Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
9. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 26. schůze Senátu
(1. den schůze – 22.10.2014)

(Jednání zahájeno v 9.04 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 26. schůzi Senátu Parlamentu ČR. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru - podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve čtvrtek 9. října 2014.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Miloš Janeček, Miroslav Krejča, Tomáš Grulich, Zdeněk Besta, Luděk Jeništa, Antonín Maštalíř, Daniela Filipiová a Milan Pešák.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili. A připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní - podle § 56 odst. 4 - určíme dva ověřovatele této schůze.

Navrhuji, aby ověřovateli 26. schůze Senátu byli senátoři Vladimír Plaček a Patrik Kunčar. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Žádné nejsou, přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 26. schůze Senátu byli senátoři Vladimír Plaček a Patrik Kunčar. V sále je přítomno 46 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 1 registrováno 47, kvorum pro přijetí 24, pro návrh 44, proti nikdo. Návrh byl přijat a ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátoři Vladimír Plaček a Patrik Kunčar.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 26. schůze Senátu.

Pořad, který máte na lavicích, obsahuje návrhy na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru. Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Není tomu tak. Přistoupíme tedy k hlasování, a to vzhledem k tomu, že nejsou žádné další návrhy, budeme hlasovat o návrhu pořadu této schůze tak, jak bylo předloženo Organizačním výborem a jak to máte na lavicích v podkladovém materiálu.

Budeme hlasovat o pořadu této schůze. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 2 bylo registrováno 53 senátorek a senátorů, potřebné kvorum 27, pro návrh se kladně vyslovilo 53, proti nebyl nikdo.

Návrh byl schválen a budeme se pořadem této schůze řídit.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v České republice a ve Slovenské republice, podepsaná v Praze dne 28. listopadu 2013

Tisk č. 241

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 241. Senát ho na své 22. schůzi dne 18. 6. 2014 odročil do 30. 9. 2014. Nyní prosím ministra školství, mládeže a tělovýchovy, Marcela Chládka, aby nás s tímto návrhem seznámil. Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím o klid.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych se vrátil k projednávání tohoto vládního návrhu, který jsme již jednou tady měli na stole. Já pro jistotu udělám krátkou rekapitulaci, protože to je smlouva mezi ČR a SR o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v ČR a SR.

Tato smlouva se začala připravovat již od roku 2010 za pana ministra Josefa Dobeše. Poté pokračovala příprava za pana ministra Petra Fialy a pana ministra Dalibora Štyse.

28. 11. 2013 byla tato smlouva podepsána tehdejšími premiéry ČR, Jiřím Rusnokem, a SR, Robertem Ficem.

Poté, kdy tato smlouva byla projednávána na půdě Poslanecké sněmovny a Senátu, bylo to schváleno a doporučeno ke schválení senátním výborem školským, na plénu byla diskuse, kdy jsme přerušili toto jednání ze 2 důvodů. První důvod byl, že tato smlouva mým předchůdcem nebyla projednána s reprezentacemi VŠ, druhý důvod, že tam byl dvojí výklad o uznávání rovnocennosti docentů a profesorů.

Co se týká prvního momentu, toto bylo napraveno, bylo to projednáno s radou VŠ i s Českou konferencí rektorů. Zároveň máte na svých stolech prohlášení mezi MŠMT ČR a MŠMT SR, kde je společné prohlášení, kde jednoznačně udávají to, že tituly, které byly uděleny do vzniku této smlouvy, nebudou zpochybňovány, to znamená retrospektiva tam nebude. Co se týká uznávání titulů v budoucnu, diskuse byla na půdě jak ČKR, tak Rady vysokých škol. Česká konference rektorů s tím nemá vůbec problém a žádný z rektorů nemá problém s tím, že uznávání titulů získaných v zahraničí nebude automaticky bráno v potaz u nás. To samé, není problém u Rady vysokých škol s tím, že Rada vysokých škol chce, aby při projednávání vysokoškolského zákona tam byl paragraf, který by tuto problematiku řešil. Vzhledem k tomu, že vysokoškolský zákon jde nyní na vládu, budete mít možnost se k němu vyjádřit. Tímto považuji tuto smlouvu za vyřešenou.

Chtěl bych vás svým jménem i jménem vlády požádat, abychom potvrdili tuto ratifikaci a tuto smlouvu schválili, protože kroky, které byly požadovány ze strany Senátu, byly splněny.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane ministře. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 241/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jozef Regec. Garančním výborem je VVVK. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 241/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pešák, kterého zastoupí paní senátorka Eva Syková. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jak již bylo řečeno, předmětem předloženého vládního návrhu je nová úprava vzájemných vztahů mezi ČR a SR v oblasti uznávání dokladů o vzdělání. Smlouva umožňuje vyhnout se administrativně i časově náročnějším nostrifikacím.

Jedná se o mezinárodní smlouvu prezidentského typu. Podepsána byla v Praze 28. 11. 2013. Slovenská strana již smlouvu ratifikovala, česká zatím nikoli. V Senátu jsme se tímto návrhem, jak už bylo řečeno, zabývali již v 1. pololetí tohoto roku, jako senátní tisk č. 241 byl návrh přikázán VVVK a VZVOB. Oba výbory doporučily Senátu dát souhlas s ratifikací, viz senátní tisky 241/1 a 241/2.

Na červnové schůzi nicméně plénum po rozpravě rozhodlo o odročení projednávání smlouvy do 30. 9. Důvodem byly, jak již bylo řečeno, zejména pochybnosti ohledně možných negativních dopadů ratifikace smlouvy na straně části reprezentace VŠ a také skutečnost, že návrh smlouvy nebyl s reprezentací VŠ předem projednán.

Podobný vývoj mělo projednávání smlouvy v Poslanecké sněmovně.

V průběhu září došlo k jednání jak se zástupci reprezentace VŠ, tak se slovenskou stranou. V zájmu zajištění jednotného výkladu smlouvy, především co se týká platnosti titulů docent a profesor, udělených od rozdělení Československa do skončení platnosti předchozí dohody z roku 2001, podepsali zástupci.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Moment. Vážené kolegyně, vážení kolegové, přijde mi to neslušné, je to nekolegiální, ruší to, co tady praktikujete. Prosím, zklidněte se a vyslechněte zprávu zpravodajky.

Senátorka Eva Syková:  Takže podepsali zástupci českého a slovenského ministerstva školství společné prohlášení, v němž se mimo jiné potvrzuje, že smluvní strany neměly v úmyslu odchýlit se od obecného pravidla vyplývajícího z čl. 70 Vídeňské úmluvy, tedy z principu, že práva, závazky a právní postavení stran vzniknuvší při provádění mezinárodní smlouvy nezanikají jejím skončením.

Já nebudu opakovat, jak se k tomu vyjadřovalo předsednictvo Rady VŠ, to už řekl pan ministr, jaké k tomu mělo námitky. Dále potom, jak se k tomu vyjadřovala Česká konference rektorů. Nicméně už, i po mém včerejším ověření, je zřejmé, že Česká konference rektorů souhlasí s podepsáním této smlouvy.

Jako zpravodajka se domnívám, že předkladatel již dostatečně vysvětlil všechny podstatné nejasnosti, náležitě projednal sporné otázky s reprezentací VŠ a ve spolupráci se slovenskou stranou vyloučil zavádějící výklad smlouvy stran retroaktivity.

Navrhuji tedy, abychom přijali doporučení VVVK a VZVOB a dali souhlas k ratifikaci.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní senátorko a prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů a plnila úkoly zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB, pan senátor Jozef Regec? Nepřeje si vystoupit.

Proto otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan navrhovatel... Chce se pan navrhovatel ještě vyjádřit? Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek:  Já děkuji, pane předsedo. Já bych zaprvé chtěl požádat o podporu této smlouvy a chtěl bych využít této příležitosti vzhledem k tomu, že dnes končím jako senátor, tak jsem vám chtěl poděkovat za spolupráci. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkujeme, také vám děkujeme za vaši práci. Ptám se zpravodajky garančního výboru, paní senátorky Evy Sykové, zda si přeje vystoupit? Nepřeje si vystoupit. Doporučení bylo jednoznačné. Takže přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o usnesení – Senát dává souhlas k ratifikaci smlouvy mezi ČR a SR o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělávání vydávaných v ČR a v SR podepsané v Praze dne 28. 11. 2013. V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, kvórum 32. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 3, registrováno 63, kvórum 32, pro návrh 57, proti nikdo.

Návrh byl schválen. Děkuji navrhovateli a děkuji i zpravodajům.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 70/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 346

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 346. Návrh uvede ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček, kterého mezi námi vítám. Pane ministře, uděluji vám slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o léčivech.

Cílem předkládaného návrhu zákona je zachovat i po 1. lednu 2015 stávající možnost předepisování léčivých přípravků i na papírový recept, a to až do roku 2018. Tato možnost měla být na základě předchozí novely zákona o léčivech k 1. lednu 2015 zrušena a napříště mělo být možné předepisovat léčiva pouze na elektronický předpis.

Původně předkládaným návrhem zákona bylo navrženo ze zákona o léčivech vypustit ustanovení upravující přechod na povinnou plošnou elektronickou preskripci k 1. 1. 2015 a umožnit tak i nadále bez omezení používat obě formy předepisování léčivých přípravků.

Důvodem pro navržené řešení bylo zjištění, že na takovou změnu není systém ani předepisující lékaři zatím dostatečně připraveni.

Na doložení této skutečnosti uvádím, že v uplynulých 12 měsících se prostřednictvím centrálního úložiště elektronických receptů vystavilo přibližně 1 milion těchto receptů, z toho se v lékárnách vydalo prostřednictvím centrálního úložiště pouze 650 tisíc receptů. Ročně se přitom v ČR vydá zhruba 70 milionů receptů. V současnosti se tedy prostřednictvím centrálního úložiště realizuje pouze zlomek všech vystavených receptů. Je tak zřejmé, že v praxi není tento způsob předepisování výrazně preferován a lékaři s ním nejsou prozatím dostatečně sžití.

Co se týká nákladů, které by plošné zavedení elektronických receptů ještě vyžadovalo, je nezbytné zmínit, že rozšíření kapacity centrálního úložiště tak, aby dokázalo pojmout výše zmíněných 70 milionů ročně, vyžaduje investici v řádně min. 120 milionů Kč. Kromě výdajů na straně Státního ústavu pro kontrolu léčiv představuje zavedení plošné elektronické preskripce také další náklady na straně poskytovatelů, kteří dosud nekomunikují s centrálním úložištěm elektronických receptů.

V rámci projednávání vládního návrhu ve Výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny byl k návrhu zákona uplatněn komplexní pozměňovací návrh, kterým bylo navrženo neodsouvat výhradní užívání elektronických receptů na neurčito, ale odložit pouze termín účinnosti této ukládané povinnosti až do 1. ledna 2018, do kdy by měl být systém i předepisující lékaři na povinnost elektronické preskripce připraveni.

Komplexní pozměňovací návrh byl Poslaneckou sněmovnou v rámci 3. čtení schválen a v tomto znění je předkládán k dalšímu legislativnímu procesu Senátu. S navrženým řešením jsem za předkladatele vyslovil souhlas.

Vládní návrh zákona byl již v minulém týdnu projednáván v ÚPV Senátu a na včerejším jednání VZSP s tím, že oba uvedené výbory návrh zákona doporučily ke schválení ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou.

Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, tolik ve stručnosti na úvod k předkládanému vládnímu návrhu. Věřím, že na základě uvedených skutečností vyslovíte s návrhem souhlas a podpoříte jej tak v dalším legislativním procesu, aby mohl nabýt účinnosti ještě koncem tohoto roku.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane navrhovateli, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ÚPV. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 346/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Vladimír Plaček. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 346/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Dernerová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobré dopoledne, pane předsedo, kolegyně, kolegové, pane ministře. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 70/2013 Sb., kterým byl změněn zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů je 10. legislativní úpravou v oblasti zacházení s léčivými přípravky.

Vládní návrh zákona byl vládou ČR předložen k projednání Poslanecké sněmovně Parlamentu 3. 7. 2014. V 1. čtení, které proběhlo 17. 7. 2014 byl zamítnut návrh na zkrácené projednávání návrhu zákona. Návrh byl přikázán k projednání ve Výboru pro zdravotnictví. Výbor pro zdravotnictvím svým usnesením č. 44 ze 4. 9. 2014 doporučil Sněmovně schválit vládní návrh ve znění pozměňovacího návrhu. Po rozpravě ve 2. čtení konaném 18. 9. 2014 byl návrh zákona 26. září schválen ve 3. čtení ve znění pozměňovacího návrhu předloženého výborem většinou – 140 hlasů ze 153 přítomných poslanců. Senátu byl doručen 7. 10. 2014.

Účelem vládního návrhu ve znění navrženého a schváleného Sněmovnou je úprava termínu povinného předepisování léčivých přípravků formou elektronického receptu z 1. ledna 2015 na 1. ledna 2018. Na rozdíl od původního vládního návrhu zákona, kterým měl být institut povinného předepisování léčivých přípravků formou elektronického receptu pro pacienty a lékaře ČR založen ad acta, se tak znovu zopakovala situace z přelomu let 2012 a 2013. Pro rozhodování Výboru ve zdravotnictví a sociální politiku, jakož i pro rozhodování pléna Senátu, je nezbytné stručně připomenout historii institutu povinné e-preskripce pro pacienty a lékaře. Elektronický recept byl v českém právním řádu zakotven v roce 2006 prostřednictvím vyhlášky MZ ČR, č. 301/2006 Sb. Tuto právní nekonformitu odstranil až nový zákon o léčivech z roku 2007.

Zákonem č. 378/2007 Sb. tak byla pro pacienty a lékaře zavedena možnost, zatímco pro lékárny a farmaceuty pochopitelná povinnost, využívat elektronický recept jako jednu z forem lékařského předpisu. Elektronický recept tímto byl postaven na roveň s dosavadní převažující listinou formou preskripce.

Je nezbytné zmínit, že vedle základní funkce bezpečného, nezpochybnitelného přenosu, autentizovatelného a autorizovaného receptu, nebyl legislativně umožněn žádný nadstavový prvek, kterým by byl pro léčbu pacientů elektronický recept favorizován. Ačkoli by měla elektronická forma receptu přinášet pacientům i lékařům bezpečnější stanovení farmakoterapeutického záměru, ochranu před rizikovou preskripcí stejných či podobných léčiv, tak v ČR od roku 2007 nebylo umožněno skutečně využívat medicínských i ekonomických benefitů elektronického receptu. Namísto toho byl na návrh náměstka ministra zdravotnictví, Ing. Noska, prosazen institut povinného předepisování formou e-receptů, a to od 1. 1. 2015. Stalo se to tehdy bez jakékoli předchozí diskuse formou poslaneckého pozměňovacího návrhu k zákonu č. 70/2013 Sb. Pánové Rusnok, Skalický, Šťastný.

Návrh známý jako tisk č. 21 byl Senátem 31. ledna 2013 odmítnut, nicméně sněmovna při hlasování 19. února 2013 prosadila přetrvání povinnosti.

Historie se tedy opakuje.

Přestože současná vláda ČR zavázala se zrušit povinnost elektronické preskripce pro lékaře a pacienta, sněmovna opět zasáhla ve prospěch povinnosti. Aniž by byla elektronická forma receptu jakkoli doplněna o možnost využívání svých vlastností. Byl ponechán institut povinného předepisování. Stalo se tak s odkazem na skutečnost, že i jiné členské státy EU zavádí povinnost e-preskripce. Ale všeobecně je známo, že země, které jsou průkopníky používání e-preskripce jako Dánsko a Švédsko nikdy neuvažovaly o zavedení a ani nezavedly povinný institut e-preskripce.

Vzhledem k tomu jsme se začali na zdravotním výboru bavit o tom, že forma povinné elektronické preskripce se nám jeví dosti málo vhodnou a byl připraven pozměňovací návrh, který byl ve znění návrhu, který přišel původně z MZ ČR, tzn. nepovinné preskripce. Ovšem po diskusi nám bylo sděleno zástupkyní MZ ČR, paní doktorkou Teskou Arnoštovou, že pokud navrhneme změnu, může nastat situace, že k 1. 1. 2015 bude platit recept, protože oni nestačí náš pozměňovací návrh projednat. Proto po diskusi jsme se rozhodli na kompromis, podotýkám že na kompromis, protože já zásadně jsem ten, který odmítá a většina členů, kromě paní senátorky Filipiové, odmítla elektronickou preskripci jako povinnou. Tzn., jeden z těch důvodů je to, že není benefitem pro pacienta. Znamená to pouze, že se předává informace o receptu od lékaře lékárníkovi a zpět, informovat lékaře o tom, zda byl recept vydán či nikoli. To je všechno.

Takže vidíme v tom trošku jiný záměr.

Přečtu usnesení, které zaujalo náš zdravotní výbor, k tomu načtu doprovodné usnesení.

82. usnesení z 25. schůze konané dne 21. 10. 2014. K návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 70/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 346 po odůvodnění zástupkyně předkladatele, paní doktorky Lenky Tesky Arnoštové, Ph.D., a náměstkyně ministra zdravotnictví, zpravodajské zprávě Aleny Dernerové a po rozpravě, výbor:

I. doporučuje Senátu Parlamentu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a určuje zpravodajkou mne.

Návrh doprovodného usnesení Senátu k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 70/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, VZSP doporučuje přijetí doprovodného stanoviska k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 70/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Pokud vláda ČR neprojeví v roce 2015 zákonodárnou iniciativu ve věci zrušení zákonné povinnosti pro pacienty a lékaře, využívat výhradně elektronický recept, doporučuje VZSP, aby senátoři sami iniciovali legislativní úpravu této zákonné normy.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Paní senátorko, posaďte se ke stolku zpravodajů a plňte úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Vladimír Plaček? Ano, prosím.

Senátor Vladimír Plaček:  Pěkné dopoledne, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. ÚPV Senátu PČR se zabýval taktéž návrhem tohoto zákona a jak jsem poslouchal pozorně paní zpravodajku VZSP, diskuse byla prakticky totožná.

Jednoznačně jsme se zabývali právě datem 1. ledna 2018 při povinnosti povinné elektronické preskripce pro lékaře.

Jednoznačně jsme vyhodnotili, že ani za 3 roky tak, jak to prosadila Poslanecká sněmovna, systém ani lékaři nebudou připraveni na tuto jednoznačnou povinnost.

Víme, jaký je průměrný věk lékařů obecně, obzvláště všeobecných praktických lékařů a praktických lékařů pro děti a dorost. Mnozí z nich do dnešní doby nemají počítače, natož aby byli připojení na internet. Do 3 let jsem přesvědčen o tom, že se tato situace určitě nezmění. V tu chvíli tito lékaři jednoduše skončí své praxe a pak se budeme ptát, kdo je v celé republice nahradí.

Z tohoto důvodu jsme se ztotožnili s vládním návrhem, tím původním, který neobsahoval toto datum. Nicméně z časové tísně jsme nakonec usoudili, že pro tuto chvíli doporučíme plénu Senátu přijmout tento návrh ve znění z Poslanecké sněmovny, ale s tím, že nejpozději v roce 2017 budeme určitě se touto problematikou opět zabývat.

Jak jsem slyšel paní zpravodajku VZSP, v doprovodném usnesení navrhují, pokud se této záležitosti neujme vláda, tak se této záležitosti ujme Senát, resp. jejich výbor. Rád se k této iniciativě přidám, poněvadž se s tím automaticky zcela ztotožňuji.

Nyní dovolte, abych vám přednesl usnesení ÚPV. Je to 186. usnesení z 38. schůze z 15. října 2014 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 70/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jako senátní tisk č. 346. Po úvodním slově paní doktorky Lenky Tesky Arnoštové, Ph.D., náměstkyně ministra zdravotnictví, která vystoupila jako zástupce navrhovatele a po zpravodajské zprávě senátora Vladimíra Plačka a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou;

II. určuje zpravodajem pro projednání této věci senátora Vladimíra Plačka;

III. pověřuje senátora Miroslava Antla coby předsedu ÚPV, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane zpravodaji, za vaši zprávu. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Takže otevírám obecnou rozpravu. Nyní vystoupí pan senátor Vladimír Dryml, připraví se pan senátor Jan Žaloudík. Prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, pane ministře, slovutný Senáte. Ukazuje se, že Poslanecká sněmovna v novém složení se příliš nepoučila z činnosti té předchozí, že vymýšlí zase pěkné lumpárny a možná i některé hlouposti.

Povinnost, která byla v roce 2012 – 2013 daná, je směšná, ukazuje na to, jak se přijímaly některé zákony a jaké bylo vedení MZ ČR. Už od dávné historie je jasné, že recepty se psaly nejdřív na papyry, potom se psaly na papír a nyní se říká, že všem dnům udělám konec, jsou tady před námi světlé zítřky elektronické komunikace a my všechno budeme řešit pomocí počítačů. Chtěl bych připomenout, jak dopadl centrální mozek lidstva umístěný na MD ČR, když lidé nemohli přihlásit několik měsíců svá auta. Něco podobného hrozí i v této situaci. Jsem zvědav, co budou dělat ty tisíce a statisíce lidí, až celý tento systém zkolabuje.

120 milionů, pane ministře, o kterých vy mluvíte, si myslím, že je možná ten počáteční vstup. Ale celkové náklady se vyšvihnou možná kolem 1 miliard a již se ke mně dostaly informace z některých IT firem, jak si brousí ostré tužky ve spolupráci s evropskými fondy, jak potečou peníze na správná místa, možná i do správných politických stran.

Jaké to bude mít náklady pro lékaře, o tom se taky nikde nemluví. Úřad na ochranu osobních údajů a informací se k tomu také staví skepticky. Ochrana jedné z nejdůležitějších věcí, které každý občan o sobě má, tzn. o svém zdraví, mi připadá velmi podivná.

Domnívám se, že původní vládní návrh byl velmi rozumný a je jenom velká škoda, že jste, pane ministře, nedokázal v Poslanecké sněmovně přesvědčit všechny politické strany o tom – protože tady to není o pravici nebo o levici, pane ministře – že jste nedokázal přesvědčit o tom, co je prospěšné pro občany této země!

Proto bych rád věděl od vás, abyste se nám tady veřejně zavázal k tomu, kdy předložíte novelu, aby i rok 2018 nebyl a aby byla tak jako po staletí volná volba, jestli může nebo nemůže lékař napsat recept. Jsou některé země, kde i na vytrhnutý list papíru ze školního sešitu, když napíše lékař recept v případě nouze, tak lékárníci tyto recepty vydávají. Je to právě pro mimořádné okolnosti, pro situace, které vyvstávají při ohrožení zdraví a života občanů. A tady vidíme, že někteří novátoři řekli, že nic takového nebude. Dokonce se mi donesla i konkrétní jména - pan poslanec Vyzula nebo pan profesor Švihovec, kteří jsou v tom velmi zainteresováni. Nevím, co je na tom pravdy, ale bylo by dobré, kdybyste se i na toto soustředil. 70 milionů na jedné straně ručně psaných receptů, na druhé straně jeden milion. Tady vidíte ten poměr, tady vidíte, že i v době, kdy by se to dalo využít, se to moc nevyužívá.

Chtěl bych na konec svého vystoupení, aby i občané měli zaručena práva daná Ústavou, a proto mě překvapilo, že ÚPV se vůbec nevyjádřil k tomu, jestli to je nebo není možné vzhledem k Ústavě ČR, kde občan má i svobodnou vůli si zvolit svého lékaře. A ten nemusí třeba psát elektronický recept, a to jsem pak zvědav, jak se to bude řešit.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jan Žaloudík, prosím.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové. V ideálech voličů představuje nejen Poslanecká sněmovna, ale i Senát koncentrovaný rozum, takže zkusme koncentrovaně se zamyslet, o čem se to vlastně léta tady dohadujeme. Já bych teď - tu povinnost asi vnímáme tak, že neexistuje jenom doktor, který sedí u počítače a má všechno, systém, nažhavený, vybavený, ale že existují i doktoři v terénu v různých situacích – a hory, podhradí a hrad, prostě v té republice je všechno. Takže ta povinnost stejně nebude fungovat. Ale já bych obrátil vaši pozornost směrem jinam – jestli je nám v této fázi jasno, co je to elektronický recept. Já bych upozornil na to, že tak jako v ČR vždycky jsou Sparťani, Slávisti, katolíci, protestanti, pro protonoví, proti protonoví, takže tady jsme teď pro povinnost, proti povinnosti, ale já bych tady spíš chtěl navodit téma povinnost čeho. My jsme si nechali k tomu vyjádřit samozřejmě lidi, kteří tomu rozumějí a je jich v republice relativně dost a kteří nejsou ani třeba firemně zainteresováni a dělili tyto věci už v letech devadesátých, taky tenkrát pro ministerstvo a skončilo to v šuplících. Máme tady předsedu Lékárnické komory, máme tady lidi, kteří pracovali na SÚKLu a všude, abychom si tady jasně řekli, že elektronický recept má mnoho podob. I v současné době, ti, kteří ho užívají – není důvod proč ve špitálech nepoužívat elektronický recept, je to velmi praktické a nikdo proti tomu neprotestuje – tak i tam jsou různé systémy. A kdo si myslí, že když něco napíše do počítače místo toho, když to napíše na papír, takže automaticky se spouští nějaký hrozný kontrolní systém, který kontroluje náklady, účelnost, dokonce lékové interakce, tak je na těžkém omylu. To tak není prostě. Toto vůbec není dopracováno.

Další věc je, že i kdyby to lékové interakce kontrolovalo, tak až už ten člověk je po smrti, tak to teprve registruje ten systém a dodatečně vyhodnotí ve statistice, že je po smrti z důvodů lékové interakce, čili tam musí fungovat jiné mechanismy preventivní. Já bych se velice přimlouval za to, abychom ukončili debatu o povinnosti – nepovinnosti, protože takový diplomatický názor zazněl včera expertně na výboru, kdy dotyčný na základě velké zkušenosti říkal, že to pokládá za pitomost. Jestli vám to slovo připadá dostatečně diplomatické, tak je to tak. Ani do budoucna nikdy to prostě jako povinnost totální nebude fungovat. Ale – ale je velice potřeba se v roce 2015, kdy se ministerstvo zavázalo, že celou tuto věc znovu přeříkáme a když ji nepřeříká, tak ji budou přeříkávat senátoři, jak jsme se také zavázali, tak se musíme bavit o tom, co míníme tím elektronickým receptem, jak plošně v nemocnicích, jak v praxi se dá používat, co od něho chceme. Jestli chceme jenom to, že místo do kamene nebo na papír to budeme mačkat do té klávesnice, nebo jestli to má mít ještě nějakou další přidanou hodnotu. A o té přidané hodnotě by měla být debata. Čili je to vysoce expertní téma, které si skoro ani já netroufám posoudit, ačkoliv v medicíně člověk už leccos zažil. Myslím si, že je to skutečně věc, kterou bychom potom měli vyslechnout třeba formou edukačního semináře a říci, tak to je ono, a projevit to, co od nás voliči očekávají, to znamená ten koncentrovaný rozum a říci, už je to tady a teď už to můžeme hezky schválit, protože takovýto systém nám bude fungovat deset, dvacet let. Samozřejmě, že bude trendový, bude prevalenční, bude se tak jako všude elektronika prosazovat, ale na druhé straně nikdy, nikdy nebude totálně povinný. A nebudeme si vyjmenovávat situace v medicíně, které mohou nastat. Takže kdybychom se mohli v tom rozděleném světě skutečně na tomto nějak sjednotit a říci, proč ne, proč nezařídit něco rozumného, lepšího, tak bych byl rád. Já vás o to prosím. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Ještě se hlásí pan senátor Vladimír Dryml, prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Vaším prostřednictvím ke kolegovi Žaloudíkovi.

Kolega Žaloudík je idealista, protože neví, co bude následovat. Protože už jsou připraveny plány zdravotních pojišťoven, jak elektronicky omezit preskripci, jak nechávat předepisovat jenom některé léky, jak kontrolovat ceny, jak kontrolovat náklady, to je totiž dopad toho elektronického receptu. Já to chápu. Pro plánování ve zdravotnictví to je určitě důležité. Na druhou stranu je tady to, o čem tady, vaším prostřednictvím, pan kolega Žaloudík hovořil. Zachovat tu volnost určitou. Je to svobodné povolání, lékař. A tady se mu jasně říká "musíš udělat tohle, tohle, tohle". A já se obávám, že ty ekonomické vazby převáží nad těmi vazbami, možná idealistickými. A proto bych ještě jednou požádal pana ministra, aby nám řekl, jestli je připraven předložit v příštím roce – protože v roce 2017 může být cokoliv. Ale v roce 2015, pane ministře, jestli jste připraven předložit novelu, která by tuto povinnost eliminovala.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám a táži se pana navrhovatele. Pane ministře, přejete si vystoupit? Ano, prosím, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček:  Vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové, dovolte mi jenom krátce zareagovat na některé z impulzů, které tady zazněly v rozpravě. Já musím říct, že se s většinou z nich ztotožňuji. Myslím si, že to celkem vyplývá i z postoje ministerstva, které původně předkládalo zrušení této povinnosti na neurčito. Nicméně politická realita je taková, jaká je, a v rámci projednávání ve zdravotním výboru v Poslanecké sněmovně jsem zaznamenal napříč politickým spektrem velkou obavu z toho, že bychom odstranili něco, co by mohlo mít nějaké zásadní přínosy pro systém.

Já se přiznám, že tak, jak to bylo koncipováno, tak jsem tam žádné přínosy moc neviděl, že to bylo přesně tak, jak tady zaznělo - v podstatě zavedení povinnosti elektronické preskripce, ale další benefity příliš v tom vidět nebyly. A přiznám se, že úplně mi není jasné, proč zavádět takto zásadní povinnost, aniž z toho něco buď pro pacienta nebo pro celý systém je.

Nicméně ta dohoda ministerstva se zdravotním výborem PS byla taková - já akceptuji, že je dobře, že se to odsune o tři roky – nám teď tu situaci, toto řešení v podstatě umožní řešit. A domluvili jsme se na tom, že v průběhu příštího roku budeme v rámci komunikace se zdravotním výborem – a myslím si, že podobně, samozřejmě, je to i se Senátem. Budeme navrhovat řešení, co by vlastně povinná elektronická preskripce měla přinést. Ať jsou skutečně na to navázána, řekněme, nějaká řešení interakcí, ať jsou na to navázány další věci. A já tady prohlašuji, že pokud nenajdeme, pokud se nebude ukazovat reálně, že to skutečně bude mít nějaký další přínos kromě té povinnosti, tak za ministerstvo zdravotnictví se přikloníme k tomu, abychom to odsunuli ještě dál, ne-li tedy na neurčito. Nicméně je tady dohoda, že bude pracovat nějaká pracovní skupina tady k tomu, která přijde s tím, co by elektronická preskripce takto postavená mohla tomu systému přinést. V případě, že zjistíme, že nepřinese nic, tak se tady zavazuji, že za vládu předložíme posunutí časové mnohem dále. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře, a táži se zpravodajů ÚPV, jestli chce vystoupit pan senátor Radim Plaček. Nepřeje, a proto žádám garanční zpravodajku, paní senátorku Dernerovou, aby se vyjádřila k proběhlé rozpravě.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedo. Takže v rozpravě vystoupili tři senátoři, z toho jeden dvakrát. Padl návrh přijmout, schválit návrh postoupený Poslaneckou sněmovnou – ano, ale s doprovodným usnesením zdravotního výboru. To znamená, že my, pokud nebude Sněmovna, resp. ministerstvo iniciovat žádnou akci ve smyslu povinnosti či nepovinnosti, zasáhneme jako Senát. Takže navrhuji schválit s doprovodným usnesením.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano. Budeme hlasovat tak, že nejdříve schválíme, resp. budeme hlasovat o návrhu schválit a poté proběhne další hlasování, to znamená hlasování o doprovodném usnesení. Přizveme ke hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 32. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 4, registrováno 63, kvorum 32. Pro návrh se kladně vyslovilo 49, proti 3. Návrh byl schválen.

A nyní tak, jak bylo uvedeno a jak je zapsáno i v usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, budeme hlasovat o doprovodném usnesení. Vzhledem k tomu, že návrh máme v písemné podobě z výboru, můžeme hlasovat bez jeho dalšího načtení. Takže zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 5, registrováno 65, kvorum pro přijetí 33. Pro návrh 52, proti nikdo. Návrh byl přijat. Takže toto doprovodné usnesení bude součástí našeho usnesení o schválení.

Děkuji jak panu ministrovi, tak i zpravodajům a projednávání tohoto bodu je ukončeno.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 347

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 347. Návrh uvede opět pan ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček, kterému uděluji slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych uvedl návrh novely zákona o veřejném zdravotním pojištění a dalších souvisejících zákonů. Návrh v souladu s programovým prohlášením vlády ruší regulační poplatky za recept i za ošetření v ambulantní sféře, a to s účinností od 1. ledna 2015. Tyto poplatky byly původně zakotveny do právního řádu se záměrem zabránit plýtvání s finančními prostředky veřejného zdravotního pojištění na tzv. zbytnou péči. Související administrativní i finanční zátěž, dopadající jak na lékaře, tak na pacienty přitom neodpovídá jejich přínosům a nakonec neplní ani cíle, pro které byly zavedeny. Zachován zůstane pouze regulační poplatek za využití lékařské pohotovostní služby, jehož existenci považuji za opodstatněnou. Poplatek za pohotovost má především zaručit, že pohotovostní služby, které jsou ze své podstaty určeny k výjimečnému využití, nebudou sloužit jako pohodlná náhrada využívání služeb praktických lékařů a specialistů mimo běžné ordinační hodiny. V tomto případě je regulační efekt jasný a prokazatelný a zaručí, že pohotovosti nebudou zneužívány a budou mít dostatečné kapacity pro řešení akutních stavů.

Co se týče způsobu kompenzace výpadku příjmů poskytovatelům zdravotních služeb, považuji za nezbytné zmínit, že v případě ambulantních specialistů i praktických lékařů bude kompenzace řešena prostřednictvím úhradové vyhlášky ministerstva zdravotnictví a vyhlášky stanovující seznam zdravotních výkonů. Každému výkonu bude přiřazen signální kód provedeného klinického vyšetření, za něž bude poskytovali náležet 30 korun, přičemž celková výše takovýchto kompenzací nepřekročí výši vybraných regulačních poplatků v roce 2013.

Co se týče kompenzace výpadků regulačních poplatků za recept v lékárnách, bude řešeno prostřednictvím zavedení zvláštních výkonů, které budou hradit zdravotní pojišťovny. Po doplnění příslušného výkonu do seznamu zdravotních výkonů bude vykázání vydání léčivého přípravku za recept ohodnoceno prostřednictvím úhradové vyhlášky na příští rok. Je třeba však zmínit, že zejména řetězové a velké lékárny sice regulační poplatky tak zvaně vybíraly a především je vykazovaly, nicméně následně zaplacenou částku pojištěncům nahrazovaly slevou a žádný příjem z regulačních poplatků, jehož výpadek by měl být kompenzován, neměly.

Nicméně toto opatření má za cíl ochránit zejména malé lékárny, a to v lokalitách, kde je lékárenská péče málo dostupná a má přispět k jejímu zachování. V tuto chvíli předpokládám, že celková částka, která by měla být za regulační poplatek za recept kompenzována, bude činit přibližně 800 milionů korun. Pro vaši informaci, celkově vykázaná částka za jeden rok činí asi jednu miliardu 700 milionů korun.

V rámci projednávání vládní předlohy v Poslanecké sněmovně byl přijat pozměňovací návrh sněmovního výboru pro zdravotnictví, řešící dva okruhy problémů.

První se týká doplnění farmaceutů do výčtu zdravotnických pracovníků, kteří vykazují zdravotní pojišťovně provedené zdravotní výkony podle příslušné vyhlášky, a druhá oblast se týká zavedení sankčních opatření proti některým marketingovým praktikám lékáren.

Na půdě Senátu byl návrh projednán výborem pro zdravotnictví a sociální politiku a také ústavně-právním výborem. Oba výbory doporučují Senátu návrh schválit, ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou.

Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, předložený návrh odstraňuje právní úpravu, která ve vztahu k pojištěncům vyhledávajícím potřebné zdravotní služby, představuje nespravedlivou sociální zátěž a přitom nevede k významněji efektivnějšímu využívání zdravotních služeb, a proto se na vás obracím se žádostí o jeho podporu. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Návrh projednal ÚPV, usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 347/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Plaček. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 347/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Žaloudík, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, jak již bylo řečeno, cílem návrhu zákona je vlastně zrušení regulačních poplatků podle § 16a zákona o veřejném zdravotním pojištění s výjimkou poplatku za použití lékařské pohotovostní služby a pohotovostní služby v zubním lékařství. Představuje to vlastně soubor změn ke třem zákonům, tedy k novele zdravotního pojištění, dále k zákonu o Všeobecné zdravotní pojišťovně a potom k zákonu o resortních, oborových a podnikových pojišťovnách.

Jak již bylo poznamenáno, návrhu této legislativní změny předcházela několikaletá veřejná i politická diskuse s významnými názorovými rozdíly. Poplatky byly kritizovány zejména pro jejich nesystémové dopady, rozdílnou absorpci přínosu, pochybnou regulační roli a znevýhodnění potřebných a sociálně oslabených občanů. Obhajovány byly naopak jako významný zdroj dalších příjmů do zdravotnictví, kterým i velká reptající část veřejnosti už byla nucena přivyknout.

Zrušení regulačních poplatků po posledních volbách do Poslanecké sněmovny se stalo součástí obsahu koaliční smlouvy a programu koaliční vlády a nakonec ve třetím čtení v září hlasovala sněmovna v poměru 113:31 poslanců pro zrušení poplatků. Tedy ruší se regulační poplatky tímto návrhem s výjimkou regulačního poplatku ve výši 90 Kč za využití lékařské pohotovostní služby, logicky se pak ruší ukládání sankcí poskytovatelům, kteří tyto poplatky nevybírají. Do limitu se budou potom už započítávat jenom doplatky na léčiva a potraviny pro zvláštní lékařské účely a nikoli tedy zrušené regulační poplatky. V přechodných ustanoveních se ukládá zdravotním pojišťovnám vyrovnat, resp. uhradit pojištěncům nadlimitní částky za období přede dnem nabytí účinnosti zákona.

Při konečném hlasování o návrhu ve sněmovně doznala vládní předloha ještě těch doplňků, o kterých také hovořil pan ministr, to je rozšíření farmaceutů, resp. zařazení farmaceutů do kategorie nositelů výkonů, čímž se umožňuje kompenzace v přiměřeném rozsahu za zrušené poplatky.

Účinnost zákona se stanoví dnem 1.1.2015. Pouze z formálního hlediska, spíše jazykového je možno připomenout, že nadpis v § 16 Regulační poplatky by měl znít správně Regulační poplatek, neboť už jich není více, jenom jeden, tak jenom pro jakousi purifikaci textu.

Závěr je jednoznačný z hlediska výboru – to je obsah návrhu této legislativní změny prošel v obecné rovině již několikaletou veřejnou diskusí, je dobře znám laické i odborné veřejnosti. Byl také opakovaně součástí volebních programů politických stran. Samotný legislativní proces pak standardním postupem a v přiměřené době v detailech propracoval tento legislativní návrh koaliční vlády opřený o většinovou vůli voličů a poslanci tento návrh se svými doplněními významnou většinou schválili.

Tedy s ohledem na obsah návrhu a při zdůraznění všech uvedených okolností doporučujeme návrh schválit. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV pan senátor Vladimír Plaček. Ano, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Plaček:  Vážený pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, stejně jako v minulosti obdobným návrhem na rušení tzv. regulačních poplatků, které jsme v minulosti podpořili ke zrušení co se týkalo regulačních poplatků za hospitalizaci, stejně tak v tuto chvíli, resp. minulý týden se ÚPV zabýval i tímto návrhem – návrhem na zrušení zbývajících regulačních poplatků, až na poplatek za lékařskou pohotovostní službu.

V rozpravě na ÚPV zazněla podpora tomuto návrhu. Fakta již tady sdělil jak pan ministr, tak pan zpravodaj z VZSP, takže mně nezbývá, než přečíst doporučení ÚPV.

Je to 187. usnesení z 38. schůze konané dne 15. října 2014 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, jako senátní tisk č. 347. Po úvodním slově paní Dr. Lenky Tesky Arnoštové, Ph.D., náměstkyně ministra zdravotnictví, která vystoupila coby zástupce předkladatele, navrhovatele, po zpravodajské zprávě, kterou přednesl pan senátor Vladimír Plaček a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Vladimíra Plačka,

III. pověřuje pana předsedu ÚPV pana senátora Miroslava Antla, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Takže otevírám obecnou rozpravu. Jako první se do rozpravy písemně přihlásil pan senátor Jan Žaloudík. Prosím.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já jsem svůj osobní názor nechtěl – resp. nechtěl jsem zpravodajskou zprávu kontaminovat svým osobním názorem, takto bych to řekl. Takže se teď hlásím jako senátor do diskuse. Myslím si, že je to významný okamžik, aspoň v mém životě, neboť pětinu svého produktivního života jsem strávil v poplatkové diskusi, dokonce jsem se s některými tématy ani při případném zájmu médií o zdravotnictví nemohl prosadit, protože vždycky se mě zeptala jenom na poplatky. Stejně tak i teď, dneska předpokládám, když tady vyjdu po schodech nahoru, že se mě opět zeptají na poplatky. Ale dneska to bude asi příslušné.

Bylo řečeno, že nám poplatky vzaly můžeme říkat pět miliard, můžeme říkat jiné číslo, ale každopádně méně než 2 procenta obratu toho, co se pohybuje ve zdravotnictví, takže jsme se starali víc o ta 2 procenta nežli o těch 98 procent. A když se bavíme o těch poplatcích, tak zas nemáme čas se bavit o tom, v čem a proč si konkurují naše pojišťovny, jak se má náš model vůči německému s mnoha pojišťovnami nebo vůči anglickému NHS. Jak si představujeme agregaci plateb, jak si představujeme DRG, proč po letech implementovaného DRG děláme restart DRG, protože tak jak na Velké pardubické před týdnem se restartovalo, tak se prostě začalo znovu na tom závodě. Čili tak se v tom DRG musí trošinku začít znovu.

Proč se nebavíme o těch velkých rozdílech jak mezi zdravotnickými zařízeními za stejnou práci, nebo proč se nebavíme o tom, že výkon se stejným důsledkem, a tady nechci uvádět konkrétní případy, se může lišit až 10krát v platbě, když se necháte léčit tím způsobem nebo oním způsobem. Jestli umíme sledovat efekty, jestli za kvalitu nepokládáme jenom to, že si budeme mýt ruce na chodbách a budeme mít uspořádány popelnice, ale jestli kvalitou náhodou také není úroveň péče z hlediska přežití pacientů různých diagnóz apod.

Teď na tato témata, která by byla – každé o sobě – velice nosná jakoby trošku nebyl čas, aspoň v mysli veřejnosti. Ono je to někdy i tím, co se dá na stůl. Je to také edukace významu. Které priority dáme na stůl, takové ty priority mnohdy přijme potom i veřejnosti.

Takže když se zamýšlím nad tím, tak říkám, že poplatky nám nevzaly nějaké peníze, nebo nepřidaly, ale že nám vlastně vzaly mentální kapacitu – určitou. A to paradoxně i těm, kteří přišli před lety s návrhem reformy, a na všechno může být víc názorů, v mnohém mohla být třeba i pravda, ale oni sami se tehdy přes ty poplatky nedostali. Já bych rád, aby ti, co tady budou po nás, se nemuseli pořád bavit o poplatcích a o 30 Kč, abychom se fakt bavili o těch 98 %, která tam ještě nad ty poplatky cirkulují.

Takže to je taková moje spíše úvaha a dnešní den pokládám za slavnostní aspoň ze svého hlediska, neboť 20 % produktivního věku jsem strávil diskusí o poplatcích, a pokud se mi dneska podaří to ukončit, věřte tomu, že už od zítřka budu myslet na všechno jiné, jenom ne na poplatky. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Prosím pana senátora Vladimíra Drymla, aby se ujal slova.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, ano, je to slavnostní okamžik. Mnozí z vás si pamatují, jak před šesti lety právě to oranžové tsunami vyneslo mnohé z vás – možná i mne – sem do Senátu. (Oživení v sále.) Bylo to o těch poplatcích. O tom, kdy tehdejší ministr zdravotnictví – bývalý – dr. Rath a dr. Dryml říkali, že poplatky v této formě a tímto způsobem jsou nesmysl. Jsem rád, že po šesti letech konečně i někteří naši politici dospěli k tomu, že skutečně jsme měli pravdu. Pravda se těžko v České republice prosazuje, ale ona se vždycky prosadí. Pravda ukázala, že poplatky nic neřešily. Nic. Spíše naopak. Co se ušetřilo? Prakticky nic. Neustále náklady na zdravotní systém stoupají. Snížila se nemocnost? Nesnížila. Plýtvání s prostředky? Ani náhodou! Velká část poplatků možná ani dokonce nešla do zdravotnictví, tak jak jsme si to všichni přáli. Pět až sedm miliard – se mluví o tom, kolik se vytáhlo z kapes nemocných občanů. Bylo to na základě tiché dohody mezi tehdejším ministrem zdravotnictví Julínkem a ministrem financí Kalouskem, aby se nemusela zvyšovat platba za státního pojištěnce a místo toho se to nahradilo takzvanými regulačními zdravotnickými poplatky. Ano, to je syrová pravda. A nyní přichází ten slavnostní okamžik, a já doufám, že to projde i tady, zde v Senátu, kdy zbude pouze jeden poplatek za pohotovostní službu.

Vážený pane ministře, je naivní se domnívat, že pohotovostní služby nebudou zneužívány, hlavně zdravotnická záchranná služba, pokud nebude fungovat to, k čemu se zavázali před mnoha lety praktičtí lékaři, to znamená, že budou poskytovat služby během 24 hodin, a na základě toho dostali kapitaci. Bohužel vymahatelnost práva a některých slibů je v České republice velmi pofidérní. Takže z vlastní zkušenosti mohu říci, že se s katarem horních cest dýchacích nechávají lidi odvézt záchranou službou – nevím jestli lékařskou nebo systémem se zdravotníkem nebo se záchranářem – do nemocnice. Každopádně v tomto s vámi nesouhlasím, že se to nebude zneužívat.

Recepty a řetězce. Všichni dobře víte, jak lékárenské řetězce reagovaly na zdravotnické poplatky. Ony ukázaly, jaký nesmysl zdravotnické poplatky za recept jsou. Přesto dlouho fungovaly.

Jaké budou kompenzace těm specialistům a řetězcům a malým lékárnám? Možná, že na to peníze ještě na příští rok dostanete. Ale jsem zvědav, co bude pak. Zdravotníci chtějí zvýšení o 10 %, jak jsem slyšel, to se opotíte, pane ministře. Možná, že ustoupíte na 3,5 %, na to ale peníze možná také nemáte. Tak jak to tedy bude s financováním zdravotní péče a s tímto vším? Já doufám, že ve vládě jste řešili tyto palčivé problémy českého zdravotnictví, které jednoznačně ukazují, že financí v této podobě ve zdravotnictví mnoho není.

Cesta je jiná. Vy jako bývalý ředitel fakultní nemocnice byste měl jít tou nepopulární cestou, to znamená, cestou restrukturalizace fakultních nemocnic. Možná i cestou většího zapojení praktických lékařů do některých výkonů. V žádném případě to ale není cesta, jakou jste nám naznačil v příštím zákoně, kde naopak ještě zvyšujete náklady zdravotnických zařízení a zdravotníků.

