Parlament České republiky, Senát
10. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 9. schůze Senátu
(2. den schůze – 18.06.2015)

(Jednání zahájeno v 9.04 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 9. schůze Senátu. (Prosím kolegy, tady přede mnou, aby se ztišili.) Děkuji.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Eliška Wagnerová, Jozef Regec, Ivo Bárek, Zdeněk Brož, Alena Dernerová, Lubomír Franc, Jaroslav Malý, Jaroslav Doubrava, Daniela Filipiová, Stanislav Juránek, Jiří Hlavatý, Jiří Dienstbier, Petr Bratský, Leopold Sulovský a Jiří Vosecký.

Připomínám, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak neučinili. Také připomenu, že náhradní karty jsou v předsálí Jednacího sálu.

Vidím, že se hlásí pan senátor Jaroslav Malý – chce vystoupit.

Senátor Jaroslav Malý:  (Hovoří z místa.) Jenom, že jsem se dostavil - a jsem tedy přítomen...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano. A vy jste byl tady mezi omluvenými... Slyšeli jsme. Mění se. Jaroslav Malý je přítomen. Děkuji.

Budeme pokračovat pořadem naší schůze.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 87

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 87. Vítám pana ministra Svatopluka Němečka. Zároveň mu uděluji slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vám ve stručnosti představil obsah předkládaného návrhu novely zákona o ochraně veřejného zdraví a s ním souvisejících zákonů.

Návrh novely představuje komplexní revizi zákona ve vztahu ke změnám v právním řádu v posledních letech a též k některým požadavkům aplikační praxe. Jedním z hlavních cílů novely je uvedení zákona o ochraně veřejného zdraví do souladu se správním řádem a dalšími právními předpisy, zejména zákonem o chemických látkách a směsích či živnostenským a školským zákonem. Dále se v něm podle zásad správního trestání upravují skutkové podstaty správních deliktů na úsecích ochrany veřejného zdraví a ochrany zdraví při práci.

Cílem návrhu je i snížení byrokratické zátěže osob, zejména v oblasti ochrany zdraví při práci. Vládní návrh zákona byl technickou novelou, která nepřinášela zásadní nová věcná řešení upravované problematiky.

Při projednávání návrhu v PS byla nejvíce diskutována otázka povinného očkování. Po obsáhlé debatě však PS dospěla k závěru, že tuto problematiku nelze bez širší odborné i společenské diskuse zásadně měnit. Návrhem zákona tak je i nadále pouze doplněná definice pravidelného očkování, stanovená odpovědnost zařízení pečujících o děti do 15 let věku, u nichž byla nařízena ústavní nebo ochranná výchova za provedení pravidelného očkování a doplněna povinnost dalších dobrovolných kolektivních zařízení přijmout jim dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním.

Takto navržená zákonná úprava posiluje zásadu kolektivní imunity, jejíž zachování je nezbytným předpokladem zamezení vzniku a šíření závažných infekčních nemocí v populaci.

Schválené pozměňovací návrhy v této oblasti byly pouze upřesňujícího charakteru. Pro úplnost jen dodávám, že úprava očkování byla opakovaně podrobena kontrole ústavnosti ze strany Ústavního soudu, který konstatoval, že v případě povinného očkování nelze dát přednost individuálním zájmům před ochranou zdraví populace. I přesto ministerstvo zdravotnictví zahájilo širokou diskusi a zřídilo za tímto účelem pracovní komisi, jejímž novým členem se stane i paní senátorka Emmerová.

Zároveň bych chtěl informovat Senát o tom, že ministerstvo zdravotnictví začalo připravovat zákonnou úpravu, která by řešila případné odškodnění negativních následků očkování.

Další oblastí, která byla Poslaneckou sněmovnou ve větší míře diskutována a posléze i změněna, je ochrana zdraví před nepříznivými účinky hluku. Návrh zákona - po téměř ročním projednávání - Poslanecká sněmovna schválila a následně byl projednáván ve třech senátních výborech. V rámci projednávání návrhu zákona ve výborech Senátu byla k novele vznesena řada pozměňovacích návrhů týkajících se především problematiky očkování, ochrany zdraví před hlukem a oblasti sankcí.

Pozměňovací návrhy obsažené v usnesení ústavně-právního výboru jsou legislativně technického charakteru a proto k nim zaujímám neutrální stanovisko.

Pokud jde o pozměňovací návrhy přijaté výborem pro zdravotnictví a sociální politiku, nemohu s nimi souhlasit, neboť v důsledku představují snížení míry proočkovanosti, čímž negují zachování kolektivní imunity. V případě úpravy pokut v oblasti očkování uvádím, že maximální výše sankcí v návrhu zákona byly na půdě Poslanecké sněmovny opakovaně posuzovány a v odůvodněných případech již byly výrazně sníženy.

Nemohu rovněž souhlasit se stanoviskem výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který doporučil Senátu zamítnout návrh zákona. Předně chci konstatovat, že se jedná o návrh zákona, který je nezbytnou aktualizací zákona o ochraně veřejného zdraví. Návrh nepřináší koncepční změny věcného obsahu s výjimkou ochrany zdraví před hlukem.

K pozměňovacím návrhům přijatým v této oblasti Poslaneckou sněmovnou uvádím, že stavebník bude nově odpovědný za protihluková opatření pouze tehdy, jestli vědomě a dobrovolně vstoupí do území již nadlimitním hlukem zatíženého. Pokud jde o zvuk z produkce hudby provozované ve venkovním prostoru, považuji za správné, aby oblast kulturních a sportovních akcí byla usměrňována vyhláškami obcí, jelikož obce tyto akce zpravidla povolují a nejlépe znají místní poměry.

Právě návrhy přijaté Poslaneckou sněmovnou v této oblasti byly předmětem kritiky výboru. V zásadě to, co Poslanecká sněmovna do návrhu zákona doplnila, bylo při jednání tohoto výboru navrženo z návrhu zase vypustit.

Návrhy přijaté Poslaneckou sněmovnou považuji za prospěšné, protože se jimi mimo jiné proporcionálně vyvažuje přístup k ochraně chráněných staveb a povinnostem vlastníků, správců či provozovatelů zdroje hluku.

Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Věřím, že se Senát Parlamentu České republiky ztotožní s potřebou navrhovaných změn zákona a že umožní řádné dokončení legislativního procesu, čímž v praxi přispěje ke zvýšení ochrany veřejného zdraví. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 87/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Vladimír Plaček.

Tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 87/3. Zpravodajkou výboru byla určena senátorka Jitka Seitlová.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 87/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Milada Emmerová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Milada Emmerová:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážení přítomní. Tato předloha byla projednávána v Poslanecké sněmovně takřka celý kalendářní rok, v Senátu jsme dostali na projednávání tohoto důležitého zákona, resp. jeho novely necelé tři týdny, a to možná ještě nadhodnocuji. Myslím si tedy, že bude dobře, a je to nakonec i připravováno, že se projednávací doba v Senátu prodlouží.

Pan ministr zde shrnul nejpodstatnější body této novely zákona, a v podstatě jde o to, že zákon, který byl přijat před lze říci mnoha lety s ohledem na rychlý běh událostí, je určitým vylepšením a zdokonalením současné normy, právě v kontextu s praxí. Myslím si, že je to návrh novely, který vystihuje všechny bolesti naší společnosti, i když v současné době v souvislosti s migrací lze hovořit ještě o jiných normách, které by měly být přijaty.

Myslím si, že to je zatím vše, co bych chtěla říci. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A prosím, abyste se, paní senátorko, posadila ke stolku zpravodajů a plnila úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Vladimír Plaček. Ano, takže pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Plaček:  Dobré ráno. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, se taktéž zabýval ústavně-právní výbor. Zabýval se jím především ze dvou pohledů. Jednak z pohledu legislativně-právního, tak jak mu přísluší, a shledal asi devět chyb, které v průběhu legislativního procesu se dostaly do tohoto návrhu. Právě proto, aby tyto chyby mohly být odstraněny, výbor přijal pozměňovací návrhy, se kterými vás seznámím, resp. s usnesením, poněvadž tyto pozměňovací návrhy máte k dispozici v písemné podobě.

Co se týká věcného obsahu, nemohli jsme se samozřejmě vyhnout při projednávání ani tolik problematickému "povinnému" očkování, a probírali jsme to opravdu velice podrobně, především z toho pohledu, zda má být povinné či nikoliv, a k povinnému očkování jsme se jednoznačně přihlásili.

Diskutovalo se nad nežádoucími účinky tohoto očkování a odpovědnosti, tedy kdo, když přikazuje stát, stát by měl také přijmout odpovědnost za případné nežádoucí účinky. Je pravdou to, že při jakékoliv léčbě nebo téměř jakékoliv léčbě mohou se určité nežádoucí účinky objevit, mohou se tedy projevit i při tomto povinném očkování. Hovořím i z vlastní zkušenosti, protože v rodině se nám tento případ stal, takže vím, o čem mluvím. Nicméně pořád celospolečenský pohled převažuje nad pohledem osobním. Obdobně se vyjádřil i Ústavní soud k povinnému očkování. Čili očkování by povinné býti mělo a návrhy na individuální očkovací plány.

Rád jsem slyšel od pana ministra, že bez ohledu na projednávání tohoto zákona, nebo resp., když v Poslanecké sněmovně vrcholilo toto projednávání, už probíhala diskuse právě nad těmito záležitostmi v pracovní skupině. A my jsme samozřejmě také měli možnost se setkávat s dalšími lidmi, kteří navrhovali právě vypouštění povinného očkování. A zjistil jsem, že zřejmě komunikace nebo hovor s těmito lidmi, kteří mají odlišný názor, v minulosti asi hodně vázly. Myslím si tedy, že v případě, když toto ministerstvo zdravotnictví napraví, dá se najít rozumný kompromis.

Tzv. alternativních matek, které odmítají jakékoliv očkování, což je opravdu nebezpečné pro společnost, i s odkazem třeba na epidemii záškrtu ve Španělsku, je podle těchto jednání opravdu minimum.

Další diskuse se týkala sankcí pro provozovatele, ať dětských táborů nebo různých dětských kroužků, lyžařských výcviků atd. a sankce za to, pokud tam budou děti, které nejsou proočkovány. Zaznělo to také na jednání výboru. Já jsem hovořil i s vlastní osobní zkušenosti, absolvoval jsem minimálně 15 takových lyžařských táborů i lyžařských výcviků jako zdravotník.

Opravdu zdravotník tam je od toho, aby poskytl akutní první pomoc, a nikoliv aby tam řešil závažné onemocnění, typu záškrtu, černého kašle apod. Závěrem mi tedy dovolte vás seznámit s usnesením ÚPV, které jako 43. usnesení z 9. schůze ze dne 10. června přijal.

I. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze.

II. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci v Senátu senátora Vladimíra Plačka.

III. Pověřuje předsedu ÚPV senátora pana Miroslava Antla, aby s tímto usnesením seznámil pana předsedu Senátu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji také, pane senátore. A táži se zpravodajky výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí paní senátorky Jitky Seitlové, zda si přeje vystoupit. Ano. Prosím, paní senátorko o vaše vystoupení.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, vážení kolegové, vážení hosté. Dovolte, abych vás seznámila se zpravodajskou zprávou k návrhu zákona o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících předpisů (senátní tisk č. 87).

Byla jsem určena zpravodajkou pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A tento výbor se rozhodl novelu, která je vám předložena pod tiskem č. 87, projednat především proto, že kompetence v oblasti hluku je mezirezortně dělena mezi Ministerstvo zdravotnictví ČR a Ministerstvo životního prostředí ČR. Proto jsme se rozhodli zabývat zejména tou částí, která se týká hluku a která do širší gesce výboru bezesporu patří.

Hlavním cílem předložené vládní novely zákona o ochraně veřejného zdraví je jeho uvedení do souladu se správním řádem tak, jak už řekl pan ministr. V navrhované podobě obsahuje zákon 108 paragrafů a sestává se z mnoha dílů a z mnoha podílů a pododdílů; a ještě obsahuje dvě novely dalších zákonů. Zákona přestupkového a zákona živnostenského.

Já bych jenom ráda doplnila informaci, že od přijetí zákona o ochraně veřejného zdraví v roce 2000 se jedná již o 47. novelu tohoto zákona. To znamená, v průměru je tento zákon od roku 2000 vždy novelizován třikrát do roka. To jenom, abychom si uvědomili, o jaký právní kodex se jedná. Myslím, že je to skutečně v tomto případě rozsáhlý kodex, protože zahrnuje péči o životní a pracovní podmínky, vody a výrobků, hygienické požadavky na výkon činnosti epidemiologicky závažných. Týká se ubytovacích služeb, požadavků na běžné užívání a jejich hygienického zabezpečení, ochrany zdraví při práci, očkování a spolupráci orgánů ochrany zdraví poskytovatelům zdravotních služeb, ochranné dezinfekce, deratizace, postupu při zjištění výskytu infekčních nemocí a samozřejmě státní správě v těchto oblastech.

Musím říci, že zákon pro běžného uživatele, byť s určitým právním vědomím, je opravdu velmi náročný. Musím říci, že se v něm velmi, velmi obtížně orientují ti, které zajímá jenom ta jednotlivá část, která je vždycky rozprostřena do všech paragrafů a usnesení. A myslím, že právě to bylo také jednou z diskutovaných otázek, která zazněla na výboru, že zákon je opravdu nepřehledný a že se s ním velmi těžce pracuje.

Důvodová zpráva k vládní novele konstatuje, že princip právní ochrany před hlukem zůstává nezměněn. Obsah předloženého návrhu však zahrnuje zásadní změny dotýkající se práv a povinností osob, provozujících zdroje hluku, nebo osob imisemi hluku dotčenými. Já budu jenom ty hlavní deklarovat.

Za zvuk, který není hlukem, a tedy vůbec nepodléhá státnímu dozoru a dodržování hlukových limitů, se nově považuje hluk z produkce hudby ve venkovním prostoru. S cílem snížit náklady veřejných rozpočtů a vlastníků nebo provozovatelé zdrojů hluku, jak říká vládní návrh, se navrhuje ochrana pouze těch částí obvodového pláště obytného a rodinného domku, které jsou významné z hlediska pronikání hluku. Ve vztahu pouze k provozu pozemních komunikací a provozu na drahách se navrhuje splnění limitu ve venkovním plášti budov, které bude ale současně plněním toho, co je uvnitř chráněného prostoru.

Takže jenom měření ve venkovním prostoru. Na rozdíl od současné právní úpravy hluk z letišť nebude posuzován společně ze všech zdrojů letištního provozu, ale samostatně pouze z leteckého provozu a pak z toho ostatního provozu letiště. Na základě okamžitého orientačního měření o překročení limitu hluku bude mít zaměstnanec státního dozoru nově možnost vstupu do soukromého obydlí, okamžitého vstupu a jeho prohlídku za účelem zjištění zdroje hluku pod pokutou tak, jak říká vládní návrh, až 500 tisíc korun.

Návrh redukuje definici chráněného venkovního prostoru. Tím, že současně chráněné pozemky před hlukem redukuje jen na ty, které jsou užívané k lázeňské, léčebné a rehabilitační péči. Samozřejmě, že jsou chráněny i venkovní prostory, které jsou užívány k rekreaci. Ale pozor, kdo s tím zákonem pracuje, tak ví, že se to týká jenom pozemků, které nejsou v zemědělském půdním fondu. A já upozorňuji, že téměř všechny zahrady, mimo některých ostatních pozemků, jsou součástí zemědělského půdního fondu.

Tak to jenom pro doplnění informace. Dále se nově navrhuje, to už tady říkal pan zpravodaj z ÚPV, aby účastníkem řízení pro vyhlášení opatření obecné povahy stanovení ochranného hlukového pásma letiště, byl jenom tím účastníkem řízení; žadatel, provozovatel letiště. To by znamenalo, že ti, kterých se takové vyhlášení týká, nemají možnost se svými námitkami a připomínkami účastnit jednání. Celý proces však přitom významně fakticky vstupuje do práv a povinností osob, protože se v těchto pásmech – ono to zní hezky, chráněná pásma, ochranná pásma; ale v těchto pásmech se naopak zvyšuje limit hluku. To znamená větší zatížení hlukem a mohou být i stanoveny jiné povinnosti nad rámec toho, co je běžné.

Dámy a pánové, já tedy musím říci, že tak, jak jsme projednávali návrh zákona a setkali jsme se těmi všemi informacemi, které jsem teď předložila ve zkrácené verzi, tak skutečně jsme zvažovali, zda je možné způsobem pozměňovacích návrhů, které často ani nebyly odůvodněny, měnit takto zásadně principy ochrany hluku a redukovat principy ochrany hluku. A proto výbor, který se sešel k tomuto návrhu zákona dvakrát, nakonec dospěl k určitému usnesení, s nímž vás seznámím.

Výbor jednal jednak desátého června, kde byly předneseny základní informace o zákonu. Vedena debata o zákonu. Následně si výbor nechal zpracovat a požádal hlavního hygienika, aby nám předložil odpovědi na otázky, resp. informace, které máte, a to, proč došlo ke změnám a jaké mohou být jejich důsledky. Dále se sešel včera ještě před jednáním pléna a znovu projednal na základě toho, co jsme dostali písemně od ministerstva zdravotnictví; všechny pozměňovací návrhy k bodům, které jsem tady uvedla a které jsem předkládala ve výboru.

Současně ještě byl ve výboru předložen pozměňovací návrh pana senátora Tesaříka, který se zabýval možností opět vrátit do předloženého tisku možnost prodloužení, nebo resp. umožnění trvalé výjimky pro prostory, kde není dodržen hlukový limit. Pan senátor Tesařík nakonec tento pozměňovací návrh stáhl.

Ještě jeden pozměňovací návrh předložil pan předseda Vystrčil, který se týká opět otázky vypuštění chráněného hluku venkovního prostředí celkově ze systému ochrany hluku.

Výbor včera přijal usnesení na základě celé debaty a znalosti rozhodnutí ještě dalších výborů, které se týkají očkování. Přijal návrh, aby byl návrh zákona, který je před námi, zamítnut. Je to velmi rozsáhlá novela a znamená zásadní, zcela zásadní změny.

Proto výbor přijal ve svém usnesení č. 87/3 stanovisko, že výbor doporučuje Senátu PČR zamítnout projednávaný návrh zákona, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR Jitku Seitlovou a pověřuje předsedu výboru, senátora Miloše Vystrčila, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Dámy a pánové, já si jen dovolím říct, že z hlediska taktického, to je teď moje poznámka, víme, že pokud bychom zamítli celý návrh zákona, je velmi pravděpodobné, že dojde k přehlasování v Poslanecké sněmovně a že, na druhé straně, jsou v zákoně některé věci, které jsou jistě velmi naléhavé a zásadní.

Takže zvažme taktické hledisko. Já tady za výbor přednáším návrh, který prošel v hlasování 6:5. Čili jedním hlasem bylo rozhodnuto, že má být návrh předložen na zamítnutí, který samozřejmě bude potom předmětem hlasování na ukončení obecné debaty.

Já sama ještě potom vystoupím v obecné rozpravě. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní senátorko. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 našeho jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není takový návrh.

Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Takže mají přednost teď... Tak, máme jaksi systém takový, že absolutní přednost mají osoby, které jsou v seznamu s přednostním právem, pak nastupují senátorky a senátoři, kteří se přihlásili písemně. Mám 3 písemné žádosti. A pak všichni ostatní. Takže v duchu tohoto našeho postupu první vystoupí paní místopředsedkyně Miluše Horská.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Povinné očkování a způsoby jeho vynucování jsou témata, která aktuálně polarizují naši společnost. Vyvolává mnohé negativní emoce a rostoucí nedůvěru veřejnosti ve zdravotní politiku státu a způsoby rozhodování o ní.

Ve svém vystoupení nejprve sdělím svůj názor na diskusi, které k tématu očkování probíhají v poslední době. Následně vysvětlím, proč jsem na VZSP navrhla pozměňovací návrhy k tomuto tisku.

Očkování polarizuje společnost proto, že rodičům dnešních dětí chybí korektní a věcné odpovědi na jejich otázku – proč. Mají rodiče k dispozici důvěryhodné statistiky negativních důsledků očkování? Přistupuje stát k rodičům takto? Milí rodiče, v zájmu vašeho dítěte a kolektivního zdraví je, abyste své zdravé dítě podrobili očkování. Jedná se o nezbytné minimum, protože – zaprvé, zadruhé, zatřetí… Až za x-té… Může být tisíc případů a může být ten tisící tím, že má očkování i negativní důsledky. Nezříkáme se my, stát, odpovědnosti. A v případě jakýchkoli zdravotních komplikací, které by byť jen mohly být způsobeny očkováním, od nás obdržíte maximální péči a pomoc.

To, co tady teď naznačil pan ministr, já vítám, že komise vznikla, ale ta vznikla, až když už návrh zákona byl hotový a na základě diskusí. Já si myslím, že diskuse jsme měli vést před přípravou tak důležitého zákona, který je důležitý pro celou společnost. A tak, jak máte teď před sebou na stole rozbor od Ligy lidských práv, tak příprava na odškodnění takovýchto případů je zatím velmi chabá.

Stát přistupuje k dnešním rodičům takto.

Milí rodiče, když nedáte dítě kompletně očkovat, a neptejte se proč, protože tomu stejně nerozumíte, tak vám jej nepřijmeme do školky. Do základní školy už nekompletně očkované dítě dejte, protože povinnost základního vzdělání je pro nás důležitější než povinnost očkování. Ale zapomeňte na školy v přírodě či dětské tábory. A já, stát, určuji, aby za mě očkování hlídali ředitelé školek a škol, a když nebudou, dostanou až 500milionovou… 500tisícovou pokutu. Tak velkou přece jenom ne, 500 milionů ne, 500 tisíc.

A kdyby náhodou mělo očkování negativní dopady na dítě, to je, milí rodiče, váš problém.

A nyní podrobněji k důvodům, jež mě vedly k podání pozměňovacích návrhů na VZSP.

Z 31 vyspělých zemí Evropy zakazuje dětem, které nejsou úplně naočkovány, účast v mateřských školách, dětských táborech či na školách v přírodě pouze maximálně 6 států. Děti, které u nás nesmí na dětské tábory a na školy v přírodě, bez problému... Děti, které u nás nesmí jet na tábory, tak mohou bez problému odjet na tyto akce ve všech okolních zemích, včetně Slovenska. O to větším extrémem je ukládání povinností širokému počtu právnických a fyzických osob za to, že aktivně nebrání neočkovaným dětem vstoupit do dětských kolektivů a do dětských skupin.

Vysokým sankcím jsou a mají být podle návrhu senátního tisku podřizováni nejen lékaři, ale také provozovatelé zařízení a pořadatelé akcí pro dětské kolektivy. Jedná se o politickou výrobu širokého spektra nepřátel neočkujících a nepřátel neočkovaných. Kdo by snad soucítil s ne úplně očkovanými dětmi, ten bude pokutován. Kdo sám nepřiloží ruku k státním represím, jejichž obsah a formu určuje výhradně exekutiva nadaná prakticky neomezenou mocí, ten bude též pokutován. Kdo z pořadatelů dětských akcí a provozovatelů zařízení by snad aktivně tomu bránil, ten může být sankcemi ekonomicky zlikvidován dříve, než se mu po mnoha letech možná dostane soudní ochrany.

Vynucování povinného očkování u nás tímto získává celospolečensky a celoevropsky vysoce agresivní rozměr, který nelze přehlédnout.

Ministerstvem zdravotnictví nebyly předloženy žádné dokumenty, údaje či data, která by objektivizovala rozsah problému, který existuje s neúplně očkovanými dětmi. Dnes vlastně do školek nemohou děti, které z povinných 9 vakcín mají třeba naočkováno jenom 7 nebo 5. Dnes už nejsou přijímány do mateřských školek.

Nebyly konkretizovány ani cíle očkování, kterých dnes nedosahujeme, ale kterých dosáhnout musíme. Nebylo nikým přesvědčivě odůvodněno, že ukládáním pokut a sankcí provozovatelů mateřských školek, škol v přírodě, dětských táborů a jiných dětských skupin lze takových cílů ve společnosti vůbec dosáhnout. Odůvodnění společenské potřeby těchto represí jsou dosud ryze subjektivním názorem některých jednotlivců, organizací a institucí.

S tímto názorem se naprostá většina odborníků evropských zemí již zcela zjevně neztotožňuje.

Rodiče nepotřebují mít medicínské vzdělání, ani být špičkovými imunology na to, aby si uměli položit některé rozumné otázky. Když se dnes rodič zeptá, proč nesmí do mateřské školy dítě, kterému chybí očkování proti tetanu, rád by jen dostal od obhájců tohoto opatření rozumnou a přesvědčivou odpověď. Tetanus se totiž z člověka na člověka nepřenáší, a nemocný proto nemůže nikoho nakazit. Pokud takovému rodiči odpovíme, že mu dítě nepustíte do školky pro ochranu jiných dětí, tak ví, že mu lžeme. Pokud mu odpovíme, že je vyhození ze školky pro dobro dítěte, tak v tom žádné dobro samozřejmě nenajde. Proč nesmí děti neočkované proti tetanu do mateřské školky, ani do jiných dětských kolektivů, dle mého názoru rozumně vysvětlit nejde.

Pokud je zde přítomen někdo, kdo takové represivní opatření chápe, kdo jeho důsledky považuje za přínosné, prosím, ať to veřejně sdělí, v čem tu užitečnost spatřuje.

Dámy a pánové, proč to uvádím? Tohle všechno samozřejmě vědí i takové otázky si umí položit také provozovatelé zařízení a organizátoři akcí pro děti. I u těchto subjektů rychle narůstá nedůvěra vůči represivním opatřením, která musí nedobrovolně prosazovat pod pohrůžkou vysokých sankcí.

Co si není stát schopen v očkování zařídit sám s pomocí svých institucí a orgánů ochrany veřejného zdraví, to mají dohánět v terénu soukromé subjekty. Svým způsobem je takové jednání státu zbabělé a alibistické. A jak zaznělo, podle slov pana hlavního hygienika České republiky, tyto sankce bude vybírat, prosím, celní úřad.

Proto v pozměňovacím návrhu výboru naleznete, aby byly úplně zrušeny sankce mateřským školám a provozovatelům dětských skupin za to, že přijmou neúplně očkované děti. Tyto sankce nejsou řádně odůvodněné. Novela navíc počítá s tím, že mateřské školy budou muset přijmout neúplně očkované děti do povinného posledního ročníku mateřské školy, takže kompletně i nekompletně očkované děti stejně budou sdílet prostory třídy či prostory školy.

Mateřské školy by měly mít povinnost pouze zjistit stav očkování, aby v případě vzniku nějakého konkrétního infekčního riziku mohlo být správně zareagováno a mohla být přijata vhodná opatření s ohledem na zdravotní stav dětí v kolektivu.

Tento přístup je obvykle v naprosté většině evropských zemí, a i to můj pozměňovací návrh řeší.

Dále navrhujeme, aby byl zrušen zákaz účasti neúplně očkovaných dětí na školách v přírodě. Děti, které spolu běžně skoro každý den chodí do školy, nemá žádný racionální důvod navzájem separovat na krátkodobých společných pobytech. Toto opatření je zjevnou snahou státu trestat neočkující a neočkované za každou cenu všude tam, kde je to jen trochu možné. Takový přístup by měl Senát zásadně zamítnout.

Dámy a pánové, žijeme dnes v 21. století, a nikoliv již v období totality či inkvizice. Může být obtížné o tom přesvědčit některé jednotlivce, ale Senát jako celek by měl dát najevo, že usiluje nikoliv o polarizaci společnosti, o nárůst nedůvěry veřejnosti ke zdravotní politice státu a o vyřešení veřejné kritiky systému očkování v České republice prohlubováním represí, které nejsou v evropském měřítku zjevně obhajitelné.

Není cílem pozměňovacích návrhů výboru zrušit povinnost očkování, ani zpochybňovat jeho odborné odůvodnění.

Cílem pozměňovacího návrhu je vstřícný krok vůči rozhádané a pobouřené veřejnosti, který by otupil hroty vzájemných rozbrojů a který by napomohl vytvořit lepší podmínky pro zajisté pomalejší proces konstruktivní, odborné i veřejné diskuse nad tímto celospolečensky citlivým tématem.

Jsme zcela přesvědčeni, že snížení represí a sankcí zaměřených na provozovatele zařízení a organizátory dětských akcí nepřinese vůbec nic hrozného a děsivého pro ochranu veřejného zdraví, jak někteří v médiích podsouvají.

Není žádný rozumný důvod tak neučinit. A důkazy máme všude kolem sebe v celé Evropě.

Veďme otevřené, odborné diskuse a nedělejme z rodičů detektivy, když se sami pídí na internetu po negativních či pozitivních důsledcích léků, které jejich děti dostávají, nebo vakcín. Nechť stát, který je zodpovědný, tuto diskusi řídí a vede. Je to nakonec jeho povinnost.

Víte, dnešní rodiče už vyrůstali v jiných dobách, v demokracii. Oni vědí, že mají určitou povinnost, ale je potřeba s nimi v tomto duchu diskutovat. A myslím si, že tato slova jsme slyšeli na veřejné diskusi s rodiči. Byl tam známý český vakcinolog, profesor Beran, který dobyl svět. A s těmi názory rodičů, části odborné veřejnosti, se naprosto ztotožňuje.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní kolegyně. A připomínám, že s přednostním právem mají vystoupit funkcionáři Senátu, takže nyní pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, vážená veřejnosti. Po tak důkladně připraveném projevu mé předřečnice se špatně vystupuje. Já nemám připraven žádný projev směrem k vám, a to z toho důvodu, že jsem zareagoval až dnes ráno, že vlastně vystoupím.

Moje předřečnice už mluvila o tom, co si osvojuje všechno stát. Stát si toho začíná osvojovat čím dál tím víc. Já mám dojem, že to bude ještě horší, protože úředníkům jsme dali jakousi definitivu, oni za to budou velmi dobře do konce života placeni, budou mít svým způsobem jistotu, možná budou většinou i neodvolatelní. A samozřejmě, buďme připraveni na to, že takových návrhů zákona přijde o hodně víc. A bude úplně jedno, jestli bude u vlády koalice levá, pravá. Ale to nebezpečí tady je. Já mám dojem, že už ta hra s národem, ale ze strany úředníků, už dávno začala. Parlament této republiky si jenom myslí, že o něčem rozhoduje, já už jsem to tady jednou říkal. V podstatě nerozhoduje. Rozhodují úředníci, kteří nám podsouvají jejich názory. Veřejnost, občanská společnost je velmi málo poslouchána.

Dovolte mi, abych přečetl email, který jsem dostal ze svého vlastního obvodu, s tím, že vím, že těchto různých podnětů jste dostali obrovské množství u vás taky. Já se ptám, protože velmi dobře máme zpracováno za poslední desetiletí očkování jako takové, asi nejlíp skoro v Evropě, možná ve světě, jsme v tom hodně daleko, ale já se ptám, jestli taky někdo nechal zpracovat statistiku negativních účinků toho očkování. Víme my všichni o těch dětech, kterým očkování ublížilo? Nevím o ní. A když tak, tak bude neúplná, protože ne s každou maličkostí asi rodič okamžitě běží ke svému doktorovi, nebo běží, ale on to nikde nezaznamená. Já jsem tento problém zaznamenal před nějakými, dneska již 9 lety. Naštěstí to byla záležitost chvilková, myslím tím měsíční. Všechno se srovnalo. Zaplaťpánbůh je dítě zdravé a nenechalo to trvalejší následky. Ale zde to, co přečtu, spíš tímto směrem běží a utíká.

Dcerka byla očkována v 5. měsíci Infanrixem hexa, povinná vakcína to je, první dávkou, v 6. měsíci pak druhou dávkou. Po 2. očkování nastal velký zvrat. Do té doby byla čilé miminko, které se už začínalo pohybovat. Po 2. vakcíně se vrátila zpět ve vývoji a přestala se hýbat. Ležela pouze na zádech a byla velmi plačtivá. Když se tento stav nelepšil, nastal kolotoč vyšetření, kdy mi v podstatě všichni odborní lékaři mezi 4 očima potvrdili, že je to z očkování. Oficiálně to nenapsal nikdo. Pouze z neurologie dostala dcera dočasnou kontraindikaci. Stav se lepšil velmi pozvolna, začala chodit ve 2 letech. Když začala chodit, neuroložka ji uznala za zdravou a dětská doktorka začala apelovat na pokračování očkování. Na námitku maminky, že dcera sice chodí, ale po mentální stránce je minimálně o rok pozadu, nebyl brán zřetel. A na dotaz, když bude očkována tou stejnou vakcínou, která jí toto způsobila, zda se tato reakce nebude opakovat, bylo mamince sděleno, že to nikdo nemůže zaručit. Dceři jsou 4 roky. Je skoro stejná, motoricky je stále o rok pozadu oproti vrstevníkům. Dělá pokroky. Mentálně taktéž. Má spoustu nestandardních odchylek, např. nemluví ve společnosti jiných dětí. Do klasické státní školky zatím nastoupit nemůže, protože by ji zatím nezvládla.

To je jenom jeden z mnoha případů, a hlavně případů rodičů, kteří to zaznamenají. Je mnoho rodičů, kteří nemají zase takové povědomí. A mám dojem, že oni jsou potom dáni na pospas našemu zdravotnictví. A už potom na konkrétním doktorovi, a už záleží jenom na něm, jak bude postupovat.

V podstatě jsme obdrželi, mám dojem, že většina z nás, takové dvě mapky, na kterých bylo území Evropy. Tam se můžeme podívat, jak které státy postupují v rámci očkování u svých národů. Zajímavé je, a tím nechci mluvit proti českému zdravotnictví, ale zajímavé je, že čím jdete víc na východ, tím se očkuje víc. Čím jdete víc na západ, tak se očkuje méně. Nebo jenom částečně. Je to velmi zajímavé se na to podívat a možná by bylo taky zajímavé, jak dalece kde vyskočí jaké choroby. Mám dojem, že někdo zmiňoval na výboru nebo kde to bylo, připomínal sousední Německo s obrnou.

Víte, žiji v pohraničí, což většina víte. A naše děti běžně navštěvují různé akce v dětských kolektivech v sousedním Německu.

Dokonce několik dětí z naší obce chodí do školy v Německu. Je zajímavé, že oni tam takovéto věci skutečně nevyžadují, oproti tomu, co požaduje náš stát, naši úředníci.

To, že někdo přišel s nějakým návrhem dát sankci půl milionu korun, prosím vás, půl milionu korun... Mě by zajímalo, jestli to vzešlo z úst, nebo psaného textu na ministerstvu. Nebo to byl možná nějaký pozměňovací návrh některých z poslanců, kteří to možná ještě navíc všichni potvrdili, nebo většina potvrdila svým hlasováním. To je neskutečná sankce! Mně to připomíná zákon, který jsme tady nedávno probírali, opakovaně, protože Poslanecká sněmovna bohužel tehdy nedala na naše pozměňovací návrhy. Byl to zákon, kde se řešily ty dětské skupiny, lesní školky, abych to připomněl trochu víc.

Opět stát si vzal v tomto zákoně a úředníci na svůj hrb to, že on to ví nejlíp, že rodiče jsou asi poslední v celém tom řetězci. Tento zákon mi připomíná tu rozpravu, která tehdy probíhala. Opět se snaží ministerští úředníci národu a občanům něco podsouvat a občanskou společnost nedostatečně poslouchají. My jsme ti poslední a v kleštích, jako Senát, už to tady řekly moje předřečnice, měli jsme na to ani ne 3 týdny, dokonce si myslím, že na projednávání výboru na to byly asi 2 dny, nebo týden, já teď nevím přesně, tak, jak jsme to dostali v té písemné formě.

Samozřejmě, že vítám taky prodloužení z 30 na 60 dnů projednávání. Nicméně to nám nepomůže. Z reakcí, které dostáváme od občanů, vidíme, že ne vše, co přijde z Poslanecké sněmovny a co přijde zejména předkládáno jednotlivými ministerstvy, je úplně to nejlepší a pro nás málo časově možnost diskutovatelné.

Je tady ještě jedna zajímavá věc. Mám dojem, že to také říkala už paní předřečnice. Paradoxní je, že dítě, které přijde do kolektivu a nebude očkováno, tak za to jsou sankce, ale u těch, kteří je doprovází, to znamená, můžou to být klidně zdravotníci na těch akcích, nebo samozřejmě učitelé, nebo v samotné škole, tak oni očkováni nejsou. V podstatě se ví, že očkování jako takové po létech, někdy po desetiletích, pozbývá možnosti bránit organismus, že vlastně jedině prodělání nemoci je trvalá imunita.

Já se ptám, jak je možné, že děti budou muset být naočkovány, a dospělí v podstatě ne? To mi připadá jako hodně nesmyslné. Už tady byl zmiňován pan profesor Beran. Já mám dojem, že těch lidí, kteří se zabývají touto záležitostí na vrcholné úrovni, je určitě o hodně víc v České republice. Bylo by zapotřebí možná začít přemýšlet trošku jinak, než jsme byli zvyklí my – starší generace, že jsme hodně poslouchali, ale dá se říct, že to, co nám bylo podsouváno, nikoliv to, co chtěl národ, nebo co chtěli občané.

Musím říct, že materiál, který byl zpracován vládou, nebo ministerstvem, mi vadí. A to z toho důvodu, máte to před sebou na stole, je stanovisko Ligy lidských práv, kde se mimo jiné můžete dočíst. Je to v podstatě strašení onou ebolou. Následující věta ministerstva, která se nevztahuje k tématu, potom přispívá k naprosto neopodstatněnému vyvolávání strachu a šíření paniky. Jakým problémům musí čelit populace, když není očkovací látky, vidíme v zemích, kde se nekontrolovatelně šíří ebola. Máme za to, že podobných argumentů bulvárního typu by se mělo ministerstvo zdržet, raději předložit konkrétní data a důkazy, které by legitimizovaly epidemiologické opatření, které spočívá v odepření přístupu dětí do kolektivu, a vysvětlit, proč není možné, aby dítě chodilo v 5 letech do školky, když rok na to stejně nastoupí do školy.

Já už nebudu více zdržovat, mám tady toho ještě trošku víc, ale je to asi zbytečné, abych nechal taky prostor svým kolegům, kteří půjdou po mně.

Téma, kterému nerozumím, ale téma, které jenom cítím jako občan, jako rodič. Jestli měla Poslanecká sněmovna půl roku na to vyslat kvalitní zákon do Senátu, a neudělala to tak, tak asi budeme my muset se pokusit trošku tyto věci napravit, nepřikláním se úplně k tomu ten zákon zamítnout nebo ho vrátit bez jakéhokoliv našeho pozměňovacího návrhu. A protože debata bude ještě určitě o hodně víc vzrušenější, tak po domluvě klubů nebo předsedů klubů chci požádat, až skončí projednávání, o 15minutovou přestávku pro kluby.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí s přednostním právem pan senátor Jan Veleba.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Já jsem chtěl vystoupit trošku… Chtěl jsem mít trochu delší vystoupení, ale rozmyslel jsem si to. Přesto ale vystupuji, abych podpořil zejména dokonale připravené vystoupení. Souhlasím s ním absolutně. Paní místopředsedkyně Horské. Stejně tak i předřečníka, kolegu Horníka.

Já sám jsem ve svém volebním obvodu se setkal na jejich žádost s dvěma maminkami. To, co mně vyprávěly, tak naprosto koresponduje s tím, co tady oba dva ve svém vystoupení sdělovali.

Když jsem se o tom teď bavil se svým kolegou, senátorem Homolkou, tak ten mi vyprávěl, že dokonce ten proces je nastaven tak, že když probíhá očkování a vyskytne se tam nějaký problém, tak ten lékař má povinnost to dokončit, přestože třeba ta maminka s tím nesouhlasí, s tím, že pak se to teprve bude řešit.

Praxe je taková, že ti lékaři samozřejmě jsou jenom lidé. Dál nepokračují v tom očkování. Do papírů pak napíší něco jiného.

Já navrhuji, připojuji se k návrhu, aby ten zákon se zcela určitě vrátil k dopracování do dolní sněmovny. Ale nemělo by se to jen tak přejít, nevím tedy, jak na to, ale myslím si, že tady vyvstávají strašně naléhavé otázky, které už tady ale byly řečeny.

První moje otázka, když jsem to poslouchal, je, a přemýšlel o tom, co tedy dělají ti odborníci, kteří tento zákon připravují? K čemu tam jsou? Já sám si totiž myslím, to tady, myslím, ještě nebylo vysloveno, že takovéto zákony nespadají samy jenom z nebe. Nemyslím si, že se vracíme k totalitě. Myslím si, že toto je výsledek farmaceutické lobby. Myslím si, že je třeba, přece děti nejsou rukojmí těchto pánů, kteří jsou velmi bohatí a kteří, co si usmyslí, tak protlačí přes vládu a přes Poslaneckou sněmovnu. Promiňte mi tato slova, nemám na to žádné důkazy. Ale tuším to a myslím si, že nejsem daleko od pravdy.

Chci tady říct jednu informaci. Kolega Horník tady mluvil o Německu. Já mám informaci, a mám to od farmaceutů, od lékárníků, z té oblasti poblíž hranic. Přátelé, v Německu prý jsou stejné ceny léků. V celém velkém Německu. Tak jak jsou stejné ceny novin u nás, tak tam jsou stejné ceny léků. My tady pořád budeme dělat tady toto. Já proti tomu protestuji. Já vás vyzývám, abychom se zamysleli třeba metodou veřejného slyšení, taky tomuto problému nerozumím, ale toto jsou vážné věci, abychom se zamysleli nad tím, jakým způsobem my senátoři bychom přispěli k tomu, aby tady tomuto se prostě čelilo.

Jinak, každé zlo je pro něco dobré. Toto je dobré pro to, aby si lidé uvědomili, že ten Senát tady k něčemu je. Že zkrátka a dobře není zbytečný.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Nyní tedy z písemných přihlášených jako první vystoupí pan senátor Jan Žaloudík.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové. Já bývávám spíše tichý a plachý, dneska to poruším.

Vyjdu z přesvědčení, že stát má být laskavý a sjednocující, nikoliv nelaskavý a rozdělující, jak nás třeba nabádá i pan prezident. Myslím si, že když stát jsme my, že bychom měli být laskaví a sjednocující, nikoli nelaskaví a rozdělující. Pro to všechno, co tady řeknu, a budu mít 14 stručných poznámek, nebojte se toho, bude to jedno z nejdelších vystoupení za posledních 5 let. Ale půjde to rychle. A všechny budou pozitivní. Všechny budou začínat větou, že je pozitivní, že...

Jenom na margo bych poznamenal ještě, že toto téma my tady totiž dneska nevyřešíme, tady jde o změnu paradigmat v medicíně. A tak, jak se svět vyvíjí od 50., 60., 80. let, tak ukažte mi, prosím, vaše mobily z 60. – 80. let. Určitě budeme na to reagovat ještě i v příštích letech.

Zaprvé je vysoce pozitivní, ale vysoce pozitivní, že pan hlavní hygienik Valenta i ministerstva, řekněme, ta poslední, se ujala rekonstituce hygienické služby. Zažili jsme jedno září památné v roce 2007, kdy přicházelo 14 ředitelů zdravotních ústavů do Prahy a odcházelo jich 7, destrukce pokračovala až tak, že vznikl jeden zdravotní ústav republice a my jsme tady spíše, že jsme chtěli být darební, než že bychom byli koncepční, ještě prosadili pak jeden zdravotní ústav v Ústí a jeden byl v Ostravě. Je velice pozitivní, že hygienická služba současná, hlavní hygienik, se snaží rekonstituovat ty věci, které se nás všech dotýkají. Nicméně, co působí problém, je samotný překlad z 90. let, toho, čemu v angličtině, nevím jak v ruštině, ale tu jsme opustili, ale v angličtině se tomu říká public health protection. A teď to můžete přeložit dvojím způsobem, buď nerozumně, jako ochrana veřejného zdraví se všemi důsledky. Nebo rozumně – jako veřejná ochrana zdraví.

My jsme to přeložili nerozumně, a to je pozitivní, protože se z toho poučíme. Protože ochrana veřejného zdraví znamená, že my máme veřejné zdraví. A jedna reakce na to je ta, my vám to veřejné zdraví vnutíme. A druhá je, tak si s námi dělejte, co chcete, vy za to zodpovídáte, co já bych chodil na nějaké kontroly, prohlídky, on to za mě někdo vyřeší, protože je to veřejné zdraví. Prosím vás – ne! Zdraví je ryze individuální.

I velký kolektivní průjem třeba ve vojenské posádce je soubor individuálních průjmů. Není to žádný veřejný průjem. Může být pouze veřejné opatření k tomu, aby individuální průjmy nebyly. Já se omlouvám, že volím tento příklad, mohl jsem zvolit třeba virózu, ale tato je střevní často.

Myslím si, že je špatně to, že bychom si měli říct, že jsou veřejná opatření a individuální opatření k ochraně individuálního zdraví. Pokud si toto nevyjasníme, tak i v dalších generacích a v dalších Senátech a v dalších ministerstvech se budou vyskytovat mnozí, kteří budou přebírat odpovědnost za jakési neexistující veřejné zdraví. Ti můžou přebírat odpovědnost za veřejná opatření k tomu zdraví. Já to pak individuálně můžu narušovat. Veřejné opatření, že zakážeme kouření, a individuálně to budu porušovat. A budu si ničit vlastní individuální zdraví a zdraví kolegů, kteří jsou vedle, ale ne veřejné zdraví v České republice. Možná to berete za slovíčkaření, ale od toho se váže všechno to, o čem tady mluvili předřečníci, vaším prostřednictvím, kolega Horník a další.

Pak je tam určitě pozitivní, že imunitě poslanců a senátorů budeme říkat "beztrestnost" třeba, že tomu nebudeme říkat "imunita", protože vidíte, když se dostane do konfliktu právo lidské se zákony přírodními, tak nastává problém. Vyřešit poslaneckou imunitu, tzv. beztrestnost, není problém. Té přírodě je to jedno. Ale pokud chcete pomocí zákona lidského řešit přírodní problém imunizace třeba, tak nastává velký problém.

Třetí poznámka je nesmírně vysoce pozitivní, nikdo to nezpochybní. Že velké zabíjející a zinvalidňující onemocnění typu poly- a varioly, tuberkulózy, se podařilo populačně, neříkám vymýtit, ale významně redukovat. V některých zemích, i u nás, vymýtit pomocí očkování. To nikdo nezpochybní. Jiná věc je, kolika nežádoucími účinky jsme za to zaplatili. Tady je nutno přiznat, že zpětně to asi z 60. let nikdo nevyhodnotí, ani to nechtěl vyhodnocovat, protože ten rozdíl byl tak markantní, že o to nešlo. V současné době hlášení probíhají. Myslím, že jsem si teď našel poslední článek hlášení u SÚKLu, 600 nežádoucích účinků hlášených, ale prosím vás, včetně infekce v místě vpichu, vč. banalit, takže jsou tam spíš desítky takových těch účinků, které by se daly vztahovat potom přímo k imunitním reakcím. Je fakt, že tato věc není propracována ani ve světě, že by se mohla zlepšovat. Je fakt, že hlášení probíhají, a je fakt, že všechno není hlášeno. A je fakt, že jako jsou darební všichni, tak jsou darební třeba i lékaři, že všechno nehlásí. To tak je.

Další pozitivní věc je, že máme nové výzvy. To je svým způsobem nutnost. My neumíme ani odlišovat někdy koincidenci s kauzalitou. Jestliže děti jsou očkovány všechny a vyskytují se v tom dětském věku samozřejmě i choroby vč. autismu a vč. toho, tak nutně tam bude koincidence. A kde je kausalita, to je velká věda. Najít souvislost mezi vakcínou a nebo výskytem autismu v populaci, když jsou všichni vakcinovaní v zásadě, je teoreticky těžký problém. Musí se na něm pracovat, protože jsou to vážné věci. Ať už se bavíme o autoimunitě, ať už se bavíme o přidávání solí, hliníků a těchto věcí pro posílení reakce.

Takže to není věc, která je řešitelná politicky. To je věc na vážné debaty, konference. Souhlasím s tím, že tomu možná měly předcházet diskuse těch, kteří se v tom pohybují a jsou za to placeni. Ony byly, ale byly zase na úrovni třeba poslanecké. Tak to taky úplně není optimální půda. A určitě ty výzvy budou spočívat i v té imigraci, my se jí bojíme ekonomicky, politicky, vojensky, ale věřte tomu, že už v minulých letech se nám vracela tuberkulóza, vracelo se nám leccos, o mnoha věcech nevíme, ebolou se všichni strašíme, stejně proti ní očkovat neumíme. Ale ta ebola je zvyklá v nějakých oblastech, na Špicberkách asi nevypukne. Takže se na to dívejme zase trošku biologicky.

Dále je hrozně pozitivní, že ministerstvo samo už řeklo, že zřizuje pracovní komisi, která se problematice očkování bude věnovat, a tím v podtextu říká, že je mnoho otázek, které si musíme vzájemně ujasnit, které třeba ani nevíme a musíme si to přiznat, anebo které víme a jenom říkáme, že nevíme, že třeba nevíme, kolik je počet hlášených negativních účinků, nebo nežádoucích účinků, že třeba je to jenom darebnost, že se všechny nehlásí. Toto všechno je potřeba si popsat. Já věřím, že ta komise nebude jenom formální, protože jeden bonmot říká, že když chcete problém řešit, tak buď vytvoříte nový formulář, nebo komisi, nebo ho necháte vyhnít. Až tato možnost je ta kombinace těch předchozích. Věřím, že ta pracovní komise bude pracovní.

Dále je vysoce pozitivní, že věříme matkám, že nechtějí škodit vlastním dětem, aspoň z drtivé většiny. Že tedy nejsou ani ty, které odpírají to očkování, nejsou vyloženě apriorní škůdkyně. Ony jsou třeba neinformované, nebo mají jiné poznatky. Že si nemyslíme, že je přesvědčíme sankcí. Že s nimi radši budeme diskutovat, klidně i do nekonečna, jako to koneckonců děláme s pacienty, kteří tak dlouho odmítají něco, až potom uznají, že by to odmítat nemuseli.

Je vysoce pozitivní, že věříme státu, že taky vědomě nechce škodit vlastním občanům, tedy ani dětem. A pokud tedy škodíme, tak škodíme často z nevědomosti, nikoli vědomě. Kdybychom škodili vědomě, tak ten stát můžeme rozpustit.

Další věc, která je tady hodně, a myslím si, že je to taky nakonec pozitivní, že potřebujeme vlastně nové vědomosti. My potřebujeme vědět, kdysi nás učili, že trivakcína je to maximum, teď je hexavakcína maximum, možná další desítky vakcín... Dekavakcína bude maximum v budoucích letech. A odborná námitka říká: Vždyť se podívejte, vždyť ty děti denně přicházejí do styku s desítkami antigenů, lížou tam něco, zábradlí, co je tam těch antigenů. Jsou naočkovány 200 antigeny denně. Ona je trošku jiná cesta, když to jde slizničně a slizniční imunita přes imunoglobuliny. A něco jiného je, když je to do krve imunoglobulinem. To je imunita, b-imunita. Každá vakcína je trošku jiná. Každý mikrob je trošku jiný. Některé jsou virové, některé jsou bakteriální.

