Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
9. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 12. schůze Senátu
(2. den schůze – 22.08.2013)

(Jednání zahájeno v 9.03 hodin.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dobrý den. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, zahajuji pokračování 12. schůze Senátu Parlamentu České republiky.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Jan Veleba, Tomio Okamura, Petr Gawlas, Přemysl Sobotka a z dopoledního jednání se omlouvá předseda Senátu Milan Štěch.

Prosím vás nyní, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci jen připomenu, že náhradní karty jsou k dispozici v předsálí Jednacího sálu.

Mám avizován procedurální návrh. Je s ním přihlášen pan senátor Petr Šilar. Prosím, pane senátore, sdělte, co máte na srdci.

Senátor Petr Šilar:  Dobré ráno, kolegyně a kolegové, paní předsedající. Dovolte mi, abych přednesl na mikrofon, že za skupinu předkladatelů stahuji senátní tisk č. 158, což je návrh senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Byl to procedurální návrh, takže o něm musíme dát hlasovat. Svolám tedy všechny senátorky a senátory k hlasování.

Vážené kolegyně a kolegové, byl podán procedurální návrh na změnu pořadu dnešního jednání 12. schůze Senátu panem senátorem Petrem Šilarem, který navrhuje stáhnout senátní tisk č. 158, což je poslední bod dnešní schůze, tedy bod 33.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 28 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tímto jsme tedy upravili pořad našeho dnešního jednání a můžeme se pustit do dnešní práce.

Prvním bodem dnešního jednání je

 

Zelená kniha Evropská strategie pro řešení problematiky plastového odpadu v životním prostředí

Tisk EU č. K 049/09

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky K 49/09 a K 49/09/01. Prosím pana ministra životního prostředí Tomáše Jana Podivínského, aby nás seznámil s těmito materiály. Vítám vás, pane ministře, a máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Jan Podivínský:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. 7. března letošního roku zveřejnila Evropská komise dokument "Zelená kniha Evropská strategie pro řešení problematiky plastového odpadu v životním prostředí". Jedná se o materiál konzultační k problematice nakládání s plastovým odpadem a k možnostem nastavení společné budoucí strategie EU v této oblasti.

Na tuto konzultaci by měl navazovat širší přezkum právních předpisů, které se týkají nakládání s odpady, a to v roce 2014.

Cílem této Zelené knihy je získat zpětnou vazbu v řešení problematiky plastového odpadu od jednotlivých členských států EU, a to zejména v těchto třech základních oblastech:

1. Snížení množství plastových odpadů ukládaných na skládky a zvýšení podílu jejich využití.

2. Snížení množství plastového odpadu vyvezeného mimo země EU, resp. zvýšení míry recyklace a využití tohoto odpadu v rámci EU.

3. Ochrany světových moří a oceánů před plastovým odpadem s možností zavedení společných opatření na evropské, resp. mezinárodní úrovni.

V ČR v rámci navržených opatření podporujeme především čtyři základní oblasti:

1. Jde o postupné snižování množství skládkovaného plastového odpadu a zvyšování míry jeho recyklace, resp. energetického využití v souladu s hierarchií nakládání s odpady.

2. Zvyšování míry recyklace odpadů z plastů v rámci států EU a zajištění vyšší čistoty plastů určených k recyklaci.

3. Dodržování povinností vztažených k již stávajícím regulovaným skupinám výrobků, tzn. k obalům, elektrozařízením, bateriím a akumulátorům a k autovrakům.

4. Důraz na porovnatelnost dat týkajících se odpadového hospodářství v jednotlivých členských zemích EU.

Česká republika se staví rezervovaně k celoevropským iniciativám na rozšiřování zálohových systémů, zejména zálohových systémů pro nápojové PET obaly, které mohou významnějším způsobem zasáhnout do stávajících systémů sběru a recyklace na komunální úrovni.

Dále pak ke stanovování zvláštních cílů pro recyklaci plastů u dalších výrobků, než stanovuje současná legislativa.

A konečně za třetí k další řadě opatření, u nichž je třeba důsledně zvažovat jejich efektivitu, např. vedle samotného administrativního opatření zamezujícího vývoz materiálů určených k recyklaci mimo EU je třeba především stimulovat evropský zpracovatelský průmysl, tedy stimulovat poptávku po těchto materiálech.

Termín pro zaslání připomínek členskými zeměmi byl stanoven na 7. června 2013 a za ČR připomínky zasílal náš resort.

Vláda ČR poskytla stanovisko pro Parlament ČR dne 24. dubna letošního roku a dokument Zelená kniha byl projednán v senátním výboru pro záležitosti EU dne 19. června 2013.

Tolik krátce k této materii. Děkuji vám prozatím za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 49/09. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Látka, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Látka:  Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Pan ministr, myslím byť zjednodušeně, ale dotkl se velmi konkrétně celé problematiky. Já bych to jen v některých maličkostech doplnil.

Zelená kniha je komunikační dokument, kterým chce Komise zahájit diskusi o problematice plastového odpadu. Zdůrazňuje klíčovou úlohu, kterou plasty hrají v mnoha průmyslových postupech a aplikacích a potencionální hospodářský přínos větší míry recyklace. Vzhledem k tomu, jak roste světová populace a vyčerpávají se přírodní zdroje, bude recyklace plastů představovat alternativu k využívání primárních zdrojů. Pro urychlení takového změny je zapotřebí podpořit ekodesign výrobků a inovace v oblasti životního prostředí, přičemž prevence vzniku odpadů a jejich recyklace se zohlední již při navrhování plastových výrobků. Členské státy by měly zvýhodňovat prevenci a recyklaci před jinými druhy odstraňování odpadů, stejně jako je tomu u všech toků odpadu podle rámcové směrnice o odpadech.

Vláda usiluje o redukci množství plastových odpadů ukládaných na skládky, přičemž preferuje i zvýšení podílu zejména pro recyklaci, případně pro energetické využití. Z dlouhodobého hlediska směřuje k možnému zákazu ukládání plastů na skládky obecně. Dále považuje za nutné snižovat množství plastového odpadu vyvezeného mimo EU s výhledem na přijetí mezinárodního opatření s cílem ochrany moří a oceánů před plastovým odpadem.

U některých dílčích možností nastíněných v Zelené knize je stanovisko vlády spíše rezervované. Je otázkou, zda by případná opatření v tomto směru nebyla spíše jen další byrokratickou zátěží, která by byla neúměrná případným dosaženým výsledkům. Jedná se především o možnost stanovení cílů pro recyklaci plastů u jiných výrobků než obalů či možnost rozšíření zálohových systémů, např. nápojových obalů nebo jiných výrobků.

Opatření cílená na snížení množství skládkovaného komunálního odpadu, tzn. včetně jeho plastové složky, jsou aktuálně připravena v rámci zákona o odpadech.

Závěrem lze ještě zmínit otázku, s jakým zápalem Komise do boje s plastovým odpadem opravdu hodlá jít. Pokud se rozhodne na základě vyhodnocení reakcí v rámci veřejné konzultace předložit návrhy vedoucí ke snižování plastového odpadu a tím zřejmě i výroby plastů, je pravděpodobné, že narazí na odpor producentů plastů. Vzhledem k rozsahu tohoto odvětví jistě nebude tento odpor zanedbatelný.

Chtěl bych zmínit i zkušenost s peticí z Evropského parlamentu. Mnozí poslanci po počátečním nadšení své podpisy v petici škrtali, protože si uvědomili míry dopadu obdobných kroků na odvětví výroby plastů.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, výbor pro záležitosti EU se touto problematikou zabýval na své 13. schůzi konané dne 19. června 2013. Dovolil bych si vás nyní seznámit s usnesením výboru:

Senátní tisk č. K 49/09 – Zelená kniha Evropská strategie pro řešení problematiky plastového odpadu v životním prostředí.

Po úvodní informaci Tomáše Jana Podivínského, náměstka ministra životního prostředí, po zprávě zpravodaje Jana Látky a po rozpravě výbor

1. přijímá k Zelené knize Evropská strategie pro řešení problematiky plastového odpadu v životním prostředí doporučení, které je přílohou tohoto usnesení,

2. doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k Zelené knize Evropská strategie pro řešení problematiky plastového odpadu v životním prostředí vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem,

3. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jana Látku,

4. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Krejču, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

A nyní bych si dovolil vás seznámit s doporučením k vyjádření Senátu k Zelené knize Evropská strategie pro řešení problematiky plastového odpadu v životním prostředí:

Senát Parlamentu ČR

I.1. je si vědom akutní potřeby řešit problematiku plastového odpadu a proto vítá iniciativu Komise zabývat se těmito otázkami,

I.2. vnímá v rámci veřejné konzultace k Zelené knize jako nejdůležitější otázku znečištění mořského prostředí, na níž by se Komise při následných krocích měla především zaměřit,

I.3. připomíná své usnesení ke Sdělení Komise Plán na ochranu vodních zdrojů Evropy, ve kterém Senát mj. vyzval vládu, aby posílila informovanost o kvalitě vody šířené vodovodní sítí, což může vést k posílení tlaku na snížení spotřeby balené vody a tudíž i vlastního odpadu,

II.1. má za to, že by snaha o řešení problémů znečištěného mořského prostředí měla vycházet z legislativních návrhů Evropské komise, protože stávající vnitrostátní úpravy prováděné jednotlivými státy nepřinášejí uspokojivé výsledky,

II.2. považuje za hlavní možnosti řešení problematiky plastového odpadu jednak předcházení vzniku tohoto odpadu a jednak apelování na výrobce, aby jejich produkty vykazovaly co největší míru recyklovatelnosti. Dále považuje za vhodné zvážit energetické využití tohoto odpadu v souladu s evropskou hierarchií nakládání s odpady,

II.3. upozorňuje na skutečnost, že značnou část komunálního odpadu tvoří právě plasty, a proto nepovažuje možnost budoucího zákazu skládkování plastů za vhodné řešení stávající situace,

III.1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko a o dalších iniciativách navazujících na tuto Zelenou knihu,

III.2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Ale ještě než otevřu rozpravu, dvě malé poznámky.

První. Doporučení výborů není potřeba načítat, protože ho máme všichni v písemné podobě.

A druhá. Poprosila bych, abyste hlasité debaty, kolegyně a kolegové, přenesli do kuloáru, protože to skutečně významně ruší toho, kdo vystupuje.

Otevírám v této chvíli rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Jak většina z vás ví, k evropským tiskům většinou nevystupuji, ale odpady považuji za poměrně důležité téma, a proto velmi vítám to, co náš výbor doporučuje, zejména v bodě II a arabská 2, 3. Myslím si, že by se Evropa měla začít zabývat velikostí obalů. Máte možná všichni tyto zkušenosti – koupil jsem nedávno bonboniéru takovéto velikosti – papírový obal, když ten papírový obal sundáte, uvnitř krásný plastový velký obal, uvnitř tři malé bonbony. Když si koupíte flešku, která má 3 – 4 cm, tak, protože obal prodává, tak to máte v krásném papírovém obalu, ten sundáte, uvnitř plastový obal, do kterého se ani pomalu nemůžete dostat. A tak to je u dalších a dalších věcí.

Považoval bych tedy za smysluplné, kdyby se Evropa místo zahnutí banánů a místo velikosti klícek pro slepice zabývala také velikostí obalů, protože tudy si myslím by mohla vést cesta ke snižování množství odpadů v Evropě a možná i na celém světě.

Poslední poznámečka – včera jsme probírali mnoho evropských tisků. Dnes jsem v monitoringu našel jediný výstup, a to byla diskuse mezi místopředsedy a naše úsilí o to, abychom nebyli třetí, ale byli buď první nebo desátí v počtu projednávaných tisků. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. V této chvíli nemám nikoho dalšího přihlášeného do rozpravy. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit. Nikoho takového nevidím, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana ministra – pana navrhovatele, zda chce ještě něco doplnit nebo se vyslovit k navrženému usnesení.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Jan Podivínský:  Já bych jenom možná krátce zareagoval na pana senátora Víchu stran velikosti obalů. Plně to koresponduje s pozicí našeho ministerstva a také s hierarchií nakládání s odpady. Na prvním místě je hierarchie předcházení vzniku odpadů, čili v tomto segmentu obalů co do velikosti samozřejmě zahrnujeme a máme v programu také pro výrobce předcházení vzniku odpadů, čili bude se to týkat i obalové techniky. Takže tady jsme v souladu, pane senátore.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Ptám se pana garančního zpravodaje – nepřeje si vystoupit. Děkuji. Můžeme tedy přistoupit k hlasování o usnesení tak, jak ho přednesl pan senátor Látka.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení výboru pro záležitosti EU k projednávanému bodu. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 29 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 59, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu zpravodaji, děkuji panu ministrovi, ale ten s námi ještě zůstává, protože dalším bodem je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o budoucnosti zachytávání a ukládání uhlíku v Evropě

Tisk EU č. K 059/09

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 59/09 a 59/09/01. Prosím opět pana ministra životního prostředí pana Tomáše Jana Podivínského, aby nás seznámil s návrhem.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Jan Podivínský:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Evropská komise 27. března letošního roku přijala konzultativní sdělení o budoucnosti zachycování a ukládání CO2 v Evropě a současně k obsahu tohoto dokumentu zahájila veřejnou konzultaci, která byla ukončena počátkem července.

Sdělení shrnuje současný stav vývoje technologií, zachycování a ukládání uhlíku, tzv. CCS a identifikuje hlavní překážky, které brání tomu, aby se tyto technologie v Evropě rozvíjely tempem, s nímž se v roce 2007 původně počítalo. Dokument komise shrnuje dostupné informace o současném a předpokládaném využití fosilních paliv v EU a související potenciál pro využití technologií CCS v průmyslu a energetice.

Nerovnováha mezi dlouhodobými klimatickými cíli a i v budoucnu přetrvávajícím významným podílem fosilních paliv je hlavním argumentem pro rozvoj CCS. Komise dále popisuje aktuální stav v oblasti demonstračních projektů CCS v EU a rozbor jejich slabých míst. Patří mezi ně zejména mizivá ekonomická životaschopnost, častý negativní postoj veřejnosti, nedostatečný právní rámec a také nedostatky v infrastruktuře.

Hlavním důvodem dosavadního neúspěchu většího rozšíření CCS jsou však především náklady této technologie, které jednoznačně neumožňují její komerční využívání. Odhadované jednotkové náklady se v současné době pohybují přibližně mezi 30 – 100 euro za tunu uloženého CO2 a zvýšení celkových investičních nákladů nového zařízení 60 – 100 %. Při současných velmi nízkých cenách uhlíku a bez nových právních omezení či pobídek nemají hospodářské subjekty zcela žádný důvod, aby do CCS investovaly. Závěrečná část sdělení pak nabízí kroky, jež by měly reagovat na pomalé zavádění těchto technologií a připravit podmínky pro úspěšné dokončení a komerční provoz velkých demonstračních projektů v EU.

V květnu letošního roku náš resort ve spolupráci s dalšími resorty připravil k tomuto sdělení rámcovou pozici, v níž je Česká republika otevřená diskusi o budoucnosti využití, zachycování a ukládání uhlíku v Evropské unii. Neboť ta technologie CCS může mít své opodstatnění zejména v zemích, jejichž energetika a průmysl budou ve střednědobém horizontu ve velké míře stále závislé na využívání fosilních paliv, a to ať již z domácích či ze zahraničních zdrojů. Přesto všechno Česká republika nevnímá technologie CCS ve své energetické koncepci jako prioritu. Důvodem je zejména nedostatečné prokázání ekonomické životaschopnosti této technologie a současný návrh aktualizace státní energetické koncepce, který zpracovalo ministerstvo průmyslu a obchodu, zmiňuje technologii CCS pouze okrajově s využitím v dlouhodobém horizontu někde až po roce 2040.

Alternativní opatření, jako jsou především investice do energetických úspor, do modernizace průmyslových a energetických provozů, racionální rozvoj obnovitelných zdrojů nebo jaderné energie, se v současnosti jeví v České republice jako ekonomicky a energeticky smysluplnější.

Z našeho pohledu je důležitá podpora vědy a výzkumu technologií CCS, ať již v oblasti geologie, ekonomiky, managementu, samozřejmě životního prostředí, ale také hodnocení případných rizik. Prioritou ale musí být dokončení a úspěšný komerční provoz velkých evropských demonstračních projektů, ze kterých by bylo potom možno čerpat praktické zkušenosti pro eventuální širší uplatnění této technologie v praxi. Tolik velmi krátce a stručně k tomuto materiálu. Jsem samozřejmě připraven odpovídat na vše eventuální dotazy. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře. Opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval těmito tisky, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 59/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi nejprve několik obecnějších poznámek. A to z toho důvodu, že zjišťuji, že zájem o evropskou agendu roste. Vyplynulo to jak ze včerejší rozpravy, tak i ze zahájení nebo z počátku našeho dnešního sezení.

Jednak chci poděkovat za tu rozpravu, která se včera vedla a dneska v ní pokračujeme. Pak bych rád zdůraznil, že projednávání formulování stanovisek k dokumentům EU je dlouhodobá záležitost. Včera, jestli si dobře pamatuji, asi dvakrát, kdy jsme tady otvírali tzv. Zelené knihy, byla konstatovaná určitá přílišná obecnost. Je to logické, protože je to komunikační dokument, kterým je zahajovaná určitá debata, určitá diskuse, která postupně spěje k tomu, že vznikne nějaký návrh legislativního aktu a ten akt po jeho přijetí my musíme transponovat do našeho národního právního řádu.

Já si dovoluji jenom připomenout jednu skutečnost, která nastala asi před rokem v Senátu. Asi si to někteří z vás vybaví, kdy jsme projednávali novelu zákona o hospodaření s energií. Velice jsme se podivovali a rozčilovali nad některými ustanoveními této novely. Připomínám energetické štítky a tak podobně. Tehdy jsem vystoupil s tím, že rok před tím jsme tady měli příslušné dokumenty, ještě v té podobě těch komunikačních dokumentů, a tři naše výbory je projednaly, ale vzaly na vědomí. Neuplatnily žádnou připomínku.

Takže je to skutečně běh na dlouhou trať a je někdy velice problematické sledovat celý ten proces vzniku něčeho, co pak ve finále zjistíme, že nám moc nevyhovuje, že se nám nelíbí, ale v podstatě díky naším závazkům k EU už musíme potom nějakým způsobem to promítnout do naší národní legislativy. A leckdy to hodně bolí. Takže jenom zdůrazňuji, že skutečně na začátku jsou komunikační dokumenty, které jsou někdy dosti obecné, ale směřují k něčemu, co se nám ne vždy hodí a ne vždy nám líbí.

Pak jsme tady diskutovali i tu záležitost, jaký má efekt to našeho usnesení, které odesíláme do komise a samozřejmě i vládě. Rád bych připomněl jenom jednu věc, kterou možná nedostatečně využíváme. Je to doložka, kterou připojujeme ke každému našemu usnesení, které se týká evropských dokumentů. Je to v závěru, cituji:

"Senát Parlamentu ČR žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko o navazujících iniciativách." Takže to zatím velice málo využíváme a ani komunikace – včera jsme hovořili o komunikaci mezi mezinárodními parlamenty a komisí. Ale jde i o komunikaci mezi naší parlamentní komorou a vládou.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Pane předsedo výboru, já si dovolím vám do toho vstoupit. Teď jsme v režimu zpravodajské zprávy, hovoříte sice k věci, ale to by patřilo do rozpravy. (Mluví oba řečníci najednou.)

Senátor Miroslav Krejča:  Končím, končím, avizoval jsem na začátku pár obecných poznámek. Takže nyní k tomuto materiálu.

Je to materiál, který jsme projednávali, já už jsem to včera zmínil, v bloku celkem pěti dokumentů. Jeden z nich jsme projednali včera, byl v gesci ministerstva průmyslu a obchodu, ty zbývající čtyři materiály jsou v gesci ministerstva životního prostředí. Doporučení, které k tomuto materiálu, nebo k tomuto dokumentu přijal výbor pro záležitosti EU, je kritické. Nebudu jej zde načítat, každý máte k dispozici pod příslušným senátním tiskem. Výhodou těchto čtyřech tisků, včetně toho, který teď projednáváme, je to, že za gestora při projednávání v našem výboru, ale i v dožádaných výborech, byl tehdejší náměstek, nyní ministr, takže je tady kontinuita a v podstatě jsme vydebatovali a vydiskutovali naše názory. Jak názory gesčního ministerstva, tak názory našich výborů.

My jsme se obrátili na výbory VUZP a VHZD v případě tohoto dokumentu, ty k tomu přijaly příslušná stanoviska. My jsme tato stanoviska respektovali, integrovali jsme do našeho doporučení a toto doporučení doplnili o některé další skutečnosti. Takže to je geneze vzniku materiálu, který vznikl doporučením našeho výboru, který máte před sebou.

Já jenom stručně okomentuji – záměr ukládání oxidu uhličitého do ekologických struktur je velice z mého hlediska riskantní záměr. Je to další z úletů EU, který byl vyvolán klimatickou hysterií. Nese s sebou velká rizika, nese s sebou i to, co tady zmínil pan ministr, velkou ekonomickou neurčitost. Efektivita jak z hlediska financí, tak z hlediska účinnosti je velice problematická, proto to naše doporučení je značně kritické. Jsem rád, že obdobně se staví k této problematice i gesční ministerstvo a pan ministr.

Děkuji vás za pozornost a žádám vás o podporu tohoto našeho doporučení. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Dále tento tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a já se ptám, zda si přeje vystoupit pan senátor Jiří Bis? Přeje, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Bis:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Uvedenou problematikou se zabýval energetický podvýbor a výbor pro hospodářství, který na své 13. schůzi přijal 111. usnesení, které říká, že výbor vyjadřuje souhlas s 16. usnesením podvýboru pro energetiku ze dne 18. června ke sdělení komise Evropského parlamentu, Radě evropskému, hospodářskému a sociálnímu výboru a odboru regionů o budoucnosti, zachytávání a ukládání uhlíku v Evropě. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi jednání Senátu Jiřího Bise a pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi výboru.

K přijatému usnesení bych chtěl doplnit dvě drobnosti. Všeobecně je považován tento způsob řešení problému uhlíku za velmi exotický. Snad nově se v diskusi objevilo to, že nikdo nesleduje bezpečnost, to znamená, co se stane v případě, že uložený kysličník uhličitý se znovu nějakým způsobem uvolní do přírody. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také a tento tisk projednal také výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A já se ptám pana senátora Miloše Vystrčila, zpravodaje tohoto výboru, jestli chce vystoupit? Chce. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se zabýval uvedenou problematikou na své 12. schůzi 19. června 2013. Přijal stanovisko. Stanovisko má dvě části.

V první části konstatuje, že v současné době i na základě zprávy, která byla podkladem jednání pro výbor, ukládání a zachycování oxidu uhličitého v gelujících strukturách nemá hospodářskou ani společenskou perspektivu.

A druhá část toho stanoviska říká, že je potřeba o tomto způsobu ukládání oxidu uhličitého otevřeně jednat a zvažovat jeho další perspektivy. Toto stanovisko bylo dle mého názoru hodnotným způsobem zapracováno do stanoviska výboru pro evropské záležitosti a v tomto směru si myslím, že výbor pro evropské záležitosti odvedl dobrou práci a není důvod, aby za výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí navrhoval nějaká další usnesení.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane kolego, otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Hlásí, pan senátor Miloš Vystrčil, prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Já se omlouvám, paní předsedající, pane ministře, ale já jsem nechtěl být napomínán podobně jako můj kolega Krejča za to, že tam budu ještě říkat nějaké své osobní názory. Já jenom zase velmi stručně – v podobném duchu, jako jsem vystupoval včera a do jisté míry to spíše ode mě berte jako ocenění současného přístupu Evropské komise. My se zpravidla o obsahu sdělení – v tomto případě Sdělení Komise Evropského parlamentu Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o budoucnosti zachytávání a ukládání uhlíku v Evropě - nebavíme. Já jenom chci upozornit, že materiály EK vykazují zvláštní schizofrenii. Ta schizofrenie spočívá v tom, že pokud si materiál prostudujete, tak skutečně zjistíte, že v současné době i samotný materiál na základě provedených zjištění konstatuje, že CCS technologie disponuje, nebo vlastně nedisponuje, nebo má nedostatek hospodářské a společenské perspektivy. Je negativně vnímána, vykazuje neperspektivu a vykazuje poměrně závažné problémy. Upozorňuji, že projekty, které byly v EU realizovány, nebo se realizují, byly všechny neúspěšné. Jeden neúspěšný skončil v Německu, dalších 5 neúspěšných pokračuje s velkými ekonomickými problémy, a pokud nějaký projekt komerční, který pracuje s technologií CCS dneska je realizován, tak je mimo EU. A po tomto řekl bych kritickém zhodnocení současné situace se následně dočkáme závěru, který říká, že je potřeba na věcech dále pracovat a dále je podporovat. Mně to připadá podobné, jako kdybyste provedli prověrku toho, zda nějaká osoba má matematické myšlení, případně schopnost analyticky myslet, a poté, co zjistíte, že to u ní tak není, že spíš je nadaná hudebně nebo nějakým jiným způsobem, byste následně jako závěr učinili to, že je potřeba ho dát studovat matematicko-fyzikální fakultu.

Takže v tomto směru naštěstí takové závěry tady nečiníme, a proto já prosím, abyste usnesení výboru pro evropské záležitosti podpořili.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji. Nikoho dalšího do diskuse nemám přihlášeného, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana ministra, zda chce ještě sdělit něco k proběhlé rozpravě.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Jan Podivínský:  Děkuji. Vážená paní předsedající, já bych jenom krátce zareagoval na pana senátora s tím, že my skutečně nepodporujeme studium na matematicko-fyzikální fakultě ani tu technologii - verbis expresis jsem jenom uvedl, že z našeho pohledu důležitá podpora vědy a výzkumu této technologie. To znamená, že není možné omezovat vědecký výzkum v této oblasti. Nicméně tu technologii jako takovou – myslím, že vyplynulo naprosto transparentně z mého projevu – nepodporujeme. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji, pane ministře. Pane garanční zpravodaji, prosím, abyste shrnul rozpravu a sdělil, jak budeme hlasovat.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji za slovo. Ještě jednou se omlouvám za ten můj úvod.

