Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
9. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 23. schůze Senátu
(2. den schůze – 24.07.2014)

(Jednání zahájeno v 9.01 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, pane ministře, hezký dobrý den! Jsem rád, že vás mohu přivítat na pokračování 23. schůze Senátu.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Martin Tesařík, Pavel Lebeda, Dagmar Zvěřinová, Miroslav Krejča, Jiří Lajtoch, Zdeněk Schwarz, Petr Bratský, Jiří Šesták, Pavel Trpák, Lubomír Franc, Jaroslav Zeman, Alena Dernerová a Pavel Eybert. Prosím vás, abyste se identifikovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak neučinili. Připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí.

Budeme pokračovat bodem, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva o obchodu se zbraněmi, podepsaná v New Yorku dne 3. června 2013

Tisk č. 280

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 280 a uvede ho ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek. Pane ministře, ještě jednou vítejte. Ujměte se, prosím, slova.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Jan Mládek:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, hlavním cílem předkládané smlouvy o obchodu se zbraněmi, podepsané v New Yorku dne 3. června 2013 je regulace vývozu zbraní. Smluvní státy na sebe přebírají závazek zamezit vývozu zbraní v situaci znamenající ohrožení mezinárodních lidských práv nebo práva humanitárního, narušení míru a bezpečnosti. Nebo v případě, kdy by vedl k páchání dalších celosvětově nežádoucích činností.

Současně s tímto závazkem budou smluvní státy povinny zhodnotit rizika ve vztahu k mezinárodní bezpečnosti a míru, ale také ve vztahu k terorismu nebo organizovanému zločinu. Pouze v případě, kdy dojde k vyhodnocení absence všech stanovených rizik, bude možné povolit vývoz zbraní do deklarované země konečného užití. Mimo to budou smluvní státy – na základě smlouvy – povinny činit náležitá opatření směrem k zamezení nežádoucích dodávek zbraní a kontrolovanému materiálu jinému, než deklarovanému konečnému uživateli.

ČR patří spolu s ostatními členskými státy EU díky svému vyspělému systému kontroly mezinárodního obchodu s tímto citlivým zbožím v globálním pohledu k nevelké skupině zemí, v nichž transakce podléhají licenčnímu resp. povolovacímu řízení, právě v zájmu prevence uvedených rizik spojených s mezinárodním pohybem tohoto zboží.

Smlouva je tak plně v souladu s relevantními normami českého právního řádu, zejména se zákonem o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva, jakož i se závazky převzatými ČR v rámci jiných mezinárodních smluv, jimiž je vázána a rovněž v souladu s právem EU. Je tedy nutné zdůraznit, že žádné z ustanovení českého právního řádu po ratifikaci smlouvy tak není třeba měnit. Jsem přesvědčen, že vzhledem k citlivosti oblasti, kterou smlouva upravuje, se jedná o celosvětově vítaný nástroj a ČR by měla být jeho aktivní součástí, nikoliv pouze pasivní, a to i s ohledem na naše zahraničně politické priority.

Aktivní součástí nově vytvářeného systému regulace obchodu se zbraněmi se ČR stane právě tím, že smlouvu ratifikuje a napomůžeme tak k tomu, aby se stala klíčovým nástrojem. Klíčový je i fakt, že smlouva po svém vstupu v platnost nebude mít negativní dopad na podnikatelské prostředí, neboť všechna její ustanovení a povinnosti z ní vyplývající již jsou v ČR implementovány.

Naopak – sjednání smlouvy bude pro české podnikatelské prostředí příznivé, neboť pro další státy stanoví podmínky obchodu se zbraněmi, které budou muset dodržovat a soutěž mezi podnikateli v mezinárodním prostředí se tím vyrovná.

Jedním z důvodů, proč na přípravě smlouvy participovalo MPO byla právě snaha o eliminaci nerovných podmínek pro české podnikatele. Jakožto ministr průmyslu a obchodu tedy velice přivítám, když ČR bude moci jít příkladem ostatním státům OSN, a to nejen proto, že tím napomůže k omezení celosvětově nežádoucích jevů, jako je potlačování lidských práv nebo terorismus. Ale také proto, že tím pomůže i českým podnikatelům, kterým vytvoří rovnější podmínky pro soutěž.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře, pane navrhovateli. Prosím, abyste využil místa u stolku zpravodajů. Návrh projednal ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 280/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Garančním výborem je VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 280/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí pan senátor Tomáš Kladívko.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážený pane ministře, dámy a pánové, VZVOB projednal vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva obchodu se zbraněmi, podepsaná v New Yorku dne 3. června 2013.

Smlouva o obchodu se zbraněmi, která má anglický název Arms Trade Treaty a označuje se celosvětově ATT je mezinárodní dokument, jehož cílem je ustanovit odpovědnou celosvětovou kontrolu nad mezinárodním obchodem se zbraněmi. Rezoluce Valného shromáždění OSN č. 61/89 ze dne 6. prosince 2006 nazvaná Směrem ke Smlouvě obchodu se zbraněmi stanovením společných mezinárodních norem pro dovoz, vývoz a převody konvenčních zbraní, znamenala začátek procesu směřujícího ke smlouvě o obchodu se zbraněmi.

Na základě rezoluce Valného shromáždění OSN č. 64/48 ze dne 2. prosince 2009 o smlouvě, kterou podpořilo 153 členských států OSN bylo rozhodnuto svolat konferenci OSN o Smlouvě o obchodu se zbraněmi s cílem vypracovat právně závazný nástroj o nejvyšších možných společných mezinárodních normách pro převody konvenčních zbraní. Všem členským státům OSN se otevřela k podpisu mezinárodní smlouva upravující obchod s konvenčními zbraněmi.

Celý proces vyvrcholil konferencí ke Smlouvě o obchodu se zbraněmi, která se konala v březnu 2013 na půdě OSN i za účasti delegace ČR. Výsledkem dlouhých a obtížných vyjednávání bylo předložení finálního textu smlouvy, na kterém se však na konferenci nepodařilo najít potřebný konsensus, když přijetí zablokovaly 3 země. Byla to Severní Korea, Írán a Sýrie. Pro přijetí rezoluce hlasovalo 154 zemí a zbylých 36 zemí se buď hlasování zdrželo anebo nehlasovalo vůbec.

Generální tajemník OSN otevřel smlouvu k podpisu členským státům a následně začal proces ratifikace. První den otevření dokumentu jej podepsalo 67 států, včetně 25 členských států EU.

Cíl smlouvy spočívá v zavedení nejvyšších možných společenských standardů pro regulaci nebo zlepšení mezinárodního obchodu s konvenčními zbraněmi, zabránění a likvidaci nelegálního obchodu s konvenčními zbraněmi, zabrání odklonu konvenčních zbraní.

Rozsah, který stanovuje tato smlouva, se vztahuje na veškeré konvenční zbraně, které náleží do kategorie konvenčních zbraní podle registru OSN.

Je asi dobré si zopakovat, které zbraně to jsou. Mimo jiné jsou to bojové tanky, obrněná bojová vozidla, velkorážní dělostřelecké systémy, bojové letouny, bojové vrtulníky, válečné lodě a řízené střely. Dále odpalovací zařízení a ruční a lehké zbraně a samozřejmě také díly, součásti a munice, které se používají v konvenčních zbraních.

Smlouva náleží do kategorie tzv. prezidentských smluv, které ke své platnosti vyžadují vyslovení souhlasu Parlamentem ČR a ratifikaci prezidentem republiky.

Současný stav kolem této smlouvy je následující. Jak už jsem hovořil, smlouva byla otevřena k podpisu v sídle OSN v New Yorku 3. června loňského roku. Podmínka této smlouvy je, že smlouva vstoupí v platnost do 90 dnů od ratifikace 50. státem. Do 3. 6. 2014 podepsalo tuto smlouvu 118 států, vč. těch velkých světových, to znamená Spojené státy, Brazílie, Argentina, Mexiko, Jihoafrická republika, a všech 28 států EU, z nichž již ratifikovalo 40 států. Na urychlení vstupu v platnost je vyvoláván celosvětový tlak, jak ze strany OSN, tak i mezinárodních nevládních organizací. Ukládání ratifikačních listin probíhá zpravidla hromadně na významných událostech v sídle OSN. Příští hromadné ukládání lze očekávat v rámci valného shromáždění OSN v září 2014 s tím, že bude pravděpodobně naplněna požadovaná hranice 50 ratifikujících států pro vstup smlouvy v platnost.

EU nemůže být smluvní stranou, neboť je smlouva otevřena k podpisu pouze státům, nikoliv regionálním organizacím. Vzhledem k tomu, že smlouva upravuje částečně oblast společné zahraniční bezpečnostní politiky EU, musela dát EU souhlas členským státům k ratifikaci. Toto rozhodnutí bylo učiněno dne 3. března 2014, Evropská rada zmocnila členské státy, aby v zájmu EU ratifikovaly smlouvu o obchodu se zbraněmi. Doposud ratifikovalo 20 států EU, mimo jiné Německo, Francie, Velká Británie.

Jak už zde bylo řečeno, brzký vstup smlouvy v platnost je žádoucí i pro české exportéry. ČR totiž požadavky této smlouvy již splňuje, a proto se narovnají podmínky pro vývozce v konkrétních dovážejících státech.

Nyní si dovoluji vás seznámit s usnesením VZVOB, které na své 24. schůzi konané dne 17. června 2014 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR vyslovení souhlasu s ratifikací smlouva o obchodu se zbraněmi, podepsaná v New Yorku dne 3. června 2013.

Po odůvodnění zástupce předkladatele Ing. Koliby, náměstka ministra průmyslu a obchodu, zpravodajské zprávě senátora Tomáše Kladívka a po rozpravě výbor:

1. doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci smlouvy o obchodu se zbraněmi podepsané v New Yorku dne 3. června 2013;

2. určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Tomáše Kladívka;

3. pověřuje předsedu výboru senátora Františka Bublana, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. A ptám se, ano, tak pan zpravodaj, předseda ÚPV Miroslav Antl, bude nyní hovořit. Prosím.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové. Já vás nezdržím, chci konstatovat naše usnesení po projednání na schůzi ÚPV, která proběhla dne 11. června 2014. Náš výbor přijal 165. usnesení, které vám:

I. doporučuje dát souhlas k ratifikaci smlouvy o obchodu se zbraněmi podepsané v New Yorku dne 3. června 2013;

II. určuje mne, tedy senátora Miroslava Antla, zpravodajem;

III. pověřuje mne, coby předsedu ÚPV, aby s tímto usnesením seznámil váženého pana předsedu horní komory českého Parlamentu.

Toť vše, děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Nejenom mým velkým snem, ale také velkým snem členů sdružení parlamentářů proti jadernému zbrojení a za odzbrojení, kteří se rekrutují ze všech parlamentů nebo z velké části parlamentů kolem celého světa, je, abychom se dokázali jako lidstvo domluvit na tom, že nepotřebujeme jaderné zbraně, že jsou nebezpečné, ale také o tom, že zbraně by měly sloužit jenom ke sportovní střelbě či lovu, myslivosti.

Bohužel ten svět takový zatím není. Nicméně politická situace ve světě ukazuje, že tento sen, tento cíl bychom se měli snažit naplnit, a to s co největším úsilím, protože v dnešním globalizovaném světě se válečný konflikt nedotýká jenom té které části světa, ale jak jsme viděli a vidíme dnes na Ukrajině, tak se může dotknout každého z nás, byť bydlíme, žijeme na jiném konci zeměkoule.

A proto si dovolím vás požádat, abychom tuto smlouvu o obchodu se zbraněmi podpořili. Možná to zní paradoxně, ale každý krok, který světové společenství udělá v tom, aby se domluvilo o tom, jak zacházet se zbraněmi, o tom, jaké nastavovat podmínky, je dobrý. A je to ten malinký krůček k tomu, aby se jednou lidstvo domluvilo o tom, že jaderné zbraně, ani žádné jiné zbraně, na to, aby bojovalo mezi sebou, nepotřebuje.

Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, další se hlásí pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři. Tato smlouva je malým krůčkem k tomu, aby se omezil obchod se zbraněmi a dostal se aspoň do určitých hranic.

ČR, jak tady řekl pan ministr, už v současné době podle mého názoru více než splňuje některé věci, které jsou v této smlouvě obsaženy, ale bohužel na druhé straně ji to vystavuje obrovským konkurenčním tlakům na trhu se zbraněmi. Je velkou škodou, tady musím vaším prostřednictvím, pane předsedající, uchladit malinko to nadšení paní senátorky Gajdůškové, že jedna z největších velmocí, což je Čína, nepodepsala, ani nechce ratifikovat tuto smlouvu o obchodu se zbraněmi. Celá Afrika i část Jižní Ameriky je zamořena čínskými zbraněmi, které se dávají za velmi výhodné ceny.

O tom, jak EU přistupuje k obchodu se zbraněmi, se můžeme přesvědčit na příkladu Francie, která dodává nebo dodá 2 lodě třídy Mistral Rusku a další věci, které se dějí v souvislosti s ukrajinským konfliktem.

Chtěl bych říci, že jsem velmi rád, že ratifikujeme tuto smlouvu, ale pro budoucnost odzbrojení, to, co tady zaznělo, to příliš valný význam mít nebude, pokud ty největší státy se neztotožní s touto smlouvou, která je pod záštitou OSN.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, kdo další se hlásí do rozpravy? Není zájem vystoupit, rozpravu uzavírám. Pane navrhovateli, chcete se vyjádřit? Pane ministře, nechcete se vyjádřit? Pan zpravodaj Kladívko, chce se vyjádřit? Také ne. Předpokládám, že pan zpravodaj Antl se také nechce vyjádřit. Takže můžeme přistoupit k hlasování.

Na základě doporučení obou dvou výborů, které se tiskem zabývaly, budeme hlasovat o usnesení – Senát dává souhlas k ratifikaci smlouvy o obchodu se zbraněmi, podepsané v New Yorku dne 3. června 2013.

Přítomno 59, kvorum 30, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 30, registrováno 60, kvorum 31, pro návrh 56, proti nikdo, návrh byl schválen. Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodajům.

A budeme projednávat další bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 321

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 321. Návrh uvede ministryně spravedlnosti Helena Válková, kterou mezi námi vítám. Paní ministryně, můžete se ujmout slova.

Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych vám představila poměrně stručnou novelku zákona, kterým se mění zákon o soudech a soudcích č. 6/2002 Sb.

Jde v podstatě o to, že má být nově stanovena délka funkčního období předsedů kolegií Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, a to na období 5 let. Všichni asi víte, že funkční období jiných soudních funkcionářů už máme dávno v zákoně zakotvené a činí u předsedů a místopředsedy Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu 10 roků, pokud jde o všechny ostatní, to znamená předsedy a místopředsedy okresních, krajských, ale i vrchních soudů, činí to funkční období 7 let.

Právě tím, že i zde bude stanoveno v případě vašeho kladného stanoviska schválení návrhu novely funkční období předsedů kolegií, tak funkční období, které by se mělo vztahovat na předsedy kolegií, tak si od toho slibujeme, od té úpravy, že dojde k personální obměně a že v podstatě ti, kteří rozhodují z toho hlediska odborného zaměření i judikatury, metodického usměrňování v dané oblasti, budou přirozeným způsobem obměňováni a dá to takovou tu dynamiku do personální práce, která je i na Nejvyšším soudě velice zapotřebí.

K tomuto návrhu byl uplatněn pozměňovací návrh ÚPV naší Poslanecké sněmovny. Zcela otevřeně zde říkám, protože předpokládám i kritiku, která zazněla i na vašem ÚPV, že jde o klasický přílepek. My jsme si toho byli dobře vědomi, nicméně ten pozměňovací návrh se stal součástí poslaneckého návrhu novely předmětného zákona právě proto, že již delší dobu po takové změně se volalo a využilo se teď toho nejbližšího možného termínu a příležitosti, což byla tato novela.

O co jde? Jsou to 2 body. Ten první se týká určení výše náležitosti soudců Ústavního soudu, čili plat a náhrady výdajů, které jsou v současné době navázány na platovou základnu ostatních ústavních činitelů. A ten návrh, který byl schválen, ji navazuje na platovou základnu pro soudce, čili jinými slovy jde samozřejmě o nárůst směrem nahoru, vyrovnání jejich platového ohodnocení. Bude to jistě i předmětem medializace, tak na to upozorňuji. Ale myslím si, že je to naprosto krok správným směrem, protože jde o ničím nezdůvodněné znevýhodnění soudců Ústavního soudu oproti soudcům obecních soudů.

A druhý bod, který je také přílepek, protože nesouvisí s tím funkčním obdobím novým předsedů kolegií, je funkční období předsedy Nejvyššího soudu, který byl jmenován do funkce před 1. říjnem 2008, kdy nabyl účinnosti zákon č. 314/2008, jímž byla stanovena délka funkčního období předsedů soudu. Takže nyní se navrhuje ukončit dnem jeho funkční období předsedovi Nejvyššího správního soudu za 10 let ode dne účinnosti zákona č. 314/2008. Původně bylo v části první, čl. 2, bodu 11, zákona č. 314/2008 Sb., stanoveno, že předsedovi Nejvyššího soudu končí funkční období za 5 let ode dne účinnosti toho zákona. Toto ustanovení bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu vyhlášeným pod č. 294/2010 právě proto, že Ústavní soud tenkrát shledal závažný nepoměr mezi přechodným obdobím jednotlivých soudních funkcionářů. A to i v poměru k místopředsedovi Nejvyššího soudu a předsedovi Nejvyššího správního soudu.

Takže potud tyto dva další návrhy, ve smyslu kterých byl pozměněn ten původní návrh. A já vás teď prosím, abyste to posoudili i s přihlédnutím k aktuálnosti a závažnosti problematiky, byť víme, že ve světle nálezů Ústavního soudu přílepky nejsou optimálním způsobem, jak řešit akutní potřebu, třeba i v oblasti justice. V tomto případě si myslím, že to na místě je, udělat tu výjimku, a schválit zákon tak, aby mohl nabýt účinnosti v tom komplexním navrhovaném znění. Čili nejenom zavést nové funkční období pro předsedy kolegií Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, ale i změnit tu platovou základnu soudců Ústavního soudu a funkční období předsedy Nejvyššího soudu.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní navrhovatelko, a prosím, abyste využila místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 321/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji, vážený pane předsedo Senátu, vážená paní ministryně, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři. Paní ministryně opět jako obvykle řekla vše, pokud jde o obsah, ale řekla i vše, pokud jde o názor na to, jak se ten zákon, resp. ten návrh vládní vyvíjel, a co k němu přibylo.

Takže já si dovolím jenom zopakovat legislativní proces s tím, že 1. čtení v Poslanecké sněmovně, kam byl návrh předán, proběhlo 26. března 2014. Pak proběhla v ÚPV dolní komory českého Parlamentu schůze, kde byly přijaty právě ty další pozměňovací návrhy, ovšem pozměňovací návrhy přílepkové, které, jak paní ministryně řekla, novelku původní změnily v trojnovelu.

Jinak pokud jde o 3. čtení, tam bez problémů bylo schváleno v závěrečném hlasování, z přítomných 101 poslanců, 97 se vyslovilo pro návrh, nikdo nebyl proti. Nám lhůta končí 30. 7. 2014, takže předpokládám, že stihneme.

Pokud jde o obsah, bylo řečeno vše. Bylo řečeno vše i o tom, že jde jasně o klasický přílepek ve smyslu rozhodnutí Ústavního soudu č. 77/6, kdy k jednomu zákonu přibyly změny dvou dalších zákonů.

Pokud jde o ten hlavní zákon, resp. on se asi hlavním stal i z hlediska medializace ten druhý, v pořadí první přílepek, ale změna toho druhého zákona, to znamená polepšení si platů soudců. Já jenom připomínám, že my jsme se tady takovým návrhem, který zazněl v ÚPV Senátu PČR, zabývali už v prosinci roku 2012.

Kdy my jsme navrhli v rámci pozměňovacích návrhů našemu plénu, tedy Senátu PČR, aby skutečně upravil soudcům Ústavního soudu jejich platy, protože je nemyslitelné a do budoucna vůbec nepředstavitelné, že oni by měli mít menší platy než někteří soudci soudců obecných.

Tehdy my jsme se nezabývali tím hlavním zákonem, tedy ani naším pozměňovacím návrhem, takže já jsem přesvědčen, přestože jde o přílepek, doporučení ÚPV je takové, abychom zavřeli oči výjimečně, protože bychom odložili zlepšení postavení soudců Ústavního soudu jako nejvyšší autority v ČR a odložili to možná o dalších několik let, a abychom akceptovali naše usnesení, tedy usnesení ÚPV Senátu PČR, které nese č. 174 a bylo schváleno na 36. schůzi konané 16. července 2014 s tím, že my vám:

I. doporučujeme, tedy nám, Senátu PČR, schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou;

II. určuje senátora Miroslava Antla zpravodajem na schůzi Senátu;

III. téhož, coby předsedu ÚPV, aby s tímto seznámil pana předsedu horní komory českého Parlamentu.

Já bych jenom dodal, že máme všichni k dispozici precizní stanovisko váženého pane ředitele legislativního odboru, kde on se zabývá skutečně i tím, že jde o přílepky, jaký byl legislativní proces, ale myslím si, že i on, byť je přítomen, dovede zavřít obě oči a odpustí nám, když schválíme tento zákon.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkole zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak.

Takže přistoupíme k obecné rozpravě, kterou tímto otevírám. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Vladimír Dryml. Pardon, s přednostním právem, omlouvám se, pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, vážený pane předsedo. Já budu velmi stručný a krátký. Mně vadí jedna věc, ony přílepky.

Budeme přimhuřovat oči nad něčím, co jsme léta kritizovali, dokonce Ústavní soud se k tomu jasně vyjádřil, dokonce v případě platů ústavních soudců uděláme výjimku a budeme přimhuřovat oči. A zazní to z úst ministryně spravedlnosti. Sorry, pro to já nemůžu hlasovat, já se zdržím, a mám dojem, že doopravdy i nová vláda by touto cestou neměla jít, protože to je první případ, pak přijdou další případy. Vždycky bude něco výjimečného. Vždycky Senát je někam tlačen. Já tuto hru už hrát nechci. Nemám nic proti předloženým jednotlivým částem třem, ale v této věci se na mě nezlobte, tady nelze hlasovat.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Vystoupí paní senátorka Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Vážený pane předsedo, paní ministryně, dámy a pánové. Já začnu tedy snad od konce, jde o ten přílepek. Samozřejmě, pokud jde o ty platy soudců, je to tedy přílepek, samozřejmě klasický přílepek. Ale tady je potřeba říct, a to by mělo zaznít, že tady zaspala exekutiva a spí a pořád spí. Protože teď zase mění se platy regulérně, tedy v Poslanecké sněmovně, a je tam snad něco ohledně platu ústavních soudců v tom smyslu, ve kterém se teď tady předkládá tato novela? Není tam vůbec nic! Takže tedy to je vina exekutivy, že ty platy ústavních soudců jsou měněny tím přílepkem, nikoho jiného. To prosím, aby tady zaznělo, protože to je korektní.

Ovšem pokud jde o tu část třetí, tedy ten čl. IV, ona je to změna zákona č. 314/2008 Sb. Ovšem tento zákon vlastně novelizoval zákon o soudech a soudcích, je to tedy novelizační zákon, který byl implementován potom do toho zákona o soudech a soudcích jako takového, čili do toho zákona č. 6/2002. Já mám tedy vůbec pochybnosti o tom, že je to správná technika novelizovat tento novelizující zákon, měl by být, aspoň tak to říká Ústavní soud, že zásadně se má novelizovat ten novelizovaný zákon. Myslím si, že toto není správná technika, a to je také pochybení.

A teď tedy k té materii samotné. Já už jsem to říkala na ÚPV. Podívejte se, tento zákon se ve skutečnosti týká stanovení funkčního období pro předsedy kolegií, ve skutečnosti týká dvou osob. Dvou osob. Slovy – dvou osob. Nejvyšší správní soud totiž kolegia zrušil, tam žádná kolegia už neexistují, na Nejvyšším soudu poté, co bylo zrušeno obchodní kolegium, jsou dnes 2 kolegia, tedy trestní a tzv. civilní kolegium, tedy občansko-právní a obchodní, spojené dohromady.

Já si nejsem jistá, jestli bylo nutné v tomto případě stanovit v přechodných ustanoveních konce toho funkčního období tak, jak se stalo. Já nemám problém s tím, že bylo stanoveno funkční období pro předsedy kolegií jako takové, to nemám, jistě, mohli bychom polemizovat o tom, zda těch 5 let je málo nebo moc, a tak já se osobně domnívám, že je to vlastně málo, že se tam otevírá prostor pro předsedu soudu, podotýkám, předsedu soudu, protože předsedy kolegií jmenuje předseda soudu, nikoli ministr, ty jmenuje předseda soudu. Přece jenom otevírá prostor pro předsedu soudu, který tam může tu chytře a tu méně, řekněme, šikovně měnit osoby a může to vyvolávat bouři uvnitř instituce. A víme, že ta instituce zrovna konsolidovaná momentálně příliš není.

To je jedna věc. Ale ta přechodná ustanovení, která jsou poměrně přísná, protože de facto ono těch stávajících se týká to první ustanovení, jestli se nepletu, to znamená, že budou sloužit ještě rok.

Co vím jistě, to je, že je to retroaktivní úprava ve vztahu k nim. Protože jestliže zákon říká, od teď budete sloužit funkční období 5 let, tak by to mělo platit do budoucna. A teď, když se řekne, na vás to neplatí, vy budete sloužit jenom 1 rok, tak je to ve vztahu k těmto osobám retroaktivní. Ale říkám, zpochybňovat to nebudu, protože jsem koneckonců i mluvila s těmi lidmi a ono je jim to dost jedno. Ale není to prostě dobrá úprava, není to dobrá úprava.

Jinými slovy, já nepředkládám žádný pozměňovací návrh, protože se nabourávat do tohoto zákona nikterak nebudu. Ale myslím si, že v těchto ohledech, jak už jsem naznačila, exekutiva zaspala, a mělo být řešeno, zejména ta otázka platů ústavních soudců, už dávno.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, s přednostním právem pan místopředseda Přemysl Sobotka vystoupí.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobré dopoledne, pane předsedo, paní ministryně, kolegové, kolegyně, nebo obráceně, genderově. Když jsem poslouchal paní ministryni a následně pana senátora Antla se zpravodajskou zprávou o přílepcích, tak mě zamrazilo, protože rozhodnutí Ústavního soudu je celkem jasné. A není o čem diskutovat.

A najednou nejvyšší strážce spravedlnosti - paní ministryně – řekne, že to tak úplně nevadí, že rozhodnutí Ústavního soudu je jakoby v této chvíli z vyšších principů nezajímavé. Totéž v podstatě konstatoval pan předseda výboru ústavně-právního.

Já nemám problém navýšit platy ústavním činitelům. Vůbec ne, protože tady došlo k pochybení, ale to je jiný moment. Musím poděkovat kolegyni Wagnerové za to, jak před chvílí provedla ten exkurz a jasně řekla, že tento zákon je, jak to mám říct slušně, trošku, trošku divný.

A protože Senát, jako horní komora českého Parlamentu, se vždycky holedbala tím, že ctí právo, ctí ústavu, a v této chvíli po včerejší zkušenosti, kde jsme v klidu řekli, že vlastně ty legislativní změny a nesoulad s občanským zákoníkem atd., že nám to nevadí. Protože je tady opět vyšší princip, protože to slouží této vládě. A teď to nemyslím vůbec politicky, ale tato vláda potřebovala tento návrh zákonů.

A protože já s tím osobně nesouhlasím, tak navrhuji zamítnout celý tento návrh a ať se v podstatě naše exekutiva, ministerstvo spravedlnosti ohledně těch platů ústavních činitelů spokojí s rychlou krátkou novelou, která proběhne podle mého názoru ve sněmovně ve zkráceném řízení. My jsme velmi flexibilní, ale já osobně nemůžu hlasovat pro něco, co je v nesouladu se závěrem Ústavního soudu.

Takže navrhuji zamítnout, děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, poznamenáno. Vystoupí pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené senátorky, vážení senátoři.

Nejdříve mi dovolte poděkovat a vyjádřit i trochu obdivu pro paní ministryni, která obhajuje neobhajitelné! Ano, neobhajitelné!

Ukazuje se, jaký je současný stav české justice! Retroaktivita, jak tady bylo řečeno kolegyní, senátorkou Wagnerovou; dříve, vaším prostřednictvím, pane předsedající, dříve soudkyní Ústavního soudu? Dva přílepky! Ne jeden, dva přílepky!!!

To všechno jsou věci, které jsou zarážející!!! Všichni, kdo byste pochybovali s mým názorem, podívejte se na legislativu Senátu, která o tom píše.

Individuální právní akt! Kam až jsme se to dostali, že tady máme odsouhlasovat nějaký individuální právní akt? Kde je to šetření? Kde je to vedení firmy, vedení státu jako firmy, která tady prohlasovávala a slibovala občanům nová vláda? Zákon o platu a o soudcích se má řešit jinou formou, a ne tímto postupem!

Dobře si vzpomeňme, jak to všechno bylo. Bylo to všechno v jednom balíčku, který byl v rámci toho, že byla v Česku ekonomická krize – i když se říkalo, že nám žádná nehrozí – a pak se postupně salámovou metodou z toho oklešťovaly některé věci. Soudcům přiznali vyšší platy právě soudci Ústavního soudu. S tím, že samozřejmě i oni počítali s tím, že se zvýší platy i pro ně. Bohužel se to tak nestalo.

Já se domnívám, že nelze jít touto cestou!

Nemůžeme zavřít oči! Já jsem si myslel, že mě snad šálí sluch! Jak můžeme zavírat oči před tím, co je zjevně protizákonné? Zjevně protiústavní! To, co řekl i Ústavní soud. Jenom proto, abychom si tady neudělali zle s některými soudci Ústavního soudu? To přece není možné!!!

Pokud projde v této formě tento zákon, tak pak to bude svědčit jenom o jednom – že Senát se nestal ústavní pojistkou té právní čistoty a že si bohužel, bohužel bude říkat o svoje zrušení...

Říkám to velmi nerad, protože zastávám všude to, že Senát má svoji funkci v České republice. Ale toto je velká výzva pro nás pro všechny senátory!

A jinak, vážení, ony se platy těch ústavních soudců už řeší. Ministryně práce a sociálních věcí splnila úkol nové vlády a návrh zákona o platu předložila 30. června 2014. Dopis č. j. 2014/39189-522.

Takže o čem se tady bavíme? Ono by se to vyřešilo daleko lépe, konformněji, kdyby někdo chvíli počkal... Ale tady se jedná o co? O dva, o tři měsíce? Víme, že novela půjde do sněmovny. Ale bohužel sněmovna tady opět ukázala, že se nepoučila z chyb minulé sněmovny; a dále pokračuje v těch krocích, které jsem tady kritizoval včera a kritizuji nyní!

Já nebudu hlasovat pro tento zákon, protože bych se musel stydět před svými voliči! Před důchodci, kterým zvedáme 200 – 250 korun, a tady budeme dávat desetitisíce!

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Miloš Malý.

Senátor Miloš Malý:  Vážený pane předsedo, paní ministryně, kolegové.

Podrobný rozbor řekl, že tento návrh zákona je z hlediska právního špatně. Chtěl jsem vystoupit hned na začátku, kdy jsme byli vyzváni, zda navrhnout nezabývat se tímto zákonem. Bylo by to poprvé snad za hodně dlouhou dobu, kdo by to někdo navrhl, proto říkám – tudy cesta nevede. Ale navrhuji jednu věc, ať si trochu zachováme tvář. Nechme marně uplynout lhůtu, ať nedáváme signál k tomu, že udělá-li někdo chybu, že Senát ji ještě potvrdí.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Opět pan místopředseda Přemysl Sobotka.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedo, paní ministryně, kolegyně, kolegové.

Mně nezbývá, než zareagovat na kolegu, který přede mnou hovořil na téma "uplynout marnou lhůtu". Jaký je rozdíl mezi schválením tohoto paskvilu a mezi uplynutím marné lhůty, což je schválení? Uvědomujeme si, co tady vlastně hrajeme? To, co jsme tady hráli včera. Zkuste také přemýšlet a hlasovat skutečně podle svého svědomí, a já také doufám, že občas i vědomí – viz včerejší Poslanecká sněmovna.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak, děkuji. A nyní prosím, paní senátorka Božena Sekaninová.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážený pane předsedající, já bych poprosila o desetiminutovou přestávku pro klub sociální demokracie. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. Teď tedy zazněl jeden návrh. Je to bez časového omezení, to znamená, teď v tuto chvíli vyhlašuji desetiminutovou přestávku, to znamená do 10.00. V 10.00 budeme pokračovat. Děkuji.

(Jednání přerušeno v 9.48 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 10.00 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat. Jsme v obecné rozpravě.

Kdo další se hlásí do rozpravy? Pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, vážená paní ministryně.

Bude celkem zajímavé, když tento zákon propustíme. Já jsem tedy pro to z těch logických důvodů, abychom ho propustili, ale bude zajímavé, když vystavíme Ústavní soud zvláštnímu testu, protože se najde 18 senátorů, kteří se na něj obrátí, aby ustanovení, především I, zrušil. To bude zajímavé. Tak uvidíme.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí... Ještě paní senátorka Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Pane předsedo, paní ministryně, kolegyně a kolegové! Já, protože jsem byla přes přestávku jaksi osočena z toho, že jsem chtěla docílit zamítnutí návrhu, tak chci říct, že to jsem nenavrhovala, jak jste všichni zaznamenali...

Myslím si, že obsahově je samozřejmě ten návrh naprosto v pořádku. Naprosto v pořádku. To jsme dlužni tuto úpravu už několik let. Vy si asi vzpomenete, když jsme tady v prosinci před rokem a půl seděli nad platy soudců, kdy tedy pan ministr Pospíšil vyhrožoval, že pokud neprojednáme rychle, rychle, takže soudci budou bez platů.

Já jsem tehdy měla k tomu připraven pozměňovací návrh, který bohužel zase z ministerstva spravedlnosti nebyl tehdy předložen s tím návrhem, který jsme tehdy předkládali. No ale bohužel byl úradek většiny takový, že se návrhem zákona vůbec nebudeme zabývat a prostě jsme ho pustili dál. Jinými slovy, já to cítím jako osobní dluh už nejméně ten rok a půl. A říkám teď, ano, přílepky je jedna věc a podotýkám, že jenom je to otázka těch platů, ne tedy to další, ale druhá věc je ta věcná stránka toho návrhu. Kde já právě v souladu se svým svědomím to cítím jako dluh. Považuji situaci, která je dnes, za naprosto nemravnou, nekulturní a nemožnou, aby soudci vrcholového soudu byli honorováni níž, než jsou honorováni soudci odvolacích soudů.

To je prostě pro mě skutečně naprosto nemožné. To jsme někde jinde, a ne tedy v kulturní Evropě. Čili z těchto důvodů já rozhodně budu hlasovat pro ten zákon.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pan senátor Vladimír Dryml, připraví se pan senátor Radko Martínek.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, paní ministryně, kolegyně, kolegové.

Já chápu, vaším prostřednictvím, pane předsedající, paní senátorku Wagnerovou...

