(1. den schůze – 14.12.2016)

(Jednání zahájeno v 9.01 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 3. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. (Hluk v sále.) Prosím vás, abyste se usadili na vaše místa, ukončili hovory a věnovali se pouze a jen pořadu této schůze.

Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 23. listopadu 2016.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Lubomír Franc, Leopold Sulovský a od 14.00 hodin Eliška Wagnerová.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak do této doby neučinili, a připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí našeho Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze.

Navrhuji, aby ověřovateli 3. schůze Senátu byli senátoři Pavel Štohl a Daniela Filipiová. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Nikdo se nehlásí, takže můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 3. schůze Senátu byli senátoři Pavel Štohl a Daniela Filipiová.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji vám.

Hlasování č. 1 registrováno 58, kvorum 30, pro návrh se vyslovilo 57, proti nikdo. Návrh byl schválen a ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátoři Pavel Štohl a Daniela Filipiová.

Nyní přistoupíme k projednání a schválení 3. schůze Senátu. Upravený a doplněný návrh pořadu 3. schůze Senátu v souladu s usnesením včerejšího zasedání Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Začínáme bodem předsedy vlády, tisk č. 17, kterého na schůzi omlouvám a on pověřil zastupováním ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka. Následovat budou dva body ministryně školství, mládeže a tělovýchovy. Týká se to nové agendy pro dovednosti pro Evropu a dále je to senátní tisk č. 321. Poté jsou zařazeny dva volební body, a to volba místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu a volba kandidáta ke jmenování do funkce předsedy Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Dále projednáme jako šestý bod dopoledního jednání návrh zákona o vinohradnictví a vinařství, jehož předkladatelem je ministr zemědělství. Před polední přestávkou ještě požádal o projednání svého bodu, kterým je balíček dokumentů k elektronickým komunikacím, ministr průmyslu a obchodu.

Guvernér České národní banky požádal o pevné zařazení svého bodu, a to senátního tisku č. 305, jako první bod odpoledne. Následovat budou dva body ministra financí. Jsou to tisky č. 7 a 8 a dva body ministra spravedlnosti, tisky č. 2 a 327. Dalším pevně zařazeným bodem je poslanecký návrh zákona o obchodních korporacích. Je to tisk č. 3, a to jako šestý bod odpoledního jednání. Jako sedmý a osmý bod odpoledne bychom projednali dva body ministra zdravotnictví. Jsou to senátní tisky č. 4 a 5. Dále navrhuji doplnit prvé čtení senátního návrhu zákona senátora Ivo Valenty, senátní tisk č. 16, a to jako předposlední bod schůze.

A mám tu poslední návrh, a to vyřadit senátní tisk č. 337, jehož projednávání výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí přerušil. A poslední je návrh vyřadit bod Volba kandidátů na členy Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, a to na návrh volební komise, se kterým se ztotožnil Organizační výbor, a to z důvodu, že by nebyla dodržena lhůta.

Toto jsou návrhy ze včerejšího Organizačního výboru a jsou součástí oficiálního návrhu pořadu schůze, který máte k dispozici.

Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu této schůze? Není tomu tak. Pokud tomu tak není, dovolil bych si s vaším souhlasem nechat hlasovat rovnou o pořadu 3. schůze Senátu tak, jak navrhl včerejší Organizační výbor, to znamená, že bychom nehlasovali o jednotlivých návrzích, které tady zazněly a byly podrobně projednány na včerejším Organizačním výboru.

Má někdo k tomuto postupu připomínky? Nemá. Takže budeme hlasovat. Budeme hlasovat o pořadu této schůze tak, jak je v písemném návrhu, který máte na vašich lavicích a který je v souladu s usnesením včerejšího Organizačního výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 2 registrováno 66, kvorum 34, pro návrh 65, proti nikdo. Návrh byl schválen a budeme se tímto pořadem schůze řídit.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Informace vlády ČR o pozicích vlády a programu jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 15. - 16. prosince 2016

Tisk č. 17

Informaci jste obdrželi jako senátní tisk č. 17. S obsahem nás seznámí ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek, který zastoupí, jak už jsem uvedl, předsedu vlády.

Pane ministře, dobrý den, žádám vás o úvodní slovo k uvedenému bodu.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Dobré ráno, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi tedy, abych vás seznámil s pozicí vlády pro jednání Evropské rady, která se bude konat 15. – 16. prosince. Zhruba vám řeknu, jaké pozice bude zastávat premiér a česká vláda na tomto jednání.

Představím vám jednak tu agendu, ale především vás seznámím s tím, co tam za naši stranu s největší pravděpodobností zazní.

Ten první bod, který je už trochu tradiční, to bude projednávání aktuální migrační situace. Tam bude základním tématem jednak posuzování spolupráce s třetími státy. Protože v současné době se ta pozornost soustředí především na to, že musíme nalézt ty zdrojové země migrace, s nimi uzavírat ty tzv. kompakty, nebo dohody, ve kterých, protože my nejsme schopni řešit tu otázku odchodu lidí z těch zemí bez dohody právě s těmito státy. Ty kompakty už jsou v této chvíli v běhu, to je něco, co funguje, co se realizuje. Ty země, se kterými se ty dohody uzavírají, nebo už jsou uzavřeny, někde dokonce už i fungují, to jsou země, jako Etiopie, Senegal, Libye, Jordánsko. Někde si myslím, že to je poměrně už daleko, ta spolupráce s těmi zeměmi. Dokonce si myslím, že má i výsledky. Souvisí to s tím, že ty země musí přijmout určitou legislativu ve svých parlamentech, která právě vytváří omezení pro ty, kteří chtějí odejít. Na druhé straně je pravda... A chrání vlastně jejich vlastní prostor v tom, že nenechají, aby z něho volně odcházeli občané. Je známo, že zákony, které se přijmou, jsou potom obcházeny. Takže je třeba se potom zaměřovat na to, kde jsou ty díry. Neříkám, že je to hned dokonalé, ale rozhodně ta spolupráce běží, a dokonce má výsledky.

To, co já bych označil jako problém, je, že ty země, které vám vyjmenuji, se kterými ty dohody běží, nejsou vždycky ty, se kterými bychom potřebovali ty dohody.

Já osobně jsem přesvědčen, že nejvážnější zemí dneska je Niger. Z Nigeru je dneska 80 procent veškeré té... Takže to si myslím, že... S Nigerem, který mi připadá zásadní, ještě podobnou dohodu a kompakt nemáme. Pak bych zmínil Mali. Mali je další země, která mi připadá velmi potenciálně... Velký příliv těch... Takže ještě vůbec to není tak, že bychom podchytili všechny ty zdrojové země, nebo v případě toho Nigeru dokonce ani ty klíčové. Také samozřejmě Nigérie. Ale ten Niger bych zdůraznil, o tom se moc neví, ale to je opravdu... Obrovská část té migrace je z Nigeru.

Za českého premiéra si dovolím říci, že tam určitě zazní to, co on vždy zdůrazňuje v těch jednáních. On zdůrazňuje to, že ty naše dohody s těmito státy musí být podmíněné. Ta kondicionalita je to, co zdůrazňuje neustále ČR, to znamená, je to založeno na tom, že my říkáme, ano, my vám pomůžeme. Ale chceme, abyste vy spolupracovali s námi, co se týká readmise. Když tady v Evropě se objeví od vaší země uprchlíci ilegální, tak abyste nám vy pomohli ty dotyčné vrátit zpátky. Takže vázání naší pomoci a spolupráce na to, že i ta země by nám měla pomoci ten problém zvládat. To je téma ČR a nepochybuji, že tam z naší strany tohle bude opět zdůrazněno. Právě ten prvek kondicionality, aby to byla spolupráce, na které se podílí opravdu dvě strany.

Evropská rada bude určitě také hovořit o spolupráci s Tureckem, protože Turecko, to je vlastně takový první kompakt, taková první dohoda, kterou jsme udělali se státem na spolupráci v oblasti migrace. Samozřejmě, že ČR tam bude dále podporovat implementaci a bude zdůrazňovat, že obě strany musí dodržovat své závazky.

Já jsem vlastně včera strávil celý den v Turecku, měl jsem možnost s premiérem, mluvil jsem i s ministrem zahraničí. V Ankaře jsem mluvil s předsedou parlamentu a večer jsem se setkal také s prezidentem Erdoganem. Takže jsem vedl docela vyčerpávající rozhovory na celou řadu témat. Co tedy musím říct jednoznačně, že debata, která se týkala právě spolupráce s EU v oblasti migrace, byla velmi racionální. Dokonce z turecké strany ani z úst prezidenta nezaznívaly žádné zvláštní požadavky. Jediná výhrada, kterou měl prezident Erdogan, byla, že se domnívá, že evropské země by měly daleko více spolupracovat v oblasti boje s terorismem. On řekl doslova takovou větu: Až to u vás začne explodovat, tak bude pozdě. Ta spolupráce musí být v této chvíli už daleko intenzivnější, protože on má pocit, že my toto podceňujeme, že i informace, které turecké služby předávají nám, tak s nimi nezacházíme dostatečně jako se závažnými.

Faktem je, to musím tady říci, že pro naše služby je spolupráce s tureckými zpravodajskými službami velice významná. To jsem od nich slyšel mnohokrát. Turecké služby jsou zdrojem velkého množství informace. Bohužel, i díky těm tragédiím, ke kterým tam dochází, to je skoro cynické tomu říkat zkušenosti, ale samozřejmě mají poznatky, které jsou nesrovnatelné s tím, s čím pracujeme dnes my. To pro nás má velkou cenu. Já jsem tam garantoval to, že máme zájem právě o tuto spolupráci, o sdílení informací. Protože jak jsem slyšel v Turecku opakovaně, ty teroristické sítě fungují po celé Evropě. Představa, že někdo je terorismem, někdo je teroristou v jedné zemi, v druhé ne, je podle nich absurdní. Prostě pokud jsou informace dostatečné, jsou evidence, tak by se tím měli řídit všichni.

Tohle je složitá věc, ale jenom tím chci říci, že i můj dojem z jednání včera v Turecku je, že ta spolupráce je pro nás všechny velice potřebná. Já si nedovedu představit, že bychom ji opustili. Všichni víte, že na tureckém území je 3 miliony uprchlíků, že v té oblasti severní Sýrie, tam, kde působí turecká armáda, tak oni tam zřídili asi 4 utečenecké tábory, v každém je 150 tisíc uprchlíků, to je v tom prostoru severní Sýrie, ta armáda to tam docela organizuje, ti uprchlíci v těchto táborech na severu Sýrie, to jsou informace, ke kterým se dostanu, ti v podstatě nemají v úmyslu jít do Evropy. Jejich zájem je, čekají, až se uklidní situace v Sýrii, chtějí se vrátit domů. Takže v tomto smyslu ta práce, která se tam dělá, že se jim dává možnost přečkat v tomto prostoru, ten je chráněný, a vytváří se podmínky pro jejich návrat, to má podle nás obrovskou cenu. To jsou statisíce lidí, které, kdyby tohle nebylo, tak by se daly na pochod. A to nepatří do těch 3 milionů, které jsou na území Turecka. Takže já to říkám, protože jsem přesvědčen, že ten kompakt mezi Tureckem a EU má velký smysl, já tedy musím říct, že ta jednání byla racionální, která jsem včera vedl v Turecku. Domnívám se, že bychom měli... Že by mělo prostě platit to, co bylo řečeno. Každá strana dodrží to, co slíbila, a pokud se to takto děje, tak si myslím, že ta spolupráce je nutná.

Ze strany turecké, kdybyste se mě ptali, nezazněly žádné požadavky nebo nějaká ultimáta, něco, co máme většinou ve zvyku slyšet, když se jedná o spolupráci s Tureckem. Opravdu ta jednání byla racionální.

Takže tolik k mému včerejšímu jednání, které souvisí s tím, co se bude projednávat na Radě. Tam se bude projednávat spolupráce s Tureckem v oblasti migrace. Já tedy k tomu zrovna dnes mohu něco podotknout, jak je vidět.

Ale nejenom tyto země, já bych chtěl zdůraznit, že mně pořád připadá stejně důležité, abychom spolupracovali se zeměmi západního Balkánu, i když víme, že ten Balkán už se nestal místem tak dramatickým, jako byl nedávno. Ta spolupráce s těmi zeměmi na západobalkánské migrační trase, i když je relativně ve větším klidu, než byla dříve, tak je pro nás do budoucna nesmírně důležitá. Nevíme, co se samozřejmě může stát. Ale zároveň ta stabilita Balkánu je strašně důležitá pro stabilitu celé Evropy. Dát najevo, že jsme připraveni tady pomoci, tak jako to mimochodem dělala a dělá ČR, je něco, co já pokládám pro stabilitu Evropy jako nesmírně důležitou věc.

Proto my se k tomu západnímu Balkánu hlásíme, bude se k tomu určitě hlásit i premiér na těch jednáních.

Bude se mluvit také o společném evropském azylovém systému, což je věc nejednoduchá na dohodu. Protože má-li se vytvořit společný systém, tak je třeba najít shodu mezi členskými státy, jak se bude uplatňovat ten princip solidarity a odpovědnosti.

My jsme přišli... Přišlo s tím slovenské předsednictví, ale je to výsledek našich porad a našeho jednání, a dokonce i textů, které jsme posílali na slovenskou stranu, tak se k tomu hlásím, že jsme se na tom podíleli a navrhli jsme i určité řešení. Slováci po dohodě si to osvojili. Prosazujeme princip tzv. efektivní solidarity, jehož podstatou je, že každá země má jiné vybavení. V rámci zvládání té migrace nabízí prostředky, které je schopna nabídnout. To znamená, to rozhodování je na dobrovolné bázi. Není to tak, že země mají být posuzovány jenom podle toho, kolik přijmou uprchlíků, že by to bylo dokonce ještě povinné. To je princip, který my odmítáme. My prosazujeme v té debatě ten princip efektivní solidarity, že se přispívá podle možností a prostředků, které ta země má, což myslím, že třeba Česko předvedlo dostatek, protože my jsme pomáhali Makedonii, Bulharsku, řadě jiných zemí, právě tím, že jsme tam posílali policisty, posílali jsme tam experty, máme ve Frontexu rekordní počet lidí. My se snažíme pomáhat na celé řadě způsobů.

Nicméně nesouhlasíme s tím principem, aby byl přijat mechanický automatický systém přerozdělování, ze kterého by vyplývaly nějaké počty pro jednu či druhou zemi.

Toto je jádro toho problému, který je kolem toho společného azylového systému. Musím říct, že tady ještě shoda není. Je možné, že bude pokračovat debata o tom. My budeme hájit pozici, kterou vám zhruba říkám, která od nás zaznívá opakovaně.

Dalším tématem Evropské rady bude vnější a vnitřní bezpečnost. Tady si myslím, že my jsme v souladu s tím, že v těch závěrech Evropské rady jako klíčová věc bude opět zdůrazněno, že přísná kontrola hranic EU je základ. Ono je to úplně jednoduché. Nemůžete mluvit o nějakém zvládání problému migrace, pokud nemáte ochranu hranic. To je absurdní, to vám nikdo neuvěří. Pokud nejste schopni mít transparentní situaci na hranicích, tak nemůžete mluvit o nějaké politice vůči migraci, protože vznikne situace, tak jak vznikly v roce 2015, kdy vlastně vůbec nevíte, kdo se vám pohybuje v tom prostoru. Veřejnost potom musí mít nutně velkou nedůvěru vůči takové migrační politice.

Takhle to funguje podle mě v zemích, jako je Kanada, jako jsou Spojené státy americké. Každý, kdo přijel do Spojených států, tak ví, jaká je kontrola, když tam vstupujete. Ta velmi jednoznačná, transparentní, dokonce přísná kontrola na hranicích je podmínka jakékoli další migrační politiky. A vlastně něco podobného, jak zažíváte, kdybyste jeli do těch Spojených států. Systém ETIAS, to znamená elektronický systém evidence pro ty, co nemají víza, to je vlastně to, co by mělo být zavedeno i v Evropě. Takže podobný systém, jako znáte při příjezdu do Spojených států, tak podobný systém se spouští. Byla to dokonce jedna z priorit, které si vzalo slovenské předsednictví. Ono se o tom pořád mluví, mimochodem. Každé předsednictví o tom mluví, o tom, že zavede systém ETIAS. Žádné to neudělalo. My jsme se o tom se Slováky bavili, že by bylo na čase, ono to není jednoduché, ta operace není lehká, ale Slováci řekli: Ano, my to myslíme naprosto vážně, je to věc urgentní. Je to věc, na které určitě bude široká shoda. Musíme vytvořit podobný informační systém, elektronický systém na ochranu hranic, takže je to věc, na které se pracuje. My to podporujeme. Chápeme to také jako prioritu.

Důležitá debata bude také o otázkách obrany. To jste asi také zaregistrovali, že v oblasti společné bezpečnostní a obranné politiky vzniklo také velké téma pro EU, ČR v tom měla docela jasná a zřetelná vyjádření, dokonce která byla, myslím, docela nápadná, takže se o tom i mluvilo. Já třeba jsem vydal společně článek s francouzským ministrem zahraničí na to téma. Český premiér vystoupil veřejně i v zahraničí na to téma. Takže to se ví. A co my tady zastáváme, je, že říkáme, že Evropa musí posílit celý ten systém obrany a bezpečnosti společné. My naprosto bereme, že NATO je hlavní nástroj teritoriální ochrany našich států, ale zároveň musíme posílit naše vlastní schopnosti. To je něco jiného, než ta teritoriální ochrana. To je například, když vznikne na našem dvorku, někde za hranicí EU, nějaký malér, tak abychom byli schopni tam poslat nějaké, říká se tomu EU Battle Groups, to znamená nějaké bojové jednotky, které máme, které jsme schopni dát dohromady a vyslat v případě potřeby. Ono to není tak jednoduché. Dlouho se o těch EU Battle Groups také mluví, dokonce ony na papíru existují, ale reálně to je pořád trochu sen. Jako to, abyste měli vojáky různých států, kteří jsou schopni postupovat pod jednotným velením, to není jednoduchá věc. To je něco, co existovalo za Rakousko-Uherska, že prostě jste měli vojáky z různých částí a národů a fungovali pod jedním velením. Tak jako kdybychom dnes měli něco podobného zopakovat znova. Připravuje se to. Podle nás je nutnost to dát dohromady a ukázat, že jsme schopni takovéto jednotky postavit a pak je vyslat v případě potřeby do míst, kde potřebujeme zasáhnout mimo hranice EU. Tato schopnost evropských misí, evropských operací, to je to, co budeme dále podporovat. Stejně jako budeme podporovat spolupráci v oblasti evropského obranného průmyslu, v oblasti bezpečnostního výzkumu. To, že musíme adekvátním způsobem financovat obranu na unijní i na národní úrovni. To jsou věci, které nás čekají.

Když jsme teď byli na posledním jednání, Ministeriádě NATO, tak se tam mluvilo o spolupráci EU – NATO v oblasti bezpečnosti. Takže byste si možná říkali, co to tak asi může být, když to jsou dvě úplně jiné organizace. Já vám řeknu na jediném příkladu. Když se mluví o kyberbezpečnosti, tak máte dneska jedno centrum na úrovni EU, které nějak funguje, a pak máte jiné centrum na úrovni NATO. Tato dodnes vůbec nespolupracovala. Existovala úplně paralelně mezi sebou. To znamená, když jsme řekli, že se bude spolupracovat, tak to znamená, že to centrum pro kyberbezpečnost v EU začne komunikovat, vyměňovat si informace, hledat synergie, komplementy ve své práci. To je to, co se teď teprve začalo. Když se to dokonce i nabízí, ta spolupráce, tak vlastně se to do této chvíle, ani jsme to nezkoušeli.

Tohle je ten typ spolupráce, o kterém se začalo mluvit, která je dneska podle mě naprosto nutná. Je nutná také proto, že ty hrozby, jimž dneska čelíme, tak jsou to často hrozby, které už nemají čistě vojenskou povahu. Když se mluví o kyberbezpečnosti nebo když se mluví o hybridních válkách, tak to jsou hrozby, na které se nereaguje čistě vojenskými prostředky. Povaha těchto hrozeb vyžaduje úplně jiné typy reakcí. A tam EU, právě nemilitární organizace, má často prostředky, které ani NATO nemá. Proto ta spolupráce v boji proti hrozbám je dneska daleko snadnější a daleko více se nabízí, než kdykoli v minulosti. Takže my tady podporujeme rozvoj té společné evropské obranné a bezpečnostní politiky, což neznamená nějaké umenšování aliance. Ale znamená to, že na té své úrovni si uděláme to, co můžeme, a budeme schopni si řešit některé věci sami. Protože ne na všechno je třeba nasadit teritoriální ochranu. To bude velké téma, nebo je to teď velké téma. Bezpečnost a obrana.

A pak se tam ještě bude mluvit o hospodářském a sociálním rozvoji, především mládeže. My to samozřejmě podporujeme. V ČR nemáme takové problémy, jako jsou v Řecku, Itálii a jinde, kde asi všichni víte, že bývá někdy nezaměstnanost až 40 procent mladých. To v Česku, zaplaťpánbůh, není. Tím nechci snižovat problém nezaměstnanosti mladých částečně i v Česku. Ale je naprosto nesrovnatelný s tím, co existuje dneska v jižních státech Evropy. Takže to téma tam je samozřejmě především kvůli tomu. My to nicméně podporujeme, protože jsme si vědomi toho, že nezaměstnanost mladých je zlo, které má obrovské sociálně-psychologické důsledky.

Bude se tam mluvit také o vnějších vztazích, mám na mysli situaci v Sýrii. O Sýrii je téměř s bolestí dneska mluvit, protože humanitární katastrofu takovéhoto rozsahu jsme tady ještě neměli. To je nesrovnatelné s čímkoli, co jsme zažili po druhé světové válce. A ty výsledky, které tam máme, jsou žalostné. Když my řekneme, že tam pošleme konvoj, že se udělá nějaký koridor a tři dny nejsme schopni tam dostat ani jeden kamion, tak to je absolutní zoufalství.

Takže události v Sýrii, to člověka musí plnit naprostou depresí, když to vidí, co se tam děje. Je to naprosto katastrofální. A ani si nemyslím, že Evropská rada je schopna v tomto docílit rychle nějakého zvratu. Kromě toho, že zvažujeme metody a způsoby, jakým způsobem tam dostat humanitární pomoc. Právě Turci teď přišli s takovým nápadem, že by se udělal konvoj z Turecka. Nicméně to by nesměl být konvoj turecký, ani americký, ani ruský, protože si ještě pamatujete, že jsme měli konvoj humanitární, který byl napaden, zničen a rozsekán, navzdory tomu, že to byl humanitární konvoj. Takže i v tom je situace dneska daleko vážnější, že si ani nejsme jistí, že humanitární konvoj, když ho jenom tak pošlete, že vám tam dojede a že ho nerozstřílejí.

Mluví se teď o tom, jakým způsobem ten konvoj vůbec postavit, aby se vůbec někam dostal. Takže situace v Sýrii, to je věc nepředstavitelně tragická. A je nepochybné, že se tím bude Evropská rada zabývat. A to, co je teď téma, protože jsem se toho trochu zrovna účastnil, když jsem byl v Hamburku a teď i v Turecku, tak vím, že je snaha dostat nějakou formu humanitární pomoci. A hledá se způsob, jak to do té oblasti Aleppa dostat. Bohužel to je to jediné, co jsme dnes schopni.

Já se nechci pouštět to otázky Sýrie, ale jen vám naznačím, že podle mě není jiná cesta. Víte, ta tragédie je v tom, že nová americká administrativa se ještě neujala své funkce a činnosti a že vznikl nebezpečný prostor dvou měsíců, kdy vlastně není partner de facto. John Kerry už vlastně není schopen – to říkám při všem respektu k němu – ale on už není schopen být dnes plnohodnotným partnerem pro ta jednání, jakkoli se nesmírně snažil, a nový ještě není. A najednou vzniká zvláštní prostor nikoho, kdy vy nemůžete dost dobře říkat, ať se sejdou klíčoví hráči, protože se nejsou schopni sejít.

A tenhle prostor nikoho se ukazuje být velmi nebezpečný z řady důvodů. On je nebezpečný dokonce i pro jiná místa, nejen pro Sýrii. Protože dokonce i na Ukrajině je teď nejasný stav, kdy se neví... Myslím v tom místě bojů. Ten normandský formát, ten v podstatě zasedá proto – někdy si říkáte, proč zasedá? Ono se zasedá proto, protože panuje přesvědčení, že kdyby nic nezasedalo, tak se tam znovu rozhoří válka. A to je dost velká pravděpodobnost.

Takže ta jednání se vedou proto, aby se třeba v případě Ukrajiny situace ještě nezhoršila. Ale v případě Sýrie, tam je ta situace dnes velmi nebezpečná.

Já bych vás chtěl ujistit o jedné věci, jestli si někdo myslí, že když padne Aleppo, takže válka skončí, tak to prosím ne. To je iluze, to zapomeňte. Ani pád Aleppa nebude znamenat konec toho konfliktu. Pokud si to někdo myslel. Takže vlastně problém Sýrie trvá. A samozřejmě Sýrie je zdrojem neklidu, migrace a všech těch problémů, které se na nás valí, velká část těch problémů je samozřejmě právě v Sýrii. Ve které je situace zoufalá a Evropská rada se tím musí zabývat. Stejně jako se bude zabývat některými otázkami spojenými s Ukrajinou. Hlavně ta otázka asociační dohody. Mám na mysli to nizozemské referendum, které zkomplikovalo situaci. A tam se hledá řešení, jak tedy dokončit ratifikační proces.

A poslední téma, abych tady zase nemluvil celý den, poslední téma, kterému se budou věnovat účastníci Evropské rady, je téma brexitu. To je situace, kdy se o něco zmenší, z 28 už zbude jenom 27 členů, protože nás opustí britský zástupce. Nebo nás ne, ale hlavy států, já tam nebudu. Opustí britský zástupce, a bez něho se těch 27 členských států bude bavit o problematice brexitu. Na závěr, to bude asi večer neformální večeře. Tak se budou bavit o brexitu.

Samozřejmě vy jste všichni asi zaregistrovali to, že vyjednávání není možné, dokud nedojde k oficiální notifikaci záměru vystoupit z unie. To znamená, pokud Británie oficiálně nepodá ten záměr, tak nemůžeme vyjednávat. Takže my vlastně nemůžeme mluvit konkrétněji o nějakém vyjednávání se Spojeným královstvím, protože Británie nám to ještě nesdělila. Ona měla jenom nějaké referendum, ale že z toho vyvodila závěr vystoupit, nám ještě neřekla. My máme pouze ujištění britské vlády, že by tak měla učinit někdy v březnu 2017. Takže v březnu 2017 by nám měla sdělit, že se rozhodla na základě referenda, té lidové vůle vystoupit z unie.

Vyjednavač Barnier, který byl jmenovaný za Evropskou radu a Komisi jako ten, kdo by se tím měl zabývat, tak ten sdělil, že od toho okamžiku, kdy to vyhlásí, tak se musí do osmnácti měsíců vytvořit dohoda. Sice formálně jsou dva roky, ale on říká, že to je jenom hypotetické, že to samozřejmě musí být rychleji, má-li se to stihnout.

Takže my jsme připraveni, aspoň takhle strukturou na to, začít ta vyjednávání, pokud bude požádáno. To, čím by se teď měly zabývat hlavy států, tak si myslím, že to bude ta obecná pozice. Že jsme pro to, aby se postupovalo společně, že se musí vyjednávat v těch dvaceti sedmi. Budeme se bavit především o otázkách kontroly toho vyjednávacího procesu, stanovení podmínek, jakou roli bude hrát Evropská rada – ta by podle mě měla hrát klíčovou roli toho, kdo dává ty "deadliny", jak se tomu říká, takové ty vodící linie tomu vyjednavači Barnierovi. A zároveň bude kontrolovat, jak se to vyjednávání vede. To znamená, bude se bavit spíše, jakým způsobem budeme formálně postupovat. Ne o obsahu těch vyjednávání.

Není to, přátelé, žádná legrace, protože si uvědomte, že se 27 zemí musí shodnout na podmínkách vystoupení Británie, což mně připadá nepředstavitelně těžké. A pokud se neshodneme, tak upřímně řečeno si říkám, bude vůbec možné z Evropské unie vystoupit? Protože si představte, že se něco dohodne, ale teď některým zemím to nebude vyhovovat. Tak vlastně Britové nebudou mít partnera, který by jim řekl – ano, my jsme se dohodli, tohle je možné. A výsledek bude, že se dohoda neschválí. A to je potom třeba i pro ty Brity možná nejhorší varianta. Pokud by vystoupili, protože tam je to řečeno tak, že když ohlásíte, že vystupujete, tak máte dva roky. A když se nedohodnete a nemáte dohodu, tak jdete stejně.

Je tam ještě možnost žádat o prodloužení. Ale kdyby oni odešli bez té dohody, tak to znamená, že jsou v nesmírně nevýhodné situace, kterou nemá Norsko, ani nikdo další. To by byla pro ně situace téměř nepřijatelná. Ale jak nepřijatelná? Když se ty země nedohodnou, tak se nedoprosíte. Takže ono je to něco, s čím není vůbec žádná zkušenost. Má to v sobě jistě veliká rizika a je to velmi obtížné.

Upřímně vám řeknu, kdybych si měl vybrat, já bych do takového vystupování nešel, s tak nejistými podmínkami, s tak nejistými garancemi, že se vám něco slušného podaří dojednat. Protože máte proti sobě 27 států. A každý ten stát může dělat problémy. A může vám říkat – na tohle nikdy nepřistoupím, tohle je pro mě nevýhodné. Takže pro toho jednoho, který vyjednává, to není výhodné. Těch 27 se musí dohodnout, že budou konstruktivní, že se budou snažit dohodu najít, ale nikdo neví po té cestě, jestli se to bude držet? Ta dohoda o jednotném postupu a o tom, že všichni budou konstruktivní.

Takže je to velmi těžká věc, nikdy se nic takového nedělalo, vstupujeme do neznáma. Poprvé v historii se někdo o něco takového pokouší. A nebude to mít lehké nikdo. Takže jak víte, z toho žádná velká radost není, ale je to práce, která se může udělat. Já se domnívám, že pokud si někdo myslí, že se to ještě změní, že si to Británie rozmyslí, tak si myslím, že se mýlí. Brexit podle mě je realitou a Britové budou pokračovat po té cestě, kterou nastoupili. To si myslím, že už se tam nikdo neodváží zvrátit. To je můj odhad situace.

Takže tolik k tématům Evropské rady. Rozhovořil jsem se, jak vidíte, trochu příliš, ale vy jste to vyslechli, tak děkuji za trpělivost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane ministře, děkujeme a máte k dispozici místo u stolku zpravodajů. Informaci projednal výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 17/01. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Hampl, kterému nyní uděluji slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji za slovo.

Moje zpravodajská zpráva k tomuto tématu by z velké většiny byla významně stručnější verzí toho, co jsme právě vyslechli podrobně od pana ministra, čili já to s dovolením nebudu už opakovat. A jenom bych si dovolil velmi stručně okomentovat návrh usnesení, s kterým před vás přichází evropský výbor.

Já myslím, že to, že dneska, když nás nemůže navštívit pan premiér, tak je v této věci zastupován ministrem zahraničí, se docela hodí, protože to usnesení se týká de facto zahraničně politických témat, konkrétně většinou Turecka a trochu Libye.

Je tomu tak proto, že ta ostatní témata, která mají být na Evropské radě projednávána, tak jsme na nich neshledali nic, s čím bychom měli problém. Respektive v řadě případů jsou to věci, ke kterým už se tento Senát recentně vyjádřil. To jsou třeba záležitosti kolem flexibilní solidarity, nebo systém ETIAS. Ostatně i ta takzvaná "evropská armáda", které už se tak – myslím naštěstí – tak neříká nadále. Tam je myslím dobře si povšimnout, že je to explicitně traktováno tak, že nemá jít o nějaké ohrožení NATO, nýbrž o nějakou komplementaritu a posílení. To je docela důležité.

Využívám této příležitosti k tomu, abych vás stručně informoval o tom, že jsme včera společně s výborem zahraničním, bezpečnostním, obranným, měli na toto téma velmi užitečný seminář. Pokud by měl někdo zájem o bližší informace, jsme už dneska trošku blíže informováni, než jsme byli předevčírem.

To samé víceméně platí i o tom bodu programu, který se týká mladých lidí a nezaměstnanosti mladých lidí. Naprosto souhlasím s panem ministrem, že nezaměstnanost mladých je velký problém ve velké části Evropské unie. A jakkoli u nás to není věc, kterou bychom mohli nějak bagatelizovat, tak kvantitativně je to mnohem menší problém než v řadě jiných zemí Evropské unie. Přesto jsou tyto programy pro nás důležité. Zejména myslím, pokud jde třeba o mobilitní programy apod. To vám budeme navrhovat na příštím zasedání, až budeme projednávat plán práce Evropské komise na další rok, podporu Erasmus plus.

Čili to, co navrhujeme teď v tom usnesení, které se týká především Turecka, dva body... Tři body, promiňte. A to sice, že je dobře, aby ta dohoda s Tureckem pokračovala. My samozřejmě můžeme vést možná tak trochu donekonečna debaty o tom, jak moc pomohla ta dohoda s tím razantním zbrzděním té východní migrační trasy. A jak moc tím pomohlo to faktické uzavření hranic některých států v té oblasti. Ale to, že ta dohoda přece jen nějak významně pomohla a pomáhá, to si myslím, že je mimo jakoukoli pochybnost. A je v našem zájmu, aby pokud možno vydržela.

Souhlasím tady, nebo naprosto chápu konstatování pana ministra, že debaty v Turecku byly vyčerpávající. My jsme tam byli asi o měsíc dřív a také jsem za mnoho let nezažil více vyčerpávající jednání, jako byla v Turecku. Myslíme si, že stojí zato v tom usnesení – a rád bych vás požádal o podporu tohoto názoru – že stojí zato explicitně zmínit. Že naplňování té dohody s Tureckem... (Znělka.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já se omlouvám, ale viděli jste ten zásah, protože my se tady bavíme, aby to nebylo slyšet, a pan kolega Knotek, nechtěně samozřejmě, vás přivedl k pozornosti. Což není jistě ke škodě. Omlouvám se, pokračujte.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, zdá se, že pan předseda usoudil, že vaše pozornost mému projevu upadá. (Smích.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já ne, pan Knotek...

Senátor Václav Hampl:  Já už budu končit.

Chtěl jsem říct to, že si myslím, že je dobře explicitně zdůraznit, že naplňování dohody s Tureckem neznamená bianco šek pro bezvízový styk s Tureckem. A myslím, že je dobře to zdůraznit i proto, že právě třeba během jednání v Turecku jsme byli opakovaně vlastně pořád svědky této interpretace. „Tak už naplňte tu část dohody, abychom jsme ji také mohli naplnit. A ta vaše část dohody znamená, už nám dejte ten bezvízový režim.“ Takto to nikdy nebylo formulováno, takto to nikdy nebylo myšleno. Ta dohoda říká, že dojde k bezvízovému režimu v momentě, kdy Turecko splní jasně, explicitně formulované podmínky. A ty podmínky zatím z významné části nejsou naplněny.

Zejména jde tedy o protiteroristický zákon. To je samozřejmě věc, která je v Turecku velmi bolestná. Míra teroristických útoků, které tam běží, si asi neumíme úplně v praxi představit. Ale na druhou stranu bohužel – zejména po tom červencovém pokusu o puč, tak ten teroristický zákon je opravdu hodně nafukovací a umožňuje do jednoho pytle smést opravdu kdeco, včetně pravděpodobně v tuto chvíli politických oponentů.

Druhá věc, nebo další věc, kterou považujeme za užitečnou v usnesení zmínit, je, že ta dohoda není jenom o tom, že Turecko musí naplnit nějaké podmínky, aby mohlo dostat bezvízový styk, ale že ta dohoda dává také nějaké domácí úkoly nám. A to sice nějaký efektivní průběh relokačních mechanismů, poté, co dojde k tomu výměnnému mechanismu s Tureckem. A to je věc, která v tuto chvíli vázne. Vázne velmi výrazně, celoevropsky, a Česká republika v tomto rozhodně není premiantem, když to řeknu eufemisticky, spíše jsme v té horší části.

Myslím si, že ohrožujeme funkčnost té dohody tím, že se dostatečně nepodílíme na relokacích. Ta čísla, která my máme přidělena, s kterými jsme souhlasili, jsou relativně malá. Relativně hodně malá. A současně si myslím, že si tím také zhoršujeme budoucí vyjednávací pozici, pokud jde o ta další jednání, jak dále s migračními celoevropskými regulacemi.

A poslední bod se týká ocenění toho, že Evropská rada chce podpořit libyjskou pobřežní stráž. To je vývoj posledních, nevím, měsíců nejvýš, možná týdnů, kdy se v Libyi konečně začíná rýsovat cosi jako náznak trochu funkčního státu v nějaké části toho území. A jedna ze součástí toho je jakási nascentní pobřežní stráž. A pokud ta by se zprovoznila, tak to je samozřejmě pro tu středomořskou migrační trasu zásadní zlepšení.

Prosím vás tedy o podporu toho usnesení a děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane předsedo, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. A otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy k tomuto bodu? Nikdo se nehlásí? Takže rozpravu končím.

Předpokládám, že pan ministr nechce reagovat. A postup hlasování de facto je takový, že budeme hlasovat o návrhu výboru, který přednesl pan senátor, zpravodaj, Václav Hampl. Takže přizvu k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak ho přednesl zpravodaj Václav Hampl a jak je zapsáno v usnesení přiloženém v příloze usnesení výboru pro záležitosti Evropské unie.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

 Hlasování č. 3 registrováno 69, kvorum pro přijetí 35, pro návrh 58, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji.

Z jednání dnešní schůze chci ještě omluvit paní senátorku Jitku Seitlovou a pana senátora Patrika Kunčara.

A nyní jsem dostal informaci, že paní ministryně školství, mládeže a tělovýchovy je na cestě, a proto vyhlašuji pětiminutovou přestávku.

V jednání budeme pokračovat v 9.55 hodin.

(Jednání přerušeno v 9.50 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 9.56 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jsem rád, že máte velký zájem o paní ministryni, ale nechte ji, ať plní své hlavní poslání tady, to znamená, aby nám předložila tisky.

Dalším bodem našeho jednání je bod

 

Nová agenda pro dovednosti pro Evropu

Tisk EU č. K 097/10

Tisk EU č. J 098/10

Tisk EU č. J 099/10

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 097/10, J 098/10, J 099/10, K 097/10/01, J 098/10/01 a J 099/10/01.

Prosím paní ministryni školství, mládeže a tělovýchovy Kateřinu Valachovou, kterou mezi námi vítám, aby nás seznámila s těmito materiály.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Předem bych vám chtěla poděkovat za trpělivost a omlouvám se, že jsem z vlády dorazila o chviličku později.

Předkládám materiál s názvem Nová agenda dovedností pro Evropu. Jedná se o představení rámcových pozic ke Sdělení Evropské komise k nové agendě dovedností pro Evropu a k návrhu doporučení k zavedení záruky k získání dovedností a k návrhu doporučení k revizi Evropského kvalifikačního rámce pro celoživotní učení.

Společným tématem těchto tří rámcových pozic je podpora zlepšování dovedností, tedy toho, co lidé znají, čemu rozumějí a co jsou schopni dělat. Evropská komise při přípravě zastřešujícího sdělení vycházela z předpokladu, že dovednosti jsou odrazovým můstkem pro zaměstnatelnost a prosperitu. Získají-li lidé patřičné dovednosti, budou mít všechny předpoklady pro to, aby si našli práci a jakožto sebevědomí a aktivní občané využili svého veškerého potenciálu.

Evropská komise zároveň navrhne v následujících dvou letech 10 opatření. Těmito deseti opatřeními jsou: Záruka k získání dovedností, Revize rámce pro klíčové kompetence, Návrhy Komise podporující modernizaci odborného vzdělávání a přípravy, Koalice pro digitální dovednosti a pracovní místa, Revize evropského rámce kvalifikací, Nástroje pro vytvoření dovedností pro sféru státních příslušníků třetích zemí, Revize rámce Europassu, Postupy ohledně účinných způsobů, jak řešit odliv mozků, Plán pro odvětvovou spolupráci v oblasti dovedností a Iniciativa pro sledování uplatnitelnosti absolventů terciárního vzdělávání.

K dnešnímu dni Evropská komise detailně představila jen tři z výše jmenovaných opatření. Je to Záruka k získání dovedností, Revize evropského rámce kvalifikací a Revize rámce Europassu. Jedná se o ambiciózní iniciativu a Česká republika souhlasí s jejími klíčovými východisky.

Prvním z již představených opatření je Návrh doporučení k zavedení záruky k získání dovedností. Druhým z již představených opatření je Návrh doporučení k revizi Evropského kvalifikačního rámce pro celoživotní učení.

Tyto právě prezentované rámcové pozice, tak jak je Senát projednává, připravilo ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s ministerstvem práce a sociálních věcí a Úřadem vlády a byly také intenzivně konzultovány rovněž se zástupci sociálních partnerů.

Finální verze těchto tří rámcových pozic byla schválena na výboru pro záležitosti EU na pracovní úrovni dne 13. září 2016 a dále byly projednány v senátním výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice dne 6. října 2016 a v senátním výboru pro záležitosti EU dne 2. listopadu 2016.

Dovolím si tady předložit k projednání tuto novou agendu dovedností pro Evropu Senátu Parlamentu České republiky. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji paní ministryni a místo u stolku zpravodajů je jí k dispozici. Výbor, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten také přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 097/10/02, J 098/10/02 a J 099/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Hampl, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové. Evropský výbor to projednal poté, co si dožádal stanovisko řekněme odborně příslušného výboru, totiž školského výboru – dovolte zkratku. A usnesení evropského výboru, které máte před sebou. Je z podstatné části, z drtivé většiny autorským dílem školského výboru pod taktovkou tamního zpravodaje pana prof. Malého.

Nicméně si dovolím usnesení za nás stručně okomentovat a zdůrazním lehkou odlišnost evropského výboru od školského výboru.

Vzdělávání, kvalifikace je samozřejmě nesmírně důležitá agenda, ne nezbytně z hlediska každodenního chodu, ale z hlediska nějaké trošku delší perspektivy. Nicméně podle nás je namístě začít jakékoliv usnesení připomenutím, konstatováním toho, že to je zrovna oblast, ve které Evropská unie nemá rozhodovací pravomoci, má tam roli podpůrnou a koordinační. Čili to je optika, kterou se na toto všechno potřeba dívat.

Jinak my v zásadě iniciativu vítáme, připomínáme potřebu zaměřit se i na všeobecné znalosti, dovednosti, matematiku, kritické myšlení, cizí jazyky a digitální záležitosti jakožto věc, která v budoucnu bude víc a víc důležitá. Připomínáme také, že je potřeba na vzdělávání nahlížet zejména jako na něco, co je především o osobním rozvoji jednotlivců, o kultivaci talentů a že aspekt potkávání se s potřebami trhu práce je jednom z jedním z aspektů vzdělávání, jistě důležitým. Tím ho nechci nějak bagatelizovat, chraňpánbu.

Nyní se už dostávám trošku ke konkrétnějším aspektům balíčku. Jednou z věcí, která se tam navrhuje, je iniciativa pro sledování absolventů terciárního vzdělávání. To je jistě jakoby dobrá myšlenka, jak se jim potom daří, když vysokou školu vychodí. Nicméně my tady zdůrazňujeme, že by mělo jít především o metodiku srovnávání, protože v současné době to je něco, co úplně nemáme. Když se díváme na takové věci, jako je zaměstnanost absolventů po vysoké škole, tak se v každé členské zemi tím může myslet fakticky něco trochu jiného a pak srovnáváme hrušky s jablky. Čili toto si myslím, že by přesně odpovídalo koordinační roli EU, nebo já si myslím, a navrhuje se to v usnesení, že by nemělo jít o nějaké celoevropské závody, kdo je jakoby lepší. Myslím si, že to by Evropské unii nemělo příslušet.

Je tu aspekt finančního zajištění této agendy, protože v materiálech se mluví o tom, že se na to dají využít evropské strukturální a investiční fondy, nicméně tam již jsou stanoveny a odsouhlaseny priority, aktivity. Čili tyto nové záležitosti do toho nemusí úplně dobře zapadnout.

Pak je tu jedna terminologická věc. Jeden z tisků je č. 098, jmenuje se Zavedení záruky k získání dovedností. To je termín, který je zavádějící podle našeho názoru a měl by být nahrazen něčím méně zavádějícím, protože to může znít jako že se někomu zaručuje, že ve finále dostane nějakou kvalifikaci. Dostane ji, když splní příslušné podmínky.

Pak je tu záležitost ohledně toho, jaká by měla být celoevropsky stanovená minimální úroveň kvalifikací. To jsou tři čtyři Evropského rámce kvalifikací. My navrhujeme, že by stačila úroveň tři, s tím, že by bylo ponecháno na libovůli jednotlivých členských států si případně individuálně stanovit úroveň vyšší. To reflektuje situaci, že některé státy chtějí tři a některé chtějí čtyři. Podle našeho názoru je lepší se domluvit na nižším společném jmenovateli a kdo chce, může si dát vyšší.

A pak je tu záležitost Revize Evropského rámci kvalifikací. To je podle našeho názoru docela potřebná věc, zejména proto, že spolupráce mezi členskými státy v tomto stále vázne, zdánlivě stejnými kvalifikacemi nemyslí vždycky všichni to samé. Plus je tu docela velká diskrepance Evropského rámce kvalifikací s boloňským procesem ve vysokém školství, kde zase rámce kvalifikací úplně neodpovídají boloňským stupňům vzdělávání, čili to by bylo velmi namístě nějak sladit, sjednotit.

Tolik můj komentář k návrhu usnesení. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje.

Materiály projednal i výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Malý, kterého se ptám, zda si přeje vystoupit. Ano, pan senátor Jaroslav Malý se ujme slova, prosím.

Senátor Jaroslav Malý:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Jak bylo řečeno, výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice se zabýval těmito materiály a v závěru zkonstatoval, že nová agenda má všeobecnou podporu, snaží se řešit aktuální vizi pracovního trhu. Je možné také podpořit zaměření agendy na získání digitálních dovedností. Na druhou stranu, jak tady bylo také řečeno, je možné tuto agendu vnímat jako úzce zaměřenou na zvyšování dovedností u nízko kvalifikovaných pracovníků. A dále je možné souhlasit s pozicí vlády vnímat citlivě u nové agendy absence finančního zajištění.

Nyní bych s dovolením přednesl usnesení k uváděným tiskům, tj. k Návrhu doporučení Rady o zavedení záruky získání dovedností, k návrhu doporučení Rady v Evropském rámci kvalifikací pro celoživotní učení, kterým se zvyšuje doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 23. dubna 2008, a konečně Sdělení Komise a Evropského parlamentu Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Nová agenda pro dovednosti společně pracovat na posílení lidského kapitálu, zaměstnanosti a konkurenceschopnosti.

Výbor projednal tuto žádost, zaujímá stanovisko k senátním tiskům J 98/10, J 99/10 a K 97/10, určuje zpravodajem senátora Jaroslava Malého a pověřuje předsedu výboru senátora Jaromíra Jermáře předložit toto usnesení předsedovi Senátu a předsedovi výboru pro záležitosti Evropské unie.

Pokud se týká té přílohy, kterou jsem avizoval, výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice podporuje v obecné rovině Novou agendu dovedností pro Evropu.

Za druhé. Je toho názoru, že je důležité vyučovat všeobecně základní dovednosti, např. v oblasti matematiky, kritického myšlení, cizích jazyků a informačních a komunikačních technologií, které by nejen mladým lidem mohly pomoci se lépe přizpůsobit situaci na trhu práce.

Za třetí. Vítá, proto zaměření agendy na získání digitálních dovedností, neboť je toho názoru, že s ohledem na technologický pokrok se bude postupně zvyšovat poptávka po zaměstnancích s pokročilými digitálními dovednostmi.

Za čtvrté. Domnívá se však, že by agenda měla více zohledňovat i skutečnost, že vzdělávání a získávání dovedností má také vést k osobnímu rozvoji jednotlivců, ne pouze k uspokojení potřeb trhu práce.

Za páté. Vnímá citlivě absenci finančního zajištění agendy.

Za šesté. Považuje zvolený termín záruky získání dovedností za zavádějící, neboť může vyvolávat dojem, že automaticky zaručí získání dovednosti na určité úrovni vzdělání, a proto doporučuje zvolit méně zavádějící název doporučení rady.

Za sedmé. Domnívá se, že by iniciativu k zavedení záruky získávání dovedností měly být vyčleněny samostatné finanční prostředky, neboť bez nich tato iniciativa nemusí prakticky přinést žádný efekt.

Za osmé. Souhlasí s částečnou revizí evropského rámce kvalifikací, jehož rámec není v EU zcela funkční, revize by se měla nejdříve zaměřit na zlepšení kvality evropského rámce kvalifikací na zlepšení spolupráce mezi členskými státy a až poté např. na srovnání evropských kvalifikací s kvalifikacemi třetích zemí.

A konečně za deváté. Doporučuje tento dokument k projednání plénu a postoupit případné stanovisko Senátu Parlamentu ČR Evropské komisi. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor místopředseda Jaroslav Kubera.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážený pane předsedo, vážené paní ministryně, kolegyně, kolegové. Je to jeden z takových typických dokumentů, který je opakem toho, o čem všichni mluví, že EU je potřeba reformovat, tak aby se stala unií Evropanů, a ne aby Evropané sloužili unii. Toto je typický výplod bruselských úředníků, kteří z důvodu, že nemají nic jiného na práci, tak vymýšlí, vymýšlí, vymýšlí - a my vítáme, vítáme a vítáme.

Musím s potěšením konstatovat, že Poslanecká sněmovna už ustoupila od tohoto systému a už jsem viděl několik usnesení PS, která nevítá, která odmítá a která nechce! A to je podle mě správný postup, protože tady je to tak, že vítáme, vítáme a vítáme - a pak máme 18 výhrad k tomu, že je to celé naprosto nesmyslné.

Takže jsem si dovolil upravit návrh usnesení k tomuto tisku, které je velmi jednoduché a znělo by, že Senát Parlamentu ČR nepodporuje novou agendu dovedností pro Evropu a připomíná v této souvislosti, že dle čl. 165 a 166 Smlouvy o fungování EU má unie v oblasti vzdělávání a odborné přípravy pouze podpůrnou a koordinační úlohu, přičemž rozhodování v této oblasti je plně v kompetenci členských států.

To znamená, že můžeme si z toho něco vzít, když se nám to bude líbit, ale ten postup je následující: Přijmeme, jak je to výborné, na to úředníci v Bruselu zpracují směrnici, která se později změní v nařízení, které budeme ještě později implementovat, a když ho nebudeme řádně implementovat, tak nám odmítnou dát nějaké dotace, protože se nechováme jako hodný žáček.

Takže to je mé vyjádření k tomuto tisku a myslím si, že to zkrácené usnesení by dalo jasně najevo naši pozici jak vládě, tak Evropské unii. Jinak jsou ty řeči o tom, že unii je potřeba zreformovat, jenom platnými řečmi. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Ale domnívám se, že by pan senátor nám měl dát usnesení písemně. Ano, dobře, tak se na tom pracuje, a nyní vystoupí pan senátor Jiří Růžička.

Senátor Jiří Růžička:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové, paní ministryně. Přeji dobré ráno. Dovolím si jen pár drobných poznámek. Nechci zpochybňovat usnesení, které tady přednesl pan senátor Hampl. Jenom bych rád spíš řekl pár slov především paní ministryni, protože ten tisk nebo ta nová agenda pro dovednosti pro Evropu zdůrazňuje věci, které jsou velmi podstatné.

Možná si ani dostatečně neuvědomujeme to, že teď ve školách máme lidi, kteří budou v tom nejproduktivnějším věku za 20, 25 let a je potřeba samozřejmě je vzdělávat především v tom duchu, tak jak se tady o tom mluví, že tedy je důležité vyučovat všeobecné základní dovednosti v oblasti matematiky, kritického myšlení, cizích jazyků, digitálních technologií, atd., atd. Jenom bych si dovolil poznámku k tomu, jak to probíhá u nás a tam musím vyjádřit velkou nespokojenost. Pokud znáte nějaké přehledy, tak víte, že naše země mezi všemi zeměmi OECD patří k zemím s nejnižším podílem všeobecného vzdělání. Není vůbec nejhorší, je druhá od konce, podíl škol odborného zaměření a podíl škol všeobecného vzdělávání je jeden z nejhorších mezi zeměmi OECD, to je velice důležitá věc. Pokud se chceme hlásit k tomu, že chceme vzdělávat děti, které budou konkurenceschopné, zaměstnatelné, dobře vzdělané i za těch 25 let, tak i v tomto směru bychom měli něco udělat. Je to samozřejmě otázka sítě škol, zaměření škol, o té převaze odborných škol už jsem mluvil, i jejich podpory také nakonec, ale je to i otázka kurikula školních vzdělávacích programů na odborných školách. Protože tam jsou všeobecně vzdělávací předměty nesmírně podceňované včetně matematiky. Tady bych si dovolil připomenout i to, že navrhovaná povinná zkouška z matematiky a návrh, aby se odložily pro odborné školy, je přesně proti tomuto duchu. Ta matematická gramotnost je nesmírně důležitá a možná právě pro ty školy odborné ještě víc než pro gymnázia. A nemluvím o takových předmětech, jako je základy společenských věd atd., atd., to se na odborných školách podceňuje. Takže pokud se hlásíme k té agendě, tak bychom měli i v naší zemi udělat co nejvíc pro to, abychom tu myšlenku naplnili, a líbí se mi, že je tam řečeno, že jednotlivé členské státy mají rozhodování plně v jejich kompetenci. Tak buďme dostatečně kompetentní, protože jsme tím trošku povinováni budoucnosti naší země i našich dětí. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore a nyní vystoupí pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Byl zde přednesen návrh na alternativní usnesení nebo upravené usnesení, zkrácené výrazně. Dovolím si tedy jakožto předkladatel nebo ten, který zde přednesl ten původní návrh usnesení, na to reagovat. Je-li to třeba, tak vaším prostřednictvím, pane předsedo.

Především si dovolím připomenout, že jestli se dobře dívám, tak v tomto navrženém usnesení nikde není nic o žádném vítání. To zaprvé.

Za druhé. Chtěl jsem připomenout jednu důležitou věc. Naše usnesení – komu jsou adresována primárně, pokud jde o evropské záležitosti? Samozřejmě komunikujeme s kolegy v ostatních národních parlamentech, komunikujeme s kolegy v Evropském parlamentu, zasíláme Evropské komisi, to je všechno pravda, ale primárním adresátem je, s dovolením, naše vláda. A tady si myslím, že využít této příležitosti ke zdůraznění třeba věcí, které jsou v bodě II.1, 2, 3, že to je myslím velmi užitečné. To jsou základní principy, které by měly být vnitrostátně uplatňovány. Pan senátor Růžička zrovna připomněl to, že když se díváme na různá mezinárodní hodnocení, tak to naše školství úplně nesvítí nezbytně příkladně. Možná tu máme co k odpracování.

Takže já bych se v tomto usnesení zastal. A ještě potom některé další body jsou relativně technické. Pokud jde o ten osmý bod, týká se přenositelnosti kvalifikací. Tady si myslím, že je to jedna z nejpřínosnějších věcí, které se v Evropě staly. Když vystudujete elektrické inženýrství v Praze, tak v zásadě můžete poměrně velmi snadno dělat elektrického inženýra v Londýně nebo v Bratislavě. To si myslím, že je užitečná věc. A jsou tam věci, které na tom skřípou. Tak si myslím, pojďme, když už je tu iniciativa, je opravit, tak proč bychom s tím nesouhlasili, abychom je opravili. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, také děkuji. S přednostním právem vystoupí pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, já jdu jenom s takovou maličkostí. Když se podívám na ten bod, jak je uveden, je to nová agenda pro dovednosti pro Evropu, a když se pak podívám, kdo to přednáší, tak je to ministryně pro tělovýchovu. Já se obávám, že my budeme mít hrozně chytré děti, budou vystudované a já nevím, co všechno, ale ony nebudou schopné se možná hýbat. Je otázka, jestli se do těch 25 let produktivního věku vůbec dostanou, protože možná ani nebudou schopné do té práce dojít. Já tady chci využít této příležitosti a chci poukázat, aby zejména v našem základním školství a středním školství byl brán obrovský zřetel na základní tělesnou výchovu. Nejenže se dneska děti vymlouvají na všechno možné, z půlky třídy půlka necvičí, půlka cvičí, pak jsou tam rodiče, kteří si vyžadují, že děti cvičit nebudou. A pak je tam ještě problém toho, když se konečně cvičí, najde se učitel, který by chtěl děti něco naučit při tělocviku, tak výsledkem je, že se může obávat toho, když se děcku něco stane, tak skončí u soudu, a může být i obžalován.

Já chci poprosit, aby tedy nejenom vědomostní znalosti, ale i ty pohybové znalosti byly zdůrazněny, aby ministerstvo školství se situací, která v současné době je, zejména v základním školství, ale ono je to vlastně i ve středním, protože v tom středním školství, to už jsou velké dámy, ta děvčata, vymlouvají se na všechno možné, někteří pánové taky. Mám dojem, že s tím musíme začít něco dělat. Situace se za posledních 25 let radikálně zhoršila. Určitě nebude nápomocna odolnosti těch lidí, u kterých chceme navodit dovednosti, aby jich měli co nejvíc. Jak se potom stát bude jednou schopen bránit? On se neubrání. On bude hrozně chytrý, ale on tam na to bojiště ani nedojde.

Takže děkuji paní ministryni, že se na tuto věc podívá a pokusí se v této věci něco udělat a konat. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane předsedo, paní ministryně. Já bych konstatoval, že to, co tady dnes probíráme, je jednou z celé řady obecných prohlášení, kterých je v EU plno. Ale proti kterým v zásadě nemůžeme nic říct. Nicméně jsou v zásadě v takové obecnosti, že jim není možné říct ani nic pozitivního, ani negativního. Obecně platí to, co tady kolega, senátor Kubera, řekl, že školství je záležitostí především národních vlád a jednotlivých států jako takových. Musím říct, že mě opravdu velmi trápí stav českého školství. Musíme si tady jednoznačně přiznat, že české školství je v dlouhodobé vlekoucí se a těžké krizi. Nakonec výsledky našich studentů v mezinárodních srovnáních o tom jenom vypovídají. Mně osobně na celém našem školství nejvíce vadí to, že zcela upadá tlak na výkon. Právě díky tomu se snižují neustále laťky, takže ti, kteří dříve vystudovali, dejme tomu, nějakou nástavbu, tak dneska bez problémů vystudují vysokou školu a tak dále, mohl bych tady pokračovat desítky minut.

Já si myslím, že to není dobrý trend, protože výsledek potom je takový, že tím, jak snižujeme tlak na výkonnost našich žáků, tak se samozřejmě snižuje i úroveň celého školství jako takového.

Bylo tady mnoho řečeno, co je prioritní, jestli prioritní je všeobecné vzdělání nebo nějaké jiné. Já jako humanitně vzdělaný člověk bych měl samozřejmě podporovat především tohle. Ale musím také připomenout, co celá léta český národ a české země živí, a živí dodnes. Dnes jsme nejprůmyslovější stát celé EU. To, že prožíváme v této chvíli ekonomický růst, není samozřejmě jenom náhodou. Nicméně já z celé řady, ze všech stran v podstatě, slyším neustálé námitky na to, že až odejde generace, která neustále stárne, tak je není kým nahradit. Proto si myslím, že je třeba debatovat o tom, aby studenti nebo žáci na všech stupních škol měli takovéto základní všeobecné vzdělání, ostatně první republika by nám v tom mohla být příkladem, protože když si vezmete absolventa tehdejší měšťanské školy, tak měl bezesporu mnohem větší vzdělání z hlediska národnostního přesvědčení a celé řady těchto obecných, mohl bych to začlenit do nějakých mravněvýchovných oblastí, než je tomu dnes v mnohých středních školách.

Ta technika je nesmírně důležitá. Myslím si, že je nezbytné se zaměřit na to, aby vznikla centra, která budou podporovat technické vzdělání mládeže, bez ohledu na to, jestli potom půjdou dál jakýmkoli způsobem, také vaším prostřednictvím bych podpořil názor kolegy Růžičky. Já sice jsem dějepisář a zeměpisec a občankář, nyní společenské vědy, nicméně jsem absolventem gymnázia. Absolvoval jsem maturitu z matematiky a musím říct, že matematika mně velmi pomáhá. Není to tak ani o těch matematických znalostech jako o způsobu myšlení. Můj osobní názor už dlouhodobě je, že matematika speciálně na gymnaziálním typu studia by měla být povinná zcela určitě.