Abych ukončil své vystoupení, děkuji všem, kteří podpoří zrušení – historické zrušení – zdravotnických regulačních poplatků v této formě, v jaké je prosadily předchozí vlády. Ukazuje se, kdo měl před šesti lety pravdu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí 1. místopředsedkyně Senátu paní Alena Gajdůšková.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, ctěný Senáte. Když jsme zde hovořili opakovaně o zdravotnických poplatcích, bojovali s panem exministrem Julínkem a poté Hegerem, a pak dávali stížnost k Ústavnímu soudu, tak Ústavní soud hovořil o tom, že zdravotnické poplatky nesmí mít rdousící účinek. Také část zdravotnických poplatků z tohoto důvodu sám Ústavní soud zrušil.

Nyní tedy máme na stole návrh zákona, který ruší zdravotnické poplatky v podstatě téměř všechny, až na poplatek za lékařskou pohotovost. Tím tedy tento dlouholetý boj, tak jak o tom mluvil můj vzácný pan kolega, pan senátor Žaloudík, končí. Ale já si myslím, že nemůže končit práce kolem zefektivnění zdravotní péče, kolem zvýšení kvality zdravotní péče, kolem toho, co musíme požadovat po lékařích jako pacienti, to je odpovědnost za jejich rozhodnutí a to, co musíme chtít jako pacienti, abychom do toho měli jako pacienti trošku co mluvit.

Já se domnívám, že zrušení regulačních poplatků není celé řešení, že skutečně musíme vybalancovat práva a povinnosti pacientů a zdravotníků. A vrátit se i ke všem zákonům, které proti naší vůli zde v Senátu, v horní komoře Parlamentu ČR proti vůli sociálně demokratické většiny zde prošly panu ministrovi Hegerovi. Protože tyto zákony jsou nachystány pouze na právní bitvy.

To je to důležité. Lékaři se bojí rozhodnout. Posílají k milionům vyšetření jenom proto, aby byli kryti.

Pacienti neumí rozhodnout. Protože nemají kvalifikaci, kterou mají lékaři. Ale mnohdy, a teď mluvím jako pacientský ombudsman, ale mnohdy zaměňují kvalitu lékařské péče, to medicínské rozhodnutí, s tím, co vnímají jako v podstatě práci a péči o pacienta jako o člověka. Je to skutečně nachystáno na právní bitvy.

To není zájem určitě ani ne zdravotníků, lékařů, to není zájem ale ani pacientů. Zájem pacientů je, aby se jim vrátilo zdraví, aby lékaři rozhodovali odpovědně, ale také statečně tak, aby medicína poskytla pacientovi všechno to nejlepší, co poskytnout má a může.

Víte, přiznávám se, že mě docela irituje, když se skládáme, já vždycky přispěji, ale nicméně vadí mi to, že se musí lidé skládat na to, aby se poskytla odpovídající péče třeba nemocnému dítěti. Jaká je to společnost? Jestliže musíme takto postupovat? Máme velmi dobrý systém zdravotní péče. Tato by měla být poskytnuta, a říká to ústava mimochodem, na té nejvyšší možné úrovni, která je v této chvíli dostupná.

Já tedy své vystoupení uzavírám tím, že jsem velmi ráda, že ještě mohu zvednout ruku právě pro tento zákon, že zdravotnické poplatky, které nepřinesly nic dobrého do systému zdravotní péče, končí. Ale znova říkám, že se musíme vrátit k řešení celého systému a je potřeba přijmout a mrzí mě, že to nebudu moci navrhnout sama, ale věřím tomu, že prostřednictvím mnohých vás, nebo resp. ve spolupráci s ministerstvem, s panem ministrem, s Českou lékařskou komorou, Svaz pacientů již tento návrh má v podstatě připraven, že je potřeba předložit zákon o právech a povinnostech zdravotníků a pacientů, který by právě ten vztah zdravotník – pacient vybalancoval tak, aby se nastolila co největší důvěra mezi zdravotníky a pacienty, a nevstupovali do toho právníci a jiné vlivy.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan místopředseda Přemysl Sobotka.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já tady nebudu teoretizovat o tom, jak by mělo vypadat zdravotnictví nebo nemělo, protože téma dnešního návrhu je poplatky (regulační poplatky) ve zdravotnictví. Diskutovat o systému, na to si udělejme seminář nebo až přijde nějaký zákon od pana ministra, který nám přijde s návrhem, jak to řešit. Každý na to budeme mít určitě názor, protože všichni jsme byli někdy u doktora, někdy pozitivně, někdy negativně s výsledkem.

Já jenom upozorňuji paní kolegyni Gajdůškovou, že Ústavní soud zrušil pouze 100korunové poplatky, tu výši. Nic jiného. Proto také ostatní poplatky byly dál a dnes se tady ruší.

Jestli jsem dobře zachytil, v systému ubude přibližně 5 miliard, které dostávali lékaři, ať už praktičtí, nebo to dostávaly nemocnice. Pan ministr řekl, že to bude hrazeno z úhradové vyhlášky a tím se samozřejmě navýší výdajová částka pojišťoven, protože nikdo jiný než pojišťovny nefinancují naše zdravotnictví. Já se ptám, kolik bude tedy chybět v systému, bavíme-li se o 270 miliard, které objemově se točí ve zdravotnictví. Je to zdánlivě malá částka, ale 5 miliard není tak malá částka. Zatím se to bude nějakým způsobem dotovat ze státního rozpočtu. Jak dlouho se to bude dotovat ze státního rozpočtu a budeme navyšovat tím pádem dluh státního rozpočtu.

Takže moje otázka na pana ministra – jsou na to peníze? Odpoví mi jistě, že ano, v roce 2015. Pak nebude vědět, předpokládám, a to nechci mu podsunovat odpověď. Ptám se, jak dlouho to pojišťovny vydrží, ten tlak, který na ně bude úhradovou vyhláškou vytvořen?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, vystoupí pan senátor Radko Martínek. Připraví se pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, první řečník v diskusi, kolega Žaloudík, tady říkal, že poplatky ho pronásledovaly v minulých letech. Já jako bývalý hejtman musím říct, že také jsem prožil v zásadě to období s poplatky v tom smyslu, že kdykoli cokoli, jakýkoli problém, se řešil na kraji, tak novináři se vždy zabývali tím, kolik jsme utratili za poplatky a v zásadě je nic jiného nezajímalo.

Já bych neviděl to, že dneska se ruší poplatky jako nějakou historickou událost, já bych to spíš viděl jako návrat k rozumu, protože už jejich zavedení byla hloupost. A to, že to dneska rušíme, tak v zásadě rušíme hloupost a na tom já moc nic historického nevidím. Co ovšem ty zdravotní poplatky, v čem jsou zajímavé, v čem je třeba na ně myslet, je to, že to je jedno z takových opatření, když máte složitý problém, tak vymyslíte nějaký zajímavý pseudoproblém, jednoduchý, prostřednictvím jednoduchého pseudoproblému se zapomene na všechno ostatní. To ostatně tady kolega Žaloudík říkal taktéž. Tzn., že to je to nebezpečné, co na poplatcích bylo, že prakticky všechno to, co bylo pod tím, se skrylo. Já za ta léta, co se nuceně, někdy jako pacient, někdy nuceně jako ten, který zdravotnictví do jisté míry řídil, tak se musím zabývat zdravotnictvím. Ta léta mě bohužel přivedla k přesvědčení, že všichni nadávají na nepořádky ve zdravotnictví, ale v zásadě jsou s tím skoro všichni spokojeni, že by jako dvakrát chtěli přijímat nějaká radikální řešení, na to žádné velké nadšení není.

Zdravotnické poplatky jsou nebezpečné ještě v jedné věci. Ony totiž ve vztahu k veřejnosti některé lidi přesvědčily nebo jim navodily myšlenku, že jistý výkon stojí 30 Kč, jistý výkon stojí 60 Kč, musím říct, že celá řada lidí se zabývala těmito drobnostmi a vůbec si neuvědomovala, že výkon, který dostala ve skutečnosti, stál řádově tisíce, dokonce někdy i miliony. Já jsem přesvědčen o tom, že jestliže máme něco se zdravotnictvím udělat, tak především je potřeba reálně přesvědčit společnost, každého jednotlivce, co vlastně to zdravotnictví stojí. Já osobně si myslím a už jsem to tady jednou říkal, že zdravotnictví nikdy nevyřešíme, pokud se nevrátíme k normální běžné ekonomice, tzn. fakturaci. Fakturaci za každý výkon. Ať lékař dává faktury za svůj výkon, za skutečnou částku, které to léčení stojí. Pak ať si to pacient odnese do své zdravotní pojišťovny a zdravotní pojišťovna ať už si to potom s lékařem nebo zdravotnictvím řeší sama. To podstatné, co by faktura měla mít, tak zaprvé, aby člověk věděl, jaká péče se mu dostala a kolik to ve skutečnosti stojí. To je další z hříchů, které tyto zdravotnické poplatky měly.

Zdravotnické poplatky v podstatě způsobily ještě několik dalších věcí. Nechci to tady příliš rozebírat. Celý problém ve zdravotnictví v zásadě je v tom, tady se někdo zmiňoval, myslím, že pan kolega, který teď odešel, kde se najdou peníze, těch 5 miliard? Přátelé, ony ty zdravotnické poplatky do zdravotnictví nic nepřinesly ve skutečnosti. Protože blahovůlí tehdejšího ministerstva a vlády ty peníze byly odebrány. Tzn. to, co dostaly nemocnice vybrané na poplatcích, jim bylo odebráno. Jestliže se dnes bavíme o tom, jestli a co nahradíme, ministerstvo nic nenahrazuje, vrací tam to, co předtím odebralo, použilo úplně na jiné prostředky než na zdravotnictví.

Myslím si tedy, že nemá cenu o tom diskutovat. Pro mě osobně je poněkud svérázné to, že se budou dělat nějaké kompenzace i lékárnám, což považuji za poněkud úlet. Je to "jenom" 800 mil. Kč ve zdravotnictví, ale ve skutečnosti je to hodně.

Velmi bych si přál, abychom se dožili v nejbližší době skutečně reálných reforem ve zdravotnictví, které se budou zabývat jedním zásadním problémem. Ve zdravotnictví se pořád zdražuje. Dokážeme léčit nemoci, které jsme dříve nedokázali léčit. Nakonec to, že já tady stojím, je toho jenom dokladem. Na druhé straně to čím dál víc stojí. A my si nutně musíme odpovědět, kde na to vezmeme. Já osobně se tedy domnívám, že dřív nebo později se budeme muset vrátit k otázce, jak platit ty tzv. hotelové služby v nemocnicích, protože mi nepřipadá úplně správné, abychom plýtvali prostředky, které potřebujeme na drahé léky a na nové přístroje, tím, že platíme stravování, které si vlastně stejně doma platí každý sám. Jsem tedy přesvědčen o tom, že dřív nebo později se vrátí doba, kdy pacient se nějakým způsobem na tomto bude muset podílet.

A poslední věc, se kterou se vám chci svěřit, je to, co zde říkal kolega Dryml. Je to o oranžové tsunami a o tom, že tehdy vyhrála sociální demokracie proto, že zde dala jednoduchý slib, na který naletěli občané v celé republice a díky tomu zvolili sociální demokracii. Jsem přesvědčen o tom, že volby tehdy vyhrála sociální demokracie z úplně jiných důvodů, než z těchto. Nicméně novináři a někteří lidé nakonec uvěřili tomu, že to bylo jenom skrz poplatky, a podle mého názoru na to sociální demokracie už mnohokrát doplatila a bohužel i doplácí. A je to varování i ostatním politickým stranám, protože myslet si, že občané někoho budou volit jenom skrz nějaký jednoduchý slib, dejme tomu mediálně zajímavý, je podle mého názoru velmi liché zjištění. A ten, kdo podle toho postupuje, podle toho také dříve nebo později dopadne.

A poslední věc, kterou pan kolega Žaloudík tady vlastně začínal a říkal, že dnes je ta historická chvíle, kdy už konečně skončí a dnes naposledy bude hovořit o poplatcích s novináři. Ani v tomhle bych nebyl tak optimistický. A vezmu jeden příklad, a sice nebohé zpěvačky Bartošové, která už je dávno po smrti, nicméně novináři se jejím jménem baví stále, a některé časopisy a noviny vycházejí na titulních stránkách s člověkem, kterého už dávno pohřbili. Proto bych nebyl tak optimistický, že jsme se s poplatky vyrovnali. A jsem si jist, že při nějaké další krizi ve zdravotnictví někdo z novinářů či jiných znalců tohoto prostředí zvedne otázku, že kdyby byli zdravotnické poplatky, tak by tato krize nebyla. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Přiznám se, že v době, kdy se poplatky zavedly a byly prohlasovány a schváleny vládou, tak to pro mne – možná by bylo nadnesené – v té době, že by to bylo trauma, ale určitě to pro mne osobně byla dost těžká doba, protože velmi nerad hlasuji politicky, to znamená, že když ničemu příliš nevěřím, tak nerad pro to hlasuji. A v té době ve vládě byla velká diskuse a zmíněné poplatky vládou Mirka Topolánka, ve které jsem byl, měly být zavedeny daleko dříve. Ale já i s některými kolegy jsme tomu vzdorovali, a to především proto, že jsem byl přesvědčen, tak jako kolega senátor Žaloudík, o tom, že možná poplatky jsou nutné, je možná důležité dát nějakou mírnou zábranu pro občany ke zneužívání nějakých služeb. Ale skutečně je to dvě nebo jedno procento, v té době jsme to nevěděli, zatímco v systému bylo třeba v té době vyléčit a dodnes je potřeba vyléčit daleko jiné věci. A tak jsme říkali, dělejme nejprve ty jiné věci a toto zaveďme třeba až jako poslední, udělejme ze zdravotnictví dobře fungující organizaci, kde se nebudou ztrácet peníze, léková politika a všechno, co tady bylo řečeno, nebudu to opakovat. A až potom diskutujme o tom, co pacient.

Nepodařilo se nám to tehdy prosadit, důvodů bylo hodně, ale je to dnes v zásadě již jedno. Schváleno to bylo. A tady si myslím, že skutečně nejenom novináři, média, ale i občan, který má své starosti, tak slyší na jednoduchá sdělení, a jistě to mělo nějaký politický dopad, oranžová tsunami v Senátu, a nejenom v Senátu.

V tomto se svými předřečníky senátory Žaloudíkem i Martínkem velmi souhlasím.

Jenom jedinou věc. Velmi rád slyším od někoho, proč hlasuje tak či onak, tak já vám sděluji, proč nebudu hlasovat pro tento zákon. Je to proto, že bychom si měli položit otázku, jestli zdravotní pojištění zároveň kryje nejenom léčbu, ale jestli skutečně kryje všechno ostatní, bojím se to nazývat hotelovými službami, protože v některých nemocnicích to ještě hotelové služby nejsou, ale je mnoho nemocnic, které jsou na takové úrovni, že to hotelové služby jsou.

Já patřím, díky bohu, mezi ty vyvolené, kteří nemocnici, kromě narození, nikdy neviděli, já ani nevím, kdo je vlastně můj obvodní lékař, to skutečně nevím, protože tam nepotřebuji chodit. Ale beru to jako dar. Ovšem mám samozřejmě mnoho příbuzných a známých, kdy nemocnice nejenom pracovně musím navštívit. A jsem přesvědčen, že bychom se měli rozhodovat podle toho, jak známe přirozenost člověka.

Teď skočím trošku někam jinam. Nedávno jsem přišel do jednoho obchodu, bylo to tady v Praze, a říkám, dal bych si tenhle zákusek. A paní mi říká, víte, pane Čunek, vy byste si mohl dát i ten větší. A já jí říkám, proč. Ona říká, je to za stejnou cenu. My máme akci a větší zákusek je za stejnou cenu. A ptal jsem se jí, bere si někdo ten menší? Ona říká ne, nebere, všichni si vezmou ten větší a polovinu nechají. Je to normální? No, to je normální. Neříkejme, že to tak není. Já jsem si také vzal ten větší, ale já jsem ho snědl.

Jsem přesvědčen, že normy, které nastavujeme, máme nastavovat s ohledem na přirozenost člověka. A jestli někdo si může říct, že ačkoliv si lékař myslí, že by už mohl jít domů z nemocnice, tak jestliže doma musí topit, je doma případně sám nebo má nějaké problémy v rodině, tak proč by v nemocnici nezůstal o něco déle. A jsem přesvědčen, že tady tento poplatek hrál určitou roli.

Ano, Ústavní soud – a to bylo správně řečeno panem kolegou senátorem Sobotkou – zrušil poplatek 100 Kč. A myslel jsem, že nastane diskuse o tom – a to bychom měli diskutovat jako první věc – jestli ve zdravotním pojištění všichni, kteří platíme, si platíme i všechny služby, tedy i to, že někdo leží v nemocnici, která moc hotelově nevypadá, a někdo jiný skutečně leží v zařízení téměř hotelovém. Jestli i na toto v systému máme, jestli to si platíme.

A myslím si, že tomu tak není, a proto tuhle brzdu, tuhle malou brzdu, která určitě není likvidační pro většinu, systém samozřejmě zase sociální a ne zdravotní, by měl vyselektovat skupinu lidí, a jsem přesvědčen, že to umíme, která by dostala tyto věci zpátky nebo by měli zaplaceno státem ti, kteří na to opravdu nemají. Ale tuhle brzdu bychom měli mít, a mrzí mě, že poplatky takto šmahem, všechny, i tyto, které jsou touto brzdou, rušíme.

A proto, byť mám radost z radosti kolegy senátora Žaloudíka, protože ho mám osobně rád, si myslím, že poplatky se zase v nějaké formě vrátí. Jenom bych byl velmi rád, kdyby to bylo až po té době, kdy se mnoho věcí a mnoho peněz, které mizí ze zdravotnictví tak, jak by neměly, se napraví a potom možná budeme diskutovat o těch "drobných", jak to udělat, aby systém byl pro všechny spravedlivý. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, pan kolega Čunek mi moji roli velmi usnadnil, takže já jenom pár slov.

Zažil jsem také rok 2008 a oranžovou tsunami se zdravotnickými poplatky, které byly tématem krajských voleb, které někoho smetly a někoho vynesly do významných politických pozic, s tím, že já již tenkrát jsem pochyboval o tom, zda nastavení poplatků v té podobě, jak bylo připravováno ministrem zdravotnictví a ministerstvem zdravotnictví, je v pořádku.

Na druhé straně pořád si myslím to samé, co tady naznačoval pan kolega Čunek, zda možná zamyšlení nad tím, zda skutečně pobytové služby patří mezi ty služby, které by měly být hrazeny ze zdravotního pojištění, je věc, kterou by se mělo ještě ministerstvo zabývat. A trošku mě mrzí, že nenašlo odvahu, aby v rámci návrhu na rušení poplatků zároveň se hlouběji nad tímto nezamyslelo a snažilo se nějak řekl bych korektně vypořádat s nálezem Ústavního soudu.

To je věc, kterou jsem tady chtěl říci, a byl bych docela rád, kdybychom se dokázali ubránit takovýmto náznakům populismu, že všechno zaplatíme, na všechno budou peníze a není potřeba za nic ve zdravotnictví platit, protože všichni přece víme, že zdravotnická péče by teoreticky mohla být až tak drahá, že na ni stát na celou a v nejvyšší úrovni mít nebude, protože to tak zkrátka není možné. Proto to, prosím, lidem takto neříkejme, že to možné je a že jednou to bude tak, že všichni dostanou zdravotní péči té nejvyšší úrovně, protože to zkrátka není možné, neboť na to prostředky nikdy nebudou.

Druhá věc, kterou jsem tady chtěl říci. Moji kolegové to možná tak nemysleli, ale trošku se mi zdálo, jako kdyby říkali, že důkazem toho, že mají pravdu, nebo že je pravda, že mají být zrušeny zdravotnické poplatky, je to, že je tady návrh zákona, který je navrhuje zrušit a že my to tady zřejmě většinou schválíme. Prosím vás, kdyby život byl takhle jednoduchý, bylo by to bezvadné, kdyby stačilo, aby to, že něco je pravda, mohlo být potvrzeno tím, že bude zákon, který bude navrhovat, že to je pravda a následně to většinově Poslanecká sněmovna či Senát schválí, to by bylo úžasné.

Takhle to, prosím vás, v životě není. Giordano Bruno byl v 16. století upálen většinovým rozhodnutím poroty za to, že tvrdil, že Země obíhá kolem Slunce a že Země není středem vesmíru. A byl upálen a přitom měl pravdu. Buďme tedy trošku pokorní v tvrzení, že něco je pravda, protože zřejmě pro to většina Senátu bude hlasovat. Tak to opravdu není.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Ale pardon, omlouvám se, svítí tady červeně pan senátor Jaroslav Kubera, takže má přednostní právo. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera:  Dobrý den, pane místopředsedo, dobrý den, pane ministře, dobrý den, kolegyně a kolegové. Já vám přečtu nejprve jeden dopis. Je z ministerstva vnitra - z odboru všeobecné správy, Náměstí Hrdinů:

Ministerstvo vnitra zaznamenalo, že v některých obcích, stejně jako tomu bylo ve všeobecných volbách do zastupitelstev konaných v roce 2010, dochází i nyní před volbami do zastupitelstev k tzv. kupování hlasů. Žádáme Vás proto tímto, abyste informovali obce ve své územní působnosti, aby podle místních podmínek bylo zváženo přijetí opatření, a to ve spolupráci s Policií ČR a obecní policií. Poznatky při zajišťování veřejného pořádku v průběhu voleb mohou posloužit následně jako podklad pro případné soudní řízení směřující k neplatnosti hlasování, neplatnosti voleb nebo neplatnosti kandidáta. Ústavní soud již vyslovil, že zrušení voleb nelze brát jako trest za porušení volebních předpisů, nýbrž jako prostředek zajištění legitimity zvoleného orgánu. Rozhodující je pravděpodobnost vlivu volební vady nebo volebního deliktu na volební výsledek v konkrétních volbách s konkrétními voliči. To jistě nevylučuje, aby kandidát, který se dopustil závažného volebního deliktu, např. podvod, podplácení, nebyl diskvalifikován. Rovněž, jak uvedl Ústavní soud, smyslem voleb do obecního zastupitelstva není dražba funkcí v obecní samosprávě, ale vyjádření nezávislé vůle voličů při výběru kandidátů. Vůle voliče, který je zkorumpován, není nezávislá. Samozřejmě se to dá stíhat pro trestný čin podle § 351 trestního zákona a v reakci na situaci, která nastala už při volbách v roce 2010, ministerstvo novelizovalo trestní zákoník, ust. § 351, a to rozšířením o další skutkovou podstatu trestného činu, maření přípravy a průběhu voleb a obecního referenda. Kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s výkonem volebního práva nebo hlasovacího práva v referendu poskytne, nabídne nebo slíbí finanční, majetkový nebo jiný obdobný prospěch, aby volil nebo hlasoval v rozporu s nezávislým vyjádřením své vůle. Není proto vyloučen ani podnět orgánům činným v trestním řízení.

A protože jsme si tady odsouhlasili zákon o trestní odpovědnosti právnických osob, dávám na zvážení, jestli před těmito volbami není možné skrýt pod tuto skutkovou podstatu např. zvýšení platů státním zaměstnancům o 3,5 %, a to už od listopadu, nikoliv od Nového roku. Pak se to trochu zadrhlo u zdravotníků, že, ti to budou mít až od Nového roku, ale už chtějí 10 %, už se chystají stávkovat, 5 % jim nestačí. Dále pak den před otevřením volebních místností ministerstvo financí oznámilo, že už má hazard vyřešen, protože každý, kdo přijde hrát, tak bude mít kartičku, tu přiloží, ona ukáže, jestli může hrát nebo ne, jestli náhodou není příjemcem dávek v hmotné nouzi. Patří mezi to i právě to, co tady projednáváme, to znamená zrušení poplatků, což je také svým způsobem kupování voličů.

Nebudu se k tomu více vyjadřovat, jen jsem chtěl veřejně říci, že tady chceme někoho stíhat za to, že dal někomu tři stovky na pivo, aby někoho volil, a miliardové uplácení voličů, a zdůrazňuji, že se to netýká jenom této vlády, je to už dlouho a dělá to každá vláda ve větší nebo menší míře. Jenom jsem na to chtěl upozornit, že to není úplně férové jednání a bere to voličům svobodnou vůli hlasovat, protože jsou ovlivněni tím, co jim kdo dá. Že to je všechno na dluh, že to jsou peníze, které neexistují, protože si je musí stát půjčit, aby mohl tyto kroky udělat, to nechávám na jinou debatu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml, ale opět ne, je přihlášen s přednostním právem pan senátor Jan Horník. Takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Dobrý den, pane předsedající, dobrý den, pane ministře, dobrý den, kolegyně a kolegové. Já jsem se ze začátku skoro podivoval, že vystupují jenom kolegové z levého spektra, pytel se nakonec roztrhl i s pravým spektrem, a dovolte, abych i já do toho malinko přispěl ze středoprava.

Víte, ona každá věc, která na něco reaguje, pak vyvolá protireakci. Tu reakci de facto začal svého času náš kolega Julínek jako ministr zdravotnictví, který už na začátku věděl od nás mnohých tady v Senátu, že poplatky v tom rozsahu, jak byly tehdy navrhovány, nejsou dobře. On už to tady naznačil ctěný kolega Čunek.

Nicméně přesto tehdy byl ten válec tak velký a tak krutý, že bohužel ODS nebyla v té době ochotna přistoupit na jakýkoliv kompromis. Jim bylo úplně jedno, jestli dítě, které se zrovna narodí zaplatí okamžitě někde nějaké poplatky; asi i s nějakým účtem, který už by mělo mít a od kterého by se mělo odvádět za porodnici, v které leží; možná ne za stravu, protože tu mívají děti vesměs od někoho jiného. Ale někde ji musí zabezpečit samozřejmě nemocnice i pro tyto děti, protože některé maminky nemohou kojit.

Čili systém byl na začátku zrůdný. Řekněme si to na rovinu. A co udělala sociální demokracie? Chytří lidé v ní to okamžitě uchopili. Pochopili situaci, a pak tady bylo ono oranžové tsunami. Víte, ale pořád si myslím, že pro tuto republiku to všeobecně nebylo dobře. Zleva jít doprava, ale úplně natvrdo. Tady už se dneska vyzývalo k jakýmsi kompromisům. Ano, tehdy kompromisy měly nastat, a jsem přesvědčen o tom, že by se možná poplatky jako takové nestaly politickým tématem anebo by tady dneska seděl pan ministr, který by trošku upravoval malinko; dělal by kosmetické úpravy, ale to gró, by možná, to důležité, na které se veřejnost... a nebudeme říkat, že se jenom neshodli; je veřejnost, která platila, která s tím nemá problémy a která v rámci celého sociálního spektra ráda na svou zdravotní péči si přispěla.

Samozřejmě nebylo zvažováno v té době u sociálně slabších skupin, jak těm ulevit. Nicméně regulaci jako takovou regulační poplatky splnily. Já jsem z Jáchymovska. Když bych vám řekl, jak vyjíždí "rychlá" k obyčejným rýmám v Jáchymově, tak když vidím, jak se zneužívají tyto služby, tak mně to šíleně vadí. Protože na jiné straně našeho kraje možná někdo zrovna umírá, ale protože holt jsou všichni v terénu anebo jich musí být tolik, aby doopravdy stihli toho opravdu vážně zraněného, ale i toho, kdo má "rýmičku", tak myslím, že není dobře.

Chtěl bych vás požádat na tomto konkrétním případu, na regulačních poplatcích, aby vždycky, když přichází poslanci anebo vláda z PS s takovýmito bohulibými nápady, možná i dobrými, tak abychom se snažili poslouchat a abychom zákonnou normu ušili tak, aby byla ku prospěchu nás občanů, lidí. Už to tady říkal kolega Čunek.

Jenom plénum, které v současné době máme, včetně celého toho programu, tak tam najdete x-bodů, kde opět se začínají jednotlivé zákony válcovat. Neposloucháme se. Mě to hrozně moc mrzí, protože je to na škodu celé republiky. Takhle se naše republika neposune, a ostatní státy nám budou utíkat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Nyní se hlásí do rozpravy pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, jsem rád, že na mě konečně došlo. Spousta byla podruhé. Já to vydržím... Jako rybář si umím vyčkat na kapra, takže si vyčkám čas na to, abych tady mohl říci svá moudra.

Za prvé, vážení, je to otázka priorit. Je to otázka toho, jestli pro někoho zdraví je prioritou, nebo jestli pro někoho je prioritou něco jiného. Žijeme v Evropě. Za prioritu pro sebe, a myslím, že i pro spoustu z nás považuji zdraví. Za české zdravotnictví se nemusíme stydět. Má spoustu svých chyb a much, ale patří k jednomu z nejlepších na světě. I přesto všechno, co se o něm hovoří.

Za druhé, regulační poplatky, vážení, byla nová zdravotní daň, jestli to nevíte! Na občany jste normálně a nerovnoměrně uvalili novou zdravotní daň!

Za třetí, a tady to bylo jasně řečeno, nikde v Evropě se regulační poplatky neplatili za děti, ani se neplatí! Jenom v České republice! Ano, to byla nesmyslnost a zbytečná tvrdost toho, k čemu došlo. Bylo to o válcování, o tom, o čem tady byla řeč.

Za další. Když jsem odcházel z ministerstva, tak měla VZP na účtech plus 7 miliard! Podívejte, kde je VZP teď! Co tedy regulační poplatky přinesly z ekonomického hlediska? Ani ne deset procent se zneužívá zdravotnických služeb. Ani ne deset procent. Možná je to ještě pod pět procent.

A vy tady chcete říct, že regulační poplatky se zavedly proto, aby se nezneužívala zdravotní služba? O čem to tady mluvíte???

Za další. Vy nevíte, že když lidé přijdou pozdě, že se nemoc více rozvine a stojí to více finančních prostředků z dlouhodobého hlediska? A že lidé se musí delší dobu léčit? To byl dlouhodobý efekt negativních regulačních poplatků, kde na jedné straně na misce vah stálo, že se omezí přístup ke zdravotní péči, to je zajímavé z hlediska ústavního, omezit přístup k zdravotní péči! Na druhé straně stály dlouhodobé efekty pro celý zdravotní systém.

Kdo spočítal, vážený pane ministře, že lékárny budou chtít 1,7 miliardy? To si spočítaly samy? Nebo to bude těch 800 milionů, jak říkáte? Nebo to bude miliarda? Nebo jak to vlastně bude?

A pak ještě – vaším prostřednictvím, pane předsedající – ke kolegovi Martínkovi. Vím, že byl v určitém smyslu odpůrcem regulačních poplatků. Lidé naletěli, vážený pane senátore? Ne, ne, nenaletěli!!! My jsme měli pravdu, a lidé to tak cítili. My jsme měli pravdu, že není správné, v jakém smyslu se staví regulační poplatky! A proto nás volili!

Proto jsem rád, že ČSSD aspoň tento slib, který dala svým voličům, a ona ho dala, a dala ho veřejně, tak ho splnila.

K lidovcům. Je to i vaše chyba, že jste neudělali to, co jsem navrhoval lidovcům, abychom si vzali vzor regulačních poplatků z Německa. Z Německa, které je vysoce solidární v tom, že šetří lidi, kteří ze sociálních důvodů nemůžou platit některé poplatky. Ani to se nestalo. Tam je totiž regulace na hospitalizaci na jeden měsíc, tam jsou regulace podle toho, jaké jsou příjmy dotyčných osob. Ani to se nestalo. Tak pak se nedivte, že se jde ode zdi ke zdi!

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Tomáš Jirsa. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, pane ministře. Zákon bude schválen v poměru sil, takže to jsou všechno jenom řeči. Vlády ODS zaváděly zdravotnické poplatky s cílem regulovat zdravotnictví a trochu se ho pokusit finančně stabilizovat. Jedno procento zvýšení DPH, pro nás nešťastné, s cílem se pokusit stabilizovat státní rozpočet.

Rád bych přiznal členům ČSSD určitou zásadovost, že opravdu jste proti poplatkům vždycky brojili.

Kolega Dryml tehdy vymyslel opravdu perfektní volební kampaň, a my jsme na ní ztratili opravdu všechny kraje... Ale, bohužel, vám tu zásadovost nemohu přiznat, protože stejně vehementně jste bojovali proti jednoprocentnímu zvýšení DPH, a nevšimnul jsem si, že byste navrhovali jeho snížení zpátky. A to proto, že to jedno procento vám zatím sanuje všechny tyto populistické věci. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. S přednostním právem se hlásí pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, pane ministře. Nechtěl jsem vystupoval, ale když mám slovo, tak v těch slibech, které tady pan kolega Kubera označil za možnou korupci voličů, zapomněl uvést ty popelnice. To byl velký hit, akorát že na to občané moc neslyšeli. Já myslím, že si rozumíme, co je pokus o korupci a co jsou naprosto legitimní sliby voličům, protože nakonec se to projeví v odezvě u voličů, jestli to podporují nebo nepodporují. Co se týká DPH – je pravda, že o 1 % jsme v tuto chvíli nenavrhli snížit DPH, ale navrhli jsme velmi významný krok DPH, a to je, aby se snížily sazby na věci, které skutečně potřebují lidé k nejdůležitějším životním činnostem, tj. léky, shodli jsme se, že jsme kulturní národ, knihy a další věci.

Myslím si, že žádný dluh k voličům nemáme. Pokud se bude hospodářství vyvíjet tak, jak se za vlád této koalice v čele s ČSSD vyvíjí, tak možná dojde i na to snížení o 1 % DPH.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Dobrý den, pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Já se bojím, že je infekční hlásit se do diskuse, protože já jsem vždycky tichý a plachý a dneska nevím, co mě to popadlo. Ještě jenom k některým věcem, které zazněly, možná k faktografii.

Zneužívání lékařské pohotovosti samozřejmě může pokračovat, protože těch 90 Kč zas až není taková brzda pro zneužívání, když ji chci zneužít. Fakt je ten, že možná kdyby všichni dělají to, co mají a byl vztah pojišťovny k pojištěnci, pojišťovna zjistí, že když ošetřila někoho pohotovost s tím, že pokašlával nebo měl rýmu, tak mu to umí potom naúčtovat. To, že to pojišťovna neumí, není chyba 90 Kč, ale toho, že pojišťovna se neumí chovat k pojištěnci, že si trvale 20 let tady vyřizuje věci s lékaři, ale nevyřizuje si to se svým pojištěncem. Leda že by nebyla pojišťovnou, že by to byla jenom správa zdravotní daně, jak říkával náš bývalý prezident.

Další – příplatek za hospitalizaci. Nedělejme si iluze, že 60 nebo 100 Kč kryje náklady na hospitalizaci. Je to přesně tak, jak vaším prostřednictvím říkal pan kolega Čunek, že se budeme muset domluvit, co ze zdravotního pojištění se kryje z hlediska pobytu a stravy a kolik procent, protože 100 Kč není 100 %, věřte tomu. Kdo dělá ve špitále, ví, jaké náklady jsou.

Další poplašná zpráva o stávkové pohotovosti by tady neměla zaznít od lékařů, já se pohybuji na úrovni lékařské komory a zatím s nadějí všichni vzhlížejí k těm 3,5 % nebo 5 %, zatím jsem nezaznamenal od nikoho chuť do stávky. Už taky proto, že jak vím, tak se v 8 hodin ráno musí na sál. Stávkovat se může potom až po práci, po pracovní době, alespoň tak já to vidím ze špitálu, kde působím.

Další věc je kompenzace. Stát neplatil, nejenže stát vzal po poplatcích, ale stát asi 4 roky neplatil nebo nezvyšoval, nevalorizoval, ačkoli rohlíky, nafta, všechno šlo nahoru, za státní pojištěnce. Takže jsme byli na té částce 723 Kč vs. 2000 Kč, co si platili zase zaměstnanci, a víc. To, že tam došlo teď k určité změně, je jistě pozitivní. Ono je to vždycky o přelévání z jedné kapsy do druhé, v tom státě.

Poslední věc – víte, já jsem ze špitálu, kde nikdo nesimuluje, je to o rakovině, rakovinu nikdo neumí simulovat nebo na to lidé nemají povahu. Přišlo mi trapné vybírat regulační poplatky, a dodnes, když jsme říkali – paní, musíte přijít – a ono se jí ani nechce. My s ní něco potřebujeme řešit, tak říkám – musíte přijít příští týden. A ona souhlasí. Pak vás zregulujeme poplatkem a to nechápe. Kdybychom tomu říkali jinak, je to poplatek za to, že se vidíme. Navíc tam dodnes máme ceduli - regulační poplatky, kde se platí. Měl jsem vyrážku vždycky, když jsem dostal lékařskou zprávu, která měla 2 strany, 50 000 Kč nákladů na vyšetření, diagnózu jsem tam někdy nemohl rozpoznat, protože to bylo složitější, ale nakonec vždycky to bylo velkým písmem vytištěno – regulační poplatek 30 Kč zaplacen.

Vám to může přijít směšné, ale jsou mezi námi občané, kteří si říkají – co by ti doktoři ještě chtěli. Regulační poplatek 30 Kč jsem jim po těchto 20 vyšetřeních dal. To je dopad, který si myslím, že někdy ty psychologické dopady jsou důležitější než ty ekonomické. To, jestli někde ubylo, přibylo, ono se to tak nějak přelévá v tom systému, že si myslím, že činíme dobře.

To všechno, co říkal jak pan kolega vaším prostřednictvím, Čunek, tak pan kolega Vystrčil, bych si myslel, že by se v budoucnu mohlo ještě probírat v rámci zkvalitňování, zušlechťování zdravotnictví.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Opět se hlásí do rozpravy pan senátor Vladimír Dryml, který zřejmě bude chtít mít poslední slovo. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Už jsem starší člověk, takže jsem sklerotický, takže jsem zapomněl na jednu důležitou věc.

Regulační poplatky nic nevyřeší, protože ceny ve zdravotnictví jsou regulované vaším prostřednictvím, pane předsedající, k panu senátorovi Martínkovi. Nejsou reálné. Kdyby byly reálné, tak by muselo být zdravotní pojištění nejméně o 50 % vyšší, museli by lidé doplácet daleko více než ty tzv. regulační poplatky, které dnes, doufám, zrušíme.

Není možné, abychom ceny zdravotní péče dali do reálných cen, protože na to nemáme. Obávám se a byl bych rád, kdyby mi to pan ministr vyvrátil, ale asi těžko, asi nikdy mít nebudeme.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A do rozpravy se hlásí pan senátor František Bublan, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane místopředsedo. Já se omlouvám, ale mně pořád z toho vyplývá nějaký špatný dojem, který začal s tezí oranžovou, že tsunami způsobily poplatky. Nebo taková nějaká lidská snaha ušetřit za každou cenu a nechtít platit 30 Kč nebo další částky u lékaře.

Já, když jsem tehdy vnímal diskusi s veřejností, tak jsem tady těch hlasů moc neslyšel, že by se lidé báli, že je to nějak finančně zruinuje. Samozřejmě že je určitá část společnost sociálně slabších, kteří s tím problémy měli. To se musí připustit. Ale většina to spíš vnímala jako něco takového, co je nějak dehonestovalo nebo co narušilo vztah s lékařem, protože museli hledat po kapsách, jestli mají 30 Kč. Teď se část vyšetření časově zabývala jenom vypisováním účtenky apod. Vnímali to spíš z tohoto pohledu negativně. Dokonce bylo slyšet hlasy – ať nám zvednou zdravotní pojištění o nějaké procento, nebo o nějakou desetinu procenta, to uneseme, ale ten proces u lékaře považovali za vyloženě nešťastný. Takže to jenom k tomu, že to nebylo jenom o tom, že bychom chtěli korumpovat část veřejnosti s tím, že jim řekneme – nebudete muset platit. Šlo skutečně o psychologický dojem z tohoto úkonu. Možná mně to kolega Žaloudík potvrdí, já jsem mluvil s jedním lékařem z onkologického ústavu v Brně na Žlutém kopci, on říká – nám spousta prvopacientů zapomene zaplatit poplatek, a to proto, že jim oznámil, že mají nějaký karcinom nebo nějaký rakovinotvorný nález. Z toho šoku nemají myšlenky na to, aby platili nějaký poplatek. Ani ta nemocnice to po nich potom nevymáhala, protože z etického hlediska nebyli schopni nic takového udělat.

O tom ty poplatky jsou. Ne o tom, jestli někdo musí dát nebo nemusí dát. Jde skutečně o ten základní etický problém.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Přeje si vystoupit. Takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček:  Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové. Děkuji za velmi kultivovanou diskusi k tomuto tématu. Dovolte mi na několik konkrétních podnětů, které se v ní objevily, reagovat.

Zaprvé chci říct, že chápu, že na tomto tématu se vede legitimní levopravá diskuse a že zastánci jistých politických názorů s tímto návrhem mají problém a považují to za legitimní.

Nicméně objevila se tady otázka, kde na to vezmeme peníze.

Když to vezmu velmi stručně, celková výše vykázaných regulačních poplatků vč. pobytu za hospitalizaci, která se tady teď neřeší, tak činila zhruba 5,2 miliardy Kč. Když z toho odečteme miliardu Kč navíc, kterou lékárny vykázaly a nevybraly, tak jsme někde u 4 miliard. Když vezmeme, že se podařilo už v tomto roce navýšit platby státu za své pojištěnce celkem o 4,2 miliardy Kč ročně, tak máme zhruba vyrovnanou bilanci. Na straně druhé je třeba říct, že to, co se objevilo, že se to tahá z kapes daňových poplatníků, tak ono vlastně všechno nakonec zaplatí daňoví poplatníci. Teď je to jenom o názoru, jak systém má být solidární, jestli to mají platit všichni občané formou daní nebo formou zdravotního pojištění, nebo jenom ti nemocní, což byl případ regulačních poplatků. Ale říkám, je to legitimní diskuse.

Je třeba také říct, že financování zdravotnictví je nekonečný příběh všude v civilizovaném světě. Zatím neznám zemi, kde by ho uspokojivě vyřešili trvale, je to dáno tím, že tady máme několik trendů, které úplně neumíme řešit a je tady etický problém, kdy je velmi těžké říct, co se ještě platit bude a co se ještě platit nebude. Máme tady nemocné. Stárne nám populace. Medicína umí stále víc a je to stále dražší. Je velmi obtížné někde říct, že toto už je moc a toto už platit nebudeme a dostáváme se do nějakého problému. Já myslím, že diskuse bude pokračovat i u nás. Bude pokračovat i o tom, co má z pojištění být kryto či nebýt kryto. Myslím si, že v tomto pokračovat určitě bude.

Narazili jsme tady na problém kompenzace lékárnám. Tak, jak jsem zde uvedl, my jsme nakonec zvolili nějaký kompromis. Jak to tak bývá u kompromisu, tak to nakonec schytáte vždycky z obou stran.

Vycházeli jsme z toho, že lékárny plně nevybíraly a neumíme to ani přesně na korunu říct, kdo vybíral nebo nevybíral, protože to systém nezjišťoval. Můžeme vycházet z empirie. My jsme skutečně po debatách s lékárenskou komorou, se zástupci lékárníků, právě s ohledem na malé lékárny v územích, kde není velká hustota obyvatel, volili nějaký kompromis. Protože zákony neumožňují někomu dát a někomu nedat, tak to není úplně spravedlivý a já jsem si toho vědom. Ale vedla nás k tomu ta snaha nepoškodit a nezlikvidovat malé lékárny. Už jsem vyslechl názory, že je to nesmyslné, stejně jsem vyslechl názory, jak je možné, že lékárny poškozujeme, ostatní kompenzujeme plně a je nikoli. Ale říkám, to tak u kompromisů bývá, nakonec to schytáte z obou stran.

Jeden problém, který i tady v diskusi zazněl a který jsem zaznamenal, to je problém se zneužíváním záchranné služby. Podle tohoto návrhu tady zůstává 90 Kč, nicméně i podle informací z krajů problém je čím dál větší, toto využívání nebo zneužívání, nazvěme to, jak chceme, záchranné služby rok od roku se zvětšuje a zhoršuje a začíná to být především pro kraje jako provozovatele záchranných služeb problém.

Nedávno jsem byl na sjezdu nebo konferenci praktických lékařů, kde i o tom se diskutovalo. Přiznám se, že trochu ve vzrušené diskusi přes mnohé názory jsem tam nesouhlasil. Zaznělo, že je to třeba vyregulovat tak, že se nebude platit 90 Kč, ale 500 Kč. Samozřejmě se dostáváme úplně někde jinde. Já se obávám, že to není úplně řešitelné za situace, kdy chceme zamezit zneužívání a zároveň zamezit tomu, aby někdo sociálně potřebný, kdo s tím bude mít problém, kvůli tomu rychlou záchrannou péči nevyhledal a skončil kvůli tomu fatálně. Jsme někde v problému, který není jednoduše řešitelný. Diskuse je nutná a budeme hledat řešení, spíše krok po kroku, protože zázračný recept, který nám umožní eliminovat zneužívače a zároveň nepostihnout ty, kteří to potřebují, nemáme.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Vladimír Plaček? Nepřeje. Takže bych požádal o vystoupení zpravodaje garančního výboru, pana senátora Jana Žaloudíka a zároveň o seznámení o tom, o čem budeme hlasovat.

Senátor Jan Žaloudík:  Zazněla celá řada, já jsem je nepočítal, celá řada příspěvků senátorů k tomuto problému. Jak říkal pan ministr, byla to kultivovaná debata, nastínilo se tady mnoho problémů, které určitě bude v budoucnu ještě řešit a které šly i za rámec tohoto návrhu.

Já na základě diskuse, protože nezazněly jiné návrhy, navrhuji v souladu s usnesením VZSP Senátu, abychom návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48 z roku 1997 o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů, který je senátním tiskem 347 a přišel k nám z Poslanecké sněmovny pod číslem 260, abychom ho v plném rozsahu schválili.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Či tak učiníme.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 65 senátorek a senátorů, potřebné kvórum pro schválení je 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 6 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 44, proti bylo 15.

Návrh byl přijat.

Tím končíme projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i pánům zpravodajům.

Přistoupíme k dalšímu bodu pana ministra, a sice

 

Návrh zákona o zdravotnických prostředcích a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 367

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 367. Návrh uvede pan ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček, kterému tímto uděluji slovo. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych vás seznámil s návrhem zákona o zdravotnických prostředcích, které má za sebou projednávání v Poslanecké sněmovně, jejímž plénem byl dne 26. září 2014 ve 3. čtení schválen, a to včetně pozměňovacích návrhů a který byl postoupen k projednání a posouzení senátním výborům, ÚPV a VZSP.

Na tomto místě mi, prosím, dovolte jen stručně představit základní aspekty toho, co návrh přináší.

Stávající právní úprava v oblasti zdravotnických prostředků je dnes velmi nedokonalá a nedostačující. Cílem navrhovaného zákona je komplexní legislativní řešení regulace této oblasti. Problémy dnes působí zejména neexistence uceleného registru, který by obsahoval nejdůležitější údaje o tom, jaké zdravotnické prostředky jsou na českém trhu. Zdravotnické prostředky by tak měly být podle předloženého zákona vedeny ve zřizovaném registru, přičemž jejich zařazení do tohoto registru bude jednoduchým administrativním procesem, který nepředstavuje problém pro uvedení zdravotnického prostředku na trh.

Dále můžeme mezi problematické oblasti současné úpravy počítat nefunkční dozor nad trhem, podobně jako problémy a nejasnosti v oblasti vigilance a klinického hodnocení. Současně je třeba také lépe upravit a zajistit předávání dat do evropské databáze zdravotnických prostředků EUDAMED.

Novou úpravu je třeba zajistit v otázce provádění servisu zdravotnických prostředků. V rámci diskuse před a během projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně byla nalezena řada nejasností a nepřesností. Na tyto bylo reagováno předložením komplexního pozměňovacího návrhu, který přijal sněmovní výbor pro zdravotnictví.

