(2. den schůze – 01.12.2016)

(Jednání zahájeno v 9.08 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté. Vítám vás na pokračování 2. schůze Senátu.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Peter Koliba, Miroslav Antl, Miroslav Nenutil, Radek Sušil, Emilie Třísková, Jaromír Jermář, František Čuba, Lumír Kantor, Vladimír Plaček, Miluše Horská, Jiří Vosecký, Zdeňka Hamousová, Jiří Carbol, Jiří Čunek, Tomáš Jirsa, Jaroslav Zeman, Daniela Filipiová, Jan Hajda, Jaromír Strnad, Hassan Mezian a Renata Chmelová.

Zároveň vás žádám, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, a jako obvykle připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici v předsálí Jednacího sálu.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je

 

Změna v orgánech Senátu

Dávám slovo předsedovi volební komise, panu senátorovi Luďku Jeništovi, aby nás seznámil s předloženými návrhy.

Senátor Luděk Jeništa:  Dobré ráno všem, vážený pane předsedo, dámy a pánové. Dovoluji si vás informovat, že volební komise obdržela ve lhůtě stanovené volebním řádem Senátu následující návrhy senátorských klubů.

Senátorský klub ČSSD navrhuje zvolit senátora Jiřího Dienstbiera členem ústavně-právního výboru a členem Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury.

Klub Starostové a nezávislí navrhuje zvolit senátora Jiřího Voseckého členem Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova.

Senátorský klub ODS navrhuje zvolit Petra Bratského členem Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky.

S ohledem na výše předložené návrhy je třeba nejprve zvýšit počet členů v uvedených orgánech Senátu a poté zvolit členy orgánů dle návrhů. Proto se včera sešla volební komise na své 2. schůzi. A nyní vás seznámím se dvěma usneseními, která z této schůze vzešla:

3. usnesení z 2. schůze konané 30. listopadu 2016:

komise

1. navrhuje v souladu s článkem 4 bod 7 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu změnit počet členů v orgánech Senátu takto:

ústavně-právní výbor 10 členů

Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova 21 členů

Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky 8 členů

Stálá komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury 12 členů

2. pověřuje mne, abych s tímto usnesením seznámil Senát.

Nyní druhé usnesení s pořadovým číslem 4 také z 2. schůze ze dne 30. listopadu 2016:

komise

1. navrhuje v souladu s článkem 4 bod 6 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu zvolit senátora Jiřího Dienstbiera členem ústavně-právního výboru,

2. navrhuje v souladu s článkem 4 bod 7 volebního řádu zvolit senátora Jiřího Voseckého členem Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova,

3. navrhuje v souladu s článkem 4 bod 7 volebního řádu zvolit pana Petra Bratského členem Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky,

4. navrhuje v souladu s článkem 4 bod 7 volebního řádu zvolit senátora Jiřího Dienstbiera členem Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury,

5. pověřuje mne, abych s tímto usnesením seznámil Senát.

Chtěl bych ještě připomenout, že jakékoliv změny v ustaveném orgánu Senátu lze během volebního období provést jen se souhlasem Senátu.

Závěrem bych si dovolil ještě navrhnout jménem volební komise, aby Senát hlasoval o zařazení do orgánů Senátu en bloc aklamací většinovým způsobem.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane předsedo. Nejprve uvádím opravu. Pan senátor Lumír Kantor, který byl ohlášen, že bude na dnešním jednání omluven, je přítomen, takže jeho omluva se ruší.

K tomu, co nyní předložil pan předseda volební komise, otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji uzavírám a můžeme přikročit k hlasování.

Budeme nyní hlasovat o návrhu:

Senát mění počet členů v

a) ústavně-právním výboru na 10 členů

b) Stálé komisi Senátu pro rozvoj venkova na 21 členů

c) Stálé komisi Senátu pro sdělovací prostředky na 8 členů

d) Stálé komisi Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury na 12 členů

Aktuálně je přítomno 48 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 25.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 32 registrováno 52, kvorum 27, pro návrh 51, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Budeme pokračovat druhou částí navrženého hlasování. Tak jak přednesl předseda volební komise, budeme hlasovat o usnesení:

Senát

volí členem

a) ústavně-právního výboru senátora Jiřího Dienstbiera,

b) Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova senátora Jiřího Voseckého,

c) Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky pana Petra Bratského,

d) Stálé komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury senátora Jiřího Dienstbiera.

Registrováno 52, kvorum 27. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 33 registrováno 52, kvorum 27, pro návrh 51, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A tím můžeme tento bod uzavřít. Děkuji volební komisi.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je

 

Petice "Za dobrý zákon o Národním parku Šumava"

Tisk č. 298

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 298.

Petici projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svou zpravodajku paní senátorku Emu Sykovou. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 298/1.

Petici dále projednal na žádost výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jana Horníka.

Při zahájení projednávání petice vezme Senát na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práv podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě jsou to zástupci petentů pan Jaromír Bláha a pan Pavel Kindlmann.

Přistoupíme k hlasování, zda souhlasíme s tím, aby podle § 142a odst. 2 jednacího řádu se mohli zúčastnit aktivně této schůze.

Jsou nějaké další návrhy? Nejsou. Spustím znělku.

V sále je přítomno 51 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 26. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 34, registrováno 51, kvórum pro přijetí 26, pro návrh se vyslovilo kladně 49, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Já si dovolím přivítat zástupce petentů, kteří byli již jmenováni.

Senát hlasováním dále rozhodne, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu. Těmito osobami jsou: náměstek ministra životního prostředí Vladimír Dolejský, Pavel Hubený, ředitel Správy NP Šumava, Robin Böhnisch, předseda výboru pro životní prostředí, ten je ale omluven, pardon, František Laudát, místopředseda hospodářského výboru, zpravodaj petice v Poslanecké sněmovně PČR, Antonín Schubert, starosta obce Modrava a předseda Svazu obcí NP Šumava, Libor Pospíšil, starosta obce Prášily, Zbyněk Klose, starosta obce Kubova Huť, ale ten je také omluven, dále Jakub Hruška, předseda platformy Vědci pro Šumavu, Tomáš Hauser, platforma Šumava domovem, Ivan Adam, Vlídné vidiny, o. s., a Petr... Pardon... Penzion... Jo... Petr Ješátko, Penzion Hájenka Špičák, ale ten je také omluven. Já se omlouvám za ten drobet nesrozumitelný přednes, protože tady do toho mám prováděné zásahy, asi na poslední chvíli, ale ta jména jsem přečetl, doufám, že všichni jste jim rozuměli, nebo máte někdo nějaké dotazy, než budeme hlasovat? (Hlásí se jedna senátorka.)

Já bych poprosil, paní kolegyně, pojďte k řečništi. (Vznáší dotaz z pléna na aktivní účast všech petentů.) Ne, samozřejmě pokud odhlasujeme na schůzi, tak mají právo aktivní účasti. Prosím o klid. Samozřejmě, nepředpokládá se vystoupení všech těch osob, ale jsou tady už navrženy, v prezidiální zprávě.

Slyšeli jste ta jména, viděl jsem nějaké připomínky, nejasnosti, takže si dovolím k tomu otevřít rozpravu, jestli má někdo připomínky, chce někoho vyškrtnout, nebo někoho doplnit?

Není tomu... Pan kolega Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Já jenom navážu na kolegyni, senátorku Seitlovou, v tom smyslu, že bych trochu zpochybnil, jestli vystoupení takto velkého počtu osob je prostě praktické, to je všechno, jestli to nemůžeme nějak trochu zredukovat, ten seznam. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  No, pokud jim odsouhlasíme, že mají právo účasti na této schůzi, tak mají právo vystoupit. Jestli s nějakým jménem nesouhlasíte, tak navrhněte a vyřaďte je aktivně z této schůze.

Paní senátorka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedo. Jenom, prosím, kolik je tedy těch, kteří budou účastníky, jestli byste mohl říct počet, který tam je. Počet celkový, tak, jak jste to teď četl. Kolik jich je celkem?

Předseda Senátu Milan Štěch:  To já musím spočítat.

Senátorka Jitka Seitlová:  Já se omlouvám, ale je to důležité, abychom opravdu...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Prosím vás, já jsem tady četl vlastně návrh, který předložil garanční výbor. Takže je na nás... Jestli, tak navrhněte konkrétní jména, která vyškrtnout, nebo která chcete doplnit. Ale jinak je potřeba... Ta jména jste slyšeli. Těch jmen je poměrně hodně. Já s tím nic jiného udělat nemůžu.

Senátorka Jitka Seitlová:  Dobrá, tak já tedy nemám to právo, ale myslím, že bychom si měli udělat alespoň 5 minut přestávku a dohodnout se, protože se mi zdá, že těch jmen je opravdu hodně. Máme k tomu veškeré materiály, všechno, tak zřejmě by nebylo smysluplné, aby takový počet účastníků vystupoval, resp. možná, že nám zástupci těch účastníků řeknou, že třeba za tuto skupinu vystoupí dva, nebo za tuto dva, a my to můžeme zredukovat. Čili nevím, jestli některý předseda klubu nechce navrhnout aspoň třeba, já nevím, 5 minut přestávku, abychom se na tom dohodli.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já vám k tomu mohu sdělit, že za petenty se předpokládalo, že vystoupí dva, jestli se nepletu, a za ostatní dotčené by to mělo být sedm. Tak dohromady devět osob. Dva petenti a vlastně ti, kteří mají připravené nějaké stanovisko, názor, tak sedm.

Tak, chcete přestávku? Kolik minut? (Z pléna zaznívá návrh na 5minutovou přestávku.) Pět minut. Vyhlašuji 5minutovou přestávku. To znamená, budeme pokračovat v 9.31 hodin.

(Jednání přerušeno v 9.26 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 9.31 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, budeme pokračovat.

Paní kolegyně Wagnerová má pro nás návrh, který nám přednese.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedo, kolegyně, kolegové. Můj návrh k vystupování těch osob zde čtených je následující. Omezit jejich vystoupení na jedno, pouze v rozsahu maximálně 5 minut.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, slyšeli jste, budeme o tom bez diskuse hlasovat. Takže nebudu zvát, protože teď byla znělka. Zahajuji o tomto návrhu hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Já vám děkuji.

Hlasování č. 35, registrováno 51, kvórum pro přijetí 26, pro návrh se kladně vyslovilo 42, proti 1. Návrh byl schválen.

Já tedy prosím jak zástupce petičního výboru, tak i osoby dotčené, aby toto usnesení respektovali.

A teď ještě musíme hlasovat o tom, co jsem tady původně přednesl, to znamená, aby osoby, které jsem jmenoval, je jich celkem sedm, vedle těch dvou petentů, aby se mohly účastnit této naší schůze. Takže zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 36, registrováno 51, kvórum pro přijetí 26, pro návrh 43, proti 1. Návrh byl schválen. Děkuji vám.

Chvilku vydržte.

Takže dovolte mi, abych mezi námi přivítal zástupce stran dotčených peticí. A nyní uděluji slovo zpravodaji VVVK, senátorce Evě Sykové.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení zástupci petentů. Já bych vám ráda předložila svoji zpravodajskou zprávu.

Předložená petice vznikla zhruba před dvěma lety. V reakci na obavy, že se připravuje nový zákon, který by mohl ohrozit šumavskou přírodu.

Na jaře roku 2014 kolega, senátor Eybert, společně s dalšími 18 kolegy předložil senátní návrh zákona o NP Šumava. Návrh usiloval o stanovení zvláštních podmínek ochrany NP Šumava, odlišných od podmínek ochrany vyplývajících ze zákona o ochraně přírody a krajiny.

Nerozlišoval mezi kvalitativně odlišnými cíli, jako je ochrana přírody, turistika a rozvoj obcí. Naopak rozšiřoval možnost zástavby na většině území národního parku.

Tyto důvody a některé další vedly k předložení petice Za dobrý zákon o NP Šumava.

V létě 2014 se jí však Senát odmítl zabývat. Ještě před dokončením projednávání senátního návrhu zákona kolegy Eyberta.

Petiční výbor se proto rozhodl vzít petici zpět.

V letošním roce byla petice předložena Senátu podruhé, a to v souvislosti projednáváním vládní novely zákona o ochraně přírody a krajiny, sněmovní tisk č. 501, v současnosti ve fázi 3. čtení.

Petice Za dobrý zákon o NP Šumava předkládá tři hlavní požadavky. Zaprvé, aby primárním účelem existence národního parku byla ochrana přírody. Zadruhé, aby zóny ponechané přírodě tvořily 30 procent rozlohy národního parku a do roku 2030 byly rozšířeny na 50 procent rozlohy národního parku. A zatřetí, aby další stavební rozvoj nepoškozoval šumavskou krajinu. To je vše, co ta petice říká.

Petice Za dobrý zákon o NP Šumava splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 85/1990 Sb., o právu petičním. Senátu byla předána se 48 339 podpisy. Splňuje tedy i podmínku pro zařazení na pořad nejbližší schůze Senátu, po ukončení šetření výborem, jemuž přísluší vyřizování petic, viz § 142 odst. 1 zákona 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu.

Podepisování petice pokračuje prostřednictvím webového formuláře. Do dnešního dne jí vyjádřilo podporu, do toho dne, kdy jsme to tedy projednávali, do října jí vyjádřilo podporu přes 61 tisíc občanů.

V průběhu již provedeného šetření petice Za dobrý zákon o NP Šumava byla Senátu předložena 16. června 2016 jako senátní tisk č. 298 tato petice. Garančním výborem byl určen VVVK, jemuž vyřizování peticí přísluší. Výbor mě pověřil úlohou zpravodaje.

V rámci šetření ve věci petice jsme uspořádali dvě akce, veřejné slyšení a výjezdní zasedání výboru na Šumavu. Veřejné slyšení výboru ve věci petice se konalo v úterý 26. července 2016. Přepis veřejného slyšení je dostupný na webových stránkách Senátu. Bezprostředně po veřejném slyšení se konal tiskový brífink, jehož záznam je rovněž dostupný na webových stránkách Senátu. Petenty na veřejném slyšení zastupovali doktor Jaromír Bláha a profesor Pavel Kindlmann. Slyšení se zúčastnili také kolegové, senátoři Jan Horník, Tomáš Jirsa a Jan Látka, předseda Podvýboru pro ochranu přírody a krajiny Poslanecké sněmovny Parlamentu, Michal Kučera, náměstek pro řízení sekce ochrany přírody a krajiny ministerstva životního prostředí, doktor Vladimír Dolejský, ředitel Správy NP a CHKO Šumava, magistr Pavel Hubený, a dále zástupci krajské a místní samosprávy, akademické obce, místních podnikatelů a občanské společnosti.

Přestože během slyšení zazněly velice odlišné a často protichůdné názory, domnívám se, že většina účastníků by souhlasila, že je v zájmu všech zainteresovaných stran, dosáhnout ohledně budoucnosti Šumavy racionálně odůvodněného konsensu.

Zánik národního parku si jistě nikdo nepřeje, ani poškození jeho jedinečné přírody.

Výjezdní zasedání výboru se konalo ve dnech 22. – 23. září 2016.

Program zasedání se sestával ze setkání členů výboru s představiteli šumavských obcí, za účasti zástupců NP Šumava, petentů, akademické obce, občanských iniciativ a spolků. Na setkání vystoupili mimo jiné náměstek stávajícího ředitele Správy NP Šumava, inženýr Martin Starý, bývalí ředitelé, magistr Jiří Mánek a pan doktor Jan Stráský, starosta obce Modrava a předseda Svazu obcí NP Šumava, inženýr Antonín Schubert, a inženýr Martin Kleber z Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem.

Diskuse se týkala zejména problému šumavských obcí, s omezeními vyplývajícími z existence NP Šumava, vysychání šumavských lesů a obav, které vyvolává současná podoba vládní novely zákona o ochraně přírody a krajiny.

Druhý den zasedání byl věnován exkurzi v NP Šumava a částečně v NP Bavorský les, oblasti Březníku, Sedmiskalí, českoněmecké hranice a pramenů Vltavy.

Během exkurze členové výboru měli možnost hovořit se zástupci obou národních parků i přizvanými odborníky, tedy bavorského i českého.

Garanční výbor si také vyžádal stanovisko VUZP. Ten jej přijal na své schůzi 17. srpna 2016, usnesení č. 135. Doporučil v něm zřízení pracovní skupiny Šumava, složené ze zástupců ministerstev, Správy NP Šumava, šumavských obcí, krajů a parlamentu. Tato pracovní skupina by měla vypracovat konečné řešení ochrany přírody a krajiny v NP Šumava. Výbor ve svém stanovisku dále navrhl doporučit vládě, aby při tvorbě předpisů a přijímání opatření v oblasti ochrany životního prostředí ve větší míře přihlížela k názorům a orgánům územní samosprávy.

Na základě šetření provedeného naším výborem, tj. zejména v návaznosti na veřejné slyšení ze dne 26. července a výjezdní zasedání na Šumavě, a po zvážení stanoviska VUZP navrhuje výbor předloženou petici vyřídit přijetím následujícího usnesení.

Usnesení 191 výboru zní:

Po úvodní zpravodajské zprávě místopředsedkyně výboru, senátorky Evy Sykové, a po představení senátního tisku, který byl předmětem veřejného slyšení 26. července a po výjezdním zasedání výboru na Šumavě a po rozpravě oznamuje Organizačnímu výboru Senátu, že šetření ve věci petice Za dobrý zákon o NP Šumava bylo ukončeno, doporučuje Senátu PČR, na základě seznámení se s peticí č. 3/16 Za dobrý zákon o NP Šumava a jejího projednání na veřejném slyšení výboru a na výjezdním zasedání atd., a po zvážení stanoviska VUZP přijmout návrh usnesení, který si dovolím potom přečíst, navrhuje Organizačnímu výboru Senátu zařadit na pořad následující schůze Senátu bod Petice č. 3/16 Za dobrý zákon o NP Šumava, určuje, že osobami zastupujícími petenty, které požívají práv podle § 142 odst. 2 jednacího řádu Senátu, jsou zástupci petičního výboru uvedení v příloze, byli tady už přečtení, doporučuje, aby na projednávání na schůzi Senátu dále byli pozváni: ministr životního prostředí, ministr zemědělství ČR, ředitel NP Šumava a ostatní osoby, které výbor považuje za peticí dotčené a které jsou uvedeny v příloze a které tady byly čteny panem předsedou, z nichž někteří se dostavili, někteří ne; určuje zpravodajkou výboru pro projednání senátního tisku na schůzi Senátu senátorku Evu Sykovou a pověřuje předsedu výboru, senátora Jaromíra Jermáře, toto usnesení předložit předsedovi Senátu.

Dále přijal návrh na usnesení Senátu. Toto usnesení, které výbor navrhuje, bych ráda ještě přečetla:

I. bere na vědomí petici č. 3/16 obsaženou v senátním tisku č. 298,

II. podporuje zachování a další rozvoj NP Šumava jako jedinečného chráněného území, které bylo vytvořeno za účelem ochrany a obnovy přirozených ekosystémů, tomu odpovídající vnitřní členění národního parku i regulaci stavebního rozvoje na jeho území,

III. pokládá za nezbytné, aby péče o lesy v národních parcích vylučovala možnost spekulativní těžby dřeva, zahrnovala i aktivní výsadbu respektující přirozenou druhovou skladbu porostů, nezasahovala negativně do vodního cyklu a nezpůsobovala snížení retence a oslabení infiltrace vody v šumavské krajině,

IV. doporučuje vládě, orgánům státní správy i orgánům krajské a obecní samosprávy, aby ve vztahu k NP Šumava i ostatním národním parkům přihlížely jak k zájmu na zajištění životních potřeb obyvatel, kteří jsou existencí národních parků přímo dotčeni, tak k zájmu na ochraně přírody a životního prostředí, a aby mezi těmito dvěma zájmy, jsou-li v rozporu, hledaly vyvážený a náležitě odůvodněný kompromis,

V. konstatuje, že petice č. 3/16 Za dobrý zákon o NP Šumava, senátní tisk č. 298, je důvodná.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní zpravodajko. Prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů. Dále uděluji slovo zpravodaji VUZP, senátorovi Janu Horníkovi.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. VUZP se k petici Za dobrý zákon o NP Šumava vyjádřil na svém zasedání dne 17. srpna, na své 27. schůzi. Já to nebudu číst, protože paní kolegyně Syková už mi to trochu ulehčila. Jenom bych zde uvedl, že ono stanovisko, které jsme vypracovali pro partnerský výbor, jenom bych doplnil, kdy v tom doporučení je ještě, že by se měly vymezit územní limity celku obcí, což by měla udělat ona pracovní skupina.

Jinak samozřejmě, my jsme se soustředili zejména na Šumavu, ale při projednávání byl ten názor, že Šumava jako taková nelze vytrhnout z ochrany přírody, ale že i ostatní chráněné národní parky nebo národní přírodní rezervace, k těm by se mělo postupovat úplně stejně jako k Šumavě. K tomu se ještě potom dostanu během rozpravy.

Takže to je za náš výbor asi tak vše.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Tím jsme vyčerpali zprávy zpravodajů, otevírám rozpravu. Předpokládám, že jako první v rozpravě vystoupí zástupci petičního výboru. Takže prosím, přihlaste se, nebo se nám představíte. Pojďte, prosím.

Vítám mezi námi pana Pavla Kindlmanna a uděluji mu slovo, prosím.

Pavel Kindlmann:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Jmenuji se Pavel Kindlmann, jsem profesorem Karlovy univerzity a vedoucím Oddělení výzkumu biodiverzity na Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd, jsem zástupcem petičního výboru.

Jsem velice rád, že jste mi umožnili dnes na vašem plénu vystoupit.

Ve škole jsme se učili, že v historii země došlo k pěti hromadným vymíráním druhů. Nyní jsme přímými svědky šestého, historicky největšího vymírání. Jen během posledních 20 let prokazatelně vyhynulo kolem tisíce druhů organismů.

Celkové číslo je však mnohem větší, protože valnou většinu organizmů se nám dosud nepodařilo ani popsat. Je to poprvé v historii země, kdy hromadné vymírání způsobil nikoliv pád asteroidů či výbuch sopky, ale živá bytost, která sama sebe dokonce považuje za inteligentní.

Nynější ohrožení biologické diverzity nemá v minulosti precedent, neboť druhů nikdy předtím nehrozilo vymírání v tak krátkém časovém úseku jako dnes. Nejbližší léta a desetiletí budou rozhodovat o tom, jak velká část světové diverzity se zachová. To, které druhy a jaká společenstva přežijí v budoucnosti, je závislé na ochraně existujících národních parků a rezervací. Národní parky jsou proto jakousi Noemovou archou umožňující přežití druhů, které by v hospodářsky využitelné krajině vymřely. Nyní i vy máte jedinečnou možnost do tohoto procesu pozitivně zasáhnout.

Naše petice jde právě tímto směrem. Její největší předností je to, že staví na skutečných přímo v přírodě zjištěných a naměřených datech a jejich statisticky správné analýze. Právě tímto způsobem došli vědci k tomu, že 30 % Národního parku Šumava tvoří ekosystémy, v nichž jakýkoliv zásah nutně způsobí místní vymírání stovek, možná i tisíce vzácných druhů organizmů. Pokud chceme zabránit vymírání druhů v dalších cca 20 % území Národního parku Šumava, je třeba jim ponechat možnost samovolného vývoje nejpozději během nejbližších cca 10 let, plus minus. Celkem jde tedy o zhruba polovinu území národního parku. Přesné důkazy společně s vymezením ploch, druhů a skupin organizmů, kterých se to týká, jste dostali dneska v noci ode mě e-mailem. Hrozivé na tom všem je, že vymírání druhů je nezvratný proces. Rozbité auto vám v servisu opraví tak, že jej od původní podoby nepoznáte. Ale vyhynulý druh již nikdo na světě zpátky nesestrojí. Apeluji na vás především v tom, abyste pečlivě vážili to, co vám leckteří lidé řeknou, a věřili jen skutečným argumentům podpořenými skutečnými daty. Ne pouhým politickým proklamacím některých lidí motivovaným jejich vlastními zájmy nebo zájmy jejich kolegů.

Uvedu jen malý příklad. V jedné petici jste se doslechli, a teď zkracuji, 51 % lesů v Národním parku Šumava je pokryto suchými stromy a vykácenými plochami. Jinde jste slyšeli, že 20 000 ha lesů – 36 % na Šumavě sežral kůrovec. Jaká je tedy skutečnost? V e-mailu máte oficiální data, která jsem získal od Správy Národního parku Šumava. Z těchto dat vyplývá a můžete si to ověřit, spočítat sami, že souše vzniklé v bezzásahovém území za 24 let existence národního parku – nemám data pro rok 2015 – tvoří pouze 10 % všech stromů v národním parku. Dalších 19 % stromů bylo vykáceno nebo vyvráceno větrem. Dohromady tedy přesně tolik, kolik by za stejnou dobu bylo postupně vykáceno, kdyby to byl běžně hospodářský les. Více máte v e-mailu.

A nyní srovnejte. 10 % skutečnost s tím, co se povídá – 51 %, 36 % atd. Je to poučení, že člověk dříve, než si vytvoří názor, by se měl s věcí skutečně do hloubky seznámit. Rozsáhlá data z několika set ploch rozesetých po celé Šumavě jednoznačně dokazují, že samovolná obnova NP je vyšší, než kdyby se o takový les starali lesníci a semenáčky zde vysazovali. Lesník v hospodářském lese pokácené stromy okamžitě odveze. Zatímco v NP se ponechávají souše a ty jsou vidět. A to je jediný rozdíl, na kterém staví mnozí lidé, kterým je skutečná ochrana přírody trnem v oku. Proč se stále dokola někdo snaží zpochybnit a pořád straší kůrovcem na Šumavě? I na tuto otázku najdete odpověď v e-mailu. Spekulanti s pozemky, realitní kanceláře, stavební firmy a lidé spjatí s politiky se pokoušejí zhodnotit svoje šumavské pozemky, k nimž často přišli velice levně přes nákup restitučních nároků. Celkem tu jde o částky v řádu stovek milionů korun. Ponecháním území samovolnému vývoji by o perspektivu tohoto zisku přišlo. Odkazy máte v e-mailu, kopie kupních smluv, audiozáznamy a další důkazy dám na vyžádání po konzultaci se svým právníkem, protože to je senzitivní věc. Právě proto je v petici i třetí bod týkající se výstavby na Šumavě.

Závěrem vás prosím, abyste při hlasování o novele zákona o ochraně přírodní krajiny brali v úvahu skutečná v přírodě naměřená a správně zanalyzovaná data podložená materiály a argumenty, nikoli výběrové slogany některých lidí o zelené Šumavě apod. Tato často opakovaná mantra jistě zní lákavě. Odborník se však nad podobnou hloupostí jen smutně zasměje. Ono totiž nejde o barvu lesů, ta bude nakonec vždycky zelená. Ať již lesy vykácíme a vysadíme nové nebo necháme stromy jejich přírodnímu koloběhu a samoobnově. Jde ale o to, jestli zde přežijí vzácné organizmy, kvůli kterým tyto lesy chráníme. Připomíná to známý vtip o blondýně, která si přišla do autosalonu koupit auto, a na otázku servismana, jaké by si přála, odpověděla, že červené. A navíc. Nejjednodušší cestou, jak dosáhnout, aby Šumava byla skutečně dlouhodobě zelená, je celou ji vykácet, vybetonovat a tento beton natřít na zeleno. Opravdu je to dobré řešení? Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane Kindlmanne, a žádám o další vystoupení pana Vladimíra Dolejského, který je přihlášen, náměstek ministra životního prostředí. (Prosím klid.) Pane náměstku, vítám vás a máte slovo.

Vladimír Dolejský:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte, abych ve svém krátkém příspěvku vyjádřil oficiální stanovisko ministerstva životního prostředí k projednávané věci.

Petici sledujeme od samého počátku vzniku, tj. roku 2014, osobně jsem přebíral petici 4. října tohoto roku, kdy ji podepsalo více než 60 000 občanů ČR. Tím chci říct, že bereme obsah této petice velmi vážně. Nicméně dovolte ještě, abych vyjádřil nutnou souvislost. Ve stejné době, když vznikla petice na ministerstvu životního prostředí, jsme se zabývali tím, jak nastavit legislativní pravidla v NP. Ze všech možností, a těch variant bylo samozřejmě několik, tak nám jednoznačně vyšlo, že nejefektivnější, nejlevnější, nejkorektnější způsob je vytvořit novelu zákona č. 114 o ochraně přírody a krajiny nová po více než 20 letech zkušeností aplikačních praxí jednotná pravidla pro území všech zatím čtyř našich NP. Návrh novely vznikal na půdě ministerstva životního prostředí v týmu odborníků, kdy samozřejmě všichni ředitelé všech čtyř NP ve fázi předjednání jsme představovali novelu na území NP v radách, jednali jsme s představiteli regionů. Samozřejmě potom provedlo oficiální meziresortní připomínkové řízení, a tady je nutno zdůraznit, že zůstaly rozpory ze dvou krajů – Jihočeský a Plzeňský, nicméně naše partnerská ministerstva včetně ministerstva zemědělství, ministerstva pro místní rozvoj, to zdůrazňuji, ale také Svaz měst a obcí a další partneři, vyjádřili nula rozporů, tedy vládou byl přijat jednoznačně ten návrh. Další více než rok se s novelou pracuje a jedná ve sněmovně, doufejme, že v pátek bude dokončeno třetí čtení. Uvidíme. Takže trpělivý proces pokračuje. Chci vyjádřit přesvědčení, že jsme připravili s ohledem na stav věcí, s ohledem na všechny souvislosti kvalitní, odborný, korektní, vyvážený, konzistentní a systémově pojatý návrh. Říkám, že naše novela zákona č. 114 – pracovně jí říkám novela o národních parcích – je dobrým zákonem také pro Národní park Šumava.