Co říct k dalšímu z prohlášení EU? Je to chvályhodné, že se tím někdo zabývá, ale myslím si, že bychom se měli především zabývat stavem našeho školství, a to je skutečně alarmující. Chtěl bych říci, že vítám to, co dostaneme, předpokládám, co nevidět, to znamená konečně kariérní řád pro učitele. Konečně nové financování škol, protože prostě ten tlak, abychom měli děti za každou cenu ve třídě, abychom mohli finančně přežít jako školy, to samozřejmě chápu, jak se chovají ředitelé, ale na druhé straně to vede k tomu, co jsem tady říkal, co je největším neštěstím našeho školství. Výkonnost klesá.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. S přednostním právem nyní vystoupí paní senátorka Zdeňka Hamousová.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobrý den, vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Nechci dlouho zdržovat. Cítím se poměrně fundována na oblast školství. Registruji usnesení VEU, také pozměňovací návrh pana kolegy Kubery.

Dovolím si po konzultaci s kolegou Kuberou upravit, možná výstižněji pro některé z vás, použít formulaci pozměňovacího návrhu pana kolegy Kubery, a to sice že Senát bere na vědomí v obecné rovině Novou agendu dovedností pro Evropu. Domnívám se, že všichni jsme srozuměni s tím, které kompetence a dovednosti by naši absolventi nebo i zaměstnanci, když se bavíme o celoživotním vzdělávání, kterými by měli být vybaveni.

A potom ta druhá část usnesení, kdy se připomíná, že je tam kompetence jednotlivých národů nebo jednotlivých republik, tak tam si myslím, že se shoduje.

Takže si dovolím tedy úpravu pozměňovacího návrhu pana Kubery, kdy tedy ne že nepodporuje v obecné rovině Novou agendu dovedností, ale Senát bere na vědomí v obecné rovině Novou agendu dovedností.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, ale i v tomto případě, abychom dodrželi naše pravidla, je potřeba návrh dát písemně.

Tak, děkuji.

Nyní vystoupí pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové. Já bych chtěl navázat na kolegu Martínka s tím, že bych se rád zeptal paní ministryně, zda, možná je to pod dojmem dnešní ranní diskuse našeho klubu s paní ministryní, protože pořád se ve školství hledají peníze, tu na základní školy, tu na střední, zda se připravuje nějaká redukce vysokých škol, protože vidíme, že vlastně otevřít si zde vysokou školu není tak nesnadné. Studuje snad 60 procent mladých na vysoké škole, jejichž kvalita a úroveň je velmi rozdílná. A to všechno platí stát. Jestli se náhodou, a to dle počtu studentů a tak dále, sice se malinko mění tyto principy, ale do vysokého školství jdou ohromné peníze a přitom se nesměrují ani ve vysokých školách tam, kde máme nedostatky. Máme nedostatky zubařů zcela evidentně, lékařů. To znamená, na tyto vysoké školy by mělo jít více peněz, než na ty obory, které nepotřebujeme. Zda se o něčem takovém uvažuje. To by mě zajímalo, to je otázka. Díky.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Růžička.

Senátor Jiří Růžička:  Já budu velice stručný, dámy a pánové. Musím reagovat na to, co tady zaznělo. To, že nás živí průmysl, to je nezpochybnitelné, to je jasné. Ale jestli chceme, aby nás ten moderní průmysl živil i za těch 20, 25 let, tak se musíme trošičku posunout dopředu. To, co se zaměňuje, co tady zaznělo i před chviličkou, je úplně špatně. Protože zaměňuje se všeobecné vzdělání moderní s nějakým humanitním vzděláním. Že to zaměňují novináři, na to už jsme si zvykli. Ale všeobecné vzdělání je přesně to, o čem se mluví v té agendě. To je znalost matematiky, nebo matematická gramotnost, digitální gramotnost, znalost jazyků, občanské kompetence a tak dále. Nezaměňujme, prosím vás, humanitní vzdělání, jako je dějepis a tak dále, s všeobecným vzděláním, které povede k tomu, že skutečně budeme mít lidi, kteří budou moci pracovat v moderním průmyslu, na moderních technologiích, posouvat se vpřed. A nebudeme jenom hledat lidi, kteří jednoduše budou někde v nějakých továrnách montovat a budou vybaveni nějakými základními technickými dovednostmi. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, kolegyně a kolegové, já jsem chtěl jenom reagovat na ty vysoké školy, protože to je prostředí, které poměrně dost znám.

60 procent lidí studuje na vysokých školách a všechno to platí stát. To prostě a jednoduše není pravda. Neplatí to všechno stát. Podíl soukromých vysokých škol, kde stát neplatí skoro nic, něco málo ano, ale skoro nic, tak je poměrně velký.

Jinak když se podíváme na financování vysokých škol, tak my máme naopak jedno z nejvíce dlouhodobě podfinancovaných vysokých školství. Na to jsou celkem jednoduchá čísla, která se dají vysledovat. Souvisí to trochu s tím, že tak jako mnoho jiných oborů, tak prostě většina těch věcí, které je tam potřeba zaplatit, tak se platí za světové ceny, jako vybavení, experimentální různé chemikálie, já nevím, co je na to potřeba, to všechno běží za evropské ceny. Jediné, na čem můžeme ušetřit, děláme to masivně, tak jsou platy lidí. Pak se trochu divíme, že sem kloudně nemůžeme dostat zahraniční akademiky, aby tady dlouhodobě působili, protože je to opravdu zlomek peněz, které je možné jim tady zaplatit.

Takže my se pak dostáváme do situace, kdy učitelé, teď myslím základních a středních škol, jsou placeni poměrně špatně, ale ještě mnohem hůř jsou placeni učitelé těch učitelů. My skučíme na kvalitu vzdělávání učitele, ať už právem nebo neprávem, ale učitele těch učitelů platíme špatně. Lékaři se pořád řeší, jestli dostávají dostatek, nebo ne. Ten, kdo dostává rozhodně nejméně, o hodně, v lékařské profesi, jsou učitelé budoucích lékařů.

Prosím pěkně, pojďme opatrně se škrtáním peněz na vysoké školy. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Vosecký.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den, pane předsedo, děkuji za slovo. Dobrý den, paní ministryně. Já bych akorát doplnil pana kolegu Hampla. Souhlasím s tím, co tady řekl. Ale základní věc, která je, ministerstvo školství a ČR má nějaké kontrolní orgány, v rámci školství je to Česká školní inspekce. A teď zní, jestli v té České školní inspekci jsou ti nejkvalitnější kantoři, nejkvalitnější ředitelé, jestli jsou kvalitně zaplaceni. Pokud já mám informace, tak to pravda není. Když tam ti lidé nejsou zaplaceni, tak tam nejsou ti nejlepší. Jestliže ta kontrola nebude vycházet z toho, že tam jsou opravdu odborníci, a špičkoví, tak když máme špatnou kontrolu, tak máme špatné školství. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Přihlásil se znova pan senátor Jaroslav Kubera, prosím.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Já jsem nechtěl vyvolat diskusi, ale jak je vidět, doprava, zdravotnictví a školství jsou populární obory, kterým všichni rozumíme. Všichni jsme chodili do školy, všichni někam jezdíme. Ale já bych řekl jednu zásadní větu, která je podle mě klíčová. Já se zúčastňuji porad s ředitelkami mateřských škol, s ředitelkami základních škol, vždycky se dozvím stejnou věc. Ředitelé školy neřídí, a učitelé neučí. Oni totiž nemají čas ani řídit, oni nemají čas ani učit. Protože všichni jsou ve věcech, které já neumím ani vyslovit, to jedno se jmenuje MAS... Víte, co to je MAS? To je místní akční skupina. Potom je krajská akční skupina, národní akční skupina. A ta čerpá a čerpá prostředky z EU, aby potom udělala místní akční plán, krajský akční plán, národní akční plán. Ta eura protečou těmi dírami školení a pojíždění po celé republice a přípravou těch projektů, kdy všichni trnou hrůzou, jestli náhodou tam nenapsali něco špatně, a přijde buď kriminálka, nebo budou odvoláni. Takže to je ten hlavní důvod. Nechme učitele učit, a pak se zabývejme návrhy Evropské komise o dovednostech. To je to klíčové.

A toto je jenom další, ono to nezůstane u toho jenom, že to tak bereme na vědomí. Ona z toho vyplyne povinnost jako ze zákona o účetnictví, kde budou všichni hlásit dopady na životní prostředí, takzvané ty nefinanční. Je to v zákoně o účetnictví. Co to tam dělá, nikdo neví. Společenská odpovědnost podniků, dokonce už i obcí, ale o tom nechci teď mluvit, to až bude na řadě ten zákon.

Takže to první. Nechme učitele učit a ředitele řídit. A potom už jděme do toho detailu, jak mají učit, co mají učit. To už je ta druhá etapa. A to si myslím, že je to klíčové. Tyto dokumenty, těch strategií, já jednou tady přečtu. ČR jich má 120, těch strategií. Máme samé strategie, akční plány. Nic z toho se samozřejmě neplní, ale dobře to vypadá.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, prosím o vystoupení kolegu Radko Martínka.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane předsedo. Já si myslím, vaším prostřednictvím bych chtěl říct panu kolegovi Růžičkovi, že si myslím, že dovedeme rozeznat, jaký je rozdíl mezi humanitním a všeobecným vzděláváním. Ale na druhé straně nelze nereagovat na to, co on tady říkal, to znamená, kdy v podstatě zpochybnil existenci nebo počet technických škol. Já nemohu než konstatovat, že technické školy u nás bohužel jsou také v krizi, dokonce bych řekl veliké, protože prostě úroveň studentů, kteří na tyto školy chodí, je opravdu mnohdy zoufalá. Mám-li mluvit ze své bývalé funkce jako hejtmana, kdy prostě jsme se snažili udělat nějaký systém, rozumný systém krajského školství, když jsme byli v situaci, kdy školy, myslím technické školy, s neuvěřitelnou historií, které vždycky produkovaly studenty na nejvyšší úrovni, se potýkají vůbec s existenčními podmínkami, jako s existencí, zda vůbec přežijí. Jestli u nás nepřežijí technické školy, tak si myslím, že to bude vážný problém. Technické školy opravdu jsou ty, které produkují studenty, kteří potom jsou v těch rozhodujících oborech. Troufám si říct, že i technické školy jsou schopné všeobecné vzdělávání, které ten student potřebuje, mít.

Další věc, se kterou se tady setkávám. Byl jsem nedávno v jedné úplně špičkové firmě, která, jak tady pan kolega zdůraznil, že právě chceme takové špičkové firmy, která se zabývá v podstatě tvorbou speciálních výrobků, které musí naprogramovat, vytvořit a tak dále, pro průmyslové odvětví. Kolegové, kteří vedou tyto firmy, mi sdělují, že je fatální problém dnešních studentů v tom, že oni dovedou, dejme tomu, pracovat s počítači, dovedou udělat ty grafické návrhy a využívat všech možností počítačů. Nicméně mají-li udělat konkrétní výrobek, tak potom se dostanou v jisté fázi k ověřování, kdy by je měli nějakým způsobem manuálně zpracovat. V tom on vidí, mluvím teď za ředitele této firmy, za ten fatální problém.

Protože ten člověk, který umí skvěle pracovat a programovat, vymýšlet, dejme tomu, nějakou formu nebo něco takového, tak v okamžiku, kdy to má prakticky ověřit, teď to přeháním, ale pracovat s tím pilníkem a dovést si představit tu materiální podstatu toho výrobku, tak to nedokáže. To je, myslím, poměrně velký úkol, jak skloubit tyto dvě věci.

Pokud se týká vysokých škol, já s kolegou Hamplem bezesporu souhlasím v tom, že není možné omezovat, chceme-li být konkurenceschopní, všechno je ostatně o penězích, není možné omezovat peníze na vysoké školy, dokonce bych si troufal říct, že tady všichni z nás jsme pro to, aby vysoké školy dostávaly i víc. Ale potom je také otázka, aby se ty vysoké školy zamyslely nad tím, koho vyučují, jaké obory tam jsou, jaké množství žáků v jednotlivých oborech je, nebo studentů, a zda ty obory, kde dříve byli, dejme tomu, jednotliví studenti v řádech 5, 6 v ročníku, dneska jich je 50, tak jestli je to opravdu dobré, aby ty školy ty peníze vynakládaly právě na takováto studia. Mohl bych vám jmenovat takto desítky vysokých škol a desítky jednotlivých oborů na nich, kde je opravdu s velkým otazníkem, jakým způsobem ty finanční prostředky tečou.

Mohli bychom se tady samozřejmě bavit, jestli investovat do budov, nebo do zařízení uvnitř nich. To si myslím, že je také docela velký problém českých vysokých škol. Ono totiž pořád jenom platí to úplně jednoduché, že vždycky máte jeden balík peněz, s tím balíkem peněz musíte hospodařit. Jestli ten balík peněz částečně vyplýtváte na něco, co není efektivní, tak vám to samozřejmě chybí na té efektivitě. Takže já jsem pro to, abychom posilovali české vysoké školy. Ale české vysoké školy se také musí změnit, musí se zamýšlet nad tím, co studenti, které produkují, ve skutečnosti jsou schopni dělat, jakým způsobem jsou schopni přispět k rozvoji naší společnosti.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Velmi rychle, nechci se ohradit, ale chci vysvětlit. Já nechci vzít vysokým školám ani korunu, naopak, když to půjde, nechť se jim přidá. Ale myslím, že to tady bylo vysvětleno, podívejte se, kolik máme studentů v oboru politologie, někdo z vás nám může říct, co ti studenti potom mohou dělat, když jich je... Ano, jestli to má být tak, že přijdou do parlamentu, potěš pánbůh. My tady potřebujeme snad lidi, kteří přijdou z praxe, naberou zkušenosti někde, ne na politologii, a možná to vidíme i na české politice, jak dopadá, když ze studentů se stávají asistenti poslanců, z těchto potom poslanci, z nich pak ministři. Co o tom životě ví? Vůbec nic. Vy je to na těch vysokých školách dokážete naučit, tu zkušenost se životem? Tu potřebujeme tady, v parlamentu. Teď myslím, jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu. Možná právě tady ta hranice 40 let, ne možná, ale zcela jistě, souvisí s tím, aby sem lidé nepřicházeli, aby měli možnost vystudovat více vysokých škol do 40 let, ale aby nabrali nějaké životní zkušenosti z toho normálního života, tam, kde jsou zařazeni. Tedy... Já tím nechci tady zdržovat tuto diskusi, protože jsem chtěl spíš zůstat v té nové agendě pro dovednosti, protože to je jedna agenda za druhou. Jde o to, abychom... Je důležité, aby naši studenti vystudovali vysokou školu, pak zjistí, že se nikde neuplatní, a potom dělají rekvalifikační kurz právě na ten pilník nějaký, nebo zkrátka na nějaký učební obor. A to už tady je. Já jsem přesvědčen, že stát, vysoké školy to nikdy neudělají, nikdo z nás většinou si nepodřeže dobrovolně sám větev, já si myslím, že to je stát, stát samozřejmě zastoupen ministerstvem školství. Já jsem položil jednoduchou otázku, jestli skutečně ministerstvo školství má či vytváří nějaké nástroje, kterými řekne vysokým školám: Tento obor zkrátka v takové míře otevírat nebudeme, protože nám chybí obory a peníze na medicínu, nebo v jiných oborech, kde zkrátka není. To znamená, teď přes pana předsedajícího k panu senátorovi Hamplovi, vůbec nejde o to vzít ze školství vysokého peníze, jde o to v tom vysokém školství přesměrovat, a ne podle nálady vysokých škol, ty to dle mého nemohou udělat, ale podle jistých dispozic zadavatele, tedy toho, kdo to platí, a to je stát, který určí: Tyhle obory studovat potřebujeme, potřebujeme posílit. Ale tyto holt studovat nepotřebujeme, nebudeme otevírat tolik míst pro ně.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Ještě vystoupí pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Já se moc omlouvám za ještě jedno vystoupení, já už jsem to nechtěl protahovat - tu diskusi, která se trošičku dostává daleko od těch původních projednávaných materiálů. Jenom chci říct, konstatovat, že pokud jde o vysoké školy, tak jsme se dostali k fundamentální otázce. Chceme takové vysoké školství? Fakt to není věc, kterou bychom tady dnes měli rozhodovat. Jenom říkám, že o tom to ve finále je. Chceme vysoké školství, kde se v zásadě studenti rozhodnou, samozřejmě s dopomocí svého okolí, rodičů a podobně, pedagogických poradců, já nevím, čeho, ale v zásadě vyhodnotí své osobní schopnosti, to, co je baví, co je zajímá, co si myslí, že budou umět dělat, a prostě tam se jim nabídnou možnosti to studovat. Nebo to bude tedy stát, kdo bude dirigisticky dělat nějaké – sociální inženýrství ne, ty sice chceš být strojní inženýr, ale půjdeš tlumočit. Nebo opačně. Já jsem pevně přesvědčen, že ta druhá varianta je prostě špatná varianta. To, co si myslím, že je jiná záležitost, je, ano, pojďme nějakým způsobem nutit, šroubovat ty vysoké školy ke kvalitě, aby prostě... Dobře, chceš být strojní inženýr, tak ale prostě musíš skákat nějakou laťku. Nechť ta laťka je docela vysoká. Regulace tímto způsobem je zcela na místě. Myslím si, že jsme všichni nedávno tady před pár měsíci podpořili pokus o, nechci říct vykročení tímto směrem, on už existuje tento směr, ale posílení tohoto směru, tím, když jsme v rámci velké novely vysokoškolského zákona, podpořili vznik Národního akreditačního úřadu, který v těchto týdnech v podstatě se rozjíždí na plný provoz. Myslím si, pojďme mu držet palce, ostřížím zrakem ho sledovat, jak se mu to děje.

Jinak pokud jde o to, že stát platí a nekontroluje počty vysokých škol, on v zásadě nějak platí veřejné vysoké školy. A těch prostě nepřibývá. Tečka.

Nepřibývá veřejných vysokých škol. A počty studentů na veřejných vysokých školách nerostou, klesají. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nikdo další se do rozpravy nehlásí, rozpravu končím a táži se paní ministryně, zda se chce k proběhlé rozpravě vyjádřit? Ano, máte slovo, prosím.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi zareagovat jenom na několik otázek, které padly v rámci rozpravy.

Začnu tedy situací na našich vysokých školách a univerzitách. Určitě Ministerstvo školství činí kroky ke změnám financování škol. Za další je potřeba říct, že od 1. září Národní akreditační úřad zahájil novou cestu nového způsobu akreditací, kde, podle mého soudu, ještě více než doposud bude dán velký důraz na kvalitativní hodnocení našich jednotlivých oborů na jednotlivých školách a kvalitě v rámci jednotlivých oblastí vzdělávání.

Další záležitost, kterou je potřeba zmínit, je to, že velmi démonizované tzv. koeficienty ekonomické náročnosti, které byly v minulosti stanoveny vzhledem k jednotlivým oborům na vysokých školách – a neustále se vrací v debatách, jestli technické obory neplatíme málo, naopak hodně, dejme tomu humanitní obory – tak jsou opravdu dlouhé roky překonané. A vysoké školy, jak např. v minulém roce, tak v tomto roce, nejsou vázány nějakými koeficienty centrálně stanovenými Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

Naopak, vysoké školy, univerzity, dostávají balík peněz, který pro příští rok je poprvé nastaven tak, že tato částka se nijak neumenší směrem ke škole. I tehdy, pokud sníží počet studentů v jednotlivých oborech až o 10 %. Tím jsme reagovali na jakousi ambici některých oborů přijímat méně studentů. Nicméně zase zkvalitnit vzdělávání vůči nim a tak snížit množství studentů, kteří sice zahajují vysokoškolská studia, nicméně je úspěšně nedokončují.

Co se týká změn financování hlubšího charakteru, kde by stát do určité míry kontraktoval, nebo si objednával obory vzdělávání v návaznosti na základě shody s jednotlivými reprezentacemi vysokých škol, tak tento systém se chystá od roku 2018. S tím, že během roku 2017 by mělo být dokončeno věcné zadání. Do té doby jsme zareagovali na společenskou poptávku po lékařích, zdravotních sestrách, zubařích, ale také učitelích, tak, že od 1. září máme připraveny speciální dotační programy prostřednictvím Programu F pro tyto fakulty, nebo fakulty vzdělávající učitele, lékaře a zdravotní sestry.

Chceme tím tedy posílit nejenom počet studentů, které – podotýkám – nebyly nikdy omezeny u lékařů. Počet studentů u lékařů není omezen. Univerzity samozřejmě mohou nabírat, ale velmi často právě tak trochu selže, tak, jak naznačil pan senátor Hampl, autonomie vysokých škol. Zkrátka v akademickém senátu nedojde k dohodě, že bude přijato více lékařů, a naopak třeba méně ekonomů. Je to otázka autonomie. Samozřejmě autonomie do akademických senátů patří.

Takže řešíme to těmito speciálními dotačními programy. Podotýkám, že poslední usnesení České konference rektorů není z této metody nijak nadšeno. Jakéhosi výběru povolání, které stát zvýhodněně dotuje. A rozhodně klíč je v hlubších změnách financování, kde bychom chtěli od roku 2018 zajistit lepší financování pedagogické práce, pedagogické činnosti na vysokých školách. Protože – světě, div se – naše financování, pokud někde ubírá a někde je nedostatečné, tak je to právě v této části pedagogické práce. A při změnách financování vysokých škol samozřejmě musíme vzít v úvahu i finance, které plynou z jiných zdrojů do vysokých škol. Např. z vědy a výzkumu, protože tam také plynou velké finanční prostředky a musíme samozřejmě zajistit, aby financování dávalo vysokým školám smysl.

Co se týká matematiky, byla tady jakási obava, byl tady i zmíněn náběh povinné zkoušky z matematiky v roce 2020. Vy určitě víte, že tento odklad byl z mé strany v Poslanecké sněmovně kritizován. Já jsem ale chtěla poprvé udělat to, že když nastupují studenti na studia na střední školy, tak ví, jaké jsou podmínky jejich maturitní zkoušky. Pokládám to jednak za fér, ale jednak to pokládám také za důležité proto, že nejde o to nachytat studenty na hruškách v rámci maturitní zkoušky, nebo se tetelit nad tím, že je víc a více neúspěšných. Ale jde o to, nastavit studia tak, aby co nejvíce studentů naopak úspěšnými bylo.

Proto je jasné – a souhlasím s tím, co zaznělo v rozpravě, že nejde o to jenom otrocky zvýšit, nebo takzvaně zvýšit počet hodin matematiky, ale my potřebujeme změnit způsob vzdělávání v matematice. A na to potřebujeme určitý čas. A právě proto, že máme tolik oborů v rámci středních odborných škol a učilišť, právě proto jsem ponechala středním odborným školám a učilištím v návrhu, který vláda projedná příští týden, ten rok navíc. Rok navíc. A domnívám se, že gymnázia nejsou nijak postižena tím, že v roce 2020 začnou a o rok později je budou následovat střední odborné školy a učiliště.

Z hlediska náběhu - aby bylo vidět, že držím svoje slovo - jenom chci říct, že nedošlo k žádné změně v rozporu s tím, co bylo projednáváno ve sněmovně nebo v Senátu. S náběhem se vždycky počítalo. Ten náběh měl být dokonce postupně na několik různých skupin a mnohem déle. Já jsem ho vlastně svým způsobem zrychlila. V první fázi gymnázia, hned o rok později střední odborné školy a učiliště.

Co se týká vzdělávání v matematice, tak je to záležitost samozřejmě podpory logického analytického myšlení. O to jde v matematice. A samozřejmě toto musí začít už na mateřských školách. Kroky v tomto směru činíme. Zdravý životní styl, jak zaznělo, určitě si uvědomujeme, že nejde jenom o znalosti, nejde jenom o dovednosti, kompetence, osobnost dítěte, ale jde také o jeho zdravý životní styl, fyzickou kondici. Je dobře, že se podařilo schválit rekordní rozpočet pro sport pro příští rok. Je dobře, že celá jedna miliarda korun míří do sportovních oddílů. Přímo na hlavy jednotlivých dětí, bez jakýchkoli dalších kritérií, velmi jednoduše. A je také dobře, že se zdvojnásobují finanční prostředky pro školní sport a univerzitní sport.

Co je absolutní sukces v našich školách, je bezplatné sportování ve školních družinách. Jsou všichni nadšeni – tělocvikáři, děti, rodiče. Touto cestou chceme jít. Cestou školního sportu. Bez výkonnostních požadavků nebudeme všichni olympionici, ale chceme zachovat dětem radost z pohybu a samozřejmě zlepšit jejich fyzickou zdatnost.

Učitelé. Učitelům, už jsem zmínila, připravujeme speciální dotační program, který je hotov pro pedagogické fakulty a fakulty vzdělávající učitele.

Závěrem bych chtěla ubezpečit senátory, senátorky a senátory Senátu Parlamentu ČR, že co se týká materiálu, který projednáváme, tak podle mého soudu popisuje správné cesty, kterými by se mělo vzdělávání ubírat. Je úplně jedno, jestli to podporuje nebo nepodporuje Evropská unie. Naše státní politika a národní politika potřebuje, aby každý v průběhu svého života, nikoli pouze v rámci mládí, ale i v rámci celoživotního vzdělávání měl příležitost a šanci, pokud chce, si doplnit kvalifikaci. A aby doplnění kvalifikace k jeho úspěchu nebyla podmínka, že se stane nezaměstnaným a bude čekat na rekvalifikaci. Pod to se myslím můžeme podepsat všichni.

Děkuji vám za pozornost a samozřejmě prosím o podporu daných pozic.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji paní ministryni. A nyní se ujme slova zpravodaj a seznámí nás s průběhem, tedy zhodnotí průběh a navrhne postup hlasování.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, milé kolegové, milí kolegové.

Já se musím omluvit. Já jsem si zapomněl dělat čárky, kolikrát kdo vystoupil.

Předseda Senátu Milan Štěch:  To není povinnost.

Senátor Václav Hampl:  Toto nejsem schopen shrnout. Nicméně si myslím, že pokud jde o rozpravu, tak se dá rozdělit na dvě části. Ta menší se týkala materiálů tak, jak jsou předloženy, potažmo těch usnesení, větší část se týkala obecnějšího rámce vzdělávání v České republice, do značné míry vysokých škol.

Pokud jde o balíček materiálů, potažmo o usnesení, tak máme dvě usnesení. Jedno navržené výborem evropským, na základě usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu. A pak je tu usnesení, ve znění paní senátorky Hamousové. Jestli platí to, jak tomu rozumím, že to konzumuje původní návrh pana senátora Kubery. Čili v tomto smyslu máme dvě usnesení. To znamená, jedno to rozsáhlejší a druhé, kde se ten materiál pouze bere na vědomí a připomíná se role Evropské unie, potažmo národních států.

Mám zato – i po nějakých konzultacích, že vhodný postup tady je, abychom nejprve hlasovali o návrhu dvou výborů. A pokud nebude přijat, tak o návrhu paní senátorky Hamousové. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Já bych jenom, prosím vás, nám ujasnil, že návrh Zdeňky Hamousové je upravený návrh kolegy Kubery. Není to tedy pozměňovací návrh k tomu návrhu, je to upravený návrh s jeho souhlasem.

Tak, slyšeli jste postup hlasování a podle toho budeme také postupovat.

V sále je aktuálně přítomno 68 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 35. Nyní budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan zpravodaj Václav Hampl. A jak je také uvedeno v oranžovém tisku výboru pro záležitosti EU.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám, hlasování č. 4, registrováno 69, kvorum pro přijetí 35, pro návrh se kladně vyjádřilo 49, proti 8, návrh byl schválen.

Děkuji paní ministryni a děkuji i zpravodaji.

A my hned následně přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny Přílohy I a Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu

Tisk č. 321

Vládní návrhy jste obdrželi jako senátní tisk č. 321, a uvede ho ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová. Paní ministryně, máte opět slovo. Tak, paní ministryně se ujímá slova.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Kateřina Valachová:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi uvést vládní návrh, v němž se předkládají Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací změny Přílohy I a Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu. Mezinárodní úmluva proti dopingu ve sportu, přijatá na 33. zasedání Generální konference UNESCO v Paříži v roce 2005, je mnohostrannou smlouvu, která pro Českou republiku vstoupila v platnost v roce 2007. Účelem této smlouvy je zohlednit nové okolnosti v boji proti dopingu, posílit činnost národních antidopingových organizací a vytvořit celosvětově smluvní rámec pro společný boj vládních i nevládních organizací proti dopingu.

Nedílnými součástmi úlohy jsou Příloha I, seznam zakázaných látek a metod, a Příloha II, mezinárodní standard pro terapeutické výjimky.

V souvislosti s vývojem dopingových látek a metod v oblasti sportu jsou tyto Přílohy Úmluvy aktualizovány každoročně. To je také tedy důvodem pro předklad tohoto materiálu, znovuprojednání Senátem.

Předložený materiál nemá žádné dopady na státní rozpočet a Úmluva patří do kategorie smluv, jejichž přijetí nebo nepřijetí jejich změny je podmíněno souhlasem Parlamentu ČR a ratifikací prezidentem republiky. Proto, byť se jedná o vysoce expertní a odbornou záležitost, je znovu předkládána k vašemu projednání a udělení souhlasu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 321/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor František Bublan. Garančním výborem je výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 321/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí pan zpravodaj výboru, senátor Václav Homolka.

Senátor Václav Homolka:  Vážený pane předsedající, pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové.

Smyslem a účelem této Mezinárodní úmluvy je zohlednit nové aktuální okolnosti v boji proti dopingu a tak podpořit činnost národních antidopingových organizací a vytvořit co nejširší celosvětový rámec pro společný boj proti dopingu. Obě přílohy Úmluvy paní ministryně zmínila. Pro rok 2016 je Světová antidopingová agentura upravila. Změna Přílohy I aktualizuje Přílohu I z předchozího roku o nově zařazené látky a metody s dopingovým účinkem. Např. mezi zakázané metabolické modulátory byla přidána mimetika inzulínu a meldonium. U meldonia si možná vzpomenete na loňské Evropské hry v Baku, kdy ještě nebylo zakázané. Užívalo ho asi na 500 sportovců.

Po jeho zákazu přišly problémy několika sportovců, z nichž nejznámější asi pro nás bude tenistka Mária Šarapovová. Ta dokonce dostala dvouletý distanc. Zhruba před dvěma měsíci však soud lhůtu zkrátil na 15 měsíců.

Je vidět, že oblast dopingu ve sportu se stále vyvíjí a mění. Jednotliví účastníci se přizpůsobují novým podmínkám a situacím, ani podíl politiky není zanedbatelný. Stačí připomenout dění kolem olympijských her v letošním roce.

Také mě docela zaskočila – asi před dvěma třemi týdny – informace, že náš zápasník Marek Švec dodatečně získal bronzovou medaili z olympijských her v roce 2008. Tady mám takový otazník, možná otazník s vykřičníkem, v čem spočívá složitost celého procesu prokazování dopingu, že to rozhodnutí přijde až po osmi letech. Mezitím proběhla další olympiáda, v tomto případě dokonce dvoje olympijské hry.

Naproti tomu změna Přílohy II zjednodušuje pro sportovce i lékaře použití některých nejméně závažných dopingových látek k lékařským účelům. Zde došlo jen k několika drobným doplněním či upřesněním textu. K legislativnímu procesu Vláda ČR vyslovila souhlas s přijetím změn Příloh až 27. června 2016, Senátu byly předloženy 18. srpna, stejně tak Poslanecké sněmovně. Ty ostatní údaje tady už paní ministryně řekla, takže ty já tady nebudu zmiňovat.

Jenom řeknu, že Přílohy se stanou součástí českého právního řádu až po projednání parlamentem a ratifikování prezidentem republiky. A proto je třeba proceduru urychleně dokončit. Zde se naskýtá otázka pro předkladatele, proč k tomuto prodlení dochází každoročně? Proč se proces schvalování nedá a nedaří urychlit?

Na závěr bych vás seznámil s usnesením našeho výboru. Je to usnesení ze schůze konané 6. října 2016.

Po úvodním slovu předsedy výboru, senátora Jaromíra Jermáře, po odůvodnění Magistrou Simonou Kratochvílovou, náměstkyní ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, po zpravodajské zprávě senátora Václava Homolky a po rozpravě výbor:

1. Doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci změny Přílohy I a Přílohy 2 Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu.

2. Určuje zpravodajem pro projednání senátního tisku č. 321 na schůzi Senátu senátora Václava Homolku.

3. Pověřuje předsedu výboru senátora Jaromíra Jermáře předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Prozatím děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodaje a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu, bezpečnost pan senátor František Bublan. Ano, prosím, máte slovo.

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednal tento návrh již 21. září tohoto roku a usnesení je v podstatě shodné jako usnesení, které jsme slyšeli před chvílí. To znamená, výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci změn Příloh I a Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu.

Zpravodajem při projednávání tohoto dokumentu byl bývalý senátor pan Josef Regec, já ho jenom zastupuji. Nicméně je to bývalý sportovec, který byl i úspěšným sportovcem, vyzná se v té problematice, takže i to projednávání bylo velmi zajímavé, obohacené o jeho zkušenosti. Možná tak trošku na konci lakonicky poznamenal, že jsou dva druhy sportovců. Jsou ti, kteří jsou chyceni při dopingu, a ti, kteří chyceni nejsou. Ale to jenom dokazuje to, že je to oblast, která se neustále vyvíjí. A proto se objevují stále nové a nové přípravky a prostředky, které je potřeba odhalovat. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Není zájem vystoupit, rozpravu uzavírám. Paní ministryně asi nemá k čemu, nechce reagovat na diskuzi, která nebyla, a na zprávy zpravodajů. A ptám se ještě pro pořádek, jestli pan zpravodaj si nepřeje vystoupit? Pan zpravodaj si nepřeje vystoupit, takže můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o usnesení, které zní: Senát dává souhlas k ratifikaci změny Přílohy I a Přílohy II Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu. V sále je přítomno 68, kvorum 35, zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji, hlasování č. 5, registrováno 70, kvorum 36, pro návrh 59, proti nikdo, návrh byl schválen.

Tak děkuji a teď prosím o vaši pozornost. Budeme pokračovat bodem, kterým je

 

Volba místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu

Tisk č. 19

Chtěl bych na úvod říci, že na základě jednání a návrhu včerejšího organizačního výboru si dovolujeme navrhnout následující postup.

Pan předseda volební komise by nás seznámil s tímto materiálem, my bychom tento materiál projednávali až do doby, kdy rozhodneme o způsobu volby, to znamená včetně rozpravy k tomuto bodu. Poté bychom tento bod přerušili a začali bychom projednávat následující bod, což je

 

Volba kandidáta ke jmenování do funkce předsedy Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí

Tisk č. 18

Tento bod bychom projednali do stejného stavu jako ten předchozí bod. A pak bychom společně o přestávce k tomu uskutečnili volbu. To znamená, že bychom měli a budeme mít – a pan předseda volební komise nás s tím podrobně seznámí – dva lístky, pro každou volbu samostatný lístek. Budeme mít i samostatné urny a budeme se dvakrát podepisovat u prezenční listiny, že nám byl vydán lístek pro každou z uvedených voleb.

Takže táži se, jestli jsou nějaké námitky k tomuto postupu? Nejsou, takže prosím pana předsedu volební komise, aby přišel, a budeme projednávat bod

 

Volba místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu

Tisk č. 19

Návrh kandidátů na místopředsedu dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu vám byl rozdán jako senátní tisk č. 19. A já nyní už tedy žádám pana předsedu Luďka a Jeništu, aby se ujal slova.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji. Dobrý den, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové.

Konstatuji, že volební komise Senátu obdržela ve lhůtě stanovené usnesením organizačního výboru ze dne 8. listopadu následující návrhy kandidátů na funkci místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu. Jsou to tito kandidáti: senátor Jan Horník, navrhovatelem je senátor Luděk Jeništa. Senátor Karel Kratochvíle, kde navrhovatelem je senátor Jan Hajda. A senátor Petr Šilar, kde navrhovatelem je senátorka Alena Šromová.

Dovoluji si vás informovat také, že volební komise přijala v této souvislosti na své 3. schůzi konané dne 13. prosince usnesení č. 6, s jehož obsahem vás nyní seznámím. Takže 6. usnesení z 3. schůze volební komise k volbě místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu. Komise 1. Konstatuje, že v souladu s usnesením organizačního výboru č. 236 ze dne 8. listopadu 2016 obdržela ve stanovené lhůtě níže uvedené návrhy na funkci místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu. Jsou to senátor Jan Horník, senátor Karel Kratochvíle a senátor Petr Šilar. 2. Pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil před volbou Senát.

Takže to by z tohoto bodu prozatím ode mě bylo vše. Nyní teoreticky pan předseda může otevřít rozpravu, a pak bychom přešli k tomu následujícímu bodu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  A ještě byste měl, pane předsedo, navrhnout způsob volby.

Senátor Luděk Jeništa:  To navrhnu najednou, potom u obou...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já myslím, že u každého bodu.

Senátor Luděk Jeništa:  Dobře. Takže uděláme to odděleně. Takže si za volební komisi dovolím navrhnout, aby volba proběhla tajným hlasováním.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak. A ke všemu tomu nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Karel Kratochvíle.

Senátor Karel Kratochvíle:  Já děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jako kandidát do této funkce chci tady prohlásit, možná, že to většina o mně víte, že jsem ředitel Zemského hřebčince státní příspěvkové organizace, která bere dotace od Státního zemědělského intervenčního fondu. Nicméně učinil jsem dotazy na právních odděleních i Ministerstva zemědělství, které jasně dokladovaly, že to není ve střetu zájmů. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jan Hajda.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedo, vážené milé kolegyně, vážení kolegové, já jsem navrhl na tuto funkci pana senátora Karla Kratochvíleho ze dvou důvodů. Zaprvé, celý život pracuje v zemědělství, v tomto směru má výsledky, pracoval i jako poslanec. Je s tou agendou seznámený. A na rozdíl od jeho protikandidáta se nebude muset seznamovat s tou agendou apod., což je velmi složité, a může kontrolní funkci plnit okamžitě ve prospěch českého zemědělství. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pan senátor Jiří Vosecký se ujme slova.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo. Pane předsedo, dámy a pánové, mám tady seznam členů, to znamená, že předseda dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu je pan Ladislav Velebný ze sociální demokracie, členové jsou pan poslanec Josef Kott za ANO, pan poslanec Pavel Kováčik za KSČM, pan Petr Kudela za KDU-ČSL.

Myslím si, že by to mělo být politicky vyvážené, a proto jsem přesvědčen, že by tam měl být pan senátor Jan Horník. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní vystoupí paní senátorka Alena Šromová.

Senátorka Alena Šromová:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové. Dovolila jsem si navrhnout kolegu, senátora Petra Šilara, právě proto, že si myslím, že v této funkci by měl být člověk, který je se zemědělstvím spjatý, což můj kandidát splňuje. A myslím si, že jeho poznatky a zkušenosti i z komunální politiky, a koneckonců i zde ze Senátu, budou jenom k výhodě. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní ještě vystoupí pan senátor Jan Veleba.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Ač mě ani jeden z kandidátů osobně nekontaktoval, chci zde vyjádřit jednu krátkou myšlenku. Státní zemědělský a intervenční fond samozřejmě velmi dobře znám, velmi dobře znám jeho mechanismy z dob, kdy jsem působil na Agrární komoře. Je to velmi významná instituce a kandidát, kterého zvolíme, by tam měl pracovat ne za politickou stranu a neobhajovat tam nějaké politické záležitosti, ale je to především odborná práce pro resort českého zemědělství.

Podle mého názoru a podle mého přesvědčení nejlepší předpoklady k práci tam má ten, který v resortu pracuje. Vy se samozřejmě rozhodnete, bude to tajné hlasování. Já tady říkám svůj názor. Mně osobně to nedělá žádný problém. Podporuji senátora Karla Kratochvíleho, který v tomto resortu dělá dlouho, má velmi dobré renomé, soucítí s českými zemědělci, dělá pro ně maximum. Čili neměla to být politika, měla by to být práce tohoto typu, tohoto duchu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Já tuto záležitost také nevidím jako politickou, byť k tomu v naší zemi takto dochází. Ale je to tajná volba a bude samozřejmě na vás, koho zvolíte. Mohu vám slíbit jedinou věc, a to je to, že pokud bych měl být členem a tím pádem automaticky místopředsedou dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu, což byl doposud Pavel Eybert, který byl člověkem, myslím si, docela dost nekompromisním a za svými názory si stál a obhajoval je, a takto konal i v dozorčí radě Státního zemědělského intervenčního fondu. To není o tom, že do dozorčí rady přijdete, tam si vypijete kafíčko, zvednete párkrát ruku, ale dozorčí rada má být skutečně dozorčí, má dozorovat.

A chci jenom říci, že v zemědělství se točí obrovské peníze, mám dojem, že skoro ty největší. A vzhledem k tomu, že jsem byl poměrně velkým bojovníkem ještě s bývalou senátorkou Dernerovou v rámci Severozápadu, což teď aktuálně zažíváte, kde jsem já i ona a samozřejmě Leo Steiner a další skutečně museli nasazovat poměrně hodně odvahy, tak abychom všechno ustáli, choval bych se úplně stejně i v této dozorčí radě. A aniž bych byl členem výboru regionální rady Severozápad, přesto jsem tam ve svém volném čase docházel, protože ty věci byly veřejné, a na nepravosti jsem poukazoval. A takto stejně bych se choval i v této dozorčí radě. To chci jenom těm, kteří by mě volili, slíbit, že to nebude nijaká procházka růžovou zahradou a že se určitě budu chtít zaměřit na věci, které tam mohou být, říkám mohou být, podobně jako na Severozápadě, protože když jsem tady vystoupil asi před čtyřmi, pěti lety, kolegové mě tady upozorňovali, ať to sem netahá, že ROP Severozápad je Severozápad, že oni to mají v pořádku. Asi za dva měsíce to pak dolehlo i na jejich „ropku“ a v té době jsem byl v menšině. Dneska mohu mít aspoň trošku pohlazení, že se na tyto lidi ukázalo. A nejsem toho názoru, co je náš pan premiér, že jsou to už věci, které jsou odeznělé, které jsou pryč. Nejsou. Aktéři na Severozápadu Čech byli vrcholní představitelé ODS a zejména sociální demokracie.

V těchto věcech bych byl nekompromisní. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nikdo další se do rozpravy nehlásí, rozpravu končím a přerušuji tento bod.

Nyní budeme pokračovat projednáváním dalšího bodu, a tím je

 

Volba kandidáta ke jmenování do funkce předsedy Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí

Tisk č. 18

Podklady máte v senátním tisku č. 18. Uděluji opět slovo předsedovi volební komise panu senátoru Luďku Jeništovi.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji. Vážený pane předsedo, dámy a pánové. K bodu č. 5 konstatuji, že Organizační výbor svým usnesením č. 221 ze dne 27. září 2016 stanovil lhůtu pro podávání návrhů na osoby navrhované Senátem ke jmenování do funkce předsedy a členů Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (dále jen „Úřad“). Termín byl do 30. listopadu 2016.

Návrhy na osobu navrhovanou Senátem ke jmenování do funkce předsedy Úřadu podávali jednotliví senátoři v souladu s volebním řádem pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu.

Připomínám, že podle § 19c zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích předsedu Úřadu jmenuje prezident republiky, a to ze dvou kandidátů, z nichž jednoho navrhuje Poslanecké sněmovna a jednoho navrhuje Senát.

Nyní si vás dovoluji informovat, že volební komise obdržela ve stanovené lhůtě následující návrhy kandidátů na předsedu Úřadu předsedu tohoto Úřadu. Jsou to:

– Vladimíra Dvořáková (navrhovatelem je senátor Václav Hampl)

– Jan Marek (navrhovatelem je senátor Radko Martínek)

– Jan Outlý (navrhovateli jsou senátor Jaroslav Kubera a senátor Petr Šilar)

Konstatuji, že součástí návrhu byly i další dokumenty, které byly nutné k ověření, zda jsou splněny podmínky volitelnosti osob navržených na tuto funkci.

Návrhy obsahovaly všechny potřebné dokumenty, a proto volební komise je ověřila a konstatuje, že všichni tři kandidáti splňují podmínky stanovené příslušnými ustanoveními zákona.

Nyní vás seznámím s usnesením č. 5 volební komise Senátu z 3. schůze konané dne 13. prosince 2016 k předloženým návrhům kandidátů navrhovaných Senátem ke jmenování do funkce předsedy a členů Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí.

Komise

I. konstatuje, že v souladu s usnesením Organizačního výboru č. 221 ze dne 27. září 2016 a usnesením Organizačního výboru č. 14 ze dne 1. prosince 2016, obdržela ve stanovených lhůtách následující návrhy kandidátů na předsedu a členy Úřadu pro dohledu nad hospodařením politických stran a politických hnutí.

Na předsedu Úřadu byli navrženi

– Vladimíra Dvořáková

– Jan Marek

– Jan Outlý

Navrhovatele jsem již uváděl předtím.

Na členy Úřadu byli navrženi (jsou to návrhy senátorů):

– Petr Andráši (navrhovatel senátor Jan Veleba)

– Lubomír Dohnal (navrhovatel senátor Miloš Vystrčil)

– Vladimíra Dvořáková (navrhovatel senátor Václav Hampl)

– Tomáš Hudeček (navrhovatel senátor Petr Šilar)

– Jana Juřenčáková (navrhovatel senátor Patrik Kunčar)

– Jan Marek (navrhovatel senátor Radko Martínek).

Návrhy Poslanecké sněmovny. Tam jsou kandidáti:

– Lenka Maštálková

– Jiří Navrátil

– František Sivera

– Zdeněk Varhaník.

Návrhy prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu:

– Martin Kameník

– Michal Pleticha

II. konstatuje, že obdržela dokumenty potřebné k ověření, zda navržení kandidáti splňují podmínky, uvedené v § 19c a § 19e zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů

III. konstatuje, že všichni navržení kandidáti splňují podmínky uvedené v citovaném zákoně

IV.

a) navrhuje uskutečnit volbu kandidáta na předsedu Úřadu na 3. schůzi Senátu dne 14. prosince 2016

b) navrhuje uskutečnit volbu kandidátů na členy Úřadu na 4. schůzi Senátu z důvodu dodržení lhůty stanovené v čl. 6, bod 2 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu

V. pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil před volbou Senát.

Tolik usnesení volební komise. Jenom krátké vysvětlení. Rozeslali jsme dopisy, lhůta pro podávání návrhů byla do 30. listopadu 2016. Poslanecká sněmovna bohužel nestihla tuto lhůtu. Na její žádost jí byla lhůta prodloužena do 9. prosince 2016, kdy v Poslanecké sněmovně proběhla volba. Nicméně prodloužení této lhůty samozřejmě způsobilo problém s desetidenní lhůtou, která se musí dodržet od chvíle podání návrhu a volby. Z tohoto důvodu se dnes uskuteční pouze volba kandidáta na předsedu a abychom stanovenou lhůtu dodrželi, volba členů Úřadu v Senátu proběhne na následující 4. schůzi Senátu v lednu 2017.

Tolik k usnesení volebního komise.

A ještě i k této volbě si jménem volební komise dovoluji navrhnout, aby to byla opět volba tajná.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane předsedo. V současné době podle návrhu, abychom dodrželi všechna naše pravidla, se budeme v rozpravě vyjadřovat pouze k prvé části, a to k návrhu na předsedu Úřadu. A až si odsouhlasíme způsob volby, budeme následně hlasovat pouze o návrhu na předsedu Úřadu.

Druhou část, návrhy na členy Úřadu, budeme projednávat, abychom dodrželi, jak uvedl pan předseda Jeništa, pravidla, na další schůzi Senátu, která podle usnesení Organizačního výboru se bude konat 18. ledna 2017.

Jsou nějaké dotazy k organizační stránce? Nejsou. Otevírám rozpravu k návrhu, který byl přednesen. Hlásí se Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Jak jste slyšeli od kolegy Jeništy, navrhuji na předsedu Úřadu pana Jana Marka. Došlo bohužel k určité události, která dnešní volbu poněkud problematizuje a znevýhodňuje mého kandidáta, neboť Transparence vydala určité prohlášení, ve kterém ho obviňuje z toho, že na něj bylo podáno trestní oznámení a byl z funkce náměstka ministra odvolán.

Dovolím si vám přečíst to, co mi k této věci poslal. Čas je bohužel docela malý, takže nemohl dodat příslušné doklady. Nicméně jak vám kolega Jeništa také sdělil, on bude kandidovat v případě neúspěchu při volbě dnes ještě také na lednové schůzi Senátu na člena Úřadu. Dohodli jsme se tak, že v případě, že dnes nebude úspěšný, dodá veškeré dokumenty, které ověří to, co nyní budu číst, že jest pravdou:

„Vážený pane senátore,

byl o mně zveřejněn článek, na který musím reagovat. Uváděné trestní oznámení jsem podával já, nikoliv naopak. Odvolán jsem nebyl a mám doklady na to, že při přesoutěžení náměstka jsem uspěl, nicméně vybrán byl někdo jiný. Na MPSV jsem působil více než dva roky od 17. dubna 2014 do 1. března 2016 a mnou dosažené výsledky jsou doložitelné“.

Musím než konstatovat, že to je politováníhodný omyl, protože tuto verzi celého případu dnes ráno potvrdila i ministryně práce a sociálních věcí. Nicméně písemné materiály v této věci nemohu teď v této chvíli doložit. Děkuji vám a prosím, abyste k tomu přihlédli při svém hlasování.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám. Nyní vystoupí pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové. Vzhledem k tomu, že předpokládám, že navržení kandidáti zde nejsou přítomni, aby mohli nějakým způsobem o sobě něco říci, považuji za svou povinnost jakožto jeden z navrhovatelů kratičce zdůvodnit svůj návrh na Vladimíru Dvořákovou.

Je to vysokoškolská pedagožka, jejímž vědeckým zájmem je transparentnost fungování politického systému, čili po odborné stránce je, myslím si, kvalifikace poměrně značná, relativně unikátní v rámci České republiky. A hlavním důvodem, který mě k tomuto návrhu vedl, je její dlouholeté působení v čele Akreditační komise ČR, kde získala zcela konkrétní praktické ostruhy s tím, jak politický systém funguje.

Jsem si vědom toho, že mnozí ji zazlívají to, čehož jsme se dnes už trošku dotkli v rámci jiného bodu, jakási proliferace vysokoškolského systému, ovšem jako člověk, který měl šanci to zblízka sledovat, tvrdím, že zvýšení počtu soukromých vysokých škol, což je to, o co běží, je věc, kterou Akreditační komise pod jejím vedením naopak poměrně vehementně brzdila, a tam, kde se to brzdit nedařilo, bylo dáno spíše právním omezením manévrovacího prostoru Akreditační komise.

Musím říci, že jsem dostal v rámci různých sociálních sítí, a pokud jsem dobře informován, i v tištěném deníku kritiku za to, že paní Dvořáková bývala členkou komunistické strany za vlády této jedné strany. Pro mě toto samozřejmě není věc, kterou bych bral na úplně lehkou váhu, ale přesto se domnívám, že z hlediska konkrétního nastartování nového Úřadu praktické zkušenosti z posledních dvaceti let by přece jenom měly převážit.

Děkuji za pozornost a za případnou podporu mého návrhu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a nyní vystoupí paní místopředsedkyně Miluše Horská.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré poledne. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi říci pár slovo o kandidatuře Jana Outlého na funkci předsedy Úřadu pro dohled nad hospodařením politických strana a politických hnutí.

Z podkladů, které máme k dispozici, je zřejmé, že se jedná o kandidáta s odbornou erudicí přesně v té oblasti, kterou se má úřad zabývat, a současně o člověka s potřebnými řídícími zkušenostmi. Splňuje-li druhou důležitou podmínku, neboť jde o nezávislého kandidáta, tudíž není spjatý s žádnou politickou stranou. Pan Outlý se nám navíc včera představil na všech senátorských klubech, takže jste měli možnost se s ním osobně potkat a eventuálně si zjistit další potřebné informace.

Mně však dovolte doplnit pár slov z toho důvodu, že to je starosta v mém senátním obvodu a od té doby, co nastoupil na to starostování, tak bych řekla, že se vedení obce a chování obce hodně proměnilo. Jeho obec dobrovolně na svých webových stránkách zveřejňuje informace o výpisech z bankovních účtů, všechny smlouvy zveřejňuje a má tam také umístěny nahrávky ze zastupitelstva.

Jako starosta vstoupil do sporu s velkou stavební firmou ohledně tamní skládky inertního odpadu, kterou podědil po předchozím vedení obce. Nezalekl se výhrůžek a podal k Evropské komisi stížnost na neoprávněnou veřejnou podporu. V situaci, kdy české právo selhalo, tak se pokusil pro obec vymoci 8 mil. Kč nezaplacených firmou na poplatcích. Neříkám to proto, že by byl lepším starostou, než ostatní starostové, jistě se všichni snaží na své pozici udělat maximum, ale chci to tímto podtrhnout, že nemám pochyb o schopnostech a znalostech Jana Outlého nutných pro výkon funkce předsedy tohoto nového úřadu a mám s ním po šest let i ty nejlepší zkušenosti. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní se přihlásila paní senátorka Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedo, kolegyně, kolegové. Uvědomuji si, že tuto volbu provádíme historicky poprvé a že se tedy tvoří teprve ta procedura nebo nějaké zaužívané procedury, které budou i v příštích obdobných situacích se vyskytovat. Ale mě poněkud neuspokojuje, že jsem dostala až dnes na stůl ten senátní tisk, ve kterém je ale jen seznam jmen, není jediné CV, jediný životopis, nejsou zde kandidáti, kteří by se měli představit před námi. Samozřejmě jejich přímluvci je tady nějakým způsobem prezentují, ale docela ráda bych si udělala dojem vlastní, a ne tedy takto zprostředkovaně, a docela ráda bych právě viděla i nějaké podkladové materiály k jejich kandidatuře. Nevím, možná že se byli představit na klubech, to je možné. My, kteří jsme byli nezařazení – a připomínám, je nás deset – to znamená, je to jedna osmina Senátu, tak jsme o toto přišli. A to je poměrně dost značný počet, osmina Senátu.

Takže nechávám vám zvážit, zda by nebylo rozumné – a takový návrh činím – podle § 60 odst. 2 písm. c) našeho jednacího řádu odložení tohoto bodu, přičemž lhůtu podle odst. 2 bych navrhla, aby byla navržena právě do 18. 1. 2017, pokud byste naznali, že ty moje nadnesené možné požadavky osobní prezentace kandidátů jsou rozumné a měli by tady vystoupit. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a nyní vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Na jednu stranu s paní kolegyní senátorkou Wagnerovou souhlasím. Také jsem si myslel, že ten materiál, který je podkladem pro dnešní jednání a případně volbu předsedy úřadu, bude rozsáhlejší. Moc nerozumím tomu, proč tomu tak není. Protože v ostatních případech – např. případy volby ústavních soudců – tomu tak vždycky bylo. Na druhé straně k těm ostatním věcem, prostřednictvím pana předsedajícího, paní senátorko, ono platí – řekni teplo, kolikrát chceš, teplo bude, až oheň rozděláš. To znamená, pokud na některých klubech byli kandidáti, tak to bylo proto, že ty kluby je obeslaly a pozvaly. Jak jsem je poznal, tak si myslím, že kdybyste je pozvala i vy, tak by také přišli a věnovali by se i vám individuálně, tak jsem aspoň vnímal já - ten jejich zájem, bez rozdílu všech tří, ale je to nepříliš logické. Jenom, abychom si řekli, že možnost tady byla a měl ji každý senátor. Přesto, protože zřejmě někteří z vás si ty životopisy – a jsou docela zajímavé – kandidátů nepřečetli, a je zajímavé si přečíst nejen, co tam je, ale všimnout si i toho, co tam v těch v životopisech není.

Tak si myslím, že návrh paní senátorky Wagnerové není úplně od věci. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře. Ještě paní senátorka Wagnerová. Chci říci, že po skončení rozpravy budeme o tomto návrhu jako o procedurálním hlasovat.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Jenom chci odpovědět vaším prostřednictvím, pane předsedo, panu senátorovi Vystrčilovi. My jsme žádné životopisy nedostali. Samozřejmě, že jsme googlovali, takže něco víme, ale oficiální životopis jsme my nedostali. Nedostali, takže i o to jsme jaksi byli ochuzeni. A pokud ta námitka, že jsem si je mohla pozvat a oni by jistě přišli, no, tak to já nevím, tedy. To jsem naopak presumovala, že tady budou a že se představí. Odkud jsem měla brát přesvědčení, že tu nebudou? Pro mě je to poměrně překvapivé, že tu nejsou! Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pan senátor a předseda volební komise Luděk Jeništa.

Senátor Luděk Jeništa:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové. Volební komise postupovala přesně podle volebního řádu. Měli jsme tam původní termín do 30. listopadu, ten dopis dostali všichni senátoři, zdůrazňuji, že mohou navrhovat kandidáty do 30. listopadu. To znamená, že všichni senátoři věděli, že tam ty návrhy budou. Samozřejmě navrhovatelé posílali s těmi návrhy i ty materiály, myslím si, že materiály ostatní nejsou až tak důležité, ale životopisy jsme na vyžádání posílali. Třeba klub ODS si vyžádal životopisy, dostal je. Samozřejmě tam je asi v tuto chvíli potřeba vyvinout určitou aktivitu. Říkám, není standardní, abychom posílali všem senátorům životopisy. Ti, co se o to zajímají, co to chtějí znát a vědět, tak samozřejmě tu možnost měli a životopisy dostali. Co se týče dnešní volby nebo návrhu na její posunutí, ta dnešní volba – tu jsme tam zařadili ze dvou důvodů.

Jednak všichni kandidáti byli nominováni do 30. listopadu, to znamená ta desetidenní lhůta je splněna od jejich návrhu kandidatury a volby; a za druhé jsme tam měli takový trošku logický důvod, protože dva z těch tří kandidátů jsou zároveň navrženi jako kandidáti na členy toho úřadu, tak máme zato, že pokud dnes proběhne volba kandidáta na předsedu, my ho zvolíme, to jméno samozřejmě dostane pan prezident, druhé jméno dostane ze sněmovny, a jmenuje předsedu, tak pokud to bude člověk, který je zároveň v nominaci na člena toho úřadu, tak už na toho člena pravděpodobně kandidovat nebude. Ono by se totiž mohlo stát, že jeden člověk bude – pokud by došlo k té volbě současně, že bude zvolen jak kandidátem na předsedu, tak členem, a potom, pokud by prezident jeho určil nebo jmenoval předsedou, tak bychom stejně pak museli dovolovat dalšího člena za Senát. Takže to, že volba na kandidáta na předsedu proběhne dříve než volba členů, je z tohoto důvodu, myslím, celkem vhodná. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane předsedo, pan senátor Václav Láska se ujme slova.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, aby ten náš názor nemusela hájit jenom kolegyně Eliška Wagnerová, ze svého postoje – řídil jsem se dosavadní praxí, ty dva roky, co tady v Senátu jsem. A vždycky bylo praxí, že jsem dostal podkladové materiály k někomu, kdo kandidoval osobně do jakékoli pozice, minimálně CV, kolikrát, pokud ti kandidáti byli aktivní, tak mi dali i nějaký svůj motivační dopis, to už se řídí jejich aktivitou, a vždy tady ale hlavně ti lidé byli, aby se představili, případně odpověděli na otázky. Bylo to u každé takovéto obdobné volby úřadu, ústavního soudce, tudíž, nezlobte se na mě, pro mě bylo legitimní očekávání, že tady ti lidé budou, že si je vyslechnu, že třeba budu moct i položit dotaz a asi moje hloupost, moje nezkušenost, že jsem s ničím takovým nepočítal. Myslím si, že to, že tady ti lidé nejsou, osobně se nepředstavují a jak už bylo řečeno, jedna osmina senátorů nemá ani podkladové materiály ani CV, prostě tu volbu trošku dehonestuje a snižuje vážnost toho nového úřadu, který má být založen, takže bych se připojil k návrhu kolegyně Elišky Wagnerové, abychom tu volbu odložili a napravili tuto situaci a tomu novému úřadu už hned v počátku nedali trošku takový dehonestační apel snižující jeho vážnost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Jenom, než vystoupí pan kolega Hampl, bych chtěl říci, že volba ústavního soudce je procedura, která je popsána v jednacím řádu a vyžaduje to, co jste tady řekl. Tato volba to nevyžaduje, nakonec stejně, jak postupujeme my, postupuje Poslanecká sněmovna a samozřejmě jste o to mohli kdykoli požádat, protože ten proces, který byl uskutečněn doposud, byl znám, jak už tady řekl pan předseda volební komise.