Komplexní pozměňovací návrh znamenal kvalitativní zlepšení projednávaného návrhu zákona o zdravotnických prostředcích. Změny reflektují všechny hlavní požadavky subjektů, které uplatňují své připomínky v poslední fázi legislativního procesu včetně průmyslu, odborných společností, zdravotních pojišťoven a Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Přestože obsahuje relativně velké množství dílčích úprav, nejedná se o změny principiální, které by zásadním způsobem měnily původní vládní návrh. Tento pozměňovací návrh upřesnil či jinak upravil ustanovení, která byla způsobilá komplikovat aplikační praxi a dopady tohoto zákona. Komplexní pozměňovací návrh byl vzat plénem Poslanecké sněmovny za základ projednávání a právě v jeho znění byl zákon o zdravotnických prostředcích schválen a postoupen horní komoře parlamentu. Předložený návrh byl již minulý týden projednán ÚPV Senátu, který doporučil návrh schválit ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou. Podobně se k návrhu zákona postavil i výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který navrhl podpořit a doporučil ke schválení v předložené podobě.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem bych vás rád požádal, abyste návrh v předkládané podobě svým hlasováním podpořili. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal ÚPV, usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 367/2, zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Plaček. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk. č. 367/1, zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Dernerová, kterou nyní tedy žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. Ještě jednou dobré dopoledne. Účelem vládního návrhu zákona ve znění navrženého a schváleného Sněmovnou je konsolidace právní úpravy zacházení se zdravotnickými prostředky.

Stávající právní úprava, úprava regulace zdravotnických prostředků reflektuje uspěchanost doby vzniku, přístupová jednání s Evropským společenstvím jakož i následnou brzkou rekodifikaci v návaznosti na změny komunitárního práva v letech 2001 až 2003. Díky tomu se vyznačuje nedostatečnou úpravou definic, roztříštěností regulačních procesů mezi pěti různými autoritami a s tím spojenou těžkopádností při dozoru nad dodržováním práva. Pro regulované subjekty je současný právní stav často nesrozumitelný. Stávající regulace tak vždy nevede k efektivní ochraně zdraví a životů koncových uživatelů zdravotnických prostředků.

Struktura zákona. Zákon je členěn do tří částí. První část upravuje problematiku zdravotnických prostředků. Druhá část novelizuje zákon o správních poplatcích a třetí část pojednává o účinnosti zákona, která se stanoví dnem 1. dubna 2015 s výjimkou ustanovení § 9 písm. d) a § 77 o národním zdravotním informačním systému, o zdravotnických prostředcích, jež nabývají účinnosti dnem 1. dubna 2018.

Vybrané prvky návrhu zákona. Návrh zákona upravuje zejména

Za prvé - definice pojmů pro oblast zdravotnických prostředků. Stanoví se, co je a co není zdravotnickým prostředkem.

Za druhé - stanoví klasifikační třídy zdravotnických prostředků podle míry rizika při použití prostředků. Dále se poprvé zavádí taxonomický základ pro hodnocení zaměnitelnosti zdravotnických prostředků generických skupin.

Za třetí – nově jsou vymezeny úkoly a kompetence orgánů státní správy.

Za čtvrté – bezpečnost a jakost zdravotnických prostředků musí být nově v rámci procesů prokázání shody spojena s klinickým zkoušením a hodnocením funkční způsobilosti. Nově je obšírně formulována agenda etického dohledu nad klinickým zkoušením. Jsou stanovena pravidla pro zkoušející a hodnocení funkční způsobilosti.

Za další – v souladu s komunitárním právem se stanoví povinnost vyjmenovaných osob, které zacházejí se zdravotnickými prostředky podle § 26 projít registrací na ohlašovacím principu. Registrace je platná pět let od zápisu do registru osob.

Za šesté – upravuje se vstup zdravotnických prostředků na trh v ČR. Notifikace vstupu je stanovena vývozcům i dovozcům stejně. Notifikované zdravotnické prostředky jsou zapsány do registrů zdravotnických prostředků, jenž je veřejně přístupným informačním zdrojem.

Za další – zakotvují se pravidla správné distribuční praxe, jakož i praxe při předepisování, výdeji, prodeji a požívání zdravotnických prostředků. Předpisovat prostředky mohou lékaři nebo zubní lékaři. Zdravotnický prostředek může být vydán pouze v lékárně, výdejně zdravotnických prostředků, v oční optice nebo u smluvního výdejce. Tím se má rozumět i vlastně smluvní lékař pojišťovny. Umožňuje se též výdej zásilkovým způsobem oproti poukazu. Zakázán je zásilkový výdej zdravotnických prostředků uvedených v § 46 odst. 2. Podobně jsou vymezeny povinnosti poskytovatelů zdravotnických služeb při používání zdravotnických prostředků, dostupnost návodu, informací, používání v českém jazyce a podobně.

A za poslední – bezpečnost při nakládání se zdravotnickými prostředky řeší návrh jak v oblasti stahování z trhu, tak v oblasti prevence, servis, systém vigilance, systém předávání informací. Komplexně je řešen vznik agendového systému jako součásti konceptu informačních systémů veřejné správy a systému navazujícího na zájmy, na základní registry. Návrh stanoví 1. 1. 2018 jako termín pro činnost Národního informačního systému zdravotnických prostředků.

Z problematických, takových neurčitých ustanovení návrhu zákona, lze zmínit tyto: terminologie pojistných vztahů a odpovědnosti za krytí škod, vzniklých v rámci klinického zkoušení zdravotnických prostředků v § 14 odst. 2 písm. i), § 19 odst. 2 písm. d) a § 21 odst. 1 písm. a). Na místo pojmu "uzavřeno pojištění" by bylo vhodnější použít termín "sjednáno pojištění". Na místo formulace "pojistné plnění se musí vztahovat na celou dobu provádění klinické zkoušky" by byla vhodnější formulace "pojištěním musí být kryty veškeré újmy způsobené po celou dobu provádění klinické zkoušky", která lépe odpovídá záměru navrhovatele.

Nejasné je také ustanovení odborných kvalifikačních předpokladů pro kontaktní osobu podle § 27 odst. 2. Tyto jakoby problémy se nám jevily jako více méně takové marginální, terminologické, které neovlivňují podstatu toho zákona. Spíše jsme se tam trošku více zabývali otázkou kdo a co je tak zvaný smluvní výdejce. Bylo řečeno, že smluvním výdejcem je i lékař, to znamená, že v současné době bude moci třeba vydávat diabetické pero pacientovi přímo v ordinaci. Z toho měla jedině strach Lékařská komora, to bylo vysvětleno, takže byl přijat návrh přijmout tento návrh zákona ve znění, která postoupila Poslanecká sněmovna.

Takže přečtu usnesení výboru: 83. usnesení z 25. schůze ze dne 21. 10. 2014 k návrhu zákona o zdravotnických prostředcích a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 367. Po odůvodnění zástupkyně předkladatele, paní Dr. Lenky Tesky Arnoštové, Ph.D., náměstkyně ministra zdravotnictví, zpravodajské zprávě senátorky Aleny Dernerové a po rozpravě výbor

Za prvé doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a

Za druhé určuje zpravodajkou výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu Alenu Dernerovou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní zpravodajko, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A ptám se, kdo si přeje vystoupit. Zpravodaj ÚPV, pan senátor Vladimír Plaček, přeje si vystoupit. Takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych chtěl předně ocenit aktivitu ministerstva zdravotnictví s předložením tohoto návrhu zákona o zdravotnických prostředcích s cílem udělat v této oblasti především pořádek. Nejenom regulovat, ale udělat pořádek a správně vše pojmenovat a pak teprve regulovat.

ÚPV se zabýval tímto návrhem a zabýval se především třemi paragrafy. Z části to tady zmínila paní zpravodajka výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a toho se to týká. Já bych to rád – s dovolením – trošičku ještě rozšířil. Jednalo se o § 49 odst. 2 a to je právě paragraf, který se zabývá výdejem zdravotnických prostředků. Ten stávající text je: Zdravotnický prostředek může být vydán pouze v lékárně, ve výdejně zdravotnických prostředků, v oční optice nebo u smluvního výdejce.

Tady ta záležitost smluvního výdejce byla mnohokrát diskutována. Zmínila se o tom i paní zpravodajka. Zbývala se tím Česká lékařská komora, která definovala určitý potenciální pozměňovací návrh, který by rozšířil tento text o lékaře nebo zubního lékaře, který zdravotnický prostředek předepsal nebo indikoval, pokud vydání zdravotnického prostředku souvisí s poskytnutou zdravotní péčí. Seznam zdravotnických prostředků vydávaných lékařem nebo zubním lékařem by pak stanovil prováděcí právní předpis.

Formulace této věty je velice silná z toho důvodu, že se tady nepředpokládá smluvní vztah se zdravotní pojišťovnou. Přemýšlel jsem, kterých lékařů, respektive jejich zdravotnických zařízení, se to může týkat, respektive v kterých odbornostech. Vytipoval jsem oční lékaře, kteří mohou vydávat oční čočky, lékaře ORL – ušní, nosní, krční – vydávající sluchadla, diabetology, kteří vydávají diabetická pera nebo glukometry. Vznesl jsem tedy zásadní dotaz na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, zda lékaři provozující svá nestátní zdravotnická zařízení v těchto odbornostech, jsou těmi smluvními výdejci. Smluvními výdejci, kteří mají smlouvu s danou zdravotní pojišťovnou, v tomto případě VZP, a mohou tyto zdravotnické prostředky na základě této smlouvy vydávat. Zjistil jsem zajímavá čísla. Očních lékařů takto smluvně ošetřených je v celé republice 788, ortopedů, tady se myslí především na ortopedy protetiky – je 1029, ORL lékařů 303 a diabetologů 1543. Takže plně souhlasím s vyjádřením paní zpravodajky Dernerové o tom, že tato situace byla jednoznačně vyjasněna a tito lékaři nebudou mít problém i nadále tyto zdravotnické prostředky ve svých ambulancích vydávat svým pacientům.

Druhý okruh problémů se týkal z našeho pohledu nejasné formulace § 4, který je uveden "zacházení se zdravotnickým prostředkem se rozumí", je tam několik písmen, ale jedna zásadní věc tam především podle lékařů diabetologů chyběla, chyběla tam edukace. Edukace – poučení pacienta, jak má zacházet například s glukometrem nebo inzulínovým perem. I tato situace byla v průběhu jednání ÚPV vyřešena, deklarováno to, že edukace, to je poučení pacienta, jak používat daný zdravotnický prostředek se skrývá pod písmenem f), to je výdej zdravotnického prostředku. Chtěl jsem, aby to tady zaznělo, protože obavy ze strany diabetologů byly opravdu velké.

Tolik tedy to, co jsme projednávali na ÚPV a dovolte mi vás seznámit se 188. usnesením ÚPV z 38. schůze ze dne 14. října 2014 k návrhu zákona o zdravotnických prostředcích a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jako senátní tisk 367.

Po úvodním slově paní dr. Lenky Tesky Arnoštové, Ph.D., náměstkyně ministra zdravotnictví, která vystoupila jako zástupce navrhovatele, po zpravodajské zprávě, kterou přednesla senátor Vladimír Plaček výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci senátora Vladimíra Plačka,

III. pověřuje předsedu výboru pana senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení panu předsedovi Senátu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh neregistruji, proto můžeme přistoupit k obecné rozpravě, kterou nyní otevírám. Do obecné rozpravy se hlásí jako první pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, vy si asi neuvědomujete, co máte před sebou. Před sebou máte návrh zákona, který obrovským způsobem zatíží celý zdravotní systém. Vážený pane ministře, vy asi jdete ve stopách a šlépějích pana ministra Hegera a jeho náměstka Plíška, který se snažil jednotlivými nařízeními a vyhláškami obcházet zákon. Nevím, jestli si uvědomujete, kolik to bude stát zdravotnická zařízení. Správně byste to měl vědět. Správně byste měl vědět, kolik to bude stát nemocnice, kolik to bude stát specialisty, kolik to bude stát každého praktického lékaře. Protože zejména § 68 spojený s § 90 a 66, s § 65 odst. 3, odst. 4, přináší obrovské náklady pro zdravotnická zařízení i pro každého zdravotníka. Já bych se chtěl zeptat, kolik bude stát vůbec ten registr – další registr, další administrativa, další hlášení. Kolik to bude stát? Oni určitě ti distributoři si to promítnou do cen pro zdravotnická zařízení. To jste měli nebo máte spočítané na tom ministerstvu, nebo se díváte jenom z okna do křišťálové koule a říkáte si "tak dneska to uděláme takhle, protože jsme u moci a pak, až bude deficit ve zdravotním systému, až nemocnice budou řvát, že nemají peníze na léčbu, no tak jim tam něco nasypeme". Nebo jak vlastně chcete řídit to ministerstvo? Kolik to vlastně bude celkově stát? Víte vy – a měl byste to vědět jako bývalý ředitel fakultní nemocnice – jak je to s těmi revizemi zdravotnických zařízení? Jak se dělají u každého jinak? U některého přístroje se dělají jednou za čtvrt roku, u někoho za půl roku, u někoho za rok, u někoho za dva roky. Jak si to ty firmy dělají podle sebe, jak se neustále zvyšují ceny za revizi jednotlivých zdravotnických zařízení! Revize se provádí u zdravotnických prostředků v rozsahu a četnosti stanovené jinými právními předpisy – pane ministře, chtěl bych vědět, co to jsou ty "jiné právní předpisy upravující elektrickou, tlakovou a plynovou revizi, nebo výrobcem". Ono to totiž v některých nemocnicích a na operačních sálech znamená zásadní rekonstrukce a přestavby, jestli to nevíte. A jestli to nevíte, tak teď už byste to měl vědět.

Další otázka je, že u "zdravotnického prostředku, který je připojen ke zdroji elektrické energie" – to znamená každý zdravotnický prostředek. To znamená, že se to bude týkat nejen nemocnic, ale prakticky všech, kdo poskytují zdravotní péči.

A druhá věc – je tady rozpor mezi revizí a odbornou údržbou. Protože odborná údržba se rozumí realizace pravidelných bezpečnostně technických kontrol. Když já budu mít bezpečnostně technickou kontrolu, tak proč ještě musím mít revizi? Asi jsem málo chápavý.

A § 49, o kterém se tady mluví, to je velmi sporný paragraf – výdej zdravotnického prostředku může udělat lékař, pane ministře? Když diabetolog říká, že bude dělat edukaci, a přitom to vydávat nesmí? Tak jak to vlastně bude s tím vším?

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Zdeněk Schwarz. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Schwarz:  Dobrý den, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já tady nebudu polemizovat o návrhu zákona, jenom bych chtěl apelovat, nebo upozornit na pozměňovací návrh, který předkládá kolegyně Daniela Filipiová, kterou zastupuji, protože má zdravotní problémy. Takže v podrobné rozpravě potom pozměňovací návrh, který máte na lavicích.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se hlásí pan senátor Miloš Malý. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Na ÚPV jsme právě projednávali tuto novelu a zasekli jsme se zrovna opravdu u věci pojmů edukace a smluvní výdejce. Takže pokud smluvní výdejce vydává nějaké zařízení technického charakteru, jako je např. inzulinové pero, tak zároveň provede edukaci, jinak poučení o tom, jak se s tímto perem zachází, aby si pacient nezpůsobil nějakou škodu na zdraví. Totéž je u všech zařízení, která tento smluvní lékař vydává, takže má právo zároveň provést edukaci. To je vše. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra jako předkladatele, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě. Nepřeje. Paní zpravodajka si přeje vystoupit? Asi by nám měla navrhnout, o čem budeme hlasovat. Prosím, paní zpravodajko.

Senátorka Alena Dernerová:  Ještě bude muset být asi podrobná rozprava, protože pan senátor Schwarz chtěl načíst návrh, který ...

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pan senátor Schwarz ho načte v případě, pokud by nebyl schválen zákon jako takový a byla by otevřena podrobná rozprava.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobře. Takže zazněl tady jediný návrh, schválit návrh zákona, tak jak přišel z Poslanecké sněmovny.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, děkuji. Ještě se pro jistotu zeptám pana zpravodaje, jestli si přeje vystoupit. Nepřeje, dobře. Můžeme přistoupit k hlasování o tomto návrhu.

Já si vás dovolím pro jistotu odhlásit, protože to vypadá, že stav se změnil. Prosím, abyste se zaregistrovali kartičkou.

Dáme čas všem, aby stačili dojít k hlasování a mohli se zaregistrovat. Předpokládám, že všichni se už zaregistrovali kartičkou a můžeme přistoupit k hlasování.

Byl podán návrh – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno v tuto chvíli 44 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 23.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 7 se z 45 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 35, proti byli čtyři. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji paní zpravodajce i panu zpravodaji a tento bod končím.

Přistoupíme k dalšímu bodu pana ministra zdravotnictví, tím je

 

Zelená kniha o mobilním zdravotnictví ("mHealth")

Tisk EU č. K 136/09

Senátní tisk jste obdrželi jako tisky K 136/09 a K 136/09/01. Požádal bych pana ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček:  Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, výbor pro záležitosti EU Senátu PČR jednal na své 33. schůzi o Zelené knize o mobilním zdravotnictví, tzv. "mHealth" a přijal k Zelené knize o mobilním zdravotnictví usnesení č. 314, na základě kterého bylo vydáno doporučení k vyjádření Senátu o Zelené knize a k projednání na schůzi Senátu. Dovolte mi tedy, abych vás informoval o souvislostech Zelené knihy elektronického zdravotnictví.

Jsme si vědomi toho, že potenciál elektronického zdravotnictví roste, a to v situaci, kdy zdravotnictví čelí výzvám stárnutí populace a rozpočtovým tlakům. Analýzy Evropské komise odhadují rychlý nárůst světového obratu mobilního zdravotnického trhu. Evropská unie se proto snaží stát se lídrem v oblasti elektronického zdravotnictví, a proto Komise vydala Zelenou knihu o tomto tématu.

V současnosti je formát mobilního elektronického zdravotnictví stále v začátcích. Otázky Zelené knihy se zaměřují především na možné koordinované postupy EU v přísném souladu se zásadou subsidiarity. Hlavní váha správy zdravotnictví leží na členských státech a úkolem Komise by mělo být zajištění sdílení know-how a podpora mezinárodní spolupráce výzkumu a inovací.

Zelená kniha také úzce souvisí s ohlášeným akčním plánem pro elektronické zdravotnictví na období 2012 – 2020. Vnímáme, že EU zde působí především jako prostředník ve sdílení osvědčených postupů. Zelená kniha prezentuje témata pro nové návrhy řešení v oblasti výzkumu a vývoje "eHealth", snadnějšího přístupu elektronických podnikatelů na trh mobilního zdravotnictví a maximalizaci využití "eHealth" ve zdravotnických systémech. Mobilní zdravotnictví zahrnuje využívání mobilních zařízení pro podporu lékařské péče. Elektronické senzory, mobilní aplikace, poradenství on-line a přes SMS budou nejen shromažďovat údaje a využívat je k lepší péči a diagnostice, ale také budou podporovat zájem veřejnosti o své zdraví.

Hlavní cíl dokumentu směřoval k zahájení konzultací se zúčastněnými stranami o problémech souvisejících se zavedením mobilního zdravotnictví. Proto Komise předložila soubor otázek prostřednictvím on-line dotazníku pro vyjádření zainteresovaných subjektů. Soubor otázek se zaměřil na data a informace získané prostřednictvím aplikací "mHealth". Zastáváme a podporujeme názor, že je třeba zajistit řádnou ochranu údajů o zdravotním stavu pacienta, ale i ochranu údajů získaných v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Musí být nastaveny bezpečnostní záruky, aby nedošlo k jejich zneužití.

Evropská komise očekává nárůst podílu osobních dat z elektronických senzorů až na 90 % všech uložených informací, a proto vidím nutnost zajistit jejich efektivní zpracování a interoperabilitu v rámci mezinárodního zdravotnictví.

Další sektor otázek cílí na ošetření legislativního aspektu, diskutuje jeho dostatečnost na evropské úrovni, problematiku právní odpovědnosti poskytovatelů zdravotnických aplikací a sbližování regulací a předpisů na přeshraničním a mezinárodním poli. Je v zájmu ČR se aktivně podílet na připomínkách a návrzích, ke kterým vyzývá předložená Zelená kniha. Ani České republice se nevyhýbají problémy jako stárnutí populace a ekonomická udržitelnost zdravotnických systémů. Vnímáme Zelenou knihu jako možnost podílet se na sdílení nejlepších zkušeností.

Ministerstvo zdravotnictví se zapojilo do veřejné konzultace k tématu "mHealth" prostřednictvím on-line dotazníku předloženého Komisí a otázkám zde položeným k vyjádření pozice České republiky jako celku. Očekáváme, že výstup Zelené knihy Komise použije k podpoře iniciativ k oblasti "mHealth" a v průběhu roku 2015 oznámí další možné kroky. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tento tisk, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 136/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Antonín Maštalíř, který je ovšem omluven a zastoupí ho pan senátor Jan Látka, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Látka:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Mám tu čest zastoupit zde kolegu Antonína Maštalíře. Myslím si, že pan ministr nás tady velice podrobně seznámil s tímto problémem. Já bych jenom dodal pár drobností.

Zelená kniha zahajuje veřejnou konzultaci především v etických právních a praktických dopadech rozsáhlejšího zavedení služeb mobilního zdravotnictví a snaží se zjistit názory zúčastněných stran na případnou legislativní intervenci ze strany EU. Mobilní zdravotnické služby zahrnují lékařská mobilní zařízení, která přímo u pacientů monitorují zdravotní stav a jsou schopna tyto údaje analyzovat a uchovávat. Jedná se o mobilní telefony a jejich aplikace, dálkové monitory a jiná bezdrátová zařízení.

Komise připomíná, že nemá jít o náhradu kvalifikovaného zdravotnického personálu, nýbrž pouze o podpůrný nástroj.

Doporučení VEU se k těmto novým metodám ve zdravotnictví staví kladně, neboť mohou snižovat náklady pro pacienty i zdravotnický systém. Dodává ale, že musí jít o dostatečně spolehlivé přístroje a technologie, které mimo jiné minimalizují riziko chybné diagnostiky a oddálení účinné léčby. Výbor také upozorňuje, že musí být zabráněno komerčnímu zneužití citlivých zdravotních údajů, získaných prostřednictvím služeb mobilního zdravotnictví a zdůrazňuje přísnou odpovědnost poskytovatelů služeb mobilního zdravotnictví a jejich povinnost podrobně informovat pacienta o správném používání přístrojů.

Já bych si dovolil vás seznámit s usnesením výboru.

314. usnesení z 33. schůze konané dne 13. srpna 2014 k Zelené knize o mobilním zdravotnictví mHealth, senátní tisk č. K136/09, po úvodní informaci Toma Filipa náměstka MZ ČR, zpravodajské zprávě senátora Antonína Maštalíře a po rozpravě výbor

I. přijímá k Zelené knize o mobilním zdravotnictví mHealth doporučení, které je přílohou tohoto usnesení;

II. doporučuje Senátu PČR, aby k Zelené knize o mobilním zdravotnictví mHealth vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem;

III. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Antonína Maštalíře – tady tedy došlo ke změně;

IV. pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Krejču, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Dále bych si dovolil vás seznámit s doporučením vyjádření Senátu k Zelené knize o mobilním zdravotnictví mHealth. Senát PČR

I. 1. považuje s odkazem na článek 31 Listiny základních lidských práv a svobod právo na ochranu zdraví za důležité lidské právo, přičemž úkolem EU v této oblasti je doplňovat politiku členských států a zaměřit se na zlepšování veřejného zdraví, předcházení lidským nemocem a odstraňování příčin ohrožení tělesného a duševního zdraví;

I. 2. podporuje pro zavádění moderních technologií z oblasti mobilního zdravotnictví do veřejných zdravotních systémů, neboť tyto přístroje a postupy mohou ve svém důsledku snížit náklady zdravotního systému zejména na léčbu běžných a snadno vyléčitelných chorob;

I. 3. dodává, že nově se sebediagnostické, elektronické a mobilní zdravotnické technologie lze používat pouze v případě, že bude dostatečně a průkazně ověřena jejich spolehlivost, prospěšnost a zdravotní nezávadnost;

II. 1. domnívá se, že nezbytnou podmínkou dalšího rozvoje mobilních elektronických zdravotnických služeb je záruka pro uživatele, že jejich citlivé osobní údaje nebudou poskytovatelem služby komerčně ani jinak zneužity;

II. 2. zastává proto názor, že by se na údaje z mobilních zdravotnických přístrojů měla v plném rozsahu vztahovat ustanovení o ochraně údajů o zdravotním stavu pacienta a povinnosti mlčenlivosti o údajích získaných v souvislosti s poskytováním zdravotnických služeb, stanovená zejména v zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a v zákoně č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, jakož i příslušná ustanovení mezinárodních smluv, jimiž je ČR vázána;

II. 3. připomíná, že vyšší míra autonomie pacientů, kterou mobilní zdravotnické služby umožňují, s sebou přináší i riziko chybné diagnostiky, která může oddálit nebo znemožnit nasazení účinné léčby;

II. 4. požaduje proto, aby poskytovatelé služeb v oblasti diagnostiky a poradenství v co nejvyšší míře informovali pacienty o správném používání mobilních zdravotnických přístrojů, přičemž poskytovatelé mobilních zdravotnických služeb musí nést za svou činnost náležitou odpovědnost tak, aby bylo minimalizováno riziko potenciálních negativních dopadů na pacienty;

II. 5. oceňuje také pozornost, kterou dokument věnuje problematice preventivních opatření na straně pacienta a nutnosti osvěty široké veřejnosti v otázkách sebediagnostiky, což může občanům pomoci lépe pochopit, jak zlepšit svůj zdravotní stav vlastní péčí;

III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanoviska a o navazujících iniciativách;

III. 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil EK.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Já nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Nepřeje. Pan zpravodaj si také nepřeje vystoupit.

Usnesení jste obdrželi v uvedeném tisku K 136/09/02. Můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme tedy hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Látka, jak byl uveden v tisku K 136/09/02. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 8 se z 44 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 23, pro vyslovilo 36, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji, projednávání tohoto bodu jsme skončili.

Přeji mu šťastnou cestu do Číny s panem prezidentem.

Nyní přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, tím je

 

Informace vlády České republiky o pozicích vlády a o programu jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 23. - 24. října 2014

Tisk č. 370

S informací, kterou jste obdrželi jako senátní tisk č. 370, vystoupí pan ministr Jiří Dienstbier, který zastoupí předsedu vlády Bohuslava Sobotku. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych vás stručně informoval o pozicích, které bude ČR zastávat na jednání Evropské rady v Bruselu ve dnech 23. – 24. října 2014.

Jednání Rady se bude věnovat 3 hlavním tématickým okruhům – klimaticko-energetickému rámci pro rok 2030, hospodářským otázkám a dalším tématům, především vnějším vztahům.

Nejprve ke klimaticko-energetickému rámci, který bude klíčovým bodem summitu. Je zřejmé, že diskuse o rámci bude složitá. Ne všechny naše priority byly dosud uspokojivě vyřešeny. ČR však bude usilovat v souladu se schválenou pozicí o jejich maximální zohlednění v konečné podobě dohody. Stěžejními prioritami jsou povaha cílů, tedy jejich závaznost či indikativní povaha, výše cílů, rozložení finančního břemene spojeného s plněním cílů, tedy řešení nových kompenzačních nástrojů a také ochrana konkurenceschopnosti evropského průmyslu.

Co se týká konkrétních cílů – na jednání Evropské rady ČR podpoří stanovení jednoho celoevropského závazného cíle pro snížení emisí skleníkových plynů o 40 % oproti roku 1990.

Já bych poprosil trochu o klid.

Diskuse se bude věnovat také dalším 2 cílům. Prvním je cíl pro obnovitelné zdroje energie, ten by měl být pouze indikativní a na evropské úrovni v maximální výši 27 %. Druhým cílem je pro zvýšení energetické účinnosti, i tento cíl by měl být indikativní pouze na evropské úrovni. V možnostech ČR je akceptování jeho výše 30 % tak, jak je prozatím navržen v aktuální verzi závěru Evropské rady. U obou těchto cílů bude ČR prosazovat spolu se skupinou V4 dohodu na jasných garancích svobody členských států zvolit si vlastní energetický mix. ČR bude také trvat na tom, aby ani v pozdější fázi celého procesu nebyly stanovovány specifické cíle jednotlivým členským státům. Spolu se skupinou V4 budeme prosazovat také spravedlivé zohlednění podmínek v průmyslově zaměřených členských státech s nižším HDP na obyvatele.

Na zasedání Evropské rady bude diskutována rovněž energetická bezpečnost. Tato problematika zasluhuje vyčlenění do samostatné části závěru, nejde o pouhou součást klimatické politiky. Závěry by se měly více zaměřit na transport a produkci zemního plynu a na řešení krizových situací v případě výpadku dodávek.

Nyní dovolte pár slov k tématu hospodářské politiky, která je druhým tématem summitu. Stabilizace evropské ekonomiky, dobré podnikatelské a investiční prostředí jsou našimi stálými prioritami. Zatím k těmto tématům nebyly navrženy závěry. Přesto je jasné, že proběhne diskuse o podpoře investic do evropské ekonomiky. Toto téma plně podporujeme. Investiční iniciativy by měly vycházet ze soukromé sféry, musíme je však doplnit projekty financovanými z veřejných prostředků. Není ale nutné vytvářet nové investiční struktury a instrumenty. Spíše podporujeme účelné a efektivní využívání současných nástrojů, ostatně sám evropský rozpočet je koncipován jako investiční nástroj.

Identifikace zdrojů je pouze jedním aspektem. Stejně důležité je mít dostatek kvalitních projektů a zajistit dobré investiční prostředí. V diskusi se budeme chtít zaměřit na maximální využití flexibility stávajících pravidel v ekonomické oblasti. Stejně důležité je zjednodušení pravidel u existujících investičních nástrojů, např. v kohezní politice či nástroji pro propojení Evropy, tzv. CEFu. Tyto nástroje musí ve větší míře reflektovat potřeby a plány rozvoje jednotlivých členských států. Upozorníme také na pravidla omezující využití těchto prostředků v čase, propadnutí nevyužitých prostředků z fondů EU, si EU nemůže dovolit.

Flexibilnější přístup by nám umožnil např. nevyužité prostředky směřovat na nezaměstnanost. I tomuto tématu se budeme na zasedání Evropské rady jako ČR věnovat.

Na závěr zmíním poslední oblast, které se zasedání Rady bude nepochybně věnovat, tradičně půjde o aktuální zahraničně-politická témata.

Povede se debata o koordinaci opatření proti epidemii viru ebola, o bezpečnostně-politické situaci na Ukrajině a také o aktuálním vývoji v Sýrii a Iráku. V závislosti na tom, zda dojde ke shodě v Evropském parlamentu, pak Evropská může schválit novou EK. Jde současně o poslední summit pod vedením Hermana Van Rompuye. Příští Evropská rada bude již pod vedením Donalda Tuska.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. My bychom měli v tuto chvíli určit zpravodaje, já bych si dovolil navrhnout, aby se jím stal pan senátor Jaroslav Doubrava, kterého se zároveň ptám, zda se svojí rolí souhlasí. Kývá, že ano. Co mu taky zbývá? Nyní tedy o tomto návrhu budeme hlasovat. V sále je přítomno 44 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 23.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo. Já mohu konstatovat, že v hlasování č. 9 se z 45 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 23, pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní tedy dávám slovo panu senátoru Jaroslavu Doubravovi, jako zpravodaji. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Děkuji, pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. VEU neměl možnost tuto zprávu projednat a tudíž neměl ani stanoveného zpravodaje. A vy jste udělali to nejlepší, co jste mohli udělat, a to je to, že jste zpravodajstvím pověřili mě.

Zpráva, kterou nám přednesl pan kolega Dienstbier, myslím, že byla natolik podrobná a jasná, že myslím, že je zbytečné, abych ji dál rozebíral, doplňoval. Dovolte mi, abych přednesl návrh usnesení. Návrh usnesení Senátu máte na svých pracovních stolcích, je podepsán mnou, a to proto, jak jsem řekl, že zprávu VEU nemohl projednat.

K návrhu usnesení – návrh usnesení Senátu PČR k informaci vlády ČR o pozicích vlády a o programu jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 23. – 24. října 2014.

Senát PČR

I. bere na vědomí informaci vlády o pozicích vlády a o programu jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 23. – 24. října 2014;

II. konstatuje, že se otázkami energetické a klimatické politiky a jejím novým rámcem do roku 2030 podrobně zabývá, přičemž připomíná zejména své usnesení č. 463, usnesení v 9. funkčním období ze dne 23. dubna 2014 k novému energeticko-klimatickému rámci EU do roku 2030 a 597. usnesení v 9. funkčním období ze dne 1. října 2014 ke sdělení komise Evropskému parlamentu a Radě strategie evropské energetické bezpečnosti nebo v současnosti Senátem projednávané sdělení komise Evropskému parlamentu a Radě energetická účinnost a její příspěvek k energetické bezpečnosti a rámec politiky do roku 2030 v oblasti klimatu a energetiky;

III. podporuje pouze jediný závažný cíl v politické energetice a klimatu, a to je snižování emisí skleníkových plynů, jehož dosažení však dosahuje efektivnější nasazení systému EU, ETS nebo hledání alternativních zdrojů;

IV. nesouhlasí se stanovením závazného evropského cíle pro zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na výrobě energie, zejména s následným stanovováním či usměrňováním cílů pro jednotlivé členské státy z evropské úrovně;

V. podotýká, že takový přístup by porušoval svobodu členských států ve volbě jejich energetického mixu;

VI. zastává názor, že cíl pro zvyšování energetické účinnosti by měl být stanoven nanejvýš jako nezávazný, neboť jen tak lze v souladu se zásadou subsidiarity zohlednit rozdílné klimatické a hospodářské podmínky a různé přístupy obyvatel k zajišťování bydlení a dodávek energie v jednotlivých členských státech i jejich regionech;

VII. zdůrazňuje význam energetické bezpečnosti a přeshraničního propojování energetické infrastruktury.

Tolik tedy návrh usnesení. Já vás žádám o jeho podporu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Já otevírám rozpravu, do které se s přednostním právem vystoupení hlásí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Já mám jenom krátkou připomínku. Vím, že když byla vláda pravicová, na různých grémiích kritizovala opozice, neúčast ministrů, předsedů vlády apod. na takovýchto důležitých grémiích jako je náš Senát. Mně trošku vadí, proč pan ministr a de facto ministerský předseda nenavštívil Senát. Já si dovolím říct, že to, co dělaly vlády pravicové sociální demokracii, tak teď to vypadá, že to bude fungovat i obráceně. Proč mi to vadí? Protože materie, která se nakonec v podstatě zde předkládá a která byla projednávaná na jednání Evropské rady, tak jsou tak důležité, že si myslím, že by zasluhovaly pozornosti nejenom VEU, ale podle toho, co obsahují, tak určitě i VUZP. Protože se jedná o energetiku, tak i VHZD.

To, že teď jenom to vezmeme zřejmě na vědomí a je předložen návrh na usnesení, tak tím to smázneme a odejdeme od toho, přičemž víme, jaké problémy v energetické a u alternativních zdrojů apod. v rámci ČR máme. Já si myslím, že tato záležitost zasluhuje větší pozornosti a nemělo by se to odbýt jenom nějakým konstatováním a schválením navrženého usnesení.

Proto vás prosím, vedení Senátu, aby do budoucna takovýto důležitý bod byl lépe připraven a mohl být lépe diskutován na jednotlivých výborech Senátu a potom samozřejmě i na plénu Senátu. Za účasti ministerského předsedy.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Stanislav Juránek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Já si dovolím přijít jenom s jedním podnětem pro toto jednání, a proto prosím, aby bylo i takto posunuto dál, i s ohledem na to, že se chystá takové velké klimatické setkání, které se chystá v Peru a my se ho aktivně zúčastňujeme a přípravná fáze proběhla i na území ČR.

Chtěl bych ukázat jenom na jednu malou věc. My jsme měli možnost být v Peru a v Peru, konkrétně v prostoru na hranicích mezi Peru a Brazílií, je velmi aktivní i naše skupina lesáků, jsou tam lesníci fakticky z celého lesa, kteří zachraňují Amazonský prales. Já bych jenom vaší pozornosti věnoval věc, že co se týká snižování emisí skleníkových plynů, že toto je mnohem podstatnější záležitost, než tedy to, jak se budeme chovat k tomuto Amazonskému pralesu, než veškeré úspory, ke kterým může na území Evropy dojít.

Proto bych byl velmi rád, kdyby i naše vláda aktivně přistoupila k tomu, že za určitých podmínek je mnohem výhodnější a mnohem správnější z hlediska celosvětového podpořit např. výsadbu pralesů v Amazonii, což se týká na prvním místě Peru a na druhém Brazílie, než hledat kompromisy, ke kterým stejně nemůže ani EU dojít sama o sobě, protože se musí domlouvat s Čínou a s dalšími velikány.

Proto prosím o tento podnět, protože čistě číselně vychází, že je mnohem jednodušší investovat do výsadby pralesů v Peru, než investovat do některých kroků, které EU chce sjednotit, které chce vnutit EU.

Děkuji vám všem za pozornost a prosím, aby toto bylo – ne zapracováno – ale přímo aby s tím vyjednavači vlády, kteří tam pojedou, aby v této věci zcela vážně jednali.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající, kolegyně a kolegové. Je to dosti neortodoxní přístup, že je určen plénem zpravodaj a pak se tedy přímo projednává jeho zpravodajská zpráva, a proto si dovolím stejným přístupem, dosti neortodoxním, navrhnout úpravu usnesení, protože se domnívám, že jeho část je výrazem izolacionalismu ČR, byť je naprosto zřejmé, že produkce energií je věc, která produkuje externality, které nehledí na hranice. Je tedy naprosto zřejmé, že je zde dán zájem evropský. Já navrhuji vyškrtnout body 4, 5 a v bodě 6 vyškrtnout slova "nanejvýš" a poté v druhé řádce slovo "jen" a jenom tak bych mohla pro to usnesení hlasovat. Pokud tam budou tyto body obsaženy, tak avizuji, že pro něj hlasovat nebudu moci.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, jako další se do rozpravy hlásí pan předseda Senátu – Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já také souhlasím, že by předseda vlády se měl účastnit jednání Senátu, v případě že je zde tisk, který předkládá jako předseda vlády. Na druhou stranu je potřeba dneska uznat a doufám, že to jsme schopni uznat, že se sešlo to, že zasedá Senát i Poslanecká sněmovna a v Poslanecké sněmovně, pokud jsem dobře informován, v tuto dobu probíhá nebo probíhalo 1. čtení státního rozpočtu. Takže asi pochopíme, že státní rozpočet je nejdůležitější zákon roku a bez účasti předsedy vlády by asi nebylo myslitelné, aby se státní rozpočet projednával. Takže to je na omluvu.

Zadruhé není pravda, že by tady ministři nebyli. Dneska už tady máme 3. ministra, který předkládá návrh nějakého tisku. Vidíme z programu schůze, že tady ministři budou skoro všichni, kteří jsou ve vládě, až na pár výjimek, pokud tady tisky nemají. Toto si myslím, že je zásadní rozdíl a pokud by byla tendence, že tady bude předkládat ministr za všechny ostatní ministry tisky, jsem velmi pro, abychom se tomu bránili a sám ty kroky budu podnikat. Ale věřím, že se to dít nebude.

Tak to je jedna věc.

Druhá věc – my jsme drobet byli v jiné situaci, pokud tady projednáváme stanovisko k chystané Evropské radě, my jsme k tomu dostali písemné stanovisko a máme možnost k stanovisku, k pozici vlády, s kterou tam premiér jede, se vyjádřit. Také tak činíme. Můžeme říct, že na to možná není dostatečný prostor, ale pamatuji, že jsme nikdy ten prostor neměli velký. Za další – tato schůze je drobet mimořádná v tom, že jsme od předání tisků nechali poměrně malý prostor pro jednání výborů, neboť jsme usoudili, že je lepší dát přednost tomu, aby Senát projednal postoupené tisky z Poslanecké sněmovny v úplném složení a neprojednával ve 2/3 složení, to v minulosti vzbuzovalo určité pochybnosti, zda-li je to správné, když nově zvolení senátoři už jsou, ale ještě nemají potvrzený mandát a nemají složený slib. My jsme se tomu vyhnuli, aby tyto polemiky nevznikaly, že to Senát projednává ve starém platném složení, protože mandáty senátorů platí do 25. října, včetně.

To je na vysvětlení toho, že možná na některé tisky nebyl dostatek času je projednat tak pečlivě ve výborech, jako předtím bývá zvykem. Tzn., že výbory mívají většinou 3 týdny, tentokrát to byly necelé 2 týdny.

Poslední věc – u evropských tisků a u zpráv, které se týkají pozice před jednáním Evropské rady, nebo informace o výsledcích Evropské rady, bývá běžné, že zpravodaje určujeme až zde na plénu Senátu. Takže si myslím, že to není nic mimořádného, důležité je, abychom tisky měli předtím a mohli zaujmout stanovisko a vzhledem k tomu, že tady zpravodaj, kterého jsme si určili, nám přednesl návrh zprávy, tak můžeme k tomu diskutovat. Nakonec je na místě k tomu dávat i pozměňovací návrhy a rozhodneme hlasováním.

Tolik na objasnění k tomuto tisku.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. A dále se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Ještě jednou, vaším jménem, děkuji panu předsedovi Senátu, za vysvětlení. Samozřejmě důvody, které uváděl, jsou na místě. Možná jsem byl špatně pochopen, co se týká záležitostí jednotlivých ministrů. Já vím, že ministři, ať vlád předchozích nebo i současné, se zúčastňují pléna našeho jednání, ale přece jenom, když už se ví, že ta situace je taková, že asi nebude moct být přítomen premiér, bylo by dobře, aby ho zastoupil už automaticky rovnou někdo z ministrů, třeba kolega Dienstbier, bylo by to určitě na místě, abychom dopředu věděli, že tady bude osoba, s kterou bychom to mohli případně komunikovat ještě před plénem.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se už nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Přeje si. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, pokusím se stručně zareagovat na některé připomínky, které tady zazněly.

Pan předseda Štěch vysvětlil poněkud větší rychlost, v jaké se nyní předkládané materiály projednávají. Asi to nebylo možno zařadit na jindy, než na tuto středu nebo čtvrtek.

Co se týče mého zastoupení pana premiéra, chtěl bych upozornit, že dnes bohužel zároveň také probíhá jednání Poslanecké sněmovny, kde se projednává státní rozpočet, tedy jeden z nejdůležitějších materiálů, který vláda předkládá a obhajuje v Parlamentu, konkrétně v Poslanecké sněmovně, a proto se musel pan premiér omluvit a požádal mě, abych tuto informaci přednesl za něj.

Pan senátor Horník dále zmiňoval, že témata Evropské rady jsou natolik zásadní, že by se jimi měly zabývat i další výbory Senátu. Myslím, že se tak dlouhodobě děje. Ostatně i návrh usnesení v bodu 2 odkazuje na celou řadu předchozích usnesení k této problematice. To znamená, že Senát dlouhodobě zaujímá k oblasti energetiky, klimatické politiky stanoviska, která jsou v zásadě obsahově konstantní.

Co se týče vystoupení pana senátora Juránka, to je nepochybně zajímavý podnět. Já o něm budu předsedu vlády informovat, aby k tomu mohl případně přihlédnout při jednáních na Evropské radě.

K návrhům na úpravy usnesení. To je samozřejmě zcela otázka názoru Senátu, v jaké podobě usnesení podpoří, to nechám na uvážení jednotlivých senátorek a senátorů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. A požádám pana zpravodaje, aby nás provedl hlasováním a abychom se vypořádali i s návrhem paní senátorky Wagnerové. Ale hlásí se ještě s faktickou poznámkou pan senátor Horník, prosím, pane senátore.

Senátor Jan Horník:  Chtěl bych plénu navrhnout, zdali bychom mohli hlasovat o bodech návrhu usnesení jednotlivě, nikoliv en bloc dohromady, protože jsme materiál dostali skutečně na poslední chvíli a s některými věcmi se nemusíme zrovna ztotožnit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Myslím, že to je vlastně i řešení návrhu paní senátorky Wagnerové, protože pak si každý může rozhodnout, se kterým bodem bude souhlasit nebo ne a není potřeba hlasovat zvlášť o jejím návrhu, pokud souhlasíte.

A nyní prosím pana zpravodaje.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Pan ministr se dokonale zhostil úlohy zpravodaje, protože perfektně reagoval na vystoupení jednotlivých vás, kteří jste se k materii vyjadřovali. Přiznám se, že nemám problém s hlasováním po jednotlivých bodech.

Ale jestli mi dovolíte, vyjádřím se k vypuštění čtvrtého a pátého bodu. Osobně bych s tím nesouhlasil, protože jsem přesvědčen o tom, že pokud takové omezení se bude vztahovat jenom na Evropu – a teď myslím obecně – je to znevýhodnění vůči ostatním hráčům na ekonomickém poli.

Ale předložený návrh předjímám a můžeme hlasovat podle jednotlivých bodů, tak jak jsou v návrhu usnesení uvedeny.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane zpravodaji, bylo by asi dobře, kdybyste vždycky přečetl bod, o kterém budeme hlasovat.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Nejprve tedy budeme hlasovat o bodu 1., který zní:

1. bere na vědom informaci vlády o pozicích vlády a o programu jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 23. až 24. října 2014.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Budeme hlasovat o tomto návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 10 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Pane zpravodaji, prosím o další návrh.

Senátor Jaroslav Doubrava:  2. konstatuje, že se otázkami energetické a klimatické politiky a jejím novým rámcem do roku 2030 podrobně zabývá, přičemž připomíná zejména své 463. usnesení v 9. funkčním období ze dne 23. dubna 2014 k novému energeticko-klimatickému rámci EU do roku 2030 a 597. usnesení v 9. funkčním období ze dne 1. října 2014 ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě – Strategie evropské energetické bezpečnosti, nebo v současnosti Senátem projednávané Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě – Energetická účinnost a její příspěvek k energetické bezpečnosti a rámec politiky do roku 2030 v oblasti klimatu a energetiky.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Požádal bych o stanovisko pana ministra. (Ministr souhlasí.)

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 11 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Prosím o další návrh.

Senátor Jaroslav Doubrava:  3. podporuje pouze jediný závazný cíl v politice energetiky a klimatu – snižování emisí skleníkových plynů, jehož dosažení však dosahuje efektivnější nastavení systému EU ETS nebo hledání alternativních nástrojů.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Prosím o stanovisko pana ministra. (Ministr souhlasí.)

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 12 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Prosím o další návrh.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Čtvrtý bod: nesouhlasí se stanovením závazného evropského cíle pro zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na výrobě energie a zejména s následným stanovováním či usměrňováním cílů pro jednotlivé členské státy z evropské úrovně.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Stanovisko pana ministra? Takže neutrální. Děkuji. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 13 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 39, proti byli 2. Návrh byl přijat. Prosím další návrh.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Pátý bod: podotýká, že takový postup by porušoval svobodu členských států ve volbě jejich energetického mixu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Stanovisko pana ministra? Neutrální. Takže zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 14 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 38, proti byli 3.

Návrh byl přijat. Prosím další návrh.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Šestý bod: Senát Parlamentu ČR zastává názor, že cíl pro zvyšování energetické účinnosti by měl být stanoven nanejvýš jako nezávazný, neboť jen tak lze v souladu se zásadou subsidiarity zohlednit rozdílné klimatické a hospodářské podmínky a různé přístupy obyvatel k zajišťování bydlení a dodávek energie v jednotlivých členských státech i jejich regionech.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Stanovisko pana ministra? Opět neutrální, děkuji. Zahajuji hlasování o tomto návrhu.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 15 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 43, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Poslední, sedmý bod: Senát Parlamentu ČR zdůrazňuje, že význam energetické bezpečnosti a přeshraničního propojování energetické infrastruktury.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Stanovisko pana ministra? Neutrální – souhlasné, děkuji. A zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 16 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Pane senátore, to byly všechny návrhy?