V rozpravě vystoupili dva senátoři, z toho jeden dvakrát, jako zpravodaj dožádaného výboru a potom jako senátor. Já bych chtěl tady velice ocenit práci dožádaných výborů, protože jejich stanoviska jsou pro nás velice důležitá. Dávají nám odbornou dimenzi, kterou pak jenom provazujeme a rozšiřujeme o dimenzi evropskou. Ze všech vystoupení zazněla podpora navrhovanému doporučení naším výborem a já vás tímto pokorně žádám, abyste i vy hlasováním vyslovili podporu našemu návrhu. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano. Děkuji, pane senátore. Byl tedy dán návrh, abychom hlasovali o návrhu, tak jak ho formuloval výbor pro záležitosti EU.

Aktuálně je přítomno v sále 61 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31. Budeme hlasovat o návrhu usnesení výboru pro záležitosti EU, tak jak bylo představeno zpravodajem.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 30 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji všem zpravodajům. Děkuji panu ministrovi, kterého ale ještě nepropustíme, protože dalším bodem, který budeme projednávat, je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Nová mezinárodní dohoda o změně klimatu: jak koncipovat mezinárodní politiku v oblasti klimatu po roce 2020 Konzultativní sdělení

Tisk EU č. K 060/09

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 60/09 a 60/09/01. Opět prosím ministra životního prostředí pana Podivínského, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Jan Podivínský:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, Evropská komise 26. března t. r. přijala Konzultativní sdělení nazvané Nová mezinárodní dohoda o změně klimatu; jak koncipovat mezinárodní politiku v oblasti klimatu po roce 2020. Tento dokument zahajuje veřejnou konzultaci s cílem zmapovat postoje k budoucímu směřování mezinárodní politiky v oblasti ochrany klimatu v letech 2020 až 2030. V rámci této konzultace, která trvala do 26. června zaslala Česká republika svůj příspěvek, který byl připraven naším resortem. Samotné sdělení se zaměřuje na přípravu nové mezinárodní dohody, která má být předložena a schválena do konce roku 2015 tak, aby mohla vstoupit v platnost nejpozději do roku 2020. Klíčovým úkolem této dohody má být začlenění stávajících závazných i nezávazných opatření a cílů pod hlavičkou Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu a Kjótského protokolu do jednoho uceleného rámce.

Sdělení Komise poukazuje především na nedostatečnost aktuálního režimu vzhledem k cíli zabránit nárůstu průměrné globální teploty o více než 2 stupně Celsia ve snaze předejít negativním dopadům změny klimatu na lidskou společnost, ekonomiku a životní prostředí. Současné závazky v rámci Kjótského protokolu pokrývají pouze necelých 15 % světových emisí, což je z hlediska stabilizace a následného snížení světových emisí naprosto nedostatečné.

Dokument opakovaně poukazuje hlavně na potřebu překonání zastaralého rozdělení světa na onen bohatý sever a chudý jih, respektive země rozvinuté a země rozvojové, a to v situaci, kdy podíl největších a rozvíjejících se ekonomik na světovém hospodářství i emisích prudce roste.

Přes snížení emisí v EU, ve Spojených státech amerických v roce 2012 – celkové globální emise spojené s energetikou – šlo o nárůst 1,4 % těchto emisí. Emise EU se naopak dlouhodobě snižují, v současné době představují už jen přibližně 11 % celkových celosvětových emisí. Evropská unie je již nyní velmi blízko naplnění svého 20procentního redukčního cíle pro rok 2020 a podle některých analýz jsme při započtení všech dodatečných mechanismů tohoto cíle dosáhli již nyní, to znamená se 7letým předstihem.

Postoj ČR dle schválené Rámcové pozice z dubna t. r. lze ve stručnosti shrnout v těchto třech bodech:

Za prvé – ČR podporuje přijetí nové mezinárodní právně závazné dohody ve formě protokolu k úmluvě do roku 2015 a nový protokol, který by měl vstoupit v platnost nejpozději v roce 2020 musí zahrnovat co nejširší okruh států a vymezit odpovídající závazky pro všechny nejvýznamnější světové ekonomiky a emitenty skleníkových plynů.

Za druhé – nový rámec by měl překonat zastaralé rozdělení světa ze začátku 90. let minulého století na země rozvinuté a země rozvojové a rozšířit odpovědnost jednotlivých států v rámci principu společné, avšak diferencované odpovědnosti jednotlivých států za snižování emisí skleníkových plynů. Zejména je potom nezbytné adekvátní zapojení nových ekonomických velmocí, jako jsou Čína, Brazílie a Indie.

Za třetí – dohoda musí reflektovat potřebu celosvětově snižovat emise skleníkových plynů, podporovat růst globální ekonomiky, přispívat k jistotě investorů, rozvoji vědy a výzkumu v oblasti nízkouhlíkových technologií a zejména najít odpovídající řešení pro riziko ohrožení konkurenceschopnosti a úniku uhlíku. Zvláštní pozornost by pak měla být věnována flexibilitě budoucího režimu tak, aby při zachování environmentální integrity budoucí rámec respektoval případné změny ekonomických cyklů v jednotlivých zemích. Měl by odpovídat také vědeckým poznatkům o probíhající změně klimatu zejména s ohledem na připravovanou 5. hodnotící zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu, která bude zveřejněna v průběhu tohoto a začátkem následujícího roku.

Závěrem mi dovolte konstatovat, že důležitý milník na cestě k přijetí nové dohody představuje připravovaná Konference OSN o změně klimatu v listopadu t. r. ve Varšavě, které se samozřejmě budeme aktivně účastnit. Koordinovaná pozice EU může významně přispět k úspěchu mezinárodních jednání, přestože klíčová bude, jak jsem o tom již hovořil, zejména konstruktivní spolupráce a zapojení velkých emitentů – Spojených států, Číny, Indie, Brazílie a Ruska, neboť, jak jsem již uvedl, Evropská unie se podílí na světových emisích jen přibližně jednou desetinou a sami tak v produkci globálních emisí svět nejen že nespasíme, ale v podstatě ani tuto problematiku zásadně neovlivníme.

Děkuji vám tímto za pozornost a těším se na diskusi. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře. Výborem, který se zabýval těmito tisky, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 60/09/02. Zpravodajem výboru je opět pan senátor Miroslav Krejča, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, dostáváme se k dalšímu dokumentu, který jsme projednávali a provazovali i s těmi zbývajícími. Sdělení Komise obsahuje otázky, na které Komise očekává v rámci veřejné konzultace odpovědi. Mně z formulace těchto otázek vyplývá určitá bezradnost Komise, která si neví rady, co a jak dál a jak ospravedlnit a zdůvodnit některá svá předchozí rozhodnutí, v jejichž důsledku došlo k částečné destabilizaci a deformaci energetického trhu, zdražení energie pro koncové uživatele a v podstatě i ohrožení konkurenceschopnosti evropských ekonomik. Tyto otázky měly být položeny a pokládány mnohem dříve a samozřejmě i zodpovězeny, než se popustila uzda tomu, co já nazývám klimatickou hysterií. Jakékoli dohody a závazky v této oblasti musí plně respektovat úroveň vědeckého poznání. Musí respektovat dostupné technologické možnosti, vytvářet stabilní podnikatelské prostředí a hlavně neznevýhodňovat Evropu proti jiným světovým regionům.

Samozřejmě jednou z otázek je i to, co vůbec pozitivního a smysluplného přinesly drahé a velice pompézní globální summity k otázkám změn klimatu, ať už to bylo Kjóto, Kodaň, Cancún, Durban, Dauhá. Takže někdy je to spíš takový trošičku cirkus, než něco smysluplného a užitečného.

K tomuto materiálu jako dožádaný výbor přijal stanovisko VUZP. My jsme toto stanovisko plně integrovali do našeho doporučení. Připojili jsme k tomu některé další skutečnosti, hlavně provázanost na některá naše dřívější usnesení. Je to například usnesení z 25. dubna letošního roku č. 175 ke Zprávě EK o stavu evropského trhu s uhlíkem v roce 2012 apod. Naše doporučení, stejně jako v případě předchozího tisku, je spíše kritické k tomuto materiálu Komise a já vás tímto žádám o jeho podporu. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji, pane senátore. Opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Tento tisk projednal také VUZP a já se ptám pana senátora Vystrčila, zpravodaje tohoto výboru, zda chce vystoupit. Ano, prosím, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, výbor se materiálem zabýval na své 12. schůzi 19. června 2013. Přijal stanovisko, které bylo zapracováno do materiálu, který předkládá pan kolega Krejča za výbor pro evropské záležitosti. Stanovisko našeho výboru obsahovalo dvě věci. První je, že upozorňuje na osamocenost snažení EU z hlediska snižování emisí CO2 v porovnání se státy, které se nacházejí mimo EU, já o tom budu mluvit potom ještě v rozpravě. A druhá věc – upozorňovalo na nerovnováhu z hlediska regionálního rozvoje, neboť je evidentní, že environmentální princip je potom nadřazován v některých případech principu společenské soudržnosti, případně ekonomické stability, což samozřejmě pro udržitelný rozvoj není dobře. To je závěr, který není závěrem politickým, ale závěrem řekněme vědeckým z oblasti regionálního rozvoje. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji také, pane senátore. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se přihlásil pan senátor Vystrčil opět, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, pane ministře, já považuji za slušné, abych závěry našeho výboru alespoň trošku vysvětlil. První věc, o které jsem mluvil, je osamocenost snažení EU z hlediska snižování CO2 a do jisté míry nesmyslnost tohoto snažení. Zkusím to vysvětlit na velmi jednoduchých příkladech. Pokud byste měli čas a do materiálu se podívali, tak zjistíte, že z hlediska porovnání produkce hrubého domácího produktu na obyvatele, pokud vezmeme EU jako jedničku, tak v Číně je produkce hrubého domácího produktu na obyvatele asi dneska třetinová a v USA je zhruba produktivita práce, respektive produkce HDP na obyvatele asi jedna a půl násobná proti průměru v EU. Čili opakuji, pokud EU je jedna, tak Čína jedna třetina na obyvatele a USA 1,5 na obyvatele. Pokud se podíváme na roční emise skleníkových plynů, tak je to tak, že emise na obyvatele je v případě EU a Číny srovnatelná, zhruba 10 tun na obyvatele, a v případě USA je to dvojnásobek, zhruba asi 20 tun na obyvatele.

A teď, k čemu chci dojít. Protože dneska Čína má asi jednu třetinu HDP na obyvatele proti Evropě a vzhledem k hospodářskému růstu Číny je evidentní, že musí nutně dojít, i kdyby Čína dělala kdoví co, k tomu, že tam emise budou zásadním způsobem ještě stoupat a Čína se dostane za několik let minimálně na 15 – 20 tun na obyvatele. Namísto toho, aby EU, pokud chce věnovat nějaké prostředky na snižování emisí a myslí to skutečně celosvětově, investovala v Číně, málem řeknu zadarmo, když to takto řeknu, protože to je daleko efektivnější, tak se snažíme o jednotky procent snížit emise v EU.

A přitom nám o desítky až stovky procent emise celosvětově budou narůstat, protože v Číně nic takového nedělají. Je to celé nesmyslné snažení. Je to podobné, jako kdybyste se rozhodli, já nevím, zlepšit čistotu vody v rybnících v Čechách a dělali to tím způsobem, že by v Telči, v mém rodném městě, se rybníky čistily a ve všech ostatních městech ČR by se čištění nekonalo. Muselo by to dopadnout jedině tak, že sice v Telči by byly rybníky jakoby čistší, ale všude jinde by byly daleko více a více špinavější, což by v průměru znamenalo, že rybníky v celé ČR jsou špinavější.

Toto nesmyslné počínání EU je naprosto evidentní, je doloženo všemi fakty, přesto EU s tím není schopna nic udělat, a přestože si je toho vědoma, pořád pokračuje v nějakém tlaku na to, abychom dále emise snižovali, což má druhý dopad, a na to upozorňuje druhá část našeho usnesení, že potom to vede k tomu, že EU přestává být konkurenceschopná a přestává být schopná realizovat tzv. udržitelný rozvoj, resp. "trvale udržitelný rozvoj", což je hlavní princip a hlavní cíl kohezní politiky, protože udržitelný rozvoj je založen na rovnováze tří principů – environmentálního, ekonomického a sociálního. A pokud některý z těchto principů vy upřednostníte, tak jediná věc, která se stane, je potom to, že rovnováha těchto principů se naruší a jste na šikmé ploše. A co znamená být na šikmé ploše, všichni v ČR víme. A bohužel EU se díky svým nesmyslným snahám v oblasti navyšování environmentálního principu oproti principu ekonomickému a principu společenskému na šikmou plochu dostává a hrozí, že přestane být konkurenceschopná. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A dále v rozpravě vystoupí pan senátor Tomáš Jirsa. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážená paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, jenom krátkou poznámku. Souhlasím se vším, co říkal můj lépe připravený předřečník. Jsou to prostě šílené bláboly s globálním oteplováním. Ale myslím, že tady zaznělo, že jde o právně nezávaznou dohodu. A budeme-li trvat na tom, že to bude právně nezávazná dohoda, tak prostě ať si dělají v Bruselu co chtějí, když už s tím nejsme schopni nic dělat. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Nikoho dalšího nemám přihlášeného do rozpravy. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit? Nikoho nevidím, rozpravu tedy uzavírám.

Ptám se pana ministra, zda se chce vyjádřit? Nechce, děkuji vám. Garanční zpravodaj ano. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji, já jenom stručně. Vystoupili dva senátoři, z toho jeden dvakrát. Jejich vystoupení plně korelují s doporučením, které vám k hlasování předložil výbor pro záležitosti EU, a já tedy opakovaně žádám o jeho podporu. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také za shrnutí. Můžeme tedy přistoupit k hlasování o usnesení, tak jak nám bylo předloženo.

V sále je aktuálně přítomno 60 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, jak nám bylo předloženo výborem pro záležitosti EU.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 31 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji opět zpravodajům i panu ministrovi.

A v podobném tématu budeme pokračovat, protože dalším naším bodem je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu

Tisk EU č. K 064/09

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 064/09 a K 064/09/01. Prosím opět pana ministra životního prostředí Tomáše Jana Podivínského, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Jan Podivínský:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi vám představit rámcovou pozici ČR připravenou ke Sdělení Evropské komise Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu, neboli tzv. adaptační strategie EU, která byla schválena výborem pro EU dne 14. května letošního roku.

Dokument představuje dlouhodobou strategii pro zvýšení odolnosti EU vůči negativním dopadům změny klimatu. ČR podporuje všechny tři hlavní cíle, které jsou v adaptační strategii EU prezentovány, tedy za prvé zvýšit odolnost členských států, za druhé zlepšit informovanost pro rozhodování o problematice adaptace na změnu klimatu, a za třetí zvýšit odolnost klíčových zranitelných sektorů vůči negativním dopadům změny klimatu.

Přes tuto podporu České republiky se k některým aktivitám navrženým Evropskou komisí stavíme značně rezervovaně. Nepodporujeme přijetí žádného nového legislativního závazku, a to ani později, ani teď, žádného, který by nařizoval členským státům přípravu nebo implementaci národních adaptačních strategií předepsaným způsobem. Podle našeho názoru by adaptační strategie EU měla být flexibilní, měla by motivovat, pomáhat a podporovat vytváření a začleňování adaptačních aktivit tam, kde je to vhodné, potřebné a především efektivní.

Území ČR, které se nachází v relativně bezpečném, mírném klimatickém pásu, je již dnes bezprostředně ovlivněno výskytem sucha nejenom v zemědělsky produktivních oblastech. Ještě výraznější jsou samozřejmě naše negativní zkušenosti s extrémními situacemi opačného rázu, tedy s povodněmi, které za posledních 20 let způsobily významné škody na majetku a ovlivnily životy tisíců našich českých domácností. Zvýšil se počet povodní, frekvence i intenzita.

Za nejzranitelnější sektory v tomto směru lze označit zemědělství, lesnictví a samozřejmě i vodohospodářství.

V následujících dekádách je tedy třeba se změnou klimatu a souvisejícími negativními dopady počítat a snažit se jim efektivně přizpůsobit a minimalizovat ekonomické, eventuálně jiné škody.

Problematika adaptace je relativně nový pojem, přesto mnohá opatření, která lze označit jako preventivní nebo adaptační, jsou známá již řadu let. Lze sem zařadit například revitalizace říčních koryt, které mj. zvyšují zadržování vody v krajině, nebo další přírodě blízká protipovodňová opatření, kultivaci odolných zemědělských plodin, systémy včasného varování a zvládání rizik a další, tak jak nám ukazují povodně a zkušenosti i v letošním roce.

Problematika adaptace na změnu klimatu je jednou z priorit ČR, je součástí státní politiky životního prostředí 2012 až 2020 a ministerstvo životního prostředí plánuje v nejbližších měsících předložit vlastní národní adaptační strategii ČR, na které spolupracujeme i s ostatními resorty a která zohledňuje naše národní praktické zkušenosti, jak jsem již uvedl, i z letošních povodní.

Tolik k tomuto materiálu. Zatím děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Výborem, který se zabýval těmito tisky, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 64/09/02. Zpravodajem výboru je opět pan senátor Miroslav Krejča, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji za slovo. Domnívám se, že tento dokument měl být v podstatě předložen již mnohem dříve. Namísto, abychom bojovali s větrnými mlýny nebo poroučeli větru dešti, bychom se měli zabývat tím, jak reagovat a jak se připravit na změnu vnějších podmínek.

Nelze popírat, že dochází ke změnám klimatu, ale změny, které jsou leckdy podsouvány lidstvu, že to zavinilo lidstvo, jsou myslím trošku přehnané, protože velkou roli, ne-li dominantní, tady hrají přírodní, přirozené cykly, především cykly sluneční aktivity a ty my nezměníme. Je tedy potřeba skutečně opustit ideologii poručíme větru dešti a přejít na ideologii přizpůsobení se poznání chodu přírodních jevů, minimalizace negativních vlivů, antropogenních vlivů, které tady vždycky budou. Pakliže bychom je chtěli zcela eliminovat, museli bychom spáchat hromadnou globální sebevraždu a přestat existovat jako živočišný druh, protože jako živočišný druh si uzurpujeme a budeme vždy uzurpovat víc, než ve skutečnosti potřebujeme a budeme potřebovat. Ale to je nám vlastní a v tom se nezměníme.

Tento dokument měl tedy být předložen již mnohem dřív a mnohem dřív se mělo začít diskutovat o tom, jak reagovat na změny prostředí. Pan ministr tady zmínil negativní změny, ale v klimatických změnách nemůžeme vidět pouze negativa, některé změny klimatu přinášejí třeba i pozitiva. Záleží samozřejmě na tom, jak na to pohlížíme, z které strany a v jakém klimatickém pásu se momentálně nacházíme.

Čemu musíme věnovat neustále velkou a zvýšenou péči, to je péče o základní zdroje, bez kterých nemůžeme existovat, to je voda a půda. A tomu jsme zůstávali a zůstáváme za poslední období hodně a hodně dlužni a způsobili jsme celou řadu nevratných škod právě i díky nesmyslným opatřením, nesmyslné podpoře některých aktivit i v oblasti třeba zemědělské produkce. Mám tím na mysli energetické plodiny, které nám z úrodných půd dělají neúrodné hlušiny. A když do toho započteme veškeré externality, tak samozřejmě ve vztahu k produkci skleníkových plynů je to horší, než kdybychom použili standardně např. fosilní zdroje.

O tom všem je tento materiál. V případě tohoto materiálu se k němu nevyjadřoval žádný z dalších odborných výborů. Doporučení, které máte před sebou, vzniklo pouze na platformě našeho výboru, to znamená výboru pro záležitosti EU, ale je plně v souladu s rámcovou pozicí vlády. Projednávali a diskutovali jsme to na dvou sezeních výboru, 2. července a 17. července 2013. A je plně provázáno s ostatními dnes předkládanými doporučeními a usneseními a je provázáno a propojeno i s některými usneseními, která jsme přijali již dříve, ať už je to např. usnesení k návrhu nařízení o zřízení programu pro životní prostředí, oblast klimatu (LIFE), je to usnesení z března 2012, případně usnesení z října 2012, které se týkalo evropského inovačního partnerství v oblasti hospodaření s vodou, nebo usnesení z dubna 2010, které se týkalo strategie Evropy 2020, případně z března 2011, které se týkalo stěžejní iniciativy Strategie Evropa 2020 – unie inovací.

To vše jsme do toho zahrnuli, porovnali, provázali, aby námi předkládané doporučení bylo plně kompatibilní s tím, co jsme v této nebo v případně navazujících oblastech již projednávali na půdě Senátu a jak jsme se k tomu postavili.

Žádám vás tímto o podporu našeho doporučení. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Nikoho v této chvíli nevidím, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se ještě pana ministra, zda chce závěrečné slovo? Nechce, děkuji. Pan zpravodaj také ne.

Byli jsme seznámeni s návrhem usnesení výboru pro záležitosti EU a můžeme tedy o něm hlasovat.

V sále je aktuálně přítomno 62 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 32. Budeme hlasovat o návrhu usnesení výboru pro záležitosti EU, tak jak nám bylo předloženo předsedou výboru panem senátorem Miroslavem Krejčou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 32 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 44, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji.

A téma klimatu a energetiky ještě neopustíme, protože dalším bodem je

 

Zelená kniha - Rámec politiky pro klima a energetiku do roku 2030

Tisk EU č. K 057/09

Materiály jsme obdrželi jako senátní tisky č. K 57/09 a K 57/09/01. Prosím opět pana ministra životního prostředí, aby nás seznámil s návrhem.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Jan Podivínský:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky a páni senátoři, mně se vždycky v senátních výborech velmi líbilo a jak jsem se teď přestěhoval ze čtvrtého patra do pátého u nás na resortu, už nemám tu čest v senátních výborech se objevovat, tak si to s dovolením dnes tady užívám a nahrazuji.

Evropská komise dne 27. března 2013 přijala Zelenou knihu o rámci klimatické a energetické politiky do roku 2030 a současně i k obsahu dokumentu zahájila veřejnou konzultaci, která byla ukončena počátkem července. V průběhu září budou členské státy seznámeny s výsledky této veřejné konzultace, v rámci které ČR rovněž zaslala svůj příspěvek.

Česká republika v dubnu letošního roku schválila pozici k této Zelené knize, jejíž vypracování bylo v gesci ministerstva průmyslu a obchodu a na níž ministerstvo životního prostředí s gestorem úzce spolupracovalo. Naši pozici charakterizuje zejména značná rezervovanost vůči rychlému přijímání nových cílů, aniž by implementace současného klimaticko-energetického balíčku prošla důkladnou analýzou a návrh nového rámce do roku 2030 byl posouzen z hlediska dopadů a nákladů na jednotlivé členské státy a na sektory ekonomiky v EU i v jednotlivých členských zemí Unie.

EU v současné době již téměř dosáhla svého cíle – snížení emisí o 20 % do roku 2020 – o tom jsem hovořil v předešlé Zelené knize. Podíl obnovitelných zdrojů v EU dosáhl 13 %, což odpovídá průběžnému cíli pro dosažení 20% podílu v roce 2020. Naopak v druhé základní oblasti, v oblasti energetické účinnosti zatím EU není na dobré cestě k dosažení svého cíle. V roce 2012 však byla přijata nová směrnice o energetické účinnosti, která zavádí řadu opatření ke snížení konečné spotřeby energie. A jde zde zejména o oblast energetické náročnosti budov.

S přihlédnutím k energetickému cestovnímu plánu a plánu přechodu na nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050 Česká republika zdůrazňuje princip technologické neutrality. Nový rámec musí být formulovaný dostatečně flexibilně, tak, aby si jednotlivé členské státy EU mohly zvolit pro ně nejvhodnější opatření s nejnižšími náklady, a nikoliv, aby tato opatření byla paušálně diktována Evropskou komisí všem členským zemím.

Hospodářská situace a situace na energetickém trhu se od přijetí cílů 2020 v mnohém změnila, zejména v důsledku dlouhodobé hospodářské krize, ale také v souvislosti s prudkým rozvojem těžby břidlicového plynu v USA. Mnohem větší váha by tak měla být kladena na mezinárodní kontext a možné dopady na konkurenceschopnost, stimulaci energetického růstu a také na synergii přijatých politik a opatření.

Základem klimaticko-energetické politiky EU by přitom měl být i nadále systém emisního obchodování. Tento systém ale musí poskytovat jasné a dlouhodobé signály pro investory v podobě ceny uhlíku a za účelem stabilizace a zefektivnění systému by měly být pečlivě zváženy také budoucí reformní kroky tohoto systému.

Pro odvětví mimo emisní obchodování EU ETS by takovým základem mohla být uhlíková daň.

Klíčové je rovněž dokončení liberalizace energetického trhu a postupné odstraňování jeho deformací, a to především provozní podpory obnovitelných zdrojů energie. Další rozvoj těchto obnovitelných zdrojů musí být doprovázen potřebným rozvojem infrastruktury a sítí, včetně jejich řízení, jinak hrozí výpadky energetického systému. Dlouhodobým zájmem by také měla být efektivní a konzistentní klimaticko-energetická politika EU, která tvoří dlouhodobě stabilní prostředí pro investice a jejíž cíle a nástroje si nad to vzájemně nebudou konkurovat. Cíle a opatření musí reflektovat měnící se národní i mezinárodní kontext a současně poskytnout také nezbytnou dlouhodobější jistotu podnikatelské sféře a také domácnostem ohledně ceny uhlíku a návazných energetických služeb.

Vítáme pečlivou přípravu rámce do roku 2030 a budeme k ní též aktivně přistupovat s ohledem na prosazování zájmu ČR, jak jsem o tom před chvílí hovořil. Tímto by měla být také zajištěna dostatečná legitimita a podpora občanů a firem jak u nás, tak v dalších členských státech, neboť jen tímto postupem lze dlouhodobě posílit pozici EU v mezinárodních jednáních a zajistit trvalý přechod evropské ekonomiky k racionálním nízkouhlíkovým technologiím.

Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře, a ještě jednou vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Výborem, který se zabýval těmito tisky, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 57/09/02. Zpravodajem výboru je opět pan senátor Miroslav Krejča, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji za slovo. Dovolím si začít dvěma citáty, ale ujišťuji, že plně souvisí s projednávanou problematikou. Jsou to citáty z úst eurokomisařů EU, kteří jsou zodpovědni za tyto oblasti, to znamená za oblast energetiky a za oblast klimatu.

Začnu citátem komisaře odpovědného za energetiku Günthera Oettingera: "Musíme rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 vymezit co nejdříve, abychom zajistili patřičné investice, které nám přinesou udržitelný růst energií za dostupné konkurenční ceny a větší spolehlivost energetických dodávek. V novém rámci musíme zohlednit dopady hospodářské krize, ale musíme být také dostatečně ambiciózní, abychom dosáhli nutného dlouhodobého cíle, jímž je snížit do roku 2050 emise o 80 až 95 %."

