Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
9. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 22. schůze Senátu
(2. den schůze – 19.06.2014)

(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dobrý den, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítala na pokračování 22. schůze Senátu Parlamentu České republiky.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Lubomír Franc, Veronika Vrecionová, Petr Šilar, Přemysl Sobotka, Dagmar Terelmešová, Leopold Sulovský, Eliška Wagnerová, Jiří Čunek, Patrik Kunčar, Stanislav Juránek, Jozef Regec, Zdeněk Besta, Jaroslav Palas a Václav Homolka.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaší informaci ještě připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence Jednacího sálu. Poprosím vás v této chvíli o klid, abychom mohli zahájit náš dnešní program.

Prvním bodem našeho dnešního jednání je

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny přílohy III Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu, přijaté v Ženevě dne 10. května 2013

Tisk č. 230

Vážené kolegyně, kolegové, poprosím vás, abyste vytvořili důstojné prostředí pro naše jednání...

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 230 a uvede ho ministr životního prostředí Richard Brabec, kterému uděluji nyní slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Dobrý ráno, dobrý den, vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři, je mi ctí vám představit vládní návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací změn přílohy III Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky v mezinárodním obchodu. Česká republika je smluvní stranou této úmluvy od února 2004.

Na 6. zasedání konference smluvních stran Rotterdamské úmluvy v květnu 2013 v Ženevě bylo přijato rozhodnutí o rozšíření přílohy III této úmluvy o čtyři skupiny nebezpečných chemických látek, a to o pesticid azinfos-methyl a tři průmyslové chemické látky: komerční pentabromdifenylether, komerční oktabromdifenylether a perfluoroktansulfonovou kyselinu a její deriváty. (Jsem rád, že se mi to podařilo vyslovit skoro tak úspěšně jako na půdě Poslanecké sněmovny.)

Zařazením těchto látek do přílohy III se na ně bude vztahovat postup předchozího souhlasu, což v praxi znamená, že pověřený orgán dovážejícího státu uděluje souhlas s dovozem nebezpečné látky ještě před jeho uskutečněním. Nakládání s látkami nově zařazenými do přílohy III je již řešeno v nařízení Evropského parlamentu, takže změna této přílohy nebude mít dopad ani na právo ČR; ani na státní rozpočet, státní správu ani na podnikatelský sektor.

Zařazení nových látek do přílohy III přispěje k vyšší ochraně životního prostředí a lidského zdraví.

Rotterdamská úmluva je smlouvou prezidentské kategorie. Aby změna její přílohy byla platná také pro ČR, je k tomu zapotřebí souhlasu Parlamentu ČR a následné ratifikace prezidentem. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře. Požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 230/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Lebeda. Garančním výborem je VUZP. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 230/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ivo Bárek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Ivo Bárek:  Dobré dopoledne, milé kolegyně, vážení kolegové, vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, náš výbor projednal tento tisk na svém zasedání dne 12. března 2014 na své 23. schůzi.

Myslím si, že pan ministr tady vysvětlil obsah. Doplnění tady této přílohy III Rotterdamské úmluvy o čtyři chemické látky – do přílohy III úmluvy. Myslím, že je to vcelku všem jasné.

Dostávám se k našemu 80. usnesení VUZP. Náš výbor přijal následující usnesení:

Po úvodním slově zástupkyně předkladatele paní Ing. Bereniky Peštové, náměstkyně ministra životního prostředí a zpravodajské zprávě senátora Ivo Bárka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací změny přílohy III Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu přijaté v Ženevě dne 10. května 2013. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Ivo Bárka a pověřuje předsedu tohoto výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB pan senátor Lebeda. (Nepřeje.) Děkuji.

Otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana ministra, zda chce ještě něco dodat. (Ne.) Děkuji.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Byl dán jediný návrh, a to je vyslovit souhlas s ratifikací.

Budeme hlasovat o návrhu:

Senát dává souhlas k ratifikaci změny přílohy III Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu přijaté v Ženevě dne 10. května 2013.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 29 se z 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Děkuji vám.

Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodajovi i vám za hlasování. Projednávání tohoto bodu končím.

Následujícím bodem je opět úmluva.

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Basilejská úmluva o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování, sjednaná v Basileji dne 22. března 1989, a změny přílohy IX této úmluvy, přijaté v Ženevě dne 10. května 2013

Tisk č. 231

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 231. Slovo má opět ministr životního prostředí pan Richard Brabec. Prosím.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Opět děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři, dovoluji si vám představit vládní návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování a změn přílohy IX této úmluvy.

Česká republika převzala závazky smluvní strany Basilejské úmluvy jako nástupnický stát České a Slovenské Federativní Republiky s účinností od 1. ledna 1993. Na 11. zasedání konference smluvních stran Basilejské úmluvy v květnu loňského roku bylo přijato rozhodnutí o zařazení dvou nových položek do přílohy IX této úmluvy, a to frakcí po zpracovávání nápojových obalů a odpadů vznikajících při výrobě štítků. Nové položky jsou již součástí platné legislativy EU, a to konkrétně přílohy III b) zařízení o přepravě odpadů, které úmluvu na úrovni EU již provádí.

Vzhledem k tomu, že toto nařízení je v ČR přímo použitelné, nebudou mít změny přílohy IX Basilejské úmluvy dopady na právo ČR. Ani na státní rozpočet, veřejnou správu. Ani na podnikatelský sektor.

Přijetím změn přílohy bude tato úmluva uvedena do souladu se zmiňovaným evropským nařízením.

Proto se navrhuje, aby Parlament ČR vyslovil souhlas se změnami přílohy IX.

Součástí vládního návrhu na přijetí změn přílohy IX Basilejské úmluvy je také návrh na dodatečnou ratifikaci Basilejské úmluvy původně schválené jako smlouvy vládní. Důvodem tohoto kroku je pouze formálně právní sladění procesu sjednání této úmluvy s platnými ustanoveními ČR, která v současné době u takovéto mezinárodní smlouvy vyžaduje souhlas Parlamentu ČR a následnou ratifikaci prezidentem republiky.

Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře. Opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 231/2. Zpravodajem výboru byl pan senátor Pavel Lebeda. Garančním výborem je VUZP. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 231/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Radko Martínek, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore – Basilejská úmluva...

Senátor Radko Martínek:  Omlouvám se, ale nějak jsem pozapomněl... Takže se všem omlouvám. VUZP projednal tuto záležitost na své 23. schůzi 12. března 2014.

Přijal následující usnesení:

Po úvodním slově zástupkyně předkladatele paní náměstkyně ministra životního prostředí, zpravodajské zprávě mé a po rozpravě doporučuje Senátu vyslovit souhlas s ratifikací Basilejské úmluvy o kontrole nebezpečných odpadů přes hranice, jejich zneškodňování, sjednané v Basileji 22. března 1989 a o změně přílohy IX k této úmluvě přijaté v Ženevě dne 10. května 2013.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit pan zpravodaj VZVOB. (Nepřeje.) Děkuji.

Otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Ptám se pana ministra, zda chce něco dodat. (Ne.) Pan garanční zpravodaj. (Také ne.) Děkuji.

Můžeme přistoupit k hlasování. Byl dán jediný návrh. Dát souhlas k ratifikaci.

Budeme hlasovat o návrhu:

Senát dává souhlas k ratifikaci Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování, sjednané v Basileji dne 22. března 1989 a změně přílohy IX této úmluvy přijaté v Ženevě dne 10. května 2013.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 30 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji. Projednávání tohoto bodu končím. Pane ministře, hezký den.

Dalším naším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 283

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 283. Návrh uvede ministr kultury pan Daniel Herman, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr kultury ČR Daniel Herman:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dobrý den! Účelem předloženého návrhu je zajistit splnění povinnosti České republiky transponovat do právního řádu dvě autorskoprávní směrnice EU. Jde o směrnici novelizující již existující směrnici o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících a o směrnici o některých povolených způsobech užití osiřelých děl.

Naléhavost projednání a schválení této výlučně transpoziční novely je dána tím, že EK již zahájila tzv. formálním upozorněním ze dne 27. ledna letošního roku řízení proti ČR pro nesplnění lhůty stanovené pro transpozici jedné z těchto směrnic. K nedodržení lhůty došlo proto, že v důsledku rozpuštění Poslanecké sněmovny nemohl být legislativní proces v loňském roce dokončen.

Nyní alespoň stručně k vlastnímu obsahu novely.

První z transponovaných směrnic prodlužuje dobu ochrany práv k hudebním nahrávkám. Aby hudebníci a zpěváci mohli mít užitek ze svých raných nahrávek i v pozdním věku, prodlužují se jejich práva k nahrávkám, na nichž účinkují, z 50 na 70 let. Stejně se prodlužují práva nahrávacím společnostem, které ovšem budou muset těmto umělcům poskytovat dodatečné odměny získané z užití těchto nahrávek během prodloužené doby ochrany. Změní se také počítání doby ochrany práv u hudebních děl s textem, jsou-li vytvořeny za účelem společného užití, jak je to typické u skladeb populární hudby nebo u oper či muzikálů.

Doby ochrany neskončí v těchto případech dříve než za 70 let od smrti posledního z autorů takto spojených děl.

Druhá směrnice se týká tzv. osiřelých děl a osiřelých zvukových záznamů. To je dosud chráněných děl nebo záznamů, jejichž autor či jiný nositel práv není znám nebo je nedohledatelný.

Kromě definice osiřelého díla se zavádí výjimka z výlučných autorských práv ve prospěch kulturních a vzdělávacích institucí a veřejnoprávních vysílatelů. Tyto instituce s posláním ve veřejném zájmu tak budou moci – při splnění daných podmínek – osiřelá díla a zvukové záznamy digitalizovat a zpřístupňovat na internetu.

Nová úprava by měla napomoci zejména projektům digitalizace celoevropského kulturního bohatství tím, že se umožní užití dosud blokovaných děl.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jak jsem již zmínil z důvodů promeškání transpozičního termínu, hrozí ČR citelné sankce. Proto má vláda zájem na co nejrychlejším přijetí předložené transpoziční novely. Garanční výbor Senátu doporučil projednávaný návrh zákona vrátit Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Tyto pozměňovací návrhy jsou až na jednu výjimku návrhy legislativně technického rázu. Já bych rád zdůraznil, že byť se může jednat o určité vylepšení textu, rozhodně se nejedná o úpravy, bez nichž by zákon trpěl vadami zásadní povahy nebo by nemohl být aplikován.

Pokud jde o bod 22 návrhu, chci zde opět zopakovat námitku proti jeho zařazení. Jedná se o doplnění kritéria obsazenosti ubytovacích prostor, tedy zjednodušeně hotelových pokojů. S doplněním takového kritéria ministerstvo samozřejmě počítá v další připravované novele, ovšem s tím, že toto ustanovení bude provázáno tak, jak to bylo při přípravě novely akceptováno i Asociací hotelů a restaurací se současným zrušením diskutabilního zastropování odměn z provozování televizí a rádií v těchto prostorách. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 283/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý. Následně návrh také projednala stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 283/3. Zpravodajem výboru byl určen senátor Petr Bratský. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 283/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Šesták, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Šesták:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážený Senáte. Pan ministr kultury Hermann podrobně uvedl obsah návrhu zákona. Vláda předkládá návrh zákona, který transponuje do národní právní úpravy 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady, a to v chronologickém pořadí Směrnici 2011/77 EU ze dne 27. září 2011, kterou se mění Směrnice 2006/116 ES o době ochrany autorského práva a určitých práv s tím souvisejících a Směrnici 2012/2008 EU ze dne 25. října 2012 o některých povolených způsobech užití osiřelých děl.

V případě první směrnice uplynula transpoziční lhůta dne 1. listopadu 2013, v případě druhém uplyne 29. 10. 2014. Vláda schválila návrh zákona 11. prosince 2013 a byl totožný s návrhem pod číslem tisku 1002 v předchozím volebním období Sněmovny, který pod vlivem rozpuštění Sněmovny dne 28. 8. 2013 nestihl být projednán. Návrh zákona byl rozeslán poslancům jako tisk 70 dne 20. prosince 2013. Vzhledem k uplynutí transpoziční lhůty byla snaha v Poslanecké sněmovně o opětovné projednání a vyslovení souhlasu již v prvém čtení. Návrh byl projednán v obecné rozpravě 5. února 2014 na 6. schůzi.

Sněmovna nesouhlasila s projednáváním tak, aby mohla s návrhem zákona vyslovit souhlas již v prvém čtení. Prvé čtení proběhlo 5. února 2014. Návrh zákona byl přikázán k projednání výboru. Druhé čtení návrhu zákona prošlo obecnou rozpravou 29. 4. Podané pozměňovací návrhy, zpracované jako tisk 70/2, který byl rozeslán 29. dubna 2014. S návrhem zákona byl v hlasování č. 145 poměrem 135 hlasů z přítomných 154 vysloven souhlas. Postoupen Senátu byl 26. května tohoto roku.

Ve výboru pro vzdělání, vědu a kulturu byl zástupci ministerstva kultury komentován tento návrh zákona i vysvětleno opožděné celé procedury projednávání a schvalování. Ve své zpravodajské zprávě jsem konstatoval, že mimo určité formální úpravy, které zpřesňují znění směrnice 2011/77 jde především o prodloužení práv výkonného umělce z 50 na 70 let od pořízení záznamu díla, stejně tak jako majetkových práv pořizovatele záznamu. Dalším výrazným rysem úpravy je jednotné počítání ochrany k hudebním dílům s textem za účelem užití ve spojení, kdy jdeme cestou jednotné doby ochrany, která se počítá od smrti posledního přeživšího autora.

Směrnice č. 2012/28 obsahuje společnou definici osiřelého díla zvukového záznamu, jeho užití, podmínky pro ukončení statutu osiřelého díla, ale také podmínky důsledného vyhledávání autora díla. Cílem úpravy byla bezúplatná podzákonná licence pro užití osiřelého díla.

Ve své zprávě jsem upozornil na výhrady našeho legislativního odboru, který vznesl řadu připomínek směřujících ke zkvalitnění zejména jazykové úrovně obou projednávaných směrnic v jejich národní úpravě, a to s ohledem na pojmosloví, jakého užívá autorský zákon. Protože finální podoba připomínek vzešla z jednání se zástupci gestora úpravy, tedy ministerstva kultury, osvojil jsem si názor legislativního odboru do pozměňovacího návrhu a předložil ho na jednání výboru, kde byl jednomyslně schválen. Máte jednotlivé body uvedeny v pozměňovacím návrhu pod body 1 až 21 a 23 až 28.

Druhý pozměňující návrh, který byl předložen výboru, se týká § 100, který upravuje vztahy kolektivního správce k zastupovaným nositelům práv a k uživatelům předmětů ochrany a máte ho v pozměňovacím návrhu uveden jako bod č 22 – o tom mluvil také pan ministr kultury. Tento návrh se snaží odstranit jeden z praktických dopadů příliš obecného vymezení vztahů mezi kolektivními správci a uživateli předmětů ochrany. Jedná se především o ubytovací zařízení v ČR, jejichž provozovatelé jsou povinni platit autorské poplatky z počtu kapacity lůžek, a to i neobsazených.

Při projednávání tohoto pozměňovacího návrhu vystoupil zástupce Asociace hotelů a restaurací, který objasnil problematiku tohoto tématu. Upozornil jsem však na provázanost tohoto bodu jednání na tzv. zastropování poplatků v § 23 autorského zákona, která vybalancovává hrazení poplatků z celé kapacity zařízení a již sama o sobě znamená jednostrannou výhodu ve prospěch jedné kategorie uživatelů, protože pro všechny ostatní uživatele sazby, odměny zastropovány nejsou. V tomto aspektu vidím jisté nebezpečí přijetí bodu 22 bez dalších úprav onoho zastropování, při čemž se opírám o sjednocený názor legislativního odboru Senátu a ministerstva kultury.

Garančním výborem je výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který přijal k tomuto tisku dne 5. června 2014 usnesení č. 210, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 283/1.

Dovolte mi, abych přečetl usnesení tohoto výboru. Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře, odůvodnění návrhu zákona Mgr. Miroslavem Rovenským, náměstkem ministra kultury ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Šestáka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze. Určuje zpravodajem výboru pro projednávání senátního tisku č. 283 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jiřího Šestáka. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si nyní přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miloš Malý. Ano. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Ústavně-právní výbor se zabýval tímto senátním tiskem na své 35. schůzi konané dne 11. června 2014. Po úvodním slově paní doktorky Kateřiny Kalistové, zástupkyně ministerstva kultury, výbor za prvé doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze a jsou totožné - úplně stejné jako měl garanční výbor. Určil zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miloše Malého a za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu ČR. V případě hlasování jsou oba dva návrhy totožné a mohou být hlasovány. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky pan senátor Bratský. Ano. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Bratský:  Dobré ráno, paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky projednávala tento materiál včera 18. 6. v době přestávky na oběd, protože jsme se dřív nebyli schopni sejít v usnášeníschopném stavu. Přijali jsme identické usnesení, jenomže jsme se zabývali napřed tím, zda vypustit onen bod 22 a jak již zaznělo, stálá komise nakonec rozhodla, že schválí všech 29 bodů tak, jak byly připraveny naší legislativou s tím, že jsem s legislativou Senátu i ministerstva ještě pracoval před tím na tom, které z těchto 29 bodů by ministerstvo akceptovalo. Akceptovalo body 7, 11, 13 a 14. Nicméně máme-li vracet do Poslanecké sněmovny tisk s opravami čtyř anebo 29 legislativně technickými připomínkami, rozhodla se komise téměř jednoznačně pro podpoření původního návrhu, který vzešel z legislativy Senátu. Tudíž všech 1 až 29 bodů navrženého usnesení, které máte před sebou. To je myslím vše a stačí to, nebudu zdržovat. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, za vaše vystoupení. Poslední otázka z mojí strany – ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, mohu tedy otevřít obecnou rozpravu. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Máme před sebou další velmi významný lobbistický zákon, prolobbovaný v komisi EU a samozřejmě i na české půdě. Autorská práva a tak jak si je představuje ministerstvo kultury a hlavně OSA a další tzv. nezávislé organizace – bylo by dobře, vážený pane ministře, kdyby se udělal audit na to, jak jsou vybírány poplatky za autorská práva a jak jsou rozdělována a kdo z TOP 09 a starostů se stará o tento majetek, tak bychom asi došli k velmi zajímavým věcem. Vy jste sám řekl, že je to prodloužení z 50 na 70 let – to možná v rozporu s jinými pravidly, která platí v jiných sférách podnikání – ale dobře. Výjimka, o které jste říkal, není ve směrnici EU, takže to je zase další vylepšení ČR. 29 legislativních chyb, které vy tady přehlížíte jako rodné širé lány, to vám prostě asi Senát nepustí. Je to chyba vašich legislativců, že jste nedokázali tyto chyby najít včas, ještě dříve, než šly do schvalovacího procesu Parlamentem ČR.

Myslím si, že je to i určité pohrdání ze strany ministerstva kultury tím, že tady možná se domníváte, že vám všechno projde. Asi neprojde. Ale já bych se chtěl zeptat na něco jiného, vážený pane ministře. § 76 a) kde je napsáno, že jsou povinni vyčleňovat 20 % – povinnosti výrobce zvukového záznamu v souvislosti s tzv. tou doplňkovou – zdůrazňuji doplňkovou – roční odměnou! Jsem zvědav, jak budete dělat, jak se budou právně posuzovat smlouvy, které už byly uzavřeny a nepočítaly s touto roční doplňkovou odměnou mezi výrobci a autory. Tady je napsáno 20 % příjmů – a rozumí se příjem výrobce zvukových záznamů před odečtením nákladů? Co budete dělat, když náklady budou větší než příjmy? To se tady asi neříká. Je to velmi zvláštní, že nebudou moci výrobci odečítat náklady, ale že to bude prostě to, co dostanou, tak z toho 20 % automaticky se odvede.

Takže to jsou moje připomínky. Já nepodpořím tento zákon v této podobě, protože by to skutečně bylo pohrdání českým Senátem. Z legislativního hlediska.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Dále vystoupí pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já bych chtěl upozornit při projednávání tohoto návrhu na jeden typický, řekl bych, naši novodobou demokracii provázející efekt, a to je neúcta k duchovnímu vlastnictví. Já mám pocit, že někde pořád hluboce v sobě máme zakódováno, že jediný produkt je kliková hřídel nebo nasbírané brambory, zkrátka že co není uděláno rukama, jako by si nezasluhovalo úctu a ochranu.

Tento zákon je o nárocích a právech autorů. A my tradičně při projednávání takovýchto předloh řešíme problém chování jejich kolektivních správců a dokonce bych řekl ještě spíše chování jejich výběrčích. Ano, já souhlasím s tím, že je tam mnoho excesů, že by měli v tomto ohledu mít daleko větší kontrolu, že by si kolektivní správci měli hledět toho, jakým způsobem ve veřejnosti vystupují jimi najatí zástupci v regionech. S tím vším souhlasím, ale jak to souvisí s tím, že autorovi náleží přece úplně stejná odměna, má stejná práva jako třeba majitel patentu. Ten přece s tím také obchoduje, prodává licenci k němu oboustranným obchodním jednáním a zúročuje svoji duchovní invenci úplně běžným způsobem. Tam nám to nevadí. Proč nám to vadí u spisovatele, u instrumentálního interpreta, proč nám to vadí u skladatele, tomu já nerozumím.

Myslím si, že by bylo dobré, abychom se na tuto předlohu dívali právě z tohoto pohledu a neřešili výběrčí v regionech. Že zazněla v diskusi ve výboru nebo v komisi také poznámka, že kolektivní správci autory šidí, když to přeložím jinými slovy – kdoví kolik oni vlastně těm autorům dají. No, je to spravedlivé, ale pak bychom se měli zastávat autorů vůči kolektivním správcům a neupírat autorům nárok na odměnu. Že jsou vybírány kolektivními správci, to je prostě systém, který je běžný v demokratickém světě a já si těžko umím představit jiný. Neumím si představit, jak Zdeněk Svěrák obíhá hotely a restaurace a žádá si od nich 50 haléřů, nebo kolik za to, že někde zaznělo v rádiu nebo v televizi jeho dílo. Prostě to nejde. Jiným způsobem se to dělat nedá.

Jedna část té předlohy je evropská direktiva, druhá část jsou legislativně technické opravy. A pak je tam jedna část, a to je mezi těmi pozměňovacími návrhy uvedeno pod č. 22, kde se řeší otázka další úlevy pro hotely a restaurace. Já chápu, že to je něco, čemu rozumíme všichni lépe než intelektuálnímu vlastnictví, a že zkrátka hoteliéři jsou chudáci, kteří jinak zbankrotují. Já bych zde rád zmínil jednu skutečnost, kterou jsem zjistil, a to, že Asociace hotelů a restaurací vede s některými kolektivními správci autorských práv jednání dva roky, s jinými dva a půl roku, s jinými rok. A po celou dobu tedy vlastně prodlužují nějaký závěr o vzájemném obchodním vztahu.

Dále bych chtěl říci, že není zákon napsán tak, že by museli provozovatelé hotelům platit za každé lůžko, i když tam nikdo nebydlí, i když na něm nikdo neleží.

V § 100 odst. 6 je zohledněno, že při vyjednávání o odměně se bere v úvahu účel i způsob podnikání. Také jeho rozsah a okolnosti. Na základě tohoto paragrafu mohou, a také už jednají, správci s provozovateli hotelů či obráceně; provozovatelé hotelů s nimi o možných úlevách.

Stejně tak existuje v zákonu § 99, který dovoluje, aby se povinný subjekt, v našem případě hoteliér nebo jejich asociace obrátili na ministerstvo kultury k zahájení správního řízení o nepřiměřenosti výše odměn. Možností, jak se mohou tito provozovatelé bránit, je celá řada.

Chci jenom říci, že budu navrhovat, pokud postoupí tento tisk do podrobné rozpravy, abychom zamítli bod 22 z našich pozměňovacích návrhů – to jsou ta lůžka. Jinými slovy, podám protinávrh – vypustit bod 22.

Pokud nebude bod vypuštěn, pak předložím pozměňovací návrh, který jste dostali do lavic. Čili je to podmíněný pozměňovací návrh. V tom případě navrhnu, ab úleva v § 23 – vysvětlím později – byla odejmuta. Protože není možno vršit a zdvojovat ochranu těchto specifických podnikatelských subjektů.

Všimněme si, že na jiné se zde nehledí. A řešíme výhradně hotely a restaurace.

Chtěl bych říci ještě jednu věc. Samozřejmě naši legislativci nalezli v předloze řadu, zdá se, spíše drobných legislativně technických nedostatků nebo nedokonalostí. Nicméně je praxe, že při editace Sbírky zákonů se tyto drobnosti odstraňují korekturou.

Není tam žádná věc, která by bránila tomu, aby mohl být zákon v praxi používán. Proto chci předložit v tuto chvíli návrh, abychom schválili návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

V podrobné rozpravě se potom vyjádřím ke svým návrhům. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Nyní má slovo pan Petr Bratský, protože pan senátor Horník neuplatňuje své přednostní právo. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Bratský:  Ještě jednou, dobré dopoledne! Projednáváme takovou technickou novelu, která má v podstatě odčinit, co už měla ČR dávno udělat. Je to transpozice, která jde z EU. Ono je velice lákavé teď zavést diskusi na téma autorského zákona, která by se spíš hodila na seminář nebo nějaké veřejné slyšení. Problémů je tam hodně. Skoro bych před tím varoval.

Chtěl bych vás upozornit, že jsme se na komisi bavili o tom, že uspořádáme seminář. Protože příští jaro se má uskutečnit velká novela autorského zákona, kterou ministerstvo připravuje. Samozřejmě my víme, že Německo má jenom jednoho správce, který za všechny profesní skupiny chodí zajišťovat autory. V ČR jich máme šest. O nějaké centralizaci zatím nebyla nějak řeč, myslím. Možná by to také bylo zdravé. Určitě by většinu z nás zajímalo, nakolik je transparentní činnost těchto organizací vůči autorům. Nakolik lze kontrolovat atd. To všechno jsou otázky, které nás jistě všechny zajímají. Možná některé i bolí... Možná je tam velké pokušení už teď v této technické novele něco odstraňovat. Já bych ale předtím skutečně v této chvíli varoval. Je to zbytečné.

Máme před sebou nějakou technickou novelu. K ní je 29 připomínek naší legislativy. Můžeme si o nich myslet, co chceme. Můžeme to vyjádřit hlasováním. Ale moc bych prosil, abychom nerozvíjeli dlouhou debatu nad věcí, která dnes nemůže být vyřešena. Ano, příští jaro určitě. Tam bych prosil všechny, kteří o tuto problematiku mají zájem, aby se semináře, který budeme pořádat spolu s ministerstvem kultury, zúčastnili a všechny náměty tam řekli, případně žádali o odstranění v novele, která má přijít; velká novela autorského zákona příští jaro.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji za pozornost. Děkuji také, pane senátore. Nyní tedy vystoupí pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Dobré ráno, paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, mám dojem, že tato novela je samozřejmě správně připravená a napsaná. Předřečníci to již řekli. Protože 50 – 70 let autorská práva, mám dojem, že se tady asi většinou nenajde žádný odpůrce. Nikdo ani autorům nechce bránit, aby získali finanční prostředky za to, že něco vymyslí. A už v žádném případě si nemyslím, že to není o panu Svěrákovi... Víte, o čem to je? O těch, kteří vybírají. Když se řekne hoteliér, možná každý vidí hotel Kempinski v Praze. Já jsem léta hoteliérem malinkého hotýlku – 45 lůžek, a těch jsou v republice většina. Nejsou to jenom hotýlky. Jsou to penziony, jsou to ubytovny. Jsou jich tisíce. Jsou mnohdy na sezónu zimní nebo letní. Ale vybírají se autorské poplatky pořád. Ano, za těch 21 let, co to dělám, tady bylo řečeno – počkejme na příští rok – panem kolegou Bratským. Na co mám čekat? Jednadvacet let čekám na to, že přijde vždycky někdo z těch, kteří zastupují kolektivní systém. Doslova a do písmene mě svléknou donaha, a pokud jim nezaplatím, tak samozřejmě přichází sankce. Všechno můžu doložit, mám to za sebou. Ale to nejsou sankce v řádu tisíců.

Platby, jenom abyste věděli, v tom malém hotýlku, jsou desetitisícové. Ano, byly 30 nebo 27 tisíc. Dnes platíme 13 nebo 14 tisíc. Záleží na tom, který výběrčí se vám zrovna v tom regionu dostane do hotelu a který přijde a jak stanoví. Nikde jsem nezjistil, že by v tom měl být nějaký systém. Není v tom systém! A není přece možné, aby autoři, když něco vymyslí, ať je to písnička nebo jiná část produkce, tak aby dostali zaplaceno jednou, třeba od České televize. Pak dostali zaplaceno podruhé, protože Česká televize přenáší systém např. kabelové televize v našem případě, kdy musí platit kabelová peníze tomu systému. A pak zaplatí ještě hoteliér. Už tomu nerozumím...

Vážím si pana Svěráka, ale nevím, proč by měl dostat zaplaceno třikrát. Protože každý ten, kdo přijde do hotelu; a ještě upozorňuji, protože jsme na hranicích, tak v našem hotelu jsou polovina cizinci – ta česká polovina, domnívám se, že má vesměs taky doma televizi, tzn. za televizi platí už doma. Že se náhodou zrovna ocitne někde jinde – myslíte si, že jede na hotel, aby se tam dívali na televizi? K nám jezdí, aby si např. v zimě zalyžovali. To, že si večer pustí zprávy a možné shlédnou nějaký film od Zdeňka Svěráka, tak to je docela možné. Ale kdyby byli doma, tak by to udělali stejně. Čili to je to, o čem tady mluvíme.

Chci tady bránit autory. Mám dojem, že je to nedotknutelné. A myslím, že všichni by měli za svou práci dostat zaplaceno. Ale, prosím vás, měli by za ni dostat zaplaceno jednou. Pokud v tom my v Parlamentu neuděláme pořádek, tak nevěřím tomu, že ministerstva (v tomto případě kultury) přijdou s tím, že celou záležitost napraví. Když se to neudělalo za celých 24 let. Čtyřiadvacet let je v tom takový brajgl, že bych vám přál, abyste byli na té druhé straně... (Hlas z pléna: Lobista...) Nejsem lobista, jak tady zjišťuji... Ale víte, ono se to týká např. i nemocničních zařízení. Chudák pacient, který se ocitne v nemocnici, nikdo mu to nepřeje, doma by se díval na televizi, a aby se mu zlepšil pobyt, tak televizi má na pokojích. A to je řada dalších zařízení, kterých se to týká. Není to jenom o hoteliérech. Hlavně bych chtěl říct, že je to o ubytovatelích. Protože slovo - hoteliér - vždycky navozuje jakési vyšší možné výdělky. Prosím vás, není tomu tak.

Když se podíváte, co dnešní ubytovatel musí všechno splnit směrem ke státu a komu všemu musí platit, tak se nedivme, že tahle branže není tam, kde by mohla být, protože holt všichni na měřitelném místě, a to místo je měřitelné těmi lůžky, si vynucují platby, o kterých si myslím, že jim nepřináleží.

Proto chci poprosit, abyste podpořili pozměňovací návrh, jak je předložený výborem a abychom ho schválili. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Vystoupí místopředseda Senátu pan Zdeněk Škromach. Prosím, pane senátore.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, pane ministře, rád bych se vyjádřil k této problematice, protože to je věc, jak říkal kolegy, kterou v této chvíli moc nezměníme.

Na druhé straně je to problém, který je tady dlouhodobě a šíří se jako mor. Platíme za věci, které nekonzumujeme. To není o provozovatelích zařízení, o lázních, o nemocnicích... My platíme za to, že je tam televize. A kdo to zaplatí? Jak často říkáme, daňový poplatník, zaplatíme to my, občané! Z našich peněz to půjde nakonec, protože my budeme platit za služby. Platíme za rekreační zařízení, platíme nájmy v nemocnici. Nemocnice – ta má taky televizi. Proč já, proboha, jako občan, mám platit někomu za něco, na co se ani nedívám? Proč mám platit za nějaký přiblblý klip, který si ani nezapnu? Notabene, když si nakonec pustím Pay-TV čili placenou televizi. Já si zaplatím za to, že se dívám na film, a ještě mám platit někomu autorské poplatky? Copak je to normální? Jestli toto vymýšlejí v Bruselu, tak je potřeba je zrušit! Protože to je největší lobby, která tady je! Nemyslím Brusel, ale tu komisi... (Pobavení v sále.)

Vezměte to do důsledků. Veřejná produkce je, když sedím v lázních na pokoji sám, nebo možná se spolubydlícím, a díváme se na TV, díval bych se i doma s rodinou, když tam bude rodina, bude nás tam pět, tak je to už společné sledování; vezměme a priori, jdu po ulici s MP3, se sluchátky – je to veřejná produkce? No, možná, že ano... Možná, že to takto budou časem v Bruselu posuzovat. Protože se pohybuji na veřejnosti a poslouchám MP3...

Ano, dneska přece existují programy, které jsou schopny identifikovat, co poslouchám, co se hraje v místnosti apod. Fajn, plaťme za konkrétní produkci, myslím, že je to v pořádku. Autoři, ať dostanou svoji odměnu za svoje dílo.

Proč ale máme platit různé parazity, které se na tom přiživují? Kolik těm autorům skutečně přiteče? Když se tento poplatek zaplatí, tak komu vlastně jde? Kdo určí, co jsem vlastně na té televizi sledoval? Třeba jsem nesledoval vůbec nic. Ale dostane to i ten, komu já bych v životě nedal ani korunu, protože takové umělce třeba neuznávám, nebo se mi prostě tyhle písničky nelíbí... Proč já mu mám platit?