Senátor Jaroslav Doubrava:  Ano, to byly všechny návrhy. Já vám děkuji za hlasování a blahopřeji k tomu, jak dobře jste zvolili zpravodaje.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Sebevědomí je vždycky potřebné. Děkuji taky panu ministrovi a schválením tohoto usnesení tento bod končí. Tím končí i naše dopolední jednání a sejdeme se tady ve 13.45 hodin. Takže v tuto chvíli přerušuji jednání do 13.45 hodin.

(Jednání přerušeno v 12.34 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 13.48 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Milé kolegyně, kolegové, začíná náš odpolední program. Následujícím bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, a další související zákony

Tisk č. 359

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 359. Návrh uvede ministr životního prostředí Richard Brabec, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře. Dobrý den, pultík je váš.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Dobré odpoledne. Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovoluji si vám představit návrh zákona, kterým se mění zákon č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, a další související zákony.

Cílem předkládaného návrhu zákona je zejména adaptace na nařízení komise, na základě kterého dochází od roku 2013 ke změnám pravidel v procesu obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů.

Nařízení nově ukládá členským státům zajistit, aby provozovatelé, kterým je vydáno větší množství bezplatných povolenek, než na kolik mají dle alokačních pravidel nárok, vrátili neoprávněně obdržené bezplatné povolenky na alokační účet EU.

V předkládaném návrhu novely je provozovatelům zařízení pro tyto případy stanovena povinnost vrátit neoprávněně vydané povolenky na alokační účet EU a současně stanovena sankce za porušení této povinnosti.

Návrh dále ruší povinnost ověřovatelů emisí mít autorizaci k ověřování množství emisí skleníkových plynů, ověřovatelé budou nadále muset pro výkon své činnosti mít pouze akreditaci od Českého institutu pro akreditaci.

Dále se navrhuje zrušení správního poplatku ve výši 3000 Kč za změnu povolení k emisím skleníkových plynů.

V rámci adaptace na nařízení Komise změní zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

Během projednávání návrhu v Poslanecké sněmovně byly přijaty pozměňovací návrhy. Jejich cílem je zajistit soulad české legislativy s evropským právem. Evropská komise totiž ČR upozornila na některé transpoziční nedostatky platného znění zákona. Jedná se především o ustanovení směrnice 2003/87/ES, týkající se emisí z letectví a využití výnosů z aukce povolenek. Schválené pozměňovací návrh tyto transpoziční nedostatky odstraňují.

Dámy a pánové, vážené senátorky, vážení senátoři, chtěl bych vás ujistit, že tato novela je opravdu pouze transpoziční, tzn., že odstraňuje nedostatky, které jsou nám vytýkány z pohledu Evropské komise, neobsahuje žádné další ustanovení kromě těch, kde snižujeme administrativu příslušných podnikatelů v této oblasti, tedy ať už se týká povinnosti ověřovatele emisí, nebo právě správního poplatku. Tady si myslím, že jde určitě správným směrem.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VUZP. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 359/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Horník, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se svojí zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážená paní místopředsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Touto materií se náš výbor zabýval včera na svém jednání s tím, že tak, jak uvedl pan ministr, v podstatě spíš dochází ke zmírňování podmínek obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, dokonce dochází k ponížení administrativního zatížení českých podnikatelských subjektů.

Na našem výboru byly taky dotazy, právě naopak, jestli nedojde k nějakému navýšení administrativnímu i finančnímu. Toto je jedna z mála novel, kde k tomu nedochází, je to velmi chvályhodné.

Já bych jenom ještě upozornil na finanční záležitosti. Z toho, kde se budou vracet povolenky, tak se odhaduje, že čistý příjem bude asi 26 milionů Kč, z toho 70 % bude do státního rozpočtu a 30 % bude do rozpočtu příslušného kraje, kde je onen podnikatelský subjekt. Jak zde již bylo řečeno, dochází ke změně zpoplatnění, jelikož poplatníci platí na začátku 10 tis. Kč a následně při jakékoli změně museli platit 3 tis. Kč. Jelikož k změnám dochází i několikrát do roka, může to dělat poměrně vysokou částku, je to i administrativně velmi náročné. Z tohoto důvodu se tato částka vypouští a státní rozpočet přijde cca o 120 tis. Kč, což je relativně malá částka, ale oběma dvěma stranám, jak MŽP ČR, tak podnikatelským subjektům, bude poměrně dost odtíženo.

Vzhledem k tomu, že při projednávání na našem výboru byly všechny dotazy vznesené na překladatele v podstatě zodpovězeny pozitivně, došlo na našem výboru usnesení, který mne pověřil, abychom doporučili Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR. Dále mne určil zpravodajem a dále pověřil předsedu výboru, senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Toť vše, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu, zaznamenávejte, prosím, případné další návrhy. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Takže já otevírám obecnou rozpravu, do které, jak vidím, se nikdo nehlásí. Takže uzavírám obecnou rozpravu.

Pouhým okem je vidět, že je nás málo, takže se, prosím vás, kolegové, odhlaste, přihlaste. Tak uvidíme...

Hmm, přátelé, je nás pořád málo, musím vyhlásit přestávku na 10 minut, tzn. je 13.56 hodin, sejdeme se v 14.10 hodin, doufám, že ve větším počtu. Je nás 19, nemůžeme hlasovat.

(Jednání přerušeno v 13.56 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.09 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dámy a pánové, pokračujeme. Jsme u bodu návrh zákona o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, a skončili jsme v části, kdy je uzavřena obecná rozprava. Předpokládám, že není k čemu se vyjadřovat ani panem navrhovatelem, ani panem zpravodajem, takže budeme hlasovat. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 33 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 18.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro schválení, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 17 se z 35 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 18 pro vyslovilo 34, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji.

Náš program pokračuje. Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 358

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 358. Návrh uvede ministr průmyslu a obchodu pan Jan Mládek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, pultík je váš.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, předkládaný návrh zákona, kterým se mění zákon o elektronických komunikacích a zákon o poštovních službách, má zejména za cíl uvést zmíněné zákony do souladu s novým kontrolním řádem. Dále novela řeší některé chybějící správní delikty vyplývající z neplnění povinností stanovených nařízením Evropského parlamentu a Rady o roamingu ve veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii, příslušné sankce a sankce za porušení některých povinností vyplývajících ze zákona o elektronických komunikacích a zákona o poštovních službách.

V průběhu projednávání tohoto zákona ve výborech Senátu bylo diskutováno několik důležitých oblastí. První z nich byl nový podnět na novelizaci paragrafů 38 až 43 zákona o elektronických komunikacích, který usiloval o rozšíření termínu veřejně dostupná telefonní služba na veřejně dostupná služba elektronických komunikací, tak aby zdravotně postižení občané mohli čerpat zvláštní, nižší ceny za připojení k internetu.

Chtěl bych uvést, že i v současnosti se tato sleva vztahuje i na internetové připojení, pokud je s jeho využitím poskytována i telefonní služba. Tomu odpovídá i rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, které v červnu tohoto roku uložilo společnosti O2 poskytovat zvláštní ceny se státním příspěvkem ve výši 200 Kč. Není tedy důvod, proč bychom § 38 měnili.

Pro vaši informaci – společnosti T-Mobile a Vodafone poskytují zvláštní ceny jako své komerční nabídky bez státního příspěvku.

Návrh, abychom rozšířili okruh osob oprávněných žádat zvláštní ceny, například osoby v seniorském vědu či sociálně slabé, neomítám, ale vzhledem k přímému dopadu tohoto případného rozšíření na státní rozpočet nemohu souhlasit s tím, aby byla tato změna řešena formou pozměňovacího návrhu. Musí to být výsledek diskuse na úrovni vlády, s přihlédnutím všech pro a proti a s vyhodnocením dopadů.

Diskuse byla vedena také o pozměňovacím návrhu pana poslance Hovorky, který nebyl Poslaneckou sněmovnou schválen. Tento návrh se týkal předplacených telefonních karet. Jak víte, při projednávání v Poslanecké sněmovně jsem tomuto návrhu vyjádřil své pochopení, ale vzhledem k tomu, že nebyl prodiskutován v hospodářském výboru, nevyjádřil jsem mu přímou podporu.

Senátní legislativa k návrhu zákona uplatnila jen legislativně technickou připomínku – doplnění zákona č. 181/2014 Sb. do výčtu zákonů v článku I.

Nyní se dostávám k nejkomplikovanějšímu bodu předložené novely, k novelizačnímu bodu 4 upravujícímu § 63 odst. 6 zákona, který byl do této novely přidán formou pozměňovacího návrhu pana poslance Pflégera. V této souvislosti vás chci informovat, že prostřednictvím vládního zmocněnce pro zastupování ČR před Soudním dvorem EU obdrželo ministerstvo dne 13. října 2014 dopis Evropské komise, v němž Komise zahajuje vůči ČR takzvané řízení EU Pilot ohledně aktuálního znění § 63 odst. 6 novely zákona o elektronických komunikacích a dává ČR deset týdnů na odpověď. S tímto dopisem jsem se seznámil a jak již zástupci MPO uvedli při projednávání ve výborech Senátu, nedomnívám se, že se tento návrh dostává do rozporu s právem EU. V tuto chvíli bych vás chtěl upozornit, že v případě, že novela zákona o elektronických komunikacích nebude co nejdříve přijata, hrozí ze strany EK zahájení řízení o porušení smlouvy o fungování EU s ohledem na zohlednění sankcí za porušování nařízení o roamingu ve veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii, u kterého implementační lhůta uplynula již dne 1. července 2013. A proto bych vás chtěl požádat o schválení návrhu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám za pozornost a za konstruktivní spolupráci.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 358/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Petr Vícha. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu VHZD. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 358/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář, kterého prosím, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Korytář:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři, jak už uvedl pan ministr, důvodem předložení návrhu změny zákona o elektronických komunikacích a zákona o poštovních službách je sjednocení postupu kontrolní činnosti v těchto zákonech s kontrolním řádem a odstranění vyskytujících se duplicit. Do zákona o elektronických komunikacích se doplňují chybějící sankce za porušení některých povinností vyplývajících z nařízení EP a Rady č. 531/2012 ze dne 13. června 2012, o roamingu ve veřejných mobilních komunikačních sítích v Unii. Dále se do zákona o elektronických komunikacích a do zákona o poštovních službách doplňují sankce za porušení některých povinností vyplývajících z příslušných ustanovení. O detailech, které provázely projednávání, hovořil v podstatě pan ministr. Já bych v podstatě shrnul ještě změny, které promítla do této novely zákona, nebo do implementace evropského práva Poslanecká sněmovna. Proti předloze návrhu zákona přijala pozměňovací návrhy k části první, to je změna zákona o elektronických komunikacích. Pozměňovací návrhy přijaté hospodářským výborem a poté přijaté plénem se týkají zejména nezbytných úkonů a informační povinnosti v případě předčasného ukončení smlouvy o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo připojení k veřejné komunikační síti.

Účinnost zákona je stanovena patnáctý den po jeho vyhlášení.

V Poslanecké sněmovně v prvním čtení byl návrh zákona přikázán k projednání hospodářskému výboru. Ten doporučil Poslanecké sněmovně projednat a schválit návrh zákona ve znění přijatých pozměńovacích návrhů. Druhé čtení další pozměňovací návrhy nepřineslo. Ve třetím čtení byl návrh zákona vrácení k opakování druhého čtení, zřejmě kvůli přezkoumání dopadu navrhovaných změn. Hospodářský výbor pak na své další schůzi revokoval své předchozí usnesení a znovu doporučil Poslanecké sněmovně projednat a schválit sněmovní tisk č. 135 ve znění schválených pozměňovacích návrhů. Poslanecká sněmovna poté schválila návrh zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, a to 138 hlasy z přítomných 152 poslanců a nikdo nebyl proti.

Co se týká legislativních připomínek, v článku I. ve výčtu nového zákona o elektronických komunikacích je třeba provést legislativně technickou úpravu a doplnit zákon č. 181/2014 Sb., což je obvyklý postup doplnění legislativních drobných nepřesností.

Projednání ve výboru předcházely dopisy zmocněnce pro zastupování České republiky před Soudním dvorem a předsedy Českého telekomunikačního úřadu, které poukazovaly na úskalí § 63 odst. 6, a dále zástupce zdravotně postižených ve věci poskytování telefonních služeb pro postižené, byl to § 38 odst. 3. K oběma těmto paragrafům a obsahu hovořil již pan ministr. K § 63 odst. 6, který byl nejvíce diskutován, bylo podáno zástupcem MPO panem náměstkem Novotným vysvětlení. Totéž provedl i pan ministr zde na plénu.

Bohužel obsah obou dvou dopisů nesměřoval tam, kam patřil, ke gestorovi zákona, ministerstvo průmyslu a obchodu, ale na zpravodaje a předsedu výboru bez další aktivity před projednáváním, tudíž nelze reagovat, když není projednáno s gestorem a není z toho zpracován jiný výstup nežli doporučení nebo pozměňovací návrh, což nenastalo. Proto byla předložena novela zákona, která sjednocuje postupy kontrolní činnosti s kontrolním řádem a odstraňuje vyskytující se duplicity, doplňují se chybějící sankce vyplývající z evropských nařízení. Proto navrhuje VHZD plénu Senátu PČR vyslovit souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů, tedy zákon o poštovních službách, ve znění pozdějších předpisů.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu, zaznamenávejte případné návrhy. Ptám se, zda si přeje vystoupit, ano, pan zpravodaj VUZP, senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní předsedající, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Dříve než vás seznámím s usnesením našeho výboru, tak mi dovolte, učinit několik poznámek.

My jsme předpokládali, nebyli jsme výborem garančním, že se bude jednat spíš o technickou záležitost, poměrně jednoduchou. Ani legislativa neshledala žádných zásadních připomínek. Návrh zákona byl ve sněmovně projednáván poměrně dlouho, jak tady bylo řečeno, vracel se zpátky do 2. čtení. Nicméně se ukázalo, že až tak jednoduché to není. Obdrželi jsme v průběhu projednávání nebo od té doby, co sem zákon přišel až do projednávání ve výboru, v podstatě 3 poznámky. O všech se ve svém úvodním slově zmínil pan ministr.

První záležitost, na kterou upozornila paní senátorka Dernerová v Poslanecké sněmovně, to byl návrh pana poslance Hovorky, v podstatě se jedná o záležitost, aby podnikatel, který poskytuje veřejně dostupnou službu elektronických komunikací prostřednictvím předplacených karet, nesměl účastníka, který je koncovým uživatelem, časově ani jinak podmiňovat nebo omezovat čerpání již zaplaceného kreditu. Předpokládám, že i paní senátorka k záležitosti vystoupí. Je to zvláštní situace, koneckonců i pan ministr potvrdil, že ve sněmovně k tomu dal víceméně souhlasné stanovisko, ale v procesu projednávání to přijato nebylo. Asi to není v tuto chvíli důvodem, kdyby to byla jediná věc, vracení Poslanecké sněmovně, jestliže nám hrozí z důvodu nepřijetí nějaké sankce.

Druhá poznámka byla z MPSV ČR. Pozastavovali jsme se trochu nad tím, že záležitost nebyla ministerstvem vychytána v průběhu dlouhého procesu a dostáváme poznámku tady v Senátu, ale pan ministr to také vysvětlil, že záležitost pouhé změny formulace telefonní služba za elektronické komunikace neohrožuje čerpání výhod.

Poslední – nejdůležitější – záležitost, kdy jsme byli upozorněni na to, že EK zahajuje řízení, ale otázka je, jestli zahájila řízení nebo spíše vznesla dotaz v tuto chvíli, na to jsme se pozastavovali spíše z procesních důvodů. Jestliže máme nějakého vládního zmocněnce, pro nás je garanční MPO ČR, tak jím použité formulace, kdy píše, že na základě vlastní právní analýzy dospěl k objektivnímu názoru, že uvedené výtky jsou opodstatněné, se nám zdály poněkud nadnesené.

Proto jsme na výboru, když jsme doporučovali schválit návrh zákona, dali jednu podmínku, a to je podmínka, že pan ministra tady vystoupí a řekne, že ministerstvo jako předkladatel si v této záležitosti věří.

Po poměrně obšírné diskusi i za přítomnosti pana Smolka, vládního zmocněnce a zástupce Českého telekomunikačního úřadu, dospěl výbor k usnesení, kdy doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, přičemž výhrady, o nichž jsem hovořil, zejména záležitost týkající se kreditů, ty si samozřejmě ponecháváme a myslíme si, že by se do budoucna řešit měly.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Nevím, jestli mám věřit ministerstvu, nebo jestli mám věřit médií, nebo jestli mám věřit garančnímu výboru. Cituji. Podle EK je tato předloha v rozporu se směrnicí EU, pane ministře. Protože omezuje práva spotřebitelů. Pokud novela nabude účinnosti, zdůrazňuji, pokud novela nabude účinnosti, tj. dnem vyhlášení podle zákona, čekají Česko od EK milionové sankce. Já se ptám, pokud to je pravda, kdo ponese odpovědnost a kdo sankce bude platit? Cílem novely přitom je implementovat do české legislativy směrnici EU. Takže bohulibé předsevzetí, ale výsledek je poněkud tristní.

Při projednávání v Parlamentu, a tady to bylo už řečeno, se do vládní předlohy dostal kontroverzní pozměňovací návrh hospodářského výboru. Podle něj bude sice muset operátor zákazníkovi sdělit, že mění smluvní podmínky, nechává ale na zákazníkovi, všichni víme, jak to funguje, aby si sám na webu či v prodejně operátora zjistil, o jakou změnu jde, to je dobrá informovanost, a podle toho se zachová.

Novela již také přesně nevymezuje podstatné náležitosti, a to je důležité, smlouvy mezi klientem a operátorem. Já se ptám, co na to ÚPV? Mění rovněž slovo "účastník" na slovo "spotřebitel", jež ale nezahrnuje např. živnostníky, vážený pane ministře, který se zaštiťujete tím, že hájíte zájmy živnostníků.

Je na čase si tedy položit otázku, komu a nebo kdo má na takovém zákonu zájem? Na to, že zmíněné úpravy jsou v rozporu se směrnicí EU, upozornil již v září pan poslanec Ludvík Hovorka, který tady byl citován, za lidovce. Bohužel vyslyšen nebyl. Je to divné, když vládne trojkoalice.

Šéf Českého telekomunikačního úřadu Jaromír Novák teď písemně upozornil předsedu Senátu Milana Štěcha, vaším prostřednictvím, pane předsedající, bych chtěl požádat pana předsedu Senátu, aby se k tomu vyjádřil, jestli je to pravda, že návrh novely skutečně zhoršuje postavení zákazníků mobilních operátorů. Současně Novák oznámil, je to šéf Českého telekomunikačního úřadu, že EK již kvůli tomu šetření s ČR předběžně, já říkám předběžně, zahájila. Je to jasné, protože zákon zatím nevstoupil v platnost.

A proto bych se chtěl zeptat, pane ministře, jestli je skutečně pravda to, co píší média nebo je pravda to, co nám tady říkáte spolu s členem garančního výboru. A ještě bych se chtěl zeptat na jednu věc. V § 118 se na konci odstavce 12 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena "n" a "o", která včetně poznámky pod čarou č. 66, to je další specialita české legislativy, znějí: V rozporu s přímo použitelným předpisem EU upravující roaming ve veřejných mobilních telekomunikačních sítích v Unii. Nestanoví ceny za poskytování služeb elektronických komunikací, neposkytuje služby elektronických komunikací za stanovených podmínek, nezajistí transparentnost maloobchodní ceny roamingu, nezavede oddělený prodej roamingových služeb za stanovených podmínek nebo neprovádí oddělení prodeje roamingových služeb atd.

Moje otázka pro vás pro všechny zní – je pravda to, co píší média, poškodíme tím, že schválíme tento zákon, ČR a daňového poplatníka? Nebo je pravda to, co říká pan ministr, že se nic neděje a že se nic nebude platit? Navrhuji, aby se k celé záležitosti vyjádřil vaším prostřednictvím pan předseda Senátu, aby nás seznámil s dopisem od šéfa Českého telekomunikačního úřadu, protože si myslím, že to je velmi zodpovědný člověk. Navrhuji zamítnutí tohoto zákona.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Obecná rozprava dále pokračuje. Slovo má paní senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobré odpoledne, paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Nejdřív vám řeknu případ můj osobní, má osobní zkušenost, proto jsem se také začala zajímat o operátory a o jejich služby. Měli jsme s mužem každý jeden záložní telefon, kde jsme měli určitý kredit. Operátor neustále posílal – nakupte si další 100 Kč, 100 Kč, 100 Kč. Takže jsme tam potom měli každý tak 800 – 1000 Kč. Řekli jsme si, že si nadále kredit kupovat nebudeme, proč? Nenakupovali jsme a asi po půl roce jsme zjistili, že mobily nefungují, takže jsem se poptávala, kde skončila SIM karta a mé finanční prostředky, které na tom byly. Prostě jsou u operátora, prostě nám to sebrali a hotovo.

Další věc je ta, že neexistuje převoditelnost kreditu. Mám kamarádku, ta má tatínka, ten je starý, určitě to máte z domova také. Má jeden telefon, je na něj zvyklý, telefonuje si s ním. Má na telefonu, na tom kreditu, přes 2000 Kč, nedá se to převést, prostě to nejde, protože to operátoři nedovolí. Neexistuje to vůbec nikde v civilizované zemi.

Protože jsem zjistila, že je otevřený zákon telekomunikační, obrátila jsem se na partnery z dolní sněmovny, konkrétně na pana Valentu, ptala jsem se, zda by nenačetl nějaký pozměňovací návrh, aby se toto nedělo, protože si myslím, že je to nehorázné.

Byl rád, že jsem mu to poslala. Posléze jsem mu telefonovala a on říkal – ale my jsme to ještě nekonzultovali s operátory. To mě docela překvapilo, proč bychom měli něco konzultovat s operátory? Protože operátor je na druhé straně, já jsem spotřebitel, já si myslím, že musím uplatňovat svá práva ne skrze operátora. Pak tedy jsem požádala pana Ing. Hovorku, který načetl pozměňovací návrh, který nakonec nebyl přijat, protože neprošel hospodářským výborem nebo dalšími výbory, které s tím souvisí.

Já mám takový pocit, že když to tam dáme znovu, tak že zase bude někdo komunikovat s operátory a vůbec nic se nenačte. A už mě začíná totálně vytáčet, že se zase odvoláváme na to, že nám hrozí sankce, když rok a něco prostě něco nepřijmeme. Zase už něco tlačí k tomu, abychom něco přijali, jako jsme museli přijmout elektronický recept povinný. To je doopravdy špatně, jak se zákony tady u nás dělají. A potom se dočtu v tisku běžně, o té směrnici evropské, kde můžu odcitovat přesně, protože tomu nerozumím, tak to odcituji, toto byl můj případ z praxe, to je, myslím, pochopitelné pro nás všechny. Nyní tedy návaznost na to, co nám hrozí ze strany Komise. Jestli tomu tak je, tak by pan ministr nám mohl sdělit, zda ano či ne. Ve skutečnosti Komise již své námitky vznesla, a to skrze projekt EU Pilot. To je nástroj pro vyjasňování problému kolem transpozice unijního práva, ještě před formálním zahájením. Řízení pro nesplnění povinnosti, podle čl. 258 SF EU jde o jakési předběžné varování ve formě dotazu zaslaného české straně. Ta by měla odpovědět do 10 týdnů od obdržení dotazu. Co konkrétně se ale Komisi nelíbí a na co se ptá? Nelíbí se jí přesně to, co jsem popisoval výše, to píše ten novinář, že možnost ukončit smlouvu bez sankcí má nově být vázána na:

I. podstatné změny smlouvy vedoucí ke zhoršení postavení účastníka, a

II. smlouvy, které obsahují ustanovení o úhradě, v případě ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřená.

Proti tomu se staví požadavek unijní směrnice na možnost ukončit smlouvu při změně každé, kromě vyložených banalit. Přitom explicitně zmiňuje jeden velmi zajímavý aspekt, který jde proti argumentaci našich operátorů, že právo na ukončení zcela bez sankcí, zakotvené v unijní směrnici, nerozlišuje mezi zhoršením a zlepšením, což je logické, si myslím.

Pak jsem se chtěla zeptat, takže to je přesně citace toho, co píší v novinách. Myslím, že to je přesně asi popsané, co EK po nás chce.

Další věc, jsem se chtěla zeptat pana ministra, je to v rozporu s evropskou legislativou, konkrétně směrnicí o univerzální službě. Ta univerzální služba je co?

A pak tady mě zarazila další věc, novináři píší ještě jednu pikanterii, předkladatel přílepku Stanislav Flegl, ano, se nijak netají tím, že v tomto případě kope za operátory. Návrh přišel od operátorů a jejich asociace. Dosavadní praxe byla podle jejich analýz špatná, a tak jsme ji změnili. Jestli to tak bylo, tak je to něco strašného.

Takže já žádám pana ministr, aby nám tady všechno řekl, a také navrhuji takovýto zákon nepřijímat.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko. V rozpravě dále pokračuje pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Vzhledem k tomu, že se tady jedná o závažnou záležitost, poprosil bych, aby obecná rozprava byla uzavřena, až po vyjádření pana ministra a pana předsedy Senátu, protože tady si uvědomme, že se jedná o sankci, která už teď hrozí ČR, vzhledem k tomu, že ČR přijímá něco úplně, ale úplně jiného, než co od nás požaduje EU.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Slovo má pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Já k té debatě ještě připojím některé další otázky na pana ministra a také řeknu, že bych byl velmi rád, pokud by vystoupil v rámci obecné rozpravy a ne až závěrečným slovem, protože pro některé z nás je to docela důležité z hlediska rozhodování o způsobu hlasování o tomto zákonu.

My, když jsme na výboru VUZP zákon projednávali, tak tam seděli kromě dalších lidí 3 zástupci, každý z nich nám říkal trošku něco jiného. Prvně to byl zástupce MPO ČR reprezentovaný panem náměstkem, potom to byl zástupce Českého telekomunikačního úřadu a pak to byl vládní zmocněnec, pan Smolka, pardon, Smolek, který už tady také byl citován. Problém byl v tom, že jsme měli velký problém se zorientovat, kdo nám říká údaje, které můžeme brát jako relevantní, kdo nám říká informace, na které se můžeme spolehnout. Tady se dostávám k první otázce na pana ministra, a to je, že jsem se chtěl zeptat, jakou komunikační roli nebo zprostředkující roli nebo prostě nějakou vůdčí/lídrovskou roli hrálo nebo nehrálo MPO ČR, jak je možné, že předtím, než na MPO ČR na výbor přijde říkat názor, tak nedojde k nějakému vyjasnění s ostatními orgány státní správy nebo vládním zmocněncem, že my se na jednání výboru dozvídáme 3 odlišné názory a zároveň se dozvídáme, že považují skoro ty subjekty, které tam sedí, za přirozené, že se předtím o tom, jak by to mohlo vypadat, kdyby se dohodli, nebavili. Já to nechápu a považuji to za ostudu, že tímto způsobem dojde k vystupování státních institucí na výboru a myslím si, že do budoucna by se to nemělo stávat. Má první otázka směřuje tedy k tomu, jak je možné, že se to mohlo stát a příp. co uděláte, pane ministře, aby se to do budoucna nestávalo? Zejména v případě vládního zmocněnce jsem jako opoziční senátor v podstatě ani neměl radost. Takže to je ta první věc.

Druhá má otázka směřuje k tomu, že zákon se týká věcí, které se dnes dotýkají každého, kdo má mobilní telefon a zároveň je napsán tak, že pokud nedostaneme nějaké relevantní údaje a pokud se člověk nemůže spolehnout na údaje, které dostává, tak dost těžko smysl některých paragrafů a odstavců je schopen rozklíčovat tak, aby si byl jistý, že jim rozumí a aby si byl jistý, že si umí udělat správný názor. Má druhá otázka tedy zní, pane ministře, jestli skutečně je tomu tak, že odstavce nebo paragrafy, které zákon obsahuje, skutečně zužují práva uživatele mobilního telefonu, např. v tom smyslu, že pokud se nějakým způsobem včas neozve nebo chce změnit smlouvu, tak jen pouhé oznámení o tom, že mu byl nějakým způsobem změněn tarif třeba k lepšímu, znamená, že smlouva se prodlužuje o další 2 roky a on nemá nárok ji vypovědět. To znamená, to je má druhá otázka, jak se vláda, kterou vede ČSSD, dívá na zákon z pohledu toho, do jaké míry je ohrožen uživatel tím, že ho nějaká firma, u které si on objednal nějakou službu a potom ji užívá, využije k tomu, aby tu službu musel využívat i v okamžiku, kdy už tak nechce učinit.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má teď předseda Senátu pan Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Byl jsem tázán, jako kdybych měl být klíčová osoba v projednávání odborné materie.

Co se týká dopisu pana předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu Jaromíra Nováka, dopis byl odeslán k mým rukám 16. října, obdržel jsem ho 17. nebo 18. října. Neprodleně jsem tento dopis zaslal jak hospodářskému výboru, tak výboru pro územní rozvoj, které podle usnesení Organizačního výboru měly tyto tisky přikázané. Podotýkám, že je běžná praxe, že pokud dostanu nějakou odbornou materii, tak ji dávám daným výborům. Pokud dostanu dopis, kde je v úvodu napsáno, že žádá o předání všem senátorům, předávám ho všem senátorkám a senátorům, byť se za to v minulosti někteří na mě hněvali nebo zlobili, že jsem tak činil.

Takto to bylo učiněno. Je vidět, že dopis se dostal do správných rukou, protože se o něm hovoří, a není žádný důvod, abych jakýkoliv dopis kdykoliv utajoval. A jak jsem tady před chvilkou řekl, praxi, která kolem toho je, držím.

Co se týká odborného posouzení, to je na každém z nás, hlavně na odborných výborech, jak se k tomu postavíme. A věřím, že pan ministr ještě zaujme odborné stanovisko. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane předsedo. A chci se zeptat pana ministra, jestli si přeje vystoupit v rámci obecné rozpravy? Ano, děkuji, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych reagoval na proběhlou debatu. A dovolím si začít odzadu od vystoupení pana senátora Vystrčila. Já, stejně jako vy, pane senátore, nejsem šťastný z tohoto průběhu. Ale chtěl bych zde sdělit, že jsem udělal maximum pro to, aby se názor státní správy sjednotil, především pak názor ČTÚ a ministerstva průmyslu a obchodu.

Chtěl bych vám ovšem říct, že to je jedna věc, která tady úplně jasně nezazněla. Názor, který prezentuje pan Jaromír Novák, je názor minoritní, je to názor předsedy, nikoliv celé Rady. A myslím si, že bychom měli mít eventuálně názor celé Rady.

Situace ovšem není úplně jednoduchá v tom smyslu, že tam došlo k výměně jednoho člena Rady od 1. října, což pravděpodobně vedlo k tomu, že názor, který byl majoritní ještě v září, už není majoritním v tuto chvíli. Ale rozhodně, pokud předseda vystupuje, měl by vystupovat za celou instituci, kvůli tomu tam Radu máme. Tam mělo dojít k prvnímu sjednocení názorů.

Napíši dopis v tomto smyslu panu předsedovi. Nicméně chtěl bych podotknout, že ČTÚ definičně je nezávislý regulátor, který má poměrně komplikovaný systém jmenování a vláda ho jednoduše neřídí, ovlivňuje pouze čas od času jeho složení.

Rozumím rozčarování a osobně udělám všechno pro to, aby se to nestávalo, protože ani mně se tato věc nelíbí, že nejsme schopni dosáhnout konsenzu a že potom znovu a znovu jsou tyto věci otevírány.

To mě vede k tomu, co tady bylo řečeno paní senátorkou Dernerovou o kreditech. Už v úvodním projevu jsem řekl, že mně se tato myšlenka líbí, bohužel byla nadnesena až velmi pozdě, pan poslanec Hovorka s tím přišel na poslední chvíli. Vidím to jako zajímavý námět, ale ne v tom smyslu, že by to mělo být bez omezení, ale že doby by měly být významně delší, než jsou dnes, protože souhlasím se situací, jak jste o tom mluvila, že kredity propadnou příliš brzy, a nic by se samozřejmě nestalo, kdyby byly někde alespoň tři až pět let. My se tím budeme zabývat při další novelizaci tohoto zákona, která probíhá díky dramatickému vývoji v této oblasti poměrně často.

Chtěl bych říci ještě jednu věc. Pan senátor Dryml tady dramaticky popsal situaci, jako by bylo zapotřebí zamítnout celý zákon. Chtěl bych znovu jenom vysvětlit, o čem se bavím. My tady reagujeme na to, že jsou tam nedostatečné sankce za poskytování roamingu. Nám hrozí sankce za něco, co mělo být hotové 1. 7. 2013, podotýkám. I kdyby byla pravda to, že paragraf, který tam byl přidán panem poslancem Pflégrem a se kterým se ztotožnila velkou většinou Poslanecká sněmovna, tak je to něco, o čem teď 10 týdnů bude odpovídat česká státní správa a pak stejnou lhůtu má Evropská komise, teprve pak eventuálně začíná formální proces. A my máme mnoho času na eventuální reakci. Proto, kdyby došlo na nejhorší scénář, který tady předkládáte, aby nenastaly žádné pokuty. Pokuty by ovšem daleko dříve hrozily, pokud bychom neschválili nic. Proto bych chtěl požádat, pokud shledáte, že tento paragraf je pro vás skutečně nepřijatelný, dovedu si představit, že to schválíte bez tohoto paragrafu a dáte Poslanecké sněmovně znovu šanci se rozhodnout, jestli bude trvat na znění Poslanecké sněmovny nebo bez tohoto paragrafu. Já z hlediska svého úřadu totiž především potřebuji schválení tohoto zákona, ať již v jedné nebo v druhé verzi. Ale velmi bych žádal o to, aby rozhodně nebylo hlasováno o odmítnutí tohoto zákona jako celku, protože tomuto návrhu nerozumím a to by rozhodně ničemu nepomohlo.

Věc, o které se diskutuje, je možná trochu víc dramatizována, než si zaslouží, protože toto je oblast, kde probíhá strašně moc změn, je strašně rychlý vývoj. A to, co se pravděpodobně nelíbí ČTÚ, je, že ČTÚ nakonec bude muset rozhodnout, co je významná a co je nevýznamná změna, což mu možná o něco zvýší práci, ale zase nejsme tuto instituci nezřídili proto, aby byla bez práce. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. A slovo má nyní pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Do 25. října jsem ještě senátorem a tak hájím zájmy občanů a svých voličů.

Nejsou to média, vážený pane ministře, která to náhodou dramatizují? Chcete říct, že média mají falešné informace? Z vašeho vystoupení to totiž tak zaznělo. Myslím si, že média by měla být hlídacím psem demokracie a měla by upozorňovat na některé problémy a nedostatky. Tady jde o zájem milionů našich občanů, protože mobilní telefony v podstatě dneska používá každý. A problém je, že se zhoršuje postavení zákazníků.

Vaším prostřednictvím, paní předsedající, k paní kolegyni Dernerové. Ona to tady jasně řekla. A možná každý z nás, který se o to bude zajímat, tak zjistí, že je v nerovnoprávném postavení vůči operátorům a vůči tomu, co si dovolují na českém trhu, třeba na rozdíl od německého trhu. Tam si něco takového nedovolují. A kdo si myslí, že tady plácám, tak ať si přečte podmínky drobným písmem, které tam píší operátoři. Tam jste jednoznačně v nevýhodném postavení a jednoznačně je to protizákonné a protiústavní. Je to jednoznačné zvýhodňování ve smluvních vztazích operátorů. A na to ministerstvo nereagovalo nebo nechce reagovat. A mělo na to šanci.

V civilizovaných zemích, vážený pane ministře, se celá věc řeší tím, že buďto vy anebo šéf ČTÚ nesou odpovědnost, osobní odpovědnost.

A pokud Evropská komise s námi zahájí kvůli této záležitosti, a podle informací z médií už předběžně zahájila řízení, tak se ptám, jestli to bude mít za následek, pokud já a Evropská komise bude mít pravdu, jestli vy bude abdikovat anebo jestli bude abdikovat šéf Českého telekomunikačního úřadu, protože jeden z vás by to měl udělat, pokud jsme ještě v civilizované zemi.

Chápu, že se tady točí miliardy, obzvláště, kdy se přelévají některé kapitály, jako třeba O2 a nákupy od pana Kellnera, který si pak z toho chce půjčovat peníze proto, že si za to nakoupil peníze. Já toto všechno chápu. Ale na druhé straně si musíme uvědomit, že bychom neměli být v tak zásadním rozporu nejen se zákony EU, ale i s českými zákony, vážený pane ministře.

A proto se ptám, jestli vyvodíte osobní zodpovědnost tím, že pokud tento zákon projde a jestli EU s námi zahájí správní řízení, ostatně tak, jak chce nevládní organizace pro rekonstrukci státu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má nyní pan senátor Radko Martínek, prosím.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Uvedl bych to do trošku klidnějšího tónu. I kdyby s námi Evropská komise zahájila řízení, tak to ještě neznamená, že budeme za prvé jako Česká republika potrestáni. A za druhé je tam ještě spousta možností, pokud bude probíhat takové řízení, celou záležitost vyřešit.

Z toho bych tedy žádné drama nedělal, protože to v zásadě žádné drama není. Prakticky s každým členským státem EU je vedena řada těchto řízení a řada z nich skončí absolutně bez jakékoliv sankce.

Nicméně, pane ministře, my jsme na výboru zažili opravdu povedenou taškařici. Upřímně řečeno, mne nejvíc zaujalo, že vládní zmocněnec, tedy zmocněnec, kdy si myslím, že v zásadě vládní zmocněnec zastupuje vládu, tak ten nám tam dramaticky líčil další osudy v rozporu se stanoviskem ministerstva. Ovšem co mě ještě více zaujalo, byť je to pro mě nová informace, že stanovisko ČTÚ vlastně není stanovisko ČTÚ, ale je to stanovisko jenom jeho předsedy nebo resp. minoritní záležitosti. Kdybyste tam byl a slyšel, co zase říkal příslušný člověk, který nám tam vykládal něco o tom, jak hájí zájmy lidu atd., tak byste se asi divil, jakým způsobem tento nezávislý orgán vystupuje, zvláště, když to nemá projednáno v orgánu, v kterém to projednáno má být.

Nicméně je tam jedna základní věc, která pro mě a věřím, že pro všecky z nás, resp. zcela určitě pro členy našeho výboru, je zcela klíčová. Onen člověk tam sdělil, že jestliže my schválíme tento zákon ve znění, jak je nám předkládán, dojde k zásadnímu zhoršení situace spotřebitelů v této zemi a budou v nejhorším postavení, abych to citoval přesně, v celé EU. To znamená, že my jsme už tam chtěli a chceme znovu od vás stanovisko, jestliže budeme hlasovat pro tento zákon, jestli toto nastane či nikoliv.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Obecná rozprava pokračuje. Slovo má paní senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, paní předsedající. Chtěla jsem se ještě jednou zeptat, co to je směrnice o univerzální službě, to mi pan ministr neřekl, nevím, co to je.

A tady právě to, co mám z toho tisku. Píše se, že ďábel se uhlídá v detailech, protože účastníci jsou všichni, ale spotřebitel je jen někdo. Navazuji na pana senátora Martínka – živnostníci a firmy do této kategorie z pohledu operátorů nespadají, a tak všechny ty služby pro ně v budoucnu nebudou platit, jestli tedy skutečně živnostníci budou poškozeni, jak to tady píší.

A pak je tady ještě jedna věta, dost podstatná. Nově by operátorům stačilo oznámit, že provedli změnu a nové podmínky visí na webu. Tak ti starší občané se určitě na ten web nepodívají. Upřímně, já se na ně také nekoukám, když si koupím SIM kartu, tak si ji prostě koupím a nekoukám na web do návodu, co mě čeká od operátora. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, slovo má nyní pan senátor Petr Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji za slovo. Já bych se rád přidal v diskusi k názoru pana kolegy Martínka, protože skutečně bylo pro mě naprosto nepřijatelné, že tři zástupci státu, z toho jeden vládní zmocněnec, potom jeden zástupce ČTÚ a jeden z ministerstva, každý vystupoval úplně jinak, přitom vláda předkládá poměrně silou velkých počtů hlasů z Poslanecké sněmovny zákon, který měl projít bezproblémově, a někteří zástupci státu tedy hovoří, že se snaží chránit spotřebitele.

Řekněme si, jak to chodí v praxi. V praxi to chodí tak, že každý z nás má smlouvu na dva roky. Po té době si ji buď obnoví anebo ji nechá běžet dál, nemusí ji ani obnovovat, protože automaticky se to převádí, když tři měsíce předtím ji nevypovíte. A v tomto případě, o kterém hovoříme, se ve skutečnosti jedná o to, že pokud někdo z operátorů učiní nějaké opatření, ve kterém ve prospěch spotřebitele, říkám ve prospěch spotřebitele v tomto případě, sníží např. cenu za některou ze služeb, tak vám to nemusí oznamovat – to říká tato dikce, kterou máme před sebou – protože vy to na výpisu příští měsíc automaticky zjistíte, že najednou platíte méně za stejnou službu.

A když jsme bádaví, tak si můžeme zjistit, že je to divné, když mi to snižuje, to se musím podívat po druhých operátorech, co se děje. To udělá běžný občan, protože chce vědět, jestli se něco neděje. Když mi jeden to snižuje, to je bezvadné, to je radostné, jestlipak konkurence to nesníží třeba 10krát tolik.

I kdyby ho toto nenapadlo, tak konkurence ve chvíli, kdy jeden z operátorů to udělá – víme, co se dělo zhruba před tři čtvrtě rokem – tak se předhánějí a dávají informace, dělají kampaň kolem toho, aby ukázali, že jsou v tomto segmentu trhu lepší a snaží se nalákat, aby k nim přešli. To znamená, že spotřebitel je chráněn i reklamou, neviditelnou rukou trhu, o které tak neradi mluvíme a slyšíme někteří. Tento souboj se prostě odehrává i takto. A jedná se o to, jestli je operátor povinen nám oznamovat, že v náš prospěch v podstatě upravuje podmínky a že nám někde slevuje, a nebo je to nadbytečné. Pak by to měl říct nejenom po internetu, ale měl by nám to správně poslat dopisem. On to asi udělá, ale já to stoprocentně zaplatím. To není tak, že on to vezme ze svých zisků, on si to od nás pěkně znovu vybere jinou formou, takže o co se tady vlastně jedná? Jedná se o zjednodušení administrativního postupu. Třeba Velká Británie, Polsko, Slovensko, Maďarsko a další státy mají podobně upravený zákon. Z České republiky zaznělo něco, co není žaloba, ale jakési oznámení, z tamtěch zemí to nezaznělo, proto proti nim nikdo nic nevede.

A teď, co se děje? Evropská komise s Českou republikou něco, čemu se říká IU Pilot, je to prostě pilotní projekt tzv. předjednávání. Oni vznesou dotaz a vláda má asi deset týdnů na to, aby nějak odpověděla, mezitím si říkají, jestli je to proti zásadám, jestli to není atd. V tom měl Radko Martínek naprostou pravdu. A v 80 % případů k ničemu nedochází, vše se vysvětlí, zákon platí a nic se neděje. Ano, ve 20 % případů mohou vést vůči té zemi, která je neuspokojila, nějaké řízení, a ta země může reagovat tak, že začne napravovat legislativní proces, čili se přijme novela zákona, oni jsou tím uspokojeni, anebo to neudělá a dostane pokutu. Čili o čem se tady tak dlouho bavíme? Pan ministr předkládal nějaký zákon, my buď budeme hlasovat pro nebo proti, přikloníme se k jedné ze dvou stran názorů. Spíš mě zaráží, že zástupci státu jmenovaný do určitých funkcí jdou proti vlastnímu ministerstvu a proti vládě, která je do funkcí jmenovala. Trošku matou zákonodárce, protože ne všechno je zcela pravdivé tak, jak to napsali. V případě oznámení vedoucím výborů a předsedovi Senátu dokonce mi pan vládní zmocněnec včera vysvětloval, že se z jeho strany jednalo o jakési zjednodušení, aby nás to právě nepomátlo.

No, a to zjednodušení bylo, že už proti nám je vedeno řízení. To mi spíš připadá, že to je takový jemný nátlak na ovlivnění názoru.

A jestliže šéf ČTÚ prohlásí do televize, že ho nezajímá názor poslanců a senátorů, ale názor Komise, tak promiňte, kdo toho člověka jmenoval do jeho funkce?

Spíš se ptám, jestli je tady všechno v pořádku, jestli vládní politická reprezentace jmenovala správné lidi, jestli ti správní lidé vykonávají to, co se očekává. Vždyť oni tam nejsou proto, aby poslouchali vládu, to chraň bůh, jsme v demokratické zemi, ale aby se takovýmto způsobem stavěli proti přijetí zákonů, které vláda předkládá, to asi by mělo být v nějakém meziresortním řízení dopředu předjednáno. Nedovedu si představit, jak dlouhodobě by to vypadalo, kdyby jednotlivé orgány jmenované státem vystupovaly neustále proti vlastní vládě, proti Parlamentu. Pak se ještě může stát, že je zde třetí moc, soudci, že ještě řeknou, vaše názory nás nezajímají a my budeme dirigovat a řídit tuto zemi ze soudcovských stolců.

To mi spíš na tom zaráží, že se toto děje, moc mně to mrzí a budu tedy čekat na odpověď pana ministra, jestli se opravdu očekává, že se spotřebitelům přijetím tohoto zákona nějakým způsobem razantně zhorší situace oproti operátorům. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A s přednostním právem má slovo pan senátor Petr Šilar.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Kolegyně a kolegové, dovolím si navrhnout desetiminutovou přestávku, abychom mohli připravit věci, které se týkají tohoto zákona, po ukončení diskuse, před hlasováním. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Bereme to na vědomí, až skončí diskuse, bude desetiminutová přestávka. Ale nyní diskuse pokračuje. Slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, senátorky a senátoři. Tady vidíte, jak celá problematika, celá materie je velmi složitá, kdy ani tři zástupci se nedokázali shodnout na konečném výsledku. Proto se domnívám, že bychom měli být v této záležitosti ostražití a velmi, velmi uvážliví.

Velmi mě mrzí, vaším prostřednictvím, paní předsedající, k našemu kolegovi, že zpochybňuje názor nezávislého – slyšíte dobře – orgánu! Pokud není nezávislý, tak bude poslouchat vládu. A pokud je nezávislý, tak musí mít svůj názor, ale musí ho řádně odůvodnit. Jestli to udělal nebo neudělal pan předseda, já se domnívám, že udělal, tak je to jeho názor a neměli bychom ho v demokratické společnosti, pokud uznáváme nezávislost tohoto úřadu, zpochybňovat. Je to jeden z názorů.

A třetí věc, vážení. Vezměte si to, že když vy uzavřete s někým smlouvu, tak jedna strana vám jednostranně bez vašeho souhlasu změní smluvní podmínky. Takhle se na to podívejte, jestli to je nebo není možné ve společnosti, kde snad platí demokratické zákony, ať je to výhodné nebo nevýhodné pro druhého účastníka. Ale měly by existovat určité právní postupy.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji a slovo má nyní paní senátorka Eliška Wagnerová, prosím.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Paní předsedající, kolegyně a kolegové, ono to tady nyní v zásadě už jakoby zaznělo. Já chci vlastně právě připomenout, že ČTÚ je nezávislý správní orgán. To znamená, že se od něj opravdu očekává názor, který se nebude odvíjet od toho, jaký je názor vlády. On prostě nespadá pod vládu, on je tedy po právu nezávislý. Že se nedohodli předem, to je ovšem otázka, proč. Nemohu vědět, jestli ta nedohoda spočívala jenom v nějaké neochotě, anebo proto, že na jedné straně – a marná sláva, tady musím spíš vycházet z toho, že na politické straně, to znamená na straně ministerstva, případně Poslanecké sněmovny – působily určité zájmy. Pokud by v ČTÚ měly působit zájmy, tak to můžeme zabalit, to by bylo velmi špatné. Tady musíme vycházet z toho, že oni mají postavení takového kvazi co do nezávislosti soudního orgánu, čili tam se opravdu očekává, že tam zájmy stran nebudou hrát roli.