Tolik citát Günthera Oettingera.

A dovoluji si teď citovat Connie Hedegaard, eurokomisařku pro oblast klimatu: "Závislost Evropy na fosilních palivech ze třetích zemí každým rokem vzrůstá. Pro Evropany z toho vyplývají faktury s vyššími a méně cenově dostupnými sazbami za energii. To není žádoucí ani pro klima, ani pro naše hospodářství a konkurenceschopnost. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli, že Evropa by se měla do roku 2050 stát společností s nízkou produkcí uhlíku. Stanovili jsme si cíle do roku 2020, ale pro většinu investorů je tento termín příliš krátký. Je čas vymezit si cíle do roku 2030. Čím dříve tak učiníme, tím větší jistotu poskytneme našim společnostem a investorům a čím ambicióznější ty cíle budou, tím lépe pro klima."

Já nevím, jak na vás, ale na mě působí tyto výroky dosti depresivně a pakliže bychom se měli ubírat touto cestou, v souladu s těmito výroky komisařů zodpovědných za tyto oblasti, tak se děsím poněkud roků příštích.

A teď k vlastnímu materiálu. Klimatická hysterie rozpoutaná na podkladě ne zcela dostatečně podložených vědeckých závěrů a predikcí především narušila dosavadní energetická schémata. Nefunkční systém EU ETS, to znamená emisních povolenek, ke kterému jsme se již několikrát vyjadřovali na půdě Senátu, vede spíše ke spekulacím s emisemi. Je potřeba je nahradit efektivnějším a průhlednějším nástrojem. Pan ministr tady zmínil například jeden z těchto možných nástrojů, kterým je tzv. uhlíková daň.

Současnou jak energetickou, ale bohužel i zemědělskou politiku EU, které opustily základní tržní principy, lze hodnotit jako koncepce, které leckdy víc škodí než pomáhají. Vedou k výrazným deformacím trhu, oslabují EU jak směrem dovnitř, tak ale i směrem ven a vnášejí i napětí mezi jednotlivé členské země EU. Evropa nemůže nadále ignorovat i to, jakým způsobem se ubírají ostatní globální hráči, ať už je to Čína, Indie, Rusko, Jihoafrická republika, USA, Brazílie a další. A taktéž musí do svých koncepcí a strategií promítnout to, že v posledních letech došlo a dochází k masivnímu zpřístupňování nových fosilních zdrojů energetických surovin. Už tady zazněla zmínka – břidlicový plyn, břidlicová ropa, ropné písky apod. To všechno vede k narušení dosavadní určité kvazirovnováhy mezi tradičními producenty a odběrateli energetických surovin. Lepší ekonomická dostupnost některých těchto zdrojů a jejich určitý přebytek na světových trzích také hrají svoji roli a my se nemůžeme tvářit, že to neexistuje, že to není. A svůj dopad má samozřejmě i to, jakým způsobem jsme se rozhodli podpořit a podporovat drahé a většinou velice obtížně regulovatelné tzv. obnovitelné zdroje energie.

To všechno jsou skutečnosti, se kterými se musíme nějakým způsobem ve vlastním zájmu, na základě pudu sebezáchovy, vyrovnat.

Doporučení, které předkládá do pléna Senátu k tomuto materiálu náš výbor, opět vychází ze dvou stanovisek dožádaných výborů, výboru VUZP a výboru VHZD, za což jim velmi děkuji. Tato jejich stanoviska jsou integrovaná do našeho finálního doporučení. Provázali jsme toto doporučení opět s některými dalšími dokumenty, ať již jsou to závěry Rady pro energetiku z prosince 2012, nebo usnesení Senátu z března 2012 k materiálům Komise Obnovitelná energie – významný činitel na evropském trhu s energií, nebo s usnesením z dubna 2013 ke Zprávě Komise o stavu evropského trhu s uhlíkem v roce 2012.

Je to opět plně kompatibilní se stanovisky dožádaných výborů. Je to plně v souladu s rámcovou pozicí vlády, gesčního ministerstva, jak tady prezentoval ve svém vystoupení pan ministr, a je to plně kompatibilní s těmi usneseními a s těmi dokumenty, které jsme tady na půdě Senátu již projednávali a ke kterým jsme příslušná usnesení přijali.

Tímto vás žádám o podporu tohoto našeho doporučení. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A ještě i vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Dále tento tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a ptám se pana senátora Bise, zda chce vystoupit se zpravodajskou zprávou? Je tomu tak. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Bis:  Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. Samozřejmě, jak energetický podvýbor, tak výbor pro hospodářství spolupracoval na uvedeném doporučení a stanovisku. A chtěl bych říci, že jako své 109. usnesení ze 13. schůze schválil, vyjádřil souhlas se 14. usnesením podvýboru pro energetiku ze dne 18. června k Zelené knize, Rámec energetiky pro klima a energetiku. Určuje zpravodajem pro jednání na schůzi Senátu senátora Jiřího a Bise a pověřil předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi výboru pro záležitosti EU.

Já bych chtěl pouze trochu doplnit některé argumenty, které byly diskutovány v Zelené knize, a to ke stanovisku, které je společné jak pro výbor pro hospodářství, tak pro evropský výbor. Pokud se domníváme, že systém EU ETS, to je obchodování s povolenkami, není vhodným nástrojem ke snižování, je to dost radikální stanovisko a řekl bych, že vychází z následujících podmínek.

Zaprvé, uvedený systém není schopen zajistit dlouhodobé, jasné podmínky pro investice v energetice. Je to systém, který neobstál v krizi. V krizi se ukázal, že nemá řešení. Je to systém, který vytváří tlak na velké zdroje a přesunuje spotřebu a emise do malých zdrojů, které nehlídá. Je to systém, který svými fluktuacemi narušuje investiční prostředí, je to systém, který v podstatě zatahuje energetické firmy místo do efektivní výroby energie do pochybných machinací na burze, protože povolenky jsou samozřejmě finančním derivátem. To je důvod, proč navrhujeme v tomto stanovisku, aby tento systém byl nahrazen jiným systémem, systémem účinným. Bohužel platí v EU, že když se ne zrovna vhodná a dobrá věc uchytí, tak změnit ji na rozumné stanovisko je nepředstavitelně obtížné. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane zpravodaji, otevírám rozpravu. Nemohu ještě otevřít rozpravu. Tento tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a já se ptám pana senátora Vystrčila, zda chce vystoupit. Ale v této chvíli ho nevidím, takže asi nemá zájem. Otevírám tedy rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se ještě pana ministra, zda chce mít závěrečné slovo? Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Jan Podivínský:  Děkuji, vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já jen bych krátce zareagoval na systém emisního obchodování EU ETS. Přes všechny kritické výhrady, které v systému také vidíme, tak je to v současné době jediný funkční nástroj, byť samozřejmě tam vidíme nutnou potřebu revize a úpravy toho systému. Ale jednoduchá eliminace tohoto systému v současné době podle našeho názoru možná není. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji a prosím pana garančního zpravodaje, aby shrnul rozpravu a řekl nám, o čem budeme hlasovat.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji. V rozpravě vystoupil jeden senátor, zpravodaj výboru VHZD. Já si dovolím zasuplovat nepřítomnost zpravodaje VÚZP. Stanovisko VÚZP je plně integrováno do našeho doporučení, takže jsme to plně akceptovali. Já děkuji dožádaným výborům za práci a energii, kterou tomu věnovaly. Děkuji vám všem za rozpravu, která proběhla k tomuto tisku, ale i k těm předchozím, a samozřejmě děkuji a velice oceňuji roli ministerstva a ministra životního prostředí, že se staví k této problematice, to znamená energie, klima, obnovitelné zdroje, velice realisticky, velice racionálně. A úplně na závěr vás opět pokorně požádám o podporu našeho doporučení. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji, pane zpravodaji, a my můžeme tedy přistoupit k hlasování o návrhu tak, jak byl předložen.

V sále je aktuálně přítomno 65 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, tak, jak bylo předloženo výborem pro záležitosti EU.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 33 se ze 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Já děkuji zpravodajům a děkuji panu ministrovi za ten maraton kolem klimatu a energií, kolem životního prostředí, a přeji mu hezký den. Děkuji.

A my se zde vystřídáme, protože maraton to byl i pro mě.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Budeme pokračovat dalším bodem programu našeho dopoledního jednání. A tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 147

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 147. Návrh uvede pan senátor Jiří Bis. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Bis:  Vážený pane místopředsedo, vážení kolegové a kolegyně. Zastupuji zde skupinu předkladatelů, kteří předložili tento senátní návrh. Chtěl bych upozornit, že předkládaná novela předmětného zákona byla iniciována Senátem, byl to senátní tisk č. 392, který předložil drobnou změnu platného zákona se snahou řešit existující problémy vyplývající z nastavené výši odvodů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu pro potřeby výstavby některých druhů veřejné infrastruktury.

Konkrétně se jednalo o stavby pro dopravu, elektroenergetiku, plynárenství a teplárenství a o průmyslové zóny. Návrh byl motivován snahou nezatěžovat výstavbu veřejně prospěšné infrastruktury zbytečnými finančními náklady a současně tím podpořit rozšiřování podnikatelských aktivit v České republice. K naplnění tohoto cíle bylo navrženo zahrnout výstavbu předmětných druhů infrastruktury a staveb s nimi souvisejících mezi případy, pro které nejsou předpisovány odvody za trvale odnímanou půdu ze zemědělského půdního fondu.

Uvedený návrh byl víceméně reakcí na schválení změny uvedeného zákona, který proběhl jako součást zákona o obnovitelných zdrojích, kde došlo zhruba k desetinásobnému navýšení poplatků za vynětí ze zemědělské půdy. Co zahrnoval původní návrh? Návrh zpřesňoval některé ekologické termíny, tzn. hlavně ekologické váhy vlivu skupin faktorů životního prostředí negativně ovlivňujících odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu a tím, že její koeficienty se snížily zhruba na polovinu, vyloučil se stávající model sčítání ekologických vlivů a faktorů životního prostředí, který byl nahrazen hlediskem nejvyšší ekologické váhy, a stanovily se podmínky, za kterých se při výpočtu za odnětí půdy neuplatní koeficient ekologické váhy vlivů na chráněné oblasti přirozené akumulace podzemních, povrchových vod a ochranná pásma vodních zdrojů 2. stupně.

K tomu by mělo dojít pouze v případech, kdy je půda odnímána pro účely a skladování na pozemcích, které tvoří souvislou plochu navazující na zastavěné území využívající pro tytéž účely nebo se nacházejí v průmyslových zónách schválené vládou, a tyto pozemky jsou k takovému účelu určeny platným územně regulačním plánem.

K tomu našemu senátnímu návrhu, který obsahoval zhruba 5 bodů, bylo v Poslanecké sněmovně přidáno dalších 94 bodů, které významným způsobem rozšířily – to by mi tolik nevadilo, bohužel i upravily některé ty naše původní podmínky, které jsme udělali.

To rozšíření má samozřejmě svá negativní stanoviska, to znamená, že byla vyňata infrastruktura v podstatě krajská, což původně v našem návrhu nebylo. Byla omezena působnost dvojkových obecních úřadů a přesunuta na trojky. Byla i pozměněna některá kritéria, která jsme dali, a výrazným způsobem rozšířena. Já neumím odpovídat plně za těch 94 bodů, které nám k tomu byly dány v Poslanecké sněmovně.

Chci říci, že po jednání, která jsme kolegyně Vrecionová, já a další, absolvovali v Poslanecké sněmovně v různých výborech, jsme se přesvědčili, jak je nepředstavitelně obtížné provést drobnou změnu, která by vedla k rozumnému stanovisku, k rozumnému kompromisu mezi ochranou půdy a potřebami investic a potřebami investičního prostředí. A jak snadné je někdy do zákonů dát poměrně extrémní stanovisko, jehož změna je potom dlouhodobě skoro nemožná.

Přes všechna negativa, která k tomu mám, bych vám v dané době doporučoval, aby Senát schválil uvedený zákon. Myslím si, že těch negativ je tam méně než těch pozitiv, že v době recese bychom měli trochu vylepšit podmínky pro investice, které všichni potřebujeme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor nepřijal usnesení. Záznam z jednání máte jako senátní tisk č. 147/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Šilar, kterého nyní tedy žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, kolegové, kolegyně.

Chtěl bych svoji zpravodajskou zprávou doplnit k tomu, co řekl kolega Bis a co říkala kolegyně Vrecionová na výboru. Ukazuje se z pohledu venkovského, protože se to týká problematiky polí, tak venkovského, bych chtěl říci, práce kvapná, málo platná, že to zase je vlastně zpravodajská zpráva, která je o dvou zákonech. Ten původní zákon, jak to tady vysvětloval kolega Bis, byl náš návrh, návrh senátorský, který skutečně vylepšoval pozici ve prospěch obcí a měst a narovnával některá diskriminační opatření. Bohužel těmi přídavky, které byly schváleny ve sněmovně, se ten zákon stal velmi problematickým.

K obecné problematice bych chtěl říci, že obsahem platného zákona je vymezení zemědělského půdního fondu jako kvalitativní a kvantitativní ochrany. Režim odnímání zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu, odvody za vynětí zemědělské půdy, působnost státní správy na úseku ochrany zemědělského půdního fondu a kontrolní sankční opatření.

To je chvályhodné, všechny ty věci, které k tomu jsou, tak jsou ku prospěchu věci. Chtěl bych zde zmínit i to, co jsem říkal na výboru, že navrhovaná úprava se jeví mnohdy až diskriminační. A řeknu jenom jeden případ. A to je ve vztahu ke krajům i obcím, a to ve srovnání se státem. Jedná se o to, že povinností vlastníků určitého typu pozemních komunikací mají všechny uvedené subjekty, ale pouze v případě státu mají být od odvodů osvobozeny stavby všech pozemních komunikací v jeho vlastnictví, bez ohledu na ty komunikace a další podmínky.

A v případě obcí mají být osvobozeny jen stavby místních komunikací, tedy už neúčelových. A to navíc jen tehdy, pokud budou územně plánovací dokumentace schválené do 31. prosince 2013. Což je podmínka, která pro pozemní komunikace ve vlastnictví státu neplatí, aniž by bylo jasné proč. Navíc kraje, jako taktéž vlastníci komunikací 2. a 3. třídy, nejsou osvobozeny vůbec. Takže je naprosto nepochopitelný rozdíl mezi státními silnicemi a krajskými.

Vzhledem k tomu, že výbor nepřijal žádné usnesení, chtěl bych říci, že pro návrh schválit předložený zákon hlasovali z 10 přítomných senátorů 4. Nikdo nebyl proti a 6 senátorů se zdrželo. Jako by tento výsledek z našeho výboru předcházel ty rozpaky nad tímto zákonem a nad tím, jestli zvážit či nezvážit ty klady pro, které podle názoru kolegy Bise převažují nad těmi názory proti. I vzhledem k té situaci, že jakékoli změny, které by teď byly možné provést, by samozřejmě spadly pod stůl, protože by nebylo možné je potom už projednat a schválit ve sněmovně.

Z těchto důvodů můj osobní návrh je, přiklonit se také k tomu návrhu, který zazněl od předkladatelů, spíše přijmout, než nepřijmout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane senátore, zaujměte taky místo u stolku zpravodajů. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh nevidím a tudíž otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona, do které se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené dámy, kolegyně, kolegové, vážení pánové.

Já tady jednak zopakuji některé věci, které už tady byly řečeny, s tím, že jednu budu akcentovat, protože ji považuji za velmi důležitou a v podstatě, dle mého názoru, pokud si chceme zachovat tvář, tak nám neumožňuje, abychom pro ten zákon hlasovali.

Jak tady řekl pan kolega Bis, v rámci projednávání senátního návrhu zákona v Poslanecké sněmovně došlo k tomu, že ty úpravy byly značně rozšířeny. Podle mého názoru jednoznačně nad rámec předkladatelů. Nevím, zda se jedná o přílepek nebo ne, to nechám těm, kteří tomu lépe rozumějí. Co se ale stalo, je, že najednou díky těm materiálům nebo těm přídavkům, které vznikly v Poslanecké sněmovně, dochází k tomu, že odvody za trvale odnímanou půdu se nepředepisují už jenom státu, naopak budou nadále předepisovány krajům a obcím také, poté, co budou budovat komunikace, které nemají ve schválené územní dokumentaci do 31. prosince 2013.

Ta situace je taková zvláštní. Já vysvětlím proč. Protože v okamžiku, kdy stát předal bezplatně komunikace 2. a 3. třídy krajům, tak je předal s tím, že pozemky pod těmito komunikacemi nebyly vypořádány a stát pravidelně potom krajům ne v plné výši, ale poskytoval finanční prostředky na to, aby postupně kraje mohly ty nevypořádané pozemky pod již vlastněnými komunikacemi vykoupit.

Já vás chci upozornit, že mezi těmito pozemky již vlastněnými krajem komunikacemi jsou i pozemky, které dneska pořád jsou součástí půdního fondu. A vlastně i za ty kraje platí a ten stát jim na to dával peníze. Nyní touhle novelou říká, že ty kraje za nově vybudované komunikace už si žádné peníze nezaslouží, žádné nedostanou. A je otázkou, a já myslím, že tomu tak je, že se to týká i těch peněz, které budou kraje potřebovat pro vypořádání pozemků pod těmi komunikacemi, které už dneska vlastní, ale ty pozemky jsou pořád součástí půdního fondu a pořád je potřeba z toho půdního fondu je vyjmout.

Takže to je jedna věc. Beru to jako docela nepromyšlené opatření, osobně s ním nesouhlasím, protože si nemyslím, že by stát tímhle způsobem měl získávat finanční prostředky. Měl by to dělat podstatně jinými způsoby. Nehledě na to, že tím samozřejmě tu aktivitu krajů budovat další komunikace omezuje.

Věc podstatnější, kvůli které jsem hlavně přišel, je to, že v § 13 toho návrhu zákona dochází k tomu, že z orgánů ochrany zemědělského půdního fondu jsou vyřazeny pověřené obecní úřady. To znamená, pověřené obecní úřady už by nemohly provádět vynětí z půdního fondu u těch pozemků do 1 ha, což má možná nějaké důvody. Já předpokládám a byl bych velmi rád, pokud by je pan ministr nebo předkladatelé sdělili, pokud se toho můžeme dočkat, ale proč jsem vystoupil, je to, že chci upozornit na jednu věc.

Vláda České republiky přijala 20. července 2011 usnesení č. 559. K tomu usnesení č. 559 je ukládací část a v té ukládací části je část 2, písmeno a. A to písmeno a říká, že "v souladu se závěrem základního rámce pro koncepci dokončení reformy veřejné správy podle bodu I tohoto usnesení se ukládá členům vlády," snad měl říci ukládá členům vlády, "nepředkládat vládě nesystémové návrhy legislativních opatření měnících organizaci veřejné správy v území do projednání analýzy podle bodu II," atd.

Jinými slovy, prosím, existuje platné usnesení vlády, které zakazuje členům vlády dělat to, co se děje v § 13, kde se nesystémově mění organizace veřejné správy a pověřeným obcím nadále nebude umožněno, pokud to schválíme, aby realizovaly vynětí z půdního fondu do 1 ha. Já si myslím, že pokud vláda nechce poslouchat svá vlastní usnesení a nechce je realizovat, tak my aspoň jako Senát, jako horní komora, bychom měli dbát na usnesení vlády, a v tom okamžiku není možné, abychom ten zákon přijali. Protože přijetím tohoto zákona by došlo k porušení usnesení vlády č. 559. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jaromír Jermář. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Jermář:  Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Já bych chtěl požádat, abychom při každé takové novele zákona, která mění podmínky vynětí z půdního fondu, vzali v potaz, že každoročně se u nás zastaví 50 km2 půdy. Což za 10 let představuje jeden malý okres.

Já vím, že ten původní senátní návrh se týkal pozemku v intravilánu. Ale jsem přesvědčen o tom, že i v intravilánu máme velké množství pozemků, na kterých nám stojí zdevastované stavby, hospodářské, průmyslové bývalé stavby, které by si zasloužily demolici a mohly by tam stát právě tyto objekty, kterým chceme nějakým způsobem pomoci našemu hospodářství.

Takže bych chtěl požádat, abychom uvažovali o tom, jestli stojí za to přijímat takové zákony, které nám ještě usnadní vynětí z půdního fondu. Jak jsem říkal, 50 km2 ročně, za 10 let jeden malý okres. Z tohoto důvodu jsem nemohl ani ten původní senátní návrh podpořit a nemohu podpořit ani tento zákon.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Já mám k této předkládané novele několik připomínek. Byť už tady některé zazněly, dovolím si je třeba i zopakovat. Chtěl bych upozornit na to, že stát i obce mají vynětí pozemků na výstavbu komunikací zdarma, i když tedy obce jenom dočasně. Kraje na své komunikace, a bylo to tu vysvětlováno kolegou Vystrčilem, toto osvobození nemají a mají celou řadu pozemků, které jsou zemědělským půdním fondem pod svými komunikacemi a potřebují je převádět do komunikací.

Budou tedy po přijetí této novely zákona hradit plný odvod za vynětí pozemků pod komunikacemi, ať už jsou to komunikace stávající, nebo komunikace, které potřebují postavit. dál mi vadí, že se ruší působnost pověřených obecních úřadů rozhodovat o vynětí ze zemědělského půdního fondu do 1 ha. Tak jako to je dosud vykonáváno a nezaznamenal jsem ohledně toho žádné problémy. A tato kompetence se přenáší na obce s rozšířenou působností, na tzv. trojky. Vadí to jak těmto trojkám, ORP, tak pověřeným obcím. U jedněch bude muset dojít k propouštění nebo alespoň částečné redukci pracovního poměru, u druhých pak přijetí zaměstnanců. Ale hlavně tento výkon agendy se vzdaluje občanům, a to se pořád oháníme subsidiaritou, výkonem agend co nejblíže občanům.

Vadí mi i nerovnost postavení obcí, měst. U některých jsou státem dotované průmyslové zóny, ze kterých bude slušný příjem měst a obcí z daně z nemovitosti. Tyto průmyslové zóny mají výrazně snížený odvod za vynětí a investoři budou směřovat k nim a do ostatních obcí nikoliv. Tato další města a obce tuto výhodu nemají, nebudou mít tím pádem příjmy z daně z nemovitosti a investoři se k nim nepohrnou.

Původní novela, kterou Senát poslal do sněmovny, měla vrátit cenu za vynětí zemědělského půdního fondu do stavu před dramatickým navýšením odvodů, které bylo v té době opatřením na zastavení obrovského boomu výstavby fotovoltaických elektráren na zemědělské půdě. Po zastavení nárůstu výstavby fotovoltaických elektráren jinými prostředky jsme chtěli obnovit předchozí stav. Stalo se však, že naše drobná novela o pěti bodech byla rozšířena de facto o celou vládní novelu a tím byla od základu změněna. Doplněním přímé novely o Státním fondu životního prostředí jde fakticky o přílepek k zákonu o ochraně zemědělského půdního fondu.

Tak, jak je navržena, tak s výjimkou státem dotovaných průmyslových zón bude bránit rozvoji ekonomických subjektů, které potřebují novou výstavbu na zemědělské půdě. Svým způsobem si tak zhoršujeme konkurenceschopnost České republiky, možnost nárůstu pracovních míst a tím snižování nezaměstnanosti. Jak jsme na tom s možností úprav návrhů zákona, všichni víme a už jsem to tu zmínil při svém minulém vystoupení. Kdyby snad přece jen zákon prošel do podrobné rozpravy, jsem připraven pozměňovacími návrhy umožnit krajům bezplatné vynětí ze zemědělského půdního fondu pro komunikace a vrátit pověřeným obecním úřadům kompetenci vyjímat zemědělskou půdu do rozsahu 1 ha, kterou jim novela v došlé podobě odnímá. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se přihlásil pan senátor Martin Tesařík. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Martin Tesařík:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, jak je vidět z projednávání navrhované úpravy, tak je z toho čitelné, že se tady vytvářejí dva různé názory. Jeden tedy je podpořit navrhovanou úpravu a druhý, který v ní vidí značná rizika.

Já musím říct, že když jsme projednávali náš senátní návrh, který jsme následně postoupili do Poslanecké sněmovny, tak jsem byl velmi aktivní proto, abychom ji přijali. Zejména z toho důvodu, že v ní byly zakotveny záměry, aby byla snížena sazba z vynětí ze zemědělského půdního fondu zejména u schválených průmyslových zón. Ten záměr byl jednoznačný. Schválené průmyslové zóny měly přinést nové pracovní příležitosti. Je to jeden z nástrojů, jak změnit nelichotivá čísla nezaměstnanosti v České republice.

Dnes projednávaná novela je poněkud jiná, už to tady bylo několikrát řečeno, a musím říct, že jsem ji přijal s velkými rozpaky zejména z toho důvodu, jak tady například kolega senátor Vystrčil hovořil o určité diskriminaci krajů. Vedl jsem Olomoucký kraj téměř 4 roky a bylo mi tehdy jasné, že získat každou korunu od státu, která by pomohla na jedné straně snížit výdaje a na druhé straně přinést pracovní příležitosti, je dobré.

Myslím si, že předchozí řečník kolega senátor Eybert mně pomohl v rozhodování zejména v tom okamžiku, kdy hovořil o tom, že v podrobné rozpravě je připraven předložit návrh, kterým by tuto diskriminaci, pokud bude přijat, změnil. A tak mi dovolte, abych si na závěr mého vystoupení trošku povzdechl zejména z toho důvodu, že poslední dva dny projednáváme řadu novel, u kterých jsme kolikrát stáli před rozhodnutím, kdy jsme věděli, že novela není úplně ideální, nicméně pustili jsme ji, schválili. Něco obdobného já cítím i při projednávání této nové navrhované úpravy, a tak pokud bud otevřena podrobná rozprava, pokud budou předloženy do podrobné rozpravy pozměňovací návrhy, jak o nich hovořil kolega Eybert, tak jsem připraven podpořit navrhovanou úpravu, včetně pozměňovacích návrhů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, bezpochyby si vážím práce našich kolegů při přípravě senátního návrhu zákona. Souhlasím i s jejich myšlenkou, která je při přípravě je určitě vedla, na prorůstová opatření pro naši zemi. Nemohu být ale spokojen potom s následnou prací poslanců, kteří – a ne po prvé – vlastně tento senátní návrh zákona použili jako nosič. Kdyby to bylo pár souvisejících bodů, budiž, ale sněmovna opět svým způsobem obešla celý řádný legislativní proces a poslaneckou iniciativou vlastně předložila vládou připravovaný návrh, který neprošel tím řádným legislativním procesem. I z principu tedy nemohu v této podobě tento zákon podpořit.

