Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
9. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 14. schůze Senátu
(1. den schůze – 09.10.2013)

(Jednání zahájeno v 9.04 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 14. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Vítám mezi námi i předsedu vlády Jiřího Rusnoka.

Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru – podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána v pondělí 30. září tohoto roku. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Tomáš Jirsa, Hassan Mezian, Jaroslav Palas, Vladimír Dryml, Jaroslav Zeman, Petr Guziana, Jiří Šesták, Jiří Čunek; a od 13.00 hodin je omluven i Tomio Okamura. Nyní vás žádám, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak neučinili. Připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu. Ještě se omlouvá – pro záznam – pan senátor Řihák.

Nyní – podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 14. schůze Senátu byli senátoři Radko Martínek a Libor Michálek. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Žádné připomínky nejsou.

Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 14. schůze Senátu byli senátoři Radko Martínek a Libor Michálek.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 1 se z přítomných 56 senátorek pro návrh vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Ověřovateli této schůze byli určeni senátoři Radko Martínek a Libor Michálek.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 14. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění – v souladu s usnesením Organizačního výboru – vám byl rozdán na lavice. Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Není tomu tak. Budeme nyní hlasovat o návrhu pořadu schůze (nebudu zapínat znělku, protože pokračujeme de facto v hlasování).

Kdo souhlasí s návrhem schůze, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 2. Registrováno bylo 59. Kvorum pro přijetí 30. Pro návrh se kladně vyslovilo 56 senátorek a senátorů, proti nebyl nikdo.

Návrh byl schválen. Schváleným pořadem schůze se budeme řídit.

Děkuji vám.

A nyní budeme projednávat

 

Vládní návrh zákonného opatření Senátu o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů

Tisk č. 184

Tento návrh zákonného opatření jste obdrželi jako senátní tisk č. 184. Návrh uvede předseda vlády Jiří Rusnok, kterého ještě jednou mezi námi vítám, a žádám jej o jeho úvodní slovo k předloženému návrhu.

Předseda vlády ČR Jiří Rusnok:  Vážený pane předsedo Senátu, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych uvedl návrh zmíněného zákonného opatření o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů.

Nejprve bych se s dovolením zmínil o důvodu, který nás vede k předložení tohoto návrhu formou zákonného opatření.

V čem shledáváme přijetí navrženého zákonného opatření Senátu za neodkladné, což je ona často zmiňovaná a klíčová podmínka článku 33 Ústavy ČR pro to, aby vláda a Senát mohly tento výjimečný legislativní nástroj použít? Jak všichni dobře víme, k lednu 2014 má nabýt účinnosti dlouho připravovaná rekodifikace soukromého práva. Ke stejnému datu je proto nutné přizpůsobit daňové předpisy tak, aby v důsledku rozsáhlých terminologických i věcných změn v soukromém právu nedošlo ke vzniku mezer, nejasností, komplikací také v právu daňovém. Pokud by nedošlo k přizpůsobení daňových předpisů rekodifikaci soukromého práva, nesporně by to vyvolalo negativní hospodářské následky. Tyto následky by spočívaly velmi pravděpodobně mimo jiné ve výrazném propadu inkasa veřejných rozpočtů, možná až v řádu desítek miliard korun. Dále by to také mohlo způsobit a velmi pravděpodobně způsobilo založení nerovnosti mezi daňovými subjekty v určitých případech, v některých případech pak zvýšení jejich daňové zátěže a zejména vznik rozsáhlé právní nejistoty.

Zdůrazňuji, že už dnes jako Česká republika velmi bojujeme se značnou nejistotou v oblasti hospodářského, tedy i daňového práva. Jsme za to velmi často kritizováni různými mezinárodními organizacemi, zejména pak reálnými investory, kteří u nás působí.

Vzhledem k tomu, že potřebné změny daňových předpisů se nepodařilo realizovat formou zákona, nelze vzhledem k ostatním okolnostem daného cíle s ohledem na rozpuštění Poslanecké sněmovny dosáhnout jinak, než formou zákonného opatření Senátu. Ustavující schůze nové Poslanecké sněmovny, která vzejde z předčasných parlamentních voleb, se bude konat zřejmě až od 26. listopadu t. r. Není tedy s ohledem na délku legislativního procesu a blížící se konec roku možné vše vyřešit prostřednictvím přijetí zákona nově zvolenou Poslaneckou sněmovnou. Spoléhat na dřívější termín ustavující schůze by bylo v tomto směru velkým rizikem, stejně jako přijmout tak rozsáhlou materii v legislativní nouzi nově zvoleno Poslaneckou sněmovnou s minimální legisvakanční dobou.

Nyní několik slov k obsahu návrhu obecně. Návrh tohoto zákonného opatření vychází z návrhu zákona stejného názvu, který byl dne 12. září 2013 zamítnut Senátem. S ohledem na omezený časový prostor, který byl na vypracování návrhu dán, zvolili jsme koncepci maximální zdrženlivosti ohledně zásahu do textu schváleného minulou Poslaneckou sněmovnou, včetně přijatých pozměňovacích návrhů. Nicméně výjimku z tohoto pravidla tvoří tři věcné okruhy, na které bylo potřeba v návrhu zákonného opatření Senátu reagovat. První dva se týkají problematiky zdanění investičních fondů a osvobození dividend a podílu na zisku od dani z příjmu. V těchto oblastech návrh zohledňuje připomínky, které v Senátu zazněly při projednávání původního návrhu zákona, který schválila Poslanecká sněmovna. Za třetí bylo nutno do návrhu zákonného opatření promítnout skutečnost, že došlo k zamítnutí návrhu zákona o statusu veřejné prospěšnosti.

Nyní podrobněji ke zdanění investičních fondů. Vzhledem k častým otázkám a diskusím považuji za nutné zmínit krátce ještě problematiku zdanění kolektivního investování, tedy investičních fondů. Vláda ve shodě s většinovými názory, které zazněly zde v Senátu, považuje koncept obsažený v zamítnutém návrhu zákona, který předpokládal pětiprocentní zdanění investičních fondů a osvobození podílu na zisku za nepřijatelný, čili jsme ve shodě s názorem Senátu, který zde při projednávání původní novely zazněl.

Návrh zákonného opatření Senátu se proto vrací k původní dlouhodobě deklarované koncepci navrhované ministerstvem financí. Ta prošla řádným připomínkovým řízením a odbornou diskusí. Bohužel neprošla ve své původní podobě již posléze minulou vládou a Poslaneckou sněmovnou. Tato koncepce předpokládá nulové zdanění investičních fondů, nicméně proč? To je totiž nezbytnou podmínkou pro to, aby bylo možné vyloučit režim tzv. dividendové směrnice. To je směrnice, která u nás platí již několik let a která zaručuje osvobození podílu na zisku u mateřských společností. Pokud bychom zachovali nominálně původní stav, že budeme mít zdanění, byť jedním procentem, pěti procenty, těch společností, které vzniknou, které tvoří tzv. investiční fondy, tak potom platí tato dividendová směrnice a každý, kdo je ve vztahu matka – dcera, je osvobozen od zdanění výnosů dividend atd. z takovéto struktury. Naopak, vrátíme-li se k tomu, co my navrhujeme ve vládním návrhu, k nulovému zdanění na straně investičního fondu, pak můžeme zdanit rovnoměrně jak právnické, tak fyzické osoby standardních daní 19 % a 15 % a není možno použít tu tzv. dividendovou směrnici, která je mj. podmíněna k použití právě tím, že matka zaplatila nějakou, byť minimální daň z příjmu ve struktuře, o které mluvíme, tj. investičních fondů.

Čili vzniká určitý problém a já se k tomu ještě dostanu, až budeme mluvit o pozměňovacím návrhu, který vzešel z vašeho hospodářského výboru, že nelze se de facto vrátit k původnímu nominálnímu stavu, který platí dodnes, protože v mezidobí došlo ke změně zákona o investičních společnostech a investičních fondech, ten je nově po změnách platný zhruba od srpna letošního roku, a chceme-li dosáhnout cíle, který většinově deklarujeme jak my, vláda, a jak vy, většina Senátu, to znamená zachovat věcně zhruba stejné podmínky, jako byly doposud, tak proto řešení nespočívá v tom, že zachováme nominálně stejné podmínky, tj. oněch 5 % na zdanění fondů, protože potom všichni poplatníci budou moci využít onu dividendovou směrnici, a změnilo se to zákonem o investičních fondech a společnostech, že rozšířit podnikání do nějaké formy investičního fondu je dnes mnohem snazší po novele, která platí od srpna. A proto tady vzniká určité ohrožení, pokud bychom pozměňovací návrh v původní podobě přijali. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Čili my navrhujeme původní návrh ministerstva financí ještě v podstatě zjara tohoto roku – nulové zdanění na straně investičního fondu jako jednotky, jako subjektu práva, nicméně zdanění srážkovou daní ve výši 19 % v případě právnické osoby, která je členem takového investičního fondu a 15 % u fyzické osoby, která je členem, účastníkem takovéhoto fondu.

Nedochází tedy k návratu k současnému pojetí, jak jsem již vysvětlil, které předpokládá zdanění investičních fondů ve výši 5 % a s tím, že v určitých případech jsou zdaňovány podíly na zisku srážkovou daní 15 %. Pokud bychom přijali koncept původního nominálního zdanění, tak podle našich odhadů výpočtů by to mohlo vést k výpadku řádově okolo 2 miliard korun již v rozpočtu 2014 a v dalších letech pochopitelně více, protože pravděpodobně by se tato kombinace velmi liberálního pojetí tvorby investičních fondů a využití dividendové směrnice stala velmi populární a postupně by celá řada subjektů toho podle mého názoru zneužila.

Takže ještě bych velmi rád vedl debatu o pozměňovacím návrhu, který pravděpodobně zazní jako návrh hospodářského výboru. Dále bych se chtěl vyjádřit k tomu, že jsme zaznamenali určité snahy o podávání pozměňovacích návrhů k tomuto zákonnému opatření, které vůbec nesouvisí s jeho obsahem a pouze využívají té skutečnosti, že návrh novelizuje více než 40 právních předpisů.

Chtěl bych vás proto v tomto, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři požádat o zdrženlivost, abychom podstatným způsobem nenarušili smysl a cíl předložení zákonného opatření a zejména jeho neodkladnost a jiné ústavou stanovené podmínky pro využití této právní formy.

S ohledem na výše uveden vás tedy prosím o mimořádnou pozornost celé situaci a žádám vás o schválení předloženého návrhu zákonného opatření. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, předsedo vlády, a prosím vás, abyste se posadil u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 184/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Škaloud. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona – pardon – zákonného opatření výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 184/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Lajtoch, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Lajtoch:  Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážené paní senátorky, vážení pánové senátoři. Vláda předkládá návrh, který ve velké míře kopíruje návrh zákona o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva, předložený dřívější vládou a schválený Poslaneckou sněmovnou, který Senát zamítl. Je časově nereálné obratem zpracovat návrh zákonného opatření, který by skutečně pouze a výlučně upravoval záležitosti přímo související s nabytím účinnosti nového občanského zákoníku od 1.1.2014 a současně vyloučit vše, co s ním přímo nesouvisí.

Z hlediska legislativní techniky tomu brání zejména odložená účinnost tzv. daňové reformy k 1.1.2015. Vláda proto schválila 25. září 2013 svým usnesením č. 745 nový modifikovaný návrh v podobě zákonného opatření Senátu, který má zohledňovat věcné připomínky Senátu k zamítnutému tisku. Modifikace spočívá zejména ve dvou směrech, a to v úpravě zdanění základních investičních fondů a v opuštění záměru osvobodit od ní daně z příjmu podílu na zisku a dividendy.

Vláda setrvala na koncepci transformace daně dědické a daně darovací ustanovení zákona o daních z příjmů, přičemž pro případ, že by nebyl přijat návrh zákonného opatření o dani z nabytí nemovitosti věcí v pozměněné podobě, navrhla v části 42. zrušení celého zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí. Oproti senátnímu tisku č. 176 navržené zákonné opatření neobsahuje v novele zákona o daních z příjmu vložení nového ustanovení § 4a, týkající se osvobození podílu na zisku a obdobných příjmů fyzických osob od daně z příjmů.

Pokud se týká zdaňování investičních fondů, respektive podle návrhu tak zvaných základních investičních fondů, měly by být na základě zákona o jednom inkasním místě od 1. ledna 2015 zdaňovány sazbou 0. Pro právnické osoby na rozdíl od senátního tisku 176 se v § 36 odst. 9 stanovuje zvláštní sazba daně z příjmu ve výši 19 % pro příjem z podílu na zisku s účastí základních investičních fondů, a to od 1. ledna 2014. Pro právnické a fyzické osoby je pro letošní rok stanoveno u tohoto příjmu zvláštní sazba daně ve výši 15 % pro fyzické osob, 15 % zůstává podle návrhu zákonného opatření nedočtena.

Do ustanovení o zvláštní sazbě ve výši 15 % byl též zařazen příjem splnění zisku svěřeneckého fondu. Dále byla v novele zákona o daních z příjmu zohledněna skutečnost, že Senát neschválil zákon o statusu veřejné prospěšnosti. Oproti zamítnutému senátnímu tisku se v novele zákona o dani silniční pro účely této daně Česká televize, Český rozhlas, Česká tisková kancelář a zdravotní pojišťovna stávají veřejně prospěšným poplatníkem daně z příjmu právnických osob a příjmy České televize, Českého rozhlasu a České tiskové kanceláře, které nejsou předmětem daně z příjmu právnických osob se určují jako by tito poplatníci byli veřejně prospěšnými poplatníky daně z příjmu právnických osob.

V ostatních částech návrhu zákonného opatření bylo provedeno několik legislativních technických úprav a navrhuje se změna účinnosti některých ustanovení článku 1 zákona o jednom inkasním místě. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu Parlamentu České republiky na své 19. schůzi konané dne 7. října 2013 k vládnímu návrhu zákonného opatření Senátu o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů po úvodním slově zástupce navrhovatele Dr. Ladislava Minčiče, CSc., MBA, náměstka ministra financí České republiky a po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Lajtocha a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákonného opatření ve znění pozměňovacích návrhů, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Vše.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu, zaznamenával případné další návrhy, k nimž se můžete po skončení rozpravy vyjádřit. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miroslav Škaloud. Ano, přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené paní senátorky a senátoři, jenom v krátkosti potvrzuji, co zde bylo řečeno. Ústavně-právní výbor nepřijal žádné usnesení, protože nebyl dostatek hlasů ani pro, ani proti. Bylo to zřejmě z důvodu, že se očekával pozměňovací návrh, který zde byl přednesen a který přišel z hospodářského výboru. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore a otevírám obecnou rozpravu. Písemně přihlášeni s přednostním právem jsou senátoři Vystrčil a Grulich. Takže nyní uděluji slovo panu senátorovi Vystrčilovi.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane premiére v demisi, vážené kolegyně a kolegové. Já k zákonu o změně daňových zákonů mám takové tři, možná trochu delší poznámky.

První věc je, že považuji za důležité se vrátit do historie. Tento zákon tady neprojednáváme poprvé, ale podruhé. Při prvním projednávání jsme ho zamítli. Zamítli jsem ho přesto, že jsme byli ministrem financí upozorněni, že tím vzniká velké riziko. Například riziko, které souvisí s tím, že by teoreticky, pokud bychom dnes nic neudělali, mohl vzniknout právní chaos, a poměrně významný negativní dopad na inkaso veřejných rozpočtů. Zamítli jsme ho přesto, že vláda ústy ministra financí deklarovala, že dva resp. tři problémy, které v zákonu shledávali senátoři – tzv. investiční fondy, dividendy a případně veřejnou prospěšnost – je vláda ochotna napravit, např. zákonným opatřením.

Přesto tady – dle mého názoru – naprosto nepochopitelně a svévolně část senátorů argumentovala pro zamítnutí tohoto zákona. Tím jsme se dostali do velmi obtížné situace.

Rozhodnutí, které jsme učinili, bylo nesprávné. Pokud se pustíme dneska do nějakého senátorského kutilství, uděláme další nesprávné rozhodnutí. Chtěl bych před tím velmi varovat.

Ještě v rámci prvního bloku bych chtěl připomenout jednu věc. Potom k ní promluvím podrobněji. Říkali jsme o tom, co je odkladné; a co je neodkladné. Mluvili jsme o tom, že by to nemělo být tak, že v rámci rekodifikace soukromého práva budeme i měnit daňové zákony. Budeme se třeba snažit nastavit prorůstová opatření nebo lepší podmínky pro naše investory, nebo např. zavést jednotné inkasní místo.

Dokonce pan senátor Dienstbier – cituji z jeho projevu – řekl, že by vláda měla buď předložit zákonná opatření, kde budou, ale doopravdy jenom ty věci (to je, prosím, citace) související s občanským zákoníkem, a ne zcela zásadní změna celého daňového systému. Anebo samozřejmě zase teoretická možnost – odložit účinnost celé občanskoprávní rekodifikace a všech doprovodných zákonů. Tolik, prosím, citace.

Samozřejmě, že pan senátor Dienstbier neměl pravdu, a není to poprvé, co neměl pravdu. Protože skutečně tady dneska máme zákon, který není vypreparován. Pořád obsahuje všechny věci, které znamenají změnu daňových zákonů, zavedení JIM atd. atd. A pokud by měl pravdu, tak vlastně o tom dneska nemůžeme hlasovat, protože není splněna podmínka neodkladnosti. Dokonce v důvodové zprávě vláda i vyjmenovává věci, které v podstatě z jednoho pojetí neodkladnosti nejsou neodkladné. Jsou tam vyjmenovány další věci, které se dějí a které se mění. Co je anebo není neodkladnost, o tom, předpokládám, ještě dneska bude debata. Pokusím se do ní také přispět.

To zásadní, co chci sdělit – vám sděluji, že ti z vás, kteří hlasovali pro zamítnutí zákona, udělali zásadní chybu, protože přístup Senátu svědčí o malé politické kultuře, o jeho nestátotvornosti; a jenom o snaze v nějakém okamžiku, kdy můžeme zažít svých pět minut slávy, si to nejvíce vychutnat. To je moje vzpomínka na to, co bylo. Upozorňuji, že pokud si ještě uvědomíme, že to všechno bylo – dle mého názoru – doprovázeno v podstatě nehoráznými útoky na úředníky MF za to, co si to dovolují, že mají jiný názor a že obhajují názor ministra financí a této vlády – tak to považuji za velmi smutnou etapu fungování Senátu v rámci prvního projednávání tohoto zákona.

Teď máme možnost to napravit, uvidíme, jak to dopadne.

Druhá věc, nejsem právník, ale ono to nemá jen právní rozměr, je, co je to neodkladnost. Co to znamená, zda je nebo není něco neodkladné. Pokud jsem měl možnost o tom přečíst nějaké věci, tak v podstatě je na nás, na politicích, abychom rozhodli co je a co není neodkladné. Na nikom jiném to není. Teď je otázka, jak se tedy bude posuzovat legitimita našeho rozhodování o tom, co je a co není neodkladné.

Ústava říká, že bychom měli přijímat pouze taková opatření, která navrhne vláda. To dle mého názoru má ten smysl, že Senát svým hlasováním vlastně říká, jestli vládě věří anebo nevěří. Neměl by dělat to, že řekne, nevěřím, a rád bych tam tohle ještě dodal. Protože v tom okamžiku se stáváme kutily, a pokud je to, řekněme, někdy přijatelné v rámci návrhů zákonů, tak to rozhodně není přijatelné a není to správné v případě přijímání zákonných opatření. O tom jsem bytostně přesvědčen. Všechny bych chtěl poprosit, aby žádné další návrhy, které mění zákonná opatření, nedávali, protože – dle mého názoru – tím snižují legitimitu rozhodnutí. Tím snižují validitu neodkladnosti. Protože v tom okamžiku je to chování, které odpovídá schvalování standardního návrhu zákona. To – dle mého názoru – zákonodárce neměl na mysli.

My můžeme legitimitu potvrdit tím, že řekneme, že vládě věříme, a pokud to udělá i Poslanecká sněmovna, tak v tom okamžiku neodkladnost, dle mého názoru, je naplněna. Je to vlastně politické rozhodnutí, které uděláme. Není to rozhodnutí o tom, zda je to nezbytné, co by se dělo... atd. To je věc, kterou jsem chtěl říct k neodkladnosti.

Myslím, že by bylo velmi vhodné, pokud by byl zájem, aby republika fungovala, abychom se snažili, aby 3 orgány politické moci: vláda, Senát a následně Poslanecká sněmovna poté, co se sejde na své první schůzi, rozhodovaly stejně, a nedělali jsme to tak, že z toho rozhodování, je evidentní, že někdo má jiný názor, než ten druhý.

Protože pokud dáme dneska pozměňovací návrhy, vystavujeme pana premiéra do dvojí role. První je, že s nimi bude souhlasit v tom smyslu, že nevezme návrh zpět, protože ví, že je nutné, aby tady chaos nevznikl, abychom vybrali daně. Anebo ho vezme zpět, ale potom to znamená, že řekne – to už teď je věc, která pro mě není přijatelná, ale to znamená, že potom bychom museli přistoupit k dalším nástrojům, které existují, jsou využitelné, byť jsou zase rizikové, což je např. stav legislativní nouze v rámci projednávání Poslaneckou sněmovnou, která bude následně zvolena.

Tolik k neodkladnosti a k tomu, že bych velmi chtěl poprosit své kolegyně a kolegy, aby byli velmi umírnění v předkládání různých pozměňovacích návrhů; tu týkajících se církví; tu týkajících se hasičů; tu týkajících se další a dalších subjektů. Protože každý z nás by určitě rád někomu pomohl a rád by sáhl do nějaké právní normy, protože tam zrovna má nějaký zájem, nebo si myslí, že něco není v pořádku. Ale to je špatný přístup.

To je přístup, který nepříslušní okamžiku, kdy se přijímá zákonné opatření.

Třetí věc, kterou k tomu chci říct – k vlastnímu zákonu. Přiznávám a uznávám, byť jsem příslušníkem koalice, která už dneska neexistuje, že vláda měla (nemyslím tedy současnou vládu, ale předchozí) příliš velký apetit. Opravdu změn věcí, kterých se snažila dosáhnout, bylo strašně moc, a potom to nakonec dopadá, že kdo chce moc, nemá nic. Je to chyba.

Máme dvě možnosti. Buď si chybu uvědomíme, a nebudeme se chovat stejně. Nebudeme mít takový velký apetit a budeme věřit této vládě v demisi; a budeme se chovat státotvorně, umírněně a pokorně. Anebo budeme mít takto velký apetit a budeme se snažit to teď ještě využít a užít si svých pět minut slávy.

Mám ještě jednu poznámku. V rámci debaty o zákonu bylo také kritizováno, že dochází paralelně k tomu, že zároveň s rekodifikací soukromého práva jsou tam instalována další opatření, která už s tím nesouvisí a že mělo jít o dvě zákonné normy.

Z hlediska pojetí práva a přijímání právních norem lze tomu rozumět a má to svoji logiku. Z hlediska proveditelnosti věcí je to téměř nemožné, aby šly paralelně dvě právní normy, které spolu úzce souvisejí, vedle sebe. Protože v tom okamžiku v případě změn v jedné normě, když ta druhá norma byla už přijata, tak už v ní vlastně nemůžete dělat změny, takže je to nelogické.

Není možné udělat zákon o tom, jakým způsobem se budou vyrábět dopravní značky, a jiný zákon, který říká, jakou rychlostí se bude jezdit. Protože když změníme rychlost, potom dopravní značky už musí mít jinou číslici na svém terči. Proto to musí být v jednom zákoně.

Nemůžou být dva zákony vedle sebe, zejména když jsou projednávány paralelně, protože to potom není vůbec racionálně uchopitelné a velmi těžko je to z hlediska koordinace zvládnutelné.

Na závěr svého vystoupení jednak navrhuji, aby tento zákon byl přijat v podobě, předloženém touto vládou, pardon, zákonné opatření v podobě, předložené touto vládou. A potom nás všechny prosím, abychom se vyhnuli tomu senátorskému kutilství, uvěřili této vládě v demisi, protože to není v zájmu ODS a není to v zájmu sociální demokracie, ale je to v zájmu této země. A buď my budeme zase si hrát na svém vlastním písečku, anebo to uděláme tak, že tentokrát se budeme chovat pokorně, byť všechny nás svědí jazyk a všichni tam chceme něco rychle dostat, protože teď je ta možnost, kdy vláda vlastně v podstatě, pokud jí záleží na této zemi, nemůže nic jiného udělat, než nakonec na to kývnout. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, a nyní vystoupí pan senátor Grulich.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně, kolegové, chtěl bych prohlásit, že se nezúčastním debaty ani hlasování o všech čtyřech návrzích zákonného opatření Senátu. Ve všech případech se zdržím hlasování. Nejedná se o souhlas nebo nesouhlas s obsahem těchto návrhů. Jde o mé politické rozhodnutí. Neshledávám nezbytnou nutnost přijímání návrhů formou zákonného opatření.

Svůj názor opírám zejména o to, že co se týká zákonů, souvisejících s občanským zákoníkem, existovala možnost rozpustit sněmovnu o 14 dní déle, jak navrhovala ODS, a nemuseli jsme se dostat do této prekérní situace. Tytéž zákony mohl Senát přijmout na minulém zasedání. Nepřijal je a vrátil je vládě. Argumenty, že je nutné přijmout formou zákonného opatření Senátu návrhy zákonů, protože hrozí časové prodlení, tento nedostatek rozptýlil sám předseda vlády v demisi, který v neděli prohlásil v souvislosti s úpravou poplatků za pobyt v nemocnici, že klidně předloží návrh zákona do Poslanecké sněmovny po volbách, a Poslanecká sněmovna stačí rozhodně projednat tento návrh do konce roku a vše se stihne. Tak nechápu, proč by nově zvolená sněmovna také nemohla do konce roku schválit i dnes předkládané zákony formou zákonného opatření.

Stejně tak jsem dnes při ranních zprávách zjistil, že pan předseda vlády v demisi prohlásil, že jestliže budeme dávat nějaké pozměňovací návrhy v Senátu, že klidně tyto návrhy stáhne. Nechť je stáhne.

Využití zákonného opatření Senátu chápu jen v případě ohrožení státu přírodní katastrofou nebo válkou. Tato situace nenastala. Odmítám jednat o Zemanových dekretech a odcházím do senátní restaurace čekat na válku nebo na zemětřesení. Na shledanou.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Přeji pěkné posezení a děkuji. A nyní vystoupí v obecné rozpravě paní senátorka Veronika Vrecionová.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Vážený pane premiére, pane předsedo, kolegyně, kolegové, můj předřečník tady řekl vše, co jsem vlastně chtěla říci já. Já se přidám k tomu, že se ve věci zákonných opatření zdržím. Jenom bych možná ještě ráda doplnila, že tato zákonná opatření nám navíc ještě předkládá vláda pana prezidenta, která je v demisi a která nikdy neměla důvěru Poslanecké sněmovny, ani ji nemá, což si myslím, že je další argument pro to, abychom ta zákonná opatření neprojednávali. To, že tyto návrhy bylo možné přijmout Poslaneckou sněmovnou, kdyby se byla rozpustila o trochu později, již pan senátor Grulich také řekl. To, že jsme je mohli schválit na minulém plénu, tady také padlo.

Pouze bych chtěla ještě připomenout, že tady za měsíc bude nová Poslanecká sněmovna a ve zkráceném řízení také není problém, aby všechny tyto normy schválila. Myslím si, ještě bych ráda doplnila pana senátora Vystrčila v tom, že nejenom my tady budeme rozhodovat o legitimitě, o neodkladnosti, o tom, jestli je možné to projednávat, nicméně mějte také na paměti, že samozřejmě skupina senátorů nebo poslanců může kdykoli toto napadnout u Ústavního soudu, a ten o tom také bude moci rozhodovat. Nejenom my.

Děkuji. Zdržím se ve všech těchto případech.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní senátorko. Nyní vystoupí pan senátor Jan Hajda.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážené kolegyně i kolegové, na úvod bych chtěl prostřednictvím pana předsedy vzkázat předřečníkovi senátoru Vystrčilovi, který tvrdil, že můžeme pouze schválit, a nic jiného, myslím si, že Senát je od toho, abychom vyjádřili se především ke špatným zákonům, které nám sem chodí.

Proč jsme minule neschválili dańový balíček, týkající se občanského zákoníku? Ze dvou důvodů. Za prvé z důvodu hrozících dopadů do veřejných rozpočtu a z důvodu, že vláda tehdejší koaliční zneužila okamžik rekodifikace soukromého práva k tomu, aby upravila řadu jiných věcí s rekodifikací nesouvisejících a neprospěšných pro občany tohoto státu. Na tuto skutečnost přitom bylo Kalouskovo ministerstvo financí upozorňováno již v rámci projednávání v legislativní radě vlády a výsledek byl prosazen politickou silou. Proto se domnívám, že je správné, že jsme toto neschválili.

Nyní konkrétně, jaké by byly dopady. Tzv. efektivní zdanění investičních fondů ve výši 5 %, kombinace 5% daňové sazby u investičních fondů a aktivizace osvobození podílu na zisku, tzv. výstupů z investičního fondu oproti stávajícímu 20% efektivnímu zdanění by z nás udělalo daňový ráj uprostřed Evropy v době, kdy naopak všechny země hledají cesty, jak daňovým rájům a daňovým únikům účinně bránit.

Dále kombinace výše uvedeného se zjednodušením změny formy, např. akciových společností či společností s ručením omezeným na investiční fondy v návaznosti na zákon o investičních společnostech a fondech by vedla k tzv. daňové optimalizaci, tj. česky řečeno k neodvádění daní. S tím přece nemůžeme souhlasit. Já dále, tak jako většina klubu, nesouhlasím s tak rychlým zabezpečením odpisů, které bylo předloženo, poněvadž k tomuto předložím pozměňovací návrh, ve kterém se dočtete analýzu, byť by to znamenalo, vážení, dopad na státní rozpočet 9,1 miliardy, z toho 2,1 miliardy na obecní rozpočty. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore, a nyní prosím pana senátora Jiřího Dienstbiera, aby se ujal slova.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, já bych chtěl znovu jako v předchozích rozpravách k věcem, týkajícím se občanského zákoníku, upozornit na to, že způsob projednávání celé rekodifikace občanského práva, nejenom samotného občanského zákoníku, ale zejména doprovodných zákonů nebo tzv. doprovodných zákonů, je zcela nezodpovědný. Ze strany zejména samozřejmě předchozí vlády, která celou rekodifikaci předkládala do Parlamentu, a to proto, že je zcela nepřípustné, aby takto zásadní změna, zahrnující i doprovodné předpisy, nabyla účinnosti těsně před účinností celé rekodifikace.

Takovéto zásadní změny celého civilního práva se přijímají v civilizovaných zemích s dostatečným předstihem, tak aby se na to celá praxe, ale nejenom profesionálové, ale i právní laici byli schopni připravit. Aby skutečně platilo to, že každý je vázán platným právním stavem, že každý se musí řídit platnými zákony, ale k tomu taky musí mít možnost se s těmi platnými zákony v dostatečném předstihu seznámit.

Pokud jsme tady posledně schvalovali v podstatě procesní zákoníky a další zásadní změny, které teď teprve jsou v konečném znění známy, alespoň tedy profesionálům, o laicích velmi pochybuji, tak je to doopravdy hazard s právní jistotou všech našich občanů.

Pokud tady zástupce Občanské demokratické strany vyzývá k zodpovědnosti, k jednání ne v zájmu ČSSD nebo ODS, ale v zájmu této republiky, tak já to považuji za absolutní pokrytectví. Protože je to odpovědnost zejména ministra spravedlnosti Pospíšila, kterého já jsem tady při projednávání občanského zákoníku výslovně upozorňoval, že odklad účinnosti o další dva roky je v jeho zájmu, že jeho ministerstvo bude mít problém v dostatečném čase dostatečně rychle připravit veškerou doprovodnou legislativu. Tehdy jsem upozorňoval, že to tady budeme honit na poslední chvíli v druhé polovině tohoto roku. V jakési politické umanutosti on trval na účinnosti k 1. lednu 2014.

Žádná další vláda, žádný další ministr na tom bohužel nic nezměnil. Takže výzvy k zodpovědnosti od ODS jsou doopravdy pokrytecké. Možná, kdyby to nebylo tak vážné, i trochu úsměvné.

Posledně když jsme tady zamítli ty daňové předpisy, které tzv. souvisí s občanským zákoníkem, tak jsme je odmítli schválit právě proto, že tam bylo přilepeno obrovské množství věcí, které s rekodifikací civilního práva vůbec nesouvisí. Je to doopravdy také nezodpovědnost, tyto věci nalepit k tzv. doprovodné legislativě, ať už jsou to ty investiční fondy nebo dividendy, ale třeba také odpisy, ale celá řada dalších věcí, které tam doopravdy nemají co dělat.

Co se týče pravdy a nepravdy z hlediska neodkladnosti a naléhavosti dnešního zákonného opatření, tak já jsem tady při předchozí rozpravě upozorňoval, že to, co by vláda měla předložit, je pouze to, co doopravdy souvisí s rekodifikací občanského práva. A žádné další věci. Čili i já mám problém s tím, co tady je dnes předloženo, protože kromě toho projednávání na poslední chvíli samozřejmě jsou tam i zcela nesouvisející věci. Bylo by právně mnohem čistší i z hlediska ústavního požadavku neodkladnosti, kdyby tam bylo pouze to, co s občanským zákoníkem skutečně nezbytně souvisí. Pak bychom asi vůbec nemohli pochybovat.

Nicméně co se neodkladnosti týče, tak je zcela zjevné, že my nemůžeme – vláda i Senát a následně sněmovna, nemůžeme zůstat nečinní, protože vůbec největší katastrofa by byla, kdyby se neschválilo vůbec nic. Ani odklad občanského zákoníku a souvisejících předpisů, ani doplnění těchto předpisů.

Sám zástupce ministerstva financí posledně při projednávání zamítnutých návrhů zákonů zdůrazňoval, jaká by to byla katastrofa, rozvrat veřejných financí, výpadky v řádu desítek miliard korun. To zcela jistě nemůžeme dopustit. Takže něco přijmout musíme.

Já mohu pouze konstatovat, že mě velmi mrzí, že se v tomto podle mého názoru trošku alibisticky zachovala i ta současná udržovací vláda, jak se sama definuje, že přesto, že si sama vyhodnotila a dokonce ministryně spravedlnosti to tady na poslední schůzi zmínila, přestože si sami takto vyhodnotili situaci, že urychlená účinnost je obrovským rizikem z hlediska právní jistoty občanů i všech dalších subjektů, které se budou muset novým právem řídit, že nenavrhla odložení účinnosti občanského zákoníku zákonným opatřením, že za každou cenu trvá na tom, že se ta rekodifikace dokončí k 1. lednu 2014.

Já bych chtěl jenom říct, že to není pak otázka udržování nějakého stavu, ale je to i převzetí odpovědnosti. Politické odpovědnosti ze strany současné vlády za to, co se k 1. lednu 2014 stane. Protože bylo k dispozici i jiné řešení.

Já mám velký problém pro navrhovaná zákonná opatření v daňové oblasti v tuto chvíli hlasovat. Jediné, co samozřejmě mě může přimět k tomu, abych ruku pro zvedl, samozřejmě po nějakých úpravách, které tady jsou navrhovány, je doopravdy vědomí toho, že my nemáme v rukou sami bez návrhu vlády možnost odložit občanský zákoník, a že neschválení vůbec ničeho je, jak jsem zmiňoval, ta vůbec nejhorší varianta.

Ale znovu bych chtěl zdůraznit, že je to nezodpovědný přístup a volíme ze dvou katastrofálních variant tu přijatelnější.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Pavel Lebeda, připraví se opět pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Pavel Lebeda:  Dobrý den přeji všem, děkuji za slovo, pane předsedo. Vážený pane premiére, kolegyně, kolegové, dámy a pánové projednáváme, jak jsme slyšeli, tento návrh zákona již podruhé. Při tom prvním projednávání jsem už v obecné rozpravě avizoval pozměňovací návrh, stručně řečeno související se zdaněním církví. Ten návrh jsem předběžně zdůvodnil, a vyjádřil odhodlání předložit jej v situaci, pokud dojde na podrobnou rozpravu. V případě, že bude celý návrh zákona zamítnut a bude předložen nový, který nezohlední tuto situaci, vyjádřil jsem odhodlání předložit tento pozměňovací návrh i při druhém projednávání, což se samozřejmě v tuto chvíli děje.

Nevím, jestli si správně užiji těch pět minut slávy, jak nás další i řečníky označil kolega Vystrčil. Možná že to stačím za 8 minut.

Podstatou pozměňovacího návrhu je skutečnost, že v důsledku majetkového narovnání s registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi došlo k odluce církví od státu. Tím se stane, z toho nutně vyplývá i nutnost zbavit registrované církve a náboženské společnosti statutu veřejně prospěšného daňového poplatníka, a tím další postup, který zdaní církve, tak jako jiné organizace, které se zabývají ideologickou nebo podobnou činností. Vzhledem k šíři a ekonomickému objemu provedeného narovnání s registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi se tyto církve stávají subjekty, které budou rozvíjet vybranou činnost, a tím i logicky generovat ekonomické zisky.

Církev samozřejmě v souvislosti s tímto pozměňovacím návrhem bude moci nadále a bez daňového zatížení provozovat veřejnou službu, charitu, svoje vzdělávací programy v církevních školách, působit v oblasti kultury atd., tak jako kterákoli jiná veřejně prospěšná společnost.

Poslání církve bylo a je kázání evangelia, kázání slova božího. To je její hlavní činnost. A ta vedlejší činnost, to je péče o potřebné. Tu ty církve už v minulosti předávaly jiným organizacím. Už před válkou v Osvobozeném divadle zpíval Voskovec s Werichem: Čtěme bibli, tam to všechno je, Samuelova kniha nám povídá atd.

A když tu bibli čteme, zjistíme, že už svatý Petr odmítal vedlejší činnosti, péči o potřebné, charitu atd., protože je církev odváděna od svého hlavního poslání, šíření slova božího, kázání evangelia. Tato hlavní činnost církve je činností soukromou, ideologickou, a nelze ji daňovým zvýhodněním, které v tomto návrhu daňovém přetrvává, preferovat proti jiným podobným subjektům právním, které působí ideologicky, nebo třeba i další církve neregistrované atd. Měly by platit pro ně stejně daňové povinnosti, jako podobné subjekty zájmového charakteru.

S tím souvisí samozřejmě i zdanění nemovitostí či jednotek, které slouží k této činnosti, a tím i pozemků, na nichž tyto nemovitosti a jednotky leží.

Toto zdanění by logicky přešlo na obce a města, tak aby ti věřící měli možnost po upravené, osvětlené a v zimě udržované cestě se k tomu svému kostelíčku dostat.

Takže odlukou církve od státu princip tohoto pozměňovacího návrhu je opravdu zdanění církví i nemovitostí tak, aby ta činnost hlavní – církevní podléhala dani jako každé jiné činnosti podobných organizací.

V majetkovém narovnání s církvemi je v tomto sále více než 20 kolegů, kteří podpořili stížnost k Ústavnímu soudu na církevní restituce. Předpokládám, že to budou také ti, kteří tento pozměňovací návrh podpoří. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Vystrčil a připraví se pan Stanislav Juránek.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já budu reagovat na několik věcí, které tady zazněly. Prvně k odpovědnosti a neodpovědnosti.

Já nevím, kolik měl bývalý ministr spravedlnosti, který dokončil práci na občanském zákoníku, která trvala 10 let, času na to, aby to předložil včas. Nevím, kdo všechno mu v tom bránil nebo pomáhal. Klidně připusťme, že se třeba choval neodpovědně, nebo že se strana nebo vláda, která předkládala občanský zákoník, chovala neodpovědně. Pokud to někomu z vás pomůže, tak si to klidně řekněte a můžete se tím třeba i vnitřně těšit.

Co ale chci říct. Hlavně, že podle mého názoru politika se nedá dělat tak, a můžete to zase nazvat pokrytectvím, že když se někdo chová neodpovědně, zcela automaticky z toho vyplývá, že ten další se také může chovat neodpovědně. To je přece úplně absurdní logika, když mi někdo rozbil okno, že mi rozbil okno, vyplývá, že já mu také můžu rozbít okno. To je naprosto absurdní logika, kdy my začínáme říkat: Oni se chovali neodpovědně, vláda v demisi se také chovala neodpovědně, také to špatně rozmyslela, tak přece my máme taky právo se chovat neodpovědně, my taky máme právo do toho dát svoje nápady, návrhy a v podstatě ignorovat, že se jedná o zákonné opatření, ignorovat to, že ústava nás vyzývá, abychom jako senátoři velmi uvážlivě zvažovali to, do jaké míry té své moci využijeme. A uvážlivě zvažovat znamená, že prostě omezíme některá svá nutkání, některé své chtíče a budeme se chovat pokorně a zhostíme se té role.

Takže to je k té odpovědnosti a neodpovědnosti, jak já ji vnímám. Pokud se v této zemi naučíme – třeba aspoň v této horní komoře – chovat tak, že na neodpovědnost nebudeme odpovídat neodpovědností, jedině to všem pomůže a možná, že nás to dlouhodobě posune někam dál.

Druhá věc – pokrytectví. Tady přímo – prostřednictvím pana předsedajícího k vám všem – já jsem myslel, že to snad z těch dalších projevů mých kolegů z ODS bylo jasné, já jsem vás neoslovil jako ODS. Já jsem vás oslovil jako Miloš Vystrčil. Tak to je. To znamená, pokud nyní bych měl převést slova pana Dienstbiera, tak řekl, že já jsem pokrytec, ne ODS. Protože já jsem mluvil k lidem – k senátorům napravo a k senátorkám a senátorům nalevo. Tak to je, prosím vás! To znamená, pokud říkáte, že jsem pokrytec, v pořádku, klidně, já to vydržím. Pokud vám pomůže k tomu, abyste hlasovali potom pro ten návrh zákona, jak je předložen vládou v demisi. A znovu jsem řekl, že to ODS nic nepřinese a nebude to pro ni žádná výhoda, stejně jako pro vás. Možná, že máte názor, že jiné věci - když pomůžeme v tomto okamžiku církvím nebo hasičům, že nám pomůžou více. Možná, že vám partikulárně tím pomůžou. Ale obecně politickou kulturu v této zemi a úroveň a autoritu této komory tím snižujete. To je můj názor a já vám to sděluji, jako že spousty z vás, kteří dneska předkládají nějaké pozměňovací návrhy, si lidsky velmi vážím. Takhle já to vnímám. A já jsem se také po nějakých telefonátech, které jsem měl, rozhodl, že prostě nebudu v tomto případě – jako že poměrně často třeba, když je to zajímavý nápad, dobrý nápad ho podporuji – toto dělat, protože to zákonnému opatření a situaci, ve které se nacházíme, nepřísluší.

To je můj komentář k pokrytectví a k tomu, jak já se dívám na pozměňovací návrhy, a v tuto chvíli neříkám, zda jsou špatné nebo dobré, jenom bych prosil, abychom na neodpovědnost neodpovídali neodpovědností a abychom se chovali tak, jak přísluší této komoře, pokud vždycky máme plná ústa toho, že jsme ochránci ústavy a že jsme ti státotvorní. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí s přednostním právem paní první místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Připraví se pan senátor Juránek.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, kolegyně a kolegové, v podstatě jenom technickou poznámku. Samozřejmě, že jsme si všichni vědomi své odpovědnosti, ale neschovávejme za odpovědnost zájmy, které jsou úplně jiné. V podstatě ve vztahu k pozměňovacím návrhům nejde o nic jiného, než o miliardy v investičních fondech. Takže, prosím vás, říkejme věci tak, jak jsou.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Prosím pana Stanislava Juránka, aby se ujal slova. Připraví se pan senátor Petr Bratský.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, pane předsedo vlády. Já bych byl velmi rád jenom věcný. Zákonné opatření není klasický zákon. Ale také jako senátoři nejsme povinni odsouhlasit úplně přesně to, co udělá vláda. Ale já bych chtěl technicky říct, co se domnívám, že můžeme udělat jako Senát. My můžeme souhlasit s tím, co nám předložila v rámci zákonného opatření vláda. Tím potvrdíme zároveň neodkladnost, protože náš názor politický je o neodkladnosti a jinak to definováno není.

Druhá věc je, že v některém z těch opatření, která vláda považuje za neodkladná, navrhneme jiné řešení. To znamená, to je druhá možnost, kterou můžeme udělat, a můžeme tedy to neodkladné řešení vyřešit jinak.

Třetí záležitost je, že řekneme, že je ještě něco jiného neodkladného. To znamená, v tom zákoně řekneme "toto je neodkladné". Upozorňuji na to, ovšem pak musíme přesvědčit vládu, nyní pana premiéra, o tom, že tato věc skutečně neodkladná je. Potom to může v té konečné fázi projít. Protože jinak pan premiér má právo návrh vlády stáhnout.

A pak je ještě čtvrtá možnost, že něco v tom zákoně je zbytečné a lze to vypustit a lze návrh na vypuštění dát.

Já tedy říkám, že toto jsou možnosti. A všechno, co je nad to, jsou možnosti, které věc komplikují a povedou k tomu, že tady budeme skutečně tvořit nový zákon. A tady prosím, abychom se tomuto vyhnuli a netvořili nový zákon, protože na to je času dost. Jinak za sebe říkám, že podpořím návrh vlády, protože mi připadá v tuto chvíli tato cesta nejschůdnější.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Petr Bratský, připraví se senátor Petr Martínek.

Senátor Petr Bratský:  Hezký den přeji všem zde v sále. Pane předsedo, pane předsedo vlády, každý z nás si vytvořil nějaký názor na věc, kterou právě projednáváme i na další body, které dnes budeme projednávat. Myslím si, že rozhodnutím na minulé schůzi Senátu jsme se sami dostali do takové malé pasti, protože v této fázi a chvíli asi Senátu nezbude nic jiného, než v také nebo onaké podobě zákonné opatření přijmout, protože skutečně hrozí to, před čím jsem varoval už na poslední schůzi, že bychom v příštím roce třeba nevybrali vůbec některé daně a že by došlo k velkým rozporům ohledně aplikace nového občanského zákoníku.

Tedy ti, co vystupují, zřejmě se budou snažit aspoň na poslední chvíli přesvědčit některé kolegy, kteří už jsou rozhodnuti, jak budou hlasovat, jestli podpořit vládou předložené zákonné opatření, nebo v několika modifikacích upravené podle pozměňovacích návrhů, které jednotlivé senátorky nebo senátoři budou předkládat.

To je asi i můj případ, takže avizuji, že podám jeden pozměňovací návrh a tím i symbolizuji, že zdaleka kluby nepostupují úplně jednotně, nejsou dopředu klubově rozhodnuty, jako to bývá často v Poslanecké sněmovně, máme své názory a vidíme život v naší zemi každý nějak, a podle svého slibu se každý bude snažit naplnit to, aby se v naší zemi žilo lépe a aby nedocházelo k věcem, ke kterým v řádných demokratických systémech docházet nemá.

Já tedy dopředu avizuji, že podpořím určitě zákonné opatření, které předložila vláda, ale pokud budou některé pozměňovací návrhy, tak si dovolím také jeden předložit. Nechám na vaší úvaze, zde jej podpoříte, nebo ne. Jedná se totiž o to, že bychom měli před zákonem vyrovnat jednu drobnou věc, která se tam dostala jako jedna z mnoha chyb, které byly už i na minulé schůzi v návrzích zákonů, a v tom kvapíku, ve kterém předkládala vláda zákonné opatření, se tam dostaly znovu, nebyl čas na jejich odstranění.

Ale mně to vnitřně nedá, abych vám neřekl, že stejný přístup, jako ve vztahu k ručení při platbě za neregistrovaný účet, je namístě jej uplatnit i ve vztahu k ručení za nespolehlivého plátce. Jedná se tedy o daň z přidané hodnoty, kdy především drobní živnostníci a drobní a střední podnikatelé s tím mají poměrně velké problémy, zjišťovat neregistrované účty, případně nespolehlivé plátce. Je to pro ně obrovská zátěž. A zatímco vládou navržené zákonné opatření myslí na neregistrované účty, zapomnělo tam dát ručení za nespolehlivé plátce, což je ale pro toho, který to má zjišťovat, naprosto stejná věc.