Předseda Senátu Milan Štěch:  To nemusí být mým prostřednictvím, toto. Prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  ... Že chce přilepšit svým kolegům. Kdo by nechtěl? Ale uvědomme si..., je to pravda, ale uvědomme si, o čem se tady bavíme? My se tady bavíme o něčem, že tady přílepky se stanou normou a že tady Senát vlastně porušuje některé svoje funkce!!! A to by mělo přece býti něco více než přátelství k některým ústavním soudcům, případně nějaká kolegialita!!!

Bohužel to všechno vyznívá tak, že tady to všechno, jak tady řekl pan..., ehm, vaším prostřednictvím, pane předsedající, předseda ústavně-právního výboru Senátu, že bychom měli zavřít oči! Zavřít oči před svými voliči? Co nám budou říkat ti voliči? K čemu tam jste? Proč takhle zvedáte hlasy, proč dáváte hlasy pro takové věci, pro takové zákony? Všichni tady si stěžují na to, jak funguje česká justice! A vy jim ještě k tomu pomáháte, místo abyste se starali o to, aby se ten stav zlepšil!

Tak kam jsme se to dostali?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové.

Já musím říct – a v podstatě je to reakce na paní kolegyni Wagnerovou – já samozřejmě jsem jeden z těch, kteří respektují... Protože pokud má tenhle stát existovat, tak se musí respektovat jeho struktury, což bohužel se v současné době zcela neděje. Nicméně musím říct, že osobně jsem se nikdy nesmířil a neztotožnil s výrokem Ústavního soudu, který se týkal soudců. A sice těch jejich platů. Protože já jsem bytostně přesvědčený, že soudci nejsou nic víc než ústavní činitelé!

Nicméně Ústavní soud takto rozhodl, a tudíž to musím respektovat, ale na druhé straně nechápu, proč my bychom měli – a samozřejmě, že souhlasím s paní kolegyní v tom, že situace je naprosto nemravná v tom, že ten vyšší má menší plat než nižší. Ale to není v této společnosti vůbec nic divného!!! Takovýchhle případů bych vám, paní kolegyně, mohl říct řádově minimálně desítky. Mimochodem, ani hejtman nemá nejvyšší plat na kraji!

Ale to podstatné je to, že myslím, že nemáme proč spěchat. Protože v současné době, jak už tady bylo ostatně řečeno, je zákon o platech v Poslanecké sněmovně. To, že tam do té novely, jak správně tady paní kolegyně také zmínila, nebyli přidáni ústavní soudci, to myslím bez problémů potom můžeme udělat tady. Pokud to neudělá někdo v Poslanecké sněmovně.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další vstoupí? Pan senátor Jan Horník a pak se připraví pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegové, kolegyně.

Já bych chtěl říct a připomenout těm, kteří jste tady už déle, kdo si pamatujete Soňu Paukrtovou, která byla velkou bojovnicí za přílepky. Bohužel byla... (Předseda Senátu Milan Štěch: "Proti, proti.") Teda proti přílepkům, omlouvám se. Bohužel mnohdy nebyla vyslyšena. A vždycky v zájmu nějaké vyšší moci se hlasovalo pro přílepky!

Teď se obrátím na pravé spektrum. Vzpomeňte, pánové a dámy, že i vy jste byli těmi strůjci, kteří jste říkali vždycky, musí se to udělat, naše vláda předkládá, musíme takhle hlasovat. A vzpomeňte si taky na tu Soňu, která tady za to bojovala, abychom tak nečinili! Nakonec Ústavní soud de facto jí dal zapravdu.

A já chci vyzvat zase to spektrum tady vlevo ode mě, aby se nad tím zamyslelo. Aby se pokusili nedělat stejné chyby, jako dělala předtím naše pravicová vláda. Ono se to vymstí.

Jednoduchá řešení, která předkládá ministr financí, ta jsme viděli včera, jak to funguje v Poslanecké sněmovně. A my bychom asi měli doopravdy trošku více to naše svědomí i vědomí tady, že jsme tady přítomni, že víme, o čem hlasujeme a proč tady vlastně jsme a proč je tady horní komora, tak bychom se tímhle tím měli víc zabývat a měli bychom doopravdy tyto exkurzy – vlastně de facto proti ústavě – nějakým způsobem radikálně ukončit. A pokud skutečně nejde o život, tak zase o tolik nejde. A novela, kterou by paní ministryně, nebo její ministerstvo, nebo některý z poslanců mohl velmi rychle uchopit, tak za tři měsíce ji tady máme a bude schválena.

Takže to je ten důvod, proč se nakonec přikláním, nebudu se zdržovat, protože tím bych mohl umožnit marnou lhůtu, ale budu se pokoušet přesvědčit kolegy v klubu, abychom vlastně hlasovali proti tomuto zákonu. Protože to je jediná šance, jak tu záležitost zastavit. Pokud nezastavíme, tak je třeba si uvědomit, že se možná najde ne 18, ale 17 senátorů a senátorek, kteří podají ústavní stížnost. A bude hodně pikantní, jak se potom s touto záležitostí Ústavní soud vypořádá. Mám dojem, že šanci budou mít jedinou, že nám bude muset dát zapravdu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Tak děkuji a nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Dobrý den, vážený pane předsedo, vážení kolegové.

Já nebudu úplně rozebírat tento detail, on má totiž širší souvislosti. Mimochodem, bývalá kolegyně Paukrtová potom taky sama sebe obklíčila. Byl to podobný případ jako tento.

Když se přílepek týká něčeho, co nás nezajímá, kdyby to byl jiný přílepek, tak by tady paní senátorka Wagnerová emotivně vykřikovala o tom, že přílepky jsou nemorální, že se nemají. Protože je to zrovna přílepek, který se jí hodí, tak ho tady prosazuje. A tak je to pořád a vždycky. Ale proč tomu tak je?

Vzpomeňte si, říkám to tady pokaždé, rozmýšlejme se tehdy, když někdo přijde s nějakou bláznivinou, jako že když byly povodně, tak se musí zmrazit platy, a dodnes se s tím patláme!!! Vyvolává to ve společnosti emoce, dochází k tomu, že někdo na "drzovku" řekne, že dá jedno procento, což je naprosto dehonestující pro ústavní činitele, ale už jsem slyšel zase znovu ty kvákaly ve sněmovně, jak říkají: Já to jedno procento dám na charitu a podobné nesmysly!!! (Poznámka: Emotivně pronášená část projevu...)

Prostě je to tak, jak říkal kolega Martínek, úředníci obecních úřadů mají často téměř dvojnásobný plat než starostové. Jestli o tom náhodou nevíte – úředníci na ministerstvech mají často dvojnásobný plat, než mají ministři, jestli o tom nevíte!!! Takže to samo o sobě není nic zvláštního!

Já si velmi dobře vzpomínám na kritickou situaci pražského Dopravního podniku, a to ještě o Opencard nikdo nic netušil, kdy chtěli stávkovat řidiči autobusů, protože tvrdili, že řidiči tramvají, kteří jenom drží tu páku a ta tramvaj si jede a jede, mají vyšší platy než řidiči autobusů, kteří musí čekat na semaforech, dávat pozor na přechodech pro chodce... A já jsem tehdy navrhoval pražskému primátorovi, že jednoduché řešení je vyrovnat ty platy tak, že snížíme platy řidičům autobusů na úroveň řidičů tramvají a všichni budou spokojeni...

Kdybychom to tady udělali analogicky, tak bychom snížili platy ostatních soudců na úroveň ústavních soudců a bylo by to všechno v pořádku... Ne, to je opravdu vtip.

Já na jedné straně mám s tím velký rozpor, ale zase netrpím takovým naprostým šílenstvím, že přílepek je něco skoro jako trestný čin. Ano, přílepek typu zákon o veřejných zakázkách versus zákon o surových diamantech, to je tedy velmi na pováženou!

Ale vzpomeňte si včera – přílepek omezení městské policii měřit rychlost! A ejhle, najednou to nebylo! To je přílepek, to vám tady neodsouhlasíme, to je přílepek!

Takže já udělám jediné, co v takové chvíli může senátor udělat, aby se zhostil svého slibu, zdržím se hlasování.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, Nyní vystoupí pan senátor Stanislav Juránek.

Senátor Stanislav Juránek:  Já řeknu jenom takovou maličkost. Myslím si, že není důležité, jestli je to přílepek, nebo není to přílepek. Ale je mnohem důležitější jiná věc, kterou bychom měli dodržovat, a to je řád.

My si můžeme nastavit ten řád, že můžou být přílepky úplně ke všemu a můžeme potom podle téhle věci jednat. Já tady nechci říct, abychom hlasovali tak nebo tak, ale chci říct, jestliže si myslím, že to je v řádu, tak mohu hlasovat i pro přílepek. Jestliže ne, tak pak musím udělat všechno pro to, aby to neprošlo ani tou lhůtou. Senát – a jenom znovu opakuji tu větu – Senát je tady proto, aby tady v téhle zemi platil řád! Jestliže ten řád budeme držet, tak budeme jako senátoři dobří. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pan senátor Miloš Vystrčil vystoupí.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové.

Já si myslím, že je zbytečné, abychom tady navzájem říkali, kdo jak se v jakých chvílích chová. Spíše mě při té debatě napadá jedna věc. Každý z nás by si přál, aby ten svět nějak fungoval. A určitě většina z vás by si tady asi přála, aby ústavní soudci měli vyšší plat, než mají, vzhledem k tomu, jak jsou platově odměňováni ti ostatní... Ale to, aby tomu tak bylo, tak se děje tak, že tady schvalujeme nějaké zákony, a potom chceme, aby ty zákony všichni dodržovali. A jednou velkou nemocí, která dneska v České republice je, že zákony se nedodržují, že na zákony se kašle a že vymahatelnost práva je velmi nízká!

A řekněme, takovým negativním příkladem, který se rozhodně tak chová, jsou politici. A pokud mi dneska dokonce při přiznání toho, že tak činíme, porušíme zákon a schválíme přílepek, byť víme dopředu, že je to přílepek, byť jsme si to tady řekli, přiznali jsme se k tomu, tak se chováme nezákonně! A to je příklad pro všechny ostatní. Takže já si myslím, že i s tímhle bychom měli nějak počítat. Že kromě toho, že Senát sám o sobě nějak rozhoduje a nějak ovlivňuje fungování České republiky, tak se také příkladem pro ty ostatní. A to naše chování potom bude v různých okamžicích a na různých místech kopírováno. A pokud my ho budeme kritizovat, tak nám bude připomínáno, že my v nějakém okamžiku jsme se také nechovali podle zákona.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu uzavírám a prosím paní navrhovatelku, aby se k průběhu rozpravy vyjádřila.

Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Moje úloha je skutečně nezáviděníhodná. Já se podívám na předkládaný návrh spíše ve světle těch věcných připomínek, protože nechci se vyjadřovat a rozhodně mně nepřísluší role někoho, kdo bude kritizovat své předchůdce, že exekutiva nesplnila včas a ten zákon už dávno nepředložila, a proč ho nepředložila.

A pokud jde o ministerstvo spravedlnosti, za dobu těch 5,5 měsíců, co mám tu čest a současně závazek ho vést, tak vězte, že i tato novela tam byla plánovaná. Je tady určité usnesení. Poslanecká sněmovna, ústavně-právní výbor pozměnil tento návrh, ten předložený návrh zákona o soudech a soudcích právě těmi přílepky, takže takový závazek je třeba respektovat, takové rozhodnutí. Proto tady také stojím.

Ale chtěla jsem říci dvě poznámky. Zaprvé, věcně si myslím, že nejde ani tak moc o přílepek. Po věcné stránce. To opravdu není, jako když se přilepí k zákonu, jak pan, tuším, senátor Kubera říkal, k zákonu o surových diamantech přílepek k zákonu o veřejných zakázkách. Berte to jako s určitou nadsázkou příklad, který samozřejmě není úplně výstižný. Ale pokud jde o tyto dva přílepky, ty věcně spolu souvisí. Alespoň částečně. Týká se to justice. Justice a jejího chodu a funkce.

A druhá moje stručná poznámka, která vám možná bude připadat, že nesouvisí s předloženým zákonem. Myslím si, že je dobře, že máme Ústavní soud. Je dobře, aby tam pracovali soudci, kteří budou korigovat judikaturu i nejvyšších soudů a budou ji korigovat v souladu s principy, které jsou už někdy i v té oblasti, kterou bych řekla vyšší mravní princip. To znamená, plynou z ústavy, z evropských standardů, a nelze je vždycky odvodit z pozitivního práva. A je to dobře, že máme tedy takovýto jeden soud.

Takže i z tohoto důvodu bych tady tu zelenou dala, byť jinak jako právník formalita bych výhrady také měla. A druhá poznámka se týká Senátu. Já jsem velmi ráda, že máme Senát. A i kdybyste nehlasovali pro tento zákon, tak si myslím, že jste v té oblasti parlamentní demokracie něco podobného jako Ústavní soud v systému justice. Takže všechny vaše připomínky samozřejmě si beru k srdci a určitě budu respektovat v Poslanecké sněmovně při svých vystoupeních, pokud tam budou v budoucnu podobné návrhy, protože si na vás vzpomenu, i na tu pro mě nepříjemnou diskusi, kterou jsem tady musela sledovat. A myslím si, že vaše korektivní role je naprosto na místě.

V tomto případě si nicméně myslím, že po věcné stránce o klasické, odsouzeníhodné přílepky nejde. Po formální stránce samozřejmě jde. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní ministryně. Nyní prosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil k rozpravě.

Senátor Miroslav Antl:  Vážení přítomní, jenom stručně. V obecné rozpravě vystoupila jedna paní senátorka, a to dvakrát, jeden místopředseda, který vznesl návrh na zamítnutí návrhu zákona, který nám byl předložen Poslaneckou sněmovnou PČR, dále vystoupilo osm senátorů, z toho dva dvakrát. Stručné hodnocení – jako předseda ÚPV chci říci, že na ÚPV na schůzi, kde byli všichni, takováto rozprava neproběhla a prošlo to tam bez problémů.

Takže tady máme dva návrhy, jeden je z ÚPV, to je návrh na schválení. Dovolím si doporučit, abychom o něm hlasovali jako o prvním návrhu. V případě, že neprojde, tak je tady návrh na zamítnutí. Žádný pozměňovací návrh nebyl signalizován. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane zpravodaji. Můžeme přistoupit k hlasování.

Aby bylo všechno korektní, tak já nás odhlásím. Můžete se znovu přihlásit. Budeme hlasovat o návrhu – schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 62 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 31, registrováno 63, kvorum pro přijetí 32, pro návrh 23, proti 12. Návrh nebyl přijat.

Další podaný návrh v rozpravě byl návrh – zamítnout. (Problémy s obrazovkou.) Vydržte. Jde to nějak pomalu, 60 vteřin. Můžeme začít.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. hlasování č. 32, registrováno 62, kvorum pro přijetí 32, pro návrh 24, proti 16, návrh byl zamítnut.

(Paní senátorka E. Wagnerová žádá o technickou.) Pojďte, prosím, k řečništi.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Já se omlouvám, já nevím – nepřečtu z toho, že jsem tu jediná, druhý, kdo hlasoval – je tam jeden z těch nezávislých, že hlasoval pro. Já jsem tam trošku manipulovala, a nevím, abych tam nebyla. Teď zaznamenávám, jako že jsem hlasovala pro, pro jsem rozhodně nehlasovala.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Zpochybňujete hlasování?

Senátorka Eliška Wagnerová:  Já nemůžu říct, že ho zpochybňuji, protože bych chtěla vědět, a to mi někdo snad řekne –

Předseda Senátu Milan Štěch:  Prosím, zůstaňte na místech, uděláme krátkou přestávku bez časového omezení. Prosím službu, aby přinesla hlasování.

Máte právo si to ověřit, pokud budete cítit, že to je jinak, než jste hlasovala, tak musíte zpochybnit - a budeme hlasovat znovu, pokud budou souhlasit. (Krátká prodleva.)

Paní senátorko, je to v pořádku, OK? (Poznámka paní senátorky E. Wagnerové: Jsem absolutně spokojená.)

Výborně, takže nikdo nezpochybnil hlasování a projednávání tohoto bodu je ukončeno. Děkuji paní ministryni, děkuji zpravodaji. My se vystřídáme.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážené kolegyně a kolegové, já vás požádám o klid v sále, abychom mohli pokračovat dalším bodem našeho programu, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva Organizace spojených národů o jurisdikčních imunitách států a jejich majetku ze dne 2. prosince 2004

Tisk č. 277

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 277 a uvede ho ministr Jiří Dienstbier, který zastoupí ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka. Prosím, máte slovo pane ministře, ale já před tím ještě znovu požádám o klid v sále. Děkuji vám za vytvoření důstojného prostředí. Prosím, pane ministře.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych stručně uvedl návrh, kterým vláda předkládá k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluvu organizace Spojených národů o jurisdikčních imunitách států a jejich majetku ze dne 2. prosince 2004. Úmluva upravuje imunity států a jejich majetků či soudní pravomoci cizích států. Česká republika podepsala Úmluvu již v roce 2006 s výhradou ratifikace, která byla podmíněna přijetím nového zákona o mezinárodním právu soukromém. Tento zákon se stal účinným dne 1. ledna 2014 a tudíž České republice již nic nebrání v dokončení ratifikace. Úmluva obsahuje pro ČR velmi významné ustanovení, které přiznává kulturnímu či vědeckému majetku státu nebo jeho archivům zapůjčený dočasně do zahraničí imunitu před zabavením. Ve vztahu k případům hrozby exekuce vůči kulturnímu, vědeckému a podobnému majetku státu zapůjčenému do zahraničí vláda považuje za důležité, aby se ČR stala smluvní stranou Úmluvy. Z těchto důvodu si vás dovoluji požádat o podporu k návrhu na vyslovení souhlasu s ratifikací. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 277/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Hassan Mezian. Garančním výborem je ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 277/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí předseda tohoto výboru pan senátor Miroslav Antl. Prosím, pane předsedo ÚPV, o vaši zpravodajskou zprávu. Děkuji. Máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Také děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, dámy a pánové, pan ministr řekl vše a v tuto chvíli doplním jeho vystoupení o naše usnesení, tedy usnesení ÚPV, které nese č. 160, proběhlo na naší 34 schůzi konané dne 28. května 2014 a doporučuje:

I. Senátu PČR dát souhlas s ratifikací Úmluvy OSN o jurisdikčních imunitách států a jejich majetku ze dne 2. prosince 2004,

II. určuje senátora Miroslava Antla zpravodajem na této schůzi,

III. pověřuje senátora Miroslava Antla jako předsedu výboru, aby o tomto usnesení zpravil pana předsedu Senátu PČR.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Hassan Mezian. Pan senátor si evidentně přeje, prosím, máte slovo, pane senátora.

Senátor Hassan Mezian:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Moje úloha je také jednoduchá. Já budu velmi stručný, poněvadž tato Úmluva je prezidentského typu, která vyžaduje ratifikaci komor. Jedná se o Úmluvu, která je letitá, u nás se zdržovala, aby právní rámec této Úmluvy byl shodný s právním řádem ČR. Jejím podpisem se zabraňuje třeba tomu, aby naše kulturní výstavy, které posíláme do zahraničí, nebyly zabrány jiným státem v důsledku nějakých právních sporů.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své 24. schůzi konané dne 17. 6. 2014 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva organizace Spojených národů o jurisdikčních imunitách států a jejich majetku ze dne 2. prosince 2004, doporučuje Senátu Parlamentu PČR dát souhlas k ratifikaci Úmluvy Organizace spojených národů o jurisdikčních imunitách států a jejich majetku ze dne 2. prosince 2004.

To je v podstatě vše, děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana ministra, zda chce ještě něco dodat. Ne. Pan garanční zpravodaj? Také ne. Děkuji vám. Můžeme tedy přistoupit k hlasování tak, jak nám bylo předloženo panem garančním zpravodajem.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení – Senát dává souhlas k ratifikaci Úmluvy OSN o jurisdikčních imunitách států a jejich majetku ze dne 2. prosince 2004. Aktuálně přítomno je 60 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 33 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji panu garančnímu zpravodaji i panu zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem našeho dnešního programu je

 

Návrh zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině a o změně souvisejících zákonů

Tisk č. 316

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 316. Návrh uvede ministryně práce a sociálních věcí paní Michaela Marksová Tominová. Prosím, máte slovo, paní ministryně.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Dobrý den, vážené senátorky, vážení senátoři. Já vám předkládám vládní návrh zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině a o změně souvisejících zákonů. Možná bych na začátek chtěla připomenout, že cílem tohoto návrhu je vytvořit předpoklady pro lze říci další rozvoj rodinné politiky a dát pravidla k jiné, doplňkové formě péče o děti v předškolním věku, kde hlavní účel je, napomoci lepšímu slaďování rodinného a profesního života v naší zemi.

Tento návrh byl koncipován tak, že by poskytovatelé – je to především pro zaměstnavatele, ať už se jedná o instituci veřejnou či soukromou – tuto službu měli provozovat především pro děti svých zaměstnanců. Nicméně těmi zřizovateli mohou být také obce, kraje, nestátní neziskové organizace a účelem tohoto zákona je, jak jsem řekla, dát pravidla formám péče o dítě v předškolním věku, z nichž řada už existuje. V současné době je dětská skupina třeba i na ministerstvu práce a sociálních věcí, je na ministerstvu zahraničních věcí, je třeba při Kanceláři veřejné ochránkyně práv, objevuje se samozřejmě i u vysokých škol a u soukromých zaměstnavatelů. Výhoda registrace spočívá také v tom, že ten kdo tuto službu zřídí, si může náklady na zřízení a provoz odepsat z daní a je zde také daňová sleva pro rodiče, který dává do dětské skupiny, ale také do mateřské školky.

V Poslanecké sněmovně byly doplněny dva pozměňovací návrhy. Jeden doplňoval na požadavek právě nestátních neziskových organizací to, že zřizovateli mohou být i spolky, a dalším bylo prodloužení přechodného období z půl roku na rok, aby poskytovatelé, kteří už tuto službu provozují, měli dost času na to, podmínky podle zákona upravit.

Ještě bych ráda řekla, že potřeba tohoto zákona byla vyvolána zaměstnavateli, jeho příprava diskutována již asi pět, šest let, to znamená, že lze říci, že je to návrh, který je napříč politickým spektrem. Začala ho připravovat nějaká úplně jiná vláda, než ho vlastně dnes předkládá, a jinak se zde objevují takové dva úplně protichůdné názory. Jeden je z oblasti lidí, kteří podporují mateřské školky především a chtěli by, aby dětské skupiny byly regulovány ještě mnohem více, než to v návrhu zákona je, a na druhém konci spektra jsou ti, kteří si myslí, že tam regulaci v podstatě dávat nemusíme a máme péči o předškolní děti v tomto režimu nechat být tak, jak je.

Já se osobně domnívám, že péče o předškolní děti, protože ty dětské skupiny jsou od jednoho roku až do doby, než dítě nastoupí do školy, by měla být nějakým způsobem upravena, že bychom ji neměli nechat úplně ve vzduchu a zcela neupravenou.

Jinak dětská skupina v žádném případě nemá za cíl, nějakým způsobem suplovat školky nebo je nahradit, jak už jsem řekla, je to jakýsi doplněk, který v okolních zemích také funguje. Určitě já podporuji především síť mateřských školek, ale víme, že tato síť je zatím nedostatečná za prvé kapacitně a za druhé se domnívám, že dětská skupina, která může být i velmi malá, do 12 dětí, může být formou vhodnou jak pro řadu zaměstnavatelů, tak třeba i pro nějakou malou obec, která v jednom období může najednou mít čtyři – pět dětí v předškolkovém věku, ale školku kvůli nim zřizovat nebude.

Já se potom ke konkrétním připomínkám v zákonu vyjádřím v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní ministryně. Požádám vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 316/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Jan Horník. Návrh také projednal ÚPV. Záznam z jednání jste obdrželi jako senátní tisk č. 316/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Návrh následně projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 316/4. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Hana Doupovcová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 316/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Daniela Filipiová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Paní ministryně, kolegyně a kolegové, tento zákon, byť to zkraje vypadalo, když se připravoval, jak tady říkala paní ministryně, již před mnoha lety předchozími vládami, že bude poměrně jednoduchý a v podstatě bezproblémový, protože skutečně řeší alternativu pro lidi, kteří třeba nesehnali místo pro děti ve školách, atd.. Nicméně jste jistě všichni tady zaregistrovali obrovskou debatu, která proběhla poté, co zákon prošel Poslaneckou sněmovnou, a to byla právě jakoby alternativní péče o děti, šlo o tak zvaně lesní školky především. Myslím, že na všechny z vás se strhla velká e-mailová komunikace a žádosti o to, aby Senát tento návrh zákona kvůli tomu, že v podstatě jeho aktuální znění likviduje lesní školky, zamítl. Já si myslím, že zamítnutí zákona je v podstatě špatně, protože tím se problém neřeší a eventuálně by se oddálil.

Na zdravotním výboru při projednávání – já se přiznám, že jsem tam nebyla, zastoupil mě, myslím, přítomný kolega Žaloudík, nebo nevím, kdo to byl přesně, ale nicméně byly tam přijaty pozměňovací návrhy, které, jak již říkala paní předsedkyně, máte v příloze tisku č. 316/1. Nicméně byť jsem zpravodajem garančním, tak bych doporučila plénu Senátu, aby se věnoval při hlasování, pokud návrh projde do podrobné rozpravy, závěrům výboru pro školství, který je komplexnější a řeší tam právě i problematiku další alternativy péče o děti v dětských skupinách co se týká lesních školek. Takže jsem v takové situaci, že byť jsem zpravodajem zdravotního výboru, tak bych požádala kolegy, aby podpořili spíše závěry výboru pro školství, vzdělávání, petice a lidská práva. Toť vše.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní zpravodajko. Táži se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV. Ano, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážená paní první místopředsedkyně, vážená paní ministryně, milé kolegyně, vážení kolegové, ÚPV Senátu PČR se zabýval tímto tiskem právě z hlediska ústavy a Listiny základních práv a svobod, kde v článku 33 se tvrdí – každý má právo na vzdělání, a pokračuje se – školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon. Pokud tedy docházka do mateřské školy rok před nástupem dítěte do základní školy je zaručena nárokem, nikoli povinností, pak tedy ústavní právo občana ohroženo nebo narušeno není. Úkolem tohoto výboru bylo, posoudit soulad navrhovaného zákona s ústavou a dalšími zákony ČR, nikoli úroveň výchovně vzdělávací, respektive poskytované služby a v tomto směru nebyl shledán nesoulad navrhovaného zákona s již existujícími právními předpisy. Proto jsem doporučil schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

V obecné rozpravě a později potom v podrobné rozpravě se senátorky a senátoři zaměřili pak už na obsahovou, věcnou podobu zákona a při hlasování ani jeden návrh nezískal většinovou podporu. Proto tedy ÚPV nepřijal žádné usnesení. Tolik tedy má zpravodajská zpráva. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Nyní předpokládám, že bude chtít vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Jan Horník. Ano, je tomu tak. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Horník:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové. Já mám dojem, že náš výbor, který měl tu smůlu, když to řeknu takhle, byl prvním ze čtyř výborů, který probíral tuto materii. Minimálně přijal usnesení, ve kterém doporučil plénu Senátu přijmout šest pozměňovacích návrhů. Nicméně následné výbory, tak jak tady bylo řečeno, například ÚPV v té době ještě asi také neměl dostatek informací, takže nakonec se domnívám, že po tom všem, co proběhlo a na čem jsme se spolu domlouvali jako jednotliví zpravodajové, tak přečtu náš návrh, který zde máme, nicméně doporučím, stejně jako garanční zpravodajka, aby byl přijat nakonec pozměňovací návrh, kde je asi 17 bodů, výborů pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Co se týče našeho výboru, ten doporučil Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění pozměňovacích návrhů, které tvoří jeho nedílnou přílohu, to je ta část, která řeší, aby ostatní školky nebyly – jak se teď říká – vylity i s tou vodou, protože nejedná se jenom o lesní školky, jsou ekologické školky, jsou jiné – přírodovědné školky, které by postihl tentýž osud, protože by byla jediná možnost, řídit se podle zákona tak, jak přišel z Poslanecké sněmovny, a tím pádem by musely buďto přijmout tento zákon všechny ostatní skupiny, kde se pracuje s dětmi a pracuje se pravidelně, nebo by musely přejít do jakési ilegality.

II. určuje zpravodajem výboru na schůzi Senátu PČR mě;

III. pověřuje předsedu výboru Senátu Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Jenom bych chtěl ještě zdůraznit, že při hlasování všech 10 přítomných senátorů a senátorek hlasovalo pro tyto pozměňovací návrhy.

Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane zpravodaji, nyní, předpokládám, vystoupí zpravodajka VVVK, paní senátorka Hana Doupovcová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Hana Doupovcová:  Ano, děkuji, paní místopředsedkyně, paní ministryně, kolegyně, kolegové. To jednání na školském výboru k tomuto zákonu bylo velice emotivní, možnost vyjádřit se měli zástupci organizací, kterých se tato změna bude dotýkat. Vystoupily tam i paní poslankyně, které se tímto tématem zabývaly v dolní sněmovně.

Téměř všichni tu ideu zákona podpořili, ale byla vyslovena obava, aby tou regulací, kterou tu zákon nastavuje, nedošlo k omezení nebo zrušení už fungujících forem, které jsou i podporované, to jsou ty lesní školky a ekologické školky.

Diskuse se vedla i o tom, že zákon změkčuje hygienické normy, negarantuje vzdělávací proces a např. nezajišťuje stravování, čímž dochází ke snižování standardů předškolního zařízení. Všichni jsme se ale shodli na tom, že se jedná o alternativu potřebnou, která pomůže řešit problém současného nedostatku v mateřských školkách, a tu situaci dokáže řešit rychle a pružně.

Školský výbor k tomu přijal usnesení a reagoval na předchozí jednání výborů ústavněprávního, zdravotního i výboru pro územní rozvoj a osvojil si pozměňovací návrh výboru zdravotního, celý, který kde v tom pozměňovacím návrhu jsou stanoveny body, které umožňují dobrovolnou registraci subjektů.

Pak jsou tam v našem pozměňovacím návrhu další body, které se týkají legislativně-technických úprav, které vycházejí z úprav právního odboru. Dalším bodem je bod č. 7, podle číslování školského výboru, kterým je otázka odborné způsobilosti pro pečující osoby. Zde se zobecňuje požadavek na kvalifikaci pečujícího poskytovatele. To, čím se lišíme od výboru zdravotního, je to, že jsou tam přidány 2 body, bod 1 a 3 podle číslování školského výboru.

V tomto bodu se precizuje pravidelnost, která je uvedena v § 2 tohoto zákona. Pravidelnost stanoví, že péče podle zákona má být poskytována zpravidla každý pracovní den, a to v rozsahu odpovídajícím alespoň délce stanovené týdenní pracovní doby podle zákoníku práce týdně.

Posledním bodem pozměňovacího návrhu je účinnost, která se upravuje, protože pokud přijmeme pozměňovací návrhy, tak nemůžeme vyhovět tomu, aby ta platnost byla od září, a je platnost zákona posunuta.

Takže znění usnesení ze školského výboru je.

Výbor doporučuje Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze. Určuje zpravodajkou výboru pro jednání schůze Senátu senátorku Doupovcovou.

Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko, děkuji všem zpravodajům. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Mohu tedy otevřít obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy mám v této chvíli již dvě písemné přihlášky, které mají přednost samozřejmě. Teď nevím, jestli mají přednost i před přednostním právem? Asi nemají. Takže pane místopředsedo, chcete vystoupit jako první? Prosím. Takže vystoupí s přednostním právem pan místopředseda Senátu, Zdeněk Škromach, prosím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní předsedající, vážená paní ministryně, paní senátorky, páni senátoři. Myslím, že tady zazněla už v úvodních zpravodajských zprávách spousta informací o určité rozporuplnosti předkládaného návrhu zákona.

Já osobně jsem přesvědčen o tom, že tento návrh, který už začal připravovat pan ministr Drábek a trošku chápu podporu, kterou tento zákon má ze strany třeba poslanců za TOP 09, příp. poslankyň za ODS, příp. senátorů a senátorek z pravice.

Na druhé straně chápu také úsilí paní ministryně o to tento návrh upravit tak, aby odpovídal také představám sociální demokracie o tom, jak by tento systém měl vypadat, protože původně ten návrh byl připravován podobně jako kdysi ideově zrušení jesliček jenom proto, že to bylo považováno za komunistický výmysl, tak stejně tak, tento návrh zákona měl podle filozofie pana ministra Drábka a lidí jeho blízkému v zásadě vymýtit nebo velmi omezit školky v té podobě tak, jak jsme na to zvyklí. To je realita.

Ovšem tady zapomínáme na to, že školky, jesle, hlídací skupiny, nejsou výmysl komunistů, ale vznikaly tady už dávno a dávno před tím. Dokonce dřív než ještě za Rakousko-Uherska. Takže to jsou věci, ve kterých ČR má své tradice, a to dlouhodobé.

Chápu, a myslím si, že je celkem oprávněné, aby tyto hlídací skupinky v zásadě řešily problém, obzvláště pokud jde o děti od 1 do 3 let věku, to znamená náhrada za zaniklé jesličky a podobně. To je celkem pochopitelné.

Druhá věc ovšem je už pozice těchto hlídacích skupinek ve vztahu ke školkám. Tady jsem přesvědčen o tom, že realita o tom, že původní vytlačování školek a nahrazování těchto forem hlídání existuje. Jsem přesvědčen, že to může ohrožovat i systém předškolního vzdělávání, protože všude hovoříme o předškolním vzdělávání, nikoli o předškolním hlídání. To je zásadní věc a myslím si, že bohužel tento zákon, ani ty připravené pozměňovací návrhy toto nesplňují.

Nemůžeme předvídat a říkat, že všechna města a obce se budou chovat zodpovědně. Co to je zodpovědně? Zodpovědně je to, aby řešily situace tak, která bude pro ně nejlevnější. Proč by měly budovat drahé a nákladné školky s drahými sociálními zařízeními, kvalifikovanými pracovník, když můžou pronajmout nebytové místnosti nebo bytové místnosti, které budou splňovat podmínky hlídací skupinky, najat k tomu pár lidí. Jsem přesvědčen, že za poloviční, možná i třetinovou cenu, budou schopni zajistit hlídání, zdůrazňuji hlídání, nikoli výchovu, dětí. To je realita.

Tady jsem přesvědčen o tom, že je potřeba ten zákon znovu ještě prodiskutovat, je potřeba využít té přechodné doby. A je potřeba hledat řešení, které by jasně stanovilo, že školky jsou prioritou a základním řešením, a nikoli hlídací skupinky. To by měl být doplňující prvek, který může být, ale v žádném případě by neměl nahrazovat školky. Nebo příp. argument, který já považuji za nevhodně zvolený, právě v této souvislosti, že tyto hlídací skupinky řeší nedostatek kapacit školek. Ale, vážené paní senátorky, páni senátoři, pak se tedy zříkáme zodpovědnosti za to, abychom řešili dostatečnou kapacitu školek. Proč bychom řešili nějakou další kapacitu školek, když tady budeme mít hlídací skupinky? Proč by to někdo řešil? Za drahé peníze?