I z dalších důvodů. Už kolega Eybert tady o tom mluvil dostatečně podrobně. Jestliže měl být podpořen prorůstový program, měla být snížena nezaměstnanost v regionech, pak se podívejme na přílohu č. 2, která v podstatě zvýhodňuje některé regiony tím, že jsou zařazeny do podporovaných průmyslových zón. Pan senátor Šilar tady mluvil o určité formě diskriminace, i k tomu se přikláním. Proč by měly obce, města, jež nejsou uvedeny v tomto seznamu, doplácet na to, že kdysi investovaly jednak dotační peníze, jednak své vlastní obecní do budování průmyslových zón, a teď jsou v podstatě neprodejné, protože mnohdy více než pětinásobnou cenu jako poplatek za vynětí ze zemědělského půdního fondu investory určitě do těchto míst nikdo nepřiláká.

Dlouho jsem zvažoval, zdali nepodpořit tento zákon, protože přijetím pozměňovacího návrhu v podstatě odsuzujeme celý zákon, díky teď neexistenci Poslanecké sněmovny, respektive její činnosti, k znovuprojednání. To potom pro mě bylo také impulzem, když neschválíme, nebo nedokončíme tento legislativní proces, tak bude o to větší motivace pro další ministerské pracovníky, pro nové poslance, aby tento jev vyřešili co nejrychleji.

Mohl bych ze svého senátního obvodu uvést řadu příkladů obcí, měst, jež mají připravené průmyslové zóny. Ty průmyslové zóny nevznikly loni nebo předloni, ale leží ladem díky našemu opatření, které jsme přijali z důvodů, o kterých tu už byla řeč. Věřím, že jsem řekl to, čím bych vás přesvědčil, abyste mysleli na snižování nezaměstnanosti u nás. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Lajtoch. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Lajtoch:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane předkladateli, paní senátorky, páni senátoři, já jsem asi v té druhé skupině těch asi méně senátorů, protože jsem byl u toho zrodu, když jsme od roku 2011 diskutovali na téma vynětí zemědělského půdního fondu. Sám jsem byl svědkem několika jednání, nebo účastnil jsem se, organizoval několik jednání. Řeknu příklad. Žiji ve středu Moravy na Hané, kde byl platný územní plán schválen v roce 2009. Firma v roce 2010 vykupovala pozemky a chtěla od roku 2011 zahájit výstavbu. Původně vynětí ze zemědělského půdního fondu podle starého zákona bylo zhruba 8 milionů, teď je to více než 56 milionů Kč. Tedy skoro jedna čtvrtina investované částky, kterou by firma měla stavět – podotýkám – ve schváleném územním plánu, kdy územní plán, který byl vyjadřován státními orgány, které takto souhlasily s rozšířením průmyslových zón v příslušném městě. Takže ta investice se těmto podnikům výrazně podraží, jak jsem říkal, o čtvrtinu se prodraží, ta stavba stojí a řada těchto podnikatelů, je jich více, kteří se na mě obrátili, pozastavila svůj další rozvoj. Protože vynětí ze zemědělského půdního fondu je podstatně dražší než výkup pozemků.

Já vím, že se ten zákon, jak tady bylo řečeno mými předřečníky, výrazně zkomplikoval. Nicméně myslím si, že již dva roky čekáme na změnu ve vynětí zemědělského půdního fondu. Zdá se mi to takové paradoxní, protože ten zákon vznikl, nebo navýšení ceny vzniklo kvůli solárnímu boomu, ale nicméně všichni, kteří postavili solární elektrárny, tak to měli za úplně jiných podmínek, od 1. 1. 2011 už se ani moc nestavěly solární elektrárny. Nicméně zvedlo se vynětí za zemědělský půdní fond a tím se zkomplikoval řadě podnikatelů i řadě měst rozvoj, který byl dlouhodobě plánován. I když znovu podotýkám, ten zákon se výrazně zkomplikoval, já budu hlasovat pro jeho přijetí.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se hlásí pan senátor Zdeněk Berka. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Berka:  Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, ze slov předkladatele i ze slov zpravodaje jsem nabyl dojmu, že v podstatě neexistují dobrá řešení. Buď můžeme preferovat spíše pozitiva v návrhu, anebo negativa. Já vnímám výrazně jako negativní řešení problému zaměstnanosti, protože jsem ze Sokolova. Tam skutečně existuje průmyslová zóna, která nemůže být realizována právě proto, že jsou tam vysoké odnětí za vynětí ze zemědělského půdního fondu. Čili v zákoně je příloha – taxativní výčet obcí, které jsou nějakým způsobem zvýhodněny. Z Karlovarského kraje je tam pouze Ostrov, není tam Cheb, není tam Sokolov, tudíž původně návrh takto nebyl koncipován, určitě by tam měla být možnost, aby obce, které zvažují, nebo by chtěly průmyslovou zónu, nebo mají zainvestovanou průmyslovou zónu, měly možnost ji vybudovat, protože otázka ochrany půdního fondu je jedna věc a zaměstnanost druhá věc. Existují totiž dva typy zemí. Země průmyslové a chudé, a my musíme vzít na misku vah obě řešení.

Můj závěr je tudíž takový, že se přikláním k verzi jako kolega Nenutil – spíše neschválit návrh tohoto zákona a doufat v to, že vznikne určitý tlak na to, aby byla předložena v brzké době novela v Poslanecké sněmovně, která by řešila všechny nedostatky, o kterých tady byla řeč. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Tomáš Jirsa. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Jirsa:  Pane předsedající, dámy a pánové, včera už jsem o tom mluvil, že nás Poslanecká sněmovna dostává do situace, kdy prostě jsme postaveni před to, jestli zmařit nějaké dobro, které zákon přináší, anebo pro něj hlasovat s vědomím, že je plný chyb, množí se nám tady pozměňovací návrhy, o kterých víme, že je není možné přijmout, protože když je přijmeme, tak zákon padá pod stůl. Budeme-li hlasovat pro, zároveň hlasujeme proti stavbě nových sportovišť, která ten zákon totálně zamítá. Nicméně souhlasím s předkladateli, že určitá plus vztahující se k zaměstnanosti, k možnému růstu ekonomiky jsou v zákoně dobrá.

Zamysleme se nad návrhem, když už máme iniciativu zákonných opatření, že bychom trvale zrušili Poslaneckou sněmovnu, aby nás netrápila podobnými situacemi. Děkuji. (Pobavení v sále.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Hlásí se pan ministr životního prostředí, ale chce vystoupit až jako poslední, takže mu vyhovíme. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Miloš Malý. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Děkuji, pane předsedající. Pane zpravodaji, dámy a pánové, když jsem podepisoval návrh tohoto zákona, tak abychom ho mohli projednat, aby to bylo ve prospěch našich spoluobčanů, ve prospěch investic a ve prospěch zaměstnanosti, tak samozřejmě jsem byl veden tím nejlepším záměrem. Když si teď čtu tento návrh, který se nám vrátil z Poslanecké sněmovny, tak si nalistujte stranu 23 a odtud začíná náš návrh. To znamená, že zase zvažuji, co je pro nás příznivější, jestli podepsat tady toto a poslat do života a tím zkomplikovat život spoustě zemědělců, protože jsou tam věci, které opravdu nejsou dobré a které by jinak neprošly, anebo jestli počkat několik měsíců a tuto věc udělat novým návrhem, čistě, změnit přesně tak, jak potřebujeme. A zase to zvažuji v čase. Kdybychom to teď přijali, tak nejbližší investiční věci se rozběhnou za několik měsíců, ne-li příští rok. Takže nic neuspěcháme, když to přijmeme, ale můžeme tím způsobit spoustu problémů lidem, kteří si to nezaslouží. Speciálně zemědělcům.

Je tady ještě na zvážení jedna věc, které si nikdo ani nevšiml a nad kterou přemýšlím hodně dlouho. Možná jste si všimli, že je tam řečeno, že se odvádí poplatek za vynětí ze zemědělského půdního fondu. Proti tomu nic nemám, protože to považuji za nějaké národní bohatství. Ale další věc je, že je řečeno, že se ornice, což je součást pozemku, který patří někomu, například mně patří nějaké pole, já tam budu dělat nějakou změnu, z části tam postavím zemědělské zařízení, a já musím na základě rozhodnutí svůj majetek převést někam jinam a někomu zhodnotit jeho majetek. Možná bychom se měli nad tímto zamyslet, protože ve většině států, které jsou demokratické, se takto majetek nevyvlastňuje. Protože ta půda – já si ji můžu klidně zobchodovat. Mohu ji také použít na nějaký svůj jiný pozemek, který chci lépe zúrodnit, ale nemohu, protože úřad rozhodne, že to předá třeba speciálně na pozemek, který patří mému sousedovi, a já nemám důvod, proč bych mu to dával. Takže toto jsou také věci na zamyšlení a nevidím tady, že by tento zákon, tak jak je zpracován, byl nezbytně nutný a že bychom ho museli přijmout, protože tím něco zachráníme. Podle mého názoru nezachráníme vůbec nic, spíš způsobíme další problémy. A od toho tady určitě nejsme. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se hlásí do rozpravy pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, vážené kolegyně, kolegové. Nejdříve obecně k tomu, co se neustále omílá v televizi, za co je Senát zodpovědný a jakým způsobem máme teď hlasovat nebo ne, naposledy, jestli jste se dívali včera večer na Události. Prostě my jsme nebyli ti, kteří rozbili vládní koalici. Oni se rozbili sami. Měli pohodlnou většinu, zlikvidovali se úplně sami. A to, co vytvořili, je jejich dílo. A jestli to dílo chtěli, aby se uskutečnilo, tak se neměli sami likvidovat. Není možné teď Senát stavět do té situace, že my se k těm zákonům budeme chovat úplně jinak, než bychom se k nim chovali normálně. Já jsem přesvědčen, že my jsme zodpovědni za to, v jakém stavu zákon je a podle mého názoru není možné nějakým zásadním způsobem dbát na to, jestli je momentálně rozpuštěná sněmovna nebo není. Je to jejich zodpovědnost, oni si za to můžou a nemají vůbec žádné právo, natož bývalá předsedkyně sněmovny – nemají vůbec žádné právo se k téhle záležitosti vyjadřovat.

A nyní k této věci. Myslím si, že jsou zde zcela zásadní věci. Jedna je otázka půdy, protože si to řekněme zcela na rovinu, i když to tak u nás už dávno není, půda a voda jsou dvě klíčové věci, které budou rozhodovat o existenci tohoto státu, tohoto národa. A ta doba, kdy to bude skutečně strategická záležitost – ono to vždycky bylo vnímáno jako strategická záležitost, dlouho jsme to v poslední době tak nevnímali, ale já si myslím, že nutně potřebujeme hájit půdu a vodu jako základní věc pro existenci nás vůbec. Existenční záležitost.

Na druhé straně není možné nevidět, že potřebujeme k tomu, aby ta existence byla skutečně nějaká rozumná, rozvoj ekonomiky. To je ta druhá část. Já sám jsem nejenom aktivně podporoval vznik průmyslových zón v 90. letech, protože jsem se podílel na přípravě celé řady zákonů. Nota bene u mě ve městě vznikla vůbec jedna z prvních zón, která tehdy vznikala, a musím vám říct, že ta zóna teď zachraňuje zaměstnanost, byť je tam dneska 14 %. Nebýt této zóny, tak by tam bylo ještě mnohem a mnohem víc.

Já jsem přesvědčen, že tahle záležitost, pokud se konkrétně týká zón, ale v zásadě všeho, co je tam napsáno, se nemůže řešit poplatkem za vynětí zemědělské půdy. Máme tady územně plánovací dokumentace. Máme zde bývalé územní plány – postaru. Je zde státní - tedy celostátní, krajské, obecní, městské. Já si myslím, že tahle debata by se měla vést především při schvalování těchto dokumentů. Protože při těchto dokumentech jsou účastni všichni. Včetně centrálních orgánů, jako je ministerstvo životního prostředí, Pozemkový fond a celá řada dalších věcí, které se k tomu vyjadřují. Dokonce státní orgány mají právo veta. To znamená, že tam je potřeba vést debatu, co je potřebné pro region víc. Jestli tam hájit konkrétně půdu, anebo region nutně potřebuje, aby tam vznikly nějaké prostory pro další ekonomický rozvoj. A rozhodně to není možné hájit tím, že necháme schválit územní plán, a potom, když je ten územní plán schválen, tak jakousi globální vyhláškou, kterou jinak samozřejmě podporuji, ale jenom mimo tyto schválené věci, touto globální vyhláškou vlastně znemožnit realizaci územního plánu.

A protože jsem řekl to, co jsem řekl, jak na začátku, tak i teď, myslím si, že přístup k tomu zákonu není správný – takovýmto způsobem. Myslím si, že se opravdu nestane nic tak moc, aby se něco úplně zastavilo. Takže já pro tento zákon, byť s těžkým srdcem, protože – jak jsem říkal - já jsem přesvědčeným zastáncem průmyslových zón, a každému z těch, co říkají, že se má stavět v intravilánu, kde jsou bývalé nevyužité brownfieldy, doporučil, aby si zkusili jednak sehnat investora do toho brownfieldu, jednak vůbec realizovat jakoukoli stavbu v brownfieldu při existenci stávajících zákonů v této republice je to téměř nemožné.

Takže z tohoto důvodu si myslím, že bychom měli k této záležitosti aktivně přistupovat. Já jsem velmi rád, že Senát tu původní část navrhl, ovšem to, co tam připojila sněmovna, určitě není k dobrému. Měli bychom podporovat to, že budeme tlačit na všechny zodpovědné orgány, aby byl přijat v této záležitosti skutečně komplexní návrh – zákon, který bude vycházet z územně plánovací dokumentace, jako zásadní otázky, kde se o tomto bude rozhodovat. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já většinou – co se týká regionálního rozvoje a věcí s tím spojených – s panem kolegou Radkem Martínkem souhlasím. Tady se dá říci, že v té druhé části zase souhlasím, v té první části nikoliv, protože si myslím, že říkat tady, že nemá smysl se ohlížet na to, co dělala sněmovna atd., je docela nesmyslné z mnoha důvodů. Jenom upozorňuji, že to, že je rozpouštěna sněmovna, je i zásluhou například kolegů ze sociální demokracie apod. Takže to není tak úplně jednoduché, jak za to kdo může nebo nemůže. Ale já si hlavně myslím, že to, co máme udělat nebo nemáme, bychom měli posuzovat z hlediska toho, co to bude znamenat pro naše voliče nebo občany. A jestliže dneska neexistuje Poslanecká sněmovna, to má nějaký dopad pro naše občany. V tom okamžiku musíme posuzovat dopad vůči nim. Protože já si myslím, že – omlouvám se – většině poslanců a poslankyň je dneska úplně jedno, co my tady uděláme, je jim úplně jedno, jestli ty zákony budeme schvalovat nebo neschvalovat, nebo vracet nebo nevracet. Komu to není jedno, nebo na koho to nejvíce potom dopadá, jsou občané, a proto se dostáváme do situace, že každý z nás – a kdo to nedělá, tak mě to hodně překvapuje – pořád přemýšlí: Dobře, my to nemůžeme vrátit, tím pádem tady je to už rozhodnuto definitivně, buď schválíme s chybami, anebo to shodíme. A pak je to velký problém, protože zákonná opatření, přece jen si myslím, není možné přijímat v každém případě a na cokoli. Takže to jen takový úvod, ke kterému mě pan kolega Radko Martínek trochu vyprovokoval.

A teď k tomu, o čem jsem chtěl mluvil. Považuji za důležité znovu zdůraznit, že v rámci změn zákona, které proběhly v Poslanecké sněmovně, došlo skutečně k tomu, že dle mého názoru bylo porušeno usnesení vlády. A pokud já začnu argumentovat něčím jiným, tak dochází vlastně k tomu, že se zase naprosto nesystémově mění částečně organizace veřejné správy. Pokud se podíváte do argumentace a vnějšího hodnocení České republiky, tak jeden z hlavních deficitů České republiky je nestabilita veřejné správy, její nefunkčnost, neustálé měnění, nepřehlednost, neprůhlednost atd. A tady zase nějakým zákonem, bez stanoviska ministerstva vnitra, bez stanoviska kohokoli jiného, zase jeden z orgánů veřejné správy, pardon, jedna z kompetencí veřejné správy přechází z dvojek na trojky, aniž by to kdokoliv jakkoli zdůvodňoval apod. A já si myslím, že toto není možné, že není možné říkat, že se s tím smíříme a že vlastně s touto plíživou destrukcí veřejné správy budeme souhlasit, protože někde je potřeba rychle vykoupit nějakou průmyslovou zónu atd. Protože zpoždění dvou, tří, čtyř, pěti měsíců, které hrozí, bych řekl, že rozhodně nemůže být fatální a možná věci, které se dělají systematicky a pořádně se promyslí, jsou lepší, než nějaké poslanecké nebo senátorské kutilství. Tak bych velmi plédoval za to, abychom se dneska takto nechovali. Tady se nic závažného neděje. Dostali jsme zákon, který je velmi nedokonalý, velmi nekvalitní. Já tady navrhuji jeho zamítnutí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. S přednostním právem se hlásí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Dobrý den, pane předsedající, dobrý den, kolegyně, kolegové, já bych chtěl poprosit – přes pana předsedajícího – o vzkaz panu Radku Martínkovi, že on mluvil o pravicové vládě, ale já mám ve svém obvodě zrovna průmyslovou zónu v Ostrově, a tam nesedí na radnici vláda pravicová, nicméně levicová. Já zaprvé s těmi lidmi hodně spolupracuji, některé z nich mám jako kamarády již léta před tím. To už je teď vzkaz zase panu kolegu Vystrčilovi – tam je právě ten okamžik, u této zóny, zrovna na Karlovarsku, kde to potřebujeme, kde by schválení tohoto zákona velmi pomohlo. Protože tam už stojí někdo na startovní čáře, jenom není ochoten přistoupit na podmínky, které momentálně má, a skutečně na to čekají.

Samozřejmě vím , že v karlovarském regionu jsou pak další dva problémy, které v tomto zákoně nejsou, což je Sokolovsko a což je průmyslová zóna na Chebsku. Takže teď co s tím a jak z toho. Mně nezbývá nic jiného, než schválit tento zákon, a to z toho důvodu, abych aspoň tomu Ostrovu, tomu našemu regionu, umožnil velmi rychle konat a jednat. A těch 5 měsíců tam hraje obrovskou úlohu. Já bych to úplně nebagatelizoval, ale také bych samozřejmě v kooperaci s vámi, se všemi ostatními byl pro, abychom připravili klidně senátní novelu, úpravu velmi rychle, aby mohla odejít do Poslanecké sněmovny, až bude znovu zvolena, až bude fungovat, abychom mohli upravit věci, které nejsme schopni dneska napravit. Ale nevylévejme z vaničky i dítě, když víme, že někde na to čekají a skutečně rozhodují měsíce. Půl roku může být pro tuto zónu třeba v Ostrově v tomto smyslu smrtonosné, protože ten investor odejde. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já jsem teď atypicky za tímto pultíkem, většinou se tady vyskytuji a budu se vyskytovat v rámci zdravotnictví, ale já se na to dívám očima naprostého laika v tomto oboru a chtěla bych říct, že mě jako laika by vlastně zarazilo to, že tam je právě tolik přívěsků z dolní sněmovní a že senátní návrh začíná až z 23. strany. Takže lituji, ale budu hlasovat proti, protože další novely, které přijdou, sice budou, ale za jak dlouho, a vždycky naše zákony jsou novelizovány a pak už se nikdo nevyzná ani v tom, co bylo v původním zákoně. Tip – pro zdravotnictví třeba zákon o léčivu, který by potřeboval totálně změnit. Takže já opravdu jakožto laik v tomto – a jak jsem slyšela různé argumenty pro a proti – chápu všechno, že investoři čekají, ale já jako člověk se rozhodnu tak, že budu proti tomuto zákonu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Čunek. Prosím,v pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dávám návrh, který není procedurálním návrhem, ale je to podnět. Já jsem přesvědčen - když jsem poslouchal pana premiéra Rusnoka, který by nám rád předložil návrh zákona, kterým bychom upravil poplatky v nemocnicích – že bychom mohli teoreticky, když takovýto zákon, který počkat podle mě může, ale bude předložen a budeme o něm jednat, tak i tento zákon by mohli předkladatelé v tom projednaném modu doporučit vládě, aby ho předložila, a my ho tady schvalme.

Máme tady zástupce vlády, pana ministra životního prostředí Podivínského. Myslím si, že v tomto modu bychom vyhověli téměř všem, kteří máme velké rozpaky nad tímto zákonem. Já tak, jak je, pro něj určitě hlasovat nebudu z důvodů, které tady byly již řečeny a nebudu se znovu opakovat.

Ale myslím si, že jestliže vláda chce skutečně přijímat některé zákony, my je samozřejmě nemůžeme sami navrhnout a sami schválit. Pokud by si vláda tento zákon, tak jak jsme jej navrhli v původní podobě, osvojila, já pro něj určitě tady zvednu ruku. Díky.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Veronika Vrecionová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Dobré dopoledne. Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Já tady mám samozřejmě ještě jeden takový zájem, jak říkal pan kolega Bis. My jsme na tom pracovali rok. To znamená, že bych byla velice nerada, pokud by tady dnes naše ruční práce spadla pod stůl. Nicméně na to, prosím, neberte ohled, samozřejmě rozumím, že to není žádným argumentem.

Pan spolupředkladatel senátor Bis tady vysvětloval genezi, vysvětloval i to, co nás k tomu vedlo. Vy si jistě pamatujete, když jsme tady o tom hlasovali, že náš původní návrh, který my jsme považovali za drobnou úpravu, v podstatě šlo z našeho pohledu i v této ekonomicky složité době o prorůstové opatření bez jakýchkoli negativních dopadů na státní rozpočet. I tady v Senátu to vlastně prošlo jako nůž máslem, pouze několik z vás s tímto nesouhlasilo, ale drtivá většina byla pro.

Potom v Poslanecké sněmovně došlo k tomu, že byl přijat komplexní pozměňovací návrh, kterýžto se rovná novele, na které již dva roky pracovalo ministerstvo životního prostředí a která tedy byla schválena jako pozměňovací návrh k tomuto našemu návrhu, s tím, že já i pan kolega Bis s touto novelou, která byla schválena, máme řadu problémů. Naprosto souhlasím se všemi připomínkami, které tady dnes zazněly. Nicméně bych velice ráda připomněla, že to podstatné z našeho původního návrhu stále ještě v tomto, co leží před vámi, zůstalo, s tím, že bych vám tady ještě ráda řekla jednu informaci, že tato novela dnes leží zaparkovaná na vládě, její projednávání bylo přerušeno. To znamená, že pokud my dnes toto shodíme pod stůl, tak až bude ustavena nová Sněmovna, tato novela přijde a bude bez našich původních návrhů, které my jsme chtěli, to znamená, že bude třeba ji zase asi, jak tady navrhujete, nějak upravovat. Ale my všichni tady očekáváme, jak bude složena nová Sněmovna. Dnes to nikdo nevíme a vůbec nevíme, co dalšího nám zase v nové Sněmovně k tomu schválí, jak to změní.

Proto bych byla velice ráda, jestli byste ještě zvážili, prosím, své dnešní rozhodnutí a v případě, že byste dnes vyslovili souhlas, tak jsem připravena, a již jsem vlastně v podstatě na tom pracovala, věřím, že i další spolupředkladatelé, tak jak to navrhoval pan kolega Horník, abychom tyto pozměňovací návrhy vzali a zpracovali z nich další novou novelu. A jsem pevně přesvědčena, že by to bylo výrazně rychlejší, protože starostové, jak tady pan kolega Horník řekl, na to opravdu už velice čekají a každé další zdržení pro ně může být veliký problém.

Prosím pěkně, zvažte to, jestli bychom potom tyto problémy nebyly schopni nějakou novelou ještě opravit.

A jak navrhuje pan kolega Čunek cestou zákonných opatření, to bych tedy nedoporučovala. Děkuji za tento nápad, ale myslím si, že to na zákonné opatření není.

Moc vás prosím, zvažte to ještě jednou. A já jenom nevím, jak diskuse byla dlouhá, jestli tady zazněl návrh na schválení, takže jestliže nezazněl, tak ho podáváme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Karel Korytář.

Senátor Karel Korytář:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já jen velice krátce. Přidávám se svým vystoupením k vystoupení mých kolegů, pana senátora Tesaříka a pana senátora Lajtocha. Všichni jsme z Olomouckého kraje a ten je hodně zasažen vysokou nezaměstnaností. Byli jsme iniciátory naší senátní předlohy, a to je samozřejmě motiv, který pořád zůstává jako prvořadý.

Vzhledem k tomu, že průmyslové zóny nebo infrastruktura iniciují růst ekonomiky, je samozřejmě stále ve hře. Jsou investoři, kteří z průmyslových zón ještě neodešli a další prodleva by samozřejmě znamenala, že by odešli zcela.

Obava, že bychom tímto zákonem spustili určitou živelnost v tom, že by vznikaly nové a nové stavby, tady není. V příloze jsou uvedeny konkrétní zóny, konkrétní stavby, kterých se to týká. Mám samozřejmě na mysli to, co říkal pan senátor Martínek, že je také potřeba pořád vnímat ochranu půdy apod. Nicméně tady jsou stavby, které už jsou na ní připraveny, a čekáme tedy na její naplnění.

Mrzí mě, že to, co doplnila Poslanecká sněmovna, komplikuje situaci krajům a dalším. A dál se přidávám k těm, kteří tady navrhovali, že bychom měli buď vlastní iniciativu nebo jakýmkoliv jiným způsobem zamezit, aby kraje na to doplatily, případně i obce, dalšími opatřeními. A jsem samozřejmě připraven se na takovéto novele i podílet.

Můj názor na celý tento zákon je, že ho hodlám podpořit, i za cenu toho, že jsou tam věci, které se i mně nelíbí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A máme tady posledního přihlášeného do diskuse pana ministra Podivínského, který pečlivě sledoval rozpravu, a předpokládám, že bude na ni reagovat. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Jan Podivínský:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já jsem skutečně pečlivě debatu sledoval, sledoval jsem i vývoj materie celého návrhu novely zákona.

