol, na který se vždycky sesype všechno zlo, které vás trápí při správě obce. Já jsem nikdy nikomu neublížil.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. A nyní se do debaty již nikdo nehlásí, takže debatu končím. A ptám se pana ministra, jestli se chci vyjádřit k proběhlé rozpravě. Je tomu tak. Prosím, pane ministře.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Jsem hlavně velmi příjemně překvapen mladickým elánem, který tady vládne. Musím říct, že v Poslanecké sněmovně už bych byl rád, že bych probudil kmety, latentní spáče, o ostatních ani nemluvě.

Proto s velkou radostí zodpovím dotazy nebo náměty, a určitě věřím, že v nějaké poměrně blízké budoucnosti i pana senátora Lásku potěším i při tom čůrání, protože víte, že my se intenzivně bavíme a zabýváme se možností využití šedé vody na splachování, protože si opravdu myslím, že splachovat záchody pitnou vodou je barbarství v 21. století, a to nejenom v ČR. Skutečně se tím bavíme nebo zabýváme velmi vážně. Teď hodláme vypsat program Dešťovka, který by měl ještě více motivovat k tomu, co už jsme asi zapomněli a co naše babičky a dědečkové dělali zcela běžně, zachytávání dešťové vody. A dnes je obrovský potenciál využití šedé vody, přečištěné, kterou pak můžeme využít úplně jinak. Náš velký vzor je Izrael v této věci, a myslím si, že se máme od nich hodně co učit.

Pan senátor Čunek. Pane senátore, máte pravdu, Zlínský kraj je opravdu ovlivněn tímto přesahem ještě z Moravskoslezského kraje. Ale dělali jsme si myslím zajímavou studii, která se jmenuje Er Silesia. Tento program nám umožnil, že jsme dali každé částečce prachu z různých zdrojů jakousi genetickou informaci. A zjistili jsme zajímavou věc, že sice z Polska znečišťujících látek jde víc, ale převažující směr větru je zase do Polska, takže když to fouká od nich, tak nám toho posílají víc, ale víc toho posíláme častěji my do Polska. Vyměňujeme si to asi tak v poměru 1:1. Ale máte pravdu v jedné věci, a ta se bohužel spíše zhoršuje, protože nová polská vláda je mimořádně konzervativní z hlediska toho, jakým způsobem je závislá nebo že chce pokračovat v uhlí, protože je jasné, že Polsko je na uhlí zcela závislé, oni se snaží zdržovat to, aby postupně od uhlí, na rozdíl od ČR, která od něj odhlásí relativně razantně, tak Poláci to nemají příliš v úmyslu. A my jsme jednání opakovaně přenesli na úroveň premiér – premiérka. Já o tom s kolegou Janem Szyszkem hovořím třikrát ročně. Jsme dokonce už tak daleko, že jsme připraveni v případě, že by se situace nezlepšila, dát třeba i žalobu k Evropské komisi, protože Poláci si dneska vyjednali u Evropské komise poměrně velké pardony z hlediska emisních limitů, takže zatímco naše podniky už je musí plnit několik let a postupně se zpřísňují, tak Poláci si vyjednali podstatně řekněme něžnější limity. Ale to by mělo skončit do roku 2020, platnost těchto výjimek.

Jenom pro srovnání: Poláci mají 10 milionů malých lokálních kotlíků na uhlí. To je významný zdroj znečištění, my jich máme dneska 350 000 a pomocí kotlíkových dotací bychom jich 100 000 měli postupně vyměnit. Je to tedy obrovské téma, a věřte, že na každém jednání česko-polské vlády se velmi razantně o této věci bavíme, a tak je možné, že to skončí třeba i nějakým z forem u Evropské komise.

Pan senátor Vystrčil a pan senátor Horník měli jeden společný dotaz. A děkuji za něj, protože opravdu jsem se sám ptal kolegů, jestli Evropská unie, která je celkem pověstná tím, že strašně ráda reguluje řadu věcí, ale kupodivu ani v Evropské komisi si zatím ještě nikdo, pravděpodobně samozřejmě také vlivem obecně průmyslu i v rámci EU, v podstatě ani v rámci programu Prevence vzniku odpadů nebo obalových odpadů, tam není příliš otevřena nikde v žádném státě otázka, jak to udělat, aby obaly byly menší. Přitom víme, že koupíme malinký výrobek v obří krabici. Už jsme o tom hovořili na úrovni ČR. Dneska máme přijatý program Prevence vzniku odpadů. Víte, že teď je to záležitost především třeba igelitových tašek a výrazného snížení používání igelitových tašek. Ale musím říct, že dneska, v této chvíli – a ověřoval jsem to ještě asi před třemi nebo čtyřmi měsíci, ani v rámci oběhového balíčku – v EU se neřeší velikost obalových odpadů. A je to určitě téma. Budu rád, že byste mě případně, i když to zřejmě bude už práce mého nástupce, v něčem takovém podpořili, protože si také myslím, že by toto bylo zajímavé, ale úplně už slyším ty hlasy, které říkají, co nám zase ministerstvo reguluje, jak máme mít velkou krabici, byť si myslím, že by zdravý rozum tomu určitě napovídal.