A můžeme začít hrát hry, na které není možno odpovědět. Honzo Žaloudíku, jsi pro očkování, nebo proti očkování? Jsem samozřejmě pro očkování. Ale pro to, abychom se v něm dál začali orientovat, a neříkali mu očkování. Jako jsi pro operaci, nebo jsi pro léčbu léky, nebo jsi proti operacím? Stejně absurdní otázka. Je potřeba to trošku rozfázovat.

Další poznámka zase vysoce pozitivní, že vnímáme podněty ze zahraničí. V zahraničí se o tom diskutuje. A když vezmu parlamentní úroveň, asi všichni znáte, už je to dostatečně populární, jak paní doktorka Donegalová vystoupila v parlamentu. Nazvali ji, že je zločinec. Pak parlamentní komise britská uznala, že ty její analýzy jsou důvodné, že je dobré se o nich dál bavit. Asi tak. Je dobře, že tyto diskuse vnímáme ze světa, že je neabsolutizujeme, že vnímáme i tu proporci, že se říká, že ve Spojených státech je pár tisíc trestných oznámení. Ale pak třeba, já nevím, z hlediska ekonomiky těch trestných oznámení tam bude o pár řádů víc a zase třeba těch pár tisíc není na tu populaci Spojených států odrážející, třeba dopady jejich hygienických úsilí, které nemusí být až tak příkladné všude. Takže to je taky pozitivní.

Další je hrozně pozitivní, že jsme pro sdílenou odpovědnost. Tedy jestliže stát něco nařídí a v jednom na sto tisíc případů dojde k průšvihu, tak stát za to vezme odpovědnost a řekne: Ano, statisticky to i tušíme, že to tak bude, tak teď se prostě postaráme. Říkala to tady paní místopředsedkyně Horská, vaším prostřednictvím.

Stejně podobně odpovědné by bylo, kdyby matka, která bez nějakých zásadních zdravotních důvodů řekne: Já prostě ze svého přesvědčení dítě očkovat nenechám. To dítě tu danou nemoc potom dostane. Tak kdyby aspoň připlatila těch 30 korun, nebo celou tu léčbu za to dítě, které nenechala očkovat. Ono pak tu nemoc má. Neumím to extendovat na to, že to dítě způsobí epidemii, to už neumím. Ale umím říct, když stát zaplatí nežádoucí účinek, tak vy zaplatíte nežádoucí účinek. Minimálně v té rovině morální si dovedu představit, že budou matky, u kterých to stejně nebudete moci vymáhat. Ale je to asi fér, asi by to lidé uznali.

Dál je velice pozitivní, už budu brzo končit, že se snažíme rozumět individualizaci. Tady je požadavek na individualizované režimy. Co tím míníme? Že ze 100 dětí, 2 – 3 děti, které evidentně jsou nemocné, evidentně mají nějaké odchylky, buď nebudou očkovány hned, nebo potom mají individuální režim, to běží už teď, nebo že budeme ty děti očkovat a sledovat jim hladiny protilátek a Pepíčkovi to nastoupí tak, jak má, a Aničce to nastoupí později, a Františkovi to nenastoupí vůbec. Tak pak na to zareagujeme, toho doočkujeme, toho nebudeme očkovat. To je taky individualizace. Ale to už je monitoring a vyšší dívčí i nákladově. Nebo budeme individualizovat tak, že každému napíšeme formální plán, předpis, jak bude očkován, ta matka si řekne: Víte co, nám se to v prosinci nehodí. My bychom radši v únoru. A u Pepíčka zase řeknou: Ne, přece jenom v tom prosinci, ať to má do Vánoc za sebou. A tohle bude taky individualizace podle některých představ. Je to nesmysl, protože takhle můžete mít individualizovaný studijní plán, že u 30 dětí ve třídě, každému rozepíšete, kdy je schopen se naučit "máma má mísu", protože někdo to zvládne za odpoledne a někdo třeba až pozítří. Musíme si říct, co chceme, když bojujeme za individualizaci, co tím vlastně míníme. Protože jistá forma individualizace je zažitelná teď a jistá forma pravděpodobně nebude dosažitelná nikdy. A jestli individualizací míníme taky ten monitoring, abychom věděli, proč tedy individualizujeme.

Skoro poslední bod je možná pozitivní, že už aspoň někteří rozpoznáváme roli firem a monopolů – distributorů, kteří pravděpodobně nemají zásadní vliv na tu biologickou stránku, ale můžou mít zásadní vliv na rychlost některých rozhodování. Všimněme si, a to už je poznámka úplně na konec ze života z poslední doby, jak děti z Dejvic, kde byla nějaká ta voda špatná, tak ex post, to je jak ty pilulky, co se dávají až po sexu, tak byly dodatečně potom nějak naočkovány. Tu Prahu 6 asi znáte všichni líp než já, to není úplně vyloučená lokalita, je tam jinak hygienično. Ve vyloučených lokalitách, nechci je jmenovat, a sociálně slabších skupinách kupodivu proti hepatitidě A neočkujeme. Tam možná dneska někdo líže v nehygienických podmínkách nějaké zábradlí, kde je možná leccos, proti čemu by se mělo očkovat.

Tak to jsou takové ty rozpory z poslední doby, jak někdy umíme bleskově nastoupit, a zasáhnout. Je to až obdivuhodné. Já to nezpochybňuji, děti jsou očkovány proti hepatitidě A, upozornilo se na to mediálně, je to v pořádku.

Ale pak se starejme o to, jestli musíme očkovat proti hepatitidě A v těch vyloučených lokalitách, tj. třeba při imigracích, jestli ti, co přijdou, budou očkováni proti hepatitidě A, nebo nebudou, nevím.

Toto všechno jsou aspekty, které možná jste někteří zmínili, možná jste někteří nezmínili, možná jste na ně nemysleli. Já myslím, že můžeme jít pouze metodou postupného vylepšování a postupné kultivace přeorávání zahrádky, to znamená cestou takových drobných pozměňovacích návrhů, které vytváření diskusní smír, aby byl všeobecný pocit, že stát je laskavý a sjednocující, protože když převládne opačný pocit, vede to buď k anarchii, nebo k totalitě. A to je obecné a je to imunita proti všem nežádoucím vlivům.

Omlouvám se, že jsem se nezaměřil na otázky hluku a dalších x položek, které jsou předmětem tohoto skoro neuchopitelného zákona, který, kdyby byl rozsekán do budoucna do otázek hluku, otázek infekčních chorob, očkování, možná, že by byl přehlednější.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další písemně přihlášená je paní senátorka a zpravodajka Milada Emmerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Milada Emmerová:  Vážený pane místopředsedo, vážení přítomní. Vím, že jste tady vyslechli už řadu příspěvků. Já jsem v pořadí 5. lékař, který by se chtěl k problému vyjádřit.

O prospěšnosti očkování dle očkovacího kalendáře, která je nepochybná, jde o jeden z nejdůležitějších bodů preventivních opatření v našem zdravotnickém systému. Například v minulosti perorální příjem vakcíny proti dětské obrně, bylo to koncem 50. let minulého století, vedl k tomu, že tato strašná choroba byla vymýcena. Nevím, jestli jste to někdo z vás zažil, některého z postižených, ale to byla hrůza. Upřímně jsme si tehdy všichni oddechli, že něco takového přišlo na svět.

Toto a i jiné vymoženosti zaváděné postupně s vývojem medicíny vytvořilo společenské povědomí o jednoznačné prospěšnosti očkování v rámci informované prevence, kdy mírnou povakcionační reakcí, kterou asi mnozí z nás znají, to znamená zduření v místě vpichu, zvýšená teplota nebo dokonce horečka, kdy se volí určitý symptomatický léčebný postup, to znamená čípek proti teplotě, lidově řečeno, tak s tím snad každý z nás počítal. Dítě bylo v tomto směru sledováno a brzy se zjistilo, že to odeznívá a že jsme vyhráli.

V naší době se tedy objevují pochybnosti o prospěšnosti očkování, a dokonce se objevily informace o různých komplikacích a dokonce o následných chorobách, které by byly snad očkováním zaviněny. Jenomže to jsou choroby, které většinou nejsou ještě rozluštěny co do příčiny. A těchto příčin tam může být celá řada a kupodivu se, podle mého názoru, hodí to svést na očkování. Bohužel je tento údaj, jestli povědomí, uváděno i v oficiálních učebních textech, monografiích, ale myslím si, že hlavně na internetu, kde jsou různé údaje, které si kdekdo vyhledává a nechá se tím zmást a potom zpochybňuje takovou věc, jako je očkování. Třeba je očkování obviňováno v souvislosti s autismem, to už tu bylo řečeno, anebo s děsivou chorobou, s amyotrofickou laterální sklerózou. To, když jsem si doplňovala průběžně vzdělání, tak jsem strnula úžasem, že i tam je napsáno, že by mohlo být na vině očkování. By mohlo. Nikdo to zatím neprokázal, a myslím si, že to bude ještě dlouho trvat, než se takovéto souvislosti podaří objasnit.

A znovu připomínám, že tyto choroby se vyskytují, ano, naštěstí relativně vzácně. Ale příčin je tam celá řada, nebo může být celá řada, ale žádná z nich ještě nebyla označena, že je to ta pravá.

Kritika směřuje hlavně směrem k hexavakcíně. Mám různé zvěsti, různé dopisy, a byla jsem přítomna semináři v Poslanecké sněmovně, kde to bylo také kritizováno. Domnívám se, že to je možno vzít v potaz, také jsem o tom hovořila s hlavním hygienikem, a že co se týká rytmu a podávání, že to bude předmětem podzákonné normy, vyhlášky. Dnes to tady nevyřešíme, ale jistě to bude zohledněno, až bude taková vyhláška vydávána.

Někdy se vyskytuji i kuloární dohady, a také jsem dostala takové zprávy, zda uplatňování těchto novinek – tím mám na mysli hexavakcíny a jiné – nemá komerční podtext. K tomuto kontextu se tedy nemohu vyjádřit, mohu pouze pokrčit rameny, ale de facto mě to skoro nezajímá, protože já budu preferovat očkování, i když samozřejmě je zapotřebí se zabývat i těmito komerčními záležitostmi někoho, kdo by chtěl na lecčems vydělat, a je třeba se potom obrátit na příslušné orgány, neboť kde není žalobce, není ani soudce.

Každopádně by měla pokračovat osvětová kampaň a vyvracení rychlých argumentů, někdy dokonce i od pediatrů a jiných lékařů. U těch bych doporučovala zvláštní stáž v gesci vakcionologické společnosti České lékařské společnosti a také v režii České lékařské komory, která ostatně má za úkol, aby dbala na doškolování, proškolování lékařů, aby jejich činnost byla zaručeně odborná.

Kdysi jsem se zasloužila o to, aby členství v České lékařské komoře bylo povinné, právě z těchto důvodů, a také z těch důvodů, aby etická komise řešila různé přestupky, např. nepodávání hlášení o nežádoucích účincích jak léků, tak třeba i očkovací látky.

Nakonec jsem to navrhla do usnesení našeho výboru, aby k tomuto tedy docházelo, protože jestliže lékařka hlásá do televize, že ona prostě své děti nenechává očkovat a nikomu to také nedoporučuje, tak to si myslím, že je hotový zločin a že si toto nemůže dovolit. Jestliže studovala lékařskou fakultu v České republice nebo Slovenské republice, tak toto počínání je postup non lege artis, který by se skutečně měl řešit. Já nejsem žádná inkvizitorka, ale přece jenom ano, v medicíně je leccos věcí názoru, medicína není matematika, ovšem všechno má své meze. A toto tvrdit, když se učila a skládala zkoušku z infekčního lékařství, z imunologie atd. a potom nakonec během své praxe koná takto, je skutečně na pováženou. Zatím bych byla benevolentní a doporučovala bych toto proškolení.

Mělo by se připomínat, že většinou banální reakce po očkování je bezpochyby menším ohrožením zdraví a života, nežli nákaza tím onemocněním, pro které bylo vynecháno dokonce povinné očkování. Pořád mám na mysli dětskou obrnu, která v mém dětství byla obávanou záležitostí, a skutečně jsme si oddechli, když jsme polkli vakcínu přes podanou lžičku.

Domnívám se, že některé matky, hlavně matky, anebo rodiče některé zdravotní postižení u svého dítěte zdůvodňují očkováním, možná, že tam je určitá návaznost očkování a poté nějaká změna a progredující změna v chování dítěte v jeho povaze atd. Ale možná, že to už je jenom taková šikovná obezlička, co by pátrali dál. A právě by měli pátrat dál, nechat tedy u takového dítěte genetické vyšetření celé rodiny atd. a objevit pravou příčinu. Vždyť jde také o to, zda potom vůbec si chtějí pořídit další dítě, které by je do jisté míry i odškodnilo při nepřízni s dítětem prvním. Toto považuji také za určitou nezodpovědnost, a jestliže to není jasně prokázané a není to hlásané v odborných časopisech, tak bych si tohle netroufla tvrdit.

Všichni máte na stole usnesení našeho výboru, ale chtěla bych vám sdělit tu část, kde se právě zabýváme tím co v souvislosti s očkování:

1. Senátní výbor pro zdravotnictví a sociální politiku žádá ministerstvo zdravotnictví vlády České republiky, aby vytvořilo ve spolupráci s Českou lékařskou komorou podmínky

a) pro zvýšení povědomí o významu očkování v odborné i laické veřejnosti, a to zejména úpravou a doplněním systému kontinuálního vzdělávání lékařů, především pediatrů,

b) směrem k laické veřejnosti podniknout argumentačně fundované osvětové akce s vysvětlováním významu preventivního očkování, a to i v souvislosti s aktuální migrací obyvatel Afriky a Blízkého východu, ale i z jiných zemí – viz Jižní Korea a výskyt viru, o kterém slýcháme denně v televizi.

2. Senátní výbor pro zdravotnictví a sociální politiku žádá,

a) aby v jednání se Světovou zdravotnickou organizací byla velmi brzy iniciována diskuse směrem k případné aktualizaci a sjednocení povinných očkovacích systémů v jednotlivých zemích Evropy s ohledem na volný pohyb osob a na stávající vlnu migrace,

b) aby byly vydány jednotné směrnice a postupy při řešení případných epidemií v souvislosti s vlnou migrace. Jde např. o nákazu ebolou, která dosud není v Africe zlikvidována, nebo coronavirem.

Co se týká eboly, tam se přistoupilo k určité krizi v Africe, k podávání tzv. rekonvalescenčního séra. A to je potřeba také zvažovat, kdyby sem byla zavlečena tato infekce, jak jsme připraveni na to získat toto sérum. To všechno jsou věci, které jsou otázkou ne dnů, ale pomalu hodin co do přežití toho, kdo by takovou infekci chytil.

Jistě vám neuniklo, že na nedávném zasedání G7 měl být probírán problém ohledně zavlečení eboly na území Evropy. Nemám informace, že by se to tam bylo skutečně probíralo, třeba pro nedostatek času nikoliv, ale to skutečně nevím, musím se přiznat, že jsem po tom dále nepátrala.

Myslím, že ti, kteří brojí proti očkování, s touto "novinkou" asi zatím nepočítali nebo o ní nepřemýšleli, ale doporučovala bych, abychom se tím skutečně zabývali, protože při jakémsi výběru uprchlíků mě skutečně méně zajímá jejich náboženství, než to, zda nejsou infekční, zda sem nezavlečou nebezpečnou chorobu, která bude mít velmi rychlé epidemické pandemické šíření.

V porevoluční době se jevila – jsem ráda, že je tady pan ministr přítomen a že to vyslechne a možná, že nám k tomu i své řekne – zpochybněná existence infekčních oddělení a klinik, protože se vyznačují tzv. nízkou obložností, což je naprosto přirozené, protože určitý typ infekce se musí separovat na určité oddělení. Není možné, aby např. horečnatá onemocnění se všechna přijímala na jedno oddělení, protože mají společného jmenovatele, teplotu. Tam jde přece hlavně o to, jaký teplota má důvod. A bohužel tato diskuse ještě není vyvrácena, a dokonce došlo v našem kraji ke spojení plicního lékařství s internou na jednom oddělení, na jednom pokoji. Není ještě vyloučena tuberkulóza u toho, který byl přijat na původně plicní oddělení. Toto se musí ohlídat. Je to skutečně věcí hygieny a hygienické stanice, aby se toto nedělo. Tak špatně na tom nejsme, abychom mohli tato rizika jen tak propouštět.

Tak zvaní antivakcionisté – to je zvláštní název, který vznikl v souvislosti s projednáváním tohoto zákona – argumentují nízkým výskytem infekčních onemocnění dětí, a tedy vlastně, proč očkovat. Nezvažují, že právě proto, že je u nás zavedeno povinné očkování, dochází k nízkému výskytu akutních dětských infekcí, a to dokonce jejich absolvování v předškolním věku. Neuvědomují si, že to je vlastně výhoda, že tedy dítě onemocní v dětském vědu, přestože je očkované – jak už tu uváděl pan prof. Žaloudík, jsou tam různé variace v odolnosti – ale prostě tak to je a dítě de facto tím sklízí další výhodu, že tu tzv. pracovní či učební neschopnost absolvuje v době, kdy jej to nepoznamená co do školní docházky.

Existuje také báchorka, že autismus vzniká např. po očkování proti spalničkám, příušnicím, zarděnkám. Mimochodem, prodělání příušnic u dospělého muže je velmi nebezpečná infekce, takže asi je lépe, když prodělá očkování a tím získá odolnost, která třeba nemusí být definitivní, ale nedojde k tak dramatickému průběhu tohoto onemocnění.

Toto tvrzení bylo uveřejněno v odborném časopisu The Lancet, který je velmi uznávaný, ale dověděla jsem se, že byly zfalšovány záznamy konkrétních pacientů, a poté následovala omluva redakce tohoto časopisu.

Naproti tomu osobně znám ženu, která se v minulosti nedostala k očkování proti zarděnkám, které nebylo tehdy běžné, a v prvním trimestru těhotenství tyto zarděnky dostala a nerada bych vám líčila, jaké má dítě – je v ústavu, je slepý, hluchý, mentálně postižený, nemůže prostě zůstat ani doma, protože tam péče o něj by asi nebyla přiměřená. Myslím, že bychom si měli všichni uvědomit, že povinné očkování má veliký význam, zejména pro dívku, ženu, která potom v dospělosti je těhotná a je ochráněna před tímto nebezpečím.

Otázkou je povinnost odškodnění po povinné vakcinaci ze strany státu, což je ale řešeno a má být předmětem novelizace zákona č. 372 o zdravotních službách a tato novela má být předložena letos na podzim, jak mi sdělil pan náměstek Valenta. Jasné vymezení pravidel a ukazatelů, které je nutno zohlednit pro přiznání poškození dítěte očkováním, budou v zákonu buď zakomponovány anebo bude vytvořena příslušná podzákonná norma. Ta bude muset být velmi přísně zvážena, protože jsou všelijací chytráci, kteří by mohli chtít ještě z toho i těžit, což se domnívám, že jich mnoho mezi námi není.

Už tady bylo řečeno, a já to zdůrazňuji, že Ústavní soud rozhodl v březnu letošního roku, že základní očkování zůstává v České republice jako povinné. To zřejmě vedlo také k odmítnutí všech pozměňovacích návrhů ohledně očkování podaných do třetího čtení v hlasování v Poslanecké sněmovně.

Alternativní rodičové natolik zneužívají svobody, že se domnívají, že dítě je jejich majetek, se kterým mohou nakládat dle svého rozhodnutí. Jinými slovy, chybí jim odpovědnost nejen k dítěti, ale i k ostatním. Děti sice majetkem státu také nejsou, avšak rozhodnutí o povinném očkování je v zájmu nejen určitého dítěte, ale je tím chráněno i jeho okolí. Jde o tzv. kolektivní imunizaci.

Ano, přiznávám, je to i určitý projev solidarity, ale prvotní je zájem chránit konkrétní dítě, moje dítě před infekcí, ale přitom myslím i na své okolí.

Jsem přesvědčena, že Marie Terezie, která vládla v letech 1740 až 1780 – to je jedno z dat, které si už dlouho pamatuji a docela se to vyplatí – založila vlastně hygienu. A rozhodně se domnívám, že by toto všechno pochopila a její kroky byly i co do školství, ale vlastně zakládání pravidel, která odpovídají našim pravidlům, tak to je na kontě Marie Terezie.

Nepřijetí neočkovaných dětí do předškolních zařízení charakteru dětských skupin nebo mateřských školek představuje účelné počínání a také jde o podporu, jak už jsem říkala, solidarity a rovnocennosti nás všech, neboť znovu opakuji, je to terminus technicus, jde o kolektivní imunizaci.

A závěrem bych chtěla říci, že apeluji na rodiče dětí v novorozeneckém a dalším předškolním věku. Pokud nejde o dítě rizikové, což musí pediatr vyloučit a případně zohlednit, tak je drtivá většina dětí podrobena povinnému očkování. Prospěje to nejen jim, ale všem těm, kteří se s nimi v životě kdekoliv potkávají.

Nejde o žádnou zlou nebo ziskuchtivou vůli. Jde o účelné počínání, a navíc, upozorňuji, je bezplatné. Neříkám zdarma, správně bezplatné. Kdyby totiž nebyl očkovací režim již dávno zaveden, mnozí z nás by se jako členové Senátu nevyskytovali. Úmrtnost na infekční choroby byla v minulém a v předminulém století význačná. Skoro se zdá, že se vymýtily některé infekční choroby, ale jiné přicházejí a některé se vrací. A je proto třeba o toto pečovat.

V naší době potom nastupují choroby jiné, protože jsme neumřeli na infekční chorobu. Jakými jsou rakovina, sklerotické změny na tepnách a jejich komplikace a bohužel i demence. Ano, žijeme ve století demence, jak vyhlásila Světová zdravotnická organizace. A tak zachovávejme zdraví životní styl, nestresujme se, nevyčerpávejme se nesmyslnými pochybnostmi od dávno prokázaných vymoženostech našeho zdravotnictví.

Zachovávejme se pozitivní myšlení a snažme se o usnadňování života nejenom nás samotných, ale i těch, kteří jsou kolem nás, včetně tohoto kolektivu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové. Výhoda je, že nejsem lékař. Tak doufám, že budu kratší. Já se přiznám, pane ministře, že mi na návrhu vadí, nebo vůbec na praxi kolem očkování vadí ta rigidita. Já si myslím, že určitá flexibilita, individualizace, nemusí znamenat vyloučení jednotlivce z očkování z takového programu, ale může mu třeba umožnit, aby lépe snášel jeho případné následky. Ať už drobné, nebo někdy i zásadnější.

Myslím, že je dobře pro nás, co nejsme lékaři, abychom si sdělili, co je součástí hexavakcíny. Očkuje se proti záškrtu, černému kašli, dětské obrně, hemofílii, tetanu a hepatitidě.

Rozumím, že očkujeme děti v raném, tedy postnatálním věku proti chorobám, které mohou získat jednoduše dýchacími cestami a jsou to choroby velmi vážné. Hodně se tu skloňuje dětská obrna. Jistě bychom nebyli rádi, kdyby se vrátila do našich teritorií. Totéž ovšem platí o záškrtu a černém kašli.

Otázka zní. Já teď nevím, jestli se nemýlím, že tato hexavakcína je podávána v prvních týdnech věku dítěte. Slyšel jsem dva týdny, ale ať už je to jakkoli, táži se, dokud je dítě výhradně v péči matky, která je kojí, nemůže chodit, vzdálit se do přírody. Zkrátka je pod absolutní kontrolou, z jakého důvodu máme jeho organismus v tomto raném věku zatěžkávat očkováním proti tetanu?

Obdobně se mi zdá naprosto nadbytečné v tomto věku očkovat dítě proti žloutence.

Padl tady už takový náznak, jestli náhodou hexavakcína není jaksi na programu v tomto věku. Tak já nebudu říkat, že to někdo nějak ovlivnil, třeba proto, že je levná. Nebo že je to nějakým způsobem výhodné, ale myslím si, že to jsou právě otázky, které vedou k tomu, proč někteří lidé mají pochybnosti o konkrétním programu, který tady máme.

Já rozhodně nepatřím mezi lidi, kteří jsou proti očkování, to rozhodně ne. Já si jenom myslím, že bychom neměli zlehčovat možné následky a měli bychom se tedy snažit najít takovou cestu, aby důvěra vůči programu byla zvýšena.

Myslím si, že jistá individualizace by tady mohla být. Umím si představit, že by si rodiče na vlastní náklady pořídili alternativní vakcínu, která by splňovala podle všech znalostí stejný účel. Umím si představit, že by si rodiče zaplatili i nějaké testy, jestli jim nehrozí toto nebezpečí.

Mluvil jsem asi s desítkou lidí, takže to samozřejmě není statisticky velký významný vzorek, a všichni tedy mě přesvědčovali proti očkování, to říkám rovnou. Byli mezi nimi i lékaři, ovšem. To je jenom tak pro upřesnění. Já bych se chtěl zeptat na konkrétní situaci jedné matky, a ona, jak jsem od kolegů slyšel, mluvila zřejmě s větší částí našeho sboru. V případě, že u jejího prvního dítěte došlo k tzv. encefalitickému křiku. Ona je přesvědčena, a zřejmě to objektivně je i zjišťováno lékařem, podobně jako se zde zmiňoval o svém konkrétním případu kolega Horník, že to zbrzdilo vývoj dítěte. A ukáže se teprve v budoucnosti, jestli to nebude mít následek.

Táži se, jestli je nutné nutit tuto matku sankčními opatřeními, aby podstupovala riziko i s druhým dítětem? To je, a pan kolega Valenta tu naštěstí není, to je přece loterie, do které nemůžeme rodiče tlačit...

Takže tady vidím konkrétní příklad, proč by se rodiče měli postupu bránit. Jsem rád, že tady vystoupila paní kolegyně Horská a že podává návrh na zmírnění nebo eliminaci drakonických sankcí. Často to tady kritizujeme. Já rozumím úředníkovi u stolu, že si z principu opravdu odstrašení představuje nejpřísnější sankce, aby v podstatě dosáhl efektu. Čili prostě padesát tisíc nestačí, musíme tam dát pět set tisíc.

Táži se, jestli opravdu je nezbytné, abychom sankcionovali, pokud to v zákoně není, tak mě opravte, sankcionovali chůvu, která přijde hlídat neočkované dítě, pokutou deset tisíc. To mně přijde opravdu bláznivé. Také bych chtěl slyšet, jak ohrozí neočkované dítě ostatní očkovaný kolektiv. To jsem nepochopil. Může jej nějak nakazit? Spíš nakazit případně sebe v kolektivu. To je samozřejmě individuální riziko a já chápu, že nechceme dovolit rodičům ani riskovat, ale měli bychom se nad systémem odstrašení opravdu zamyslet. A jestliže má mít podobu skutečně nějaké exkomunikace nebo skoro segregace, tak si myslím, že se dostáváme do oblasti nebo do takového ideového stavu společnosti, na který bychom zejména my, co jsme v něm žili, rádi zapomněli.

Tak. A teď bych vás chtěl na chvilku osvěžit grafickou ukázkou. Asi jste to možná dostali i někteří ostatní. Toto je mapa, na které je znázorněno, já vám to pak pane ministře předám, jak to vypadá v evropských zemích s povinností očkovat. Druhá mapa bude o něčem jiném. Bílé státy, já nevím, jestli to na tu vzdálenost vidíte, ale doufám, že ano. Bílé státy, jsou to skoro všechny, ne všechny, ale skoro všechny západoevropské země, nemají povinnost očkovat vůbec. Jak jsem dostal, tak prodávám.

Pak je zde Francie, to je ta modrá. Přece jenom mají Pasteura, takže to je jasné, že na tom trvají. Ale tam jsou jenom tři očkování povinná. V Belgii jedno, na Maltě čtyři, v Itálii čtyři, v Řecku čtyři.

Teď se podívejme na růžovou neboli načervenalou oblast – poznáváme všichni jistě onu hranici železné opony – a tam máme státy, zase ne všechny, upozorňuji, kde se pohybuje počet očkování mezi 9 až 14.

Nechci samozřejmě v souladu s panem profesorem tvrdit, že je zde kauzální příčina související s totalitou, ale přece jenom se to vnucuje. Možná je to pouhá koincidence, jak on říká. To je jedna věc.

Znovu opakuji. Nejsem proti očkování. Jsem rád, že nemáme dětskou obrnu. Jsem rád, že tu není tuberkulóza, černý kašel, záškrt a další choroby. Ale myslím si, že z této názorné ukázky vyplývá, že asi existují možnosti, že si o očkování rozhodují rodiče úplně sami. A neslyšel jsem o nějakých fatálních epidemiích v Německu, ve Švédsku, v Británii, ve Španělsku. Nepléduji proti. Jenom si říkám, že bychom nějaký prostor pro rozhodování rodičů mohli mít. Znovu opakuji, že bych ho viděl zejména v rytmu, v otázce věku apod., případně i ve vlastních nákladech na nějakou alternativu.

Teď vám ukážu druhý obrázek. Ten je taky zajímavý. Tam se "bílé plochy" dokonce zvětšily. Ukazuje, v kterých zemích mají jaké sankce za to, že dítě neprodělalo očkování. Bílé teritorium se zvětšilo. Např. o Polsko, Itálii a Řecko. Zatímco tady docela výrazně bych upozornil na celkem známý obrys České republiky, i když vám možná z té vzdálenosti není tak zřejmý, ale je v tom místě, kde se vyskytujeme. A my jsme v těch sankcích, spolu s Francií, podle návrhu tohoto zákona naprosto v popředí.

Jenom se ptám, proč ve Švédsku může dítě jít do školky, když není očkováno. Proč může v Německu nebo namátkově v Itálii do školky jít, a v České republice ne... Nechceme náhodou trošku rodiče vydírat prostřednictvím toho, že se buď musejí rozhodnout pro očkování, jak jim předepíšeme, anebo si holt matka nebude moci pořídit práci a bude muset setrvat doma... Nevím. Nemyslím si, že je to cíl nebo záměr. Ale přece jenom si myslím, že toto je názorná ukázka, že řešení, které tento návrh navrhuje, není jediné možné.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Malý. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Malý:  Dobré dopoledne. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, řekl bych, že skoro z povinnosti tady musím vystoupit... Včera jsem se jednání Senátu s omluvou neúčastnil, protože jsme měli v Hradci velice vzácnou návštěvu. Paní ředitelku Světové zdravotnické organizace paní Margaret Chan. Říkám to zdánlivě bez souvislosti. Ale má to velkou souvislost. Je to guru světové epidemiologie. Je to žena, která na počátku tohoto tisíciletí bojovala proti "ptačí nemoci" a např. proto SARS. Setkání bylo velice zajímavé a rozhodně myšlenkově doplňující.

Ve svém vystoupení bych nechtěl opakovat, co tady bylo řečeno. Pan prof. Žaloudík měl nádherné vystoupení a řekl prakticky všechno a velice srozumitelnou formou, populární formou, co mělo být řečeno...

Já bych chtěl říci, co bych měl říci asi na závěr. Budu hlasovat pro tento návrh zákona. Chtěl bych ve vašich hlavách vypudit pavučiny pochybností a spláchnout některé mýty, které v obecné rozpravě tady zazněly.

Za prvé. Měl jsem hodně diskusí. Jsem lékař a očkuji. Dalo by se říci, že jsem v konfliktu zájmů, ale rozhodně si to nemyslím. Očkuji své nemocné především před transplantacemi kostní dřeně. Máme za sebou více než tisíc transplantací na našem pracovišti. Bez této pomoci, bez toho, že by byli očkováni, by nám rozhodně nepřežili a výsledky by byly velmi špatné.

První mýtus je, že nejde o rozpolcenou společnost. Rozhodně nejde o rozpolcenou společnost. Měl jsem mnoho diskusí s těmi, kteří jsou označeni za odmítače očkování. Oni nejsou odmítači očkování. Pohybují se mezi dvěma dimenzemi. První dimenzí je strach o děti, což je pochopitelné, a strach z toho, co neznají. Druhou dimenzí je určitá vůle po svobodách demokratické společnosti, dalo by se říci. Nechtějí se podřizovat nařízením, která společnost má právo do jisté míry udělovat.

Jel jsem dneska do Prahy a byl jsem připásaný jakýmsi pásem v autě, a taky mně to nebylo příjemné... A stát si osobuje šílené věci. Stát na mě chce, abych platil daně... Je to nepříjemné. Takže stát chce z nějakých důvodů chránit populaci tím, že má tendenci očkovat v rámci očkovacího programu.

Byl tady zmiňován vakcinolog, člen výboru vakcinologické společnosti, pan prof. Beran. Byl jsem na stejném shromáždění jako paní místopředsedkyně Horská a slyšeli jsme stejná slova. Pravda je, že jsem si je vykládal – jako lékař – trošičku jinak. Dovolil bych si citovat jeho slova, že "on je očkovací guru, a on napsal monografii očkování, a on má očkovací středisko v Hradci Králové"... Doslova prohlásil, že ještě nikdo mu neodmítl očkování. Čili jestliže se to dobře vysvětlí, jestliže se podá dostatečná informace, ať už se jedná o klinickou studii, ať už se jedná o výběr operace, také si to pacient nerozhoduje, ale jestliže se mu to dobře podá, pak rozhodnutí pacienta pod vlivem odborného názoru je snazší a většinou pozitivní. Žádný lékař ráno nevstává s přesvědčením, že "ještě dneska jsem nikomu neublížil", "dneska to udělám", "dneska rozhodně už někomu něco udělám"... Tak to rozhodně není. Nebo aspoň se to často nestává...

Já bych pohovořil pouze o 3 aspektech. Pan kolega Žaloudík hovořil o 14, já se zmíním pouze o 3.

Problém má podle mne 3 aspekty: aspekt zdravotní, zdravotně-sociální a zdravotně-ekonomický.

Byl bych rád, kdyby se zdravotní problém odehrával nikoliv formou lidového hlasování na laické úrovni, ale formou odborných debat, odborných konzultací, z kterých by potom vyšla dobrá doporučení pro očkovací program. Nedomnívám se, že lidové fórum je přesně to, které by mělo do zdravotnických indikací hovořit.

Může hovořit do zdravotně-sociálních. To v každém případě. Zdravotně-sociální se týkají svobod. Toho, že člověk nechce být omezován nějakým způsobem na svých rozhodnutí a svých svobodách. A to byl druhý aspekt, který většinou ženy ke mně přinášely. Domnívám se, že je to i určitá neznalost historie očkování.

Budu hovořit o zákonech o očkování, a mám to od pana prof. Berana, které o očkování v ČR byly od počátku československého státu. První zákon o očkování podepsal Masaryk. Žádná totalita. Druhý zákon v roce 1946 podepsal Beneš. Rozhodně nelze hovořit o totalitě. V zákoně jsou opatření – můžete namítat, že tam byl menší počet očkovacích látek, to jistě ano. Vývoj zdravotnictví od té doby trošku pokročil. Ale v opatření je vymahatelnost očkování. Tam je dokonce odstavec, ve kterém je možné pod policejní ochranou vniknout do domu a vynutit očkování. Dá se říci, že nejsme v diskontinuitě. Rozhodně nevnikáme nikomu do domu a nevynucujeme očkování... Čili není to totalitní výmysl. Je to určitá tradice, která tady pochází od počátku, tehdy společného, dnes už samostatného státu.

Pak další mýtus je o těch sankcích. Sankce – můžeme hovořit o velikosti sankcí, to v každém případě ano. Ale není úplně pravdou, že by státy, které jsou označeny jako nesankční, neprováděly nepřímé sankce. Tou nepřímou sankcí není finanční pokuta, náš stát chce finanční pokutu, ale ty nepřímé sankce jsou např. v omezení přístupu dětí do některých kolektivů. To má třeba Švédsko. To rozhodně není nedemokratický stát.

Pak se tady hovořilo o té individualizaci očkování. Individualizace očkování, tu současné předpisy do jisté míry dovolují. Ono je skutečně medicínsky jedno, jestli to dítě očkujete po měsíci, nebo po 6 týdnech v té druhé fázi, té B-lymfocyty si ty protilátky vytvoří, buď za měsíc, za 3 neděle, nebo za 6 týdnů. Toto ten zákon dovoluje. Je nutné dodržovat aspoň kontraindikace toho očkování. To si myslím, že ten zákon také docela přesně vymezuje.

Podle názoru vakcionologů by to dítě mělo být doočkováno do 2 let života. Ta individualizace, rozdělení těch dávek, jestli 3-1 nebo 2-1, tak, jak to mají v některých státech, by mělo být aspoň do 2. roku života. Pak je to otázka toho včasného očkování ještě v porodnici, kterou tady zmínil můj předřečník. To není nevýhoda. To je imunologicky obrovská výhoda, že to dítě je stimulováno k tvorbě protilátek v době, kdy vlastní ten imunitní systém není ještě úplně zralý a dokonalý. Je to trošku naopak. Souvisí to s těmi zdravotními aspekty, o kterých jsem hovořil. O tom by měli diskutovat zdravotníci.

Pak něco na ministerstvo zdravotnictví. Já si myslím, že to, co chybí, a na co se ty ženy většinou ptají, jsou otázky, které je možné zodpovědět. Pomocí dobře formulovaného třeba webu, který by se týkal pouze očkování, byly by tam ty odpovědi na otázky. Za mnou chodí a já to nestačím odpovídat v podstatě už všechno. Je to pořád ta samá otázka. Dělá to vedlejší účinky? Jaké to má vedlejší účinky? Web, který by byl dobře spravován a dobře ošetřován. Rozhodně by to nestálo moc peněz. Bylo by to výhodné.

Pak je poslední otázka, a to je otázka – poslední aspekt, a to je ten zdravotně-ekonomický. Ti, kteří navrhují změnu od stávajícího systému, neodpovědí na to, co to ekonomicky vytvoří. Už jsem tady hovořil v úvodu o tom, že pracuji v oboru hematologie, který se mimo jiné zabývá transplantologií. To je o té kolektivní imunizaci. Jestliže bychom pustili dítě, které má imunosupresivní léčbu, do kolektivu neproočkovaných dětí, tak ono je velice snadným terčem pro infekce, které v tom kolektivu jsou. Já si nedokážu představit, že bychom vytvořili lepší systém, než je dosavadní, a vytvářeli pro to okolí, tu komunitu těch dětí, nebo těch jiných dospělých po transplantaci, kolektivní imunitu. Není to otázka solidarity, je to otázka praktického... Jedna transplantace mě stojí milion, nebo zdravotnictví stojí milion korun. Ročně se udělá v ČR 400 transplantací kostní dřeně. To je 400 milionů. Ne každý přežije, to je pravda, ale zas aby mně umírali na to, že nemá okolí kolektivní imunitu, to by se mi ani ekonomicky nechtělo.

Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy písemně přihlásila paní senátorka Eva Syková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážení kolegové, senátorky, senátoři. Já jsem musela odejít, protože jsem měla nějaký rozhlasový vstup. Ale já bych se teď ráda vrátila k hluku.

Hluk je metlou moderní doby. Hluková zátěž obyvatelstva se stále zvětšuje. Především díky silniční dopravě, ale i letecké a železniční dopravě. Moderní doba však přinesla i nový zdroj hlukové zátěže, díky nebývalému rozvoji zesilovačů zvuku je dnes možné pořádání venkovní produkce hudby ovlivnit hudebním hlukem najednou i tisíce obyvatel. Bezprostředně jsou ohroženi ztrátou sluchu a vznikem ušních šelestů - tinnitem.

A pouze ti posluchači či provozovatelé hudební produkce, kteří se nalézají v bezprostřední blízkosti zdroje hluku, hudebního hluku, to nejsou jenom oni, ale jsou to i ti, kteří žijí v městské zástavbě, mnohdy i ve venkovní zástavbě. Jsou obtěžovány hudebním hlukem stovky a tisíce obyvatel, kteří nemají s hudební produkcí nic společného. Samozřejmě jsou venkovské produkce drobné, které takové aspekty nesplňují, ale jsou jiné, které skutečně... Třeba dvě části pražské ovlivní, když je taková akce na Džbánu v Šáreckém údolí.

Potom klesá samozřejmě pracovní výkon těch lidí, kteří tam žijí, protože se významně zhoršuje kvalita jejich odpočinku, pokud je to v sobotu, v neděli, nebo se dokonce dostatečně nevyspí, protože tyto hudební produkce probíhají často v nočních hodinách. Je tedy ohrožen i spánek. Sama to vím. Bydlím na Petřinách. Když je taková produkce na Džbánu v Šárce, tak se prakticky by nedalo spát. Takže i tento vliv to má. Nemůžeme srovnávat hudební produkce na úrovni nějaké kulturní akce v malé vesnici s hudební produkcí, která se děje někde jinde, kde dochází k takovému obtěžování obrovského množství lidí.

Navrhovaná vládní novela zákona o ochraně veřejného zdraví přináší zásadní změnu. Zvuk z produkce hudby ve venkovním prostoru není považován za hluk a hygienická služba se vzdává zcela možnosti ochránit občany před škodlivým působením takového hluku. Předává ochranu občanů před škodlivým působením do pravomoci orgánů obcí a měst. Hlavní hygienik, doktor Valenta, ke své odpovědi na dotaz senátora Tesaříka a senátorky Seitlové, připojuje dopis předsedy Svazu měst a obcí ČR, Ing. Jiránka, který úmysl ministerstva zdravotnictví převést regulaci provozování veřejné produkce hudby ve venkovním prostoru ze zákona o ochraně veřejného zdraví do pravomoci obcí podle zákona o obcích chválí.

Lze si snadno představit následky takového neuváženého rozhodnutí. Hudební hluk se šíří volně prostorem a snadno zasáhne rozsáhlý prostor pokrývající území mnoha obcí. Obce nemají k dispozici zařízení na měření intenzity hluku. Budou se proto řídit pouze subjektivními pocity a odhady intenzity hluku, jejich rozhodnutí mohou být ovlivněna zcela jinými zájmy než zájmy o ochranu zdraví jejich obyvatel.

Jednoznačně lze očekávat zásadní zhoršení celé hlukové situace, nárůst počtu stížností a chaos v tomto směru. Proto zásadně nedoporučuji přijetí této části novely.

Ráda bych vás proto požádala o schválení mého pozměňovacího návrhu, který je v podstatě podobný, jako je pozměňovací názor paní senátorky Seitlové, kterým se v 1. části článku I., bod 84. předloženého návrhu zákona vypouští slova "v budově" a slova "zvuk z produkce hudby provozované ve venkovním prostoru". Tato úprava zabrání tomu, aby veřejná produkce hudby přestala být z pohledu zákona hlukem. Tímto krokem znění novely zároveň vracíme do podoby, polohy, v níž byla předložena vládou Poslanecké sněmovně.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako zpravodajka se hlásí k vystoupení paní senátorka Jitka Seitlová, která byla přihlášena už předtím, ale vytratila se z pořadí. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedající. Já jsem zřejmě omylem ťukla a vypadla jsem z pořadí, takže teď se zase do toho pořadí vracím.

Vážené kolegyně, kolegové, teď budu opravdu hovořit spíše o tom hluku, protože je škoda, že pozornost nebyla věnovaná i této části rozsáhlé úpravy zákona a že bohužel tedy až tady v Senátu se dostávají informace o tom, co vlastně zákon připravuje, mezi širší veřejnost.

Poté, co jsem informovala právě o stejném záměru, který teď komentovala moje předřečnice, tak jsem dostala obrovské množství mailů od jednotlivých soukromých osob i od organizací, které mně dávají podporu pro to, aby byl venkovní prostor chráněn před produkcí hudby. To je naprosto chybná a teď řeknu odborně, věcně i vůči ochraně proti hluku formulace, která se do zákona skutečně dostala až pozměňovacím návrhem.

Já jsem hledala komentář, odůvodnění k tomu pozměňovacímu návrhu. Ne, nebyl oficiálně nikde prezentován. Není nikde zaznamenán. Víte, je to tak, že jsem vám předložila na stůl pozměňovací návrhy. Některé jsou shodné s tím, co již přijal ÚPV. Jeden z nich je shodný s tím, který předkládá paní senátorka Syková.

Protože výbor, jak už jsem řekla, navrhl zamítnout, přestože tyto pozměňovací návrhy byly na výboru projednány, tak nakonec se o nich nehlasovalo.

Dovolím si tedy, pokud možno, co nejzkrácenější formou vysvětlit důvody, které mám k tomu, aby zákon nebyl schválen, ale aby byly přijaty pozměňovací návrhy, to znamená, postoupeny do podrobné rozpravy.

Dámy a pánové, ten první pozměňovací návrh, který bych ráda potom předložila, se týká obecně redukce ochrany hluku.

A zase – mám k tomu velmi mnoho argumentů. A ty argumenty, které jsem předložila, musím říct, že na projednání výboru nebyly ze strany pana hlavního hygienika vyvráceny.

Jedná se o to, že podle nového návrhu, který máte, se bude měřit pouze venku, na venkovním plášti budovy. Má se za to, že jsou splněny limity ve vnitřním prostoru. To znamená, že jestliže budu měřit venku, tak už státní hygienická služba nebude měřit uvnitř těch prostor. To je obrovská redukce ochrany. Dokonce pan senátor Tesařík nám na výboru předkládal jiné odůvodnění, kde říkal, ve většině zemí v zahraničí se naopak měří vnitřní hluk, protože já chráním skutečně občana nebo osobu v pobytové místnosti. A my jdeme úplně opačným směrem. A teď argumenty odborné, které jsem konzultovala a dostala. Je to tak, že vlastně v roce 2011 bylo přijaté nové znění, resp. nové vládní nařízení, které změnilo výpočet limitu vnějšího hluku.

Tam se stalo to, že se odečítají od naměřené hodnoty zhruba 3 decibely, protože je tam odraz od budovy. No dobrá, ale akustici mi říkají: Je tam odraz od budovy, ale část toho hluku prochází. Výpočet není stanoven dobře. Akustici bojují s ministerstvem už celé 4 roky, aby změnilo ten výpočet.

Pak je tam druhá věc, kterou řešil i veřejný ochránce práv. Když měřím, tak změřím nějakou hodnotu, a říká se, že nejistota měření je plus minus 2 decibely. Možná si řeknete – 2 decibely – to nic není, naopak. 1 decibel může být velké zatížení, může být velmi významný.

A právě v novele nařízení se přijalo rozhodnutí, že nejistota měření bude přičítána k tíži tomu, kdo je příjemcem hluku. To znamená, že nebude závazná střední hodnota, ale od toho, co se naměřilo, se odečtou ještě 2 decibely, takže jakoby byla nižší. I proti tomu bojují akustici. Dále upozorňuji, že existuje československá státní norma, která říká, jaká má být neprozvučnost budov. A ta s tímto nepočítala. A navíc tu máme ještě jednu zásadní věc, fakticky víme, že pro staré dopravní zátěže máme ještě nejenom běžnou ochranu, to znamená 50 decibelů, 55 decibelů, ale ještě plus 20 decibelů. To znamená, že připouštíme, že to je 70 decibelů. Já musím jenom říct, že WHO říká, že 70 decibelů je při trvalejším zásahu již skutečně ohrožením zdraví.

Uznávám, že v roce 90, možná ještě v roce 2000, jsme nebyli schopni dát tohle do pořádku. Ale místo toho, abychom šli cestou ochrany zdraví proti hluku, uvolňujeme limity, a tím řešíme situaci. To mi připadá, že není dobrá cesta.

Já jsem si dovolila upozornit na to, že v tomto případě dochází významně k redukci ochrany hluku, ochrany proti hluku, ne hluku – bohužel, redukci hluku ne, ale ochrany proti hluku. Vlastně necháváme člověka v místnosti, ať si to změří sám, ať si to zaplatí, ale současně, kdo bude odpovědný za to, že hluk je tam překročen? Nikoli původce hluku, ale skutečně ten, komu patří budova. A teď ten, kdo je tam nájemce, nebo si nějakým způsobem koupil byt, teď bude muset provést opatření. Tak to mi tedy připadá, vážení, naprosto zásadní změna. Připadá mi, že to není správné. Každopádně to neproběhlo veřejnou diskusí. To je tedy první věc, o které si myslím, že není v pořádku, že by měla být změněna. Proto potom navrhnu pozměňovací návrh.

Jako druhý bod mám právě bod, o kterém hovořila paní senátorka Syková. Já se s ní plně ztotožňuji a děkuji za tu řeč, kterou přednesla po té odborné stránce, velmi bych s ní souhlasila. Dostala jsem k tomu svému informování, které jsem měla na veřejnosti, že se vypouští zcela zvuk z venkovní produkce hudby, jako hluk, tak jsem dostala řadu mailů. Dovolím si přece jenom jeden citovat, protože je od specialisty akustika.

Komplexně jde tedy o posuzování zvuku, vlivu zvuku na lidské zdraví a hudba je jeho součástí. Je nesmyslné, aby ze zákona na ochranu lidského zdraví produkce hudby vypadla. Jedná se o zvuk a jeho účinky na lidské zdraví jsou stejné jako u hluku. Obojí vyvolává škodlivý akustický tlak. V obou případech záleží na délce expozice. Pro expozici se používá jako deskriptor hladina zvuku. Není v tom rozdíl. Hudba i hluk s hlediska ochrany zdraví jedno jsou. Je to ochrana před nadměrným zvukem. Takže myslím si, že i to odborné stanovisko se tady skutečně hodilo říct. Já jenom tu debatu, kterou jsem vedla, tak jsem vedla právě kolem toho, že se říká, dobře, a pan ministr to tady řekl, že jistě by mělo být v kompetenci obcí, aby si určitým způsobem korigovaly a měly právo rozhodovat o kulturních akcích, které jsou v jejich obci. Tohle v žádném případě nechci zpochybnit.

Musím říct, že návrh zákona, který před vámi leží, nemění kompetence obcí, v žádném případě. § 10, odst. a), b) zákona o obcích zůstává zachován. Ale to, co teď předkládáme, se netýká těch akcí, které obce pořádají ojediněle, krátkodobě, koncerty nebo nějaké ojedinělé akce typu hody, nebo nějaká významná výročí obce, to se týká veškerého hluku z hudby produkované ve venkovním prostoru. Plošně, generálně vypouštíme proti logice vůbec toho, co bylo řečeno, hluk z venkovní produkce hudby, s tím, že to není hluk, ale je to zvuk.

Já jenom dám ještě do souvislosti, já tomu tedy opravdu nerozumím, protože na jedné straně chráníme veřejnou produkci hudby v domech, ale venkovní ne. Přitom dopady venkovního hluku mohou být stejné, ne-li větší.

