(2. den schůze – 19.01.2017)

(Jednání zahájeno v 9.02 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 4. schůze Senátu Parlamentu ČR. Prosím vás, skončete rozhovory... (Předsedající komentuje okolní ruch a některé senátory v Jednacím sále slovy: Pane doktore, jste slyšet víc, než já... Pane senátore Čunku, nechte si ty poznámky na jindy, děkuji vám...)

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Lumír Kantor, Zuzana Baudyšová, František Bradáč, Ladislav Kos, Daniela Filipiová, Karel Kratochvíle, Václav Láska, Jan Hajda, Jiří Cieńciała, Jan Veleba, František Čuba.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Náhradní karty jsou k dispozici v předsálí Jednacího sálu.

Vzhledem k tomu, že včerejší pevně zařazené body ztratily své pořadí, navrhuji, abychom po druhém pevně zařazeném bodu projednali zbylé body pana ministra Brabce. Jedná se o senátní tisky č. 26 a 27. Dále projednáme zbylé body pana ministra Jurečky – senátní tisky č. 36 a 37. Dále budeme pokračovat blokem pana ministra Pelikána. Na závěr projednáme senátní tisk č. 336.

Takto upravený pořad vám byl rozdán na vaše lavice. O tomto návrhu zahajuji hlasování.

Hlásí se ještě paní Eliška Wagnerová, prosím.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové. Navrhuji, aby byl právě poslední bod – č. 24, senátní tisk č. 336 vyřazen z dnešního pořadu schůze, protože tam není žádný časový press. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, návrh jsme slyšeli. Takže o to se návrh pořadu této schůze upravuje. Přizveme k hlasování.

Budeme hlasovat o pořadu – pokračování 4. schůze Senátu, jak jsem navrhl a jak je v písemném podkladu - včetně návrhu paní senátorky Wagnerové, vypustit bod 24.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 45. Registrováno 58, kvórum 30. Pro návrh 58, proti nikdo.

Návrh byl schválen.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek

Tisk č. 28

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 28. Návrh uvede ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík, kterého mezi námi vítám. Žádám ho, aby nás seznámil s návrhem zákona.

(Reakce předsedajícího na hlasy z pléna: Výsledky hlasování uvedeme až po tomto bodu...)

Pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík:  Vážený pane předsedo, dámy senátorky, pánové senátoři, děkuji za slovo. Dovolte, abych tisk uvedl tím, že si myslím, a hlavně doufám, že dnešní den, tj. 19. leden bude historickým dnem v análech České republiky. Protože to bude den, kdy se nám podaří, jak tomu pevně věřím, schválit úplný zákaz kouření v restauracích v naší zemi.

Velmi stručně bych uvedl návrh tohoto zákona, protože se opravdu domnívám, a očekávám, že bude velmi bohatá a bouřlivá diskuse, do které se určitě zapojím a ve které budu ještě dále vysvětlovat a odpovídat na otázky, které budou kladeny.

Jen mi dovolte, abych řekl, že cílem navrhovaného zákona je hlavně, a to je nejdůležitější a podle mne to musí všude zaznít, posílení ochrany veřejného zdraví před škodami způsobenými návykovými látkami. Prioritou je zvýšení ochrany zdraví především dětí a mladistvých a snižování dopadů škod způsobených zejména kouřením a požíváním alkoholických nápojů. Přijetí takovéto úpravy podporuje značná část veřejnosti, která se v některých průzkumech pohybuje na hranici 80 %.

Nyní bych zmínil některé oblasti navrhované právní úpravy.

Za prvé. V zájmu dosažení navrhovaných cílů ochrany zdraví návrh zákona mj. rozšiřuje okruh míst, kde bude zakázáno kouřit. Účelem je zejména posílení ochrany zdraví před expozicí tabákovým kouřem.

Zavádí se zákaz kouření např. ve vnitřních prostorech provozoven stravovacích služeb, jimiž jsou restaurace, kavárny, bary. S výjimkou užívání vodních dýmek a elektronických cigaret.

Toto opatření má chránit před škodlivými účinky tabákového kouře nejen hosty v těchto provozovnách, ale rovněž i zaměstnance, kteří tam pracují. Tito zaměstnanci bývají denně a dlouhodobě vystaveni expozici tabákového kouře s prokazatelně negativním dopadem na jejich zdraví.

Dále se zavádí úplný zákaz kouření např. ve vnitřních prostorách kin, divadel nebo sportovišť. Též návštěvníky těchto prostor a tamní zaměstnance je třeba chránit před škodlivými účinky kouření.

Kouření ve zmíněných prostorech je nežádoucí také z důvodu prevence kouření u mladistvých osob a i z těchto důvodů nelze v případě těchto prostor doporučit ani zřizování oddělených prostor ke kouření, což jsou všude populární kuřárny.

Rovněž se rozšiřuje okruh míst, kde bude zakázán prodej tabákových výrobků, elektronických cigaret a alkoholických nápojů. Alkoholické nápoje a tabákové a související výrobky nebude možno prodávat například v pojízdných prodejnách. Alkoholické nápoje dále nebudou moci být prodávány ani prostřednictvím prodejních automatů. Tímto opatřením se omezí dostupnost těchto výrobků zejména pro osoby mladší 18 let.

Nelze v této souvislosti opomenout, že v požívání alkoholických nápojů a kouření jsou naši mladiství na předních místech v Evropě.

I nadále bude platit zákaz prodeje alkoholických nápojů osobám mladším 18 let, osobám zjevně ovlivněným alkoholem nebo jinou návykovou látkou nebo osobám, u nichž lze důvodně předpokládat, že alkoholický nápoj vzápětí požijí a následně budou vykonávat činnost, při níž mohli ohrozit život nebo zdraví svoje nebo jiné osoby, případně způsobit škodu na majetku.

Jak jsem již uvedl při projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně a ve výborech Senátu, aplikaci těchto – a dovolím si zopakovat – již mnoho let platných zákazů v praxi nečiní problémy, a budu na to jistě reagovat i v diskusi.

V rámci návrhu zákona jsou též upřesněny podmínky pro umístění osoby pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky do protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanice.

Dále jsou přesněji specifikovány podmínky pro orientační a odborné lékařské vyšetření na přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky v těle.

Sankce za nedodržení zákonů nebo porušení povinnosti podle návrhu zákona odpovídají závažnosti protiprávního jednání. Zvýšení pokut se týká především porušení zákazu prodeje tabákových výrobků, bylinných výrobků určených ke kouření, elektronických cigaret a alkoholických nápojů osobám mladším 18 let, přičemž v případě porušení tohoto zákona vůči osobám mladším 15 let se horní hranice pokuty zvyšuje na dvojnásobek.

V této souvislosti bych rád zdůraznil, že navrhované sankce mají působit především preventivně před porušováním povinnosti. Cílem není trestat. Pokud je sankce ukládána, vždy se při stanovení výše přihlíží k závažnosti deliktu, a to zejména ke způsobu jeho spáchání, jeho následkům a okolnostem, za nichž byl spáchán.

Návrh zákona dále částečně zapracovává v části týkající se prodeje tabákových a souvisejících výrobků na dálku předpis Evropské unie, a to směrnici o tabákových a souvisejících výrobcích, kde transpoziční lhůta již uplynula 20. května 2016.

Vážený pane předsedo, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, dovolím si ještě krátce reagovat na projednávání návrhu zákona ve výborech Senátu, kde zaznělo jak pozitivní hodnocení návrhu, tak i některé připomínky.

Často opakovanou námitkou, zejména v souvislosti se zákazem kouření v restauracích, kavárnách apod. je, že návrh zákona omezuje vlastnictví a právo na svobodné podnikání. K tomu bych rád uvedl, že Listina základních práv a svobod vedle práva vlastnit a svobodně podnikat rovněž stanoví, že každý má právo na ochranu svého zdraví. Ve výborech byla rovněž zmiňována možnost posunu účinnosti tohoto zákona na pozdější dobu. Vzhledem k tomu, že již nelze odkládat implementaci opatření vyplývajících ze zmíněné tabákové směrnice Evropské unie a opatření podle tohoto návrhu nevyžadují žádnou náročnou přípravu, nemohu v žádném případě podpořit účinnosti tohoto zákona.

S výjimkou ústavně-právního výboru, který nepřijal k návrhu zákona žádné usnesení, výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a garanční výbor pro zdravotnictví a sociální politiku doporučují schválit návrh zákona ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou.

Na závěr svého vystoupení bych rád uvedl několik věcí. Zákon, tak jak prošel Poslaneckou sněmovnou, je řekl bych maximem možného a je to prostě založeno na politickém konsenzu. Zároveň vychází z programového prohlášení vlády.

V této souvislosti bych vás velice rád přesvědčil o tom, že tato právní úprava přispěje ke zlepšení situace v oblasti ochrany před návykovými látkami, a hlavně – a to bych zdůraznil a to je mým úkolem jako ministra zdravotnictví – bude pozitivně působit nebo bude mít pozitivní dopad na zdraví obyvatelstva.

Dámy a pánové, pevně věřím, že návrh zákona podpoříte a děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane ministře, také vám děkuji a prosím, abyste využil místa u stolku zpravodajů.

Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 28/3, zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Burian. Senátní tisk také projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máte jako senátní tisk č. 28/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Ivo Valenta. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 28/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Peter Koliba, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Tak, jak již uvedl pan ministr celkem podrobně, je to návrh zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek a nahrazuje dosavadní právní úpravu zákona č. 379/2005 Sb., vzhledem k tomu, že tato úprava již není dostačující. Vede k prohloubení a zavedení dalších opatření směřujících k ochraně zdraví občanů před škodlivými účinky a cílem novely je rovněž transponovat zejména článek 18 a článek 20 odst. 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady z roku 2014.

Poslanecká sněmovna ve třetím čtení 9. prosince 2016 většinou hlasů – 118 poslanců bylo pro ze 163 a 23 bylo proti – schválila toto znění, které projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku dne 11. ledna 2017. A tak, jak již pan předseda říkal, obdrželi jste návrh usnesení, kdy výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu mne a pověřuje mne jako předsedu výboru, abych toto usnesení předložil předsedovi Senátu Milanu Štěchovi.

A rovněž věřím, že toto naše důkladné prověření podpoříte i svými hlasy. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a rovněž vás žádám, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Jiří Burian. Ano. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Burian:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Ústavně-právní výbor Senátu projednal tento tisk na své 4. schůzi konané dne 11. ledna 2017 a po přednesení zpravodajské zprávy a po rozpravě přijal záznam z jednání, se kterým vás nyní seznámím:

Výbor

1. nepřijal žádné usnesení k projednávanému tisku. Pro návrh, aby výbor doporučil Senátu schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou hlasovalo pět senátorů, proti hlasoval jeden, čtyři senátoři se zdrželi hlasování.

Byly podány tři pozměňovací návrhy. Žádný pozměňovací návrh nebyl schválen. Jiné návrhy k projednávanému tisku nebyly podány.

2. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Jiřího Buriana.

3. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Tolik za ústavně-právní výbor.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore a táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Ivo Valenta. Ano, takže máte slovo, pane senátore.

Senátor Ivo Valenta:  Dobrý den. Pane předsedo, pane ministře, senátorky a senátoři. Dovolte mi seznámit vás s usnesením výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ten svým 20. usnesením ze 4. schůze konané dne 4. ledna 2017 návrh zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek těsnou většinou skoro půl hlasu, doporučuje schválit, ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny.

Diskuse o potřebnosti a vhodnosti zákona na našem výboru byla pestrá, k předkladatelům jsme byli kritičtí, kladli jsme jim otázky, na které ne vždy dokázali uspokojivě odpovědět.

Pokud mám shrnout některé argumenty, které zaznívaly, tak od pana ministra se jednalo převážně o starost o zdraví našich občanů a snížení škod souvisejících s užíváním návykových látek. Kritici zákona naopak poukazovali na nedostatky navrhované právní úpravy, nevyváženost normy, na nesmyslnost některých povinností, jejich obtížnou vymahatelnost a přísné sankce. Dotazy padaly i na dálkový prodej po internetu, kouření ve vinotékách, debata se vedla i o příkladech regulace kouření v zahraničí.

To je za mě vše, vlastní osobní hodnocení si ponechám na obecnou rozpravu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Hlásí se pan senátor Václav Hampl, prosím, přihlaste se písemně.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Omlouvám se, za dva a kousek roku, co tu jsem, takovou situaci jsem ještě nezažil, takže nyní vidím, jak se to správně dělá.

Ano, myslím si, že tento zákon je docela dobrý, tak jak přišel ze sněmovny, a tak trošku i po zkušenosti ze včerejška a některých dalších, bychom docela výrazně ušetřili čas, kdybychom tuto normu podpořili tím, že bychom se jí dále nezabývali. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, je to procedurální návrh, musíme dát o něm hned hlasovat, takže přizveme další senátorky a senátory do sálu. (Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera a další senátoři vehementně protestují.)

Senátor Jan Horník:  Vážené kolegyně a kolegové, vážený pane ministře, vážený pane předsedající, já protestuji a jako předseda klubu chci říci, že se tímto návrhem zákona chceme zabývat, návrh - nezabývat se - odmítám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, předložil to předseda klubu, takže tím pádem je naplněna litera jednacího řádu. Je to tak? (Souhlas.) Je to tedy nehlasovatelné, pane kolego. A je to klub? (Z pléna: Klub a 10 senátorů.) Klub a 10 senátorů. Prosím, bez komentářů, ať pokračujeme tak, jak máme.

Tento návrh tedy neprošel a budeme pokračovat obecnou rozpravou. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Jako první se přihlásil pan senátor Patrik Kunčar.

Senátor Patrik Kunčar:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já obecně podporuji zákaz kouření, protože je to věc, která se v naší společnosti diskutuje už dlouhá léta. Nicméně k návrhu zákona mám několik připomínek.

První návrh je, že se mně nelíbí, že je v ustanovení zakotvena výjimka používání vodních dýmek. Domnívám se, a jsou na to i expertízy, že vodní dýmky jsou minimálně stejně škodlivé jako cigarety a případně další dýmky. Zdravotní následky užívání vodní dýmky jsou podobné jako u kuřáků cigaret a zahrnují plicní choroby ... (Velký hluk v sále.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, promiňte. Vážené kolegyně a vážení kolegové, minimálně z úcty k našemu kolegovi vás prosím, abyste se zklidnili a věnovali se jeho vystoupení. Děkuji.

Prosím, pokračujte.

Senátor Patrik Kunčar:  Děkuji. Co se týká plicních chorob, jako je snížení plicních funkcí nebo chronická obstrukční plicní nemoc, kardiovaskulární onemocnění, nádorová onemocnění atd. Totéž samozřejmě platí i pro pasivní kuřáky, kteří vdechují kouř z vodních dýmek.

Vzhledem k tomu, že kouření vodní dýmky je stejně škodlivé jakou kouření cigaret, navrhuji vypustit výjimku pro vodní dýmky.

Další připomínka se týká § 11 odst. 7, kde bych rád navrhl jeho vypuštění. Toto ustanovení se týká zákazu podávání alkoholu osobám, které jsou alkoholem již ovlivněny. Domnívám se, že v praxi je toto ustanovení nereálné. Posouzení podnapilosti v praxi má značné mezery, a to vzhledem k tomu, že pouze Policie České republiky má oprávnění přezkoumat podnapilost dotyčné osoby.

Další záležitost se týká § 11 odst. 2 písm. d), kde rovněž navrhuji jeho vypuštění. Tento paragraf se týká zákazu podávání alkoholu na akcích pro děti. Domnívám se, že toto ustanovení je zbytečné a nese další omezování rodičů, kteří doprovázejí své děti na akcích. Pokud předkladatel zákona chtěl zabránit tomu, aby se na akcích nevyskytovaly podnapilé osoby, tak tímto ustanovením nic neřeší. Nelze zabránit tomu, že na akci dorazí osoby již podnapilé či osoby, které s sebou budou mít vlastní alkohol. Proto navrhuji toto ustanovení zrušit.

Jsem si vědom toho, co tady říkal už pan ministr, že tyto věci jsou v zákoně už dávno platné. Nicméně se domnívám, že nyní je šance toto napravit, protože jestliže to do dnešní doby procházelo a nikdo to nekontroloval, tak si myslím, že teď medializací dojde k tomu, že se právě všechny kontrolní orgány zaměří na kontrolu tohoto ustanovení, a proto se domnívám, že bychom to měli vypustit. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Čunek, prosím. Jé, promiňte, přehlédl jsem se, takže pan senátor Zdeněk Papoušek. Omlouvám se. Máte slovo.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Rád bych v úvodu svého vystoupení podotkl, že návrh tohoto zákona je mi naprosto proti srsti. Možná bych návrh podpořil, kdyby byla uzákoněna pod hrozbou sankcí povinná hospodská docházka. Možná bych zákon podpořil, kdyby bylo kouření tabáku umístěno na seznam zakázaných aplikací.

Za stávajících okolností však tento návrh podpořit nemohu. Dokážu si představit, že zanedlouho se může v něčí hlavně zrodit nápad nenalévat v restauracích alkohol, protože to škodí těm, co alkohol nepijí, neboť jim to nedělá dobře, když vidí, jak si někdo u vedlejšího stolu dává pivo. Také může být vysloven zákaz podávat v restauracích jídlo z důvodu toho, že český člověk je obézní. A jestliže se v návrhu objevuje ustanovení, že provozovatel restaurace se vystavuje sankci, nalije-li osobě, která je v podezření, že zanedlouho někomu ublíží na zdraví, může se stát, že v nejbližší době vznikne norma, která nařizuje provozovatelům zřizovat při svých restauracích střediska, kde bude zaměstnávat posudkové lékaře, psychology, diabetology, sociální pracovníky, kteří každého hosta vyšetří, zda netrpí zvýšenou hladinou cukru, depresemi či sociální slabostí, a vydají potvrzení, zda host je způsobilý ke konzumaci alkoholu.

Restaurace by ztratily smysl, kdyby do nich nechodili lidé. Pokud by se tak stalo, každá restaurace učiní opatření tak, aby se tam lidé dostavili. A pokud provozovatel zjistí, že mu tam lidé nechodí z důvodu kouření, tak si to ve svém lokále zakáže. Ale učiní tak ze svého rozhodnutí, protože je to jeho prostor, jeho podnik. A do tohoto jeho podnikání mu stát nemá co mluvit.

Právo na svobodu a majetek jsou základní lidská práva, dávno definovaná a stojící v základu demokratických společností. Začneme-li od těchto práv ustupovat, ředit je, je to cesta do pekla.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Nyní tedy vystoupí pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já jsem teď pochválil pana senátora Hampla, to byl nádherný šťouch, protože pan kolega Kubera se mně zdá, je v Senátu jen proto, aby se připravil na tuto chvíli, a on mu ji málem vzal.

Ale v každém případě za sebe chci říct, nechci diskutovat dlouho, že ten zákon podle mě je dobrý, a to proto, že se zřejmě nikdo z nás nepře o to, že pokud jíme nebo jsme v restauraci, kde se kouří, tak to postihuje i nás. To znamená, jednání někoho postihuje druhého.

Nicméně domnívám se, mám tady pozměňovací návrh jediný, malý, k tomuto zákonu, a to abychom vypustili v § 11 odst. 6, tento odstavec zrušit, protože tento odstavec říká: Zakazuje se prodávat nebo podávat alkoholický nápoj osobě, o níž lze důvodně předpokládat, že alkoholický nápoj vzápětí požije a následně bude vykonávat činnost, při níž by vzhledem k předchozímu požití alkoholického nápoje mohla ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek.

Možná to je nějaký důvod, ten, který můj předřečník, pan senátor Papoušek, zmínil. To znamená, že by někdo mohl někoho napadnout. To je asi velmi těžké. Nicméně především jde o ty, kteří zřejmě mají usednout za volant automobilu a odjet.

Já myslím, že všichni známe, je tisíc informací, nebo skutečností za rok, kdy přijedete k restauraci, která je otevřená, je dobře vidět, vystoupíte z vozu a v té restauraci na vás čeká manželka nebo někdo a vy si chcete dát oběd a odjet s tím, že řídí ten druhý, co nepije, a teď si představte, že ten číšník to má řešit. On řekne: Víte, vy jste přijel autem, tak já vám nemůžu dát to pivo. A vy s ním řešíte: Ale tady manželka, ona nepije vůbec, to je v mém případě, ta nepije vůbec, ona bude řídit. Teď si představte tu situaci, že to máme řešit, protože on by to řešit měl, protože to bylo vidět, je to očividné.

Já myslím, že nechci sestupovat do všech těch důvodů a problémů, které takto nastanou, pro mě je daleko závažnější jiná skutečnost. My jako zákonodárci ukládáme povinnost někomu jinému mít odpovědnost za mě, který ještě v tu chvíli není ve stavu zcela takovém, že by byl nesvéprávný. Mám řidičský průkaz, nepil jsem, zodpovídám za sebe a číšník má řešit, jestli mi má dát pivo nebo nemá. To přece není možné.

Někteří říkají, že to ustanovení se takto vykládat nebude, že vlastně ho bude někdo vykládat nějak jinak. Já jsem doposud slyšel od některých z vás i jiný výklad, že by to tak být nemuselo, ale většina lidí bere tento zákaz tak, že zkrátka číšník nebo provozovatel té hospody, restaurace, nemůže podat alkohol řidiči, kteří, nebo když ví, že to je řidič.

Takže já si myslím, že tady bereme odpovědnost nebo dáváme odpovědnost za odpovědné osoby, vůbec nediskutuji o tom, že je dobře, že se nesmí podávat alkohol nezletilým a podobně, to všechno je v pořádku. Ale já, pane ministře, skutečně nechápu, proč musíme dávat tu odpovědnost, takhle sdílet, nějak jinak. Ať je každý zodpovědný za sebe sám. Zvláště pochopitelně řidiči. A proto je tady tento pozměňovací návrh, který, když k tomu dojde, tak bych rád načetl. Je to ve prospěch odpovědnosti za sebe sama, protože my jsme v naší společnosti dospěli tak daleko, že dnes stále řešíme více a více neodpovědné osoby, protože ona nešťastnice má dvě děti, každé s jiným, žije sama a musíme jí dát byt, oni na to neplatí atd. To znamená, my vyrábíme tou nepřiměřenou pomocí a nesprávně orientovanou nezodpovědné občany tohoto státu, a toto je jeden příklad, protože nechť je každý odpovědný sám za sebe a za své konání. A pouze ti nesvéprávní to budou mít samozřejmě jinak.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Luděk Jeništa.

Senátor Luděk Jeništa:  Hezký dobrý den, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Když mi bylo 14 let, tak jsem prvně letěl letadlem do Bulharska, vedle mě seděl pán a kouřil. Bylo mi strašně špatně a dodnes nevím, jestli to bylo z toho letu nebo z toho pána. Jezdil jsem na tréninky čtyřikrát týdně do Prahy a trenér mi nevěřil, že nekouřím, protože z autobusu, kde buď cestující kouřila, pokud ne cestující, tak řidič, tak jsem byl tak načichlý, že jsem měl co dělat, abych se ubránil tohoto podezření.

Kouřilo se prakticky všude, pamatuji si, že se kouřilo ve škole, v kabinetech, v ředitelně, ve sborovně.

Kouřilo se v nemocnicích, v čekárnách, ve sportovních halách, na nádražích atd.

Dneska tomu tak není, i když nevím, jestli ten zákaz úplně přesně na všechny tyto prostory platí, ale prostě tomu tak není. Přiznejme si, že to nikomu nepřijde zvláštní. Přijde nám to normální, je to tak správné.

Já také chodím do jedné hospůdky u nás ve Vlašimi. V posledních měsících tam samozřejmě každou chvíli rozvineme debatu na zákaz kouření. Proti mým argumentům se většinou ti lidé staví tak, že mi řeknou: Tak sem nechoď, když se ti to nelíbí, když v tomto prostředí nechceš být, tak sem nechoď. A člověk si najednou uvědomí, že se dostal do situace, kde proti sobě stojí dvě skupiny. Skupina lidí, která svému okolí neškodí, která tam přijde, dá si pivo, buřta s cibulí nebo tlačenku, a skupina lidí, která to prostředí zamořuje. My jsme v situaci, kdy jedné z těch skupin máme dát přednost. Máme dát přednost té skupině, která to prostředí zamořuje, která škodí, nejenom nekuřákům, ale škodí i sobě. Já si myslím, že je to jasné. Jeden můj kamarád dával takový příklad, myslím si, že z mého pohledu trošku nadnesený, říkal: Představ si, kdyby bylo veřejné koupaliště a tam chodili infekčně nakažení lidé s nějakými přenosnými nemocemi, nám se to nelíbilo a oni by nám říkali: Tak sem na to koupaliště nechoďte, když se vám to nelíbí, se bojíte, že budete nakaženi. Je to příklad nadnesený, není z mé hlavy, ale možná trošičku s tím souvisí.

Lidé dělají spoustu škodlivých věcí. Kouření je jedno z nich. Pití alkoholu, drogy, špatné stravování atd. Ale, prosím vás, je tady potřeba rozlišit, zdali tímto svým konáním škodí pouze sobě, nebo zdali škodí i svému okolí. Tady, v tomto případě, je to samozřejmě jasné.

Pan senátor Kubera tady kdysi uváděl takový příklad, že domácí kutilové stojí naše zdravotnictví mnohem víc než kuřáci. Já nevím, jestli to je pravda, ale každopádně jsme zase u toho. Pokud si doma někdo provrtá ruku, tak mně tím neškodí, je to jeho chyba, jeho vina, jde o jeho zdraví.

Já jsem vždycky říkal, že se mi nelíbí moc tedy ten název, který se zobecnil, protikuřácký zákon. On to, prosím vás, není protikuřácký zákon, on je to zákon na ochranu zdraví. To je strašný rozdíl. Tady nikdo nezakazuje nikomu, nebo nepřikazuje, aby přestal kouřit. Vždyť ať si každý doma vykouří sto cigaret, mně je to jedno. Ale tady jde o to, že to je činnost, která škodí svému okolí. My tady říkáme, že každý hospodský by měl mít právo na určení toho, jak to tam bude. Ale vždyť každý hospodský je už dnes regulován přesně v těch oblastech, které by mohly ohrozit zdraví. Ať už je to hygiena, ať už je to stravování atd. Tam ty regulace prostě musí být. Jinak bychom asi dopadli špatně. Přiznejme si, že restaurace jsou dneska opravdu poslední baštou, kde ve veřejně přístupném, uzavřeném prostoru mají přednost kuřáci. A myslím si, že to je špatně, logický a správný rozum nám velí, abychom tento zákon podpořili.

Pokud se dostaneme do podrobné rozpravy, vůbec nemám problém s vyřazením toho bodu, o kterém tady mluvil kolega Čunek, ten je opravdu prazvláštní. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore. S přednostním právem vystoupí pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. To, že jsem vystoupil, aby neprošlo „nezabývat se“, jsem udělal samozřejmě z toho důvodu, aby bylo jasné, aby veřejnost věděla, co si myslíme o takovémto zákoně, aby to nedopadlo jako před lety, kdy jeden z našich kolegů z ODS, když se projednával tzv. balíček, tak tedy řekl nezabývat se. Než jsme se stačili rozkoukat, tak nás pravice přehlasovala a my jsme k tomu nemohli vůbec nic říct. Mně to vadí. Tyto věci se podle mě nedělají, bylo to najednou spadlé seshora, všichni jsme koukali. Ta debata by měla probíhat, lidé by měli vědět, co si myslíme.

Chtěl bych říci panu ministrovi, který začal tím, že tento zákon nebo jeho schválení je v programovém prohlášení vlády. Pane ministře, mně je úplně jedno, co je v programovém prohlášení vlády, co si tato vláda nebo nějaká jiná vláda dá do programového prohlášení. Ono je krásné programové prohlášení, ale vy vlastně nevíte, co vy uděláte třeba konkrétně na ministerstvu za zákon, ten se schválí potom vládou, potom v celém velkém kolečku a co z toho udělají potom poslanci? Sem chodí potom mnohdy naprosto něco jiného, kdy to dokonce vypadává najednou z toho rámce programového prohlášení té nebo oné vlády.

Čili já se necítím vázán žádnou vládou, které byly, ani které budou. To jenom, aby to bylo na vysvětlenou.

Jinak musím říct, že jsem nikdy nekouřil. Kouřit už asi nebudu. Možná ze zdravotních důvodů budu muset, a to „marušku“.

Je mi líto kolegy Jeništy, který měl špatný zážitek z letadla. Já jsem takový neměl. Ale nikdy jsem ke kouření nedošel. To znamená, v podstatě bych měl být na té straně všech těch, kteří ten zákon podporují. Ale bohužel ten zákon je nedokonalý. Není to jenom ta nedokonalost, o které mluvil kolega Čunek. To znamená, byl bych ochoten pro něj hlasovat, ale pokud by bylo možno načíst některé pozměňovací návrhy, které jsou zde připraveny. Ale protože si myslím, že stejně většina je rozhodnutá, že bude hlasovat pro schválení, tak dopředu avizuji, že se zdržím hlasování.

Včera jsme dostali od paní Bc. Dany Hladíkové všichni jeden krásný email. Ona v něm píše, že stát má chránit své občany proti násilí a vystavování pasivního kouření je násilí. Nevím, jestli je to násilí, ale dejme tomu. Ale to, že paní Hladíková píše: Na tomto hlasování se ukáže, kdo z vás, našich zákonodárců, vykonává svoji funkci pro ochranu občanů, kdo naopak pro svůj vlastní prospěch, při hlasování proti, tedy ve prospěch tabákových firem, které vydělávají na prodeji smrtících drog a o kterých je všeobecně známo, že svými špinavými zisky ovlivňují rozhodování politiků.

Nekouřím, nejsem pod vlivem žádných firem, dopředu ale avizuji, že nebudu pro zákon, který, byť je sebelépe myšlen, ale jsou v tom ptákoviny. To se na mě nezlobte. Pro to nemůžu nikdy hlasovat, ani pod jhem toho, co tady psala pisatelka.

Pisatelka dále ještě píše, že přijetí tohoto zákona bude jen prvním krokem na krátké cestě ke dni, kdy bude schválen úplný zákaz drog. Jejich kouř zabíjí i nevinné lidi atd.

Víte, už to říkali předřečníci, drogy máme všude okolo, alkohol není nic jiného než droga. Měli jsme tady zákon o vinohradnictví a vinařství, víno je taky droga, to není lék, neříkejte mi, že to je lék. Možná v množství, které se vypije, ale všechno je droga, je to chemie, na které naše tělo historicky z pravěku není nastaveno. My ho pouze tou konzumací možná genově a v čase na to připravujeme, měníme. Ale nemohu souhlasit s tím, že se nám podaří úplný zákaz drog. Víte, zákazy vždycky vyvolají jakousi anarchii proti těm zákazům jít.

Vzpomeňte si před rokem 89. To příkoří, které se tady dělo, a ti, kteří měli odvahu, tak šli proti tomu. To bylo násilí, které na nás dělal komunistický režim! Ale tohle násilí, dost si to nedovedu srovnat úplně v hlavě. Nevím, jak to pisatelka myslela. Nicméně uvědomme si, že drogy jsou naprosto všechno. To znamená, jestli pisatelka v této krátké cestě, jak to nazývá, tak to dopadne tak, jak tady řekl už někdo z kolegů, že za chvíli nebudeme moci pořádně nic jíst. Pravdou je, že i ti kuřáci přinášejí díky tomu desítky miliard do rozpočtu. Ty by tam asi nebyly, ale pak by nebyly zapotřebí možná ty výkony.

Nicméně chtěl bych poprosit, abychom tento zákon pustili do podrobné rozpravy, tak, abychom mohli některé pozměňovací, rozumné návrhy zde načíst, protože jinak nám udělají, zejména v restauračních provozech, dost velký chaos.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Malý.

Senátor Jaroslav Malý:  Dobré dopoledne, pane předsedo, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane ministře. Já bych prostřednictvím pana předsedajícího přece jenom ocenil nápad pana senátora Hampla. Ono by se ukázalo, co si o tom senátoři myslí, o tom zákonu. Já samozřejmě cítím, že ten zákon přes drobné nedokonalosti, žádný zákon nemůže být napsán naprosto dokonale a na míru, jako je oblek, vytváří určitý rámec, který nás vrací do civilizovaného světa.

Já jsem velice pozorně vyslechl vystoupení pana senátora Jeništy. Já v podstatě bych nemusel pokračovat dál, protože on řekl mnohé, a řekl to velmi citlivě a pěkně. Já bych se přece jenom soustředil na 3, 4 body, které by stálo za to vysvětlit.

Znovu bych zopakoval, že to není zákon proti kuřákům. To není zákon proti kuřákům. Je to zákon na ochranu zdraví. Nikdy bych nepodepsal, nikdy bych nehlasoval o zákonu proti lidem nemocným, proti diabetikům, proti lidem s průjmy, prostě to ne. Ale můžeme se ochránit proti jevu, který způsobují průjmy, infekční choroby například. Na rozdíl od infekčních nemocí to kouření je návykové.

Prostřednictvím pana předsedy chci říci panu senátorovi Papouškovi, že kuřáctví má své číslo v mezinárodní klasifikaci nemocí. Jedná se o stav, který já jako lékař můžu dokonce vykazovat pojišťovně, pakliže takového pacienta léčím.

A teď k tomu evropskému.

Já jsem si udělal podrobný rozbor toho, jak je to ve světě, jak je to v Evropě. Každý zákon v Evropě, každý stát v Evropě má zákon, který nějakým způsobem reguluje kouření, nikoli kuřáky, kouření. Z toho 22 států má zákon, který je téměř totožný nebo velmi podobný tomu, co tady dneska projednáváme. Jedná se o státy, které rozhodně nejsou stínem demokracie. Jedná se třeba o Španělsko, jedná se o Belgii, Francii, Irsko, Itálii. Pravdou je, že některé státy v Evropě jsou mnohem liberálnější vůči kuřákům. Existují státy, jako je Rakousko nebo Švýcarsko nebo Švédsko, kde ty podmínky pro omezení kouření nejsou tak přísné.

Pak je tady něco, co bych nazval Bendovou výjimkou, to jsou oddělené kuřárny od toho restauračního provozu. To je věc, která vyčleňuje restaurace zcela z jejich provozu. Zase bych to přirovnal k tomu bazénu. Ondřej Neff kdysi říkal, že do bazénu se nečůrá. Takže nemůžeme mít bazény, kam se chodí a kam se nechodí. Chodí se tam, kam se chodit má.

Zcela jistě tady padne věc, jako je úplný zákaz tabáku. Já bych nerad, aby Senát byl pódiem pro jarmareční pokusy. Toto je jarmareční pokus. Dopředu se ví, že to nevyjde, cílem je prokázat určitou neupřímnost navrhovatelů toho zákona.

Navíc to není originální, protože takový zákon má jedno císařství na úpatí Himalájí, a to je Bhútán, ten má několik desítek tisíc lidí. Je tam lámaistický buddhismus a císař zakázal tabák jako takový. Navíc tam nemají národní důchod, ani hrubý domácí produkt, mají tam něco, čemu říkají národní štěstí.

Pokud se týká přínosu kuřáků do státní pokladny, tak je to velmi problematické. Kdybychom jako v Bhútánu zakázali kouření, tak tady máme několik set tisíc kuřáků, které musíme odvykat. Já vám jako lékař musím říct, že odvykání kuřáka od kouření je velice obtížný a bolestivý proces pro toho kuřáka. Dokonce i pro jeho kapsu. Jestliže se rozhodne odvykat si sám, tak ta úspěšnost je nižší než 5 %. Jestliže použije čínskou akupunkturu, tak ta úspěšnost se pohybuje kolem 18 – 20 %. Každý pátý se naučí odvykat pomocí této metody. Jestliže použije moderní farmakologické metody a lék, který blokuje dopaminergní receptory v centrálním nervovém systému, tak ta účinnost na dobrých pracovištích, jako je třeba pracoviště paní docenty Králíkové nebo naše pracoviště, se pohybuje kolem 40 %. 4 z 10 lidí se moderními metodami odnaučí kouřit, to znamená, že kdybychom zakázali to kouření čistě teoreticky zakázali, tabák čistě teoreticky, tak tady máme armádu spokojených kuřáků, které budeme muset léčit, a to bude stát velké peníze. Ta léčba je šestiměsíční, přijde asi na 15 tisíc korun a má účinnost 40 %. Byla by to malá domů farmaceutickým firmám. To rozhodně nechceme.

Pak připomínky. U každého takového zákona, kde něco omezuje, něco reguluje, ty zákony skutečně regulují, tak se ozvou zhruba tři druhy připomínek. První je logická, ozvou se ti, kterých se to týká, to znamená viz obchodní řetězce a uzávěry o svátcích. Je logické, že obchodní řetězce se budou bránit. Nic proti tomu nemám, je to zcela legitimní. Pak se ozvou restauratéři a budou křičet, taky jsme dostali dopis od předsedy Spolku restauratérů, že jim to vyhání hosty z restaurací. To je také legitimní diskuse. To je naprosto legitimní diskuse. U nás, já jsem z vesnice, blízko Hradce Králové, u nás se chodí do hospody na pivo, jak říkal pan senátor Jeništa, na buřta s cibulí nebo na tlačenku. Rozhodně máme v sobě asi 25 % keltského genu, Irové zakázali kouření v restauracích a přitom tam žádná restaurace nezanikla. Ale můžeme o tom diskutovat. To je legitimní.

Pak je tady svoboda. Svoboda podnikání. Už tady bylo řečeno, že tady je určitý diskomfort mezi svobodu podnikání a svobodnou na ochranu zdraví. Já bych řekl, že ti, kteří volají, jsou to kolegové především za pravici, po svobodě, absolutní svobodě, si musí uvědomit, že máme věci, které jsou užitečné a které jsou neužitečné. Odmítat věci užitečné ve jménu svobodu mi připadá velmi podezřelé. Vezměte si parkování v Praze. Proč já bych nemohl parkovat v Praze, kde chci, to je svoboda, to je moje svobodné přesvědčení, já přece můžu. A přesto je tady regulace parkování.

Pokud se týká zákazu, teď máme období chřipky, každý pacient má nárok na kontakt s rodinou, je to jeho zákonné právo. Přesto jsme jim zakázali teď návštěvy v nemocnicích, to je také omezení svobody. Znova, užitečné a neužitečné je potřeba oddělit.

Já jsem byl před nedávnem v Teplicích s takovou partou, našli jsme tam... Pak je tady věc, kterou bych nazval, kázat vodu a pít víno. Jestliže, jak říkal pan senátor Jeništa, prostřednictvím pana předsedajícího, najdu restauraci, kde se nekouří, tak jich je poměrně hodně, ale jsou situace, kdy nechci jít do kavárny, do restaurace, kdy chci jít do baru. Proč bych nemohl jít do baru, jsem dospělý člověk, mám právo se bavit. Ale není mnoho barů, v Praze možná, ale třeba v Teplicích jsem nenašel ani jeden.

Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkujeme, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Vladimír Plaček.

Senátor Vladimír Plaček:  Pěkné dopoledne, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Nejprve mi, prosím, dovolte krátké ohlédnutí do blízké minulosti. Přibližně asi před rokem jsme pod tlakem schvalovali opatření, které se týkalo krabiček od cigaret, na kterých jsou nově ošklivé obrázky.

Tehdy jsem říkal, že jsme národem sběratelů, budou lidé, kteří budou tyto obrázky sbírat, což se dnes samozřejmě děje, sbírají to děti, děti si to mění mezi sebou. Nicméně také je to nová výzva, nový byznys, nečekaný pro výrobce krabiček od cigaret, kde se ty škaredé obrázky ztratí. Dává se to jako dárky.

Přijdete do některých trafik a ty obrázky jsou tam zakryté krásnými barevnými jinými obrázky. Takže dle mého názoru cesta ke snížení spotřeby cigaret touto cestou je cesta špatným směrem. Podle mě toto nikoho neoslovilo.

Na rozdíl od návrhu tohoto zákona.

Mohu podat postřeh z reálu. Je to malá obec, obec Hrabyně, ve které je rehabilitační centrum. Do 30. listopadu tam fungovala restaurace, která byla kuřácká. Nedalo se tam vejít. Ten dým, který tam byl, odrazoval každého návštěvníka. Od 1. prosince je nový nájemce, po naší dohodě se zavedla nekuřácká restaurace, do restaurace se dá jít, člověk nenačichne tím hrozným kouřem, a kupodivu se počet návštěvníků zvýšil. Prokazatelně.

A teď si představte, jedná se o rehabilitační centrum, ve kterém žijí z naprosté většiny vozíčkáři. Vozíčkáři žijí v našem centru sociálních služeb, žijí v bytových domech, i v tom našem centru sociálních služeb se kouří ve dvou kuřárnách, kouří se na balkonech, nebo se kouří, když jsou v restauraci, před barákem. Občas na ten balkon jsem také zašel. Teď říkám, už 14 dní jsem tam nebyl. Takže jsem se taky rozhodl jít tou správnou cestou.

Ale je zřejmé, když jsou schopni a ochotni bez jakýchkoli protestů dodržovat ochranu zdraví pro personál, nejenom v tom vlastním centru, ve kterém bydlí, ale i pro personál restaurace, a jít si zapálit ven, a jsou schopni, ochotni toho vozíčkáři, tak jsem bytostně přesvědčen, že jsou toho schopni úplně všichni.

Absolutní podpora tomuto zákonu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já, jak jste mohli usoudit z mého návrhu se tímto zákonem nezabývat, tak jsem připraven tento zákon podpořit, protože ho považuji v principu za dobrý, byť samozřejmě nevylučuji možnost, nějaká drobná vylepšení tam případně vytvořit.

Dovolil bych si požádat vás, pane předsedo, jestli byste mohl zprostředkovat moji reakci na vystoupení kolegy Horníka, já samozřejmě tím návrhem nezabývat se jsem v nejmenším nechtěl zpochybnit to, že by lidé měli vědět, co si o tom myslíme. Jenom jsem přesvědčen, jak to zcela správně řekl pan profesor Malý, že tím, že bychom se tím nezabývali, bychom velmi jasně dali najevo, co si o tom myslíme.

A ještě jsem chtěl, jestli mohu jenom pro mírné odlehčení, tady reagovat také na druhou věc, z toho, co říkal, a to sice, že alkohol také patří k těm látkám, na které to naše tělo z pravěku není zvyklé, to je jistě pravda, ale neměli bychom přece jenom možná zcela zapomínat na to, že velmi významná část odborníků, kteří se tím zabývají, tak mají za to, že alkohol, řekněme, předchůdce piva, primitivní předchůdce piva, byl možná jedním z hlavních důvodů tzv. neolitické revoluce, té zásadní změny v dějinách lidstva, která nás vlastně nastartovala směrem k civilizaci. Ale to opravdu jenom na okraj.

Myslím si, že pro tento zákon je hrozně důležité se zabývat jeho meritem, tím, co tam je napsáno, ne vším možným okolo. Připojuji se ke všem, kteří odmítají ho nazývat protikuřáckým zákonem, není to zákon proti kuřákům, je to zákon na ochranu nekouřících, nekuřáků.

Je důležité prostě tohle pořád mít na paměti.

S tím taky souvisí častý argument, že teď zakážeme tohle, pak budeme zakazovat bůček a já nevím, co ještě jiného. Bůček neohrožuje ostatní, kteří sedí vedle toho, kdo pojídá bůček. Tento zákon je o ochraně těch ostatních. Ne o regulaci těch, kteří chtějí kouřit.

Tím, že tento zákon chci podpořit, jsem tak trochu sám proti sobě, protože také mohu přijít o svoji celoživotní obživu. Já pracuji výzkumně na problematice, která se týká jednoho důležitého aspektu choroby, která se jmenuje chronická obstrukční plicní nemoc, je to hodně vážná nemoc, smrtící nemoc, a to ještě vás jako zahubí hodně nepříjemným způsobem, a dlouho to trvá. V rozvinutém světě prakticky nemocí dlouhodobých kuřáků. Kdyby náhodou tento zákon opravdu měl vést k nějakému razantnímu snížení kouření, což se asi nestane, tak vlastně by tato moje práce přišla trochu vniveč.

Nicméně, tím, že v tom pracuji, tak si myslím, že tu ochranu před pasivním kouřením je dobré řešit.

Z mého pohledu, to, proč to podporuji, je to, že jde v podstatě o hygienickou normu. Hygiena je snaha o minimalizace těch vlivů, o kterých se ví, že jsou z hlediska zdraví nějak významně rizikové. A to rozhodně platí pro pasivní kouření. Věřím, že ani zde několikrát dnes zmíněný kolega Kubera nejspíš nezpochybňuje. Pokud by to zpochybňoval, myslím si, že by bylo dobře se přeptat třeba našeho bývalého kolegy Přemysla Sobotka, o kterém se také ví, že si rád zapálí, ale přece jen je také pořád trochu lékař a tu faktografii kolem toho zná.

Mluví se o té svobodě, několikrát to tady dneska zaznělo. Hospodský si ve svém zařízení může regulovat, jak chce, to prostě je pravda v soukromém zařízení, kde člověk škodí jenom sám sobě, nebo riskuje ohrožení sám sebe. Tam je samozřejmě na místě, že mu stát do toho nemá co mluvit, tento zákon taky nic takového nenavrhuje. Ale restaurace je trochu něco jiného. To je sice zařízení, které obvykle bývá v soukromých rukou, ale nabízí nějakou službu veřejnosti, a to za peníze. Čili je zcela logické, že to běží pod nějakou veřejnou licencí. Provozování restaurace je něco dost jiného než soukromý mejdan pro kamarády. Významnou částí té veřejné licence jsou samozřejmě hygienické regulace. Prostě, někomu nepřijde snad, doufám, divné, že mi stát prostřednictvím svých pravidel, kontroluji jejich dodržování, zaručuje, že když půjdu do zařízení, které se jmenuje restaurace, že tam nechytím choleru. Asi málokdo by tomuto říkal omezování svobody podnikatele.