Můj názor podporuje i dosavadní přístup finanční správy, když generální finanční ředitelství svým sdělením ze 4. 1. t. r. dalo na vědomí, že za nespolehlivého plátce bude označen takový plátce, pokud se dopustí jednoho z následujících prohřešků při správě daně. Prosím, poslouchejte.

1. Vyměření nebo doměření daně podle pomůcek v částce vyšší než 500 tisíc Kč.

2. Neuhrazení zajišťovacího příkazu, který byl vystaven z důvodu, že plátce je zapojen do řetězových obchodů.

3. Nedoplatek na dani vyšší než 10 milionů Kč po dobu delší než 3 měsíce.

I z přístupu finanční správy je tak zřejmé, že institut nespolehlivého plátce je namířen proti závažným porušením povinnosti při správě daní a není namířen proti běžnému obchodnímu styku. Z toho vyvozuji, že to potvrzuje i skutečnost, že podle mých informací bylo k 18. 9. t. r. vydáno pouze 22 rozhodnutí o nespolehlivém plátci. Přitom celkový počet plátců DPH je zhruba 500 tisíc. Takže se jedná o naprosto marginální věc.

Myslím si, že zatížení právě těch drobných živnostníků by bylo enormní kvůli zbytečné věci, která státu nevybere téměř žádné finanční prostředky, ale že bychom měli před zákonem srovnat ty dvě věci, a to je neregistrovaný účet, případně ručení za nespolehlivého plátce.

Až bude podrobná rozprava, já ten pozměňovací návrh načtu, na stůl jej dostanete a naložte s mým námětem, jak sami cítíte, že je nejlépe. Za sebe říkám, že si myslím, že pokud schvalujeme nějaké normy, tak by měly být vyrovnané a nikoli nevyrovnané, a těm drobným živnostníkům nepomůže, když budou mít jednu věc osvobozenou, ale druhou ne. Budou to muset zjišťovat zrovna tak, a pro ně to je opravdu velká zátěž. Věřte mi. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Radko Martínek, připraví se pan senátor František Bublan.

Senátor Radko Martínek:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, pane předsedo vlády, já bych si dovolil – vaším prostřednictvím, pane předsedo – obrátit ke svému váženému kolegu Vystrčilovi. Předesílám, že si ho velmi vážím, považuji ho za velmi pracovitého senátora a trošku mě mrzí způsob, jakým dneska tady hovořil, protože to úplně neodpovídalo tomu, jak se jinak chová. Zejména mě mrzí jeho přístup k odpovědnosti. Jestliže někdo něco udělá neodpovědně, špatně, tak jestli je podle tohoto výkladu neodpovědné nenapravit to nebo nějakým způsobem ty škody neomezit, tak to já nepovažuji za neodpovědnost, ale naopak to považuji za odpovědnost.

Kdysi, když jsem dělal nějaké neodpovědné věci, tak mi říkali: Když všichni skočí do studně, skočíš za nimi také? A to je náš problém. Protože minulá vláda něco rozhodla, vidíme, že to rozhodla špatně, a teď máme rozhodovat, jestli v tom budeme pokračovat, a to tím, že to, co rozhodla špatně, vejde v život, nebo nevejde v život.

Já mám k novému občanskému zákoníku, který bude platit od 1. ledna – s velkou pravděpodobností, zcela zásadní připomínky. Nelíbí se mi idea celého občanského zákoníku. Myslím si, že je špatná. Myslím si, že ruší tradice, které jsou tady v tomto prostoru dlouho charakteristické, a to už dokonce od Rakousko-Uherska. Mám tím na mysli především vztah mezi veřejným právem a právem soukromým. Nelíbí se mi také způsob, jakým občanský zákoník byl projednáván a zejména jakým byl přijat. To, že dnes vlastně řešíme zákony, které jsou prováděcími zákony, bezprostředně souvisí s občanským zákoníkem, který má platit od 1. ledna, považuji za naprosto krajně nezodpovědné. Považuji to za věc, která je tak nezodpovědný přístup, že to není ani možné, aby v této zemi takovýmhle způsobem se rozhodovalo.

Já sám si pamatuji ještě dobu, kdy jsem byl předseda výboru ve sněmovně, kdy jsme zastavovali zákon, jeho projednávání, jenom proto, že jsme neměli prováděcí vyhlášku u zákona. Dneska jsme už došli tak daleko, že schvalujeme zákon, který má platit, a nemáme zákony, které s tím souvisejí.

Já vím, že vláda je ve složité situaci, protože některé z těch zákonů dokonce už v této chvíli platí, nejsou tedy navázány na účinnost nového občanského zákoníku. Je mi také jasné, že my tady nemáme právo a nemáme pravomoc rozhodnout, zda občanský zákoník má od 1. ledna platit nebo nemá platit. Vládě nezávidím tuto situaci. Nicméně je třeba říct zcela jasně, od 1. ledna vedle obrovských ekonomických problémů, které zdědí příští vláda, a o mnoha těch problémech v této chvíli nemají ti, kteří tam příště budou, ať to bude kdokoli, ani tušení, tak vedle těchto problémů dojde k zásadním problémům právním. A ty zásadní problémy právní zcela jednoznačně padnou na příští vládu, která tady bude, protože občané, kterých se dotýká, se vůbec nebudou ptát, kdo to a kdy přijímal, ale budou za to vinit konkrétní vládu.

Jestliže tady trvalo téměř 20 let, než soudy, právníci atd. se nějakým způsobem vypořádali a našli nějakou rovnováhu mezi občanským a obchodním zákoníkem, a dá se říci, že v této chvíli to v zásadě funguje, tak je nutno znovu si připomenout, že v této chvíli ten proces začíná znovu. A je zcela evidentní, že v první fázi ani soudci, ani ti, kteří mají radit, to znamená právníci, v zásadě nebudou schopni poradit tak, aby to bylo podle jejich vědomí správně.

Já jsem se s tím seznámil sám. Neplatí to, co zase se vykládá v novinách – "voni jsou líní, voni si to nepřečtou". Ale ono je to bohužel složitější, a to souvisí právě s těmi zákony, které teď přijímáme. Protože celá řada jednotlivých částí má větší souvislosti – souvislosti s jinými zákony. A tuto věc si prostě jedním načtením neosvojíte. Bude nutno hledat nové vztahy, nehledě k tomu, že se mění právní pojmy, že se mění přístupy k právním pojmům. A navíc, co je obzvlášť vtipné, se tam zavádějí nové, zcela archaické pojmy, které nevím, jestli jsou úplně vhodné v této dynamické době.

Takže já osobně bych byl pro to, aby zákoník od 1. ledna neplatil, ale nicméně, jak jsem už předeslal, jsem si vědom toho, že – zase vzhledem k postupu vlády, která nespojila účinnosti zákonů přímo s funkcí tohoto nového občanského zákoníku – je pozice vlády opravdu nezáviděníhodná.

A ještě jednou zpět ke kolegovi Vystrčilovi. Nevěřím tomu, že by tady senátoři hlasovali podle nějakého stranického klíče. Není to u nás a předpokládám, že to není ani u ODS. Ale na druhé straně si myslím, že jestliže jsme odpovědní k tomuto státu, měli bychom se chovat odpovědně. A to, co je neodpovědné a co přinese tomuto státu další komplikace, bychom měli velmi, velmi zvažovat, jestli podpoříme.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor František Bublan.

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane předsedo. Vážený pane premiére, kolegyně a kolegové, chci také avizovat svůj pozměňovací návrh a trošku ho vysvětlit.

A ještě předtím bych se chtěl trošku přihlásit k tomu, co říkal kolega Martínek o odpovědnosti, protože pokud chceme něco plodit, něco prospěšného, dobrého, měli bychom trošku opustit takový ten dogmatický přístup k tomu, co je možné a není možné, nebo co se doporučuje u zákonných opatření.

Pokud je to dobré a pro někoho to může být i neodkladné, třeba konkrétně pro hasiče, za které tady budu mluvit, tak si myslím, že bychom to schválit měli. A nakonec je na nás na všech, abychom se buďto k tomu přiklonili či nikoliv. a také je to na předkladateli, aby to posoudil a vyslovil na to svůj názor.

Součástí tohoto tisku je také v 25. části i novela zákona o požární ochraně. A my jsme nedávno schválili zákon č. 160, kde je stanovena povinnost pro pojišťovny hradit náklady při zásahu jednotek požární ochrany u dopravních nehod a u úmyslných činů. Tato částka – a takový byl úmysl zákonodárce – by měla zůstat nebo být převedena na Hasičský záchranný sbor ČR.

Ovšem výklad některých pracovníků ministerstva financí – a zde se nechci přidávat ke kritice, i když bych rád tak učinil – je bohužel takový, že rozpočtová pravidla odkazují pouze na zákon o požární ochraně, nikoliv na zákon o Hasičském záchranném sboru. Mám na mysli překročení stanovených limitů. A ministerstvo financí nám též doporučuje buďto novelizovat rozpočtová pravidla, anebo zákon o požární ochraně, aby zásah podle zákona o Hasičském záchranném sboru ČR byl podřazen pod výjimku překročení závazných limitů státního rozpočtu.

Pokud tam vložíme jednu větu, kterou jsem připravil, pak tam vložíme odkaz na zásah požárních jednotek podle zákona o Hasičském záchranném sboru ČR a tím bychom odstranili tuto nesrovnalost. Nevidím to jako nezodpovědné, vidím to jako prospěšné pro hasiče a prospěšné pro to, aby náš právní řád byl srozumitelný. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji. A do rozpravy se ještě přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, kolegyně a kolegové, vím, že asi začínám lézt na nervy už úplně všem, ale přesto tady řeknu tři věci.

Nejdříve k odpovědnosti. Když jsme projednávali návrh zákona o změně daňových zákonů poprvé, byla situace taková, a bylo to před měsícem 12. září 2013, že jsme mohli tento návrh schválit a zároveň přijmout nabídku ministra financí, že následně tady dnes budeme stát a budeme se bavit o zákonném opatření, které ze zákona, který by byl schválen před měsícem, odečítáme investiční fondy, odečítáme dividendy a přidáváme veřejnou prospěšnost. Byli bychom v situaci, myslím tím teď tuto zemi, kdy už měsíc ti, co se zabývají daněmi a všemi ostatními věcmi souvisejícími s rekodifikací soukromého práva, by věděli, na čem jsou. My jsme tímto rozhodnutím, že zákon zamítáme, o měsíc toto posunuli. O měsíc jsme zkrátili lidem, kterých se rekodifikace týká, možnost se na věci, které přijdou a nebudou jednoduché, připravit.

Zvažte si, jestli to považujeme za odpovědné, tak to bylo odpovědné. Já to za odpovědné nepovažuji, protože věřím ministrovi financí a věřím premiérovi, byť jsou v demisi, že tento zájem prostě měli, kromě jiného i proto, že to odpovídá politické kultuře, kterou dlouhodobě zastávají a reprezentují, když to takhle zjednoduším, neznám, že by to slovo neplnili nebo nedrželi. Tolik k odpovědnosti.

Co se týká vystoupení paní místopředsedkyně Gajdůškové, já jsem to, co říkala, nepochopil. Jenom, velmi prosím, pan premiér v demisi to velmi dobře vysvětlil. Je potřeba opravdu se seznámit s dividendovou směrnicí, a já přesně pozměňovací návrh nemám nastudovaný, budeme na to mít 24 hodin, a kdybychom zvýšili zdanění fondů na 5 %, v tom okamžiku v případě matky a dcery - dcera už nemusí podruhé zdaňovat, to znamená, vyhne se 19 procentům, resp. 15 procentům, a vlastně to může být celé naopak. Proto ministerstvo financí přistoupilo k tomu, že investiční fond jako takový nezdaňuje a zdaňuje právnickou osobu 19 % a fyzickou osobu 15 %, to znamená, narovnává to k tomu, jak je zvykem v České republice, a má to logiku. Pokud vám tam chybí zdanění investičního fondu, tak je tam implicitně právě ve zdanění právnických a fyzických osob, které fond vlastní. Velmi na to upozorňuji a prosím, abyste se opravdu nenechali unést různými lobbisty, kteří budou říkat, dejte tam ještě 6 % na investiční fondy. Bude to dohromady 25 %? Nebude to, bude to pro dcery jenom 6 %. Takhle je to uděláno a takhle to říká dividendová směrnice, kterou schválila Evropská unie, a my s tím nic moc jiného nemůžeme dělat. Jenom na to upozorňuji, abychom tady někteří nebyli podezříváni z věci, které si opravdu možná snad ani po třech vystoupeních nezasloužíme.

Třetí věc, která se týká váženého kolegy Martínka. Nevím, myslím, že jsme tady od toho, abychom si říkali své názory. Nemám pocit, že by to znělo nepřátelsky. Na druhé straně upozorňuji, že na projednávání pozměňovacích návrhů bude 24 hodin, že jde o nesmírně složitou materii, kde nevím, jestli někdo přesně dokáže dohlédnout, co ten který pozměňovací návrh může znamenat a vyvolat. A proto velmi vyzývám ke střídmosti. Mně osobně z toho vychází jako nejlepší řešení to, abychom zákonné opatření schválili v té podobě, jak ho navrhuje vláda, protože přece jen má nejvíc lidí kteří to upravovali. My všichni tam můžeme udělat nějakou chybu; a aniž bychom chtěli, něco pozměňovacím návrhem způsobíme, nejsme schopni tak dohlédnout. Možná, že někteří jsou si jistí, ale upozorňuji, že už kolikrát jsme si byli jistí a pak to způsobilo problémy, o kterých jsme nevěděli.

To je důvod, proč já v tomto okamžiku, když zákonné opatření v případě pozměňovacího návrhu umožňuje jen 24hodinovou dobu projednání pozměňovacího návrhu, navrhuji, abychom to přijali v podobě, jak navrhuje vláda. A mimochodem, to, že s tím má ústavně-právní výbor problém, to jen dokladuje. Proto si myslím, že pokud chceme udržet nějakou úctu k ústavě a udržet si nějakou politickou kulturu, měli bychom říci, jestli vládě věříme nebo nevěříme a měli bychom v rámci tří institucí politické moci, vlády, ať je v demisi nebo není, Senátu a Poslanecké sněmovny, se snažit, aby hlasovaly jednotně, byť rozumím logické konstrukci pana senátora Juránka, atd. Ale v tom okamžiku to není tak, že by potom pan premiér, poté, co tady dojde k nějakému pozměňovacímu návrhu, byl schopen svolat vládu a říct, a co vládo ty, ty s tím takto souhlasíš? Je to taky tvoje vůle? Anebo by tam byl někdo proti a on by byl ve vládě přehlasován. On to v této chvíli neví. To znamená, že když my vlastně dáme pozměňovací návrh, který projde, tak nikdo nikdy nemůže dokázat, že by s ním vláda souhlasila, to znamená, že by chtěla, aby v zákonném opatření pozměňovací návrh byl. A v tom okamžiku legitimně vzniká otázka. Je to opravdu neodkladné, když vlastně neznáme postoj vlády ke změně zákonného opatření vlády? Neříkám, že to není možné.

Neodkladnost chápu tak, že Senát se bude chovat tím způsobem, že nebude revoluční, bude velmi konzervativní a bude hlasovat jen o těch věcech, o kterých ví, že názor vlády a Senátu je stejný. Je velmi pravděpodobné, že bude stejný názor Poslanecké sněmovny. Protože riziko, že potom dojde k nějakým problémům, snižuje na minimum.

Děkuji za pozornost. Omlouvám se, že jsem vás tak dlouho zdržoval.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji za vystoupení. V této chvíli je přihlášen pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážená paní místopředsedkyně, pane předsedo vlády, kolegyně a kolegové, tvůrce Ústavy, ústavodárce, vložil do Ústavy čl. 33, kde vyřešil situaci pro případ, že bude rozpuštěna Poslanecká sněmovna. Nacházíme se poprvé – za období existence Senátu – v situaci, kdy tento instrument je vládou využit.

Objevuje se velmi často v politickém spektru, a řekl bych, že jinde ne, určité podezírání až napadání, že Senát bude chtít, chce tento instrument, tuto možnost, zneužít. Objevilo se to, už když se připravovalo rozpouštění Poslanecké sněmovny (v červenci a v srpnu). Byli jsme svědky toho, že se Senátu podsouvalo, že tady fotovoltaické lobby má zalobbováno, že tady budou prosazeny věci, které dopadnou na občany negativně apod.

Myslím, že z celé historie Senátu i v době, kdy tady byla pravicová většina; a stoprocentně jsem přesvědčen, že v období, kdy tady je levicová většina, se velmi těžko budou hledat případy, kdy by Senát byl hlavním hráčem na politické scéně, který by pro občany tím rozhodujícím krokem způsobil něco fatálně špatného. Že v Poslanecké sněmovně se takové kroky v minulosti najdou, o tom se, doufám, nemusíme přesvědčovat.

Musím zcela odmítnout výtky, které tady zazněly, a určité připomínání toho, že Senát se při minulé schůzi, kdy zamítl předložené zákonné opatření, choval nezodpovědně, že to byla chyba apod. Musím zcela odmítnout to, že jsou tady činěny určité tlaky, že Senát má prostě rezignovat na svoje právo a že má věci přijmout tak, jak nám jsou předány z dolní komory, tj. z Poslanecké sněmovny.

Myslím, že kolega Grulich ve svém vystoupení možná nechtěně, ale já jsem to tak pochopil, ať mi to když tak promine, vlastně řekl, jaký je hlavní důvod postojů, které tady slyšíme; a odmítání, které se objevuje ohledně zákonných opatření a možnosti našich změn v nich.

Myslím, že je to důvod, že dneska se tím chce jaksi připomenout a přesvědčit veřejnost, jak velkou chybou bylo rozpuštění Poslanecké sněmovny. Samozřejmě, že se to nemůže podařit. Poslanecká sněmovna byla nefunkční. Rozpadla se vlastně zevnitř. Zevnitř vládní koalice, i když se o to opozice, tak jak je jejím právem, snažila, tak opozice tuto věc prostě nedokázala. Dokázala to sama vládní koalice. Dopady za 7 let a zejména 3 poslední roky vládnutí, negativní dopady na chod hospodářství a celé společnosti, snad jsou všem známy. Dneska při besedách, před volbami, slyším velmi často, jak představitelé; noví kandidáti bývalé vládní koalice si sypou popel na hlavu a říkají, ano, my jsme udělali chyby, my se z toho už poučíme, my jsme poučení, apod. Ano, asi se poučí. Je to věc voličů, jestli tomu věří. Ale i sami přiznávají, že vládnutí a zodpovědnost většiny v Poslanecké sněmovně prostě nezvládli.

Chtěl bych ještě k tomuto říci, že výklady, které slyšíme ohledně institutu neodkladnosti, tzn. jakési tvoření testu neodkladnosti, o který se někteří pokoušejí, je velmi účelový. Musím říci, že jsem od ústavních právníků zatím neslyšel, že by nějak zpochybňovali to, co je vládou překládáno, že by to nemělo splňovat anebo že to nesplňuje test neodkladnosti. Ano, je jasné, že šíře návrhů je příliš velká. Ale žijeme v nějaké reálné době a v reálném světě.

Účinnost občanského zákoníku je od 1. 1. Legisvakance už prakticky nebude skoro žádná. A přepracovat tak obsáhlé normy, které připravila bývalá vládní koalice – kdo to dokáže? A jaký by byl výsledek?

Ale nemůžu přijmout, že kvůli tomu jsme měli schválit to, co jsme tady před měsícem měli! To prostě není možné! Jsme především Senát. Jsme tady jako zástupci občanů. Jsme tady s určitými programy. A jestli je to v rozporu s našimi prioritami, tak prostě nemůžeme podlehnout nátlaku, že to musí být tak, jak to velmi účelově, často skrytě, tvůrci zákonů připravili a protlačili Poslaneckou sněmovnou. Nakonec jsme se shodli, a já jsem to slyšel i u mých kolegů ve televizních debatách, že jim také vadí některé skryté možné výpadky veřejných rozpočtů, které by to způsobilo.

Ptám se, proč je v tom návrhu pana Kalouska a bývalé vlády zapracováno zrychlení odpisů? Jak to souvisí s novou účinností občanského zákoníku? To je prostě podraz, to je díra. To se řeší nějaký politický, ideologický, ekonomický problém, a my to máme tady, senátoři, z důvodu naší odpovědností odsouhlasit... Prostě, nám to vadí. My také chceme, aby veřejné rozpočty byly vyrovnány, ale chceme funkční stát! Tak nám to samozřejmě vadí.

Na to právo, myslím, že nemůžeme rezignovat. A nikdo nás k tomu nemůže nutit!

Co se týče některých návrhů, které tady zazněly. Sám za sebe říkám, že jsem ochoten podpořit věci, které jsou v tisku zakotveny, tzn. žádné přílepky. Také budu hodně poslouchat stanovisko pana předsedy vlády, byť není z politického spektra, který já reprezentuji, ze stejné strany. Ale myslím si, že má stejný úmysl, že si uvědomuje, že zachování funkčnosti našeho státu potřebuje také nechat nějaký rozumný finanční zdroj a že nechce, aby skryté úniky z veřejných rozpočtů, které tam byly zapracovány, skutečně nastaly po 1. 1. příštího roku.

Z toho pohledu si myslím, že se vyjádříme i k věcem, které tady byly avizovány.

Musím říci, že návrh kolegy Lebedy, kterému rozumím a vnitřně s ním souhlasím, ale musím říct, že se také domnívám, že to do tohoto návrhu skutečně nepatří. Že bychom jaksi nabídli kritikům použití zákonných opatření a principu neodkladnosti velmi silný argument, že by se do Senátu a do nás, jako senátorů, mohli trefovat.

Domnívám se, že s tím, jak bude vypadat závěrečné znění 4 zákonů, se vyrovnáme velmi dobře a že nám k tomu pomůže i institut, který tam je, a to je přerušení na 24 hodin. Je to velmi dobře, že zákonodárce tam tento požadavek, tento limit vložil, protože jsou to samozřejmě věci vážné. Myslím, že věci, které tady tlumočil pan předseda vlády kolem problematiky jakéhosi potkávání se nebo ovlivňování různých ustanovení kolem investičních fondů, že je potřeba dobře zvážit. Je potřeba dobře zvážit, zdali tam patří zrychlené odpisy.

Jsem hluboce přesvědčen, že nepatří. Tyto věci budeme moci během 24 hodin ještě posoudit a nakonec přijmout znění, které bude z drtivé většiny to, co nám vláda předložila a které bude nejprospěšnější pro Českou republiku resp. samozřejmě pro její občany.

Poslední věc, která se týká neodkladnosti. Přátelé, nemohu přijmout testy, které tvoří jednotliví autoři. Vycházím z toho, že potvrzením neodkladnosti, a doufám, že by k tomu tak přistupoval Ústavní soud, by byl faktor. Jestli se shodla vláda, tzn. jestli vláda takový návrh předložila, a samozřejmě, kdyby vláda zákonná opatření nepředložila, tak to tady vůbec neprojednáváme – tak to je první faktor. Jestli při projednávání zde, s těmi úpravami, předseda vlády vysloví nebo nevysloví souhlas, ale není to úplně podmínka, samozřejmě to nemusí být stoprocentní, ale pokud s tím Senát jako horní komora vysloví souhlas, tak to je druhá instituce, třetí je prezident republiky, jestli to podepíše; a čtvrtý rozhodující stejně je, jestli nová Poslanecká sněmovna to schválí tak, jak to od nás dostane. Anebo neschválí.

Nedovedu si představit, že by se nějak hluboce kdokoliv další poté, když by tyto čtyři instituce vyjádřily stejně shodné stanovisko, že by někdo pátý vstoupil, a řekl, že to platit nemůže... To by bylo velmi a velmi problematické. Nedovedu si představit, jak by se v budoucnu v naší zemi věci veřejné spravovaly. Vyráběli bychom si umělé problémy.

Všechny věci, které řešíme teď, a to musím dát zapravdu Jiřímu Dienstbierovi, jsou podle mě malicherné a poměrně nevýznamné oproti tomu, co nám může způsobit nedostatečně připravený v souvislosti, a možná i samotné znění občanského zákoníku, který nám od příštího roku začne platit v plné účinnosti. Myslím, že to bude ještě větší problém.

Myslím, že je od nás zodpovědné, že chceme doprovodné normy připravit tak, aby k tomu marastu, který podle mého názoru "nový občan" díky špatné přípravě a díky některým ustanovením způsobí, aby tyto prováděcí zákony k tomu ještě nepřispěly.

Proto si myslím, že Senát se doposud – výbory a drtivá většina senátorů – chovají velmi zodpovědně. Věřím, že to bude i do momentu posledního hlasování o posledním zákonném opatření, které máme vládou předloženo. Já vám za to děkuji. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane předsedo. Ještě dále v rozpravě vystoupí paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, paní předsedající. Pane premiére, kolegyně a kolegové, já bych se chtěla nejprve vyjádřit k onomu institutu zákonných opatření, protože tady zaznělo mnoho, řekneme, pravd, ale řada spekulací, a řada nepravd.

Především je to dnes samozřejmě premiéra se zákonným opatřením. Žádný precedent zde není. Vlastně uvádíme do života zatím mrtvou literu Ústavy. Pochopitelně, že se přitom můžeme do jisté míry mýlit. Pochopitelně, že můžeme hledat cesty. Ale – jak správně řekl pan předseda Senátu – domnívám se, že je velmi nepravděpodobné, že by se do přezkoumávání našich postupů pustil Ústavní soud. Proč? Protože zákonná opatření jsou něco úplně jiného, co nesnese srovnání s institutem legislativní nouze.

Proč se Ústavní soud pustil do přezkoumávání použití institutu legislativní nouze? Pustil se do toho proto, protože při legislativní nouzi je krácen legislativní proces v tom smyslu, že se zkracují lhůty atd. Zkracuje se možnost diskurzu uvnitř komory, což bylo to rácio. My jsme v tom nalezli tehdy porušení onoho demokratického principu, který musí být dodržován i uvnitř jednotlivých komor. Proto jsme tehdy z toho na Ústavním soudu vyvodili důsledek.

Ale pokud se zamyslíte nad zákonnými opatřeními, tak tady – kdo je zkrácen? Vláda navrhuje. Čili si vyhodnotí onu neodkladnost. Senát projednává tedy ve vší parádě – ve výborech, nyní v plénu. Posléze v Poslanecké sněmovně bude zákonné opatření opět právě podrobeno přezkumu se vší parádou. To znamená, jak ve sněmovně tak v jejích výborech by mohlo být, byť jednací řád sněmovny na postup nepamatuje. Ale to není náš problém. To je zanedbání sněmovny. Bude se s tím muset nějakým způsobem utkat a tvořit vlastně proceduru za pochodu, což jistě pro ni nebude jednoduché. Ale snad z toho vyvodí poučení, že jednací řády by měly být dokonalejší a že by jim měla věnovat možná větší péči – tak jak se o to pokouší přinejmenším Senát.

Tolik k zákonným opatřením. Poslední věta. Vytvářet testy ve smyslu právních testů pro testování neodkladnosti – je po mém soudu nonsens. Je to skutečně politická otázka, která může být testována jenom na tom, co tady vlastně uvedl pan předseda, co nebudu opakovat.

Jiná věc ovšem je, zda postupujeme přesto odpovědně nebo neodpovědně, jak nastolil otázku pan kolega Vystrčil. On neodpovědnost viděl v tom, že jsme neodsouhlasili sněmovnou schválený zákon, a že nyní tady jednáme o zákonném opatření. No, víte, ano, Senát je samozřejmě odpovědný. Stejně tak je odpovědná i vláda. V současné době nemůžu říct, že byla odpovědná i Poslanecká sněmovna. Ale ta momentálně není, takže skutečně by to byl pláč nad rozlitým mlékem. Ale to ponechejme stranou. Stejně tak je odpovědná i vláda.

Tady zaznělo mnoho argumentů, zejména z úst pana senátora Dienstbiera, jak skutečně nový rok při nedostatečné legisvakanci ve vztahu k občanskému zákoníku a zcela vlastně absentující legisvakanci, protože měsíce nebo měsíc, pokud půjde o doprovodné zákony, to není žádná legisvakance. Prostě čas na přípravu nebude žádný.

Já k tomu přidám ještě jeden důvod. Já totiž tvrdím, že nikoliv všechny doprovodné zákony byly k dnešnímu datu přijaty resp. předloženy. O čem mluvím? Mluvím o zákonu o sociálním bydlení.

V občanském zákoníku je pasáž ve vztahu k bytům, že v novém roce bude moci každý majitel bez udání důvodu vypovědět svého nájemníka z bytu. Bez toho, že by soud k tomu přivoloval. Víme všichni, že relativně nejdražší na trhu jsou malé byty. Především se to bude týkat seniorů, ti senioři, kteří bydlí v relativně malých bytech, ale jsou to soukromé byty, patrně si nebudou úplně jistí u svých pronajímatelů, protože oni se je budou snažit vypovědět, aby získali za pronájem – pokud byt budou pak pronajímat na úplně volném trhu a budou moci nasadit vyšší částku – tak se o výpověď zejména starých nájemníků bezpochyby pokusí.

Zákon o sociálním bydlení je ovšem z oblasti právě veřejného práva. Z oblasti veřejného práva. Na to nikdo nepomyslel – já jsem se včera doslechla, že i pomyslel, ale že právě ministerstvo spravedlnosti, které skutečně bylo vedeno jakýmsi svatým zápalem a nechtělo slyšet opravdu žádnou námitku a pralo to všechno, s odpuštěním, dopředu tempem a tryskem, který tedy opravdu neodpovídal, tak námitku úplně zahodilo pod koberec, neposunulo ji dál na příslušné ministerstvo, které by se asi mělo přípravou takového zákona zabývat.

Já se prostě obávám, že tento zákon by měl být vnímán jako doprovodný zákon. A ten tu není. Když tu nebude od 1. ledna, tak na koho dopadne zodpovědnost? Už to tady taky dneska zaznělo, že se nikdo nebude ptát, která vláda to opomněla. Odpovídat bude ta vláda, která zde vznikne po volbách!

Jinými slovy, já se tedy domnívám a považovala bych za odpovědné a opravdu za odpovědné a přiléhavé skutečně znovu zhodnotit a zvážit míru rizika spojeného s odkladem účinnosti občanského zákoníku a všech doprovodných již přijatých zákonů z jedné strany, kde vím, že byla spojena příprava s určitými náklady, zejména je vynaložily různé obchodní korporace, které se na to připravovaly, ale i stát. Já ovšem tvrdím, že náklady nebyly vynaloženy zbytečně, ty by byly jenom posunuty v čase, když by byla odložena účinnost, čili by to nebyly zmařené náklady, ale jenom by se jejich využití posunulo v čase. Zatímco na druhé straně, pokud tedy nedojde k odložení účinnosti – a já tímto vyzývám vlastně pana premiéra, aby zrevidoval svůj postup, aby zvážil to, co tady již zmínil kolega Dienstbier a co zde zmiňovala nakonec i ministryně spravedlnosti. A já k tomu dodávám tento zákon o sociálním bydlení. Prostě škody, které tady potenciálně mohou být napáchány, pokud občanský zákoník a všechny doprovodné zákony vstoupí takto nepřipraveně a neúplně od 1. ledna v účinnost, v mých očích alespoň když zvažuji tyto dvě strany, je mnohem těžší a větší právě druhá strana té pomyslné váhy. Čili jinými slovy já tím chci říct – a tím končím – já budu hlasovat u doprovodných zákonů proti. Nebudu hlasovat proti a tam to podpořím, to dopředu říkám, u toho zákonného opatření, které není doprovodným zákonem k občanskému zákoníku. Tam já nemám problém, nemám nejmenší problém. Ale pokud jde o doprovodné zákony – a je to můj tlak a apel, apel na vládu, protože my to udělat nemůžeme, na to, aby prostě předložila odklad účinnosti. Je to už hodně pozdě, ale pořád to ještě vlastně možné je. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní senátorko. Dále vystoupí pan senátor Jaroslav Kubera, prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane premiére v demisi, kolegyně a kolegové. Teď jsme se právě dověděli, jak to je doopravdy. To jsem rád, že to někdo řekl. Ta snaha je zjevná, snaha je buď občanský zákoník posunout, ale ono je to de facto jedno, protože pokud volby dopadnou, jak se předpokládá, tak na tom nezůstane z toho zákoníku kámen na kameni, protože mnohým se na něm zjevně mnohé nelíbí. Ale o tom jsem vůbec nechtěl mluvit. Kromě toho, že paní senátorka tady mluvila od věci a předsedající na to neupozornila, v jiných případech by byla mnohem přísnější – já jsem chtěl mluvit o tom, co tady říkal pan předseda, o ústavnosti, neústavnosti, nezbytnosti a naléhavosti. Já si myslím, že to tak prostě není.

A řeknu to na jednom příkladu. Není to vždycky tak, že Ústavní soud, když všechno proběhne naprosto podle jednacích řádů, podle Ústavy, tak to neznamená, že Ústavní soud nemůže – řeknu to na příkladu oněch poplatků za pobyt v nemocnici – Ústavní soud občas také chrání menšiny bez ohledu na to, že celý proces proběhl řádně, vláda předložila, sněmovna přijala, Senát potvrdil, prezident podepsal a přesto znáte z minulosti příklady, kdy třeba 17 senátorů napsalo ústavní stížnost – teď toho možná budeme svědky v souvislosti s kaucemi u distributorů pohonných hmot – všechno proběhlo naprosto v pořádku a přesto se může stát, že Ústavní soud rozhodne, že kauce byla nepřiměřená. Ostatně, rozhodl tak i v případě oné kadeřnice, které dal někdo pokutu 500 tisíc Kč, že my jsme úplně pomateni výškami pokut i tady, my bychom je našli v zákonných opatřeních, kde se zvyšují a pak je nikdo neumí samozřejmě vybrat.

Mě na tom zajímá jiná věc. Tady se hodně mluví o tom, jestli to je nezbytné a jestli je to protiústavní. Ono to nemusí být vůbec protiústavní a přesto to není ani naléhavé, ani nezbytné. Budu o tom mluvit u jiných, u dalších zákonných opatřeních. A tvrzení, které jsem slyšel v besedách v televizi, že musíme se obrátit na ústavní právníky a oni nám to řeknou a podle toho budeme hlasovat. No, to prostě je nesmysl, protože pokud si vzpomínáte, tak pro přímou volbu prezidenta z 19 renomovaných ústavních právníků pouze jeden řekl, že to není nesmysl. A přesto přímá volba prošla. Ústavní právníci, když budete chtít, tak získáte stanovisko, které bude a) a druhé úplně opačné a obě budou velmi renomovaná a důvěryhodná. Rozhodování je jenom na nás, tady nám žádní ústavní právníci nepomohou. My se musíme rozhodnout, co uděláme, jaké jsou náklady a výnosy toho, co uděláme, ale co je zcela zjevné – vláda je v demisi, nikdy nezíská důvěru a má dělat opravdu pouze instalatérské udržovací právě a nikoliv provádět přestavbu celého domu. Děkuji za pozornost.

 

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Jenom konstatuji, že paní senátorka mluvila stejně k věci, jako vy. V této chvíli nemám přihlášeného nikoho dalšího do rozpravy, přesto se ptám, jestli ještě někdo chce vystoupit? Nikoho takového nevidím, rozpravu tedy uzavírám. Pane navrhovateli, pane premiére, samozřejmě máte slovo, prosím o vaše vyjádření k proběhlé rozpravě.

Předseda vlády ČR Jiří Rusnok:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Vyslechli jsme velmi zajímavou debatu k předloženému návrhu. My si myslíme, že zde zazněla celá řada důležitých tvrzení a poznámek, někdy i analýz. Já se nebudu pouštět do složitější pro mě části debaty, která se zabývá, řekl bych možná spíše politickými aspekty věci, kterou projednáváme. Já se skutečně držím role udržovací vlády, vlády, která nicméně se nemůže zbavit odpovědnosti. My prostě odpovědnost máme za to, aby chod státu byl, řekl bych, zachován v mezích, které přinesou co nejmenší škody, ať už se děje cokoliv a cokoliv se dělo před námi, na co my nutně navazujeme, protože prostě tady je kontinuita vládnutí a také v tomto duchu jsme se rozhodli předložit tento, ale i další návrhy zákonných opatření, které souvisejí s rekodifikací soukromého práva.

Podívejte se, moje vláda, já osobně, my nejsme žádní fanoušci nového občanského zákoníku. V životě jste nemohli slyše takovéto vyjádření ani ode mne, a myslím, že ani od paní ministryně spravedlnosti a ani od jiných mých kolegů. Ani v nejmenším. My jsme se ocitli v zodpovědnosti, o které jsem mluvil, v situaci, kdy platí nový občanský zákoník a podle platného znění má být účinný od 1. ledna 2014, v situaci, kdy normy doprovodné, předložené nesporně velmi pozdě, o tom není pochyb, že všechna pravidla správné výrobní praxe z pohledu tvorby legislativy byla překročena. Ale prostě tak to je. My jsme byli instalováni do svých zodpovědností tuším 10. července t.r. v době, kdy tyto návrhy zákonů ležely ve sněmovně, která, jak si možná vzpomínáte, řešila spoustu svých vnitřních problémů, ale neřešila právě schvalování těchto předloh. I na základě jaksi veřejného tlaku – to nebyla naše iniciativa – veřejného tlaku se sněmovna nakonec pod tlakem situace odhodlala některé věci urychleně schválit ve třetím čtení, jestli si na to vzpomínáte, těsně před svým rozpuštěním a některé zákony a z nich onen velký zákon, který teď momentálně tady projednáváme jako senátní tisk č. 184, doputovaly v nějaké podobě do sněmovny. Upozorňuji, že v problematické části, která se týkala, podle mne, naprosto nepochopitelné změny, která nastala až při projednávání ve vládě, která se týkala zdanění investičních fondů, ministr financí mojí vlády podával pozměňovací návrhy, respektive podporoval pozměňovací návrh, podaný jednou poslankyní ve druhém čtení.

A podporovali jsme tu změnu původního návrhu, který byl z dílny ministerstva financí, ale tento návrh neprošel paradoxně, musím říct, hlasováním všech klubů, protože zřejmě někteří buď nevěděli, o čem hlasují, a někteří věděli dobře, o čem hlasují, tak už to bývá. V této podobě to doputovalo do Senátu a já rozumím Senátu, proč většina v Senátu se s tímto neztotožnila, protože my s ním také nesouhlasíme. To skutečně bylo velké ohrožení stability veřejných financí v roce 2014 na – kdyby to, nedej bože, platilo dlouhodobě - tak dlouhodobě.

My jsme se skutečně ocitli v situaci, kdy této společnosti občanům, justici, advokacii, ale veliké skupině podnikatelských subjektů, které se zabývají zejména retailovým, čili maloobchodním prodejem, tady je nastaven režim, na který se oni rok, někteří rok a půl připravují. Režim je nastaven tím, že se kdysi politická reprezentace rozhodla, a znovu zdůrazňuji, já s tím nemám nic společného, ani moje vláda, že se změní občanský zákoník v této zemi. A jestliže se řeklo A, tak každý slušný i podnikový právník věděl, že to bude znamenat i B. To bude znamenat, že když se mění úprava soukromého práva v oblasti obchodních smluv v maloobchodě, pojišťovnictví, bankovnictví, že my budeme muset změnit, milý pane generální řediteli, všechny formuláře smluv, které máme, my budeme muset změnit povahu informací, které sdělujeme klientům. My budeme muset změnit proces, kterým některé smlouvy uzavíráme. A na to všechno se ty subjekty rok a půl připravují. Rok a půl se na to připravují! Několik let běží školení v advokacii a v justici. Aspoň takové já mám zprávy z ministerstva spravedlnosti. Dokonce vím, že některé projekty školení soudců byly placeny z evropských peněz. Nevím, do jakého detailu šli, protože samozřejmě v doprovodných zákonech se ještě dělala řada změn, takže asi do detailů jít nemohli, ale rozhodně školili novou povahu soukromého práva.

Takže my, když jsme se rozhodovali, a musím říct, že vážně jsme se rozhodovali, co s tím teď máme dělat – byl de facto srpen tohoto roku, to je měsíc a půl zpátky – máme jít s návrhem na zastavení celé novelizace? Máme my ten politický mandát, přijít s takovýmto návrhem? Já se domnívám, že nemáme. My jsme prostě vyhodnotili situaci tak, že jako udržovací vláda máme dokončit proces novelizace, kterou tady zahájily minulé politické reprezentace, na který můžeme mít názor, jaký chceme. Ale zastavit tuto obrovskou změnu, která probíhá x let, několik týdnů, měsíců před její účinností, kdy už většina doprovodné legislativy byla schválena i tady v Senátu, se nám zdálo být skutečně jako mimořádně nezodpovědné. A vyhodnotili jsme tuto situaci tak, že uděláme všechno pro to, aby tento proces - a znovu připomínám, není to proces, jehož bychom byli fanoušky, proces, který bychom iniciovali, který nepochybně v mnoha aspektech, které tady zazněly, bude znamenat komplikace pro reálný život v této zemi. Na druhé straně si myslím, že se s tím vypořádají ty složky společnosti, kterých se to týká, dříve nebo později. Myslím, že se s tím nakonec vypořádají bez nějakých větších problémů. Domnívám se, že stále platí výsledek naší složité analýzy, kdy každé řešení je špatné a jsme skutečně v nějakém stavu nicoty, jak o tom psal Jean Paul Sartre, prostě nemáme žádné dobré řešení. Tak jsme ho vyhodnotili tak, že řešení naplnit očekávání společnosti, že tento proces probíhá – prosím vás, naši spoluobčané nemají čas sledovat jemnosti naší debaty, kterou tady vedeme, jestli ten byl více před tím pro to a teď už, dneska není tolik pro to. Oni očekávají, že něco, co bylo zahájeno, legitimní orgány této země to prosazovaly, demonstrovaly, že tímto směrem jdeme, že to bude dokončeno. Takže v tomto nelehkém rozhodování trvá naše pozice a moje pozice, že je třeba toto dokončit.

K předloženému návrhu: Samozřejmě, že správně by bylo, a já souhlasím s panem senátorem Dienstbierem, aby v doprovodných zákonech byly vypreparovány jen věci, které nutně vyplývají ze změny soukromého práva. Přátelé, ale jestliže před několika málo týdny jste zamítli obrovský návrh zákona, který zase nebyl z dílny mé vlády, tak já tvrdím, že menším rizikem a správným výrobním postupem je to, nepouštět se do separace, do složité práce, která podle mě není zvládnutelná v rozsahu času, který jsme měli k dispozici, a vedla by k tomu, že bychom se pravděpodobně dopustili více chyb, než to, že jsme předložili návrh, který před tím prošel řádným připomínkovým řízením vnitřním, vnějším, který prošel normální sněmovnou procedurou schvalování, a prošel i vaší procedurou, byť uznávám, že ta praxe je špatná – předložit jako doprovodný zákon novelizaci téměř celkovou daňového práva. Ale zase, to jsem si já nevymyslel a tvrdím, že volím z těch dvou špatných řešení to menší zlo, než preparovat teď, ve dvou týdnech – tvrdím, že bychom se pravděpodobně dopustili ještě větších chyb, než tím, že necháme projít toto celkové řešení.

K pozměňovacím návrhům: Obecně platí to, co jsem řekl ve svém úvodním slově, právě proto, abychom minimalizovali riziko chyb, kterých se dopustíme my, a společně v tomto momentě třeba i s vámi, tak bych byl samozřejmě rád, aby pozměňovacích návrhů bylo minimum. Myslím, že to také odpovídá povaze toho, co tady diskutujeme a máme schvalovat. To znamená zákonného opatření.

Nicméně dovedu pochopit to, že tam jsou věci, které mají závažný rozpočtový dopad a nesouvisí se skutečným účelem normy. Typickým příkladem jsou ony odpisy, ty se tam, pokud já tomu rozumím, té genezi, dostaly jako jedno z dávných protikrizových opatření, dohodnuté na tripartitě s reprezentací zaměstnavatelů, zaměstnanců. V zájmu toho, co jsem řekl před chvílí, jsem ochoten na tyto pozměňovací návrhy, které jsou myslím zvládnutelné relativně jednoduše, protože tady se jedná o vyškrtnutí toho návrhu, a de facto myslím, že už trochu neodpovídají situaci, která se v mezidobí změnila, ekonomické i rozpočtové, tak jsem ochoten o tom diskutovat a případně na ně přistoupit, protože pro mě tou hodnotou je dokončení procesu, který jsem popsal.

U ostatních pozměňovacích návrhů – opět se nebráním diskusi, nicméně apeluji znovu pokud možno na vaši střídmost z toho důvodu, že každá taková změna, jak známo, vede k jistému riziku toho, že se společně můžeme dopustit chyb, které nejsou zamýšlené, nejsou naším původním – ani vaším – záměrem. Prostě tak už to při parlamentní iniciativě někdy bývá, že riziko nějaké legislativní chyby je poměrně velké.

Tolik z mé strany k obecné rozpravě. Jsem připraven na debatu k jednotlivým změnám, k pozměňovacím návrhům v podrobné rozpravě.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane premiére. Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV pan senátor Škaloud. Pane senátore? Ne. Prosím tedy garančního zpravodaje, aby shrnul rozpravu a případně řekl, o čem budeme hlasovat. Prosím.

Senátor Jiří Lajtoch:  Vážená paní místopředsedkyně, vážená pane premiére, vážené paní senátorky, páni senátoři, diskuse byla obsáhlá. Vystoupilo celkem 14 senátorů a senátorek, z toho jeden vystoupil třikrát. Diskuse se orientovala samozřejmě na straně jedné na podpoření zákonného opatření, na straně druhé diskuse k občanskému zákoníku a vazbu na daňové zákony. V diskusi vzešel jediný návrh, byl od senátora Vystrčila – schválit zákonné opatření tak, jak je předloženo vládou. VHZD navrhuje schválit ve znění pozměňujících návrhů a ÚPV nepřijal usnesení. To jsou tři usnesení, která byla takto předložena. Takže nejprve bychom měli hlasovat o návrhu pana senátora Vystrčila – schválit.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji, pane zpravodaji. Ještě mám přihlášeného pana senátora Kuberu s přednostním právem.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já jenom technicky. Poprosil bych o pětiminutovou přestávku, abychom umožnili předsedovi Senátu a místopředsedovi hlasování. Oni o to poprosili, buďte tak laskavi. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, samozřejmě, vyhovíme panu předsedovi klubu. Takže vyhlašuji přestávku na 5 minut, dejme tomu, do... – vyhlašuji přestávku do 11.15 hodin, kdy budeme pokračovat.

(Jednání přerušeno v 11.11 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 11.15 hodin.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážené kolegyně a kolegové, já vás požádám, abyste opět zaujali svá místa v lavicích, abychom mohli pokračovat v projednávání tohoto bodu.

Znovu vás požádám, vážené kolegyně, milí kolegové, o to, abyste zaujali svá místa v lavicích. Máme před sebou hlasování. Máme před sebou hlasování o zákonném opatření předloženém vládou. Přerušili jsme schůzi po informaci garančního zpravodaje. Já tedy mohu v této chvíli všechny svolat ke hlasování.

Kolegyně a kolegové, na žádost pana místopředsedy odhlašuji všechny a požádám vás, abyste se znovu přihlásili. Upozorňuji ještě jednou všechny – odhlásila jsem vás, prosím, abyste se znovu zaregistrovali.

Můžeme zahájit hlasování. Budeme hlasovat o návrhu schválit zákonné opatření tak, jak nám bylo vládou předloženo. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a stiskne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 3 se ze 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 17, proti bylo 20. Návrh nebyl přijat.

Jiný návrh nepadl, mohu tedy otevřít podrobnou rozpravu k tomuto bodu. Otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se přihlásil pan senátor Jan Hajda. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane premiére, vážené a milé kolegyně, vážení kolegové, můj pozměňovací návrh, který načtu, se týká vypuštění odpisů, poněvadž to zdůvodnění jsem již řekl, jednalo by se o takřka 10 milionů dopad na státní rozpočet. Pozměňovací návrh k návrhu zákonného opatření o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů.