Já tomu opravdu nerozumím, proč se ministerstvo uchyluje a potvrzuje pozměňovací návrh. Přece to ztrácí úplnou logiku.

Ještě jednou se chci vrátit k tomu, co se týká akcí, které pořádají obce. Musím říct, že když jsem byla zástupkyní veřejného ochránce práv, velmi často jsem se setkávala s námitkou: Když pořádáme hody, není možné dodržet hlukové limity. Dobrá, ale návrh zákona na to reaguje a říká: Jestliže to budou akce, je možné, to tam dřív nebylo (teď to tam ještě není, bude to v návrhu, já to nenapadám a může to projít), je možné stanovit výjimku. A výjimka umožňuje, aby se pořádaly koncerty, a tam je možné stanovit, jestli to budou koncerty s takovým zatížením, nebo s takovým zatížením, po konzultaci se starosty obce s hygienickou službou, která může následně i kontrolovat, zda dokonce nedochází k nějakému enormnímu ovlivnění hladiny toho zvuku, hluku, který může obtěžovat široké okolí.

Takže generální vypuštění zvuku z produkce hudby ve venkovním prostoru mně připadá, že je nesprávné. Starostům, kteří se dostanou do obtížných situací, přinese další náklady navíc, protože občané budou říkat: Tak si to, starosto, změř. Tak nám pomoz! A kde ten starosta má technické zázemí, on vlastně nemá limity, z čeho bude vycházet? Já musím říct, že tak, jak říkala paní senátorka Syková, to bude v praxi způsobovat obrovské problémy a nárůst stížností, které budou směřovány na starosty, kterým se nedávají žádné jiné kompetence. Naopak se jim možnost spolupráce s hygienou úplně ruší, protože v tuto chvíli vlastně nebude jiná možnost, než, pane starosto, tak nám pomozte. A starosta řekne: Nemám jak, a hygieny se to už netýká.

Tak to je to, na co upozorňuji. A nepovažuji za správné. Já potom dávám 2 návrhy. Ten jeden návrh říká: vypusťme to, co bylo. A jeden říká, že bude možné, aby byly vypuštěny ojedinělé produkce hudby ve venkovním prostoru, mám na mysli hody a podobné akce, vláda potom nařízením stanoví, co to je, bude to definovat. Není to úplně čisté, protože by bylo lepší, kdyby to v zákoně bylo definované. Ale já za ty necelé 3 týdny to neumím takto definovat.

Měla jsem dotaz, proč vláda? Protože podzákonný předpis, který bude rozhodovat o dalších věcech, které se týkají ochrany hluku, je vládním nařízením, není vyhláškou. Proto je tam vládní nařízení, které fakticky je charakterem právního předpisu, který je v této právní úpravě používán.

Pak se tedy ještě dotýkám dalšího, to je spíš právně-technického problému. Považuji to za závažné, když už se v návrhu zákona říká, že budou chráněny jen prostory, které jsou významné z hlediska hluku. Dobrá, chráněny jen prostory, které jsou významné z hlediska hluku. Ale my nevíme, které to jsou.

A to já nepovažuji za správné, jestliže vláda tímto způsobem předkládá návrh zákona. Podle mě není přípustné, aby potom na základě nějaké libovůle úřadů, které dají ten návrh, nebo moci výkonné, byla přecházena role, rozhodující role pravomoci parlamentu, navíc ještě ve věcech, které se týkají tak zásadních věcí, jako je ochrana zdraví před hlukem.

Dámy a pánové, mám tu ještě další věci, které se týkají části ochrany před hlukem návrhu zákona, musím vás s nimi seznámit, protože budou jistě pro vaše rozhodování tyto informace důležité.

Další novou věcí, kterou zákon v určitých pasážích připravuje, je to, že pro stavební pozemky v okolí záměru, tam se neříká v okolí, ale pro stavební pozemky u záměru v územně-plánovací dokumentaci, u nichž lze důvodně předpokládat zatížení hlukem, se stanovují podle návrhu novely povinnosti navíc.

Zaplatit a úřadu předložit měření hluku, to znamená, ten, kdo si tam koupil stavební pozemek, tak bude mít tuhle povinnost navíc. A provedení protihlukových opatření. A tady bych se jenom chtěla zastavit. Víte, zákon neříká, v jaké vzdálenosti od záměru, který je v územně-plánovací dokumentaci, bude stavebník novou povinnost mít. To bude věcí úřadu, který si rozhodne ty ano – a ty už asi ne.

Také se neříká, jaká ta opatření mají být. Já jenom upozorním na to, že vím o mnoha obcích, a dokonce městech, které mají u takovýchto významných dopravních tras plánovanou zástavbu. Když se územní dokumentace schvalovala, zastupitelstva i obce vycházely z toho, že limity hlukového zatížení budou dodrženy a respektovány.

Ptám se tedy, když máme nové podmínky, zda má být změněna územně-plánovací dokumentace? Jak to tedy bude? Stanovíme nové podmínky pro to, jak dneska vypadá územně-plánovací dokumentace, schválena za jiných předpokladů. To je moje otázka.

Pak je tady druhá otázka. Je zvláštní, že poslední věta nového paragrafu říká, že pokud v těchto objektech bude provozována veřejná produkce hudby, tak pak taková opatření dotyčný nemusí plnit. Dobrá, když budu mít rodinný domek, tak pravděpodobně nebudu provozovat veřejnou produkci hudby.

Ale když jsme projednávali na výboru, proč je to navrženo, pan hlavní hygienik říkal, že to je proto, že... Podívejte se, vyjíždíte z Prahy a máte tady ty obrovské domy, které vznikají. Nám to strašně vadí. Tomu rozumím. Nicméně když dám takovou jednoduchou formulaci do zákona, tak co brání zrovna velkému developerovi, aby si tam udělal jedno místo, řekl, tady bude veřejná produkce hudby. A tím pádem může krásně tuto povinnost obejít. Takže na koho dopadne? Dopadne na ty nejslabší, na jednotlivé vlastníky, kteří si koupili stavební pozemky, kteří s tímto nepočítali. Navíc ale při projednání ve výboru bylo odůvodňováno a dokonce je to v materiálu, který jsme dostali, že toto opatření je v návrhu proto, aby skutečně developeři teď nebudovali kolem silnic, třeba D1, když jedeme na Brno, tak aby tam nebudovali stavby. Jenomže návrh se netýká současných staveb. On se týká jenom záměrů budoucích koridorů.

Dámy a pánové, já si nemyslím, že to je správně. Proto tedy dávám ke zvážení, abyste tedy se rozhodli, zda tento návrh posvětíte, nebo neposvětíte. Osobně se domnívám, že by bylo třeba tam dát minimálně nějaké přechodné období, aby právě obce se s tím mohly vyrovnat. A na to bohužel tedy nebylo při přípravě v pozměňovacích návrzích, které ještě pozměnily původní návrh vlády, myšleno.

To je tedy další věc, která mě v tom návrhu zákona trápí.

Pak tu mám ještě jednu, a ta je také zásadní věcí. My jsme teď slyšeli o tom, já jsem se snažila vás informovat, v čem stát, někde si dokonce přečtete, prý abychom snížili veřejné rozpočty, chce omezit a redukovat ochranu veřejného zdraví z hlediska hluku. Ale pokud se týká jednotlivého občana, pozor, tam musí být přísnost větší. Takže my to budeme orientovat na hluky, které jsou ze soukromého obydlí. A tam se říká, tady se to zpřísňuje. Pokud na základě orientačního předběžného měření bude zjištěno, že je z nějakého soukromého obydlí hluk, který překračuje limity, byť nepatrně, má hygienická služba právo okamžitého vstupu do tohoto obydlí. Prolamuje se tedy zcela to, co říká ústava v článku 12. Když si dále přečtete důvodovou zprávu, je to proto, abychom měli důkaz, že tam zdroj hluku je. Důkaz použijeme v následném přestupkovém řízení, které ale vůbec nemusí vést k pokutě.

Upozorňuji na to, že přestupkové řízení je řízení, které obecně znamená nižší míru závažnosti situace, která nastává. A není to trestný čin. Teď si dovolím přečíst to, co je v ústavě. Opravdu dovolím.

Článek 12 – Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. Domovní prohlídka, de facto budu hledat ten zdroj, takže to musí být charakter domovní prohlídky, je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon. A zatřetí, jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny jen, je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých, nebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku.

Je tam ještě jedna věta, že pokud je obydlí užíváno také pro podnikání, nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny též, je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy. Tady se to dokonce definuje, kdy je to možné.

A my proto, abychom našli zdroj hluku, okamžitého hluku, který má být důkazem jenom pro přestupkové řízení, který bezpochyby není ohrožením zdraví a není nezbytný, tak chceme prolomit základní ústavní zásadu? Já to považuji skutečně za nepřiměřené a neodpovídající. Navíc upozorňuji, tak, jak jsme to probírali na výboru: pan hlavní hygienik nám řekl, my jsme si toho vědomi, že to tak není úplně v pořádku. My to uděláme tak, že tedy to, co je hlukem, to, co je definováno, ještě budeme redukovat tím, že pro některé hluky nestanovíme imisní limity. Dámy a pánové, mně to přijde vlastně hrozně nebezpečné. Tak my stanovíme definici hluku, budeme se tady dohadovat o tom, co hluk je, co hluk není, a pak v nějakém podzákonném předpise se bude ještě redukovat to, co bude hygiena ve skutečnosti považovat za hluk? To je z tohoto hlediska naprosto nepřípustné! Ale to je tedy zásada, první zásada.

Druhá věc – jestliže pan hygienik říká, my stanovíme limity jenom pro to, co je povolováno orgány státní správy, tak jak to, že orgány státní správy, pokud to povolují, nestanoví podmínky, aby nedocházelo k ohrožení hluku, nehledě na to, že stavební zákon, živnostenský zákon umožňuje, aby byla provedla kontrola toho, co je povoleno. Prolomení ochrany obydlí je tedy podle mě naprosto zbytečné a není na místě.

Dámy a pánové, mám tu ještě poslední pozměňovací návrh, který se shoduje s pozměňovacím návrhem výboru ústavního. Zatím k tomu nebyla žádná širší debata, jenom řeknu blíže, jedná se o to, že by fakticky měli být všichni účastníci řízení, kterých se doposud týkalo stanovení ochranného pásma letiště, vyloučeni.

S tím, že jedním malinkým pozměňovacím návrhem, který mění jedno číslo v § 94, se stává účastníkem řízení o zřízení ochranného pásma letiště pouze provozovatel. Přitom stanovení ochranného pásma letiště znamená, že tam budou zpravidla vyšší hlukové limity, vyšší zatížení hlukem a navíc ještě další speciální povinnosti, které z toho mohou vyplývat.

A jediným účastníkem řízení bude provozovatel. Já musím potvrdit, že se shoduji s tím, že tedy ÚPV se tím zabýval, věřím, že takovéto ustanovení nemůže být tady v Senátu žádným způsobem přijato.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. Je trochu škoda, že skutečně pod tou velmi náročnou a určitě případnou debatou o očkování, se hluk dostal trošku do pozadí. Nicméně je také naprosto zásadní a významnou věcí. Chtěla bych ještě k ochraně zdraví a očkování říci asi jenom tři věty. Budu podporovat pozměňovací návrhy, které předložila paní senátorka a místopředsedkyně Horská. Víte, já musím říct, že mě překvapila jedna zásadní věc. My máme v zákoně napsané, a znovu jsem si to kontrolovala, že k tomu, aby dítě bylo očkované, je potřeba souhlas. Dokonce jsme to rozšířili, kdo všechno má právo ten souhlas dát. To je jistě v pořádku.

Ale na druhou stranu, když ten souhlas nedám, dostanu pokutu. Pak tomu tedy ale absolutně nerozumím, protože to není ani v zákoně jednoznačně řečeno. Tak buď je to povinnost, nebo je to právo. To je základní rozpor, který v zákoně je, který doteď není vyřešen.

Pak je tu druhá věc. Jestliže se hovořilo, a hovořil o tom, myslím, pane senátor Oberfalzer, že fakticky dítě, které nebude přijato do kolektivu školky, pokud není očkované, tak znamená, že rodiče nemohou chodit do práce. A mně to připadá v tuto chvíli tak jako docela nefér vůči těm, kteří na to nemají. Já to říkám speciálně. Ti, kteří na to nemají, tak musí dítě prostě nechat očkovat, protože maminka musí pracovat a dítě musí do školky.

A pak je třetí věc. To je tvěc, která mně přijde trošku úsměvná. Víte, já rozumím postojům lékařů. Teď to trochu zjednoduším a předem se omlouvám, ale jestliže dosud očkovali a byli přesvědčeni, že je to správné, těžko se mění pohled na danou věc. Nebývá to snadné. Dokonce pokud celý život takto očkovali... Víte, já jsem dostávala, když jsem byla zástupkyní veřejného ochránce práv, řadu stížností na lékařskou péči. A ten problém nebyl často v lékařské péči, ale v komunikaci. O tom se tady hovořilo. Podněty, které jsem dostala, vy jste je dostali všichni, se týkají také toho, že lidé mají obrovskou nedůvěru v to, co vlastně obsahuje očkování. Mají obrovskou nedůvěru v to, že lékaři, kteří o tom rozhodují, jsou v komerčních radách a v komerčních firmách konzultanti. To všechno vzbuzuje obrovskou nedůvěru. Problém, který tady je, je vyvolán právě tím, že komunikace, transparentnost mezi lékaři a mezi jejich pacienty je pořád z pocitu určité nadřazenosti, vy tomu nerozumíte, tak do toho nemluvte, podceňována. Problém je v tom, že zatímco úřady už se naučily komunikovat, firmy také, zdravotnictví pořád ještě, on to je moloch, jede takovou určitou rigiditou.

Já na to chci jenom upozornit, že tam vidím čertovo kopýtko, které opravdu způsobuje možná i nedorozumění a možná i dnešní situaci ve společnosti.

Tak to jenom na závěr toho, co jsem chtěla sdělit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy hlásí s přednostním právem pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Dobrý den, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře. Já dnes budu mluvit mimořádně potichu, upozorňuji vás, pane místopředsedo a pane ministře, že paní senátorka Seitlová v uplynulých 15 minutách výrazně překročila hlukové limity podle stávajícího zákona, měla by dostat patřičnou pokutu, nejlépe 30 tisíc korun. Proto mluvím potichu, protože podle stávajícího zákona nemůžeme pořádat ani lázeňské koncerty, protože výrazně překračují stávající limity hluku.

Já jsem vás včera varoval, že 150 na dálnici je brnkačka proti tomu, co zažijeme dneska. Příjemně mě překvapilo, že to bylo ještě horší, než jsem si původně myslel.

My tady bojujeme za očkování. Já jsem si ověřil u pana ministra, že je to statisticky zcela nevýznamná skupina těch maminek, které z nějakých důvodů, ať už zdravotních, nebo jiných, prostě nechtějí se podrobit tomu povinnému očkování. Mimochodem, mezitím co my se tady o tom bavíme, tak bylo odhozeno v republice několik stovek, možná tisíc injekčních stříkaček, těch, co si píchají pervitin. Ti se očkují dobrovolně. Ti nepotřebují na to žádný zákon. A nám to často velmi vadí.

Pokud jde o hluk, to je samo o sobě velmi zajímavé. Hluk nám vadí, ale jak říká místopředseda Senátu Sobotka, člověk si zvykne i na radioaktivitu. Já jsem byl jednou na dovolené ve Španělsku, a protože ještě neplatil nový občanský zákoník, tak mně sice zkazili pohodu z dovolené, protože přímo před hotelem ve Španělsku byla rychlostní rychlodráha, kde každých asi 20 minut projel se šíleným rachotem ten vlak. Tak jsme říkali: Tady tedy nebudeme. Za 2 dny jsme vůbec nevěděli, že tam nějaký vlak jezdí. K nám když přijde někdo na návštěvu, musíme zastavit bicí hodiny, protože mu to vadí. U nás když přestanou bít, tak se divíme, že se něco stalo, protože už jsme si na to prostě zvykli.

Já si myslím, že by to chtělo méně emocí. Já si vzpomínám, kdy na nás hygiena chtěla, abychom každý den dezinfikovali dětská pískoviště horkou párou, což samozřejmě bylo nemožné, leda by tam byl zrovna parovod, tak bychom tam udělali dírku. Já jsem tehdy tomu pánovi odpověděl, že máme lepší nápad, že budeme sypat cement do těch pískovišť, zalijeme ho vodou. Ten písek ztvrdne a kluci nebudou holčičkám bourat bábovičky.

To jsou přesně ty příhody, kdy to je za hranou zdravého lidského rozumu. Já jsem měl sám takovou příhodu. Můj soused pode mnou měl oblíbenou desku Olympicu – Dynamit, je to už mnoho let, mně se ta písnička taky líbí, ale když jsem ji musel poslouchat každý den 100x dokola a slyšel jsem jenom ty basy, tak mě to štvalo, tak jsem za ním chodil a říkal jsem mu: Hele, já mám taky rádio. Co kdybys to trochu ztišil? Chlapec nedal pokoj, tak jsem jednou v sobotu v 5 hodin ráno na terasovou podlahu položil vrtačku a zapnul jsem ji. Nechal jsem ji hodinu běžet. Od té doby už jsem Dynamit nikdy neslyšel. Někdy existují i takovéto způsoby, jak se tomu bránit, takže pojďme... Světelné znečištění naštěstí není předmětem tohoto, což je taky velký hit. Tady jsme to probírali, když ještě byla paní senátorka Seitlová senátorkou, než poté byla zástupkyní ombudsmana, pamatuji na to, že ani tady nesmíme svítit těmi hlasovacími, protože to svítí nahoru. Všimněte si, co toho teď svítí nahoru. Všude jsme dali svítidla s deklíkem. V parcích je tma, že se tam lidé bojí, ale světelné znečištění se nám zmenšilo.

Takže já bych vás chtěl vybídnout... Je evidentní, co z té diskuse plyne, že 30 dní je absolutně nedostatečná doba. Ten jeden jediný, a máme jich tady ještě celou spoustu, by vyžadoval několikaměsíční probírání, tak, jak to má být se zákonem, probírat paragraf po paragrafu, ke každému se vyjádřit, u každého si říct, jestli by tam měl být, nebo neměl být. To tady v tomto není možné. Takže si myslím, že nejste schopni, prosím, hlasujte si, kdo si myslí, že to je špatně, tak ať hlasuje proti; kdo si myslí, že je to dobře, ať si hlasuje pro. Ale zapomeňte na to, že by se vám to tady podařilo opravit.

To si tady připadám jako automechanik, který má opravovat nového Superba, o kterém nic neví. A když, to je podstatně jednodušší, tak to hodíte na ten počítač, který vám vlastně všechno ukáže. Už to není zdaleka to, jak se muselo něco sbírat, nebo rozebírat.

Takže nechme ty maminky, které nechtějí očkovat, nesankcionujme je žádnými statisícovými nebo desetitisícovými pokutami, ono jich je velmi málo. Ty pokuty, já to tady budu opakovat pořád, jsme naprosto šílení. Podívejte se, jak může někdo pokutu z 500 tisíc snížit na 30! Tam vidíte jasně, že je to úplná blbost. Jestli někdo navrhl 500, tak na tom měl trvat, protože pro to měl důvod, nebo je to pitomost. Mohl ji snížit na 400. Ale udělat z 500 najednou 30, to vidíte, že je logický nesmysl. My pořád, budete to mít v dalších zákonech, pokuty, pokuty, pokuty. Akorát že je potom neumíme vybrat, a to právě vede k té neúctě k právu, protože když je neumíme vybrat, tak je nikdo neplatí.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jen chci upozornit, že ani v situaci řídícího nemám právo udělovat pokuty, a myslím, že v závěru intenzita vašeho vystoupení určitě dosáhla intenzity vystoupení paní senátorky Seitlové.

Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Zuzana Baudyšová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Zuzana Baudyšová:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já mám jenom pár poznámek, které mi nedají, abych je nesdělila, musím říct. Vystupuji hlavně v zájmu maminek, které se na mě obrací, které tady dokonce pobíhaly i po Senátu a prosily o vyslechnutí. Jsou to vesměs maminky, které nesouhlasí s povinným očkováním z důvodu, že mají nemocné děti.

Většinou jde o autismus. Chybí nám v ČR statistiky, nevíme, kolik autistických dětí je, nevíme ani, kde se autismus bere, takže těžko se reaguje na jejich stesky.

Dovolila bych si připomenout, že jsme zapomněli i na práva rodičů, kteří mají zodpovědnost za své děti a ta je u nich na prvním místě, protože pokud by nebyli zodpovědní rodiče, tak nemusím myšlenku dotahovat, co všechno může nastat.

Udělala mi velkou radost otevřenost pana hygienika Valenty, který ve svém dopise říká, že vlastně odpovědnost státu za škodu způsobenou povinným očkováním dosud není v právním řádu řešena. Je to tak. Já se domnívám, že to je velice důležité, protože Nadace Naše dítě pomáhá hlavně maminkám – samoživitelkám, s těžce postiženými dětmi, a věřte, že tyto ženy jsou skutečně ve velmi složité situaci.

Jinak, celé vidění očkování máme tak trochu v černobílé poloze. Ano – ne. Ona ta pravda je někde uprostřed. Ty mámy si potřebují o tom popovídat, potřebují ujistit, že to není jenom jejich zodpovědnost, ale že je tu pediatr, na kterého se můžou kdykoli obrátit.

Jinak, v dopise pan hygienik Valenta odpovídá na otázku, zda je možná individualizace očkovacího plánu, tak, že individualizace očkovacího plánu je možná s ohledem na zdravotní stav dítěte. A pak v další kapitole říká, že zavedení individualizace očkovacího plánu není reálné ani z hlediska navazujících pravidel upravených zákonem o ochraně veřejného zdraví, která vychází ze zásady kolektivní imunity. To je jeden předpis, který hovoří proti druhému. Myslím si, že hlavně tady je třeba zdravý rozum, srdce na pravém místě a správně rozhodnout. Řekla bych, že co se týká očkování, hodně ublížila i lobby farmaceutů, kdy si vzpomínáme, nevím už před kolika lety, kdy byly velmi tvrdým způsobem nabízeny zbylé vakcíny, které se očkovaly proti ptačí chřipce. Řekla bych, že to způsobilo určitou devalvaci fenoménu očkování.

Jinak, moje děti dostávaly před více jak 40 lety trojkombinace, moje vnoučata hexavakcínu, a já se ptám, co má pravnoučata, jak budou očkována. Ale doufám, že zdravý rozum zvítězí.

Děkuji za pozornost a díky panu ministrovi za vyslechnutí.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Peter Koliba. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Peter Koliba:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři. Dovolte mi, abych taky přispěl do diskuse o této velice důležité problematice, která vlastně otevřela diskusi v celé společnosti. Takže se nemůžeme divit, že ta diskuse na půdě Senátu je takhle široká. Ty názory jsou různé.

Předem bych chtěl říct, že na očkování je nutno se dívat ze 2 rovin. Jedna rovina je zdravotní, to jsou zdravotní aspekty, a druhá je ústavně-právní. To jsou ty zákonné okolnosti, které to očkování provází. Já se pár slovy vrátím k historii, prakticky očkování začalo vakcinací – vacca je kráva, z toho je i název očkování. Bylo to kvůli neštovicím. A jenom pro dokumentaci pozitivních účinků očkování, v roce 1967 mělo toto onemocnění, tedy pravé neštovice, 15 milionů lidí, z toho 2 miliony zemřely. V roce 1980, právě díky očkování, WHO konstatovala vymýcení tohoto onemocnění. Takže jednoznačně pozitivní účinky očkování nelze zpochybnit z hlediska medicínského.

Na druhé straně je tu celá řada aspektů, které nejsou tak jednoznačné. Po roce 2001 se výrazně zvýšil počet povinných vakcín a předmětem diskuse je především povinné očkování proti hepatitidě B. My víme velice dobře, že malé děti nemají prakticky nějakou příležitost, pokud nedojde k pochybení zdravotního personálu, toto onemocnění získat. Týká se to až rizikového chování těch ve 13 letech apod. Nicméně jsou očkovány děti mezi 9 a 12 týdnem. Stejně tak ČR nařizuje, tedy stát, povinné očkování proti 9 nemocem. A teď je otázka, zda ta negace není i na konto tohoto množství.

Dále to množství vakcín se zvýšilo bez jakéhokoli vysvětlování, medicínského zdůvodnění a společenské diskuse. Dále tu existuje skupina dětí, které mají po očkování zdravotní problémy, nežádoucí účinky. Toto je velký problém, který se v minulosti ne zcela takhle podrobně řešil, jak se řeší dneska. A taky se neevidují všechny případy reakcí. Jsou reakce, které jsou očekávané, jako je zvýšení teploty apod., ale jsou skutečně i možné, závažné, nežádoucí účinky, které představují někdy až trvalé poškození zdravotního stavu. My nemůžeme před tím zavírat oči. My si musíme uvědomit, že tyto případy jsou, i když nejsou časté. A tak, jak již bylo konstatováno, v současné době nemáme v podstatě zodpovědnost, převzetí zodpovědnosti státu za újmu způsobenou očkováním. To znamená, řešilo by to vytvoření jakéhosi odškodňovacího fondu a pravidel toho odškodnění a zavedení zodpovědnosti, o které se hovoří již od roku 2011.

Je otázkou potom medicínského posouzení, zda ten konkrétní případ byl v důsledku očkování, nebo nebyl.

Další věc je otázka očkování v jiných zemích. Skutečně v Německu bylo povinné očkování zrušeno v roce 1983. Je očkování doporučené. V těchto zemích, kde je očkování doporučené, je proočkovanost stejně kolem 90 %. To znamená, většina zdravě přemýšlejících rodičů a lidí prostě se tomu očkování nebrání. Ale proč vytvářet v demokratické zemi skutečně kontraproduktivní zákony, které na jedné straně vyžadují souhlas, tak, jak přede mnou citovala paní senátorka, souhlas rodičů. Na druhé straně ten souhlas je v podstatě zbytečný, protože to očkování je povinné, takže jaký souhlas. Navíc ty následky v podstatě i lékaři samotní velice neradi zveřejňují, publikují, je to spojeno s celou řadou hlášení. Takže dochází prostě k překrývání. U těch menších komplikací to není žádný problém. Ale u těch závažnějších to je problém.

Další otázkou je možnost volby alternativní vakcíny. V současné době není možné očkovat jinou hrazenou vakcínou než tou hexavakcínou. Přitom existují vakcíny, které by si třeba rodiče připlatili, nebo by zvolili jinou kombinaci, třeba po domluvě s pediatrem, s ohledem na zdravotní stav dítěte. Někdy jsou tam infekce, někdy jsou reakce po prvním očkování. Skutečně je možné, nebo stát by měl umožnit individuální plán ne v tom smyslu, jako zkoušky, že si to budeme dávat podle toho, kdy se nám to hodí, ale o tom rozhodne lékař – pediatr s ohledem na zdravotní stav toho dítěte.

A proto bych chtěl závěrem významně podpořit pozměňující návrh paní místopředsedkyně Horské, protože skutečně bych ho rád podpořil, protože si myslím, že i z hlediska právního je nesmyslné trestat 3. subjekt, který se neúčastní očkování. Očkování se účastní dítě, očkování se účastní zdravotník, příp. rodiče. Proč má být postihované školní zařízení, neob školní skupina, nebo družina, nebo prostě 3. subjekt, který do toho očkování nemá co mluvit. On se toho neúčastní, on nemůže udělat žádné opatření. Ale bude postihován mimořádnou pokutou. Zdá se mi to zcela nelogické a dokonce i protiprávní. Protože v podstatě, abych zodpovídal za něco, co nemůžu já sám jako subjekt ovlivnit, nebo způsobit, se mi zdá protiprávní.

Proti tomuto bodu bych taky vyjádřil pochybnost.

Myslím si, že tyto zákony tak, jak bylo citováno, byly předělávány tolikrát a jsou tak závažné, dotýkají se tolika věcí, že by měly být připraveny s jinou pozorností. Na to bych rád upozornil ministerstvo zdravotnictví, že tyto zákony jsou natolik nedokonalé, že vytváří potom takovýto prostor pro diskusi jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu PČR. A to nejenom z důvodu, že je to kontroverzní téma, ale především z důvodu připravenosti tohoto zákona.

Úplně závěrem, poslední bod, velice děkuji paní senátorce Sykové za tu připomínku ohledně hluku, protože skutečně hlučnost v naší společnosti neúměrně přibývá. Dochází k výraznému nárůstu jedinců s poškozeným sluchem. Kdybyste se zeptali odborníků, já jsem mluvil nedávno s panem přednostou krční kliniky a skutečně problematiku nedoslýchavých lidí, a to nejenom ve vyšším věku, problematika těchto lidí je velmi závažná a představuje významné výdaje z hlediska úhrady pomůcek na podporu sluchu.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se hlásí do rozpravy paní senátorka Alena Šromová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Šromová:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře. Já si dovolím pár poznámek k očkování. Jak již zde padlo od kolegy senátora, pana Žaloudíka, počet nežádoucích účinků celkově u vakcín, já bych spíš upřesnila číslo týkající se zde opakovaně skloňované hexavakcíny.

Podle údajů SÚKLu za rok 2014 bylo zhruba proočkováno 400 tisíc dávek hexavakcínou. Je to odvozeno od toho, že se rodí cca 100 tisíc dětí. Z těchto údajů, nebo bylo přiznáno, hlášeno celkem 195 nežádoucích účinků po tomto očkování. V těchto nežádoucích účincích jsou samozřejmě i ty drobné jako zarudnutí, zvýšená teplota apod. Jak již zde padlo, je otázka, jak dalece je správný tento počet, ale myslím si, že SÚKL přece jenom nějaké statistiky má. Toto by byla jedna věc.

Druhá věc, která zde padla... Bylo řečeno, že se někde očkuje i nemocné dítě. Tyto obavy nebo tyto názory často říkají i maminky dětí. Já se přiznám, že z pohledu lékaře neznám osobně nikoho, kdo by z lékařů vědomě očkoval dítě, kde je akutní kontraindikace očkování. A tou akutní kontraindikací je v podstatě i probíhající horečnaté onemocnění. Z pohledu lékaře nechápu, proč by ten lékař tu očkovací látku aplikoval, a tak se sám vystavoval riziku, že bude postupovat non lege artis a zbytečně si bude dělat nějaké další komplikace. Maminky někdy to zdůvodňují tím, že pan doktor očkuje proto, že ho to velmi tlačí, že běží doba, ale pokud se podíváme do vyhlášky o povinném očkování z roku 2006, tak tam přímo je uvedeno, že očkování hexavakcínou se může začít v 9. týdnu života a v podstatě je potřeba do roku věku proočkovat 3 dávky, mezi nimi musí být min. měsíc rozdílu.

Z toho plyne to, že pokud dítě není možno z jakéhokoli důvodu naočkovat hned v 9. týdnu, tak nevidím problém, a pediatři mi to potvrdili, že prostě začnou později, a přesto se to základní očkování stihne. Z tohoto počtu pak vyplývá i ten počet těch 400 tisíc dávek těch hexavakcín, když vezmeme 100 tisíc dětí, 3 očkování do roka. A ta 4. dávka je pro to přeočkování pro ty děti o rok starší, to jenom na vysvětlenou.

Já jinak bych na závěr asi chtěla říct, že se plně ztotožňuji s názorem, že je potřeba větší informovanost jak laické, tak i odborné veřejnosti.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Václav Hampl. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Hampl:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Odpusťte, že ještě po takto dlouhém jednání přidávám něco málo a pokusím se být hodně stručný.

Rád bych se vyjádřil jak k tomu očkování, tak k tomu hluku, jakožto dvě hlavní témata, kterými se zabýváme.

Pokud jde o očkování, já si myslím, že tam trochu z mého pohledu je problém v jisté nesystematičnosti zákona v tom, že vlastně to, jaké přesně má být to očkování, je v úrovni zákona. Já si myslím, že tam by bylo lépe tak, jak to bývá u jiných zákonů, resp. v úrovni zákona je to bianco šek pro ministerstvo, aby to stanovilo bez jakýchkoli dalších mantinelů. To si myslím, že pro nějaké budoucí úpravy by bylo dobře udělat. Protože jinak samozřejmě ministerstvo samo je potom vystaveno různým úvahám a podezřením na téma, jestli farmaceutické lobby tady nemají větší vliv, než by třeba bylo zdrávo. Takže myslím, že by to bylo dobře pro roli samotného ministerstva, aby ten zákon takto vypravil.

Nicméně myslím, že tady přesně narážíme na to, že Senát na projednání tohoto zákona fakticky měl velmi málo času. Čili zkoušet tuto poměrně fundamentální věc nějak napravit v tuto chvíli, myslím, dost dobře nejde.

Druhá věc, kterou jsem chtěl jenom říct, že velmi podporuji návrh v této věci, paní místopředsedkyně Horské, protože si myslím, že kromě věcného souhlasu, že je tu i ten aspekt, tak, jak jsem i já mluvil s různými představiteli, nebo s různými matkami dětí postižených údajně v důsledku očkování.

Tak si myslím, že by to bylo vnímáno i jako prostě vstřícné gesto, jakéhosi porozumění, jejich starostem, pro což bych se přimlouval. Pokud jde o hluk – velmi stručně. Já bych chtěl tady podpořit návrh paní senátorky Sykové, možná mohu prozradit to, co ona o sobě by asi říci nechtěla. Vlastně největšího experta na sluch má doma, svého manžela, největšího v ČR. Takže i v tomto snad by se na ní dalo dát a já rozhodně souhlasím s návrhem nebo i v té podobě, jak ho navrhla paní senátorka Seitlová.

A druhá věc, kterou jsem chtěl říci ke hluku je to, že podporuji pozměňovací návrhy, které předložila paní senátorka Seitlová. Chtěl bych vás požádat o jejich podpoření a zejména, pokud náhodou byste s některými z nich měli problém, tak vás chci zejména požádat o podporu posledního. Tuším, že poslední, ano. Tam je to jedno písmenko nebo jedno číslíčko. A tam jde o to, já jsem vlastně asi z vás všech ten, který má volební obvod vůbec nejblíž k největšímu českému letišti. Významná část mého elektorátu bydlí blízko od letiště, podobně na tom je kolega Bratský, trošku kolega Dienstbier a v jistém smyslu malinko paní senátorka Filipiová. Tam je to velká starost. Hluk kolem letiště, to je věc, která by neměla vypadnout z poměrně velmi důkladné kontroly hlukových limitů a myslím si, že drobný pozměňovací návrh jde tímto směrem.

Děkuji vám moc za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, vážení hosté. Já vystupuji pro to, abych možná z mého osobního pohledu trošku více zdůvodnil, proč jsem hlasoval na výboru pro územní rozvoj a veřejnou správu pro zamítnutí tohoto návrhu zákona. Kromě věcných chyb a nedostatků, které zákon obsahuje je tady ještě další problém, a to je způsob, jakým zákon projednáváme a způsob, jakým byl zpracován a předložen z hlediska, řekněme poctivosti odvedené práce.

Prvně začnu u nás, a to bychom si měli přiznat a možná bychom s tím měli něco udělat. A to jsou dvě věci. My jsme zákon dostali z Poslanecké sněmovny 2. června s tím, že dnes je 17. nebo 18. června a my ho už projednáváme. Tak jsme to udělali, bylo to naše rozhodnutí, byť jsme měli třicet dní, tak jsme využili, řekněme patnácti nebo šestnácti dní. Z nějakých důvodů, které vychází z nějakých zvyků, které tady dodržujeme. Na druhé straně je to tak. Určitě platí a to bych řekl, že by pro nás mělo být velkou výzvou, že všechno by se nám lépe řešilo, pokud bychom měli dní šedesát.

Druhá věc, která s tím souvisí, a já jsem na ní několikrát upozorňoval; a pokaždé jsem se zapřel a na plénu jsem to nikdy neříkal. Ale je úplně absurdní, jak jsem zjistil, že jednotlivá ministerstva a máme jich asi osmnáct, jednotliví senátoři nebo senátorské kluby, dále potom Senát jako takový, prostřednictvím organizačních výborů. A já předpokládám, že i Poslanecká sněmovna a možná i vláda si pro jednání Senátu dělají to samé. A to je, že si připravují text s vyznačením změn toho, jak změnila zákon, který je předkládán vláda a potom toho, jak se zákon změnil ve Sněmovně.

Je to úplně absurdní, že po patnácti letech fungování Senátu, my nemáme k dispozici pro jednání Senátu jeden oficiální text, kde by byly vyznačeny změny, které navrhovala vláda a šlo to tak do Poslanecké sněmovny. A jinou barvou, když jsme v digitálním věku, potom nedostaneme doplněné změny, které provedla Sněmovna. Takže my všichni tady pořád dokola běháme, chodíme, prosíme, bavíme se s Ministerstvem zdravotnictví, životního prostředí, mezi s sebou atd., co vlastně jsou ty změny a kde byly provedeny, co navrhoval ministr zdravotnictví, co navrhoval výbor ve Sněmovně, jeden, druhý, třetí. Co vlastně prošlo a co neprošlo. Všechno by to bylo lacinější, všechno by to bylo jen méně byrokratické. My o tom tady všichni z tohoto pultíku mluvíme, jak je to strašně potřeba a ta věc, která se týká přímo nás, Senátu, Poslanecké sněmovny a ministerstev a vlády, nefunguje. Já jsem to několikrát psal panu kancléři, upozorňoval jsem na to pana předsedu Senátu a dále už dneska se omlouvám, už to říkám tady na veřejnosti, protože to, že s tím nikdo nedokáže nic udělat, protože nikdo ve své kolonce na to nemá peníze je absurdní situace a je obrazem této republiky.

Teď k věcem, které se týkají přímo zákona nebo dalších věcí. To, že Poslanecké sněmovně bylo předloženo 24 pozměňovacích návrhů jednotlivými poslanci a následně byly některé přijaty, následně byly některé podpořeny ministerstvem, podle mého názoru a nezlobte se na mě za to, pane ministře, je dokladem prostě špatné práce ministerstva. Čtyřicet tři, tedy dobře, ale já jsem našel 25 podání tak, jak byly mně vydány, takže pokud je jich ještě více.

Já si myslím, že to prostě není možné, aby se vrátili k tomu, co kdysi řekl pan bývalý poslanec Bárta, že jakoby vláda je jenom podvozek, která doveze zákon do Poslanecké sněmovny a my ho tady doděláme. A jestli takto chce vláda pracovat, že vlastně pracovat nebude a nechá to na poslancích, tak to potom vypadá takhle. A my tady přijdeme a teď to máme opravit. My většinou máme tendenci v Senátu věci opravovat a chovat se nějak smířlivě, ale zrovna tento zákon je příkladem, kdy já jsem došel k názoru a byla nás z těch přítomných na výboru většina, že už to prostě nejde. A že ta hladina už přetekla. Prostě není možné pořád, aby takto nepoctivě, takto neprofesionálně odvedená práce se děla na úrovni ministerstva, Poslanecké sněmovny a pak nám to někdo hodil do Senátu. My to trochu opravíme, ne úplně a pak jsme tedy těmi viníky. Nakonec, protože to prošlo i tím Senátem.

Takže já nevím, jestli dneska neuděláme něco jiného. Možná to nezamítneme, ale kdyby aspoň tam zůstal nějaký výchovný efekt. Mimochodem teď mluvím asi na hladině, hlasitost moje je teď asi šedesát decibelů, jo, možná pětašedesát decibelů. Jinak ta vrtačka, o které mluvil Jarda Kubera z blízkosti je asi sto decibelů.

Takže prostě si myslím, že by se tohle mělo změnit a měly by věci v Senátu být postupovány v jiné podobě a v tomto směru já musím říci, že tato vláda zatím překonává všechno, co jsem zažil.

To tedy musím říci opravdu. To, jak se sem chodí teď a co tady všechno my musíme spolknout, aby vůbec republika mohla fungovat, jak jsme vždycky ubezpečováni o tom, že když to neschválíme, že všechno přestane fungovat. Je skutečně za mých pět let v Senátu zatím nejhlubší zážitek. Takže to jsou věci, které zdánlivě s tím zákonem přímo nesouvisí, ale já jsem toho využil a řekl jsem je teď a řekl bych, že platí hodně obecně. Že to není právě o Ministerstvu zdravotnictví a jenom o projednávání tohoto zákona.

Druhá věc, která teď je, jsou problémy, které my tady řešíme. My tady řešíme dva problémy. Jeden se týká hluku a druhý očkování. Řeknu na ně obecný názor. V případě očkování, jako mnozí z nás jsem absolvoval desítky setkání a z naprosté většiny jsem měl pocit, že kdyby se s matkami, zejména to byly matky, někdo bavil a pokoušel se s nimi rozumně domluvit, třeba na tom, když bude nějaký negativní účinek očkování, že bude možné se nějak dál bavit, jak se bude postupovat. Zastaví se to, počká se, že je možné, se domluvit. Že normálně by nějaká možnost, jak by to celé mohlo být upraveno, kdyby v podstatě naprostá většina byla spokojená. Bylo by to možné. Nestalo se tak a my tady v Senátu máme návrh paní místopředsedkyně Horské, který není ideální, ale vzhledem k tomu, jak to bylo předtím odpracováno, mnohým z nás nezbývá, než pro něj hlasovat.

Protože to, co předložilo ministerstvo zdravotnictví, nám připadá tak arogantní a tak málo vykomunikované, že jiné možnosti nemáme, byť obecně jsme pro, aby se očkovalo, a jsme pro to, aby proočkovanost neklesla pod 95 %.

Můj pocit je takový, že díky přístupu a práci, kterou odvedl předkladatel, prostě nakonec je to tak, že v uvozovkách, omlouvám se – prostřednictvím pana předsedajícího – paní místopředsedkyni, že nakonec musíme to, co odvedl amatér, paní místopředsedkyně Horská, schvalovat nebo hlasovat pro to aspoň někteří, protože se nám zdá, že je to pořád lepší, než to, co nám bylo předloženo.

Co se týká oblasti hluku. Musím říct, že paní kolegyně Seitlová, dle mého názoru, odvedla velmi poctivou práci. S tím, že ji zabarvila do té podoby, která je jí nejbližší, což je logické. Dělá to každý z nás.

V tomto případě bych zmínil dvě věci, které mně tam velmi vadí, a pokud bychom se dostali do podrobné rozpravy, tak ač jsem ideově trošku jinak zaměřen, tak bych se velmi přimlouval za to, abychom je akceptovali.

Ještě udělám jednu odbočku. Upozorňuji na to, že jak je manipulováno s pojmy zvuk a hluk v tomhle zákoně, tak se absolutně liší od toho, jak se to děti učí ve škole. Protože zvuk se dělí na tóny čili hudbu, a potom na hluk – tady se to v zákoně všechno dělí a řeší jinak. Kdyby to četl nějaký školák, vůbec by tomu nerozuměl, jak se dneska s těmi pojmy zachází. Ale to v zákonech někdy tak bývá...

Teď nazpátek. První problém je to, že je tady jakýsi zájem, který je logický. Aby ve venkovním prostoru hudební produkce nebyla považována za hluk. To je bezvadné. Akorát tam vznikají některé problémy. První problém je ten, že když to potom nebude hluk, tak pro to neplatí žádné limity. Když pro to neplatí žádné limity, tak co se týče doby – mimo dobu nočního klidu – tak to potom znamená, že by hudební produkce venkovní mohla jít teoreticky celý den – mimo nočního klidu – jakkoliv hlasitě. A nebyl by na to žádný limit. Samozřejmě by se to dalo asi nějak řešit pomocí nějakého občanskoprávního sporu, policie by mohla přijet, ale měla by obrovský problém. Co by se dělo v případě nočního klidu, je hrozně těžké, protože vyhláška říká, že můžeme udělat určité úpravy vůči produkci pouze v případě, když jde o hluk. Tohle by nebyl hluk. To znamená, zase by se to muselo znovu řešit, a noční klid by nebyl úplně jednoduše řešitelný. I tam by byl velký problém, co s tím udělat Jak to ve vyhlášce popsat atd. Každá obec by vlastně musela přijmout fyzika anebo někoho, kdo tomu rozumí, aby to ve vyhlášce nějak upravil. Nebo by tady vznikla nějaká firma, která by to pro všechny obce dělala.

Myslím si, na druhé straně, já to řeknu, to vzniklo proto, že v okamžiku, kdy máme třeba pouť na náměstí, tak je samozřejmé, že i v nočních hodinách je tam větší hlasitost než 70 – 80 decibelů, což je samozřejmě nepřípustné. A potom jeden člověk v obci může zastavit. pouť. Trošku nebo nějakým způsobem to řeší návrh paní senátorky Seitlové. S tím, že upozorňuji, že paní Seitlová velmi věří potom tomu, kdo bude pořizovat podzákonný právní předpis, protože ten nevím, jak bude popisovat co je a co není jednorázovou akcí přiměřené délky, nebo jak to je tam napsáno. Jdeme do nějakého rizika. Do toho rizika jdeme zase proto, protože na to někdo, když připravoval zákon, nemyslel. Někdo, kdo je za to placený a kdo to měl vymyslet tak, aby problém odstranil a nemusela to vymýšlet, omlouvám se za to "nějaká senátorka s někým dalším"... Kteří si to zase samozřejmě politicky zabarví.

Druhý problém je prolomení soukromí a nedotknutelnosti soukromí. Tam to pan senátorka včetně citace řekla. Tam si myslím, že není možné, aby kvůli pátrání po tom, zda byl nebo nebyl učiněn přestupek, a v jaké podobě někdo vnikal do našeho bytu a hledal tam kladivo, kterým jsme tloukli do stěny, abychom mohli pověsit obraz. Myslím, že to není možné. Samozřejmě, budeme stokrát přesvědčováni, že toto nehrozí, že se toto nemůže stát. Ale v podstatě při striktním výkladu toho, co je napsáno v zákoně, to možné je. Tolik ode mě k věcem. Omlouvám se, že jsem debatu protáhl. Jenom bych chtěl upozornit, že pokud bychom svou práci považovali za duševně hodně náročnou, tak jsem zřejmě zákon porušil, protože jsem mluvil hlasitěji, než je 50 decibelů. Pokud by naše práce byla jenom rutinní prací, duševní, tak stačí potom hranice 60 decibelů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Malý. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, budu mluvit velmi krátce a budu se zabývat jenom jedním úsekem této problematiky, a to je odpovědnost státu za nařízené povinné očkování. Na ÚPV jsme tuto problematiku projednávali. Měli jsem tam fundované odpovědi hlavního hygienika ČR, takže nás velmi uspokojily.

V čem je ale problém? Pokud stát dá povinnost, a my jsme povinni se jí podrobit, a může to míst následek naše nebo zdraví našich blízkých, je taky potřeba, aby stát také nesl příslušnou odpovědnost. Ale nejen to, že bude léčit. Ale také, že odškodní. Tento dotaz jsme položili. Bylo nám zodpovězeno, že tato norma se připravuje, tzn. norma, která by měla zajistit případné odškodnění následků tady této zákonné povinnosti. Je to krok dobrý směrem z dobrého důvodu. Bude-li mít někdo povinnost odškodňovat, bude si velmi dobře rozmýšlet, co bude nařizovat. Bylo řečeno, že by do konce roku měla být změna nebo novelizace této právní normy. Takže věřím, že na ministerstvu dodrží tento termín a že bude právní norma novelizována. Tím v podstatě jedním krokem pomůžeme lidem, kteří byli postižení následky povinnosti, kterou stát na ně přenesl.

Na druhé straně věříme, že tím pádem se otevře cesta pozvolnějšímu rozvolňování povinností, které jsou ukládány a že dojde více k diskusi o tom, co je pro zdraví – nejenom dětí, ale i celé společnosti – potřeba a jakým způsobem pokračovat. Abychom od té striktní rigidní přikazovací normy se dostali k normě, která bude komunikativní a kde v podstatě budou lidi přesvědčeni o tom, že je třeba se dobrovolně této věci podrobit ve vztahu k péči o zdraví dětí a zdraví populace. Věřím tomu, že se i k této části dostaneme, protože i v současné době už je možno, jak jsme zjistili od hlavního hygienika, používat i vakcíny, které jsou vybrány ze strany rodičů. Je jenom otázka, že je třeba zjistit, zda tyto vakcíny následně nebudou mít nějaké kontraindikace k dalším očkovacím látkám, které se používají k povinnému očkování. To je věc vysoce odborná, kterou těžko může kdokoliv z rodičů sám bez medicínského vzdělání si vybrat.

Tady je otázka, jak dlouho budeme ještě používat tuto rigidní normu, která v podstatě jenom přikazuje, a neposuneme se k normě, která umožňuje a která více bere ohled na potřeby rodičů a potřeby dětí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Zdeňka Hamousová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobrý den, vážení kolegové, vážený pane ministře, zvažovala jsem dlouho, zda se ještě přihlásit do diskuse, nechci být dlouhá... Kolegové reagovali, jestli chci mít závěrečné slovo... Myslím, že tím závěrečným slovem bude komunikace a debata, která se rozvinula a komunikace a debata, která ještě bude následovat i na základě příslibu, který dal pan ministr v některých záležitostech (viz resortní skupina atd.) Mám už jenom jednu nebo dvě jednotlivosti. Podporuji plně legitimní požadavek za odpovědnost státu při případných nežádoucích účincích u povinného očkování. Debata začala, pravděpodobně v dohledném časovém úseku i skončí. Za to děkuji.

Konzultovala jsem své názory jednak s lékaři, a musím speciálně vyzdvihnout skupinu mladých lékařů, kteří jsou současně i rodiči dětí ve věku do 5 let.

Byla jsem požádána, abych prezentovala především názor povinné očkování ano, z důvodů, které jsme tady slyšeli, ale pracovat na tom, aby byly vakcíny šetrnější. Dovoluji si tedy ještě apelovat jednotlivě na šetrnost používaných vakcín.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se hlásí první místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. Prosím, pane senátore, máte slovo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Zhruba tři hodiny a něco diskutujeme toto téma, které je jistě nesmírně závažné, a jde o to, jak dalece chápeme, co to je očkování, jestli opravdu chápeme, že se nám podařilo v Československu a v České republice vymýtit řadu chorob, které měly tragické následky pro děti, které v té době neměly šanci být očkované. Byla to naše vlajková loď, a myslím si, že řada zemí nám to záviděla.