Z tohoto pohledu já považuji tento návrh zákona za velmi rizikový. Přesto si myslím, že si zaslouží projít, a nebudu navrhovat jeho zamítnutí, naopak si myslím, že rizikem bude neschválit tento zákon v té podobě tak, jak ho schválila sněmovna, a přijímat jakékoli pozměňovací návrhy, že to riziko je v tom, když se podíváme ve sněmovně, tak ten zákon prošel těsnou většinou z přítomných poslanců a těžko se bude hledat většina ze všech. Takže je tady velké riziko, že schválením pozměňovacích návrhů a vrácením sněmovně ten zákon nemusí vůbec být schválen.

Zvažme proto otázku, zda v této chvíli schvalovat změny, které jsou ale věcné a já osobně jsem přesvědčen, a pokud se týká těch pozměňovacích návrhů, tak některé věci částečně řeší, ale další problémy navozují. Zákony by mělo tvořit ministerstvo, měla tvořit vláda, a parlament by jej měl schvalovat, ale nikoli tvořit. A myslím, že Senát, ať si to vezmeme jakkoli, má příliš krátkou dobu na to projednání těchto zákonů, aby tak rozsáhlé změny mohl připravit dostatečně kvalifikovaně a schválit. Takže já jenom upozorňuji na rizika, která tady vznikají, a další rizika, která vzniknou i schválením těch pozměňovacích návrhů.

Pokud jde o ten zákon jako takový, ukazuje se, že by měl jasněji specifikovat a měl by mít přímo specifikaci takových alternativ, a tady si myslím, že to své opodstatnění má, to jsou formy, které vznikly, řekněme, přirozeným způsobem, lesní školky. Já jsem přesvědčen, že by si zasloužily vlastní § v tomto zákoně, který by specifikoval tento způsob výchovy dětí ke vztahu k přírodě a dalším. Tam nevidím žádné riziko, ani konkurenci stávajícím školkám, protože je to prostě jiná forma, alternativa ke školkám, na rozdíl od hlídacích skupinek tak, jak jsou pojaty.

A druhá věc, právě, že by měly být specifikovány i školky firemní, podnikové, zase vlastním §.

Ta obecnost, která je tam pojata, která bohužel přetrvala z toho Drábkova návrhu, je to riziko, které v tom zákoně je skryté, a je to to čertovo kopýtko, které se může projevit v budoucnu.

Já myslím, že příklad, jak dehonestoval ministr Drábek úřady práce a vůbec celý systém, který naopak se stal daleko nákladnějším, který zdražil sociální služby, který zdražil výplatu sociálních dávek, které prakticky nikdo nekontroluje, protože na to nejsou lidi, které z úřadu práce ministr Drábek tímto vymetl. A tohle čertovo kopýtko, které připravoval, mělo stejný účel ve vztahu ke školkám.

Jedna věc, ke které bych se chtěl ještě vyjádřit, je otázka daňového zvýhodnění pro tyto hlídací skupinky.

Myslím, že má svoje opodstatnění, na druhé straně jsem přesvědčen o tom, že bychom měli zvážit, aby daňové zvýhodnění bylo pro všechny rodiče, kteří umístí své děti v předškolských zařízeních, a to jak školka, tak lesní školka, tak i tato hlídací skupina. Nevidím důvod, proč bychom to měli rozlišovat.

Další věc, která s tím souvisí, je, aby to daňové zvýhodnění bylo stejné, jako je u daňového zvýhodnění u základních daní, to znamená, aby tady byl daňový bonus, čili aby bylo možné, nejenom u lidí, kteří mají dostatečně vysoké daně, aby si to odpočítali z daní, ale aby i u lidí, kteří mají nízké nebo střední příjmy, to nejsou žádní sociálně potřební, ale to jsou pracující lidé, kteří dostávají normální mzdu, ale po odečtu daňových odpisů nebo těch daňových úlev už jim nezbudou peníze na odečet na dítě ve školce. Takže aby tady byl stejný režim, jako je u daňového odpočtu na dítě ze základního příjmu, to znamená, aby tam byl ten daňový bonus, to znamená, že lidé se středními a nižšími příjmy by v případě, že by neměli tak vysoký zdaňovací základ, aby z toho mohli odečíst tuto daň, tak aby si mohli odečíst, aby dostávali tu daňovou vratku, ten daňový bonus tak, jak je to v tomto případě. Myslím si, že by to bylo sociálně spravedlivé právě k těm lidem, kteří mají střední a nižší příjmy. Myslím, že paní ministryně to takto vidí, ale nejsem si jist, jestli jsme schopni to udělat teď. Určitě to budou náměty, to, o čem hovořím, na iniciativu, kterou bychom mohli i v rámci Senátu připravit, vylepšení těch změn, které tady bude potřeba udělat v rámci těch připomínek, které v rámci tohoto zákona jsou.

Takže, vážené paní senátorky, páni senátoři, já osobně jsem přesvědčen, že bychom měli, pokud je ta vůle na tuto změnu, ten zákon schválit tak, jak jej předložila Poslanecká sněmovna, a neriskovat to, že Poslanecká sněmovna, víme, jak dopadlo hlasování třeba včera kolem daní, kdy to dopadlo tak, jak dopadlo. Já osobně nejsem přesvědčen, že by poslanci nevěděli, o čem hlasují, ale na druhé straně ta situace není vůbec asi jednoduchá, a to riziko neschválení zákona tady je. A druhá věc samozřejmě je to vylepšení, které v těch pozměňovacích návrzích je, vylepšuje ten zákon, ale přináší nová rizika, na které stejně praxe ukáže, že bude potřeba reagovat. Jsem přesvědčen o tom, že jednak, pokud jde o to daňové zvýhodnění, že bude potřeba ho ještě upravit, stejně tak, jako jsem přesvědčen o tom, že bude potřeba v tom zákoně do budoucna zavést samostatnou kapitolu, která se bude týkat lesních školek, a stejně tak, která se bude týkat podnikových či firemních školek.

Takže asi jsem vám svým vystoupení, paní senátorky a páni senátoři, příliš tu situaci neulehčil, ale myslím, že nejjednodušší bude hlasovat podle vlastního přesvědčení a podle vlastního názoru na to, jak by takováto předškolní zařízení měla vypadat.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane místopředsedo a ještě opět s přednostním právem se přihlásila paní místopředsedkyně Senátu, Miluše Horská. Prosím, paní místopředsedkyně.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážená paní ministryně, vážená paní předsedající, milé kolegyně, kolegové. Já si myslím, že pokud došlo a dochází a bude docházet k této diskusi, tak je to hodně dobře, protože jak už řekl pan místopředseda Škromach, tak tento zákon už vymýšlela pravicová vláda, trvalo to nějakou dobu, a tím, že ho teď zvedla vláda levicová, tak si myslím, že ta potřebnost je tím dána.

Já, když jsem se s panem ministrem Drábkem o tom kdysi bavila, tak o nějakých daňových úlevách pro rodiče a pro firmy kdy nemohlo být ani vidu ani slechu. Takže já si myslím, že pokud opravdu myslíme vážně slaďování rodinného a pracovního života pro rodiny s malými dětmi, tak je to nesmírně v pořádku, že se reaguje zákonně takovým způsobem, který umožní, a tak to bylo původně zamýšleno, různým zřizovatelům, zaměstnavatelům, školky nebo tyto malé skupinky, miniškolky, abychom to nezaměňovali, zřizovat na svých pracovištích. A to třeba např. i studentům na VŠ. Je to dnes jeden z nových trendů, jedná se v podstatě o společenskou odpovědnost firem, tzv. CSR, kdy na firmy je nahlíženo tak, jak ony jdou naproti svým zaměstnancům. Když už bych to vzala z toho hlubšího pohledu, tak si myslím, že ne jednou se dostáváme do debat o výši platů žen a mužů. A ten argument, že ženy jsou doma s dětmi dlouho na mateřské, a tím ztrácí možnost kvalifikace, tak se to z toho dlouhodobého pohledu odráží.

Já si myslím, že je dobře si tady připomenout, že doba byla různá, že ženy byly nuceny od půl roku chodit do práce na plných 8 hodin, a možná v důsledku toho, jako velký výdobytek, vznikla naše jedna z nejdelších mateřských dovolených, a to byla ta 3letá. To už si všichni pamatujeme na vlastní kůži, kdy jsme skoro zadarmo byli doma, ale bylo to pro ty děti dobře. A dneska my si tímto zákonem budeme moci vybírat dál. Já myslím, že nikdo tady, jak jsme, nechce zpochybňovat kvalitní péči mateřských škol. Jenomže v tuto chvíli jich je málo právě proto, že jsou i tak nákladné. Ale taky se tam nedostanou děti mladší 3 let, možná s výjimkou 2leté. Takže si to trh tak trochu žádá.

Já za klíčové považuji, aby měli rodiče dětí co nejvíce možností pro svobodnou volbu předškolní péče. Protože jsem přesvědčena, že je to právě rodič, kdo je schopen nejlépe se rozhodnout, kam své dítě umístí. Bohužel zákon, jak byl schválen v Poslanecké sněmovně, jde opačným směrem. Všechny organizace, o tom už byla i zpravodajská zpráva, které dnes pravidelně pečují o dítě od jednoho roku do věku zahájení povinné školní docházky, nutí zaregistrovat se jako dětská skupina, a splňovat přísné hygienické podmínky.

Já chci věřit tomu a věřím tomu, že Ministerstvo práce a sociálních věcí tvořilo zákon s dobrou vůlí umožnit rodičům sladění rodinného a pracovního života, a záměrem jistě nebylo rušit stávající služby. Úmysl je nutné pochválit, ale předložený zákon v tuto chvíli hovoří jasně. Poskytovat službu péče o dítě v dětské skupině lze jen na základě oprávnění, a v hlavě VI. zákon vyjmenovává sankce pro fyzické a právnické osoby, které by poskytovaly službu péče o dítě v dětské skupině bez oprávnění.

Schválení zákona, ve znění přijatém Poslaneckou sněmovnou, tak bude mít velmi negativní dopad, byť nezamýšlený, na tisíce dětí, které navštěvují kluby pro předškolní děti, např. ve vyloučených lokalitách, a paradoxně tam, kde stát do toho dává třeba ze sociálních grantů peníze, protože se snaží ty děti nějakým způsobem dostat do kolektivu, kteří nikdy do jiného nebo do mateřských škol by nebyli ochotni jít, nebo jejich rodiče by je tam nedávali. Ale zároveň znevýhodní všechny mládežnické spolky, které se pravidelně, byť 2 hodiny týdně, starají o nějakou skupinu dětí. Jsou to už i na výborech zmiňované přípravné oddíly hasičů, v neposlední řadě malá mateřská centra, junáci, skauti, pionýři.

Prostě všichni, kdo mají pravidelnou činnost, protože ta je v zákoně vágně definovaná. A v neposlední řadě i už zmiňované lesní mateřské školky, kterých je 120, a ty tam činí ty 3000 dětí, které by přišly tímto přijetím v takové podobě, jak je, o svoji činnost.

Právě lesní mateřské školky, když zjistily, že se budou muset do roka řídit daným zákonem, nejhlasitěji, asi logicky, bijí na poplach. A já jim opravdu rozumím, protože iniciativa, která vznikla zdola, z vůle rodičů, denně navštěvují opravdu téměř 3000 dětí.

Možná, jestli taky ten odpor, který vzniká z mnoha důvodů, jestli není podmíněn tím, že mateřské lesní školky tak voní, trošku nám zavání ekologickými aktivisty, kteří přináší do naší společnosti spoustu neplechy, jestli náhodou, a to nechám, prosím, na každém z vás, to taky není tak trošku důvod, proč se ta vlna zase i toho druhého odporu vzedmula, tak veliká.

Zákon dává všem, kteří dnes pečují o předškolní děti, roční lhůtu na zaregistrování, tedy i roční lhůtu na případnou jinou regulaci lesních mateřských školek, klubů a spolků. Já si myslím, že tu debatu, kterou nabízí pan místopředseda Škromach, že je na místě, protože hledáme legitimní podporu pro rodiny, hledáme nějaký systém, který by byl spravedlivý k těm rodinám. Ale v tuto chvíli je to tak, že pokud nedojde k dohodě, a to je podle mě naprosto v tuto chvíli nefér vůči poskytovatelům, protože kdo v tuto chvíli bude schopen zaručit, že do 12 měsíců, to je ten roční odklad, vznikne účinný zákon, na kterém se bude muset shodnout minimálně Ministerstvo školství, Ministerstvo zdravotnictví, a které navíc dlouhodobě, a také tomu rozumím, že se brání rozvolňování hygienických předpisů. Takže v případě lesních školek asi tady vzniká další velký problém, který i kdyby se ministerstva chtěla dohodnout, tak to prostě nepůjde a tak to, myslím, i avizovala. Nebo minimálně Ministerstvo zdravotnictví ohledně hygieny.

Na závěr bych chtěla zopakovat, že podporuji vznik dětských skupin, zákon považuji za velmi potřebný, a to nejen např. v otázce daňových benefitů, považuji ho za velmi prorodinný, ale nechť nelikviduje, byť neúmyslně stávající a fungující a funkční služby, protože si myslím, že jinak by tam rodiče ty děti prostě nedávali, kdyby s tou službou nebyli spokojeni. Vraťme, prosím, tento zákon do Poslanecké sněmovny s pozměňujícím zákonem těch 6 let, které už má za sebou, tak si myslím, že těch pár měsíců už mu nebude ke škodě, a ukažme, že jsme skutečně zodpovědný parlament, který se spolu umí dohodnout. Já jsem si zjišťovala i to, proč ty pozměňující zákony v Poslanecké sněmovně neprošly. Je to o té dobrovolnosti té registrace. Já si myslím, že náš pozměňující zákon, a asi bych chtěla poděkovat i kolegům ve výborech, jak zodpovědně k tomu přistupovali, přinesl to, že je v tuto chvíli ten návrh legislativně čistý, že definuje tu skupinu, tu péči téměř celodenní, téměř celotýdenní, aby ty příslušné benefity čerpali opravdu ti, kdo tu službu poskytují, a ti se budou registrovat. Ti ostatní, ti mládežníci, kteří se starají, nenahrazují tu celodenní, celotýdenní službu, tak nechť zůstanou ve svých režimech.

Děkuji za pozornost a těším se, že to bude ku prospěchu hlavně rodin s malými dětmi.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Písemně je do rozpravy přihlášena paní senátorka Božena Sekaninová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Dětské skupiny představují doplnění systému, rozšíření škály služeb péče o dítě předškolního věku, alternativu pro rodiče umožňující jim opětovné zapojení do pracovního procesu. Očekává se i vyřešení problémů s nedostatečnou kapacitou mateřských škol. Bohužel schválená podoba tohoto zákona Poslaneckou sněmovnou s sebou přináší i plošnou regulaci všech zařízení pro děti předškolního věku. To s sebou přináší značná rizika, která ohrozí především alternativní typy předškolních zařízení.

Jedním z nich jsou tzv. lesní školky. Jsou založeny na myšlence s dětmi venku za každého počasí, bez zdí a plotů. Primární inspirací veškeré výchovné práce je tu matka příroda, a tak se v lesních školkách děti učí, jak žít v souladu s přírodou, utvářejí si základní životní postoje a názory, na kterých budou moci stavět po celý život. Rodiče, pedagogové a dobrovolní pracovníci, zakladatelé lesních školek, věnovali jejich vybudování mnoho energie a často i nemalých prostředků.

Lesní mateřské školky v systému předškolní výchovy zaplnily mezeru, kterou nedokázal vyplnit stát. Nabízejí nejen určitou alternativu postavenou na pravidelném pobytu dětí v přírodě, ale ženám, jejíchž děti se z kapacitních důvodů nedostaly do státní mateřské školy, umožňují vrátit se na pracovní trh.

V souvislosti se schváleným zněním zákona o dětských skupinách, který ukládá povinnost registrace těchto zařízení jako dětské skupiny, mají lesní školky oprávněnou obavu o svou existenci.

70 % aktivit je realizováno v přírodě, mimo stabilní objekt. Proto se obávají, že nebudou moci naplňovat hygienicko-technické požadavky kladené zákonem na dětské skupiny. Nová norma by tak mohla způsobit zrušení celkem 2500 míst pro děti v lesních školkách během 1 roku.

A právě proto je tady pozměňovací návrh, který spočívá v dobrovolnosti registrace jako dětské skupiny. Pozměňovací návrh současně řeší odbornou způsobilost pečující osoby. V 8 bodech jsou zde perfektně zapracovány legislativně-technické připomínky a v neposlední řadě řeší účinnost, kdy zákon nabývá účinnost 15. dnem po jeho vyhlášení.

Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vás požádala o schválení pozměňovacích návrhů přijatých na VVVK. Tento výbor navíc schválil úpravu § 2 týkající se služby péče o dítě v dětské skupině. Cituji: "Službou péče o dítě v dětské skupině se pro účely tohoto zákona rozumí činnost spočívající v pravidelné péči." A my navrhujeme – pravidelné, zpravidla každý pracovní den poskytované, který ji zajišťuje v rozsahu odpovídající alespoň délce stanovené týdenní pracovní doby, podle zákoníku práce. Přece není možné, aby se zaregistroval někdo, kdo pravidelně tady podle tohoto zákona každé pondělí se setkává, zaregistruje se a bude využívat výhody tohoto zákona. Proto doporučuji, abychom schválili pozměňovací návrhy tady tohoto výboru.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Jako další písemně přihlášená je paní senátorka Eva Syková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Řada věcí tady již byla řečena. Když se podívám na ten seznam všech, kteří tady ještě budou hovořit, tak asi všem bude jasné, o co tady dnes jde. V prvé řadě bych chtěla zdůraznit, že jsem vděčná paní ministryni a Ministerstvu práce a sociálních věcí za přípravu a předložení tohoto návrhu zákona.

Jsem přesvědčena, že tento zákon zlepší situaci žen, které chtějí pracovat, a potýkají se přitom s nedostatkem míst v jeslích a školkách. Benefit pro tyto ženy a pro jejich zaměstnavatele je zřejmý. Ženy neztratí vztah ke svému zaměstnavateli, budou na tom lépe ekonomicky, v pozdějším věku, kdy se budou vypočítávat jejich penze atd. Mohla bych o tom mluvit velmi dlouho. Benefit tedy proto, že tyto ženy mají možnost, ne povinnost samozřejmě, ale možnost dávat děti do různých zařízení, je zřejmý.

Pracovní možnosti žen s dětmi jsou v naší zemi omezené, zejména proto, že chybí dostupná péče o děti od 1 roku. Nemáme mnoho těchto zařízení, ale chybí i místa pro děti starší než 3 roky. Nedostatek míst v jeslích a mateřských školách vedl ke vzniku různých alternativních forem péče o děti v předškolním věku.

Předností vládního návrhu zákona o dětské skupině je to, že pro tyto alternativní formy péče určuje rámec a pravidla, a to například stanovení maximálního počtu dětí v jedné skupině, minimálního počtu pečujících osob a požadavků na jejich odbornou způsobilost nebo povinnosti poskytovatele předložit plán výchovy a péče. To vše je velmi důležité a nemyslím si, že by to byla velká konkurence pro již existující mateřské školky a myslím si, že se to bude vhodně doplňovat.

Schválení návrhu zákona v současném znění nicméně skutečně může vést také k zániku některých alternativ, jak již tady bylo řečeno, jako jsou např. dětské skupiny s pravidelnou, ale ne celodenní péčí, nebo jmenované lesní mateřské školy.

Zákon totiž zahrnuje pod pojem péče o dítě v dětské skupině všechny druhy služeb, které spočívají v pravidelné péči o dítě od 1 roku věku do zahájení povinné školní docházky, která je poskytována mimo domácnost dítěte v kolektivu dětí, a je zaměřena na zajištění potřeb dítěte a na výchovu, rozvoj schopností, kulturních a hygienických návyků dítěte. Tedy, jak již tady bylo řečeno, je nesmírně důležité, aby pod to nespadaly skautské spolky a jiné hlídací skupiny, ale skutečně ta zařízení s pravidelnou péčí celodenní, celotýdenní.

Zákonem definovaní poskytovatelé služeb zahrnutých pod pojem péče o dítě v dětské skupině budou své služby po datu účinnosti zákona moci poskytovat pouze na základě oprávnění, které vznikne zápisem do evidence poskytovatelů vedené Ministerstvem práce a sociálních věcí.

Já se domnívám, že by zápis do evidence měl být dobrovolný, už to tady zaznělo, protože jeho podmínkou je splnění požadavků, z nichž některé, zejména technické požadavky na stavby a hygienické požadavky na prostory a provoz jsou natolik přísné, že je mnozí poskytovatelé nebudou moci splnit, i když jim na splnění požadavku dává zákon nyní 12 měsíců.

Jedná se tedy, jak již bylo zmiňováno mými předřečníky, jedná se především o zmiňované různé zájmové dětské skupiny, lesní mateřské školy a podobně.

V ČR je např. zhruba 120 lesních mateřských škol. Fungují jako neziskové organizace. Vznikly většinou v posledních 5 letech. Nejsou to organizace na hlídání dětí, nesměšujme toto, ale jsou to výrazné výchovné instituce, které jistě působí vhodně i v oblasti předškolního vzdělávání. Ve všech mají děti k dispozici prostor pro ohřátí, toalety a pitnou vodu dostupnou alespoň z nádrže s vypouštěcím ventilem. Čili někdy tam mají i v těchto alternativních zařízení lepší hygienické podmínky než v leckterých domácnostech.

Po schválení tohoto návrhu zákona to však nebude stačit. Nebude to stačit a skupiny s více než 12 dětmi musí splnit stejná kritéria, která platí pro klasické mateřské školy. Pravidla pro skupiny s 12 a méně dětmi se sice mají řídit prováděcím předpisem, ale z jeho navrženého znění je zřejmé, že lesní mateřské školy mu nebudou moci vyhovět.

Jakkoli jako lékařka rozumím tomu, že Ministerstvo práce a sociálních věcí poskytuje určité technické a hygienické standardy, nemyslím si, že u takto malých skupin jsou všechny nezbytné. Rozhodně ne za cenu rušení fungujících zařízení, které si rodiče dětí svobodně zvolili a s nimiž jsou oni i jejich potomci dlouhodobě spokojeni.

Z uvedených důvodů jsem se nakonec rozhodla přiklonit k názoru Asociace lesních mateřských škol, že situaci nemalé skupiny existujících poskytovatelů služeb, které návrh zákona zahrnuje pod pojem o dítě v dětské skupině, nelze řešit pouhým stanovením ročního přechodného období.

Podporuji tedy usnesení a pozměňovací návrhy našeho VVVK a souhlasím s pozměňovacím návrhem, který tady už avizovala paní senátorka Sekaninová. Jeho účelem je především umožnit, aby se osoby, které v současnosti poskytují službu naplňující znaky služby péče o dítě podle předloženého návrhu zákona, mohly rozhodnout, zda tuto službu po nabytí účinností zákona o dětské skupině budou poskytovat v jeho režimu nebo jako dosud, na základě obecných předpisů, nikoli bez jakýchkoli předpisů, ale na základě obecných předpisů, které jsou pravděpodobně dostačující. Musíme si uvědomit, že tyto organizace budou mít zájem se registrovat, protože rodiče se budou rozhodovat podle toho, jestli dávají dítě do registrovaného zařízení nebo neregistrovaného zařízení, ale přesto tady musí být možnost, aby i ta neregistrovaná zařízení mohla dále fungovat, do té doby než budeme moci zajistit všechna ta místa pro všechny děti, které potřebují péči předškolního vzdělávání.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, paní senátorko. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené senátorky, vážení senátoři. Vidíme, že ta diskuse bude ještě velmi obsáhlá podle počtu přihlášených. Nechci se v některých věcech opakovat, moji předřečníci řekli leccos.

Zaprvé bych chtěl dát návrh na zamítnutí tohoto zákona v této podobě, v jaké nám přišel z Poslanecké sněmovny. To abychom nezapomněli. Protože podle mého názoru je ten zákon nepovedený. O tom, že není všechno v pořádku s tímto zákonem, svědčí to, co jsme tady slyšeli z různých výborů, to znamená 17 pozměňovacích věcí, 8 pozměňovacích věcí, a další a další.

Je o velmi kontroverzní zákon. A je to vidět i z toho, jak prošel v Poslanecké sněmovně. Všichni jsme se domnívali, že bude nová vláda, budou nové zvyky, ale bohužel, vše se vrací k starým osvědčeným metodám.

Bohužel nemůžeme regulovat vše, jak si někteří z nás představují. Zaprvé, ne stát, ale rodič, protože ten nese tu hlavní odpovědnost, by měl rozhodnout, jestli dát dítě tam nebo někam jinam. Zadruhé, velmi mě mrzí ta aktivita, a na druhé straně pasivita kolem lesních mateřských školek. Protože my tady chceme měnit něco, co funguje. Ono to opravdu funguje! A my to tady chceme měnit. Je to určitá necitlivost, že nechceme slyšet názory občanů, a hlavně těch rodičů. U ministerstvech jak školství, tak práce a sociálních věcí, ministerstva zdravotnictví mě to moc nepřekvapuje, protože znám, jak pracují úředníci na těch ministerstvech, ale vadí mi to u poslanců i u nás u senátorů. Protože my bychom měli naslouchat těm hlasům zespodu, těm prostým občanům, kteří nás žádají o pomoc.

Tady jasně bylo řečeno, že k červenci navštěvovalo lesní mateřské školky kolem dvou a půl tisíc dětí. Vážení, většinou to jsou děti, které byly odmítnuty těmi školkami. Už jenom proto, že třeba pro ně nebylo místo. Je mi překvapující, že ty kontroverzní věci, které se táhnou kolem tohoto zákona, že paní ministryně se neodhodlala ke kroku, který by byl nejčistší. Stáhnutí toho nového zákona, přepracování s tím, že by do toho byly zapracovány všechny připomínky.

Tady jasně zaznělo, prostřednictvím pana předsedajícího k panu předsedajícímu, k panu senátorovi Škromachovi, že my tady nejsme od toho, abychom dělali zákony v té podobě, v které je mohou dělat ministerstva. Ale i ty pozměňovací návrhy ne všechny odstraní některé kontroverzní věci v tomto zákoně. Bohužel se to tak nestalo, tak budeme tady záplatovat jeden zákon, který je z části nepovedený.

K té petici. Existuje petice proti schválení zákona v předložené podobě. A ten podepsalo během necelých tří týdnů, ještě k tomu o dovolených, přes 12 tisíc lidí. To znamená, že to je docela velká síla. A je škoda, že nechceme slyšet, jaký na tento zákon má názor český občan. Je to řešení i toho, že školky nejdřív byly rušeny, jesle, pak najednou se jich nedostává. Najednou je chceme financovat, podporovat, pak zase ten boom přejde. Pak zase je budeme prodávat a nebo nevědět, co s těmi zařízeními dělat. A nechceme znát, ani se přizpůsobit některým alternativním řešením.

Ekonomický tlak na to, aby se neztratilo zaměstnání, aby si ti rodiče uchovali vzdělání i zaměstnání, bude určitě stoupat. Ta necitlivost, jak by se tento zákon choval k firemním školkám, nebo k lesním školkám, je velmi zarážející. Velmi by mě zajímalo – doufám, že paní ministryně mi to pošle písemně, kteří úředníci a které odbory na ministerstvu se tímto zákonem zabývaly. Tady už bylo řečeno, že něco bylo za pana ministra Drábka. Bylo by zajímavé zjistit, jestli tito úředníci tam zůstali znovu.

K lesním školkám. Stát to nic nestojí. Naopak. Pokud zamezíme existenci lesních školek – oni se toho velmi bojí a já cítím s nimi, že bohužel mají pravdu – bude většina rodičů déle s dítětem, nebudou vydělávat, nezvedne se domácí produkt, neuživí se ekonomika... A to se většinou jedná o vysokoškoláky. A je velkou chybou, když se lesní školky prohlásí téměř za protizákonné a pak se diskutuje, jak se to má vyřešit. Je to velmi nestandardní postup. A ta nejistota, ta je podle mého názoru zbytečná a dalo se jí předejít citlivěji a již dříve.

A zadruhé, je tady ještě jedno velké nebezpečí. Ono to není jenom o těch lesních školkách, on ten zákon zakazuje všechny formy skupinové výchovy, zakazuje určitou spolkovou činnost. Vezměme si, jakou práci dělají dobrovolní hasiči s dětmi na vesnicích, v těch malých městečkách, je to otázka týkající se skautů. Je to určitá rodičovská výpomoc. Už se tady mluvilo o mateřských centrech a dalších formách výchovy a vzdělávání předškolních dětí, které stát nemusí dotovat.

A to jsou ty důvody, které mě vedou k tomu, aby tento zákon, v této podobě, který k nám přišel z Poslanecké sněmovny, se dal návrh na jeho zamítnutí. A domnívám se, že možná ani ty pozměňovací návrhy, kterých je velmi, velmi mnoho, nezlepší podstatu tohoto zákona.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jaroslav Doubrava. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážená odcházející paní ministryně.

Dovolte mi, abych i já se k této věci vyjádřil. Víte, já se vám přiznám, že zpočátku jsem byl zastáncem předloženého návrhu zákona, a nemohl jsem se stále rozhodnout, protože nějaké lesní školky mohou být také pro děti. Bylo několik maminek, já jsem je vyslechl a nakonec jsem se nechal přesvědčit, abych se podíval do takové školky. Mám takový divný zvyk, když mám rozhodovat, tak se snažím s tím seznámit co nejvíc.

V tom okamžiku, kdy jsem přišel do toho prostředí té – já nerad používám výraz lesní školky, spíš přírodní školky, jsem byl rázem ve svém dětství. Vzpomněl jsem si na to, jak jsme jedli nemyté ovoce, jak jsme si nemyli ruce, když jsme se někde byli vyčurat, nehledali jsme žádné místo, kde bychom si ruce umyli. Když jsem si rozřízl ruku, první otázka babičky byla, jestli jsem si to počural, abych nedostal sepsi. Pili jsme z potoka, pili jsme z hadic... Proboha, jak jsme mohli přežít bez hygienických předpisů doteď! A já totiž od té doby podezřívám hygieniky, že to množství těch alergiků, které ze svého dětství neznám, já neznám jeden jediný případ alergika ze svého dětství, že vypěstovali právě oni těmi hygienickými předpisy. Já vím, že se to asi leckterému nebude líbit, ale jsem přesvědčen o tom, že to tak je. A dokonce jsem někdy před nějakou krátkou dobou na tohle téma s nimi vedl i docela vášnivou diskusi.

Já jsem při návštěvě té lesní školky najednou zjistil, že je mi docela líto těch dětí v těch klasických školkách. Najednou jsem je viděl, jak sedí u televizí a takhle koukají na jakési pohádky atd. Já neříkám, že to tak všude je, ale to je to, co jsem si odnesl. A porovnal jsem to s tou činností těch dětí v té přírodě. Ony tam měly zvířátka, ony tam pěstovaly kytičky, ony se tam zajímaly o rostlinky. Ony za jakéhokoli počasí jsou venku od rána.

A představte si, že ony ani, když skončil ten den pro ně, ani nechtěly jít domů, ony prostě chtěly pokračovat v té školce dál. Takže to byl okamžik, který mě přesvědčil o tom, že je to vynikající záležitost. A byla by obrovská chyba téhle výsady pro celou řadu dětí se zbavit.

Já vím, že kolegyně Doupovcová tady zmínila změkčení hygienických norem, ale já jsem všemi deseti pro to, aby se skutečně změkčily. Aby tam nebyly uplatňovány takové šílenosti, jako jsou bezdotykové a já nevím, co všechno kolem toho. Protože jsem přesvědčen o tom, že právě pobytem v přírodě si ty děti vytvoří protilátky proti všem těm prevítům, kteří na ně číhají, a kterým se říká alergeny.

Paní kolegyně Horská tady mluvila o pravicové a levicové vládě. Já myslím, že v tuhle chvíli bychom tohle měli nechat úplně stranou, že to jediné rozhodující, co by pro nás mělo být, je prospěch těch dětí, o která se všechna ta zařízení starají. Kolega Škromach tady upozornil na rizika přijmutí pozměňovacích návrhů, rizika, která by mohla číhat v Poslanecké sněmovně. Já sázím na zdravý rozum poslanců a věřím tomu, že pokud přijmeme, a já bych vás o to moc prosil, přijmout pozměňovací návrhy výboru pro vzdělání, vědu a kulturu, lidská práva a petice. Tak, abychom umožnili činnost všech zařízení, všech skupin, všech školek, které se chtějí o děti starat a starají.

Takže to je to, o co – stejně tak jako už jsem slyšel několikrát – prosím, přijmeme tyto pozměňovací návrhy a nebojme se toho, co tomu řekne Poslanecká sněmovna. A vsaďme na to, že i v Poslanecké sněmovně zavládne zdravý rozum a pozměňovací návrhy, které přijmeme, přijme také a schválí. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Sykáček. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené dámy a pánové.

O zákonu o dětských skupinách jsme toho slyšeli opravdu dost, a ještě toho hodně uslyšíme. Určitě se budeme vzájemně i opakovat, takže já se pokusím být trochu stručný.

V zásadě jsem pro to, abychom schválili zákon o dětských skupinách, nicméně se nemohu ztotožnit s tím, aby byl likvidační pro některá alternativní zařízení, jakými jsou už tolikrát zmíněné lesní mateřské školky. Jak asi všichni víme, v současné době tyto lesní školky sdružuje Asociace lesních mateřských školek, která se nevymezuje proti dětským skupinám jako takovým, ale proti zákonu, respektive proti jeho části, která by mohla činnost těch lesních školek nuceně ukončit.

Od samotného zákona si slibujeme – nebo alespoň já si slibuji, že vyřeší problematickou situaci a tu revizi provozně hygienických předpisů pro mateřské školy. Ty lesní školky by se tak určitě mohly stát součástí vzdělávacího systému rejstříku ministerstva školství. A já přiznávám, že mě docela i překvapilo, že lesní mateřské školky my řešíme s paní ministryní práce a sociálních věcí.

V každém případě dostat se do rejstříku ministerstva školství je dlouhodobým cílem již zmíněné asociace. Revize těch problematických předpisů je ale v rukou ministerstva zdravotnictví, především hygieniků. V podstatě všichni lidé, se kterými jsem měl možnost hovořit, tak říkají, že prorazit u hygieniků, že to je vlastně nemožné. Místo toho ministerstvo navrhuje, aby lesní školky fungovaly mimo státem regulované formy péče. Zákon o dětských skupinách takovou existenci pozměňovacího návrhu, o kterém už tady byla řeč, neumožňuje.

Víte, já si neumím představit, že by lesní mateřská školka byla zrušena třeba jen kvůli tomu, že by neměla umyvadla ve výšce 50 centimetrů. Vzpomínám si, v jakých podmínkách jsme kolikrát fungovali my. Myli jsme se v plechovém žlabu, chodili jsme na dřevěné latríny, a neměl jsem pocit, že by to bylo špatné a byli jsme v těch zařízeních spokojeni.

Samozřejmě nemyslím si, že by v těchto podmínkách musely být nutně i naše děti, ale je to na rozhodnutí nás rodičů. V době, kdy je nedostatek míst v těch klasických mateřských školách, by mělo být asi samozřejmostí zachovat to, co funguje. A funguje zjevně dobře, protože jinak by do těch lesních mateřských školek rodičové své děti nedávali, natož aby za to ještě platili. Protože si myslím, že jestli jsme na něco citliví a možná někdy i hákliví, tak je to především přístup k našim dětem a podmínky, jak naše děti žijí. A to, co jsme často ochotni tolerovat sobě, to u svých dětí ochotni tolerovat nejsme.