Říkává se také, že nekuřáci mají tu svobodu nejít do nějakého zařízení, když je zakouřené, to je jistě pravda, ale myslím si, že stát by neměl svoji legislativou podporovat diskriminaci občanů. Tady vytváříme, nebo zatím ten stav je takový, že kuřák může celkem spokojeně pobývat v restauraci kuřácké i nekuřácké. Nekuřákovi takovouto volbu odpíráme. Myslím si, že tady bychom, nějaké zrovnoprávnění by tady, myslím, bylo také vcelku v pořádku. A hlavně, to je podle mě velmi důležitý argument, jde tady o ty zaměstnance. Zaměstnanci mají daleko menší možnost si vybírat, oni ji teoreticky mají, ale fakticky v řadě končin, kde je horší zaměstnanost apod., tak mají mnohem horší možnost si vybrat, jestli budou pracovat v zařízení, které je kuřácké, nebo které je nekuřácké.

Už to tady zaznělo, analogie třeba s biografy, s kiny, to jsou také soukromá zařízení, už dávno se v nich nekouří, přestože se v nich kouřívalo, nezkrachovaly, nikomu to snad dnes už nepřipadá jako nějaké vměšování se do práv těch majitelů, provozovatelů.

Pak se také říká často, že ten zákon bude obcházet. Tím se argumentuje, že by se možná ani neměl přijímat. To je tedy argument, který si myslím, že je trochu nasložito, tím by se dala odmítnout vlastně jakoby celá legislativa a můžeme jít domů, přestat tady jaksi stát veřejnost nějaké prostředky apod. Každý zákon se dá obcházet, každý zákon se více nebo méně trochu obchází. Ale prostě není to samo o sobě... Samo o sobě to není argument pro to, legislativu nepřijímat. Samozřejmě, má smysl se na tento argument trochu ohlížet, nemá cenu přijímat legislativu, kde by bylo jisté, že se prakticky vůbec nebude dodržovat a nebude se to dát jaksi kontrolovat. Ale to si myslím, že rozhodně není tento případ.

Nedávno jsem zažil takový kratičký zážitek, který mě překvapil, je to taková ilustrace, samozřejmě to není nějaký systémový průzkum nebo něco podobného. Jel jsem autem na okraji Prahy, kolem autobusové refýže, teď v zimě, a čekalo tam na autobus asi 5-6 lidí, a nikdo z lidí nestál na zastávce. Všichni byli v pravidelných rozestupech kolem – a všichni kouřili... Nebyl tam žádný nekuřák, který by stál na té zastávce, který by je odtamtud mohl vyhánět... Přesto pouhý fakt, že regulace tady je, tak prostě nějak vedl lidi k tomu, že se chovali relativně ukázněně, samozřejmě to pro ně nebylo nějaké obrovské omezení, ale v zásadě si myslím, že lidé mají sklon, když znají zásady a pravidla, tak je spíš dodržovat. Samozřejmě, že se najde vždycky někdo, kdo to nedělá... Podle mě to není důvod k tomu, aby se regulace nepřijímala.

Kromě pozměňovacích návrhů, které se tady objevují, pokud zákon projde do podrobné rozpravy, tak bych se připojil k jednomu pozměňovacímu návrhu, který znamená jisté zpřísnění zákona. Je to záležitost, kterou nevynalézáme, která běží v celé řadě evropských zemí, a to je explicitní zákaz kouření v autech, ve kterých jedou děti. Už zase slyším spoustu možných protiargumentů – zase nám stát sahá do soukromí, ale prostě děti přece nemají jakoukoliv možnost volby v této situaci, jakoukoliv možnost obrany. Děti si zaslouží, aby jejich zdraví bylo ochraňováno. To, že pasivní kouření dětí je velký zdravotní problém, děti jsou prokazatelně o hodně víc nemocné, zánět středního ucha je asi o třetinu častější u děti, které jsou exponovány pasivním kouřením. Čili má cenu v tom něco dělat. Nemluvě o dlouhodobých zdravotnicích důsledcích. To je další vážná věc, zejména u dětí.

Také tady rozhodně platí, že by bylo mnohem lépe, kdyby toto nemusel řešit zákon. Přece se dávno ví, že pasivní kouření má tyto důsledky pro děti. Bohužel, realita je taková, že děti pořád nejsou ochráněny, pouhá osvěta zjevně není dostatečně efektivní prevencí tohoto problému. Myslím, že zde přistoupit k explicitní zákonné regulaci, by bylo dobře. Ostatně se ukazuje, ten můj příklad s refýží to snad naznačuje, že zákon má trochu i edukativní roli. To, že něco není dobré, můžeme říkat, a nebo to pak ještě posílit tím, že se to dostane do zákona.

Děkuji vám moc za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Jan Žaloudík.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, senátoři, vyvíjíme se, ne, že ne. Jsem hrozně rád, že se to neposlalo bez komentáře ze Senátu, protože historických událostí si má člověk užívat. Stejně tak jsem si užíval před šesti lety, když jsme po 8 letech diskusí, asi jako 171. nebo 172. stát světa ratifikovali pouhou úmluvu o tabáku; naproti tabáku, což bylo pouhé konstatování, že kouření není přirozený proces, protože příroda by jinak vybavila člověka k močovodu a žlučovodu ještě „kouřovodem“... (Smích a pobavení v Jednacím sále.) Toto nám trvalo 8 let. Umístili jsme se hned za souostrovím Vanuatu, které to stihlo před námi. Je to druhá historická událost. Třetí se už ani nemusím dočkat... Ale takto...

Na druhé straně se celoživotně snažím stylizovat do pozice ukázněného liberála, tzn., že si rád dělám, co chci. Dokonce jsem rád, když ani okolí neví, co si dělám. Ale snažím se chovat ukázněně tak, abych si mohl dělat, co chci, a nepoznalo se, že si dělám, co chci... V tom je ten ukázněný liberalismus.

Určitě vnímám, vaším prostřednictvím, komentáře všech mých předřečníků. Fakt si myslím, že se vyvíjíme, a hezky. Já jsem s tím neměl – vlastně s ničím – problém. Protože je to opět o krasobruslení... Když tady hodnotíme krasobruslaře, kteří to jaksi odpracovali tělesně, ať už ve vládě, v legislativě, nebo naši vážení kolegové, poslanci, tak pak se vždycky zamýšlíme nad uměleckou hodnotou; tedy uměleckým dojmem a technickou hodnotou. To jsou dva faktory. Umělecký dojem většinou umíme nějak pojmenovat. Z technické hodnoty jsme někdy smutní, ale, koneckonců, když se nedaří zakopnout, a včera, předevčírem, minule, a příště...

Jako fanda, rybář, vnímám zákonodárství permanentní, mocné, jako stále tekoucí řeku, která se někdy úplně rozlévá bez regulací, a někdy má jasně definované břehy. Dokonce překážky, katarakty, není splatná apod. Měl jsem pocit, že to budou dva jasně vydefinované břehy, a teď cítím, že ani ta militantní část se nesnaží napadat samotný fakt, že kouření není normální, ale spíš jsou tam některé veselé části, které by mohly být formulovány jinak.

Vlastně 38 let funguji v nemocnici. Tam máme už mnoho mnoho let, asi všude to máte, zákaz kouření. Tzn., že platí obojí. I zákaz. I kouření. Tam se nekouří, tak jak tady pan kolega říkal, že ještě kdysi se kouřívalo veřejně, ale samozřejmě víme, že nám sestřičky zejména, více než doktoři, kouří, ale někam se uchylují, není je vidět, a přes léto jsou venku. Snažíme se, aby se nenachladily, a říkáme jim, ať nekouří. Proces nějak běží, asi je to lepší... Pacienty přesvědčujeme taky. U těch, u kterých víme, že mají třeba posledních pár týdnů radosti, tak zase se jim snažíme nějaké ty podmínky udělat... Co se zrovna vaří, nemusí být v životě tak horké. V zásadě to funguje. Zákaz kouření je v nemocnicích úplně normální, nikdo proti němu neprotestuje, ač mnohdy platí obojí.

Naštěstí v Senátu, to je zajímavá pozice, tady řadu let máme skutečně možnost srovnávat si studie. Když chcete jít na oběd, tak buď jdete do zakouřené senátní restaurace, inhalujete kouř a uvědomujete si, je to dobře, není to dobře... Je to jistě výraz svobody. Určitě to ocenili návštěvníci před třemi lety, pan profesor a doktorka Rossová, kteří tady měli nějaký seminář, pak jsme je tam vzali na kávičku, měli jsme strach z toho, co na to řeknou, a oni to paradoxně ocenili, říkali – my víme, že je to jenom kvůli nám, že se tady normálně nekouří, že je to takový protest, už se s tím setkali někde v Kuala Lumpur nebo někde, a taky říkali, že je to výraz, jak ČR pokročila v demokracii. Čili seminář o nekouření a oběd, tak tam kouří, a projevují svůj názor svobodně a demokraticky... A na druhé straně zase můžeme jít do zaměstnanecké jídelny, kde se přirozeně nekouří, nikoho to ani nenapadne, tak se vždycky na obědy rozdělíme do skupin, kteří kam chtějí, a myslím si, že tím pádem nemůžeme říci, že bychom v tom neměli jakousi zaměstnaneckou praxi, kterou ale jinde nemám.

Určitě je zákon trošku přenošené dítě. Kdyby někteří naši vážení agilní kolegové, poslanci, k tomu nedávali čtyřicet pozměňovacích návrhů, tak to mohlo dopadnout ještě minulý rok trošku liberálněji, ne ve smyslu kouření, ale ve smyslu diskutabilních částí. Každá akce budí reakci. Čím více se bude tlačit na pilu a zase se to bude odsouvat, tak tím to dítě bude více přenášené a už takové oloupané, macerované, přidušené, a nehezké, už z něj nebude mít nikdo radost...

Je nejvyšší čas se tím zabývat. A protože média to mají jako protikuřácký zákon, proboha, ne! Kuřáci jsou naši bratři a sestry, zůstanou jimi. Někteří to chtějí, my jim to nezávidíme. Je to pomsta indiánům. Ti dlouhodobě zvítězili, protože to, co se podařilo v Americe vyhladit, je jenom zlomek toho, co se za 300 let podařilo vyhladit pomocí kouření. Ale jsou to naši bratři a sestry. Někteří jsou z toho nešťastní, upřímně, někteří to berou jako nemoc, podle diagnostiky, a nechávají se léčit. My jim v tom budeme trvale pomáhat. Není to protikuřácký zákon! Lépe je ho pojmenovat SOS. To je akční. Má symboliku, symbolickou hodnotu, ochranou hodnotu a signální hodnotu.

Symbolická hodnota. Diskutujme symbol svobody, to už tady bylo řečeno. Obecně není pokládáno za svobodné neslušné konání vyměšování na veřejnosti, ať už vyměšujete tekuté látky, pevné látky nebo plynné látky. Je to pokládáno za neslušné. Možná, že tento zákon by mohl být ve dvou větách. Nejsem legislativec, ani bych práva neuměl vystudovat pro jejich komplexnost a stálou proměnlivost, ale možná dvě věty, že není slušné kouřit na veřejnosti, a druhá věta, že peníze pocházející z kouření a do toho vkládané nebo vydělávané jsou toxické. Tečka a hotovo. Účinnost ode dne ...

To je k té svobodě. Je otázka, když povolíte v celách, ve vězeních, všude bohatě kouření, možná to tak je, nevím, já tam zatím nebyl, je otázka, jestli vězni jsou nějak svobodní tím pádem, možná až ti potom, co se dokouří k rakovině ve vězení a dostanou prezidentskou milost nebo finální boží milost, ti se pak osvobodí.

Pokud jde o ekonomické aspekty, jsou to skutečně toxické peníze, a nejsou jediné. Máme toxické peníze z hazardu a z lecčeho, a stát je v zásadě darebný, protože zatím jediné, na co si nesáhl, je prostituce, a pořád po tom pokukuje, jak by se to také dalo nějak zdanit. Čili jsou to peníze tak trošku férovější a trošku toxičtější.

Určitě i to, co tam vkládají nebozí kuřáci do kouření, a i to, co z toho zase méně nebozí, tedy představitelé tohoto průmyslu z toho mají, a potažmo tedy stát, tak to je poměrně toxické, zase bych tím moc neoperoval.

A jinak symbolika je také v boji za lepší prostředí. Ono je také svobodné kouřit z továren, tak se to trošku omezuje v průmyslové revoluci. Bylo ve středověku svobodné, že se vyhazovaly odpadky na ulici, močilo se tam a dělalo se všechno, a bylo to normální středověké město. Ale už jsme také dál, jenom pořád říkám, vyvíjíme se.

A teď se blížíme k mikroprostředí. Když máme kontroly každé dva roky na auta, co nám vypouštějí do ovzduší, tak teď se blížíme i tomu, že chceme, aby se na nás nevypouštělo přímo. Myslím si, že to je jakýsi proces.

Hodnota, ochrana. O tom bych nemluvil, to je celé zdravotnictví, nebo spíše nemocnice, slovo zdravotnictví nemám rád, protože 98 % prostředků je vrháno do nemocnic, do zdravotnictví asi jen 2 %.

A pak to je nepochybně hodnota signální – to tady bylo také řečeno – pro mládež. Je to signál, jestli je někdo frajer, když kouří, nebo jestli je větší frajer, když nekouří. To je otázka, jak to doba vnímá, a děti to přijímají, je to nepopsaná deska. Čili když jim řeknete, že to nejhroznější ve třech, dvou letech je čert a kuřák, tak ono to tak vezme. Když mu řeknete, že největší hrdina je kovboj a kuřák, tak to takhle vezme. Čili se to nese se společností. A myslím si, že má také smysl říci, že tomu nefandíme. A pro okolní svět je to skutečně takové upozornění, že bychom se pak rádi zařadili do zástupu států už před námi, a tedy i spolu se souostrovím Vanuatu, že bychom následovali všechny civilizované země.

Ode mne stanovisko je naprosto jasné, i s vědomím jisté nedokonalosti a jistých šibalství, která tam jsou a která určitě překonáme, zašvejkujeme si. Ale myslím, že pořád umělecký dojem z procesu samozřejmě převažuje technickou hodnotu, takže celkově bychom asi krasobruslaře neměli vyhánět.

Děkuji a musel jsem to říci a užil jsem si toho, a myslím, že už je to naposledy k této problematice.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí paní senátorka Milada Emmerová.

Senátorka Milada Emmerová:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážení přítomní. Mám na co navázat. Už tady bylo zmíněno, že kdysi tady byla předložena a dokonce schválena rámcová úmluva o kontrole tabáku, kterou podepsala v Ženevě dne 16. června 2003 tehdejší ministryně zdravotnictví Marie Součková. Já jsem tuto agendu po ní přejala a v roce 2005 jsem na tomto místě vystoupila s tím, že by měla být tato úmluva ratifikována, tak, jak tomu bylo v ostatních zemích na půdě světové zdravotnické organizace, kde příslušní ministři tuto úmluvu podepsali. Měla se tedy ratifikovat. Uspěla jsem s tím v Poslanecké sněmovně, i když to nebyl jednoznačný výsledek. A očekávala jsem, že v Senátu, kterého jsem si vždy vážila, že to je soubor lidí zkušených, moudrých a odpovědných, že tady to bude dokonce ještě jednodušší. Bohužel jsem se mýlila. Je tu několik lidí, kteří to zažili, je jich málo, ale jsou tady. A proto vám řeknu některé věci, které jsem tu zažila. Ačkoliv citovaná mezinárodní dohoda, stejně jako nyní projednávaný zákon, má za cíl ochraňovat současné i budoucí generace před zhoubnými, zdravotními, sociálními a ekonomickými následky užívání tabáku a expozice tabákového kouře. To je definice.

Veškerá tato opatření se samozřejmě vylepšují, zdokonalují se a můžeme s uspokojením říci, že tato dohoda, jak říkal kolega Žaloudík, byla podepsána nebo schválena, ratifikována a už tedy nejsme jako banánová republika na úrovni Světové zdravotnické organizace, protože tím, že to tady tehdy neprošlo, nikdo nás nikam nezval pokud šlo o problematiku kouření a řešení této záležitosti. To jsem osobně považovala za určitou ostudu. A viděla jsem tady paní náměstkyni Antošovou z ministerstva zdravotnictví, která to tehdy takhle zažila a mohla by jistě o tom vyprávět, co dál se s touto normou dělo, aby vůbec byla z naší pozice podepsána.

Tady pak následovala obecná rozprava, ve které vystoupil jeden z přítomných senátorů, který vypočetl další zlozvyky naší společnosti, které se tolerují a nic se neomezuje. Už tu byl zmíněn bůček, ale myslím, že bůček není zrovna srovnatelný. A uváděl zde další nesrovnatelné veličiny, které zase vadí jemu. Hlavně to byla taková řekla bych slovní tsunami s použitím silného hlasu, že jsem si tu opravdu připadala jako trpaslíček. Ale nakonec mi to, upřímně řečeno, přišlo k smíchu, nikoliv k pláči.

Další senátor tady uznával, že by bylo dobré se pohybovat v nekuřáckých prostorách, ale je to nad síly zákona i celé naší společnosti. Vyjádřil tady prostě jistou beznaděj. Následoval pseudokolega, abyste tomu rozuměli, také lékař, budoucí ministr zdravotnictví. Dovolte, abych ocitovala jeho zásadu:

„Zdraví je soukromý statek, to je moje zdraví, takže my se o něj musíme starat. Nevěřím, že se o to postará nějaká kampaň, ani ministr zdravotnictví.“

Tolik citace.

Je nutno konstatovat, že za více než 10 let jsme se přece jenom pohnuli, že dneska rétorika už je umírněná, už převládají ti, kteří to chápou a nikdo škodlivost kouření nezpochybňuje. Musíme si uvědomit, že dotyčný jedinec škodí především sám sobě, což on chápe jako osobní svobodu, to mu tedy ponechám. Ovšem na druhé straně svoboda by měla být vždy vyvážena určitými povinnostmi, a to tito lidé chápat nechtějí. Musíme je tedy o tom přesvědčit a žádná nařízení toho jaksi nedocílí.

Musím říci – třeba to neradi uslyšíte – že jde u těchto lidí o vyhraněný individualismus bez přiměřené míry mravnosti. A považuji to za projev nekulturnosti, bezohlednosti, zpátečnictví.

Ta mravnost se mi moc líbí, ten termín, to nedávno v Hyde Parku řekl pan profesor Koutecký, který je nestorem dětské onkologie v nemocnici v Motole. K tomu on dospěl, že ta mravnost v naší, ale nejenom v naší, celosvětově že tak jaksi upadla a málo se uplatňuje.

Nyní bych chtěla říct to nejdůležitější, abych vám tady nepřednášela to, co už jste několikrát slyšeli. Není to mým zvykem, ale začnu řešit záležitost od peněz.

Chci jenom říct, že zdravotní následky na těle kuřáků jsou řešeny ve veřejném zdravotnictví z veřejného zdravotního pojištění. A tak náklady na zdravotní péči takto postiženého ubírají finance ze společného balíku těm, kteří svoji chorobu nikterak nezavinili sami sobě, zoufale potřebují specifickou a nákladnou léčbu. Zde tedy ustupuje individualismus a nastupuje kolektivismus. Vím, že někdo z vás možná tady z toho výrazu dostane vyrážku, že ho rádi nemáte, ale je to tak, zamysleme se nad tím, vezměme do hrsti selský rozum. Kouření do současného životního stylu nepatří. Pokud nebudou příkladem lidé dospělí, pak můžeme těžko postihovat kouření u dětí a mládeže, které je právě u nás v ČR tolik rozšířené.

Myslím, že už jsem tady toho řekla dost, obohatila jsem vás o určitá historická data, věřím, že všichni budeme souhlasit, že když to jinak nejde, tak holt se to musí regulovat zákonem.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní senátorko. Nyní vystoupí pan senátor Ivo Valenta.

Senátor Ivo Valenta:  Ještě jednou dobrý den, pane předsedo, kolegyně, kolegové, pane ministře. Já bych se rád podrobněji vyjádřil k projednávanému zákonu, já ho nenazývám tak jak někteří kolegové, já ho nazývám zákonem protikuřáckým, protihospodským a taky proti svobodnému rozhodování. A pokusil bych se vás přesvědčit o tom, že tento protikuřácký zákon v podobě, v jaké k nám doputoval z Poslanecké sněmovny, je stejně tak škodlivý, jako kouření samo o sobě.

Moje přesvědčení vychází z toho, že pokud chceme bojovat proti kouření, neměli bychom k tomu přistupovat cestou dalších plošných zákazů a škodlivých regulací, které v konečném důsledku se zcela minou účinkem. Tak především, plošný zákaz kouření v restauracích je podle mě nepřípustným zásahem do svobody podnikání, protože tisíce živnostníků investovaly své vlastní prostředky, vybudovaly své bary a hospůdky, utratily hříšné peníze za kvalitní vzduchotechniku. A teď mají o své investice přijít? Stát podle mého soudu nemůže stále dokola destabilizovat podnikatelské prostředí a každou chvíli měnit pravidla a nutit podnikatele k dalším investicím nebo vynuceným změnám jejich podnikání.

Stát by měl zasahovat do podnikání jen v nejnutnější míře a nikoli pořád vymýšlet nové požadavky a spoléhat, že si naši podnikatelé nechají všechno líbit, že vše finančně unesou, že se nakonec podrobí státnímu diktátu.

Vláda k prosazení plošného zákazu kouření bohužel používá podle mne neférové a zcela liché argumenty.

V situaci, kdy je na trhu víc jak 60 % nekuřáckých restaurací není podle mne plošný zákaz kouření ve veřejném zájmu. Zákazníci mají možnost volby, nekuřáci si mohou svobodně vybrat nekuřácké podniky, kuřáci mohou navštěvovat kuřácké podniky. Opravdu nevím, proč máme odepírat kuřákům možnost, aby si ve stylovém baru mohli večer zapálit doutník a dát si sklenku rumu.

Stejně tak se stalo běžnou praxí, že v typických restauracích se buď vůbec nekouří, nebo je kouření zakázáno v průběhu podávání obědů. Propagátoři protikuřáckého zákona často argumentují tím, že je třeba chránit zaměstnance před pasivním kouřením. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale přece každý člověk, který se rozhodne pro práci v hospodě, může počítat s tím, že se zde kouří, ale navíc, jeden z mých pozměňovacích návrhů navrhuje kuřárny, oddělené kuřárny, kam nebude mít přístup personál.

Často zaznívá, že kouření v restauracích musíme zakázat také proto, abychom pečovali o zdraví našich dětí. Sám mám pět dětí, nikdy by mě nenapadlo, že půjdu s dětmi na oběd do kuřácké restaurace. Stejně zodpovědní by měli být všichni rodiče, stát by neměl tuto zodpovědnost za ně řešit plošnými zákazy. Nebo snad budeme příště projednávat další zákony, které budou rodičům zakazovat doma popíjet víno, protože je to přece nezdravé, vařit doma jen zdravá jídla, protože klobáska a bůček jsou nezdravé a mohly by ohrozit naše děti. To je přece absurdní představa. Navíc jsem přesvědčen o tom, že kuřáci stojící na chodníku budou daleko víc nevýchovní pro kolemjdoucí děti, než kdybychom je nechali sedět v hospůdkách a barech, kam děti běžně nechodí.

ČR bývá často označovaná za poslední ostrůvek v Evropě, kde neplatí zákaz kouření v restauracích. Ani tento argument však není pravdivý. Většina evropských zemí má pouze částečnou regulaci kouření, nikoli úplný zákaz.

V těchto státech, mezi ně patří Francie, Dánsko, Německo, Polsko, Slovensko, Itálie, Finsko, Belgie a mnohé další, existují výjimky ze zákazu. Je zde povoleno kouřit na terasách, v kuřáckých boxech či jiných oddělených místnostech. A co víc? Dokonce v některých malých podnicích do určitého počtu metrů čtverečních neplatí zákaz kouření vůbec.

Nechci samozřejmě v žádném případě zlehčovat dopady kouření, sám jsem nekuřák a myslím si, že nekouřit je správné. Ale dnešní přehnaná starost státu o dobro a zdraví občanů mně přijde úsměvná a pokrytecká. Co přijde příště? Zákaz požívání jídla nad určitý počet kalorií? Zákaz pití alkoholu v době mezi 8. ranní a 8. večerní? Takové pobíhání v lodičkách je prý také škodlivé, a nezakazujeme to.

Nevím jak vy, dámy a pánové, ale nemyslím si, že bychom jako zákonodárci měli takto vstupovat do života našich spoluobčanů a takto dramaticky omezovat jejich osobní svobody a dělat jim alibi k jejich vlastní nezodpovědnosti.

Jsem přesvědčen o tom, že v konečném důsledku povede protikuřácký zákon k několika nebezpečným fenoménům. Protikuřácký zákon bude likvidační pro tisíce živnostníků, povede k uzavření mnoha, především venkovských, hospod, a tedy růstu nezaměstnanosti. Na to upozorňuje také Asociace hotelů a restaurací, která na základě zahraničních zkušeností, že dojde k uzavření 25 % hospod a restaurací. Hospody budou ve velké míře se měnit na nejrůznější kluby, např. stylové lovecké hospůdky, stane se z nich myslivecká klubovna, venkovská hospůdka se změní na fotbalovou klubovnu. Boom zažijí určité všechny hasičárny, ve kterých se budou scházet už nejen hasiči, ale štamgasti, kteří budou platit za pivo, ale třeba členský příspěvek odrážející počet vypitých piv.

Už dneska kvůli EET a jiným regulacím, které jsou, už takovéto kluby existují, v hasičárnách se pořádají takováto sezení a nikdo ty lidi v ničem neomezuje.

Takto přísný protikuřácký zákon otevře cestu pro jeho všemožné obchází. Budou vznikat pseudozahrádky, na které se zákaz kouření vztahovat nebude, a tak už vidím kreativitu řady lidí, kteří se budou snažit vyjít alespoň svým zákazníkům částečně vhod.

Už vůbec bych se nedivil, kdyby si mnozí hospodští zavřeli své hospůdky, nebo z nich udělali soukromé kluby, zateplili si garáže ve svém rodinném domu, postavili tam pípu a za měsíční paušál čepovali svým stálým hostům pivo. Právě tyto argumenty mě vedou k tomu, že jsem se rozhodl předložit několik pozměňovacích návrhů.

První změna, kterou jsem zde naznačil, se týká stanovené výjimky z obecného zákazu kouření pro stravovací zařízení za předpokladu, že pro takové prostory stanovíme maximální plochu 25 %. Možnost, aby v hospodách vznikly kuřárny, kam nebude moci vstupovat obsluha, navíc plně respektují vše, co chtěla vláda protikuřáckým zákonem dosáhnout. Tedy ochránit mladistvé a zaměstnance.

Druhá změna, o které jsem zde prozatím nehovořil, se týká prodávání a podávání alkoholu. Již podle platného zákona je stanovena povinnost, že nelze nalévat podnapilým osobám. Pane ministře, mám otázku, jak se tento zákaz v praxi kontroluje a postihuje? Jak poznáte, že je někdo zjevně ovlivněný alkoholem? Je to někde definováno? Pokud zákon obsahuje špatné vymahatelné a bezzubé zákazy, tak je přece naší zodpovědností, abychom tyto nedostatky v zákonu upravili. Nemůžeme se spokojit jen s tím, že už to v zákoně jednou bylo, tak to nebudeme řešit. Navíc tvrdí, že toto ustanovení je důležité jen kvůli podávání alkoholu mladistvým, jen pouze účelově je zkreslené. Ba naopak je namířeno proti dospělým jedincům, kteří se přece umí rozhodovat sami.

Moje další otázka se týká nově zaváděné povinnosti neprodávat či nepodávat alkoholické nápoje osobě, o níž lze důvodně předpokládat, že alkohol požije a vzápětí bude vykonávat činnost, při které by mohla ohrozit zdraví lidí, nebo poškodit majetek. Můžete mně, pane ministře, opět vysvětlit, jak to bude v praxi probíhat? Jak bude kontrolní orgán zkoumat, že personál v restauraci skutečně nemohl důsledně předpokládat, že zákazník nesedne za volant autobusu nebo taxíku?

Za ještě absurdnější považuji také to, že tento zákaz by se měl týkat také všech maloobchodů. Zákon v tomto ustanovení totiž vůbec nemluví o tom, že se to týká jen restauračních zařízení. Takže opravdu ponese vinař ve vinařství na Slovácku zodpovědnost za to, že si u něj někdo koupí láhev vína, vypije ji a způsobí nějakou škodu. To je přece absolutní nesmysl, obzvláště když trestem může být až roční zákaz činnosti. Vždyť je to zcela šikanující stav, který může dostat do vážných problémů všechny podnikatele. Právě proto navrhuji, aby se tyto zákazy ze zákona vypustily.

Poslední změna, kterou navrhuji, se týkala účinnosti zákona. Přimlouval bych se za to, aby zákon začal platit až od 1. 1. 2018, s ohledem na to, že máme již konec ledna a o zákoně ještě bude hlasováno v Poslanecké sněmovně. Myslím si, že červen je velmi blízká doba. Posunutí účinnosti zákona alespoň o půl roku je vstřícné, nesobecké gesto vůči všem, kterých se tento zcela nešťastný zákon má dotknout.

Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, nejsem žádný fanda alkoholismu a kuřáctví, ale jsem odpůrce zbytečných regulací, jejichž dopad není zdaleka tak jasný, jak je nám často předestíráno, jak by se některým z nás mohlo na první pohled zdát.

Nelíbí se mi, že tento stát zasahuje do práv našich občanů, tak nějak mimochodem, bez určitých analýz, se kterými veřejnost, ale i nás zákonodárce seznámila.

Moje pozměňovací návrhy, o kterých bych rád dal hlasovat, pokud se zákon dostane do podrobné rozpravy, zmírňují negativní dopad zákona pro jednotlivce kuřáky, ale i pro podnikatele, kteří za posledních několik měsíců museli svoji živnost přizpůsobit řadě devastujícím změnám.

Možná úplně na závěr bych tady dal také jeden příklad nesmyslnosti těch krabiček s těmi obrázky, které tam jsou. Já bych panu ministrovi, jestli dovolí, já bych mu dal takovou tabatěrku, která se taky objevuje, kde si lidé z té krabičky prostě ty cigarety tam dají a nepotřebují mít tu krabičku, která někoho někde zastrašuje. Takže to patří, tento zákon, k něčemu podobnému. (Ministr děkuje senátorovi.)

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  My jsme se vystřídali u řídícího pultu, děkuji panu senátorovi. Nyní dalším v pořadí je pan kolega Jiří Růžička. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Růžička:  Dobré dopoledne, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Děkuji, vzkázal bych rád prostřednictvím pana předsedajícího, že děkuji panu senátorovi Valentovi za to, že přednesl to, co přednesl. Sice s jeho názory hluboce nesouhlasím, ale jsem rád, že tady zazněly, protože zatím jsme si to spíš pochvalovali, že konečně ten zákon přišel, a ono to samozřejmě tak jednoduché není. Ty názory jsou velice protichůdné, velice rozdílné, tak jak tady četl pan senátor Horník, citoval z dopisu, řekl bych, až vášnivé odpůrkyně kouření. Všichni jsme jistě dostávali podobné dopisy.

Já jsem dostal jeden mail, z kterého bych citoval, zase od jistého, až vášnivého obhájce kouření. Drahé senátorky, drazí senátoři, toto je vzkaz ohledně tzv. protikuřáckého zákona. Žijeme ve vesnici Horní Beřkovice a máme zde dvě malé hospody. Většina štamgastů i obsluhy jsou kuřáci. Dovolujeme si vás tímto upozornit, že budeme velmi bedlivě sledovat, jak budete hlasovat v případě tzv. protikuřáckého zákona, že výsledek zásadně ovlivní, pro koho budeme v příštích volebních obdobích hlasovat.

Samozřejmě, že takové maily jste dostali vy. Dostali jste ty od obhájců kouření i ty od obhájců nekouření. Připomínám to tady proto, že ať v tuto chvíli na tomto místě řekneme cokoli, tak zcela nepochybně někoho otrávíme, zklameme, naštveme. Tak s chutí do toho, do další dávky toho, že někoho naštvu. Naštvu určitě spoustu svých kamarádů, naštvu i svoji ženu, která kouří. Ale přesto si nemohu odpustit pár poznámek. Nebudu mluvit o zdravotních dopadech, na to jsou tady povolanější, některé názory tady zazněly. Nebudu mluvit o ekonomických souvislostech. Zcela jistě na to ještě přijde řeč. Nebudu mluvit ani o těch drobných nedostatcích toho zákona, o kterých už mluvil pan senátor Čunek. Řeknu pár slov o věci, která je mně nade všechno drahá, a to je svoboda jednotlivce.

Častý argument je, že jde o neuvěřitelný zásah do práv kuřáků, do jejich svobody. Nesouhlasím s tím, že jde o neuvěřitelný zásah, ale souhlasím s tím, že jde skutečně o zásah do jejich práv a do jejich svobody. Ale zároveň bych rád zmínil, že ten zákon je i zásahem do práv a svobody nás nekuřáků. Do práv a svobody nás nekuřáků. To je velmi podstatné a velmi důležité.

Všichni jsme jistě zažili mnohokrát to, že přijdete do restaurace, řeknou, jistě, stoleček v nekuřácké části, a odvedou vás do nějaké zadní místnosti bez oken, vedle přepravek s lahvemi, nebo vám říkají: Když se ti to nelíbí, tak sem nechoď. Když je moc zahuleno v hospodě, tak řeknou: Tak jdi třeba do cukrárny. Ale já do cukrárny nechci jít! Já chci jít do hospody! Jednak je mám rád, jednak všichni my milovníci Hrabala a Haška víme, že to je hospoda, česká hospoda je součást naší národní kultury. Já prostě chci jít do hospody, nechci jít do zakouřené hospody.

A neplatí, že si mohu vybrat hospodu nekuřáckou. To platí možná ve velkých městech, v Praze, v Brně, v Liberci, ale na vesnici, kde je jedna hospoda, tak to prostě neplatí. Tam si vybrat nemůžu. Stejně tak neplatí ani námitka, že to nemá řešit zákon, že si to má řešit sám hospodský. Zákon řeší i třeba to, že na silnicích se jezdí určitou rychlostí, v obcích je omezená rychlost. Není asi správný argument: Když se ti to nelíbí, tak na tu silnici nevyjížděj, nebo jezdi vlakem. To je paralela k tomu, když nás někdo posílá do cukrárny.

Začal jsem tím, že vždycky někoho naštveme, někoho otrávíme, někdo nás za to nebude mít rád. Zakončím to skoro tím, že si trošku rýpnu i do kuřáků senátorů. Zakouřené chodby, záchody, kuchyňky, které v celém Senátu jsou, jsou jasným vzkazem kuřákům, co si o našich právech a o naší svobodě myslí.

Ale abych nekončil negativně, protože to rozhodně není osobní spor, tak bych chtěl na závěr své ženě Daně i svým kamarádům kuřákům vzkázat, že je mám rád, že mám pro ně pochopení, a těm u nás na chalupě v Libři, v bezvadné hospodě, vzkazuji, že jim jako výraz přátelství, pokud bude ten zákon přijat, koupím na terasu teplomet.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji panu senátorovi Růžičkovi. Nyní se do obecné rozpravy přihlásila paní senátorka Renata Chmelová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Renata Chmelová:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já jsem senátorkou pouhé tři měsíce. Musím říci, že jsem velmi ráda, že mohu být u projednávání tohoto zákona.

Já jsem to sledovala celou dobu, uvědomila jsem si, že podrobná diskuse o úplném zákazu kouření v restauracích, barech a kavárnách probíhá v českém parlamentu již přes 10 let. Tytéž argumenty, pro i proti, se stále opakují dokola.

V jiných evropských zemích, třeba v Rakousku a v Bulharsku, se ale zákony už mění. A to právě směrem k větší ochraně před škodlivými účinky kouření. Tam, v těch státech, kde proběhla tato změna, se téměř okamžitě zlepšil zdravotní stav významné části občanů. Zákaz kouření v restauracích se prostě rovná lepšímu zdraví obyvatel. Rovná se nižší výdajům na zdravotnictví. Rovná se možnosti dávat peníze do zdravotního pojištění jinam, než do odstraňování následků kouření.

Zákon, který platí dnes, vešel v účinnost 1. ledna 2006. Předtím jsme tady měli normu z roku 1989, takže ty změny tady přichází postupně, dá se říct, že i po zralé úvaze. Poprvé po 17 letech, nyní po 11 letech, změny mají podle mě racionální jádro. Zastánci zákazu kouření v restauracích si váží svobody jednotlivce a soukromého podnikání. To tady několikrát zaznělo. Ale ke svobodě patří také odpovědnost a ke kouření na veřejnosti patří, pokud možno, úplný ohled na zdraví druhého člověka.

Zákaz kouření v restauracích je jasné, srozumitelné pravidlo. Pravidlo, které chrání zdraví nekuřáků, pravidlo, které chrání lidi, kteří v tomto sektoru pracují. A není jich málo. Pravidlo, které jistě i má nepřímý výchovný dopad. Tento jasně vymezený a omezený zákaz odradí mnohé od toho, aby si prostě a jednoduše zapálili, odradí hlavně mladé, začínající kuřáky. Odradí ty, kdo kouření považují za svůj zlozvyk, ale snadno se v zakouřeném podniku vracejí do starých kolejí.

Odpůrci nového zákona upozorňují na investice podnikatelů do stavebně oddělených prostor, to tu také zaznělo. Argumentuje se nestabilitou podnikatelského prostředí. Pojďme zkusit tu argumentaci obrátit. Není stabilita podnikatelského prostředí argumentem právě pro úplný zákaz kouření v restauracích? Pokud teď tady znovu schválíme nějaké výjimky, zavedeme tím složitý systém norem, předpisů, následných kontrol, sankcí, vymáhání sankcí, rozdílné interpretace, problémy s prosazováním i dodržováním předpisů atd.

Výsledkem bude stále nižší ochrana zdraví a vysoká pravděpodobnost, že my zde i naši kolegové ve sněmovně budeme za pár let opět projednávat úplný zákaz kouření. Na první pohled to zní paradoxně, ale úplný zákaz kouření v restauracích znamená v další časové prosperitě jistotu podnikatelského prostředí. Hlavním argumentem pro zákaz kouření v restauracích jsou pro mě zdraví a ekonomické důvody.

Zákaz kouření na pracovištích, v restauracích a barech vedl v jiných zemích prokazatelně ke snížení počtu vážných respiračních a kardiovaskulárních onemocnění. Neexistuje na to jenom jedna studie, já jich našla 47! Téměř z roku na rok méně infarktů, znatelně menší počet onemocnění dýchacích cest.

Z ekonomického pohledu nám výzkumy říkají, že kouření má v ČR na vině 15 až 17 % úmrtí. To je neoddiskutovatelné. Na druhou stranu je potřeba přiznat, že stát na spotřební dani z alkoholu a tabáku vybere téměř 50 miliard korun, což je prostě omračující částka. Ale dá se říct, že tato částka se z naší kapsy obratem vysype na léčbu nemocí souvisejících s kouřením. Prostě kouření prokazatelně snižuje kvalitu života a je příčinou mnoha předčasných úmrtí.

Zkušenosti z jiných zemí říkají, že bezprostředně po zavedení zákazu kouření v řádu jednotek procent tržby sice poklesnou, ale velmi brzy se dokonce naopak zvýší.

Neexistují žádná tvrdá data o tom, že by zákaz kouření v restauracích měl nějaký negativní dopad na pohostinský sektor. V zemích, kde byl zaveden. Viděla jsem data z Itálie, Norska, Spojených států.

Na závěr mi dovolte několik čísel, ke kterým jsem se dostala, když jsem se pečlivě připravovala.

62 % našich občanů dlouhodobě vadí kouření v hospodách, kavárnách a barech. Dočetla jsem se ve výzkumu Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a výzkumné agentury Ipsos. Zákaz kouření v restauracích si přeje 78 % Čechů. Vedle 67 % občasných a 79 % příležitostných kuřáků by zákaz dokonce uvítalo i 39 každodenních kuřáků. Takže to jsou čísla. Tímto svým vystoupením jsem zde chtěla deklarovat, že podpořím tento zákon ve sněmovní verzi. V případě, že by prošel do podrobného projednávání, tak ráda podpořím nějaké drobné úpravy, které již tady zazněly, nějaká vylepšení, která si myslím, že by ten zákon si zasloužil.

Na závěr, prosím, nestůjme tomuto zákonu v cestě a hlasujme pro něj. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, paní senátorko. Nyní s právem přednosti vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já tady budu reagovat na některé příspěvky mých předřečníků, protože si myslím, že jedna z věcí, která je tady prezentována, je mýtem a není pravdivá.

Několikrát tady zaznělo, že když někdo kouří v restauraci a já ten zápach cítím, že je narušena má svoboda jednotlivce, že to je nesprávné, že bychom tomu měli zabránit, protože je potřeba zdraví chránit, že v těch ostatních případech, které tady byly jmenovány, tomu tak není.

Jsem přesvědčen, že pokud sedím v restauraci a někdo vedle mě jí bůček nebo jiné nezdravé jídlo, já to vidím, tak také přijímám jakýsi vjem, byť to je vjem jiný než pachový. Ten na mě má vliv. Pokud se tak děje opakovaně, tak se také může stát, že potom začnu jíst ten bůček více, než jsem do té doby jedl, a tím pádem také došlo k poškození mého zdraví. Samozřejmě, není to průkazné, neexistuje na to asi 40 studií, jako je to v případě kouření, protože to je jev zřejmě méně intenzivní.

Určitě je to také tak, že pokud sedím s dětmi v restauraci a vedle je dvojice, manžel nadává té manželce sprostě, tak že je to slyšet do okolí, tak to není dobře pro ty děti a pro to okolí v té restaurace, protože je to také poškozuje a může to způsobit potom problémy i v těch, co to poslouchají. To znamená, dochází k vjemu akustickému, který také pro to okolí v tomto případě může být škodlivý. A také to není správné. Možná, že také někdo přemýšlí o tom, jak tomu zabránit.

Jinými slovy, ten život funguje tak, že to okolí nás ovlivňuje skoro ve všem, někdy pozitivně, někdy negativně. My potom přemýšlíme, před čím se máme chránit, před čím se už chránit nemáme. Zřejmě se shodneme na tom, že je správné, pokud jsme si řekli, že rychlost jízdy autem v obci omezíme. Tam na té ochraně se shodujeme všichni. Je to regulace.

Já mám ještě takový jeden zážitek. Zjistil jsem, že v poslední době, jak bydlím v Praze, chodím ze své ubytovny do Senátu, tak se rozmáhá to, že tady různě běhají různí běžci. V poslední době to jsou zejména běžkyně. Některé ty běžkyně mají poměrně hodně nadváhu. Teď já vidím, že mají jednak špatné boty, běhají po tom asfaltu a po těch kostkách. To tedy já jako člověk, který má s tím během nějaké zkušenosti, dlouhodobě se tomu věnuje, tak říkám, že to je pro ně absolutně to nejhorší, co můžou udělat. To ničí klouby, jakým způsobem potom později na tyto své pokusy, nějakým způsobem, například zhubnout, budou vzpomínat, jim nepřeji. Ale nenavrhuji zákon, aby se zakázalo běhat po kostkách v botách, které nemají pořádnou podrážku, a těm, co mají velkou nadváhu, protože to je to nejhorší, co můžou udělat pro sebe a pro své zdraví. Také si myslím, že je to věc, která by si možná nějakou regulaci zasloužila.

Teď se dostanu k tomu, co chci říci. Byť jsem z pravicové části spektra, tak si uvědomuji, že některé věci je potřeba regulovat, některé věci není třeba regulovat. A že to, co my děláme, když schvalujeme nějaký zákon, tak je, že hledáme nějakou míru toho, jak to udělat.

To, o čem tady debatujeme, není o tom, že by někdo byl proti ochraně zdraví a druhý pro ochranu zdraví, ale o tom, jestli ta míra v případě tohoto zákona nebyla překročena. Těch příkladů, proč si někteří myslí, že byla překročena ta míra té ochrany, že to nemusí nebo nepřinese nic dobrého, tady bylo uvedeno více. Já některé zopakuji. Řeknu, že by ten předkladatel se nad tím skutečně ještě zamyslet měl a mohl.

Pokud například někomu, kdo vlastní nemovitost, zakazujeme, aby si v ní otevřel hospodu, ve které si sám řekne, jestli se v ní bude moci nebo nebude moci kouřit, tak si myslím, že se dostáváme do pozice, která nám nepřísluší. Protože to je soukromý majetek někoho, kdo se rozhodl nějakým způsobem podnikat. On nikomu nic nevnucuje, nikoho nezaměstnává. Je tam v té hospodě sám, sám obsluhuje, otevřel si prostor a říká: Já vás tady budu obsluhovat. A vy buď přijďte nebo nepřijděte. Já jenom říkám, že tedy zároveň povoluji kouření.

My přesto, že to je jeho nemovitost, přestože to je jeho podnikání, jeho byznys, tak mu říkáme: Ne, my si v tomto případě myslíme, že ty, co navštíví tu vaši hospodu, je potřeba chránit, to kouření vám zakážeme.