A pokud jde o vládního zmocněnce, je to sice vládní zmocněnec, ale uvědomme si, že je to osoba, která je nebo měla by být výsostně orientovaná v otázkách evropského práva. A nezlobte se, pane ministře, ale očekávám, že ten člověk je lépe orientovaný než jste vy anebo než jsou nějací další vaši lidé na ministerstvu, proto je také vládním zmocněncem. Tím musí být někdo, kdo je skutečně nejlépe orientován v otázkách evropského práva. Jinými slovy, mne by jeho názor velmi zajímal, ale velmi zajímal. A naopak je velmi prospěšné, že ho říká dopředu, protože potom on bude popotahován za to, že neobhájil Českou republiku a českou vládu před Evropským soudním dvorem. To jsou prostě komplikovanější vztahy.

A pak třetí věc, která mě trošku mrzí. Tady se pořád mluví o tom, že stát, stát, stát, bude platit stát atd. Ale já jsem byla zvolena občany a já jsem odpovědná občanům. A tudíž mě zajímá, jestli tento zákon jde k jejich duhu, anebo jde proti jejich zájmům. A jestli jde proti jejich zájmům, tak je mně líto, tak to dělá stát špatně. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Slovo má nyní pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, vystoupilo tady dnes mnoho senátorů, kteří reagují na situaci, případně i na to, co se píše v médiích. U nás při jednání výboru, který se tím podrobně zabýval, jsem je neviděl, byli možná na garančním hospodářském výboru. Ale asi se sluší, abych tady popsal slova onoho citovaného vládního zmocněnce, který tam přišel a co nám řekl. Řekl, že do systému Pilot přišel podnět anonymizovaný, to znamená anonym, a automaticky, když tam přijde podnět, tak jde dopis na příslušné garanční ministerstvo, které má deset týdnů na to, aby se k tomu vyjádřilo. V případě, že by Evropská komise nebyla pak s vyjádřením spokojena, tak zahájí řízení. On tam řekl, že takové řízení trvá zpravidla dva až tři roky a v případě, že Česká republika neuspěje, pak přichází rozhodnutí, které bez sankcí ukládá České republice situaci napravit.

To jsou jeho slova. Čili on nás na to upozorňoval. A vidíte, jaký je tento proces zdlouhavý. A v tuto chvíli pouze přišel anonym a máme deset týdnů na to, abychom se k tomu vyjádřili. Tolik po té formální stránce. Ale samozřejmě jde o to, jestli skutečně je to pravda, že se zhoršují nebo nezhoršují podmínky pro spotřebitele, a to jsme chtěli u nás na výboru, aby tady řekl pan ministr, protože ministerstvo průmyslu a obchodu je za to pro nás garancí. Čili to pro ty, kteří jenom čerpají informace z médií, jak to ve skutečnosti na výborech, které se tím zabývaly, bylo.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Obecná rozprava pokračuje dále. Slovo má pan senátor Petr Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Dobrá. Já bych také ještě možná doplnil informace, které jsem získával. Já si velice vládního zmocněnce vážím, protože to je skutečně odborník, který v Evropě je, hlídá a posílá vládě všechny podněty, které přicházejí včas, abychom mohli nějak reagovat. Po výboru jsem se ho pak ptal. On mi říkal ano, přesně to, co teď říkal pan kolega Vícha, že přišel podnět z České republiky na rozdíl od Velké Británie, Polska a Slovenska, které jsem zmiňoval, kde žádný podnět nepřišel, proto tam to funguje a platí a jejich spotřebitelé prostě fungují podle zákona, který bychom měli možná za chvíli schválit nebo neschválit.

V České republice se stalo, že podnět přišel. Proti nám tedy nehrozí žádné řízení, ale mělo by docházet k vysvětlení, a to byla jeho práce, kterou on v této chvíli udělal. Čili dík za to, dobré. Spíš šlo o to, jakou formou nám to napsal. My jsme si někteří mysleli, že to nebylo napsáno úplně šikovně, protože on to napsal tak, jako že už to řízení vedeno je, neboli že už je po pilotu. Prostě, jako když už se bavíme o odbornících, tak řekněme si, že by to mělo být všechno korektně – ty postupy udělané.

Co se týče ČTÚ – znova – pan ředitel ČTÚ na náš výbor nepřišel, přišla tam jeho kolegyně. Dobře, nemusí všude chodit šéfové, to bereme, ale vysvětlení, která jsme dostali, nebyla zcela přesvědčivá. Já chápu, že to je nezávislý úřad, ať chrání spotřebitele, od toho jsme si ho ustanovili. V pořádku. Ale když nejsou přesvědčeni v diskusi, ale jdou proti názoru ministerstva, tak pak se ptám, proč ministerstvo předkládá zákon, kde by měla být zásadní pochybnost, jestli český spotřebitel, náš občan, kterého zastupujeme, je v poníženém stavu nějakém nebo znevýhodněném. Tak snad ministerstvo to s tím vládním zmocněncem a třeba s ČTÚ v rámci připomínkového řízení, legislativní radě vlády a já nevím, co všechno je ještě před tím, než se vůbec zákon předkládá – ve třech jednáních Sněmovny. Snad se měly sbližovat nebo měly by být známé. Mně se jedná spíš o formu, jakou ti lidé potom vystupují veřejně, v televizi a tak. Přece ta odborná diskuse se může vést na nějaké odborné půdě, na ministerstvech, já nevím, ve Sněmovně, třeba i tady, ale ve veřejném životě to je takové otravování vzduchu – mně to trochu připadá. A teď přece opravdu je zásadní věc, jestli spotřebitel tímto zákonem bude nebo nebude postižen. A oproti tomu na druhé misce vah je, jestli skutečně chceme snižovat administrativu anebo ne. No, kdybychom se na to měli dívat těmahle očima, tak tu administrativu v žádném oboru v ČR nesnížíme nikdy. Protože vždycky každý úředník zdůvodní, proč musí dělat to nebo ono, proč musí tamhle psát dopis, proč se mu musí odpovídat, proč ten mu musí hlásit, proč má udělat tamto a tamto. Jestliže nenajdeme sílu snižovat administrativu v hloupostech, tak jak ji chceme hledat v důležitých věcech. A tady se jedná o to, jestli má přijít oznámení spotřebiteli, když smlouva vyznívá v jeho prospěch. To je podstata celého problému. Má to oznamovat anebo stačí, že dostanu snížený tarif? Některé země se přiklonily, že chtějí snížit administrativu. My to rozhodneme za chvilku. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má nyní pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, senátorky, senátoři. Víte, kdyby bylo pravda to, co říkal předřečník – vaším prostřednictvím, paní předsedající, k panu kolegovi Bratskému, kterého si velmi vážím už pro jeho skautskou činnost – o snižování administrativy, tak bychom nemohli třeba dneska schválit zákon o zdravotnických prostředcích. To je názorný příklad o tom, jak se zvyšuje administrativa a kolik to bude zdravotnictví stát. Takže si myslím, že to je falešné a prázdné, jak říkal jistý prezident, předseda vlády.

Druhá záležitost je, jestli připustíme, že smlouvy se mají jednostranně měnit, a to je pro mě další prioritou, ať už k lepšímu nebo k horšímu. A bohužel s těmi operátory většina z nás nebo spousta občanů této země má velmi, velmi smutné zkušenosti. To je pro mě další zásadní otázka. Třetí zásadní otázkou je to, co už jsem říkal na začátku, jestliže se v průběhu doby ukáže, že pravdu měl nezávislý, nezávislý úřad, který je tady napadán ze strany některých senátorů i ministerstva anebo jestli ministerstvo průmyslu, tak kdo ponese odpovědnost. Protože ztráty mohou být v desítkách, možná stovkách milionů pro občany ČR. A ono to není, jak se nám tady snažíte podsouvat jenom o tom, že to bude prospěšné pro občany. Ono to tak do důsledku není.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Ano, já vás vidím, pane ministře, vypadá to, že u senátorů je už vyčerpáno, takže vaše slovo bude důležité před tou pauzou. Máte slovo, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych reagoval na většinu vystoupení a upřesnil některé věci, protože nezazněly tady úplně přesně. To, co považuji za velmi důležité, ten nejspornější návrh, prosím, neprošel klasickou procedurou – ministerstvo, připomínkové řízení, legislativní rada vlády. To, o čem je tady spor, je návrh poslance Pflegera, který přednesl na hospodářském výboru Parlamentu ČR, ten se s ním ztotožnil a stejně tak se s ním ztotožnila Sněmovna. Stanovisko mého úřadu – to bych tady rád zdůraznil, bylo neutrální. Protože já si myslím, že není pravda, ani že to bude mít dramaticky pozitivní ani dramaticky negativní, v zásadě to bude mít neutrální účinky, a proto je to daleko menší drama, než to tady v tuto chvíli vypadá. To je to základní stanovisko.

Chtěl bych se tady také vyjádřit k jednotě a k nezávislosti Českého telekomunikačního úřadu. Já bych se chtěl ohradit proti těm názorům, že bych já osobně nebo můj úřad zpochybňovali nezávislost ČTÚ. Samozřejmě platí, že pokud je ČTÚ nezávislý, tak je občas obtížné dosáhnout souhlasného stanoviska s ministerstvem průmyslu a obchodu už jenom proto, že jeho členové byli najmenováni za nejrůznějších vlád, protože tam se mění jeden člověk ročně.

Mám ovšem důvod se domnívat, že na co máme nárok od tohoto nezávislého úřadu, abychom dostávali stanovisko, které schválí celá rada, a nikoliv minoritní stanovisko předsedy. Proč? Už jenom proto, že můj úřad teď předkládá do Sněmovny energetický zákon, který se k vám také dostane, kde je navrženo zavedení podobné rady, jako je v ČTÚ u regulačního úřadu. (Předsedající: Já jenom poprosím o klid, budeme mít pauzu, pánové, prosím, tišeji. Děkuji.) Protože se zjistilo, že když je tam pouze jeden člověk, kde ta zodpovědnost je jednoznačná, že to přináší také své problémy. Ale pokud je tam rada, tak myslím si, že všichni máme nárok na většinové stanovisko té rady, a nikoliv to, aby chodil pouze jeden představitel, byť je to předseda. Tolik máme právo očekávat od nezávislého regulátora.

A k vyjádření pana senátora Drymla ohledně zodpovědnosti v této věci. Já samozřejmě se k zodpovědnosti hlásím a pokud by ČR byla odsouzena, tak samozřejmě za to přijmu osobní zodpovědnost. Jenom bych si dovolil dodat, že já jsem zdědil od svých předchůdců jako ministr asi 15 infringementů neboli správních řízení v nejrůznějších oblastech, především v oblasti energetiky, kde tyto hrozby velmi reálně existují. A to, že země ve správním řízení, není nic neobvyklého, protože právní systémy moderních států, tím spíše právní systém EU je velmi komplexní a tyto věci v zásadě jsou o tom, že je to snaha odstranit nekonzistentnosti v systému, což je proces permanentní, byl tady, myslím, docela i pěkně popsán a neměli bychom se zbytečně strašit tím, že ČR propadne do tohoto řízení. Problém by byl, kdyby nakonec po všech těch procedurách vyjednávání a výzvách naše země skutečně byla odsouzena a to by potom samozřejmě bylo na osobní zodpovědnost za takový vývoj.

Tohle nám nehrozí a pokud by nám to hrozilo, tak daleko spíše za to, že nebudeme reagovat na ty věci, které měly být vyřešeny, jak už tady bylo řečeno, k 1. červenci minulého roku. Znovu opakuji, o tom je jádro tohoto zákona, o tom je jádro tohoto návrhu.

Chtěl bych se ještě vyjádřit k té universální službě, na kterou se ptala paní senátorka Dernerová. Pro jistotu jsem si to tady našel, co je universální služba. Universální služba je minimální soubor služeb, který je přístupný za stejných podmínek všem koncovým uživatelům za dostupnou cenu a ve stanovené kvalitě. Na evropské úrovni je problematika universální služby řešena směrnicí o universální službě, která je v ČR transponovaná do zákona o elektronických komunikacích. Čili tento zákon určuje minimální službu a mluví se o koncových uživatelích, tudíž není možná nějaká diskriminace na základě toho, jestli je někdo živnostník anebo nikoli. To je k této věci. Ještě jsem pravděpodobně na něco zapomněl... (Myslím, že ne.) To je v zásadě všechno, co jsem chtěl sdělit.

Možná jedině k výroku pana senátora Drymla o tom, co se píše v novinách. Samozřejmě, noviny jsou hlídací pes demokracie. Samozřejmě ovšem také platí, že proto, aby jím mohly být, aby si vyvolaly pozornost, musí přehánět a dramatizovat. Bez toho to nejde. Tak funguje reálný život.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře, připomínám, že jsme stále ještě v obecné rozpravě. Slovo má paní senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, paní předsedající. Děkuji za odpověď, pane ministře. Já jenom k tomu, že říkáte, že je to stanovisko pouze jednoho člověka, a to předsedy Českého telekomunikačního úřadu. Tady čtu, že radní ČTÚ Ondřej Malý je také na straně telekomunikačního úřadu, takže to není minoritní názor.

Další věc, na kterou jsem se chtěla zeptat, protože dostal dopis od telekomunikačního úřadu pan předseda Štěch, dostalo jej také MPO ČR, konkrétně vy, ten dopis od telekomunikačního úřadu?

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Tak já ještě asi poprosím o reakci. Dnes je to výjimečné a důležité.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Já jsem nekontroloval to, zda jsme dostali dopis. Zřejmě to pan předseda nepovažoval za nutné, protože já jsem s ním na to téma vedl několik jednání právě o tomto pozměňovacím návrhu. Ale on mi to sdělil ústně. V tom nevidím problém, že by mi musel psát dopis. Já jsem s ním komunikoval, a to několikrát.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře. Táži se, jestli opravdu už se nikdo nehlásí do obecné rozpravy? Vidím, že nikdo, děkuji vám. Obecnou rozpravu uzavírám a vyhlašuji přestávku na poradu na 10 minut. Teď je 15.22 hodin, takže jestli 10 minut, tak, přátelé, 15.32 hodin by to mělo být, asi si dovolím přerušit jednání do 15.35 hodin, porada bude jistě vášnivá. Takže v 15.35 se sejdeme.

(Jednání přerušeno v 15.22 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.35 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dámy a pánové, prosím, zaujměte svoje pozice. Pokračujeme v projednávání našeho bodu. A já se nyní táži pana ministra, pana navrhovatele, jestli se chce k obecné rozpravě vyjádřit? Vzhledem k debatě, pánové, dámy, prosím o klid. Prosím o klid, posaďte se na svoje místa. Kolegyně, kolegové, pane ministře, prosím, počkáme chviličku. Poprosím zaměstnance Senátu, aby nám nerozptylovali senátory a nechali je sednout na svoje místo, děkuji. Ten rozruch si necháme na jindy, děkuji. Pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Myslím, že diskuse byla dostatečně široká, já už jsem všechno zásadní asi řekl. Teď bych chtěl jenom poprosit, požádat o schválení zákona ve sněmovní verzi, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře. Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru VUZP, pan senátor Petr Vícha? Nepřeje. Tak poprosím zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Karel Korytář:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. V diskusi, v obecné rozpravě, vystoupilo 9 senátorek a senátorů. Pan senátor Dryml pětkrát, já trošku odlehčím, jakoby se inspiroval ve včerejší Lize mistrů, kde padalo 6 – 7 gólů. Nicméně paní senátorka Dernerová třikrát a pan senátor Bratský dvakrát.

Já bych si dovolil k tomu kratičkému komentáři připomenout, co bylo důvodem předložení tohoto zákona. Bylo to sjednocení kontrolního systému, odstranění duplicit a zpřísnění sankcí.

Já samozřejmě cítím jako paní senátorka Dernerová, že operátoři s námi nehrají vždycky fér hru, máme každý špatnou zkušenost, máme i dobré zkušenosti, ale těch špatných je možná více.

Já bych tady chtěl ještě připomenout, že v Poslanecké sněmovně byla žádána analýzy. Zřejmě se nestihla, přestože bylo odloženo 2. čtení nebo bylo přerušeno a bylo znovu zažádáno o 2. čtení, mělo se ověřit, jaký dopad může mít § 63, který byl jako jediný diskutován z celé plejády implementace. To nebylo možné zvládnout, ale bohužel taková analýza nepřišla ani do Senátu. Ten čas, i když nebyl dlouhý, tak přece jenom byl. Já jsem dostal jako zpravodaj dopis ve stejný termín, jako dostal pan předseda Senátu, dostal to i předseda výboru. To se mi zdá trochu pozdě.

Co se týká vůbec operátorů a vůbec elektronických komunikací, neprojednáváme poprvé výroční zprávy, nedělali jsme tady jeden, dělali jsme více seminářů na téma, kde hledáme stejné podmínky, jako mají v zahraničí. Máme už určitý systém spolupráce. Ten bohužel nenastal. Já jsem ve své zpravodajské zprávě o tom hovořil. Já jsem po obdržení dopisu jednal snad 5 – 6krát s MPO ČR. Hledali jsme určitým způsobem odpověď na dopisy, které přišly, ale byli bohužel v poloze, něco se může stát, nikdo z nich nebyl schopen kvantifikovat co. To je průběh, který tady byl.

K paní senátorce Dernerové ještě – Český telekomunikační úřad řeší 300 tis. sporů od neplatičů a všechny spory, které jsou mezi operátory a uživatelem. Samozřejmě že i já mám svou bolístku, svůj spor. Je tady otázka kreditů – bohužel kredity v našem výboru nebyly předloženy, tak jsme o nich nejednali. Nicméně je to téma, které bude do příští novely dobré ošetřit. Je zcela možné pochopitelné, že ČTÚ má obavy, že něco vzroste, nějaký počet sporů, ale nebude schopno kvantifikoval kolik. To je k této věci.

Pan senátor Bratský řekl jasně, že tento systém a způsob, který má zachránit něco a přitom mu nejsou schopni říct, co má zachránit a jakým způsobem, to bohužel nemůžeme naplnit. Proto naše rozhodnutí ve výboru bylo takové, že jsme nepovažovali, když gestor garantuje, že je o vysvětlení třeba toho § 63 nebo vůbec této naší úpravy, jsme nepovažovali za tak závažné, abychom nemohli doporučit schválit ve znění, které je postoupené Poslaneckou sněmovnou.

Teď ještě zkonstatuji, jaké návrhy tady odezněly. Oba výbory navrhly schválit novelu zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a padly tady dvakrát návrhy zamítnout.

To je všechno.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. O tom budeme hlasovat.

(Vůbec mi to tady nesvítí...) Kdo je pro, tlačítko ANO a ruku nahoru. Děkuji. Kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 18 se z 58 přítomných senátorek a senátoru při kvoru 30 pro vyslovilo 30, proti bylo 13. Návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu navrhovateli i panu zpravodaji. Takhle těsný výsledek už si tady dávno nepamatuji.

Náš program pokračuje. Projednáváme bod, kterým je

 

Návrh zákona o prekurzorech výbušnin a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o prekurzorech výbušnin)

Tisk č. 360

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 360. Návrh uvede ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Já opět poprosím o klid v sále. Děkuji. Pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, cílem navrženého zákona je zajistit národní úpravu k provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 98/2013 ze dne 15. ledna 2013 u uvádění prekurzoru výbušnin na trh a jejich používání. Toto nařízení, které je přímo použitelným předpisem EU, má v rámci boje proti hrozbě terorismu regulovat přístup osob z řad široké veřejnosti k vybraným chemickým látkám, například k některým výrobkům v oblasti bazénové chemie, čisticích prostředků, modelářských potřeb apod., považovaným Evropskou unií za prekurzory výbušnin.

Nařízení č. 98/2013 se týká vztahu mezi výrobci či prodejci prekurzorů výbušnin na jedné straně a osob z řad široké veřejnosti na straně druhé. Netýká se však zpřístupňování prekurzorů výbušnin mezi podnikateli navzájem. Nařízení upravuje podmínky přístupu občanů k prekurzorům výbušnin, tedy buď na základě povolení nebo prostřednictvím registrace tohoto prodeje. Dále stanovuje podmínky udělování povolení, podmínky a způsob registrace prodeje, povinnosti prodejců, výrobců a distributorů výbušnin a rovněž určuje i kontaktní místo, které bude plnit úkoly vůči Evropské komisi a bude přijímat informace o podezřelých transakcích.

Navrhovaný zákon požaduje, aby výrobky obsahující prekurzory výbušnin byly viditelně na svém obalu označeny tak, aby bylo zřejmé, že jejich získání je možné pouze za splnění určitých podmínek.

Z hlediska regulace přístupu osob z řad obecné veřejnosti k prekurzorům výbušnin nařízení 98/2013 dává členským státům možnost zvolit buď rigidní režim úplného zákazu prodeje prekurzorů veřejnosti, mírnější režim povolovací nebo nejvhodnější režim kombinovaný, spojující princip povolovací s možností prodeje méně rizikových komodit na základě registrace těchto prodejů.

Případy uvedené v písmenu b) a c) vyžadují zpracovat úpravu, jak je návrh zákona předložen.

Při nepřijetí zákona bude platit absolutní zákaz prodeje prekurzorů výbušnin z řad široké veřejnosti podle nařízení, což je opatření s nežádoucími dopady jak na národní hospodářství, tak na spotřebitelskou veřejnost. ČR zvolila nejvhodnější režim, to je kombinovaný. Povolení pro nebývání prekurzorů budou vydávána obvodními báňskými úřady. Registrace prodejů vybraných komodit – peroxid vodíku v koncentracích 12 až 35 %, nitromethan v koncentracích 30 až 40 % a kyselina dusičná v koncentraci 3 až 10 % – budou provádět hospodářské subjekty.

Kompetence orgánů vykonávajících veřejnou správu v oblasti prekurzorů výbušnin jsou nastaveny s ohledem na dosavadní úkoly správních orgánů, přičemž tyto orgány budou vykonávat svoji činnost v rozsahu přidělených finančních prostředků. Výkonem kontrolních činností budou pověřeny orgány státní báňské správy a orgány České obchodní inspekce. Výkon kontrolní činnosti bude spočívat jednak v průběžné kontrole plnění povinností, jednak v následném šetření podnětů, nedostatků a kontrolních zjištění a samozřejmě též ukládání sankcí. Česká obchodní inspekce i dnes kontroluje a dozoruje právnické a fyzické osoby prodávající nebo dodávající výrobky na vnitřní trh, poskytující nebo vyvíjející jinou podobnou činnost na vnitřním trhu.

Orgány státní báňské správy vykonávají v současné době vrchní dozor nad výbušninami pro civilní použití.

Návrh zákona projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který doporučil Senátu jeho schválení, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane ministře. S faktickou se hlásí pan senátor Petr Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Dobrý den. Já bezprostředně po hlasování jsem zjistil, že mám na sjetině ANO, a já jsem se v souladu se svým klubem zdržoval hlasování.

Chtěl bych tedy zpochybnit hlasování, podat námitku a prosím, aby se o ní hlasovalo. (Otázka z pléna.) K předešlému bodu, panu ministrovi se omlouvám, protože jsem to zjistil ve chvíli, kdy začal hovořit k dalšímu bodu. Pane ministře, moc se omlouvám, já jsem si běžel pro tu sjetinu, když jsem byl kolegy upozorněn, že klub se nějakým způsobem domluvil a že jsme byli domluveni na zdržení se.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, vy máte samozřejmě právo na tuto námitku a my o této námitce budeme hlasovat okamžitě, a to bez rozpravy. Takže tak jak to teď zaznělo, já vás jenom svolám, aby to bylo jasné, a budeme teď hlasovat o námitce, jestli ji bereme na vědomí, tak jak ji řekl pan senátor Petr Bratský. (Nepřítomní senátoři dobíhají do sálu.) Pan senátor Antl je přihlášen? To je omyl? (Omyl.) Děkuji.

Zahajuji hlasování o námitce Petra Bratského. Kdo ji bere na vědomí, stiskněte tlačítko ano a zdvihněte ruku. (Nehlasuje se. Poznámky, že senátoři nevědí, o čem se hlasuje.) Hlasujeme o námitce Petra Bratského – zpochybnil hlasování, takže jestli mu dáváme zapravdu, on chtěl hlasovat proti, chtěl se zdržet, a hlasoval pro. On to tady teď řekl. (Poznámky z pléna.) Ještě jednou, pojďte si to uvést, pane senátore. Petr Bratský to řekne znovu, abyste tomu porozuměli, o čem budeme hlasovat. (Poznámky z pléna.) Prosím o pozornost.

Senátor Petr Bratský:  Všem se omlouvám, ještě jednou pro kolegyně a kolegy, kteří nebyli v sále, když jsem bezprostředně po hlasování šel zkontrolovat listinu, zatím dostal slovo pan ministr, měl krátký proslov už k dalšímu bodu, já jsem se mu už za to omluvil, a bezprostředně poté, co on domluvil, jsem si vzal slovo a požádal jsem o námitku proti hlasování, protože jsem chtěl hlasovat "zdržel se" a na sjetině jsem objevil ANO, tak jsem to zpochybnil a požádal jsem o hlasování, aby se hlasovalo o mojí námitce.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Takže já minulé hlasování prohlašuji za zmatečné a teď budeme hlasovat tak, jak jste slyšeli.

Takže znovu – zahajuji hlasování, kdo je pro, tlačítko ANO, ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 20 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 38, proti byli 2. Návrh byl přijat.

To znamená, že my musíme o předcházejícím zákonu dát hlasovat znovu a tak se stane. Teď už bez rozpravy, takže se připravte. (Hlasy: Odhlásit.)

Takže znovu, vytáhněte si své karty, přihlaste se znovu svými kartami a už bez fanfáry – hlasujeme o – byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. (S technickou poznámkou se hlásí paní senátorka Wagnerová.) Prosím, s faktickou, paní senátorko. (Hlasy: Diskuse v sále mimo mikrofon, projevy nesouhlasu. Technická poznámka nepřednesena.)

Já dám hlasovat tak jak zaznělo. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo jste proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 21 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 30, proti bylo 7. Návrh byl přijat.

Končím uzavírání tohoto bodu už bez všech pochybností.

A my nyní pokračujeme, prosím, v bodu – poprosím o klid, máme tady dnes rušno, ale nedá se v tom pracovat, přátelé, vyhlásím pauzu, jestli se nezklidníte. Děkuji. Pokračujeme bodem, kterým je návrh zákona o prekurzorech výbušnin a o změně zákona. Slovo měl pan ministr. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 360/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Leopold Sulovský, kterého prosí, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Leopold Sulovský:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, navrhovaná právní úprava svěřuje kontrolní režim nad prekurzory výbušnin stávajícím orgánům kontroly nad prodejem, kterými jsou v České republice obchodní inspekce, částečně i obvodním báňským úřadům. Předkládaná právní úprava nestanoví zákaz zásilkového obchodu s prekurzory výbušnin v případě obyčejných zásilek ani internetového prodeje prekurzorů výbušnin. Bude tak plně na odpovědnosti prodejce, jakým způsobem si ověří, že fyzická osoba, která o nabytí prekurzoru výbušnin žádá, je držitelem povolení, nebo jaký způsob registrace prodejce provede. Prodejcům za porušení stanovených povinností hrozí pokuta až 100 tisíc Kč, kupujícím maximálně pokuta v poloviční výši. V doprovodné novele zákona o správních poplatcích je zařazeno zpoplatnění vydání povolení k nakládání s prekurzory výbušnin, podléhajících omezení obvodními báňskými úřady, ve výši 300 Kč.

VHZD na 33. schůzi konané dne 20. října 2014 k návrhu zákona o prekurzorech výbušnin a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 360, po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Martina Šternberky, náměstka předsedy Českého báňského úřadu, po zpravodajské zprávě senátora Leopolda Sulovského a po rozpravě, výbor doporučuje Senátu PČR schválit zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi senátora Leopolda Sulovského a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Díky za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu, zaznamenávejte případné další návrhy. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Děkuji a otevírám obecnou rozpravu, do které, jak vidím, se nikdo nehlásí, tuto rozpravu uzavírám. Není se tedy k čemu vyjadřovat, takže budeme hlasovat. Já si vás dovolím opět svolat.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 46 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum pro přijetí je 24.

Já zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo jste proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 22 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu navrhovateli i panu zpravodaji.

My se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Budeme pokračovat dalším bodem našeho jednání, tím je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě - Energetická účinnost a její příspěvek k energetické bezpečnosti a rámec politiky do roku 2030 v oblasti klimatu a energetiky

Tisk EU č. K 146/09

Materiál jste obdrželi jako senátní tisky č. K 146/09 a K 146/09/01. Požádal bych pana ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Toto sdělení vydala EK v červenci tohoto roku a navazuje na lednové sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů.

Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020 – 2030. V lednovém sdělení EK navrhuje po dobu tzv. klimaticko-energetického balíčku pro rok 2030, který obsahuje cíl na snižování emisí skleníkových plynů o 40 %, oproti roku 1990. A cíl v podílu obnovitelných zdrojů v energetickém mixu členských států ve výši 27 %. Třetí cíl energetické účinnosti nebyl v lednu konkrétně definován. Tento cíl dostal konkrétní podobu až po přezkoumání plnění současného právního rámce pro rok 2020, který běží po směrnici energetické účinnosti.

Na základě analýzy aktivity členských států a dalších prognóz Komise nyní odhaduje, že v rámci EU bude dosaženo úspor energie ve výši přibližně 18 – 19 % v roce 2020 oproti 20% cíli.

I přesto EK nenavrhuje nová opatření pro členské státy do roku 2020, ale apeluje na ně, aby dokončili přijetí současné legislativy. Další přezkum je však plánován v roce 2017.

Co se týká cíle pro rok 2030, Komise navrhuje 30 % do roku 2030 oproti roku 2007, a to i přesto, že v lednovém sdělení byl identifikován cíl 25 % jako nákladově nejúčinnější pro dosažení cíle 40 % na redukci skleníkových plynů. Podle komise zajistí 30% cíl pokračování současné úrovně politiky a přinese více výhod než 25% cíl jako například posílení energetické bezpečnosti a snížení dovozní závislosti EU.

ČR plně souhlasí s Komisí v rozhodnutí nestanovovat nová opatření za účelem naplnění cíle pro rok 2020 a výzvě členským státům k zintenzivnění stávajícího úsilí. Česká republika dlouhodobě podporuje celoevropský závazný cíl na redukci emisí skleníkových plynů, nicméně je ochotna podpořit o dvojici nezávazných celoevropských cílů pro energetickou účinnost a podíl obnovitelných zdrojů, a to pouze za jasně stanovených podmínek.

V první řadě je to potvrzení suverenity volby energetického mixu. Zadruhé je to garance, že celoevropské nezávazné cíle nebudou rozpadnuty na závazné národní cíle.

Zatřetí je to spravedlivé sdílení nákladů a úsilí pro dosahování evropských cílů.

Považujeme za nezbytné deklarovat, že v případě existence celoevropsky nezávazného cíle energetické účinnosti musí mít každý členský stát zaručenou možnost si dle vlastního zájmu zvolit adekvátní přístup k tomuto cíli dle vlastního uvážení.

Rozhodnutí členského státu tedy musí být, zda si chce vůbec stanovit národní cíl a případně v jaké výši, stejně jako musí být ponechána flexibilita členskému státu ve volbě a cílení opatření na splnění případného národního cíle.

Rovněž se domníváme, že výše energetické účinnosti by měla spíše odpovídat 25 %, tedy nákladově efektivní úrovni. 30% cíl je příliš ambiciozní, a to vzhledem k výraznému navýšení nákladu s ním spojeným, o 22 miliard eur ročně navíc.

ČR musí pečlivě vážit každý krok, který by do budoucna mohl znamenat další závazky pro náš průmysl nebo státní rozpočet a mohl by ohrozit konkurenceschopnost nebo energetický komfort našich domácností. Domnívám se proto, že tato pozice nejlépe odráží zájmy ČR a zároveň dobře reflektuje současný stav vyjednávání v EU.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tento tisk, je VEU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk K 146/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, který je ovšem omluven, zastoupí ho opět pan senátor Jan Látka, jehož nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Látka:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Pan ministr nás tady velice podrobně seznámil s danou problematikou, já se bude snažit jenom stručně doplnit a seznámit vás s některými materiály.

Komise ve sdělení navrhuje doplnit cíle energeticko-klimatického rámce do roku 2030 navržené počátkem tohoto roku o cíl v oblasti energetické účinnosti. Konkrétně navrhuje, aby do roku 2030 EU ušetřila 30 % spotřeby primární energie ve srovnání se základním referenčním scénářem. O tomto cíli bude rozhodovat nadcházející Evropská rada.

Doporučení VEU, že energetická účinnost je prostředkem k posilování energetické bezpečnosti EU, avšak v souladu s dlouhodobou pozicí Senátu nepodporuje stanovování závazných cílů pro posilování energetické účinnosti. Důvodem jsou různé klimatické a hospodářské podmínky a různé přístupy obyvatel v zajišťování bydlení a dodávek energie v jednotlivých členských státech i jejich regionech.

V souladu se zásadou subsidiarity by měla být volba vhodných opařeních ke zvyšování energetické účinnosti plně na rozhodnutí každého členského státu. Spíše než vypisování numerických cílů si výboru jeví vhodné, aby se EU zaměřila na podporu vědy a výzkumu v této oblasti. Doporučení rovněž konstatuje, že podpora energetické účinnosti má významný prorůstový materiál zejména v oblasti stavebnictví. Tento potenciál však může být do značné míry potlačen byrokratickými opatřeními postihujícími vlastníky budov, jako je např. nákladné pořizování průkazů energetické náročnosti budov.

Dále mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením z 34. schůze VEU ke sdělení Evropskému parlamentu a Radě energetická účinnost a její příspěvek k energetické bezpečnosti a rámec politiky do roku 2030 v oblasti klimatu a energetiky, senátní tisk č. K 136/09. Po úvodní informaci pana Scholze, náměstka ministra průmyslu a obchodu, zpravodajské zprávě senátora Miroslava Krejči a po rozpravě výbor

I. přijímá ke sdělení Evropského parlamentu a Radě energetická účinnost a její příspěvek k energetické bezpečnosti a rámec politiky do roku 2030 v oblasti klimatu a energetiky doporučení, které je přílohou tohoto usnesení;

II. doporučuje Senátu PČR, aby se ke sdělení Komise Evropského parlamentu a Radě energetická účinnost a její příspěvek k energetické bezpečnosti a rámec politiky do roku 2030 v oblasti klimatu a energetiky vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem;

III. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Miroslava Krejču;

IV. pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Krejču, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Dále mi dovolte, abych vás seznámil s doporučením. Doporučení k vyjádření Senátu PČR ke sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě energetická účinnost a její příspěvek k energetické bezpečnosti a rámec politiky do roku 2030 v oblasti klimatu a energetiky. Senát PČR

I. 1. je přesvědčen, že zvyšování energetické účinnosti je zejména s ohledem na současnou geopolitickou situaci významným prostředkem posilování energetické bezpečnosti EU jako uvedl již ve svém usnesení č. 463 z 9. funkčního období ze dne 23. dubna 2014 k novému energeticko-klimatickému rámci EU do roku 2030;

I. 2. nepodporuje v souladu s dlouhodobou pozicí Senátu stanovování závazných cílů v oblasti energetické účinnosti, usnesení 463 z 9. funkčního období ze dne 23. dubna 2014 k novému energeticko-klimatickému rámci EU do roku 2030, usnesení č. 266 z 8. funkčního období ze dne 20. července 2011 ke sdělení Komise, plán energetické účinnosti 2011, usnesení č. 463 z 8. funkčního období ze dne 14. prosince 2011 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o energetické účinnosti;

II. 1. souhlasí s vládou a s Komisí, že pro období do roku 2020 by již neměly být stanovovány nové cíle týkající se energetické účinnosti;

II. 2. zastává názor, že případný cíl zvyšování energetické účinnosti do roku 2030 o 30 % oproti referenčnímu scénáři by měl být stanoven pouze nezávazný, a to jak pro členské státy, tak i pro EU jako celek;

II. 3. je přesvědčen, že vzhledem k rozdílným klimatickým a hospodářským podmínkám a různým přístupům obyvatel v zajišťování bydlení a dodávek energie v jednotlivých částech i jejich regionech je v souladu se zásadou subsidiarity, aby volba vhodných opatření ke zvyšování energetické účinnosti byla plně na rozhodnutí každého členského státu, podobně jako je tomu v případě stanovování energetického mixu;

II. 4. nepovažuje za přínosné soustředit debatu na energetické účinnosti a o energetické-klimatické politice obecně na numerické cíle, naopak považuje za důležité zabývat se rozšiřováním osvědčených postupů a metod a zajištění koherence jednotlivých iniciativ.

V této souvislosti připomínám obavy některých členských států z dopadu snižování spotřeby energie na cenu uhlíku v systému EU ETS, jakož i pochybnosti ohledně reálnosti výše úspor předkládaných Komisi v souvislosti se zvyšováním energetické účinnosti, které vyjádřil ve svém usnesení č. 463 z 9. funkčního období ze dne 23. dubna 2014 k novému energeticko-klimatickému rámci EU do roku 2030.

Varuji rovněž v obecné rovině před stanovením takových cílů, u nichž je zřejmé, do jaké míry bude jejich naplnění záviset na činnosti člověka, jako je např. cíl udržet zvyšování teploty pod hranicí 2 stupně Celsia oproti předindustriálnímu období, který zazněl na zářijovém klimatickém summitu OSN v New Yorku.

II. 5. shledává, že podpora energetické účinnosti má také významný prorůstový potenciál, zejména v oblasti stavebnictví. Tento potenciál však může být do značné míry potlačen byrokratickým opatřením postihujícím vlastníky budov, jako je např. nákladné pořizování průkazů energetické náročnosti budov;

II. 6. podporuje zavádění inovativních návrhů financování investic do energetické účinnosti, jako jsou např. tzv. energetické služby se zárukou;

II. 7. zdůrazňuje v souladu s usnesením Senátu č. 266 z 8. funkčního období ze dne 20. června 2011 ke sdělení Komise plán energetické účinnosti 2011 význam podpory vědy a výzkumu pro zvyšování energetické účinnosti;

III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko a o dalším vývoji projednávání;

III. 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil EK.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Já nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se hlásí pan senátor Jiří Bis. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Bis:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Před 6 lety jsem z tohoto místa prohlásil, že se domnívám, že EU nemůže přežít svou energetickou politiku. Po 6 letech pobytu v Senátu musím říct, že na tomto výroku trvám. To, co se čte, tak je hezké, ale skutečnost je úplně jiná.

Zaprvé prorůstová opatření – proč zdůrazňujeme prorůstová opatření, když víme, že Evropa neroste? Evropa stojí anebo padá. Má na to vliv hodně energetika. Energetika neinvestuje. Všechny elektrárny stárnou a nedá se to udělat za rok. Je v tom ohromné množství investic a peněz. Proč neinvestují? Protože nikdo neví, co dělat. Protože byrokrati z Bruselu se rozhodli sledovat 10 cílů a když jednaly o tom velké společnosti, říkaly, prosím vás, udělejte aspoň jeden cíl. Řekněte, že budeme sledovat emise. Ne, cílů hodně, budeme neustále vykazovat, co plníme. Nic neplníme. Systém s povolenkami zkolaboval, takže dneska v Německu místo bezemisních jaderných elektráren, místo moderních plynových elektráren s nízkými emisemi pracují staré málo účinné elektrárny na hnědé uhlí, které chrlí emise, protože ceny povolenek jsou minimální.

To je výsledek evropské politiky. Pokud mluvíte s těmi, kdo dělají investiční celky, zjistíte, že objednávky investic do energetiky jsou minimální, tzn. obnova zařízení neprobíhá. Stav není dobrý, nezlepšuje se a pokud nebude rozumná politika evropská, a myslím, že to, co zde bylo řečeno, že sledovat aspoň jenom 1 cíl, tak nelze očekávat pokrok.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě? Nepřeje. Pan zpravodaj? Také nepřeje. Jen bych požádal pana zpravodaje, aby nás seznámil s tím, o čem budeme hlasovat. Předpokládám, že to bude usnesení výboru tak, jak bylo přečteno. Dobrá. Takže budeme v tuto chvíli o tomto hlasovat.

Takže budeme nyní hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Jan Látka a tak, jak je uvedeno v tisku č. K 146/09/02. V sále je v tuto chvíli přítomno 47 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 24. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování č. 23 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26, pro vyslovilo 32, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji.

Přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, tím je

 

Balíček k pružnějším vízovým pravidlům

Tisk EU č. N 131/09

Tisk EU č. N 132/09

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky N 131/09, N 131/09/01, N 132/09 a N 132/09/01. Materiál předkládá pan ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. Já ho požádám, aby nás uvedl do problematiky.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Děkuji, pane místopředsedo, dobré odpoledne, dámy a pánové. Dovolte, abych předložil první materiál. Jedná se o návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o kodexu Unie o vízech.

Já bych k tomu řekl, že v současné době v EU platí vízový kodex. Vzhledem k tomu, že byl diskutován už v minulosti, od dubna Komise navrhla novelizaci tohoto kodexu. Vznikla pracovní skupina. To, co máte tady předloženo, to je výsledek práce oné pracovní skupiny. Já podotýkám, že to není materiál definitivní. Diskuse je téměř uložena a i Senát má možnost k tomu uplatnit připomínky. Na základě nich se bude zpracovat definitivní podoba.

Já jsem velmi rád, že se Senát tomu tématu vízové politiky věnuje a vítám také diskusi k opatřením, které jsou tady předkládány. Jejich podstata je taková, aby se na jedné straně usnadnil vstup a pobyt legálně cestujícím osobám a samozřejmě že je tam významné to, že v současné době EU stojí o určitou incentiv pro cestovní ruch, tzn., je zájem, aby se zvětšilo množství turistů, zvýšily se příjmy EU, ale zároveň se to musí dít s tím, že se dodrží základní bezpečnostní standardy.

Takže to jsou ta Skylla a Charybda, mezi kterými se při práci na kodexu pohybujeme. Na jedné straně ekonomika dopadu návrhů a zároveň i bezpečnostní limitu Schengenského prostoru nebo standardy, které musíme dodržet.

Co se týká konkrétních opatření, která jsou navrhována, a změny, které novelizace kodexu obsahuje. Já si myslím, že to, co pokládáme za přínosné, to je především to, že se stanovují přesnější a jasnější pravidla procesu udělování víz. Např. je to zrušení povinné osobní přítomnosti při podávání žádosti o vízum.

Kdybyste se mě zeptali, v čem je změna, tak ta je v tom, že dnes sice bylo povinné, aby se někdo osobně dostavil, nicméně státy si mohly v tom vytvářet zvláštní úlevy, podle vlastního uvážení. Teď se pro to vytvářejí pravidla. To znamená, že když vy třeba poskytnete otisky prstů, tak pokud tyto otisky prstů – je tam na to nějaký limit 59 měsíců – nemusíte si pak osobně pro další vízum, protože jsou k dispozici vaše otisky, nebo vám bylo už dříve uděleno vízum. Podle toho jsou tady stanovena kritéria, kdy není nutná osobní přítomnost. To znamená zrušení povinné osobní přítomnosti je nyní vázáno na splnění podmínek, za kterých není třeba se osobně dostavovat, nebo třeba proto, že to je diplomat, ten se také nemusí osobně dostavovat pro vízum. To jsou osoby, u kterých je jasný účel a popis toho, o co jde. Nebo to mohou být rodinní příslušníci někoho, kdo je občanem EU. I tady, když se to splní, tak se nemusí osobně dostavit.

Ale poprvé je přesně stanoveno, co může být podmínkou pro to, aby se žadatel nemusel osobně dostavit. To je nové a je to daleko přesnější.

Zároveň v návrhu, co nepodporujeme, nepodporujeme zavedení tzv. povinného zastupování členských států. Abych vám to uvedl na konkrétním příkladu. V Togu má zastupitelský úřad Francie a nemáme ho my. A kdyby se povinné zastupování zavedlo, znamenalo by to, že Francouzi by za nás vyřídili, kdyby někdo chtěl do České republiky přijet. Toto by automaticky platilo. A rovnou vám říkám, že se nám to nelíbí. Nejsme jediní, komu se to nelíbí, ale ztratili bychom prostě kontrolu nad rozhodováním o tom, kdo k nám může přijet a kdo ne. Proto říkám, že se nám nelíbí princip povinného zastupování členských států jinou členskou zemí EU v zemi, kde my třeba zastoupení nemáme. Na to máme negativní názor.

Zároveň u dalších návrhů, kde se jedná např. o zkrácení lhůty pro rozhodnutí o žádosti o vízum, prostě o jakési zkomfortnění, zjednodušení procesu. My tady ale doporučujeme, abychom se snažili přes všechno zachovat určitý prostor pro to, abychom mohli požadovat reciproční zacházení pro naše občany v těch zemích, protože pokud my poskytneme všechny výhody, můžeme také jednoho dne zjistit, že my jsme všechny výhody poskytli, ale dotyčná země našim občanům je poskytuje minimálně. To se bohužel také stává. Proto se přimlouváme za to, aby proces navrhovaných opatření nebyl vlastně už totožný s vízovou facilitací, takovou, kterou poskytujeme třeba zemím Východního partnerství, vlastně všem, kromě Běloruska, a všechno by se to nějak znivelizovalo.

Když jsme dneska mohli nabídnout těmto zemím vízovou facilitaci, tedy usnadnění vízového provozu, tak jsme zároveň mohli po nich něco chtít, třeba readmisní dohodu apod. A tento mechanismus by se ztratil. Vyprodali bychom ty věci, které můžeme nabídnout, a za to bychom vlastně nedostali nic. Proto jsme přesvědčeni, že bychom měli držet určitou míru při usnadňování žádostí o vízum, abychom měli ještě nějaký nástroj, který můžeme použít v případě, že potom také něco požadujeme. Opakuji, že za vízovou facilitaci jsme v minulosti třeba chtěli readmisní dohodu, to znamená vydávání těch občanů, kteří se něčeho dopustili, apod.

To je další postoj, který je součástí pozice České republiky.

Další problém, o kterém se mluví v souvislosti s tímto novým vízovým kodexem, je zavedení cestovních víz. Tento problém je možná složitější v tom, co to vlastně cestovní víza jsou. Dneska máme krátkodobá víza do 90 dnů, máme dlouhodobá víza, která jsou nad 90 dnů. Cestovní víza je něco jakoby mezi, je to něco, co by umožnilo některým lidem, třeba studentům, vědcům nebo výkonným umělcům, aby pobývali v zemích řetězovitě tak, že by v žádné nebyli déle než 90 dnů, ale v podstatě by tam mohli pobývat třeba celý rok nebo dokonce dva roky. To je cestovní vízum.

Naše určitá skepse a zdrženlivost k návrhu na udělování cestovních víz je dána tím, že se domníváme, že to vyvolá nekontrolovatelný pohyb po zemích EU a že je to vlastně něco, že nad tím nebudeme schopni mít žádnou kontrolu. A uvažuje se, že dnes je takových asi 120 000 zájemců o tento typ víza, ale ve chvíli, kdy by se začalo udělovat, tak by to možná ještě velice vzrostlo a tato věc by byla úplně netransparentní. My totiž nemáme moc možností si zjišťovat, jak dodržují oni takovýto režim, to znamená, že v každé zemi nejsou déle než 90 dní.

Zjednodušeně řečeno, toto je důvod, proč se k tomu stavíme zdrženlivě, protože nám připadá, že to je nekontrolovatelné.