Je tedy evidentní, že lesní mateřské školy se staly za roky svého působení osvědčenými zařízeními fungujícími pod kritickým rodičovským dohledem. Potom je toto zázemí, které si vybudovali. Je třeba zmínit, že si brali nějaký vzor, dost často v zahraničí. Myslím si, že je dobré zmínit i to, že na to vybudování zázemí často použili i získané dotace. A tam dost často, jak všichni víte, bývá institut udržitelnosti.

A nyní by tedy ty školky měli zavřít, nebo investovat nové peníze a sehnat nové peníze, to samozřejmě dost často nejde. Řešení, které se nabízí – a to už tady několikrát od vás zaznělo – je možnost volby, zda se organizace stane dětskou skupinou s garancí a podporou státu, nebo bude fungovat na vlastní odpovědnost s podporou rodičů.

Proto jednoznačně podpořím pozměňovací návrh, který umožní dobrovolnost registrace a tím pádem i fungování nejen lesních školek. Na závěr doporučuji všem svým kolegům, kteří to ještě nestihli, aby si navštívili nějakou tu lesní mateřskou školu, ať už ve svém region, nebo někde jinde, a seznámili se s jejím chodem. Já podobně, jako kolega Jarda Doubrava, jsem se tam taky šel podívat a byl jsem překvapený. Cítil jsem se tam velice dobře. A samozřejmě ten přístup a možnost být i se zvířátky, ať už jsou to ovečky, kozičky, oslíci, ovocný sad a všudypřítomná krásná příroda, to si myslím, že je nenahraditelné.

V každém případě věřím, že všichni, kteří mají nějaké dotazy, tak tam ty odpovědi na své dotazy dostanou. A myslím, že i zjistí, že je v našem zájmu, a především v zájmu našich dětí tato zařízení zachovat. To je asi všechno, děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Marta Bayerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové.

Jako žena, matka, pedagožka mám k návrhům zákonů týkajících se dětí vztah nejenom racionální. Snad právě proto mívám s těmito návrhy někdy problém. Je tomu tak i s tímto návrhem. Opravdu jsem na rozpacích. Uznávám samozřejmě, že pro mnohé mladé rodiče je dnes těžké zaměstnání, když nenajdou volné místo pro své dítě v mateřské školce.

A pro mnohé z nich to znamená i existenční ohrožení a nízkou míru kvality života, jejich rodiny včetně dětí. A v tomto smyslu zákon vítám. Vadí mi ale některé věci na tomto zákoně.

Vadí mi, že tady budou dvě skupiny dětí, které navštěvovaly předškolní zařízení. Ty šťastnější z mateřských školek projdou kvalitní předškolní výchovou a vzděláním. Ty méně šťastné o to budou v dětských skupinách ochuzeny. To se s nimi ale může táhnout celý život.

V této souvislosti si vás dovoluji upozornit na vystoupení Jiřího Zlatušky v diskusi k tomuto návrhu zákona v Poslanecké sněmovně, který z uvedených důvodů navrhl jeho zamítnutí. Když jsem o tomto aspektu s mnohými diskutovala, tak namítali, že rodiče přece poznají, jak kvalitní je personál v dětské skupině a své děti svěří jen těm kvalifikovaným. Ale chci vás ubezpečit – a vy to víte asi také –, že tomu tak bohužel u všech rodičů není. Nebo to tak i být může, ale jejich životní situace jim neumožní si kvalitní dětskou skupinu vybrat.

Jako kantorka jsem sice pracovala se staršími dětmi na gymnáziu, ale vážně si nedovedu představit, že např. o dvacet dětí ve věku od jednoho roku do zhruba šesti let se starají pouze tři pečovatelé. Stejně tak mám problém s tím, že v dětských skupinách nemusí být poskytovány stravovací služby.

Teď řeknu jenom perličku. Když jsem učila na gymnáziu, tak jsem si se svým jedním studentem na prázdninových brigádách vyměňovala řízky. On měl kuřecí a já jsem měla vepřové, tak jsme si to takhle měnili. Teď je to opravdu legrace, teď to beru tak vážně. Je možné, že i ty svačiny a jídla mohou dělat sociální problémy. Může se to rozlišovat. Ne každá maminka je schopná nebo ochotná, mohou tam být lecjaké rozdíly.

Opět na námitku, že do takových skupin nemusí rodiče své děti dát, zdůrazňuji, že mnozí rodiče nebudou mít na vybranou. V důvodové zprávě se mj. uvádí, že díky tomuto návrhu zákona by se do pracovního procesu mohlo zapojit několik desítek tisíc rodičů. Chtěla bych se ale paní ministryně zeptat, zda při stávající míře nezaměstnanosti a stávajícím počtu volných pracovních míst vůbec mají tihle rodiče šanci tu práci získat?

Závěrem chci obecně poznamenat, že v projednávaném návrhu zákona cítím více zájem o práci rodičů, než o kvalitní výchovu a vzdělávání jejich dětí. Jistěže je to propojené, souvisí to spolu, ale zdá se mi, že se nám v tomto návrhu zákona ztrácí to, o co by nám mělo jít, a to jsou ty děti. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další do rozpravy je přihlášená paní senátorka Emmerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Milada Emmerová:  Já děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážení kolegové, kolegyně.

Samozřejmě, kdybych tady četla vše, co jsem si připravila, tak bych se pochopitelně opakovala díky mým předřečníkům. Ale chtěla bych zdůraznit některé věci, které před nás doba postavila. A chci předem říct, že zákon o dětské skupině chci podpořit, protože jde o akutní potřebu pro matky na mateřské dovolené. Říkám matky, protože to je tak většinou, které se chtějí nebo potřebují vrátit zpět do místa, které zastávaly, nebo do úplně nového místa, které se nabízí v současné době hospodářského, snad počínajícího, rozmachu. A je proto důležité, aby žena převážně z ekonomických důvodů, ale i pro určitou seberealizaci, pro uplatnění svého dosavadního vzdělání, prostě mohla odejít z mateřské dovolené do té práce hned.

Takže důvody ekonomické, kariérní, psychologické, někdy i existenční tu nepochybně jsou. Je pochopitelné, že dítě je především nutné svěřit do nějakého bezpečí. Takže ta hlídací povinnost je tady možná v této chvíli na prvním místě. Ovšem musíme si uvědomit, jaké dítě, v jaké životní etapě ho někam a někomu chceme svěřit. A marně se nejmenují ta zařízení mateřské školy, kde bych chtěla zdůraznit – a nějak jsem to tady ještě pregnantně neslyšela, že povinnost těchto zařízení je především dítě vzdělávat. To nahrazuje tu matku, která se mu jistě věnovala velkou měrou. Nahrazuje to babičku, což dneska, bohužel, už tak v módě není. Jen pouze v 50 procentech je takové dítě hlídáno prarodičem – jak bylo včera uvedeno v deníku Právo.

Tyhle výukové snahy v péči matky nebo babičky, dědečka, jsou jistě velice cenné. Já sama to mohu potvrdit v mojí rodině, ale přesto je dobré, když se mohlo dítě dát do mateřské školy, kde, jak říkám, se dočkalo určitého vzdělávání. Neboť v té škole působí vzdělaná učitelka, jde o specifické vzdělání, které se domnívám dětská skupina bude postrádat. A jde také o to, že učitelky mateřské školy jsou vzdělávané i hudebně, dokáží hrát na nějaký nástroj, nebo jsou výtvarně nadané, prostě je to specifické povolání, které by dětská skupina do jisté míry dehonestovala.

Takže chtěla bych říct, že přes všechny uváděné výhody dětské skupiny bych takovéto zařízení osobně chtěla preferovat pouze na přechodnou dobu. A na základě určitých prospektivních výzkumů se dobrat počtu dětí, které by měly mít a být v období mezi pátým a šestým rokem v mateřské škole, tak, jak to zamýšlí dát do zákona pan ministr Chládek.

Myslím si, že by se to takto mělo pojmout a že by se mateřské školy, pokud tedy chybí, a určitě chybí, by se měly budovat. A osobně přicházím s takovým návrhem, aby to byla polyfunkční zařízení, kam by se třeba i dokázali stahovat senioři a mohly by začít existovat tzv. mezigenerační domovy, tak, jak to zavedli počínaje Bavorskem a konče vlastně celým územím Spolkové republiky. Tato snaha u nich trvá 9 roků a mají těch domovů už 400. U nás samozřejmě není ještě ani jeden.

Ale myslím si, že polyfunkční budovy, které by pružně reagovaly na počet dětí, které by tam měly být umístěné a náležitě vzdělávané v mateřské škole. Byl by jistě zájem i seniorů, protože střední délka života se prodlužuje a zdravotně na tom senioři nejsou také tak špatně, aby tam nemohli uplatňovat svoje zájmy. A dokonce i určité výukové schopnosti a předávání moudrosti a zkušeností právě třeba těm dětem v mateřské škole.

Takže já jsem o tom psala takový podrobnější článek. Je uveřejněný v posledním časopisu Senát, č. 2 z letošního roku, strana 20 – 22, přesná citace.

Chci tedy závěrem říci, že tento zákon chci podpořit. A na druhé straně bych byla ráda, aby tato tendence byla pouze přechodná a vrátili jsme se k osvědčenému systému mateřských škol se všemi jejich kvalitami. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se hlásí do rozpravy pan senátor Václav Homolka. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Homolka:  Děkuji, pane předsedající. Vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, v posledních desetiletích minulého století ve vyspělých zemích si začali odborníci uvědomovat potřebu srovnatelné úrovně přípravy dětí na školu a z toho plynoucí vytvoření systému předškolního vzdělávání. Tou dobou už u nás existoval model mateřských škol, školek, dostupných pro nejširší vrstvy. A ať se nám to líbí nebo ne, Československo v té době bylo absolutní špičkou jak kvalitou svých mateřských školek, tak i procentem dětí, které je absolvovaly. Mnoho států, i vyspělých států, se námi inspirovalo. Myslím si, že navrhovaný zákon, chvátající i s nabytím účinností, není zcela dobrým krokem, i když samozřejmě osobně tu iniciativu, ač zpožděnou, v této oblasti vítám.

Vysvětlení, které podává důvodová zpráva zákona, zavádějící dětský skupiny, je jasné. Není dostatek mateřských škol, 55 tisíc přihlášených dětí už je nad rámec jejich stávající kapacity. Tato argumentace je logická a pravdivá. Ale neříká nic o tom, proč to tak je. Máme více dětí než před 20 lety? Ne, je jich méně. Jenže, a to je právě jádro problému, máme daleko méně mateřských škol. Proč? Jde o přímé i nepřímé důsledky toho, co způsobily pravicové vlády v 90. letech za silné podpory médií a celkové náklady odbourávání starých přežitků ze socialismu. O tom ostatně mluvil i kolega Škromach.

První rána dopadla jako vedlejší důsledek velké a pochybné privatizace. Chaoticky a bez domýšlení návazností privatizované podniky se urychleně zbavovaly všeho nevýdělečného. Na prvním místě mateřských škol. Dále například odborných učilišť, neboť výuka byla v konkrétním čase studia dražší v porovnání třeba s gymnázii, navíc produkovala budoucí dělníky a nám šlo spíše o výchovu elit. Dnes nám chybí kvalitní, kvalifikovaní řemeslníci, a to jen proto, že jsme nebyli schopni navázat na to dobré z minulosti.

Jen připomenu, možná pro odlehčení, že Ježíš byl jen tesařem, jen v uvozovkách, přitom ho zná celý svět.

Dalším krokem bylo alibistické rozhodnutí státu, přesunout tento horký brambor na obce. Ty už ovšem provozovaly vlastní mateřské školky a díky celé lavině obdobných horkých brambor v podobě řešení problémů bez peněz situaci nezvládaly. Takže docela přivítaly klesající populační křivku i obecné dobové výkřiky, že školky jsou typickým projevem určité nesvobody. Školky prodaly a tím zabily, jak se říká, dvě mouchy jednou ranou. Zbavily se problémů s jejich financováním a ještě získaly peníze na řešení jiných věcí.

Připomeňme si, abychom pochopili souvislosti, kdo tehdy proti školkám vystupoval. Omlouvám se za zjednodušení, ale jednak tu byli představitelé křesťanských stran, ti hlásali, že ženy mají být s dětmi doma, což znělo dobře v době, kdy mnozí věřili v rychlé všeobecné zbohatnutí a tím nepotřebnost druhého výdělku v rodině. Což má dnes hořkou příchuť právě většinou pro ženy.

Mimochodem já osobně tento názor v podstatě sdílím stále. Myslím si, pokud je to jen trochu možné, že by děti do tří let měly být v péči rodičů, jestli více matky nebo otce, to je podle mně lhostejno, podle domluvy, jak se domluví. Ale samozřejmě nejsem proti, aby byly nějaké výjimky, nebo v případě potřeby, tak jak se tento zákon připravuje, proti nejsem.

Druhou a silnější skupinu tvořily občanské pravicové strany, které prohlašovaly, že hlídání dětí je ze své podstaty typicky komerční soukromé podnikání a stát je vlastně nekalou konkurencí. Co se nepodařilo v bourání sociálního státu přímým útokem, toho se postupně dosahuje salámovou metodou. Když se nepovedlo v 90. letech dostat mateřské školky ze školského zákona, udělat z nich volnou živnost, zkouší se to nyní oklikou, kousek po kousku, začne se nenápadně bohulibým provizorním řešením momentální nouzové situace jako krok číslo jedna. Na který, tak to já vidím, naváže nutnost úspor ve veřejných rozpočtech. Že nebudou peníze na školky, už nebude tak naléhavý problém. Jsou zde přece dětské skupiny. Stačí jen ještě trochu zjednodušit byrokratické předpisy a široká nabídka nenáročných komerčních služeb na hlídání dětí bohatě pokryje poptávku. Pokud chcete víc, připlaťte si! Jde přece o vaše děti. Trochu to zaznělo už z úst jednoho z předřečníků.

Možná to vidím příliš černě, ale mám své zkušenosti se zmiňovaným řešením učilišť, kdy jsem vystupoval jako učitel strojírenského učiliště proti a byl jsem označován za starou strukturu. Možná si to někdo myslí i dneska podle mého výstupu. Nakonec jsem si vyzkoušel roli nezaměstnaného, a to právě v době, kdy manželka byla na mateřské dovolené. Takže rodina byla bez příjmu. I když jsme to ve zdraví přežili a zabezpečili jsme vlastně našemu dítěti vlastní péči do tří let věku, tak doufám, že nic podobného mně nečeká s dětmi mít děti.

Rovněž se omlouvám, pokud můj výstup vyznívá ideologicky, nemělo by to být v případě dětí zvlášť, o tom mluvil i kolega Doubrava, ale řešíme problémy vzniklé právě z ideologicky motivovaných rozhodnutí. Bohužel, tak to je.

Všichni jsme zaznamenali požadavek z Asociace lesních mateřských škol na změnu návrhu zákona o dětské skupině tak, aby došlo k nahrazení povinné registrace možností zvolit si, zda být dětskou skupinou zastřešenou státem, či dále fungovat na vlastní odpovědnost. Od Senátu očekávají když ne zamítnutí, tak alespoň jeho změnu, aby byly dětské skupiny opravdu jen – jen v uvozovkách – novou alternativou doplňující současnou nabídku.

Současné předškolní vzdělávání má systém. Má svůj vzdělávací program. Ptám se proto, jak je zajištěna kvalitní vzdělávací struktura v dětské skupině. Je pamatováno na to, že absolventi péče v dětské skupině budou pak vzděláváni v běžné základní škole? V návrhu zákona mi chybí vliv ministerstva školství, ten, který zajišťuje návaznost. Proto se ptám například na § 7 odstavec 2, kde se píše – cituji: Poskytovatel je povinen věk a zdravotní stav dětí zohlednit. Zní to samozřejmě hezky, ale nic to neřeší, pokud nebude jasně dán nejen nejvyšší počet všech dětí ve skupině, ale i nejvyšší počet těch nejmladších dětí v jedné skupině. Dále počet dětí zdravotně oslabených, a z toho pak vyplývající počet pečujících osob pro jednu dětskou skupinu. Neboť je rozdíl pečovat o 24 dětí jednoletých, nebo 24 šestiletých dětí.

Dokonce, když si to přečtete, vydedukujete, tak lze vysledovat, že lze mít na 12 jednoletých dětí a dalších 12 dětí od dvou do šesti let jen dvě pečující osoby. Nevěřím, že máme na tuto náročnou a zodpovědnou práci připravené odborníky, nebo že jsou poskytovatelé, kteří mají tyto odborníky.

Možná by bylo dobré, kdyby – pokud se to dostane a schválí – ta dětská skupina měla nějakého, nevím, jak bych to nazval dozorového úředníka, asi lépe bude znít nezávislého odborníka, který posoudí alespoň na začátku průběh péče o tyto děti ve věku od 1 do 6 let, případně do 7 let, když budou mít odloženou povinnou školní docházku. Aspoň já to tak chápu, že to bude fungovat i do těch 7 let.

Nevím, jak ministerstvo práce a sociálních věcí pojme tuto péči, zda se na dětské skupiny budou vztahovat standardy sociální péče, ale hygiena, prostorové podmínky a vybavení jsou podmínky důležité. Pochybuji, že Státní úřad inspekce právě má dostatek kompetencí k posouzení klimatu a plnění všech oblastí v oblasti o péči o děti od 1 roku do 6, popřípadě 7 let.

Další nejasný a nepříliš propracovaný je i § 8 týkající se stravování, ale o tom tady už řeč byla.

Paragraf 10 ukládá povinnost zajistit a dodržovat plán výchovy a péče o dítě. Ptám se, podle jakého základního dokumentu nebo návodu, jestli to je jen tak, co koho napadne, kdo to tedy posoudí, nebo jak se to bude řešit. Jak je například ošetřena logopedie, protože řečová výchova je významným prvkem a v počátečním vzdělávání to platí obzvlášť. V kolektivu se sejdou děti z různých sociálních prostředí, řečově rozdílně vybavené. Určitě by vám o tom mohly vyprávět učitelky z prvních tříd základní školy. Já mám jednu takovou doma, takže ta mě informuje dost podrobně.

V návrhu dětských skupin není vůbec zakomponována péče o děti s různými handicapy, a to je také velký nedostatek. Na to ovšem navazuje další vzdělávací povinnost i zdravotnická péče. Možná se spoléhá na mateřské školky, školy, pokud se nepočítá s jejich rušením, tak jak já to vnímám z návrhu zákona.

Netuším, proč je dost opomíjena právě výchova a vzdělávání, když pro děti má v tomto období formující význam. O tom hovořila i předřečnice. Zaměřit se hlavně na hlídání, nebo jen na hlídání dětí je podle mně málo. Myslím, že by bylo efektivnější oprášit kapacitu mateřských škol z devadesátých let, povolit navíc i péči o mladší děti, a tak vytvořit konkurenční prostředí, aby si rodiče mohli vybrat, kam umístí své děti.

Místa pro předškoláky by brzy neměla být tak nedostatková, protože základní školy se velmi snaží o zřízení nultých ročníků před první třídou.

Já vnímám navrhovaný zákon jako něco, co sice může být nouzovým řešením pro současnost, ale výhledově se může stát takovým trojským koněm. Je namístě obava ze salámové metody, jak jsem o ní mluvil, jak kousku prosadit přeměnu uceleného systému vzdělávání na segmenty vhodné k privatizaci, na ryze komerční službu. Dlouhodobý vývoj v oblasti středního nebo vysokého školství dává k této obavě více než dostatečné opodstatnění. Předškolní i základní vzdělávání považuji za klíčový prvek vzdělávání jedince. Proto prosazuji, aby předškolní výchova a vzdělávání byly všeobecně dostupné a pokud možné bezplatné. Navrhovaný zákon je objektivně krokem opačným směrem. Nejen že nevytváří další konkurenční nabídku v případě těch nejmenších dětí od jednoho do tří let, ale dokonce výhledově likviduje jiné formy předškolního vzdělávání, jako to je v případě, to jsme tady slyšeli lesních školek.

Proto navrhuji, aby byl vrácen Poslanecké sněmovně k dopracování. Také děkuji všem, kdo si dali práci se zpracováním pozměňovacích návrhů, které mohou a měly by být pro Poslaneckou sněmovnu dobrým vodítkem. Osobně také děkuji panu kolegovi Horníkovi za konzultaci, které se mi nečekaně dostalo.

Děkuji za pozornost a omlouvám se za délku výstupu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Plaček. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. V prvé řadě chci říci, že návrh zákona o péči o děti v dětských skupinách jednoznačně vítám. Vnímám tento návrh jako doplněk stávajícího systému péče o děti v předškolním věku. Zaznělo to tady, nicméně znovu to zopakuji. V loňském roce 60 tisíc dětí nenašlo své místo ve stávajících mateřských školách. Jsem přesvědčen o tom, že tento návrh řeší právě ten akutní problém, ztotožňuji se s výkladem paní kolegyně Emmerové, že by tato záležitost mohla být opravdu na dobu přechodnou, a vnímám i sdělená rizika od pana místopředsedy Škromacha, která přednesl v úvodním projevu.

Čili dětské skupiny určitě mají z mé strany plnou podporu. Co se týká lesních mateřských školek, vnímám umístění dítěte do takovéto lesní mateřské školky jako jednoznačné, svobodné rozhodnutí rodičů, je to možná i výraz jejich životního stylu. Absolutně proti tomuto nic nemám, dokonce to vnímám jako velice žádoucí, aby děti se pohybovaly v přírodě, neseděly u počítače, nehrály počítačové hry, neseděly u televize. Ovšem jedna záležitost mě svým způsobem děsí. Děsí mě právě ty hygienické podmínky a jsem přesvědčen, že pokud tedy budou tato zařízení dále činná bez jakýchkoli pravidel, tak je to do prvního velkého průšvihu, například zdravotního. Pak se začneme ptát, kdo za to může, kdo tady tuto činnost umožnil, kdo bude jakým způsobem potrestán.

S tím souvisí systém registrace. S dobrovolností registrace se absolutně nemohu ztotožnit, aby některé zařízení registrováno bylo, jiné zařízení registrováno nebylo, to které registrováno není, pro něj neplatí naprosto žádná pravidla, neplatí pravidla, není kontrola, a pokud tedy nejsou žádná pravidla, není co kontrolovat a v tu chvíli není ani naprosto žádná sankce za porušení neexistujících pravidel. Prosím teď, to co řeknu, berte jako absolutní extrém, znovu říkám absolutní extrém. Povinná registrace se týká i jiných zařízení. Například zařízení sociálních služeb nebo zařízení nestátních zdravotnických zařízení. Je to opravdu extrém. V tomto případě povinná registrace platí, v jiných případech povinná registrace neplatí, vidím to jako jednoznačný dvojí přístup, i když řekněme k jiné činnosti.

Závěrem, prosím, chci ještě jednou deklarovat svoji podporu zákonu, tak jak byl předložen ve znění z Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Dagmar Terelmešová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já jsem původně chtěla vystoupit až v podrobné debatě, ale vidím, že už se o pozměňovacích návrzích diskutuje teď, takže jsem využila i obecné rozpravy.

Zaznělo to tu už přede mnou od mojí předřečnice, paní prof. Sykové, nejprve je potřeba Ministerstvu práce a sociálních věcí poděkovat za to, že ten zákon tady vůbec máme. Protože tímto zákonem, a to si musíme především uvědomit, se ministerstvo snaží řešit legislativní vakuum, protože dětské skupiny, firemní školky, to všechno už existuje, to funguje. Ministerstvo se tomu snaží dát nějaký řád. Ano, vznikly alternativy mateřských škol, bylo to z důvodu nedostatku míst, ale všechny tyto alternativy už nějakým způsobem fungují.

Na jedné straně je dobře, že tyto alternativy existují. Jednak v těch vypjatých letech a v těch letech, které ještě nastanou, řeší nedostatek míst, ale jednak také třeba lépe vyhovují životnímu stylu rodičů a i vůbec dětí, k čemu jsou rodinou vedeni, a prioritám rodiny.

Problém vzniká, pokud se v návrhu tohoto zákona objeví podmínka registrace a z ní na jedné straně výhody, to jsou finanční prostředky ze státu, daňové úlevy, odpočtu, a nevýhody, a to jsou jasně stanovené kontrolní a hygienické podmínky. Musíme si uvědomit, že uvolnění v rámci registrace, což je součástí právě navržených pozměňovacích návrhů, a to je ta část, s kterou já se nemohu ztotožnit, nepomáhá jen stávajícím subjektům, které nějakým způsobem fungují, ať jsou to lesní školky, nebo ekologické školky, nebo současně fungující obdobná zařízení, zřizované spolky, neziskovkami a podobně, ale otevírá se možnost začít zřizovat dětské skupiny třeba i těm, kteří budou méně odpovědní. A budou třeba zneužívat tísně rodičů, že momentálně nemají kam dítě dát. Hovořím hlavně o věkové skupině 1 – 3 roky.

Nemám naprosto nic proti alternativám, ať jsou to lesní školy, ekologické školy, ostatní zařízení. Ne. Opravdu všechny se snažily vyřešit aktuální situaci, která je velice těžká, především ve velkých městech. Pokud ale budou mít dnes poskytovatelé, mluvím o těch nových, kteří budou chtít využít tohoto zákona, a budou mít možnost se registrovat nebo možnost se neregistrovat, tak pravděpodobně zvolí tu možnost neregistrace. Proč by si přidělávali starosti, vždyť ono to jde i mnohem snáz a mnohem levněji.

V pozměňovacích návrzích jsou ale i body, které reagují na zařízení, která se starají o děti v předškolním věku nárazově, ať jsou to mateřská centra nebo jiná zařízení, v řádech hodin nebo několik dnů v týdnu, to jsou pozměňovací návrhy, se kterými je jednoznačně nutné se ztotožnit, zrovna tak jako návrhy řešící nedostatky legislativní a nebo co se týká vzdělávání osob, se kterými se také ztotožňuji, jde o osoby, které se starají o děti ve skupině, a tam to vzdělání u těchto osob nutné je a mělo by být určitého směru a určitého zaměření.

Souhlasila bych i pokud by se tam objevila výjimka z hygienických podmínek právě u ekologických a lesních škol. Já chápu, že třeba ten rok nemusí být dostatečně dlouhá doba na to, aby se hygienická zařízení v těch podmínkách, ve kterých fungují, zřídila. Souhlasila bych samozřejmě s tím, kdyby se to prodloužilo ještě o jeden rok. Ale jde o to si uvědomit, že třeba tady není ani zájem ta hygienická zařízení řešit. Je to určitý styl té školy, tak fungují a asi možná s tím nemají problém ani rodiče, ani ti zřizovatelé. Nemohu však absolutně souhlasit s výjimkou z registrace, kdy jako nejsilnější kontrolní faktor je zájem nebo nezájem rodičů to dítě do tohoto zařízení umístit.

Uvědomme si, že návrh zákona řeší věkovou skupinu od 1 roku dítěte.

Neznám jednoleté dítě, které je schopné říct, že o něj bylo špatně postaráno, nebo že mu ten den byla zima. Pokud nebude řízení registrováno, nebude podléhat kontrolnímu systému z registrace pramenící, považuji věkovou skupinu 1 – 3 roky v těchto zařízeních a jejich pobyt v těchto zařízeních za určité riziko pro samotné dítě. Já chápu, že to rodič asi musí být schopen posoudit, ale existují i případy, právě u těchto malých dětí, kdy to dítě nedovede ani komunikačně nějakým způsobem interpretovat.

Musíme si říct, že stávající zařízení nemají s touto věkovou skupinou naprosto žádné zkušenosti. Ztotožňuji se tedy s částí pozměňovacích návrhů, jsem ráda, že vznikly, děkuji všem, kteří si s nimi dali velkou práci. Podpořím tento zákon s těmito pozměňovacími návrhy, ovšem nemohu souhlasit s dobrovolnou registrací.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se hlásí do rozpravy paní senátorka Hana Doupovcová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Hana Doupovcová:  Děkuji, pane místopředsedo, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Ta diskuse, která se tady vede, je velmi široká a obsáhlá. My v tom zákoně chceme vyřešit úplně všechno, ale řekněme si, proč ten zákon vznikl.

Vznikl na požadavek zaměstnavatelů. Já to takto vnímám. Zaměstnavatelé chtějí, aby se jim ženy, především ženy, brzy vrátily do pracovního procesu. My chceme tomu dát nějaké regule. To je to, co je gró toho zákona. Když se vrátíme krátce do minulosti, v 90. letech některé obce prodaly školky, ty budovy slouží něčemu úplně jinému. Já jsem tady ještě neslyšela, abychom apelovali i na samosprávy, aby samosprávy ten úkol řešily společně se státem. Pořád mluvíme jenom o tom, že stát musí zajistit předškolní výchovu, ale když žijeme v těch komunitách, tak si myslím, že i obce jsou povinny tyto věci řešit, samozřejmě, že odpovědné obce je řeší.

Ztotožnila bych se s tím, co tady řekl pan místopředseda Škromach. Prioritou je, aby především jsme zajistili místo ve veřejné předškolní výchově s kvalitními pedagogy, s kvalitním zázemím, ale dnes to tak není možné učinit, tak nechme ten zákon, dejme ho do života, aby se vyřešily některé věci už teď, a neodkládali to na pozdější dobu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Dále se do rozpravy hlásí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, paní ministryně, paní senátorky, páni senátoři. Na začátek chci říci, že si velmi vážím práce paní ministryně, která skutečně se snaží krok po kroku napravovat to ne vždycky blahé, ne vždycky dobré dědictví minulých neoliberálních vlád. A vím, že to není jednoduché.

Chci ale její vystoupení doplnit o pozici sociální demokracie. Sociální demokracie vždycky preferovala a podporovala předškolní vzdělávání a zdůrazňuji slovo vzdělávání. My jako ČR jsme na špici, pokud se týká skutečně úrovně předškolního vzdělávání a už vůbec to, že hovoříme nejenom o předškolní výchově či hlídání dětí, ale o předškolním vzdělávání, a máme předškolní výchovu, předškolní zařízení zařazenu v síti škol, je skutečně aspekt, který nás řadí na špici, pokud se týká péče o děti a výchovy dětí.

Sociální demokracie ale také podporuje rovnost šancí.

My jsme si vědomi toho, že zásadní je to, o čem paní ministryně mluvila, slaďování profesního a rodinného života. Jestliže chceme být úspěšnou společností. Účast žen ve společnosti, ať už je to na vedoucích pozicích, kdekoli ve firmách, v pracovním procesu, je důležitá pro ekonomickou úroveň, pro hospodářskou a životní úroveň celé společnosti. A bohužel v tomto jsme se dostali i s tím zrušením jeslí někdy v 90. letech někam, kde jsme nikdy být nechtěli a kde jsme být neměli. Nám se totiž stalo to, že sice máme mezi vysokoškoláky dnes 60 % žen, to znamená, že ženy mají vyšší vzdělání než mají muži, v průměru samozřejmě, ale přitom jakmile žena má alespoň jedno nebo více dětí, tak zůstává doma. Zůstává nám tam vysoce kvalifikovaná žena, protože nemá zajištěnu péči o dítě, zůstává doma. Zůstává mimo pracovní proces, ztrácí postupně svoji kvalifikaci, což znamená také samozřejmě možnost určité výše příjmu následně atd.

A je to zase problém samozřejmě pro rodinu, problém pro ženu samotnou, a o tom bychom mohli dlouze mluvit, ale je to také problém pro společnost. My jako společnost investujeme do vzdělání žen, ale potom je necháme být doma.

Tady jenom pro srovnání čísla. V ČR jsou ženy absolventky zaměstnány ve více než 90 %, což je rarita v Evropě, to je skutečně jedno z nejvyšších čísel, a na to můžeme být pyšní. Ale potom už nemůžeme být pyšní na to, že stejné ženy, jakmile mají jedno či více dětí, tak zůstávají doma, a tam máme zaměstnanost žen v této skupině kolem 35 %. Průměr EU je někde kolem 65 %.

Zákon o péči, o službě péče o děti v dětských skupinách, řeší zásadně tento rozpor, tento problém. A je potřeba tady z tohoto pohledu ho nahlížet jako doplnění péče o děti v předškolním věku, abych to zkrátila.

Mě ale velmi zamrzelo, skutečně velmi zamrzelo, když jsem včera v Českém rozhlase slyšela jenom větu, že Senát se bude zabývat zákonem o dětských skupinách, což je alternativa mateřských školek. Prostě já to jako pedagog musím odmítnout z těch důvodů, o kterých jsem mluvila, o úrovni předškolního vzdělávání. Dětské skupiny ano, jsou řešením toho problému, o kterém jsem mluvila, ale nemohou být považovány za alternativu předškolního vzdělávání, jsou jejím doplněním. Já být rodičem, pokud bych měla ten problém a potřebovala dítě umístit, tak ano, tak ho umístím do dětské skupiny, ale velmi rychle se budu snažit, abych to dítě převedla do plnohodnotné mateřské školy se vším, co patří, a tady musím říct, že včetně třeba, pokud budu tímto způsobem zaměřena, do lesní školky, která poskytuje opět vzdělávání.

Doufejme, že takto to bude nahlíženo.

Já si dovolím trošku předběhnout tu debatu, protože se budeme rozhodovat, jak postupovat dál, a upozornit na záležitosti pozměňovacích návrhů, které jsme předkládali spolu s paní Sekaninovou, dnes jsou to pozměňovací návrhy, které si osvojily výbory pro zdravotnictví a školský výbor.

Zaznělo tady totiž to, že jsou zde jakási rizika, která by tyto pozměňovací návrhy mohly přinést, ale nebyla ta rizika specifikována. Já tam žádné riziko vyplývající z přijetí pozměňovacích návrhů nevidím. Vidím tam jedno jediné riziko, že pokud ty pozměňovací návrhy nepřijmeme, zablokujeme to, co v této chvíli již existuje, počínaje lesními školkami, ale také činnost spolků, které dnes již pracují s malými dětmi v předškolním věku, ale že bychom také zablokovali třeba činnost mateřských center, které jsou velmi užitečné jak pro děti, tak také pro maminky samotné, které tím způsobem pracují s dětmi, společně dostávají se do společnosti, netrpí tou jakousi deprivací, tím, že jsou vytrženy úplně ze společenského života, což mateřská centra zajišťují.

Pokud tedy přijmeme navržené pozměňovací návrhy, odstraníme jednak legislativně-technické chyby, které v tom zákoně legislativní odbor Senátu PČR objevil a na které upozornil, a my jsme tady od toho jako horní komora Parlamentu, abychom odstranili případné chybky, které se nějak vloudily do předlohy zákona. Vyeliminujeme tam, vyloučíme to nebezpečí, že by se zákon vztáhl na spolky, které dělají tu činnost s malými dětmi, ať jsou to malí hasiči, malí skauti či jiné. Vytvoříme prostor pro další existenci lesních školek a určitě můžeme doladit, pokud je tam nějaký problém.

A také ten celý pozměňovací návrh obsahuje zobecnění kvalifikačních požadavků. Já tady musím dát příklad, kdy jakmile máme taxativní výčet kvalifikací, tak se nám může stát, že člověk, který má skutečně kvalifikaci zaměřenou na tu činnost, kterou požadujeme, tak ji v podstatě nemůže vykonávat, protože v tom zákoně není ten výčet.