1. V čl. I dosavadní bod 507 upravit takto: "507. V § 24 odst. 15 písm. a) se slovo "nájmu" nahrazuje slovy "finanční leasingu", slovo "/pronajímatelem" se zrušuje a slovo "nájemci" se nahrazuje slovem "uživateli".

2. V čl. I dosavadní bod 511 vypustit. Následující body přečíslovat. Přečíslování promítnout do textu zákona.

3. V čl. I dosavadní body 629 – 632 vypustit. Následující body přečíslovat. Přečíslování promítnout do textu zákona.

4. V čl. II body 16 a 17 vypustit, následující body přečíslovat. Přečíslování promítnout do textu zákona.

Zdůvodnění jsem vám řekl. Máte ho rovněž popsáno na přiloženém návrhu. Děkuji vám za podporu.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Dále vystoupí pan senátor Petr Bratský. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji za udělené slovo. Můj pozměňovací návrh se týká zavedeného institutu ručení při platbě za neregistrovaný účet, stejně jako při pořízení zdanitelného plnění od nespolehlivého plátce, který znamená zvýšenou administrativu především pro drobné a střední podnikatele.

Domnívám se, že stejný přístup jako ve vztahu k ručení při platbě za neregistrovaný účet je na místě uplatnit ve vztahu k ručení od nespolehlivého plátce. Chtěl bych vás jen upozornit, že ten první, tedy neregistrovaný účet, je v zákonném opatření vlády, ten druhý bohužel ne, a přitom se to týká stejných podnikatelů. Je to ta samá a obdobná kontrola. Proto si dovolím vás poprosit o podporu.

Jinak já tedy navrhuji dva body, máte to před sebou na stole, nebudu zdlouhavě číst celá ta úvodní ustanovení, ale bod č. 1, tam navrhuji očíslování, protože v zákonném opatření je bez očíslování, tak to, co je v zákonném opatření jako bod č. 1 v § 109 odst. 2 se na konci textu písem. c) doplňují slova "a pokud úplata za toto plnění překračuje dvojnásobek částky" atd.

Pak navrhuji bod 2., kde v § 109 odst. 3 se za slova "nespolehlivým plátcem" doplňují slova "a pokud úplata za plnění překračuje dvojnásobné částky". To samé, jako v bodu 1.

Děkuji za pozornost, a pevně věřím, že jak pan předseda vlády, tak vy, podpoříte tento návrh.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a požádám ale o klid v sále, abychom vytvořili důstojné prostředí pro toto historické jednání. Děkuji vám za pochopení.

Dále vystoupí pan senátor Pavel Lebeda. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Lebeda:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Kolegyně a kolegové, dámy a pánové, geneze pozměňovacího návrhu, který jsem už avizoval při posledním jednání a který jsem avizoval i při dnešním jednání v obecné rozpravě, je taková. Majetkovým narovnáním s registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi se církve stávají subjekty, které mohou rozvíjet svoji činnost a generují zisk.

Majetkovým narovnáním se také stalo, že církve přestaly být státní institucí a staly se institucí nestátní, provozující v podstatě soukromou činnosti, činnost na poli ideologie. Tím, odlukou církví od státu je přirozené, že by se měly církve řídit daňovými předpisy jako podobné subjekty v této oblasti, a tudíž přetrvávající osvobození od daní je tady – hraničí s tím, čemu se říká nedovolená podpora státu.

Podstatou pozměňujícího návrhu je, zbavit církve statutu veřejně prospěšného daňového poplatníka, a následně zdanění jejich činnosti, ale také zdanění objektů nemovitostí či jednotek, ve kterých tuto činnost provozuje, a pozemků, na kterých tyto nemovitosti či jednotky stojí.

Tak jako v bibli v kapitole Skutky číslo 6 se svatý Petr zříká jiné činnosti a považuje za rozhodující činnost hlásání slova božího a evangelia, tak tato hlavní činnost církevní zůstává mimo veřejně prospěšnou činnost.

Pozměňující návrh jste dostali na lavice. Já ač jsem jej avizoval, že jej podám, akceptuji legitimní námitku pana předsedy, že přece jen, i když je to opomenutí a přetrvávání osvobození od daní je, v tomto případě neodpovídá našim zákonům, ani mezinárodně přijatým úmluvám, tak ten pozměňující návrh nemá urgentnost, která je žádoucí pro zákonné opatření, a čili na něm netrvám. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a zatím posledním přihlášeným do rozpravy je pan senátor František Bublan. Prosím, pane senátore.

Senátor František Bublan:  Děkuji, paní předsedající. Hlásím se ke svému pozměňovacímu návrhu, který vám byl rozdán do lavic, a který jsem částečně zdůvodnil v obecné rozpravě. Týká se části 25., je to změna zákona o požární ochraně, čl. XLV, kde se za bod 2 doplňuje bod 3, který zní takto:

3. V § 97 se na konci věty za slova "jejich akceschopnosti" vkládají slova "nebo o obdobnou činnost podle zákona o Hasičském záchranném sboru České republiky".

§ 97 by zněl celý takto:

Jednotky požární ochrany mohou poskytovat pohotovostní a jiné služby nebo práce za úhradu vynaložených nákladů za předpokladu, že se jedná o práci a služby, související se základní náplní jejich činnosti a nedojde k ohrožení jejich akceschopnosti nebo o obdobnou činnost podle zákona o Hasičském záchranném sboru České republiky.

Tolik k tomu pozměňovacímu návrhu. Ještě bych malinko obohatil své úvodní vystoupení, aby bylo zřejmé, o co vlastně jde. Podle současného výkladu ministerstva financí by ta platba za určité úkony od pojišťoven šla touto cestou. Pojišťovna by poskytla nebo poslala zmíněný obnos na Hasičský záchranný sbor krajský. Ten by musel převést tuto částku na ministerstvo vnitra. Ministerstvo vnitra by muselo převést tuto částku do státního rozpočtu, tedy na ministerstvo financí, potom by ministerstvo vnitra požádalo o navýšení rozpočtu a ministerstvo financí by buďto schválilo, či nikoli. A zase by převedlo zpět tuto částku na ministerstvo vnitra, a to by potom poskytlo tu částku příslušnému krajskému ředitelství Hasičského záchranného sboru.

Je to cesta složitá, dlouhá minimálně 6 měsíců. Já se domnívám, že současné znění zákona umožňuje rychlejší cestu, nicméně to, co bychom zítra schválili, by bylo takovou pojistkou, aby platba od pojišťoven šla přímo na ten Hasičský záchranný sbor, a ten by si to přerozdělil podle potřeby, kdo ten výkon vlastně vykonal a kdo ty peníze potřebuje. Tolik na vysvětlenou, děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. To byl poslední přihlášený do rozpravy. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit. Nevidím nikoho takového. Znamená to, že tedy to byly všechny pozměňovací návrhy, které byly možné předložit k navrhovanému zákonnému opatření. Protože Jednací řád Senátu Parlamentu ČR říká, že – cituji: "V jednání lze pokračovat nejdříve po 24 hodinách od jeho přerušení. V jednání pokračujícím po přerušení, a to je to důležité, lze podávat pouze pozměňující návrhy k opravě legislativně technických, gramatických a písařských chyb a k úpravám, které vyplývají z přednesených pozměňovacích návrhů." Tzn., že další pozměňovací návrh nemůže již být načten.

Mám tedy povinnost v této chvíli přerušit projednávání tohoto bodu, a to nejméně na 24 hodin. Přerušuji tedy toto jednání do 13.00 hodin zítřejšího dne. Znamená to, že naše jednání zítra bude začínat ve 13.00 hodin. Prosím, abyste s tím takto počítali.

My budeme pokračovat v této chvíli v programu bodem, kterým je

 

Vládní návrh zákonného opatření Senátu o dani z nabytí nemovitých věcí

Tisk č. 185

Tento návrh zákonného opatření jste obdrželi jako senátní tisk č. 185. Návrh uvede předseda vlády Jiří Rusnok, kterého nyní opět prosím, aby nás s tímto návrhem seznámil. Pane premiére, prosím, máte slovo.

Předseda vlády ČR Jiří Rusnok:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi tedy, abych uvedl návrh zákonného opatření Senátu o dani z nabytých nemovitých věcí. Toto je opět norma, která už Senátem procházela, byla zamítnuta, je to opět doprovodný zákon k rekodifikaci soukromého práva, a je tedy nezbytné pro dokončení této rekodifikace, vypořádat se také s touto částí daňového práva.

K 1. lednu 2014 musíme přizpůsobit stávající daň z převodu nemovitosti novému občanskému zákoníku, tak aby bylo zabráněno vzniku řady mezer a neprovázaností, které by způsobily v podstatě nespravovatelnost této daně. Způsobily by tím pádem také právní nejistotu dotčených subjektů a v konečném důsledku pravděpodobně výpadek na příjmové straně státního rozpočtu v řádu miliard korun.

Neodkladnost přijetí navrhované právní úpravy plyne zejména tedy z potřeby zabránit uvedeným negativním hospodářským následkům a ohrožení hodnot, které je potřeba chránit, a to s ohledem na právní jistotu a předvídatelnost práva co nejdříve, nejpozději do konce roku 2013.

Důvod neodkladnosti je zde v podstatě stejný, jako u předchozího projednávaného tisku 184. Pokud jde o obsah, o změny, které nastaly v mezidobí, původně předložený návrh zákona předpokládal, že poplatníkem daně bude ve všech případech nabyvatel vlastnického práva k nemovité věci. Toto navržené zákonné opatření tuto koncepci opouští. Je tak reagováno na připomínky, které v Senátu na toto téma zazněly při posledním projednávání.

V případě běžných prodejů na základě kupních, popř. směnných smluv, zůstává tedy zachován stávající právní režim, tudíž poplatníkem bude ze zákona i nadále prodávající. Tento typ převodu představuje zhruba 80 % z celkového objemu zdaňovaných transakcí. Nově je pak smluvním stranám pouze umožněno, zvolit si poplatníkem kupujícího, který v tomto případě nebude ručitelem. Zdůrazňuji však, že k takové změně poplatníka je nutná aktivní dohoda obou smluvních stran. Pokud k ní nedojde, bude poplatníkem ze zákona, stejně jako doposud, prodávající.

V odůvodněných případech, tj. zejména tehdy, kdy byl i podle dosavadní právní úpravy poplatníkem nabyvatel, zůstává poplatníkem i nadále. To se týká např. výkonu rozhodnutí, exekucí, vyvlastnění, vydržení, nabytí nemovité věci ve veřejné dražbě a některých dalších okrajových případů.

Vzhledem k tomu, že jsem v souvislosti s diskusí na téma poplatníka zaznamenal určité obavy, které se týkají potenciálních snad možných problémů s placením této daně v případě financování koupě nemovité věci prostřednictvím hypotečního úvěru, chci vás ujistit, že skutečnost, kdo je poplatníkem daně, nijak neovlivňuje možnost využití tohoto způsobu financování.

S ohledem na výše uvedené a na mimořádnost situace, ve které se s dokončením rekodifikace soukromého práva nacházíme, vás proto žádám o schválení předloženého návrhu zákonného opatření Senátu. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane navrhovateli, a požádám vás, abyste opět zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ÚPV. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 185/2. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Škaloud. Ptám se, zda chce vystoupit. Ano. Nemůžete, pardon, omlouvám se, protože zde máme ještě garanční výbor, a tím Organizační výbor určil VHZD. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 185/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pan senátor Škaloud bude mít možnost poté.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane premiére, VHZD projednával tento návrh zákona, pokud se týká daně z nabytí nemovitosti, tento týden v pondělí. Chtěl bych říci a poděkovat panu premiérovi za to, že se reagovalo na připomínky Senátu tak, jak byly vzneseny na posledním zasedání, s tím že vláda 25. září přijala nový modifikovaný návrh v podobě zákonného opatření Senátu, který zohledňuje připomínky, věcné, Senátu k zamítnutému tisku.

Modifikace spočívá ve znovustanovení převodce, tj. prodávajícího, jako poplatníka daně z nabytí nemovité věci pro standardní převody, s tím že si účastníci kupní či směnné smlouvy mohou dohodnout, že poplatníkem bude nabyvatel nemovité věci. Pokud zůstane poplatníkem prodávající, bude kupující jako dosud ručitelem. V ostatních případech bude poplatníkem nabyvatel.

Pokud se týká, a pan premiér rovněž zmínil, znaleckých posudků. Chtěl bych říci, navrhované zákonné opatření Senátu navazuje na dosavadní právní úpravu, a dále snižuje počet případů, kdy je pro stanovení základu daně nezbytné vypracování znaleckého posudku, určujícího zjištěnou cenu, a tím i snižuje náklady poplatníků na zjištění těchto posudků. Asi většina z nás, a já obzvláště jsem byl předmětem ještě do neděleního večera dopisu těch odhadců, jejich unie apod., jak to bez nich nebude možné. V pondělí na jednání zvláště náměstek ministra Minčič mě ujistil, nebo ujistil nás, pokud se týká našeho výboru, že je připraven program, který velice po zadání základních dat bude daňovým poplatníkům vyměřovat daň, a za toto bude zodpovědný správce daně. To je tato věc.

Pokud se týká souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána, navrhovaná právní úprava není v rozporu se zvláštními mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu, a pokud se týká souladu navrhovaného řešení se závazky, vyplývajícími pro ČR z jejího členství v EU, oblast daně z nabytí nemovitých věcí není upravena sekundárním právem EU.

Pokud se týká předpokládaného hospodářského a finančního dosahu navrhované právní úpravy, nepřijetí navrhované právní úpravy, tj. situace, kdy by transfer nemovitých věcí nepodléhal žádné dani, by ochudilo náš státní rozpočet o 7,2 miliardy korun.

Proto tedy VHZD k tomuto návrhu zákonného opatření přijal své 153. usnesení s tím, že po úvodním slově zástupce navrhovatele doktora Ladislava Minčiče, náměstka ministra financí, po zpravodajské zprávě senátora Jana Hajdy a po rozpravě doporučuje Senátu ČR schválit návrh zákonného opatření ve znění, postoupeném vládou.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nyní tedy má možnost vystoupit zástupce ÚPV. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, jenom stručně. ÚPV, který projednával tento tisk 7. října, nepřijal usnesení. Opět nebyl dostatečný počet senátorů pro, ani proti. Můžu se domnívat, že možná čekali na usnesení hospodářského výboru, jestli nebude nějaký pozměňovací návrh. Já osobně jsem doporučoval - pro - schválit ve znění předkládaném vládou. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. V této chvíli otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu. Jako první se přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera. rosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane premiére v demisi, kolegyně, kolegové, avizuji jednoduchý pozměňovací návrh, který vyplývá z toho, že ODS dlouhodobě prosazuje zrušení této daně, považuje ji za daň nadbytečnou. Zatím se to nepodařilo, a proto alespoň navrhuji snížení procentní sazby ze 4 % na 2 %. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. V této chvíli nemám nikoho dalšího přihlášeného. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit. Nikoho takového nevidím, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana premiéra, zda se chce vyjádřit k rozpravě. Nechce. Pane senátore, zpravodaji ÚPV, máte zájem se, pane Škaloude, máte zájem se vyjádřit? Ne, děkuji. Prosím tedy pana garančního zpravodaje, aby shrnul a řekl, o čem budeme hlasovat.

Senátor Jan Hajda:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, v obecné rozpravě vystoupil pouze jeden senátor, pan senátor Kubera. A poněvadž více méně jeho návrh by znamenal snížení příjmů státního rozpočtu, já jako zpravodaj s tímto nesouhlasím a doporučuji vám, abyste hlasovali tak, jak navrhl hospodářský výbor.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Můžeme přistoupit k hlasování. Musím všechny svolat do sálu. Byl zde podán návrh, schválit vládní návrh zákonného opatření Senátu o dani z nabytí nemovitých věcí. Budeme o tomto návrhu hlasovat. Dám samozřejmě prostor, abyste se všichni mohli hlasování zúčastnit.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 4 se ze 63 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Protože ale budeme muset po ustavení nové Poslanecké sněmovny tento návrh zákonného opatření ještě předložit Poslanecké sněmovně, musíme v této chvíli pověřit ještě představitele Senátu, aby odůvodnili zákonné opatření na jednání Poslanecká sněmovny. Navrhuji tedy, aby tím, kdo zdůvodní toto zákonné opatření na jednání Poslanecké sněmovny, byl předseda Senátu pan Milan Štěch. Pan předseda ještě navrhuje, abych v případě nutnosti ho zastoupila.

Musím o tomto návrhu dát také hlasovat. Ptám se, zda jsou ještě jiné návrhy. Je přihlášena paní profesorka Syková. Paní senátorka Syková. chcete podat jiný návrh? Ne, to je omyl. Už je to v pořádku. Ještě jednou, paní senátorko.

Mohu dát tedy hlasovat o návrhu, aby zákonné opatření Senátu na jednání nově ustanovené Poslanecké sněmovny obhájil, předložil pan předseda Senátu Milan Štěch, případně jsem ho zastoupila já, tedy místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 5 se ze 62 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji vám a projednávání tohoto bodu končím. Děkuji panu premiérovi, děkuji zpravodajům. Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Vládní návrh zákonného opatření Senátu, kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 55/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 186

Tento návrh zákonného opatření jste obdrželi jako senátní tisk č. 186. Návrh uvede opět předseda vlády Jiří Rusnok, kterého prosím, aby nás seznámil s návrhem, prosím.

Předseda vlády ČR Jiří Rusnok:  Vážená paní místopředsedkyně Senátu, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi tedy, abych uvedl návrh tohoto zákonného opatření Senátu. Vláda předkládá návrh, který byl v totožném znění ve formě novely zákona v srpnu letošního roku předložen vládou Poslanecké sněmovně Parlamentu jako sněmovní tisk č. 1128. Ovšem v důsledku následného rozpuštění Poslanecké sněmovny k jeho projednání již nedošlo.

Pokud jde o zdůvodnění neodkladnosti, domníváme se, že nepřijetí změn, obsažených v tomto návrhu zákonného opatření by mělo závažné následky, způsobené zejména nemožností zadán nadlimitní a významné veřejné zakázky. Vznikly by škody v podobě neúměrného navýšení počtu zadávaných veřejných zakázek. Znamenalo by to především výrazný negativní dopad na podnikatelskou, ale i nepodnikatelskou sféru.

Jistě také vznik právní nejistoty, neboť nebude-li včas přijata navrhovaná právní úprava, budou mít zadavatelé v případě nadlimitních a významných veřejných zakázek volbu de facto pouze mezi nemožností zadání veřejné zakázky, anebo řízením, které bude v přímém rozporu se zákonem o veřejných zakázkách, přičemž podle našeho názoru takovýto nesouladu nelze překlenout pouze výkladem.

Dále by v případě veřejných zakázek na stavební práce došlo ke značnému navýšení povinnosti jejich vypisování a s tím spojenými náklady. Proces zadávání veřejných zakázek by tak byl od 1. ledna příštího roku do značné míry ochromen a došlo by ke vzniku dalších nadměrných finančních nákladů, jejichž vynaložení by bylo zcela neúčelné a neefektivní.

S ohledem na výše uvedené dopady se vláda domnívá, že je nutno, vyřešit nastalou situaci tímto návrhem zákonného opatření Senátu. V současné době bohužel nemáme jiný nástroj, kterým by mohla být nastalá situace provizorně, byť provizorně vyřešena, tak aby bylo možno vyčkat s přijetím navrhovaných změn až do ustavení nové Poslanecké sněmovny.

Proto přijetí a nabytí účinnosti navrhovaných změn podle našeho soudu nesnese odkladu a mělo by být platné a účinné již k 1. lednu 2014.

Případné přijetí zákona nově zvolenou Poslaneckou sněmovnou je s ohledem na předpokládaný termín konání ustavující schůze Poslanecké sněmovny a délku legislativního procesu do konce roku nereálný.

Pokud jde o obsah navrhovaných změn, v současné době reálně neexistuje žádná osoba, která by splňovala podmínky pro tzv. osobu se zvláštní způsobilostí, jejíž vyjádření má být podle dnes platného a účinného znění zákona od 1. ledna 2014 podmínkou zahájení zadávacího řízení na nadlimitní veřejnou zakázku.

Případné přijetí zákona nově zvolenou Poslaneckou sněmovnou je s ohledem na předpokládaný termín konání ustavující schůze Poslanecké sněmovny a délku legislativního procesu do konce roku nereálné.

Pokud jde o obsah navrhovaných změn, v současné době reálně neexistuje žádná osoba, která by splňovala podmínky pro takzvanou osobu se zvláštní způsobilostí, jejíž vyjádření má být podle dnes platného a účinného znění zákona od 1. ledna 2014 podmínkou zahájení zadávacího řízení na nadlimitní veřejnou zakázku. Do 1. ledna 2014 není možné vzdělávací program připravit a realizovat tak, aby k danému datu tyto osoby vznikly a existovaly. Nebude tedy k tomuto datu nikdo, kdo by podmínky splňoval, a proto navrhujeme, a je nezbytné tento institut s účinností od 1. ledna zrušit.

Obdobně je tomu v případě osoby vybrané ze seznamu hodnotitelů. Hodnotitel má být členem hodnotící komise v případě významné veřejné zakázky. Bohužel tento seznam hodnotitelů dnes neexistuje a je jisté, že do 1. ledna by opět neexistoval a ani existovat nebude.

Nebude-li tedy předložený návrh zákonného opatření senátu přijat, hrozí nemožnost zadávání nadlimitních a významných veřejných zakázek v České republice.

Pro vaši informaci ročně je zadáváno přibližně 3500 nadlimitních veřejných zakázek o celkovém objemu přesahujícím 200 miliard Kč. Pokud jde o významné veřejné zakázky, je na příští rok očekáváno, nebo plánováno zadání přibližně 80 významných veřejných zakázek o souhrnné předpokládané hodnotě přesahující 82 miliardy Kč.

Došlo by také pravděpodobně ke zpomalení čerpání evropských dotací. V případě nepřijetí zákonného opatření v Senátu by příjemci dotací nemohli dotaci přidělenou na realizaci nadlimitní veřejné zakázky čerpat, neboť by nebyli schopni zakázku zadat tak, aby nedošlo k porušení zákona o veřejných zakázkách. A jak známo, postup v souladu s právními předpisy je jednou ze základních podmínek proplacení dotace. Máme s tím velmi bohaté a ne vždy veselé zkušenosti.

Návrh zákonného opatření Senátu také předpokládá zachování současných limitů pro veřejné zakázky na stavební práce, které by se bez schválení tohoto návrhu snížily z dosavadně platných 3 milionů Kč bez DPH na 1 milion Kč bez DPH. Toto je dnes v platném a účinném znění příslušného zákona, jehož novelu tímto zákonným opatřením zde sledujeme. To by nesporně vedlo k významnému zvýšení administrativní zátěže a zejména pak finančních nákladů jak na straně zadavatelů, tak na straně dodavatelů. Byl by tím zpomalen investiční proces v oblasti stavebnictví, neboť délka řízení před uzavřením smlouvy by byla nepřiměřeně prodloužena, a tím by byl pravděpodobně také negativně ovlivněn trh stavebních zakázek obecně. Všichni dobře víme, v jakých potížích se české stavebnictví už dnes po pěti letech stagnace nachází.

V případě snížení limitu pro veřejné zakázky na stavební práce na 1 milion Kč bez DPH lze očekávat nárůst zadávacích řízení v podlimitním režimu o cca 11 500 zadávacích řízení ročně, dnes těchto řízení máme něco přes 10 tisíc. Čili měli bychom jich dvakrát tolik. Více než dvakrát tolik.

Závěrem je třeba zdůraznit – obsah návrhu byl napříč resorty i odbornými organizacemi zabývajícími se touto problematikou obecně podporován a panovala také všeobecná shoda nad jeho správností a nutností z hlediska urychleného přijetí. Konstatujeme, že předložený návrh zákonného opatření je podle našeho názoru v souladu s příslušným článkem Ústavy ČR.

Návrh zákonného opatření Senátu byl projednán výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, dále pak výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu a ústavně-právním výborem. Děkuji členům všech těchto výborů za pečlivost, s jakou návrh zákonného opatření projednali a za to, že výbory doporučily Senátu toto zákonné opatření schválit. Dopředu avizuji, že s pozměňovacími návrhy přijatými těmito výbory vyslovím jako navrhovatel souhlas.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovoluji si vás tedy požádat o schválení návrhu zákonného opatření. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane premiére, a opět vás požádal, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 186/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý. Následně návrh také projednal VHZD. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 186/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Karel Korytář. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákonného opatření výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 186/1. Zpravodajem výboru je Radko Martínek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, paní předsedající. Vážený pane premiére, vážené kolegyně, kolegové, vzhledem k tomu, že jsem se písemně přihlásil poté do diskuse, tak se teď omezím čistě na svou zpravodajskou povinnost a seznámím vás se zpravodajskou zprávou ze zasedání výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Je to 16. schůze konaná dne 3. 10. 2013. Jak známo, směřuje k návrhu zákonného opatření Senátu, kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 55/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 186. Po úvodním slově dr. Ing. Jiřího Nováčka, náměstka ministra pro místní rozvoj, a zpravodaje senátora Radko Martínka a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu P ČR schválit projednaný návrh zákonného opatření Senátu ve znění pozměňovacích návrhů, které tvoří přílohu tohoto usnesení,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu P ČR senátora Radko Martínka,

III. pověřuje předsedu výboru senátor Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu P ČR.

Podepsáni jsou předseda výboru, zpravodaj i ověřovatel výboru.

Já bych vám jenom stručně zdůvodnil přijaté pozměňovací návrhy, tak jak už bylo řečeno v zásadě panem premiérem, debata byla poměrně rozsáhlá k tomuto návrhu zákona, nicméně výbor potom nakonec zvolil, řekl bych, velmi uměřenou formu. To znamená, snažil se pouze upravit ty věci, které byly navrhovány a nesnažil se upravovat a měnit věci, které úpravu nutně potřebují, ale v této situaci navrhovány nebyly.

Z těch návrhů, které máte před sebou, se dá říct, že body 2, 3, 4 a 5 jsou víceméně legislativní povahy. Bod 1 je faktické povahy. Cílem výboru v zásadě bylo to, jedná se samozřejmě o nové vypisování zakázek, které byly zrušeny z důvodu, že buďto zbyla jedna přihláška, nebo byla podána jenom jedna žádost. Naším cílem je dovodit takový stav, aby to další, následné vyhlášení postupovalo, bylo považováno za naprosto standardní postup. To znamená, že sice vyhlašovatel musí upozornit na to, že tato soutěž už byla jednou vyhlášena, a v podmínkách, které dá do této soutěže, musí označit, čím se změnily proti původním podmínkám, v té původně vyhlášené soutěži.

Nicméně, není dle nás možné, aby tak, jak je například i v důvodové zprávě uvedeno, aby se k těmto zakázkám přistupovalo s nějakým zvláštním sledováním, zvláštní péčí, aby zadavatel nesměl tzv. měnit podmínky vypsání nového výběrového řízení a posouzení bylo dáno v zásadě ne něj, tzn. zda došlo k zúžení, nebo naopak nedošlo k zúžení případných zájemců. Myslíme si, že je tahle možnost je, pak je možnost zadavatele, aby postupoval zcela standardně.

To byla jediná věc, kterou jsme tam nakonec dodali, faktickou. Padala ještě celá řada dalších návrhů. Nakonec, jak jsem říkal, snažili jsme se o postup velmi uměřený, tzn. schválili a doporučili jsme vám pouze tady tyto změny. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane garanční zpravodaji. Také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV pan senátor Miloš Malý. Ano, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Vážená paní předsedající, pane předsedo vlády, já bych se u své zpravodajské zprávy zastavil u historie a legislativního procesu, ať máme přesná data a přesné znění.

Autorem projednávaného zákonného opatření je vláda ČR zastoupená jejím předsedou panem Jiří Rusnokem. Vláda předložila tento návrh zákonného opatření Senátu dne 25. 9. 2013. Organizační výbor Senátu přikázal návrh tohoto zákonného opatření v podobě senátního tisku č. 186 garančnímu výboru, kterým byl určen VUZP, jehož zpravodajem je pan senátor Ing. Radko Martínek. Dalším výborem, který tento návrh zákonného opatření projednal, byl ÚPV, jehož zpravodajem je Miloš Malý. Dalším výborem, který projednal toto zákonné opatření je VHZD, jehož zpravodajem je Ing. Karel Korytář.

Otázka dopadů na rozpočet státu – u tohoto zákonného opatření se nepředpokládá dopad do rozpočtu státu. Dopad do rozpočtu obcí a krajů taktéž nepředpokládáme. Maximálně to sníží administrativu na obcích a krajích při zadávání veřejných zakázek.

ÚPV projednal tuto materii a shodl se na tom, že je potřeba přijmout pozměňovací návrhy. Bod 1, 3, 4, 5 je totožný s usnesením garančního výboru. Pouze bod 2 je pozměněn. Byla tam použita z našeho hlediska jednodušší a logičtější konstrukce při této změně, kdy, když odkážu na § 114, kterého se tento bod 2 týká – a jde o návrh, který může být podán Úřadu pro hospodářskou soutěž, tak v odst. 4 se lhůta počítá v 10 kalendářních dnech. V odst. 5 se počítá taktéž v kalendářních dnech. V odst. 6 by se po novu mělo počítat podle pracovních dní. Tato konstrukce je nelogická. Cílem nebylo změnit počítání dnů, ale prodloužit lhůtu. Tudíž logičtější a čistší je, chceme-li prodloužit lhůtu, tak dáme místo 7 dnů 10, což odpovídá i odst. 4. Budeme počítat podle kalendářních dnů, ať právní normu zbytečně nekomplikujeme. To jenom krátké odůvodnění, proč byl odst. 2 takto upraven.

Teď bych se věnoval 109. usnesení z 23. schůze ÚPV k senátnímu tisku č. 186, kdy po úvodním slově Dr. Ing. Jiřího Nováčka, náměstka ministra pro místní rozvoj, který vystoupil jako zástupce navrhovatele a po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor:

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný vládní návrh zákonného opatření schválit, ve znění pozměňovacích návrhů, které jsou uvedeny v příloze tohoto usnesení.

II. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miloše Malého.

III. Pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR Milanu Štěchovi.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Nyní se ptám zpravodaje VHZD pana senátora Korytáře, zdali chce vystoupit. Chce, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Karel Korytář:  Vážená paní místopředsedkyně, pane předsedo vlády, kolegyně, kolegové, VHZD na své 19. schůzi konané dne 7. října 2013 ve svém 151. usnesení k vládnímu návrhu zákonného opatření Senátu, který nyní projednáváme, přijal následující usnesení:

Po úvodním slově zástupce navrhovatele zákonného opatření Dr. Ing. Jiřího Nováčka, náměstka ministra pro místní rozvoj, po zpravodajské zprávě senátora Karla Korytáře a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákonného opatření, ve znění pozměňovacích návrhů, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Toto usnesení je totožné s usnesením ÚPV. Určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu senátora Karla Korytáře. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Jak odeznělo v rozpravě, výbor mohl navrhnout i jiná opatření či změny, které praxe potřebuje, nicméně toto bude řešit, jak už bylo uvedeno v důvodové zprávě a bylo zodpovězeno po rozpravě, velká novela zákona o veřejných zakázkách, tudíž jsme zůstali u textu, který je přílohou tohoto našeho 151. usnesení.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu. Jako první je zde písemná přihláška pana senátora Radko Martínka. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radko Martínek:  Paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, pane premiére, probíráme materii, která je podle mého názoru smutný příkladem toho, kam by právo v této zemi nemělo vůbec dojít. Byla tady zcela jednoznačně jakási ideologie, jakási zakázka zabránit něčemu; nadřazená jakékoliv logice věci. Paradoxní je, že to probíráme tady teď v tomto režimu právě proto, že podle tohoto zákona se nebudou dát zadávat veřejné zakázky.

Jestli někdo chtěl korupci v této zemi, tak se mu to podařilo dokonale, protože podle tohoto zákona se prostě zakázky zadávat nedají!

Smutné také je, jakým způsobem tento zákon probíhal. A sice, když bylo připomínkové řízení, tak na připomínková řízení a celou řadu upozornění a chyb, které tento zákon obsahuje, nebylo vůbec reagováno. Z toho důvodu, který jsem tady uvedl na začátku.

Zákon, který v této chvíli je, i po úpravách, které s největší pravděpodobností schválíme, tak bude vykazovat celou řadu věcných, ale i právních chyb a nedostatků, které je třeba zcela zásadně a okamžitě změnit. Pokud k tomu nedojde, tak v této zemi dojde k celé řadě problémů, jak už pan premiér říkal, s čerpáním evropských fondů. Ale vůbec s čerpáním jakýchkoliv finančních prostředků.

Dostali jsme se do filozofie, kdy zadavatel prakticky témě nemůže rozhodovat o tom, jakým způsobem zakázku vypíše a jakým způsobem vybere toho, který má zakázku realizovat. Je to proto, že celá řada omezení, věcí, které se musí při zadávání veřejných zakázek splnit, je dneska už tak veliká, že v případě, že vypíšete výběrové řízení a přihlásí se vám tam víc zájemců, dejme tomu šest, tak se vám krásně a zcela jednoduše stane, že čtyři z nich, a zpravidla to mohou být ti nejlevnější, vyřadíte jenom skrz formální nedostatky. Jenom proto, že opomněli některé formální nedostatky, které na zakázku nemají žádný fakticky vliv. Vy se potom dostanete do situace, že v případě, když vám nezbude jeden, ale zbude vám jich víc, tak musíte zakázku vypsat, i když nechcete.

Takže veřejné instituce nakonec musí zadat zakázku, která je, dejme tomu, výrazně dražší, než by byla za normální situace. Mluvím zcela prakticky, z praxe, protože se nám v Pardubickém kraji tato situace stala, a stálo nás to řádově desítky milionů korun.

Je tady další takový velký problém v tomto zákoně, a to je, jestli veřejný subjekt má vůbec právo rozhodovat, a samozřejmě i samosprávný subjekt má vlastní právo rozhodovat o svých vlastních penězích. Obecné poučky ekonomicky říkají, že vlastně ekonomika se řídí stejnými pravidly, ať se jedná o domácnost, ať se jedná o obec, ať se jedná o kraje, ať se jedná o stát. Garantuji vám, že ani jeden z vás, jak tady sedíte, kdybyste měli nějakou zakázku, tak byste ji ani jeden z vás nerealizovali podle principů, které jsou obsaženy v zákoně o zadávání veřejných zakázek. Nikdo z vás. Kdyby se jednalo o vaše peníze a kdyby se jednalo o věci, které chcete udělat doma. Nicméně, veřejné instituce nutíme do toho, aby tímto způsobem postupovaly. Že je to v mnoha směrech dražší, že jsme zase papežštější než papež, že je totálně znemožněno např. u malých zakázek, aby je obce vypisovaly a zúčastnily se jich místní firmy, což je mimochodem všude v EU okolo nás naprosto běžným zvykem, tak to je jenom smutný průvodní rys tady celé této záležitosti.

Tenhle zákon je tak složitý, že nutí zadavatele, aby si najímali zprostředkovatelské organizace. Těch je jako máku. Nemají žádná pravidla. Nabízejí vám, že zorganizují soutěž. Nicméně právní důsledky a veškeré důsledky nese pořád zadavatel, i když v mnoha případech není vůbec schopen posoudit, jestli to, co mu radí poradenská firma, je skutečně zákon, jestli je to skutečně právo.

Jsem přesvědčen, že speciálně u zákona o zadávání veřejných zakázek by bodů, které musí zadavatel splnit, mělo by být jenom několik. Mělo by být jasné a mělo by být poskytovatelem např. dotace zcela jednoznačně řečeno, které podmínky se nesmí porušit, resp. co to porušení znamená. Ono to, mimochodem, v rozpočtových pravidlech je, ale nikdo to v zásadě nedodržuje. Výsledek potom je, že když přijdou kontrolní orgány, tak mají volné pole působnosti. A každý si to vysvětluje jinak. Jinak si to vysvětluje poskytovatel dotace; za pět, šest let přijde kontrolor, vysvětlí si to zase jinak; pak přijde další kontrola od někoho jiného, a ta si to vysvětlí zase úplně jinak. Výsledek je naprostý právní zmatek. Bohužel, také v celé řadě případů nešťastní lidé, kteří to ve své podstatě odnesou.

Zákon o zadávání veřejných zakázek má, mimo jiné, jeden zásadní aspekt pro veřejné statky, a to v okamžiku, kdy v některých částech jsou v konkurenčním postavení na trhu proti soukromým statkům. Abych uvedl konkrétní příklad, tak se to týká např. zdravotnictví. Na jedné straně máme soukromé nemocnice a soukromá zařízení vlastněná soukromým subjektem. Na druhé straně máme veřejné instituce, ať už jsou to krajské anebo státní.

Pokud zákon o veřejných zakázkách bude takto trvat dál, tak vám garantuji, že veřejné subjekty se stanou naprosto nekonkurenceschopnými. Protože jestliže mají vyřešit nějaký problém, tak jim i sebemenší problém může díky zákonu o zadávání veřejných zakázek trvat řádově měsíce, nebo dokonce v některých případech roky. Zatímco to opatření je třeba přijmout okamžitě, a soukromník to také okamžitě dělá.

To se netýká samozřejmě jenom nemocnic. Týká se to i dalších věcí. Záležitost je tak složitá, že ve své podstatě a v důsledcích vlastně maří řádné vedení jednotlivé instituce, která vám je svěřena. Zvlášť zarážející je, že jsou to veřejné instituce.

Dámy a pánové, mohl bych tady mluvit o mnoha a mnoha dalších věcech, uvádět konkrétní příklady. Nicméně, zaznamenal jsem i názor pana premiéra, který teď před nedávnem konstatoval v televizi, že je třeba zákon zcela změnit a že je zralý pro celkovou změnu. Já se s tímto názorem jenom ztotožňuji.

Tímto, co teď přijmeme, vyřešíme jenom malinkatou část. Ale celá řada dalších problémů přetrvává. Myslím, že je načase, aby se po volbách Senát, Poslanecká sněmovna a vláda dohodly na tom, že nový zákon o zadávání veřejných zakázek bude naprostá priorita a příslušné gesční výbory – jak Senátu, tak Poslanecké sněmovny a gesční ministerstvo, že se na něm začne okamžitě pracovat a že se u nás dostanou veřejné zakázky do nějakého normálu, který nám umožní normálně fungovat, normálně řídit chod hospodářství a chod veřejných institucí jako takových.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji, pane senátore. V této chvíli je přihlášen s přednostním právem předseda klubu ODS pan senátor Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane premiére v demisi, kolegyně, kolegové, Vaším prostřednictvím bych poděkoval panu senátoru Martínkovi. Ušetřil mi spoustu času. Mohl bych ještě další dvě hodiny mluvit o podobných nesmyslech typu, že když si chce radnice koupit automobil Superb, tak se nepochybně dostane do hledáčku policie, protože automobil Superb si koupit nemůže, nýbrž musí vypsat řízení na automobil o rozsahu (naftový nebo benzínový); došlo to tak daleko, že jsem říkal, tak může to být jakýkoliv automobil, třeba Renault, ale musí mít na kapotě okřídlený šíp... Prostě naprosté nesmysly, které nemají obdobu ani v milované Evropě. Ve Francii si vůbec neumíte představit, že by policie jela jiným autem než Citroënem nebo Renaultem. V Německu si vůbec neumíte přestavit, že by jeli jiným autem než Volkswagenem potažmo Mercedesem. A mají v podstatě stejné směrnice EU jaké máme my.

Jediné, co nesdílím, v tom, co tady říkal pan senátor Martínek – a jeho projev byste měli vytisknout a poslat všem těm, kteří způsobili to, kde jsme; a bude to ještě horší, a to je to, co s ním nesdílím. Nový zákon bude ještě horší! To vám garantuji.

Co jsme tady minule řešili, že pro nás přece nejdůležitější je vědět, kdo je vlastníkem společnosti, která se uchází o zakázku, a ptám se, když bude odpovídat zákonu, bude mít nejlepší cenu, splní všechny předpoklady, ale jejím majitelem bude někdo, kdo se nám hrubě nelíbí, jakým způsobem dáme do zákona, že takové firmě tedy zakázku dávat nebudeme... To je absolutní nesmysl a nefunguje to.

Jenom proto, že člověk se má poučit, a když se člověk spálí, tak by se měl poučit z minulosti. Vrátím se. Dnes tady zachraňujeme limity. Píše nám Svaz měst a obcí. Píše nám primátor Prahy, že jestli to dnes neschválíme, tak v podstatě nebude v novém roce možné postupovat podle zákona, což je výborné, protože může být také rozpočtové provizórium, takže ušetříme, když nemůžeme vypisovat; to není vždycky negativní, někdy je to i pozitivní, když se nedá.

Připomenu hlasování o tom, kdy se tam dostaly limity, které dnes opravujeme, kdo to byl, kdo jak hlasoval, aby bylo všem jasno, abychom si tady nevyprávěli jenom dohady.

Mám tady sjetinu hlasování.

Senátorský klub ČSSD.

Miroslav Antl – ano, Jiří Dienstbier – ano, Petr Gawlas – nula, Miloš Janeček – ano, Miroslav Krejča – ano, Antonín Maštalíř – ano, Eva Richtrová – ano, Jaromír Strnad – ano, Milan Štěch – ano, Pavel Trpák – nula, Jan Žaloudík – x, Ivo Bárek – ano, Hana Doupovcová – nula, Petr Guziana – ano, Jaromír Jermář – ano, Jiří Lajtoch – nula, Miroslav Nenutil – ano, Jiřina Rippelová – ano, Radek Sušil – ano, Josef Táborský – ano, Otakar Veřovský – nula, Zdeněk Besta – nula, Vladimír Dryml – nula, Jan Hajda – ano, Karel Kapoun – ano, Pavel Lebeda – ano, Jaroslav Palas – nula, Josef Řihák – ano, Jaroslav Sykáček – ano, Dagmar Terelmešová – nula, Petr Vícha – ano, Jiří Bis – ano, Alena Gajdůšková – ano, Marcel Chládek – ano, Karel Korytář – ano, Miloš Malý – nula, Jozef Regec – nula, Božena Sekaninová – ano, Zdeněk Škromach – x, Martin Tesařík – ano, Dagmar Zvěřinová – ano.

Senátorský klub Občanské demokratické strany hlasoval takto. Petr Bratský - křížek, Tomáš Grulich - křížek, Jaroslav Kubera - křížek, Milan Pešák - křížek, Přemysl Sobotka - ne, Tomáš Töpfer - křížek, Miloš Vystrčil - nula, Pavel Čáslava - nula, Tomáš Jirsa - křížek, Jiří Oberfalzer - křížek, Jiří Pospíšil - nula, Richard Svoboda - křížek, Václav Vlček - nula, Pavel Eybert - křížek, Vítězslav Jonáš - křížek, Petr Pakosta - nula, Luděk Sefzig - nula, Karel Šebek - křížek, Alexandr Vondra - ne, Daniela Filipiová - nula, Tomáš Kladívko - nula, Alena Palečková - nula, Zdeněk Schwarz - nula, Miroslav Škaloud - křížek, Veronika Vrecionová - křížek.

Mohu přečíst pro pořádek i senátorský klub KDU a Demokratické unie: Jiří Čunek - křížek, Miluše Horská nula, Stanislav Juránek - křížek, Václav Koukal - ano, Petr Pithart - ano, Petr Šilar - nula.

A konečně klub TOP 09 a Starostové: Jan Horník - nula, Adolf Jílek - křížek, Jana Juřenčáková - křížek, Soňa Paukrtová - nula, Jaromír Štětina - ano.

Jde o to, aby nám bylo jasno jen pro pořádek, jak kdo hlasoval, protože my se sami obkličujeme, a proto budu podávat pozměňovací návrh, který není nijak dramatický ani pro pana premiéra, protože ministerstvo nevyškolilo lobbisty, kteří si zase z toho chtěli udělat kšeft, že by za peníze byli v komisích, naštěstí je ministerstvo ani nevyškolilo, tak se teď vyškrtávají, že tam nebudou. Ale rychle našli náhradu a bude to autorizovaný architekt, který bude v komisi pro zakázky, které s architekturou nemají nic společného. Já to vyškrtávám, to nemá pro věcnou podstatu zákona vůbec žádný význam, je to jenom zjednodušení. Ale pravdu má senátor Martínek, že by bylo potřeba škrtat, škrtat, škrtat a ne podléhat každému, protože proti tomu nelze ani protestovat, aby, když někdo řekne, že je to nesmysl, tak vás okamžitě obviní, že vy snad jste pro korupci. Taková demagogie se tady vede. A pod tímto dojmem různé organizace – mohl bych mluvit o tom, kdo to byl, ale nechci už rýpat do staré vlády, kdy jistá jedna místopředsedkyně vlády velmi naslouchala různým organizacím a ty dělaly zákony. Vidím, že někteří vědí, kdo to byl, kteří dělali zákon o obcích, zákony o korupci. To si dělali oni, ale nikdy nebudou dělat žádnou veřejnou zakázku a nikdy podle tohoto zákona nemusejí postupovat. A to se to krásně dělá a krásně se v médiích říká, jak jsou pro všechno, aby bylo všechno správně, protože oni odpovědnost nikdy nemají, oni jenom berou ze státního rozpočtu desítky a stovky milionů, aby pak zastavovali dálnice, a my jim to ještě platíme.

To je důvod, proč jsem to tady přečetl, nebyl to žádný útok, ale spíše jsem chtěl, abychom se poučili, aby to, co tady říkal pan senátor Martínek, až tady přijde další nový zákon z Evropské unie, protože my, než si to pěkně uděláme, tak přijde další směrnice, která do toho vnese další chaos. A teď si představte, že lidé na krajích a radnicích podle toho musejí postupovat, a obvykle tam přijdou potom ti v černých maskách a všechny je zatknou a seberou jim počítače, rok vyšetřují, pak se zjistí, že je to nesmysl, ale ti lidé jsou zcela dehonestováni. Pro opozici je to pochopitelně vždycky výhodné. Jsou lidé, kteří podávají denně tři nebo čtyři trestní oznámení. Někteří už zblbli tak, že ho podávají sami na sebe. A pod tímto bohulibým bojem tak zvaně proti korupci, že když se dozvíme, která že firma dodává ventilky na pneumatiky do Mladé Boleslavi, tak budeme šťastnější a korupce zmizí. Ona nezmizí.

Zajímavé ovšem je, že nikdo nemluví o tom největším prokorupčním potenciálu, a to jsou dotace. Všechny průšvihy, když si na ně vzpomenete, vždycky souvisely s dotacemi. A není se co divit. Když stavíte hotel a někdo je – s odpuštěním – tak blbej, že vám na tom dá 80 %, tak byste zas byl úplně blbej, kdybyste ty peníze nevzal. A tam je ta příčina, to pochopitelně všechny láká. Ale když se jim tato hračka vezme a když si vyjednáme, že evropské dotace nepůjdou na měkké projekty, kde jsou všechny prošustrovány do jedné, ale půjdou na tvrdé projekty, na komunikace, na dráhy a na podobné věci, kanálů ať si každá obec postaví kolik chce. Ale stát by měl tyto peníze, ale on si to neumí vyjednat, protože jsme všichni pokakaní. Když jedou do Bruselu, tak tam jedou – vzpomenu na ministra Gandaloviče – s jablky. Jel tam s rozhodnutím – já to budu vetovat. A stačila jedna noc a už máme jablka ve školách a jsme tomu šťastni. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Dále vystoupí pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane premiére, vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové. Mám za to, že předložená novela zákona o zadávání veřejných zakázek není nezbytně neodkladnou v tuto chvíli, byť s obsahem více méně souhlasím.

Každý zadavatel veřejných zakázek, který jen trochu soudně uvažuje, včetně mě, vysoutěží zakázky pro příští rok do konce roku letošního nebo je má už vysoutěženy. Proto by se zřejmě asi nic dramatického nestalo, kdyby navrhovaná novela zákona byla schválena v průběhu ledna, února roku 2014 novou Poslaneckou sněmovnou a poté i Senátem.

Ale budiž. Bavme se o předložené novele, a to především z toho důvodu, že tak jak už zde bylo řečeno panem premiérem i mým předřečníkem, tak jak by měla platit od 1. ledna 2014, je opravdu zcela nefunkční.