Takže souhlasím, že samozřejmě to mohlo být jinak, ale nic jiného nebylo navrženo ani v Organizačním výboru, ani mimo Organizační výbor, a jsme v nějakém stavu, který rozhodneme hlasováním o proceduře. Chci totiž, abyste věděli, nechat doběhnout tuto diskusi k tomuto bodu, pak bude hlasování o proceduře, a když se rozhodne, že to odložíme, tak ten bod přerušíme. A tudíž nechci, abychom uzavřeli rozpravu, tak z tohoto důvodu ještě nechávám dobíhat další diskutující, ale měli bychom hlasovat zejména o té proceduře, tak jak navrhla paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím pana senátora Václava Hampla.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Jenom v reakci na to, co říkal senátor Jeništa, tak oznamuji, že jsem rozhodnut po domluvě s ní stáhnout svůj návrh na Vladimíru Dvořákovou coby členku toho úřadu. Není tím dotčen návrh na předsedkyni. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a paní senátorka Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Velmi se omlouvám, pane předsedo, vám, některým kolegům, kolegyním, že vystupuji potřetí, ale vy jste mě k tomu inspiroval tím, že jste to srovnal s tou volbou ústavních soudců, která zajisté je popsána v jednacím řádu. Ale vzpomeňme si, to není tak dávno, co jsme tady volili předsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů. To je nezávislý správní úřad, tak jako by měl být tento. A proč tady defilovali tedy ti kandidáti, proč jsme dostali všechny ty materiály v tom případě a v tomto je nemáme. Proč toto má činit tu výjimku? To mně není jaksi jasné. Proto byl tedy ten můj návrh.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Rozumím vám a samozřejmě, že ten postup mohl být takový, jak říkáte vy, ale zrovna chci říci, ta volba vycházela z nějaké zvykové procedury při předchozích volbách členů a pokud k tomu návrhu nedošlo, Organizační výbor to schválil jak to schválil, ani volební komise nevznesla žádnou námitku v průběhu přípravy těchto voleb, tak se došlo k tomu stavu organizačního zajištění, který tady teď je. Ale rozhodneme to hlasováním. Pan Petr Vícha. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Teď hovořím za sebe i za předsedkyni klubu ANO kolegyni Hamousovou. Musím říct, že i my jsme předpokládali, že ti kandidáti tady budou přítomni. Přesto jsme se je samozřejmě pozvali na kluby, vyslechli, takže máme určitou výhodu oproti vám i kandidáty na obyčejné inspektory toho Úřadu na ochranu osobních údajů, ústavní soudce atd. Většinou tady bývají zváni. Takže jen vám v tom dávám za pravdu, ale rozhodne to samozřejmě hlasování. Je mi to líto, že nemají všichni stejné podmínky.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pan předseda volební komise Luděk Jeništa, prosím.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji. Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové. Ještě k té proceduře. Zde navrhují kandidáty jednotliví senátoři. To, jestli ti kandidáti sem přijdou a my odhlasujeme, že dostanou slovo, to přece se klidně mohlo stát. Oni tady mohli sedět a mohli to slovo dostat. Ale to, že tu nejsou, to už není záležitost volební komise. My je nezveme, je to jejich iniciativa. A stejně tak je to i iniciativa jednotlivých senátorských klubů. Je tady několik senátorských klubů, kteří si ty kandidáty pozvaly, vyslechly je, prověřily je dotazy atd. Pokud to jeden z klubů tady neudělal, možná je to dáno nezkušeností, nevím, ale neudělal to, tak mně je to líto sice, ale říkám, ale je to spíš chyba toho klubu. My jsme kandidáty viděli a slyšeli.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Samozřejmě, to, co tady bylo řečeno, platí, si myslím a kdyby tady kandidáti byli, tak budeme stejně rozhodovat my hlasováním, jestli jim udělíme slovo jako se to děje v jiných dalších případech. Vedeme o tom dlouhou diskusi. Pan senátor Miloš Vystrčil má slovo s přednostním právem.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, omlouvám se panu Radku Martínkovi. Jenom velmi stručně, k tomu dvě věci.

První je, že k tomu, abychom odložili to dnešní hlasování, vedlo dle mého názoru i vystoupení právě Radko Martínka, který říká, že tady jsou i věci, které nejsou u některých kandidátů zcela jasné a tudíž by se dali vyjasnit, pokud by se ta volba odložila.

A druhá. Samozřejmě dávám za pravdu předsedovi volební komise panu senátorovi Jeništovi s tím, že jsme mohli být aktivní, aktivní jsme nakonec byli, s těmi kandidáty jsme mluvili. Na druhé straně, pokud se tak nestalo, tak to není dobře a máme možnost to napravit, to říkám, že klub ODS podpoří návrh paní senátorky Wagnerové na to, aby se hlasovalo později, aby ta volba byla odložena.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji, a ještě pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji mnohokrát. Jenom bych chtěl, asi předpokládám za všechny předkladatele těch návrhů, říct, že jsme splnili všechno, co jsme měli, tzn. ti námi navrhovaní lidé předložili všechno a mám-li mluvit třeba za mě, ale bezesporu je to i ostatních, tak např. můj kandidát odjížděl až dnes dopoledne z Prahy, protože za sebe se přiznám, že my jako předkladatelé nemáme přece ten puvoár, abychom ho zvali na jednání, to by měl být ten, kdo organizuje tu volbu, a samozřejmě jako předkladatel jednoho návrhu toho případného kandidáta nemám vůbec nic proti tomu, aby se odložila ta volba, pokud to není nic proti dejme tomu nějakým požadavkům zákonným, v mém případě nebo mého kandidáta by to byla dokonce bych si troufal tvrdit výhoda.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. Nikdo další se nehlásí, pan senátor Luděk Jeništa ještě.

Senátor Luděk Jeništa:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové. Za volební komisi mohu říct, že my máme volbu připravenou, co se týče obou dvou voleb. Pokud bude volba odložena, prakticky s tím nemáme žádný problém. Jediná škoda, která nastane, je, že to odnesou české lesy, protože bude nutno vytisknout nové hlasovací lístky... Takže s tím problém nemám. Pokud volba jak na kandidáta na předsedu a na členy proběhne v lednu, tak proběhne, to problém není.

Co se týče volby kandidáta na místopředsedu dozorčí rady SZIF, tak ta asi proběhnout může, tam by to neměl být problém. Jsou tam kandidáti-senátoři, a o těch, doufám, si "víčka" vyžadovat nebudete. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Ještě se hlásí pan místopředseda Jaroslav Kubera.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Jenom pro pořádek. Navrhoval jsem na Organizačním výboru, aby se volba kompletně uskutečnila v lednu. Jenom upozorňuji, že dojde k porušení zákona, protože úřad má pracovat od 1. ledna. Už byly na mě dotazy ze strany médií, jak je to vůbec možné, jak se taková věc připravila. Ujistil jsem je, že by bylo nejlepší, kdyby takový úřad vůbec nevznikl, ale on bohužel vznikl, protože si to všichni tak úžasně přejí... Ti kandidáti si vůbec nevědí rady, co tam budou dělat... Oni vůbec nevědí, jak podle toho zákona mají postupovat. Protože je to patlárna, kterou nepsali zákonodárci, tu psal někdo jiný. Psal ji účelově tak, aby to vyšlo, aby se dosáhlo účelu. Ale ono se ho nedosáhne. Protože zákon je tak komplikovaný, že naštěstí, že volby jsou relativně až později. Prý se bude dělat nějaký metodický pokyn, co mají vůbec dělat a jak to mají dělat. Ale to je přece v této zemi běžné...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Ještě paní senátorka Eliška Wagnerová vystoupí.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Pane předsedo, kolegyně, kolegové, je pravda, co tady říká pan senátor Kubera. Zákon začne být účinný od 1. 1. Je pravda, když tam dodá kandidáty Poslanecká sněmovna, tak prezident bude stát před otázkou, zda jmenovat, byť z nekompletního rezervoáru, nebo jestli počká. A to já nevím. Do hlavy prezidentovi nevidím. Ale skoro bych na to nespoléhala, že tedy počká...

A tato úvaha, ke které jsem dospěla poté, co se o tom tady takto diskutuje, mě vede k tomu, že svůj návrh revokuji. Beru ho zpět. Volme tedy dneska, bez toho, že jsme je viděli, a tak dál. Protože nechci, aby Senát byl připraven o možnost, byť možná ne s úplnou znalostí, ale alespoň nějakou; některé lidi alespoň známe... Tak tedy budeme volit. Vede mě k tomu skutečně jenom to, že by Senát mohl zůstat úplně mimo, vyšachovaný, a to nechci.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Ještě se hlásí Tomáš Jirsa.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, jenom bych poznamenal, že do této šlamastyky se dostáváme zejména proto, že necháváme psát zákony nejrůznější protikorupční iniciativy! Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Vzhledem k tomu, že paní senátorka vzala procedurální návrh zpět, tak uzavírám rozpravu. Ještě setrvejte na svých místech, protože uděláme potřebné procedurální kroky.

První je, že budeme hlasovat o tom, aby volba místopředsedy dozorčí rady SZIF se prováděla formou tajného hlasování. Svolám k hlasování. Přítomno 69, kvórum 35. Hlasujeme o návrhu, který přednesl pan předseda volební komise Luděk Jeništa, aby volba místopředsedy dozorčí rady SZIF se uskutečnila formou tajného hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 6. Registrováno 70, kvórum 36. Pro návrh se vyslovilo kladně 67, proti 1.

Návrh byl schválen.

Druhá záležitost je k tisku č. 5 na funkci předsedy Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran. Rovněž bylo navrženo, aby se volba uskutečnila tajným hlasováním. Přítomno 70, kvórum 36.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 7. Registrováno 70, kvórum 36. Pro návrh 66, proti 1.

Než dám slovo panu předsedovi, chci jenom pro stenozáznam a pro další náš postup.

Můžeme z průběhu diskuse k bodu, který se týká volby předsedy Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí vyvodit závěr, že si Senát přeje, aby v případě dalších jakýchkoliv voleb kandidáti byli přítomni na plénu...

Tento úzus tady cítím, a proto ve směru k našim spolupracovníkům z organizačního odboru to takto chci formulovat.

Prosím pana předsedu volební komise, aby se ujal slova.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji. Doporučoval bych, abyste neodcházeli, protože teď uslyšíte něco, co jste ještě neslyšeli... (Pobavení v Jednacím sále.) Myslím tím v rámci pokynů k volbám.

Protože volby proběhnou v jeden čas, v jedné místnosti, ale odděleně. Vy dostanete na dva podpisy dva hlasovací lístky. Na každém hlasovacím lístku jsou vlastně tři kandidáti. Protože jak u volby místopředsedy dozorčí rady SZIF, tak i u volby kandidáta na předsedu úřadu, volíme jednoho, tak volba bude tak jako vždycky. Můžete jednoho z kandidátů zakroužkovat, tzn. číslo před kandidátem zakroužkujete. Čísla před ostatními kandidáty přeškrtnete křížkem. Pokud nechcete zvolit ani jednoho z kandidátů, můžete křížkem přeškrtnout všechna tři čísla před kandidáty. Jinak upravený hlasovací lístek je, prosím vás, neplatný! Jeden kroužek, dva křížky anebo tři křížky. Ostatní hlasovací lístky jsou neplatné.

Symbolicky jsme „zemědělství“ udělali zeleně, předsedu úřadu bíle... Půjdete za plentu, upravíte nebo označíte hlasovací lístky. Před plentou jsou dvě urny. Jsou barevně označeny. Jedna je označena zeleně. Jedna bíle. Prosím vás, vhazujte volební lístky podle barvy... Je to všem jasné? Věřím, že ano.

Jinak si dovolím požádat o to, aby volba probíhala od 12.10 hodin do 12.30 hodin. Poté, aby volební komise měla 15 minut na sečtení hlasů.

Nyní žádám členy volební komise, aby se urychleně dostavili do Prezidentského salonku.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Přerušujeme jednání do 12.45 hodin. Není to ještě spojeno s polední přestávkou, protože tady čekají předkladatelé na další body.

Pokračovat budeme ve 12.45 hodin.

(Jednání přerušeno v 12.09 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 12.47 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, budeme pokračovat v našem jednání. A to dvěma přerušenými body, což byla "Volba kandidáta ke jmenování do funkce předsedy Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí" a "Volba místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu".

A já nyní prosím pana předsedu volební komise, aby nás seznámil s výsledky voleb.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Nejprve řeknu výsledky volby kandidáta navrhovaného Senátem ke jmenování do funkce předsedy Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí.

Bylo vydáno 72 hlasovacích lístků, odevzdáno bylo rovněž 72 hlasovacích lístků. Neodevzdané lístky nula. A nyní: paní Dvořáková dostala 16 hlasů, pan Jan Marek dostal 17 hlasů a pan Jan Outlý dostal 39 hlasů. To znamená, že v 1. kole 1. volby byl zvolen kandidát Jan Outlý.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Vzhledem k tomu, že volba byla úspěšně provedena, kandidátovi nezbývá, než blahopřát. A my můžeme tento bod, to znamená bod č. 18, "Volba kandidáta na jmenování do funkce předsedy Úřadu" uzavřít. A já prosím pana předsedu, aby pokračoval.

Senátor Luděk Jeništa:  A nyní k volbě místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu. Počet vydaných hlasovacích lístků opět 72. Odevzdaných lístků bylo také 72, neodevzdané tedy nula. Pro senátora Jana Horníka bylo odevzdáno 18 hlasů. Pro senátora Karla Kratochvíleho bylo odevzdáno 31 hlasů a pro senátora Petra Šilara byl odevzdáno 20 hlasů. Znamená to, že v 1. kole nebyl zvolen kandidát a do 2. kola 1. volby postupují kandidáti, senátor Karel Kratochvíle a senátor Petr Šilar. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A já bych prosil ještě pana předsedu, aby řekl, jaký bude další postup v této druhé části.

Senátor Luděk Jeništa:  Vzhledem k tomu, že se musí konat 2. kolo 1. volby, udělali bychom to, jakmile bude vyhlášena polední přestávka, která bude pravděpodobně dnes kratší, tak okamžitě po vyhlášení volební přestávky já bych vám tady v rychlosti řekl pokyny k volbě a přešli bychom zase do Prezidentského salonku, kde by volba tentokrát, protože budou dva kandidáti a bude to jedna volba, tak by trvala 10 minut. To zvládneme.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, já to drobet upravím. Až řídící schůze oznámí, že bude následovat polední přestávka, možná, že to bude v průběhu nějakého rozjednaného bodu, protože nemůžeme asi přestávku dělat ve čtyři hodiny odpoledne, tak předtím, než tu přestávku vyhlásím, přeruší se projednávaný bod, nebo bude dokončený, a dá slovo panu předsedovi volební komise, který nás seznámí s postupem, jak se bude postupovat při 2. kole volby ve věci místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu, což máme v tisku č. 19.

Tak a já se nyní vystřídám s paní místopředsedkyní.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A my budeme pokračovat. Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 1

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 1. Návrh uvede ministr zemědělství, pan ministr Marian Jurečka. Máte slovo, pane ministře, a vítejte v Senátu.

Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka:  Dobré odpoledne, vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon č. 321/2004 Sb. o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Předkládaný návrh zákona má dva stěžejní cíle. Tím prvním je přizpůsobení právního řádu České republiky novým, přímo použitelným a bezprostředně aplikovatelným nařízením Evropské unie. V rámci úpravy vinohradnictví se proto implementuje nový systém povolení pro výsadbu révy na období do 31. prosince 2030, a to včetně sankcí za jeho nevyužití, a nový systém povolení opětovné výsadby vinic.

Druhým cílem návrh zákona je pak boj proti různým formám černého trhu s vínem. To jest stanovení úpravy, která zajistí lepší regulaci nakládání s nebalenými výrobky z révy vinné a zejména pak se sudovým vínem, které představuje nezanedbatelnou část segmentu trhu s vínem v České republice. Výrobky z révy vinné – a to zejména nebalená vína, respektive sudová vína jako jeden z typů nebalených vín – se v posledních letech staly jedním z nejvíce falšovaných zemědělských produktů.

Podle údajů Státní zemědělské a potravinářské inspekce se podíl nevyhovujících vzorků sudových vín konstantně pohybuje mezi 32 – 38 %. Návrh zákona byl připravován v širokém diskuzi s vinařsko-vinohradnickou veřejností. Na vládě bylo projednávání návrhu dne 21. prosince 2015 přerušeno s tím, že bylo nutné nalézt shodu a způsobu a kontrole prodeje sudového vína. Výsledkem následných diskuzí pak je předkládaný návrh novely zákona, který byl vládou schválen dne 18. ledna 2016.

Návrh v podobě, v jaké byl předložen do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, zejména omezil množství prodejních míst sudového vína, především omezením prodeje sudových vín, vyjma provozoven výrobců vína nebo příjemců zahraničního nebaleného vína. V této souvislosti je nutné dodat, že výrobcem vína se podle zákonné definice stal rovněž subjekt, který si víno nechá jiným subjektem zpracovat za účelem jeho uvádění do oběhu. Stejně tak příjemcem je nejen subjekt, který si nebalené víno ze zahraničí sám přiveze, ale i ten, který si jej nechá přivézt jiným subjektem. Přičemž navržené řešení odpovídalo svými dopady na trh s vínem konsensu dosaženému dotčenými subjekty v průběhu legislativního procesu.

Dále vymezil kategorie obalů, v nichž je možno víno prodávat spotřebiteli, § 3. S ohledem na omezení prodejních článků není přepravní obal pro sudové víno, které je pod kategorií nebaleného vína blíže specifikováno. V rámci prodeje vína spotřebiteli z obalů určených pro spotřebitele je pak vymezeno takzvané čepované víno, v zásadě tedy Bag-in-Box do objemu 20 l, a rozlévané víno do 5 l. Obě tyto kategorie by mohly prodejcům sloužit k obcházení režimu sudového vína, proto je nutné je výslovně upravit.

Dále upravil zveřejnění části registrů vinic, z nichž bude online zřejmé, ve kterých provozovnách výrobci nebo příjemci zahraničního nebaleného vína prodávají sudové víno. Toto opatření mj. přispěje k eliminaci nelegálních nenahlášených prodejen pančovaného sudového vína. Dále zavedl dobrovolný logotyp, § 16, odst. 5 na obalu vín s chráněným označením původu nebo chráněným zeměpisným označením "vyrobeno z hroznů révy vinné, sklizených na území České republiky". Což jsou opatření předkladatelem preferovaná a zajišťující odpovídající informovanost spotřebitele.

Dále zavedl oznamovací povinnost pro příjemce, § 14a, veškerého zahraničního nebaleného vína, to jest nejen sudového a dalších zahraničních výrobků z révy vinné. Uložil povinnost uskladnit nebalené víno po dovozu do České republiky na 10 dnů v místě určení. Tedy ne na hranicích, ale v místě prvního příjmu vína, § 14b, pro účely případné kontroly pro účely Státní zemědělské a potravinářské inspekce.

Dále upravil zvýšení horní hranice pokut za správní delikty týkající se nově definovaného falšování vinařského produktu a porušení nově zavedených povinností v rámci boje s černým trhem s vínem na 50 milionů korun. V případě skutečně rozsáhlých podvodů je dosavadní nejvyšší sazba do 5 milionů korun nedostatečná a nemá dostatečný preventivní účinek. Protože nepostačuje ani na pokrytí nelegálního zisku, který pachatel z protiprávní činnosti získává.

Vládní návrh zákona byl jako sněmovní tisk č. 712 schválen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR dne 21. 10. 2016 na 50. schůzi a dne 18. 11. 2016 postoupen Senátu PČR. V rámci projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně PČR byla přijata řada pozměňovacích návrhů, které jistě přispějí k jejich zkvalitnění, a to včetně dalších průvodních novel. Současně však byly přijaty i pozměňovací návrhy, které za příjemce stanovují provozovatele potravinářského podniku, který je uveden v průvodním dokladu.

Takové řešení svými dopady na trh s vínem ovšem neodpovídá konsensu dosaženému s dotčenými subjekty v průběhu legislativního procesu a jde nad rámec míry regulace takto dosažené. Ministerstvo zemědělství nesouhlasí se svázáním příjemce dle definice novely zákona s příjemcem uvedeným v průvodním dokladů, neboť se jedná o restriktivní opatření. Proto s modifikací původního vládního návrhu zákona v této části nesouhlasím.

Stejně tak zaujímám nesouhlasné stanovisko k pozměňovacímu návrhu přijatému Poslaneckou sněmovnou PČR a změnám s ním souvisejícím, kterými se oproti vládnímu návrhu zákona zavádí povinnost výrobce při splnění stanovených kritérií uvést na obalu určeném pro spotřebitele logotyp specifikovaný prováděcím právním předpisem. Přestože řada výrobců na obal určeném pro spotřebitele již různá označení původu vinařských produktů používá, a to včetně vlastní podoby záklopky. V potravinovém právu je navíc obecně preferováno používání dobrovolných označení a slov vyjadřujících původ zemědělských produktů a potravin.

Proto k tomuto pozměňovacímu návrhu přijatému Poslaneckou sněmovnou PČR a zavedením navrhované povinnosti zaujímám nesouhlasné stanovisko.

Dne 18. 11. 2016 byl návrh zákona doručen Senátu PČR, dne 29. 11. 2016 byl návrh zákona projednán Stálou komisí Senátu pro rozvoj venkova, která podpořila pozměňovací návrhy týkající se povinného označování vínem, logotypem neboli záklopkou, která se navrhuje změnit na dobrovolné, v souladu s vládním návrhem zákona, a dále přechodných ustanovení, která se navrhují prodloužit. Dne 6. 12. 2016 se uskutečnilo jednání výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu PČR, který doporučil návrh zákona zamítnout. Následně proběhlo dne 7. 12. 2016 jednání garančního výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu PČR, který podpořil pozměňovací návrhy týkající se přechodných ustanovení, částečně modifikované z původně navrhovaného prodloužení 12 měsíců, na termín do 31. 12. 2017.

Závěrem mi dovolte, abych se vyjádřil konkrétně k těm pozměňovacím návrhům, které jako předkladatel považuji za důležité a chtěl bych poprosit o jejich podporu. A tedy, aby se účinnosti týkající se zaregistrování do registru vinic pro prodejce, tedy vinotékaře, aby se tato lhůta prodloužila o 6 měsíců. A aby se také prodloužila již zmíněná lhůta na doprodej sudového vína, které bylo uvedeno na trh v současném znění zákona, do 31. 12. 2017, aby na takto výraznou změnu trhu dokázali všichni zúčastnění aktéři dobře a včas se připravit a zareagovat.

K otázce povinné záklopky jsem se již vyjadřoval. Je tady pozměňovací návrh, který pan senátor Šilar v této věci podává, aby ta záklopka byla dobrovolná. Nicméně chápu, že je tady určitý konsensus. Nicméně si dovolím jenom říct znovu ten argument, že žádné označení s ohledem na původ či kvalitu potravin není v našem potravinovém právu povinné. A pak také tady je jeden z argumentů, který používají a říkají někteří vinaři, a stojí za zvážení, že musíme mít povinnost na ten logotyp, na tu záklopku dávat ten logotyp s českou vlaječkou i v případě vína, které tady vyrábí moravský nebo český vinař, a toto víno má určeno na export, jestli takováto restrikce je tady nutná.

Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Návrh zákona projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 1/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Ivo Valenta. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení máte jako senátní tisk č. 1/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, který je zároveň zpravodajem Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova.

Usnesení této komise máte jako senátní tisk č. 1/3. A nyní vás prosím, abyste nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou, pane kolego. Máte slovo. Ano, za komisi taky.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové.

Byl jsem zpravodajem na jednání komise pro rozvoj venkova, která přijala obdobný pozměňovací návrh, o kterém budu hovořit jako o garančním výboru, s tím, že to přechodné období bylo 12 měsíců. Po jednání komise pro rozvoj venkova jsme konstatovali, že toto by se mělo změnit na 1. ledna, aby se zákon jednak nepřetahoval do roku 2018, a jednak, pokud se týká sklizně roku 2017, pokud vinaři v měsíci září, říjnu sklidí hrozny, vyrobí víno, toto víno už se dá obchodovat v měsíci lednu. A v měsíci lednu, aby se obchodovalo podle nového zákona.

Pan ministr hovořil velmi podrobně, já k některým ustanovením vystoupím v rozpravě. Nyní mi tedy dovolte, abych vás seznámil s usnesením hospodářského a zemědělského výboru. Po úvodním slovu navrhovatele Mariana Jurečky, ministra zemědělství ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jana Hajdy a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří tuto přílohu. Hovořil o tom již pan ministr. Jedná se o článek 2, bod 4, slova "šesti měsíců ode dne nebytí účinnosti tohoto zákona" nahradit slovy "31. prosince 2017".

Zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu pověřil mě. A mě také pověřil jako předsedu výboru předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pardon, ještě tu komisi, prosím. Jo, už je to společné, děkuji. Tak, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. A ptám se pana senátora Valenty, zda si přeje vystoupit. Ano, to je zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Ivo Valenta:  Děkuji. Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegové, kolegyně. Pan ministr tady řekl, že ten zákon je velmi komplikovaný a může zasáhnout do širokého spektra podnikatelů, a proto tam sám navrhuje nějaké odklady. A já bych vám chtěl tady přednést návrh zpravodajské zprávy VUZP.

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se návrhem zákona, kterým se mění zákon 321/2004 sbírky o vinohradnictví, vinařství a změně některých souvisejících zákonů, zákon o vinohradnictví a vinařství, ve znění pozdějších předpisů senátní tisk č. 1, zabýval na své 3. schůzi dne 6. prosince 2016 a usnesl se takto.

Výbor doporučuje Senátu PČR zamítnout projednávaný návrh zákona. Dále určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Ivo Valentu. A dále pověřuje předsedu výboru, senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Dovolte, abych zde stručně shrnul důvody, které náš výbor vedl k tomuto usnesení, a které zaznívaly v bezmála dvouhodinové rozpravě, do níž se zapojili vedle členů výboru zástupci ministerstva i zástupci odborné veřejnosti dotčených subjektů – vinařů, vinotékařů i dovozců vína.

Návrh novely vinařského zákona byl výborem zamítnut, zejména s tím, že se v části týkající se obchodování s vínem jedná o plošnou, tvrdou restrikci, která zasáhne nejen nepoctivé prodejce vína – to samozřejmě nám nevadí, ale celou řadu drobných slušných podnikatelů, kteří víno nefalšují a své zákazníky nepodvádějí. Po elektronické evidenci tržeb v kontrolním hlášení DPH a dalších opatřeních se tak jedná o další regulaci a zvýšení administrativní zátěže, které dolehne na všechny bez rozdílu, a na který zejména ti nejmenší podnikatelé nejsou kapacitně dostatečně připraveni.

Zákon obsahuje celou řadu nových povinností vztahujících se na prodej dováženého vína, jež zabrání falšování vína již při samotném dovozu. S tím nepochybně dojde k eliminaci podílu pančovaného vína na našem trhu. Navržená změna, podle níž by sudové víno nově mělo být prodáváno již výhradně výrobci nebo příjemci, se tak jeví jako neopodstatněná a přehnaná. Pokud by vinotéky prodávající sudové víno mohli provozovat jen jeho výrobci nebo příjemci, bylo by to obdobné, jako kdyby hospody, ve kterých se čepuje pivo, musely provozovat výhradně pivovary a nebo dovozci piva.

Na jednání výboru taky zazněl argument, že velký podíl falšovaného sudového vína na českém trhu, který je hlavním důvodem, proč má dojít k tzv. zpřísnění, již není natolik zásadním problémem. Dle statistik Státní zemědělské a potravinářské inspekce tudíž podíl falšovaného vína u kontrolovaných vzorků v posledních letech již rapidně klesá. A v letošním roce tvoří pouhá 3 %. To je jednoznačným důkazem toho, že pokud důsledně probíhají kontroly, a pokud důsledně trestáme podvodníky s vínem, trh lze vyčistit i bez nutnosti zpřísňovat regulaci, která přitíží všem. Přestože jsme si vědomi toho, že cílem navržených tvrdých regulací pro obchod s tzv. nebaleným vínem je ochrana zejména malých domácích producentů, je otázkou, zda by tato opatření k tomu cíli skutečně vedla a zda by je ve svém důsledku nakonec nepoškodila.

V této souvislosti nelze opomenout fakt, že vinařská asociace, která řadu těchto mladých českých a moravských vinařů sdružuje, se i během projednávání zákona, jak ve výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, tak v hospodářském výboru, vyslovila proti tomuto zákonu. Ten by totiž mohl jednak mít za následek zánik řady jejich odběratelů z řad vinotékařů a zároveň by vedl ke zvýšení prodeje levného dovozového vína v lahvích v obchodních řetězcích, čemuž by bylo obtížné konkurovat.

Výraznou komplikaci by faktické zrušení samostatných maloprodejců sudového vína přineslo i dovozcům, tedy tzv. příjemcům, kteří by měli svým jménem nebo jakousi licencí obdobnou franchising zaštiťovat prodej ve vinotékách, které se po schválení zákona udrží. Jednak by důsledkem zákona byl nárůst související administrativy ve vztahu k jejich zahraničním dodavatelům a pak by nesli odpovědnost i za kvalitu vína prodávaného vinotékaři pod jejich licencí koncovému spotřebiteli, a to i s rizikem případných sankcí.

Tolik stručně ke shrnutí rozpravy, která proběhla v našem výboru a která vedla k návrhu na zamítnutí novely vinařského zákona.

Závěrem ještě doplním, že často zmiňovaným argumentem proti jeho zamítnutí je ona první část novely, která se týká výsadby nových vinohradů. Tento argument je jistě relevantní, nicméně jistě by byla řešitelná situace například přijetím novely k této části zákona ve zrychleném režimu.

Já sám jsem výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí ještě předložil několik pozměňovacích návrhů, o kterých s ohledem na schválení návrhu na zamítnutí nebylo hlasování. Tyto návrhy bych zde chtěl předložit i dnes, ale více k tomu řeknu až ve svých vystoupeních v obecné, popřípadě v podrobné rozpravě. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní se táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Jako první se hlásí pan senátor Zdeněk Papoušek. Pane kolego, máte slovo. A vidím, že si nesete s sebou i předmět doličný.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Novela zákona o vinohradnictví a vinařství je podle mého názoru jedním z dalších předpisů, které míří špatným směrem. Ohrožuje existenci vinoték a zatěžuje životní prostředí. Obojí je špatně. Provozování vinotéky je jedním ze zaměstnání, které člověk téměř v žádném případě nedělá, aniž by neměl k tomu vztah. Sotva si kdo založí vinotéku čistě pro byznys. Kdyby tomu tak bylo, dříve nebo později by zkrachoval, a to z jednoduchého důvodu – nechodili by mu tam lidé.

Zásadní kouzlo vinotéky je totiž v jejím sociálním aspektu. Vinotéka má svoje stálé zákazníky, kteří se sem chodí potkávat, dobře se znají s jejím provozovatelem a brzy by poznali, kdyby byli podváděni nekvalitními produkty, alespoň v moravské části České republiky by tomu tak bylo.

Mezi provozovateli vinotéky se samozřejmě najde nějaký vykutálený koumák, který bude vydávat červené krabicové víno za Pálavu, jak se událo v jedné nejmenované pražské vinotéce. Ale na podobného neřáda dostačuje řádná kontrolní inspekce.

Bohužel se zde objevuje novela zákona, která komplikuje život poctivcům, kterých je mezi provozovateli vinoték drtivá většin.

Novela zákona je namířena proti prodávání vína v KEG sudech, což je základ fungování všech vinoték, kterých je v ČR přes 10 000. Novela prodej vín v sudech přímo nezakazuje, ale nastavuje podmínky prodeje vín ze sudů tak, že jsou pro vinotékaře takřka nesplnitelné. Vinotékařům nezbude, než prodávat víno z tzv. Bag-in-Boxů, čímž dojde ke zdražení vína, ke ztrátě jeho konkurenceschopnosti, a tím i k přelivu zákazníků do supermarketů. Všechno nasvědčuje tomu, že zde skutečně existuje více než tříletá lobby ze strany výrobců levného, často podřadného lahvového vína, která vychází ze záměrů zlikvidovat volný trh s vínem a spotřebitele dostat do hyper super megamarketů.

To, co má nahradit dosavadní KEG sudy, vypadá takto. (Ukazuje.) Kdo to neznáte, toto má nahradit prodej ze sudových vín. Jmenuje se to Bag-in-Box. A myslím, že to není špatné pro domácí spotřebu. Koupím to, strčím to do ledničky a postupně konzumuji... Ale pro prodej vína ve vinotékách v masovém měřítku je to však špatné, a to zejména z hlediska zátěže životního prostředí. A stručně popíši, proč a porovnám to se současným prodejem vína v KEG sudech.

Tento prázdný back in box má objem 10 litrů a váží 40 dekagramů. Keg sud má objem 50 litrů. KEG sud se dá znovu naplnit, Bag-in-Box ne. Čili z pěti Bag-in-Boxů, což odpovídá jednomu keg sudu, vzniknou dva kg odpadu. Průměrné množství vyčepovaného vína ve vinotéce je 25 KEG sudů za týden. Při vyčerpání stejného množství z Bag-in-Boxů vznikne 50 kg odpadů za týden, což je 200 kg odpadů za měsíc. Vzniká hrozba nahromadění obrovského množství odpadů, jehož likvidace bude kromě vlivu na životní prostředí samozřejmě také finančně náročná.

Pak je zde také otázka manipulační zátěže. 80 % obsluhy ve vinotékách tvoří ženy. Manipulace s KEG sudem je nestojí takřka žádnou fyzickou námahu. Při manipulaci s tímto back in boxem bude muset prodavačka postupně zvedat Bag-in-Boxy s vínem až do množství asi 250 kg denně.

A konečně je zde také otázka zmařených investic. Nahrazením KEG sudů Bag-in-Boxy dojde ke zmaření investic do předchozího pořízení KEG sudů a stáčecího zařízení ve výši zhruba 70 až 100 tisíc korun na jednu provozovnu.

Často se odůvodňuje nutnost přijetí novely tím, že je nutno zamezit prodeji pajcovaných vín. Ale myslím si, že cesta vede jinudy. Spočívá v tom, abychom se naučili rozeznat kvalitu a vyžadovali ji, protože o tom, co bude na straně nabídky, rozhoduje poptávka. O tom, jaké kvality budou produkty v našich obchodech, rozhoduje kupující, čili my sami. Všechno je v našich rukou. Když budeme chtít šunty, budou obchody plné šuntů. Regály budou zaplaveny vepřovými klobásami bez vepřového, šunkovými pizzami bez šunky, ovocnými džusy bez ovoce či játrovými paštikami bez jater. A také lahvemi podezřelých roztoků s názvem víno.

Na závěr. Držme se biblického Všechno zkoumejme a dobrého se držme. A pak nám nebudou potřeba zbytečné zákony. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane kolego, i za názornou ukázku. Nyní uděluji slovo panu senátorovi Ivo Valentovi.

Senátor Ivo Valenta:  Děkuji za slovo. Dovolte mi, abych zde ještě v rámci své zpravodajské zprávy uvedl za sebe několik poznámek týkajících se hlavních problematických bodů předložené novely vinařského zákona, ke kterým bych v případě, že nebyl schválen návrh na zamítnutí, chtěl předložit pozměňovací návrhy tak, aby byla ze zákona odstraněna ta nejpalčivější a nejkontroverznější opatření.

Návrh novely vinařského zákona lze vnímat jednoznačně pozitivně v části týkající nových pravidel pro výsadbu nových vinic a obnovu stávajících vinohradů. Nepochybně je do jisté míry žádoucí i zpřísnění pravidel pro obchodování s nebaleným vínem a pro dovoz vína ze zahraničí, zavedení nových informačních povinností a zveřejňování údajů týkajících se vinných produktů v místě nabídky, s cílem lepší informovanosti spotřebitele.

Jsem přesvědčen, že pro eliminaci černého trhu s vínem, pro zabránění jeho falšování, pro zvyšování úrovně kultury konzumace vína je třeba přijmout určitá opatření a zavést nové kontrolní nástroje, neboť to je v zájmu našich domácností a domácích producentů vína, soukromých vinařů moravských, ale také z českých vinařských oblastí.

Na druhé straně je třeba si položit otázku, zda všechna navržená opatření jsou nezbytná, zda jsou zcela v souladu s principem proporcionality, zda nejsou nadbytečně přísná a zda ve výsledku některých z nich nepovedou k přílišné restrikci svobody trhu a svobody podnikání a nedoplatí na ně nejen podvodníci, ale také řada slušných podnikatelů, obchodníků s vínem.

Jsem přesvědčen, že stát by měl získat větší kontrolu nad dovozem vína ze zahraničí. Proto lze souhlasit s novými informačními povinnostmi dovozů a rovněž s určitou časovou lhůtou pro možnost kontroly ze strany inspekce.

S čím se však nelze zcela ztotožnit, je regulace týkající se charakteru provozoven pro prodej sudového vína spotřebitelům. Umožnění tohoto prodeje výhradně pro provozování výrobců nebo tzv. příjemce, což jsou kategorie, s nimiž jsou spojeny nemalé administrativní i jiné nároky a znamenalo by to v důsledku likvidaci tisíce maloobchodních prodej živností, které dnes sudové víno prodávají. V těchto případech jde totiž velmi často o provozovny, které nejsou schopny z kapacitních důvodů dostát novým nárokům, které jsou na výrobce a příjemce vína zákonem kladeny. Proto se domnívám, že by bylo vhodné, aby zákon i nadále umožňoval prodej sudového vína mimo režim provozovaného výrobcem či příjemcem, aby byla zároveň racionalizována nová definice malého množství prodaného vína, která se týká právě maloobchodu.

Zároveň se domnívá, že novela vinařského zákona novou kategorizací výrazně znepřehledňuje produkty tzv. nebaleného vína rozdělením na sudové, rozlévané a čepované. Jeví se jako nelogické, že některé z těchto kategorií lze prodávat k bezprostřední spotřebě na místě, jiné nikoli, a že každý z těchto produktů by měl být prodáván z různých obalů. Tato komplikace dle mého názoru povede daleko spíše než k eliminaci černého trhu s vínem k dalším podvodům a obcházením zákona.

Vzhledem k tomu, že není zcela jednoduché ve lhůtě stanovené pro projednávání zákona v Senátu zpracovat )úpravu vhodnější, chtěl bych navrhnout alespoň drobnou úpravu, která situaci zjednoduší, a to aby v případě sudového vína byla umožněna bezprostřední konzumace v místě provozovny.

V průběhu projednávání zákona v Poslanecké sněmovně byl přijat pozměňovací návrh, který ze zákona vypustil povinné označení provenience hroznů vinné révy na přední etiketě. Naopak byla zavedena povinnost tzv. záklopky s trikolorou u tuzemských vín. Ani tato změna se mi nejeví jako vhodná, neboť údaj ne přední etiketě je pro zákazníky zjevnější a přístupnější. Proto se domnívám, že by bylo vhodné vrátit se k původnímu znění navržené vládou.

Novela vinařského zákona představuje poměrně zásadní zásah do trhu s vínem a vyžaduje se delší časové období na adaptaci dotčených subjektů a jednotlivé nové povinnosti. Z toho důvodu se mi jeví navržená dvouměsíční registrační lhůta jako nepřiměřeně krátká a domnívám se, že by měla být prodloužena. A proto posledním mým návrhem bude odložení účinnosti celého zákona o jeden rok.

Chtěl bych ještě jednou zdůraznit, že plně rozumím snaze předkladatelů radikálním způsobem zasáhnout podvodníky, a ty, kteří falšují, ředí či jinak upravují víno těch nejlevnějších kategorií. Stejně jako při každé regulaci i v tomto případě však platí, že musíme dbát o to, abychom z vaničky nevylili i dítě. Je třeba si uvědomit, že všichni ti, které chceme tímto zákonem přimět k novým povinnostem, v posledních měsících a letech byli zatíženi mnoha jinými bariérami v podnikání, a nejnověji EET.

Zároveň nelze opomíjet ani argument, že žádné podvody nevymizí s pouhým zpřísněním pravidel, protože ta se dají vždycky obejít. Za daleko důležitější považuji, aby bylo přísně kontrolováno jejich dodržování a postihování jejich porušování.

Z uvedených důvodů proto podporuji návrh na zamítnutí zákona. A pokud tento návrh nebude schválen, chtěl bych vás poprosit o podporu pozměňovacích návrhů k otázkám, o nichž jsem se zde zmínil. V některých případech se jedná o návrhy změn, které se již v průběhu legislativního procesu objevily. Jsou dle mého názoru racionální a umožní, aby dopad novely nebyl nadbytečně přísný.

K pozměňovacím návrhům se případně přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má nyní pan senátor Jan Hajda.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené a milé kolegyně, vážení kolegové. V úvodu mi dovolte dvě věty, poněvadž po dvouleté práci, kdy jsem byl často přítomen jednání ministerstva a tak, jak to pan ministr a jeho kolektiv představovali široké veřejnosti, je tady snaha trochu tento zákon bagatelizovat apod.

O čem vlastně je? Za prvé je o tom, aby na jižní Moravě a v Čechách, kde jsou příhodné podmínky pro vinařství, se toto vinařství mohlo rozvíjet, aby se na těchto vesnicích zaměstnávali lidé, aby zde byl ekonomický život, poněvadž je to jediná plodina na jižní Moravě, která přináší ekonomický efekt v suchých oblastech a zaručuje v tomto směru rozvoj. To není možné bez toho, aby se vytvořilo férové podnikatelské prostředí, které je devastováno v současném období černým trhem a pančovanými víny. A musíme si před hlasováním položit otázku: Co je pro nás důležitější, zda rozvoj v zemědělských oblastech, kde je možno pěstovat révu vinnou, zabezpečení ekonomického života, anebo byznys někoho, kdo tady zaplavuje republiku moldavskými víny. Každý z nás si může odpovědět na otázku, co je skutečným přínosem pro náš stát, pro naše národní hospodářství.

Tolik pokud se týká úvodu pro tento zákon. Pokud ho přijmeme, jednoznačně zabezpečí rozvoj ve vinařských oblastech.

A nyní proč je nutné to, co jsem říkal, zavést férové podnikatelské prostředí. Eliminace falšování. Jak říkal pan ministr. Dosahuje to až 38 % vzorků vadných vín. Pan senátor Valenta , prostřednictvím paní předsedající, hovoří o menších procentech. Ale jedno procento falšovaných vín představuje 2 miliony litrů na trhu. A vezmeme-li to po jednom litru, 2 miliony podvedených zákazníků, což si myslím, že je katastrofální.

Pokud se týká falšování, řekl bych k tomu následující. Někdy si klademe za vzor, jak to vypadá v Rakousku, ve Spolkové republice Německo, jaká je disciplína v rámci demokracie apod. Ale vážení senátoři a senátorky, ona tam není samovolně. Zato teď budu jmenovat některé případy falšování vín v SRN, to znamená pět roků sedět, v Rakousku dva až tři roky. A co u nás? U nás tito lidé dál normálně podnikají, nic se neděje, dovolují si demonstraci na Malostranském náměstí, a my jako zákonodárci tomuto přihlížíme.

Tolik pokud se týká falšování.

Chtěl bych říci na základě rozboru potravinářské inspekce, že například některé firmy byly přichyceny při falšování 22krát, dokonce vinařství z mého okresu, kde bylo 4krát zjištěno 85 % vody ve víně, přidávání glykolu apod. A hlavní organizátor akce na Malostranském náměstí firma Krobelus byla chycena několikrát při falšování vína Pálava.

Tolik pokud se týká falšování. A toto všechno devastuje práci moravských a českých vinařů.

Pokud se týká eliminace černého trhu. Dvakrát do roka náš výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu pořádá semináře v otázce vinohradnictví. V červnu ministerstvo financí, včetně Celní správy, že daňový únik činí až 4 miliardy korun pokud se týká úniku DPH. Rovněž tam předložily, že v současném období je šetřeno deset podniků s podezřením na daňový únik 10 mil. Kč. To jsou myslím věci, které my nemůžeme přehlížet.

Může se zdát, že toto procento, co říká pan senátor Valenta, opět prostřednictvím paní předsedající, se snižuje.

Ale podle odhadu potravinářské inspekce existuje cca 5 000 podniků, které nejsou vůbec přihlášeny, prodávají vína, o kterých se neví, a pochopitelně, když se neví o nich, tak se tam nemůže dělat kontrola. Jenom namátkově, potravinářská inspekce, která podle mě pracuje dobře, zjistila v minulém roce 915 prodejních míst, které nejsou vůbec registrovány! A to se domnívám, že toto je věc, kterou musíme zásadně řešit. A to, že budeme přijímat pozměňovák, kde se registrace prodlouží na šest měsíců, myslím si, že jsme k těmto podnikatelům velice tolerantní.

Všichni v posledních 14 dnech, jsem to nepochopil, protože musím říci, že ministerstvo poctivě vysvětlovalo tento zákon dva roky, se nahromadily na nás všechny, řekl bych, otázky dopisů vinotékařů, jak je to poškodí, apod. Následovala podpora vinařů, a ptal jsem se, co dělali dva roky ti vinotékaři, když měli přístup na všechny semináře, na všechny akce, které pořádalo ministerstvo zemědělství.

Často bylo zneužíváno specifikum malých vinařů, ale malí vinaři jsou sdružení v organizaci Moravín, pozvali mě na jednání a jednoznačně malí vinaři říkají – je to pro ně výhodné, jsme pro tento zákon.

A jenom takový doplněk – pokud se týká jediné vinařské školy v naší republice ve Valticích – jednoznačně jak vedení, tak studenti chtějí mít perspektivu v solidních podmínkách. Zákon také jednoznačně určuje zodpovědnost za kvalitu a jak už jsme slyšeli i z předchozích vystoupení, nikdo se nechce v té koncovce hlásit k té kvalitě vína, ale to musí být podle evropského potravinového práva jednoznačně stanoveno, a proto, pokud není někdo toho schopen zabezpečit v koncových prodejnách jako z čepovaného, ať tam prodává v petkách, Bag-in-Boxech, ale ty musí být jednoznačně označené, jednoznačně výrobce, jednoznačně parametry vína, pak je ta zodpovědnost na tom, kdo mu to víno dodal.

Jinak pokud se týká poslední věci - na hospodářském výboru 8. prosince pan ministr slíbil, že do 14 dnů budou v hrubých rysech prováděcí předpisy, poněvadž se domnívám, že jakmile vyjdou ven prováděcí předpisy, že situace se zklidní, že v podstatě se hovoří často o věcech, které nejsou pravdivé a vůbec nejsou ani v tom zákoně nebo v prováděcích předpisech nebudou zodpovězeny.

Pan ministr ve svém vystoupení se vyjádřil k otázce záklopu, že s ním plně nesouhlasí, tedy já, pokud zastávám stanovisko 97 % vinařů ČR, tak jsem pro tu záklopku.

Jenom bych připomněl, že třeba Rakousko, Německo, Francie, Slovensko, Maďarsko, kteří to mají povinné, si toto chválí. V Rakousku před 14 dny oslavovali 30. výročí té povinné záklopky, světil to tam nejvyšší církevní rakouský hodnostář apod. Tolik tedy zatím v obecné rozpravě.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, přál bych si, abychom tento zákon o vinohradnictví, jeho novelizaci schválili. Domnívám se, že jasně otevřeme cestu nové etapě moravského a českého vinařství bez vín, u kterých se podvádí, která jsou na černém trhu, za což vám dopředu děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a slovo má nyní pan senátor Petr Šilar.

Senátor Petr Šilar:  Dobré odpoledne, dámy a pánové, kolegyně, kolegové, paní předsedající, pane ministře, děkuji za slovo. Chtěl bych na úvod mého příspěvku říct jenom krátký příspěvek k tomu, co řekl kolega Papoušek.

Chtěl bych jenom říci, že ten jeho názor byl názorem lidovým, ale ne lidoveckým. To proto, že s těmito názory, se kterými jsme se tady potkali, znám je, a ty argumentace, které tady kolega Zdeněk Papoušek říkal, samozřejmě jsme si vyslechli při přípravě tohoto zákona i při seminářích, a já třeba osobně při rozhovoru s mnoha vinotékaři a s lidmi, kteří nejsou vinaři, ale kteří provozují vinotéku třeba v našem nevinařském prostředí pod Orlickými horami. Navštívil jsem několik vinoték a kupodivu jsem byl překvapen, že oni sami, protože to byli lidé, kteří víno prodávají sudové, samozřejmě jim vadí otázka změny technologie u KEG sudů kvůli manipulaci a kvůli úsilí a penězům vloženým do této technologie, ale jinak se v žádném případě nebránili kontrole, a naopak měli právě podepsané smlouvy a vítají, že budou moci prodávat víno v případě platnosti tohoto zákona jako s těmi výrobci, že také nechtějí obchodovat s těmi překupníky, a protože patří mezi slušné vinotékaře, kteří prodávají samozřejmě i lahvové víno, jistě i ostatní produkty, a ne k tomu barvy a laky nebo cigarety, tak ty samozřejmě nakoupí kdejaký šunt od kdejakého prodejce. Těm vyhovuje stávající stav.

Mrzí mě na tom, že tento zákon, který je, myslím, velmi dobrý a míří dobrým směrem, se zvrhl pouze na tu otázku pančování nebo nepančování vína a že rozdělil vinaře a prodejce vinoték právě na tomto základě a podle mě i na nepřesných informacích. Nejde o to, kdo je ten dobrý a správný vinař, nebo kdo je ten špatný, ale jde o to, aby se na trhu neobjevovalo nekvalitní víno, a hlavně, aby se zpřísnila kontrola pro ty, kteří na tom prodeji vína vydělávají tím, že víno pančují anebo prodávají i víno třeba kvalitní, ale pod jinou značkou.

Už to tady zaznělo několikrát, že jsou pod značkou Pálava prodávána vína i z Maďarska, jiných odrůd, nejsou přímo pančované nebo jsou zákazníci klamáni a těch případů je hodně. Ti prodejci nebo ti, kteří budou chtít pašovat, tak samozřejmě budou vymýšlet další a další způsob. Tady jde o to, aby se omezily možnosti právě toho levného a rychlého pančování vína. Proto ta změna.

Vyslechli jsme na semináři názory potravinářské inspekce i celní správy, kteří nám vykládali o různých kontrolách, a tato technologie změny těchto obalů z těch KEG sudů, na ty Tetrapaky nebo jak se tomu říká, teď nevím přesně, je zdá se nejméně napadnutelná nebo je tam možnost nejmíň ovlivnit obsah toho vína, tzn. nejlepší kontrola a možnosti sledování toho výrobku.

Ten názor, co se týče odpadů, bych chtěl říci, že v tomto případě, kdybychom mluvili o tom, že to bude odpad, který ponese náklady na jeho likvidaci, samozřejmě ponese, ale připomínám, že tyto Tetrapaky jsou dnes v kategorii tříděných odpadů a zrovna tak, jako Tetrapaky z mléka nebo z dalších kartonových nápojů slouží jako surovina pro další využití a všude, kde se třídí a recykluje, tak tyto obaly jsou využívány jako surovina. Takže není možné říci, že je to stoprocentní odpad, který by zatěžoval skládky nebo naši krajinu. Je tam určitá možnost recyklace a z toho důvodu i ten odpad není vyloženě odpadem, ale surovinou. To jenom na dovysvětlení. Samozřejmě to není stoprocentně, ale není ta zátěž tak velká, jak zde bylo řečeno. Proč je důležitý tento návrh zákona, je právě kvůli těm kontrolám a kvůli navrženým kontrolám, a vedli jsme o tom velkou diskusi v našem hospodářském výboru. Víte, že jsem tam, ti, kteří jste byli přítomni, předložil pozměňovací návrhy, které po tom hospodářském výboru prošly na prodloužení lhůt, a jsem velice rád a chtěl bych vám všem doporučit návrh na usnesení hospodářského výboru.

V případě, jestliže dojde k podrobné rozpravě, dovolil jsem si předložit ještě pozměňovací návrh, který v hospodářském výboru nebyl schválen, a týká se to označení záklopek. Totiž pouhé to, že je povinné označení těmito záklopkami, jsem navrhl původní znění, které tam mělo ministerstvo, a to je, aby tato záklopka byla dobrovolná.

Ty důvody samozřejmě jsem ochoten i vysvětlit, ale je to celkem logicky předloženo v tom mém pozměňovacím návrhu, který jsem vám zaslal písemně. Čili děkuji za pozornost a chtěl jsem vyjádřit podporu návrhu usnesení z hospodářského výboru, abychom podpořili tento návrh, a ne, abychom zamítli tento návrh, protože v případě zamítnutí tohoto návrhu by šel do sněmovny, a sněmovna by to schválila v té původní verzi, kterou jsme my většinou, alespoň tedy v garančním výboru, nechtěli. Takže to by byla ještě horší varianta než která je teď v současné době jedna z těch horších variant, která je zde na stole. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji za tento příspěvek do obecné rozpravy a ta pokračuje. Slovo má pan senátor Michael Canov.

Senátor Michael Canov:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Po studiu všeho možného, na mě ten zákon působí tak – ta novela, že ji hlavně dělám pro pohodlnější život všech možných úřadů a jejich úředníků. A že nemyslí na obyčejné vinotéky, na obyčejné lidi, kteří si chtějí někde nakoupit, že pro ně není určen, že je možná určen pro supermarkety, a ne pro drobné obchodníky apod.

Ale už bych se k tomu nehlásil, už to mi stačí k tomu, že budu podporovat zamítnutí, ale musím se přiznat, že mě nadzvedl pan zpravodaj, když nejdříve urazil Moldavsko, nevím, jakým právem napadl moldavské víno jako symbol zlodějů, nebo jak on uvedl. Podle mého názoru je legální, předpokládám z této republiky uznávané Českou republikou, víno dovážet, a dále, jakým způsobem napadl demonstranty, kteří demonstrovali proti novele zákona, kde všechny en bloc označil za zloděje a podvodníky. Myslím, že by se pan předkladatel měl omluvit. A také by měl sdělit ctěnému plénu to, co dosud neřekl, a sice, že sám je vinař. Když fair play, tak fair play. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Pane ministře, chcete reagovat? Vy jste se hlásil o slovo, prosím, s přednostním právem pan ministr může vždy hovořit, když si požádá.

Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka:  Děkuji. Rozhodl jsem se zareagovat na některé věci, které už zazněly v té dosavadní rozpravě a možná předejít některým dalším otázkám vás přihlášených a pokusit se tu diskusi zestručnit. Musím říct, že ten stav je opravdu závažný, že to procento chybovosti je tam vysoké, a ta čísla, která jsme potom ověřovali, nejsou ta, že by došlo najednou meziročně ke snížení ze 32 % na 6 %. Takto to není z těch dat Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Přesně jsem je říkal minulý týden na projednávání na hospodářském výboru. Nicméně je potřeba si také říct, že ano, kdybychom žili v ideální společnosti, kde by stačilo dát do preambule zákona desatero, tak vůbec tady ten zákon nebudu předkládat, nebo jeho velkou část, a budeme všichni spokojeni, protože to bude všechno ideálně fungovat. Ale ideálně to nefunguje a myslím si, že by byl velký hazard neudělat nic a říkat, že není potřeba tady tuto oblast regulovat, jak říkal pan senátor Ivo Valenta.

Myslím si, že tady ten hazard je nejenom ve vztahu k lidskému zdraví, ale také ve vztahu k tomu, aby tady byla férová konkurence, a ta dnes není. A na rovinu. I kdybychom tady zdvojnásobili počet inspektorů Státní zemědělské a potravinářské inspekce, tak nejsme schopni zajistit to, že bude tady férové rovnoprávné prostředí, bude tady kvalitní prodej vína na zákazníka. Protože systém dnes má výrazné skuliny v tom, že máme velký problém, když už zjistíme nález nějakého špatného vzorku sudového vína, zjistit, kdo je za to zodpovědný v celém tom dodavatelském řetězci, a dokázat potom udělit opravdu sankci, která má být výchovnou, nebo případně pak i likvidační, pro toho nepoctivého. Že v tom řetězci, tak jak je dnes řekněme nastaven legislativně, jsou okénka, a ti, kteří dnes chtějí zneužívat a dodávat nekvalitní víno, okna velice dobře znají a můžeme tam klidně běhat ne se 400 kontrolami, ale s 800, a stejně nedokážeme potom vymoci to právo a zajistit transparentní férové obchodní prostředí. Uznávám, že je tady většina prodejců, kteří jsou slušní a poctiví. Ale bohužel je tady nějaká část, která jim to jméno kazí, a my musíme přinést nějaké řešení. Pro mě osobně to ideální řešení bylo to, co jsem nesl v materiálu na jednání vlády. Na druhou stranu je tady legislativní demokratický proces a musím respektovat to, že je tady nějaká vůle PS a bude tady i vůle Senátu, která materiál v průběhu legislativního procesu mění. To je daný fakt.

Proto se snažím alespoň tím, co jsem tady říkal v závěru, ve vztahu k pozměňovacím návrhům, řekněme, mírnit a efektivněji nastavit dopady a vytvořit prostředí, aby trh se dokázal s touto situací vyrovnat. Není pravda, že musí nějaká vinotéka skončit, to není pravda. Může si smluvním vztahem zajistit to, že bude moci dále sudové víno prodávat. Pokud toto nebude možné, tak může potom prodávat v rámci tady zmíněného Bag-in-Boxu to čepované nebo případně rozlévané víno. Takže to prostředí ve vinotéce, kde si sedneme s přáteli, budeme si moci to víno v pohárku tam dát, to je nadále možné, aby fungovalo. Je otázka, jestli veškerá prodejní místa vůbec mají kapacitu a vůli se transformovat, řekněme, na tu vyšší úroveň. Pak nevylučuji, že nějaká zaniknou. Je otázka, jestli je to ku prospěchu k neprospěchu spotřebitele. Otázka je také, jakého spotřebitele, jaké cenové úrovně a sociální skupiny, to si řekněme na rovinu.

Chápu pana senátora Papouška a jeho odkaz na ekologii. Nevím, mohl bych tady dopočítávat, kolik stojí zvýšená spotřeba pohonných hmot, když se ty prázdné KEG sudy vozí zpátky k naplnění, možná bychom mohli udělat nějakou celkovou bilanci, nechci se do toho úplně pouštět, nicméně i tento obal může být recyklovatelný a obnovitelný obal, je to otázka nastavení politiky ve vztahu k obalům ze strany ministerstva životního prostředí. Chci říct také důležitý fakt, pokud bude poptávka ze strany dovozců, kteří jsou z pohledu zákona potravinářskými podniky, jsme připraveni příští rok na jaře finančně podpořit případné nutné investice na doplnění stáčecích linek z programu rozvoje venkova, případně z národního dotačního titulu. To jsme připraveni udělat, aby tady i ty argumenty, které zazněly, jsou to výrazné, vyšší náklady na podnikatelské prostředí, abychom tady toto byli schopni nějakým způsobem pokrýt a nabídnout nějakou alternativu. Nejsme v tomto alibisti.

Zaznělo tady, že bychom měli zedukovat a poznávat kvalitní víno. Přiznám se, že se považuji za spotřebitele – nejsem someliér – ale rozhodně si troufnu říct, že bych měl patřit někde minimálně do průměru nebo lepšího průměru znalostí konzumenta, a když jsem byl na Státní zemědělské a potravinářské inspekci a dali mi tam projít deset vzorků vína, tak jsem, vážené senátorky a senátoři, nebyl schopen u většiny z nich poznat, jestli je pančované či není. Jsou to opravdu takové nároky na spotřebitele a navíc ještě bez analytických metod a laboratoří, to nejste schopni, ani kdybychom se tady školili 10 let a pili dobré víno, tak stoprocentně umět to rozlišit, si myslím, že není tak jednoduché. Takže musím říct, ano, není to úplně to nejideálnější řešení, jaké bychom si představovali, ale to by pro mě bylo takové, že by stačilo to desatero, a nemuseli bychom tuto regulaci dělat vůbec. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji za váš příspěvek do obecné rozpravy, pane ministře. A nyní s přednostním právem pan senátor Jan Horník. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Jan Horník:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Pan ministr to tady teď řekl. Prostředí není čisté, ale ono kde je čisté v oblasti podnikání všeobecně a zejména s potravinářskými výrobky. Vzpomeňte si na lihovou mafii. De facto všichni o tom věděli. Vzpomeňte si na novinářku Slonkovou, která na to upozorňovala, a nic se nedělo, nic nedělaly celní orgány, jak byly možné obří sklady lihovin, o kterých nikdo nevěděl, ale na které bylo tolik lidí napojeno? V Severomoravském kraji bylo běžné na novinových stáncích koupit lihoviny, které samozřejmě nemohly mít tu kvalitu. Všichni kolem toho chodili, a možná i ti celníci tam chodili nakupovat, možná. Možná i ti ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce...

Chtěl bych od pana ministra slyšet, přestože říkal - i kdyby bylo dnes tolik inspektorů, tak to nezvládají – proč jsme to nechali do tohoto stavu dojít? U lihové mafie jsme museli mít desítky mrtvých, než se konečně v republice něco stalo. To mi pak říká, že někdo nekoná svou práci, jak by ji měl konat, a najednou to potom všechno šlo.

Kde byly orgány, které jsou činné v takovýchto záležitostech? Kde byly orgány Ministerstva vnitra? A já myslím, že i pančování, protože je to de facto chemie, to víno, tak i to pančování si zaslouží pozornost těchhle lidí. A pokud někdo pančuje, to znamená podvádí, podle mého to je až trestný čin, protože může ohrozit zdraví, tak proč nekonají? Proč jsme to nechali dojít do této fáze, že zase něco musíme řešit zákonem? Nejhorší na tom je, že ten zákon to stejně nevyřeší. To už jsme zjistili kolikrát.

Já jsem rád, že pan ministr potvrdil na výboru u nás slova pana náměstka, protože říkal, že ti, kteří budou v těch vinotékách poškozeni a dneska dali možná miliony do stáčecího zařízení a do KEG sudů apod., takže jim bude ministerstvo nápomocno v programu rozvoje venkova. Ale pan ministr přece moc dobře ví, že dotace, případně z tohoto programu, ale i z jiných programů, nejsou nárokové.