Je samozřejmé, že si uvědomujeme, že Národní park Šumava představuje mimořádně cenné území v rámci České republiky, a to nejenom z pohledu ochrany přírody. Je to strategické území a poměrně rozsáhlé území. Nicméně to, co by naši konzultanti, chtělo se mi říci odpůrci novely, o které jsem tady referoval, zařadit takovou podrobnost, jako vyjmenovávat cesty či vymezovat zonaci v těle novely, skutečně neodpovídá pravidlům, zvláště těm legislativním.

Jsme přesvědčeni, že tato novela ve svém obsahu naplňuje určitě první bod petice, o které tady jednáte, to znamená o prioritě ochrany přírody, druhý bod naplňuje částečně, to je ochrana území a v souvislosti s rozvojem, výstavbou. A co se týká problematiky rozšiřování divočiny, tam jsme skutečně – říkám zcela odpovědně, více než dva roky konzistentně v rozporu. Náš návrh, jejž čtete z obsahu novely, je poté, co se odborně realizovanou zonací, tedy vymezí zóny ve všech národních parcích, nechť tento stav trvá 15 let, nechť jej nemůže ovlivnit, změnit žádný nově příchozí ředitel kteréhokoliv parku, ministr, a po 15 letech nechť se vyhodnotí, jestli se má území, tedy v tomto případě tzv. přírodní zóny, rozšiřovat.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Jenom vás upozorňuji na čas.

Vladimír Dolejský:  Omlouvám se, jsem u konce, děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám. Dalším přihlášeným je pan Antonín Schubert, starosta obce Modrava a předseda Svazu obcí Národního parku Šumava. Vítám vás, pane starosto, a máte slovo.

Antonín Schubert:  Dobrý den. Vážený pane předsedo, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři. Jsem nervozní, nikdy jsem takhle nevystoupil na takovémto fóru, jsem přece jenom z vesnice. Modrava je malinká vesnička, má víc než 8 tisíc hektarů a na těchto 8 tisících hektarech jsou nejvzácnější segmenty Národního parku Šumava a nejrozsáhlejší, Modravské slatě, podmáčené horské smrčiny, vysokohorský les. Na Modravě na správním území je vymezena největší plocha bezzásahového lesa z celého Národního parku Šumava.

Starostu dělám 22 let, na Šumavě žiji více než 41 let a moje děti jsou potomci prastarých rodů, které na Šumavě žily, takže hovořím nejenom za členské obce Svazu Národního parku Šumava, ale i za historii a zkušenost.

Chtěl jsem původně reagovat na petici, ale musím zareagovat ve smyslu toho, co tady řekl pan Kindlmann. To je to, co je říkáno lidem u obchodních domů: Vy, co žijete na Šumavě, chcete zabetonovat Šumavu. Podívejte se, máte se řídit jako zákonodárci Listinou základních práv a svobod. Já mám právo na samosprávu, protože tam žiji. Já mám právo vlastnit majetek, já mám právo si tam řádně obstarávat práci a živit se. To jsou moje základní práva.

Ale mám také vůči tomuto území povinnost. Jsem starosta a moje povinnost vychází ze zákona, starat se o přírodu. Žádná obec na Šumavě není žádným pohůnkem žádné betonářské lobby. Žijeme v právním státě. Zákon č. 114 nepřipouští žádné zabetonování Šumavy a natírání nazeleno. Jsou to hlouposti, Nejsou to žádná fakta.

Jsme členy Evropské unie. Musíme se řídit zákony a předpisy, které jsme vtělili do zákona o ochraně přírody a krajiny, ve stávajícím zákoně. Žádné posouzení vlivu na životní prostředí by nepřipustilo, aby se dělo na Šumavě to, co říkají zástupci petičního výboru veřejnosti a co se říká tady v Senátu. Je to ostudné, nemohu se s tím ztotožnit. A neměl by se s tím ztotožnit žádný člověk, který na Šumavu přijel.

Moje konečné slovo je: Každého vždycky zvu, pojďte se podívat na Šumavu, v klidu uvidíte to, co je tam vzácné, ale uvidíte také to, proč jsou národní parky vytvořeny. Tam má člověk prožívat pocit z přírody. Nikdo z nás nemá k vánocům pečeného tetřeva. Nikdo. Tyto doby jsou už 100 let za námi. My se snažíme, aby tetřev byl skutečně ikonickou zvěří a zůstal co nejdéle ikonickou zvěří šumavských lesů. Ale šumavské lesy tam musí být zachovány.

Paní Dr. Sykové jsem řekl, že na území Modravy, které má 8 tisíc ha, bylo za existence Národního parku vytěženo 1 100 000 kubíků dřeva. Když to naložíte na kamiony, dostanete vzdušnou čarou kolonu z Aše do Košic. To bylo vytěženo na jednom území, na jedné osmině Národního parku Šumava za doby existence Národního parku. Pokud by měl tento les ve správě stát, jak ho měl Lesní závod Kašperské hory, nemohl by si takovou výši těžeb dovolit ani za 100 let. Celý závod Kašperské Hory, který byl od Nepomuka až po Filipovu Huť, kde žiji, ročně vytěžil cca 200 tisíc kubíků dřeva. Za existence Národního parku to bylo jenom na Modravě 1 100 000 kubíků dřeva. Je to zhruba 1 100 000 stromů, na každém hektaru je zhruba 350 stromů.

Starejme se o to, aby péče o přírodu byla skutečně profesionální, aby se schvalovaly v zákonodárném sboru takové zákony, které skutečně zamezí tomu, aby byla šumavská příroda, a jakákoliv příroda, poškozována.

A jenom poslední věc. Národní park není Noemova archa. Nikdo nemůže vyčlenit, že nějaký pták se bude pohybovat pouze za hranicemi Národního parku, že nějaký hlemýžď nepřeleze hranice Národního parku. Celá příroda České republiky musí být chráněna. Každý kousek země, který je přírodou, každý kousek země, který je volnou krajinou, musí být ochraňován.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dovoluji si upozornit na čas. Ale můžete dokončit své vystoupení.

Antonín Schubert:  Omlouvám se za trošku emotivní projev, trošku mě to rozlítilo. Ale zase pan doktor říkal, že když se rozčílím, tak to blahodárně působí na moje zdraví.

Děkuji moc za vystoupení a přeji vám všem vše dobré a do nového roku a do dalších let, protože se zřejmě již neuvidíme, vám Šumava přeje vše nejlepší a mnoho rozumu při schvalování zákonů. Děkuji. (Potlesk.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane starosto. A nyní bych prosil o vystoupení pana prof. Jakuba Hrušku, předsedu platformy Vědci pro Šumavu.

Jakub Hruška:  Dobré dopoledne, dámy a pánové. Jsem profesorem Univerzity Karlovy, jmenuji se Jakub Hruška a jsem předsedou platformy Vědci pro Šumavu, která sdružuje přírodovědce a lesníky, kteří se dlouhodobě zabývají výzkumem v oblasti Šumavy a kteří si myslí, že k této problematice, zejména ochrany přírody v tomto území, mají co říct.

Chtěl bych říci, že naše platforma, která sdružuje 25 vědců a vysokoškolských pracovníků jednoznačně podporuje znění petice, kterou tady právě projednáváte. A myslím, že 61 tisíc podpisů občanů je skutečně nezanedbatelné množství, které si přeje, aby příroda na Šumavě byla dostatečně chráněna.

Přede mnou již hovořil pan náměstek ministra, že zítra se má konečně ve třetím čtení hlasovat o novele zákona č. 114 o ochraně přírody, která právě tento problém řeší. A my tuto novelu tak, jak je sestavena, považujeme za relativně dobrý kompromis, o kterém tady také zaznělo, že je o něj žádáno. Myslím si, že je to racionální kompromis, kterak se národními parky v budoucnu zacházet, jak je vyhlašovat a jak je řídit.

Šumava je podávána velmi emotivně. Šumava je to místo, kde se tříští názory na ochranu přírody, na stav lesů a jejich správu a chtěl bych říci, že mnoho z nich jsou velké mýty, že například jedním z mýtů je, že na Šumavě zanikl les. Ale to v žádném případě není pravda, na Šumavě žádný les nezanikl, na Šumavě se část lesů v současné době pouze nachází ve stavu, na který běžný Středoevropan není zvyklý. Střední Evropa je místem, kde se 200 let les pěstuje čistě pro hospodářský účel. To si, prosím, přiznejme. Žádné přirozené lesy ve střední Evropě prakticky neexistují. A vrátit část Národního parku Šumava k přirozeným procesům a znova se podívat na dynamiku lesů, jaká tady byla dávno předtím, než jsem přišel člověk, je podle našeho názoru jedním z nejdůležitějších poslání Národního parku. A Šumava jasně ukazuje, že lesy velmi dobře dokáží žít i bez zásahů člověka. V současné době, dejme tomu po 20 letech po kůrovcové gradaci je v průměru na každém hektaru bezzásahové zóny 3 500 nových stromků. Příroda jasně ukazuje, že si poradí i bez lesníků a bez člověka. Kůrovcové gradace na Šumavě jsou velmi dobře dokumentovány historicky, poslední velmi dobře, protože byla na konci 19. století. Ale i mnoho předchozích kůrovcových gradací je dokumentováno v sedimentech rašelinišť, kde se pravidelně střídají vlny smrkové dominance a pak zase jiných dřevin. Je zjevné, že horské lesy, které Šumava reprezentuje, takto fungují po tisíce let, nejméně v posledním interglaciálu. Čili to, co člověk dnes považuje za katastrofu, je pouze součást přirozeného vývoje horských lesů. A to, že na to nejsme zvyklí, je to, proč to za katastrofu považujeme.

Tímto vývojem není například nijak dotčena ani hydrologická funkce území. Pan starosta Schubert tady přede mnou zmínil, že v oblasti Modravy je největší množství bezzásahových zón na Šumavě a jsou tam také dlouhodobá pozorování, jak se vyvíjí hydrologický cyklus, kolik vody je v Modravském potoce. A mohu vás ubezpečit, že kůrovcová gradace nezpůsobila žádné změny v této hydrologické bilanci. Na sedmdesátileté řadě, která je tam k dispozici, není vůbec nic vidět, co bychom mohli přičíst kůrovcové gradaci, průtoky jsou konstantní a jsou pořád stejné. Pokud někdo tvrdí, že povodně způsobují holoseče na Šumavě, tak pokud to není vidět na Modravě, tak to bezpochyby nemůže být vidět ani nikde dál.

Další věc, která tady už také byla zmíněna, je výstavba, ke které bych se chtěl vyjádřit jen velmi okrajově. Šumava je dnes podle údajů Českého statistického úřadu místem s nejvyšší intenzitou výstavby v celé České republice. Není to způsobeno jenom tím, že předtím tam míra výstavby byla velmi nízká, to uznávám. Ale na Šumavě přibývá nemovitostí a ubývá obyvatelstva. Znamená to, že tato výstavba skutečně neslouží místním, aby tam žili, aby tam svojí činností nějakým způsobem získávali obživu. Je to bezpochyby spekulativní výstavba a byli bychom rádi, kdyby novela tohoto zákona na tento fakt pamatovala.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také já vám děkuji, pane profesora. A nyní vystoupí pan Ivan Adam, Vlídné vidiny, což je, předpokládám, občanské sdružení. Pojďte, pane Adame. Vítám vás a máte slovo.

Ivan Adam:  Vážený pane předsedo, vážené dámy a vážení pánové. Děkuji za to, že mohu zde vystoupit. Jmenuji se Ivan Adam, žiji v Prášilech na Šumavě už téměř dvacet let. Na Šumavu jsem odešel s plným vědomím toho, že jdu do Národního parku Šumava se všemi jeho omezení, která už předem byla avizována, to znamená s určitým omezením aktivit civilizačního typu.

Za dobu dvaceti let jsem pozoroval především sám na sobě, jak se mění můj přístup a pohled na kraj, v kterém žiji. Musím říci, že jsem došel ke spoustě poznatků, které mi na začátku byly naprosto cizí. Těžké se tlumočí vám zde uprostřed města, protože každodenní přítomnost v krajině je naprosto nezastupitelná a slovy se dá těžko vyjádřit.

Jsem přesvědčen o tom, že všechny věci, které zde zazněly jako vědecké argumenty, může člověk pozorovat i v přírodě sám, aniž by byl odborně vzdělán. Stačí mít dobrou vůli a dívat se.

Ze svého pohledu jako občan podporuji snahu petentů a doufám, že vy ji vyslyšíte. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane Adame. Táži se, zda chce už vystoupit další petent pan Jaromír Bláha? Chce. Pojďte, pane Bláho!

Jaromír Bláha:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Děkuji vám za možnost zde promluvit jako zástupce petičního výboru.

O to, jakou péči věnovat přírodě v Národním parku Šumava, se vedou spory už více než dvacet let. Už dvacet let se opakují dokola ty samé argumenty a protiargumenty. A myslím, že všichni, kteří se o Šumavu zajímají, doufají a věří, že tyto spory je možné ukončit nějakým způsobem jasnou legislativou, která stanoví jasnější a přesnější pravidla a očekávají to od novely zákona o ochraně přírody, která mění pravidla pro všechny národní parky v republice.

Z počátku jsme se domnívali, že je potřeba pravidla na Šumavě zpřesnit a nastavit také zvláštním zákonem, jako byly předchozí návrhy ministerstva životního prostředí nebo třeba i iniciativa Senátu. Nicméně na návrhu, který připravilo ministerstvo životního prostředí a který schválila vláda vidíme, že potřeba rozdílné péče o národní parky v republice je minimální, že tyto základy péče je možné stanovit v obecném zákoně, který má pro každý národní park jeden speciální paragraf, tzv. bližší ochranné podmínky, kde je možné zakotvit to, co je jednotlivým národním parkům rozdílné.

V petici apelujeme třemi body, z nichž, jak už tu bylo řečeno, první bod je vlastně v návrhu, který budete brzy projednávat a schvalovat, obsažen, tedy aby byla hlavním cílem a posláním národních parků ochrana přírody.

Druhý bod žádá zpřesnit pro Národní park Šumava, a podobně by to mělo být uděláno i pro ostatní národní parky, aby cíl, který je v novele obsažen, to znamená, že ten cíl, že by převážná většina plochy, to znamená více než 50 % plochy národních parků měla být cílově ponechána přírodnímu vývoji, tak aby bylo stanoveno, do kdy tento cíl bude naplněný.

Tak, aby se nestalo, aby když se změní ministr nebo ředitel národního parku, aby řekli: Tak my ten cíl plníme, my ho dosáhneme třeba za 100 let. Nověji vyhlašované národní parky třeba v Německu nebo v Rakousku takové jasné cíle, řekněme, časové hranice obsahují, obvykle stanoví, že například 75 procent rozlohy národního parku bude převedeno do přírodní zóny do 30 let od vzniku národního parku. To je ten nejobvyklejší režim některých národních parků u našich sousedů.

Třetí bod té petice požaduje jasnější pravidla pro další zástavbu. Tady již bylo zmíněno panem profesorem Hruškou, že na Šumavě je v přepočtu na obyvatele nejvyšší zástavba v ČR, což asi v národním parku bychom neměli očekávat.

Měla by být daná jasná pravidla, tak, aby už se nemohlo, aby v národním parku nemohly vznikat nějaké developerské projekty, jako se tomu stalo třeba v Borových Ladech, kde je v podstatě apartmánová výstavba v části obce, tak, jak o to usiluje jeden z developerů na Zhůří, doufejme, že neuspěje v té své snaze, kterou nyní řeší soudy, nebo tak, jak je tomu v okolí národního parku.

Do novely zákona o ochraně přírody, kterou budete brzy projednávat, si myslíme, že je potřeba doplnit některá ustanovení, byť jsme si vědomi toho, že oproti současnému stavu již i stávající novela předložená ministerstvem životního prostředí dál pravidla pro zástavbu zpřesňuje.

Domníváme se, že je potřeba, že je důvodné v národních parcích zcela omezit rozprodej pozemků v majetku státu. Novela to navrhuje také, ale s výjimkou zastavitelných území obcí. Zastavitelná území obcí jsou na Šumavě poměrně rozlehlá. Je to rozptýlená zástavba a vlastně pozemky, které jsou v té rozptýlené zástavbě, jsou dosud do značné míry nezastavěné jenom proto, že jsou v majetku státu.

Dále jsme přesvědčeni, že zástavba ve volné krajině, to znamená v přírodě a krajině národního parku, by měla být umožněna pouze výjimečně, na základě výjimky, od Správy NP Šumava.

To jsou body, o kterých bychom vás rádi požádali, abyste v té novele zákona o ochraně přírody, učinila tak již také Poslanecká sněmovna, abyste je do té novely doplnili a ta pravidla zpřesnili. Ona ta kontroverze...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Upozorňuji na čas. Dokončete myšlenku a...

Jaromír Bláha:  Ona ta kontroverze je dána nejen těmi dílčími zájmy, které jsou v rozporu s posláním národního parku, ale také nepochopením rozdílů mezi cíli národního parku a cíli hospodaření v hospodářském lese.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane Bláha. Jako další vystoupí Libor Pospíšil, starosta obce Prášily. Vítám vás, máte slovo, pane starosto.

Libor Pospíšil:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Já budu velice stručný. Myslím si, že už nic nového říci nemůžu, protože všechno řečeno bylo. Jméno mé je Libor Pospíšil, jsem starostou obce Prášily, jejíž katastrální výměra je přes 11 tisíc hektarů, což je přibližně 1/6 rozlohy NP Šumava. Obyvatel máme poskrovnu, 155, ale přesto jsme obec, kde obyvatel přibývá.

Nechci mluvit k petici. Chtěl bych jenom říct, že s novelou zákona č. 114 problém nemáme. Možná, že to přímo nesouvisí, co teď řeknu, ale daleko více nás tíží současně platné RUD. Za poslední dva roky, přesně si to nepamatuji, ale přišli jsme o několik milionů korun. Je to díky tomu, že vzorec pro RUD je takový, že na něj doplácíme nejvíce v republice. Takže takto stručně jsem chtěl říct to, co mě tíží, to, co vidím. Ještě bych chtěl doplnit, že obec Prášily není členem Svazu obcí NP Šumava. Toť z mé strany vše. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane starosto. Jako poslední, který by měl z osob dotčených vystoupit, je pan Tomáš Hauser, platforma Šumava domovem. Máte slovo.

Tomáš Hauser:  Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové. Přeji příjemný den. Přijel jsem k vám ze Šumavy, s cílem rozmělnit stereotyp, že ve sporu o NP Šumava, o jeho budoucnost, jde o to, zda dát přednost ochraně přírody, nebo kvalitě života místních obyvatel.

Máme tady totiž řešení win–win, to znamená vítězství obou stran. Synergie ochrany přírody a místního rozvoje.

To je řešení, které je alfou i omegou pro Šumavu, kde je hlavní ekonomický bod turistický ruch. To řešení spočívá v marketingu, nasměrovaném na tu panenskou přírodu.

Já jsem tady ne proto, abych vás přesvědčoval o tom samotném řešení, k tomu jsou dostupné materiály, ale abych vás přesvědčil, že si je tohoto řešení vědoma i početná a stále rostoucí skupina místních obyvatel, šumavských obyvatel, a že podporuje toto řešení synergie ochrany přírody a místního rozvoje. Na pár krátkých bodech bych chtěl říct, proč.

Vidíme úspěchy na německé straně Šumavy. Tam před podobnými otázkami stáli před několika desetiletími. A taky se vedly diskuse poměrně emotivní, dlouhé, byly dva tábory proti sobě. V té době to byl jeden z nejchudších regionů Německa. Rozhodli se pro silný park a pro dominantní, bezzásahové území. Dnes mají vzrůstající stabilní les a vzrůstající stabilní ekonomiku. Jak poznamenal ředitel tamního národního parku, nestálo mě to ani jedno euro, myšleno, že příroda zkrátka roste a pracuje gratis.

Známe také už pozadí kampaní, které nás coby šumavský lid tmelily proti národnímu parku, už víme, že nešlo o naše dobro, ale šlo o zisk několika jednotlivců.

Ten zisk měl být na úkor nejen toho samotného přírodního bohatství, ale taky na úkor drobných podnikatelů na Šumavě, a především na úkor nějaké dlouhodobé koncepce toho regionu.

Jsme si vědomi, že máme vyšší příjmy a nižší nezaměstnanost než ve srovnatelných oblastech – pohraničí, Sudety. Takže vidíme, že existence parku nepřináší chudobu obcím v parku. Vidíme také, jak ta rostoucí zástavba snižuje bez kompenzací atraktivitu těch turistických center. A taky vidíme povahu toho našeho pohoří, že to je mírně zvlněná náhorní plošina, která těžko může být silným konkurentem v boji o sjezdové lyžaře, o alpinisty. Ale v čem máme prim, a to je prim, který sahá i za hranice naší republiky, tak to je právě v boji o milovníky přírody. To jsou ta rozlehlá panenská území, o kterých jsem mluvil. Tam máme potenciál při dobré zprávě trumfnout i tu německou stranu Šumavy. Takže to je naše příležitost.

Tak bych vás za šumavské spolky a místní občany sdružené kolem platformy Šumava domovem poprosil, abyste podpořili zákon v takovém znění, které bude nahrávat ochraně přírody a které bude nahrávat rozšiřování divočiny.

Velmi vám za to děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji za vystoupení. Tím jsme vyčerpali veškerý počet dotčených touto peticí. Nyní bych pokračoval v obecné rozpravě. Kdo se hlásí do obecné rozpravy ze strany senátorů a senátorek? Ano, první v pořadí je pan senátor Látka. Prosím, pane kolego.

Senátor Jan Látka:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, vzácní hosté. Já možná začnu úplně z druhé strany. Šumava, a tedy okres Klatovy, je v podstatě polovinou mého senátního obvodu. Proto tedy se ocitám tady, proto se ocitám jako obhájce, nemohu říct, většiny, ale pan starosta z Prášil tady zmínil, že je jedinou obcí ze šumavských obcí, které nejsou ve svazu. Tak abyste věděli, ten NP Šumava obsahuje 22 obcí. Těch zbylých 21 obcí je v NP Šumava. Já bych vám jenom přiblížil aspoň tuto část mého senátního obvodu, kromě Modravy a zde vystoupivšího pana starosty Schuberta je to také Srní, Železná Ruda, Kašperské Hory, Hartmanice. Je zde pan starosta ze sousední Kvildy, která tedy již není mým senátním obvodem.

Já bych úplně na počátku svého vystoupení si dovolil vaším prostřednictvím, pane předsedající, vyslovit určitou výtku tady podvýboru, který se zaobíral peticí, v tom směru, asi jste si všimli z vystupujících, kteří zde byli, tak zde bylo 7 nebo 8 zástupců petentů a jeden, slovy jeden, zástupce, nechci říct odpůrců, ale protistrany. Myslím tím pana starostu Schuberta.

Já než začnu to, co tady mám připraveno, alespoň něco z toho. Musím říct, že mě velice, nevím, jestli zaujalo, nebo vyděsilo vystoupení pana profesora Kindlmanna, alespoň v té části o tom zabetonování, natření na zeleno. Ale jenom takovou maličkost. On zde na tomto místě prohlásil: Vždyť jaký je rozdíl mezi tím, když v hospodářském lese ten lesník ten strom porazí a odveze ho, zatímco v tom chráněném, podtrhávám bezzásahovém, ho nechá stát. To je právě ten rozdíl. Když ho nechá stát, ten kůrovec z toho vylétá, popř. se přes léto jednou nebo dvakrát dále namnoží, a prostě ta kalamita a ty problémy se rozšiřují. Tolik tedy k tomu.

Já jsem si připravil jednak tedy, podotýkám, že jsem byl jednak zde v Senátu na tom projednávání, dovolil jsem si navštívit i to jednání se zástupci samospráv a těch dalších organizací, právě na Klostermannově chatě na Modravě, o které se zde zmiňovala paní senátorka Syková.

Já si myslím, že celou situaci poměrně dobře vystihne tady článek, se kterým vás seznámím. Možná jenom na okraj, bylo zde několikrát zmiňováno více než 61 tisíc petentů. Ano, asi si pamatujete ty krásné obrázky ze Šumavy, které byste si i rádi někde zachovali, s poměrně, řekl bych, jednoduchým, až jednotným textem, podporujícím tu petici. Z celé republiky i ze Slovenska. A právě když se podíváte na tu petici, tak aspoň v čele je spousta těch nejlepších znalců Šumavy, možná tedy prostředí toho tam, což jsou pražští herci a umělci. Ale to spíš na úvod k tomuto článku.

Je čas říci pravdu o šumavském národním parku.

Nejenom v reakci na článek...

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Pardon, pane kolego, prosil bych na vládní galerii, aby byl klid. Děkuji vám. Prosím.

Senátor Jan Látka:  Děkuji. Nejenom v reakci na článek herce Petra Vacka, zveřejněný 21. října 2016 v Lidových novinách, pod názvem Čas projevit vlastenectví, ale i po 61 letech zasvěcených zvelebování lesů jsem se rozhodl napsat pravdu o dnešním stavu lesů v šumavském národním parku.

Šumavu znám od dětských let jako turista a lyžař, od roku 1955 jako začínající lesní inženýr, později taxátor, pěstební a ochranářský inspektor, po sametové revoluci jako ředitel lesního závodu a akciové společnosti a v současné době jako soudní znalec.

Pro svoji nezničenou přírodu a krásné zelené lesy plné dřevní hmoty jsem si Šumavu doslova zamiloval. Nemohu proto ponechat uvedený článek bez vyjádření k celé řadě pomluv a lží.

V průběhu života jsem poznal nejenom její českou, ale i bavorskou a rakouskou stranu. První diskusi o kůrovcovém přemnožení jsem vedl s odborníky bavorských státních lesů, po vyhlášení bezzásahové zóny na území o rozloze 6 tisíc hektarů, přiléhajícím k naší hranici, ze kterého se po zničení smrkových porostů kůrovec smrkový posunul do lesů kolem Borové Lady, kde kůrovcová kalamita byla zastavena u bývalých státních lesů v Českých Budějovicích v roce 1979 – 1982, nasazení velkého množství pracovních sil a prostředků, a tím skončilo jeho rozšiřování na další území. Potvrdila se tak bavorsko-česká obava, že kůrovec nezná hranice a množí se neskutečnou rychlostí, z jednoho napadeného stromu průměrně 8 stromů dalších, a to minimálně dvakrát do roka. Jediná účinná obrana při kalamitním stavu je zastavit jeho rozmnožování vytěžením kůrovci napadených stromů dříve, než vylétne nové pokolení.

Na bavorské i rakouské straně jsem se na vlastní oči v letech 93, 95 a 2000 přesvědčil, že asanace kůrovcových stromů byla prováděna velmi důsledně a v lesích kolem státní hranice zůstaly všechny lesy zdravé. Bohužel, pro nezvládnutí kůrovcové kalamity, následující po větrném orkánu Kyrill, se kůrovec rozšířil i na přilehlé bavorské a rakouské území. Kompenzaci za vznik škody a záruku o delším rozšiřování škod musela řešit vláda ČR. Rozsah škod si může každý ověřit na internetu, po otevření letecké mapy, Lži o kůrovcové kalamitě a estébácké návyky.

V uvedeném článku si herec Petr Vacek protiřečí v prvních dvou odstavcích. V prvním odstavci tím, že, cituji: Šumava je národním parkem nedozírné hodnoty, nese peníze jak místním, tak do společné pokladny. Odpočíváme v něm, získáváme cenné informace o přírodě a o lese. Krásná slova, ale lživá. Pravdou je, že šumavské lesy, zelené plíce Evropy, byly před vyhlášením národního parku v roce 91 pro svoji jedinečnost dlouhodobě chráněny, např. v roce 1858 byl vyčleněn Boubínský prales, od roku 2011 je chráněno Černé a Čertovo jezero. V roce 1933 byly Jezerní slatě, Rokytská slať, Trojmezná hora a další, vyhlášeny státními přírodními rezervacemi, kde těžba dřeva byla omezena pouze na kácení kůrovcem napadených stromů.

V důvodové zprávě před vyhlášením národního parku se uvádí, že území Šumavy patří k nejzachovalejším nejen v ČR, ale i ve střední Evropě, dokonce že na Šumavě se nachází stabilnější a přírodě bližší ekosystémy než na straně bavorské.

V té době panoval ještě zdravý rozum, protože i v bezzásahových zónách se na rozdíl od dnešního pojetí bojovalo proti rozšíření kůrovců.