Zaměřím se jenom na jeden jediný bod z toho, co v této novele máme. Když jsme v roce 1990 nastupovali do zastupitelstev, do funkcí starostů, nebyl tady žádný zákon o zadávání veřejných zakázek. Své první výběrové řízení jsem dělal podle tzv. oferty, což byla prvorepubliková norma pro zadávání veřejných zakázek. A zde v Senátu v legislativním odboru jsem ji několikrát diskutoval s dlouho zde působícím Dr. Skalickým, se kterým jsme se shodli vždy při konzultacích nad novelami přicházejících zákonů, že to byla ta nejlepší norma, lepší všech, které jsme sem k projednávání doposud dostali, a to především pro svoji jednoduchost.

Představa, že korupci při zadávání zakázek zamezíme komplikováním podmínek zákonem stanovených, snižováním částek pro podlimitní zakázky, přidáváním určených osob do výběrových komisí apod., je fakticky lichá. Tím, co by přinesl nový stav, který by měl platit od 1. ledna 2014, by bylo jen zahlcení prostředí přemírou výběrových řízení, přemírou odvolávání proti výsledku k Úřadu pro hospodářskou soutěž apod. Prostě a jednoduše – čím jsou věci složitější, tím spíše se v nich dá postupovat tak, aby z nich měl někdo neoprávněný prospěch.

Letošní rok ukázal, že snížení hranice pro podlimitní zakázky vedl k výraznému nárůstu řízení, administrativních úkonů, které se projevují snížením kvality řízení, zmenšením procenta kontrol, ale i zabrzděním hospodářského růstu v řadě odvětví. Další snížení limitů by toto všechno ještě násobilo.

Proto si dovolím, pokud dojde na podrobnou rozpravu, předložit pozměňovací návrh, který by situaci vrátil do stavu před 1. dubnem letošního roku, kdy pro podlimitní veřejné zakázky ve stavebnictví byl limit 6 mil. Kč bez DPH a pro služby 2 mil. Kč bez DPH. Tyto limity v komunální sféře dobře fungovaly a městům a obcím jednak nezvyšovaly zbytečně náklady na výběrová řízení, ale také umožňovaly rychlé provedení výběrových řízení, což je naprosto nezbytné pro čerpání dotačních prostředků.

Platí zde vše, co bylo řečeno předkladatelem, ale i zpravodaji pro schválení novely, která by vrátila budoucí nevyhovující stav limitů z 1 mil. Kč na 3 mil. Kč, tak jak je nám to předkládáno vládou. Z hlediska praxe na městech a obcích to považuji za nedostatečné, a proto bych chtěl, abychom se vrátili k těm limitům, které platily do 1. dubna letošního roku, jak jsem zde již předeslal.

Dovolím si vás proto požádat o podporu těchto pozměňovacích návrhů, v případě podrobné rozpravy je podán. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. V této chvíli vystoupí pan senátor Petr Vícha, předseda klubu sociální demokracie. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, milé kolegyně, vážení kolegové, také si dovolím přispět troškou do mlýna.

Nejprve bych poděkoval panu premiérovi, který byl na jednání Svazu měst a obcí a vyslyšel volání po tom, že přestože o neodkladnosti je možné uvažovat, tak vyslyšel toto volání a toto zákonné opatření nám tady předložil, a věřím, že projde v nějaké uměřené podobě, která prošla výborem, případně s některými pozměňovacími návrhy, které nebudou kontroverzní.

Mé druhé poděkování, prostřednictvím paní předsedající, směřuje k Jardovi Kuberovi, protože, jak jsem se dozvěděl tento týden, obdržel jsem od občanského sdružení nebo sdružení rekonstrukce státu oživení Transparency International jako jediný ze senátorů cenu za podporu protikorupčních zákonů, a to za své vystupování, když jsme tady jednali o tom, aby Nejvyšší kontrolní úřad kontroloval obce. Jak jsem si přečetl stenozáznam z tohoto projednávání, v podstatě jsem tam avizoval, že ti, kteří budou podporovat stejnou myšlenku, budou oceněni. Vidím kolegu Vystrčila, že je smutný, protože on vystupoval stejně vehementně ve prospěch důkladné kontroly státu, rychlé, důkladné a závazné kontroly státu, nikoliv k tomu směšnému pseudoopatření tehdy, které statisticky vycházelo, že jednou za 1200 let bude obec zkontrolována.

No, a vidíte, dostal jsem za toto své vystoupení cenu, resp. je to avizováno, zatím mi ji ještě nepředali, pan Bárta měl větší štěstí.

A teď, proč jsem poděkoval kolegovi Kuberovi. Předpokládám, že příštím vítězem bude on za své vystoupení tady, protože hovoří naprosto správně. On tady dokonce vyjmenovával, kdo jak kdy hlasoval. Já jsem tam měl ANO. Ano, vystupoval jsem tehdy také, říkal jsem, jaká to je pitomost, ale kvůli pouhým losovačkám jako jedinému pozitivnímu opatření, které bylo tímto zákonem odstraněno, jsem hlasoval pro. Konec konců, byli jsme tady vyjmenováváni za sociální demokracii, zachraňovali jsme vládu Občanské demokratické strany, která to prosadila v Poslanecké sněmovně, jinak by sem tato hloupost nikdy nepřišla.

Nyní tři případy absurdní. Krajský úřad musí vypisovat výběrové řízení na poskytování sociálních služeb, terapeutické dílny. U nás ve městě je jedna terapeutická dílna. Jak to tedy uděláme, aby to mohlo dále fungovat? Našly se dvě pseudoorganizace, které se přihlásily do výběrového řízení, obě si nasmlouvaly s našimi terapeutickými dílnami, že ony jim budou dávat subdodávku a za peníze za zprostředkování, které jsou zbytečně vyhozenými penězi, se do toho přihlásily, tím, že byly dvě, nebylo nutné soutěž zrušit a terapeutické dílny fungují. Kolega Juránek na kraji asi postupuje stejně. V podstatě tady přiznávám pletichy při veřejné soutěži, aby mohla fungovat dobrá služba.

Nyní poukáži na jednu věc, která je problémem a po které Svaz měst a obcí také volá, a doufám, že i v novele potom do budoucna se něco podobného přijme, a to je, jak rychle Úřad pro hospodářskou soutěž řeší sporné případy. Podotýkám, že to není jejich vina, protože oni při stejném počtu úředníků musejí nyní zvládat kvůli alibismu mnohých jiných úřadů mnohem větší počet případů.

Máme svazek měst a obcí, který se pustil, a už nikdy se nepustí po těchto zkušenostech, do stavby cyklostezky, která vedla těmi obcemi, ještě česko-polský projekt. Stavba byla v podstatě už hotová, všechno bylo v průběhu dodrženo, dokonce i zadávací podmínky, když soutěž proběhla, smlouva o dílo, všechno bylo odsouhlaseno příslušným kontrolním úřadem. A teprve, když mělo přijít vlastně po dokončení stavby na první platbu, tak alibistický úředník to pro jistotu poslal na Úřad pro hospodářskou soutěž. Ten asi po půl roce konstatoval, že samozřejmě všechno bylo v pořádku. Kdyby firma uplatnila všechny sankce, protože se jí zaplatilo o půl roku později, tak nás to stálo 2 mil. Kč; byla to poměrně velká akce. Zaplatil by to úředník, který to tam podal? Zaplatil by to stát, protože nezajistí, aby Úřad pro hospodářskou soutěž rozhodl rychle? Ne, předpokládám, že by se na to musely poskládat ty obce, které se ničeho nedopustily.

A na závěr takový směšný případ. Stěžovali jsme si u nás v kraji, že není posekaná tráva podél cest, a už byl srpen a tráva byla hodně vysoká. A tak jsme si pozvali zástupce Ředitelství silnic a dálnic, a oni nám řekli, čím to je. Oni řádně v únoru nebo březnu, ještě byl sníh, vypsali soutěž na to, kdo jim bude sekat trávu. A ono se jim to kvůli odvoláváním a kvůli dlouhému procesu protáhlo, takže na přelomu srpna a září tedy konečně uzavřeli smlouvu, a to si ještě pochvalovali, že to na ÚOHS vyřídili poměrně rychle. Kam se to stát dostává? Znovu to řeknu, jak jsem to řekl tehdy u NKÚ, takže možná Jardovi Kuberovi cenu zase vyfouknu. Pod tlakem novinářů a různých pseudosdružení, která vůbec nevědě, o čem je život – a na Svazu měst a obcí to zaznělo – a všechny starosty a hejtmany hází do jednoho pytle, všichni jsou zloději, všichni kradou, a proto je třeba přijímat další a další opatření, aby to nemohli dělat.

A ten, kdo nám to tady předtím předložil, znovu to zopakuji, paní Karolína Peake, se přece dopustila největší korupce, která tady byla, politické korupce. Oni byli proti církevním restitucím, ale za slib založení klubu, za změnu zákona o jednacím řádu nakonec změnili názor, to byly stovky miliard korun za jedno auto a tajemníka klubu. A ta žádnou cenu nedostala.

Ještě jednou poděkování panu premiérovi, a těším se, že cenu dostanu, a Jardo, vystavíme si ji potom tady někde společně. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Vyřizuji tedy od pana senátor Víchy poděkování panu senátoru Kuberovi, pana premiéra může pan senátor oslovovat přímo, takže nemusím nic vyřizovat.

Nicméně v této chvíli budeme pokračovat. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jan Horník s přednostní právem. Nechce uplatnit přednostní právo. Takže nyní vystoupí paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Pane premiére, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěla bych k tomuto zákonu říct několik slov. Ale měla bych možná začít povzdechnutím – a je to tady! Když se projednával tento zákon a seděl tady pan ministr, který říkal, že je velice hrdý na zákon, který tady předkládal a který dnes tady budeme opravovat, tak jsem tady vystupovala a varovala jsem ho v některých záležitost, které opravdu život přináší, že by se nad tím měli zamyslet, nebo že by se k němu měli vrátit.

Pan ministr tady není, ale ve stenozáznamu to možná bude, že jsem tehdy řekla, že do roka tento zákon tady budeme mít zpátky, že to není myslitelné v té podobě, jak to je, že život si to přinese, že to není politikum, že je to opravdu o běžném životě. Máme to tady, všichni předřečníci, kteří tady něco říkali přede mnou, tak musím říci, že všechny podepisují.

Ano, tento zákon je prostě téměř nepoužitelný v některém rozumném časovém prostředí, kdy potřebujete něco vysoutěžit, kdy se prostě musí něco dělat, v limitu, v jakém jsou přidělovány finanční prostředky státu, Evropské unie apod., protože někde se vám stane, že třetinu limitu, který máte pro danou stavbu, prohospodaříte jenom na veřejné soutěži. To, kdy máte dodělat práci, kdy to máte kontrolovat, jestli tam budete třeba odstraňovat nějaké nedostatky, se tak zhustí, protože administrativní část je tak neskutečně velká. Všichni řeknou, že musí být typ zakázky důsledně technicky připraven, než jdete soutěžit. Připravují se, řeší, dodělávají, ale právě v čase soutěžení se mohou změnit normy, mezitím se mohou změnit některá nařízení. A jak se to vleče, tak v podstatě vysoutěžíte něco, co už třeba přestalo v některých bodech platit. To se vám v podstatě v rukách začíná vymykat, a teď musíte řešit. Sáhnete do zakázky, pak je to hodně času, který ztratíte, nebo budete soutěžit znovu, pak nastartováváte další proces. Tento zákon je opravdu velice složitý. Vím, že pod nějakým dojmem, a možná asi oprávněným, jsme se snažili udělat zákonnou normu, která zabraňuje korupci, měla by být rovným prostředím při soutěžích apod. Ale všichni víme, nebylo to zmíněno, že kvalita pláče. Když vidíte, kdo vám přijde a za jaké ceny dělat zakázky a vidíte kolikrát práci, a vy víte, že je nemůžete vyhnat, tam na to není bodíček "kvalita", řeknete, od čeho máte dozory. Ano, máte dozory, ale vy víte, že nemůžete firmu vyhnat. A jsou firmy a jsou zakázky, kdy firmu učíte vůbec práci dělat. A zeptáte se, jak je to možné.

No proto, že pan ministr, když tady byl, byl také hrdý na to, že nesmíte používat ISO. To znamená, že firma, která měla ISO, která deklarovala touto kvalitou, že má odborníky na práci, že je certifikovaná na danou práci, to se odbouralo, protože s tím prý byly pletichy. Ale dnes máte firmy, které přijdou, jsou z garáže, nasmlouvají si kdekoho, a vy se divíte, že ti lidé vůbec umějí držet krumpáč, natož aby uměli nějakou odbornou práci. A je to na pracích nejenom stavebního typu, jsou i určité stavby, kdy to může nejenom prodražovat stavbu, budoucí používání, užití, ale také možná i bezpečnost. A takto hlídat, stát tam denně, za to platíte peníze navíc, za dozor a za technické poradenství, za autorský dozor a prodražuje se vám to i legálně, ale prodražuje, protože vy přece chcete za veřejné prostředky mít kvalitní práci, kvalitní stavbu. A nejedná se jen o stavby, jedná se o služby a jiné typy zakázek. A ať chcete nebo nechcete, kvalita ve veřejných soutěžích dnes v podstatě nehraje roli, ta kolonka tam není. Tam se jaksi předpokládá, že to bude kvalitní, v podstatě tento požadavek tam můžete vypsat, každý vám to slíbí, ale pak je tam jedno kritérium, a tím je cena.

Možná, že takový řekla bych exkurz jsme si museli odstát, abychom potom v dalších zákonech tento aspekt brali na vědomí, a v této normě se to asi ještě neprojeví, ale věřím tomu, a zase jsem tím špatným prorokem, že to tady do roka budeme mít znovu a budeme se muset nad tím zamyslet.

Chtěla bych ještě upozornit na jeden problém trošku mimo rámec soutěží, že nemůžete příliš technicky specifikovat v rámci konkurence apod. Ale u soutěží, kdy navazujete na určité projekty, kdy rozšiřujete technické zařízení, rozšiřujete stavbu a máte za použití určitých komponentů nebo případných komponentů stavbu udělanou a děláte třeba další část a vy nesmíte technicky specifikovat a těžko dáte dohromady, aby dvě technická zařízení z různých komponentů spolu komunikovala nebo na sebe navzájem navazovala, nedělalo to problémy. A teď třeba říkám u IT technologií, kdy děláte další část kamerového systému, kdy děláte další budovu, kde budete mít některé záležitosti, přenos dat při ovládání vodáren v rámci okresu. Jak chcete naspecifikovat, že chcete další díl? Dohadujete se, přesvědčujete je: Prosím vás, já vím, že děláte s tímhle, ale my to potřebujeme rozšířit, Vy v zakázce to totiž nesmíte takto zadat. Pak tam děláte nějaká meziopatření, která musíte zaplatit, a to je velice špatné.

Myslím si, že u kategorie rozšíření technického systému apod. by to mělo být trošku vypracováno. Věřím tomu, že pan premiér poslouchá, a budeme vědět, že takováto záležitost, kdy se mnohdy jedná o miliony, bude muset být řešena i v další technické normě, a v zákoně podobného typu také určitě. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A dále vystoupí pan senátor Jan Horník, předseda klubu, prosím.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane premiére, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní místopředsedkyně. Všechno zde už bylo skoro řečeno, nicméně musím zareagovat na jednu věc, kterou říkal kolega Kubera, že tím největším neštěstím jsou dotace. Ale my přece nežijeme jenom z dotací. Je hrozně rozdílné, jestli je obec jako Teplice, kde se politická garnitura rozhodla, že prodá bytový fond a díky tomu si ušetřila obrovské peníze, protože nemusí platit už léta bytový fond, a pak je vedle město, které neprodalo bytový fond a finančně ho to zatěžuje. Tak potom Teplice budou mít finanční prostředky na to, aby mohly vybrat něco pro své obyvatele a udělat v rámci toho veřejnou zakázku a sousední město nikoliv. Není to tedy vždycky jenom o dotacích, je i o penězích, které umějí samosprávy buďto nahospodařit, a nebo je nějakým způsobem ušetřit.

Myslím si ale všeobecně, že problém, který tady teď momentálně řešíme v zákoně o zadávání veřejných zakázek, vznikl úplně někde jinde. On vznikl u politických stran. On vznikl u nás u politiků. A bohužel my politici, a to je na malých, nejnižších úrovních, až po ty nejvyšší, v podstatě se s tím neumíme vyrovnat. A je jedno jaká politická strana to je. Jak je možné, že krajský předseda politické strany se stane členem komise pro otevírání obálek a současně je výkonným obchodním ředitelem firmy, která podává zakázku do onoho výběrového řízení. A nikomu to nepřipadá divné. Dokonce se ještě diví tomu, že v podstatě on sám se měl ozvat a sám měl z této komise odejít. To jsou věci, které jsou naprosto triviální, na to přece nepotřebujeme zákony. A bohužel to funguje tak, že pak řeknou: Pepíku dobré, dobře jsi to udělal. Tady funguje ve stranách jakési bratrstvo kočičích pracek, kdy nikdo nikoho nechce nazvat tím pravým jménem, že někdo někde něco se snaží v rámci veřejných zakázek ovlivňovat. A dokud toto neskončí, tak ať budeme dělat zákon sebelepší, tak se nám to bude pořád vracet. Protikorupční policie a další složky policie budou mít plné ruce práce, bude docházet k tomu, co tady říkal kolega Kubera, že přijdou policisté a v želízkách odvádí úředníky a politiky, ale za to si můžeme sami. A můžeme si za to docela dost strmým vývojem korupce v našem státě za posledních dvacet let. Musíme začít u sebe. Pokud s tímto nezačne jedna, druhá, třetí politická strana, tak se to nezmění a výsledek potom je to, co nastalo na severozápadě.

A podívejte se, přestože lidé, kteří s tím byli spojeni, tak se dostali znovu do krajského zastupitelstva, byli malinko upozaděni, nicméně jsou nadále třeba radními. A já si vzpomínám naposledy když jsme zde projednávali právě tento zákon a mluvil jsem o korupci a mluvil jsem o korupci na severozápadě, tak už nevím kdo to byl z pléna, nám říká, ať to sem netahám, je to věc severozápadu, že u nich na severovýchodě se to neděje. Čas ukázal, že se to tam samozřejmě také dělo a děje.

Začněme tedy u sebe a nebuďme takovými falešnými politickými kamarády. Je zapotřebí na ty, kteří to dělají v našich strukturách ukázat, a pak nebudeme mít korupci. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Dále vystoupí pan senátor Jaroslav Kubera, prosím.

Senátor Jaroslav Kubera:  Chtěl jsem původně říct něco jiného, ale musím to říct. Pan senátor Vícha ve svém svatém nadšení při svém projevu si neuvědomil, že tady do stena na sebe prozradil trestný čin nazývaný pletichy při veřejné dražbě a veřejné soutěži, což může mít fatální následky, ale myslím si, že mu mohu slíbit za vás za všechny, že my ho nevydáme, využijeme našeho práva ho nevydat a nevydáme ho.

Ale teď k tomu, co tady říkal senátor Horník. Mohu vám říct, že velmi dlouho jsem už velice nervozní z toho, že jsme sice hezky prodali bytový fond, dokonce občanům, žádná korupce v tom nebyla, ale v dnešních poměrech, když někdo přijde a spočítá ceny domů v dnešních cenách, protože ti lidé 20 let na domech pracovali, dělali fasády, zateplovali, vyměňovali okna, takže když to někdo ocení, což se běžně takto děje, že děláte kruhový objezd a za pět let někdo přijde a řekne, já si ale myslím, že to mělo být levnější, to je běžná praxe, tak spočítá takovou škodu, že všichni tehdejší radní a zastupitelé to mají na doživotí.

A já jsem vždycky občanům, když jsme jim to prodávali, říkal: Hezky to všechno opravte, pak přijde další převrat, a jak říkali soudruzi v zastupitelstvu, že to byla chyba, že jsme na tom teď mohli "rejžovat", protože oni to předtím padesát let dělali, tak teď to máte všechno opravené, oni vám to zase seberou, založí bytový podnik a zase budou padesát let na nájemném "rejžovat".

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. A dále – v této chvíli s přednostním právem – vystoupí pan senátor Petr Vícha. Prosím.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. V žádném případě nevystupuji proto, že bych se chtěl stát nejaktivnějším senátorem vůbec... Jak vyšlo v Právu minulý týden od jednoho senátora... Vystupuji jenom proto, abych kolegovi Kuberovi – prostřednictvím paní předsedající řekl, že my jsme nebyli organizátorem soutěže na sociální služby. To byl krajský úřad. Takže – nebudete mě muset vydávat – nebojte se. (Pobavení v Jednacím sále.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pánové, vyřizuji. Poprosím, abychom se propříště drželi tématu. V této chvíli vystoupí pan senátor Ivo Bárek. Prosím.

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Pane premiére, já jsem také rád, že nebudeme Petra vydávat, mám ho rád, a chtěl bych, aby tady byl pořád s námi, tak jak tady je – a zlepšoval nám samozřejmě náladu...

Mám jenom krátké poznámky.

V úvodu dnešního dne tady padla neodkladnost zákonných opatření. Myslím si, že právě toto zákonné opatření není důvodem k tomu, abychom odcházeli třeba pracovat do restaurace. Je to obrovsky důležité. Kdybychom toto zákonné opatření nějakým způsobem neschválili, tak tady opravdu dojde k velkým problémům, řekl bych, české ekonomiky, českých zaměstnavatelů a české veřejné správy. Je potřeba si tady říct, že to nejsou plané věci, o kterých se tady debatuje.

To je jedna poznámka.

Druhá poznámka. Už to tady říkal Pavel Eybert. My jsme na výboru – tuto tématiku; možnosti navýšení limitu – probírali; a spíš jsme se přikláněli; musím říct, že tento pozměňovací návrh předkládal pan senátor Radko Martínek, aby to nezapadlo. Ale spíš jsme se snažili se držet při zemi. Když to v zákonném opatření není, tak nechoďme za hranici zákonného opatření.

Rozumím tomu, co tady říkal pan kolega, ctihodný Pavel Eybert, ale myslím si, že klidně se k tomu můžeme vrátit. Pokud vláda řekne, ano, my s tímto pozměňovacím návrhem souhlasíme, vůbec nemám problém – a takhle jsme se bavili i na výboru – pokud k tomu bude nějaký významnější konsensus, tak pojďme, zvyšme limity. Ale my jsme ve chvíli, když jsme to projednávali, netroufli jsme si jít touto cestou.

Možná jenom poslední poznámky, když tady kolega Kubera říkal o tom hlasování, a Petr už to tady vysvětloval – samozřejmě jsme věřili, že jsou to zákona, které jsou protikorupční, protože vláda byla protikorupční a takto s tím do Senátu přišla. Takže z tohoto důvodu jsme takhle hlasovali. Je jasné, že jasnozřivost klubu ODS byla jasná, že to prostě tak není a že pro to prostě hlasovat nemají. Ale my jsme tomu věřili. Zjišťujeme, že to takto nevedlo k dobré cestě v rámci zadávání veřejných zakázek. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Posledním přihlášeným do rozpravy je pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, pane premiére v demisi, kolegyně, kolegové. První je otázka na pana premiéra – byť já se všemi argumenty, které se týkají zákona o zadávání veřejných zakázek, souhlasím, tak přesto si pořád držím stanovisko, že si nejsem úplně jistý, že ten, kdo to má nějak vylepšovat, posunovat a měnit, je Senát v době přijímání zákonného opatření.

Proto se ptám, jestli také neuvažovala vláda o tom, že by pouze odložila účinnost věcí, které mají vstoupit v platnost od 1. 1. 2014. Tím myslím třeba odborníky, auditory atd. Odložení účinnosti by bylo vlastně nejmenší zásah do současné platnosti. A bylo by to – podle mě – vůči tomu, kdo přijde, a bude vládnout, nejkorektnější nebo nejsprávnější řešení. Nevím, proč se to dělá nějakým jiným způsobem, kde se ještě řeší nějaké problémy, jako jedna zakázka atd.

Kdyby se v čl. IV pouze změnila o rok účinnost, tak vlastně bylo všechno o rok odsunuto, a ten, kdo by potom přišel a v rámci standardního režimu mohl věci změnit, jak je potřeba, protože – a to tady říkal i kolega Martínek – generální rekonstrukce o zadávání veřejných zakázek je stejně potřeba. Odložení účinnosti by naprosté většině nebo všem věcem, které hrozí a o kterých mluvil pan premiér, zabránilo. Jediné, co by tam zůstalo, je zadání zakázky, když se hlásí jenom jeden uchazeč.

Druhá věc, to si neodpustím, trošku mě k tomu vyprovokoval pan kolega Bárek – nevím, přece je jasné, že když hlasujeme o zákonech, o většině zákonů, tak je tomu tak, že jde o nějaký kompromis. Jsou tam věci, s kterými souhlasíme a které chceme podpořit. Jsou tam věci, s kterými nesouhlasíme. Nemyslím si, že je dobře, když v některých případech se tady "prsíme" a říkáme, že to na nás přece nemá mít žádný vliv; jsme ten svéprávný Senát, který to neovlivňuje; a jak je tam něco špatného, tak budeme za každou cenu a vždycky proti... Abychom následně v bodu dále říkali, že tenkrát jsme chtěli "losovačky" zamezit, a proto jsme to vlastně schválili. Tak si, prosím, už vyberte. Jestli někdy jsou schvalovány zákony tak, že děláte kompromisy, což je podle mého ta pravda, anebo tak, že kompromisy dělat nebudeme, protože my teď víme a máme právo; a jsme ti, kteří nikdy nikam a za žádnou cenu neustoupí.

Tak to je moje druhá – trochu štiplavá – poznámka, ke které jsem byl trochu vyprovokován.

Třetí věc je hodně důležitá. Myslím, že až na pár jedinců se o ní bojíme mluvit. A to je obrovský tlak. V současné době to zažívají naši kandidáti do PS. Je na nás vyvíjen, abychom předtím, než začneme vyvíjet svou činnost, se k něčemu zavázali. K tomu, že nebudeme kouřit. Že budeme žít zdravě. Že budeme dávat majetková přiznání. Že podpoříme NKÚ... atd. atd.

Nevím, jak vy, ale moje zkušenost je taková, že někomu se k něčemu zavazovat – paradoxně největší problém mají lidé, kteří mají čest a jsou poctiví. Ti to považují za automatické. A proto mají největší problém podepisovat různá prohlášení o tom, jací budou až budou...

Jsem přesvědčen, že prostě to, když slibujeme, když se stáváme senátory nebo poslanci, že budeme mandát vykonávat v zájmu všeho lidu a podle nejlepšího vědomí a svědomí – všechny požadavky, které jsou pořád na nás kladeny – obsahuje!

Neměli bychom přiznávat, že tomu tak není a že je ještě potřebujeme další a další podrobnosti, že si ráno budeme čistit zuby, že budu poctivý, že nebudu lhát, že budu doma vychovávat správně děti atd. Nevím, kdy tohle skončí. Nevím, jak tomu zamezit. Protože už jenom sleduji obrovskou nervozitu našich kandidátů do sněmovny, jak zjišťují, že sociální demokracie a TOP 09 to podepisuje, a oni to taky všechno podepíší, pak to podepíšeme úplně všichni. A samozřejmě nejmenší problém s tím něco podepsat, co potom nebudou dodržovat, budou ti, co jsou nejméně poctiví. Těm to nejméně vadí, že potom to slovo nesplnili.

My jsme v téhle absurdní situaci a v tomhle kolotoči. V podstatě s tím nejsme schopní něco dělat. Tak se omlouvám, že jsem to tady nakonec řekl, protože to považuji v téhle chvíli za docela případné vzhledem k tomu, co projednáváme.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. V této chvíli nikoho dalšího přihlášeného do diskuse nemám. Obecnou rozpravu tedy končím.

Pane premiére, máte právo se vyjádřit jako navrhovatel, prosím.

Předseda vlády ČR Jiří Rusnok:  Děkuji vám, vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji za diskusi. Měl jsem možnost opět načerpat nějaké nové inspirace k tomuto velmi závažnému tématu, ve kterém se necítím být nijak odborníkem. Nicméně vnímám a sdílím problém, který aplikace zákona napříč českými obcemi, kraji, veřejnými institucemi a potažmo potom na ně navázanou podnikatelskou aktivitou udělala.

V tomto směru jsem rád, že jsem přistoupil na inspirace, které jsem načerpal i na sněmu Svazu měst a obcí i diskusi s panem ministrem místního rozvoje a kolegy z tohoto ministerstva a s dalšími.

Tady bych možná zareagoval na dotaz pana senátora, proč jsme jenom neodložili účinnost. Avizuji, že nejsem odborník na detaily tohoto zákona. Jistě tento postup má logiku, nicméně se obávám, že ne ve všech věcech, které v zákonném opatření navrhujeme změnit, lze věc pokrýt jenom odložením účinnosti. To je asi důvod, proč ministerstvo pro místní rozvoj přišlo s tímto návrhem. Navíc je to návrh jakési vlastně původně malé novely, která už prošla připomínkovým řízením vnějším i vnitřním. Byla ve sněmovně. Tam spolu s dalšími návrhy padla. Přece jen to nějakou oponenturou prošlo.

Další poznámka. Platí to, co jsem řekl asi někdy veřejně – velká generální oprava tohoto zákona je nezbytná. Ministerstvo pro místní rozvoj na ní pracuje. Práce se nezastavila. Alespoň doufám, tak jsem byl ujišťován a tak jsem je také žádal, aby se k tomu zachovali. Bez ohledu na to, že máme nějakou přestávku běžného legislativního procesu vzhledem k neexistenci sněmovny dočasné. Bezesporu je tady celá řada námětů, které musí být zpracovány do velké opravy tohoto zákona, a proto bych vás chtěl poprosit, abychom toto vnímali, že to bude muset přijít. Doufám, že brzy, že to bude jedna z klíčových priorit, vedle zákona o státní službě nebo veřejné službě, nebo úřednících. Tato je podle mě jednou z takových vnitřních kondicionalit pro úspěšné čerpání v novém nadcházejícím období, kromě jiného. Tak abychom, pokud možno, tento návrh zatížili minimem nutných pozměňovacích návrhů a doplňků, u kterých všem rozumím s jejich dobrým úmyslem, ale zkusme se zase držet toho, že toto je mimořádný krok v poněkud mimořádné situaci.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane premiére. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV pan senátor Malý. (Ne.) Děkuji. Ptám se zpravodaje VHZD pana senátora Korytáře, zda si přeje vystoupit. (Také ne.)

Prosím tedy, aby se garanční zpravodaj, pan senátor Martínek, vyjádřil k proběhlé rozpravě. Prosím, pane senátore.

Než se ujme slova pan zpravodaj, jenom informace pro vás. Jednáme sice 4 hodiny, ale protože můžeme potom o pozměňovacích návrzích hlasovat až za 24 hodin, tak ještě dojedeme v každém případě tento bod. Prosím tedy o pochopení.

Prosím, pane senátore.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, kolegové, vidíte, že zákon je opravdu problematický. O tom svědčí také debata, do které se přihlásilo celkem 12 kolegyň a kolegů. S tím, že dva se přihlásili dvakrát.

K tomu, co bylo řečeno, asi není co dodávat. Víceméně to definuje stav. Musím připomenout nebo resp. uvést na pravou míru akorát jednu věc, která se mě svým způsobem dotýká. A to kolega Horník, když jmenoval ROP Severovýchod, že se tam děje to samé, co na Severozápadě.

Chtěl bych ho upozornit, že tam byla kontrola Evropské komise a dopadla úplně jinak než na Severozápadě. Nicméně, já jsem to nebyl, který srovnával Severovýchod se Severozápadem, takže nevím, jestli to bylo myšleno takto, nebo si popletl s něčím jiným.

Druhá věc. Celkem dva senátoři avizovali podání pozměňovacích návrhů, a to kolega Kubera. Tento návrh zatím projednán nebyl. Kolega Eybert, tak jak v zásadě předseda VUZP už tady sdělil, byl víceméně projednáván.

Pokud se týká jejich možného přijetí anebo nepřijetí, je to samozřejmě také záležitost předkladatele. Nicméně, jsou to věci, které jsou víceméně záležitostí politickou resp. druhý návrh zcela určitě.

Vedle toho zde máme ještě změnu ÚPV proti našemu výboru. Tam už v tuto chvíli mohu říct jednoznačně, že by bylo dobré přijmout variantu ÚPV, protože se týká v zásadě ústavněprávních náležitostí.

Celkově byly podány 3 pozměňovací návrhy, z toho jeden ústavně-právním výborem.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Nebyl podán návrh ani na schválení, ani na zamítnutí.

Budeme pokračovat podrobnou rozpravou, kterou v této chvíli otevírám. Jako první se do ní přihlásil pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Eybert:  Ještě jednou, vážená místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, jak jsem avizoval, doporučoval bych, abychom se vrátili v limitech pro podlimitní zakázky, tak jak byly platné do 1. dubna letošního roku, což je tedy z 3 mil. na 6 mil. oproti návrhu novely, která zde je u stavebních zakázek; a z 1 mil. na 2 mil. bez DPH u zakázek, které jsou pro služby.

Dovolím si přečíst návrh pozměňovacího návrhu:

V čl. I, v bodu 1 v § 12 odst. 2 a 3 částku 1 mil. nahradit částkou 2 mil. Kč; a částku 3 mil. Kč nahradit číslovkou 6 mil. Kč.

To je celý pozměňovací návrh. Je to tak, jak to platilo do dubna letošního roku. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Dále vystoupí pan senátor Jaroslav Kubera, prosím.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já také, paní místopředsedkyně, načtu návrh, který zní:

V čl. I, bod 5 upravit takto: V § 44 se odst. 12 včetně poznámky pod čarou č. 60a zrušuje.

Jde o to, co jsem avizoval – vypuštění architektů z výběrových komisí.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji, pane senátore. Dále je přihlášen pan senátor Jiří Bis. Pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Bis:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegové, na stole máte můj pozměňovací návrh. Návrh stahuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji. V této chvíli se do podrobné rozpravy již nikdo nehlásí.

Tuto rozpravu přerušuji na 24 hodin.

Pokračovat v ní budeme po 13.00 hodině zítra. Vyhlašuji také současně přestávku na oběd do 14.00 hodin. Přeji vám dobrou chuť!

(Jednání přerušeno v 13.07 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.01 hodin.)

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, po polední přestávce zahajujeme naše jednání. Dalším bodem je

 

Vládní návrh zákonného opatření Senátu, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 183

Máme to jako tisk č. 183. Návrh nám uvede pan předseda vlády Jiří Rusnok. Pane premiére, mikrofon je váš. Pan ministr zdravotnictví nemá ty papíry, že by to dal panu premiérovi? Údajně je má taky. Výborné – vůbec se neomlouvejte, jenom jsem vám chtěl pomoct.

Předseda vlády ČR Jiří Rusnok:  Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, omlouvám se ještě jednou, že jsem chvíli hledal své úvodní slovo.

Chtěl bych odůvodnit návrh zákonného opatření Senátu, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Navrhujeme zvýšit vyměřovací základ, z něhož se vypočítává příslušné pojistné na veřejné zdravotní pojištění za státní pojištěnce. Ze současných 5 355,– Kč a navrhovaných 5 829,– Kč. Oproti současnému stavu, který v přepočtu na jednu osobu a měsíc činí 723,– korun, by tedy pojistné na veřejné zdravotní pojištění, pokud toto navrhované zákonné opatření schválíte, mělo od příštího 1. ledna činit 787,– Kč na osobu a měsíc. Znamená to navýšení platby o 64,– Kč na osobu a měsíc.

V ročním vyjádření tak oproti současnému stavu navrhujeme zvýšit tento výdaj státního rozpočtu o 4,7 miliardy korun. Co je důvodem opatření, je, myslím, zřejmé. Je to velmi často diskutováno i v médiích. Současná finanční situace veřejného zdravotního pojištění je velmi neutěšená. Je samozřejmě odrazem základních trendů, které nakonec dominují v posledních pěti letech i v české ekonomice, tzn., máme nižší zaměstnanost, než na kterou jsme byli zvyklí. Máme nerostoucí mzdy nebo v některých případech i klesající. V celém souhrnu v objemu mezd jsme v nějakém stagnačním pásmu, a na druhé straně máme systém veřejného zdravotního pojištění, který z důvodů objektivních, ale i subjektivních, to je třeba přiznat, v podstatě vyžaduje stále větší příjmy, a tudíž výdaje do poskytování zdravotnických služeb.

To objektivní je určitě založeno na měnící se věkové struktuře populace, tzn., obyvatelstvo nám stárne, a to stárnutí se urychluje. Objektivní je založeno také na tom, že máme stále dokonalejší medicínské prostředky, tzn., léky, další zdravotnické prostředky, techniku, přístrojové vybavení, nové metody, a to jsou všechno věci, které jsou lege artis a chceme je a máme je podle našich platných zákonných norem a obecně principů naši země, poskytovat všem našim zdravotním pojištěncům.

Nicméně tyto dvě tendence jsou v jistém rozporu a my se dostáváme, české zdravotnictví se dostalo do určité akutní krize, k těm objektivním příčinám samozřejmě přispěl také vývoj v oblasti daně z přidané hodnoty, která za posledních několik let, kdy byla zvyšována, odčerpala ze systému řádově 10 miliard korun, aniž by byly jakýmkoli způsobem tyto peníze vraceny zpět do toho systému.

Proč se to projevilo až teď? Krizi už máme pět let, ekonomickou přinejmenším, tu morální možná déle, ale ta má jiné dynamiky. Právě proto, že v minulosti se podařilo ve zdravotním pojištění nashromáždit určité rezervy, a to nemalé rezervy v řádech v podstatě miliard až jednotek miliard a možná až desítek miliard korun, a tyto rezervy ten systém postupně v tom období posledních pěti let vyčerpával, rozpouštěl, a dnes už jsme v situaci, kdy většina zdravotních pojišťoven, a zejména ta dominantní zdravotní pojišťovna nebo největší, Všeobecná zdravotní pojišťovna své rezervy vyčerpala, a v podstatě se dostáváme do stavu, kdy některé zdravotní pojišťovny platí poskytovatelům služeb po standardních lhůtách splatnosti.

Je to palčivý a akutní problém. V letech 2009 – 2012, čili v posledních třech letech končilo hospodaření zdravotních pojišťoven každoročně v deficitech objemu 5 – téměř 7 miliard. To postupně tedy vedlo k vyčerpání oněch 24 miliard korun, které v systému z minulosti figurovaly jako rezervy zdravotních pojišťoven, jak jsem o tom hovořil.

Tento stav tedy je způsoben stagnací příjmů. Jenom připomenu, že před rokem 2008 rostl meziročně výběr pojistného v průměru o 8 miliard korun, zatímco v posledních letech po roce 2008 v podstatě příjem zdravotních pojišťoven stagnuje, pohybuje se v oblasti nějaké kladné nuly.

Na druhé straně tlak na výdaje, také jsem už zmínil, stárnutí obyvatelstva, kvalitnější dostupnější zdravotní služby a navíc problém nový, řekněme, tzn., zvýšení sazby DPH více než 10,4 miliardy korun za rok 2012 až 2014, pokud prolongujeme stav i do příštího roku.

Na konci letošního roku proto předpokládají zdravotní pojišťovny, že v systému bude propad okolo 8 miliard korun, čili příjmy budou nižší než výdaje v řádu 8 miliard korun. Na konci roku 14, příštího roku, předpokládáme další propad o cca 3 miliardy korun.

Tento stav samozřejmě bude do jisté míry prohlubován tím, že nastal určitý problém v oblasti regulačních poplatků za hospitalizaci a poskytovatelé lůžkové péče tak pravděpodobně přijdou o další příjmy v řádu přibližně dvou miliard korun.

Čili roste nám problém s platbami po lhůtě splatnosti. Zdržují se, zpožďují se platby dodavatelům léků, zdravotnických prostředků a pravděpodobně na konci tohoto roku dosáhnou závazky nemocnic po lhůtě splatnosti výše 6 miliard korun.

Tímto zákonným opatřením se tedy snažíme zmírnit naléhavost situace. To zákonné opatření nevyřeší problémy, akutní problémy českého zdravotnictví, protože to jsou problémy velmi komplexní, vyžadující, myslím, velkou a hlubokou politickou debatu a mnohde i odvahu. Obávám se, že to bude také vyžadovat poměrně hodně času.

A nakonec je to materie sama o sobě tak složitá, o čemž svědčí to, že prakticky nikde na světě, myslím, nenajdeme ideální systém, který by s podobnými problémy nezápasil. Částka, kterou navrhujeme v tomto návrhu zákonného opatření, je tedy jakýmsi kompromisem, kompromisem podle našeho názoru možným a přijatelným v rámci možností veřejných rozpočtů pro příští rok, tak jak jsme je velmi podrobně a poctivě debatovali a stanovili v návrhu zákona o státním rozpočtu, který jsme odeslali Poslanecké sněmovně, a který odešleme znovu, až bude konstituována po volbách.

S tímto tedy pracuje tento náš návrh zákona, počítá s tímto výdajem, takže jsme, podle mého názoru, zcela v souladu i s principem, řekl bych, s ústavním, který říká, že bychom tady neměli formou zákonných opatření formovat, rozhodovat o státním rozpočtu České republiky. Státní rozpočet, jeho návrh počítá s tímto výdajem.

Samozřejmě požadavky nebo návrhy ministerstva zdravotnictví byly mnohem ambicióznější. Ministerstvo v jednom ze svých návrhů požadovalo více než 7 miliard navýšit tento výdaj, ale to jsme jako vláda, jako tým neshledali realistickým.

Pokud nebude toto zákonné opatření přijato, tak lze očekávat samozřejmě další eskalaci problémů, které dnes v českém zdravotnictví vidíme a pravděpodobně to také bude znamenat, nechci být zlým prorokem, ale pro některá, zejména lůžková zařízení by to mohlo znamenat i osudovou ránu někdy v průběhu prvního čtvrtletí příštího roku.

Pokud jde o otázku naléhavosti, neodkladnosti řešení této věci formou zákonného opatření, domníváme se, že je tato věc zdůvodněna, neboť, pokud bychom ho nepřijali, pokud ho Senát neschválí, reálně hrozí až omezení dostupnosti zdravotní péče pro pojištěnce, a myslíme si, že nelze v této věci čekat až na nově zvolenou Poslaneckou sněmovnu, a jak jsem už zdůvodňoval u jiných návrhů, skutečně přijímání formou zrychleného řízení atd. vůbec nezaručuje, že bychom se dostali na začátek příštího roku s účinností takového rozhodnutí.

Tady už zaznělo, myslím, z úst některých pánů senátorů, že ta naléhavost není vůbec dána, že jsem hovořil v televizi o tom, že poplatky předložíme nové sněmovně. Já bych chtěl k tomu uvést následující:

My jsme velmi podrobně zvažovali a ve spolupráci s panem ministrem zdravotnictví diskutovali, jak tu akutní situaci řešit. A debatovali jsme i o zákonném opatření v oblasti poplatků za pobyt v nemocnici. Nicméně od toho nás nakonec odradila jistá míra nejistoty. Protože už to tady zaznělo dnes, zákonné opatření bude platné a účinné definitivně až tehdy, až ho schválíte vy jako ctihodná horní komora českého Parlamentu, až tehdy, až ho podepíše pan prezident, až ho podepíšu také já a až tehdy, až ho definitivně schválí nová Poslanecká sněmovna na svém prvním zasedání.

V oblasti zdravotnických poplatků, alespoň z té analýzy, kterou jsme si my byli schopni udělat, nemáme ten dojem, že by míra politického konsensu byla dostatečná. Objevuje se celá řada názorů a návrhů, které velmi vážně zpochybňují vůbec existenci těch poplatků, a nejsou to zanedbatelné okrajové, politicky nedůležité, řekl bych, úvahy a návrhy.

Čili naše, uznávám, míra odhadu, že pokud přijdeme i se zákonným opatřením ve vztahu k poplatku, že pravděpodobnost toho, nebo jisté riziko toho, že narazíme např. v oné nově zvolené Poslanecké sněmovně, se nám zdálo být poměrně vysoké. Rozhodně jsme neměli ten pocit, že je tam stejná míra relativně vysoká toho konsensu, že je potřeba po x letech, byť v omezeném rozsahu, valorizovat platbu za státní pojištěnce, že by byla stejně silná, jako je tady u zdravotnických poplatků.

Čili i z toho důvodu jsem se rozhodli takříkajíc mít alespoň vrabce v hrsti a přijít s tímto návrhem zákonného opatření, byť považujeme nebo jsme si velmi dobře vědomi toho, že je situace ve zdravotnictví akutně velmi složitá a naléhavá. Ale k tomu se ještě určitě dostaneme v diskusi.

Já bych závěrem jenom reagoval na to, že jak jsem byl informován, došlo v návrhu k nějakému překlepu, a to v tom, že místo zákona 362/2009 je tam zákon 369/2009, což je čistě, omlouvám se za to, ale vzniklo to někde přepisem, technická chyba, která zřejmě bude vyžadovat nějakou nápravu z vaší strany.

Návrh tohoto opatření byl projednán výborem pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu, dále též ústavně-právním výborem. Děkuji členům obou výborů za toto projednání a za pečlivost, s kterou k tomu přistoupili. Oba výbory doporučily Senátu návrh tohoto opatření schválit. Dopředu tedy avizuji, že s pozměňovacím návrhem, přijatým ústavně-právním výborem, který je té legislativně technické povahy, kde je chyba v čísle zákona, budu souhlasit.

Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, prosím vás tedy, abychom společně alespoň přispěli touto nesymbolickou částkou, je to nakonec téměř 5 miliard z kapes daňových poplatníků, k řešení okamžité složité situace ve financování českého zdravotnictví. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane předsedo vlády. Garančním výborem byl určen VZSP, usnesení má číslo 183/1, zpravodajem je pan senátor Miloš Janeček, který má slovo.

Senátor Miloš Janeček:  Vážený pane místopředsedo, pane premiére, kolegyně a kolegové, návrh zákonného opatření Senátu, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojištění na všeobecné zdravotní pojištění, neboli senátní tisk č. 183 zde byl už panem premiérem dílem – svým způsobem, dá se říct, i odůvodněn.

V ČR žije 10 milionů lidí a za 6 milionů zhruba platí zdravotní pojištění stát. Z těchto státních pojištěnců má VZP ve svém portfoliu více než 3,5 milionů obyvatel nebo pojištěnců a tvoří tak část, podstatnou část jejich klientů. To platí i u ostatních pojišťoven, kde také mírně převažují státní pojištěnci. Druhé dvě největší pojišťovny, Česká průmyslová pojišťovna a Pojišťovna ministerstva vnitra mají kolem 1,2 milionu pojištěnců a státních z toho tvoří asi 700 000.

Jak už zde zaznělo, krize se nevyhnula ani zdravotnictví. Netrvá ani rok, ani dva, ale letos na ně dopadla plnou vahou. Za rok spotřebuje resort kolem 290 miliard korun a většina přes 220 miliard korun je výběr zdravotního pojištění. Zbytek jsou peníze od krajů, měst a platby pacientů. Tato částka se jeví jako nedostatečná. Přidat peníze od zdravotního pojištění chtějí nemocnice, ale také lázně, léčebny i soukromí lékaři. Přitom zdravotní pojišťovny končí s osmimiliardovým propadem a VZP se na něm podílí částkou kolem 5,6 miliard korun.

Za poslední roky krize vzala tedy resortu kolem 30 miliard, které pokryly rezervy. Nyní jsou však již vyčerpané. Podle krizového štábu nemocnic, odborů a pacientů je ohrožena již více než třetina českých nemocnic. Nemocnice dluží dodavatelům léků, zdravotnického materiálu, ale také hrozí omezení dodávek za energie, teplo, vodu apod. Peníze, kdy v nemocnici chybí 12 miliard korun, vzalo také navýšení DPH a úhradová vyhláška na rok 2013. Hovoří se také o možném skupování dluhů nemocnic soukromými finančními skupinami, ale to jsou zatím pouze, řekněme, spekulace v tisku.