V České republice se samozřejmě snažíme vytvořit samozřejmě jednotnou pozici v rámci vlády. Proto jsme ustavili meziresortní pracovní skupinu, kde jsou zástupci ministerstva vnitra, ministerstva zahraničí, ředitelství Služby cizinecké policie, ministerstva průmyslu a obchodu, ministerstva zdravotnictví, ministerstva pro místní rozvoj. Tito všichni se podíleli na vytvoření rámcové pozice České republiky. A z této pozice, ke které jsme se prozatím dopracovali, vychází návrh na usnesení, který si tady dovolím předložit Senátu.

Zmínil jsem tady základní diskusní body, základní pozice, kterých jsme se dopracovali, a doufám, že budete souhlasit s usnesením nebo že budete hlasovat o usnesení, které navrhuji Senátu přijmout. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

Výborem, který projednal tento tisk, je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisky č. N 131/09/02 a N 132/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, který se ovšem omluvil a zastoupí ho pan senátor Jaroslav Doubrava, jehož žádám, aby nás s tímto závěrem seznámil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, chtěl bych panu ministrovi především říct, že ten, kdo předkládá usnesení k projednání a schválení, je zpravodaj výboru, a to jsem v tuto chvíli já.

Pan ministr tady řekl, že se jedná o malý materiál. Já dodávám, že velkým významem, ale k tomu ještě dodám to, že pokud Evropská unie bude dělat – s prominutím – ty "blbosti", které dělá, pak ji nezachrání ani rozšířený cestovní ruch. Ale to je o něčem jiném.

Pokusil bych se ve zpravodajské zprávě velmi krátce shrnout to, co tady pan ministr tak obšírně řekl.

Tento balíček zahrnuje návrhy, které upravují některá nová pravidla vízového kodexu a vymezují podmínky a postupy udělování cestovních víz. První z návrhů přepracovává a doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 810/2009 ze dne 13. 7. 2009 a stanovující vízový kodex Společenství, zohledňuje především větší politickou důležitost, která je přikládána ekonomickým dopadům vízové politiky na širší hospodářství EU, zejména pak na cestovní ruch, a to za účelem zajištění větší koherence s růstovými cíli zakotvenými ve Strategii Evropa 20/20. Navrhované změny usnadňují cestování pro oprávněné cestující a zjednoduší právní rámec zájmu členských států např. tím, že umožňují pružnější pravidla pro konzulární spolupráci.

Cílem druhého z návrhů je pak zaplnit legislativní mezeru mezi schengenským acquis o krátkodobých pobytech a unijní a vnitrostátní právní předpisy o dlouhodobém pobytu v určitém členském státě. Za účelem toho je proto zaveden nový typ cestovního víza.

Výbor pro záležitosti EU se těmito materiemi zabýval na své 32. schůzi konané dne 15: července 2014 a přijal 301. usnesení z této schůze k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o kodexu Unie o vízech (vízový kodex) přepracované znění. Je to senátní tisk č. N 131/09 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zavedení cestovních víz a o změně Úmluvy k provedení Schengenské dohody a nařízení č. 562/2006 a č. 767/2008 – senátní tisk č. N 132/09:

Po úvodní informaci Emila Ruffera, ředitele Odboru komunitárního práva ministerstva zahraničních věcí, Martina Hančla, pracovníka Oddělení koordinace schengenské spolupráce a ochrany hranic OAMP Ministerstva vnitra, zpravodajské zprávě senátora Tomáše Grulicha a po rozpravě výbor

I. přijímá

– k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o kodexu Unie o vízech (vízový kodex) (přepracované znění),

– k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zavedení cestovních víz a o změně Úmluvy k provedení schengenské dohody a nařízení č. 562/2006 a č. 767/2008

doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

II. doporučuje

Senátu Parlamentu ČR, aby se

– k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o kodexu Unie o vízech (vízový kodex) (přepracované znění),

– k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zavedení cestovních víz a o změně Úmluvy k provedení Schengenské dohody a nařízení č. 562/2006 a č. 767/2008,

vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem;

III. určuje

zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Tomáše Grulicha;

IV. pověřuje

předsedu výboru senátora Miroslava Krejču, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Tolik tedy usnesení výboru.

A nyní doporučení k návrhu Senátu PČR k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o kodexu Unie o vízech, k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zavedení cestovních víz a o změně Úmluvy k provedení Schengenské dohody a nařízení č. 262/2006 a č. 767/2008.

Senát Parlamentu ČR

I. obecně vítá

diskusi k tématům společenské vízové politiky, zejména k navrhovaným opatřením, jež usnadní vstup a pobyt legálně cestujícím osobám, povedou k hospodářskému růstu, k zatraktivnění EU v oblasti cestovního ruchu a usnadní pravidelné cestování pro podnikatele,

II. zdůrazňuje však, že je nezbytné zajistit rovnováhu mezi ekonomickými a bezpečnostními dopady navrhovaných změn,

III. 1. oceňuje

celkové zpřesnění procesních pravidel, především zrušení povinného osobního podání žádosti, rozšíření kategorie žadatelů, kteří jsou povinně osvobozeni od vízového poplatku, udělování víz k více vstupům s delší splatností, snížení počtu podpůrných dokladů při opakovaném podání žádosti či zkrácení lhůty pro odpověď v rámci předchozích konzultací; zároveň však považuje za vhodné vyjednat s příslušnými zeměmi stejné podmínky pro občany EU,

2. domnívá se,

že by bylo z časového a bezpečnostního hlediska (týká se např. vykonání bezpečnostních prověrek) vhodné ponechat lhůtu pro konečné rozhodnutí o žádosti o vízum ve stávající podobě (tj. 15 dnů),

3. považuje za problematické,

aby návrhy na zrušení povinnosti předkládat cestovní zdravotní pojištění a na zavedení možnosti dočasného vydávání víz na vnějších hranicích, neboť udělování víz na hranici není časový prostor pro provedení bezpečnostní prověrky a orgány služby cizinecké policie nemají dostatečnou kapacitu k vydávání víz po příletu a nebudou schopny žádosti řádně posuzovat,

4. dále nesouhlasí

s konceptem povinného zastupování členských států, pokud jde o shromažďování/vyřizování žádosti o víza, neboť není možné prověřit doklady jiného přijímacího státu,

5. upozorňuje,

že návrh na zavedení nového typu víza (tzv. cestovního víza) není možné akceptovat bez zajištění mechanismu kontroly skutečné délky pobytu strávené držitelem víza v jednom členském státě, a to s ohledem na neexistenci vnitřních hranic (a tím i vysokou pravděpodobnost zneužívání tohoto typu víza k fakticky dlouhodobým pobytům na území Schengenu),

IV. 1. žádá vládu,

aby Senát informoval o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání,

2. pověřuje

předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Vážené kolegyně a kolegové, tolik usnesení výboru pro záležitosti EU a já vás žádám o jeho podporu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů, a já otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Zásadním pozitivem je určitě, že se konečně rozbíhá debata o novelizaci vízového kodexu. Předložené materiály, které jsme dostali k dispozici a o nichž teď jednáme, ukazují, že na úrovni Evropské komise existuje poměrně výrazná vůle ke globálnějším změnám. Zároveň je ale jasné, že členské státy se k celkové větší otevřenosti vízové politiky staví opatrně a svým způsobem i nejednoznačně. Stejně tak působí stanovisko České republiky, kdy v obecné rovině návrh vítá, ale v jednotlivostech se vymezuje ještě před tím, než bude vůbec jasné, zda by se některé odmítané body nedaly skutečně využít.

K většině navrhovaných bodů se ale jako členský stát evidentně stavíme pozitivně, konkrétních návrhů na opatření není málo a právě nad těmito body by se měla potom rozvinout hlubší diskuse.

Zásadním problémem je však fakt, že jednání probíhají – ty, o kterých tady mluvil pan ministr – pouze na politické úrovni, chybí jakákoliv platforma projednání návrhů na úrovni odborné veřejnosti. To znamená profesních asociací, svazů apod. Jedinou mně známou skupinou, která se údajně projednáváním této otázky zabývá, je právě meziresortní komise MMR, MZV, MV, CzechTourismu, ACČKA a CK.

To je sice hezké, ale z pohledu krátkodobých turistických víz velmi povrchní a spíš to má proklamativní charakter.

Pokud mám k dispozici zápis z 5. pracovního jednání meziresortní pracovní skupiny k turistickým vízům ze dne 22. května 2014, tak tam se přímo uvádí: V současné době probíhá diskuse k novelizaci vízového kodexu s cílem umožnit větší flexibilitu při krátkodobém vstupu a pobytu na území schengenského prostoru a posílení ekonomických vazeb a cestovního ruchu.

A pak dále: K výše uvedené problematice byla ustavena pracovní skupina MZV, MV, MMR, MPO, ZSCP, která se jednotlivými návrhy zabývá a která bude společnou pozici prezentovat na dalším jednání v Bruselu. Je to z poloviny června letošního roku.

Dle dostupných informací z řad profesních asociací přitom žádná konkrétní komunikace s odbornou veřejností neprobíhá, pane ministře, a to i přes fakt, že předložené návrhy Evropského parlamentu, Rady o kodexu Unie o vízech a Rady o zavedení cestovních víz, jsou cca od dubna 2014 projednávány jak na úrovni Poslanecké sněmovny, to bylo 22. května 2014, tak na úrovni Senátu 23. dubna 2014, kdy Senát vybral dokumenty k projednání a termín k projednání byl 15. června 2014. Vláda v podstatě už svoji formulaci a pozici také vyslovila.

Proto se domnívám, že je zapotřebí udělat jistá opatření na základě revize současného složení a fungování mezirezortní komise skutečně aktivně zapojit odbornou veřejnost, která naprosto vypadla, popřípadě stanovit jinou platformu pro kvalifikované projednávání dané otázky.

Na dosavadních jednáních úplně chyběli zástupci segmentu ubytovacích zařízení, zejména Asociace hotelů a restaurací a Svaz léčebných lázní ČR, kterých se tato problematika dotýká zásadním způsobem. Možná cca dva nebo více let již probíhá volná pracovní skupina pod záštitou v současné době zrovna předsedajícího pana místopředsedy Škromacha na půdě Senátu, které se zúčastňují nejenom ministerstvo vnitra a zástupci ministerstva vnitra a zástupci ministerstva zahraničí, ale i přímo zástupci podnikatelských subjektů, popřípadě např. primátor města Karlovy Vary. Protože je to jedna ze stěžejních věcí, která se týká například Karlovarského kraje a nejenom toho, samozřejmě, protože příliv cizinců ze zahraničí naprosto zásadně ovlivňuje fungování západních Čech a toho, jak se této části republiky bude nebo nebude dařit. Bylo by proto zapotřebí stanovit transparentní cíle pro jednání o novelizaci vízového kodexu s ohledem na budoucí konkurenceschopnost české ekonomiky v rámci EU.

Materiál, který nám byl předložen, je srozumitelný a dává do budoucna šanci na správné zacházení a možnost využít navrhovaných opatření k celkovému zlepšení vízové politiky ČR. Je pouze otázkou, jak a na jakém fóru by taková debata mohla probíhat. To, co my zatím děláme v rámci této problematiky na půdě Senátu, je spíš vykrývání toho, že se setkávají pouze meziresortní ministerstva a jsou naprosto opomenuty profesní a podnikatelské části spektra, na které se ohlížíme a tvrdíme, že to děláme pro ně. Ale když je do tohoto procesu nevtáhneme, tak nám to nemůže v budoucnosti fungovat. A protože vidíme, že v okolních státech, jako je například Německo, Francie a další, si mnohé státy vízovou politiku dělají podle svého. My jsme mnohdy byli papežštější než papež a díky tomu se k nám dostávalo lidí o hodně méně než jsme možná mohli mít anebo je naprosto běžné, že z Karlových Var vyjíždějí autobusy na letiště do Mnichova, do Francie na letiště Charlese de Gaulla a přivážejí si své hosty ze zahraničí. Toto musí skončit. Je zapotřebí, aby se tímto vláda a zejména ministerstvo zahraničí hluboce zabývalo a abychom to skutečně někam posunuli ve prospěch ČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se už nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě. Přeje si vystoupit, takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Děkuji, pane místopředsedo. Já bych možná jenom zareagoval na to – tady zaznělo, že v odborné pracovní skupině není zastoupena určitá část třeba těch, kteří zastupují ubytovací zařízení nebo infrastrukturu cestovního ruchu. Já se domnívám, že ta věta, která tady zazněla, že vůbec do toho nejsou zahrnuti – dle mého není úplně přesná. Já jsem tady jmenoval, že jeden z účastníků té pracovní skupiny je ministerstvo pro místní rozvoj. Toto ministerstvo, stejně jako třeba naše ministerstvo, má svůj vlastní způsob, jak zpracovávat materiál, a pokud vím, tak má tam zástupce právě tohoto segmentu. A je to právě ten důvod, proč tam toto ministerstvo je – aby tato složka byla zastoupena, aby její připomínky a její názory zazněly. Takže, víte, to, že bychom měli ještě rozšiřovat tuto skupinu, já si myslím, že to hlavní, co my děláme, je, že se obracíme na Parlament a Senát. Tady je místo veřejné debaty a vy máte také poměrně možnosti vlastní, jak do toho zapojíte ty, kterých si myslíte, že se to týká. Ale jinak si nemyslím, že by bylo úplně jednoduché tu pracovní skupinu nějak zase dramaticky rozšiřovat, protože my musíme mít nějakou kompetentní limitovanou sestavu, ve které se rozhodujeme v situaci, kdy řešíme na jedné straně to, co jste říkal vy, otevřít prostor cestovnímu ruchu a tomu, co souvisí i s příjmy státu EU. A na druhé straně stejně tak dobře víte, že velká část veřejnosti, která má dnes strach o bezpečnost, která se prostě domnívá, že my máme stejně tak jako úkol zvážit rizika, která mohou být obsažena v nekontrolovaném otevření toho prostoru, a to musíme v nějaké skupině, která se zodpovídá občanům, posoudit a za to rozhodnout. Takže já mám dojem, že z nás to břemeno jako kdyby nikdo nesejme. Že učiníme rozhodnutí, já jsem to tady říkal mezi tou Skyllou a Charybdou. Na jedné straně chceme být otevřeni, já nevím, studentům, turistům a podobně, a zároveň chceme minimalizovat rizika, které to otevření může představovat. To není jednoduchý úkol. A je to tedy poměrně věc, která chce kompetenci. Proto zveme ty, kteří mají konkrétní styk s tím, ať je to průmysl, obchod, ministerstvo, které má také cestovní ruch a turistiku, ministerstvo zahraničí, které to posuzuje právě z hlediska rizikovosti těch oblastí. A v této sestavě, si myslím, že my musíme najít způsob, jak proplout tady mezi tím. Takže já bych se přimlouval za to, že nějaké další rozšiřování, nějaké další – mi nepřipadá jako jednoduchá věc právě z hlediska toho, že musíme rozhodnout. A vy jste to tady projednali, já jsem tady ve svém vystoupení trochu nešťastně řekl, že tady něco navrhuje ministerstvo zahraničí, to není pravda, že ano, já tady nic nenavrhuji ani nemůžeme navrhovat. Návrh, který se tady diskutuje, je přeložený VEU Senátu a já tady za sebe jenom mohu říci, že to, jak vy jste to posoudili, jak jste vytipovali ty věci, tak já to mohu pouze podpořit. Mně připadá, že ta vaše rozprava z mého hlediska vzala v potaz všechno to, co myslím, pracovala na tom i ta pracovní skupina. Já tady mám dojem, že jsme to dokázali v rámci té struktury a metody, kterou jsme zvolili, že jsme to dokázali projednat. A z mého pohledu to usnesení, které tady bylo předloženo evropským výborem vyjadřuje i to, co cítíme jako nedostatky nebo naopak klady na tom návrhu. Takže já to podporuji a doufám, že budeme pokračovat v debatě, protože tohle je pouze pracovní návrh.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Pan zpravodaj.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Mně připadá zase jenom přetěžký úkol shrnout diskusi, takže konstatuji jenom to, že jak víte, v diskusi vystoupil jeden senátor, jeho připomínky byly směrovány panu ministrovi, myslím, že byly zodpovězeny a já vás mohu jenom poprosit o hlasování ve prospěch usnesení výboru pro záležitosti EU. A za to vám děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Takže v tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu tak , jak jste jej přednesl a tak, jak je uveden v tisku č. N 131/09/02.

V sále je přítomno v tuto chvíli 48 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 25.

Já si vás dovolím odhlásit, protože se mi zdá, že je tady výrazně méně lidí. Takže prosím, zaregistrujte se svými kartičkami, abychom mohli hlasovat. Tak, teď už můžeme hlasovat. A já zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji, hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že hlasování pořadové č. 24 se z 36 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 35, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, panu zpravodaji.

Tím tento bod končím a předávám řízení.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já se omlouvám, ale já tady mám trošku nepořádek v papírech, které mi byly předloženy. Kolega Škromach zavinil to, že jsem měl malý nepořádek. Takže dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol č. 15, kterým se mění Úmluva o ochraně lidských práva základních svobod

Tisk č. 293

Máme to jako tisk č. 293 a opět ho uvede ministr zahraničí, pan ministr Lubomír Zaorálek.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi, abych tady předložil další text. Je jím Protokol č. 15, kterým se mění Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Dovolte, abych nejdříve řekl, v čem je účel a v čem je smysl toho Protokolu č. 15. Je to poměrně zásadní věc v tom, že účelem je ulevit nebo ulehčit značně přetíženému Evropskému soudu pro lidská práva. Protože Evropský soud pro lidská práva se potýká s velkým množstvím nevyřízených případů. A jak tomu čelit? Tomu se dá čelit tím, že se posílí zásada subsidiarity při provádění a kontrole dodržování Úmluvy a tím, že se učiní pokus zlepšit kvalitu judikatury soudu.

Já musím říci, že je to pro mě docela sympatická a zajímavá věc, která je obsažena v preambuli Úmluvy, kde se mluví o tom, že při posuzování jednotlivých sporů, které se týkají ochrany lidských práv občanů EU nebo evropských států, že se má brát v potaz sociální a kulturní kontext a že by se měly spory primárně odehrávat na úrovni národních soudů, tedy soudů jednotlivých států. Předpokládá se, že právě ti soudci jednotlivých států jsou schopni nejlépe posoudit konkrétní danosti, tradice a to, co je předmětem lidsko-právních sporů. Proto se v té Úmluvě zdůrazňuje, že by bylo samozřejmě nejlépe, kdyby to byly primárně národní soudy, které jsou schopny si s těmi spory nebo stížnostmi na vyřizování lidských práv poradit samy na základě znalostí konkrétního kulturního historického kontextu těchto států. To si myslím, že je velmi zajímavé, že tento princip se tady prosazuje. Mohu říci a je mi známo, že v tomto panuje poměrně široký konsensus mezi členskými státy Rady Evropy. Takže to je věc, ke které bych se rád přihlásil i já, protože si myslím, že má svůj hluboký smysl.

A kromě toho Úmluva nebo ten Protokol č. 15 představuje celou řadu jakýchsi procedurálních zjednodušení, procedurální – nebo opatření protokolární povahy, ve které na základě dosavadních zkušeností je snaha zjednodušit a zefektivnit řízení před soudem. Já nevím, jestli mám jednotlivá konkréta tady opakovat, týká se to takových věcí, jako zkracování lhůt pro podávání stížností a zjednodušování podmínek pro přijatelnost stížností. Ale já se domnívám, že ta snaha, která vychází především ze zkušeností těch, kteří s tímto soudem mají nejvíce co do činění, je chvályhodná věc, protože je třeba řešit otázku přetížení Evropského soudu pro lidská práva. Nově tam má být například stanoveno, aby kandidát na funkci soudce, předkládaný parlamentnímu shromáždění Rady Evropy musel být mladší 65 let. Ruší se např. právo veta účastníků řízení vůči záměru Senátu vzdát se pravomoci k projednání stížnosti ve prospěch velkého soudu atd. Takže jsou to konkrétní procedurální opatření, jak ta opatření zrychlit a zefektivnit. Já si myslím, že je to něco, co bychom si měli přát a já bych podpořil to, abychom Protokol č. 15 za ČR v našem Parlamentu podpořili. Takže já si myslím, že by to nemusela být konfliktní debata, že to je něco, na čem bych si docela představil, že se dokážeme shodnout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je ústavně-právní výbor. Jeho usnesení má číslo 293/1. Zpravodajkou je paní senátorka Eliška Wagnerová, která má slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Pan ministr v podstatě představil obsah Protokolu č. 15. Já bych snad jenom vypíchla dva, řekněme, body, které považuji za docela inspirativní pro ČR. Jednak je to právě stanovení věkové hranice jiným způsobem, než byla dosud stanovena – ale tam už byla stanovena věková hranice. Teď se stanovuje tak, jak pan ministr uvedl. A další takový bod, kdy se i u nás hovoří o přetíženosti Ústavního soudu, tak to je ten bod, kdy se tam snižuje složitost pro odmítnutí určité stížnosti. A sice tím způsobem, že se vylučují věci bagatelní, které nebudou prostě přijímány pro rozhodnutí. To znamená, že stěžovatel jakoby nesmí utrpět vážnou újmu. A to jsou inspirativní dva momenty, o kterých si myslím, že bychom se měli zabývat i my. V každém případě se věcí zabýval ÚPV, který přijal již neoznačené usnesení, tedy pod neoznačeným číslem a doporučil Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Protokolu č. 15, kterým se mění Úmluva o základních právech, o lidských právech a základních svobodách. Za druhé, mě určil zpravodajem a za třetí pověřil předsedu výboru, aby toto sdělil předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, paní senátorko, posaďte se ke stolku zpravodajů. Druhým výborem, který to projednával, byl výbor pro zahraničí, obranu a bezpečnost. Usnesení má číslo 293/2. Zpravodajem byl pan senátor Pavel Lebeda, kterého zastoupí pan senátor František Bublan.

Senátor František Bublan:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost se tímto tiskem zabýval na své 25. schůzi a přijal toto usnesení. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Protokolu č. 15, kterým se mění Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Pavla Lebedu a pověřuje předsedu výboru, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Otvírám obecnou rozpravu. Do té se nikdo nehlásí, takže nepředpokládám, že by pan ministr nebo zpravodajové se chtěli o něčem vyjadřovat a máme před sebou hlasování, souhlasné hlasování k ratifikaci. Já jenom upozorňuji, že tu musí být 3/5 většina všech přítomných a z toho důvodu nás všechny odhlásím. Já tady mám problémy, mně to nejde.

Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Do té se nikdo nehlásí, takže nepředpokládám, že by pan ministr nebo zpravodajové se chtěli k něčemu vyjadřovat.

Máme před sebou souhlasné hlasování s ratifikací. Jenom upozorňuji, že musí být třípětinová většina všech přítomných. Z toho důvodu nás všechny odhlásím. (Mám tady problémy – nejde mi to...) Nejenom, že mi nefungují "stroje", ani mi nefunguje informační tok... Nepotřebujeme třípětinovou většinu. Tak rozhodla v podstatě naše legislativa. Takže pan ředitel organizačního odboru mě uvedl v omyl...

Teď bych vás chtěl odhlásit. Všichni, prosím, znovu. Všem vám svítí modré světélko?

Zahajuji hlasování o souhlasném stanovisku s ratifikací. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 25 ukončeno. Registrováno 33, kvorum 17. Pro 32, proti nikdo.

Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji paní zpravodajce i druhému zpravodajovi. Pan ministr nám vydrží, protože dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Rámcová dohoda o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Filipínskou republikou na straně druhé, která byla podepsána v Phnom Penhu dne 11. července 2012

Tisk č. 299

Máme to jako tisk č. 299. Poprosím pana ministra, aby nám to opět uvedl.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Děkuji. Pane místopředsedo, měl jsem tady postupně uvést tři Rámcové dohody a partnerství a spolupráci, které se vždy uzavírají mezi jednou ze zemí a EU. Ta první Rámcová dohoda je dohoda s Filipínskou republikou. Možná bych vás ještě k tomu, co jste obdrželi, jenom informoval, ono to zase není tak úplně běžné; dohoda o partnerství a spolupráci se zeměmi ASEAN. Filipíny jsou vlastně teprve druhou zemí po Indonésii, s kterou EU uzavírá tuto Rámcovou dohodu o partnerství a spolupráci, takže si myslím, že je to velký úspěch, že se po Indonésii toto podařilo s další zemí – s Filipínami, což si představte, je to taky 90 mil. lidí, to je stejně – jako Indonésie – velká země; a je to poměrně velký a významný partner v Asii a mezi zeměmi ASEAN.

Smlouva tedy znamená posílení vlivu EU v této oblasti a vlastně i v komunikaci se zeměmi ASEAN. Rámcová dohoda je tedy skutečně rámcová, tzn. týká se a otevírá cestu k dohodám nejen obecně politických, ale také v oblasti obchodu, investic, finančních institucí. Otevírá prostor pro spolupráci v hospodářské politice, v politice vůči malým a středním podnikům, ve vědě, technologii, energetice, tzn. v celé řadě oblastí. Včetně i takové, jako je třeba pašování drog a praní špinavých peněz. Tady všude se otevírá cesta k přesnějším dohodám a úmluvám s Indonésií pro EU.

Myslím, že je to opravdu významná věc, že se to povedlo s Filipínami dojednat. Za ČR bych řekl, že naše vztahy s Filipínami jsou opravdu bezproblémové a mimořádně přátelské.

Za ČR tady tuto dohodu bychom rozhodně měli podpořit. Jak už jsem řekl, je to úspěch, že se to povedlo. Mohl bych vás ještě ujistit, že v souvislosti s touto dohodou není nutné přijímat žádné vnitrostátní prováděcí předpisy ani z ní nevyplývají žádné finanční ani konkrétní rozpočtové dopady. Je to pozitivní krok. Myslím, že mohu jen doporučit pro něj hlasovat.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je VZVOB. Usnesení má č. 299/1. Zpravodajem je pan senátor Tomáš Kladívko.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, návrh Rámcové dohody o partnerství a spolupráci mezi EU a jejími členskými státy na straně jedné a Filipínskou republikou na straně druhé byl již Senátu předložen v roce 2013. Už 10. července 2013 projednal tento návrh smlouvy VZVOB. Tenkrát doporučil Senátu souhlas s ratifikací tohoto smluvního dokumentu.

Tento smluvní dokument byl zároveň předložen 20. června 2013 Poslanecké sněmovně. Ale tam z důvodu jejího rozpuštění resp. skončení 6. volebního období v srpnu 2013 nebyl tento návrh projednán. Takže nám je podle dohody vlády předkládán opětovně.

Pan ministr už tady hovořil o tom, co smlouva obsahuje. Já bych jenom doplnil, že je to smlouva běžná v EU k zemím, které chtějí spolupracovat hospodářsky a politicky. Obsahuje základní politické položky, které jsou na úrovni EU u tohoto typu dohody vyžadovány, a těmi jsou lidská práv, nešíření zbraní hromadného ničení, závazky k nepoužívání ručních palebných lehkých zbraní, přihlášení se k Mezinárodnímu trestnímu soudu a k boji proti terorismu.

Rámcová dohoda pro Filipíny byla trošičku problematická. Proto je pozastavení prováděcí smlouvy možné až po proběhnutí tzv. zrychleného dialogu s porušující stranou, která poskytne prostor pro vyřešení sporu. To je jediná výjimka se smlouvami jiného typu, jak už tady bylo zmíněno, s Vietnamem a Indonésií.

Smlouva patří mezi tzv. smíšené smlouvy. Z pohledu českého práva představují smlouvy tzv. prezidentskou kategorii – ve smyslu čl. 49 písm. b), d) a e) ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR, k jejíž ratifikaci prezidentem je třeba souhlasu obou komor Parlamentu.

Nyní vás seznámím s usnesením VZVOB č. 184 z 25. schůze konané dne 22. července 2014 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Rámcová dohoda o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Filipínskou republikou na straně druhé, která byla podepsána v Phnom Penhu dne 11. července 2012.

Po odůvodnění zástupce předkladatele náměstka ministra zahraničních věcí pro mimoevropské země a ekonomickou diplomacii Ing. Martina Tlapy a po zpravodajské zprávě senátora Tomáše Kladívka a po rozpravě výbor:

1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ratifikací Rámcové dohody o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Filipínskou republikou na straně druhé, která byla podepsána v Phnom Penhu dne 11. července 2012.

2. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Tomáše Kladívka.

3. Pověřuje předsedu výboru senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Do té se nikdo nehlásí, tak ji končím. Tím pádem pan ministr i zpravodaj se nemají k čemu vyjádřit.

Máme jediný návrh, a to je souhlas s ratifikací. Přesto bych dal znělku, pak budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 26 ukončeno. Registrováno 40, kvorum 21. Pro 39, proti nikdo.

Návrh byl odsouhlasen. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu zpravodajovi.

Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Rámcová dohoda o komplexním partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Vietnamskou socialistickou republikou na straně druhé, která byla podepsána v Bruselu dne 27. června 2012

Tisk č. 300

Máme to jako tisk č. 300. Opět má slovo pan ministr zahraničí Lubomír Zaorálek.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Ano, děkuji. Před chvílí jsem tady řekl, že Filipíny jsou druhou zemí ASEAN, s kterou EU uzavírá partnerskou dohodu. Teď k tomu mohu ještě doplnit, že máme k tomu dnes ještě třetí, a to je právě Vietnam. To je podobně rozsáhlý trh a poměrně velký partner. Když si to sečteme, Indonésie, Filipíny, Vietnam, tak je to 300 milionů obyvatel, takže poměrně silné partnerství, které se tady vytváří.

Vietnam je, opakuji, že třetí a této chvíli poslední země ze zemí ASEAN, s kterou se tuto dohodu podařilo uzavřít. Pro nás v Česku je to zajímavé také proto, že mezi ČR a Vietnamem, jak dobře víte, existují poměrně tradiční vztahy, poměrně silné. Máme vlastně už teď 65 let diplomatických styků s Vietnamem. Spolupráce je zajímavá také proto, že otevírá tato smlouva nový rámec a nové možnosti spolupráce také mezi ČR a Vietnamem.

Chtěl bych upozornit na to, že v současné době EU dojednává s Vietnamem dohodu o zóně volného obchodu. Dohoda o volném obchodu by mohla být v průběhu příštího roku dokončena. Když si vezmeme tady tuto smlouvu o spolupráci a v návaznosti na to onu dohodu o volném obchodu, tak to vytváří docela novou kvalitu vztahů s Vietnamem, tzn., že by se velice zlepšil přístup i pro obchod, tzn. v oblasti tarifní liberalizace a odstranění i těch netarifních překážek, zlepšení regulativního prostředí. Takže s touto sérií kroků to bude pro ČR poměrně zajímavý podnět k tomu, abychom zvažovali, jak využít kontaktů, které dnes ve Vietnamu máme. Protože Vietnam na sebe bere celou samozřejmě celou řadu závazků, které ho učiní daleko předvídatelnějším a spolehlivějším partnerem v celé řadě oblastí.

Myslím, že pro nás je toto krok zajímavý. Mohu to doporučit také z hlediska zájmů ČR jako něco, co u nás bude možné využít, pokud budeme chtít. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Garančním výborem je VZVOB. Usnesení má č. 300/1. Zpravodajem je pan senátor Josef Táborský.

Senátor Josef Táborský:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, pan ministr seznámil vcelku podrobně s oblastí cílů, obsahu a jednotlivých pravidel i z hlediska tradic a významů. Proto nebudu tyto otázky dále rozšiřovat.

Chtěl bych připomenout, že tato smlouva je obdobná jako předcházející tisk, který jsme projednávali, tedy jako smlouva s Filipínskou republikou, protože se řídí stejnými pravidly.

Připomněl bych, že stávající úprava vztahů dosud stojí na dohodě o spolupráci mezi EHS a regionálním uskupením ASEAN, k níž Vietnam přistoupil již v roce 1999. Dalším smluvním instrumentem upravujícím vzájemné vztahy je bilaterální dohoda o spolupráci mezi ES a Vietnamskou socialistickou republikou z roku 1995.

Nyní dovolte, abych vás seznámil s návrhem usnesení:

VZVOB projednal tento senátní tisk na své 25. schůzi dne 22. července 2014. Po odůvodnění zástupce předkladatele náměstka ministra zahraničních věcí pro mimoevropské země a ekonomickou diplomacii Ing. Tlapy a zpravodajské zprávě senátora Josefa Táborského výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Rámcové dohody o komplexním partnerství a spolupráci mezi EU a jejími členskými státy na jedné straně a Vietnamskou socialistickou republikou na straně druhé, která byla podepsána v Bruselu dne 27. června 2012. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi senátora Josefa Táborského a pověřuje předsedu výboru senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, kterou zároveň končím, protože se do ní nikdo nepřihlásil. Takže pan ministra ani zpravodaj se nemusí vyjadřovat. Po znělce budeme hlasovat o souhlasném stanovisku.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. (Pan senátor Táborský se mi hlásí, nevím, z jakého důvodu...) Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 27 ukončeno. Registrováno 44, kvorum 23. Pro 42, nikdo proti.

Návrh byl odsouhlasen. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu zpravodajovi.

Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Rámcová dohoda o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Mongolskem na straně druhé, která byla podepsána v Ulánbátaru dne 30. dubna 2013

Tisk č. 305

Máme to jako tisk č. 305. Slovo má opět pan ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek.

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek:  Děkuji. Tak toto je poslední rámcová dohoda, kterou vám tady dnes předložím. Poslední Rámcová dohoda o partnerství a spolupráci mezi EU a Mongolskem.

Jenom připomenu, že Mongolsko oproti Vietnamu se v roce 1990 zařadilo mezi státy, které zahájily přechod od totalitního režimu k demokratické společnosti s tržní ekonomikou. V tom se Mongolsko od Vietnamu řeší a zavedlo parlamentní zřízení. To říkám jenom proto, abychom si to zařadili. Jinak asi dobře víte, že ČR má s Mongolskem dlouhodobě velmi dobré vztahy. Nejenom v oblasti politické, ale také kulturní, obchodní.

Rád bych řekl, že si myslím, že potenciál především v ekonomické oblasti zdaleka není dobře využit. Proč tomu tak je, to je složitější historie.

Nám se prostě nepodařilo přetavit tu poměrně rozsáhlou rozvojovou pomoc, kterou jsme dělali, do nějaké zásadnější ekonomické spolupráce. To je věc, která má asi vlastní historii a teď to nemá cenu rozebírat. Říkám to jenom proto, aby bylo zřejmé, že pro nás to není v této chvíli asi zdaleka využitý partner, tahle dohoda by mohla věci pomoci.

Pro Evropskou unii je Mongolsko také důležitý obchodní partner především z důvodu poměrně velmi rozsáhlých zásob nerostných surovin, které jsou v Mongolsku, a které jsou určitě nezanedbatelné.

Smluvní úroveň mezi Evropskou unií a Mongolskem je poměrně velmi zastaralá. Už vlastně neodpovídá současné realitě, takže současná úprava a dohoda o partnerství by mohla zlepšit podle mě dost nevyhovující smluvní základnu, která dneska je mezi Evropskou unií a Mongolskem, a dostat vztahy i z hlediska tohoto smluvního rámce na poněkud vyšší úroveň. Určitě by to v případě Mongolska stálo za to. Takže já si myslím, že v českém Parlamentu a v českém Senátu by taková smlouva stoprocentně měla být podpořena, protože není žádný důvod se jí bránit a může nám samotným pomoci hledat způsob, jak se v Mongolsku prosadit významněji, než se nám to podařilo dosud. Věřím, že to pochopíte. Děkuji za vaši pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Usnesení má číslo 305/1. Zpravodajem je pan senátor Vladimír Dryml. Přebírá to za něj pan senátor Bublan. (Během vystoupení pana senátor Bublana se dostavil do sálu pan senátor Dryml.

Senátor František Bublan:  Dovolte, abych zastoupil pana kolegu Drymla. Výbor se zabýval tímto tiskem na své 25. schůzi dne 22. července 2014, přijal 186. usnesení, ve kterém doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Rámcové dohody o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Mongolskem na straně druhé, která byla podepsána v Ulánbátaru dne 30. dubna 2013. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Vladimíra Drymla a pověřuje předsedu výboru, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu, kterou zároveň končím, protože se nikdo nepřihlásil. Máme jediný návrh, to je souhlasné stanovisko, takže po znělce o tom budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Pane ministře, ještě čtvrt minuty, jste v blocích, ale musíme počkat. Hlasování číslo 28 ukončeno, registrováno 47, kvorum 24, pro 39, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Takže končím bod. Pane ministře, děkuji, zároveň i zpravodajům.

Jsme u dalšího bodu. Tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 349

Máme jako tisk 349, uvede nám ho paní ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Máte slovo, paní ministryně.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Dobrý den, vážené senátorky, vážení senátoři, vážený předsedající. Tato novela zákona o sociálních službách upřesňuje pravidla pro poskytování dotací na financování sociálních služeb. Do současné doby systém funguje tak, že dotace každému jednotlivému poskytovateli v celé zemi jsou rozesílány z ministerstva práce přímo, takže jsme rozesílali platby na 5,5 tisíce jednotlivých sociálních služeb a těch zřizovatelů bylo asi 2,5 tisíce. Již několik posledních let se logicky vždy zohledňují žádosti, respektive komentáře, které k žádostem jednotlivých poskytovatelů dávají kraje, protože samozřejmě z centra, z Prahy nelze dohlédnout na to, který poskytovatel je kvalitní, který ne a jak je služba v daném kraji potřebná či nikoli.

Zároveň s tím, jak tato novela zákona převádí od příštího roku financování právě přímo na kraje, nicméně částka na kraje půjde zase z ministerstva práce. Současně se zde nově stanovuje povinnost krajů, určovat ve spolupráci s obcemi síť sociálních služeb na území kraje, tato síť musí být součástí střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb a má právě zohledňovat potřebný rozsah.

Zároveň v Poslanecké sněmovně do tohoto návrhu bylo doplněno poskytování dotací krajům a obcím na zajištění činnosti sociální práce a obdobný dotační titul byl doplněn také do zákona o pomoci v hmotné nouzi na zajištění činnosti sociální práce v oblasti hmotné nouze, protože asi všichni víme, že sociální činnost tam velice chybí.

Návrh této novely dále předpokládá vydání prováděcích vyhlášek, které s účinnosti od 1. ledna 2017 stanoví podmínky pro zpracování a strukturu střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb a stanoví obvyklé náklady na jednotlivé sociální služby s ohledem na regionální specifika.

Další významnou úpravou je převod působnosti k provádění inspekce poskytování služeb, a to z úřadů práce na ministerstvo sociálních věcí.

Zároveň ještě jako doplněk se tímto zákonem obnovuje bezplatné poskytování pečovatelské služby pozůstalým manželům a manželkám po účastnících odboje, kteří jsou starší 70 let, a které bylo od 1. ledna 2014 zrušeno. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, paní ministryně. Garančním výborem je VZSP. Tento výbor návrh zákona neprojednal, zpravodajkou byla určena senátorka Dagmar Terelmešová, která má slovo.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Paní ministryně docela obšírně uvedla novelu tohoto zákona, který de facto je technickou novelou zákona o sociálních službách. Jak už bylo řečeno, jde o přechod financování sociálních služeb do pravomoci krajů a cílem je vlastně nastavení čtyř základních okruhů v oblasti sociálních služeb. To souvisí se změnami, které jsou s přechodem financování sociálních služeb z ministerstva práce a sociálních věcí na kraje, k němuž má dojít k 1. 1. 2015, dále převodu kompetencí k výkonu inspekcí poskytování sociálních služeb z Úřadu práce ČR na MPSV, dále změna v právní úpravě kvalifikačních předpokladů sociálních pracovníků, tam je ta platnost k 1. 1. 2017, a potom úprava definice střednědobého plánu a sítě sociálních služeb.

K tomu gró, nebo k tomu nejdůležitějšímu v zákoně, což je vlastně změna zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách – jde vlastně o úpravy, které mají hodně dlouhou historii. Tento zákon, de facto převod dotačních prostředků, aby spadly do kompetence a pravomoci kraje, se připravuje už od roku 2009.

Tento zákon už třikrát odložen, my sami jsme v Senátu podávali návrh na odložení a bylo to všechno z toho důvodu, že kraje nebyly připraveny a v té době ani z ministerstva nebylo připraveno všechno to, co bylo k tomu přechodu potřebné. Dnes je situace naprosto jiná. Kraje nejenom že jsou připraveny metodicky, kraje mají vlastně připraveny i pracovníky, kteří se jak inspekcím, tak vlastně celému přechodu budou věnovat, samozřejmě probíhají školení na MPSV. De facto si musíme uvědomit také jednu věc, to je, že tento přechod plynule prochází i v tomto roce, to znamená od 1. 1. 2014. V současné době kupříkladu už tři kraje mají podané a uzavřené ne dotační řízení, ale požadavek na dotace vůči MPSV, aby přechod byl pro poskytovatele co nejplynulejší. Mám u sebe i vyjádření sociální komise Asociace krajů ČR, která se velice výrazně podílela na přípravě tohoto zákona a s tím souvisejícího i směrného čísla, což je vlastně procentuální podíl každého kraje na této dotaci, aktivně na tom pracovala a připravovala to po celou dobu, kdy kraje výrazně žádají, prosí, aby tato novela nabyla opravdu účinnosti k 1. 1. 2015.

Vzhledem k tomu, jak už bylo řečeno panem předsedajícím, že výbor pro zdravotnictví a sociální politiku nezaujal žádné stanovisko vzhledem k tomu, že nebyl usnášeníschopný, a že přesto proběhla diskuse k tomuto problému, já tedy touto formou navrhuji přijmout tuto novelu ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Dalším výborem byl ÚPV, usnesení má číslo 349/2. Zpravodajem je pan senátor Vladimír Plaček, který má slovo.

Senátor Vladimír Plaček:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, jak bylo řečeno, ÚPV návrh tohoto zákona projednal. Projednal ho na jednání v minulém týdnu ve středu 15. října. Taktéž diskutoval nad záležitostmi, o kterých tady už byla řeč. Nicméně dovolil bych si ještě rozšířit informace o to, co tady nezaznělo, a to právě v souvislosti s přechodem financování sociálních služeb na kraje v tom smyslu, že nejen tento způsob financování byl s Asociací krajů projednán, ale taktéž procentní podíl pro jednotlivé kraje je stanoven v příloze zákona, což je velice důležité, a byl stanoven v souladu s jednáním s Asociací krajů.

Taktéž již bylo řečeno, že se jedná o technickou novelu a na jednání ÚPV jsme diskutovali nad potřebností i koncepční novely zákona o sociálních službách s tím, že tato koncepční novela se připravuje na MPSV na příští rok. Měla by se týkat těch problematických bodů, o kterých jsem tady již několikrát hovořil, to znamená individuálního plánování, standardů kvality a inspekcí kvality v sociálních službách.

Dovolte mi teď, abych vás seznámil s usnesením ÚPV. Je to 185. usnesení, je z 38. schůze konané 15. října 2014 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce ČR a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jako senátní tisk č. 349. Po úvodním slově pana Dr. Petra Šimerky, prvního náměstka ministryně práce a sociálních věcí, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, po zpravodajské zprávě, kterou přednesl senátor Vladimír Plaček, a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Vladimíra Plačka,

III. pověřuje předsedu výboru pana senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Já se ptám, zda někdo navrhuje, abychom se nezabývali tímto návrhem. Nikdo, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí paní mpř. Miluše Horská.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych se vyjádřila k té části zákona, která se týká přechodu financování sociálních služeb z MPSV na kraje. Svůj pohled o věc opírám o 20 let zkušeností, které v poskytování sociálních služeb mám, ale upozorňuji vás, že tak dlouhý můj příspěvek nebude.

Financování sociálních služeb bylo vždy předmětem vzrušených debat. Téměř 15 let se diskutovalo o podobě nového zákona o sociálních službách. Byla to dlouhá cesta, věřím, že všichni zúčastnění, to je MPSV, kraje, obce i poskytovatelé, měli zájem na transparentním a dlouhodobějším financování, na rovném přístupu k dotacím jak pro příspěvkové organizace, tak i pro neziskové, nestátní organizace.

Již od nově účinného zákona v roce 2006 hovoříme o tom, že je třeba mnoho věcí změnit. Ať už je to systém financování sociálních služeb, převod dotační politiky z MPSV na kraje, připravit systém víceletého financování nebo změna posuzování osob se zdravotním postižením, a mnohé další. Dovolte mi ale, abych stručně připomněla některé body, které si tato novela klade za cíl.

Za prvé je to především to, že transparentní financování sociálních služeb v návaznosti na přechod financování sociálních služeb na kraje. Stávající systém tuto transparentnost a ochranu nezajišťuje, a to především proto, že dochází každoročně k přepočtu takzvaného směrného čísla, podle kterého krajům ministerstvo dotace rozdělovalo. Nově tedy má být v příloze zákona stanovena výše procentuálního podílu kraje na celkovém ročním objemu finančních prostředků vyčleněných ve státním rozpočtu na příslušný rok. Jak to bude asi v praxi vypadat, myslím si, že nás všechny zajímá. Jednotlivé kraje budou vědět, že pokud tento zákon schválíme, tak budou mít každý rok stejné procento, ale z jakého objemu státních prostředků, to bude možná v podstatě tak trošku luštění z křišťálové koule. Není přece jedno, zda MPSV na dotační politiku sociálních služeb dostane ze státního rozpočtu 5 miliard nebo 10 miliard. Pak například pro můj Pardubický kraj by výše procentuálního podílu z 5 miliard v absolutním vyjádření znamenala 400 milionů dotací, ale při 10 miliardách ze státního rozpočtu by Pardubický kraj už obdržel na dotace do sociálních služeb 573 milionů. Jaká je tedy jistota, že sociální služby budou financovány s dostatečnou ochranou a transparentností. A co když se situace změní, ve státním rozpočtu se nenajde ani 10 miliard, ani 7 miliard, ale pouhých 5 miliard, pak Pardubický kraj podle těchto propočtů dostane pouhých 215 milionů. Bohužel v tomto systému nespatřuji příliš mnoho jistoty a ochrany pro poskytovatele sociálních služeb. A jaké mají jistoty příjemci sociálních služeb, tedy klienti? Pochopitelně vnímají atmosféru finanční nejistoty u svých poskytovatelů a zdaleka ne všichni potřební mohou využívat pomoc rodinných příslušníků. Ale i zde je třeba připomenout, že v mnoha případech, zejména u příspěvků na péči v prvním a ve druhém stupni, nejsou sociální služby využívány či objednávány, tak miliony korun končí třeba u seniorů, ale to by mě asi tak nevadilo, ale mnohdy končí u rádoby pseudopodnikatelů, kteří vlastně ty příspěvky využívají, a mluví o tom zkoumání ombudsmana.

To však tato novela neřeší a zřejmě nás bude čekat ještě dlouhá debata. Jen podotýkám, že příspěvek na péči je dávkou vyplácenou ze státního rozpočtu, každoročně se zvyšuje a dnes je tímto způsobem do sociálních služeb uvolňováno více než 20 mld. Kč ročně.

Návrh, který máme před sebou, v podstatě umožní vznik 14 svébytných krajských systémů financování sociálních služeb. To samo o sobě by nemuselo být špatné, pokud by krajské samosprávy na základě střednědobých komunitních plánů uměly definovat poptávku. Bohužel však komunitní plánování všude neplní svoji roli. Kraje se také dostávají do zásadního střetu zájmů, neboť jsou prostřednictvím svých příspěvkových organizací také jedni z poskytovatelů sociálních služeb. Vedle příspěvkových organizací, které se specializují na pobytovou péči, poskytují sociální služby nestátní neziskové organizace. Jejich doménou jsou spíše ambulantní a terénní služby, které jsou pro klienty lepší, humánnější a v podstatě levnější. Od nynějška bude záviset pouze na osvícenosti krajských radní, ale i celého zastupitelstva, zda upřednostňovat financování svých příspěvkových organizací, např. na úkor neziskových organizací.

O tom, že již dnes dochází k diskriminaci neziskových organizací jako poskytovatelů služeb, máme důkazy např. ze Zlínského kraje.