Přes všechnu kritiku, přes všechny nedostatky, které tady byly zmiňovány, dovoluji si říci, že část nedostatků, které jednotliví předřečníci, senátorky a senátoři, v novele zákona viděli, tak část nedostatků zde uváděných vznikla také nedorozuměním.

Já jenom na margo této věci. Pověřené obce ani v současné době nerozhodují o odnětí, to dělají stále ORP, čili pověřené obce vydávají jenom rozhodnutí o odborech. A to rozhodnutí by bylo nesystémové. A na návrhu novely zákona se podílel i Svaz měst a obcí ČR, který nevyslovil rozpor, ba ani připomínku k tomuto textu, čili souhlasí s tímto zněním.

Nebo pod stávajícími komunikacemi se poplatek neplatí, protože to není již součást zemědělského půdního fondu. Čili několik nedorozumění věcných jsem tady také zaznamenal.

A přes všechny tyto výhrady si dovoluji tvrdit, že přijetí této novely zákona jak opravdu nutnou ochranu zemědělského půdního fondu, protože zemědělské půdy skutečně rapidně ubývá a v grafech to bylo znázorněno v příloze velmi přehledně barevně. A řeší také problém strategických průmyslových zón, jak o tom někteří předřečníci přede mnou krátce hovořili.

Čili chtěl bych se velmi přimluvit za váš souhlas s novelou tohoto zákona.

Chtěl bych navázat na paní senátorku Vrecionovou, a pokud mi to okolnosti umožní, tak deklaruji tady připravenost našeho resortu spolupracovat na novelizaci této novely zákona.

A ještě jednou bych velmi apeloval na vás a chtěl bych vás požádat, abyste vyslovili s touto novelou souhlas. Děkuji vám za pozornost a za možnost vystoupit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Zeptám se pana předkladatele, zda si přeje vystoupit. Určitě si přeje vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Bis:  Vážené kolegyně a kolegové, nechci vás dále přesvědčovat, protože my, kteří jsme na této novele nějakým způsobem pracovali, tak samozřejmě cítíme povinnost ji hájit, i když jsme od začátku řekli, že vnímáme, že 94 bodů, které tam přibily v PS, hájit v podstatě neumíme, aby to bylo řečeno pravdivě.

Jenom bych chtěl – a zde to zaznělo asi dvakrát – říci jednu základní věc. Prosím vás, výše odvodů za vynětí nerozhoduje o vynětí, o vynětí ze zemědělského půdního fondu rozhoduje územní plán. To znamená, jestliže jednou v územním plánu tam máme nakresleno něco, co je jiného než zemědělská půda, tak je to tím dáno. A výše odvodů vynětí potom rozhoduje jenom o tom, jestli to políčko tam zůstane nenaplněno nebo jestli se naplní, to znamená, jestli nebude ležet v průmyslové zóně zemědělská půda, která stejně k zemědělským účelům nebude nikdy využita.

To je asi to, co jsem považoval za nezbytné ještě k tomu dodat. A jinak se na vás znovu obracím s tím, že vás žádám o schválení předloženého návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A vyzval bych pana zpravodaje, zda by nás mohl také seznámit jednak s jeho názorem na proběhlou diskusi a jednak s návrhy, které v rozpravě zazněly.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Chtěl bych jenom říci ve stručnosti, že diskuse byla velmi obsáhlá a nesla se ve dvou rovinách, buďto schválit či neschválit. Vystoupilo 15 senátorek a senátorů, z toho jeden dvakrát, vystoupil zástupce 09 vlády, pan ministr, jsem velice rád, jak to má uvedeno, pak se musím zeptat, proč tam je napsáno 09 vláda, ale to je naokraj.

Chtěl bych říci, že to, co tady říkal nyní i kolega Bis, který odpověděl na připomínky, protože někteří jsou již rozhodnuti a mají na to už svůj názor, takže je nyní zbytečné se k jednotlivým připomínkám vyjadřovat a znovu to probírat.

Čili zazněly tady dva návrhy – schválit a zamítnout. A jestli nepletu, mělo by se nejprve hlasovat o tom, návrh novely schválit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane zpravodaji, děkuji. Ano, je tomu tak, čili budeme hlasovat o návrhu na schválení.

Přistoupíme tedy k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 34 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 29, proti bylo 25. Návrh nebyl přijat.

V tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 35 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 33, proti bylo 16. Návrh nebyl přijat.

Vzhledem k tomu, že nebyl přijat žádný z předložených návrhů, přistoupíme k podrobné rozpravě k tomuto návrhu zákona. Podrobnou rozpravu tímto otevírám.

Do podrobné rozpravy se nikdo nehlásí, takže podrobnou rozpravu uzavírám. (Do podrobné rozpravy se hlásil senátor Eybert.)

Senátor Pavel Eybert:  Já jsem se hlásil, ale zařízení nefungovalo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobře, respektuji, že se pan senátor přihlásil na poslední chvíli. Prosím, pane senátore, máte slovo. Bude hovořit pan senátor Pavel Eybert.

Senátor Pavel Eybert:  Ještě jednou dobrý den. Omlouvám se, ale nefungovalo zařízení, ne, že bych se nehlásil. A už jsem to avizoval i v obecné rozpravě.

Myslím si, že je třeba, aby pozměňovací návrhy zde zazněly i pro budoucí přípravu, proto si dovolím pozměňovací návrhy jednak přečíst a jednak okomentovat, až se to někdy k nám bude znovu dostávat, abychom věděli, co jsme tady dnes vlastně chtěli.

Pozměňovací návrh k zákonu č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů:

1. Stávající bod 46 se zrušuje. Následující body se přečíslují.

2. Stávající znění bodu 47 se zrušuje a nahrazuje tímto novým zněním, § 14 zní:

 

"§ 14

Pověřené obecní úřady a na území hlavního města Prahy úřady městských částí Praha 1 až 10

a) rozhodují podle § 1 odst. 4 v pochybnostech o tom, zda jde o součásti zemědělského půdního fondu,

b) udělují podle § 9 odst. 6 souhlas k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, má-li být dotčena zemědělská půda o výměře do 1 ha, a u dočasného odnětí vydávají u souhlasů jimi vydaných potvrzení o ukončení rekultivace podle § 11b odst. 2,

c) vydávají podle § 11 odst. 2 rozhodnutí o odvodech za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu a podle § 11 odst. 8 rozhodnutí o přechodu platební povinnosti,

d) ukládají opatření k nápravě závadného stavu vzniklého porušením povinností uvedených v § 3 odst. 1 písm. c) a neplněním podmínek jimi vydaných souhlasů,

e) kontrolují plnění podmínek jimi vydaných souhlasů, včetně provádění rekultivací dočasného odnětí a opatření k nápravě jimi uložených,

f) projednávají správní delikty podle tohoto zákona, nejsou-li k tomu příslušné jiné orgány zemědělského půdního fondu.".

 

3. Stávající znění bodu č. 48 se zrušuje a nahrazuje tímto novým zněním:

§ 15 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 38 zní:

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane senátore, pardon. Kolegyně a kolegové, jenom bych vás požádal, abyste zklidnili hladinu hluku, která zavládla v sále, abychom mohli pozorně vyslechnout navržené pozměňovací návrhy pana senátora.

Senátor Pavel Eybert:  "§ 15

Obecní úřady obcí s rozšířenou působností

a) udělují podle § 2 souhlas ke změně trvalého travního porostu na ornou půdu,

b) udělují podle § 3 odst. 2 souhlas se skrývkou kulturních vrstev půdy a hlouběji uložených zúrodnění schopných zemin,

c) rozhodují podle § 3 odst. 7 v pochybnostech o stáří dřevin,

d) ukládají opatření k nápravě závadného stavu vzniklého porušením povinností uvedených v § 3 odst. 1 písm. b) a v § 3 odst. 2, 5 a 6 a neplněním podmínek jimi vydaných souhlasů,

e) kontrolují plnění povinností uvedených v § 3 odst. 1 písm. b) a § 3 odst. 2, 5 a 6 a opatření k nápravě jimi uložených.

f) udělují souhlas podle § 3a odst. 1 k použití sedimentů z rybníků, vodních nádrží a vodních toků a vedou evidenci jejich použití na pozemcích ve svém správním obvodu,

g) ohledně erozního ohrožení půdy podle § 3b pořizují informace o půdě, hodnotí stav půdy a informace předávají do evidence informací o kvalitě půdy,

h) uplatňují podle § 5 odst. 2 stanovisko k regulačním plánům s výjimkou regulačních plánů pořizovaných na základě zásad územního rozvoje,

i) udělují podle § 7 odst. 4 souhlas k návrhům tras nadzemních a podzemních vedení, pozemních komunikací, vodních cest a jejich součástí, pokud trasa nepřesahuje správní obvod obce s rozšířenou působností,

j) projednávají správní delikty podle tohoto zákona, nejsou-li k tomu příslušné jiné orgány zemědělského půdního fondu,

k) jsou dotčeným správním úřadem podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, mají-li být dotčeny pozemky náležející do zemědělského půdního fondu o výměře do 1 ha,

l) jsou dotčeným správním úřadem v řízeních podle zákona o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, mají-li být návrhem společných zařízení (38)dotčeny pozemky náležející do zemědělského půdního fondu o výměře do 1 ha,

m) vykonávají státní správu na úseku ochrany zemědělského půdního fondu, není-li podle tohoto zákona příslušný jiný orgán.

 

Poznámka pod čarou (38):

§ 9 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 186/2006 Sb. a zákona č. 203/2012 Sb.".

 

4. Stávající znění bodu 63 se zrušuje a nahrazuje tímto novým zněním:

V § 18 se doplňuje odstavec 5, který zní:

"5) Orgány zemědělského půdního fondu zasílají stejnopisy jimi vydaných souhlasů s odnětím podle § 9 obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož územním obvodu se nachází půda tímto souhlasem dotčená, nebo její největší část.".

 

5. Stávající bod 64 se zrušuje. Následující body se přečíslují.

 

6. V bodě 69 v § 20b se stávající znění odstavce 4 zrušuje a nahrazuje tímto novým zněním:

"4) Správní delikty podle tohoto zákona projednává v prvním stupni obecní úřad obce s rozšířenou působností, s výjimkou správních deliktů podle § 20 písm. c)a h), které projednává pověřený obecní úřad, a s výjimkou správních deliktů podle § 20 odst. 1 písm. a), e) a f) a § 20a odst. 1 písm. a), e) a f, které projednává inspekce.".

Velice se omlouvám za toto dlouhé čtení, nicméně máme bohužel takový jednací řád.

Celé toto je o tom, že dvojkové obce by rozhodovaly o vyjímání ze zemědělského půdního fondu do 1 ha a stanovovaly by úplatu.

Druhý pozměňovací návrh se týká možnosti, kdy krajům bychom dali právo na to, aby neplatily poplatky za vynětí ze zemědělského půdního fondu pod svými komunikacemi. Tento návrh zní:

V čl. I bodě 38 v § 11a odst. 1 písm. i) za slovo "státu" vložit slova "a kraje".

V čl. I bodě 38 v § 11a odst. 1 písm. j) slova "obsažené v územně plánovací dokumentaci schválené do 31. prosince 2013" vypustit.

To je o tom, že by i obce měly natrvalo od státu umožněno vyjímat pozemky pod komunikacemi bez úplaty.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Hlásí se pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, vzhledem k nepřehledné situaci žádám před hlasováním o pětiminutovou poradu klubu zde v Jednacím sále.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobře, pane senátore. Dále se hlásí do podrobné rozpravy pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Dovolím si jenom velmi krátce vyjádřit objasnění procedury. Jsem přesvědčen, že pokud se pozměňovací návrh neschválí, tak tento zákon projde, to znamená uplyne marná lhůta. To jenom pro diskutující, kterým to nebylo jasné. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, pane senátore. Myslím, že je potřeba dále říci, že i pokud se schválí a vrátí se do PS a Sněmovna mezitím bude rozpuštěna, tak tento zákon končí. Obě tyto varianty jsou tedy ve hře a budeme aspoň vědět, o čem budeme, pokud jde o tento návrh, hlasovat.

Do podrobné rozpravy se ještě hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Pane předsedající, děkuji za slovo. Ono to bylo řečeno a já na to, prosím vás, upozorňuji.

V druhém pozměňovacím návrhu Pavla Eyberta máme na lavicích v druhé části psané rukou napsáno písmeno i) a Pavel Eybert správně četl písmeno j).

Jde o to, aby to bylo jasné i pro záznam, že tam patří písmeno j). A to je vlastně všechno.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  To byla dobrá legislativně technická připomínka. Do podrobné rozpravy se už nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu končím. A zeptám se pana předkladatele, zda si přeje vystoupit? Chce. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Bis:  Vnímal jsem jako legitimní zamítnout tento návrh. Domnívám se, že bez projednání ve výborech udělat podstatnou změnu v tomto zákoně, že to je varianta nedůstojná tohoto Senátu, protože to je neprojednané a nikdo nebude vědět, o čem hlasuje. To je všechno, děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Nyní pan zpravodaj, prosím.

Senátor Petr Šilar:  Chtěl bych jenom konstatovat, že zazněly tři návrhy v podrobné rozpravě, s tím, že kolega Pavel Eybert předložil pozměňovací návrh nejprve písemně a potom ho přečetl celý na mikrofon. A chtěl bych zde říci, že si myslím, že bylo i nad technické možnosti, abychom tento pozměňovací návrh, který byl velmi složitý, nemohli jsme si ho ani nějakým způsobem kontrolovat, ani ho vnímat. A mám velkou obavu, jestli právě přijetím tohoto pozměňovacího, bez ohledu na to, že to spadne pod stůl kvůli Poslanecké sněmovně, jsme schopni nevytvořit ještě další lapsus a další problém, který by tím mohl vzniknout. Možná, že problémů s tím už bylo dost.

Čili připojil bych se k tomu, že tento pozměňovací návrh by měl být zamítnut.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. (O slovo se hlásí senátor Vystrčil.) Pane senátore, omlouvám se, ale není otevřena rozprava. Jste pověřen zastupováním klubu? Váš pan předseda Kubera tady není přítomen?

Senátor Miloš Vystrčil:  Není přítomen v sále a v tom případě ho mohu zastoupit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobře, omlouvám se, pane senátore, ale na první pohled jsem to nepoznal, viděl jsem tady pana předsedu Kuberu. Máte samozřejmě slovo, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Považuji za neférové, mírně neférové vystoupení mých předřečníků a chci říct faktickou poznámku.

Je přeci jasné, že pokud budeme hlasovat pro návrh, který byl uveden v podrobné rozpravě, tak tento zákon také nebude platit, nebude platit! Tak to je. Nevymlouvejme se tedy na to, že to je nepřehledné apod. To není fér a takto bychom neměli tady spolu komunikovat a najednou říkat, že když něco přijmeme, bude potom nepřehledné. Bude to nepřehledné a nebude to platit!

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pro upřesnění bych možná ještě dodal, že nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu. To je jedno hlasování. A druhé hlasování bude o tom, že tento zákon vrátíme Poslanecké sněmovně. Ve chvíli, kdy neodhlasujeme vrácení Poslanecké sněmovně, tak to má stejný důsledek v tom smyslu, že u tohoto zákona v podstatě proběhne marná lhůta.

Takže v této chvíli budeme hlasovat o jediném pozměňovacím návrhu, který v podrobné rozpravě... (Připomínky z pléna.) Ano, já vím – ano, abychom už do toho nevkládali další vystoupení, takže budeme hlasovat o tomto návrhu, ale před tímto hlasováním požádal o pětiminutovou přestávku poslanecký klub sociální demokracie, takže v tuto chvíli přerušuji jednání na 5 minut na jednání poslaneckého klubu sociální demokracie – pardon, senátního klubu sociální demokracie.

(Jednání přerušeno v 12.00 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 12.04 hodin.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Na žádost zástupce senátního klubu ODS jsem vás odhlásil, takže prosím, abyste se zaregistrovali svými kartičkami, abyste mohli hlasovat a váš hlas byl započítán.

Takže budeme pokračovat v našem jednání, a to hlasováním o pozměňovacím návrhu, který tady byl v podrobné rozpravě přednesen.

Přistoupíme k hlasování o tomto pozměňovacím návrhu. V sále je v tuto chvíli přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo, návrh byl přijat. Ale ještě netleskejte, ještě není rozhodnuto. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 36 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 39, proti bylo 16. Návrh byl přijat.

Tím jsme vyčerpali všechny návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Takže v sále je v tuto chvíli přítomno 68 senátorek...

Vážené paní senátorky, páni senátoři, musím říct, že je vidět, že se blíží poledne, že hladina hluku mnohonásobně přesahuje hluk v Poslanecké sněmovně. Nechtějme v tomto sněmovnu dotahovat.

Tak, vyčerpali jsme všechny návrhy, přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 37 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 37, proti bylo 12. Návrh byl schválen.

A nyní tedy přistoupíme k pověření. Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Ano, je tady návrh na pana senátora Eyberta. A pan senátor Vystrčil. Takže budeme hlasovat o těchto dvou návrzích. Páni senátoři souhlasí, aby odůvodnili toto na schůzi Poslanecké sněmovny, bude-li se tedy konat.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 38 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 59, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Já děkuji panu předkladateli, děkuji panu zpravodaji. A máme tady poslední dva body našeho dopoledního jednání.

 

Návrh zákona o prekursorech drog

Tisk č. 152

Návrh uvede pan ministr zdravotnictví Martin Holcát, kterého nyní tedy žádám, aby nás seznámil s návrhem zákona. Dobrý den, pane ministře. Máte slovo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane ministře, máte slovo, můžete hovořit. A já bych požádal opět o zklidnění hluku v sále. Děkuji.

Ministr zdravotnictví ČR Martin Holcát:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a páni senátoři, vážené dámy a pánové.

Dovolte mi, abych v krátkosti uvedl předkládaný návrh zákona o prekursorech drog. Problémem stávající zákonné úpravy v oblasti prekursorů drog je její legislativní nesourodost a nepřehlednost. Tato skutečnost je dána zejména tím, že na problematiku prekursorů drog se v České republice aplikují jak předpisy unijního primárního a zejména sekundárního práva v podobě nařízení Evropského parlamentu a Rady o prekursorech drog a nařízení Rady č. 111/2005, kterým se stanoví pravidla pro sledování obchodu s prekursory drog mezi společenstvím a třetími zeměmi a nařízení komise č. 1277/2005, kterým se stanoví prováděcí pravidla k výše uvedeným nařízením, tak i stávající vnitrostátní právní normy v podobě zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů.

Současně se v platné národní legislativě, tj. v zákoně o návykových látkách prolíná a směšuje úprava omamných a psychotropních látek a prekursorů drog. Přičemž do této nepřehledné situace vstupuje aplikace výše uváděných přímo použitelných předpisů Evropské unie. Cílem navrhované právní úpravy je tak především vyčlenění problematiky prekursorů drog do samostatné právní úpravy ve speciálním a samostatném právním předpisu. Tím by se mělo dosáhnout výrazného zpřehlednění právní úpravy vztahující se k dané problematice.

Problematickým bodem stávající úpravy je nedostatečná reakce na současnou drogovou situaci v oblasti obchodování s prekursory drog, které nespadají do nejpřísnější kategorie evropské legislativní úpravy. V důsledku toho orgány činné v trestním řízení nemohou přiměřeně konat, i když výše uváděné přímo použitelné předpisy EU umožňují v některých ohledech jejich vnitrostátní provedení.

Ukazuje se, že zpracování hlubší vnitrostátní právní úpravy u této kategorie látek je potřeba, neboť přímo použitelné předpisy EU počítají s konkrétní právní úpravou. Tématem, které bylo předkládaným návrhem zákona nutno dále řešit, jsou tzv. neuvedené látky. Což jsou podle evropské legislativy jakékoli látky, které nejsou přímo uvedeny v jejich seznamech, ale byly vytipovány jako látky zneužívané při nelegální výrobě omamných nebo psychotropních látek.

Jedná se tedy opět o oblast, kde má ČR neblahé zkušenosti se zneužíváním těchto látek, zvláště co se týče červeného fosforu. Červený fosfor je neuvedenou látkou, která se v ČR velice často zneužívá k nelegální výrobě metamfetaminu, pervitinu. Fenomén nelegální výroby metamfetaminu překračuje hranice našeho státu. Právě z tohoto důvodu je úprava této problematiky v novém návrhu zákona o prekursorech drog řešena zavedením přísnějších pravidel pro obchodování s červeným fosforem, který byl týmem odborníků vytipován jako klíčová látka při českém způsobu výroby metamfetaminu.

Vedle červeného fosforu se legislativní řešení vycházející z monitorování zneužívání těchto látek vyžadují i další látky. Tento seznam bude možná do budoucna pružně aktualizovat o další látky, které budou odborníky vytipovány jako látky, jež byly zjištěny při odhalených nezákonných výrobách návykových látek. Nový legislativní rámec je založený na možnosti vyhlašování dalších látek v samostatném prováděcím právním předpisu. Předkládaný vládní návrh zákona byl zaslán vládou k projednání Poslanecké sněmovně 15. dubna letošního roku. Ta ji projednala v průběhu měsíců května až června až července, a neuplatnila k němu žádné pozměňovací návrhy. Návrh zákona schválila dne 17. července tohoto roku a dne 16. srpna jej postoupila k projednání Senátu PČR. Návrh byl dne 20. srpna projednán ve výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu, který jej doporučuje schválit.

Tolik ve stručnosti k obsahu předkládaného vládního návrhu zákona a k průběhu jeho dosavadního projednávání.

Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, jak z uvedeného vyplývá, je žádoucí, aby předkládaný návrh zákona spolu s návrhem zákona, kterým se mění zákon 167/1998 Sb., o návykových látkách, o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů a zákon 273/2008 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů nabyly účinnosti co možná nejdříve.

Z uvedeného důvodu se na vás obracím se žádostí o jejich podporu v následném legislativním procesu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 152/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Dernerová, kterou nyní tedy žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové.

Má zpravodajská zpráva k návrhu zákona o prekursorech drog. Vládní návrh zákona o prekursorech drog je novým předpisem, jenž v návaznosti na přímo uplatnitelné předpisy EU upravuje povinnosti při nakládání s některými látkami, často používanými při nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek. Tyto látky jsou zjednodušeně nazývány prekursory drog. Ačkoli se může jednat i o pomocné látky, a nikoli výchozí suroviny.

Dosavadní právní úprava byla řešena komplexním zákonem o návykových látkách. Smyslem oddělení veřejnoprávní regulace prekursorů drog od regulace návykových látek do samostatného právního předpisu je podle předkladatelů přehlednější návaznost vnitrostátní normy na přímo uplatnitelné předpisy EU. Vytvořením samostatné právní normy k provedení vybraných ustanovení přímo uplatnitelných předpisů EU lze oproti stávající úpravě snáze adaptovat eventuální změny komunitárního, tedy evropského práva.

Návrh zákona dále upřesňuje a prohlubuje některé instituty, které se vztahují pouze k problematice prekursorů drog, a které byly dosud řešeny nedostatečně. Účelem vládního návrhu zákona jsou úpravy problematiky prekursorů drog ve dvou směrech. Zaprvé, změna nosiče. Oddělení regulace prekursorů od původního nosiče, tzn. zákona o návykových látkách. V tomto směru nejde, než o transpozici prováděcích upřesňujících pravidel k třem výše uvedeným zmíněným přímo uplatnitelným předpisům EU, jimiž se nezavádějí nové povinnosti, nýbrž pouze provazují s organizací státní správy ČR regulativy stanovené na úrovni Evropské unie.

Druhá oblast je nově zaváděná regulace. Návrh zpracovává nejen základní požadavky vyplývající z přímo použitelných předpisů EU, sankčních opatření, kontrolních mechanismů, ale také adaptuje či duplikuje přímo použitelné předpisy EU na podmínky ČR.

Vládní návrh zákona směřuje proti stávajícímu stavu proti zpřísnění režimu při obchodování s uvedenými látkami kategorie 2. Kategorie 2 jsou látky, které vlastně nejsou přímo drogou, ale mohou být použity k výrobě návykové látky. Patří tam mj. manganistan draselný nebo další preparáty, které se potom používají při výrobě barviv nebo v kosmetickém nebo v parfumerickém průmyslu.

Zavedení dalších kontrolních mechanismů mezi dodavatelem, odběratelem a konečným uživatelem činí tak s cílem minimalizovat zneužívání látek této druhé kategorie. Připomínky k tomuto návrhu zákona. Toto zpřísnění regulace není podloženo relevantními odhady dopadu do prostředí. Lze se oprávněně obávat, že jde o neodůvodněné zesilování regulace, které povede k zatížení malých a středních podniků a naopak k posílení monopolního postavení některých subjektů obchodujících právě s těmi látkami kategorie 2.

Konečným výsledkem zavedení takové regulace může být zvýšení cen látek kategorie 2 při monopolizaci legálního trhu. Předkladatel návrhu zákona v analýze dopadů uvádí, že z konzultací vyplynula ze strany farmaceutických a chemických společností podpora zpřísněné regulace, ale na druhou stranu přiznává, že systém dobrovolné spolupráce v oblasti neuvedených látek selhává.

Mojí další připomínkou je to, že vlastně tady zpřísňujeme kategorii 2, ale kategorie 1 je ta, která vlastně obsahuje přímo návykové látky. A patří tam třeba efedrin, pseudoefedrin. A tyto látky jsou zase obsaženy v lécích typu nurofenu nebo modafenu. A do současnosti tyto látky v podstatě lze kupovat, sice na občanský průkaz, ale nemusíme k tomu mít vždycky recept. A pokud je něco třeba na občanský průkaz, není to vždycky regulérní. Ale mělo by to být podle mě ošetřeno právě psanou formou receptů, aby se skutečně dalo říci, ten a ten si vybral tolik a tolik krabiček nurofenu nebo modafenu.

Takže to je taková vedlejší připomínka. Ale vzhledem k tomu, že vnímám jako nejpodstatnější to, aby zákon umožnil přehlednější návaznost vnitrostátní normy na přímo uplatnitelné předpisy Evropské unie, došlo se na zasedání výboru pro zdravotnictví a sociální politiku k závěru, že by měl být zákon schválen. Takže teď přečtu usnesení 35. z 10. schůze, konané 20. 8. 2013 k návrhu zákona o prekursorech drog, senátní tisk č. 152. Po odůvodnění zástupce předkladatele magistra Martina Plíška, náměstka ministra zdravotnictví, mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor doporučuje Senátu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. A zadruhé, určuje zpravodajkou výboru pro jednání o návrhu zákona o schůzi Senátu mě, Alenu Dernerovou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, a zaujměte místo u stolku zpravodajů. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh neregistruji, a proto otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já vím, že jsem se přihlásil na poslední chvíli, ale nedalo mi to. Domnívám se, že legislativa ministerstva zdravotnictví je v posledních dvou letech více než otřesná. A ono je to tady vidět i na tom, jakým způsobem se legislativa ministerstva zdravotnictví staví k závěrům Ústavního soudu.