Lesnické podniky před zřízením NP Šumava zachovaly zdravé šumavské lesy, zabezpečovaly dřevní hmotu pro dřevozpracující průmysl, vytvářely zisk a v neposlední řadě zaměstnávaly místní obyvatelstvo. K prvním střetům mezi ředitelem národního parku, inženýrem Žlábkem, a ekologickými aktivisty o kácení kůrovcových stromů došlo v roce 1998, na svahu mezi Plešným jezerem a pomníkem Adalberta Stiftera, kde jsem viděl, jak se aktivisté uvazují ke kůrovcovým stromům v odumírajícím lesním porostu, plném přirozeného zmlazení smrku, ve stáří cca 10 – 15 roků. Když nebylo možné kůrovcové stromy pokácet, nařídil inženýr Žlábek v jiných porostech odkorňování kůrovcových stromů nastojato, aby se zabránilo rozšiřování kůrovce do dalších porostů, za což byl velmi kritizován.

Ekologům však nevadila ztráta z neprodané odkorněné kulatiny, kterou museli lesníci evidovat a množství 2 600 000 kubíků ponechat jako tlející dřevo, na kterém se uchytí přirozený nálet. Číselník o množství evidovaného dřeva mi ukazoval lesník z lesní správy Nová Pec. V životě jsem neviděl větší hloupost. Protože tlení odkorněného překříženého dřeva ležícího ve vzduchu trvá několik desetiletí a málokdy na nedostatečném ztrouchnivělém dřevě vyklíčí semena smrku. Odhadnutá finanční ztráta z neprodaného dřeva činila cca 3 miliardy korun. A to v době, kdy český stát musel uvolňovat značné částky na provoz NP Šumava.

Snímky odrostlého smrkového nálezu z tohoto porostu jsem viděl mnohokrát v novinách jako ukázku toho, že i mrtvý les je schopen se postarat o potomstvo. Další nehorázná lež, kterou pochopí každý, kdo ví, že ani živočišná či rostlinná mrtvola není schopna se rozmnožovat. Jen naprostý demagog může napadnout prezidenta Zemana za jeho vyjádření, že z letadla hleděl na umírající lesy, že se stačí projít lesem po svých a uvidí, jak stovky stromků pod soušemi kypí životem.

Zdali pak pan herec Petr Vacek ví, co to jsou semenné roky a jak starý je nárůst pod soušemi? Poslední ředitel, inženýr Jan Stráský, který udržel stav kůrovců v základním stavu, nebyl sice lesníkem, ale předsedou vlády a zastupujícím prezidentem, především vynikajícím znalcem přírody a milovníkem zelené Šumavy. Musel svoji funkci opustit, protože již nebyl schopen čelit nátlaku ekologických aktivistů a ministerstva životního prostředí na zvýšení rozlohy bezzásahových zón.

Za jeho nařčení v kapitole Lži o kůrovcové kalamitě a estébácké návyky by se omluvil každý slušný člověk. Nevím, zda je toho schopen herec Petr Vacek.

Odsuzovat obyvatele Šumavy za fyzické napadání blokádníků či jejich nepouštění do hospod a ubytovacích zařízení svědčí o tom, že se nejednalo o místní ekologické aktivisty, ale o cizí lidi, kteří se ke kůrovcovým sušinám nepřivazovali z lásky k Šumavě, ale pro peníze, které jim vyplácela ekologická lobby. Nazývat některé místní obyvatele estébáky bez prověření si mohou dovolit jenom lidé, kteří žijí v teple velkoměst a nejsou schopni toto tvrzení prokázat přímo na místě. Drzostí je i tvrzení, že starostové šumavských obcí nemají nad čím lkát, protože díky 2 milionům návštěvníků národního parku ročně mají jedny z nejvyšších příjmů v republice.

Pravdou je, co v současné době říká starosta Modravy, inženýr Schubert, doslovná citace, tady sedí, snad mi to odpustí. Kromě slatí a několika posledních zbytků lesa je Modravská hora buď sežraná kůrovcem (bezzásahová zóna), nebo díky kůrovci z bezzásahových zón vykácená zásahová zóna. A ty zbytky zeleného lesa buď do dvou let budou sežrané kůrovcem, nebo dokácené. Před třemi lety jsem dával lesu na Modravské hoře pět let a netěší mě, že jsem se nemýlil. Vliv naturismu je katastrofální. Zatímco turista šel v roce 2003 z Modravy na Starobřeznické cestě na Březník hlubokým lesem, tak dnes jde rozsáhlými pasekami.

Já to mohu potvrdit, protože na Šumavě jsem skoro každý měsíc. Pan starosta Schubert byl tak laskav, že mi jednou věnoval na Modravě celý den, projeli jsme tu situaci jednak kolem vody, která zde byla zmiňována, kolem těch lesů bezzásahové, zásahové zóny. Myslím si, že toto by měl zažít každý, kdo by se chtěl k těmto záležitostem vyjadřovat. Byl jsem moc rád. Ne proto, že bych změnil názor, já jsem ten názor měl daný, ale spíš jsem si ho utvrdil, protože když to vidíte na vlastní oči, tak je to opravdu mnohdy až smutný pohled.

Ptám se, zda si pan herec myslí, že v takových oblastech bude pokračovat turistický boom, že návštěvníky bude lákat mrtvý les, ve kterém budou suché stromy padat lidem na hlavu. Jaký osud asi čeká obce, ve kterých nebudou mít jejich obyvatelé práci, a obce se nebudou moci rozvíjet díky blokaci pozemků, potřebných pro rozvoj infrastruktury? Ekologická katastrofa v NP Šumava.

Po roce 2005 došlo k rozšiřování bezzásahovosti o další území a po roce 2007, ve kterém orkán Kyrill způsobil větrnou kalamitu, po ní zůstalo nezpracováno cca 270 tisíc kubíků ležícího dřeva, které s vědomím ministerstva životního prostředí nastartovalo kůrovcovou i ekologickou kalamitu. Tenkrát tedy, to si pamatuji, to byl ministrem vnitra pan Bursík, já jsem shodou okolností působil před svým angažmá zde v Senátu 6,5 roku v Poslanecké sněmovně jako místopředseda Výboru pro životní prostředí. Musím říci, že jsem v otázce Šumavy a především tedy kůrovce interpeloval všechny možné ministry, já si ani nevzpomenu, Bursík, Kalaš, Miko, Dusík, Chalupa... Ještě nakonec s tím Chalupou byla nejlepší řeč, když si vzpomínám. Bohužel, to nepomohlo. Nejsou to úplně všichni.

Takže současný stav životního prostředí. V roce 2015 se dle znalců Šumavy, Petra Martana, zde přítomného, a inženýra Karla Simona, na území NP Šumava nacházelo víc než 25 tisíc hektarů odumřelých lesních porostů, holin, ploch po kůrovcových těžbách. A to je prokázaný důsledek bezzásahovosti a neplnění lesním zákonem stanovených povinností v ochraně lesa. Škodu na životním prostředí lze v současné době odhadnout na více jak 100 miliard korun. Škoda na produkci kyslíku, pouze za rok 2015, je odhadnutá ve výši skoro 5 miliard korun. Rozpadem odumřelých lesních porostů se uvolňuje ohromné množství uhlíku do ovzduší, ve formě skleníkového plynu. Včera jsme se bavili o emisích a o tom, že právě lesy a stromy pohlcují emise. Na ploše 25 tisíc hektarů došlo ve výzkumu zejména profesora Čermáka a docenta Pokorného ke snížení retenční schopnosti, bavíme se o zádržnosti vody v krajině.

A ke změně vodního režimu pozemků, protože byl porušen zákon o ochraně přírody a krajiny, který v § 16 změnu vysloveně zakazuje. Celé území NP Šumava je zahrnuto do chráněné oblasti přirozené akumulace vod, ale současný stav ohrožených ploch a navíc ještě snaha ekologických aktivistů o další rozšíření bezzásahových zón jsou příčinou škod hydrologicko-hospodářské funkce lesa.

Pokud budou ekologičtí aktivisté v rozšiřování divočiny pokračovat, měli bychom se také zeptat, kdo zaplatí shora popsané škody. Doba hojnosti příjmů za prodej kůrovcové hmoty skončila, úmyslné zásahy jsou o cca 1 milion kubíků překročeny. Až skončí v současné době vedením národního parku propagované, ale naprosto zcestné prořeďování, až vytváření děl v zanedbaných probírkových porostech, nastanou ekonomicky zlé časy. Nevychovávané a naráz silně rozvolněné probírkové porosty s uměle vytvořenými ohnisky holin jsou ideální pro jejich likvidaci silničními větry. Ekonomickou prognózu vysvětluje sám pan ředitel Pavel Hubený, který sděluje, doslovně cituji: Naše zisky z lesa tak budou pravděpodobně rok od roku klesat, a tak bude nutné přemýšlet nad jinou formou financování naší správy. To budete muset, pane řediteli, zase žádat, aby z peněz daňových poplatníků se doplácelo na experimenty alespoň 200 milionů ročně, což je dle vašeho sdělení současná potřeba, nebo budete žádat rovnou 326 milionů, cituji z článku, jako částku, která vám byla již v roce 2008 proplacena?

Závěrem se vás ptám, proč NP Šumava byl odsouzen k podobě divočiny, když NP Krkonoše, NP Českosaské Švýcarsko se rozpadly ekonomicky a normálně dle lesnických pravidel, bez překračování zákona o lesích? Všichni lesníci ekonomové a lidé, kterým není osud Šumavy lhostejný, vám doporučí okamžité experimenty, přestat a poučit se z nákladů, které bylo nutné vynaložit na obdobu exhalacemi zničených Krušných hor.

A pokud nevěříte poznatkům ze země české, navrhuji vám, poučit se z historie zemí. Některé věci přeskočím. Poslední.

Lesy jsou skutečným produkčním zázrakem, zvláštní význam nabývají jejich obecně prospěšné funkce. Lesy, to jsou zelené plíce a vynikající regulátor klimatu, ze vzduchu filtrují prach a škodlivé látky. Zpomalují proudění vzduchu a působí na vyrovnávání teploty. Lesy jsou také zdrojem čisté pitné vody, hromadí a čistí velká množství srážek a regulují oběh vody daleko za hranicemi svého ekosystému. Tolik tedy inženýr Miroslav Šedivý z Tábora. Tolik jedna věc.

Já bych nechtěl být příliš dlouhý, ale protože to bylo formou článku, rád bych vás seznámil ještě, protože jak jsem řekl, mám pocit, že zastoupení obou stran bylo nevyvážené, rád bych vás seznámil s obecným vyjádřením, které zpracoval zde přítomný pan Petr Martan, a seznámil nás s tím právě na tom výjezdním zasedání 28. srpna na Šumavě, na šumavské Modravě.

Vyjádření v sedmi bodech o tom, proč nechceme navrženou novelu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

1) Novela nereaguje na globální změny klimatu, sucho a ubývání zdrojů vody. Základní adaptační opatření by mělo vycházet z uznání, že lesy plní významnou funkci vodohospodářskou a klimatickou. Povinnost rychlé obnovy vykácených a suchých lesů a zachování vodohospodářské funkce lesů vychází z lesního zákona. A tedy novela zákona č. 114 správce lesů k tomuto nenutí.

2) Novela č. 114 umožní vyhlašovat velkoplošná bezzásahová území z moci úředníků, ne z moci politické. Toto rozděluje národ, proto jde o nejdůležitější politickou otázku.

3) Novela č. 114 nezavazuje správce lesů ve zvláště chráněných územích ke zvyšování jejich retenční schopnosti, tu naopak zmenšuje.

4) Novela je postavena na výzkumu jen z jednoho směru. Stojí za ním lidé, kteří jsou ideologicky nadšení a za zkázu na Šumavě nesou historickou odpovědnost. Novela nerespektuje výzkum, který na veřejném slyšení tohoto výboru představil docent Pokorný, dále Výzkumný ústav lesního hospodářství a další, kteří dokazují význam zelených a vzrostlých lesů.

5) Novela č. 114 nerespektuje realitu katastrofálního stavu lesů v NP Šumava. Navrhovatelé nebrali v úvahu výsledky orkánu Kyrill a dalších sedmi kalamitních let. Stav lesů ve vlastnictví lesů je tento. Rozloha lesů, suchých a vykácených, v důsledku kalamity – 26 515 hektarů, to jest 54 procent území. V hospodářských lesích se toto číslo pohybuje kolem 10 procent.

6) Novela č. 114 způsobuje vynucené těžby dřeva v NP Šumava a snížení retenční schopnosti lesů. Tím, že se vyhlásí další bezzásahové zóny, tím se způsobí vynucená těžba dřeva v zásahových lesích. Za historii národního parku platí, že v důsledku jednoho hektaru v bezzásahové zóně byl nuceně vykácen jeden hektar lesa jinde. Lesy národního parku jsou přetěženy, bylo vytěženo o 950 tisíc kubíků dřeva více než přirostlo. To je důvod k tomu, aby se tam úmyslně dřevo netěžilo. V národním parku se mají těžit jen stromy polomové a kůrovcové. V roce 2013 to skončilo. Národní park na financování přebujelé ochrany v přírodě potřebuje ročně vytěžit dřevo za 200 milionů, těží se tedy dále.

Novela 114 je vítaná možnost, jak zajistit další těžby dřeva v lesích, které nemají těžební možnosti. Je potřeba připomenout, že smyslem národního parku není divočina, ale péče o les, bez úmyslných těžeb. Pro národní park není možná zásada, když dojde kůrovec, začneme kácet natvrdo. A ještě více prořeďovat proředěné lesy. Proto Šumava potřebuje zákon, který zakáže úmyslné těžby v porostech nad 40 let stáří. Navržená novela č. 114 naopak umožňuje neomezené těžby dřeva.

7) Novela je postavena na ideologických základech. Ve vědecké sféře se ideologie divočiny projevuje doktrínou o tom, že suchý a nízký les zadržuje vodu stejně jako les zelený a vysoký. Aktivistům ideologie se podařilo přesvědčit hodně lidí, ale i poslance a senátory, že bez této novely se bude stavět v prvních a druhých zónách národního parku. Z toho vzešla idea: Vyhlašme všechny lesy za bezzásahové, nechme je usnout, a tím se tam nebude stavět. Odmítám vyměnit ne stavení za suché lesy.

Novela č. 114 chce nechat usnout až 80 procent lesů, aby se nemohlo stavět, když se v národním parku nemá stavět, tak ať nestaví nikdo. Za poslední tři roky tam nikdo nic nepostavil. Stavěla tam jen správa národního parku, která dostala výjimku od ministerstva životního prostředí. Bylo zastaveno asi 15 hektarů mimo intravilány obcí. Šlo o dvě obůrky, jedna na Kvildě, kde je 10 hektarů oplocených lesů, kde nebudou zdevastovány jeleny, a k tomu dům a zabetonované území. Jde o zcela zbytečné zastavění. Na Boubíně je obora pro jeleny za veřejné finance, kde mohli turisté zažít to samé, bylo to o 80 milionů levnější. Není potřeba novela zákona č. 114, ale nový zákon o regulaci a limitaci výstavby v národních parcích a CHKO.

Takový zákon by mohl být pojistkou, nebyl by důvod k vyhlašování bezzásahových území a dalších národních parků. Když to ministerstvo životního prostředí není schopno zajistit a výstavba je tak velký problém, že by tomu měly být obětovány lesy, tak ať každou stavbu povoluje vláda.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, omlouvám se, že jsem vás zdržel až tolik. Já si myslím, že z mého vystoupení je určitě jasno, jakým způsobem se bude ubírat moje hlasování. Chtěl bych prostřednictvím pana předsedajícího poděkovat kolegovi Oberfalzerovi za připravené znění v té jeho úpravě. Já ho určitě budu podporovat, protože nevím, jestli se k vám dostaly tyto obrázky, ale myslím si, že toto nikdo z nás rozumných senátorů asi podporovat nemůže. Toto je záležitost bezzásahovosti na Šumavě, já si myslím, že ta Šumava si to nezaslouží, abychom my byli orgánem, který by toto podpořil.

Děkuji vám, že jste mě vydrželi poslouchat.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji panu senátorovi Látkovi, jako další do rozpravy se přihlásil Jan Horník, který si to pojistil právem přednostním.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Nebudu asi zřejmě tak obsáhlý jako můj předřečník, nicméně dovolte mi, abych začal trošku někde jinde.

Už to tady bylo taky zmiňováno, zničené Krušné hory. Krušné hory byly skutečně zničené a bylo to pohoří pátého druhu před rokem 89, to znamená, pohoří, kde nemá cenu vůbec nic nedělat. To Šumava měla výhodu. Oni byli v jedničce.

Nevím, jestli to bylo dobře, nebo špatně, že se v Krušných horách nic nedělalo. Dneska to vyhodnocuji možná jako dobře, protože ten zájem dneska ekologů, přírodovědců a podobně se soustřeďuje zejména na Šumavu. Já bych chtěl upozornit, že jsem starostou Božího Daru a že naše území, které čítá 38 kilometrů čtverečních, je z 98 procent v Natuře 2000. Máme tam navíc Přírodní park Zlatý kopec, Božídarské rašeliniště bylo vyhlášeno dle Ramsarské úmluvy jako mezinárodně významné mokřadiště. Právě ono rašeliniště spadá do národního parku, tedy pardon, Národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště. Je to na úrovni v podstatě národních parků. Máme tam taky bezzásahové zóny.

Mně se tady líbila moc poznámka jít cestou synergických efektů mezi cestovním ruchem a ochranou přírody. My jsme v roce 96, je tomu 20 let, schválili územní plán. Aniž by nám to někdo nařizoval, tak to 20 let děláme. Teď jak jste viděli tady před chvilkou, ty zničené lesy na Šumavě kůrovcem, tak takhle jsme my převzali lesy od Lesů ČR, v tomto stavu. Naše malá obec najednou dostala do vínku 60 hektarů takovýchto bezlesných lesů, naprosto zdevastovaných. Zákon říkal – do 2 let zalesnit. Přijeďte se tam podívat dneska.

My tu symbiózu, po které tady bylo voláno, dlouhodobě děláme. Fungovalo to dobře v 90. letech. Bohužel, pak přišli nově vystudovaní ochránci přírody, kteří samozřejmě byli hodně ideologicky nasměrovaní, v podstatě asi v té přírodě sami žít, a neuznávali, že život se neodehrává jenom tak, že všechno přijde samo od sebe. Já znám mnohé z nich, kteří jezdili v té době jenom autobusem a vlakem a dneska už mají auta taky. Čili on tam je jakýsi vývoj.

Bojovali jsme proti tomu zrůdnému zřízení, které jsme tady měli před rokem 1989. Co mají dělat dnes mladí lidé? Také si hledají nějakou cestu nějakého boje. Když jsem mluvil s prof. Moldanem, který je člověkem, který také vzdělává tyto mladé lidi, tak mi říkal: Dvě třetiny jsou naprosto normální selským rozumem a když vyjdou z té školy, tak doopravdy ochranu přírody dělají, ale přemýšlí u toho. Ale Honzo, s tou jednou třetinou se nedá nic dělat. A to jsou ti, kteří bohužel mezi nás – a teď řeknu obce a ochranu přírody - vnášejí tyto klíny, to jsou ti, kteří se někde přidělávají ke stromům apod. Naštěstí je nemáme. Ale co jsme dostali do vínku? Když ochrana přírody z Chomutova přešla pod Labské pískovce do Děčína, najednou jsme se ocitli na naprostém konci ochrany přírody CHKO Labské pískovce. Ti lidé nevěděli o Krušných horách nebo o naší části vůbec nic a v podstatě díky tomu se také k tomu tak stavěli. V té době jsme neměli v 90. letech – už jsem to tady říkal několikrát – ani jednoho tetřívka. Dnes se mohu pyšnit, že máme největší tokaniště v ČR, ale není to díky ochranářům. Je to díky našim občanům a naší obci, že jsme vytvořili podmínky pro tetřívky. Paradoxně, když jsme chtěli vysadit jednu alej z jeřabin v blízkosti obce, tak nám to ochranáři zakázali, v podstatě nám to nepovolili. Vysadili jsme to stejně. Víte, proti takovýmto nesmyslným nárokům mnohých ochranářů je třeba se bránit normálním rozumem a člověk potom nemůže jenom dělat to, co oni si myslí, že by bylo správné. Jeden předřečník tady ze Šumavě říkal, že žije na té Šumavě. Já stejně jako on žiji v té přírodní rezervaci Božídarské rašeliniště, protože ji mám asi 100 metrů za barákem. Dá se říct, že všichni, kteří žijeme na Božím Daru, žijeme v té přírodě. Je pravda, že ochrana přírody se nedá dělat z Prahy, nedá se dělat z ministerstva, nedá se dělat z vysokých škol. Ano, oni nám mohou své poznatky sdělovat. Že oni tam nežijí. A ten život v horách není jednoduchý.

Bylo tady také zmiňováno rozpočtové určení daní. Víte, jak jste nás poškodili, proto jsem hlasoval také, protože to samozřejmě přineslo hlavně podstatné většině obcí této republiky zvýšení příjmů. Bylo nás 40 obcí a vím, že právě mezi nimi byly právě krušnohorské obce a šumavské obce. Protože ony mají jedny z největších rozloh, ale mají málo obyvatel. To znamená rozpočtové určení daní svého času bylo hodně koncipováno také přes rozlohu území, o které se musíte starat a které musíte spravovat. A my jsme utrpěli. Ti, kteří jsme měli málo občanů a máme velké rozlohy a máme ještě všechna možná ochranářská opatření na svém území. Bylo by možná asi dobré, abych dodal, že celá obec Boží Dar, celý její správní území, dva katastry, jsou v památkové zóně Abertamy, Boží Dar, Horní Blatná. Takže my nejenom ochrana přírody, ale také ochrana památek. A my jsme to dokonce chtěli. My jsme to sami vyvolali před asi pěti lety, ale od roku 2014 je celé naše území v památkové zóně. A to je ta symbióza mezi ochranou a nejenom přírody a památek, a tím cestovním ruchem. Ale potom musíme mít také vytvořené podmínky. Potom v rámci rozpočtového určení daní musíme mít také dostatek financí. Protože všichni víme, že v národní přírodní rezervaci – je jedno, jestli je to Šumava nebo je to přírodní park – musíte mít cesty, na kterých se budou pohybovat pěší, cyklisté, běžkaři. Oni se nesmí pohybovat nikde okolo. Čili vy ale musíte tyto cesty udělat. Šumava má trochu výhodu, že tam má Šumavský národní park, kam plynou velké peníze, k nám neplyne vůbec nic do Krušných hor. My se o to musíme jako obce postarat naprosto samostatně.

A nemluvím teď jenom o Božím Daru. To je Jáchymov, to jsou Abertamy a další obce. Tam nám nikdo nepřispěje. Ale turisté přijíždějí. Turisté začínají objevovat Krušné hory. Možná je to také kvůli tomu, že když přijedou dnes na Šumavu a vidí tam to, co vidí, tak těch negativních zpráv mají plnou hlavu ve svém zaměstnání, z novin, z médií, chtějí si odpočinout. A doopravdy mezi těmito pahýly, které tady vidím na stole, se asi těžko zregenerují a budou nabyti energií, aby mohli zase dál pracovat pro blaho společnosti. Chci požádat, aby všichni dali hlavy dohromady, aby se zamysleli nad tím, že ochrana přírody se musí dělat s těmi obcemi těch lidí, kteří v těch místech žijí. Není možné, aby vyhrával pouze názor, který skutečně jde tady odsud z centra nebo z centrem krajských měst apod. Je třeba brát na zřetel, že ve tvrdých podmínkách horských, ve kterých žijeme, musíme najít dostatek prostředků, abychom pro nás sami sebe uživili, ale abychom vytvořili prostředí pro ty, kteří k nám přijíždí.

A tady bych chtěl vyzvat vládní činitele, aby nám v tom byli nápomocni, aby se nedívali jen na RUD a odeslali nám nějakou jednoduchou cestou ony určené peníze, ale aby se zamysleli nad tím, jestli není třeba těmto územím také trochu pomoct. Mluvilo se tady o kůrovci. My ho skutečně dnes nemáme a každého vás rád velmi provedu, jak to tam děláme 20 let.

Druhým, ale obrovským škůdcem je zvěř, která je přemnožena. Tento stát si s tím neví rady. On neví, co má dělat. Struktura lesů na Šumavě byla samozřejmě před 300 lety jiná než je dnes a bylo tomu také v Krušných horách. Nebyla to pouze monokultura smrku, ale byl to zejména smíšený les druhově velmi rozmanitý. My tu rozmanitost podle průzkumu, který jsme si nechali udělat, vracíme tam, kde to bylo před 500 lety. Biodiverzifikace je zapotřebí v lese. Z rozlohy našich vlastních 650 ha lesa máme dvě procenta už toho lesa, jak by to jednou mohlo vypadat. Jsou to dvě procenta. Děláme to ze svého.

Naše obec, kdyby nešla jinou cestou jako většina obcí, tak tady dnes ani nebudu stát a hlavně bych tady takhle plamenně nemohl hovořit. My si to můžeme dovolit jenom proto, protože jsme začali podnikat a díky tomu máme trošku prostředků navíc než z onoho rozpočtového určení daní. Dovedu si vás všechny představit, když přijedete k nám a já vám ukáži, jaká je jedna z cest, aby příroda vypadala jinak, aby v ní občané mohli žít, ti, kteří tam bydlí, ale aby k nám mohli jezdit i návštěvníci. A co byla zásadní věc a co jsem i já jako zpravodaj na našem výboru zdůrazňoval, my už dnes ochranářských opatření máme poměrně hodně. Máme naše územní plány. My přece nemůžeme dělat developerské projekty, o kterých se tady mluví v oné petici, že se tam budou stavět lunaparky. Víte, to je šílená podpásovka. Toto, když dáte někomu a řeknete – hele, oni tam chtějí stavět lunaparky - protože tak je to tam na stránkách petice zveřejněno na webu, když se podíváte, tak ti lidé řeknou na Šumavě: No, co je to za blbost, jako jo? Tak to podepíšu.

Takhle by to nemělo být. Pak se nedivím, že petice má padesát tisíc podpisů, které jsou dle mého názoru podepsány mnohdy z nevědomosti, o co ve skutečnosti na Šumavě jde.

Bylo by dobře, kdyby pro všechna chráněná území v České republice nebyl jenom onen zákon o ochraně přírody, který teď je snad ve třetím čtení. Já už se ho dopředu děsím, ale aby stát také vytvořil podmínky, protože mám dojem, že v dalším zákoně, který je v Poslanecké sněmovně, má dojít ke změně finančních náhrad za ta místa, která jsou bezzásahová. To znamená, že my máme asi 100 ha bezzásahových a stát nám za to platí ročně, mám dojem, 100 tisíc korun. Stát platí i Lesům České republiky. A z Poslanecké sněmovny jde návrh, že přece stát sám sobě nebude platit, a vůbec nikomu nedochází, že naprosto pokřiví podnikatelské prostředí v oblasti tržeb za dřevo. Další nesmysl. Ono to vypadá z Prahy jednoduše. Přece stát si sám sobě nebude platit. Ale co to způsobí, to snad už nikomu nedochází. Je to jedno z dalších zvěrstev, které přichází z ministerstva životního prostředí, a nevím, jestli z ministerstva zemědělství, připadá mi, že ne.

Dovolte mi, abych požádal ty, kteří uvidí steno, aby se zamysleli nad tím, jak nepomohou jenom Šumavě, ale všem chráněným oblastem v České republice, a zejména obcím ve finanční situaci, ve které jsou díky tomu, že mají na svých katastrech ochranářská opatření jakéhokoliv druhu, protože z rozpočtového určení daní se v těchto oblastech v podstatě nedá žít, možná přežívat.

Myslím si, že hodně bylo řečeno a bude ještě řečeno. Chci poděkovat těm, kteří se na věci dívají rozumně. A chci také apelovat na ochranáře. Bylo zde mluveno i o části Národního parku Šumava na německé straně. Víte, slavní ochranáři, běžte se tam podívat, a vy to tam určitě znáte, možná tím i argumentujete. Ale podívejte se, jaké byly vytvořeny podmínky v infrastruktuře pro návštěvníky. My jsme v území, o kterém mluvím, o národní přírodní rezervaci Božídarské rašeliniště měli osadu, která se jmenovala Forsthaus, Myslivny. Přišel tehdá soudruh Čepička a stejně jako mnohé obce - Rýžovnu, Bludnou, Mílov - naprosto srovnal se zemí. Jeho tanky to srovnaly do roviny. Nevím, jestli to tehdy byla výhoda nebo nevýhoda, možná výhoda, protože tam údajně měli být poschováváni nějací diverzanti. Pro nás je to dneska nevýhoda, protože na rozdíl od saské strany Krušných hor, kde je zástavba zachovalá, my máme místa, kde desítky kilometrů nenajdete stavení. A tam se mají pohybovat lidé, na běžkách, na kolech, a my přece chceme, aby se tam pohybovali. A když jsme třeba na Förstehäuse chtěli v místech, kde byla nádherná výletní restaurace, která se jmenovala Wunderblume, ji obnovit, ale nikoliv v něčem obrovském, byl to takový jakoby zájezdní hostinec, to znamená bez ubytování, dnešní technologie ochrany přírody to umožňují, tak nám bylo řečeno – v žádném případě. A to je ten problém. Jeďte se podívat do evropsky významných lokalit. Najdete tam návštěvnickou infrastrukturu, o které se nám ani nezdá. Naši ochranáři striktně řeknou Ne, protože oni si to usmyslí, Ne, takže tam ještě dneska jsou zbytky baráků, tedy torza, zbořeniště, kde dříve žili lidé. Národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště byla vyhlášena v roce 1965. Bylo to dobře. A asi nikdo tehdy neměl v úmyslu toto území de facto zašpérovat, něčím ho ohradit, a člověka z toho v podstatě vytrhnout.