Ústavní soud také zrušil stokorunové poplatky za pobyt v nemocnici, z nichž měly nemocnice 2,1 miliardy korun. Osud tohoto poplatku není jistý, po volbách může být zrušen, může být omezen, hovoří se o 60,– korunách, o časovém limitu, uvidíme, co přinese příští vláda. Pokud ovšem tato nová vláda a sněmovna nebude pracovat velmi rychle, každý měsíc nevybírání připraví nemocnice o 175 milionů korun. Řada nemocnic tak již dnes hospodaří s mnohamilionovými dluhy a požaduje na ministerstvu zdravotnictví a vládě řešení tohoto vlekoucího se problému.

Pan ministr Holcák i vláda v demisi má na stole řadu návrhů, jak změnu přerozdělení pojistného řešit, nebo, s čímž pojišťovny s větším počtem těžce nemocných by získaly více peněz. Padl zde požadavek na změnu úhradové vyhlášky ještě na tento rok, ale víme, že to ze zákona není možné. Přidat nemocnicím se tak podaří až v nové vyhlášce na rok 2014. A tak vláda v demisi připravila první krok, který navrhuje zvýšení odvodu, tak jak zde již padlo ze stávajících 5 355,– korun na 5 829,– korun za měsíc. Tím se výše pojistného, hrazeného státem, dříve činila 787,– korun proti – tedy by byla nyní zvýšena proti stávající platbě 723,– korun. V roce 2014 by tak náklady činily 4 707 817,– Kč, neboli zde již zmíněných téměř 5 milionů korun.

Vzhledem k tomu, že prezident Poslaneckou sněmovnu rozpustil k 28. srpnu 2013 a nově zvolená sněmovna by se měla sejít až koncem listopadu, má vláda za to, že jedinou možností, jak zvýšit základ pojistného na Všeobecné zdravotní pojišťovně u osob, kde je plátcem stát, a předejít riziku selhání systému veřejného zdravotního pojištění, je tato cesta, kterou právě nyní procházíme.

VZSP přijal 43. usnesení z 12. schůze, která se konala 8. 10. 2013 k tomuto senátnímu tisku, a doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákonného opatření v malém změní pozměňovacího návrhu, který tvoří přílohu tohoto usnesení a který načte kolega z ÚPV, tak jak to zde už bylo avizováno. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Dalším výborem byl ÚPV. Usnesení má číslo 183/2, zpravodajem je pan senátor Vladimír Plaček. Ptám se, nemusím se ptát, kráčí. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Vladimír Plaček:  Pěkné odpoledne, vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, než vás seznámím s usnesením ÚPV, dovolte mi ještě pár slov. Chci poděkovat této přechodné vládě, že se zhostila tohoto úkolu, a rozhodla se nám předložit zákonné opatření, kterým se zvyšuje platba za státem hrazené pojištěnce.

Mnoho tady toho už zaznělo. Deficity, které se předpokládají na konci letošního roku, – 8 miliard v systému veřejného zdravotního pojištění, hovoří za všechno. Další deficit přibližně ve výši 3 miliard korun je dluh, co se týká zdravotnických zařízení.

Můžeme si říci, že 4,7 miliardy, o které se systém veřejného zdravotního pojištění rozšíří, nevykryje všechny tyto deficity, ale alespoň něco. Je to navýšení sice jen o 64,– Kč na měsíc a jednoho státem hrazeného pojištěnce, nicméně alespoň se dosáhne toho, že zdravotnická zařízení, na která bohužel už z těchto peněz prakticky nic nezbude, vylepší si akorát hospodaření zdravotní pojišťovny, tak alespoň nebudou dostávat úhrady po lhůtě splatnosti.

Chtěl jsem poděkovat vládě i za to, že se zhostila úkolu i z toho důvodu, že od roku 2010 tato platba za státem hrazeného pojištěnce nebyla valorizována. Naposledy v roce 2009 s platností k 1. lednu 2010. Takže pokud by předchozí vláda byla náležitě odpovědná a leželo by jí zdravotnictví opravdu na srdci, tak mohla pravidelně tuto platbu za státem hrazené pojištěnce valorizovat a nemuseli jsme se dneska dostávat do takovýchto obrovských deficitů.

A nyní dovolte, abych vás seznámil s usnesením ÚPV. Je to 110. usnesení z 23. schůze ÚPV ze dne 7. října 2013 k senátnímu tisku č. 183 k vládnímu návrhu zákonného opatření Senátu, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

ÚPV po úvodním slově pana Mgr. Martina Plíška, náměstka ministra zdravotnictví a po zpravodajské zprávě senátora Vladimíra Plačka a po rozpravě doporučuje jako I. Senátu Parlamentu ČR projednávaný vládní návrh zákonného opatření Senátu schválit ve znění pozměňovacího návrhu, který máte přílohou tohoto usnesení, a je to opravdu záležitost zřejmě překlepu, protože odkaz, jenom pro oživení, nás odkazuje na dnes již zrušenou vyhlášku o podrobnostech uvádění osiva a sadby pěstovaných rostlin do oběhu. Se zdravotnictvím to opravdu nemělo nic společného.

Za další:

II. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci senátora Vladimíra Plačka.

III. Pověřuje předsedu výboru pana Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Otevírám obecnou rozpravu. Písemně se přihlásila paní senátorka Milada Emmerová.

Senátorka Milada Emmerová:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážený pane premiére, vážené kolegyně senátorky a senátoři. Myslím, že tady byla provedena argumentace jak ze strany pana premiéra, tak i ze strany obou zpravodajů z obou výborů, které tuto problematiku projednávaly. Já se proto těmito argumenty systematicky zabývat nebudu a pouze upozorním na některé z nich, které vedou postupem doby, od zavedení veřejného zdravotního pojištění v roce 1993, k různým změnám, k různým novým okolnostem, které vždy mění situaci v proplácení zdravotní péče, nakonec potom i v její sestavě, ve složení nemocnic, ambulantních zařízení, a vždycky přibude nějaký další argument nebo mechanismus, který situaci ještě zhorší.

Takovým určitým zhoubným mechanismem bylo zavedení poplatků ve zdravotnických zařízeních. To znamená, že pan ministr Julínek asi cítil nedostatečnost tohoto institutu a chtěl jej posílit, on tedy říkal, že regulovat, ale neměl být v žádném případě na prvním místě občan, a ještě ke všemu občan nemocný. Za určitou kvalitu, nebo za nejdokonalejší kvalitu zdravotní péče je odpovědný stát, jeho vláda, respektive ministerstvo zdravotnictví. A potom je třeba tuto zásadu promítnout do všech důsledků. Jestliže máme v současné době na našem senátním výboru k nahlédnutí provedení auditů fakultních nemocnic, což jsem ještě nestudovala, teprve dnes jsem si to stáhla na flešku, potom nevidím důvod, proč by se nemělo velmi důsledně kontrolovat hospodaření i nemocnic jiných, krajských, daleko početnějších, ať už je zřizovatelem či zakladatelem kdokoliv bez ohledu na právní formu.

Dozorčí rady v těchto nemocnicích jsou často ustaveny zcela formálně a neplní dle mého soudu svoji úlohu. Svoji kontrolní úlohu neplní. Podle mne, když zasedá taková dozorčí rada asi 4krát do roka, některá možná 6krát, v žádném případě nemůže nahlížet do hospodaření daného zařízení. Zkrátka jde o formální záležitost, kdy schvalují určité výpočty, čísla na papíru ex post. Tomu se nedá skutečně říkat kontrola.

Myslím, že povinnost vlády v tomto je také motivována z toho důvodu, že všechna tato zařízení, kromě tzv. opravdu soukromých, která nemají uzavřenu smlouvu s pojišťovnami, všechna tato zařízení čerpají prostředky k hrazení poskytované péče z veřejného zdravotního pojištění, tedy z veřejných prostředků, které by měly také podléhat veřejné kontrole. Ovšem existence jakéhokoliv centrálního orgánu, který by mohl kontrolovat hospodaření všech nemocnic, podle mých informací neexistuje. Kontrolu může a má sice provádět, jak už jsem říkala, jejich zřizovatel nebo zakladatel, ale v případě obchodních společností v některých krajích – Plzeňský kraj je takový předák, tam všechny tyto nemocnice byly, hned jak byla příležitost, převedeny na obchodní společnosti – takže v takovém případě a při současné situaci, která zde byla vylíčena, je to obtížné, neboť zřizovatelů je několik typů, mají sice legální, ale rozdílné způsoby hospodaření. Obchodní společnosti, tedy obchodní společnost v podobě nemocnice, musí zachovávat obchodní tajemství a nezveřejňuje ani uzavřené smlouvy se zdravotními pojišťovnami. Anebo – kdy například ani není v zájmu zakladatele či zřizovatele kontrolu provádět, poněvadž on asi o tom hospodaření ví své a na úrovni managementu se potom rozhoduje o rozdělování případných zisků. Ale přesto, kdyby se kontrolovalo podle jednotného schematu hospodaření všech těchto nemocnic, jistě by se ozřejmila úroveň hospodaření, včetně jeho nedostatků. Pokud by se pak prováděla komparace s ostatními, ta by mohla ozřejmit případné podezření na nehospodárnost v daném zařízení.

Otázkou je, zda zřizovatel, respektive vlastník umí takzvaně přečíst a vyvodit z výsledků kontrol smysluplné závěry.

Nesmíme zapomínat, že v moři nářků na špatné financování zdravotnictví, například vinou poslední ministerské vyhlášky, může zaniknout například zaviněním ze strany zřizovatele nebo poskytovatele. Zkrátka může se skrývat i rozkrádání, korupce, nepřiměřené platy a odměny, například na straně velmi početného managementu. I tam by byla třeba kontrola, kolik lidí je vlastně potřeba k řízení nemocnice určité kategorie nebo určitého počtu lůžek.

Jak si jinak máme vysvětlit rozdíly v solvenci nemocnic stejného řádu. Nelze to zdůvodnit jen rozdílnými smlouvami s pojišťovnami, domnívám se, i když bohužel tyto smlouvy nejsou dostupné.

Nepochybně se na chaosu ve financování zdravotní péče podílejí i zdravotní pojišťovny. Nehledě na to, že by jich mělo být méně, nebo nejlépe jediná. Neboť jejich zdravá konkurence, předpokládaná zpočátku let 1993, nebyla nastolena, a spíše pak vyniká nákladnost jejich provozu, relativní nákladnost jejich provozu daná zákonem, jejich počet a nejednotné zaměření spíše přispívá k chaosu v celém systému.

Ale nejenom to. Příčinou rozdílné potence těchto pojišťoven je i rozdílný vztah k demografické situaci, kdy VZP má nejvíce pojištěnců, přes 60 %, a to především z kategorie seniorů a dětí, tedy státem placení pojištěnci. Přitom jde o skupiny občanů, kteří jsou nejnáročnější na objem poskytované zdravotní péče. U dětí jde častěji o méně finančně náročnou péči, ale opakovaně akutní. U seniorů je péče relativně nákladná, neboť pro chronická onemocnění zejména pohybového aparátu, kardiovaskulárního aparátu je nutná de facto permanentní péče a léky chronicky užívané jsou velmi nákladné. A navíc, bohužel, s velkou spoluúčastí u seniorů.

U důchodců jde o občany s jasně limitovaným příjmem, snad jenom s určitým nárokem na valorizaci, ale ta se může pokřiveným zákonem z loňského roku změnit, že přírůstek činí kolem směšných 50 Kč, nemají možnost přivýdělku, neboť dotyčný třeba nemá k tomu zdravotní předpoklady, ale zejména při existující nezaměstnanosti připadá zaměstnání důchodce permanentní, trvalé, například na plný úvazek v úvahu zcela výjimečně.

Chtěla bych zmínit úhradovou vyhlášku. Za tu nemůže ani pan premiér ani přítomný ministr Holcát. Ta byla vydaná minulým ministrem Hegerem. Ta zasáhla do systému tak, že sníží příjem nemocnic od 5 do 15 %, přičemž osobní náklady činí mezi 50 až 72 %. To potom znamená citelný zásah do nemocnic, do nemocničního systému, který je v mnoha případech – a to bychom si měli uvědomit – tím důležitým a často posledním zařízením, které rozhoduje ono hamletovské "být či nebýt".

Pokud tedy existuje asi jedna třetina nemocnic s vyrovnaným hospodařením, pak jim nezbývá nic jiného, než zmrazení nebo snížení mezd pracovníků. Tam, kde není v kraji fakultní nemocnice, to je zařízení v gesci státu, tam lze toto provést plošně, příkladem je třeba Jihočeský kraj, bez rizika fatálního narušení personální situace, s hrozícím odchodem části zdravotnického personálu. Pokud je však na dosah nemocnice, kde příjmy není třeba krátit, pak tito lékaři odcházejí z původní do té jiné a znamená to určitý personální chaos.

Pokud jsou nemocnice v plusu, v mírném plusu, je řečeno ve zprávě asociace, kterých je rovněž také asi třetina, pak mají zřejmě jiné, možná nadstandardní úhrady, například prý 4krát vyšší než nemocnice vedlejší. Nahlédnutí do jejich smluv, znovu opakuji, bohužel není legálně možné, neboť zachovávají takzvané obchodní tajemství.

V neděli v pořadu Václava Moravce se účastníci shodli na obecné zásadě, že smlouvy musí být zveřejňovány, bylo to z obecného hlediska, a že takzvaný daňový správce musí kontrolovat v sídle provozovny dané firmy adekvátní náležitosti. Převeďme si to i do zdravotnictví, tuto obecnou zásadu. V některých krajích jsou nemocnice v chronickém propadu. Těch je také jedna třetina, a nebýt dokonce v rozpočtu na příští rok, 2014, plánované prostředky k sanaci systému systémem otevřené podpory, tak by všechny takové nemocnice byly ve ztrátě a hrozil by jejich zánik.

Zmiňovaný odkup pohledávek, také řečeno v pořadu Otázky Václava Moravce, je sice jakousi jakoby dobročinnou akcí, ale může jít spíše o závazek, který usnadní cestu k privatizaci dotčené nemocnice, jsem přesvědčena, za nižší cenu, než ve skutečnosti má.

Zdravotní pojišťovny tedy mají moc nad uzavíráním smluv, poněvadž jsou v situaci jediného generálního zastřešujícího orgánu pro všechny typy nemocnic i ambulantních provozů s různými zřizovateli. Jednotlivce kontrolují a i sankcionují především v ambulantním segmentu. Dokonce s nimi některé vedou nekalé zacházení, že doporučí, aby si vybavili ordinaci, a když se tak stane, na relativně vysoké náklady, tak s nimi neuzavřou smlouvu. Ale to nechci raději rozvádět, to je případ v současné době k řešení.

U nemocnic tak zdravotní pojišťovny de facto určují jejich zaměření, složení oborů, sdílenou péči, možná i likvidaci některých odborností. V současné době je na tapetě, aspoň podle mých zkušeností a znalostí plicní lékařství. V této souvislosti bohužel nevadí ani televizní zprávy o výskytu bovinního typu Kochova bacilu u našich sousedů – u našich těsných sousedů, jak v Polsku, tak v Německu. Infekční povaha mnoha plicních onemocnění nepředstavuje izolaci těchto nemocných a tito pacienti v duchu takzvaných úspor jsou začleňování na lůžka interní. A to doslova ve zcela nové nemocnici, a to na stanici pro interní choroby, kde nemají nemocní s nakažlivými plicními chorobami ani samostatný pokoj, vyšetřovnu, výtah atd.

Nákladnost zdravotní péče představuje i zvýšení DPH. O tom zde již byla řeč. A to bez milosti. Skoro se to podobá – opět to řeknu – nepřímé eutanazii právě v případu seniorů. S určitým sarkazmem lze konstatovat, že jde možná o čtvrtý pilíř důchodové reformy z Drábkovy kuchyně. To berte jako sarkastickou poznámku k jakémusi odlehčení, ale možná spíše k přitížení.

V rámci nápravy nesrovnalostí plynoucích z Hegerovy vyhlášky se objevila také novinka, a to žádost VZP o půjčku 2, 5 mld. V této souvislosti jsem zaznamenala výrok jednoho významného pravicového politika, byť jde o lékaře, že tento dluh musí být splacen. A já se ptám, kdy a z čeho.

Novým faktorem, který zasahuje do finanční situace, a zmínil to tady podrobně pan premiér, je zrušení zdravotnických takzvaných regulačních poplatků. Odstranění hospitalizačního poplatku představuje milionové ztráty pro menší nemocnici do té doby i s vyrovnaným hospodařením, a tak bude muset přistoupit ke krácení mezd. Tím se můžeme dočkat akce, a to není moje výhrůžka, já jsem za tím nebyla, ale můžeme se dočkat akce Děkujeme – odcházíme II, s rozpadem zdravotnických týmů.

Ale aby moje vystoupení nebylo zakončeno tak pesimisticky, navrhuji, aby úkolem příští vlády bylo neprodlené prosazení následujících opatření: Je třeba konečně zavést síť nemocničních zařízení neziskového typu v každém kraji dle doporučených kritérií z oboru organizace zdravotnictví. Je nutné zachování veřejného vlastnictví nemocnic. Menší soukromé nemocnice ve smluvním vztahu se zdravotními pojišťovnami musí hospodařit podle zákona v neziskovém režimu, protože nejsou de facto soukromé, to znamená, že ani nemohou být dále obchodními společnostmi. Za další je třeba zavést pravidelné veřejné kontroly hospodaření nemocnic dle jednotných kritérií, dbát na zákonem stanovené podmínky jejich neziskovosti s jejich komparací a se zavedením sankcí. Tyto kontroly však nemohou provádět, jak už jsem zde zmínila, pouze jejich dozorčí rady, které jsou často osazovány nekompetentními členy, v některých případech jde i o střet zájmů, jejich schůze jsou velmi řídké, a jak už jsem zdůrazňovala, spíše formální. Je třeba zrevidovat systém vzdělávání zdravotnických pracovníků a personální naplňování odborností v praxi. Je třeba zrevidovat indikační spektrum koordinované rehabilitace včetně lázeňské péče. Je třeba prosadit znovu požadavek, aby změny v systému financování a v organizaci zdravotní péče byly prováděny jen se souhlasem odborných společností. Je třeba omezení počtu zdravotních pojišťoven, nebo dokonce ponechat jedinou, s vyhraněním jejich kompetencí jako plátce zdravotní péče, nikoliv však realizátor takzvané koncepce nebo reformy zdravotnictví.

To je úkolem ministerstva a jeho prodloužených rukou v rámci krajů, s účastí zdravotníků s adekvátním vzděláním a medicínskou praxí. Je třeba zavést zveřejňování smluv se zdravotními pojišťovnami na internetu. To je požadavek, prosím, Asociace českých a moravských nemocnic. Je nutné zavést stejnou úhradu za stejný výkon, což už se postupně děje ve všech krajích systémem DRG.

Pokud by se nové vládě podařilo tyto zásadní kroky nastolit co nejdříve, mohla by být oživena koncepce zdravotní péče. Já to tu nerada znovu říkám a řeknu to už naposled, že jsem ji předložila v roce 2005 Paroubkově vládě, byla tam přijata a je tam takzvaně zaparkována. Šlo o kolektivní dílo na moje politické zadání, které realizoval Institut pro zdravotnickou politiku a ekonomiku pod vedením Dr. Hávy a s účastí poradce prof. Petra Fialy, který je místopředsedou současné Asociace českých a moravských nemocnic. Jak vzal vážně tento materiál můj nástupce, sice jenom na půl roku, ale přece, David Rath, o tom svědčí skutečnost, že tento institut zrušil, tedy tu koncepci asi těžko četl.

Bez zavedení organizačního pořádku ve zdravotnickém systému se věcně budeme zabývat jeho financováním, neboť plýtvání a spotřebovávání finančních prostředků z veřejného zdravotního pojištění bude i nadále představovat černou díru. Kontroly by pak měly vést k důsledným nápravám a sankcím.

A abych vám už dlouho nepřednášela, tak chci zcela na závěr poděkovat současné vládě, panu premiérovi i panu ministrovi, že předložili návrh na zvýšení pojistného za státem placené pojištěnce, což už měla dávno udělat vláda předchozí. Přispěly tak k hašení požáru v našem zdravotnictví. Musí však následovat výstavba nového racionálního systému, to je strategie nebo koncepce, a teprve poté řešit zcela jiné financování zdravotní péče. Nikoliv ve sledu opačném. Nelze tedy doporučit nic jiného než přijetí tohoto návrhu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dále má slovo pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére v demisi, kolegyně, kolegové, já jsem se jenom na chvilku zasnil, pak jsem se probudil a zjistil jsem, že jsem v roce 2013. Já jsem měl pocit, že jsem v roce tak 1985, 1982. Ale jetřebismus je opravdu dobrý směr. Je třeba, je třeba, jen nevíme z čeho a jak. Ale o tom jsem vůbec mluvit nechtěl.

Já jsem chtěl, pane premiére v demisi, se vás na něco zeptat. Vy jste byl v neděli v pořadu Otázky Václava Moravce, o čem se bude mluvit, a mluví se o tom dneska, ale tam jste říkal něco úplně jiného, než říkáte dneska. Jak je to možné? Vy jste tam říkal, zkusím to citovat ne úplně přesně - na otázku "a proč jste nepředložili zákonné opatření na téma poplatky za pobyt v nemocnici", jste říkal, že jste to nepovažovali za nutné, že to se dá udělat jinak, že se to dá v pohodě předložit nové sněmovně a v pohodě odhlasovat ještě tak, aby se nestalo, že by po novém roce se neplatilo nic. Tak jste to říkal, když, tak si to přehrajte. Já si tedy říkám, jak to vlastně je, a zkusím to přeložit z češtiny do češtiny. Někomu totiž vůbec nevadí, že se nebude platit v nemocnicích za pobyt, protože ve volební kampani se dá říkat "vidíte, díky nám vlastně máte pobyt v nemocnici zadarmo". Kdežto to druhé zákonné opatření, to je o něčem jiném, tam je to rána do státního rozpočtu, a ta nikdy přece nebolí, to se nakonec nějak udělá. Takže moje otázka byla, proč jedno se musí dělat zákonným opatřením a druhé, prakticky totožné, nota bene ještě ani nejde ta platba ze státního rozpočtu, tak to se nemusí. Tak jsem tomu tak trochu nerozuměl.

A to, co tady říkala paní senátorka Emmerová, já vás ujišťuji, že to bude takové malé lití peněz do Řecka. Ať tam nalijete 4,7 nebo 5,8 – přitom ta první část projevu byla výborná. Opravdu není přece možné, aby se řeklo, že všechny nemocnice krachují. Je to stejné, jako že některé obce krachují, a co my pro to uděláme? Uděláme zákon o obecním bankrotu. Takže ty, které hospodaří nezodpovědně, mají dluhy, ty jim nějak odmažeme, a ty, co se staraly, hospodařily dobře, ty mají smůlu, ty nedostanou nic. To je přesně ten příběh. Máte pravdu, není přece možné – kdyby všechny nemocnice byly v problému, tak asi se něco děje. Ale tak to prostě není. Některé hospodaří dobře, některé hospodaří hůř, ale semele se to jaksi do jednoho pytle. Jen tak mimochodem, ono na to také má vliv ta první výzva Děkujeme – odcházíme, měla samozřejmě za následek zvýšení nákladů ve zdravotnictví, ve smyslu zvýšení platů samozřejmě. A když v televizi, a to si nemyslím, že by lékaři byli placeni nějak kdovíjak, ale takové triky, jakože nastupující lékař bere 20 tisíc Kč, a to řeknou v televizi, tak to opravdu není. To je podobné, jako když všechny jiné skupiny vždycky použijí tu první kolonku z tabulky a říkají, jak jsou na tom strašně špatně, a ono je tam ještě dalších 5 kolonek – za vedení a já nevím, za co všechno. Jedině roční plat svědčí o tom, kolik kdo bere, včetně odměn, a nikoli to, co je v té první kolonce. Takhle se ta veřejnost velmi často mate.

A přesně tak matoucí je to, co řekl pan úřadující předseda vlády v demisi u Václava Moravce, že buď tady mělo být to druhé zákonné opatření také, anebo je tady toto zbytečně. Nebo je tady toto zbytečně! Ale co je na tom podstatné, že toto zákonné opatření nic nevyřeší, za další 4 měsíce bude nová vláda stát opět před problémem další peníze a další peníze, bez systémové změny to bude pořád přesně tak – "ale zase už nemáme". A netýká se to jenom zdravotnictví, to je obecný problém celé české společnosti. Protože systém je nastaven tak, že "ono to nějak dopadne, on se někdo postará", ale na konci je daňový poplatník, který to nakonec všechno zaplatí, protože on tady nikdo jiný, kdo by to zaplatil, není. (Poznámky z pléna: Kdo to vyraboval!) Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Jan Žaloudík.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, kolegyně a kolegové, protože všichni moji předřečníci – vaším prostřednictvím – zčásti jsou velmi citliví lidé, tak ani jednou nezaznělo slůvko zdravotní reforma. Čili jsme na jejím konci, na jejím začátku nebo v jejím průběhu? Člověk nemusí být zvlášť vzdělaný ekonomický prognostik, aby pochopil, že ne když se do nějakého systému přilévá, ale když se z něho vyvádí, nebo nedoplácí, takže tam v jisté fázi bude deficit, a ten se potom bude muset někde narychlo doplatit.

U nás na vsi to poměrně chápou sousedky, které vědí, že z předepsané částky za elektřinu a plyn – kdyby předepsanou částku platily třeba jenom z 95 %, takže jim za rok, za dva, za tři někdo potom ten zbytek spočítá včetně penále, případně jim zastaví elektřinu. Tím hovořím o tom, že když se 4 roky nehledí na to, že mezitím zdražily rohlíky, nafta, o lécích; a o všem ostatním nemluvě, a to se ještě zvyšují nároky - takže tam prostě nějaký deficit bude narůstat. Když se vyvede leccos na DPH, tak to tam také bude narůstat. A když ještě přijde někdo s naprosto sebevražedným úmyslem, do této situace umístit úhradovou vyhlášku toho typu, jak jsme měli, tak je to sebevrah - a dopadne jako sebevrah. To je zcela jasné.

Já si osobně myslím, že toto je skutečně jenom nouzové řešení; a vlastně všichni měli pravdu, a – vaším prostřednictvím – pan senátor Kubera měl také pravdu, že se tady budeme muset skutečně vážně začít bavit poté, až tady tento částečný dluh stát teď zkusí doplnit a vyrvat z toho nejhoršího, ta zařízení nezbytná.

Protože to zdravotnictví je strukturováno tak, že má součásti nezbytné, zbytné a zbytečné. A když to tak sledujeme za ta léta, tak zbytečné a zbytné i lehce bují! Ale o tom měla být ta reforma.

Z Bible je znám příběh, jak se zdálo Faraonovi o sedmi letech tučných, tedy sedmi kravách tučných a sedmi kravách chudých, a potom mu starozákonní poradce říkal, že v těch sedmi letech tučných si má vyšetřit, že to představuje vlastně léta, ty krávy, a že v těch sedmi letech tučných si má šetřit na těch sedm let chudších; a tak to přežít. A pak se s tím kluci vyrovnali ekonomicky... A o tom je část té Bible.

Fakt je ten, že jsem přemýšlel, jestli máme za sebou od roku 2007, tedy té razantní reformy, 7 let tučných, 7 let hubených, neumím to zařadit... Máme za sebou 7 let zmatených! Čeká nás tedy asi 7 let hubenějších, a potom možná i nějaká tučnější, nevím, to už asi my nedožijeme...

Realita je ta, že to skutečně nelze míchat všechno dohromady - platy lékařů, krach některých nemocnic, a to jiných nemocnic, které mají jiné podmínky pro zcela autonomní chování. My tady pořád ještě hrajeme hru na soukromé zdravotnictví. Já se s ním občas jednou ročně setkávám, když míjím nějaké kosmetické salóny na Národní třídě...

Ale jestli myslíte ty nemocnice, které jsou sice v soukromých rukách a jedou si podle vlastních pravidel za veřejné peníze, tak to jsou nemocnice se zvýšenou autonomií, které se mohou rozhodovat podle svých pravidel. A podporujme je, nebojujme proti nim, jenom jim prostě vnuťme pravidla, protože ať už hraje soukromý fotbalový klub nebo veřejný fotbalový klub nebo státní fotbalový klub, tak jedenáctka by měla být jedenáctka a mantinely by měly být!

K tomu všemu se dostaneme, to se vůbec netýká těch čtyř miliard, které nic nepřisypávají, ty jenom přisypávají část toho, co odsypaly a co si ještě neuvěřitelně hloupou úhradovou vyhláškou ve finále takto zkomplikovaly, ne vůči zbytným různým ordinacím v panelácích o půl čtvrté odpoledne, ale vůči špitálům, které potřebují. A je to substituce.

V medicíně máme léčbu substituční a kauzální. Představte si, že někdo přijde, je velmi špatný, má černou krev ve stolici a má 80 hemoglobinů, norma je 130, 140 a pod stovku už je to špatně. Tak, co mu uděláte? Vy mu dolijete transfúzi, vy neuvažujete. Ale samozřejmě víte, že když do něho budete lít 20, 30 transfúzí, tak jste nic nevyřešili. Čili budete muset udělat tzv. hloubkové vyšetření, endoskopii a pokusit se to hloubkovým zásahem zastavit, a nedej bože, když zjistíte, že je to rakovinou prolezlé, a budete to muset operovat.

A toto je koncept toho, co teď budeme dělat. Neviňme pana premiéra, děkujeme jemu a vládě za vstřícnost, děkujeme i panu ministru Holcátovi, že se teď snaží zalepit průšvih, který je. Ale bude tady samozřejmě obrovský prostor a nebude tady nezaměstnanost stran toho, abychom se začali věnovat systémovým věcem, protože znovu odpovídám na to, že 7 let nebylo ani chudých, ani bohatých, ale bylo zmatených 7 let reformy. A já už se bojím říkat slovo reforma, protože se zdiskreditovalo dostatečně; a zdravotnictví zaměňujeme s jakýmsi poplatkovým systémem čehosi. Někoho jsme chtěli zregulovat třicetikorunou, přičemž nám létají peníze úplně jinde!

K tomu všemu dojde, těšme se na to, a v mezidobí přemýšlejme, v které fázi reformy jsme, jestli na jejím začátku, uprostřed nebo na konci. Mělo nám být příkladem holandské zdravotnictví, a to je příběh, který řeknu nakonec, protože je krátký a příjemný.

Holandské zdravotnictví se prý reformovalo 19 let, takže máme 12 let ještě před sebou. A když v roce 2012 v golfovém klubu přednášeli protagonisté holandské zdravotní reformy, tedy nikoli v akademii věd nebo na ministerstvu či na pojišťovnách, ale v golfovém klubu u přehrady, když přednášeli o úspěšné reformě, tak říkali, že v systému zdravotnictví mají 61 miliard.

Jedna investigativní novinářka se mě ptala, jak je to možné, že oni jsou sedmnáctimilionový národ, my desetimilionový, že oni to zvládnou za 61 miliard, tak jsme si vyjasnili, že tam je to za 61 miliard euro, což v přepočtu znamená, že bychom museli mít 900 mld. Kč na náš systém zdravotnictví, kde je nemalých 300 mld. Kč, takže za trojnásobek ceny. A já se modlím v noci: Nedej bože, aby nějakého premiéra, ať už přechodného nebo trvalého, napadlo - místo 300 mld. tam dát 900 mld. Kč. Garantuji vám, že za tři měsíce by zase začalo peněz ubývat, nebyly by, doktoři by na tom byli špatně apod. Je to tak, jako když do žaludečního vředu, který krvácí, nalijete 30, 50, 80, 160 transfúzí. Je potřeba začít léčit ten vřed, aby to nekrvácelo.

Jinak jsem samozřejmě velice pro to a budu velmi bouřlivě a s díky hlasovat za to, že k této rychlé nápravě došlo, která řeší aktuálně to, co bylo v posledních letech ze zdravotnictví vyvedeno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dále má slovo paní senátorka Daniela Filipiová. Paní 1. místopředsedkyně se vzdala práva přednosti, abyste nebyli překvapeni.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji paní místopředsedkyni. Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, myslím si, že nikdo nepochybuje o tom, že zdravotnictví se nenachází v dobré finanční kondici. Je to dáno hospodářskou krizí, je to tudíž dáno zvýšením počtu lidí, za které platí stát, protože se samozřejmě zvýšil počet nezaměstnaných, snížily se příjmy firem, tudíž se snížily i odvody, ze kterých se potom odvádí i tzv. zdravotní daň. Není to prostě nic jiného, než zdravotní daň.

Možná, že posledních 7 let bylo zmatených, ale myslím si, že jedním z důvodů byla právě finanční krize a bohužel to, že se neřešilo nic dál.

Jsem velmi ráda, že tady pan kolega Žaloudík konečně řekl podle mě to nejpodstatnější slovo, a to je slovo reforma. Já si totiž myslím, jsem o tom přesvědčena, resp. to vím na základě zahraničních cest zdravotního výboru, jehož členem jsem již 13 let, tak nikde na světě nepomohlo vyřešit problém ve zdravotnictví to, že se tam nalilo více peněz. Dokud nebude přijata reforma, která bude nutit jednotlivá zdravotnická zařízení spořit, pokud se neposílí podle mého názoru pravomoci zdravotních pojišťoven z hlediska kontroly výdajů jednotlivých zdravotnických zařízení – jako příklad mohu uvést, jak je možné, že jedno zdravotnické zařízení nakoupí přístroj za x–milionů a druhé ho nakoupí za pětkrát x– milionů – tak dokud nenastanou jenom alespoň tyto dílčí změny, nic se nestane.

Dalším krokem podle mého názoru a je to velmi nepopulární, vím, že tady možná asi tzv. – a teď si dovolím ten výraz – nadzvednu mnoho kolegů, zrušit malé nemocnice, kde lékaři v podstatě nejsou ani patřičně vytíženi, a všichni víme, že každý lékař roste počtem výkonů. A na druhé straně máme velké nemocnice, ať už to jsou fakultní nebo jiné, kde lékaři jsou přepracovaní, protože jich je málo, slouží více než by měli, v podstatě tím porušují veškeré zákony, které jim přikazují patřičné doby odpočinku apod. Ale protože lékař ví, že musí léčit, tak prostě pracuje do úmoru.

Reforma je nutná už jen z toho důvodu, a zazněla tady již ta čísla, že z 10 milionů občanů za 6 milionů lidí platí zdravotní pojištění stát. To je strašné číslo, když si to uvědomíte, a musíme si uvědomit, že toto číslo poroste, že se tento nepoměr bude stále zvětšovat, protože zvyšuje se doba dožití a rodí se bohužel méně dětí. A tím, jak se zvyšuje doba dožití, tak bohužel stáří s sebou nese i nemoci, a to samozřejmě zvyšuje i větší výdaje na zdravotní péči.

Není bez zajímavosti říci, že spoluúčast našich pacientů na zdravotní péči je 17 %. A když to porovnáme se Slovenskem, tak tam je to 32 %, v Rakousku je to 30 %. Myslím si, že i zde je cesta, i když vím, že říkám velmi nepopulární věci, ale bohužel pravda někdy bolí.

Jsem ráda, že i pan premiér tady v podstatě řekl sám, že nalití 4 miliard do systému vlastně nevyřeší problém. Stejně tak s ním musím souhlasit v tom, že ideální systém financování zdravotnictví nikde na světě neexistuje, bohužel nikdo ho nevymyslel, výdaje na zdravotnictví porostou nejenom vzhledem k tomu, co jsem již říkala, že populace stárne, ale i vzhledem k tomu, že se neustále objevují nové a nové léčebné technologie, které jsou zpočátku samozřejmě nesmírně nákladné. A jak všichni víme, alespoň u nás dle Ústavy má každý nárok na tu nejlepší péči, která mu může být poskytnuta.

Zaznělo tady samozřejmě slovo poplatky. Abych pravdu řekla, někdy, když slyším slovo poplatky, tak dostanu vyrážku po celém těle, protože jsem zmatená, když na jednu stranu slyším, že to bude špatné, když od 1. ledna příštího roku nemocnice přijdou o poplatky za pobyt, protože tím přijdou o x–milionů, resp. v součtu možná x–miliard korun, takže jim to budeme muset opět nějak vynahradit, čili někde budeme muset vzít nějaké peníze a zase jim to dát. Možná, že dojde k tomu, že budou ty už opravdu démonizované třicetikorunové poplatky zrušeny úplně. Uvědomme si, že zavedení těchto démonizovaných třicetikorunových poplatků ušetřilo zdravotnictví cca 7 mld. Kč, čili pokud budou zrušeny tyto poplatky, odškrtněme si dalších 7 mld. Kč. Čili budeme muset zase hledat, z jakého pytle peněz vezmeme další miliardy, abychom je nalili do zdravotnictví, resp. do financování zdravotní péče pro naše pacienty. Je samozřejmě třeba léčit naše lidi, je potřeba podporovat naše nemocnice. Ale proboha, pojďme se již konečně vážně bavit o tom, co naše zdravotnictví potřebuje, že to není ono, jak tady řekl pan kolega Žaloudík, lití krve do prasklého žaludečního vředu, ale je potřeba tady udělat opravdu konečně zákrok.

Mohla bych tady ještě dlouze reagovat na jednoho z předřečníků, který tady velmi obšírně hovořil, ale neudělám to, protože bych asi také obšírně hovořila a nechci vás zdržovat, ale chci vám říct jenom to, že ony poplatky nebyly brány jako reforma. Ony poplatky, když byly zavedeny, byly brány jako první krůček, podotýkám krůček, úvod k reformním zákonům, které již byly připraveny, které již byly v Poslanecké sněmovně připraveny před prvním čtením, ale pak došlo k naprosto nezodpovědnému shození vlády panem Jiřím Paroubkem, a to navíc ještě v evropské ostudě, v polovině předsednictví České republiky Evropské unii. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má paní senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobré odpoledne, pane předsedající, pane premiére, kolegyně a kolegové, prostřednictvím pana předsedajícího se omlouvám Petru Víchovi, že jsem ho předběhla.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Jestli jste si všimla, tak on se odhlásil.

Senátorka Alena Dernerová:  Toho jsem si nevšimla. Děkuji.

Nechci dlouho zdržovat, ale chci říci, že zvýšení platby za státního pojištěnce vnímám také jako takovou náplast, ale jako náplast, kterou zdravotnictví opravdu potřebuje, protože to, kam se zdravotnictví dostalo, musím říci, že to jej zejména minulou vládou. Na jedné straně jsme totiž měli hroznou úhradovou vyhlášku a na druhé straně nám vzrostlo DPH. Tam se nedalo nikde ušetřit. A chtěla bych vidět, která nemocnice se raduje a je v pozitivních číslech v naší republice. Řekla bych, že by se daly spočítat na prstech jedné ruky, protože sumy, které nemocnice platí na DPH, jsou obrovské.

Jenom Krajská zdravotní, má oblíbená firma, která má v sobě pět páteřních nemocnic v rámci Ústeckého kraje, bude mít na konci roku schodek 330 mil. Kč, což znamená, že zhruba asi jeden a půl měsíce by nemohla poskytovat péči pojištěncům, což jaksi nejde. Pak nastává právě propad a minusová čísla.

Souhlasím naprosto s tím, že nelze stále nalévat peníze do tohoto systému, že se to musí řešit, ale řešení bude čím dál tím horší a horší, protože máme tady různé typy nemocnic. Jsou tady akciové společnosti, které jsou opravdu obchodními společnostmi, a když se tam zeptáte, i podle platného zákona, ony vám prostě neodpoví. Všechno je v režimu utajení, tajné. Stejně tak materiály NKÚ, které jsme si vyžádali jako zdravotní výbor, kde se hovoří o hospodaření určitých nemocnic, jsou také v režimu tajné, museli jsme podepisovat, že nikomu nic nesdělíme. Proč je to tajné? Nemělo by to být tajné, vždyť to jsou informace, které by vlastně pomohly řešit onu situaci, odkryjí se problémy a pak se dá s těmito informacemi pracovat tak, že se v podstatě stávají pozitivními a celá situace se zlepší.

Pravdou je neustále to, že máme u nás přístroje možná předražené, léky v mnoha případech jsou také předražené. A pak se dá samozřejmě ušetřit – a o tom jsem se bavila už třeba s panem ředitelem VZP – když se předepisují pomůcka pro handicapované, protože tam zřejmě neexistuje žádné výběrové řízení, a jsou to enormní částka, které v podstatě zatěžují pojišťovnu, protože třeba kočár pro handicapované dítě stojí 100 tisíc korun, což je pomalu jako automobil. Tady se dá samozřejmě řada věcí řešit, ale chtělo by to lidi z praxe, kteří opravdu chtějí něco měnit a ne aby někdo od stolu rozhodoval a nevěděl, jak má postupovat dál. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  A už se zvedá 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková, kolega Vícha má smůlu.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, pane premiére, vážené paní senátorky, páni senátoři. Přidám se k těm, kteří už zde dnes jinými slovy řekli, že navýšení plateb za státní pojištěnce o 64 korun je vlastně jenom první pomoc pro české zdravotnictví, nebojím se říci, že je to resuscitace, protože situace je skutečně více než krizová, je v této chvíli katastrofální. A poukazuje na to už nejméně půl roku, tři čtvrtě roku krizový štáb nemocnic, jehož součástí je nejenom Česká lékařská komora, ale i Svaz pacientů, jehož jsem členkou.

Tento krizový štáb včetně Svazu pacientů upozorňuje mimochodem na to, že by bylo potřeba platbu za státní pojištěnce navýšit až na 150 korun, abychom alespoň trošičku nejenom zabránili naprostému zdevastování systému zdravotní péče, ale abychom ho dokázali také oživit.

Zdravotnictví pustilo žilou několik záležitostí, pod kterými je podepsána skutečně minulá vláda, tedy strany TOP 09 a Starostové a ODS. Bylo to především zvýšení daně z přidané hodnoty. Jenom v nemocnici ve Zlíně podle informací pana ředitele je to 60 mil. Kč, které stát ze zdravotního pojištění si vytáhne zpátky na platbě v DPH. A to je jedna nemocnice, počítejme, co to dělá ve všech těchto zařízeních.

Je potřeba připomenout i další záležitost, která jde opět na triko těchto dvou stran, tedy ODS a TOP 09. Bylo to zrušení přístrojové komise, kde docházelo k nákupům drahých a nejdražších přístrojů bez toho, že by byla zajištěna jejich ekonomika. To by si žádná firma nedovolila, drahé přístroje tam jdou na dvousměnný až třísměnný provoz. A tady jsou přístroje za desítky milionů, stovky milionů vedle sebe a s bídou jedou na osm hodin. To prostě žádný systém nevydrží.

Byla zde už řeč o lécích, kde dnes SÚKL je v podstatně výsostným, téměř absolutním vládcem nad tím, jaké budou ceny léků. A to nemluvme o dalších a dalších věcech, které se k tomu pojí.

Dovolím si v této souvislosti připomenout, že Česká republika má nejefektivnější zdravotnictví na světě. A podepíši to a trvám na tom, protože když srovnáme výši finančních prostředků, které do tohoto systému jdou, a kvalitu zdravotní péče, kterou pořád ještě české zdravotnictví, lékaři, zdravotníci pacientům poskytují, tak trvám na tom, že máme skutečně v poměru finance – kvalita nejefektivnější zdravotnictví na světě.

Do českého zdravotnictví jde 7,1 % nebo 7,2 % hrubého domácího produktu. Sousední Rakousko a okolní státy mají kolem 11 %. Jestli si pamatuji dobře čísla, tak USA tam dávají 17 %, jestli to není ještě více.

Nám jde o to a musí nám jít o to, abychom tento poměr kvalita - zdravotní péče - efektivnost a zachovali co nejdéle a v co nejlepším a nepříznivějším poměru.

Dovolím si ještě zareagovat na to, o čem mluvila paní senátorka Emmerová, pokud jde o dozorčí rady. Jsem členka dozorčí krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně. Souhlasím s tím, že činnost dozorčích rad nemůže být a nesmí být formální, že skutečně dozorčí rady musí odvést tu práci naplno. Já se přiznávám, že jsem tuto pozici přijala právě proto, že jsem chtěla vidět do hospodaření dovnitř té nemocnice, protože asi tak jako za vámi ostatními senátorkami a senátory, tak chodili i z nemocnice, možná je tam potřeba navýšit úhrady, je tam potřeba udělat to nebo ono. Ale je potřeba skutečně také do toho vidět.

Ale chci říci, že tato situace, nedostatečná kontrola jenom přes dozorčí rady a tam skutečně souhlasím s tím, že je to na aktivitě předsedy dozorčí rady a členů dozorčí rady, jak kvalitně a jak aktivně tuto kontrolní funkcí plní. Tak to je zase důsledek toho, o čem jsem mluvila. Prostě to je filozofie ODS a dalších převést nemocnice na obchodní organizace. Zdraví prostě není komodita. Zdraví nemůže být to, co tady prodáváme. Tam nemůže fungovat trh. Zdraví je to, co společnost musí, zdravotní péči musí společnost občanům zajistit. To je právo, to máme v Ústavě. A takto my svět vidíme, a o to nám jde. Řešení je v tom, jak je to v okolních civilizovaných, vysoce vyspělých zemích v Evropě. Zdravotnictví do vysoké míry je postaveno na neziskovém principu. A tak by to mělo vypadat.

Já tady ještě k tomu musím přidat jednu věc. A to je, když hovořím o právu občana na zdravotní péči. Toto právo musí ale současně zahrnout to, že pacient, ať už je ze Zlína, ať už je z Pardubic nebo z Prahy, musí mít právo na srovnatelnou zdravotní péči. A to v této chvíli nemá, protože úhrady nejsou stejné za výkon, já nevím, jak v Praze, nejsou stejné ve Zlíně. Bohužel ve Zlíně jsou mezi těmi nejnižšími. To je také věc, která není přípustná a já tedy využívám v této chvíli možnosti obrátit se přímo na pana premiéra. A nevím, jak dlouho bude ještě tato vláda fungovat, ale nicméně vyrovnání plateb je záležitost, kterou je potřeba řešit a pokud možno hodně rychle, protože skutečně některé nemocnice to dostává až do katastrofálních situací.

Jsem si vědoma toho, že to bude úkol pro další vládu. Zajistit skutečně kvalitu zdravotní péče, oživit celý systém tak, aby kvalita zdravotní péče, ale také její dostupnost byla zachována, aby neklesala, naopak abychom systém vylepšovali. Já věřím tomu, že se to příští vládě po volbách do Poslanecké sněmovny podaří. V této chvíli ale děkuji vládě Jiřího Rusnoka za alespoň první pomoc, za resuscitaci systému zdravotní péče navýšením platby za zdravotní pojištěnce aspoň v této výši, v které to v této chvíli máme předložené. A já to samozřejmě podpořím. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Dále má slovo pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Jen velmi stručnou krátkou reakci na slova paní senátorky Filipiové, která řekla, že reformní zákony byly připraveny, kdyby nedošlo ke skandálnímu vyslovení nedůvěry vládě Mirka Topolánka Jiřím Paroubkem. Nechci v žádném případě být obhájcem Jiřího Paroubka, ale říkal jsem tady už několikrát, a traumatizující zážitek pro ODS zřejmě znamená vymazání paměti, že sice to byl možná 55 pokus o vyslovení nedůvěry vládě, ale nebýt toho, že se k němu přidali poslanci Občanské demokratické strany, tak by k tomu nedošlo. Teď ale po tom co jste říkala, prostřednictvím paní předsedající, že reformní zákony byly připraveny a díky tomu nebyly vlastně schváleny, tak poprvé musím říci, že to bylo dobře, že vláda padla. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, obecnou rozpravu uzavírám. Prosím, pane premiére, abyste se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Předseda vlády ČR Jiří Rusnok:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Já jsem s velkým zájmem poslouchal rozpravu. Musím říci, že otázky organizace a řízení zdravotnictví považuji za asi největší výzvu, jak s oblibou říkají naši anglosaští přátelé v moderních demokraciích, popravdě řečeno se mi zdá, a měl jsem tu možnost a štěstí se už zabývat různými věcmi v oblasti veřejné správy, že není většího úkolu a těžšího úkolu, než je dobře zorganizovat a řídit zdravotnický systém v demokratické zemi, která má úžasnou humanistickou ambici, a já ji všemi deseti podporuji, zajistit svým občanům rovný přístup k nejlepší dostupné zdravotnické péči.