Zaprvé, tento návrh zákona nám tady prokazuje veliké problémy a velikou tzv. medvědí službu pro zdravotnictví. Já se domnívám, že to bude velký problém pro všechny, kdo podnikají ve zdravotnictví, protože se to týká všech podnikatelů, v tom je skladování uvedených látek kategorie 1, 2 a další. Pak to bude zvýšená administrativa, protože si uvědomme, že mnohé z těchto prekursorů, z těchto látek jsou i součástí zdravotnických zařízení a pracují s nimi zdravotnická zařízení. A zatřetí, je to neustálá ignorance finančních dopadů do zdravotnického systému, tou legislativou, která se tvořila za pana ministra Hegera a která nyní ještě k nám dochází.

Já bych se chtěl pana ministra zeptat na takové jemnosti. Když v § 21 se píše, že okna mají být neprůhledná, tak proč se tedy, když neprůhledná okna, nevím, co to bude znamenat, tak proč tedy se tam ta okna nevypustila? Pak bude asi velmi zvláštní, když v § 23, odstavec 3, i když se předá ten transport bezpečnostní agentuře, tak zase bude mít odpovědnost podnikající fyzická osoba. To znamená za ten transport, a ne třeba bezpečnostní agentura, protože v odstavci 2 si musí podnikající fyzické nebo právnické osoby zajistit nepřetržitou ochranu – doprava, kategorie prekursoru, kategorie 1.

Co mě ale hodně moc pohoršilo, bylo to, že vláda stanoví nařízením seznam výchozích a pomocných látek. Už jsme tady opakovaně a několikrát řešili – a zejména v součinnosti s ministerstvem zdravotnictví a jeho legislativou –, že pouze zákonem se dají činit některá závažná rozhodnutí. A to se tady opět obchází vládním nařízením. Pan ministr, jako zkušený pracovník ve zdravotnictví, si jistě vzpomene na to, jak se tady vracel zákon a musela být příloha k zákonu, kde byly jmenovitě vyjmenovány některé zdravotnické pomůcky a zdravotnické prostředky. Byla to velmi silná příloha. Ale tady se opět začíná s nějakým obcházením rozhodnutí Ústavního, vážený pane ministře, Ústavního soudu. A námitky pana náměstka Plíška, bývalého to pracovníka ministerstva vnitra, později ministerstva zdravotnictví o tom, ať si to rozhodne Ústavní soud? Přece nemůžeme zahlcovat úmyslně některými rozhodnutími Ústavní soud, když tyto věci můžeme řešit zcela jednoduše.

Tady není žádný problém s nějakým prodlením, a proto bych se chtěl zeptat, proč se to neřešilo stejným způsobem jako u zdravotnických prostředků a nerespektovalo se rozhodnutí Ústavního soudu? A pak bych ještě chtěl, protože naše legislativa, podle mého názoru, pracuje daleko lépe než legislativa sněmovny, která je před rozpuštěním, mám legislativní připomínku k § 42, kde se doporučuje, aby předkladatel smysl navrhované úpravy § 42, pokud se jedná o ten správní delikt podle § 40, odstavec 3, písmeno d, aby ho blíže objasnil. Děkuji vám a věřím, pane ministře, že mi odpovíte.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, máme v jakýchsi lékařských pravidlech "primum non nocere" – "hlavně neškodit". Já tudíž hrozně nerad trápím lidi nevinné, v tomto případě pana ministra Holcáta, ale už v minulosti jsme tady poukazovali, že hlavním problémem zdravotnické legislativy posledních let je jejich nesmírná plevelnost. Takže v tom pleveli potom i to, co se rodí a je potřebné, tak zaniká. Nebo naopak, plevel je akceptován jenom proto, abychom neškodili a nevystupovali tady snad proboha jako propagátoři drog nebo ti, kteří nechtějí proti těmto nešvarům bojovat.

Ale myslím si, že do historie České republiky, nebo do nebe, podle toho, jak je přání, vstoupí ten, který to jednou odplevelí, sedne s červenou tužkou a udělá inventuru. Koneckonců, nejen u zdravotnických zákonů, na to upozorňoval i pan doktor Baxa.

Myslím si, že to ty události posledních let to ukazují, a to, na co tady upozorňoval pan kolega Dryml, jistě bychom mohli diskutovat dlouho.

Ale já bych se rád dobral k jedné věci, která tady visí ve vzduchu taky a já jsem se s ní vlastně setkal u toho zákona o zdravotním pojištění, kde přílohou byl obsáhlý seznam, kde položka č. 2 byly oblíbené náplasti na kuří oka, které v zákoně jsou vyjádřeny, že nehradí pojišťovna. Já jsem se ptal, proč tento seznam nemůže být formou vyhlášky vládního nařízení, tak, aby mohl být průběžně upravován. A jistě to není věc, která by zákoně měla být deset dvacet let. A tehdy mi bylo řečeno, že není jiná cesta, než aby tyto seznamy byly vždycky součástí zákona, že to tak musí být. A já, jako právní laik nebo samouk, jsem to respektoval. A od té doby už nastaly všechny možné věci.

To znamená, že to musí být příloha zákona, nebo nemusí být příloha zákona, prostě jak je ctěná libost. A velká část zdravotnických zákonů obsahuje právě tyto přílohy. Takže není špatné se vrátit k selskému rozumu a jednou bychom měli požádat možná o společné vypití kafe všechny zainteresované, možná i ty, kteří mají zkušenosti s Ústavním soudem, abychom si řekli, že přílohou zákona by patrně mělo být to, co nějakou dobu přetrvá, co je svým způsobem fixní. Můžou to být až indikační seznamy třeba pro lázeňství, mohou to být věci, které určitě aspoň pár let vydrží. A naopak by tam možná asi neměly takovou formou být věci, které se dynamicky vyvíjejí, když všichni darební jsou vždycky rychlejší než ti nedarební, takže v momentě, kdy uděláte seznam zákonem přílohy něčeho, nějakých látek a léků, tak už následující týden to může být úplně jinak a pak čekáte 5 let, než se změní zákon a zase nejsme schopni reagovat.

V medicíně existuje takový termín "periculum in mora" – "nebezpečí z prodlení", takže jinak se přistupuje třeba k chronickým artrózám a jinak se přistupuje k akutnímu krvácení. Tam dokonce je povoleno skočit po té tepně i za podmínek, které nejsou zcela sterilní, proto, aby dotyčný přežil.

Já si nemyslím, že to tady dneska vyřešíme, dokonce ani nežádám radikální odpověď pana ministra, kterého pokládám v tomto za nevinného a možná, jako my všichni, trochu i oběť, ale odplevelovat, odplevelovat a zejména si vydefinovat, co tedy chceme v těch přílohách formou skutečně přílohy zákona a co do budoucna chceme v zájmu flexibility, operativnosti a boje proti kdečemu, co chceme mít jako operativní přílohu, která může být měněna třeba jednou za půl roku, jednou ročně, a dokonce to může být někdy i žádoucí. A na toto jsem tady zatím právní kvalifikované stanovisko neslyšel. A čekat vždycky, že to někdo dá k Ústavnímu soudu, ten Ústavní soud potom za rok rozhodne a ad hoc budeme toto posuzovat, mi přijde nesystémové, a proto na to tady při té příležitosti upozorňuji. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Tak, děkuji. A jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Ano, moji oba dva předřečníci nakousli témata, která samozřejmě jsou velmi důležitá. A nejsou vyřešena jaksi stoprocentně. Zejména nejsou vyřešena právě v oblasti státní správy. Já si totiž myslím, že ten Ústavní soud už se k tomu vyjadřoval několikrát a celkem už dal jakási vodítka, ale prostě státní správa jich příliš nedbá.

V tomto zákoně, budu-li tedy tady konkrétní, tak jde o § 53, totiž to zmocňovací ustanovení pro vládu, v jakých mezích se má tedy pohybovat, když bude vydávat to vládní nařízení. A teď jde o to, jestli to zmocnění je dostatečně konkrétní, aby z něj bylo naprosto jasně patrno, co se chce a kde jsou limity, tak, aby ta vláda nešla už nad limit, který stanovil sám zákon. A nebo jestli není dostatečně jasné? Toto zmocňovací ustanovení tedy skutečně pracuje s poměrně vágními pojmy.

Když uvážíte, že je tam např., že jde o látku, která je často zneužívána při nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky. Často, co je to často? To si může každý vyložit úplně jinak. To je velmi vágní termín. A všechny ty důvody, které ty tři, co jsou tam pod těmi písmeny a, b, c vyjmenovány, skutečně nejsou exaktní atd. Jinými slovy, já tím chci říct, ta příloha, jak o ní hovořil pan kolega Žaloudík vaším prostřednictvím, pane předsedající, k zákonu, je sice samozřejmě možná, ale není nutná a je možno to nechat na vládním zařízení, bude-li to zmocňovací ustanovení dostatečně přesně vymezené. Aby to vlastně nebylo na exekutivě samotné, aby říkala, co se smí a co se nesmí.

Kupříkladu ta zmíněná náplast v těch předchozích, tak pokud by v tom zákonu bylo napsáno, že vláda vymezí zdravotní pomůcky, které nebudou hrazeny, přičemž smí jít o zdravotní pomůcky, které nebudou stát víc než... A teď se tam řekne třeba suma, tak je jasné, že ta náplast tam klidně patří a je to v pořádku. Ale musí to mít nějaké meze, aby ta vláda sama netvořila zdravotní politiku v tomto případě, nebo protidrogovou – v tomto případě jde tedy spíš o toto.

Jinými slovy, já tedy samozřejmě taky s tím nejsem spokojená, ale z druhé strany samozřejmě, ještě musím zmínit ten nález. Ten nález Ústavního soudu samozřejmě posuzoval ustanovení trestního zákona, které jako trestný čin definuje jednak jako drogovou tématiku a tu tématiku s těmi jedy atd. Ústavní soud tam zrušil vlastně jenom ty drogy. A to sice z toho důvodu, že ten soud, který mu to předložil, aplikoval to ustanovení jen v rozsahu těch drog. Nešlo tam o jedy. Takže tedy on nemohl zrušit jedy zároveň, protože to nebylo aplikováno. Ale když si přečtete ten nález, tak on tam v závěru říká, že tedy samozřejmě všechny ty vývody, které řekl ve směru k těm drogám, se vztahují i k těm jedům. Jenom to bohužel nemůže zrušit, protože pro to nejsou dány procesní podmínky.

Takže je to problém tento zákon. Netroufnu si vyjádřit k tomu, zrušit – nezrušit, protože je to zdravotní problematika, která je pro mě přece jen vzdálená a nedokážu odhadnout, jak daleko lidé, jako jste vy tady, odborníci, senátoři, zase vaším prostřednictvím, pane předsedající, kteří tomu rozumíte, vy musíte posoudit, jestli ten zákon je tak důležitý, že nesnese odkladu a nesnese vylepšení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se hlásí ještě pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem nechtěl zdržovat, ale tady to už, vaším prostřednictvím, pane předsedající, paní senátorka Wagnerová řekla. Ono je to bohužel ještě horší, než si všichni myslíte. Protože když se podíváte na ten § 53, na ta zmocňovací ustanovení, třeba odst. 1, tak se mezi ty látky, které podléhají zvláštním předpisům, zvláštnímu hlášení, zvláštnímu ukládání atd., mohou dostat i látky, které nejsou psychotropní nebo omamné, ale mohou se použít při jejich výrobě. Upozorňuji pana ministra, nevím, jestli to ví, že to může být i petrolej nebo benzín. Takže co to tady ta legislativa vaše na ministerstvu zdravotnictví plodí za nesmysly, pane ministře? Udělejte si tam prosím pořádek, protože to už je tedy docela závažná věc.

A další věc je – tady vláda může určovat prakticky všechno. Nepřekročením se látka na seznamu výchozích a pomocných látek nepovažuje za výchozí nebo pomocnou, tím se vlastně popírá i celý smysl toho zákona. Já nevím, proč se tak spěchalo, aby tento zákon v tak nedokonalé podobě nám byl předkládán. Ale právě ten § 53 je velmi zvláštní a velmi ošidný, velmi nebezpečný, protože je velmi lehce zneužitelný a možná zavání i protikorupčním prostředím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Hlásí se paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Ano. Já bych chtěla jenom navázat na kolegu Vladimíra Drymla s tím, že kategorie 2 je vlastně kategorie, která vyloženě návykové látky neobsahuje, jenom ty návykové. Jsou tam látky, které se vlastně používají v chemickém průmyslu, ve farmaceutickém průmyslu atd. a mohou být použity při výrobě návykových látek. A tu hodně limituje tento zákon. Je to tak, že doopravdy si myslím, že to je zbytečně příliš sevřené, a jak jsem tu říkala, může dojít k jejich monopolizaci, že ta konsekvence může být další, a už se netýká jen zdravotnictví, ale dejme tomu byznysu. Je to tak. A třetí kategorie, to jsou potom třeba ředidla atd. Takže my se vlastně vždycky v tom zákoně dostáváme od medicíny úplně někam jinam a děláme zákony špatně. Jde o to, aby příští vedení ministerstva to postavilo úplně jinak.

Co se týče otázek směrem k ÚS, já budu mít k tomu tisku 153, který ve mně vyvolával boj, jak to vlastně pojmout, také delší komentář. Protože tam vyloženě narazíme na to, že tam není konformita právě toho, co tady budeme schvalovat, s vyjádřením pléna ÚS. Takže tam doopravdy zákon také není dobrý, ale momentálně je to bráno tak, protože souvisí se zákonem, který budu zpravodajovat za chviličku, se sto padesát trojkou, našeho tisku, a pokud neschválíme tento zákon, nemůžeme schválit ani ten předchozí, tak to je vždycky, při provádění našich zákonů. Jako byl zákon o konopí a léčivu. Takže když toto neschválíme, neschválíme ani tamten. A tam jsou návykové látky, a když to tady neschválíme, tak nám všichni řeknou: Ano, vy jste umožnili, aby návykové látky byly dále šířeny, protože vy jste zamezili tomu, aby se pružně reagovalo na nový přísun návykových látek na náš trh. Takže teď se, senátoři, rozhodněte, co uděláte. Takže to je vždycky. A mně se to také příčí, ale co jiného nám zbude v tomto případě, než oba dva zákony schválit, protože jsou opět provázané. To znamená, budeme požadovat potom po ministerstvu, aby se došlo k určité změně, ale to řeknu v následujícím tisku. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Hlásí se paní senátorka Milada Emmerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Milada Emmerová:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, já jsem se chtěla původně hlásit až k tomu zákonu následujícímu, protože spolu tyto zákony souvisejí a protože tady bylo jenom zatím naznačeno, o čem je ten zákon další. Já jsem opravdu udivena, jaká norma přišla do dědictví pana ministra Holcáta. On za to nemůže. Protože podle mých zkušeností z Poslanecké sněmovny, pokud se projednával na výborové schůzi podobný zákon o návykových látkách, tak bylo vždy přísně dbáno na to, aby byl tento seznam přílohou zákona. A bylo řečeno – žádná jiná podzákonná norma tomu nevyhovuje, poněvadž je příliš snadná manipulace s tímto seznamem. Ano, snáze se tam nová droga zařadí, ale také se snáze vyřadí. A musíme si uvědomit, že seznamy dopingových prostředků například pro sportovce jsou velmi rozsáhlé a třeba bude nějaký zájem, aby s ohledem na toho dotyčného, který je zrovna prošetřován, se vyškrtlo to, co se předpokládá, že bude mít v moči či v krvi, a dají se s tím dělat všelijaké pikle. Takže ano, je to těžkopádnější, když se má něco zařadit do zákona. Ale existují také instituty legislativní nouze, které jsem také zažila v Poslanecké sněmovně, a velmi šly "lehce", a tak si myslím, že v takovém krajním případě by se i toto dalo použít, a je to zdůvodnitelné.

Takže co se týká prekurzorů, to považuji za – už to tady kolega Dryml řekl a paní zpravodajka také, že to je v podstatě zvýšení byrokratické zátěže, protože to není jenom využití v medicíně, nebo ve farmacii, a může to ty ostatní zatěžovat. A co se týká toho dalšího zákona, já už k tomu vystupovat nebudu, tak tam mám zásadní výhradu k tomu, aby to byla podzákonná norma, seznam návykových látek. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Do obecné rozpravy se už nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit v proběhlé rozpravě. Přeje, takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Martin Holcát:  Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky a senátoři, já si dovolím lehce reagovat. Děkuji za připomínky senátorek i senátorů k tomuto zákonu. Děkuji panu Drymlovi za dosti ostrý útok skoro na moji osobu. Nemá cenu, abych opakoval genezi tohoto zákona i můj podíl. Nicméně já ho zde předkládám za ministerstvo zdravotnictví, takže jsem za něj zodpovědný. Já si myslím, že je to zákon, který je možné považovat za zákon, který bude nutno v budoucnu opět novelizovat. To není samozřejmě dobrá zpráva. Nicméně je to zákon, na který čekají mimo jiné – nebo na to, že nebude schválen i prodejci drog, ti, kteří je připravují apod. Vy víte, jaká byla situace třeba na severu Moravy u polských hranic s prodejem prekurzorů i vlastních drog, které nebyly zařazeny, jak rychle se to měnilo, jak rychle byly střídány látky, které nelze legislativně zařadit. Je tedy otázka, jestli na jednu stranu uděláme ostřejší právní úpravu, která se možná dotkne i některých jiných odvětví, anebo dáme volnější průchod možnosti k tvorbě a výrobě drog. Je to asi velké dilema, které nakonec musíte vyřešit i vy.

Nedokáži se vyjádřit k marginálním záležitostem stran zabíleného okna apod. Určitě souhlasím a děkuji za připomínku k § 42, tam jsou dva tresty dohromady, což samozřejmě není úplně správné.

K chemii – prekurzor je sloučenina, která se účastní chemické látky, kdy vzniká jiná sloučenina, takže z tohoto pohledu skutečně by se mohlo jednat o jakoukoli chemickou látku, ale samozřejmě je na odbornících, aby posoudili, jestli jde o určitý dotčený prekurzor nebo ne. Je určitě diskuse, jestli to všechno vyjadřovat v zákonech a vyjmenovávat – byť to bude zkrácená doba, takže stejně všechno bude trvat poměrně dlouho, a přístup k drogám se tím urychlí.

Takže to je moje konstatování k přípravě zákona. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Požádal bych paní zpravodajku, aby nás seznámila s tím, o čem budeme hlasovat.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji. Vystoupilo 5 senátorů a senátorek, z toho 1 senátor dvakrát, a zazněl návrh na schválení s tím, že podotýkám, že i já osobně mám problém, zvednout ruku a schválit. Ale jak jsem řekla, je to provázané s následujícím zákonem o návykových látkách a pokud neschválíme tento zákon, neschválíme ani tamten a vlastně budeme posléze označeni za ty, co pomáhají v podstatě rozšiřovat drogy. Ale ono to nebude mít tak smutný konec, protože ta sto padesát trojka končí docela optimisticky mým závěrem, takže počkejte, dozvíte se brzy více. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní zpravodajko. Takže máme před sebou v tuto chvíli hlasování o návrhu schválit. Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh – schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 57 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 30.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu v tuto chvíli konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 39 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 45, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Já děkuji panu ministrovi, děkuji paní zpravodajce.

Další zákon bude vlastně navazovat na tento předchozí, takže přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu. Tady se hlásí paní zpravodajka, to je asi omyl v tuto chvíli, předpokládám. (Souhlas.) Výborně. Takže nyní budeme projednávat

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 153

Jenom upozorňuji, že tohle je poslední bod našeho jednání před polední přestávkou, abyste s tím tak počítali.

Návrh uvede, stejně jako ten předchozí, pan ministrů zdravotnictví Martin Holcát, kterého nyní žádám, aby nás s tímto návrhem seznámil. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Martin Holcát:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, vážené dámy a vážení pánové. Dovolte mi, abych v podstatě pokračoval v tom, co bylo v předcházejícím zákoně, a doplnil. Abych dále uvedl předkládaný vládní návrh zákona, kterým se mění zákon 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Hlavním důvodem pro předložení posuzovaného návrhu zákona byla potřeba rozdělit tento právní předpis upravující společně problematiku návykových látek a prekurzorů drog na dva samostatné zákony. Druhým základním problémem řešeným předkládaným návrhem zákona, byla potřeba vyřešit urychlení procesu zařazování nových omamných a psychotropních látek na seznam návykových látek, který je podle stávající právní úpravy přílohou zákona 157/1998 Sb., v důsledku čehož je proces zařazování nových návykových látek na tento seznam časově nesmírně náročný.

Zdlouhavý legislativní proces do velké míry znesnadňuje i s tím související práci orgánů činných v trestním řízení, neboť ty mohou vést trestní řízení pouze v případech, kdy došlo k nezákonnému nakládání s návykovými látkami, to je výhradně s látkami zařazenými na seznam návykových látek uvedených v přílohách zákona.

Záměrem navrhované právní úpravy je proto legislativní zakotvení zmocnění vlády doplnit svým nařízením seznamy návykových látek, což celý proces v případě potřeby takového řešení významně urychlí. Nevyřešení stávající situace a nepřijetí potřebných legislativních změn by mohlo vést ke stavu, kdy by orgány činné v trestním řízení nemohly legálně reagovat a postihovat obchod s takzvanými design drugs, to je s návykovými látkami, které nemají léčebné využití a jsou v současné době zneužívány jako drogy.

Cílem navrhované legislativní změny je, jak jsem již dříve uvedl, vyčlenění problematiky prekurzorů drog do samostatné právní úpravy ve speciálním právním předpise, dosáhne se tak vyšší přehlednosti právní úpravy vztahující se k dané problematice, včetně jednoznačné návaznosti na přímo použitelné předpisy EU ve věcech prekurzorů drog a zároveň upřesnění některých institutů vztahujících se jak k návykovým látkám, tak k prekurzorům drog, což za stávající situace nelze zejména vzhledem ke společné právní úpravě uskutečnit. Nevyřešení dvojkolejnosti právní úpravy by dále prohlubovalo praktické potíže v prosazování efektivní kontroly a dohledu nad činnostmi, zejména obchodem s prekurzory drog.

Předkládaný vládní návrh zákona byl zaslán vládou k projednání Poslanecké sněmovně dne 15. dubna letošního roku. Ta jej projednala v průběhu měsíců května až července a uplatnila k němu několik legislativně technických pozměňovacích návrhů, se kterými předkladatel vyslovil souhlas. Návrh zákona Poslanecká sněmovna schválila dne 17. července 2013 a 5. srpna jej postoupila k projednání Senátu PČR. Návrh byl 20. srpna projednán ve výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu, ten jej stejně jako návrh zákona o prekurzorech drog doporučil schválit.

Tolik ve stručnosti k obsahu předkládaného vládního návrhu zákona a průběhu jeho dosavadního projednávání.

Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a páni senátoři, vážené dámy a pánové, jak z uvedeného vyplývá, je žádoucí, aby předkládaný návrh zákona spolu s návrhem zákona o prekurzorech drog nabyl účinnosti co možná nejdříve. Z uvedeného důvodu se na vás obracím s žádostí o jejich podporu v následujícím legislativním procesu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 153/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Dernerová, kterou žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. Takže ještě jednou, hezké poledne. Zpravodajská zpráva. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je 23. legislativní úpravou v oblasti zacházení s návykovými látkami a léčivými přípravky je obsahujícími, tedy třiadvacátá. Účelem vládního návrhu zákona jsou úpravy ve třech směrech. Za prvé doplňují se dříve postulované základní principy zacházení s předmětnými látkami, povolení k zacházení, dovozu a vývozu, skladování a evidence, kontrola a případné sankce při nedovoleném nakládání. Návrh nově upravuje prokazování bezúhonnosti, okruh osob oprávněných předepisovat a používat návykové látky, administrativní náležitosti, nakládání s povolením k zacházení, některé oznamovací povinnosti a správní delikty. Významnou změnou je omezení pěstování odrůd máku setého s obsahem morfinových alkaloidů nad 0,8 %.

Připomínky k těmto věcem. V oznamovacích povinnostech subjektů nakládajících s návykovými látkami je návrh neuspořádaný a neproporcionální.

K technickým možnostem subjektů i státní správy. Subjekty s ohlašovací povinností musí duplicitně hlásit údaje, které jsou inspektorátu pro omamné a psychotropní látky známy. Subjekty musí plnit ohlašovací povinnosti převážně písemnou formou v listinné podobě, ačkoliv se jim v několika málo případech umožňuje elektronická forma hlášení, je-li opatřena elektronickým podpisem.

Dále stojí za pozornost novelizační bod č. 42, kterým se nově upravuje § 13 odst. 1 zákona vztahujícího se k tiskopisům receptů a žádanek. Návrh předpokládá zachování zvláštního, přísně evidovaného tiskopisu receptu a žádanky s modrým pruhem. Elektronický recept připouští výhradně u léčivých přípravků, u nichž tak stanovil zvláštní předpis. S ministerstvem zdravotnictví jsme před krátkým časem projednávali návrh na povinné používání elektronických receptů od 1. ledna 2015.

Druhá oblast změn už jsem zmínila v tisku 152, a to je provázání.

A třetí oblast je důležitá a zmíním ji trochu obšírněji, tam bude třeba radostný konec.

Jedním z hlavních cílů předlohy návrhu novely zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je potřeba zakotvit nový způsob zařazování omamných a psychotropních látek na seznamy návykových látek, které jsou dosud zařazovány do příloh zákona o návykových látkách.

Tento návrh zákona předpokládá zrušení příloh zákona, které obsahují seznamy návykových látek a současně se navrhuje zmocnit vládu vydávat příslušné seznamy návykových látek nařízením vlády, což by mělo být legislativně vlastně jednodušší a pružnější. Zákon o návykových látkách je právní normou, která má za účel stanovit pravidla pro nakládání s návykovými látkami. Porušení těchto pravidel může mít i trestně právní důsledky. Proto je tato právní norma i zvláštním právním předpisem, který zakládá klasifikaci pro okruh určitých trestních činů.