Jestliže v této chvíli začneme zpochybňovat povinnost očkování, tak vám mohu říci, že děláme tragickou chybu. A tu chybu děláme v tom, že tady se sice používá termín kolektivní imunita. Já tak trošku jako doktor medicíny nevím, co to je, ale vím, co to je imunita. A jestliže v této chvíli zbavíme část populace toho, aby byla imunní proti chorobám, tak věřte, že budeme za pár let možná řešit dramatický problém, kdy si občané této země budou stěžovat na vládu, na ministerstvo kvůli tomu, že nebyli pro očkování. Já vím, že je to vždycky tragédie, když některé dítě má komplikace. Ale v této chvíli každý třetí nemocný má nádorové onemocnění. Vezměte si, kolik komplikací je při terapii, při chemoterapii nebo radiační terapii, přesto tady neřešíme problém těchto komplikací. Někdy se holt vyhání čert ďáblem. Ale tady zachraňujeme budoucnost a opravdu imunitu, a já to slovo použiji, kolektivní imunitu. Čekáme v daném okamžiku, a budeme o tom odpoledne diskutovat, dramatickou imigrační vlnu do této země. Budou proočkovaní, budeme je sem pouštět nebo je nebudeme pouštět? Vždyť to je přece jeden ze základů toho, co bychom měli jako právní stát používat. A my tady diskutujeme o tom, jestli tak nebo onak. Ano, v tomto stavu znalostí máme tento typ očkování. Před třiceti lety vůbec žádné takové očkování neexistovalo, a dneska ho máme, tak buďme na jednu stranu šťastní.

To, že chyba lékaře, toho pediatra, který nechá oočkovat nebo oočkuje dítě, které je v nějakém virovém stavu, to přece je individuální chyba, za to by ten doktor měl pykat, ne systém.

Proto bych zde velmi varoval, abychom začali zpochybňovat to, že máme v České republice povinné očkování. Až budeme tak vyspělí, jako jsou v Německu a dobrovolné znamená pro ně prakticky povinné, protože mají natolik znalosti, že vědí, že není možné své dítě neočkovat.

Co se týče hluku, já to nebudu tady vůbec chtít dramaticky diskutovat. Ano, vadí to, vadí to nám všem. Ale my také nechceme, aby dálnice byly kolem našeho baráku, přesto chceme, aby byly. A jestliže je koncert, tak ho spolkneme, anebo odjedeme pryč, také se to tak děje. A jestliže začneme rozlišovat zvuk, hluk v domácnosti, narušování soukromí, já jsem tady na velkých pochybnostech. Nežijeme na samotě u lesa, žijeme v 21. století, a bohužel, vysvětlete svým dětem, že nemohou mít ten koncert, protože jste jim to zákonem zakázali. (Souhlasné bubnování do stolu.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A tím jsme vyčerpali všechny příspěvky, už se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. A ptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Kývá, že si přeje vystoupit, takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, za prvé vás poprosím a jistě mě omluvíte, že mé myšlenky už nebudou tak svěží po těch tři a půl hodinách rozpravy, ale doufám, že to podstatné, co vám sdělit chci, vám sdělím.

Myslím si, že tady vyplynula dvě konfliktní témata, na která jsou rozdílné názory v tomto zákoně. Prvním z nich je otázka očkování, druhým z nich je ochrana před hlukem.

Začnu nejprve očkováním. Skoro myslím, že bych mohl podepsat argumenty, které tady přede mnou měl pan první místopředseda Přemysl Sobotka. Myslím si, že si musíme uvědomit, že systém, který tady máme a jehož principy tady z velké části byly vybudovány před mnoha desítkami let a který je podle nejnovějších vědeckých poznatků doplňován, nám přináší výsledky, které nám v mnohém závidí celý svět. A v mnohém předčíme i naše západní kolegy z hlediska zemí Evropské unie, protože otázka veřejného zdraví byla i v bývalém Československu oblastí, na kterou jsme mohli být hrdi.

Pan senátor Miloš Malý tady vzpomněl návštěvu předsedkyně Světové zdravotnické organizace paní Margaret Chan. Otázka povinného očkování a výsledků, které máme, byly obdivovány z její strany. Byla to věc, o které říkala, že je skvělá a že nám jí může spousta mnohém bohatších zemí závidět.

Proto bych plédoval, abychom neničili tento systém. A musím se přiznat, že některým vystoupením jsem nerozuměl. Nevím, jak vy, ale já nevnímám, že je tady situace, že tady máme zlý stát, zlé lékaře, kteří chtějí terorizovat rodiče, brát jim děti a povinně je očkovat. Může se tady samozřejmě vznést otázka, co všechno může stát přikazovat. Ale zaznělo to tady. Tady hrajeme o kolektivní imunitu, o ochranu zdraví a životů. Myslím si, že to je velká hodnota. Na straně druhé máme tady povinnou školní docházku. Budeme ji rušit? Tam nehrozí úmrtí, tam hrozí, že budeme mít nevzdělanou populaci. Je to vyšší hodnota? Chceme, aby ve třídě každý měl individuální plán, protože každý to jinak vnímá. Zaznělo tady, že máme povinné pásání se v autech. Tam ohrožujeme v podstatě jenom svůj život. Přesto je to povinné. Zrušíme to? Každý má přece právo si ohrožovat svůj život.

Myslím si, že toto by mělo být vzato v potaz a mělo by být kladeno na misku vah.

Chci tady vysvětlit ještě jeden aspekt, kdy jsem měl pocit, že nedošlo úplně k porozumění. To je princip kolektivní imunity. Já nejsem epidemiolog, nejsem imunolog, nicméně doufám, že jako lékař jsem to pochopil. Jde o to, že když míra proočkovanosti populace dosahuje určitého procenta, asi 85 nebo 90 % je sekundárně, v případě, že přijde nebezpečná infekce a narazí na prvního, dalšího a dalšího jedince, který je proočkován, tak se šíření infekce zastaví, protože je to o solidaritě, protože vždycky tady bude určitá část populace v té nejzranitelnější dětské věkové skupině, která nemůže očkování mít. A chci tady znovu zdůraznit, že ne všichni jsou povinni se podrobit očkování, protože existují diagnózy, existují zdravotní stavy, kdy dítě se očkování nemůže podrobit. A v případě, že zachováme kolektivní imunitu, tak i toto dítě je ochráněno, protože prostup populací bude zastaven, a i toto dítě pak může do mateřských školek, může do školy v přírodě. Když tam pak budeme mít z důvodů, které nejsou zdravotně dány, dalších 10 %, 20 % dětí, které proočkovány nebudou, tak ohrožujeme tyto děti.

A já se tady ptám, jestli ohrožení těchto dětí budeme klást výše než to, že někdo má pocit, že je omezován ve svých právech a není k tomu zdravotní důvod. Já si myslím, že bychom takto postupovat neměli. A znovu říkám – už dnes je možná velká míra individualizace, pokud k tomu jsou zdravotní indikace.

Samozřejmě, tady se shodnu s tím, co tady zaznělo, je tady velký dluh z hlediska komunikace, vysvětlování, z hlediska toho, že by ministerstvo mělo připravit vysvětlující materiály, i sjednocení praxe pro pediatry, protože mnohdy to asi nemají jednoduché, na co ještě reagovat a na co ne. Ale to bude náplní té pracovní skupiny, kterou jsme ustavili. Tam by ta diskuse měla proběhnout. Měly by z toho být výstupy jak pro laickou, tak pro odbornou veřejnost. Tady plně souhlasím s tím, že ten velký dluh tady je.

Ale na straně druhé, myslím si, že zákonná povinnost bez sankcí je bezzubá. Jsme v ČR, víme, jakou máme úctu k zákonnosti, že tam ta sankce prostě nebude, tak ten systém učiníme bezzubým. Můžeme 100x říkat, že jsme pro povinné očkování, pokud tam nebudou sankce, tak de facto tady povinné očkování nebude.

Proč v těch zařízeních zvláště do nižšího věku je ta povinnost, myslím si, že to jsem vysvětlil s ohledem právě na ty děti, které nemohou být očkovány.

Já se vám přiznám, já jsem otec 2 malých dětí, jsem lékař, přísahám, že bych neudělal nic, kde bych měl pocit, že své dítě ohrožuji. Naše děti měly všechna očkování samozřejmě, měly některá očkování navíc. Když je jakýkoli problém, je tam horečnaté onemocnění, tak není nejmenší problém se s pediatrem domluvit a posunout to. Tato záležitost problémová není.

To na margo toho a těch pozměňovacích návrhů, které oslabují tu možnost povinného očkování. Jinak souhlasím s panem místopředsedou Sobotkou. My nejsme v Německu. Máme tady skupiny populace, kde víme, že to povinné očkování dnes už není vůbec jednoduché vynutit a to riziko tady stoupá.

Mimochodem i v těchto zemích, i v tom Německu nedávno měli epidemii spalniček, začali uvažovat, jestli náhodou i oni nezašli někam, kam neměli, a to je Německo.

Ale dovolte mi, abych přešel k tomu druhému tématu, ochraně před hlukem. Tady samozřejmě jsou dva názory zcela legitimní. Nelze vyhovět ale všem. To znamená, buď tady budeme mít absolutní ochranu před hlukem, a to, co tady zaznělo, žijeme v civilizované zemi, všichni tady chtějí mít infrastrukturu, sítě, kritizujeme na naší zemi, že je tady problém postavit jakoukoli dálnici, že všechno trvá strašně dlouho, že se prodražují liniové stavby. Na straně druhé pak je to míra toho, jestli někdo, kdo si je vědom toho, že se usídlí v území, kde jsou liniové stavby, kde je nějaká míra hluku, v případě, že se jakkoli do těchto staveb bude zasahovat, bude vyžadovat klid, který bude srovnatelný s tou lesní samotou. Pak to zaplatíme násobkem všichni.

Pan hlavní hygienik v případě, kdy připravoval tento zákon, tak samozřejmě ten původní, vládní návrh byl výrazně restriktivnější a respektoval tu míru ochrany před hlukem, i když to bude vyžadovat velké náklady.

Já musím říct, že tady se poctivě vedla v Poslanecké sněmovně diskuse na toto téma. Vedla se i s dalšími zainteresovanými. Měli jsme několik jednání s Hospodářskou komorou, s ministerstvem dopravy. Já se přiznám, že jsem akceptoval některé z těchto pozměňovacích návrhů, protože si myslím, že je třeba najít zdravý rozum, že chceme chránit před hlukem, ale nemůžeme zabrzdit veškerý vývoj v území, protože v ČR skoro neexistují území, která jsou neosídlena. Musíme najít nějaký kompromis, pokud tady chceme mít hospodářský rozvoj, pokud chceme, aby stát fungoval, tak nějakého kompromisu, kdy zajistíme rozumnou ochranu před hlukem, ale nebude nás to stát násobky toho, co jinde.

Já se proto vyjádřím k některým těm podrobným věcem, které tady zazněly, abych je vysvětlil.

Ochrana hluková a přísná opatření jen v části těch budov, které mají smysl z hlediska ochrany hluku. Představím vám to následovně. Pokud je budova, kde jsou velké části chodby a koridory, tak asi není efektivní vyžadovat tam takovou míru hluku, jako v těch obytných místnostech, kde se bydlí. To si myslím, že je logické. Asi by nebylo efektivní vyžadovat absolutní stejnou míru ochrany. Podobně měření míry venkovního hluku – 2 metry před obvodovým pláštěm – za situace, takto mi to bylo tedy vysvětleno. Já nejsem odborník na hluk, nebudu vám říkat, že tomu tak je. Za situace, kdy by obytné budovy pak splňují parametry ze zákona, tak prostě není důvod předpokládat, že za tou zdí se ten hluk nějakým způsobem zvýší, nebo nebude akceptovatelný.

Jedna věc, která z hlediska té ochrany před hlukem je k diskusi. A to je pozměňovací návrh pana poslance Kaňkovského, který s ním přišel z iniciativy Svazu měst a obcí. To je ta záležitost těch hudebních produkcí. Tady se přiznám, a budu akceptovat samozřejmě názor Senátu, že na základě svých zkušeností z komunální sféry já prostě důvěřuji komunální politice. Já si myslím, že zastupitelstva, rady a starostové nejlépe ví, co v tom území je rozumné povolit, co ne. Samozřejmě, zazněla tady oprávněná připomínka toho, aby k tomu měli nástroje. Já jsem to ještě znovu konzultoval s panem hlavním hygienikem, hygienická služba samozřejmě je plně připravena dát součinnost, dát metodickou pomoc, to znamená případně změřit ten hluk, říct orgánu obce, co z jejich hlediska by bylo, nebo nebylo optimální. Ale chtěli jsme v tomto vyjít vstříc a dát tento nástroj obcím. Pokud vy jako senátoři máte pocit, že to není dobře, že to nemáme udělat, budu to samozřejmě akceptovat. Nicméně vycházím z toho, že důvěra v tu komunální sféru, ti, kteří s těmi lidmi dnes a denně jsou, z mé strany tady je.

Já jsem samozřejmě připraven bavit se i o výši sankcí, protože to není o tom, jestli ta sankce bude 500 tisíc nebo 100 tisíc. Nějaká by tam zůstat měla. Ale chtěl jsem vám představit základní principy, za kterými si stojím, z kterých nemohu slevit. Ale samozřejmě o tom konkrétním provedení, o tom, že ne všechno se tam povedlo i vzhledem k tomu počtu pozměňovacích návrhů, je určitě pravda. Já jsem připraven k diskusi a k nalezení takové podoby, která bude pro tu společnost optimální, jak z hlediska ochrany veřejného zdraví, tak z hlediska toho, abychom pro ochranu veřejného zdraví nezastavili život ve společnosti. Prostě jsme ve střední Evropě.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Ptám se zpravodaje ÚPV, pana senátora Vladimíra Plačka, zda si přeje vystoupit? Nepřeje, děkuji. Zeptám se paní zpravodajky VUZP, paní senátorky Jitky Seitlové, zda si přeje vystoupit? Ano, přeje si vystoupit. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane místopředsedo, předsedajícímu našeho jednání, pane ministře. Zaznělo tady velmi mnoho určitě důležitého pro naše další rozhodování. Já se vyjádřím jen k té části, kterou se zabýval VUZP. A to je otázka hluku.

Víte, já se domnívám, že čas, který jsme měli, to znamená, zákon přišel 2. června, to plné znění, se kterým se dalo pracovat, bylo až 5. června, resp. 6. června; výbor byl 10. června. Dnes jsme tady 17. června. Přitom návrh zákona, který nám přišel z Poslanecké sněmovny, má 45 pozměňovacích návrhů, které byly přijaty na poslední chvíli. Proto nebylo možné všechny otázky, které souvisí se změnami, určitě dobře prodiskutovat a probrat.

Slyšeli jsme tady velmi silná slova. Silná slova o tom, že jsme civilizovaná země. A tedy tím pádem musí hluk tady být a musíme ho snášet. Tak aspoň to zaznělo. Že situace byla diskutovaná s ministerstvem dopravy a Hospodářskou komorou. To je jistě dobře, to jsou významní hráči. Určitě je to tak, že ministerstvo dopravy říká, tak my si to chceme trošku zjednodušit. Ale vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, opravdu se domníváme, že předražené stavby jsou proto, že tam je tak náročná ochrana před hlukem?

Podívejme se do těch zemí, civilizovaných zemí, které jsou podle mě vidinou toho, jak já a možná i řada z vás by si přála, aby to tu vypadalo. Podívejte se, jaký je tam hluk, co tam dělají proti hluku. My říkáme, my chceme být civilizovanou zemí, ale tím pádem ten hluk tedy necháme? To přece není to, co chceme, co jsme těm lidem slibovali!

Naopak, podívejte se do zahraničí. Přes hlavní velká města nejdou dopravní tepny . Zkuste v Bruselu, všichni jste tam byli, velmi pravděpodobně, když jede tramvaj, jestli ji slyšíte, Zkuste si uvědomit, jak výrazně je tam snižováno zatížení hlukem.

My chceme rezignovat tím, že uvolníme předpisy, které chrání proti hluku? Já si nemyslím, že to je cesta, kterou bychom měli zvolit. A teď se chci opravdu bránit. Moje vystoupení a pozměňovací návrhy nejsou dané žádnou politickou orientací. Jsou dané tím, jakou mám zkušenost z pozice zástupkyně veřejného ochránce práv, to znamená, podněty, které tam přicházely, kdy jsem se 6 let zabývala ochranou proti hluku. A jistě hráčem je ministerstvo dopravy, jistě hráčem je samozřejmě i Hospodářská komora, ale stejně tak i lidé, kteří jsou příjemcem hluku.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Paní senátorko, já se omlouvám, ale vystupujete jako zpravodajka, nikoli v obecné rozpravě. Ano?

Senátorka Jitka Seitlová:  Ano. Jistěže, jako zpravodajka. Takže já jenom říkám, co tady zaznělo. Stejně tak, protože byl předložen ještě další, stejný pozměňovací návrh paní senátorkou Sykovou, tak se vyjadřuji k věcem, které se týkají hluku. A teď ještě tedy k tomu, co tady zaznělo od pana místopředsedy Soboty, že ty děti, přece jim ten koncert nemůžeme zakázat...

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Paní senátorko, já vás opět upozorňuji, vystupujete jako zpravodajka, máte mluvit za výbor, nikoliv sama za sebe. Já myslím, že vaše vystoupení je už mimo rámec zpravodajského vystoupení.

Senátorka Jitka Seitlová:  Dobrá, ale prosím, pane místopředsedo, dovolte mi, abych se vyjádřila k tomu, co tady zaznělo v rámci pozměňovacích návrhů, které byly předloženy k hluku, které jsou předmětem jednání a gesce VUZP.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Není rozprava, já myslím, že úlohou zpravodaje není komentovat osobně a vlastním názorem jednotlivá vystoupení v rámci rozpravy.

Senátorka Jitka Seitlová:  To bezpochyby není. Já jenom chci říct to, co... Vždycky tomu zpravodaji je to právo dáno, ale dobrá. Takže já tady chci jenom říct, že doufám, že návrh zákona bude předložen a postoupen do podrobné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Omlouvám se. Zeptám se ještě paní senátorky a zpravodajky Milady Emmerové, jestli si přeje vystoupit? Přeje si vystoupit. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Milada Emmerová:  Já děkuji. Já jsem jenom chtěla poděkovat dvěma diskutujícím, a to panu místopředsedovi Sobotkovi a panu ministrovi, kteří shrnuli veškeré problémy, o kterých jsme se tady bavili. Vytyčili zásady, jak bychom se měli všichni chovat a de facto celá společnost.

Co se týká hluku, tam by mi spíš vadil hluk z dopravy, vadila by mi koncentrace výfukových plynů, které představují daleko horší následky pro celé zdraví, celkové zdraví, ale nezpochybňuji tím, že hluk je také škodlivina a že v některých situacích může vadit.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní zpravodajko. Nyní jsme před hlasováním, protože v rámci rozpravy nezazněl žádný jiný návrh, je tady pouze návrh z výboru pro zamítnutí. A reflektuji tady žádost klubu o 15minutovou přestávku v tuto chvíli. Takže tu vyhlašuji. (1. místopředseda Přemysl Sobotka - k místopředsedovi Zdeňku Škromachovi – mimo mikrofon: Dej 13.45 začátek jednání, vyhlas obědovou přestávku...)

Je tady návrh, že bychom to spojili s polední přestávkou, což má svůj význam, takže zahájíme odpolední jednání ve 14.00 hodin. (1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka k místopředsedovi Zdeňku Škromachovi – mimo mikrofon: Ty seš měkkej! Měl jsi říct – za hodinu!) (Pobavení před řečnickým pultem.)

Budeme pokračovat tímto bodem. Jo, ještě pro upřesnění, pokud nebude jiná námitka, tak budeme pokračovat tímto bodem, abychom jej dojednali. Pak budou následovat další body, tak, jak byly schváleny.

(Jednání přerušeno v 12.45 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.00 hodin.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Vážené kolegyně a kolegové, čtrnáctá odbila, zahajujeme odpolední jednání. Hlásí se kolegyně Zdeňka Hamousová, zřejmě s procedurálním návrhem.

Senátorka Zdeňka Hamousová:  Dobré odpoledne, pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dovoluji si přednést procedurální návrh, aby body č. 14 a 15 z dnes schváleného programu byly přesunuty jako poslední dva body dnešního odpoledního - spíše večerního jednání. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobře. Dále se hlásí kolega Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, mám návrh, abychom vypustili senátní tisk č. 56, což je Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2014, a senátní tisk č. 61 – Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2014, a to s určením na schůzi Senátu, která zřejmě bude 22. července 2015. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  O procedurálních návrzích se bude hlasovat hned bez rozpravy. Nejprve budeme hlasovat o vypuštění bod pořadu č. 20 a 21, což je Výroční zpráva ÚSTR za rok 2014 a Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2014.

O tomto návrhu budeme nyní hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro vypuštění, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 29 ukončeno, registrováno 59, kvorum 30, pro 52, proti jeden. Návrh byl schválen.

A druhým návrhem bylo, abychom body, které máme pod pořadovým číslem 14 a 15 – zjednodušeně řečeno ministr financí Andrej Babiš – přesunuli jako poslední dva body a ostatní body se přečíslují.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 30 ukončeno, registrováno 59, kvorum 30, pro 39, proti 7. I tento návrh byl schválen.

Poprosil bych organizační odbor, aby byl připraven nový návrh pořadu schůze. A jenom informace pro steno. Senátor Jiří Vosecký, který byl ráno omluven na celý den, už přišel. Normálně stačí, aby se podepsal u prezence, ale vyžádal si, aby bylo veřejně do stena zaznamenáno, že je přítomen. Sděluji tedy tuto informaci do stena.

Kolegyně a kolegové, budeme nyní hlasovat, protože všechny zprávy k bodu č. 1 skončily a jediný návrh, který zazněl po obecné rozpravě, je návrh zamítnout. Je tady požadavek na odhlášení a opětné přihlášení.

Zahajuji hlasování o zamítnutí. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 31 ukončeno, registrováno 55, kvorum 28, pro 15, proti 29. Návrh byl zamítnut.

Otevírám podrobnou rozpravu. Slovo má paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:  Pane předsedající, dámy a pánové, musím nyní přečíst pozměňovací návrhy, aby byly součástí protokolu, tak jak má být. Vy je máte všechny ve svých lavicích, ale nebudu číst odůvodnění.

První pozměňovací návrh.

1. V části první v čl. I bod 83 vypustit.

Následující body nově označit. Vypuštění bodu 83 v čl. I. promítnout v textu čl. VI.

Tento pozměňovací návrh vrací měření ve vnitřním a vnějším prostoru staveb do původního stavu.

Druhý pozměňovací návrh. Mám dvě varianty.

2. Varianta A)

V části první v čl. I v bodu 84 slova "v budově" a slova "zvuk z produkce hudby provozované ve venkovním prostoru," vypustit.

Varianta B)

1) V části první v čl. I v bodu 84 slova "zvuk z produkce hudby provozované ve venkovním prostoru" nahradit slovy "zvuk z ojedinělé produkce hudby provozované ve venkovním prostoru".

V této variantě B) by se musely hlasovat ještě i další pozměňovací úpravy, které souvisejí s první:

2) V části první v čl. I za bod 327 doplnit nový bod tohoto znění:

"328. V § 108 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:

"(4) Vláda stanoví nařízením co se považuje za ojedinělou produkci hudby provozovanou ve venkovním prostoru."

Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 5 a 6.

Třetí pozměňovací návrh:

3. V části v čl. I v bodu 85 větu "Chráněným venkovním prostorem staveb se rozumí prostor do vzdálenosti 2 m před částí jejich obvodového pláště, významný z hlediska pronikání hluku zvenčí do chráněného vnitřního prostoru bytových domů, rodinných domů, staveb pro předškolní a školní výchovu a vzdělávání, staveb pro zdravotní a sociální účely, jakož i funkčně obdobných staveb." nahradit větou "Chráněným venkovním prostorem staveb se rozumí prostor do 2 m okolo bytových domů, rodinných domů, staveb pro předškolní a školní výchovu a vzdělávání, staveb pro zdravotní a sociální účely, jakož i funkčně obdobných staveb.".

4. V části I v čl. I bod 86 vypustit.

Následující body nově označit. Vypuštění bodu 86 v čl. I promítnout v textu čl. VI.

To má to samé odůvodnění a je to související pozměňovací návrh, který musí být hlasován společně s bodem 3.

5. V části I v čl. I bod 195 vypustit.

Následující body nově označit.

Šestý pozměňovací návrh:

6. V části I v čl. I v bodu 289 za slovy "podle zvláštního právního předpisu o kontrole čárku nahradit spojkou "a" a za slovy "zaměstnanci orgánu ochrany veřejného zdraví"" slova "a za větu třetí se vkládá věta "Kontrolující jsou oprávněni vstoupit do obydlí fyzické osoby ke zjištění zdroje hluku a vibrací, kterým byl překročen v chráněných prostorech upravených v § 30 odst. 3 hygienický limit hluku nebo vibrací a ke zjištění zdroje neionizujícího záření, kterým byla v místě přístupném fyzickým osobám překročena nejvyšší přípustná hodnota neionizujícího záření."" vypustit.

To je vstup osob do soukromých prostor.

Teď mám v návrhu bod č. 7, ale tento bod č. 7 je součástí pozměňovacích návrhů ústavně-právního výboru, pro ho nebudu načítat.

Je tu ještě bod č. 8, ale pozor – tam je škrtnuté číslování k odůvodnění a bod č. 8 je, tak jak máte v mém předloženém textu na lavicích, bod č. 9, tam došlo k posunu číslice. Čtu nyní jenom pro záznam:

Bod č. 8. V části první v čl. I v bodu 327 "nahrazuji slovy "§33"" nahradit slovem "zrušují"".

To je hlasování, které musíme hlasovat v případě, že bude prohlasován bod č. 3, čili společné hlasování s bodem č. 3.

A bod, který máte na lavicích pod č. 10 je bodem 9. A teď čtu pro záznam:

9. V části první v čl. I v bodu 327 slova "a za číslo "36" se vkládají slova "§ 77 odst. 5"" vypustit.

Toto bude hlasováno s bodem č. 5, čili zase musí být hlasováno společně. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já také děkuji. Kolegyně Eva Syková má slovo.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Předkládám jednoduchý pozměňovací návrh, který už přečetla v jedné verzi paní senátorka Seitlová. Nepochybuji o tom, že regulace hluku v České republice by mohla být ještě regulována více, nicméně v této fázi myslím, že je zásadní, abychom skutečně omezili hluk z nejvíce řekla bych obtěžujících produkcí s obrovskými zesilovači z rockových koncertů, které překračují rámec obce.

Čili navrhuji to jednoduše:

V části první čl. I bodu 84 slova "v budově" a slova "zvuk z produkce hudby provozované ve venkovním prostoru," vypustit.

To je velmi jednoduché, protože tím pádem bude moci hygienická služba měřit eventuálně překročení hlukových limitů, nevydat povolení. Jsou samozřejmě možné vždycky výjimky. Když jednou za čas nějaká obec skutečně bude chtít rockový koncert požádat, tak bude mít povolení výjimečné, řekněme od šesti hodin do osmi a pak bude klid a nebude do čtyř hodin do rána se produkovat rockový koncert s motorkáři a se stany okolo toho a nebudou rušeni obyvatelé. Ale nejde jenom o rušení obyvatelů. Jak už jsem řekla, jde skutečně o jejich zdraví, o poškození jejich sluchu, ale i účastníků. Účastníci si to neuvědomují, jsou to mladí lidé a ti potom mají např celoživotní tinnitus nebo mají samozřejmě poškozený sluch.

Myslím si tedy, že toto tam bylo a vlastně se to vrací k tomu, co bylo a žádné velké problémy to nedělalo, stejně se tady koncerty daly pořádat.

Nebudu tady číst celé zdůvodnění, poněvadž jsem to už jednou říkala.

Prosila bych vás, kdybyste aspoň tento pozměňovací návrh – pan ministr proti tomu v podstatě ani asi nic nemá – aspoň schválili. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nyní kolega Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dámy a pánové. Já jsem podal pozměňovací návrh, který je reakcí na návrh paní kolegyně Sykové, jejíž argumenty z velké části uznávám, i na variantu A paní kolegyně Seitlové, s tím, že je to jakási modifikace její varianty B. Pokud bychom totiž přijali návrh paní kolegyně Seitlové, tak se dostáváme do situace, kterou dneska už známe a mnozí z vás ji dneska kritizovali, a to je, že pokud bychom striktně dodržovali zákon, tak v podstatě vůbec nikdy nebude možné produkovat hudební produkci nad limit stanovený zákonem. Vůbec nikdy to nebude možné. A docházelo by dál k tomu, k čemu dochází i dnes, že tento zákon je permanentně porušován. Je permanentně porušován, protože vždycky, když někdo přijede, tak to nestačí změřit, atd.

To znamená, že můj pozměňovací návrh říká to, abychom s vaničkou nevylili i dítě a abychom umožnili obcím to, co dneska obcím umožněno není. Tady se prostřednictvím pana předsedajícího paní profesorce velmi omlouvám. Abychom tedy obcím umožnili to, aby v době, která není nočním klidem, hudební produkce nebyla hlukem, a tudíž, když obec například noční klid stanoví až od 24.00 hodin, tak by do 24.00 hodin normálně mohl být koncert a nemohl by to nikdo přijít změřit a zakázat. To je celé. A toto se dneska děje s tím, že to funguje takto, protože si nikdo nestěžuje. Ale jsou místa – a já bych jedno mohl jmenovat – kde si lidé stěžují a v tom okamžiku nikoliv proto, že by to město nepovolilo, ale protože jsme nad zákonem stanovenými limity, tak koncerty se nemohou pořádat.

A obsahem mého návrhu je, aby bylo možné, aby obec tím, že posune noční klid na pozdější hodinu, mohla umožnit, aby koncerty, které přesahují limit stanovený zákonem, mohly být pořádány.

Musím načíst svůj návrh:

I. V části první v čl. I v bodu 84 slova "v budově" a slova "zvuk z produkce hudby provozované ve venkovním prostoru," vypustit. Za větu čtvrtou zároveň doplnit větu "Za hluk podle věty první se rovněž nepovažuje zvuk z produkce hudby provozované ve venkovním prostoru v době mimo dobu nočního klidu."

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Kolegyně Eva Syková má slovo.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedající, vážení přítomní. Nemíním se tady tím dostat jenom do situace, kdy nebudeme porušovat noční klid. Hlavní smysl toho je, abychom neporušovali sluch. Mladí lidé, kteří tam s oblibou na to chodí, tak nikdo z nich neví, do jaké míry budou mít na celý život porušený sluch. A musím říci, že... nechci tady dělat vědecké přednášky, asi jsem je tady mohla dělat, mohla jsem vám rozdat práce, které na to jsou, že to je skutečně celoživotní poškození sluchu. A mladí lidé to nevědí, to jsou prostě lidé, kteří se tam přijdou bavit a my jim vlastně zajistíme to, že budou mít poškozený sluch.

Netýká se to vůbec nočního klidu, ten koncert se může konat v poledne pravé a stejně tak ten sluch bude poškozen. Tak nemysleme si, že tady jenom chceme zajistit klid občanům, kteří nechtějí být rušeni hlukem. Je to především z těch zdravotních důvodů také. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Senátor Jaroslav Kubera má slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já jsem se pozorně díval, jak všichni ten pozměňovací návrhům rozumíte a budete vědět, o čem budete hlasovat. Jestli jste o tom přesvědčeni, pak tak hlasujte.

Jenom upozorním na pár drobností právních. Ono to je vše trošku jinak. V jisté době byl do přestupkového zákona zahrnut paragraf, že noční klid striktně v ČR je od 22.00 do šesti hodin. S tím, že jsou povoleny jisté výjimky, které mohou probíhat tak, že Rada města dá výjimku na nějaké obecní slavnosti, nebo občan si požádá, že bude mít svatbu, což většinou se protahuje, než se rozvedou do roka a do dne... Tak ta svatba je vždycky taková veselá... A my jsme na ten problém narazili ve chvíli, kdy jsme dělali ohňostroj ve 22.22 hodin. Z nějakých důvodů to bylo 22.22. Takže jsme se dostali do rozporu se zákonem a naše milá policie, která nestihne zkontrolovat stovky ohňostrojů se každý týden, každý den jsou u nás ohňostroje. Nikdo si už nestěžuje, už si lidé zvykli, to je důkaz, že si zvykli, dřív si stěžovali, už si nestěžují.

Ale protože policie nikdy, než doběhne na zahradu, odkud byl odpálen, tak už tam nic není, ale město je pořadatel té akce, takže ona má viníka, tak nám řekla, že bude postupovat velmi tvrdě. Čili jsme byli před problémem, co s tím. Tak jsme přemýšleli, že asi Rada nebude každou Radu mít padesát případů svateb a narozenin. Tak jsme vymysleli vyhlášku, vyhláška není také tak jednoduchá, to se nedá určit jenom tak, že ve vašem městě bude noční klid od 24.00 To tak prostě není. Tak jsme dlouho přemýšleli a využili jsme úžasného letního času a rozhodli jsme, že v období letního času bude noční klid přede dnem pracovního klidu, o svátcích, od 23.00 hodin do šesti hodin, a to nám umožňuje v podstatě – zítra u nás jsou Kabáti, umožňuje nám to všechny koncerty a věci, které potřebujeme udělat v podstatě udělat, protože déle už netrvají. Tak jenom na to upozorňuji, že vyhlášku schvaluje Ministerstvo vnitra. Vůbec není jednoduché, to nejde jenom tak striktně říci, že to uděláme tak, či onak.

Je to přesně ono, že my se trápíme. Já jenom vaším prostřednictvím paní senátorce Sykové účast ani na diskotéce, ani na koncertu není povinná. Takže je třeba školit mladé lidi, vykládat jim o tom, jak můžou mít poškozený hluk, ale stát tady není úplným tatínkem, aby každému zakazoval, přikazoval, co má dělat. Mně žena také přikazuje, že televize řve moc, protože už jsem nahluchlý právě z toho, jak jsem chodil na koncerty big beatu v 60. letech a zůstaly mi potom následky, ale nějak zvlášť si to... Dneska jsou úžasný naslouchátka, které vám asi za tři tisíce udělají, že vůbec není vidět, máte to úplně takhle v uchu. Není to jako ty velká sluchadla, úplně malinký, to mi žena teď koupí k narozeninám. A já to budu mít a ona nebude už řvát.

Pak existují bezdrátová sluchátka. (Předsedající: Kolego, k věci bych prosil.

Je to k věci. (Přednáška o sluchu...) To je přece o hluku, pane místopředsedo. Jestli sluchátko tedy není o hluku, tak to mi neříkejte. Pane ministře, je sluchátko o hluku? (Předsedající: Ne, to je o zvuku, o zvuku, pane kolego, o zvuku.)

Takže já se obávám toho, že z toho uděláme prostě tady ještě větší bramboračku, než to je. Takže já bych vás vyzýval prostě hlasujte si, jak chcete, ale nekomplikujte to ještě více.

Pan ministr určitě v dohledné době připraví 48. novelizaci, tak jak to bývá. Už ani prý nechce. Ale vidíte, že je kolem toho mnohem více dramatu, než je. Ti lidé budou poslouchat hudbu, přece jsme v zemi krále Miroslava a nechceme být tam, co bylo zákaz tančit a zpívat. Jako zpívání je milé a hezké.

Já už se nechci dostat do toho, že už nemůžeme dělat ani promenádní koncert, protože bychom překračovali limity. Vždycky si někdo bude stěžovat. Když někdo bydlí u letního kina, představte si to, v jistém městě, nebudu ho jmenovat je pořád ještě letní kino, což je unikát. A přistěhoval se tam pán a ten si pořád stěžuje a chce hotel, dokonce po dobu letních měsíců, kdy je to letní kino, protože mu samozřejmě vadí. Řešení jednoduché – dejte mu lístek.

A nebo, ať si koupí takový, co mají bagristi. My jsme měli takový příběh, když jsme osvětlili radnici, to také souvisí se zdravím, tak přišel občan, že mu svítí ty naše světlomety do oken. A já jsem mu říkal, že zřejmě bude muset zaplatit poplatek, že jsme ho přistihli, když si dává křeslo k oknu a večer si čte za naše peníze.... nebo ať si koupí rolety... (Upozornění předsedajícího: Kolego, kolego...) Do roka umřel.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má kolega Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Ještě jednou pane ministře, pane předsedající, po kolegovi Kuberovi se velmi špatně vždycky vystupuje. Nicméně vašim prostřednictvím – k paní senátorce Sykové. Vím, že problematice určitě velmi dobře rozumí, kór když ten její manžel je tím největším guru v republice a tyto věci zvládá asi tak, jak my jim nikdy nebudeme rozumět. Nicméně tady bylo řečeno, že vlastně dochází k tomu, že si mladí lidé kazí sluch. Já tedy musím říci, že chodím po ulicích a vidím hodně mladých lidí. A hodně mladých lidí má nějaké MP3, MP4. A já jsem od nich metr a slyším naprosto úplně všechno. Takže to je podle mě škodlivější desetkrát více, než když jednou za čas uděláme nějaké slavnosti.

Malá Strana, co se týče obyvatel, vlastně vymírá. Už je jich snad jenom třicet tisíc, a přesto se rozhodli dělat jisté slavnosti. Teď proběhl Majáles, jestli jste na něm nikdo nebyl, předevčírem. Na Maltézském náměstí samozřejmě chtěli dodržovat zákony, takže to měli do 22.00 hodin, byť tam bylo hodně lidí. Bavila se celá Malá Strana. Na Maltézském náměstí dneska skoro nikdo nebydlí, protože to jsou vesměs nějaké administrativní budovy anebo restaurace. A jelikož jeden z těch "Malostraňáků" je také šéfem městské policie, tak dbali velmi na to, aby nepřekročili po 22.00 hodině. A doopravdy po 22.00 hodině se objevil policejní městský "anton" a z ničeho nic se začali rojit městští policajti. Bylo to hrozně jednoduché. Chtěli nachytat svého šéfa. Ono se jim to nepodařilo, protože organizátoři "Malostraňáci" stačili uklidit... (Upozornění předsedajícího: Pane kolego, k pozměňovacímu návrhu komentář. Toto jest? Není.)

Už asi nebudu déle mluvit, jenom chci říci, že ještě kdybychom do toho zakomponovali letní čas tady kolegy Petra Šilara, tak už se dostaneme úplně někam jinam. Ale i o tom letním čase to je.

Senátorka Jitka Seitlová:  Varianta a) mého pozměňovacího návrhu je totožná s pozměňovacím návrhem paní senátorky Sykové. Já jsem po debatě s předsedou Svazu měst a obcí připravila tu druhou variantu, která hovoří o tom, že pod tím hlukem nebudou ojedinělé hudební produkce. Připravila jsem to pro to, aby starostové nemuseli v případě koncertů, nebo jiných oslav obce, kde nejde hlukové limity dodržet, by nemuseli žádat o výjimku.

Jenom chci říci, že návrh zákona, který máte ve svých lavicích, obsahuje už to, co dneska není. A to je vládní návrh a já ho chválím, že může být stanovena výjimka pro hudební produkce. To tam teď nebylo. Takže když tedy přijmeme variantu a), tak si kdykoliv může starosta požádat o výjimku a ona mu může být udělena. Pokud bychom přijali variantu b) je vstřícnější ke starostům, to znamená, že oni ani nemusí žádat o výjimku, pokud se bude jednat o tu ojedinělou hlukovou produkci.

Jsou to tyto dvě možnosti. Pokud se týká toho postižení hlukem, pan senátor Kubera hovořil o tom, že si na hluk zvykneme. Ale zvyknout si na hluk neznamená, že nejsme vystaveni ohrožení zdraví. Podle všech studií, které jsou doložitelné Světovou zdravotnickou organizací je jasné (Předsedající: Paní kolegyně, nejsme v obecné rozpravě, já se vám omlouvám, jsme v podrobné rozpravě.)

Ano, jsme, ale vy jste ty kolegy přede mnou také (Předsedající: Také jsem je pokáral, vás nekárám, vás upozorňuji.)

Tak dobrá, že mě nekáráte. A teď tedy jen řeknu – hluk má vliv na zdraví, pokud je dlouhodobý a trvalý (Upozornění předsedajícího: Paní kolegyně, podrobná rozprava, vás tentokrát upozorňuji.) Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Senátor Miloš Vystrčil. A jinak vás upozorňuji, že je 14.30.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážené kolegyně, kolegové. (Předsedající: A novináři tady nejsou nikde, abyste věděli...) (Pobavení v sále.)

Asi nám jde některým o věc. Já tedy chci poděkovat prostřednictvím pana předsedajícího Jardovi Kuberovi za to, že podpořil můj návrh zákona. Protože není pravdou, že město nebo obec mohou vyhláškou povolit něco, co zakazuje zákon. Pokud zákon stanoví limity hluku, tak není možné, aby město vyhláškou řeklo, že to v nějaké době nevadí. A to vy tady prostřednictvím pana předsedajícího, jak paní profesorka, tak paní Seitlová, tvrdíte. To nejde. To znamená, pokud ten ohňostroj nebyl ve formě hudební produkce, tak (Upozornění předsedajícího na zvýšený hlas.) Je to nad šedesát, omlouvám se. Tak ať pan senátor Kubera udělal s nočním klidem co chtěl, tak stejně porušil zákon. Že na to Policie nepřišla je jiná věc. A tak to zkrátka je a je úplně jedno, kam hýbal s nočním klidem, úplně jedno. Protože to bylo nad limit stanovený zákonem. (Upozornění předsedajícího: Pane kolego, zvyšujete decibely.) To, co navrhuje (Předsedající: To už je lepší.) Takže to znamená, to, co navrhuje pozměňovací návrh, který já předkládám je, aby v případě, když to nebude v době nočního klidu, hudební produkce nebyla hlukem, ale jenom zvukem, a tím se na ni limity nebudou vztahovat.

A je to na nějaké rozumné dohodě. A na to, co říká paní profesorka Syková, protože já jí slyším, neboť také mluví poměrně nahlas. Asi řekl bych tak 35 decibelů. Odpovídám, že dneska v tomto světě takto standardně žijeme, a že vlastně k porušování dochází dnes a denně, akorát na to nikdo nereaguje. Protože taková hloupost, že kdybychom to začali postihovat, tak nebudou orgány, které to mají na starosti, dělat nic jiného. To je všechno. (Předsedající: Pane kolego, co tady děláte?)

Senátor Jaroslav Kubera:  Takže já poprosím - vaším prostřednictvím - pana senátora Vystrčila, aby se mi omluvil. Ale teď to myslím úplně vážně (další část projevu je pronášena v rozhořčení), protože mě za dvacet let ministerstvo nezrušilo ani jednu z mých mála vyhlášek. Tato vyhláška je potvrzena, ministerstvem schválena a je zcela v souladu se zákonem, pane senátore!!! Takže opatrně, vy jste to tady řekl na mikrofon, že jsem přijal protizákonnou vyhlášku!!!

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, jednací řád platí pro všechny. I pro vás!Je potřeba se přihlásit... (Poznámka předsedajícího na vzniklé reakce: Ne, ne, nic takového...)

Kolega Radko Martínek má slovo.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo. Celé dopoledne jsme tady sledovali bitvu o hluku a zvuku. Já bych chtěl jenom uvést na pravou míru, abychom se zase nenechali zmást trochu tím pozměňovacím návrhem obou paní kolegyň.

Oba dva pozměňovací návrhy, které jsou totožné, vrací situaci do současného stavu. A vzhledem k tomu, co se tady odehrávalo, tak ho považuji za nejrozumnější, abychom to nechali tak, jak to je, protože přes to, že se porušují pravděpodobně zákony, tak produkce v celé republice běží, a pokud máme přijmout opravdu něco smysluplného, tak se tím zabývejme. Připravme se na letní návrh k radosti pana ministra.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další se nehlásí, končím podrobnou rozpravu. Pane ministře, chcete se vyjádřit? Nechcete. A nyní se ptám postupně zpravodajů. Vladimír Plaček se chce vyjádřit za ÚPV.

Senátor Vladimír Plaček:  Pěkné odpoledne, pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. O znění usnesení, které přijal ÚPV jsem už hovořil, informoval. Já navrhuji, aby se o všech devíti pozměňovacích návrzích hlasovalo en bloc.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Kolegyně Jitka Seitlová za výbor pro územní rozvoj se nechce vyjádřit. A slovo má zpravodajka garančního výboru paní Milada Emmerová, která po závěrečném zpravodajském slově nás také provede celým hlasováním.

Senátorka Milada Emmerová:  Já děkuji za slovo. Jenom bych úvodem chtěla říci, že návrh kolegy Plačka sice je možné schválit, ovšem na druhé straně já mám po poradě s legislativním odborem hlasování rozprostřené přes všechny body znovu. Neboť zrovna v případě ÚPV jde o celou řadu legislativně technických chyb nebo oprav. Zatímco pouze dva návrhy jsou věcného charakteru. Takže bylo by asi lépe, kdybych respektovala to, jak mně navrhl legislativní odbor.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní kolegyně, ano, ale teď je potřeba, aby vám pan ředitel zastrčil kartičku a vy budeme říkat, o čem hlasujeme atd. Takže já nejprve dám znělku, aby ti, kteří se chtějí zúčastnit, se dostavili.

Tak a před každým, nebo až zazní návrh, o čem budeme hlasovat, tak bych poprosil pana ministra o stanovisko a garančního zpravodaje.

Senátorka Milada Emmerová:  Já bych nejdříve celý návrh přečetla. Tak nejprve bychom měli hlasovat o pozměňovacích návrzích garančního výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento tisk č. 87/1 máte všichni na lavici.

Poté o pozměňovacích návrzích ÚPV, totéž máte na lavici pod č. 87/2 a poté budeme hlasovat o jednotlivých návrzích chronologicky. První předkládala návrh paní senátorka Seitlová, poté prakticky totožný návrh paní senátorka Syková a naposledy pan senátor Vystrčil.

Po prohlasování těchto všech návrhů bychom měli hlasovat o celém návrhu novely zákona o ochraně veřejného zdraví. Tak jestli mohu dále pokračovat a už probírat jednotlivé body.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Ještě předtím, než začnete, tak kolega Horník se hlásí s faktickou.

Senátor Jan Horník:  Já mám věcný dotaz, jestli by se nemělo hlasovat ještě před navrženým hlasováním, jak bylo to pořadí jednotlivých pozměňovacích návrhů, o návrhu Miloše Vystrčila, protože v ten okamžik schválení toho před tím je nehlasovatelný, a přitom je osamocen. Jestli by to nebylo lepší.

Senátorka Milada Emmerová:  Ten návrh je poněkud modifikovaný.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže kolega Horník stahuje předpokládám po poradě svoji připomínku. Takže kolegyně Emmerová nás provede hlasováním.

Senátorka Milada Emmerová:  Takže nejprve bych začala s pozměňovacími návrhy, které přijal v příloze výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Takže jde o první hlasování o bodu č. 1 této přílohy. Jenom stručně zopakuji, že ze zákona vypouští zákaz přijmout na školu v přírodě nebo zotavovací akci dítě, které nemá doklad, že se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním nebo doklad, že je proti nákaze imunní, nebo že se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci. Takže prosím.

(Za předkladatele nesouhlas.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Nesouhlas - pan ministr. Paní zpravodajka: (Senátorka M. Emmerová: Já mám neutrální přístup.) Neutrální.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh jak zazněl, zvedne ruku. Kdo je proti tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 32 ukončeno, registrováno 60, kvórum 31, pro 35, proti 14. Návrh byl schválen.

Senátorka Milada Emmerová:  Dále bod č. 2 a 3 jsou rovněž očíslované pozměňovací návrhy z tohoto výboru. Bod č. 2 stanoví, že subjekty vymezené v navrhovaném ustanovení § 50 tj. předškolní dobrovolná kolektivní zařízení, mohou přijímat do svých zařízení jen děti, které mají potvrzení o tom, jakým stanoveným pravidelným očkováním se podrobily a v jakých termínech.

Tento pozměňovací návrh fakticky umožňuje do uvedených zařízení přijímat děti zcela neočkované. Pozměňovací návrh bodu č. 3 je legislativně technickým promítnutím shora uvedené navrhované právní úpravy do definice správního deliktu specifikovaného v navrhovaném paragrafu 92k odst. 4.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Prosím o stanoviska. (Ministr nesouhlasí, zpravodajka má neutrální stanoviska.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 33 ukončeno, registrováno 60, kvoru 31, pro 33, proti jedenáct. Návrh byl schválen.

Prosím dále, paní kolegyně.

Senátorka Milada Emmerová:  A konečně o bodech č. 4 a 5. Cílem pozměňovacího návrhu je snížit maximální možnou výši pokuty, kterou lze uložit subjektům vymezeným v navrhovaném ustanovení § 50 za spáchání správního deliktu definovaného v § 92k odst. 4 návrhu zákona, nebo subjektům uvedených v § 46 atd.

Jde o návrh z pokuty 500 tis. Kč redukci na 30 tis. Kč.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Prosím o stanoviska. (Ministr má stanovisko neutrální, zpravodajka souhlasí.)

A já ještě položím otázku, asi jsem se přeslechl. Teď hlasujeme o bodu 5 nebo o bodu 4 a 5?

Senátorka Milada Emmerová:  O bodu 4 a 5, tedy o obou.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 34 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 55, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Prosím o další návrh.

Senátorka Milada Emmerová:  ¨Následuje hlasování o pozměňovacích návrzích ústavně-právního výboru, kde je bod 1, 2, 3, 4, 8 a 9 legislativně technickou úpravou a lze je hlasovat společně.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Prosím o stanoviska. (Ministr i zpravodajka mají neutrální stanovisko.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 35 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 57, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Prosím další návrh.

Senátorka Milada Emmerová:  O bodech č. 5 a 6 přílohy k usnesení, stručně je přečtu: Do návrhu zákona se doplňuje definice správního deliktu, kterého se může dopustit provozovatel potravinářského podniku tím, že ve škole nebo ve školském zařízení poruší zákaz nabízet k prodeji nebo prodávat potraviny, které jsou v rozporu s výživovými požadavky na zdravou výživu dětí a studentů. Zároveň se za uvedený správní delikt zakotvuje možnost uložit pokuty až do výše 50 tis. Kč.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Prosím o stanoviska. (Ministr neutrální, zpravodajka kladné.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 36 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 46, proti 6. Návrh byl schválen.

Senátorka Milada Emmerová:  A konečně bod 7 je totožný se 7 bodem návrhu paní senátorky Seitlové, ale můžeme ho hlasovat zde. Přečtu znění: Pozměňovací návrh vypouští návrh, aby účastníkem řízení o vydání opatření obecné povahy ke zřízení ochranného hlukového pásma, jež se vydává v souvislosti s překročením hygienických limitů hluku z leteckého provozu na letištích zajišťujících ročně více než 50 tisíc vzletů nebo přistání a vojenských letištích, byl pouze žadatel, tím je provozovatel letiště.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Prosím o stanoviska (ministr neutrální, zpravodajka kladné.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 37 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 44, proti jeden. Návrh byl schválen.

Senátorka Milada Emmerová:  Následuje hlasování o pozměňovacích návrzích paní senátorky Seitlové, které vám byly dnes dodány písemně a ještě je osobně slovně zdůvodnila.

Bod č. 1 ...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Jenom řekněte, jestli budeme hlasovat en bloc nebo o bodu 1, o bodu 2 atd.

Senátorka Milada Emmerová:  Ano, budeme hlasovat opět po jednotlivých návrzích, tedy bod 1 hlasovat samostatně.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Prosím o stanovisko. (Ministr negativní, zpravodajka rovněž negativní.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 38 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 8, proti 25. Návrh byl zamítnut.