Doufám, jelikož jsme dva roky změnou struktury chráněných krajinných oblastí v České republice se dostali pod chráněnou krajinnou oblast Slavkovský les. Dovedu si představit, že tato ochrana bude jiná, protože se tam s lidmi dá mluvit úplně jinak, než v CHKO Labské pískovce. Naslouchají nám. Pravidelně se scházíme na různých poradách tak, abychom dělali ochranu přírody a na druhé straně, abychom umožnili občanům tam žít a návštěvníkům jsme umožnili krásy přírody zhlédnout.

Chceme jít ještě o kousek dál, ale zatím to naráží na ochranu přírody, že to není možné, a to na malé skupiny lidí, deset, patnáct občanů vzít za ochranářem, který je vezme do nitra chráněné přírody, protože občan se může pohybovat jenom po cestách. Ochranář nikoliv, ten může chodit úplně všude. Stačí mít bumážku. Já jako starosta v podstatě také nesmím skoro nikde. Nedodržuji, protože když tam potřebuji jít a potřebuji tam něco řešit, jsou tam Boží muka, tak nějak se tam musím dostat.

Jít tedy s malými skupinami a ochranu přírody lidem přibližovat skutečně úplně zblízka. Dneska se tam volně pohybuje přemnožená zvěř a ochranáři říkají, že vlastně ničí spodní vrstvy. Myslím si, že občané ve skupině patnácti lidí by tyto vrstvy neničili o nic víc. Je zapotřebí přijmout jiný přístup k ochraně přírody, a ne ten, který si vysvětlují mnozí, bohužel i vystudovaní. A já jim musím říci ekoteroristé, nemohu je jinak nazvat. Neplatí to pro všechny, ale špička těchto lidí jsou ekoteroristé. A mrzí mě, že petice jde částečně tímto směrem, protože v podstatě má manipulatorní charakter.

Děkuji, že jste mě vyslechli, ale k přírodě mám blízko. Já na rozdíl od většiny z vás přímo v ní žiji, jako tamhle někteří pánové na Šumavě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. Nyní s právem přednosti se hlásí pan senátor Jiří Oberfalzer jako místopředseda klubu ODS, a to je podle § 21 odst. 4, kdy místopředseda s plnými právy zastupuje předsedu v jeho nepřítomnosti. Prosím.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové, děkuji za slovo. Chtěl jsem využít přednost z toho důvodu, protože na mém vystoupení závisí roznos některých materiálů, takže za prvé mám slíbeno, že kopie těchto fotografií budou moci býti distribuovány. Chyba se stala, že jsme je před kopírováním nepodepsali, takže k tomu byl nutný souhlas předsedy a také moje avízo. Tím vám chci říci, že tyto obrázky pocházejí od Tomáše Jirsy, já jsem se v jeho zastoupení postaral o to, abyste je mohli mít na stole.

Odkáži jenom na to – myslím, že to bylo vystoupení pana Mgr. Pavla Hubeného – že to je obraz lesa, na který nejsme zvyklí, jenom abyste tomu rozuměli.

Nyní jen několik obecných poznámek. Petice Za dobrý zákon o Národním parku Šumava. Myslím si, že to je věc, na které se shodneme všichni, že chceme mít dobrý zákon o Národním parku Šumava, a dokonce Senát sám již takový návrh navrhl, bohužel nenalezl porozumění v Poslanecké sněmovně.

Šumavou se tady zabýváme relativně často, myslím si, že více než jinými teritorii. A také jsme zde měli v první polovině letošního roku veřejné projednávání petice Ne ohrožení zdrojů vod pro Volarsko, Vimpersko, Strakonicko. Chci na to upozornit z toho důvodu, že se to samozřejmě týká také Šumavy, a chci také upozornit, že Senát k této petici přijal usnesení. A upozornil bych na dva body z tohoto usnesení, abychom věděli, že máme vlastně na čem stavět, že už tady nějaký názor Senátu byl vyjádřen.

Bod II. tohoto usnesení zní:

Senát podporuje zachování zelených lesů na Šumavě jako významnou zásobárnu vody, stabilizační prvek pro udržení teploty a půdy.

IV. doporučuje, aby při přípravě a tvorbě legislativních předpisů a opatření v souvislosti s touto tematikou vláda a státní orgány přihlížely a vzaly v potaz připomínky, požadavky, návrhy vycházející z praxe a činnosti orgánů samospráv a současně tyto výstupy zohlednily při tvorbě právních předpisů a dalších případných opatření.

Tady Senát už jednou vyjádřil názor, že by legislativa, například v národních parcích obecně, ale Šumavy zejména, vycházela také z důkladného dialogu se samosprávami. A my jsme tady zástupce samosprávy slyšeli dva, jeden pro, jeden proti, a myslím si, že nám to nějaký obrázek ukazuje. A nemám z toho dojem, že by dialog mezi státní správou a samosprávou byl v této věci opravdu důkladný.

Nechal jsem vám rozmnožit upravené znění návrhu usnesení. Převzal jsem ho včera od kolegů, ale nemělo správné formální náležitosti. Nyní ho přečtu a pak vysvětlím, jak bych navrhoval s ním naložit.

Návrh usnesení Senátu podávaný mým jménem:

Senát

a) vítá upřímnou starost signatářů petice o osud Národního parku Šumava a jako členové horní komory Parlamentu deklarujeme, že nepřipustíme likvidaci přírody v žádném národním parku České republiky,

b) konstatuje, že Národní park Šumava je významným územím nejen svými přírodními a krajinnými hodnotami, ale také hodnotami kulturními. (Na ty se velmi často zcela zapomíná.) Povinností zákonodárce je nalézat a uzákonit objektivní vyváženost mezi ochranou přírody, ochranou kulturní krajiny, ochranou kulturního dědictví a principy udržitelného rozvoje pro místní obce a jejich občany,

c) považuje požadavek signatářů a petentů na rozšíření území ponechaného přírodním procesům v Národním parku Šumava na 50 % rozlohy do roku 2030 s ohledem na historickou přeměnu Šumavy na hospodářský les (která se odehrála před zhruba 200 lety) a vzhledem k možným destabilizačním následkům za unáhlený, riskantní a neopodstatněný,

d) konstatuje, že požadavek signatářů a petentů na zajištění nerušených přírodních procesů na 50 % území Národního parku Šumava odporuje zajištění dalších základních funkcí národních parků, kterými jsou jejich poznávání, turistika a rekreace. (To je v duchu toho, co zde také nadnesl kolega Horník.) Zejména Národní park Šumava je příkladem, že se tyto cíle v tomto Národním parku nedaří plnit.

(Druhý obrázek z toho, co jste dostali, je obrázek naučné stezky v bezzásahovém území. Myslím si, že by mohl přivodit značný zásah do zdraví návštěvníků.)

e) Senát se neztotožňuje s tvrzením petentů, že Šumava je ohrožena developerskými projekty. Česká republika je právním státem plnícím zákony a mezinárodní závazky. Zákon o ochraně přírody a krajiny specifikuje, které stavby mohou být v první a druhé zóně ochrany přírody v národních parcích zrealizovány. Developerské projekty v těchto zónách ochrany přírody realizovat nejde při platnosti stávajícího zákona.

Čili strašení developery je opravdu zase psychologický nátlak, nástroj zavádět podstatu věci. S námi – mohu říci za sebe a za kolegy – žádní developeři v této záležitosti nejednali, nenaslouchali bychom jim. Za to s námi jednají starostové, členové samosprávy, případně občané, kteří tam žijí a do určité míry je život v tomto speciálním režimu ohrožuje.

Chtěl bych se vyhradit proti osočování, že zde jde o nějaké skryté zájmy developerů. Není to tak.

A chci jenom říci, že toto usnesení má plnou podporu starostů z Pošumaví.

Předseda mě upozornil, že bych tento návrh usnesení měl zpracovat jako pozměňovací návrh k usnesení garančního výboru, které zde přednesla paní zpravodajka. A proto jsem ve spolupráci s Organizačním výborem nechal vypracovat další verzi, aby toho nebylo dneska málo. A ta má právě podobu pozměňovacího návrhu k usnesení garančního výboru.

Je v tom přesně vyznačeno, co je bod nový a co je původní bod, je to přečíslováno, aby se v tom bylo možné vyznat. Čili body usnesení, které jsem zde přečetl pohromadě, jsou vsazeny do původního usnesení, a poslední tři písmena nahrazují bod pátý. O tom budeme pak samozřejmě nějak hlasovat. Podle pokynů paní zpravodajky.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. A přednostního práva podle § 21 odst. 4 jednacího řádu Senátu využívá také Radko Martínek jako místopředseda klubu ČSSD. Prosím, pane senátore.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji. Pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, je, tuším 11.28 hodin a chtěl bych vás opravdu velmi a velmi požádat o to, abychom byli střízliví. Probíráme tady petici. Situaci kolem Šumavy jsme tady už věnovali jenom za dobu, co jsem tady já, ti starší by řekli, že určitě déle, ale minimálně dny, to už nejsou hodiny, ale dny. A byl bych docela rád, abychom si všechnu tu munici ušetřili, protože tak, jak tady bylo sděleno, co nevidět zde bude zákon o Šumavě a tam můžeme a tam je to také správná věc, abychom věcně k jednotlivým paragrafům své názory vyjadřovali.

Z tohoto důvodu si dovoluji předložit návrh usnesení, že Senát Parlamentu České republiky bere na vědomí petici Za dobrý zákon o Národním parku Šumava. Je to vlastně protinávrh proti tomu, co tady bylo řečeno.

A k Šumavě samotné. Vypadá to, že tady máme jeden národní park, aspoň podle frekvence, jak se o něm hovoří. Chtěl bych Šumavě popřát, aby se o ní hovořilo tak, jako o všech parcích a aby přestal nesmyslný boj, který nevede k ničemu a vede jenom k plýtvání lidských, ale i přírodních zdrojů v tomto krásném koutu naší země. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. Jako další do rozpravy se přihlásil pan Zdeněk Papoušek.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi, abych zde vyjevil svůj názor.

Nejsem proti využívání hospodářských lesů. Člověk si má vyhotovit pořádný, masivní stůl, aby si na něm - odloživ kožich z medvěda či beranici z divokého králíka - pochutnal na kančí svíčkové či jelením steaku. Tudíž nemám ani nic proti lovení divé zvěře. A dodávám, že souhlasím s pokusy na potkanech či veverkách, slouží-li k léčebným účelům, protože vyznávám, že člověk je víc než zvíře.

Zároveň však nechci přijít o úchvatnou dramatickou podívanou, kterou poskytuje člověku, člověkem nezasažená soběstačná divoká příroda. A právě v NP Šumava se toto velké divadlo odehrává. Divoké srdce Evropy, jak je nazýván, jako jedna z mála míst v Evropě, má dostatečnou plochu na to, aby přilákalo mnohé, kteří chtějí zažít a procítit nevšednost nespoutané přírody.

Stále více lidí na světě využívá nabídek cestovních agentur k návštěvě divočiny. Asi touží aspoň na chvíli opustit dusivý svět strohého utilitarismu a nechat se unášet krásou. Krásou, která je ponechána sama sobě, má smysl v sama sobě, je nazírána a neuchvacována, jakož i prosta všech pragmatických očekávání. Neboť krása jest jako klasické vzdělání. Majíc hodnotu samo v sobě, nikdo po něm nemůže chtít, aby přispělo například k dovednosti válcování plechů ve Frýdku-Místku...

NP Šumava je plný skvostné nádhery, dechberoucích scenérií a úchvatných dějů, je zde na co koukat a čemu naslouchat. Slyšíš zde tokat zamilovaného opeřence, tetřeva hlušce, samotáře, který má rád svůj klid a utěšenou krajinu, v níž se střídají dospělé i mladé horské lesy hor. Romantická duše zaplesá nad divokými kaňony řek Křemelná a Otava, místem, kde se setkávají bystrozrací rysi, ostrovidi a zabydleli se i zde vydry a vzácní ptáci.

Horské smrčiny, ve kterých se nekácí, poskytují nenahraditelný domov datlíku tříprstému, pro něhož je velkou pochoutkou lýkožrout neboli kůrovec, jehož bubnování do kmenů stromů bychom sotva zaslechli na vykácených plochách.

V národním parku se také nachází skoro neznámý Polecký potok, jehož okolí skrývá tajemnou horskou bystřinu s podmáčenými smrčinami a rašeliništi, které svědčí masožravým rostlinám. Najdeme zde také prastaré kousky původních pralesů, nespoutané řeky, ledovcová jezera či smaragdově zelené mokřady vltavského luhu.

Můžeme zahlédnout i sovu puštíka bělohlavého a občas sem zavítá i vlk, a dokonce i los, kterého bychom spíš umístili na daleký sever, do chladných skandinávských lesů.

Netoužím po tom, aby se naše vlast totálně proměnila v divočinu, ale chtěl bych, abychom někde přírodu nechali na pokoji, nechali ji předvést, co umí. Proto si také přeji, aby určitá porce divočiny byla v naší vlasti zachována. Podotýkám, že stále hovořím o přírodě, nikoliv o stavu naší společnosti.

V současné době je u nás příroda ponechána sama sobě pouze na 0,3 procentech rozlohy země. Pro zajímavost, podle nedávného průzkumu Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně 71 procent respondentů se vyjádřilo, že je třeba divokou přírodu v ČR chránit, a požadují její ochranu na 13 procentech její rozlohy.

Myslím, že člověk má vůči přírodě obrovský dluh a je na čase ho splatit. NP Šumava je k tomu vhodnou příležitostí a příhodnou výzvou.

Environmentální komplikace a starosti ekologického charakteru v současnosti jsou zapříčiněny tím, jak neurvale jsme se v minulosti k přírodě chovali, jak bezohledně a krátkozrace jsme ji vysávali a zneužívali, potažmo jak se člověk chová k přírodě, tak se chová i k lidem, neboť jsme částí země.

A to už se dostávám k závěru tohoto projevu, abych zde odcitoval slova indiánského náčelníka kmene Duwamishů, Sealtha. Ten, pokud se tak stalo, v roce 1855 pronesl řeč k americkému prezidentu, který ho vyzval, aby prodal svá území bílým osadníkům a usídlil se v rezervaci. Ve svém proslovu, který je znám pod názvem Jsme částí země mj. uvedl: Co postihuje zemi, postihne i syny země. Když lidé na zem plivají, plivají sami na sebe. Neboť víme, že země nepatří lidem, ale že lidé patří zemi. To víme. Všechno je vzájemně spojeno jako krev, která spojuje jednu rodinu. Vše je spojeno. Co postihuje zemi, postihne i syny země. Člověk nestvořil pohyb života, on je v něm pouze vláknem. Co uděláte tomu pohybu, uděláte i sami sobě. Až budou všichni buvoli pobiti, divocí koně zkroceni, až budou lidé skryté kouty lesa ztěžklé pachem mnoha lidí a pohled na plodné pahorky zohavený mluvícími dráty, kde potom bude houština, kde bude orel, co to znamená, dát sbohem rychlému ponymu a lovu? Konec života, začátek přežívání...

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji panu senátorovi Papouškovi, jako další se přihlásil do rozpravy pan senátor Jan Veleba. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Hned na začátku se zavazuji, že budu stručný. Nebudu dlouho mluvit.

Nejdříve bych chtěl vaším prostřednictvím, pane předsedající, poděkovat kolegovi Horníkovi za jeho vystoupení, které podle mého názoru bylo velmi vystihující a brilantní, a panu starostovi z Modravy, panu Schubertovi.

Když jsem viděl ten nepoměr vystupujících před otevřením rozpravy, tak jsem si říkal, že to dopadne nedobře, že ten obraz prostě nebude objektivní z tohoto jednání. Ten nepoměr byl 7:1. Myslím si, že to samo o sobě není fér, že až budou příští petice, tak že ten výbor, který to má na starosti, že by to měl dělat trošku jinak. Ale jsem nakonec rád, že ta diskuse tady proběhla, protože, musím si nasadit brýle, ale nemusím, pan profesor Kindlmann to nevydržel a odešel, už tady není. Já sám jsem nepřímo účastníkem tohoto, teď už je to souboj, a stálo mě to téměř 200 tisíc korun, které jsem tento týden odesílal po prohraném soudu na účet. Ale já toho, týkalo se to Šumavy, týkalo se to toho, že jsem byl zažalován, já tam byl před třemi lety, jezdil jsem tam jako mladý skoro každý rok, byl jsem tam před třemi lety a strávil jsem tam tři dny a tři noci. Všechno jsem si to tam prošel. Pana starostu Schuberta znám osobně, znám tam i jiné lidi. Takže já těch peněz nelituji, protože jsem aspoň droboučkým dílem vyvolal, nebo pomohl vyvolat, to bych si fandil, nějakou velkou diskusi.

Znám osobně i toho lesníka, jehož dopis četl kolega Látka.

Já doplním jenom jednu věc, ona tady byla ale řečena nepřímo. Šumava domovem. Koho domovem? Jaký domov, který se snaží předepisovat ti, pro které ten domov tam nikdy nebyl, protože tam nežili. Nežijí. Žít nebudou. To nemůže dělat někdo z ministerstva, z Prahy a odjinud, bez těch, kteří tam žijí. Ale jenom bych to prostě opakoval.

Řeknu tady jenom jednu věc, kterou tady nikdo neřekl. Když jsem tam byl ty tři dny před těmi třemi roky, tak jsem tady byl, teď jsme dostali z městských lesů Volary, nemám to přečtené, tak mně bylo také ukázáno ve Volarech, ano, ve Volarech to bylo, místo, kde dřív byla dřevotřískárna, to znamená fabrika, která vyráběla polotovary pro nábytkářský průmysl, který tam byl, to znamená, že zpracovávali to dřevo ze Šumavy. Mimochodem, bylo by dobré zeptat se Karla Schwarzenberga, jaký má názor na toto, jaký má názor na hospodaření v lesích atd. To jsem odbočil. Ta dřevotřískárna jela na tři směny, zaměstnávala 500 lidí, zpracovávala dřevo ze Šumavy. A víte, co tam je teď? Nebo co tam bylo před...? Já jsem tam od té doby nebyl. Sluneční elektrárna! Na tom místě. Sluneční elektrárna! A majitelé té sluneční elektrárny, nebudu říkat jména, abych neutratil dalších 200 tisíc, majitelé té elektrárny byli tehdy dva politici.

Takže to jsem jenom drobnou i osobní trošku kapkou chtěl k této diskusi přispět. Jestliže tedy, to je poslední moje poznámka, ale taky to tady bylo už řečeno, jestliže tedy zástupci petentů v té petici se opírají o to, straší lidi, že tam bude betonové lobby, že tam budou developeři atd., když ten současný zákon to neumožňuje, tak to svědčí o tom, jakým způsobem tito lidi pracují.

Mimochodem, já jsem měl časový problém ty peníze zaplatit, ne že bych je neměl, ale mezi mnou a právníkem byla nějaká informační disharmonie, ne pořád se dívám na počítač, a mám neoficiální zprávu, že už se prostě připravovala evakuace, nebo že trvali na exekuci, pokud to okamžitě nezaplatím. Myslím si, že tam mám den prodlení. Tady jsem na senátní půdě, toto souvisí s politikou, tak doufám, že nebude následovat žádná další žaloba, i když někteří, kteří mě zažalovali, už tady nejsou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásil senátor Zdeněk Berka. Prosím.

Senátor Zdeněk Berka:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Náš výbor pro vzdělávání uskutečnil ve dnech 22. – 23. září, jak bylo zmíněno, výjezdní zasedání na Šumavu, a to přímo na Modravu. Pro nás laiky bylo tím cílem bližší seznámení se tím připravovaným zákonem, nebo novelou zákona o ochraně přírody ve vztahu k požadavkům petentů, a to formou diskuse se zástupci národního parku, zástupci obcí, soukromými vlastníky lesů, pak tam byli zástupci akademické sféry a další odborníci. Celkem tedy 40 lidí, kteří celé odpoledne diskutovali.

Názory těch jednotlivých diskutujících byly velmi rozdílné, mnohdy i protichůdné. Existuje o tom dokonce záznam. Nicméně pro tento účel jsem vybral některá hesla, takové zkratky, co tam zaznělo, abyste si učinili představu, jak ta problematika je široká.

Zástupci národního parku mají určité výhrady k té novele zákona o ochraně přírody, na druhou stranu, pokud bude schválen tak, jak je předložen v Poslanecké sněmovně, přijde i k nám následně, tak to považuji za pozitivní, zejména z hledisky kontinuity a stability toho národního parku.

Zazněl tam požadavek samostatného zákona o NP Šumava. Ze strany obcí samozřejmě, a to už tady bylo zmíněno, obavy z vysychání Šumavy, vzhledem ke zdrojům pitné vody. Dále tam zazněla taková kritika obcí ve vztahu k omezení jejich aktivit, bylo tam zmíněno zasněžování, nebo pokud mají aktivity mimo obce, že tam se musí k tomu vyjadřovat národní park, ochrana chráněných živočichů.

Další poznámka, kterou jsem vybral, je ta, že vzhledem k tomu, že 1/3 příjmů toho národního parku je z těžby dřeva, tak že pokud dojde k tomu předpokládanému zničení bezzásahových zón, povede to ke zvýšení těžby v té druhé zóně, tak, aby ty příjmy byly naplněny.

Důležité téma, které tam zaznělo a bylo tady zmíněno, to zmínil profesor Čermák z Mendelovy univerzity, ten požadoval zřídit pracovní skupinu pro řešení vysychání Šumavy. K tomuto tématu se ještě vrátím.

Když to tedy shrnu, tak ty požadavky těch petentů jsou do jisté míry respektovány v tom novém návrhu zákona, novely zákona o ochraně přírody. Ale tak jak vidíte z té proběhlé diskuse, nelze vytvořit takový zákon, který by respektoval všechny ty požadavky, které by vyhovovaly všem. Vždycky jedna ta strana bude méně a jedna strana více uspokojena.

V této souvislosti mám určité pochyby k tomu návrhu našeho výboru pro územní rozvoj, aby byla zřízena speciální skupina s názvem Šumava, která by tedy vytvořila jakési konečné řešení těch problémů na Šumavě. Myslím si, že určitě nějaké řešení by z toho vyšlo, ale zase by někomu nevyhovovalo, někomu by vyhovovalo. Takže si myslím, že daleko jednodušší je, abychom se soustředili na to, až sem přijde ta novela zákona o ochraně přírody, tam případně vznesli nějaké připomínky, příp. pozměňovací návrhy.

Součástí toho výjezdního zasedání byla i taková exkurze, zejména na místa která byla postižena tím orkánem Kyrill a následně i kůrovcem, a to místa, která byla ponechána jak bez zásahu, tak i místa, kde se odtěžilo to dřevo a následně tam byly vysázeny stromky. Čili ty snímky, které tady kolují, ty jsou mi známé. Samozřejmě pro nás, kteří to nikdy neviděli, je to esteticky strašný pohled. Nicméně my jsme se přesvědčili o tom, že i ta místa bezzásahová, ten les je tam schopen obnovy, skutečně tam ten les roste. Tam, kde byly vysázené stromky, tam to bylo podobné. My jsme dokonce došli i na bavorskou stranu, kde ty pohledy byly stejné.

Takže je to možné, takto to nechat. Otázka je, zda ty plochy musely být tak velké, kdyby se tam zasáhlo, tak by třeba byly menší. Ale to je zase druhá otázka.

My jsme se setkali na té bavorské straně i se zástupcem toho NP Bavorský les, profesorem Millerem. Tady je zajímavá informace, že naši bavorští sousedé preferují ty bezzásahové zóny, kterých je v současné době na té bavorské straně 60 procent národního parku, do roku 2027 se jejich plocha bude rozšiřovat na 75 procent. Takže to má určitou souvislost s tím, co navrhuje kolega Oberfalzer, abychom nešli na těch 50 procent. Nicméně dávám tedy informaci, že naši bavorští sousedé postupují jinak.

A teď k té diskutované otázce vysychání Šumavy.

Tato záležitost je na české i bavorské straně dlouhodobě sledována. My jsme dostali do ruky velké množství dokumentů, které to potvrzují. Ten nejzajímavější je dokument, který zpracoval geolog Burkhard Beudert z bavorského národního parku. V podstatě shrnuje data asi 6 institucí, jak z české, i z bavorské strany, a to od roku 78. Takže všechna ta data, a to jsou data, kolik vody tam napršelo, kolik vody odteklo, jaká je hladina podzemní vody. A pak je tam mapa, samozřejmě, která území byla sledována, do jaké míry to postižení tam je. Je to tady v tabulkách, v grafech. Kdo by se na to chtěl podívat, samozřejmě, můžu mu to půjčit.

Já řeknu jenom závěr, že tedy od toho roku 78 došlo v tom šumavském masivu k navýšení letních teplot o dva stupně, to je objektivní fakt, který... Globální oteplení. To vede přes nezměněné množství srážek v létě ke snížení toho odtoku. Odtokové poměry se nezměnily i na těch místech, kde došlo k velkoplošnému odumření smrkových porostů, což je důsledek nižšího odpařování vody stromy. Oni tomu říkají evapotranspirace.

To nejsilnější oteplení je v dubnu, o 3,5 stupně, což zase způsobuje o 4 týdny rychlejší tání sněhu a posun těch vysokých odtoků do zimní poloviny hydrogeologického roku. Ten hydrogeologický rok se počítá, to zimní období, od 1. listopadu do konce dubna. Dřív to všechno odtávalo většinou v květnu, dneska to je v tom dubnu.

Dále bylo zjištěno, že snížený odpar vody u lesů, kde odumřelo víc než 30 procent smrkových lesů, je ve prospěch doplňování podzemních vod a zvýšení vydatnosti pramenů. Ale je tam jedna podmínka, ta půda nesmí být poškozena erozí, tak, aby mohla tu vodu zadržovat.

Takže to jsou ty nejdůležitější postřehy, které jsme získali z tohoto výjezdního zasedání. Myslím si, že bychom se měli soustředit na ten zákon, samozřejmě, tam případně můžeme udělat nějaké pozměňovací návrhy. Nicméně základní otázkou je, zda chceme mít NP Šumava, nebo nechceme. Zaznělo tady, že všichni ho chtějí, ale nějakým způsobem si to představují každý jinak.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. Jako další do rozpravy se přihlásil pan senátor Václav Chaloupek. Prosím.

Senátor Václav Chaloupek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Ten zákon o Šumavě, resp. ta petice přišla o něco déle, než jsem čekal.

Nejdřív musím vám říct, že jsem také jeden z petentů, že jsem to podepsal ještě před tím, než jsem byl zvolen do Senátu. Nejsem ani členem žádné ekologické nebo ochranářské organizace, spíš vám řeknu, že jsem takový ochranářský samorost, který se od dětství zajímal o ochranu přírody, v 15 letech jsem spoluzakládal jednu organizaci, nicméně to bylo ještě v době, kdy ekologie byla neznámé slovo a ochranář nebyl nadávka.

Můj vztah k Šumavě je spíš takový citový a dlouhodobý. Ten můj vztah k situaci na Šumavě, k situaci na šumavských lesích, se vyvíjel. Já bych vám teď chtěl spíš než fakta, vlastně fakta taky, ale je to takové moje osobní vyznání, protože Šumava je můj koníček, sbírám veškeré knihy, které vyjdou o Šumavě, Adalbertem Stifterem počínaje, Váchalem, přes Klostermanna, až po odbornou literaturu.

Dnešní Šumava, je to hrozné, ale ať chceme, nebo nechceme, je důsledkem politické situace po válce. Bůh ví, jak by to na Šumavě vypadalo, kdyby komunisté nepostavili železnou oponu, kdyby tam nezakázali přístup. Jak by to vypadalo, kdyby nebyla vystěhována část německého obyvatelstva nebo ohromná část německého obyvatelstva, které tam do 45. roku žilo.

Musím říct, že, jenom bych to chtěl podotknout, že můj vztah k Šumavě začíná ještě před tím, než jsem se narodil, protože můj otec v 48. a 49. roce vodil lidi za Železnou Rudu, k jezeru Laka, a tam je převaděči vodili přes hranice. Když jsem tam byl naposledy, u jezera Laka, tak jsem si říkal, dneska už by se tam asi neschovali. Ta situace je tam trochu jiná.

Jako pracovník televize jsem začal natáčet na Šumavě, poprvé jsem tam natáčel, když vojáci opouštěli vojenský výcvikový prostor Dobrá Voda. Tenkrát jsem poprvé navštívil Prášily, ta vesnice se mi strašně líbila, učarovalo mi to. Mám dokonce doma schovaný kousek došků, na památku jsem si vzal odtamtud, protože to bylo tenkrát nepřístupné.