Takže to si myslím, že není správně, že tímto způsobem může dojít k věci, která dlouhodobě bude mít negativní důsledky. A ty negativní důsledky budou možná větší, než je to, že ochráníme zdraví tím, že jsme v takovýchto případech, zdůrazňuji v takovýchto případech, to kouření zakázali.

První věc je, že tu společnost těmito přehnanými regulacemi rozdělujeme. Rozdělujeme na ty, co mají rádi svobodu a uvědomují si, že k ní patří nějaká odpovědnost, a na ty, co nechtějí tolik svobodu a chtějí, aby se o ně někdo staral, budou ti kuřáci proti těm nekuřákům nějakým způsobem vystupovat. To si myslím, že není dobře.

Tady ještě uvedu jeden příklad, na který jsem zapomněl. Já znám hned několik vesnic, kde fungují malé hospody, kde je ten jeden hospodský, kam chodí chlapi pravidelně hrát mariáš, pijí u toho pivo a kouří, pak dvakrát třikrát do roky v té hospodě například je dětský karneval nebo den dětí, nebo něco podobného, to znamená, je tam více lidí, ti chlapi, kteří chodí do té hospody hrát ten mariáš, tak v případě takových velkých akcí tam samozřejmě nekouří. Jdou si zakouřit ven. Ani je nenapadne, aby v přítomnosti dětí tam kouřili, protože vědí, že k té svobodě patří odpovědnost, nebo jak paní senátorka Emmerová říkala, nějaká povinnost.

My tím, že přehnaně regulujeme a vydáváme zákony, které říkají těm lidem nad rámec toho, co je potřeba, co mají dělat, tak jim říkáme, že k té svobodě ta odpovědnost nepatří, nebo že je lepší, když budou mít méně svobody a méně odpovědnosti, což potom znamená, že, to je ten druhý moment, že oni postupně ztrácí obranyschopnost, ztrácí schopnost sebekontroly, ztrácí schopnost se podívat ráno na teploměr, uvědomit si, že je -5 stupňů, že tedy by si asi měli vzít čepici a rukavice, neboť jinak umrznou, protože nikde není napsáno, v žádném zákoně, že když je -5, tak si mají vzít čepici a rukavice. To je věc, ke které spějeme, pokud budeme přijímat zákony tohoto typu. To neznamená, že nemáme nic regulovat. Padesátka v obci je v pořádku. Ale měli bychom nad tím přemýšlet, měli bychom přemýšlet, kdy a jakým způsobem budeme přistupovat k takovýmto regulacím a k takovémuto omezování svobody, protože omezení svobody znamená omezení odpovědnosti, znamená to prostě oslabení toho člověka a potom i té celé společnosti.

Tolik ode mě. Já sám na závěr jenom říkám, že jsem nekuřák, že jsem nikdy nekouřil, že si myslím, že je správné, pokud stát a případně i obce se snaží udělat všechno pro to, aby lidé žili zdravě, chybí mi v tomto zákoně jakákoli motivace, jakékoli zvýhodnění těch, co chtějí žít zdravě, a to myslím ve smyslu toho, že by např. byli nějakým způsobem zvýhodňováni. Myslím si, že to je cesta. Že cestou není regulace, cestou nejsou zákazy a příkazy, cestou není omezování svobody nad rámec toho, co je nezbytně nutné, protože to potom vede k tomu, že ta společnost je slabší, slabší a slabší. A potom lehce podléhá tomu, že se z ní stane stádo a volí se lidi, kteří říkají těm ostatním, co mají dělat, a přitom současně platné zákony například v oblasti kouření nedodržují.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. Jako další do obecné rozpravy se přihlásila paní senátorka Šárka Jelínková. Prosím, paní senátorko, mikrofon je váš.

Senátorka Šárka Jelínková:  Děkuji, pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Než jsem se dostala na řadu, tak už hodně argumentů pro a proti tady zaznělo. Já bych chtěla jenom stručně tedy shrnout to moje rozhodování při tomto zákoně.

Víte, já sama, když jsem, jsem také teprve krátce zákonodárkou, tak jsem si říkala, opravdu pořád těmi našimi zákony, které přijímáme, hodně zasahuje do práv a svobod našich občanů. To bych možná ani moc nechtěla, až se budu podílet v tomto procesu zákonodárném. Ale v tomto zákoně se na to chci dívat úplně jinou optikou, takového pravidla nebo zákona, který je podle mě nad všechny zákony, a to, že právo jednoho člověka končí tam, kde začíná právo druhého člověka.

Možná bychom plno zákonů nemuseli přijímat, kdybychom dodržovali desatero, které si myslím, že je stejně takovým základem pro celý právní stát, nemusely by i do těchto vztahů vůbec zákony vstupovat.

Ale bohužel, společnost je taková, jsme lidi chybující všichni, takže bohužel i tento zákon vidím jako nutný pro to, abychom chránili práva druhých lidí, práva dětí, především.

A také dle mého názoru, když jsem vstupovala do politiky, jsem si říkala, ptali se mě často novináři, proč jdu do politiky, jaké mám vize, říkám: Chci přispět k větší kultivaci politiky, k větší kultivaci prostředí naší republiky. Přijetím tohoto zákona, věřím, že přispějeme nejenom ke kultivaci prostředí, ale i mezilidských vztahů. Setkávám se už nyní s tím, že kuřáci v mém okolí, přátelé, už jakoby sami jenom tou debatou o tomto zákoně se trošku mění a berou větší ohledy na druhé. Ptala jsem se i jedné skupinky kuřáků v restauraci nebo před restaurací u nás v Bystřici pod Hostýnem, říkám: Co vy říkáte na ten zákon, který budeme projednávat? A oni říkali: Klidně ho schvalte, nám to vůbec nevadí. Shodlo se jich několik na tom. Byla to malá skupina. Naopak my taky neradi sedíme v zakouřeném prostředí, vykouříme méně cigaret, venku si popovídáme u toho. Neměli s tím žádný problém.

To je tudíž malý příklad toho, proč se také budu rozhodovat pro podporu tohoto zákona. Ale na druhou stranu bych chtěla ještě uplatnit dvě výjimky, o které mluvil jak kolega senátor Jiří Čunek, abychom zodpovědnost nějakého člověka nepřenášeli na zodpovědnost druhého člověka. A přidávám se i k pozměňovacímu návrhu kolegy z našeho klubu, kdy chráníme děti v autě, protože děti v autě, kde kouří řidič, vystavujeme dvojímu nebezpečí, nejenom samotnému kouření, ale i tomu, že řidič se plně nevěnuje řízení a věnuje se úplně jiným věcem. Zde jsem také na straně práva dětí.

Tolik mému rozhodování. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, paní senátorko. A nyní jako další do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Zdeněk Nytra. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Pro mě má tento zákon smůlu ve třech bodech. Zákon má v podstatě dvě části, zjednodušeně řečeno jedna se týká kouření a druhá regulace alkoholu. Je tedy zvláštní, že zastánci zákona mluví pouze a jenom o části regulující kouření. O části regulující alkohol se v podstatě nezmiňují.

Všechny tři body pak platí dohromady. Já v žádném případě nejsem odpůrcem určité míry regulace, ale domnívám se, že veškerá diskuse je tady proto, že v Poslanecké sněmovně byla překročena určitá míra rozumné regulace. Mluvil tady o tom kolega Vystrčil.

A třetí důvod je ten, že koalice si z toho udělala asi nejdůležitější zákon tohoto volebního období. A svědčí o tom například projednávání u nás ve výboru, ale také návrh kolegy Hampla na to, aby se Senát tímto zákonem nezabýval. To znamená, že není ochota podpořit i logické a z mého pohledu rozumné pozměňovací návrhy, které by upravily hlavně část regulující požívání alkoholu. Ale svědčí o tom také předkládací zpráva nebo úvodní slovo pana ministra.

Jako kuřák opravdu nemám problém s regulací. Konečně pan senátor Plaček zákon podporuje a uvedl příklad z Hrabyně. Uvedu příklad z Prahy, i když jsem z Ostravy. Byl jsem minulý týden na obědě v malé restauraci a na každém stole byla cedulka „Vážení hosté, od 1. 11. je tato restaurace nekuřácká. Doufáme, že oceníte ... atd. atd.“

A šlo to i bez zákona, bez paragrafu. Nemám vůbec nejmenší problém s tím, že to bude regulováno, hlavně kouření. Ale mám opravdu pocit, že jsme překročili určitou únosnou míru regulace. Nedomnívám se, že zákon by měl mít paragrafy, o kterých dopředu víme kontrolovatelné a vymahatelné. A to bohužel platí i o návrhu, který máme na stole a ještě tady nezazněl. Už si vůbec neumím představit, že bych kouřil v autě, kde vezu dítě. Ale také si neumím představit, jak to budu kontrolovat, nebo jak to bude kontrolováno a postihováno, jestli policie přestane kontrolovat rychlost a dálniční nálepky a bude se zaměřovat na to, jestli šofér kouří, a teď se přiznám, že netuším, jak je to, ale platí to myslím i na spolujezdce, že je zakázáno kouření, takže jestli tam někdo kouří, jestli to bude kontrolováno ve stylu, že některý kuřák vyhazuje nedopalky z okna, některý si je nechává v popelníku. Jak to budeme kontrolovat, když on včera kouřil a nedopalek dá do popelníku a dneska ho policista zastaví a bude podezřelý z toho, že kouřil v autě, a včera tam dítě nebylo, dneska ano.

To je jako s tím argumentem, že některá ustanovení při regulaci alkoholu platí už od roku 2005, resp. s účinností od roku 2006, a všichni víme, že se nedodržují, protože to je právě problém § 11 odst. 6 a 7, kdy přenášíme odpovědnost za konání jednotlivců na někoho jiného. A tam mám problém právě s tím, aspoň tak, jak zatím směřuje diskuse, že tyto pozměňovací návrhy jsou podle mne velice logické a velice rozumné a asi neprojdou, takže budu mít problém s tímto zákonem.

Ještě k autu. Člověk, který tam bude kouřit, když veze své dítě, patří do úplně jiného zdravotnického zařízení, kde shodou okolností zrovna tento zákon umožňuje kouření. A na speciálním oddělení tohoto zdravotnického zařízení bude moci kouřit. To je paradox.

Nejsem vůbec přesvědčen o tom, že tak jak je zákon postavený, splní hlavní cíl, aby se omezilo kouření u dětí do 15 a 18 let, protože tato věková kategorie mívá tendence vzdorovat nám dospělým, a co je zakázáno, to chutná líp. Tady si také myslím, že se zákon míjí účinkem.

A pro paní Bc. Hladíkovou, jak jsme dostali všichni e-maily, bych chtěl vzkázat, že jsem nikdy neměl od tabákové lobby nebo firmy žádnou materiální anebo nemateriální výhodu, naopak jako kuřák sponzoruji nejenom tabákové firmy, ale i tento stát. Přesto bych neměl problém, kdyby zákon byl rozumně upraven, tento zákon podpořit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. A nyní jako další se do obecné rozpravy přihlásil pan senátor Tomáš Grulich. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Materiál, který tady budu předkládat, vznikl z konzultací s Asociací hotelů a restaurací. Jsem si samozřejmě vědom toho, že je to jedna strana téže mince.

Nebudu tady už hodně hovořit o kouření, o zákonu jako takovém, jako o obsahu tohoto zákona a o tom, že je to zákon špatný, který bychom dále neměli postupovat, protože má řadu chyb. Je tam například sankce za to, že tam musí být levnější nápoj než je pivo. Nicméně zůstala tam sankce, ale byla vyškrtnuta ta část, která to restauracím nařizuje. Jsou tam velmi značné rozpory v definicích i s ostatními zákony. V definicích jsou například tabákové výrobky definovány zákonem o potravinách a tabákových výrobcích a zákonem o spotřební dani. Tento zákon však má úplně jiné definice, což samozřejmě přinese určitý zmatek v právním řádu.

Podobný problém je i u sankcí pro opilce. Zákon o provozu na pozemních komunikacích, zákon o zbraních a střelivu a další zákony upravují zákaz činnosti pro osoby, které se v opilosti dopustí nějakého deliktu. Předkladatel mohutně a zbytečně předělává přestupkový zákon, avšak zapomněl tuto problematiku sladit s ostatními zákony.

Za celkem protiústavní je tady považováno i zavedení tzv. objektivní odpovědnosti hostinského nebo hoteliéra či prodavače. Tady nezaznělo to, že to platí i pro maloobchody. To znamená, že když někdo prodá lahev rumu někomu, tak zodpovídá za to, co takový člověk provede, když se napije.

Myslím, že takto vytváříme velmi silné prokorupční prostředí, kde korupce může bujet velmi silně.

Zaznělo tady také to, že náš zákon je až jeden z posledních, že v Evropě jsou protikuřácké zákony daleko silnější. Tak tomu vůbec není. A jak jsem také zjišťoval, i v Irsku, kde se říká, že je zákon nejtvrdší, tak dneska předkládají určitá změkčení.

Nakonec pikantérii. V tomto zákoně je informace o tom, že může být jakýsi oddělený prostor pro kuřáky. Nemyslím, že v restauracích, ale tento prostor nemůže mít ani okna, ani dveře. To znamená, že ti, co jsou vevnitř, se nedostanou ven, a ti, co jsou venku, se nedostanou dovnitř.

Myslím si, že bychom tento zákon měli určitě vrátit k přepracování.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. A nyní s přednostním právem se hlásí do obecné rozpravy pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Dobrý den. Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Škoda, že jednací řád vám neumožňuje, abyste si šel teď odpočinout, protože já tady budu opravdu, ale opravdu dlouho a nenechám se ničím odradit....

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Já si vás rád poslechnu, pane kolego.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Začnu citací jednoho článku, který napsala v roce 2008 Victoria Hardyová a jmenuje se „Hitlerův zákaz kouření“, a on krásně popisuje vše, co tady jednáme jinak, než jsme zatím slyšeli:

„Snažím se poslední dobou žít zdravěji, i když samozřejmě o tom, co je zdravé, lze diskutovat. V uplynulém roce jsem se pokoušela omezit používání chemikálií ve svém okolí, pokud to šlo. Přestala jsem brát předepsané léky, jen výjimečně si kupuji ty, které jsou bez předpisu, a k lékaři nejdu, pokud to není nutné. Nechala jsem si nahradit amalgamové plomby v zubech a přestala používat pastu obohacenou fluorem. Sodu piji jen občas a vzdala jsem se používání všech umělých sladidel. Pitnou vodu beru z potůčku, maso, vajíčka a máslo nakupuji od malých nezávislých farem, pro běžné potraviny chodím do nejbližšího obchodu s organickou výživou a jím velmi málo hotových jídel. Mobilní telefon používám tak třikrát, čtyřikrát do roka. Přes všechny tyto změny stále kouřím. Známí říkají, že je nesmyslné změnit tolik věcí a pořád přitom kouřit, ale nevím, zda mají pravdu. Vím, že je obecně přijímán fakt, že kouření zabíjí a nikdo to nezpochybňuje, ale obecně je přijímána celá řada věcí, které nejsou pravdivé, takže co z toho vyplývá? Stát utrácí obrovské částky, aby odradil veřejnost od kouření, a zákazy kouření tak dalece zasahují do našeho soukromí, že někteří lidé, kteří nemají byty v osobním vlastnictví, nesmějí kouřit ani doma. Mým prokletím i mým požehnáním v životě je to, že ráda dělám věci, které dávají smysl, a je pro mě těžké pochopit, jak moje malá cigareta u kavárenského stolku venku může někomu více ublížit, než výfukové plyny stovky automobilů projíždějících kolem. Nebo jak může cigareta škodit mému okolí více než tovární komín, vyplivující do ovzduší bůhvíco, nebo různé osvěžovače vzduchu a parfémy pumpované do obchodních center, či chemikálie v jídle nebo přídavky do pitné vody. Ale kuřáci se stali nakaženi leprou a je to nenávist, kterou mnozí sdílejí a která je uzákoněná státem.''

Není bez zajímavosti, že to byla právě nacistická strana, která zavedla nejúspěšnější moderní zákaz kouření, když Hitler, bývalý kuřák rozhodl, že kuřáci nepředstavují ideál jeho nadřazené rasy. Nacisté byli také první, kteří upozornili na souvislost mezi rakovinou a kouřením, ale byli tyto objevy čistou pravdou nebo pouze dalším nástrojem v dlouhé řadě nástrojů propagandy?

První zákaz kouření na americké půdě je přičítán puritánskému zákonu státu Massachusetts z roku 1632, a možná víte, že je to tentýž stát a totéž období, kde se věšení čarodějnic stalo oblíbenou kratochvílí.

Přirozeně si uvědomuji, že tento článek vzbudí nevoli, nebezpečí kouření a pasivního kouření je nám intenzivně vtloukáno do hlav všemi sdělovacími prostředky, a my to přijímáme, aniž bychom pochybovali. Říkají, že každý rok zemře v USA předčasně 400 000 lidí následkem kouření. Ale věděli jste, že i když kuřák zemře ve věku 90 let, je stále veden jako předčasně zemřelý následkem kouření a zahrnut do této statistiky?

Z analýzy věku těchto 400 000 předčasně zemřelých kuřáků, která byla provedena centrem pro kontrolu nemocí, vyplynula některá zajímavá čísla: Kuřácké oběti žily přibližně o dva roky déle než nekuřáci – kuřáci 71,9, nekuřáci 70. Ze 400 000 předčasně zemřelých následkem kouření zemřelo více jak 70 000 ve věku vyšším než 85 let. Pouze 1 900 z těchto 400 000 neboli půl procenta z kuřáckých obětí zemřelo ve nižším než 35 let. Na druhé straně u nekuřáků zemřelo 143 000 lidí 8 % mladší 35 let, většinou při autonehodě nebo kvůli drogám. Samozřejmě, všichni jsme viděli obrázky začerněných plic přisuzovaným kouření, ale podle těch, kteří provádějí pitvy, není možné z prohlídky plic poznat, zda dotyčný mrtvý kouřil nebo ne. Po resekci bývají plíce většinou čisté, pokud zemřelý nežil ve velkém městě se signifikantním množstvím průmyslového spadu. Na dotaz, zda může lékař při pitvě určit, zda plíce patřily kuřákovi, prohlásil patolog Dr. Gutmann: Nemyslím, že někdo může prohlídkou plic zemřelého určit, zda dotyčný kouřil. Absence černých pigmentů naznačuje, že zemřelý byl buď nekuřák, nebo velmi sváteční kuřák. Bohatá černá pigmentace naznačuje, že zemřelý byl buď těžký kuřák, nebo žil ve městě s vysoce zamořeným ovzduším, nebo byl horník, popř. nastala kombinace všech tří uvedených faktorů.

Černá pigmentace je elementární uhlík, o kterém většina odborníků soudí, že má na funkci plic pouze inertní vliv, ačkoliv v extrémně těžkých případech, známých u horníků, může určitou roli v onemocnění plic hrát.

Je dobře známo, že kouření způsobuje rakovinu. Bereme to jako fakt, ale o čem se málokdy mluví, že 70 % veškerého výskytu rakoviny je u nekuřáků. Národní centrální institut a institut zdraví uvádějí, že pouze 30 % rakovinného onemocnění lze přisoudit kouření. Podle OSN mají Japonsko a Jižní Korea největší spotřebu tabáku, ale současně jsou na první a druhé pozici v tabulce průměrné délky života. Podle literatury sociální společnosti v USA je rakovina plic primárně otázkou vyššího věku, její symptomy se projevují kolem 65 roku. A v nejzajímavější statistice můžeme vidět, že za období let 1973 až 1994 klesla spotřeba cigaret na hlavu ze 4 148 na 2 493, ale za stejné období vzrostl počet onemocnění rakovinou plic ze 42,5 na 57,1 případů onemocnění na 100 000 obyvatel.

Zdá se, že protikuřácké lobby skromně mlčí o nedávných studiích, které ukazují na snížení rizika Parkinsonovy nemoci u kuřáků o 50 %. Stejně mlčí o faktu, že 75 % těch, kteří zemřou na nemoci srdce a selhání koronárního systému, jsou nekuřáci. Další rešerše zjišťují, že kouření nevyvolává rakovinu prsu, že 90 % nemocných ulcerózní kolitidou jsou nekuřáci a že tam, kde bylo omezeno kouření, se zvýšil počet dětských astma.

Některé studie rovněž indikují, že nikotin zmírňuje Tourettův syndrom a prevenci před Alzheimerovou chorobou tím, že stimuluje nikotinové receptury v mozkových oblastech.

Možná, že řeknete něco, jako dobře, může s těmi hřebíky do rakve zabít, když chce, ale nedovolím ti, abys zabíjel mě pasívním kouřením.

Dalším málo známým faktem, že pojem pasívní kouření je rovněž původem připisován nacistům a období, kdy jejich fašistický režim usiloval o vytvoření čisté rady.

A teď do toho vstoupila EPA. Je pasivní kouření označováno pojmem EPS a říkají nám, že minimální kontakt s takto znečištěným ovzduším může být smrtelný. Kongresová komise na zemědělství, kongresová komise na energii a výzkumné oddělení Kongresu prostudovaly zprávu EPA, která varuje před nebezpečím pasívního kouření a všechny tři orgány se shodly na tom, že fakta jsou vybírána účelově a s politickou agendou v pozadí.

O čachrech EPA se statistikou kolem pasivního kouření máme ve Zvědavci článek Pasivní kouření a odhalená pravda o jeho škodlivosti.

Dlouhodobý výzkum světové organizace za zdraví týkající se pasivního kouření, který byl v USA přehlédnut, nebyl tam publikován, stejně jako v dalších zemích Západu, včetně ČR, neodhalil signifikantní nárůst rakoviny plic u lidí vystavených pasivnímu kouření. Tento výzkum byl publikován 7. října 1998. Ze závěru výzkumu vyplývá, že děti a partneři kuřáků pobývající v zakouřeném prostředí nebyli vystaveni zvýšenému riziku. Co se dětí týče, ukázalo se, že jediná signifikantní korelace byla negativní. Děti v zakouřeném prostředí vykazovaly statisticky nižší riziko onemocnění rakovinou plic.

Existuje mnoho výzkumů se stejnými závěry. Ale nějak se tomu teď, když propaganda nás tak efektivně zpracovala, bráníme uvěřit.

Zajímavým faktem, který někteří využívají k hlubšímu zamyšlení o škodlivosti kouření je také statistika, podle které státy s největším počtem kuřáků mají nejnižší počet výskytu rakoviny plic. Jiní se přou o tom, že kouření prodlužuje délku života. A upozorňují na fakt, že mnozí nejstarší lidé na světě jsou kuřáci. A další naznačují, že zvýšený výskyt rakoviny nemá nic společného s tabákem. Ale je důsledkem jaderných pokusů v Nevadě ve 40. a 50. letech minulého století. Aby se vláda vyhnula soudním žalobám, potřebovala najít obětního beránka...

Ukazuje se, že to, co zabíjí, není kouření. Ale přestání. Je prokázáno, že ti, kteří přestali kouřit, mají šanci dostat rakovinu plic. Není žádným tajemstvím, že farmaceutické firmy mají z protikuřácké agendy zisky. Protlačují protikuřácké pilulky, náplasti, žvýkačky. Aby pomohli těm, kteří se rozhodli přestat kouřit, a vláda hrabe peníze z extra daní na tabákových výrobcích. Přirozeně, že také pojišťovny rády zvyšují pojistné pro ty, kteří žijí nezdravým způsobem. A firmy odmítají zaměstnávat kuřáky.

Co se stane, když všichni přestanou kouřit? Smíří se stát, farmaceutické firmy a pojišťovny se ztrátami zisku? Nebo se objeví další zdravotní vize vhodná ke zdanění a vytvoření léčby? Něco, před čím nás budou moci chránit? Co bude příště? Plyny automobilů, pivo, víno či whisky? Mobilní telefony? Restaurace rychlého občerstvení? Vlastníci psů a koček? Kosmetika a parfémy?

Co si málo lidí uvědomuje, je skutečnost, že zákazy kouření nejsou kvůli našemu zdraví. Kdyby tomu tak bylo, nebyly by chemikálie v našich potravinách. Geneticky modifikovaná semena. Růstové hormony v mléčných výrobcích. Odpadní látky v pitné vodě. Rtuť v očkovacích sérech. Nebo těžké kovy v pleťové kosmetice. Ne!

Zákaz kouření není o zdraví. Je o ztrátě našich konzumních svobod a kontrole mas, o zisku pro ty nahoře... A my jsme to akceptovali – pod vlivem intenzívní propagandy. Žijeme v Americe, kde máme svobodu, kde údajně můžeme žít, jak si myslíme, že je správné. Někteří chtějí provádět seskoky padákem. Jiní milují surfování na vysokých vlnách oceánu. Další slétávají ze svahů pokrytých sněhem. Pijí alkohol. Věnují se turistice. V oblastech s výskytem medvědů jezdí na kolech po frekventovaných dálnicích. Zapíšou se do armády. Mají děti. A všechny tyto aktivity mohou někomu zkrátit život, a přesto nám v nich nikdo nebrání a nedochází k diskriminaci těch, kteří se jim věnují. To stejné by mělo platit i o kouření.

Ačkoliv mnozí lidé podporují zákazy kouření a neostýchají se kuřáky kárat, označovat je ošklivými jmény a pokoušejí se je konvertovat na nekuřáky, měli by si uvědomit, že příště může přijít zákaz něčeho, co oni sami mají rádi.

Nyní už k věci, kterou projednáváme a která tady, kupodivu, nebyla zmíněna. Ta věc se jmenuje – smrad. Smrad je totiž příčinou všeho toho, co tu prožíváme. Zřejmě proto EU zakázala voňavé cigarety, aby měla ještě větší argumenty pro zákazy. Protože to je pravda. Cigarety smrdí. Ne až tak moc, jako smrdí záclony, oděvy, auto, když se prokouří... Jen tak mimochodem. Byla tady řeč o kouření v autě. Dokonce padl návrh, že by se mělo vůbec zakázat kouřit v autě. Na to paradoxně reagovali lékaři, že by to vedlo k dalším mrtvým na silnicích. Protože jistě chápete, když by mně zakázali kouřit v autě, tak nedojedu ani z Prahy do Teplic. Protože bych způsobil smrtelnou dopravní nehodu. Nejlépe nárazem do kamionu v protisměru. Když vezu vnučku, tak by mě ani ve snu, ani ve snu nenapadlo, abych v autě kouřil... Zastavím na odpočívadle. V mrazu si pěkně zakouřím. Moje žena je nekuřačka, odjakživa. Ve chvíli, kdy si přečetla, že zakázali mentolové a voňavé cigarety, tak použila hrubého výrazu, který tady nepoužiji.

Co je podstatné? Kuřáci, přestože pan ministr řekl na ÚPV, že nějakých „podělanejch 80 miliard“ ho vůbec nezajímá, protože zdraví je přece přednější... Já být panem ministrem financí, tak bych mu je ze zdravotnictví odebral, když tedy vlastně teď nebudeme kouřit, tak on peníze nebude potřebovat, protože budeme všichni zdraví. To je, samozřejmě, nepravda. Protože je to taková suma, které se stát nikdy nevzdá!

Souvisí to s mým pozměňovacím návrhem, který neprojde. Ne proto, že by ho nikdo nepodpořil, ale protože by to připravilo stát o tyto peníze. Mimochodem, často se mě ptali, jestli to není legrace, ten úplný zákaz. Já vím dobře, co je prohibice, že nefunguje. Já jsem chtěl v podstatě předejít EU, která dříve nebo později přijde s touto směrnicí a zákaz uplatní. Současně ale umožní, jak už je to ve Spojených státech, že se zlegalizuje marihuana, to je velmi dobrá zpráva pro kuřáky marihuany. Já mezi ně nepatřím. Ve Spojených státech je to tak, že další a další americké státy legalizují marihuanu, takže k tomu dojde i u nás. Ona prý také smrdí, ale ne tak hnusně, jako tabák z cigaret. To tedy já nevím... Smrad je to základní.

Padla tady námitka, že to není tak, že po tomto zákazu přijdou další. Ale samozřejmě, že je to tak! Stačí se podívat na vyhlášku ministerstva školství, která obklíčila samu sebe, a teď neví, jak z toho ven. Protože když začala zakazovat tyčinky, tak nebylo jasné, které tyčinky ano, které tyčinky ne. Nakonec se zjistilo, že i jogurt je nevhodný, takže je už je skoro všechno nevhodné... Hlavně sůl – jak říká paní senátorka Syková, že už nebude chodit do restaurace tady, protože oni hrozně solí, a že by měli být zakázány v televizi všechny reklamy, ve kterých se jenom náhodně může objevit sůl. Přesto všichni solí.

Mám otázku. Je-li tady ten senátor... Jeden z kandidátů do Senátu při těchto volbách měl někde v novinách článek, který se jmenoval Naučíme vás zdravě jíst. Byl o tom, že jsou dvě varianty. Buď se naučíte jíst zdravě sami, nebo vás to neučíme zákonem. Byl takový senátor zvolen? Nebo nebyl? To už jsem, bohužel, nezjistil

Další takové tvrzení, které ve společnosti rezonuje, pan prezident to tady neustále rozděluje. Nesjednocuje společnost. A co děláme my, přátelé? Namísto toho, abychom hledali nejmenší společný jmenovatel, aby si ty dvě skupiny co nejméně vadily, což splňuje bohatě zákon, který v této chvíli platí, který je jeden z těch modernějších, který není rigidní v tom, že tady toto je zakázáno úplně, a vy si běžte někam kouřit ven, což, mimochodem, z hlediska ministerstva zdravotnictví vůbec nechápu. Protože v těchto mrazech si představte, jak to s lidmi dopadá, vidíte to tady v Senátu na dvoře. Můžete to vidět po celé republice. Vybíhají z úřadů a z podniků jenom v košili... Nedávno na plese na Žofíně krásné tři dívky kunsthistoričky tam kouřily venku před Žofínem. Já jim říkám, že z toho budou nemocné. Ale ony tím, jak ještě byly mladé, tak to ještě možná vydržely... Když ale vyjdete z tepla do této zimy, a venku si zakouříte, tak to nemusí dobře dopadnout. Pak máme chřipkové epidemie a podobné věci... Zdraví – je to takové zvláštní... Podobné je to – zakážeme kouřit v nemocnicích, mimo psychiatrie... Kde tam hledáte logiku? Člověk má zlomenou ruku, a nemůže si zakouřit na zahradě nemocnice, pane ministře? Budu jmenovat vaší nemocnici! Nevím, jak máte daleko vy, ale u nás je to skoro kilometr...

Takže situace. Chirurg. Kuřák. Lékaři totiž kouří. Velmi mnoho kouří... To je zvláštní. Vědí, jak je to nebezpečné, ale hulí jak cikáni... Takže já tomu nerozumím! A tady budou někteří z nich hlasovat pro ten zákon, protože se stydí! Budou hlasovat pro, přestože jsou kuřáci. Takže onen chirurg. Úspěšná operace. Velká radost. Jdu si zahulit... Aha, vlastně nemůžu, nojo, tak skočím ven v bílém plášti, běží, běží k vrátnici... Vyběhne ven, zapálí si radostně. Okolo jde strážník. A říká: Dostanu pět tisíc, pane, tady je stanice městské hromadné dopravy. Takže toto jsou absurdity, které z těchto nápadů vyplývají.

Pokud jde o alkohol, tam je to velmi zábavné. Řeknu jednu příhodu. Je z hlubokého totáče. Jak se dá někdy vyzrát nad advokátem. Přišel advokát do baru. Na baru nebylo žádné místo. Všude měli „résérve“. A advokát znalý občanského zákona, říká – ukažte mi knihu hostů. Pingl koukal jako jojo, v životě žádnou knihu hostů neviděl, takže mu ji nepředložil. On si tedy sedl, a říká – dám si dvojku bílého. Dal si dvojku bílého. Když ji dopil, tak kývá na číšníka – dám si ještě jednu dvojku bílého. A číšník říká – nedáte! A jak – nedám? Podnapilým nenaléváme... Takže to byla taková příhoda, jak se někdy dá s právem hezky hrát...

Pokud jde o to, co je v tom zákoně, co mi vůbec nejde do hlavy, že v zoologické zahradě se kouřit bude moci a v botanické zahradě nebude moci. Když jsem se na to ptal odborníků, tak mi říkali, že by mohly chcípnout ty rostlinky v té botanické zahradě. Ono to tam bude stejně venku, takže tam určitě ty rostlinky nechcípnou, to nebude ve skleníku, tam se automaticky nebude kouřit.

To je jenom pár takových zábavných událostí.

Když jsem se ptal pana ministra na ÚPV, jak to bude s tím prodejem alkoholu a cigaret přes ten internet, že tam si bude muset ten prodávající ověřit, že tomu člověku je 18, ale ne tak, jako je to na pornostránkách, je ti 18, dáš ANO a jdi dál, i když je ti 12. Takhle jednoduché to nebude. To bude muset být sofistikované. Protože ještě nemáme ten občanský průkaz, protože my už jsme ho měnili asi 15x, a budeme znova a znova stále vyměňovat, aby na nás mohli ještě lépe a radostněji, abychom s nimi mohli platit i pokuty, které tam jsou taky mimořádně vysoké, ale to je na jinou debatu. To je, pokutománie v ČR nezná mezí. Tady mám mimochodem tabulku, pane ministře, jenom za přestupky v mém městě, takže jenom přestupky dopravní v roce 2011 nezaplacené byly 29 milionů, v roce 15 už to bylo 39 milionů, až ti strážníci budou honit ty kuřáky, tak to budou další miliony, protože jistě chápete, že bezdomovec kouřící na ulici jim asi těžko ty vaše sumy zaplatí. To asi není pravděpodobné.

Takže o kouření venku už jsme mluvili.

Ochrana dětí je dojemná. Tady už to někdo řekl. Předtím jsme byli uvnitř, školka a škola nechodila, neviděla. Teď jsme venku a škola a školka vidí. Dokonce i na tom jednom obrázku je to mimino s tím dudlíkem, s cigaretou. Mimochodem, to porušujete zákon, protože tento obrázek nesplňuje jiný zákon, kde se říká, že se nesmí ani napodobeniny cigaret nikde zveřejňovat. A tam je dítě, které má dudlík, z dudlíku mu kouká cigareta. To je, mimochodem, protizákonné, tento obrázek.

Obrázky jsou ostatně kapitola sama pro sebe. Já jsem doma zapomněl to tablo, já jsem udělal tablo, kde jsem udělal pexeso z těch vašich obrázků. Teď bude druhý typ, že už se bude vyměňovat, bude nových 36 obrázků. Jeden už vás zažaloval, co jste ho vyfotili živého, on teď žaluje, protože tam omylem prdli člověka, který s tím nesouhlasil. Ale to je jiný příběh. Takže obrázky prima, pane ministře. Ale ztratilo se nám tady cosi, co bylo pro nás velmi důležité, a to je to, jaký je obsah nikotinu a dehtu. To si vůbec neumím vysvětlit, protože my vždycky koukáme a někteří kouří R1, protože tam je opravdu málo, někteří koupí goldky, ještě jsou slabší, tam si lámeme filtry, protože tam to samozřejmě firma udělá geniálně. Oni mají málo, ale když ulomíte kus filtru, tak je z toho normální cigareta. To možná pan ministr ani neví, to mu při té svaté zavilosti uniklo. Takže to už tady nemáme, ten údaj o tom.

Samozřejmě, výrobci těch pouzdýrek si užili. Mimochodem, v trafikách to mají tak, že mají vystříhané ze starých cigaret ty bez obrázků, a všechny ty cigarety mají přelepené tím bez obrázků. Takže vidíte, že ty vaše nápady vůbec nikam nevedou, jsou absolutně k ničemu. Akorát samozřejmě stojí peníze, budete muset asi zvyšovat daně, protože oni zdraží cigarety, protože pro ty výrobce stále vyměňovat ty vaše obrázky nebude nic lehkého.

Pan senátor Malý tady mluvil o tom, že jsou věci užitečné a věci neužitečné. To je samozřejmě pravda. Dokonce je také pravda, že věcí neužitečných je mnohem víc než užitečných. Například jako milování za účelem jiným, než je zplození dítěte, je věc neužitečná, zjevně neužitečná, dokonce si nejsem jistý, jestli zdraví škodlivá, to by pan ministr věděl lépe než já. Stejně jako lezení po horách bez jištění, nákup řetězových pil, křovinořezů, soustruhů a podobných věcí, kdy inspekce práce vám chodí říkat, že už jste koukal do počítače déle než... Takže musíte přestat, udělat si přestávku a zacvičit si. Ale doma si můžu koupit cokoli, bez jakéhokoli školení. Bohužel jsou mezi námi lidé, kteří říkají, že nečtou návody, a skutečně takových lidí je hodně, že si koupí mobil a návod nečte a říká, že lépe se to naučí, když si to zkouší, tak si to lépe zapamatuje. Bohužel, když si to zkouší s tou řetězovkou, tak si často uřízne kus nohy, když nečte návod. Nebo když si koupí pračku, kde jsou takové zajišťovací kolíky pro přepravu, a když ty kolíky nevyndá, tak tu pračku zničí hned při prvním zapnutí. Já rád čtu návody, takže já s tím tento problém nemám.

Já za klíčový pozměňující návrh považuji opravdu ten odklad, který umožní v klidu, ne takhle, jak tady dostaneme spoustu, ještě nemusí být promyšleny ty nové, mohly by ten zákon ještě více pokazit, že budeme mít čas klidu, ty největší zrůdnosti, které tam jsou, odstranit.

Nyní bych se zmínil o tom, co uděláme my kuřáci v případě, že tato zrůdnost projde. Máme několik možností. Zaprvé, ta je nejjednodušší, už tady máme podklady, je založení náboženské společnosti. To je v ČR velmi jednoduché. Vidíte, že tady mám návrh na založení, na registraci náboženské společnosti. Stačí 300 podpisů, kterých seženeme možná 300 tisíc, a založíme si společnost, která se bude nazývat Nikotinisté. Nikotinisté budou mít svého boha Nikotina, samozřejmě budou mít své stánky, tak jako všechny církve mají svůj stánek, kde se scházejí. Ten stánek bude, dříve nazývaný hospoda, dnes už ne, protože to bychom podléhali zákonu. Tam my se budeme scházet. Naším tělem páně bude ovar a naší krví páně bude pivo. To je jedna z možností, kterou můžeme využít. Máme ovšem ještě další možnosti, můžeme se prohlásit za menšinu a obrátit se na EU, aby nás chránila stejně jako LGBT a podobné, a ona sama sebe opět obklíčí a obtížně bude moci vysvětlovat, proč jednu menšinu nechce ochraňovat. Výsledkem budou zateplené kuřárny ve všech podnicích, ve všech úřadech, ne takové to potupné chození ven a zatěžování našeho zdravotnictví chorobami ze zimy.

Další, a to je pro vás nejméně příjemná, tady četl, myslím, pan senátor Růžička ten mail z těch Horních Beřkovic. On ho ale nepřečetl celý. On ho nepřečetl celý. Já vám tedy přečtu konec toho mailu. On je krátký, já vám ho přečtu celý.

Drahé senátorky, drazí senátoři, toto je vzkaz ohledně tzv. protikuřáckého zákona. Žijeme ve vesnici Horní Beřkovice, tisíc obyvatel, máme zde dvě mladé hospody, většina štamgastů a obsluhy jsou kuřáci. Dovolujeme si vás tímto upozornit, že budeme velmi bedlivě sledovat, jak budete hlasovat v případě tzv. protikuřáckého zákona, že výsledek zásadně ovlivní, pro koho budeme v příštích volebních obdobích hlasovat. A to, co nepřečetl, je PS: Osobní poznámka. Já sám jsem v minulých letech několikrát volil KDU-ČSL. Vzhledem k chování poslanců ohledně tohoto zákona to v nejbližších letech nepřichází v úvahu. A takových asi nebude málo. My samozřejmě využijeme Rekonstrukce státu, která nás neustále poučuje, jak se to dělá, a před volbami zveřejníme jména všech poslanců a všech senátorů, kteří hlasovali pro toto zvěrstvo, aby voliči věděli, když se takové jméno objeví na kandidátce, co s takovým jménem mají udělat. Pokud bychom založili politickou stranu, tak by to asi bylo velmi nepříjemné, ona by měla víc členů než komunistická strana v době své největší slávy, někde se to pohybuje kolem 1,2 – 1,3 milionu. Ale co je paradoxní, ona by měla za členy i nekuřáky. Já vám můžu skutečně říct, že já už jsem těch mailů dostal tisíce, za tu dobu, co se o kouření mluví. Ty nekuřácké byly vždycky: Ty prokouřené hovado. A podobně. A dnes většina z nich je: Jsem nekuřák. Ale představa, že by nemohla být kuřácká restaurace, je pro mě nepřijatelná. Ať si majiteli rozhodne. Určitě se ten stav na tom trhu nakonec vyrovná, účast v hospodě není povinná, stejně jako v nějakém domě s prostitutkami nebo podobně.

A nakonec několik takových rad pro kuřáky, pokud ten zákon bude přijat, jak například na letištích, aby nemuseli do té smradlavé boudy, co tam je, ta maličká, kde se ani nemusí kouřit, protože tam stačí dýchat, i když on ten vydýchaný... To je nesmysl. Já když nadechnu, tak vydechnu něco, co ten nekuřák musí mít přefiltrované, to mu nemůže nic udělat, protože to zůstane všechno tady. Já bych o tom mohl mluvit.

Představte si, že tito fanatici protikuřáčtí dělají na záchodech zákony pro postižené a tam není čidlo, na žádném záchodě pro postižené na letišti není čidlo. Všude jinde jsou čidla, kde fakt si zapálíte a hned to někde začne zvonit. Ale protože tito lidé dospěli k zvláštnímu závěru, že vozíčkář nekouří. A děj se dílo boží, někteří vozíčkáři kouří. Takže když na letišti půjdete na toto WC, to je volně přístupné, nesmíte tam blokovat, aby tam pak nestálo 10 vozíčkářů před dveřmi, to by na to rychle přišli, že jim to tam někdo obsazuje, tak tam si můžete zakouřit v naprosté pohodě. Pokud to chcete udělat normálně, tak na letištích bývají i umývárny, i v hotelech, které už kupodivu úplně zrušily nekuřácké pokoje. Bývaly doby, že jedno patro, ještě v některých hotelech to je, že jedno patro nahoře, aby to smrdělo nahoru, je kuřácké. Tam to zase funguje tak, že když pustíte sprchu, tak je skoro jisté, že vás nevymáknou.

Samozřejmě, byly doby, já už jsem to tady kdysi zmiňoval, v dřevních dobách jsme kouřili v letadle tak, že jsme mokrý ubrousek dávali na to čidlo, ale on měl strašnou nevýhodu, že on uschnul a spadl. Ale pak jsme přišli na ďábelskou fintu, že jsme tam začali lepit samolepicí dámské vložky, které držely, a ještě jsme měli z toho dva zážitky, když přišla uklízecí četa, co si asi pomyslela, co se na té toaletě za letu dělo.

My jsme původně kouřili do záchodu, ale oni jak předělali ty záchody, tak ono... Teď je to tam nějak jinak. Ono už to nejde.

Já jsem spíše chtěl vyzvat k rozumu. Přece tady se dá najít rozumný kompromis, který nebude vadit tomu ani onomu. Já jsem tady nezmínil ty obrovské investice, které podnikatelé investovali do těch různých klimatizací apod. a které teď všechny mají vniveč a měli by zřejmě stát zažalovat, aby jim alespoň částečně něco z toho uhradil.

Ještě jsem zapomněl na ty vajgly, to je velmi časté... Vy tady zahazujete všude ty vajgly, kdo se na to má koukat. Já vás ujišťuji, že počet použitých žvýkaček je asi tak desateronásobný než počet vajglů. My jsme dokonce v Teplicích už je přestali odklízet, ono to stojí velké peníze, a čekáme, až to bude úplně kompaktní, pak to bude na klouby pro ty, co běhají, daleko lepší, protože je to měkčí než ten asfalt. To už jsme vzdali, abychom proti tomu bojovali.

Ale je tady jiný fenomén, který se jmenuje PET lahve. Kdo uvěřil tomu, kdysi bylo moderní, že kdo pije denně pod tři litry, tak prostě nemůže skončit dobře. Někteří jako vždycky tomu uvěřili, lidé se dají zfanatizovat strašně jednoduchým způsobem, když jim řeknou, běhej, tak oni běhají, pak zase říkají, neběhej, to je na klouby, tak dělají něco jiného. To se stále mění. Ale oni samozřejmě nosí pořád s sebou ty flašky. Všimněte si, že chodí pořád s těmi flaškami. K tomu mají tu tatranku nebo něco jiného. A co udělají? Když dopijí, udělají s flaškou hup a zahodí. U nás je dokonce házeli na pozemky českých státních drah a české státní dráhy chtěly, aby město zaplatilo ten úklid, protože jeho občané znečišťují jejich pozemek. Takže to hází naprosto... A ty obaly, to samé. Přestože tam jsou koše, tak to házejí na zem. Takže to ani nepomůže.

Závěrem bych chtěl dodat, že jestli mě z něčeho postihne mozková příhoda nebo infarkt, tak to rozhodně nebude z kouření, ale buď to bude z Lenky Tesky Arnoštové, paní doktorky Králíkové nebo někoho z jim podobných.

Mám ale štěstí, protože podle kritérií pana ministra patřím do skupiny kulichů, takže očekávám, že v motolské nemocnici mi bude poskytnuta všestranná péče. Pan ministr kývá, vidíte, takže jsem zachráněn.