To znamená, první úskalí je, že ne každý si na to může sáhnout, každý to může zkusit, ale to ještě neví, jak dopadne na konci a jestli nedostane ve finále stoprocentní korekci. Předpokládejme, že lidi, kteří budou žádat o tyto dotace, nikdy žádné dotace od tohoto státu nechtěli. Oni jenom chtěli, aby mohli normálně podnikat. A já se přikláním k tomu, co řekl kolega Canov. Doopravdy, neházejme všechny lidi do jednoho pytle, že všetci kradnú, nebo že všichni podvádějí. Není tomu tak.

Jsem ze severozápadních Čech, už jsem tady dneska o tom jednou mluvil, ano, tam byly jisté osoby, které kradly se vším všudy. Jsem rád, že se to prokazuje postupně po létech. A mnozí to dělali dokonce s vědomím všech ostatních kolegů politiků. Takže já si myslím, že tady něco nefunguje, nebo by mělo fungovat líp. My se to teď snažíme napravit, abychom ke spotřebiteli dostali kvalitní víno, aby to nebylo pančované. Myslím si ale, že přicházíme s tímto zákonem trochu pozdě, protože přijde elektronická evidence tržeb – na mnohé už došla – a tam přece naprosto jasně uvidíme, co kam putuje. To znamená, i ty kontingenty vína, která přicházejí z Chile, nebo z Moldávie, nebo já nevím odkud. To si myslím, že bude nápomocno tomu, abychom tu kontrolu nad tím měli. A to by měl být ten nástroj, který bude pro inspekci, který bude pro policii a pro další orgány činné v trestním řízení, aby konaly.

Takže mě mrzí, že to přichází takhle pozdě. A ještě mě mrzí, že je to vlastně boj uprostřed těch, kteří víno produkují, dováží a distribuují. Můžu se domnívat, že dneska klesl prodej lahvových vín. A to si myslím, že bude v celém tom pozadí. Samozřejmě sudová vína si našla svoji klientelu, a to se asi nemusí líbit mnoha řetězcům, kterým musely klesnout tržby, co se týče lahvových vín.

Takže ona to bude záležitost propojení všeho se vším, ale neviděl bych to jenom černobílé. A nelze zejména ty slušné označovat, že všichni kradou nebo podvádějí. Prosím vás, pokusme se to dostat na pravou míru. Jsou jenom ti, kteří podvádějí, ale nemůže to být celá množina, která se proti něčemu postaví, protože se jí jenom něco nelíbí, co tento stát dělá. Nebo my tady v Parlamentu schvalujeme. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, za váš příspěvek. A nyní s přednostním právem pan senátor Miloš Vystrčil. Ne, nic. Mně to tady pořád svítí... Jo, čekám, dobře, tak pan senátor Petr Holeček. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji, paní předsedající. Dobrý den, dámy, kolegyně, kolegové, pane ministře.

Já chápu, že zákon o vinohradnictví a vinařství je z pohledu státu, z pohledu ministerstva pravděpodobně nutný a potřebný. Ale na druhou stranu mám k němu stejné připomínky, takové ty lidové, jak řekl pan kolega Papoušek i pan kolega Valenta. Nebudu je tady opakovat. Já, když jsem ten návrh zákona konzultoval se svým kamarádem právníkem, tak ten mi řekl: „Když si ten zákon prostuduješ, tak musíš nabýt dojmu, že se tady neobchoduje s vínem, ale s radioaktivním odpadem.“ Protože tolik regulace a omezení nemají obdoby ve srovnání s žádnou jinou potravinou jako tady s vínem.

Víte, když mluvíte s vinaři, nebo s vinaři, s majiteli vinoték, tak oni vám řeknou: „Máme tady kontrolu Státní zemědělské inspekce, máme tady finanční úřad, musíme se hlásit na živnostenském úřadě, máme tady Celní správu,“ protože to jsou i majitelé vinoték, kteří dovážejí víno z ciziny. „Máme tady, pokud na nás kápne, OHS,“ Okresní hygienickou správu. „Když se odvoláme, máme tady Krajskou hygienickou správu.“

A já, když se nad tím zamyslím, nenahrazuje tento zákon tyto státní organizace, které by měly vinaře, vinotéky kontrolovat? Já si myslím, že docela ano. Negativa, která jsem tady našel, nebudu už opakovat. Protože, jak říkám, souhlasím tady s oběma kolegy. A proto si myslím, že ten zákon v této části není úplně dobrý a je nedokonalý. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji i vám, pane senátore, a slovo má nyní pan senátor Jan Veleba.

Senátor Jan Veleba:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Já bych se k tomuto zákonu chtěl rovněž vyjádřit, i když obě strany to nejpodstatnější, nebo všechno podstatné řekly. Tak předně podporuji závěr jednání našeho výboru, který vyzněl celkem jednoznačně. A velmi souhlasím s mnoha vystoupeními tady. A zejména souhlasím s vystoupením pana ministra Jurečky, který si myslí, že to tady řekl docela výstižně, srozumitelně, stručně a jasně. A že naprosto vystihl podstatu věci. Ne se vším, já s ním souhlasím, ale v tomto případě podle mého názoru jeho vystoupení, které bylo tady druhé, tak bylo velmi edukativní.

Já si myslím, že... Já jsem si přinesl vzorky, není to keg...

Není to moje víno, mám to zapůjčené. Tak takhle vypadají vína v Rakousku. Na těch lahvích je nahoře rakouský státní znak a každý to víno okamžitě pozná. Takhle vypadají vína na Slovensku. Je tam nahoře slovenský státní znak a každý ví, že to je slovenské víno. A nechápu, proč by takto nemohla vypadat česká vína, to znamená s českou vlajkou?

Já si myslím, že ten, kdo nechce tady ten symbol, tak k tomu má určité důvody. Ale určitě nemůžu mít nic proti tomu, když na sedmičce vína bude srozumitelný, jasný znak, z kterého každý pozná, že to je české víno. A pokud to tam někdo nechce, tak pravděpodobně v tom nebude české víno, pravděpodobně to bude víno, které bude vyrobeno z nějakých jiných hroznů. Takže já osobně tady toto beru jako symbol národního povědomí a hrdosti třeba na tu jižní Moravu, na Litoměřicko, na Mělnicko... Nevím, proč bychom to tam neměli dávat?

Zadruhé, bylo mnoho uděláno za posledních deset patnáct let pro orientaci zákazníků – mluvím tady o potravinách na českou produkci.

Jsou všelijaké značky – Klasa a další značky, tak nevím, proč bychom tady tímto symbolem nemohli zcela jednoduše podporovat naši produkci a vést zákazníky k naší produkci.

Pokud se týká vinoték. Ano, já si rovněž myslím – a mě taky vinotékaři kontaktovali a mám v senátním obvodu 44 Chrudim taky vinotéky, taky vinotékaře, mluvil jsem s nimi. Tak souhlasím s tím, že většina vinotékařů je určitě poctivá. Ale jestliže v naší republice je kolem 15 tisíc vinoték na zhruba 400 vinařů, tak z toho si každý dovolí, že zcela určitě tady něco není v pořádku.

Pokud se týká zahraničních vín, já osobně jsem si před 12 let, asi tak, odhaduji, přečetl knížku profesora Milana Šamánka – on píše hodně knížek, které se věnují vlivu alkoholu... On je to dětský kardiochirurg, světově proslulý, už je to starý pán, a jeho životní koníček je zkoumání vlivu alkoholu na lidský organismus. A píše o tom z tohoto pohledu populární knížky. Před 12 lety jsem si přečetl jeho knížku "Pít, či nepít". Přečetl jsem si ji a od té doby se snažím řídit jeho radou. A ta zní, stručně řečeno: Když muž vypije každý den tři až čtyři deci vína, žena, když vypije každý den dvě deci vína – ženy mají pomalejší odbourávání – a pijí to každý den a pijí to mnoho let, tak prospějí svému zdraví. Konkrétně jde o kardiovaskulární systém, konkrétně jde o statisticky průkazné snižování mozkových příhod, i na cukrovku to platí a tak dál, atd.

On o tom nejenom píše, ale on dělal i rozsáhlé pokusy na vzorcích mužů – jedni pili, druzí nepili. A těch prací ve světě je hodně. Já to tady vyprávím proto, že sám sebe hodnotím zkratkou VPL. To znamená v mém pojetí velmi poučený laik. Takže já sám nerozděluji vína mezi česká vína, moravská vína, zahraniční vína. Nevím, jak to tady formuloval, vaším prostřednictvím, paní předsedající, paní místopředsedkyně, kolega Hajda, ale moldavská vína znám taky. A zejména červená vína, bílá ani tak ne, jsou některá velmi dobrá. Já to tady říkám proto, abych nebyl podezírán z toho, že jsem lobbista našich vinařů. Ale naše vína mám rád. A naše vína, zejména bílá, ale teď poslední dobou i červená, jsou v podstatě vína špičková.

A teď k tomu střetu zájmů. Bylo tady řečeno, že kolega Hajda je ve střetu zájmů. Ano, on je ve střetu zájmů, ale v tom pozitivním střetu zájmů. Protože on jednak řídí středně velkou zemědělskou firmu, která má vinohrady, ale on sám má taky vinohrad. A se svou rodinou to víno dělá. Tak nevím, jaký je v tom střet zájmů, když tomu rozumí, když to dělá dobře, a když ho posloucháte, tak v tom má zkrátka a dobře svoji duši. Takže je nepochybné, že trh je třeba narovnat, že je třeba ochránit zdraví spotřebitele, ale že je zejména potřeba zamezit nekalé konkurenci. A ten zuřivý odpor – já jsem dostal strašně mailů, ale ani jeden od vinařů. Ten zuřivý odpor zastaví tento zákon, který už se dva roky – bylo tady řečeno, že je to pozdě. Je to pozdě, ale dva roky se už okolo toho dělá. A ten zuřivý odpor svědčí o tom, že zákon tady potřeba je.

Běžte do sousedního Rakouska, podívejte se, kolik tam uvidíte vinoték, kolik jich napočítáte, když tam jedete. Tady je to na každém rohu. V podstatě na každém rohu. A běžte si tam zkusit koupit... Běžte tam a uvidíte, kolik tam potkáte sudových vín. Jsou tam, ale ten podíl sudových vín je strašně malý. Takže já se přimlouvám za to, abychom schválili – stejně tak to tady i vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně, nakonec vyznělo z vystoupení kolegy Šilara, abychom zkrátka a dobře schválili to znění, které prošlo našim výborem. A které se tak pracně rodilo. A znění, které je stejně tak kompromisní. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, takže teď řeším přednosti, tak pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane kolego.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já se pokusím vysvětlit, věřím, že srozumitelně, proč jsem hlasoval pro zamítnutí toho zákona. A proč si myslím, že pro něj hlasoval výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Můj osobní názor je, že ten zákon je špatný. A není to vina ani vinařů, ani vinotékařů, ani těch, co s vínem obchodují, ale je to vina ministerstva a případně úřadů, které mají za úkol kontrolovat kvalitu vína, protože si chtějí, jak tady řekl pan kolega Canov, ulehčit práci. Tak napsali zákon, který to břemeno kontroly a tu možnost zjistit, zda to víno je, nebo není kvalitní, svaluje na někoho jiného. A státním úřadům tu práci velmi ulehčuje.

Pan ministr tady řekl větu, kterou již řekl také na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, kde já už jsem se ozval. A přesto ji tady řekl znovu. Možná si myslel, že tady nebudu. A to je, že se víno falšuje, že to je hrůza, že to je čím dál horší a horší. Já tady mám statistiku, kterou nebylo jednoduché dostat, ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce. A teď se nechci bavit o tom, jestli to je málo nebo moc, ale důležité vždycky ve všem jsou trendy. To znamená, jak se situace vyvíjí.

A ta situace se vyvíjí tak, že v případě sudového vína v roce 2013 bylo 14 % falšovaného vína, v roce 2014 bylo 8 % falšovaného vína. V roce 2015 bylo 6 % falšovaného vína. A doposud v roce 2016 bylo 2,6 % falšovaného vína, nebo ta 3 %, jak říkal pan kolega Valenta. Říkám schválně falšovaného vína. A falšované víno, to jsou vína, u kterých se zásadně mění podstata nebo charakter, např. přídavkem vody, syntetického glycerolu, etanolu z přidaného cukru, přídavek maltózy apod.

Pak jsou vína nevyhovující, kde třeba se zjistí, že mají 12,7 % alkoholu, a ona měla mít 12,5. Takže to víno je naprosto v pořádku. A těch nevyhovujících vín potom je těch 30 – 40 %. Ale to je velký rozdíl oproti těm falšovaným. Ty nevyhovují jenom proto, že tam někdo – teď to říkám s nadsázkou – špatně nalepil etiketu. Nebo to špatně postavil, nebo dal někam, kde to nemá být, apod. Ale to není žádné falšování.

Falšování – ještě jednou čtu ta čísla pro vás – 14 %, 8 %, 6 %, 3 %. Takhle to jde dolů. Ministerstvo na to kouká a říká: „Teď to teda musím pořádně osolit a konečně tomu zabránit, když se mi to takhle vyvíjí.“ To znamená, je toho falšovaného vína čím dál méně a méně. Takže to je první věc, která mi není jasná. Buď tady někdo lže, nebo tu něco není v pořádku.

Druhá věc, která je podle mě hrozná a ten zákon je proto velmi špatný. Ten zákon vychází ze dvou předpokladů. První tady pan ministr už přiznal, a to je, že ten, kdo víno konzumuje, vlastně nemá zájem na tom, aby zjistil, jestli to víno, které konzumuje, je dobré, nebo není. On to prostě nepozná, je potřeba se o něj postarat, jeho to vůbec nezajímá. A počítat s tím, že by někdo, kdo konzumuje víno, se zajímal, jestli to víno, které konzumuje ze sudu, je dobré, nebo špatné, s tím není možné počítat.

Tam není možné počítat s tím, že by tam vznikl nějaký tlak na to, aby se případně ten, kdo mi to víno prodává, nějak zlepšil. Druhá premisa, ze které zákon vychází, je stejně hrozná. A to je, že každý prodejce sudového vína přece má zájem neprodávat dobré víno. Má zájem neprodávat dobré víno, jeho zájmem přece je prodávat špatné víno, nekvalitní víno. A každý to tak chce dělat. Přece to je úplný nesmysl. Úplně je to naopak. Já si myslím, že naprostá většina prodejců má zájem prodávat dobré víno. A pokud se mu stane, že mu někdo dodá někde nějaké falšované víno, tak si to sakra pamatuje a už si samozřejmě dělá všechna opatření pro to, aby se tak příště nestalo. Automaticky, sám, bez toho, aby do toho musel zasahovat stát. Zase s tím ten zákon vůbec nepočítá. Vůbec nepočítá s tím, že by se někdo tím mohl chtít živit poctivě a prodávat dobré víno.

To jsou věci, které nemůžu přijmout. A nemůžu souhlasit s tím, aby zákony tohoto typu byly tady schvalovány, neboť degradují společnost, demoralizují společnost a působí proti výchovně. Protože lidi by se měli sami starat o to, jak tady bylo řečeno, aby kupovali kvalitní výrobky. A ti prodejci by se sami měli vychovávat k tomu, že oni by se měli starat o to, aby prodávali kvalitní výrobky. A my jim říkáme: „Nestarejte se o to, my se o vás postaráme.“ To už tady bylo.

Pak je tady třetí věc, která s tím souvisí, a to je, jak to dneska vypadá na trhu. Na trhu to dneska vypadá tak, že jedna třetina vína z toho, co zkonzumuje Česká republika, nebo lidé v České republice, se vyrobí v České republice a dvě třetiny se musí dovézt. A to, co ten zákon udělal, je, že řekl: „My nechceme, aby se víno v České republice,“ zjednoduším to, „přeprodávalo“. Jinými slovy: Buď ať víno prodává ten, kdo je vyrábí, a nebo ať je prodává ten, kdo si ho vlastně doveze. Nebo je jeho prvopříjemce. Všichni ostatní máte smůlu. Všichni ostatní máte smůlu.

A tomu se tady říká „narovnání tržního prostředí“, tomu se tady říká „férové podnikání ve férovém podnikatelském prostředí“. Když nikdo jiný, kromě výrobce vína, a nikdo jiný kromě toho, kdo si ho jako první objedná, ho tady vlastně jako sudové víno nesmí prodávat, pokud nepřistoupí na potupné prodávání v těch Bag-in-Boxech, kde je to maximálně 20 l a kde to je potom pro něj složitější, dražší, náročnější. Takhle se tady narovnává podnikatelské prostředí, představeno tímto zákonem, jak to já vnímám.

Teď otázka poslední je, kdo na tom tedy vydělá? Kdo na tom vydělá? Tak na tom vydělají supermarkety. Protože tyhle povinnosti se netýkají těch, co mají lahvové víno. Ty na tom vydělají a přibude těch cedulek: „2 litry moldavského vína za 39,90“, nekupte to. Těch tam bude, budou to kupovat, lidi budou sedět doma, popíjet laciné víno. Mimochodem taky poměrně s velkou pravděpodobností, z hlediska toho, jak to tady bylo řečeno, pančované, nebo falšované, a nikam nebudou chodit. A postupně tam, kde nejsou přímo vinné sklípky, což je většina České republiky, vinotéky nebudou mít důvod fungovat a tím pádem tady vinařská kultura mimo vinařské oblasti podle mě rozhodně bude upadat.

Jak tady zase bylo řečeno, ten, kdo prodává víno, má vinotéku, tak většinou k tomu má ještě nějaký jiný vztah, než aby to měl jako byznys. Aspoň já mám tu zkušenost. Potom na tom samozřejmě vydělají někteří vinaři. Ti, kteří mají výrobnu, ti, kteří mají prodejnu, ti, kteří toho vyrobí tolik, že to u sebe zároveň prodají. Ve svém sklípku, v okolí, na nějakém trhu – ty příklady jsem slyšel – atd.

Jiní vinaři, kteří neprodají svoji produkci a dávají to své kvalitní víno do vinoték, ti budou mít problém. Protože ty vinotéky nebudou, nebo jich bude méně, kde se prodává to české víno. Ten vinotékař si nedovolí, než tam dát české víno. Je jedno, jestli na něm je, nebo není ta vlaječka, ale tak to je. Ti budou mít problém, nebo můžou mít problém. Někteří si to uvědomují, někteří si to neuvědomují, protože vidí tu možnost – podívejte se, hlavně to ze zahraničí bude ztížené. Ten vinař, mimochodem, neříkám, že to dělají. Ten vinař, mimochodem, si může dovézt hrozny z Moldávie, vyrobit z nich víno a pak ho prodávat v sudech. To on může, ten zákon to umožňuje, tam není žádný problém, pokud má vinotéky. Pokud někdo dováží víno a má síť vinoték, svoji síť vinoték, tak tam to může distribuovat.

Problém mají jenom ti, co dělali to, co je běžné, že když někdo přivezl dvacet kubíků vína, třeba z Francie, tak ho roztočil do těch KEG sudů a potom si v nějakém velkoobchodě ti vinaři kupovali víno. Když koupili víno, které lidem chutnalo, koupili podruhé. Když nekoupili víno, které chutnalo, tak nekoupili podruhé, a sám se tak čistil ten trh postupně, podle toho, jak to vypadalo. O tom, že by se třeba ta vína, nebo ty KEG sudy začaly kolkovat, nebo dělat něco jiného, což se dělalo s tvrdým alkoholem apod., o tom stát neuvažoval.

On řekl jednoduše: „Já tady část těch lidí, co podnikají ve vinařském byznysu, vyřadím, a tím to bude končit.“ Takže jsem již řekl, kdo na tom prodělá. Prodělá na tom ten, kdo není výrobcem, kdo není prvopříjemcem, to znamená většina těch malých vinotékařů na různých místech, kde to nejsou vyloženě vinařské oblasti. A potom na tom samozřejmě prodělají dle mého názoru občané. Jednou proto, že bude menší nabídka. A podruhé proto, že budou zase méně a méně zvyklí na to, že když se něco kupuje, tak se má dívat, co kupuje, nemá kupovat víno na benzínce, jako se na benzínce nekupuje acylpyrin, nebo něco jiného, a má to kupovat tam, kde to má odpovídající prostředí a odpovídající zázemí. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak já vám, pane senátore, děkuji. Teď má právo reagovat pan ministr, protože se hlásil. Já se omlouvám. Takže, pane ministře, reagujte.

Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka:  Děkuji, já si dovolím stručně. Tady pan senátor Horník hovořil o tom, že to je pozdě a co se dělalo a proč se nedělalo?

No, já jsem v politice tři roky. A po roce fungování na resortu, byť jsem to neměl ani v koaliční smlouvě, ani v plánu legislativních prací do této novely pustili a snažíme se s tou situací něco dělat. Já, kdybych chtěl popichovat, můžu to obrátit a říci: „Vy jste senátor od roku 2004, mohl jste nějakou iniciativu v té věci udělat. I ve vztahu k celé té aféře, která tady byla, kterou jste tady zmiňoval. K těm otravám.“

Samozřejmě tato záležitost, která se týkala metylakoholu, je primárně záležitost celní správy a dohledu nad tímto trhem. Ale nechci být alibista, problém, který se týká mého resortu, se snažíme tady tímto způsobem řešit. Zazněla tady otázka kolků. Ano, to se zvažovalo. I to byla varianta, která byla v diskuzi. Ale nakonec se ukázalo, že tato varianta by byla výrazně také náročná na administraci, na náklady – tisk kolků a jejich distribuci, dohled nad tím, jestli jsou kolky pravé, nepravé... To byly varianty, které byly ve hře.

Já jsem tady jenom řekl sám za sebe, když jste tady, pane senátore Vystrčile, když jste tady, prostřednictvím paní předsedající, kritizoval mě, že my za to můžeme. Já jsem také tady ve svém úvodním slovu hovořil o tom, že pro mě byla ideální varianta, kterou jsem donesl na vládu. Ale potom každý ministr už je také v tom, že má částečně ruce svázány. A je tady zákonodárná moc každého poslance a senátora a většiny v těchto dvou komorách. To je fakt. My jako ministři mnohdy neseme materiály na vládu, které se zdaleka nepodobají tomu, jaký je konečný výsledek po podpisu prezidenta. To je potřeba si uvědomit.

A chci říct k těm dotacím. Není to nároková dotace, samozřejmě, jsem si toho vědom. Ale musím říct jako podnikatel 11 let, stát na mě v minulosti uvaloval spoustu povinností. I vy jste tady např. hlasovali pro ten o výměně lékárniček. Úplně zbytečný. Ale nikdy mi stát ani nenabídl možnost kompenzace toho, co na mě uvaluje, abych si mohl aspoň část nákladů, které s tím mám spojeny, o to podělit s tím státem. My sem přicházíme dobrovolně a tu možnost chceme navrhnout. A jestli to ten daný potravinářský subjekt využije, to už je na něm. Ale z naší strany to je aspoň snaha.

Tak, prosím pěkně, aby to bylo takto vnímáno. A pak ještě k panu senátorovi Vystrčilovi, prostřednictvím paní předsedající. Prosím pěkně, já si tady klidně vytáhnu stenozáznam, nevkládejte mi do úst, co jsem nikdy neřekl. Mockrát děkuji. Protože já jsem tady nikdy nemluvil o tom, že se situace zhoršuje a nějakým způsobem dramaticky to tady nějakými přídavnými jmény šperkoval. Já jsem řekl, že situace se nelepší.

A k těm konkrétním datům, které jsem si tady vytáhl ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Náš především zajímá, jestli ty vzorky jsou vyhovující, či nevyhovující. A já vám, prosím vás pěkně, milé senátorky a senátoři, řeknu: V roce 2013 počet vzorků odebraných u sudových vín byl 589, nevyhovujících 228, 39 %. V roce 2014 sudová vína, odebráno 607 vzorků, nevyhovujících 299, 49 %. V roce 2015 odebráno 960 vzorků, 377 nevyhovělo, 39 %. A v roce 2016 k 30. 11. odebráno 609 vzorků, 283 nevyhovělo, 46 %.

Takže z toho pramení to, co jsem řekl a za tím si stojím, že situace se bohužel nelepší. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane ministře, za váš příspěvek. A slovo má nyní pan místopředseda Ivo Bárek.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, milé kolegyně, kolegové, já budu opravdu krátký. Podporuji to usnesení, které vzešlo z výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. To jen, abyste slyšeli. Děkuji výboru, že se té problematice velmi důkladně věnoval.

Tady se mluví samozřejmě o falšování vína a je to taková ta hlavní diskuze. Ale chtěl bych jenom připomenout, že součástí toho návrhu zákona, jedním z těch hlavních důvodů, proč se překládala tato novela zákona, je zajistit plnou slučitelnost právní regulace v oblasti vinohradnictví v České republice s právem EU. V podobě adaptace našeho právního řádu na vydaná nařízení. V návaznosti na tyto přímo použitelné unijní předpisy dochází především k implementaci nového systému povolení pro výstavbu révy na období do 31. prosince 2030. Pro oblast vinohradnictví a vinařství je především významné ukončení přechodného zákazu výsadby révy na úrovni Evropské unie, neboť již byly dosaženy hlavní cíle reformy organizace trhu s vínem v rámci Evropské unie z roku 2008.

Aby se zajistil přiměřený nárůst výsadby révy v období 2016-30 se zavádí nový systém, kterým se tato výsadba bude řídit. A to formou systému povolení pro výsadbu révy.

Já si myslím, že to je důležité, aby to tady zaznělo, protože si myslím, že naši pěstitelé na to čekali. Sice to není nic enormního, nějaký nárůst, ale myslím si, že to našim pěstitelům pomůže. A pomůže to i našemu rozvoji vinařství na Moravě a v Čechách. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane místopředsedo, já děkuji za váš příspěvek. A ten byl prosím v tuto chvíli poslední k tomuto bodu. Já přerušuji projednávání tohoto bodu a dokončíme volbu místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu, tak, jak už to avizoval pan předseda Senátu. Takže volby spojíme s polední pauzou.

Dávám slovo panu kolegovi Luďku Jeništovi, aby nás provedl druhým kolem volby. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji, vážená paní předsedající, nyní tedy proběhne 2. kolo 1. volby, kde budeme volit místopředsedu dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu. Do tohoto 2. kola postoupili senátoři...

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vás, pardon, pane kolego, prosím ale o klid. Schůze pokračuje, takže buďte tak ohleduplní, děkuji.

Senátor Luděk Jeništa:  Do tohoto 2. kola postoupili senátoři Karel Kratochvíle a Petr Šilar. Zase proti podpisu dostanete zelený lístek, kde jsou dvě jména s čísly. Platný hlasovací lístek je jedno kolečko, jeden křížek, nebo dva křížky. Volba začne za dvě minuty, to znamená ve 14,25 a končit bude ve 14,35, protože předpokládám, že to bude velmi rychlá volba.

Takže děkuji a prosím členy volební komise, aby se dostavili do Prezidentského salonku.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já ještě musím, prosím, vydržte chviličku. Ta pauza bude tedy do 14,45, protože to je ještě pro někoho obědová. Tak ve 14,45 se sejdeme a vy nás seznámíte s výsledky voleb. A ještě pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji, já mám jen procedurální návrh, aby body uvedené pod číslem 9, senátní tisky N 115, N 116, N 117 a K 119 byly v odpoledním programu zařazeny jako první bod po dokončení vinohradnického zákona.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane kolego, prosím, pro mě to zopakujte, protože my tady řešíme ty volby, já jsem vám nevěnovala pozornost. Omlouvám se. A jsem řídí, takže vyrušovali jsme jako ve škole.

Senátor Petr Vícha:  Aby body N 115, N 116, N 117, K 119 pana ministra Mládka byly zařazeny jako první bod po dokončení vinohradnického zákona.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A o tom budeme hlasovat. Takže si vás dovolím svolat. A ještě prosím tu pauzu, když sečteme ty minuty...

Ano, takže obědová pauza, prosím, věnujte mi pozornost, začneme v 15,05 a pak budeme seznámeni i s výsledky voleb. A teď si vás tedy dovolím svolat k procedurální změně.

Budeme o změně hlasovat tak, jak nás seznámil pan senátor Vícha, ale prosím teď, kartičky si vyndejte, já vás teď odhlásím, přihlásím, protože ten počet zřejmě neodpovídá.

Takže znovu se prosím přihlaste...

Pane senátore, budete taky hlasovat o procedurální změně. Teď hlasujeme. Je vás málo, nemůžeme zatím hlasovat. Prosím, podívejte se na svoje kartičky, zkontrolujte si je.

Tak ještě počet stoupá, abych někomu... Tak.

Aktuálně přítomno 31 senátorek, senátorů, kvorum pro přijetí je 16. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem zákona, nechť stiskne tlačítko ANO... Pardon, s procedurálním návrhem. Tak ještě jednou. Vy víte.

Kdo souhlasí s procedurálním návrhem, tlačítko ANO, ruku nahoru. A kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru.

Takže bylo schváleno, změna programu může platit a my se sejdeme v 15.05 hodin. Budeme pokračovat zákonem o vinařství.

(Jednání přerušeno v 14.27 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.08 hodin.)

Dámy a pánové, začíná náš odpolední program. Máme před sebou bod, dostali jsme informaci, že ministryni pro místní rozvoj Karlu Šlechtovou bude zastupovat pan ministr spravedlnosti Robert Pelikán. A proto navrhuji projednat senátní tisk č. 6 jako bod 3 v bloku pana ministra spravedlnosti.

A protože je nás tady málo, tak vás svolám podruhé.

A já vás poprosím, odhlaste se, přihlaste se. Odhlásím vás. Vložte znovu svoje hlasovací karty do zařízení.

Prosím, buďte tak laskavi, podívejte se do předsálí, jestli tam nejsou kolegové. Potřebujeme odhlasovat procedurální změnu. Já vím, že jsme po pauze...

Tak... A o této procedurální změně nechám hlasovat. Kdo jste pro, stiskněte, prosím, tlačítko ANO a zdvihněte ruku. Ale mně to nehlasuje... Kdo je pro, ruku nahoru a tlačítko ANO. Neběží, tak si ještě zkusím... Už běží. Takže ještě jednou. Kdo je pro, tlačítko ANO. Je to procedurální návrh, nedávali jste pozor, přátelé. Potřetí to opakuji, pane předsedo, omlouvám se. Je to spojení bodů do bloku pana ministra Pelikána, za paní ministryni Šlechtovou. To jste odhlasovali. Tato změna platí.

A nyní prosím pana senátora Jeništu, aby nás seznámil s výsledky volby.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji, vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové. Dovolím si vás seznámit s výsledky volby místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu.

Bylo vydáno 66 hlasovacích lístků, 66 hlasovacích lístků také bylo odevzdáno. Jeden z nich byl neplatný, neodevzdané lístky – 0.

Pro senátora Karla Kratochvíleho bylo odevzdáno 33 hlasů, pro senátora Petra Šilara 27 hlasů. Znamená to, že ve druhém kole první volby nebyl zvolen žádný kandidát. Takže se volba bude od počátku opakovat. Organizační výbor opět vydá termíny. Jednotliví senátoři pak budou moci opět navrhovat kandidáty.

Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane předsedo. To znamená, že my se termíny volby dozvíme a budeme volit až v novém roce.

A nyní opět otevírám obecnou rozpravu k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů. My jsme tento zákon opustili v obecné rozpravě, do které byli přihlášeni někteří senátoři. Prosím, jestli chcete pokračovat v obecné rozpravě... Přihlaste se. Vím, že tam byl určitě pan... Ano, pan senátor Ivo Valenta. Tak, prosím, přihlaste se znovu. A pan senátor Ivo Valenta má slovo... Tak, já se dívám, jestli tedy obecná rozprava bude pokračovat. Takže beru to podle pořadí, jak se hlásíte postupně. Pan senátor Jiří Vosecký. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobrý den, paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, předně bych chtěl říci, že já mám nejradši růžové víno. To tady nepadlo.

Další věc. Vaším prostřednictvím, panu senátorovi Horníkovi bych chtěl říct k těm dotacím, ještě zapomněl na jednu věc, a to je, že když malé vinotéky by měly žádat o dotaci, tak jestliže to dělají poprvé, tak to nejsou schopny zvládnout. To znamená, i kdyby náhodou se k dotaci dostaly, většinou tam budou mít chybu, takže nebudou mít 100% vratky z té dotace, z té korekce, ale ještě finančák, jak je dobrým zvykem, protože pár dotací jsem udělal, dává 100% vratky a pak s tím je strašně starostí. To znamená, že ty dotace, které ministerstvo vypíše, budou jenom pro větší, nebo hodně velké firmy, které budou mít dost finančních prostředků na to, aby si najaly lidi. Ale pro ty malé vinotéky to je jaksi bezpředmětné, ty si na to nesáhnou.

S tím, že na vínu bude vlajka, s tím asi nikdo nemá problémy tady u nás. Já bych řekl, že některé firmy už to používají samy od sebe. To je k tomu.

Já jsem si sehnal pár nějakých věcí, co se týká... Protože já jsem radši na ta statistická data, na ty počty. Z těch vyplývá jednoznačně, že u nás se vyrobí pouze 40 % vína z celkové spotřeby, což znamená, že 60 % se musí v každém případě dovézt. Ne že dovoz je lumpárna, ono bez dovozu to prostě nejde. Takže to je další informace, která je.

A pak je tady takový fakt, já si vezmu brýle a přečtu to. Já mám rok 2015. V roce 2015 bylo odebráno celkem 1536 vzorků vín, z toho nevyhovělo 518. To znamená, je to 34 % vzorků. Celkový počet sudových vín, vzorků, které byly odebrány ke kontrole v roce 2015, byl 956, z toho nevyhovělo 311. To je 32 %. Celkový počet balených vzorků, odebraných, myslí se všechny balené vzorky, byl v roce 2015 – 577, to znamená, když se to tak vezme, tak je to skoro 50 % rozdíl, z toho nevyhovělo, z těch balených nevyhovělo 36 %. To znamená, když se tady bavíme o balených vínech, že zaručíme větší kvalitu, tak tady už jenom v těch sudových je rozdíl nějaká 4 %, že nevyhovuje. Počet vzorků vín původem z ČR, tak bylo odebráno 384 vzorků, z toho nevyhovělo 141, tj. 37 % nevyhovělo. Počet vzorků zahraničních vín v roce 2015, který byl původem ze zahraničí, bylo 1045, z nich nevyhovělo 290, tj. 28 %. To znamená, z tohoto jednoznačně vyplývá, že zahraniční vína, která se sem dováží a která se kontrolují, mají lepší kvalitu než to, co je na trhu. Neurčený původ v roce 2015 – bylo 107 vzorků, z nich nevyhovělo 78, tj. 81 %. Ano, je problém tohoto státu, vína, která nejsme schopni určit. Tam je asi největší podvod.

Pak tady mám další statistiku, která je hodně zajímavá. To je, když to vezmu, počet vín, balených vín klesá. To už tady padlo. Bereme to na láhve, nebo 0,7 l, když to řeknu, prostě je to poměr nějaký. V maloobchodě, to znamená v těch vinotékách, se prodá... V roce 2015 se prodalo 5 928 000 lahví. Z tohoto jednoznačně vyplývá, že ty vinotéky zaujímají celkem slušnou část trhu, nějakých 35 %, což je zajímavé. A to, že zákazník nepozná, jestli pije kvalitní víno, nebo jestli pije nějaké patoky, já bych neřekl. Protože ta krabicová vína a tato balená vína, tam opravdu někdy občas ty patoky jsou a ti lidé to vnímají, neberou to. Takže si myslím, že z těchto důvodů tento zákon nemůžu podpořit.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Obecná rozprava pokračuje, slovo má pan senátor Ivo Valenta.

Senátor Ivo Valenta:  Děkuji za slovo. Já bych chtěl jenom pár reakcí na předřečníky. Možná bych spíš použil jednodušší vysvětlení k tomu zákonu. Ten zákon vznikl, dle mého názoru, na pozadí boje jedněch podnikatelů proti druhým. Velcí proti malým. Protože tak to vždycky bývá, že někdo asi má silnější lokte a nalobboval tento zákon u ministerstva zemědělství nebo dalších úředníků, na to, aby si urval kus svého trhu, většího, než v současné době měl. Je to jenom prozaické, nehledejme za tím nic jiného. Já myslím, že to ani nechceme. Proto nemají vznikat zákony.

My děláme vše, a měli bychom dělat vše hlavně pro toho spotřebitele, ten je na konci. Toho bychom se měli zeptat, jestli se mu to líbí, nebo ne. Myslím si, že do vinoték chodí drobní spotřebitelé a ti, kteří tam chtějí prožít tu kulturu vína a popíjet si, určitě nemají chuť popíjet víno z nějakých plastových boxů, ale chtějí to popíjet určitě ze sudů, v nějakém pěkném prostředí. Ale vůbec i chtějí.

Prodej vína, abyste věděli, co je v tom zákoně, tak ti vinotékaři ten prodej vína mají omezený na definici malého množství vína. A teď vám řeknu dvě čísla. Představte si, že ve vinotéce za rok může toho sudového vína prodat 1000 litrů, tj. za měsíc 83 litrů. Vždyť to je směšné, vždyť to můžou zrovna položit, protože to ti vinotékaři prodávají za každý den minimálně, ale ne za celý měsíc, aby mohli prodat jenom 83 litrů.

A možná jenom z médií, co jsem si teď vyčetl, tak už tam píšou, že hrozí zdražení toho vína sudového zhruba až o 15 Kč na litr, z důvodu těchto různých restrikcí a povinností. Já bych ještě znova řekl, pro to zjednodušení, to přirovnání, které jsem tady řekl. Že je to vlastně to samé, jako když provozovat hospody by mohl jen dovozce nebo výrobce, ale ne ten hostinský samý.

Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, za váš příspěvek. Slovo má nyní pan senátor Jan Veleba.

Senátor Jan Veleba:  Já bych tady chtěl jenom reagovat na jedno vystoupení, ta přestávka byla dobrá proto, že jsem si zjišťoval nějaká čísla kolem inspekcí.

Vaším prostřednictvím, paní předsedající, kolegovi Vystrčilovi.

V roce 2013 bylo v Jihomoravském kraji, který je gró vinařů, gró ploch... (V sále je hluk.) Já bych snad poprosil, kdyby tady mohl... Možná by mohla být umožněna... Ti, kdo to chtějí poslouchat, naše vystoupení, aby to tady vůbec bylo technicky možné.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Bohužel je tedy hluk i z předsálí, já poprosím členy organizačního odboru, aby nám zajistili klid. Děkuji.

Senátor Jan Veleba:  Děkuji. V roce 2013, to bylo, tuším, před nástupem nové vlády, v Jihomoravském kraji, při Státní zemědělské a potravinářské inspekci, inspektorů, kteří kontrolovali víno, bylo sedm. V ostatních krajích to bylo tak, že na dva kraje byl jeden inspektor. Proti tomu se vyvinulo postupně 15 tisíc vinoték a kolem 1000 vinařů, plus obchody. Takže směr filozofie, že to stát zkontroluje všechno, že to musí zkontrolovat, tak tudy, myslím si, že cesta nevede.

Pokud se týká celní správy, tak bylo tehdy v provozu na kontroly dovozu celkem 10 inspektorů na našem území. Mzda inspektorů pro víno byla 14 tisíc korun. V současné době je stav takový, že, neříkám tady možná na jednotku přesné číslo, v současné době je stav takový, že pan ministr Jurečka zvýšil počet inspektorů z těch celkem 15 na 50. Mluvím o Státní zemědělské a potravinářské inspekci. Ale i těch 50 inspektorů dle mého soudu nemůže zaručit, že toto všechno zkontroluje.

Pokud se týká obchodních řetězců, že se nahrává obchodním řetězcům, tak já bych se chtěl zeptat, proč se tak bojovalo proti přijetí zákona o významné tržní síle, o který byl sveden podobný souboj, jako je teď vinařský zákon. Už se vůbec neptám, tyto dramaticky nízké stavy inspekce, které předtím byly vyšší, ale které se snížily, protože to nebylo asi potřeba, tak už se vůbec neptám, za kterých to bylo vlád, kteří ministři zemědělství toto měli v gesci. A možná, že to říct můžu. Zejména to prudké snížení stavu se stalo za pana ministra zemědělství Petra Bendla.

Pokud se týká těch vinoték, jestliže jich je tady přibližně 15 tisíc, tak pokud některá zmizí, sníží se to, tak já sám si nemyslím při takto obrovském počtu, že to bude špatný proces. To je evidentně i laikovi jasné, že to je mnoho, když to srovnáme třeba s vinařskými zeměmi, které máme v sousedství. Chtěl jsem toto prostě poznamenat.

A poslední číslo, ono tady bylo řečeno, já to jenom zopakuji, zopakuji to, co jsem řekl na našem výboru, argumenty... Je pravda, že se snižují procenta nálezů inspekčních orgánů, že je to v současné době někde kolem 2 %, jenomže ta 2 % jsou 4 miliony lahví, 4 miliony litrů. A jestli někdo, já osobně takový argument neberu, pro mě je špatné, když to bude půl procenta, nemělo by to být, i když vím, že to je hypotetické, že to je prostě nějaký cíl.

Takže to jenom k tomu, děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. S právem přednosti pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Prostřednictvím paní předsedající se omlouvám paní senátorce Hubáčkové, že jsem ji předběhl, ale byl jsem k tomu vyzván, protože ty dotazy, některé, nebo ty poznámky byly mířeny k mému vystoupení.

První věc, kterou zopakuji, vy jste to tady ode mě slyšeli, že to bude, bohužel, vzhledem k tomu, co tady říkal pan ministr, trošku širší.

Pan ministr říkal ty údaje, které já mám taky k dispozici. Ale upozorňuji, že on uváděl procenta nevyhovujícího vína, což znamená, že tam je i to, jak jsem tady říkal, že například nějaké víno může mít o desetinu procenta alkoholu více, což vůbec neznamená, že je špatné nebo nekvalitní, ale zkrátka je hodnoceno jako nevyhovující. Nebo ta láhev při nějakém pohledu na ni, tak nemá tu správnou podobu, jak by měla mít, z hlediska té vizuální podoby. A opět je brána jako nevyhovující. Z těchto všech nevyhovujících se potom vybírají takzvaná vína falšovaná. Falšování, znova čtu, omlouvám se, ale je to potřeba, abychom si tady někteří říkali o jablkách, někteří o hruškách a tak dále. U falšování vína, to je takový proces, u kterého se zásadně mění podstata nebo charakter, například přídavek vody, přídavek syntetického glycerolu, etanolu, z přidaného cukru, přídavek maltózy, syntetická barviva a další věci. To je to podvádění v tom pravém slova smyslu. Platí přesně ta čísla, která jsem říkal. Není tam ani jedno číslo nesprávně, neboť pan ministr říkal úplně stejná čísla jako já, ale když například mluví o počtu vzorku sudových vín z roku 2013, tak řekne, že jich bylo odebráno 589. Jestli je to málo, nebo moc, potom za chvilku budu komentovat. Z toho, ano, 228 bylo nevyhovujících, což je 39 %.

Ale z 228 nevyhovujících bylo 82 falšovaných, ostatní jsou jinak nevyhovující, což je, když to přepočítám na celkový počet vzorků, jenom 14 %.

Rok 2016 odebráno u sudových vín 609 vzorků, z toho 283 nevyhovujících, ale z toho jenom 16 falšovaných, což je 2,6 %. Takto to funguje, že si to každý dopočítá, jak potřebuje. To je logické, to je politika. Ale myslím si, že to není správné, když se chceme dostat k nějakému rozumnému výsledku.

Nyní k věcem, o kterých tady mluvil pan kolega Veleba. Nevím, jestli je nebo není možné, zda by to pomohlo nebo ne zvyšovat počet pracovníků Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Mně se zdá, že vzhledem k trendu 14 %, 8 %, 6 %, 3 % se celkem i daří v poslední době postihovat producenty nebo ty, co dodávají falšované víno a že se jí práce z mého pohledu z hlediska tohoto trendu docela daří. Pokud by se dala inspekce ještě posílit nebo nějakým jiným způsobem zefektivnit její činnost, bylo by to jedině ku prospěchu. A neříkám, jestli je 2,6 % málo nebo hodně. Ideální samozřejmě je 0 %, ale jako je nedokonalý kterýkoliv obor lidské činnosti, je nedokonalý i prodej vína, to se nám asi nepodaří.

Co si dovolím tvrdit, i z hlediska toho, co tady říkal pan senátor Papoušek, že náklady na recyklaci nebo jinou likvidaci odpadů, které vzniknou v případě používání jednorázových obalů, budou určitě vyšší, když je sečteme, než to, co by stálo posílení České inspekce. Ale je tam samozřejmě problém, že náklady na odpady ponesou ti, co s vínem obchodují, nebude to platit stát, tak se to jakoby na první pohled zdá jednodušší navalit další povinnosti na prodejce, na výrobce, na ty, co s vínem obchodují, kteří si to pak také budou muset zaplatit. A stát si v tom případě pěkně umyje ruce a práce se mu zjednoduší, jak tady bylo již několikrát řečeno.

Nevím, jak s tímto souvisí zákon o významné tržní síle. Je to zkrátka fakt, že dneska, když jdete supermarketem, standardně tam vidím, že se prodávají dva litry vína za 40 korun, což je litr za 20 korun. Já jsem sice laik, ale že by někdo dokázal vyrobit víno za 20 korun, mi dnes nepřipadá jako reálné. To znamená, že je tam nějaký problém a tento problém je v jednorázových obalech, což jsou láhve nebo nějaké takové pětilitrové kanystříky, co se tam prodávají apod. A toho se tento zákon netýká. A tento problém, který existuje a je podle mne nekalou konkurencí pro naše vinaře, pro naše vinařské závody, existuje a nikdo se s ním v tomto zákoně nezabývá, neřeší ho. Naopak se stane, že konkurence jiných vín, která se rozlévají v sudech, se sníží a poptávka po laciných vínech se tudíž zvýší a prostě se v marketech objeví tohoto vína více. Nic jiného se nemůže stát, to je logické. A myslím si, že pokud se stane něco jiného, bude to pro mě velké překvapení.

Je-li vinoték mnoho nebo málo, to už jsme tady měli. Teoreticky bychom mohli spočítat, kolik se ve státě sní za rok rohlíků, potom spočítat, kolik je tady pekáren a zjistili bychom, že pekáren je dvakrát tolik, než je potřeba rohlíků. Přesto všechno se pekárny uživí.

Prosím vás, nechme to trhu a nestarejme se o to, jestli je tady moc nebo málo vinoték a že je dobré počet vinoték regulovat, atd. To je věc, o které si opravdu myslím, že bychom ji neměli řešit a státu do toho nic není. To bychom potom mohli také sečíst počet benzinových pump, jestli jich tady není moc. Někomu z vás to tak může připadat, když často jezdí atd. To bych opravdu nechal, a moc bych se tím nezabýval. To je věc lidí, kteří s tím podnikají a jakým způsobem se o to dokáží postarat.

To jsou moje poznámky k tomu. Znovu opakuji, že nemohu udělat nic jiného, byť je mi to docela líto, než hlasovat pro zamítnutí tohoto zákona ze základních dvou důvodů. První je, že břemeno kontroly a náklady na kontrolu se vlastně přenáší ze státu na podnikatele, většinou malého živnostníka, drobného podnikatele. To je první věc.

A druhá věc, že zákon je postaven tím způsobem, že dopředu předpokládá, že řekl bych spotřebitel nemá co myslet a nemá co přemýšlet, když si něco kupuje, a že ten, kdo prodává nebo se živí nějakým jiným podnikáním, je v každém případě člověk, který to nemyslí dobře a chce někoho okrást. Oba tyto předpoklady při tvorbě zákona, pokud se takový zákon objeví, jsou pro mě nepřijatelné, a pokud je to v mých silách, snažím se zabránit, abychom takové zákony přijímali. A v tomto okamžiku nám nezbude nic jiného, než podat návrh na zamítnutí.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. A zatím poslední do obecné rozpravy je přihlášena paní senátorka Anna Hubáčková. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Anna Hubáčková:  Děkuji. Dobré odpoledne všem. Pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Mám pro vás velmi krátké sdělení. Nemám hlavně žádná čísla ani statistiky, určitě ne na papírech. Chci říci jenom tolik, že pocházím z volebního obvodu, kde je možná nejvíc vinic, nebo z obvodu, který je jedním, kde je nejvíc vinic, a kde bohužel k tomu je i jedna z největších nezaměstnaností, a navíc jedno z největších ohrožení erozí větrnou i vodní, takže poškozenost krajiny je velká.

A chtěla bych říci k tomuto zákonu, že debata se nyní zvrtává jenom k vinotékám. Přitom podstata tohoto zákona je přece o vinohradnictví. Prosím, abychom si toho všimli. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, paní senátorko. Nikoho již nevidím, že se hlásí do obecné rozpravy, takže obecnou rozpravu končím a ptám se pana ministra, čili navrhovatele, zda se chce k obecné rozpravě vyjádřit. Nechce, děkuji. Ptám se pana senátora a zpravodaje výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, zda se chce k obecné rozpravě vyjádřit. Nechce. Požádám tedy pana garančního zpravodaje, aby se nám k obecné rozpravě vyjádřil.

Senátor Jan Hajda:  Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, nebudu jednání prodlužovat. Jenom třemi krátkými poznámkami musím reagovat, prostřednictvím předsedajícího, na pana senátora Canova. Chtěl bych říci, že pokud jsem mluvil o vínech z Moldávie, na všech seminářích, které požádalo ministerstvo, kde jsem byl, vinotékaři říkali: Ale oni nám víno ve špatném stavu dovezou, proč za to máme zodpovídat. A je oficiální komise České republiky v Moldávii, která se pololetně zabývá kvalitou vína z Moldávie. Tolik za prvé.

A za druhé. Pokud se týká zmíněné demonstrace, na tu má každý právo, ale aby to svolávala firma, která je jednou z vévodících v podvodech s vínem, firma Krobelus, tak to si myslím, že je silné kafe. A pokud pan senátor Valenta, opět prostřednictvím pana předsedajícího, hovoří o zdražení ceny vína, k tomu musí dojít, pokud začnou všichni platit DPH, které se dneska u sto milionů litrů neplatí.

Jinak vystoupilo 11 senátorů, z toho tři dvakrát.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji. Máme zde z výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí návrh usnesení, abychom tento tisk zamítli. O tomto návrhu budeme hlasovat. Dovolím si všechny pozvat k hlasování.

A ještě je zde požadavek na odhlášení a opětovné přihlášení. Odhlásil jsem vás a poprosím vás, abyste se svými identifikačními kartami znovu přihlásili. Ještě upozornění pro příchozí. Byli jste odhlášeni a prosím o vaše opětovné přihlášení. Kolegyně a kolegové, registruji to.

Máme zde návrh z výbory na zamítnutí. V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33. O zamítnutí návrhu zákona dávám hlasovat.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 10, návrh byl zamítnut. Registrováno 65, kvorum 33, pro zamítnutí 22, proti 36. Návrh byl zamítnut a otevírám podrobnou rozpravu. Kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Vidím pana senátora Ivo Valentu. Prosím, pane senátor, máte slovo.

Senátor Ivo Valenta:  Dnes již poněkolikáté, dobrý večer. Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. V návaznosti na své vystoupení v obecné rozpravě bych se chtěl přihlásit ke svým pozměňovacím návrhům, které jsem předložil již ve výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a které vám byly rozdány.

Obecně lze říci, že jejich cílem není podpora podvodníků a těch, kteří falšují víno, ale spíše ochrana poctivých podnikatelů, kteří nepodvádějí, ale na které by zákon dolehl tvrdým způsobem a ohrozil by jejich existenci.

Jsem přesvědčen, že se změnami, které stručně představím, by vinařský zákon sám o sobě díky dalším novelizačním ustanovením přinesl řadu opatření, která by podíl falešného vína na našem trhu výrazně eliminovala.

Nyní k pozměňovacím návrhům. Pozměňovací návrh označený jako A-1 by měl upravit definici malého množství vína, která je v návrhu novely zejména u sudového vína stanovena velmi přísně, a to na pouhých 1000 litrů ročně. Definice malého množství vína slouží jako hranice rozhodující pro určité další tvrdé povinnosti vztahující se na výrobce a prodejce vyplývající z příslušných evropských norem. A 1000 litrů ročně znamená pouhých 84 litrů měsíčně, což je skutečně nereálné množství pro prodej.

Pozměňovací návrh tuto hranici upravuje tak, aby byla shodně stanovena jako pro víno lahvové, tak pro víno sudové, a to na úrovni 750 hektolitrů.

A nyní pozměňovací návrh označený jako A-2 by měl umožnit, aby maloobchodní prodejci vína a vinotékaři prodávající sudové víno mohli svým zákazníkům nabízet rovněž konzumaci vína v místě prodeje. Za stávajícího znění zákona by to bylo možné pouze za předpokladu, že víno nabízené ke konzumaci na místě by muselo spadat pouze do kategorie vína čepovaného nebo rozlévaného, která z hlediska obalů podléhají jiným pravidlům. A maloobchodní prodejci prodávající sudové víno by tak museli používat odlišné druhy zdrojových obalů pro víno určené ke konzumaci na místě a pro ostatní prodeje, jak už tady bylo předřečníky řečeno.

A pozměňovací návrhy A-3, A-4 a A-5 navracejí do novely předkladatelem původně navrženou povinnost uvádět u vín vyrobených nebo plněných v České republice původ hroznů na jeho etiketě. Zároveň se povinnost uvést na obalu určeném pro spotřebitele specifikovaným prováděcím právním předpisem – emblém trikolory na záklopce – mění na možnost dobrovolného označení v souladu s původním vládním návrhem zákona, který byl v rámci jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v této části modifikován.

Povinné označení provenience na etiketě se jeví jako smysluplné pro spotřebitele užitečné, zjevné a na první pohled v obchodě viditelné, už jenom proto, že láhve většinou stojí v regálech. Proto je vhodnějším způsobem povinného označení než užití logotipu a snáze zabraňujícím klamání spotřebitelů. Na etiketě by zůstal název Česká republika a jestli si nahoru chce dát někdo vlajku nebo ne, by zůstalo dobrovolné.

A pozměňující návrhy, označené jako A-6 a A-7 mají zachovat možnost prodeje sudového vína maloobchodními prodejci tak, aby mohli své podnikání provozovat i nadále bez toho, aby se museli stát výrobci nebo příjemci vína – to je porovnání hospod s dovozcem nebo výrobce – což by jejich podnikání s ohledem na související administrativní povinnosti neúměrným způsobem zkomplikovalo nebo by vedlo přímo k jeho ukončení. Schválení zákona v navrženém znění by ve svém důsledku mohlo znamenat ztrátu zaměstnání až pro 30 tisíc osob, které se v současné době maloobchodním prodejem živí.

Pozměňovací návrhy označené písmenem B jsou pak legislativně technickými úpravami, které navazují na věcné pozměňovací návrhy, které jsem zde představil a které jsou označeny písmenem A.

V posledním pozměňovacím návrhu je pak odložení účinnosti celého zákona pod písmenem C. Jak jsem již uvedl v obecné rozpravě, domnívám se, že je třeba dát nějaký čas dotčeným subjektům na adaptaci na nový zákon. To ostatně bylo navrženo i v některých pozměňovacích návrzích z výborů, nicméně pouze jako dílčí odklad některých dopadů zákona. Já navrhuji odklad účinnosti pro celý zákon s výjimkou jeho druhé části. Druhá část se týká změny zákona o zemědělství, dotační problematika, ta by se toho netýkala. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli se hlásí ještě někdo. Určitě, pan senátor Petr Šilar. Prosím, pane kolego.

Senátor Petr Šilar:  Pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, činím třetí pokus s tímto pozměňovacím návrhem. První byl na Stálé komisi Senátu pro rozvoj venkova, druhý na hospodářském výboru a třetí zde na plénu.

V případě, že by v jednání došlo na jednotlivé pozměňovací návrhy, dovoluji si znovu požádat – návrhy jste dostali písemně – o pozměňovací návrh, aby se v návrhu zákona, kde je povinnost výrobce při splnění stanovených kritérií uvést na obalu určené pro spotřebitele logo tip specifikovaný specifický prováděcím právním předpisem se mění na možnost dobrovolného označení, právě proto, že to není charakter kolku, jak jsme o něm slyšeli, nebo kdyby to bylo závazné, tak by logo tip měl smysl. V tomto případě si myslím, že dobrovolné označení by udělalo lepší službu, protože by to dělalo určitě větší množství vinařů, ale jestliže něco někde označujeme jako povinné, není to vhodné i vzhledem k tomu, protože jsou někteří vinaři, kteří své víno vyvážejí do zahraničí a kde mají třeba jiné značení na základě nějakých dovozních dohod.

Z tohoto důvodu si dovolím předložit tento pozměňovací návrh, který máte písemně před sebou.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy. Nikoho nevidím, takže podrobnou rozpravu končím. Ptám se pana ministra, jestli chce přednést závěrečné slovo k pozměňovacím návrhům. Nechce, děkuji, pane ministře. Tak se samozřejmě budu ptát na stanovisko k předloženým pozměňovacím návrhům. Chce se vyslovit k předloženým pozměňovacím návrhům zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Valenta? Nechce.

Poprosím tedy garančního zpravodaje, aby se nám vyjádřil k podrobné rozpravě. A zároveň vás poprosím, abyste pak už zůstal u řečnického pultu a provedl nás případně už hlasováním. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedající. Byly předloženy tři pozměňovací návrhy. Jeden se týká garančního výboru schválit účinnost k 31. 12. 2017, druhý pozměňovací návrh je návrh pana senátora Petra Šilara týkající se volné záklopky a za třetí je to pět pozměňovacích návrhů pana senátora Valenty, o kterých bychom měli hlasovat.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  To znamená, že navrhujete hlasovat nejprve o výborovém návrhu, pak o pozměňovacím návrhu pana senátora Šilara a pak o všech pozměňovacích návrzích pana senátor Valenty, jestli jsem tomu rozuměl.

Máte s tím někdo nějaký problém či máte nějaký jiný návrh? Není tomu tak. .

Senátor Jan Hajda:  Pan senátor Valenta chce předložit pět pozměňovacích návrhů a žádá, aby se v každém z nich hlasovalo zvlášť.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Rozumím. Jasně, ptal jsem se na proceduru, jak budete chtít hlasovat. Znovu opakuji. Bude se hlasovat o výborovém pozměňovacím návrhu, potom o návrhu pana senátora Šilara a pak o pěti pozměňovacích návrzích pana senátora Valenty, a to o každém zvlášť. (Souhlas.)

Dobře. Svolám vás ke hlasování.

Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, který vzešel z výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ptám se pana ministra na jeho stanovisko. Pan ministr doporučuje. Zeptám se garančního zpravodaje. Souhlasí. Slyšeli jste návrhy a o tomto návrhu nechávám hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 11 registrováno 70, kvorum 36, pro 67, proti jeden. Tento pozměňovací návrh by

Nyní nechám hlasovat o návrhu pana senátora Petra Šilara.

Ptám se pana ministra na stanovisko - doporučující. Ptám se pana garančního zpravodaje – negativní.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 12 registrováno 71, kvorum 36, pro 25, proti 8. Tento návrh byl zamítnut.

A teď se dostáváme k návrhům pana senátora Valenty. Máte to před sebou, budu to říkat A1, A2, A3, protože takový byl požadavek, abychom to hlasovali všecko. Už byly podány návrhy, debata skončila. Poprosím pana garančního zpravodaje, aby nás tady tím hlasováním posledním provedl, ať tady nedělám dvojroli zpravodaje a předsedajícího schůze. Prosím, pane garanční zpravodaji.

Senátor Jan Hajda:  Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu pana senátora Valenty. První je A1. Týká se malého množství nepřevyšující 750 hektolitrů vína prodaného maloobchodníkem - on navrhuje 1000 litrů. Obráceně... On navrhuje 750 hektolitrů, v zákoně je 1000 litrů.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Máme tady pozměňovací návrh A1. Ptám se pana ministra na stanovisko – nedoporučující. Pan garanční zpravodaj – nedoporučující.

Nechávám hlasovat o tomto návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 13 registrováno 71, kvorum 36, pro 26, proti 29. Tento návrh byl zamítnut.

Prosím, pane garanční zpravodaji, pokračujeme.

Senátor Jan Hajda:  Pokud se týká druhého návrhu pana senátora Valenty, který je nazván A2, jedná se o bezprostřední konzumaci v místě prodeje. Tento návrh je podle mého názoru v rozporu s celým smyslem zákona.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Zeptám se pana ministra na stanovisko – nedoporučující. Pan garanční zpravodaj – negativní.

Zahajuji hlasování o tomto pozměňovacím návrhu. Kdo je pro tento pozměňovací návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 14 registrováno 71, kvorum 36, pro 25, proti 37. Tento návrh byl zamítnut.

Prosím, pane garanční zpravodaji.

Senátor Jan Hajda:  Pozměňovací návrh č. 3 pana senátora Valenty týká se, jak o tom hovořil, o označení etikety. Tento návrh podle mne je nehlasovatelný, poněvadž je v rozporu s evropskou směrnicí. Mimo toho, co chce, by tam muselo být uvedeno dalších sedm údajů a znetvořilo by to celou etiketu. Navíc je to v rozporu s EU.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Prosím, technická...

Senátor Miloš Vystrčil:  Nevím, jestli je hlasovatelný, nebo ne. Ale když tak – 3, 4, 5 dohromady.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, dobře. Takže je tady návrh – 3, 4, 5 dohromady, což nám ulehčí a urychlí práci. Takto budeme teď hlasovat.