Ve shora uvedené souvislosti musím uvést, že 27. července 2013 Ústavní soud nálezem pléna Ústavního soudu č. 13/12 – ještě není ve Sbírce zákonů publikován – zrušil část ustanovení § 289 odst. 2 trestního zákoníku, která zmocňovala vláda nařízením stanovit, jaké je množství menší než malé u omamných látek psychotropních přípravků a obsahujících jedů, a to především důvodů, že kompetence k vymezení skutkové podstaty trestného činu je ve smyslu článku 39 Listiny základních práv a svobod svěřena zákonu. Podle Ústavního soudu je tato část ustanovení § 289 odst. 2 trestního zákoníku v rozporu s článkem 39 Listiny, ve spojení s článkem 78 Ústavy. Byť předkládaná novela o návykových látkách předpokládá stanovení seznamů návykových látek nikoliv zákonem, jako dosud, ale nařízením vlády, nejedná se o stejnou situaci jako v případě zrušené části ustanovení § 289 odst. 2 trestního zákoníku. Zmocňovací ustanovení k vydání seznamů návykových látek nařízením vlády totiž stanoví poměrně podrobná kritéria pro stanovení příslušných seznamů návykových látek. Do seznamů návykových látek budou zařazovány

a) omamné látky zařazené do příslušných seznamů podle jednotné úmluvy o omamných látkách, a psychotropní látky zařazené do příslušných seznamů podle úmluvy o psychotropních látkách.

b) případně další návykové látky, například omamné látky, s nimiž je z důvodu rozsahu jejich zneužívání, anebo proto, že bezprostředně nebo nepřímo ohrožují zdraví nezbytné umožnit zacházení jen na základě povolení k zacházení, nebo je z tohoto důvodu nutné zabezpečit, aby léčivé přípravky obsahující tyto látky, byly vydávány v lékárně pouze na recept nebo žádanku označené modrým pruhem směřujícím z levého dolního do pravého horního rohu. V případě navrhovaných kritérií pro zařazování návykových látek, které nejsou obsaženy ve shora citovaných úmluvách, mohou případně existovat pochybnosti, zda tato kritéria jsou ústavně konformní. Ovšem tyto pochybnosti by mohl vyvrátit jen Ústavní soud v rámci přezkumu ústavního zákona.

Třebaže osobně mám pochybnost o plném souladu ustanovení, které zmocňuje vládu stanovovat nařízením příslušné seznamy návykových látek s článkem 78 Ústavy, vzhledem k situaci, kdy v nejbližších dnech bude PS rozpuštěna, se racionálně přikláním k možnosti návrh zákona schválit.

Teď ten optimistický konec. Zároveň předpokládám, že ministerstvo zdravotnictví bude v nejbližší době odpovídajícím způsobem reagovat na nález Ústavního soudu, plénum Ústavního soudu 13/12 a podrobí navrhovanou právní úpravu analýze, dostatečnosti mezí pro vydání podzákonného právního předpisu.

S ohledem na tyto skutečnosti výbor pro zdravotnictví a sociální politiku ve svém 36. usnesení z 10. schůze konané dne 20. srpna 2013 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 167/1988 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – senátní tisk č. 153 – schválit, a to po odůvodnění zástupce předkladatele Mgr. Martina Plíška, náměstka ministra zdravotnictví, zpravodajské zprávě senátorky Aleny Dernerové a po rozpravě I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, II. určuje zpravodajkou výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Alenu Dernerovou.

Doporučení tedy je schválit, ale jak jsem tu citovala, tak aby to bylo i pro stenozáznam:

Budeme žádat po ministerstvu zdravotnictví, aby se skutečně zaměřilo na to, zdali je to konformní s vyhlášením Ústavního soudu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh nevidím, a proto otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři. Senát Parlamentu ČR je tady proto, aby byl určitou pojistkou pro možnou zákonnost nebo nezákonnost nebo problémy, které jsou s tvořením zákonů. Pokud pan ministr tyto moje připomínky v předchozím mém vystoupení považuje za útok sama na sebe, tak bych chtěl říci, že to byl útok především, vážený pane ministře, na vašeho legislativního náměstka Plíška a na vašeho předchůdce. Pokud ovšem říkáte, že půjdete ve šlépějích pana ministra Hegera, tak to možná byl i útok na vás!

Jinak uvědomte si, vážený pane ministře, že my se tady bavíme o dopadech do praxe, o dopadech pro zdravotnická zařízení, o dopadech do lékáren a o dopadech i na prosté občany. A tady možná někteří administrativní pracovníci ministerstva asi žijí někde jinde, včetně toho, jak postupují někteří poslanci. Nechtějte to ale na nás.

Většina odborníků pro drogovou problematiku se shoduje na tom, že prevence je desetkrát lepší, nežli represe. Ale tady oba tyto zákony ještě zpřísňují represi. Nevím, co bylo tak špatného na předchozím zákoně. Možná to, co tady ocituji: Zmocňuje vládu, aby nařízením stanovila seznamy příslušných návykových látek a přípravků a zároveň zrušuje dosavadní přílohy zákonů, které seznamy návykových látek a přípravků obsahují.

To znamená, že tady vidíte, pane ministře, že minulá legislativa velmi dobře věděla, jak si má počínat, a bylo to přílohou zákonů! A vy nám tady tvrdíte něco, nebo vy ne, ale vaše legislativa, něco zcela opačného a klasicky, tak jak už jsem říkal předtím, suďte se, zahlťte Ústavní soud. Místo jednoho zákona, který se možná mohl vylepšit o některé věci, tak tady máme zákony dva, které přinášejí jednoznačně zvýšení administrativy, hlášení, prohlášení, prostě další byrokracii, a jsem zvědav, jak se ten útvar pro omamné látky a návykové látky, který je na ministerstvu a kde je málo úředníků, bude rozrůstat.

Ale chtěl jsem se zeptat na jinou věc, pane ministře. Režimový sklad Policie České republiky.

Já rozumím pojmu "režimové pracoviště", které se vyskytuje v některých zákonech o speciálních službách, o tajných službách, o Policii ČR, ale v žádném z těchto zákonů není režimový sklad Policie ČR. Protože když něco není definováno v zákoně, tak to neexistuje. Tak kde to teda, pane ministře, budete skladovat, když říkáte, že bude nějaký režimový sklad, který vlastně neexistuje? Myslím si, že pan legislativní náměstek Plíšek ze svého předchozího působení má dost známých na ministerstvu vnitra, tak se měl s nimi domluvit, jak je to možné a proč tedy dává tento pojem – režimový sklad Policie ČR.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se hlásí pan senátor Miloš Janeček. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Janeček:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, pár drobných poznámek.

Domnívám se, že seznam a možnost operativních změn v seznamu je dobrý po stránce možnosti reagovat. Všichni víme, ať už se tady budeme bavit o prekurzorech drog nebo o drogách samotných, jak vypadá drogová scéna. Zaznělo tady už srovnání s dopingem. Bohužel doping je vždy o kousek vpředu před řekněme lékařskou kontrolou, která pokulhává. A v době, kdy nějaký sportovec dopuje a přijde se na to, tak oni ti další už mají zase další doping.

A s drogami je scéna samozřejmě trošku jiná. Sportovec, který dopuje, tak někdy po letech buď na něj přijdou nebo ho přepadne černé svědomí a přizná se a je z toho celosvětová ostuda. Ještě jsem nečetl za svůj život žádné vyjádření drogového dealera nebo nějakého velkého narkobarona, že na něj přišla tedy černá chvilka a že by se přiznal k tomu, že vydělal miliardy díky tomu, že prodával nezletilým i zletilým lidem drogy.

Čím lépe tedy budeme mít možnost reagovat, nebo čím rychleji, tak tím to bude lépe.

Pak bych měl jednu malou připomínku ke zpravodajské zprávě. Tak, jak ji paní kolegyně Dernerová přečetla, na našem výboru to samozřejmě v tomto duchu proběhlo, ale nepamatuji si, že bychom se usnesli na tom, že budeme trvat na okamžitém přepracování nebo velmi rychlém přepracování, že by to mělo být součástí zpravodajské zprávy.

A do třetice k tomu, co tady řekl pan senátor Žaloudík o zaplevelení zákonů. Myslím si, že se máme učit z historie a jeden z učitelů, ať už ho bude brát kdo chce jak chce, byl velký kormidelník čínského lidu, který prohlásil, že nejdříve je potřeba nechat plevel pořádně vyrůst a potom ho vytrhnout i s kořínkem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dále se do rozpravy hlásí paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji. Jen krátce. Ano, nebylo to tam, protože můj původní návrh byl zamítnout, protože se mi tam zdá nekonformnost mezi tím, jaký byl nález Ústavního soudu a tím, co máme schválit. Můj návrh tedy byl zamítnout. Pak jsme se o tom déle bavili, takže v podstatě, aby to bylo pro nás pro všechny konformní, aby nebylo řečeno, Senát schvaluje něco, o čem ale už víme, že je tady problém s vyjádřením Ústavního soudu, tak jsem se poradila s legislativou a uzavřeli jsme to takto, aby v podstatě bylo všem jasné, že o tom víme. A když ne Senát, tak já sama půjdu za novým panem ministrem a budu chtít, aby se na toto podíval, abychom neříkali, toto je návyková látka, musíme to zakázat, ani kdyby někdo přišel na to, že to není pravda, podívejte se, tady to prostě odporuje výroku Ústavního soudu. To je jedna věc.

A druhá věc, kterou jsem tu chtěla říci, je to, že my jsme toto všechno vlastně ušili velmi rychle, když se podíváte na legislativní proces. A když jsme se ptali, tak pan Mgr. Plíšek řekl, že na nás tlačí Evropská komise, protože my v podstatě neděláme nic, že jsme tranzitní země a že se nám tady drogy velmi rychle rozmáhají a máme obrovskou spotřebu už ve všem. A abychom s tím něco udělali, tak jsme s tím něco rychle udělali, a zase je to takhle nedovařené.

Omlouvám se za zdržení. A jestli ještě mohu, jako zpravodajka bych chtěla říci, že zde zazněl pouze návrh na schválení. I když ve mně je stále ten boj a raději bych řekla ne, protože to je špatně, ale s názorem na schválení vystoupili tuším čtyři senátoři a senátorky. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Dále se hlásí do obecné rozpravy pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, senátorky a senátoři. Víte, tady mezi námi lékaři je takový dvojí boj. - jako zdravotníci rozumíme některým problémům, na druhé straně velké problémy vidíme – a mezi zákonodárcem. A chtěl bych se zastat vaším prostřednictvím, pane předsedající, paní senátorky Dernerové. Ona cítí a možná i mnozí z vás, že tady není všechno v pořádku, tak jak by mělo být s tímto zákonem, rozhodně po stránce zákonodárné.

Rozhodně tady odmítám to, co tady na nás zkusil pan ministr, nějaké strašení, že souhlasíme s drogovými dealery nebo že podporuje rozšiřování drog. To přece není pravda. To přece nemůže brát nikdo z vás vážně, aspoň mluvím za svoji osobu.

Na druhé straně si uvědomme, že jsou i jiné zákony, že prodej, hlavně z Polska různých prekurzorů, drog v shopech, postupně byl pomocí jiných zákonů zastaven. Výroba pervitinu, dobře, znají nás v celé Evropě, možná i ve světě. Ale jak chcete zakázat některé léky, které se používají na léčení chřipky, běžných onemocnění z nachlazení, a z některých se také vyrábí proslavený český pervitin. Ono je to velmi obtížné, takže si tu nic nenalhávejme!

A ještě k Mao Ce-tungovi. Vaším prostřednictvím, pane předsedající. Kulturní revoluce, kterou Mao Ce-tung prosadil, to bylo asi to vytrhávání kořenů, a víme, kolik to bylo obětí a co to stálo a jakou neplechu to napáchalo. A byl bych velmi nerad, aby kulturní revoluce pak přišla i do České republiky s novou vládou.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Do obecné rozpravy se už nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě? Přeje si vystoupit. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Martin Holcát:  Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky a senátoři, já budu už jenom velmi stručný. Chci vás jenom ujistit, že si v žádném případě nemyslím, a doufám, že i vy to víte, že bych vás považoval za podporovatele šíření drog a podporovatele dealerů. To rozhodně ne a nic takového tady nezaznělo.

Chci jenom poděkovat paní senátorce Dernerové za optimistický závěr, i když shledává určité nedostatky v tomto zákoně.

Jestliže byl přijat první návrh, je asi samozřejmě nutné přijmout nebo reagovat v tom smyslu i pokud jde o tento druhý návrh.

Akceptuji, že jsou tam některé věci, které byly zmíněny a které třeba nesouvisejí s tímto zákonem, třeba otázky předepisování receptů elektronicky či jinak. Tím se musíme zabývat nebo můj nástupce. Tam jsme asi ve shodě, vždycky musí být jiná možnost, s tím souhlasím.

A mohu slíbit aspoň za mne, pokud budu mít časovou možnost, že věci a připomínky, které zazněly, budou zpracovány a rozpracovány dále.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zeptám se paní zpravodajky, zda si přeje ještě vystoupit, ale myslím, že už konstatovala, že zazněl pouze jediný návrh, a to byl návrh schválit.

To je jediný návrh, o kterém budeme v tuto chvíli hlasovat.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 54 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 40 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 45, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento návrh zákona. Děkuji panu ministrovi, děkuji paní zpravodajce.

Kolegyně a kolegové, toto byl poslední bod našeho dopoledního jednání. Odpoledne zahájíme pevně zařazenými body do pořadu.

Vyhlašuji polední přestávku do 14.30 hodin.

(Jednání přerušeno ve 13.21 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.31 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré pozdní odpoledne, vážení přátelé, začínáme svůj odpolední program a dnešním dnem naše schůze skončí. Dalším bodem odpoledního programu je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 143

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 143. Návrh uvede ministr práce a sociálních věcí František Koníček, kterého u nás v Senátu vítám a tímto mu uděluji slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr práce a sociálních věcí ČR František Koníček:  Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Předložený návrh zákona, který prošel 3. čtením několik týdnů zpátky ve sněmovně, je vlastně výsledkem dlouhodobého jednání a hledání kompromisu s tím, aby se dosáhlo nápravy existujícího stavu. A to znamená od roku 1993, kdy na základě toho, že bylo dosaženo dohody o rozdělení Československa, byla dohoda o tom, že do federální doby se podle místa zaměstnavatele započítávaly do příslušných důchodů důchody těch zaměstnavatelů, kteří byli na území jedné z republik federace.

Díky tomu, bohužel ale díky nerozumnému ekonomickému vývoji, v obou dvou těch zemích, jakož i díky rozdílné legislativě, postupně bylo zcela zřejmé, že dochází k rozporům, které vyvolávají určitý pocit křivdy. Tyto věci se řešily u Ústavního soudu, řešil to Mezinárodní soudní dvůr při EU a pokoušeli jsme se to řešit tím, že došlo ke změně kritéria na kritérium na občanství, státní občanství. Tento institut byl ale napaden EU jako institut, který není přijatelný. I když Ústavní soud se neztotožnil tady s tímto názorem, protože je toho názoru, že je to otázka národní legislativy, přece jen vedlo ke konfliktu a po řadě a řadě jednání se tedy dospělo k názoru, že jediné čisté řešení, které bude jak konformní, pokud jde o komunitární právo a principy, tak pokud jde o českou ústavnost, je přijmout kompromisní řešení, které by těmto osobám, které byly dočasně znevýhodněny tím původním principem sídla zaměstnavatele, byl vyplácen tzv. dorovnávací důchod.

Princip toho dorovnávacího důchodu není nijak složitý, je to otázka toho, že se sčítají vlastně federální doby a doba česká. Hovoříme tedy o českých občanech, kterým se započítávala ta federální doba podle slovenské legislativy. Vypočítá se tedy jako součet virtuálních českých penzí jak za českou dobu, tak tu dobu federální, a odečetla by se z toho v korunovém ekvivalentu suma důchodu, která je těmto lidem vyplácena ze slovenských důvodů. Tím vznikne jakési saldo a toto saldo by představovalo ten tzv. dorovnávací důchod pro ty lidi, kteří byli tímhle systémem poškozováni.

Tady ten dorovnávací důchod by byl vyplácen českým občanům spolu se starobním důchodem, takže tam není ani technický problém. Z hlediska ekonomického je rozpočtový dopad v podstatě zanedbatelný a minimální. Je třeba si uvědomit, že je to už 20 let od té doby, kdy ten problém řešíme. Čili se bavíme skutečně o kategorii osob, které jsou dneska ve vyšší věkové kategorii. Čili i ty dopady do toho dorovnávacího důchodu jsou celkem nepodstatné.

To je to zásadní, co předložený zákon obsahuje. U vás to bylo projednáno ve výborech, jsem seznámen s jejich stanovisky, děkuji za ta projednání, že byla doporučující a prosím tuto ctěnou komoru, aby předložený zákon schválila. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 143/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Vladimír Plaček. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 143/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Daniela Filipiová, kterého prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji za udělení slova, paní místopředsedkyně. Já si myslím, že ten tisk je ve své podstatě natolik jednoduchý, že vás tady pan ministr se základem toho tisku do detailů seznámil, takže nebudu opakovat již řečené. Já si jenom dovolím vyjádřit v podstatě poděkování nebo možná i úctu k legislativcům ministerstva práce a sociálních věcí, kteří dokázali najít takové řešení, které vyhovuje i rozhodnutím soudů, protože není bez zajímavosti, že právě co se týče této problematiky tady byla tři soudní rozhodnutí, která se neshodovala. Jednak to bylo rozhodnutí nejvyššího soudu, poté našeho Ústavního soudu a pak se tím dokonce zabýval Evropský soudní dvůr.

Čili skutečně najít takové řešení, které by vyhovovalo českému právu, tak i evropskému právu, si myslím, že bylo nesmírně složité. A tady se to podařilo. Samozřejmě, že nikdy se nedá vyloučit, že nebude docházet eventuálně k nějakým soudním sporům, že se objeví nějaký občan, který nebude spokojen, který nedosáhne na to dorovnání, ale to bohužel – vzhledem k tomu, že skutečně život je velmi pestrý, tak žádný zákon nemůže absolutně podchytit všechno, co může nastat.

Já jen mohu shrnout to, že výbor jednoznačně podpořil schválit znění tohoto zákona. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, a prosím, abyste sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Vladimír Plaček? Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane ministře.

Než vás seznámím s výsledkem, s usnesením, které přijal ústavně-právní výbor, tak mi dovolte ještě pár slov k navrhovanému zákonu. Myslím si, že by mohlo zaznít to, jakým způsobem se celá situace chce řešit, jinak řečeno, jaké podmínky pro dorovnání se vlastně navrhují. Ty podmínky jsou celkem čtyři, jedna z nich je, že je pojištěnec získal před 1. lednem 1993 alespoň 25 let důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, ze kterého mu byl přiznán starobní důchod ze slovenského důchodového pojištění.

Pojištěnec získal nejpozději do 31. prosince 1995 alespoň jeden rok pojištěný v ČR, za které bylo zaplaceno pojistné a byl mu přiznán důchod z českého důchodového pojištění. Další podmínkou je to, že oba dva tyto starobní důchody, tedy český i slovenský, jsou k požadovanému datu vypláceny a samozřejmě dorovnání musí mít kladnou hodnotu.

Takže toto je návrh, který navrhuje ministerstvo, a teď dovolte usnesení ústavně-právního výboru, které jako 91. na 20. schůzi ústavně-právní výbor 14. srpna 2013 přijal k tomuto návrhu zákona o důchodovém pojištění jako senátního tisku 143, a to po úvodním slově pana doktora Šimerky, náměstka ministra práce a sociálních věcí a pak po mojí zpravodajské zprávě, doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje Vladimíra Plačka jako zpravodaje tohoto tisku a pověřuje pana předsedu ústavně-právního výboru pana doktora Antla, aby o tomto zpravil předsedu Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, tudíž otvírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Někdy v roce 2002 – 2003 jsem s dnes již bohužel zemřelou kolegyní Moserovou vedl jednání s Čechy, žijícími na Slovensku, v Bratislavě a jeli jsme tam právě s tím, že jedním z příslibů byl právě tento problém s tím, že se velmi rychle tato otázka vyřeší a že se vyřeší ke spokojenosti těch žijících lidí tam. Já jsem velmi rád, že konečně ta doba přišla a že konečně si mohu udělat takovou tu pomyslnou fajfčičku u úkolu, který jsem si tehdy na sebe vzal.

Já vás velmi prosím o to, abychom tento návrh zákona schválili a přijali do života. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Diskuze pokračuje. Slovo má pan místopředseda Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane ministře, vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, senátoři. Já bych jenom krátce chtěl reagovat. Myslím si, že samozřejmě je to správný počin, ale je to reakce vlastně na dlouhodobý vývoj, který v této věci byl. Chtěl bych upozornit, že ten aspekt není tak jednoduchý, jak na první pohled vypadá, protože tato věc v zásadě nebyla dořešena v rámci rozdělení Československa. Pak se řešily tyto záležitosti formou tvrdosti zákona apod. Vstupem do EU se opět změnily podmínky a tady je stále jeden aspekt, který myslím si, že právě by měl mít širší řešení, a to i ve vztahu se slovenskou stranou, možná i formou nějaké mezinárodní smlouvy nebo podobně v této oblasti, protože ten problém končí tak většinou a nakonec i minulá rozhodnutí Ústavního soudu apod., že český stát řeší nároky občanů československého státu. Problém je v tom, že slovenský stát jakoby tyto nároky neuznává svým způsobem.

Tady je potřeba říci jedno, samozřejmě že každý občan by měl mít správně spočítaný důchod, ale na druhé straně to nemůže být jenom na úkor jednoho nástupnického státu. Myslím si, že toto řešení je docela dobré. Možná ještě, kdyby pan ministr mohl aspoň odhadnout, kolika lidí se to bude v zásadě týkat, jestli takový odhad je, protože nejsem si zcela jist, jestli to tady zaznělo. Každopádně to sice vyřeší některé tyto případy, ale stejně absolutně takovou tu nespravedlnost, která vznikla v době dělení Československa, to nikdy nemůže vyřešit. Protože cokoli se udělá, vždycky bude k někomu nespravedlivé. Samozřejmě vyplácení peněz z našeho systému na tyto důchody znamená, že to je na úkor našich důchodců. A obráceně. Takže z tohoto hlediska nástupnické státy, a to jsem vám chtěl připomenout, byly dva. Čili Česká i Slovenská republika. Myslím, že aktivita ze strany Slovenské republiky ne vždy tady byla dostatečně adekvátní na řešení těchto problémů.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Rozprava pokračuje, slovo má paní senátorka Daniela Filipiová.

Senátorka Daniela Filipiová:  Jenom si dovolím reagovat na to, co tady říkal pan místopředseda. Nevím, jestli to tady zaznělo od pana ministra. Byla vznesena vlastně otázka, kolika lidí se to bude týkat. Takže odhad je, že půjde zhruba o deset tisíc příjemců s tím, že samozřejmě se bude postupně tento počet snižovat. Počítá se s tím, že ještě v roce 47 půjde asi tisíc případů. A průměrná výše dorovnání důchodu je 1.100 korun, takže vlastně až do roku 47 se předpokládá, že český stát to bude stát 3,8 miliardy korun. Takže skutečně vrchol jakoby těch výplat největší bude v roce 2020, kdy půjde o 130 milionů korun, takže si myslím, že to opravdu nejsou tak velké částky. Ten problém vznikl zejména proto, že ti lidé, kteří pracovali na našem území, ale byli vlastně slovenské národnosti, tak na tom – v uvozovkách – byli biti s tím, že měli tím pádem nárok na slovenské důchody, které byly podstatně nižší přesto, že si vlastně odpracovali potřebné roky na území jakoby České republiky.

A co se týče spravedlnosti, já osobně tvrdím, že spravedlnost bohužel je filozofický pojem a v životě se nikdo asi se spravedlností nesetká. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Ptám se, jestli se někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak. Rozpravu končím. Pane ministře, chcete se vyjádřit k proběhlé rozpravě? (Ministr z místa sděluje, že nebude hovořit.) Dobře, děkuji. Ptám se zpravodaje ústavně-právního výboru – nepřejete si vystoupit, dobře. Takže, paní zpravodajko garančního výboru, prosím.

Senátorka Daniela Filipiová:  Takže jediné v podstatě co mohu říct, že vystoupili dva senátoři – pardon, tři - senátoři– v rámci obecné rozpravy a zazněl tady jediný návrh, a to schválit předloženou normu zákona.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. O tom budeme hlasovat. Já vás svolám. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 51 senátorek a senátorů. Aktuálně kvorum – aktuální přítomnost – ještě vám dám vteřinku – aktuálně přítomno 52 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum 27. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedněte ruku a tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 41 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu a děkuji panu navrhovateli i paní zpravodajce.

Pokračujeme dalším bodem a tím je

 

Senátní tisky č. N 46, N 47, K 48 - Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí

Tisk EU č. N 046/09

Tisk EU č. N 047/09

Tisk EU č. K 048/09

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky číslo N 46/09, N 47/09 a K 48/09 a N 46/09/01, N 47/09/01 a K 48/09/01. Opět prosím pana ministra práce a sociálních věcí Františka Koníčka, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr práce a sociálních věcí ČR František Koníček:  Ještě jednou pěkné dobré odpoledne, vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte, abych se vyjádřil – Iniciativa na podporu zaměstnanosti mládeže a stručně seznámil i s pozicí vlády. Iniciativa vznikla na základě závěrů Evropské Rady z února letošního roku, a to k víceletému finančnímu rámci EU na roky 2014 až 2020.

Na daném jednání Evropské Rady některé členské státy prosadily vytvoření tohoto nástroje k řešení nezaměstnanosti mladých lidí. Současně Komise předložila revidovaný návrh nařízení o evropském sociálním fondu a revizi obecného nařízení k evropským investičním a strukturálním fondům, které zapracovávají iniciativu do příslušné evropské legislativy. Jedná se tedy v tomto případě o soubor celkem tří dokumentů. Věcnou gesci k iniciativě má sice ministerstvo práce a sociálních věcí, ovšem gestorem obecného nařízení ke strukturálním fondům je ministerstvo pro místní rozvoj. MMR zastupuje rovněž Českou republiku při projednávání příslušné legislativy v pracovní skupině pro strukturní opatření Rady ministrů.

Připravili jsme proto ke všem třem dokumentům jedinou společnou rámcovou pozici, jedná se tedy o provázaný balíček. Nyní k obsahu samotné iniciativy.

Jejím cílem je poskytnout členským státům finanční prostředky na podporu řešení nezaměstnanosti mládeže, zejména na provádění tzv. záruky pro mládež, tedy na zajištění vhodných opatření aktivní politiky zaměstnanosti pro mladé lidí do čtyř měsíců jejich nezaměstnanosti.