Dám příklad, sociální management je vysokoškolská kvalifikace na úrovni magisterského studia, ale člověk s touto kvalifikací nemůže být garantem a není odborným garantem pro vykonávání sociálních služeb, protože to v tomto zákoně o sociálních službách prostě v té výčtové, v té taxativní metodě není. Je to absurdní. Kdybychom přijali ten zákon a neopravili taxativní výčet, tak by se nám stalo, že může o děti býti pečující osobou, tedy ten, kdo může pracovat v té dětské skupině s dětmi, bude zdravotnický záchranář, což tam je, ale nemůže to být učitel 2. stupně ZŠ, protože ten už tu kvalifikaci pro práci s malými dětmi mít nebude. Také by to byla trošku absurdní situace.

Takže já děkuji školskému výboru, který to pochopil, a takto to přijal i zdravotnický výbor.

Takže já věřím tomu, že zákon bude přijat ve znění pozměňovacích návrhů školského výboru. Tady bych vás o to skutečně požádala. Jsem hluboce přesvědčena o tom, že když to takto vrátíme Poslanecké sněmovně s tím, že eliminujeme rizika, která tam dnes cítíme, Poslanecká sněmovna přijme senátní podobu i vzhledem k tomu, jak probíhala diskuse právě proto, že diskuse nad tímto zákonem v Poslanecké sněmovně byla velmi otevřená a velmi, jak bych to řekla, emotivní, ale nicméně hlasování bylo velmi těsné. Právě proto, že tam i výbor pro rodinnou politiku, myslím, se jmenuje, stálá komise pro rodinnou politiku, upozorňovala na záležitosti, na rizika, která, pokud by zákon byl přijat v té podobě, v jaké je navrhován, byla, a v podstatě naše pozměňovací návrhy velmi korespondují s tím, na co upozorňovala stálá komise Poslanecké sněmovny už v Poslanecké sněmovně. Tak si myslím, že vrátíme-li zákon s našimi pozměňovacími návrhy, bude přijat, splní úlohu, kterou jsme od něho očekávali, že vytvoří ten další prostor doplnění služeb péče o dítě v předškolním věku, pomůže maminkám, pomůže rodinám, pomůže zaměstnavatelům, kteří potřebují maminky jako odbornice k tomu, aby plnily zase své úkoly, ale také otevře ten prostor a nebude rizikovým, ať už pro spolky či lesní školky, které jsou také velmi zajímavou variantou předškolního vzdělávání.

Děkuji a ještě jednou požádám o podporu toho pozměňovacího návrhu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající, paní ministryně, dámy a pánové. Já musím říct, že paní ministryně vstoupila s tím zákonem do nesnadné situace, kdy už na počátku zde existoval roztříštěný režim. Z jedné strany školky, z druhé strany možnost poskytování péče podle živnostenského zákona a nyní se ten režim zase ještě dál trošku tříští, tedy o vytvoření té péče v dětské skupině. O problémech, které ovšem to s sebou nese, už tady do jisté míry moji předřečníci všichni hovořili.

Na rozdíl od většiny svých předřečníků ale nesdílím obavu, že by snad docházelo k jakémusi nerovnému pojednání dětí, kterým je umožněno chodit do školek a těm, které jsou v péči dětských skupin nebo v péči nějaké té paní od vedle, sousedky. Ale já mám za to, že jde o, a to jde rozhodně v každém případě, o nerovné zacházení, nerovný přístup k rodičům těchto dětí. A sice v tom smyslu, že právě určité části rodičů, kteří měli, a to měli, podtrhuji, rodiče, nikoli děti, ale rodiče měli to štěstí, že se jejich děti dostaly do školky, tak je to vyjde mnohem levněji, než ty rodiče, kteří umístí děti někam jinam, třeba jenom právě proto, že se do té školky nedostaly. Jinými slovy tato nerovnost mezi rodiči, to je skutečně závažná záležitost. Tím ovšem nechci říct, že já osobně bych viděla tu mateřskou školku jako jedinou alternativu.

Já si nemyslím, že je možné, abychom školky považovali za jedinou alternativu. Rodič totiž má jistě právo vybrat zařízení takové, které bude odpovídat jeho představám o výchovách dítěte, a ne představám, řekněme, státu, který ty školky kontroluje, jehož orgány je kontrolují atd. Mluvím o výchově, nemluvím o hygienických aspektech a o tomhle. Mluvím o výchově. Takže to je nepochybně právo rodičů, aby si rozhodovali o tomto. Jinými slovy už z toho důvodu se domnívám, že je nutné vytvořit předpoklady pro to, aby tady jisté alternativ byly nabízeny, ale zároveň je třeba pro příště a do budoucna uvažovat o tom, aby i, pokud rodič využívá tyto jiné alternativy, tak aby na tom nebyl bit finančně, tak jako je bit v současné době. Protože koneckonců ono to bití toho rodiče finanční se potom promítne právě i do dětského života, hold mu nemůže poskytnout tolik, kolik by mu mohl poskytnout, kdyby neplatil tolik za jeho umístění někde v nějaké té dětské skupině nebo já nevím, jak se bude nazývat ta entita.

Takže tam já vidím ten největší problém, a proto budu podporovat ten návrh ve znění pozměňovacího návrhu. Já sama jsem se snažila prosadit v ÚPV úplně minimální pozměňovací návrh, který by otevřel tu možnost existence i pro jiné formy než budou jenom ty dětské skupiny, ale poté ty další 2 výbory, které projednávaly ten návrh zákona, došly k závěru, že ty pozměňovací návrhy by měly být širší, a tam tedy uspěly a jsou tady usnesení, o nichž se bude hlasovat. Tak přestože máte na lavici ten můj pozměňovací návrh, tak já ho asi ani nebudu předčítat, protože on je obsažen i v těch ostatních usneseních. Takže tedy se k němu vracet rozhodně nebudu.

Jenom mě ještě teď upozornila, abych se nechlubila cizím peřím, paní kolegyně, senátorka Syková, předtím než odešla, že má za to, že ty lesní školky kupříkladu dostaly evropské dotace. Jinými slovy, pokud nebudou moci dále existovat, tak tady bude na místě ty dotace vracet, a máme další problém na krku. Takže možná, že i toto by se mělo při zvažování schvalování toho zákona ve znění pozměňovacích návrhů zvažovat.

Takže děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy se hlásí pan senátor Josef Řihák.

Senátor Josef Řihák:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych pouze reagoval krátce na proběhlou rozpravu.

Zaznělo tady na příklad, že by se mělo apelovat více na samosprávy. Dokáži ze své působnosti na Středočeském kraji říct, že co se týká např. krajů, tak ty udělaly pro vznik školek poměrně dost, využívaly regionální operační programy, které ve výzvách dávaly do mateřské škole. I obce jsou připraveny, obce mají spoustu projektů, nejsou na to peníze. Víte, zaznívá tady, že některá města rušila školy, školky, to vždycky záleželo na politickém vedení města. Někde máme i jesle, máme i dostatek školek. Ale všechno nemůžou přece ufinancovat samosprávy. My tady už několik hodin diskutujeme o tomto návrhu. Ono omezovat a zpřísňovat můžete něco, když je toho nadbytek. Ale když poptávka je daleko větší než nabídka a slyšeli jsme tady, že chybí asi 60 tisíc míst v mateřských školkách, tak je potřeba se ptát, proč hlavně ten stát to v minulosti zanedbal?

Já znám dobře situaci např. na Praze – východ, Praha – Západ. Vezměte si, co mají dělat samosprávy nebo kraje, když nedávno město mělo 2 tisíce obyvatel, teď má během 10 let 10 tisíc obyvatel, povolovaly se tam obrovské developerské projekty, kde boháči bohatli ještě víc. A nikdo už jim neříkal, že pro ty maminky s dětmi musí mít služby, že tam musí být školky, školy, že tam musí být např. infrastruktura a jiné a jiné věci.

Vím, že vláda přichází s určitými návrhy a možná poslanci by nám sem neměli posílat takovéto omezující návrhy, protože vláda zodpovídá vládě, tak bych chtěl poslance vyzvat, ať v rozpočtu podpoří např. iniciativy pana ministra školství Chládka, který přichází s tím, že by využil značné části peněz na výstavbu a podporu školek a škol, protože teď nás čeká další problém. Kdo jste tady s obcí, tak je to nedostatek škol.

Tady zaznívá, že by měly být jiné hygienické podmínky, mluvilo se tady i o zdraví jako takovém. Já bych se chtěl zeptat, protože se říkalo, že tyto alternativy, ať už lesní školky či jiné zařízení, nám už tady fungují delší dobu, jestli je nějaká statistika, že by tam docházelo k některým těmto věcem. Já takovou statistiku neznám.

Jak říkám, omezovat můžete něco pouze, pokud toho je nadbytek. Já si myslím, každý si můžeme přece svobodně vybrat, kam dítě chceme dát nebo nedat. Ale v době, kdy nám tady chybí 60 tisíc míst, tak nemůžeme jít a přijmout takový zákon, který toto omezuje. Proto já podpořím pozměňovací návrhy, o kterých se tady hovořilo, a chtěl bych apelovat na Poslaneckou sněmovnu, aby podpořila ty návrhy, které sociální demokracie předkládá, ve vládě, které se týkají např. školek a výstavby školek, výstavby škol, ale neapelujme tady na samosprávu, protože samospráva po 90. letech měla spoustu povinností.

Museli jsme například postavit vodovody, postavit kanalizace, čističky odpadních vod, starat se o místní komunikace, o to, co se tady léta zanedbávalo. V tomto to zanedbal v minulosti stál a předcházející vlády. Takže vyzývám poslance, aby podpořili návrhy, které se předkládají v rámci vládní koalice.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Stanislav Juránek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Chtěl bych také se k tomu nějakým způsobem vyjádřit. Budu se snažit být stručný a krátký.

Zaprvé chci říct, že ten zákon je naprosto nesystémový a nezapadá do základních věcí, chybí mi tady provázanost se školstvím, a to velmi výrazně. Jedna z důležitých věcí, která zde není rozlišena, není zde rozlišen věk do 3 let a nad 3 roky. Tím se ten zákon stává velmi problematickým a velmi složitým k řešení.

Chápu, že je to momentální požadavek doby, ale chci upozornit, že dopad tohoto zákona je důležitý v nejbližších 3 – 4 letech, to znamená, neděláme tady věc žádnou systémovou do budoucna, řešíme skutečně jenom krátkodobý problém.

Abych něco odlišil, chci zdůraznit, že existuje název mateřská škola a nikoli mateřská školka, a tím bych byl velmi rád, abychom si uvědomili, že když budeme mluvit o tom vzdělávání, o kterém tady byla řeč, tak skutečně je ta záležitost pouze v té hodnotě té mateřské školy.

Nicméně bych chtěl zdůraznit, že i mateřské školy by měly mít a snažit se vzdělávání zvýšit na určitou úroveň. Já si troufnu říct, že úroveň našich mateřských škol byla vyšší a že v současné době je nižší než byla v minulosti, a je to i otázka toho, že k tomu vzdělání bychom měli přidávat víc tu východu, neměli bychom se soustředit jenom na to vzdělání. A tady bych chtěl odlišit, že existují školky, ať už atletické nebo lesní, jak tady byly zmíněny, a já žádnou další k tomu nepřidávám, a od toho je odlišeno potom hlídání a hlídací služba.

Tyto věci nejsou v tom zákoně v žádném případě zohledněny. Proto bych chtěl zdůraznit jenom tu věc, že pokud bychom měli ten zákon schválit v tom znění, ve kterém je, tak ten zákon přináší víc škody než užitku. Pokud ho schválíme s pozměňovacími návrhy, které přijal náš výbor pro vzdělávání, já mu stručně řeknu školský, omlouvám se, tak se dostaneme na tu úroveň, že se podle toho dá nějakou dobu fungovat. Chci ale říci, že ano, že jsem připraven to podpořit v této formě, ale chci říci, že s ohledem na nesystémovost je třeba okamžitě začít ve spolupráci s Ministerstvem školství, ale kvůli hygieně i s Ministerstvem zdravotnictví, okamžitě začít pracovat na něčem, co tady systémově zůstane do budoucna.

Proto k tomu vyzývám a mám ještě jednu poznámku k jednomu předřečníkovi, chci mu říct, že existují, že to, co tam tendenčně řekl s ohledem na minulou dobu a proti křesťanským politikům, tak je záležitost, kterou bych pouze nazval, jenom bych mu řekl, že existují i církevní mateřské školy a že ten systém ty církevní mateřské školy naplňují určitě lépe než jsou lesní školky, ale to jenom k tomu kolegovi, abych mu neodpustil to, že se navážel do věcí, kterým nerozumím.

Ta druhá záležitost, která tady je, a je podstatnější, je tady pro mě otázka, jakou podporu dostanou ty registrované školky od státu, protože to mi tak docela není jasné, a prosil bych v této věci odpověď paní ministryně.

Jednou jednou, kolegyně a kolegové, jsem připraven podpořit tento zákon s tím, že je skutečně na dobu krátkou a, prosím, s ohledem na to, že teď nám chybí 55 tisíc dětí, tak jenom zdůrazním ještě jednu věc. Ta vina je na obcích. Takto to bylo předáno a ne všechny obce, samozřejmě nechci to říct obecně, chci říct, že především se to týká velkých měst v této zemi, které zrušily některé, nebudu jmenovat, ale mohu říct, že některé zrušily víc než polovinu mateřských škol, které měly na svém území. Je tedy třeba si říct, že v rámci té politiky každý má svou zodpovědnost, každá ta úroveň, ať už je to úroveň obecní, já jsem byl starostou, byl jsem hejtmanem, jsou to věci, kdy si každá ta svoje úroveň má splnit svoje, ale konkrétně co se týká mateřských škol, bylo přece vždycky 3 roky dopředu jasné, kolik bude zapotřebí míst v těch mateřských školách. Jestliže k této situaci došlo, že nám chybí 55 tisíc míst v těchto mateřských školách, tak to není na prvním místě zodpovědnost státu, i když ten se z toho nevyviní, protože tady existuje Ministerstvo školství a má se těmto věcem také věnovat, ale na prvním místě je toto pochybení na té nejnižší úrovni. A prosím a žádám, aby se tím zabývala, teď budou komunální volby, tak aby se tím zabývala ta nová zastupitelstva, teď už ne s ohledem na mateřské školy, ale s ohledem na základní školy, protože tato věc se posune směrem nahoru. Je třeba vždycky a poctivě říkat, kdo má tuto vinu na své straně. Nicméně znovu prosím, aby tato záležitost byla brána vážně a je pouze krátkodobé řešení, které krátkodobě něčemu pomůže, ale upozorňuji, jedině za předpokladu, že budou přijaty pozměňovací návrhy. Pokud by měl být přijat zákon v tom stávajícím znění, je lépe ho zamítnout než bez pozměňovacích návrhů ho pustit a vrátit zpátky Poslanecké sněmovně.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Chce se mi říct, neberme dětem jejich dětství, a o to by tu mělo především jít. Tady jde skutečně jenom zejména o děti.

Mně dneska i minule na našem výboru několikrát hodně zamrazilo. Nebudu se obracet ke konkrétním osobám, které mluvily o tom, že nemáme dneska možnost kontroly dětských skupin, že nemáme taky možnost je sankcionovat, to zaznělo dokonce z úst ministerstva na projednávání na našem výboru. Prosím vás, děláme zákon pro naše občany proto, abychom je mohli sankcionovat, kontrovat? Abychom na ně posílali hordu úředníků a ta aby dohlížela, jestli dodržují něco, co my si vymyslíme? Nebo nakonec ani ne my, zákonodárci, ve finále jsou to mnohdy ministerstva svými vyhláškami a normami.

Bojím se toho, a ve mnohých z nás to zřejmě ještě je, že se vracíme někam nazpátek před rok 89, byť ne všechno bylo špatně.

Branná výchova. Já si myslím, že to byla věc ne úplně špatná a ta by se dobře dělala, tak do života dala poměrně hodně. Základní tělesná výchova. Děti dneska neumí kotrmelec, neumí vůbec nic. Nejsou odolné. Ony přijdou do lesa, zakopnou a skončí na úrazovce. Takhle asi ty děti skutečně nevychováme. Můj předřečník tady mluvil o problému, který je zejména u nových aglomerací, u sídelních útvarů, které se vybudovaly na zelené louce, ale já se ptám, kdo to zavinil? To přece nebyl stát? To zavinily místní radnice. Vždyť přece všichni máme nějaký nástroj, a ten se jmenuje územní plánování. To znamená, jestli povolím 100 baráků, tak musím počítat s tím, že tam taky budou někde nějaké děti, možná snad, a půjde to ve vlnách. Nejdříve jich bude asi více, pak, jak budou stárnout, tak už jich najednou tolik nebude a budou možná jiné satelity vyrůstat, ale přece je to skutečně o tom místě, jak si občané zvolí své zastupitele a jak ti prosadí své územní plány.

Obávám se toho, co tady bylo také řečeno, že budeme čekat na to, až se stane, že se něco stane. Prosím vás, to se stane kdykoli. Nemůžeme přece dopředu dělat zákony jenom proto, protože by se mohlo něco stát. Tomu nejsme ani schopni zabránit sebelepšími zákony.

První jakákoli živelná katastrofa ukazuje na to, jak nejsme připraveni. A já věřím tomu, že děti, které budou vzdělávány v dětských skupinách, řekněme jim třeba lesní školky, a tu alternativu chci, abychom měli, tak možná budou mít větší šanci na přežití jednou, než ty, které chodí do školky a mají akorát tu školní zahradu, neví, jak teče voda, neví x jiných věcí, nepoznají pomalu břízu od smrku.

O to tady přece jde. Takže jsem pro to, abychom dali šanci, jestli někdo chce mít daňové zvýhodnění, jestli ministerstvo chce kontrolovat a sankcionovat, když se někdo nechá zaregistrovat, ať tu možnost má. Jestli rodiče chtějí dávat děti do dětských škol, kde je povinnost jistých druhů očkování, a ne všichni o tom jsou přesvědčeni, no tak je budou dávat někam jinam, kde tato povinnost nebude vyžadována.

Vzpomínám na to, když jsem byl malý, kdy možná západní Čechy tím byly vyhlášeny, protože jsme byli ta hráz proti tomu ošklivému Západu, kdy přišli do školy a z nařízení všichni jsme se měli podrobit trhání mandlí. Já jsem byl jediný, za kterým stáli rodiče a přes velké přesvědčování ředitele školy, museli podepsat nějaký regres, tak se tomu tak nestalo. Mandle mám dodneška. Jsou spolužáci, kteří díky tomu, že ty mandle nemají, tak od té doby mají problémy. Přece řešme problémy, když nastanou. A ne, že strojově přijdeme a všem vytrhneme.

Před asi dvaceti lety jsem měl možnost navštívit Dánsko. Bylo to kvůli alternativním zdrojům energie. To jsem nevěděl, že tam uvidím taky alternativní výchovu dětí v předškolním věku. Když jsme navštívili jednu radnici v blízkosti města Vordingborg, tak pan starosta říkal, že jejich objekt je multifunkční a že tam mají v tom objektu taky školku. My jsme pořád, protože jsme tam jednali asi 8 hodin, my jsme pořád čekali, že uvidíme nějaké děti. My jsme je pořád neviděli, a když jsme se zeptali, tak on říká, já vám to ukážu v době poledne. Vzal nás do toho areálu, kde byl tenhle objekt zasazen, a tam byly mraky dětí. Zrovna se vydával oběd v jakémsi dřevěném přístřešku. A děti si to braly a u různých lavic – některé dokonce šly na zem – a z těch kastrůlků to jedli na zemi. A já jsem se na to zeptal, protože tehdy jsme zřizovali školku a měli jsme šílené problémy s tím, že děti musí po obědě nuceně do postýlky a musí spát. Hyperaktivní děti některé nechtěly.

Takže paní ředitelka si stěžovala rodičům hyperaktivních dětí, že vyrušují. A když jsme požádali, aby ty děti dali do vedlejší místnosti a nedávali je spát, tak to nemohli udělat, protože by museli přijmout navíc další dozor. V tom Dánsku jsem najednou viděl, když jsem se zeptal, kde ty děti vlastně po obědě spí, tak mi bylo řečeno, ony to nemají povinné. A já říkám, co když některé dítě chce, nejsou všichni hyperaktivní, tak říkali, tak se tamhle podívejte pod ten strom. Tam spí zrovna dvě.

Upozorňuji, že v té době bylo 5 stupňů, mžilo, nemocnost těch dětí minimální. Pro některé odborníky, kteří tady zde z oblasti zdravotnictví a samozřejmě školství, je to něco nepředstavitelného. Já znovu říkám, je to dvacet let, ale oni už to tam měli zaběhlé déle. V sousedním Německu systém lesních školek běží velmi dlouho. Nevím, jaké mají statistiky, bohužel, a asi my jako Česká republika a ministerstvo nemá statistiky na to, jak fungují dětské školky nebo lesní školky.

Nicméně chci poděkovat ministerstvu životního prostředí, které vytvořilo jakousi metodiku ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí spolkovým. A tuto záležitost dalo k dispozici těm, kteří chtějí dětské školky, lesní školky zřizovat.

Byla tady zmíněna udržitelnost projektů. Všichni víme, že ta je pět i více let. Tady doopravdy, kdybychom schválili znění Poslanecké sněmovny, tak mnoho projektů najednou se dostane do nějakého vakua. Museli by zřejmě povinně a násilně vstoupit do toho systému, nechat se zaregistrovat, ale asi nedovedeme teď vůbec odhadnout, kam až by to mohlo dospět a že by doopravdy mohli o finanční prostředky přijít. A to je pak těžce likvidační, protože to by tam pak mohlo jít i o velké statisíce nebo miliony.

Dovolte mi, abych ještě poděkoval naší legislativě, protože doopravdy s těmi návrhy, které od nás vycházely, tak se velmi dobře popasovali. A výsledkem je to, co předkládá, teď řeknu v uvozovkách, školský výbor. Proto mi dovolte vás vyzvat, abychom Poslanecké sněmovně postoupili tento zákon s tímto velkým 17bodovým pozměňovacím návrhem, tak, aby bylo vyhověno všem. A pokud nastanou ještě nějaké problémy, tak chci požádat paní ministryni, ale i pana ministra školství, který tu zrovna není, aby tu problematiku řešili. A aby ji řešili komplexně a tak, aby vyhovovala zejména našim občanům. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Hassan Mezian. Pan Vícha neuplatňuje přednostní právo.

Senátor Hassan Mezian:  Paní místopředsedkyně, děkuji za slovo, já budu velmi stručný. Vzhledem k tomu, že můj předřečník řekl spoustu věcí, které jsem chtěl sám říct. A zkusím mu odpovědět na jednu otázku. Proto budu mluvit spíš jako lékař, než jako politik, a sice v otázkách samozřejmě hygienických norem a dodržování hygienických norem.

Nechci zpochybňovat hygienické normy České republiky, ani ve školkách, jsou tam vynikající normy. Chodíval jsem tam jako lékař a samozřejmě podporuji je. A taky jsem vychovával svoje děti, když byly malé, v takových hygienických normách jako ve skleníku. A byly hodně nemocné, měly hodně alergie, a když mě okolnosti donutily cestovat do světa, kde moje děti chodily potom domů zablácené od hlavy až k patě, tak se uzdravily. Čili v otázkách hygienických norem nechci vůbec to zpochybnit.

Nechci zpochybnit právě normy, které jsou ve školkách, ale zase normálně nemůžeme nastavit jízdní řád na vůbec ty normy, nejen hygienické pro děti, tak, abychom vychovávali pouze úředníky, kteří budou chodit v kravatách od sedmi hodin ráno do čtyř hodin odpoledne a budou dělat svou práci perfektně, ale na tvořivou činnost potřebujeme ty nevypočitatelné děti, které v budoucnosti budou tvořit normální zákony a budou vytvářet normy, budou ovlivňovat svět.

Čili, co se týče lesních školek, podporuji lesní školky jako životní styl. Samozřejmě podporuji i pozměňovací návrhy paní senátorky Gajdůškové a paní senátorky Sekaninové. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore, a v této chvíli tedy pan Petr Vícha, s přednostním právem samozřejmě.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové.

Přednostní právo u kolegy Hassana Meziana jsem neuplatnil, ale je-li mi teď předáno, tak samozřejmě je rád využiji.

Tak to vypadá, že všichni mluvíme o lesních školkách, já se přiznám docela jasně, že před měsícem jsem nevěděl, že něco takového vůbec existuje. Mě dnes vyprovokoval teď k tomu krátkému vystoupení kolega Juránek, který přenesl tu odpovědnost za školky na města. Města a obce. A ač většinou hájím města a obce, tak tady musím říct jednoznačně, že se s ním naprosto ztotožňuji, že je to věcí obcí a měst. Zatím vědí dopředu ty děti v té chvíli, kdy se narodí, že za tři roky jich bude tolik a tolik a budou potřebovat tolik a tolik míst v mateřských školkách.

Proč tady o tom hovořím? Snad mi paní místopředsedkyně neodebere slovo, že mluvím trošičku od věci. Mám vážné obavy, aby tomu tak bylo i nadále, protože městům a obcím jsou pomalu odebírány přístupy do registrů. A my už nemůžeme dělat Vítání občánků, my už nemůžeme dělat věci, kdy seniorům šedesáti, sedmdesátiletým děláme nějaké oslavy, protože my zneužíváme registry. Je to tak.

Je to tak. Já tady plně podporuji prezidenta republiky, který hovořil o návrhu na zrušení Úřadu pro ochranu osobních údajů. Protože jestliže obce nebudou mít možnost mít přístup k těmto registrům a využívat je pro tyto potřeby, jako třeba, že za tři roky budou potřebovat potřebný počet míst v mateřských školách, jako třeba, že za 6 roků budou potřebovat takový počet míst v základních školách, tak kam jsme to, kolegyně a kolegové dospěli?

Já tady na tuto příležitost chci teď upozornit a budu o tom jednat i s ministrem vnitra, protože toto je věc, která podle mě nemá obdoby. A ta samospráva pak nebude moci nic dělat. V této chvíli potvrzuji – neosvícené zastupitelstvo, které, když má ten přístup a má tu možnost a ví, že za tři roky bude potřebovat takový počet míst v mateřských školkách, když to není schopno zajistit, je to jednoznačně jeho chyba. A platí to možná v 99 %, jsou v 1 % obce, které to nejsou schopny finančně zvládnout. Zejména ty menší. Nebo když nějaká malá obec tam připustí developera, který jim tam postaví 30 rodinných domků a přibude 30 dětí, tak oni to schopni zvládnout nejsou.

Já je nechci házet do jednoho pytle, ale u obcí střední a větší velikosti by to problém být neměl. My tady řešíme tuto věc jako vážný problém, že je nedostatek míst v mateřských školách. Skoro na celé ploše České republiky ten problém neznáme. Je to problém několika míst, zejména středních Čech a Prahy. A možná, kdyby Praha netunelovala Blanku a postavila pár mateřských škol, tak ten problém vůbec tady nebyl řešen.

Nevyznám se v lesních školkách, přiznám se, nevěděl jsem o tom vůbec nic. Ze zatímní diskuse se mně zdá, že většinová podpora je tady pro pozměňovací návrhy minimálně tedy školského výboru, abychom opravili ten zákon. Nevím, co to přinese potom v praxi, ale dlouhodobě bych do budoucna varoval před tím, abychom nepodporovali stávající systém kvalitních mateřských škol s patřičným vzděláváním dětí, tak, aby do základní školy přišly dobře připraveny.

A očekávám potom do budoucna vaši podporu, kdybychom tady potřebovali řešit ty nepřístupy obcí k těm registrům. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. A ještě je teď přihlášen pan místopředseda Zdeněk Škromach. A já upozorňuji, že po jeho vystoupení vyhlásím polední přestávku, protože už jednáme od devíti hodin a dá se předpokládat ještě posun do podrobné rozpravy, což by už bylo asi na dlouho. Takže prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, paní ministryně, paní senátorky, páni senátoři.

Jenom krátká reakce na kolegu Horníka, ale možná i některé předchozí. Víte, a hovořil o tom i kolega Vícha, já myslím, že náš systém předškolní výchovy je jeden z nejlepších v Evropě. Je potřeba se umět taky pochválit. A neberu příklady dobré praxe ze zemí, kde ke školkám ještě ani nedospěli. A to je systém, který je v anglosaských zemích, kde možná jednou budou rádi, když tam ty školky budou mít. Ale oni k tomu ještě nedošli.

A problém je, že my tady předkládáme návrhy ze zemí, které naopak hledají inspiraci u nás. Podívejme se do Francie, kde zavádí s velkou slávou školky. Přitom v zásadě u nás tohle funguje už desetiletí. Celá desetiletí. A my se někdy stydíme za to se pochválit něčím, čím můžeme i té Evropě my sami se prezentovat a z čeho oni si můžou vzít příklad.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane místopředsedo, a to bylo tedy poslední vystoupení.

V této chvíli, jak jsem avizovala, vyhlašuji polední přestávku do 14.15 hodin. Přeji vám dobrou chuť. Do 14.15 hodin, tedy hodinovou polední přestávku.

(Jednání přerušeno v 13.14 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.15 hodin.)

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobré po obědě, kolegyně, kolegové. Pokračujeme v obecné rozpravě. Do ní se už nikdo nehlásí, tak ji končím. Požádal bych paní ministryni, aby se vyjádřila k obecné rozpravě, tak jak tady probíhala.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Já bych tady chtěla pokud možno co nestručněji reagovat na některé faktické připomínky, které tady v obecné rozpravě zazněly. Úplně na začátek bych ráda zdůraznila, že se nebavíme jenom o tom, že by tento zákon byl zaveden pro instituce nebo pro dětské skupiny, které by teprve vznikly, my se tady bavíme o situaci, kdy řada těch dětských skupin již existuje v jakési šedé zóně. Takže buď se můžeme rozhodnout zavřít oči a nechat to mimo nějaký zákonný rámec a nebo si řekneme, že péče o děti v předškolním věku je něco tak závažného a důležitého, že tomu nějaká pravidla dáme.

Co se týče kompetencí ministerstva práce a sociálních věcí a v návaznosti na školství, vznik tohoto zákona byl reakcí na požadavek vypracovat konkrétní opatření na slaďování rodinného a profesního života. Ministerstvo práce a sociálních věcí na to reagovalo takto, zákon je plně v kompetenci našeho ministerstva, tzn. že tam žádné spojení se školstvím prostě není. Ale jak opakuji, ty dětské skupiny již existují a je jich celá řada.

Já bych se především chtěla vyjádřit k problematice lesních školek. Já bych tady chtěla říci, že v žádném, v žádném případě není mým zájmem rušit či jakkoliv poškodit lesní školky, ale strašně mě mrzí situace, která vznikla. Lesní školky, lesní mateřské školky, jak se samy nazývají, k nám vlastně vůbec nemají patřit. Ony už jsou na půl či tři čtvrtě cesty, aby byly registrovány jako mateřské školky na ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, tzn. pohybovaly se v režimu školského zákona. Když se podíváte na web jak ministerstva školství, tak asociace lesních školek, tak tam ty informace jsou. Tady proběhl dvouletý pilotní projekt lesních školek a ministerstva školství. Pokud vím, tak výsledkem tohoto projektu je, že vzdělávací program lesních školek odpovídá školskému vzdělávacímu programu tak, jak má být v mateřských školkách. A to, co ještě chybí, je právě se dohodnout na nějakých úpravách vyhlášky, které právě řeší samozřejmě hygienu a stavebnětechnické věci. Ale pokud vím, návrh už také existuje a teď pan ministr školství než odešel za dalšími povinnostmi, tak jsme se dohodli, že tady mám říci, že on bude dále s lesními školkami jednat, aby registrace, která jak říkám, už je na půl nebo na tři čtvrtě cesty, byla dokončena. To znamená opakuji, tyto by měly být zařazeny do sítě mateřských školek a jinak v současné době také cesta, kterou některé z lesních školek využívají, zase je to z jejich vlastního webu, je, že je tzv. lesní třída, která je přiřazena k běžné mateřské školce. Takže tam ten režim funguje.

Za třetí bych chtěla říci, že v tuto chvíli péče o předškolní děti buď existuje v režimu tedy školského zákona, naše klasické mateřské školky, nebo v režimu zákona živnostenského, a to je také velice důležité říci, to jsou aktivity péče o předškolní děti, které jsou komerční. Je to prostě živnostenský zákon. A potom některé aktivity, o kterých tady také byla zmínka, které se týkají třeba péče o děti ze sociálně znevýhodněného prostředí, tak ty často jsou v režimu sociálních služeb a případně jsou financovány evropskými fondy, ale těmi, které se týkají sociálního, vlastně inkluzivního vzdělávání, jsou to evropské fondy, které jdou přes ministerstvo školství.

Jsou to evropské fondy, které jdou přes ministerstvo školství. Jakákoli skupina, která je v jednom nebo druhém nebo v třetím – v tomto zákoně – tak to znamená, že se na ně nebude vztahovat zákon o dětské skupině.

Co se týče vzdělávání a jeho forem, jak je v zákoně výčet jednotlivých oborů, lze říci, nebo těch vzdělávání, tak to je přesně tak, jak je v živnostenském zákoně u péče o děti v předškolním věku. Jedině to, že tam není učitel pro druhý stupeň, mě to také zarazilo, to si tam, prosím, dalo ministerstvo školství, které řeklo, že kompetence učitele pro druhý stupeň jsou jiné, než kompetence učitele pro stupeň první či pro mateřské školky, a že tedy nesouhlasí s tím, aby tam učitelé pro starší děti byli zařazení.

Co se týče "konkurence" obecním mateřským školkám, tady je také potřeba zdůraznit, že mateřská školka vzniká od počtu dětí 12. To znamená, že většina dětských skupin je do 12. Ne všechny. Ale tady vykrýváme jak to, že chybějí jesle, které v podstatě už rok jsou úplně zrušeny jako instituce. Služby u péče o dítě do tří let jsou ošetřeny pouze živnostenským zákonem. Takže metodické ministerstvo nad nimi je ministerstvo průmyslu a obchodu. Ministerstvo zdravotnictví se jeslí úplně zřeklo a zatím nedošlo ke kompetenčnímu převodu pod ministerstvo jiné. Ale je opět rozjednáno, že by měly být jesle později pod ministerstvem školství, ovšem to je jiná kapitola. Nicméně možnost založit nějakou dětskou skupinu, která bude malá, která bude do 12, je myslím dobrá i pro obce, které jsou malé a nedosáhnou na to, aby si zakládaly novou školku.

Co se týče možností, že v současné době města nebo obce by si stávající mateřskou školku kvůli financím předělávaly na dětskou skupinu, po diskusi s řadou starostů a starostek jsme dostali informace, že tomu tak určitě není, protože mateřské školky už jsou částečně financovány vlastně státem přes kraj a obce by se připravily o finanční prostředky. Takže toto určitě takhle nehrozí.

Co se týče spolků, takové té obavy, že každý skautský kroužek či hasičský kroužek či nějaké sportovní kroužky by do toho zákona padly, tak pořád názor naší legislativy je, že nikoli, ale to si pak rozhodnete v hlasování. Já chci jenom zdůraznit, že dětské skupiny se budou registrovat u nás na ministerstvu práce a opravdu nepředpokládáme, že by o registraci stály kroužky nebo že by je někdo nějakým způsobem obtěžoval s tím, jestli jsou nebo nejsou dětská skupina. A také co je zdůrazněno v důvodové zprávě, když zákon bereme jako komplex, tak je to především to, že se pečuje o děti rodičů, kteří jdou do práce.