Chci platit za to, co se mi líbí, co poslouchám, na co se dívám. Dnešní technické možnosti umožňují, aby to takhle bylo. Tyhle paušální poplatky na hlavu, ne televizi apod. jsou naprosto nesmyslné! Je potřeba proti tomu se jasně postavit včas – a teď!!!

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, s tímto asi v tuto chvíli moc neuděláme. Je to technická norma. Ale je potřeba tuto diskusi jasně otevřít a jasně vyslat silný hlas do Bruselu k příslušným komisím, že tady nestrpíme tyto lobbistické zájmy a že chceme platit za skutečná díla a za to, co skutečně posloucháme a na co se díváme.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dále bude pokračovat pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Chválím pana místopředsedu za vyslání "silného hlasu do Bruselu"! Myslím, že by bylo třeba začít přemýšlet o tom, jestli náhodou se byrokracie Evropy nevymkla z rukou a jestli komise si nespletla budování prosperující Evropy s budováním "ideálního státu Utopie"...

Nicméně stále ještě hovoříme o tomto návrhu zákona.

Naprosto souhlasím s panem Zdeňkem Škromachem, že existují možnosti, jak rozlišit, zda se někdo dívá nebo nedívá na pokoji na televizi. Dobře znáte, bývá to v menších hotýlcích, že vám za nějaký poplatek – třeba padesátikorunu – půjčí také ovladač k televiznímu přístroji, který je na pokoji. Je to v moci hoteliéra. Může to tak udělat.

Položme si otázku, proč tu televizi na pokoje dává. Dává je tam proto, že je to dekorativní věc? Nebo proto, že to bude vypadat světověji? Anebo proto, že to patří k určitému standardu vybavení pokoje a je to tedy ryze ekonomická záležitost?

Chtěl bych upozornit, že se tady nebavíme o výběrčích. Nebavíme se tady o fungování kolektivní správy. To v návrhu zákona není.

My se tady bavíme o nároku autorů na zhodnocování jejich duchovního vlastnictví. Padl tady příměr, proč by měl být honorován autor třikrát. Připomenu vám, že třeba spisovatel, který vydá své dílo, protože je úspěšné, několikrát, za každé vydání samozřejmě pobírá honorář. Ten si vyjedná s vydavatelem, pochopitelně. Ale vydavatel to nevydává proto, že to napsal ten autor, ale proto, že to čtou čtenáři... Je to prostě součást určitého byznysu, ať už je to šoubyznys nebo oblast vážné hudby, literatury krásné či seriózního divadla. To všechno je jedno.

Myslím, že tady pleteme věci dohromady. Správně tady zaznělo, že je předložena novela, která má implementovat evropskou direktivu a že už jsme ve značném zpoždění – a měla by se proto schválit.

Proč tedy jsme souhlasili s tím, že do novely nastrčíme něco, co je věcné podstaty, nikoliv technické, legislativní; ani není požadováno Evropskou unií.

Stejně tak bych byl nerad, kdybychom znovu otevírali spor o to, zda pokoj na hotelu je či není veřejný prostor. Já také samozřejmě o tom mám pochybnosti, ale můžu si je tak "strčit do knihovny", protože Evropský soudní dvůr v tomto již vynesl svoje rozhodnutí a je pro nás závazné. Buď budeme respektovat, že v Evropě musíme dodržovat pravidla anebo ne.

Bojujme za rozumné věci, přeme se, protestujme a snažme se zamezit nesmyslům. Ale ve chvíli, kdy jsou schválené a kdy jsou platné, tak je prostě musíme respektovat, nedá se nic dělat.

Chtěl bych říci, že problém obsazenosti pokojů je řešitelný v mezích zákona. Je vsunut do návrhu a mezi ostatní legislativně technické připomínky či úpravy a že bychom ho tam neměli ponechat.

Proto opakuji svůj návrh – schválit, ve znění přijatém Poslaneckou sněmovnou. Protože mi přijde, že se vyhneme tady této disputaci.

Nebo později budu navrhovat, abychom tento bod z pozměňovacích návrhů vypustili. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Dále bude pokračovat pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, sice jsme se tady dotkli jiného tématu, které úzce souvisí s tímto zákonem. Ale stejně by mě zajímalo, vážený pane ministře, jak chcete odstranit těch 29 legislativních chyb? Jak to chcete udělat? Vy skutečně chcete říci – to s tím nemá nic společného, je to tady, EU, a 29 legislativních chyb, to nás nezajímá... Ono to nezajímá ani EU...

Ale nás to zajímá! Nás, senátory, to zajímá! A možná i některé právníky to bude zajímat.

Hlavně by mě zajímalo, kdo tam dal, vážený pane ministře, to bylo vaše ministerstvo, které tam dalo v § 71 odst. 4? Kdo to byl z ministerstva, kdo to tam dal? A § 76a odst. 1? Kdo určil těch 20 %? Kdo určil, že to bude příjem bez odečtení nákladů? Kdo to byl z toho ministerstva, že to tam takhle dal? To přece není záležitost Evropské unie! To není záležitost Evropské komise! Tak se vraťme k tomu, co tady máme před sebou! Protože to je možná daleko horší.

Tady dochází k tomu, že se pošlapávají některé smlouvy, které už byly uzavřeny! Ale vám je to asi na ministerstvu kultury jedno!!!

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, dále vystoupí pan senátor Jaroslav Kubera, prosím.

Senátor Jaroslav Kubera:  Dobrý den, vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, ohlašujeme slavnému publiku, že se tu dnes jakožto při slavné pouti provozovati bude nikdy předtím nevídaná komedie na provaze na koni, na zemi. Já si chci taky něco vydělat, tak si trénuji. Ráno jsem zpíval v rádiu Impuls Mackie Messera, taky bych něco za to chtěl shrábnout.

A kde jsou politici? Kdo včera sledoval Poslaneckou sněmovnu, tak by si také zasloužili za ty své výkony celodenní o Ministerstvu spravedlnosti, aby shrábli nějaké peníze. I tady v Senátu jsou rozdílné příjmy. Třeba paní senátorka Gajdůšková by byla v balíku, protože vystupuje často, zejména k evropským tiskům. Pan senátor Škromach tady hezky nám dává naději, že bychom něco s Bruselem mohli udělat, ale včera, když jsme hlasovali o doslova ptákovinách v zákoně o potravinách, tak ta síla tady vidět nebyla, ačkoliv tam nám Brusel nic nenařizoval. To byly naše nesmysly. Celou noc na to myslím, kdo vymyslel, že to bude 5 miliard a co se stane, když ten market dosáhne jenom 4, tak ty vlajky nebo ty nápisy bude zase sundávat a příště zase nandávat, ale o tom jsem mluvit nechtěl.

Mě z toho všeho trápí jiná věc. Já už jsem tady dlouho a zažil jsem takovou blondýnu, která už nevím, jak se jmenovala. Pan ministr by si možná vzpomněl. Ona pracovala na Ministerstvu kultury a připravovala autorský zákon. A když se pěkně prohlasoval, tak se stala jakousi významnou činitelkou Cosa nostry, čili osy, která ty peníze vybírá. Moc dobře si to pamatuji, bylo to velmi pikantní a velmi zajímavé. Proto já mám a priori nedůvěru, tady vůbec nejde o to, že autoři by měli mít nárok na autorská práva, ale jde o ten systém. My jsme začali s jednou organizací, když vám teď řeknu, abyste vyjmenovali těch 6, tak je nevyjmenujete. Ale zdaleka nejsme na konci. Už i ti umělci, co tahají za ty potenciometry, zvukaři, to je evidentně umělecké dílo. Dokonce i kurátoři, kteří věší obrazy, tak to je také umělecké dílo. Vrcholem je skupina skořápkářů, ale ne těch, co dělají ty skořápky, ale ti, co klepou, když jedou koníčkové. Nebo dělají hrom s plechem. To není žádná legrace, to je velké umění. A oni ty televize nejsou jenom v hotelech, kde tady pan senátor Horník neoznámil střet zájmů, ač měl. Ale oni jsou třeba v lázních, v nemocnicích.

A jenom kromě toho vám řeknu, co vám možná uniklo, že integrovaný záchranný systém má také své zákony. Podle integrovaného záchranného systému v případě války a jiných událostí se to vyhlašuje rozhlasem a televizí. ČIli je téměř povinné, aby všude byl rozhlas a televize, aby se host na hotelovém pokoji dozvěděl, že má jít do krytu, že právě začala 3. světová válka. Když tam ta televize nebude, on si ji nepůjčil, tak se to nedozví. Proboha, televize už je něco jako kartáček na zuby. To není už nic.. Pamatujete si, když jsme tady mluvili o mobilních telefonech, kdy někdo chtěl zavést také rozhlasové a televizní poplatky? A vymontování rádia z mobilního telefonu, které je dneska v každém telefonu, bylo tak drahé, že to vůbec nešlo a my jsme tady pracně hledali věty, jak to udělat, aby už toto nebylo možné.

Já se prostě nemůžu smířit s tím, že teď je mistrovství světa, já vtrhnu do teplických lázní, zaklepu u pokoje č. 820, tam bude arabský pacient, kterých je tam nejvíc, se dívat na Al-Džazíru, a já mu ji přepnu na Eurosport a budu čumět na Brazílii a Mexiko, nebo kdo to zrovna dneska hraje. Ten bude na mě koukat jako jojo, jestli jsem se nezbláznil.

Tam je to naprosto jednoznačné, ani soudní dvůr mě nepřesvědčí o tom, že to je jinak. Jestli si vzpomínáte, my jsme schválili ten zákon, že není to veřejný prostor ten pokoj, ale pak jsme museli kapitulovat před EK, která nás donutila, abychom to změnili. Takže já s tím příliš problém nemám. A když půjdeme stále dál, tak nakonec i dělat kruhy v obilí, což teď nás čeká v následujících měsících, je také skoro umělecké dílo.

Já bych se přimlouval, pane ministře, aby aspoň politici byli, protože některé výroky politiků určitě se opakují, normálně je vysílá televize, opakuje je 200x, Střepiny, a nikde nic, žádné peníze za to nemáme.

Já tedy budu samozřejmě hlasovat proti zákonu, protože budu hlasovat podle svého vědomí a svědomí. A neoslní mě ani, že nám Brusel něco nařizuje.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Dále vystoupí pan senátor Jan Horník, prosím.

Senátor Jan Horník:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, neměl jsem v úmyslu vystupovat podruhé, ale byl jsem vyzván, abych oznámil střet zájmů, ale v tom nejsem, protože já už jsem toho měl plné zuby, tak jsem po těch 21 letech podnikání předal na moji manželku, která teď v tom hotelu podniká. Já tam chodím opravovat hlavně toalety a další záležitosti jako chlap.

Jinak kolegovi Oberfalzerovi, prostřednictvím paní předsedající, já bych mu chtěl říct, že 5. vydání knihy, za které dostane autor zaplacené a pokaždé zvlášť, to beru, a to je asi správné. Ale já jsem mluvil o něčem jiném. Já jsem mluvil, když ten Karel Gott zazpívá v té televizi 1x, dostane od České televize, pak dostane podruhé od našeho správce a provozovatele kabelové televize, kterou se to konečně dostane na ten pokoj. A tam já zaplatím potřetí. A Karel Gott, když přijde za týden, zazpívá znova, tak za to dostane znova zaplaceno. Je to úplně stejné jako autor té knihy.

Všeobecně si myslím, že ani nejde tady o EU, o EK, prosím vás, to všechno, co v tom zákoně máme, co ani není dneska úplně předmětem jednání, to jsou věci a nesmysly, které jsme si my vymysleli v této republice. Bohužel jsme nebyli schopní za celá ta léta to dát do pořádku tak, aby to vyhovovalo všem skupinám obyvatel, to znamená těm, kteří v podstatě ta autorská práva by měli vlastnit, mají je a měli by za ně dostat zaplaceno, ale i ta skupina obyvatel, která užívá, já ve finále možná žádné autory bych nepotřeboval, byl bych asi ochuzen, ale ty autoři by pak neměli ani finance. Tady je třeba hledat rozumný kompromis, který bohužel zákon tak, jak v současné době funguje, tak to prostředí dává do pokřiveného stavu a znova se musím zopakovat, byl bych rád, kdybyste někdy někdo mohl zažít situaci ubytovatele, když tam přijde ten výběrčí a je to jedno, jestli je to Dilia nebo je to OSA, nebo jak oni se všichni jmenují, nebo jak oni potom přijdou s tím, že zastupují všechny 3 nebo 4 najednou. A vy tam sedíte a teď víte, že se s nimi musíte domluvit. Já nevím, jak to dělají. Já jsem totiž zjistil, že dokonce o barák, ubytovací zařízení, dá ten dotyčný, který má sice jenom o 5 lůžek méně, tak ty podmínky má naprosto jiné. Je to na tom konkrétním člověku, který tam přijde, a který potom řekne, já jsem to prosadil u své vrchnosti.

Takhle to prostředí nemůže fungovat. Přikláním se k tomu, že s tím musíme něco udělat, ale ne tím, že dneska odejdeme, tím to pro nás skončí a dalších 10 let se na to nikdo nepodívá. Tak pojďme s tím něco udělat. Poprosil bych prostřednictvím paní předsedající kolegu Oberfalzera, zdali by se toho mohl chopit. Já mu určitě budu velmi rád k ruce tak, jak jsme seděli vedle sebe v lavici na gymnáziu, Jirko.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, panu kolegovi Oberfalzerovi vyřízeno. S přednostním právem ale nyní vystoupí místopředseda Senátu, pan Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedkyně, vážené paní senátorky, páni senátoři, tak, jak kolega Kubera upozorňoval na rozpor zájmů, taky bych tedy chtěl, abych se nevystavil nějakému problému, oznámit rozpor zájmů v této věci, když jsem k tomu vystupoval. Protože jsem byl v životě několikrát ubytován v různých zařízeních, kde byla televize, vlastním tablet i mobil, na kterém lze sledovat televizi, dokonce i v těchto ubytovacích zařízeních. Takže v podstatě, kdybychom šli do důsledku, tak máme rozpor tady všichni, protože máme podobné podmínky, stejně jako možná každý občan v této zemi.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. A zatím posledním přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Nemohu se s vámi nepodělit o poznámku od Milana Pešáka, že má pokušení přihlásit se do debaty, že se na televizi nedívá. (Pan poslanec Pešák je nevidomý. – Veselost.) Chci tě upozornit, Milane, ale že i televize má zvuk a jde tam jiný zvuk než v rozhlase. Ale to jsem tedy jenom zneužil zaslechnutou poznámku.

Pokud jde o Jaroslava Kuberu. Honorář by se měl dostat od toho rozhlasu, tedy prostřednictvím paní předsedající jsem tě nedbale oslovil přímo. Honorář by panu senátorovi náležel od rozhlasu, nicméně radiová stanice by měla uhradit autorské poplatky jak autorovi hudby, tak i autorovi textu. Přiznám se, že nevím, kdo napsal českou verzi textu, ale hudbu napsal myslím Kurt Weill pro 1. uvedení Žebrácké opery. Nicméně Jaroslav by mohl získat pravidelnou odměnu, kdyby se přihlásil ke kolektivnímu ochránci práv, a sice k Intergramu, který sdružuje interprety.

Ale dost legrací. To, v čem vězí to nepochopení, je, že televize použitá v hotelovém pokoji je tzv. jiné užití autorova díla. Není to totéž, jako když mám televizi doma. Tam za to platím televizní poplatek. Když má barman televizi ve své hospodě a samozřejmě, že leckde běží pořád, to jsem zažil mnohokrát, ale většinou to přiláká hosty na nějaké významné sportovní utkání, tak on tím zvyšuje svůj zisk, tak je přece logické, aby tam odváděl poplatek za televizi. Teď to nechci plést dohromady.

Takže znovu opakuji, jde o jiné užití, než jaké je zahrnuto v poplatcích, o kterých se pan kolega Horník zmiňoval, to jest, kde všude ten autor dostane zaplaceno, a který šiřitel vysílání musí se podílet na úhradě poplatků.

Je to vždycky otázka dalšího užití díla. Nicméně výzvu přijímám, ujmeme se toho buď na komisi, nebo na výboru. A budeme se tématu věnovat už proto, že opakovaně tady sleduji, že je tady veliká míra ne pochopení pro jednotlivé principy a vždy nás to svádí k tomu, abychom se bavili o tom nehodném výběrčím, jakého známe z pohádky Pyšná princezna, který nás ožebračuje, a já to vůbec nezpochybňuji nebo nezlehčuji, protože jsou jiné zkušenosti z radnic, kde ta praxe chování je mimořádně neetická. S tím je třeba něco udělat a je třeba také těm kolektivním správcům dát jasně na vědomí, že mají věnovat péči tomu, kdo je zastupuje a kdo pro ně realizuje jejich výběr.

A ještě chci udělat jednu poznámku na podporu mého návrhu schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já bych vás chtěl, vážení kolegové, zavést k tomu, abyste se podívali na znění pozměňovacích návrhů, které tam máme. Ani trošku nechci zpochybňovat jejich oprávněnost, ale přece jenom, když se na ně podíváte, co navrhují změnit, tak si myslím, že dospějete spolu se mnou k závěru, že nedojde k žádnému vážnému důsledku, pokud se tyto úpravy provedou v příští novele. Protože neznemožňují uplatnit zákon v té podobě, v jaké je.

Přečtu pár ukázek.

Třeba bod č. 2: Slova "díla, jejichž" nahradit slovy "dílo, jež". Tam se na mnoha místech nahrazuje množné číslo jednotným číslem. Nemyslím si, že by se něco vážného stalo, kdyby tato změna počkala.

"Za osiřelé dílo se považuje dílo," nahradíme slovy "za osiřelé se považuje dílo", ten předmět tam není zdvojen, je to gramaticky hezčí, zcela souhlasím, ale zase se mi nezdá, že by toto nějak bránilo použití zákona.

Např. "za osiřelá nejsou považována" nahradíme slovem "považují".

Nebo "uvedených v" nahradíme slovy "podle".

Nebo naopak slovo "podle" nahradíme "způsobem uvedeným v".

Jsou to z mého pohledu věci, které vůbec nezpochybňují, že mají právo být v intencích nějaké legislativní syntaxe, ale poctivě řečeno, nemám pocit, že by mohlo dojít k něčemu závažnému.

Např. 15. bod, poslední řádek, slova "je považováno" nahradíme slovy "se považuje".

"Práva", 24. bod, nahradíme slovo "právo".

Zkrátka znovu opakuji, nechci vůbec zpochybňovat kvalitu naší legislativy a věřím, že je to takhle správně, ale nezdá se mi, že by tyto úpravy nemohly počkat a že by se tím nějakým způsobem ochromila účinnost návrhu tak, jak byl odeslán ze sněmovny.

Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A to byl poslední vystupující v rozpravě. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit? Nikoho takového nevidím. Rozpravu končím.

Ptám se nyní, zda chce se vyjádřit pan navrhovatel? Prosím, pane ministře.

Ministr kultury ČR Daniel Herman:  Vážená paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, já děkuji za to, že se skutečně pečlivě zabýváte tímto důležitým návrhem, protože si myslím, že je opravdu velmi důležité, aby odcházely věci, které jsou v pořádku.

Chtěl bych se dotknout některých poznámek, které zde zazněly a které jsem si zaznamenal. Asi se nedotknu úplně všech, ale alespoň těch nejzásadnějších.

Co se týká poznámky pana senátora Drymla ohledně § 76a), na to pamatují přechodná ustanovení, pokud by náklady byly větší, tak se nic rozdělovat pochopitelně nebude.

Co se týká té druhé poznámky, na tu odpověděl pan senátor Oberfalzer, tady se jedná především o jazyková vylepšení. Je to aplikace směrnice a myslím si, že to zaznělo zcela jednoznačně.

Co se týká poznámky pana senátora Horníka, tak ten systém autorského práva je na celém světě nastaven tak, že se platí za každý druh užití.

Co se týká pana senátora Kubery, tak myslím, že je to velmi podnětný návrh, teď to jenom trošku chci odlehčit, že bychom se měli zamyslet nad honorářovým oceněním opakovaných vystoupení politiků, ale nechci to jakkoliv zlehčovat.

K těm pozměňovacím návrhům vyslovuji negativní stanovisko, ale každopádně vám děkuji za to, že zde řada podnětných návrhů zazněla. Jak už jsem řekl ve svém vystoupení, připravujeme celkovou novelu, v které samozřejmě věcí budou zohledněné a myslím si, že je třeba se snažit o to, je to naším společným zájmem, aby všechny dokumenty, které od nás vycházejí, byly kvalitní. Děkuji vám za to, že k tomu takto přistupujete.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře, za vystoupení k rozpravě. Ptám se nyní zpravodaje ÚPV, pana senátora Malého, zda chce vystoupit? Nechce, děkuji. Prosím tedy pana garančního zpravodaje, aby nám shrnul rozpravu a řekl, jak budeme hlasovat.

Senátor Jiří Šesták:  Hezký den, dámy a pánové, v obecné rozpravě vystoupilo 6 senátorů, z toho 3 dvakrát a 1 třikrát. Pan senátor Jiří Oberfalzer mimo jiné, kdy upozornil, že je zde tenze mezi kolektivními správci a autory, vybírání poplatků autorské tvorby, upozornil, že již stávající autorský zákon, především v § 100, umožňuje jednání mezi provozovateli a kolektivními správci tak, aby se domohli zlepšení poplatků za užívání autorské tvorby.

Upozornil, že se jedná o technickou novelu, což si myslím, že je důležité si uvědomit, že se jedná o implementaci evropských směrnic. Vyzval zároveň i k respektování uznaných pravidel, které, když vejdou v platnost, tak bychom se jimi měli řídit.

Nicméně dal 2 návrhy. Jeden návrh, aby bylo hlasováno o návrhu, který byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. A v případě, že nebude tento návrh odsouhlasen, tak dává návrh na vypuštění bodu 22) při nesouhlasu s tímto bodem, resp. při negativním hlasování, tak by podal pozměňovací návrh, který máme všichni na stole. Týká se § 23. To se jedná o problém zastropování odměn, které, kdyby prošel § 22, tak ten je vybalancováván právě § 23, zastropováním odměn, protože všichni ostatní uživatelé sazby odměn zastropováni nejsou. Jenom pro vaši informaci, toto zastropování odměn nevychází z žádné ekonomické analýzy.

Ono to bylo prosazeno poslanci, když se projednávala vládní novela na základě závazného judikátu EU a navrhovalo se tehdy kompletní vypuštění výjimky z § 23 pro její rozpor nejen s Unií, ale i mezinárodními autorsko-právní úpravou.

Další kolegové – senátoři se věnovali obecněji pojatému výkladu nebo vnímání autorského zákona. Já si myslím, že to bude právě otázkou přípravy té velké novelizace autorského zákona, který by měl toto všechno zohlednit. Nicméně se to až tak netýká těchto dvou směrnic.

To znamená, že my bychom nyní měli hlasovat o návrhu kolegy Oberfalzera, jestli odsouhlasíme návrh zákona postoupený Poslaneckou sněmovnou. V případě, že to tak neprojde, tak myslím, že by měl být postoupen do podrobné rozpravy.

Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji, pane garanční zpravodaji. Přesně takto musíme postupovat. Já tedy všechny v této chvíli svolám k hlasování.

Pro Kancelář Senátu - my budeme hlasovat o návrhu schválit.

Takže byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 62 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 32. Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 31 ze 62 přítomných senátorek a senátorů, při kvóru 32, pro vyslovilo 5, proti bylo 23, návrh nebyl přijat.

Děkuji vám za hlasování.

Otevírám tedy podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Já dávám jako první návrh, abychom z pozměňovacích návrhů schválených výbory ÚPV a VVVK, abychom z tohoto seznamu vypustili bod č. 22, který není legislativně-technickým opatřením, byl tam vlobbován, a o tom jsme tady vedli v obecné rozpravě sáhodlouhou diskusi.

První věc je tedy vypustit bod č. 22. Pokud tento bod nebude vypuštěn, pak dávám podmíněný pozměňovací návrh, který jste dostali na stoly v písemné podobě. Jde o to, v článku I, za bod 4. současného znění zákona, vložit nový bod 5., který zní: 5. V § 23 se věta druhá vč. poznámky pod čarou č. 1b) zrušuje. Dosavadní bod 5. – 24. se označí jako 6. – 25. Pod tímto pozměňovacím návrhem vidíte aktuální znění tohoto paragrafu a podržena je ta věta, která by se měla vypustit. Je to zastropování do max. výše 50 % poplatků pro provozovatele hotelů. Oni prostě si již v minulosti prolobbovali toto opatření, které má snížit jejich náklady a nyní pokračují, a bylo to samozřejmě motivováno právě tou vytěžitelností hotelů. Nyní chtějí zopakovat neboli kumulovat takovouto výhodu.

Znovu opakuji, že to není pozměňovací návrh, ten pod bodem č. 22, který by byl legislativně-technickou úpravou. A opakuji ještě jednou, že ten tištěný, co máte na stole, je podmíněn tím, že nebude schváleno vypuštění bodu č. 22.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda ještě někdo další chce vystoupit v rozpravě? Nikoho takového nevidím. Předpokládala jsem, že někdo ještě okomentuje pozměňovací návrhy výboru, ale není to potřeba, máme to v písemné podobě.

Takže uzavírám podrobnou rozpravu a ptám se pana navrhovatele, pana ministra, zda chce ještě vystoupit? Prosím, pane ministře.

Ministr kultury ČR Daniel Herman:  Vážená paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, s těmi návrhy, jak je pan senátor Oberfalzer načetl, vyslovuji souhlas, děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane ministře. Ptám se ještě pana zpravodaje ÚPV, pana senátora Malého, zda chce vystoupit do rozpravy? Není tomu tak, děkuji. Prosím tedy garančního zpravodaje, aby shrnul ještě podrobnou rozpravu a provedl nás hlasováním.

Senátor Jiří Šesták:  Děkuji, paní předsedající, dámy a pánové, v podrobné rozpravě vystoupil 1 senátor, pan Jiří Oberfalzer, jak již avizoval v obecné rozpravě, tak podal návrh na zrušení bodu č. 22, o kterém navrhuji, abychom hlasovali jako o prvním bodu. Pokud neprojde, předkládá pan senátor pozměňující návrh, který podmiňuje právě setrváním bodu č. 22 v celkovém sumáři těch pozměňovacích bodů. Chci jenom upozornit na to, co jsem říkal předtím, že vybalancovává právě ten bod č. 22, tento pozměňující návrh, a já mám k tomu stanovisko pozitivní. Projde-li návrh pana senátora Jiřího Oberfalzera na zrušení bodu č. 22, tak budeme následně hlasovat o ostatních bodech pozměňovacího návrhu, to znamená bod 1. – 21. a bod 23. – 29., jako celku, to navrhuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Já tedy opět všechny svolám k hlasování a budu vás žádat, abyste nás hlasováním provedl.

Budeme hlasovat o jednotlivých pozměňujících návrzích a já poprosím pana garančního zpravodaje, aby nás provedl jednotlivými hlasováními. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Šesták:  Vážení kolegové, nyní budeme hlasovat o návrhu pana senátora Jiřího Oberfalzera na zrušení bodu č. 22.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 32 se z 62 přítomných senátorek a senátorů, při kvóru 32, pro vyslovilo 8, proti bylo 28, návrh nebyl přijat.

Prosím dál.

Senátor Jiří Šesták:  Nyní bychom hlasovali o pozměňujícím návrhu podmiňujícím pana senátora Jiřího Oberfalzera, který máte všichni rozdaný na stolech.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 33 se z 62 přítomných senátorek a senátorů, při kvóru 32, pro vyslovilo 11, proti bylo 25, návrh nebyl přijat.

Prosím dál.

Senátor Jiří Šesták:  A nyní budeme hlasovat o všech ostatních bodech, to znamená od bodu 1. – 21. a od bodu 23. – 29., jako celku. Je to hlasování o vrácení návrhu zákona Poslanecké sněmovně s pozměňujícími návrhy bodů, které jsem jmenoval. O všech. Ano, pardon, o všech tím pádem.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 34 se z 62 přítomných senátorek a senátorů, při kvóru 32, pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Děkuji, pane garanční zpravodaji, my jsme tím vyčerpali všechny pozměňovací návrhy.

Přistoupíme tedy k hlasování o tom, že návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 35 se z 62 přítomných senátorek a senátorů, při kvóru 32, pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 musíme pověřit senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jim byl pan senátor Jiří Šesták a senátor Miloš Malý a ptám se, zda s touto rolí souhlasí? Ano. – Ano. Děkuji, můžeme tedy hlasovat o tomto návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh pověřit oba senátora, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 36 se z 62 přítomných senátorek a senátorů, při kvóru 32, pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo.

Děkuji tedy panu navrhovateli, děkuji zpravodajům i vám za kvalifikovanou rozpravu a projednávání tohoto bodu končím.

Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Otevřená a bezpečná Evropa: cesta k realizaci

Tisk EU č. K 126/09

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky K 126/09 a K 126/09/01. Prosím nyní pana ministra vnitra, Milana Chovance, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji vám za udělení slova. Dovolte mi uvést dokument EK, který je základem probíhající debaty o dalším směřování politik EU v oblasti vnitřních věcí po roce 2014, kdy skončí platnost tzv. Stockholmského programu.

Výsledek debaty se stane strategickým vodítkem pro legislativní a operativní plánování v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí EU, které schválí evropská rada v příštím týdnu, a to i za účasti českého premiéra.

Nyní ve stručnosti představím předmětné sdělení Komisi a pozici, kterou ČR v této strategické debatě zastává.

V dokumentu Komise vytyčilo několik hlavních priorit a oblastí, na které je potřeba se v následujícím období zaměřit.

První oblastí je účinná migrační politika. Důraz je kladen na nutnost rozvoje migrační politiky, která napomáhá zvyšování konkurenceschopnosti a růstu Unie a která zároveň počítá s posilováním prevence, omezováním či potíráním nelegální migrace a aktivní návratovou politikou.

V oblasti azylu Komise akcentuje implementaci společného evropského azylového systému. Zároveň připomíná princip solidarity, který však musí jít ruku v ruce s odpovědností členských států za plnění stanovených pravidel.

Další z hlavních priorit oblastí je Schengenský prostor. Jakožto zóna volného cestování bez kontrol. V této souvislosti Komise vyzdvihuje rozvoj integrované správy vnějších hranic EU, hladký provoz Schengenského informační systému druhé generace či dokončení rozšíření vlastního Schengenského prostoru. Budoucí víceletý program by měl být totiž v souladu se strategií vnitřní bezpečností a jejím akčním plánem, které nadále zůstávají v platnosti.

Vláda ČR vítá předmětné sdělení, neboť Komise poměrně přesně vystihla základní periodity, které by měla Unie a členské státy řešit. V uplynulých letech byla přijata řada legislativních předpisů, reagujících na aktuální výzvy. Podporujeme proto názor Komise, že je nutné, abychom se v příštích letech soustředili spíše na řádnou implementaci a ne na koherentní uplatňování této již existující legislativy. Souhlasíme s vyjmenovanými prioritami, přičemž klademe důraz zejména na Schengen, účinnou migrační politiku a potírání nelegální migrace, a to včetně trendů a trestné činnosti, např. spojené s obchodováním s lidmi.

Pro úplnost dodávám, že v květnu a v červnu schválili naši rámcovou pozici ve VEU Poslanecké sněmovny a VEU.

5. června proběhla závěrečná debata ministrů vnitra a spravedlnosti na zasedání Rady Evropy a v současnosti se již projednávají předmětné návrhy na podobu strategických vodítek, které v příštím týdnu definitivně potvrdí Evropská rada.

Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře. A požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tento tisk, je VEU, přijal usnesení, které máte jako senátní tisk K 126/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, milé kolegyně, kolegové, máte před sebou návrh na doporučení k vyjádření Senátu PČR, který přijal VEU na svém zasedání dne 12. června 2014. Já jsem již včera avizoval, když jsme probírali budoucí jednání Rady o tom, že toto usnesení vám zde bude předloženo a není to žádné velké překvapení, snažili jsme se do tohoto usnesení včlenit to, co jsme již v dílčích názorech řekli v minulých letech.

Já bych zde zdůraznil jenom některé věci z doporučení, protože jinak to doporučení máte před sebou a to je něco i podobného, co řekl pan ministr.

My jsme pro legální migraci, která může být migrací řízenou, ale jsme proti nelegální migraci. Jsme pro účinnou návratovou politiku tak, jak ji máme podepsanou my jednak v bilaterálních dohodách, nebo společně mezi EU a jednotlivými státy. Myslíme si, že je to velmi účinná zbraň proti nelegální migraci. Jsme pro to, aby migrační politika byla otázkou členských států, kdežto azylová politika, tam samozřejmě jsou vhodné společné kroky v rámci celé EU. Nepovažujeme za vhodné, aby se agentura Frontex stala postupně pohraniční stráží, myslíme si, že Frontex by měl plnit přesně tu funkci, kvůli které byl založen, to znamená, aby to bylo koordinační středisko, aby to bylo středisko výuky a pomoci při náhlých nepředvídatelných nebo i předvídatelných situací.

Toť asi to základní, co jsem vám chtěl říct.

Prosím, abyste podpořili toto doporučení VEU.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto návrhu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. Zeptám se ještě pana ministra, zda chce něco doplnit? Ne, děkuji. Pan garanční zpravodaj asi také ne? Děkuji.

Mohu tedy dát hlasovat. Svolám všechny k hlasování do sálu.

Kolegyně a kolegové, máme před sebou hlasování, ale mně se nezdá, že by tu byl počet lidí, který mi ukazuje displej. Takže já vás odhlašuji. Prosím, přihlaste se znova svými kartami.

Děkuji.

Vidím, že ten krok byl velmi správný. Budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak nám byl předložen VEU a navržen panem garančním zpravodajem. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 37 se z 36 přítomných senátorek a senátorů, při kvóru 19, pro vyslovilo 35, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, přeji pěkný den, děkuji panu zpravodaji, i vám za rychlost.

A budeme pokračovat dalším bodem programu.