Senátor Miloš Vystrčil:  Zapomněl jsem – 3, 4, 5 B1. Jinak by to nemělo logiku...

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Jo, jo, dobře, bez problémů... 3, 4, 5 B1...

Teď budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu A3, 4, 5, B1.

Ptám se pana ministra na stanovisko – nedoporučující. Pan garanční zpravodaj – negativní. Nechávám hlasovat o těchto pozměňovacích návrzích.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 15 registrováno 71, kvorum 36, pro 24, proti 35. Tento návrh byl zamítnut. Prosím, pane kolego, pane senátore. Budeme dále hlasovat.

Senátor Jan Hajda:  Dále budeme hlasovat o čtvrtém pozměňovacím návrhu pana senátora Valenty – A6, A7.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano. Takže hlasujeme o A6, o A7. Jenom tady byl požadavek, aby se řeklo, o čem to je.

Senátor Jan Hajda:  Jedná se o to, aby víceméně současný stav v maloobchodních prodejnách mohl být zachován, jak on oznámil, protože podle jeho předpokladů tímto se zruší o 30 000 míst zaměstnanost lidí, což podle mne je nesprávné.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, děkuji. Prosím o stanovisko pana ministra – nedoporučující. Pan garanční zpravodaj – negativní.

O těchto návrzích dávám hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 16 registrováno 71, kvorum 36, pro 25, proti 32. Tento návrh byl zamítnut.

A můžeme pokračovat, pane garanční zpravodaji.

Senátor Jan Hajda:  Pokud se týká pátého návrhu pana senátora Valenty, prodloužení lhůty zákona o 12 měsíců, my už jsme to prvním hlasováním určili do 31. 12.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Omlouvám se. Podle mě nám tady chybí ještě hlasování o B2 a potom C, jestli o tom můžeme hlasovat dohromady, zeptám se pana senátora Valenty, nebo to chce tak ještě rozdělit. (Domlouvání před řečnickým pultem.)

Takže, pane garanční zpravodaji, jak budeme hlasovat? (Znovu probíhá domlouvání...)

Budeme hlasovat. Doporučil bych, abychom dokončili body B. Podle mě tady ještě chybí hlasování o bodu B2, tzn. čl. IV body 4, 5 vypustit. Následující dosavadní body 6 a 7 označit jako body 4 a 5, co jsme ještě nehlasovali, pokud se na to dívám. Ptám se pana ministra – nedoporučující.

Pan garanční zpravodaj? Negativní. Já dávám o tomto návrhu hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. A kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 17, registrováno 71, kvorum 36, pro 16, proti 38. Tento návrh byl zamítnut.

A nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu C, to znamená odložení celého zákona a jeho účinnosti. Pan garanční zpravodaj.

Senátor Jan Hajda:  Pan senátor navrhuje účinnost první den 12. kalendářového měsíce po dni jeho vyhlášení.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ano, pan ministr, prosím o stanovisko. Nedoporučující. Pan garanční zpravodaj?

Senátor Jan Hajda:  Negativní.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Negativní. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Takže de facto toto hlasování ruším, protože už jsme odsouhlasili...

Senátor Jan Hajda:  Já jsem na to upozorňoval, že je to nehlasovatelné, protože jsme přijali jiný termín, jsme tady schválili jako první.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Takže tento návrh je nehlasovatelný. Takže toto hlasování ruším. Tak.

Takže jsme prošli všechny pozměňovací návrhy, pokud se na to tady dívám. A nyní bychom měli hlasovat o tom, že vrátíme Poslanecké sněmovně tento návrh zákona, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Senátor Miloš Vystrčil:  Já to nechci komplikovat, ale to není pravda. Ten návrh pana senátora Valenty je hlasovatelný, protože se týká celého toho zákona. My jsme předtím posunuli termín, ale jen ten, který platil jen pro část toho zákona. Pokud bychom schválili to, co navrhuje pan senátor Valenta, tak by to platilo pro celý ten zákon, a ne jen pro nějakou jeho část. Proto prosím, abychom hlasovali i o tom bodu C, ať to dopadne jakkoli, abychom dostáli tomu, že máme tomu, co navrhuje, vyhovět.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Rozumím, pane senátore. Jestli dovolíte, já bych požádal naši legislativu, jestli by mohla za mnou dojít. Jenom jestli je to v pořádku? Je to tak, výborně, děkuji.

Takže ještě budeme hlasovat o tom jednom pozměňovacím návrhu, a to znamená, to je odložení účinnosti toho zákona jako celku. Takhle jsme si to vyjasnili. Takže je nám to všem jasno? Je.

To znamená, já zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Takže hlasování č. 19, registrováno 71, kvorum 36, pro 21, proti 32. Tento návrh byl zamítnut.

A my jsme nyní vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a já nyní nechám hlasovat o tom, zda tento návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 20, to znamená vrátit návrh Poslanecké sněmovně. Registrováno 71, kvorum 36, pro 47, proti 14. Tento návrh byl schválen.

A nyní, v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátoři Jan Hajda a Ivo Valenta. A zároveň se ptám, zda se svojí roli souhlasí? Oba dva souhlasí, takže já o tomto návrhu nechám hned hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 21, registrováno 71, kvorum 36, pro 65, proti 2. Tento návrh byl schválen a já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji oběma zpravodajům.

Tak a budeme pokračovat dalším bodem a tím je...

Ještě omlouvám z dnešního jednání pana senátora Jaromíra Jermáře. A ještě mám na vás jeden procedurální návrh. Vzhledem k tomu, že pan guvernér České národní banky Jiří Rusnok už se nebude moci zúčastnit dnešního jednání, tak navrhuji vypustit bod 11. Bod 11, což je senátní tisk č. 305, Zpráva o výkonu dohledu na finančním trhem v roce 2015. A vzhledem k tomu, že to byl procedurální návrh, tak já vás svolám.

Hlasujeme o vypuštění bodu č. 11, neboli vypuštění senátního tisku č. 305 z dnešního programu schůze. Což je Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2015.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 22, změna pořadu schůze. Registrováno 68, kvorum 35, pro 61, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

Já vám děkuji a budeme pokračovat dalším bodem dnešní schůze, a tím je

 

Balíček dokumentů k elektronickým komunikacím

Tisk EU č. N 115/10

Tisk EU č. N 116/10

Tisk EU č. N 117/10

Tisk EU č. K 119/10

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 115/10, N 116/10, N 117/10 a K 119/10. A tisky N 115/10/01, N 116/10/01, N 117/10/01 a K 119/10/01. Já tady vítám pana ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka a zároveň ho žádám, aby nás s těmito materiály seznámil. Prosím, pane ministře, vítáme vás, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři.

Odvětví elektronických komunikací je v současné době předmětem živých diskusí jak na úrovni EU, tak i v jednotlivých členských státech. Jak všichni víme, základním prvkem digitální ekonomiky je kvalitní internetové připojení. Proto je podpora investic do sítí s velmi vysokou kapacitou stále důležitější. Hlavním nástrojem, který chce Evropská komise pro dosažení stanovených cílů využít, je úprava regulačního rámce. U posledního přezkumu rámce pro elektronické komunikace v roce 2009 se toto odvětví značně rozvinulo a zvýšil se jeho význam coby hybné síly digitálního hospodářství a hospodářství vůbec.

Probíhající přezkum je možností, jak zjednodušit současnou strukturu pravidel. Rovněž je příležitostí pro přizpůsobení se nové realitě trhu, kdy poskytování komunikačních služeb již není nutně svázáno se zajišťováním sítě. Proto dne 14. září 2016 představila Evropská komise soubor návrhů v oblasti telekomunikací. K jednotlivým rámcovým komisím je pak senátní tisk č. N 115/10 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace.

Hlavním a zároveň nejrozsáhlejším dokumentem je návrh evropského kodexu pro elektronické komunikace spočívající v přepracování čtyř stávajících směrnic, které jsou tímto návrhem sloučeny do směrnice jediné. Prioritou ČR je nastavení rovnováhy všech čtyř cílů rámce. Cíl spočívající v podpoře konektivity by neměl být nadřazen cíli zajištění vysoké úrovně hospodářské soutěže, podpoře budování jednotného trhu a zajištění vysoké ochrany práv koncových uživatelů.

Domníváme se také, že je důležité zajistit, aby pravidla pro telekomunikační odvětví byla správně a jasně nastavena, tak, aby byla shodně interpretována napříč členskými státy. To je podle nás cesta k jednotnému evropskému digitálnímu trhu.

Pak je tu druhý senátní tisk č. N 116/10. Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací.

Dalším legislativním návrhem je nařízení o zřízení sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací, tzv. BEREC.EK má v předloženém návrhu v úmyslu rozšířit stávající mandát sdružení BEREC a změnit je na plnohodnotnou evropskou agenturu, která má být vybavena potřebnými nástroji a přiměřenými zdroji k dosažení svých cílů a plnění úkolů. ČR hodnotí současné fungování sdružení BEREC kladně, proto podporujeme zachování současného stavu právního zakotvení i praktického fungování sdružení BEREC jako nezávislého expertního sdružení s co nejmenší mírou administrativní zátěže.

Třetím senátním tiskem je pak tisk N 117/10, Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení 1316/2016 a EU 283/2014. Pokud jde o podporu připojení k internetu v místních komunitách.

Třetím legislativním dokumentem je nařízení o podpoře připojení k internetu v místních komunitách. Záměrem EK je podporovat poskytování bezplatného přístupu k internetu prostřednictvím wi-fi ve veřejném prostoru. Pro tyto účely Komise zřídí systém poukázek určených pro veřejné orgány. A to na základě dodržení dvou pravidel. Geografické vyváženosti při přidělování dostupných rozpočtových prostředků a pravidla vyřizování žádostí first come first served. ČR obecně souhlasí se záměrem nařízení o zvýšení dostupnosti internetového připojení pro širokou veřejnost na frekventovaných místech.

A posledním, čtvrtým senátním tiskem je č. 119/10 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů. Připojení pro konkurenceschopný jednotný digitální trh na cestě k evropské gigabytové společnosti. Zastřešující sdělení vytyčuje vizi evropské gigabytové společnosti, kde dostupnost a používání sítí s velmi vysokou kapacitou umožňuje rozsáhlé využívání výrobků, služeb a aplikací na jednotném digitálním trhu. Tuto vizi chce Evropská komise uvést do praxe prostřednictvím tří strategických cílů do roku 2025.

První cíl: všichni hlavní socioekonomičtí hráči, jako jsou školy, univerzity, výzkumná střediska, všichni poskytovatelé veřejných služeb, jako jsou nemocnice a správní orgány, by měly mít přístup k velmi vysokému gigabytovému připojení.

Druhý cíl: všechny evropské domácnosti na venkově i ve městech by měly mít možnost připojení o rychlosti stahování nejméně 100 MB/s.

Třetí cíl: všechny městské oblasti a také hlavní silnice a železnice by měly mít nepřerušované pokrytí technologiemi 5G. Jako prozatímní cíl by pokrytý technologiemi 5G mělo být komerčně dostupné alespoň v jednom velkém městě, v každém členském státě EU do roku 2020.

Odvětví elektronických komunikací je v současnosti pro celou digitální ekonomiku a společnost klíčové. Proto ČR souhlasí, že EU musí mít nastaveny podmínky pro zajištění své budoucí celosvětové konkurenceschopnosti a prosperity. Rámcové pozice k jednotlivým dokumentům byly projednány senátním výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu dne 7. prosince 2016. A senátním výborem pro evropské záležitosti dne 13. prosince letošního roku. Oba senátní výbory ve svých stanoviscích podporují rámcové pozice Vlády ČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. A přijal usnesení, které máte jako senátní tisky č. N 115/10/02, N 116/10/02, N 117/10/02 a K 119/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Libor Michálek, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. vzhledem k tomu, že pan ministr tady poměrně obsáhle už informoval o obsahu jednotlivých dokumentů, tak já si dovoluji okomentovat pouze ty návrhy usnesení, tak, jak je máte před sebou.

Bod č. 1, jak už tady zaznělo, týká se Sdružení regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací. A tam cílem je, aby pokud možno byly zachovány kompetence národních regulátorů a nebyly přenášeny nějaké další kompetence na BEREC. Co se týče bodu 2, ten se týká kodexu, který má upravovat jednotně pravidla pro elektronické komunikace. Nicméně je tam určité riziko. Respektive z toho materiálu nevyplývá, že při tom sjednocení nemůže dojít ke snížení ochrany spotřebitelů, takže apelujeme právě tím bodem 2.

K bodu 3 jenom opět krátký komentář. Rozhodně je prospěšné, aby bylo volně dostupné internetové připojení na veřejných prostranstvích, nicméně je tady určité riziko, že pokud na náměstích nebo ve veřejných prostranstvích budou fungovat nějaké podnikatelské subjekty, typu kaváren, restaurací, tak samozřejmě může dojít k využívání tohoto bezplatného připojení a tím pádem k určitému narušení hospodářské soutěže. Proto ten apel v bodě 3.

A s tím souvisí i bod 4, že by bylo vhodné, aby v těchto částech byly pokud možno dále rozpracovány analýzy dopadů regulace.

Tak, jak máte před sebou těch prvních pět bodů, ty byly schváleny, jak tady zaznělo na výboru pro hospodářství, zemědělství, dopravu, tak na výboru pro evropské záležitosti. Výbor pro evropské záležitosti nad rámec těch pěti bodů ještě schválit bod šest, který se týká konkrétně pozice vlády k článku 77 – Návrhu směrnice EP a Rady. A tam se jedná o to, že byla zohledněna v rámcové pozici vlády připomínky CETINu. Nicméně k této připomínce opět nebyla žádná analýza dopadů regulace, takže doporučujeme vypuštění té jedné věty.

Takže tolik moje zpravodajská zpráva. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Děkuji, pane senátore, prosím, abyste se také posadil ke stolku zpravodajů.

Materiály také projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A já se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor Karel Kratochvíle? Ukazuje, že nechce. A v tom případě já otevírám rozpravu k těmto materiálům. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Ani se nebudu ptát pana ministra, jestli se chce k něčemu, co neproběhlo v rozpravě vyjádřit. Ale ptám se přesto, protože pan ministr... Nechce se vyjádřit. Zeptám se pana garančního zpravodaje, jestli se chce vyjádřit k něčemu, co neproběhlo, k něčemu vyjadřovat? Nechce. Děkuji.

A máme tady de facto jediný návrh, a to je návrh výboru, tak, jak jej přednesl pan senátor Libor Michálek. A já o tomto návrhu nechám hlasovat, ale nejprve vás svolám.

Takže budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Libor Michálek. Jenom připomínám, že je tak uvedeno v tisku číslo N 115/10/02. V sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31. A já zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 23, registrováno 60, kvorum 31, pro 48, proti nikdo.

Tento návrh byl schválen.

A já končím projednávání tohoto bodu a děkuji panu ministrovi i zpravodajům.

A budeme pokračovat dalším bodem. A tím dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 7

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 7. A návrh uvede pan ministr financí Andrej Babiš, kterého tady vítám a zároveň mu hned dávám slovo. Prosím, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Dobrý den, děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, dovolte, abych stručně uvedl novelu zákona o stavebním spoření.

Nejprve bych rád zdůraznil, že se jedná pouze o technickou novelu, která nezasahuje ani do výše státní podpory, ani do podmínek jejího získání. Důvodem předložení této technické novely zákona je zejména zefektivnění výkonu dozoru nad dodržováním podmínek pro poskytování státní pomoci stavebního spoření. Ministerstvo financí získá možnost pružněji reagovat na individuální podněty občanů, nebo bude mít zákonnou oporu v získání potřebných informací od stavebních spořitelen mimo režim kontrolního řádu, tedy rychleji a s menší byrokracií.

Proces se zjednoduší pro samotné účastníky stavebního spoření, kteří nebudou muset své individuální podněty doplňovat o úředně ověřený podpis. Jedná se např. o stížnosti občanů, že neobdrželi státní podporu. Standardní ve stavebních spořitelnách samozřejmě nadále poběží podle kontrolního řádu. Navrhované změny dále upravují terminologii a zpřesňují ustanovení v oblasti předávání informací o vrácené státní podpoře mezi stavební spořitelnou a Ministerstvem financí.

Vážené dámy, vážení pánové, s ohledem na řečené vás žádám o vyslovení souhlasu s předkládaným návrhem zákona. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 7/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Radko Martínek. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení máte jako senátní tisk č. 7/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Kratochvíle, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Ale pana senátora Kratochvíleho tady nevidím. Asi jsme rychlejší v projednávání, protože jsem ho tady viděl ještě teď při projednávání...

Takže já chviličku... A, takže pana senátora Kratochvíleho zastoupí pan předseda výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Jan Hajda. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené milé kolegyně, vážení kolegové. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal na 3. schůzi uvedený návrh zákona. Po úvodním slovu zástupce navrhovatele Tomáše Vyhnánka, náměstka ministra financí ČR, po zpravodajské zprávě senátora Karla Kratochvíleho a po rozpravě výbor 1. Doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. Určil zpravodajem výboru na dnešní schůzi senátora Karla Kratochvíleho, kterého zastupuji, a pověřil předsedou výboru mne, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Radko Martínek? Nevidím, že by chtěl vystupovat, takže budeme pokračovat dál. A já se ptám, táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím a otevírám obecnou rozpravu k této novele zákona.

Nikoho nevidím, že by se hlásil do obecné rozpravy, takže obecnou rozpravu končím. A vzhledem k tomu, že se nikdo nepřihlásil, tak doufám, že se nikdo... Pan ministr se asi nebude hlásit do rozpravy. A máme tady jediný návrh, a to návrh tento návrh zákona schválit. A to z obou ze dvou výborů, které tuto materii projednávaly. Já vás svolám k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 60 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31. A já zahajuji o tomto návrhu hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 24, registrováno 60, kvorum 31, pro 51, proti nikdo. Tento návrh byl schválen a já končím projednávání tohoto bodu.

A budeme pokračovat hned dalším bodem, který tady má pan ministr financí, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 8

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 8. A prosím opět pana ministra financí, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych stručně uvedl, že návrh novely zákona o účetnictví především řeší transpozici směrnice 2014/95/EU. Pokud jde o uvádění nefinančních informací.

Tato povinnost se bude týkat výhradně velkých podniků a velkých mateřských společností, které jsou zároveň subjekty veřejného zájmu. Uváděny budou zejména nefinanční informace týkající se sociální odpovědnosti podniků, jako jsou ochrana životního prostředí, sociální a zaměstnanecké otázky, dodržování a respektování lidských práv, boj proti korupci a úplatkářství. Hlavním důvodem této povinnosti je zvýšení srovnatelnosti nefinančních informací v rámci EU a stále se zvyšující požadavky na transparentnost podniků.

Tato část novely zákony o účetnictví transponuje předpis Evropské unie, ve které není možnost diskrece a současně návrh novely zákony nejde nad rámec požadavků směrnice EU. Druhá problematika uvedená v návrhu novely zákona o účetnictví se týká rozšíření možností přeměn účetních jednotek, které nejsou obchodními korporacemi. Cílem tohoto rozšíření je zvýšení právní jistoty účetních jednotek, které nejsou obchodní korporací a procházejí procesem transformace.

V této souvislosti upozorňuji, že termín stanovení pro transpozici směrnice 2014/95/EU již uplynul 6. prosince 2016. Navrhovaný termín účinnosti novely zákona o účetnictví je 1. ledna 2017. Věřím, že navrhovaný termín účinnosti bude dodržen.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 8/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Štohl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Pavel Štohl:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Zase už se budu opakovat, co jsem říkal minule. Většina z těch informací zde zazněla od pana ministra, já to možná doplním z jiného pohledu.

Zaprvé, ano, cílem této novely zákona je doplnění nefinančních informací, takový celospolečenský pohled na životní prostředí a podobně. A co je důležité, týká se to zejména velkých účetních jednotek, to znamená, netýká se to malých podnikatelů a podobně. Když vezmete, kdo to je velká účetní jednotka, to je účetní jednotka, která má obrat větší než miliardu, která má 250 a více zaměstnanců a podobně. To je možná první taková důležitá věc. Druhá důležitá věc, že vlastně tyto údaje se budou uvádět buď ve výroční zprávě, nebo v samostatné zprávě. Auditor pouze zkontroluje, zda tyto údaje jsou tam obsažené, nebude zkoumat věcnou stránku.

Jinak tato novela zákona o účetnictví obsahuje i některé novelizační body, které napravují některé výkladové nepřesnosti a podobně. Už tady bylo opět řečeno, že účinnost zákona je od 1. 1., nebo se předpokládá od 1. 1. 2017.

Na závěr mi dovolte vás seznámit se stanoviskem výboru. VHZD

1. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Pavla Štohla,

3. pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane senátore, prosím, abyste se rovněž posadil ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Tudíž otevírám obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se hlásí pan místopředseda Jaroslav Kubera, prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, vážený pane ministře. Jenom pár poznámek.

Je to totiž přesně ten případ, kdy tady říkal zpravodaj: Moc se tím nevzrušujte, vlastně ono se to týká jenom těch velkých podniků. Dnes se to týká těch velkých podniků, zítra menších podniků a pozítří všech.

Začalo to nenápadně tím, že se začalo mluvit o tzv. společenské odpovědnosti firem. Pak se už z toho stal MUS. Dnes už mám na stole deklaraci podepsanou několika primátory o společenské odpovědnosti samospráv. Doufám, že neprojde. Někteří to nepodepsali. Ale nevinné je to jenom na první pohled. Stačí si přečíst ty výrazy. Účetní jednotka uvádějící nefinanční informace uvede nefinanční informace v rozsahu potřebném k pochopení vývoje účetní jednotky, skupiny, její výkonnosti a postavení a dopadu její činnosti na životní prostředí, sociálních a zaměstnaneckých, respektování lidských práv, boje proti korupci a úplatkářství. Skoro všechno toto je obsaženo v jiných, inspekce práce a další hlášení a kontroly. Ale to by ještě nevadilo, to vypadá jenom tak formálně. Něco tam našmudlá a dobré. Ne, ne, nedobré. Popis opatření, která účetní jednotka uvádějící nefinanční informace nebo skupina uplatňuje, včetně uplatňovaných postupů náležité péče, není-li některé z těchto otázek uplatňováno žádné opatření, uvádí se v odůvodnění, z jakého důvodu se opatření k dané otázce neuplatňuje.

Takže další byrokracie, další administrativa, která ve skutečnosti k ničemu není. Ale je to jenom ta touha vymýšlet další. Senát by se měl zachovat tak, že by to nepodpořil. Ale on je tam problém. Pan ministr ho naznačil. Je to implementace, že, pane ministře. To znamená, dobrá, nemusíte chlapci, ale pak tedy přijde trest. Například k pokutě, která se opakuje, abyste si nemysleli, že radši zaplatíte pokutu a máte to z krku. Případně že když jste takový, tak nedostanete dotace, což se také děje často a běžně. Takže já nemám, co bych k tomu dodal. Já můžu pro to jenom nehlasovat. Ale jenom považuji za nutné na to upozornit, že neustále se zaplétáme do toho neskutečného křoví, místo aby se unie reformovala, tak vymýšlí další a další, aby zakryla svou neschopnost řešit zásadní otázky, tak se zabývá těmito věcmi, které vypadají jakoby nic. Oni to od stolu napíší, ale stovky podniků, on ten seznam není zase tak malý, jako to vypadá, začne to podobně jako – kde musí být jaké procento žen a podobně, nejprve to bude v dozorčích radách velkých podniků, pak v dozorčích radách menších podniků a poté už všude. A to říkám jenom jako příklad, jak ta unie postupuje. Těch problémů, které by měla řešit, protože to neumí, tak si radši o to víc vymýšlí tato.

Takže já pro to hlasovat nebudu, nic nenavrhuji, jenom bych rád řekl, abychom si to alespoň uvědomili. Ti, kteří v EU za nás vyjednávají, já vím, že toho mnoho nemohou nadělat v tom mainstreamu, který se valí jako sněhová koule, ale přijde jednou doba, kdy to bude mít nedozírné následky typu brexitu a podobně. Já bych byl rád, kdyby se ta unie spíš zabývala tím, jak sama sebe zachrání, než aby vymýšlela další a další tyto nesmysly.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Po panu kolegu Kuberovi už skoro není co říkat, tak já spíš udělám jednu věc, kterou nedělám často, já bych chtěl vládu pochválit za to, že se poměrně dlouhou dobu bránila tomu, abychom tu směrnici přijali, resp. aby ta směrnice byla přijata na úrovni Evropské komise, leč, nepodařilo se. Máme ji tady a musíme ji implementovat.

Já jenom, abyste si udělali obrázek, jak to vlastně v praxi funguje. V praxi je tomu tak, že tomu popisu toho tzv. nefinančního reportingu, který dělají ty velké firmy, se věnují velmi chytří lidé, kteří jsou za to velmi významně placeni, píší různé zprávy, tak, aby to bylo co možná nejlepší, aby co možná nejlépe ty firmy vypadaly. Výsledkem bylo, tam byly některé příklady, které jsou z tisku, a normálně jsou dostupné, že tím lídrem, kdysi tím lídrem té celospolečenské odpovědnosti byla firma Enron. Jestli vám to něco říká? Dostala například cenu americké vládní agentury za ochranu klimatu a cenu pro svědomité firmy od Rady pro ekonomické priority. Celkový dopad hospodaření firmy, jež skončila největším bankrotem v amerických dějinách, známe. Takže to byla jedna firma, která byla velmi dobrá v tom vykazování toho nefinančního reportingu.

Další firma, taky ji známe, byla firma Lehman Brothers, byla taky velmi sociálně zodpovědná a taky velmi vysoce hodnocená, díky nefinančnímu reportingu.

A poslední velmi dobře hodnocenou firmou je firma Volkswagen. Známe auta atd.

Takže to jsou ty výsledky toho, co budeme schvalovat, jak to teď začne všechno fungovat, když začnou se dělat ty nefinanční reportingy, které my si teď implementujeme do našeho právního řádu v rámci zákona o účetnictví. Ale nevytýkám to panu ministrovi. To říkám na konec. Většinou tady vystupuji, že mu něco vytýkám. Jenom vás o tom informuji, abychom si uvědomili, co se děje.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Ptám se, jestli se někdo ještě hlásí do obecné rozpravy? Nikoho takového nevidím, takže obecnou rozpravu končím. Ptám se pana ministra, zda se chce vyjádřit? Prosím, pane ministře, máte slovo, samozřejmě.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Já vám děkuji za slovo. Já můžu jenom podepsat, co pan senátor Kubera řekl, i pan Vystrčil. Dokonce já mám střet zájmů, týká se to mé firmy, to je ten reporting. Takže já to tady jako hlásím. Ale je to EU. Asi jsme od toho vstupu tam měli víc bojovat, abychom měli větší vliv. Ale snažíme se. Aspoň já s tím reverse charge stále, i když se zatím nedaří. Nelíbí se jim, když my něco navrhujeme, a oni mají na to jiný názor. Je to tak, jsme součástí, tak jedině musíme bojovat, abychom měli větší vliv. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ivo Bárek:  Také děkuji, pane ministře. Ptám se pana zpravodaje, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Nechce. Takže máme tady jediný návrh, a to z výboru, o tom, abychom tento návrh zákona schválili. Já vás pozvu k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno aktuálně 61 senátorka a senátor, aktuální kvórum 31. Já o tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 25, registrováno 63, kvórum 32, pro 39, proti 9. Tento návrh byl schválen. Já končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji i zpravodaji.

My se tady u stolečku řídícího vyměníme.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Tak... Pane senátore, zaujměte své místo. Pane senátore! Na tebe mluvím... Zaujmi své místo, sedni si a pojedeme z kopce.

Následujícím bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony

Tisk č. 2

Senátní tisk č. 2. Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 2. Prosím pana ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, kterého vítám mezi námi, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Předkládám vám drobnou, první novelu občanského zákoníku, která obsahuje ke 20, musím říci, nesourodých změn, které jsme vyhodnotili již před více než 2 lety, ten legislativní proces v tomto případě velmi dlouho trvá, vyhodnotili jako extrémně potřebné nebo urgentní změny, po kterých volá praxe i teorie.

Nebudu vás unavovat tím, že bych vám představoval všech těch 20, nebo téměř 20 změn, to bychom tady byli dlouho. Odkazuji v tomto na samotný návrh a jeho odůvodnění. Zmíním jedinou věc.

Součástí toho návrhu je také náprava hrozící katastrofy, kdy zákonodárce uložil soudům, aby ve 3 letech přezkoumaly duševní stav všech nesvéprávných a rozhodly o tom, zda mají být nadále nesvéprávní, či nikoliv, když to zjednoduším.

Zákonodárce si tehdy ovšem neuvědomil, že těchto osob je v naší zemi 30 tisíc. O něco více než 30 tisíc. Znalců, kteří jsou schopni tuto práci udělat, je tak málo, že objektivně není možné v těch 3 letech toto zvládnout. Stav je takový, že nám stále ještě něco málo pod 10 tisíc lidí zbývá.

Nezměníme-li toto pravidlo, tak, jak my navrhujeme, tedy prodloužením té lhůty na 5 let, a to předtím, než ta lhůta uplyne, což bude 31. 12. tohoto roku, hrozí, nebo ne hrozí, nastane to, že úderem silvestrovské noci, 1. ledna, všichni ti zbývající nesvéprávní, ke kterým se soudy nedostaly, se stanou plně svéprávnými.

Dámy a pánové, z tohoto důvodu vás velice prosím, abyste návrh schválili, nebo se jím rozhodli nezabývat. Je to z tohoto důvodu opravdu nezbytné stihnout.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání tohoto návrhu zákona ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 2/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby vás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Antl:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři. Pan ministr řekl vše podstatné, takže mi ulehčil 20minutovou zpravodajskou zprávu, ale já přece jenom se musím přidržet pravidel a zdržet se, chviličku ale jenom, telegrafického legislativního procesu, protože...

Vláda 3. 11. 2015 v Poslanecké sněmovně předložila první čtení, dva výbory, první bez připomínek, ÚPV měl připomínky, resp. pozměňovací návrhy, pak tam byly poslanecké pozměňovací návrhy, uspěly v podstatě dva. Horní komoře českého parlamentu byla tato předložena až 18. listopadu tohoto roku, tedy o rok později. Končí nám lhůta 18. 12., předpokládám, že stihneme. Organizační výbor 22. 11. letos určil, jak už tady vážený pane místopředseda konstatoval, garančním výborem ÚPV.

Pokud jde o obsahové záležitosti, vážený pan ministr tady řekl vše. Jsem rád, že zmínil to zásadní, čím my se budeme zabývat. A to znamená, že z těch 19 novelizačních bodů zcela zásadní je právě ta svéprávnost či nesvéprávnost. Náš ÚPV jezdí, nikoliv na ústřední orgány, ale jezdí po okresech a ptá se, jaká je praxe. Navštěvuje mimo jiné okresní soudy. Všude nás po celou dobu prosili, abychom udělali něco s tím, že nestíhají. Rozhodnout o způsobilosti k právním úkonům. A to z toho důvodu, ne že oni by byli pomalí, ale je to na znaleckých posudcích, nikoliv na nějakém jednoduchém doporučení, tedy na expertizách. A přestože oni si od začátku, když viděli, že občanský zákoník nastane, jeho účinnost, už objednávali speciálně psychiatry, že budou dělat pro ně jenom znalecké posudky, nejsou schopni to stihnout. Takže my jsme to vyslyšeli, i jsme kontaktovali váženého pana ministra, který řekl: Jasně, ta novela je. On říkal – drobná. Podle mého názoru bych to doplnil i tím, co on říkal, když předkládal tu novelu, urgentní. Z pohledu těchto ustanovení je skutečně urgentní, protože pokud my bychom se dnes nedomluvili, že ji schválíme, tak v tu chvíli těch 30 tisíc, dokonce přes 30 tisíc osob nebude přezkoumáno a budou volně vypuštěni do ulice. Nikdo neví, kdo to bude.

To je to zásadní ustanovení, že z tříleté lhůty na pětiletou, přičemž u těch beznadějných, v uvozovkách beznadějných, případů, protože nikdo z nás snad není beznadějný případ, se ta tříletá doba prodlužuje na 5, ale současně nebude třeba znaleckých posudků složitějších.

A teď, já vám řeknu, jak to probíhalo v ÚPV.

Pan ministr nám velmi podrobně objasnil všechny novelizační body, zdrželi jsme u tohoto, kdy jsme se shodli všichni na tom, že je potřeba schválit tuto novelu, byť bychom měli připomínky, legislativní odbor je má, chtěl bych říci, že my se tady opakovaně setkáváme s tím, že Senát je nucen rychle projednat, schválit, ale není to vina ministerstva. Jak jsem předtím řekl, po roce teprve Poslanecká sněmovna se rozhodla. Ale v tuto chvíli já se velmi přimlouvám za to, abychom schválili.

A jsou dvě cesty. První z nich navrhla paní senátorka Eliška Wagnerová, která řekla: Nezabývat se. To je ta první procesní záležitost, která vám zřejmě bude i navrhnuta. Tam to nedopadlo o jeden hlas. Já jsem měl připraveno usnesení pro schválení, také došlo ke schválení. Ale v tuto chvíli vám říkám, že dopad – nezabývat se – je úplně stejný jako schválení. V podstatě když my řekneme, nebudeme se zabývat, tak je to, jako bychom schválili, protože novela poputuje k panu prezidentovi ČR Miloši Zemanovi, a pokud on stihne podepsat, v tu chvíli účinnost nastává skutečně 1. 1. 2017. Soudci nás budou mít rádi, ne že by nám o to šlo, ale je důležité, abychom vyhověli tomu a hlavně zabránili hrozící katastrofě.

Takže já vás teď seznámím s naším usnesením, byť stále připomínám, jsem rád, že i pan ministr tu alternativu zmínil, nezabývat se je stejně přijatelné jako schválit.

Ale naše 6. usnesení ÚPV Senátu PČR z 3. schůze konané 7. prosince letošního roku vám doporučuje

I. schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. jako obvykle, to znamená, senátor Antl je zpravodajem,

III. senátor Antl coby předseda ÚPV informuje předsedu horní komory českého parlamentu, což jsem učinil řádně a včas.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy. K nim můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat?

Ano, paní senátorka Hamousová.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Velmi vážený pane předsedo, pane ministře, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Dovolím si zopakovat návrh, který zazněl na ÚPV, to znamená, navrhuji návrhem zákona se nezabývat. Děkuji za podporu.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Nikdo se nehlásí. Přistoupíme tedy k hlasování. V sále je aktuálně přítomno 63 senátorů, aktuální kvórum je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 26 bylo registrováno 68 senátorů, kvórum 35, pro 54, proti 1. Návrh byl schválen.

Já končím projednávání tohoto tisku, děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodajovi.

A přistoupíme k dalšímu tisku, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi (Varšava, 16. května 2005)

Tisk č. 327

Senátní tisk č. 327. Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 327 a uvede ho opět ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Máte slovo, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Ani tentokrát vás, věřím, nezdržím dlouho předkladem.

Úmluva Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi byla uzavřena státy Rady Evropy již 16. května 2005, nepřeslechli jste se, 2005, je tomu přes 11 let, ve Varšavě. Úmluvu podepsalo 43 zemí Rady Evropy a ČR je dnes jediným členským státem EU, který dosud úmluvu neratifikoval.

Nutno říci, že k tomu přitom nemáme žádný důvod, protože naše zákonodárství je v plném souladu s touto úmluvou. Tedy při výhradě, kterou jsme učinili, pokud jde o jurisdikci, to je spíš věc technická. A zároveň jsem přesvědčen o tom, že se všichni asi snadno shodneme na tom, že celoevropská akce proti obchodování s lidmi je určitě věc, která zasluhuje naši podporu v této formě.

Takže já sem přicházím zhojit tento nedostatek a tento deficit, který vůči mezinárodnímu společenství máme. Prosím o souhlas s ratifikací této úmluvy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane navrhovateli, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 327/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Láska. Má slovo. Prosím.

Senátor Václav Láska:  Pane předsedající, pane ministře, děkuji za slovo. Na druhé schůzi našeho výboru konané dne 29. listopadu 2016 byl předložen tento vládní návrh, předběhnu, že nebylo žádného sporu o tom, že se jedná o úmluvu veskrze užitečnou, což také vyústilo v usnesení, s kterým vás seznámím. Dovolte mi jenom tady zopakovat diskusi, která proběhla i na výboru, která se týká té otázky, kterou tu předestřel i ministr, že naše právo je zcela v souladu s tou úmluvou, že nebude třeba provést žádnou změnu, žádný zásah, především do trestního zákoníku.

Já bych tam vyjádřil určitou pochybnost, zda tomu tak opravdu je. Ono to samozřejmě bude předmětem dalších jednání, pokud ta úmluva bude ratifikována. Ta má výhrada by se týkala té otázky, že v té části čtvrté úmluvy, která se týká trestního práva hmotného, je povinnost obligatorně zavést do trestního práva skutkovou podstatu trestného činu zadržení, odebrání, ukrytí cestovního pasu. V těch materiálech, které máme předložené, se argumentuje tím, že toto je splněno § 348 trestního zákoníku - Padělání a pozměňování veřejné listiny, což si myslím, že úplně není přiléhavé. Jednak s ohledem na to, že tato skutková podstata nepokrývá trestný čin zadržení a odebrání cestovního pasu, navíc technicky tato skutková podstata směřuje k ochraně jiného zákonem chráněného zájmu, než předvídá tato úmluva. Ta směřuje do ochrany, nějaké ochrany veřejného orgánu, zásahu do veřejného orgánu, kdežto tato skutková podstata má skutečně směřovat do ochrany zájmu jedince. Tam se mi zdá, že ta argumentace není příliš přiléhavá, že by bylo určitě na zvážení tuto zvláštní skutkovou podstatu zavést. Neřku-li, že si myslím, že kdybychom ji měli, mohla by ulehčit práci orgánům činným v trestním řízení, protože tou první indicií při rozkrývání obchodování s lidmi bývá právě to, že se cizinec dostaví na policii a oznámí, že mu někdo, kdo ho do republiky přivezl, nebo mu zprostředkoval sem cestu, zadržel cestovní pas a odmítá mu ho vydat. Takže kdyby to bylo jak z technického hlediska, tak i z praktického ku prospěchu věci.

A ještě jenom rychle druhou výhradu, která se týká skutkové podstaty. V té úmluvě je řečeno, že je pouze dispozitivní, to znamená, že můžeme a nemusíme ji zavést. Týká se zavedení trestnosti využití služeb někoho, kdo byl obětí obchodování s lidmi. Tady je v tom materiálu, který máme, odkaz na § 367 a 368 trestního zákoníku, které hovoří o trestnosti neoznámení nebo nezabránění trestného činu. Opět cítím rozdíl mezi tím, jestli někdo se o trestném činu obchodování s lidmi dozví, jenom ho neoznámí...

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Já se omlouvám, pane senátore, ale vaším úkolem je seznámit plénum se stanoviskem výboru, nikoliv... To se přihlaste v rozpravě.

Senátor Václav Láska:  Chtěl jsem to urychlit, že vám to řeknu v jednom, a skoro jsem to stihl. Dobrá, tedy. Budu respektovat pana předsedajícího, je mi vzorem.

Takže 5. usnesení z druhé schůze konané 29. listopadu 2016, k vládnímu návrhu, kterým se předkládá PČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluvy Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi. Po odůvodnění zástupce předkladatele Michala Fraňka, náměstka ministra spravedlnosti, zpravodajské zprávě senátora Václava Lásky a po rozpravě výbor

I. přijal usnesení, kterým doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi, s tím, že při uložení ratifikační listiny bude učiněna následující výhrada, a to v souladu s čl. 31 odst. 2 úmluvy si ČR vyhrazuje právo neaplikovat ustanovení čl. 31 odst. 1 písm. e) v celém jeho rozsahu, aplikovat jej pouze v rozsahu následujícím. Pokud byl trestný čin spáchán na státního příslušníka ČR na území ČR, nebo pokud byl trestný čin spáchán v cizině proti státnímu příslušníkovi ČR, jestliže je čin v místě spáchání činu trestný, nebo jestliže místo spáchání trestného činu nepodléhá žádné trestní pravomoci,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Václava Lásku,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Garančním výborem je ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 327/1. Se zpravodajskou zprávou vás seznámí zpravodaj tohoto výboru, pan senátor Miroslav Antl, který ví, že poslední slovo má vždycky větší váhu, než to první. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Miroslav Antl:  Ano, děkuji za poslední slovo, doufám, že skutečně bude poslední v tomto senátním tisku. Byl jsem zvyklý pronášet závěrečné řeči, takže mi to nedělá problém. Necítím se zkrácen na právech. Velmi stručně. Předřečník vám řekl vše, já vám to nebudu opakovat. Měl bych parodovat a říct: To jsem měl říct já. Ale neřeknu to, nebudu vás provádět trestním zákoníkem, nebudu vám tady říkat čísla paragrafů, protože je znáte stejně jako já.

Seznámím vás se 146. usnesením našeho výboru z 23. schůze z 18. října 2016, které zní stejně, jako předchozí usnesení. Nebudu číst výhradu, tato výhrada nám byla doporučena, zazněla přesně od pana senátora Lásky, takže bod I. je stejný, bod II. se liší pouze v osobě, to znamená senátor Antl coby zpravodaj, III. senátor Antl jako předseda výboru seznámí předsedu Parlamentu ČR, takže žádné výhrady, žádné připomínky. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane zpravodaji, a otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Václav Láska.

Senátor Václav Láska:  Děkuji za slovo. Dokončím tu myšlenku, že cítím zřetelný rozdíl mezitím, jestli někdo o trestném činu ví a pouze ho neoznámí nebo z něj aktivně profituje tím, že využívá služeb osob, které se staly obětí obchodování s lidmi. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Jako další není nikdo do diskuse přihlášen, rozpravu končím. Ptám se pana ministra, jestli se chce k rozpravě vyjádřit. Chce, prosím, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji. Vážené senátorky, vážení senátoři, jenom velmi stručně k prvnímu problému, který evokoval pan senátor. Čtu ze svých podkladů:

Pokud jde o část skutkové podstaty, zahrnující úmyslné zadržení, odebrání, ukrytí, poškození nebo zničení cestovního dokladu za účelem umožnění obchodování s lidmi, to by bylo možné postihovat na základě přípravy trestného činu obchodování s lidmi dle § 168, která je u tohoto trestného činu trestná.

Tolik stanovisko naší legislativy, nicméně budu jí tlumočit vaše pochybnosti a uvidíme, jak s tím naloží.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane ministře. Přeje si vyjádřit se pan garanční zpravodaj? Je tomu tak, prosím.

Senátor Miroslav Antl:  Jenom velmi stručně. Děkuji za slovo. Jedna připomínka zazněla a podle mne pan ministr ji zodpověděl zcela správně. Na našem návrhu se nic nemění, to znamená doporučení ke schválení s výhradou, která byla přečtena.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Omlouvám se, paní senátorko, přehlédl jsem vás, máte slovo.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Vzhledem k tomu, že jde nejenom o obchod s lidmi, ale i o obchod s dětmi, velmi ráda bych se poradila, pravděpodobně s panem ministrem nebo s vámi všemi, kteří máte už určitou praxi se státní správou, jak je možné, že trvalo 11 let, než se v podstatě začala ratifikace této velmi důležité úmluvy řešit. Jsme poslední ze 46 zemí EU. A řekla bych, že přístup je ukázkový, že o lidská práva, tady o obchodování s lidmi, je nezájem...

Pane ministře, můj dotaz na vás je, prostřednictvím předsedajícího, co se dá udělat pro to, aby se toto v podstatě neopakovalo a aby i tato Úmluva o opatřeních proti obchodování s lidmi byla v podstatě rychle dořešena.

Mám s tím praxi i co se týká jiných protokolů o lidských dětských právech a vždycky člověk neví, jestli jít na ministerstvo zahraničních věcí nebo na ministerstvo spravedlnosti. A docela mě to trápí, protože by to tak určitě být nemělo.

Prosba je vlastně dotaz, nebo někdy, až bude chuť a čas otevřít diskusi, jak by se dalo těmto opakovaným problémům zabránit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, paní senátorko. Někdy bývá výhodné, když je někdo poslední, že si ho všichni všimnou.

A po znělce přistoupíme k hlasování.

Návrh usnesení zní:

Senát dává souhlas k ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi (Varšava, 16. května 2005) s tím, že při uložení ratifikační listiny bude učiněna následující výhrada:

V souladu s článkem 31 odst 2, Úmluvy si Česká republika vyhrazuje právo neaplikovat ustanovení článku 31 odst. 1 písm. e) v celém jeho rozsahu a aplikovat je pouze v rozsahu následujícím:

Pokud byl trestný čin spáchán na státním příslušníkovi České republiky na území ČR nebo pokud byl trestný čin spáchán v cizině proti státnímu příslušníkovi České republiky, jestliže je čin v místě spáchání trestného činu trestný nebo jestliže místo spáchání trestného činu nepodléhá žádné trestní pravomoci.

V sále je aktuálně přítomno 67 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 34.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomu návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování č. 27 registrováno 68, kvorum 35, pro 61, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto tisku. Děkuji panu ministrovi.

Přistoupíme k dalšímu tisku, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 6

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 6 a prosím pana ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, který zastoupí ministryni pro místní rozvoj Karlu Šlechtovou, aby nás seznámil s návrhem. Pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Ještě mi dovolte jednou větou odpovědět paní senátorce Baudyšové. Bylo by neslušné, kdybych její otázku nechal bez odpovědi.

Když jsem přišel na ministerstvo, měli jsme tam štos starých úmluv, na které se tam všichni nějak vykašlali, ale já se to snažím napravit, můj náměstek se to snaží napravit a jeho péčí a naší společnou péčí se nám to daří. Věřím tedy, že tento problém už se opakovat nebude.

A nyní k předkládanému návrhu zákona. Dovolte mi, abych vám tlumočil omluvu paní ministryně Šlechtové, která je pracovně mimo republiku, proto nemohla přijít a pověřila mě, abych zákon uvedl.

Návrh změny autorizačního zákona byl zpracován v souladu s plánem legislativních prací vlády, a to z důvodu provedení úprav a zpřesnění některých ustanovení autorizačního zákona, představující problémy v aplikační praxi a uvedení zákona do souladu s občanským zákoníkem a zákonem o živnostenském podnikání.

Obsahem novely autorizačního zákona je vyjasnění právní úpravy, přizpůsobení aktuální situace na trhu a měnícím se potřebám členských základen obou komor a narovnání právního stavu tam, kde se doslovný výklad rozchází s účelem a smyslem úpravy.

Navrhovaná změna zákona nemá dopady na státní a veřejné rozpočty, na územní samosprávné celky, ani na životní prostředí. Navrhované změny se dotýkají fyzických a právnických osob jako podnikatelských subjektů. Dopady na tyto subjekty hodnotíme jako pozitivní, neboť novela zákona umožní širší spektrum jejich činností v souběhu s výkonem povolání a vyšší míru právní jistoty danou vyjasněním stávající právní úpravy.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednala Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 6/2. Zpravodajem komise byl určen pan senátor Zbyněk Linhart.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Přijaté usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 6/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jitka Seitlová, která je omluvena a zastoupí ji pan senátor Zbyněk Linhart, kterého prosím, aby nás nyní seznámil s oběma zpravodajskými zprávami. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vážený pane ministře. Senátní tisk č. 6 projednával výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí na svém jednání minulý týden dne 6. prosince 2016. Stejný tisk projednávala na svém včerejším jednání i Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova.

Vzhledem k tomu, že zpravodajské zprávy se v obsahu i v projednávání v podstatných věcech shodovaly, a protože tady zastupuji oba zpravodaje, dovolím si zpravodajskou zprávu okomentovat najednou v jednom vystoupení.

Podstata návrhu, jak zde bylo už řečeno, je poměrně jednoduchá a omezím se jenom na několik konstatování.

Změny jsou opravdu jednoduché. Na druhou stranu jste konstatovali, že návrh se promítá do autorizačního zákona poměrně nesourodě, to znamená, že do různých ustanovení, a zpravidla bez bližší vazby jednotlivých změn.

Je také škoda, že novela zákona nebyla plně využita k odstranění některých v zákoně existujících legislativně technických chyb, jako je například nová formulace ustanovení tady jako 15a autorizačního zákona v bodu 12: Návrh zákona není promítnut do stavebního zákona.

Podobně ve vztahu k novému občanskému zákoníku, kdy vlastně se používají na jedné straně pojmy místo podnikání a na druhé straně sídlo.

Podobně i uvádění částek, to znamená měny. V § 20, odst. 1 písm. b), kde zůstávají koruny československé.

Ale především jsme upozorňovali na skutečnost, že návrh zákona nám přišel do Senátu dne 18. listopadu 2016 a účinnost je stanovena na 1. ledna 2017, což není v souladu s legislativními pravidly, kdy dochází ke zúžení manipulačního prostoru pro ústavní instituce z hlediska řádného a plného využití ústavních lhůt, což bohužel se tady děje velmi často a je to obecnější problém.

Přestože cíl novely nebyl zcela naplněn, neboť platné a navrhované změny nejsou zcela v souladu s terminologií navazujících zákonů, doporučuje jak výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, tak Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový není, takže otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil, má slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Je mi trošku líto, že paní ministryně nemůže být přítomna. Tak poprosím pana ministra, aby vyřídil ještě jednu věc. V rámci jednání o tomto zákonu jak na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, a podle mých informací to bylo zmíněno i na Stálé komisi Senátu pro rozvoj venkova, jsme diskutovali ještě jednu věc, kromě toho, že tam byly různé legislativně technické nedostatky, které tady citoval pan zpravodaj, tak ještě je evidentní, že těm, kterých se zákon nejvíce týká, což jsou autorizovaní inženýři a technici, a chybí ještě tzv. honorářový řád. To je věc, se kterou se počítá například v politice architektury a stavební kultury České republiky, a také je to docela dobrá pomůcka, když se např. vypisují výběrová řízení pro stanovení tzv. bezpečné ceny.

Je tam jakýsi problém, který souvisí s evropskou legislativou. Na druhé straně dle našich informací tento problém je řešitelný. My jsme se do toho v Senátu nepustili, ale byli bychom velmi rádi, kdyby paní ministryně řekněme naši velkorysost, která spočívá nakonec v návrhu, aby zákon byl schválen v podobě, ve které přišel z Poslanecké sněmovny, ocenila třeba tím, že až bude ministerstvo pro místní rozvoj opravovat legislativně technické nedostatky, tak se někdo zamyslí nad tím, jestli by tam nemohla být zapracována i možnost vypracovávání honorářového řádu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Hlásí se ještě někdo další do rozpravy? Není tomu tak, obecnou rozpravu končím. A táži se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě. Nechce. Pan zpravodaj, protože žádná rozprava nebyla, také nechce.

Zazněl jediný návrh, a to byl návrh schválit. Spustím znělku.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 64 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomu návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování č. 28 registrováno 66 senátorů a senátorek, kvorum 34, pro 56, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji panu ministrovi a panu zpravodajovi a končím projednávání tohoto tisku.

Přistoupíme k dalším bodu a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)

Tisk č. 3

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 3. Prosím pana poslance, Jaroslava Zavadila, zástupce skupiny navrhovatelů, aby nás seznámil s návrhem zákona. Vítám vás, pane poslanče.

Poslanec Jaroslav Zavadil:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych jenom krátkým vstupem shrnul to, co se všechno odehrává a proč se setkává tato novela zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), který nabyl účinnosti společně s novým občanským zákoníkem od 1. ledna 2014, zrušil povinné zastoupení zaměstnanců v dozorčích radách obchodních společností.

A v důvodové zprávě k tomuto zákonu bylo zrušení povinného zastoupení zaměstnanců v dozorčích radách těchto společností k 1. lednu 2014 odůvodňováno zejména tím, že tato spoluúčast vede ke zhoršení konkurenceschopnosti českých podniků. Tato účelová argumentace byla zcela nepodložená, nebyly uvedeny žádné informace, zejména analytické údaje potvrzující uvedená tvrzení. Naopak v řadě velkých akciových společností se zastupováním zaměstnanců osvědčuje a dává možnost přinášet do řídících a dozorčích orgánů akciových společností informace o názorech zaměstnanců a o jejich potřebách a podílet se na kontrole správy akciových společností.

Chtěl bych k tomu jenom dodat, že tato argumentace se ozývala často i někde jinde. A nezaznamenal jsem za dobu své činnosti působení v jiných institucích, že by jediný podnik, jediná instituce došla ke krachu díky tomu, že v této společnosti v dozorčích radách by byli zástupci zaměstnanců, ale zažil jsem spoustu jiných případů, kdy vedení podniku anebo manažeři podniku způsobili krach takovýchto společností.

Tolik snad jenom na doplnění této záležitosti.

Když jsme připravovali tuto novelu právě proto, že jsme se domnívali, že je potřeba, aby se zpět navrátila záležitost povinného jmenování a volení zástupců zaměstnanců, měli jsme původně návrh, který se týkal společností s 50 zaměstnanci a výše. Postupem času jsme došli k názoru a akceptovali jsme názor, který byl v jednáních výborů pak potvrzen i hlasováním v Poslanecké sněmovně, že půjdeme až na 500 zaměstnanců, nebo firem, které mají 500 a více zaměstnanců, že se tam bude tato povinnost ukládat.

Domnívám se, že i toto číslo je poměrně správné, protože to víceméně garantuje, že i z řad zaměstnanců je možné pak volit poměrně schopné lidi do orgánů, jak by si tyto orgány zasloužily.

Projednávali jsme tuto novelu nedávno a s poměrně silným počtem hlasů byla přijata, tuším, že to bylo 98 poslanců, kteří hlasovali pro tuto novelu. A chtěl bych vás rád požádat, kdybyste mohli dnes při tomto jednání schválit tento návrh a propustili ho pak do dalších legislativních procesů. Za to vám děkuji a uvidíme, jak se rozprava vyvine.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane navrhovateli. Nepředpokládám, že to nebylo vyhrožování, kolikže poslanců to schválilo, jako že nemůžeme nic dělat.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Jasně, v pořádku. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Záznam z jednání jste obdrželi jako senátní tisk č. 3/2, zpravodajem výboru byl určen pan senátor František Bradáč. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu ústavně-právní výbor. Přijaté usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 3/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Eliška Wagnerová, která je však z odpoledního jednání omluvena a zastoupí ji pan senátor Michael Canov. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Ústavně-právní výbor na své 3. schůzi dne 7. prosince 2016 přijal následující usnesení:

Výbor

1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem, který je uveden v příloze (Předpokládám, že ho všichni máte.).

2. Určuje zpravodajem paní senátorku Elišku Wagnerovou, kterou tady zastupuji, a pověřuji předsedu senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Zaznamenávejte případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu zpravodaj František Bradáč? Přeje. Ano, má slovo.

Senátor František Bradáč:  Děkuji za slovo, pane předsedající, pane poslanče, kolegyně a kolegové. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal tento tisk na své schůzi 7. prosince letošního roku a i když nakonec nepřijal žádné usnesení, seznámím vás alespoň s průběhem projednávání u nás na výboru.

Nejdříve legislativní proces. Vláda k návrhu zaujala neutrální stanovisko, s tím, že k tomu připomněla to, že měla této zákonodárné iniciativě nejdříve předcházet podrobnější analýza zda a případně jakým způsobem současná právní úprava ovlivnila postavení zaměstnanců obchodní společnosti. To provedeno nebylo. Jak už tady zmínil pan předkladatel, v PS byly provedeny poměrně rozsáhlé změny, nicméně jádro navrhovaných věcných změn platné právní úpravy zůstalo nedotčeno. Předložený návrh však vykazuje některé nedostatky, se kterými vás nyní seznámím.

Zřejmě největším problémem je, že návrh zákona není promítnut do dalších předpisů zákona o přeměnách obchodních společností a družstev a zákona o evropské společnosti. Česká legislativa by se tak dostala do rozporu s požadavky evropského práva. Z návrhu také není zřejmé, k jakému okamžiku má mít společnost více jak 500 zaměstnanců, o kterých už tady pan předkladatel hovořil. Rozhodný okamžik by se měl jasně stanovit. Do počtu 500 zaměstnanců se budou započítávat i zaměstnanci, kteří jsou zaměstnáni na minimální pracovní úvazek. Dle našeho názoru by měla být použita formulace ve smyslu obchodního zákoníku.

Z návrhu také není zřejmé, k jakému okamžiku by měli být zaměstnanci v pracovním poměru ke společnosti. Aby mohli vykonávat své aktivní volební právo, mělo by být formulováno výslovně.

Návrh nijak neomezuje, kdo může být zaměstnanci zvolen členem dozorčí rady. Navrhovaná úprava umožňuje, aby zaměstnanci zvolili i osobu, která se společností nemá nic společného. Což si myslím, že je proti smyslu té předkládané úpravy. Návrh nepředpokládá nepřímou volbu zástupců do dozorčí rady. Z praktických důvodů je však nepřímá volba, zejména ve velkých společnostech žádoucí, někde možná i nezbytná. Návrh také nestanoví žádné minimální náležitosti týkající se platnosti volby a podrobnosti hlasování. Návrh také není promítnut do dalších částí zákona o obchodních korporacích. Nebude zřejmě fungovat odstupování z funkce dle § 59 odst. 5. Bez úpravy tohoto ustanovení totiž není zřejmé, vůči komu má člen dozorčí rady zvolení zaměstnanci společnosti oznamovací povinnost a jakým způsobem ji musí provést. Pochybnosti vzbuzuje i sankce v podobě zrušení společnosti s likvidací. Tato sankce se jeví jako nepřiměřeně přísná. To ostatně už řeší pozměňovací návrh z ústavně-právního výboru nebo usnesení ústavně-právního výboru. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu celý tento materiál poměrně dlouze diskutoval. Pokusil se také připravit pozměňovací návrh. Moc chci velmi poděkovat naší legislativě za odvedenou práci. Na druhou stranu se potom ukázalo, že vzhledem k té široké provázanosti, která u této normy je, je to asi nad naše možnosti, a spíš si myslím, že by bylo lépe, kdyby takovouto normu předložilo příslušné resortní ministerstvo.

Seznámím vás nyní jenom se záznamem z výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Po úvodním slově zástupce skupiny navrhovatelů – poslance Jaroslava Zavadila a po zpravodajské zprávě senátora Františka Bradáče a po rozpravě výbor

1. nepřijal žádné usnesení, když pro pozměňovací návrhy senátora Františka Bradáče nehlasoval nikdo, 12 senátorů se zdrželo

2. určil zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu mne a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, pane zpravodaji. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, a proto otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové. Mám výhradu vůči tomuto návrhu. Nechápu, proč máme zákonem stanovovat soukromým společnostem, jak si mají organizovat své řízení. Stále více a více ingerujeme do soukromého sektoru ať je to, že nedovolujeme provozovatelům restaurací, aby si rozhodovali o tom, jak budou fungovat, před chvílí jsme tady projednávali povinné dobro. Přitom zapomínáme, že ty soukromé společnosti fungují za účelem vytváření zisku. Nás na tom místě zajímá, jaké budou z toho zisku daně a co budeme moci financovat jako služby společnosti nebo služby veřejnosti. Mám zásadní výhradu. Nechť se prosím toto opatření týká státních společností, tam si myslím, že máme právo do toho zasahovat a určovat jim pravidla, protože jsou to společnosti s účastí státu, ať už stoprocentní nebo nějakou podstatnou, ale proč má soukromá firma realizovat záměry levice anebo odborů, které si sami odboráři té firmy s vedením společnosti nevyjednali. Myslím si, že tady se vlamujeme do soukromé sféry a bojím se toho, protože tyto věci se pomalu salámově skládají, a my se za chvíli rozhlédneme a zjistíme, že se nám opět podařilo vybudovat socialismus.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore a dalším přihlášeným je pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, vážený pane předsedající, za slovo, dámy a pánové. Pan kolega Oberfalzer mě částečně trochu předešel. Teď se bohužel projevím trochu jako poněkud simplexní až tak jako možná ultrapravicový, pro někoho neoliberál, což se normálně necítím, ale já také upřímně nechápu, proč bychom toto měli dělat. Jsou to soukromé společnosti, proč by si nemohly řídit svůj majetek? Trochu se bojím, že tady narážíme dokonce na meze nějaké ústavnosti. Vždyť ochrana soukromého vlastnictví je jedním z úplně základních ústavních principů. Celkem bych i možná rozuměl tomu, kdyby to byl nějaký návrh ve smyslu – tak pojďme zavést jistou povinnost pro ty velké společnosti nad 500 zaměstnanců, že třetina jejich akcií musí být volně obchodovatelná, ať si je ti zaměstnanci koupí, vždyť jsou to také svéprávní lidé. Mohou si našetřit korunky a kontrolovat. To si myslím, že by celkem snad ještě šel takový návrh. Ale čistě jim věnovat třetinu kontroly nad chodem společnosti si myslím, že to je proti základnímu ústavnímu principu, tak jak já ho chápu – jediné ospravedlnění tohoto materiálu, je to možná trochu můj dotaz na předkladatele, by byl to, že teď vidíme trochu snahy našich vysokých politiků napomoci tomu, aby pokud možno společnosti obchodní ČR vlastnili třeba Číňané, čínské společnosti, ruské společnosti apod.