Krajské plány odpadového hospodářství a v zásadě i krajské zprávy o životním prostředí opravdu neobsahují úplně krajské informace o sběru odpadů nebo druhotných surovin. A důvod je jediný – ona se totiž sbírá a eviduje na centrální bázi, protože se ukázalo, že odpady a hlavně druhotné suroviny plynou mezi jednotlivými kraji a jsou tam toky, a součet pak nevychází úplně přesně. Když si sečteme všechny kraje, vyšlo to víc než ta suma, protože se tam některé toky počítaly třeba dvakrát. Proto se dává jednotné číslo v rámci celé ČR a v krajských zprávách najdete jenom dílčí čísla, ale ne úplně u všeho. Ještě to kolegům samozřejmě sdělím.

Jenom ještě poslední reakce. Chci pana senátora Kuberu ujistit, že i já jsem poměrně skeptický. Jsem původem geolog a troufám si říct, že o této věci toho relativně hodně vím, z hlediska toho, jak v naší geologické historii teplota se hýbala. Nicméně musím říct, že je alarmující, že 15 let nyní po sobě každý další rok překonává rekord roku předchozího a že je zjevné, že s klimatem se něco děje, ale to má jedno celkem logické zdůvodnění.

Příroda miliony let ukládala CO2, samozřejmě do uhlí, do ropy. A co za miliony let, co příroda uložila, my jsme za 200 let spálili, aby emitovaly do vzduchu. To je něco, co se musí projevit. A v historii Země také byly přirozeně daleko větší sopečné činnosti, zvyšovaly CO2. A samozřejmě také bylo všude, konec konců i na úrovni Prahy, moře, to je jasné, ale nebyli jsme u toho my, ale to je ten problém.

Ale jinak, pane senátore, s vámi souhlasím v tom, že tyto peníze je potřeba, a my to také děláme, významně více také dávat do toho, abychom se této změně přizpůsobili, protože připusťme si, že my to nemáme v ruce. A já si také myslím, že jestliže hovoříme o tom, že do konce století chceme udržet nárůst teploty na 1,5 stupni, takže jsme s tím měli pravděpodobně začít před sto lety. A nyní všichni vědí, že dokonce i dva stupně bude obrovsky ambiciózní scénář. Pro Českou republiku je daleko důležitější adaptace než mitigace, tedy adaptace, přizpůsobení se, než zmírnění dopadů. A chci vás ujistit, že děláme všechno proto, abychom se přizpůsobili, protože nám nic jiného nezbude. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane ministře. A nyní bych poprosil zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Prosím, pane kolego.

Senátor Jan Látka:  Děkuji vám za slovo, pane místopředsedo. Vystoupilo, jestli dobře počítám, pět kolegů senátorů, z nichž jeden dvakrát. Dozvěděli jsme se, že je zde brouk, krabice, čůrání, mravenec, problematika výstavby nádraží ve Zlíně, dvakrát zbytečně velké obaly, skvělé Teplice v otázce odpadového hospodářství, divoká prasata a dozvěděli jsme se, i kdo z nás je tady nejmladší.

Přesto všechno doporučuji ve smyslu usnesení výboru, abyste se zachovali při svém hlasování tak, jak bylo doporučeno výborem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. Spustím znělku a pozvu další senátorky a senátory k hlasování do sálu.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení, jak jej přednesl garanční zpravodaj. Aktuálně je v sále přítomno 47 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 45 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 46, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli a zároveň děkuji i zpravodaji.

Následujícím bodem je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Kosmická strategie pro Evropu

Tisk EU č. K 120/10

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 120/10 a č. K 120/10/01. Prosím pana ministra Richarda Brabce, který zastoupí pana ministra dopravy Dana Ťoka, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji vám za slovo, pane předsedající, a také jsem jeho vystoupení proškrtal poměrně hodně, takže v tuto poměrně již pokročilou hodinu opravdu jenom velmi stručně.

Vážené senátorky, vážení senátoři, v zastoupení za ministra dopravy bych rád krátce představil Kosmickou strategii pro Evropu, kterou jako Sdělení vydá Evropská komise 26. října loňského roku.