Já jsem byla požádána o návrh změny programu, kterou navrhne předseda Senátu pan Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, navrhuji změnu pořadu, a to tak, abychom bod č. 30, což je návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání, zařadili jako nový bod č. 27 a bod č. 27 a následující body přečíslovali tím, že se posunou o jeden bod.

Toto odůvodňuji tím, že tento bod č. 30 navrhuji já, mám ho předložit já, a já mám další povinnosti. Musím do Poslanecké sněmovny a k panu prezidentovi a prosil bych tedy, abych to mohl projednat předtím, než začneme projednávat bod Šumava, který předpokládám, že přece jenom bude trvat déle než projednání návrhu na státní vyznamenání, takže děkuji.

Věřím, že mi vyhovíte.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane předsedo. Byl to procedurální návrh, o kterém hlasujeme bez rozpravy.

Já tedy svolám opět všechny k hlasování.

Budeme hlasovat o změně pořadu schůze tak, abychom do následujícího bodu zařadili jednání o státních vyznamenáních. Já upozorňuji ty, kteří přišli, že u minulého hlasování jsem všechny odhlásila.

Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro navrženou změnu pořadu schůze, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 38 se z 41 přítomných senátorek a senátorů, při kvóru 21, pro vyslovilo 37, proti nebyl nikdo.

Budeme tedy projednávat

 

Návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání

Tisk č. 307

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 307. Odůvodněním tohoto návrhu byl pověřen předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, máte slovo, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, tak, jako každoročně i v tuto dobu předkládáme návrhy na udělení a propůjčení státních vyznamenání prezidentem republiky při příležitosti řádového dne 28. října.

Počátkem roku podvýbor pro státní vyznamenání vyzval vás, senátorky a senátory, abyste předkládali v určitém daném termínu návrhy. Návrhů se sešlo poměrně hodně. Návrhy byly soustředěny. Podvýbor je posoudil, rozdělil si ověření, ověření návrhů bylo provedeno a výsledkem byl návrh celkem 38 návrhů, které máte k dispozici v senátním tisku, které byly postoupeny organizačnímu výboru. Organizační výbor včera ráno se s těmi návrhy ztotožnil a postoupil je k projednání dnešnímu plénu.

Nechci rozebírat jednotlivé kandidáty, myslím si, že mi to ani nepřísluší, jsou to názory a návrhy vaše. Nebylo shledáno nějakých závažných výhrad nebo námitek, a proto ten tisk je v té podobě, v jaké je.

Je tam celkem 38 návrhů. Jsou tam návrhy na Řád Bílého lva, Řád TGM, Medaile za hrdinství a medaile za zásluhy. Všechny podklady k tomu potřebné máte v přiloženém tisku. Snažili jsme se, aby ty návrhy byly zhruba ve stejném rozsahu odůvodněny. Pokud dneska rozhodneme kladně, chci jenom připomenout, že je to náš iniciativní návrh. Subjektů, které panu prezidentovi předkládají návrhy, je samozřejmě více. Je na panu prezidentovi, pro jaká jména se rozhodne.

Chci jenom připomenout, že loni jsme byli mimořádně úspěšní, asi to bylo historicky nejvíc, pan prezident vyhověl z tehdy, myslím, že to bylo také zhruba 38 návrhů, tak vyhověl 7 návrhům a 7 našim nominantům propůjčil státní vyznamenání.

Přiložené usnesení, které je přílohou, které je k dispozici, 182. usnesení, doporučuje Senátu PČR schválit a předložit prezidentu republiky podle § 8 zákona 157/1994 Sb., o státním vyznamenání, návrh na udělení státních vyznamenání pro řádový den 28. října 2014, a je to uvedeno v příloze tohoto usnesení.

Tolik návrh doporučení Organizačního výboru pro dnešní jednání pléna Senátu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. V tuto chvíli otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se pana předsedy, zda si přeje vystoupit? Nepřeje. Takže můžeme o tomto hlasovat, o tomto návrhu, tak, jak byl přednesen předsedou Senátu.

Takže budeme nyní hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl pan předseda Senátu Milan Štěch. V sále je přítomno v tuto chvíli 43 senátorek a senátorů, potřebné kvórum pro schválení je 23. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo. Děkuji.

Mohu konstatovat, že v hlasování č. 39 se z 49 přítomných senátorek a senátorů, při kvóru 25, pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Děkuji.

Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu a můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho programu, a tím je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Pavla Eyberta a dalších senátorů o Národním parku Šumava a o změně zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 252

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhoval, pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolím si okomentovat předkládaný návrh o Národním parku Šumava, který teď přišel na řadu.

Dle našeho názoru, názoru předkladatelů, Národní park Šumava zákon potřebuje. Potřebuje stabilitu, jasná pravidla a hlavně konsensus zúčastněných stran včetně obyvatel na Šumavě žijících a pracujících. Lesní i ostatní ekosystémy v Národním parku Šumava potřebují dlouhodobá řešení bez politických zvratů.

A teď k samotnému obsahu zákona.

Navrhovaný zákon je dosud nejširším konsensem, který byl kdy dosažen. Není vůbec pravdou, jak ve svém prohlášení uvádí pan náměstek Ministerstva životního prostředí Vladimír Dolejský, že nebyl řádně projednán s obcemi. Právě obce to byly, které nás oslovily a jejichž návrhy jsou základem návrhu zákona, se kterým souhlasí a žádají vás o jeho podporu, a to mohu doložit zápisem z Rady parku, který mám k dispozici, kdyby se chtěl někdo podívat. Na rozdíl od návrhu Ministerstva životního prostředí, který bez projednání s obcemi hodlá v Národním parku Šumava zařadit do 1. zón, do bezzásahového režimu, více jak 50 % ploch, za což hodlají obce podat na Ministerstvo životního prostředí žaloby.

Zrovna tak návrh zákona podporují oba kraje svými usneseními, na jejichž území park leží. Neboť to byly právě kraje, které obcím text zákona připravovaly.

A nyní k samotnému obsahu zákona.

Národní park Šumava je vyhlašován ve stejných hranicích, ve stejných plochách, ve kterých byl vyhlášen vládním nařízením č. 163 z roku 1991 Sb. Stávající Správa parku se schválením návrhu zákona překlopí ve Správu novou, a to se všemi svými povinnostmi, které má dnes uzavřeny.

První zóny se přijetím zákona rozšíří na dvojnásobek, tedy ze 13 na 26 %. Z nichž 22 % bude zcela bezzásahových hned a 4 % poté, co budou stabilizovány, aby je bylo možné udržet v současném stavu.

Druhé zóny se dělí na zónu 2A, zhruba 8 %, která v budoucnu přejde do 1. zóny, po vyhodnocení stavu z hlediska biologické rozmanitosti, struktury a trvale udržitelné schopnosti přirozeného vývoje bez zásahu člověka. Do 2. zóny, do zóny 2B, je zařazeno 60 % Národního parku Šumava. Jedná se o území, významně pozměněná lidskou rukou, mající však stále významné přírodní hodnoty.

Do 3. zóny jsou pak zařazena území zhruba o 5 % rozlohy území Národního parku Šumava, zastavěná nebo zastavitelná dle schválených územních plánů, a také ta místa, která jsou nevratně zasažena lidskou činností.

V 1. zónách a v zóně 2a) je zákonem zakázáno povolovat stavby, měnit jejich využití s výjimkou staveb sloužících ochraně přírody.

V zóně 2b) lze umisťovat pouze stavby sloužící k ochraně přírody, zemědělství, myslivosti, turistice, obraně státu, ale pouze v případě, že jejich umístění není v rozporu s posláním parku, a vždy pouze s předchozím souhlasem správy parku a v souladu se schválenými územními plány obcí, ke kterým se též správa parku, stejně jako celá řada jiných státních orgánů, vyjadřuje.

Námitky, které k zákonu jsou ve smyslu, že se celý park otevírá developerům, jsou zcela mimo. I ve 3. zóně, tedy v intravilánech obcí, je každá stavba posuzována, zda je v souladu s platnou územně plánovací dokumentací. Jelikož jsou tyto intravilány z větší části v současnosti již zastavěny, nehrozí, že by mohlo přibývat staveb nad únosnou míru.

Zákon řeší ochranné podmínky parku, vstup a pohyb v parku. Důležitou součástí je pak cestní síť, která umožňuje pohyb v parku po vyznačených cestách, především v 1. zónách, neboť v 1. zónách je pobyt mimo cesty zakázán.

Přejdou-li některé části parku ze 2. zón do 1. zón, bude nutno v nich doznačit cesty, po kterých je možné se pohybovat, jinak by totiž zůstala tato území zcela nedostupná.

V péči o les má s výjimkou 1. zóny přednost zákon č. 289 z roku 1999 Sb., tzv. lesní zákon, stejně tak, jako dosud. A to prosím v režimu stanoveném pro lesy zvláštního určení. V 1. zónách má pak přednost před lesním zákonem zákon č. 114 z roku 1992 Sb., § 22, odst. 1, tzv. zákon o ochraně přírody a krajiny.

Zemědělské pozemky v Národním parku Šumava se používají jako louky a pastviny. Není dovoleno rozorávat pozemky, a to ani krátkodobě. Stupeň přípustného zatížení území zemědělskou činností pak stanovuje plán péče Národního parku Šumava.

Ostatní pozemky v Národním parku Šumava, které nejsou lesem nebo zemědělskými pozemky, lze využívat dle zařazení do zón Národního parku Šumava tak, aby jejich využívání nebylo v rozporu s posláním parku, a bylo v souladu se schváleným územním plánem.

Novinkou je v zákoně ustanovení § 11, které říká, že nezastavěné nelesní pozemky v intravilánech obcí, v majetku ČR, jejich součástí, mají být převedeny do majetku obcí, pokud o ně obce požádají v určeném termínu. V minulosti totiž došlo na tomto území Šumavy k odsunu nejprve českého, později německého obyvatelstva, a tak se stalo, že řada pozemků v zastavěných a zastavitelných územích, tedy v bývalých intravilánech obcí, patří do majetku ČR, jeho součástí. Některé tyto součásti, které se mají o tyto plochy starat, se o ně prakticky nestarají. Obce se o ně starat nemohou, nesmí, neboť nesmějí vynakládat prostředky na cizí majetek. Jde především o veřejná prostranství, části místních komunikací a ostatní plochy. Tlak veřejnosti je, aby i tyto plochy byly udržovány a nehyzdily okolí.

Obdobně je novinkou i § 12, který přiznává obcím příspěvek na výkon samosprávy, která je zatížena tím, že na samosprávu dopadají omezení vyplývající z toho, že v Národním parku Šumava jako v jediném našem národním parku jsou intravilány obcí součástí národního parku.

Dále je tu pak důvodem, že při minulé novelizaci rozpočtového určení daní byl významně snížen koeficient rozlohy obcí ve vztahu k příjmu obcí. Šumavské obce mají velká správní území, protože vznikly v podstatě vždy z několika, někdy i desítek obcí, které jsou dnes zaniklé, a jejich správa, zejména v zimě, je finančně značně náročná.

V současnosti je tato ztráta obcím kompenzována nesystémovými dotacemi, příspěvky ad hoc. Zákon navrhuje přiznat obcím 500 Kč za každý i načatý hektar území v jejich správě, který je zahrnut do Národního parku Šumava. Jelikož má park 68 tisíc hektarů, jednalo by se zhruba o 34 milionů Kč, které by byly každoročně nákladem státního rozpočtu. Rozdělení by bylo jasné, trvalé, přehledné. Nezávidím Šumavákům takový příspěvek jako někteří. Zkuste žít na Šumavě s minimálním platem, dlouhou zimou, řadou omezení, minimem pracovních příležitostí.

Pro potřebu řešení mimořádných událostí v prostoru Národního parku Šumava se zákon zabývá hlídkovou činností, cestní sítí, vodními zdroji k hašení požárů tak, aby mohl záchranný integrovaný systém účinně zasahovat při úrazech, ztrátě osob, haváriích i požárech.

V přechodných ustanoveních se stanovuje, že řízení započatá před účinností zákona se dokončí podle dosavadních předpisů a také, kdo a kdy provede doznačení cest do nově vzniklých 1. zón. Má to tedy být správa parku.

Ve druhé části se pak doplňuje povinnost dohodnout vymezení jednotlivých zón a jejich změny, nejen s obcemi, ale také s kraji. Toto se úplně nepromítlo při minulé novelizaci zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, do všech ustanovení.

Tímto napravujeme chybu, která tenkrát vznikla.

Jelikož legislativní odbor Senátu měl původně k předloženému návrhu zákona připomínky věcného i technického charakteru, zareagovali jsme jako předkladatelé na tyto připomínky a pokusili jsme se je vypořádat. Proto máte před sebou de facto komplexní pozměňovací návrh, který je reakcí na tyto připomínky. Za tyto připomínky legislativnímu odboru velice děkuji, a to zejména doktoru Štanderovi.

Díky těmto připomínkám byly přijaty na hospodářském výboru a poté i na VUZP pozměňovací návrhy, které máte zapracovány do konečného dnes projednávaného znění návrhu zákona v podobě usnesení obou výborů, která byla přijata všemi hlasy členů výborů.

Na závěr pár perliček.

Pominu stovky emailů nám zasílaných, často vulgárních a urážlivých, uvádějících nesmysly, údajně v zákoně obsažené. Jako např. že zákonem umožňujeme zastavět 2/3 území parku, přicházející většinou z několika málo adres. Dnes napsala další perlu paní Lída Rakušanová. Prý se budou po schválení zákona konat v Národním parku Šumava hony. Krásná demagogie, která má na vás a veřejnost zapůsobit. Jenže jaksi paní redaktorka zapomněla, že právo myslivosti v Národním parku Šumava má jen Správa parku a že stavy zvěře v Národním parku Šumava je třeba udržovat v rovnováze právě pro ochranu parku, protože některá zvěř nemá přirozeného nepřítele.

Ve 2. zónách nepostaví po přijetí zákona nikdo nic, s čím by správa parku nesouhlasila, a co by nebylo v souladu s plánem péče o park, a co by současně nebylo ve schválených územních plánech.

Text zákona bude pořád napadán, nedáme-li do zákona, že v Šumavském národním parku bude víc jak 50 % území v bezzásahových zónách. Bez ohledu na to, co ten zákon říká.

Dáme-li však do 1. zón, tedy do bezzásahového režimu, 50 a více % Národního parku Šumava, dočkáme se devastace zbylých ploch ve stejném rozměru hned při další katastrofě typu Kyrill, Emma a následném rozšíření kůrovce po nezasáhnutí v tak velkém prostoru jako tvoří 34 tisíc hektarů parku.

Právě proto si dovolím požádat vás o schválení tohoto návrhu zákona v předloženém znění.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A senátní tisk projednal VUZP jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Gawlas. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 252/1. Požádal bych pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Gawlas:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, chtěl bych vás seznámit se základními body návrhu zákona o Národním parku Šumava se zaměřením na široce diskutovanou problematiku, a to je nová zonace parku, povolování staveb v jednotlivých zónách a otázka finančních náhrad obcím, ležícím na území parku.

Ještě předtím bych chtěl uvést, že jsem člověk, který žije v Beskydech, takže mám vztah k přírodě, bydlím 2 kilometry od CHKO Beskydy, 5 kilometrů od Mionší, což je největší prales v ČR. Na druhou stranu nemám žádný vztah, protože jsem z druhého konce republiky, se starosty z dané lokality, takže tímto mluvím o tom, že jsem mimo střet zájmů v této problematice.

Návrh zákona o Národním parku Šumava je komplexním tiskem, k jehož předložení autory vedly dva zásadní důvody, a to je, že Národní park Šumava existuje již 22 let bez zákona, kterým by byl zřízen, přestože správní úřady lze zřizovat pouze zákonem a Národní park Šumava je deklarován jako správní úřad.

Dále je zde obava, že sněmovna se pod tlakem jiných úkolů ještě dlouhou dobu k projednávání zákona o Národním parku Šumava nedostane.

Návrh zákona o Národním parku Šumava se mimo jiné zřizuje správu národního parku se sídlem ve Vimperku, v jejíž čele bude stát ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr životního prostředí.

Dále návrh zavádí plán péče o národní park, členění národního parku do zón ochrany přírody a zásady režimů v jednotlivých zónách ochrany přírody. Samotný plán péče se vyhotovuje na 15 let na základě přírodních hodnot, cílů ochrany a převažujících metod péče.

Území národního parku je rozděleno celkově do 3 zón.

První zóna, nejpřísnější stupeň, do této zóny budou náležet celistvá plošně rozsáhlá území s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami, především přirozené nebo málo pozměněné ekologicky stabilní ekosystémy, s přirozenou druhovou rozmanitostí a strukturou. V této zóně by měl být zachován trvale udržitelný přirozený vývoj území bez přímých zásahů člověka. Budou sem zařazeny rovněž izolované lokality, které jsou mimořádně hodnotné z důvodu výskytu cenných biotypů a podobných druhů. Pozemky fyzických a právnických osob, které ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nebyly zařazeny do 1. zóny národního parku podle nařízení vlády č. 163/1991, lze do 1. zóny zařadit pouze s písemným souhlasem vlastníka.

Druhá zóna – do této zóny budou zařazena území s významnými přírodními hodnotami i pozměněnými ekosystémy vhodnými pro obnovu ekologické stability nebo pro uplatňování šetrných způsobů péče. Dle cílů ochrany území a jejich dochovaného stavu se 2. zóna dělí dále ještě na část a) a b). Do části a) se zařazují území, u kterých lze cílem jejich postupného zařazení do 1. zóny, do části b) náleží ostatní území 2. zóny nezařazené do části a).

Třetí zóna – sem budou zařazena zastavěná území a zastavitelné plochy obcí vymezené platnou územně-plánovací dokumentací a dále území intenzivně dotčená lidskou činností. Cílem je umožnit rozvoj obcí v souladu s posláním národního parku.

Z dalších důležitých a obsáhle diskutovaných bodů stojí za zmínku specifikace ochranných podmínek národního parku a řízení území a stavební činnost v jednotlivých zónách parku.

Dle návrhu lze v 1. zóně a v zóně 2, v části a), je zakázáno umisťovat a povolovat nové stavby, nebo způsoby využití území kromě těch, které slouží účelům ochrany přírody.

Ve 2. zóně, v části b), bude možno umisťovat a povolovat pouze stavby nebo způsoby využití území sloužící k ochraně přírody, rybářství, myslivosti, péči o les, zemědělství, turistice, sportu, obraně státu a ochraně státních hranic, pokud jejich umístění není v rozporu s posláním národního parku, a to pouze se souhlasem správy, dle schválené územně-plánovací dokumentace.

Ve 3. zóně se nová výstavba, změny staveb a využití staveb povolují v souladu s platnou územně-plánovací dokumentací.

Důležitým bodem je také § 11 zákona, který se zabývá převodem pozemků na obce. Dle tohoto paragrafu se bezúplatně převedou do vlastnictví obce, na jejímž katastrálním území se nacházejí všechny pozemky, které se nachází na území Národního parku Šumava, jsou ke dni účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví ČR, neleží v nezastavěném území podle vydané územně-plánovací dokumentace, nejsou pozemky určenými k plnění funkcí lesa a nejsou z převodu vyloučeny dle § 11, odst. 4.

Dalším zásadním bodem je otázka finanční náhrady ze státního rozpočtu obcím na území Národního parku Šumava za ztížený výkon správy svého území v důsledku omezení vyplývajících z tohoto zákona a ze zákona č. 114/1992 Sb. Výše příspěvku ročně bude činit ročně 500 Kč za každý i započatý hektar katastrálního území, nacházejícího se na území národního parku. S ohledem na to, že Národní park Šumava má 68 tisíc hektarů, předpokládá se, dle § 12 tohoto návrhu zákona, nárok na státní rozpočet ve výši 34 milionů Kč.

Ještě dodám, že předpokládaný text zákona byl projednán se starosty šumavských obcí a je jimi podporován stejně tak, jako minulým vedením parku a radou parku.

Nyní dovolte, abych vám přečetl 100. usnesení VUZP k senátnímu návrhu zákona o Národním parku Šumava a změně zákona č. 114/1992, o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

Po úvodním slově zástupce skupiny předkladatelů Pavla Eyberta, senátora PČR, a zpravodajské zprávě senátora Petra Gawlase a po rozpravě výbor:

I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh senátního návrhu zákona ve znění komplexního pozměňovacího návrh, který tvoří nedílnou přílohu tohoto usnesení,

II. doporučuje Senátu PČR vzít za základ projednávání návrhu senátního návrhu zákona komplexní pozměňovací návrh podle bodu I.,

III. zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu určuje senátora Petra Gawlase,

IV. pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Barka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal taktéž VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 252/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Šilar, který je ovšem omluven. Zastoupí ho pan senátor Jan Veleba, jehož nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, na úvod řeknu, že zpravodajská zpráva předřečníka byla naprosto podrobná, dokonalá. Zpravodajská zpráva, kterou psal Petr Šilar, je stručná. Já tady nic nového v podstatě neřeknu, jenom to, že hlavním záměrem pro zpracování této zákonné předlohy je podle předkladatelů dlouhodobá absence nové právní úpravy Národního parku Šumava, která by odpovídala obecnému zákonu o ochraně přírody a krajiny. Navrhuje se proto vyhlásit Národní park Šumava zákonem a přitom nově vymezit cíle jeho ochrany, ochranné podmínky a vstup a pohyb osob na jeho území.

Významnou změnu představuje i nová koncepce, zonace parku, která tady byla popsaná, která by měla zohledňovat vztah chráněného území k jeho obyvatelstvu, územnímu rozvoji obcí a v dlouhodobém horizontu usměrňovat využívání území v péči o les, zemědělskou půdu a ostatní pozemky.

Zcela nový prvek v předloženém návrhu, a také tady byl podrobně popsán, tvoří finanční a daňová kompenzace, která má poskytnout stát obcím na území parku, za ztížení péče o potřeby jejich občanů a za ušlý výnos daně z nemovitostí.

Součástí návrhu je i drobná novelizace zákona o ochraně přírody a krajiny, kterou se členství v radě národního parku doplňuje o zástupce dotčených krajů, podle nichž bude řešení případného rozporu mezi Ministerstvem životního prostředí a zástupci obcí a krajů delegovanými do rady národního parku ohledně zonace, návštěvního řádu, plánu péče o národní park, podléhat správnímu řízení, jehož účastníky budou dotčené obce a kraje.

Nabytí účinnosti zákona je navrhováno k 1. dni druhého kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů.

VHZD se tímto návrhem zákona zabýval na 29. schůzi, která se konala 15. května tohoto roku. Po úvodním slově zástupce skupiny navrhovatelů, to jest, senátora Petra Eyberta, po zpravodajské zprávě senátora Petra Šilara a po rozpravě, výbor:

I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh senátního návrhu zákona ve znění komplexního pozměňovacího návrhu, který tvoří přílohu tohoto usnesení,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Šilara s tím, že ho dneska zastupuji,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Toť vše.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore a nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí paní senátorka Eva Syková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, nechci kritizovat předložený senátní návrh zákona, připomínky jsem již přednesla v prvním čtení. Některé tady byly i objasněny.

Považuji ale za velkou chybu, že jsme zařadili senátní návrh zákona o Národním parku Šumava na pořad dnešní schůze, aniž bychom se ještě předtím zabývali peticí "Za dobrý zákon o Národním parku Šumava", která byla doručena Senátu počátkem tohoto měsíce a kterou podepsalo více než 25 tisíc občanů.

Nepovažuji za vhodné, že při projednávání návrhu zákona VUZP minulý týden se jeho členové otočili k tisícům signatářů petice za dobrý zákon o Národním parku Šumava zády, když ignorovali žádost přítomného zástupce petičního výboru a bez ohledu na petici doporučili Senátu schválení návrhu zákona.

Zástupci petičního výboru na to reagují pobouřeně, jak už tady bylo řečeno, a mluví o tom, že se signatářům petice členové výboru vysmáli.

Chtěla bych vás požádat, abychom se jako plénum zachovali vstřícněji.

Občanům bychom neměli dávat najevo, že nás nezajímají. Nejedná se o žádnou okrajovou záležitost, ale o budoucnost jednoho z našich nejvýznamnějších národních parků, která zajímá většinu veřejnosti.

Ráda bych se členů VUZP a předkladatelů senátního návrhu zeptala, v čem spatřují tak závažný důvod pro překotné schválení zákona, že bychom ani nemohli vyslechnout názory občanů a hlasy odborníků. Mnohé jejich argumenty mohou být oprávněné. Já si myslím, že by v Senátu měly zaznít.

Naprosto souhlasím s názorem, že není možné řešit spor o takto závažné věci tím, že jedna skupina prosadí zákon, který jí vyhovuje. Jsem přesvědčená, že je možné nalézt kompromis, který nebude nikoho poškozovat.

Především ale považuji za naši povinnost, abychom zabránili poškození unikátní šumavské přírody. Byla by opravdu škoda, kdybychom ze Šumavy udělali druhé Krkonoše.

Nejen splnění našich mezinárodních závazků, ale i Šumavě a jejím obyvatelům, by ve skutečnosti mohlo prospět výraznější rozšíření 1. zóny. Podpořilo by totiž rozvoj těch forem turistického ruchu, které by stavěly na tom, co Šumavu činí výjimečnou. Tedy na nedotčené přírodě.

Zájem o neporušené přírodní lokality vzrůstá např. i v sousedních zemích, především v Německu. Neměli bychom se tedy přinejmenším zamyslet, co skutečně zaručí Šumavě budoucnost? Zda rozšiřování dřevařského průmyslu, další velkokapacitní hotely, sjezdové dráhy a lanovky, nebo respektování přírody a zájmu turistů o její nedotčenou podobu.

Souhlasím s tím, že bychom neměli podporovat ekoterorismus, ale měli bychom podporovat ekoturismus.

Ráda bych se zeptala všech přítomných kolegyň a kolegů, zda se domnívají, že dělá dobré jméno Senátu, pokud je profesorovi Univerzity Karlovy a vědci z Akademii věd, žádnému aktivistovi hnutí Duha, ale specialistovi na problematiku stability ekologických společenstev a biodiverzity, odmítnuto slovo na jednání senátního výboru, což se stalo.

Nedivím se, že občané ztrácí v naší instituci důvěru, když projevujeme tak málo respektu k názorům, s nimiž někteří nesouhlasíme.

Pozměňovací návrh přijatý oběma výbory sice vyřešil některé dílčí nedostatky, ale nezměnil podstatu předloženého návrhu.

Navrhuji proto, abychom předložený návrh zákona vrátili výborům, tj. VUZP a VHZD, k novému projednání tak, aby se mezitím mohlo konat veřejné slyšení, které je již stanoveno na 22. července, a na jehož základě bude možné návrh zákona eventuálně upravit.

Znovu apeluji na to, že v tak významné věci je nutné dosáhnout konsensu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A dále se do rozpravy s přednostním právem hlásí pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Já musím reagovat, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, v tuto chvíli, protože je možné, že se tady podobné námitky týkající se té procesní stránky budou objevovat, abych dal zadostiučinění této námitce. Zaprvé chci říci, že jsme minule přikázali tento návrh výborům. Výbory ve stanovené lhůtě se tím zabývaly a přijaly usnesení. Myslím si, že pro projednávání je výhodou, že usnesení jsou shodná.

Ano, je tady petice, která čeká na projednávání, je avizovaná další petice, zase jiných názorových skupin, která také bude čekat na projednávání, ale nikde není psáno, že legislativní proces má být zastaven. To bychom museli najít nějakou metodu, protože ty legislativní procesy by si měly být rovny, to je legislativní proces, který zahájí Senát nebo ho zahájí vláda předloženým návrhem. Potom bychom tedy museli, až přijdou petice a budou tady vládní návrhy taky žádat změnu zákonů, abychom mohli také nejdříve projednat petice a pak projednávat návrh zákona, který třeba je nám postoupen z Poslanecké sněmovny, je to vládní návrh. Já si myslím, že to nikde není a tyto účelové výklady, které přichází, většinou když chybí odborné argumenty, tak přichází takové ty náznaky obstrukcí, bychom měli dát pozor, jestli se k nim budeme uchylovat, když chceme tvrdit, jak profesionálně pracujeme.

Já si myslím, že je potřeba především chápat to, že my projednáváme návrh a návrh bude postoupen Poslanecké sněmovně, kde začne faktický legislativní proces. Jestli tedy v té době podle konzultací s předsedou výboru je předpoklad, že se petice bude projednávat 20. července a my ten návrh postoupíme do Poslanecké sněmovny a nevíme vůbec, kdy ho Poslanecká sněmovna začne projednávat, tak Poslanecká sněmovna ho buď schválí, pozmění, nebo zamítne, ale pokud nám ho vrátí, tak my samozřejmě ty poznatky, které budeme vědět z těch slyšení, můžeme využít při tom, kdy budeme legislativní proces tady dokončovat. My jsme tou druhou komorou, jsme součástí Parlamentu, a budeme se k tomu návrhu stejně vracet poté, co ho projedná Poslanecká sněmovna, pokud sem bude postoupen. Takže to neznamená, že pohrdáme názory těch lidí, kteří chtějí petici projednat a chtějí v tom slyšení vyjádřit své názory. V žádném případě.

Doporučuji, abychom se neoháněli tím, jak to poškozuje dobré jméno Senátu. Ne. My držíme pravidla, která jsou stanovena. Pokud bychom chtěli zavést zásadu, že začneme projednávat svoje vlastní návrhy tehdy, až proběhnou jednání týkající se petic, tak potom kladu otázku, budeme takto postupovat a žádat změny v ústavě, abychom se chovali ke všem zákonům rovně a stejně? Já myslím, že ne.

Takže prosím, važme slova. Někdy používáme zbytečně tvrdá slova a možná, že to ani není na místě.

Z tohoto důvodu jsem chtěl tuto problematiku objasnit. Já věřím, že pokud návrh tady bude schválen a přijde do Poslanecké sněmovny, že bude podroben podrobnému projednávání, že my mezitím vyslechneme petenty a že máme dostatek času se rozhodnout a já bych vyzýval k tomu, aby všechny ty názorové skupiny se spojily a připravily konečné znění, které sem potom doputuje ze sněmovny, které bude pro drtivou většinu účastníků přijatelné, protože ta situace se táhne dlouhou dobu a spíš se ta situace vyostřuje, což určitě není ku prospěchu.

Já jinak jsem připraven osobně ten návrh podpořit s tím, že budu dál sledovat podrobně diskusi v Poslanecké sněmovně, a nebráním se určitým korekcím i svých názorů, pokud budou odůvodněné a budou mít logiku, ale prosím, nespoléhejme, že to budou nějaké obstrukce nebo technické věci, které se týkají toho, jak zastavit proces projednávání. To naopak musím říci, že mě drobet posouvá do situace, že ještě více ten návrh podporuji a ještě také musím říci, že takové ty argumenty, které se objevují, demagogické, nepravdivé, ty také si myslím, že zbytečně škodí odborné polemice, to také považuji za velkou chybu, která se kolem toho vyskytuje.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. A dále se s přednostním právem hlásí pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Jsou zákony, které budí velké emoce, jsou zákony, díky kterým dostáváme desítky, v tomto případě stovky mailů. Asi jste si všichni všimli, že jsou z jedné adresy. Ale protože mnozí z nás mohou podlehnout této demagogii a protože mnozí z nás dostali dnes tento obrázek do svých schránek – nevím, kdo je jeho autorem, protože jsou-li to ti, kteří jsou proti tomu zákonu, tak není lepší důkaz, že ten zákon máme přijmout, než obrázek těchto suchých stromů.

My jsme na výboru pro veřejnou správu na Šumavě opakovaně několikrát byli v rozmezí mnoha let a vidíme, kam Šumava v tuto chvíli spěje. Proto jsme podepsali nebo připodepsali tento návrh zákona Pavlu Eybertovi, a proto také náš výbor, myslím si, jednomyslně návrh podpořil. Já jsem zde vystoupil hlavně kvůli tomu, že jsme dostali tyto maily. A protože mnozí z nás nemají v tom jasno, nebyli na Šumavě tolikrát jako my a nemají podrobné informace, tak prosím, abychom před hlasováním dostali desetiminutový prostor pro jednání klubu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Registruji. A nyní opět s přednostním právem se hlásí pan senátor Jan Veleba. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Chtěl bych se tady k tomu také vyjádřit z pozice senátora. Chci říct několik poznámek a potom tady přečtu jeden otevřený dopis jednoho odborníka. Já si myslím, že tady absolutně chybí seriózní odborná diskuse obou stran, že ti, kteří dělají takové obrázky a kteří nám posílají tyto maily – mně už ho neposílají, protože jsem je o to důrazně požádal – tak si myslím, že tomu dělají medvědí službu a že tato činnost je naprosto kontraproduktivní.

Já osobně jsem nastartoval v době, když jsme to tady poprvé projednávali a kdy v této době pan ministr životního prostředí přesně v ten den odvolal pana ředitele Mánka. To já osobně považuji za určitou aroganci moci. Na tento proces jsem se soustředil, informace jsem si sháněl, začínám se tomu věnovat a budu se tomu věnovat a nejenom tady v Senátu. Myslím si, že Šumava je zralá pro to, aby se tam zkontrolovaly některé věci z minulosti, ekonomické věci a další věci. O tom se tady nebudu zmiňovat. Používají se různé metody. Tyto metody začínají maily až po zastrašování. Dostal jsem dopis od poradce pana ministra životního prostředí – nebudu jmenovat, je to jeden z profesorů, který tam má zájem na grantech, kde tento dopis byl předžalobní výzva k omluvě. Nikde jsem ho nejmenoval a právní kancelář pražská na mne poslala pohrůžku, že mě pošlou k soudu. Takže takovými metodami se pracuje.