Senátorka Milada Emmerová:  Další je bod 2 varianta A/. Jde o shodný návrh s paní senátorkou Sykovou.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Prosím o stanoviska. (Ministr neutrální stanovisko, zpravodajka kladné.)

Hlasujeme o variantě A).

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 39 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 37, proti 9. Návrh byl schválen.

Senátorka Milada Emmerová:  Bod 2 varianta B/. Tato varianta by mohla být hlasovatelná, pokud by nebyl schválen bod A/, neboli o tom nebudeme hlasovat.

Dále sem vsouvám návrh pana kolegy Vystrčila, který lze hlasovat jen nebude-li schválen bod 2 A/, čili opět to vypadává.

A u bodu 2 B/ je to totéž.

Tím by to bylo vyřízeno tímto hlasováním s pozitivním výsledkem.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Je tady kolega Horník s faktickou poznámkou.

Senátor Jan Horník:  Já se domnívám, že návrh kolegy Vystrčila se nevylučuje s tím, co tady bylo odsouhlaseno už pro kolegyně Emmerovou a Sykovou, pouze doplňuje usnesení.

Senátorka Milada Emmerová:  Ano, lze to tak pojímat, je to rozšířený návrh.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Tady je teď trošku malér, jestli jsme schválili jakoby kratší verzi a je teď komplikované, abychom hlasovali o delší, mělo se hlasovat obráceně. Stáhl jste to zpátky, já za to nemohu.

V této chvíli říká správně paní zpravodajka, že návrhy kolegy Vystrčila jsou nehlasovatelné v rámci toho, co bylo odsouhlaseno.

Senátor Jan Horník:  Žádám o desetiminutovou přestávku pro kolegu klubu.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Chcete přestávku uprostřed hlasování, měli jste přestávku hodinu a půl. Sorry, jsme uprostřed hlasování a nebývá zvykem přerušovat hlasování. Kolega Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Já se omlouvám. Jenom faktická poznámka k mému pozměňovacímu návrhu. Dneska je to prosím tak, že jeho první část byla schválena a o druhé části nebylo hlasováno. Jestli je to hlasovatelné nebo není, je na právnících, ale pokud bychom hlasovali a byl návrh schválen, tak to není v rozporu s ničím, co už je odsouhlaseno.

Senátorka Milada Emmerová:  Ano, já s tím souhlasím. Jen chci ještě zdůvodnit, že pokud bychom hodnotili nebo řadili návrhy chronologicky, tak kolega Vystrčil byl tedy poslední. Ale to neznamená, že by se nemohlo toto uskutečnit po poradě s právníkem.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Tady bych prosil, jestli by legislativa mohla říci svůj názor zpravodajce. Legislativa se ztotožňuje s mým názorem. Nebylo oznámeno, že to byl protinávrh proti návrhu kolegyně Sykové, tím by se muselo o tom hlasovat jako o protinávrhu nejdříve, a pak o druhém návrhu. V daném okamžiku to šlo posloupně za sebou. V momentě, kdy byl schválen návrh kolegyně Sykové, je kolega Vystrčil nehlasovatelný, říká legislativa, a to je řekl bych docela uznávaná a renomovaná část našeho Senátu.

Paní kolegyně kolegu Vystrčila můžeme odložit. (Oživení v sále, smích.)

Senátorka Milada Emmerová:  Budu pokračovat. Body 3, 4 a 8 hlasovat společně, přičemž bod 8 je původně označen chybně jako bod 9, takže ve svých předlohách si to opravte. Jde tedy o bod 3, 4 a 8 (původně 9).

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Prosím o stanoviska. (Ministr i zpravodajka negativní stanovisko.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 40 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 7, proti 29. Návrh byl zamítnut.

Senátorka Milada Emmerová:  Následuje bod 5 a 9. Bod 9 je původně označen chybně jako bod 10, opravte si to v předlohách. Hlasujeme společně o těchto bodech.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Prosím o stanoviska. (Ministr i zpravodajka negativní stanoviska.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 41 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 6, proti 32. Návrh byl zamítnut.

Senátorka Milada Emmerová:  Následuje hlasování o bodu 6.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Prosím o stanoviska. (Ministr i zpravodajka kladné stanovisko.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 42 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 59, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Senátorka Milada Emmerová:  A konečně bod 7, který je shodný s bodem 7, jak už jsem upozorňovala při hlasování o usnesení ústavně-právního výboru. A tam byl prohlasován, pokud se nemýlím, kladně.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Znamená to, že o něm nehlasuje.

Senátorka Milada Emmerová:  Nebudeme o něm hlasovat.

Senátorka Milada Emmerová:  Ano, to by bylo vše, všechny pozměňovací návrhy jsme probrali a je možné hlasovat o zákonu jako celku.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Budeme nyní hlasovat o tom, zda vrátíme Poslanecké sněmovně návrh zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 43 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 47, proti 3. Návrh byl schválen.

Pan ministr se s námi loučí, my už jenom procedurálně dokončíme hlasování o tom, koho pověříme, aby odůvodnil usnesení Senátu v Poslanecké sněmovně. Navrhuji, aby to byla senátorka Milada Emmerová a senátor Vladimír Plaček. Má někdo jiný návrh? Nemá, takže o těchto dvou jménech budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 44 ukončeno, registrováno 61, kvorum 31, pro 57, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, co jsme si odsouhlasili, je ještě potřeba procedurálně schválit vyřazení dalších bodů pořadu pléna Senátu. Podle nového upraveného pořadu to budou body č. 15, bod č. 20, bod č. 21 a bod č. 22. O tomto procedurálním návrhu nechám nyní hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro toto pořadí bodů, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 45 ukončeno, registrováno 59, kvorum 30, pro 40, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 86

Máme to jako tisk 86. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců pan poslanec Marek Benda, kterého prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Marek Benda:  Dobrý den. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, nejprve mi dovolte jedno úplně osobní vyznání. Přestože se pokládám za jednoho z otců druhé komory Parlamentu a vždycky jsem ji měl rád, tak je to vlastně poprvé, co vystupuji na samostatné schůzi Senátu, což jsem překvapen, protože v tomto sálu už jsem byl taky mockrát.

Pokusím se být maximálně stručný, vím, že toho máte dneska hodně.

Návrh zákona, který vám předkládáme z Poslanecké sněmovny ve verzi, kterou schválila PS, se týká finančního a analytického útvaru Ministerstva financí ČR, které by mělo dohlížet na praní špinavých peněz. Jeho cílem je, aby bylo odděleno od MF a bylo, pokud možno, nezávislým orgánem. Návrh, který předkládáme, by tuto nezávislost měl nadále posilovat.

V původní verzi bylo, že ředitele finančního a analytického útvaru jmenuje vláda, protože byla předložena ještě před zněním služebního zákona. Vzhledem k tomu, že služebním zákonem přešel finanční a analytický útvar od státního tajemníka na MF, tak jsme již věc vládou nekomplikovali – a zavádí se pouze kontrola tohoto finančního a analytického útvaru jednak prostřednictvím vlády a jednak zvláštní komise zřízené PS, podobně jako to mají další služby – jako BIS a Vojenské obranné zpravodajství.

Děkuji za pozornost. Myslím, že to jako úvodní slovo stačí.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane poslanče. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Garančním výborem byl ÚPV. Usnesení má č. 86/1. Zpravodajem je pan Miroslav Antl, který má slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane poslanče, vážené dámy senátorky, vážení pánové senátoři, po tom, co zde proběhlo včera odpoledne a dnes, tak bych měl asi přečíst detailně svojí zpravodajskou zprávu, protože nikam nespěcháme... Ale přece jenom, jak vždycky, ji zestručním.

Pokud jde o legislativní proces, tak jde o návrh zákona poslance Petr Fialy a dalších. Ten byl PS předložen dne 25. 3. loňského roku. Legislativní proces v dolní komoře trval více než rok. Vláda na své schůzi dne 23. dubna loňského roku návrh zákona projednala a vyslovila s ním nesouhlas. Když se podíváte do obsáhlého stanoviska vlády, tak se vlastně neustále objevuje u těch 5 bodů slovo "zcela nesystémový nebo nesystémový", a to s ohledem na tehdy paralelně projednávaný zákon o služebním poměru.

Jinak návrh zákona byl přikázán rozpočtovému výboru, který svým usnesením ze dne 18. 3. 2015 doporučil PS schválit návrh zákona, ve znění pozměňovacích návrhů. Tyto pozměňovací návrhy měly podporu napříč politickým spektrem a reagovaly i na připomínky vlády. Zčásti tam pak došlo ke shodě.

Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila na své 27. schůzi 20. května letošního roku. V hlasování bylo z přítomných 179 poslanců pro 143, proti jediný.

Pokud jde o stádium horní komory českého Parlamentu, tak nám byl tento návrh zákona předložen 2. 6. 2015. Lhůta k projednání nám končí 2. 7. tohoto roku. Organizační výbor přikázal tisk dne 2. 6. 2015.

Pokud jde o obsah, řekl bych zde pouze to, že zcela nově se objevuje to, že kontrolou nad činností FAÚ (tedy finančního a analytického útvaru) bude vykonávat nebo měla by vykonávat, v případě našeho souhlasu Poslanecká sněmovna. Dále se stanoví možnost předsedy vlády případně člena vlády zprostit povinnosti mlčenlivosti příslušné zaměstnance tohoto útvaru. Pokud se podíváte na schéma dolní komory českého Parlamentu, tak z mého pohledu to není nic nového, protože podíváte-li se, tak PS má už 5 podobných komisí. Je to stálá komise pro kontrolu činnosti BIS, GIBS, NBÚ a Vojenského zpravodajství... Tam nelze systémově nic namítat. Jinak oni budou mít k dispozici výroční zprávy, které ovšem stejně dostávají. Pak mohou navštěvovat i pracoviště FAÚ v doprovodu ředitele nebo jiného pověřeného zaměstnance. Komise by měla mít 7 členů. Já už jsem na naší schůzi ÚPV pochválil pozměňovací návrh pana Zbyňka Stanjury, který vlastně vypustil nadbytečnou poznámku pod čarou a nahradil pojem "kontrolního orgánu" pojmem "stálá komise", což by zcela logický pozměňovací návrh a padá do celé té koncepce.

Jinak nevím, čím bych vás obohatil, protože vy to všichni znáte velmi podrobně. Tady je jedna legislativní připomínka. V tuto chvíli bych chtěl pochválit i našeho nového legislativce, který se zhostil svého úkolu výborně. Je třeba říci, že jeho legislativní stanovisko je skutečně věcné, stručné a právně skvělé.

Jinak, pokud jde, pane místopředsedo, o naše zmíněné 42. usnesení, tak náš ÚPV na 9. schůzi 10. června 2015 pod I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném PS; pod II. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla; III. Pověřuje Miroslava Antla coby předsedu ÚPV, aby předložil toto usnesení panu předsedovi Senátu Parlamentu ČR, což jsem udělal řádně a včas.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, posaďte, ale zkontrolujte si, jestli tam není všude mokro, protože před chvílí tam tekla voda, abyste si nesedl nevhodně... (Nejde o vás, jde o předchůdce...) (Pobavení v sále.)

Dalším výborem je VHZD. Usnesení má č. 86/2 a pan senátor Libor Michálek má slovo.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vzhledem k tomu, že po věcné i procedurální stránce již mí předřečníci popsali, co je vlastně předmětem tohoto návrhu, dovolím si přečíst pouze 80. usnesení VHZD z 10. schůze konané dne 16. června 2015 k tomuto návrhu zákona, a to zní:

Po úvodním slově zástupce skupiny předkladatelů poslance pana Bendy, po zpravodajské zprávě senátora Libora Michálka a pana Antla a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje mě zpravodajem výboru. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Moje otázka, zda někdo navrhuje, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona. (Nikdo.)

Otevírám obecnou rozpravu. Do té se rovněž nikdo nehlásí. Nepředpokládám, že by se předkladatel a zpravodajové chtěli vyjádřit k něčemu, co neexistuje.

Máme jediný návrh, a to je schválit tento návrh zákona. Po znělce o tom budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. (Krátké přerušení.) Omlouvám se, byla technická porada.

Hlasování č. 46 ukončeno. Registrováno 56, kvorum 29. Pro 45, proti nikdo.

Návrh byl schválen. Děkuji předkladatelům, děkuji zpravodajům.

Končím projednávání tohoto bodu.

Poslanec Marek Benda:  Děkuji pěkně celé horní komoře. Na shledanou!

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Na shledanou, pane poslanče.

Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou, kterou se mění a doplňuje Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o policejní spolupráci a o druhém dodatku k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959, podepsaná dne 5. prosince 2014 v Bruselu

Tisk č. 26

Je to tisk č. 26. Slovo má pan ministr Milan Chovanec. Vítám vás tady. Čeká vás tady náročný maratón, pane ministře.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, předkládaná Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou, kterou se mění a doplňuje Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o policejní spolupráci a o druhém dodatku k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 novelizuje platnou smlouvu o policejní spolupráci, která vstoupila v platnost 1. července 2006.

Důvodem pro změnu a doplnění platné smlouvy jsou především vyšší nároky kladené na spolupráci bezpečnostních orgánů obou států – po zrušení kontrol na státní hranici – v důsledku plného zapojení ČR do schengenského prostoru. Nově zavedená je např. možnost nasazení policistů na území druhého státu pod vedením policisty územního státu. Je tady dále možnost přeshraničních zásahů na území druhého státu v případě bezpečnostního ohrožení života či zdraví osob. Dále se řeší předávání osob mezi smluvními státy anebo tzv. průvozu osob ve vazbě nebo výkonu trestu přes území druhého státu.

Spolupráce – podle smlouvy – je nově rozšířena i na oblast přestupků fyzických osob, což je novinka, která je do ujednání zaváděna. Rovněž provádění ustanovení platné smlouvy v praxi přineslo některé požadavky na upřesnění či změnu platné smlouvy tam, kde je stávající text nejasný a vyvolává interpretační nejasnosti nebo se rozchází s aktuálními požadavky praxe. Potřebu dílčích změn vyvolala i reorganizace policejních sborů na obou stranách.

Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním je ÚPV. Usnesení má č. 26/1. Zpravodajem je pan senátor Miroslav Antl, který má slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji, mj. i za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, opět velmi stručně. Vážený pan ministr tady řekl vše, pokud jde o obsah smlouvy. Stačil jsem to sledovat, takže vynechám většinu své zpravodajské zprávy.

Jako obvykle se v úvodu vyjádřím k legislativnímu procesu. Tedy pár stručných až telegrafických poznámek.

Vláda schválila sjednání smlouvy svým usnesením č. 210 ze dne 2. dubna loňského roku. Rozhodla o jejím předložení Parlamentu k vyslovení souhlasu s ratifikací. Smlouva byla podepsána 5. prosince v Bruselu. Za ČR podepsal zde přítomný pan ministr vnitra. Jinak podotýkám, že na té původní smlouvě se podílel i předchozí ministr vnitra – a dneska předseda zahraničního výboru – pan předseda František Bublan.

Vláda předložila smlouvu Senátu dne 3. února tohoto roku. Poslanecké sněmovně opět o den dříve. Tam je tisk evidován pod č. 396. Je, pokud jsem se díval, ve druhém čtení. Zahraniční výbor také projednal mezinárodní smlouvu. Vydal své usnesení 15. 4. V naší komoře projednaly dva výbory, přičemž náš výbor jako garanční výbor přijal usnesení, které vám odcituji vzápětí.

V tuto chvíli bych jenom dodal, že jde o smlouvu, která je dokonce sousedním státem, a je zcela evidentní, že zejména se sousedními státy bychom měli pravidelně obnovovat spolupráci. Zejména tu policejní, protože dává podklad pro spolupráci justiční. Jsou to mnohdy neformální kontakty, podklady pro pak oficiální žádosti o právní pomoc ve smyslu evropské úmluvy.

V této chvíli – naše usnesení šestnácté – ze 4. schůze, z 24. února 2015 (když říkám "naše", tak ÚPV), který pod

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi ČR a Rakouskou republikou, kterou se mění a doplňuje Smlouva mezi ČR a Rakouskou republikou o policejní spolupráci a o druhém dodatku k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959, podepsané dne 5. prosince 2014 v Bruselu.

II. Zpravodajem určuje Antla.

III. Antl coby předseda spraví o tomto pana předsedu horní komory českého Parlamentu.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, posaďte se ke stolku. VZVOB projednal tuto smlouvu. Usnesení má č. 26/2. Zpravodajem je pan senátor František Bublan, který má slovo.

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane místopředsedo za slovo. Byl jsem zmíněn jako "spolupachatel" původní smlouvy, která byla skutečně podepsána asi před necelými 10 lety. Pokud si vzpomínám na projednávání, tak vím, že to bylo docela průlomové, že z toho byla docela velká diskuse, protože to ještě bylo v době, kdy jsme ještě nebyli v Schengenu. Spolupráce byla velice úzce nastolena, takže to vyvolávalo velké otázky. Od té doby jsme podepsali několik dalších smluv s Polskem, se Slovenskem a se Spolkovou republikou Německo – takže vše běží podle tohoto nastoleného řádu.

VZVOB se touto smlouvou zabýval na své 6. schůzi dne 18. února 2015. Stejně tak – jako ÚPV – doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci této smlouvy.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane kolego. Otevírám rozpravu. Nikdo se nehlásí. Končím rozpravu. Tudíž není se k čemu vyjadřovat.

Máme jediný návrh, tzn. dát souhlas k ratifikaci. Po znělce o tom budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 47 ukončeno. Registrováno 55, kvorum 28. Pro 49, proti nikdo.

Návrh byl schválen. Děkuji zpravodajům, panu ministrovi až na závěr...

Dalším bodem je

 

SDĚLENÍ(cs) Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Evropský program pro migraci

Tisk EU č. K 020/10

Máme to jako tisk č. K 020/10 a K 020/10/01. Pan ministr má opět slovo.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Děkuji, váženu pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych uvedl následující bod programu, a sice "Sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Evropský program pro migraci".

V úterý jsem se v Lucemburku zúčastnil Rady Evropy pro vnitřní věci, která se z velké části týkala právě zmiňovaných témat. Dle očekávání byla debat ministrů na tomto jednání velmi vášnivá a místy až vypjatá. Žádné výsledky či zásadní pokrok však z mého pohledu nepřinesla. Diskuse se tady posouvá o úroveň výš, a to na Evropskou radu, která proběhne 24. a 25. června.

Ačkoliv Evropskou komisí navrhovaný program pro migraci obsahuje mnoho nástrojů, které si kladou za cíl jak snížení migrační krize obecně, tak i ve vztahu k nejvíce exponovaným státům EU je potřeba také jasně zmínit, že tento program v mnohém nenaplnil dostatečně naše očekávání.

V tomto duchu jsem také vystoupil na úterní Radě v Lucemburku. Navrhovaný program totiž řeší především následky, nikoliv příčiny současné migrační krize. Tu lze, podle mého názoru, ilustrovat ve dvou základních parametrech.

Zaprvé. Nelegální migrace je nástrojem, tedy vstupenkou, do azylového řízení. Žádost o azyl musí být motivována potřebnou ochrany, a ne přístupem k sociálním výhodám v některých členských státech. Pro příklad nemusím chodit příliš daleko. Stačí zavítat do sousedního Německa, které pro velmi vstřícnou sociální politiku je pro migranty nejžádanější destinací. Následuje potom Švédsko, Rakousko nebo Anglie.

Šedesát procent všech žádostí migrantů o udělení azylu jsou žádosti tzv. neodůvodněné, tzn., že nemají právní nárok na to, aby jim byl azyl poskytnut.

Z těchto 60 % migrantů, kteří přicházejí na evropský kontinent a přicházejí tedy mimo rámec platné legislativy s možností získat azyl, se nám v návratové politice daří vracet pouhých 39 % žadatelů.

Je proto nutné přehodnotit současnou návratovou praxi. Obávám se totiž, že společná legislativa EU postavení cizinců při návratu do vlasti je velmi složitá. Tento návrat de facto znemožňuje nebo velmi ztěžuje.

Zadruhé. Z dvou aspektů, o kterých jsem hovořil, jednou z hlavních příčin kritické situace je stav evropského sousedství. Musíme být aktivními partnery zemím v našem sousedství. A to nejenom směrem na jih, ale také i na východ. Trochu jsme opomíjeli při debatě problémy migrace z Ruska, především z Ukrajiny. Z té části světa, kam směřuje poměrně velký počet migrantů i do ČR, a to nejenom do tranzitní země, ale i jako do země koncové, tedy tam, kde chtějí požádat o azyl a kde se chtějí usadit. Je potřeba jednat se zeměmi, jakou je Niger. Je jednou z výrazných tranzitních zemí. Z mého pohledu je potřebné debatovat i s bohatými státy Perského zálivu a diskutovat s nimi o zapojení do programu migrační politiky.

Velmi složitě se vysvětluje občanům ČR, že máme být vstřícní a přijímat kvóty v době, kdy některé bohaté státy Perského zálivu staví plot mezi svým územím a územím, které je ohroženo.

Nesmíme také zapomínat, vážené senátorky, vážení senátoři, na to, že otázka migrace je i otázkou vnitřní bezpečnosti. Bavili jsme se o tom, jaký vyslat vzkaz. Vzkaz z našeho pohledu musí být ten, že řekneme občanům členských států, že vnitřní bezpečnost je hodnotou, za kterou je potřebné bojovat a o kterou je potřeba se starat. Že vzkážeme zločineckým skupinám, které v současné době parazitují a vydělávají na chudobě a neštěstí druhých obrovské finanční prostředky, že je budeme stíhat, že jim budeme zabavovat finance, které z toho získávají a které jsou dosažitelné v evropských bankách. Že budeme potápět jejich lodě. Že jim prostě nedáme pokoj. Že jim neumožníme, aby jednoduše převáděli lidi za úplatu do Evropy, aniž by nepřišel trest.

Zatřetí. Musíme jasně vzkázat migrantům, kteří nemají nárok na právní ochranu, tedy mezinárodní ochranu, že budou vráceni.

Pokud o těchto opatřeních nebudeme schopni komunikovat s veřejností, nejsme schopní získat ani u naších občanů solidaritu pro ty, kteří ochranu opravdu potřebují a kterým bychom ji poskytovat měli.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VZVOB. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk K 020/10/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého nyní žádám o přednesení zpravodajské zprávy. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Dobrý den, vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, budeme teď projednávat dva body za sebou, které se týkají migrace. Ten první je "Sdělení komise" a za druhý je pak "Rada". VEU přijal k oběma bodům usnesení, a proto bych vás poprosil, když bychom debatovali, tak abychom se spíše soustředili na bod druhý, kdy i usnesení je výrazně obsáhlejší a poskytuje plastičtější obraz o migraci.

Máte doporučení k vyjádření ke Sdělení komise, které máte ve svých materiálech. Logicky bych si přál, kdybyste přijali usnesení, které VEU navrhuje. Pak si uděláme širší debatu u příštího bodu. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí? Ale ano, hlásí se. Pane senátore, nesmíte váhat... Takže pan senátor František Bublan. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane místopředsedo. Dovolím si několik málo slov, protože je to téma, které hýbe nejenom naší veřejností, ale i veřejností celé Evropy. Někdy z toho mám trošku obavy, kam až to může vyústit, protože některé postoje jsou velmi radikální. Některé postoje jsou až přímo nehumánní. Přitom je to věc, kterou si musíme přiznat, že se s ní budeme v dlouhodobém horizontu možná několika desítek let stále střetávat a budeme s touto situací konfrontováni. Jedná se především o migranty ze Severní Afriky, Sahelu, Blízkého východu, ale samozřejmě i z východních zemí, protože nevíme, jak to dopadne na Ukrajině anebo možná v nějakých blízkých státech jako je Moldávie apod. Mnoho migrantů ještě putuje z Kosova, takže Balkán, jako vždycky, je velmi nejistý. Je to věc, možná, na několik desítek let, s kterou se stále budeme střetávat. Je to výsledek stálých, a skutečně už stálých, ozbrojených konfĺiktů v regionech; a se vznikem tzv. zhroucených států. Z toho samozřejmě roste radikální politický extrémismus, islámismus. S tím je také spojený organizovaný zločin, protože – tak jak zmínil pan ministr – migrace je s organizovaným zločinem, tzn. s převaděčstvím, velmi úzce propojena.

Když jsem si přečetl podklad nebo informaci či návrh Komise pro Radu EU, tak jsem z toho nabyl jeden takový dojem, že všechna střednědobá a dlouhodobá opatření samozřejmě nejsou špatně míněna, nejsou od věci, ale za měsíc nebo měsíc a půl, kdy byla tato opatření napsána, tak se situace docela radikálně změnila. Mnoho z toho už nemusí být nějak účelné nebo aplikovatelné.

Mám z toho jeden jediný dojem, A to ten, že tyto hrozby musíme řešit komplexně a hlavně v jednotě. Pokud nebude jednota všech států EU, především států, které jsou v schengenském prostoru, tak je to všechno skutečně na nic. A k ničemu se nedobereme. Musíme zde použít nejenom klasické policejní síly týkající se ostrahy nebo hlídání Schengenu, ale použít také politické nebo zahraničněpolitické nástroje, ekonomické nástroje. To třeba ČR hodně nabízí. Použít humanitární organizace a použít zpravodajské služby, abychom měli dostatek informací o tom, co se děje. Třeba nyní překvapivě – situace mezi Polskem a Maďarskem – to možná před 14 dny o tom nikdo nic netušil a nikdo to nečekal.

Možná jenom jeden jediný dotaz na pana ministra. Zda na této poslední Radě pro justici a vnitro také debatovalo o tzv. institutu dočasné ochrany. Protože Komise může tento institut jaksi aktivovat. A zda by to v této situaci nepomohlo nebo aspoň načas neřešilo těžkou situaci. Protože institut má nějaké časové omezení, současně je tam i omezení pohybu. To by alespoň načas, než najdeme lepší nástroje, mohlo situaci uklidnit.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Dále se do rozpravy již nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Pan ministr má samozřejmě slovo.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, debata byla velmi bouřlivá. Tam se dneska ukazuje, že, dejme tomu, v rámci projektu FRONTEX na ochranu hranice, tedy mořské hranice, Itálie a Řecka, odchází významné finanční prostředky. Maďarský ministr vnitra je tam kvantifikoval na částku 160 mil. euro ročně. Ze směru z Maďarska za poslední rok přišlo 55 tis. běženců. Přes Maďarsko přišlo 55 tis. běženců. Poskytované finanční prostředky jsou jen zlomkem toho, co s dává na ochranu mořské hranice.

Problém migrantů směrem z Itálie a Řecka – Itálie má jakýsi azylový systém, který v současné době nestíhá pokrýt počet migrantů. Migranti jsou propouštěni do vnitrozemí EU bez registrace. Řecko je ještě větší problém. Řecko funkční azylový systém nemá. Systém velmi pokulhává za standardy EU, a tam se opravdu problém kumuluje na ostrovech, vidíme tam migranty, kteří nemají žádné azylové zázemí a vznikají tam potom různé potyčky a třenice.

Samozřejmě se velice složitě bude vysvětlovat i občanům v ČR, že bychom měli být aktivnější v pomoci, když vidíme, v jakém stavu je azylová politika v některých členských zemích.

Co se týká institutu dočasné ochrany, možnost je, že institut zavede buď sama země po dobu 6 měsíců, nebo je to vynuceno rozhodnutím Evropské komise. Ochrana je potom de facto nařízena směrem k některému členskému státu. O tom se zatím nehovořilo. Maďarsku jaksi došla trpělivost, jestli to můžeme přičítat populismu tamějšího režimu, nebo jestli je to opravdu opatření nezbytné – k tomu nemám dostatek informací.

Na druhou stranu je potřeba jasně říct, že přes Maďarsko přišlo 55 tis. migrantů primárně z Kosova. Ale nově se objevují i migranti ze Sýrie a z jiných států, tzn. tady se otevřela další migrační trasa. Nejenom Řecko. Nejenom Itálie. Ale i Maďarsko.

Samozřejmě, další trasa je z Ukrajiny. Na Ukrajině je dneska 1,3 mil. vnitřních běženců. Na Ukrajině se pohybuje 1,3 mil. lidí, kteří nemají domov. Pokud by se tam dlouhodobě zhoršovala situace, je velice pravděpodobné, že se lidé zvednou a budou postupovat někam směrem přes Slovensko, především Polsko, ale i Maďarsko. Znovu říkám, že se tady může stát, že cílovou zemí bude Česká republika.

Já bych byl nerad, abychom nabyli dojmu, že nepomáháme. My pomáháme. My si stále myslíme, že je potřeba pomáhat. Hovořili jste tady o tom, nebo v usnesení je o tom zmínka – potřebujeme uzavírat readmisní smlouvy se státy, odkud běženci přicházejí. V azylovém řízení, v návratové politice je mnohdy problém, že mateřská země toho svého občana nechce. Mnohdy poskytujeme výraznou ekonomickou pomoc jednotlivým zemím, ať je to Afrika nebo jiné státy. Součástí dohod musí být podepsání readmisních dohod, aby byli schopni tam, kde režimy nejsou rozpadlé, kde se opravdu jedná o ekonomické běžence, aby si své občany bez jakýchkoliv obstrukcí prostě a jednoduše brali zpět.

Jinak nejsme schopní bez aktivní návratové politiky přesvědčit obyvatele v EU, že mají mít vyšší míru solidarity, alespoň takto to vidíme.

Ochrana hranic krátkodobá – tam nezazněla. Spíš tam zaznívá od většiny členských států vůle po zavedení kvót. Ale to je potom na debatu v dalším materiálu, tedy povinný kvót v rámci přerozdělování uprchlíků.

Dokud se neuzavře cesta, tak 40 tis. je úvodní číslo. Číslo se samozřejmě bude zvedat. V Libyi je podle odhadů až půl milionů uprchlíků, kteří čekají na svou cestu do Evropy. Tedy – 40 tis. je úvodní číslo – a myslím si, že pokud se Evropa nezačne chovat jinak, tak nebude číslem konečným.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane ministře. Požádal bych pana zpravodaje, zda by se mohl vyjádřit... Hlasovat budeme, pane zpravodaji, o návrhu, jak byl z VEU navržen? (Ano.) Dobrá.

Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich a jak jej máte obsažen v tisku K 020/10/02.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 48 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 47. proti nebyl nikdo.

Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, panu zpravodaji.

Přistoupíme k dalšímu bodu, a tímto bodem je

 

Návrh rozhodnutí Rady, kterým se stanoví prozatímní opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka

Tisk EU č. J 023/10

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk J 023/10 a J 023/10/01. Nyní bych požádal opět pana ministra vnitra, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych nyní uvedl bod, kterým je "Návrh rozhodnutí Rady, kterým se stanoví prozatímní opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka". Návrh rozhodnutí Rady o realokaci by byl pro ČR, pokud by byl přijat, právně závazný dokument, v němž Evropská komise navrhuje v období 24 měsíců realokovat do ostatních členských států 40 tis. osob z Itálie a Řecka. V tuto chvíli se jedná o žadatele o azyl ze Sýrie a Eritreje. Kvóta pro ČR je 3,32 – tedy 1328 osob v rozmezí 24 měsíců bez rodinných příslušníků.

Povinné přerozdělení migrantů však považuji, spolu s ostatními členy vlády, pouze snahu řešit následky z krize, a ne její důsledky. Na společném zasedání vládního výboru pro EU, které proběhlo v pondělí 8. června, proto také členové vlády potvrdili dosavadní postoj vlády ČR k této otázce, že tedy ČR se do evropského realokačního programu nezapojí. Zapojí se pouze v případě, že se bude jednat o opatření nepovinné, tzn. na dobrovolné bázi a rozhodnutí jednotlivých členských zemí podle jejich možností, které jim skýtá jejich azylový systém. Samozřejmě i nadále zvažujeme i variantu debaty s partnery v Řecku a v Itálii, abychom s nimi na bilaterální bázi dohodli případnou pomoc ČR v jejich prospěch. Mohu říct, že už jsme po jednání s Italy, můj 1. náměstek, pan Nováček, jednal v Itálii. Nabídli jsme italským partnerům tři oblasti pomoci. Jedna je finanční pomoc ve výši 900 tis. euro. Druhá byla personální. Nabídli jsme jim zhruba 7 desítek odborníků, kteří by pomohli s azylovým řízením. Za třetí jsme jim nabídli technická opatření např. prostředky pro noční vidění.

Do dnešního dne, zhruba 10 – 12 dní po jednání, nemáme od Italů odpověď, jestli alespoň jedno z těchto opatření nebo nabídek akceptují. Takže budeme čekat na reakci. Pak budeme jednat s Řeky a budeme jednat i s partnery z Maďarska. Chceme být aktivní v této věci. Připravujeme sérii jednání i s kolegou Zaorálkem se zeměmi, kterých se migrace nejvíce dotýká, tedy primárně s Rakouskem a Německem.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. J 023/10/02. Zpravodajem výboru je opět pan senátor Grulich, kterého tedy nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Dámy a pánové. Tak, jsem slíbil, bude tato debata pravděpodobně rozsáhlejší, než tomu bylo u minulého bodu. Já bych se jenom ještě pozastavil také nad tím, co tady říkal pan ministr. To je nevyrovnanost mezi jižní hranicí a jižní a východní hranicí, která nám je výrazně bližší. To je například tedy hranice mezi Slovinskem a Ukrajinou; a hlavně hranice Maďarska se Srbskem. Přestože, jak tady bylo zmíněno, přešlo během letošního roku přes tuto hranici asi 54 tisíc běženců, přes srbsko-maďarskou. Když se podíváte, kolik běženců přešlo do Itálie, tak vám chci jenom sdělit určité číselné údaje, že EU věnovala na ochranu hranic v Itálii 160 milionů eur, kdežto na ochranu hranice Maďarsko-Srbsko 1,6 milionů eur.

Rozdíl je jasný a velmi patrný, přičemž si troufám říci, že problém je téměř stejný jenom a to prosím berte v uvozovkách, není tak mediálně zajímavý, protože tam neteče voda. Ale problémy jsou prakticky stejné. Neteče voda, nemají tam moře, není to fotograficky tak zajímavé, ti utečenci na těch lodích.

My jsme si nechali vnutit jako ČR jakousi podivnou pozici. Pozici toho, že jsme xenofobové, že jsme společnost uzavřená, že nikoho nechceme přijímat, ale není to pravda. Stačí se podívat trošku na čísla. V ČR žije v současné době přes 450 tisíc cizinců, a z toho jsou deseti tisíce Ukrajinců, Rusů, Bělorusů, Vietnamská komunita je třetí největší komunitou v Evropě, která žije v ČR.

Není tedy pravda, že bychom cizince nepřijímali. Ale boj proti ilegální migraci jsme si vzali způsob, že je lepší podporovat migraci legální a tím bojovat proti té ilegální migraci. Tak, jak říkám, že přišly ty deseti tisíce Ukrajinců, tak jsou zrovna z místa, kde je jedno z nebezpečných válečných center Evropy a ČR je výrazně přijímala.

Vy jste teď dostali i materiál z Ministerstva vnitra a tam jsou i přijatá opatření ČR a jejich možné posílení v souvislosti s migrační krizí. Tady máte poměrně velký výpis, respektive velký seznam věcí, která ČR v této době dělá. Jako je program na pomoc uprchlíkům v regionech původu, kde bylo pro letošní rok uvolněno sto milionů, zapojení do společných evropských programů, rozvoje a ochrany. Dále, kde bylo dáno deset milionů, dalších pět milionů dobrovolné zapojování do přesídlovacích aktivit. Přijali jsme teď patnáct syrských rodin, stipendijní program pro syrské uprchlíky na českých vysokých školách. Dlouhodobé úsilí, úsilí o ekonomickou stabilizaci ve zdrojových zemí, kde bylo uvolněno během loňského roku 350 milionů a zase je i tato částka na letošní rok opět navýšena.

Průběžnou humanitární pomoc uprchlíkům a vnitřním vysídleným osobám, kde jsme uvolnili, kde bylo v letech 2010 až 2014 uvolněno celkem 180 milionů a na letošní rok byla tato částka zvýšena o dalších 40 milionů korun. Rád bych upozornil i na humanitární program MEDEVAC, který běží, nevím, jestli deset, patnáct let. Kdy přijímáme do – patnáct, tady bývalý ministr vnitra napovídá patnáct let, ale který běží už nějakou řádku let. A na základě tohoto programu přijímáme nebo jsou do našich nemocnic přiváženi lidé z těchto oblastí, kterým se pomáhá. Tím chci tak trošku demonstrovat, že ČR nepatří mezi ty zlé státy, které by se nějakým způsobem "obraňovaly" a stály proti lidem, kteří potřebují pomoc.

Situace, která nastala na jižní mořské hranici je jistě velmi tragická, ale je také mj. důsledkem toho, že tyto státy nenaplňují ani smlouvy, které jsou dlouhodobě podepsány a jestli si myslíte, že to nelze dělat, tak není to pravda. Dal bych příklad Španělska, které se zhruba před pěti, sedmi lety potýkalo s velmi obdobnými problémy, jako je tomu v současné době v Itálii a samozřejmě španělská vláda a Španělská republika učinila řadu kroků k tomu, aby ochránila svou hranici. Začala výrazně spolupracovat s Marokem, v Maroku existují střediska, které španělská vláda nejen pomáhá zřizovat, ale i tam s nimi spolupracuje. A samozřejmě příliv cizinců tam výrazně poklesl. Vzpomeňte si třeba např. na Kanárské ostrovy, kde se před nedávným časem řešily skutečně těžké humanitární krize a dnes tomu tak není. Španělsko to zvládlo. Lze pro to, aby to zvládla i Itálie.

S tímto způsobem jsme se snažili také koncipovat a vytvořit poměrně široké doporučení Senátu, které máte před sebou. Je široké pro to, že i když výbor pro EU, a to prosím říkám jako opoziční senátor, souhlasí s vládou a s jejími kroky. A myslím si také, že je potřeba, abychom se trochu potlačili své stranickosti, protože tady je to otázka bezpečnosti a otázka vůbec udržení celé EU jako takové.

Proto si myslím, že vedle toho, jak se dělá program pro migrační politiku, tak velice správně vláda chystá i komunikační program, protože si myslím, že je velmi důležitý a komunikační program, nejen dovnitř ČR, ale i nakonec ven do EU, abychom nebyli bráni, to co jsem říkal před chvílí, jako stát xenofobní, nebo stát uzavřený, který nemá rád nebo nesnáší cizince.

Jenom jsme obezřetní, nejsme zlí. Nebudu číst celé doporučení, jen vypíchnu některé body a pokusím se je okomentovat. Tady v té první části víceméně se jenom vyjadřujeme, s čím jsme se seznámili, co přijímáme a co podporujeme. Podporujeme skutečně to, co vláda už tady nastínila. Zastáváme názor, vycházím od římské II, arabská 1, že k řešení probíhající migrační krize přispěje především přímá podpora a stabilizace v zemích původu migrantů a v tranzitních zemích a spolupráce s těmito zeměmi. Zároveň je třeba koordinovat; koordinovanými akcemi EU zachraňovat životy migrantů na moři a bojovat proti převaděčství. Je skutečností, že velká část těchto lidí, která přichází do Evropy, jsou často, a dovoluji si použít to slovo, "svedeni" těmi lidmi, kteří se živí pašováním lidí a převaděčstvím; a dokonce jsem koukal na statistiky Europolu. Obchod s lidmi je dnes - po zbraních - druhým nejvýznamnějším obchodem, který vzniká trestnou činností, už dávno překročil i obchod s drogami.

Konstatuje, že povinná relokace emigrantů z Itálie a Řecka neřeší důvody současné masivní migrační vlny. Nijak nesouvisí s ochranou života migrantů ve Středozemním moři ani nepřispívá ke snížení migračního tlaku na Evropu jako celek. Naopak, může podněcovat více osob k ilegální migraci do EU životu nebezpečnými způsoby. Čím více budeme přijímat lidí, tím to bude větší obchod pro obchodníky s lidmi, a tím bude příliv migrantů do Evropy vyšší.

Upozorňujeme na pochybné humanitární a právní aspekty, návrhu rozhodnutí, které nepředpokládá souhlas dotčených osob, s jejich přemístěním do konkrétního členského státu a zároveň jim i přiznává mezinárodní; a zároveň i po přiznání mezinárodní ochrany znemožňuje volný pohyb v EU, což lze vynucovat jen za cenu značných omezení pro přemístěné osoby.

To znamená, tam je informace o tom, že osoby, které by přijely případně do ČR, tak by ji nesměly na pět let opustit, což je v rozporu se všemi zákony, které EU; nebo které my i EU má, a nevím, jakým způsobem by se to vůbec řešilo. Nehledě na to, což je všeobecně poměrně známo, lidé, kteří přicházejí z Afriky, nemají zájem o Českou republiku. Ne protože by byla špatná, ne protože by byla chudá, ale protože zde není diaspora, která tady je. Proto to zaměření směrem pro nás k Východu nebo k Balkánu, kde už máme tyto skupiny lidí tady a mají zájem a jsou stejně často ohroženi jako lidé v Africe, tak tam by měla směřovat vlastně jednak naše iniciativa - a je to také vlastně náš přínos pro řešení migrace v Evropě; a daleko přirozenější.

Připomíná, že unijní projekt EUREMA, který měl v minulosti pomoci Maltě s přílivem uprchlíků tím, že jim nabídl přemístění do jiných evropských zemí z výsledku projektu, jakož i bilaterárních přemisťovaných aktivit států střední a východní Evropy a zpočátku podaných žádostí o azyl jasně vyplývá, že státy střední a východní Evropy, to jsem říkal, nepatří k cílovým zemím migrantů z Afriky a z Blízkého východu.

Proto zastává názor, že nedobrovolné přemístění migrantů nebude mít motivaci integrovat se do společnosti ve státě, kam byli přemístěni a budou usilovat o přesun do členských států, kam by přirozeně směřovali. Tím značně vzrůstají bezpečnostní rizika, která budou s jejich pobytem spojena včetně možné reaktivace převaděčských sítí uvnitř EU. (Chtěl bych zde ještě... Já myslím, že je to jasné.)

Za šesté. Zdůrazňuje, že v souladu se zásadou subsidiarity musí být přemisťování a přesídlování migrantů věcí politického rozhodnutí každého členského státu, neboť právě členský stát ponese odpovědnost za další pobyt těchto osob na svém území jak z hlediska poskytnutí zdravotní a jiné pomoci a jejich společenského hospodářského kulturního začlenění, tak i z hlediska zachování veřejné bezpečnosti. Orgány členského státu pak také musejí nést politickou odpovědnost za případné selhání v tomto úkolu a občané členského státu musejí mít možnost dosáhnout změny státní politiky, což bude v případě přijetí závazného rozhodnutí na unijní úrovni vyloučeno.

Chtěl bych tady také říci něco o sžívání se vlastně s majoritní společností těchto lidí; o jejich integraci. Chtěl bych vám říci, že ČR, co se týká integrace, patří mezi nejlepší státy EU, a podle statistik EU je ČR na třetím místě co do kvalit integrace. Samozřejmě je to také způsobeno tím, že lidé, kteří sem přicházejí, cizinci jsou nám i kulturně bližší a je tady i dlouhodobá historická tradice - jak se státy Balkánu, tak i s Ukrajinou, popř. s Ruskem.

V souvislosti s tím upozorňujeme, že přemístění osob má vést podle návrhů rozhodnutí k jejich dlouhodobému potenciálně trvalému pobytu ve státech, kam budou přemístěni, a proto je na rozdíl od technické, personální či finanční pomoci již nelze považovat za dočasné opatření ve smyslu § 78 odst. 3 Smlouvy o fungování EU. Proto je nadále přesvědčen, že primární odpovědnost za svou azylovou a migrační politiku by měly vést jednotlivé členské státy, a to včetně důsledků nedodržování pravidel smluvených na unijní úrovni.

V souladu s vládou zdůrazňuje, že potřebujeme geograficky vyvážený přístup ke všem migračním rizikovým regionům, mezi něž patří východní Evropa a západní Balkán. V roce 2014 o azyl požádalo z oblasti západního Balkánu, Ruska a Ukrajiny 22 % migrantů z celé Evropy. Takže není to zrovna malé číslo.

10. Souhlasí s vládou, že návrh rozhodnutí je také v mnoha ohledech právně nejasný, zejména pokud jde o konkrétní postupy, vztah k pravidlům dublinského nařízení nebo zdravotní aspekty.

Žádáme vládu, aby nás informovala atd. atd., tak jak je to běžné v usneseních. Já vám děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já děkuji a otevírám rozpravu. Jako první se přihlásil pan senátor Tomáš Jirsa.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Já jsem se včera vrátil z Ukrajiny, a musím říci, že na Podkarpatské Rusi místní lidé mají docela zajímavý názor, říkají - nové hranice. To se prostě nedá udělat jinak, než novými hranicemi.

Při té příležitosti bych tady na galerii rád uvítal oficiální srbskou delegaci, v čele s hejtmanem jižního Banátu, panem doktorem Zoranem Tasicem, a vzhledem k tomu, že cítím určitou odpovědnost za to, že jsme kdysi - a já jsem pro to nehlasoval, schválili nezávislost Kosova, které tvoří teď problémy, tak kdyby se pan ministr přimluvil u maďarského kolegy, jestli bychom nemohli ten plot stavět až za srbskou hranicí... Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má pan senátor Hassan Mezian.

Senátor Hassan Mezian:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Ono v podstatě bylo řečeno vše. Jednak pan ministr, jednak pan senátor Grulich, kterému chci poděkovat za velmi zajímavou analýzu a velmi detailní a přesnou analýzu situace. Proto bych chtěl, i kolega Bublan samozřejmě nastínil také něco důležitého, se kterým souhlasím, samozřejmě.

Proto já budu velmi stručný. Chtěl bych jenom podtrhnout některé otázky. A první otázka je to, že to už jsem tady jednou řekl, že slovo uprchlík je jiné než slovo migrant. Migrace je přirozený sociální proces a politika ČR je sofistikována a velmi dobrá v oblasti migrace. V oblasti uprchlictví bych chtěl upozorňovat jenom na to, že za prvé otázka ČR není prvotní cílovou zemí pro uprchlíky. Pro uprchlíky cílová země je jejich původní země, jejich původní domov. Chtějí se tam vrátit.

Polovina syrského národa; 10 mil. je uprchlíků a chceme umístit nějakou část, tisíc z toho. Co to je 1000 nebo 1300?

Počkejme, jestli se dá do pohybu 10 mil. lidí, tak už to bude hodně zlé...

A proto z mé strany otázka kvóty 1000 nebo 1300 lidí bude možná zavánět nějakým demografickým inženýrstvím, které je pochybné. Proto otázka kvót není úplně dobrá, navíc Česká republika není cílová země pro tyto uprchlíky. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. S právem přednosti senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. My jsme byli na misi OBSE nyní v Turecku, kde jsme sledovali volby. Jedním z ústředních témat v Turecku byli běženci. Jenom pro vaši informaci: Turecko přijalo za poslední dva roky, mám dojem, 1.700.000 běženců. V podstatě se o tom ani moc neví, u nás se o tom ani moc nepíše. Paradoxní samozřejmě je, že mnozí běženci dostali jakési bonusy i navíc oproti místním obyvatelům, což začalo být poslední dobou trošku třaskavé. Dostali kolikrát zadarmo bydlení, atd., atd. V části společnosti to začalo vyvolávat také jakési napětí, možná volby proto dopadly tak, jak dopadly, a už to nebylo jako v předešlém období 49procentní vítězství strany Erdogana, ale bylo to, mám dojem, jenom 40 %. Čili i v této zemi to začíná být poměrně velké téma.

Ale chtěl bych se vrátit k nám do České republiky. Možná, že jste také zaznamenali statistický údaj o tom, že ČR za minulý rok de facto částečně vymírá na počtu obyvatel, ten se snížil. A kvóta, která je nám dávána, je úplně legrační proti tomu, jak se snižuje počet obyvatel.

Zajímavé bylo jak v Turecku, tak jsme předtím byli ve Vatikáně, byli jsme u maltézských rytířů, kteří jsou jedním z těch, kteří zachraňují na záchranných lodích ve Středozemním moři migranty. A oni všichni říkali, že vlastně Syřané jako takoví, když budeme mluvit o Syřanech, mají zájem se vracet. A ještě ke všemu nejsou to ti, kteří by chodili a měli nataženou ruku. Oni chtějí jedinou věc, a to znamená pracovat. Mám dojem, že Syřané jako takoví jsou poměrně velmi vzdělaný národ a dovedu si představit, že by to možná i nás trochu částečně obohatilo, protože vzpomeňte si na to, když šly de facto dvě vlny uprchlíků v roce 1969 z Československa a potom následně při normalizaci, tak první vlna byla 20 tisíc lidí, kteří šli do Švýcarska, druhá vlna dalších 20 tisíc. A odešla hlavně inteligence, lidé, kteří byli rozumní a věděli, že za komunistů už tady nechtějí dál své vědění dávat ve prospěch tehdejšího socialistického Československa.

A do dneška, když se podíváte na 40 tisíc lidí, kteří šli do Švýcarska, jak Švýcarsko tato inteligence obohatila. Vidíte to mnohdy i v televizi i při různých komentovaných záležitostech, kdy se tito lidé velmi vypracovali. Někteří se vrátili, někteří se nevrátili. Já osobně ve vesnici mám dva, kteří se vrátili a žijí teď v České republice. A chci tím jenom říct, že nikdy to nemusí být negativní, ono by to mohlo být pozitivní. A říkám to z toho důvodu, že asi je tam nějaká větší hladina ...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, nedá se nic dělat, hladinu zvuku jsme si odsouhlasili asi před hodinou, a to je únosné.

Senátor Jan Horník:  Dobře. Nejsem na to zvyklý jako pan ministr z Poslanecké sněmovny.

Dovedu si představit, že pohraničí, to vysídlené sudetské pohraničí by mohlo přijmout jistou část těchto migrantů. A říkám klidně za naši obec, kde minulý nebo předminulý týden pan ministr byl, v počtu, ale samozřejmě úměrném k obyvatelstvu, což je 214 obyvatel, čili dvě, tři rodiny, ale my je nemáme samozřejmě kam umístit, protože nemáme pro ně bydlení. A jelikož oni chtějí pracovat, na rozdíl od mnoha našich nepřizpůsobivých, bylo by to určitě obohacení pro naši obec.

Měl bych ještě dotaz na pana ministra, jak dalece jsou v podstatě obavy ve státech schengenského prostoru, že se bude muset schengenský prostor buďto úplně nebo částečně uzavřít, možná, že tato otázka měla být položena už v předcházejícím bodu. Nicméně tlaky, zejména Německa, jsou tady poměrně zřetelné, a chtěl bych se zeptat na aktuální situaci a jak on to vyhodnocuje a jak to vidí. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, dámy a pánové, myslím si, že když se zabýváme touto stěžejní záležitostí, tak bychom si měli opravdu říkat pravdu a neměli bychom si brát žádné servítky.