Děkuji vám za pozornost a přeji hezký den.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. Nyní do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Václav Homolka. Prosím, pane kolego.

Senátor Václav Homolka:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem se původně přihlásil po vystoupení místopředsedy našeho podvýboru pro sport, nakonec mi to vyšlo na ten emotivní výstup, takže lituji ty, co to musí zaznamenat. Bylo to dlouhé, rychlé, ale tak to je. Navíc já určitě potvrdím ve svém vystoupení některé ty myšlenky, z vlastní zkušenosti. Kolegu Kuberu spíš podpořím, než vyvrátím.

Já si tak jako hodně mých předřečníků kladu otázku, jestli vůbec je potřeba zákon. Kdyby lidé nekouřili tam, kde to jiným vadí, nebo spíš škodí, tak by ten zákon potřeba nebyl. Mně osobně tolik nevadí, jako třeba dětem nebo manželce, kouření v restauraci, jako mi vadí, když na ulici vidím maminky s kočárky, jak kouří, nebo dokonce těhotné dívky, ženy, tak to mi přijde, že mi to vadí daleko více. Ale to už je oblast morálky, ne politiky.

Tam si myslím, že je zakopaný pes. Tam by bylo potřeba víc zapracovat. Ale protože to tak není, tak se to dostane až sem k nám.

Já jsem nekuřák, otec i matka byli kuřáci. Asi v 6 letech podobně jako kolega Čunek jsem vyzkoušel Lípy, ty kouřila maminka, a Partyzánky, ty kouřil tatínek. Protože jsem se styděl, chodil jsem do první třídy, tak jsem někde na poli se schoval. A když mě tam potom odpoledne ten traktorista našel, v tak zuboženém stavu, tak jsem věděl, že asi nikdy kouřit nebudu, že to je blbost. A prostě jsem přemýšlel, proč ti rodiče to takhle dělají.

Ani na vojně, kde jsem byl dva roky, jsem se nenaučil, i když všichni kouřili, v podstatě všichni. Až potom na vysoké škole jsem možná vykouřil dvě, nevím, za těch pět let, tři krabičky cigaret. To patřilo k takové té svobodě, tak jsem se jakoby přidal, ale nebylo to ze mě.

Otec zemřel v Kristových letech, ne na následky kouření, ale maminka kouřila dál. Několikrát se snažila přestat, ale nikdy nepřestala, kouřila. Asi když jí bylo 50, přesně, tak najednou ze dne na den, nebo spíš z hodiny na hodinu přestala kouřit. Co se stalo? Můj syn čtyřletý k ní přišel a řekl jí, že už k ní nikdy chodit nebude, protože to u ní smrdí tím kouřem cigaretovým. Tady dám za pravdu kolegovi Kuberovi, který říkal, že ten smrad je velký fenomén.

Maminka opravdu přestala kouřit, vyhodila ze záchodu popelník, vyprala záclony, nevím, co všechno. Byla motivovaná. Najednou měla proč, opravdu proč přestat kouřit. Smysl jejího života byl v tom úkolu babičky. Byla šťastná, že ten kluk tam chodí rád, jakoby to ocenil, i když si to asi moc neuvědomoval, ale ona prostě kouřit přestala. Ten druhý syn, ten o hodně mladší, ten jakmile dospěl, začal kouřit. Stal se svobodným, nikdo mi nebude tady nic poroučet, i když přede mnou se snažil se schovávat, ale prostě kouřil. Všichni říkali: Hlavně že nebere drogy! Hlavně že nebere drogy. Před rokem 89 jsme to pořádně neznali ani, ale najednou 20, 25 let uběhlo a my jsme na prvních místech mládeže v kouření i v používání drog. Takže někdo říká, že je to prostě daň za tu svobodu, někdo zase říká, že to je ten výdobytek svobody. S tím bych já trošku polemizoval.

Ale co tím chci říct? Chci říct, že návyk kouřit není dědičný. Prostě není dědičný. Preventivní výchova může být, a taky nemusí být, úspěšná. V tom smyslu kouřit nebo nekouřit. A to dokonce, když tam je ten osobní příklad, který já pokládám za nejdůležitější, ale úplně vždycky to tak asi nefunguje.

Otázka moje zní, jestli se dá to škodlivé kouření nějak nahradit, něčím jiným. Například elektronickými cigaretami. Nevím to úplně, ale mám takový příklad, taky zážitek z letadla, kdy asi před 8 – 9 lety jsem cestoval s kolegou Kuberou, nevím, jestli tady ještě je... (Předsedající dodává, že si šel zakouřit.) Asi by to potvrdil. On seděl přede mnou na sedadle. Protože to byl dlouhý let, tak stále odbíhal na záchod. Možná stejně jako teď. Ale to já jsem tak nějak v té době až tak nevěděl, nebo jsem to tak nevnímal. Najednou jsem viděl, že přede mnou oblaka dýmu... Ale nic jsem necítil, jsem alergický na kouř, ale necítil jsem nic. Najednou tam seděla opodál nějaká paní, asi Švédka to byla, jsme se tak shodli, a ta začala křičet: No smoking! A prostě divadlo. Senátor Kubera se na ni podíval, vzal tu cigaretu, to byla elektronická, rozmontoval ji a začal jí takhle ukazovat, že nekouří. To ji trošku zarazilo. On zase zamontoval a zase si dal. A zase to začalo. Tak ona zase začala řvát přímo, zavolala letušku, stevarda, všechny. A oni jako taky nevěděli, co s tím mají dělat, že vlastně to nebyla cigareta. Ale ona trvala na tom, teď tam ukazovala tu cedulku: No smoking! Tady je to napsané, tak ať prostě nekouří. Ale nemohlo jí to vadit. Určitě jí to nevadilo. Mně to nevadilo. Jí to taky... Ale viděla to, tak prostě kouřit tady nebude. Tím jako trošku chci říct, že chápu potom kolegu Kuberu, že občas má takovéto... Nebo občas, stále, ale má prostě tyto zážitky. Taky nebudu říkat ta jména, která užívá, když častoval tu paní, protože ona česky nerozuměla očividně. Je to prostě. Já si to vysvětluji tím, že ten let byl dlouhý. My jsme asi ve tři čtvrtě letu zažili hroznou turbulenci. Prostě jsme se už křižovali. Možná, že tenkrát už bych taky vstoupil do nějaké té církevní organizace, kterou tady on propagoval. Bylo to možná to jeho poslední přání, prostě si zakouřit. Někdy je to docela složité.

Já to říkám proto, že se těžko někdy rozhoduje, že ten zákon má svá úskalí. Ale například to, vysvětlovat si, že někdo je podezřelý, že spáchá něco, když se napije v té restauraci a bude za to zodpovědný hospodský, to si nemyslím, že to je až takhle myšleno natvrdo, že tam prostě je opravdu, že to musí být důvodné podezření, že, já nevím, přijde řidič autobusu a řekne: Jsem unavený, dejte mi nějakou vodku dvojitou. Lidi mu řeknou: Počkejte, to je řidič autobusu. A on mu to přesto dá. Tak pak asi jo. Ale jinak si myslím, že se z toho většinou dostanou... Do té hospody chodí prostě ti, kteří pijí alkohol, taky. Takže asi jde i o nějaké doprovodné předpisy a vysvětlení. Ale i přesto, že to tam je, je to takovéto pochybné, myslím si, že by se to dalo vysvětlit i orgánům činným v trestním řízení.

Proto, že můj kluk, ten první, ten starší, má dneska narozeniny, nekuřák, nic, žádné problémy s ním nejsou, jsem přesvědčen, že by bylo správné pro ten zákon hlasovat i v té podobě, jak přišla z Poslanecké sněmovně. Doporučuji to. Samozřejmě, pokud bude podrobná rozprava, budou tam rozumné návrhy, tak je taky podpořím. Ale myslím si, že bychom do toho neměli až tak moc zasahovat a počkat si na ten účinek. Ten určitě bude spíš kladný než záporný. A potom třeba to nějak změnit nebo napravit atd.

To je ten můj příběh. Určitě jsem nebyl tak dlouhý jako kolega Kubera, ale v mnohém jsem ho vlastně potvrdil, doplnil. Přeji si, abychom rychleji dospěli k tomu hlasování, protože jsou přihlášeni už někteří další podruhé, já už určitě se hlásit nebudu, ale poprosil bych, abychom to trošku urychlili. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. Nyní se hlásí do obecné rozpravy pan senátor Peter Koliba. Prosím.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane místopředsedo, vážené dámy senátorky, páni senátoři, pane ministře, ještě jednou. Dovolte mi, přestože je doba pokročilá a jednáme už poměrně dlouho, budu se snažit být velice stručný.

Nicméně nedá mi vás upozornit, jednak bych to chtěl vrátit do takové té věcnější roviny, jsme přece jenom v instituci, v Senátu, která je zákonodárná a měla by být i důstojná. Upozornil bych na to, že je to zákon o ochraně zdraví. Já bych prostřednictvím pana předsedajícího, pan profesor Malý tady mluvil o odvykání. Já bych chtěl upozornit na jednu věc. Smyslem tohoto zákona a těchto regulací je vlastně zabránit návyku těchto především mladých lidí v prostředí, kde nejčastěji začínají kouřit. Dále bych chtěl upozornit na světové statistiky. Světová zdravotnická organizace WHO uvádí, to je objektivní údaj, že ročně umírá na důsledky kouření 6 milionů lidí. ČR je asi na třetím místě, co se týká frekvence kouření mladých lidí, asi 30 % patnáctiletých dětí v naší republice kouří. Uvědomte si, toto jsou fakta, která se týkají nás všech, budou se nás týkat i do budoucna.

Dále tedy, původně jsem nechtěl o těch medicínských aspektech mluvit, ale vzhledem k, prostřednictvím pana předsedajícího... Pan místopředseda Kubera tady uváděl určitá fakta, takže ať zazní tedy medicínská protifakta. Skutečně příjmy daňové jsou asi 40 – 50 miliard odhadem, náklady na léčbu důsledku kouření v současné době se odhadují asi na 75 miliard. Prosím vás, nekuřáci, sponzorujeme kuřáky, přestože oni odvádí na daních nějaké peníze.

Cigarety obsahují asi 4000 chemických substancí, to nejde jenom o nikotin. Poprosil bych vás o zvážení těchto faktů, které tady zazněly, také z pohledu tzv. Evidence Based Medicine, je to tzv. věda založená na důkazech, důkazem je to, že 9 z 10 lidí, kteří umírají na rakovinu plic, je kuřáků. 9 z 10. Samozřejmě, toto onemocnění může postihnout i mladého člověka nekuřáka, znám případy 22letého dívky, která měla karcinom plic a nikdy nekouřila. Ale 9 z 10 nemocných s rakovinou plic jsou kuřáci. Obsahuje kouř z cigaret celou řadu toxických látek, které patří mezi kategorii A, karcinogeny třídy A, jsou to především těžké kovy, jako nikl, kadmium, radioaktivní polonium, aromatické uhlovodíky, kyanovodík, jeden z nejprudších jedů, formaldehyd, oxid uhelnatý, dehet. Já se omlouvám, ale zazněly tu nějaké odborné věci, tak ať zazní i informace z druhé strany, lékařské. Já jsem studoval medicínu na lékařské fakultě, učitelé skutečně na patologii dovedli rozlišit plíce kuřáka a nekuřáka. Makroskopicky. Ani ne mikroskopicky.

Jednu z posledních věcí, které si dovolím říct, je otázka, mluvíme tu o regulaci rozmnožování včel celou dobu, mluvíme tu o národních parcích. Toto je skutečně, kouření je velice důležitá oblast. Z legislativního hlediska vás chci upozornit na to, že tento zákon se probírá 10 let, než se dostal až do dnešního dne. Je to na nás a na vás, zda se to bude ještě probírat znovu dál, možná se to v té Poslanecké sněmovně vůbec nepřijme. Je to, prosím vás, na vás, ať si uvědomíte tu zodpovědnost, kterou neseme v tuto chvíli všichni z nás. Já bych úplně poslední slovo řekl, že normální je nekouřit.

Děkuji všem předřečníkům, kteří se zmiňovali o svobodě, protože bych se opakoval, ale skutečně svoboda jednoho člověka začíná tam, kde začíná právo jiného člověka na tu svobodu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. Nyní se do obecné rozpravy přihlásil pan senátor Jaroslav Malý.

Senátor Jaroslav Malý:  Pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane ministře. Já jsem recidivista, jsem tady podruhé, proto budu velmi stručný.

Dejte mi 300 vteřin, abych mohl reagovat, reflektovat na některé věci, které tady rychle zazněly.

Jednak mám rád kuřáky, znova opakuji, to není zákon proti kuřákům, ale proti kouření. Souhlasím s tím, co říkal pan senátor Koliba, že prevence je mnohem důležitější, než zkoušet kuřáka motivovat, aby přestal kouřit, je to nesmírně obtížné.

Říkal jsem, že 22 států v Evropě má stejný nebo přísnější zákon o kouření. Bylo to trošku zpochybněno.

Ve stručnosti bych státy přečetl. Belgie je zajímavá tím, že měla oddělené kuřárny a nekuřárny v restauracích. Pak to v roce 2011 zrušili. Je tedy zakázáno kouření v barech, restauracích, kasínech, dokonce ve vlacích. Bulharsko – zákaz kouření v restauracích, barech, kavárnách. Kouřit se smí pouze na letištích, kuřárnách a na psychiatrických pracovištích. Černá Hora – zákaz kouření všude. Estonsko – zákaz kouření v restauracích, barech od roku 2001. Finsko – má určitou výjimku. Pokud se týká Francie – od roku 2008 zákaz kouření v restauracích, barech a trafikách, na diskotékách. Irsko – zákaz kouření ve všech uzavřených prostorech, restaurace, nemocnice, úřady; kromě věznic a psychiatrických léčeben. Island – rovněž, včetně restaurací, barů a kaváren. Lotyšsko – restaurace, bary, kavárny. Lucembursko – kavárny a bary. Maďarsko – bary a restaurace zákaz. Makedonie – od roku 2010 zákaz, včetně nočních podniků. Monako – bary, restaurace, noční kluby zákaz. Nizozemsko – zákaz zase všude, kavárny, bary, restaurace, festivalové stany, noční kluby. Norsko – od 1. června 2004 bary, restaurace, kluby zákaz. Rusko – to je zajímavé, zákazy na pracovištích, nádražích, v metru. Od roku 2011 jsou zákazy i v restauracích. Jsou tam také výjimky. Spojené království je kompletní. Španělsko – to je další dobrý příklad. Následuje Irsko. Podniky si můžou vybrat, kde se kouřit může. O Švédsku a Švýcarsku jsem říkal, že jsou mnohem tolerantnější.

Pokud se týká svobody, to je poslední poznámka. Možná bych mohl citovat pana redaktora Moláčka, který napsal krásný článek o svobodě, o Mojžíšovi, který přišel z hory Sinaj, a židovským potentátům se nelíbilo desatero, které tam předkládal, protože je to zasahování do práv společnosti. A rozhodně jako – v jednoho boha věřiti budeš, teď jsme se zbavili faraóna, a budeme poslouchat jednoho boha, to přece není možné... Cti otce svého a matku svou, no dobře, ale to je sociální politika. To je neomarxismus. Přece říkali ti židovští představitelé... Takže já se omlouvám, 300 vteřin uplynulo, děkuji, na shledanou.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. Do obecné rozpravy se nyní přihlásil pan senátor Jiří Hlavatý. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Hlavatý:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, určitě nejsem stoupencem žádných regulací. Nejsem stoupencem žádných opatření, nejsem stoupencem žádných směrnic, ať je to na vládní úrovni nebo na úrovni Bruselu.

Proto, když se vám přiznám, tak jsem včera z vystoupení paní eurokomisařky trochu trpěl. Protože pokusy, které vedou k tomu, aby se směrnice zmenšovaly atd., tak jsem z vystoupení byl zklamán!

Nevystupuji tady také jako zástupce koalice, protože byla už dopoledne řečena jedna poznámka ve smyslu, že vystoupení na podporu zákona je vlastně na podporu koalice. Tohle říkám dopředu.

Vystupuji tady jako nezávislý senátor. Dneska, jak mluvíme, stojí tady proti sobě jednak svobodná vůle na kouření, na druhé straně samozřejmě je to takt, respekt a slušnost. Pyšníme se všichni svobodou. Máme ji rádi. Máme k tomu samozřejmě rádi demokracii. V tomto případě si myslím, že jde o svobodu falešnou.

Je to určitě úžasný pocit (byl jsem také kuřákem), mluvilo se tady o lipách, ale já jsem začínal na nějakých partyzánkách, třeba, a vím, že to bylo něco úžasného, zakouřit si. Pyšnit se tím, pocit byl natolik úžasný. Ale už si nikdo neuvědomuje to, jak tady říkal pan senátor Koliba, kdy větu nedokončil, nebo jsem ji přeslechl, že tam kde začíná svoboda jednoho, tak tam přece končí svoboda druhého. Podívejte se na pokrok. Podívejte se na vývoj, který jde kolem nás a jakým tempem. Máme tady chytré telefony, máme tady pomalu auta bez řidiče, už jsou dokonce stanoveny roky, kdy ta auta poprvé vyjedou na silnice. Víme, co se děje v automobilovém průmyslu. Co se týče aut, tak je dneska odchod od dieselových motorů.

Pan senátor Jeništa tady zavzpomínal na zakouřené autobusy, co my pamatujeme, čekárny, školy. Vlastně připomínal, že se dneska v těch prostorech vůbec nekouří. A jak se to stalo? K tomu dospěl vývoj. Dneska to bereme jako za přirozenou věc.

Za 25 let, co cestuji hlavně po Evropě; po světě tolik ne, tak mohu porovnávat země, které tady třeba pan senátor jmenoval, ať je to Portugalsko, Španělsko, Itálie, Anglie, Německo, co se tam za 25 let změnilo, kde se všude kouřilo, a dneska se nekouří nikde. K tomu dospěl vývoj. Bereme to, jak se říká, jako přirozené.

Protože jsem tak trochu i podnikatel, tak jsem přesvědčen o tom, že si jako země kazíme reputaci. Civilizovaný svět se nám zbytečně vzdaluje ve všech oblastech. Jako malá česká země s deseti miliony lidmi bychom se měli srovnávat s těmi nejlepšími a nejvyspělejšími státy. Víte, naše země mně často, nejen v tomto případě, připadá jako na běžícím pásu, ale že běžící pás nejede dopředu, ale jede dozadu, a to platí také o regulaci kouření.

Souhlasím s tím, co tady řekla senátorka Emmerová. Poznamenal jsem si to. Řekla, že do současného životního stylu kouření nepatří. Souhlasím s tím. Víte, pro naše zákazníky, on si to nikdo takto neuvědomuje, jsou velice často frustrující zakouřené restaurace. Naši zákazníci berou často Českou republiku jako kuřárnu Evropy.

Já jsem se před předevčírem vrátil z Hannoveru, kde jsem byl čtyři dny; čtyři dny znamenaly čtyři různé restaurace na obědy, čtyři různé restaurace na večeře. Jestli jsem někde viděl jednoho člověka, který před restauracemi kouřil... Jako standard považuji to, když se ubytujete, tak jsem musel podepsat doklad o tom, že v případě, že bych kouřil na pokoji, tak dezinfekce pokoje bude stát 280 euro, což je nějakých 7-8 tisíc korun, které mi budou dodatečně vyúčtovány, pokud by zjistili, že jsem na pokoji kouřil. Protože samozřejmě všechny pokoje jsou totálně nekuřácké...

Zákon je určitě dobrý. Určitě je potřebný. Už se dneska z té cesty nedá sejít. Doufám, že bude schválen, i když s velkým zpožděním. Platí ale, že lépe pozdě, než nikdy. To by mělo platit i pro tento zákon. Budeme určitě hlasovat o zákonu pro ochranu zdraví, jak tady pan ministr správě připomněl. Měli bychom si všichni uvědomit, jak tady říkal i pan senátor Koliba, jak život je krátký a křehký. Jak pasivní kouření náš život může jednou rychle změnit ve velice špatnou diagnózu. Nestojí to za to trápení.

Co na závěr? Snad dvě poznámky. Jednu k panu ministrovi, aby si to pan ministr poslechl. Je to součást jeho práce a součást zákona, protože jsem přesvědčen o tom, že je potřeba více se zapojit do osvěty mezi mladými lidmi. K tomu by mělo ministerstvo vytvořit veškeré možnosti a páky, které k tomu samozřejmě má. Všichni dobře víme, když mladý člověk, jako teenager, začne kouřit, tak už se pak v dospělosti hodně těžko přestává.

A přece naše děti jsou to nejcennější, co stát má. Stát by se měl o ty naše děti touto osvětou a intenzivní osvětou velice starat, nejenom tím, že bude zvyšovat třeba příspěvky na rodiny, kde tam je více dětí.

Druhou poznámku, co mám na závěr, přimlouval bych se za schválení zákona, tak jak je, bylo to taky dneska už tady řečeno, že jakékoli nedostatky, které se zjistí za rok, za dva, za měsíc, to budou určitě jenom formální nedostatky, budou to jenom drobné věci. Ty vždycky máme šanci kdykoli změnit.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. My jsme se vystřídali v řízení schůze. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Michael Canov.

Senátor Michael Canov:  Dobrý den, kolegové, kolegyně. Jsem si plně vědom toho, že můj návrh, který za chvilku podám, má prakticky nulovou šanci na schválení, přesto ho podávám, protože chci, aby i ta možnost tady byla, takže tedy podávám návrh na zamítnutí zákona, který přišel z Poslanecké sněmovny. Aby bylo prostě možné hlasovat i o tom.

Zároveň jsem si vědom toho, že možná, a dost pravděpodobně, na tento zákon ani nedojde, na hlasování, na to zamítnutí, neboť jsem si vědom toho, že je velká pravděpodobnost, že bude zákon schválen v tom znění, co přišel z Poslanecké sněmovny. V tom případě se obracím na pana ministra a jeho prostřednictvím na celou vládu s následujícím mým posledním přáním.

Je známo, že prakticky na celém světě odsouzenci na smrt mají právo na poslední přání. Zákon se stane účinný v celosvětový den boje proti tabáku, proti kouření, to znamená 31. května 2017. Přál bych si tedy, aby na úterý dne 30. května 2017 vydala vláda nějakou deklaraci, že ten den jako jediný a poslední amnestuje veškeré kouření a tendence, naopak 31. května 2017 bude moci kouřit všude. Na rozloučenou.

Možná včetně Senátu, kdyby pan předseda svolal jednání na tento den, 30. května 2017, rád bych se zúčastnil, mohlo by se kouřit přímo v sále. Já bych si přisedl ke kolegovi Jeništovi.

Nyní mě ale omluvte, já si jdu naposledy zakouřit.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Myslím, že dezinfekce toho sálu podle toho, co říkal pan senátor Hlavatý, bychom se nedoplatili asi. Ale dobrá. Další v pořadí je přihlášen pan senátor Václav Hampl. Prosím, pane kolego.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, kolegyně a kolegové. Já jenom chci reagovat, vystupuji podruhé, ale je to jenom proto, že chci reagovat na jakousi námitku, která tu zazněla vůči mému návrhu nebo návrhu, jehož jsem spoluautorem, jedním ze spoluautorů, a to je sice ten zákaz kouření v autě, kde jsou děti, totiž to, co říkal kolega Nytra, a pak to zopakoval jinými slovy víceméně pan kolega Kubera. Na jednu stranu, že ani jednoho z těchto dvou pánů by ve snu napadlo si zapálit v autě, kde jsou děti. Přitom je to nevymahatelné, toto opatření.

Podle mě tyto dva argumenty jdou trochu proti sobě. Pokud by to nikoho nenapadlo, ani ve snu to udělat, tak to tam klidně do toho zákona můžeme napsat, bez ohledu na to, jestli to půjde, nebo nepůjde vymáhat, protože to stejně nikdo nedělá.

Ale moje zkušenost je bohužel tedy taková, že je skvělé, že naše dva kolegy by to ve snu nenapadlo. Ale je opravdu hodně lidí, které, nejen že to napadne, ale dokonce to zrealizují. To je realita, která se děje, že rodiče a jiní dospělí kouří v přítomnosti dětí.

Ta otázka té vymahatelnosti, to je přesně ten důvod, proč ten návrh jde směrem ke kouření v autech, nejde k tomu, že bychom zakazovali lidem kouřit před jejich dětmi nebo v přítomnosti jejich dětí doma, protože samozřejmě doma, to je hodně soukromý prostor, tam bychom to těžko vymáhali. I když můj osobní názor, to je teď na stranu, to se netýká tohoto zákona, ale já si myslím, že ty vážné zdravotní důsledky, které pasivní kouření pro děti má, tak by se v podstatě, jak jsou vystavovány děti pasivnímu kouření, mělo kvalifikovat jako týrání dětí. Tímto způsobem být postihováno. Ale říkám, to je na okraj. V tom autě, tam to samozřejmě postihovat půjde. Ne ideálně, zdaleka ne ze sta procent.

To, co my navrhujeme, je, aby zákon říkal: Zakazuje se kouřit v silničním vozidle, v němž se nachází osoba mladší 18 let. Ten text je zcela jasný. Ten tedy nezahrnuje to, že vám policisté najdou v popelníčku cigaretu, když tam máte děti, to není kouření v autě, ve kterém jsou děti. Zahrnuje to, že vás takříkajíc chytí nebo vyfotí tou kamerou, prostě s cigaretou, kde jsou děti. To prostě při těch silničních kontrolách je možné, když vás předjede inkognito Octavia na dálnici, ve které shodou okolností budou policisté, tak to můžou v tom autě vidět.

Samozřejmě, bude spousta případů, kdy to těm lidem projde. To je samozřejmě pravda, policie nemůže být všudypřítomná. Ale prostě myslím si, že ta hodnota toho zákazu by tím rozhodně byla validní.

Pak ještě musím, přece jenom mi to nedá, já se celý život pohybuji v biomedicínské vědě. Tady zazněly i argumenty o tom, že to pasivní kouření ve skutečnosti může být prospěšné. Ono je to tak, že skoro... Věda není něco, co se vytesá do mramoru. Skoro u všeho najdete nějakou studii, která ukazuje opak toho, co ukazují jiné studie. To skoro ve všem jde. Ale hrozně záleží na té kvalitě té studie. Musíme se podívat do těch zdrojových dat a do toho, jak ta studie vůbec byla provedena.

Máloco v biomedicínské vědě je dnes tak solidně prokázáno, jako to, že kouření je velmi škodlivé pro zdraví, a to včetně pasivního kouření.

Takže zavádění tady... Musím říct, pro mě bylo trošku šokující zde slyšet šíření spikleneckých teorií typu, že škodlivost pasivního kouření vymyslela americká vláda, aby něco zakryla. To si myslím, že opravdu by mohlo být úsměvné, nebýt to na půdě takto důležité instituce.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další v pořadí je pan senátor Vladimír Plaček. Já jenom k té diskusi, samozřejmě, je naprosto legitimní, ale podle mého názoru i podle názoru, který jsme tady debatovali, se blížíme k tomu, že plénum bude pokračovat v pátek. Takže uvidíme, jak zvládneme zbytek programu dnešního, ale jenom taková drobná poznámka. Vladimír Plaček. Aha, pardon, s právem přednosti Jan Horník. Omlouvám se, pane předsedo. Tak daleko jsem nedohlédl.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Už jsem myslel, že nebudu vystupovat, ale doopravdy bych poprosil vzkázat prostřednictvím vás, pane místopředsedo, panu kolegovi Hamplovi, že to snad s tím autem nemyslí vážně.

Já bych pak navrhoval, aby rovnou se vymyslelo nějaké opatření, abychom mohli jasně detekovat, že se v tom autě doopravdy prokazatelně kouřilo, když tam ty děti byly. Jsou takové krabičky, když chcete zjistit množství radonu v objektu. V naší oblasti jsme to měli skoro v každém domě. Viděli jsme přesně, kolik tam toho radonu máme. Asi by takováto krabička v autě potom byla dobrá, protože já si doopravdy nedovedu představit, jak by tohle někdo měřil. Uvědomte si, jestli někdo kouří v místnosti, kde jsou děti, tak to dělá doma. S těmi dětmi je 24 hodin. Možná jednu hodinu jedou autem. Prosím vás, nezacházejme do těch absurdností.

Jinak, co ten zákon možná přinese pozitivního. Určitě tedy, mimo to kouření nebo odvykání kouření.

Já mám dojem, že to má dost velký sociologický aspekt, kdy se navazují nová přátelství. Toho jsem si všiml v zahraničí. Tím, že je společnost lidí, 20 třeba, z toho 8 kuřáků jde ven, ne všichni se musí znát, a tam venku při tom kouření se seznámí, povídají si, nebo velmi dobře se... Přicházejí děvčata k pánům, jestli by jim mohli zapálit, když jdou ven kouřit. A ta skupina těch 10 nebo 12 lidí, kteří zůstávají v restauraci, si sedne a zase si mají co říct. Takže takovýto aspekt to určitě přinese pozitivní taky. Možná, že to taky trochu rozhýbe lidi, protože nebudou jenom pít pivo v hospodě, jíst ty buřty, k tomu kouřit. Ale taky vyjdou ven, budou se při tom trošku pohybovat. Na vysokých školách, nevím, jestli se dneska smí kouřit, nebo ne, nás bylo v oboru 32, 8 z toho byla děvčata, kouřil jeden kluk a 7 dívek. Při zkouškách děvčata všechna kouřila. Čím byl blíž ten čas té zkoušky, tak tím víc.

Přece jenom, dámy těmto věcem více podléhají. Ale taky na druhou stranu si rády dají kafíčko s cigárkem. Já to lidem nechci odepírat, proto mně vadí, že nejsou povoleny ty místnosti, kde by byly prostory i pro kuřáky. A samozřejmě i pro nekuřáky, pokud by tam mezi nimi chtěli být.

To je skutečně ten důvod, proč já se budu zdržovat. Ty ohlasy, které jsem dostal, byly půl na půl. Tam, kde jsem dostal vyhrožováno svým způsobem, že už nebudu nikdy zvolen a podobně, tak věkově už možná o to ani nebudu moc stát. Druhá věc, já vím, že to moje okolí je skutečně rozdělené půl na půl. To mi dává v podstatě tu sílu pro ten zákon nehlasovat. Avizoval jsem, pokud by byly přijaté některé smysluplné pozměňovací návrhy, bohužel ne ten kolegy Hampla, tak bych možná pro ten zákon hlasoval.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Dalším v pořadí je pan senátor Vladimír Plaček.

Senátor Vladimír Plaček:  Pěkné odpoledne, vážený pane předsedo, pane ministře, paní kolegyně, páni kolegové. Já samozřejmě vystupuji, jelikož jsem byl vyzván panem kolegou, senátorem Kuberou, který bohužel zase tady v tuto chvíli není, ale snad mě v té naší, zatím ještě stále kuřácké restauraci slyší.

Samozřejmě, víte, že mé původní povolání je patolog. Já vám můžu samozřejmě zdokumentovat, že plíce nekuřáka a kuřáka patolog zcela jednoznačně rozpozná. Potvrzuji to, co říkal pan kolega Koliba. K panu kolegovi Kuberovi směřuje má pozvánka na návštěvu... (V sále se ozývá smích.) Na návštěvu do Opavy, kde jsem schopen samozřejmě zprostředkovat exkurzi, a to na dvě místa. Samozřejmě, vy tušíte, že jedno to místo může být pitevna. Ale druhé místo je muzeum na oddělení patologie, které je opravdu významné tím, že na okresních patologiích žádná taková muzea nejsou. V Opavě to muzeum máme. Zakládal to muzeum už v roce 1905 pan profesor Materna. Já tedy v 90. letech ho obnovoval a mé kolegyně, které mě nahradily, současná paní primářka a paní kolegyně doktorky, toto muzeum samozřejmě s péčí a doporučením ještě vedení Slezské nemocnice Opava, to jest pana kolegy Václavce, se tomu věnovali. Načež to opravdu ještě vylepšili. Nicméně, někteří z vás v tom muzeu už byli. VZSP v minulém roce absolvoval návštěvu toho muzea. Takže jste srdečně zváni úplně všichni, specificky je to pro pana kolegu Kuberu, prostřednictvím pana předsedajícího. I s průvodci. Průvodcem by byla paní primářka, která se na to velice těší, mám to potvrzeno.

Druhý postřeh, a to právě pan kolega Kubera, vaším prostřednictvím, pane předsedající, na mě významně pokukoval, zda tedy opravdu ti vozíčkáři kouří. Ano, kouří. Někteří docela dost kouří. Tak jak jsem to říkal v tom předcházejícím svém vystoupení, jsou bydlištěm v centru sociálních služeb v Hrabyně. Znova na to apeluji, na všechny ostatní. Vozíčkáři si uvědomují, že náš personál, který se o ně stará, chce mít taky zdravé pracovní prostředí. A jsou schopni to respektovat. Právě proto, že kouří buď na kuřárnách, na balkonech nebo před barákem. Nemusí ani chodit přímo do té restaurace, kterou tam máme.

To, že jsou toalety na letištích pro vozíčkáře bez čidel, to si tedy samozřejmě prověřím, to je pro mě nová informace. Možná právě proto, že naši vozíčkáři až tak příliš těmi letadly nelétají, takže možná proto to nevím. Ale zjistím si to. Možná to bude důležitá informace pro letiště, aby tam ta čidla dali.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další v pořadí je pan senátor Ivo Valenta.

Senátor Ivo Valenta:  Děkuji za slovo. V krátkosti, já bych prostřednictvím pana předsedajícího chtěl reagovat na některé kolegy a ty, kteří tady povídali přede mnou.

U pana ministra určitě ochrana zdraví. Já si myslím, že to je pokrytecká snaha. Nesnažme se lidem neustále říkat, co mají dělat. Nemoralizujme je. Ponechme odpovědnost za zdraví lidí na nich samotných.

Ochrana zaměstnanců, ano, souhlasím s tím, ale proto v tom pozměňovacím návrhu navrhuji kuřárny, to znamená, že odděluji ty dvě skupiny. I pan Horník tady řekl jednu věc, že se mu ozývají lidé půl na půl, nesnažme se zase ty lidi rozdělit. Snažme se respektovat obě dvě ty poloviny lidí.

Pan senátor Jeništa, já neobhajuji kouření, navrhuji oddělené kuřárny. Ani ve Vlašimi to přece nebude vadit. Ten hospodský by si tam udělal tu kuřárnu, těch 25 % té plochy, pak by tam samozřejmě zbylo místo i pro ty nekuřáky.

Já bych určitě nepřirovnával kuřáky k infekčně nakaženým lidem na koupališti atd. Koupaliště je veřejný prostor, hospoda je soukromý prostor. Takovéto přirovnání bych možná dal k těm nemocnicím. Představte si, že do nemocnice bychom nepouštěli infekčně nakažené lidi a nechali bychom je chodit ven, před nemocnici, aby nenakazili ty, kteří tam jsou třeba se zraněním. To přece není. Máme infekční oddělení, takže prostě lidi s infekčním onemocněním jsou odděleni, takže alternativa, že máme kuřárny, tak jsou to samé.

Možná, tady několikrát byl čten seznam těch států, kde se může kouřit, nemůže atd. Já bych chtěl opravdu zamezit té demagogii, která tady je. Prosím pěkně, Dánsko – zákaz kouření neplatí pro malé podniky 40 metrů čtverečních, můžou mít podniky oddělené kuřácké prostory. Estonsko tady bylo dané – kouřit lze ve speciálních kuřáckých místnostech nebo prostorách. Finsko – kouřit lze, pokud je zřízen kuřácký box. Francie – kouřit lze v kuřáckých prostorách a v podnicích, na pracovišti, za splnění technických podmínek nepřekračujících 25 % celkové plochy. Irsko – kouřit lze ve vyhrazených prostorách. Lotyšsko – kouřit lze na terasách a v kuřárnách. Nizozemsko – zákaz kouření neplatí pro malé podniky do 70 % obsluhy, bez obsluhy. Slovinsko – kouřit lze v oddělené místnosti, kde se neobsluhuje. Španělsko – kouřit lze v soukromých kuřáckých podnicích a na terasách. Navíc, vzhledem k tomu, že podnikám, mám nějaké aktivity ve Španělsku. Můžu vám říct, že tam nikdo nedodržuje to nekouření i v těch jiných. Pan starosta, kterého jsem se ptal, říkal: Nemám lidi na to, aby to dokázali kontrolovat. Švédsko – kouřit lze v oddělené místnosti, kde se neobsluhuje.

Já bych tady nehovořil o Bhútánu a jiných státech, ale hovořil bych o pravdě. Tady se opravdu nehovoří pravda. Tady si to stáhněte z veřejných zdrojů. Nemaťte veřejnost tím, že je tam zákaz. Ano, je tam zákaz, ale skoro všichni mají výjimky. My tady chceme mít totální zákaz, že prostě tady nebude vůbec nic. Takže nevím, k jakému západu nebo k jakým vyspělým státům se chceme přibližovat, my jsme od nich skočili.

A možná dvě věci na závěr. Já tady neobhajuji, prosím, to, že kouření je správné atd. Sám jsem nekuřák, mám děti, takže je tam nevodím. Ale já se snažím vyhovět těmi pozměňovacími návrhy a tím, co tady hovořím, jak těm nekuřákům, tak kuřákům. Já prostě nechci, aby někdo z této skupiny byl omezován jenom proto, že těm druhým se to nelíbí. A proto říkám, kuřácké boxy nebo kuřácké místnosti bez obsluhy, to znamená, ta zodpovědnost každého je, jak si s tím naloží.

A možná bych tady reagoval úplně na závěr, nebo ještě jednu věc, tady byl pan senátor Žaloudík, který říkal, že příjem z cigaret pro stát atd... Je to 50 miliard. 50 miliard, kdyby bylo toxických, tak to přece není málo peněz. Já si myslím, že spousta nemocnic i z těch financí je financováno z těch peněz. Ten stát se tváří, že mu to ale nevadí. Takže pokud mu to nevadí, tak musíme respektovat, že ty peníze jsou normální, nebo prostě zakažme kouření úplně a pak ty lidi naženeme do šedé zóny a stejně budou kouřit.

Úplně na závěr, kdybyste dovolili, já bych dal příklad z Francie, z Lyonu, tady už takové přirovnání k těm volbám padla.

Ve francouzském Lyonu starosta, který prosadil zákaz kouření, si od hospodských vysloužil cedulku na všech hospodách: Nevolte tohoto pána, který se jmenoval... Do všech hospod. V nadcházejících volbách pak nebyl zvolen.

Díky za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další v pořadí je pan senátor Jiří Carbol. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Carbol:  Děkuji za slovo, pane předsedající, pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Tento zákon má samozřejmě svou historii. Já jsem před 10 lety s panem poslancem Borisem Šťastným byl autorem návrhu zákona, který zaváděl zákaz kouření v restauracích, následně v roce 2009 v červnu byl tento zákon Poslaneckou sněmovnou vykuchán, nebo, jak někdo říká, vykleštěn, poslán do Senátu. V té době jsem říkal, řekl jsem do médií, že doufám, že Senát projeví se jako instituce na svém místě a že tento paskvil zamítne.

Bohužel se tak nestalo. Senát v roce 2009 mě velmi zklamal, protože tuto vykleštěnou materii poslal dál. Ten zákon platí do této doby.

Hovořit dneska o kuřáckých a nekuřáckých prostorách je trochu nonsens, protože to 7 nebo 8 let funguje. Zřejmě to nefunguje dobře, protože se přichází s novým návrhem, který vlastně se vrací těch 10 let zpátky.

Já bych chtěl jenom požádat všechny dámy senátorky a pány senátory, aby si v tuto chvíli nezahrávali s tím, že pomocí pozměňovacích návrhů tento zákon zdokonalí k úplné dokonalosti. Spíše bych chtěl poprosit, zvažte, zda nepodpořit tu materii tak, jak přišla z Poslanecké sněmovny, tak jak tady zaznělo, že se může během další doby ukázat, že je potřeba něco opravit, jako u mnoha jiných dalších zákonů, tak se to může stát i s tímto zákonem.

Když jsme ten zákon projednávali ve VUZP, byli jsme tak docela rozpolceni a rozhodoval jeden hlas o tom, že doporučíme schválit. Ale padlo tam jedno takové významné slovo, to slovo znělo příklad, že náš výbor může dát dobrý příklad něčemu dalšímu v současné době. Já bych chtěl poprosit nebo požádat tento vážený Senát, aby taky dneska dal příklad trochu do společnosti, že se přeneseme přes to, kdo nás bude nebo nebude volit v příštích obdobích. Jistě všichni chceme, aby naši voliči byli ti laskaví, moudří a chytří lidé, ale hlasujme podle svého svědomí.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další v pořadí je přihlášen pan senátor Luděk Jeništa. Prosím, pane kolego.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji, rovněž se omlouvám, ale musím reagovat. Víte, tady padají různé argumenty. Jsou tady rady kuřákům, kam mají na letišti chodit kouřit, že lékaři musí chodit ven, obrázky na cigaretách, kdo jí bůček, manželé že se před dětmi hádají, žer to jsou škodlivé věci. To s tím zákonem vůbec nesouvisí! Ta podstata zákona je úplně někde jinde.

Teď jsem s hrůzou poslouchal kolegu Valentu, který řekl, že koupaliště je veřejný prostor, kdežto restaurace je soukromý prostor. To je přece úplně mimo!

Restaurace je veřejný prostor, kam může přijít každý občan. V tom tkví ta podstata zákona. Je to poslední veřejný prostor pro všechny, kde je dovoleno kouřit. V tom je podstata toho zákona.

Padla tady otázka morálky. Kdyby byla morálka, nemusel by být zákon. Ale to platí o všech oblastech. Kdyby byla morálka, tak víte, jak nádherně by dopadla kuponová privatizace? To by bylo úplně někde jinde samozřejmě. Bohužel, kuponová privatizace počítala s tím, že všichni lidé budou slušní a poctiví.

Jinak ještě poslední poznámka. Já jsem se tady málo zmínil o zaměstnancích, jsou to desetitisíce zaměstnanců. Když jsme tu schvalovali zákon o tom, že o některých svátcích budou zavřené obchody, tak nám šlo o zaměstnance. Říkali jsme, ti zaměstnanci by měli mít o svátcích volno a věnovat se svým rodinám. Dobře. A teď mi řekněte, co je horší, deset hodin denně dýchat vzduch, ve kterém je koncentrace 7 chesterfieldek na metr krychlový, nebo pracovat o svátku? Nevím. Já si osobně myslím, že v tom hospodském prostředí, že pro ty zaměstnance je to mnohem horší. I pro ty zaměstnance, kteří kouří sami. Víte, padl tady jeden dobrý argument. Já už jsem tady mluvil o těch letadlech, vlacích, ordinacích, nemocnicích, školách a tak dále. Dneska se to považuje za normální.

Já jsem jezdil 20 let hrát stolní tenis do Německa, asi před 15 lety v Bavorsku zakázali kouřit v hospodách. Můžu vám říct, že po 5 letech to tam přišlo všem úplně normální. Už si ani nevzpomněli na to, že někdy tento zákaz tam nebyl. Věřte tomu, že za pár let i nám to přijde normální a budeme si říkat: Ježíši, jak se mohlo někdy v těch prostorách veřejných kouřit a ničit si navzájem zdraví. Buďme tedy rozumní a přistupme k tomu zákonu s rozumem.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další v pořadí je přihlášena paní místopředsedkyně Miluše Horská.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, kolegyně, kolegové. Tak jak tady zaznívají ty debaty z obou stran, tak snad jenom, že bychom se na to měli podívat z té větší výšky a z pozice té, já jsem čekala, jak budou hovořit pedagogové, jestli už nezmíní to, co jsem chtěla a chci zmínit já. Tedy i já se trefím do toho našeho pomyslného ostrova kuřáků, kterým bezesporu ČR je. Protože tak jak společně vyjíždíme na velmi kritizované zahraniční cesty, tak tam, jak bylo teď zmíněno, už to nekouření je normální. Tím, že někdo vyjde ven, tak sami kuřáci říkají, že vykouří o trošku méně, než kdyby seděli a mohli hulit.

Myslím si, že když se bavíme o veřejných ušetřených, neušetřených penězích, že také není úplně nezajímavé, že když například kuřák kouří jednu krabičku denně, což není silný kuřák, a stojí 75 korun, ročně to dělá 27 375 korun, což zhruba odpovídá jedné průměrné mzdě v České republice. Jde o to, abychom věděli, že ušetříme i to vlastní a bude to trošku na prevenci.

A potom mi dovolte se ještě podělit o zážitek. Nevím, jak jste na tom vy. Přespávám zde v Praze v relativně klidné lokalitě, jsme také kritizováni za náhrady. Lokalita je klidná zhruba do tří hodin v noci, kdy mezi třetí a šestou hodinou se tam objeví davy, a když říkám davy, tak myslím opravdu davy, mladých cizinců, kteří kouří, mluví, křičí, ale pijí, mají lahve s alkoholem. A kdyby z nich jen pili, oni je tam hází. Řekněme, že přestupek by bylo to nejslabší slovo, které by se toho týkalo.

Pane ministře, ne, že vás budu kritizovat za přísný zákon, já vám budu říkat: Pane ministře, já senátorka chci klidně v noci spát. My jsme velmi tolerantní k jakékoliv konzumaci všech, i těch nezakázaných drog, dámy a pánové, a oni si sem prostě jezdí „zapařit'', protože v jejich zemi, kde včera již znamenalo zítra a byla nám dávána jako vzor a trošku se k ní někdy zase blížíme, představte si, že tam se nesmí na veřejnosti pít ...