Já osobně bych zvedl telefon, zavolal bych mě a požádal bych o nějakou schůzku a podobně. Takže si myslím, že tito lidé se těmito způsoby už předem diskvalifikují. A protože nejsem odborník na Šumavu, i když mám informací mnoho a mám na to svůj názor a jsem člověk, který pochází z osady, která má pět čísel a znám přírodu a jsem zemědělec, tak bych si vám tady dovolil přečíst – není dlouhý – dopis bývalého ředitele Botanické zahrady Univerzity Karlovy. Dělal to od roku 1992 až po rok 2007 a člen rozkladové komise ministra životního prostředí doktora Václava Větvičky, osobnosti roku 2013.

Je to otevřený dopis panu ministru Brabcovi: Vážený pane ministře. S překvapením a musím napsat i s velkou dávkou nevole jsem přijal vaše odvolání ing. Mánka z pozice ředitele Národního parku Šumava. Byl jsem členem výběrové komise MŽP, která měla vaším předchůdcům doporučit vhodnou osobu na toto místo. Věřte, prosím, že jsme zasedali mnohokrát a za sebe mohu prohlásit, že velmi odpovědně. Uchazeče jsme skutečně poctivě zkoušeli z rozmanitých hledisek a tak mohu s klidným svědomím prohlásit, že jsme nakonec panu ministrovi doporučili tři jména ke konečnému rozhodnutí. Svým způsobem jsem viděl jako pozitivní uklidňující krok jeho další rozhodnutí překlenout jisté interregnum pověřením řízením Národního parku Šumava členem výběrové komise Janem Stráským. Mým favoritem byl a můj hlas získal tehdy právě ing. Mánek. Zaujal mě nejen svou odborností a praxí a vzhledem k Šumavě – je rodák ze Šumavy – ale i dalšími aspekty, včetně společenských a ekonomických. O to větší je moje překvapení, že podle vašeho rozhodnutí nemůže započatou práci dokončit. Začínám souhlasit s řadou šumavských obyvatel, ale i odborníků, lesníků a biologů, kteří shledávají, že největším neštěstím Šumavy bylo vyhlášení Národního parku Šumava. Všichni od tohoto kroku očekávali výrazné zlepšení po všech stránkách. Bohužel se vývoj zvrtl. Je tragické, že se mi šumavský lesník přiznal, že chodí v civilu a v noci ošetřovat semenáčky smrků a chránit je před invazí dnes nejchráněnějšího živočicha v ČR a možná ve střední Evropě vůbec – kůrovce, který má kvůli bezzásahovosti k dispozici tisíce hektarů. Kdyby tak činil v uniformě a ve dne, všudypřítomní ekologisté – v závorce nezaměstnanost nezaměňovat s ekology – to jsou skuteční vědci, by ho napadli. Je třeba si přiznat, že až na nepatrné výjimky původního šumavského smrku v karech jezer nebo při pramenech Vltavy, které jsme také nechali kůrovcem sežrat, byly smrkové porosty na Šumavě hospodářskými lesy, dnes už místy ve třetí generaci. Původní smíšené lesy pod hranicí klimaxových smrčin spálily zdejší hutě, zbytek vyletěl komínem Vídeňanům. Aby tam dřevo bylo co nejrychleji, zřídili Schwarzenbergové technický unikát – plavební kanál. Jako technická památka je skvostný a obdivuhodný, jako urychlovač přepravy palivového dřeva je zatracení hodný. Pak už se otevřela cesta pro výsadbu rychle rostoucích smrčin. Když kolem roku 1870 část těchto smrčin padla, majitelé lesů, tedy opět převážně Schwarzenbergové, nenechali žádný kmen zetlít, ale hospodárně ho využili a ihned začali s obnovou lesa. Bohužel, opět smrkem a navíc komerčním směsným osivem, tedy smrky, které nebyly po tisíciletí adaptovány šumavským klimatickým podmínkám. Jak mi potvrdil univerzitní profesor Jan Jeník, špičková osobnost naší i světové ekologie, na Šumavě už dávno nelze hovořit o nedotčené divoké přírodě, jako je třeba na Sibiři nebo na Aljašce. Ani ona vychvalovaná a přísně chráněná rašeliniště již dnes nejsou bez ovlivnění člověkem a mnohá se vyvíjejí na místě někdejší těžby borku. Maně mě napadá, zda ona úsilí o bezzásahovost v ještě větší míře jsou v podstatě prosazována jako velkoplošný pokus, v němž lze dlouhodobě pozorovat a popisovat jakousi sukcesi – polopřirozený návrat lesa. Finančně by takový pokus byl sotva ekonomicky zdůvodnitelný a založitelný. Je mi Šumavy líto, že doplácí na rozmanité střety zájmů. Od roku 1961 jsem byl spolumajitelem domu čp. 129 v Horské Kvildě, katastrálně již na území Kvildy. Po řadu let jako pracovník Botanického ústavu České akademie věd v Průhonicích jsem byl správcem terénního pracoviště ústavu v Kvildě. Troufám si tedy tvrdit, že Šumavu, alespoň částečně za ta léta znám. O to více, vážený pane ministře, lituji vašeho rozhodnutí odvolat ing. Mánka z pozice ředitele Národního parku Šumava. Rád bych věřil, že ještě cestu k nápravě najdete. V Praze 8. května 2014 Václav Větvička.

Dodám ještě – dál už nechci diskutovat, nechci to prodlužovat – dodám ještě, že je možné dlouho hovořit o obrovských grantech, které tam byly. Je možno hovořit o partikulárních skupinových zájmech. Prostě jsou to stovky a stovky miliónů korun. Já bych byl rád, tak jak se kontroluje všechno, tak aby se i toto zkontrolovalo. Já vím, že kontrolovat vědce je velmi obtížné. Já nejsem také žádný prosťáček, mám – nic, nebudu o sobě mluvit. Takže já osobně bych vás rovněž velice pěkně žádal, abychom dnes tento komplexní návrh schválili. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miroslav Krejča. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, vážený pane ministře na galerii, mluvit po těch 3 vykřičnících není jednoduché, ale slibuji, že nebudu citovat žádné dopisy a nepřipustím nějaké emoce.

Máme tady v podstatě v té novodobé historii 3. návrh o Národním parku Šumava. Byl to ten návrh Plzeňského kraje, pak návrh, který vzešel z dílny tehdejšího ministra životního prostředí Tomáše Chalupy, kde jsem měl možnost se účastnit jednání jím pořádaných tzv. kulatých stolů k tomuto návrhu zákona, a teď tento senátní návrh.

Já jsem při posledním projednávání tohoto návrhu před tím, než byl přikázán výborům, tady vznesl k němu několik připomínek. V podstatě všechny ty připomínky, cca 20, jsem zaslal všem předkladatelům, zaslal jsem je VUZP i VHZD, jak si s tím poradily, tak si s tím poradily, to nehodlám nyní jakkoli komentovat.

Chtěl bych se ale zmínit o jedné věci. V případě předchozích návrhů, to znamená návrhů Plzeňského kraje a toho tzv. Chalupova návrhu, zahájila EK zjišťování pro porušení práva EU. To zjišťování není zastaveno a zastaveno nebude. V případě těch dvou předchozích předloh se to týkalo především 3 oblastí. Ta první oblast, to je zonace ve vztahu k Natuře 2000, druhou oblastí byly některé projekty v oblasti klápě hraničníků a tou třetí oblastí byla cestní síť v jádrovém území, kde bylo konstatováno porušení čl. 6.3 směrnice o stanovištích.

Bohužel tento návrh, který tady projednáváme, bez ohledu na jeho mírnou kosmetickou úpravu pozměňovacími návrhy dvou výborů, v tomto návrhu setrvávají ty dvě oblasti, které byly předmětem šetření a zjišťování ze strany EK, to znamená zonace ve vztahu k Natuře 2000 a cestní síť v jádrovém území, tudíž lze předpokládat, že EK bude v tomto činit nadále.

Chtěl jsem pouze na toto upozornit, to, co jsem chtěl říct k té záležitosti ohledně petice, tak to již řekla paní profesorka Syková a já se s ní v tom plně ztotožňuji.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Josef Řihák. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Josef Řihák:  Děkuji za slovo, pane předsedající, kolegyně, kolegové, projednáváme návrh zákona, který určitě vzbuzuje emoce. Já jsem si minule dovolil vystoupit, říct tady svůj názor a taky jsem dostal několik stovek mailů, z nichž většina byla za hranicí slušnosti. Já si myslím, že právě tito lidé, kteří si říkají, že jsou ekologové, tak nesmírně škodí projednávání těchto bodů.

Víte, nedávno jsme přece projednávali, teď na plénu, např. těžbu a výzkum břidličného plynu a jednoznačně jsme dali najevo jako Senát, že nesouhlasíme s tím, aby tyto akce se rozjížděly v ČR, protože třeba na Berounsku nebo na Trutnovsku by příroda určitě utrpěla. A vemte si, také jsme dostávali maily, ale slušné maily na podporu.

Za chvilku budeme projednávat petici proti těžbě zlata v ČR Kerodovou metodou. A také jsme dostávali slušné maily. Oni vždycky, když tito ekologové se do něčeho přimíchají, tak spíš opravdu tomu škodí.

Zaznělo tady spoustu kritiky na pana ministra životního prostředí, který tady sedí. Já ho naopak musím pochválit, protože ve Středočeském kraji se zvažuje, zdali z CHKO Křivoklátsko vznikne národní park a obce nemají nejednotný názor, každý má jiný názor. A pan ministr přislíbil, že tento zákon nebude předkládat, že ještě s obcemi, krajem a občany projedná, zdali chceme nebo nechceme Národní park Křivoklátsko.

Já jsem si dovolil veřejně vystoupit a říct tady svůj názor. Samozřejmě jsem hejtmanem Středočeského kraje, ale to jste vždycky dočasně. Třeba už odpoledne hejtmanem nebudu. Ale sdělil jsem si svůj názor, že si myslím, že CHKO Křivoklátsko dostatečně chrání tyto prostory. A představte si, kdo vás nejdřív napadne, napadne vás ředitel CHKO, který se určitě těší, že bude příštím ředitelem národního parku a v novinách o vás napíše, že jste ve vleku myslivecké lobby. Já nejsem ve vleku myslivecké lobby, nejsem myslivec. Na druhou stranu musím říct, že práce myslivců si nesmírně vážím. Oni na rozdíl od těchto ekologů pro zvěř a pro lesy možná dělají daleko více ve svém osobním volnu, bezplatně, a starají se o ty lesy po celá desetiletí. Takže to jim fandím určitě, ale nejsem jejich žádné lobby, prostě takový je můj názor, ať jsem hejtman, nebo nejsem hejtman.

Zaznělo tady, že Senát nedbá názorů občanů, to přece není pravda. A o těch příkladech, vy byste si z těch příkladů určitě řekli, ať je to těžba zlata, postavili jsme se za obce a za občany, ať je to břidličný plyn, postavili jsme se za občany, ale jak říkám, tito lidé, kteří nás urážejí svými maily, tak já nevím, a těžko se mi k tomu vyjadřuje, ale to, co nám psali, tak většinou byl normální hnus a myslím si, že tito lidé škodí demokratické diskusi na půdě Senátu. Naopak si myslím, že na rozdíl od Poslanecké sněmovny tím, že máme senátní obory a jsme voleni přímou volbou, tak k těm lidem máme prostě blíž a známe jejich požadavky.

Já jsem na výboru hospodářském podpořil ten komplexní návrh i ten zákon a jsem opětovně připraven podpořit tento zákon a ty maily, které mi, prosím vás, posíláte, to je vzkaz pro ty, co je posílají, tak já je nečtu vzhledem ke svému duševnímu zdraví.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dále se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo, pane ministře, pane navrhovateli, milé kolegyně, vážení kolegové, nebojte se, nebudu mluvit dlouho, budu vystupovat jako člověk, který na Šumavě vyrůstal, jako člověk, který na Šumavu dodnes jezdí. Bohužel za těch posledních 40 let, co už tam nebydlím, se Šumava hodně změnila a ne k lepšímu.

Nebudu vystupovat ani jako odborník, protože nejsem schopen říct, jestli v určitém místě se má kácet, nekácet, sázet, nesázet, vcházet, nevcházet, stavět, nebo nestavět. Budu vycházet z toho, že pravděpodobně návrh tohoto zákona půjde do dalšího legislativního procesu a budu spoléhat na to, že bude dost šancí při jednání v Poslanecké sněmovně a v případě vrácení zpátky sem k nám do Senátu tam ještě mnohé změnit.

Na rozdíl od pana senátora Krejči vám neslíbím, že nebudu citovat, ale ten citát je krátký a je právě tady z toho navrhovaného zákona a hned první paragraf, první odstavec.

Všimněte si, prosím, 3 míst, kdy mírně zvýším hlas, pak se k tomu vrátím. Nebojte se, je to 5,5 řádky.

K zachování mimořádných přírodních hodnot Šumavy a ochrany její přírody a krajiny se vyhlašuje Národní park Šumava, dále jen "národní park". Posláním národního parku je vedle (důraz) naplnění cílů ochrany a zachování typického vzhledu krajiny rovněž (důraz) umožnit jeho využívání k veřejnému poznání, vzdělání, rekreace a turistice, jakož i (důraz) k podpoře udržitelného rozvoje samosprávných celků, na jejichž správním území se národní park rozkládá.

Všechny tyto cíle jsou tady řazeny, jako češtinář bych řekl, souřadně. Každý z nich má stejnou váhu. Domnívám se, a to by měl být impuls pro další zpracování, že hned v tom prvním odstavci by měly být stanoveny nějaké priority. Osobně se domnívám, že to první naplnění cílů ochrany a zachování typického vzoru krajiny by mělo být na prvním místě, a potom ty dvě další oblasti, to už je jedno, v jakém pořadí.

Inspiroval mě k tomu podobný zákon, jež řídí bavorský národní park. To je to, na co chci upozornit.

Závěrem to, co jsem asi první dva dny odepisoval na ty dnes už stovky mailů, že bych moc rád, aby lidé, kteří na té Šumavě bydlí, žijí, pracují, milují se tam, aby byli rádi a hrdi na to, že jsou v národním parku. A zase na druhou stranu, aby tím netrpěli.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Dále se do obecné rozpravy hlásí pan senátor a ministr Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Ministr ČR Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já bych chtěl sdělit svůj postoj k navrženému návrhu zákona. Já tento návrh nepodpořím. Mám k tomu několik důvodů.

Prvním důvodem je, že si nemyslím, že by se měla jakkoliv omezovat ochrana přírody v této lokalitě, což samozřejmě může být hodně subjektivní pohled, do jaké míry a zdali k tomu tímto zákonem dochází. Mnohem objektivnější podle mého názoru je jiné hledisko, a to je hledisko, které souvisí s legislativní úpravou. Já si nemyslím, že by tady měl být jeden konkrétní národní park, který by měl specifickou úpravu. Myslím si, že bychom měli ke všem národním parkům v ČR přistupovat z hlediska legislativní úpravy shodně, protože přijmeme-li tento, pak bychom asi měli přijmout zákon pro každý jeden národní park v ČR. Myslím si, že pan ministr Brabec, který je zde také přítomen, by mohl mnohem podrobněji mluvit o svých záměrech z hlediska obecné úpravy zákonů o ochraně přírody a krajiny.

Další legislativní problém při projednávání tohoto zákona tady zmínil pan kolega Krejča, který upozornil na možný rozpor s našimi závazky, které jsme převzali v rámci svého členství v EU a jistě by nebylo dobré, aby ČR své závazky vyplývající z členství v EU porušovala.

To jsou tedy stručně mé důvody, proč já budu hlasovat proti tomuto zákonu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Ano, a ještě se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Ivo Bárek.

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, já jenom krátké nějaké reakce.

Zaprvé, my jsme v Senátu, co já si pamatuji, měli pravděpodobně asi 3 – 4 slyšení o Národním parku Šumava. De facto ve všech závěrech veřejných slyšení vždycky zaznělo, Senát to tady naprostou většinou vždycky takto odhlasoval, že chce zákon o Národním parku Šumava. To znamená, tady na této půdě, to, že tady je senátní návrh zákona o Národním parku Šumava, není nic nového, a vždy tento závěr zazněl za jakéhokoliv předsedy Senátu. Já to jenom tady zdůrazňuji, protože se jich tady už vystřídalo také dost, řeknu 3, když to zjednoduším.

To není nic nového a myslím si, že s tím jsme asi nějakým způsobem srozuměni. My jsme ten zákon projednávali na výboru, samozřejmě na to můžou být různé názory, ale přiznám se, že náš výbor je významně demokratický. My jsme tento návrh zákona projednávali více jak 2,5 hodiny. Samozřejmě tam byla vystoupení a dal jsem prostor jak té či oné straně a to projednávání už vrcholilo v tom, že by se hlásili další a další a hrozilo to, protože kolegové, senátoři, měli již od druhé hodiny, protože jsme ten návrh zákona projednávali od půl dvanácté, tak už měli všichni nějaké jiné úkony a jiné věci než zasedání, a mohlo by se stát, že náš výbor by byl neusnášeníschopný. To znamená, my jsme se museli dostat k nějakému termínu a k nějakému závěru, což jsme se potom dostali a dokonce mě i někteří kolegové upozorňovali, že už jsem moc demokratický v tomto směru, protože jsem nechával mluvit některé více než jsem dovolil.

Takže to jenom na malinkou obranu, ale věřím, že tak, jak to většinou je v těch mailech, že tomu je stejně nic platno.

A my jsme měli na projednávání i pana náměstka Dolejského. Myslím si, že debata byla na odborné úrovni. Pan náměstek nám tam sděloval, že samozřejmě Ministerstvo životního prostředí připravuje a v té chvíli i informoval veřejnost o rozšíření zákona o ochraně přírody a krajiny, který by se právě týkal úprav směrem k chráněným oblastem.

To znamená, dneska tady pravděpodobně projde ten návrh zákona, který teprve teď prochází do nějakého legislativního směru, do legislativního projednávání. Současně ministerstvo s tím bude řešit pravděpodobně změnu zákona o ochraně krajiny a přírody. To znamená, ta debata se nějakým způsobem povede a uvidíme, v jakém složení potom nebo v jakém znění ten návrh zákona o Šumavě sem následně dojde.

Myslím si, že prostor pro debatu nad Národním parkem Šumava nebo nad tím zákonem je spoustu. Chápu některé ekologické aktivisty, podle mého názoru oni žádný Národní park Šumava nechtějí. To je jednoznačné. My jsme tam debatovali. Byl tam i kolega Petr Smutný, můj předseda předcházející před kolegou Brýdlem, předseda výboru pro životní prostředí, který mapoval nějak historii vzniku zákona o Šumavě, vysvětloval tam některé věci. Byl tam i pan předseda Bláha hnutí Duha, který zase měl svoje představy. Ta debata byla otevřená, odborná a musím říct, že i ty argumenty, které tam zaznívaly z jedné a z druhé strany, byly vcelku i pochopitelné. To znamená, žádná nějaká vzrušená debata na výboru nezaznívala, a myslím si, že výbor proběhl velmi elegantně, velmi erudované, velmi odborně.

Nechtějme se pouštět do černobílých pohledů. Myslím si, že svět černobílý není. A už jsme tady svět černobílý jednou měli a nechtějme se do toho vrátit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se hlásí pan ministr, předpokládám, životního prostředí. Na tu dálku nevidím (smích). Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:  Ještě jednou dobrý den ode mě, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, především vám chci poděkovat za možnost tady vystoupit a děkuji i za velmi odbornou a já si myslím, že velmi korektní debatu.

Já jsem v uplynulých týdnech a měsících slyšel mnohé o tom, do jakého trika je oblečeno Ministerstvo životního prostředí, pod jakým jsme tlakem nebo tlaky. Já bych vám chtěl říct, že my jsme pouze v žoldu životního prostředí.

Zároveň jsem slyšel mnohé o tom, proč Ministerstvo životního prostředí zatím nepředložilo vlastní návrh zákona o Národním parku Šumava nebo proč si neosvojilo některý z těch již připravených, kterých, jak mnozí z vás víte, bylo mnoho za uplynulých let. Těch let bylo více než 20, celá řada.

Já jsem přišel na Ministerstvo životního prostředí na konci ledna nebo na začátku února letošního roku. Skutečně jsem na tom začátku, než jsem se seznámil s tou problematikou, tak jsem měl představu, že bude možno použít jako jeden z nosičů určité návrhy, byl Plzeňský návrh nebo návrh Plzeňského kraje a celá řada dalších návrhů.

Já bych vás chtěl ujistit, že rozumím tomu, proč je dlouhodobě zájem na přijetí takové právní normy, která bude dlouhodobě stabilizovat situaci na Šumavě. A věřte mi, že bych byl první z těch, nebo mezi prvními z těch, kteří by si tím strašně ulevili, protože dneska musím významnou část kapacity svého času věnovat problematice Šumavy. A já vás chci ujistit, že Šumava ani mezi TOP 10 problémy životního prostředí v ČR. Všichni znáte situaci na Ostravsku a mnohé jinde. To jsou reálné problémy životního prostředí.

Bohužel stejně dobře chápu, proč se takovou normu zatím nepodařilo, za těch 20 let, přijmout. I když těch snah napříč politickým spektrem byla celá řada. Prostě proto, že zájem všech dotčených stran bylo velmi obtížné skloubit. Proto se také Ministerstvo životního prostředí rozhodlo zkusit nabídnout určitou alternativu, kterou v několika příštích týdnech chceme nabídnout zaprvé šumavským obcím a krajům v předběžné debatě a rádi bychom ji v průběhu podzimu, pravděpodobně v září, dali do meziresortního připomínkového řízení, tedy komplexní novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, zákona 114/1992 Sb., která by měla řešit úpravu národních parků zaprvé obecně, ale také specificky.

Jsem přesvědčen, že tato právní úprava bude pokrývat celou řadu potřeb, které tady dnes naprosto právem zazněly a dokonce k překvapení, já věřím, že k překvapení obce, se kterými jsem, na tom začátku jsem to trochu podcenil, to uznávám, měl jsem jiné priority. Priority šetřit peníze daňovým poplatníkům, které z resortu životního prostředí unikaly po miliardách. Především ze Státního fondu životního prostředí. Musím říct, že jsem se snažil ucpat ty největší díry a tomuhle jsem se pravděpodobně nevěnoval tak, jak jsem se na začátku věnovat měl.

Dneska jsem ve velmi úzkém kontaktu se všemi šumavskými obcemi, shodou okolností příští týden tam zrovna pojedu na 2 – 3 dny. S panem starostou Šubrtem se chystáme na Roklan společně, on má tedy lepší fyzičku než já, takže budu muset začít trénovat.

Je to tedy v situaci, kdy si myslím, že budeme schopni předložit do legislativního procesu normu, která bude pokrývat všechny národní parky obecně, ale bude pokrývat i ta specifika, která bezpochyby má Šumavský národní park.

Já bych vás chtěl ujistit, že jsem velmi rezistentní vůči jakýmkoli tlakům vč. tlaku nevládních organizací. Já myslím, že by vám o tom mohly mnohé povídat. Také jsem řekl několikrát a potvrzuji i tady, byl jsem dneska trošku nařčen, že pro mě osobně není přijatelné navýšení bezzásahové zóny na 50 %, jak se o tom dneska hovoří. Jasně jsem to řekl. Já si myslím, že stávající kompromis, který byl dosažen po mnoha letech, 23 nebo 26 % 1. zóny bezzásahovosti, je velmi unikátním kompromisem, ke kterému se podařilo za ta léta dospět a možná poprvé dospět. Važme si toho a určitě Ministerstvo životního prostředí bude tím subjektem, který na tomto bude stavět.

To, co se stalo v plánu péče, který je provizorní a je pouze na 3 roky, a možná, nechci jít do zbytečného detailu, ale ve stávajícím plánu péče přijatým v roce 2000 skutečně bylo, že v roce 2030 směřuje národní park k bezzásahovosti 50%.

My jsme dneska v tom novém plánu péče, znovu zdůrazňuji provizorním, řekli v dlouhodobém časovém horizontu. Pro mě, když se mě kolegové ptali, tak jsem říkal, že pro mě je ten dlouhodobý časový horizont 50, možná 70 a možná i víc let. Já sám jsem říkal, že pro mě není Šumava laboratoří, ve které se dá experimentovat na desítkách tisíc hektarů. Máme tam dneska bezzásahovou zónu, něco se tam děje. A já jsem říkal, pozorujme to dlouhodobě, pozorujme, co se v národním parku děje a podle toho potom rozhodujme.

Já si myslím, že je potřeba být velmi pokorní, protože dění v Národním parku Šumava a dění v přírodě vysoce překračuje nejenom funkční období ministra, jakéhokoliv ministra, ale velmi pravděpodobně i období lidského života.

Já bych chtěl jenom říct, proč jsme se bránili a bráníme určitým precedentům v rámci této právní normy. Je to třeba proto, že stávající zákon má určitá problematická ustanovení, která jsou podle našeho názoru v rozporu se zákonem, např. v § 4 – Vymezení zonace. Zóny jsou stanoveny zákonem, což je rozpor třeba s ustanovením § 40 zákona o ochraně přírody a krajiny. Dále podle § 7 – Stanovení sítě vyznačených cest zákonem je v rozporu s požadavky na obsah zákona, protože znamená rozpor s požadavky čl. 6 směrnice o stanovištích, nově zakreslené cesty nejsou v terénu vyznačeny a nebyl hodnocen jejich dopad na zřízení předměty ochrany soustavy Natura 2000. Jedná se o problematický vstup osob s trvalým pobytem na území národního parku do 1. zóny bez omezení, kdy se zakládá neodůvodněná nerovnost mezi adresáty právní normy a není třeba zřejmé, v jakém procesu bude hodnoceno, že tyto osoby nepoškodí dochovaný stav přírodního prostředí. Máme problém i s přednostní aplikací lesního zákona, především ve 2. zóně, v některých částech 2. zóny. Je tady nesystémové převedení pozemků nezastavěných do majetku obcí bez ohledu na to, jestli ty majetky můžou mít, může na nich váznout zájem na ochraně přírody a krajiny. Je tady i nesystémový příspěvek obcí na území národní parku, byť tím pozměňovacím návrhem byl výrazně změněn.

Já si myslím, vážené senátorky, vážení senátoři, že stávající návrh neřeší, resp. nepřinese klid, i když chápu, proč tady vzniká a proč je na něm takový zájem. My určitě jako Ministerstvo životního prostředí nebudeme fanaticky lpět, ani náhodou, na naší právní úpravě, tedy na novele zákona č. 114. Myslíme si však, že tato novela bude aplikovatelná, že bude řešit velkou část toho, co tady všichni společně řešit chceme a přitom nebude v rozporu se zákonem.

Z tohoto důvodu jsme chtěli požádat, aby, byť po té dnešní diskusi tak, jak ji tady vnímám, to asi nebude možné, aby bylo ještě posečkáno s definitivním rozhodnutím, než se seznámíte s alternativní možností. Beru však to, že samozřejmě předpokládám, že do Poslanecké sněmovny by se tento návrh dostal až na podzim a zároveň tedy bude pravděpodobně na podzim projednáván, doufejme, i návrh novely 114.

To znamená, já bych na závěr vám chtěl znovu poděkovat. Mě také mrzelo, že se to dostalo do osobní roviny. Já si neodpustím jednu poznámku. Pan senátor Veleba tady hovořil o určitém dopise, já mám jednoho poradce, ten se jmenuje Jan Petr Kalaš, já pochybuji, že je to dopis od něj. Jiného poradce nemám, pane senátore. Vy jste tady mluvil o nějakém dopise nebo o mailu mého poradce, to jsou přesně věci, kde se vysílají nějaké vlny, já jsem také dostal celou řadu mailů, desítky mailů, o tom, jak jsem zelený, možná stovky mailů, až po to, jak jsem červený nebo modrý. Já myslím, že tak, jako vy všichni.

Já bych si strašně přál, abychom tu věc udrželi v rovině bez emocí a jsem rád za tu debatu dneska tady. Je velmi věcná a prosím, věřte mi, že Ministerstvo životního prostředí bude v této chvíli k dispozici k jakékoli pragmatické debatě, která bude sloužit k tomu, aby se po těch letech situace na Šumavě konečně uklidnila a dokázali jsme průnik všech zájmových skupin.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Do rozpravy se ještě hlásí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, kolegové a kolegyně, nebojte se, nebudu mluvit o chřástalovi. Nebudu mluvit ani o jiných vzácných druzích, které máme na našem správním území města Boží Dar. A já chci jenom říct, protože jsem jeden z předkladatelů a nemohu v tom nechat jenom kolegy, jsem z jiné části ČR, když teď mluvil pan ministr, tak jsem poslouchal, že je připravený vést komunikaci s místními samosprávami na Šumavě. A já ho chci poprosit, aby se tuto komunikaci pokusil vést také s námi v jiné, teď řeknu možná bezproblémové části ČR, a to je v Krušných horách, resp. v centrální části.

Proč to říkám v souvislosti se Šumavou. Víte, to, co tady všechno už řekli předřečníci a Ivo Bárek, jak to všechno probíhalo, pod to se mohu podepsat a je mi z toho hrozně smutno, že za deset let jsme nikam nepostoupili. Teď si vezměte příklad Krušných hor. Zatracované pohoří, minulý týden jsme tam měli velký závod Rock Point - Horská výzva. Účastníci byli z celé republiky, sešlo se jich 630, a z toho polovina říkala, že byli poprvé v Krušných horách. Hrozně se divili, protože ten závod je v terénu, jaká tam je příroda. Oni měli představu, že to je všechno zdevastované. Ano, to platilo do nějakého roku 1990.

Je mi smutno z toho, že samosprávy a občané na Šumavě zažívají to, co v současné době zažívají, a jsem rád tomu, že Krušné hory to mají, myslím si, z větší části za sebou. Přál bych si, aby totéž štěstí potkalo Šumavu, aby zase les byl lesem a ne naprosto kůrovcem zdecimovanými porosty.

Chtěl bych ještě také říct, jak se dává krušnohorský les do kupy, tak také postupně přichází ochranářské iniciativy. To je zajímavé. Víte, na začátku nám nikdo nepomohl, dokonce pomáhali a byli těmi hlavními strůjci zejména lesáci, z největší části lesy krušnohorských samospráv anebo Státní lesy. A čím se jakoby víc daří a příroda se dává do kupy, tím přichází víc ochranářských opatření. Říkám to jako člen Zastupitelstva města Boží Dar, protože 99,5 % správního území katastru Boží Dar a Rýžovna spadá, nebo je nějakým způsobem chráněno. Je tam národní přírodní rezervace – Božídarské rašeliniště. Já jenom abyste věděli, tuto rezervaci v 50. letech nezakládali žádní ochránci. Byli to právě lesáci. Protože potřebovali ošetřit lesní porosty před nastupující těžbou rašeliny. Paradoxně. Dneska tito lesáci mají problém s ochránci. Tak se ptám, jestli nebylo lépe před tím, než jsme tyto ochranářské záležitosti zavedli, to znamená, abychom šli do poloviny minulého století, tam žili lidé, obyčejní sedláci, kteří se museli nějakým způsobem v tom prostoru uživit, a tak se chovali k přírodě. Já mám dojem, že Šumava je krásný příklad toho, jak se bohužel místní občané nemůžou k přírodě chovat tak, jak by si přáli, jako ti obyčejní sedláci. A mluví jim do toho mnozí, kteří sice vystudovali Karlovu Univerzitu, jsou to určitě velmi chytří lidé, ale na Šumavě většinou nežijí. Oni nežijí ani v těch Krušných horách.

Všechny ochranářské věci, které k nám docházejí, ať je to v rámci Natura 2000 Krušnohorské plato, ať je to do národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště a další, se rozhodují někde jinde. Rozhoduje se na ministerstvu pro životní prostředí, rozhoduje se paradoxně v Děčíně, na CHKO Labské pískovce, byť máme vedle CHKO Slavkovský les. Nechápu, proč jezdíme 150 km někam, když by nám stačilo 40 km. V podstatě se našla skupina lidí, a já si myslím, že je těžce prolobbovaná, která si vzala ochranu přírody jako svůj nástroj k tomu, aby mohla také trošku vydírat. Říkám to s plnou zodpovědností toho, co činím. Víte, do národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště nesmíte vstoupit mimo vyznačené cesty. Zajímavé je, že tam najednou objevíte mraky lidí, kteří něco v té přírodě dělají, a když zjišťujete, kdo to vlastně je, tak zjistíte, že to jsou ochránci. Oni tam bádají. Oni mají to právo, můžou tam jít. Ale já jako občan Božího Daru tam de facto jít nemůžu. Mám dojem, že je nerovnostářský přístup, který by takto neměl fungovat. Já bych si hrozně přál, aby Šumava jako taková ten přístup měla pro všechny stejný.

Obávám se v rámci předkládaného zákona snad jediné věci, což si myslím, že může strhnout lavinu, to jsou jakési kompenzace místním samosprávám. Dovedu si představit, že v okamžiku schválení takovéhoto zákona se obrátí samosprávy z jiných částí, z jiných národních parků nebo národních přírodních rezervací a budou tyto kompenzace vyžadovat také. Ono je to svým způsobem logické. Oni tam nesmí hospodařit, jejich občané tam nesmí chodit, můžou tam chodit jako turisté jenom na vyznačených cestách. To znamená, že to území nemůže sloužit tak, jako sloužilo v době, než byly tyto národní přírodní parky vyhlášeny.

Přesto si myslím, že je dobré tento zákon schválit. Uvidíme, jak se s ním popasuje Poslanecká sněmovna. Uvidíme, jak se s tím popasuje veřejnost. A tím nemyslím ty, kteří nám píšou ony e-maily. Já jsem na 200 odpověděl než jsem zjistil, že je to naprosto zbytečné, protože z těch 200 jsem dostal jenom jednu odpověď a nikdo jiný na mé názory nereagoval. Tohle je jakýsi elektronický terorismus, který s námi jisté skupiny lidí svádějí, to už jsme tady poznali v elektronické komunikaci. Je třeba se nad tím zamyslet a nenechat se mnohdy až sprostými e-maily svým způsobem vydírat.