Čili touto cestou bychom se oklikou mohli snažit trochu si tam ten český vliv přes ty zaměstnance udržet. Ale pak mi zase ta třetina přijde trochu málo, pojďme na 51 %. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Žádný návrh od vás nepadl a...

Senátor Václav Hampl:  Moc se omlouvám, zapomněl jsem - zamítnout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, to jsem chtěl slyšet. A dalším přihlášeným je s právem přednosti pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, já se ocitám snad zase v době před rokem 1989. Co nastane se společnostmi, kde bude víc jak 500 zaměstnanců, nemají odbory, ti zaměstnanci se tam mají dobře, dneska je boj o zaměstnance, který vidíme, kdy přeplácejí zaměstnance. A najednou do dozorčí rady tam, kde nemají odbory, tak budou muset vzniknout odbory. Mně to připadá, že asi pan Zavadil má málo odborářů, takže možná nějaké bude chtít přibrat u těch firem, kde ještě nejsou...

Ať to dělá klidně u státních firem, to si dovedu představit a s tím bych souhlasil, ale u soukromého sektoru? Je to podle mě na hraně ústavnosti, abychom tohle my řešili. Takže já říkám za mě osobně, že s tím nemůžu souhlasit. Že v žádném případě takovéto socialistické návrhy, které vrací společnost před rok 1989, že s nimi nemůžu absolutně být ztotožněn. A pozor, to je začátek. Ono najednou zjišťujeme, že postupně se nám to začíná všechno vracet. A že odborářští bossové najednou dostávají sílu a chuť. Já mám dojem, ale, že je to špatně, že si musí uvědomit, že tyto společnosti nás živí. Protože ty, kdyby nebyly, tak oni nebudou ani odboráři. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Miroslav Nenutil. Má slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové. Já teď nebudu vystupovat z pozice člena ústavně-právního výboru, protože bych musel z velké části dát zapravdu panu senátoru Bradáčovi.

Nicméně si nemyslím, že jde tímto návrhem o nějaké zvláštní prolamování do práv podnikatelů, protože do roku 2014 tady obdobné ustanovení existovalo. Pan senátor Bradáč tu mluvil o potřebě komplexního pozměňovacího návrhu. V podstatě jeho záměr je na světě, a ani u jednoho ze dvou výborů přijatý nebyl. Patrně z toho důvodu, že kdyby se tento poslanecký návrh vrátil zpátky do Poslanecké sněmovny, nechci předjímat, ale může stát, že ten náš pozměňovací návrh by schválen nebyl. Pak by sněmovna musela hlasovat nebo potvrdit sto jedničkou ten svůj původní návrh a patrně při hlasování, při 3. čtení by to asi nemuselo dopadnout.

A potom ještě jedna poznámka k předřečníkovi. Zaměstnanec nerovná se odborář. Tam se mluví o zaměstnancích, jež jsou voleni zaměstnanci, nikoli odborovou organizací. I při vědomí toho, že je tam dost legislativně technických chyb a s vědomím toho, že tento zákon se otvírá poměrně často a pak bude možnost dát do souladu všechny připomínky naší legislativy, navrhuji schválit tento návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Dienstbier. Má slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, já jsem tady chtěl reagovat na některé věci, které tady zazněly. Jednu věc už vysvětlil pan kolega Nenutil, že s odbory ve společnosti to nijak nesouvisí, protože volí zaměstnanci, nikoli odborová organizace podle návrhu.

Ale chtěl jsem zejména reagovat na ty připomínky k ústavnosti a k návratu před rok 1989. Co se týče ústavnosti, tak tato úprava, která je dnes navrhována, tady platila ještě před několika lety, až do doby rekodifikace civilního práva. A nikdo v tom nespatřoval cokoli protiústavního nebo dokonce nedemokratického, nebo co by nás vracelo před rok 1989. Nyní tady tato úprava není několik málo let a tady je návrh, aby se to vrátilo. Takže žádná neústavnost tady nehrozí. V případě, že to schválíme, je to samozřejmě otázka politické úvahy, jestli to je dobře, není dobře, ale není to otázka ústavnosti.

A co se týče návratu před rok 1989, tak já bych chtěl upozornit, že v řadě zemí takzvané západní Evropy tato úprava je. Např. v Německu je ještě mnohem větší účast zaměstnanců na kontrole toho, co se děje ve společnostech. A asi nebudeme tvrdit, že je to jen demokratická země, která by se chtěla symbolicky vracet před nějaký rok 89. Takže bych poprosil, aby se nepoužívaly takovéto argumenty, protože jsou vlastně denunciační, a nikoli věcné.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, já myslím, že každý může používat argumenty, jaké uzná za vhodné. Ale přihlášen je pan předseda Milan Štěch s předností. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane poslanče.

Zaprvé k řídícímu poznámku. Myslím si, že by neměl být žádný z vystupujících komentován od řídícího pultu. A dále, víte, v poslední době se hovoří o tom, že naše společnost je rozdělená, že stále více je rozdělená. On to není jenom český jev, ona společnost je rozdělená nejen co se týká vnitrostátního systému, ale ona je rozdělena i co se týká globalizovaného světa – jižní polokoule, severní polokoule a různé světadíly.

Myslím si, že pokud budeme pokračovat, aspoň to je můj názor, tak, jak tady zaznívalo, že se budou používat při návrzích takové ty ideologické floskule. A jestli někdo věří tomu, že tento návrh, nebo podobné návrhy mají za cíl vrátit naši zemi někam před rok 1989, ať skrytě, nebo otevřeně, tak si myslím, že to nemůže být pravda. Že tomu autor takovýchto slov nemůže absolutně věřit.

Myslím si, že si nikdo z těch, kteří toto píší, nepřejí, aby tento návrat byl. Protože postavení konkrétních lidí, kteří tohle předkládají, před rokem 89 bylo podstatně horší, než je jejich postavení dneska. A nezapomeňte, že tito lidé ve velkém případě tvořili revoluci v konkrétních firmách a rozhodovali rozhodující silou o tom, aby nebyly firmy zneužity proti tomu vývoji, který začal 17. listopadu roku 1989.

Mně je někdy smutno, když ti, kteří měli největší důvěru občanů v té době, aspoň v té reálné ekonomice, jsou dneska nálepkováni, že jsou to nějací zpátečníci před rok 1989. Konkrétně tady pan poslanec vedl stávkové výbory jedné z největších firem východních Čech a měl velikánskou důvěru. Byl vyslán do stávkových výborů Občanského fóra celostátní působnosti. Takže važme, je to laciná floskule a ideologické nálepkování.

A o co jde? Aspoň lidem mého typu jde o to, aby společnost byla dlouhodobě stabilizovaná. Aby se nepolarizovala. A proč západní země mají, přes všechny ty vývojové peripetie a stupně, právě zastoupení zaměstnanců v dozorčích radách? Mají to proto, aby zaměstnanci byli u toho spolurozhodování, protože samozřejmě v konečné fázi rozhodují správní orgány, rozhoduje majitel. A nakonec jejich zastupování většinou bývá jedna třetina, takže oni stejně ten rozhodující hlas nemají. Ale aby byli slyšeni. Aby byli slyšeni, aby u toho prostě byli a aby také cítili zpětně spoluzodpovědnost.

To je jeden z nástrojů, kde se daří do určité míry eliminovat nejradikálnější postoje, které ve skupinách zaměstnanců vznikají. To je realita. Přečtěte si kolem toho informace, a proto v dozorčích radách zástupců zaměstnanců jsou. Samozřejmě že si ti lidé, kteří volí, většinou zvolí lidi, kteří jsou důstojní. Většinou ty lidé mají názor jaksi takový umírněnější. A bývá převažujícím stavem, že nevolí žádné radikály, ale že volí lidi, o kterých ví, že jsou to fundovaní lidé a že jsou vůči zástupcům majitelů v dozorčích radách, že jsou to schopní partneři.

Takže toto je systém, nepohlížejme jeden na druhého nepřátelsky.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, když zaměstnanci slyší to, co tady zaznívalo, nedivte se, že pak na tu druhou stranu, jako jsme třeba tady my jako zákonodárci nebo lidi, kteří jsou ekonomicky silnější, pohlížejí tak, jak by pohlížet podle mého názoru neměli. Není to dobré. My jsme tady někteří nedali dobrý příklad. Nedali dobrý příklad. Vždyť to bylo laciné nálepkování.

Takže já to říkám z tohoto důvodu. Myslím si, že na to můžou být různé názory. Myslím, že bychom o tom měli seriózně diskutovat. A můj názor je, že bychom to neměli lacině spojovat a vracet bez jakékoli věcné argumentace, že tím hlavním důvodem je nebezpečí vrácení před rok 1989. Já osobně nevěřím tomu, že to je míněno vážně, že to je jenom taková laciná floskule, jak to jednoduše odbýt.

Takže já ten návrh podpořím, protože je to návrh, který je konstruktivní, je dobrý jak pro to, aby problémy zaměstnanců byly slyšeny průběžně na těch správných místech. A je to i podle mého přesvědčení pomoc pro majitele, vlastníky, protože znají průběžně a stále názory od zaměstnanců. A dneska firmy potřebují, aby zaměstnanci soucítili s firmou. A rozumní zaměstnavatelé s lidmi jednají slušně, protože vědí, že je budou dlouhodobě potřebovat a že to je to nejcennější, co mají.

Takže chtěl jsem drobet diskuzi přivést na takovou úroveň, nebo vlnu vzájemného pochopení a pokud možno požádat o to, abychom nepoužívali jednoduché odsuzování, protože si myslím, že si to tato věc nezaslouží. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane předsedo, dalším přihlášeným je pan senátor Václav Láska. Než dojde, já jsem nikoho neopravoval, jen myslím, že nikdo nemá právo brát argumenty ostatním senátorům. Každý může podle svého uvážení. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedající, pane poslanče, kolegové, kolegyně, já se rozhodně zdržím jakýchkoli nálepek nebo takového toho, teď nevím, jak byly použity ty termíny, ale s kterými souhlasím, že do té diskuze úplně nepatří. Nebo respektive jsou zbytečné a zbytečně ji vyhrocují. A za sebe říkám svůj racionální návrh, že považuji ten návrh za krok nesprávným směrem. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že je to zbytečný zásah do vlastnického práva, zbytečné nařizování něčeho, co možná bude fungovat samo. Při dnešní situaci, kdy se zaměstnanci poměrně špatně shánějí a vidíte sami, že zaměstnavatelé vymýšlejí hromadu různých pracovních benefitů, aby zaměstnance získali, tohle může být zrovna jedna z věcí, kterou rozumný zaměstnavatel sám o své vůli použije, aby získal zaměstnance. A nemusí to být jen zastupování v dozorčích radách, může to být zaměstnanecké akcie a plno dalších věcí, které fungují v západní Evropě.

Ale to moje základní přesvědčení je, že by to mělo fungovat na základě dobrovolnosti. Ne na základě autority zákona. A chtěl bych využít toho, že tady skutečně taková úprava existovala. A měl bych konkrétní dotaz, když ta úprava tu byla, tak jestli jsou nějaké konkrétní příklady, v čem byla užitečná, kde se osvědčila. A obráceně, z doby, kdy jsme ji ty poslední dva tři roky neměli, jestli jsou tedy nějaké případy, že to byla nešťastná změna, že to byl krok chybným směrem, že se ta úprava zrušila, a je třeba se vrátit na počáteční stav.

Tak jestli by k tomuto mohly být nějaké názorné příklady. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným je pan senátor Václav Hampl. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Václav Hampl:  Já děkuji za slovo, kolegyně, kolegové. Já se omlouvám za opakované vystoupení, ale přece jen je tady ten nesouhlas s různými nálepkami apod. Já jsem jediný, který jsem se dopustil jakéhosi hodnotícího toho, tak byla ta pochyba o ústavnosti. A tu prostě pořád mám. Samozřejmě příklady Německa mi v tomhle moc nepomohou, protože tak, jak nejsem expertem na ústavní právo české, tak už vůbec ne na německé.

Ale opravdu mi trochu jde o ten princip. Má tedy soukromý majitel právo kontrolovat, řídit svou společnost, nebo musí k tomu někoho přibírat? A co bych opravdu moc chtěl slyšet, a trošku to navazuje na to, co říkal předřečník, moc bych chtěl slyšet, jaký problém se řeší? Co nefunguje? Co potřebujeme spravit? Nefungují nám ty firmy? Potřebují být nějak lépe dozorované? Pomůže ta účast zaměstnanců k tomu, aby byli lépe dozorovaní? Pomůže to tomu do té míry, že to musíme povinně zavést pro všechny.

To, co pro mě bylo moc užitečné, co říkal pan předseda, že je to jeden ze způsobů, jak je možno eliminovat nějaké radikální, nespokojenecké nebo jaké nálady mezi zaměstnanci, to je jistě zajímavý argument. Ale já si nejsem vědom toho, že by současná právní úprava bránila majiteli, aby takto postupoval. Pokud zjistí, že se mu tam množí takovéhle nálady a dojde mu, že možná by to mohl zvládnout tím, že přibere nějaké zaměstnance do dozorčí rady, smí to udělat? Já jsem přesvědčen, že to snad zatím smí ještě pořád udělat. A nevidím, fakt nevidím přidanou hodnotu v tom, že mu to nařídíme, jednomu každému, že to vždycky musí udělat, pokud se mu počet zaměstnanců ze 499 přehoupne na 501.

Takže pořád trvá můj návrh na zamítnutí této záležitosti, ledaže by mi přesvědčivě byla vysvětlena tato přidaná hodnota. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Michael Canov. Má slovo. Tentokrát ne jako zpravodaj, ale jako senátor, že, pane senátore.

Senátor Michael Canov:  Vážené kolegyně a kolegové. Vzhledem k tomu, že tady padl návrh na přijetí toho zákona, ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou na schválení toho zákona, tak mě to přivádí k tomu, že bych chtěl přečíst celé odůvodnění pozměňovacího návrhu paní senátorky Elišky Wagnerové. Protože podle mého názoru, i podle jejího názoru, je velmi důležité, že kdyby se ta malá změna, kterou ona navrhuje, neudělala, takže by to mohlo – jak já jsem pochopil – ohrozit ústavnost.

Tam totiž jde o to v té změně, že kdyby nějaká společnost nad těch 500 zaměstnanců do dvou let do dozorčí rady zaměstnance nevzala, takže by se mohla zrušit, nebo měla zrušit, zaniknout. A její odůvodnění, proč ona to dala, aby se slova „jinak může soud společnost i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci“, že chce vypustit. A její odůvodnění bylo toto:

„Tento návrh zákona sice z jedné strany znamená jisté omezení vlastnického práva k akciovým společnostem, avšak jde o omezení zřejmě ústavně aprobovatelné. To proto, že sama účast zaměstnanců v dozorčí radě společnosti toto legitimizuje, což potvrzuje i zahraniční praxe. Oproti tomu úprava, kterou je navrhováno vypustit, hrozí omezit vlastnictví společnosti neproporcionálně. Zákonem předepsaného cíle lze totiž dosáhnout i mírnějšími prostředky. A lze se dokonce domnívat, že kvůli zachování dobré pověsti společnosti bude tato plnit předepsanou povinnost dobrovolně a není třeba hrozit sankcí. V obchodním styku je špatná pověst sama o sobě sankcí. Eliška Wagnerová.“

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji a dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, pane poslanče, kolegyně, kolegové. Já jsem byl v mnoha společnostech a nemám zásadně vyhraněný názor v tom smyslu ani velmi pozitivním, ani velmi negativním. Jenom si pamatuji, že až na výjimky účast zaměstnanců bývala po hříchu velmi formální. A pokud si pamatujete jednu věc takzvaného opčního programu ve firmě ČEZ pro dozorčí radu a představenstvo, to byl ten nákup akcií, který potom z těch členů udělal ty dvacetimilionáře, protože tam byly tak velké příjmy a hýbalo to tehdy náladou nás všech, protože to bylo zcela jistě nespravedlivé.

Ti lidé nenesli tak zásadní odpovědnost. Tak ano, byli tam někteří, kteří toho nevyužili, ale mnozí ano. Včetně zástupců pracujících, kteří tam byli. Já se přimlouvám spíš za to, že se společnost posunula někam dál. A pokud podnikatel cítí, že mu to pomáhá řídit společnost, to znamená že může přes lidi, kteří jsou více poučeni v dozorčí radě – dříve to byla ta povinnost jedné třetiny, tak že dostane na svou stranu řekněme pracovníky svých závodů, nebo svého závodu, tak on to udělá určitě i teď. Ale nařizovat mu to, to se mi zdá v dnešní době ne příliš správné.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji a poslední přihlášená je paní senátorka Zuzana Baudyšová, má slovo.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové. Já si dovolím jenom říct jednu větu, proč jsem proti návrhu zákona o obchodních korporacích. A sice, zdá se mi, že naprosto nedává logiku, aby o obsazení dozorčí rady rozhodovali v soukromé firmě lidé, kteří v podstatě nejsou majiteli, nejsou akcionáři této soukromé firmy. Že soukromá firma si může rozhodovat o svých krocích. A domnívám se, že tak by to mělo zůstat, protože jinak by ztratila podstatu toho soukromí, že si nejenom rozhoduje, ale i zodpovídá za své kroky. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, táži se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy? Ano, hlásí, pan senátor Jiří Hlavatý má slovo.

Senátor Jiří Hlavatý:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, firma, kterou řídím, má 2200 lidí. Hodně jsme se bavili – a v poslední době moc a moc – o tom, co jsou to vlastně ty benefity? Víme, že noviny jsou plné benefitů, firmy se předvádějí. Ať to začne tím, že je vozíme do práce, dáváme zadarmo obědy a všechno další, co se vymýšlí. A jsou na to dneska štáby lidí, které přemýšlejí o tom. A my jsme si zavedli takovou jednoduchou filozofii. Řekli jsme si, nenecháme se zblbnout, v uvozovkách, a považujeme za takový další módní výstřelek. A nastupuje samozřejmě selský rozum, který říká zcela jasně – co ten zaměstnanec chce? Aby ho práce bavila a měl to obrovské štěstí, že našel práci, která ho baví. To je strašně důležité, aby ji našel.

A to je pro něj obrovská výhra v životě, protože nakonec ten závěr, který si děláme nad svým životem, tak je stejně jenom o tomhle tom. Začíná to prací a končí to nakonec prací. Celý život jsme v práci. Takže práce, aby bavila, tak já osobně to považuji za velké štěstí pro každého, kdo takovou práci má. Samozřejmě s tím souvisí, aby ta práce byla dobře zaplacena, není o čem mluvit. A pak je tam podle nás jedna klíčová další věc, a ta je hodně rozhodující, aby zaměstnanec, nebo abych já měl dobrého šéfa. A to jsou podle nás tahle tři kritéria – štěstí na to, že mě práce baví, že mám bezvadného šéfa, se kterým můžu komunikovat, který mě nebuzeruje, který má přirozenou autoritu...

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Pardon, pane senátore, nebuzeruje se neříká...

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Nebuzeruje se neříká.

Senátor Jiří Hlavatý:  Omlouvám se moc. Omlouvám se moc. Který není k zaměstnancům hrubý a sám, jak se říká, tu autoritu nemá, ale který ji prostě má. A jsou to pak, jak jsem řekl, ty peníze.

Tahle diskuze, která je tady vedena, my ji vedeme zhruba pětadvacet let. Já jsem vlastně osm let byl ředitelem a předsedou představenstva, kde u nás ve firmě byly fondy. A tam to bylo o tom, že dozorčí rada měla svého zástupce, podle velikosti jednoho nebo dva zástupce, kteří byli delegovaní ze strany odborů, kteří byli voleni.

Když po těch zkušenostech, které mám a měl bych se rozhodovat, tak taky v průběhu svého pracovního života měním názory. Ono se to nedá zcela jasně definovat. Můj názor a já si za tím stojím, je potřeba ty názory korigovat. Takže já vycházím z toho, že o zaměstnance by se měl, jestli je to majitel, nebo ředitel, by se měl starat jako o svůj majetek. Jako o svůj soukromý majetek, abych ještě dodal. Není vůbec pochyby o tomhle tom, protože největší poklad, který každá firma má, má v zaměstnancích. A to není jenom tím, že to je v dnešní době, kdy ti zaměstnanci nejsou. Je to založeno samozřejmě na tom cíli. Jestli si řeknu, že to je můj dlouhodobý cíl, mít úspěšnou firmu, tak pokud chci mít dlouhodobý cíl, tak se musím o ty lidi starat. A jiná cesta podle mě není.

Takže já bych to nechal nakonec, co tady říkala kolegyně Baudyšová, na tom, že když šéf, nebo soukromý majitel cítí povinnost, že by to té firmě pomohlo, aby v dozorčí radě tam měl jednoho nebo dva zástupce, ať si jich tam vezme, kolik chce. A nebo naopak, ono je to pak i o tom člověku, kterého zástupce tam má, který je zase konstruktivní, který do té dozorčí rady s něčím přijde. A přijde s nějakým nápadem, nejenom ten, který tam je delegován a jenom to tam odsedí.

Ale pokud takového člověka v té firmě má, který je aktivní a vidí na něm, že by té firmě něco mohl přinést, tak proč by si ho do té dozorčí rady dobrovolně nevzal? Než to nařizování. Ale říkám, ten názor jsem v průběhu svého života také změnil. Tolik z mé strany, děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy? Ano, hlásí, pan senátor Jiří Čunek. Má slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Velmi rychle... Já se chci zastat pana předřečníka jedním známým - pytlák hajným, a zloděja tajným, a... dál nebudu pokračovat.

Mě skutečně pobavilo, že pan předsedající, zrovna on tedy, se takhle napravil... Je to krásné a dojemné, děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Je před Vánocemi, pane senátore, to zase přejde... (Smích. Všeobecné pobavení v Jednacím sále.)

Takže to byl opravdu poslední diskutující. Já končím obecnou rozpravu. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě.

Poslanec Jaroslav Zavadil:  Děkuji vám, pane předsedající, asi bych pár slov k tomu říci měl, protože jsem tady vyslechl docela zajímavé záležitosti. Víte, kdysi někdo chytrý řekl, že prvním stupněm neznalosti, nebo respektive hlouposti je neznalost. Tou trpím já, já si myslím, že většina z nás. Koneckonců, i Sókratés řekl, že vím, že nic nevím. A to je přesně potvrzením toho, co jsem teď řekl.

Proč o tom mluvím? Ano, já se nechci také vracet k některým praktikám v zemích na západ od nás. Byť tam ty praktiky jsou jasné, co se týče zastupování zaměstnanců, dlouholeté, nejsou s tím žádné problémy. Koneckonců, byla zajímavá debata, když jsme v Poslanecké sněmovně projednávali tento návrh a můj kolega Karel Schwarzenberg to tam poměrně dost jasně obhajoval, to, co tady teď v tom zákoně je. A určitě to není žádný levicový poslanec. Tady byla řeč o příkladech...

Já snad mohu jenom říci a jsem rád, že to tady řekl – a teď se omlouvám za neznalost toho jména, ale pan senátor, který sedí tady naproti mně – že zaměstnanci jsou svým způsobem poklad té společnosti.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Hlavatý, pane poslanče, Hlavatý. Hlavatý se jmenuje.

Poslanec Jaroslav Zavadil:  Hlavatý, děkuji, já se omlouvám.

Tady někdo říkal, proč ty společnosti, které tvoří všechny ty hodnoty, proč jim máme něco nakazovat? To nejsou společnosti, to jsou skutečně ti zaměstnanci. To bych si rád potvrdil. Takže abychom si vyjasnili tyhle věci, že společnost je jedna věc a druhá věc je ten poklad, který tam má, to jsou ti zaměstnanci. A já se domnívám – a ty zkušenosti, které mám od roku 1989, a myslím si, že velmi bohaté z prostředí dozorčích rad, tak to zastupování zaměstnanci – a skutečně to nemá s odbory vůbec nic společného, to chci znovu potvrdit, tak se vždycky ukázalo jako rozumné.

Protože ten selský rozum, který v nich je, který může napomoci tomu zaměstnavateli, tak toho si myslím, že je také dobré si ho vážit.

Takže já chápu, že to může vyvolávat, tato norma, různé debaty. Ty mně nevadí. Ale prosil bych, abychom si vždycky tak nějak uvědomili, že ve své podstatě, to, co tady bylo, nic špatného nepřineslo. To, že se to zrušilo v roce 2014, já jsem u toho zrušení bohužel musel být, protože bylo slibováno, na tripartitě bylo jasně řečeno, že to nikomu nevadí. Pak přesto přes ministerstvo spravedlnosti došlo k tomu zrušení tohoto paragrafu, který tam teď vracíme zpátky. Povýšili jsme ho na tu hranici těch 500 zaměstnanců, což si myslím, že je rozumné. Taky mně to osobně nedělalo problém, právě proto, že to množství těch zaměstnanců, z těchto 500 lidí se dá vybrat už skutečně někdo, kdo té problematice rozumí, o koho se může i ten majitel opřít.

Tolik snad jenom v krátkosti. Já se nechci dále zabývat... A znova vás žádám, abyste podpořili, aby tento návrh se nevracel do sněmovny. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VHZD, senátor František Bradáč? Nechce, ano, děkuji. Ptám se zpravodaje garančního výboru, pana senátora Canova. Ano, přeje si.

Senátor Michael Canov:  Vážené kolegyně, kolegové, já jenom zrekapituluji, že vystoupilo 11 senátorů, z toho pánové Hampl a Čunek vícečetně. Jsou celkem tři návrhy. Ten původní ÚPV se změnou, dále na zamítnutí návrh a na schválení. Podle jednacího řádu se dá hlasovat nejdříve o schválení, ve znění přijatém Poslaneckou sněmovnou, pak o zamítnutí. A pak, když nebude přijatý žádný z prvních návrhů, tak o té změně.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Ano, je to přesně tak. Ten první návrh byl podán, schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Budeme po znělce hlasovat.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 67 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 34. Já zahajuji hlasování. Ptám se, kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zdvihne ruku.

Hlasování č. 29, registrováno 67, kvórum 34, pro 21, proti 27. Tento návrh byl zamítnut.

Dalším návrhem byl návrh zamítnout. Můžeme hlasovat o návrhu zamítnout? Dobře. Aktuálně je přítomno 67, aktuální kvórum 34. Já zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

I tento návrh, při hlasování č. 30, registrováno 67, kvórum 34, pro 27, proti 23, i tento návrh byl zamítnut. Já konstatuji, že v hlasování č. 30 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 27, proti bylo 23. Návrh nebyl přijat.

Já otevírám podrobnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže ji končím.

A budeme hlasovat o čem? (Kolega radí hlasovat o výborovém návrhu.) Jo, výborový! On dal výbor, pardon. Takže, prosím, pana zpravodaje, aby se toho ujal. Už to vidím. Je tady ÚPV.

Senátor Michael Canov:  V přechodném ustanovení k čl. 2 bylo tedy uvedeno, že společnost s více než 500 zaměstnanci v pracovním poměru uvede ujednání stanov a složení dozorčí rady do souladu s tímto zákonem do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Neučiní-li tak, rejstříkový soud ji k tomu vyzve a stanoví ve výzvě dodatečnou přiměřenou lhůtu ke splnění této povinnosti. Jinak může soud společnost i bez návrhu zrušit a nařídí její likvidaci. A právě tato poslední část věty, jinak může soud společnost i bez návrhu zrušit a nařídí její likvidaci, ta je navržena, jak jsem říkal, dál že se vypustí. V tomto pozměněném znění, když to schválíme, se návrh vrátí do Poslanecké sněmovny.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji. Ptám se pana navrhovatele na stanovisko?

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Zamítavé. Pana zpravodaje?

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Souhlasné. Po znělce budeme hlasovat.

Aktuálně je přítomno 67 senátorek a senátorů, aktuální kvórum 34. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 31 bylo registrováno 67 senátorů, kvórum 34, pro 28, proti 3. Návrh byl zamítnut.

Končím projednávání tohoto tisku, protože žádné usnesení nebylo přijato.

Přistoupíme k dalšímu bodu, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 4

(V sále je hluk.) Prosím o klid. Senátní tisk jste obdrželi jako senátní tisk č. 4. Já prosím pana ministra zdravotnictví Miloslava Ludvíka, kterého vítám, tuším, poprvé v Senátu. Dobrý den, pane ministře. Máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík:  Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, jsem hrozně šťasten, toto je jedna z posledních nevinností, o kterou přijdu, protože jsem ještě v Senátu nevystupoval. Pokud budu poněkud nejistý, tak se předem omlouvám.

Nicméně mi dovolte, abych uvedl projednávání návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta.

Předkládaný návrh zákona si klade za cíl především stabilizovat a zkvalitnit systém specializačního vzdělávání a vzdělávání v nástavbových oborech lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, neboť stávající nastavení systému vzdělávání bylo vyhodnoceno jako demotivační, což může být jedním z důvodů odchodu zejména čerstvých absolventů medicíny do jiných států.

Považuji za potřebné na úvod zdůraznit, že obsahem zákona č. 95 z roku 2004 je upravit podmínky pro získání způsobilosti k výkonu povolání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, a to podmínky týkající se vzdělávání.

Teď mi dovolte, abych představil hlavní přínosy předkládaného návrhu, které lze spatřovat v následujících změnách.

Pokud jde o požadavek stabilizace vzdělávání, základní kmeny, specializační obory specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a obory nástavbového vzdělávání farmaceutů a též délky specializačního vzdělávání, budou nastaveny přímo zákonem.

V rámci požadavku jednoznačně definovat postavení účastníka specializačního vzdělávání a zajistit mu tak právní jistotu v souvislosti s jeho právy a povinnostmi v průběhu vzdělávání bylo přistoupeno zejména k vymezení výkonu odborného dozoru a odborného dohledu nad účastníkem vzdělávání.

Rovněž se upřesňují požadavky na garanta oboru a školitele, účastníka vzdělávání a opravuje se též vztah mezi garantem oboru, školitelem a účastníkem vzdělávání.

S tím souvisí i velmi zásadní změna, a to vytvoření podmínek pro možnost stanovit kompetence účastníkovi specializačního vzdělávání, jak po zkoušce, která završí vzdělávání v základním kmeni, tak i podmínky, kdy bude moci školitel stanovit účastníkovi vzdělávání kompetence v průběhu přípravy ve kmeni.

Též se mění podmínky pro započtení praxe absolvované v rámci doktorského studijního programu. Účelem navrhované změny je zamezit situacím, které byly často kritizovány i ze strany inspektorátu práce, kdy lékař v doktorském studijním programu je souběžně zaměstnán pouze na nízký, částečný pracovní úvazek a tomu odpovídajícím způsobem odměňován, přestože v rámci studia tráví na pracovišti celou nebo podstatnou část stanovené týdenní pracovní doby.

V návaznosti na tuto problematiku jsou upřesněna pravidla pro průběh specializačního vzdělávání.

Do specializačního vzdělávání nebude započtena doba výkonu zdravotnického povolání, která přesahuje stanovenou týdenní pracovní dobu, takzvaná rozvolněná příprava v rámci specializačního vzdělávání bude probíhat minimálně v rozsahu, který nebude nižší než polovina stanovené týdenní pracovní doby. Současně se však návrh snaží vyjít vstříc účastníkům specializačního vzdělávání na rodičovské dovolené, kterým umožní započítat do specializačního vzdělávání výkon povolání již v rozsahu 1/5 stanovené týdenní pracovní doby, a taky umožní lépe sladit potřeby studijního, pracovního a rodinného života.

Řešeny jsou také podmínky související v případě přerušení výkonu zdravotnického povolání a s tím související povinnost následného doškolení.

Vedle dílčích upřesnění dochází jednak ke zkrácení procesu akreditačního řízení pro zajištění specializačního vzdělávání, jednak v procesu samotného uskutečňování specializačního vzdělávání tak, aby byla snížena administrativní zátěž s těmito procesy spojená.

Dále dojde k úpravě přiznávání dotací na specializační vzdělávání v rámci rezidenčních míst. Dotace bude moci být poskytnuta i na specializační vzdělávání lékaře, který má uzavřenu pracovní dobu na dobu určitou.

A teď mi ještě dovolte, abych krátce reagoval na projednávaní návrhu zákona, které proběhlo v senátních výborech.

ÚPV na svém jednání doporučil návrh zákona zamítnout. Jak jsem právě uvedl, já jsem ale toho názoru, a celé ministerstvo zdravotnictví, že i po změnách v Poslanecké sněmovně návrh obsahuje řadu potřebných pozitivních změn v oblasti vzdělávání.

VZSP návrh podpořil, ale doporučil jej vrátit Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které já podporuji. Já bych k tomu ještě opravdu docela rád uvedl, že tento zákon já jsem v podstatě podědil až v tom závěrečném stádiu, což je vlastně projednávání v Senátu. Je třeba říci, že jsem ho sledoval zvenku. Byl to velmi... Jedna z nejpodrobnějších a nejvíce probíraných právních norem. Jak v Poslanecké sněmovně, kde to proběhlo několika koly, nakonec to skončilo velkým komplexním pozměňovacím návrhem k vládnímu návrhu, tak i včera v Senátu, kde jsme nad tím strávili tři hodiny, velmi podnětné hodiny, kdy jsme skončili v úplně vydýchaném vzduchu, tak myslím, že bylo dosaženo konsensu konsensů. Řekl bych, že to, co v této chvíli je, musím velmi poděkovat panu předsedovi zdravotního výboru, panu senátorovi Kolibovi, který mě v tom nenechal, který mě tím velmi dobře provedl, že ten konsensus byl opravdu velmi průřezový.

Já bych možná se ještě vrátil k jedné otázce, která je poměrně kruciální, a jeví se kruciální, jak v průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně, tak projednávání v Senátu, a to je rozdělení nebo zrušení tedy vlastně oboru praktické lékařství pro děti a dorost, které se stalo i takovým společenským tématem. Já jaksi díky tomu, že pocházím z největší dětské nemocnice pomalu v Evropě, tak k tomu mám takový určitý, velmi osobní vztah.

Takže spíš bych tady přečetl to stanovisko a potom možná v diskusi reagoval.

Ale smyslem té novely je vytvořit jeden společný vzdělávací program pro obor pediatrie. Ta stávající úprava pro rozdělení vzdělání na dva obory – dětské lékařství a praktické lékařství pro děti a dorost – nemá opodstatnění, nedůvodně zatěžuje profesní pohyb a zaměstnanost lékařů v této oblasti. Ona byla přijata v té první novele v roce 2004, očekávalo se, že Evropa půjde tím směrem, to znamená, rozdělí praktické lékařství pro děti a dorost a pediatrii, ale my jsme v tom zůstali osamoceni. V této chvíli se jeví praktičtějším i právě díky pohybu mezi nemocnicemi a terénem, aby toto bylo jedním oborem, zdůrazňuji, že praktické lékařství pro děti a dorost a praktické lékařství pro dospělé... Takhle, praktické lékařství pro děti a dorost a pediatrie, jsou něco úplně jiného, než je praktické lékařství pro dospělé a interna. To je naprosto rozdílná problematika. Takže se nedá zaměňovat.

Ale hlavní rozdíl, nebo výhoda, kterou vidíme, je, že když to zůstane jedním oborem, bude tam delší vzdělávání, je tam pětileté vzdělávání, do toho terénu, pokud půjdou pediatři, půjdou jakoby vzdělaní pro nemocniční pediatrii, vidíme to jako jednoznačně přínosný návrh.

Já bych v podstatě dodal, že já jsem teď před chvílí viděl, že byl rozdán ještě pozměňovací návrh paní senátorky Emmerové. Mohu říci, že tento pozměňovací návrh ze strany ministerstva je podporován.

Vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, děkuji za trpělivost při mém prvním předkladu. Jsem zde připraven odpovídat na otázky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ÚPV. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 4/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Radek Sušil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona VZSP, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 4/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Milada Emmerová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Milada Emmerová:  Vážený pane místopředsedo, vážení přítomní. Pan ministr tady v podstatě zrekapituloval vše, co návrh obsahuje. Také se zmínil o včerejším jednání výboru, které bylo skutečně velmi vydatné.

Já vás tedy seznámím s oficiálním usnesením.

Senát PČR v 11. funkčním období, VZSP, vydává 6. usnesení z druhé schůze konané dne 13. 12. 2016, k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů. Po odůvodnění JUDr. Ing. Miloslavem Ludvíkem, ministrem zdravotnictví ČR, zpravodajské zprávě senátorky Milady Emmerové a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení, všichni byste to měli mít na lavicích,

II. určuje zpravodajkou výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Miladu Emmerovou,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Petera Kolibu, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu, Milanu Štěchovi.

Podepsán je předseda výboru, Peter Koliba, Milada Emmerová jako zpravodajka, Jaroslav Malý jako ověřovatel výboru.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji vám, paní senátorko. Prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, senátor Radek Sušil? Přeje, máte slovo, pane senátore.

Senátor Radek Sušil:  Dobré pozdní odpoledne, pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi, abych nebyl tak stručný jako mé předřečnice. Dovolte, abych hájil usnesení ÚPV na tomto jednání.

Na tuto novelu, jak jsme slyšeli, čekají mladí lékaři velmi dlouho. Slyšeli jsme, že to je jeden z hlavních důvodů, proč mladí lékaři nekončí v krajských a okresních nemocnicích.

Já jsem dennodenně jako náměstek nemocnice krajského typu konfrontován s tím, že nemám lékaře, jsem postaven před situaci, kdy řeším, jestli zavřu internu, zavřu chirurgii a ukončím činnost velké krajské nemocnice pro spádovou oblast 100 tisíc obyvatel.

Divíte se tomu, že tomu projednal ÚPV. Ano, ÚPV je od toho, aby posuzoval legislativní proces. Legislativní proces byl v tomto případě pokroucen, pokřiven. Dva roky je tato novela projednávána odbornou komisí, do Poslanecké sněmovny šel kompromisní návrh, který vzešel v rámci připomínkového řízení, na kterém se shodly Česká lékařská komora, odborné společnosti i fakulty, a tento vládní návrh byl překroucen a změněn v tzv. komplexně pozměňovací návrh, který vlastně mění filozofii tohoto zákona.

Při zahájení diskusí o reformě vzdělávání lékařů původně vycházel z několika postulátů. Dovolte, abych vás seznámil s několika těmito postuláty.

Jedná se o zjednodušený systém postgraduálního vzdělávání, snížit počet oborů, který dnes spolu s nastavením oborů činí 96, zkrátit dobu vzdělávání na nezbytně nutnou dobu, při akceptování evropské normy, má stejnou hodnotu jako bývalá atestace I. stupně a opravňuje k samostatnému výkonu práce. Obory, které budou zařazeny do základních oborů, bude možno tzv. zásuvkovým systémem absolvoval jako nadstavbové ve zkráceném režimu. Zvýšit kontrolu tohoto vzdělávání. Další bylo důležité zjednodušit přístup zdravotnických zařízení do systému vzdělávání, při důsledné kontrole plnění jejich povinností a zjednodušit systém akreditací prakticky všech registrovaných zdravotnických zařízení, abychom umožnili vzdělávání lékařů na tzv. neuniverzitních pracovištích, aby ti lékaři nemuseli vykonávat předatestační přípravu ve fakultních nemocnicích, kdy v našich nemocnicích chybí tito lékaři. Abychom vzdělávací programy udělali realistickými...

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážený pane senátore, já se vám moc omlouvám, ale přihlaste se do obecné rozpravy. Vy máte tady sdělit senátorům, jaký byl výsledek jednání ÚPV.

Senátor Radek Sušil:  To je moje zpravodajská zpráva z ÚPV, dovolte, abych ji načetl, já budu velmi rychlý a strohý, opravdu, čtyři věty.

Senátor Radek Sušil:  Aby tyto programy byly realistické, abychom nenutili doktory, aby podváděli, nutili podvádět a falšovat počty výkonů. Byl jsem upozorněn, abych to zkrátil.

Dovolte tedy, já jsem o tom přesvědčen, a vyjádřili toto přesvědčení jednomyslně členové ÚPV, že přijetím nové, nyní navrhované novely, která rozhodně nepřispívá ke zjednodušení a zpřehlednění systému vzdělávání zdravotníků a některými ustanoveními spíše postoj mladých lékařů zhoršuje. A přispěje pouze ke konzervaci a prohloubení stávajícího neutišeného stavu českého zdravotnictví.

Dovolte, abych vás tedy seznámil na závěr s pátým usnesením ze třetí schůze konané 7. prosince, kdy po úvodním slově pana doktora Radka Policara, pana náměstka ministra zdravotnictví, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, po zpravodajské zprávě, kterou přinesl Radek Sušil a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR zákon zamítnout,

II. určuje zpravodajem mě,

III. pověřuje pana předsedu, pana senátora Antla, aby předložil návrh usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Otevírám obecnou rozpravu. Přitom se s ohledem na mé zdraví vystřídáme.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Hezký podvečer, dámy a pánové, jako první do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane kolego.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Já se do diskusí nehlásím příliš často, protože je jenom málo věcí, kterým rozumím, a stále o nich pochybuji. Ale zase rád poslouchám a leccos se poučím a dozvím. Dnes jsem se přihlásil s určitou znalostí věci, to moje mírné sdělení, předesílám, velmi mírné sdělení, bude mít tři části. Úvod, popis problému pro nelékaře a závěr.

Úvodem, v roce 2004 jsme věděli, že ten zákon, který byl přijat, se nepovedl, rozbil jinak vcelku funkční vzdělávání lékařů, které mělo první, druhé atestace a nástavby, poměrně fungovalo, dalo se vylepšovat i jinak. Ale tenkrát v jakémsi zápalu se chovat podle EU, která nicméně neměla, a dodnes nemá, jednotný mechanismus, jsou to pouze příkladné státy, jsme si cosi pomrvili. 12 let jsme se těšili, že to napravíme. To je teď. Mezitím se vystřídalo devět ministrů, váženého pana ministra Ludvíka zde zatím neuvádím, protože je to jen 14 dní. To dítě, které tady porodíme teď, skutečně nezplodil. Lze se samozřejmě bavit o tom, jak to dítě bude prosperovat, zda je tak či jinak inteligentní, nebo zcela debilní, vychovatelné, změnitelné, bez nožiček, bez ručiček. Takže devět ministrů se vystřídalo, z toho čtyři za ČSSD, tři za ODS, jeden za TOP 09 a jeden úřednický ministr. Podíleli se na tom zhusta, hlavně v poslední době, náměstci jak za hnutí ANO, nebo náměstek, tak v neposlední řadě, nebo mohl, i za KDU-ČSL. Takže vidíte, jak je to zcela nadpolitické, nadstranické téma. Jak je to biblické téma, že všichni jsou tak trošku hříšníci, a tak trošku zasloužilí. To je ten úvod.

V roce 2010 kulminovaly určité pocity ve společnosti, že takzvané skoro permanentní krize ve zdravotnictví, jinak fungujícím a vcelku, kdyby mě tady ranila mrtvice, tak vím, že jsem na katetrizaci někde během 30 minut v Praze a během 50 minut mimo Prahu třeba, tak vcelku fungujícím. Nicméně odrazuje naše mladé, a prý nikoliv jen platy, ale zejména prý tím neuspořádaným vzděláváním. To se objevilo v roce 2010. Trvalo pár let, než se na to reagovalo. Musím říct, že vcelku poslední ministerstvo tomu se snažilo věnovat, řekl bych, lehce nekoordinovanou a podceněnou pozornost.

A teď popis problému pro nelékaře, protože lékaři to znají, tady bych zdržoval a opakoval to.

Samozřejmě, že nelékařům z mého okolí hlava nebere, proč tady velmi rychle něco nepředložíme, na čem se doktoři domluvili, že je to zákon o doktorech, pro doktory, ať si to nějak doktoři vymyslí, ať to hlavně funguje, zvednou ruce a půjdou. Nemají s tím asi problém. Takhle mi to říká většina kolegů.

Takže těžko chápu, že po tomto celém dlouhém procesu se před 3 týdny sešel sjezd České lékařské komory, často opovrhované, vysmívané jako odborová organizace, ale vámi, nebo tedy parlamentem, povinně potvrzených, 50 tisíc lékařů, kteří mají své sjezdy, svých 300 delegátů, na něčem se usnese. A tato komora říká, že v této podobě ten zákon je nehotový, nedostatečný, chaoticky vyhotovený, ještě tou poslední komplexní proměnou ve sněmovně, a že je pro ni nepřijatelný. Může to být názor jedné skupiny. Potom jsou zde lékařské fakulty, které se starají o velkou část toho vzdělávání v současné době. A ty unisono říkají, že ten zákon, někteří říkají, je velmi dobrý, jiní po telefonu říkají, že je k přežití, ať to radši projde. To je stanovisko lékařských fakult. Pak existuje Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně, která sdružuje skoro 120 odborných společností.

A představitelé této společnosti na úrovni viceprezidenta říkají: Ano, v zásadě je to dobré, má to pár nedostatků. A do toho přicházejí zástupci jednotlivých společností a říkají, že nesouhlasí s tím či oním, dokonce velmi militantně, dokonce ještě na výboru.

To je třetí velká skupina, která má také do toho co mluvit, protože se v tom účastní. Teď si představte, že lidé v mém věku i mladší jsou zúčastněni ve všech třech organizacích, z nichž jedna říká striktně ne, druhá říká striktně ano a třetí říká ano, ale cítíme tam určitý nesoulad.

A pak jsou tady ti, pro které se to dělá, to jsou mladí lékaři, kteří, aby to bylo dostatečně disperzní a heterogenní, mají také dvě skupiny. Jedna pracuje při lékařské komoře a jedna je občanským sdružením Mladí lékaři. Ta, co je občanské sdružení Mladí lékaři, tak podle toho, s kým se bavíte, říká, asi je to k přežití, asi raději, ať to je, nebo říká také, ať to je, protože nám to stejně neřeší problémy, které máme – to je vyjádření ze včerejška – a je ochotna to akceptovat. A ta, co je u Lékařské komory, se k tomu tváří kritičtěji a zároveň říká, nám je to vlastně jedno, jak to dopadne, protože nám to problémy stejně neřeší.

A toto je vlastně zákonodárná aktivita, která má těmto mladým darovat něco, tedy darovat něco dobrého, lepšího a hezkého.

To je dilema, které samozřejmě laikům hlava nebere, a my, co v tomto světě žijeme, známe dilemata, rozpory. A teď ještě navíc, když se promíchá boj za můj obor, za tvůj obor, když se do toho zamotá nějaký starší a řekl bych velmi významný odborník, pan profesor, který se na sklonku svého života už nic otestovat nebude, už ani zkoušet nebude, snaží prolobovat něco, v co celý život věřil a co před 40 lety fungovalo, tak tato směsice je dokonalá. A do toho se ještě dostanou ti, kteří za nemoudrého zákona 2004 něco si zavedli, jak o tom už mluvil pan ministr třeba u dětských lékařů. Nechtěl jsem schválně mluvit o jednotlivých disciplinách, ode mne tady teď neuslyšíte slovo onkologie nebo něco schválně, abych se nenamočil, protože jde o obecné principy. Jde o to, že nabídka může být posuzována tak, že to má být základ, aby doktoři byli vzájemně prostupní, čili obecně chirurg, který pak může všechno a specializuje se v životě v něčem, a to formou nástaveb, anebo potom chirurgii umíme rozstřílet aspoň na osm, deset základních disciplin, podobně jako internu, která se ještě lépe rozstřílela už stejně sama.

Metodické přístupy jsou tedy různé. A problém není v tom, na čí straně je pravda, ale co já tady chci nebo nechci prosazovat, problém je v tom, že je to prostě nehotové, nedodiskutované. A pan ministr je teď vtlačen do situace, kdy nám to tady má, jak on včera řekl, dítě, které nezplodil, předvést a v zásadě za něj reálně bojovat. I já jsem v této situaci, že s vědomím, že to vtáhnu do koaliční vlády, aby se tento bod mohl odškrtnout jako splněný, tak v zásadě bych asi měl být také k tomu tolerantní.

Do toho se každý den musíte holit a musíte odpovídat mladým kolegům a lidem z Lékařské komory v dalších letech a měsících, na to, proč to či ono tam není, proč to tak či onak nefunguje, proč nebylo probráno.

Rozuměl bych ještě relativnímu konsensu z jara a léta. Přestal jsem tomu rozumět, kdy takový razantní vstup našich agilních kolegů v Poslanecké sněmovně tam vnesl pozměňovací návrh, takže s úspěchem pochybuji, jestli nyní všichni bojovníci za cokoliv často vědí přesně, za jakou variantu těchto věcí bojujeme, a máme v tom takový malolinký guláš, s kterým ale umíme přežít. Vycházím jenom z toho, že tady bylo staršími senátory, tedy služebně staršími, apelováno, abychom přijímali zákony dodělané, kvalitní, chraň bůh způsobilé dalších rychlých novel a protestů.

Tady lze skoro garantovat, že při této formě přijetí zákona, k čemuž pravděpodobně dojde, aniž bych podceňoval Senát, tak určitě potom potvrzení ve sněmovně, tak vám mohu garantovat, že o tom uslyšíte dál v každých relacích, při každém úbytku lékařů a bude se na to dokonce svádět, i když to tak nemusí být, že lékaři nejsou tam či onde a že tento zákon je pořád jakoby nedokonalý.

Existuje teze a já jsem ji přijal od svých kolegů v rámci jakési loajality, lepší něco než nic. Jenom jsem si položil včera večer před spaním otázku, lepší zlomenina než nic, lepších 100 korun než nic, jistě, lepší dluh 100 korun než nic, to už si nejsem jist, lepší potrat než nic, jistě také to děťátko, ale zase úplně radost to není, takže lepší než nic. Tento zákon pravděpodobně projde, v tom jsem prognostik při veškeré úctě k vám všem, kteří budete hlasovat tak či onak, se bude jmenovat lepší než nic.

A medicína samozřejmě běží zdola, ta neběží shora, naštěstí. Tak ona to přežije, ona se v tom bude dál motat, zdrží to trošku generaci. Já osobně – a to je rozdíl mezi pragmatikem a romantikem – jsem si romanticky myslel, že při vracení zpět, za konsensu všech, nebo ne konsensu, snaze o jakýsi konsensus všech během čtvrt roku, pár měsíců sehnat lidi, až vypustí bílý kouř a nepustit je z místnosti, až se na jednotlivých bodech dohodnou, tak abyste jako všichni nelékaři v tom měli jakoby jasno a přehledno, že pak bychom to se ctí mohli dokonce prodávat jako úspěch celého toho období. A říkám nadstranicky, protože se v tom motají úplně všichni svými neúspěchy, pozor, tady nikdo nezvítězí. To jsem si myslel. Je dokazováno, že by to asi tak nefungovalo, že úplný konsensus na bázi rozumu možný není. Já pro osobní psychohygienu se přikloním k zamítnutí, to bude hrdinské gesto, nic víc to nebude, a možná ještě někdo další. A potom to samozřejmě bude pravděpodobně pokračovat tím procesem, jak naznačil pan ministr, to znamená, že se tam některé drobné úpravy udělají, z nichž některé jsou asi vylepšení apod., pak se k tomu nějak postaví Poslanecká sněmovna a pak nám všechněm pomáhej bůh, a určitě nám pomůže a my si pomůžeme také sami, což je nejlepší využití boží pomoci.

A teď závěr. Poprosil bych pana ministra úplně v závěru, aby poté, až toto se všechno stane a zákon bude mít, dbal velice na to, jak bude vypadat už vyhláškově struktura nadstavbových oborů, která to nemůže úplně doladit, ale právě frustrované obory, může tam ujasnit celou řadu věcí, hlavně u frustrovaných oborů, může dát komoře najevo, které jsou kompetence, povinnosti, jak může vyjasnit otázku tzv. funkčních kurzů, které jsou pořád špatně chápány, nevyjasněny, které mohou být jednak nástrojem dobra, ale i bičem na to, dokonce i nástrojem konkurenčního boje, se kterými se může stát leccos.

Prosil bych pana ministra, který toto dítě nezplodil, ale můžeme k výchově tohoto dítěte, řekl bych lehce defektního, možná i nemluvného, možná i nevychovatelného, ale kultivovatelného, kdyby na tom trošku spolupracoval a třeba i v Senátu jsme se mohli dozvědět, jak jsou připravována klíčové vyhlášky o nadstavbových oborech, které to budou dolaďovat a některá vysvětlující opatření dál. A to jsem vůbec nezmínil věci, na kterých bude bazírovat komora, jsou to různé úpravy, proč naši musí mít dokonalé vzdělání a zahraniční lékaři až tak ne nebo po určitou dobu. Je tam řada procesních věcí, jak to má být kontrolováno na ministerstvu. Nezmínil jsem tady pana ředitele Malinu a IPVZ, který se stará o praktické lékaře, o nástavbové obory, který je tradiční institucí 40 let a také nám podstrkoval nějaké lístečky, co by se tam mělo objevit.

Nezmínil jsem toho spoustu, aby tento projev byl mírný, nebyl destruktivní, a při mé nevoli posouvám tu věc kupředu, protože co jsem já pouhým práškem v zákonu 95 o specializačním vzdělávání lékařů, zubařů a farmaceutu.

Nezmiňoval jsem ani ty perly, že nejvýznamnějším oborem je maxilofaciální chirurgie, která dokonce u zubařů a chirurgů je zakotvena tak široce, že skoro je škoda si dopřát nějakého onemocnění v této oblasti, zatímco v oblasti, jako je třeba úrazovka, říká se, že to se tam nějak smete, to už nějak dopadne pokud jde o traumacentra. Něco se tam vylepší. Výbor se tomu věnoval, jak říkal pan ministr, včera nejdelší dobu, co jsem zažil, bylo to asi tři hodiny, a nebylo to konfliktní, ale řekl bych, že kyslíku jsme tam hodně spotřebovali.

A hlásím se jako první schválně, ne z neskromnosti, ale proto, abych teď umožnil, aby nyní převážily názory, které to posunou kupředu, a já pak budu hlasovat pro zamítnutí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji panu senátorovi Žaloudíkovi a s právem přednosti se přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil. Jenom bych upozornil na čas, který je 18.40 hodin.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, přihlásil jsem se pouze s procedurálním návrhem. Navrhuji, abychom hlasovali o tom, že bychom schválili, že můžeme dnes jednat i hlasovat po 19.00 hodině. Navrhuji tedy, abychom hlasovali o tom, že můžeme jednat a hlasovat i po 19.00 hodině.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji za tento procedurální návrh. Svolám znělkou všechny senátorky a senátory do sálu.

Máme zde procedurální návrh, abychom dnes mohli jednat a hlasovat i po 19.00 hodině. Spouštím hlasovací zařízení. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 32 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 42, proti byl jeden. Návrh byl přijat, budeme tedy jednat i hlasovat i po 19.00 hodině.

Jako další do debaty se přihlásil pan senátor Jaroslav Malý. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Malý:  Pane předsedající, pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Rád bych prostřednictvím pana předsedajícího skutečně složil poklonu mému předřečníkovi za vynikající rétorický výkon. Přiznám se, že moje sdělení o mnoho sušší a méně květnaté. Byla to skutečně vynikající řeč pana senátora Žaloudíka. A chci se připojit k diskusi stejně jako on, protože mám jistou způsobilost se k tomu vyjádřit, ať už tím, že mám asi čtyři atestace a že jsem tyto atestace jak skládal, tak zkoušel a že jsem se podílel na výchově studentů nejméně 40 let.

Návrh novely, o které tady dnes jednáme, je, jak už bylo řečeno, výsledkem složitého konsensu. A tento konsensus není nikdy bez bolestí. Je to jakési vektorové sčítání jako v matematice nebo v geometrii. Má to prostě určité strany, které musíte dát nějakým způsobem k sobě. A z toho vyjde určitý obrazec. A tímto obrazcem je to, k čemu se tady nyní vyjadřujeme.

Chtěl bych zdůraznit, že garanční výbor, kterým je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, se po dlouhé diskusi významnou většinou vyjádřil pro přijetí s připomínkami a pozměňujícími návrhy. To něco signalizuje.

To, že je to konsensus, tady bylo řečeno. Je to konsensus nejméně čtyř až pěti subjektů, když počítám samozřejmě ministerstvo, tak Lékařskou komoru, mladé lékaře, Českou lékařskou společnost a lékařské fakulty. A skutečně jsem o tom hodně přemýšlel. Neříkám, že jsem kvůli tomu nespal, ale hodně jsem o tom přemýšlel a hlavně jsem si k tomu hodně nastudoval a rozhodl jsem se novelu podpořit, jak při hlasování ve výboru, tak při projednávání v plénu. Ne, že bych si nedokázal představit některé jiné formulace v návrhu. To v žádném případě ne. A protože nejsem nadán tak květnatou řečí, pokusím se držet holých faktů.

První fakt je, že návrat do historie není možný. V 70. letech byly čtyři atestační obory základní a na to se dělaly nástavby. Vývoj medicíny jde obrovským způsobem dopředu. A i vzdělávací, nikoliv odborné společnosti, ale vzdělávací programy musí reflektovat vývoj, musí kopírovat rozvoj medicíny, musí reflektovat na nové vyšetřovací a nové léčebné metody.

Bylo tady řečeno, že medicína se rozvíjí a že máme přesto 10 odborných společností. To není totéž, jako vzdělávacích programů. Odborné společnosti nebo odbornosti a vzdělávací programy jsou dvě rozdílné věci.

Díval jsem se na to, jak to vypadá v Evropské unii. Evropská unie není jednotná. Vybral jsem si 26 zemí EU bez Česka a Slovenska. Potom jsem zhodnotil 15 vyspělých zemí a pak 8, které jsem podle vlastního výběru považoval za země s nejvyspělejším zdravotnictvím. A při poměření těchto zemí jsem došel k tomu – a mně by se líbilo výrazně redukovat počet základních oborů, o tom není ani slovo – že počty v nejvyspělejších zemích se skutečně oscilují u atestačních oborů kolem čísla 42. Je to prostě takhle, to jsou pouhá čísla.

Čili z tohoto pohledu má předkládaný návrh, který tady posuzujeme určitou nepopiratelnou kvalitu. Ale protože byl diskutován se všemi klíčovými hráči na tomto poli, ať už se jedná o Českou lékařskou komoru, Českou lékařskou společnost, fakulty nebo mladolékaře, ne všichni mohou být stejně spokojeni, o tom není pochyb. To prostě nejde, aby se všem stejným způsobem vyhovělo.

Dalším faktem, který chci zdůraznit, je, že změna v medicíně – medicína je velmi konzervativní obor, přestože se rozvíjí – nesmí být experimentem, musí jít o dodržování určitých tradic a určitých zvyklostí, které na poli medicíny jsou. Čili změna vychází z toho, co je v nejvyspělejších evropských zemích, nebo se k nim aspoň přibližuje.

Redukce oborů – to je další fakt. Říkal jsem, že bych to přijal, ale redukce oborů, tak jak byla v původním návrhu navržena, by některé obory posílila a pro některé by znamenala významné prodloužení postgraduálního studia. Vezmu příklad z fyziologie a plicního lékařství. Plicní lékařství je v západní Evropě svébytným oborem, kdybychom nechali základ internu a nástavbu na plicní lékařství tři roky, pak bychom se dostali někam k sedmi letům přípravy plicního lékaře ,a to by nám počet plicních lékařů příliš nezvýšilo.

Další fakt je, a v tom zase dávám svému předřečníkovi zapravdu, že rozšíření oborů, tak jak je nyní navrhováno, je také dáno tlakem odborností, to je nepochybné, tlakem silných osobností, které na nás, na ty, kteří tady sedíme a kteří jsme s medicínou nějak spojeni, útočí jak e-maily, tak osobními návštěvami, tak telefonáty.

Chtěl bych, a nevím, jestli mohu říci, že návrh je defektním produktem. Chtěl bych říci, že má kvality, a tyto kvality znovu zdůrazním. Jednak je definován školitel, což v minulém návrhu nebylo. Je definováno, co to je odborný dohled. Je tam regionalita výuky. To znamená, že v rámci tzv. kmene, to je od promoce do první zkoušky, která bývá asi za dva a půl roku, je člověk vychováván na domácím pracovišti.

O tom není vůbec pochyb. Či na akreditovaném pracovišti. Je tam rodičovské zvýhodnění zejména pro matky s dětmi, které dělají pediatrii či dětské lékařství. Je přidána zkouška po základním kmeni. Je to určitý návrat, přece jenom od těch 70. let, kdy jsme dělali zkoušku po třech letech, plus minus třech letech základní výuky. To považuji za významná pozitiva té novely. Mohl bych tady jmenoval obory, které se mi nelíbí a rozhodně zase když to srovnám s těmi evropskými poměry, tak jak už tady byla řečena urgentní medicína, traumatologie jako v Irsku a ve Velké Británii, nikde jinde v Evropě nejsou jako základní. Ale prosím, každá země má nějakou výjimku. Každá země může mít něco, co je navíc, nějaké vepřo, knedlo, zelo, který ji nějakým způsobem charakterizuje, a pořád to osciluje kolem těch 42, 44 oborů.

Bylo řečeno, že tam není jednoznačný souhlas komory. To stanovisko komory jsem si přečetl, protože mně ho samozřejmě pan prezident Kubek poslal. V té první větě shledává pozitivní prvky a v následujících větách to zcela shazuje. Takže komora našla pozitivní prvky, aspoň v té první větě. A tím nechci říct, že s tím souhlasím, to v žádném případě, takový bazilišek nejsem.