První pravda je, že to, co vidíme teď, je jenom začátek. A zcela jistě bude následovat mnohem větší problém, protože migrantů bude přibývat a přibývat. A proč jich bude přibývat, je zcela jednoznačné, protože rozdíly mezi chudobou a bohatstvím na tomto světě jsou tak velké, že nic jiného nemůžeme čekat. A když si k tomu přidáme ještě rozpad států a nestabilitu, která je v současném světě, tak nemůžeme nic jiného očekávat.

Dovolil bych si vám navrhnout, abyste si našli na YouTube jednu krásnou přednášku, na kterou mě upozornil ctěný kolega Tesařík. Jmenuje se to Imigrace, chudoba a kuličky. Kdybyste to náhodou nenašli, mám to k dispozici, nebo má to k dispozici pan kolega Tesařík. A já jsem, upřímně řečeno, neviděl nic názornějšího, jednoduššího a jasného, než tuto poměrně subtilní přednášku, která jasně popisuje stav věcí.

Chtěl bych se s vámi také podělit ještě o jednu věc, kterou jsem zažil dneska ráno a protože ráno, když jsem tady, chodím docela brzo, tak se bavím s paní uklízečkou, která jel u nás. Poprvé za celou tu dobu se se mnou začala bavit sama od sebe o politice a ptala se mě, jak dneska hodláme vyřešit situaci kolem migrantů. Svědčí to bezesporu o tom, že občany naší země tato záležitost zajímá víc než málo, tedy velmi hodně. A zajímají se o to tolik, že si to možná ani nedovedeme představit.

Pozoruhodné na celém tom zhruba půlhodinovém rozhovoru bylo, že tato žena použila zdravého selského rozumu a v té půlhodině se mě snažila přesvědčit o svém názoru na věc a říkala mně: No přece nejdříve musíte zastavit ten příliv a pak se musíte zabývat těmi, kteří přišli k nám a pak se musíte teprve zabývat tím, kam je dáte, co s nimi uděláte, jestli je vrátíte nebo je někde rozdělíte, protože pokud nezastavíte tento příliv, tak vlastně nic neřešíte. Ptala se mě, proč válečné lodě už dávno neuzavřely tyto hranice. A potom mně říkala ještě jednu věc: Já nechápu, o čem se tady neustále bavíme, protože já jsem viděla na mnoha filmech, jak to vypadalo ve válečných střetnutích, když utíkali lidé, běženci. A říkala: Já jsem viděla vždycky babičku, dědečka, dítě, kočárek atd. A já ul toho, co je i v Itálii, tak vidím především mladé ztepilé muže. Tak to asi není z převážné části útěk z válečných konfliktů nebo útěk před nějakým politickým pronásledováním.

Myslím si, že tahle dáma trefila hřebíček na hlavičku. A v situaci, kdy tady sice máme od ministerstva nachystány ty části světa, které jsou tzv. krizové. Ale je třeba si říct, že prakticky od Afghánistánu, dejme tomu s přestávkou Íránu, se táhne vlna rozpadu, totálního rozpadu států a společenství až na hranice Maroka.

Nemůžeme říkat, že je něco lepšího v Egyptě nebo v Alžírsku či v Tunisku, protože tam to jenom bobtná, ale zatím pod povrchem a drží to vlastně násilím armáda.

Ale tady můj ctěný kolega říkal, že Španělsko vyřešilo tento problém. Vyřešilo ho jak? Vyřešilo ho ve spolupráci s Marokem, a já si dovolím připomenout, že Maroko je dneska vlastně už jediný stát v celém tomto obrovském pásmu, který je stabilní. A tudíž s tímto stabilním státem také Španělsko mohlo řešit celou situaci. Ale jestli máme rozpadlou Libyi , jestli máme úplně lna cucky rozervanou Sýrii, jestli máme Irák, který je dávno na pokraji krachu, a o Afghánistánu ani nemluvím, tak to svědčí jenom o tom, k čemu dospěl vývoz evropské demokracie do těchto států.

A já se bohužel obávám, že celá situace je o to komplikovanější, že my dnes nemáme nějaké rozumné řešení, protože jediné rozumné řešení je zbavit země, ze kterých tito lidé utíkají, chudoby. Ale jak můžeme teď v této situaci my řešit chudobu v Libyi, Sýrii a některých dalších zemích, když tam neexistuje stát, kdy tam lidé nemají ani základní předpoklady pro to, aby mohli žít. A musíme bohužel konstatovat, že evropské státy k tomuto stavu přispěly lvím podílem.

Myslím si, že máme také dost příkladů, jak může tato migrační vlna skončit. Ostatně, když už se bavíme, tak máme tady jeden úplně názorný příklad, že si ho můžeme knižně zpracovat úplně krásně, protože Evropa tomuto náporu není přece vystavena poprvé. A když si vezmeme situaci např. římského impéria, což můžeme poměrně dobře srovnat se stávající situací, tak od doby Hadriána, kdy uzavřel Řím svoje výboje, tak Řím byl v zásadě vystaven úplně tomu samému, čemu začíná – znovu říkám začíná – čelit stávající Evropa. A všem bych doporučoval, aby si připomněli jednak, jak na to reagoval tehdejší stát, jak na to nereagoval tehdejší stát a jak to dopadlo. Dovoluji si upozornit, že tato vlna migrantů a způsob, jakým to tehdy řešili, ve svém samém konci vedla k rozpadu státu, což si na začátku tohoto procesu nedovedl vůbec nikdo představit.

To, co je na celé záležitosti absolutně smutné, je to, že my jsme tady byli celou dobu vedeni k schengenské hranici a celý prostor, ta obrovská výhoda, kterou v současné době Evropa má, volného procesu cestování ze států do států, se v podstatě zhroutí tím, jak se hroutí jižní hranice schengenského prostoru, protože je nepochybné, že tak, jak to řeší dneska Maďaři, tak dřív nebo později budou muset k celému systému přistoupit i ostatní státy. A vezměte si jenom jeden jediný krátký příklad, a to je, když Německo z důvodu G7 uzavřelo své hranice, co se dělo v severní Itálii.

My se tady bavíme o nějakých kvótách. Jak řekla žena z lidu, tak přece tyto kvóty a řešit je není prioritní záležitost. Ale my se nebavíme o tom, že běžence tady budeme mít na naše území bez ohledu na kvóty, bez ohledu na to, jestli přijmeme nebo nepřijmeme kvóty, protože ti lidé sem prostě docestují. Tak, jak tady správně říkal pan ministr, oni už v této chvíli jsou na cestě a není prostě síly, do vnitřního prostoru Evropské unie , kromě zrušení Schengenu, není síly, která by je zadržela.

Ale na závěr bych se chtěl vrátit k počátku, a to je ke krásné přednášce, která se jmenuje imigrace, chudoba a kuličky. Celý ten prostor a celý problém, když si rozmyslíme rozklady některých států, tak celý dlouho doutnající problém je v neobyčejné chudobě, o které my tady nemáme ani představy, a ve skutečnosti, že vyspělé státy tento problém neřešily a neřeší. A to je hlavní poselství, kde je jediná cesta, jakým způsobem do budoucna zachránit stávající civilizaci, a sice využít všech prostředků a bohatství, které v podstatě vyspělé státy mají, ne k tomu, abychom ostatním chudým vnucovali svůj pohled na svět, svoji představu demokracie, ale abychom se pokud možno snažili odstranit chudobu. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Pan senátor Zdeněk Besta.

Senátor Zdeněk Besta:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, vrátím se k návrhu rozhodnutí Rady, které nám určuje kvóty imigrantů, které máme přijmout. Chci podpořit usnesení, které vypracoval výbor pro záležitosti Evropské unie, a to z toho důvodu, že my tam skutečně nepíšeme, že chceme být proti tomu, aby ti imigranti třeba přišli, ale chceme to dělat na dobrovolné bázi a nechceme žádné kvóty.

Taktéž, jak už tu bylo řečeno, k řešení probíhající imigrační krize přispěje především přímá podpora stabilizace v zemích původu imigrantů, resp. tranzitních zemí, a spolupráce na úrovni s těmito zeměmi.

S koordinovanými akcemi EU je třeba spolupracovat a je třeba i zachraňovat imigranty na moři.

My jsme odmítli kvóty i z toho důvodu, že rozhodnutí trpí celou řadou právnických nejasností a nedostatků. Třeba v rozhodnutí o relokaci počtu imigrantů bude provádět individuálně italský, resp. řecký úředník, který to sdělí dotčené osobě, a ta osoba už nemá opravný prostředek, aby se mohla bránit. A navíc, kdy je dané osobě oznámeno, kam bude cestovat, a ona tam nechce, protože všichni chtějí do Německa, do Švédska atd., hrozí určité protesty, bojkoty či hladovky od těchto osob.

Na každou přijatou osobu dostane stát 6.000 eur, ale to je podle výpočtu vlastně jenom potřebná částka z jedné desetiny.

A potom poukazujeme na to, že dotyčná osoba, i když bude přijata do našeho státu a bude chtít do jiného státu, tak v rámci schengenského prostoru může kdykoliv odejít a stejně ty lidi tady neudržíme.

Tolik jenom k tomu, abychom schválili usnesení, které je sice dosti obsáhlé, ale postihuje problémy, které s rozhodnutím souvisí. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. S právem přednosti místopředseda Senátu pan Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Téma, které tady dnes probíráme, je celkem jednoznačné. A myslím si, že závěr výboru a návrh na usnesení, kterým se jasně vyjádří i naše komora v tom smyslu, že nechceme povinné kvóty.

A tady bych možná připomenul, že Česká republika patří k zemím, kde žije poměrně velké množství cizinců, téměř 200.000 Ukrajinců, přes 100.000 Vietnamců a dalších. U nás tedy fakticky žije téměř půl milionu lidí jako cizinců.

My nejsme žádná uzavřená společnost, která je xenofobní, ale je potřeba vycházet z reality, která je. Je potřeba vyslat jasný signál do zemí, odkud současná migrace přichází – nejste vítáni, ale jsme připraveni vám pomoci. To je zásadní signál, protože když poslouchám názory některých představitelů a některých organizací, které říkají: přijďte, my vás vítáme, budete tady v pohodě, to je velmi nebezpečné, protože životní úroveň Evropské unie samozřejmě láká spousty lidí ze zemí, kde zdaleka jim společnost takové životní šance neposkytuje. A my budeme samozřejmě potřebovat migranty a budeme potřebovat lidi, kteří přijdou, protože zkrátka a dobře, stáváme se čím dále tím více impotentní, rodí se nám čím dále méně dětí. To je prostě realita, které neutečeme.

Ale my si musíme rozhodovat o tom, kdo sem přijde a koho potřebujeme. Česká republika nabízí například studium na vysokých školách pro cizince, kteří budou studovat v národním jazyce bez školného. To je pro mnohé studenty velice zajímavé, udělají si rok intenzivní češtiny a studují. To jsou desetitisíce zahraničních studentů, kteří v České republice studují. Ale Česká republika, na rozdíl od některých jiných zemí, které nás dnes chtějí poučovat v této věci, nemá svoji koloniální minulost. Vždyť se podívejme na země, odkud migrace přichází. Jsou to většinou bývalé kolonie evropských zemí, a je pochopitelné, že směřují do zemí, na které mají vazby, kde jsou jejich rodiny, příbuzní, a to i díky koloniální minulosti, která tady byla.

Historický vývoj se nedá zastavit. Ale na druhé straně je potřeba – a myslím si, že v této věci je správný i postoj naší vlády – aby Evropská unie byla schopna uhájit své hranice. Nezaregistroval jsem nikde, že by Spojené státy americké byly kritizovány za plot mezi USA a Mexikem, který je dlouhá léta hlídán, kde se odehrávají různé střety apod. A takových míst na světě je určitě více. A pokud jde o vnější hranice Evropské unie, a obzvláště schengenského prostoru, měl by být zájem Evropské unie pomoci zemím, které shodou okolností jsou v hraničním prostoru, abychom dokázali tyto hranice si ochránit proti živelnému přísunu migrantů. Pomozme těm lidem! Pomozme těm zemím, odkud přicházejí!l Investujme tam! Vždyť všichni víme, že pokud jde o africké země, tak jiné země, které tady někdy kritizujeme za nedodržování lidských práv, tak tam investují. Čína už tam dávno je. A kde je Evropská unie? Řešíme věci ex post. Řešíme důsledek místo toho, abychom řešili příčiny. Je potřeba, aby Evropská unie přestala byrokraticky jenom přerozdělovat – ono je to jednoduché – ale aby začala aktivně konat, aby lidé, kteří sem přicházejí, neměli ten důvod.

A dovolím si tady v té souvislosti ještě malinko říci jednu připomínku. V několika posledních měsících možná rok se neustále řeší Řecko. Vzpomínáme, kdy jsme měli u nás spoustu Řeků, protože režim, který tenkrát v Řecku byl, byl pro tamější lidi nepřijatelný, byli stíháni apod. Pomohli jsme jim. V situaci, kdy se řeší, dovolím si říct, naprosto zanedbatelné dluhy Řecka vůči některým evropským zemím, neoblomný postoj těchto relativně bohatých zemí vůči Řecku vede k nárůstu extrémismu. Chceme my v Řecku nějaký totalitní režim? Chceme, aby lidé z této země utíkali zase do našich končin? Ale toto jsou mnohdy nerozumné postupy evropské byrokracie a některých evropských zemí, a dovolím si to říct, které historicky zbohatly díky svým koloniím. Česká republika nikdy žádné kolonie neměla. Ale jiné země tuto historii mají. A je potřeba i v tomto historickém kontextu řešit situaci, která dneska nastává a je potřeba zemím, které jsou na hranici, jednoznačně pomoci.

A znovu opakuji: Česká republika není xenofobní národ, my dokážeme těmto lidem pomoci, ale v první řadě to musí řešit ty země, kterých se to týká, a musí to řešit Evropská unie jako taková. A to očekáváme.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan senátor Jiří Čunek má slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Zcela ironicky a bolestně vám řeknu, co na situaci s uprchlíky do několika měsíců či let bude pozitivního. Bude se nám zdát, že problémy s nepřizpůsobivými občany, především romskými v naší zemi, jsou marginální. Vsetín – když se dotknu peněz, které máme dostávat za uprchlíky – tak v roce 1975, 1976 dostal 3.000 Kč za to, že vzal občana z východu, Roma, na převýchovu, a ty peníze ztratil tisícnásobně, protože se nám to nepodařilo, a hlavně jsme na tom ani nepracovali. Dodnes Česká republika tuto situaci zpracovat neumí. A dívám-li se na Evropskou unii, tak ani tam tuto situaci neumí zvládnout.

Přicházejí uprchlíci, jeden problém jsme nevyřešili, a máme umět řešit problém nový? Mám čtyři děti, tedy čtyři dcery, ale to je dost velká opozice v milosrdenství, a vybízely mě proč už ten stát nic nedělá, až do chvíle, kdy poslední dcera, která právě maturovala na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, navštívila nejenom bohoslužbu, ale hlavně přednášku iráckého arcibiskupa, tedy katolického, který ji měl asi před třemi týdny nebo před měsícem na tomto gymnáziu. Přijela mi domů jiná dcera. Říkala: Tati, po té přednášce vidím, nikoho tu neberme. On totiž člověk z toho prostředí říkal: Uvědomte si, že islám se chová slušně, když je v menšině. Už je to člověk v letech. My, když jsme žili v nějaké symbióze ve městě, kde nebyla většina lidí, jejichž náboženstvím byl islám, tak dokud jich nebyla většina, byli jsme výborní sousedé. Jakmile jich byla většina, tak jsme teď před měsícem, rokem zažili to, o čem všichni víme. Dejte si u vás na to pozor!

A já jsem přesvědčen, že toto je důležitá věc. Tady přicházejí tisíce lidí, kteří jsou hodnotově úplně někde jinde. Naše civilizace vyrostla na křesťanských hodnotách, desateru, římském právu atd. Civilizace odkud oni přicházejí, neboli jejich svět je úplně jiný. Oni se mu přizpůsobit neumějí. A jsem přesvědčen, že tvrdý postoj, který naše vláda v tuto chvíli vyjadřuje, i to, co tady říkal pan ministr je asi jediná správná cesta, naopak by měla být daleko víc slyšet. A to, co tady říkají předřečníci, např. pan senátor Martínek, že my jim musíme nejenom zabránit, aby cestovali, ale myslím, že Evropská unie má dost prostředků na to, a bude to daleko výhodnější a levnější do budoucna pro obě strany, i pro ty lidi, i pro nás tady, abychom jim vytvořili prostor na jejich území, nějaký prostor, kde nebudou pronásledováni, zabíjeni, ale zůstanou tam, kde jsou.

Jak jsem řekl na začátku, my jsme se totiž nenaučili vůbec zvládat tento problém, ani s ním pracovat, a už si přivádíme další, který nezvládneme vůbec. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy přihlásil první místopředseda Senátu Přemysl Sobotka s přednostním právem na vystoupení. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Když se podívám po lavicích, tak mám pocit, že problém, který v této chvíli diskutujeme, zajímá zhruba polovinu senátorek a senátorů. A mně je to líto, protože předpokládám, že všichni stejně jako já jste zavaleni různými e-maily a komunikujete s různými lidmi a dostáváte se do situace, kdy musíte odpovídat.

Já jsem v této chvíli opoziční politik, ale opakovaně chválím strategii současné koaliční vlády ve stanovisku s kvótou. Zaznělo tady hodně názorů, ale to teď řešíme něco, co jsme si zadělali sami. A teď myslím Evropskou unii společně se Spojenými státy americkými, které před čtyřmi, pěti lety význačně oslavovaly pražské jaro. (Z pléna: arabské.) Arabské, ne pražské jaro. Já pak dopovím příběh, který mně leží v hlavě s pražským jarem. K čemu to vedlo? Vedlo to k tomu, že se celá oblast destabilizovala a máme tu arabskou zimu. A poměrně slušnou. A proč jsem se přeřekl? Před čtyřmi lety jsem byl na Bledu, kde byla velká konference kolem arabského jara. Seděl jsem v nějakém panelu a otázka zněla: Vy jste z České republiky. Dá se to srovnat s tím, co bylo Pražské jaro 1968? A já jsem se začal usmívat a říkám: To není možné, protože my jsme se v Československu tehdy vraceli, aspoň náznakově, do demokracie, kdežto v této chvíli se někdo pokouší exportovat demokracii někam, kde to není možné, protože to bude za sto let, možná za padesát let, nevím, jak se svět tam bude rychle vyvíjet. Ale v této chvíli nadšením se podařilo rozbít do té doby stabilizované státy, stabilizované hranice, s relativně velmi malou emigrací, která z těchto zemí byla. Že se tam nedodržovala lidská práva, samozřejmě to musíme komentovat, samozřejmě že se musíme snažit, aby to nebylo v té brutalitě. Ale co je tam teď? To přece je ta největší hrůza. Vždyť všichni si pamatujeme obrázky poprav, a nebyli to třeba ani křesťané, byl to akorát, když to řeknu špatně, jiný kmen nebo jiné vyznání, atd.

Tady je největší chyba. Ale to už teď nenapravíme a musíme řešit důsledky. A důsledky jsou v podstatě stěhování národů. A toto stěhování národů je přece úplně něco jiného, než byla emigrace, která probíhala uvnitř Evropy, eventuálně zasahovala. Teď se bavím o emigraci z komunistického bloku o roce 1948 nebo 1968.

My jsme všichni, kteří emigrovali, museli přizpůsobit podmínkám v zemích, kde jsme chtěli azyl a kde ti lidé chtěli získat občanství.

Už pár let víme, že i čelní evropští politici řekli, že multikulturalismus se nedá realizovat, pokud to není na přizpůsobení se, a myslím, že kolega Čunek to řekl – my jsme na nějakém základě. Já nejsem xenofob, mně je jedno jaký kdo má oči, barvu pleti atd. Ale žijeme v tomto prostoru, tady platí pravidla, která jsme si historicky navodili, a přece není možné, aby ve Švédsku, kde jsou v této chvíli velmi, velmi rozladěni z toho, co se jim v rámci multikulturalismu stalo. Muslimové řekli, že chtějí v každé vesnici, kde je křesťanský kostel, také mešitu. A dokonce úplně extrémní z mého pohledu názor. Alpy všichni znáte, na každém kopci je kříž. A oni řekli, že kříže musejí dolů, protože to je symbol křesťanství. Proč se v Bruselu vánoční stromek nestaví? Protože si to nepřáli. A mně je líto, já fakt mám rád a mám dokonce řadu kamarádů, známých, kteří jsou z Ukrajiny, Vietnamce, a myslím si, že i s arabským světem, pokud se přizpůsobí pravidlům hry, zákonům, a ne že budou požadovat jako ti, co dneska přicházejí, abychom my se přizpůsobili jejich pravidlům. To odmítám. A proto pevně věřím, že Evropská unie se vzpamatuje a zajistí vnější hranici Evropské unie, a my musíme udělat opatření – a máme tu pana ministra – abychom si zajistili vnitřní hranice. To, že může dojít k situaci, že bude někde plot – mně je to líto. Tady už jde o evropskou civilizaci jako takovou.

Omlouvám se za tvrdost některých vět, ale to je realita, jak ji vnímám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. A jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jiří Šesták. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Šesták:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, paní senátorky a páni senátoři. Tento problém je daleko složitější, než si vůbec chceme nebo možná dokážeme uvědomit. Dostali jsme se na hranu nesrovnatelně nové situace, která vlastně v naší civilizaci, křesťanské civilizaci asi nemá obdoby, pokud bychom se nevrátili někam k Bitvě u Poitiers nebo k bitvám u Vídně, atd.

Problém bych rozdělil na dvě části. Jeden je současný, lokální, a to je 40 tisíc běženců a kvóty s tím spojené, a potom ten obecnější. Reagoval bych na pana ministra, který nám sdělil, že česká vláda dala své nabídky, které by mohly pomoci situaci řešit. Uvedl technickou pomoc, finanční pomoc, logistickou pomoc. Nabízíme přístroje na noční vidění. To ale není pomoc pro 40 tisíc lidí, kteří žijí v hrozných podmínkách. A nevěřím, že to jsou jenom mladí statní muži, jsou tam rodiny s dětmi, jsou tam i staří lidé. Ale co je ještě horší - my si neuvědomujeme to, že vůbec nemluvíme o pomoci pro Italy, pro obyčejné lidi, kteří tyto běžence mají na svém území. A můžeme jenom děkovat lidem z Lampedusy a ze Sicílie, že se o ně starají. Oni by to také dělat nemuseli, a mohli by jim otevřít dveře, aby šli k nám. Ale tito lidé jsou stateční, tito lidé nesou odpovědnost i za nás. A myslím si, že právě slovo "odpovědnost" je velice důležité, protože Evropská unie jsme my. My řešíme, jestli nám příchod 1300 lidí jiného vyznání, jiné kultury nerozvrátí naši zemi. Ale v současné době občanů islámského vyznání je u nás 0,1 %, takže asi nerozvrátí. Myslím si, že pomoc vlády nabízející pomoc pro tuto situaci, není řešení. Není to řešení ani pro běžence, ani pro Italy. A znovu bych zdůraznil – nezapomínejme na tyto lidi pomáhající imigrantům...

A potom je problém globální. Navázal bych na pana kolegu Martínka s jeho příměrem k římské říši. Ano, asi tam můžeme najít nějakou paralelu, jenomže Hadrianus, Trianus, Antonius Pius a Marcus Aurelius to uměli řešit. Ti rozšiřovali římskou říši. Ale římská říše na Silvestra roku 406 už to neuměla řešit. Tehdy přešlo přes 100 tisíc Germánů přes zamrzlý Rýn, a tehdy začala destrukce římské říše. A to nás čeká. Nás nečeká 40 tisíc, nás nečeká 400 tisíc, ale odhaduje se, že k emigraci, k pohybu je připraveno kolem 25 milionů lidí. A to je problém, který si my nechceme uvědomit nebo o něm nemluvíme, protože skutečně nevíme, jak ho řešit. A musíme říkat my, protože Evropská unie jsme skutečny my. To není Francie, to není Itálie, to jsme i my.

A já se obávám, že pokud nezměníme své uvažování, tak nás bude čekat to, co Řím po roce 406.

Protože nemůžeme zastavit miliony lidí, kteří jsou v pohybu, běžnými prostředky. Nezastaví je žádné ploty, žádné vojenské blokády... Obávám se, že řešení bude daleko dramatičtější, pokud se k němu uchýlíme, a to bude nová kolonizace Středozemního moře. Protože, jak řekl pan kolega Martínek, jenom Maroko je stabilní, ostatní země jsou destabilizované. Můžeme si říkat, proč se tak stalo, ale nic na tom nemění skutečnost, že se můžeme zachránit jenom tím, že to území obsadíme za obrovských nákladů, vneseme tam řád, práci, lidi zaměstnáme, bezpečnost - a budeme toto nové spořádání rozšiřovat.

To je můj laický pohled, jak bychom tento problém mohli řešit. Protože normální, standardní prostředky nám na to stačit nebudou. Toto je moje replika k těmto dvěma věcem.

Ještě jednou bych se přimlouval, abychom při rozhodování nevnímali osudy jenom 1300 imigrantů, kteří navíc určitě naše hospodářství nerozvrátí, ale i ty Italy, kteří mají tyto lidi na svém území a vlastně se o ně starají za nás. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má pan senátor Miloš Malý.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Na úvod bych řekl, že samozřejmě přijímám usnesení, které navrhl příslušný výbor. Otázka je ale, to tady bylo řečeno už několikrát, co dál.

My se tady bavíme a začínáme se zamotávat do kolečka počtem nějakých 1300 běženců. Je to sice pěkné, ale není to podstatné. Podstatné je, jak nám tady byla ukázána v televizi hračka s kuličkou. Když jsem vás tady chvilku poslouchal, tak jsem si spočítal, že podle údajů každý den přichází zhruba do Itálie 600 běženců. Stejné je v podstatě směr Španělsko, Turecko, Malta a ještě nám do toho zbývá Řecko. A když to vynásobím, tak je to za rok, když budu počítat, že pět dní v roce nebudou nikam cestovat, tak že to jsou nějaké svátky, tak je to milion lidí. Není to moc, když si spočítáme, kolik lidí v Evropě je.

Ale co je větší problém? Větší problém je, že celá Severní Afrika je destabilizována tak, jak tady bylo řečeno. Bavili jsme se o tom, že někde jsou porušována lidská práva a samozřejmě, že je potřeba s tím udělat krátký proces. Krátký proces se udělal a tady máme výsledek.

Prostě daly se do pohybu ledy, které byly něčím drženy. A to není jenom sever Afriky, to je v podstatě celá Afrika, protože máme ještě spoustu režimů, které jsou ve středu Afriky, které jsou problémové a samozřejmě každý, kdo zjistí, že může nějakým způsobem se dostat k lepšímu životu, tak se dává do pohybu. A s tím se musí Evropa vypořádat.

Evropa jako taková může přijmout určité množství uprchlíků. Já nemám nic proti tomu, abychom se tady postarali po určitý počet lidí, protože mezi námi, jak bylo řečeno, jsou tady Řekové, je tady spousta lidí z arabských zemí a jsou to lidi, kteří samozřejmě s námi žijí a nemáme s nimi absolutně žádný problém. Proč bychom ho také měli mít, protože ti lidé tady chtějí žít.Teď je otázka v tom, jestli my jsme jako stát vůbec připraveni se s tím vypořádat. Jestli jsme schopni vůbec tuto zemi uchránit, protože nikdo z našich lidí už skoro nechce obnovit povinnou vojenskou službu.

Kdo bude chránit stát? Kdo se bude starat tady a snad si města postaví nějakou domobranu nebo něco podobného nebo našich 23 000 vojáků, co dají dohromady? Vždyť to v podstatě je armáda, která opravdu je natolik slabá, to řeknu s úplnou odpovědností, že není schopna chránit území. Jak tady bylo řečeno ohledně Římské říše, v okamžiku, kdy nejste schopni chránit své území, svůj národ, no tak zákonitě musíme zaniknout. A otázka je, jak dlouho to bude trvat, než vlny, které se do Evropy dostanou, než to tady rozloží a my mezitím budeme se bavit o kvótách. Budeme se bavit o tom, jestli budeme postupovat tímto způsobem nebo jiným. Budou podávány žaloby na to, že je postupováno špatně, že je to v rozporu s lidskými právy a mezitím se prostě čas posune dál. A vycházíme z toho, jak dlouho trvá zhruba, pane ministře, jak říkám takovou hypotetickou otázku, řízení o přiznání titulu v podstatě imigračním. To znamená přiznání trvalého pobytu v ČR. Je to několik měsíců, až rok, bych řekl. Mezitím, než rozhodneme o jednom člověku, tak když si to vynásobíme krát, krát, krát, tak jich tady máme daleko více a co s nimi potom budeme dělat? Když my jim neumožníme, aby tady zůstali.

Máme vůbec prostředky, jak je z této země dostat? Nemáme. To si přiznejme. Prostě je vidět, že opravdu nejsme připraveni na praktické řešení těchto věcí, které nám život přináší a mezinárodní situace. My opravdu jsme schopni debatovat, jsme schopni přijímat usnesení, ale prakticky nejsme schopni skoro nic vyřešit.

To je jen taková poznámka má k této věci. A veškerá debata, kterou tady vedeme, vedeme sice o podstatě, ale nemáme jediné řešení. A to musíme najít.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má pan senátor Hassan Mezian.

Senátor Hassan Mezian:  Děkuji za slovo. Já už jsem sdělil de facto všechno k té problematice. Většinu věcí, které k tomu patří. Já bych chtěl jenom cestou pana předsedajícího reflektovat na slovo pana místopředsedajícího. A to je otázka právě toho, co je naším nepřítelem v současné době.

Samozřejmě náš nepřítel číslo 1 z hlediska bezpečnosti je extrémismus a radikalismus a terorismus. Především terorismus. Především je to Al-Káida v Afghánistánu. A hlavně teď tzv. Islámský stát čítající 30, 40, 50, 60 000... Muslimů ve světě je 1,6 mld.

Pane místopředsedo, cestou pana předsedajícího, jestli si myslíte, že naším nepřítelem je islámská víra 1,6 mld. lidí, to je čtvrtina lidstva; a vůbec já sám samozřejmě nejsem takový. Žiji zde 50 let a s několika s vámi jsem pil alkohol, jedl jsem vepřové, jsem Čech, stoprocentní Čech, a cesta k sekularitě pro mě je spíše přirozená cesta; a nejen tady u mě, ale i v muslimských a arabských zemích. Kdo tam zná poměry, ví, že před 50 lety lidé tam měli jiné obyčeje než v současné době, kde ve spoustě muslimských zemích najdete spíše světové obyčeje.

V současné době muslimský tzv. Islámský stát chce rozšířit ve světě strach z islámu. Chce rozšířit strach v islámu právě kvůli tomu, aby muslimové, tzv. muslimové nebo dokonce jejich děti, které jsou v Evropě, ani nevědí, co to je islám, ani neumějí místní jejich původní řeč, aby se k nim přidaly. A byly by rády, aby se zradikalizovali další lidé z celého islámského světa, kde čtvrtina lidstva, a to jim pomáhají extrémisté, kteří jsou v Evropě a kteří jim říkají – pozor, ve Švédsku vedle každého kříže chtějí postavit mešitu. Já to slyším poprvé. Neříkám, že to nemůže být pravda, ale mladí extrémisté mohou být všude, a nemusí být podporováni.

Děkuji za slovo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já si vezmu faktickou, abych odpověděl...

(Následuje změna v řízení schůze.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pan místopředseda Přemysl Sobotka bude reagovat.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedající, pane ministře, prostřednictvím předsedajícího, pane kolego, já nemám vůbec nic proti islámu, vážně ne. A jestli jsem se špatně vyjádřil, tak to bylo v té vaší argumentaci, to co jsem já měl říct, radikální islámismus, Islámský stát a tyto věci, to je to nebezpečí, v kterém se v daném okamžiku pohybujeme. Takže jestli jste pochopil moje vystoupení, že mám něco proti islámu, v žádném případě. Naopak, jsem řekl větu, že mně je jedno, jakou kdo má barvu, tvar očí atd. Ale že by se měl vždycky, a vy jste to nakonec popsal na svém příkladě. Vy jste se tady přizpůsobil natolik, že už dneska se cítíte určitě Čechem, ale zároveň jste doma ještě tam, odkud jste přišel, takže to je věc, kterou já si myslím, že je potřeba, abychom si vysvětlili, a omlouvám se, jestli jsem to vysvětlil, že něco mám s islámem. Nemám. Já ani s budhismem nemám žádný problém, já jenom bych rád, aby v daném území se držela historická pravidla, která byla, protože když přijdeme do arabského světa, teď mám na mysli ženy, no tak si hold musejí zahalit ramena a nemohou tam jít v tričku jen tak volně, protože pravidla hry to nedovolují. A všechny naše ženy, které tam jsou, tak to dodržují. Takže o to mi šlo, a tím jsem to chtěl vysvětlit.

A ještě malinko zareaguji na kolegu, jestli máme nebo nemáme řešení tohoto problému. Já si myslím, že, a bylo to po debatě, která byla s představitelem Jordánského království - primárně si to musí celé vyřešit arabský svět s naší pomocí, protože jestliže těch je 50 000 nebo kolik členů radikálních muslimů v muslimském státě, tak ti ostatní musí zvednout; jakoby dneska se to nálety pokouší řešit. Ale já si myslím, že toto opravdu chce spojit všechny mírumilovné síly arabského světa a zasadit tomu ránu a my a naší povinností a myslím si, že k tomu možná brzy dospějeme. Budeme je nejenom chtít po vládě, aby uvolnila nějaké peníze, ale i sami budeme v EU u nás v České republice dobrovolně dávat peníze na to, abychom pomohli zemím, které tam jsou v dezolátním stavu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor František Bublan. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, my tady projednáváme návrh komise pro rozhodnutí Rady EU. Ono se nám to zúžilo pouze na kvóty. Já se přiznám, že kdybychom to projednávali před třemi měsíci a neznali ten současný stav, tak nastavení kvót bych skutečně bral jako vyjádření solidarity, odpovědnosti, tak, jak o tom mluvil pan kolega Šesták. Pomoci Itálii a pomoci Řecku, protože tam uprchlíků je velká řada. Ale mluvím schválně o uprchlících, nikoliv o migrantech, protože 40 000 lidí to jsou převážně uprchlíci ze Sýrie, tam těžko hledat nějaké řešení, jak zde zaznělo, že bychom jim tam nějak pomohli s nějakou investicí, s nějakým podnikáním, tak to si neumím představit, jak bychom do té bojující země mohli tuto pomoc nějak dodat.

Takže toto skutečně kdyby se vláda k tomu postavila negativně a 1300 lidí nepřijala, tak by mě to asi nazlobilo. Dneska je ta situace trošku jiná a já vím, že to nic neřeší. Uprchlíci, kteří se vyloďují na pobřeží Itálie nebo Řecka, tak už vědí, k čemu se mají přihlásit. Oni nemají žádné doklady, takže oni se hlásí k tomu, že jsou Eritrejci, protože to je ta skupina, která se považuje za ty uprchlíky, nikoliv migranty. A jsou to převážně migranti ze střední Afriky anebo z oblasti Sahelu a tam to funguje tak, že ve vesnici se ti lidé složí, vyberou jednoho zdatného mladíka, tak je vidíme také na obrázcích a ten dostane peníze od ostatních a je vybrán k tomu, aby se do Evropy dostal a potom samozřejmě zase tu vesnici podporoval. Je to ekonomická imigrace, ta byla, je a bude. Musíme s ní počítat, ale my ji musíme nějakým způsobem řídit, my to musíme umět jaksi omezit. Nikoliv. Abychom tomu nechali volný průběh. Ale zase se dostávám k tomu, abychom uprchlíkům, to znamená, těm lidem, kteří skutečně jsou z válečné zóny, kteří ztratili domovy, abychom jim nějak pomohli.

A tady bych se nebránil tomu počtu, který nám byl jakoby přidělen. Anebo možná bych to nechal na dobrovolnosti a zvýšil bych to na 1 500, abychom ukázali, že jsme skutečně otevření a solidární se všemi státy EU. Víte, ono se už dneska nemluví o kvótách, ale ono se dokonce mluví o azylových kvótách, a to je trošku jako rozdíl, protože o azyl požádá určitý počet lidí a ten je soustředěn v několika málo státech a ty některé státy jsou z toho trošku vyňaty. A na azylovém řízení se tak silně nepodílí, protože to je skutečně, jak tady zaznělo, to je velký proces, ten se musí prověřit a tam se dá také odfiltrovat ekonomická migrace od skutečných uprchlíků, kteří potřebují mezinárodní pomoc. Proto jsem předtím také mluvil o tom prozatímním opatření, o té prozatímní ochraně, která by mohla být možná takovým řešením.

Já se ještě chci zmínit k agentuře Frontex, protože ta byla jako jediná, jsme se na ni spoléhali, že nám dokáže hranice ochránit. Ona vznikla také asi před těmi 10 lety a bohužel jaksi nenaplňuje to, co bychom od ní očekávali. Ono to také je na základě toho, že byly dvě varianty, když se o agentuře rozhodovalo, zda to bude skutečně výkonná agentura, která bude hlídat se vším všudy schengenský prostor a nebo to bude pouze jenom taková kancelář analytická, která bude sbírat informace z hraničních oblastí a podle toho a jinak se to ponechá na státech, kteří mají schengenskou hranici. Rozhodnutí padla na jednotlivé státy, já si už teď nepamatuji, jak hlasovali Italové, docela by mě to dnes zajímalo, protože teď s tím mají problém. Takže to jenom k tomu. Jinak oceňuji ještě kolegu Šestáka, skutečně my máme odpovědnost v rámci eura, já bych se jí nechtěl zříkat a zatím tedy skutečně jenom slibujeme, ale taková ta konkrétní pomoc ještě není v takové míře, jak bychom ji asi měli prokázat, aby to vedlo k nějakým důsledkům. I když jsem si vědom toho, že je to záležitost na možná několik desítek let.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo. Pane ministře, já bych chtěl upřít vaši pozornost na to, o čem vlastně jednáme. Je to usnesení výboru pro záležitosti EU k návrhu rozhodnutí Rady a to bych teď chtěl zdůraznit, kterým se stanoví dočasná opatření v oblasti mezinárodní ochrany ve prospěch Itálie a Řecka. Máme tady plno bodů. Já s tím v zásadě souhlasím, ale myslím, že tam chybí jeden a ten úplně zásadní a první bod, který bychom měli doporučit, a proto bych si dovolil k bodu II. tohoto usnesení výboru navrhnout ještě 11 – doporučuje vládě České republiky poskytnout vládám Itálie a Řecka veškerou pomoc, která by vedla k posílení a stabilizaci schengenské hranice.

(Změna v řízení schůze.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má pan senátor Pavel Eybert, ale hlásí se pan ministr. Pane ministře, máte možnost kdykoliv chcete, tak můžete mluvit.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Tak, jestli dovolíte, dámy a pánové, pár postřehů z debaty, která zaznívala. Tak Itálie primárně co chce, je zrušení Dublinu a to si myslím, že prostě není pro nás přijatelné, protože zrušení Dublinu znamená konec Schengenu. Dublinské opatření znamená, že emigrant má de facto žádat o azyl v první zemi, kde překročí schengenskou hranici. A nám to dneska umožňuje, abychom migranty, kteří nepoužívají mezinárodní ochranu, vraceli do země, kde překročili hranici do ČR. K tomu Římu – ono to přirovnání je velmi hezké, velmi trefné. Já chci poděkovat za debatu, nás čeká dneska další debata od 6 hodin v Poslanecké sněmovně, kde je mimořádná schůze právě k tomuto tématu. A postřehy, které jsem tu zaznamenal, tak s vaším dovolením využiji pro debatu s poslanci. Římská říše z mého pohledu zkolabovala především proto, že se přestala bránit a začala si na obranu najímat Germány a jiné kmeny.

A ti nakonec pochopili, že je lepší než těch pár Sesterciů v pytlíku, tak je lépe si Řím vzít; a my se prostě bránit musíme.

My přeci chceme jednu jedinou věc. My chceme vojensky a policejně zakročit proti organizovanému zločinu. Je úplně jedno, jestli pašují drogy nebo jestli unáší lidi za peníze a nebo jestli pašují lidi přes moře. To je přeci úplně stejný zločin, proti kterému chceme bojovat. A chceme slyšet, že spolu s Evropou společně s partnery, já si plně uvědomuji, že jsme součástí EU, že my jsme Evropa. Tak chceme slyšet, jak ten příliv zastavíme. 60 % stávajících lidí, kteří připlouvají k Řecku, Itálii nebo přecházejí přes Maďarsko jsou lidé, kteří nemají nárok na azyl v Evropě, nemají nárok.

Z těchto 60 % lidí se nám daří 39 % navracet. To jsem tady říkal. To je číslo velice malé, velice nízké. A my potřebujeme dovést debatu do situace, kdy se dohodneme primárně třeba na tom, že se zeměmi, s kterými uzavíráme dohody o ekonomické pomoci, to jsou země Afriky a další, že součástí dohody o pomoci ekonomické bude jejich povinnost podepsat smlouvy o návratové politice vlastních občanů, kteří k nám přicházejí jako ekonomičtí migranti.

Když se podíváte na porodnost v Evropě, my se bez migrace do budoucna neobejdeme. To je zjevné. Při porodnosti 1,4 dítěte na rodinu, my se prostě neobejdeme bez toho, aby sem migranti přicházeli. Ale migranti, kteří mají přicházet a obohacovat společnost, ty bychom si měli mít přece právo vybrat.

Vedle toho jsou samozřejmě lidé uprchlíci, kteří požívají mezinárodní ochranu, které musíme jim pomáhat a musíme se o ně postarat. To si myslím, že je důvodem té debaty, kterou my v Evropě chceme vybudit. To není o tom, že odmítáme solidaritu, my pomáháme. Peníze, o kterých jsem hovořil a opatření, ta byla směřována čistě nad rámec naší pomoci směrem k italským partnerům. K italským partnerům nad rámec toho, co pomáháme, jsme teď krátkodobě – (hladina hluku se zvedla, ano..). Tak jsme nabídli krátkodobě, rychle pomoc ve výši milion eur. Ani ten milion eur po nás zatím nechtějí. Na pomoc těm chudákům v táborech, milion eur jako prvotní pomoc z rozpočtu ministerstva vnitra. Nad rámec toho vláda ČR uvolnila 100 mil. Z těch 100 mil. jsme minulý týden podepsali 45 mil. do Jordánska, do velkého uprchlického tábora právě z oblasti Sýrie, kde se za tyto peníze má tábor elektrifikovat, má se tam zavést elektřina. (Ministr opakovaně špatně vyslovil slovo "elektrifikace"...) Omlouvám se... Mám dneska dlouhý den...

A vedle toho se má tam tedy řešit sociální zabezpečení a další věci. Polovina této pomoci míří k syrským běžencům. Vedle toho např. Kurdistán; jedna z posledních ještě bojeschopných entit, která bojuje s islámským státem, o kterém hovoříte. A Islámský stát opravdu má několik desítek tisíc bojovníků. Ale dnes ovládá území, na kterém žije 12 mil. lidí. Islámský stát ukradl z bank na iráckém území 3 mil. dolarů. Dostal bez boje tři plně vyzbrojené divize irácké armády, takhle jim to dali. Takže ten Islámský stát dneska má proti sobě poslední bojovou entitu, jsou to Kurdové a na kurdském území je jich 4,5 mil., tak na území Kurdistánu je to informace stará 4 -5 měsíců, když jsem mluvil s kurdským ministrem vnitra, tak bylo 1,4 mil. běženců.

Jestli nějaká země je v zoufalém stavu, tak je to kurdská autonomní oblast. Oni mají 1,4 milionu běženců na území, kde žije 4,5 mil. lidí. Nemají pro ně vodu, potraviny, peníze. To je další země, která potřebuje pomoc.

Na světě jsou dneska 3 mld. lidí žijících na úrovni chudoby. Evropa je nemůže všechny přijmout ani spasit.

My opravdu musíme začít hájit svoji integritu, svoje území, začít hájit své zájmy. Vedle toho musíme pomáhat lidem, kteří jsou v nouzi, ve válečném konfliktu, ale nemůžeme se otevřít. My se bojíme toho, že když se řekne, že kvóty jsou povinné, že to bude pozvánka pro další lidi, kteří jsou na syrském území, kteří jsou na libyjském pobřeží. To je celé, o čem my dneska debatujeme s EU a chceme primárně odpovědět na otázky.

Vojenský zásah proti pašerákům lidí, debatovalo se o potápění lodí, chceme slyšet, kdy to bude, jak to bude. Jak daleko jsme s mandátem v rámci OSN a chceme primárně slyšet o tom, jak se změní návratová politika.

Dneska ten azylant, migrant, který sem přijde a nemá právo na mezinárodní ochranu, tak trvá v některých zemích dva až tři roky, než jsme schopni se vůbec pokusit o toho vrátit do země původu dva až tři roky.

Já se bojím jedné jediné věci, vážené senátorky, vážení senátoři. Já se bojím toho, abychom právě těmito tématy nevybízeli růst extrémních hnutí. Aby prostě jsme nepobízeli růst extrémních hnutí. Já otázku nechci politizovat, ale prostě v našem zájmu je přesvědčit tuto veřejnost o tom, že kroky, které děláme, jsou v jejich zájmu. Že jsou v zájmu vnitřní bezpečnosti. Proto se v té věci chováme obezřetně, opatrně. Chceme odpovědi na to, co bude. Co bude potom.

Jinak Itálie, no, já když jsem viděl situaci v Itálii, tak Italové mají problém s tím, aby sever Itálie ve vlastní zemi přebíral migranty z jihu. Vlastní sever Itálie se brání tomu, aby přebíral ty migranty, takže i tam je problém mezi severní a jižní Itálií o tom, aby komunikovali a distribuovali migranty mezi sebou. Jinak, když se bavíte třeba s kosovskými kolegy, a říkáte jim, proč jsem ti Kosovští Albánci míří, já jsem v tom Kosovu byl, máme tam náš policejní kontingent, ono se o nich málo ví, ale před nimi je potřeba smeknout. Je to 70 policistů, které máme v misi EULEX a plní tam velmi složitou službu. V minulém týdnu po nich stříleli už poněkolikáté, že opravdu tam jsou tam ve frontové linii. To Kosovo se jeví jako v celku bezpečná země s vysokou podporou Evropské komise, teče tam poměrně významný počet evropských peněz, staví se tam. Já když jsem tam byl, byl jsem tam večer v jednom z měst, kde bylo bezpečno, světlo, spousta malých, pulzujících lidí a když se ptáte těch představitelů Kosova, proč míří do Evropy ti lidé? Říkají, to je váš problém. Zastavte ekonomické dávky, sociální dávky v Německu, v Rakousku, oni tam nepůjdou.

To znamená, my si někdy problémy zaděláme sami tím, že jsme velice sociálně štědří a že oni sem míří čistě a jenom za ekonomickým stimulem. To je debata, kterou potřebujeme přeci rozdiskutovat a nějak uzavřít efektivně. Především, aby se přesvědčili lidé ve vlastní zemi, že to sami se sebou myslíme dobře. Samozřejmě s vidinou toho, že je potřeba pomáhat těm, kteří to potřebují. To bezesporu ano. To je naše zodpovědnost. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře a do rozpravy se dále hlásí pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Jednak chci říci, že prakticky se vším, co tady říkal pan ministr, lze souhlasit. Ale já nebudu už rozvíjet dále debatu. Já bych vás chtěl jenom upozornit na publikaci právo šaria, kterou napsal Bill Warner a vydalo ji brněnské nakladatelství – musím si vzít brýle – z anglického originálu to vydalo vydavatelství CSP International z Brna z Lidické ulice. Nicméně jednu malou poznámečku. Když islám byl jenom náboženstvím, tak to bylo v pořádku. Jenže islám se stal základem pro džihád, který tedy dneska v zemích velmi neblaze působí.

Takže rozlišujme islám jako náboženství a rozlišujme jeho použití džihádem. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Ano, pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, na úvod vám řeknu jeden logický hlavolam, a brzy pochopíte, proč ho říkám. Tento hlavolam vypadá tak, že máte tři činžovní domy a k nim máte dovést plyn, elektřinu a vodu, a to tak, aby se potrubí nikdy nekřížilo. Já vám to ulehčím a řeknu vám výsledek – hlavolam nemá řešení. Pamatuji se, jak jsem se s ním dlouho trápil a neustále jsme se pokoušeli nějak řešení najít, až pak mi bylo prozrazeno, že to řešení nemá.

Říkám to proto, že někdy si musíme přiznat, že řešení nemáme. A v takové situaci přesně jsme, a nemáme ho proto, že Evropa není schopna přijmout řešení, které by bylo reálné, ale neodpovídá její korektnosti, jejímu stylu. Toto řešení je poměrně dramatické, ale Evropa se chová tak, jako když vám v prvním patře praskne voda a vy místo, abyste zavřeli hlavní přívod vody, tak řešíte, jak to uděláte, až bude zaplněno přízemí. To je přesně ta situace. A on se z toho stal pochopitelně velký byznys, který nemá nic společného ani s islámem, ani s náboženstvím, ale prostě jak se někde objeví nějaký byznys, tak je přece daleko jednodušší pašovat člověka než drogu, protože když vás chytnou s drogou, tak nejspíš dostanete vysoký trest. Člověk zmizí z jižní Itálie, vy sbalíte svoje penízky a je vymalováno. Jakmile se někde na trhu objeví takováto příležitost, tak se jí lidé, kteří jsou všeho schopní samozřejmě chopí. A to řešení je samozřejmě možné. To řešení je možné, že Evropa sebere všechny lodě schopné pohybu a udělá neprodyšnou hráz ve vodách na hranici, tam odkud přicházejí, a nikoho nepustí, protože tu dobu, co jsme tady teď strávili povídáním o tom, jak nemáme řešení, tak za tu dobu by někdo mohl možná spočítat, kolik dalších lodí přijelo do Jižní Itálie. Já to neumím takto rychle, ale asi nějaký statistik by to mohl spočítat. Viděl jsem čísla, jak to tam narůstá. A to není vůbec o žádných kvótách. Když někdo samozřejmě řekne, co děláte za problém přijmout 1.400 lidí, to není žádný problém. Akorát problém to začne být až to bude 140 tisíc, až to bude 1.400.000 lidí, tak ten problém najednou nastane a už nebude žádná cesta zpátky.