To je z mé strany všechno. Já tento zákon podpořím a doufám, že se to dostane do Poslanecké sněmovny, kde se určitě jisté věci dají ještě nějakým způsobem upravit, ale že nakonec vstoupí v platnost. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do obecné rozpravy se už nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Předpokládám, že zástupce předkladatelů pan senátor Eybert se bude chtít vyjádřit. Prosím, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Ještě jednou dobrý den. Kromě zpravodajů vystoupilo celkem 10 senátorů v diskusi a také pan ministr. Já bych chtěl paní Sykové, která tu bohužel není, takže ji ani prostřednictvím předsedajícího nemůžu oslovit, sdělit, že zde nedávno byla projednávána petice Ne 35 procentům prvních zón na Šumavě. Kromě toho zde byly tři, čtyři semináře, kde jsme se zabývali touto problematikou a velice podrobně jsme ji rozebírali.

Obce na Šumavě šly na kompromis. Na kompromis, který je až k 35 procentům prvních zón, bezzásahových území. Ekologisté nejsou ochotni slevit ze svého požadavku, že bude na Šumavě více než 50 % prvních zón v bezzásahovém území. Viděli jsme, co udělalo se Šumavou, když bylo 13 % v bezzásahovém území, tak ještě jednou tak velké území kůrovec zdevastoval totálně. Jak to dopadne při tom, že bude víc než 50 % prvních zón a bezzásahového území na Šumavě! Prostě kůrovec se buď musí tlumit, jako se to dělá v normálních hospodářských lesích nebo i v lesích zvláštního určení anebo postupuje tak dlouho, dokud má co žrát. A ono se to nezastaví ani na hranici Národního parku Šumava, ale bude to pokračovat i do dalších lesů mimo park.

Proč petice, kterou máme zde podanou, není projednávána dřív, než jsme se dostali ke schvalování tohoto zákona. Řekl to tady pregnantně pan předseda Štěch. Ano, ten proces je na samém začátku, my se k té petici jistě dostaneme, vyslechneme si názor z druhé strany. Ale ta petice, prosím, nepřináší vůbec nic nového. Pod petici Za dobrý zákon pro Šumavu se rád podepíšu. Ale nepodepíšu se pod to, že to bude mít víc než 50 % v 1. zónách, a nic jiného v podstatě petice v tomto smyslu neobsahuje.

Prostě ti, co nám píší stovky mailů, nedají pokoj, dokud nebudou mít 50 % a více v 1. zónách v Národním parku. Já vím proč, protože oni mají představu, že si tam budou dělat dál svoje experimenty, že si tam zřídí takovou experimentální laboratoř, kterou jim Evropa ráda podpoří. My jsme se nezavázali k tomu, že tam vybudujeme divočinu, akorát pokoutně s rakouskou stranou bylo dojednáváno, že se vybagrují na Šumavě ty asfaltové cesty, které tam třeba vedou, jenom právě proto, aby tam byla divočina. No, tak potom vyžeňme všechny lidi, jako to udělali napřed Němci, jako to udělali komunisté po roce 1948 a zavřeme Šumavu, ať tam nikdo nemůže.

Základní rozpor je v tom, že ekologisté nechtějí slevit nic. Občané, obce slevili už na 35 %. Já si také dovedu představit zákon, ve kterém bude daleko míň, a vítal jsem slova pana ministra, že se shoduje na 24 % až okolo 26 % v čase. Ale pak nerozumím jeho vyjádření, kdy se podepsal pod plán péče, ve kterém se předurčuje 55 tisíc ha časem do bezzásahových zón. Vždyť je to 75 % veškerých lesů na Šumavě. Tím tak pobouřil situaci na Šumavě, že obce chtějí ministerstvo životního prostředí žalovat za tento neprojednaný postup, na rozdíl od objemu, který máme projednaný s obcemi my a který používáme a chtěli jsme jít vyloženě na tento projednaný objem a ne na něco jiného.

Kolega Veleba zde poukázal na situaci, že vlastně došlo odvoláním pana ředitele Mánka k tomu, že shoda, kterou tam nastavil, se vlastně zbořila. Paradoxně pan Mánek jako tehdejší ředitel uvedl hospodaření Národního parku Šumava do výrazně lepšího stavu, než bylo předtím, v dobách, kdy byly obrovské těžby. Také tam bylo 300 tisíc, 350 tisíc kubíků dřeva těžby několik let, čtyři, pět let za sebou, a dnes při těžbách nějakých 40 tisíc, 60 tisíc kubíků, poloviční dotace ze státního rozpočtu, několikanásobně větší zůstatky na účtu, několikanásobně větší investice do celého parku. Čili na Šumavě je vnímáno odvolání pana ředitele Mánka velice negativně a padla s tím veškerá shoda.

Pan Krejča se mýlil v počtu návrhů zákonů, já už jich pamatuji osm, a určitě byly ještě některé další, které já jsem nepamatoval.

Zjišťování. Natura 2000 – máme v jižních Čechách 35 % území pod Naturou 2000. Dělá to obrovské problémy. Říkal tady Honza Horník, jaké problémy a jaká procenta území má on na Božím Daru pod Naturou.

Klápa Hraničník. Ano, je tady v návrhu zákona zonace, která tam první zónu pro 12 ha mění na zónu třetí nebo druhou, jestli si to dobře pamatuji. A měla by tam podle zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, které jsou platné, jednou být lanovka na horu na Hraničník a odjezdová sjezdovka dolů. Obrovský řev, že kvůli tomu bude postižena populace tetřeva a kdoví, co ještě dalšího. Ale jak byla postižena populace tetřeva a všech ostatních živočichů tím, že nám na Šumavě uschlo 22 tisíc ha, na kterých tetřev mohl žít. Jak bude žít na suchém lese, to si fakt nedovedu představit.

A cestní síť, o té už jsem mluvil. Potichoučku uděláme ze Šumavy divočinu na nějakých patnácti, dvaceti tisících hektarech a budeme tam bagrovat, tisíce a tisíce tater asfaltových cest – to, prosím, tetřevovi nijak neškodí – a uděláme tam divočinu. Já tedy v tomto smyslu tomu vůbec nerozumím.

Závazky, které si dáváme, nejsou požadavky Evropské unie, to jsou naše závazky, které my si tady nějakým způsobem stanovujeme.

Pan kolega Řihák je rád, že nemá na Křivoklátsku národní park, ale že má jenom chráněnou krajinnou oblast. Myslím si, že i pro Šumavu je svým způsobem trošku neštěstí, jak to tam dopadlo, protože jediná zachovalá lokalita, která je tam toho původního, řeknu šumavského genofondu smrku, tak je "prosím pěkně", na Boubíně, který není v šumavském národním parku. Všechny lokality, kde byly 300, 400 let staré smrkové kultury, původní šumavský genofond, který nezařval ani v dobách, kdy byly ostatní předchozí obrovské kalamity, jako třeba v roce 1870, nepřežily. Na Boubíně přežily díky tomu, že v jejich okolí bylo zasahováno proti kůrovci a mohly přežít. My jsme nechali sežrat kůrovcem stromy, ze kterých se sbíraly šišky původního šumavského genofondu. Nevím, kde je budeme sbírat dál.

Chápu i názory pana senátora Dienstbiera , že nechce podpořit tento návrh zákona. Zdá se mu, že je zbytečná specifikace pro jednotlivé parky. No, my už pro jeden park zákon máme, byl jsem u toho, když jsme ho schvalovali. Pravda, je to park výrazně menší a má svůj zákon, byť jednoduchý.

Nicméně Šumava je tak unikátním, tak rozsáhlým komplexem s takovými obrovskými problémy, že si nedovedu představit, že to zůstane jenom na jakési specifikaci v zákonu č. 114 o ochraně přírody a krajiny. Ostatně, já už jsem tu 18 let, já už jsem slibů, že bude nějaký zákon předložen, že bude do tehdy a do tehdy schválen, že bude tehdy a tehdy platit a bude takový a takový, slyšel strašně moc. A byl to vlastně jeden z důvodů, proč jsme to začali předkládat, protože když to neuděláme, zůstane zase jenom u slibů, nebo můžeme předpokládat, že zůstane zase jenom u slibů. Není to poprvé, co máme takovouto situaci před sebou, a věřte, že to klidně může skončit stejným způsobem, že se nikdo nedohodne na změnách, které tady avizoval pan ministr Brabec a nebudeme mít zase nic. Proto jsme chtěli nastartovat tento proces, proto jsme chtěli, aby to šlo dál, a věřím, že se to dokáže upravit do podoby, která bude kompromisem i pro ministerstvo životního prostředí.

A teď ještě k pár připomínkám, které tady řekl pan ministr. Zóny zákonem. Proč chceme zóny zákonem? Aby byla jistota, že každý další ministr, který přijde, si to neudělá zase nějak jinak, na rozdíl od toho stavu, který by se tentokrát schválil. To už jsme také zažili, a dokonce to nebylo ani dobře v souladu s platnou legislativou.

Cesty, cestní síť. Když nebude, nebude dostupnost.

Osoby s trvalým pobytem. Jak to udělat s člověkem, který bydlí v první zóně? Ten musí mít povolený přístup.

Lesní zákon se používá pro hospodaření v lesích na Šumavě, v druhých zónách dnes také. Jsou to lesy zvláštního určení a lesní zákon na to pamatuje.

Pozemky v intravilánu. Obce je mají možnost získat i dnes, podle několika různých zákonů, v různém horizontu, v různých nákladech, které s tím jsou, ale mohou je získat.

Příspěvek. Ano, je to unikátní situace, jiný park nemá intravilány obcí v parku, takže tady je odůvodnění. Navíc byly zkráceny příjmy obcí při minulé novele rozpočtového určení daní.

A Krušné hory, co tady mluvil Honza Horník, mají asi také štěstí, že nejsou v národním parku, protože by mohly dopadnout znovu, jako Šumava. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Chce se vyjádřit pan zpravodaj? Chce, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, před shrnutím rozpravy mi dovolte jenom dvě, tři věty.

Soukromý názor, nechtěl jsem zdržovat rozpravu. Mám pocit, že na Šumavě chybí nějaký zdravý selský rozum pro nějaký kompromis nebo dohodu. Každopádně Šumavě přeji, aby se tam vrátily zdravé krásné lesy, jaké máme v Beskydech, ty jsou také těžce zkoušené ostravskou průmyslovou aglomerací a Katovickou pánví, ale umíme se tam dohodnout. Šumavě tedy přeji návrat krásných zdravých lesů!

V rozpravě vystoupilo devět senátorů, jedna paní senátorka, vystoupil také pan ministr. Zazněla sedmkrát podpora pro návrh zákona. Paní kolegyně Syková navrhuje vrátit návrh zákona do výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí k projednání, aby se mohli vyjádřit ještě petenti. Pravděpodobně bych nyní nechal hlasovat o tomto návrhu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Ale v tuto chvíli hlasovat nebudeme, protože je tady požadavek klubu sociální demokracie o desetiminutovou přestávku.

Vyhlašuji v tuto chvíli přestávku do 12.40 hodin.

(Jednání přerušeno v 12.31 hodin.)

(Jednání zahájeno v 12.39 hodin.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážené paní senátorky a páni senátoři, budeme pokračovat v jednání. V tuto chvíli bych požádal pana zpravodaje, aby nám řekl, o čem budeme hlasovat.

Senátor Petr Gawlas:  Zopakoval bych to, co jsem řekl před přestávkou. Budeme hlasovat o návrhu paní senátorky Sykové, vrátit návrh zákona do výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí k projednání.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobře, pane senátore. V tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu vrátit návrh zákona k novému projednání. Podle § 130 odst. 3 v návrhu musí být určeno, kterému výboru. To tady bylo řečeno panem zpravodajem.

Přistoupíme k hlasování a budeme hlasovat o návrhu vrátit návrh zákona výboru k novému projednání.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 40 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovili čtyři, proti bylo 37. Návrh nebyl přijat.

Tím můžeme přistoupit k otevření podrobné rozpravy, kterou v tuto chvíli otevírám. Do podrobné rozprav se nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu uzavírám.

Zeptám se pana předkladatele, zda chce ještě vystoupit. Nechce. Požádám pana zpravodaje, aby nám řekl, o čem budeme v tuto chvíli hlasovat.

Senátor Petr Gawlas:  Budeme hlasovat o doporučení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení zní:

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh senátního návrhu zákona ve znění komplexního pozměňovacího návrhu, který tvoří přílohu tohoto usnesení.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, děkuji. Návrh jsme obdrželi písemně. Jenom abychom upřesnili, je tady i návrh výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, a jak tady bylo řečeno, měly by být, jak předpokládám, shodné oba tyto návrhy. Budeme tudíž hlasovat o tomto návrhu. Ještě se hlásí pan senátor Eybert, prosím.

Senátor Pavel Eybert:  Tyto návrhy nejsou shodné. To, co bylo odhlasováno na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, bylo vzato za základ pro jednání výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, a bylo to doplněno ještě o další pozměňovací návrhy. Bylo by zřejmě nutné hlasovat jak o usnesení hospodářského výboru zvlášť a pak usnesení výboru, o kterém se zmínil pan zpravodaj Gawlas.

Doporučuji hlasovat o usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, jak zde bylo řečeno zpravodajem.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane senátore, myslím, že to vyřešíme celkem jednoduše. Budeme v tuto chvíli hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan zpravodaj, tj. o usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A dovolím si konstatovat, že v případě schválení tohoto návrhu je už návrh výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu nehlasovatelný.

Pokud má někdo námitku, tak ji, prosím, uplatněte, pokud ji neuplatníte, budeme takto postupovat. Souhlas? (Souhlas.) Je souhlas.

V tuto chvíli můžeme přistoupit k hlasování o návrhu, tak jak jej přednesl pan zpravodaj.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 41 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 50, proti byli dva. Návrh byl přijat.

A protože jsme schválili pozměňovací návrhy, můžeme přistoupit k hlasování o schválení návrhu senátního návrhu zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Předpokládám, že stanovisko navrhovatele i zpravodaje je kladné v této věci.

Budeme o tom hlasovat. V sále je přítomno 54 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 42 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 49, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Prosím, ještě neodcházejte, bude ještě jedno hlasování. Tím, že návrh byl schválen, proto podle § 130 odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili za prvé předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání.

A za druhé senátora Pavla Eyberta a senátora Petra Gawlase, aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně. Je nějaký jiný návrh nebo doplnění? Není tomu tak, proto přistoupíme k hlasování.

Budeme nyní hlasovat o návrhu, který byl právě přednesen. V sále je přítomno 50 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 43 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Děkuji předkladatelům a děkuji i zpravodajům.

V tuto chvíli si dovolím vyhlásit polední přestávku, a to do 13.45 hodin. Do té doby přerušuji jednání naší schůze.

(Jednání přerušeno v12.48 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v13.49 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré odpoledne, naše schůze pokračuje. Dalším bodem programu je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění zákona č. 105/2013 Sb.

Tisk č. 282

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 282. Návrh uvede ministryně spravedlnosti Helena Válková. Vítám paní ministryni a předávám jí slovo.

Prosím všechny přítomné senátorky a senátory, já vás odhlásím a znovu se přihlaste svými identifikačními kartami. Paní ministryně, omlouvám se, máte slovo.

Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mně, abych vám představila významnou novelu několika zákonů, zejména jde o trestní zákon, trestní řád, ale dokonce i o zákon o trestní odpovědnosti právnických osob.

V úvodu chci hned předeslat, že jde o problematiku, která původně měla sledovat pouze implementaci evropských směrnic, které jsou zaměřeny na prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu, ochraně obětí proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii. Posléze k tomu přistoupila směrnice o právu na informace v trestním řízení a posléze o boji proti některým formám rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva. Naštěstí většina požadavků vyplývajících z těchto směrnic je již v našem trestněprávním systému, konkrétně v trestním zákoníku a v trestním řádu zakotvena.

Znamená to, abychom dosáhli plné implementace bylo třeba změnit pouze trestní předpisy dílčím způsobem. Česká právní úprava zatím neposkytovala dostatečnou ochranu, zejména pokud jde o dvě následující nové skutkové podstaty, kterými jsme rozšířili trestní odpovědnost o účast na pornografickém představení. Je to nový § 193a trestního zákoníku, kde se navrhuje postihnout účast na pornografickém představení, ve kterém účinkuje dítě. Dítě ve smyslu trestního zákoníku, výkladových ustanovení, kde se stanoví rozhodným věkem dosažení 18 let.

Dále se doplňuje trestný čin navazování nedovolených kontaktů s dítětem, nový § 193b, který zakotvuje trestnost úmyslného trestného jednání, kdy dospělá osoba, znamená to od dovršení 18 let výše navrhne setkání dítěti, které nedosáhlo věku pohlavní dospělosti, s cílem spáchat na něm trestný čin pohlavního zneužití nebo obdobné trestné činy. Zdůrazňuji hned, a tím možná předcházím některým vašim dotazům, že je třeba zde prokázat úmysl. Nejde jenom o nedbalost. Musí to být jednání, kde kontakt je navazován s úmyslem získat to dítě pro sexuální delikty.

Taktéž se rozšiřuje stávající skutková podstata trestného činu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií, neboť zde nad rámec platné právní úpravy doplňujeme postih opět úmyslného získávání přístupu k dětské pornografii prostřednictvím informačních nebo technologických anebo komunikačních technologií.

Proč pořád zdůrazňuji subjektivní stránku trestného činu – úmysl. Protože tam směřují zejména dotazy vznášené a uplatňované poslanci, a předpokládám, možná i vámi, jestli nejde o nepřiměřené rozšiřování trestní odpovědnosti, hranic trestní odpovědnosti a jestli už zde příliš nekriminalizujeme určité formy ne tak společensky škodlivého chování.

Pokud jde o tuto formu úmyslnou, která se potom v praxi velmi těžce prokazuje a mají s ní problémy i v rámci dokazování před soudem orgány činné v trestním řízení, jako státní zástupci, tak to je právě pojistka před neúměrnou kriminalizací. Musím prokázat, že zde jde o úmyslné jednání a že jde o úmyslné jednání vedoucí k dětské pornografii a formám nakládání s ní.

Dále je pro splnění požadavku práva EU nezbytné doplnit do zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim další trestné činy, za které mohou být právnické osoby stíhány. Trestný čin znásilnění, což se vám zdá možná také podivné, ale bohužel může být účastník třeba ve formě organizátora takového jednání i právnická osoba právě v souvislosti třeba s natočením znásilnění a potom jeho šířením. Účast na pornografickém představení a navazování nedovolených kontaktů s dítětem.

Čili o tyto trestné činy se rozšiřuje současný zákon o trestní odpovědnosti právnických osob.

Pokut změny, které se týkají novely trestního zákoníku.

Když bychom je chtěli shrnout, tak je to rozšíření trestnosti za úmyslná jednání související s formami, které bychom mohli zahrnout pod název dětská pornografie a její šíření a určité formy přípravného jednání, které se v praxi ukazují jako velice nebezpečné. Současně to zahrnuje i používání moderních technologií, které umožňují, a jsou nebezpečné v oblasti dětí, zejména nedovolené kontakty, které mohou být zneužity, pokud jde o dítě do 18 let právě v této oblasti sexuální delikvence.

Další balíček představuje novela trestního řádu, kde se nově stanoví povinnost neprodleně předat osobě, která byla zadržena či zatčena, jednoduché a srozumitelné písemné poučení o jejích právech a umožnit jí, aby si toto poučení přečetla a ponechala si jej u sebe po celou dobu, kdy je zbavena svobody. Vám to připadá jistě jako automatické. Ale takto explicitně jsme to v trestním řádu neměli. Je to požadavek evropských směrnic. Myslím, že je to jenom prohloubení práva toho, kdo ještě nebyl pravomocně odsouzení, a řekněme, podtržení zásady presumpce neviny, kdy má lepší možnost, než má nyní, být seznámen se všemi svými právy. Dokonce je tam výslovně stanoveno, že má právo si poučení ponechat po celou dobu zbavení svobody u sebe.

Také se doplňují ve smyslu požadavků směrnic některá práva, o kterých není zadržená či zatčená osoba výslovně poučována, ačkoliv jsou českým právním řadem garantována, např. právo na naléhavou lékařskou pomoc, právo být informováná o maximálním počtu hodin, což je v trestním řádu upraveno, ale teď to tam budou mít výslovně v ruce písemně, po něž může být osoba zbavena soudy předtím, než je postavena před justiční orgán, to jsou ty tři dny...

Při projednávání v Poslanecké sněmovně se o tisku podrobně debatovalo, zejména v ÚPV. Poslanecká sněmovna návrh schválila, ale ve znění pozměňovacího návrhu. Pozměňovací návrh se týkal trestních sazeb. Protože původně tam měla být sazba za trestné činy, které jsem uváděla a které souvisejí s dětskou pornografií, do jednoho roku, což je vlastně nejnižší možná sazba, takže jsme to nakonec upravili a dali tam sazbu do dvou let.

Zase chci upozornit na ustanovení v trestním zákoníku, které ukládá, že u trestných činů, kde se ukládá trest odnětí svobody do 5 let, se vždycky musí zdůvodnit, když se ukládá v nepodmíněné formě. Čili do 5 let je to stejně vesměs jenom podmínky. Takže dva roky bohatě postačují, aby došlo k zdviženému ukazováčku, nikoliv k tomu, že bychom někoho zavírali do výkonu trestu odnětí svobody. Pak se tam samozřejmě vypustila trestnost u pokusu získávání přístupu k dětské pornografii, protože v českém právu, to bylo nějaké nedorozumění, resp. chyba, je každý pokus trestného činu už trestný sám o sobě. Čili jsme nemuseli mít speciální skutkovou podstatu.

Potud trestní řád. A konečně, taková maličká úprava, která je nesystémová, musím říci, nicméně právně politický tlak na současné možnosti zpřísnit postih lichvy vedl k tomu, že PS udělala krok v tom smyslu, že nově zavedla možnost – ona zatím nezavedla, ale navrhla ji zavést v případě, že tady získáme i souhlas váš, trestní postih trestného činu lichvy, který spáchá právnická osoba. Zatím nebyl ve výčtu trestných činů, za které lze přičíst trestní odpovědnost právnických osob o trestní odpovědnosti právnických osob výslovně uvedený. Tam je taxativní výčet, tzn., v případě, že tam trestný čin není uvedený, nelze za něj právnickou osobu stíhat. Nyní tam je. I když víme, že trestných činů by tam mohlo být hodně, a navíc v připomínkovém řízení máme návrh, který určitě vyvolá vaší pozornost, protože po příkladu jiných západoevropských zejména právních úprav, jdeme do modelu, že to obracíme – jinak bychom neustále novelizovali tento zákon čili bude napříště, pokud schválíme návrh, trestná každá právnická osoba za všechny trestné činy. S výjimkou těch, které tam budou vypočítávány taxativně, nikoliv jako teď.

Ale to už předbíhám do budoucnosti. Zatím jsme u toho, že rozšiřujeme škálu trestních činů. V této novele je to konkrétně trestný čin lichvy.

Návrh byl také projednán 11. června ústavně-právním výborem. Zde vašeho Senátu. Ten – po diskusi, která proběhla a kde se vyjadřovali senátoři k mnoha aspektům, možná i tady vystoupí k navrhované úpravě, tak nakonec po diskusi doporučili návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Senátu Poslaneckou sněmovnou.

Závěrem bych chtěla zdůraznit. My už jsme také, a to řeknu zcela otevřeně, ve zpoždění. Pád vlády, změny, ke kterým došlo, změny, volby a posléze i projednávání v našich výborech Poslanecké sněmovny vedly k tomu, že už jsme teď ve zpoždění s transpozičními lhůtami, které jsme měli k dispozici.

Pro dosažení souladu s požadavky práva EU tyto novely potřebujeme schválit. Samozřejmě, že bude záležet na vašem posouzení, zda k tomu dojde nyní.

Prosím o to, abyste i v tomto smyslu přistupovali k projednávání navrhovaných 3 trestněprávních norem. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní navrhovatelko. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 282/1. Zpravodajem výboru je pan senátore Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás seznámil se svou zpravodajskou zprávou. Prosím, máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Antl:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, vážené dámy kolegyně, vážení páni senátoři, tedy kolegové, úvodem bych řekl, že paní ministryně potvrdila, proč je profesorkou trestního práva, protože nám tady vlastně řekla všechno, co je obsahem navrhované novely. Vysvětlila i důvody a okolnosti, jak se do novely dostala i další ustanovení. Ona se zde mimo jiné a nad rámec předkladatelů vyjádřila k legislativnímu procesu, čímž mi velmi usnadnila práci.

Pouze k tomu mohu dodat, že skutečně ÚPV Poslanecké sněmovny vlastně přičinil k návrhu několik pozměňovacích návrhů, které byly pak akceptovány. Naproti tomu už v této chvíli říkám, a říkám to proto, že se objevuje stejný pozměňovací návrh, který už byl jednou předložen a zamítnut dolní komorou českého Parlamentu, a to je nesouvisející pozměňovací návrh na zavedení účinné lítosti, který jsem zase našel na svém stole, tzv. týkající se dotačního podvodu a poškození finančních zájmů EU.

Pokud jde o postoupení návrhu Senátu Parlamentu ČR, tedy naší horní komoře českého Parlamentu, tak nám tento návrh dorazil 26. 5. 2014. Lhůta nám tedy končí 25. 6. 2014.

Jak už bylo konstatováno, ÚPV projednal tuto věc a odmítl pak v závěrečném hlasování pozměňovací návrh, který tam byl. pokud jsem informován, podrobně diskutován.

Nechci rozebírat jednotlivé skutkové podstaty, protože je to transpozice. Věcně jsme se jí zhostili tak, že dokonce ji rozšiřujeme, to co po nás ani EU nechce, tzn. skutečně u nás navrhovaná trestnost je rozhodně přísnější, pokud jde o internetové kontakty škodlivé, tedy trestní a deliktní.

Jinak bych se ještě zmínil k trestnímu zákoníku. Nemám žádnou připomínku k trestnímu řádu. Souhlasím naprosto s tím, že je to ve prospěch obviněného a je to pro jistotu průběhu trestního řízení a zachování práv obviněného, takže je naprosto v pořádku.

Pouze bych zmínil, co už předtím řekla vážená paní ministryně, tzn. zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Možná si vzpomínáte, že když jsme ho tady přijímali, tak jsem ho kritizoval. Říkal jsem, že je nedokonalý, ale současně jsem vás prosil, abychom ho schválili. Protože jsme věděli, že pokud ho zamítneme nebo vrátíme s četnými pozměňovacími návrhy, tak v dolní komoře neprojde, a ČR jako jediná nebude mít žádný zákon, který by stanovil trestní odpovědnost právnických osob. V takovém stavu, v jakém je, jsem rád, že nás paní ministryně ubezpečila o tom, že je v dohlednu a že bude realizována další komplexní novela zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Tu samozřejmě vítám, ale chtěl bych se zmínit a paní ministryně to i řekla, nechci říct sebekriticky, ale řekla, že poněkud nesystémově jsou v trestní odpovědnosti vloženy právnické osoby v taxativním výčtu odpovědnosti dva trestné činy, tzn. znásilnění. Jinak účast na pornografickém představení a navazování nedovolených kontaktů s dítětem, ale i lichva.

Samozřejmě mě vždycky napadne – jako praktika, 35 let trestního právníka – co v praxi to znamená, jak často jsou páchány tyto trestné činy právnickou osobou. Napadají mě úplně jiné skutkové podstaty. Samozřejmě, pokud budeme mluvit o části týkající se pornografie, tak šíření pornografie. Myslím, že právnické osoby se spíše dopouštějí takovýchto deliktů.

Pokud jde o drogové delikty, které nejsou uvedeny v § 7 v tom taxativním výčtu, tak mě napadá šíření toxikománie; v § 287 zase vydavatelství, nakladatelství, kdokoliv další se může spíše dopustit těchto trestných činů, ale trestný v současné době není.

Jinak bych ještě zmínil samozřejmě precizní stanovisko legislativního odboru, které máme k dispozici, a tam je připomínky k tomu, že se nám vlastně do trestního zákoníku dostává nový termín – informační nebo telekomunikační technologie. Když se podíváme do trestního zákoníku, najdeme tam termín "veřejně přístupná počítačová síť". Přimlouvám se za to, aby byly ujednoceny v jeden název. Asi znamenají totéž, ale je zbytečné, aby trestní zákoník uváděl jednu terminologii v různých právních souslovích. Tady bych se velmi přimlouval za sjednocení.

Jinak nevynechám ani poznámku k aktivitám páně Kunšteka, který vám rovněž, tak jako mně, už před několika týdny předložil pozměňovací návrh, který údajně směřuje od svazu obchodu na řešení dotačního problému účinnou lítostí.

Byl projednávám i v rámci ÚPV Senátu Parlamentu ČR. Napsal jsem k tomu naprosto trvrdé odmítavé stanovisko, protože skutečně za prvé vůbec právně nesouvisí s touto novelou. Vůbec tam nepatří. Je to něco, co je zcela mimo. My jsme senátoři, takže opravujeme, doplňujeme zákony, ale nebuďme, prosím, právními pyrotechniky.

Pokud jde o dotační podvod a ten další, to znamená poškození finančních zájmů EU, zdůrazňuji, že je nesprávná argumentace, kterou jsem zaslechl v předsálí, to znamená, že jde o jakékoliv zavinění. Vůbec to není pravda. Orgány činné v trestním řízení musí prokázat úmyslné zavinění. Úmysl přímý anebo eventuální, prostě úmysl. Zajímala by mě četnost pravomocných odsouzení za tyto dva delikty. Myslím si, že pokud, tak ojediněle. Navíc pochybuji o účinné lítosti. Co je za účinnou lítost, když na zneužití dotačního podvodu přijde až finanční úřad. Já vím, že v návrhu je napsáno policejní orgán. Ale stejně tak nebo podobně je formulovaná skutková podstata pojistného podvodu, úvěrového podvodu. Takže řekneme-li, že když někdo se dopustí pojistného podvodu a přijde na to pojišťovna, tak v tu chvíli pachatelé vrátí peníze a nebude trestně stíhán? Když se pachatel dopustí jakéhokoliv podvodu, vrátí peníze a nebude trestně stíhán? Podle mého názoru je to nesmysl a někteří z vás jste byli zneužiti argumentací velmi lacinou, že budou stíháni tedy všichni starostové a hejtmani a bývalí hejtmani. Vždyť to vůbec není pravda. Tam je potřeba prokázat úmysl, nedbalost nestačí. To znamená i když finanční úřad přijde na to, že s dotací bylo naloženo úplně jinak, tak musí orgány činné v trestním řízení prokázat úmysl. Sám – a jsem, myslím si, velmi zkušený bývalý státní zástupce, nedovedu si představit, jak, krom doznání pachatele. Velmi špatně se dokazuje i nedbalost a nedbalost tady v tomto případě vůbec nestačí.

Navíc tady připomínám ještě jednu věc. My jsme pozadu, ale to není věc Senátu, protože k nám se to dostává vždy na poslední chvíli, ale lhůta je tam 30. 6. a její nedodržení bude sankcionováno. Tím jenom chci říct, že mě samotného by napadly pozměňovací návrhy, které souvisejí s touto novelou, ale nepodám je právě proto, že to můžeme řešit později, samostatně a v tuto chvíli se velmi přimlouvám za to, abychom schválili návrh zákona postoupený nám Poslaneckou sněmovnou tak, jak je daný. A velmi se přimlouvám za to, abychom upustili od případných pozměňovacích návrhů, byť jsem na ně připraven, vzal jsem si s sebou i trestní kodex, takže můžeme čile diskutovat.

Seznámím vás s obsahem 167. usnesení našeho ústavně-právního výboru, tedy senátního, který

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu mě, tedy senátora Miroslava Antla

III. pověřuje téhož, tedy opět mě, coby předsedu ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, abych s tímto usnesením seznámil pana předsedu horní komory českého Parlamentu, což jsem učinil. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se taktéž ke stolku zpravodajů, sledujte případnou rozpravu a eventuálně další návrhy. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho nevidím, děkuji. Takže otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí paní první místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Máte slovo.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Vážená paní předsedající, paní ministryně, paní senátorky, páni senátoři. Na úvod chci říct, že se také přimlouvám za to, abychom tento návrh zákona schválili tak, jak je nám předložen ve znění Poslanecké sněmovny. Nicméně myslím si, že je potřeba dodat ještě pár slov k tomu, o čem se tady v této chvíli bavíme. Je to věru neveselé téma. Jeho závažnost narůstá s rozvojem sociálních sítí. Je tedy velmi nutné, aby společnost měla přijatou normu, která bude chránit ty nejslabší ve společnosti, to je děti. Zdravý vývoj dětí, protože tak jak ukazují psychologické i medicínské studie, nakonec sociologické studie, tak to, o čem se bavíme – dětská pornografie, dětská prostituce, sociální zneužívání dětí – poškozuje každého jedince, a to nejenom v tom daném okamžiku jako důsledek ataku na něj, ale dlouhodobě vlastně po celý jeho následující život.

O tom, co návrh zákona, který projednáváme, pojednává, mluvila jak paní ministryně, tak pan garanční zpravodaj. Ale informaci, kterou máme, tak přečtu jenom úplný začátek jednoho hlavního bodu s tím, že trestný má být nově na straně uživatelů pornografie vedle dosavadního přechovávání dětské pornografie i úmyslné získání přístupu k dětské pornografii prostřednictvím informační nebo komunikační technologie. Hrozí se trestem odnětí svobody až na dva roky. Takto je to i u všech dalších skutkových podstat, které v této chvíli návrh obsahuje. A paní ministryně k tomu ale říkala, že pokud je tam trestní sazba do dvou let, tak většinou se dává podmínka. Ještě, než jsem slyšela tu větu o podmínce, tak jsem měla ve svých materiálech poznámku, jestli dva roky nejsou málo. Proč? Protože je skutečně zřejmé, že jsou to velmi a velmi závažné trestné činy, kterým můžeme zabránit, kde můžeme děti ochránit skutečně jenom tím, že je uděláme společensky netolerované, kde je budeme velmi tvrdě sankcionovat.