Jsem celoživotní optimista, nicméně jsem rovněž realista a zdá se mi, že tento úkol tady s námi bude ještě dlouho. Nicméně to není důvod, abychom se jím intenzivně nezabývali, abychom pro to neudělali maximum, abychom byli mezi těmi nejlepšími. A já myslím, že skutečně české zdravotnictví je velmi solidní, poskytuje českým občanům za ty peníze, které do něj dáváme, velmi solidní služby, ale není to důvod nezabývat se tím, co tady také zaznělo a zaznělo oprávněně, že stále v tom systému je spousta rezerv, a to nejenom rezerv finančních v účetnickém pojetí. Já myslím, že je tam stále a bohužel možná i narůstající množství různých defektů, které devalvují ústavní princip rovného přístupu ke stejně kvalitním službám. A to považuji dokonce možná za ještě důležitější, než je objem a masa toho či onoho, co pak vyjádříme v utrácených penězích.

Mám skutečně nepříjemný pocit, že nám dokonce ubývá rovného přístupu ke stejně kvalitním službám, protože jedna věc jsou přirozené bariéry rovného přístupu. Někdo bydlí v odlehlé oblasti v nějakém odlehlém regionu, kde logicky nemá fyzicky takový rychlý přístup k takové paletě velmi kvalitních služeb, jako občan, který bydlí na Proseku nebo na Jižním Městě, ale to se dá obhájit, i když dovolím si dopustit se soukromého názoru, že ono to není ani tak jasné s těmi malými a velkými nemocnicemi.

Myslím si, že i v malých nemocnicích se dá dělat velmi slušná medicína pro velkou masu základní péče, kterou stejně nejvíce potřebujeme a může být i efektivní. Já myslím, že nehrajme si na vymýšlení kola, kdyby to tak nebylo, tak by naši sousedé v Rakousku, Německu takové nemocnice už dávno neměli. Oni se chovají velmi racionálně. Oni je mají. Na druhou stranu, přiznejme si zcela otevřeně, dámy a pánové, a já si to mohu dovolit, protože nejsem v tomto oboru nijak zainteresován, v Praze máme příliš mnoho nemocnic, příliš mnoho kapacit a možná nejen v Praze, ale i v jiných fakultních centrech, která jistě poskytují vynikající a mimořádně kvalitní služby, ale já se ptám, jestli je to v rovnováze s cenou, kterou to stojí. Ale to je odbočka, která je dílčí.

Já se chci vrátit k meritu projednávaného. Já jsem se snažil, asi ne úplně dobře, vysvětlit, že my skutečně neřešíme problémy českého zdravotnictví tímto návrhem zákonného opatření. Takovou ambici jsme neměli, nemůžeme mít a nijak nechci samozřejmě omezovat debatu na toto vážné téma, ale prosím, aby to bylo pochopeno, že skutečně zákonné opatření nemůže tuto věc vyřešit, nemůže ani sanovat optimální potřebu, která je dnes velká a vznikla v posledních několika letech a je výsledkem nějaké kumulace problémů.

My jsme se skutečně snažili v rámci možností, ale řekl bych i mandátů a politických limitů této vlády navrhnout něco, co jsme schopni realisticky zajistit v rámci veřejných financí a zároveň je to nesymbolická částka, která může pomoct zmírnit napětí ve financování veřejného zdravotního pojištění. Já se hlásím - a v rámci možností určitě se na tom bude resort ministerstva zdravotnictví velmi aktivně podílet – k tomu, že musí následovat další kroky. Musí následovat realistická ta nejlepší možná vyhláška úhradová, což bude také trochu kvadratura kruhu za daných podmínek, nicméně o to se musíme snažit.

Mluvili jsme s panem ministrem zdravotnictví dnes o tom, že bychom chtěli udělat nejprve vyhlášku úhradovou a teprve potom by mělo následovat schvalování zdravotně pojistných plánů zdravotních pojišťoven. Dnes jsme v absurdní situaci, kdy zdravotní pojišťovny si vyhlásí své zdravotně pojistné plány a de facto úhradová vyhláška je tak trochu nezajímá. Já bych řekl, že je dokonáno dílo, kterého jsme tady už dlouhodobě svědky, že my sice máme prakticky dominantně zcela veřejné zdravotní pojištění, ale já se obávám, že stát ho vůbec neřídí, že ho vůbec neovládáme, že ho ovládá někdo, kdo možná ho ani také neovládá, protože ovládá jen dílčím způsobem každý za sebe za zdravotní pojišťovnu, která je nějakým zprostředkovaným demokratickým mechanismem řízena nějak, ale obávám se, že se utápíme v chaosu. Skutečně. To potvrzuji to, co tady říkal pan senátor Žaloudík, já mám velmi podobné pocity. Když jsem se dozvěděl, že de facto státní Vojenská zdravotní pojišťovna uzavře smlouvu s oním báječným centrem přesto, že na druhé straně dominantní státní pojišťovna vede s tímto centrem arbitrážní řízení o splatnosti svých závazků, tak jsem prostě za blbce – se přiznám – a vím, že na to nebudu mít skoro žádný vliv, abych s tím něco udělal, minimálně nechám vyhodit pár lidí z představenstva té Vojenské zdravotní pojišťovny. Mimochodem bývalá vládní koalice – teď se změním chvíli na politika, protože mě to nadzvedlo, ta lehkost bytí některých vašich projevů mě nadzvedla – mimochodem bývalá vládní koalice říkala, jak spojí rychle ty tři státem ovládané zdravotní pojišťovny, aby aspoň tam se míra státního vlivu snížila. Ničeho jsme se nedočkali. Máme stále pojišťovnu Ministerstva vnitra, pojišťovnu vojenskou a tváříme se – a máme tady takové malé gubernie v rámci zdravotnictví, které ovládáme mnohem méně než jiné země, které jsou složeny z těchto územně správních celků.

Přátelé, pak nebude nikdy peněz dost, pokud se budeme chovat tímto způsobem. Zdravotnictví bude vyřešeno – vyřešeno nebude nikdy, protože pokrok je nekonečný, ale bude jakž takž fungovat až v momentě, kdy dokážeme – a už to tady zaznělo – nastavit skutečně stejné, rovné férové podmínky pro všechny jeho aktéry – pacienty, ale také poskytovatele služeb, zdravotní pojišťovny, dodavatele do tohoto systému a další. Dokud toto nenastane v této zemi – já vím, že to je téměř kvadratura kruhu – je jasné, že těch 300 miliard je natolik interesantní částka, že když se uchovává tak trošku ten informační chaos, tak je to nakonec jakoby všem ku prospěchu nebo tak nějak se ta kolektivní koalice najde. A jediný, kdo má vlastně zájem na reformě zdravotnictví v této zemi, jsou pacienti, ale ti o tom ještě nevědí, a to je ta smůla.

Takže s tímto se budeme potýkat určitě ještě mnoho, mnoho let a musím říct, že intelektuálně je to úžasná výzva a rád se toho zúčastním, ať budu dělat cokoliv, protože moc zajímavějších věcí už není. Takže jenom abych ukončil, a teď se vracím ke své roli, za kterou jsem v této chvíli placen, toto je zákonné opatření, které má jenom skutečně zmírnit nejakutnější napětí a děkuji vám za jeho podporu. (Projevy poťukávání do lavic.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane premiére, za váš komentář i za váš osobní názor, ač nebývá zvykem, aby z této pozice se něco říkalo dál. Za 14 dní pořádáme kulatý stůl s pacientskými svazy, aby své role zvládly, takže Senát jde v ústrety této problematice. Já se ptám, jestli v tuto chvíli chce vystoupit zpravodaj ústavněprávního výboru? Nechce. Děkuji, takže slovo máte vy, pane garanční zpravodaji.

Senátor Miloš Janeček:  Já bych velmi stručně shrnul obecnou rozpravu. Dá se konstatovat, že všech sedm kolegyň a kolegů, kteří vystoupili, senátorek a senátorů, mělo svým dílem pravdu. Každý měl kousek své pravdy, někteří více a někteří méně. Jak to, že je zdravotnictví takovou silou, že nadzvedne i pana premiéra, který se zde v dobrém slova smyslu rozvášnil a řekl to, co si o zdravotnictví myslí. Já se domnívám, že je to dáno tím, že se týká absolutně nás všech. To platilo, platí a bude platit. A budeme mít ještě dnes příležitost – vidím tam už pana prezidenta České lékařské komory Kubka, kdy tady máme na pořadu – nevím, jestli na to dojde dneska nebo zítra – další bod, kdy opět budeme moci velmi vzrušeně a rozumně debatovat o zdravotnictví a bude to tak trvat ještě dlouhé roky. Neboli v obecné rozpravě vystoupilo sedm kolegů a v podstatě zazněl návrh schválit s pozměňovacím návrhem.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ano, takže schválit v původním znění ne, zamítnout také ne, takže otevírám vzhledem k tomu, že Senát neschválil návrh zákonného opatření, takže otevírám obecnou rozpravu – podrobnou, pardon, do které se hlásí – takže zpravodaj? Pan senátor Vladimír Plaček, máte slovo.

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji za slovo. Ještě jednou dobrý den. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Já si dovolím přečíst stručný pozměňovací návrh a ten zní: "Pozměňovací návrh k návrhu zákonného opatření Senátu, kterým se mění zákon číslo 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk číslo 183. V článku 1 se slova "zákona číslo 369/2009 Sb." nahrazují slovy "zákona číslo 362/2009 Sb.". Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, dále se do podrobné rozpravy hlásí někdo? Nehlásí, takže já nyní v souladu s jednacím řádem přerušuji projednávání tohoto bodu a pokračovat v jednání o tomto bodu budeme zítra, nejdříve za 24 hodin, takže zítra odpoledne.

Náš program pokračuje. Na programu je

 

Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské rady, která se koná ve dnech 24. - 25. října 2013

S informací vystoupí předseda vlády Jiří Rusnok. Pane premiére, máte opět slovo.

Předseda vlády ČR Jiří Rusnok:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové. Dovolte mi, abych vás v rámci možnosti stručným způsobem seznámil s programem blížící se říjnové Evropské rady a s pozicemi, jež hodlá Česká republika na zmíněném summitu zastávat. V prvé řadě bych chtěl předeslat, že příprava tohoto zasedání je stále ještě v počátečním stádiu. První návrh závěrů Evropské rady by měl být distribuován až v příští pondělí večer, to je 14. října. Dosavadní návrh agendy Evropské rady, stejně jako návrh takzvaných vodítek nebo směrnic k jednání Evropské rady a k jejím závěrům se zaměřuje na čtyři oblasti.

První je digitální ekonomika, inovace a služby. Cílem tohoto vodítka je dokončit do konce roku 2015 jednotný digitální trh v EU. Vláda České republiky se o naplňování cílů digitální agendy aktivně a intenzivně zasazuje. Domníváme se, že to je jeden z prorůstových potenciálů, který další prohlubování vnitřního trhu v EU má. Věřím, že přinese kromě hospodářského růstu rovněž zvýšení perspektivní a udržitelné konkurenceschopnosti EU a přispěje k tvorbě pracovních míst.

Mohu vás informovat, že v rámci přípravných jednání jsme se připojili ke skupině států, která naléhá na to, aby v závěrech Evropské rady byly konkrétní závěry, které právě k těmto cílům povedou. V současné době tuto skupinu tvoří skandinávské země Finsko, Švédsko, Dánsko a Velká Británie a kromě nich ještě Česká republika.

Stejně jako v jiných oblastech i zde však je třeba dbát na to, aby jednotlivá opatření nevedla k přílišnému zvýšení regulatorní zátěže. Je namístě si uvědomit, že některé návrhy mohou podstatně zasáhnout do fungování poměrně rozsáhlých a významných průmyslových odvětví. Jako příklad bych uvedl takzvaný telekomunikační balíček, který byl Evropskou komisí předložen v září tohoto roku. Podobné komplexní návrhy je vždy potřeba pečlivě projednat a zvažovat přínosy a náklady jejich jednotlivých součástí včetně dopadů na stabilitu onoho regulatorního prostředí. V těchto případech musí mít kvalita návrhů vždy přednost před rychlostí přijetí.

S ohledem na pozice členských států a na fakt, že proces přijímání stávajícího regulačního rámce z roku 2009 trval přibližně dva roky, se jeví býti málo pravděpodobným, že do konce funkčního období stávající Evropské komise a Evropského Parlamentu bude definitivně tento balíček přijat.

Evropská rada dále projedná pokrok v oblasti inovací, jehož bylo dosaženo od února 2011. Tehdy se naposledy Evropská rada tímto zabývala. Summit by měl stanovit další linie pro dokončení evropského výzkumného prostoru do roku 2014 a pro budoucí vývoj takzvané unie inovací. Vláda České republiky podporuje dokončení evropského výzkumného prostoru i unii inovací. Domníváme se totiž, že zapojení českých subjektů do konzorcií projektů v této oblasti může významně přispět k naší vyšší konkurenceschopnosti v oblasti výzkumu, vývoje a inovací.

Evropská rada se rovněž zaměří na směrnici o službách. Předmětem diskuze budou především kroky navazující na proces vzájemného hodnocení požadavků na poskytovatele služeb. Česká republika podporovala přijetí směrnice o službách a byla jedním z prvních členských států, který ji plně implementoval. Také proto jsme aktivně podpořili provedení procesu vzájemného hodnocení, jehož výstupy nyní mohou být užitečným nástrojem pro další rozvoj a prohloubení volného pohybu služeb.

I v této záležitosti se aktivně zapojujeme do akční koalice, kterou tvoří opět kandidátské země, s námi také Holandsko – nebo Nizozemí, Estonsko a Velká Británie.

Dalším velkým tématem říjnové Evropské rady bude hodnocení dosavadního úsilí při provádění takzvaného investičního plánu pro Evropu. V rámci této iniciativy se na základě výzvy červnové Evropské rady diskutuje o možnostech, jak podpořit malé a střední podniky v jejich přístupu k financování. Na pracovní úrovni jsou diskutovány tři konkrétní návrhy. Ty spočívají ve vytvoření záručního nástroje spojením prostředků z programu COSME, z programu Horizont 2020, z evropských strukturálních a investičních fondů spolu se zdroji Evropské investiční banky, Evropského investičního fondu.

Vláda České republiky rozumí a chápe, že v některých členských státech čelí malé a střední podniky závažným problémům při dosažitelnosti financování jejich rozvoje. Rozumíme proto navržené iniciativě a nebudeme bránit jejímu zahájení. Nicméně preferujeme, aby záruční nástroj, pokud bude řízen, nebyl přímo propojen s evropskými strukturálními a i investičními fondy. Domníváme se, že by to bylo zbytečné rozmělnění těchto nástrojů, které mají být podle nás zaměřeny na jiné cíle. Za zásadní rovněž považujeme, aby účast členských států v tomto nástroji byla dobrovolná.

Evropská rada také zhodnotí pokrok v přípravě iniciativy pro zaměstnanost mládeže. Tato iniciativa by měla začít plně fungovat od ledna 2014. Naše vláda souhlasí s tím, že je potřeba přijímat opatření, která podpoří včasný přechod absolventů ze škol do zaměstnání, respektive návrh na trh práce u těch mladých lidí, kteří jej opustí. Vyjasnění data spuštění programu záruky pro mládež, stanoveného původně na leden příštího roku, by také mělo napomoci co nejrychlejšímu dosažení dohody mezi Radou a Evropským Parlamentem o legislativě navazující na dohodu o víceletém finančním rámci.

Dalším bodem k diskuzi na summitu bude i problematika regulatorní zátěže. Evropská Rada v závěrech z června 2013 vyjádřila očekávání, že před svým zasedáním v říjnu obdrží podrobný pracovní program, jenž bude obsahovat další konkrétní návrhy na snížení regulatorního břemene a posílení konkurenceschopnosti.

Vláda České republiky vítá výstupy z šetření, které v této oblasti provedla Evropská komise v rámci programu REFIT. Jeho výsledky komise vydala v minulém týdnu včetně konkrétních návrhů na snížení zátěže, především pro malé a střední podniky.

Jedná se o konkrétní úspěch dlouhodobé snahy České republiky vedoucí ke zjednodušení podnikatelského prostředí. Současně jde o symbolický akt, který může ve výsledku pomoci občanům i firmám.

Nyní k otázkám hospodářské a měnové unie. Třetím důležitým tématem této Evropské Rady bude právě hodnocení průběhu prací na jednotlivých stavebních kamenech, chcete-li posílené hospodářské a měnové unie. Summit se zaměří na rámec pro posílenou koordinaci hospodářských politik a na sociální dimenzi EU včetně diskuse o sdělení Evropské komise k tomuto tématu, které bylo vydáno 2. října tohoto roku.

Naše vláda k němu zaujme stanovisko a konečnou pozici příští týden na svém zasedání. Rád bych předeslal, že vítáme pokračování substantivní diskuse na říjnovém summitu, který se má podrobně zaměřit na indikátory a oblasti posílené koordinace hospodářských politik. Je třeba plně využít již existující rámec Evropského semestru pro koordinaci hospodářských politik. V případě zavádění nových prvků mimo tento rámec musí být podle našeho názoru zjevná jejich přidaná hodnota pro zlepšení fungování celého systému.

Pokud jde o otázku bankovní unie – vláda České republiky souhlasila s deklarací, která potvrzuje závazek k rychlému dokončení jejich dohodnutých prvků. Současně je zřejmé, že prioritou musí být kvalita přijímaných legislativních návrhů a že tyto návrhy musí být založeny na přijatelných řešeních pro všechny členské státy, to znamená jak ty, které dnes jsou součástí Evropské měnové unie, tak ty, které nejsou zatím součástí eurozóny.

Další témata budou pravděpodobně z oblasti zahraniční politiky. Bude to příprava summitu Východního partnerství a případně další aktuální zahraniční politická témata. Litevské předsednictví nás bude informovat o stavu příprav na summit Východního partnerství, který se uskuteční 28. až 29. listopadu tohoto roku ve Vilniusu. Vláda České republiky dlouhodobě prosazuje, aby byla na summitu Východního partnerství podepsána asociační dohoda a dohoda o prohloubené a komplexní zóně volného obchodu s Ukrajinou.Jsme také pro, aby zde byly parafovány dohody s Gruzií a Moldavskem.

Ve světle aktuálních událostí se Evropská rada pravděpodobně vyjádří také k jiným zahraničně-politickým tématům. Očekávám v této souvislosti diskusi ke konfliktu v Sýrii a o postupu mezinárodního společenství v této záležitosti, případně může být i vedena debata k jiným aktuálním otázkám. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane premiére. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Nejprve si určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Miroslav Krejča, předseda výboru pro záležitosti EU, kterého se ptám, zda se svojí rolí souhlasí. Takže děkuji. Nyní o tom budeme hlasovat. Musím si vás svolat.

V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 27. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 6 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 39, proti nikdo.

Návrh byl přijat.

Senátor Krejča má slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, milé kolegyně, vážení kolegové. Já musím na začátku vyslovit poklonu panu premiérovi, že po tom dosavadním maratonu ještě věnoval takovou podrobnost a rozsah právě nastávající Evropě radě říjnové, a to i přesto, že skutečně podklady jsou ještě neúplné, jsou dosti obecné, např. návrhy závěrů se očekávají až 14. října, takže není jednoduché teď predikovat, co všechno a v jaké podobě bude na říjnové Evropské radě projednáváno.

Náš výbor se touto problematikou zabýval na svém včerejším jednání. Přijal k němu usnesení, ve kterém mě zmocnil a pověřil, abych obsah tohoto usnesení zde předložil jako návrh pro usnesení Senátu k informaci vlády České republiky právě pro jednání Evropské rady ve dnech 24. až 25. října.

Já bych jenom ve stručnosti trošku zrekapituloval, mnohem stručněji než tak učinil pan premiér to, k čemu by mělo na říjnové Evropské radě dojít. Jednání by mělo být tématicky velmi široké. Dotkne se, jak už bylo řečeno, digitálního trhu inovací a výzkumu, dotkne se problematiky služeb, dotkne se Směrnice o službách, podpory malých a středních podniků z investičních prostředků EU, dotkne se iniciativ pro zaměstnanost mládeže. Je to téma, kterým jsme se v minulosti také velmi podrobně zabývali. Bude se zabývat snižováním regulatorní zátěže a sociální dimenzí, hospodářské a měnové unie. Samozřejmě nepomine ani přípravu summitu Východního partnerství, které proběhne v listopadu ve Vilniusu. Takže témat je hodně, ale jak už jsem řekl na začátku, bohužel, nejsou ještě k dispozici všechny podklady v patřičném rozsahu a patřičné podrobnosti, takže je poněkud komplikované k tomu zaujímat konkrétní postoj, konkrétní stanovisko.

Přesto jsme se snažili v našem výboru naformulovat základní směry, které by bylo vhodné na tomto jednání připomenout, obhajovat a prosazovat, přičemž vycházíme z předchozích jednání Evropské rady a z předchozích usnesení, jak výboru, tak pléna Senátu. Všichni jste tento návrh obdrželi ráno při příchodu na stůl. Doufám, že to v té přemíře papíru, které jsme dnes dostávali, vyhledáte a že není potřeba zde tento návrh předčítat. Má sedm bodů, je to ve standardní podobě tak, jak vždy náš výbor předkládá materiál na jednání Evropské rady a já vás tímto žádám o podporu tohoto materiálu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane kolego. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Já otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím, máte slovo.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážená paní místopředsedkyně, pane premiére, kolegyně a kolegové. Nebojte se, budu stručná. Zásadní tři oblasti, o kterých bude jednání Evropské rady, jsou následující: Je to dokončení evropského výzkumného prostoru a dokončení unie inovací. Druhá oblast se týká podpory malých a středních podniků a tam je možná debata o tom, jak se k tomu staví vláda. A třetí věc, ke které bych se chtěla vyjádřit, je podpora zaměstnávání mladých lidí.

Ale skutečně jen velmi stručně. Pokud se týká programu Horizont 2020, tedy Unie inovací a podpory nebo dokončení evropského výzkumného prostoru, domnívám se, že tady si musíme odpracovat domácí úlohy zde doma v ČR, a proto o tom mluvím. My nemáme navazující struktury nebo ne dostatečné, abych neubližovala někomu, protože naši vědci pracují s vypětím všech sil, ale nemáme dostatečné navazující struktury v České republice. Zde bude potřeba skutečně i zřejmě organizační změny, podpory ústavů výzkumných a dalších institucí, které mají tu schopnost, býti partnery, být spolupracovníky v rámci Evropského výzkumného prostoru. To samozřejmě není důležité jen pro ně samotné, to je důležité pro celou společnost, protože to posouvá technologickou úroveň země daleko výše, právě v té spolupráci, v tom propojení. Druhá věc je, že do tzv. Unie inovací v rámci tohoto programu jde a půjde právě v příštím rozpočtovacím období od roku 2014 do roku 2020 skutečně nemalé množství peněz. Půjdou tam velmi významné finanční prostředky v rozsahu z našeho pohledu sta miliard korun.

Navrhuji, abychom zde v ČR, tak jako to mají v Irsku či v jiných zemích, které dokáží tyto prostředky čerpat velmi efektivně a dokáží tím startovat ekonomiku, dokáží tím startovat hospodářský růst, abychom zřídili pracovní skupinu pro řešení, pro zapojení do programu Horizont, nebo projektu, chcete-li, Horizont 2020. Účastníky té pracovní skupiny by měly být určitě obě dvě komory Parlamentu. Měli by tam být účastníky i zástupci příslušných ministerstev, nejenom ministerstva školství, které administruje programy pro oblast vědy, ale také ministerstvo průmyslu a obchodu. Určitě by účastníky této pracovní skupiny měly být výzkumné instituce, jako je Akademie věd, ale také sdružení výzkumných organizací, ať už jsou to výzkumné organizace z privátního hospodářského sektoru, nebo resortní výzkumné ústavy.

Jsem přesvědčena o tom, že toto propojení by určitě přišlo s tím a dokázalo by naformulovat, jak naše priority ve vztahu k programu Horizont 2020, tak také ale při té debatě, a my už jsme takový podobný kulatý stůl jenom jako kulatý stůl zde v Senátu měli, tak by určitě jsme dokázali identifikovat bariéry. Dokázali bychom odstranit, domluvit se na tom, co nám brání k tomu, abychom finanční prostředky z EU na podporu vědy, výzkumu a inovací dokázali čerpat efektivně tak, aby skutečně podpořili hospodářský růst.

To je druhá věc, o které jsem chtěla mluvit, a třetí a konečná v tomto bodě je záležitost, která se týká podpory zaměstnávání mladých lidí. Já vím, že to není jednoduché. Ale z Evropské unie nebo na evropské úrovni je dohoda a my jsme se k ní svým způsobem připojili, že zavedeme programy tzv. v projektu Záruky pro mladé, které pomohou absolventům ve startu na pracovním trhu. Pomohou jim tím, že buď jim umožní praxi, stáže, anebo přímo pracovní místa. Nebo jejich přímo vstup na trh práce. A to je závazek vůči mladým lidem, že toto se stane do 4 měsíců po jejich absolvování příslušného vzdělávání, příslušné školy.

Vnímám to, že to nebude jednoduché finančně zvládnout, že to nebude jednoduché i v současné situaci, v jaké jsou úřady práce, organizovat. Nicméně já se domnívám, že bychom to neměli odkládat. Já vím, že vláda v tomto stanovisku, které nám dala pro Parlament, je v tom velmi opatrná a hovoří o tom, že sice tuto iniciativu podpory mladých lidí podporuje, ale nicméně že se obávám, že nástup v roce 2014 nebude až tak reálný.

Já tady apeluji na pana premiéra a v podstatě na budoucí vládu, abychom udělali všechno proto, abychom využili peníze, které jsou zde směřovány, abychom skutečně tyto věci zorganizovali, abychom to nastartovali. Jde nám o generaci mladých lidí. Jde nám o to, abychom neztratili generaci mladých v tom smyslu, že se nebudou umět zapojit do trhu práce, že nenabudou pracovních návyků, které je potřeba, že ztratí tu šanci, žít normální plnohodnotný život tím, že nám zůstanou skutečně mimo trh práce.

Já bych se moc a moc přimlouvala za to, abychom udělali všechno proto, abychom, říkám, tohoto podnětu z Evropy, z EU využili, abychom udělali maximum proto, abychom využili také všechny možnosti, které máme zde v České republice. Považuji to za důležité pro budoucnost této země. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Dále se do rozpravy hlásí paní senátorka Eva Syková.

Senátorka Eva Syková:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane premiére, vážení kolegové, já bych se jenom krátce ráda chtěla připojit k tomu, co řekla paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Já si myslím, že skutečně toto je jeden z nejdůležitějších úkolů, který před námi stojí, využít zbývajících peněz nebo zbývajících a nových možností, které skýtá Evropská unie pro podporu těchto základních záležitostí.

Já bych se ráda vyjádřila k vědě, vzdělávání a k projektu Horizont 2020. Tady bude 17. října konference, mezinárodní konference, pořádaná v ČR, kde přijedou úředníci EU, přijedou někteří vědci. Naši vědci se toho zúčastňují a budou tady nastíněny kroky, jak toho dosáhnout. A to, co paní místopředsedkyně říká, abychom do toho široce zapojili politickou reprezentaci, ministerstva, vládu a vědce, je velice důležité, abychom spojili síly k tomu, abychom tyto prostředky využili co nejlépe ve prospěch jak vědy, tak i inovační politiky.

My jsme nedávno otevírali velkou infrastrukturu nedaleko Prahy, která se nazývá BIOCEV, a kde právě dojde k novému pojetí zpracování vědeckých výsledků, kde bude od základního výzkumu až po inovační možnosti veliký prostor. Vedle se otevírá další infrastruktura na okraji Prahy, což je Superlaser ELI v Břežanech atd.

My bychom se měli snažit i tady v pražském regionu více využít těchto prostředků, protože tady jsou veliké kapacity. My jsme hodně teď investovali ve městech, jako je Olomouc a Brno Plzeň, tam jistě budeme investovat dále, ale měli bychom se soustředit na obrovské kapacity, které máme v Praze.

Tady už byla diskuse o zdravotnictví, jaké tady máme nemocnice, jaké máme velké kapacity v tomto směru. My tady máme i obrovské kapacity ve vědě, a myslím si, že nevyužít toho právě v těchto projektech by byla veliká chyba.

Já jsem tedy proto považovala za důležité to tady připomenout, že je to naším úkolem v příštích letech, a že se musíme soustředit na to, abychom tyto infrastruktury, které tady jsou, skutečně využili. Využili k tomu praktickému dopadu, které by mohly mít, což je samozřejmě k získávání nových poznatků, k inovacím, ale i ke vzdělávání a k zaměstnávání mladých lidí. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Jan Žaloudík. Máte slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážená paní předsedající, pane premiére, kolegyně, kolegové, nelze než podtrhnout to, co říkala profesorka Syková. Neměli bychom se zachovat jako v minulém období a měli bychom být připraveni s předstihem a trošku koordinovaně, to je nesporné.

Na základě určité zkušenosti z vybudovaných regionů, vnímám zaostalost a marginálnost Prahy v minulém období. Skutečně se leckde budovalo, např. v Brně, a o tom vím své, jak z hlediska kampusu, tak z hlediska nedokonaných aktů CEITEC, ICRC a všeho dalšího.

Nevím proč, ale v postmoderní době se vytvořila linie: peníze, a rizikové peníze jsou dotace, v tom souhlasím s panem kolegou Kuberou, čili peníze, přímá vazba železobeton, sklobeton, přímá vazba věda, přímá vazba nutné výsledky, přímá vazba nutná komercionalizace, návratnost a ekonomický rozvoj.

Ono to takto vypadá hezky a asi by to tak mohlo někdy být v ideálním světě, ale ono to tak moc nefunguje. Takže nastává vždycky první etapa, když velká radost je u stavebních firem, které samozřejmě se zmocní toho, postaví kde co, počítají objemy kubíků, skutečně se bavíme úplně vždycky o jiných parametrech, a já vím, kolik jsem zažil bezesných nocí na tom, zda potom věci budeme moci provozovat a za jakých podmínek. Protože pak začne teprve ta pravá zábava. A zda je ještě budeme provozovat jenom na základě toho, že to půjde všechno z daní a budeme přispívat, jak se říká květnatě, do celosvětové mozaiky poznání, anebo zda některé věci budou mít pomalé výstupy pro příští generace, objevování všeho kolem, co někdy může přinést, anebo zda to příští rok umíme zkomercionalizovat, a takových příkladů neumím říci mnoho, možná žádný.

Víme, jak jsme v minulém období naložili s různými čočkami, které tady poměrně geniálně pánové vynalezli, nebo jak jsme naložili s mikrovlnnými troubami, které jsme pak dováželi ze zahraničí, když jsme je tady vynalezli, čili já si osobně myslím, že to, co říkala paní profesorka Syková, spěje nejenom k tomu, chopit se těch dotací, to jistě, ale převést je na méně rizikové tím, že už od počátku víme, že budou skutečně racionálně využity, pokud půjde o daňové prostředky, anebo že se nám umějí nebo neumějí vracet.

Samozřejmě jsou vědní disciplíny, kde o nějaké rychlé návratnosti nemůžeme uvažovat, a v tom určitě nepodporuji technokratický přístup, který tady byl v minulosti, že všechno, co se naplánuje v dubnu, přinese příští duben tolik a tolik miliard výnosů. Tak to ve vědě bohužel nebude. Budeme do ní lít, ale je to i otázka všeobecné kultury a vzdělanosti, ale varoval bych před tím, nemít jasno taky o té úživnosti. Tedy ne něco postavit, to už se umí, ale jak to potom v dalších letech uživit, což vycházím teď ze současných zkušeností z Brna, a určitě budeme rádi na tom pracovat, abychom to dotáhli k dokonalosti.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Táži se, jestli se ještě někdo chce vyjádřit. Není tomu tak. Rozpravu uzavírám a ptám se vás, pane premiére, jestli se chcete k proběhlé rozpravě vyjádřit. Máte slovo. Prosím.

Předseda vlády ČR Jiří Rusnok:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, jenom velmi stručně. Já vítám myšlenku na pracovní skupinu, tvořenou mj. zástupci vlády pro otázku efektivního přístupu ČR v rámci projektu Horizont 2020. Určitě by byla škoda, abychom tyto příležitosti nevyužili, to rozhodně vítám, a zapojíme se do toho velice rádi, nebo se ujmeme i té iniciativy, řekl bych organizátorsky.

Pokud jde o zapojení mladých lidí na trhu práce, my nebráníme a určitě se nebudeme bránit iniciativě, naopak. Jenom upozorňuji a upozornili jsme ve stanovisku vlády na to, že podle našich současných znalostí se zdá, že příslušná legislativa evropská se prostě nestihne tak, aby mohla být plně funkční od ledna 2014. Čili to bylo jediné, co jsme tím chtěli sdělit.

My se určitě velmi budeme snažit do toho zapojit, protože je to i náš problém, byť samozřejmě o něco menší, než v některých jiných zemí, a jenom připomínám, že jsou tam nějaké limity v nezaměstnanosti mládeže, které umožňují čerpat z evropských peněz, a u nás asi jenom v některých krajích budeme schopni se do toho zapojit. Ale to nijak nezmenšuje důležitost toho, se zapojit. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane premiére. Nyní uděluji slovo panu zpravodaji senátoru Miroslavu Krejčovi, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Děkuji.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji za slovo. V rozpravě vystoupili tři senátoři, dvě senátorky a jeden senátor. Shodně se zabývali efektivnějším využitím zdrojů a příležitostí hlavně v oblasti vědy, výzkumu, inovací. Pan profesor Žaloudík zmínil i důležitost udržitelnosti projektu, tedy samozřejmě investice nebo investiční záměr a realizace investice je jedna věc, a pak provoz věc druhá a udržitelnost projektu věc druhá.

Tolik k proběhlé rozpravě. Padl jeden jediný návrh, a to přijmout usnesení, které vychází ze včerejšího usnesení VEU a které jste všichni dostali v písemné podobě na stůl. Žádám vás o jeho podporu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl senátor Miroslav Krejča. Já si vás svolám.

V sále je přítomno 59 senátorek, senátorů, aktuální kvórum pro přijetí je 30.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro přijetí usnesení, ruku nahoru a tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 7 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Končíme projednávání tohoto bodu a pokračujeme. Dalším bodem je

 

Návrh na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v misi MFO (Multinational Force and Observers) na Sinajském poloostrově v letech 2013 až 2014

Tisk č. 188

Tento návrh uvede předseda vlády Jiří Rusnok, kterého nyní prosím, aby se opět ujal slova.

Předseda vlády ČR Jiří Rusnok:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, mám tu čest a příležitost vám předložit návrh, který byl uveden, tzn., návrh na působení sil prostředků rezortu Ministerstva obrany v misi MFO na Sinajském poloostrově. Je to už, předpokládám, moje dnešní poslední vystoupení, tak prosím o shovívavost. Nahrazuji zde elegantního pana ministra obrany, který je na zahraniční služební cestě v Izraeli, takže budete muset strpět moje vysvětlení a můj úvod. Tímto ho omlouvám.

Česká republika je od roku 2009 svými štábními důstojníky v počtu tří zapojena do mise, která má anglický název Multinational Force and Observers na Sinajském poloostrově. Vedení této mise se na nás nyní obrátilo se žádostí, zda bychom byli ochotni poskytnout letoun CASA k zabezpečení letecké přepravy v prostoru působení jednotek mise.

Požadavek MFO, čili té mise, je urgentní z toho důvodu, že Spojené státy americké podle původních plánů ukončí svoji dosavadní dlouholetou leteckou podporu této misi koncem tohoto měsíce, čili koncem měsíce října. Letecká přeprava je přitom klíčovým předpokladem pro úspěšné fungování mise. Pro misi MFO je to důležité o to více, aby bez prodlení nalezla náhradu za ukončenou podporu vzdušných sil armády Spojených států.

Česká strana spolu s MFO definovala požadavky na leteckou přepravu. Naši vojáci byli na tzv. rekognoskační misi čili jakési poznávací misi na Sinaji, kde tato mise působí. Závěry jsou jednoznačné. Letoun CASA, tj. středně veliký dopravní letoun – pro vaši informaci, kterým disponuje česká armáda, odpovídá velice přesně potřebám, které má tato mise v současné chvíli ve velkém prostoru, ve kterém působí, což je prostor Sinajského poloostrova na hranicích mezi Egyptem a Izraelem. Naši vojáci jsou schopni a připraveni naplnit požadavky této mise.

Můžeme tedy tomuto požadavku odborně a věcně velice dobře vyhovět.

Vláda projednala tento návrh a vyslovila s ním souhlas. Na jeho základě předkládám tento návrh ke schválení Senátem.

Návrh tedy spočívá ve vyslání jednoho letounu CASA C-295M s obslužným personálem v počtu 13 osob na dobu od 1. listopadu 2013 do 31. 12. 2014. Celkový počet našich příslušníků v misi tak bude 16, protože 3 jsou stávající štábní důstojníci a 13 nově obslužný personál, tzn. jak letci, tak i technický personál s letounem CASA.

Pokud jde o operační nasazení našich jednotek v zahraničí, vždy posuzujeme 3 hlavní kritéria. Dovolte mi, abych tak učinil i v případě této mise.

První kritérium je zahraničněpolitické a bezpečnostní z hlediska priorit ČR. Účast ČR v misi MFO je v souladu s bezpečnostní strategií naší země a s našimi zahraničněpolitickými prioritami. Představuje to náš přímý příspěvek ke stabilizaci bezpečnostní situace na Sinaji, a tím i k řešení komplexního problému Blízkovýchodního mírového uspořádání.

Česká republika se tímto krokem navíc bude profilovat jako spolehlivý a důvěryhodný partner a spojenec, který přispívá k zachování míru mezi Egyptem a Izraelem, přičemž oba státy hodnotí přínos mise jako zásadní. Oba s ním vyslovují souhlas. Pouze za jejich souhlasu je možno tuto misi organizovat a uskutečňovat.

Připomínám, že v těchto dnech jsme si právě připomněli jedno významné výročí spojené právě s tímto stavem na Sinajském poloostrově.

Prohloubíme tak bilaterální relaci s těmito státy, ale i relaci ve vztahu k Spojeným státům a ostatním zemím operujícím v této misi. To se pozitivně odrazí i v ekonomické rovině. V neposlední řadě tím vyjadřujeme podporu úsilí v EU v prioritní oblasti Blízkého východu.

Druhé kritérium, které u misí standardně posuzujeme, je přínos pro Armádu ČR. Nasazení v rámci mise MFO bude prvním operačním nasazením letounu CASA. Dojde tak k praktickému ověření schopnosti letounu i osádek. Vojáci si budou moci vyzkoušet působení ve ztížených klimatických podmínkách. Vidíme zde proto jednoznačný přínos pro naše vzdušné síly.

Třetí kritérium je zdrojová a kapacitní náročnost nasazení. Finanční podmínky nasazení letounu CASA v misi MFO budou pro nás velmi příznivé. MFO totiž poskytuje logistickou podporu zahrnující bezplatné ubytování a stravu. Dále poskytuje palivo, refunduje letové hodiny a část nákladů spojených s působením vojáků v misi.

Pro vaši ilustraci uvádím, že ČR by za roční působení v misi měla získat refundacemi částku přibližně 34 mil. Kč při celkových ročních nákladech na tuto misi okolo 63 mil. Kč.

Náklady na tuto misi budou hrazeny z rozpočtu MO. Rozpočet s nimi počítá.

Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, žádám vás o vyslovení souhlasu s tímto návrhem. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane premiére. Garančním a zároveň jediným výborem, který se uvedeným návrhem zabýval, je VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 188/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jozef Regec, kterému nyní předávám slovo.

Senátor Jozef Regec:  Vážená paní předsedající, pane premiére, kolegyně, kolegové, v podstatě jsem měl zpravodajskou zprávu připravenou úplně stejně, jak to řekl pan premiér. Řekl nám vlastně všechno – kdo tam jede, za co tam jede, že tam vyzkoušíme letadlo CASA, které je proslaveno v naší republice... Takže já v podstatě přečtu stanovisko VZVOB.

Výbor přijal na 15. schůzi konané dne 9. října 2013 usnesení k vládnímu návrhu na působení sil a prostředků resortu MO v misi MFO na sinajském poloostrově v letech 2013 až 2014.

Po odůvodnění zástupce předkladatele, 1. náměstka ministra obrany Daniela Koštovala, po zpravodajské zprávě senátora Jozefa Regece a po podrobné rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dá souhlas k vyslání letounu CASA C-295M s obslužným personálem v celkovém počtu do 13 osob do mise MFO na Sinajském poloostrově, a to na dobu od 1. listopadu 2013 do 31. prosince 2014. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu mě, senátora Jozefa Regece, a pověřuje mě-předsedu senátora Regece, abych s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane zpravodaji. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu, zaznamenávejte další návrhy. Otevírám rozpravu, do které se hlásí pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaromír Štětina:  Děkuji za slovo, paní předsedající, dobrý večer, dámy a pánové. My jsme tady před chvílí mluvili o tom, zda je zdraví komodita anebo není. Já jsem přesvědčen, že je to velmi drahá komodita. A není to jediná drahá komodita, kterou musíme mít před očima.

Velmi drahou komoditou je mír. Myslím, že se neustále musíme ptát, kolik stojí jedno kilo míru, protože míru se nedá dosáhnout, když není, jak říká klasik Werich – materiálně vyfutrovaný. A to je případ letounu CASA na Sinajském poloostrově. Jak jsem vyrozuměl z řeči pana premiéra, rozdíl v platbách je zhruba asi 30 mil., které bude muset doplatit ČR resp. MO. Já si myslím, že 30 mil. není žádná přemrštěná cena za to, co se naši piloti a personál, který je tam doprovází, na Sinajském poloostrově naučí.

Proto doporučuji, abychom přijali usnesení našeho výboru. Podotýkám, že jsme ho přijali jednomyslně. Bez ohledu na to, v jaké partaji kdo z nás je. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Tomáš Kladívko. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji vám, paní místopředsedkyně. Kolegyně, kolegové, pane premiére, dovolte mi několik poznámek k projednávanému tisku, který řeší návrh na působení sil a prostředků Ministerstva obrany ČR v misi MFO na Sinaji v tomto a následujícím roce. Na výboru jsme se zabývali asi 3 okruhy otázek. Za prvé jsme si připomínali, co to je vlastně mise MFO. Je to sice v důvodové zprávě, ale stojí to za zopakování. Tato mise je vlastně nezávislá mezinárodní organizace, která vznikla na základě dodržování bezpečnostních podmínek mírové dohody z roku 1979 mezi Egyptem a Izraelem. Mise vznikla mimo OSN, mimo struktury OSN – na základě jednání Spojených států amerických, Izraele a Egypta. To bylo tehdy v situaci, kdy vyslání mise OSN nebylo průchodné v Radě bezpečnosti.

Organizace oficiálně vznikla v dubnu 1982, takže už působí na Sinaji 31 let. Bylo to v době, kdy Izrael vrátil území Sinajského poloostrova Egyptu.

Posláním mise je provoz kontrolních a propouštěcích míst, hlídková a pozorovatelská činnost podél hranice obou zemí, provádění rekognoskačních hlídek na hranicích a ověřování dodržování podmínek mírové dohody.

Jak je tato mise financována? Financována je stejným dílem ze zdrojů Spojených států, Egypta, Izraele, ale do mise přispívají však i další státy, jako například Německo, Japonsko, Norsko. Musím upozornit, že ČR se na financování toto mise nepodílí. V současné době tvoří misi MFO na Sinajském poloostrově 13 států, v misi je zapojeno 1121 vojáků, což odpovídá třem armádním praporům. Současná účast ČR v misi, tak jak je tady popsána, Armáda ČR se podílí na práci mise od roku 2009 formou účasti štábních důstojníků v počtu třech osob. Obměna našich zástupců v misi, tzv. rotace, je prováděna po šesti měsících.

Dnes rozhodujeme o vyslání letounu CASA C-295/M a 13 příslušníků Armády ČR do mise MFO ve struktuře: dvě tříčlenné posádky letounu a sedm členů technického personálu na dobu od 1. 11. 2013 do 31. 12. 2014. Obměna našich příslušníků, tzv. rotace, bude prováděna po čtyřech měsících.

Jak už tady bylo řečeno, roční náklady na misi v příštím roce budou 63 mil., z toho však bude z rozpočtu mise refundována Armádě ČR částka 34 mil. Kč včetně toho, že ze strany mise pro potřebu letounu bude poskytováno zdarma palivo a další logistická podpora. V případě schválení předloženého návrhu bude v misi MFO na Sinaji působit 13 příslušníků Armády ČR.

Závěrem se připojuji k usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, které doporučuje Senátu vyslovit s návrhem souhlas. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a dále se do rozpravy hlásí pan místopředseda Sobotka. Máte slovo, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní předsedající, pane premiére, kolegyně, kolegové, já nemám problém zvednout ruku pro tento materiál. Mám jeden problém, a to je úkolem předsedů jednotlivých klubů, aby nás bylo 41. A tady bych poprosil, berte to jako výzvu, jestli bychom se sešli v počtu, který by byl dostatečný, abychom tomuto požadavku naší vlády vyhověli. Díky.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane místopředsedo. Dále se do rozpravy nehlásí žádný senátor, rozpravu uzavírám a ptám se pana premiéra, jestli se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Nechce. Takže prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Jozef Regec:  Paní předsedající, děkuji za slovo. V rozpravě vystoupili tři senátoři. V podstatě bylo řečeno vše podstatné, co řečeno být mělo, a já ještě jednou bych požádal Senát PČR vyslovit souhlas s vysláním letounu CASA a našich 13 vojáků do mise MFO, a to na dobu od 1. listopadu 2013 do 31. prosince 2014. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane kolego. Můžeme přistoupit k hlasování o návrhu usnesení, tak jak jej přednesl zpravodaj. Připomínám, že k vyslovení souhlasu s vysláním ozbrojených sil ČR mimo území ČR je potřeba souhlasu nadpoloviční většiny všech senátorů. (Znělka.)

V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 41. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. A kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 8 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 41 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu.

Senátor Jozef Regec:  Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  A já děkuji panu premiérovi za jeho účast na dnešní schůzi.

Předseda vlády ČR Jiří Rusnok:  Vážené dámy, vážení pánové, já vám děkuji a těším se na zítřejší setkání. Na shledanou.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Nejpozději zítra. Děkujeme. Dalším bodem je

 

Návrh nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce

Tisk EU č. N 082/09

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 82/09 a N 82/09/01. Prosím paní ministryni spravedlnosti Marii Benešovou, aby nás seznámila s těmito materiály. Paní ministryně, vítejte v Senátu. Máte slovo. Můžete si odložit, samozřejmě. Prosím, máte slovo. A poprosím o klid! Děkuji.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych vám krátce představila návrh nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, jenž byl v červenci tohoto roku předložen Evropskou komisí v rámci legislativního balíčku k posílení institucionálních záruk ochrany finančních zájmů EU. Cílem návrhu je vytvoření nové unijní instituce s vlastní pravomocí vyšetřovat a žalovat trestná jednání poškozující finanční zájmy EU, která budou v její příslušnosti. Návrh doplňuje již dříve předložený návrh směrnice o boji proti podvodům proti finančním zájmům EU, který definuje trestné činy, jež se mají stát základem pravomoci nového úřadu.

Vedle samotné organizace činnosti a struktury Úřadu evropského veřejného žalobce návrh obsahuje i některá procesní ustanovení pro trestní řízení, která mají být použitelná v případech spadajících do pravomoci úřadu. ČR se k návrhu Evropské komise staví v zásadě kriticky a není přesvědčena o tom, že zřízení nového úřadu v podobě, v jaké je navrhován, přinese skutečně reálné zvýšení efektivity vyšetřování trestné činnosti proti finančním zájmům EU. Některé prvky návrhu mohou podle názoru ČR trestní stíhání naopak zkomplikovat, přinést průtahy v trestním řízení a jeho výsledek ohrozit.

ČR identifikovala v návrhu zásadní problémy týkající se navržené struktury tohoto úřadu, postavení pověřených evropských prokurátorů, vedení trestního řízení či nezávislosti, otázky vyvolává i pojem jednotného právního prostoru. ČR se obává i komplikací v oblasti mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech se státy, které nejsou členy EU, zejména v případech, kdy bude nutno žádat o právní pomoc na bezesmluvním základě.