Čili kvóty je jenom taková vějička. A kromě toho vás upozorňuji, že když dojde k situaci, že se paní Merkelová dohodne s panem Hollandem, a to tak, že Německo řekne, že ano, tak vás k těm kvótám donutí velmi jednoduchým způsobem – slavnostně jsme podepsali operační program, že, pane ministře, máme z toho všichni radost jak potečou eura, a EU řekne, aha, tak vy nejse solidární, vy nechcete kvóty, tak my ten program rušíme. Nebude to ani poprvé, ani naposledy. Vzpomeňte si na ty případy, kdy říkali – nepřijmete služební zákon, buch, nedostanete nic, neuděláte to, nedostanete nic.

Pokud se státy, které nesouhlasí, nevzepřou, ale není to opravdu o kvótách, problém je, že Evropa může přece přijmout jenom určitý omezený počet. To, jak tady říkal pan ministr, že si budeme vybírat, tak to je, jako bychom si tady v Čechách řekli, že si budeme vybírat, kteří rodiče mohou mít děti a které nemohou mít děti. My přece chceme ty děti, co nás uživí, my nechceme ty děti, co budou jenom nezaměstnané a nic společnosti nepřinesou. Ale cítíte, že to do zákona napsat je asi docela obtížné. A stejně tak je obtížné, že si budeme vybírat. To by si všichni samozřejmě chtěli vybírat, ty chytré a vzdělané a ty hloupé a nevzdělané by nikdo nechtěl. Ale takhle to ve světě nefunguje.

Pokud chcete řešení, tak to řešení není ani příjemné, ani mírové, je velmi tvrdé a Evropa takového řešení schopná není.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, ještě se někdo hlásí? Ne, obecnou rozpravu uzavírám. Ptám se pana ministra, jestli si přeje vystoupit? Nepřeje. Prosím pana zpravodaje, vyjádřete se k proběhlé rozpravě.

Senátor Tomáš Grulich:  Paní předsedající, kolegyně a kolegové. Jak jsem předpokládal, byla debata samozřejmě bohatá i časově náročná. Já se také domnívám, že je to tím, že často máme i málo informací a málo o této otázce debatujeme. A proto jsme, jak už tady zmínil pan předseda výboru pro záležitosti EU, zřídili platformu pro migraci, tak aby tam mohli přijít lidé jednak z různých politických stran i z různých výborů, aby to nebylo jenom na jednom výboru a aby se tato otázka mohla diskutovat, abychom si mohli přenést informace a mohli o tom kvalifikovaně rozhodovat.

Zvu vás na tuto platformu. První se uskuteční 23. června v 9.30 hodin v Černínském salonku.

Co se týče otázek, které tady zazněly. Vystoupilo, tak jak jsem to rychle spočítal, 10 senátorů, z toho tři vystoupili dvakrát, a jednou zazněla připomínka, že by se rozšířilo naše usnesení o bod č. 11, když to parafrázuji – že by vláda měla co nejvíc pomoci Itálii a Řecku. Myslím si, že i když to tady není nikde přesně napsáno, že se snaží pomoci a řešit situaci. To už jsem vám říkal tím, jak jsem přečetl všechno, co naše vláda v této věci činí, činila a činit bude.

Chtěl bych poukázat na to, že to není jenom otázka peněz a pomoci Itálii. Jak jsem vám říkal o penězích, Itálie obdržela 160 mil. eur, kdežto Maďarsko, které je na tom stejně velmi špatně, 1,6 mil. eur. Není to tedy také tak úplně v penězích, jako hlavně v přístupu jednotlivých států. A tady Itálii bohužel nezměníme, ale musíme se snažit kolektivně – a teď myslím v rámci Evropské unie – aby se dodržovaly smlouvy, které jsou, podobně jak tady říkal i pan ministr, např. readmisní dohody, které se nedodržují, nedodržuje se dublinský systém, který je velmi silně vázán na schengenskou dohodu. A jestliže bude zrušen dublinský systém, jak se snaží Italové prosadit, může být zrušen i Schengen, ne že by nám to nehrozilo.

Co se týče toho, zda můžeme nebo uneseme 1.300 lidí, 1.600 lidí, kteří by se přišli z arabského světa. Ano, uneseme. Ale velmi nebezpečné je, jestliže nám to bude nařízeno. A znovu to tady zdůraznili jak kolega Přemysl Sobotka, tak kolega Hassan Mezian – velké nebezpečí je, že když připustíme, že budou existovat kvóty, vybudíme tím extrémní politické strany, jak na ultralevém, tak i na ultrapravém spektru. A věřte, že se v Evropě objeví nějaký mužíček, buď s malým knírem, anebo silnější muž s velkým knírem. A to bych považoval za zásadně nebezpečné.

Neosvojuji si tedy bod č. 11, který sem kolega dal, a to z toho důvodu, že by se mi to nezdálo, není to nic proti tomu, ale kolega souhlasí s tím, že bychom tam tento bod nedali. Děkuji.

Máme tedy usnesení pořád tak, jak ho předložil výbor pro záležitosti EU. A myslím, paní předsedající, že bychom mohli hlasovat o usnesení tak, jak bylo předloženo.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, pan senátor Martínek se svého bodu vzdal, a tak to tedy bude. Můžeme přistoupit k hlasování. Svolám senátorky a senátory do sálu.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Tomáš Grulich.

V sále je přítomno 46 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 49 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat a děkuji panu ministrovi i zpravodajovi.

Dámy a pánové, nyní bychom měli projednávat senátní tisk č. 78, což je novela zákona o místních poplatcích. Paní poslankyně Kristýna Zelienková. Paní poslankyně Kristýna Zelienková se však v tuto chvíli nemůže dostavit, a proto navrhuji, abychom tento bod zařadili před body pana ministra Babiše. A o tomto mém návrhu nyní budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 50 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 41, proti byli dva. Návrh byl přijat a bod je přeřazen.

Naše schůze pokračuje. Následujícím bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 88

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 88. Vítám nyní v Senátu pana poslance Jana Volného a prosím ho, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Poslanec Jan Volný:  Dobrý den. Paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, kolegyně a kolegové, jsem trochu nervozní, jsem tady před vámi poprvé, tak snad to zvládnu.

Chtěl bych vás moc požádat o podporu drobné technické novely zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů. Cílem úpravy je odstranit výkladovou nejasnost v zákoně, která nastala od 1. listopadu loňského roku, kdy se stala účinná novela zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti. Od tohoto data se nesmí platit větší částky než 270 tisíc Kč hotovostně, což je však v rozporu se zákonem o veřejných dražbách. Ten říká, že příjem v hotovosti nemůže být omezen.

Předložený návrh jednoduchým způsobem sjednocuje výši hotovostních limitů a zároveň jej v zákoně o dražbách nastavuje tak, že vždy bude pružně přizpůsobován zákonu o omezení plateb v hotovosti. Jelikož tato novela prošla v Poslanecké sněmovně podle § 90 odst. 2 Sbírky 90/1995, tedy v prvním čtení, proto si myslím, že to má takovou podporu napříč celým politickým spektrem, že si vás mohu dovolit požádat o jeho schválení. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 88/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Šilar, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Petr Šilar:  Dobré odpoledne, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, paní předsedající. Chtěl bych zde velice stručně přečíst usnesení, které bylo přijato na našem výboru.

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit tento návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Říkám to proto, že výklad byl tak jasný, přednášející ho sdělil a byl jsem požádán také zástupci ministerstva pro místní rozvoj, kteří tuto novelu spolu připravovali, abychom podpořili tento návrh zákona. A já jako senátor a nyní jako zpravodaj dávám návrh, abychom se tímto zákonem nezabývali, aby se co nejvíce urychlila tato novela. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Pan senátor Šilar navrhl návrhem zákona se nezabývat.

Budeme hlasovat. Pan senátor Petr Šilar podal návrh, aby se Senát tímto návrhem zákona nezabýval. O tomto návrhu budeme hlasovat bez rozpravy.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 51 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 33, proti byli dva. Návrh byl přijat a končíme projednávání tohoto bodu.

Pane poslanče, měl jste to rychlejší, než jste si myslel a než i já jsem myslela. Na shledanou.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 89

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 89. Prosím nyní pana poslance Ladislava Velebného, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Dobrý den, vítejte v Senátu.

Poslanec Ladislav Velebný:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Předkládám vám návrh novely zákona č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat, tzv. plemenářského zákona. Tato potřeba je vyvolána chystanou změnou právní formy fungování zemských hřebčinců, zemského hřebčince Písek, zemského hřebčince Tlumačov, tradičních to institucí na poli chovu koní.

Plemenitba koní se začala v naší zemi organizovat už v dobách Marie Terezie. Tehdy byla tažná síla koní významná nejen pro zemědělství a dopravu, ale hlavně pro vojenské účely. Proto byla organizace plemenitby svěřena právě armádě. Tak tomu bylo až do vzniku naší první republiky. Dnes je plemenitba koní v České republice svěřena právě zemským hřebčincům Písek, Tlumačov a národnímu hřebčínu v Kladrubech nad Labem. Národní hřebčín Kladruby nad Labem dnes již má právní formu státní příspěvkové organizace, zemské hřebčince v Písku a Tlumačově mají dosud právní formu státní podnik a připravuje se jejich transformace na státní příspěvkovou organizaci.

Roční dotace státu do těchto dvou hřebčinců je v úrovni 40 mil. Kč. ročně.

Dle mého názoru jsou tyto hřebčince v chovu koní sektoru plemenářství na úrovni Národního divadla pro naši kulturu.

Důvodem novely je nutné ukončení dotačního titulu z Národního dotačního programu č. 5 – Podpora národnímu hřebčínu Kladruby nad Labem, státní podnik, zemskému hřebčinci Písek, státní podnik, a zemskému hřebčinci Tlumačov, státní podnik – jenž byl dosud hlavním zdrojem financování výše zmíněných státních podniků.

Dotační titul bude muset být ukončen v souvislosti s ukončením přechodného období, jež vyplývá z legislativy EU. Místo státních podniků, u nichž by se v budoucnu jednalo z hlediska evropského práva, o nedovolenou veřejnou podporu, bude financování zajištěno prostřednictvím státní příspěvkové organizace, na kterou přejdou práva a závazky podniků. Provozní a investiční dotace budou tedy zemským hřebčincům napříště poskytovány prostřednictvím subvencí zřizovatele, tedy z kapitoly ministerstva zemědělství, stejně jako tomu je nyní v případě státní příspěvkové organizace Národní hřebčín Kladruby nad Labem.

Předmětem této novely plemenářského zákona je změna vymezení pojmu "oprávněná osoba" – je to v § 2 odst. 1 písm. j) – tak aby tento pojem nově dopadl i na státní příspěvkové organizace. Oprávněnou osobou je dle ustanovení plemenářského zákona takový subjekt, který je oprávněn k výkonu některých odborných činností podle

§ 3 plemenářského zákona, např. k výkonnostním zkouškám, posuzování hospodářských zvířat apod. Tyto odborné činnosti budou zemské hřebčince vykonávat i po transformaci na státní příspěvkové organizace, a proto je změna vymezení tohoto pojmu doplněním právní formy státní příspěvková organizace, zcela nezbytná.

Vážené senátorky, vážení senátoři. Pokud by k novelizaci nedošlo, hrozí, že by tyto zemské hřebčince nemohly dát vykonávat odborné činnosti podle ustanovení § 3 plemenářského zákona, a proto si vás dovoluji požádat o podporu tohoto návrhu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane navrhovateli, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 89/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Kratochvíle, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Kratochvíle:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který dne 16. června 2015 k tomuto návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů:

Po zpravodajské zprávě senátora Karla Kratochvíle a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Karla Kratochvíle,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Toť usnesení našeho výboru. Chtěl jsem jenom podotknout, že se jedná čistě o technickou novelu, která je poměrně stručná, a doporučuji se v podrobné rozpravě tímto nezabývat.

Ještě bych rád doplnil, že víte, že tato novela se týká Zemských hřebčinců Písek a Tlumačov, kde v Písku jsem ředitelem. Proto oznamuji podjatost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Otevírám nyní obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu uzavírám.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 52 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 33, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli i panu zpravodajovi a končím projednávání tohoto bodu.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je

 

Petice ve věci řešení problematiky veřejného pořádku a sociálních záležitostí

Tisk č. 1

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 1. Petici projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jaromíra Jermáře. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 1/1. Petici dále projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ten určil jako svou zpravodajku paní senátorku Zdeňku Hamousovou, která se z odpoledního jednání omlouvá a zastoupí ji předseda výboru pan senátor Miloš Vystrčil.

Všichni petenti uvedení v usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice se z dnešního jednání omluvili.

Senát hlasováním rozhodne, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu. V této chvíli jde o náměstka ministra spravedlnosti Vladimíra Zimmela, náměstka ministryně práce a sociálních věcí Robina Povšíka a náměstkyni ministra vnitra Moniku Pálkovou.

Navrhuji o všech navržených hlasovat zároveň. Přistoupíme k hlasování.

V sále je přítomno 46 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 24. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 53 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 36, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dovolte mi, abych zde přivítala zástupce stran dotčených peticí. Nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice senátorovi Jaromíru Jermářovi. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Jermář:  Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové. Budu se snažit být velice stručný. Protože máte návrh usnesení před sebou, jednak usnesení výboru a pak i návrh usnesení, které výbor ve spolupráci se všemi ostatními výbory, které se na této petici podílely, doporučuje plénu Senátu.

Jinak stručně k petici. Měla 11 524 podpisů, přijali jsme ji už v loňském roce 23. října. Výbor se zabýval touto peticí na dvou schůzích, kdy jsme jednak rozhodli, že uspořádáme veřejné slyšení, které proběhlo 4. února 2015, a potom, vzhledem k tomu, že tam byly i zástupci všech výborů, projednaly tuto petici jednotlivé výbory na svých jednáních, a právě jejich návrhy jsme zahrnuli do usnesení, které máte před sebou.

Navrhuji hlasovat o všech bodech návrhu usnesení společně.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane zpravodaji, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Dále uděluji slovo zpravodaji výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí senátorovi Miloši Vystrčilovi.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Jak tady už bylo řečeno panem předsedou Jermářem, výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí petici rovněž projednal, v podstatě podpořil připomínky a návrhy v petici obsažené a zaujal na žádost garančního výboru stanovisko, které máte všichni přiložené v materiálech, jež máte zřejmě před sebou, a pověřil mě, abych předal usnesení předsedovi výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a předsedovi Senátu Parlamentu České republiky, což se také stalo.

Toto je podle mně zpráva výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A otevírám rozpravu, do které, jak vidím, se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám, a můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Jaromír Jermář. V sále je přítomno 46 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 54 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl přijat.

Nyní nás čeká bod, kterým je

 

Změna v orgánech Senátu

Dávám slovo předsedovi volební komise, aby nás seznámil s usnesením volební komise k návrhu na změnu ve složení orgánu Senátu, které jste obdrželi na lavice. Pan předseda Luděk Jeništa má slovo.

Senátor Luděk Jeništa:  Dobré odpoledne. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, dovoluji si vás informovat, že v souvislosti s rezignací senátora Václava Lásky na členství ve Stálé komisi Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury obdržela volební komise návrh klubu Starostové a nezávislí na zvolení senátora Jiřího Šestáka členem uvedené stálé komise Senátu. Volební komise se sešla na své 4. schůzi konané dne 17. června 2015 a přijala usnesení č. 4, se kterým vás nyní seznámí:

4. usnesení k návrhu na změnu ve složení orgánu Senátu.

Komise

I. navrhuje v souladu s čl. 4 bod 23 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu zvolit senátora Jiřího Šestáka členem Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury;

II. pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát před volbou většinovým způsobem.

Na závěr ještě připomínám, že jakékoliv změny v ustaveném orgánu Senátu lze během volebního období provést pouze se souhlasem Senátu, a dovoluji si závěrem navrhnout, aby se o této navržené změně hlasovalo většinovým způsobem aklamací. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní vezmeme na vědomí rezignaci senátora Václava Lásky na členství ve Stálé komisi Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury.

Budeme o tom hlasovat. V sále je aktuálně přítomno 46 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 55 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 38, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Otevírám rozpravu, do které, jak vidím, se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám.

A vzhledem k tomu, že se nikdo nehlásí, můžeme přikročit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl předseda volební komise Luděk Jeništa. V sále je přítomno 46 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 56 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 78

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 78. Návrh uvede zástupkyně skupiny poslanců Kristýna Zelienková, kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona. Prosím, paní poslankyně, vítejte v Senátu.

Poslankyně Kristýna Zelienková:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Ráda bych vám představila senátní tisk č. 78. Cílem navrhované novely zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích je odstranění dlouholetého negativního stavu, kdy se děti již okamžikem svého narození stávají dlužníky, a to samotným působením zákona ve spojení s obecně závaznými vyhláškami obcí. Při zavedení místního poplatku za provoz systému, shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů v roce 2002 zákonodárce opomenul řešit výslovným ustanovením zákona situaci nezletilých poplatníků tohoto místního poplatku.

V důsledku neplacení tohoto poplatku rodiče se z dětí stávají dlužníci, aniž by děti tuto situaci zavinily a měly jakoukoliv možnost je ovlivnit. Ke zlepšení v řadě případů nepomohla ani novela zákona o místních poplatcích, která od roku 2013 umožňuje obecnímu úřadu vyměřovat poplatek zákonnému zástupci nezletilého poplatníka, avšak některé obecní úřady stále vyměřují místní poplatky přímo dětem.

Tento stav považujeme za neúnosný a jsme přesvědčeni, že je nutné zákonem jednoznačně výslovně stanovit, že za děti platí rodiče.

Dalším cílem navrhované novely je osvobození určitých skupin osob od placení místního poplatku za provoz systému, shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. jsou to osoby, které se v místě svého evidovaného trvalého pobytu, s nímž je spjata poplatková povinnost, prokazatelně vůbec nezdržují a naopak jsou umístěny v zařízení, které náklady spojené s likvidací komunálního odpadu hradí. Jsou to děti v dětských domovech a obdobných zařízením a osoby umístěné v domovech pro osoby se zdravotním postižením, domovech pro seniory apod. Neexistuje tedy žádný ospravedlnitelný důvod, proč by tyto osoby měly platit místní poplatek v místě svého evidovaného trvalého pobytu, kde se vlastně vůbec nezdržují, a zároveň jsou náklady na likvidaci jimi vyprodukovaného komunálního odpadu hrazeny zařízením, kde jsou tyto osoby umístěny.

Navíc se jedná o nejbezbrannější členy společnosti, tedy děti, o které se jejich rodiče nebyli schopni starat, osoby zdravotně postižené a seniory.

Vzhledem k tomu, že navrhovaná osvobození od místního poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů logicky nemohou postihnout všechny individuální případy, ve kterých existují vážné důvody pro to, aby tento poplatek nebyl placen, navrhujeme umožnit obci promíjení tohoto poplatku na základě individuální žádosti poplatníka. Stejně tak by obec měla mít možnost promíjet placení všech místních poplatků z moci úřední při mimořádných událostech všem dotčeným poplatníkům. Pravomoc promíjení místních poplatků obce již dříve měly, avšak byla jim odňata v souvislosti s přijetím daňového řádu. Není však důvod, proč by zastupitelstvo obce, tedy orgán, který rozhoduje i o zavedení místních poplatků a podrobnostech jejich vybírání, včetně osvobození obecně závaznými vyhláškami, nemohl rozhodnout i o prominutí místního poplatku.

Text původního návrhu byl připraven právníky Kanceláře veřejného ochránce práv. Při jeho projednání v rozpočtovém výboru Poslanecké sněmovny z diskuse se zástupci ministerstva financí vyplynuly závažné legislativně technické nedostatky tohoto návrhu, a proto byl připraven tento komplexní pozměňovací návrh, na jehož přípravě z legislativně technického hlediska se podílel legislativní odbor ministerstva financí, který zachovává věcný záměr původního návrhu, a navíc byly do něj zapracovány i cíle senátního návrhu předloženého jako tisk č. 287, konkrétně zásada, že za poplatníka s omezenou svéprávností musí poplatek platit opatrovník, jakož i osvobození osob se zdravotním postižením v domech pro seniory apod.

Předkladatelé jsou přesvědčeni, že navrhovaná změně napravuje dosavadní situaci, kdy vinou nedokonalé legislativní činnosti státu nastal stav extrémně nespravedlivý vůči dětem, kterým přímo působením právních norem vzniká dluh již okamžikem jejich narození. Působení těchto právních norem tak stojí v příkrém rozporu se základními obecně závaznými principy humanity, což by dle judikatury Ústavního soudu odůvodňovalo i použití přímé zpětné účinnosti navrhovaných změn. Protože však vůči tomuto návrhu byly ze strany ministerstva financí vznášeny zásadní námitky s odůvodněním, že by tím došlo k zásahu do legitimního očekávání obcí i dalších subjektů, bylo v komplexním pozměňovacím návrhu od zpětné účinnosti, tedy od retroaktivity navrhovaných změn upuštěno. Protože však záměrem předkladatelů je co možná nejrozsáhlejší náprava křivd, k nimž v důsledku dosavadní právní úpravy docházelo, je alespoň v přechodném ustanovení navrhováno, aby se možnost promíjení poplatků vztahovala i na poplatky vzniklé v minulosti.

Dámy a pánové, toto bylo stručné shrnutí, proč vlastně tato novela vznikla, proč vznikl tento komplexní pozměňovací návrh, kdo se na tomto pozměňovacím návrhu podílel, kdo ho vypracovával a z jakých důvodů tento komplexní pozměňovací návrh je v takovém znění, v jakém je.

Zúčastnila jsem se jednání dvou výborů u vás v Senátu, i ústavně-právního výboru, kde byly navrženy některé pozměňovací návrhy. Jsou to více méně legislativně technické změny navržené legislativním odborem Senátu.

Já, upřímně řečeno, nemám nic proti změnám, které navrhuje Senát nebo legislativní odbor. Ale pokud budeme vracet tento tisk zpátky do Poslanecké sněmovny, zase se prodlouží doba, kdy budou děti čelit exekucím. Domnívám se, že přijetím legislativních změn, které navrhuje legislativní odbor Senátu, se prakticky podstata věcí nezmění, ani k žádným zásadním změnám nedojde. Proto bych vás chtěla velmi požádat, jakkoli už dokážu nějakým způsobem odhadnout, jak zřejmě budete hlasovat, zda byste své rozhodnutí nemohli změnit a tento návrh poslat přímo k podpisu panu prezidentovi, aby se ulevilo dětem a ostatním lidem, kteří jsou jmenováni v těchto skupinách, od nekalých praktik exekutorů. Byla bych vám za to opravdu velmi vděčná, a myslím si, že i děti, které se dostaly do těžkých životních situací. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní navrhovatelko, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Tiskem se zabýval ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 78/2. Zpravodajkou výboru byla určena senátorka Emilie Třísková.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 78/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Eybert, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou.

Senátor Pavel Eybert:  Vážená paní předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně a kolegové. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se zabýval návrhem skupiny poslanců na úpravu zákona o místních poplatcích na své schůzi 10. června 2015.

Připomenul bych, že touto problematikou se Senát Parlamentu České republiky zabýval už dříve, normu schválil, poslal ji do Poslanecké sněmovny. Bylo to z návrhu pana senátora Martínka a Tesaříka. A bohužel nebyla v Poslanecké sněmovně dlouho, dlouho projednávána, až byla před ni předřazena novela, kterou máme zde dnes projednat.

Výbor konstatoval, že problém, který novela má řešit, skutečně existuje a že zasluhuje řešení. Ale konstatoval také, že v návrhu novely zákona vidí problém v tom, že rozhodovat o prominutí poplatku a penále by mělo zastupitelstvo města a obce.

Dosavadní praxe je taková, že zastupitelstvo, samospráva určí pravidla a úřad města nebo obce, obecně tedy správce rozpočtu, řeší konkrétní prominutí na základě obecních pravidel. Tak to platí u všech vyhlášek, které má právo zastupitelstvo přijmout a jimiž se má chod obce nebo města řídí.

Zde by byla obecná pravidla stanovena zákonem a konkrétní případy by rozhodovalo místo úřadu, místo správce rozpočtu zastupitelstvo. Má to celou řadu problémů. Jednak se zastupitelstva scházejí pozdě, jednak je to porušení principu, který tady léta máme, že se rozhoduje v tzv. přenesené působnosti.

Proto výbor zde doporučuje vrátit se k zavedené praxi.

Druhý problém, který výbor řešil, je otázka účinnosti zákona. Novela zákona, kterou projednáváme a o které paní poslankyně tady říkala, že má zájem, aby byla co nejdříve projednána, byla v Poslanecké sněmovně zaparkována více než tři čtvrtě roku, jestli se nemýlím, takže asi to tak nespěchalo.

To, že by měl zákon začít platit dnem vyhlášení, bývá obvyklé jen u extrémně závažných situací, jako je mobilizace, vyhlášení války nebo něco takového podobného, co nesnese vůbec žádného odkladu.

I proto zde výbor navrhuje pozměňovací návrh, který by se držel zavedené praxe a zákon by nabyl účinnosti 15. dnem po vyhlášení, tak jak bývá běžné.

Jelikož se na výbor obrátil Svaz měst a obcí prostřednictvím pana Dana Jiránka také s problematikou otázky odpovědného daňového poplatníka za nezletilého občana v případě, že se rozvedení nebo odloučení rodiče nedohodli na tom a neplatili za své dítě poplatky, že je to určitý problém. Výbor přijal k tomu pozměňovací návrh, kterým by daňový orgán určil, kdo je zodpovědný za hrazení poplatků.

Po skončení schůze výboru jsme ale tuto záležitost ještě konzultovali s naší legislativou a bylo nám vysvětleno, že tento pozměňovací návrh je více méně nadbytečný, protože už stávající daňový řád tuto záležitost řeší.

Z tohoto důvodu, pokud zákon postoupí do podrobné rozpravy, dovolím si pak navrhovat oddělené hlasování o pozměňovacích návrzích, které mění jak lhůtu účinnosti zákona, tak věcnou materii, a pak v této záležitosti odpovědného daňového poplatníka, abychom to hlasovali samostatně. A pozměňovací návrh na určení odpovědného daňového poplatníka si dovolím nedoporučit k přijetí.

Další otázkou, kterou se výbor zabýval, byla otázka zletilosti a svéprávnosti ve vztahu k odpovědnosti za placení poplatků. Zletilost od 18 let je jistá, svéprávnosti a člověk může dosáhnout i před 18. rokem, např. žádostí o sňatek nebo pro účely podnikání. Když jsem si prošel, jaké počty populace jsou umístěny v dětských domovech a kterých se to týká, a také, jaká je pravděpodobnost toho, že někdo bude z těchto dospívajících dětí žádat o zplnoletnění, o svéprávnost k sňatku nebo k podnikání, došel jsem k tak zanedbatelným počtům, že toto jsem u nás na výboru nenavrhoval. Prakticky se jedná o velmi malou, dá se téměř říct nulovou množinu dětí, lidí.

Ale ústavně-právní výbor se k tomuto řešení přiklonil a navrhl zde pozměňovací návrh, proti kterému nelze nic namítat, je v pořádku, i když to je téměř jen teoretická záležitost, tyto počty nebudou nikdy žádným způsobem statisticky významné, no ale budiž ...

Na závěr si vás dovolím seznámit s usnesením našeho výboru k návrhu novely zákona č. 565/1990 Sb.:

Výbor po úvodním slově předkladatelky, zpravodaje a po diskusi doporučuje plénu Senátu návrh zákona postoupit do podrobné rozpravy a přijmout pozměňovací návrhy schválené výborem, mě určil zpravodajem pro jednání pléna Senátu a předsedu výboru Miloše Vystrčila pak seznámit předsedu Senátu s usnesením výboru. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval případnou rozpravu. Ptám se také zpravodajky ústavně-právního výboru paní senátorky Emilie Třískové, zda si přeje vystoupit. Je to tak. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Emilie Třísková:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Ústavně-právní výbor se zabýval tímto návrhem zákona na své 9. schůzi konané dne 10. června 2015 a přijal toto 38. usnesení:

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze, určuje zpravodajkou výboru pro projednávání této věci na schůzi Senátu senátorku Emilii Třískovou a pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Jsem si vědoma, že se lišíme v bodu 1 pozměňovacího návrhu s pozměňovacím návrhem výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, ale po konzultaci s legislativním odborem Senátu trváme na usnesení ústavně-právního výboru, které je správné. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, děkuji. Otevírám tedy obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený paní předsedající, vážená paní poslankyně, dámy a pánové, já úplně nevím jak začít, protože paní poslankyně je mi sympatická svojí urputností a svojí snahou co nejrychleji tuto novelu projednat. Na druhé straně, když se podívám tamhle takhle nahoru, úplně do posledních lavic, tak tam vidím pány kolegy senátory Tesaříka a Martínka, kteří před rokem nebo jaká doba to byla, vlastně navrhovali nebo byli strůjci přesně toho, co tady dnes paní poslankyně navrhuje a co my jsme poslali do Poslanecké sněmovny, která to potom neprojednala a následně i otálela s nějakou přípravou obdobného zákona, jak ho Senát v rámci projednávání zákona o místních poplatcích již připravil a poslal do sněmovny, jak říkám, před více než rokem.

To je první věc, kterou jsem chtěl říci.

Druhá věc myslím, že se k většině poslanců a zvláště pak k poslankyním chováme vlídně, tak já se budu chovat vlídně, nebo pokusím se chovat vlídně, ale zároveň i neúprosně. Není totiž dost dobře možné, abychom schvalovali zákony, které porušují platný zákon. Tímto platným zákonem je zákon o místních poplatcích, a já tady budu citovat: Samostatně platí, že vyhlášku přijímá zastupitelstvo v samostatné působnosti. Ale následně: Podle § 14 odst. 3 zákona o místních poplatcích řízení o poplatcích vykonává obecní úřad. To je v zákoně, s tím nic neuděláme. A potom je tam § 15 zákona o místních poplatcích napsáno, že působnost stanovená obecnímu úřadu podle tohoto zákona je výkonem v přenesené působnosti. A s tím se nedá nic dělat. Není možné, díky tomuto zákonu, abychom potom řekli, že zastupitelstvo bude rozhodovat o tom, zda bude nebo nebude poplatek prominut, atd., protože je to výkon přenesené působnosti a výkon přenesené působnosti dělá obecní úřad. Jestli si to potom někdo někde na nějakém zastupitelstvu zařídí i tak, že to potom půjde na zastupitelstvo, já bych tedy řekl, že to je velmi nestandardní přístup, ale třeba možný.

Ale říci, že to bude zastupitelstvo, které bude rozhodovat, a pominout obecní úřad z toho důvodu, že tady máme platné zákony, které bychom měli respektovat, není možné, a proto výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí jednomyslně rozhodl nebo doporučil Senátu Parlamentu ČR, aby pozměňovací návrh, kde slovo "zastupitelstvo" je nahrazeno slovem "obecní úřad" přijal a podpořil. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má nyní paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jitka Seitlová:  Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní poslankyně, dámy senátorky a páni senátoři, jenom velice krátce. Víte, v roce 2006 jsem odcházela z tohoto Senátu k veřejnému ochránci práv. A už tehdy jsem měla připomínky, které se týkaly toho, že děti mají platit dluhy za své rodiče.

Dnes máme rok 2015. Když jsem přišla k veřejnému ochránci práv, ve všech zprávách se objevovalo, že tento problém máme řešit. Asi po čtyřech letech se podařilo, že ministerstvo přece jenom ustoupilo a řeklo, umožníme obcím, aby odpustily placení poplatků. A já jsem se bláhově domnívala, že to stačí, že to obce těm, kteří za to opravdu nemohou, odpustí. Bohužel se tak nestalo. Dnes po devíti letech jsem znovu tady v Senátu a je mi opravdu strašně líto, že to musíme vracet do Poslanecké sněmovny zpět. A já se trošku obávám, aby se to tam zase "neseklo", protože se mi zdá skoro nemožné, že důvodem jsou jenom legislativní problémy. Ale o peníze taky trošku jde, na mě to tak bohužel působí.

A nyní jenom k tomu, co je v návrhu zákona. Paní poslankyně to říkala na výboru: Takhle se dohodla legislativa Poslanecké sněmovny, že to může být v této verzi. My to teď vrátíme a teď vlastně děti, které končí v dětském domově a odcházejí do života, jsou rukojmím toho, že dvě legislativy mají dva různé názory. Nepopírám názor, který tady řekl předseda našeho výboru, ale jenom upozorňuji na absurdní situaci, která vlastně nastává. A co to znamená? Pan senátor Eybert sice říká, urychlené přijetí máme jenom tehdy, když je nějaká válka nebo něco takového. Tak my máme situaci takovou, že dítě, za které rodiče neplatili a bylo v nějakém dětském domově, je propuštěno z dětského domova a okamžitě na ně skočí exekutor a řekne: Máš tady dluh dvacet tisíc a zaplať! A ten človíček, který je handicapovaný už tím, že nemá žádné zázemí, najednou přichází do života, nemá kde bydlet, nemá vůbec nic, a najednou má ještě dluh dvacet tisíc. Myslím si, že to je hodně naléhavé.

Chtěla jsem jenom tohle říct a doufám, že i když návrh zákona vrátíme, že jej Poslanecká sněmovna rychle přijme. A k poslednímu pozměňovacímu návrhu, že rušíme, aby to bylo přijato co nejdříve, se osobně nepřipojím.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Hlásí se paní poslankyně, můžete samozřejmě vystoupit.

Poslankyně Kristýna Zelienková:  Děkuji za slovo. Dovolila bych si ještě reagovat na své předřečníky. Vážím si samozřejmě každého vašeho názoru. Ale je to tak, jak říká paní senátorka – dva legislativní pohledy. My se teď tady na tom zasekneme. To, co říkal pan senátor, že ze zákona by o tom měl rozhodovat úředník. Řešili jsme to na rozpočtovém výboru. A právě proto jsme potom měli asi dvouhodinovou debatu s legislativním oddělením ministerstva financí, jaká verze je správná, protože např. pan Kalousek a pan Stanjura tvrdili, že není možné, aby jeden úředník rozhodoval o promíjení nějakého poplatku, že se vytváří nějakým způsobem prostředí pro možnou korupci atd. Obě verze jsou možné, jak zastupitelstvo, tak úředník. Jedná se o politické rozhodnutí, řeknu-li to takto. V Poslanecké sněmovně se jednoznačně odhlasovala verze, kterou schválila legislativa Poslanecké sněmovny, společně s legislativou ministerstva financí, že takto to je legislativně průchozí. Já nejsem právník, nejsem legislativec, opravdu nejsem schopná tuto diskusi vést kompetentně, na legislativní úrovni. Ale takto je to laicky řečeno. A byla bych opravdu velice ráda, kdybyste návrh podpořili a nevraceli jej zpět do Poslanecké sněmovny. Budou prázdniny a jde o to, aby se nám doba přijetí opět neprodloužila. Jak tady říkal pan senátor – zpravodaj, trvalo to dlouho, tak asi jsem tolik nespěchala. Teď to řeknu jako člověk úplně od srdce – tato záležitost s dětmi mě velice trápí a jsem velice ráda, že ze Senátu vzešla tato myšlenka, přijmout změnu zákona, aby se dětem promíjely dluhy. A jakmile jsem si to vzala ve sněmovně s kolegy za své a neustále jsem tlačila na klubech a všude, v Organizačním výboru, aby se to zařadilo. Dala jsem tomuto zákonu pracovní název "Popelnice". A vždycky jsem přišla a říkala, tak co ty popelnice, budou ty popelnice, a přijde mi, že už mi nikdo ve sněmovně neřekne jinak, než popelnice. A neustále jsem se snažila, aby tento zákon byl co nejdříve projednán. A teď se vracíme zase zpátky, kdy budu muset opět tlačit na všechny, aby se dětem pomohlo.

Chtěla bych vás moc poprosit, jestli byste v tomto vyšli alespoň trochu vstříc. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní poslankyně. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Nikoho takového nevidím, Obecnou rozpravu uzavírám. A teď se znovu ptám paní navrhovatelky, jestli se chce vyjádřit celkově k rozpravě. Vy jste si to asi vyčerpala už v rozpravě, takže nechcete vystoupit.

Ptám se zpravodajky ústavně-právního výboru, zda si přeje vystoupit. Nechce. Pane zpravodaji garančního výboru, prosím, vyjádřete se k proběhlé rozpravě.

Senátor Pavel Eybert:  Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. K tomuto problému vystoupila jedna senátorka a jeden senátor a paní poslankyně. Začnu panem kolegou Vystrčilem.

Přikláním se také k tomu, abychom zachovali systém, který tu dnes existuje, a to znamená, že zastupitelstvo rozhoduje generálně, nebo zákon rozhoduje generálně, to znamená, nastavuje pravidla. Pravidla pak naplňuje úředník. ČIli není pravda, jak říkala paní poslankyně, že úředník rozhoduje. On nerozhoduje, on naplňuje literu zákona nebo obecného předpisu, který jsme na zastupitelstvu nebo zde v zákonodárných sborech přijali. Úředník nemá možnost rozhodnout, jestli odpustí nebo neodpustí sankci, včetně poplatků. On musí naplnit to, co my mu nějakým způsobem schválíme. Pokud to neudělá správně, je vždycky možné to přezkoumat a rozhodnout jinak. Čili to není ten způsob, který by dával úředníkovi rozhodovací pravomoc. Rozhodovací pravomoc má zastupitelstvo schválením vyhlášky, rozhodovací pravomoc má Parlament schválením zákona. Tyto dvě věci si, prosím, nepleťme!

A co se týká změny účinnosti, výbor navrhuje prodloužit účinnost o 15 dní. Ke každé vyhlášce, ke každému zákonu totiž patří čas, aby se někdo vůbec mohl seznámit s obsahem zákona, aby doputoval tam, kam má doputovat. Jsou to běžná normální pravidla. Když řeknu o něčem, že to platí od zítra ráno, je to vždycky určitým způsobem problém.

Nicméně máme tady dvě sestavy pozměňovacích návrhů, jedna je z ústavně-právního výboru. Doporučuji, abychom o ní hlasovali nejprve, tím pádem se stanou první tři pozměňovací návrhy z našeho výboru nehlasovatelné, ale budeme muset hlasovat ještě o dalším bodu, který je o tom, že správce poplatku by mohl určit poplatníka poplatku. A ten si pak dovolím, přestože jsme ho na výboru přijali, nedoporučit ke schválení.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane zpravodaji, doporučte. Nezaznělo – ani zamítnout, ani schválit – takže otevíráme drobnou rozpravu. (Nedá se přihlásit, počkáme chviličku...) Nikdo se do ní nehlásí, takže uzavírám podrobnou rozpravu a můžeme přistoupit k hlasování.

Senátor Pavel Eybert:  Doporučuji, abychom nejprve hlasovali o 4 pozměňovacích návrzích, které schválil a doporučil plénu Senátu ústavně-právní výbor.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Budeme hlasovat. Aktuálně je přítomno 44 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 23.

Prosím o stanoviska. (Poslankyně nedoporučuje, zpravodaj doporučuje.)

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 57 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 38, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Senátor Pavel Eybert:  Tím pádem se staly tři pozměňovací návrhy výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí nehlasovatelné. A zbývá nám hlasovat o čl. 2, bodu 3:

V § 12 odst. 3 se doplňují slova: Nezvolí-li si poplatníci, kteří jsou povinni plnit daňovou povinnost, společně a nerozdílně ..... atd. zplnomocněnce, určí je správce poplatku.

Jak jsem říkal v obecné rozpravě, bylo nám vysvětleno, že tato věc je řešena v daňovém řádu a že je poněkud nadbytečná, a proto mám k tomu neutrální stanovisko, a myslím si, že je zbytečné to znovu doplňovat do právního řádu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Prosím o stanoviska. (Poslankyně má negativní stanovisko, zpravodaj neutrální.)

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 58 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 9, proti bylo 14. Návrh nebyl přijat.

Nyní budeme hlasovat o tom, zda vrátíme Poslanecké sněmovně návrh zákona s přijatými pozměňovacími návrhy.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 59 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní přistoupíme k hlasování o pověření senátorů, kteří odůvodní v Poslanecké sněmovně usnesení Senátu.

Byl podán návrh pověřit senátora Pavla Eberta a senátorku Emilii Třískovou. V sále je přítomno 42 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 22.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 60 se ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji paní navrhovatelce i zpravodajům. (Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Zdeněk Škromach.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Sleduji, že o slovo se hlásí pan senátor Jan Horník, prosím, pane senátore.

Senátor Jan Horník:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, mám procedurální návrh, abychom o bodech č. 23 a 24 mohli jednat a hlasovat případně ještě i po 19.00 hodině.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Je zde procedurální návrh, abychom jednali a hlasovali i po 19.00 hodině. Je to procedurální návrh, o kterém nechám hlasovat neprodleně.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. (Porucha na hlasovacím zařízení.)

Chvíli vydržte, toto hlasování prohlašuji za zmatečné.

Učiníme druhý pokus o hlasování:

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 62 se ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 38, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Budeme tedy jednat a hlasovat i po 19.00 hodině. A to je dobrá zpráva pro místopředsedu vlády, že projednáme jeho body.

Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 81

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 81. Návrh uvede pan ministr financí a místopředseda vlády Andrej Babiš, kterého vítám v Senátu a žádám ho, aby návrh přednesl. Pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji, pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Poslaneckou sněmovnou vám byl dne 22. května 2015 postoupen návrh zákona, kterým se mění zákon č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření, ve znění pozdějších předpisů.

Tímto návrhem se ukončuje možnost vstupovat do tzv. druhého pilíře důchodového spoření. Vstup do systému tak bude zastaven v předstihu před ukončením druhého pilíře, čímž bude zamezeno nárůstu počtu účastníků v době před ukončením systému.

Cílem této změny zákona je snížit nároky na administraci v rámci vypořádání prostředků účastníků a zamezit neodůvodněným nákladům. Zejména tak nebude narůstat objem prostředků, které by v důsledku vstupu nových účastníků byly přesměrovány z důchodového pojištění do druhého pilíře. Od začátku roku 2013 do konce roku 2014 se odhaduje výše prostředků přesměrovaná z důchodového pojištění do důchodového spoření na 1,1 mld. Kč. Se zastavením možnosti vstupu do druhého pilíře se rovněž ruší požadavek na 50 tisíc účastníků v důchodových fondech do dvou let ode dne udělení povolení k vytvoření důchodových fondů.

Dále se navrhuje prodloužit stávající výjimku z limitu investování určeného pro počáteční období existence důchodových fondů do konce roku 2016. Účelem této změny je především ochrana prostředků účastníků před významnějším kolísáním hodnoty majetku v důchodových fondech v období před ukončením systému důchodového spoření a vyplacením prostředků účastníků.

Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji vám za pozornost a dovoluji si vás požádat o podporu předloženého návrhu zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 81/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, kterého nyní žádám o přednesení zpravodajské zprávy. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Strnad:  Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové. Jak již pan ministr řekl, jde o první krok, který bude směřovat ke zrušení druhého důchodového pilíře. Pan ministr se zmínil, že jednak se tímto zákonem ukončuje možnost vstoupit do systému důchodového spoření, zrušuje se ustanovení o povinnosti penzijní společnosti dosáhnout alespoň 50 tisíc účastníků do 24 měsíců od udělení povolení k vytvoření důchodových fondů, dále pak pro penzijní společnosti se zmírňují podmínky pro dodržení principu rozložení rizika spojeného s investováním.

Dále bych se krátce zmínil o legislativním procesu. Vláda tento návrh předložila dne 7. ledna 2015 Poslanecké sněmovně spolu se žádostí o projednání zákona podle § 90 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny ke schválení v prvém čtení. Této žádosti nebylo vyhověno a návrh zákona byl přikázán rozpočtovému výboru, který doporučil schválit návrh zákona bez připomínek. Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila na své 27. schůzi dne 29. dubna 2015. V hlasování č. 23 z přítomných 180 poslanců bylo pro přijetí této novely 138 hlasů a proti 39 hlasů.

Dále vláda předložila Poslanecké sněmovně návrh zákona o ukončení důchodového spoření dne 26. května 2015, a je třeba upozornit na to, že nabude-li postoupený návrh zákona, který dnes projednáváme, platnosti, je nanejvýš žádoucí, aby zákon o ukončení důchodového spoření byl schválen co nejdříve.

A nyní mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením č. 74 z 10. schůze výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu konané dne 15. června 2015 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření, ve znění pozdějších předpisů:

Po úvodním slově zástupce předkladatele Jiřího Palána, pověřeného náměstka ministra sekce mezinárodní vztahy ministerstva financí ČR, po zpravodajské zprávě Jaromíra Strnada a po rozpravě výbor:

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji, to je zatím vše.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takovou vůli nevidím, a proto přistoupíme k obecné rozpravě, kterou nyní otevírám. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Mám na pana ministra financí spíše dotaz, který se upíná k budoucnosti. To, co máme dnes schvalovat, je nějaký další krok, který směřuje k úplnému zrušení druhého pilíře, což nakonec vláda má ve svém programovém prohlášení. Moje otázka je, jestli vláda počítá s nějakou náhradou nebo s nějakými jinými opatřeními, která by jednak snížila deficit, který vzniká mezi vyplacenými důchody a mezi tím, co jsme schopni v rámci pojištění vybrat, a jestli můžeme očekávat, že do budoucna by se rozdíl mezi tím, co je vypláceno na důchody a mezi tím, co je vlastně získáno od občanů, snižovalo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Zdeněk Besta. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Besta:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Vítám změnu zákona č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření. Zákon o důchodovém spoření prošel v Poslanecké sněmovně bouřlivou debatou, a jak bylo již konstatováno, řeší, samozřejmě kromě jiného, pozastavení příjmu klientů do druhého pilíře, který se jaksi nevyvedl. Nevyvedl se, protože se do něj přihlásilo k dnešku pouze asi 83 tisíc klientů.

Myslím si, že je to dobrý první krok i proti různým spekulantům, kteří by chtěli do tohoto pilíře vstoupit a následně vybírat z něho dividendy. A je to předzvěst úplného zrušení druhého pilíře, který – ačkoliv to pravice popírá – by značně oslabil první průběžný pilíř a v konečném důsledku by jej připravil od desítky miliard korun.

Zklamané jsou i různé kapitálové fondy, které přijdou pro sebe o výhodný kšeft. Odhaduje se, že by správa těchto fondů stála až 10 % z příjmů, které by měly banky. A zklamány jsou možná i některé skupiny výšepříjmových klientů, pro které by tento pilíř byl výhodný. Nebo si snad můžeme představit, že někdo z momentálně asi 600 tisíc nezaměstnaných by v tomto pilíři spořil? Já tedy ne.

I s ohledem na to, jak dopadly podobné důchodové pilíře v Polsku, Maďarsku a na Slovensku, jsem pro návrh tohoto zákona a očekávám další kroky vlády i "Potůčkové komise" k dobré důchodové reformě a zároveň i možnostem úpravy dosavadního třetího pilíře pro soukromé důchodové spoření. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí předseda Senátu pan Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane místopředsedo vlády, myslel jsem, že na této schůzi udělám rekord, že nebudu k žádnému tisku vystupovat, ale přece jenom několik málo poznámek, protože i pan Vystrčil měl dotaz a pan ministr asi bude odpovídat, takže mám k tomu několik věcí.

Za prví chci přiblížit, že to, co se nazývalo důchodová reforma v podobě druhého pilíře, žádná důchodová reforma nebyla. Prosím, kdo tomu nevěří, tak se na to podívejte, protože reforma byla na základě toho, že lidé, kteří se pro to rozhodli, jsou většinou lidé, kteří jsou vcelku dobře zajištěni a jejich předpoklad, že se z jiných produktů na stáří zajistí, to znamená lidé, kteří mají větší příjmy. A ti využili toho, že 3 % z prvního pilíře si vzali, převedli a dali si na druhý pilíř, na soukromý účet, čímž snížili svoji solidaritu s ostatními, kteří mají malé výdělky a společnosti by to do budoucna dělalo největší problém. Budou to skupiny lidí, kteří jsou příjmově někde pod průměrem, pod mediánem a kteří mají nejnižší výdělky, kteří budou mít také malé důchody, a tuto problematiku by to vůbec jednou neřešilo. Byla to tedy taková hra.

A chtěl bych upozornit na jednu věc. Nejlepší řešení, jak zachránit do budoucna důchodové zajištění, je samozřejmě hospodářský růst, dobrý výběr pojištění, případně když se rozhodneme pro vícezdrojové financování, jako třeba mají Němci, tak tam něco v budoucnu dát, nejvíce se dává třeba z ekologických daní. To jsou možnosti.

Ale chci upozornit, přátelé, kolegyně, kolegové, na jednu věc. V úterý budu mít v jedněch novinách asi článek, který jsem napsal poté, co jsem se seznámil s některými materiály. My sice zase máme nějaký růst průměrného výdělku, což je dobře, odráží to dobrou hospodářskou kondici. Dneska jsme na špici v růstu HDP v Evropě. Ale co je horší, když se podíváte tam, kde je polovička lidí, kde je medián, který je dneska při průměrném výdělku za první čtvrtletí 25.300 nebo 25.400 korun, medián je asi 20.000 korun a nějaké drobné, a on je podle propočtů ekonomů zhruba až o tisíc korun nižší, než bylo před osmi lety. To je hrozné číslo, když si vezmete, že přitom byla sice mírná, ale byla inflace, tak se nedivme, že jsou na nás jako na politiky lidé naštvaní, protože nějaký růst průměrných výdělků nám dělá nejužší skupina příjmových občanů, kteří jsou v zaměstnaneckém poměru, a vůbec to tuto velkou skupinu neřeší.

To je velký problém a i z pohledu důchodové reformy to vůbec řešeno nebylo a je potřeba počítat s tím, že musíme hledat jiné formy. Vím, že první pilíř, naše sociální pojištění je velmi solidární. Ale na druhou stranu s tím do budoucna asi moc nic udělat nemůžeme, protože znova říkám, ti, kteří mají slušné příjmy a vysoké, tak se na stáří zase zajistí buď připojištěním ve třetím pilíři, nebo životním pojištěním, nebo nějakým jiným produktem. Víte, že to řada lidí řeší nějakým majetkovým zajištěním. Ale ta skupina lidí, která je největší, dovolím si říci, že dneska milion, možná dva miliony, protože těch nejbohatších bude v důchodových systémech 300 nebo 400 tisíc, tak tito lidé příliš velké důchody zase mít nebudou, i když důchody, zaplať pánbůh šly nahoru.

Moc bych prosil, abychom přemýšleli o tom, proč v České republice se nám za osm let, kdy byla hospodářská stagnace, ale také propadl medián a průměrný výdělek nám vůbec nic o situaci velkých skupin neříká, což je polovička lidí, kteří vlastně jsou do mediánu, má propady reálných mezd. Růst k průměrné mzdě, znovu opakuji, zajišťují příjmově nejsilnější skupiny, kde byla velká dynamika.