O nezdravých projevech všech drog, řekněme návykových látek, o kterých zákon je, se sbírají data. A celosvětová zdravotnická organizace nás kritizuje za to, že jsme velmi otevření ke konzumaci. Ale myslím si, že to je i tím, že některé naše velké vzory dávají tyto nezdravé vzory, které nechceme, aby ve společnosti byly. A tak my snad odpustíte i tato čísla, že z dat, která sbíráme i v České republice, vyplývá mnoho neslavných prvenství, která bychom si jistě rádi odpustili. Nejenom, že jsme na prvním nebo druhém místě, abych se nedostala do rozporu, ve spotřebě piva, ale jsme také na prvním místě v mladistvých alkoholicích. Za čtvrt roku se na našich ulicích sebralo 660 opilých ...náctiletých dětí. Každé patnáctileté dítě pravidelně pije, 16 % „deváťáků“ pravidelně kouří a každý čtvrtý si zkusil marihuanu.

Z tohoto pohledu se dívám na zákon, který přichází, ať už se vám líbí nebo ne. A z tohoto pohledu, protože problémy nejsou černobílé, také vítám, že konečně ministerstvo školství zareagovalo a přehodnocuje peníze, které dává jak do sportu, ale do toho sportu, který by měl motivovat děti, takže tyto peníze půjdou i do škol, kde se děti pohybují a není potřeba chodit na speciální tréninky, pro volnočasové aktivity, pro družiny, abychom dětem nabízeli dobré vzory, protože tak, jak bylo řečeno, tyto vzory se tvoří právě v mladistvém věku. A jestli naše děti – a je to můj jaksi neslavný a neoblíbený citát – nerady chodí do školy, jestli je naše školství nemotivuje, aby měly lásku ke vzdělání, aby se vzdělávaly, aby chtěly pracovat, jestliže jsme na 69. místě obliby, či, chcete-li, neobliby českých dětí chodit do školy, tak asi víme, že lidé, a promiňte mi, ti, co jsou na dávkách, většinou nemají na nic pro děti, nemají na mléko, na svačiny, ale na „retko'' většinou mají vždycky.

A zakončím tím, že hází se tu miliardami, které potřebujeme nebo nepotřebujeme. Mne se trošku také dotýká, že třetinu byznysu tabákovým firmám tvoří lidé do 24 let. Ale – a to je zase v číslech, která jsou dostupná – vydáváme 30 miliard na léčení kuřáků. To počítám k těm osmdesáti, když to odečteme, čísla se nám trošku budou měnit.

My tady rádi často používáme argument, že se sníží zaměstnanost a že chudáci číšníci v restauracích, kteří by tam náhodou přišli pracovat jako nekuřáci či odnaučení kuřáci, budu se s vámi sázet, do jaké doby se z nich stanou kuřáci, protože prostředí se prostě podlehne. O tom nemá cenu se bavit.

Ale prosím vás. Pojďme, jak jste tady příslušníci jednotlivých stran i nezávislí, když už kritizujeme, jak se snižuje zaměstnanost, už vymyslet zákon, který ji zvedne. To znamená, přehodnoťme zákon o zaměstnanosti. A věřte, že tak, jak západ nekouří, tak v mnohých zemích je už dávno přijatý zákon, což u nás je trošku neznámá, nechci říkat to sprosté slovo, o sociálním zaměstnávání, který právě na vesnicích vezme nezaměstnané, kteří nebudou jenom na dávkách, ale umožní třeba osvícenému starostovi nebo nějaké organizaci si tam udělat firmičku, která zaměstnává i znevýhodněné. Pojďme udělat něco pro zaměstnanost, když tady jenom křičíme. Jistě, ten atribut tam může být na místě. Takhle to je.

Chápu, že jsem rozvířila další hladiny, vidím další přihlášené, ale musela jsem. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, paní senátorko. A dalším v pořadí je s právem přednosti pan místopředseda Senátu Jaroslav Kubera.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vyřiďte si to s paní místopředsedkyní, já bych už nevystupoval, ale poté, co vystoupila, mě potěšila, že bude nepochybně hlasovat pro kuřárny, aby jí tam neotravovali pitomci, co tam večer řvou. On mimochodem bude další problém, že jsme si uzákonili od 22.00 hodin noční klid, což je také jedna „krásná“ regulační vyhláška, se kterou si teď nikdo neví rady, kde se má všechno oznamovat. Tolik k tomu.

Ale mimochodem – v Praze už je 800 míst, kde se nesmí pít alkohol na veřejnosti. Akorát si nejsem úplně jistý, jak se to má cizinec dozvědět. A proto jsem i vystoupil, že v tomto zákoně je další úžasná zrůdnost, že se zmocňují obce, aby zakázaly tam, kde si v podstatě vzpomenou, mohou zakázat jak cigarety, tak alkohol.

My jsme se inspirovali, pane ministře, nevidím, jestli to víte. My jsme přijali takovou vyhlášku, v Teplicích jsou plesy nekuřácké, nepijácké a bez hudby, protože beztak hudby porušují hlukové limity. Je to tedy takové session, kde si občané popovídají hezky v klidu a jsou velmi spokojeni. Druhá vyhláška byla o tom, že ohňostroje jsou povoleny, ale pouze bezhlučné.

Paní místopředsedkyně, věřím, že budete hlasovat pro kuřárny, máme další jeden hlas.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane místopředsedo. Dalším v pořadí je přihlášen pan senátor Ivo Valenta.

Senátor Ivo Valenta:  Já už budu asi otravný, ale musel jsem také reagovat, i když jsem se samozřejmě těšil na Regiontour, kde jsme mnozí určitě také chtěli být. Máme tam klobásky a zdravý bůček.

Jenom bych reagoval. Prosím vás pěkně, Bavorsko, Německo atd., znovu to musím říci. V Německu platí různá legislativa, ale obecně lze říci, že v malých podnicích do 75 m2 je kouření dovoleno, v ostatních lze kouřit v oddělených místnostech. I když je tam zákaz 5 nebo 7 let, tak vlastně tuto výjimku.

Bavíme se tady pořád o kouření, ale úplně se ztratily komentáře některých kolegů senátorů, i mých, že se to týká i podávání alkoholu a přenášení odpovědnosti na hospodského, že nesmí prodávat alkoholické nápoje osobě, o níž lze důvodně předpokládat, že alkoholický nápoj vzápětí použije a následně bude vykonávat činnost, při níž by mohla ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek.

Chtěl bych vás poprosit, ať už si myslíte o kouření co chcete, tak klidně nepodpořte někteří z vás, kteří to nechcete, pozměňovací návrhy co se týká boxů kouření. Ale prosím vás pěkně, toto ustanovení pošleme dál, zkusme alespoň jeden pozměňovací návrh tam dát, protože nemůžeme kvůli tomu, že mnozí z vás chcete poslat zákon dál, nemůžeme přece omezit lidi, a to jsou zaměstnanci a všichni, které chcete chránit. Tak najednou na ně dáváte chomout a bič a chcete jim vlomit takovouto hrůzu a absurditu.

Vždyť lidé by nás za to pranýřovali. Toto tam přece nemůžeme dát. Nemohu se s tím smířit a opravdu bych vás chtěl poprosit, pusťte to k pozměňovákům do podrobné debaty a pojďme tam dát aspoň jeden pozměňovací návrh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  V dalším pořadí je přihlášen pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Pane předsedající, děkuji. Kolegyně a kolegové, pane ministře. Chtěl bych učinit jednu krátkou poznámku. Všichni vědí, že prohibice nevede k dobrým cílům. Všechna regulační opatření, pokud jde o kouření, jsou vlastně jakousi hybridní prohibicí, to si přiznejme Nejde to udělat napřímo, tak se to musí dělat okruhem.

Zvyšování cen, omezování kouření na veřejnosti, zákaz atraktivních obalů, další snižování obsahu tabáku, to všechno jsou opatření, která mají nějakým způsobem nahradit prohibici a snížit atraktivitu kouření.

Už zvyšování cen – a to je zjištěno – vedlo ke zvýšení kontrabandu tabáku, čili k nelegálnímu obchodu. Ale je to zhruba v 10 %, v 15 % trhu, takže zatím to není společensky nebezpečné. Ale prvky, ke kterým vede prohibice, se tímto samozřejmě potvrzují.

Ale nechci tady horovat proti regulaci kouření. Jsem v malém konfliktu zájmů, ale jenom v malém, protože o tabákovém průmyslu něco vím, když jsem v něm pracoval.

Ale na jednu věc bych chtěl upozornit. Všechna tato opatření, s výjimkou zákazu prodeje, jsou vlastně namířena proti stávajícím kuřákům, proti lidem, kteří už kouří. Úspěšnost odvykání není vysoká, ale je samozřejmě bohulibá snaha je od toho odvést. Často pomůže úmrtí v rodině nebo zdravotní komplikace vlastní osoby kuřáka, čistě z vůle to dokáže opravdu jen málokdo. Ale, prosím, pokračujme v tom.

Já jako daleko větší společenský problém vnímám to, že vznikají kuřáci. A myslím si, že zodpovědná vláda, zodpovědná společnost by se měla zaměřit zejména na to, aby nevznikali. Kouřit se začíná někde kolem plnoletosti, ale máme bohužel také jedno prvenství, že u nás začínají kouřit děti skoro v nejnižším věku ve srovnání s jinými zeměmi, kolem 10 let, i když to gró vzniká později.

Myslím si tedy, že by možná stálo za větší úsilí a větší pozornost, kdybychom se zaměřili na to, aby kouření nebylo pro děti atraktivní. To je důvod, proč začínají. Mluví se o rodinách, že to vidí u rodičů, určitě je to jedna z příčin, protože pak jim kouření přijde samozřejmé nebo ne společensky nevhodné, když to doma vidí.

Ovšem daleko silnější z mého pohledu nebo co o tom vím, je příklad vzorů. Vzory děti táhnou, dospělejší spolužáci, které obdivují, pakliže kouří, vlastně nepřímo motivují mladší, aby je napodobovali a zejména u chlapců dosahovali známek mužnosti a dospělosti podobným způsobem.

A abych dlouho tady nemluvil, protože asi všichni rozumíme, co chci říci. Tak bych poprosil pan ministra, i když je ve vládě krátce, jestli by se mohl zmínit o tom, jaké osvětové programy, jaké programy práce s mládeží ministerstvo chystá, aby zamezilo vzniku lidských nedospělých kuřáků. Myslím si, že to by měla být naše větší pozornost, než kde ještě zakážeme kouření.

Prosím, jestli by tady o těchto programech mohla být zmínka a mohla být zmínka o tom, kolik do toho vláda plánuje vložit prostředků, například ze spotřebních daní z cigaret, které se vyberou, a těch je kolem 20 až 30 miliard korun, takže by to možná stačilo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. Jako další v pořadí je přihlášena paní senátorka Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji. Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Tento zákon je skutečně o míře liberalismu. Tak, jak tady byl předložen a tak, jak tady i zaznělo z různých přednesů, jsem trošku vyděšená, protože to svědčí o tom, že pochopení pro liberalismus tady přece jenom nepanuje tak veliké. Ale náš stát, demokratický právní stát je interpretován jako liberální právní stát. Rusko oproti tomu je naprosto neliberální stát. A tam, jak jsem se dočetla teď nedávno v tisku, skutečně plánují už absolutní zákaz kouření, absolutní zákaz konzumace alkoholu. To bude samozřejmě to hrozně zdravé. Vnutí se obyvatelstvu, aby žilo zdravě. A to přece není úloha zákonodárce, vychovávat dospělého člověka takovýmito opatřeními. To prostě není, ale O.K. V tomto případě jde – a tady správně bylo řečeno opakovaně – o ochranu nekuřáků před škodlivými vlivy kouření v restauracích, ať už je o hosty anebo o obsluhu. To je naprosto plausibilní, naprosto srozumitelné a je to v pořádku. S tím já souhlasím. Je potřeba hledat ochranu. Máme tady dvě práva, která soupeří. Z jedné strany ochrana zdraví a z druhé strany autonomie vůle, když tedy pominu ochranu vlastnictví. To jsou velmi silná práva, zejména autonomie vůle, která je skutečně základem svobody.

A teď teorie je, že se má hledat takové řešení, které by umožnilo maximalizaci obou těchto práv, aniž by zkrátilo jednu nebo druhé nad přípustnou míru.

Tento zákon zkracuje autonomii vůle nepochybně, velmi a nad přípustnou míru. Pozměňovací návrh, který tady je na vytvoření kuřáren, je oním kompromisním návrhem, kam nebude chodit obsluha, které budou samoobslužné. To je kompromisní návrh. Vidí-li někdo svou cestu za štěstím v tom, že bude sedět v zakouřené místnosti spolu s dalšími kuřáky, nechť tam sedí, nesmí ale obtěžovat nikoho dalšího, to znamená ani obsluhu, musí se obsloužit sám.

Krom toho se také domnívám, a bylo tady také mnoho hovořeno o tom, že děti a jak je chránit? Pokud by byly skutečně takto izolované kuřárny, domnívám se, že je velmi snadné kontrolovat právě tato místa, jenom tato místa, zda tam děti jsou nebo mládež nebo ne. Bude to prostě koncentrované. A to opravdu dělám veliké ústupky, protože německé řešení znám, tam o tom rozhodoval právě i Ústavní soud, který takto rozhodl, že 75 m2 nebo kolik to je musí zůstat zachováno.

Já tedy opravdu ustupuji a říkám, že toto je pro mě ještě skousnutelný kompromis, když přijmeme tzv. rakouské řešení.

Ale toto, co je nám tady předkládáno, to je opravdu útok na liberální, demokratický právní stát. Já vím, že je to nepopulární, budu nepopulární, u celé řady lidí, s tím vědomím to říkám. Kouření není populární agenda u většiny lidí. Já to vím. Ale prostě ono to začíná u kouření a pak to skutečně může jít dál, dál, dál. Nesmí se to ani u kouření ani u jiných věcí.

Já budu podporovat ten pozměňovací návrh, který zde byl předložen. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. Další, zatím poslední je přihlášen do rozpravy pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Vzhledem k tomu, že skoro vše zaznělo, já se pokusím být velmi stručný. Nicméně jenom stručná replika na paní senátorku Wagnerovou. Já si myslím, že ta teze o liberálním státu, který nemá omezovat tímto způsobem kouření, úplně nesedí, protože například pokud někdo užívá pervitin nebo heroin, tak v zásadě s tím bezprostředním užíváním ty lidi kolem sebe dokonce ani neohrožuje, pokud nevezmu v úvahu třeba následnou kriminalitu a také to naše právní předpisy zakazují. V tomto případě jde o ochranu jiných lidí než těch kuřáků. Ti ať si kouří, jak chtějí. Ve všech situacích, kde neohrožují zdraví dalších osob ve svém okolí.

Protože, jak už tady také zaznělo, ten stávající model funkční není, tak si myslím, že jediné důsledné řešení je přijmout úplný zákaz kouření v restauracích. Ve většině evropských zemí, kde ho přijali, má podobnou povahu ten rakouský model, který navíc se změní od 1. ledna příštího roku, tak podle mého názoru není nijak většinový.

Nicméně já jsem se původně přihlásil, protože několik předřečníků tady zmiňovalo formulaci některých přestupků, resp. zakázaných jednání, např. zákaz prodeje alkoholu osobě, o níž lze důvodně předpokládat, že alkoholický nápoj vzápětí a bude vykonávat činnost, při níž by mohla ohrozit život, zdraví atd., a že to je vlastně příliš striktní sankce pro ty osoby, které takovou věc mají posoudit.

Tady je potřeba si uvědomit, že v případě fyzických osob jde o přestupek, že každý znak té skutkové podstaty musí být v tom správním řízení, resp. přestupkovém řízení prokázán té osobě.

Já si totiž myslím, že naopak to je velmi benevolentně formulované ustanovení z hlediska průkaznosti, z hlediska možnosti, že bude sankcionována ta osoba, která nalije někomu alkoholický nápoj, protože se bude muset prokázat, že věděla nebo mohla důvodně předpokládat, že ta osoba vůbec vykonává někdy ve své činnosti takové nebezpečné činnosti, zároveň důvodně předpokládat, že je bude vykonávat vzápětí, poté, co požije alkoholický nápoj. Asi nejjednodušší bude prokázat, že když někomu dám čepované pivo nebo sklenici vína, že ji bezprostředně požije, to bude to nejsnadněji prokazatelné. Ale všechny ty další znaky jsou těžce prokazatelné. Pokud obsluha nalije řidiči kamionu, který před ní prohlásí, za půl hodiny jedu a mezitím si dám tři panáky, tak pak je to úplně jasné. Ale myslím si, že pak je to do značné míry odůvodněné. Pokud ovšem vstoupí do restaurace člověk, který shodou okolností je řidič kamionu a za půl hodiny pojede, i když to ta obsluha bude vědět, v tom přestupkovém řízení vám řekne, že to nevěděla, tak vy v podstatě téměř nemáte šanci jí to prokázat. Takže to vůbec není nijak drsné ustanovení pro majitele nebo personál restauračních zařízení, protože bude velmi těžko prokazatelné, spíše bych se nedivil, kdyby právě tuto věc někdo vytýkal.

Ještě závěrečná poznámka. Já bych chtěl poprosit všechny, kterým jde o ochranu zdraví nekuřáků i personálu v restauračních zařízeních, aby podpořili ten zákon tak, jak přišel z Poslanecké sněmovny. Já jsem tady viděl před sebou na lavici pozměňovací návrhy, které bych také podpořil, nebo bych byl rád, kdyby do toho návrhu byly zahrnuty. Já se jenom obávám, že jakákoli hra s pozměňovacími návrhy může mít jeden neblahý efekt, že nakonec nebude schváleno vůbec nic, že sněmovna nakonec nepřijme ani senátní verzi, ani tu původní, a dalších 10 let nebudeme mít takto potřebnou právní úpravu, která by chránila zdraví lidí, kteří se pohybují v okolí kuřáků.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Další v pořadí je přihlášen pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Ráno jsem v kanceláři měl puštěnou televizi, ve zprávách jsem jednoznačně cítil zásadní apel: Dneska to oni musí schválit. Je to tak nebezpečné to neschválit, to zcela jistě. Takže už to bylo tak jaksi dopředu opět... Všichni byli naladěni, co my tady musíme udělat.

Já zásadně nesouhlasím s tím, že ten zákon je potřebný, ale povodeň se žádná neblíží, ani tady nevybuchne atomová elektrárna a my pořád bereme odpovědnost, ano, je to určitá politika a hra s Poslaneckou sněmovnou, ale za někoho jiného.

Zásadně nesouhlasím s tím, co tady předřečník uváděl, že to je velmi těžce jaksi dokazatelné, ale ten pozměňovací návrh na vypuštění toho bodu 6 v § 11, to znamená o tom, že ten číšník je zodpovědný za to, že neprodá, nepodá a podobně alkohol tomu řidiči, především, těch se to týká z 90 %, a těm ostatním, ten podle mě je chybný a vadný právě proto, že stále přenášíme odpovědnost na někoho jiného. Však tu odpovědnost má ten řidič toho kamionu! Ne ten číšník. Jde o to, abychom toho číšníka úplně z toho vyloučili, protože to přece není jeho odpovědnost. Jeho odpovědnost je, aby nalil správnou míru, nesledoval, jestli je to řidič nebo někdo jiný. Je to zkrátka jeho zákazník. Chová se normálně, normálně platí, on ho slušně obslouží. Ale nepřebírá za něj odpovědnost. A potom, co ta sněmovna s tím udělá? Já nevím, kolika hlasy, pane ministře, možná to máte v těch podkladech, sněmovna schválila tento zákon, věřím, že to nebylo 101 nebo nějakým nejnižším kvórem, ale já myslím, že s takovými věcmi... Bychom neměli pouštět, které skutečně jsou závadové. Já skutečně jsem tady dost dlouho na to, abych věděl, že chce-li někdo účinně nabourat nějakou normu, tak záměrně do ní dá takovou nějakou hovadinu, která nám všem vadí, a ona může potom zbourat celý zákon. Ale já jsem přesvědčen, že když opravíme jenom opravdu ty některé důležité věci, tak že sněmovna by s tím nemusela mít žádný problém. Navíc může ten zákon schválit znovu, tak jak byl, když s ním v tak velké většině souhlasila. Já si myslím, že bychom se neměli nechat zviklat tím, aby už to platilo, ale ať to platí v nějaké rozumné míře, a nezakládáme tady odpovědnost, nebo zákon, který je opravdu špatný.

Díky.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další v pořadí s právem přednosti je přihlášen pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Snad naposledy a snad rychle. Já naprosto se ztotožňuji s tím, co řekl můj předřečník, není možné, my to tady vidíme zákon za zákonem, že vypouštíme normy, kde už dopředu se říká, že tyto věci se budou moci potom novelizovat. Když víme, že dneska je zaparkováno 130 návrhů zákonů v Poslanecké sněmovně, dokonce nějaké senátní, tak jak chcete novelizovat vůbec zákony? Jak je vůbec chceme my tady novelizovat, když to Poslanecká sněmovna ani nepřijme?

Mně vadí to, taky už jsem tady dost dlouho na to, abych pro, kdyby tam byla jedna jakákoli blbost, tak nemůžu pro tyto zákony hlasovat. To jsem dělal v prvním období, když jsem tady byl. Ale vypouštějme normy, od toho tady my přece jsme, jako senátoři, které budou uživatelné, kde nebudou nesmysly. Proč tam vůbec taháme personál, který by měl zjišťovat, kdo, jak je v jakém podnapilém stavu. To je nějaká hrůza, která tam nemá co dělat. Pojďme se k tomu postavit. Věřím, že pan ministr disponuje 128 hlasy, nepotřebuje ani těch 101, protože má o hodně víc.

Ale teď bych ještě něco jiného, tady mluvil paní kolegyně, místopředsedkyně Horská, o tom, co chudáci a mnozí jiní, ten personál. To je možná tady v Praze, všimněte si, ale na venkově, že v podstatě celý personál skoro kouří. To si všimněte v restauracích, kde se kouří. Bohužel, i v té mé obci to tak je. Takže tam budeme muset také zavést nějakou speciální místnost pro ten personál ještě.

Ale já bych k něčemu praktickému, k tomu mě navedl kolega Oberfalzer. Pane ministře, dejte tady nějaké prohlášení minimálně na to zbylé období, co ještě budete ministrem, do konce volebního období, aby tato vláda, která má přebytek 60 miliard, nikdo neví, co s tím, dejme to na tu mládež, dejme to na sport, kde chybí peníze. Udělejme něco pro ty děti. Teď se rozhoduje o těch dětech, jestli ony jednou budou kouřit nebo ne. Udělejte nějaké prohlášení chlapa, pusťte to do veřejnosti. Řekněte: Vezmeme 10 miliard a dáme to na sport na 5 let dopředu.

Pro mládež a pro děti. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Další v pořadí je přihlášen pan senátor Ivo Valenta.

Senátor Ivo Valenta:  Děkuji, už jsem nechtěl, ale já musím prostřednictvím pana předsedajícího na pana senátora Dienstbiera určitě reagovat.

To ustanovení, kde vlastně se může prodávat nebo podávat alkohol atd., ať to tady nemusím opakovat, a ta zodpovědnost toho číšníka a hospodského, tak když je to takové ustanovení, které je bezzubé, které, jak říkal, že není ani vymahatelné a každý to bude nějakým způsobem obcházet a podvádět a říkat, že nevěděl, nevěděl, tak proto o to víc ho pojďme dát pryč, abychom nestresovali ty lidi, kteří v tom pohostinství budou dělat. Není to jednoduchá práce. Já jsem sám v pohostinství pracoval dlouhá léta, vím, že to není nic jednoduchého. Ty lidi zase budeme stresovat, navíc dnešní fenomén udávání, tak vám můžu říct, že si spousta lidí bude chtít vyřídit účty s tím číšníkem nebo s tím hospodským a bude ho udávat jenom prostě proto, že ho nemá rád, bude říkat: Ano, já vím, já jsem to slyšel, on mu ten člověk říkal, že je řidič, on mu přesto nalil. To prostě není možné. My říkáme, ať tam jsou sankce. Tam není jenom fyzická osoba atd. Je tam sankce pro toho podnikatele, živnostníka, zákaz činnosti, mám pocit, že to je na 1 – 2 roky. A to je přece úplně nemilosrdná sankce. Člověk, který si tam nainvestoval, vybudoval, v dobré víře někomu nalil, pak za to má být perzekuován.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další v pořadí, zatím poslední, je přihlášen pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, pane ministře. Já nebudu bránit ani kuřáky ani nekuřáky, ale v podstatě navážu na pana senátora Valentu.

Jak může zákonodárce připustit přijetí zákonné normy, u které předpokládá to, že stejně nebude prokázána vina nebo přestupek? Senát je tu od toho, aby takovéto typy zákonů opravoval.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Do obecné rozpravy... Je přihlášen pan místopředseda Jaroslav Kubera, prosím.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Já za to opravdu nemohu, že je to takový paskvil. Já vám přečtu jeden paragraf: Osobě, která je zjevně pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky a je ve stavu, v němž ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek, se zakazuje vstupovat... Ve veřejnosti volně přístupném vnitřním prostoru, kde by mohla způsobit sobě nebo jiné osobě škodu. Samozřejmě, že radnice nebo magistrát je evidentně takovým prostorem. Kdo zastupuje toho, tady je napsáno, zjistí-li vlastník prostoru, provozovatel atd., tak je povinen tu osobu vyhodit, a tato osoba je povinna výzvy uposlechnout. A kdo pak je to ten zástupce vlastníka budovy, když takovýto opilec, kterých nám tam chodí o úřední dny haldy, a policista, který si jej nemůže zastavit, protože on není vlastník budovy. Čili jediné, co by mohl udělat, zavolat starostovi, ať okamžitě přiběhne a toho člověka vyhodí. Já to říkám jenom proto, abych upozornil na to, jaký je to neskutečný paskvil, to je právní paskvil. Tady nejde o tu věcnou stránku věci. Ti, co to psali, to nepsali proto, aby to bylo legislativně správně, to, co tady bylo řečeno. My už dopředu říkáme: On se ten přestupek nedá prokázat. Samozřejmě, že většina těch přestupků, které tady jsou, se nedá postihnout, protože to bych musel přijmout dalších 600 strážníků, kteří by to hlídali. A jak víte, tak strážníků je kritický nedostatek.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Do obecné rozpravy už není nikdo přihlášen, obecnou rozpravu končím. Předpokládám, že se pan ministr chce v obecné rozpravě vyjádřit. Pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík:  Dámy a pánové, dovolte, abych se opravdu sklonil nad hlubokou diskusí, kterou jsem tady v Senátu zažil. Jsem tady podruhé a musím říci, že kvalita té diskuse je skutečně hodna tohoto zákonodárného sboru, jsem tomu rád.

Já jsem si činil velmi odpovědně poznámky, ale je jich strašně moc, tak se omlouvám, pokud se v tom možná trochu ztratím, nebo se budu opakovat.

Už pan první senátor Kunčara, který zmínil tu problematiku, která se tady pak táhla jako červená nit, kterou teď na poslední chvíli, jak zmínil pan senátor Kubera, ten problém, osoba zjevně podnapilá. Jak ji mají ti hostinští poznat.

Celá ta legrace je v tom, že tento zákon, který přijímá předchozí právní úpravu, který bude platit jako nový, tak přejímá ustanovení z té právní úpravy. To, co tady řešíme, pardon, řešíte, omlouvám se, jako naprostou novinku, to je věc, která platí dnes už 12 let. Je zmíněna v zákoně 379 z roku 2005, kde v § 12 odst. 1c) je stanoveno: Zakazuje se prodávat nebo podávat alkoholické nápoje osobám zjevně ovlivněných alkoholickým nápojem nebo jinou návykovou látkou.

Za těch 11, resp. 12 let nebyly vůbec zaznamenány problémy s tímto ustanovením. Když jste se mě tady ptali, co to je osoba zjevně pod vlivem, tak je dáno, že je to obecně užívaný termín, vyskytující se v několika právních předpisech, přičemž jeho bližší výklad obsahuje například stanovisko odboru bezpečnostní politiky ministerstva vnitra. Z něho vyplývá, že zjevné ovlivnění návykovou látkou lze vyhodnotit pomocí vlastních vjemů. Jedná se např. o takové ovlivnění, které je očividné a je zřejmé z pohybu, mluvy nebo jiného chování osoby. Zjevně ovlivněná osoba jeví na první pohled známky opilosti především v tom smyslu, že její ovládací a rozpoznávací schopnosti nejsou dostatečné.

Spousta lidí tady argumentovala ze své praxe, já si dovolím taky jednu poznámku ze své praxe. Urgentní příjmy nemocnic. Tam se vám dostaví, nebo vám tam přivezou lidi, někdy ani nechci nazývat někoho takového člověkem, který je opravdu velmi zjevně pod vlivem, demoluje tam zařízení, uráží, napadá personál, a toho člověka přivezli přímo z restaurace. Z hospody. Tak mi řekněte jednu jedinou věc, to opravdu ten hospodský nebo ten, kdo mu naléval, neviděl, že je zjevně pod vlivem? Když to vidí každý na první pohled na tom urgentním příjmu té nemocnice? Já tuto argumentaci trošku pokládám... Já tady pozoruji určitou snahu opravdu, možná někdy dobrou, možná někdy trošku zlomyslnou, i s tím kouskováním nebo opravováním toho zákona, ho poslat zpátky do Poslanecké sněmovny, mít dost času na to, lobbisticky pracovat na tom, aby ten zákon nebyl. Protože je tady silná snaha, aby ten zákon nebyl. Já jako ministr zdravotnictví musím trvat na tom, že ten zákon je dobrý, že je potřebný, že ho tato země potřebuje.

Další z těch námitek, které tady zazněly, bylo to, že někdo způsobí škodu, tedy že zodpovědnost té fyzické osoby za to, že bude způsobena škoda, když se někomu nalévá, on se s tím vypořádal už kolega Dienstbier velmi dobře, ale nicméně je třeba ještě jednou zdůraznit, důkazní břemeno je na správním orgánu. To znamená, vy musíte tomu hostinskému, číšníkovi, komukoli dokázat, že on věděl, že ten, komu nalévá, bude konat činnost, která ohrozí jeho nebo někoho jiného nebo způsobí škodu. To důkazní břemeno je na tom správním orgánu. A podle mě je i dobré, protože opravdu tady přece jenom brání tomu, že někdo přijede s autobusem plným školních dětí před hospodu, dá si tam dva panáky a pokračuje. To prostě nejde. Tohle si myslím, že tato úprava zákona je v tomto případě dobrá a užitečná a může zabránit několika, byť třeba jediné lidské tragédii, tak bude dobrá.

Já souhlasím s panem senátorem Jeništou, že má naprostou pravdu, tento zákon je na ochranu zdraví, je na ochranu nekuřáků, je na ochranu zdraví. Jednoznačně s ním budu souhlasit.

To, co navrhuje pan senátor Hampl, je asi dobrá věc, ale tady opravdu musíme říci, že v této chvíli ten zákon byl prostě maximem možného přijat v Poslanecké sněmovně, byla tam diskuse o tom kouření v tom autě s dětmi, o čemž se tedy zmiňoval, on už tady bohužel není, pan senátor Kubera, on se asi... Že on nekouří v autě, když veze svou vnučku, což je správné, ale předtím v tom svém projevu říkal, že zase to kouření napomáhá těm dětem od astmatu, jestli jsem to pochopil, teď jsem trošku v rozporu, protože z jedné části toho vystoupení jsem pochopil, že to možná dobré je, v druhé není. Ale nechci se v tomto směru moc rozemluvit.

Pokud se tady někdo ptal na kouření ve vězení, ta diskuse také zazněla. Kouření ve vězení upravuje zákon o výkonu služby, ne o výkonu, trestu odnětí svobody, omlouvám se. Tam pokud vím, je dáno, že nesmí být na jedné cele kuřák a nekuřák. Myslím, že tato právní úprava už tady existuje.

Pan senátor Valenta, já už jsem tady na spoustu věcí odpověděl. V každém případě musím říci, že kuřárny ne. Já kuřárny chápu opravdu jako trojského koně k tomu, aby tento zákon v podstatě byl, jak tady bylo už jednou řečeno, okleštěn, vykleštěn. Pan senátor Carbol se takhle zmiňoval, rozebrán. Ty kuřárny jsou opravdu jako taková snaha se tam tímto způsobem vlámat, za ministerstvo zdravotnictví musím říci jednoznačně NE. Opravdu si myslíme, že ten zákon má platit v té podobě, ve které je.

Pak tam byla zmínka o maloobchodu. Jestliže někdo v maloobchodu prodá ten alkohol, tak může být postižen. Tady zase musí být důvodný předpoklad, že kupující vypije ten alkohol a bude se věnovat té činnosti. To znamená, zase to důkazní břemeno by muselo být na tom, že někdo přijde, koupí si láhev rumu, vypije ji tam před ním a sedne do auta. Tady je třeba se k tomu takhle postavit. Vy jste zmiňoval, pane senátore, ten zákaz činnosti. Ale já bych odkázal na to, že v tom zákoně je řečeno, že tyto vysoké sankce, tam je milionová pokuta, dokonce se zdvojnásobuje, tak jsou za to, že někdo nalévá mladistvým pod 18 let. Zdvojuje se a zdvojnásobuje se, pokud se nalévá mladistvým pod 15 let. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale jestliže se někdo chová takhle, tak ať nepodniká. Opravdu ne. Je to tam v tom zákoně takovýmto způsobem zmíněno. Já si v tomto směru myslím, že není vůbec možno vést diskusi.

K panu senátorovi Grulichovi jenom poznámku, že to ustanovení o tom jednom nápoji levnějším než pivo, to z toho zákona už vypadlo, takže to tam opravdu není, to jsme dali pryč.

Pan senátor Kubera, mě strašně mrzí, že tu není, nicméně ale musím říci, že jsem ho poslouchal, tak on je takový autentičtější, ve chvíli, kdy nečte ty spiklenecké teorie, ale mluví tak nějak jako přímo. Musím si říci, že... Je obtížné na něj reagovat. On má prostě nějakým způsobem tu věc prezentovánu jednoznačně, pořád stejně. To je taková ta diskuse slepého s hluchým. Asi v tuto chvíli nemá tak úplně cenu. Nicméně řešil tam... Ten dálkový prodej alkoholu v souvislosti s tím, že když někdo se chce dívat na pornofilm a je mu 12, tak se to tam odmáčkne a na ten pornofilm se... Já se přiznám, že jsem se velmi snažil zapátrat v paměti, kdy jsem se naposledy díval na pornofilm, už jsem si na to ani nevzpomněl. Musím říct, že ta funkce člověka ničí.

Nicméně u toho dálkového prodeje alkoholu je to hrozně jednoduché. Prostě dálkový prodej alkoholu znamená, že si ho objednáte u nějaké zásilkové služby, a když ta zásilková služba vám ho donese, tak je celkem bez problémů ověřit váš věk pomocí občanského průkazu. Tohle je opravdu daleko jednodušší, než s těmi pornofilmy.

Na pana senátora Canova, já skutečně si myslím, je to výborný nápad, dokonce to budu velmi podporovat, aby 30. květen, to je ten den před tím, než začne, doufám, tento zákon platit, byl vyhlášen dnem posledního típnutí. Já si myslím, pane senátore, že když přijdete před to ministerstvo zdravotnictví, tam poslední cigaretu zatípnete, že to by možná bylo velmi symbolické. Dokonce si myslím, že by to ocenili voliči ve vašem kraje, který osobně velmi dobře znám. Takže já myslím, že tam by to vyvolalo velké nadšení.

Paní senátorka Horská má skutečně pravdu, musím říci, že to mě strašně mrzí, a teď se omlouvám za poněkud rustikální výraz, ale Česko je neskutečně tolerantní k chlastu. Opravdu ano. Ta situace je opravdu nepřijatelná, špatná. Všechny celebrity se pomalu dneska strašně rády nechají vyfotit, jak jsou někde zjevně pod vlivem. Není to dobré. Tohle není dobré. Tento zákon má tuto tendenci nebo tento trend změnit. Opravdu jo. Musíme říct jednu jedinou věc. Normální je nekouřit. Normální je nebýt opilý. Aspoň na veřejnosti.

Pro pana senátora Oberfalzera, zjišťoval jsem velmi rychle, tak v této chvíli na protidrogovou politiku nebo loni šlo 20 milionů korun z ministerstva zdravotnictví, letos to má být 40 milionů korun a řádově další desítky milionů korun jsou z prostředků ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Nicméně uznávám, že by ty prostředky měly být vyšší.

Co se týká návrhu pana senátora Horníka, který mě vyzval, buďte chlap, ta diskuse na vládě proběhla, upřímně řečeno, jako ekonom musím říci, že ten tzv. přebytek státního rozpočtu je v podstatě situace, kdy stát vydá jenom o tolik méně dluhopisů. Kdyby to bylo 60 miliard, které jsou někde k dispozici, to si umím představit, co s nimi. Ale v této chvíli je ta situace taková, v podstatě tím má být posílen důchodový účet, který taky svým způsobem může napomoci tomu, co jste říkal.

Já v podstatě, jako poslední bych chtěl reagovat na paní senátorku Wagnerovou. To není o liberalismu, paní senátorko. Tohle je opravdu o zdraví. Tady je to o zdraví. Já musím velmi apelovat na všechny senátory a prosit o to, aby, pokud ten návrh padne, doufám, že padne, aby byl ten návrh schválen ve znění, ve kterém sem přišel z Poslanecké sněmovny, protože to, co tady zaznělo, jistě jsou zde mnohé nedokonalosti, ale ten zákon je sám o sobě dobrý a potřebný. Dnešním dnem, pokud ho schválíte, ho můžeme považovat za schválený, pan prezident garantoval, že ten zákon vetovat nebude.

Dámy a pánové, přeji pevnou ruku při vaší volbě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Já jenom větu, pane ministře. Já velmi protestuji proti tomu, co jste tady řekl, kde berete tu drzost říkat, že normální je nekouřit. O tom opravdu, co je normální, o tom vy nerozhodujete, naštěstí.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  To byla poznámka pana místopředsedy. Ptám se pana některého... (Senátoři se podivují nad tím, že místopředseda Senátu mohl vystoupit.) Může vystoupit, pan místopředseda může vystoupit. Ptám se, zda si přeje vystoupit k obecné rozpravě některý ze zpravodajů, tím byli pan senátor Jiří Burian nebo Ivo Valenta? Ano, pan zpravodaj Ivo Valenta, prosím.

Senátor Ivo Valenta:  Jestli dovolíte, pane předsedající, já jenom rychlou reakci na pana ministra. Zase demagogie, zase taková lež. Přece tady nikdo neřekl, že obhajuje někoho, kdo nalije řidiči...

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Pane senátore, už není rozprava. (Senátor Ivo Valenta: Dobře... Tak se už nebudu možná vyjadřovat k ničemu...) Děkuji.

Ptám se pana senátora Buriana, jestli se chce vyjádřit. (Nechce se vyjádřit.) Poprosím garančního zpravodaje, aby se nám vyjádřil k obecné rozpravě. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Peter Koliba:  Děkuji za slovo. V rozpravě, která trvala asi 4,5 hodin, vystoupilo 23 senátorů, 5 senátorek. Pět senátorů vystoupilo dvakrát, dva vystoupili třikrát, jeden vystoupil čtyřikrát.

Vzhledem k tomu, že ze dvou výborů bylo doporučení Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, tak navrhuji o tomto návrhu hlasovat jako o prvním.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Určitě, ano. Všechny vás svolám. Je tady návrh na odhlášení, zároveň vás odhlašuji... Vytáhněte si kartičky. Opět je pomalu můžete zařadit...

Ještě jednou upozorňuji, že jste byli odhlášeni. Prosím, přihlašujte se, stále naskakují čísla, v klidu počkáme. Jak říkal garanční zpravodaj – máme návrh na schválení tohoto návrhu zákona.

Byl podán návrh – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 68 senátorek a senátorů. Aktuální kvórum je 35.

O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 46. Registrováno 68, kvórum 35. Pro 45, proti 12.

Tento návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi. Děkuji i všem zpravodajům.

Vyhlašuji přestávku na oběd, a to do 14.45 hodin.

Ještě pan předseda – vyhlásit výsledky, omlouvám se. Vyhlásit výsledky dvou voleb.

Senátor Luděk Jeništa:  Já vám děkuji, vážený pane místopředsedo.

K výsledkům včerejších voleb.

Nejprve to bude volba 2 členů Etické komise. Vydaných hlasovacích lístků bylo 62, odevzdaných rovněž 62. Jednotliví kandidáti dostali následující počet hlasů:

– kandidát Petr Blažek 35 hlasů,

– kandidát Bedřich Koutný 26 hlasů,

– kandidát Jan Kudrna 23 hlasů,

– kandidát Miloš Rejchrt 33 hlasů.

Znamená to tedy, že v 1. kole 1. volby byli zvoleni kandidáti: Petr Blažek a Miloš Rejchrt.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. Prosím, další volba.

Senátor Luděk Jeništa:  Etickou komisi máme za sebou.

Pak probíhalo 2. kolo 1. volby.

Z návrhů Poslanecké sněmovny se utkali František Sivera a Zdeněk Varhaník. Zde bylo odevzdáno z 62 hlasů

– pro Františka Siveru 49 hlasů,

– pro Zdeňka Varhaníka 7 hlasů.

Takže druhým členem Úřadu pro kontrolu pro dohled nad hospodařením politických stran se stal František Sivera.

Co se týče kandidátů z návrhu prezidenta NKÚ, tam se utkali Martin Kameník a Michal Pleticha.

– Martin Kameník obdržel z 62 hlasů pro sebe 21,

– Michal Pleticha obdržel 19 hlasů.

Z toho vyplývá, že ani jeden z těchto kandidátů nebyl zvolen členem úřadu.

Pro kandidáty z návrhu prezidenta NKÚ budou vypsány nové volby, kde Organizační výbor musí určit termín pro podání těchto nových kandidátů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane předsedo. Gratuluji všem zvoleným.

Jak už jsem avizoval, vyhlašuji polední přestávku do 14.45 hodin.

(Jednání přerušeno v 13.45 hodin.)

(Jednání zahájeno v 14.46 hodin.)

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Kolegyně, kolegové, dámy a pánové, odpolední část dnešního dne právě započala.

Dovolte mi, abych z dnešního odpoledního jednání omluvila pana senátora Ivo Valentu a pana senátora Františka Bublana.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 24

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 24. Návrh zákona teď uvede ministr dopravy Dan Ťok. Pane ministře, vítejte v Senátu. Máte slovo.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Dobré odpoledne. Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, předkládaný návrh zákona přináší zejména změnu místní příslušnosti obecních úřadů, obcí s rozšířenou působností u provádění zápisu do registru silničních vozidel. Schvalování technické způsobilosti jednotlivě vyrobeného a jednotlivě dovezeného vozidla a u přestaveb vozidel, a to po vzoru živnostenského zákona.

Místní příslušnost dosud daná sídlem nebo bydlištěm provozovatele se navrhuje zrušit, a volbu příslušného úřadu ponechat na žadateli. Tedy žádost bude možno podat u kteréhokoliv obecního úřadu obce s rozšířenou působností. U registračních úkonů je navržený krok umožněn zejména postupnou elektronizací dokumentů předkládaných k žádostem o zápis navázanou na předchozí novelizaci tohoto zákona.

Ve spojení s tímto krokem se nepředpokládá snížení celkových příjmů ze správních poplatků, přičemž jde o změnu, která přinese časové i finanční úspory na straně fyzických a právnických osob a celkově zjednoduší provádění zápisu do registru vozidel.

Dalším cílem je odstranění některých dílčích problémů a mezer zákona č. 56/2001 Sb., v návaznosti na jeho novelizaci provedenou zákonem č. 239/2013 Sb.

Vedle uvedených navrhovaných změn bylo při přípravě předkládaného návrhu přistoupeno rovněž k nezbytné implementaci práva Evropské unie, konkrétně k adaptaci nařízení Evropské unie Požadavky na traktory a lesnické a zemědělské stroje, dvoukolá a trojkolá vozidla a čtyřkolky.

Při projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně bylo přijato více pozměňovacích návrhů, z nichž některé mířily do oblastí, kterých se vládní novela původně dotýkat neměla nebo spíše jenom okrajově. Jde zejména o změny v oblasti registrace provozu historických vozidel a o změny v oblasti provozování stanic technické kontroly a stanic měření emisí.

Návrh zákona projednával výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a oba doporučily Senátu schválit návrh, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, předkládaná novelizace zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích umožní zefektivnit a výrazně pro občany a podnikatele zjednodušit administrativní úkony spojené zejména s registrací silničních vozidel. A dovolte mi proto požádat vás o podporu předloženého návrhu zákona. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážený pane ministře, děkuji a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Tak, jak už zaznělo od pana ministra, návrh zákona projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 24/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Carbol.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení máte jako senátní tisk č. 24/1. Zpravodajem výboru je pan senátor František Bradáč, který je dnes omluven. Zastoupí ho proto pan senátor Petr Šilar, kterého prosím o zpravodajskou zprávu.