Zásadní pro ČR v tuto chvíli není otázka vzniku samotného úřadu, ale stanovení podmínek, za kterých se tak stane. Konečné rozhodnutí, zda se připojíme ke zřízení nového úřadu, proto budeme moci učinit až v návaznosti na finální podobu předpisu, která vzejde z projednávání.

Pokud jde o posouzení návrhu z hlediska dodržení principu subsidiarity, máme v tomto ohledu pochybnosti týkající se odůvodněného návrhu, které se opírá pouze o obecné proklamace a skutečná čísla nedokládá. Stanovisko vlády ČR k tomuto návrhu vyjadřuje předložená rámcová pozice, na jejímž zpracování se podílelo nejvyšší státní zastupitelství. Ráda bych zdůraznila, že nad zněním rámcové pozice panuje široká shoda napříč všemi rezorty a minulý týden jej podpořila i vláda ČR.

Na závěr mi dovolte poukázat na stanovisko ústavně-právního výboru a výboru pro záležitosti EU k tomuto návrhu, které se v podstatě ztotožňuje s pozicí vlády a podporují její výhrady. To je asi tak všechno. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní předkladatelko, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 82/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Jak už tady paní ministryně podotkla, jedná se o materiál, na který je shodný názor, který jde od vlády přes příslušné ministerstvo, až po výbory, včetně tedy i dalších orgánů. Proto já se nebudu příliš věnovat tomuto materiálu.

Před sebou máte doporučení k vyjádření Senátu PČR k návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. Výbor pro EU projednal tento materiál 8. října a přijal k němu usnesení, které vám nyní přečtu.

Výbor přijímá k návrhu nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce doporučení, které je přílohou tohoto usnesení, doporučení Senátu PČR, aby se k návrhu nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem a určuje zpravodajem výboru Tomáše Grulicha, pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Krejču, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

My navrhujeme v tomto usnesení přijmout odůvodněné stanovisko, což činíme podruhé po existenci Lisabonské smlouvy. Poprvé jsme tak učinili v případě sezónních pracovníků a nyní v tomto případě. My jsme tento materiál zpracovávali v úzké součinnosti s ústavně-právním výborem, konzultoval jsem to konkrétně s kolegou Antlem. Ten určitě ještě také po mně vystoupí.

Odůvodněné stanovisko také opíráme o skutečnost, že návrh nařízení o Úřadu evropského veřejného žalobce projednává 22 parlamentních komor členských států a máme zprávy, že odůvodněné stanovisko k němu jistě chystají obě komory v Nizozemí, ve Velké Británii a francouzský Senát. Lze předpokládat, že přijme odůvodněné stanovisko i alespoň jedna z německých komor.

Já jsem byl v červnu letošního roku na společném zasedání výboru Evropského parlamentu pro záležitosti justice, a když jsme narazili na tento bod, tak většina zástupců členských států byla, když použiji eufemistické slovo, velmi zdrženlivá k tomuto materiálu, takže jsme měli pocit určité oprávněnosti k tomu, abychom tento návrh podali. Já vám děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Dále tento senátní tisk projednal ústavně-právní výbor a já se ptám, zda si přeje vystoupit pan senátor Miroslav Antl, zpravodaj. Přeje. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, pan senátor Tomáš Grulich řekl vše a navázal na váženou paní ministryni spravedlnosti. Já bych chtěl dodat z našeho pohledu, tedy ústavně-právního, že institut evropského veřejného žalobce – ano, někdy do budoucna, ale myslím si, že je to předčasný nástroj, a navíc bychom museli měnit naše právní předpisy. Nepočítáme s tím a myslím si, že každý stát by si měl udělat pořádek. Spíš bychom potřebovali zákon o státním zastupitelství, tedy zákon o v uvozovkách veřejném žalobci na evropské úrovni. Takže spíše počkejme na to.

Takže my jsme v podstatě, a já vám nechci otrocky číst to, co máte před sebou, a nepochybuji o tom, že už to máte přečteno, protože my jsme to konzultovali vzájemně a máme stejné doporučení – máme tam odůvodněné stanovisko, kterým říkáme, že ještě ne, ať státy si upraví svůj vlastní proces a své vlastní žalobce uvnitř, a teprve potom ať nám tady dolétává evropský veřejný žalobce, který si bude upravovat svoje právo, ale už bude zaznamenán i v našem trestním řádu apod. Takže máme výhrady. Já jsem přesvědčen, že ty výhrady jsou v rámci doporučení vlády a jsem rád, že z vlády byly předloženy, a moc děkuji ještě odboru, který je specializován pro evropské záležitosti, že nám pomohl zformulovat naše doporučující stanovisko. A já vás prosím, abyste ho přijali. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a otevírám rozpravu, do které se hlásí pan senátor Miroslav Krejča. Máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, milé kolegyně, vážení kolegové, já bych jenom pár obecných poznámek. Lisabonská novela primárního práva nám umožnila a dala víc možností, jakým způsobem například provádět kontrolu subsidiarity, to znamená v těch situacích, kdy národní parlamenty mají pocit, že se evropské orgány vlámávají do jejich kompetencí a navrhují něco, co by mělo být řešeno na národní úrovni. Tou jednou možností je právě tzv. odůvodněné stanovisko, které je jakoby vyšší nebo důraznější formou komunikace mezi příslušným národním parlamentem členské země a Evropskou komisí.

Pan zpravodaj tady zmínil, že jsme v podstatě zatím pouze jedinkrát uplatnili toto odůvodněné stanovisko. Pokusili jsme se o to ale třikrát, z toho pouze jednou úspěšně. Já bych si dovolil připomenout, kdy to bylo, v jakých případech a co tomu bránilo, nebo proč nedošlo k dotažení toho procesu tady u nás v Senátu PČR.

To první zmíněné úspěšné, to bylo v září 2010 a týkalo se podmínek vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem sezónního zaměstnání. To druhé, to bylo v červnu 2012 a týkalo se výkonu práva na kolektivní akci v rámci svobody usazování a volného pohybu služeb. Tam jsme sice přijali odůvodněné stanovisko i na plénu Senátu, ale po té osmitýdenní lhůtě. My totiž k uplatnění odůvodněného stanoviska máme osmitýdenní lhůtu. Ta lhůta začíná běžet doručením poslední jazykové mutace národním parlamentům.

Takže tam jsme bohužel překročili při projednávání toho návrhu zde v plénu Senátu tu osmitýdenní lhůtu, takže se jednalo o víceméně jenom standardní dialog s Komisí, tak jak jsme zvyklí u většiny evropských tisků, které tady projednáváme a přijímáme k nim usnesení, které pak je odesíláno do Komise.

Třetí pokus se uskutečnil v srpnu roku 2012. Týkalo se to rámce pro ozdravné postupy a řešení problémů úvěrových institucí a tam taktéž došlo k propršení lhůty, ve které jsme mohli uplatnit odůvodněné stanovisko, takže jsme k tomu přijímali pouze standardní usnesení.

Takže se nyní dostáváme opravdu podruhé k reálné možnosti, jak toto odůvodněné stanovisko uplatnit. A týká se to nejen tohoto tisku, který projednáváme, ale i toho tisku, který budeme projednávat bezprostředně poté. Tolik jenom pár technikálií. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Nikoho nevidím, rozpravu končím. Táži se paní navrhovatelky, jestli se chce vyjádřit k rozpravě. Nechce. Takže dávám slovo panu zpravodaji. Také nechce, takže můžeme hlasovat. (Znělka.)

V sále je přítomno 54 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 28. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 9 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat a končíme projednávání tohoto bodu. A my se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Budeme pokračovat dalším bodem našeho jednání a tím je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust)

Tisk EU č. N 083/09

Je to senátní tisk č. N 83/09, který jste obdrželi, a N 83/09/01. Prosím paní ministryni spravedlnosti paní Marii Benešovou, aby nás seznámila s tímto materiálem.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych představila krátce další návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Agentuře EU pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust), jenž byl v červenci tohoto roku předložen Evropskou komisí v rámci již zmiňovaného legislativního balíčku k posílení institucionálních záruk ochrany finančních zájmů EU.

Hlavním cílem návrhu má být zvýšení efektivnosti, účelnosti a operativní účinnosti Eurojustu, modernizace jeho struktury a zjednodušení právního rámce. Návrh využívá nový právní základ zavedený Lisabonskou smlouvou čl. 85 Smlouvy o fungování EU a v souladu s ním upravuje zapojení Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů do hodnocení činnosti Eurojustu. V neposlední řadě se návrh snaží zajistit propojení Eurojustu s novým Úřadem evropského veřejného žalobce.

Pozice ČR k návrhu je i zde obecně zdrženlivá. V první řadě kritizujeme skutečnost, že byl návrh předložen v době, kdy ještě není vyhodnocena předchozí reforma Eurojustu z roku 2008, a že tento návrh je tedy poněkud předčasným. Dále i to, že není podložen žádnými konkrétními údaji, které by umožnily zhodnotit jeho skutečnou nezbytnost. V návrhu také nespatřujeme zásadní potenciál k vylepšení fungování Eurojustu a některá ustanovení návrhu v nás naopak vyvolávají spíše obavy z komplikací při plnění úkolů Eurojustu. V rámci vyjednávání jsme nicméně připraveni zaujmout aktivní postoj a usilovat o to, aby nová úprava, má-li již vzniknout, byla pro fungování Eurojustu přínosem a nezasahovala nepřiměřeně do vnitrostátního systému trestní justice členských států. Pozici vlády ČR k návrhu podrobně vyjadřuje rámcová pozice, kterou máte k dipozici a na jejímž zpracování jsme spolupracovali s Nejvyšším státním zastupitelstvím.

Na závěr mi dovolte, abych poukázala na stanovisko ústavně-právního výboru a výboru pro záležitosti EU k tomuto návrhu, které se ztotožňuje v podstatě s pozicí vlády ČR a podporují její výhrady ohledně nedostatečného odůvodnění souladu návrhu se zásadou subsidiarity a dalších problematických prvků. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní ministryně. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. A výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 83/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich. Nyní vás tedy žádám, pane senátore, abyste nás seznámil s touto zprávou. Prosím, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych opakoval v podstatě to samé, co jsem řekl u předchozího bod, jen bych tady doplnil paní ministryni. Když hovořila o předchozí reformě Eurojustu, tak nejen že nebyla ani vyhodnocena, ale nebyla zatím ani plně implementována. Návrhy, které v té reformě byly, nepovažujeme skutečně za rozumné, aby nastupovala reforma, když nejenže nebyla vyhodnocena, ale nebyla ani v minulosti naplněna.

Co se týče funkcí zástupců ČR v Eurojustu, tak některé členské státy mají samozřejmě určitá zpoždění co do kontaktu mezi jednotlivými státy. Není tomu tak v ČR, protože ta už udělala určitou nápravu v minulosti s tím, že zástupce ČR v Eurojustu je zároveň vlastně státním zástupcem, což mu umožňuje velmi rychle reagovat a kontaktovat příslušné orgány činné v trestním řízení, což některé státy nemají. Kdyby si to upravily tak, jako my, nemuselo by vůbec k žádným reformám docházet a to mohou samozřejmě upravit i v rámci současné legislativy.

Proto vás prosím, jestli byste přijali návrh, který jsme ve shodě s ústavně-právním výborem pro vás připravili. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Následně tento senátní tisk projednal ÚPV, a já se táži, zda si přeje vystoupit zpravodaj pan senátor Miroslav Antl. Přeje si vystoupit, takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedající, velmi si přeji vystoupit. Na chviličku, nebudu vás zdržovat. Vážená paní ministryně, vážení přítomní, podíváte-li se na naši přílohu, stanovisko je rovněž totožné a já bych chtěl poprosit o to, abychom skutečně odůvodněné stanovisko vyslali Evropě, protože my jsme jej velmi odpovědně projednali na ÚPV Senátu PČR na naši 23. schůzi. Chtěl bych říci, že i prakticky jsme poznali činnost Eurojustu zevnitř, když jsme byli na zahraniční pracovní cestě v Haagu a mohu-li to tak říci, tak i nový – už ne nový, ale starší – nejvyšší státní zástupce ČR Dr. Pavel Zeman tam odtud pochází, a na jeho osobu a zastoupení ČR v Eurojustu jsem slyšel jenom samou chválu, nejen já, ale i ostatní. Eurojust prostě nepotřebuje zatím změny, které jsou navrhovány. Myslím si, že to je reforma pro reformu a že v podstatě lze zachovat stávající stav a vycházet z toho, jak Eurojust v rámci Evropy působí. Takže prosím, abyste zvážili to, co je psáno. Všimněte si, že jsou tam i pochvalné poznámky k činnosti Eurojustu, protože je skutečně sdílíme a já si myslím, že můžeme vyčkat klidně doby, kdy bude potřeba přijmout jinou právní reguli.

Děkuji vám za pozornost i za přispění vaším hlasem.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se nikdo nehlásí. Hlásí se, pardon, pan senátor Miroslav Krejča. Prosím, pane senátore, bylo to na poslední chvíli, ale máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Ono to po těch drátech dneska nějak moc nefunguje. Mělo to nějakou prodlevu. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, milé kolegyně, vážení kolegové, já se omlouvám, že vás chviličku zdržím, ale já jsem si své osvětové vstupy rozdělil do dvou částí, abych využil obou dvou těchto bodů, u kterých je navrhováno odůvodněné stanovisko. Spíš bych teď ve stručnosti popsal, co to znamená, přijetí odůvodněného stanoviska.

V podstatě členské země i národní parlamenty mají v rámci kontroly subsidiarity – každý z členských států dva hlasy, v případě jednokomorového parlamentu dva hlasy má jednokomorový parlament, v případě dvoukomorového parlamentu každá z komor má jeden hlas. To znamená, my teď za situace, kdy v podstatě dočasně neexistuje Poslanecká sněmovna, jsme trošičku oslabeni, protože disponujeme pouze jedním hlasem. Jeden hlas, který má Poslanecká sněmovna, bohužel nemůžeme za dobu její neexistence nějakým způsobem na sebe stáhnout a uplatnit. Jde o to, kolik odůvodněných stanovisek, nebo kolik hlasů podložených odůvodněnými stanovisky se sejde. Pakliže se sejde jedna třetina, to znamená – jedna třetina, máme 28 členských států, to je 56 hlasů, jedna třetina je 19, sejde-li se 19 hlasů, tak to znamená pro Komisi, že musí buď stáhnout svůj návrh nebo ho pozměnit, a když neudělá jedno ani druhé, musí řádně zdůvodnit, proč se domnívá, že její návrh není v rozporu s principem subsidiarity.

Pro oblast, kterou projednáváme v těchto dvou dokumentech, v předchozím a současném, dokonce stačí jedna čtvrtina, to znamená 14 hlasů, aby se sešlo 14 hlasů, nebo 14 odůvodněných stanovisek, která budou odpovídat 14 hlasům. Tím dojde k vystavení tzv. žluté karty. Vyšší stupeň vystavení tzv. oranžové karty, kdy se sejde více než polovina hlasů z 56. To je jenom dokončení drobného osvětového vstupu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Dále se do rozpravy nehlásí nikdo, rozpravu uzavírám. Zeptám se paní ministryně, zda si přeje vystoupit. Nepřeje. Pan zpravodaj? Také ne. Usnesení jsme dostali v písemné formě a uvedl nám je pan zpravodaj. Takže o tomto návrhu na usnesení, které schválil výbor, budeme v tuto chvíli hlasovat.

Dáme šanci paním senátorkám a senátorům, aby došli na svoje místo, aby mohli hlasovat. Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Tomáš Grulich. V sále je v tuto chvíli přítomno 51 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 10 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Děkuji paní ministryni. Děkuji panu zpravodaji. Díky, paní ministryně.

Přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, tím je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorů Petra Víchy, Jiřího Bise a Pavla Eyberta, kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší

Tisk č. 182

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel – pokud mu v tom nezabrání pan předseda ÚPV – Jiří Bis. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Bis:  Vážený pane místopředsedo, vážení kolegové, dovolte mi, abych jménem všech předkladatelů charakterizoval tuto poměrně jednoduchou technickou novelu zákona o ochraně ovzduší. Je to předložený návrh zákona, kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, doplňuje možnost výměny emisních stropů mezi provozovateli a odstraňuje další nedostatky současné podoby zákona. Vyplývá to ze zkušeností s jeho dosavadní aplikací. Provozovatelé menších stacionárních zdrojů zahrnutých do předchozího národního plánu jsou stávajícím zněním zákona podstatně znevýhodněni. Zatímco velcí provozovatelé s velkým množstvím zdrojů mohou v rámci portfolia jimi provozovaných zdrojů optimálně rozložit připravované investice ke snižování vlivu na životní prostředí a zvyšování účinnosti výroby energie, menší provozovatelé často s jedním zdrojem tuto možnost nemají, což vede ke zbytečnému zvyšování nákladů bez efektu pro životní prostředí. Novelizační bod směřuje k umožnění výměny části emisních stropů mezi provozovateli s vyloučením možnosti zvýšení emisí za ČR i v rámci nejzatíženějších oblastí.

Rychlé přijetí této změny je zásadní pro přípravu investic a odstranění nejistoty spojené s provozem stacionárních zdrojů menších provozovatelů.

Novelizační bod týkající se kompenzačních opatření odstraňuje rozdíl mezi aplikací stacionárními zdroji a pozemními komunikacemi, což ušetří náklady na jejich realizaci na straně Ředitelství silnic a dálnic, případně měst. Zbývající novelizační body snižují administrativní zátěž na straně podniků i státních institucí a vyjasní včas některé povinnosti.

Další návrhy na úpravu snižují administrativní zátěže provozovatelů, čímž dojde při plnění stejných environmentálních požadavků ke snížení nákladů.

Mám-li charakterizovat uvedenou poměrně krátkou úpravu zákona, cíl je jednoduchý. Při stejných nákladech dosáhnout při nižších nákladech stejného efektu na životní prostředí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte místo u stolku zpravodajů jako předkladatel. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Ivo Bárka, pan senátor je připraven. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové, myslím, že pan kolega Jirka Bis tady velmi podrobně řekl o obsahu tohoto návrhu zákona. Já to tady nebudu opakovat. Spíš možná jenom doplním, že to je i nějaké další pokračování toho, co jsme tady prováděli se zákonem o ochraně ovzduší, o té poslední novele. To znamená spíš takové technické doladění, které si myslím, že je vhodné. Samozřejmě tak jak už to bývá, věřím, že při projednávání ve výborech k tomu budou nějaké další debaty, protože já už jsem dostal také stanovisko od Zeleného kruhu, Asociace ekologických organizací, kteří upozorňují na problematické body v tomto zákoně. Ale myslím si, že toto není náplní v této době, kdy tento návrh projednáváme. Spíš si myslím, že to bude věcí výboru.

Navrhuji postoupit do dalšího projednávání tento návrh zákona a přidělit ho výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a VHZD.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Nyní můžeme přistoupit k obecné rozpravě. Jako první se písemně přihlásila paní senátorka Eva Syková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedající, vážení kolegové, tento zákon umožní zvýšit znečištění ovzduší z dopravy, aniž by muselo být kompenzováno jeho snížením v jiné oblasti. Tedy na úkor zdraví lidí. Ačkoliv věřím, že navrhovatelé svůj návrh předložili v dobrém úmyslu, neměli bychom ho podpořit, a to ze dvou hlavních důvodů.

Nemohu souhlasit s názorem navrhovatelů, že tzv. kompenzační opatření je třeba u stacionárních zdrojů i u pozemních komunikací uplatňovat obdobným způsobem. Z dikce platného znění zřetelně vyplývá logika rozlišení požadavků na kompenzační opatření v případě stacionárních zdrojů a v případě pozemní komunikace.

Co se pozemních komunikací míní, je definováno v § 11 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně ovzduší. Cituji: Pozemní komunikace v zastavěném území obce o předpokládané intenzitě dopravního proudu 15 000 a více vozidel za 24 hodin. To je hodně. Navrhovatelé pokládají za příliš přísné a nákladné, že se u takovéto komunikace vyžaduje kompenzační opatření i v případě, že příspěvek vybrané znečišťující látky k úrovni znečištění nedosahuje hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem. Tzv. kompenzační opatření mají přitom jen zajistit alespoň zachování dosavadní úrovně znečištění pro danou znečišťující látku. Vzhledem k tomu, že překročení limitů se navíc posuzuje na základě průměru, tedy hodnot koncentrací pro čtverec území o velikosti jednoho kilometru čtverečního, vždy za předchozích 5 kalendářních let, lze platnou úpravu za nadměrně přísnou považovat jen stěží. Chápu, že ŘSD na ochraně ovzduší by rádo ušetřilo. Ale právě tento přístup je např. jedním z důvodů, proč se neúměrně protahuje příprava výstavby úseku 511 pražského okruhu.

Zájem mého senátního obvodu Prahy 4 je významně v tom, aby se odvedla např. doprava ze Spořilova, aby se tam snížili emisní limity. Já jako senátorka za Prahu 4 nemůžu podpořit tento návrh a žádám vás, abyste to zvážili.

Nemohu rovněž souhlasit s názorem navrhovatelů, že tato úprava povede k odstranění nedostatků platného znění zákona, jestliže umožníme provozovatelům jednotlivých stacionárních zdrojů výměnu emisních stropů, obdobně jako u provozovatelů většího počtu zdrojů. Možnost výměny emisních stropů totiž není žádoucí rozšiřovat, ale spíše omezit. To, že tato možnost byla do platného znění zapracována, samozřejmě vyhovuje velkým provozovatelům a menší se pochopitelně mohou cítit znevýhodněni. Pokud však nyní odstraníme jejich diskriminaci – v uvozovkách – ve skutečnosti jen posílíme nežádoucí prvek úpravy, který jde proti smyslu zvyšování nároků na ochranu ovzduší.

Proč mají být nároky vysoké, nebo by se dokonce měly ještě zvýšit? Odpověď je jednoduchá. Vůbec nejde o osobní uspokojení environmentálně citlivých spoluobčanů. Jde o naše zdraví a kvalitu života. Vědecké poznatky z posledních let zcela jasně dokládají, že je z čistě pragmatického hlediska nezbytné přehodnotit v současnosti platné limity znečištění a v návaznosti na to přirozeně i pravidla týkající se provozování jeho zdrojů. To, že jsme umožnili výměnu emisních stropů části provozovatelů, byla chyba. Neprohlubujme ji nyní tím, že totéž umožníme provozovatelům ostatním.

Na problematiku ochrany ovzduší nelze nahlížet čistě z hlediska aktuální nákladovosti. Je třeba vzít v úvahu také náklady, které v důsledku naší snahy krátkodobě ušetřit nesou veřejné rozpočty zejména v oblasti zdravotnictví. Domnívám se, že popsané principy tohoto senátního návrhu jsou chybné a není tudíž ani účelné vracet návrh navrhovatelům k dopracování. Proto doporučuji Senátu s politováním, aby tento senátní návrh zákona zamítl v prvním čtení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, paní senátorko. Dále se do rozpravy nikdo nehlásí, proto rozpravu uzavírám. Ne. Ještě těsně před tím, než jsem řekl uzavírám, se přihlásil pan senátor Petr Vícha. Ale i kdyby tomu tak nebylo, má přednostní právo, takže může vystoupit kdykoliv. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za velkorysý přístup, pane předsedající. Milé kolegyně, vážení kolegové, jsem tam uveden jako jeden z předkladatelů a myslím si, že nikdo nepopře, že ovzduší v ČR je největším problémem zejména v Moravskoslezském kraji. Proto když jsem měl připojit podpis pod tento zákon, byl jsem velmi obezřetný a první věc, kterou jsem udělal, je, že jsem oslovil odbor životního prostředí krajského úřadu a důkladně jsme si probrali záležitost, protože bych byl ten poslední, který by chtěl zhoršit v našem kraji ovzduší. Mám tedy jejich velmi kladné stanovisko k tomuto zákonu po zdrcující petici mé předřečnice, možná, že v Praze je jiné prostředí, její voliči to vidí jinak, tak já přesto si myslím, že by bylo dobré zákon přepustit do druhého čtení, podrobně a odborně se jím zabývat ve výborech, proto vás prosím o jeho podporu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Poslední šance přihlásit se. Ano, takže pan senátor Pavel Eybert se hlásí do rozpravy. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Děkuji, pane místopředsedo. Já také jenom velice kratince, protože jsem také pod tímto návrhem zákona podepsán. Mně to přijde zase z jiného důvodu velice potřebné. My tady budeme tak dlouho a tak intenzivně trvat na snižování emisí, až naši ekonomiku zadusíme úplně, ale z jiných příčin. A také tak dlouho budeme vždycky posuzovat – slyšeli jsme tady paní senátorku Sykovou, pět let budeme zkoumat, jestli to je nebo není nadměrné zatížení, a budeme tak dlouho zkoumat vliv dopravy na některém úseku, až už nikdy žádnou novou komunikaci nepostavíme. Já se také přimlouvám za to, abyste propustili tento zákon o druhého čtení a abychom hledali možnou míru, jak ekonomiku v této zemi nezadusit naprostým – řeknu – byrokratickým způsobem, převzatým z Evropské unie, který není pro celý svět žádným řešením.

My víme, že Evropa produkuje něco kolem 12 % emisí do ovzduší, když jich půlku ušetříme, tak to světově skoro nic neznamená. A znamená to jenom jediné – vytlačíme výrobu ze zemí, kde se dbá na ovzduší, do území, kde se na emise do ovzduší vůbec nedbá. Tentýž výrobek je v Číně nebo někde v Indočíně vyroben s troj, pětinásobným množstvím množství emisí vypuštěných do ovzduší, které se samozřejmě šíří globálně. Takže zvažte i tyto konsekvence.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Eva Syková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedo, vážení přítomní, já myslím, že problém tady není dobře stavěn. Je to zatemňováno. Tady jde o to, aby se udělala kompenzační opatření, pokud limity překročí svoje hranice. Pokud se těžká nákladná doprava řítí městy, Prahou, obrovskými sídlišti, tak je třeba uvažovat jinak. Je třeba uvažovat o urychlené dostavbě pět set jedenáctky pražského okruhu. Proč se nezabýváme touto záležitostí, která je neustále tady odkládána. Já jsem se tím velmi podrobně zabývala. Zabývali jsme se tím i s panem předsedou sociální demokracie Bohuslavem Sobotkou a paní místopředsedkyní Gajdůškovou, když jsme navštívili ty oblasti atd. Tady není žádného důvodu pro to, zdržovat dostavbu pražského okruhu a odstranit třeba nákladní dopravu ze Spořilova. To je jeden příklad. Ale takových příkladů je hodně. A jestliže Ředitelství silnic a dálnic chce vyhovět dopravě, tak musí postupovat jiným způsobem, buď udělat nákladná kompenzační opatření, tedy zastřešit například silnice apod., nebo urychleně pokračovat v řešení okruhu. A v tom se nepokračuje. Já vás tady nechci zdržovat, ale je to vyslovený šlendrián, proč ještě dnes nemáme schváleno stavební povolení k výstavbě pražského okruhu. Jenom ze šlendriánu! Jenom proto, že se plány špatně připravují. Čili tímto my umožníme zase odsunutí právě takovýchto opatření, která jsou zcela zásadní a která vyřeší mnohé situace.

Takže nejde tady o stacionární zdroje. Jde tady o silniční dopravu, kdy snížení emisí bychom mohli dosáhnout mnoha způsoby, například katalyzátory, řízením dopravy apod., a ne abychom zvyšovali limity emisí.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Vidím, že se nám rozprava rozproudila, takže dále se hlásí paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já jsem původně vlastně k tomu vlastně ani nechtěla diskutovat, ale paní senátorka Syková mě k tomu – musím říct – dovedla. A to z toho důvodu, že z jejího projevu jsem si uvědomila, že i já mám v obvodu obdobnou situaci, a to v obci jménem Bosonohy. Tam už obyvatelé roky bojují za to, aby se doprava dostala mimo jejich obec, která je mimochodem velmi krásná, ale skutečně doprava tam ničí doslova obyvatele a celou obec. A já opravdu nemůžu těm svým voličům udělat to, že bych podpořila tento návrh. Já se opravdu cítím zodpovědná k nim, protože vím, že i ve volbách to bylo jedno z témat, a velkých témat, na které oni opravdu kladli důraz. Takže bych se jim zpronevěřila, pokud bych teď pro návrh hlasovala. Je mi líto, ale ani já ho nepodpořím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Petr Gawlas. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Gawlas:  Děkuji, pane předsedající. Stejně jako kolega senátor Petr Vícha jsem z Moravskoslezského kraje. Já se tedy musím zastat předkladatelů, protože po pečlivém prostudování tohoto návrhu se nemohu, než plně ztotožnit s kolegy předkladateli. Za nejdůležitější bod této novely – zas jinak než kolegyně Syková – považuji zavedení možnosti výměny části emisních stropů mezi jednotlivými provozovateli stacionárních zdrojů, což narovná určité disproporce mezi malými provozovateli a těmi většími. V současnosti je totiž možná výměna těchto stropů pouze mezi spalovacími zdroji jednoho provozovatele, což malé provozovatele, kteří mají často pouze jeden zdroj, značně znevýhodňuje.

Také další důležitý bod, který tato novela přináší, je zrušení povinnosti podávat poplatkové přiznání, pokud celková výše poplatků nepřesahuje 50 tisíc, je typickým příkladem opatření, na něž musela upozornit až praxe. Tato povinnost, která je dle zákona na provozovatele kladena, je totiž v současnosti zcela zbytečná - díky přijetí pozměňovacího návrhu, nebo když propustíme do dalšího čtení tuto novelu, tak se navýší částka, u níž se platí poplatky za znečišťování ovzduší, z původně navrhovaných 5 tisíc na 50 tisíc. Já se tedy také přimlouvám za tuto novelu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Dále se hlásí do rozpravy pan senátor Milan Pešák. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Milan Pešák:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já sdílím zájem paní senátorky Sykové o to, aby byl dostavěn pražský okruh, pražský obchvat. Ba dokonce považuji za velmi nehorázné, že se dosud tak neděje, a že i ve vyjádřeních nejvyšších zástupců hlavního města v posledních dvou, třech letech jsem byl svědkem toho, že v podstatě od té dříve proklamované důležitosti této stavby poměrně značně odstupovali. Nicméně velmi silně se obávám, a obávám se, že se obávám důvodně, zamítnutí tohoto zákona k tomu, aby tento okruh, který je velmi potřebný, byl dokončen, nepřispěje. Vycházím totiž z toho, že kdyby tomu bylo jinak, tak už alespoň ona stavební povolení máme. Bohužel situace je jiná. Takže obávám se, že zamítnutím tohoto zákona tuto myšlenku, kterou jinak bych velmi podporoval, nezařídíme a nedosáhneme. Proto já navržený zákon, přesněji jeho propuštění do druhého čtení podpořím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Malý. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Děkuji, pane předsedající, za udělení slova. Bavíme se tady v podstatě o propuštění zákona do druhého čtení. Máme pro i proti spoustu argumentů. Ale celý náš systém životního prostředí se řídí trvale udržitelným systémem. To znamená, abychom mohli společnost rozvíjet, musíme mít vše vyváženo ve všech ukazatelích. Na jedné straně paní senátorka Syková – prostřednictvím předsedajícího – říkala: Udělejme tedy i ta drahá kompenzační opatření. Pak se divíme, že silnice stojí to, co stojí, protože kolem každého domu musíme udělat drahé kompenzační opatření. A když to spočítáme dohromady, tak zjistíme, že jsme skoro nejdražší, ne-li nejdražší, v celé Evropě, protože máme spoustu dalších věcí, které k tomu musíme udělat, i když to ta cesta nepotřebuje. Když se podíváme, kdo jezdí po cestách – po cestách jezdí motoristé. Cesty jsou veřejné. To znamená, vlastník nemůže nikoho omezit, aby po té cestě jezdil. Takže musíme najít vyváženost, abychom zajistili trvale udržitelný rozvoj naší společnosti. Proto navrhuji, aby tento zákon byl propuštěn do druhého čtení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se už nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana předkladatele, za si přeje vystoupit? Ano, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Bis:  Celá diskuse, a omlouvám se prostřednictvím vás, paní profesorce Sykové, vznikla z nesprávného pochopení. Paní profesorko, to, co jste řekla, není pravda. Nic takového v tomto návrhu není. Tam se říká jenom to, že stacionární zdroje, když překročí o víc než 1 %, musí dělat kompenzační opatření, zatímco dopravní stavby toto jedno procento nemají. To znamená, když postavím kousíček něčeho, propustím jedno auto navíc, měl bych dělat kompenzační opatření.

To není technický přístup, to je hysterie ekologů, a tam nás něco stojí. A upozorňuji, že tyto peníze jsou jedny, není pravda, že platí znečišťovatel, platíme my. A musíme si zvážit, na co všecko máme. Nechci to, aby někomu ulevil, ale jestliže má jeden zdroj a vymění si strop s jiným, mohu ho přitom rekonstruovat. Když nemůže vyměnit strop, musí pracovat, musí dodávat a většinou to je mnohem dražší. To je smysl této jednoduché novely, žádné snižování, žádné zvyšování emisí, nic takového není. Dokonce nesmí být přesunuta emise do rizikových oblastí, jako je třeba Ostravsko, ani nemohou být zvýšeny celkové emise v České republice. Je to jenom usnadnění toho, abychom za stejné peníze i v ekologii měli víc muziky. A o to jde, protože potom nebude na nic jiného, když se "zblbneme" do toho, že chceme mít nejčistší ekologii, tak nebudeme mít na lékařství a na nic, protože peníze jsou jenom jedny. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předkladateli. Požádal bych pana zpravodaje, aby nás seznámil s průběhem rozpravy a s návrhy na usnesení, které z ní vyplynuly.

Senátor Ivo Bárek:  Budu velmi stručný. Zazněl zde návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona a pak je tady návrh propustit do druhého čtení tento návrh zákona s tím, že by se jím zabývaly výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobře, pane zpravodaji, děkuji. Nyní tedy v pořadí, tak jak bylo uvedeno, budeme hlasovat o těchto návrzích.

Nejdříve budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí, který tady zazněl v rozpravě. Dovolím si senátorky a senátory svolat k hlasování.

Reaguji jenom na upozornění některých senátorů, že znělka je zřejmě nastavena velmi silně, ve studiu by asi bylo potřeba na intenzitě poněkud ubrat.

Nyní budeme hlasovat o návrhu, který zazněl v průběhu rozpravy, a to byl návrh zákon zamítnout.

V sále je v tuto chvíli přítomno 55 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro zamítnutí je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 11 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 5, proti bylo 39. Návrh nebyl přijat.

Nyní přistoupíme k hlasování o přikázání. Vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli k dopracování, ani jsme jej nezamítli, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výborům k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, a dále pan zpravodaj v rozpravě navrhl ještě výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Zeptám se, zda je ještě nějaký další návrh na doplnění těchto výborů? Není tomu tak. Budeme tedy hlasovat o návrhu, jak byl předložen a doplněn.

V sále je přítomno 56 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 12 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 47, proti byli dva. Návrh byl přijat.

Děkuji panu předkladateli, děkuji panu zpravodaji.

Přistoupíme k projednání dalšího návrhu zákona. Jen chci upozornit účastníky rozpravy, že budou mít možnost se opět vyjádřit, až tento zákon budeme pak projednávat v dalším čtení.

Dalším bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Libora Michálka a dalších senátorů o některých opatřeních k posílení ochrany oznamovatelů jednání, které je v zásadním rozporu s veřejným zájmem, a o změně dalších zákonů

Tisk č. 187

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel pan senátor Libor Michálek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vás jako zástupce navrhovatelů senátního návrhu zákona o některých opatřeních ke zvýšení míry ochrany tzv. whistleblowerů seznámil s hlavními úpravami, které byly v návrhu provedeny na základě připomínek legislativního odboru k tisku č. 137, který zde byl projednáván koncem srpna letošního roku.

Úpravy lze rozčlenit do tří základních oblastí. První oblastí je okruh jednání, jehož oznámení má být předmětem ochrany. Druhý okruh je okruh podmínek, jejichž splnění je nezbytné pro ochranu oznamovatele. A třetí okruh se týká otázek kolem lhůty, po kterou má být oznamovatel chráněn před výpovědí podle § 52 písm. c)zákoníku práce.

Dovolte mi zmínit se stručně o jednotlivých bodech.

Co se týče okruhu deliktů, které mají podle tohoto návrhu být zahrnuty do řekněme zvýšené míry ochrany. Návrh zákona rozšiřuje proti srpnové verzi okruh přečinů, které mohou být předmětem tzv. chráněného oznámení, a to tak, že za jednání v zásadním rozporu s veřejným zájmem považuje i přečiny, kde horní hranice trestní sazby dosahuje již úrovně dvou let. Důvodem je to, aby právě některé majetkové trestné činy, i např. trestný čin nepřímého úplatkářství byl do této ochrany zahrnut. Podobně jako u správních deliktů dochází ke snížení horní sazby pokuty ve výš 2 mil. Kč. Rovněž zde je motiv, aby došlo k rozšíření množiny správních deliktů, které mají být předmětem chráněného oznámení, ne však zas tak široce, aby případně došlo k zahlcení veřejného ochránce práv posuzováním nějakých bagatelních deliktů.

Tento předložený návrh zákona také již neobsahuje všechna potenciální porušení zákonných povinností, tak jako v původní verzi, neboť např. u akciových společností ovládaných státem není ani oznamovatel, ani ombudsman aktivně legitimován k podávání žalob, např. na určení, zda došlo k porušení jednat s péčí řádného hospodáře a tudíž by v těchto případech nebyl zajištěn soudní přezkum tvrzeného protiprávního jednání. To už je jenom drobnost. Nově je naopak do tohoto okruhu zařazeno porušení rozpočtové kázně. To je naopak jednání, kde může dojít k odvodu nepeněžních prostředků již na základě pravomocného rozhodnutí správního orgánu.

To jsou změny týkající se okruhů jednání. Cílem skutečně je, aby tento zákon pokrýval pouze ty, řekněme nejzávažnější delikty, s nimiž je spojen třeba vznik škody apod.

Co se týče podmínek, které jsou nezbytné pro ochranu oznamovatelů, zde se vycházelo jak ze zahraničních pramenů, např. britské a americké právní úpravy. A obě tyto úpravy, ale i některé mezinárodní úmluvy směřují k tomu, aby se primárně zjištění nějakého deliktu řešilo uvnitř zaměstnavatele.

Aktuální znění návrhu zákona tedy rozčleňuje režim jak vnitřního, tak potom vnějšího oznámení, a to v ustanoveních §§ 3 a 4 a v § 4 jsou stanoveny právě podmínky pro externí oznámení. Osobně jsem přesvědčen, že už tato samostatná konstrukce může motivovat zaměstnavatele k tomu, aby se snažili vyřešit skutečně efektivně předtím, než by případně došlo k řešení nějakou třetí stranou, v případě trestných činů je jasné, že to musí řešit orgány činné v trestním řízení.

Přestože tato konstrukce opravdu motivuje k tomu, aby s oznamovatelem bylo zacházeno tak, že prostě bude relevantně přezkoumáváno to, na co upozorňuje, nelze pochopitelně vyloučit postup zaměstnavatele podle § 52, písm. c) – výpověď z organizačních důvodů. A tato je skutečně v praxi nejčastějším nástrojem k tomu, jak se zaměstnavatel s oznamovatelem případně vypořádává.

Pro tento účel se přenáší část odpovědnosti právě za posouzení, zda oznámení whistleblowera naplnilo zákonné podmínky, na veřejného ochránce práv.

Co se týče třetí oblasti, tj. jak stanovit lhůtu ochrany, jsou v zásadě dva možné přístupy, a to běh od okamžiku oznámení nebo od okamžiku, kdy nějaká nezávislá třetí strana, zde ombudsman, potvrdí, že oznamovatel naplnil podmínky ochrany. Oba přístupy mají své výhody a nevýhody, ty pak mohou být v rozpravě ještě podrobněji komentovány. Ve stručnosti ale jde o to, že na straně jedné je důležité předejít tomu, aby institut ochrany byl zneužíván oznamovatelem, potencionálně jakýmsi rolováním nepodložených oznámení, a běh by vlastně vždycky začal od chvíle, kdy by oznámil. Na straně druhé nesmí být proces posouzení natolik zdlouhavý, že by ve většině případů zůstal otevřený pro ukončení pracovního poměru s oznamovatelem pro tvrzené organizační změny. A v tomto smyslu je navrhováno, aby právě ombudsman vydal příslušné stanovisko, zda k naplnění podmínek došlo či nikoli.

Zvolené řešení může být samozřejmě zase ještě dál předmětem diskuse, pokud návrh bude přikázán do výborů. Jde o to, aby bylo zachováno právo na spravedlivý proces a proto už i tento návrh přichází s tím, aby se v případě nesouhlasu zaměstnavatele tento mohl obrátit na soud, dochází nicméně k přenosu důkazního břemene na zaměstnavatele.

V neposlední řadě stojí za zmínku, že byla zapracována také zásadní připomínka pana kolegy Antla, a to ve smyslu, že předložený návrh zákona již nepředpokládá zvláštní novelizaci trestního zákoníku. V této souvislosti jenom připomíná, že původní návrh vylučoval stíhání oznamovatele např. pro trestný čin pomluvy.

Vážené kolegyně, vážení kolegové. Prosím vás proto, aby podle § 128 zákona o jednacím řádu Senátu po obecné rozpravě byl tento návrh zákona přikázán k projednání příslušným výborům, které budou určeny. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení pana senátora Tomio Okamuru. Pan Tomio Okamura je zřejmě na volební kampani, jak to tak vypadá, a zastoupí ho pan senátor Miroslav Krejča. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, milé kolegyně, vážení kolegové. Není to tak, že bych byl tak aktivní, jsem v tom nevinně, ale byl jsem nejblíž kolegovi, když potřeboval odejít, takže "holt" mi nic jiného nezbylo, než na to kývnout. Ale slibuji vám, že budu velmi, velmi stručný, protože si myslím, že už toho máme všichni za dnešek víc než dost.

Senátní návrh zákona, tak, jak nás s ním seznámil zástupce předkladatelů, je předkládán jako preventivní legislativní nástroj, který má přispět k odhalování korupčního a jiného společensky závadného jednání.

Pakliže si projdete důvodovou zprávu, narazíte na řadu odkazů, na mezinárodní smlouvy, opatření či rezoluce, kterými je Česká republika v této oblasti většinou vázána.

Úplně nejposlednější dokument je rezoluce, kterou projednávalo Parlamentní shromáždění Rady Evropy přesně před týdnem, ve středu 2. října, a schvalovali jsme tam rezoluci, která obsahuje i zmínku o této problematice. To je úplně nejčerstvější materiál a já jej panu kolegovi samozřejmě předám, aby mohl zvážit, co z toho případně zapracuje do svého návrhu.

Právě důraz na prevenci je obsahem projednávané předlohy. Připomínky, které k původní verzi návrhu měla naše legislativa, byly v podstatě téměř beze zbytku zapracovány do návrhu, který je vám nyní předkládán. A dovolím si navrhnout, aby Senát přikázal projednání návrhu tohoto zákona příslušnému výboru, v tomto případě výboru ústavně-právnímu.

Slíbil jsem, že budu stručný, takže jsem to dodržel. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodaje.

Otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu. Do obecné rozpravy se hlásí dva senátoři s hlasem přednostním, ale dáme přednost dámě, která ostatně je první. Slovo má místopředsedkyně Senátu paní Miluše Horská. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ještě jednou dobrý podvečer. Přiznám se, že jsem byla také u záměru vzniku tohoto zákona, ale ne úplně záměrně se mi stalo minulý týden, že jsem se potkala s lidmi z kanceláře ombudsmana. A už jsem včera avizovala na našem výboru jejich stanovisko. Materiály jsem dostala teprve dnes. Myslím si, že by se k tomu ombudsman měl vyjádřit. A možná, že by bylo dobře, pokud tento zákon bude propuštěn do dalšího čtení i z kanceláře ombudsmana jej více zpracovat, aby byly opravdu naplněny všechny aspekty. My mu tam totiž rozšiřujeme pravomoci neobvyklým způsobem.

Stanovisko vám přečtu:

1. Nekoncepční řešení pracovněprávní ochrany oznamovatelů prostřednictvím zvláštního zákona a svěření pravomoci veřejnému ochránci práv, ačkoli by taková ochrana měla být primárně řešena zákoníkem práce, popřípadě jinými pracovněprávními předpisy. Tuto připomínku ochránce uplatnil k vládní novele antidiskriminačního zákona, která měla zapracovat ochranu oznamovatelů.

2. Rozšíření působnosti ochránce do oblasti pracovněprávních vztahů je nekoncepční a jde proti povaze institutu veřejného ochránce práv jako nezávislého kontrolora veřejné moci při výkonu této moci, to znamená při autoritativním rozhodování o právech a povinnostech jako subjektů veřejné správě.

3. Zcela bezprecedentní rozšíření působnosti ochránce práv do oblasti trestně právní. Podle návrhu má ochránce posuzovat, zda došlo či nikoliv k plnění skutkové podstaty trestního činu, což je výsostná otázka nezávislých soudů. Ochránce přitom nemá žádné mechanismy, jak by mohl zjistit, zda vůbec došlo ke skutku, který by mohl být trestným činem a navrhovaný zákon žádné takové mechanismy neupravuje. Rozšíření působnosti na zaměstnavatele uvedené v připravovaném zákoně k tomu stačit nemůže.

4. Výstupy ochránce ve všech jeho působnostech vůči veřejné správě v rámci antidiskriminačního zákona, v rámci ochrany osob omezených na svobodě jsou vždy doporučení, která nemají závaznou povahu a nezakládají nikomu práva ani neukládají povinnosti. To je v souladu s charakterem ochránce jako nezávislého kontrolora řízeného Parlamentem, který stojí mimo veřejnou správu. To návrh nerespektuje, když uvažuje o jakýchsi stanoviscích ochránce, která by zakládala postavení oznamovateli jako chráněné osobě a v důvodové zprávě hovoří o analogii se závaznými stanovisky podle správního řádu. To je naprosté nepochopení systematiky právního řádu, jeho dělby na veřejnoprávní a soukromoprávní oblasti s odlišnou metodou právní regulace. Stručně řečeno, je hloupé a diletantské zatahovat správní řád do pracovního práva. Zákon stanoví ochránce do role vykonavatele veřejné moci, což je v naprostém rozporu s povahou tohoto institutu.

Zcela nesystematická je navrhovaná změna zákona o veřejném ochránci práv, když na jedné straně je rozšíření působnosti zahrnuto do § 1 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv, který upravuje působnost ochránce vůči veřejné správě, na straně druhé je pravomoc vydávat stanoviska o statutu oznamovatele zařazena do § 1 odst. 5 zákona o veřejném ochránci práv, který samostatně upravuje působnost, tj. nikoli pravomoc ochránce ve věcech práva na rovné zacházení.

Myslím si, že dál nepodstatné jsou ještě i připomínky našeho legislativního odboru. Asi bychom se měli ještě hlouběji zamyslet nad tímto zákonem, jestli opravdu pak dojde k tomu, co od něj očekáváme. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní místopředsedkyně. A nyní se přihlásil do rozpravy pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Paní místopředsedkyně řekla část relevantních námitek, já přidám ještě další.

První je, že dobře víte, že délka soudních řízení v ČR není optimální, a nejenom v ČR, ale u nás enormně. Kdyby tomu bylo tak, že v takovémto nějakém případě, a zákon zasahuje velmi citlivě, dá se velmi snadno zneužít, kdyby to fungovalo tak, že v případě takového zneužití do tří dnů sud rozhodne a pokud se ukáže, že obvinění nebo oznámení nebylo pravdivé, tak je věc vyřešena. Ale tak to tady nechodí, tady to chodí právě obráceně, tady nám některé kauzy vydrží tři volební období, stále se o nich mluví a ti lidé jsou jednou pošpiněni a v podstatě nikdy už se toho nezbaví, protože na internetu stále bude napsáno něco z původní zprávy, ale nebude tam už stejně velkým písmem. Všimněte si, jak vždycky, když něco potom vyšumí tak, že to nebylo úplně relevantní, tak zpráva v novinách není na tři stránky, jako bylo obvinění, tam je potom malý odstaveček: Promiňte, ale my jsme se zmýlili.