Ještě tady byl dotaz na zaměstnanost, že i když je teď nezaměstnanost vysoká, jestli rodičům to, že budou mít dítě v dětské skupině, zajistí práci. To samozřejmě nezajistí, většina dětských skupin je u zaměstnavatelů, kteří si chtějí udržet svoje vlastní zaměstnance, respektive ve většině zaměstnankyně. To znamená, že tyto převážně ženy už práci mají a kdyby jim zaměstnavatel dětskou skupinu nenabídl, tak se mu nevrátí. Takže je vlastně v zájmu zaměstnavatelů hlídání nabídnout, a případně, to už tady také bylo řečeno, dětské skupiny využívá už několik vysokých škol pro to, aby mohly studovat studentky, nebo se využívá hodně pro doktorandky.

Co se týče poznámek k využití udržitelnosti nebo k tomu, že by třeba tento zákon měl být omezen na nějakou určitou dobu, tak bych chtěla říci, že i řada dětských skupin využila financování z evropských fondů. Tady je také ta udržitelnost. Když to vidím, tak si myslím, že dětské skupiny jsou udržitelné, i když tady bude lehký demografický pokles. Protože to je skutečně doplněk ke školkám a opravdu budou instituce nebo malé obce, které nedosáhnou na mateřskou školku a pro které i do budoucna, i když těch dětí bude méně, tak stejně, když je dětská skupina při nějaké instituci typu našeho ministerstva, tak když si vybavím kolegyni, která dojíždí z okraje Prahy do centra do práce, tak ta vždycky asi bude radši, když to dítě bude moci přivézt do dětské skupiny na ministerstvo, protože když si vezmeme otevírací hodiny školek, tak si nedovedu představit jak ona by na okraji Prahy byla schopna dodržet otevírací hodiny mateřské školky. To by asi s prací měla potom problém.

Ještě poslední poznámka – co se týče dobrovolnosti, já se shoduji s názorem, kdy si myslím, že by to trošku bylo proti smyslu zákona jako takového, ale zase – je to samozřejmě na vašem rozhodnutí, říkám, buďto bereme tak, že je to vlastně jedno, že necháme péči o děti v předškolním věku čistě na rodičích a nebudeme se o to starat, jaká tam jsou pravidla, anebo si řekneme, že to je nějakým způsobem závažná věc a ta pravidla k tomu dáme. V takovém případě se domnívám, že by ta pravidla měla být v podstatě stejná pro všechny. Opakuji – vůbec se to nemá týkat lesních školek. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Položím otázku zpravodajům výborů. Miroslav Nenutil chce vystoupit? Ne. Jan Horník? Také ne. Hana Doupovcová? Také ne. Takže má slovo garanční zpravodaj – kolegyně Filipiová.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji, pane předsedající, za slovo. Já jenom v úvodu si dovolím takovou drobnou poznámku, že před projednáváním tohoto bodu, když jsem viděla, jaká je shoda vlastně na pozměňovacích návrzích školského výboru, tak jsem netušila, jak košatá bude naše diskuse a v rámci diskuse bude 21 vystoupení. Ale to jenom tak na okraji, musím říci, že jsem to nepochopila, ale samozřejmě nikomu neupírám právo na to, se vyjádřit.

Já jenom shrnu velmi krátce debatu. Pan kolega Škromach by uvítal v zákoně taxativní výčet způsobů péče o dítě, s tím si možná poradí kolegové, respektive paní ministryně. Podstatné je, že pan kolega Dryml podal návrh na zamítnutí předloženého zákona. Paní kolegyně Bayerová vyjádřila obavy, že děti, které nebudou chodit, respektive nebudou mít kvalitní výchovu v mateřských školkách, ale budou chodit do dětských skupin, tak budou poškozeny na celý život. Pan kolega Homolka uvedl, že zde řešíme spíše ideologický problém než problém dětských skupin, chybí mu vlastně vzdělávání v dětských skupinách. Já si dovolím dodat, že možná asi ideologické, kdy se stávalo, že tří, čtyřleté děti chodily domů a věděly kdo je Marx a Lenin.

Pan kolega Plaček podal návrh na schválení zákona ve znění Poslanecké sněmovny. Paní kolegyně Wagnerová vyjádřila obavy, že zde vlastně je určitá nerovnost mezi rodiči, že rodiče, kteří dávají děti do mateřských školek, tak mají vlastně levnější péči o děti, než rodiče, kteří hradí pobyt dětí v dětských skupinách. Musím říci, že jsem velmi přivítala vystoupení kolegy Horníka, který nám říkal byť dvacet let starý případ z Dánska a myslím si, že přesně takhle by to mělo fungovat, měli bychom tomu dát trošičku volnost a ne se snažit výchovu dětí nějakým způsobem sjednotit, dát tomu nějaký úplně pevný řád, byť samozřejmě nějaký řád být musí, nejsem anarchista. Rovněž jsem velmi přivítala vystoupení kolegy Meziana, který říkal, že právě jemu hodně vadí to lpění dnes na hygienických normách. Já sama jsem z doktorské rodiny a vím, že se nic nemá přehánět a že naopak vlastně takový ten zdravý kontakt s přírodou je pro člověka jaksi přínosnější právě i z hlediska jeho zdraví a posílení imunity.

V podstatě víc nemám co dodat k  rozpravě, takže jenom zopakuji, že padly návrhy na schválení, padl návrh na zamítnutí a současně zde vlastně padaly v rozpravě návrhy na to, aby byl, pokud samozřejmě projdeme do podrobné rozpravy, přijat komplexní pozměňovací návrh výboru pro vědu, vzdělávání, školství a petice. Asi jsem to špatně pojmenovala, omlouvám se.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. O tom budeme po znělce hlasovat.

Hlasujeme o návrhu schválit.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro schválit, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 34 ukončeno, registrováno 45, kvorum 27, pro 7, proti 18. Návrh zamítnut.

Nyní hlasujeme o návrhu zamítnout.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. hlasování číslo="35"]. Hlasování 35[/hlasování] ukončeno, registrováno 47, kvorum 24, pro 3, proti 20. Návrh zamítnut.

A jsme v obecné... (Námitky.) V podrobné rozpravě, obecnou už máme za sebou. Hlásí paní 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, paní ministryně, dámy a pánové, jenom velice rychle. Já jsem samozřejmě už říkala a opakuji znovu, prosím vás o podporu pozměňovacího návrhu, v podstatě komplexního pozměňovacího návrhu, který schválil školský výbor Senátu. Ten řeší čtyři základní oblasti. Za prvé to, že se tento zákon, tak jak je v této chvíli, tak jak nám ho poslala Poslanecká sněmovna, nevztáhne na činnost spolků, tedy skautů, hasičů, Červeného kříže a dalších s malými dětmi, a budou tedy moci pokračovat, tak jak jsou zvyklí, bez toho, že by museli plnit náročné administrativní a hygienické předpisy.

Dále pozměňovací návrh řeší lesní školky, kterým by to, kdyby padly v této chvíli pod gesci zákona, přece jenom velmi zkomplikovalo život. Otázka je, jak by to pokračovalo dál.

Dále řeší pozměňovací návrh rozšíření kvalifikace a naposled polovina bodů jsou v podstatě legislativně technické připomínky.

Já si dovolím a požádám vás o to, abychom podpořili tento návrh jako celek, protože je tam určitá provázanost. Pokud by se ale tak nestalo, tak pro pořádek načtu ještě pozměňovací návrh, který bychom museli vložit, pokud bychom to neodhlasovali jako celek. Ten zní, že v části první na konci textu – já to musím načíst takto:

V části první na konci textu § 2 doplnit slova "a jejichž poskytovateli zajišťuje v rozsahu odpovídajícím alespoň délce stanovené týdenní pracovní doby podle zákoníku práce týdně". Přátelé, tento pozměňovací návrh, pokud odhlasujeme celý pozměňovací návrh školského výboru, tak toto, co jsem teď načetla bude nehlasovatelné. Takže v této chvíli jenom pro pořádek a vzhledem k proceduře, protože v rámci hlasování už bych to nemohla udělat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Teď se přiznám, že jsem tomu úplně nerozuměl. Takže je předložen váš návrh a když neprojde jako celek, tak je potřeba, abychom všichni měli jako součást vašeho pozměňovacího návrhu to, o čem mluvíte, a zpravodaj rozhodne o tom, že je to hlasovatelné nebo nehlasovatelné. (Projevy nesouhlasu.) Ne? Já říkám, že jsem tomu nerozuměl od začátku. (Hlasy: Obráceně.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ne. Je předložen výborový návrh – školského výboru. Pokud bude odhlasován jako celek, není potřeba nic dělat. Protože se ale může stát, že jako celek odhlasován nebude, tak proto předkládám nový pozměňovací návrh, který by potom formulaci upřesnil. Dopředu říkám a mám právo to říct, že pokud projde celý pozměňovací návrh školského výboru, tento můj teď načtený pozměňovací návrh bude nehlasovatelný.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Teď už tomu rozumím. Kolega Horník se přihlásil.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegové, kolegyně, jelikož se tady připouští možnost, že se nepodaří prohlasovat komplexní pozměňovací návrh, těch 17 bodů, tak já stojím za návrhem VUZP, aby v případě, že by nebyl tento komplexní prohlasován, aby byl prohlasován aspoň ten, který je z našeho výboru. Protože ten by aspoň řešil alternativní možnost připuštění i dalších forem, než těch pouze vázaných. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Kolegyně Hana Doupovcová.

Senátorka Hana Doupovcová:  Děkuji. Já bych jenom zopakovala, že doporučuji, abychom schválili komplexní pozměňovací návrh školského výboru, který opravdu zahrnuje dobrovolnost, která řeší i lesní školky, řeší námitky legislativního odboru, rozšiřuje záležitost, která se týká kvalifikace, řeší účinnost a bod 1 a 3 – zpřesňuje definicí pravidelnosti. Já doporučuji schválit návrh usnesení školského výboru.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Nikdo další se nehlásí, končím podrobnou rozpravu. Slovo má paní navrhovatelka – paní ministryně, jestli se chce vyjádřit, stanoviska, potom se budu ptát u každého pozměňovacího návrhu. Nechcete se – zdá se – vyjádřit. Nepředpokládám, že by se vyjadřovali i ostatní zpravodajové, takže slovo má garanční zpravodajka paní kolegyně Filipiová.

Senátorka Daniela Filipiová:  Pane předsedající, já navrhuji, abychom hlasovali jako o celku o pozměňovacích návrzích výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice en bloc.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobře, takže o tom budeme hlasovat a pak se všechny ostatní pozměňovací návrhy stávají nehlasovatelnými, předpokládám. (Souhlas.) Já jenom upozorňuji plénum, jak to bude probíhat.

Všichni víme, o čem budeme hlasovat. Prosím o stanovisko paní ministryni.

Máte tam mikrofon, ať se nemusíte zvedat a běhat. Vaše stanovisko, buď souhlasíte nebo nesouhlasíte, nebo jste neutrální, nebo mlčíte, na to máte také plné právo. (Paní ministryně: Neutrální.) Neutrální. Takže zpravodaj?

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 36 ukončeno, registrováno 51, kvorum 26, pro 46, proti 2. Návrh byl schválen.

Ostatní pozměňovací návrhy jsou nehlasovatelné. Takže nyní budeme hlasovat o návrhu, že Senát souhlasí se zněním tohoto zákona ve znění pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 37 ukončeno, registrováno 51, kvorum 26, pro 47, proti 1. Návrh schválen.

Nyní určíme dva senátory. Navrhuji, aby to byla senátorka Daniela Filipiová a senátor Miroslav Nenutil a ptám se, zda souhlasí s touto rolí. Kolega Nenutil nesouhlasí, jak se dívám, kolega Jermář souhlasí, protože jsme v Bulharsku a vrtění hlavy znamená souhlas. (Pobavení v sále. Návrhy na paní místopředsedkyni Gajdůškovou.) Prosím vás, na mikrofon, steno nás zachytává. Čili druhý návrh?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Navrhuji, aby to byla první místopředsedkyně Alena Gajdůšková, protože ten komplexní pozměňovací návrh byl dá se říci z jejího pera.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Máme dva návrhy a o tom budeme nyní hlasovat o kolegyni Filipiové a kolegyni Gajdůškové.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tyto dvě senátorky, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 38 ukončeno, registrováno 51, kvorum 26, pro 50, proti nikdo. Návrh schválen.

Končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 317

Máme to jako tisk č. 317 a opět paní ministryně nám uvede tento návrh zákona. Paní ministryně, máte mikrofon a slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Dobrý den. Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, senátorky a senátoři, já zde předkládám návrh na novelu zákona o úrazovém pojištění, kde vlastně podstatou návrhu je odložení účinnosti stávající podoby zákona, a to z toho důvodu, že kdyby vešel v platnost zákon od 1. ledna 2015, tak by to znamenalo velký nárok na státní rozpočet.

Jinak co se týče obecně této problematiky úrazového pojištění, tak lze konstatovat, že se jedná o problematiku, která tady byla mnoho let odsouvána a v podstatě ten systém nebyl řešen tak, jak by měl, ale ministerstvo práce a sociálních věcí již v tuto chvíli připravilo návrh třech hlavních variant, jak by potom úrazové pojištění skutečně systémově v budoucnosti mělo být řešeno. Tento návrh bude předložen teď v pondělí na Radu hospodářské a sociální dohody, tedy na tripartitu. To znamená, že tím tato vláda vyjadřuje vůli skutečně vyřešit problém, který tady všechny minulé vlády stále odsouvaly. A v Poslanecké sněmovně ještě prošel jeden pozměňovací návrh, který se týká snížení marže pro komerční pojišťovnu, která v současné době úrazové pojištění administruje. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Garančním výborem je výbor pro zdravotní a sociální politiku. Usnesení má číslo 317/1, zpravodajem je pan Radek Sušil, který má slovo.

Senátor Radek Sušil:  Pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, paní ministryně, dovolte, abych vás seznámil se svou zpravodajskou zprávou k navrhovanému zákonu. Paní ministryně v podstatě řekla všechno, co je obsahem. Opravdu se jedná o technickou novelu, akorát, že k tomu byl přidán nějaký pozměňovací návrh v Poslanecké sněmovně, u kterého se trošku zdržím.

Obecně mi dovolte, abych vás seznámil v podstatě s tím, co to je zákon 266, který již po čtvrté odkládáme. Odkládali jsme ho v roce 2007, 2009, 2012 a teď ho odkládáme opět.

Zákon, jehož platnost již po čtvrté odkládáme, byl v době svého vzniku pokládám za zákon, který má nahradit dosavadní systém zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. V době jeho vzniku zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců představoval systémovou změnu, která měla přenést odpovědnost za provádění úrazového pojištění na stát a tím měnila zcela charakter tohoto pojištění. Proti platné právní normě, která je platná od 1. ledna 1993, zmíněný zákon převádí systém zákonného pojištění z odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu na systém sociálního zabezpečení, na Českou správu sociálního zabezpečení a tím tedy měla odstranit tak zvaně monopolní postavení dvou komerčních pojišťoven, což nám bylo i vytýkáno Evropskou unií.

Velmi důležité je, abych vás teď provedl legislativním procesem tohoto zákona, který bude procházet Poslaneckou sněmovnou. Je to vládní návrh, který byl předložen 15. ledna 2014 do Poslanecké sněmovny a jak jsme slyšeli, podstatou vládního návrhu novely zákona o úrazovém pojištění bylo posunutí termínu nabytí účinnosti tohoto zákona o jeden rok. Posun termínu nabytí účinnosti tohoto zákona o jeden rok, což bylo odůvodněno tím, že existují zásadní rozpory v názorech příslušných subjektů na další podobu zabezpečení zaměstnanců při pracovním úraze či nemoci z povolání i na to, zda vůbec má být zaváděno úrazové pojištění podle již schváleného zákona. Ve stávající podobě je prý tento zákon o úrazovém pojištění zcela neaplikovatelný.

Poslanecká sněmovna projednala návrh na své 7. schůzi dne 19. března letošního roku v prvém čtení a po rozpravě, v níž byly zmíněny aspekty související s dosavadním vývojem zákonné úpravy o úrazovém pojištění zaměstnanců a poté, co nebyl přijat návrh na vrácení návrhu k dopracování, byl přikázán k projednání do výboru pro sociální politiku. Uvedený výbor projednal vládní návrh zákona na své 6. schůzi 10. ledna letošního roku a přijal k němu usnesení č. 34, v němž doporučil Poslanecké sněmovně schválit návrh zákona s pozměňujícími návrhy, které výbor přijal. Podstatou pozměňovacích návrhů je odklad termínu nabytí účinnosti zákona o dva roky. Odůvodnil to tím, že vzhledem k dosavadním poznatkům o problematice dané zákonné úpravy by k naplnění sledovaných cílů stěží mohl postačovat jeden rok.

Výbor pro sociální politiku zároveň doporučil Poslanecké sněmovně, aby k návrhu zákona přijala doprovodné usnesení, v němž by požádala vládu, aby v souvislosti s přípravou vládního návrhu novely zákona o úrazovém pojištění zachovala koncepci zákona o úrazovém pojištění jako pojištění v rámci sociálních systémů, a další tři body. Poslanecká sněmovna návrh zákona projednala ve druhém čtení na své 10. schůzi 11. června letošního roku a ve druhém čtení poslanec Miroslav Opálka podal pozměňovací návrh spočívající v tom, aby do návrhu zákona byla začleněna také novela zákoníku práce, v němž by ustanovení § 365, odstavec 2, v úpravě nákladů na správní režii pojišťoven, provádějících zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, byla ze současných 9 % snížena na 4 %.

Dovolím si tedy zastavit u toho třetího pozměňovacího návrhu.

Předpokládá se v případě, že bychom přijali nebo kdyby prošel schválením tento záměr snížení správní režie z 9 % na 4 %, předpokládá se, že by to přineslo asi 329 nebo 325 milionů Kč pro státní rozpočet. Ovšem stanovisko Ministerstva financí je velmi negativní s tím, že tam hovořilo o tom, že nevidí důvod, aby se snižovala správní režie v době, kdy v roce 2009, pardon, v roce 2012, došlo ke snížení na 13,5 % na 9 %, aniž by existovala nějaká analýza. A v podstatě tento pozměňovací návrh neprošel řádnou diskusí v Poslanecké sněmovně.

V rámci projednávání v Poslanecké sněmovně paní ministryně ovšem vyslovila souhlas s tímto pozměňovacím návrhem a taktéž i Poslanecká sněmovna ve svém hlasování č. 154 vyjádřila souhlas s tímto pozměňovacím návrhem, když ze 157 přítomných poslanců a poslankyň 123 poslanců souhlasilo s touto novelou.

Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila 20. června 2014 hlasováním č. 155, když z přítomných 157 poslanců pro návrh zákona hlasovalo 131 poslanců.

Dovolte, abych vás seznámil na závěr s kladným stanoviskem garančního výboru, tedy s usnesením výboru pro zdravotnictví a sociální politiku se svým 172. usnesením, které se konalo na 22. schůzi konané dne 22. 7. 2014. K návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, senátní tisk č. 317, po odůvodnění zástupce předkladatele, pana Mgr. Martina Kučery, náměstka ministryně práce a sociálních věcí a zpravodajské zprávě senátora Radka Sušila a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou;

II. určuje zpravodajem mě.

Dovolte mi, abych vás požádal o pozitivní hlasování.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, dalším výborem byl ústavně-právní, usnesení má č. 317/2. Zpravodajem je pan senátor Vladimír Plaček; a já se ptám, nemusím se ptát, kráčí... Takže máte slovo, pane kolego.

Senátor Vladimír Plaček:  Pěkné odpoledne, vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené paní kolegyně, vážení pánové kolegové. Než vás seznámím se zněním usnesením ÚPV, dovolte mi ještě pár poznámek.

ÚPV se zabýval samozřejmě tím nejdůležitějším bodem, tj. návrhem na odložení účinnosti zákona o úrazovém pojištění, a tady neviděl naprosto žádný problém.

Co se týká tzv. správní režie pojišťoven, které tzv. úrazové pojištění v tuto chvíli zabezpečují. Je to správně řečeno pojištění zodpovědnosti zaměstnavatele za škodu při vzniku pracovního úrazu při nemoci z povolání. V plnohodnotné úrazové pojištění by se teprve tato záležitost měla v budoucnu proměnit.

Svým způsobem jde o hru čísel, protože v Poslanecké sněmovně u pana poslance Opálky zvítězilo č. 4, v současné době je č. 9 a vy jste dostali od kolegů už návrhy na to, aby tato správní režie ve výši 9 % zůstala, další návrh je ve výši 6,5 %. Dovolte mi o tom všem polemizovat, protože nemáme naprosto žádné přesné, validní, transparentní, objektivní informace, přičemž je mi zřejmé, že pojišťovny, které zabezpečují to tzv. úrazové pojištění, to jako své know-how přesně asi nikdy nám na vědomost nedají.

Vzhledem k tomu, že Poslanecká sněmovna se tak velkým počtem hlasujících rozhodla pro snížení na 4 % té správní režie, tak bych se k tomuto s dovolením já jako svůj osobní názor přimlouval.

Ve svém vystoupení ještě kolega Sušil zmínil doprovodná usnesení Poslanecké sněmovny. Já bych s dovolením ještě na jedno z nich upozornil, a to s dovolením přečtu, aby to bylo přesné. To doprovodné usnesení zní, aby se zvážila možnost zahrnout do zákona, myslí se o úrazovém pojištění, segment dobrovolných hasičů, kterým by bylo úrazové pojištění hrazeno, dorovnání do výše průměrné mzdy, v případě nemoci či úrazu, při zákroku ve veřejném zájmu. Myslím si, že toto dobrovolné usnesení je značně důležité, protože dobrovolní hasiči bohužel také mohou přijít při tom zásahu k úrazu, de facto pracovnímu úrazu, a v tuto chvíli takto vůbec nejsou nikde podchyceni.

A nyní dovolte, abych vás seznámil se 177. usnesením ÚPV z 36. schůze konané 16. července 2014 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony jako senátní tisk č. 317. Po úvodním slově Ing. Ivy Merhautové, MBA., náměstkyně ministryně práce a sociálních věcí, která vystoupila jako zástupce navrhovatele, po zpravodajské zprávě, kterou přednesl senátor Vladimír Plaček a po rozpravě výbor:

I. doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou;

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu, senátora Vladimíra Plačka;

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Ptám se, zda někdo navrhuje, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona. Nikdo, otvírám obecnou rozpravu, do které se písemně jako první přihlásil pan senátor Miroslav Škaloud. Takže s právem přednosti pan kolega Škromach, ale písemně. Dobře, kolega Škaloud má slovo. Pan místopředseda se rozhodl, že nebude zneužívat, využívat.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, já vám děkuji, děkuji panu Škromachovi, že si nevzal přednostní slovo. Mé vystoupení bude velice krátké.

Pokud jde o zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců, konkrétně o posun termínu nabytí účinnosti zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců, tak proti tomu nemám námitky.

Moje námitka je proti pozměňovacímu zákonu, který padl ve sněmovně od pana poslance Opálky a který snižuje povolenou režii pojišťoven z 9 % na 4 %. Já nevím, jaká má být ta režie, a nedovolil bych si dát nějaké číslo. Samozřejmě, že mě i všem vám bude vyhovovat, když ta režie bude co nejmenší a zároveň služby budou ty nejlepší možné v rámci těchto prostředků. Ale již tu bylo řečeno, že tento zákon nebyl projednáván v žádných výborech. Byl předložen ve 2. čtení na plénu a nebyla k němu přiložena žádná analýza. Takže byl vystřelen od boku na plénu a byla tam vystřelena ještě jiná čísla. A my jako správci správných postupů nebo měli bychom dohlížet na správné postupy, tak bychom neměli toto dopustit. Vždyť vláda má ještě čas, tak nechť dá nějaký návrh zákona, kde bude analýza. Jakýkoli regulátor nebo vláda, která chce regulovat nějaké odvětví nebo nějakou instituci, tak si přece udělá analýzu, analýzu trhu a analýzu souvislostí. Na základě ní pak dá nějaký relevantní odhad, nějaké číslo.

Takže můj návrh je vyhodit tento pozměňovací návrh, který nepředkládá vláda, a byl již dán včera na stůl pozměňovací návrh, kterým se mění zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů. Je velice stručný, znamená zaprvé částečně vypustit, dosavadní části a články přečíslovat, a zadruhé v části 7., dosavadní části 8., v čl. 7 (dosavadní čl. 8), slova s výjimkou části č. 3, která nabude účinnosti dne 1. ledna 2015 vypustit.

Takže ještě jednou stručně, chci vypustit tu nesystémovou část, nezdůvodněnou část, kterou vložil pan poslanec Opálka. A jsem samozřejmě přesvědčen, že zde padnou další návrhy, už jsou avizované, ale upozorňuji, že to bude zase střílení od boku bez jakéhokoli relevantního zdůvodnění.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, místopředseda Zdeněk Škromach má slovo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Tento návrh je samozřejmě technický, víceméně odsunutí účinnosti zákona, který byl před léty schválen a byl schválen ještě za vlády sociální demokracie nebo koalice sociální demokracie a lidovců a už dneska neexistující téměř Unie svobody.

Jsem přesvědčen o tom, že je chybou neustálé odkládání toho zákona, ale chápu paní ministryni, že samozřejmě nemá moc velkou možnost to změnit v tuto chvíli, protože příprava, zavedení změny, si vyžádá měsíce, možná rok, a bohužel minulé vlády to absolutně zazdily, nevěnovaly se tomu. Realitou je, že po letech pravicových vlád tady místo konkurence převládá v zásadě monopol několika pojišťoven, které mají výsadní právo vybírat pojistné.

Druhá věc, která si myslím, že je také důležitá. Ta otázka snížení marže, to je vyložený přílepek, kdybychom to brali z pohledu Senátu a rozhodování, protože návrh zákona, který přišel z vlády a z ministerstva, se týkal jediné věci, a to bylo odložení účinnosti zákona. A samozřejmě můžeme si o tom myslet, co chceme, jestli ta marže má být vyšší než menší, ale pokud by se o tom mělo rozhodovat, mělo by se o tom rozhodovat na základě fakt, údajů. Žádná taková analýza ani podobně nebylo předloženo ani ve sněmovně. A to ve sněmovně se nepředložilo ani na projednávání ve výborech. Návrh padl až na sněmovně. Přímo na jednání pléna. Je to samozřejmě populistické, šetřit musíme všude, ale nejsem si zcela jist, že je to adekvátní. Protože porovnávat například marži jiných třeba pojišťoven zdravotních nebo podobně, tak tam je to řádově v miliardách někde jinde. Stejně tak Česká správa, když vezmeme náklady na provoz důchodového systému, to jsou úplně jiná čísla, ale v objemech jsou daleko vyšší, protože to procento z toho velkého objemu vybraných peněz je samozřejmě potom velké.

Je otázkou, řekněme, reálného vyhodnocení a já věřím, že ministerstvo v krátké době předloží představu toho, jak ten systém řešit, buď vylepšit ten stávající zákon, nebo hledat jiné řešení, ale v zásadě tady jsou pouze 2 možnosti, buď ten systém zliberalizovat, to znamená, že bude volně puštěn podobně, jako je povinné ručení u aut na všechny pojišťovny. A bude jenom záležet na tom, jaké podmínky k tomu se nastaví. A to já osobně považuji za riskantní, hlavně z hlediska problému otázky prevence a podobně.

A druhá je, jít cestou veřejné pojišťovny a pak ten zákon můžeme vylepšit, můžeme ho upravit, ale v zásadě nejsem přesvědčen o tom, že by ten zákon sám o sobě byl špatný. Ale prostě nebyla tady vůle 7 let ho uvést do života.

Proto myslím, že to neměla jednoduché ani paní ministryně, která dneska musí přijít s tím, že je potřeba to posunut, aby ministerstvo a potažmo vláda měly čas to vyřešit. Já věřím, že příští rok by mohl už takový návrh přijít a že by bylo možné řešení najít.

V té souvislosti chci jenom připomenout, že daleko efektivnější a důležitější, pokud bych v tom měl něco vyřešit, tak by bylo asi najít způsob, jak vyřešit peníze, které jsou dnes z tohoto systému odváděny do státního rozpočtu. Téměř 2 miliardy Kč, které se vyberou v rámci pojištění, se vrací zpátky do státního rozpočtu. Pak cesty jsou dvě. Buď o tyto peníze snížit pojistné, a to by mělo logiku, a bylo by to daleko efektivnější, než 200 – 300 milionů nebo kolik přibude do státního rozpočtu v rámci snížení marže. Nebo říct, že tyto peníze bude mít k dispozici Ministerstvo práce a sociálních věcí na prevenci v oblasti úrazů, pracovních úrazů apod. A určitě ty peníze by byly efektivně využity a možná, že by přinesly daleko větší úspory tím, že by se vrátily do rozpočtu tím, že by omezily úrazy pracovní. Nedělejme si iluzi, že pracovní úrazy dneska nejsou problémem, naopak. Naopak problém je v tom, že mnohé pracovní úrazy se nevykazují, protože s tím jsou problémy. Úrazovost jako taková neklesá. Možná formálně, ale ve skutečnosti to vypadá jinak. Je snaha to řešit spíš mimo těchto úrazových událostí.

Takže z tohoto pohledu doporučuji, aby zákon prošel, aby se odložila účinnost, ale na druhé straně jednak zvážit, jestli snížit, ale to spíše pojistné, nebo účelově rozhodnout do budoucna o tom, že ty peníze, které jsou navíc, budou použity pro prevenci a dostane je vyloženě Ministerstvo práce a sociálních věcí k dispozici. A druhá věc je, že "po kalouskovsku" a vzpomeňme na to, když jsme tady v blahé paměti snižovali příspěvek na péči v I. stupni, kdy Drábek říkal, že jsme ušetřili 1,5 miliardy. Ano, ušetřili, ale Kalouskovi do rozpočtu. Zdravotně postižení z toho neviděli ani korunu. Snížil se příspěvek na péči, ušetřilo se asi 1,5 nebo 2 miliardy. Ale ty peníze nešly Ministerstvu práce na činnosti, které souvisí se zdravotně postiženými, ale ty skončily Kalouskovi v rozpočtu jako vylepšení státního deficitu. Je to taky hezké, na druhé straně to bylo sebráno potřebným lidem se zdravotním postižením. A podobné je to i tady, kdy se vybírají peníze jako na úrazové pojištění, ale ve skutečnosti vylepšují deficit státního rozpočtu místo toho, aby sloužily tomu účelu, kterému mají, a to je té prevenci. Samozřejmě bychom mohli hovořit o tom, jestli pojišťovny do budoucna by neměly mít úkol právě za tyto peníze třeba alespoň částečně prevenci výrazně dělat, např. forma bonusu/malusu, to znamená i to pojištění by mělo být motivační, to znamená firmy, které mají nízkou úrazovost, které dělají prevenci, tak by mělo být toto zohledněno, např. v odvodu pojistného. Naopak od těch, které mají vysokou úrazovost a prakticky se tomu nevěnují. Ale to by měl umožňovat ten nový zákon.

Takže určitě schválit a určitě přihlédnout i k těm návrhům, které jsem zaregistroval, že by mohly být, pokud jde o tu otázku marže, protože myslím, že určitě je potřeba šetřit, na druhé straně je otázka, mělo by to být na základě reálných faktů a na základě toho bychom měli rozhodovat.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Snad dneska naposledy. Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já se dotknu pouze té záležitosti, která už tady byla diskutována. Skončil s tím místopředseda Senátu.

Pan poslanec Opálka de facto vystřelil číslo a z 9 udělal 4. Relativně jednoduchý pozměňovací návrh. Nicméně, a to už zde bylo řečeno, nebylo to nikterak pořádně zdůvodněno, proč tak bylo učiněno, nějaká analýza toho, jestli 4 je hodně nebo málo, a jen se tam objevilo nové číslo. Vzhledem k tomu, když se podíváte na tabulku, která byla vydaná Ministerstvem financí, která se jmenuje Výsledky provozu zákona o pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání, která byla zpracovaná 15. dubna tohoto roku, tak zjistíte, že přijaté pojistné bylo za rok 2013 za obě dvě pojišťovny, je třeba říct, že to je Česká pojišťovna a.s. a Kooperativa pojišťovna a.s., činilo celkem cca 6,42 miliardy. Pojistná plnění, která byla vyplacena, jsou 3 miliardy 570 milionů Kč. Zpráva celého toho režimu stojí cca 578 milionů a celkové náklady tudíž činí asi 4 miliardy 150 milionů Kč.

Dá se říct, že výnos do státní pokladny byl tedy 2 miliardy 280 milionů Kč.

Ono ponížení z 9 % marže na 4 % je velmi těžko zdůvodnitelné i z toho důvodu, že když se do tabulky podíváte, tak zjistíte, že došlo v podstatě nedávno ke skokovému snížení, a to bylo mezi roky 2011 a 2012, kde to bylo z 13 % na 9 %. S tím se samozřejmě musely obě pojišťovny nějakým způsobem popasovat, a když si konečně na změněný režim navykly, přicházíme najednou se skokovým ponížením o více než 50 %.

Jak bylo avizováno, je tady návrh na to v podstatě poslanecký návrh pana poslance Opálky úplně vypustit z přeloženého materiálu. A pokud bychom se dostali do podrobné rozpravy, podal bych pozměňovací návrh pro jistotu také, který – řeknu na rovinu – střílí také od boku, protože k tomu nebyla udělána žádná pořádná analýza. Nicméně je tady snaha aspoň neudělat velký skok a dostat se na nějaké přiměřené číslo, to znamená na polovinu rozdílu, což by bylo 6,5 %.

Pokusil jsem se zjišťovat, jestli by pojišťovny byly schopny službu, kterou dělají pro stát, za tyto finanční prostředky realizovat. Slyšel jsem číslo 7 %, dovolím si říct, že 6,5 % by mohlo vycházet. Ale je to stejně koukání se do křišťálové koule.

Pokud bychom se dostali do podrobné rozpravy, doporučoval bych, abychom zákon v tom znění, jak nám byl poslán z Poslanecké sněmovny, neprohlasovávali, abychom ho nechali projít do podrobné rozpravy, a následně, pokud by neprošel pozměňovací návrh, který avizoval pan kolega Škaloud, dovolil bych si předložit pozměňovací návrh, který máte od včerejška na svých lavicích, kde se mění ono číslo ze 4 % na 6,.5 %. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Hassan Mezian.

Hassan Mezian:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové. Vystupuji podruhé po panu kolegovi Horníkovi a opět s ním souhlasím. Jedná se o to, že jsme s paní senátorkou Sykovou tuto záležitost probírali a vzhledem k tomu, že se ztotožňujeme v názorech, přečtu vám podnět, který společně podáváme:

Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, předložený návrh zákona vychází z několika mylných tezí. Především se zřejmě jedná o zcela mylnou představu, že prakticky veškerá správní režie je jakousi marží pojišťoven, jimž stát tuto agendu zákonem svěřil. Ale tak tomu v žádném ohledu není. Ze správní režie hradí pojišťovny vlastní náklady na provoz systému, včetně mezd a věcných nákladů na práci. Reálné náklady, resp. samotná skutečná režie bez jakékoliv marže se pohybují ve výši cca 6,5 % z vybraného pojistného.