Hlavním cílem této strategie je formulovat společné cíle Evropy v oblasti kosmických aktivit a reagovat tak na prudce stoupající význam kosmických technologií a aplikací v globálním měřítku i v Evropě. Dynamicky stoupající poptávka po službách a produktech založených na datech kosmických systémů silně stimuluje rozvoj segmentu družicových technologií nosných raket i návazného sektoru služeb. Do kosmických aktivit stále více také vstupuje soukromý kapitál a proměňuje tak doposud především institucionální charakter odvětví. V důsledku tohoto trendu se tak stále častěji hovoří o tzv. new space, novém přístupu ke kosmickým aktivitám.

Na základě roční debaty nejvýznamnějších evropských hráčů v oblasti kosmických aktivit, jako je Evropská kosmická agentura ESA, Evropská komise, EUMETSTAT, členské státy, průmysl a akademická sféra, byly společně formulovány čtyři strategické cíle:

1. Maximalizace přínosů kosmických aktivit pro společnost a ekonomiku

2. Podpora globálně konkurenceschopného a inovativního kosmického odvětví

3. Posílení autonomie Evropy k přístupu do vesmíru a zajištění jeho bezpečného využívání

4. Posílení role Evropské unie jako globálního hráče v oblasti kosmických aktivit.

Jistě víte, že i pro Českou republiku je toto téma zajímavé, protože s tím souvisí rozšíření kompetencí agentury GSA, která sídlí v Praze. Česká republika je přesvědčena, že je nutné využít zkušeností této agentury v oblasti bezpečnosti a rozvoje trhu také v programu Copernicus, případně v dalších evropských kosmických programech. Význam agentury jako centra kosmických aktivit EU by se tak dále zvýšil, a proto o rozšíření odpovědnosti a kompetence agentury usilujeme.

Závěrem mi dovolte uvést, že závěry k této strategii budou přijaty na zasedání Rady EU pro vesmír dne 30. května 2017. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 120/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dušek, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Dušek:  Dobrý večer, dámy a pánové, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Kosmická strategie pro Evropu je samozřejmě jakýsi informační podklad pro evropské a další instituce. Myslím si, že pan ministr řekl vše podstatné. Já bych jenom zdůraznil to, co je i v doporučeních vyjádřených v Senátu, a to, že bychom měli podporovat intenzivnější zapojení soukromého sektoru do všech kosmických programů EU, což je pro nás velmi výhodné. Podstatný je také otevřený a bezplatný přístup k získávání vesmírných dat, které může přinést řadu nových aplikací a služeb. A jak už bylo zmíněno, také posílení kompetence agentury GSA ať už ve vztahu k programu Copernicus, ale především pak k programu Galileo, což je nový navigační systém nezávislý na americkém systému GPS a který se zrovna prosazuje na trhu.

Materiálem se zabýval výbor pro záležitosti EU dne 31. ledna 2017 a přijal usnesení:

Výbor

1. přijímá ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Kosmická strategie pro Evropu doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. Toto usnesení jste obdrželi

2. doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se ke Sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Kosmická strategie pro Evropu vyjádřil ve smyslu doporučení přijatém naším výborem

3. určuje mne zpravodajem na dnešní schůzi

4. pověřuje předsedu výboru senátorka Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů.

Nyní otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. A protože nebyla rozprava, asi ani pan předkladatel ani pan zpravodaj se nebude chtít vyjádřit. A můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Jiří Dušek. V sále je aktuálně přítomno 44 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 23.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji vám.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 46 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A posledním bodem dnešního jednání je

 

Sdělení Komise EP, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Evropská strategie týkající se spolupracujících inteligentních dopravních systémů, milník na cestě ke spolupracující, propojené a automatizované mobilitě

Tisk EU č. K 017/11

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 017/11 a č. K 017/11/01. Prosím pana ministra Richarda Brabce, který zastoupí ministra dopravy Dana Ťoka, aby nás seznámil s těmito materiály. (Velký hluk v sále.) Prosím vás, kolegové, abyste ještě vydrželi poslední minuty našeho jednání. Děkuji.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Když to trošku odlehčím, tak je to materiál o tom, v co jsem nevěřil, že se někdy dožiji, ale pravděpodobně se toho dožijeme všichni, že si budou auta navzájem nadávat místo řidičů. To už jsou první kroky, a víme, že autonomní systémy už dnes začínají z oblasti science fiction se dostávat do reálného světa. A i toto sdělení je o určité strategii spolupracujících inteligentních dopravních systémů.