Budu rád, pokud se moji poradci – ekonomové zmýlili, ale mám obavu, že se nezmýlili, protože tato čísla jsou ověřena i v jejich skupinách, a na to chci upozornit. Tolik v souvislosti s důchodovou reformou. Jde samozřejmě o stabilizaci prvního pilíře, zajištění hospodářského růstu, uvažovat o vícezdrojovém financování, na důchody si prostě musíme vydělat. Asi uznáme, že nemůžeme počítat s tím, že budou chodit lidé v 70 letech do důchodu. A další věc, která je – musíme zatraktivnit jakékoliv připojištění pro zaměstnavatele. A zaměstnavatelé, zejména zahraniční investoři, kteří od nás odvádějí velké peníze. Část zaměstnavatelů tady skoro vůbec nedaní, a využívají daňové ráje, budou muset lidem na důchody dávat víc, jako dávají zaměstnavatelé všude v Evropě. Bez toho reformu neuděláme. A leví, praví, jestli si budeme nalhávat, tak žádnou reformu udělat vlastně nechceme. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, doufám, že nebudu muset přijít potřetí, byť mám trochu z toho obavu.

Děkuji za to, co tady řekl pan předseda Senátu Štěch. Možná překvapím, ale v podstatě souhlasím s tím, že druhý pilíř měl být povinný, a pokud nebyl povinný, vznikl tam skutečně jakýsi prostor zejména pro výšepříjmové. A vždycky jsem na to upozorňoval a moje upozornění by se dala dohledat. To je takové přiznání.

Ale druhá věc je mnohem zajímavější, protože právě to, že se zvyšuje rozdíl mezi průměrem a mediánem, to znamená mezi tím, jaká je průměrná mzda a mezi mediánem, tedy takovou hodnotou mzdy, kterou nebo nižší pobírá 50 % lidí. To je způsobeno tím, že tady přibývá lidí, jako je například současný ministr financí, který má vysokou mzdu, tím pádem zvedá průměr, ale v mediánu je jenom jeden, takže se dostáváme na velký rozdíl. To znamená, že to, že přibývá oligarchů, že přibývá lidí, kteří vlastní velké majetky a zaměstnávají a ubývá živnostníků, ubývá drobných podnikatelů, ubývá lidí, kteří se starají sami o sebe a mají příjmy blízké průměrné mzdě a sbližují medián s aritmetickým průměrem, to je příčina toho, že roste rozdíl mezi mediánem a aritmetickým průměrem. A to je výsledek politiky, kde se kašle na drobné živnostníky, kde se kašle na drobné podnikatele a kdy se staráme jen o zaměstnance a o velké zaměstnavatele. Pokud chceme, aby pokračovalo zvyšování rozdílu mezi mediánem a mezi aritmetickým průměrem, pokud chceme, aby se vlastně zvyšovala míra chudoby, tak můžeme pokračovat v této politice.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Přeje si vystoupit. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji, pane místopředsedo. Ani jsem nechtěl vystupovat, ale byl jsem nyní šokován, že pan senátor mě označil – tam moje mzda, kterou posílám na nadaci a dostávají to samoživitelky, takže opravdu nemám nic. Řidiče, ochranku, benzin dokonce i cestu do Spojených států jsem si platil, to byl velký skandál, že jsem tam neletěl speciálem. Omlouvám se, nechápu, jakou to má souvislost.

Dokonce jsem nyní viděl, že jsem tady největší zaměstnavatel v této zemi. A odvedu 2,4 mld. Kč na sociálním a zdravotním pojištění, 760 mil. Kč na daních, takže snažím se, jak říkal pan předseda Štěch, abychom měli příjmy.

Ale pokud jde o důchody. Nevím, jak dlouho se v politice bavíte, 20 let, stálé komise. Ale škoda, že jste nenašel nějaký politický konsenzus, protože důchody je potřeba vyřešit jednou provždy, a vůbec se to nedaří. Důchody jsou 408 mil. Kč ročně, příští rok rozpočet jenom podle zákona navyšujeme o 3,7 mld. Kč, nyní jsme rozhodli o jednorázovém důchodu, což jsou necelé 2 miliardy. Je to problém. Druhý pilíř neuspěl. Otázka je, jestli politici jsou schopni najít nějaký konsenzus, jelikož mají různé ideologie. O tom to asi je. A zatím souhlasím s tím, že musíme vybrat peníze, aby bylo na důchody, ale čeká nás to, protože důchody dramaticky stoupají a výhled je neudržitelný.

Čekám, že paní ministryně Marksová má přijít s nějakým aktuálním návrhem a že to budeme diskutovat s koalicí a potom celkově i v Poslanecké sněmovně.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. A požádal bych pana zpravodaje, zda by se mohl vyjádřit k rozpravě včetně návrhu na usnesení.

Senátor Jaromír Strnad:  V rozpravě vystoupili tři senátoři, z toho jeden senátor dvakrát. Nezazněl jiný návrh, než schválit tento návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, je tomu tak, pane zpravodaji, a budeme o tom hlasovat. Dovolím si vás odhlásit, protože se mi zdá, že počty na displeji neodpovídají počtu přítomných senátorek a senátorů v sále, ale možná se pletu. Prosím, zaregistrujte se kartičkami a za chvilku zahájíme hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 63 se z 42 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 32, proti bylo pět. Návrh byl přijat.

Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodajovi.

A přistoupíme k poslednímu bodu dnešního jednání, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 82

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 82. Návrh uvede ministr financí a místopředseda vlády Andrej Babiš, kterého nyní žádám, aby nás s tímto návrhem zákona seznámil. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Dovolte mi, abych stručně uvedl novelu zákona o spotřebních daních a zákona o pohonných hmotách.

Předkládaný materiál obsahuje dvě hlavní témata, a to zdanění a omezení nakládání se surovým tabákem a úpravu kaucí distributorů pohonných hmot.

Prvním tématem předloženého návrhu zákona je řešení problematiky daňových úniků, které souvisejí se surovým tabákem. Předmětnou úpravu lze rozdělit na dvě ucelené oblasti. Za prvé se s ohledem na zvyšující se výskyt podvodů se surovým tabákem navrhuje zavedení spotřební daně na surový tabák. Jedná se o zcela novou daň zaváděnou na daňovém území České republiky. Tato daň není harmonizována unijním právem. Hrozba daně ze surového tabáku je navázána na vyšší daně tabáku ke kouření, a to z důvodu, že surový tabák je podle analýzy ve značné míře užíván k jeho nelegální výrobě.

Předložený návrh uvádí daň ze surového tabáku bez ohledu na to, kde se na daňovém území České republiky nachází, tedy zda bude zjištěn v dopravním prostředku či ve skladu mimo prodejnu.

Rád bych také zdůraznil, že úprava daně ze surového tabáku nezavádí zdanění prodeje tabákových listů konečnému spotřebiteli v maloobchodních prodejnách. Zdanění takového tabáku je možné postihnout již podle současného znění zákona o spotřebních daních.

Druhou oblastí úpravy je sledování nakládání se surovým tabákem a stanovení povinnosti osobám skladujícím surový tabák určený pro jiný účel, než pro výrobu tabákových výrobků. Zavedení tohoto opatření na národní úrovni by mělo omezit a zprůhlednit podnikání surového tabáku na český trh.

Druhým tématem předloženého návrhu zákona je změna zákona o pohonných hmotách. Tato úprava je reakcí na nález Ústavního soudu z loňského roku, který původně jednotnou kauci distributorů pohonných hmot zrušil. Ústavním soudem bylo namítáno, že jednotná výše kauce dostatečně nezohledňuje specifika malých výrobců pohonných hmot.

Cílem této úpravy je ústavně konformním způsobem stanovit výši kaucí distributorů pohonných hmot, při zachování účelu a funkce tohoto opatření. Nově se tedy kromě standardní kauce ve výši 20 mil. Kč navrhuje zavést i možnost snížení kauce na základě žádosti distributora pohonných hmot při splnění předem stanovených podmínek. Snížená kauce se bude poskytovat ve výši 10 mil. Kč.

Tato navrhovaná právní úprava cílí především na menší distributory pohonných hmot, kteří dlouhodobě na tomto trhu působí, jsou stabilní a nejsou potencionálně rizikoví s ohledem na možné daňové úniky.

Účinnost předkládaného návrhu zákona se navrhuje k 1. červenci 2015, s výjimkou ustanovení, u kterého se z legislativně technických důvodů navrhuje nabytí účinnosti k 30. červnu 2015. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 82/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Štohl, kterého nyní žádám o přednesení zpravodajské zprávy. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Štohl:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Pan ministr tady už podstatu řekl, že novela zákona se dotýká zejména dvou věcí. Cílem je zamezení daňových podvodů. Je to technická novela, která by těmto daňovým podvodům měla zamezit. Jedna věc je, aby surový tabák podléhal spotřební dani. Pan ministr už vše o tom řekl. Já bych rád uvedl jedno číslo. Prodejní cena 1 kg surového tabáku je zhruba 600 korun a spotřební daň 1.896 korun, takže stát přicházel opravdu o poměrně hodně peněz, protože v současné době surový tabák podléhal spotřební dani pouze v případě, že byl prodáván v maloobchodě konečnému spotřebiteli.

Druhá věc, která tady také už zazněla, je vlastně povinnost kauce u distributorů pohonných hmot. Než byly tyto kauce, tak v podstatě bylo vyčísleno, že daňové podvody jen na DPH dělaly asi 5 až 8 miliard korun. To je jistě zase poměrně hodně.

Jsou to tedy tyto dvě věci, které novela řeší, aby bylo zabráněno daňovým podvodům.

Možná ještě zmínku o tom, že Poslanecká sněmovna projednávala tyto zákony a ve druhém čtení bylo 6 pozměňovacích návrhů, avšak žádný z nich nebyl přijat.

Závěrem vás seznámím s usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který zasedal 16. června 2015:

Po úvodním slově zástupce předkladatele Jiřího Palána, po zpravodajské zprávě senátora Pavla Štohla a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona, ve znění postoupením Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh neregistruji, a proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Je pozdní čas, nicméně mám dojem, že novela, která je nám předkládána, si zaslouží určitě větší pozornost, než jak zde byla krátce navozena panem ministrem a panem zpravodajem.

Byl jsem jedním z 18 senátorů, kteří jsme poslali ústavní stížnost Ústavnímu soudu a nálezem Ústavního soudu nám bylo dáno v jedné části za pravdu.

Vím, že vstupuji na hodně tenký led, protože bych se mohl stát lehkým terčem pro ty, kteří by mě mohli nařknout z toho, že pomáhám podvodníkům. Tak, jak víme, kdo vlastní dneska média, může se to stát velice lehce, když někdo vysloví svůj názor. Doufám, že tomu tak nebude.

Ústavní stížnost proti nesmyslné 20miliónové kauci - její výše byla v podstatě nálezem Ústavního soudu dána tak, že bylo zapotřebí změnit; novelizovat tento zákon. Přitom na to bylo hodně času. Dělat to na poslední chvíli – víme, že kvůli panu ministrovi Babišovi jsme museli dělat velké čáry s naším programem. A vlastně jsme to museli projednávat právě dneska, protože rozhodné datum je 1. 7. tohoto roku.

Pokud bychom novelu nepřijali nebo bychom ji sem vůbec – do Senátu – nedostali, tak číslovka 20 miliónů, tzn. kauce ze zákona díky nálezu Ústavního soudu úplně vypadává.

Jenom chci předestřít, že v rámci tisku 82 se chci samozřejmě věnovat pouze té záležitosti zákona novelizovaného – "311" – o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot.

Dovolil bych si vám krátce přečíst nález Ústavního soudu. Protože nebývá tak často, že dáváme ústavní stížnosti – a že nám dokonce někdy bývá i vyhověno...

Nález, v příslušné části, tam je řečeno:

Část tedy zní, a to v bodu A – složením částky ve výši 20 mil. Kč na zvláštní účet celního úřadu s tím, že kauce v této výši musí být na tomto účtu po celou dobu registrace distributora pohonných hmot, nebo B – bankovní zárukou, kterou přijal celní úřad k zajištění nedoplatku v celkové výši do 20 mil. Kč, které jsou evidovány u orgánů Celní správy ČR nebo u jiných správců daně k 90 dni ode dne zrušení nebo zániku registrace distributora pohonných hmot. (To je citace z novelizace zákona.)

Nález říká – a ustanovení § 6i odst. 2 tohoto zákona se ruší uplynutím dne 30. června 2015. To je kauce, která by nám vypadla ze zákona ve výši 20 mil.

K meritorním přezkumům návrhů chci uvést následující.

Ústavní soud zvážil argumentaci navrhovatele a dospěl k závěru, že návrh je zčásti důvodný. A to, že nesměřuje proti zrušení institutu kauce, ale brojí proti jednotné výši kauce pro všechny distributory pohonných hmot, a to pro rozpor s ustanovením čl. 26 Listiny. A dále proti právní úpravě použití kauce v případě, že dojde k pravomocnému zrušení nebo zániku distributora pohonných hmot. To je část, kterou dostáváme, nás – 18 senátorů – za pravdu.

Z tohoto důvodu však nejsem osobně s předloženou verzí, kterou dostáváme od MF a následně od Poslanecké sněmovny ohledně novelizace tohoto zákona, vůbec spokojen. Protože nenaplňuje řešení nálezu Ústavního soudu.

V této souvislosti bych rád zmínil část věty, jak je uvedena na webu Ústavního soudu.

Zde je napsáno: Jedním z esenciálních znaků demokratického právního státu je princip přiměřenosti. Důležité slovo. Princip přiměřenosti. Který zejména předpokládá, že opatření omezující základní práva či svobody nesmějí svými negativními důsledky přesáhnout klady, který představuje veřejný zájem na těchto opatřeních. K omezení základních práv či svobod sice může zcela výjimečně dojít i v případě jejich kolize z veřejných statků, tzn. veřejného zájmu. Podstatná je však v této souvislosti maxima, podle kterého základní právo či svobodu lze omezit pouze v případě mimořádně silného a řádně odůvodněného veřejného zájmů při pečlivém šetření a podstaty omezovaného základního práva.

To je z Ústavního soudu, z jeho nálezu z 12. března 2008.

Způsob stanovení jednotné kauce nelze považovat za jediný možný, ba především ve vztahu ke všem distributorům pohonných hmot, nejšetrnější. Kromě tohoto způsobu by totiž jinak přicházela v úvahu zejména varianta zákonné úpravy podmínek stanovení výše kauce, která by byla zákonodárcem rozumně odstupňována. K tomu se ještě dostaneme.

Není přitom vyloučena ani varianta, že by kauce byla stanovena pouze pro distributory, kteří na trh pohonných hmot vstupují, a to na časově omezenou dobu. I proto, že napadená právní úprava může mít tzv. rdousící efekt na menší distributory pohonných hmot spočívající již např. v samotné obtížnosti opatřit si požadovanou částku kauce, je vedle uvedených alternativ zjevně nejméně šetrnou ve vztahu k právu garantovanému čl. 26 Listiny základních práv a svobod.

Zákon stanovuje, kromě dalších podmínek, že na nižší kauci si sáhne firma, která buďto po 3 předchozí roky prodává minimálně 300 tis. litrů čtvrtletně, tzn. pro firmy, které musely kvůli kaucím odejít, je tam výjimka po dobu platnosti kaucí. Anebo neprodává více než 3 mil. litrů kvartálně.

Z toho plyne skutečnost, že nárok na podání žádosti o nižší kauci bude mít velmi omezená skupina firem. Odborník na danou problematiku mi sdělil, že chtěl z generálního finančního ředitelství – tady bych byl rád, kdyby pan ministr dobře poslouchal a ověřil si, co tady říkám – získat přehled o rozdělení trhu, kdy většina distributorů plní na základě nařízení místně příslušných finančních úřadů tzv. záznamní povinnost. Tedy předává finančákům měsíčně údaje o svých prodejích. Chtěl tedy pouze souhrnná čísla, aby věděl, kolik firem je pod hranicí pro přiznání kauce a kolik nad. Tím pádem, kolik firem si na sníženou kauci sáhne.

Bylo mu zodpovězeno, že takovými daty finanční správa nedisponuje a že by bylo příliš náročné je zpracovávat.

Chtěl bych jenom upozornit, že ve skutečnosti se jedná o analýzu dat cca kolem 150 firem. O čem to vlastně vypovídá? Že byl navržen jakýsi interval při přiznání nižších kaucí, přičemž ten, kdo ho stanovil, tak ani netuší, jaké části trhu se to bude týkat.

Myslím, že to je velmi důležité sdělení. Svědčí to něco o práci těch, kteří by v podstatě měli naše zákony hlídat, dodržovat, měli by se jimi zabývat a měli by je také analyzovat.

Firmy, které neprodávají více než 300 tis. litrů kvartálně, nemají nárok požádat o sníženou kauci. Musí skládat 20 mil. Přitom jejich daňová povinnost je 1,5 mil. za čtvrtletí, což je přesně 300 tis. litrů krát pět korun. Firmy jsou přitom měsíčními plátci DPH.

Co to znamená? Že kauce kryje násobně vyšší riziko než které z existence takových firem plyne. Distributory PHM bylo navrhováno řešení posunutí spodní hranice na 150 tis. litrů čtvrtletně, což je hranice, která by zajišťovala, že by se firma automaticky, díky obratu, stala měsíčním plátcem DPH. To by bylo zase užitečné, protože vůči státu by byla povinnost měsíční, nikoliv kvartální. Bylo by to více pod kontrolou, což, bohužel, neprošlo.

Pokud bychom se podívali na horní hranici – tj. 3 mil. litrů kvartálně – pak zase platí, že bude-li distributor dodržovat pravidla hry a neprodá více než 3 mil. kvartálně, tak mu vznikne povinnost na DPH celkem 15 mil. Kč. Ale za kvartál přitom DPH, které bude odvádět měsíčně, bude činit v případě lineárního plnění 5 mil. za měsíc. Ale složit musí kauci ve výši 20 mil.

Je důležité upozornit na skutečnost, že částka 5 Kč za litr DPH platí pouze pro dovozce, nikoliv pro osoby, které jsou prvními vlastníky zboží na území v ČR.

Všichni ostatní distributoři např. většina, která kupuje zboží někde v tuzemských skladech a dodává je na "čerpačky", odvádí na DPH v řádu haléřů až desetihaléřů z prodaného litru, tedy pouhý zlomek výše 20miliónové kauce.

Když bychom to vzali ještě z jiného úhlu pohledu, z toho, co Ústavní soud nazývá "rozumným odstupňováním", kauci 20 mil. musí skládat ten, kdo prodá za čtvrtletí více než 3 mil. litrů a všichni ti, kteří jsou ještě větší. Tedy i ten, kdo prodá 200 mil., což je zhruba úroveň největších firem, které známe na trhu.

V čem je rozumné odstupňování, když stejné kauce skládají firmy, kdy největší je obratově 60krát větší než nejmenší. A to už se nechci ani zmiňovat o těch, které prodají pod 300 tis. litrů měsíčně – a platí také 20 miliónů. Menší distributoři se snaží, zřejmě bez úspěchu, vysvětit zástupcům ministerstva následující. Pokud jste velká firma, dostanete bez problémů garanci 20 mil. – to byla věc, na kterou jsme upozorňovali při projednávání novelizace tohoto zákona v předešlém období. Takže dostanete úrok jako velká firma zhruba kolem půl procenta. Pokud budete malá firma, požadují banky garanci 100 %. U těchto trošku větších i zajištění. A ještě samozřejmě úrok, který je stanoven, je o hodně větší, než oněch půl procenta. Nejhorší nabídka, která byla takto učiněna, činila 5 %, což už je lichvářství, dle mého. Pokud si dáme tyto informace dohromady, pak pro nejmenšího distributora představuje kauce – dle předložené novelizace zákona – až 600krát vyšší zátěž než pro největšího distributora.

V tom jistě nelze shledávat naplnění nálezu Ústavního soudu. S tím se ani ministerstvo ani Poslanecká sněmovna nevyrovnaly. Mám dojem – tak jak dneska máme předložený návrh novelizace tohoto zákona – tak to opět nebude naplněno, jak uvedl v nálezu Ústavní soud.

Ptám se. Pane ministře – co s tím? Chtělo by se říci – makáme, nějak to uděláme... Jak se tedy vypořádáme s nálezem Ústavního soudu? Protože tato novela není vůbec zpracována v jeho duchu. Domníval jsem se, že právě MF bude tím, kdo bude poslouchat nálezy Ústavního soudu a bude se jimi řídit. A že takto bude doporučovat i dál – Parlamentu ČR.

Proč vlastně na novelizaci tohoto zákona tak, pane ministře, pospícháte? Sám si odpovím, už jsem to tady uváděl. Protože když se změna výše kauce nestihne do 1. 7., což je termín daný Ústavním soudem, tak by kauce 20 mil. za zákona zmizela...

Ale podle mne by takový problém nenastal. Celníci dnes umí velmi dobře se zákonem obstruovat. Pokud by chtěl někdo využít situace a získat povolení k distribuci, tak celníci to umějí díky lhůtám a požadavkům zdržovat i několik měsíců. V tom jsou odborníci a velmi dobře cvičenými zaměstnanci MF. Navíc, pokud by zákon neříkal, jak velká má být kauce, pak je otázka, jestli to automaticky neznamená nulu. Asi by se prostě vůbec nic nestalo. Jen by se musel někdo konečně pořádně zabývat stanovením výše kauce.

Omlouvám se, že jsem v této "pozdní době" moje vystoupení trošku protáhl. Ale – podle mého – nelze nález Ústavního soudu jen smazat novelou, která v podstatě nic neřeší. Hlavně neřeší rozdílnost a přiměřenost, kterou by měl nejen tento zákon, ale i ostatní zákony námi schvalované vyjadřovat a vysílat mezi občany této republiky.

Nemám žádný pozměňovací návrh, protože by nebyl úplně jednoduchý. Stojím proti armádě lidí-odborníků z MF.

Nicméně, chci požádat – nevím, jestli by se našlo dalších 17 senátorů, kteří by dali další ústavní stížnost. Ale já bych chtěl požádat, aby v rámci dobrých mravů připravilo MF novelizaci tohoto zákona. Samo od sebe. A přiměřenost, kterou požaduje nález Ústvního soudu, do ní zapracovalo. To by bylo podle mě "košer".

Já pro tento návrh zákona nemůžu hlasovat. Nebudu ani proti němu. Jelikož nectíme nálezy Ústavního soudu, nectíme je my úplně na té nejvyšší úrovni, jak je mají poté ctít naši občané. Toto je jeden z těch zákonů, které ukazují na zvůli státu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Veronika Vrecionová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Dobrý podvečer. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, vím, že tato konkrétní novela zákona o spotřebních daních se týká tabáku a problematiky kaucí distributorů pohonných hmot.

Nicméně, rozhodla jsem se předložit pozměňovací návrh, který je totožný s tím, který předložil při projednávání tohoto tisku v PS pan poslanec Rais za hnutí ANO. Máte to všichni u sebe na stole, to vám tady teď číst nebudu. Bohužel, on při tom podání nebyl úspěšný. Pozměňovací návrh neprošel.

Nevím, jestli si vybavujete, i v médiích probíhala kolem tohoto návrhu velká diskuse. Snažila bych se spíš soustředit na některé argumenty, které asi nejsou tak chronicky známé. Chtěla bych říct, že tento pozměňovací návrh uvádí především návrh zákona o spotřebních daních do souladu s evropskými předpisy, což je zase nutné za situace, kdy stále ještě není schválen návrh nového systému podpory biopaliv – známý v Poslanecké sněmovně jako číslo 418. Neznám přesně genezi nyní. Vím, že včera byl projednávání přerušeno.

Jde především o to, že stávající úprava nemotivuje producenty k vývoji biopaliv i další – druhé a třetí generace. Jak jsem se dočetla v materiálech EU, biopalivo z řepky produkuje větší množství emisí skleníkových plynu než fosilní paliva. Proto se dá předpokládat, že budoucí vývoj skutečně půjde jiným směrem.

Proto bychom se na to měli včas připravit. Také si myslím – teď z hlediska ochrany zemědělské půdy, že tento pozměňovací návrh je velice potřebný i z hlediska právě ochrany. A to proto, že stávající stav fakticky zvyšuje v důsledku produkce řepky olejné na území ČR k technickým účelům. Tímto zvýhodňuje především pěstitele řepky. Zároveň ale konzervuje nevyhovující strukturu plodin, která je pěstována dnes na orné půdě v ČR. Pěstuje se zkrátka velice málo druhů plodin.

To vše přispívá k růstu rizika eroze, generuje rizika povodní, sucha. Neustále to tady řešíme. Máme tady pořádá nějaké semináře. Tohle si zrovna myslím, že je jeden z problémů. Nemyslím, že je to řepka jako taková, ale u nás se pěstuje velmi málo druhů plodin.

Dokonce i v připomínkovém řízení ministerstvo zemědělství zmiňuje škodlivost pěstování řepky pro naši krajinu. Tato námitka – asi jste ji také v médiích zaregistrovali – měla nejdříve velmi důležitou vážnost, pak to bylo zmírněné, že není tak důležitá, nicméně stažena rozhodně nebyla. Z hlediska čistě "selského rozumu" jsem prostě přesvědčená, že na zemědělské půdě se má pěstovat "jídlo".

Pro zajímavost bych vám tady jenom uvedla pár čísel. Dle Eurostatu pěstuje ČR řepku olejnou na 70 % orné půdy. Druhé místo zaujímá Estonsko s 13 %. pak Německo s 12 % – pak jdou čísla výrazně dolů.

Myslím, že jednoznačně vedeme a že trend skutečně není dobrý. Snažila jsem se soustředit na jiné argumenty, než které padaly v Poslanecké sněmovně případně v médiích. Nicméně, samozřejmě se dá i argumentovat střetem zájmu předkladatele a hlavně nepřehledným a podivným způsobem projednávání v PS, kde byl tento pozměňovací návrh podáván.

Moc vás poprosím, v případě, že toto projednávání bude propuštěno do podrobné diskuse, tak avizuji, že podám tento pozměňovací návrh, který máte všichni na stole a který považuji za velice důležitý. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozprav hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, pokusím se být velmi stručný. Ale považoval bych za velmi neslušné, pokud bych panu ministrovi neodpověděl na dotaz, který mně položil až ve svém závěrečném slovu k minulému jednání – o zákonu o II. důchodovém políři.

Pan ministr se ptal, jak je možné, když vlastně všechno, co vydělá, rozdá. Že zvyšuje rozdíl mezi mediánem a aritmetickým průměrem. Já to tady vysvětlím, třeba nám to pak bude jasnější. Když si představíme 11člennou skupinu lidí, ve které deset z nich bere ročně 300 tisíc a jeden 19 miliónů, tak dohromady vydělají deset krát 300 tisíc – to jsou 3 milióny plus těch 19 miliónů, tj. 22 miliónů. V tom případě je průměrná mzda na jednoho – průměrná mzda 2 milióny; tj. 22 děleno 11. Mediánu této skupiny je jenom 300 tisíc, protože jich 5 má.... (Předsedající: Pane senátore, omlouvám se...) Ono to ale patří k obecné.. (Předsedající opakovaně: Zneužíváte rozpravu...)

Myslím, že je teď jasné – rozdíl mezi mediánem a aritmetickým průměrem... (Předsedající znovu opakuje: Zneužíváte rozpravu. Hovoříte k jinému bodu, než který teď projednáváme!)

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Omlouvám se, ale myslím, že to bylo evidentní zneužití vystoupení v rámci jiného bodu. Chápu, že jsou tady určité systémy projednávání a že nemáme možnost na všechno reagovat. Ale požádal bych vás, abyste dodržovali jednací řád.

Paní senátorka chtěla jenom upravit fakticky jedno číslo, které uvedla.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Omlouvám se, já jsem se přeřekla, jenom technická. Nepěstuje se u nás na 70 % orné půdy řepka olejná, ale jen pouze na 17 %. Omlouvám se. Ale stejně je to velké číslo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano. Dále se do rozpravy přihlásil pan senátor a zpravodaj Pavel Štohl. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Štohl:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, jenom stručně bych chtěl reagovat na tyto dva příspěvky. Pan senátor Horník se tady vlastně zmínil o tom, že opravdu Ústavní soud nenapadl institut kaucí, ale v podstatě tu jednotnou výši, takže jste tady podrobně rozebral, že dle vašeho názoru není to, když vlastně uděláme 20 mil., která byla doposud jednotná, a druhá bude 10 mil., že to není rozumné odstupňování. To jenom spíš komentář, že tomu rozumím, jak jste teď zpochybnil dva typy kaucí. Je to asi relativní. Já jsem si nedával žádná čísla, kolika procent se to týká, bylo to určitě zajímavé, co jste říkal.

Druhá věc, co říkala paní senátorka ohledně pozměňovacích návrhů, které zazněly v PS. Já jsem si také přečetl, že pan poslanec Rais tam dával pozměňovací návrh, který v podstatě spočíval v tom, že by měla tato novela zahrnovat ukončení daňového zvýhodnění biopaliv. Nebylo to přijato. Bude se to právě řešit v jiném zákonu, který předkládá ministerstvo zemědělství. Pravděpodobně se k tomu dostaneme v průběhu následujících měsíců.

Ano, tento zákon, který dneska projednáváme, neobsahuje ukončení daňového zvýhodnění biopaliv. Mělo by to ale být v dalším zákonu, který připravuje ministerstvo zemědělství. Jenom takovýto stručný komentář.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Dále se do rozpravy, s přednostním právem, hlásí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Ještě jednou. Chtěl jsem upozornit právě kolegyni Vrecionovou, že čísla, která používala, nebyla správná.

Víte, když už mám slovo, když letíte nad Českou republikou a je jasno; a opouštíte ji, když kvetla řepka, tak se podívejte, jak je Česká republika doslova a do písmene žlutá. Poznáte úplně krásně, kde je hranice našeho státu, třeba se sousedním Německem (až poletíte na Itálii nebo tak podobně).

Chtěl bych říct, že vždycky všeho moc škodí. To byl zrovna tento případ s řepkou. My si úplně se vším zničíme naši půdu, za kterou horuje tady kolega Hajda a všichni. Já si jí vážím taky. Řepky je nakonec tolik, že půda se ne roky, ale desítky let, nevzpamatuje. Agronomické postupy, které byly za socialismu zavedeny; mimo hnojení NPK a dalších zvěrstev, tak nebyly zase tak náhodné. Fungovaly na principu obyčejného sedláka, rolníka, který věděl v JZD nebo ve státním statku, jak by to mělo být.

Chci upozornit, že možná z toho má někdo nějakou výhodu – z pěstování řepky, když se to přemíchává do benzínu a dalších případných produktů. Ale já vám říkám, že v této republice jsou sta tisíce alergiků, kteří z toho nadšení nejsou. Jsem jeden z nich. Mám těžkou alergii pylovou, která se mně dostala až do potravinové alergie, takže už si nedám jablko a podobné ovoce. Mohu poděkovat těm, kteří tehdy rozhodli o přemíchávání. Už se toho asi nikdy nedožiji toho, že by se mi to možná mohlo ještě trochu napravit.

Samozřejmě podpořím, co tady Veronika Vrecionová předložila. Budu to podporovat i do budoucna. Protože všeho moc škodí. Když to slouží, tak jenom některým osobám. Mám dojem, že to není zrovna to nejlepší.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Hajda. Jenom chci upozornit, že o návrhu budeme jednat v případě, pokud by neprošel návrh na schválení. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené milé kolegyně a kolegové, velice těžko se mi poslouchalo, co tady říkali kolegové, ač si jich jinak vážím, z pravice. Pan senátor Horník použil výraz "zvůle státu". Nevím, jakou část podnikatelů on zastává. Ne mě se obracejí podnikatelé, které znám, kteří jsou poctiví a kteří říkají – naopak, úloha státu je malá, stát neplní svou úlohu především ve výběru daní. Jsou zde dva světy. Jeden podniká nepoctivě a druhý podniká poctivě.

Chtěl bych říci, pokud se týká prvního bodu – paliv. Určitě jste nenapsali Ústavnímu soudu, že kauce musely být proto tak vysoké, které navrhli celníci, že byl daňový únik až 8 mld. Kč, s kterými si celníci nevěděli rady. A proč si s tím nevěděli rady? Poněvadž řada společností, o kterých vy říkáte, že si dneska kvůli kaucím nesáhnou na podnikání, ráno vznikly, získaly peníze, převedly je dál – a večer zanikly. A byly naprosto nekontrolovatelné, bez jakýchkoliv důsledků.

Jenom bych zdůraznil, že obdobná situace byla ve tvrdém alkoholu, Tam tam se zaplatilo životy – 50 mrtvých.

Pokud se týká tady této záležitosti, dneska se v potravinách svádí tvrdý boj. Na mě se obracejí podnikatelé. Pokud teď byla beseda s premiérem, tak říkají jednu věc. Chceme registrační pokladny. Chceme elektronickou evidenci tržeb. To je jediný způsob, jak můžeme konkurovat těm, kteří podnikají na trhu nepoctivě.

To je, pokud se týká tady tohoto.

Jednu obecnou věc k těmto distributorům. Proč v okolních státech stačí 3 až 4 distributoři, a my musíme mít nějaké tři stovky apod. nekontrolovatelných?

Můj názor je, úplně ideální by bylo, kdyby to měl v rukách pouze stát – a byl by konec problémů s jakýmikoliv daňovými úniky.

Co říkala paní senátorka Vrecionová a také pan senátor Horník – k nářkům nad řepkou. Musím říci, že nejtrapněji se v tomto skutečně cítí zemědělci. Co dělali v 7 roků pravicoví ministři, kteří dopustili tím, že tomu nerozuměli, ztrátu soběstačnosti potravin v tomto státě. Podívejte, kde jsme dneska. Ani ne na 50 % vepřového. Kde jsme v mléku, kde jsme v drůbeži. Byli jsme přinuceni, víceméně, tady k těmto osobním postupům, abychom zemědělskou půdu využili.

Poprvé v letošním roce se této vládě a ministru Jurečkovi podařilo zastavit, za cenu mimořádných opatření, třeba propad ve výrobě vepřového masa. Pokud jsme na toto upozorňovali, vaši ministři na tyto záležitosti nereagovali.

Řepka. Na rozdíl od vás, kteří možná rozumíte agronomii, na rozdíl ode mne, tak je mimořádně zlepšující plodina v osevním postupu. V podmínkách Jižní Moravy dává – po řepce – pšenice pravidelně o deset metráků větší výnos než na ostatních.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji za slovo, pane senátore. O slovo se hlásí pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Jenom krátkou poznámku. Slyšel jsem tady kauzu – řepka - a jak na řepce někdo vydělá. Já určitě nejsem zastánce – tady pana Babiše – to může potvrdit. Ale musím říct jednu věc, že je to nechutné, co se děje okolo řepky.

Víte, bylo by dobře, kolegové, kteří tady kritizují pořád, že se tu pěstuje hodně řepky. Měli by navrhnout a zejména zajistit, aby zemědělcům úrodu, kterou by oni vypěstovali v jiných plodinách, prodali. Protože když tam nebude řepka, vážené kolegyně, vážení kolegové, tak tam bude bolševník. Znám pole v mých rodných oblastech, kde je tráva, kterou už žádný dobytek nespásá, už ji skoro ani nikdo neseče. Dotace na údržbu krajiny také není možné neustále zvyšovat. Je potřeba říci, co se tam má tedy pěstovat.

Zemědělci by rádi pěstovali náročnější plodiny s vyšší přidanou hodnotou. Dokonce v tom řetězci živočišné výroby, ale musí to někdo umět prodat. Vy na jedné straně – prostřednictvím řídícího – jste zastánce liberálního prostředí. Ale na druhé straně tady vlastně chcete regulaci! Tak – jak si regulaci představujete, aby se to udělalo? Aby byly osevní plány? Že by to dělala nějaká zemědělská okresní, krajská anebo celostátní správa? Prostě zemědělci se chovají jako každý jiný v podnikatelském sektoru, že vyrábí to, co jsou schopní prodat. Řeči, které se tady vedou, podle mého nejsou moudré, nesvědčí dobře o vnímání Senátu na venkově. Zemědělci zkrátka pěstují, co jsou schopní prodat, co jim někteří podnikatelé prodají. Jsou rádi, že jim to prodají. Nebudou mít řepku – budou mít ještě větší dluhy... Dneska na mléku ztrácí po poklesu ceny z 9,50 na 7,50; ztrácí korunu na 1 litr. Za chvilku začnou porážet krávy, jestli to takto bude pokračovat... Budem hrdinové. Všichni říkáme – s Ruskem si to musíme vyřídit, nojo, ale dodávky mléka do Ruska prostě nejsou – a hned to je vidět! Tak pomozte nějak jinam zemědělcům, když máte tady tyto "moudré rady". Musíme se zemědělců taky zastat, protože když krajina nebude udržovaná kulturně, tak tam prostě bude "bordel". Zadarmo to zemědělci dělat nebudou. Teď jsou pár let v zisku, zaplaťpánbůh, ale dostaneme se do stavu, kdy budou zase ztrátoví jako byli před 10 – 15 lety. Když říkáte to "B", tak řekněte nejdřív to "A", co jiného tam pěstovat a jakým způsobem docílit, aby zemědělci nebyli ztrátoví.

To jsem k tomu chtěl říct, protože mi přijde, že to není seriózní diskuse.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Do rozpravy se hlásí pan senátor Petr Bratský. Prosím, pane senátore, máte slovo. Jinak upozorňuji, že můžeme jednat ještě nějakou delší dobu – máme povoleno po 19. hodině jednat i hlasovat... Máme času dost...

Senátor Petr Bratský:  Nejsem příznivec zbytečných "nastavovaných" časů. Pokusím se ke všemu možná ještě nějakou seriózní diskusi.

Už na výboru jsem upozorňoval, že není zrovna výhodné, vhodné nebo bezvadné, když směšujeme dvě věci, kdyby byly dva tisky – jeden o tabáku a jeden o pohonných hmotách – tak bych to viděl raději, byla by možná i rychlejší debata, vyjádřili bychom se k jednotlivým věcem. Když je to takto smícháno, připadá mi to, že ještě žádného ministr financí doteď nenapadlo, když jsme u spotřební daně, jednotnou debatu o alkoholu, že bychom třeba probrali zvýšení ceny DPH na pivo, víno a např. tvrdý alkohol; v průměru za alkohol, který je nebezpečný. Když už se tady říkalo, že mladí lidé přicházejí o sluch, tak třeba i alkohol je závažná věc. Máme v republice úplně rozdílné ceny... No, to je jedno.

Prostě smíchání takových dvou věcí do jedné mi nepřipadalo úplně vhodné. Upozornil jsem na to.

Co se týče třeba distributorů pohonných hmot, tak záměr byl jasný. Desítky, spíše stovky – bylo asi 650 malých distributorů celkově, teď jsme se dostali možná na 30, asi tak zhruba. Abychom říkali přesná čísla, to není podstatné.

Když je jich zase méně, tak je možná taková kartelová dohoda. My se všichni divíme, že naši řidiči potom mají pomalu nejdražší benzín a naftu v Evropě, ale ceny nafty šly dolů; byly 30 dolarů za barel. Zatímco v jiných státech to postupně klesalo rychleji, tak jsme se toho vždycky za 14 dní, za 3 neděle toho dočkali a vždycky to v ČR vycházelo o nějakých 50 haléřů nejdráž. To je první věc.

Čím méně budeme mít distributorů, nejlépe jako Chávez to udělal ve Venezuele, všem to všechno vzít, nedělat žádné podnikání, pěkně to vzít pod stát a tam to nařídit jednotně – to by byl asi takový recept...

Co se týká tabáku, tak bych chtěl pana ministra upozornit, že ceny tabáku na východ od nás jsou tak nepoměrně levné cigarety, a zase na západ od nás jsme to pořád ještě nedohnali... Ještě pořád někde ve Francii a Německu jsou Marlbora trošku dražší... Když zvedneme v ČR nějaké daně spotřební, tak enormní měrou sem jdou pašované cigarety. To je strašná práce pro celníky a policii. Je to správné opatření.

Na technický tabák jsem už upozornil před pěti lety – jako poslanec – tehdy se to některým ministrům financí moc nelíbilo, kór když jeden z nich v tom možná podnikal. To je jasné, já to chápu.

Ale je to jasné, že se tady lepí jedna díra, která byla, dělaly se tam nepříjemné věci. My s nimi, většina, asi souhlasíme. Ale lze očekávat, že opět nastane nárůst černého pašování. A na našem trhu je toho strašně moc.

Přál bych si, abychom se nejenom starali o daně, ale abychom se starali i o to, aby se tady neprodávaly výrobky, které se tady prodávat nemají. Ničí zdraví. Je to nekvalitní. Je to levnější. Všichni víme, kde se to prodává... Takže to je možná další cesta, když sebereme možnosti prodávat cigarety, tak buď naši občané začnou jezdit ven, a jezdit si kupovat ty levnější někam, Tím možná podpoří nějaký turistický ruch, co já vím...

Nebo nastavíme poměry na to, abyste skutečně, pane ministře, pak vybral víc daně z tabáku – a my bychom si to ostatně asi přáli. Ale moc bych propříště prosil, jestli by to šlo, vím, že je to v Poslanecké sněmovně složité, máte tam zákonů strašně moc, ale tyhle dvě věci motat dohromady pořád do jednoho tisku, i když chápu, že za tím je nějaké sjednocování naší legislativy, to už jsem si vyslechl na výboru...

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Ještě se hlásí paní senátorka Veronika Vrecionová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Děkuji, ještě jednou. Musím teď jenom reagovat na pana předsedu Štěcha, asi musím prostřednictvím pana místopředsedy...

Chtěla bych jenom říct, že problémy v zemědělství – to je trošku něco jiného. Já vás asi překvapím. Jsem sice člen ODS, a měly by mi dotace jako takové vadit. Jsem přesvědčena o tom, že plno věcí řeší, ale také před nás staví řadu problémů. Nicméně, v rámci společné zemědělské politiky není možné naše zemědělce připravit o dotace, protože by byli samozřejmě naprosto nekonkurenceschopní; a to si ani nemyslím. A tam je to řešení v rámci společné zemědělské politiky.

Ale podpora biopaliv první generace, což je především řepka olejná, to mělo řešit úplně jiný problém. Ne problém zemědělců, ale mělo to řešit problém s emisemi skleníkových plynů. Ukázalo se, že je to slepá cesta, že tudy cest nevede. Jestliže budeme nadále toto podporovat, tak nebudeme vytvářet tlak na to, aby se začala produkovat biopaliva druhé a třetí generace.

Myslím, že to směřujeme dva problémy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Protože se ze sálu ozývá, jestli to co společného s tím bodem... Má. Paní senátorka přednesla, že by v případě podrobné rozpravy předložila pozměňovací návrh. Souvisí to s projednávaným zákonem. To s tím skutečně souvisí.

Do rozpravy se hlásí ještě pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Pokusím se být krátký. (Vím, že už lezu všem na nervy... Sorry.) I náš pan předseda mě na to upozornil při Organizačním výboru. My jsme tady proto, abychom pracovali. A nehleděli na čas! Já to teď konám.

Vaším prostřednictvím – k Honzovi Hajdovi – mluvil o částce 6 – 8 miliard, které se ušetří. Ale asi si nevzpomínáte na rozpravu. Když jsme požádali Generální ředitelství cel, aby nám doložili toto číslo, oni ho neměli. Oni ho pouze odvodili. Jestli to bylo 2, 6 anebo 8 miliard, je úplně jedno. To ještě upozorňuji na to, že tato vláda za to nemůže. Dokonce pan ministr tam ještě nebyl v té době, to byla ještě vláda pravicová. To teď nemá nic společného s politikou. To číslo 6 – 8 miliard, prosím, nepoužívejte! Protože nikdy ho GŘC nedoložilo. A podle mého – ani není schopno doložit. I z toho, co jsem tady dneska říkal.

Ještě k pohonným hmotám jako takovým... Jo, a ještě se musím ohradit – prostřednictvím pana předsedajícího – víte, nejsem a nedělám žádné lobby. Ani mě tady o toto nikdo nepožádal. Je pravda, že mluvím s distributory pohonných hmot. Ale s těmi malými. Ne s těmi velkými, protože těm je to úplně "šumafuk".

Co tady říkal kolega Bratský, Víte, ten trh funguje trošku jinak. Trh ovládají skutečně jenom ti velcí hráči. Ti, kteří mají nejblíže do společností, do rafinérii, odkud to vozí. Umějí se domluvit. Rakušáci na jihu, OMV má svou rafinérii, Shell ji má na severu v Německu. Paradoxně to funguje tak, že se domluví, a vy nedostanete pohonné hmoty od Shellu, protože by se to vozilo přes celou republiku, někam dolů na Dolní Dvořiště. Ale dostanete to od OMV, protože se umí domluvit.

Tito distributoři, to jsou ti velcí, kolem těch 200 mil. litrů, tak tito distributoři to potom přeprodávají těm menším. To znamená, třeba my máme vlastní benzínovou pumpu, jako město, jsem zvědav, kdy nám ji někdo "znárodní", protože to teď byl návrh, doufám, že žádný Chávez nepřijde do ČR. My přesně víme, v jaké kategorii se zařazujeme jako pumpa. Protože čím větší odběr, tím jste kvalitnější samozřejmě i pro toho velkého. Ale nejsme v té kategorii A, jsme někde dole. Samozřejmě ty marže – jsme dneska rádi, když se pohybujeme na marži na litru 1,60 – 1,65 Kč. Ale ve skutečnosti, když se podíváte, za kolik vám to prodá společnost, která to nechá přivézt, třeba z toho Schwartau, k nám na pumpu, tak tam mají "velký vývar", který je doopravdy 4,50 – 6,50. Mylně se novináři pořád zmiňují o tom, že za to můžou pumpaři. Ano, to jsou možná pumpaři, kteří jsou napojení na velké firmy, protože to běží pod značkou těch firem, je to v jejich vlastnictví. Oni mají taky jenom 1,65. Hlavní byznys se ale dělá na obchodování mezi rafinérií a když se to přiveze na pumpu. Tam je největší rozdíl. Tam hledejme viníky. A to jsou přesně ti velcí, o kterých mluvil kolega Bratský, že by bylo nejlepší, aby byli jenom ti velcí. Ne, právě ti velcí nás dotlačí ve finále k tomu, že nebudeme zlevňovat, jakou máme představu. Prosím, je to mylná záležitost, kterou pořád publikují novináři kolem dokola, že se to mohou pumpaři. Poslední pumpař, který je na pumpě, nechci říct, že je chudák, ale není to on. Tahle mýlka musí už konečně vymizet, protože to není pravda. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Jitka Seitlová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:  Páni senátoři, paní senátorky, pane ministře, pane předsedající, je škoda, že tento návrh zákona projednáváme až teď. Ale to neznamená, protože je taková pozdní doba, že si nezaslouží naši pozornost. Určitě ano. Protože má stejný význam jako všechny ostatní zákony, které jsme dneska projednávali.

Jedinou věc, kterou mám. Byla jsem rozhodnuta, že budu hlasovat pro návrh zákona. Ale vystoupení pana senátora Horníka, který teď srovnal rozhodnutí Ústavního soudu, mě opravdu dostalo do obrovských pochyb...

Musím říct, že to, co jsem slyšela z usnesení Ústavního soudu, jistě není tím, že rozdělím daně, jestli jsem tomu správně rozuměla, na 20 mil. anebo 10 mil. To přece vůbec není to, co říká Ústavní soud. Tohle těleso – Senát – byl vždycky tím, kdo respektoval Ústavní soud, kdo mu byl velmi velmi blízko!

Teď jsem skutečně na pochybách. Nevím, jak tedy – doufám, že to pan ministr nějak vysvětlí – ale pokud to nevysvětlí, tak osobně budu hlasovat proti návrhu, pokud nerespektuje rozhodnutí Ústavního soudu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, do rozpravy se už nikdo nehlásí. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit... Jestli má tu správnou složku... (Pobavení a smích v sále.)

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Andrej Babiš:  Složku mám správnou, už ji nosím od včerejšího rána...

Jsem překvapen tou debatou. Samozřejmě opatření je proti firmám, které nás podvádějí na daních. Protože v pohonných hmotách jsou největší podvody. Proto jsme zavedli kauce. Návrh kauce byl samozřejmě vysoký. Analyzovali jsme to na trhu. Škoda, že se pan senátor Horník na mě neobrátil. Já mu rád zorganizuji schůzku i s šéfem Celní správy a zúčastním se, abych vysvětlil, že jsme to skutečně analyzovali. A je to v souladu s usnesením Ústavního soudu. Pokud to nebude platné, tak akorát uvolníte prostor pro podvodníky.

Biopaliva si, prosím vás, vymyslela Evropská unie. Řepka se tady pěstovala vždycky, a pěstuje se stejně. Akorát předtím se vyvážela. Já za řepku nemůžu. Pokud to někomu vadí, tak je potřeba zemědělcům zakázat pěstovat řepku. Dotace je na hektar, ne na řepku. Ani na biopaliva ani na řepku není dotace! Je na hektar. Pokud budou zemědělci pěstovat jenom obilí, tak obilí bude stát, nevím, co s ním budou dělat. A nebude tady řepka.

Řepka je plodina na jídlo. Dělá se z toho řepkový jedlý olej, který je podle výzkumů zdravější než olivový olej. Taky doporučuji se na to podívat. Byli jsme průkopníci biopaliv v Evropě. Byli jsme první. A víte, kdo to udělal? Ministr Lux to udělal s panem Klausem – v roce 1994. Byli jsme první v Evropě. Potom EU přišla, Goldman Sachs říká – bude stát 200 dolarů – a potom udělali povinnost biopaliv.

Takže biopaliva ani řepku jsem nevymyslel já. Řepka se pěstuje stejně, jen se vyvážela. No, tak jsem si dovolil tady postavit fabriku za 2 miliardy a zaměstnat stovky lidí... Tak se omlouvám. Netušil jsem... Protože biopaliva s tím nemají nic společného. K zákonu si to pan Kalousek přilepil, aby stále opakoval svoje lži! Tolik za mě. Samozřejmě jsem otevřený debatám.

Prosím vás, biopaliva druhé a třetí generace neexistují. Neexistují. Jsou jen první generace. To jsou všechno jen chiméry.

Pokud máte zájem, tak jsem určitě o tom připraven diskutovat na odborné bázi. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit. Nepřeje si vystoupit.

Dostáváme s k hlasování o jediném návrhu, a to je v rámci usnesení výboru – návrh na schválení. Vyčkáme, aby se mohlo dostavit co nejvíce senátorek a senátorů k hlasování... Zdá se, že jsou tady všichni, kteří hlasovat chtějí.

Byl podán návrh – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 36 senátorek a senátorů. Potřebné kvorum je 19.

Zahajuji hlasování... (Někdo mi "ukradl" kartu...)

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 64 se z 37 přítomných senátorek a senátorů pro vyslovilo 22, proti byli 4.

Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi. Děkuji i panu zpravodaji.

Protože to byl poslední bod našeho jednání, končím i dnešní schůzi. Přeji vám šťastnou cestu a hezký den! Na shledanou.

(Jednání ukončeno v 19.52 hodin.)