Statistika – Ročenka v oblasti práce a sociálních věcí – ministerstvo práce a sociálních věcí v roce 2012 uvádí, že se jedná o stovky dětí, které jsou zachycené jako objekty těchto trestných činů, o kterých mluvíme. Bohužel, ten trend je narůstající. Jestliže v roce 2001 uvádí 522 dětí, v roce 2009 to bylo 834 dětí, v roce 2010 824 dětí. Možná se nám to zdá málo, ale to je jen vrchol ledovce, to je jenom to – to jsou jenom ty případy, které řeší sociálky na obcích a oddělení ochrany dětí, sociální ochrany dětí.

Problém je ještě jeden v této souvislosti – nejenom, že se to týká zřejmě mnohem většího počtu dětí, ale tak, jak jsem to zaslechla na konferenci Dítě v krizi, která byla už po 15. v rámci Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež v rodině, která se zabývá právě problémy dětí, které jsou oběťmi trestných činů, nebo někdy i pachateli trestných činů, nebo jsou z dysfunkčních rodin, tak tam kolegové, kteří se zabývali internetovou kriminalitou, tak upozorňovali na to, že děti, mladí lidé nemají sami prostě sami pocit nebezpečí v této věci. Že jim nepřipadá nijak zvláštní, že po zvuku přes skype, že se nějaký fotí, v podstatě v těch situacích, které my nazýváme pornografie. JIm to tak prostě nepřipadá. Mnohé děti jsou schopné si tím způsobem i přivydělávat. A to nemusí být děti jenom, které skutečně jsou ze sociálně statusově nižšího prostředí, které by potřebovaly finanční prostředky. To je prostě obecný jev a nezáleží na sociálním statusu rodiny. Problém je v tom, že za prvé samozřejmě už toto konání samo poškozuje zdravý psychický vývoj dítěte, poškozuje ho na celý život, ale problém je také v tom, že ti, kteří děti takto využívají a zneužívají, tak jim nestačí jenom obrázky.

Obrázky, to že se dítě někde vyfotí a přepošle, to samozřejmě vede dále k tomu, že pachatel se snaží kontaktovat dítě fyzicky a nebo tyto děti, zejména dívky poté třeba v následujících letech vydírá. Na internetu tato elektronická stopa je dlouhodobá a je potom problém, a to jsme slyšeli zcela konkrétní případy, kdy dítě z neznalosti, z hlouposti, z toho, že mezi spolužáky v tom není žádný problém, nevidí v tom žádný problém, je to legrace, tak se klidně nechá v takové nějaké podobné situaci nafotit. Problém je, že když např. žádá o seriózní zaměstnání, není problém, aby si to příslušné personální oddělení nahledalo a pak to může být problém, a to se vracím zpátky k tomu vydírání.

Čili je potřeba skutečně, aby se společnost tímto problémem zabývala. Je potřeba, aby tady byla jasně vymezena pravidla, je potřeba, aby tam byly sankce. Já jsem velmi ráda, že tento návrh ministerstvo spravedlnosti, resp. vláda, současná vláda ČR předložila.

Vrátím se ještě k jedné věci, a to byla 4. Konference o lidských právech, kterou jsem měla tu čest organizovat zde v Senátu v květnu minulého roku. Z této konference vzešel požadavek na to, aby děti měly nejenom legislativní ochranu, ale aby také měly svého zastánce, svého zástupce tak jak je to běžné v civilizovaných zemích, většinou na západ od nás – něco jako dětského ombudsmana. Prostě, člověka, instituci, na kterou by se mohly obrátit a která by skutečně stála za jejich právy.

Z této tehdejší Konference o lidských právech vzešel další požadavek na to, aby Česká republika konečně podepsala Lanzarotskou úmluvu. Je to úmluva Rady Evropy o ochraně dětí proti sexuálnímu vykořisťování a pohlavnímu zneužívání. Tato Lanzarotská úmluva byla přijata Radou Evropy v roce 2007 a řeší ve svých ustanoveních na mezinárodní úrovni i dětskou prostituci a pornografii. Navrhuje státům, které se k ní připojily, preventivní opatření, národní opatření v této oblasti – instituci, jak jsem třeba mluvila o dětském ombudsmanovi a navrhuje účinná ochranná opatření na ochranu dětí proti sexuálnímu zneužívání.

Musím zase opět vyzvednout konání této vlády, která se po x letech, kdy jsme požadovali, aby se ČR k této úmluvě připojila, letos v květnu současná vláda schválila podpis této dohody. Já věřím a v této chvíli apeluji na paní ministryni, aby, jakmile to bude možné, abychom Lanzarotskou úmluvu dostali také do obou komor Parlamentu.

Já závěrem věřím, že zákon, který zde dnes máme a doufám, že ho také schválíme, že bude také v praxi vymáhán. Jde o ochranu dětí, jde o ochranu budoucího vývoje české společnosti. Myslím si, že oblast, o které tento návrh zákona mluví, je velmi nebezpečná. Nesmíme ji podceňovat. Takže děkuji paní ministryni za předložení nebo vládě ČR za předložení tohoto návrhu. A stejně jak o tom mluvil pan garanční zpravodaj, jsem připravena se také podílet na další části tohoto návrhu zákona, a to je na nastavení dobrých a fungujících a vymahatelných pravidel v oblasti trestní odpovědnosti právnických osob. Ale to by byla další dlouhá kapitola a tu budeme řešit potom. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, paní senátorko, vám. Dále se do rozpravy hlásí paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Děkuji, paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři, vážená paní ministryně. Já jsem se rozhodla vystoupit jenom velice krátce, ale přece jenom s takovým nějakým důrazem. Já si myslím, že tato norma by měla dnes projít, protože víme, že to má určité návaznosti na další právní záležitosti a jenom kvůli záležitosti třeba dotačních peněz z EU by to bylo asi škoda. Já jsem tento pozměňovací návrh podepsala z jednoho prostého důvodu – on se o tom vůbec bavil. Protože takto by tato norma prošla a vlastně by si toho ani nikdo nevšiml, každý by si myslel, že se jedná úplně o banální věc, protože to tam je někde na okraji. V podstatě se jedná o velmi, velmi důležitý segment našeho hospodářství. Jsou do toho zainteresovány různé podniky, sdružení, společenské organizace a myslím si, že tyto dva pojmy jako podvod – o tom se nemusíme vůbec bavit. Podvod je podvod, je to trestný čin a nemusíme se o tom bavit. Tam se možná musí dokázat úmysl – pan kolega Antl, který je v tomto zběhlý, ví určitě přesně, o čem mluvíme a jak se to dělá v praxi, protože toto není můj obor. Ale já zase umím dotační tituly. Dělám je 15 let a ujišťuji vás, že na to mohu napsat sebrané spisy, s čím vším se setkáte, co všechno musíte dokazovat a jak se názor jednotlivých úředníků v průběhu dotace, kdy to schvalují, jestli vám je dají. Potom než je dostanete, než uvolní peníze, než je vyúčtováváte a pak přijdou následné kontroly. V průběhu času přicházejí různí úředníci, protože dotace úředníků na jednotlivých ministerstvech je tak obrovská, že v podstatě není myslitelné, abyste na jedné kontrole měli stejné úředníky. To je téměř nemyslitelné, přicházejí různá ministerstva.

A co mě zaráží, že poškození finančních zájmů EU. To je tak všeobecně objímající pojem. Já se divím, že to ještě není urážka EU, protože to už jako jenom tam chybí. Mohu vám říct, že se nejedná o to, jestli poškodíte finanční zájmy EU, jestli třeba něco špatně přečtete. To je možná nedbalost, ale v podstatě se vám to nestane. To jde tolika kontrolami, že to absolutně nepadá dnes téměř v úvahu. Co už můžete poškodit EU, pokud máte velký projev a dostáváte peníze přímo z Bruselu v euro. Už to spočítat, v jakém kurzu to dostáváte, zaúčtováváte a jak zaokrouhlujete, tak mohu vám říct, že neznám podnik, který v tom neudělal napoprvé chybu. Mohu vám říct, že je to standard, na který se můžete stokrát připravit a vždycky prostě někdo má na to jiný pohled.

Další moment – a jsme rádi, prosím vás, tady s námi Česká národní banka opravdu spolupracuje, prostě se snaží v tomto vyjít obrovsky informačně vstříc a spolupracuje, nakonec to za nás většinou spočítá. Ale za poškození finančních zájmů Unie se bude brát i to, že třeba přijde úředník a nikoliv v číslech, jestli jste vyúčtoval, jestli jste prostavěl, jestli jste to sečetl, to znamená není to v exaktním vysloveně jasném čísle, jestli ano nebo ne a kolik. Ale tam jsou subjektivní kritéria, která se mohou vykládat různě v průběhu kritérií, která se kontrolují a po pěti letech přijde úředník, vyloží si jedno souvětí jinak a nařídí pětiprocentní korekci z celkové dotace a vy vracíte dotaci. Je to poškození finančních zájmů EU? Protože vy vracíte dotaci. Vracíte ji i třeba s pokutou. Je to velmi problematické.

Protože pokud řekneme – není soudce, prostě to dobře dojde, ale jestliže vám se někdo do toho zapíchne a začne to velice rozebírat, tak není úplně jasné, co všechno je poškození finančních zájmů Unie. Protože v podstatě tu Unii poškodili. Vy jste blokovali její finanční prostředky třeba dva, tři roky, než je vrátíte. Když vám dají pokutu, tak zase jste poškozen vy, protože EU si na vás trošičku i vydělala. Ale nejasnost výkladů – a věřte tomu, že já v tom mám hodně velké zkušenosti, protože já už tady interpeluji asi pátého ministra financí, pan Čunek mě zná také, když byl na MMR, také jsme se o tom bavili, ty různé výklady v čase jsou velmi složité. Někdo to může vzít i tak, že vy jste v některém procesu de facto udělali něco, co je hodnoceno vratkou, ale v podstatě jste to dělat neměli. A když vás někdo – když to tak řeknu – udá, tak je to poškození finančních zájmů Unie, či není? Já si myslím, že bohužel pod tohle se může schovat. A toto by mělo být úplně jasné. Já vím, že v celé materii je to úplně minimální segment a také chápu jednu věc, že jsou tam daleko důležitější věci. Ale jsem velice ráda, že tady paní ministryně spravedlnosti, že to tady zazní, že v podstatě to není tak úplně jednoduchá záležitost, a minimálně v otázkách zákona o veřejných zakázkách atd. by to mělo být jasněji specifikováno.

Doufám, že se na mě mí kolegové nebudou zlobit, že jsem tady takhle dlouho řečnila a snažila se vysvětlit, proč jsem připodepsala tento pozměňovací návrh. Ale věřte tomu, že diskuse právě o tomto je zahájením určitého procesu. Mohu vám říci, že je hodně starostů, minimálně rok, dva, kdy nechtějí stavět, nechtějí dotace z EU, protože se bojí. Bojí se výkladů, bojí se toho, jak to bude za rok, za dva, za tři posuzováno. Tito starostové říkají: Tohle nám za to nestojí. A pak se tenhle stát ptá, proč finanční prostředky nejsou vyčerpány. Ano, je tu hodně podvodníků, kteří nám způsobili velké problémy. Tam má nastoupit opravdu trestní řád. Tam se má vysloveně stíhat. Ale tak všeobjímající dikce poškození finančních zájmů EU, věřte tomu, že se pod to schová hodně. A když někdo řekne, jestli je tam úmysl, tak já nevím. On v podstatě musí tu dotaci, žádost někdo podepsat, jeden, druhý, třetí. Ale prostě je tam ten úmysl, kdy vy požádáte a podepíšete? A pak jednají s vámi a ptají se, proč tamhle je to a to. Věřte tomu, že já jsem na jednom projektu zaznamenala už šestinásobný obrat ve výkladu, jak se co má posuzovat od tří různých ministerstev. Ono se potom pod poškození finančních zájmů EU schová všechno.

Někdy se ptám, jestli tam nemá být také dopsáno poškození zdraví a dobrého jména žadatele. Protože žadatel - pokud úředník potom na konci se mýlí a vláčí vás po různých orgánech, ten by měl být také trestně odpovědný v tom případě. Protože starosty to kolikrát stojí nejenom kariéru, ale nervy, někdy rodinu, dobré jméno – a po pěti letech nic. Protože některý segment schvalovacího procesu divně vyložil a pak se to napraví, ale zpět tomu starostovi to jméno už nikdo nevrátí. Věřte tomu, že to není dobrá situace.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, paní senátorko. Rozprava pokračuje. Slovo má pan senátor Tomáš Jirsa. Mikrofon je váš.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážená paní předsedající, paní ministryně, dámy a pánové. Já bych nejprve poděkoval paní kolegyni Zvěřinové za její proslov, protože jsem se trochu lekl, že po útočném nástupu kolegy Antla řekne, že odvolává svůj podpis pod pozměňovákem. Paní kolegyně, děkuji, všechno bych podepsal, co jste řekla.

Já se také necítím být zneužit jak tady pan kolega Antl řekl, tím, že jsem mezi těmi, kdo podepsali pozměňovací návrh. Samozřejmě nemohu s kolegou Antlem soupeřit v právních znalostech, ale asi bych ho mohl porazit v čerpání dotací. Má tu čest dělat starostu dvacet let al po celých dvacet let čerpáme dotaci. Na začátku řeči potřebuji říci, že nejsem v konfliktu zájmů, protože všechny dotace mám zkontrolované a proplacené. Takže zaplať Pán Bůh. Nicméně médii proběhl poslední případ. Já jsem volal starostovi do Kdyně, kdy stavěl nějaký akvapark, zmenšili v průběhu výstavby jeden bazén, protože se ukázalo, že to je lepší. Ušetřili 20 milionů. Tím ale porušili podmínky dotace a vrací 100 milionů dotace a 100 milionů penále. Asi jste ten příběh také všichni četli.

Takže mám na kolegu Antla dva dotazy. Za prvé – jestli je pravda, že některé státy EU, například Rakousko, které je nám nejbližší, mají tuto právní úpravu. Já jsem se dočetl ve zprávě Parlamentního institutu, že ano. A pak jestli má nějaký názor na to, že v současné době, a to byl také jeden z důvodu k pozměňováku, bylo konstatováno, že – cituji – z průzkumu provedeného Soudcovskou unií vyplývá, že nyní jsou v stadiu správní žaloby nebo odvolání spory mezi státem a příjemci dotací o nesprávnost čerpání nebo vyúčtování v objemu přes 14 miliard a 35 miliard leží v odvolání Ústředního finančního daňového ředitelství. Takže i to jsou důvody, proč zůstává můj podpis u pozměňovacího návrhu a avizuji, že ho předložím. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Rozprava pokračuje, slovo má pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové. Nakonec se ukazuje, že debata bude spíše o pozměňovacím návrhu než o vlastní materii, která je tady navrhována, ke které já žádné zásadní připomínky nemám. Já si jenom dovolím ještě doplnit vyjádření mých kolegů, paní senátorky Zvěřinové a pana senátora Jirsy, neboť také patřím mezi ty, co nakonec připodepsali pozměňovací návrh. Důvody, které mě k tomu vedly, jsou v podstatě tři. O tom prvním už tady mluvil Tomáš Jirsa. Poté, co jsem si docela prostudoval analýzu Parlamentního institutu, tak jsem zjistil, že minimálně tři země – Polsko, Maďarsko, Rakousko – mají účinnou lítost zřejmě v jiné podobě, než s názvem účinná lítost, ve svém právním řádu, a víceméně umožňují to, aby v případě spáchání dotačního podvodu byla účinná lítost moci být projevena.

Druhá věc, která mě vedla k tomu, že nakonec jsem připodepsal pozměňovací návrh, spočívá v tom, že už dneska v našem právním řádu, v trestním zákoníku je § 240, který říká, že účinnou lítostí se lze vlastně bránit proti trestnímu stíhání v případě zkrácení daně, poplatků a podobné povinné platby. Jinými slovy – když někdo v naší společnosti krátí daň, poplatek a podobně povinnou platbu, tak může projevit účinnou lítost. Mimochodem já upozorňuji, že to neznamená jenom, že vrací to, co řekněme v nějakém případě nepřiznal, ale že také k tomu platí penále. Stejně tak by to bylo v případě dotačního podvodu. Tak to může udělat. Čili daňový poplatník, když přiznává daň a následně se přijde – nebo on přijde na to, že to neudělal správně a že stát o něco ošidil, tak může projevit účinnou lítost, vrátí peníze a zaplatí nějaké penále. A v případě, když někdo udělá dotační podvod, jinými slovy přijímá nějakou dotaci, následně se ukáže, že přijal příliš mnoho peněz, protože například si – já o tom ještě budu mluvit – nesprávně vyložil pojem uznatelné náklady, tak musí část dotace vrátit, a v tom okamžiku najednou nemůže projevit účinnou lítost a je tam riziko, že bude trestně stíhán. Moc nechápu, proč by ten, kdo přijímá dotaci, nebo finanční prostředky EU, měl být v jiné pozici než ten, kdo přiznává daň. Tomu nerozumím a jestli to takhle je, jestli to chápu dobře, tak se potom ptám, proč také toto nevyškrtneme z trestního zákoníku, krácení daně, poplatku a podobně povinné platby, když nechceme, aby tam byl dotační podvod a případně finanční prostředky EU. Takže to je má druhá věc.

A ta třetí, kterou jsem k tomu chtěl říci, je konkrétní příklad, který si docela dobře dovedu představit, neboť nyní už ne, ale dříve jsem z čerpání dotací měl hodně společného. Někdy je to tak, že podáváte žádost o dotaci a zároveň není úplně jasné, zda něco je nebo není uznatelným nákladem. To znamená nákladem, který může být hrazen z prostředků dotace. Tak se dotážete a dozvíte se – máte tři stanoviska, kde není jasné, co je správné. A vy žádost musíte podat a musíte rozhodnout, zda se budete pohybovat na hraně a když vám to některé stanovisko umožňuje, tak zažádáte o dotaci i na ty věci, kde to není úplně jisté, zda to je nebo není uznatelným nákladem, anebo zda půjdete tou cestou, že vlastně všechno radši vyškrtnete. Ale leckdy to není tak, že o tom rozhodujete vy, ale rozhoduje o tom třeba i celé zastupitelstvo. A standardní postup je takový, že se zažádá o maximální možnou dotaci, co umožňuje. A v tom okamžiku, kdy se teprve při nějaké následné kontrole, protože dopředu to nejste schopni zjistit, ukáže, že nějaká část toho, co jste požadovali, nebyla uznatelným nákladem, tak v tom okamžiku, protože není jasné, že vy jste přesně věděli nebo nevěděli, by mě velmi zajímalo, zda to bylo s úmyslem nebo bez úmyslu. Dovedu si představit někoho, že řekne "ale vy jste už tenkrát měli předvídat, protože jeden z těch právních posudků říkal, že to není uznatelný náklad", a v tom okamžiku může být prokázán úmysl, a v tom okamžiku už se vezete.

Takže já mám trochu obavu, že jenom samotné prokázání úmyslu nás nechrání zdaleka tolik, jak nám tady bylo některými předřečníky předestřeno. Přesto přiznávám, že také si nejsem zcela jistý, že postup, který jsme zvolili – předložení pozměňovacího návrhu je stoprocentně ten nejlepší. Na druhé straně upozornit na věc a ukázat na to, že zejména představitelé samosprávy jsou dneska ve velmi těžké situaci, když žádají dotační peníze, správné rozhodně je a já věřím, že se třeba i k projednávání pozměňovacího návrhu dostaneme.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Rozprava pokračuje dál, slovo má pan senátor Miroslav Antl.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, já budu velmi stručný. Chci zareagovat zejména na vystoupení paní senátorky Zvěřinové, která tady mluvila o dotacích. Ale já bych nás vrátil do trestního práva a k trestnímu zákoníku, který zde právě projednáváme.

Já si tedy dovolím vám vyložit skutkovou podstatu dotačního podvodu, protože vidím, že v ní nemáte jasno, rovněž i poškození finančních zájmů Evropské unie. Stačí se podívat do trestního zákoníku § 212 a 260. Já nevím, jestli jste se do nich podívali. Ale já vám přečtu, jak to zákonodárce myslí – to je dotační podvod: Kdo v žádostí o poskytnutí dotace, subvence nebo návratné finanční pomoci nebo příspěvku úmyslně uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje úmyslně zamlčí – nevím, tady se nemluvilo o úmyslu, to, co já jsem slyšel, to všechno bylo maximálně nedbalostní jednání nebo nedopatření. To není ovšem úmysl. A ta skutková podstata je takto formulována. Zrovna tak dvě stě šedesátka: Poškození finančních zájmů EU. Kdo úmyslně vyhotoví, použije nebo předloží nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady, nebo v takových dokladech úmyslně uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslující údaje atd. Celá skutková podstata se vztahuje, respektive k ní se vztahuje úmyslná forma zavinění. Tady o nedbalosti nikdo nemluví. Já bych se nedivil, kdybychom mluvili o nedbalosti, že o tom budeme diskutovat. Ale hlavně co zdůrazňuji – je to mimo úpravu, kterou my tady projednáváme. Ten pozměňovací návrh jde úplně mimo. My zde přilepujeme – nebo nepřilepujeme a doufám, že ani nepřilepíme – něco, co s tou úpravou vůbec nesouvisí. Pokud jste chtěli upoutat pozornost na dotační podvody, a já si myslím, že jste nechtěli upoutat pozornost na dotační podvody, ale na to, že právní úprava čerpání dotací není dostatečná, že jsou tam chyby, že jsou tam závady. To není věc trestního práva. Skutečně to není věc trestního práva. Prosím, vraťme se k tématu.

Pokud jsem byl dotazován na to, jaká je právní úprava v cizině, já to nevím, a není moje povinnost, abych to věděl. Nejsem předkladatel. Já jsem zpravodaj, ale přesto odpovím. Pokud jste řekli, že Parlamentní institut říká, že je to v Rakousku, Polsku a Maďarsku, já nemám důvod to vůbec zpochybňovat. Asi ano. Ale jinde v Evropě nebo v rámci EU to prostě není.

Pokud jde o správní soudnictví, tak k tomu nejsem kompetentní se vůbec vyjadřovat. K tomu nechť se vyjádří pan předseda Nejvyššího správního soudu Dr. Baxa. Na tu otázku odpovědět neumím a myslím si, že také ani nemusím umět.

Takže moje vystoupení se skutečně týká pouze trestního práva a projednáváme tady trestně právní předpisy, nikoli právní úpravu čerpání dotací. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Rozprava pokračuje. Slovo má pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Bavíme se tady samozřejmě o trestním zákoníku, ale vzhledem k tomu, že se v poslední době dějí opravdu neuvěřitelné věci, tak si myslím, že je třeba záležitost pečlivě zvážit.

Já se připojím k tomuto návrhu, a nepřipojím se k tomu proto, že v této chvíli nemám dostatek informací. V žádném případě nechci, aby byly kryty dotační podvody a poškození finančních zájmů EU. Na druhé straně ale v poslední době auditní orgány napadají z nejrůznějších důvodů, často zcela malicherných, dotační tituly. Dotační tituly se staly v poslední době trestem a černou můrou téměř každého, kdo dotační titul získá. Já už se upřímně řečeno bojím vůbec kohokoliv zeptat, kdo dostal dotaci, jak na tom, protože odpověď – dnes už přes 50 % – je, že má potíže. A ty potíže jsou v tom, že musí vracet finanční prostředky.

Tak jak to tady vysvětloval onen člověk, o kterém tady kolega mluvil, tak říkal, že zná případ, kdy jistý podnikatel vrátil peníze a údajně policie vzala ten krok, že vrátil peníze, jako krok přiznání k tomu, že se dopustil dotačního podvodu. Já jsem se nikdy s takovým případem osobně nesetkal, ani jsem se doposud nesetkal nikdy s tím, že by ti lidé, kteří mají problémy s dotačními tituly, byli trestně stíháni. Ale na druhé straně přiznám se, že nevylučuji téměř nic, takže jestliže dneska říkám, že se k tomu nepřipojím, tak na druhé straně budu zcela jistě chtít, a doufám, že – vaším prostřednictvím, paní předsedající – paní ministryně nám pomůže vyjasnit zcela pregnantně tuto záležitost.

Je určitě s podivem, že auditní orgán České republiky, a to vím zcela jistě a pozitivně, chtěl zanést do zákona, že výsledek auditu je nepřezkoumatelný nikým, a to dokonce ani ne soudně. Dokonce existuje určitý vnitřní předpis na ministerstvu financí, který ho v tomto směru nařizuje přezkumným orgánům, aby v zásadě dotační tituly Evropské komise nepřezkoumávaly. To znamená, aby nepřezkoumávaly ani nijakým způsobem neodpouštěly atd. peníze, které pocházejí z EU. Podle mého názoru je to zcela protiústavní. Zcela určitě. Já nedokáži říci, kolik se vede sporů mezi Českou republikou a jednotlivými příjemci dotací. Každopádně to bude co nevidět ve stovkách nebo možná i v tisících, protože žádný veřejný subjekt nemůže přejít to, že mu byla odebrána část dotace. Pokud nechce veřejně přiznat, že spáchal trestný čin, tak to nemůže přejít bez toho, aniž by podal žalobu k soudu. Pokud by to náhodou přešel a měl v ruce od advokáta nebo od kohokoli hodnověrného zprávu, že auditní orgán postupoval špatně a on to přešel, tak v tom se jistě s panem kolegou Antlem shodneme, že v tom okamžiku okamžitě páchá trestný čin, a to porušení povinnosti ve správě cizího majetku.

Takže této republice opravdu hrozí masové soudy mezi veřejnou správou na jedné straně, státem na druhé straně, a také samozřejmě soukromými podnikateli na jedné straně a na druhé straně státem. Takže já si myslím, vzhledem k tomu, že to bude opravdu vážná věc, že je třeba, aby se i touto záležitostí ministerstvo spravedlnosti zabývalo, protože to může nabýt opravdu nebývalých rozměrů.

Já bych v této chvíli vyzval k opatrnosti, protože bych se nerad dožil toho, abychom tady přijali teď, v tomhle okamžiku něco, o čemž jsem přesvědčen, že nemáme plné informace. Na druhé straně pokud se potvrdí tahle věc, že něco takového hrozí, tak budu první, který připodepíše takový návrh zákona, který by měnil tohle opatření.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  I vám děkuji, pane senátore. Pokračujeme dál. Slovo má pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně,v kolegové, já bych se chtěl vyrovnat jenom s námitkou, která tady byla a která tady padla s tím, že my musíme něco udělat do 30. 6. Bylo to tady řečeno dvakrát. Nenechme se zmást, pokud je příslušný zákon v procesu schvalování, není znám ani jeden případ, kdy by Evropská komise příslušný stát postihla. Tady jde o to, kdy ten stát odmítá do toho procesu vůbec vstoupit atd. To znamená, to, kdybychom dneska přijali tento či jakýkoli jiný pozměňovací návrh, tak zcela jistě nezakládá jakékoli ohrožení toho, že by Česká republika byla jakkoli penalizována. To za prvé.

Za druhé chci říct, a nabídnu vám ještě obrácený pohled, vám, hlavně starostům, on se totiž netýká tolik podnikatelských subjektů, o které tady také jde, ale představte si, že vy jako zastupitelé, a zvláště vy starostové se rozhodnete pro nějakou investici, kterou děláte jenom proto, že dostanete řekněme těch příslušných 75 %. Kdybyste nedostali ty peníze, tak byste do ní nešli, protože byste si to nemohli dovolit. A teď se stane chyba. Já přeskočím všechno to, co znáte, a ono je to naopak. Vy sice nepoškodíte zájmy EU, anebo vůbec nějaké finanční záležitosti EU, protože ona vám za prvé pak ty peníze nevyplatí a ještě vás penalizuje, takže tam vlastně jde jenom o zdržení těch prostředků, které penalizace bohatě vyrovná. Ale on se může zvednout kdokoli z vaší opozice a dá na vás trestní oznámení, protože vy jste poškodili zájmy toho města. Protože vyplácíte prostředky, které jste vyplácet neměli. A skutečně znáte těch měst nebo spíše vesnic hodně, kde mají velké finanční problémy právě proto, že jim nevyšla dotace. A to už bych řekl, že je závažná záležitost, protože příslušná obec – tedy slovy zákona – může mít velké finanční problémy, a pak je to na zvážení.

A pak bych chtěl připomenout ještě jednu věc. Kdybychom věřili, že máme osvícené státní zástupce v ČR, minimálně kdybychom mohli věřit tomu, že mají naprosto jednotné vedení a řekněme společný právní názor aspoň na některé výseky, to znamená, tady na tyto věci, pak ano. Ale on ten státní zástupce to může posuzovat zcela jinak, než jak tady nabízí pan kolega, který tu zkušenost má. Ale on má třeba i tu zkušenost senátní. Takže už vidí třeba obě strany. Ale je mnoho státních zástupců a policistů, kteří věc vidí jinak, a pak ji rok, dva šetří. Možná někdy je to takhle před volbami, že? A víte, jak to dopadá. A co nabízí toto řešení? Toto řešení nabízí, že by de facto účinná lítost, v tomto smyslu oprava žádosti, s tím, že já samozřejmě chápu, že tam nemohou být naprosto jasné podvody, které žalovatelné být mají, pochopitelně, ale ta účinná lítost by možná mohla způsobit to, že by odradila určité orgány, které by to chtěly dále takto posuzovat, od toho, aby v tom pokračovaly. A to je důvod, pro který já se přikláním k tomu, nebo pro který jsem rád, že jsme tento bod nastolili a vůbec o něm mluvíme. Protože poškození může být skutečně i z té druhé strany.

Když už tady paní kolegyní bylo vzpomenuto mé jméno, když jsem ty žádosti vyřizoval, on je vyřizoval totiž také kolega Martínek coby ministr, tak kdyby tady náhodou seděla paní – naše bývalá kolegyně z ministerstva a dneska naše nástupkyně na ministerstvu, tak tu právě kvůli dotacím zavřeli. Ten příklad není příliš voňavý s ohledem na postižení jejího dítěte, na to, že jí vykradli byt, sebrali jí karty, když byla ve vězení, tak někdo – zkrátka z policie někde unikly ty věci, PINy a podobně, ale bylo to přesně spojeno s dotacemi. Pokud vím, tak starosta Péťa to nevydržel, protože dostal rakovinu. On totiž proces toho šetření není vůbec jednoduchý. A kdo to prožil, tak ví, a můžete být stokrát nevinní, ale je to zkrátka nepříjemné. Je to velmi náročné. Takže pokud bychom dokázali nastavit, pomoci tomu procesu tak, abychom nechránili darebáky, kteří skutečný podvod chtějí spáchat, ale ti, kteří chtějí něco udělat pro svou obec nebo pro svůj podnik atd., a v dobré víře se dopustí chyby, kterou mohou potom napravit, byť je to řekněme nešťastně zařazeno pod účinnou lítost, kde spíše my všichni vidíme s ohledem na trestní řád to, že ten člověk něco spáchá, pak toho lituje, tady udělal chybu a chce ji napravit, cítíme všichni, jak je posunutý ten skutek už tím, jak to dokážeme vyjádřit, tak pak by to bylo asi jenom dobře.

Takže to je důvod, proč já spíše tento návrh podporuji, než naopak. Díky.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Do rozpravy je přihlášen pan senátor Jan Horník. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jan Horník:  Vážená paní předsedající, vážený paní ministryně, kolegové a kolegyně, co se týče hlavního merita projednávaného, tak s tím nemám žádný problém. Ale musím se samozřejmě zastavit u toho, co tady zmínili moji předřečníci. Chci hodně poděkovat – vaším prostřednictvím – kolegyni Zvěřinové, že tohle téma vzala na sebe. Je to i na základě toho, že při mnoha diskusích tyto věci probíráme a zjišťujeme, že my všichni jsme se dostali na jakousi sice společnou loď, ale někdo je v podpalubí a nemá šanci utéct, a někdo je na palubě, tedy ještě se na něj možná dostane záchranný člun.

Mně se zdá, že kolega Antl samozřejmě má praxi. A má samozřejmě v té trestně právní zodpovědnosti velkou praxi na rozdíl ode mě. Nicméně já si uvědomuji každý den, když vstupuji na radnici, že vlastně jednou nohou jsem v kriminále, protože těch dotací skutečně naše město dělá poměrně hodně. Já se ptám, kde je trestně právní zodpovědnost těch osob, které rozhodují o nás. Kde je trestně právní zodpovědnost těch, kteří jsou na ministerstvu financí, to znamená těch auditorů. Je to jenom na jejich úsudku, na nikom jiném. Zjistíte, že to je poslední verdikt a vy nemůžete nic dělat. Vy z toho nespíte. Mně jeden projekt vzal 5 let mého života minulý rok.