V současné době jsou vozidla zařízená na dopravní infrastruktuře podporována řadou inteligentních dopravních systémů, tzv. ITS. Tradiční systémy ITS představují například liniové řízení silničního provozu prostřednictvím proměnných dopravních značek. Vybavování vozidel palubními zařízeními a vozidlovými systémy je novou cestou, kterou představují právě spolupracující systémy ITS. Nově vyráběná vozidla generují během jízdy značné množství dat a k výměně těchto dat nedochází jenom mezi vozidly samotnými, ale i mezi vozidly a zařízeními umístěnými na dopravní síti. Tato výměna dat, kooperace je nejrychlejším způsobem, jak řidiči tyto informace poskytnout rychle, spolehlivě a srozumitelně. Data pak mohou být využita k nejrůznějším službám pro řidiče, ale především ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu. A na tento významný rozvojový trend reaguje předložená strategie.

Jejím cílem je tedy zabránit roztříštění určitého vnitřního trhu v této oblasti, tedy zajištění toho, aby služby spolupracujících systémů ITS byly poskytovány spolehlivě a ve stanovené kvalitě bez ohledu na stát, ve kterém řidič takto vybavené vozidlo právě řídí.

Pokud jde o oblast chytré infrastruktury, chtěl bych upozornit na koncepční dokument Akční plán rozvoje inteligentních dopravních systémů do roku 2020, který byl vládou schválen v roce 2015. Smyslem tohoto dokumentu je vytvořit základní strategický rámec včetně opatření pro rozvoj spolupracujících systémů ITS i autonomní dopravy.

To je vše, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane předkladateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 017/11/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Doubrava, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Tato strategie spolupracujících inteligentních dopravních systémů byla odstartována tzv. Amsterodamským prohlášením o spolupráci v oblasti propojeného automatizovaného silničního provozu. Také z dubna 2014, přijatém ministry dopravy členských zemí EU a naléhavě požaduje po Evropské komisi, aby byla vypracována strategie spolupracujících propojených automatizovaných vozidel, která by tyto aktivity koordinovala na celoevropské úrovni.

Nyní tedy Evropská komise překládá strategii pro kooperativní inteligentní dopravní systémy, která by měla umožnit rozvoj těchto dopravních systémů na evropských silnicích od roku 2019. Sdělení č. K 017/11 je tak reakcí Evropské komise na ono zmíněné Amsterodamské prohlášení ministrů dopravy a je tedy strategií EU pro koordinované zavádění tohoto systému.

Před chvílí jsme projednali senátní tisk č. K 120/10 – Kosmická strategie pro Evropu, která zdůrazňuje potřebu podporovat integraci kosmických technologií do strategií zaměřených na propojené automobily, a to především pomocí systému Galileo a Egnos. Do určité míry tak lze považovat oba tisky, tedy Kosmickou strategii pro Evropu a kooperativní inteligentní dopravní systémy za úzce provázané dokumenty, přičemž výborem pro záležitosti EU navrhovaná doporučení pro usnesení Senátu jsou ve vzájemném průniku zcela kompatibilní.

Výbor pro záležitosti EU přijal na své 6. schůzi konané dne 28. února 2017 své 41. usnesení ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Evropská strategie týkající se spolupracujících inteligentních dopravních systémů, milník na cestě ke spolupracující, propojené a automatizované mobilitě, což je senátní tisk č. K 017/11.

Po úvodní informaci Tomáše Čočka, I. náměstka ministra dopravy, a zpravodajské zprávě senátora Jaroslava Doubravy, výbor

I. přijímá ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Evropská strategie týkající se spolupracujících inteligentních dopravních systémů, milník na cestě ke spolupracující, propojené a automatizované mobilitě doporučení, které je přílohou tohoto usnesení,

II. doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému al sociálnímu výboru a Výboru regionů Evropská strategie týkající se spolupracujících inteligentních dopravních systémů, milník na cestě ke spolupracující, propojené a automatizované mobilitě se vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výboru

III. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jaroslava Doubravu

IV. pověřuje předsedu výboru senátora Václava Hampla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Návrh usnesení máte všichni k dispozici. Jeho součástí je doporučení našeho výboru. Jestli dovolíte, nebudu ho číst, jenom se na něj odvolám. A poprosím vás o to, abyste usnesení výboru pro záležitosti EU, tak jak jsem vám ho přednesl, schválili a za to vám děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů.

Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím.

Přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Jaroslav Doubrava. V sále je aktuálně přítomno 45 senátorek a senátorů. Aktuální kvórum je 23.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 47 se z 46 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 24 pro vyslovilo 44, proti nula.

Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji všem přítomným. Končíme – po čtrnácti hodinách a jednatřicáté minutě – a zítra v 9.00 zasedání Senátu pokračuje pevně zařazeným bodem č. 20. Na shledanou, dobrou noc!

(Jednání ukončeno v 23.31 hodin.)