Ale ten hlavní vztah k Šumavě jako k lesu začal v roce 93. Tenkrát mně volal ředitel, nebo ředitel... Můj kamarád dlouholetý, inženýr Josef Vágner, říkal, že by potřeboval, abych něco natočil o Šumavě. To byl rok, kdy vznikal národní park. Nevěděl jsem, o co jde, ale natočil jsem dokument o tom čtvrthodinový, který se jmenuje Jaká bude Šumava. Tenkrát jsme přijeli, nebo mě přivezli s generálním ředitelem Lesů ČR Olivou na Březník. My jsme vystoupali na Blatný vrch, tenkrát porostlý staletým lesem, a dívali jsme se přes Luzenské údolí na druhou stranu, na Šumavu, na Velkou Mokrůvku. Inženýr Vágner tenkrát říkal: Podívej se, tam vidím dvě velká kůrovcová kola. Odhaduji, že tam je 15, možná 20 tisíc kubíků dřeva. Kdybych to měl jako lesník na starosti, tak bych okamžitě nasadil veškeré prostředky, zasáhl bych, udělal bych ochrannou zónu, dřevo bych asanoval a zabránil bych té hrůzné katastrofě, ke které se tady schyluje. Já jsem mu říkal: Pane inženýre, tenkrát jsem mu ještě hodně vykal, ale byla to pro mě autorita, prosím vás, nechtělo by to nechat tu přírodu, ať si pomůže sama? A on mi říkal: Václave, hovořit o horizontu 200, 300 let, a tenkrát o tom mluvili tehdejší prosazovatelé bezzásahovosti, je strašlivě krátkozraké. Ten člověk se zbavuje veškeré zodpovědnosti.

Já jsem ten jeho nápad přijal a musím vám říct, přijel jsem tam, to bylo v roce 93, toto, přijel jsem tam v roce 97. Pan starosta Schubert určitě bude znát toho člověka, s panem Valečkou, lesníkem, jsme Luzenským údolím přišli na úpatí Luzného, já jsem tam šel natáčet tetřeva, přijeli jsme tam v noci. Ta atmosféra je úžasná, je strašné, že ji nikdo z vás nebo většina z vás nemůže poznat, je to nádhera, když se ten les probouzí, slyšíte kukačky, ale mě tenkrát ohromilo, kolem nás všude pršelo, rezavé jehličí. Byl začátek května, my jsme se sněžnicemi šli na úpatí Luzného, a když se rozednilo, tak jsem najednou viděl, že ten les, ve kterém jsme stáli, ten Blatný vrch a Velká, Malá Mokrůvka jsou úplně rezavé. A já jsem si říkal: To je mrtvý les v podstatě. Mrtvý nebyl. My jsme tenkrát ještě tam slyšeli tokat čtyři tetřevy na tom místě, to ráno. My jsme dokonce jednoho natočili.

Když jsem tam přijel o rok později, tak jsem se zhrozil. Tenkrát dělal NP Šumava výlet, nebo školení, já jsem měl možnost letět vrtulníkem nad Velkou a Malou Mokrůvkou. Bylo to v zimě. Já jsem pod sebou viděl jenom holé stromy. Když jsem se vrátil do Plzně, do redakce, měl jsem to natočené, tak jsem šel na státní zastupitelství a chtěl jsem podat podnět pro stíhání neznámého pachatele pro veřejné ohrožení. Oni se mně trošku vysmáli, říkali, že bych musel mít odborné posudky.

Teď bych se chtěl dostat k tomu dalšímu vývoji. V roce 2000 jsem na stejné místo přijel, to je vlastně pramen Vydry, úpatí Luzného, s medvědy. Já jsem tam odsud utekl, protože foukal vítr, kolem nás každou chvíli praskl strom, zlomil se a zřítil se k zemi. Vypadalo to otřesně.

O tři roky později jsem tam přijel a byl tam zelený podrost. Když jsem tam byl před třemi roky, s medvědy, opět s jinými, tak jsem zjistil, že kolem mě a všude mezi těmi suchými stromy, který byly částečně popadané, vyrůstá spousta menších či větších stromků, že ten les opravdu bez zásahu člověka se tam obnovil. Já jsem se tenkrát ptal, jestli to bylo vysazované, v těch místech vysazovaný nebyl. Dneska se tam tím lesem ani neproderete.

Jezdil jsem tam ještě v dalších letech, s rysem. A kdybyste se tam šli podívat dneska, tak byste mi určitě dali za pravdu, že to není v žádném případě mrtvý les. Škoda, že nemáme možnost, abychom záběry, které jsem tam natočil, v tom roce 97, 2000, 2003 a 2013, mohli porovnat. Ono totiž udělat si představu o Šumavě z jedné fotografie nejde. Národní park není záležitostí okamžiku. Národní park je vývoj. Jako na vývoj se na to musíme dívat.

Já jsem podepsal tu petici kvůli tomu, že si myslím, že ta bezzásahovost má význam, že divočina uprostřed Evropy má smysl.

Podepsal jsem ji i s určitými výhradami, protože mně je jasné, že požadavek petentů je na 50 procent, nemusí být akceptován, ale ono kdyby potom se povedlo třeba 40, nebo 45, bylo by to taky fajn.

Nesmíte se dívat, je to národní park, jakmile se na to budete dívat očima dřevorubce, tak je tam strašlivá škoda. Majitel harvesteru bude říkat: Ježíš, tady by bylo práce! Ale ta Šumava by měla vydržet jako divočina, ne pro nás, já jako divočinu ji určitě neuvidím, možná ani moje děti ji neuvidí v tom stavu, v jakém by měla být. Ale to není záležitost jednoho roku. Vždycky zákony o národních parcích a vznik nových parků přinášely problémy v celém světě. Já jsem navštívil jenom v Africe 35 národních parků, vím, že se tam potýkají s problémy bezzásahovosti nebo zásahovosti. I tam. Ono totiž je nutné hledat kompromisy.

A teď ještě jsem se chtěl zmínit o tom, já mám docela zmáklou přírodu na Šumavě, prošel jsem Šumavu několikrát, od severozápadu na jihovýchod. V nejrůznější roční době. Myslím si, že znám tam spoustu míst, kde rostou vzácné květiny, strašně bych vám přál, abyste měli možnost třeba vidět to, o čem mluvil tady kolega Horník, tok tetřívků, já jsem ho viděl na Šumavě, jezdím tam už 20 let, na Červeném kopečku, kde jsem viděl loni dokonce 17 tetřívků najednou, mám to natočené.

Víte, natočil jsem tam tisíce minut. Znám tu Šumavu dobře. Ale nikdy jsem si neudělal čas na to, a taky jsem to nepotřeboval, abych promluvil se starosty, a přemýšlel jsem o tom, jaké jsou jejich požadavky. Já bych tady chtěl jenom slíbit, že pokud bude zájem a pokud pan starosta Schubert a ostatní budou chtít, já tam strašně rád pojedu, strašně rád se s nimi setkám, projdu, rád uslyším jejich argumenty a budu se snažit, aby při projednávání zákonů o Šumavě se zohlednily. Přece jenom, žijí tam lidi, musí se pro ně vytvořit vhodné podmínky.

Jinak tady mám před sebou ještě upravené znění. Jenom chci říct, že já se k tomu podpisu nepřipojím, protože poslední tři odstavce, mám k nim výhrady. Až se bude projednávat zákon o národních parcích, tak se pokusím přinést argumenty, které by vám dokázaly, že i přes krásný a úžasný zákon je možné stavět načerno, dělat černé stavby, dělat výjimky, prosazovat je. To je to, z čeho mám na Šumavě veliký strach. Tyto dva body, to bezzásahové pásmo 50procentní, o tom bych byl ochoten třeba i diskutovat.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore. Jako další do debaty se přihlásil pan senátor Václav Láska. Prosím.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Praxe ukázala, že závazek mluvčího k tomu, že bude stručný, k žádné stručnosti nevede. Takže já to zkusím jinak. 45 vteřin. Déle to nebude trvat.

Já se pořád považuji za eléva v politice, takže s nadhledem skousnu, kdykoli nějaký útok směřuje proti mně. Nicméně zároveň se dlouho věnuji advokátní praxi, tak mám někdy potřebu hájit jiné, když je na ně zaútočeno, obzvláště když nemůžou sami reagovat.

Takže jenom, prostřednictvím pana předsedajícího k tomu, co tu uvedl kolega Veleba, jak trošku dehonestoval a zesměšňoval spor, který vedl s panem profesorem Kindlmannem, uvést na pravou míru.

Pan kolega Veleba fatálním způsobem zaútočil na vědeckou erudici, vědeckou motivaci pana profesora Kindlmanna, ten se bránil u soudu, pan kolega Veleba neprokázal, neustál to, co tvrdil, byl soudem odsouzen k pokutě, rozsudek je pravomocný. K zásadám právního státu patří se zvednutou hlavou rozsudky respektovat, ne je jakkoli zesměšňovat.

To je všechno, co jsem chtěl říct, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane kolego. Další do rozpravy se přihlásil pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Já také nebudu avizovat, že budu stručný, protože souhlasím s tím, že většinou to k ničemu moc nevede. Já jsem chtěl říct několik málo postřehů k celé té problematice. Já si myslím, že už to slovo národní park je trošku možná zavádějící, protože my vlastně máme sklon si park spojovat spíš s územím úpravným, hezkým, člověkem dirigovaným, aby se tam dělaly hezké procházky.

Ale národní park celosvětově je chápán jako něco hodně jiného. To je prostě místo, kde má ta příroda šanci si fungovat tak, jak ona si funguje.

Já si myslím, že se můžeme rozhodnout, že budeme termín národní park používat jinak než celý svět, budeme to mít jako hezký parčík, kde se bude hezky chodit na procházky, někdo tady říkal, ale já bych rozhodně preferoval to, aby stejné termíny pokud možno znamenaly víceméně to samé. Čili tady si myslím, dokud je Šumava národním parkem, tak by prostě ten princip toho, že je to místo, kde pokud možno příroda má šanci fungovat tak, jak ona funguje, tak je prostě správný princip.

Samozřejmě platí, někdo to tady také řekl, že ta zvířátka, kytičky a tak, tak si nedají úplně poroučet, neskončí nezbytně na hranicích toho národního parku. Můžou putovat dál. To je samozřejmě dobře. Ale mnoho z nich nemá moc velkou šanci za hranicemi toho chráněného území.

Musím říct, že tato debata ohledně Šumavy mi připadá úplně nepochopitelná, protože je to jenom ohledně Šumavy, jiné české národní parky s tímto problém nemají. Já jsem žil několik let ve Spojených státech, kde se ta myšlenka národních parků se zrodila. Tam jsem byl svědkem toho, že naopak různé obce bojují a lobbují za to, aby někde poblíž nich vznikl národní park, protože ta divoká původní příroda je něco, co atrahuje poměrně hodně lidí, kteří potom jsou ochotni tam přijet a ten zapomenutý kout Spojených států pro sebe objevit. Tady si myslím, že zrovna Šumava, když ji srovnáme s jinými národními parky, já často a rád jezdím třeba do Českého Švýcarska, kromě Šumavy, kde jsem pečený, vařený, tak tam třeba si myslím, že... Taky tam není nějak, že by tam developeři budovali nějakou bůhví jakou novou infrastrukturu pro turismus.

Iniciativa lokálních lidí, kteří jsou v těch stavbách, které tam jsou - historické krásné chalupy a tak podobně - tak nabízejí opravdu velmi zajímavé služby pro návštěvníky. To si myslím, že třeba tam, jak já znám Šumavu, tak by se v tomto našly rozhodně ještě rezervy. Mnoho argumentů, které jsme tady velmi obsáhle slyšeli, je opřeno nepochybně o  odborné argumenty lidí, odborníků, kteří jsou lesními hospodáři, lesními inženýry, lesníky apod. To je důležitá odbornost a rozhodně nemá cenu ji zpochybňovat, ale musíme si podle mě uvědomit to, že NP není o lesním hospodářství. Nevyčlenili jsme jeho ochranu proto, abychom tam dobře ekonomicky využívali les. A má-li to být nějaké území, kdy příroda si trošku žije po svém, tak tam přece jen argumenty spíše odborníků, kteří se zabývají přirozeným vývojem přírody, tak by mělo být slyšet. Když to všechno podtrhnu, sečtu, co jsem říkal, tak jsem pevně přesvědčen, že ten návrh petičního výboru, usnesení petičního výboru je podle mě adekvátní té petici i situaci, ve které jsme, s tím, že pravděpodobně velmi brzy budeme projednávat novelu zákona o ochrany přírody, čili budu podporovat návrh usnesení petičního výboru. Dovoluji si vás avizovat k témuž, a myslím si, že nová meritorní debata nás čeká, až sem přijde ten zákon. Děkuji moc za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore, a jako zatím poslední do rozpravy se přihlásila paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, dámy a pánové. Myslím, že už jsme docela zahlceni a unaveni debatou, která, jestli se nemýlím, tak trvá něco přes tři hodiny, ale zřejmě je namístě.

Chtěla jsem vystoupit s podobným tématem jako můj předřečník pan senátor Hampl. Protože si myslím, že usnesení VVVK je usnesením, které vystihuje současný stav. Je tu předloženo ještě druhé usnesení, a to je usnesení, které několikrát měnil a předkládal pan senátor Oberfalzer.

Dovolte jenom, abych mu trošku oponovala v tom, co tam tvrdí. Protože on říká, že není pravdou, že by ta Šumava byla nějakým způsobem ohrožena developery. Tak já tady mám ten přehled, který už mám delší dobu a který jsem si znovu nechala potvrdit. Je to rozsáhlý komplex realizace apartmánů Borová Lada. A z jedné čtvrtiny je v současné době chystán z jedné čtvrtiny v druhé zóně ochrany nezásahovosti. Pak je to další obrovský komplex Kreuziger, to je ten developer, který tam chce stavět, obrovská výstavba domů na krajinné dominantě Zhůří. To je další projekt, který se tam má stavět. Teď už je tam v jakési části postaven hotel Eurobuild na Srní a další, které zase můžeme dokumentovat, jsou ve velké blízkosti postavené lokality domů na Špičáku, na Chlumu a samozřejmě víme, že už rezort Lipno, tam je to úplně ztracené. Takže opravdu bych oponovala tomu, co tedy navrhuje deklarace pana senátora, protože odpovídá realitě. To je jeden z důvodů, proč si myslím, že bychom měli projednaný a vyvážený návrh petičního výboru, který před námi leží, podpořit a opravdu vycházet z tohoto závěru.

Ještě bych ráda navázala na moje předřečníky. Víte, hovoříte o tom, a to je zcela legální a legitimní, že je třeba zajistit zaměstnanost pro lidi, kteří tam žijí. Myslím si, že všichni z nás jsme dostali materiály, které tady nemusíme citovat a nemusíme znovu procházet. Kde se hovoří o tom, že ta nezaměstnanost je dokonce na nižší úrovni než v některých jiných regionech běžného venkova ČR. Není to tak. Pokud se týká finančních zdrojů, tak finanční zdroje, které jdou do obcí na Šumavu – opět jste všichni dostali materiály, které máte – jsou větší než do jiných obcí v ČR. Ano, můžeme a rozumím tomu a budu to podporovat, aby tyto obce nadále byly více podporovány, protože ochraňují a žijí s tím, že tam je to rodinné stříbro ČR, něco, co je nesmírně vzácné a čím se můžeme do budoucna chlubit. Ano, to je pravda, ale není pravdou, že by tím byly postiženy tak, že by z toho státního rozpočtu měly nižší peníze. Opět říkám, nevím, jestli noví senátoři, ale ti, co jsou tady, už v minulém volebním období, všichni dostali materiály, které to naprosto jasně vyhodnocují.

Také bych se ráda ještě vrátila k tomu, o čem tady hovořil pan senátor Horník. Rozumím mu a on velmi progresivně a velmi rozumně se snaží o to, aby jeho obec, kde je starostou, dobře komunikovala a využívala toho, že má chráněnou oblast vedle sebe, že tam má vzácnou přírodní oblast. Sama jsem ji navštívila a vím, že on se právě o to velice snaží. Jenže kde je ten základní problém? Ten základní problém je v tom, že ve chvíli, kdy se pustí nějaká stavba do takového území a nejsou tam rozumní lidé na obou stranách – a v tom má pravdu - tak to také zneužije ta druhá strana. A šetřila jsem dlouhý případ. Dlouhý případ CHKO, kdy jeden podnikatel na místě původní stodoly řekl: Jenom opravím stodolu do původního rozsahu. Možná mnozí z vás ví, o kom mluvím. Dnes je tam obrovský třípatrový komplex a stavba se rozrůstá. A není jak to zastavit. A to není jediný případ, který víme. Takže na obou stranách jsou problémy. Jistě, někdy je pravda, že i ze strany ochrany přírody nebo ochranářů je ten postoj striktní. Ale řekněme si zase i druhé případy, že když se ta ruka podá, tak pak bývá často zneužita, a proto je tam velká míra nedůvěry. Takže nevycházejme z toho, že toto by mělo být základem pro to, abychom v tuto chvíli neumožnili, aby ochrana přírody jako taková, to, co je nejcennější, o čem tak krásně hovořil pan Chaloupka, o čem tak rozumně hovořil pan Hampl a mnozí další předřečníci a odborníci, abychom ji na úkor toho, že nejsme spokojeni s výkonem státní správy, omezili nebo dokonce vytvořili určitá rizika, která by to, co je krásné a cenné v naší zemi, do budoucna nezachovali. Dostala jsem tady ještě takové dva obrázky, které nemám namnožené, ale které právě dokládají, že když ten les nějakým způsobem, ať už je to kůrovec nebo jiná přírodní katastrofa, skutečně je poškozen, takže následně dojde k tomu, a teď, abych to ukázala, toto je první patro, jak vypadá po dvou letech, to je zhruba po 4 letech a to je zhruba do 10 let. Příroda si s tím opravdu poradí.

A ještě mám jednu poznámku. Víte, ono to není tak, že investoři a podnikatelé jsou proti tomu, abychom chránili přírodu, a že jsou tady jen ekologové, kteří mají zájem.

Mám tu krásný materiál, který jste všichni dostali. A ty nádherné fotky Šumavy, které tam jsou, měli jste je na svých stolech, měli jste je v budníkách. Říkala jsem si: Nikdo zřejmě nedokázal udělat víc, než právě pan Bernard, který nám posílá tyto nádherné materiály o krásné Šumavě, kterou věřím, že zachováme. Kolegové, prosím, abychom přijali usnesení, které bylo zváženo, projednáno, výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji paní senátorce Seitlové a debata pokračuje. Přihlásil se do ní pan senátor Zbyněk Linhart. Prosím, pane senátore.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Původně jsem chtěl vystoupit docela dlouho, ale když už mi došel papír, tak jsem to omezil a omezím to v podstatě na jednu poznámku.

Musím za sebe říci, že jsem tak trochu ve schizofrenní situací, protože jsem více než 30 let členem Českého svazu ochránců přírody a celá 90. léta jsem usiloval o to, aby vznikl Národní park České Švýcarsko, což se nakonec podařilo. Ale o tom asi příště, až tady budeme mít skutečně novelu zákona o ochraně přírody, která se zítra ve sněmovně schválí.

Ale neodpustím si jednu poznámku, a bohužel tato věc se opakuje. Asi před třemi měsíci jsme tady projednávali jinou petici, která se týkala Národního parku České Švýcarsko, a myslím, že jsme si tady všimli toho, že zástupce resortu pan náměstek tady odříkal ty své tři stránky a odešel. A situace dneska se v podstatě opakuje. A když se podívám na celé ty tři hodiny, tak chvíli tady pobyl, ale odešel. Myslím si, že to je malinko symptomatické pro celou situaci, a vidím to sám jako starosta, resp. místostarosta obce, která leží v národním parku. Moc mě to mrzí a myslím, že to je ukázka přístupu státní ochrany přírody: Vy si prostě říkejte, co chcete, a my si budeme dělat, co chceme.

To mě mrzí, a bohužel, jsou tady pak tyto dohady, velmi často nepříjemnosti, protože se přesvědčujeme přesvědčení a přitom základ podle mne je v nedůvěře mezi lidmi v regionu, mezi lidmi, kteří jsou ochránci přírody a mezi těmi státními, kteří jsou zodpovědní za aktivitu a za tyto věci, a podle mě se jim to úplně dobře nedaří a pak tady trávíme dlouhé řeči a přesvědčujeme se o ochrany přírody, ale proti ní nikdo nic nemá. A myslím si, že medvědí službu celé záležitosti ochrany přírody dělá hodně právě ochrana přírody.

Tolik stručně a více snad příště. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. A nyní jako poslední se přihlásil pan senátor Zdeněk Papoušek, prosím.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové, už se nebudu projevovat, ale jenom bych chtěl rád poděkovat hostům, kteří zde vystoupili, za jejich věcnost, racionalitu a kulturu vystupování, ne emotivní. Chtěl bych za to poděkovat našim hostům.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. A s právem přednosti se jako jediný hlásí pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Ještě jednou, pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, pokusím se být rychlý a hovořit v bodech.

Mně naprosto vadí to, co tady řekl předřečník kolega Linhart, proč odešel pan náměstek Dolejský. On by měl dělat ochranu přírody. Vystudoval stejnou školu jako já . Já jsem v té době nedělal lesácký obor, on to dělal deset let po mně, já jsem v té době dělal také na Vysoké škole zemědělské tvorbu a ochranu životního prostředí. Ono se to tehdy za minulého režimu nedalo nikde jinde studovat, na zemědělce ano.

Čili já se mezi ochranáře hlásím také, a jsem takový ten svobodný ochranář, nikým nevázaný. Ale jediné, co mě svazuje, je příroda, kterou chci chránit. Vadí mi, že jsme si odsouhlasili služební zákon a zástupce státní správy nevydrží tři hodiny na fleku tady a není tady. Vadí mi to a byl bych rád, kdyby náš Organizační výbor to mohl panu ministrovi vzkázat, že napříště, až budeme projednávat zákon o ochraně přírody, aby tady jeho lidé byli, a ne jako dnes a jako minule. Fakt mi to vadí!

Druhý bod. Někdy asi před 11 lety jsme vyrazili s výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí na Šumavu.

Prosím pana předsedajícího, jestli by paní kolegyni Wagnerové mohl říct, že já slyším, co říká... Ale říkal jsem, že budu stručný. Je to problematika, která mě zajímá. Není to ústavní právo. Jsem starosta, jsem člověk, který se stará o regionální politiku. Je to tak, paní senátorko, sorry. Já vás také budu poslouchat...

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Vyřídím to paní senátorce.

Senátor Jan Horník:  Nebudu popisovat, co jsme tam před jedenácti lety všechno viděli, v podstatě asi to samé, co říkal pan Chaloupek, před deseti lety. Ale co nás vyděsilo bylo před pramenem Vltavy, kde na jedné cestě se zastavil Kůrovec. A aby se nešířil dál, aby tam zůstaly obrovské kmeny živých stromů u prameniště Vltavy, bylo tam nasazeno v tu dobu asi 10 horolezců, kteří byli zavěšeni na stromech, už to byly jenom pahýly, ale strhávali kůru, za jeden strom dostávali v té době asi 500 korun.

Představuje si ochrana přírody takhle bezzásahovost? Oni asi chtěli zachovat krásné stromy, o to jim šlo. Ale toto je ochrana přírody? Já si ji tedy takhle nepředstavuji.

Třetí věc. Hodně se tady mluvilo o bezzásahovosti. Od té doby, co jsme dostali nazpátek jako město od státu naše lesy, které celou dobu byly v dobré formě, až to dostal stát, dostali jsme se po dvaceti letech do jakési bezzásahovosti ve starání se o les. Tehdy jsme museli sázet, už jsem to tady říkal, 60 hektarů během dvou let. Dneska stačilo vzít jednu maličkost. Je to můj kolega lesák, našel po dědovi kmen, na kterém byly určité trny do spirály. To se zapojilo za koně, a když semenily stromy, akorát kůň s tímto prošel lesem, semenáčky se chytly a les rostl sám od sebe. Dneska tohle ani nemusíme dělat, udělají to tam za nás divočáci. Čili dneska neutratíme ani korunu za sazenice.

I toto je ochrana přírody formou bezzásahovosti.

A možná poslední poznámka. Mluvilo se tady o zasněžování. V té době jsme byli také na druhé straně Šumavy, ale na rakouské části. A tam nám jejich ochránci ukazovali – mám dojem, že se to jmenuje Hochficht, ale nejsem si jistý – středisko, květenu a různé věci, které tam vznikly právě díky tomu, že na sjezdovkách se pohybovaly rolby a na jaře samozřejmě zanechávají po pásech někde vrypy do půdy. A tam se chytly právě tyto vzácné rostliny. Ochranáři byli nadšeni, protože to bylo nejjižněji na severní polokouli.

Já mám jiný poznatek, a to z Krušných hor, když nám zakazovali stopovat běžecké stopy. Vysvětloval jsem ochranářům, že doposud běhali lidé naprosto všude. A jelikož tam máme vzácnou zakrslou břízu, a ona je malá, běžci ji ničili, to je pravda, ale protože si každý běhal, jak chtěl. Od té doby, co jsme začali stopovat, zakrslá bříza může růst a lidé se mohou na krásno přírodu, když si vyrazí na běžkách do přírody, podívat.

A pak to mělo ještě druhý efekt. Když jsme dostali potom rolby, víte, že oteplování nebo něco asi doopravdy existuje, na tom jsme se tady včera shodli. A kryt sněhu Národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště byl vždycky až do konce května, někdy ještě až do června. Dneska to všechno už není pravda, minimálně posledních let. Ale tam, kde jede rolba, tento kryt zhruba zůstává sice ne do konce května, ale skoro. A tím pádem vytváří mikroklima, které tam bylo po staletí. Uvádím to proto, abyste si také někdy uvědomili, že přírodu takhle trochu zmermomocňujeme, ale tímto případem, aspoň v malém úseku, kde jezdí rolba, si myslím, že jí pomáháme.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. A nyní se přihlásil předseda Senátu pan Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pana místopředsedo, kolegyně a kolegové, vážení hosté. Nebudu se již vyjadřovat k problematice Šumavy, protože jestli se nepletu, je to možná třetí petice, ne-li více petic, která se tu kolem Šumavy vyskytuje. Už jsem k tomu své řekl, a nemám důvod své názory měnit.

Ale chci reagovat na kolegu Jana Horníka.

Musím říci, že je potřeba, abychom při našem jednání se drželi jednacího řádu, zákona, a poslední dobou se stává módou, že se – promiňte mi to slovo – vykřikne nějaký návrh, co se má a kdo by měl co udělat. Nejsme na nějaké schůzi občanského sdružení, nechci ho snižovat, ale jsme zákonodárný orgán, to je jasné. Organizačnímu výboru nepřísluší reagovat na průběhy jednání, sdělovat někomu nějaké návrhy, pocity. To přísluší plénu Senátu. Plénum Senátu může do doprovodného usnesení dát to, co se mu nelíbí a co žádá, nebo plénum Senátu uloží předsedovi Senátu, co má sdělit dotčené nebo konkrétní osobě. Například kdyby tady někdo navrhl a plénum Senátu to schvaluje, že Senát vyjadřuje znepokojení nad tím, že náměstek ministra životního prostředí Vladimír Dolejský jako zástupce osoby dotčené se zúčastnil zahájení jednání o tom a o tom, vystoupil, ale poté jednání opustil a nevyslechl názory senátorů a dalších účastníků jednání, což považujeme za hrubou chybu nebo něco podobného, tak to má smysl, má to hlavu a patu. Pak mi totiž za půl roku někdo řekne, vždyť já jsem to tenkrát říkal. A stává se to, čím dál víc se stává v tomto Senátu, že mi někdo řekne, vždyť já jsem to tenkrát říkal. Ne, co není psáno, není dáno.

Pro tuto věc chci sjednat určitý řád a pořádek, který tady vždycky platil a platit musí, protože jsme zákonodárný sbor a řídíme se podle platných zákonů.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane předsedo. A do debaty se přihlásil pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, chtěl bych přes vás vzkázat panu předsedovi Senátu, že se omlouvám, trochu mi to ujelo. Nicméně to nic nemění na situaci, že tady pan Dolejský není. Příště slova budu vážit lépe a požádám třeba o patnáctiminutovou přestávku, abych navrhl usnesení, tak jak on ho tady řekl.

Nechci prodlužovat jednání, vidím, že jste z toho nervozní. Ale o přestávku bych přesto rád požádal, protože pan předseda to tady přesně řekl a vystihl. A chci se zeptat, jestli organizační odbor by byl schopen se mnou během pěti minut to připravit tak, abychom ještě před konečným hlasováním i k ostatním usnesením si vzali pětiminutovou přestávku.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Souhlasím. Pane kolego, jestli rozumím, navrhujete pětiminutovou přestávku po skončení rozpravy.

Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Nikoho nevidím, rozpravu končím. A než vyhlásím onu avizovanou přestávku, chtěl bych jenom přečíst, že došlo omluvenka pana senátora Patrika Kunčara, který se nemůže zúčastnit dnešního jednání.

A nyní vyhlašuji pětiminutovou přestávku. V jednání budeme pokračovat ve 12.38 hodin.

(Jednání přerušeno v 12.33 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 12.38 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Vážené kolegyně a kolegové, je 12.38 hodin, budeme pokračovat v jednání. Prosím o klid v sále.

Nyní bych poprosil paní zpravodajku, aby se vyjádřila k proběhlé rozpravě a navrhla postup hlasování.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovolte, abych vás seznámila s jednáním, které tady dopoledne probíhalo. Po mé úvodní zprávě jako zpravodajky výboru přednesl svoji zpravodajskou zprávu senátor Jan Horník. Následovalo vystoupení zástupců petičního výboru, kde vystoupili oba zástupci prof. Pavel Kindlmann a Dr. Jaromír Bláha.