Budu hlasovat pro, a možná přece jenom nějaký příměr vymyslím. Mám strašně rád Karla Čapka Knihu apokryfů a tam je o Lotovi a jeho ženě, kdy Bůh se rozhodne zničit Sodomu a Gomoru a bude dštít oheň a síru na prostopášné obyvatele těchto měst, Lot za ním přijde a říká – podívejte se, Bože, když najdu 10 lidí, kteří budou stát za to, nejdřív jednoho, pak druhého, pak až deset, kteří budou stát za to, tak přeci nezničíte takové krásné město. Našel jsem několik prvků, které jsem nazval výhody návrhů, pro které bych ten návrh nezničil. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. Nyní se do debaty přihlásila paní senátora Alena Šromová. Prosím.

Senátorka Alena Šromová:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Na úvod bych řekla, že asi já budu patřit, nebo ne asi, ale budu patřit k těm, kteří si řeknou lepší něco než nic. Samozřejmě i já jsem očekávala od té novely větší změny, ale jak jsme již tady slyšeli od mého předřečníka, jsou tam pozitiva, a proto pro ni hlasovat budu, byť s tím nejsem zcela spokojená. Důvodem mého vystoupení je ale nejvíce diskutovaná změna, a to změna v oboru pediatrie. Na rozdíl od ostatních kolegů zde i od pana ministra i já jsem ten lékař z terénu, praktický lékař pro dospělé, ne tedy pediatr, ale přesto si dovolím pár poznámek.

Obor praktický lékař pro děti a dorost byl z tohoto návrhu vzdělávání vyřazen. Proč si myslím, že je dobré zachovat stávající status quo? Proč neměnit to, co funguje, s čím jsou spokojeni rodiče, plátci a v podstatě s čím neměl stát problém? Obor praktický lékař pro děti a dorost je jedním ze čtyř základních oborů primární péče. Přes 2000 praktických lékařů o děti a dorost se starají cca o 20 % celé populace. Existence vzdělávacího oboru praktický lékař pro děti a dorost umožňuje mladým lékařům získat kvalitní teoretickou i praktickou přípravu před nástupem do samostatné praxe. Praxe PLDD rozšiřují škálu poskytovaných služeb a zvyšují rozsah preventivní péče. Praktická dětská medicína, to není jen pediatrie, je to pediatrie plus primární péče, to znamená prevence, očkování, posuzování způsobilosti, sociální pediatrie, sociálně právní pediatrie a částečně samozřejmě zasahuje i do dalších oborů, jako je infekce, kožní, krční, chirurgie, psychologie. Praktická pediatrie to je tedy nejen péče o nemocné, ale především o zdravé dítě. Původně byl před těmi lety obor praktický lékař pro děti a dorost navržen také jako garance zachování kvalitní primární péče o děti a dorost, a to lékařem, který je vzdělaný v primární medicíně. Sloučení obou oborů pediatrie v jeden myslím si, že nejen podle mého názoru toto sloučení nevyřeší nedostatek lékařů v tomto oboru, kde je většina lékařů v předdůchodovém nebo důchodovém věku. Při stávajícím systému vzdělávání se patřičně kvalifikovaný lékař – praktický lékař pro děti a dorost dostal do terénu po čtyřech letech vzdělávání. Při novém způsobu vzdělávání by po 4,5 letech byl sice kvalitním pediatrem, ale úplně bez, nebo s minimálními znalostmi z praktické pediatrie. To, že už jsem slyšela nějaké hlášky o tom, že třeba v rámci praxe by do toho terénu šel jenom na měsíc apod., si myslím, že by bylo absolutně nedostačující. Argumentuje se, že spojením v jeden obor se zdůrazňuje prostupnost oboru, ale nepovede tato prostupnost naopak k odchodu z nemocnic a tím se zvýší nedostatek tamních pediatrů. Pediatr nemocniční bez atestace v oboru praktický lékař pro děti a dorost nebude schopen hned bez dalšího dovzdělávání kvalifikovaně vykonávat práci v terénu.

Závěrem si dovolím konstatovat, že soustavný systém velmi dobře funguje. Vyhovuje požadavkům moderní péče o dítě, systém je levný, změnu systému nepožadují ani praktičtí lékaři pro děti a dorost, ani rodiče, ani plátci. Navíc si myslím, že naopak je náš systém primární péče vzorem pro evropské země.

A ještě taková poznámka. Všeobecný praktický lékař je v podstatě v něčem stále. Analogie PLDD má své vzdělání, a proč nemohou mít děti také svého specificky vzdělaného praktického lékaře? Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, paní senátorko a do rozpravy se nyní přihlásil pan senátor Lumír Kantor. Prosím, pane senátore.

Senátor Lumír Kantor:  Dobrý večer, vážený pane předsedající, pane ministře, milé senátorky a vážení senátoři. Aniž bychom si to domluvili, tak na sebe budeme navazovat, protože ohledně toho zákona jako takového – a budu trošku, ale to prosím neberte jako sebestřednost, že budu mluvit o své praxi – ono to souvisí hodně a všiml jsem si během debaty, protože vystupuji poprvé tady, tak jsem si během těch debat všiml, že přece jenom určité paralely třeba se zaměstnáním se hledají. Takže bych se na to díval z pohledu – jsem pediatr 25 let, skončil jsem v 1990 a 20 let jsem primářem novorozeneckého oddělení velkého novorozeneckého oddělení regionálního centra v Olomouci a 12 let jsem předsedou České neonatologické odborné společnosti, která se zabývá péčí o novorozence. Považuji se primárně za pediatra, potom se považuji za neonatologa, 20 let dělám soudního znalce pro pediatrii. Podíval bych se na to asi tak, tady se vytváří na těch papírcích, které kolují atd., se vytváří dojem, že posledních 12 let, co vznikl obor praktického lékaře pro děti a dorost, je konečně to pravé. Ale to není pravda. Ten obor vznikl v 50. letech, pediatrie na velmi vysoké úrovni udržuje si tu kontinuitu až do dneška. Myslím si, že v lékařské péči o děti jsme opravdu pořád na špičce světa. Tam jenom bych chtěl vzpomenout na to, to vzniklo právě naopak. V těch 50. letech taková velká jména jako prof. Švejcar, Houštěk atd., ti začínali a ti šli do toho terénu z nemocnic. Čili tento obor jakoby vznikal právě z nemocnic. Naše generace, moje generace pediatrů vyrůstala v podstatě na ideálech tady této společné jedné pediatrie nedělitelné.

Nedělitelné a pro mladou generaci mám pocit, že jsme dlužní určité věci. A to je právě ta komplexní pediatrie. Přece dítě se nedá rozdělit na to, jestli je zdravé nebo nemocné. Mimoto to zdravé dítě my máme taky. Já mám na svém oddělení asi 2500 porodů ročně, čili to je velká část. To už není ani doména praktického lékaře pro děti a dorost, ale je to v nemocnici a mám tam ty děti v nemocnici. Sociální péči se zabýváme hodně, řešíme pořád sociální problémy maminek. A ten systém je taky propracovaný.

Rok jsem pracoval v devadesátých letech, když jsem skončil školu, tak jsem rok pracoval. V podstatně ze dne na den jsem se ocitl v pozici praktického lékaře. Tehdy se tomu říkalo jinak. A byl jsem tam rok. Protože kolegyně onemocněla, tak jsem tam šel. Byla to vynikající zkušenost. V těch osmdesátých letech, netušíc ještě, že revoluce to všechno tak nějak změní pro mě, tak jsem počítal s tím, že vzhledem k nějakému kádrovému profilu bude pro mě asi vrchol, když půjdu jako vodní lékař. A přál jsem si to, protože já si jich velmi vážím, praktických lékařů pro děti a dorost. A myslím, že to je důležitá práce. Ale je to pediatrie, není to samostatný obor.

Jestliže by vám onemocnělo dítě, tak půjdete k pediatrovi a nebudete vybírat, jestli tak, nebo tak. Na všechny atestace, které jsem měl možnost vidět a zkoušet, tak tam mluvíme o pediatrii a mluvíme s kolegy o tom, jak je to doma, jak to mají doma, jak je potřeba dělat tu pediatrii doma a jak je to potřeba dělat v nemocnici. Ale nerozlišujeme to. Zabýváme se hodně dispenzární péčí atd. Takže té mladé generaci to jsme dlužní, protože naopak, pokud tam vznikne ten tlak, tak tam vznikne konkurenceschopnost a donutí to obě strany, aby začaly na sobě víc pracovat.

Současný průměrný věk je – jak z kterého zdroje – 54, nebo 58 let praktických lékařů. A jestliže za posledních 12 nebo 14 let bylo odatestováno 270 pediatrů, tedy praktických lékařů pro děti a dorost, tak je to nedostatečná dávka. Důležitá věc je, že neexistují nikde, můžeme si říkat, já nevím, odkud pochází ta legenda o tom, jak nám svět závidí náš současný systém. Já jsem si to zjišťoval tady u Evropské pediatrické asociace a odepsali mi, že žádná evropská země neuvádí, že má rozdílné vzdělání pro pediatrii, spolupracují v té pracující primární péči respektive nemocniční péči. Čili v celé Evropě mají jednu pediatrii.

Takže neslyšel jsem o tom, že by se někdo zabýval tím, že by chtěl přijmout náš model. A to v tom kontaktu jsem díky tomu předsednictví v odborné společnosti. Asociace lékařských fakult, kolegium děkanů podporuje, považuje za správné sloučení stávajících oborů pediatrie a PLDD, neboť změna směrem k jednokolejnému vzdělávání v tomto oboru je v souladu s trendem v EU i ve světě. A další – Česká pediatrická společnost, podepsaná zároveň Českou neonatologickou společností, Českou společností dětské chirurgie atd. Potom tady mám ze Slovenska a další a další. To asi nemá teď už smysl o tom mluvit.

Tam je důležitá kontinuita. Já mám na oddělení 12 lékařů a tím pádem občas potřebuji pomoct. Pomoct se službami, s pohotovostí. Přijdou za mnou kolegové z praktických lékařů pro děti a dorost. Tam to není odděleno, to je jedna pediatrie. Naopak mně se může stát, jestliže už 25 let dělám na intenzivní péči a prožívám ty stresy na nočních službách, tak se mi může stát, že za 5 let budu chtít jít pracovat někam jinam. Kde ne, že by to bylo lehčí, ale kde je to poklidnější, že se člověk nemusí celou noc bát o děti, dvě tři děti, že mu třeba umřou.

Takže to je pro mě zase určitá naděje v tom, že bych mohl na ten obvod jít. V současné době nemůžu pracovat jako praktický lékař pro děti a dorost. S pětadvacetiletou pediatrickou praxí, protože nemám onu atestaci. Kterou má tedy málokdo, ale přesto vždycky si najdou nějaké cesty pravděpodobně.

Takže ta zastupitelnost lékařů je podle mě podstatná. A potom bych pokračoval od toho principu obecného, kdy podle mého názoru to je právě ta pediatrie, k tomu speciálnímu. Jestliže chceme mít nástavbovou atestaci z praktického lékařství, vynikající. Ale když jsme debatovali o tomto zákonu, tak já sám jsem prosazoval, aby neonatologie, můj obor, nebyl základní obor. Aby to byla prostě pediatrie, a potom teprve neonatologie. Dětská kardiologie – obrovské úspěchy profesora Šamánka. Ale všichni jsme začínali nebo začínáme jako pediatři. Takže si myslím, že nic nebrání tomu, aby praktické lékařství pro děti a dorost bylo dál, aby ten pediatr mohl navázat a opravdu na vysoké úrovni se vyškolit v praktickém lékařství.

A tu sociální problematiku jsem říkal. Takže já nevím, kde je ta hranice u té pediatrie? Kdo mi to řekne po mých pětadvaceti letech, kde ta hranice pediatrie je? A toho praktického lékařství? Já si nedovedu představit, ve svých znaleckých posudcích dostávám k dispozici i posudky ohledně praktického lékařství, dostávám posudky z jakéhokoli věku atd. Takže to si myslím, že samo od sebe odráží tyto všechny údaje.

Takže to je asi všechno, co jsem chtěl říct. Chtěl jsem vás požádat i ve jménu těch generací, které tady byly, které tomu věnovaly kolikrát opravdu i život, a některé ty kolegy jsem znal, chtěl bych požádat, až budete hlasovat, tak abyste hlasovali pro jednotnou pediatrii. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego, a do rozpravy se jako další přihlásil pan senátor Peter Koliba. Prosím, pane senátore.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy senátorky, páni senátoři, já vím, jak je pokročilá doba, budu se snažit být co nejstručnější. My jsme velice podrobně probírali tuto změnu, tuto novelu na výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Jak jste slyšeli, byly to tři hodiny a nerad bych tuto odbornou diskuzi přenášel na plénum, protože si myslím, že bychom se v mnoha věcech již opakovali.

Přesto mi dovolte pár věcí zdůraznit. Jednak existuje nějaká Evropská společnost pro lékařské odbornosti, ve které působil dlouhou dobu pan profesor Smrčina, který je místopředsedou České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. A který jednoznačně podpořil tuto novelu, ve smyslu navržených pozměňujících návrhů. Dále se tato společnost zabývá pravidly pro zajišťování kvality, výkonu lékařských odborných společností. Celkem velice významně nás podpořil pan profesor Červinka, který předsedá Asociaci lékařských fakult. Taky si myslím, že mají co do vzdělávání jak pregraduálního, tak postgraduálního co říct a měli bychom je slyšet. A ten zdůrazňuje nejen negativa, ale především pozitiva. A je tam souhlas s počtem specializačních odborů a devatenácti základních kmenů. Je tam souhlas s prodloužením základního kmene na třicet měsíců. Časová doba postgraduální přípravy odpovídá zemím EU. Je to taky z toho důvodu, aby naši atestovaní lékaři měli uznanou odbornost, aby byla srovnatelná s podmínkami v jiných zemích Evropské unie.

Dále souhlasí s nově navrhovanou konstitucí akreditačních komisí a vzdělávací rady. Samozřejmě považuje za nezbytné vydání podzákonné normy k nástavbovým oborům. Jak již jsme slyšeli, je to záležitost potom Ministerstva zdravotnictví, aby k tomu vydalo potom náležité vyhlášky.

Dovolte mi ještě, prostřednictvím pana předsedajícího, abych významně poděkoval panu senátorovi Žaloudíkovi, který dělá dlouhá léta předsedu výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, kterého si vážím včetně jeho názorů.

Takže opravdu úvod do té problematiky byl úžasný. Já asi nikdy nebudu takový řečník, jak je on. A to, že sdílí určité obavy o osud tohoto, v uvozovkách, dítěte, já jsem gynekolog porodník, takže to mám více na starosti, abych použil přirovnání. A nerad dělám potraty. Takže víte, já bych nerad, abychom to potratili, ještě než se to narodí. Takže já bych se přimlouval k tomu, abyste po zvážení všech informací, které jste dneska obdrželi, rozhodli sami za sebe. Ale já vždycky říkám, že do zdravotnictví a do fotbalu mluví všichni, protože všichni tomu rozumí, ale málokdo to dělá. Je pár hráčů, kteří to umí. A na rozdíl od fotbalu, kde jde hlavně o peníze, tady jde o život.

Takže já si skutečně myslím, že tato problematika je velice závažná. Vážím si i názorů kolegů, kteří se zastávají i toho oboru praktického lékařství pro děti a dorost, ale musíme skutečně konstatovat, že v Evropě nemá obdoby. Musíme konstatovat, že tato personální situaci v oblasti pediatrie na dělení dalších oborů není zcela adekvátní. Víte, za chviličku tu budeme mít společnost – existuje jedna v gynekologii, ale jsou praktičtí gynekologové, kteří budou chtít mít svůj obor. A nedovedu si představit dělení toho oboru. To jenom na margo toho, že skutečně tady je větší obdoba, než srovnání s praktickými lékaři a internisty. Tam je ten rozdíl daleko větší. U té pediatrie je to podobné jako v té gynekologii.

Závěrem mi dovolte ještě, prostřednictvím pana předsedajícího, zdůraznit, že tady nejde o nějaké rušení oborů. Jde pouze o vyhlášku Ministerstva zdravotnictví, nebo respektive jde o novelu o vzdělávání. Tady žádný obor nerušíme. Česká lékařská společnost má 130 společností, takže když každá společnost bude mít chtít svůj obor, tak to pro nás nebude vůbec pochopitelné. Já vím, že ta problematika je závažná, ale chtěl bych vás požádat, my jsme skutečně velice podrobně vyslechli všechny účastníky. Vyslechli jsme zástupce České lékařské komory, proto mě to překvapuje, že Česká lékařská komora se k tomu staví tak negativně. A je jediná v kontextu všech zúčastněných stran. Jak Asociace lékařských fakult, tak odborná společnost, tak zástupci mladých lékařů.

Ti mladí lékaři České lékařské komory byli takoví nevýrazní, jak říkal můj předřečník. V podstatě je to konsensus. Ta novela není určitě všeobsahující, já věřím, že pan ministr k ní zodpovědně přistoupí a udělají se následně vyhláškou, ošetří se ta bolavá místa, která nejsou ošetřena. Ale přimlouvám se za to, abyste hlasovali za přijetí tohoto zákona, ve smyslu navržených pozměňujících návrhů výborem. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego, a jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Vladimír Plaček, protože pan senátor Miloš Vystrčil nevyužívá svého přednostního práva. Prosím, pane kolego.

Senátor Vladimír Plaček:  Dobrý večer, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové.

Sloučení vzdělávacího programu dětského lékařství a praktického lékařství pro děti a dorost vyvolává obrovské vášně. A já se přiznám, že nerozumím proč? Proč se někdo toho bojí? O dostupnost toho oboru? Že by lékaři, pediatři z nemocnic mohli do terénu a naopak z terénu zase do nemocnic? Dostával jsem taky, asi jako taky vy všichni ostatní, různé maily. A jeden ten mail mě ubezpečoval o tom, že sloučení tady těchto oborů, nebo tohoto oboru v jeden, se dělá proto, aby byli donuceni praktičtí lékaři pro děti a dorost sloužit v nemocnicích. Myslím si, že to je absolutní nesmysl.

Ale tím chci dokumentovat to, že přesvědčení právě těch praktických lékařů pro děti a dorost, že se děje něco proti nim, je tak zakořeněné, že je třeba je přesvědčit o tom, že to tak není. Víte, naprostá většina z vás ví, že jsem byl patolog, ale nevíte, že jsem ještě jeden z mála posledních, který vystudoval obor dětské lékařství. A já jsem tedy bytostně přesvědčen, o tom, že obor je opravdu pediatrie pouze jeden. Chtěl bych vás požádat o podporu tady tohoto jednotného, jediného oboru pediatrie. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. Jako další do rozpravy se přihlásila paní senátorka Milada Emmerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Milada Emmerová:  Já děkuji za slovo. Nechci samozřejmě dlouho zdržovat, už jsme mnohé vyslechli. A vyslechli jsme jak kladnou odezvu na tuto novelu, která přichází jako osmá od toho roku 1995, kdy byla poprvé přijata. A tentokrát je opravdu velmi podstatná. Ale já bych právě chtěla říct, že mě velmi zaujalo to, jak se k tomu postavila Asociace akademických pracovníků, děkanů. Už tady byl citovaný taky profesor Červinka.

To jsou lidé, kteří nejsou zatíženi ani politikou, ani svými některými specifickými individuálními zájmy. To jsou lidé, kteří nás učili. Tedy já už také učím, ale nemůžu se tady vydávat za tak mladou, že vzpomínám nebo jsem stále vděčná nějakému učiteli, nebo mu chci nadbíhat, ale to jsou lidé, kteří opravdu dělají praxi. A při tom nás vyučují. Neboli řekla bych, že jsou to ti nejmoudřejší. A ti se k tomu postavili velmi pozitivně.

A co mě velmi zaujalo, ten poslední bod jejich vyjádření, že je teď na ministerstvu, pokud bude tato novela přijata, aby vše rozpracovalo do podrobných vyhlášek. To je důležité, prováděcí předpisy, aby tam nedocházelo k některým nedopatřením, protože na těch se potom staví různé kauzy atd.

Takže já bych chtěla vyzvednout toto kolegium, protože jinak v ostatních organizacích, jako je třeba Česká lékařská komora, tam jsou všichni lékaři. Všichni, mladí, staří, s různými individuálními a skupinovými zájmy. A mně to je moc líto, že to kritizuji, ale Česká lékařská komora se málokdy staví kladně k tomu, co vymyslí jakékoli ministerstvo. Nebo tedy ne jakékoli – Ministerstvo zdravotnictví pod jakýmkoli ministrem. Takže myslím si, že ta vstřícnost by se tu vyplatila. A má jít o zájem nás všech. A hlavně všech občanů, protože vyrůstají noví lékaři a ti mají být řádně vyškoleni a nemají se o nic takového prosit a mít to s problémy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko. Jako další do rozpravy se přihlásila paní senátorka Daniela Filipiová. Prosím.

Senátorka Daniela Filipiová:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Přede mnou mluvili samí lékaři. Je to pochopitelné, týká se to zákona, který lékaře vzdělává. Ale já si myslím, že tady zapomínáme tak trošku na druhou stranu našeho zdravotnictví, a to jsou pacienti. A já bych si dovolila teď vystoupit tady jako velmi zkušený pacient, protože já jsem pacientem od svých dvaceti respektive patnácti let. Čili si to můžete spočítat, už je to poměrně dost dlouho. Navíc jsem ještě z doktorské rodiny, takže si myslím, že jsem poměrně vzdělaný pacient.

Já bych možná tady zmínila jenom takovou jednu věc, na které bych chtěla dokumentovat trošičku problém, který naše zdravotnictví provází, a to je právě přílišná specializace. Já jsem poslední dva roky měla zdravotní problémy, se kterými si lékaři specialisté vůbec nevěděli rady. Přehazovali si mě jako horký brambor. Nechápali, co mi může být. Když jsem přišla k lékaři, sdělila jsem, jaké mám potíže, tak mně řekli: „Ale vypadáte dobře.“

Až když teprve udělali výsledky, tak zjistili, že tam opravdu asi něco bude. Musím bohužel říct, že mě samotnou pak napadlo, co to asi může být. A trefila jsem se. Což mi přijde trošičku smutné, protože si myslím, že od toho by měli být právě lékaři, nebo respektive lékař, za kterým přijdete. A já se obávám, že právě tohle je problém, který způsobuje ona přílišná specializace.

Ono se mluví o tom, že specializace je nutná, protože medicína pokročila, jsou nové metody léčby, nové vyšetřovací metody atd. To je jistě pravda, ale člověk a jeho anatomie je stále stejná už po mnoho tisíc let. A já si myslím, že lékař, ať je medicína sebemodernější, by měl stále umět posuzovat pacienta jako celek. A nejenom z úhlu pohledu jeho odbornosti, protože potom může docházet k věcem, kdy opravdu lékař přehlédne nějaké věci a pro pacienta to mnohdy může skončit až fatálně. Takže bych jenom tady na tomto svém příkladu chtěla říct, že by se zde přítomní páni doktoři, a možná i další, měli minimálně nad tím, co jsem tady teď řekla, zamyslet. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko, jako další se přihlásil do rozpravy pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, jelikož nejsem lékař, tak si spíše dovolím jenom několik obecnějších poznámek.

Ta první se týká úvodu toho dnešního projednávání tohohle tisku, kde si navzájem vystupující v podstatě notovali, jak – teď se omlouvám za to slovo, jiné mě nenapadá – jak si zamakali na tom výboru, když pět hodin probírali tu normu a pak našli nějaké řešení.

Já si k tomu jenom dovolím poznamenat, že my, co jsme tedy na tom výboru nebyli, to je nás většina, jsme si to potom přečetli dneska ráno. Dneska ráno jsme si přečetli něco, co je velmi složité, strašně dlouho se o tom jedná, všichni se málem kolem toho bavili, než se dostali k nějakému závěru. A když ten závěr měli, tak, světe, div se, přijde Ministerstvo zdravotnictví s tím, že když zákon putuje z Poslanecké sněmovny do Senátu s nějakými návrhy zákonů, nebo návrhy změn, kterých je celkem 18. Týká se to zákona, který má víc než 100 stran, a my to víme od dnešního rána. Pokud tedy někdo z nás večer nečekal a ještě si to nějak nesháněl atd. To, aby bylo jasné, v jaké jsme situaci. Já si myslím, že to u některých z nás musí minimálně další náš přístup zdůvodňovat nebo dělat více pochopitelným.

Takže to je jedna moje poznámka.

Druhá poznámka, která se týká tohohle zákona více než kteréhokoli jiného, je, když začnete zjišťovat, co je správně. Typický příklad jsou praktičtí lékaři pro děti a dorost. Když se bavíte s jednou skupinou a snažíte se jí pozorně naslouchat, tak na závěr diskuze dojdete k názoru, že je určitě dobře, aby to byl samostatný obor. Když se bavíte potom s druhou skupinou a snažíte se jí pozorně naslouchat, tak na závěr zjistíte, že je potřeba, aby to bylo dohromady.

Takže potom už zní jenom otázka, když oběma dáte zapravdu, co jste zač? Jestli jste normální, nebo nejste? Odpověď potom je, že spíše asi ne, když jste schopni dát dvěma názorům, které jsou rozdílné, oběma kladné stanovisko. Takže to je ta druhá věc, která tady před námi laiky existuje. A můj názor, který z toho potom vyplývá, je, že pokud se máme zachovat odpovědně, tak opravdu s tímto přístupem nemůžeme souhlasit, pane ministře. My musíme tenhle ten přístup odmítnout, dřív, než se stane standardním, než se stane obvyklým. A v tom případě nemáme jinou možnost, dle mého názoru, než ten zákon zamítnout, byť by ten vzduch včera byl sebevíce vydýchaný.

Druhá věc je, pokud se tak nestane, tak potom to je tak, že najednou obory přibývaly a jenom na jeden se nedostalo. A když se na ten jeden nedostalo, tak jak to, že se na ty ostatní dostalo a nakonec to dopadlo? Ať je to traumatologie, ať je to angiologie atd., když původně to mělo být všechno jinak. Mělo jich být méně a mělo to být v tom smyslu, jak tady říkala paní senátorka Filipiová.

Tak podle mě potom korektní je, když už jsme to takhle všechno nezvládli, tak je chybou a není korektní, když toho necháme a když jenom jednomu necháme toho Černého Petra. A znovu se nevyjadřuji k té odbornosti, protože nechci to, ale takhle to je. Takhle já to cítím, že najednou, protože ti byli nejslabší, nebo tam byly největší kapacity proti, tak to tedy jediné necháme vedle. Myslím tím ty lékaře pro děti a dorost. A všechny ostatní, kteří byli silnější a lépe si to dohodli, tak je tam tedy zařadíme a ty tam necháme.

Takže můj názor je takový, že pokud bychom se dostali do podrobné rozpravy, tak velmi prosím i o podporu pozměňovacího návrhu, který tady podává paní doktorka Šromová se mnou, abychom se i v tomhle směru chovali v rámci možností, já nevím, jestli správně, ale určitě spravedlivě. A to je ta druhá věc, kterou jsem tady chtěl říci. A to je všechno, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, s právem přednosti se do rozpravy přihlásil pan senátor Jan Horník. Prosím.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, já jsem na tom obdobně jako kolega Miloš Vystrčil. V podstatě o té branži taky moc nevím a skončím tam většinou jako pouze pacient.

Tady byl vznesen dotaz, proč Česká lékařská komora více neakceptuje návrhy, které jí chodí z ministerstva? Prosím vás, podívejte se, kolik jsme měli ministrů od roku devadesát? Podívejte se, to je ministr za ministrem. To je stejné jako na Ministerstvu dopravy. Já nevím, jestli pan ministr teď bude na krátkou dobu, jestli vydrží dál, ale kdyžtak bude pouze jeden v pořadí, byť mu to úplně nepřeji. Ale ta situace ve zdravotnictví je šílená. A když si vezmu všechny předřečníky, mimo těch laiků, nás posledních tří, tak vlastně docházím k názoru, že to jsou ale špičky v oborech. To jsou skutečně hodně erudovaní kolegové, dneska senátoři, které ta jejich erudice vytáhla až sem nahoru do Senátu. My bohužel v našem klubu žádného takového lékaře nemáme. Nicméně si myslím, že je zapotřebí se ozvat.

Protože určitě i vás, jako mě, kontaktovalo mnoho dětských lékařů z vašich obvodů. Já jsem se dokonce s některými z nich sešel. Ono z pozice velké nemocnice – a jak tady řekl i pan ministr – ono to je úžasné, řekl to tady i další kolega, jak se řídí ty obrovské kolosy, tak je to v mých očích fabrika, která je samozřejmě mnohdy důležitá, protože u některých opakujících se zákroků to samozřejmě nelze udělat v malých nemocnicích a je dobré, že tady ty kolosy máme. Ale na druhou stranu je to přece jen trošku zautomatizované a ten pacient tam jde svým způsobem jako kus. Zaplaťpánbůh, že ta medicína je tak daleko, že ten kus vypadne docela dobře zrenovován. Většinou tedy, na 99,9 %. Takhle já vnímám jako laik dneska zdravotnictví. A dokonce si myslím, že to je dobře.

Ale mluvím o dětech. Nebo mluvíme o dětech. Všichni jsme si asi prošli dětskými pediatry v našem mládí, naše děti. A co já mám říct na takovém Žluticku, kde je paní doktorka, které je 85 let? A v podstatě za ni není náhrada. Samozřejmě tady ředitel velké nemocnice řekne: „No, však oni přijedou sem k nám.“ No jo, ale ono už z toho Žluticka do těch Varů je to obrovský kus cesty, teď si tam musíte vyčkat frontu, než se na vás dostane. Ale hlavně, podle mého, tam chybí ten neosobní přístup, a o tom tady já mluvím.

To znamená, co budete dělat s autistickými dětmi, s kterými jsem se já, s jedním konkrétně, setkal, kdy to dítě chodí na tu pediatrii, a to tam není 5, 10 minut, ono je tam třeba hodinu, s tím dítětem se musí pracovat. A to se domnívám já, že ta velká nemocnice při vší úctě k tomu, co se tam dělá, není schopna podchytit. Nevím, kde jsem to jednou četl, že vlastně třetina toho vyléčit se, nebo být pozitivní v tom stavu nějakém nemoci, je na psychice. A tu, mám dojem, velké nemocnice, byť dělají maximum, dneska vylepšují oddělení a podobně, ale to, co může dát pediatrička přímo v té ordinaci, to, mám dojem, tam v té nemocnici, ta nemocnice nemůže dát. Proto já bych chtěl se pokusit, vím, že to bude zbytečné, protože ty kapacity jsou tady skutečně velké ve vás, kteří za tu jednotnou pediatrii v podstatě bojujete, tak že se nic nezmění. Bohužel, to je i ten vzkaz doktorům u mě v tom senátním karlovarském obvodu, že se nenaslouchá těm, kteří jsou v té praxi. Já chci poděkovat kolegyni Šromové a Miloši Vystrčilovi, že našli tu odvahu a pokusili se to tady aspoň vyjádřit.

Víte, nám tady vždycky uniká ten, o koho jde. Už to tady říkala paní kolegyně Filipiová. Jde tady o lidi. A tady jde o děti, o naši budoucnost. Nechtějme děti hned odmalička dát do těchto velkých kolosů, když už jenom z té obrovské nemocnice jsou vyděšené, když tam přijdou. Ten doktor na místě udělá o hodně víc, minimálně na duši toho dítěte.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. Jako další do rozpravy se přihlásila paní senátorka Eva Syková. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Tady ta diskuse, ve které už bylo hodně řečeno mými předřečníky, renomovanými kolegy, ctěnými kolegy, tak pokračuje dál a dál. Ve skutečnosti nejenom my lékaři, já tedy mluvím spíš za tu lékařskou část, tak i nelékaři, všichni vlastně cítíme, že zdraví, to je to, co nás všechny zajímá. My všichni se tady k tomu chceme vyjádřit.

Ovšem vyjadřujeme se k tomu ve dvou rovinách. Jednak v té rovině lékařské, s těmi hlubšími znalostmi, co ten zákon říká, co přinese, že to není tak o péči o ty pacienty, ale že to je o těch organizačních věcech a vzdělávání a podobně. Ale přesto se to rozšiřuje na ty další aspekty.

Chtěla bych říci, že opravdu tyto děti, nebo to dítě tedy, ten zákon se panu ministrovi určitě neodvděčí. Ale to je normální. Děti se nikdy svým rodičům neodvděčí. Takže to je spíš, že ho lituji, protože nakonec se třeba i něco na něj svede, že za něj tedy vlastně ve skutečnosti se to schválilo. Jenomže lepší, i ne příliš nadané dítě, než žádné dítě. Většina rodin si jistě přeje mít jakékoliv dítě, než nemít vůbec žádné dítě. Tím nechci říct, že by nemělo být alespoň zdravé. To jistě. Jistě tady přijmeme nějaké pozměňovací návrhy, které by to trošku vylepšily. Jestli k nim někdo bude brát zřetel, to se uvidí. Vezměte v úvahu, já bych doporučila, abychom to přece jenom schválili s pozměňovacími návrhy, protože vezměte v úvahu, že pokud to neschválíme, tak tady ten starý zákon, který už opravdu nevyhovuje vůbec, tento nový aspoň trošku, tak ho nebudeme mít nejméně další dva roky. Protože teď už se nestihne udělat nový, pak budou volby, pak se to bude celé znova předělávat. A dva roky by byl velmi rychlý odhad, kdy bychom něco mohli mít. Proto si myslím, že je lepší, když bude aspoň takovéto dítě, než to žádné dítě.

Ještě bych se chtěla vyjádřit k těm oborům. Tady samozřejmě zaznívá krásný názor, který platil dříve, mnohým našim rodičům i nám vlastně se velice vyplatilo, když ten lékař nás vzal jakoby komplexně, určil nám potom tu správnou diagnózu. Jenomže on to takhle neudělal, on přece jenom měl ty specializované obory, ve kterých musel použít radiologii, třeba specializovanou, a tak dále, nebo angiografii a podobně, na jejichž základě se skutečně teprve ta diagnóza potvrdí. Takže ono dneska už s těmi obory to tak úplně nejde, jako to bylo dřív.

Přesto si ale myslím, že názor pana ministra a některých vašich dalších, že dětští lékaři by měli být dětští lékaři, že by se měli... Samozřejmě se můžou specializovat podle svého přání. Já za tím trošičku vidím to, že ti praktičtí lékaři mají strach o to, že by přišli další z té nemocnice, ti starší, kteří už nechtějí sloužit a tak dále, že by jim vlastně konkurovali, že by tady třeba měli méně práce. To je jedna z možností. Možná, že to tak není. Ale přesto si myslím, že kdyby ti lékaři pracovali po určitou dobu v nemocnici, pak se stali praktickými lékaři, že to by bylo docela dobře pro všechny. Protože to by jim vlastně přineslo ty zkušenosti, které by potom v té praxi obecně s dětmi mohli použít.

A to, že třeba ti lékaři praktičtí mají především očkování a takovéto věci, a ten dorost, jejich vývoj, tak to si myslím, že ti nemocniční musí znát také, proto tam opravdu nevidím prakticky žádný rozdíl. Dokonce tady je navrhováno, že by udělali nějakou malou drobnou funkční zkoušku. Tak to už mi připadá opravdu nesystémové, když potom bychom v těch oborech ještě zaváděli nějaké malé funkční zkoušky, aby se z jednoho přecházelo na druhý, nebo aby se nějakým způsobem dělily. Takže tam bych skutečně podporovala ten jeden obor, aby spolu nesoutěžily.

Ta přílišná specializace, ano, tady řada z vás řekla, že ta přílišná specializace není dobrá, jenomže bohužel ta medicína k tomu spěje. To neznamená, že když je někdo ve svém oboru specializovaný na něco, tak že ještě nemůže mít široký rozhled pro to, aby byl dobrým lékařem. Tomu asi bohužel nezabráníme, že těch oborů bude víc. Ale asi by jich nemělo být víc, než je rozumné.

Já bych na vás skutečně apelovala v rámci mladých lékařů, protože mám syna lékaře, tak vím, o čem mluvím, v rodině máme spoustu lékařů, abyste už z tohoto důvodu ten zákon nezamítli, s pozměňovacími návrhy eventuálními ho skutečně vrátili Poslanecké sněmovně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko. Jako další do rozpravy se přihlásila paní senátorka Zuzana Baudyšová. Prosím.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Předkládaný návrh, který jsme obdrželi, jak vyplývá z jeho důvodové zprávy, si klade za cíl stabilizovat a zkvalitnit systém specializačního vzdělávání, vzdělávání v nástavbových oborech lékařů, zubních lékařů, farmaceutů, neboť stávající nastavení systému vzdělávání může být jedním z důvodů odchodu zdravotnických pracovníků do jiných států, kde jsou podmínky pro účastníky vzdělávání nastaveny příznivěji, např. kratší délkou specializačního vzdělávání.

Byla jsem informovaná Českou lékařskou komorou, která aktivně vlastně připravovala novelu zákona o vzdělávání, jak vidí celou situaci. Dostala jsem dopis od pana prezidenta České lékařské komory Kubka, cítím povinnost, ať to je, či není zajímavé, vás s tím seznámit, protože vlastně před pokládám, že pana prezidenta Kubka si lékaři zvolili jako svého kompetentního člověka, tudíž se domnívám, že to, co sděluje, se opírá o fakta.

Já vyberu jenom některé odstavce, protože je to poměrně delší a ještě drobně psané, takže mám trochu problém s viděním, ale dobře.

Česká lékařská komora se aktivně účastnila dva roky trvající práce na přípravě novely zákona o vzdělávání. V květnu 2015 jsme společně s lékařskými fakultami a tak dále, já půjdu rovnou možná k věci...

To je o tom, že v listopadu proběhl sjezd České lékařské komory, který se konal v Praze, v souladu s doporučením představenstva komory, návrh novely zákona o vzdělávání lékařů odmítli, přijali v této věci následující usnesení. (V sále je hluk.)

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Prosím, páni kolegové, kolegyně, vydržte. Vím, že už je pokročilá doba, ale mějme ještě tu sílu.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Čtu usnesení a budeme končit. Vzhledem k dosavadnímu vývoji a změnám návrhu novely zákona č. 95/2004 Sb., i přes některá pozitiva hodnotí komora tento návrh jako celek velmi negativně, neboť v konečném důsledku přináší zásadní zhoršení postavení neatestovaných lékařů a rovněž navrhované změny nevedou ke zjednodušení vzdělávacího systému a zajištění kvalitní výchovy mladých lékařů. Sjezd České lékařské komory požaduje odmítnutí tohoto návrhu novely a žádá Ministerstvo zdravotnictví ČR, v čele s ministrem zdravotnictví, aby zohledňovalo budoucnost občanů této země, s níž je nerozlučně spjata i výchova dalších generací lékařů, v tomto smyslu iniciovala sestavení skutečné pracovní skupiny, bez lobbistů, zájmových skupin a organizací, hájících pouze své zájmy či odbornosti, která by zodpovědně připravila komplexní novelu zákona č. 95 z roku 2004.

Dál píšou: Vážená paní senátorko, v nejbližší době budete projednávat novelu zákona, která zásadním způsobem ovlivní vzdělávání lékařů na příštích 10 let, nebo možná 15 let. Při dobré vůli a pečlivém hledání lze jistě i v tomto návrhu najít drobné změny k lepšímu oproti současnému stavu. (V sále je hluk.)

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Přesto si vás tímto jménem České lékařské komory dovoluji požádat, abyste hlasovali pro zamítnutí tohoto zákona. Jeho nebezpečnost tkví v tom, že v případě přijetí by minimálně na několik následujících let zabránil možnosti provést skutečnou reformu specializačního vzdělávání lékařů, kterou nám vláda slibovala a kterou naše personálně zdevastované zdravotnictví ke své stabilizaci nutně potřebuje. Děkuji za vaši pomoc a jsem vám spolu se svými kolegy atd... Prezident, MUDr. Milan Kubek, prezident České lékařské komory.

Vážení, ten dopis je tu k dispozici, a některé články jsou zajímavé, např. vytvořit skupinu, která by skutečně a všestranně zapracovala na vzdělávání lékařů.

Jenom ještě, jestli dovolíte, nějak se zapomíná na celostní medicínu, o které se hodně hovoří. Myslím si, že ta by měla být taky jedním z cílů našeho zdravotnictví. A jako člověk, který chrání děti a je v kontaktu s dětmi nemocnými a s handicapovanými, tak bych se moc přimlouvala při výčtu lékařských profesí, na které by měl být kladen důraz, aby jich byl dostatečný počet, a nezapomínat na pedopsychiatrii neboli psychiatry pro děti.

Děkuji, pane doktore Kantore, díky, že kýváte.

Děkuji za pozornost, toť vše.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko. Jako další do rozpravy se přihlásil pan senátor Lumír Kantor.

Senátor Lumír Kantor:  Já nechci zdržovat, ale musím se ohradit proti těm slovům pana senátora Horníka, protože dehonestovat velké nemocnice jakýmsi způsobem, právě velké nemocnice, čtyři velké nemocnice... Jenom, jsou čtyři dětské hospicy, zatím tedy. Všechny ty dětské hospicy, tam jezdí ty děti, k těm dětem jezdí bez nějakých zatím kódů a tak dále, za těmi dětmi, které zůstávají doma, aby mohly umřít doma, tak tam jezdí, já to vím, protože jsem jeden z nich, tam jezdí kolegové z velkých nemocnic. Když potřebujeme nějakého praktického lékaře pro děti a dorost, tak se stane obrovská výjimka, když ten praktický lékař si to dítě vezme k sobě a jaksi začne ho léčit. Takže my ty děti potom musíme jaksi registrovat u našich velkých nemocnic. To nejsou konglomerace a továrny na zdraví. Tam jsou lidé, kteří mají ty děti rádi. Možná, že je trošku jiná situace v dospělé medicíně a pediatrii. Ale já jenom bych to chtěl tak vysvětlit, že ten svět není prostě černobílý, praktičtí lékaři a pediatři. Ten svět je prostě, pediatrie je jenom jedna. 25 let to dělám. Mé vzory to dělaly ještě déle. Kvůli nim jsem do toho šel.

Ale já nechci, jenom jsem se chtěl ohradit proti tomu, že i v těch velkých nemocnicích, v Motole, v Olomouci, v Brně a v Ostravě, jsou dětské hospicové péče, které jsou možná jakoby soukromé, ale nevydělávají, popravdě řečeno, a ti lékaři, co jezdí za těmi dětmi domů, tak jsou z velkých nemocnic. Neznám tam praktického lékaře, který by jezdil za tím dítětem domů.

Takže jenom, že tam ti lidé taky mají srdce.

A ohledně té paní doktorky, která má 85 let, pokud bude větší konkurenceschopnost, bude tam ochotna, tak i do těch Žlutic půjde některý z těch kolegů, který je třeba stárnoucí, nějakým způsobem, a už nemůže tu práci dělat v té velké nemocnici, tak tam půjde. Já jsem dělal jako praktický lékař rok. Nijak mě to nedehonestovalo nebo tak. Tam není ten postoj takový, že něco je méněcenného a něco ne. Většina pediatrů to tak má, že si nemyslí, že praktický lékař je něco... Čili to je hledání. My se o ty děti taky staráme, i po propuštění domů. Chodí k nám na prohlídky a tak dále.

To, co se posouvá dál, v oblasti výživy a tak dále, tak to jsou kolegové z velkých nemocnic, kteří jezdí a přednáší o tom a dělají doporučení.

Takže to jenom jsem se chtěl trošku ohradit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. S právem přednosti pan senátor Jan Horník. Já s veškerým respektem k vašim právům chci upozornit, že se blíží 20. hodina. Máme před sebou ještě další body, jsme limitováni 21. hodinou. (Kolega napovídá, že se může jednat i později.) Můžeme ještě dál? Tak v pořádku, můžeme se hlásit ještě další.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, já budu krátký. Vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, jestli byste mohl panu Kantorovi říct, že v žádném případě jsem nechtěl dehonestovat žádné velké nemocnice nebo něco takového. V žádném případě to nebylo mířeno k hospicovým dětským pacientům. Bylo to spíš mířeno na ty, kteří měli nebo mají to štěstí, že se do těchto zařízení nemusí dostat. Nicméně skutečně i já jako pacient se cítím lépe v nějakém menším zařízení, kde je ten osobnější přístup, než někde jinde. To mi dáte určitě zapravdu. Já jenom upozorňuji na to, že problém v západních Čechách je s lékaři všeobecně. Ani ti starší tam nepřijdou, protože všichni utíkají do sousedního Německa. Oni dělají za čtyřnásobné platy. Tento problém možná není v Praze, nebo možná je taky, ale u nás je obrovský. Mně vadí, ve vzdělávacím procesu, kde najednou zjišťuji, že vynakládáme, ale i v jiných profesích, obrovské státní peníze. Nakonec nejsou doktoři, protože oni mi skončí hned v sousedním Erlabrunnu, na klinice, vyhlášené klinice v Sasku, kam jezdí z celého západního Německa bývalého. V tom je ten problém.

My děláme různé pobídky, Karlovarský kraj, abychom vůbec někoho dostali do nemocnice, jsou tam samozřejmě problémy i s řečmi. My tam máme dneska bulharské doktory, ukrajinské doktory, ruské doktory. V podstatě zkuste u nás najít zubaře. Ale možná se nedá najít ani v Praze. Ale to pohraničí je na tom o to hůř, že je hodně vylidněné, že málokdo tam chce chodit. Za minulých časů to bylo udělané tak, že byla umístěnka: Doktore, ty půjdeš Aše. A doktor holt šel do Aše. To bohužel dneska nejde udělat. Nicméně je zapotřebí se nad tím zamyslet a je zapotřebí se zamyslet i nad tím vzdělávacím systémem, aby to nevytahovalo jenom státní peníze a doktoři končili v Anglii a v Německu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. Jako poslední je zatím přihlášen do obecné rozpravy, již ne poslední, pan senátor Jiří Vosecký, prosím.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji, pane předsedající, za slovo. Dobrý den, dámy a pánové. Já jsem nechtěl vystupovat, ale ten dopis od pana Kubka, ten jsme dostali všichni, takže to je první věc.

Druhá věc, s kterou bych vás chtěl seznámit, jako nelékař, jsem byl včera na zdravotním výboru. První, co je, bych chtěl poděkovat, a teď nebudu nikoho jmenovat, abych na někoho zapomněl, všem doktorům, kteří tady jsou přítomni. Protože to jsou inteligentní, kultivovaní lidé, s přístupem poslouchají, jsou vstřícní a vysvětlují. Což na tom výboru, ano, nebylo to až tak bouřlivé, jako to bylo v Poslanecké sněmovně, ale o emocích to bylo docela slušně.

Byl jsem v určité chvíli jakoby zděšen, když to řeknu, protože doktoři, všichni tedy vystudují medicínu, tak to jsou lidé, kteří jsou vzdělaní, inteligentní a podobně. Tam prostě byly dva nesmiřitelné tábory, něco mezi tím, kteří to chtěli jakoby někam posunout. A prostě dohoda není.

Souhlasím s názorem profesora Žaloudíka, že jestliže ten zákon nebyl 12 let, tak ještě dva roky klidně počká. To je první věc, která je.

K panu předsedovi Kubkovi, já ho chápu, že on jako předseda lékařů chce získat nějaké další kompetence a dělá všechno pro to. Protože tím on povyroste, získá zase sílu a pomůže mu to k dalšímu růstu.

Ale to je podle mě nesystémové, protože jestliže máme nějaký systém nastavený ve vzdělávání, a ten je nastavený, obce zodpovídají nebo mají kompetenci, mateřské školy, základní školy, tam to mají rozděleno, v případě, že to nefunguje, tak to řeší. Kraje mají nastaven systém, že zodpovídají za střední školy a učňovské vzdělávání. A když to tam nefunguje, tak to taky řeší. Stát má na starosti vysokoškolské vzdělání, to převedl na ministerstvo školství a ministerstvo zdravotnictví. Když to nefunguje, tak se na to, s bídou, ale dostanou se na to. V okamžiku, kdy bychom něco převedli na volený orgán, v těch vysokých školách a v nějakém tom dalším vzdělávání, tak to uteče a stát si na to vůbec nesáhne. Takže to je k tomuto.

K panu ministrovi bych měl jednu věc. Honza mi to určitě potvrdí. Když pojedete po obcích, uvidíte obec, která je vybavena, roste a podobně, budete se ptát, jak dlouho je tam starosta, tak vám řeknou: 20 let. My ani nevíme, jak dlouho. To je to, co je, protože každý starosta, který je ve funkci dlouho, má nějaké přesvědčení, nějakou vizi, za tou vizí si jde, má čas ji realizovat. Jestli je ta fluktuace... A ta je nezaviněná těmi ministry. Prostě máme nějakou objednávku, ten se nám nelíbí a podobně, šup s ním dolů, dáme tam někoho, těch ministrů je... Ale v podstatě nikdy ani jeden ministr nemohl tu svoji vizi dokončit, což je zásadní problém, který je. Protože kdyby tam ten ministr byl aspoň ty čtyři roky, případně osm, tak se něco někam posune. To je celý problém tohoto ministerstva. Ono je to i v dopravě. Prostě tam se to řeší, jakási politická nebo mediální objednávka, zbavme se ministra a všechno se vyřeší. Ono se nevyřeší nic, opak je pravdou. Přijde nový, ten se to rok učí, než se to naučí, tak v podstatě je někde nějaký problém a už se zase baví o jeho odvolání. Takže to je prostě... Jaksi si uvědomit, že na některých postech je třeba kontinuita a dlouhodobost toho vedení. Protože když tam ta dlouhodobost není, tak je to vidět. Je to vidět jak na tom zdravotnictví, tak na té dopravě.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. Jako poslední do debaty je přihlášena paní senátorka Alena Šromová, prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Šromová:  Já se omlouvám všem, že ještě jednou vystupuji, ale spíše bych chtěla zareagovat na některá slova, která tady padla.

To, že v Evropě není praktický lékař pro děti a dorost, ano, není. Ale také si musíme říct, že se často v Evropě pediatr stará o děti pouze v nízkém věku, cca do 5 let, a pak péče o to dítě přechází pod tzv. rodinného lékaře. Ale to už zase by byla úplně jiná kapitola, která u nás, myslím si, není na pořadu dne. Asi by byla těžko akceptovatelná. Takže si myslím, že stále ta primární péče pro ty děti tady u nás má cenu. Stále nevidím důvod, proč rušit to, co funguje.

Zareaguji tady ještě na otázku, na řeč, myslím, že paní profesorky Sykové, na téma, že určitě se praktičtí pediatři bojí toho, že by je nahradili ti lékaři z nemocnic. Myslím si, že toho se určitě nebojí, protože získat praxi lékaře je nejen o tom chtít, ale o smlouvě s pojišťovnou. I kdyby ti praktici noví získali další úvazky, pro pojišťovnu, tak v tom globále by jich bylo hodně. Péče o děti, nebo každý lékař by měl pod sebou málo pacientů, což by vedlo k tomu, že při kapitačních platbách by se prostě neuživil. Takže tohoto bych se asi nebála. A myslím si, že to určitě není důvod praktiků.

Děkuji, končím.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko. A ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím, takže rozpravu končím.

Táži se pana ministra, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Prosím, pane ministře.

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík:  Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové. Tady spolu se mnou v této chvíli jsou v sále tři ministři zdravotnictví, podotýkám. Paní kolegyně Filipiová, paní kolegyně Emmerová a já. Takže já myslím, že ministerstvo je tady reprezentováno velmi masivně. Z těch 21 ministrů je tady vlastně sedmina přítomna.

Já bych se vyjádřil jenom velmi rychle k několika věcem. Tady je třeba říci, že cílem je konsensus. V této chvíli je opravdu cílem docílit nějakého konsensu, protože ten zákon o vzdělávání je nutný. Takže základ je, že cílem je konsensus. Tak to bývá, někdo je spokojen, někdo není.

Má zkušenost, a teď jako, sice jsem teprve 14 dní ministrem, ale 16,5 roku jsem byl ředitelem nemocnice, takže podotýkám, že to je pravda, že čím déle člověk v té funkci je, tím mu to někdy jde lépe, tak má zkušenost z této doby už říkat, že dva doktoři se nikdy nedohodnou. To je realita, to musím tady potvrdit.

Já bych se chtěl vyjádřit možná ještě k jedné věci. On ten praktický lékař pro děti a dorost je takový Spor o seržanta Gríšu. Protože finále je takové, že ten zákon ty profese neruší, on je spojuje dohromady. Takže dneska bude, pokud zákon nějakým způsobem projde, bude pediatr, který je nějakou dobu v nemocnici, pak už se mu nechce sloužit, nedivím se mu. S těmi nabitými zkušenostmi jde do terénu a tam dělá praktického lékaře klidně na tom Žluticku, pane senátore, to určitě není problém.

Já už mám dvě poslední poznámky.

Česká lékařská komora je proti. To je pravda. Ale já jenom podotýkám, že pro byli fakulty, odborné společnosti, mladí lékaři. To jsou všechno členové České lékařské komory. To jsou všechno lékaři. Upřímně řečeno, je to takový rozpor v jedinečnosti, nebo jak bych to nazval.

A poslední věc, dětská psychiatrie je mezi těmi vyjmenovanými obory. Vy jste možná nedostala tu přílohu celou, takže...

Jinak já se omlouvám, já jsem úplně nový, takže jestliže ten výbor zasedal včera před plénem, ani netuším, jestli za to náhodou nemohu, ale jaksi to tak nastalo. Takže děkuji mnohokrát.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane ministře. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Radek Sušil? Nepřeje si vystoupit. A nyní, paní zpravodajko garančního výboru, kdybyste byla tak laskavá a vyjádřila se, prosím, k právě proběhlé rozpravě. (V sále je hluk.) Prosím o klid, kolegové.

Senátorka Milada Emmerová:  Vážený pane místopředsedo, vážení přítomní. V obecné rozpravě vystoupilo celkem 16 senátorů a senátorek. Vyjadřovali se, jak jsme byli všichni svědky, hodně často, zda má být praktický lékař pro děti a dorost, či ne. Já jenom chci upozornit, možná, že jsme to tu nikdo neřekli, že to je jediný obor, který z toho sortimentu specializací vypadl. Takže proto taková pozornost tomu také.

Celkem jako nebyl z této skupiny nikdo, kdo by navrhoval, ale myslím, že jo, že jeden navrhoval zamítnutí.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Ano, pan senátor Žaloudík.

Senátorka Milada Emmerová:  Ano, pan senátor Žaloudík. Ale ještě někdo k němu. Ale je fakt, že stačí jeden tento návrh, o kterém bychom měli hlasovat.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  A potom pan zpravodaj ÚPV také, jako usnesení.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře. Takže děkuji vám. V průběhu rozpravy byl podán návrh posuzovaný zákon zamítnout.

Schválit ne? Chci se ubezpečit, návrh schválit byl podán? Nebyl. Byl pouze podán návrh zamítnout. Takže já dám znělku.

Takže budeme hlasovat o návrhu posuzovaný návrh zákona zamítnout. Aktuálně je přítomno 63 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 32. Je tady požadavek odhlásit, tak vyndejte své karty a zase je zasuňte...

Ještě žádám o stanoviska předkladatele k návrhu zamítnout. Pane ministře.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře. Paní senátorka jako garanční zpravodajka?

Senátorka Milada Emmerová:  To by nebylo ve stenozáznamu... Já to také nedoporučuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Takže konstatuji, že vhlasování pořadové č. 33 se ze 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 31, proti bylo 18. Návrh byl přijat.

Takže končím tímto projednávání tohoto bodu. Pardon, ještě nekončíme, pověříme nyní v souladu s usnesení Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli paní senátorka Milada Emmerová a senátor Radek Sušil. A zároveň se ptám, zdali se svou rolí souhlasí? Paní senátorka Emmerová ano. Pan senátor Radek Sušil? Ten tu není? Souhlasí? Dobře. Není tady, souhlasí. Takže zahajuji hlasování.

Aktuálně je přítomno 61 senátorů, senátorek a aktuální kvorum je 31. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 34 se ze 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 58, proti bylo nula. Návrh byl přijat.

Takže tímto končím projednávání tohoto návrhu zákona a budeme se nyní věnovat dalšímu

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 5

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 5. Prosím pana ministra zdravotnictví Miloslava Ludvíka, aby nás seznámil s návrhem zákona. Poprosil bych, kolegyně a kolegové, poprosil bych o klid.

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík:  Vážený pane předsedající, dámy senátorky, pánové senátoři, dovolte, abych nyní uvedl tento návrh novely zákona o léčivech.

Předložený návrh sleduje dva hlavní cíle. První z nich je adaptace unijního nařízení o klinických hodnoceních humánních léčivých přípravků. Druhým hlavním motivem navrhovaného zákona pak je zakotvení mechanismu pro omezování takzvaných reexportů léčivých přípravků tak, aby byla zajištěna dostupnost léčivých přípravků pro pacienty v České republice.

Pokud jde o první okruh úpravy, tak návrh řeší otázky, které jsou evropským nařízením členskému státu přikázány upravit, nebo je členský stát zmocněn je upravit. Cílem je dosáhnout toho, aby právní úprava v České republice vhodně dotvářela režim provádění klinického hodnocení humánních léčivých přípravků, založených pro celou EU.

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík:  Nařízením č. 536 z roku 2014. V rámci návrhu je tak konstituována nová etická komise zřizovaná při Státním ústavu pro kontrolu léčiv, kdy jde zejména o snahu zajistit v souladu s požadavky nařízení nezávislost této etické komise. Za stávajícího stavu etické komise vznikají v rámci jednotlivých poskytovatelů zdravotních služeb a jejich nezávislost tak lze ve vztahu k probíhajícím klinickým hodnocením zpochybnit.

Dále se zakotvují pravidla pro fungování této etické komise a její činnost. A též další související podmínky pro povolování a realizaci klinických hodnocení na území České republiky. Druhým stěžejním bodem novely zákona o léčivech je, což už jsem uvedl, možnost úpravy a omezení, nebo spíš úprava možnosti omezení takzvaných reexportů léčivých přípravků z České republiky do zahraničí. Účelem navrhovaného opatření je, aby z důvodu ekonomického zájmu na straně distributorů léčiv nedocházelo k nedostatku léčivých přípravků pro potřeby pacientů v České republice.

V gesci Státního ústavu pro kontrolu léčiv se zavádí systém sledování a vyhodnocování situace na trhu s léčivými přípravky. Ty léčivé přípravky, u nichž bude shledáno, že by mohlo vzhledem k jejich objemu na českém trhu dojít v případě reexportu k jejich nedostatku, zařadí Ministerstvo zdravotnictví na seznam. A u takto zařazených léčivých přípravků vznikne pro distributory povinnost oznámit jejich zamýšlenou distribuci do zahraničí Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv.

Ten vzniklou situaci a posoudí a shledá-li to odůvodněným, předá Ministerstvu zdravotnictví podnět pro vydání opatření obecné povahy, kterým se omezí či zakáže distribuce předmětného léčivého přípravku mimo území České republiky. V mezidobí od oznámení do rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví, nejdéle však po dobu 15 dní, platí pro distributora zákaz zamýšlenou distribuci do zahraničí provést.

Je třeba zdůraznit, že zakotvení systému omezení či zákazu tzv. reexportů léčivých přípravků z České republiky do zahraničí není v rozporu s evropským právem a zásadou volného pohybu zboží. Ve smyslu výjimky obsažené v čl. 36 smlouvy o fungování EU se jedná o proporcionální, výjimečné, nikoli však plošné opatření, které má sloužit v případech ve vztahu ke konkrétním léčivým přípravkům v ochraně zdraví pacientů tak, aby nedocházelo na území České republiky k nedostatku léčivých přípravků pro poskytování zdravotních služeb.

Dne 13. prosince 2016 projednal návrh zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. A ve svém usnesení č. 7/2016 doporučil Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně, s jím vznesenými pozměňovacími návrhy. Většinu vznesených pozměňovacích návrhů podporuji, s výjimkou pozměňovacího návrhu týkajícího se akreditace školitele provádějícího odborný kurz pro prodejce vyhrazených léčivých přípravků.

Řešení této problematiky formou pozměňovacího návrhu nepovažuje Ministerstvo zdravotnictví v tuto chvíli za vhodné a měla by mu předcházet širší odborná diskuze. Rovněž legislativní uchopení této otázky je nesprávné, když její úpravu předpokládá pouze prováděcím právním předpisem, a to formou velmi vágního zmocnění bez nutného zákonného rámce stanovujícího povinnost akreditace školitele a omezení platnosti osvědčení. Obdobně nemohu podpořit pozměňovací návrh obsahující změnu zákona o zdravotních službách spočívajících v úpravě označení lékáren.

Ministerstvo zdravotnictví se domnívá, že řešení této problematiky prostřednictvím pozměňovacího návrhu nelze doporučit. Je nejprve nutno detekovat a dostatečně posoudit všechny dopady, které taková úprava může založit. I všechny právní úpravy s ní související, což v případě pozměňovacího návrhu není možné. Jedná se např. o ekonomické administrativní dopady zavedení povinnosti používání názvu lékárna a označení lékárenským křížem nastávající poskytovatele lékárenské péče. A naopak zákazu používání tohoto názvu pro ostatní subjekty. Nevyřešená je dále problematika autorského práva symbolu kříže Ing. arch. Michala Flašara.