Senátor Petr Šilar:  Paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Mám před sebou nelehký úkol, protože za tu dobu pan senátor František Bradáč, který má na starosti problematiku dopravy a je předsedou našeho podvýboru, provedl velmi detailní zpravodajskou zprávu, ve které shrnul a napsal daleko víc, než co bylo řečeno v úvodním slově. Mohu říci, že ve výboru jsme tento návrh zákona velice pečlivě projednali, byly tam také nějaké připomínky, které později pak byly vzaty zpátky, s tím, že výbor návrh novely projednal a přiklonil se k návrhu usnesení naprostou většinou. A usnesení zde přečtu:

Náš výbor doporučuje Senátu Parlamentu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, zpravodajem výboru byl určen senátor František Bradáč a výbor uložil předsedovi výboru senátorovi Janu Hajdovi, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Diskuse na výboru proběhla, všechny připomínky zazněly a dnes je na plénu Senátu, abychom návrh schválili a doporučení splnili.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, i vy se posaďte ke stolku zpravodajů a sledujte případnou další rozpravu.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Jiří Carbol. Ano, pan senátor má připravenou svoji zprávu. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Carbol:  Děkuji za slovo. Paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, pane ministře, i já bych chtěl jenom sdělit a navázat na to, co již řekl pan ministr, že výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí senátní tisk č. 24 projednal a doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní se táži, jestli někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. A jak vidím, nikdo se nehlásí, takže obecnou rozpravu uzavírám. Není se tedy k čemu vyjádřit a můžeme přistoupit k hlasování. Dovolím si svolat senátorky a senátory do sálu.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je momentálně přítomno 50 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 47 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27, pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi i zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 26

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 26 (sněmovní tisk č. 739). Opět prosím pana ministra dopravy Dana Ťoka, který nahradí ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby nás seznámil s tímto návrhem zákona. Pane ministře, mikrofon je opět váš.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mně, abych tady v zastoupení svého kolegy ministra Richarda Brabce přednesl úvodní slovo k tomuto zákonu.

Cílem předkládaného návrhu zákona je odstranit nesystémovost a nelogičnost současné právní úpravy a vyloučit nárok na náhradu újmy za ztížení zemědělského nebo lesního hospodaření na pozemcích ve vlastnictví státu.

Finanční náhrada je ze zákona stanovena omezením z titulu ochrany přírody poskytována z prostředků státního rozpočtu, a to prostřednictvím Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky a správ národních parků. Vlastníkem pozemků, jichž se navrhovaná právní úprava dotýká, je stát Česká republika. Tím, že bude ze zákona vyloučen vznik nároku za újmu vzniklou či trvající na pozemcích ve vlastnictví státu omezuje stát výhradně své vlastnické právo, nikoliv vlastnické právo jiných subjektů. Navržený princip, kdy je vlastnické právo omezeno se souhlasem vlastníka, je principem ústavně konformním. Omezení vlastnického práva státu je odůvodněno skutečností, že příjemci újmy za omezení hospodaření na pozemcích ve vlastnictví státu jsou výlučně subjekty státní podniky, které byly státem zřízeny za účelem zajišťování veřejného zájmu a je zcela proti zájmům státu jako vlastníka, aby jím zřízeným subjektům zároveň vyplácen újmu za omezení. jíž z titulu ochrany přírody sám stanovil. Přitom státní majetek byl za účelem jeho správy svěřen státním podnikům bezplatně, tedy na rozdíl od soukromých právnických a fyzických osob nemusely státní podniky pro získání pozemku vynaložit žádné finanční náklady.

Státní podniky hospodaří podle zákona o státním podniku s majetkem státu a samy nemohou vlastnit žádný majetek. Účelem státního podniku není výlučně maximalizace zisku z podnikání, jako je tomu u běžných obchodních společností, ale státní podnik má především naplňovat účel, ke kterému byl státem zřízen, tedy naplňovat veřejně prospěšné zájmy.

U státního podniku Lesy České republiky je tímto veřejným zájmem též zajišťování mimoprodukčních, ekologických funkcí lesa v nejcennějších typech zvláště chráněných území. Pokud tedy v současné době některé státní podniky o náhradu újmy nežádají, resp. některé žádají pouze o částečnou náhradu újmy, nelze takovou praxi označit za porušování povinností péče řádného hospodáře.

V případě, kdy hospodaří na státních pozemcích soukromé právnické a fyzické osoby, je jejich hospodaření pokryto smlouvami se státními organizacemi, nejčastěji Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky. V těchto smlouvách jsou již zohledněna omezení vyplývající ze zákona o ochraně přírody a krajiny, tedy nájemcům či pachtýřům je ve smlouvě poskytnuta sleva z nájmu či pachtovného. Takto je hospodaření řešeno se všemi dosud uzavřenými smlouvami, tj. vyloučením nároku na náhradu újmy na státních pozemcích nemůže dojít k zásahu do existujících práv soukromých nájemců a pachtýřů.

Podle platného znění zákona o ochraně přírody a krajiny může nárok na náhradu újmy uplatnit buď vlastník nebo nájemce, který oprávněně užívá pozemky s omezením z titulu ochrany přírody. Vlastník má přitom zákonem přiznané přednostní právo na náhradu, tedy požádá-li o náhradu včas vlastník i nájemce, poskytne se náhrada pouze vlastníkovi. V důsledku takto konstruované právní úpravy jsou vlastník a nájemce nuceni řešit otázku kompenzace za omezení hospodaření soukromoprávní v rámci nájemních nebo pachtovních smluv. Smlouvy jsou pak uzavírány s tím, že výše nájmu nebo pachtu pro daný pozemek již odráží omezení hospodaření vyplývající ze ZOPK nebo je ve smlouvě dohodnuto placení plné tržní výše nájmu, pachtu s tím, že to bude nájemce, pachtýř, který si požádá o poskytnutí finanční náhrady za omezení hospodaření podle § 58 zákona o ochraně životního prostředí. Děkuji vám za pozornost. Neumím zkratky, omlouvám se.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a opět prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 26/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Šilar.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 26/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jitka Seitlová, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, dámy a pánové. Ne, není to omyl. Bohužel v rámci tohoto jednání před námi leží druhá novela stejného zákona, zákona o ochraně přírody a krajiny. Je to poněkud nezvyklé, řekla bych docela nešťastné, ale to není to jediné, co potkalo tento návrh, subtilní návrh, krátký návrh zákona.

Náš výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se senátním tiskem č. 26 seznámil na svém jednání, které proběhlo 4. ledna 2017 a já mám teď za úkol ve své zpravodajské zprávě vás seznámit s tím, jak jsme tento návrh projednali.

Musím říci, že prvním vážným problémem, který tato novela obsahuje, je řekněme jakýsi zásadní rozpor, který nastal v důsledku možná delšího projednání ve sněmovně, než se čekalo. Ale tento zákon stanovuje jakousi vizi oprávnění domáhat se újmy a stanovuje, že máte možnost domáhat se újmy, ti, co jsou dotčeni, mají na ně právo do 31. března letošního roku. Ale zákon nabude účinnosti až 1. června 2017. To už byla velká chybička, která se do tohoto návrhu vlastně řekněme tří odstavců dostala a s tou jsme se chtěli poprat jako první. Ale dále jsme zjistili, že sice je z hlediska jakéhosi principu etického opravdu zvláštní, že by to mělo být tak, že jeden orgán státu platí jiné právnické osobě, která je ale také vlastně státu, nějaké finanční prostředky.

To je jistě ke zvážení a řekněme, že návrh principu, který tady byl zvolen, se objevuje již poněkolikáté, již poněkolikáté byla snaha situaci řešit.

Ale bohužel, to co hlavně nás na našem výboru zarazilo, je to, že se říká, že všichni ti, kteří užívají státní pozemky, nemají nárok na náhradu, tam, kde je újma dána ze strany ochrany životního prostředí nebo jiného zájmu, který souvisí s ochranou životního prostředí. To jsou sice většinou státní podniky, ale nejsou to jenom státní podniky. Jsou to i běžné právnické nebo fyzické osoby, které takovéto nájemní smlouvy mají.

A v tu chvíli se dostáváme do určitého problému, protože každý nájemce, který je, by měl mít stejná práva, to je jasné, ať už je to státní pozemek nebo to není státní pozemek. Důvodová zpráva říká, že to je řešeno smlouvami s nájemci. Ale to je vážná obezlička, která říká ano, ale pokud právo, tak aby odpovídalo rovnosti všech subjektů, bylo stejné, nemůže být jedno dáno zákonem a jedno jenom smlouvami, které nelze fakticky právně vymáhat. Tam vzniká zásadní vážný problém proti ústavnosti. Na tuto protiústavnost upozornila Legislativní rada vlády. Máme zde písemnosti, které pocházejí od Lesů České republiky, které dokonce napadají i to, že oni jsou sice státní, to je pravdou, ale jsou stejně tak, jako každá jiná právnická osoba subjektem, který hospodaří, a dokonce je tu i nějaký rozsudek Nejvyššího soudu, který říká, že Lesy České republiky mají na takovouto náhradu právu a měly by ji dostávat.

Musím říci, že kromě toho, že se tam opět nepodařilo řešit problém novely a v souladu s občanským zákoníkem, že tam teď máme nájemce a nemáme pachtýře, tak všechny tyto skutečnosti, které jsme zjistili, nás vedly k tomu, že výbor jednomyslně navrhl návrh zákona zamítnout. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám též, paní senátorko, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu, zaznamenávejte případné další návrhy.

Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Petr Šilar. Je tomu tak. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo. Jako zpravodaj bych chtěl říci, že tento návrh zákona úzce souvisel s návrhem zákona, který jsme projednávali včera o národních parcích. A v případě minulé novely zákona jsou tam některé věci společné, nejenom, že to je stejný zákon, ale že jsou tam i věci, které bych tady chtěl zdůraznit.

Projednávali jsme tento návrh na našem výboru, a přesně to, co říkala kolegyně Seitlová, nebudu opakovat. Přesně z těchto dvou důvodů, protiústavnost a proto, že stát neuznává vlastnické právo. Podle judikatury, kterou tady máme k dispozici, je to protiústavní. Proto jsme jako výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu navrhli tento návrh zákona zamítnout.

Ale jsou tam ještě dvě věci, které je potřeba zmínit. V tomto návrhu zamítnout je v § 58 tím, že tam předkladatel, ministerstvo životního prostředí navrhuje podle mne více ďábelský návrh, že totiž nárok na finanční náhradu nevzniká na újmu vzniklou či trvající na pozemcích. Tam není ve vlastnictví státu.

Takže to se netýká jenom pozemků, které jsou třeba v majetku nebo v užívání Lesů ČR, ale to se týká i pozemků, které jsou podvodnými návrhy, to znamená že se to týká také náhrady pozemků, na kterých jsou vodní nádrže, třeba ve vlastnictví Povodí Labe nebo Povodí Vltavy nebo jiných povodí a na nich hospodaří také nájemci. Nebo pachtýři a chovají tam ryby a jsou také omezováni orgány ochrany přírody, které jim nařizují, co mají dělat a jak mají hospodařit a vzniká jim tam škoda, protože nemohou hospodařit naplno, tak jak je to zvykem v normálních hospodářských podmínkách. Ale věc jde ještě dál. Totiž pan náměstek Mana – tady jsem právě to chtěl připomenout i panu ministru Brabcovi, který to samozřejmě ví, ale nebudu tady teď se dotazovat pana ministra Ťoka, uvádět ho do situace, protože jako náhradník skutečně tyto věci nezná do podrobnosti, tak bych chtěl připomenout, že se to totiž týká nejenom území, která jsou chráněná, tak jak bylo dříve řečeno, ale že se to týká totiž i pozemku a věcí, které jsou v tzv. ÚSES. Jako starostové víte, že jsou tzv. ÚSES území stability. Na těchto územích jsou součástí všech územních plánů a právě je to téměř třeba v Jihočeském kraji, to je téměř 100 % všech územních plánů, kde jsou tzv. ÚSES, a právě na těchto ÚSES – v rámci ÚSES – by právě orgány ochrany přírody mohly uplatňovat své požadavky na změnu hospodaření. Je to takový plíživý model toho, jak mám zelení aktivisté vstupují do práva hospodářů a do majetnických vztahů hospodářů, což je úplně úžasné. Oni říkají – ano, máme připomínky, my jim můžeme navrhnout hospodařit v chráněných územích, ale tady je jasný a pan náměstek nám to na výboru potom potvrdil, že se to týká i těchto pozemků, které jsou v tzv. územním systému logické stability, kde ta ochrana přírody může nařídit přes svůj orgán, což jsou agentury ochrany přírody a oni vydají návrh a nějakým způsobem řeknou – tak, budete hospodařit tady takhle a nebudeme za to nic platit. To je velmi zásadní věc, která se nám tady dostává, že tudíž tady a chtěl jsem o tom mluvit i u toho minulého zákona. Tady totiž je situace, kdy – a už to je vidět na mnoha zákonech – když se nám to dostává – že orgány ochrany přírody zdůrazňují právo, že veřejný zájem ochrany přírody je nad ostatními veřejnými zájmy.

Myslím, že toto velice dobře ví pan ministr Ťok, co se týče všech požadavků při dopravních stavbách, a my to známe jako starostové a lidi, kteří se tím zabývali, že ochranáři – a teď už nemluvím o jejich odbornosti – nám tady vstupují do práv a povinností hospodáři, kteří za to zodpovídají a říkají – budete hospodařit takto – ale náš veřejný zájem je větší než ostatní. To je politický problém, který tady a bohužel při těch sporech, kdy vede spory, ať už to je v rámci EIA nebo dalších projednávání, tak bohužel soudy dávají často zapravdu, že veřejný zájem ochrany přírody je víc než ostatní veřejné zájmy. A to je velmi nebezpečné. A tady právě u těch náhrad to je úplně tak jako ďábelsky skryto – ano, nebudeme platit za náhrady, vždyť stát přece nebude platit svému státu. Ale my potřebujeme vědět, kolik nás ta ochrana přírody stojí. Mělo by se vědět, kolik to stojí, že ochranáři si dávají své požadavky. A můžeme leckdy pochybovat i tom, že ty jejich požadavky ochranářů orgánů ochrany přírody, kteří za nic nezodpovídají, protože nejsou hospodáři vlastní, tak co oni si tam nařizují, že se bude hospodařit tak a tak. On se nepřímo přiznal pan Bláha z Hnutí Duha, když nám na výboru říkal – se nechal unést a připomínal tady ten zákon – a nechal se unést a možná, že se podřekl a řekl celkem asi pravdu. Však nejlépe by bylo, kdyby ve chráněných územích hospodařily orgány ochrany přírody. No pro pána krále. Kde to jsme? Jak to, že tam ti lesáci nebudou mít právo, a budou tam hospodařit, ale nezodpovídat orgánům ochrany přírody. To je velmi nebezpečné. Z toho důvodu to je tady v tom zákoně v podtextu velmi velmi důležité říct. To, že třeba v zákoně jsou sice nájemci z Vídně, ale nejsou tam postaveni pachtýři, přestože nový občanský zákoník to jasně vymezuje, co kdo je pachtýř a kdo je nájemce a zase předkladatel řekl na výboru – ale to je jedno, tak my to tam doplníme, vždyť je to stejné, vždyť my to nemusíme doplňovat. Pro pána krále. Platný občanský zákoník užívá tento termín a my to v tom zákoně nebudeme používat? Takže ten zákon je taková munice našich zelených kolegů, kteří chtějí rozhodovat a hospodařit v lesích, a nejen v lesích, ale i na pozemcích států bez placení účtu. Jako v hospodě poroučejí, ale neodmítají za to platit. To je prostě nepřípustné. Z těchto důvodů je naprosto jednoznačné, abychom podpořili ten návrh zamítnout a tím návrh zákona považujeme za špatný. V tom zákoně jsou ještě dvě připomínky drobné, které jsme původně mysleli, že bychom tam nechali a že bychom dali pozměňovací návrh a zamítli pouze tu část § 58, nebo jak jsme si říkali vzor 58, vojáci si pamatují, co to je za zbraň – a zůstaly by tam dvě volné připomínky. V tom případě by se ty připomínky staly přílepkem a mohla by být napadena potom ta novela jako protiústavní. Takže z toho důvodu náš výbor navrhuje taktéž jako výbor předcházející zamítnout v plném rozsahu. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, děkuji vám a nyní se ptám, jestli někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nevidím nikoho takového, takže otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první hlásí pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Jenom bych stručně zareagoval na zpravodajskou zprávu paní senátorky Seitlové, která zmínila, že Legislativní rada vlády vyjádřila pochybnosti z hlediska ústavnosti, to bych uvedl na pravou míru, není tomu tak. To jednání Legislativní rady vlády k tomuto bodu bylo velmi komplikované. Je pravda, že jedna ze zpravodajských zpráv zmiňovala názor, že návrh je protiústavní, proběhla tam k tomu velmi obsáhlá debata tehdy, a nakonec v podstatě jednotně členové Legislativní rady vlády akceptovali ústavnost tohoto návrhu, pouze doporučili doplnit o důvodovou zprávu v této oblasti. Ministerstvo životního prostředí tam tehdy v podstatě všechny členy Legislativní rady přesvědčilo o tom, že ten návrh je ústavně konformní a že není legislativně vadný.

Tolik jenom, abych toto uvedl na pravou míru a i můj osobní názor je takový, a já osobně budu hlasovat pro schválení tohoto návrhu zákona ve sněmovní verzi. Bylo by to tedy opravdu na mnohahodinovou debatu k takto v zásadě nerozsáhlému návrhu zákona. Debata tam doopravdy tehdy byla velmi komplikovaná. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore a do rozpravy se hlásí pan senátor Zdeněk Nytra. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Dobré odpoledne, vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Už jsem v podstatě na ni vystupovat nechtěl, ale po vystoupení pana senátora Dienstbiera musím, protože pořád si myslím, že to, co je obsaženo v zákoně, má přednost před tím, co je obsaženo ve smlouvách jednotlivých tam. A tam ten problém prostě je, protože já to přečtu ještě jednou – nárok na finanční náhradu nevzniká za újmu vzniklou či trvající na pozemcích ve vlastnictví státu, což si myslím, že je problém. Jediný důvod, proč by se možná mohlo uvažovat o schválení tohoto zákona, by bylo, kdyby zákon byl první z mnoha.

Ono je zavádějící to, co uvedl pan ministr, a nemám to za zlé panu ministrovi dopravy, protože mu to napsali na životním prostředí - a my jsme to slyšeli i na výboru, že hlavním cílem je, aby si stát neposílal ty miliony mezi sebou. V tom případě zrušme sociální a zdravotní pojištění u všech státních organizací, protože na to jsou přesně rozpočtové položky. Můžeme diskutovat o tom, že nebudou tyto organizace platit DPH apod. Takže pokud by tady ležel nějaký takový komplexní zákon asi z pera ministra financí, tak určitě se o tom můžeme bavit, ale toto je opravdu drobná částka a kromě té právní nejistoty pachtýřů pronajímatelů atd. si myslím, že další důvod, proč to zamítnout, je i to zkreslení nákladů na ochranu přírody. To, co bylo zmiňováno na obou výborech. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní s přednostním právem pan senátor Jan Horník. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Jan Horník:  Vážená paní předsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Vzhledem k tomu, že se to týká území, ve kterém žiji a mám tam dokonce všechny ty případy vlastnictví. Paradoxní situace je v tom, že my na 100 ha bezzásahových smrkových porostů dostáváme ročně od státu 200 tis. Kč. Vedle jsou státní lesy, ty dostávají také. Celá léta to čerpali, v posledním období to začali čerpat. A potom tam jsou přímo na hranicích našich katastrů – jsou pozemky 350 ha, které patří k národní přírodní rezervaci, de facto českému státu a spravuje to agentura ochrany přírody. Agentura ochrany přírody nežádá. Tam totiž, když chcete náhrady vyplatit, tak o ně musíte požádat. A musíte mám dojem do konce března o ně požádat. Kdo to neudělá, tak má smůlu a může žádat zase na další rok. To znamená – my žádáme, státní Lesy ČR už také žádají a agentura nežádá. Už to samo o sobě pokřivuje celý ten systém a ekonomiku jednotlivých majitelů a subjektů, kteří potom hospodaří se dřevem. To ještě ta agentura ochrany přírody má 350 ha, ale dejme tomu, že bezzásahových mají také jenom 100. A na těch 250 de facto mohou normálně hospodařit. Ale do příjmu za těch 100 ha jim 200 tis. nepřijde. To znamená, jsou tam najednou rozdílné podmínky. A není to o tom, že stát sám sobě poskytuje peníze. Je to o tom, abychom skutečně věděli, kolik nás stojí ochrana přírody a abychom mohli dokládat i všem možným jiným institucím – podívejte se na nás, my se snažíme přírodu chránit, ale stojí nás to tolik a tolik peněz. A mám dojem, že takto by to mělo i zůstat, proto si myslím, že tato malá novela zákona o ochraně přírody a krajiny nemá vůbec žádný význam a že by měl zůstat současný stav. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore a slovo má nyní pan senátor Jiří Vosecký.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den, paní předsedající, dámy a pánové. To, co tady bylo řečeno, s tím souhlasím, protože máme znát stav, co nás co stojí, a šel bych úplně jinam. Všichni, co jsou v komunále, tak mají neblahé zkušenosti se dvěma institucemi. Jsou to památkáři a jsou to archeologové. Památkáři přijdou, navymýšlí si bůhví co, vymýšlí si, vymýšlí si a vymýšlí si a vás to pak stojí těžké peníze. Kdyby ten památkář měl určitý baget a věděl, že když si vymyslí za dva miliony, že 10 z toho procent bude muset přispět, tak by si to také pěkně rozmyslel. Archeologové to samé. To máme dvě instituce, které bychom do budoucna kvůli obcím měli řešit, a my tady teď vytvoříme třetí instituci, když se nebudou vykazovat škody nebo náklady, která tady vznikne, která si bude moct zrušit cokoliv, oznámit cokoliv, ale ona nebude muset vykazovat škody a platit náhrady. To je špatně. Přeci když sem vláda dává zákon, tak nám říká kolik ten zákon bude mít zásah do rozpočtu. Proboha, tak ať to vláda také nedělá. Zrušme to také. A to, že se převádí peníze nebo že se disponují peníze mezi Lesy ČR a státem. Zeptám se – to se vozí na kolečku nebo jak? Myslel jsem si, že to akorát si v počítači pinknou a přiletí. To v podstatě nic nestojí a nic to není. Takže to považuji absolutně za zbytečné a mně spíš připadá jedna věc, že někdo nechce, a teď to řeknu na rovinu – že někdo nechce, aby se vůbec vědělo, kolik nás stojí ochrana krajiny, ale myslím si, že to je, co říkal Honza, co je nutno, abychom věděli, abychom s tím mohli argumentovat. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore a do rozpravy je přihlášen pan senátor Jan Látka.

Senátor Jan Látka:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. Mně se zase vyplatilo si počkat. Je úsměvné, že včera jsme řeči o ekoaktivistech neslyšeli zdaleka tak často, jak teď, když se jedná o lesy. Dokonce tady jeden kolega, nebudu ho jmenovat, i když vím, který to byl – prohlásil, že národní park přeci není o lesích, ale o přírodě, že ty lesy jsou 80 % toho parku, to jaksi úplně přešel. To jenom tedy na to porovnání toho přístupu v podstatě v jednom zákonu, jak máme z různých v uvozovkách politických pohnutkách různé názory. Ale nevadí. Návrh novely upravuje stávající znění § 58 zákona, takže právním subjektům, které spravují pozemky ve vlastnictví státu, nevzniká nárok na finanční náhradu za újmu, která vznikla či vzniká za stížení zemědělského nebo lesního hospodaření z důvodu ochrany přírody tak, jako dosud. Mám za to, že navrženou novelu je nutné odmítnout především z těchto důvodů. Finanční náhrada za újmu je především regulačním mechanismem, tedy přispívá k tomu, aby omezení zemědělského nebo lesního hospodaření z důvodu ochrany přírody se pohybovalo v přijatelných mezích. Plocha pozemku ve Správě lesů ČR se stěžejním hospodařením z důvodu ochrany přírody činí v současnosti téměř 6 000 ha, tj. 45 % a stále roste. Finanční náhrada za újmu nutí orgány ochrany přírody k racionalitě jejich počínání a rovněž hledání jiných měkkých nástrojů v péči o přírodu. Finanční náhrada za újmu vyvažuje na jedné straně zájmy ochrany a přírody a na druhé straně zájmy subjektů hospodařících s přírodními zdroji. Judikáty této problematiky, které se této problematiky týkají, podporují stávající právní stav, který je státní podnik oprávněn a zároveň povinen vykonávat práva vlastníka, a to proti kterémukoliv subjektu, tj. i vůči státu. Návrh novely je podle mého názoru v přímém rozporu s Listinou práv a svobod čl. XI odst. 1 druhá věta – Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákon, obsah a ochranu s odst. 4 stejného článku, kde je uvedeno, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu, a proto budu podporovat zamítnutí. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore a ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak, tedy ano. Paní senátorka Seitlová, máte slovo, paní kolegyně.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, paní místopředsedkyně, pane ministře, dámy a pánové. Opravdu jsem se chtěla striktně držet toho, že to nebudu jako zpravodaj komentovat, nicméně dovolím si říct, že všichni vyjádřili stanovisko stejné, totiž že návrh, tak jak před námi leží, je třeba zamítnout. Nicméně ..... (Předsedající: Pan senátor Dienstbier.) A pardon, pan senátor. Ale on nepodal návrh na schválení, tak jsem se jenom chtěla zeptat, jestli tedy podává ještě návrh na schválení, to je důležité, to ale až jako zpravodajka. A teď tedy mám ale k tomu tuto připomínku.

Mě překvapuje, že se domníváme, že hodnota přírody a krajiny se vůbec dá ocenit penězi. Nežijeme v této zemi, a možná někdo z nás ano, jenom proto, aby vyráběl, aby produkoval, aby využíval. Cenu a hodnotu každého života z nás tvoří i příroda, které jsme součástí. Proto je velmi těžké, tak jako je těžké ocenit cenu života našeho jednotlivého, ocenit hodnotu, kterou chráníme, a tedy tu částku, kterou dáváme na přírodu. Považovala jsem za důležité toto sdělit, protože je potřeba se na ten problém podívat opravdu objektivně a zeširoka. Myslím si, že návrh zákona zamítnou. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Paní senátorko, děkuji. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, je pravda, že mně nedošlo, že takový návrh není k dispozici z výboru, to znamená, formálně předkládám návrh na schválení, tak, jak byl zákon postoupen Poslaneckou sněmovnou. Byť tady vnímám ty názory, které tady jsou, ale vzhledem k tomu, že obsahem je, že stát sám sobě nebude platit, tak mně to přijde docela logické. Vnímám námitky, o kterých jsme diskutovali, i mimo jednání k tomuto bodu zde na schůzi, že může být možná nějaký problém v cash flow Lesů ČR, ale pořád mi přijde docela logický ten princip, je to něco jiného než třeba sociální pojištění, které je nějak omašličkované alespoň účetně a slouží k výplatě především důchodů. Pokud vím, obce samy sobě taky neplatí daň z nemovitosti za nemovitosti ve svém vlastnictví. Tady bych viděl spíše tu podobnost, než v tom, že stát sobě neplatí za vlastní pozemky.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se hlásí ještě jednou paní zpravodajka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Jenom připomínám kolegům, než půjdeme do úplně závěrečné fáze, že zákon nemá jen problém, o kterém diskutuje pan senátor oprávněně, jistě, a ostatní a legislativní rada vlády, zda je protiústavní. Tam je i časový problém, o kterém jsem hovořila, to znamená, že zákon nabývá účinnosti podle návrhu, který máme, až 1. června 2017. Ale přitom stanovuje, že o náhradu za újmu, která je dosavadní za tento rok, je možné žádat pouze do 31. března 2017. Tím pádem by ale lidé, kteří do účinnosti zákona by na újmu měli právo, už nemohli následně žádat. Mají právo na náhradu újmy ještě do účinnosti zákona, už by nemohli nikdy žádat. Jenom říkám, že tam je opravdu rozpor. Proto to schválení samozřejmě předložené, ale byl by to potom opravdu docela problémový zákon. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Táži se ještě jednou, jestli se někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak, tedy ji uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, pana ministra, jestli se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě? Nechce. Paní zpravodajka tedy nás... Ale k proběhlé rozpravě byste nás měla seznámit... Pardon, já jsem se zapomněla zeptat pana zpravodaje Petra Šilara, ten má samozřejmě právo vystoupit.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo. Já jsem se nehlásil do rozpravy, protože jsem věděl, že budu mít ještě šanci. Já jsem chtěl k tomu ještě dodat jednu dvě věci, především ty náhrady nejsou za cenu naší krajiny, tak jak to říkala kolegyně Seitlová, ale ty náhrady jsou za navržené zásahy, které tam navrhují orgány ochrany přírody, úplně konkrétní lidé, kteří pracují v agenturách, kteří jsou nějakým způsobem a formou rozhodnuti přes pověřené úřady, tyto návrhy tam dávají. To je ta cena, to není samozřejmě o vyčíslení hodnoty té krajiny nebo... Samozřejmě, tam není možné změřit, co nás stojí čistá voda. Ale ty zásahy. To je právě to ďábelské kopýtko v tom, že právě to placení těch náhrad je totiž jedna z věcí, která, to tam pan ředitel Lesů ČR říkal v tom stanovisku, které četl kolega Látka, ale tam je to prostě, že to tak trošku brzdí také v tom, že si nemůžou navrhovat ad absurdum všechny věci. Já teď nechci polemizovat o jejich odbornosti, o tom bych mohl z hlediska praxe... Dlouhou dobu jsem v této věci dělal jako krajský radní, jako starosta, setkal jsem se právě s těmi pracovníky, kteří navrhují mnohdy takové nesmysly a takové absurdity. Právě v tom zájmu, politické zájmu, že si myslí, že veřejný zájem ochrany přírody je nad ostatní veřejné zájmy. Z toho důvodu si myslím, že placení náhrad je velice potřebné pro to, aby i z těchto důvodů se jaksi drželi malinko zkrátka ti aktivisté, kteří to přehánějí. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím paní garanční zpravodajku, aby se vyjádřila k právě proběhlé rozpravě.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Ještě jednou, vážený pane ministře, vystoupilo pět senátorů, z toho čtyři vystoupili ve prospěch zamítnutí zákona, jeden pan senátor podal návrh na schválení. Teď budeme hlasovat, hlasovat budeme prvně o návrhu, teď se poradím... (Předsedající navrhuje „schválit“.) Schválit... Výboru, nebo schválit? (Předsedající: Podle jednacího řádu padlo „schválit“, takže budeme hlasovat takto.) Prvně budeme hlasovat o schválit, pak budeme hlasovat o zamítnout.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, děkuji vám, paní senátorko. Takto my přistoupíme k hlasování. Já vás svolám nejprve.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 56 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem zákona, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO, kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zdvihněte ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 48 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovili 3, proti bylo 27. Návrh nebyl přijat.

Takže budeme teď hlasovat o druhém návrhu, to znamená zamítnout, jak tady zaznělo. Já si teď dovolím bez fanfáry. Jsme tady všichni.

Budeme hlasovat o tom, tento návrh zákona zamítnout. (Jeden ze senátorů upozorňuje na nutnost opětovné registrace senátorů.) Dobře, takže vás odhlásím, prosím, uděláme novou registraci, zaregistrujte se znovu svými hlasovacími kartami. Můžeme zahájit hlasování. Ještě problém nějaký? V pořádku. Ano, pan předseda vždycky všechno vyřeší.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte, prosím, tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru.

Pan senátor Linhart chce něco poznamenat? (Senátor se omlouvá za přihlášení se.) Ne, omyl, děkuji.

Hlasování č. 49, 54 přítomných senátorek a senátorů, kvórum 28, pro 49, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

Navrhuji, aby to byla paní senátorka Seitlová a pan senátor Petr Šilar. Jestli je to v pořádku? Paní senátorko, můžeme hlasovat o vašem pověření, přednést návrh do Poslanecké sněmovny. (Jitka Seitlová souhlasí.) A pan Petr...? (Petr Šilar souhlasí.) Ano, děkuji. I o tom budeme hlasovat. Dovolím si opět bez fanfáry.

Byl podán návrh pověřit senátorku Jitku Seitlovou a senátora Petra Šilara s odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji.

Pan senátor Linhart se stále hlásí. (Senátor se omlouvá za přihlášení se.) Pan předseda to zařídí, pan místopředseda.

Schváleno, hlasování č. 50, 54 přítomných senátorek a senátorů, kvórum 28, pro 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Já děkuji panu ministrovi, oběma zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu.

Naše schůze pokračuje bodem, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 73/2012 Sb., o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech

Tisk č. 27

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 27. Prosím pana ministra dopravy, pana Ťoka, který opět nahradí pana ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby nás seznámil s návrhem zákona. Děkuji.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. V tomto úvodním slově opět zastoupím pana ministra Richarda Brabce, doufám, že budu úspěšnější než v tom minulém.

Dovolte mi, abych vás ve stručnosti seznámil s důvody předkládání tohoto zákona. Návrh zákona adaptuje český právní řád, nařízení Evropského parlamentu a Rady o fluorovaných skleníkových plynech, tzv. F-plynech. Toto nařízení má za cíl postupně snížit emise těchto plynů, prostřednictvím omezení jejich množství v zařízeních uváděných na trh.

Předmětný návrh zákona se zaměřuje na tři zásadní oblasti regulace. První z nich je zabránění neodborné manipulace s těmito plyny při instalaci zařízení, která nejsou hermeticky uzavřená, a to za účelem eliminace rizik spojených s případným únikem nebezpečných látek.

Druhou agendou je systematizace certifikačního procesu a stanovení postupu k získání atestace. Vzhledem k novým povinnostem stanoveným ve vztahu k používání těchto plynů je třetím tématem právní zakotvení pozice České obchodní inspekce a určení jejích pravomocí v oblasti upravené stávajícím zákonem.

Ekonomické dopady aplikace zákona se liší dle povahy dotčeného subjektu. Státní rozpočet ani rozpočty územních samosprávných celků nebudou přijetím zákona zatíženy, naopak, správnou a včasnou adaptací evropského nařízení se ČR vyhne potenciálně hrozícím sankcím ze strany orgánů EU.

Protože nehermeticky uzavřená zařízení plněná těmito plyny, např. chladící a klimatizační zařízení, tepelná čerpadla, zařízení protipožární ochrany, budou smět prodávat pouze certifikované osoby, předpokládáme, že dojde jak ke zvýšení poptávky po instalacích zařízení, tak i ke zvýšení příjmu certifikovaných subjektů, zhruba 100 milionů korun za rok.

Na závěr bych rád uvedl, že povinnost pravidelné revize je založena již stávající právní úpravou. Nové nařízení EU pouze zavedlo nové jednotky, které lépe vystihují míru vlivu chladiva na globální oteplování. Většina subjektů dotčených novelou by měla revize již podstupovat. Zpřísnění požadavku se jich tedy po finanční stránce výrazněji nedotkne.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. Prosím, opět se posaďte ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VUZP. Přijaté usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 27/1. Zpravodajkou výboru je opět paní senátorka Jitka Seitlová, kterou teď prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře. VUZP projednal návrh zákona, senátní tisk č. 27 dne 4. ledna na své 4. schůzi. Dospěl k závěru, že by se měl ten návrh zákona vrátit s pozměňovacím návrhem zpět Poslanecké sněmovně. Ten tisk 27/1 máte před sebou. Já jsem teď přemýšlela, jestli mám opakovat všechno, co, myslím, o tom obsahu zákona řekl pan ministr. Ale asi je to zbytečné. Ještě vystoupím v obecné rozpravě následně, protože na výboru jsem měla připravené otázky, ty otázky jsem kladla předkladatelům. Týkaly se zejména implementace evropských směrnic a nařízení, protože těch evropských směrnic a nařízení je 13, nebylo možné do konání výboru rychle prověřit všechny věci, zda jsou v souladu. Bohužel se prokázalo, že tomu tak není. Na výboru jsem avizovala, že předložím pozměňovací návrhy, které i ze strany ministerstva byly akceptovány, pak tedy v obecné rozpravě se k tomu ještě blíže vyjádřím.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, prosím, posaďte se též ke stolku zpravodajů a sledujte případnou další rozpravu. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Otevírám tedy obecnou rozpravu.

Paní senátorko Seitlová, vypadá to, že to bude váš bod, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ještě jednou, vážená paní předsedající, vážený pane ministře. Ano, je to můj bod, protože ten tisk se jeví naprosto nezáživným. Mám už takovou vlastnost, že opravdu když mám nějakou odpovědnost, snažím se to naplnit. Opravdu jsem si to přečetla.

Přišla jsem na to, že v zákoně zase ta EU si na nás něco vymyslela. Říkám: Ježíš, to není možné! V návrhu zákona se říká, že, samozřejmě, a to je jasné, že se musí vytvořit podmínky pro to, aby ti, kteří instalují ta nehermeticky uzavřená zařízení, a nejen ti, ale všichni, kdo pracují s těmi plyny, které poškozují ozonovou vrstvu, že mají mít školení. Teď je tam jedno ustanovení, které říká, že ale to školení musí být uspořádáno každé tři roky. Pokud nebude zájem, tak ale to, že bylo uspořádáno, je naplněna ta povinnost. Vy budete jednou z těch osob, která je stanovena licencí, budete hodnotitelská organizace, každé tři roky musíte uspořádat školení, ale on vám tam nikdo nepřijde, ale tím pádem jste povinnost splnili a tím pádem nebudete sankcionovatelní.

Říkala jsem si, to je divné, to je opravdu nějaké divné. Přece, proč by to tak mělo být? Přímo se říká v důvodové zprávě, že se odkazuje na čl. 10 jednoho z nařízení Evropského parlamentu, nařízení Rady 517/2014. Vyhledala jsem si to, tady se jenom říká, že: Členské státy zajistí dostupnost školení pro fyzické osoby a zajistí takováto školení, aby byla v přiměřené době.

Nakonec jsme skutečně zjistili, že opravdu tomu tak není, že by museli uspořádat. Takže v mém pozměňovacím návrhu, který je rozdán na vaše stoly, je uvedeno, že stačí nabídnout, a v případě zájmu uspořádat. To je jeden z pozměňovacích návrhů.

A potom je druhý pozměňovací návrh, který mám, ten se týká zase ještě dalšího problému, který se objevil, s tím, že je v tom návrhu zákona, tak jak je, bylo tam původně uvedené, že každý, kdo chce mít oprávnění řešit všechny náležitosti, které souvisí s činností s fluorovanými plyny a regulovanými plyny, že musí být veden v nějakém seznamu. Ze zákona teď vypadlo, že by to měly být osoby, které získaly certifikát v zahraničí. Dohodli jsme se s ministerstvem na určité úpravě, já jsem tu úpravu, která byla rozdána včera, měla malinko jinou, ale my tam máme, že zase jsme se dohodli, že budeme mít doplnění v § 13, aby to bylo jasné.

Jenom tedy uvádím, možná, že to je věc, která se zdá, jako fluorované plyny apod., ale ono opravdu po tom, co jsme přijali zákony, je zjištěno, je prokázáno, že pokračující emise látek poškozujících ozonovou vrstvu, které způsobují závažné poškození, že to zatížení se snížilo. Jisté prvotní známky obnovy ozonu ve stratosféře jsou už prokázané. Ale nicméně se předpokládá, že k obnově ozonové vrstvy na úroveň koncentrace, která existovala před rokem 1980, nedojde dříve než v polovině 21. století.

Zvýšená intenzita UVB záření, která je důsledkem úbytku ozonu, proto i nadále představuje vážné ohrožení zdraví a životního prostředí. Zároveň má většina těchto látek vysoký potenciál globálního oteplování a přispívá ke zvyšování teploty na Zemi.

Je proto nezbytné, abychom přijali takováto přísnější opatření, která jsou součástí návrhu, jež před vámi leží.

Děkuji za pozornost. Byla bych tedy ráda, abychom postoupili do podrobné rozpravy, děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Ptám se, ano, do rozpravy se hlásí paní senátorka Eliška Wagnerová, prosím, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Promiňte, paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Já jsem to možná jenom nepostřehla, ale paní zpravodajka říkala, že tedy ten výbor doporučil pozměňovací návrhy. Teď tady máme její pozměňovací návrhy. Tak jak to je? To bych chtěla vyjasnit. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, paní senátorko. Bude pokračovat rozprava, slovo má paní senátorka Jitka Seitlová, aby dovysvětlila.

Senátorka Jitka Seitlová:  Já to vysvětlím, určitě se mi to nepodaří úplně přesně, my tu máme pozměňovací návrhy z výboru. Výbor přijal, byl to opět můj pozměňovací návrh, který se týkal chyby v transpozici toho, co má být sankcionováno. V tom, co je usnesení výboru, se napravuje to, že nebude sankcionováno jenom to, když on vyveze, to je přesně z nařízení, nějaký obsah nějaké látky, to znamená přesně 100 tun, ale bude sankcionováno, když vyveze, tak jak říká směrnice, 100 tun nebo více atd. Tam prostě byla chyba. To byla zjevná chyba, to jsme přeli na výboru.

Současně jsme na výboru debatovali otázku, zda tam ještě nejsou další nejasnosti nebo chyby. V rozporu s těmi směrnicemi nebo navíc proti těm směrnicím. To bylo na výboru konzultováno tak, že ano, že je to potřeba upravit. Ale nebyly předloženy pozměňovací návrhy, přestože byla dohoda, že bude třeba to upravit.

Nyní předkládám k tomuto dva další pozměňovací návrhy. Budou předloženy až v podrobné rozpravě, samozřejmě načteny. Ale v té obecné jsem je odůvodnila.

Před námi budou jednak pozměňovací návrhy z výboru, které přijal výbor, a pak ty další dva, které jsem teď v obecné rozpravě se snažila odůvodnit. Ty přečtu v podrobné rozpravě. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, paní senátorko. Slovo má nyní pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře. Já to nechci zdržovat, jenom abychom to zjednodušili, chci opravdu velmi podpořit návrhy paní kolegyně Seitlové, abychom propustili projednávání tohoto zákona do podrobné rozpravy, abychom i její dva pozměňovací návrhy, které nám rozdala nyní administrativa Senátu na stůl, také podpořili, neboť ten první návrh, který jsme přijali už na výboru, zpřesňuje znění zákona, a ty další dva, zejména ten první tedy významně snižuje administrativu spojenou s těmi nařízeními EU nebo s aplikací nebo transpozicí směrnice EU, neboť jak je u nás zvykem, my jsme si tu transpozici vyložili samozřejmě tak, abychom měli co možná nejvíce práce, abychom z možnosti udělali povinnost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, i vám děkuji za váš příspěvek. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí? Je tomu tak, přihlásil se pan senátor Zdeněk Berka. Prosím, máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Berka:  Když jsem tady poslouchal tu diskusi, aniž jsem se tedy podrobně s tím seznámil, nicméně všechna ta opatření, která jsou k tomu uvedena, vztahující se k těm skleníkovým plynům, jsou celkem v pořádku. Souhlasím s těmi návrhy, které tady padly.

Nicméně napadla mě otázka, takový metan, to znamená zemní plyn, který se běžně používá, tak je velice účinný skleníkový plyn. Je tam zahrnut? S ním se běžně nakládá, běžně někde uniká. Všichni mají obavu z toho, aby při rozmrznutí té věčně zmrzlé půdy se neuvolnil a nenarušil tu ozonovou vrstvu. Otázka moje je taková, zda se počítá i s tímto běžně užívaným plynem v těch opatřeních, které jsou tam navrženy. Kdyby mi na to někdo odpověděl. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, děkuji i vám. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí? Ano, paní senátorka Seitlová bude reagovat na slova pana kolegy.

Senátorka Jitka Seitlová:  Ano, já tedy budu reagovat na ten dotaz, protože pan ministr tady není, ale jenom velmi stručně. Ano, metan patří mezi skleníkové plyny. Je snaha jeho produkci omezovat. Tak, aby nevznikal zbytečně. Ale není vysloveně jmenovaný mezi těmi plyny, které jsou regulované z hlediska výroby jako takové, protože on nám vzniká zejména v zemědělství a v některých přírodních procesech. Ale je snaha celou dobu o to, aby ten, který vzniká, byl de facto buď využíván, nebo aby se omezil jeho vznik, protože je významným skleníkovým plynem. Jestli to takto stačí.

Seznam těch plynů, které jsou regulované, je dokonce v nařízení, které, myslím, že tady mám, takže ho můžu potom poskytnout. Je jich opravdu několik, myslím, že přes stovku určitě. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Protože vidím, že nikdo se nehlásí do obecné rozpravy, tak ji tedy opravdu uzavírám. Zeptám se pana ministra, jestli chce reagovat k nějakému aspektu?

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Já bych chtěl jenom reagovat na tu proběhlou debatu tím, co mám v materiálech. Jeden z pozměňovacích návrhů paní senátorky Seitlové ohledně zapsání těch certifikovaných osob, mám tady poznámku z ministerstva životního prostředí, že s tímto pozměňovacím návrhem souhlasí. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  I na to ještě bude potom čas, takže děkuji za vaši reakci. Nyní poprosím garanční zpravodajku, ať se vyjádří k proběhlé rozpravě.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, v proběhlé rozpravě vystoupili tři senátoři, snad jsem to stihla spočítat, myslím si, že tedy nepadl návrh zamítnout, ani schválit, tudíž můžeme postoupit do podrobné rozpravy.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak tomu opravdu je, jak říkáte. Vzhledem k tomu, že Senát neschválil návrh zákona v navrženém znění, ani ho nezamítl, otevírám podrobnou rozpravu. Vy tady asi můžete... Nebo asi byste se měla přihlásit. Ale vzhledem k tomu, že se to týká vás, tak vám uděluji slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, vážení kolegové, pane ministře, paní místopředsedkyně, načtu teď dva pozměňovací návrhy:

1. V čl. I. bodu 10 v § 8 odst. 4 písm. g) slovo „uspořádat“ nahradit slovy „nabídnout a v případě zájmu uspořádat“.

2. § 13

Vkládá se odst. 4, který zní takto:

„Ministerstvo bez zbytečného odkladu zapíše do seznamu i osobu certifikovanou v jiném členském státě Evropské unie, která o to požádá a předá ministerstvu kopii certifikátu“.

Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak, takže ji uzavírám. Pane ministře, před závěrečným slovem, chcete vystoupit? Já se pak budu ptát na zákony. Ne, dobře. Paní garanční zpravodajko, proveďte nás nyní hlasováním. Děkuji, že jste v souladu s jednacím řádem přednášela tyto pozměňující návrhy, které zazněly, abychom mohli hlasovat.

Senátorka Jitka Seitlová:  Dámy a pánové, navrhuji nyní takovéto hlasování. Nejprve bychom měli hlasovat pozměňovací návrh, který je z výboru, což je tisk č. 27/1, a pak bychom měli hlasovat pozměňovací návrhy, které jsem načetla.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře, děkuji. Zeptám se pana ministra, jaké je jeho stanovisko k oběma pozměňovacím návrhům a paní senátorka asi také k oběma. Souhlas.

Senátorka Jitka Seitlová:  Neměli bychom asi hlasovat dohromady, ale aspoň nadvakrát, každý zvlášť.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tedy každý zvlášť. Svolám senátorky a senátory do sálu. Nyní hlasujeme o pozměňujícím návrhu výborovém a bylo vyjádřeno souhlasné stanovisko jak panem ministrem, tak paní garanční zpravodajkou.

V sále je přítomno 54 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto pozměňujícím návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Návrh byl přijat. Hlasování pořadové č. 51, přítomno 54 senátorek a senátorů, kvorum 28. Pro se vyslovilo 47.

A nyní budeme hlasovat o pozměňujícím návrhu, který tady byl načten podle jednacího řádu a zaznělo k němu oboustranně souhlasné stanovisko jak pana ministra, tak paní senátorky.

Senátorka Jitka Seitlová:  O dvou bodech, o prvním a druhém bodu.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, tak jak jste to načetla. Aktuálně je přítomno 54 senátorek a senátorů. Kvorum pro přijetí je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Návrh byl opět schválen. Hlasování pořadové č. 52, přítomno 54 senátorek a senátorů, kvorum 28. Pro 50, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Vyčerpali jsme pozměňovací návrhy, nebo ještě jeden nám zbývá?

Senátorka Jitka Seitlová:  Ne, o obou mých pozměňovacích návrzích bylo hlasováno.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy. Přistoupíme tedy k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňujících návrhů.

V sále je přítomno 54 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Návrh byl schválen. Při hlasování pořadové č. 53, přítomno 54 senátorek a senátorů, při kvoru 28 pro 48, proti nebyl nikdo.

A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 27. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji paní senátorku Jitku Seitlovou. A kdo by mohl být druhý? Pan senátor Miloš Vystrčil by o to stál, po úspěšném entrée tento týden se osvědčil. (Souhlasí.) Děkujeme.

O tomto návrhu budeme hlasovat, hlasujeme o senátorech, kteří půjdou tento zákon obhájit do Poslanecké sněmovny.

Přítomno je 54 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Návrh byl schválen. Hlasování č. 54 z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro 48, proti nikdo.

Děkuji jak navrhovateli, tak paní zpravodajce. A chce se mi zakončit tento bod slovy písně Hanky Zagorové: Je naprosto nezbytné, aby nebe bylo blankytné... - a plyny nás neotravovaly.

Končím tento bod a my se vystřídáme v řízení schůze.

(Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Jaroslav Kubera.)

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ještě jednou dobrý den! Vystřídal jsem paní místopředsedkyni proto, abych mohl vytknout panu ministru Ťokovi, co se mi stalo včera. Včera jsem zastupoval předsedu Senátu na rozloučení s americkým velvyslancem Schapirem a pan ministr mě předběhl, přitom já jsem zastupoval druhého nejvyššího ústavního činitele. Pan ministr se mi omluvil a já mu tedy promíjím.

Přistoupíme k dalšímu bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 36

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 36. A pana ministra zemědělství Mariana Jurečku a zastoupí ministr dopravy Dan Ťok. Pane navrhovateli, máte slov.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Předně bych si dovolil zareagovat na poznámku pana místopředsedy Kubery.

Já jsem ani nevěděl, že někoho předbíhám, protože mě tam vedli zaměstnanci velvyslanectví a ani jsem nevěděl, že celou řadu předbíhám bočními dveřmi, takže ještě jednou omluva.

Nyní bych rád zastoupil v úvodním slovu pana ministra Mariana Jurečku a přednesl bych úvodní slovo k tomuto zákonu.

Dovolte mi, abych v zastoupení pana ministra zemědělství představil ve stručnosti předkládaný návrh zákona. V prvé řadě navrhovaný zákon odstraňuje překrývání definice pomocné látky podle zákona o hnojivech a přípravků na ochranu rostlin podle zákona o rostlinolékařské péči. K této úpravě se Česká republika zavázala v roce 2014 v rámci řízení pro porušení smlouvy o fungování Evropské unie. Cílem je toto řízení zastavit a vyhnout se tak případně žalobě u Soudního dvora Evropské unie.

Nově se také upravuje proces ohlášení vzájemně uznaných hnojiv. Tzv. předběžnou notifikaci v navrhovaném znění ohlášení mají ve svém právním řádu zavedeny i některé jiné členské země Evropské unie, např. Německo, Francie či Španělsko. Více než pětiletá zkušenost se systémem vzájemného uznávání prokázala své opodstatnění v oblasti obchodu s hnojivy. Nicméně z pohledu kontrolního orgánu se objevuje několik podstatných nedostatků, které má navrhovaný zákon eliminovat. Byly přeformulovány obsahové náležitosti rozhodnutí o registraci hnojiva především za účelem jasného vymezení podmínek, za kterých bude hnojivo uváděno do oběhu. Bylo doplněno, že i v případě změny etikety nebo příbalového letáku je třeba žádat o změnu rozhodnutí o registraci. Etiketa nebo příbalový leták hnojiva budou nově obsahovat údaje, které zajistí spotřebiteli podrobnější informace o výrobku.

Dále se také navrhuje nové ustanovení, které zakotvuje podmínky, za kterých je možno letecky aplikovat kapalná hnojiva a pomocné látky na zemědělských pozemcích.

Návrh zákona byl projednán dne 11. ledna 2017 na schůzi výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který jako výbor garanční doporučil schválit návrh zákona, ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou.

Dovoluji si vás tedy v zastoupení pana ministra Jurečky požádat o schválení návrhu zákona ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 36/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Veleba, kterého zastoupí pan senátor Jaromír Strnad. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, dovolte mi, abych doplnil pana ministra pouze v tom, že tento návrh zákona vláda předložila sněmovně 15. prosince 2015. Zemědělský výbor navrhl doporučit sněmovně návrh schválit dle znění dvou pozměňovacích návrhů. Dne 9. prosince 2016 sněmovna návrh schválila ve znění dvou pozměňovacích návrhů, kdy z přítomných 148 pro návrh hlasovalo 118 poslanců a nikdo nebyl proti.

Dovolte mi, abych vás seznámil s 28. usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd, ve znění pozdějších předpisů:

Po úvodním slově zástupce předkladatele Jiřího Šíra, náměstka ministra zemědělství České republiky, po zpravodajské zprávě senátora Jana Veleby a po rozpravě.

Výbor

1. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jana Velebu,

3. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový není a proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Proto obecnou rozpravu končím a ptám se předkladatele, zda se chce vyjádřit. Nechce, zpravodaj také nechce.

Jediný návrh, který byl podán, byl návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A po znělce zahájíme hlasování.

Aktuálně je přítomno 51 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je tedy 26.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko PLUS a zvedne ruku. (Velké oživení v sále, smích.) Už jste tady dost dlouho, abyste to věděli. Kdo je proti, stiskne tlačítko MÍNUS a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 55 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 se pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Blahopřeji, pane ministře.

Dále projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 149/2003 Sb., o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu lesních dřevin lesnicky významných druhů a umělých kříženců, určeného k obnově lesa a k zalesňování, a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 37

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 37 a poprosím pana ministra dopravy Dana Ťoka, aby v zastoupení ministra zemědělství se ujal slova.

Ministr dopravy ČR Dan Ťok:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dnes naposledy mi dovolte, bych odůvodnil návrh tohoto zákona.

Hlavním důvodem předložení návrhu zákona je odstranění zjištěných nedostatků při praktické aplikaci zákona o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin a potřeba upravit některé jeho části v návaznosti na vyhlášení Národní program ochrany a reprodukce genofondu lesních dřevin a poskytování dotací v rámci tohoto programu.

Zároveň je dílčím způsobem upraven také lesní zákon, zejména v části, která se týká možnosti zkrácení doby platnosti lesního hospodářského plánu.

Navrhované změny zákona zejména zpřesňují nebo upravují práva vlastníka a povinnosti vlastníka, nájemce nebo pachtýře pozemku, na kterém se zdroj reprodukčního materiálu nebo genová základna nacházejí, náležitosti dokladu o zrušení zařazení genetického zdroje lesních dřevin do Národního programu ochrany a reprodukce genofondu lesních dřevin, podmínky poskytování vzorků genetických zdrojů lesních dřevin za účelem naplňování Národní banky osiva a explanátů lesních dřevin, pravidla poskytování finančních prostředků na ochranu a reprodukci genofondu lesních dřevin, možnost vlastníka lesa podat žádost o zkrácení doby platnosti lesního hospodářského plánu a v neposlední řadě možnost ministerstva zemědělství udělit výjimku na požadavky na reprodukční materiál použitý k umělé obnově lesa a zalesňování při zakládání výzkumných ploch na pozemcích určených k plnění funkcí lesa.

Návrh zákona byl projednán na schůzi výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu, který jako výbor garanční doporučil schválit návrh ve znění předložené Poslaneckou sněmovnou.

Dovoluji si vás v zastoupení pana ministra Jurečky požádat o schválení návrhu zákona ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 37/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Karel Kratochvíle, kterého zastoupí pan senátor Jaromír Strnad.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Dovolte mi tedy, abych vás stručně seznámil a shrnul projednání předloženého návrhu zákona, kterým se mění zákon o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin a lesní zákon ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal předložený návrh zákona označený jako senátní tisk č. 37 dne 11. ledna 2017 na své 4. schůzi a po úvodním slově zástupce navrhovatele Patrika Mlynáře, náměstka ministra zemědělství ČR, po zpravodajské zprávě senátorů Karla Kratochvíleho, kterou za něho přednesl v té době senátor Pavel Štohl, a po rozpravě výbor

1. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Karla Kratochvíleho,

3. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane zpravodaji, prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko, a já se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, a proto otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, proto obecnou rozpravu končím a protože – a přece – bohužel pozdě – ale dobrá, jsme benevolentní, pane senátore, jste tady nový, tak si to můžete procvičit.

Senátor Tomáš Czernin:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Omlouvám se. Měl jsem nějaký problém s tím tlačítkem, pořád mi to zhasínalo, takže z toho trošku ten zmatek. Dovolil bych si předložit pozměňovací návrh, a sice za prvé v článku 2 se vypustí bod 1 a 2, následující body budou přečíslovány.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Neopravujte pana senátora, pan senátor v obecné rozpravě vás může informovat o tom, jaké pozměňovací návrhy hodlá předložit.

Senátor Tomáš Czernin:  Omlouvám se. V článku 2 se vypustí dosavadní bod 9 a následující body budou následovat, v podrobné rozpravě sdělím to odůvodnění. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Ještě někdo se hlásí? Není tomu tak, takže obecnou rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit? Nechce. Pan zpravodaj? Ano.

Senátor Jaromír Strnad:  Vyjádřím se k proběhlé rozpravě. V rozpravě vystoupil jeden senátor, který avizoval pozměňovací návrh v případě, že projednávání zákonů projde do podrobné rozpravy. Vzhledem k tomu, že padl návrh výboru schválit tento návrh zákona, budeme hlasovat o tomto návrhu, v případě, že tento návrh nebude schválen, potom přejdeme do podrobné rozpravy.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, ano, a po znělce budeme hlasovat.

Aktuálně je přítomno 53 senátorů a senátorek, aktuální kvorum je 27 a já zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že hlasování č. 56 registrováno 53, kvorum 27, pro 35, proti jeden. Návrh byl schválen a končím projednávání tohoto tisku. Děkuji panu navrhovateli, děkuji panu zpravodaji.

Vítám mezi námi ministra spravedlnosti Roberta Pelikána. Zdravím vás, pane ministře.

Následujícím bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 29

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 29 a prosím pana ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, aby nás seznámil s návrhem zákona. Máte slovo, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Předkládaný návrh zákona představuje klíčovou změnu, která by nám měla umožnit v případě jeho schválení zavést do naší vězeňské péče moderní metody, které by měly zvýšit pravděpodobnost, že se nám podaří učinit z našich chovanců slušné lidi. Čímž nechci říct, že se nám to povede ve všech případech – prosím, abych nebyl obviňován z nějakého naivismu – jde o to, že dnes u nás stále přetrvává stav, kdy v rámci odsuzujícího výroku soud také rozhoduje o tom, pokud ukládá nepodmíněný trest odnětí svobody, v jakém ze čtyř typů věznic se tento trest vykoná. To je pozůstatek starého nahlížení na trest odnětí svobody, kdy se tedy rozlišovali stupně přísnosti toho trestu. Má to svůj původ ještě kdysi dávno, kde byly různé žaláře a zostřené žaláře, a to tedy není kompatibilní se snahou s tím člověkem nějak pracovat. Proto po vzoru moderních systémů navrhujeme, aby nadále soud rozhodoval pouze o případných dvou typech trestu odnětí svobody, to tedy buď ten běžný typ, který nově by se jmenoval věznice s ostrahou a nebo ten mimořádně přísný, kterým je věznice dnešní – věznice se zvýšenou ostrahou – to je dnes ten nejpřísnější typ, do kterého se zařazují ti nejnebezpečnější vězňové. Nová ostraha by v sobě sloučila dnešní tři typy výkonu trestu, s tím, že zařazení vězně do konkrétního druhu, tedy toho vězení nebo oddílu by potom záviselo již na odborném zkoumání toho vězně v rámci nejprve nástupního oddělení a potom periodického přezkoumávání, tak jak on si plní programy jeho převýchovy a tedy tam už by ředitel věznice plynule rozhodoval o jeho přesouvání podle jeho aktuálního vývoje. To si myslím, že je v kostce všechno a prosím o podporu tohoto návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane navrhovateli, prosím vás, aby udělal místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 29/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl:  Dobrý den, všem, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři. Tisk byl uveden a my jsme skutečně jediným výborem, ale protože jsem si vzal ty dva dny, všiml, že nespěcháme, tak vám přečtu tentokrát celou svoji zpravodajskou zprávu. Takže. Pokud jde o legislativní proces a poznámky, návrh zákona připravil pro vládu ministr spravedlnosti, řádné připomínkové řízení proběhlo bez rozporů, legislativní rada vlády doporučila navrhovateli vyhnout se potřebě vydat se ke dni účinnosti zákona tisíce.

Rozhodnutí o přeřazení odsouzení do nově diferencované struktury věznic. (Následným žalobám proti přeřazení.) A dosáhnout dané proměny přechodným ustanovením. Další připomínky legislativní rady vlády byly spíše jen legislativně technické.

Vláda předložila návrh zákona PS dne 3. září 2015. V rozpravě PS proběhla polemika o tom, že navrhovatel zákona se nevypořádal s nálezem Ústavního soudu z roku 1994, to je to rozhodnutí, které vám je všem známé, tj. to číslo 8/1995 Sb., ve kterém soud vystoupil na ochranu ústavního principu, že o trestu rozhoduje jen soud, protože oddělení věznice s ostrahou, do kterých vězeňská služba zařazuje odsouzené, vykazují rozdíly v režimu, takže se zde rozhoduje o kvalitě trestu, což má příslušet pouze soudu. Zástupce vlády tehdy vyvracel námitku s tím, že předmětný nález Ústavního soudu z roku 1994 se postavil proti tehdejšímu způsobu přeřazování odsouzených do jednotlivých věznic, o kterém rozhodovala vězeňská služba a měnila tak primární rozhodnutí soudu o jejich zařazení. Tehdejší čtyři typy věznic navíc vykazovaly opravdu výrazné rozdíly z hlediska práv vězňů, tedy v kvalitě trestu. Na druhé straně v mezidobí došlo k tomu, že práva vězňů ve všech třech typech věznic, které mají být nyní ve formě třech oddělení sjednoceny do jednoho typu, jsou v zásadě stejná. V rozpravě se dále objevila obava z korupčního potenciálu, rozhodnutí monokratického orgánu vězeňské služby, tzn. ředitel věznice, o umístění odsouzeného. Zástupce vlády odmítl námitku s tím, že korupční riziko je u soudce větší než u ředitele věznice, neboť ten je odpovědný za pořádek ve věznici a nebude si jej zhoršovat nevhodným rozhodnutím o umístění problematického odsouzeného. Konečně – byla předestřena obava, že pravomocí k rozmísťování bude vězeňská služba řešit problémy s přeplněností věznic a místo převýchovy bude rozhodující to, v které věznici je právě volno. Řešení problémů bylo pak spatřováno ve svěření rozhodování do rukou odborné rady s možností opravy jeho nadřazené instance, např. ministerstvo. Ve sněmovním výboru pro bezpečnost vedlo pokračování naznačených sporů k nepřijetí usnesení. Garanční ústavně-právní výbor připravil naopak pozměňovací návrhy, které vedly k dosažení kompromisů s plnou podporou vlády. Vládou navrhovaný model, ve kterém o umístění do některého z oddělení věznice s ostrahou rozhoduje ředitel věznice a o stížnosti proti tomuto rozhodnutí generální ředitel vězeňské služby, byl nahrazen modelem, ve kterém návrh na umístění odsouzeného připraví odborná komise, o umístění rozhodne ředitel věznice, případný rozpor s komisí hlásí ministerstvu, a na návrh odsouzeného přezkoumá dané rozhodnutí soud. Uvedený pozměňovací návrh byl kompletován založením odpovídající působnosti soudu v trestním řádu a zapsáním kontrolní působnosti ministerstva spravedlnosti ve věci umísťování odsouzených do zákona o vězeňské službě. Další pozměňovací návrh výboru směřoval k posílení postavení poradní komise ředitele věznice, když vylučuje z členství v komisi příslušníky a zaměstnance vězeňské služby. Třetí čtení návrhu zákona se konalo na 53. schůzi dolní komory českého parlamentu dne 9. prosince 2016. Všechny výše uvedené pozměňovací návrhy byly schváleny, a ve finálním hlasování č. 355 se pro návrh zákona vyslovilo 103 poslanců ze 131 přihlášených a žádný poslanec nebyl proti. Poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona Senátu dne 20. 12. 2016. Lhůta pro jednání v Senátu končí dnem 19. 1. 2017. Organizační výbor přikázal senátní tisk nám dne 20. 12. 2016 a jak už bylo konstatováno panem předsedajícím, garančním výborem je náš ústavně-právní výbor. Pokud jde o obsahové a právní poznámky. Už to nevydržím, nebudu vám to číst, chtěl jsem vám předvést, jak je to, když někdo někomu něco čte, co vy dávno znáte.

Takže velmi stručně. Vážený pan ministr nám tady řekl z obsahových stránek vše. Chtěl bych ze svého pohledu, ale i z pohledu ústavně-právního výboru říci několik poznámek, a to za prvé, že mně osobně se líbí, že dva typy věznic, přičemž ta jedna zahrnuje ty tři stávající a v podstatě jde o diferenciační oddělení, které bude rozlišováno způsobem ostrahy a bude rozhodováno, a já doufám, že kvalifikovaně, členy, kteří jsou tam jmenováni, tzn. sociální pracovník, speciální pedagog apod., psycholog atd., že opravdu bude pro ředitele věznice takovým orgánem, na který on dá, jinak by ten orgán byl zbytečný a stejně by v důsledku rozhodoval ministr, stejně by v důsledku rozhodoval soud. To je první. Druhé, co se mi líbí, je to, že ta nejpřísnější věznice – stávající věznice se zvýšenou ostrahou – ztrácí tam svoje práva, která tam jsou současně době dána, tzn. ten volný pobyt mimo věznici apod. Je to skutečně zostřený charakter věznice. My v rámci ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR jsme diskutovali o tom, a to je velmi správná legislativní poznámka, proč soud není důsledně ve všem. Postupně v rozhodování i v rámci přeřazování v rámci té první věznice, která zahrnuje tři oddělení, tzn. to jsou ty tři první tři, která známe, a proč je tam napsán ředitel věznice. Byli jsme ubezpečeni a doufám, že to tak je, že stejně bude rozhodovat soud. To byla poznámka, o které my jsme diskutovali, je z hlediska Listiny základních práv a svobod, zdali a zejména o pravomocích soudu, zdali skutečně soud bude rozhodovat v tomto případě o trestu. Víte, vzpomínám si na rozhodování naše, když jsme se bavili o střední novele trestního zákoníku, kterou tedy napříč politickými stranami tehdy – a tehdy je třeba 6 let zpátky – jsme odmítli, ale bylo nám to nic platné, tzn. asi nám to nebylo vůbec platné – jsme zamítli návrh zákona jenom proto, že v rukou ředitele věznice bylo to, že v momentě, kdy jde o přečiny, jmenoval jsem vám tady, co všechno jsou přečiny, ono přečiny vypadá, že jsou to větší přestupky. Ono to tak mnohdy není. To jsou mravnostní trestné činy, je to sexuální nátlak, může to být dealerství drog, může to být ale i korupční delikty, že v momentě, kdy ředitel se rozhodl třeba druhý den po nástupu výkonu trestu podat návrh, tak soud ho mohl odmítnout pouze tehdy, když by vyvrátil, že při pobytu na svobodě nebude dosaženo převýchovy toho odsouzeného. A to tam pořád je. Ty, kdybychom neuspěli, ale já tím chci říci, že už tehdy byla nabourána pravomoc soudů, protože soud byl zahnán do úzkých v uvozovkách, a v podstatě my pokračujeme dál, a já jsem to tehdy tady nazval v uvozovkách čištěním kriminálu. Ale mně se ten zákon líbí, to je moje snad závěrečná poznámka a teď vám pracně přečtu usnesení. Je to desáté usnesení ústavně-právního výboru Senátu PČR ze 4. schůze konané 11. ledna 2017, nebudu číst, o čem to je, protože to vy víte, výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje k projednání, resp. zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

V tuto chvíli říkám, že toto jsem splnil a děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore, za skutečně vyčerpávající zprávu. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, a proto otevírám obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Eliška Wagnerová a má slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Já jsem na ÚPV nehlasovala pro ten zákon, protože jsem se držela vlastně intencí toho zde citovaného nálezu Ústavního soudu. Vzpomínala jsem, protože jsem byla u toho, když se ten nález přijímal, na to, proč tehdy byl přijat. Ti bývalí muklové, soudci posléze Ústavního soudu, vzpomínali na to, jak každá výhoda navíc byla pro ně tehdy skutečně požehnáním a darem z nebe. Jako každý dopis navíc nebo balíček navíc, že to bylo z ulehčení trestu.

To už je dneska pryč. Dneska už tedy opravdu tyto výhody jsou všude stejné, což považuji za velmi správné. Přece je tu ale jenom jedno čertové kopýtko. Ta diferenciace mezi těmi třemi, jak bych to řekla, stupni, nebo co já vím, v rámci té první skupiny se liší mírou zabezpečení, resp. přísností ostrahy těch vězňů, jinými slovy řečeno, natvrdo řečeno, jestli ti vězňové budou moci chodit ven mimo věznici do práce, nebo nebudou moci chodit do práce. Jisté je, a konzultovala jsem to i se soudci současnými, ti mně říkali, ti prvostupňoví, nebo jedna soudkyně prvostupňová trestní, mně říkala, jak ji tedy už dneska ti vězni prosí, aby je zařadila do toho druhu, kde mohou se dostat mimo věznici. Je samozřejmě jasné, že je to velké ulehčení pro ty osoby, když jdou pracovat mimo věznici, když prostě mají ten den tímto způsobem zpestřený, zatímco úplně jiná záležitost je, když se z té věznice nedostanou, zpravidla v té věznici jako takové ani práce není, a tudíž tedy oni ani si nevydělají, rostou jim dluhy atd. Kladu si otázku, jestli přece jenom i to přeřazování mezi jednotlivými, jak jste to říkal, stupni, jestli to tedy je zostření trestu a rozhodování o přísnosti toho trestu, nebo nikoli. Já nevím. Já jsem opravdu rozpolcená. Já skutečně nevím.

Já se asi zdržím hlasování, to říkám tedy v tomto případě na rovinu. Vy si to zvažte a nějak to reflektujte, protože faktem je, kdyby to mělo být opravdu jakoby to zostření, tak by to nepochybně prostě před ten soud rozhodovací patřilo. Jak tady říkal pan soudce zpravodaj, ono sice samozřejmě, k soudu se to dostane, ten přezkum, ale až ve správním řízení, a to je tedy hodně ex post, nehledě na to, ten správní soud nemůže přezkoumávat, abych tak řekla, přísnost ukládaného trestu. To já nevím, co on bude vlastně přezkoumávat. Ale dobře.

Tolik moje vystoupení.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní senátorko. Ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy? Nikoho takového nevidím. Opět, téměř pozdě, ale já jsem vstřícnost sama, pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Láska:  Děkuji vám, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. My bychom s kolegyní Wagnerovou asi jako právníci vám měli dát návod, jak dát hlasovat. Ale já musím říct, že jsem úplně ve stejném postavení, že taky nevím. Já jsem nad tímto zákonem strašně dlouho přemýšlel, protože z hlediska teoretického je ten zákon správný, podle mě je to způsob, moderní způsob, který by měl přispět k nápravě vězňů, který by měl změnit tu šílenou statistiku, kterou my máme, to znamená, že 70 % prvotrestaných se nám vrací v rámci recidivy. Tento zákon teoreticky k tomu přispívá správnou cestou, protože najednou ti lidé ve výkonu trestu budou mít motivaci chovat se řádně. Ale čeho já se bojím, říkám to upřímně, je kvalita vězeňské služby a ta velká pravomoc, která se dává do rukou ředitelů věznic.

Nakonec ten zákon tedy podpořím, ale praxe ukáže, jestli bude fungovat, tak jak ne, a myslím si, že třeba jedním z vodítek, jestli ta praxe fungovat bude, nebo nebude, bude, v kolika procentech případů budou ředitelé věznic respektovat rozhodnutí těch odborných komisí a v kolika si postaví hlavu. Pokud se budou množit případy, kdy si ředitelé věznic postaví hlavu a nebudou respektovat rozhodnutí odborných komisí, pak budu první z těch, kdo dojde k závěru, že ten zákon nefunguje, a budu chtít sjednat nápravu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se už nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Ano, pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, já jen velmi stručně zareaguji na ty obavy, které tu jsou, které jsou samozřejmě legitimní. Chci v první řadě zdůraznit, ona to paní senátorka sama řekla, že opravdu to rozhodnutí Ústavního soudu je, myslím, historicky překonané. Týkalo se zcela jiného vězeňství, než zaplaťpánbůh máme dnes. Dnes už opravdu těch balíčků a dopisů a sprchování a jídla je ve všech skupinách stejně. Takovéto rozdíly už tam nejsou.

Je samozřejmě pravda, že ten nejmírnější typ představuje větší volnost a je tedy nepochybně příjemnější pro toho vězně. To se projevuje zejména skutečně tím, zda mohou se účastnit těch extramurálních aktivit, tedy pracovat mimo věznici, projevuje se to i způsobem, kterým případně docházejí potom na to pracoviště mimo věznici.

Ale právě zde, myslím, že máme-li zajistit, aby ty věci dobře fungovaly, tak velice potřebujeme tuto změnu. Protože my potřebujeme, aby ve chvíli, kdy ten vězeň selže v této situaci, to znamená, zneužije té možnosti jít pracovat mimo věznici, abychom mohli velmi rychle v rámci vězeňské administrativy reagovat, aby to ti vězni také věděli. Aby věděli, že selhat nesmí, chtějí-li si tyto výhody podržet.

Pokud je to tak, že jediným možným následkem je nějaký návrh k soudu, ten soud je přece jenom poněkud odtržený od té praxe, bůhví jak to tam dopadne, my víme, že ti soudci, že prostě máme soudce, kteří jsou hodnější na ty vězně, a soudce, kteří jsou méně hodní na ty vězně, ale příliš nerozhodují podle toho, jak reálně se ten vězeň chová, protože oni to prostě neví, oni mají pár papírů, které dostali, ale ty vězně neznají, což je rozdíl od správy věznice, kde, i v těch velkých věznicích v podstatě je tam každodenní kontakt mezi zaměstnanci té věznice, těmi vězni.

Zároveň, tak jak já znám ředitele věznic dnes, máme jich 35, tak jsem přesvědčen, že tuto pravomoc, že s ní všichni, jak je znám, budou nakládat rozumně, protože oni také zase potřebují doopravdy, aby i ty věznice dobře fungovaly, zároveň my na ně tlačíme, aby měli co nejvyšší zaměstnanost těch vězňů. Nedovedu si představit, že by jim jen z jakéhosi zlomyslného úmyslu odpírali možnost chodit někam pracovat.

To, co říkal pan senátor, i my budeme velice pečlivě sledovat, nakolik ti ředitelé věznic budou následovat doporučení těch odborných komisí. Pokud bychom zjistili, že v nějaké věznici se nám to odchyluje, tak to budeme okamžitě řešit, budeme zjišťovat, zda dobře pracuje ta komise. A pokud ano, tak proč ji tedy ten ředitel nerespektuje. Máme nástroje, kterými na to zareagovat.

Poslední, co k tomu řeknu. Doopravdy, minimálně směrem na západ nebo na jih od naší země je tohle standard dnes. Já jsem přesvědčen, že jsou to země, kde lidská práva jsou chráněna nejméně tak dobře jako u nás. Pokud nikde tam to není problém z hlediska ochrany lidských práv, pokud je to zároveň něco, co nám doporučují mezinárodní organizace, které se vězeňstvím zabývají, tak věřím, že to je cesta dobrým směrem. Prosím o její podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane ministře. Pane zpravodaji garančního výboru, chcete se vyjádřit k proběhlé rozpravě? (Zpravodaj se nechce vyjádřit.) Nemusíte, nechcete, výborně. Děkuji. A protože padl jediný návrh, a to byl návrh výboru na schválení tohoto zákona... Aktuálně je přítomno 49, kvórum je 25. Já spouštím znělku.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 57 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 vyslovilo pro 41 senátorů, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Já končím projednávání tohoto tisku.

Dále projednáváme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 30

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 30. Já prosím pana ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, aby nás seznámil s návrhem zákona. Máte slovo, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Předkládaná novela insolvenčního zákona je poměrně rozsáhlou novelou, která si klade za cíl řešit známé nám tedy problémy, které dnes s insolvenčním zákonem máme.

Tím prvním je snaha upravit způsob přidělování insolvenčních správců do jednotlivých řízení a učinit tak přítrž dnešnímu mimořádně neuspokojivému stavu, kdy insolvenční správce účelovým zřizováním poboček může dosáhnout toho, že v tom současném systému je mu přidělováno řádově více věcí než insolvenčnímu správci, který si takové pobočky nezřídí.

A to tak, že jsme ve stavu už opět, kdy, řekněme, 10 těch, kteří jsou nejaktivnější v tomto směru, insolvenčních správců, tak bere desítky procent těch insolvenčních řízení. Pro představu, těch insolvenčních správců máme asi 1500. Jestliže 10 z nich bere asi polovinu těch návrhů, tak si dovedete představit, co to na tom trhu dělá.

Dále chceme posílit kompetenci ministerstva spravedlnosti při dohledové činnosti nad výkonem funkce insolvenčních správců, protože dnes sice máme za úkol dohlížet nad činnost insolvenčních správců, ale nemáme pravomoc kontrolovat jejich činnost, plnění povinnosti podle insolvenčního zákona, ale toliko podle zákona o insolvenčních správcích. Ovšem v zákoně o insolvenčních správcích oni v podstatě žádné povinnosti nemají. Oni všechny mají v tom druhém.

Přiznávám, že jsme v podstatě bezzubí zcela. Je to jediná profese z těch, které kontrolujeme, kde jsme v tomto neutěšeném postavení.

Dále chceme zvýšit transparentnost insolvenčních řízení, zejména obligatorním předkládáním některých dokumentů ve strojově čitelné podobě, což umožní nám i nejširší veřejnosti potom za využití moderních výpočetních systémů přezkoumávat činnost v jednotlivých insolvenčních řízeních a detekovat případné nekalé chování.

Dále tam máme sérii opatření, která by měla zabránit, troufnu si říct, v kriminálních aktivitách, ke kterým někdy v insolvenčních řízeních, těch podnikatelských insolvenčních řízeních, dnes dochází. My jsme vyšli z nějaké analýzy těchto podezřelých aktivit. Ty cesty, které si našly tyto nekalé skupiny, tak tedy jim zamezujeme určitými technickými změnami, nepůjdu tu do detailů, např. jde o zavedení možnosti požadovat od zahraničních věřitelů mimo Evropský hospodářský prostor povinnost složit zálohu na náklady řízení nebo na náhradu škody. Tam jde o to, že se nám objevují fiktivní věřitelé z podivných zemí, my pak je nedohledáme atd. Těch věcí je tam celá řada.

Dále v oblasti oddlužení, to jsou ty spotřebitelské insolvence, některé jednoduché činnosti administrativního charakteru přesouváme ze soudů na insolvenční správce, to proto, abychom v tomto směru soudům ulevili, soudy, většinou tedy asistenti soudců, dnes tráví mnoho času takovými věcmi, jako je úprava splátkových kalendářů v případě, že dojde k postoupení pohledávky mezi věřiteli. To jsou všechno činnosti, které nezasluhují, aby se jim věnoval soud.

Dále chceme znemožnit činnost tzv. insolvenčním agenturám nebo oddlužovacím agenturám, což jsou subjekty, které podle našeho názoru již dnes podnikají neoprávněně, protože načerno poskytují právní služby. Oni nabízejí těm chudým lidem dluhové pasti, že jim zařídí to oddlužení, berou si od nich za to, jednak jim vnucují své služby dosti agresivními praktikami, berou si za to poměrně velké peníze, které samozřejmě ti lidé navíc většinou nemají, takže oni je pošlou do nějaké banky, aby si naposledy ještě půjčili, s tím, že jim řeknou, že to už vůbec není problém, protože teď půjdou do toho oddlužení, takže to nebudou muset splatit. Rovnou je navádějí často k trestnému činu úvěrového podvodu.

Ještě ke všemu za ty peníze většinou poskytnou mimořádně špatnou službu, protože jen velmi nedbale často vyplní ten návrh. Z tohoto důvodu chceme, aby oddlužovací návrh mohl být podán pouze advokátem, a to za cenu regulovanou. Spoléháme zde na to, že advokáti jsou organizováni v komoře, ta komora bdí nějakým způsobem alespoň nad etikou jejich práce.

Dále a naposledy, obsahuje tato novela poměrně výraznou ochranu proti šikanózním insolvenčním návrhům, což je také fenomén, který dnes znepříjemňuje život mnohým podnikatelům, kteří se obětí toho, že jsou na ně opakovaně podávány nesmyslné insolvenční návrhy, které jsou ovšem okamžitě zveřejněny v tom veřejném rejstříku, čímž to vyskočí v různých bankách, ty zesplatňují úvěry, nebo minimálně řeší toho klienta, ten se stává problémovým klientem a dnes proti tomu není obrany. Takže tam máme zase několik opatření, která tohle řeší.

Celkově jsem přesvědčen, že tento návrh je významnou a velice pozitivní změnou, která pomůže kultivovat prostředí našeho insolvenčního práva. Z tohoto důvodu prosím o jeho podporu.

Poslední věta, kterou k tomu ještě dodám, tento návrh se jednou věcí nezabývá, zcela záměrně nezabývá, a to je rozsah osob nebo podmínek, za kterých je možné vstoupit do toho procesu oddlužení, tedy toho spotřebitelského, té spotřebitelské insolvence. Nezabývá se tím z toho důvodu, že tam se domníváme, že to je věc právně-politická, tuto právně-politickou debatu nechceme směšovat s debatou spíše technickou, která by se měla vést nad tímto návrhem. Proto, věřím, ještě v tomto volebním období i k vám dojde druhá novela, která se právě týká toho, koho všeho pustit do oddlužení.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane navrhovateli, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 30/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Burian, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Burian:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážení kolegové, kolegyně. K obsahu návrhu zákona, myslím si, úplně vše podstatné uvedl ve své zprávě pan ministr. Já bych jenom z mých poznámek podtrhl z té obsahové stránky, že ten návrh zákona vychází, jak to tu zaznělo, z praktických zkušeností. Jednak obcházení hlavního smyslu a účelu insolvenčního zákona v podobě masivního zřizování fiktivních nebo nefungujících provozoven insolvenčními správci, nedostatečné transparentnosti insolvenčních zařízení, přetíženosti soudního aparátu insolvenčních soudů agendou oddlužení, nemožnosti regulovat a postihovat komerční subjekty, nedostačující ochrany dlužníků před podáváním tzv. šikanózních insolvenčních návrhů.

Je třeba ale připomenout, že novelizační body návrhu zákona se dále také týkají živnostenského zákona a zákona o státním zastupitelství, asi v těchto oblastech: v systému přidělování insolvenčních věcí, ve větším dohledu nad výkonem funkce insolvenčního správce, ve větší transparentnosti insolvenčního řízení a omezení administrativních úkonů insolvenčních soudů, v regulaci subjektů poskytujících služby v oblasti oddlužení, v intenzivnější ochraně před šikanózními insolvenčními návrhy.

Tolik z mé strany k tomu obsahu. Pokud se týká legislativního procesu, připomenu jen, že vládní návrh zákona byl schválen 9. prosince 2016 na 53. schůzi Poslanecké sněmovny. Poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona do Senátu dne 20. prosince 2016. Lhůta pro projednání v Senátu končí, zdůrazňuji, dnešním dnem, 19. 1. 2017.

Senátní tisk č. 30 byl projednán na 4. schůzi ÚPV, konané dne 11. ledna 2017. Přijalo usnesení č. 11 ve znění:

Výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu mne, tedy senátora Jiřího Buriana,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Tolik moje zpráva, já si dovolím ještě vystoupit v obecné rozpravě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, proto otevírám obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. To už, bohužel, pane Horníku, ne. Musíte dávat pozor. Obecná rozprava bohužel už skončila, musíte sledovat.

Padl jediný návrh, a to byl návrh výboru, schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Po znělce budeme o tomto návrhu hlasovat.

Já se omlouvám panu senátorovi Horníkovi, protože on je předseda klubu a může vystoupit kdykoli, takže má slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Vy když už jste uzavřel obecnou rozpravu, tak v podstatě já už ji nemůžu otevřít, to může udělat jedině ministr.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Otevřít ji nemůžete, ale vystoupit můžete.

Senátor Jan Horník:  Můžu vystoupit, ale je mi to na nic, my tady máme avizované tři pozměňovací návrhy. Mě mrzí, že svému vlastnímu kolegovi ze stejné strany jste v podstatě neumožnil, aby vystoupil, přičemž to pár větami před tím avizoval. To mě jenom může mrzet. Takhle to sděluji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Pak máte jednoduchou možnost, já ji udělám za vás. Pan ministr je nám příznivě nakloněn, určitě svým vystoupením obecnou rozpravu opět otevře. Stačí, když nás pozdraví, a budeme pokračovat dál.

Ale já upozorňuji, dávejte větší pozor.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Jakkoliv, myslím, že to pro mě není nijak zvlášť výhodné, tak to udělám.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane ministře. Slovo má pan senátor Horník.

Tak teď je Burian, ale hlásil se pan senátor Horník. Takže to už skončilo, to vaše vystoupení, takže Jiří Burian má slovo teď jako senátor.

Senátor Jiří Burian:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegové, kolegyně. K projednávanému senátnímu tisku č. 30 mi dovolte několik poznatků. Ten jeden se týká neefektivnosti celého procesu. Návrh sice reaguje na faktický a neutěšený stav v oblasti bankrotů a insolvencí, která se stává zcela samostatným podnikatelským odvětvím a výrazně také zahlcuje soudní systém. Je třeba připomenout, že už novela tohoto zákona v roce 2012 měla odstranit šikanózní praxi, další novela platná od 1. 1. 2014 měla upravit nepřesnosti a nejasné formulace. Paradoxním výsledkem je, že insolvenčnímu řízení už nevěří možná nikdo, mám pocit, že ani dlužníci, ani věřitelé, možná že ani stát.

Současná legislativa tak vykazuje nízkou efektivnost celého procesu insolvenčního řízení.

Podle údajů Asociace malých a středních podniků a živnostníků se v posledních letech ročně daří získávat z cca 25 miliard korun pohledávek asi 2,9 miliardy, přičemž náklady insolvenčních řízení činí 1,4 miliardy. Pro věřitele včetně státu tak zbývá 1,5 miliardy korun. Je tak evidentní, že platná zákonná úprava je ve výsledku neefektivní, každá parciální nesystémová novela na principu nic nezmění.

Výsledkem je pak jen další přenášení důsledků neodpovědného chování jednotlivců na stát a menší vymahatelnost práva. Chyba tedy zřejmě není v zákoně samotném, ten lze novelizovat neustále, ale jsem přesvědčen, že roubujeme stále něco na chybný a neživotný kmen.

Pokud se týká druhého pohledu, jsem přesvědčen, že se opět oslabuje pozice věřitelů. Např. § 105 insolvenčního zákona věřitel, právnická osoba při podání insolvenčního návrhu musí doložit svou pohledávku písemným uznáním dlužníka s ověřeným podpisem nebo vykonatelným soudním či notářským rozhodnutím nebo potvrzením auditora, že tento věřitel o pohledávce účtuje.

Tady mám z hlediska praktického chodu života docela vážnou obavu z dalšího oslabování pozice věřitele a vůbec nejsem přesvědčen o tom, že v praxi bude jednoduché zajistit takové potvrzení. Jinými slovy, opatřením se dává šance dlužníkům, a druhá moje obava je z byrokratizace možná celého procesu.

Proto – a omlouvám se dopředu – navrhuji tuto novelu zákona zamítnout. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Další přihlášenou je paní senátorka Anna Hubáčková, má slovo.

Senátorka Anna Hubáčková:  Dobrý podvečer. Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, omlouvám se za malé faux pas, asi neumím reagovat tak rychle, ale o to rychleji možná okomentuji pozměňovací návrhy, které máte na svém stole a které bych ráda potom v podrobné rozpravě načetla. A teď jenom zdůvodním, proč po debatě s kolegy jsme se rozhodli tyto pozměňovací návrhy podat. Některé jsou víceméně legislativně technické, některé zvyšují transparentnost a férovost tohoto zákona, který reguluje velmi citlivou oblast, kde na straně věřitelů, dlužníků a všech se jedná o velice citlivá pravidla omezování a pravidla chování.

V pozměňovacím návrhu, který máte na stole jako č. 1, je varianta tzv. nulového oddlužení a dlužník v insolvenčním řízení by měl uhradit až do výše 30 % z uznaných dluhů, ale v zásadě nyní nemusí uhradit vůbec nic.

Úpravou pozměňovací návrh napravuje nebo spíše neumožňuje dlužníkovi, že by nesplatil vůbec nic, musí splácet a upravuje výši 30 %, snižuje na 20 %.

V rámci tohoto pozměňovacího návrhu se předkládá ještě úprava, která má čistě legislativně technický charakter. Insolvenční zákon může navrhovat změnu v osobě věřitele na předepsaném formuláři, ten ale má mít podobu, kterou mu stanoví prováděcí předpis a tento návrh insolvenčního zákona nezmocňuje ministerstvo spravedlnosti k vydání této vyhlášky, takže tady dochází k jakési nápravě chybějícího zmocnění pro ministerstvo spravedlnosti.

V pozměňovacím návrhu č. 2 je také vlastně spíše drobnost. To, že je to velmi složitá oblast, jak pan ministr říkal, jek i pan zpravodaj se o tom zmiňoval, naznačuje také to, že už nyní se pracuje na další novele tohoto zákona. A proto v tomto dalším pozměňovacím návrhu je předkládáno, aby i tato novela i nová měly v podstatě stejný den vyhlášení, a tím je 1. leden 2018.

Posledním je jakýsi návrh, který zakládá možnost přezkumu při přidělení insolvenčního správce mimo tzv. rotační systém. Touto změnou by se měla zvýšit transparentnost a možná férovost a možná spravedlnost pro účastníky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, paní senátorko. Do rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Dienstbier, má slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych zareagovat na paní senátorku Hubáčkovou, která tady avizovala některé pozměňovací návrhy. Konkrétně bych se chtěl vyjádřit k tomu, který navrhuje snížit hranici pro minimální uspokojení nezajištěných věřitelů z 30 % na 20 %. Tady musím konstatovat, že paní senátorka trošku zaměnila dnes projednávaný návrh a návrh novely insolvenčního zákona, který pan ministr spravedlnosti předkládá nyní vládě a který počítá s novou úpravou oddlužení, kde by byla prolomena třicetiprocentní hranice a teoreticky by to mohlo jít až někam k nule.