Údajný přínos pro státní rozpočet je zcela iluzorní. Systém sice dnes generuje nemalé prostředky využívané státním rozpočtem, z titulu své povahy systému průběžného, kdy stát může využívat okamžitě roční přebytky výše pojistného oproti objemu prostředků vyplácených poškozeným v řádu cca 2 mld Kč ročně.

To ovšem nijak nesouvisí s výší správní režie. Naopak, je to možné jen díky hladkému fungování celé agendy. Pokud by došlo ke snížení režie pod nákladově únosnou úroveň a systém by tak přestal být pojišťovnami provozovatelný, nutnost rychlého náhradního řešení by jistě byla pro stát nesrovnatelně dražší.

Je dále třeba připomenout, že ministerstvo práce a sociálních věcí ČR předložilo pro projednání ve vládě koncepční materiál, který by měl zahájit proces transformace systému úrazového pojištění. Diskuse o transformaci je jistě vítána a všechny zúčastněné strany do ní určitě vstoupí se svými zkušenostmi a jejímu výsledku se přizpůsobí. Měla by se však odehrávat na bázi seriózního posouzení analytických podkladů a nikoli během několika hodin na plénu Sněmovny. Lze jen připomenout, že původní správní režie při vzniku celého systému v 90. letech činila 29,5 %. Posléze byla postupně snižována na 25 % až na 13,5 % a k poslednímu snížení správní režie ze 13,5 % na 9 %. Před nedávnem předcházela analýza a doporučení ministerstva financí ČR a že toto ministerstvo ústy zástupkyně vlády, gesční ministryně práce a sociálních věcí zásadně nedoporučovalo na jednání Sněmovny snížení režie do doby přijetí nového systému zabezpečení při pracovním úrazu. Do té doby by měla být výše správní režie v zájmu poškozených osob ponechána přinejmenším na úrovni, která umožní prostý nákladově orientovaný provoz.

Z uvedených skutečností vyplývá, že správní režie ve výši 6,5 % je skutečně absolutním minimem pokrývajícím čisté náklady. Proto případný pozměňovací návrh v tomto smyslu podpořím. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Pan senátor Miloš Vystrčil má slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, co zde říkal pan senátor Horník a pan senátor Mezian, jenom velmi stručně.

Také budu mluvit o podivném výkřiku pana poslance Opálky, který navrhl snížit devítiprocentní správní režii na 4 %, aniž by to jakkoli zdůvodnil, a Poslanecká sněmovna, nevím, jestli mám teď říkat, k našemu podivení, následně hlasovala pro.

Historie je taková, že postupně se správní režie pojišťoven, které zabezpečují za stát úrazové pojištění a jeho administraci, snižovala z 29 % na 9 %. Dělo se tak většinou po provedení průzkumu ministerstvem financí a následně návrh na snížení, který schvalovala Poslanecká sněmovna a potom Senát, byl tedy podložen nějakým materiálem. Nyní tomu tak není a je to velmi podivné.

Ještě k číslům. Pokud jsou správná čísla pana senátora Horníka, tak celková částka vyplacená zaměstnavateli na úrazové pojištění je asi 6,5 mld Kč, z toho zhruba 3,5 mld Kč se vyplatí v rámci vypořádání úrazového pojištění, zhruba 600 mil. Kč zůstane jako správní režie pojišťovnám a zhruba 2,5 mld. Kč je potom další zdroj státního rozpočtu, s tím, že jak se s ním nakládá, je potom věcí státu, resp. těch, kdo o státním rozpočtu rozhodují.

 

Když si představíme, že někomu jeho správní režii snížíme o více než polovinu, tak samozřejmě se to projeví na kvalitě výkonů té práce.

Nyní trochu spekulace. Pokud tedy pojišťovnám dáme méně na správní režii, a oni vědí, že zhruba 2,5 mld. Kč ročně odvádí státu z toho, co zbude, tak proč by se tak snažily důkladně zkoumat, jak ta úrazová pojištění byla naplněna. A pokud státu potom odvedou 1,5 mld., byť mají méně na režii, je klidně reálná představa. Protože když ten stát říká, že má mít na režii 4 %, místo 9 %, tak proč bychom se tak snažili zjišťovat, jestli výplata úrazového pojištění je skutečně v té výši, jak má být. Nebo jestli náhodou to nemusíme tolik zjišťovat, protože stejně tam ty peníze zbývají.

To jednak ukazuje na to, že otázkou zda ten systém, který takto je zaveden, je správný. A druhá věc je, že ta bezhlavá snaha šetřit může kolikrát mít opačný výsledek. Proto se velmi přimlouvám, abychom propustili tento návrh do podrobné rozpravy. A tam se velmi přimlouvám za návrh pana kolegy Škalouda, a to z toho důvodu, že tento návrh má dvě vlastnosti. První je, že ponechává 9 %, což je přesně to, co podporuje i Ministerstvo financí ČR, což je prověřená částka a dává možnost paní ministryni, aby potom případně po nějaké další prověrce a prozkoumání navrhla částku jinou. Nebo navrhla systém jiný.

A druhá věc, která také hovoří pro podporu, zejména díky dopolední debatě silnou podporu návrhu pana kolegy Škalouda, je, že odstraňuje přílepek. Což mimochodem – a tady si dovolím prostřednictvím pana předsedajícího oslovit Honzu Horníka, který mě neposlouchá, že to, co dělá on, je podpora přílepku. A vzhledem k tomu, jak dopoledne vystupoval, tak se skoro divím, že takto ten přílepek podporuje tím, že navrhuje jinou hodnotu, než je 9 %. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, paní ministryně.

Já bych mohl tady rozvíjet diskuse, debaty nad tím, proč máme 10 pojišťoven. Kdyby jich nebylo tolik, mohli bychom mít na celou řadu léčení atd. Nebudu to dělat. Dozvěděl jsem se tady, že kolega Opálka ve sněmovně vystřelil od boku 4 %. Kolega Horník nám tady řekl, že od boku střílí 6,5 %, pak se dozvídáme zase střelených 9 %. Ovšem ty byly vlastně ověřené, to se omlouvám. Já, vzhledem k tomu střílení od boku, navrhuji, abychom schválili ta usnesení tak, jak byla předložena jednotlivými našimi výbory.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  S právem přednosti pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Bohužel jsem se ještě toho řečnického pultíku úplně nezbavil, a to z toho důvodu, že bych si přál, aby mohla být poopravena informace, kterou řekl předřečník, kdy říkal, že se jedná o přílepek. Já jsem se byl ptát u naší legislativy, jestli je to klasický přílepek. Nebo jestli je to vůbec přílepek, ale ve vnímání souvislostí těchto zákonů se nejedná o přílepek.

Čili to bych chtěl uvést na pravou míru. A ty informace mám od naší legislativy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Pan senátor Libor Michálek má slovo.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážení kolegové, respektive vážené kolegyně, vážení kolegové.

Vzhledem k tomu, že tady dochází k tomu v uvozovkách "střílení čísel od boku", tak já bych si dovolil tady uvést oficiální informace, které jsou zveřejněny na stránkách České národní banky. A to v sekci "Základní ukazatelé o sektoru finančního trhu". A to konkrétně za tuzemské pojišťovny a za výsledek technického účtu k životnímu pojištění. Může tady vzniknout námitka, že samozřejmě úrazové pojištění je jakýmsi specifikem nebo jakous podmnožinou životního pojištění, nicméně z dat, která jsou dostupná, lze dovozovat, že ty diference v těch relacích nejsou nikterak zásadní.

Takže celkové vybrané hrubé pojistné na životní pojištění v tuzemských pojišťovnách v roce 2013 – budu zaokrouhlovat na miliardy – 66 miliard korun, náklady na pojistná plnění – 44 miliard korun. Takže tady z těchto údajů vyplývá, že jakýsi potenciál marže, pojišťoven v oblasti životního pojištění činí 55 %. 22 miliard je polštář, o kterém se bavíme.

Z těchto 20 miliard 4 miliardy činí správní režie. Takže velmi přesný odhad pana kolegy Horníka – skutečně je to kolem 6 %, činí správní režie. Ten zbytek – 10 miliard náklady na pojistné smlouvy, pak je tam nějaké plnění vůči zajišťovnám, čistý zisk na životním pojištění – 6 miliard. To znamená, 10 % mají na životním pojištění zisk tuzemské pojišťovny. Takže to je ještě k těm diskusím o tom, jak rozlišovat správní režii, marží atd.

Takže skutečně to číslo 6 % je relevantní. A domnívám se tudíž, že ten pozměňovací návrh, který byl přijat v Poslanecké sněmovně, opravdu nevycházel ze skutečného stavu věci. Na straně druhé je pak otázkou, jestli je systémové se pokoušet regulovat nějakou jednu nákladovou položku typu správních režií, když z těch dat, které jsem tady uvedl, říkám, byť to tedy platí za celý sektor životního pojištění vyplývá, že ty skutečné polštáře jsou poněkud jinde než v těch správních režiích.

V tom životním pojištění jsou to především náklady na pojistné smlouvy. Samozřejmě toto je specifický sektor, kde díky té povinnosti tyto náklady odpadají, ale přesto lze předpokládat, že těch 6 % je relevantní cifra, protože pojišťovny nemají žádnou motivaci tyto správní režie nafukovat. Ony by měly motivaci snižovat zisk, kdyby třeba bylo sektorové danění zisku pojišťovně. To by ovšem pak s vysokou mírou pravděpodobnosti nečinily tak, že by uměle navyšovaly správní režie, ale ještě by přidaly pojistným zprostředkovatelům, které si hýčkají dennodenně.

Takže tolik jenom k těm relacím. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Tak se nám rozjela debata. Pan senátor Josef Řihák. Upozorňuji, že se bavíme o zákonu o úrazovém pojištění zaměstnanců.

Senátor Josef Řihák:  Tak, děkuji za slovo, pane předsedající, já k tomuto zákonu vystoupím.

Já mám – upozornil mě na to pan zpravodaj, pan doktor Plaček z ústavně-právního výboru. On tady mluvil o doprovodném usnesení Poslanecké sněmovny. A já bych znovu chtěl obrátit pozornost na to doprovodné usnesení a chtěl bych se zeptat paní ministryně, jakým způsobem se ministerstvo zachová, protože bude připravovat tento zákon, novelu tohoto zákona. A já vám ho znovu přečtu.

Tady je, že aby vláda zvážila zahrnout do zákona segment dobrovolných hasičů, kterými bylo z úrazového pojištění hrazeno dorovnání do výše průměrné mzdy v případě nemoci, úrazu při veřejném zákroku, ve veřejném zájmu, případně předložila jiné řešení. Já si myslím, že to je jedna z nejpodstatnějších věcí a děkuji panu zpravodajovi, že mě na to upozornit, protože všichni máte zkušenosti s tím, jak fungují dobrovolní hasiči.

Dobrovolní hasiči jsou ti, kteří chodí tam, odkud většinou každý utíká. To znamená, pomáhají nám v těch chvílích, kdy to potřebujeme. A já si myslím, že toto doprovodné usnesení je jedno z mála dobrých doprovodných usnesení, které nám chodí z Poslanecké sněmovny. Tak by mě zajímalo, jakým způsobem se ministerstvo k tomu postaví, protože si myslím, že by nebyl žádný problém takovéto usnesení, případně takovéto návrhy do zákona podpořit. Protože si myslím, že dobrovolní hasiči v celé České republice by si konečně toto zasloužili, protože by si v takovém vzduchoprázdnu, i když ve veřejném zájmu, zasahují.

Takže bych chtěl znát názor paní ministryně, jak se při přípravě nového zákona nebo novely k tomu postaví. Myslím si, že to všichni podpoříme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, senátorka Daniela Filipiová má slovo.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji, pane místopředsedo. Já bych jenom chtěla krátce zareagovat vaším prostřednictvím na pana kolegu Michálka a upozornit ho, že srovnávání životního pojištění a úrazového pojištění nejde.

Životní pojištění, to je vlastně komerční pojištění, které poskytují jednotlivé pojišťovny a je na každém občanu, zda si ho zvolí, nebo ne. A úrazové pojištění je dané ze zákona. A je dané právě pro ty dvě pojišťovny, které tady již byly zmíněny, a to Českou pojišťovnu a Kooperativu. A možná ještě, co se týče sémantiky a názvosloví, já si myslím, že tady často používáme slovo marže v souvislosti s těmi devíti respektive čtyřmi procenty. Tady nejde o marži, ale to jsou provozní náklady. Tak abychom si ujasnili, že tady nejde o žádnou obchodní činnost, ale činnost, která je zde ze zákona.

Tak si ujasněme pojmy, protože mnohdy pojmy se mění v dojmy a mohou velmi mást. A tady se kritizovalo opětovné odložení zákona. No, ono není divu, protože bohužel stále se nepodařilo najít takovou novelu zákona, nebo připravit takový zákon, který by správu úrazového pojištění nějakým způsobem dobře ošetřil – jak tady padaly ty návrhy, že by to dělala Česká správa sociálního zabezpečení, přiznejme si, nemají na to prostředky, nemají na to lidi. To by vlastně museli nabrat ty stávající lidi z těch pojišťoven, kteří to umějí dělat. Čili já se nedivím tomu opětovnému odložení, byť samozřejmě je to velmi smutné, že se za ty roky nepodařilo vypracovat takovou podobu zákona, která by úrazové pojištění řešila nějakým komplexním nebo smysluplným návrhem. Podle mého by bylo úplně nejlepší to dát na úroveň vyloženě komerčního připojištění a pustit to všem pojišťovnám. Ale to už je věc samozřejmě do další diskuse. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jenom velmi stručně.

Zaprvé se chci omluvit panu kolegovi Horníkovi, dokonce se mu omlouvám rád, že to, co je podáno, není přílepek, protože ono by to za chvilku mohlo vést k tomu, že nebudeme moci podávat žádné pozměňovací návrhy, a to by bylo určitě špatně.

A teď krátká reakce na pan kolegu Michálka. Pan kolega Horník mi poskytl úplně přesné údaje, abych je měl před sebou. To znamená, srovnávat životní pojištění a úrazové pojištění nelze už bych řekl ze svého charakteru, protože každé to pojištění je jiné. Jedno je komerční, druhé je vlastně dáno státem, neboť je povinen zajistit úrazové pojištění a fungování úrazového pojištění. A stát výkon této služby svěřil dvěma komerčním pojišťovnám, a to České pojišťovně a Kooperativě. A tyto dvě pojišťovny vykonávají za stát tuto funkci. S tím, že v roce 2013 celkem od zaměstnavatelů získali 6,4 mld. Kč a vyplatili asi 4,1 mld. Kč. To znamená, zůstalo 2,3 mld. Kč. Z těch 2,3 mld. Kč si část vzal stát a 9 % z 6,4 mld. Kč, což je nějakých 600 mil. Kč, získaly ty dvě pojišťovny. Což je 9 %, není to 6 %.

A o částku, o které mluvil pan kolega Horník, že je zhruba ta správní režie bez jakéhokoli zisku, bez jakéhokoli zisku je 6,5 %, je naprosto minimální částka. Já si myslím, že žádný komerční subjekt neočekává, že by sloužil státu bez zisku. To tak prostě není a nikdy nefungovalo a ani fungovat nebude. Pokud chce, aby některá služba probíhala bez zisku, tak si ji musí stát dělat sám. Což většinou potom je sice bez zisku, ale dražší.

A v tomhle okamžiku je to tedy takto, že stát na tom, že ty dvě pojišťovny vlastně za něj administrují úrazové pojištění, zhruba ročně vydělává nebo získává od zaměstnavatelů další 2 mld. Kč, které by mohly být nějak použity, a potom má 9 % jako správní režii, ve které je samozřejmě nějaký přiměřený, nebo nepřiměřený zisk. To, zda ten zisk je přiměřený nebo nepřiměřený, prosím bychom neměli dělat v Poslanecké sněmovně, posuzovat v Poslanecké sněmovně, ani v Senátu bez nějakých tvrdých dat, které nám tam dalo nejlépe ministerstvo financí.

Tak se, prosím vás, nesnažme tady říkat, že 6,5 je správně, 7 % je správně... Možná jsou 4 % správně. Já neříkám, že tomu tak není. Ale pojďme se chovat tak, že řekneme, my teď nemáme žádné podklady, my jsme od nikoho nic nedostali, na základě čeho to můžeme posuzovat, to, co získal pan senátor Horník nebo já, to jsou věci, které jsme si získávali tak, že jsme někoho prosili, aby nám něco poslal. Počkejme si na ty podklady, počkejme, až nám někdo dá ty věci tak, jak bychom je měli dostávat, aby to všechno fungovalo správně, a potom rozhodujme.

A v tomto okamžiku si myslím, že nejkorektnější je, když ponecháme 9 %, to znamená, řekneme, pane Opálko, v uvozovkách, nevymýšlejte si, neposílejte nám čísla, aniž byste je zdůvodňoval. Takže to je tolik k tomu. A poslední věc. Pokud bych přesto připustil, že máme porovnávat životní pojištění a úrazové pojištění, tak upozorňuji, že objem a správa 60 mld. a 6 mld. to je velký rozdíl.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má pan senátor Vladimír Plaček.

Senátor Vladimír Plaček:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, dovolte mi prosím ještě jednu poznámku. V rozpravě tady zazněla de facto jedna z uvažovaných možností, jakým způsobem, když dojde k té kvalitativní změně stávajícího pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při nemoci z povolání či pracovního úrazu na klasické úrazové pojištění, hovořila o tom paní kolegyně Filipiová, vaším prostřednictvím, pane předsedající, je to záležitost, že by se touto agendou zabývaly komerční pojišťovny nikoli dvě, ale všechny komerční pojišťovny. Nicméně ty varianty jsou čtyři.

Druhou variantou je, že by se tímto zabývala Česká správa sociálního zabezpečení. Mimochodem, správní režie České správy sociálního zabezpečení je 1,5 %. Nebo by byla vytvořena zcela nová úrazová pojišťovna, a nebo by se touto agendou zabývaly zdravotní pojišťovny, které mimochodem o tuto agendu projevily obrovský zájem. To jenom prosím pro doplnění. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Nikdo další se nehlásí. Končím obecnou rozpravu a, paní ministryně, máte možnost se vyjádřit k dané obecné rozpravě.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Děkuji za slovo, vážené pane předsedající, senátorky, senátoři.

Já se vyjádřím jen velice stručně možná k tomu doprovodnému usnesení, jak tady zněl dotaz, kdy konstatuji, že dobrovolní hasiči jsou v současné době odškodňováni v systému ministerstva vnitra. Ale tím návrhem, jak je případně zařadit do toho úrazového pojištění, se určitě budeme zabývat. Jenom je tam právě problém s tím, že oni, jak nemají příjem, tak nejsou pojištění. Takže je to trochu komplikované. Ale protože ta diskuse k tomu a ty práce vlastně na tom návrhu toho nového zákona, ty budou intenzivně probíhat, takže očekávám, že toto tam bude také zohledněno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Chce vystoupit pan senátor Vladimír Plaček? Nechce. A slovo má zpravodaj garančního výboru, pan senátor Radek Sušil.

Senátor Radek Sušil:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo.

Vystoupilo 10 senátorů, dva z něho dvakrát. Já bych si dovolil trošku glosovat proběhlou diskusi. Pan Horník měl přesná čísla, určitě. Pan senátor Michálek ta čísla trošku popletl. Česká správa sociálního zabezpečení pracuje s režií 1,45 %. Ale my se bavíme o objemu peněz, prosím vás. Ale popřemýšlejte o tom taky, jakou agendu a kolik případů zpracovávají. Česká správa sociálního zabezpečení, to jsou stovky tisíců klientů, kteří tohle realizují, kdežto úrazové se počítá na desítky tisíců klientů, kteří v podstatě projdou tímto pojištěním.

Ne, že bych se tím nezabýval. Velmi mě to trápilo, spousta lidí mě oslovila, oslovila mě i Kooperativa pojišťovna, kdy její návrh byl 6,5 %. Takže pod to by už tzv. mohli být podnákladoví. A když jsem se tím zabýval, myslím si, že i 4 % jsou průchodná.

Zazněly, pane místopředsedo, dva návrhy Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a Ústavně-právního výboru. Doporučuji hlasovat o návrzích těchto dvou výborů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Máme jediné dva návrhy v té obecné rozpravě. A ty jsou totožné o schválení. Takže znělku.

Budeme hlasovat o návrhu schválit. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. (Přibíhající – jste odhlášení, a měli jste se přihlásit...) Kdo je proti, tlačítko NE.

Hlasování č 39 ukončeno, registrováno 47, kvorum 24, pro 26, proti 2. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu. (My se tady s kolegyní Horskou vystřídáme.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Náš program pokračuje. Následujícím bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 318

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 318. I tento bod uvede ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Prosím, paní ministryně, dneska si to s námi užíváte.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová:  Děkuji za slovo. Vážení paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři. Já vám předkládám návrh zákona, kterým se mění zákon o důchodovém pojištění. Tento návrh obsahuje v podstatě zvýšení vyplácených důchodů, a to v takových dvou hlavních bodech. Jeden se týká – stručně řečeno – návratu automatické valorizace důchodů podle pravidel do roku 2012, to znamená, že od 1. ledna 2015 se má znovu zohledňovat 100procentní růst cen a jedna třetina růstu reálných mezd.

Druhá část se týká něčeho, co jde jaksi nad rámec této valorizace, protože kdybychom podle tohoto schématu měli zvýšit důchody teď od 1. ledna, tak vzhledem k tomu, že inflace byla velice nízká, tak zvýšení by bylo průměrně asi o 40 – 50 Kč, nebo možná 70, ale každopádně by bylo velice nízké a vzhledem k tomu, že v předchozích letech důchody prakticky valorizovány nebyly, tzn. že velmi zaostávají za růstem reálných cen, tak bychom našim důchodcům moc nepomohli.

A protože se počítalo již dříve s tím, že průměrný důchod by měl být zvýšen asi o částku okolo 200 Kč tak, aby to vyšlo, protože říkám, kdybychom sledovali pouze inflaci, tak by to nevyšlo, tak tam je takové opatření, kterému se dá říkat mimořádné valorizační schéma pro zvýšení důchodu v roce 2015, a to zaručí, aby u průměrného samostatně vypláceného starobního důchodu zvýšení činilo asi 1,8 %, což podle současných odhadů představuje průměrné měsíční zvýšení asi o 207 Kč. Takže já děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní ministryně. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 318/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Bis. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 318/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Dagmar Terelmešová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Děkuji za slovo. Paní místopředsedkyně, paní ministryně, kolegové, kolegyně. Paní ministryně ve zkratce vlastně řekla, o čem návrh zákona je. Je to změna zákona č. 155/1995 Sb. a vlastně tímto se mění zákon č. 314/2012 Sb., kde byla nastavena úsporná opatření, přičemž se očekávaly úspory ve státním rozpočtu v období let 2013 – 2015 47,8 mld. Ale díky vlivu těchto úsporných opatření, která nastavila minulá vláda, tak poklesla reálná výše starobních důchodů. Bylo to omezené na léta 2013 – 2015 a cílem tohoto návrhu zákona je zkrátit toto úsporné období o jeden kalendářní rok.

Bylo řečeno, jakým způsobem funguje valorizace, vlastně základní výměry se zvyšují každý rok s tím, že základní výměra je zvyšována na základě růstu průměrné mzdy, a to vždy o jednu třetinu základní výše výměry důchodu, která podle zákona činí 9 procent průměrné mzdy a procentní výměra – o tom je tu vlastně dneska řeč – je zvyšována na základě růstu spotřebitelských cen. V současné době obráží pouze 30 procent růstu spotřebitelských cen na základě úsporných opatření a cílem této novely je vrátit stav před úsporná opatření, tzn., aby stoprocentně odrážel index spotřebitelských cen. A plus samozřejmě toto opatření vlády, o kterém paní ministryně také mluvila, a to je jednorázový nárůst – mimořádné zvýšení důchodů právě o 1,8 % průměrné měsíční výše samostatně vypláceného starobního důchodu z důvodu snahy vlády dorovnat ztrátu z předchozích dvou let.

Jenom finanční dopady – finanční dopady se týkají pouze roku 2015, protože už v roce 2016 bylo počítáno s tím, že skončí toto úsporné období – 2015, že skončí toto úsporné období, takže se jedná pouze o kalendářní rok 2015, protože to bylo nastartováno až do konce roku. Tento návrh navrhuje, aby ta úsporná opatření skončila k 1.1.2015, takže nárůst by měl být cca o 5,4 mld. Kč, přičemž 3,3 mld. je zohlednění stoprocentního růstu cen a 2,1 mld. činí jednorázové zvýšení.

Legislativní proces zvyšování důchodů stanoví prováděcí předpis, vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí, který při pravidelném zvyšování důchodů musí být vydán do 30. září příslušného kalendářního roku. Z tohoto důvodu je nutné schválit návrh zákona včas, aby mohlo být vyhověno tomu, aby od 1.1. mohlo ke změně dojít. Z tohoto důvodu bylo také požadováno v rámci Poslanecké sněmovny zkrácení projednávací lhůty.

Poslanecká sněmovna předložený návrh zákona schválila 20. června; hlasování s pořadovým číslem 151 - z přítomných 154 poslanců pro návrh hlasovalo 126.

Já jenom na závěr takovou maličkou glosu, že přijetí návrhu tohoto zákona má alespoň částečně pomoci řešit obtížnou finanční situaci především těch důchodců, kteří jsou výhradně závislí právě na důchodu. Při růstu cen veškerých služeb a spotřebního zboží je právě tato skupina ohrožena chudobou a sociálními dopady. Všechno.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko, a prosím, abyste se i vy posadila ke stolku zpravodajů a sledovala rozpravu.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Paní místopředsedkyně, omlouvám se, ale neřekla jsem ještě stanovisko výboru... (Místopředsedkyně Senátu M. Horská: Pardon, omlouvám se...)

Tuto materii projednal na svém jednání výbor pro zdravotnictví a sociální politiku z 22. schůze konané 22. 7. K tomuto návrhu zákona po odůvodnění zástupce předkladatele Mgr. Martina Kučery, náměstka ministryně práce a sociálních věcí, zpravodajské zprávy senátorky Dagmar Terelmešové a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a určuje zpravodajem k projednání návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Dagmar Terelmešovou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Teď vám opravdu děkuji a prosím, posaďte se ke zpravodajskému stolku. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan Jiří Bis. Je tomu tak, máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Bis:  Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové. Přečtu pouze usnesení našeho výboru, to znamená výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu jako 233. usnesení z 31. schůze konané dne 17. července 2014 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jana Hajdu a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Děkuji.

A já otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí první místopředsedkyně Senátu paní Alena Gajdůšková.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážená paní předsedající, paní ministryně, paní senátorky, páni senátoři, přihlásila jsem se v této chvíli, abych podpořila návrh zákona tak, jak ho máme předložen Poslaneckou sněmovnou. Je potřeba připomenout, že valorizace penzí nebyla běžnou záležitostí, že mechanismus valorizace penzí uzákonil Parlament na návrh vlády sociální demokracie v roce 2002. Byť valorizace penzí byla zakotvena v zákoně, tak pravicové vlády tento zákon obcházely, a tedy se stalo, že reálné příjmy důchodců poklesly o celá procenta.

Současná vláda sociální demokracie se vrací k mechanismu valorizace tak, jak byl původně nastaven a tak jak zajišťuje, že životní situace seniorů, důchodců se nebude zhoršovat. Částečně tento návrh dorovnává minulost i to, kdy penze valorizovány nebyly. Byť bychom si přáli, aby to mohlo být masivnější. Spolu ale s řešením poplatků ve zdravotnictví a snížením DPH na léky jsem přesvědčena o tom, že je to nezanedbatelná podpora seniorům. I když – a to znovu říkám – moc bych si přála, abychom mohli naše seniory podpořit mnohem více. A to ze dvou důvodů.

První důvod je samozřejmě kvůli nim samotným, protože je třeba říci, že vnímání seniorů, té velké skupiny našich občanů, je v této chvíli pokřivené v mnohém v tom, že jsou vnímání jako důchodci jako někdo, kdo vlastně z té společnosti čerpá. Ale společnost jim nedává nic navíc. Oni si na ty důchody platili po celý život. To nemůžeme chápat jako něco navíc. Většina seniorů si svůj důchod odpracovala a v průběhu své pracovní kariéry v podstatě ty prostředky na důchody odváděla. Je jedno v jakém systému, my v této chvíli máme průběžný systém.

Druhý důvod, proč podporujeme a chceme podpořit do maxima - co skutečně ekonomická situace dovolí - seniory a výši důchodů, je kvůli nastartování ekonomiky, kvůli posílení spotřeby zejména v oblasti služeb. Což znamená nová pracovní místa. A to je to, co poté pomáhá nejenom samozřejmě seniorům, ale celé společnosti, mladým lidem, lidem, lidem, kteří jsou v produktivním věku.

Jde tedy o jakousi revitalizaci ekonomiky, kterou si sociální demokracie, resp. vláda vedená sociální demokracií dala do svého štítu. My chceme podpořit koupěschopnost. Je mylná představa minulých vlád, že vše zachrání export. My export samozřejmě podporujeme a parlamentní diplomacie splňuje z vysoké části právě úlohu podpory českého exportu. Ale není pravda, že jenom export je tahounem růstu ekonomiky. Tak to prostě nefunguje. Pokud podsekneme spotřebu, pokud není vnitřní poptávka, tak hospodářství klesá. Vnitřní poptávka je významným stimulem hospodářského růstu. A senioři z tohoto pohledu jsou významnou skupinou spotřebitelů. Oni totiž peníze, které dostanou ve svých důchodech, nevyvedou do daňových rájů, ale nakoupí za ně potraviny, nakoupí za ně služby, nakoupí za ně výrobky. To je ekonomický pohled na celou věc. Ten lidský pohled je, že si naši rodiče, prarodiče, prostě senioři obecně zaslouží po celoživotní práci důstojný život. A spravedlnost v životě je, že dřív nebo později se do situace seniora, důchodce, bude-li mít člověk štěstí, dostane také. Já proto velmi děkuji paní ministryni za to, že předkládá tento zákon. Děkuji, že ministerstvo práce a sociálních věcí tento návrh zpracovalo a předkládá nám. Žádám vás všechny o podporu tohoto návrhu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní místopředsedkyně, a slovo má pan místopředseda Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, paní ministryně. Myslím, že je potřeba si připomenout vývoj minulých let. Je potřeba zdůraznit, že na konci působnosti období vlád, ve kterých měla výrazné zastoupení sociální demokracie, důchodový systém byl v přebytku. Důchodový systém byl v přebytku!Důležité je zdůraznit, že bohužel opatření, které realizovala Nečasova vláda či před tím vláda dalších pravicových vlád, tak vedla k tomu, že systém byl postupně rozebírán. Vedlo to k tomu, že dneska je situace, že systém je v deficitu. A ten deficit se musí samozřejmě doplňovat penězi ze státního rozpočtu, kdy už vybrané peníze na důchody nestačí. Ale státní rozpočet je samozřejmě od toho, aby tyto deficity vyrovnával.

Nelehkým úkolem této vlády je provést změny v důchodovém systému tak, aby znovu byl vyrovnaný. Ta změna, která je navrhována, je určitě pozitivní, nicméně není dostatečná. Protože neumožňuje v zásadě vládě, aby mohla svým rozhodnutím – což bylo za vlád našich, když jsme mohli zohlednit i určité nespravedlnosti, které historicky v důchodovém systému vznikají tak, jak se mění důchodový systém.

Jako jeden takový velký příklad uvedu tzv. starodůchodce. V době, kdy Klausova vláda tady změnila důchodový systém z roku 1995 na rok 1996, vznikly tady dvě kategorie důchodců. "Novo" a kategorie starodůchodců. U těch tzv. starodůchodců, čili lidí, kteří odešli do důchodu před rokem 1996, se méně výhodněji započítávají náhradní doby, než se započítávají dnes. Vlády sociální demokracie, které tady byly předtím, zohlednily právě tyto rozdíly a snažily se vyrovnat tyto rozdíly. Bohužel následné pravicové vlády, které přišly, už toto zohlednění neprováděly a opět došlo k propadu mezi tzv. "staro" a novodůchodci.

Stejně tak jsou tady problémy tak zvaně mladých a starých vdov a dalších. V tom systému, prostě tak, jak vznikla historicky, vznikají nespravedlnosti. Jsem přesvědčen o tom, že vláda by měla mít právo a možnost, svým rozhodnutím na tyto situace reagovat.

Tak jak je navržena změna, ano, je správně, že zohledňuje inflaci, zohledňuje částečně růst mezd ve společnosti, ale neumožňuje vládě právě například vyrovnat nespravedlnosti, které vznikají i politickým rozhodováním minulých vlád, protože změna, kterou provedli Kalousek s Drábkem v rámci valorizací k 1. 1. letošního roku, kdy už se nezohledňovala ani inflace pro důchody, v zásadě vedla k tomu, že důchodci - a tím myslím jak starobní, tak invalidní - v podstatě ze svých důchodů platili státní deficit. Protože jejich životní úroveň vlastně z roku na rok klesla. Zatímco do té doby jsme mohli vždycky říkat, že senioři – důchodci, ať už starobní nebo invalidní, jsou chráněnou skupinou, která bude mít vždycky zajištěno to, že jejich životní úroveň neklesne, protože valorizace důchodů jim to zajišťuje. Toto opatření to zajišťuje, ale chápu, že naši pravicoví koaliční partneři, Babišovo ANO a lidovci, nemají zájem na tom, aby rostly ty důchody asi víc. Čili takový kompromis, že to poroste o inflaci, poroste o třetinu průměrných výdělků, ale už tady není možnost vlády, aby v zásadě rozhodla o tom, že může určitým způsobem reagovat na určité nespravedlnosti, které v tom systému historicky vznikly. Proto je tam i mimořádné opatření z hlediska valorizace pro příští rok a já se zeptám: Když budeme chtít podobně valorizovat důchody i v dalším roce, budeme kvůli tomu zase muset přijímat nový zákon? Budeme asi muset, paní ministryně, je to tak. A to si myslím, že není dobře, protože vláda má svoji politickou zodpovědnost, a tak jak rozhoduje například o minimální mzdě nebo o jiných věcech, stejně tak by měla rozhodovat i v rámci určitých intencí a rozpočtu i o valorizaci důchodů.

Ale v této chvíli doporučuji tento návrh zákona podpořit, tak jak byl dodán z Poslanecké sněmovny, ale do budoucna při další příležitosti možnosti valorizace tohoto zákona jsem přesvědčen o tom, že by bylo dobré zvážit, opět vrátit možnost, která tady byla za minulých vlád, kde měla sociální demokracie většinu, aby to byla vláda, která bude mít možnost důchody valorizovat a přihlédnout i k těm znevýhodněným skupinám a k nevýhodám, které vznikly historicky, kdy tady každá změna důchodového systému vždycky přinese nějakou nespravedlnost. A nelze ji řešit systémovým řešením, je potřeba ji řešit vždycky ad hoc opatřením vlády, a to si myslím, že by bylo dobré do budoucna změnit.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane místopředsedo. Rozprava pokračuje. Slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, paní ministryně, kolegyně a kolegové, nebudu mluvit dlouze. Jde bohužel o nesystémové řešení, paní ministryně. Myslím, že zákon podpoří všichni, kdo znají situaci důchodců, hlavně těch starších. I když to navýšení v průměru 200 Kč, nebo trošku více než 200 Kč, není moc, je to aspoň něco. Škoda, že tady po těch plamenných řečech vládní ČSSD neprosadila návrh ve sněmovně, aby valorizace byl ještě větší, aby se odstranily nespravedlnosti z minulých let. Asi jsou peníze bohužel nutné asi na něco jiného. Ale peníze, které v roce 2015 mají dělat asi 5,4 mld. navýšení, by se určitě našly, kdyby neunikaly desítky miliard při čerpání z fondů EU a kdyby se konečně začaly řešit problémy, které vznikají při nálezech NKÚ na jednotlivých ministerstvech.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak, rozpravu uzavírám. Prosím, paní ministryně, jestli se chcete vyjádřit. Nechcete. Paní zpravodajka, prosím.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Já jenom krátce. V diskusi vystoupili čtyři senátoři, většinou k této materii byl vztah pozitivní, padl jenom jediný návrh, a to schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a o něm bychom měli hlasovat.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dávám hlasovat. Svolám si vás. V sále je přítomno 43 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 22.