Poté vystoupili hosté, celkem 8 hostů, já je nebudu číst, kdybyste chtěli, tak je můžu samozřejmě přečíst, vystoupilo tady těch 8 hostů, kteří se vyjádřili k předmětné petici.

Následovala obecná rozprava. V obecné rozpravě vystoupilo 13 senátorů, z nichž někteří čtyřikrát, třikrát. Tak to probíhalo.

My tady máme takovou trošku nepřehlednou situaci, protože je návrh výboru... Máme tady vlastně tři návrhy, které vznikly. Ten první návrh je návrh VVVK, který jsem tady už přečetla. Můžu ho přečíst znova. Dále je tady protinávrh. Byl tady protinávrh, který předložil pan senátor Oberfalzer. A třetí návrh je, že bereme petici na vědomí.

To jsou tři návrhy, pokud byste souhlasili s hlasováním, abychom hlasovali o těchto třech návrzích.

Senátorka Eva Syková:  V pořadí nejprve, jak jsem to říkala, přijatý VVVK, dále protinávrh druhého výboru, pana senátora Oberfalzera, a třetí budeme hlasovat o tom – bereme na vědomí. Čili budeme hlasovat třikrát.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Ano, děkuji vám, paní zpravodajko, souhlasím. Dávám...

Senátorka Eva Syková:  No ne, budeme třeba jednou, samozřejmě, pokud se schválí verze číslo jedna, už dál hlasovat nebudeme, pak budeme hlasovat o verzi číslo dvě senátora Oberfalzera, nakonec budeme hlasovat o verzi číslo tři. Když nedostane ani jeden dostatek hlasů.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Ano. Technická poznámka. Faktická poznámka.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Já se omlouvám, já se přesto domnívám, že je možné hlasovat o tom mém pozměňovacím návrhu, přesně řečeno o návrhu usnesení, protože mi bylo sděleno, že pozměňovací návrh není možný. Takže po té práci, co jsme si dali s Organizačním výborem, ho vypracovat, tak ho založíme do kroniky. Ale já si myslím, že je možné i v případě, že se schválí návrh usnesení výboru, hlasovat o tom mém návrhu. Není to v rozporu, není to v hlubokém rozporu.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Pochybuji, že bychom potom měli dvě usnesení, jestli... Jestli by to dávalo smysl.

Senátorka Eva Syková:  Já myslím, že jsou tři návrhy, že bychom měli hlasovat o tom, jestli souhlasíte s touto procedurou, tedy že budeme hlasovat o prvním, druhým, třetím návrhu. Tak já nevím.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Je to samozřejmě drobet sporná záležitost, ne na všechno zákon o jednacím řádu mohl pamatovat. Ale já si myslím, že se musí vycházet z nějaké věci a z nějakých principů. Základním principem by mělo být, aby usnesení Senátu bylo jasné, aby to bylo sdělení, které je srozumitelné, aby nebylo zpochybnitelné. Pokud bychom použili tu filozofii, kterou kolega Oberfalzer navrhl, tak podle mého si to bude protiřečit. Proto si myslím, že není možný jiný postup z logiky věci než ten, že se bude hlasovat, jako první hlasování o usnesení výboru, bude-li schváleno, jednání končí, nebude-li schváleno, bude se hlasovat o návrhu, který předložil kolega Oberfalzer, bude-li schváleno, končíme, nebude-li schváleno, bude se hlasovat o třetím návrhu, to znamená vzít na vědomí. A uvidíme, jaký bude výsledek. Myslím si, že toto je postup, který je naprosto srozumitelný, myslím si, že i logický. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane předsedo. Ještě faktická poznámka.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Já jenom ještě upozorním, že právě na popud pana předsedy jsme tady vypracovali ten pozměňovací návrh k tomu usnesení výboru. Takže on teď prosazuje názor jiný. Já jenom, abyste se v tom vyznali. To byl pozměňovací návrh k usnesení výboru, který teď tedy stahuji, protože se ukazuje, že by se to takto dělat nemělo. Vracím se k tomu návrhu, který jsem dal, jako uceleného textu. Nemyslím si, proto to tady chci vyjádřit, že by byl nehlasovatelný, v případě, že projde návrh výboru.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, ještě pan předseda.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Aby bylo jasné, já když jsem hovořil s panem kolegou, tak jsem hovořil o tom, že pokud v průběhu rozpravy zazní pozměňovací návrh k tomu navrženému usnesení v nějaké detailní části, to znamená, že s gró toho usnesení bude dotčený souhlasit, ale bude chtít třeba někde něco doplnit nebo změnit, tak že by bylo logické nejdřív dát tu možnost, ale pokud to je celá nová konstrukce, která má 9 bodů, tak to podle mě není nějaký dílčí pozměňovací návrh. To je nový návrh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, ještě faktická, jestli rozumím.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Jenom pro přesnost, toto je podoba se zapracovanými pozměňovacími návrhy do toho původního textu, čili to je zcela legitimní. Samozřejmě ji můžete odmítnout, já to tady nechci prosazovat, já jenom říkám, že jsme si tady udělali takové cvičení zbytečné. Žádám, aby se hlasovalo o tomto návrhu jako o druhém.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Dobře, děkuji. Takže už je to jasné. Já dávám znělku k hlasování.

Prosím vás, protože při pohledu do sálu neodpovídá počet zasunutých karet optickému vidění odsud, tak bych si dovolil vás odhlásit. Vyndejte karty. Tak, aby svítilo modré světélko.

Až se ustálí počet zasunutých karet, tak bych poprosil paní senátorku, aby nás seznámila s prvním hlasováním.

Senátorka Eva Syková:  Ano, takže budeme hlasovat v tom pořadí, jak už jsem říkala. Čili nyní hlasujeme o tom návrhu VVVK. To je první hlasování.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji. Ano? Je všechno v pořádku. Tady vidím, že byl technický problém. Takže zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, zvedněte, prosím, ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedněte, prosím, ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 37 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 23 pro vyslovilo 16, proti byl 1. Návrh nebyl přijat.

Prosím, pokračujeme.

Senátorka Eva Syková:  Nyní budeme hlasovat o druhém návrhu, to jest o protinávrhu pana senátora Oberfalzera.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji. Zahajuji hlasování.

(Jiří Šesták řeší technické problémy.) Pardon, tady nesvítí... Mám tady...

Takže probíhá hlasování. Kdo je pro návrh, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 38 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 23 pro vyslovilo 14, proti bylo 15. Návrh nebyl přijat.

Další.

Senátorka Eva Syková:  Ano, nyní budeme hlasovat o posledním návrhu, to jest, že bereme na vědomí.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 39 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 23 pro vyslovilo 43, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Děkuji.

Senátorka Eva Syková:  Já bych si tedy ještě...

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Ano, ještě paní zpravodajka.

Senátorka Eva Syková:  Dovolila vám všem poděkovat. A hlavně poděkovat našim hostům a petentům, kteří tady s námi zůstali. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám. A budeme pokračovat dál.

A je to

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 355

Senátní tisk č. 355. Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 355. Prosím pana ministra zemědělství Mariana Jurečku, aby nás seznámil s návrhem zákona. Dobrý den, pane ministře. Prosím, kdybyste nás mohl rovnou seznámit s návrhem zákona.

Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka:  Děkuji, dobré odpoledne, vážený pane předsedající, milé senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních...

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Promiňte, pane ministře, jenom já požádám kolegy o klid. Prosím všechny o klid. I na vládní tribuně a v okolí. Abychom se mohli soustředit na to, co povídá pan ministr. Prosím. Děkuji vám.

Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka:  Děkuji. Cílem návrhu zákona je rozšířit daňové zvýhodnění minerálních olejů, které jsou spotřebovány v rostlinné výroby i na minerální oleje, které jsou spotřebovány v živočišné výrobě, při vybraných činnostech živočišné výroby a produkci zvířat, což zahrnuje chov skotu, koní, prasat, drůbeže, ovcí, koz; za účelem získávání, zpracování nebo výroby živočišných produktů nebo produkce těchto chovných nebo plemenných zvířat.

Dále při provádění hospodaření v lesích, kterým se podle lesního zákona rozumí obnova, ochrana, výchova a těžba lesních porostů a ostatní činnosti zabezpečující plnění funkce lesa. A v poslední řadě v oblasti rybníkářství, kterým se podle zákona o rybářství rozumí chov ryb nebo vodních organismů k zajištění produkce ryb a rybího masa, nebo vodních organismů.

Návrh zákona je z hlediska nabytí účinnosti rozdělen na tři etapy. V první etapě, od 1. ledna 2016 do 30. června 2017, předpokládá návrh zákona vrácení spotřební daně z minerálních olejů při vybraných činnostech v živočišné výrobě a produkci zvířat, v dalších etapách i při hospodaření v lesích a v rybníkářství.

Návrh zákona vychází z předpokladu, že v zájmu ochrany životního prostředí a rovněž i podpory chovatelů hospodářských zvířat je vhodné odstupňovat vratky spotřební daně v závislosti na intenzitě chovu. U řady druhů či kategorií hospodářských zvířat nelze spolehlivě doložit intenzitu chovu zpětně od 1. ledna 2016, a tedy není možné použít sazby spotřební daně podle intenzity chovu.

Proto návrh zákona předpokládá přechodně od 1. ledna 2016 do 30. června 2017 alternativní právní úpravu, která umožní vratku spotřební daně z motorové nafty spotřebované při činnostech v živočišné výrobě, nezávisle na intenzitě chovu.

S ohledem na vývoj zemědělství v ČR a s přihlédnutím k významným dopadům navrhovaných opatření zohledňujících intenzitu chovu na státní rozpočet ČR předpokládá návrh zákona použít zvýšenou a nejvyšší sazbu daně pouze do 31. prosince 2018.

Po tomto datu se pro všechny činnosti zemědělské prvovýroby uplatní jednotná základní sazba vratky. Samozřejmě, pokud to případná reprezentace v Poslanecké sněmovně po příštích parlamentních volbách se nerozhodne změnit a prodloužit tuto úpravu.

Návrh zákona byl projednán dne 29. listopadu 2016 na druhé schůzi VHZD, který jako výbor garanční doporučil schválit návrh ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou.

Dovoluji si vás tedy požádat o schválení návrhu zákona ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou PČR. Děkuji za podporu.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane ministře. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 355/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Veleba, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Pan ministr zemědělství to tady ve velké stručnosti představil, řekl tady podstatu celé záležitosti. Já tady nebudu číst svou zpravodajskou zprávu, já bych k tomu jenom dodal to, že na 50. schůzi Poslanecké sněmovny, která byla 21. října tohoto roku, schválilo tento návrh, který máme na stole, 150 ze 158 poslanců, 126 hlasů, 126 poslanců pro, proti bylo 29. Jinými slovy, byť je to návrh zákona o spotřebních daních, tak prošel velmi hladce.

Důvod je ten, že tento návrh zákona byl iniciován dvouletou obrovskou komoditní krizí, která stíhá chov skotu, prostě živočišnou výrobu. Léta letoucí jde úleva ve spotřební dani na polní produkci, to znamená na naftu, která se spotřebovává při obdělávání polí. Ten, kdo má chov hospodářských zvířat, mimochodem stále jako ty stavy klesá, tak ten tuto úlevu nemá. Z mého pohledu se tímto, pokud to bude schváleno, což doporučuji, se jenom narovnají tyto vztahy mezi stejnou skupinou podnikatelů, plus k tomu bylo přidáno, to tady pan ministr, myslím, také říkal. Tím, že byla nově definovaná zemědělská prvovýroba, tak k tomu bylo přidáno, tuto možnost by měli mít i rybníkáři, chovatelé ryb. Nově by to měli mít i pěstitelé lesa.

Takže já sám to vřele doporučuji, s tím, že jde o významný institut, který používají, nebo který mají možnost využívat podle mého názoru všichni zemědělci v EU, není to nic mimořádného pro nás. Náš výbor se tím zabýval 29. listopadu na své schůzi. Usnesení našeho VHZD z toho 29. listopadu, k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, následujícím způsobem. Výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, tady jenom podotýkám, že podle mého názoru, nepočítal jsem to, ale ta procentuální většina byla přes 90 procent,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu mne, senátora Jana Velebu,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

To je vše. Doporučuji, abychom tento zákon schválili. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore. A prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu, případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Žádný takový návrh nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se hlásí s přednostním právem pan senátor Jan Horník. Prosím, pane kolego.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Budu tentokrát skutečně stručný. Já jsem proti veškerým výjimkám. My už jsme výjimky dělali, já chápu naše zemědělce, já chápu rostlinou výrobu, živočišnou výrobu, ale je to nesystémové. Najděme nějakou jinou cestu, protože jsou i jiné podnikatelské sféry, které podnikají a nemají tyto výhody, nemůžou si odečítat daně. Řeknu hrozně jednoduše, na pozemcích se nepohybují jenom zemědělci například. Nebo v zemědělství. Ale zemědělskou půdu obhospodařují i obce, obhospodařují to například i lyžařské areály. Daň, spotřební daň, kterou používají na rolbování sjezdovek, jim taky nikdo nevrací. Obcím to taky nikdo nevrací. Čili já si myslím, že je to nesystémové, hledal bych nějakou jinou možnost, jak zemědělcům pomoci. Tyto výjimky vždycky přináší na druhé straně rozhořčení zase od jiných skupin podnikatelů.

Zemědělci jako takoví v ČR dostali takové možnosti do vínku, jako nedostal žádný jiný podnikatelský sektor. Zemědělci dostali možnost odkupu na 30 let formou půjčky. Pozemky, 500 hektarů. Kdo v této republice dostal tyto možnosti, aby získal od státu 500 hektarů? Nikdo! A dokonce ani ty lyžařské areály, ty tělovýchovné jednoty, které to celé roky obhospodařovaly, tak neměly šanci. A naopak to dostali někteří zemědělci, v těch areálech dělají problémy a mnohdy tam nasazují neskutečné peníze nebo požadují peníze od těch provozovatelů.

Já mám dojem, že to je všechno nesystémové. Českým zemědělcům se jenom pomáhá. Ukažte mi jiný obor v ČR, který taky podniká, že se takhle pomáhá. A můžete mi říkat tisíckrát, že v EU se pomáhá všude, všem zemědělcům, ale pak se ptám, a to bych možná, pane ministře, od vás rád slyšel, jestli ty podmínky při vstupu ČR do EU v tom sektoru zemědělském byly správně nastaveny.

Pak je třeba se možná podívat na ty, kteří v té době ty podmínky vyjednávali. Možná dneska způsobili to, že budeme muset například zemědělcům snižovat spotřební daň. Je to dle mého nesystémové, je to na nějaké přechodné období. Ale ona zase přijde nějaká novela zákona. Hledejme více tržní prostředí než touto formou pomoci zemědělcům.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. S přednostním právem se hlásí pan předseda Milan Štěch, ne, pan Petr Šilar.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem teď neviděl, jestli ten červený vykřičník u toho předsedy není větší, ale asi je stejný, děkuji.

Takže já bych chtěl tady, nechtěl jsem k této věci vůbec vystupovat, protože to považuji za naprosto samozřejmou věc a povinnost nás, zákonodárců, podpořit tento návrh zákona. A vůbec povinnost naší vlády, že se takto stará o zemědělce. Chtěl bych za to poděkovat, za tento návrh, prostřednictvím pana předsedajícího bych chtěl vzkázat Honzovi Horníkovi, že mě tyto řeči už prostě přestávají bavit. Zemědělcům je potřeba především pomáhat proto, že hospodaří v přírodních podmínkách, ne ve fabrice, to zaprvé. To žádný jiný podnikatel nemá. A zadruhé, protože živí národ, vyrábí pro nás potraviny, nebo suroviny pro potravinářský průmysl.

Pokud vím, tak ti, kteří se starají o sjezdovky, tam žádné potraviny nevyrábí ani nepěstují, dělají to především za jiným účelem. Takže z těchto důvodů, historicky ti, kteří nepodporovali nikdy zemědělce, tak na to doplatili, protože podporovat zemědělce a sedláka proto, že živí náš národ, je prostě povinnost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. Nyní s přednostním právem pan předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane místopředsedové, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Nechci, aby to vypadalo, že jsem si zasedl tady na kolegu Honzu Horníka, dneska nemá Honza asi šťastný den, ale samozřejmě je to jeho věc. Jeho názory mu neberu. Ale to, co nám tu teď sdělil, tak tomu se mi vůbec nechce věřit, že to je člověk, který žije někde na venkově.

Já jenom připomenu, vy si mě možná spojujete jenom s odborařinou, s odborovou prací, ale starší senátoři ví, novým to sděluji, že já pocházím ze selského prostředí. Říkám: Zaplaťpánbůh, že možná se stalo, že nemusím na tom rodném gruntu už hospodařit, protože bych se z toho zbláznil, to, co dneska ty zemědělce potkává. To, co tady řekl kolega Šilar, to naprosto platí. Ale chci připomenout...

Vážení, zemědělce podporuje každý stát, nevím o zemi která by nepodporovala, když si vezmete, náklady, které má Švýcarsko na pracovní sílu, na energie a další, tak ono z velké části je soběstačné. Samozřejmě to Švýcarsko, jako to Německo, jako to Rakousko, stojí velké peníze. Jedna ze základních dohod vedle dohody o železu a oceli byla dohoda o potravinách, která se týká silně zemědělství. Na tom od začátku EU stála, i když se někteří liberálové, mysleli to dobře, snažili se, aby EU dotace do agrárního sektoru snížila, tak se to nikdy výrazně nepovedlo. Protože ten jeden z hlavních principů založení EU, a to nejenom v EU, kdyby nebyla EU, tak to bude platit stejně, že si potřebuje každá země, v našem případě Evropa, zabezpečit vedle dalších záležitostí energetické bezpečnosti a další, i bezpečnost potravinovou. To prostě platí, platit bude. A pokud by neplatilo, tak tedy bude sakramentsky zle.

Já bych chtěl jenom připomenout, že ČR je na tom velmi špatně. ČR je na tom velmi špatně, protože v některých základních komoditách my nejsme absolutně soběstační. Vepřové se u nás produkuje pod 50 procent naší spotřeby, myslím si, že už patříme úplně k tomu závěru Evropy. Mléko dneska je ztrátová záležitost. Zemědělci dlouhodobě už uvažují silně o tom, že budou likvidovat stáda hovězího dobytka, zejména krav na produkci mléka. Tato vláda si dala do programového prohlášení, že chce zvýšit podíl živočišné výroby v agrárním řetězci, to znamená na agrární produkci. Bohužel se to příliš moc nedaří. Zejména výrazně k tomu, přátelé, přispěly sankce. Sankce, pro které drtivá většina politické scény byla. Jaké kompenzace jsme zemědělcům za ty sankce dali? Žádné. Můžete říct, že sankcemi jsou postiženy i další obory. Ale ty další obory, ty měly větší prostor, aby ty ztráty z těch sankcí, samozřejmě ruských sankcí, vůči evropským zemím vykompenzovaly.

Agrární sektor takový prostor nemá. Ale on ho hledá. Tam, kde ho hledá, to já považuji za to nebezpečné, co bychom měli mít namysli. Protože zemědělci umí podnikat jako ty podnikatelé v tom průmyslu. Umí. Ale vážení, jak umí podnikat? Staví fotovoltaiky, staví bioplynky, to znamená, že se musí produkovat jednostranná produkce v rostlinné výrobě, jako je kukuřice a další. Jestli nechceme, abychom ta naše pole za této generace zničili, aby se tam dál pěstovalo to, co naši předci staletí pěstovali, tak musíme zajistit, aby existovala u nás živočišná výroba, protože ta živočišná výroba, nejenom že zajišťuje obživu národa, ale ona zajišťuje produkty, které zpětně je potřeba do půdního fondu vložit.

Já vás tady nerad školím, protože já nejsem původním povoláním zemědělec. Ale rodiče mě odmalička k tomu vedli, protože pořád věřili, že jednou do toho hospodářství nastoupím. Říkám, zaplaťpánbůh, že jsem nenastoupil, protože bych se tam asi se svou povahou udřel. Stejně by to k ničemu nevedlo.

Takže já někdy zemědělce obdivuji, zejména ty malé, soukromé, kteří se do toho pustili. Měli bychom jim jít vstříc. To, co tady pan ministr navrhuje, tak vám můžu podat svědectví, že to sakramentsky těžce musel pro ty zemědělce vybojovávat, protože těch lidí v těch vrcholných orgánech, kteří mají vztah k agrárnímu sektoru a k zemědělství, je sakramentsky strašně málo. Všichni chtějí máslo za 30. Ale dělají všechno pro to, aby bylo za 70.

Takže já moc prosím, podpořme naše zemědělce, podpořme v tomto pana ministra. Protože situace je vážná. Opravdu se podívejte na dosahovaná čísla. Ti zemědělci to nedělají, že by nechtěli produkovat živočišnou výrobu, že by nechtěli soběstačnost, ale ono jim to ekonomicky nevychází. Stát jim neumí jinak pomoct, než těmito nástroji. A věřte mi, pomáhají tak prakticky všechny země Evropy. Na východ, resp. na sever od nás, Poláci, ještě daleko intenzivněji. To je třeba jeden z našich největších konkurentů v oblasti agrárního sektoru.

Takže opravdu bych doporučoval si se zemědělci popovídat. Myslím si, že práce v zemědělství není žádná velká jistota, je to docela těžká řehole. Měli bychom je podpořit. To, co se tu navrhuje, to je opravdu minimum. Myslím si, že to aspoň ukazuje dobrou vůli, že těm zemědělcům chceme pomoci, když jsme jim ten život zkomplikovali. To je totiž naprosto doložitelné.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane předsedo. Jako další do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Václav Hampl.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já si dovolím na začátek jednu úplně obecnou, možná odtažitou poznámku. Předesílám, že ji neříkám proto, abych tento návrh zákona nějak podminoval. To rozhodně ne.

Ale přesto musím říct, zazněly tu sankce, to, jak to poškodilo naše zemědělství. Ale je před tím, před závěrkou takříkajíc, myslím, přece jen potřeba vytknout nebo nezapomenout na to, že zemědělství v Evropě, v ČR také, je jednou z nejvíce dotovaných činností. Snad skoro půlka společného rozpočtu EU jsou vlastně zemědělské dotace. Teď se omlouvám, pokud to číslo je nepřesné, nevím ho úplně přesně. Ale je to prostě velikánská část toho společného rozpočtu. Jakožto předseda evropského výboru, který se už nějakou dobu dosti zabývá migrací, tak si nelze neuvědomit, že přece jenom jako výrazně dotovaná výroba potravin v Evropě možná trochu snižuje konkurenceschopnost potravin třeba z takové Afriky. Může být jedním z kořenů migrační krize. To jenom pro úplnost toho obrázku, si myslím, že toto snad stojí za to někdy připomenout.

Druhá věc, kterou jsem chtěl říct, malinko se zastat kolegy Horníka. Já když to slyším, samozřejmě, zemědělství – důležitá priorita, je potřeba jim pomoci. Já pocházím z prostředí školství a vědy. A to ve všech vládních prohlášeních, ve všech programech politických stran, které jsem kdy viděl, tak je důležitá priorita, a nepochybně obyvatelstvo si to přeje, aby školství a věda byly priorita. Ale nikdy nikdo žádné daně nevrátil. Ani školám, ani těm pedagogům, ani těm vědcům. Dokonce i za to palivo, kdybych šel v té paralele až tak daleko. Já třeba jsem hrdý na naše egyptology, to je takový jako „strašně neužitečný“ obor, ale je to jeden z oborů v ČR, který patří mezi absolutní světovou špičku, neoddiskutovatelně. Oni tam po tom Egyptě musí jezdit těmi Toyotami, vozit tam ty krumpáče a tak. Nikdo jim nikdy nic nevrátil.

Ale říkám, neříkám to proto, abych podminoval tento zákon.

Poslední můj bod je otázka na pana ministra, kolik to bude stát státní rozpočet. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. Jako další do rozpravy se přihlásil pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Abych neopakoval řečené, tak už se omezím na poslední poznámku, o které jsem chtěl mluvit, a sice, formuluji ji jako otázku na pana ministra.

Jestli je nutné podporovat zemědělství formou úlevy na dani? Existují dotace. Nevím, jestli jsme na stropu možností těch dotací, a tedy musíme hledat okliku, ale tyto formy podpory zase nějakým způsobem komplikují daňový systém v ČR, nebudu ho připomínat, ale připomenu topné oleje, a tudíž jisté příležitosti pro machinace s těmito komoditami. Čili otázka zní: Není možné podpořit zemědělství jiným způsobem než v daňovém systému?

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane kolego. Jako poslední zatím je do obecné rozpravy přihlášen pan senátor Jan Veleba.

Senátor Jan Veleba:  Já zkusím stručně reagovat, v rámci možností vystoupit v obecné rozpravě. Já už jsem tady jednou říkal při jedné příležitosti, zkusím to stručně znovu tady říct.

Zemědělství v EU je jediný obor, který se řídí společnou zemědělskou politikou. Žádný jiný obor v EU prostě takto svým způsobem svázán není. Můj názor je, ale je to názor zbytečný, protože to je fantazírování, to nikdy nebude dovoleno ze strany Francie a Německa, můj názor je, že nejlepší by bylo, kdyby ty dotace zmizely úplně, úplně do nuly. Pak by se to prostředí narovnalo, pak by se vidělo, kdo je konkurenceschopný, kdo ne. Já osobně odhaduji, že kdyby hypoteticky toto nastalo, jako že nikdy nenastane, tak já bych o naše zemědělce neměl strach.

Čili v EU je společná zemědělská politika a jedním z oborů podpory zemědělců v rámci společné zemědělské politiky je možnost zelené nafty. Když to dostává prostě konkurence, rakouský zemědělec, německý, polský, ti mají ještě dokonce další výhody kolem sociálního a zdravotního, to tady nebudu rozebírat, proti našim, tak je přece jasné, že kdyby to nedostávali naši zemědělci, tak že je to pro ně konkurenční nevýhoda, protože by to bylo stejné, jako kdyby Mladá Boleslav vyráběla auta tak, jak vyrábí, a mateřská firma Volkswagen na jedno auto dostávala nějakou dotaci. Jak by to dopadlo? Mladá Boleslav by nevyráběla tolik aut, dobrých aut, které vyrábí. To k tomu obecnému principu.

Pokud se týká toho zásadního pro zemědělce, pro všechny obyvatele, ale mnozí z nich to netuší, protože mají jinou odbornost. V našich zeměpisných šířkách to vždycky bylo tak, vyvíjelo se to po několik staletí, že tady byl významným způsobem, na významné úrovni chov hospodářských zvířat. To znamená významná živočišná výroba, ta mimochodem generuje zaměstnanost, ta vyrábí suroviny pro zpracovatelský průmysl. Na to se nabaluje zaměstnanost ve zpracovatelském průmyslu atd.

Ta živočišná výroba je důležitá proto, aby... Ta organická koncovka té živočišné výroby je, řeknu to, jak když jsem byl malý, je hnůj, močůvka a tyto záležitosti. To se vrací zpět do půdy. Když se to takhle dělá, tak ta půda je zdravá, ta půda má sorpci, ta půda má... Je to vliv na sorpční komplex, je to vliv na jímavost vody atd. Když ta zvířata tam nejsou, dělá se tam jenom obilí, řepka, kukuřice, já nevím, jsem sice zemědělský odborník, ale myslím si, že takhle když se to bude dělat 20, 30 let, tak že se to nějakým způsobem na té půdě pozná. Čili i tady, to, aby ta živočišná výroba prostě byla, tak to je v našich zeměpisných šířkách klíčová záležitost. Když srovnáme, k tomu směřuji, stavy hospodářských zvířat na jednotku plochy, tak ty naše stavy, já se nebudu do těch čísel pouštět, řeknu tady jenom jedno, srovnáme je s Německem, srovnáme je s Rakouskem, tak v mnohých těch sektorech živočišné výroby jsme na tom o řády hůř. Řeknu tady, třeba u vepřového, pan předseda tady správně řekl, že už přes 50 procent vepřového masa dovážíme. Mimochodem, krmné obilí, které ta prasata spotřebují, a protože těch prasat je tady málo, tak to vyvážíme, zejména do Německa, zejména do Polska, u Polsko je v tom spoustu šedé ekonomiky, oni prostě z toho, promiňte mi toto slovo, sám jej nemám rád, vyrobí vepřové maso, drůbeží maso, vajíčka, zaměstnají lidi, nechají si přidanou hodnotu a my to prostě dovážíme. Už to samo o sobě není zdravé hospodaření. Takže třeba u toho vepřového, tato země, ale předesílám, že to byl extrém, byl to špatný extrém...

Tato země uživila, když si vezmeme ČSÚ, tak v roce 1981 5 100 000 ks prasat. Bylo to přehnané. V současné době je 1 600 000 ks prasat, což je méně, než po druhé světové válce, kdy tady prošly několikrát fronty, což je méně než v roce 1926, kdy ČSÚ začal statistiku této záležitosti. To jistě je špatné. Jinými slovy, sečteno a podtrženo, chov hospodářských zvířat je v našich podmínkách základním odvětvím českého zemědělství. A že se zemědělství podporuje, podporují je všechny země EU, západní více než méně, protože třeba Němci výrobu trvale zvyšují, například, ale podporuje třeba i USA úplně jiným systémem dotací, tam je to postavené trošku jinak, nebudu to tady rozvádět. Takže srovnávat zemědělství se sjezdovkami, já nevím, možná pro akademickou obec nebo abstrakcí to možné je, ale to podle mého názoru nejde, protože zemědělství pracuje 365 dní v roce s přírodním materiálem, s přírodními cykly, které nějakým způsobem je třeba podpořit.