Návrh, který je tady avizován, snížení na 20 %, je vlastně jenom drobná parametrická změna, která by se týkala zřejmě jenom velmi malého okruhu osob, kterým by umožnila dosáhnout na oddlužení, protože situace u statisíců lidí, kteří žijí v té tzv. dluhové pasti, vede vlastně k tomu, že oni nejsou schopni splnit jak 30 %, tak 20 %, protože jsou v zásadě vytlačeni na nelegální trh práce, to znamená nepřiznávají vůbec žádné příjmy, aby o ně nepřišli díky často mnohačetných exekucí a jsou s tím spojeny další sociální důsledky.

Považuji návrh, který předkládá pan ministr Pelikán vládě, za vcelku solidně zpracovaný, který by doopravdy mohl přispět k řešení situace, včetně té tzv. nuly. A tady u návrhu, který je avizován a který jsme zde dostali se počítá s tím, že se vlastně předejde tomu návrhu, který je považován za nezodpovědný, zejména ve vztahu k věřitelům. Ale zdůraznil bych, že v případě, že to bude předloženo, že naopak . Ono byť to vypadá, že se jde o nule, je to vůči věřitelům mnohem příznivější, protože jak jsem situaci popisoval, ti lidé věřitelům dnes nezaplatí vůbec nic. V momentě, kdy prolomíme třicetiprocentní hranici až teoreticky k nule, oni vůbec dosáhnout na to, aby mohli návrh na oddlužení podat, a dokonce pak možná mohou splatit i více než 30 %, nebo aspoň něco, zatímco dnes je to nula pro věřitele v každém případě.

A návrh, který je vládě předložen, počítá s pětiletou dobou oddlužení v případě, že ti lidé zvládnou 30 %, a když ne, tak se jim to prodlouží v zásadě o dva roky – zjednodušuji to – a pak mohou jít až teoreticky někam limitně k nule. Ale není to morální hazard, protože oni musí pak plnit, jak je to napsáno, nějaké poměrně náročné podmínky. Ale doopravdy, ono to vlastně nakonec může být i pro věřitele výhodné.

V zásadě by mi nevadila parametrická změna, kdyby to nebylo problematické z hlediska odstupňování, které je navrhováno v navazujícím insolvenčním zákoně a kdy bych tady necítil záměr zabránit přijetí této změny.

Na druhou stranu – a tady se obracím na pana ministra. Já sice vím, že to je předloženo, že to je nyní projednáváno na Legislativní radě vlády, vím, že komise, které to projednaly, se k tomu více méně postavily ve srovnání s jinými návrhy vstřícně, ale aby maximálně urychlil projednání navazujícího zákona, protože doopravdy neprůchodnost oddlužení až pro statisíce lidí má další obrovské sociální konsekvence ve vztahu k sociálnímu vyloučení, ti lidé doopravdy nemohou přijmout práci na legálním trhu, nebydlí normálně, bydlí v podstandardním předraženém systému. Čili ono nám to doopravdy střílí do celé řady dalších oblastí A jak jsem říkal, je to nevýhodné pro dlužníky, je to nevýhodné pro věřitele a je to nevýhodné pro stát, protože já jsem ještě dával zpracovat orientační analýzu. Jenom kdyby se s velmi malou částí věřitelů dařilo pracovat a projít s nimi oddlužením, je to pro stát úspora v řádu miliard korun ročně.

Čili proto tady argumentuji proti záměru, který je v odůvodnění avizovaného návrhu předkládán jako snaha předejít navazující novele, protože ta je zcela zásadní z těch důvodů, které jsem uváděl. A byl bych doopravdy rád, aby se nenechávala na poslední chvíli jako nějaká třešnička třeba do předvolení kampaně, u které nebude záležet na tom, jestli projde nebo ne a aby nesehrála jenom roli nějakého předvolebního trumfu nebo tak. A myslím si, že ve spolupráci pokud možno všechny strany by měly usilovat o to, aby tato změna, proražení možnosti oddlužení nastala. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Další novely určitě přispějí k přehodnocení našeho právního řádu. Do rozpravy je nyní připraven pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Nejdříve bych chtěl poděkovat panu ministrovi, byť samozřejmě řekl, že to není pro něj výhodné, přesto nám otevřel rozpravu, a to se cení.

Nebudu se zabývat prvním pozměňovacím návrhem, protože o něm mluvil nyní dost podrobně pan senátor Dienstbier, ale chtěl bych se zastavit u bodu 2, jestli měníme účinnost této novely zákona na 1. ledna 2018. Důvodem samozřejmě je, že agenda, která bude spojena s touto novelou, je poměrně velmi rozsáhlá, budou se muset připravovat elektronické formuláře, bude se možná bude muset doplnit IT systém infrastruktury, který bude umožňovat jejich automatické zpracování nebo strojové zpracování. Nápad agendy bude možná 20 tisíc věcí ročně, a jsme na začátku roku, čili vezměte si, že novela začne platit někdy asi v dubnu, v květnu, spíše asi v květnu, takže už na to nebude moc prostoru. A chci se zeptat pana ministra, jestli i jemu by nevyhovovalo víc jeho pracovníkům, jeho týmu, aby se skutečně dalo s novým zákonem počítat až od 1. ledna 2018.

Zareaguji ještě na to, co říkal pan kolega senátor Dienstbier. Chci se zeptat, jestli je pan ministr přesvědčen, že je schopen věci, které jsou obsaženy v prvním pozměňovacím návrhu, a má nyní novelu na ministerstvu připravenu, jestli se domnívá, že tato Poslanecká sněmovna je schopna, samozřejmě včetně Senátu a podpisu prezidenta, toto vše zvládnout ještě do voleb. Už je to podle mého názoru trošku na hraně.

Ještě se dostanu k třetímu pozměňovacímu zákonu, a ten je, mám dojem asi úplně nejdůležitější. Možná, že nám pan ministr řekne, že se tím ona novela zabývá. A to jsou právě prostředky obrany proti zneužití výjimky z pravidla obsaženého v § 25, kdy předsedou soudu proti zadávání opatření o určení osoby insolvenčního správce tím způsobem, že je zcela potlačen zákonem stanovený algoritmus o ustavování soudců, a na jeho místo přichází z libovůle předseda krajského soudu. Čili už to tam nefunguje na automatu, ale rozhoduje krajský soud. A vzhledem k tomu, že v této věci už reagoval Ústavní soud 6. září 2016, čili je to nedávno, a aktivity předsedkyně Krajského soudu v Ostravě v podstatě umožňovaly dávat jednotlivé případy podle jejího uvážení. To samozřejmě může vést podle mého názoru až ke korupčnímu jednání, protože ten člověk určuje, kdo bude komu co a v tom mohou létat i velké peníze.

Chci se tedy zeptat, jestli se v nové novele, protože ji neznám, tyto věci objevují. Ptám se na pozměňovací návrh 1 a 3 a na termín, jestli by mu minimálně nevyhovovalo posunutí, protože si dovedu představit, pod jakým tlakem budou kolegové pracovat a ještě budou dělat na novele zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Slovo má pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Pokud teď dobře rozumím, nejsem si jistý, že řešení, které tady navrhoval jak pan ministr, tak pan senátor Horník nebo paní senátorka Hubáčková, je to nejlepší. Mně se skoro zdá, že nejlepším řešením je tento zákon zamítnout, protože pokud pan senátor Horník navrhuje, aby se účinnost zákona v té podobě, jak ho tady dnes projednáváme, nebo po přijetí předložených pozměňovacích návrhů, posunula od 1. ledna 2018, a zároveň pokud je pravda, že chce pan ministr připravit nějakou novelu zákona, která nabude účinnosti od 1. 1. 2018, tak nerozumím tomu, proč bychom teď měli vůbec něco přijímat, protože všechno to, co dneska je tak nějak podivně připraveno, může znovu s respektováním různých pozměňovacích návrhů, o kterých nevím, jaký k nim má pan ministr teď vztah, připravit to tak, aby to dostal, jak se tady píše v jednom pozměňovacím návrhu do další novely, zásadní novely insolvenčního zákona. Mohli bychom tedy o tom všem hlasovat tak, že to bude prodiskutováno včetně navrhovatelů a nebudeme se tím teď tady zabývat, protože když jsou tyto pozměňovací návrhy podány aniž byly projednány ve výborech, tak si myslím, že pro některé z nás je těžké se v tom zorientovat.

Čili ještě jednou. Pro mě z toho v tuto chvíli plyne, že pokud se ukazuje, že zejména někteří senátoři mají pochybnosti o tom, že tak, jak je tento zákon předložen si zaslouží nějaká vylepšení, a jedním z těchto vylepšení je, aby byl účinný od 1. 1. 2018, zároveň, pokud je pravda, že pan ministr připravuje novelu, která by také měla být účinná od 1. 1. 2018, tak to dneska nechme být, zamítněme tento návrh zákona a počkejme si na novou novelu, kde budou zohledněny názory našich kolegů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Miroslav Antl. Má slovo. (Senátor Antl nebyl v sále přítomen.) Zmizel, ale byl tam, já jsem ho viděl.

Už se nikdo nehlásí. Ptám se ještě jednou, aby nedošlo k omylu. A pokud ne, obecnou rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Je tomu tak. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, musím zareagovat na některé věci.

V první řadě nevím, proč pan senátor nazývá novelu podivnou. To by příště možná zasloužilo, kdyby doplnil také nějakou obsahovou kritikou. Já považuji tuto novelu za velice dobrou. Koneckonců tým expertů, který k tomu byl shromážděn na našem ministerstvu, si s ní dal docela hodně práce a myslím, že si nezaslouží tito lidé, aby jejich práce byla takto bez dalšího dehonestována.

Já přitom nesouhlasím s návrhem, aby byla odložena účinnost tohoto návrhu. Máme většinu prováděcích předpisů již připravenou, to se připravovalo souběžně s přípravou samotného návrhu. Nemáme žádný problém stihnout původně proponovaný termín. A také z hlediska praxe legisvakance je zcela dostatečná a úměrná rozsahu navrhovaných změn.

Pokud tu pan senátor říkal, že je celý systém prohnilý, protože insolvenční řízení je neefektivní. No, kdyby byl na semináři, který byl organizován asi před rokem nebo před rokem a půl, tak tam ekonomičtí odborníci, kteří se touto problematikou zabývají, prezentovali výsledky měření efektivity tohoto systému a konstatovali, že náš systém je podobně efektivní jako srovnatelné zahraniční systémy.

Ono to sice zní hrozně hrozivě, když se řekne, že pro nezajištěné věřitele je efektivita, tzn. výtěžnost čistá někde kolem 5 %, ale tak to prostě je všude na světě a není to dáno tím systémem, je to dáno tím, že ten systém řeší případy lidí, kteří utratili peníze, které nebyly jejich a žádné peníze jim nezbyly. Takže jak se říká, kde nic není, ani čert nebere. A to můžeme vymýšlet jakýkoliv systém a nikdy to nebude o mnoho lepší, jak ukazuje to mezinárodní srovnání, protože to je, řekl bych téma, které se v té odborné veřejnosti trvale diskutuje, samozřejmě pořád se vymýšlí, co udělat, aby to bylo lepší, ale nikdy nějakého závratného čísla nedosáhneme, protože tady řešíme skutečně patologii, řešíme lidi, kteří v tom ekonomickém procesu selhali a ty peníze utratili. Pokud jde o tu jedinou konkrétní otázku, kterou tu byl odůvodněn návrh na zamítnutí toho návrhu, tzn., že je to ošklivé k věřitelům, že se po nich teď bude chtít nově jakési potvrzení. To je zrovna jedno z těch klíčových opatření proti šikanózním návrhům, to potvrzení prosím stačí – ani to nemusí být potvrzení auditora, stačí, když to bude potvrzení daňového poradce o tom, že podnikatel o pohledávce, na základě které to navrhuje, účtuje. To je papír, který vám ten daňový poradce vyhotoví za tři stovky možná, nevím, ale opravdu to není nic zatěžujícího, a je to dost efektivní opatření, protože pokud někdo účtuje o nějaké pohledávce, tak to také znamená, že ji zdanil, a to tedy zabraňuje tomu, co my jinak vidíme, že si nějaký bílý kůň někde vycucá z prstu, že mu zfalšuje směnku a řekne, že mu ten někdo dluží 100 mil., někdo, koho v životě neviděl, a pak to tedy se mnoho měsíců složitě odklízí a napravuje se složitě ta skvrna na pověsti, kterou to přináší. Takže my na tomhle rozhodně trváme a myslíme si, že je to dobré řešení. Asi poslední, co tady zaznělo a co vyžaduje komentář, je otázka správná pana senátora Horníka, zda se nějak řeší tedy ten problém s tím kolečkem, právě s tím přidělováním insolvenčních správců, on se řeší právě tím, že se napravuje ten neuspokojivý stav dnešní, kdy díky fiktivním pobočkám bylo možné, aby ty věci se přidělovaly úplně nesmyslně, a ono paní předsedkyně ostravského soudu, ona jí byla nasazována psí hlava za její postup, který ale musím přiznat, mně byl do značné míry sympatický a také vím, že byl sympatický všem ostatním předsedům, jenom ostatní na to neměli odvahu, protože ona se vzepřela skutečně tomu zákonu, ale proto, že ten zákon byl absurdní. Ona odmítala se dívat na to, jak se přidělují věci insolvenčním správcům, kteří tam žádné provozovny skutečné nemají, a tedy začala masivně využívat této výjimky, což rozhodně není správný stav, ale my ten stav řešíme, řešíme ho tím, že to kolečko narovnáváme tak, aby teď už přidělovalo ty věci jaksi rozumně, spravedlivě, v souladu se zásadami, zdravého rozumu, a tím odpadá ten důvod pro zneužívání ustanovení o možném výjimečném přidělení věcí jinému insolvenčnímu správci, a to ustanovení, když se na něj podíváte, tak je samo o sobě dostatečně robustní, protože ono jasně říká, kdy může předseda použít tuto výjimku, že to může udělat. Teď jsou tam jaksi vyjmenované situace, kdy to udělat může a my nevidíme důvod na tom nic měnit, pokud se nám podaří napravit ten stav. A musím říci, že právě tedy v tomto směru čas je faktor, protože každý den, než se nám podaří ten stav napravit, tak znamená, že další a další věci budou přiděleny těm několika insovenčním správcům, kteří se naučili zneužívat ten systém. A to jsou prosím věci, ze kterých oni potom každý měsíc po dobu 5 let budou mít poměrně značné částky za nic. Takže z tohoto důvodu bychom byli rádi, kdyby už opravdu co nejdříve tato změna vstoupila v účinnost. Naposledy potom musím se tady přihlásit ke slovům pana senátora Dienstbiera a má naprostou pravdu. Nemyslím, že by bylo rozumné – my jsme záměrně to rozdělili do dvou novel, abychom v souvislosti s touto novelou nevedli debatu o tom, kdo všechno má být zahrnut do oddlužení a kdo nemá, opravdu si ji schovejme na to, až tady bude ten druhý návrh a věřím, že se nám ho podaří sem dostat v tomto volebním období. To není tak, že ho píšeme, ten skutečně je na konci projednávání legislativní radou vlády, a těsně předtím než doufám přijde do PS. Ještě jsem si – a musím k tomu říci, že změna z 30 % na 20 % by opravdu nic nevyřešila, protože jednak si myslíme, že to uvolnění pravidla musí jít ruku v ruce s jinými opatřeními, které my v té naší novele máme tak, aby se to nedalo zneužívat, že jenom zmenšit 30 % na 20 % by mohlo být prostorem pro zneužití a zároveň by to spoustu věcí opravdu nevyřešilo. Valná většina těch lidí, kteří jsou v dluhové pasti a nedosáhnou dnes na oddlužení, tak by na to nedosáhla ani při těch 20 %, protože ono se to počítá z toho celku, z těch celkových závazků, a to vám naskakuje potom už geometrickou řadou, takže dnes prorazíte hranici 30 % a za týden už prorazíte hranici 20 % a za další týden 10, protože jsou tam úroky a úroky z úroků a pokuty a všechno možné a už to nemá vůbec nic společného to číslo s tím, kolik doopravdy si ten člověk kdysi dávno napůjčoval. Poslední, co musím zmínit, protože mě o to poprosil jeden z vás, když jsem říkal, že ten návrh na oddlužení bude muset podat advokát, tak kromě advokátů ještě ten návrh umožňuje, aby tak učinil akreditovaný neziskový subjekt. Ta akreditace bude velmi jednoduchá, bude muset jenom prokázat, že tam má někoho, kdo má potřebnou kvalifikaci k tomuto vydat a přihlásit a že je skutečně neziskový, že to není nějaký skrytý podnikatel, přihlásí se u nás, my ho tím pádem budeme moci také kontrolovat, že opravdu neziskový je a bude to moci dělat. Ze všech těchto důvodů tedy prosím o podporu toho návrhu v původním znění, bez těch pozměňovacích návrhů, děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane ministře, jen opatrně s apelem na zdravý rozum, nevěřil byste, kolik je zdravých rozumů. Pane zpravodaji garančního výboru, chcete se vyjádřit k právě proběhlé rozpravě? Ano, vidím, že ano, máte tedy slovo.

Senátor Jiří Burian:  Děkuji za slovo. V obecné rozpravě vystoupili čtyři senátoři a jedna senátorka, jinak samozřejmě jak jsem tu uvedl ve zpravodajské zprávě, když jsem měl hlasovat o návrhu, který vyšel z ústavně-právního výboru, čili schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS, a pokud by tento návrh neprošel, tak samozřejmě potom to další hlasování a přejít případně do podrobné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, je to tak, pane zpravodaji. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. Aktuálně je přítomno 52 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je tedy 27. A já zahajuji hlasování. (Pardon. Omlouvám se.)

Takže toto hlasování ruším a na žádost pana senátora Horníka se všichni odhlásí a přihlásí. A přihlášen je, až to zaregistrujeme, je to hlášení, pane senátore Dienstbiere, hlásíte se, nebo je to omyl? Nebylo odhlášeno? Zasunout. Jsme zasunuti. Takže aktuálně je přítomno 47 ... (Hlasy: To není pravda...) To je málo? Za to já nemůžu... Tak zasunujte, zasunujte, znovu to zkuste – zasunout, vysunout, zasunout, vysunout, a pořád dokola... Musí svítit to modré světýlko. Dobrý, děkuji. Pane předsedo, takže už dobrý, takže aktuálně je přítomno 49, aktuální kvorum je 25, znělka již zazněla. Nebo mám ji snad pustit znovu snad? Ne. Takže opravdu teď zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 59 registrováno 51, kvorum 26, pro 31, proti 5. Návrh byl schválen.

Konstatuji, že pro návrh se vyslovilo 26 při kvoru 26, pro 31, proti bylo 5.

Návrh byl přijat, a tím končím projednávání tohoto tisku.

A přistupujeme k dalšímu projednávanému bodu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 34

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 34 a prosím pana ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Hlavním cílem tohoto návrhu je uvést českou právní úpravu do souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/42 o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v EU. Implementační lhůta bohužel již uplynula, a to všem 4. 10. 2016. Řadu požadavků obsažených ve směrnici splňují již stávající trestně právní předpisy, nicméně za účelem zajištění plné implementace je třeba již zásadnější změna, pokud jde o následující. V prvé řadě rozšířené zabavovací pravomoci, kdy se za účelem implementace tohoto požadavku do trestního zákoníku doplňuje nové ochranné opatření, zabrání části majetku, které lze uložit, pokud pachatel byl uznán vinným úmyslným trestným činem s horní sazbou trestu odnětí svobody nejméně 4 roky nebo vyjmenovaným úmyslným trestným činem, to je počítačová kriminalita, drogové trestné činy a korupční trestné činy, pachatel získal tímto činem nebo se snažil získat majetkový prospěch a byly zjištěny další skutečnosti, na jejichž základě má soud za to, že určitý majetek pachatele má původ v trestné činnosti, to zejména hrubý nepoměr mezi zákonnými příjmy a celkovým majetkem pachatele v období až 5 let před spácháním trestného činu, včetně majetku, který pachatel v tomto období převedl na jiné osoby. Předchozí odsouzení pachatele za trestní čin generující styky s kriminálními osobami, účast v organizované skupině zaměřené na zisk, převody peněžních prostředků zásadně v hotovosti apod. Toto opatření lze uložit i ve vztahu k věci, která je součástí společného jmění manželů, nebo byla pachatelem vložena do svěřeneckého fondu a nebo i osoby odlišné od pachatele, jsou-li splněny zákonné podmínky.

Za druhé potom. Posílení právních záruk. V případě zajištění movitých věcí, které jsou nástrojem nebo výnosem z trestného činu. Podle dosavadní úpravy byly movité věci, u nichž je dán předpoklad, že jsou nástroji nebo výnosy z trestné činnosti a neslouží k důkazním účelům, zajištěny tak, že dotčená osoba byla vyzvána k jejich vydání, nebo jí byly odňaty na základě příkazu k odnětí. Proti takovému postupu nebyl přípustný opravný prostředek. Nově se i u těchto požaduje vydání rozhodnutí o zajištění ve formě usnesení, proti němuž je přípustná stížnost, o které rozhoduje soud. Prosím o podporu tohoto návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane navrhovateli a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 34/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Antl:  Ještě jednou a ještě pak třikrát, dobrý den všem, pokud to stihneme, protože dnes nám skutečně končí lhůta ke všemu. Budu velmi stručný, řekl bych až telegrafický, což jsem vám mohl rozeslat e-mailem, ale přece jenom to řeknu. Naváži na váženého pana ministra. Tady, pokud jde o legislativní proces, nebudu ho otrocky číst, ale tady je třeba říci, že poslanci tentokrát skutečně pomohli ještě k úpravě toho návrhu zákona k lepšímu a oni se vypořádali s pravidly pro určování nepoměru mezi majitelem pachatele, jeho legálními příjmy. Tam byl nepoměr a udělali to na hrubý nepoměr, což je podle mého názoru zcela správně. Jinak pokud jde o další průběh, tak jsou tam stejná data jako jste je slyšeli a uslyšíte ještě třikrát, to znamená dostali jsme je ve stejný den. Senát, tj. 20. 12. 2016 – končí nám lhůta dnes 24. hodinou – a garančním výborem to jste slyšeli rovněž. Jinak pokud jde o obsah, tady vážený pan ministr řekl vše. Jenom bych zkonstatoval to, co vy máte ve svých stanoviscích, tzn. že legislativní odbor pochválil tuto novelu a dokonce i uvedl něco, co výjimečně i já čtu, resp. čteme všichni, že PS se tentokrát zachovala konstruktivně, takže naše 12. usnesení, tzn. ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, ze stejné schůze, tj. čtvrté 11. ledna 2017, je stejné, jako bylo to předchozí I. doporučení ke schválení, II. Antl coby zpravodaj, III. Antl jako předseda toho výboru vyrozuměl váženého pana předsedu horní komory českého parlamentu, toť vše v tuto chvíli, děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Hlásí se pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane ministře, pane předsedající, kolegyně, kolegové. Vzhledem k tomu, že o tom, co jsme slyšeli a navíc, že se jedná o soulad s legislativou EU, takže nám stejně nezbývá nic jiného, než to schválit. Podávám návrh na to, abychom se předloženým návrhem zákona nezabývali.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji za váš návrh, námitku. Budeme hlasovat o návrhu pana senátora Doubravy nezabývat se. Pustím vám znělku.

V sále je aktuálně přítomno 47 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 60, registrováno 48, kvórum 25, pro 12, proti 17. Návrh byl zamítnut. Konstatuji, že v hlasování č. 60, ze 48 přítomných při kvóru 25 se vyslovilo pro 12, proti bylo 17. Návrh nebyl přijat.

Otevírám proto obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se... Takže hlásí se senátor Michael Canov. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Michael Canov:  Dobrý den všem, já bych dal přednost paní senátorce Wagnerové, ale ta tabule nefungovala, tak jsem nevěděl, jestli se někdo hlásí.

Já jsem v ÚPV pro tento návrh nehlasoval, pak jsem se jím ještě zabýval. Jsou tam podle mě tři věci, které jsou takové podivné, spíš jsou v nepořádku.

Jak tady byl chválen ten legislativně-právní odbor, tedy legislativní odbor náš, tak on tam mimo jiné uvedl: Z legislativně-právního hlediska je rozšířené zabavení majetku pozoruhodné tím, že je založeno na nižším důkazním standardu. Soud má za to, domněnka, že i další majetek, nejen přímý majetkový prospěch získaný trestným činem, za který je pachatel odsouzen, pochází z trestné činnosti. To se podle mého názoru, já nevím, ale podle mého názoru by soud měl rozhodovat s jistotou, ne jako s domněnkami. To je první věc.

Druhá věc, v tomto zákoně, v tom návrhu v § 7a, se přímo vyzývá k udávání ze strany příbuzných, osob blízkých, ano, že tedy osoby blízké budou povinny nahlásit prohlášení o majetku, jejichž majetek je zjišťován. To je § 7a odst. 1.

Pak tedy třetí věc, to je, jak to je v souladu s finančními úřady, které můžou zdaňovat majetek stoprocentně, který je neprokázán.

Pro tyto záležitosti navrhuji zamítnutí tohoto návrhu zákona.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je paní senátorka Eliška Wagnerová. Má slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Především tedy opravdu vyslovuji podiv nad návrhem pana senátora Doubravy, to už je poněkolikáté, kdy on vznáší za podivných situací, vždy, když tady nejsou senátoři, nejsou tu předsedové klubů atd., to mně nepřipadá korektní. Byla bych ráda, vaším prostřednictvím mu to vzkázala. Bylo by asi dobré, kdyby si to odpustil.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Plním vaše přání a vzkazuji panu senátorovi Doubravovi to, co jste řekla.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji. Dobře. Ale teď tedy k věci. Já se vyjádřím k tomu § 102a. Jak už řekl můj předřečník, tady se vyžaduje mírnější důkazní standard pro to, aby tedy byla zabrána ta část majetku. To je samozřejmě... Samostatný problém, který, budiž, dal by se překousnout ve velmi výjimečných situacích, a to sice, kdyby šlo o rozsáhlou, kupříkladu dealerskou činnost, kde by lítaly stamiliony, případně miliardy, a tak to také chodí, co jsem se tak doptávala, já nevím, v Americe nebo různě v těchto, možná i v evropských státech, ale když se kouknu, že se tady navrhuje, že to má platit na všechny činy, které mají horní hranici nejméně 4 léta, tak to je snad více než polovina trestných činů. To mi připadá, kromě těch tam vyjmenovaných, že to je naprosto neproporcionální. Nemůžu si pomoct, nevěřím tomu, že by ty 4 roky plynuly z evropského práva. To určitě neplynou tedy z evropského práva. To je tedy opravdu moje výhrada.

A ta další výhrada, kterou už jsem také říkala na ÚPV, je v tom, že... Víte, my holt máme těch zákonů moc. My máme zákon o prokazování majetku, který v zásadě předpokládá totéž, co je v tom závěru, v tom paragrafu, uvedeno, a totiž, že ten jeho výdělek, toho pachatele v tomto případě, bude v hrubém nepoměru, jeho majetek bude v hrubém nepoměru s jeho legálním výdělkem. Představte si situaci, finanční úřad opravdu přijde na takovou osobu nějakou, že má majetek v hrubém nepoměru se svými oficiálními příjmy a zdaní ho... Dobře. No jo, ale pak se objeví, že vlastně spáchal v tom období trestný čin s horní hranicí do 4 let, což znovu opakuji, je téměř cokoli, a začne tedy to trestní stíhání, bude se uvažovat o zabrání části majetku. Tady je totiž parádní ta věc, že když už on tedy ten majetek nebude mít, protože mu ho sebral ten finanční úřad, tak soud může stanovit, že to přesto prostě musí zaplatit znovu. A sice hodnotu těch věcí, které tvořily ten jeho původní majetek. Bylo mi řečeno, že to není dvojí trestání, že tedy to není porušení zákazu ne bis in idem. Já tedy tvrdím, že je. Ale dobře. Třeba se mýlím v tomto. Ale v každém případě je to naprosto neproporcionální. A zase, tady si nadbíháme na to, že máme těch předpisů právních moc, že ten zákon o prokazování původu majetku, to v jiných státech prostě není. Pokud je tam i takováto sankce, tak prostě to spolu nekoliduje. Mně ta úprava připadá minimálně, když už ne bis in idem, že koliduje s tím, tak je tedy těžce neproporcionální. Já opravdu, bohužel, musím to říct, navrhuji zamítnout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan senátor Patrik Kunčar. Má slovo.

Senátor Patrik Kunčar:  Dobrý večer, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já mám připomínku, byl bych rád, kdyby to pan ministr zodpověděl, tento návrh zákona zavádí nový druh ochranného opatření v podobě zabrání části majetku, čímž se rozšiřují majetkové trestní sankce, které by tak zahrnovaly propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci, propadnutí náhradní hodnoty, ochranná opatření, zabrání části majetku a zabrání věci.

V rámci stávajícího systému trestních sankcí, které dělíme na tresty a ochranná opatření, již v systému trestů existuje trest propadnutí majetku. Ten lze aplikovat pouze ve stanovených případech, a to odsuzuje-li se pachatel k výjimečnému trestu, nebo odsuzuje-li jej soud za zvlášť závažný zločin, jímž pachatel pro sebe nebo pro jiného získal nebo se snažil získat majetkový prospěch.

Je tedy na zvážení, zda by principy nově zaváděného ochranného opatření zabrání části majetku nemohl absorbovat stávající trest propadnutí majetku i z toho důvodu, že navrhovaná úprava předpokládá uložení ochranného opatření zabrání části majetku jen v případě uznání obviněného vinným trestným činem.

Pro zajištění principu ochrany společnosti a poškozených by sloužil případně novelizovaný institut zabrání věci, a to i s vazbou na nový navrhovaný zákon o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí. Tím by se nerozšiřoval okruh trestních sankcí, nýbrž by se měnil způsob aplikace stávajících trestních sankcí.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Jaroslav Doubrava, má slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Pane předsedající, vaším prostřednictvím, k paní Wagnerové, aby jaksi neznásilňovala mé právo na podání procedurálního návrhu. Já jsem tak učinil. Pokud vím, udělal jsem to tak za poslední rok podruhé, takže to není tak, jak mi vytkla. To za prvé.

Za druhé. Opravdu si myslíte, paní kolegyně, že mohu za to, že v době podání mého názoru tady nebyli předsedové klubů a ostatní naši kolegové? Myslím, že to tak není.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, vzkazuji paní senátorce, že se pan senátor ohrazuje proti tomu, aby ho „znásilňovala“.

Nyní se už nikdo nehlásí do rozpravy. Obecnou rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, zda se k ní chce vyjádřit. Vidím, že ano. Máte slovo, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Velmi stručně. Vážené senátorky, vážení senátoři, musím přiznat, že osobně nejsem trestní právník, takže zde do značné míry reprodukuji, co mi řekne můj odborný aparát...

Jednak k rozsahu trestných činů. Jak jsem se díval do podkladů, tak dokonce řada evropských zemí je ještě přísnějších, má tam třeba hranici 3 let, takže v tom nejsme nějakou výjimkou.

Pokud jde o trest propadnutí majetku, to je, pokud je mi známo, něco úplně jiného. Tady jde skutečně o ochranné opatření, ne o trest. Cílem je tu skutečně zamířit na majetek, který pochází z trestné činnosti, takže v tom je to jiné. Zároveň jsem přesvědčen, oproti tomu, co říkala paní senátorka Wagnerová, že pokud by v mezidobí došlo k odčerpání majetku na základě toho druhého zákona, tak si nedovedu představit, že by tam došlo k náhradnímu zabrání majetku, protože to nemá žádnou logiku, že ano. To směřuje pro případy, kdy majetek někam zašantročí. Pak dává smysl to náhradní zabrání, a ne, když je prokazatelné, že ho už jednou odčerpal stát, tak pak nedává smysl, aby ho stát odčerpal podruhé. To myslím, že lze věřit našim soudcům, že takto absurdně to nevyloží. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Tvrzení, že něco nemá logiku, samo o sobě nezaručuje, že by se tak nestalo.

Ptám se zpravodaje garančního výboru, a vidím, že má zájem se vyjádřit k proběhlé rozpravě.

Senátor Miroslav Antl:  Nemám zájem. Musím, vážený pane předsedající, protože mezitím padl další procesní návrh. Ten byl dvakrát pronesen – návrh na zamítnutí. Nechci komentovat nic, pan ministr měl pravdu, řekl to i za mě.

Nejdříve bychom měli hlasovat o návrhu ÚPV Senátu Parlamentu ČR. Nebude-li přijat, tak potom o návrhu na zamítnutí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, je to přesně tak, pane zpravodaji. Spustím znělku. V sále je aktuálně přítomno 47 senátorek a senátorů. Aktuální kvórum je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti, rovněž stiskne tlačítko a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 61 registrováno 48, kvórum 25. Pro 30, proti 2.

Návrh byl schválen. Tím končím projednávání tohoto tisku.

(My se vystřídáme, protože můj „absťák“ už dosáhl vrcholu...)

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Pokračujeme, dámy a pánové, bodem

 

Návrh zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení a o změně některých zákonů

Tisk č. 31

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 31. Prosím pana ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, cílem tohoto návrhu zákona je naplnit programové prohlášení vlády, v němž jsme se zavázali zlepšit postavení obětí trestných činů při uspokojování jejich majetkových nároků. Chceme napravit dnešní stav, kdy osoby poškozené trestným činem se nemohou žádným způsobem uspokojovat z majetku, který je pachatelům odčerpán v rámci ukládání majetkových sankcí tomuto pachateli státem.

To znamená, že stát, který má jednodušší přístup k tomuto majetku v rámci výkonu tohoto rozhodnutí, tak zabere majetek, a na poškozené potom už nic nezbude. Zavádí se systém, ve kterém takto zabavený majetek bude potom těmto poškozeným distribuován, pokud se o něj přihlásí. Nutno zdůraznit, že to ovšem není systém, ve kterém bychom zaváděli jakýsi celkový fond, že bychom uspokojovali oběti jednoho trestného činu ze sankcí odčerpaných nějakému jinému pachateli. ne, jde vždy o konkrétní trestnou činnost. Čili konkrétního pachatele a oběti jeho trestné činnosti.

V návaznosti na projednání v Poslanecké sněmovně pak byl ještě tento zákon doplněn ve dvou směrech, které oba jsou, myslím, velmi prospěšné. První je ten, že pokud něco zbude na tom zvláštním účtu, buď se nepřihlásí všechny oběti, nebo i když se přihlásí, tak něco zbude, tak dvě procenta ze zbylé částky připadnou probační a mediační službě, která je potom využije na své programy pro pomoc obětem trestné činnosti – to věříme, že bude vítaný příspěvek na tuto činnost. Druhá věc. Kromě poškozených „stricto sensu“ bude moci o uspokojení nároku z tohoto zvláštního účtu požádat také osoba s nárokem na dlužné výživné vůči odsouzenému pachateli trestného činu, což opět myslím, že je opatření prospěšné.

Celkově myslím, že tento návrh by měl doopravdy zlepšit postavení poškozených. Z tohoto důvodu prosím o podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane ministře. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 31/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl:  Znovu, dobrý den všem, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, nevím, jestli to mám číst celé, ale stejně vám řeknu, co považuji za nutné.

Pokud jde o obsah, tak pan ministr tady opravdu řekl, co já považuji za nutné, ale přece jenom něco bych z toho zdůraznil. To znamená, je to něco, co je neobvyklé.

Ona prvotní úvaha byla o tom, jestli by tyto prostředky, což je odhadem 80 milionů korun českých ročně, měly připadnout orgánům činným v trestním řízení, proto, aby ony byly motivovány pro boj s korupcí a s mezinárodním zločinem apod. Ve Spolkové republice Německo, tam je to 50 %, tam to tak je, jsou motivovány.

Nakonec je to vyřešeno podle mého názoru velice správně tím, že to jde na pomoc poškozených trestným činem tam, kde byla nějaká z těch majetkových sankcí, které jsou uvedeny v trestním zákoníku a doplňovány tím, o čem jsme před chvilkou jednali, to znamená i tím ochranným opatřením, což je součást majetkových sankcí.

Je to ve prospěch, přičemž v Poslanecké sněmovně padl návrh, aby 2 % z toho patřily probační a mediační službě. To je správně. Tady se zase Poslanecká sněmovna, neříkám rád zase, ale zatvářila se, resp. rozhodla konstruktivně a přínosně. Jinak účinnost je k 1. lednu 2018, což je, tuším, příští rok. Pokud jde o jednání Senátu, to znamená ten náš legislativní nebo ta část legislativního procesu v horní komoře českého parlamentu, ta je stejná, jak jsem říkal předtím, já to opravdu nechci číst. Kdo chtěl, tak si přečetl i stanovisko.

Pokud jde o legislativní a právní poznámky a připomínky, my jsme se o tom bavili na ÚPV. To znamená, že pokud jde o trestný čin, resp. protože je to nedbalostní trestný čin, tak že přečin zanedbání povinné výživy, takže ta oprávněná osoba, ten její oprávněný nárok, dlužné výživné v uvozovkách, tak že bude považováno za škodu. To znamená, že bude zahrnuto v tom nároku, který ona by mohla se včas domáhat, pokud tam ovšem bude uložena majetková sankce, což trošku možná může se jeviti býti sporným.

Každopádně, naše usnesení ÚPV, které bylo avizováno, tak je stejné jako ty předchozí, ovšem nese číslo 13,

I. doporučení ke schválení,

II. Antl zpravodaj,

III. Antl coby předseda spraví pana předsedu horní komory českého parlamentu, což jsem učinil a řádně a včas.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval případnou obecnou rozpravu. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Žádný takový návrh nevidím, tudíž otevírám obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Tímto obecnou rozpravu končím. Obracím se na pana navrhovatele, jestli... (Navrhovatel se nechce vyjádřit.) Pan zpravodaj? (Zpravodaj se nechce vyjádřit.) Po tiché dohodě se dohodli oba, že nebudou vznášet žádnou připomínku. Tudíž je zde usnesení jediné, pardon... Je zde usnesení jediné z garančního výboru, aby návrh byl schválen ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Říkám to správně? Tudíž dávám hlasovací znělku.

V sále je aktuálně přítomno 46 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 24. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 62 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 24 pro vyslovilo 42, proti bylo 0. Návrh byl přijat.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), ve znění zákona č. 77/2015 Sb., a další související zákony

Tisk č. 32

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 32. Prosím pana ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. I tento zákon si klade za cíl zlepšit situaci obětí trestných činů, zde ovšem tím, že by měl dále zlepšit pravidla, která se nachází v zákoně č. 45/2013, o obětech trestných činů a o změně některých zákonů.

Je to návrh, který vychází ze shromážděných poznatků, z aplikační praxe s tímto zákonem.

Návrh tak přichází především s úpravou informační povinnosti, plněné orgány činnými v trestním řízení, ve vztahu k obětem, když na jedné straně ji rozšiřuje o některé nové informace, a zase na druhé straně umožňuje, aby jednotlivé informace byly poskytnuty právě v tom rozsahu, který odpovídá konkrétním potřebám oběti s ohledem na povahu a závažnost trestného činu.

Návrh dále dle požadavků směrnice také rozšiřuje okruh tzv. zvlášť zranitelných obětí, jimž zákon přiznává v porovnání s ostatními oběťmi některá zvláštní práva, a to o oběti trestného činu teroristického útoku, trestného činu spáchaného pro příslušnost k některému národu, rase, lidské skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob, trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny a o oběti vysokého věku, tedy oběti trestných činů, které jsou vysokého věku, ne že by to byly oběti vysokého věku.

Krom toho potom v Poslanecké sněmovně došlo ještě k dílčím změnám. Ty jednak dále rozšiřují okruh zvlášť zranitelných obětí o oběti trestných činů, které zahrnují nátlak, a jednak přiznávají nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně všem zvlášť zranitelným obětem, tedy nejen dětem jako v současné době. I tyto změny, domníváme se, dále zlepšují postavení obětí trestných činů. I z tohoto důvodu je také podporujeme.

Prosím vás o podporu tohoto návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane ministře. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 32/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou, prosím.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážení všichni. Doplním předkládací, resp. navrhovatelskou zprávu váženého pana ministra v tom, že pokud jde o legislativní proces, tak tam je to stejně, jak jsem říkal předtím. Já obdivuji váš postřeh, bdělost a ostražitost, že si ještě po těch dvou dnech toho všímáte, ale nepochybuji o tom, že víme všichni, které dny to přišlo, že dneska končíme ve lhůtě atd.

Pokud jde o rozpravu a připomínku legislativního odboru, tak tam byla jediná, kterou jsem pronesl, se kterou souhlasím, protože mám 23letou zkušenost i z jednání s nepříliš živými oběťmi sice, spíše s pozůstalými, ale je to tak, že tady je ta připomínka k tomu – při prvním kontaktu, když jedná ten policejní orgán, dneska už jsou specializované složky, jestli by tam nebyla lepší formulace od jejich prvního kontaktu s příslušným orgánem bez zbytečného odkladu. To znamená, že by ty informace dostávala oběť postupně, tak, aby je zvládala, protože víme, co je šok nebo, doufám, že to nevíme všichni, co může způsobit. Ale to je drobná připomínka, která nic nemění na tom, co vám bylo předloženo v rámci našeho usnesení, které nese číslo 14 a je stejné jako předtím,

I. doporučení ke schválení ve znění postoupeném nám Poslaneckou sněmovnou,

II. Antl,

III. Antl.

Jako předtím, odkazuji. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval případnou obecnou rozpravu. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Žádný takový návrh nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, pane ministře, já mám spíš dotaz. Vy jste tady hovořil o těch zvlášť zranitelných obětech. Já jsem po tom prostudování si nebyla jistá, proto mám otázku, jsou tam ty oběti i domácího násilí? Protože k tomu jsem měla právě připomínky, ony tam původně nebyly, tak se chci jenom ujistit...

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, paní senátorko. Ptám se, jestli ještě někdo se hlásí do obecné rozpravy? Žádný podnět nevidím, takže tímto obecnou rozpravu končím. Dávám prostor panu ministrovi, jestli se chce vyjádřit k dotazu paní senátorky. Prosím.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Chci ujistit paní senátorku, jsou tam, péčí paní poslankyně, profesorky Válkové, byla ta kategorie zvlášť zranitelných obětí rozšířena o oběti trestného činu, zahrnujícího nátlak, a to je ono. Ano, to do toho patří.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane ministře. Táži se pana zpravodaje, garančního... (Zpravodaj si nepřeje vystoupit.) Děkuji. Tudíž nyní byl podán tedy výborem návrh schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Tudíž dávám hlasovací znělku.

V sále je aktuálně přítomno 44 senátorek a senátorů, 45, pardon, aktuální kvórum je 23. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 63 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 24 pro vyslovilo 44, proti bylo 0. Návrh byl přijat.

Nyní máme poslední bod našeho dvoudenního pořadu, a to je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 33

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 33. Prosím pana ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. U tohoto, věřím, vás již příliš dlouho nezdržím. Jeho cílem je uvést českou právní úpravu do souladu se směrnicí 2013/48, o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a řízení týkajícím se evropského zatýkacího rozkazu. Implementační lhůta nám již uplynula, a to dne 27. 11. loňského roku.

Většina požadavků obsažených ve směrnici již je splněna naším právním řádem. Potřebujeme přistoupit jen k několika dílčím změnám, z nichž nejvýznamnější je umožnění tzv. dvojí obhajoby v předávacím řízení, tedy možnost osoby, o jejichž přidání jde, zvolit si ve vyžadujícím státě spolupracujícího obhájce, jehož účelem bude pomáhat obhájci ve státě předávajícím.

Vzhledem k tomu, že jde skutečně zejména o technické změny, nebudu vás jimi déle unavovat. Prosím o podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane ministře. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 33/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji, velmi rád. Doufám, naposledy dnes už. Pan ministr řekl vše, skutečně jde o naprosto bezproblémovou věc, ke které neproběhla ani zcela zásadní rozprava v rámci obecné rozpravy, tudíž ani podrobná nebyla žádná. V tuto chvíli mně nezbývá, než vás seznámit s naším usnesením, ale vy ho znáte. Nese číslo 15, jako předchozí, to znamená 4. schůze ÚPV, 11. ledna tohoto roku,

I. doporučení ke schválení,

II. Antl byl určen zpravodaj, což právě činím,

III. Antl coby předseda výboru měl seznámit pana Milana Štěcha s tím, jak jsme rozhodli, a já jsem to udělal řádně a včas.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. A prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval případnou obecnou rozpravu. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Žádný takový návrh nepadl, tudíž otevírám obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, tímto obecnou rozpravu končím. Obracím se na pana ministra, na pana garančního zpravodaje. Nemáte nic k doplnění. Tudíž jediným návrhem je návrh garančního výboru schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Dávám hlasovací znělku.

Aktuálně je v sále přítomno 46 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 24. Spouštím hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 64 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 24 pro vyslovilo 43, proti bylo 0. Návrh byl přijat.

Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, vážený pane ministře, děkuji vám za vaši účast, za vaši trpělivost, statečnost. Věřím, že pan předseda Senátu má několik tipů na stříbrnou medaili za výdrž. Přeji vám šťastný návrat domů a končím dnešní schůzi.

(Jednání ukončeno v 18.28 hodin.)