Já se chci zeptat, jak se bude posuzovat konkrétní případ, kdy vytendrujete zakázku, tu zakázku s vědomím toho, že ji musíte v dostatečné kvalitě, rozsahu a v tom, k čemu má sloužit, dokončit, ale během toho zjistíte, že tam jsou nesmyslně vynakládané náklady, které jdou z kapsy nejenom poskytovatele dotace, v tomto případě třeba EU, ale rozpočtu českého státu, což bývá 5 %, ale zejména toho žadatele. To je odpověď panu kolegovi Čunkovi, prostřednictvím paní předsedkyně. Já mám dojem, že i těch 5 nebo 10 nebo 15 – to je jedno kolik – procent , které do toho vkládají například samosprávy, jsou přesto velké peníze. To znamená, není nám lhostejné, nebo myslím, že většina se chová tak, že se chová hospodárně, takže když na projektu – dám příklad – stomilionovém se podaří ušetřit ve spolupráci s projektanty, s poskytovatelem dotací, protože ti to musí schválit, 30 milionů, a pak na vás přijde auditní orgán ministerstva financí, a ten vám prokáže, že v podstatě těch 30 milionů jste nevyužili, jak jste je měli využít, protože původně na to bylo výběrové řízení, požaduje dneska na vás – ti, kteří se zúčastnili na druhém a třetím místě, aby doložili, kolik by to bylo přepočítáno na ty jejich ceny. Tak zjistíte s hrůzou, protože každá firma to má postaveno trošku jinak, ten cenový koláč, tak vám najednou oznámí – "nojo, ale oni by to byli bývali postavili levnější, kdyby byli bývali věděli, že vy se budete snažit ten projekt zlevnit". Ale víte, proč jsem ho třeba já zlevnil? Protože jsme našli ve vozovce 1,5 km dlouhé hluboko zakopané, vlastně přebalené několika vrstvami následnými, živce apod., žulové obrubníky. My jsme nepotřebovali ty šílené betonové nové. My jsme tyhle vybrali a znovu jsem je použili. Samozřejmě díky tomu to bylo levnější, což jsme nemohli vědět my, ale ani ten, který nám nejlevnější nabídku v té době zrovna dal.

Já se teď zeptám kolegů, kteří sedí na jiné straně, na té trestně právní, kteří to posuzují. Na naší straně to byl úmysl, já jsem ten úmysl dokonce podepsal do stavebního deníku a do dalších dokumentů, úmysl v tom, že jsem chtěl ušetřit nám, Evropské unii, ale i českému státu. Přesto se z těchto věcí těžko momentálně zrovna vysekávám. Audit ministerstva financí, letos už druhý auditní orgán, nastupuje v pondělí, bude do pátku.

Víte, co je ještě nejhorší? Vy si určitě vzpomínáte, když jsem tady kritizoval postupy, které byly nastoleny v ROP Severozápad. Hodně věcí se prokázalo, ale bohužel ti, kteří dělali věci poctivě, tak jsou na tom dneska úplně stejně jako ti, kteří to dělali nepoctivě. Po těch se jde. Pracovníci, to znamená kontroloři těchto orgánů nemají žádnou právní zodpovědnost směrem k žadatelům a příjemcům dotací a je to na jejich rozhodnutí. V podstatě nemáte šanci se z tohoto vysekat. A teď nemluvím o sektoru samosprávném, ale mluvím i o sektoru podnikatelském, a že jich není málo. Dneska jsem dostal zrovna jeden telefon. Pro mě to jsou šílené věci, které se vymykají zdravému rozumu. Všichni se začali hrozně vát. To znamená, bojíme se úplně všichni. A já se ptám, a teď budu muset pomaličku dát zapravdu některým kolegům v minulosti tady za ODS, a říkal to kolega Kubera, že dotace je slovo sprosté. On už to říká i kolega Vícha. Takže se teď ptám, jestli takhle budeme dál postupovat, jestli máme jako stát vůbec od evropského společenství vůbec cokoli brát, když tam sami do toho hrnce přispíváme, anebo jestli si to neděláme náhodou také sami. A tady si myslím, že bychom potřebovali odpověď od jednotlivých ministrů. Bohužel minulá vláda nám na to neodpovídá, ale minimálně od těch, kteří teď jsou ve vládě. Nelze přece úplně všechny příjemce dotací kriminalizovat. A bohužel ta doba momentálně takováto je.

Nejhorší na tom je, že například ministerstvo financí jako nejvyšší auditní orgán, jako jediný, kterého uznává Evropská komise, nemá dostatek svých vlastních pracovníků. Najímá si k tomu vesměs další organizace, jako tomu bylo v případě Severozápadu, kdy to byl Deloitte. Víte, já jsem byl rád, že se tehdy začal Severozápad prověřovat. Bohužel auditní orgán nepoznal, že jím vybraný kontrolor, nebo auditor, což byl Deloitte, také pochybil, a poměrně v závažných věcech. Takže bohužel teď jsou všichni házeni do jednoho koše, přestože prokazatelně tento auditní orgán neměl pravdu. Mám dojem, že to mělo i nějaké personální následky u této společnosti.

Takže se obávám, že jednou, což se může klidně stát velmi brzo, můžu stát někde u soudu, budu obžalován, a obávám se toho, že i když bych si tady vzal steno z dnešního jednání a z toho, jaké garance tady dostáváme od některých kolegů – že mě toto steno vyseká z těchto problémů, do kterých se dostanu, aniž bych chtěl. Protože mně chybí trestněprávní zodpovědnost těch lidí, kteří jsou kontrolory a kteří jsou auditory. A co je ještě další problém, to jsou orgány, které konají, které zjišťují schodky, a je tristní, když zjistíte, že členové protikorupční policie a dalších orgánů vlastně té tématice nerozumějí. To je to úplně nejhorší. Vy jim musíte všechno vysvětlovat. Není specializovaný oddíl, nebo nějaká na to specializovaná část – teď možná u ministerstva financí něco vzniklo, ale mám dojem, že je to nad 150 milionů - lidí, kteří by se v té problematice uměli orientovat. Je to ROP od ROP úplně jiné. To znamená, ani univerzálně na celou Českou republiku se to nedá použít. Takže se obávám toho, že pokud bychom neprohlasovali pozměňovací návrh, který tu máme, tak se dostaneme mnozí z nás, i ti, kteří tady dneska nejsou, do velkých problémů v budoucnosti, a nikdo z nás z toho nedostane. Věřte tomu. A když pak jste u toho Nejvyššího soudu a čekáte na rozhodnutí tam, kde čekala Milada Horáková a další, můžu vám říct, že se vám rozklepou kolena. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak, rozpravu uzavírám. Táži se paní ministryně, jestli se chce k rozpravě vyjádřit. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. V rozpravě, kterou jsme právě slyšeli, byly uplatněny připomínky, náměty a návrhy, které se vlastně ani netýkaly předmětu vlastních projednávaných novel tří zákonů – trestního zákoníku, trestního řádu a zákona o trestní odpovědnosti právnických osob tak, jak jsem vám je přednesla. Takže k této části se vyjadřovat nebudu. Jenom chci potvrdit to, o čem tady hovořil pan senátor, pokud zmiňoval transpoziční lhůty. My jsme sice již za nimi, dokonce u jedné je to zhruba 4 nebo 5 měsíců, ale také si nedovedu představit, že bychom byli za to postiženi.

Čili tím, že jsem vám řekla, že lhůty již nemohou být dodrženy, jsem neměla na mysli, že bychom se vystavovali riziku sankcí ze strany EU. Jenom pro pořádek. Pokud jde o diskusi, která zde proběhla, od začátku jsem samozřejmě byla aktivním účastníkem ještě na půdě Poslanecké sněmovny, resp. v našem poslaneckém klubu, kde se to tak dělilo na ty, kteří upozorňovali, stejně jako vy, na rizika trestního postihu pro jednání související s evropskými dotacemi, obavy, které mají občané, firmy a samozřejmě zejména představitelé určitých jak obchodních společností, tak samospráv, kteří jsou zapojeni do procesu získávání evropských dotací a kteří si ani bez něj nedovedou představit, že by některé velmi smysluplné projekty mohli ufinancovat. Přesto riziko, Damoklův meč nad nimi visí, přinejmenším v jejich povědomí.

Je otázka, jestli zavedení, resp. rozšíření účinné lítosti o tyto trestné činy bude mít skutečně ten dopad, se kterým je to spojováno, a v diskusi to několikrát zaznělo. To znamená, zda skutečně dojde k tomu, že se nám naplní státní pokladna, to za prvé. A za druhé, zda trestní postih těch, kteří tímto způsobem jednají, odvrátí.

V praxi to vypadá tak, že pro tyto trestné činy je postihováno velice málo obviněných, a to právě proto, zejména pokud jde o trestný čin poškozování finančních zájmů EU podle § 260, že orgány činné v trestním řízení musí prokázat skutečně úmysl, který vedl jednání, které je zde poměrně přesně stanovené, údajného pachatele k poškození finančních zájmů. Čili státní zástupce musí prokázat, že všechna jednání, kterých se dopustil dotyčný a která jsou zde popsána, kdo vyhotoví, použije nebo předloží nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady nebo v takových dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zakreslující údaje, vztahující se, atd. které jsou pokryty jeho zaviněním v úmyslné podobě, jež vede k cíli poškodit finanční zájmy EU. To se v praxi podaří jenom mizivému zlomku případů. Pokud jsem viděla statistiky, nebylo to ani deset případů odsouzených. Nechci teď říkat, že to byl jenom jeden, ale myslím si, že by se to na prstech jedné ruky dalo spočítat.

U dotačního podvodu je to myslím celkem jasné, že je to jenom úmysl a jde o podvod. To je spíš argument, který používám k posílení argumentace proti rozšíření účinné lítosti o tento typ trestných činů, pokud by sledoval zejména tento cíl, čili snížit možnost trestního postihu. Ona je v praxi už stejně velice mizivá, díky znění, které je v trestním zákoníku.

Na druhé straně to, co vyloučit nemůžeme a to, co zase je třeba přiznat – a také to zde bylo řečeno – platné znění trestních norem nám ještě nezaručí, že policejní orgány nebo státní zástupci se aktivně nebudou snažit takové trestné činy zahájit a vyšetřovat je, s tím, že je potom zastaví. A to, o čem vy jste hovořili, mně spíš připomíná nebezpečí a rizika, která souvisejí s hrozbou trestního postihu, spíše než s hrozbou odsouzení a uložení trestu za takové jednání. Chápu, když se dívám na případy, kterými jsme konfrontováni, konec konců i já sama na vlastní kůži jsem ve velice nedávné době pocítila to, co vy jste tady popisovali, že každý z nás může čelit nějakému trestnímu oznámení za jednání, které nepovažuje za hranou ani řekněme správního deliktu, natož pak trestního práva.

Chápu, že pokud někdo má obavy v souvislosti se získáváním prostředků z evropských grantů proto, že se domnívá nebo dokonce má zkušenosti s tím, že se v tomto procesu snadno může dopustit chyby, kterou potom někdo jiný – hovořili jste o ministerstvu financí, a může to být i policie, státní zástupci – vyhodnotí jako chybu, která je záměrná, úmyslná a rozběhne trestní stíhání, takže to přinejmenším sníží kvalitu života takového člověka, nemluvím ani o jiných pracovních důsledcích, atd.

ČIli nebagatelizovala bych vaši debatu, v žádném případě. Také jsme o tom hovořili i v poslaneckém klubu ANO, smím-li to tady prozradit, a rozhodně na tuto problematiku nebyl jednoznačný názor. Když se podíváte na § 33 – účinná lítost – jaké trestné činy zahrnuje, tak tam máte třeba i vámi zmiňované a v praxi už mnohem frekventovanější trestné činy porušení povinnosti při správě cizího majetku, a to jak v úmyslné formě, tak v nedbalostní, a další. Čili proč to nerozšířit o dotační podvod a poškození finančních zájmů EU.

To, proč jsme nakonec zvedli ruku proti, bylo dáno zejména tím, že si myslíme, že zatím v praxi není tento okruh případů frekventovaný z hlediska trestního postihu, jde spíše o postup finančních orgánů, ale zejména, že jde o klasický přílepek, proti kterému jsme vždycky byli a řekli jsme si, že něco takového nebudeme dobrovolně připouštět, jedině ve výjimečných případech. Čili je to nesystémový pozměňující návrh.

A já svůj proslov k této problematice bych ráda uzavřela tím, že rozhodně si nemyslím, že by byl tento pozměňovací návrh nesmyslný. Vím, že podobné úpravy existují v jiných zemích. Nezpochybňuji i obavy těch z vás, kteří zde hovořili o rizicích trestního postihu nebo trestního stíhání, které se potom ukáže jako nedůvodné a tímto nástrojem účinné lítosti mu chtěli předcházet. Na druhé straně si myslím, že nejsme připraveni tuto normu v předložené podobě schválit právě proto, že o tom neproběhla dostatečně důkladná debata. A myslím, že ještě jednou podtrhnu, že jde o nesystémový přílepkový pozměňovací návrh.

To je všechno za ministerstvo spravedlnosti, které v tomto ohledu zůstává neutrálně zdrženlivé.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní ministryně. A nyní žádám garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Miroslav Antl:  Ano, děkuji, udělám to až telegraficky. Já už jsem se vlastně uprostřed rozpravy zmínil o předchozích příspěvcích.

Chtěl bych skutečně jenom několika slovy zareagovat i na to, co zde bylo řečeno dál. A otevřeně říkám, že pan senátor Jiří Čunek má pravdu. Ano, přišel jsem sem jako státní zástupce, už je ze mně i senátor a dívám se na některé věci trošku jinak. Mohu jmenovat zde přítomnou paní senátorku Richtrovou a její kauzu, kde jsem poprvé nehlasoval pro vydání, protože jsem četl sdělení obvinění. Zrovna tak reaguji i na příspěvek senátora Tomáše Jirsy i pana senátora Horníka a říkám vstřícně, že pokud chtějí se mnou konzultovat, rád se podívám na konkrétní věci. Nejsem schopen diskutovat o případu, ke kterému nemám spis, skutečně. Akademická debata o případech, o kterých se tady zmiňujeme, je k ničemu. Pokud budete mít pro mě jakékoliv materiály, vstřícně říkám, jsem připraven vám pomoci.

Jinak v rozpravě i se mnou nás vystoupilo osm a byl signalizován pozměňovací návrh. Ovšem teď jsme v rozpravě obecné a platí stále návrh ústavně-právního výboru na schválení. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a tak budeme také hlasovat. Nejdříve svolám senátorky a senátory do sálu.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 43 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 22.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte, prosím, tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 44 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 30, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Končíme projednávání tohoto bodu, děkuji navrhovatelce i zpravodaji.

A naše schůze pokračuje. Následujícím bodem je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Agenda EU v oblasti spravedlnosti do roku 2020 - posílit důvěru, mobilitu a růst v Unii

Tisk EU č. K 127/09

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 127/09 a K 127/09/01. Nyní prosím opět ministryni spravedlnosti paní Helenu Válkovou, aby nás seznámila s těmito materiály. Paní ministryně, máte slovo.

Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Nebudu vám číst obsáhlý materiál. Jednak jste něco dostali jako podklad, jednak já mám tady připravené své úvodní slovo. Spíše bych z něj vyjmula podstatné věci a řekněme novinky, kterými se odlišuje politika, která bude nebo která má být prosazována do roku 2020 a která je předmětem Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionu. Jde o Agendu EU v oblasti spravedlnosti. A je tam několik důležitých věcí, pokud jde o zbytek si dovolím odkázat na odůvodnění.

Za prvé, klíčové pojmy a klíčové postuláty, které by měly prostupovat celou politiku v této oblasti, je důvěra, mobilita a růst v Unii. Jak se to projeví konkrétně v oblasti spravedlnosti? Politika EU se zatím zaměřovala na posilování vzájemné důvěry, zjednodušování soudních řízení, víte, že došlo k výraznému rozšiřování řízení s přeshraničním prvkem a ochrana základních práv.

To stále nestačí, ani to, co se udělalo v oblasti posilování práv obětí. Přijali jsme loni zákon o obětech trestních činů, Česká republika v tomto směru je velmi reformním státem, ale v současné době se spíše akcentují i určité další možnosti harmonizace v soudnictví a provázání národních systémů s evropským právem, více než kdykoli v minulosti. Konkrétně v oblasti trestní justice se s tím setkáváme nyní u trochu, dovolím si říci kriticky, kontroverzního institutu. Jde o snahu vytvořit Úřad evropského veřejného žalobce, takového prokurátora, který by lépe než současné národní systémy a lépe než Europol a Eurojust zajistil účinné vyšetřování a stíhání trestných činů poškozujících rozpočet EU. A k tomu, aby taková instituce vznikla, by bylo třeba část legislativy a hlavně část procesních institutů převést nebo přinejmenším zharmonizovat z národních trestních zákonodárství na evropskou úroveň. A tomu se logicky již nyní v přípravné fázi národní státy brání.

Pokud Evropská komise jako hlavní úkoly definuje, další posílení důvěry, mobility a růstu v Unii, a přitom vzájemná důvěra je považována za absolutní základ, tak na konkrétních institutech, které budou navrhovány, se teprve ověří, jestli to zůstane postulátem (frází), anebo jestli to bude skutečně naplněné tím, že státy se dobrovolně budou vzdávat některých svých pravomocí a kompetencí ve prospěch EU. A na poli trestního práva je to zvlášť citlivá problematika, jak jsme konec konců slyšeli tady v rozpravě k minulému bodu.

Tolik pokud jde o vzájemnou důvěru, která potom by měla být naplňována konkrétními novými institucemi.

Další taková oblast je představována snahou o omezení byrokracie, což zejména v souvislosti s EU vám může trošku znít ironicky. V tomto směru se zde zdůrazňuje hlavně občanské a obchodní právo, právní předpisy o právech spotřebitele, ale částečně i trestní právo, kde by se mělo urychlit řešení sporů a kde by měl být občan zatěžován co nejméně byrokracií, administrativou.

Dále je zde zdůrazňován rozvoj spolupráce na mezinárodní úrovni, rozvoj mezi EU a třetími zeměmi a apelace na národní členské státy EU, aby pomáhaly třetím zemím, aby se dostaly jejich standardy na úroveň evropského práva.

A jak tedy k tomu přistupuje vláda České republiky? Vítáme samozřejmě zahájení horizontální debaty. Souhlasíme s postuláty, která jsem se snažila tady nastínit a máte je v podkladech.

Obecně souhlasíme i s tím, že je třeba zlepšovat fungování již implementovaných nástrojů a navrhované změny v oblasti institucionální pečlivě zkoumat a snažit se je řešit, s důvěrou v to, že evropská unifikace povede k většímu blahobytu, k lepšímu zajišťování základních práv a svobod a k vyšší úrovni života jednotlivých občanů, to znamená v ČR občanů České republiky.

Na druhé straně Komise také nechává samozřejmě prostor pro národní právo, které může uplatnit v procesu kodifikací své námitky a připomínky, a neznamená to, že automaticky bychom měli být nuceni akceptovat všechny nové legislativní návrhy. A zde je možné využít i principy subsidiarity, proporcionality a speciality, které by měly chránit národní systémy před příliš velkými zásahy ze strany EU ve smyslu zavádění třeba institucí, se kterými by členské státy nesouhlasily. V naší oblasti trestní justice, o které jsem tady nejvíc hovořila, je to třeba právě Úřad veřejného žalobce.

Co nás ovšem nemine, a myslím k našemu prospěchu, nikoliv k naší škodě, bude rozšiřování podmínek při trestním stíhání, ale vůbec i vyšetřování těch nejzávažnějších trestních činů, čili podmínky pro povolování přeshraničního sledování, odposlechy, propojování národních rejstříků stíhaných osob za účelem zjištění souvisejících případů, zabránění stíhání osoby pro tentýž skutek. V civilním právu, v civilní justici bude velká pozornost také věnována implementaci nařízení v oblasti rodinného práva. I zde jde o uznávání, o příslušnost a výkon rozhodnutí ve věcech manželství a ve věcech rodičovské zodpovědnosti.

Myslím si, že to je to podstatné. Možná, že vám to připadalo hodně obecné, jako mně, když jsem se s tímto materiálem poprvé seznamovala. Záleží na tom, jak se podaří obecné postuláty, posílit důvěru, mobilitu a růst v Unii, naplnit konkrétními instituty, se kterými členské státy nakonec po těch mnohdy velice časově náročných, ale i jinak, jednáních vyslovují souhlas.

Děkuji za pozornost a pokud budu schopna v rámci evropského práva, obávám se, že do velkých detailů jít nebudu moci, tak ráda zodpovím doplňující otázky.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní ministryně, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 127/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové, budu velmi stručný, protože myslím, že výklad paní ministryně byl velmi vyčerpávající, a soustředím se jenom na návrh na doporučení, který schválil výbor pro záležitosti EU na svém zasedání 12. června 2014.

Kdybych chtěl návrh shrnout do jedné věty a zobecnit to, tak bych řekl, že to, co máme schváleno, bychom měli rozvíjet, to, co by mělo být nového, toho by mělo být jako šafránu a být k tomu velmi opatrní.

Co bych chtěl podtrhnout, je náš nesouhlas, který už jsme jednou vyjádřili se žalobcem, s Úřadem evropského veřejného žalobce. Nejsme v tom sami, je to dost značná část států, tuším, že asi devět států, kterým se tento institut ne příliš zamlouvá, alespoň v té podobě, tak jak byl předložen.

Doporučení jste si mohli přečíst a žádám vás, abyste ho přijali.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, prosím, i vy se posaďte ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám, takže můžeme přistoupit k hlasování. Svolám senátorky a senátory do sálu.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Tomáš Grulich.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 45 se z 38 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 20 pro vyslovilo 27, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji paní navrhovatelce i zpravodaji. Končí mise paní ministryně, loučíme se s vámi, děkujeme, na shledanou.

Schůze pokračuje. Dalším bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Libora Michálka a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 296

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel Libor Michálek. Pane kolego, dávám vám slovo. Ještě technická poznámka pana senátora Grulicha.

Senátor Tomáš Grulich:  Chtěl bych vás jenom poprosit, protože je čtvrtek a dnes jsou koncerty ve Valdštejnské zahradě. Mám tam jeden z těchto koncertů. Kdybyste uslyšeli něco líbivé džezové hudby, tak je to ode mně, a buďte, prosím, shovívaví, jestliže budeme ještě jednat. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkujeme. A nyní pan senátor Libor Michálek, máte slovo.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, předkládaný návrh novely zákona o svobodném přístupu k informacím reaguje na časté problémy, které se v této oblasti vyskytují, a to jak na straně žadatelů o informace, tak na straně povinných subjektů.

Důvodová zpráva ilustruje, jaký administrativní ping pong může nastávat mezi povinným subjektem, nadřízeným orgánem, žadatelem. Příklad Dopravního podniku hlavního města Prahy, kdy žadatel obdržel požadovanou informaci po 866 dnech a po dvanáctinásobném zrušení rozhodnutí nadřízeným orgánem, není bohužel výjimkou.

Osobně jsem se přesvědčil, když jsem žádal o informace týkající se společnosti ČEZ, že tento subjekt se nepovažuje za veřejnou instituci, přestože Nejvyšší správní soud judikoval, že povinným subjektem je. Když v roce 2012 vyplatila Skupina ČEZ na darech přes 400 mil. Kč, ani ministerstvo financí nemělo údaje o tom, komu byly dary poskytnuty, a to s odkazem, že je v postavení běžného akcionáře, který těmito údaji nedisponuje. Výjimkou nejsou ani případy, kdy se zdravotní pojišťovny rovněž necítí být povinny informace poskytovat.

Na straně druhé byla registrována řada případů, kdy žadatelé o informace postupují vůči povinným subjektům až šikanózním přístupem, zahlcují povinné subjekty, někdy s vysokou mírou četnosti, složitě strukturovanými dotazy, jejichž vyřízení představuje nepřiměřenou administrativní zátěž.

Evropské právo již dnes pracuje s pojmem zjevně nerozumné žádosti, a takovou lze odmítnout. Platná česká právní úprava bohužel nedává zmocnění k takovému postupu.

Účinnou obranou proti složitě strukturovaným požadavkům na informace jsou tzv. publikační schémata. Jde o určitý způsob "databáze" údajů, podobných svou strukturou tomu, jak známe např. jednotlivé položky rozvahy nebo výkazu zisku a ztráty, poskytování informací ve větší míře podrobnosti pak může být významně zpoplatněno nebo odmítnuto. V některých případech totiž může být administrativně náročná již samotná kalkulace nákladů na vyhledání informací dle požadovaného filtru.

Návrh novely tedy v prvé řadě zavádí institut tzv. publikačních schémat a také některé další pojmy ze směrnice č. 213/937/EU o opakovaném použití informací.

Účinnou obranou proti neposkytování standardních informací, které jsou povinným subjektům jednoduše známé a nemají nějaký nepřiměřený rozsah, může být riziko sankcionování za neposkytnutí informace. A na tomto místě je třeba upozornit, že stávající znění zákona o svobodném přístupu k informacím neumožňuje uložení žádné pokuty, např. za obstrukční chování, nerespektování již platné judikatury apod. Proto dalším bodem návrhu této novely je zavedení institutu správního deliktu.

V neposlední řadě přichází návrh novely s institutem tzv. informačního komisaře, resp. úřadu, který by zejména sporné případy řešil a ulehčil částečně soudní soustavě. Ve světě je běžné, že institut tohoto typu existuje, a domnívám se, že je vhodné se touto praxí inspirovat, neboť jak také lze vyčíst z důvodové zprávy na stranách 6 až 8, Česká republika je zatím na 68 místě z 94 zemí, kde mezinárodní instituce hodnotí, jaká je míra informační otevřenosti. Z některých případů se pak zdá, že v ČR má občan spíš právo se o informace soudit než právo v nějakém přiměřeném čase získat. A právě institut informačního komisaře může přispět, aby sporné případy nebyly řešeny primární soudní cestou.

Návrh zákona nepočítá s tím, že by informační komisař měl nahradit všechny nadřízené orgány povinných subjektů. Tak, jak máte v návrhu uvedeno, jeho kompetence by se aktivovala pouze tehdy, pokud žadateli opakovaně v téže věci je odepřeno právo na poskytnutí informace, anebo naopak v případě, kdy by se na informačního komisaře obrátil povinný subjekt s tím, že žádosti, které jsou mu předkládány, právě naplňují charakteristiku zjevné nerozumnosti nebo nepřiměřenosti.

K diskusi ve výborech potom může samozřejmě být otázka, zda informačního komisaře zřizovat v podobě samostatného úřadu, nebo jej podřadit např. do Úřadu pro ochranu osobních údajů či do uvažovaného Ředitelství pro státní službu.

Zásadní změnou, s níž návrh novely přichází, je zakotven apelační kompetence, to znamená kompetence vydat informační příkaz specifikující, zda určitá informace má být poskytnuta či nikoli. A s tím souvisí i kompetence určit, že některá žádost je právě zjevně nerozumná. I rozhodnutí informačního komisaře musí být samozřejmě soudně přezkoumatelná, lze nicméně předpokládat, že při kompetenci sankcionovat subjekt pouze za předpokladu, že nebude povinný subjekt respektovat příslušnou judikaturu, počet právních žalob bude nižší než v současné době.

Ve stručnosti lze shrnout, že návrh novely zákona o svobodném přístupu k informacím ošetřuje těchto sedm bodů – specifikace okruhu povinných subjektů, zavedení nové terminologie ze směrnice o opakovaném použití informací, zavedení tím pádem i publikační schéma, možnost odmítnout tzv. kverulační nebo obstrukční žádosti o informace, posiluje institut informačního příkazu a brání nebo předchází riziku administrativního ping pongu.

K návrh předmětné novely jste obdrželi připomínky legislativně-právního odboru. Já tady k nim řeknu v úvodu jenom velmi stručný komentář. Pokud k tomu potom bude potřeba se ještě nějak vyjádřit, je možné tak učinit podrobněji.

První připomínka právního odboru se týká samotného úřadu a platu jeho předsedy, vzniku pracovního poměru informačního komisaře apod. Tuto otázku nepovažuji za zcela zásadní, jsem otevřený řešit to ať už podobně, jako je tomu u Nejvyššího kontrolního úřadu nebo u Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Druhá připomínka se týká správního řízení vedeného před úřadem, resp. informačním komisařem. A zde se ztotožňuji s námitkou, že ne vždy z hlediska potřeby rychlosti řízení je účelné vydávat rozhodnutí v prvním stupni jako první úkon ve správním řízení, na straně druhé mám za to, že je vhodné alespoň tuto možnost v návrhu ponechat.

Podobně i třetí připomínka se týká téže problematiky.

Z dalších připomínek už pouze telegraficky. Jedna z nich se týká publikačních schémat a toho, zda má být v kompetenci povinného subjektu tato publikační schémata vydávat a úřad by tato pouze schvaloval, nebo zda úřad má přímo vyhláškou tato vlastně paušálně schválit pro různé okruhy podle mých subjektů. Tento návrh dnes předpokládá, že po přechodnou dobu to může být u povinných subjektů, potom je tam termín 31. 12. 2015 do vydání příslušné vyhlášky.

Další připomínky už jsou spíše legislativně – technické.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, na základě výše uvedeného vás prosím, abyste předložený návrh novely zákona o svobodném přístupu k informacím přikázali příslušnému výboru. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane navrhovateli. Požádám vás, nebo už sedíte u stolku zpravodajů? Organizační výbor určil zpravodajkou pro první čtení senátorku Martu Bayerovou. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vás seznámila s důvody předložení návrhu senátního návrhu zákona senátora Libora Michálka a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.

Důvody k předložení jsou takovéto: Právo na informace je na ústavní úrovni v českém právním řádu zakotveno v článku 17 Listiny základních práv a svobod. Článek 17 odst. 5 Listin pak stanoví, že podmínky pro realizaci práva na informace stanoví prováděcí zákon, kterým je právě zákon, který jsem uvedla, č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.

Za více než desetiletou dobu ve své účinnosti byl tento zákon několikrát novelizován, ne vždy se tam ovšem dělo systémově a s ohledem na překotný vývoj informačních technologií. Současné znění tohoto zákona podle názoru předkladatele jednak nereflektuje na rozvoj informačních technologií, jinak obsahuje další nedostatky a legislativní mezery, jejichž odstranění je žádoucí pro dosažení efektivnější realizace svobodného přístupu k informacím.

Předložený návrh má tedy za cíl především zjednodušit přístup k informacím, efektivnější vymahatelnost práva na informace a přizpůsobení rozvoji informačních technologií v podmínkách české aplikační praxe.

Proto se shoduji s navrhovatelem tento zákon přikázat k projednání do výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko, a také vás požádám, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů.

Otevírám k tomuto návrhu obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený paní předsedající, kolegyně a kolegové, nebudu příliš zdržovat věcným obsahem, který, jak si můžete přečíst ve stanovisku legislativy, obsahuje tolik vad, že je v podstatě nehlasovatelný. Ale to, co je podstatné, pokud existuje nějaká směrnice, kterou má Česká republika implementovat, tak to nemůže udělat nikdo jiný než vláda.

Z tohoto návrhu čiší jak sláma z bot slovo "Úřad" s velkým Ú, kdy je zcela zjevné, že se tady připravuje pro někoho – a já si nedovolím, přestože vím, pro koho, to jmenovat, a i nepochybně autorsky se na tom podíleli ještě jiní autoři, než ti, kteří zákon předkládají.

Navrhuji, abychom počkali na to, až vláda přijde se zákonem. A nebudu tady rozebírat z hlediska dotčených organizací, co to pro ně znamená – paralyzace úřadů na celé měsíce. To jsou neskutečné věci, které nemají s právem na informace nic společného, tento zákon se zneužívá k politickému boji úplně neskutečným způsobem. A jediné, od koho nedostanete žádné informace, jsou právě neziskové organizace, které berou státní dotace na to, aby se mohly ptát podle stošestky.

Když se jich zeptáte, na co peníze utrácejí, odkud je berou, tak vám řeknou, že oni nejsou ten povinný subjekt, který vám je musí sdělovat. Takže minimálně, až budeme projednávat vládní návrh, tak by bylo dobré doplnit povinné subjekty o všechny organizace, které pracují s veřejnými prostředky, abychom se také my obráceně mohli něco zajímavého o jejich činnosti dozvědět. Takže já navrhuji zamítnutí a počkáme si na to, s čím přijde vláda, až bude implementovat evropskou směrnici. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Dále vystoupí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Paní předsedající, pane navrhovateli, kolegyně, kolegové, já chápu tu iniciativu a vím, s jakými problémy se setkáváme i my při své práci, když potřebujeme některé informace, které jsou nutné pro naši práci nebo pro to, co od nás chtějí naši voliči. Ale myslím si, že někdy méně znamená více. Ono už v některých našich zákonech se to řeší, tady je to spíše o nevymahatelnosti práva, o pomalém postupu soudních orgánů, které nedokáží řešit některé věci, které jsou spjaté právě s podáváním informací. Na druhé straně si uvědomme, že také každý občan má právo, i společnost, i podnikatel, právo na ochranu některých informací, které mohou být velmi zneužitelné. S informacemi se obchoduje, dnes je to největší byznys v České republice. Ale já bych se nechtěl nad tím dále rozčilovat, ale vadí mně § 16 odst. 2, kde se píše, že nadřízeným orgánem zdravotních pojišťoven je pro účely tohoto zákona ministerstvo zdravotnictví.

Vážený pane navrhovateli, to je předělání zákona o zdravotních pojišťovnách, zákona o VZP. To jsou věci, které prostě jsou velmi, velmi nesystémové a pokud toto psal navrhovatel, tak asi nevěděl, o čem mluví ve zdravotnictví.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore a dále vystoupí v rozpravě pan senátor Jaroslav Sykáček. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Já budu opravdu velice, velice stručný. Protože povinnost poskytovat údaje je velice zajímavou otázkou, ale také ožehavým problémem. Já samozřejmě souhlasím s tím, co říkal tady – prostřednictvím paní předsedající – kolega Kubera nebo kolega Dryml. Ovšem bohužel já se s tím setkávám i z druhého pohledu. Setkával jsem se s tím nejen jako starosta, ale i jako zastupitel s občany, žádající o informaci. Vzhledem k tomu, že jsem musel zažít takový případ, kdy jsem odpověď na žádost o informaci nedostal ani po jednom roce, a to přesto, že jsme dostali kladné vyjádření z krajského úřadu, dostali jsme vyjádření z odboru dozoru a kontroly ministerstva vnitra. A dokonce i prvoinstanční rozhodnutí soudu, že informace máme dostat, tak jsme je prostě nedostali a není boha to právně vynutit. Nakonec budeme postupovat asi stejně jako tady v Praze, kdy došlo k exekuci nebo k návrhu na exekuci majetku. Já si myslím, že stávající stav je nenormální. Souhlasím s tím, že se dá tento nástroj zneužít jako příklad politického nátlaku, ale je třeba, aby byl nějaký instrument, abychom se mohli řádně k informacím dostat. Všechno. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Nikoho dalšího nemám přihlášeného do rozpravy. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit? NIkdo. Děkuji. Rozpravu uzavírám. Zeptám se pana navrhovatele, zda chce reagovat. Samozřejmě, prosím, máte slovo.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Nechci zdržovat, takže jen v krátkosti k bodům, které tady zazněly. Co se týče implementace příslušné evropské směrnice. Tam souhlasím s tím, že primárně určitě by iniciativa měla být na vládě. Nicméně skutečně novela směrnice o opakovaném použití dat je velmi technického charakteru, ona tam zavádí pouze několik pojmů, které máte v tomto návrhu uvedeny hned v úvodu. A samozřejmě neřeší palčivý problém, který tady popsán byl a kterým je právě obtížná vymahatelnost práva. Návrh není ovšem koncipován tak, aby nějak posiloval práva žadatelů na informace. Jak jsem zmínil, právě ten pojem zjevně nerozumné žádosti, který už je v evropské legislativě, může umožnit, ať už to budeme nazývat úřad, informační komisař, prostě tu autoritu, která by ve správním řízení mohla na návrh povinného subjektu tyto zjevně nerozumné šikanózní žádosti odmítat. Tady vnímám naopak, že by to jako mohlo povinným subjektům pomoci.