Návrh nové úpravy tedy předpokládá efektivnější spolupráci MPSV, kraji, krajskými úřady, obcemi i poskytovateli sociálních služeb. Proto také upravuje definici střednědobého plánu a sítě sociálních služeb. Chvályhodným cílem je, aby v plánu rozvoje kraje bylo koncepčně vymezeno, jaké sociální služby jsou obsahem sítě sociálních služeb. To ale znamená mnohem větší součinnost krajů a obcí. Už při projednávání nového zákona o sociálních službách v roce 2006 došlo ke střetu právě tady v Senátu ohledně povinnosti obcí zpracovávat komunitní plány. Tato předloha novely zákona tedy rozšiřuje povinnost obcí a krajů při předávání a zapracování informací týkajících se sítě sociálních služeb a také určování krajské sítě sociálních služeb.

Zde bych však chtěla podotknout, že podmínky pro zpracování a strukturu výše zmíněného střednědobého plánu stanoví prováděcí právní předpis. Bohužel se však v závěru novely zákona dočteme, že tento prováděcí předpis bude účinný až od 1. ledna 2017. Čekají nás tedy ještě více než dva roky bez sítě sociálních služeb, která by odrážela podložené a potřebné sociální služby právě z komunitních plánů.

Návrh, který máme před sebou, ještě prohlubuje finanční nejistotu, kterou nestátní neziskové organizace mají. Zcela zásadně chybí víceleté financování sociálních služeb. Krajské rozpočty jsou schvalovány oproti státnímu rozpočtu s časovým zpožděním až v průběhu 1. pololetí daného roku. Neziskové organizace tak nebudou do poloviny roku vědět, zda budou mít kryty náklady služeb, které poskytují. Samotné projednávání této novely je jasným důkazem nejistoty, se kterou se neziskovky musejí potýkat.

Dne 22. října 2014 není jasné, jak budou financovány sociální služby od 1. ledna příštího roku, tedy za dva měsíce. Obava o úplnou destabilizaci systému financování sociálních služeb je tak jediným důvodem, proč nenavrhuji úplné zamítnutí celé novely nebo části týkající se převodu služeb na kraje. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má paní senátorka Dagmar Terelmešová.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Nechtěla jsem vystupovat, když jsem tu už jednou v roli zpravodaje stála, ale přesto bych chtěla jenom podotknout něco k tomu, co tu zaznělo v proslovu mé předřečnice.

Jistota a stabilita sociálních služeb, to byl přece problém každého roku, to není problém letošního roku. Já mám naopak dnes pocit, že tady se ke stabilitě konečně blížíme. Každý rok se jednalo o tom, jaká bude částka, která se krajům bude rozdělovat. Bojovalo se na každé asociaci sociálních služeb se zástupci, kteří tam byli, ať už to bylo ministerstvo, ať už to byla vláda, o každou korunu. A potom musím říct, co bylo velice nekoncepční, že pak se kraje o tyto peníze praly mezi sebou. Tady konečně směrná čísla vycházejí ze služeb, které teď momentálně fungují. Pokud fungují neziskovky, dostávají každý rok určité peníze z rozpočtu, tak ty jsou tam teď započítané, tam žádná nejistota pro následující rok nehrozí, a vlastně pro další tři roky, protože to je plánováno na tři roky. Tam tedy nehrozí žádná destabilizace poskytovatelům sociálních služeb, nebudou se muset bát o peníze, které měli, a ty peníze jsou určeny směrným číslem. Samozřejmě, kolik v rozpočtu celkově bude na sociální služby, to je každoroční boj. Každoroční boj. A musím říct, že byl i rok, kdy nám bylo řečeno, že bude nula. Mysleli jsme tenkrát, že to bude trošku vtip. Nebyl to vtip, bylo to myšleno vážně, a my jsme tenkrát bojovali o existenci všech poskytovatelů sociálních služeb.

A myslím si, že tento návrh už de facto dořešuje celou situaci, která opravdu je nějakým způsobem nastartována, je zájem krajů o to toto převzít, a určitě žádný samosprávně zvolený ať už radní nebo hejtman kraje si nevezme na svědomí, aby nějakým způsobem likvidoval stávající služby, které slouží ku prospěchu kraje. A u volené funkce je to více než jasné. Tam pokud dojde k tomu, že by nebylo třeba kam umístit zdravotně postižené proto, že by nebylo dostatek prostředků na pobytové zařízení, ve kterém ti postižení jsou, no tak samozřejmě se s tím okamžitě setká. Pamatuji si, že když se jenom snížila částka určitému zařízení nebo jakémukoliv poskytovateli, okamžitě se to muselo řešit. Okamžitě!

Říkám, že je dobře, že tato novela vznikla, přiblíží to jednak inspekce, jednak krajské inspekce mají blíž k jednotlivým poskytovatelům, mají k nim blíž samozřejmě i z hlediska jakoby terénní práce, kontroly, vidí, jak služba funguje. Já tuto novelu považuji za velice správnou, potřebnou a destabilizace sociálních služeb nebo toho, že poskytovatelé nedostanou peníze od 1. ledna 2015, bych se opravdu nebála.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Pan senátor Jiří Čunek má slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane místopředsedo, paní ministryně, kolegyně a kolegové. Mám dotaz na paní ministryni, jakým způsobem je zajištěno, aby všechny služby v kraji dostávaly za stejnou službu rovnoměrné finanční prostředky. Vím, že tento dotaz vlastně po účinnosti tohoto zákona již bude lichý, nicméně o tom se hodně diskutovalo. Mám osobní zkušenost z našeho kraje, že kraj v prvé řadě zabezpečuje ta zařízení, která jsou v jeho gesci, tam zaměstnanci dostávají významně více peněz na svou práci, to znamená celá služba dostává více peněz, zatímco neziskové organizace, které kraj nezřizuje, dostávají méně. To je v zásadě nespravedlivé. Ano, je to na rozhodnutí kraje, ale spíš by mě zajímal pohled paní ministryně z hlediska předkladatelky tohoto zákona na tuto věc. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo. Chtěl bych nejdříve zdůraznit, protože vaším prostřednictvím budu také reagovat na to, co tady říkala kolegyně Horská. Kolegyně Horská je skvělá pracovnice v sociální sféře, která dosáhla obrovských výsledků. Musím se před ní sklonit za to, čeho dosáhla, zejména ve svém zařízení, a je také v Pardubickém kraji významnou představitelkou neziskových organizací. Proto si jí váží. Myslím si, že naše spolupráce byla vždycky velmi seriózní.

Nicméně nemohu moc pochopit to, co dnes tady říkala, protože já při nejlepší vůli nevidím, že to je záležitost, která by reálně korespondovala se situací v Pardubickém kraji.

Nebudu mluvit za ostatní kraje, nebudu ani mluvit za to, kolik peněz nyní má na koho přijít, protože to je beze sporu záležitost stávajících krajských reprezentací. Nicméně bych si dovolil připomenout pár věcí.

Kdysi, když se převáděly činnosti na kraje, tak mimo jiné se měly převést také sociální služby. Tehdy argumentace byla, že se to nepřevede na kraje, protože kraje by tyto peníze zašantročily na kdovíco a tudíž se to bude přerozdělovávat přes stát a kraje budou dostávat finanční prostředky a budou je přerozdělovávat dál.

Realita je taková, že když si porovnáte tehdejší skutečnost s tím, co bude dneska převáděno na kraje, tak je to zhruba jedna třetina peněz, které měly být převedeny tehdy. Dvě třetiny těchto peněz skončily bůhvíkde. A kdo je zašantročil? To byly bohužel centrální orgány. A to je prostě faktum, které je doložené čísly. Konkrétně na situaci Pardubického kraje v minulých čtyřech letech, kdy jsem dělal hejtmana Pardubického kraje, je zcela doložitelná, jakým způsobem neustále klesal podíl státu na nákladech na sociální péči a jakým způsobem byl vlastně vyrovnáván neustále rostoucím příspěvkem z rozpočtu Pardubického kraje. Znovu zdůrazňuji, že Pardubický kraj v původním daňovém přídělu nedostal na sociální služby v zásadě nic, kromě samozřejmě na zřizovatelské služby, tam kde zřizoval, to znamená ubytovací zařízení, mám-li to takhle nazvat, různé ústavy atd.

A to nemluvím vůbec o tom, co se poslední čtyři roky odehrávalo za naprosto nechutné tahanice, které každý rok byly úplně stejné. Vždycky státní rozpočet vycházel z naprosto nereálných finančních prostředků. Tu chyběly dvě miliardy, tu chyběly tři miliardy. Všichni věděli, že tyto peníze tam chybějí, všichni by věděli, že za těchto prostředků prostě nemohou existovat sociální služby v konkrétním kraji. Nicméně rozpočet byl schválen, všichni jsme se radovali, protože jsme rozpočet měli skvělý, byl to rozpočet tzv. šetřivý. Všichni ovšem věděli, že v průběhu roku musí dojít ke změně. A k té také po větších či menších nechutných tahanicích vždycky došlo, kdy nakonec finanční prostředky byly ze strany státu milostivě dodány tak, aby nedošlo ke krachu celého sociálního systému.

To je prostě realita, se kterou jsme se setkávali dnes a denně.

Je jasné, že sociální služby nadále nemohou existovat v tom systému, že budou každý rok čekat, co zase "spadne", jaké finanční prostředky spadnou na financování sociálních služeb. Pardubický kraj – a paní kolegyně to samozřejmě ví – se dlouhodobě snažil vytvořit víceleté financování. Ale toto víceleté financování je připraveno v Pardubickém kraji už dlouhodobě. Nicméně jak jsme mohli dělat víceleté financování, když jsme nevěděli za žádný rok, co vlastně od státu dostaneme. To v žádném případě nešlo.

A doufám, že teď aspoň kraj bude moci k této záležitosti přistoupit.

Nevím opravdu vůbec o tom, že by v rámci Pardubického kraje došlo k jakési diskriminaci neziskových organizací nebo jiných organizací, než které jsou krajské nebo obecní. Dokonce, protože Moravská Třebová je taková zvláštní moravská část, která je v Pardubickém kraji, to znamená, že církevně my patříme k olomouckému biskupovi, kdežto jinak jsme vlastně český kraj. Tak, mimochodem, od šéfa olomoucké charity jsem každoročně slyšel, že kdyby bych přístup k charitě takový, jaký je u nás, tak by byli šťastní. Peněz na sociální služby je možné vždycky víc, než je v současné době.

Já vidím hlavní problém někde úplně jinde. A tento problém vidím v tom, že celá řada sociálních služeb, a zejména nových služeb, a bohužel zejména služeb, které jsou poskytovány neziskovými organizacemi, je placena z evropských zdrojů. Jenomže problém evropských zdrojů dneska je v tom, že dneska je a zítra nemusí být. Je těžko dneska říct vůbec, co se ministerstvu podaří vyjednat z příštího období, ale zcela určitě nebude tolik peněz, jako to bylo v současné době. A je otázka, jestli to nebude poslední období, kdy EU bude ochotna vůbec něco této oblasti dát.

Co se bude dít potom, z čeho budou tyto beze sporu ve velké většině, dokonce bych si troufal říct v drtivé většině potřebné věci financovány. S tím si v zásadě nikdo příliš hlavu neláme, i když doufám, že aspoň paní ministryně si teď nad tím hlavu láme.

Je také jasné, a v Pardubickém kraji znovu – a opět paní kolegyně to ví – že jsme přistoupili a musíme přistoupit na to a mít komunitní plánování. Ono existovalo a existuje, existuje i v rámci obcí. Je jasné, že kraj musí s tímhle pomáhat. Neslyšel jsem tedy žádné stížnosti u nás na to, že by krajští úředníci byli nějakým způsobem napadáni, že neprovádějí tyto záležitosti s dostatečným, dejme tomu étosem nebo s dostatečnou možností, aby vyhověli všem, kteří si to zaslouží.

Na druhé straně je zcela evidentní, že sociální služby nemohou do nekonečna bobtnat. A proto také Pardubický kraj přistoupil k jistým restrikcím, a je jasné, že sociální služby musí zůstat v jakési ufinancovatelné podobě. Financování, jako bohužel v řadě jiných případů, je v jednom balíku, je to prostě jeden pytel peněz a tento jeden pytel peněz, který se v zásadě nějakým velkým způsobem nemění, a ani do budoucna nelze očekávat, že bude bobtnat. Čím víc je těch, kteří z tohoto pytle čerpají, tak tím dostanou sice všichni, ale každý čím dál méně, a výsledkem toho zase mohou být zásadní krize do budoucna v poskytování sociálních služeb.

Považuji tento krok za správný, ovšem považoval jsem ho za správný už před lety. Tehdy jsem bohužel v této oblasti neuspěl. Dnes se k tomu tedy přistupuje. Ze zkušeností minimálně posledních let jsem přesvědčen, že kraje jednoznačně prokázaly, a za Pardubický kraj to mohu říct naprosto bezpečně, na základě jednoznačných údajů, že byl bohužel sociálnější než stát, že to tak musím říct. To znamená, že měl větší pochopení pro potřeby sociálních služeb. To ale neznamená, že problémy jsou vleklé. Myslím si, že tato změna povede k systémovému řešení, a pevně doufám, že dojde také k tomu, že bude víceleté financování. Mimo jiné jedna instituce, kterou jsem já dobrovolně sám ze svých prostředků podporoval, bylo jisté zařízení, které se staralo o mentálně postižené děti, kde se nám podařilo vybudovat zařízení pro možnost týdenní starostlivosti, a každý, kdo pečuje o postižené děti, tak ví, že stacionář, kdy rodiče, většinou tedy matky, mají možnost umístit dítě aspoň na přechodnou dobu, třeba na den nebo na dva nebo na týden a trošku si odpočinout, je naprosto nezbytné pro to, aby vůbec mohla taková rodina žít. A tento stacionář skončil z úplně jednoduchého důvodu. Byla to dokonce soukromá záležitost a skončilo to tím, že majitelka, nebo ta, která to provozovala, tak už to zabalila, protože neměla nervy na to, protože ona nedokázala po celou dobu existence uzavřít s nikým smlouvu na dobu neurčitou, vždycky a pouze jenom na dobu určitou, protože nedokázala lidem říct, že bude mít financování na příští období a nedokázala ze svých peněz zajistit samozřejmě odstupné. A tím, že vždycky vyškolila pracovníka a on jí potom odešel, protože logicky, kdykoli dostal v jakémkoli sociálním zařízení nějakou práci na dobu neurčitou, vždycky odešel. Takovýmto způsobem se pracovat nedá.

Nedělám si iluze, že toto vyřeší všecko, vzhledem k tomu, že jsem od hejtmanů neslyšel, že by se zatím hádali o peníze, tak možná to časem ještě přijde, protože peníze jsou vždycky to hlavní a první, co se musí řešit. Nicméně je to první krok, myslím si, že správným směrem, jak se bude vyvíjet situace dál, uvidíme, ale nutné je s tím něco dělat, a to je beze sporu krok, který by mohl pomoci.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má s přednostním právem paní místopředsedkyně Miluše Horská.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové. Já nejsem ta, která si ráda sama čechrá své peří, takže děkuji, prostřednictvím pana předsedajícího, za pochvalu a možná že i za 20 let mám zkušeností v některé oblasti třeba i víc, takže možná pro to mé vystoupení je třeba více emotivní. Ale věřte tomu, prostřednictvím pana předsedajícího, pane kolego, že ty zkušenosti mám.

Ale náš Pardubický kraj, protože jsem opravdu i já, i ostatní neziskovky, ale samozřejmě i protihráči na kraji u toho byli, je příkladný, a kdyby se možná dalo opisovat, bylo by to pro jiné kraje třeba příkladem.

Já jsem neřekla jedinou stížnost na Pardubický kraj, ale hovořila jsem o tom, že podmínky jsou v různých krajích různé. A k našemu sluchu, protože máme celorepublikovou působnost, zvuky docházejí z různých krajů. Mluvila jsem teď o Zlínském kraji, ale vím třeba i o Olomouckém kraji. Byla bych tedy hrozně nerada, že já jsem si stěžovala na Pardubický kraj, a to musím říct, protože jsem spokojená. Několikrát jste to, prostřednictvím předsedajícího, zopakoval, a to se mě dotklo, protože jestli jsem na něco pyšná, tak tohle se nám v Pardubickém kraji povedlo.

Neříkám nic jiného, než to, co vlastně řekla i paní zpravodajka. Tady bude dvouleté finanční vakuum, financování bude až od roku 2017. S dovolením, jsem v Senátu už také nějaký rok a každý rok tady vlastně řešíme, že nějaké organizace tohoto typu, o kterých i vy hovoříte, a nakonec jste to i přiznal, prostřednictvím pana předsedajícího, jsou prostě zlikvidovány, jenom proto, že to tam tak dobře nefungovalo a bylo to na libovůli, samy si neziskové organizace prostě neporadily.

I ta křišťálová koule, o které jsem hovořila, myslím si, že jste přiznali, že financování bude problém, že nejsou komunitní plány povinné v obcích, že je netvoří kraj, že vlastně nevíme, jaká poptávka je, že směrná čísla nejsou vůbec zaměřena na kvalitu. Popisuji stav věcí, které budeme muset řešit. Já nebagatelizuji, neshazuji návrh zákona, ale myslím si, že to bude ještě na hodně velkou debatu právě o kvalitě, aby nám peníze skutečně nešly do kanálu...

Na adresu evropských peněz. Myslím si, že je to zase tak trošku i na nás zákonodárcích. Pokud EU nazná, nebo i krajské vlády či ministerské, kam se žádá, že nějaký projekt je potřeba podpořit, ale pak není pro něj pokračování, čímž třeba myslím zrovna zaměstnávání lidí s hendikepem nebo jiných cílových skupin, lidí sociálně znevýhodněných, a evropské peníze to podpoří a my pak vlastně nenajdeme návaznost, protože tyto organizace to samy nezvládnou. To je asi trošku špatně celkově. Máme možná druhou výzvu, nepodchytili jsme úspěšné evropské projekty v první výzvě, proletěly bohužel kanálem, když nemají návaznost. A teď se to chystá znovu. Myslím si, že tento pláč je na naši hlavu, že jako zákonodárci bychom si s tím měli lámat hlavu, aby tyto peníze nebyly jen tak promarněny jako nějaká příležitost.

Znovu říkám, že Pardubický kraj chválím, chválím, chválím... Děkuji za pozornost a omlouvám se, nechtěla jsem vystupovat.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobře. Slovo má pan senátor Lubomír Franc.

Senátor Lubomír Franc:  Pane místopředsedo, paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Budu velmi stručný, protože to, co jsem chtěl sdělit možná obšírněji, řekl můj kolega, bývalý hejtman Pardubického kraje Radko Martínek. Chtěl bych vás jenom požádat o to, abyste schválili tento návrh zákona tak, jak je předložen paní ministryní.

Chtěl bych upozornit na to, že kraje se dlouho a podrobně zabývaly tímto zákonem, vyjednávaly o něm, než se dostal do podoby, v které je dnes. A převod financování na kraje už měl být od začátku roku 2014, teď bude od roku 2015, pokud to zase nějakým způsobem odsuneme nebo narušíme, je otázka, kdy první krok správným směrem, jak se tady říkalo, uskutečníme.

Kraje se opravdu dohodly o penězích, to znamená, dohodly se i o procentním rozdělení prostředků, které půjdou ze státu na sociální služby, a to je docela velký úspěch.

Chtěl bych tady k tomu říct i to, že na úrovni krajů, jsem přesvědčen, že ve všech 14 krajích, existují již střednědobé koncepce, plány, které již v minulosti u nás v Královéhradeckém kraji minimálně od roku 2010 definují síť sociálních služeb a s touto sítí se každoročně pracuje při jakýchsi aktualizacích.

A teď bych se chtěl vyjádřit k diskriminaci, o které tady bylo mluveno. Opravdu bych chtěl, aby tady když tak zazněly konkrétní příklady, protože mluvíme jen o tom, že jsme něco slyšeli o Zlínském kraji, o Olomouckém kraji. U nás dohody o financování probíhají již několik let tak, že odbor sociálních věcí si sezve všechny zástupce z "oerpéček", je jich v Královéhradeckém kraji 15, zavřou se na dva dny, opravdu na dva dny, je to výjezdní jednání a dohodnou se na tom, jak se v kraji budou rozdělovat peníze do sociálních služeb. A tento návrh vždycky, od roku 2010 minimálně, šel na ministerstvo a nebyla tam nikdy ani jedna změna oproti návrhu, který šel z Královéhradeckého kraje.

Navíc vás chci ještě ubezpečit, že kraje právě naopak do svých zařízení nebo mimo svá zařízení, která nezřizují, dávají ještě další prostředky. U nás stabilně dáváme částku 30 mil. Kč grantovým systémem, o tyto peníze vlastně soutěží ty organizace, ty sociální služby, které nejsou zřizovány krajem. A je to de facto desetina příjmů, které jdou z ministerstva. Proto nevím, proč se tady mluví o diskriminaci. A zase říkám, musely by být k tomu jasné příklady, jak to kde v kterých místech je.

Potvrzuji i to, co tady bylo řečeno, že peněz ze strany státu do sociálních služeb šlo méně a méně. Mám v hlavě dvě čísla. V roce 2008 jsme v Královéhradeckém kraji do našich příspěvkových organizací, kterých máme 25, dávali 40 mil. Kč na provoz těchto organizací. Dnes, když připravujeme rozpočet, tak dáváme 130 mil. Kč. To jasně ukazuje, že prostředků do sociálních služeb šlo méně a že jsme museli jako zřizovatelé, nejen kraje, ale samozřejmě i ostatní zřizovatelé, peníze tam de facto přidávat.

Souhlasím s tím, že bychom měli mít do budoucna jakousi jistotu dlouhodobého, střednědobého financování. Já snad tuto jistotu beru z toho, že v programovém prohlášení vlády, jestli se nemýlím, je minimálně závazek, že prostředky, které jdou do sociálních služeb se minimálně po dobu dalších tří let nebudou snižovat.

Jinak samozřejmě souhlasím s tím, že by tady měl být jakýsi systém, který řekne, kolik prostředků a jak do sociálních služeb v tomto bude.

Mohu vás ubezpečit, že většina krajů – budu tedy mluvit za náš kraj – je připravena na převzetí tohoto systému. My už jsme schvalovali jak v Radě kraje, tak v Zastupitelstvu kraje potřebné dokumenty k tomu a budeme ještě nyní na listopadovém Zastupitelstvu přijímat tyto dokumenty tak, aby přechod financování ze státu na kraje byl bezproblémový i pro jednotlivé služby, které v rámci sociálních služeb v kraji působí.

Ještě jednou, byť jsem říkal, že budu stručný, bych vás chtěl požádat, abychom přijali tuto záležitost, kterou nyní projednáváme, v té podobě, jak bylo navrženo ministerstvem. Je to po dohodě s kraji, které ponesou odpovědnost za financování služeb. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Další slovo má senátor Stanislav Juránek.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážení kolegové a obzvlášť kolegové, kteří jste přišli ze stejné funkce jako já, to znamená z funkce hejtmana. Já bych se přesto chtěl zastat své kolegyně a chtěl bych vám říci, že si opravdu můžete dobře spočítat, že je velký rozdíl mezi tím, jestli službu vykonává organizace zřízená krajem nebo krajem nezřízená. Tuto věc lze statisticky doložit. Jenom jako konkrétní věc chci říci, že to jde jinak, ale musí se splnit to, co si spousta lidí vytkla předtím, než šla do voleb. Byla to většina krajů a byli v tom i ti, kteří tam šli za ODS i ti, co ta šli za sociální demokracii, ale musím říci, že jenom Jihomoravský kraj udělal tu věc, že má dlouhodobé financování neziskových organizací, to znamená, že to má takto propojeno, a to prosím od roku 2005. To znamená, tento model lze v tuto chvíli použít. Já to říkám teď pro paní ministryni proto, že ve skutečnosti jde dlouhodobě a na základě tohoto příkladu jde dlouhodobě věci řešit víceletým financováním. Já se za ně velmi přimlouvám směrem do budoucna, ale to nic nemění na tom, že tento zákon podporuji, protože je to krok správným směrem.

Jenom bych se chtěl zeptat – teď nevím, jestli prostřednictvím nebo přímo kolegyně, která se snažila ukázat na to, že přece jenom v dalším přemýšlení je třeba se do této věci zapojit. Já se přimlouvám, abychom to o tento rozměr ještě rozšířili v příštích letech. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Díky. Klidně, když neoslovujete, tak můžete hovořit, jmenovat, ale pokud přímo, pane kolego, oslovujete, tak jenom prostřednictvím předsedajícího. Slovo má pan senátor Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo. Jenom bych uvedl na správnou míru, pokud to vyznělo nějak jinak, ale já doufám, že jsem nijak osobně nenapadal paní kolegyni, nicméně jsem argumentoval vůči jejím argumentům, které si myslím, že nejsou úplně správné. Myslím si, že to, co jsem tady říkal, vím já ze své strany jako jinak, ale rozhodně jsem se doufám neuchýlil k nějakým osobním invektivám. Hned na začátku té věci jsem tady jasně říkal, protože jsem nechtěl mluvit za ty, za které nemám jakýsi kredit mluvit, tak proto jsem říkal, že vycházím jednoznačně ze zkušenosti Pardubického kraje, protože nechci mluvit za ostatní.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Nikdo další se nehlásí, takže končím obecnou – ještě jsem to nedokončil. Takže paní místopředsedkyně Miluše Horská má slovo.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já se omlouvám. My jsme tady ještě kuloárně řešily i s paní ministryní – na vaše stoly byl podán pozměňovací návrh, který nebudu podávat, ale chtěla jsem se zmínit jenom o situaci, o které jednou paní ministryně říkala, že na ministerstvu řeší, protože ono už to proběhlo v Poslanecké sněmovně. Jedná se o problematiku, která vlastně s naším zákonem souvisí, ale z pohledu toho velkého zákona, který dělá tolik změn, je to maličkost, ale z pohledu lidí, kterých se to týká, je to hodně důležitá věc. Jedná se o pečující osoby, které pečují o své blízké hendikepované. Jde o to, že příspěvek na péči třetího – čtvrtého stupně znamená v podstatě pro lidi, kteří pečují, živobytí a jediný příjem. Technika je – jenom abyste věděli, jak lidé mohou žít, z kolika peněz – je o tom, že když ten člověk, který je hendikepován a je hospitalizován v nemocnici, odchází do nemocnice, tak tam vlastně nejde se svojí pečující osobou a ten příspěvek je pozastaven. Je to velký problém, protože ti lidé doma – často staří nebo nemocní sami – nemají jiný zdroj obživy a vlastně se ocitají v situaci velmi nezáviděníhodné. Protože už paní ministryně i kolega Plaček jsme komunikovali, jak by se to dalo rychle řešit od nového roku, takže já z tohoto místa, od tohoto pultíku, těm, kterých se to týká, kteří čekali na ten pozměňující návrh, tak to nebudeme muset řešit tímto zákonem, nebudeme ho zpomalovat, chceme aby prošel samozřejmě i s těmi problémy, o kterých jsme se tady bavili. Děkuji za tu debatu, ale děkuji paní ministryni a budeme spolupracovat na tom, aby se tato situace pro tyto lidi co nejrychleji a nejdříve vyřešila. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Jestli tomu rozumím, tento pozměňovací návrh nebude navržen. Končím obecnou rozpravu. Paní ministryně, pokud se chcete vyjádřit k obecné rozpravě, máte mikrofon k dispozici.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky a senátoři. Děkuji za slovo. Já bych chtěla jenom pár komentářů. Za prvé, že ten systém financování jako takový se vlastně tím převodem nemění. Co se týče objemu finančních prostředků, tak problém je stejný, ať budou dotace rozdávat přímo kraje nebo ať je bude vydávat ministerstvo, protože je určen ve státním rozpočtu a jak tady řekl pan senátor sám, teď alespoň ve vládním prohlášení je záruka, že objem bude stejný po čtyři roky.

Co se týče víceletého financování a vůbec změny v principu financování sociálních služeb, tak diskusi nad tímto problémem povedeme v roce 2015, kdy se bude otevírat taková vlastně velká novela zákona o sociálních službách a tam se očekává, že ta potom bude platná od 1. ledna 2017.

Co se týče stejných prostředků za stejnou službu – zase, to se vlastně bezprostředně tím převodem nemění. Na druhou stranu bych řekla, že to teď bude více hlídané, protože přílohou rozhodnutí o přidělení dotace kraji je metodika, který výpočtovým vzorcem řeší náklady jednotlivých služeb, byť samozřejmě je tam pořád nějaký rozptyl, není to jedna suma. A než kraje dostanou druhou splátku v polovině roku, tak bude velice podrobně kontrolováno co komu daly a jestliže metodiku nedodrží, tak jim bude pozdržena druhá splátka a dokonce mohou dostat nějakou finanční sankci. Ta metodika naše, jako MPSV má fungovat na podobném principu jako když někdo čerpá dotace z EU, to znamená, je to závazné.

A co se týče toho posledního, co tady říkala paní místopředsedkyně, a to je příspěvek na péči, i tam probíhá diskuse nejen nad příspěvkem na péči, ale i nad jinou oblastí nebo nad jinými oblastmi, které se týkají osob se zdravotním postižením. Je to diskuse, ve které jsou přítomni také zástupci naprosté většiny zdravotně postižených. A zase – bude to předmětem velké novely, která bude široce s odbornou veřejností diskutována v příštím roce. A jinak, teď jako první pomoc, jsme tuto situaci řešili metodickým pokynem. Já už jsem sama viděla kauzy, kdy opravdu jsme, jako ministerstvo, vraceli a upozorňovali jsme, že ti jednotliví posudkáři metodiku nedodrželi. Ta metodika byla vydána teď v říjnu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Ptám se zpravodajky garančního výboru, paní senátorky Dagmar Terelmešové – nemusím se ptát, máte mikrofon.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Děkuji. Mně už zbývá jen jediné, a to je shrnutí diskuse. V diskusi vystoupilo 6 senátorů, z toho jeden dvakrát. Padl jenom jeden návrh, a to schválit návrh zákona ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dík. Chce se ještě vyjádřit senátor ÚPV? Nechce. Po znělce budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro schválit, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 29 ukončeno. Registrováno 50, kvorum 26, pro 36, proti 4. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu a my se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže budeme pokračovat dalším bodem našeho programu, a to

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 350

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 350. Návrh uvede ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová, kterou nyní žádám, aby nás s tímto návrhem seznámila. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Zde se zavádí porodné i na druhé dítě. V současné době je porodné určeno rodinám s příjmem do 2,4 násobku životního minima a toto porodné činí 13 tisíc korun. Tento návrh zákona zavádí porodné i na druhé dítě, a to ve výši 10 tisíc korun a zároveň rozšiřuje okruh těch rodin a to až do příjmu 2,7 násobku životního minima rodiny. Já myslím, že to je vše, že to stačí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní ministryně. A organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 350/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Božena Sekaninová, kterou nyní tedy žádám, aby nás s touto zprávou seznámila. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Božena Sekaninová:  Děkuji. Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Podstatou předloženého návrhu zákona je změna podmínek národu na porodné, což je jednorázově poskytovaná dávka státní sociální podpory, kterou stát oprávněné osobě přispívá na náklady v souvislosti s narozením dítěte. Podle současné právní úpravy se porodné vyplácí pouze na první živě narozené dítě s tím, že náleží v případě, že rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 2,4. Nárok na porodné vzniká také při převzetí dítěte mladšího jednoho roku do trvalé péče nahrazující péči rodičů. Porodné činí 13 tisíc na první živě narozené dítě s tím, že pokud se současně narodí více živých dětí, činí porodné částku 19 500. Účelem předloženého návrhu zákona je změna úpravy porodného tak, aby z hlediska rozhodného příjmu v rodině nárok na tuto dávku vznikl širšímu okruhu rodin s dětmi a za tím účelem se současný koeficient 2,4 navrhuje zvýšit na hodnotu 2,7. Aby porodné bylo poskytováno nejen na první dítě, ale i na druhé živě narozené dítě, a to bez ohledu na to, při kolikátém porodu se toto druhé živě narozené dítě narodí.

V návaznosti na navrhovanou úpravu se zpřesňují také podmínky, za nichž se tato úprava uplatní v souvislosti s převzetím dítěte do jednoho roku věku do trvalé péče nahrazující péči rodičů tak, aby porodné nebylo vyplaceno více než dvakrát. Ve vztahu k poskytování porodného z důvodu převzetí dítěte do péče nahrazující péči rodičů se nárok na porodné rozšiřuje i na případy, kdy soud u dítěte do jednoho roku rozhodl o osvojení dítěte nebo o předání dítěte do péče budoucího osvojitele. Výše porodného na první dítě se zachovává v dosavadní částce 13 tisíc, na druhé živě narozené dítě se navrhuje porodné v částce 10 tisíc, to je, pokud se současně narodí více živých dětí, bude porodné činit 23 tisíc. Z hlediska ekonomických dopadů bylo v důvodové zprávě uvedeno, že navrhovaná úprava porodného by podle odhadu měla znamenat celkové roční náklady ve výši 470 až 480 milionů, což představuje navýšení oproti stávajícímu stavu cca 320 milionů. Zákon nabude účinnosti dnem 1. ledna 2015.

Co se týká legislativního procesu, jedná se o vládní návrh zákona, který byl projednán v Poslanecké sněmovně, kde ve druhém čtení byly podány čtyři pozměňovací návrhy, jejichž cílem podle odůvodnění bylo zavést porodné i pro další děti s tím, že porodné na třetí a další dítě bylo podmíněno trestní bezúhonností a dobou pěti let odpracovaných nebo věnovaných vysokoškolskému studiu. Tyto pozměňovací návrhy nebyly ve třetím čtení přijaty. Poslanecká sněmovna návrh zákona ve znění předloženém vládou schválila, když z přítomných 159 poslanců hlasovalo pro návrh 133 poslanců a 11 bylo proti.

Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se tímto návrhem zabýval a doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh neregistruji a tudíž otevírám rozpravu obecnou.

Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo. Omlouvám se, že zdržuji, ale nicméně je to předloha, která je důležitější, než bychom si možná mohli myslet. Český národ vymírá, je to zcela evidentní. Tento krok je beze sporu krok správným směrem. Minulá opatření, která omezila příspěvky porodného na jenom jedno dítě, já osobně považuji za zcela asociální a jestli mohu vůbec použít toho slova, tak proti vlastenecké nebo proti národní, protože vlastně likvidoval národ jako takový nebo resp. přispívalo to k tomu. Ten návrh je beze sporu krok správným směrem, ale nedostatečný.

Druhé dítě neznamená nic jiného než udržení stávajícího stavu. Teprve třetí dítě znamená, že se zvyšuje, eventuálně zvyšuje možnost nárůstu počtu obyvatelstva. Jednoduché demografické statistiky. To znamená, pokud bychom chtěli zvrátit, jenom zvrátit stávající vývoj, tak potřebujeme, aby každá rodina měla pokud možno, minimálně, tři děti.

Druhá věc, která mně na tom vadí, je zcela zásadní, ale znovu říkám, abyste si nemysleli, že zase útočím na paní ministryni. Zcela zvrácený je postoj nebo postup, kdy my pořád považujeme tyto dávky za sociální dávky. To nejsou žádné sociální dávky. Mít děti je první povinnost a zároveň v zásadě čest pro služby pro národ. A to, že stát přispívá a mladým rodinám umožňuje alespoň částečně vyrovnat náklady proti dejme tomu bezdětným rodinám, já považuji za naprosto základní povinnost státu vůči rodinám, které mají děti.

My tady zakládáme nejrůznější skupiny, které pátrají po důchodové reformě, ale znovu to tady zdůrazňuji, pokud se nebude rodit víc dětí, tak můžeme dělat důchodové reformy do nekonečna, jejich výsledkem bude nakonec, že budeme dělat do sta let, ale dokud nebudeme mít děti, nezmění se ten základní trend, tak ten vývoj nemá šťastného konce.

Možná si někteří myslíte, že tady blábolím, samozřejmě, že znám různé teorie, které tvrdí, že peníze o ničem nerozhodují, ale když jste mladá rodina, rázem s dítětem se vám propadne sociální úroveň o řád, tak budete mluvit beze sporu úplně jinak, než když se o tom pouze teoretizuje.

Já jsem přesvědčen, že stát musí zcela zásadním způsobem tuto politiku změnit. Nakonec některé státy to už udělají, velmi na tom pracují, jsou to evropské státy, které jsou v podobné situaci, dokonce ještě horší situaci, než my a ten problém je tam v zásadě delší, než je u nás. Čím dříve s tím začneme, tím samozřejmě můžeme dříve dosáhnout nějakých výsledků. Čím později s tím začneme, tím se situace stává stále méně a méně řešitelnou.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se již nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se paní ministryně, zda si přeje vystoupit. Přeje si vystoupit. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Děkuji za slovo. Budu jenom velice stručná. Souhlasím s panem senátorem Martínkem. Připravujeme další prorodinná opatření, protože jsme si toho vědomi. Jinak důkaz toho, že rodiny s dětmi jsou na tom špatně je vidět už z toho, že když se zvedne hladina na dvě celé násobek životního minima, tak se to dotkne asi třetiny narozených prvních dětí, ale už téměř poloviny až 60 % dětí narozených ve druhém pořadí, tzn. rodiny, jakmile mají první dítě, tak nám výrazně chudnou... Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní ministryně. Požádal bych paní zpravodajku o vystoupení a seznámení, o čem budeme hlasovat.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Padl zde jeden návrh, a to schválit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, mám to tady také tak v podkladech.

V tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu na schválení.

Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 49 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro přijetí návrhu je 25.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. (Požádal bych pana senátora Kuberu, aby nevyrušoval při hlasování...) Děkuji.

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 30 se z 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Děkuji paní ministryni, děkuji paní zpravodajce. Tím jsem projednali tento návrh zákona.

Můžeme přistoupit, paní ministryně, k dalšímu bodu

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 351

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 351. Návrh uvede paní ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová, kterou nyní žádám, aby nás seznámila s návrhem zákona.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Vážený pane místopředsedo, paní místopředsedkyně, vážené senátorky a senátoři, tento předkládaný návrh zákona byl vypracován na základě aktuální potřeby řešit problematiku výplaty jedné z dávek pomoci v hmotné nouzi, a to doplatku na bydlení. Je předkládán s cílem upravit tento systém tak, aby byly zohledněny poznatky z praxe, která ukázala na potřebu úpravy některých ustanovení a jejich zpřesnění přímo v zákoně, aby byl postup při řešení situace hodnocení tohoto nároku sjednocen. Týká se to nejen nároku, ale také výše doplatku na bydlení.

Tento návrh směřuje především k tomu, aby již nadále bylo zamezeno vyplácení doplatku na bydlení do prostor, které jsou naprosto nevyhovující, jsou v tzv. ubytovacích zařízeních a jsou zároveň financována v nepřiměřené výši ve prospěch provozovatelů těchto zařízení, a to ze státního rozpočtu.

Navrhují se určitá opatření, která toto zpřísňují. Na druhé straně musíme ale také zohledňovat to, že tam řada lidí bydlí, a neudělat podmínky tak naprosto přísné, aby se tito lidé ocitli na ulici. Já také tuto novelu nazývám jakousi první pomocí. Určitě tím, že začne platit, nezmizí ubytovny z vašich měst a obcí mávnutím kouzelného proutku. Ale mělo by to nastavit takový systém, že se to nevyplatí jako rychlé získání velkého množství peněz.

Jinak tento návrh zákona nějak definuje byt. Pokud se jedná o ubytovací zařízení, tak navrhuje určité hygienické a technické požadavky, určité standardy. Zároveň v Poslanecké sněmovně byly schváleny dva pozměňovací návrhy.

Jeden se týká zmírnění stavebně-technických požadavků u rekreačních objektů, do kterých také nově lze vyplácet doplatek na bydlení. Zároveň byl schválen pozměňovací návrh, který se týká souhlasu obce s vyplácením doplatku na bydlení do ubytovacího zařízení, které se nachází na jejím katastru.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní ministryně. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Tento výbor návrh zákona neprojednal. Zpravodajem výboru je pan zpravodaj Libor Michálek, kterého nyní tedy žádám o vystoupení. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolím si ve stručnosti shrnout legislativní proces k tomuto návrhu zákona, který vláda schválila 2. července 2014 a s usnesením č. 501 předložila PS 3. července 2014. Poslanecká sněmovna na své 12. schůzi konané 17. července v prvém čtení přikázala návrh zákona k projednání výboru pro sociální politiku. Tento výbor návrh zákona projednal a doporučil PS schválení s 12 pozměňovacími návrhy.

Následně při projednání na 17. schůzi byly ještě podány poslanecké návrhy. Celkem 8, z nichž jeden byl přijat v třetím čtení. K tomu se ještě vrátím. Týkal se § 33 odst. 6, kde se v druhé větě dává zmocnění obce vyslovit souhlas s tím, aby ubytování v ubytovně mohlo být spojeno s nárokem na doplatek na bydlení.

PS vládní návrh schválila, ve znění pozměňovacích návrhů 24. září. Z přítomných 158 poslanců pro návrh hlasovalo 129, proti 13.

Cíle novely zákona o pomoci v hmotné nouzi a související legislativy lze shrnout do 8 bodů.

1. Změna okruhu společně posuzovaných osob.

2. Stanovení výše odůvodněných nákladů na bydlení.

3. Započítávání dávek z důchodového pojištění pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi.

4. Zpřesnění rozhodného období.

5. Hodnocení využití zvýšení příjmu vlastním přičiněním pro doplatek na bydlení.

6. Zpřesnění podmínek nároku na tento doplatek.

7. Doplnění definice bytu u ubytovacího zařízení a jiného než obytného prostoru. S tím pak souvisel i bod osmý.

8. Stanovení standardů kvality bydlení.

Právě v tomto bodu byla vedena v PS obsáhlejší diskuse. A sice právě na téma, jaké případně mohou vzniknout další finanční náklady spojené s vyplácením doplatku na bydlení v jiných než obytných prostorech. Nicméně, tak jak – byť nebylo přijato ve VZSP žádné usnesení, tak z diskuse, která na výboru byla vedena, vyplynulo, že v tomto by neměl nastat nějaký významnější problém.

Kde je ovšem vnímán problém právní, tak to je zmiňovaný § 33 odst. 6 předmětného návrhu zákona, ke kterému zaslala stanovisko i veřejná ochránkyně práv. Stanovisko je relativně obsáhlé, dovolím si přečíst jenom některé z bodů, které jsou právě na zvážení, zda nenavrhnout pozměňovací návrh, který by se tohoto ustanovení týkal.

Nová právní úprava souhlasu obce s poskytováním doplatku na bydlení byla patrně zamýšlena jako projev realizace práva obce na samosprávu. To je obecně chápáno jako právo samostatně spravovat záležitosti územního společenství a jsou tam potom nějaké definiční znaky, které však z toho, jak byl pozměňovací návrh načten, nevyplývá, že by byly naplněny.

Obec by měla rozhodovat o vlastních záležitostech, nikoliv se stát vlastně nepřímým orgánem, který by rozhodoval o tom, jestli někdo bude či nebude mít nárok na dávku v oblasti sociální péče.

Z toho znění § 33 odst. 6 není patrné, jestli obec má rozhodovat v samostatné nebo v přenesené působnosti. Není z toho patrné, zda má rozhodovat ve správním řízení. To samozřejmě otevírá určitý prostor pro svévolné rozhodování.

Z tohoto důvodu dávám na zvážení přijetí pozměňovacího návrhu, který by právě v § 33 odst. 6 ve větě druhé vypustil slova "v případě souhlasu obce, na jejímž katastrálním území se ubytovací zařízení nachází".

Jak tady zaznělo již úvodem, bohužel tento pozměňovací návrh nemohl být na VZSP dneska projednán vzhledem k neusnášeníschopnosti, takže si dovolím tady tento návrh načíst, pokud bude otevřena podrobná rozprava.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. S přednostním právem se přihlásil pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, protože se nám blíží 19. hodina a nemuseli bychom tento bod stihnout, a hlavně s ohledem na paní ministryni, která má potom ještě následující 19. bod, aby k nám nemusela zítra do Senátu, tak navrhuji, abychom jednali a hlasovali dneska ještě po 19. hodině a abychom dodělali průběh jednání dnes bodem č. 19.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano. Jedná se o procedurální návrh, o kterém se jedná bez rozpravy a okamžitě. Budeme o tomto návrhu hlasovat.

Zahajuji hlasování o návrhu pana senátora Horníka. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 31 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 46, proti byl jeden.

Do rozpravy se přihlásil pan senátor Jaroslav Zeman. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Návrh byl přijat. Budeme jednat a hlasovat i po 19. hodině.

Senátor Jaroslav Zeman:  Dobrý den, pane předsedající, dobrý den, paní ministryně, vážení kolegové, kolegyně, vrátil bych se k našemu zákonu o doplatku na bydlení. Jsem rád, že jsme tady našli sílu a poslali jsme to do sněmovny. Sněmovna začala konečně konat – po několika letech nečinnosti.

Sami víme, jak nám od roku 2011 narostly výdaje ze státního rozpočtu na doplatky. Dělá to téměř 2 miliardy. Když jsem byl ve výboru ve sněmovně, tak jsme se dohodli se sociální demokracií, že dáme přednost vládnímu zákonu, který bude mít asi daleko rychlejší cestu než ten náš, takže jsem za to rád. Doufám, že projde hladce i u pana prezidenta a že pak budeme moci stáhnout náš původní senátní návrh, který je zaparkován stále ve sněmovně. Chtěl bych také popřát dalšímu zákonu o veřejné službě trochu rychlejší cestu než tu, kterou má, kdy tam visí od dubna.

Prosím tedy o podporu. Doufám, že zákon bude fungovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí s přednostním právem pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, paní ministryně, kolegyně, kolegové, je mi ctí předstihnout senátora kolegu Drymla. Ovšem jenom tím, že vystoupím před ním, nikoliv v počtu vystoupení... (Pobavení s sále.)

Chtěl jsem vystoupit po kolegovi Zemanovi, protože jsme vedli nějakou společnou bitvu za komplex opatření. Uvědomme si, že neřešíme příčinu, řešíme následky. Příčinou je špatná sociální situace, vyšší nezaměstnanost, těžká pozice některých rodin. A to se poté, co pan ministr Drábek zlikvidoval sociální práci a umožnil toto zneužívání, umožnil byznys ubytoven, umožnil byznys se sociální chudobou, přes proklamace úspor způsobil miliardové ztráty ve státním rozpočtu, někteří z toho mají zisky. Ale ti, kteří to zneužívají, nejsou ti chudáci, kteří v ubytovnách bydlí.

Proč jsem hovořil o komplexu opatření? Ubytovny, to je jedna věc. Sběrny. Svedli jsme tu nějaký boj. Taky to nebyla příčina, to je jen následek. Lidi si potřebují někde ukrást peníze, aby mohli zaplatit předraženou ubytovnu. Protože ani dávky hmotné nouze nestačí. Herny. Proč kradou železo? Protože potřebují nejenom zaplatit ubytovnu, ale potřebují ještě prohrát peníze v herně.

Jestli dneska pan ministr Babiš říká, jak on teď zatočí s hernami, tak třeba naše město už se soudí s ministerstvem financí, protože už to trvá tři roky! Zatímco předtím byly herny povolovány po stovkách za den, tak dneska trvá tři roky proces zrušení. Tam šest měsíců neznamená žádnou správní lhůtu. Nikdo nejedná! A to všechno spolu souvisí. I s tou veřejnou službou, kterou tady kolega Zeman zmínil. Jestli lidé budou mít nějaké peníze za práci, budou mít nějakou činnost, tak budou mít na zaplacení nájemného. Ale nesmí to prohrát v hernách. Zatímco předtím na úřadech dělali sociální práci a dávali jim to v poukázkách, těm co je načapali v herně, tak to se neděje. Teď konečně se s tím začíná něco dít. Ale trvá to všechno strašně dlouho a peníze utíkají...