Jako velmi problematické se v tomto kontextu jeví absence přechodného ustanovení ve spojení s navrženou okamžitou účinností této úpravy. Já bych se ještě rád znovu vrátil k tomu, co máte ve svých předlohách jako pozměňovací návrh, protože základní materií nebo sporem v tomto zákoně byla úprava tzv. tržních podílů, kdy úprava zákona, nebo úprava, která prošla Poslaneckou sněmovnou, je signalizována, že by mohla být v rozporu se soutěžním právem. Proto v rámci včerejšího delšího tříhodinového projednávání, které jsme měli ve zdravotním výboru Senátu, byl přijat pozměňovací návrh pana předsedy Koliby, který tuto úpravu řeší přímo ve shodě se stanoviskem ÚOHS. Čili by tam měl jistou vadu, která tam vznikla, zhojit. A proto říkám, že s celým pozměňovacím návrhem pana předsedy Koliby se ztotožňuji.

Dámy a pánové, prosím vás o podporu tohoto návrhu a děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Přijaté usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 5/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Daniela Filipiová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se svou zpravodajskou zprávou.

Ne, ještě to nefunguje. Ne. Ne, prosil bych...

Senátorka Daniela Filipiová:  A, teď už to začalo. Tak někdo zmáčknul správný knoflík.

Senátorka Daniela Filipiová:  Dobře. Takže pokusím se začít znovu a lépe. Pane ministře, pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já tady nebudu přednášet obecně zpravodajskou zprávu, pan ministr tady jasně řekl, o čem zákon je. Já vás tedy jenom seznámím s usnesením zdravotního výboru, které ostatně pan ministr již také zmínil. Výbor, který právě jednal včera na tom již zmiňovaném hodně emotivním výboru, přijal usnesení, že bychom rádi vrátili Poslanecké sněmovně tento zákon s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou usnesení 5/1, které máte ve svých lavicích.

Já bych si potom dovolila ještě k tomu tématu krátce vystoupit sama za sebe jako nezpravodaj. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko, a prosím, abyste sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy, s nimiž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda někdo navrhuje, aby podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Žádný takový návrh nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první hlásí pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, nejsem odborníkem na léčiva, nehlásím se kvůli tomu, ale dávám procedurální návrh, abychom mohli hlasovat i jednat i po 21. hodině. V očekávání obdobně dlouhé diskuze jako k tomu předchozímu zákonu.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře, děkuji vám za tento procedurální návrh a dám hlasovat. Nejdřív ale sezvu všechny hlasovací znělkou.

Takže budeme hlasovat o procedurálním návrhu pana Petra Víchy, abychom mohli jednat a hlasovat i po 21. hodině. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 35 se ze 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 49, proti byl 1. Návrh byl přijat.

A protože obecná rozprava je otevřena, tak se ptám, kdo se do obecné rozpravy přihlásí? Nikdo se... Ano, hlásí se paní senátorka Daniela Filipiová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji vám. Já opravdu nebudu dlouho zdržovat. Já bych se jenom chtěla vyjádřit trochu obecněji k tomuto zákonu. Já si myslím, že je dobře, že zákon má tu ambici a snahu zabránit reexportům léčivých přípravků do zemí, kde je po nich velká poptávka. A to z toho důvodu, že u nás jsou léky opravdu v porovnání s ostatními zeměmi EU levné. Pro ty, kteří neznají, jakým způsobem se u nás vytváří cena léčiv, tak bych jenom chtěla říct, že cena léčiv vychází u nás z toho, že se vezmou tři nejnižší ceny zemí EU, z toho se udělá průměr a tak se stanoví naše cena.

Abyste o tom měli ještě větší přehled, tak třeba pro případ, který je možná extrémní, nicméně ho uvedu, nejdražší léčiva jsou v Německu. A v průměru Německo má desetkrát dražší léky, než jsou nás. Takže pochopitelně je to velmi lákavé, aby výrobci léků respektive distributoři léky exportovali ven. Samozřejmě nemyslím si, že tento zákon tomuto nešvaru, dalo by se říct, úplně stoprocentně zabrání. Na jednu stranu je to byznys jako jakýkoli jiný, nicméně si myslím, že bychom určitě měli preferovat zdraví našich občanů. V tom slova smyslu, že jim bude zajištěna péče, že dostanou své léky.

Protože mně v tom zákoně chybí, a to bohužel nebylo v silách Senátu, aby to ošetřil a je to na delší debatu, eventuálně nějakou novelu po důkladné analýze. V tom zákoně mně chybí určitý interval, po který distributor musí zajistit dostupnost daného léčiva pro pokrytí českého trhu. Dnes distributor, když chce vyvézt lék, respektive podle tohoto zákona, tak musí nahlásit Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv, že léčivo chce vyvézt. Státní ústav pro kontrolu léčiv zhodnotí, tak to léčivo v té zásobě pokryje potřeby českých pacientů. Pokud tam bude léčiva nadbytek, je ten nadbytek možno vyvézt.

Ale obávám se, že tady chybí časový interval, na jak dlouho zásoba toho léčiva u nás má být? Jestli to má být na měsíc, na půl roku nebo na rok. Ale nicméně vítám každopádně i tuto úpravu, protože si myslím, že těm velkým reexportům, kdy skutečně – znáte to určitě všichni z médií – nastávaly okamžiky, kdy pacienti vůbec neměli možnost dostat se ke svému léku, protože lék na trhu nebyl. Tak určitě nějakým způsobem tomu doufejme z 80, 90 procent zabrání.

Abych vás možná seznámila trošičku blíže s projednáváním na výboru, já si myslím, že tam celkem panovala nad zněním toho zákona shoda. Až na dva problematické body. Jedním bodem byl již zmiňovaný panem ministrem právě § 77, který napadl i Úřad na ochranu hospodářské soutěže, ve kterém bylo řečeno, že distributor je povinen dodat léčivý přípravek do lékárny.

A lékárna vlastně musí požádat distributora s největším podílem na trhu, což samozřejmě zabetonovávalo ty větší distributory, ti menší by byli v podstatě diskriminováni. Bylo by to v rozporu s hospodářskou soutěží. Někteří distributoři, tady jde třeba zejména o výrobce originálních léčiv, kteří mají podíl na trhu třeba půl procenta nebo i méně, tak by se vlastně nedostali k tomu, aby mohli být přímými distributory, zejména přímo do nemocnic, protože právě výrobci originálních léčiv jsou výrobci těch tzv. centrových a vysoce specializovaných léků, které se v podstatě ani mnohdy do lékáren nedostanou, ale jdou přímo k pacientovi, jestli to můžu říct takhle.

Tam byl s tím, musím říct, velký boj. Já jsem přišla s určitým pozměňovacím návrhem. Nicméně jsem byla velmi ráda, že potom tam došlo ke shodě. Bylo to ve spolupráci pana předsedy Koliby s ministerstvem zdravotnictví, kde se našla shoda. A dokonce se tam i vyřešila jedna věc, na kterou bych chtěla upozornit i v souvislosti s pozměňovacím návrhem pana kolegy Carbola, který právě taky tento § 77 bral jako velmi problematický, právě z hlediska té hospodářské soutěže, kde vlastně v tom paragrafu, i původním, i v tom návrhu toho paragrafu, který pan kolega Carbol navrhuje, je, že vlastně distributor musí zajistit dodávku léků do dvou pracovních dnů od obdržení objednávky. Ono to sice vypadá hezky, ale ono je potřeba si uvědomit, že ne každé léčivo je to, co my známe, blistr s tabletkami. Některá léčiva, jde zejména o biologické léky, se vyrábějí vlastně přímo na pacienta, mnohdy jejich výroba trvá měsíce. Takže tam bychom vlastně nemohli... Ten výrobce by nemohl, resp. ten distributor by nemohl dodržet dikci zákona a mohl by být sankcionován, ale on by v podstatě za to nemohl.

Jsem velmi ráda, že byla předložena taková oprava toho § 77, která je přijatelná, myslím si, pro všechny zainteresované strany, a je to velmi dobře.

Já osobně mám velký problém s další částí tohoto zákona, a to je, že se v souvislosti s novelou tohoto zákona ve sněmovně objevil podle mého názoru klasický přílepek. Je tam přílepek, který vlastně novelizuje zákon o veřejném zdravotním pojištění. Návrh je takový, kde se prostě najednou z ničeho nic, bez jakékoli odborné diskuse, v rámci druhého čtení předložil pozměňovací návrh pana poslance Vyzuly, který říká, že první generikum, pro laiky, i když i já jsem laik, ale pro vysvětlení, je to vlastně lék, který má stejnou molekulu jako ten originální léčivý přípravek, ale u toho originálního léčivého přípravku už pominula ta ochranná lhůta, kdy není možné vyrábět tu samou léčivou molekulu, takže první generikum, jeho cena se ze současných 32 procent snižuje o 40 procent, u prvního biofarmaka, v podstatě u biologické léčby, z 15 procent na 30 procent.

Já mám s tímto pozměňovacím návrhem pana kolegy Vyzuly v podstatě dva problémy.

Jeden je věcný, a sice, to už jsem částečně uvedla, že to vůbec nebylo prodiskutováno odbornou veřejností, jaký to bude mít dopad. Protože podle mého názoru se může i stát, že těm výrobcům těch generik, jak už jsem vám před chvilkou říkala, jakým způsobem jsou u nás stanovovány ty ceny, jak už dnes jsou u nás ty ceny léků nízké, vůbec nevyplatí s tím generikem přijít na náš trh. Myslím si, že kdyby bylo riziko, že se tomu tak stane, 10%, 20%, tak je to pro mě stále poměrně velké ohrožení českých pacientů. To je jedna věc.

A druhá věc, kde mám další problém, já osobně si myslím, že jde o klasický přílepek, protože je pravdou, že Ústavní soud před lety, myslím, že to bylo v roce 2006, vydal rozhodnutí, že pokud se projednává nějaký zákon, tak není možné k němu přidat novelu jakéhokoliv jiného zákona. Já si pamatuji, že tady před lety dokonce k nějakému zákonu, který se snad týkal zahradnictví, se přidávala novela zákona o diamantech, jako opravdu, kolegové, je to pravda. Takže tohle vlastně Ústavní soud striktně zakázal.

Nicméně asi rok nebo dva na to vydal rozhodnutí, které toto trošičku změkčuje. Říká, že je možné otevřít jiný zákon, ale pouze tehdy, jestliže ten nově otevřený zákon věcně souvisí s obsahem toho, s tou filozofií toho projednávaného zákona. Já osobně si myslím, že snižování cen generik, resp. biofarmak, absolutně nesouvisí s tou novelou toho zákona, která má v prvé řadě za cíl implementaci evropského práva, zadruhé zabránit reexportům a potom tam samozřejmě je, jak máme ty zákony provázány, tak tam jsou další související novely zákonů.

Já jsem samozřejmě podávala tento pozměňovací návrh na výboru, neprošlo to. Nicméně nechala jsem vám ho rozdat znovu tady na lavice, můžete si tam přečíst to moje zdůvodnění. Budu se snažit ho předložit znovu, ale uvidím prostě, jakým způsobem se k tomu postavíte. Nicméně už budu končit. Vím, že všichni už toho máme dost. Nicméně si myslím, že vzhledem k tomu, jak včera probíhala bouřlivá diskuse na tom výboru, tak bych vás moc prosila o podporu usnesení zdravotního výboru, abyste přijali návrh tohoto zákona ve znění pozměňovacích návrhů, na kterých se usnesl zdravotní výbor. A sociální. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji paní senátorce Filipiové. A nyní se do rozpravy přihlásil pan senátor Vladimír Plaček. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Plaček:  Ještě jednou dobrý večer, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Návrh zákona má řešit především zamezení reexportu léčivých přípravků a zajistit dostupnost léčivých přípravků pro naše pacienty. Při přípravě projednávání tohoto zákona jsem ovšem dostal informace, které mě značně překvapily. Souvisí právě s distribucí léčivých přípravků.

Situace je taková, že někteří velkodistributoři dodávají léčivé přípravky pouze do některých lékáren. Do některých lékáren je prostě nedodají, ačkoli si je lékárny u nich objednají.

Tito velkodistributoři dodávají tyto léčivé přípravky především do lékáren buď svých vlastních, v rámci jedné firmy, nebo do síťových lékáren. A opravdu se stane, že na některé ty malolékárny se nedostane. Tato situace je dle mého názoru velice tristní a žádá si řešení. Zčásti by to měl právě řešit ten novelizovaný § 77 odst. 1 písm. h). Souvisí právě i s navrhovaným pozměňovacím návrhem pana kolegy Carbola.

Ten tržní podíl velkodistributorů, to už jsme vyřešili, teď řešíme, jestli do dvou dnů, nebo bez zbytečného odkladu má velkodistributor dodat ten daný objednaný léčivý přípravek. Ten návrh od pana kolegy Carbola jde ještě podrobněji do toho dál, tak, že dává povinnost velkodistributorovi léčivý přípravek dodat a další povinnost výrobci léčivého přípravku – dodat jej tomu velkodistributorovi.

Pak ještě tam upřesňuje podmínky toho dodání, když lékárna dluží déle než 30 dní po lhůtě splatnosti, nebo ten daný léčivý přípraven není na trhu, z jakéhokoliv důvodu.

Nicméně já bych se přikláněl po projednání s panem ministrem zdravotnictví, abychom přijali ten pozměňovací návrh, který přijal VZSP, a nechali si tu druhou část otevřenou k podrobné analýze, zda tato situace opravdu nastává, podrobně zjistili, jaká je situace. A při další novelizaci zákona o léčivech, která se připravuje zkraje příštího roku, bychom případně toto mohli pozměnit. Toto je můj návrh, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Jako další do rozpravy se přihlásil pan senátor Jiří Carbol. Prosím.

Senátor Jiří Carbol:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a páni senátoři, vážený pane ministře. Děkuji svému předřečníkovi i paní kolegyni Filipiové, že vám objasnili podstatu toho pozměňovacího návrhu, který jsem nechal rozdat na stoly.

Zaprvé bych chtěl navrhnout schválení tohoto zákona ve znění doručeném z Poslanecké sněmovny, aby se náhodou nezapomnělo na tuto variantu. Oceňuji novelu, která řeší problematiku reexportu léků. Bohužel na jednání výboru, který probíhal včera, my jsme ten záznam dostali v 20.00 hodin včera večer, došlo ke změně některých paragrafů. Já jsem v minulých týdnech jednal se zástupci soukromých lékáren, slíbil jsem jim, že budu hájit na tomto plénu zachování bodu 33, původního sněmovního tisku 5, který řeší tu situaci, o které hovořil pan senátor Plaček.

Je to citlivá věc, protože jde o citlivé léky. Jde například o léky na rakovinu, nemoci srdce a cév či neurologické přípravky.

Pozměňovací návrh, který se dostal v Poslanecké sněmovně do této novely a je pod tím číslem 33, ten § 77 odst. 1 písm. h), prosadili ve sněmovně lidé velice odborně zdatní, mimo jiné předseda výboru pro zdravotnictví, pan doktor Vyzula, a předseda správní rady VZP, pan doktor Běhounek.

Ten pozměňovací návrh byl tedy předložen skupinou poslanců a zajišťuje rovné soutěžní podmínky pro všechny velkoobchody, které zásobují české lékárny. Současný pokřivený stav v oblasti dodávek léčiv do lékáren v Česku vyhovuje jen lékárenským řetězcům, které jsou majetkově propojeny s velkoobchodem.

Proto nemůžu souhlasit s bodem 3 pozměňovacího návrhu, přijatého včera VZSP, a proto jsem během dnešního dne připravil a předložil ten pozměňovací návrh, který dokonce i řeší ty připomínky ÚOHS, o kterých hovořila paní senátorka Filipiová.

Vážené kolegyně a kolegové, dnes dochází běžně k situaci, že lékárna nemá možnost si vymoci dodání léků. Dochází k diskriminaci lékáren. A hlavně se to týká menších lékáren. Podávaly podnětu ÚOHSu, ten to bohužel neřeší. Distributoři jsou proti tomuto znění, které předkládám, protože tvrdí, že to odporuje principu hospodářské soutěže. Ale já bych vás chtěl požádat, abyste ho podpořili, protože zdravotnictví je veřejná služba, nelze zde akceptovat úplně tržní hospodářství.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Jako další do rozpravy se přihlásil pan senátor Patrik Kunčar, prosím.

Senátor Patrik Kunčar:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já bych chtěl podpořit tady kolegu Carbola, protože, tak jak na spoustu z vás, také za mnou bylo několik majitelů malých lékáren, nebyl to jenom předseda toho sdružení, ale skutečně jsem i v našem městě zažil několik návštěv, protože ty malé lékárny řeší v dnešní době nejenom problém v tom, že mají minimální obraty, klesají jim tržby, protože tím, že mají malý obrat, musí mít vyšší marže, jsou dražší, takže lidé přirozeně vyhledávají ty velké řetězcové lékárny, kde dostanou léky za menší doplatek, výhodnější cenu a tak dále.

Kromě toho narážejí právě na to, že mají omezené dodávky některých léků, které skutečně nemají, a ti distributoři, kteří se dneska blíží monopolu, tak jim ty léky nedodají. Pokud na malé vesnici nebo na malém městě pacient přijde dvakrát, třikrát, ten lék nedostane, tak on počtvrté nepřijde. Ta malá lékárna logicky zkrachuje. Takže já toto vnímám jako aspoň dílčí krok k tomu, aby se situace v této oblasti napravila, aby malé lékárny měly aspoň srovnatelné podmínky soutěže na trhu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Jako další do rozpravy se přihlásila paní senátorka Daniela Filipiová. Prosím.

Senátorka Daniela Filipiová:  Ano, děkuji. Já jenom tady chci velmi krátce zareagovat, vaším prostřednictvím, pane předsedající, na to, co tady bylo řečeno kolegou Carbolem, teď se omlouvám, já tady dělám deset věcí najednou, ještě jedním, a sice týká se to právě onoho § 77, o kterém jsem říkala, že to byl jeden z největších problémů na výboru.

Jednak jsem zmínila to, možná to budu muset zopakovat, že právě já oceňuji, že pan kolega Carbol se snažil změnit ten § 77, tak aby vyhovoval požadavkům ÚOHSu, ale zůstávají tam stále ty dva pracovní dny, do kterých je potřeba dodat to léčivo. Já jsem říkala, že právě mnohdy to prostě není technologicky možné, protože to léčivo se vyrábí třeba měsíce. Takže to je jedna věc, proč si myslím, že v tomto slova smyslu je ten pozměňovací návrh špatně.

Co se týká toho, co říkal další kolega, a sice toho, že malé lékárny si stěžují, že nemohou objednat, nebo nedostanou ten lék od distributora. Pokud by si lékárníci přečetli úvod § 77, tak tam je jasně napsáno: Práva a povinnosti distributora. Mezi těmi povinnostmi je dodat požadovaný lék. Pokud to distributor neudělá, mají lékárníci právo si stěžovat u Státního ústavu pro kontrolu léčiv.

Není bez zajímavosti, protože samozřejmě pan předseda Blahuta, tedy Státního ústavu pro kontrolu léčiv, včera byl na jednání výboru, na dotaz, kolik lékárníků se na něj, resp. na SÚKL obrátilo s touto stížností, tak nám řekl, že jeden. Slovy – jeden.

Velmi často lékárníci hovořili o tom, že třeba nemohou získat pro svého pacienta nějaký specializovaný lék, že prostě pacient jde z nemocnice, konkrétně třeba mluvili lékárníci o jednom dialyzovaném pacientovi, který prošel kolem nemocniční lékárny, kde ten jeho lék samozřejmě měli, protože to byl specializovaný lék a přijel s tím do svého rodného městečka a šel do lékárny. Tam samozřejmě ten specializovaný lék neměli. Lékárník ho objednal a teď si stěžoval, že ale od distributora má větší doplatek, než by třeba měl ten pacient, kdyby si ten lék vyzvedl v té nemocnici. Musím říct, že jsem se samozřejmě informovala také na SÚKLu, jak je toto možné. Bylo mi zcela logicky odpovězeno: Je to prostě byznys jako takový. Máte množstevní slevu. Když objednáte tisíc balení léčiva, tak samozřejmě dostanete slevu. Může se dokonce stát, že pacient v té nemocniční lékárně nebude platit vůbec žádný doplatek, protože tak byla uzavřena smlouva s distributorem. Ale tomu distributorovi se opravdu nevyplatí to jedno balení dodat za nějakou zvýhodněnou cenu. Může se stát, že třeba ten pacient bude muset doplácet i několik set.

Čili ono to je velmi problematické, nakolik dodávat opravdu specializované léky, které by se měly distribuovat zejména v těch velkých, nemocničních lékárnách, kde jsou ta specializovaná centra pro léčbu těch opravdu vážných nemocí, jestli by se tedy měly dodávat i do těch malých lékáren, kde prostě třeba ani nepřijde pacient, protože tam žádný pacient, takový, s nárokem na toto léčivo, nebude.

Čili aby bylo jaksi jasno. Musím říct, že posledních 14 dní nedělám nic jiného, než že se scházím se zástupci pacientských organizací, lékárníků, distributorů, výrobců originálních léčiv, výrobců generik a s každým, když mluvíte, tak si říkáte – jo, on má pravdu. Ale potom, když si to všechno takhle před sebe rozložíte, tak zjistíte, že ta pravda je opravdu někde uprostřed. Takže kolegové nenaskakujme na ty jaksi jenom vytržené příběhy, podívejme se na to opravdu komplexně. Ta problematika léková, netvrdím, že jsem na ni odborník. Troufám si říct, že možná v naší republice odborníků na lékovou politiku bychom spočítali na prstech jedné ruky, a to by ještě možná některý ten prst mohl chybět. Ale toto jsem opravdu za těch 14 dní pochopila, že to není vůbec jednoduché a každý vás bude přesvědčovat o té své pravdě, a ta pravda je opravdu někde uprostřed a není, jak už to tady zaznělo při projednávání minulého zákona, nic není černobílé. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji paní senátorce Filipiové a nyní se do obecné rozpravy přihlásil pan senátor Vladimír Plaček.

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji ještě jednou za slovo. Jsme zřejmě v on-line přenosu, protože jsem samozřejmě obdržel informaci, a to bych rád chtěl požádat legislativu, aby mi toto potvrdila, či vyvrátila. Léky, které se vyrábějí individuálně, těch se dodání do dvou dnů netýká. Je to řešeno v jiném paragrafu. Individuální dovoz a výroba. Prosil bych tedy upřesnění, zda to tak opravdu je. Také nejsem odborník na léky, ale nicméně alespoň trošku.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Jako další se do rozpravy se přihlásil pan senátor Václav Hampl. Prosím.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji. Také nejsem odborník na léky. Možná jako mnozí z vás jsem měl různá setkání, povídání s lidmi, kteří jsou v tomto angažováni, a musím říct, že to je poprvé za ty dva roky, co tady v Senátu působím, kdy úplně stejná argumentace ve prospěch stejného cíle omezení reexportu nebo dostání reexportu pod nějakou kontrolu a zlepšení dostupnosti léků pro české občany. Stejná tato identická argumentace byla používána pro obhajobu dvou zcela protichůdných kroků v tom legislativním procesu. Buď zachování § 77h beze změny nebo jeho naopak škrtnutí zrušení. Musím říct jakožto člověku, který je nějak zvyklý na logickou argumentaci, tak toto bylo na mě docela stejné kafe, a proto jsem se na to ptal, když včera na klubu KDU-ČSL a nezávislých, kde jsem se zúčastnil, byl přítomen také náměstek pana ministra, tak jsem se ho na toto ptal a to vyznění pro mě bylo takové, že je svým způsobem ne úplně jednoduché předvídat, jak ten § 77h bude přesně působit, ale že se nic nezkazí tím, když zůstane zachován, tak jak dorazil z PS. Nicméně musím říct osobně, když se do toho pokusím vsunout nějaký svůj pokus o logiku, a znova připomínám situaci, kdy ta logika trochu selhává, tak se mi zdá, že návrh pana senátora Carbola je něco, co by ten problém také mělo řešit, čili bych se velmi za něj přimlouval, a pokud náhodou vy byste to nesdíleli a neschválili tento pozměňovací návrh, tak si myslím, že bezpečná cesta by byla v tuto chvíli, pokud jde o § 77h, tak ho přijmout, tak jak dorazil z PS. Děkuji moc za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore a táži se, jestli ještě někdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikoho takového nevidím, takže rozpravu ukončím. Táži se pana ministra, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě? Prosím, pane ministře.

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Trošku jsem na rozpacích. Vysvětlím problém. V tom pozměňovacím návrhu pana senátora Carbola je skutečně napsáno – za účelem zajištění dostupnosti humánních léčivých přípravků zajistit nejpozději do dvou pracovních dnů od obdržení objednávky dodávky humánních léčivých přípravků provozovatelem oprávněným vydávat léčivé přípravky, a to v množství odpovídajícím potřebě pacientů v ČR, atd., atd. V tom pozměňovacím návrhu, který prošel včera zdravotním výborem, tam je citace bez zbytečného odkladu. Jsme si tam vysvětlili, že bez zbytečného odkladu odpovídá potřebám praxe a v podstatě to znamená tehdy, kdy je to možné.To řeší i to, co změnila paní senátorka Filipiová, že jsou opravdu léky, které můžete mít v jednom distribučním centru na celém světě a do dvou dnů je nedodáte. Takže problém tohoto pozměňováku pana senátora Carbola vidím ve dvou věcech. Za prvé ten návrh je výrazně extenzivnější než ten, který byl opravdu velmi podrobně zkonzultován s Úřadem na ochranu hospodářské soutěže. Nemohl projít tento návrh ani žádnými věcnými útvary ministerstva a trošičku se obávám, byť netvrdím, že po nějaké úpravě tento pozměňovací návrh by nemohl fungovat a dejme tomu, že si praxe možná jaksi vynutí otevření toho zákona tento typ zpřesnění toho § 77 odst. 1 písm. h) tam inkorporovat. Ale já bych v této chvíli velmi velmi plédoval za to, aby byl schválen ten pozměňovací návrh zdravotního výboru Senátu, protože ten tu problematiku řeší z pohledu soutěžního práva poměrně korektně. Ještě bych se vyjádřil k jedné věci. Totiž, tam se řešil a vůbec tady se řeší úplně jiný problém, než který ten zákon má řešit. Zákon je jaksi na omezení reexportu a dnes se nejvíce řeší nedodávání lékárnám v rámci ČR. Čili do jisté míry z mého pohledu porušování soutěžního práva a to si myslím, že patří trošku někam jinam. Takže bych chtěl, aby byla soustředěna pozornost na to, co je původním záměrem zákona, to je omezení reexportu. To, že některé lékárny nedostávají léky, protože řetězce jsou napojeny na některé velkodistributory, je problematika trošičku jiná a věřím, že je třeba ji řešit, ale domnívám se, že není tento typ normy, který by to měl řešit. Proto já, jestli bych mohl, na závěr opravdu poprosit schválit to ve znění, kterým to prošlo PS, znamená opravdu se dostat do konfliktu s Úřadem na ochranu hospodářské soutěže, schválit ten pozměňovák pana poslance Carbola znamená dostat se také do podobných problémů, rozhodují tam bohužel ty dva dny, ale schválit to ve znění, kterým to prošlo zdravotním výborem Senátu, pravděpodobně znamená tomu zákonu splnit tu roli, kterou Senát má, opravit to, co jaksi nedokonale udělala PS. Takže vás velice prosím o podporu toho pozměňováku, který prošel výborem a moc vám děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane ministře a nyní bych poprosil paní garanční zpravodajku, aby se vyjádřila k proběhlé obecné rozpravě.

Senátorka Daniela Filipiová:  Ano, děkuji pane předsedající. Skutečně to jenom shrnu. Z počtu vystoupivších nebo vystoupení bylo to celkem asi sedm, nemám to úplně přesně, ale myslím si, že to není podstatné, v podstatě stejně jako na výboru ta debata probíhala zejména kolem § 77. Myslím si, že pan ministr se k tomu jednoznačně vyjádřil, a nemám k tomu co dodat. Byly tady předloženy pozměňovací návrhy z výboru, byl tady předložen pozměňovací návrh, resp. avizoval kolega Carbol a já jsem avizovala pozměňovací návrh, který se týkal zákona o veřejném zdravotním pojištění, takže tolik k proběhlé rozpravě.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, paní senátorko. Protože nebyl podán návrh schválit, ve znění postoupeném PS ..... Byl? Ano, aha. Takže byl podán.

Teď pan kolega Petr Vícha požádal o tříminutovou přestávku. Uděláme to tedy ještě teď před hlasováním, ano? Takže na základě požadavku pana kolegy Víchy vyhlašuji tříminutovou přestávku na poradu klubu, a to do 20.54 hodin.

(Jednání přerušeno v 20.50 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 20.53 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Paní senátorky, páni senátoři, prosím, zaujměte svá místa, budeme pokračovat v jednání.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. O tomto návrhu budeme hlasovat, spustím ještě jednou znělku.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 36 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 26, proti bylo 10. Návrh nebyl přijat.

Dostáváme se tudíž do podrobné rozpravy, kterou tímto zahajuji. Jako první se do podrobné rozpravy přihlásila paní senátorka Daniela Filipiová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Daniela Filipiová:  Mluvila jsem už o tom, že budu předkládat pozměňovací návrh, který bude odstraňovat z návrhu zákona vlastně novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění, která je podle mne přílepkem. A pozměňovací návrhy zní velmi lehce: Část třetí vypustit, následující části a články návrhu zákona přečíslovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, paní senátorko. A jako další je do podrobné rozpravy přihlášen pan senátor Jiří Carbol. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Carbol:  Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, vážené paní senátorky a páni senátoři, přihlašuji se k pozměňovacímu návrhu, který byl předložen na lavice. A v zásadě jde o to, že navrhuji, aby se o bodu 3 pozměňovacího návrhu výboru pro zdravotnictví a sociální politiku hlasovalo samostatně v této variantě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. Do podrobné rozpravy se ještě hlásí pan senátor Peter Koliba.

Senátor Peter Koliba:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky a páni senátoři. Dovoluji si navrhnout tak, jak máte pozměňující návrh z výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a požádal bych o hlasování jako o celku.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. Hlásí se ještě pan senátor Jiří Carbol, prosím.

Senátor Jiří Carbol:  Omlouvám se. Musím asi navrhnout, aby se hlasovalo o návrhu výboru jako o bodech, nebo alespoň o bodu č. 3 samostatně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Tudíž pro co se rozhodujete?

Senátor Jiří Carbol:  Navrhuji hlasovat po jednotlivých bodech.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Ano, jak to navrhujete. Ptám se ještě, zda se někdo další hlásí do podrobné rozpravy? Nikdo se nehlásí, podrobnou rozpravu končím.

Přeje si pan ministr vystoupit se závěrečným slovem? Nepřeje. Děkuji vám. A paní zpravodajku garančního výboru prosím, aby se vyjádřila k proběhlé rozpravě.

Senátorka Daniela Filipiová:  Zazněly tady pozměňovací návrhy. Myslím si, že by bylo dobře, abychom o pozměňovacích návrzích zdravotního výboru, o kterých jsem obecně nemluvila, protože se bere jako samozřejmost, že jsou už jakoby podány, aby se hlasovalo po bodech, čímž vyhovím vlastně i požadavku pana kolegy Carbola, protože pokud jde o bod 3, jsou tady dvě varianty.

Pokud neprojde bod 3, hlasovali bychom potom, až bychom prošli jednotlivými body pozměňovacího návrhu z výboru.

Tak bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu pana kolegy Carbola, pokud již nebude eventuálně nehlasovatelný. A pak by se hlasovalo o pozměňovacím návrhu, který jsem podala já. Takže takto navrhuji, abychom hlasovali.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře, děkuji. Takže budeme hlasovat o jednotlivých bodech pozměňujícího návrhu z výboru, až po bod tři.

Takže dám hlasovací znělku.

Po ní budeme hlasovat bod 1 pozměňujícího návrhu. Táži se pana ministra na jeho stanovisko.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Můžeme zůstat na místě, pane ministře. Myslím u vás na sedadle. Ano, táži se paní garanční zpravodajky?

Senátorka Daniela Filipiová:  Já s tím souhlasím, jenom aby kolegové věděli, je to vlastně doplnění nedostatku zákona, kdy správní orgány neměly přístup do registrů. Aby kolegové věděli, o čem hlasují, přijde mi to korektní. Takže já doporučuji také schválit.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře. Obojí tedy pozitivní. Dávám hlasovat, zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 37 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní budeme hlasovat pořadové č. 2. Táži se pana ministra na stanovisko. Nedoporučuje. A táži se paní garanční zpravodajky.

Senátorka Daniela Filipiová:  Jde o bod, jde o podmínky získávání osvědčení pro prodejce vyhrazených léčivých přípravků. Zdravotní výbor se na tom včera shodl, takže já s tímto pozměňovacím návrhem nemám problém.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Pan ministr nedoporučuje. A paní garanční zpravodajka říká ano. Takže, pane ministře, prosím.

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík:  Já se omlouvám. Já jsem to říkal už v té uváděcí zprávě, tam je trošku problém, že tam zatím chybí úprava té akreditace a úprava podmínek pro to, aby kdo toto osvědčení bude vydávat, takže později to může být upraveno, ale v této chvíli my pro to v podstatě nemáme žádné zákonné zmocnění. V této chvíli je to nedoporučující.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře. Stanoviska známe.

Senátorka Daniela Filipiová:  Pardon, jestli můžu?

Senátorka Daniela Filipiová:  Myslím si, že pan ministr to tady teď ještě přesněji zdůvodnil, to svoje stanovisko, takže v tom případě já tady říkám, že moje stanovisko je neutrální.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře. Takže stanoviska známe. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 38 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 15, proti bylo 8. Návrh nebyl přijat.

Nyní přistoupíme k hlasování o bodu 3. Prosím pana ministra o stanovisko. Pan ministr doporučuje. Paní garanční zpravodajka?

Senátorka Daniela Filipiová:  Já jenom chci upozornit na to, že body 3 a 4 je potřeba hlasovat současně. Týká se to právě toho § 77 a toho znění, na kterém se usnesl včera zdravotní výbor. Takže tam je potřeba body 3 a 4 hlasovat současně. A samozřejmě doporučuji přijetí.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Pan ministr souhlasí s hlasováním bodu 3 a 4 dohromady. Takže víme, o čem budeme hlasovat. Budeme hlasovat o bodech 3 a 4 současně. Spouštím hlasování.

Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 39 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 47, proti bylo 5. Návrh byl přijat.

Nyní máme bod 5. Pan ministr? Doporučuje. Paní garanční zpravodajka?

Senátorka Daniela Filipiová:  Já samozřejmě také. Je to jenom technická úprava srovnání účinnosti jednotlivých částí zákona. Doporučuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji. Spouštím hlasovací zařízení.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 40 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 55, proti bylo nula. Návrh byl přijat.

Chci se zeptat teď jak pana ministra, tak paní garanční zpravodajky, že v případě, že máme odhlasovány body 3, 4, jestli nemůžeme sloučit hlasování o zbývajících bodech? Ne? Radši...

Senátorka Daniela Filipiová:  Já si myslím, že ne, protože pan ministr měl problém, jestli se nepletu, s bodem č. 9. Ano. Tak 8, nebo 9, teď nevím, takže bych chtěla vyhovět a pokračovat v hlasování po bodech.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Takže budeme pokračovat v hlasování o bodu 6. Ptám se pana ministra? Doporučující stanovisko. Paní garanční zpravodajka?

Senátorka Daniela Filipiová:  Jednoznačně tam je určení zmocněnce pro vydávání vyhlášek. To je technická úprava.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, spouštím hlasovací zařízení.

Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 41 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 54, proti bylo nula. Návrh byl přijat.

Nyní budeme hlasovat o pořadovém číslu 7. Pan ministr doporučuje. Paní garanční zpravodajka?

Senátorka Daniela Filipiová:  Já samozřejmě taky, je to zase úprava, která reaguje na to, co jsme odhlasovali dohromady, body 3 a 4, promítá se to do toho zákona, ta změna v tom § 77, takže technická jenom úprava. Souhlasím.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, takže spouštím hlasovací zařízení.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 42 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 50, proti bylo nula. Návrh byl přijat.

Nyní přistoupíme k hlasování o bodu 8. Táži se pana ministra? Stanovisko neutrální pana ministra.

Senátorka Daniela Filipiová:  Tady jde v podstatě o to, že v našem zákoně máme stále uveden pojem potraviny pro zvláštní výživu, přestože vlastně směrnice Evropského parlamentu a Rady v květnu v roce 2009 už tento pojem zrušila. Takže jde spíš o takové vyčištění toho zákona jako takového, takže samozřejmě pokud to tam zůstane, nic se nestane, ale v rámci čistoty legislativy bych doporučila, abychom to přijali.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře, děkuji za stanoviska a spouštím hlasovací zařízení.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 43 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 53, proti bylo nula. Návrh byl přijat.

A máme zde bod 9., bod poslední, stanovisko pana...

Senátorka Daniela Filipiová:  Ne, ještě je desátý.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Jo jo, pardon. Ano, nedoporučuje. Pan ministr nedoporučuje.

Senátorka Daniela Filipiová:  Já se přiznám, že to je novela, nebo pardon, pozměňovací návrh, se kterým přišli lékárníci s tím, že je zneužíván pojem lékárna. Že by lékárny měly být jasně označeny, že by se neměly zneužívat pojmy lékárna. Třeba, dejme tomu, já nevím, bylinková lékárna, konopná lékárna apod.

Je pravda, že tenhle návrh vůbec nebyl nějakým způsobem projednáván, a proto k tomu zaujímám spíš neutrální stanovisko, protože nemám ráda hlasování o návrzích, které nebyly projednány nějakým způsobem komplexně.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře, děkuji, takže máme stanovisko neutrální a negativní. Takže spouštím hlasovací zařízení.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 44 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 11, proti bylo 7, návrh nebyl přijat.

Nyní máme část 4. Takže táži se paní garanční zpravodajky?

Senátorka Daniela Filipiová:  Pardon, já se omlouvám, že jsem tam hned nereagovala, protože tady jsem měla konzultaci s legislativním odborem. To je právě ten pozměňovací návrh pod číslem 10. Je to ta účinnost. Právě pan doktor mě tady upozorňoval na to, že vzhledem k tomu, jakým způsobem jsme přijímali ty pozměňovací návrhy, tak potom bude potřeba tady v této účinnosti, ale vyloženě jenom přečíslování, nepůjde o nějaké změny. Opravdu že oni jenom provedou legislativně technické úpravy, tak na to mě právě upozornil, že by bylo korektní, abyste to věděli. Že vlastně potom ten pozměňovací návrh nebude přesně úplně v tom znění, které teď máte před sebou, ale že jde opravdu jenom o reakci na to, jakým způsobem jsme hlasovali teď o těch pozměňovacích návrzích výboru. Takže tolik na doplnění. Jinak samozřejmě navrhuji schválit tento pozměňovací návrh.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Pane ministře? Doporučující. Takže spouštím hlasovací zařízení.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 45 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 54, proti bylo nula. Návrh byl přijat.

Táži se paní garanční zpravodajky, jestli jsme vyčerpali všechny pozměňující návrhy?

Senátorka Daniela Filipiová:  Byl tady ještě pozměňovací návrh pana kolegy Carbola. Ale vzhledem k tomu, v jakém znění jsme přijali body 3, respektive 4, tak tento návrh je nehlasovatelný a já svůj pozměňovací návrh stahuji. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji. Takže jsme vyčerpali všechny pozměňující návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňujících návrhů.

V sále je nyní přítomno aktuálně 59 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 30. Já spouštím hlasovací zařízení.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 46 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 52, proti byli 2. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi v Poslanecké sněmovně. Navrhuji, aby jimi byli paní senátorka Daniela Filipiová a pan senátor... Tady nemám jméno. Kdo? Kdo bude druhým? Pan senátor Carbol asi nebude mít zájem. Prosím tedy... Prosím tedy někoho, nebo předsedu výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, aby určil...

Takže dobře, takže pan Peter Koliba bude druhým, kdo bude obhajovat usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Takže souhlasí s pověřením, byl podán návrh pověřit paní senátorku Danielu Filipiovou a pana senátora Petera Kolibu s odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

V sále je přítomno 56 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 29. Spouštím hlasovací zařízení.

Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 47 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 53, proti bylo nula. Návrh byl přijat.

Tímto projednávání tohoto zákonu končím, děkuji panu ministrovi, děkuji paní garanční zpravodajce.

A my se vystřídáme před posledním bodem.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, ještě prosím, abyste mobilizovali své síly a budeme projednávat bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 9

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 9. A prosím pana poslance Jiřího Dolejše, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Poslanec Jiří Dolejš:  Příjemný večer, vážené senátorky, senátoři, doufám, že v tuto pokročilou večerní dobu uvítáte, když budu velmi stručný.

Mám to o to snazší, že samotný návrh zákona je velmi stručný a jednoduchý. V podstatě v přílohách zákona o DPH jednu komoditu, což jsou noviny a časopisy, přeřadíte z přílohy, která je výčtem komodit v sazbě 15% do přílohy, kde jsou komodity se sazbou 10%. Je to tedy zákon poměrně jednoduchý, nemá ambici komplexněji zasáhnout do DPH. Byť pochopitelně, že by si možná někteří mohli představovat, že tento zákon zdaleka není v optimální podobě. A nepochybně se k tomu zákonu budeme opakovaně vracet.

Naposledy v daňovém balíčku, který vám možná přijde po novém roce. Pokud jde o zdůvodnění tohoto návrhu, opět mohu být velmi jednoduchý a stručný. Jde o to, že tato komodita byla postižena skutečností, že před zvýšením sazeb DPH zde byla sazba 5%, dnes 15 %; 10procentních bodů není úplně málo.

Tato komodita navíc dnes je obětí dlouhodobého trendu poklesu produkce tiskovin. Kdybychom vzali čísla za posledních 10 let, tak objem editovaných tiskovin klesl o více jak 50 %. Samozřejmě, ty daňové náklady nejsou jediný faktor. Rostly i jiné náklady. Limitovaná je poptávka po tiskovinách. Ale pokud byste snad namítli, že dneska je normální nečíst na papíře, že už i malé děti si prohlížejí text na tabletech, přece jenom je dost lidí, kteří prahnou po papíře. Navíc pluralita toho čteného slova je také určitě věc, která stojí za pozornost. Padá snad na misku vah, abychom to vydavatelům těch různých tiskovin ulehčili.

Sněmovna, když projednávala tento návrh, tak o něm rozhodla podle § 90, což znamená, že o něm rozhodla v prvním čtení, tedy v podstatě o něm rozhodla hned. Musím říci, že o něm hlasovali kolegové poslanci napříč celým politickým spektrem. Hlasovalo pro to 101 poslanců z tehdy přítomných 135. To snad poslouží jako argument nebo dokument toho, že nejde o návrh nějak apriorně politický či neřku-li ideologický.

Když se budete ptát na dopady přijetí tohoto zákona, nepochopitelně primární jsou fiskální dopady. Jestliže snížíme tu sazbu o 10 procentních bodů, pochopitelně se ze stejného objemu vybere méně daní. Je otázka, jestli se ale podaří zastavit ten trend poklesu nákladů, jestli v nabízeném zboží zafunguje cenová elasticita, tedy zda se buď zbrzdí, nebo dokonce otočí trend růstu cen, což by mělo mít dopad i na poptávku.

Nevím, jestli teď máte při této pokročilé hodině v hlavě svěží představu, o jakou strukturu zboží jde. Ale nejde samozřejmě jenom o vybrané, možná známé tiskoviny, noviny, ale jde i o takové drobnosti, jako jsou časopisy, které vydávají zahrádkáři, rybáři, včelaři a tak dále. Skoro každý dneska ještě stále vydává nějakou tu tiskovinu. A upřímně řečeno, u těch malých je to možná vzpruha o to vítanější. Takže to, pokud jde o ty dopady.

Simulovat výpadek rozpočtu jde těžko, když neodhadneme přesně, jak se zachová trh. Ale my v té důvodové zprávě jsme uváděli, pro sněmovnu jsme uváděli dopad, který by mohl oscilovat kolem 300 milionů korun na erár. Uznáte, že na pokladnu, která má objem více jak 1 bilion korun, to je částka, která je plně kompenzovatelná současným růstem příjmů, možná, že bude kompenzovatelná i dalšími novelami zákona o DPH.

Poslední moje poznámka, pokud by snad někdo chtěl nastavovat zrcadlo, poměrům v ČR, tak v drtivé většině evropských zemí je tato sazba u tiskovin nižší než u nás. Dokonce v některých zemích je nulová nebo velmi nízká, což samozřejmě by u nás nešlo tak jednoduše, protože je to výjimka, která by se musela vyjednat s EU, s Evropskou komisí. Tak možná třeba někdy, nevím. Ale v každém případě, ve většině zemí je to výrazně nižší. A dokonce Evropská komise opakovaně potvrzuje, že dostupné tiskoviny jsou určitou politickou a kulturní prioritou pro Evropu. Takže to má i určitý, možná okrajový, ale přesto dopad na zaměstnanost v sektoru polygrafie, tiskáren, vydavatelství, tak to je asi logické, byť to není úplně hlavní argument tohoto předkladu.

Věřím, že je vše jasné a že se snad podaří tento návrh dneska tady úspěšně projednat. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já také děkuji, pane navrhovateli. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 9/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Lumír Aschenbrenner, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Jak tady již zaznělo, oproti předchozím dvěma bodům se skutečně jedná o jednoduchý materiál. Jedná se o převedení novin a časopisů z první snížené sazby, 15 % DPH, do druhé snížené sazby, 10 % DPH.

VHZD tento materiál pro jednal na své schůzi 3. prosince, pardon, 7. prosince. Přijal usnesení, ve kterém

I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Lumíra Aschenbrennera,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Tolik ode mě. Já bych potom měl jenom dvě větičky, až bude rozprava, bude-li nutno. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Takže otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, máte slovo, pane kolego.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Vážený pane předsedající, já budu velmi stručný, když komunisté navrhují snížení daní, tak to je pro mě tak závažná věc, že snad se ani nedá protestovat. Já čtu dokonce i Haló noviny, hlásím střet zájmů, od roku 94 čtu všechny deníky, kdybych je měl vyjmenovat, ony nejsou úplně všechny. Právo, Mladá fronta, Hospodářské noviny, Haló noviny čtu jenom v sobotu k snídani, to mám pro pobavení, ale ty běžné deníky čtu. Je to úděsná práce, ale je to milá práce. Čte se to mnohem lépe, než z displeje. My, staré konzervy, přece jenom je to pro nás lepší, dá se v tom podtrhávat, dá se z toho vystřihovat. Kdyby hasiči navštívili moji garáž, tak... To vlastně neřeknu, oni by tam mohli přijít... Tam mám asi půl tuny novin a časopisů. Moje žena říká: Na co to tam máš? Já říkám: Až budu v důchodu, tak si to všechno přečtu. Ona říká: To si už nikdy nepřečteš. Má asi pravdu.

To, proč to my podpoříme, je důvod úplně jiný. Ve chvíli, kdy je možnost snižovat daně, my bychom samozřejmě jako ODS chtěli jednu sazbu, ale víme, že to je nereálné, tak alespoň něco. A toto je jeden z těch případů. Je pravda, co říkal pan poslanec, že kromě snad Slovenska, jestli mám přesné informace, tak všude jinde jsou ty daně nižší než u nás. My ji máme vysokou.

Já už to nebudu zdržovat, předpokládám, že náš klub ten zákon podpoří, že jednou dojdeme k tomu, že budou všechny daně jenom 10 procent a pak bychom nepotřebovali žádné EET, protože by se nikomu nevyplatilo švindlovat.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A ještě vystoupí pan senátor Aschenbrenner.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji, už opravdu jenom velice stručně. Ten návrh je samozřejmě nesystémový. Mně osobně tam chybí knihy. Jestliže od toho předkladatelé očekávali, že se projeví ve zvýšené kvalitě tisku, případné prodejnosti, já tak optimistický nejsem. Zrovna tak pokud Unie vydavatelů očekává, že tím vzroste význam společenské činnosti a důležitosti periodického tisku, tak já k tomu optimistický také nejsem. Budu hlasovat pro to, že to beru jako jeden z prvních kroků ke snížení DPH. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, kdo další se hlásí? Pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, vážený pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové. Avizuji, že budu hlasovat samozřejmě pro ten zákon. Jedná se o malou částku, ale nedá mi to, abych nezmínil, že se samozřejmě rozdává i z krajského a obecního.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji vám, pane senátore. Ptám se, kdo se hlásí ještě do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Pan navrhovatel, chce se vyjádřit k proběhlé rozpravě? Nechce. Pan zpravodaj?

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Jen rychlé shrnutí. V rozpravě vystoupili tři senátoři, včetně mě. Jediný návrh je na schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, budeme hlasovat.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přítomno 53, kvórum 27, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 48, registrováno 54, kvórum 28, pro návrh se kladně vyjádřilo 50, proti nikdo. Návrh byl schválen. Projednávání tohoto bodu je ukončeno. Děkuji panu předkladateli i zpravodaji.

Přistoupíme k dalšímu bodu. Dalším bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorů Ivo Valenty, Miloše Vystrčila, Jana Horníka a dalších senátorů, který zrušuje zákon č. 112/2016 Sb., o elektronické evidenci tržeb, a mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích

Tisk č. 16

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede zástupce navrhovatelů, senátor Ivo Valenta, který má slovo, prosím.

Senátor Ivo Valenta:  Dobrý večer, pane předsedo, kolegyně, kolegové. Dovolte mi, abych vám představil senátní návrh zákona, kterým navrhujeme zrušit zákon o EET.

V několika základních bodech bych chtěl alespoň stručně zrekapitulovat důvody, proč je podle nás nezbytné zrušit tento zcela nepovedený zákon.

Především bych rád připomněl, že žádná z vládních stran neměla zavedení tak zásadního zákona, jako je EET, ve svém volebním programu. EET tak bylo překvapivým krokem vládních politických stran, dalo by se říci, že k takovému kroku neměli žádný mandát od svých voličů.

Zavedením EET dochází k bezprecedentnímu zásahu do ochrany soukromí, vláda se rozhodla, že chce online šmírovat všechny podnikatele. Chce mít přehled o každé koruně, kterou podnikatel utrží. Tyto informace nejen sleduje v reálném čase, ale zároveň ukládá do mohutné databáze, vůbec si nedělám iluze o tom, že se v takové databázi budou schopni vyznat berní úředníci, že se naopak může stát cennou kořistí pro nejrůznější hackery a jiné obchodníky, kteří se budou snažit zneužít těchto údajů ve prospěch svůj nebo prospěch kdovíkoho.

Navíc jsem z principu opravdu přesvědčen o tom, že demokratický stát respektuje tržní hospodářství, nemá důvod, aby takové množství informací sledoval a shromažďoval. To mi spíš připomíná praktiky totalitních režimů, kam se náš zákon o EET i další přehnané regulace pomalu a jistě vrací.

Zákon o elektronické evidenci tržeb navíc vůbec nerespektuje přirozené rozdíly, které jsou mezi malými a velkými podnikateli.

Na rozdíl od jiných je zákon EET zaváděn plošně, bez rozdílu na velikost firmy. To je v rozporu s ústavními principy, které doposud česká legislativa ctila a respektovala.

EET tak může mít v kombinaci s dalšími regulačními zákony doslova rdoucí efekt na živnostníky a malé podnikatele. Dlouhodobý chaos, který panoval během zavádění EET, když se téměř každý týden mluvilo o změnách parametrů a nejrůznějších výjimkách, navíc zásadním způsobem destabilizoval české podnikatelské prostředí. Pokud ministerstvo financí chtělo vložit do EET alespoň nějakou základní logiku, mělo EET zavést pouze pro plátce DPH, tedy do obratu 1 milion korun.

Zavádění EET do každé malé hospůdky nebo krámku je zcela nelogické, nepřinese očekávané fiskální příjmy a naopak způsobí likvidaci živností, především v malých obcích, městech, kde je jejich místo nezastupitelné. Obrovskou absurditou a vrcholem arogance státní moci je fakt, že zákonem je přikazované podnikatelům, aby ze svých vlastních prostředků investovali peníze do nástrojů, které stát následně využije k jejich kontrole.

Mluvit o daňové slevě ve výši 5 tisíc korun je pak spíš pro smích, protože hned po prvních dnech fungování EET většina podnikatelů zjistila, že jim nebude stačit nějaký levný systém, ale budou muset investovat do pořádné a také drahé technologie, jinak bude jejich činnost doslova paralyzována neustálými výpadky nebo pomalostí celého pokladního systému.

Za první týdny fungování tohoto systému se navíc jasně projevilo, že EET spolehlivě nefunguje. Má velké technické problémy, které mnoha živnostníkům doslova znemožňují jejich vlastní podnikání.

Stát tak místo toho, aby pomáhal podnikatelskému rozvoji, tedy růstu ekonomiky a zaměstnanosti, tak jen hází klacky podnikatelům pod nohy, komplikuje jejich život a zatěžuje je další regulací a administrativou.

Za obzvlášť děsivé považuji také to, že zákon o EET a hlavně jeho aplikace ministerstvem financí přímo vychovává český národ k bonzáctví. Podle médií jen za první týden fungování EET poslali zákazníci restaurací více jak tisíc udání na hospodské, od kterých údajně nedostali účtenku. Pokud to půjde dál, budeme mít za rok 40 tisíc udání, u kterých jsem přesvědčen, že z velké části se bude jednat jen o vyřizování účtu, závist, o brutální legrácku či konkurenční boj. A to jsme jen u restaurací. Až začne zákon platit pro všechny podnikatele, nedivil bych se, kdy berní úředníci museli by vyřizovat třeba i 250 tisíc udání ročně.

Nemůžeme se proto divit, že v důsledku zavedení EET podle sdružení místních samospráv ukončilo provoz asi na 2000 hospod, restaurací a penzionů.

Opomenout nelze ani to, že realizace EET vznikla bez řádného výběrového řízení, ačkoliv jde o investici v řádu stovek milionů korun. Je opravdu s podivem, že taková obrovská zakázka je zadána bez otevřené soutěže.

Kromě toho byl návrh zákona o EET předložen v rozporu s usnesením vlády o komunikačních technologiích z listopadu 2015, podle něhož by měla projekt EET jako informační systém veřejné správy schválit příslušná rada vlády, což se dodnes nestalo.

Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, závěrem mi dovolte jedno malé přirovnání. EET je, jako bychom si museli do auta povinně koupit krabičku, která policii nahlásí každý váš přestupek a současně vaši polohu. Přičemž nemáte tušení, co s těmi údaji dělá. Naše země nemá problém s tím, že by nefungovala, protože má šedou ekonomiku. Ona nefunguje, protože je špatně vedená. Více peněz z daní to nevyřeší. Je to, jako by lidé nosili kýble s vodou do společné nádrže, která má sloužit všem, a současně se po kolena brodili ve vodě, která z té nádrže odtéká spoustou děl, a správce nádrže s vrtačkou za zády hlasitě volá, že problém je v tom, že si kus odlili doma do dřezu. Ano, nebylo to od nich hezké. Ale ten problém jsou ony díry. Dámy a pánové, budu rád, když podpoříte v prvním čtení náš senátní návrh o zrušení EET.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám za vystoupení, pane senátore. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Pavla Štohla. Pane senátore, prosím, ujměte se slova.

Senátor Pavel Štohl:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Zazněl tady návrh na zrušení EET. Já to vezmu možná trošku zeširoka, ale nerad bych vás dlouho zdržoval. Určitě ne. Jenom s čím souhlasím, co tady bylo řečeno. Ten zákon je ne úplně povedený, je tam spousta věcí, které by bylo dobré, kdyby byly jinak. Jestli si vzpomínáte, když jsme ho tady projednávali, mj. jsem říkal, že by bylo dobré, kdyby třeba pro tržby do 400 tisíc korun se to nevztahovalo. Mj. v Rakousku jsme zjistili, že opravdu mají limit 15 tisíc eur, na které se to nevztahuje.

Další věc. Pan ministr financí Babiš začíná nyní vlastně přemýšlet, jestli podnikatelé s obratem 250 tis. Kč za rok a budou mít paušální daň, mohli být vyjmuti.

Další věc, která je dle mého názoru nesystémová je to, že byly některé skupiny zařazeny do další etapy, do druhé nebo do třetí. Zase si nemyslím, že to je úplně ideální.

Další věcí je, že když jsou faktury, ze kterých se odvádí DPH, faktury, které se účtují do výnosů a potom tyto faktury budou uhrazeny hotově, tak podléhají také EET.

A mohl bych tady vyjmenovávat takovýchto věcí poměrně hodně. Rozuměl bych tomu, kdyby tady zazněl návrh – pojďme společně hledat řešení, jak nepovedené věci napravit. Ale nesouhlasím s tím, abychom tento zákon zrušili. Jinými slovy, můj návrh je tento návrh zákona zamítnout. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám. Ale než to doznělo, přihlásil se pan kolega Vosecký, má slovo.

Senátor Jiří Vosecký:  Pane předsedo, děkuji za slovo, byl jsem rychlejší, než to doznělo, myslel jsem, že se přihlásí někdo jiný.

Myslím si, že bylo dobrým zvykem a je dobrým zvykem, že senátní návrhy se pouštějí do dalšího kola, do výborů, aby se tam projednaly. Prosím o to, aby se tady tento zvyk dodržoval. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Kolega Papoušek. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Jenom krátce. Chtěl bych také podpořit, aby tento návrh zákona prošel prvním čtením do výboru. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  To znamená, aby byl přikázán. Dobře, rozumím vám.

Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám a táži se pana navrhovatele, zda se chce k proběhlé krátké rozpravě vyjádřit? Je tomu tak, prosím.

Senátor Ivo Valenta:  Mám jenom krátkou reakci k tomu, co tady zaznělo. Nemohu souhlasit s argumentací, která tady zazněla, že pan ministr financí do médií řekl, že by to mohlo být 250 tisíc korun. Za prvé je to úředník a za druhé přece nemůže nějaká osoba jen tak vykřiknout, že to bude 250 tisíc.

Myslím si, že je zapotřebí, aby to bylo podrobeno rozpravě s profesními svazy, s Hospodářskou komorou atd.

Já bych také hodně požádal o to, abyste tento návrh propustili dál do výboru, abychom si to tam mohli prodebatovat a možná i tam mohou zaznít další návrhy, které tady byly řečeny. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Chce se vyjádřit pan zpravodaj? Nechce se vyjádřit. Přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh posuzovaný návrh zákona zamítnout. Aktuálně je přítomno 53, kvorum pro přijetí je 27. Ale na požadavek z pléna vás odhlašuji a prosím, abyste se znovu přihlásili.

Můžeme zahájit hlasování? (Souhlas.) Všechno je v pořádku.

Zopakuji, že byl podán návrh posuzovaný návrh zamítnout.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Registrováno 52, kvorum 27. Návrh byl podpořen 30 hlasy, proti 18. Návrh byl schválen a zákon je zamítnut. Děkuji vám.

A posledním bodem našeho jednání jsou

 

Pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2017

Tisk č. 15

Tato pravidla jste obdrželi jako senátní tisk č. 15 a s těmito pravidly nás seznámí pan senátor Jan Hajda. Prosím o klid.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedo, vážené a milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych přednesl návrh usnesení Senátu pokud se týká hospodaření senátorských klubů.

Usnesení Organizačního výboru jste obdrželi. Jsou tam v příloze všechna pravidla a doufám, že jste si je přečetli. A proto navrhuji:

Senát schvaluje k provedení § 22 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu Pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2017, která jsou přílohou tohoto usnesení, jež jste obdrželi, a to s účinností od 1. ledna 2017.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. A otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám a můžeme přistoupit k hlasování.

Přítomno je 49 senátorek a senátorů. Kvorum 25. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Jan Hajda.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 50 registrováno 51, kvorum 26, pro návrh 49, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu senátorovi.

Vážené kolegyně a kolegové, chci vás za prvé pozvat na zítřejší slavnostní schůzi, kdy si budeme připomínat 20. výročí zahájení práce Senátu. Večer od 19.00 hodin je slavnostní koncert, který je samozřejmě laděn i do vánoční atmosféry. A je předpoklad, že další plénum Senátu – bude záležet na jednání Organizačního výboru v úterý 20. prosince 2016 – by mělo být 18. ledna 2017.

Chci požádat všechny předsedy výborů a vás, vážené senátorky a senátoři, abyste nepřipouštěli, aby jednání výborů, a tudíž usnesení byla přijímána v týdnu, kdy se koná plénum Senátu. Žádám vás, abyste jednání výborů zahajovali co nejdříve, abyste přijímali usnesení výborů v dostatečném předstihu, abychom se všichni mohli s návrhy usnesení výborů seznámit, abychom nad nimi mohli přemýšlet, případně si je dopracovat, a abychom mohli odvádět kvalitní práci. Berte to jako velmi vážnou podmínku, protože to, co se občas stává, že se jedná den před plénem, velmi znehodnocuje a poškozuje naši práci a vytváří podmínky pro nekvalitní naši činnost. Prosím, aby se tento přístup už neopakoval.

Vážené kolegyně a vážení kolegové, kdybych se s někým neviděl nebo kdybychom se neviděli, přeji vám krásné a klidné vánoční svátky a do nového roku 2017 pevné zdraví a hodně sil a štěstí.

(Jednání ukončeno v 21.50 hodin.)