Poslední věc. Když jsem v roce 1993 byl v Americe ve státě Virginia nebo Maryland, teď nevím, největším výzkumném ústavu na světě, v Beltsville, a ředitel tehdejší pan Dr. Brinsfield nás tam půl dne doprovázel, tak nám tam vyprávěl, my jsme nábožně poslouchali, a řekl tam na závěr větu: Víte, zemědělství, to je zvláštní obor. Na tom jsme každý z nás několikrát denně závislí. A s tím nezbývá nic jiného než to podporovat minimálně, nenechat padnout. A to byly USA podle mého názoru jedna z nejliberálnějších zemí na světě. Jejich politika, nevím, jak teď, ale tenkrát byla, že zemědělství byl významný obor americké politiky, byli přebytkoví ve výrobě a snažili se o to, aby své potraviny dostali do mnoha zemí světa. Dopracovali jsme to tak, že přes 50 % vepřového dovážíme a když se to vezme finančně, pan ministr možná má přesnější číslo, naši soběstačnost potravinovou, tak to je něco možná málo přes 60 %. U toho vepřového je to pod 50 %. A to si nemyslím, že je správné. Jenom z pohledu zemědělce jsem chtěl tímto způsobem mírumilovným reagovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane senátore, a poslední do rozpravy se zatím hlásí pan senátor Tomáš Czernin. Prosím.

Senátor Tomáš Czernin:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Cítím potřebu oznámit, že jsem vlastníkem firmy, která se živí hospodařením na polích, v lesích a na rybnících, a proto, pokud tento zákon projde, bude z toho mít moje firma určitý prospěch, tak musím oznámit, že se tohoto hlasování nezúčastním, cítím se v konfliktu zájmu.

Pak bych jenom rád dodal, že když byla zelená nafta v době krize zrušena, moje firma tehdy přišla cca o 60 000 Kč měsíčně, ale považoval jsem to za celkem férové, protože jsem říkal – každý musí něco na oltář vlasti přinést – a je tady mnoho dalších provozů, kde jezdí spalovací motory, aniž by jezdily po silnici. To je totiž hlavním důvodem, proč my dostáváme spotřební daň kompenzovanou, že pohonné hmoty nespálíme na silnici. Jsou tady např. stavební stroje nebo stroje používané při důlní činnosti, které také nikdy na silnici nevyjedou.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane senátore za váš postoj, za váš příspěvek a ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím a táži se pana ministra, jestli chce reagovat k obecné rozpravě? Prosím.

Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka:  Děkuji. Protože jsem i přímo tázán, tak na některé otázky rád odpovím. Jenom bych chtěl na úvod říci principiálně, abychom si uvědomili opravdu specifické postavení zemědělců oproti jiným oborům. Chápu, že v mnoha oborech jsou normy, jsou tady jasně vymezeny emisní limity apod., nicméně zemědělci jsou opravdu dnes tím nejméně svobodným povoláním z hlediska všech, kterých tady ty obory zazněly. Protože jsou regulováni opravdu v celém výrobním procesu. Dnes zemědělec nemůže na půdě úplně pěstovat co chce. Má nastavena jasná pravidla z hlediska nitrátových směrnic, ochrany půdy, ochrany spodních vod, ochrany povrchových vod, tím to začíná. Teď běží celým tím výrobním procesem a my jsme mu tu situaci za posledních 15 let dramaticky zkomplikovali tím, že když na konci chce realizovat a finalizovat svůj produkt, tak jsme mu tady umožnili, že dnes je 75 % maloobchodů realizováno prostřednictvím obchodních řetězců. Nic proti tomu, kdyby ten obchod byl v nějakých férových mantinelech, ale víte, že se tady o tom mluví často. Byl jsem tady v Senátu před dvěma lety obhajovat novelu zákona o významné tržní síle, tedy z vašich řad zaznívala velká kritika a chtěl bych říci, že je potřeba si uvědomit, že my jsme teď udělali i šetření, resp. ministerstvo financí o tom, jaká je cenová politika řetězců. A jenom pro vaši informaci, abychom si dokreslili tu koncovku, která dopadá na celý potravinářsko-zemědělský sektor. Koncovka je dnes o tom, že řetězce nakupují např. nějaký mléčný produkt, nebo třeba řeknu konkrétně máslo. Za plus minus stejnou cenu od českého výrobce nebo od německého výrobce, ale mají svoji firemní maržovní politiku, kdy domácí produkty, a takhle to opravdu statisticky vychází, na domácí produkty dají vyšší marži, dokonce i výrazně vyšší než na ty, které pocházejí z jejich mateřských zemí, to se nám začíná ukazovat.

A teď prosím pěkně. Bavme se o tom, jestli je to úplně férové, jestli to prostředí je úplně rovné. Chápu to, co tady řekl i pan senátor Veleba, že systém dotací není spravedlivý a nikdy nebude a na rovinu ale asi je také nikdy nezrušíme v minimálně dohledné době příštích třeba pěti, deseti let. Je potřeba vycházet ze situace, která tady je, respektovat opravdu výjimečné aspekty, zmínil jste potravinářství, to, že ti lidé pracují otevřeně krajně pod všemi vlivy přírody atd., do toho jim tady přišly dvě další politické ruské sankce a přišel sem vliv ukončení režimu mléčných kvót.

A mimo jiné i proto přicházíme se sérií opatření, aby pomohli našim zemědělcům a potravinářům zvládnout toto krizové období výrazných cenových propadů nejen v sektoru mléka, ale i prasat a případně i produkce ovoce a zeleniny. Ten balíček obsahuje zhruba částku 4,1 mld. v letošním roce a z toho jedno z opatření je i navrácení nebo zavedení vratky spotřební daně pro živočišnou výrobu a to opatření bude mít dopad do státního rozpočtu v letošním roce zhruba výpadek 0,9 mld. Kč. Samozřejmě otázka, zdali jsme nepřemýšleli nad nějakým jiným systémem podpory, ano, přemýšleli jsme. Ale je potřeba si uvědomit, že každý dotační titul, který my děláme, tzn. administraci pro toho zemědělce, administraci pro nás jako pro stát znamená to kontrolní mechanismy a každý dotační titul, který na počátku, když ho píšeme na ministerstvu a spolupracujeme se zemědělci, tak vypadá, že by mohl být relativně efektivní, vhodný apod. Jenomže potom ho jde notifikovat evropské komisi a ta samozřejmě, oni si velice dobře hlídají, aby ten dotační titul nebyl o tom, že my dáme korunu, která skončí u zemědělců jen tak. Tam jsou vždycky nějaké nutné podmínky, které nesou nějaké náklady. A většinou ty dotační tituly můžeme specifikovat ve vztahu k tomu, že třeba zvyšujeme pohodu tzv. opatření welfare vůči zvířatům. A to zvyšuje náklady a snižuje to efektivitu. Pak si řekneme, že nakonec my tam vložíme korunu a ta koruna nepřinese skoro žádný efekt, jenom administrativu a kontrolujeme. Odpověď, ať se nám to líbí nebo ne, při všem tom zvažování, se nakonec toto ukazuje vratka spotřební daně jako jedno z nejefektivnějších opatření jak vyrovnat našim zemědělcům nevýhodné konkurenční podmínky oproti jiným zemím např. Polsku, Německu, Rakousku, kde tuto formu spotřební daně zemědělství má. Říkal jsem to i kolegům ve sněmovně, kteří říkali, že se jim to nelíbí, ať jdeme jinou formou podpory, říkal jsem: Kdykoliv přijďte, prosím pěkně, ke mně na ministerstvo, udělám si čas a přijdu za vámi do Senátu, dejte na stůl nějaký návrh. Jestli bude smysluplný, rád se o něm budu bavit a hrozně rád ho dokáži aplikovat, ale ani my, ani ti zemědělci, ani lidé, kteří se kolem této problematiky dlouhodobě pohybují, jsme nedokázali vymyslet nějaké efektivnější opatření.

Jenom tady doplním: Společná zemědělská politika 38 % evropského rozpočtu. Částka na společnou zemědělskou politiku, jak říkal pan senátor Hampl, se stále snižuje a tento trend asi úplně nezastavíme a bude se v tom pokračovat.

Odpověděl jsem jenom na otázku pana senátora Horníka a pana senátora Oberfalzera. Znovu jenom podtrhnu na závěr to, že opravdu si uvědomme, že podporou živočišné výroby podporujeme také vztah a přístup zemědělců ke krajině, návrh organické hmoty, pestřejší osevní postup, bílkovinné plodiny, pícniny atd. To s tím souvisí a to jsou efekty, které nejsem schopen vám tady dopočítat do nějaké důvodové zprávy. A když se na to podíváme za posledních řekněme 15 let, tak živočišná výroby šla výrazně dolů. Vidíme to potom na tom, když řekneme zemědělcům chovejte se tržně, tak se tak chovají a vypěstují řepku, pšenici, ječmen nebo ještě kukuřici. Zbytek je pro ně netržní. Mantinely a podmínkami, které jsme nastavili, jsme se dostali do situace, že když řekneme zemědělcům věnujte se živočišné výroby, ale oni nám řeknou, když to neprodám, mám tady řetězce, kde to nechtějí, tak to mám dělat.

Snažíme se tady popsat situaci, kterou je potřeba brát z vícero úhlů pohledu.

A budu už končit tím posledním. Nechci vyjmenovat procenta soběstačnosti jednotlivých komodit. Ale pro zajímavost a pro zamyšlení, kam jsme to za dvacet let dopracovali tím, že jsme neuměli cíleně sledovat rozdíly mezi okolními státy a umět si ochránit v některých případech naše zemědělství a potravinářství.

Kdybychom dnes v tom, co můžeme tady vyrábět, k čemu máme dobré klimatické podmínky, kdybychom to vzali teoreticky – vím, že to nikdy nebude, že vždycky budeme něčeho vyrábět víc, něčeho méně – ale kdyby to bylo teoreticky 100 %, tak, vážené senátorky a vážení senátoři, v České republice by to znamenalo především na venkově plus 42 tisíc pracovních míst a ročně jenom na odvodech, na daních, sociálním a zdravotním pojištění příjem do státního rozpočtu 6,7 mld. Kč. A my tuto přidanou hodnotu tím, co jsme tady 15 let nedobře spravovali, necháme vytvářet někde jinde. To je škoda. A toto je jedno z opatření, které má ambici dokázat tento trend zvrátit.

A pokud jde o dopad do státního rozpočtu, je to 0,9 mld. Kč.

Děkuji za pozornost a za podporu.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji, pane ministře. A nyní prosím pana zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Pane zpravodaji, vy jste se přihlásil.

Senátor Jan Veleba:  Já jsem se sice přihlásil, ale mohu to zapravit do mého závěrečného vyjádření.

Chtěl jsem tady jenom navázat na pana ministra. Mám tady statistiku, je to šest čísel. Je to ale rok 2014, je to oficiální statistika a nebude se to výrazně měnit, ale mám to v grafu, čili budu interpretovat.

Soběstačnost je následující: U řepky 145 %, u obilí 140 %, u cukrovky 120 %, u ovoce 85 %, u brambor – pokládám to za ostudné číslo – 70 %, u zeleniny – pokládám to za katastrofální číslo – 38 % a u vína, na které ale nemáme dostatečné podmínky co do vhodnosti ploch, je to asi 35 %.

Taková metafora. Zelenina necelých 40 % a tam, kde jsou podmínky, např. Znojemsko, kde byly okurky, rajčata, paprika a nevím, co všechno tam je, obilí a řepka.

Ale nyní k mému zhodnocení. Vystoupilo celkem sedm senátorů plus pan ministr. Na otázky bylo odpovězeno. Doporučuji, abychom hlasovali o návrhu, který nám předložen z výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Já osobně doporučuji, abychom návrh zákona schválili. Můžeme tedy hlasovat.

Místopředseda Senátu Jiří Šesták:  Děkuji vám, pane zpravodaji. Ano, žádný jiný návrh nebyl předložen než schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

V sále je aktuálně přítomno 38 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 20.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 40 se z 38 přítomných senátorů a senátorek při kvoru 20 pro vyslovilo 27, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Děkuji vám, pane ministře.

Kolegyně a kolegové, nyní se vás otáži velmi neformálně, jestli máme vyhlásit přestávku nebo budeme pokračovat v jednání dál. Prosím o orientační hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro přestávku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti přestávce, stiskne tlačítko NE.

Návrh nebyl přijat, za 38 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 20 přestávku chtělo 10 a proti přestávce bylo 19. Pokračujeme tedy v jednání dál.

Nicméně bych poprosil, jestli bych mohl být po třech hodinách a čtvrt vystřídán jako předsedající. (Řízení schůze se ujímá předseda Senátu Milan Štěch.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, vzhledem k tomu, že pan poslanec Stanislav Huml je na cestě do Senátu, protože nevěděl o tom, že nebudeme mít přestávku, navrhuji nyní, abychom pokračovali bodem 22 a až se dostaví pan poslanec, zařadíme jeho bod č. 21.

Doufám, že k tomu nejsou námitky, ale přesto dávám hlasovat. Kdo souhlasí se změnou pořadu, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Registrováno 34, kvorum 18, pro návrh 28, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Budeme pokračovat bodem č. 22, kterým je

 

Návrh usnesení Senátu Parlamentu České republiky k závěrům z konference "Diaspora jako partner mateřského státu"

Usnesení Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí ze dne 8. listopadu 2016 vám byl rozdán na lavice. Prosím pana senátora Tomáše Grulicha, aby nás s ním seznámil.

Senátor Tomáš Grulich:  Pane předsedo, milé kolegyně a kolegové, sál se téměř vyprázdnil, nevím, jestli je to mnou anebo pokročilým časem.

Dovolil jsem si krom návrhu usnesení, který je návrhem Stálé komise pro krajany žijící v zahraničí, vám k tomu dodat i důvodovou zprávu. A důvodovou zprávu jsem vám dal z toho důvodu, abych nemusel příliš dlouho hovořit. Své vystoupení velice zkrátím.

Současná krajanská komunita se již výrazně liší od komunity, která zde byla zhruba před 15 lety. Česká republika, resp. potažmo Československo, po roce 1989 mělo velmi dobrý vztah řekl bych, prostřednictvím výkonných orgánů, k Čechům v zahraničí.

V první a druhé vládě to byl místopředseda vlády, který měl tuto oblast na starosti. Posléze to přešlo pod náměstka ministra zahraničních věcí, posléze to byl samostatný odbor, k tomuto odboru se pak přidala kultura a další věci, až dnes je to pouhé pracoviště.

Změna v krajanské komunitě je hlavně v tom, že vedle klasické skupiny, resp. jsou to potomci lidí, kteří odešli v 19. století a v době mezi dvěma světovými válkami, je to samozřejmě také exil, na který nesmíme zapomenout. To jsou lidé, kteří odcházeli z politických a rasových důvodů v roce 1938, 1948, 1968. Ale ejhle – byl rok 1989, nikdo nepředpokládal, že někdo bude odcházet. A dnešní odhady jsou podle ministerstva zahraničních věcí, že dočasně nebo trvale žijí v zahraničí občané České republiky, kteří odešli po roce 1989 a je jich zhruba kolem 600 tisíc.

Uspořádali jsme v letošním roce konferenci, která se jmenovala Diaspora jako partner mateřského státu. Byla to mezinárodní konference, které se zúčastnili zástupci Irska, Polska a Izraele. Schválně jsme to volili tak, aby to byl jeden soused, jeden člen Evropské unie a jeden neevropský stát.

Všechny tyto státy, a nejsou osamoceny, je jich samozřejmě víc, mají velmi dobře propracované vztahy ke své diaspoře, využívají diasporu jednak pro spolupráci např. v oblasti vědy, pro spolupráci v oblasti školství, kultury a samozřejmě také v oblasti hospodářské.

V důvodové zprávě jsem také uvedl, že jsme konferenci realizovali ve spolupráci s Akademií věd, byl tam předseda Akademie věd, byli tam někteří zástupci, kteří pracovali právě v zahraničí a ukazovali nám na velmi dobrou spolupráci.

Spolupráce se bude vyvíjet velmi dobře tehdy, jestliže budeme deklarovat zájem České republiky o tuto diasporu. Není možné přijít a natáhnout ruku a říci, prosím, spolupracujte s námi, ale lze to realizovat tak, že se budeme snažit jejich potřeby, které mají v zahraničí, nějakým způsobem ve svých zákonech upravovat tak, aby jejich případný návrat do ČR nebyl administrativně příliš složitý, tak jako je to v současné době.

Co se týče hospodářského vztahu, vězte, že za rok 2014 podle Mezinárodní banky přišlo od těchto lidí do České republiky 62,2 mld. Kč, za loňský rok to bylo pouhých 55 mld. Kč. Když to srovnám s naším vývozem do Číny, tak v roce 2014 to bylo víc, než jsme získali z peněz z vývozu do Číny.

Je to samozřejmě také víc, než získáme z deklarovaného EET. A myslím si, že by stálo za to, aby se Česká republika trošku víc pochlapila a v oblasti výkonné tento svůj vztah.

Proto – a teď se dostávám konečně k tomu důležitému – bychom chtěli požádat vládu, aby pověřila ministerstvo zahraničních věcí v koordinaci ministerstev v oblasti vztahu státu a diaspory. Problémy, které tito lidé mají, jsou totiž více méně problémy všedního dne. Je to otázka dokladů, otázka uznávání vzdělávání, otázky sociálního zabezpečení, zdravotního zabezpečení a dalších věcí.

Na konferenci, o které hovořím, bylo zastoupeno 10 ministerstev. Musím říci, že mě až mile překvapilo, že všechna ministerstva mají povědomí o tom, že tyto problémy existují. Jediné, co máme – máme koordinaci a centrum pro to, kde by se všechny tyto informace shromažďovaly. Proto bychom chtěli, aby ministerstvo zahraničních věcí bylo pověřeno touto koordinací, aby bylo personálně i finančně toto pracoviště zvláštního zmocněnce pro krajany v zahraničí posíleno a aby každé ministerstvo určilo jednoho pracovníka, který by zastupoval a koordinoval práci ministerstva s pracovištěm zmocněnce pro krajany při ministerstvu zahraničí.

To je asi to nejdůležitější z usnesení a prosím vás, jestli byste nám ho podpořili, a myslím jako celek, protože si myslím, že to je důležité pro všechny.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. Tím pádem pan zpravodaj se nemá k čemu vyjadřovat a můžeme přistoupit k hlasování, jak je navrhl pan kolega Tomáš Grulich, pouze máme základní problém, a tím je, že je naprosto zřejmé, byť číslo přítomných je 30, ale dovolím si vás nyní odhlásit a znovu se přihlaste, abychom ověřili skutečně faktický stav. Je přítomno 18 senátorek a senátorů. Přizveme k hlasování nepřítomné senátorky a senátory.

Prosím zástupce klubů jestli máte nějakou možnost, třeba formou SMS přes vaše kluby pozvat senátory k hlasování, učiňte tak, jinak se vzájemně zdržujeme.

Nyní už je nás dostatečný počet a můžeme zahájit hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 43 registrováno 28, kvorum pro přijetí 15, pro návrh 28, proti nikdo, návrh byl schválen.

Děkuji panu předkladateli a zpravodaji.

Budeme v jednání pokračovat. Doufejme, že se kolegyně a kolegové vrátí z oběda, kam odešli z důvodu, že nebyla přestávka.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 353

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 353. Prosím zástupce navrhovatelů pana poslance Stanislava Humla, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane poslanče, dobrý den, máte slovo.

Poslanec Stanislav Huml:  Dobrý den, pane předsedo, dobrý den, vážené kolegyně senátorky, kolegyně parlamentní, myslím senátorky, vážení senátoři. Já přicházím s velmi krátkou a stručnou novelou, která... Tu potřebu vyvolala doba z roku 2010, kdy v rámci balíčku, tzv. balíčku opatření byly sníženy platy státním zaměstnancům o 10 % a současně tedy všem vysloužilcům, to znamená vojákům, hasičům, policistům, vězeňské službě, byl zdaněn výsluhový příspěvek a vojákům refundace na bydlení, jednorázovou, srážkovou daní ve výši 15 %.

Současná vláda postupně těch 10 % vrací státním zaměstnancům, všem, na ty vysloužilce jsme trošku zapomněli dodnes.

Takže ten návrh, který máte na stole, jako váš sněmovní tisk č. 353, se pouze vrací do roku 2010, tedy oddaňujeme, to znamená, tu daň 15procentní rušíme, rušíme i to zdanění vojákům na byty a na to, když se musí stěhovat z kasáren do kasáren. Je to stručná, jasná, krátká novela. Jenom bych vás chtěl požádat o to, abyste to pokud možno projednali opravdu dnes, abychom to už neprotahovali, protože účinnost je od 1. ledna. Připravovalo to ministerstvo vnitra, ví o tom ministerstvo obrany. Schválil to ministr financí, peníze na to jsou připravené. Pokud to od 1. ledna začne platit, tak to bude pro účtaře a pro všechna ta ministerstva, kterých se to týká, které to platí, tak to bude pro ně jednodušší.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 353/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Štohl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Štohl:  Vážený pane předsedo, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové. Pan poslanec už to tady zmínil, jedná se o to, aby výsluhy vojáků z povolání a příslušníků bezpečnostních sborů byly osvobozeny od daně. Dosud je to zdaňováno srážkovou daní ve výši 15 %. Je to věc politického rozhodnutí, daně jsou o politických rozhodnutích. Takže pokud je politická vůle dát o 15 % čistého více vojákům z povolání a příslušníkům bezpečnostních složek v rámci výsluh, tak si myslím, že to není víceméně asi velká věc k diskusi.

Co je důležité, ministerstvo financí dalo k tomu souhlas, souhlas dalo ministerstvo vnitra, dalo ministerstvo obrany a ministerstvo práce a sociálních věcí zaujalo neutrální stanovisko.

V podstatě Poslanecká sněmovna rozhodla poměrně jednoznačně, ze 167 jich bylo 140 pro, pouze 1 byl proti.

Co už tady trošku zmínil pan poslanec, tradičně nešťastné je, že se to projednává na konci listopadu a má to 1. ledna platit. Ale to je asi takový evergreen, který se tady neustále opakuje.

Nebudu dále zdržovat. Takže vás seznámím s usnesením VHZD.

Po úvodním slově zástupce skupiny navrhovatelů, poslance Stanislava Humla, po zpravodajské zprávě senátora Pavla Štohla a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Pavla Štohla,

III. pověřuje předsedu výboru Senátu, Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Kolegové Jan Horník a Zdeněk Nytra se hlásí? (Senátoři vysvětlují, že se hlásí až do rozpravy.) To je až do rozpravy? Dobře.

Takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážený pane předsedo, vážený pane poslanče, vážené dámy a pánové. Vzhledem k tomu, že přesně od dnešního dne jsem taky bývalý příslušník bezpečnostního sboru, tak musím oznámit u tohoto bodu střet zájmů. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji, je zaznamenáno. Já chci jenom připomenout, že z odpoledního jednání se omlouvá pan senátor Ivo Valenta. Nyní vystoupí pan senátor Jan Horník, prosím.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové. Já bych se chtěl zeptat, kolik toto opatření v podstatě bude stát státní rozpočet, když to tak řeknu. Dále se chci zeptat i v souvislosti s tím, že jsme se dozvěděli, že tento rok snad přibylo u armády 2000, nebo mělo by přijít 2000 vojáků. Příští rok pan ministr Stropnický avizoval taky 2000. To jsou obrovská čísla. Já se chci zeptat, zdali s tímto nárůstem osob, které jsou v branně bezpečnostních složkách, se počítá, právě kolik to bude ve finále vcelku finančních prostředků.

Já si pamatuji, když policisté měli nějakou dobu, kterou si odsloužili, potom v podstatě měli nárok na ty výsluhy. Ta doba se potom snížila, mám dojem, že se to potom zase trochu zvýšilo. Ale lidé, kteří šli v 25, 26 letech k policii, byli u ní 10 let, od policie odešli, to byli mladí lidé, 35, 36 let, v podstatě, se domnívám, že už v té době dostávali možnosti výsluhy, mohli si samozřejmě vydělat jenom určité peníze, k tomu si mohli určité peníze přivydělat.

Ale uvědomujeme si, kdy se nám prodlužuje lidský věk, v ČR jsem naposledy zaznamenal číslo, mám dojem, 78 nebo 79, podle posledních statistických údajů Eurostatu, tak se chci zeptat, jsme na to vůbec připraveni, abychom byli schopni, my ne, ale ti, kteří přijdou po nás, to všechno ustát a tyto výsluhy abychom byli schopni v tom sociálním systému skutečně i těm vojákům, policistům, já nevím, těch všech, kterých se to týká, zaplatit, dát jim to.

Já si myslím, že do budoucna to nikdo úplně jasně spočítané nemá. Pokud bude armáda rozšiřovat, tak bychom to měli mít dopočítané. A hlavně bych brojil pro to, aby už to nebylo jenom o nějakých krátkých letech, ale já si myslím, že když někdo se rozhodne být profíkem, např. u policie, u hasičů, u vojáků, tak že se snad nerozhoduje na 10, 15 let, že se rozhoduje možná ze začátku na celý život, potom mu v tom může zabránit zdraví. Nicméně pokud tomu tak není, tak si myslím, že tomu státu by měl sloužit co nejdéle, protože do něj jsou vkládané neskutečné prostředky – jeho výcviku, jeho udržování, toho stavu. Proto si myslím, že tam by měla být hranice minimálně 25 let. To není předmětem tohoto momentálně projednávaného bodu, ale minimálně když se v tom, pane poslanče Humle, angažujete, v Poslanecké sněmovně, tak by bylo zapotřebí se i nad tímto zamyslet, protože ten věk se nám prodlužuje. Už ne o roky, ale už se to blíží k hranici 10 let. To je třeba spočítat, že všichni tito lidé budou v podstatě tu výsluhu využívat do nějakého toho zvýšeného věku, protože se nám navyšuje i věk odchodu do důchodu.

Děkuji kdyžtak potom za upřesnění.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Do rozpravy... (Hlásí se Stanislav Huml.) Budete mít možnost závěrečného slova. Ale můžete vystoupit, pane poslanče, jestli chcete. Takže do rozpravy už se nikdo nehlásí, rozpravu končím.

A nyní, pane poslanče, máte možnost reagovat na proběhlou diskusi.

Poslanec Stanislav Huml:  Já začnu možná od konce. Já chápu výsluhový příspěvek do určité míry jako sociální dávku. Ona to je sociální dávka. Dneska už to není po těch 10 letech, ale po 15 letech. Dostávají malá procenta. Za každý další odsloužený rok to stoupá, k nějaké rozumné částce se ten policista nebo voják nebo hasič dopracuje opravdu až po těch 25 letech. To už dneska je takhle nastavené. Na Slovensku už to mají natvrdo uzavřené jako sociální dávku, která je nezdanitelná, samozřejmě, která je vyplácena doživotně. U nás, když dospěje, jako jsem já, nejsem ve střetu zájmů, na rozdíl od kolegy, protože už jsem dospěl do důchodového věku, já mám odslouženo v první kategorii mnoho let, v uniformě přímo, takže díky tomu vám to vyplácí, když dospějete do důchodového věku, jenom dva roky. Výsluhový příspěvek. Pak už si musíte požádat o důchod. Stát vám doplácí jen rozdíl, je-li nějaký. Takže ono už to nastavené je, řekl bych, možná i s rozvahou a rozumně, protože máte pravdu, o tom byla jeden čas, asi 5 let to trvalo, desetiletá lhůta na to, aby dostali první dávku, a to bylo opravdu málo. To si myslím také.

Další veliký význam výsluhových příspěvků je protikorupční. To jste nezmínil, protože si to neuvědomujete. Ale člověk, který slouží v těchto složkách, tady kolega to určitě potvrdí, bývalý, tak zase na druhou stranu přemýšlí nad tím, já něco provedu, spáchám trestný čin, že jsem v té uniformě něco udělal, co jsem udělat neměl, a já o ty výsluhové příspěvky nenávratně přijdu. Takže i to je význam výsluhových příspěvků.

Ale musím podtrhnout, že opravdu to není v tomto zákoně. Zákon, který předkládám, jenom vrací něco, co ta vláda udělala v tom roce 2010. Nebylo to vůbec vnímáno pozitivně, protože to byla retroaktivní věc, ti lidé léta měli výsluhové příspěvky v plné výši, protože zdanění prostě neexistovalo. A pak někdo přišel s myšlenkou, že se zdaní i výsluhový příspěvek, což byla v našich očích opravdu sociální dávka. A najednou dostávali o 15 % méně. Bylo z toho opravdu mnoho příběhů, protože ti lidé měli nastaveny, odešli do civilu, od hasičů s podlomeným zdravím, jak jste třeba taky poukázal, měli nastaveny půjčky, nájemné a všechny tyto věci. A najednou 15 % se dostali do platební neschopnosti.

A přitom, když se dostali do té platební neschopnosti a pak na ně přišel exekutor, tak tato dávka není chráněná, jako sociální dávka, takže jim to mohl exekutor sebrat celé.