Zahajuji hlasování. Ještě dám příležitost panu ministrovi.

Zahajuji hlasování, kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo jste proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 40 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 43, proti nikdo nebyl. Návrh byl přijat.

Končíme projednávání tohoto bodu. Děkuji paní navrhovatelce i zpravodajce.

To je vlastně konec působení paní ministryně dneska v Senátu. Děkujeme za spolupráci a těšíme se zase v Poslanecké sněmovně. Brzy na shledanou!

Náš program pokračuje.

Dalším bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorů Františka Bublana, Aleny Gajdůškové, Milana Štěcha a dalších senátorů o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě

Tisk č. 253

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel – senátor pan František Bublan. Prosím, pane senátore, mikrofon je váš.

Senátor František Bublan:  Děkuji, paní předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, je to druhé čtení návrhu tohoto zákona a de facto je to čtvrté čtení, protože už jednou jsme se pokusili o postoupení návrhu na omezení prodejní doby v maloobchodě a velkoobchodě do Poslanecké sněmovny, nicméně ten pokus v důsledku toho, že Poslanecká sněmovna se rozpustila, nevyšel. Takže já budu velmi stručný v líčení. Jenom připomenu, že jde skutečně o regulaci prodejní doby v maloobchodě a velkoobchodě. Týká se těch sedmi svátků, připomenu – 1. leden, Velikonoční pondělí, 8. květen, 28. září Den české státnosti, 28. říjen den vzniku samostatného československého státu, 25. prosinec, 26. prosinec, oba dva dny jsou svátky vánoční.

V zákoně je vymezeno, kterých subjektů se tento zákon netýká. Navíc je tam přidáno, že se týká zastaváren, provozů určených k obchodování s použitým zbožím a zařízení ke sběru a výkupu odpadů, a to bez ohledu na velikost prodejní nebo výkupní plochy.

Já musím ještě bohužel sdělit jednu věc, protože i když je to, jak jsem říkal, "čtvrté čtení", tak se musím velmi omluvit za to, že v zákoně jsou takové lehké gramatické chyby, které eufemisticky nazýváme legislativně technické pochybení, a na lavice jsem vám rozdal návrh na pozměňovací návrhy, které se týkají těchto legislativně technických záležitostí. Takže si potom dovolím v podrobné rozpravě tento návrh připomenout.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal VHZD jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Bis. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 253/1. Prosím tedy pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Bis:  Vážená paní místopředsedkyně, vážení předkladatelé, vážené senátorky a senátoři. Tento návrh je skutečně poměrně jednoduchý, to znamená, předložený návrh senátního zákona zakazuje prodej v celkově sedmi svátečních dnech a považuji ho za umírněný, až skromný. Myslím si, že si zaslouží plnou podporu ze dvou následujících důvodů: Za prvé státní svátky jsou dnem volna pro připomenutí si významných událostí v životě naší země a redukce těchto svátků na volno k nakupování je v rozporu se smyslem těchto svátků. Za druhé zaměstnanci prodejen jsou lidé se stejnými rodinami a právy jako jsme my a omezovat je víc než je nezbytné, není moc morální. Stačí, že v některých provozech a službách to nezbytné je.

Uvedeným zákonem se zabýval VHZD a svým 211. usnesením z 29. schůze konané 15. května 2014 k návrhu senátního zákona o prodejní době v maloobchodě doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, zpravodajem výboru pro jednání na schůzi určuje senátora Jiřího Bise a pověřuje předsedu výboru Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Návrh projednal též výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 253/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Stanislav Juránek, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Stanislav Juránek:  Děkuji. Budu velmi stručný. Náš výbor doporučil schválit.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které, jak vidím, se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu tedy uzavírám. Já nevím, jestli pan senátor Škaloud? (Jmenovaný se hlásil do diskuse.) Ano, je pozdě. Nechci říkat, co mi vaši kolegové naznačují, já myslím, vzhledem k tomu, že to je už čtvrté čtení, diskuse už proběhla několikrát, takže uzavřeno a dávám hlasovat, tak jak tady bylo navrženo, schválit. Pan předkladatel se asi vyjádří. Ano.

Senátor František Bublan:  Děkuji. Já jsem avizoval legislativně technické pozměňovací návrhy, které jsou v textu. Nevím, jestli je musím všechny číst, máte je na svých lavicích. Jsou to skutečně pouze gramatické chyby, tak se přimlouvám za to, abychom nejdříve hlasovali o návrhu zákona, tak jak byl předložen, pokud nebude přijat, aby byla otevřena podrobná rozprava.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ale vy můžete teď říci jako navrhovatel co chcete v tuhle chvíli. Takže schválit. I s těmi pozměňujícími návrhy, vy to můžete říci už teď.

Senátor František Bublan:  Děkuji. Navrhuji,abychom schválili návrh tohoto zákona ve znění pozměňovacích návrhů, které byly předloženy.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ještě jednou opakuji, že hlasujeme o návrhu zákona – schválit. (Připomínky.) Takže paní místopředsedkyně. (Nehovoří.)

Senátor František Bublan:  Takže já si ještě jednou dovolím zopakovat, že teď budeme hlasovat o původním znění bez legislativně technických změn. Pokud návrh neprojde, potom budeme znovu hlasovat ve smyslu pozměňovacích návrhů.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane zpravodaji, chcete nám je ještě doplnit? Je to senátní návrh zákona, takže má trošku jiná pravidla.

Senátor Jiří Bis:  Protože jsem dal jako zpravodaj návrh schválit, tak já od tohoto návrhu nemohu ustoupit, doporučuji vám neschválit to, hlasovat proti, aby bylo možno udělat legislativně-technické změny a potom po podrobné rozpravě hlasovat o tom znovu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Zahajuji hlasování, tak jak bylo navrženo. Kdo jste pro, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zdvihněte ruku a tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 41 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovili 2, proti bylo 8. Návrh nebyl přijat.

Otevírám tedy podrobnou rozpravu a prosím pana navrhovatele, aby nám načetl změnu.

Senátor František Bublan:  Já si dovolím v podrobné rozpravě navrhnout, aby v § 1 na konci odstavce 1 byla doplněna tečka. V § 1 odstavci 3 slovo "odstavci" nahradit "odstavcích". V § 1 odstavci 3 písm. a) slovo "jejich" nahradit slovem "jejichž". V § 2 odstavci 2 slovo "odst." nahradit slovem "odstavcích" a za slovo "zařízení" vložit slovo "určených". V § 3 odstavci 2 za slova "pokutu do" vložit slovo "výše". Tedy "do výše". Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám. Kdo se dál hlásí do podrobné rozpravy? Nikdo. Uzavírám ji a prosím vás, páni zpravodajové, jestli se k tomu teď chcete vyjádřit.

Senátor Jiří Bis:  Protože se jedná o technická opatření, doporučuji, abychom schválili návrh zákona s těmito pozměňovacími návrhy.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  O tom budeme tedy hlasovat.

Senátor Jiří Bis:  Doporučuji hlasovat o těchto doplnění en bloc, to znamená, ne po jednotlivých bodech, ale všech pět bodů najednou.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Zahajuji hlasování, tak jak bylo navrženo. Kdo jste pro, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo jste proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 42 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 30, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

My teď musíme hlasovat o zákonu jako o celku. Takže o tom nechávám znovu hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo jste proti, tlačítko NE a ruku nahoru.

Konstatuji, že v hlasování č. 43 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 30, proti byli tři.

Návrh byl přijat.

Návrh byl schválen, a proto § 130 odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu jednání.

Předpokládám, že by zpravodaji mohli být pan navrhovatel František Bublan a zpravodaj Jiří Bis. Souhlasíte pánové? (Souhlas.) Děkuji.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 44 se ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 32, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji navrhovateli i zpravodaji.

Končíme projednávání tohoto bodu. Náš program ale ještě pokračuje. Následujícím bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Elišky Wagnerové a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 294

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatelka Eliška Wagnerová. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Paní předsedající, dámy a pánové, je to hrozné v tuto hodinu a po dvou dnech přijít ještě s tímto návrhem, ale je mi líto, "holt" to tak vyšlo, dopředu se omlouvám a budu se snažit být velmi stručná.

Návrh máte konec konců před sebou, takže jste si přečetli, že vlastně jde o eliminace, resp. snížení omezovacích klauzulí ve volbách evropských, ve volbách obecních a o snížení ve volbách krajských.

Co je společné u všech těchto voleb a pro tento návrh? Uvědomme si, že omezovací klauzule je zároveň i omezením volebního práva, a sice ve smyslu rovné váhy hlasů. Jde tedy o rovnou váhu hlasů.

Víme také, že z hlediska ústavního základní práva lze omezovat toliko proporcionálně, což znamená, že pokud působí nějaký protizájem, potom je potřeba to vyrovnávat, ale když chceme omezovat, tak smíme omezovat jen tolik, abychom uspokojili cíl, který chceme dosáhnout, ale zároveň co nejméně omezili právo, které omezujeme.

To je jaksi společné všem těmto třem zákonům.

Co je specifické u jednoho každého? Tam se to právě už liší. U eurovoleb je pětiprocentní klauzule, která samozřejmě i z hlediska evropských předpisů je jaksi přípustná, ale je otázka, zda právě u nás a v našich poměrech je pětiprocentní klauzule namístě nebo není. Po mém soudu tedy není namístě, a to sice proto, že u eurovoleb nedohledáme prakticky žádný zájem, protizájem, který bychom museli brát na vědomí při korekci hlasů. Tam není žádná politicky utvářená vláda. To znamená, že většina v Evropském parlamentu prakticky nemá žádný vliv na utváření pomyslné evropské vlády, prakticky ho nemá.

To je jeden argument.

Druhý argument. Řeknu popravdě, že jsem o tomto návrhu přemýšlela už dlouhou dobu, ale v zásadě mně bylo jasné, že jen tak s ním sem přijít by asi nebylo úplně dobré. Ale když jsem viděla, že německý Ústavní soud zrušil i tříprocentní klauzuli, říkala jsem si, no tak to tedy snad budou kolegové brát na vědomí, že evropský trend takovýto je, přičemž bych chtěla upozornit na to, že německý příklad vzhledem k velkému počtu mandátů pro Německo, ve srovnání s námi, vede k tomu, že přirozený práh je u nich mnohem nižší, než je u nás. To znamená, je to kolem jednoho procenta, u nás by při zrušení pětiprocentní klauzule to znamenalo, že by se práh pohyboval kolem 3,4 procent, čtyř procent při 21 mandátech. Přirozené prahy se dají dobře spočítat. Je to poměrně přesný vzorec, říká se mu Taageperův kompromis. Je to číslo 75, které je lomeno počtem mandátů, o které je usilováno v tom kterém obvodu, zvýšené o 1. A takto si můžete vypočíst přirozené prahy pro jakékoliv volby a vychází to opravdu poměrně velmi přesně.

U nás, jak říkám, je to vlastně 3,4, a když se podíváte na reálie, tak prakticky by to v těchto volbách, které proběhly, znamenalo vlastně přesun dvou mandátů ve prospěch dvou stran, o nichž po mém soudu nelze tvrdit, že by byly úplně marginální nebo dokonce extremistické, nebo co já vím, což je tvrzeno třeba o některých stranách v Německu, které se dostaly do europarlamentu zrušením tamní tříprocentní hranice. Ale jak říkám, nemůžeme srovnávat Německo s námi v tomto směru, protože Německo vlastně kleslo na přirozený práh, který je mnohem nižší, než ho máme my.

To jsou eurovolby.

Krajské volby. Když si vezmeme racionalitu krajských voleb nebo o co v nich jde, tak je to něco mezi volbami do obcí a už přece jenom celostátní politikou. Není to tedy úplně celostátní politika, ale také to není úplná obecní politika, která je úplně specifická.

Dobře, střih, přejdu přece jenom k obecním volbám, bude to jednodušší. Zde navrhuji také úplné zrušení pětiprocentní klauzule, protože někteří politologové píší, že pro obec Němci mají výraz Gemeinschaft, jako společenství, zatímco vlastně celostátní politika, na celostátní úrovni už jde o politicky strukturované společenství, a tam jde o Gesellschaft. A u společenství, tedy Gemeinschaft se vztahy i rozhodování o místních problémech přece jenom řídí trochu jinými ohledy, než jsou jenom politické afilace.

Když se konec konců podíváte na koalice vznikající na obecní úrovni, tak jsou to prostě koalice, které jsou nepředstavitelné na úrovni celostátní, a je to jistě dané tím, že tam jsou jakési afilace řekla bych osobní atd., protože v obcích se lidé znají, zvláště ti, kteří se pohybují přece jenom ve veřejném životě, to je omezený okruh lidí, takže se znají a navazují řekla bych lidský kontakt, který není "kontaminován" politickými rozdíly.

Pokud jde o obce, tak tam opravdu pětiprocentní klauzule nesleduje podle mého soudu žádný vysloveně legitimní účel, protože, jak jsem řekla, nejde tam vysloveně o vysokou politiku, nejde tam o konkurenci politických ideí a názorů. Jde o řešení místních adekvátních problémů. A tam je bezpochyby namístě, aby se jaksi názorově zúčastnilo takové debaty a diskuse co nejvíce občanů, kteří v obci bydlí.

Je mi jasné, že to může být problém u velikých měst, kde je zastupitelstvo třeba 55 osob, jako je tomu v Brně. To je mi samozřejmě jasné, protože tam potom vychází přirozený práh necelé 1,6, což je tedy poměrně dosti nízko.

Ale z druhé strany se ptám: Je to opravdu tak nízko na obecní volby? To je otázka, zda všecky názory, které jsou v obci zastoupeny, a přece jenom zase z druhé strany 1,6 není nula, nula, nic, jestli by i tento názor na řešení místních problémů neměl být zastoupen.

Ovšem pokud jde o obecní volby, tam navrhuji to, s čímž jsem tady jednou už byla, modifikaci zákazu dalšího dělení obce do dalších a dalších volebních obvodů.

A minule jsem tady ten argument nevznesla, dnes ho uplatním. A ten je podle mého názoru velmi relevantní. Podívejte se, Ústavní soud řekl v jednom ze svých judikátů, že všechny volební zákony, to znamená nejenom zákon o volbách do Poslanecké sněmovny, ale i zákon o obecních volbách atd. vlastně musejí mít status organických zákonů, tzn., že musejí projít jak Poslaneckou sněmovnou, tak Senátem, s tím, že obě komory se samostatně k tomu vyjadřují a musí s nimi souhlasit. Pokud jedna komora nedá souhlas, tak ten zákon nemá platit.

Pokud toto je názor Ústavního soudu na význam změny volebních pravidel formou zákona, tak já tvrdím, že nelze delegovat možnost měnit vlastně volební zákon pro danou volbu v určitý čas, v určitém volebním roce, tím, že vytvořím volební obvody podle pravidel, která si sám zvolí. To je samozřejmě v kolizi s požadavkem na rigiditu volebních zákonů.

To je ten nejzákladnější argument, který tady k tomu vznáším.

A nyní ke krajům. Jak už jsem řekla, kraje jsou prostě něco mezi velkou politikou a mezi politikou, veřejnou agendou obecní.

Děkuji tady kolegovi Martínkovi za to, co mi poskytl e-mailem, dostala jsem to sice až dnes, ale přesto jsem se do toho dívala, který zpracoval to, jak dopadly poslední krajské volby a jak by dopadly, kdyby uzavírací klauzule byla snížena na tři procenta. A jsou to poměrně zajímavé výsledky. Pravda je, že ve dvou krajích, a sice v Jihočeském a ve Zlínském, by se do zastupitelstva nedostal nikdo další, a zastupitelstva by byla ve stejném složení, tak jak to je dnes.

Nejpočetnější by to bylo ve Středočeském kraji, tam jsou tři nové subjekty, ve zbytku krajů jsou to většinou dva nové subjekty, které by vlastně přistoupily do zastupitelstva, ovšem nikoliv nějak masivně, opravdu v řádu jednotek.

Ale je zajímavé, co jsou to za strany, v jejich prospěch by se to tam lámalo. Dosti často je to strana SPOZ, která by získala v několika krajích mandáty do krajských zastupitelstev, někde je to Pirátská strana, někde je to KDU-ČSL, také TOP 09, Starostové jsou tam také několikrát, čili to nejsou jenom ty úplně drobné strany, ale jsou to strany, které jsou vysloveně etablované na politickém hřišti, jenom ve volbách neuspěly tak masivně, jak si představovaly.

Jinými slovy, myslím, že to už asi stačí k odůvodnění, víc to odůvodňovat nebudu, protože podrobné odůvodnění máte obsaženo v důvodové zprávě.

Uzavřu své vystoupení návrhem, resp. prosbou, abyste propustili tento návrh do druhého čtení, do výborového čtení, tam se o tom bavme a zkusme o tom přemýšlet.

Ale rozhodně chci zdůraznit ještě jednou, že jde vlastně o pokus o lepší ochranu politického základního volebního práva ve smyslu co nejrovnější váhy jednotlivých odevzdaných hlasů. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, a prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení pana senátora Miroslava Nenutila, kterého teď prosím, aby vystoupil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Paní místopředsedkyně, paní navrhovatelko, milé kolegyně, vážení kolegové. Nebudu se pouštět do dalších výkladů, protože podrobně tady paní senátorka Wagnerová svůj návrh přednesla. Já jenom připomenu základní věci. V prvé části se pětiprocentní klauzule při volbách do zastupitelstev krajů snižuje na 3 %, při volbách do zastupitelstev obcí se úplně zrušuje, stejně tak se úplně zrušuje při volbách do Evropského parlamentu.

Druhou podstatnou částí návrhu je pak zrušení institutu vytváření volebních obvodů pro volby do zastupitelstev obcí.

Vzhledem k tomu, že jsou to poměrně dva rozdílné zásahy do volebního systému, doporučuji přikázat tento návrh zákona jako garančnímu ústavně-právnímu výboru a potom minimálně dvěma dalším výborům, a to výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a výboru pro záležitosti EU.

Dál jenom snad informaci. Právě po volbách do Evropského parlamentu byla vznesena stížnost, kterou se Nejvyšší správní soud zabýval. Ten se vyjádřil v tom směru, že podá podnět k Ústavnímu soudu a podle toho pak bude jednat.

Tolik tedy můj návrh.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane zpravodaji. Prosím, zaujměte též místo u stolku zpravodajů, sledujte rozpravu a zaznamenávejte případné další návrhy.

Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první hlásí pan senátor Miroslav Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři. Tento návrh z jednoho úhlu pohledu vychází vstříc takovým rozpakům, které měl Nejvyšší správní soud, jenž navrhl Ústavnímu soudu zrušení pětiprocentní hranice pro vstup do europarlamentu, a ten ještě dosud nerozhodl, pokud se nemýlím. Pak buďto rozhodne ANO nebo NE a pak to můžeme klidně akceptovat a sněmovna nebo vláda předloží nový návrh. Nemusíme tedy předbíhat, i když samozřejmě můžeme.

Pokud jde o uzavírací klauzuli, to znamená zda splňuje nebo nesplňuje legitimní účel, to je samozřejmě otázka. Vždycky to mělo nějakou logiku, to nevzniklo z ničeho nic. Pokud totiž na jedné straně existuje nějaký strop, vede to k tomu, že hlasy těch, kteří hranici nepřekročili, propadají, zatímco hlasy voličů těch, kteří překročili, zůstávají a tím dochází k jakémusi nerovnoměrnému postavení jednotlivých voličů. To je pravda, ale je to jedna stránka pravdy.

Na druhé straně pětiprocentní nebo procentuální strop pro vstup do zastupitelských sborů má svoji logiku, a to z důvodu, aby bylo možné dojednávat nějaké koalice, a to i na nižších úrovních, i na úrovni obcí, zejména městských částí nebo měst, aby bylo vůbec možné nějaké koalice dojednat, protože v poměrném systému se v podstatě jinak než koaličně jednat nedá. A jestliže máte dvě, tři, koaliční strany, tak to lze, ale máte-li jich tam sedm, to už asi se vládnout nedá a bude to předmětem půtek, rozpadu a nefunkčnosti. Čili i to je legitimní účel, aby radnice byla funkční.

Chápu pochybnosti Nejvyššího správního soudu o europarlamentu. Tam vytváření vládních koalic samozřejmě neexistuje, ale nutnost uvedené klauzule může být potřebná i zde, protože vytvářet praxe a prosazovat svoje stanovisko v rámci frakcí má také svoji logiku, svůj význam, protože pokud by tento parlament byl souborem jednotlivců nebo tendoval k souboru jednotlivců, také by se asi propadal do chaosu.

To, že uzavírací klauzule je a byla vždycky předmětem návrhů ze strany některých politiků, je jasné. Vždycky se pod tím ale podepisuje snaha rozšířit volební právo směrem, který by pro ně byl výhodnější. To mají všechny společné. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Rozprava pokračuje, slovo má pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, pro začátek, abych to zkrátil, se budu prostřednictvím paní předsedající obracet ke svým kolegům, což bude kolega Škaloud a paní předkladatelka Wagnerová, a už nebudu tuto klauzuli opakovat.

Musím říct, že jsem jedním z autorů tohoto zákona, a proto jsem se před x – lety tím tak velmi podrobně zabýval.

Musím říct, že s celou řadou tvrzení, která tady říkala paní kolegyně Wagnerová, nemohu absolutně souhlasit. A myslím si, že je to zcela jednoznačně střet teorie s reálnou praxí. Ale protože je tolik hodin, co je, hodlám tuto debatu vést soukromě s paní kolegyní a nikoliv zde na veřejnosti.

Upozornil bych vás jenom na to, že všichni byste měli mít už od včerejška ve svých schránkách to, co tady kolega Škaloud požadoval myslím v předminulém zákoně. To znamená, jestliže se něčím reálně zabýváme, měli bychom vědět reálný stav.

Spojil jsem se s Českým statistickým úřadem a ten byl tak laskav, že mně udělal fiktivní výpočty nejenom krajských, jak říkala paní kolegyně, ale co považuji za ještě důležitější, i obecních voleb, a to ve všech velikostních skupinách. To znamená, že tam jsou jednotlivé obce. Oni to udělali zcela náhodně, protože já jsem jim neříkal, jaké. Řekl jsem jim, že bych prosil všechny velikostní skupiny, takže tam máte všechny velikostní skupiny.

Jak to vypadá u krajských voleb, už tady řekla kolegyně Wagnerová. Já k tomu mám jenom trošku jiný závěr. Tento závěr je, že změna čísla u uzavírací klauzule fakticky nic neřeší. Když se na to podíváte, tak kromě jednoho skutečně největšího kraje, kdy jsou tři, jsou to v zásadě jenom přesuny jednotlivců mezi jednotlivými stranami.

Pokud se týká obecních voleb, tam si dovoluji připomenout, že už to neřeší vůbec nic, a to přesto, že tam je omezení z 5 procent na nulu. A v zásadě se změny zase projevují jenom v největších městech. Myslím si, že to je v pořádku, ale můžeme říci bohužel. Ale je třeba si uvědomit, že volební zákon pro obce platí jak pro Prahu, tak pro tu nejmenší obec v republice, takže nemůžeme nějakým způsobem to rozklíčovat.

Je samozřejmě otázka, jestli Praha má být podrobena tomuto způsobu. My jsme jí tenkrát dokonce nabízeli, aby se zařadila mezi kraje, kterým vlastně také je, a postupovala podle zákona o krajích. Dokonce mám dojem, že teď to někteří poslanci navrhují, to znamená, že určitě se tady k této otázce znovu dostaneme.

Pokud se týká evropských voleb, s nimi budu hotov hned. Jsem přesvědčen o tom, že evropské volby by měly probíhat na celém území Evropského společenství stejně. A je pro mne opravdu záhadou, jak v jedné zemi může být pětiprocentní klauzule, v jedné zemi její Ústavní soud rozhodne, že nemá být tato klauzule, v jiné je zase různá. Chci-li tedy volit do jakéhosi orgánu, který se nota bene od tohoto volebního období už pasuje na skutečný parlament, tedy dokonce bude jmenovat vládu nebo aspoň jejího předsedu, tak jak to bylo řečeno, tak podle mého názoru základní problém je v Evropském parlamentu a já ho nehodlám v zásadě řešit.

Pokud se týká volebních obvodů, tam je zase zajímavé to, že úmysl předkladatele byl úplně jiný, než se toho ve skutečnosti využilo. My jsme velmi přemýšleli, paní kolegyně, především právě v zásadě z vaší logiky, protože existuje zde velká nespravedlnost, že v městech, kde existují tzv. satelitní části, to znamená územní obvody, které jsou mimo město, to jsou např. připojené obce, které jsou součástí města, když se na to podíváte, tak tyto obce a občané v nich se nikdy fakticky nemohou dostat do zastupitelstva, pokud nejsou zastoupeni na čelních místech rozhodujících městských stran. A když jsme vytvářeli tento systém, tak nám šlo právě o to, aby jednotlivé obce mohly zvolit takový systém voleb, aby místní části mohly mít svoji kandidátku, tedy své zastoupení v městském nebo obecním zastupitelstvu.

Praxe bohužel ukázala, že naše domněnka byla mylná, protože z obcí to udělala jenom jedna, pak to použila Olomouc, toto myslím už teď zrušilo, a potom Praha, která to udělala jaksi z úplně jiných důvodů, které, přiznám se, nás vůbec nenapadly, že by to mohl někdo takto udělat. A tam už to v zásadě také není.

Nemám praktický problém s tím toto eventuálně odstranit, ale říkám znovu, že s tím odstraníme reálnou možnost, aby obce si mohly trošku proporcionálněji zastoupení zvolit, ale když to nevyužívají, tak to asi není potřeba.

Já bych za normální situace samozřejmě nebyl pro zamítnutí, ale vzhledem k tomu, že vím, že v Poslanecké sněmovně je návrh, který sem zcela určitě přijde, a který se týká jediného, co má podle mého názoru smysl tady v tomto návrhu, aniž bych ho chtěl prosím hanit, je to samozřejmě názor. Já mám názor jiný, ale z mého pohledu tedy, co má opravdu smysl se zabývat těmi volebními obvody, a ty zde budeme mít stejně, to znamená, možná se do té diskuse dostaneme tak jako tak, tak proto navrhuji zamítnutí tohoto návrhu v 1. čtení.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Rozprava pokračuje, slovo má pan senátor Miroslav Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Já asi jenom 27 sekund z té praxe.

V západočeském Stříbře je 15 zastupitelů, a i při té 5% klauzuli se do zastupitelstva dostalo 7 volebních seskupení. Nedovedete si představit, než vůbec vznikly orgány města, za určitého kompromisu, v polovině volebního období se nějak nedomluvili a Stříbro bylo rok a půl v podstatě jenom o starostovi.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a rozprava pokračuje. Slovo má pan senátor Miloš Malý.

Senátor Miloš Malý:  Paní předsedající, zbývající páni kolegové.

Dostali jsme se do situace, kdy řešíme funkční systém. V současné době nám zákon o volbách funguje bez jakýchkoli problémů. Uzavírací klauzule má v našem politickém systému dlouholetou tradici. Vždycky fungoval. Můžeme chtít systém v uvozovkách "italský", kdy nám tím, že přejdou tři čtyři zastupitelé někam jinam, nebudou rozhazovat podstatně systém. Nevím, proč to chceme? Já osobně navrhuji se tím vůbec nezabývat, zamítnout, protože proč bourat funkční věci? Máme spoustu věci, které nefungují, a těm bychom se měli věnovat.

Díky za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, ptám se, jestli se ještě někdo chce vyjádřit. Není tomu tak, uzavírám obecnou rozpravu a prosím paní navrhovatelku, aby se vyjádřila.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Paní předsedající, dámy a pánové.

Já jsem samozřejmě čekala tuhle tu reakci, a nepřekvapili jste mě nikterak, takže to beru prostě, jak to je. Ale v každém případě pokusím se odpovědět na pár otázek, které tady zazněly.

No, tak vyčkat na Ústavní soud, říká pan senátor Škaloud. Hmm, Ústavní soud má zase názor, že on sám většinou radši čeká na politiku, protože říká, je to věc především politiky. My jsme na řadě, až politika selhává. Čili tedy to racio je úplně opačné. Nebo tedy ten postup Ústavního soudu je opačný. Ale i tak je to míněno v ústavě, ten Ústavní soud skutečně nastupuje až jako poslední v řadě jako pojistka, když něco selže.

No, potom tady vystoupil pan kolega Martínek. Je to názor, to, co tady říká, zda upřednostníte, abych tak řekla, území oproti lidem. A oproti, no jistě, a oproti, oproti té váze toho hlasu. Tak jako nemůžu si pomoct, když potom někde bude pár..., pár..., ten obvod bude málo lidnatý, tak se to prostě projeví na zkreslení toho výsledku. A bude to nekomparovatelné s tím zbytkem, který bude ve srovnání s takovým obvodem, mnohem lidnatějším.

Takže to je otázka pojetí volební spravedlnosti. Já holt mám jiné. To je ale v pořádku, to je jedno. Pan senátor Nenutil. No, tak jestli jejich zastupitelstvo má 15 mandátů, 15 mandátů, tak tam je, prosím pěkně, přirozený práh se blíží už právě 5 procentům. Takže tam tedy, klauzule neklauzule, tam se prostě prakticky někdo, kdo získá méně než 4,7 – 4,8, nedostane. Takže to není argument. Já beru jediný argument, a to je argument těch velkých měst. A přiznám se, že tedy tady jsem sama nevěděla, ale pokud byste propustili ten návrh do dalšího čtení, tak o tom můžeme přemýšlet společně, jakým způsobem to dotvořit. Jak tedy tam..., od kolika obyvatel města, respektive od kolikačlenného by se případně nějaká klauzule měla objevit pro to, aby tam ten integrační princip mohl přece jenom spoluzapůsobit.

Takže to bych brala, ale říkám, já jsem nevěděla, kde bych měla začít, a proto jsem si říkala, že bych to tu nechala až na rozpravu zde. No a to je asi všechno, co tady zaznělo. Takže já už jsem svůj návrh řekla, na něm musím setrvat a těm, kteří by se snad rozhodli mě podpořit, dopředu děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní navrhovatelko, a prosím zpravodaje, aby se vyjádřil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, v debatě vystoupili 3 kolegové. Padl jediný návrh – zamítnout. O tom bych nechal hlasovat, v případě, že nebude přijat, pak by bylo hlasování o přikázání výborům.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane kolego. Já si dovolím vás odhlásit všechny, protože se mi zdá, že počet v sále nesouhlasí. Prosím, vytáhněte si svoje karty.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Já jsem měla za to, že to zaznělo tedy naprosto zřejmě. Já jsem sama navrhovala, aby ten návrh byl schválen a propuštěn do toho podrobného čtení. Tak já teď, když tady slyším...

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ono se o tom nehlasuje. Tady se hlasuje buď vrátit návrh k dopracování, nebo zamítnout, nebo přikázat.

Senátorka Eliška Wagnerová:  No, tak přikázat. Já jsem řekla "propustit"...

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ale protože padl návrh zamítnout, tak pokud nebude zamítnuto, tak přikážeme. Takhle o tom musíme hlasovat. To je první čtení.

Takže budeme hlasovat, tak, jak nám navrhl pan zpravodaj – zamítnout. Aktuálně přítomno 32 senátorek, senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 17. A protože jsem vás teď odhlásila, přihlásila, tak přece jenom pustím ještě raději znělku.

V průběhu rozpravy byl podán návrh posuzovaný návrh zákona zamítnout. V sále je přítomno 38 senátorek, senátorů, potřebný počet pro přijetí je 20.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, tlačítko ANO a zdvihněte ruku. Děkuji. A kdo jste proti tomuto návrhu, tlačítko NE a zdvihněte ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 45 se z 39 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 20 pro vyslovilo 27, proti bylo 7. Návrh byl přijat, tedy zamítnut.

Takže končíme projednávání tohoto bodu. Já děkuji paní navrhovatelce a předkladatelům za tu práci a děkuji panu zpravodaji.

A máme před sebou poslední bod naší schůze. A je to

 

Změna v orgánech Senátu

Dávám slovo předsedovi volební komise, aby nás seznámil s návrhem na změny. Příslušné usnesení volební komise jste obdrželi na svoje lavice. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji. Paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, poslední bod dnešního jednání byl ohlášen a já bych za volební komisi vám sdělil následující:

Volební komise obdržela od Klubu Starostové Ostravak, dne 27. června 2014, návrh na člena mandátového a imunitního výboru Senátu. Klub Starostové Ostravak navrhuje na nového člena mandátového a imunitního výboru za senátora Jaromíra Štětinu, kterému zanikl mandát v souvislosti s jeho zvolením europoslancem, senátora Zdeňka Brože.

Druhý návrh, který přišel volební komisi, je návrh téhož klubu, to znamená Klub Starostové Ostravak, navrhují ve svém usnesení ze dne 27. června 2014 nového člena stálé delegace do parlamentního shromáždění obce za senátora Jaromíra Štětinu, kterému zanikl mandát v souvislosti s jeho zvolením europoslancem senátora Jana Horníka.

Volební komise tyto návrhy projednala a na své 14. schůzi přijala 21. usnesení. Ta schůze se konala 23. července 2014. Usnesení k návrhu na změnu ve složení orgánu Senátu komise:

1. konstatuje, že v souladu s čl. 4 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu byly splněny podmínky pro volbu Zdeňka Brože za člena mandátového a imunitního výboru.

2. konstatuje, že v souladu s čl. 4 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu byly splněny podmínky pro volbu Jana Horníka za člena stálé delegace PČR do parlamentního shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

3. Pověřila předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát.

Nyní bych poprosil, paní místopředsedkyně, abychom pokračovali dále.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji a já otevírám rozpravu, do které, jak vidím, se nikdo nehlásí. Rozpravu tedy uzavírám. A my v tuto chvíli, pane senátore, můžeme přistoupit k hlasování. Je tomu tak? Ano.

Zdá se, že vše již bylo řečeno, takže poslední znělku dnešní schůze.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl předseda volební komise Tomáš Kladívko.

V sále je aktuálně přítomno 37 senátorek, senátorů, aktuální kvorum je 19. Mně to tady ale nesvítí.

Takže spouštím hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO, ruku nahoru. Kdo jste proti, ruku nahoru a tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování číslo 46 se z 38 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 20 pro vyslovilo 38, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Já děkuji, končím tuto schůzi. A my se sejdeme buď na konci srpna anebo pravděpodobně první týden v září. Pěkné léto a nezapomeňte dělat dobré skutky.

(Jednání ukončeno v 17.03 hodin.)