Jsem otevřený pro jakoukoliv diskusi nad množinou, ať už povinných subjektů nebo nadřízených orgánů. Je v tom značná nejednotnost, takže osobně rád podpořím jakékoliv návrhy, které do povinných subjektů zahrnou ať už neziskové organizace nebo politické strany nebo podobně. Totéž už nadřízených orgánů – také modifikace při projednání v příslušném výboru určitě budou možné. Takže tolik jenom ve skutečnosti. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane navrhovateli. Nyní požádám paní zpravodajku, aby shrnula rozpravu a řekla nám, jak budeme hlasovat a o čem budeme hlasovat.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Já bych jenom shrnula – v rozpravě vystoupili tři senátoři, v podstatě jeden proti návrhu, dva tak nějak na podporu. Takže myslím si, že bychom mohli hlasovat o přikázání zákona. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Já jsem zaregistrovala ještě návrh zamítnout. Takže budeme muset ještě v prvé řadě – pan senátor Kubera navrhl ...

Senátorka Marta Bayerová:  Já se omlouvám, ano, máte pravdu. Já jsem si to špatně poznamenala. Ano.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Takže je nám jasno. Padl návrh zamítnout a padl návrh přikázat výborům. Takže svolám všechny k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu zamítnout návrh zákona.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 46 se z 37 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 23, proti bylo 5. Návrh byl přijat.

Tím jsme končili hlasování o tomto bodu. Děkuji panu navrhovateli, děkuji panu zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím.

Budeme pokračovat dál bodem

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorů Radka Martínka, Martina Tesaříka, Stanislava Juránka, Miloše Malého a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 303

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel Radko Martínek, který má nyní slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, kolegové. Vzhledem k času se budu snažit být poněkud stručný nebo stručnější. Tento návrh v zásadě navazuje na senátní tisk č. 139, který byl Senátem jako celek zamítnut. Jestli si pamatujete na debatu, tak už tenkrát jsme se zabývali otázkou, která se týká nezletilých dětí. A právě tuto otázku společně se svými kolegy spolunavrhovateli řešíme v této části v tomto návrhu.

Tento návrh se týká v zásadě v části první především možností týkajících se odpadů. V další části, v druhé, potom je to zaměřeno především – a to je ta část, která byla v části původního návrhu zákona – druhá část, která je k tomu přiložena, je návrh, který zbavuje povinnosti platit poplatky nezletilého a pokud ho za ně neplatí jeho zákonní zástupci a přesně se tam specifikuje, kdo má tento poplatek platit.

Další věc, která myslím je poměrně důležitá, je taktéž to, že je poplatník povinen, což je i teď, obecnímu úřadu hlásit věci, které mají a zakládají nárok na osvobození a zároveň potom v bodě 4 za nesplnění ohlašovací povinnosti, může, ale nemusí obec předepsat pokutu.

Myslím, že je také důležité, že se obcím vrací zpátky možnost odpustit poplatek, což zejména ve mimořádných záležitostech je velmi prospěšné. Chtěl bych vás také upozornit, že dne 28. května 2014 skupina poslanců ANO nebo tedy pod vedením paní poslankyně Zelinkové podala v Poslanecké sněmovně obdobný návrh, který se týká ale jenom pouze té první části, to znamená té, která byla zrušena tím naším rozhodnutím zde. Osobně se domnívám, že proces by mohl být takový, že pokud PS schválí návrh, tak potom když přijde sem do Senátu, tak by se mohlo spojit projednávání těchto dvou návrhů a myslím, že je docela jednoduché vytvořit návrh, který by obsahoval to, co je obsahem obou těchto návrhů. Myslím, že to bylo dostatečné představení tohoto návrhu a děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. A požádám vás, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Petra Víchu. Prosím, aby se ujal své role.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážené kolegové. Vzhledem k podání kolegy Martínka a vysvětlení té novely a vzhledem k tomu, že se jedná skutečně jen o velmi jednoduchou novelu a není třeba ji více rozšiřovat tady, tak dávám návrh, aby byl tento návrh zákona přikázán výboru pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji, pane senátore, také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Kubera – ručně.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já budu velmi stručný. Nemám žádný problém s návrhem, jen si myslím, když všichni tady tolik mluví o podpoře rodin s dětmi, co by se všechno pro ně mělo udělat, mi připadá vůbec nelogické, aby děti platily. Děti nebývají daňovými poplatníky, takže daleko jednodušší i legislativně by bylo, kdyby obecně platili dospělí za odpady, pokud se někde platí. U nás se neplatí už od roku 1994. Je to systém výborný, protože nemáme ani úředníky, nemáme ani dluhy. Mimochodem dluhy za odpady v České republice činí v tuto chvíli asi 120 mil. Kč. Lidé neplatí. Až se poplatky teď budou zvyšovat, tak nebudou platit ještě víc, ale nebudou také třídit, protože se zachovají – jak mi říkají: když chtějí tolik peněz, tak ať si to třídí sami. Mimochodem původcem odpadu je obec, nikoli občan, tak to stojí v zákoně. Takže je logické, že obec – je to jedna z věcí kromě veřejného osvětlení a komunikací, o které by se obec měla starat, neměla by za ně inkasovat daně. Naopak je spousta věcí, o které by se obec starat vůbec nemusela a přesto se o ně stará. Takže já nenamítám, nic nenavrhuji. Nevadí to, není to nic proti ničemu, ale do budoucna bychom se měli zabývat diskusí o tom, zda by nebylo opravdu jednodušší, výpadek by nebyl nijak dramatický – a pokud si vzpomenete, v dobách Jitky Seitlové, která se k nám zase na podzim chystá – když se tady schvalovaly poplatky jednou na hlavu, jednou tak, tak jsme tady upozorňovali na všechny tyto skutečnosti. Pak vznikly faktury, když bylo dítěti 18, tak najednou vyfasovalo fakturu od radnice, protože jeho rodiče neplatili, že poplatek ke třídění, je naprostý nesmysl. To nejde nijak ošetřit. V sídlišti na Jižním Městě je úplně jedno, jestli někdo třídí nebo netřídí, na poplatek to nemůže mít vliv, leda že by lidé odevzdávali odpad na kila. A kromě toho vlastně lidé platí za něco, na čem někdo jiný vydělává, protože když třídíte a dáváte všechny věci tam, kam patří, tak někdo ty věci prodá – většinou jsou to suroviny, za které někdo inkasuje. Takže lidé, kteří třídí, by měli dostávat peníze a nikoliv jim zvyšovat daně. Mimochodem pan ministr tady včera říkal, že daně se zvyšovat nebudou, ale už zákon o odpadech nám ukazuje, že daně se zvyšovat budou. A já jsem přesvědčen, že to přes Senát naší společnou vůlí neprojde – myslím to, co teď leží ve Sněmovně. Já jsem o tom skoro přesvědčený bez ohledu na politickou příslušnost. Takže nic nenavrhuji, jenom dávám k diskusi, že do budoucna bychom měli uvažovat o tom to zjednodušit, protože děti z toho vyřadit a nebudeme mít žádné komplikace. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Tentokrát pan senátor nevyprovokoval dlouhou další diskusi, takže – nedořekla jsem, dále přihlášen do rozpravy je pan senátor Jiří Lajtoch.

Senátor Jiří Lajtoch:  Jenom jednu větu, jestli by bylo možné, aby tento senátní tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji. V této chvíli skutečně nikdo další přihlášený není, tedy rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit. Ne. Pan zpravodaj – ano, řekne nám, o čem budeme hlasovat.

Senátor Petr Vícha:  V rozpravě vystoupil jeden senátor, který nám řekl, že v Teplicích se neplatí. Také nechápu obce, které mají poplatek, ale to je vedlejší v tuto chvíli. Padl návrh, aby byl tento tisk přikázán výboru pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí a také hospodářskému výboru. O tom budeme hlasovat.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Svolám všechny k hlasování.

Budeme hlasovat o tom, aby návrh senátního návrhu zákona projednal výbor pro veřejnou správu a životní prostředí a výbor hospodářský. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 47 se z 38 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 20 pro vyslovilo 36, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji navrhovateli a blahopřeji. Děkuji zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím.

Posledním bodem naší schůze je

 

Petice žádající zastavení aktivit vedoucích k povolení průzkumu a těžby zlata v ČR

Tisk č. 227

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 227. Petici projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jaromíra Jermáře, kterého ale pro dnešní jednání zastoupí senátor Zdeněk Berka. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 227/1. Následně také petici projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Pavla Eyberta. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 227/2.

Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby, zastupující petenty, mají užívat práv podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě je to pan Jindřich Ešner a pan Oldřich Slováček, kteří jsou uvedeni v usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

O jejich přítomnosti musím rozhodnout. Já si dovolím opět všechny svolat ke hlasování.

Budeme v této chvíli hlasovat o přítomnosti představitelů petentů, tedy panu Jindřichu Ešnerovi a panu Oldřichu Slováčkovi. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 48 se z 33 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 17 pro vyslovilo 28, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dovolte mi tedy, abych zástupce petentů zde u nás přivítala.

Dále Senát hlasováním rozhodne, který z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené, projednávanou petici, jedná se dále o náměstka ministra životního prostředí Vladimíra Dolejského a náměstka ministra průmyslu a obchodu Jiřího Kolibu, o kterých budeme nyní také hlasovat. Dávám hlasovat bez fanfáry. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 49 se z 33 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 17 pro vyslovilo 28, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Dovolte mi tedy, abych přivítala také zástupce dotčených orgánů zde v Senátu Parlamentu ČR.

Podle článku III našich podrobnějších pravidel platí, že může každá z těchto osob vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát, a to vždy nejvýše na 10 minut. Nyní uděluji zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice panu senátorovi Zdeňku Berkovi. Prosím, máte slovo.

Senátor Zdeněk Berka:  Vážená paní předsedající, vážení kolegové. Dovolte mi, abych vám přednesl zpravodajskou zprávu k této petici. Pokud se týká petice samé, tak petenti žádali, a to je potřeba zopakovat, zachování zákazu těžby zlata kyanizací, nakládat se zlatem a wolframem v souladu s deklarací strategických zásob a deklaraci o zachování zlata pro další generace a dále dohled nad jednotným postupem dotčených ministerstev v rámci přípravy těžby zlata a wolframu. Z toho je zřejmé, že tedy ač petice se nazývá Zastavení aktivit vedoucích k povolení průzkumu a těžby zlata, tak týká se nejenom zlata, ale wolframu a zřejmě i dalších kovů, které zlato doprovázejí ve výskytu a je tam přesně formulováno zachování zákazu těžby zlata kyanizací. Já si myslím, že zlato se těží jako hornina, která obsahuje zlato, obsah zlata v té hornině, aby to bylo efektivní a více než jeden gram na tunu a poté se získává procesem kyanizace. Ten proces kyanizace by se dalo malinko osvětlit, protože je klíčem k pochopení celého stanoviska k této petici. Jak jsem řekl, jedná se o gram a více zlata v jedné tuně horniny, ta hornina se musí rozemlít, potom louží zředěným roztokem kyanidu sodného nebo draselného, tím se převede zlato do rozpustné sloučeniny, což je dikyan zlatitan sodný a po separaci tohoto roztoku se musí následně zlato redukovat a obvykle to bývá zinkem a zlato se vysráží, odfiltruje, rafinuje a roztok - je otázkou tedy, co se s ním děje. Já jsem nenašel odpověď na otázku, jak se dále zpracovává nebo využívá. To je jedno riziko výroby zlata. Další riziko je vylouhovaná hornina, která je kontaminovaná tím roztokem kyanidu, takže ta se musí někam deponovat. Další je devastace přírody a poslední riziko je riziko úniku roztoků do vodních toků, což se stalo třeba v Rumunsku a nateklo to do Dunaje a otrávilo to tam v nějakém úseku ryby. Čili je to značně rizikový proces, který si myslím, že do naší republiky nepatří a k tomuto stanovisko dospěl i výbor při svém jednání, myslím, že vcelku jednomyslně.

My jsme přijali usnesení, které bych si vám dovolil přednést.

Usnesení výboru, čili doporučení pro Senát Parlamentu ČR: Senát bere na vědomí petici, konstatuje, že petice 1/14 žádající zastavení aktivit vedoucích k povolení průzkumu těžby zlata v ČR je důvodná, dále vyzývá vládu ČR, aby neprodleně předložila v souladu se svým programovým prohlášením návrhy novel geologického zákona a horního zákona, které naplňují její závazek odmítat průzkum pro případnou těžbu zlata v ČR. Dále doporučuje vládě ČR při přípravě novel zmíněných zákonů zahrnout i další nerosty, z nichž je možno průmyslově vyrábět kovy provázející významné množství zlata, jako jsou wolfram či barevné kovy. Dále podporuje uchování zákazu kyanizace v právních předpisech ČR. Jako poslední bod doporučuje vládě ČR při aktualizaci surovinové politiky pojmout horninové prostředí jako integrální součást životního prostředí především s ohledem na hydrogeologické poměry s případnou těžbou nerostů v dotčených územích.

Takže to je návrh výboru pro vzdělávání, vědu a kulturu. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Já děkuji také a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Dále má vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Pavel Eybert, ale zastoupí ho paní senátorka Eva Richtrová.

Senátorka Eva Richtrová:  Vážená paní předsedající, kolegové, kolegyně. Dovolte mi, abych zastoupila kolegu Pavla Eyberta a seznámila vás s usnesením výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, kdy na 23. schůzi konané 12. března 2014 jsme se peticí zabývali. Mohu vám přečíst její text. V návaznosti na 162. usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu Parlamentu ČR, po úvodním slově, odůvodnění a informaci zpravodaje výboru senátora Pavla Eyberta o průběhu a výsledcích šetření k uvedené petici v souladu s § 142a zákona 107/1997 Sb., o jednacím řádu Senátu a podrobnějšími pravidly projednávání peticí a po rozpravě výbor 1) zaujímá na žádost výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice stanovisko k výše uvedené petici, které tvoří přílohu tohoto usnesení – to jste dostali, za 2) konstatuje, že výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a jeho zpravodaj Pavel Eybert provedl příslušné šetření ve věci uvedené petice, a tím považuje šetření na výboru za ukončené. A dále pověřuje předsedu výboru Senátu Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní senátorko. Nyní otvírám rozpravu. Předpokládám, že bude chtít vystoupit pan Jindřich Ešner. Prosím, máte slovo.

Děkuji, paní senátorko. Nyní otevírám rozpravu. Předpokládám, že bude chtít vystoupit pan Jindřich Ešner. Prosím, máte slovo.

Jindřich Ešner:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi opravdu jenom několik slov, protože čas pokročil. Abyste byli v obraze, proč jsme tuhle petici vymysleli, proč jsme ji napsali. Jsme rádi, že jsme se dopracovali až sem.

Problém těžby zlata na Šumavě už se vytvořil na konci minulého století. Pro vaši informaci, odhady zlatonosné rudy na Kašperskohorsku, což je vlastně Šumava, o které jste tu mluvili ráno, tak se odhadují mezi 7 až 9 gramy na tunu čili velice zajímavý způsob dolování. Bohužel, nejhorší je kyanizace. protože tam už byly koncem minulého století snahy o těžbu zlata. Tenkrát vzniklo hnutí "Šumava nad zlato". To bylo někdy v roce 1995, kdy bylo prvně občanské sdružení zaregistrováno. Tehdejší zástupci těžebních společností většinou Angličané; nebo kombinace americké, anglické a australské či kanadské, tak se nebral zřetel na zájem občanů Kašperských Hor nebo okolí. Samozřejmě bych lhal, kdyby už předtím dávno nebyly lokality prozkoumány tehdejším státním podnikem, takže se vlastně dopracovali hotových výsledků. Jenom abyste věděli, tak naše občanské sdružení je součást sdružení obcí právnických osob; jmenuje se to oficiálně Čechy nad zlato. Hlavní člen je město Příbram, protože se vlastně jedná o všechny obce, případně občanská sdružení, kde hrozí nějaká těžba zlata kyanizací, o které jste tady slyšeli. Kyanizace je to nejhorší, co může být. Pro Kašperské Hory poslední plány, které známe a které nás "zvedli", tak pro vaši informaci – odkaliště 95 hektarů veliké. Hranice po naplnění odkaliště 100 metrů od posledních obytných budov na Kašperských Horách. Výška hrany odkaliště 45 metrů na Opoleneckém potoce, a to je 1,5 km v Otavě. Ptal jsem se vodohospodářů, kdyby došlo, nedejbože, k nějakému maléru, tak ve Strakonicích a v Písku je to v rozmezí 8 až 12 hodin... Protože je možnost těch tzv. bleskových povodní, tak ani vodohospodáři nedovedou přesně odhadnout, co všechno by se mohlo stát.

Druhá věc, která souvisí s těžbou zlata, jsou arzenopyrity, protože doprovází zlatorudnou horninu. Vtip je v tom, že arzén je, když se rozemele a dostane do vzduchu, tak je to vlastně jed, který působí na nervovou soustavu a který by se těžbou dostal do ovzduší. Je naprosto negativní. Šumava je v současné době živa z turistického ruchu, takže těžko by někdo přišel na Šumavu, aby tam nedýchal čerstvý vzduch. Znovu opakuji, Kašperské Hory, brána Šumavy, Národní park Šumava, chráněná oblast – to jsou všechno Kašperské Hory...

Nějaký vznik pracovních míst, která těžaři slibují, prosím vás, možná bych jich 100 vzniklo, ale 200 by jich zaniklo za současného stavu, který, jak jste se tady ráno bavili, zaměstnanost na Šumavě moc veliká není. Samozřejmě k tomu se potom ještě, jak bych to řekl, kyanid, když dojde k nějakému nebezpečí, tak – tady to čtu – arzén, král jedů, nervový kumulativní plyn, akumulace stejně jako rtuť; vodní organismy by to napadlo, prostě by to znamenalo, budu upřímný, nebezpečí pro celé Čechy. Byla tady zmínka o Baja Mar, prosím vás, u nich 150 tisíc tun arzénu do řeky Baja Mar znamenalo tisíc kilometrů mrtvého Dunaje. Dodneška se tam nemohou s tím srovnat. Stalo se to v roce 2000. Devátého ledna – pro vaši informaci – na území u nás v Kolíně; Draslovka, únik kyanidu znamenal 80 kilometrů mrtvé řeky Labe.

Celková délka Otavy, Vltavy a Labe ke hranicím je 530 kilometrů, to znamená, že v případě nějakých havárií by to byly další mezinárodní arbitráže a takovéto věci. Nedovedeme si to nikdo představit.

Vzal jsem to opravdu krátce, nechtěl jsem vás zdržovat. Ale tady mi dovolte, přečtu aspoň poslední odstavec, co jsem si pro vás připravil:

Vážené senátorky, vážení senátoři, závěrem mi ještě dovolte poslední čísla. Částka, která by mohla být podle současné právní úpravy našemu státu zaplacena za vytěžené zlato je cca 10 miliard. Je to velice směšná částka v porovnání se státním rozpočtem 1 bilion 211 miliard a zhruba osm desetin procenta ročního rozpočtu. Z této částky by se po skončení těžby musely zaplatit všechny asanace, rekultivace, nevratné škody na území nikdo nevrátí. Nechme proto, prosím, zlato v zemi klidně ležet do doby, než přijde někdo na bezbolestný způsob jeho těžby. Do této doby se raději zabývejme otázkou jeho zpětného získávání a recyklace z výrobků, kde již bylo použito. Zamysleme se nad tím, proč to nedovedeme v naší republice. Protože zlato z naší země vytěžíme jen jednou, podruhé už to nebude...

Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Také děkuji, pane Ešnere. Dále vystoupí pan Vladimír Dolejský, náměstek ministra životního prostředí. Prosím, pane náměstku.

Vladimír Dolejský:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji za možnost vystoupení zde při projednávání a možnost představit stanovisko ministerstva životního prostředí ČR z pověření pana ministra Richarda Brabce.

Území ČR bylo po minulá tři tisíciletí významným evropským zdrojem zlata. Zlato u nás není dobýváno od roku 1994, kdy bylo uzavřeno poslední těžené ložisko Zlaté Hory-západ. V posledních asi 15 letech nebyl povolen, ani neproběhl, žádný průzkum.

V současnosti je u nás evidováno 15 ložisek zlata s celkovými schválenými a evidovanými zásobami asi 240 tun kovu, většinou ovšem v kategorii nebilančních; dle znění zákona zásoby v současnosti nevyužitelné, ale využitelné v budoucnosti.

Z výše uvedených 240 tun zlata je více než 90 % zásob soustředěno ve 3 oblastech. Je to Mokrsko, jsou to Kašperské Hory, je to Vacíkov.

Průzkum na některých ložiskách, zejména v Kašperských horách, však nebyl zcela dokončen, takže odhadované zásoby jsou zřejmě ještě vyšší. To společně se stoupající cenou zlata vede k zájmu zejména zahraničních firem o získání průzkumných licencí a tím i přednostního práva k případné těžbě.

Hlavní velká česká ložiska zlata, zvláště Mokrsko, Vacíkov, částečně i Kašperské hory, jsou bohužel charakteristická nízkým obsahem zlata, velkou kubaturou matečných hornin a velmi jemnou až mikroskopickou velikostí částic zlata. Proto je pro jejich úpravu většinou nezbytné velmi jemné mletí a nějaká forma alkalického kyanidového loužení, většinou v kombinaci s jinými metodami úpravy.

Nyní dovolte několik poznámek, hlavní střety případné těžby zlata se zájmy ochrany přírody a krajiny, tedy konkrétní dopady na životní prostředí ČR.

Je to nepochybně konkrétní koincidence s územní ochranou přírody, jak již bylo zmíněno, chráněné krajinné oblasti, hranice národního parku, evropsky významné lokality. Jsou to nepochybně zásadní změny krajinného rázu, především při povrchové těžbě. Šlo by o velké povrchové lomy, haldy, odvaly hlušiny, odkaliště, příp. i oddolování.

Dalším střetem je nepochybně vysoký obsah arsenu, např. v oblasti Mokrska, těžba a úprava by znamenala remobilizaci do životního prostředí, půd i vod.

Další střet vidíme v onom alkalickém kyanidovém loužení, což znamená vytvoření velkých odkališť s kyanidovými roztoky, armutem, což by přineslo ohrožení vodních zdrojů, v případě Mokrska i Vltavy, při havárii hráze odkaliště. Nutno podotknout, že doposud je kyanidové loužení v ČR zákonem zakázáno, zapovězeno.

Další střety vidíme v ohrožení a negativním ovlivnění vodních zdrojů, kvantity i kvality vod, výrazné prašnosti z těžby, drcení, mletí, hlučnost, devastace rekreačních a turisticky využívaných oblastí.

Nyní k petici a jejím požadavkům.

Petice požaduje zachování zákazu těžby zlata kyanizací, alkalické kyanidové loužení znamená vytvoření velkých odkališť s kyanidovým roztokem, armutem a ohrožení vodních zdrojů. Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, ve své současné podobě dobývání a úpravu našich ložisek a rud zlata prakticky vylučuje. Ministerstvo životního prostředí v žádném případě neuvažuje o změně horního zákona, která by upravovala odst. 2 § 30 a umožnila by opět úpravu zlatých rud kyanidovým loužením i s ohledem na text programového prohlášení vlády.

Druhý požadavek petice: nakládání se zlatem a wolframem v souladu s deklarací strategických zásob a deklarací o zachování zlata pro příští generace. Platná surovinová politika v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů zpracovaná společně Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem životního prostředí považuje ložiska zlata za rezervu pro eventuální využití v budoucnosti. Toto budoucí využití by mělo záviset na splnění zákonných, zejména ekologických, požadavků v míře srovnatelné s ostatními zeměmi EU. Přitom je nutné přihlížet k tomu, že některá ložiska zlata se vyskytují v environmentálně exponovaných oblastech. Surovinová politika proto stanovila za cíl "zabezpečit ochranu zásob ložisek zlata a ponechat je jako rezervu pro případné ekologicky příznivé využití budoucími generacemi". Tuto dikci surovinové politiky, tedy zachovat ložiska zlata pro eventuální příznivější využití budoucími generacemi, požaduje Ministerstvo životního prostředí zachovat i dále.

A třetí podmínka – dohled nad jednotným postupem dotčených ministerstev v rámci přípravy těžby zlata a wolframu. Nutno říci, že z našeho pohledu petice neobjasňuje, jaký a čí dohled nad jednotným postupem ministerstev si její autoři představují. Navíc pokud bude splněn bod 2. petice, pak příprava těžby wolframu a zlata nehrozí. O stanovení průzkumného území pro průzkum ložisek může požádat každý podnikatelský subjekt s patřičným oprávněním. Správní řízení v této věci vede příslušný odbor výkonu státní správy Ministerstva životního prostředí a je v režimu zákona o geologických pracích.

Je patrné, že znění platné surovinové politiky je pro rozhodování naprosto klíčové a je oním požadovaným jednotným postupem.

Závěr – základní východiska Ministerstva životního prostředí. Zachovat zmíněný kyanidový paragraf v horním zákonu, zachovat současnou dikci surovinové politiky, tedy zachovat ložiska zlata pro eventuální příznivější využití budoucími generacemi, zvýšit úhrady s vydobytých nerostů na výhradních ložiskách, prezentovat a akcentovat text programového prohlášení vlády ČR. Cituji: Vláda neumožní další průzkum a následnou těžbu zlata, ani pokračování průzkumu a následnou těžbu břidlicových plynů na území ČR. Konec citace. Tohoto prohlášení se Ministerstvo životního prostředí drží.

Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane náměstku, ptám se pana náměstka Koliby, zda chce vystoupit? Ano, prosím, máte slovo. Ptám se proto, že hrozí, že nás tu nebude dostatek. A měla jsem informaci, že ne všichni chtějí vystoupit, kteří jsou účastníky petice. To jen na vysvětlenou do sálu. Prosím, pane náměstku, máte slovo, máte 10 minut.

Jiří Koliba:  Děkuji. Vážená paní předsedající, dámy senátorky, páni senátoři, stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu je velmi podobné, takřka shodné, s předneseným stanoviskem Ministerstva životního prostředí. Proto vás nebudu zdržovat jeho čtením. Dovolím si jenom okomentovat patrně 3 stručné poznámky.

My vycházíme z koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády, které v sobě přímo obsahuje citaci: Nedopustit takovou těžbu zlata, která by nevratně a zásadním způsobem narušila životní prostředí. Z toho vychází všechny zásady, které my do své práce promítáme a které jsou totožné s tím, co jste zde slyšeli.

Dovolím si jenom okomentovat krátce ještě jednu věc. Horní zákon, současná platná legislativa, zákon 44/1988 Sb., přímo zakazuje a vylučuje použití kyanidové technologie při těžbě zlata. Věci, které jste slyšeli, jsou věcí historie dobývání zlata, v současné době nejsou možné a nebudou možné ani do budoucna, protože na měnění těchto zásad nevidíme nejmenší důvod, nemáme na tom zájem, je to pro nás zkrátka nepřijatelné.

Jediný rozdíl, který máme, máme ve vnímání jediného nerostu, a to je prosím wolfram. Wolfram je totiž nerost, který není vázán pouze na zlato, objevuje se i v jiných lokalitách, kde těžba zlata není ani perspektivně ani možná, není k ní zkrátka důvod. Wolfram je jednou z tzv. superstrategických surovin, které EU vnímá jako suroviny, které při zachování všech ekologických a ekonomických podmínek je radno těžit a nedovážet, protože ono v podstatě není ani moc odkud.

Je politicky prozíravé, abychom se řídili surovinovou strategií tak, jak je zpracována a která všechny ty věci, před kterými jste byli varováni, v sobě zahrnuje a věřím, že tomu bude tak i do budoucna.

Toť vše, děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane náměstku, a děkuji také velmi za stručnost. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit, ať už ze senátorů či dotčených či petentů? Ještě paní senátorka Doupovcová, prosím, paní senátorko, ale skutečně prosím o stručnost.

Senátorka Hana Doupovcová:  Já jenom bych chtěla poděkovat těm, kteří tu petici uspořádali, a chtěla bych připomenout, že jsem ji podepisovala již před 20 lety, když jsem dojela do Kašperských hor. Tak ty snahy těžit v Kašperských horách nebo v ČR jsou dlouhodobé a neustávají. Já bych byla ráda, kdyby ta petice už byla poslední a bylo konečné rozhodnutí, že na Šumavě těžit zlato nebudeme, za současných podmínek. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko. A ještě se přihlásil pan senátor Josef Řihák. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Josef Řihák:  Děkuji za slovo, paní předsedající, já budu také pouze krátký, já jsem rád, že Senát se věnuje této petici, protože ti petenti a starostové, starostky a ti občané tomu dali tisíce hodin, tisíce hodin, aby upozornili na tento problém, který je tady opakovaně. Já si pamatuji před lety na Mokrsku a Vacíkovsku jsme tomu říkali Dybovo zlatonosné dobrodružství. Tenkrát se to podařilo zakázat, zarazit a všichni odborníci nás přesvědčovali, že kyanid ničemu nevadí, jak je všechno dobré. A pak došlo k tomu, co tady říkal jeden z mých předřečníků. Došlo k obrovské ekologické katastrofě v rumunském Baja Mare. A dodnes se nemůžou dopočítat škod. Do této krásné přírody jako jsou Kašperské hory, jako je Vacíkovsko, Mokrsko, kde je Vltava, kde je pitná voda, kde je krásné prostředí, tak tato věc tam nemůže přijít. Já jsem rád, že se shodneme na usnesení, které je tady předloženo, je to dobré usnesení. A proč to ti lidé chtějí dát do horní komory Parlamentu, do Senátu?

Já už jsem dopoledne mluvil o tom, že lidé se přece na nás obrací, ať je to těžba břidličného plynu, ať je to zlato, protože lidé kolikrát politice nedůvěřují.

Prosím? Já vím, nepatřím k těm, kteří by dlouho diskutovali, ale je potřeba se podívat, že ty lidi to opravdu zajímá, pane kolego, prostřednictvím paní předsedající.

Já to zkrátím. Kolikrát nedůvěřují politice. A jsem rád, že důvěřují Senátu. Řekněme společně jasné NE těm developerům, těm těžařům, protože nic bychom z toho neměli, ani ČR, ani kraje, ani obce, hlavně ne občané, protože ty peníze by se určitě vyvezly a zničila by se tady celá příroda.

Já děkuji, protože jsem byl na přednášce na veřejném slyšení, za to, jak mi osvětlili, co všechno může kyanid způsobit ve vodě. Ty zdravotní problémy by tady byly obrovské, věřím tomu, že to podpoříme, děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Zatím poslední přihlášený je pan senátor Jan Látka, prosím, pane senátore.

Senátor Jan Látka:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové. Kašperské hory jsou v mém senátním obvodu, já jsem si připravil poměrně dlouhé vystoupení, ale v zájmu toho, že chci, abychom projednali tuto petici a všechna dosavadní vystoupení k tomu směřují, nebudu číst. Jenom vás seznámím s tím, že roční spotřeba zlata je odhadována na 2400 tun. Na Šumavě se odhaduje, že je 150 tun zlata. Znamená to, že devastace Šumavy, kterou bychom případně schválili, řeší spotřebu na 23 dní. Stojí kvůli tomu zničit kus Šumavy? Já říkám NE a věřím, že vy máte stejný názor. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Nikdo další není přihlášen do diskuse. Ptám se ještě, zda někdo z dotčených chce reagovat? Není tomu tak, děkuji. Rozpravu končím, prosím pana garančního zpravodaje, aby rozpravu shrnul a řekl nám, o čem budeme hlasovat.

Senátor Zdeněk Berka:  Já jsem nezaznamenal žádný návrh, který by to nepodpořil, ten návrh usnesení, takže můžeme hlasovat o usnesení, které jsem přednesl. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji, pane senátore, já tedy všechny svolám k hlasování, abychom mohli ukončit potom.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro usnesení tak, jak nám bylo předloženo výborem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 50 se z 34 přítomných senátorek a senátorů, při kvóru 18, pro vyslovilo 30, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Já vám velmi děkuji za toto, z mého pohledu, moudré hlasování. Děkuji zástupcům petentů, děkuji zástupcům dotčených orgánů a přeji jim hodně úspěchů v dalším jednání.

Děkuji vám za práci při této schůzi, kterou v této chvíli končím, přeji vám hezký zbytek dne a hodně úspěchů pro další práci.

Ještě poděkuji samozřejmě pracovníkům Kanceláře Senátu za podporu, kterou nám poskytli, děkuji.

(Jednání ukončeno v 16.44 hodin.)