Proč vystupuji? Abychom si nedělali velké naděje, že to, co tady dneska schvalujeme, je konec cesty, že je to vyřešení situace. My to jenom o trošičku komplikujeme. Ale definitivní vyřešení situace to není. Obvyklá cena nájemného tam pořád podle mého názoru a podle lidí, kterým jsem to nechal studovat, jsou dvě věci. Obvyklá cena nájemného v bytech a obvyklá cena nájemného v ubytovnách. Pokud jsou tam dneska ubytovny, tak se bude posuzovat obvyklá cena nájemného v ubytovnách, a neřeší nám to situaci.

Čili chci říct, abychom si nedělali úplně velkou naději, že to všechno dnes vyřešíme.

Přesto vás prosím o podporu tohoto dílčího kroku.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové, nejdříve mi dovolte – vaším prostřednictvím, pane předsedající – k panu senátoru Víchovi: Pane kolego, musíte se více snažit, abyste více vystupoval, nežli pan Dr. Dryml. (Pobavení v sále.) Jinak tady již bylo řečeno, že to je jenom malý kousek k tomu, aby se uskutečnila určitá náprava. Je to o obchodě s bídou, to tady také bylo řečeno. Ale já jsem se chtěl paní ministryně zeptat – určitě to je i o nějakých úsporách. Máte představu, jestli se zvýší nebo sníží a o kolik náklady právě na podporu sociálního bydlení? Protože ty osoby narůstají geometrickou řadou a jde o to, jaký to bude mít dopad na státní rozpočet.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další do rozpravy se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové, já jen velmi stručně. Protože tady většinou vystupuji a kritizuji nějaké návrhy vlády či kolegů poslanců, tak tentokrát bych chtěl všem předkladatelům novely zákona, kterou jsme tady v Senátu projednávali, poděkovat, protože se stal Senát, který je většinou vnímán jako konzervativní instituce, takovým hybatelem, a rozhýbal Poslaneckou sněmovnu a MPSV k nějakým dalším aktivitám. Byl bych velmi rád, kdyby to pokračovalo tím směrem, o kterém tady mluvil pan kolega Vícha. To znamená, doplatek na bydlení není jediným problémem. Týká se to veřejných prací, týká se to sběren a dalších věcí. Protože je velmi důležité, abychom byli nejen sociální, ale abychom také sociální dávky dávali těm, kteří je skutečně potřebují a kteří si je zaslouží, neboť sami by na důstojný život jinak nedosáhli. Čili ode mě poděkování Jardovi Zemanovi a jeho kolegům napříč politickým spektrem za to, že senátní návrh připravili a věřím, že ho dneska společně schválíme v té podobě vládní.

Teď mě kolega Vícha, jak takhle dobře spolupracujeme, upozornil, že ještě je potřeba dát návrh na schválení. Pane kolego, nebude to tak pořád, ale dneska vás poslechnu a dávám návrh na schválení tohoto zákona.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Registrujeme, děkuji. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedající, paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, beru to tak, že před chvílí mě kolega Vícha upozornil, abych dal návrh na schválení, už to nemusím dělat, děkuji, tak to je usnadněno. Já podporuji tento návrh zákona z jiného důvodu. Samozřejmě to, co bylo řečeno, určitě platí, ale já ho považuji za zajímavý tím, že – dovedete si představit, co se stane, až začne platit? Já vám to jenom mírně nastíním. Nikdo ze starostů, kteří bojují s ubytovnami atd., tedy s těmi, s kterými bojují, je nechce. Takže já podporuji tento návrh právě proto, že oni teď mají efektivní nástroj pro ten boj, tím ulehčí státu na jedné straně, ovšem samozřejmě státu zároveň zadřou lehce třísku, a to ne málo, protože ti občané někde bydlet budou muset. Ti občané – někteří – jsou již přihlášeni v těch obcích, kde ubytovna je, takže ta obec se s nimi musí nějak vypořádat. Tam, kde jsou přihlášeni jinde, tam se bude muset vypořádat obec, která se domnívala, že již žádný problém nemá. Dál nebudu rozmotávat klubko problémů, které nastane, ale ta má podpora není destruktivní, protože si myslím, že my především máme schvalovat věci, když už jsou dílčí, a nemůžeme jinak. Dílčí věci není tak úplně dobře schvalovat. Tak minimálně si myslím, že to je ta sněhová koule, která vytvoří prostor pro to, abychom konečně začali řešit především sociálně nepřizpůsobivé občany v komplexní říši. (Veselost. – Se smíchem:) Moc se omlouvám – v komplexní šíři, nic nechci vystěhovávat, opravdu žádnou říši, já vím, že mi nevěříte, ale je to tak. Dokonce mě těší, že mi nevěříte. Ale situace je taková, že vláda schválila koncepci řešení těchto problémů, ta koncepce je podle mě velmi dobrá a řeší všechny aspekty, neřeší jenom bydlení. Řeší všechny aspekty, které by se měly pojmout, a toto je jeden z nich. Jeden malý a jeden z nich. Ale myslím si, že to vytvoří celkem zajímavou lavinu, protože například v mém kraji existuje město, jmenuje se Bystřice pod Hostýnem, tam si podnikatel koupil hotel, který se jmenoval Podhoran, z něj udělal ubytovnu, a teď jsou velké problémy. Samozřejmě byl jsem na severu Čech, a tak bych mohl jmenovat jednotlivá zařízení, o kterých bezpečně vím, že po nabytí účinnosti zákona budou mít velké problémy. A velké problémy nebudou mít ti ubytovatelé. Těm to přeji v zásadě, ti už vydělali dost. Ale velké problémy budou mít ti ubytovaní, a pak ty obce, co s nimi.

Takže tady bych chtěl jenom vyjádřit naději, že vláda, protože to není jenom věc vaše, paní ministryně, ale i jiných ministrů, vytvoří soubor opatření, která by měla obcím v tomto pomoci. Ale za ten zákon děkuji.

A ještě se omlouvám – jenom na margo toho, že tady bylo řečeno něco o tom, že jsme nesplnili a neprošla naše novela ohledně šrotu, tak včera jsem o půl dvanácté přijel do svého bytu, který mám v nájmu, stejně jako vy všichni ostatní, a vzhledem k tomu, že chybělo 10 metrů přívodního kabelu, tak jsem se do rána dobře vyspal, nesvítilo se.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já bych na začátku zdůraznil, že považuji tento zákon rovněž za naprosto zásadní. Nikoliv jako cílový stav, ale jako určité přechodné, ale důležité opatření, které může situaci zlepšit přinejmenším do doby, než se podaří nastavit systém a pravidla sociálního bydlení, což by mělo být to řešení, které by mělo být následně dlouhodobé.

Tento zákon má vnést určitý řád, a to přeneseně i doslovně, do ubytovávání lidí na ubytovnách ve vazbě na poskytování doplatku na bydlení. Ve vládní podobě si myslím, že to mohlo plnit svoji roli relativně dobře vzhledem k situaci, jaká je v ČR, a byl jsem rád, že zákon se projednal, schválil v Poslanecké sněmovně. Doufám samozřejmě, že ho schválíme i zde v Senátu.

Trošku problém je právě s tím ustanovením, které si tady pochvaloval před chvilkou kolega Čunek, které bylo doplněno v Poslanecké sněmovně, a podle něhož, a to je to podstatné, je podmínkou pro poskytování doplatku na bydlení lidem, kteří bydlí na ubytovnách, souhlas obce. Souhlas obce vůbec nevede k tomu, že se obec zbaví nějaké ubytovny, tak jak zřejmě si starostové od toho slibovali. To je souhlas obce k tomu, aby ti lidé dostávali dávku pomoci v hmotné nouzi, konkrétně doplatek na bydlení. Já si myslím, že tato změna je v rozporu s ústavou, a to z několika důvodů.

Ten základní důvod je, že lidé mají podle ústavy, podle Listiny základních práv a svobod, nárok na pomoc v situaci, kdy se dostanou do situace nějaké životní hmotné nouze. Tato změna zavádí dvojí standard sociální ochrany, sociální pomoci lidem ve dvou sousedních obce – potenciálně. Protože jedna obec řekne, že lidé na jejím území mají nárok na doplatek na bydlení v této životní situaci, a druhá obec řekne, že na něj nárok nemají. Já si myslím, že to je naprosto nepřijatelná situace.

Pokud tady pan kolega Čunek mluvil o tom, že obce, které to odmítnou, trochu zadřou třísku vládě, já si myslím, že ty obce a starostové především zadřou třísku sami sobě. Protože pak doopravdy zřejmě tyto lidi dostanou na ulici a vůbec tím neublíží majitelům ubytoven, nebo ne zas tak moc, mnohem více ublíží těm lidem, kteří skončí na té ulici. Je naprosto naivní si myslet, že ten, kdo bude mít tu zadřenou třísku, bude vláda, která by byla schopna v jednotlivých obcích tuto situaci řešit. Zadřenou třísku budou mít starostové a já jsem velmi zvědav na to, jakým způsobem ji budou řešit.

V zásadě budou mít jediný možný způsob, který asi není šťastný, to je přenést svůj problém nějakým jiným starostům někde v okolí, kteří se budou v tomto smyslu chovat mnohem solidněji. Nevím, jestli je naším cílem, nebo dokonce cílem kterýchkoli starostů, si navzájem přehrávat nějaký problém. Ale to je sekundární. To, co je zásadní, je to, co jsem zmiňoval před chvilkou, že je podle mě naprosto nepřípustné, zavádět tady doopravdy dvojí standard sociální ochrany lidí. Není možné, aby obce rozhodovaly o tom, kdo má nebo nemá nárok na doplatek na bydlení ve stejné situaci. Zajímalo by mě také to, protože rozhodování o poskytování doplatku na bydlení je otázka státní správy, která to rozhoduje, v jaké roli tam vlastně obec bude vystupovat. Jestli to bude v samosprávné působnosti, nebo v přenesené působnosti, kdo bude řešit tento problém, protože narychlo předložený a schválený pozměňovací návrh pana poslance Stanjury vůbec nedomýšlel souvislosti, které se na to vážou. Prostě to byla idea – dáme obcím možnost, aby rozhodly o ubytovnách. Ony nerozhodují o ubytovnách, ony rozhodují o osudech jednotlivých lidí. Myslím si, že ústavně je něco takového naprosto nepřijatelné. Testem ústavnosti by takovéto ustanovení podle mě nemohlo projít. Mrzí mě, že tento zákon, který je takto potřebný, byl – a já to tak řeknu – chybou Poslanecké sněmovny pozměněn do této podoby. Říkám chybou, protože si myslím, že nikdo tam v tu chvíli nedomýšlel souvislosti. Protože to vypadalo logicky – dejme obcím možnost, ať si řeší nějaké problémy na svém území. A doopravdy jim nedošlo, že nerozhodují o tom, kde smějí nebo nesmějí být ubytovny, což by možná bylo logičtější, ale rozhodují o tom, kdo bude mít nebo nebude mít nárok na poskytnutí doplatku na bydlení jako dávky v hmotné nouzi. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Vidím, že se otevřela rozprava doširoka, takže hlásí se paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Pardon, omlouvám se, tady svítí pan senátor Vícha červeně, takže dalším s přednostním právem – pan senátor Vícha se vzdal, takže paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Prosím, máte slovo.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Pane předsedající, paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové, já se nedomnívám, že tak jak to vidí pan senátor Dienstbier, že to opravdu vidí takto obce. Já si myslím, že žádná obec by se nebránila tomu, jestli občan obce bude bydlet na ubytovně, která tam vznikne. Naopak možná i obce budou nějaké ubytovny třeba samy iniciovat. Ale my přece reagujeme tímto nařízením, nebo tímto zákonným opatřením na to, že se z toho stal opravdový byznys, že přijde podnikatel, koupí hotel někde v rekreační oblasti, nebo nějakou nemovitost, udělá z toho takzvanou ubytovnu a dovede tam lidi, protože nemají kde jinde bydlet, úplně třeba z jiného kraje, vykořeněné, bez vazby na nové obyvatelstvo, bez vazby na daný region, bez práce, protože tam ji třeba neseženou, ale mají jenom střechu nad hlavou, a tam prostě ti lidé začnou žít svůj život. Ale velmi problematicky, protože jsou odkázáni jenom na sociální dávky, které třeba ne vždy jim stačí. A já se ptám, proč je takový problém, aby se obec k tomu vyjádřila? Žádná obec se nevyjádří negativně pobytu na ubytovně ke svým občanům, občanům z okolí. Nepodceňujte ty obce. Dokáží si dokonce vytvořit i nějakou ubytovnu v rámci mikroregionu, nějakého sdružení obcí, kde třeba udělají tuto možnost na bydlení. Ale nepotřebují někde z druhého konce republiky sestěhovávat občany, kteří jsou v nouzi.

Pochopitelně to má i jiné vazby. Když se zeptám – budou tam ti občané mít trvalý pobyt? Dostane ta obec na ně peníze jako na občana z příspěvku do svého rozpočtu? Kdo bude za ně platit odpadky, když budou v nějaké hmotné nouzi – většinou se odpustí. Je tam x poplatků, které se musí platit, ale pro obec je to zátěž. Obec samotná, třeba i malinkatá, někde v krásném podhorském prostředí, tam bude mít hotel, a najednou tam bude polovina obyvatel obce právě v této ubytovně. Pochopitelně že se to nebude občanům líbit! Je to trošičku rozhodí, protože to bude mít jiný charakter té obce, a my bereme obcím možnost, aby se k tomu vyjádřily. Pravdou je jedna věc, tito lidé musí také bydlet, musíme jim dát možnost nějakého kvalitního bydlení někde, měli by tam mít zároveň i nějakou práci. Ale je pravdou také jedna věc, že nemůže z toho být tak krvavý byznys, protože pak jsou tam neskutečné nájmy, které by se měly proplácet přes příslušné dávky, někdo z toho bohatne, ale ten daný člověk stoprocentně nebydlí v té dané lokalitě. On zavleče určitý cizí element do té lokality, a byznys je byznys, ale ta obec se s tím musí potýkat. A já nevidím jediný důvod, proč by se obec k tomu neměla vyjadřovat. Protože ona se o ty občany bude muset starat. Děti budou muset dojíždět do školy, budou tam třeba nějaké problémy. Naopak můžou to být velice kvalitní občané. Dejme tenhle systém do pořádku tak, aby v daných lokalitách ti občané, kteří bohužel přijdou třeba o bydlení, mohli bydlet, mohli kvalitně bydlet, ale zároveň aby obce o nich měly přehled a případně jim pomáhaly i jinak. Ale nevytvářejme byznys takový, aby občan – možná podle práv i ústavních – musel cestovat a přestěhovávat se kvůli bydlení, bydlícímu byznysu, do lokality na druhý konec republiky jenom proto, že tam možná budou jeden, dva volné pokoje. A myslím si, že je potřeba, aby se ten systém začal trošičku jinak stavět.

Tento návrh je opravdu jeden ze základních kamenů celého systému, který se musí dotvořit. Já vím, že už se nevrátí pojem domovská obec nebo něco podobného. Ale také by tady měly být určité fragmenty pomoci pro obce, aby samy vytvořily pro některé své občany ubytovny. Městské ubytovny, kde budou ti občané bydlet. A třeba to budou dělat mikroregiony, vždyť dneska se v rámci MASK jednotlivé obce sdružují do různých společenství. Může být třeba pro dvě, tři obce jedna ubytovna. Ale to neznamená, že z toho bude velmi tvrdý byznys. Žádná obec se nezachová necitelně vůči některému občanovi, ale aby se k tomu nemohly ani vyjádřit, protože vím, že z toho budou mít vždycky nějaké problémy, mohou tam být třeba lidé postižení, budou jim dělat třeba opatrovníky, víme, jak to funguje – dohled nad dětmi, ale pak tam mohou být velmi kvalitní lidé, kteří se dostali do tíživé situace, ať ta obec ví, kdo tam přichází, ať ta obec se k tomu může postavit, a třeba jim nabídnout i pomoc. To není žádná cenzura nějakého seznamu nebo kádrování. Ale já si myslím, že je to rovnocenné postavení obou stran, a jestliže na obce se valí tolik povinností, tak jim dejte alespoň právo alespoň k vyjádření.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Dále se do rozpravy hlásí s přednostním právem pan senátor Petr Vícha. Prosím, máte slovo.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. Jiří Čunek mi jistě odpustí, že jsem předtím dal přednost již vstávající ženě a nedal přednost jemu. Omlouvám se prostřednictvím pana předsedajícího kolegovi Drymlovi, protože občas člověk musí vystoupit víckrát jako reakci na předchozí vystoupení.

Možná vás překvapím, ale mám podobný názor jako Jiří Dienstbier na záležitost, týkající se návrhu, který tam dodal pan poslanec Stanjura. Myslím si, že v praxi je obtížně využitelný. Co považuji za důležité, že je to určitý signál možná do budoucna. Nevím, nejsem si jist, jestli ho někdo nezneužije a jestli přitom nenarazí, ale uvedu konkrétní příklad od nás.

Neměli jsme žádné ubytovny, teď jich máme 10 poté, co to Drábek rozvrátil, ten systém. Předtím jsme měli několik ghett, takto to nazvu, a postupně jsme je likvidovali, ovšem tím způsobem, že lidé dostávali solidnější byty napříč, máme 4500 bytů, takže máme tu bytovou politiku ve svých rukou, dostávali lepší bydlení. Nebyli koncentrovaní na jednom místě, to se teď změnilo. Na 10 místech nám vznikly tyto ubytovny. Ubytovny vlastní často i občané z jiné obce a sestěhovávají nám tam lidi z širokého okolí.

Dochází k dalšímu fenoménu, skupují se družstevní byty. Jeden vlastník už má 10 družstevních bytů, nastěhuje tam nepřizpůsobivou rodinu, tím klesne cena bytů v okolí, protože ti lidé se chtějí vystěhovat a on je skupuje dál a dál a takto to prostě funguje.

A teď považte v těch 4500 bytech, které máme, máme asi 100 prázdných bytů. Já bych je rád dal těm lidem, ale to je trychtýř. Ve chvíli, kdy je z ubytoven dám do lepšího ubytování, za nižší ceny, tak mi majitelé ubytoven odjinud tím trychtýřem nasají lidí odjinud, kde jsou v potížích. A co já potřebuji, je, zastavit ten trychtýř, aby nikdo do budoucna, protože další nemovitosti jsou skupovány, nebytové prostory, s cílem předělat je zase na byty a ubytovny a rychle ještě z toho něco vytěžit. Toto je to, co paní ministryně připravila, a co možná pan kolega Stanjura tam ještě trošku dodal, je jasný signál, že stát s tímto byznysem chce zatočit a že to, co teď nějak funguje, ty ubytovny, tak s tím budeme mít nějakou potíž, ale že nevzniknou další desítky dalších ubytoven a ten signál tím je, myslím si, jasný.

To je důvod, proč vás poprosím o podporu schválení zákona tak, jak je, byť si myslím, že některé jeho části jsou v praxi obtížně využitelné.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další do rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Já se vám všem omlouvám, ale mě velmi potěšilo vystoupení pana kolegy Dienstbiera, protože to je ten zásadní filozofický střet, ne snad mezi ním a mnou, to možná určitě taky, ale mezi uvažováním starosty nebo těch, kteří mají odpovědnost za obec, a těch, kteří tu odpovědnost nemají a vidí ji jenom z pohledu možná lidských práv, nebo dokonce Listiny základních práv a svobod.

Všechny návrhy, které jsme tady projednávali, ale teď nemyslím jenom my v tomto období, ale které se projednávaly ještě dříve, tak ty vždycky narazily na Listinu základních práv a svobod, a kde jsme skončili? Skončili jsme tam, že se vyřešil problém tím, že se ubytovny rozrostly jako houby po dešti, jinými slovy problém jenom rostl. Jenom rostl a pořád se nic hmatatelného neděje. A to je právě ono! Vsetínský příběh všichni znáte. Já jsem se už dávno smířil s tím, že si mnoho lidí myslí, že jsem rasista, ovšem já jsem udělal jenom to, že lidem, tedy 41 rodinám, kde většina z nich měla soudní příkaz k vystěhování na ulici bez náhrady, tak jsem jim dal nějaké bydlení. My jsme po hříchu žádné volné byty nikde neměli. Ty, které jsme měli, ty jsme již naplnili. Museli jsme vytvořit nějaké bydlení nebo ti lidé byli na ulici. Stalo se to v tomto období. Podívejte se, jaké je počasí. Co by na té ulici asi dělali? Takže jsme jenom proto, protože víme, jakou oni mají, a to je bez ironie, daleko větší soudržnost rodin k sobě, z čehož my bychom se měli učit, oni nikoho nenechají na ulici, i když jsou ohroženi, tak ti, kteří se už dostali z nějaké sociální skupiny, která byla úplně na dně a bydleli solidně a platili a nedělali problémy v normálním bytě, tak ti by vzali další dvě rodiny z takového počasí a tím by propadli zase do sociální sítě.

Proto jsme museli vytvořit nějaké bydlení, takže jsme postavili 36 bytů. 5 rodin – těm byly koupeny domy, které jsou pořád předmětem nějakých diskusí. Ale teď se těším z toho, že to bude plošně po celé republice. Tady k tomuto názoru, který byl přednesen, že ty obce, že to je asi na hranici ústavnosti nebo za ní, tak teď teprve nastane konečně velká diskuse, protože když zruší ubytovnu a oni půjdou na ulici, tak kam půjdou a co bude s nimi? Jaká je rovnoprávnost před zákonem a především před občanem, kdy máme obce, z nichž 1/3 se musí starat o vyloučené občany, nemají žádné nové chodníky, žádný bazén, žádné věci, které mají obce, které na to mají peníze, protože ty sociálně slabé nebo sociálně vyloučené nemají. Kdo to zohlední v návrhu státního rozpočtu dneska schváleném? A v návaznosti v zákonech? Tzn. v nějakém poměru a řeknou – ano, kdo se musí starat o tyto občany, dostane od státu, protože, řekněme si to na rovinu, ta obec trpí. Občané musí snést daleko víc než ti, kteří s těmito občany nežijí. Ale oni nedostanou ani o korunu víc. Tak kde je ta spravedlnost? Tedy před zákonem, před státním rozpočtem? Kdo za to je zodpovědný? Starosta? To ani náhodou! Podle mě je zodpovědný stát, ten vytvořil koncepci, o které jsem již mluvil. Podle mě je ta koncepce skutečně dobrá, jsou tam nějaké úpravy možná, ale zkrátka je dobrá, jen stát ji nenaplňuje. Kdyby ji naplňoval, tak by ulehčil obcím a nemusel by problém, který teď skutečně nastane, ten bychom nemuseli řešit.

Já tvrdím, že to je střet filozofického pohledu na život, kdy já tvrdím, že občané si mají být rovni, mají si být rovni před zákonem, mají si být rovni odpovědností také, tzn. svými povinnostmi, nejenom tím, co máme dostat. Druhá věc je, že stát se má dívat nějakým rovným pohledem na obce, tzn., když jsme diskutovali o tom, jakým způsobem rozdělíme daně obcím, tzn. horské, podhorské oblasti, někdo má víc sněhu, někdo méně, tady jsme to diskutovali s kolegou Horníkem. To je marginální problém proti tomu, jestli někdo má sociálně vyloučené občany nebo je nemá. To jsou ty velké problémy a velké peníze.

Já tady prostřednictvím... pana předsedajícího... já jsem teď neviděl, kdo tam sedí, pardon, jestli jste se nevyměnili – k panu kolegovi Dienstbierovi, ano, je to zásadní jiný úhel pohledu, který mám já a který máte vy tady v Praze, kde ten problém v zásadě necítíte a nemusíte ho řešit. Ale až se vedle Strakovy akademie, to jsem navrhoval, palác, který patří teď státnímu zastupitelství, tak až z toho někdo udělá ubytovnu, tak uvidíte, do měsíce tady budeme naplňovat koncepci se sociálně vyloučenými.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dále do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Zase asi předstihnu kolegu Víchu vaším prostřednictvím, pane předsedající, jak jsem říkal, musí se více snažit.

Tak teď nevím, jsem z toho jelen. Má pravdu ministryně, má pravdu Poslanecká sněmovna, má pravdu vláda, nebo má pravdu člen vlády, který říká něco jiného? Je to protiústavní, není to protiústavní? Jak se má zachovat Senát? Pojistka ústavnosti? Je to těžké, protože něco jiného je teorie a něco jiného je praxe. Řešením totiž je výstavba sociálních bytů, vážená paní ministryně, a vy to asi dobře víte. Do té doby tady můžeme licitovat, jestli to budou ubytovny takové nebo ubytovny makové, ale zatím to řešení moc není.

Za další je to i výše příspěvku, protože to není jenom cena nájmu v místě obvyklém, paní ministryně, jestli dovolí pan ministr, ale také příspěvek na energie a dokonce příspěvek na kabelovou televizi podle zákona. Na to všechno mají nárok. Někteří. Tam by bylo potřeba se na to podívat.

A ke kolegyni Zvěřinové vaším prostřednictvím, pane předsedající, vláda – ať se nám to líbí, nebo nelíbí – musí řešit problémy celorepublikově. Ubytovny v současné podobě přecpanými místnostmi, kde selhala i hygiena a hygienický dozor, nedělají dobrou reputaci nejen ČR, ale i jednotlivým obcím.

Takže co, vážení? Extenzivní výklad práva, kdy tady říká člen vlády, že to je protiústavní, nebo zavřít obě oči, dovolím si použít výrazu, který použil předseda ÚPV, pan doktor Antl, a schválit tento zákon?

Já se domnívám, že to druhé je lepší.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dále se do obecné rozpravy hlásí paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Pane předsedající, paní ministryně, kolegyně a kolegové. Tento zákon vnímám skutečně jako balíček první pomoci. To prostě nemůže být definitivní podoba a tím máme vyřešené ubytování lidí, kteří potřebují právě ten doplatek na bydlení a kteří jdou nakonec do těch tzv. ubytoven.

Já si myslím, že cílový stav musí být takový, že žádné ubytovny, ale právě naopak sociální bydlení, kdy obec bude rozhodovat o tom, kde budou sociální byty. Já netvrdím, že je musí sama obec postavit. Ona je samozřejmě si může pronajmout nebo udělat smlouvu s různými soukromými majiteli bytů. Ale bude to obec, která si bude určovat, kde vybere lokalitu, kterou bude používat pro sociální bydlení. Nebude to takhle živelné, jak je to teď, a ty příklady, které tady jmenoval pan kolega Vícha nebo další, to jsou případy, které skutečně likvidují obce a likvidují byznys v nich. Likvidují nakonec i slušný život lidí v nich, protože to je potřeba, aby obec měla ve vlastních rukou rozvoj obce a plánování, kam co umístí.

Toto řešení, které bylo přijato, samozřejmě není nejšikovnější. Nicméně já se pořád domnívám, že protiústavnost tady nemusí být tak úplně zřejmá, jak naznačuje veřejná ochránkyně práv, jak naznačoval kolega Dienstbier. Já totiž tak, jak čtu toto ustanovení, tak já si myslím, že to ustanovení, jeho účelem bylo, aby obec mohla rozhodnout – v této lokalitě tomuto otevírateli ubytovny dám souhlas přes jednotlivé osoby. A druhému to nedám, protože jednoduše umístění do tohoto prostředí je naprosto nevhodné. Já si opravdu dovedu představit případy, kdy to bude naprosto nevhodné.

Navíc tedy připomínám zásadu, že ústavně rozhodně není chráněný nárok na bydlení, dokonce ani v konkrétním bytě. Když má někdo nájemní smlouvu, a pak mu ji neprodlouží, nemůže se domáhat toho, že on tam přece bydlí 20 – 30 let a znovu tu smlouvu chce. Tím méně si myslím, že nárok na umístění v konkrétním domě, by mohl být kryt ústavně.

A potom tedy, to chci říct, pravda je, že nakonec by tady měl být poslední povinný stát a nikoli obec, protože jestliže se lidi dostanou na ulici, tak se dostanou jistě do situace, která útočí na jejich lidskou důstojnost. A za ochranu základních práv, a toto by bylo opravdu už základní právo, odpovídá stát. Odpovídá stát.

Ono to není rozhodně úplně triviální a v každém případě je potřeba zvažovat zájmy, které zde jdou proti sobě. Musí se hledat co nejrozumnější interpretace, která by jak uspokojila obce, potažmo jejich obyvatele, tak pochopitelně i lidi potřebné, kteří se tam potřebují umístit.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Stanislav Juránek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Stanislav Juránek:  Zkusím být stručný, protože noc pokročila. Zákon jde správným směrem, to je číslo jedna. Číslo dvě – tady chci říct, já to klidně řeknu na přímo, obec má mít taková práva, jak o nich mluvila kolegyně Zvěřinová, kterou tady teď nevidím, ale tak, jak o tom mluvila. Protože máme vždycky v rámci celého vládnutí, které zde máme, máme vždycky něco, že někomu něco svěřujeme, a když mu něco svěřujeme, tak mu máme po té stránce také důvěřovat.

To, co tady chybí, u tohoto zákona, a říkám to proto, že to chybí u většiny zákonů, je záležitost, aby si někdo sedl a doopravdy spočítal, jak to zatíží jednotlivé rozpočty. V tom je ten háček. Ono to pomůže státnímu rozpočtu, ale zatíží to na 1. místě rozpočty měst a obcí. Krátkodobě nás to přijde dráž, než momentální situace. Bude to znamenat více problémů, bude to znamenat více investic. Budeme do toho muset investovat. Tohle se dalo lépe propočítat a já jenom doporučuji, aby až se budou dělat další kroky, abychom si to velmi dobře zvážili, tuto situaci, abychom věděli, že nás to bude něco stát, protože tam si myslím, že povinnost státu vůči obcím je, pomoci jim ze státního rozpočtu.

To je ta cesta, kterou nyní vidím. Nyní doporučuji zákon schválit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo. Na této debatě je čím dál strašnější to, že tento stát už bytovou politiku měl. Mezi léty 1998 – 2006 se tady postupně vytvořila bytová politika, která byla provázaná po všech stránkách. Od výstavby pro mladé, výstavby pro lidi, kteří měli sociální potíže, atd. Podívejte se po obcích a vesnicích, kolik se tehdy postavilo domů a bytů v těchto všech programech. Podívejte se, kolik se opravilo panelových domů tak, aby se z nich nestala ghetta.

Když jsem byl ministr, měl jsem na bytovou politiku 7 miliard Kč. Kolega Čunek přišel, tuším, za rok a půl po mně. Ani se ho nechci ptát, kolik měl. Když se podívám na rozpočet, kolik má MMR ČR teď, tak je to nějakých ubohých 350 – 400 milionů Kč. Celá bytová politika během 2 let vzala úplně za své. A to, co tady řešíme a co říkáme, že by bylo dobré, tak to tady jsme téměř všechno měli. Zdaleka ne všechno bylo dokonalé. Teď musíme po těch létech stavět zase od začátku. Musím říct, že mě to chvílemi i docela zmáhá.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se hlásí pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Krásný večer. Dělíme se na 2 skupiny. Jedni, kteří znají problém ze svých kanceláří, a druzí, kteří ho každý den řeší. To je ten rozdíl. Já nebudu mluvit o detailech, ale o tom, jak jsme se obklíčili tím, co je přenesená působnosti neboli státní správa a co je samospráva. Nebudeme vědět, jak z toho ven.

Stačí si přečíst odst. 3 – Nárok na doplatek na bydlení nevznikne, pokud osoba bez vážného důvodu odmítne možnost přiměřeného bydlení, které je povinné si aktivně hledat. Za tímto účelem je osoba také povinna o pomoc při získání takového bydlení požádat obec, ve které má trvalý pobyt, či ve které se skutečně zdržuje. Obec je v těchto případech povinna příslušnému orgánu pomoci v hmotné nouzi, na jeho vyzvání sdělit, zda ji osoba o pomoc při získání přiměřeného bydlení požádala, zda osobě nabídka takového bydlení ze strany obce byla učiněna a zda tato nabídka byla osobou akceptována.

Samozřejmě pak dále je tam napsáno, že když mu obec nic nedá, tak na doplatek na bydlení má stejně nárok. Ale já se ptám, kde je tam ta přenesená působnost a kde je tam ta samosprávná působnost?

Tady se dohromady montuje a v důvodové zprávě je to vidět ještě daleko radikálněji, kde se píše, že dále se navrhuje povinnost této osoby, požadavek na uplatnění žádosti při hledání přiměřeného bydlení u obce, v níž má osoba trvalý pobyt, nebo obce, ve které se skutečně zdržuje. Všimněte si toho – ve které se skutečně zdržuje. To je velmi pikantní. Jenom pro ukázku, my jsme dostali dopis z Úřadu práce, že máme zajišťovat byty pro tyto osoby na celém území správního obvodu obce s rozšířenou působností. Chápete to? Proč bychom to dělali? My nejsme okresní úřad! Když jste si zrušili okresní úřady a vymysleli jste kraje, tak jsme teď tam, kde jsme. Kdyby byl okresní úřad, tak to umíme a říkala to správně paní senátorka Wagnerová.

Bezdomovec je státu, bezdomovec není obce. Bezdomovec je státu. On se pohybuje, jednou je v Praze, když je dost sběru v Teplicích, jde do Teplic. Až budeme mít úžasné kontejnery na železo, necháme udělat železné s kolečky, aby to odvezli rovnou, aby se netrápili s kárkami. To jsou přece takové zhovadilosti a my se tady tím úplně vážně zabýváme. No bezvadný! Kde budeme stavět ty sociální byty? Vytvoříme přece ghetta! Protože kdybyste náhodou navrhli, že na parcele ve městě někde bude stát sociální bydlení, tak vám garantuji, že Okamurovci přijdou s přímou demokracií a dostanete neskutečné petice a lidé budou chtít referendum, že tady ne. To postavte sociální bydlení, ale někde na kraji.

Kdysi mi jednou řekl někdo na nějaké konferenci vtip – z jedné strany koleje, z druhé strany řeka. To je jediné místo, kde se dají postavit takovéto sociální byty. Tak to funguje. My dostáváme petice na dětské hřiště. Jedna parta ho chce, druhá ho nechce. Natož, řeknu vám příklad s azylovým domem. Teď přijde zima a opět přijdou dopisy a noviny budou psát, kde máte azylový dům. Nemáte? Stačí zjistit adresu novináře a sdělit mu, že máme vyhlídnutou vilu naproti, kde chceme zbudovat azylový dům. Ujišťuji vás, že už nikdy, najednou jeho sociální cítění zmizí, udělejte azylový dům, ale proboha jenom ne v naší čtvrti! Víte, jak by to tam vypadalo?

My tam máme jednoho podnikatele s úžasným sociálním cítěním. Staví baráky, má svoje baráky a pronajímá je výhradně samoživitelkám a lidem, kteří mají nějaké problémy. Ale pozor, nikoli nepřizpůsobivým. Dokonce odmítl dotaci, vysokou státní dotaci, protože tam mělo být to, že obec bude určovat majitelům, kde rozhodne, že to bude sociální byt. To si opravdu děláte legraci! Něco takového v praxi vůbec není možné. Myslíte, že na to někdo přistoupí? To byste museli dát do občanského zákoníku to, co tam kdysi bylo, že když má někdo větší byt, tak mu tam někoho šoupneme. To už jsme tedy v socialismu oběma nohama. Ale my se tam řítíme. Jsme úplně v jiném systému, každý má na všechno právo, ale ne každý má na všechno nárok. To je základní rozdíl, o kterém se tady sporujeme. Práv má každý milion, povinností, o těch už nechce slyšet. Ale není možné do nekonečna lidi, kteří se nesnaží vůbec o nic, aby na úkor jiných lidí, kteří se starají, jsme se o ně do nekonečna a pořád starali.

Proto mám problém, mně se líbí, že je to malý krůček k něčemu rozumnému, ale opět jsme tady u toho – není to tam úplně dokonalé, to se příště opraví. Tohle přece nemůžeme říct. Jestli je příště, tak to nemůžeme schválit. My tady úplně benevolentně řekneme – jo, to je dobrý začátek. Proč myslíte, že nepokračuje sociální bydlení? Protože si s ním vláda neví rady. Protože ho neumí definovat. Proto je to takový problém. Kdyby to bylo tak jasné, tak se to rozjede. Myslíte si, že se obce pohrnou do toho, aby stavěly byty? Ani omylem! Tady to říkal, myslím, Jiří Čunek, když zlikvidujete, ty z té ubytovny dáte do toho bydlení, tak se vám tam nasají jak vysavačem další lidé z jiných obcí. A jste tam, kde jste začali. A to je pořád dokola. Takže takhle to prostě fungovat nebude.

Bezdomovci jsou problém, který na tomto světě nikdo nevyřešil. Kdo ho vyřeší, dostane Nobelovu cenu. Ten se vyřešit nedá z toho důvodu, že jsou lidé, kterým paradoxně bezdomovectví docela vyhovuje. Víte, jakou lidi mají svobodu, ti, kteří nemají ani občanský průkaz? Jak jim je dobře? Nejsou sešněrováni těmito kravinami a žijí si v létě docela krásně, v zimě poněkud hůř, ale jsou možná spokojenější než my. Oni nežádají o nic, někteří z nich nic nechtějí po nás, jenom ať je neotravujeme. Ale rozhodně to nevyřeší obce.

Vy tady všechno valíte na obce, speciálně na obce s rozšířenou působností, které jsou takovým otloukánkem, když nevíme, šup tam s tím! Když nevíme, uděláme předvolební trik, zvýšíme platy, a vy obce si to někde najděte, ty peníze, vám je nedáme. Vy stavte sociální byty, ale peníze vám nedáme. Někteří na to skočí. Víte, jaká to bude zase korupce, ty obce, které na to skočí, nebo si na to dokonce vezmou evropské peníze? Pamatujete si na těch 40 radnic? Chystá se ten samý podvod z vlády znovu, že obce si mají dělat projekty na evropské peníze na státní správu. Proč ty projekty neudělá stát? Já vám to řeknu! Protože se bojí policie! Protože udělat takový projekt a riskovat, že po 5 letech vás někdo přijde stíhat a může vás zavřít, do toho se státu nechce. Ale obce – ty na to některé skočí. Pak to dají, bohužel, kamarádovi. A jsou z toho problémy, před kterými jsme.

Já ten zákon podpořím se skřípajícími zuby, protože to taky považuji aspoň za krok. Ale ujišťuji vás, že tady s tím nejsme naposledy.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dále v rozpravě vystoupí pan senátor Miloš Malý. Paní místopředsedkyně vám, pane kolego, dává přednost. Genderově vyrovnané, abychom to měli. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedající, paní místopředsedkyně, velmi děkuji za to, že jste mi dala přednost. Jak tady bylo řečeno, my se opravdu zase točíme v kruhu. Historicky jsme měli obecní zřízení, kde každá obec měla tzv. občany s domovským právem. Obec měla povinnost se o občany postarat. Podařilo se nám to za x roků vykořenit, zmínili jsme národní výbory, potom obce s rozšířenou působností, ale na občany se nějak zapomnělo.

Je pravda, že pořád honíme kočku za ocas, protože věci, které v zákoně jsou obsaženy, jsou jakoby odstraňování důsledků toho, co se nám stává v běžném životě, že lidé, kteří, jak bylo správně řečeno, jsou vykořeněni, a kteří jsou jenom díky tomu, že někde je přebytek volných bytů, přesunuti na jiný konec republiky, kde vytvoří sociální napětí, tak to je prostě taky potřeba, aby obec měla možnost toto regulovat.

Přece není možné, abychom v jedné obci jenom proto, že jsou tam vhodné volné byty, tam přesunuli samé nepřizpůsobivé nebo samé nezaměstnané a byli přesvědčeni, že tím je ten problém vyřešen. Problém vyřešen není. Problém se jenom zvětší a přesune se na jiné území a koncentruje se.

Toto je rozumný nápad v tom, že určitě žádná obec neřekne, že by nechtěla mít na svém území nějakou ubytovací kapacitu, ale chce mít jakousi možnost to regulovat, aby se obec neskládala jenom z ubytovacích kapacit.

To je vše. Já ten zákon podpořím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí paní místopředsedkyně Miluše Horská. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já jsem nechtěla vystupovat po kolegovi Kuberovi, protože bych zanikla. Ne, žertuji, protože tu není paní ministryně, a děkuji, že už přichází.

Já mám jenom několik malých dotazů, nebojte se, nebudu tady říkat ani své zkušenosti, ani filozofický názor, ale kolega Kubera mi nahrál. Nám tady zatím chybí to světlo na konci tunelu, které, přátelé, je na našich bedrech, protože zákon o sociálním bydlení, chce/nechce, se blíží. Já jsem opravdu byla ta, co za poslední rok docela toto téma zvedala několikrát v Senátu. Možná jste u toho někteří byli. Pozvala jsem jednak zástupce jednotlivých resortů, kterých bylo poměrně dost, ale i organizace, kterých se týkají doprovodné služby, aby mohlo sociální bydlení fungovat jako celek, jak se o tom bavíme, protože to není jenom výměra domečku nebo nějakého prostoru.

Vážená paní ministryně, využívám této možnosti, a myslím, že to kolegy senátory a senátorky bude zajímat též, protože padaly nějaké termíny na seminářích; jeden z termínů ohledně výstupů materiálů, jednání na vašem gesčním ministerstvu bylo konec září. Dnes jsem se kuloárně dozvěděla, že výstup bude až na konci prosince.

Prosím vás, řekněte nám, jak je to teď v tuto chvíli, jestli už jsou definovány nějaké skupiny, jak uvažujete o zodpovědnosti, kdo se tím bude zaobírat – to, co tady vlastně naznačovali kolegové. Protože si myslím, že problém je právě proto, že nemáme tento zákon a že řešíme jenom dílčí věci, za které samozřejmě děkuji. Ale potřebujeme vědět, kde bychom mohli i nějakým způsobem pomoci. Dozvěděla jsem se, že zrovna dneska byla nějaká konference. Já jsem o ní nevěděla, a velmi by mě zajímalo, jak to postoupilo dál. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se už nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se paní ministryně, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě. Přeje si vystoupit. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené senátorky a senátoři, krátce bych jenom zareagovala především na dotazy o sociálním bydlení.

Podle plánu legislativních prací vlády koncepce sociálního bydlení má být předložena na vládu do konce prosince. Tam se termín nijak neměnil. Potom to finální předložení resp. zákon by měl platit od roku 2017, tzn. v roce 2015, v polovině roku anebo ve druhém čtvrtletí, to si teď nejsem jistá, máme předložit věcný záměr. Potom v roce 2016 paragrafované znění, aby byl legislativní proces takto dokončen.

Stručně bych chtěl říct, že okruh osob, kterých by se měl týkat, by se měl definovat jako osoby, které jsou v nějaké bytové nouzi, tzn., předpokládáme, že se bude týkat různých skupin obyvatel.

Druhou důležitou informací je, že určitě nepočítáme s tím, že bude sociální neboli dostupné bydlení jenom v něčem. co se někde postaví za městy na zelené louce. To v žádném případě. Musí se využít stávající bytový fond, tzn., počítá se i s využitím bytového fondu v soukromém vlastnictví.

Jinak by měly být k dispozici zdroje z EU, kde u obcí a neziskovek na výstavbu a rekonstrukci počítáme, že budou moci žádat už v roce 2015.

Ještě poslední odpověď nebo reakce. Ptali jste se tady na náklady a jejich úsporu. Tady toto je velice těžké odhadnout. My to číslo nemáme, protože do toho vstupuje řada proměnných. Závisí to na vývoji ekonomiky, na vývoji nezaměstnanosti, na cenách energií. Velký nárůst u doplatku na bydlení zaznamenáváme právě po roce 2008 právě v souvislosti s hospodářskou krizí a rostoucími náklady na bydlení. Jinak poslední informace je, že v letošním roce to vypadá, že náklady na doplatek se už lehce snížily. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní ministryně. Zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit. Ano, prosím. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážený pana předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, v diskusi vystoupilo celkem 13 senátorek a senátorů; z toho 3 senátoři dvakrát. Soutěž v počtu vystoupení mezi kolegou Drymlem a Víchou dopadla nerozhodně. Všichni vyjádřili názor na podporu přijetí tohoto návrhu. O tomto návrh by se nyní mělo hlasovat.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, je to tak, pane zpravodaji. V tuto chvíli nastal čas na hlasování o návrhu – schválit.

Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 50 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 25.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 32 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Děkuji paní ministryni, děkuji panu zpravodaji. Tím končí tento bod. My se vystřídáme.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, poslední bod dnešního pořadu. Tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 354

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 354. Návrh uvede opět paní ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová, kterou prosím, aby nás s návrhem seznámila. Prosím.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky a senátoři, v tuto chvíli tady předkládám, dá se říci, technickou novelu zákona, jejímž účelem jsou dílčí změny, které umožní řešit problémy související s úschovou dokumentů, na jejichž ukládání je veřejný zájem a které se nacházejí v tzv. soukromých spisovnách.

Jedná se o dokumenty, které se týkají sociálního zabezpečení. Jmenovitě o dokumenty potřebné pro řádné provádění důchodového pojištění. Na problém, proč se to řeší, poukázal ve své souhrnné zprávě veřejný ochránce práv v roce 2010.

V souvislosti s úschovou těchto dokladů nezbytných pro rozhodování o nárocích pojištěnců z důchodového pojištění se soukromým spisovnám ukládá povinnost poskytovat orgánům sociálního zabezpečení kopie těchto dokladů a za nesplnění nebo porušení stanovených povinností se zde ukládá sankce.

Dále se také upravuje postup při zániku soukromé spisovny bez právního nástupce před uplynutím dob uvedených v zákoně o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Zároveň se okresním správám sociálního zabezpečení ukládá povinnost součinnosti při určení záznamů a dokladů, jejichž další uložení bude potřeba zajistit.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Výbor návrh zákona neprojednal. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Božena Sekaninová, kterou prosím, aby nás seznámila se situací. Prosím.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové, tak jak řekla paní ministryně, jde o technickou novelu, jejíž účelem je zajistit v oblasti sociálního zabezpečení odpovídající úschovu dokumentů, na jejichž ukládání je veřejný zájem, zejména jde-li o dokumenty, které se nacházejí v soukromých spisovnách a které je třeba využívat v oblasti důchodového pojištění.

Abych se neopakovala, co tady paní ministryně řekla, to tady zaznělo.

Co se týká legislativního procesu, jedná se o vládní návrh, který PS schválila 26. září 2014, když z přítomných 150 poslanců pro návrh hlasovalo 147 poslanců a nikdo nebyl proti.

Také tady zaznělo, že jsme neprojednali tento návrh zákona. My jsme nepřijali usnesení, protože jsme nebyli usnášeníschopní. Ale projednali jsme návrh zákona. Z rozpravy vyplynulo podpořit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Paní senátorko, chci ale upozornit, protože nemáme tisk, který by obsahoval usnesení, že výbor navrhuje návrh zákona schválit, tak doposud návrh na schválení není předložen. Děkuji.

Senátorka Božena Sekaninová:  Ano, jak jsem řekla, přesto z rozpravy vyplynulo podpořit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, a ten také dávám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Takže navrhujete návrh schválit – dobře. Děkuji vám. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Ptám se, zda někdo navrhuje – podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak.

Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám.

Ve vystoupení paní zpravodajky zazněl návrh – návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Ptám se paní ministryně, jestli chce ještě vystoupit. (Nechce.)

Budeme tedy hlasovat. Přizvu k hlasování.

Byl podán návrh – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Prosím, kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 33. Registrováno 42, kvorum pro přijetí 22. Pro návrh 38, proti nikdo.

Návrh byl schválen. Děkuji předkladatelce paní ministryni, děkuji zpravodajce. Tento bod je uzavřen.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, zítra od 9.00 hodin pokračuje 26. schůze Senátu. Těším se s vámi na viděnou. Hezký večer, dobrou noc!

(Jednání ukončeno v 19.49 hodin.)