Takže je to opravdu, myslím si, to, že se vracíme zpátky do roku 2010, správný krok. Pokud budeme chtít vést tuto debatu, kterou jste tady naznačil, tak to je do zákona o služebním poměru, příslušníků bezpečnostních sborů. A tam se může mluvit o tom, jestli to má být 25 let, jaká má být výše, jak to má být odselektováno a ten zákon je potřeba otevřít. Ale v této chvíli si myslím, že prostě jenom pojďme zrušit to, co opravdu nebylo spravedlivé, bylo to i retroaktivní. Ať se to narovná. Tak, jak se vracela 10procentní snížení sestřičkám zdravotním, doktorům, všem těm státním zaměstnancům, tak vraťme i těm výsluhářům.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, ptám se zpravodaje, zda si přeje vystoupit. Pan zpravodaj si nepřeje, takže máme jediný návrh, a to je návrh zákon schválit.

Aktuálně přítomno 36, kvórum pro přijetí 19, byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 44, registrováno 36, kvórum pro přijetí 19, pro návrh 31, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Já děkuji a blahopřeji předkladateli a blahopřeji... (Stanislav Huml se chce vyjádřit.) Ano, můžete.

Poslanec Stanislav Huml:  Mockrát děkuji za všechny výsluháře!

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji.

Dalším bodem, který projednáme, je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Jitky Seitlové a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 10

Tento návrh zákona, senátního návrhu zákona uvede zástupkyně navrhovatelů, senátorka Jitka Seitlová, které uděluji slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedo, nemám tady pana ministra, takže vážené dámy a pánové, vážení kolegové. Děkuji všem, kteří tady vydrželi, protože určitě i tento návrh zákona může být možná určitým zlepšením situace řady občanů naší země. Uvidíme.

Předstupuji před vás, protože jsem na základě podnětů z mého regionu zjistila, že existuje obrovský problém, který se týká neplatičů za služby spojené se správou domu u společenství vlastníků bytových jednotek.

Musím říct, že je to tak, že v tuto chvíli máme v ČR zhruba 58 tisíc těchto společenství vlastníků bytových jednotek, ta mají celkem 1,3 milionu bytových jednotek. Dokážete si představit, kolik je to občanů, kolik je to lidí naší země. Všichni ti se mohou dostat do situace, že budou hradit za neplatiče, přestože sami řádně platí, dluhy, které vznikly v souvislosti se správou domu.

Společenství vlastníků jednotek vzniká ze zákona, pokud máme více jak 5 bytových jednotek a více jak 3 vlastníky do jednoho bytového domu.

V tom případě, kdy vznikne, tak všichni členové, členství je založeno vlastnictvím bytu, nesou společnou majetkovou odpovědnost. To znamená, všichni vlastníci jednotlivých bytů ručí za dluhy a za to, s čím se hospodaří.

Pokud se stane, že v tomto domě jsou někteří neplatiči, a teď si řekněme, že to nemusí být skutečně jenom ti, kteří to udělají třeba naschvál, ale může se to stát, protože někdo přijde o práci, někdo onemocní, v situaci, kdy ten byt je pod hypotékou, tak se stane, že všechny ty dluhy, které vznikají každým měsícem, za teplo, za osvětlení, za odpady, za to ostatní všechno, co souvisí s fondem oprav a co musí být financováno, tyto dluhy narůstají; a ty jsou téměř nevymahatelné.

Je to tak, že vy nemůžete hned, když ten dluh nastane, ten dluh vymáhat, je tam doba 3 měsíců. Podle nového zákona, který teď vyšel v platnost, o spotřebitelském úvěru, může být byt nejdřív prodán za 6 měsíců. Ale současná reálná praxe je, že ten byt se prodá třeba až za rok, za dva roky. Do té doby tam ten vlastník žije, který neplatí, a ty dluhy se pohybují řádově od desítek tisíc korun až po statisíce. V mém regionu to bylo 200, 350 tisíc, i 400 tisíc! A teď si vezměte, že máte dům, ve kterém je 5 bytových jednotek. Pak se do té dluhové spirály dostávají všichni ti ostatní vlastníci, protože ten dům musí fungovat, on musí všechny ty pohledávky splácet, protože jinak by šel celý do procesu dražby, insolvence, nebo exekučního řízení.

Do roku 2013, resp. do konce roku 2014 byli tito věřitelé, kteří jsou společenstvím, nebo těmi vlastníky, do určité míry chráněni zástavním právem; v zákoně o vlastnictví bytů z roku 94, stejně tak zčásti i starým občanským zákoníkem, v návaznosti těch dvou zákonů. V tuto chvíli to vypadá tak, že podle informací, které máme, a ty informace nejsou kompletní, protože všechna SVJ nejsou sdružena, máme asi 10 tisíc SVJ, společenství vlastnictví jednotek, která jsou ve svazu bytových družstev, českomoravském svazu bytových družstev, a ta udělala průzkum. V současné době vyplývá, že je zhruba 22 tisíc těch, kteří dluží, těch vlastníků bytů. Jedná se o částku zhruba 300 milionů korun. Jaká je vymahatelnost? Vymahatelnost se pohybuje pod 65 %. To je číslo naprosto alarmující. A pokud tedy nechceme, aby ti, kteří řádně platí, kteří plní své povinnosti, dopláceli na ty, kteří se z nějakého důvodu stávají neplatiči, pak bychom měli přijmout opatření, aby ten výtěžek z toho, co je možné získat při dražbě, insolvenci, nebo exekuci, byl alespoň zčásti kryt, nebo bylo umožněno z něho krýt ty dluhy, které vznikají společenství.

Nechala jsem si zpracovat analýzu Parlamentního institutu. V sousedních zemích, v Německu, ve Švýcarsku, všude takovéto pojistky jsou. Ať už zástavním právem, nebo přednostním právem.

Přistupuji proto před vás s návrhem, který se těžce rodil, protože jsme měli jednání jak se svazem bytových družstev, tak s bankovní asociací, která je nositelem toho hlavního zástavního práva a má obrovské přednosti při uspokojování pohledávek, tak jsme jednali i se zástupci poslanců a dalšími, i se zástupci ministerstva. Toto je návrh, který, musím říct, je méně invazivní než druhá varianta, která předpokládala, byla také zpracována, absolutní zástavní právo do výše 25 % při vzniku toho majetku automaticky.

S tím, že by se zakládalo toto zástavní právo přímo do katastru. Toto je forma méně invazivní.

Rozumím tomu, že není možná úplně detailně propracovaná, že tam mohou být samozřejmě debaty o tom, jaká má být výše toho výtěžku, o kterém tady mluvíme. To všechno je možné samozřejmě projednat ve výborech.

Ten návrh má tři části. V první se navrhuje změna občanského soudního řádu, tak, aby pohledávky související se správou domu byly uspokojovány z výtěžku zpeněžení bytu přednostně, v pořadí za pohledávkami nákladu státu. V druhé části se předpokládá, že v zákoně o veřejných dražbách by pohledávky související se správou domu byly uspokojovány přednostně, s pohledávkami první třídy. A v té třetí části návrhu, který se týká insolvenčního zákona, se taktéž zařazují pohledávky za správu domu do skupiny uspokojované přednostně. Ve všech uvedených případech se přednostní uspokojení navrhuje do výše čtvrtiny výtěžku.

Dále se v zákoně navrhuje, aby byli informováni vlastníci těch bytů, resp. správci, resp. společenství, přitom, když jsou vydávány dražební vyhlášky.

To je stručná podstata obsahu návrhu zákona. Myslím, že tu nespravedlnost, která tam je, tu nerovnost všichni vnímáte.

Mým cílem a cílem předkladatelů je tu situaci napravit, protože se domnívám, že opravdu to v některých případech může vést až k existenčním problémům řady těch lidí, kteří do toho spadnou naprosto nevinně. Právní systém jim tu ochranu v tuhle chvíli nedává.

Prosím, abyste propustili návrh zákona do projednání do výborů. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, paní senátorko, prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Jiřího Buriana. Pane senátore, prosím, ujměte se slova.

Senátor Jiří Burian:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, kolegové, kolegyně. K návrhu senátního zákona, kterým se mění tři uvedené zákony, jsou v hlavičce senátního tisku č. 10, jenom několik poznámek, protože předkladatelka, kolegyně Seitlová, řekla to nejpodstatnější.

Návrh zákona má za cíl vyřešit závažný problém týkající se úhrad závazků vlastníků jednotek souvisejících se správou domu a pozemku, kdy nevymahatelné pohledávky vůči některým vlastníkům jednotek jsou nuceni hradit ostatní vlastníci, kteří jinak vlastní závazky řádně plní.

Vzhledem k dalším častým skutečnostem, a to, že samotný majetek, tedy bytová jednotka, bývá zatížena břemenem zástavního práva či jinak, a v případě insolvence či dražby vlastníka této jednotky nelze uspokojit z tohoto majetku ostatní vlastníky, kteří nesli fakticky náklady neplatiče.

Bylo zde řečeno, já to jenom připomenu, že ten návrh se týká změn těch třech zákonů, čili občanského soudního řádu, zákon o veřejných dražbách a insolvenční zákon.

Pokud se týká občanského soudního řádu, týká se zejména úprav výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí, způsobu doručování dražební vyhlášky a práva na přihlášení pohledávky související se správou domu a pozemku vůči vlastníku jednotky, a to až do zahájení dražebního jednání.

Pokud se týká zákona o veřejných dražbách, kde zejména budou pohledávky související se správou domu a pozemku uspokojovány před pohledávkami před pohledávkami první třídy. Toto bylo konečně řečeno.

A insolvenční zákon, kde se podobné uspokojení pohledávky z titulu správy domu a pozemku vůči vlastníku jednotky, tedy do výše 1/4 výtěžku, zpeněžení jednotky navrhuje i insolvenčním řízením.

Účinnost je navrhována prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení.

Návrh zákona vyvolal některé legislativní otázky či připomínky, vč. problematiky přechodných ustanovení. To však lze vyřešit v dalším procesu projednávání. Jako zpravodaj tohoto tisku tedy navrhuji propustit tento návrh zákona do druhého čtení, postoupit návrh zákona senátním výborům, a to ÚPV a VUZP.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, a prosím vás, pane zpravodaji, abyste se posadil ke stolku zpravodaje a plnil úkoly zpravodaje.

Nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí? Paní senátorka Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Pane předsedo, kolegyně, kolegové. Já ten návrh samozřejmě, nebo jeho účel velmi dobře vnímám, rozumím mu, souzním s ním. Jenom si nejsem úplně jistá, jestli ten způsob, který byl zvolen, je skutečně ten nejlepší; je strašně komplikovaný, tak, jak na to upozorňují legislativci. Vlastně to může udělat opravdu velké problémy.

Paní kolegyně Seitlová se zmínila, že tady byla uvažovaná druhá varianta, a ta podle mého názoru asi by byla schůdnější, byla by jednoznačnější. Bylo by to asi lepší. Čili do toho návrhu zákona se určitě bude muset dost zasahovat.

A pak tedy, já nevím, jestli jste si všimli, na co upozorňují legislativci, co je naprosto zřejmé, Poslanecká sněmovna za chvilku končí, ten návrh zákona, když bude teď 60 dnů ve výborech, tak tam přijde a nebude projednán. Prostě nebude. Takže to bude spoustu práce a nic z toho. Čili já docela dávám k úvaze, jestli opravdu by nebylo lepší než postoupit do výborů, jestli by nebylo lepší vrátit paní navrhovatelce k dopracování, tak, aby ona získala čas a předložila to až poté, co se už budou blížit volby, kdy tedy to půjde do nové sněmovny. Protože jinak je to spoustu práce a na nic.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Paní senátorko, podala jste, nebo nepodala...

Senátorka Eliška Wagnerová:  Ano, já jsem to zmínila, neřekla jsem, že to navrhuji, ale pro jistotu to navrhuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Takže vrátit navrhovatelce k dopracování?

Senátorka Eliška Wagnerová:  Ano, navrhovatelce k dopracování.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, děkuji. Dále se hlásí pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, paní kolegyně, páni kolegové, pokusím se velmi stručně. Problém, který je snaha tady řešit, tak je doopravdy zásadní. Není to jenom tak, že někteří lidé nemají peníze, dostanou se do problémů, neplatí, a padá to i na ostatní. Zaznamenali jsme, zejména v sociálně vyloučených lokalitách problémy, kdy je to dokonce součástí obchodního modelu, takovéto neplacení. Kdy jsou někde k mání byty za 70 tisíc, člověk je nakoupí, umístí tam lidi, kteří jsou závislí na dávkách. Inkasuje od státu. Neplatí společenství. Vytvoří dluh. A pak ještě, když tam je dluh, tak to lidem, těm chudákům, prodá za korunu, a oni na ně – podle NOZ přejdou dluhy i s tím bytem, což netuší.

Předkládal jsem v uplynulém roce vládě dva materiály, které identifikovaly tento, a celou řadu dalších problémů. Počítá se s tím, že spravedlnost by na to měla reagovat, něco předložit. Sice mají představu, že budou předkládat komplexnější materiál, tzn., že také nemusí stihnout předložit vůbec nic. Vnímám naléhavost i rychlého řešení.

Také souhlasím s tím, co tady bylo řečeno, nejsem si jistý, jestli je to doopravdy méně invazivní, byť to tak vypadá, že se nic nemusí zapisovat, ale z hlediska legislativního řešení to není úplně šťastné. Umím si představit, že o tom i budeme diskutovat. Jestli se nepletu, tak sem míří také novela občanského zákoníku, už ji tady vlastně máme. To je otázka, jestli to třeba neřešit tam. Tam by se to dalo vyřešit tím – sice údajně invazivnějším, ale legislativně elegantnějším způsobem. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Pan místopředseda Senátu, Jaroslav Kubera, má slovo.

Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera:  Dobrý den. Vážené kolegyně, vážení kolegové, jenom poznámky. Ono je to dokonce tak, že dnes bytová družstva, když někdo chce družstevní byt, tak ho dostane i s tím dluhem, který tam zbyl po předchozím družstevníkovi. Ale obecně. Tento stát tyto věci řešit neumí.

Vzpomeňte na výživné. Návrhy, aby obce platily výživné a pak si ho vymáhaly... Nevím, kdo ho teď bude platit, a pak vymáhat, a nic nevymůže... Už jsem tady mnohokrát říkal, že nezaplacené pokuty za dopravní přestupky; v tuto chvíli už to možná bude 44 mil. Kč. Pokud tady přijmeme návrh pana ministra dopravy na dramatické zvýšení pokut, tak to bude 50, 60 mil. Kč. To jsou ty nesmysly. Tam, kde má stát fungovat, jak je možné, že takový zákon nepředloží vláda? Proč je to na senátorce, aby tady patlala na koleni zákon, který může zase odporovat jiným předpisům, a nikam se nedopracujeme.

Všechno je to způsobeno jenom tím, že nedokážeme vymáhat peníze nekonvenčními prostředky. Tzn., neplatíš, a můžeš platit, tak nemáš nárok na stavební povolení, stát ti prostě nebude sloužit, protože ty se nechováš.

Když toto řeknete, tak se na vás vrhne paní ombudsmanka a její parta, a parta bývalého ministra, kteří vás označí za xenofoba, blázna a popírače lidských práv. V tom je celý problém. Bojíme se do toho radikálně sáhnout!

Jsou případy, kdy to skutečně lidé platit nemohou. Když soudy někoho odsoudí, že má zaplatit 60 mil., protože něco pokazil, tak je to přece evidentní nesmysl. Protože žádný normální člověk, pokud není zrovna miliardář, což v tomhle případě není, tak to nikdy zaplatit nemůže. Tak je to takové gesto, jakože jsme něco udělali...

Navrhuji požádat vládu, aby předložila – to není jenom jeden problém; těchto problémů s neplacením se týká mnoho dalších věcí. Tohle je jeden dílčí, na který někdo upozornil. Tak obdivuji paní senátorku, to není proti ní... Snažíme se ho nějak řešit. Ale je to jeden ze zlomků problémů s neplacením všehomíra...

Stát musí zasáhnout. Ať nezasahuje tam, kde mu do nás nic není, kde do nás vorá všechno; co smíme a nesmíme jíst, tyčinky zakážeme, školní bufety se zavírají a podobné nesmysly, kterých jsou tisíce.

A to, co má řešit, to nedělá. My jsme si ho proto vyrobili, ten stát, aby se staral o nás. On se víceméně stará hlavně o sebe.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. S přednostním právem pan kolega Jiří Šilar.

Senátor Petr Šilar:  Pane předsedo, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, myslím, že bychom neměli otálet, a podpořit návrh, abychom ho projednali ve výborech a zkusili využít všechny naše politické páky, abychom ve sněmovně s tím uspěli. Musíme využít každou příležitost, tzn. potom třeba i v občanském zákoníku. Ale věc je nesmírně naléhavá.

Včera jsme měli tiskovou konferenci. Kolegyně Seitlová představovala návrh zákona novinářům. Byl tam také předseda bytových družstev, a řekl, že v současné době se jedná o částku – v těch dluzích – 200 mil. Kč. To je pouze polovička těch, kteří nám to nahlásili. Banky někdy říkají, no, co to je dvě stě miliónů. Samozřejmě, že pro banky to nic neznamená. Ale pro uživatele bytů a členy bytových družstev, je to obrovská částka. Je tady potřebná velká naléhavost a abychom to co nejrychleji projednali a neotáleli. Protože jakýkoliv odklad bude zase špatný. Budeme čekat na vládu nebo Poslaneckou sněmovnu, a víte, jak to dopadá. Musíme udělat všechno pro to, abychom to protlačili co nejdříve.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Byl jsem požádán panem místopředsedou Kuberou, abych ho omluvil za to, že zvýšil hlas. Činím tak...

Nyní vystoupí pan kolega, senátor Miloš Vystrčil... Tak Jiří Dienstbier má slovo. Prosím. Pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Pane předsedo, paní kolegyně, páni kolegové, nevydržel jsem nezareagovat na kolegu Kuberu. Myslím, že je dobré si napřed návrh přečíst, abych věděl, o čem tedy mluvím. Návrh řeší soukromoprávní vztah, jak zlepšit postavení – soukromoprávní postavení ostatních majitelů jednotek, kteří si svoje povinnosti polní, a nikoliv tedy vrchnostenský vztah stát-občan, což je úplně jiná záležitost.

Tady nejde o to, že stát má něco přebírat, ale nastavit pravidla tak, aby závazky byly vymahatelné a aby na to v soukromoprávním vztahu nedopláceli ti lidé, kteří si povinnosti plní jenom proto, že někdo jiný je nezodpovědný a nechová se tak.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, přimlouvám se také za to, co tady říkal kolega Šilar, abychom propustili návrh senátního návrhu zákona do výborů. A případné projednávání ve 2. čtení nám dává další možnosti; případně počkat na novou sněmovnu... Já to aspoň v tom jednacím řádu vidím. Myslím, že když to propustíme do výborů, tak následně máme potom ještě možnosti to projednat tak, aby to bylo co možná nejefektivnější.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí. Rozpravu uzavírám. Ptám se paní navrhovatelky, chce-li se vyjádřit v rozpravě. Prosím.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji za proběhlou rozpravu. Rozumím tomu, co tady zaznělo jako jeden návrh, abychom to vrátili zpátky k dopracování. Ale musím říct, že vývoj byl trošku složitější, než si vůbec dokážete představit. Rok a půl už se scházím s lidmi, kteří na tom pracují, s právníky, se skupinami, o kterých jsem mluvila, a dokonce právě i se zástupci ministerstva.

Ve spolupráci s ministerstvem jsme připravili druhý návrh, který paní senátorka Wagnerová uváděla, že byl možná legislativně čistší. Druhý návrh byl předložen jako pozměňovací návrh právě k občanskému zákoníku (NOZ) asi, řekněme, před měsícem. Byl úplně smeten se stolu. Včera jsem ještě hovořila s panem ministrem, a ten mi říkal, já jsem za to bojoval, a vůbec se to nehnulo, nebyla šance... Takže toto je jiná varianta, druhá varianta, která má snad větší šanci. Ozvali se mi už i z Poslanecké sněmovny, že by snad tato forma byla průchozí, byť názory právníků se samozřejmě mohou lišit.

Proto jsem tady s tímto návrhem, proto ho předkládám. Pokud se týká vrácení, já si právě myslím, že to musíme dostat do výborů, protože tam je debata o tom, jak ještě z hlediska vašich názorů a poznatků i naší legislativy bychom mohli návrh upravit. Pokud ho vrátíme zpátky ke mně, budu mít zase ten stejný okruh, možná tam opravím dvě tři slova, ale výrazně se to neposune v debatě, která by byla obohacující ve výborech a kde bychom, pokud máme vůli, na tom mohli skutečně zapracovat.

Děkuji vám, a věřím, že i sněmovna, pokud jí na tom bude záležet, kdyby to tam přišlo v lednu nebo v únoru, tak může návrh klidně schválit. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní navrhovatelko, a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj. Přeje, prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Burian:  Děkuji za slovo. Jenom zrekapituluji, že v této rozpravě vystoupilo pět senátorů, z toho jeden dvakrát a z těch vystoupení jsem zaznamenal jeden řekněme tomu pozměňovací návrh vrátit k dopracování, dvě vystoupení byly bez jakýkoliv změn a dva podpořili návrh propustit do výborů. Osobně jako zpravodaj tedy navrhuji hlasovat o tom, co jsem uvedl na závěr zprávy, čili propustit do výborů.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano. Přizveme k hlasování.

Musíme postupovat podle jednacího řádu, který pro senátní návrh zákonů stanoví pořadí. Nyní budeme hlasovat o návrhu paní kolegyně Wagnerové, a to je vrátit navrhovateli návrh zákona k dopracování, a v případě, že tento návrh by nebyl přijat, budeme hlasovat o přikázání.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí vrátit návrh k dopracování? Přítomno 36, kvorum 19.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 45 registrováno 36, kvorum 19, pro návrh 3, proti 27. Návrh byl zamítnut.

A nyní budeme hlasovat o usnesení, kterým je přikázání. Vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli k dopracování, ani nezamítli, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru či výborům k projednání.

Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl ústavně-právní výbor a dále tady byl přednesen návrh, aby se zákonem zabýval i výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Jsou nějaké další návrhy, námitky? Nejsou. Budeme hlasovat o tomto návrhu přikázání již zmíněným dvěma výborům.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 46 registrováno 35, kvorum 18, pro návrh 34, proti jeden. Návrh byl schválen.

Táži se paní navrhovatelky, zdali požaduje, jak už jsem tady v podkladech zaznamenal, zkrácení lhůty k projednání ve výborech o 30 dnů? Nepožaduje. Takže nemusíme o ničem hlasovat, protože 60 dnů je ze zákona. Tím jsme projednali tento bod, děkuji paní navrhovatelce i zpravodajovi a uzavírám tento bod.

Jsme u posledního bodu pořadu této schůze, a to je

 

Vyslovení souhlasu Senátu se zřízením podvýborů

V § 42 odst. 1 se praví: Každý výbor může zřídit pro řešení určité otázky nebo soubor otázek se souhlasem Senátu podvýbor. Usnesení výborů, které zřídily své podvýbory, vám byly rozdány na lavice. Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice ve svých usneseních č. 4 a 5 ze dne 16. listopadu 2016 požádal Senát o vyslovení souhlasu se zřízením podvýboru pro sport, výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a podvýboru pro lidská práva a rovné příležitosti výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Prosím pana senátora Zdeňka Papouška, aby nás s těmito usneseními seznámil.

Senátor Zdeněk Papoušek:  Vážený pane předsedo, kolegové, kolegyně. Přečtu tady usnesení, která vznikla zcela ze schůze výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Výbor po úvodním slovu a odůvodnění předsedajícím výboru senátorem Jaromírem Jermářem zřízení podvýboru v souladu s § 42 odst. 1 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů a po rozpravě

1. usnesl se zřídit podvýbor pro sport

2. zvolil předsedou podvýboru senátora Jaroslava Zemana

3. schválil statut podvýboru, který je přílohou tohoto usnesení

4. pověřil předsedajícího výboru senátora Jaromíra Jermáře, já v jeho zastoupení toto usnesení předložit předsedovi Senátu Parlamentu ČR a požádat Organizační výbor Senátu o zařazení bodu, vyslovit souhlas se zřízením podvýboru pro sport na pořad nejbližší schůze Senátu, Jaromír Jermář, vlastní rukou pověřený řízením výboru, Jiří Oberfalzer, vlastní rukou ověřovatel výboru.

Páté usnesení z 1. schůze konané dne 16. listopadu 2016 – výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice po úvodním slovu a odůvodnění předsedajícím výboru senátorem Jaromírem Jermářem, zřízení podvýboru v souladu s § 42 odst. 1 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů a po rozpravě

1. usnesl se zřídit podvýbor pro lidská práva a rovné příležitosti

2. zvolil předsedou podvýboru senátora Jiřího Čunka

3. schválil statut podvýboru, který je přílohou tohoto usnesení

4. pověřil předsedajícího výboru senátora Jaromíra Jermáře, já v jeho zastoupení, toto usnesení předložit předsedovi Senátu Parlamentu ČR a požádat Organizační výbor Senátu o zařazení bodu, vyslovit souhlas se zřízením podvýboru pro lidská práva a rovné příležitosti na pořad nejbližší schůze Senátu, Jaromír Jermář, vlastní rukou pověřený řízením výboru, Jiří Oberfalzer, vlastní rukou ověřovatel výboru. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu ve svých usneseních č. 5 a 7 ze dne 16. listopadu 2016 požádal Senát o vyslovení souhlasu se zřízením podvýboru pro dopravu a energetiku a podvýboru pro zemědělství, výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Prosím pana senátora Karla Kratochvíleho, který zastoupí předsedu výboru, aby nás s tímto usnesením seznámil. Prosím.

Senátor Karel Kratochvíle:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi, abych vám představil dvě usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Jedná se o usnesení č. 5 z první schůze konané dne 16. listopadu 2016. Ke zřízení podvýboru pro energetiku a dopravu výbor po úvodním slovu senátora Jana Hajdu pověřeného řízením schůze výboru a v souladu s ust. § 42 odst. 1 zák. č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu a po rozpravě

1. zřídil podvýbor pro energetiku a dopravu

2. zvolil ve veřejném hlasování předsedou podvýboru senátora Františka Bradáče

3. schválil statut podvýborů, který je přílohou tohoto usnesení

4. pověřil senátora Hajdu, kterého zastupuji, toto usnesení předložit předsedovi Senátu a požádal Organizační výbor Senátu o zařazení bodu, vyslovit souhlas se zřízením podvýboru pro energetiku a dopravu na pořad nejbližší schůze Senátu.

Dále bych vás rád seznámil s usnesením č. 6 stejného výboru z 1. schůze konané dne 16. listopadu 2016 ke zřízení Podvýboru pro zemědělství: Výbor po úvodním slovu senátora Jana Hajdy, pověřeného řízením schůze výboru a v souladu s ustanovením § 42 odst. 1 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu a po rozpravě

I. zřídil Podvýbor pro zemědělství;

II. zvolil ve veřejném hlasování předsedou podvýboru senátora Karla Kratochvíleho;

III.schválil statut podvýboru, který je přílohou tohoto usnesení;

IV.pověřil senátora Jana Hajdu, kterého zastupuji, toto usnesení předložil předsedovi Senátu a požádat Organizační výbor Senátu o zařazení bodu: Vyslovit souhlas se zřízením Podvýboru pro zemědělství na pořad nejbližší schůze Senátu.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore. Dále Organizační výbor ve svém usnesení č. 5 ze dne 22. listopadu 2016 požádal Senát o vyslovení souhlasu se zřízením Podvýboru Organizačního výboru pro státní vyznamenání. Dovolte mi, abych zastoupil původně původně pověřenou senátorku Miluši Horskou a informoval vás, že podvýbor bude mít sedm členů, předsedou jsem byl zvolen já a dalšími členy budou Jaromír Jermář, Lumír Kantor, Eva Syková, Jaroslav Zeman, Jiří Šesták a Ladislav Václavec.

Podvýbor bude shromažďovat návrhy na státní vyznamenání a doporučoval posléze Senátu, které osoby by měly být navrženy prezidentu republiky k vyznamenání.

Tolik k tomuto podvýboru.

A k předloženým návrhům otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím a můžeme přistoupit k hlasování.

Přítomno je 34 senátorek a senátorů, potřebné kvorum 18. Budeme hlasovat o všech návrzích současně. Ptám se, je-li k tomu nějaká námitka? Není. Takže budeme hlasovat o usnesení:

Senát souhlasí se zřízením Podvýboru pro sport, výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, Podvýboru pro lidská práva a rovné příležitosti výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, Podvýboru pro dopravu a energetiku výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, Podvýboru pro zemědělství výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, Podvýboru Organizačního výboru pro státní vyznamenání.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 47 registrováno 35, kvorum pro přijetí 18, pro návrh 35, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vyčerpali jsme pořad 2. schůze Senátu. Děkuji vám za odvedenou práci a za účast a jednání končím. Těším se na viděnou při dalších akcích Senátu.

Připomínám, že 14. prosince 2016 je na pořadu 3. schůze Senátu a 15. prosince 2016 je slavnostní schůze a vánoční koncert, předtím samozřejmě schůze výborů a další akce podle vašich plánů ve výborech, komisích apod.

Hezký zbytek odpoledne, na shledanou!

(Jednání ukončeno v 14.45 hodin.)