Myslím si, že země, kde se denně podává 800 trestních oznámení, už to samo o sobě je nějakým signálem a nemá to žádné řešení. Pokoušeli jsme se najít například to, že by bylo nutno zaplatit jistou kaucí za to, když někdo udává, a teprve, když se ukáže, že to bylo relevantní, tak mu ji vrátí, a když se ukáže, že to bylo z nějakých zištných nebo jiných ne úplně dobrých důvodů, ale naopak z nízkých důvodů, tak kauce propadne.

Ochrana toho jakoby pošpiněného je daleko menší než toho oznamovatele, protože vždycky řekne: No, já jsem si myslel, ale víte, ono se pak ukázalo, že to tak nebylo.

Kromě toho snaha zabránit zaměstnavateli, aby se zbavil zaměstnance, je vždycky lichá, protože když to bude v zákoně, neudělá to tou formou, že mu dá "padesátku" nebo nějakou výpověď. Dokonce to neudělá ani z důvodů organizačních ani jiných, on mu vůbec nebude dávat výpověď. On jenom už nikdy nedostane žádnou odměnu, dostane nejnižší osobní hodnocení, které mu zákon umožňuje, a ono ho to přestane bavit a odejde sám. Je to tedy spíš o lidských vztazích, o úrovni jak zaměstnavatelů, tak zaměstnanců. A myslím si, že doba tady ještě nenazrála. Toto je totiž kompilát různých právních úprav z Evropy. Vzpomeňte na korunního svědka, kde jsme se tady nechali dotlačit k tomu, že jsme použil úpravu z úplně jiného práva, a jaké jsou s tím spojené problémy. A veřejnost je většinou matena tím, a vždycky říká: Proč vy nepřevezmete třeba německý zákon, který je dokonalý a vy tady vymýšlíte nějaký český. A já vždycky odpovídám stejně: To je jedině možné, že bychom se připojili ke Spolkové republice, byli jednou ze spolkových zemí a převzali tak, jako NDR, Spolkovou ústavu. Tak je to možné. Ale není beztrestně možné si vybrat někde něco a z toho něco zkompilovat, co na první pohled hezky vypadá, ale na druhý pohled tady budeme za rok stejně jako u veřejných zakázek a najednou se ukáže, že toto je nedomyšleno, protože je otázka, jestli úmyslem je skutečně ochránit, anebo jenom ukázat své velké bojovnictví proti korupci, což je u nás teď tak moderní, že se skoro ani neodvažuji navrhnout zamítnutí tohoto zákona, ale já to přesto udělám. Ale není to z důvodů, že bych nechtěl ochraňovat někoho, kdo se stará, aby se někde neuplácelo, aby někde nebylo špatné jednání. Ale my tady na to máme jiné instituty, které to mohou udělat. Ale nemůže se z toho stát to, co se tady stalo za okupace a co napsal spisovatel Procházka, že polovina Prahy za okupace kolaborovala. A dodnes není tato dějinná doba okupace Československa vyjasněna, jak to tady vlastně za protektorátu bylo. My máme velmi dobrý vztah k udavačům a vzpomeňte si, k čemu to vedlo. Vzpomínám si, když mi otec vyprávěl, jak se zacházelo s lidmi těsně po druhé světové válce, v rozhořčení, tam stačilo, aby někdo řekl, že viděl, že tady k tomu člověku viděl, že tam někdy přišel nějaký Němec, a oni ho popravili, bez jakéhokoliv vyšetřování, protože to byla taková doba, která je pochopitelná. Ale dnes jsme v civilu, nejsme v té době, musíme se čtyřikrát rozvažovat, když něco zasahuje do lidských osudů.

Já znovu vyprávím příběh sportovního trenéra, který byl obviněn, že znásilnil žačku, a po třech letech byl osvobozen, protože ona si to vymyslela. Ale on mezitím byl úplně zničený a už se nemohl nikam vrátit, neměl manželku, neměl zaměstnání, neměl dům, neměl nic. A kde je ten oznamoval v takovémto případě? Ten je v pohodě, ten řekne, no já jsem se spletl...

A mohl bych tady vyprávět případy z české praxe, ale nebudu, protože by to nebylo úplně fér.

Bez váhání tedy navrhuji zamítnutí toho zákona a ještě přemýšlení o tom, jak bychom to udělali, abychom ochránili zaměstnance před zaměstnavateli, pokud řeknou něco, co by se dít nemělo. Ale je spousta jiných prostředků, jak to udělat, aniž bychom museli mít zákony s takovým cizím názvem. Hodil by se název udavač, ale ten by se do zákona nehodil, tak používáme anglický název, který si zkuste pustit na telefonu, jak se vyslovuje a zjistíte, že se vyslovuje strašně špatně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Štětina:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Dobrý večer, dámy a pánové, volně navazuji na pana Kuberu. Když jsme projednávali tento návrh zákona minule, vyjádřil jsem mínění, že zákon, který neupravuje sankce proti těm, kteří křivě nařknou, je zákon na ochranu udavačů.

A já bych si dovolil, vážený pane předsedající, vaším prostřednictvím se otázat pana předkladatele, jestli možnost těchto sankcí do nového upraveného návrhu zabudoval a jak?

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Myslím, že pan navrhovatel slyšel a bude reagovat. Dále se do rozpravy pan senátor Jan Horník, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já jsem bohužel nabyl zkušeností, o kterých teď tady mluvil kolega Kubera a o kterých mluvil i Míra Štětina. Mně skončil předminulý týden u Vrchního soudu dvouletý proces s tím, že jsem pouze byl vyzván jako svědek v kauze Severozápad. Jistě jste to sledovali mnozí z vás. Vypovídal jsem asi hodinu a půl a na základě toho bylo na mne podáno trestní oznámení panem Houskou, sociálním demokratem a předsedou strany v Chomutově. Co se potom odehrávalo, to nikomu nepřeju, aby to zažil, jak politicky, tak osobnostně. To, že nakonec trestní oznámení bylo zamítnuto, to byla první věc, ale já jsem se dozvěděl u státních zastupitelů, že mnozí oznamovatelé to dělají tak, že podají trestní oznámení, následně, protože to musí být zpracováno státním zastupitelstvím, tak použijí tyto materiály a dávají to normálně občanskosoudní cestou dál, čili de facto si usnadňují práci. Takže já jsem skutečně skončil u soudu občanského v Plzni. Kauza se táhla velmi dlouho. Vyhrál jsem, nicméně by byla odvolání, takže nakonec jsem skončil u Vrchního soudu, abych to zkrátil. Mezitím na mě pan Houska dal další dvě trestní oznámení.

Můžete se podívat na Parlamentní listy, z čeho všeho mě tam nařkl v rámci volebního boje. Bylo to ošklivé, přestože on je z jiného kraje, on je z Ústeckého, já jsem z Karlovarského. Nicméně, to co řekl kolega Kubera – už to tam mám jednou provždy napsané. A co kdyby náhodou ten Houska měl pravdu? Já jsem skončil s Parlamentními listy, dnes už na ně nereaguji, neodpovídám, což možná není dobře, protože mnozí z vás jsem koukal, že s nimi komunikují. Já mám takovou zkušenost, že už to dělat nebudu, protože aniž by si ověřili u druhé strany výpovědi pana Housky, tak zveřejnily tyto věci. Jsem schopen doložit, že jsem jim psal e-maily, aby věc uvedli na pravou míru, nikdy tak neučinili. Takže skutečně u lidí, kteří jsou slabší, tak ti to nemusí svojí povahou vydržet a může je to skutečně položit. Mě to naštěstí nepoložilo. Vrchní soud mi dal zapravdu před 14 dny. Pan Houska musí zaplatit veškeré soudní náklady, které tomu předcházely, já nemusím zaplatit panu Houskovi 100 000 Kč za na cti utrhání, které jsem měl připustit a v současné době zvažuji, že bych asi na něj měl dát já trestní oznámení, protože on mě křivě obvinil. Já to tedy hodně zvažuji, protože pan Houska dává trestní oznámení jednou měsíčně na různé lidi, na novináře, na všechny možné lidi.

Já se obávám, že to, co tu dneska před námi leží, by mohlo skončit takto nějak obdobně, skoro bych řekl mimosoudní cestou. Čili, ať se kolega Michálek nezlobí, ale z osobních zkušeností, kterých jsem nabyl, když jsem sám musel bojovat proti korupci, tak jsem vlastně musel toto martyrium, které bylo velmi pro mě složité, ale i drahé, naštěstí to ve finále nebudu muset platit, tak nemohu pro takto nepřipravený návrh zákona hlasovat. Myslím si, že tento tisk by neměl být puštěn do druhého čtení, protože k tomu mám tyto své osobní důvody, které jsem zažil na vlastní kůži. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se už nikdo nehlásí, proto rozpravu končím. Zeptám se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit? Přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Já možná začnu třeskutou terminologií, protože prostě se tady možná mísí pojmy jako udavač -whistleblower. Ono těch termínů ještě může být víc, může to být prodavač informací, může to být špion, jak jsme viděli třeba v případě pana Snowdena. A skutečně je důležité rozlišovat to, když udavač v nějakém svém osobním zájmu s cílem pošpinit nějakou třetí osobu informuje o tom, že si támhle někdo postavil nějakou budku bez povolení apod., od toho, kdy je to oznámení podáno právě s cílem ochránit veřejný zájem. Takhle vlastně je ta úprava koncipována. Pochopitelně já se k tomu ještě dostanu podrobněji. Je otázkou, kdo má vlastně posoudit to, jestli to, na co bylo upozorněno, je skutečně indikací nějakého zásadního porušení právních předpisů či nikoliv. Nicméně to, co tady zmiňoval pan kolega Horník, tady tento návrh zákona v žádném případě nemá za cíl řešit nějakou ochranu fyzických osob, které mezi sebou nějak vzájemně bojují, aniž by mezi nimi byl pracovně-právní vztah. Tato ochrana míří právě na situace, kdy je to zaměstnavatel, který se uvnitř organizace dozví skutečnosti nasvědčující tomu, že dochází k porušení povinnosti, ale v souvislosti s činností toho zaměstnavatele, ať už nějaké netransparentní přidělování dotací, či cokoliv podobného a v žádném případě tady není jaksi podporován prvek udavačství, aby whistleblower běžel za nějakým novinářem a tomu prostě tam v prvé řadě sděloval určité informace. Tato ochrana právě má nastoupit pouze v situaci, kdy se whistlebl ower – oznamovatel, tedy – jednání, které je proti tomu veřejnému zájmu, pokusí situaci řešit interně u svého oznamovatele. A teprve, pokud je zjevné, že zaměstnavatel místo aby situaci začal řešit, začne přijímat nějaká odvetná opatření tak, aby se spouštěl režim ochrany.

Jak jsem řekl v zahraničních právních úpravách vždycky existuje, pokud je tam separátní zákon na ochranu oznamovatelů, tak ty zahraniční právní úpravy mají nějakou třetí nezávislou osobu, ať už je to v Británii, ve Spojených státech nebo v Kanadě a tato má právě kompetenci posoudit, jestli je to nějaké plácnutí do vody nebo plivnutí na nějakou fyzickou osobu s cílem určité pomsty, nebo skutečně relevantní upozornění na to, že tady hrozí prostě zpronevěra třeba veřejných prostředků apod. Tím, že my tento institut nemáme a samozřejmě alternativně by bylo možné uvažovat, ale neslo by to své náklady, tak v tomto návrhu byla snaha přiřknout tuto kompetenci někomu, kdo to z povahy věci má k dané problematice nejblíže. Samozřejmě jsem připraven po přečtení těchto připomínek paní místopředsedkyni Horské, resp. kanceláři ombudsmana zvažovat i variantní řešení. Skutečně touto třetí osobou musí být třeba Inspektorát práce, který zase v jiných oblastech rovněž má kompetenci posuzovat. Jako je jasné, že chceme-li se bavit o tom, jak řekněme objektivizovat, co je předmětem oznámení, tak tady nějaký třetí subjekt být musí a nelze úplně řekněme s klapkami na očích posuzovat, že dneska to ombudsman nemůže, a proto to nemůže ani nikdy v době budoucí, protože samozřejmě jeho kompetence jsou dány zákonem o veřejném ochránci práv. A ten případně novelizován být může. Ale říkám, je to na diskusi. Je to na diskusi a skutečně není tady cílem řekněme poskytovat ochranu tomu, kdo jenom má potřebu vyřizovat nějaké osobní účty.

Takže tolik asi k hlavním připomínkám, které tady zazněly. Co se týče sankcí, to je zase – pokud prostě by ta osoba oznámila nějaké skutečnosti a ty se následně ukázaly nepravdivé, zase ochrana má spočívat v tom, že předně se tato věc řeší v rámci zaměstnavatele. Potom nechť se k tomu vyjádří nějaký nezávislý orgán.

Pochopitelně můžeme jít cestou, a to také v některých zahraničních právních úpravách je, že se objektivizuje ten okamžik, kdy se ochrana spouští, třeba tím, zda na základě oznámení bylo či nebylo zahájeno řízení o správním deliktu nebo zahájeno řízení trestní. Nicméně často, aspoň podle zkušeností, které já mám, je to otázka času, protože není pravdou to, že by se zaměstnavatel vypořádával s těmi nepohodlnými, když to takto nazvu, tím, že by jim jenom snížil osobní ohodnocení. To už podle judikátu také lze činit jenom v omezených případech, kdy se dotyčnému prokáže porušení nějaké povinnosti. Ale má zkušenost, a je to i výsledkem průzkumu, který v této věci byl prováděn, je, že se velmi často zneužívají instituty výpovědi podle 52 písm. c), zrovna zítra má být soudní proces s jedním z mých bývalých kolegů ze Státního fondu životního prostředí.

Takže tolik asi k těm připomínkám. Cílem bylo, aby ochrana oznamovatele byla ex ante. To znamená, aby ochrana se startovala pokud možno do té doby, než s tím dotyčným je pracovní poměr ukončen. A jestliže má být rychlá reakce na to, že třeba zaměstnavatel dotyčnému výpověď dá, pak samozřejmě nelze postupovat řekněme standardně v rámci správního řízení a musí tady být vnesen nějaký nový prvek, viz zmiňované závazné stanovisko, které ale už dneska správní řád zná.

Pokud by to bylo jenom o tom, že se budeme bavit o posílení ochrany ex post, tak samozřejmě můžeme návrh zúžit pouze na to, že k posouzení skutečnosti, zda opravdu byly či nebyly informace relevantní, bude v kompetenci soudu. I to samozřejmě je varianta k řešení.

Já se nicméně přimlouvám, aby tento návrh skutečně byl postoupen výborům, protože pokud budeme na ochranu rezignovat, tak možná budou podávány desítky trestních oznámení nějakými fyzickými osobami, které v žádném vztahu zaměstnavatel – zaměstnanec nejsou, ale bude nadále pokračovat to, čeho jsme dneska svědky, že jsou desítky kontrolních závěrů NKÚ, upozorňujících na mrhání veřejnými prostředky, a když tuto statistiku srovnáte s tím, kolik osob z těch institucí, kterých se kontrolní závěry týkají, upozornilo na nedostatky před tím, než NKÚ do věci vstoupil, tak uvidíte nepoměr opačný. Takže tolik k těm připomínkám. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Požádal bych pana zpravodaje, aby nás provedl diskusí a zároveň nám řekl, o čem budeme v tuto chvíli hlasovat.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji za slovo. Teď už je mi jasno, proč pak kolega Okamura šel radši rozdávat balónky. To jsem pochopil na základě rozpravy. V rozpravě vystoupila jedna senátorka a tři senátoři. Všichni vystupující se vesměs vyjadřovali kriticky k návrhu. Bohužel nevystoupil nikdo z dalších předkladatelů na obhajobu tohoto návrhu. Paní senátorka – místopředsedkyně Horská tady zmínila komentář Kanceláře ombudsmana k tomuto návrhu. Pan kolega senátor Kubera navrhl zamítnout tento návrh zákona, uvedl tady řadu argumentů, které ho k tomu vedou. Pan kolega senátor Štětina vznesl dotaz na možnost sankcí vůči oznamovatelům, na to pak reagoval zástupce předkladatelů, a pan kolega senátor Horník nás tady seznámil se svými zkušenostmi před soudy v roli svědka, žalobce ale i žalovaného. Takže všichni čtyři se vyjadřovali spíše kriticky k tomuto návrhu.

Máme tady tedy dva návrhy, jeden zamítnout, druhý postoupit do druhého čtení a přikázat k projednání ÚPV. Navrhuji hlasovat nejprve o zamítnutí, v případě, že tento návrh neprojde, tak o postoupení do druhého čtení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji, je to tak. Budeme v tuto chvíli hlasovat o návrhu na zamítnutí.

Přistoupíme k hlasování. V průběhu rozpravy byl podán návrh posuzovaný návrh zákona zamítnout. V sále je v tuto chvíli přítomno 57 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 29.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 13 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 32, proti bylo 6. Návrh byl přijat.

Takže tím končí projednávání tohoto bodu.

Přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání. Tím je

 

Petice občanů České republiky za zachování fungujícího zdravotnictví "Chceme kvalitní zdravotnictví"

Tisk č. 131

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 131. Petici projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Miloše Janečka. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 131/1. Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupují petenty, mají požívat práv podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě to je pan dr. Milan Kubek, prezident České lékařské komory, který je uveden v usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku.

Přistoupíme nyní k hlasování. V sále je přítomno 42 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 21.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 14 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dovolte mi, abych zde tedy přivítal zástupce stran dotčených peticí podle článku 3.

Dále Senát hlasováním rozhodne – zeptám se pana senátora Doubravy, zda si přeje vystoupit s nějakou faktickou, technickou poznámkou. Není přítomen, ale je přihlášen. Takže budeme pokračovat.

Dále Senát hlasováním rozhodne, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních orgánů a organizací výbor považuje za dotčené projednanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu. Jedná se o pana Ing. Zdeňka Kabátka, generálního ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky a pana Ing. Jaromíra Gajdáčka zastoupí předseda správní sekce Svazu zdravotních pojišťoven pan Mgr. Martin Balada.

Navrhuji tedy, abychom o jmenovaných hlasovali zároveň. Nevidím žádnou námitku.

Přistoupíme k hlasování. V sále je přítomno 41 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 22. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 15 se z 43 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 32, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat.

Dovolte mi tedy, abych přivítal zástupce stran dotčených peticí. Podle čl. III našich podrobnějších pravidel může každá z těchto osob vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát, a to vždy nejvýše na 10 minut.

Nyní uděluji slovo zpravodaji VZSP panu senátoru Miloši Janečkovi. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Janeček:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové, vidím, že zdravotnictví už vyčerpalo polovinu osazenstva, tak se už museli jít posilnit někam jinam, a nevydrželi na tuto petici, což je škoda.

Petice občanů ČR za zachování fungujícího zdravotnictví s názvem Chceme kvalitní zdravotnictví byla předložena Senátu a dostala se do VZSP. Základní body petice, o které potom bude podrobně hovořit zástupce petičního výboru pan Dr. Kubek nesouhlasí se snižováním veřejných výdajů na zdravotnictví, nechce platit více za předražené léky, nechce cestovat zbytečně daleko k lékaři nebo do nemocnice, požaduje zvýšení částky, kterou stát z našich peněz platí zdravotní pojišťovnám za děti, důchodce a nezaměstnané. Požaduje, aby zdravotní pojišťovny platili lékařům za veškerou péči, kterou pacienti potřebují. Za svoje peníze chce kvalitní zdravotní péči. Požaduje právo svobodně si volit lékaře a nemocnici, ne, aby to řešili úředníci pojišťoven. Důvěřuje svým lékařům a podporuje jejich snahu zachovat v ČR kvalitní zdravotní péči pro každého.

To jsou takové obecné zásadní body. Je to svým způsobem zajímavé z toho pohledu, co zde proběhlo dnes ráno, a jak relativně hodně se může změnit od srpna do října. Dne 7. 8. 2013 od 10.00 byla zahájena debata schůze VZSP. Jejím prvním bodem byl právě tento senátní tisk č. 131.

Velmi stručně bych vás seznámil s obsahem jednání výboru. Náměstek ministra zdravotnictví pan Dr. Polák zahájil projednání tím, že ministerstvo zdravotnictví se s peticí seznámilo, pokládá její formulaci za příliš obecnou. Zpochybnil požadavky uvedené v peticích, mj. částky, které jdou do zdravotnictví, se podle něj každoročně nesnižují, naopak zvyšují. Specialistů pracuje ve zdravotnictví také dost, ČR je na třetím místě v hodnocení OECD. O zvýšení plateb za státem hrazené pojištěnce v tehdejší době bylo řečeno, že požádal již ministr Heger.

Vystoupil tam také dnes přítomný ředitel VZP Ing. Kabátek, který už hovořil o tom, že VZP chybí oproti závazkům 3 mld. Kč. Hovořil o tom, že bude nutné deficit vyrovnat. Takže je vidět, že měl vizi, jak by to mělo vypadat.

Za petiční výbor tam vystoupil pan Dr. Kubek, který řekl, že petici podepsalo více než 130 tis. lidí a poté zdůvodňoval jednotlivé body petice neboli to nechám na něm.

Vystoupil jsem také já, který jsem považoval tehdy petici za odůvodněnou, stejně jako dnes. Jako největší problém jsem uváděl výpadky a opožděné úhrady především v některých nemocnicích, periodicky se vytvářející propady, které potom vedou k tomu, že faktory působí proti sobě, např. zvýšení DPH nebo platů lékařů proti výběru pojistného v důsledku recese. Negativně se projevuje také dlouhodobě nevalorizované pojistné za státem hrazené pojištěnce. Neboli, jak vidíte, 7. 8. jsme na výboru v této diskusi a potom v následné rozpravě hovořili o tom, co nastane, a dnes ráno nebo brzy odpoledne jsme hovořili o tom, co již nastalo a jak se to řeší.

Petice byla svým způsobem již v době, kdy se upozorňovalo na chyby, na problémy, na to, že celá řada dotazů ke koncepčním záležitostem vlastně zůstala bez odezvy a nikdo je nějakým způsobem neřešil.

Na základě toho potom VZSP přijal 28. usnesení z 9. schůze, která se konala 7. 8. 2013 k projednání petice č. 18/13 – petice občanů ČR za zachování fungujícího zdravotnictví (senátní tisk č. 131).

Po úvodním slovu, odůvodnění a informaci zpravodaje Miloše Janečka o výsledcích šetření v souladu s § 142a zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu a podrobnějšími pravidly pro projednávání peticí a po rozpravě výbor:

I. Oznamuje Organizačnímu výboru Senátu, že šetření ve věci senátního tisku 131 bylo ukončeno.

II. Navrhuje Organizačnímu výboru Senátu zařadit na pořad schůze Senátu bod – senátní tisk č. 131 – petice občanů ČR za zachování fungujícího zdravotnictví.

Je vidět, že se nám to zde trošičku od toho srpna protáhlo, na druhé straně máme tu ukázku toho, že to není vždy špatné.

III. Doporučuje, aby Senát Parlamentu ČR na základě zevrubného seznámení a projednání senátního tisku č. 131 přijal usnesení, jehož návrh je uveden v příloze č. I tohoto usnesení.

IV. Určuje, že osobou zastupující petenty je podle práv, která zde již padla, zástupce pan Dr. Kubek, prezident ČLK.

V. Doporučuje, aby se schůze Senátu dále zúčastnil zástupce Ministerstva zdravotnictví ČR, zástupce VZP a Svazu zdravotních pojišťoven, které výbor považuje za peticí dotčené a jsou uvedení v příloze.

VI. Zpravodajem pro projednání senátního tisku na schůzi Senátu určil mě.

To by bylo – na úvod – z mé strany vše.

 

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Nyní otevírám k tomuto bodu rozpravu. Předpokládám, že chtějí vystoupit zástupci petentů i dotčených stran. Ptám se, zda si přeje vystoupit pan Milan Kubek, prezident ČLK. Přeje si vystoupit, prosím, pane prezidente, máte slovo.

Milan Kubek:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, pokusím se reflektovat velice pozdní hodinu a délku jednání, kterou máte za sebou. Na druhé straně mám určitý závazek ke 131 tis. občanů, kteří petici podepsali.

Na úvod bych chtěl říci, že taková základní výtka, která byla vůči petici ze strany ministerstva zdravotnictví v době, kdy občané petici podepisovali, což bylo začátkem letošního roku, bylo, že je jaksi špatné zatahovat pacienty do problémů zdravotnictví, že nějak zneužíváme pacienty.

To je přece zásadní omyl. Zdravotnictví je zde pro občany, pro pacienty. Kdo jiný, než občané-pacienti, by se měli ke zdravotnictví vyjádřit?

Byly zde zmiňovány body petice. Já je nechci číst, ale pouze krátký komentář k nim. Petenti tedy, ti co podepsali petici, nesouhlasí se snižováním veřejných výdajů na zdravotnictví. Tři roky po sobě klesaly výdaje na zdravotnictví v nominálních částkách. Snižoval se podíl výdajů na zdravotnictví na hrubém domácím produktu, tzn., že krize dopadla na zdravotnictví mnohem hlouběji, než bylo nutné.

Ze všech zemí OECD, vážené senátorky a senátoři, pouze Turecko, Korea, Chile, Mexiko a Polsko vydávají na zdravotnictví menší podíl hrubého domácího produktu, než ČR.

Vy jste dnes projednávali zvýšení platby za státního pojištěnce. Já si troufnu předeslat, že to schválíte, a já bych vám za to chtěl poděkovat, stejně jako chci poděkovat panu ministru Holcátovi, protože 4,7 miliardy je méně než 6,5 miliardy, které stát vysál ze zdravotnictví prostřednictvím opakovaného zvyšování DPH, ale přesto 4,7 miliardy pana ministra Holcáta je mnohem víc, než 0 pana ministra Hegera.

Občané nechtějí platit za zbytečně předražené léky. Já se pokusím vysvětlit. Pan ministr Heger změnil zákon a umožnil, že pravidelné revize cen a úhrad léků neprobíhají každoročně, ale jednou za tři roky. Pouze díky tomuto prodlení se utrácí stovky milionů korun zbytečně, ať už z prostředků veřejného zdravotního pojištění, tak z kapes občanů, protože se nereaguje pružně na vývoj cen léků na světovém trhu.

Občané nechtějí zbytečně daleko cestovat k lékaři nebo do nemocnice. Pan ministr zdůrazňoval blaho, které učinil svým nařízením vlády o minimální dostupnosti zdravotních služeb. Ale dámy a pánové, 35 minut jízdy autem k nejbližšímu praktickému lékaři, 45 minut k internistovi, hodina ke kardiologovi nebo na psychiatrii, hodina a půl jízdy autem na alergologii nebo dvě hodiny jízdy na nejbližší infekční oddělení, to prostě není dostupnost péče ve střední Evropě v 21. století.

Petenti požadují zvýšení platby státu za státní pojištěnce. Já věřím, že vy tomu vyhovíte. Taktéž je v petici požadavek, aby pojišťovny platily v plné výši za veškerou péči, kterou občané od zdravotnických zařízení konzumují. Pokusím se vysvětlit. Úhradová vyhláška, která díky 39 z vás je v současnosti napadena u Ústavního soudu, a já doufám, že se dočkáme do konce roku rozhodnutí Ústavního soudu, stanoví, že zdravotní pojišťovny platí podle oficiálního ceníku, tedy podle vyhlášky, zvané seznam zdravotních výkonů, péči třeba u ambulantních specialistů pouze do úrovně 98 % výkonů, plně zaplacených v roce 2011, tedy provedených v roce 2009. 4 roky zpátky. Ostatní péče je placena pouhými 30 %.

A úhradová vyhláška je tak perverzní, že čím je lékař pracovitější, pečlivější, vůči svým pacientům zodpovědnější, tak tím tvrději je úhradovou vyhláškou trestán. Vysvětlit tezi, že občané si přejí, aby je lékaři mohli léčit podle svých znalostí v souladu se svým svědomím, je také velmi prosté. Úhradové mechanismy jsou nastaveny tak, že lékaři jsou motivováni k tomu, aby šidili své pacienty. Úhradová vyhláška je podle mého názoru v rozporu se zákonem § 13 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, který garantuje občanům určitou kvalitu zdravotní péče, ale úhradová vyhláška ji neproplácí. Je zde rozpor, a já věřím, že Ústavní soud zde rozhodne.

Občané chtějí svobodně volit svého lékaře a nemocnici. Vysvětlím. Vzpomenete si na rok 2012, kdy nemocnice stály před otázkou, zda jim budou prodlouženy smlouvy a v jakém rozsahu. Byly vystaveny obrovské nejistotě, a s tím byli vystaveni nejistotě jejich pacienti.

Obdobná akce se chystala proti soukromým lékařům, ambulantním specialistům, pod taktovkou ministerstva zdravotnictví. A já bych chtěl zde veřejně velmi ocenit to, že současné vedení všeobecné zdravotní pojišťovny v čele s ředitelem panem Ing. Kabátkem nabídlo ambulantním specialistům smlouvy na dobu neurčitou, tak jak je mají praktičtí lékaři. To je velmi důležité, že pacienti mají jistotu, že o své lékaře nepřijdou.

Z problémů, které ještě je třeba zmínit, je to, že máme kritický nedostatek lékařů. Často se to zamlžuje. Lékaři nám stárnou. Mezi pracujícími lékaři, dámy a pánové, je více než 20 % kolegů, starších 60 let. Průměrný věk praktického lékaře je 55 let. Ten demografický strom nestojí takhle, ale je takhle podhlodán. A roč je podhlodán? Protože na naši fakultách promuje tisíc mediků, máme tisíc mladých lékařů, ale 200 z nich vůbec nenastoupí do českého zdravotnictví a odchází do zahraničí, aniž by vůbec u nás začali pracovat. Pro nedostatek peněz, protože se cítí zneužíváni a protože systém specializačního vzdělávání je pro ně tak komplikovaný, že ho nemohou vůbec absolvovat.

Já vás nechci tím dále zdržovat, protože ta petice skutečně byla psána v určité době, ale chci říci nebo požádat vás, abyste 131 tisíc podpisů nebrali na lehkou váhu. My vnímáme, že se určitým způsobem změnilo klima. Že je zde dobrá vůle.

Ale vážené senátorky a senátoři, dobrá vůle sama nestačí. Ty problémy, o kterých je naše petice, zůstávají, a řešení problémů nás teprve čeká. Děkuji za pozornost, kterou té petici věnujete a věnovali jste. Děkuji.

Senátor Miroslav Škaloud:  Děkuji, pane prezidente. Pan ministr tady, myslím že není, takže se ptám pana Zdeňka Kabátka, generálního ředitele VZP. Přeje si vystoupit. Prosím, pane řediteli, máte slovo.

Zdeněk Kabátek:  Děkuji, pane předsedo. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já budu opravdu velmi stručný a pouze se zaměřím na to, abych rekapituloval několik čísel a faktů, která mohu uvést jako aktuální vývoj, který se týká finanční ekonomické situace Všeobecné zdravotní pojišťovny. Nebudu se zde vyjadřovat k těm otázkám, které směřují spíše na ministerstvo zdravotnictví, to mi nepřísluší.

Pan senátor tady jako zpravodaj prezentoval to, co jsem říkal na zdravotním, sociálním výboru před zhruba 2 měsíci. Já jsem tam prezentoval určitý odhad vývoje ekonomické situace, který je samozřejmě zásadním pro to, jak se VZP bude moc postavit vůči požadavkům jednotlivých segmentů našich poskytovatelů.

Vývoj se určitým způsobem posunul. V současné době mohu deklarovat, že Všeobecná zdravotní pojišťovna počítá se závěrem roku s, řekněme, negativním saldem příjmů a výdajů ve výši zhruba 2,4 miliardy, což je o něco příznivější výsledek, než jsme očekávali před 2 měsíci. Zároveň očekáváme, že pokud nedojde k nějakému uplatnění, nebo pokud neuplatníme některá opatření, která navrhujeme ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví, tak závazky po lhůtách splatnosti ve výši zhruba 3 miliard.

Abych byl i pozitivní, v současné době velmi intenzivně vyjednáváme o tom, jak zabránit tomu, abychom se na konci roku do těchto potíží dostali, abychom byli schopni našim partnerům z řad poskytovatelů vyjít maximálně vstříc a dodržet naše závazky, které vyplývají z našich smluv, z našich vztahů. Jednáme s ministerstvem zdravotnictví o poskytnutí určité finanční výpomoci ze strany ministerstva financí na vyrovnání negativní bilance veřejného zdravotního pojištění. Výpomoc by měla být v řádu nebo v objemu zhruba 2,5 miliardy. Těch 2,5 miliardy by zajistilo, aby na konci roku pojišťovna měla vyrovnaný cash flow a mohla dostát svým závazkům vůči poskytovatelům, tzn., že to velice zjednoduším, aby platila včas a řádně a v celkovém objemu, jak jí ukládá vyhláška.

Dopoledne zde proběhly velmi kvalifikované diskuse k tomu, jak by se zdravotnictví mělo vyvíjet. Já je nebudu opakovat. Myslím si, že s řadou názorů se mohu ztotožnit, a myslím si, že v příštím roce je potřeba udělat mnoho kroků k tomu, aby se současná situace celého systému zlepšila. My se k tomu budeme snažit přispět tím, že budeme uplatňovat přísné a efektivní manažerské kroky při řízení pojišťovny. Snažíme se velmi intenzivně snižovat náklady sytému, náklady na léky, náklady na speciální zdravotní materiály, a ty ušetřené objemy vracet poskytovatelům, tzn., snažíme se maximálně systém podporovat.

To je z mé strany všechno. Já vás nechci zdržovat. Děkuji za pozornost a jsem připraven k dotazům.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane řediteli. Zeptám se, zda si přeje vystoupit i pan Martin Balada, předseda správní sekce Svazu zdravotních pojišťoven. Nepřeje si vystoupit. Dobře. Děkuji. Do rozpravy se nikdo nehlásí, přesto se hlásí. Paní místopředsedkyně nechce přednostní právo, takže bude hovořit pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ono by bylo neuctivé neříct něco, jakkoli je čas pokročilý. Ta věc je kontinuálně vážná, není dneska vážná. Vyzněla by zcela jinak, kdyby tady stále ještě seděli zástupci sebevědomé vlády rozpočtové odpovědnosti, tradice a prosperity...

Teď máme takové mezidobí, kdy to karate, které bylo trénováno na hromadu cihel, se událo dneska; ten úder na dortu se šlehačkou za všeobecných sympatií, ale jak říkal prezident Kubek, ono by to nestačilo, protože věci, které jsou tam uvedeny, jsou určitým způsobem programové body. Existuje také určitý odborný a programový názor České lékařské komory.

A já se hrozně těším na okamžik, až bude známa nová vláda a vedení zdravotnictví, a předpokládám, že nějakou formou nějaké programového prohlášení toho, co z voleb vzejde potom, ať už koaličně, minoritně, jakkoliv, že se objeví. A potom já osobně si prožiji jeden krásný večer, kdy si vezmu programové body těch nových, co přijdou, tuto petici; body z této petice, požadavky, případně ještě body České lékařské komory a některé nesplněné akutní věci, a zkusíme to prolnout. Když to prolnutí bude stoprocentní, bude svět ideální, když bude 90, 80, 70procentní, pořád dobře. V minulosti prolnutí nebylo, a z toho plyne i petice.

Ale přesto si myslím, že nepotřebujeme asi v této fázi hned zase reformu zdravotnictví, už proto, že jsem tady před pár hodinami říkal, že přesně nevím, v které fázi jsme, jestli na konci reformy, na začátku reformy, uprostřed reformy, ale co potřebujeme, potřebujeme určitou inventuru a kultivaci podstatného, nezbytného. Lehké poodsunutí toho zbytného, a lehké opominutí toho zbytečného.

A jak páni ředitelé pojišťoven vědí, že to nezvládnou sami, byl tady takový pocit, že primární jsou peníze, které do zdravotnictví jdou, a medicína je nějaký nástroj, který má čerpat, a pojištěnci jsou nástroje, které odebírají zdravotní službu. Já jsem taky začínal jako lékař – chirurg, postupně jsem se stal poskytovatelem péče, a dle nejnovějšího zákona jsem vlastně dodavatelem zdravotní služby. Rád bych se zase vrátil k tomu, abych byl doktor. Aspoň k té úvaze.

A oni už vědí, naši páni inženýři z pojišťoven, že to nezvládnou sami, tu kultivaci, protože my vždycky najdeme dostatek odborných důvodů, abychom je tlačili do kouta, že neplatí to, co mají. A my zase nezvládneme to, když nemáme tedy pod kontrolou ty prostředky, abychom si potom věci mohli dovolit, protože bychom je dělali, sponzorovali zdarma.

Takže k nějaké všelidové jednotě, jak jsem říkal, národní frontě, tady bude muset dojít aspoň v oblasti zdravotnictví. Pokládejme, prosím vás, tento materiál za dost vážnou věc k několika bodům, ke kterým se určitě budeme muset vrátit, a to docela brzy, a prolnout je i s představou těch, co přijdou a budou vládnout, a prolnout je trošku i s těmi odbornými názory komory a samozřejmě s reálnými ekonomickými možnostmi a poznatky ředitelů pojišťoven, kterých když bude méně, tak já budu tím radši, a když bude jeden, tak bych byl asi tak rád, jako naši britští kolegové.

To byl spíš názor, že bychom neměli tu petici vzít, jako že už není aktuální. Ona se trefila teď do mezidobí a bude aktuální! Strašně aktuální. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Dále se do rozpravy hlásí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Paní senátorko, máte slovo.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, myslím, že by nebylo ani potřeba nic moc dodávat, jak po vystoupení pana prezidenta České lékařské komory nebo pana generálního ředitele VZP, a už vůbec ne po vystoupení mého váženého, veleváženého kolegy pana senátora Žaloudíka.

Ale já dodat musím. Musím, že je možná signifikantní, nebo že je zřetelné, jaký vztah ke zdravotnictví jednotlivé i senátorské kluby mají. Mě docela mrzí, že při tomto jednání jsou zde pouze dva kolegové senátoři z ODS, a jinak to klub ODS nezajímá. Je to skutečně škoda, protože to, v jaké situaci jsme, jde na jejich účet.

O tom, v jaké situaci ale budeme, jsou i tyto volby. Já tady nechci dělat kampaň, ale měli bychom si toho být vědomi, a já věřím tomu, že to dokáží si uvědomit také občané, nebo že jim to někde řekne. Jestliže bylo 135 tisíc podpisů pod touto peticí, kdy občané jasně vyjádřili vůli, že chtějí kvalitní zdravotnictví, tak je potřeba tam také připomenout, že to byli nejenom lékaři, zdravotnický personál, kteří byli pod touto peticí podepsáni. Že do vysoké míry ale to byli pacienti, Svaz pacientů ČR byl jedním z těch, kteří podporovali tuto petici. A to je důležité. To je důležité, že snaha o kvalitní zdravotnictví je skutečně společenským konsensem. Že je to přání jak zdravotníků, tak pacientů.

A já musím připomenout z tohoto místa, že je to také ekonomická kategorie. My nedávno jsme zase zoufali nad tím, jak jsem se jako Česká republika propadli na žebříčku konkurenceschopnosti asi o sedm stupňů. Jsme už skutečně za těmi zeměmi, o kterých bychom rádi říkali, že jsme je dohnali a předehnali, ne že jsem na jejich úrovni.

Ale právě i proto, že se nám rozsypává systém zdravotnictví jako jedna z podmínek konkurenceschopnosti země, jedno z kritérií, které stanovuje Světové ekonomické fórum, tak se propadáme. I toho bychom si měli být vědomi.

Já se připojuji k tomu, co říkal pan senátor Žaloudík. Tu petici si dejme dobře na viditelné místo. V okamžiku, kdy se bude dělat vládní prohlášení. V okamžiku, kdy budeme dál bojovat, nastavovat podmínky pro české zdravotnictví. Myslím si, že je potřeba hodně a hodně na ni brát zřetel.

Děkuji vám, kolegyně a kolegové, za to, že usnesení, tak jak je formulováno výborem, podpoříte. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, zástupce pojišťovny, pane řediteli, pane prezidente, nebudu dlouho zdržovat, řeknu věci z praxe, protože stále pracuji jako lékař, ale tentokrát budu trošku mimo svůj obor.

Já musím říci, že se péče o pacienty již nyní zhoršila. A to např. v tom směru, že díky různým právě omezením finančním se protahují objednací doby na různá vyšetření.

Z praxe: magnetická rezonance, která byla v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem do června dosažitelná za tři týdny, nyní na konci roku je to za deset týdnů. Je to tak, že termíny jsou úplně plné a další pacienti v podstatě, kteří tam mají být vyšetřeni navíc, protože už nejsou peníze, tak budou navíc vyšetřeni zadarmo, v podstatě se vždycky někam vměstnají. Ale ty objednací termíny jsou opravdu velmi drahé, je to díky tomu, že nejsou finanční prostředky.

Další problém jsou onkologická centra. Onkologických center máme 13 v republice. Pro řadu pacientů je centrová léčba špatně dostupná. Protože oni tam nedojedou, nejsou schopni s tou svou chorobou mnohdy absolvovat delší cestu k léčení, a pravda je taková, že pokud by centrum, nebo onkologická ambulance, která není považována za centrum, podala tuto centrovou léčbu, tak má obrovský problém. Já si myslím, že by výjimky měly existovat, že to není jenom o těch centrech, které mohou podávat tyto léky.

Dalším šokem pro mě bylo, omlouvám se, ale já jako lékař jsem nevěděla, že existují tzv. pneumococcal. To vím, že jsou to centra, kde se léčí pacienti s nádory plicními, a těchto specializovaných pneumococcal je v ČR deset. Čtyři jsou v Praze a na patnáct krajů potom zbývá dalších sedm. Tzn., že vlastně ta situace přes tuto léčbu tak závažnou plicních nádorů je u nás také hůře dosažitelná, protože pokud běžné onkologické centrum dá tuto léčbu, samozřejmě se náklady navyšují a vlastně na mnohé pacienty se centrová léčba pak již nedostane.

Je řada věcí, které se musí řešit. Já si myslím, že finanční prostředky do zdravotnictví, pokud budeme dobře ale i dobře s nimi nakládat uvnitř systému, se vždycky najdou. Už jsme se o tom stokrát tady bavili. Není to jenom o tom, že někdo přisype peníze. Ale musí se udělat kontrola při nákupu přístrojů, léků a musí být dosažitelné smlouvy, které nám ukáží, jak ty nemocnice hospodaří, a ne aby se tady kontrolovalo, jenom jako kontrolovalo, a nic se tím pádem neřešilo.

Přeji nám všem, aby naše zdravotnictví fungovalo tak, jak má, abychom si mohli 1. ledna 2014 do nemocnice zajet a byli ošetřeni a nemuseli jsme čekat na vyšetření čím dál tím déle, abychom se přibližovali spíš k západu, než na východ. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Janeček.

Senátor Miloš Janeček:  Jen bych doplnil pár drobností. Jednak tak, jak mě upozornili kolegové na pravici, už jsou tři, to je potřeba vzít v potaz, aniž bych to chtěl nějak znevažovat, to v žádném případě ne, protože vždycky to, tak jak už v obecné škole to bývalo, vždycky jsou peskováni ti, kteří jsou přítomni, za ty, kteří jsou nepřítomni.

Co se týče podpisu petice, tak jak to tady zaznělo od paní místopředsedkyně, ti pacienti opravdu v ordinacích velmi často doslova, první dotaz byl, kde máte tu petici, když se to rozneslo, a teprve potom řekli, bolí mě koleno nebo v zádech. A byly jich opravdu desítky a stovky. Ty podpisy, nasbírání touto cestou, nikoli elektronicky, tak jak jsme to zažili u protonového centra, jsou někde úplně jinde, a z toho důvodu je 131 tisíc našich spoluobčanů nutno brát zcela vážně.

Já bych chtěl jenom jednu faktickou poznámku, a sice k jednomu bodu, co tady zaznělo, a sice mladí versus starší nebo stačí lékaři. To je opravdu třeba zdůraznit, protože pan prezident Kubek to neřekl dostatečně razantně v tom slova smyslu, že za 10 – 15 let v některých oblastech nebudou praktičtí doktoři a nebudou specialisté. Někde už je to teď problém. Čteme to ve zdravotnických novinách, kdy se to vrací do dob "socialismu", kdy v oblastech příhraničí se nabízí byt, zajišťovací poplatek apod., protože staří doktoři, kterým je 65, 70 a více, jdou do důchodu, a ti mladí tam nejdou a nepůjdou. To je opravdu problém, který teď, řekněme, začíná, ale je to tak, jak už jsme mluvili o oblastech s tím, že jsme řekli, za rok, za dva, za tři se nenavýší peníze, budou problémy s penězi, a možná tu budeme za pár let stát a budeme konstatovat, že doktory nemáme.

Problematika mladých lékařů tím, že se mezi nimi stále pohybuji, včetně studentů, oni tak aspoň, když já se zeptám šesťáků, když končí, a vlastně teď za půl roku z nich budou doktoři, kteří řeknou ne, my tady nebudeme apod. Oni prostě nevěří tomu, že se něco změní. Oni poslouchají, že jenom jako pořád něco bude, bude, a nic nebude. Takže přesto bych toto krátké sdělení uzavřel optimisticky.

Na druhé straně, podívejte se na internet apod. Otevírají se nové operační sály za stovky milionů korun po České republice atd. Takže to zdravotnictví tak černé není. A panu kolegovi Žaloudíkovi bych přál, až nastane to prolnutí, aby bylo stoprocentní. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážení petenti, já se omlouvám, řeknu jednu věc, která se týká poznámky paní místopředsedkyně Gajdůškové a následně i pana kolegy Janečka. Já jsem asi před dvěma roky navštívil Spojené státy americké, kde upozorňuji, že sněmovna reprezentantů má 435 členů a Senát má 100 členů. Když jsme byli na zasedání, tuším, že to byla sněmovna reprezentantů, tak tam sedělo asi 15 lidí. Sedělo tam 15 lidí, protože ti lidé sami vědí a usuzují, kdy kde mají, resp. nemají být. Anebo zda se na tu věc dívají ve své pracovně, protože tam mají možnost přímého přenosu. Já bych si nikdy netroufl říct, že pana předsedu Senátu Štěcha to, co se tady teď děje, nezajímá. Netroufl bych si říct, protože tady nesedí. Netroufl bych si to říct stejně ani o panu kolegovi Víchovi. Prosím vás, přestaňme tyto věci říkat. Samozřejmě je možné, že ten, kdo tady nesedí, tak ho ta věc nezajímá. Ale je taky možné, že ten, kdo tady nesedí, tak ho ta věc zajímá, a jen se na ni dívá někde v kanceláři. Nedělejme ze sebe horší lidi, než jsme. Opravdu, nechme těchto věcí a vyvozování toho, že kdo zrovna nesedí tady v lavici, že nepracuje a že je lenoch a že ho ty věci nezajímají.

Omlouvám se za to vystoupení, ale nechme toho, škodíme sami sobě.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Do rozpravy se už nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Pardon? Myslím, že všechno zaznělo, co bylo potřeba. Požádal bych pana zpravodaje, zda by nám přednesl návrh na usnesení.

Senátor Miloš Janeček:  Já si dovolím poznamenat, že návrh na 28. usnesení jsem načetl hned na začátku, neboli nebudu ho číst znovu. Padl zde pouze jeden návrh, a sice schválit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Víme, o čem budeme hlasovat.

Takže nyní budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Miloš Janeček a jak je uvedeno v senátním tisku č. 131/1. V sále je v tuto chvíli přítomno 42 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 22.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 16 se ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 22 pro vyslovilo 38, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Děkuji zástupcům petentů, děkuji zástupcům zdravotních pojišťoven, panu zpravodaji, tím jsem projednali tento bod. A to byl poslední bod dnešního odpoledne.

A zítra se uvidíme ve 13.00 hodin. Pardon, je tam posun. Bude to ve 14.00 hodin. Do té doby přerušuji jednání naší schůze.

(Jednání ukončeno v 18.58 hodin.)