Za tímto účelem má iniciativa disponovat – na sedmileté období 2014+ rozpočtem ve výši rovných 6 miliard eur, z toho 3 miliardy eur by byly redisponovány z ESF a zbylé 3 miliardy by byly poskytnuty ze zvláštní rozpočtové položky Evropské unie. Prostředky Iniciativy budou moci čerpat ty regiony, ve kterých nezaměstnanost mládeže v roce 2012 převyšovala 25 %.

Tím se dostávám už trošku k pozici vlády. Je třeba říci, že tak, jak jsou kritéria nastavena, že vznik Iniciativy pro nás bohužel není příliš výhodný. I když míru nezaměstnanosti mládeže v České republice můžeme těžko pokládat za nízkou, je třeba vidět i trendy, kde tato míra narůstá. Máme ji stále relativně rovnoměrně rozloženou. Tomuto kritériu nezaměstnanosti mládeže na 25 % proto ve své podstatě vyhovuje pouze jediný region, a to je region Severozápad, to je Karlovarský a Ústecký kraj. Navíc vzhledem k velmi vysoké míře nezaměstnanosti mladých lidí v některých jiných členských zemích EU bude tedy podíl České republiky na alokaci poměrně malý.

Samozřejmě hodláme využít i tyto omezené prostředky, a proto jsme do připravovaných programovacích dokumentů ESF zařadili i specifický cíl snížit míru nezaměstnanosti podpořených mladých osob, to znamená 15 – 24 let tak, jak je to nastaveno v regionu na dva – Severozápad. Ke zlepšení situace v tomto regionu by měly přispět projekty zaměřené na podporu učňovské přípravy, odborných stáží, podporu náboru mladých pracovníků včetně vytváření pracovních míst, podporu mobility mladých pracovníků a dále na poskytnutí prvních pracovních zkušeností, to je umístění na dobu nejméně šesti měsíců na odborné vzdělávání a přípravu.

Rámcové pozice obsahují i podrobnější pozici České republiky k některým dalším úpravám, ale ty jsou spíše technického charakteru. V současné době je návrh předmětem trialogu, tedy projednávání mezi Radou, Evropským parlamentem a Evropskou komisí. Jen tak pro zajímavost – Evropský parlament navrhuje snížit limit míry nezaměstnanosti z 25 na 20 % a cílovou skupinu nadimenzovat poměrně trošku širším spektrem, nikoliv do 24, ale do 30 let.

Projednávání je před námi. Uvidíme, jakého bude dosaženo kompromisu. Je tam i návrh zvýšit podíl prostředků, které lze utratit mimo způsobilé regiony z 10 na 22,5 %. Čekáme tedy na konečný výsledek těchto jednání, který může významně ovlivnit fungování Iniciativy na podporu zaměstnanosti mládeže v praxi.

Evropský parlament ve svých připomínkách navrhuje docela podstatné změny základních parametrů návrhů schválených Radou tak, jak jsem již dříve předeslal.

Na závěr bych rád uvedl, že s usnesením výboru pro záležitosti EU k tomuto návrhu plně souhlasím. Usnesení podporuje Iniciativy k řešení nezaměstnanosti mládeže, doporučuje administrativně nenáročné čerpání Iniciativy a upozorňuje na význam kvalitního vzdělávacího systému pro uplatnění mládeže na trhu práce.

Děkuji vám za pozornost a zároveň prosím o schválení předložené změny návrhu k návrhu Komise. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane předkladateli a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projedná tyto materiály, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 46/09/02 až K 48/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Jeništa, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Luděk Jeništa:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Pan ministr tady celkem obšírně shrnul problematiku tohoto bodu. Jde o Iniciativu zaměstnanosti mladých lidí. Zmínil se tam i o nejdůležitějším návrhu doporučení o zřízení záruk pro mladé lidi, což je poměrně důležité, kde by měli všichni mladí lidé do 25 let do čtyř měsíců od vlastně stavu nezaměstnanosti dostat určitou nabídku, ať už pracovní nebo vzdělávací, či nabídku stáže.

Důležité tady bylo řečeno, které regiony u nás bude platit tento program. Je to region Severozápad na úrovni NUTS II, nicméně důležité je tam také, že členský stát po dohodě s Komisí může rozhodnout a přidělit i omezenou částku, jež by neměla přesahovat 10 % finančních prostředků i na určitý subregion, kde je vyšší míra nezaměstnanosti mládeže.

Zajímavá byla informace pana ministra, že v Parlamentu se teď jedná o zvýšení této procentuální částky a zároveň i o snížení procentuální míry nezaměstnanosti na 20 %, což by se nás týkalo už daleko více a v mnohem více regionech, takže bychom mohli býti poměrně větší příjemci těchto dotací. Důležité je tam také – nebo pan ministr mluvil o 6 miliardách, které by měly být rozděleny po 3 miliardách Evropského sociálního fondu, kde by měla být spoluúčast 15procentní státu, který přijímá tuto dotaci. Další 3 miliardy by měly jít z rozpočtu EU, kde by již spolufinancování nebylo.

Důležité je také, že členské státy budou projekty vybírat v rámci svých operačních programů. To znamená, že za ně budou zároveň i zodpovědny, budou zodpovědny za jejich kontrolu.

Co se týče důležitosti tohoto opatření EU, tak určitě to důležité opatření je. Protože v roce 2012 byla nezaměstnanost mladých lidí ve 13 státech vyšší než 25 %, přičemž v Řecku a Španělsku to bylo více než 50 % nezaměstnaných mladých lidí. V dalších státech, jako je Itálie, Portugalsko, Irsko, Bulharsko, Kypr, Lotyšsko, Maďarsko, Slovensko, přesahuje tato nezaměstnanost 30 %. Jak už bylo řečeno, Česká republika se svými 20 procenty je někde uprostřed EU.

Byla tu řečena i pozice ČR. My jsme takto koncipovali i návrh usnesení, kde jsme tuto pozici zohlednili. Usnesení pan ministr tady schválil, já si jen dovolím ještě poznamenat, že jsme si dovolili tam dát právě ten jeden bod, takovou připomínku, že významnou roli v otázce nezaměstnanosti mladých lidí hraje vzdělávací systém každé země, a na tom bude určitě potřeba v České republice hodně zapracovat, protože tato iniciativa je víceméně řešením důsledků těchto problémů, kdežto určité reformy v oblasti vzdělávací soustavy by samozřejmě byly řešením příčin, a to je vždycky lepší a levnější, než řešit potom až důsledky.

To by bylo z mé strany vše. Návrh usnesení máte před sebou a já vás žádám o jeho schválení. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu, kterou já nyní otevírám. Prosím, kdo se hlásí do rozpravy? Paní místopředsedkyně Senátu – i s přednostním právem – Alena Gajdůšková.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Toto téma není na půdě Senátu PČR nijak nové. My jsme jednu z těch částí tohoto balíčku již projednávali v dubnu tohoto roku. Já chci jenom pro pořádek přidat, že iniciativa vůči EK a Evropské radě k tomu, aby se zabývala problematikou nezaměstnanosti mladých lidí vzešla z evropské sociální demokracie. Situace je totiž skutečně v rámci Evropy velmi špatná. Jedná se o 7,5 milionu mladých lidí ve věku od 15 do 24 let, kteří jsou mimo trh práce a ani se nevzdělávají. Je to problém především do budoucna. Protože tito mladí lidé, pokud nevezmou za své pracovní návyky, pokud nevezmou za své to, že je normální pracovat, tak samozřejmě ztratí i kvalifikaci, kterou případně mají a nakonec i chuť a motivaci se o práci ucházet. A to může být do budoucna skutečně velký a velký problém, který se týká toho, co nazýváme sociální soudržností. Ta nespokojenost potom samozřejmě má odraz v nespokojenosti lidí, v sociálních nepokojích, v kriminalitě a mohu pokračovat dále. Tato negativní situace samozřejmě má ale také odraz v dlouhodobých horizontech, v důchodovém pojištění a v řešení důchodových systémů.

Proto evropská sociální demokracie skutečně iniciovala, aby tato téma se stalo jedním ze stěžejních témat jednání EU a iniciovali také to, aby EK přerozdělila finanční prostředky tak, aby zaměstnanost mladých lidí byla podpořena. A jestli si dobře pamatuji číslo, jedná se o 6 miliard eur v následujícím období.

Pan ministr zde hovořil o tom, že České republiky se víceméně tato iniciativa, respektive její plnění nedotýká, protože v ČR je jenom jeden jediný region, a to je region Severozápad, který podle současně nastavených kritérií se týká možnosti čerpání podpory na zaměstnanost mladých lidí v ČR. Ale já si myslím, že se nás to týká a týkat určitě bude. Protože za prvé pan ministr už zde sděloval, je zase zájem Evropského parlamentu o to, aby tato kritéria byla změkčena. Protože EP si uvědomuje to, že skutečně toto je závažný problém. A já za nás, za sociální demokracii říkám, že spolupracujeme s europoslanci, s frakcí sociální demokracie v EP a uděláme všechno pro to, aby skutečně k tomu změkčení pravidel došlo. Protože ČR je ta, která je vlastně těsně pod hranicí, která je stanovena dnes, protože celková nezaměstnanost, respektive průměr nezaměstnanosti je 20 % u mladých lidí. Jestliže je tam tedy strop 25, tak my se pohybujeme u velké části regionů někde mezi tím. Pokud by došlo ke snížení limitu, tak už nárok na to máme.

Je také potřeba říct, že v ČR je nezaměstnanost mladých lidí třikrát vyšší než je průměrná nezaměstnanost celé populace. To je velmi alarmující záležitost. A co je ještě další problém, který vnímáme zde u nás, je to, že počet nezaměstnaných mladých lidí nám narůstá ve skupině vysokoškoláků. Tam jsme nikdy neuvažovali o tom, že by vysokoškolák měl mít problém s tím, sehnat práci. Ale v této chvíli v důsledku krize, v důsledku ne dobré hospodářské politiky minulých vlád to prostě je naše realita. My s tím skutečně musíme něco udělat. A to "něco udělat" znamená investovat do lidí, investovat do mladých lidí.

Já také vítám usnesení našeho evropského výboru a zvláště ustanovení, o kterém hovořil pan zpravodaj, upozornění Evropské komise na to, že je důležité věnovat se také struktuře vzdělanosti mladých lidí. Prostě je potřeba nastavovat systémy vzdělávání tak, aby profesní příprava odpovídala požadavkům trhu práce, respektive abych byla přesná, tak, aby mladí lidé byli připraveni v rámci celoživotního vzdělávání rychle se adaptovat na změnu. Rychle se adaptovat na potřeby trhu práce. Protože jenom tak jim můžeme zajistit a jenom tak je můžeme připravit na to, že zaměstnání seženou, že práci mít budou. A to by měl být také náš zájem.

Jde o to, aby se také nastavila spolupráce s firmami, aby firmy měly zájem získávat mladé lidi, připravit jim podmínky ať už pro praxe nebo pro stáže tak, aby tu praxi mladí lidé získali.

Já tedy vítám tuto iniciativu, podporuji velmi usnesení našeho evropského výboru a apeluji v této chvíli na vládu, abychom se společnými silami, my jako národní parlament, vláda na jednání ministerských rad, ale samozřejmě také Evropské rady, a spolu česká delegace v EP, pokusili prosadit snížení těch limitů, které se iniciativy pro zaměstnávání mladých lidí týkají. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Rozprava pokračuje, slovo má pan senátor Miroslav Krejča.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, já budu velice stručný. Jenom dvě drobná doplnění a pak závěrečnou glosu. Paní místopředsedkyně Gajdůšková tady zmínila, že projednávaný balíček, který jsme nazvali balíček zaměstnanosti mládeže, je taktéž zmíněn a je na něj odkaz v návrhu doporučení, to znamená, doporučení předkládané naším výborem je s tím kompatibilní. Já bych chtěl jenom připomenout, že se jednalo o trojici dokumentů, jeden legislativní akt a dva komunikační dokumenty. Jeden z těch materiálů se týká právě zaměstnanosti mládeže, druhý se týkal záruk pro mladé lidi a třetí řešil a zabýval se rámcem kvality stáří. Tak to je jenom první doplnění.

Druhé doplnění – jestli si pamatujete obsah včerejšího prvního bodu, kdy jsme se zabývali červnovou Evropskou radou, tak právě problematika mládeže, zaměstnanosti mládeže, respektive nezaměstnanosti mládeže byla jedno ze tří hlavních témat ER červnové. Takže tím jsme se zabývali i včera v prvním bodě.

A ta glosa – samozřejmě tady jsou určité problémy s věkovou kategorií, která stojí na začátku svého ekonomického života, vstupu do své vlastní profesní a ekonomické dráhy. To znamená čerství absolventi škol, studenti apod. Ale nezapomínejme, že i ten úsek, oblast toho ekonomicky aktivního života je ohraničena druhou velice zranitelnou skupinou osob, to jsou lidi ve vyšším věku, hlavně po padesátce, kteří velice obtížně shánějí zaměstnání. Víte, jakým způsobem leckdy vnímáme prodlužování odchodu do důchodu. V jednom našem usnesení jsme i reagovali negativně na určité tlaky ze strany EU, abychom urychlili prodlužování věku odchodu do důchodu, abychom zrušili nebo omezili takzvané předdůchody apod. Takže jsou to spojené nádoby, když řešíme něco ve vztahu k mladým lidem, tak nesmíme zapomenout na to, že obdobné problémy, nebo stejné problémy musíme řešit i v případě osob vyššího věku, které stojí na konci svého ekonomicky aktivního života.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má paní senátorka Eva Syková.

Senátorka Eva Syková:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, senátorky a senátoři, já si nemohu odpustit ještě další aspekt této zaměstnanosti pro mladé lidi. To je iniciativa, kterou samozřejmě všichni jistě vítáme, je důležitá nejenom pro jejich další růst, ale pro celkovou ekonomiku ČR. Já bych chtěla upozornit na jednu věc, že mezi mladými lidmi právě se vyskytují také matky. A jsou to matky dětí, o které se musí starat a často jejich uplatnění na trhu brání především nedostatek školek. My jsme velmi špatně na tom, abychom těmto mladým matkám zajistili školky pro děti od 3 let. Víte, že německá vláda schválila zákon, že děti musí mít možnost být v předškolních zařízeních od jednoho roku. To je samozřejmě věc, která je možná u nás nedostižná, ale měli bychom na to myslet, že by to takto mělo být. Protože pro ty vysokoškolačky, od kterých chceme, aby měly jedno, dvě nebo i více dětí, což je pro naši populaci a pro její budoucí složení nesmírně důležité, pro jejich uplatnění právě na pracovním trhu je nesmírně důležité, aby měly možnost dávat děti do těchto předškolních zařízení třeba dvakrát týdně na půl dne, aby si mohly doplnit vzdělání. A tím se mohly právě mladé ženy uplatnit na pracovním trhu.

Já bych řekla, že to je jeden z nejdůležitějších nástrojů, jak právě ženám, které nemohou sehnat zaměstnání a nemohou se uplatnit na pracovním trhu, umožnili, aby se třeba rekvalifikovaly v době, kdy na to mají čas a kdy jsou třeba doma s malými dětmi. Já toto vidím tady nejenom v souvislosti s těmito iniciativami EU, ale i s jinými našimi budoucími zákony a s tím, na co bychom se měli soustředit. To je, upravit tady tu věc, která nás řadí někam mezi asijské státy, kde naše ženy nemají možnost dávat děti do školek včas, ani ve třech letech, natož dříve, a to si myslím, že je velmi znevýhodňuje. I když máme výhodu, že máme tak dlouhou mateřskou dovolenou – ženy si myslí, že to je výhoda, já si myslím, že to žádná výhoda není – tak nechme jim volbu. Ty, co budou ty tři roky doma, tak mají ten problém, že potom možná se neuplatní na pracovním trhu. Ale ty, co se chtějí uplatnit, mají vysokoškolské vzdělání, nebo dokonce ještě studují atd., já bych řekla, že stát má povinnost – povinnost, a měl by mít i zákonnou povinnost skutečně – aby tyto děti mohly chodit do předškolních zařízení.

Všechny staré studie, které ukazují, že pro malé děti není dobře, jsou špatné studie, byly vyvráceny, existuje mnoho nových vědeckých studií, které ukazují, že je prospěšné pro děti, pokud chodí do vhodných zařízení i v tak nízkém věku třeba na kratší dobu. Děkuji vám za pozornost a myslím si, že to s touto problematikou úzce souvisí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Zatím poslední přihlášená do diskuse je paní senátorka Marta Bayerová, které tímto dávám slovo.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, dovoluji si jenom krátkou poznámku k návrhu vyjádření Senátu k projednávaným tiskům týkajícím se iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí.

V části II/3 vyjádření se připomíná – cituji: "Významnou roli při řešení otázky nezaměstnanosti mladých lidí hraje efektivní vzdělávací systém, který bude pružně reagovat na potřeby pracovního trhu a bude mladé lidi motivovat k odpovědnému výběru profesní kvalifikace a následně kariérní dráhy." Konec citace.

Chci toto stanovisko podpořit a upozornit na skutečnost, že například u nás na Znojemsku v mém regionu, ale jistě i v dalších příhraničních oblastech, se lze zaměřit i na přeshraniční spolupráci. Například u nás s Rakouskem. Vede mě k tomu zkušenost z jednání s pracovníky Rakouské regionální rozvojové agentury, kteří nám takový návrh nedávno předložili. Jejich základní idea spočívala v tom, že by sousedící regiony zakládaly a provozovaly společná učiliště, střední školy, odborné školy pro obory v regionu potřebné. U nás na Znojemsku by se to mohlo týkat zejména oborů spjatých se zemědělstvím. Mimo jiné výhody by to mělo i tu, že by se na takové projekty mohly čerpat prostředky i z evropských fondů určených na přeshraniční spolupráci.

Uvědomuji si také samozřejmě, že projednávaná iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí je zaměřena zejména na ty evropské země, kde je míra nezaměstnanosti mladých lidí do 24 let nejvyšší, například v Řecku je to 58 %, ve Španělsku 55,8 %, v Portugalsku 38 %, a to na celostátní úrovni. V naší zemi taková vysoká míra nezaměstnanosti naštěstí není, ale konkrétně u nás na Znojemsku bohužel se jí v mnoha oblastech blíží. I proto uvedenou evropskou iniciativu vítám a navržené stanovisko podpořím. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Diskuse pokračuje. Slovo má pan místopředseda Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, pane ministře, samozřejmě ta iniciativa je určitě dobrá, ovšem není to nic tak světoborného, co by nás překvapilo. Protože ČR už celá léta praktikuje aktivní politiku zaměstnanosti a myslím, že pravě skupina mladých absolventů je jedna z těch, která je vždycky středem pozornosti. A to, v čem se v minulosti udělaly chyby, a myslím si, že právě za ministra Drábka, kdy fakticky veškeré projekty, které šly do aktivní politiky zaměstnanosti, jsou financovány dnes převážně z evropských peněz, to já považuji za nebezpečné. Protože tyhle projekty budou končit, bude otázka, jak bude financování dále. Stejně tak i pokud se v některých regionech dostaneme do těch kritérií, která jsou spíše nastavena dnes na jižní země, na ty oblasti, kde EU a její nejvýznamnější s nejsilnější členové mají problémy, tak bez národních zdrojů to nepůjde. To je problém, který bude před příštími vládami, protože ty peníze se najednou z toho rozpočtu ztratily. Byly nahrazeny evropskými, ale evropské peníze jsou dneska a zítra nemusí být. Spoléhat na to, že nám EU vytrhne s tímto trn z paty – tak nevytrhne.

Možná, že nějaké peníze z toho dostaneme, ale hlavní gró evropských peněz půjde do jiných zemí, nikoliv do ČR a já jsem přesvědčen o tom, že je potřeba nehledět upřeně jenom na to, co spadne z bruselského stolu, ale je potřeba si vytvořit pevné základy v rámci českých veřejných financí. To znamená, aby tyto finance byly i z národních zdrojů. Protože v zásadě, když se podíváme, a hovořila o tom i paní profesorka, dneska kapacity středních a vysokých škol jsou takové, že fakticky celé populační ročníky by mohly mít přinejmenším střední nebo i vysokoškolské vzdělání, přinejmenším bakalářské úrovně, ty kapacity tomu odpovídají, a samozřejmě postupný nárůst vzdělanosti tady bude, a absolventů na trhu práce nám bude přibývat.

Jsem přesvědčen, že programy, které v ČR byly a věřím, že i do budoucna budou uplatňovány, zaměřené na to, že je lépe, aby absolvent pracoval, aby po skončení školy nastupoval na praxi i za cenu toho, že z veřejných prostředků je zaměstnavateli hrazena toto období praxe, se vyplácejí. A šetřit, tak jako to dělal bohužel v minulém období pan premiér Nečas prostřednictvím pana ministra Drábka, se prostě nevyplácí. Realita je dneska, tak jak už tady bylo o tom hovořeno, taková, že prostředky chybějí, a nakonec i mimořádné prostředky, které byly nalezeny docela zázračně začátkem letošního roku na aktivní politiku zaměstnanosti v rámci ministerstva práce, jsou také z evropských projektů. Ale nejsou to národní zdroje. Samozřejmě chápu, že tam, kde lze použít evropské prostředky, je to dobře, ale ty by neměly vynahrazovat stávající české zdroje, národní, ale měly by být navíc. K tomu jsou evropské peníze určeny. A bohužel za gazdování pana Kalouska byla snaha ušetřit co možná nejvíc. A nakonec se vlastně šetřilo i na tom nejpotřebnějším, to je, aby mladí lidé se naučili pracovat, aby získali praxi a pak vlastně byli i uplatnitelní v normálním životě.

Jinak si myslím, že podpora rodinám, ve vztahu k mladým jak ženám, tak mužům – absolventům, protože na mateřské, rodičovské mohou být jak muž, tak žena, tak si myslím, že předškolská zařízení jsou velmi důležitá a ve vztahu stát – obce by tady měla být jasná podpora tak, aby už v době studia byla motivace pro mladé lidi, aby měli rodiny. Protože pravda je, že tak jak se posunuje natalitní věk na 30 let, tak to samozřejmě také vytváří určité nárazy v populačních ročnících.

Takže ano, určitě je třeba podpořit nového ministra a podporu i těchto evropských aktivit, ale do budoucna je potřeba znovu najít zdroje i z národních zdrojů, protože EU nás bohužel v tomto nevytrhne.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. V diskusi pokračuje pan senátor Milan Pešák. Prosím, pane senátore, řečnický pult je váš.

Senátor Milan Pešák:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené dámy senátorky a vážení páni senátoři, určitě se všichni shodneme, že nezaměstnanost je problém, nezaměstnanost lidí mladých ještě větší. To, co však je opravdu tím velkým problém, je, že my problémy pouze pojmenováváme a najít cestu ven, to je úplně jiná písnička, úplně jiná věc, a my tu cestu nenacházíme. A nenacházíme ji my tady na české úrovni a tím víc ji nenalézá EU, neboť od těch jednotlivých konkrétních problémů je ještě dál než my.

Recept EU je – pojmenujeme problém, posléze na to vytvoříme nějaký program, z kterého je možno něco financovat, z kterého je možno na něco poskytnout nějaké dotace, a máme pocit, nebo chlácholíme se tím, že tímto způsobem daný problém vyřešíme, nebo alespoň pomůžeme k jeho řešení. Situace je úplně jiná. Takovýmito opatřeními pomůžeme několika subjektům, které dotace umí čerpat, ale skupině cílových uživatelů pomůžeme opravdu málokdy a v moc malé míře.

Principu vytváření různých dotačních zdrojů jsme svědky v EU 20 let, u nás plně už skoro 10. V rámci předvstupního období jsme se také mohli na nějakých takovýchto dotačních programech účastnit, tudíž vskutku i naše zkušenost je řeknu nejméně 15letá. Mohu vám uvést jeden příklad, byť ne z oblasti zaměstnávání nebo zlepšování nezaměstnanosti mladých lidí. Mohu sáhnout do oblasti, která je mi velmi blízká a mám v ní dlouholeté profesní zkušenosti, do oblasti projektů, které mají pomáhat pracovnímu začleňování lidí se zdravotním – konkrétně zrakovým – postižením.

Byl vytvořen projekt, kdy byl vytvořen rekvalifikační program přepisu audiozáznamu do písemné podoby, tak aby se mohly při jednáních soudů efektivně převádět zvukové záznamy výpovědí a všech řečí, které doprovázejí soudní jednání, do podoby digitálního textu. Projekt byl velmi úspěšným, všichni si ho chválili, všichni byli spokojeni do chvíle, dokud fungovala podpora. Ve chvíli, kdy podpora přestala fungovat, všichni nevidomí lidé byli z těch pracovních pozic, které byly vytvořeny, propuštěni, protože i státní soudy by musely platit tyto lidi takzvaně ze svého rozpočtu, a to se jim přece jen nechtělo. Nebylo to pro ně dostatečně důležité.

Proč tento projekt jako příklad uvádím? Prostě proto, že jsem přesvědčen o tom, že pro řešení skutečných problémů – a nezaměstnanost mladých lidí opravdu je skutečným problémem – jsou efektivnější jiné nástroje, a to nástroje legislativní. Nástroje, jimiž bychom motivovali tyto lidi, aby se jim pracovat vyplatilo, a zaměstnavatele motivovat k tomu, aby se jim vyplatilo zaměstnávat ty lidi, kteří dnes jsou nezaměstnaní.

Bohužel nedostatečně to dělala předchozí vláda, to klidně řeknu. Ale nedostatečně to dělá i celá EU, nedostatečně to zatím dělaly bohužel všechny naše vlády. Proto musím říct, že se na aktivitu EU ve směru ke zlepšování zaměstnanosti mladých lidí dívám jako na věc zaměřenou potřebným směrem, ale dívám se na to jako na věc, nad kterou mám spoustu otazníků, protože se velmi silně obávám, že pokud bude probíhat v zajetí starých scénářů "poskytneme dotace a ono se to vyřeší", tak efektivita bude žalostná.

Koneckonců i tady zaznívalo víc stesků nad tím, že se vlastně ve více regionech k podobným penězům nedostaneme, než že bychom byli schopni dohlédnout a zahlédnout vskutku to světlo na konci tunelu, tedy opravdové řešení této situace. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Dále pokračujeme v rozpravě. Slovo má pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, tady už toho bylo hodně řečeno. Já si k tomu dovolím dvě poznámky. První je o tom, jakým způsobem lze snížit nezaměstnanost, respektive jakým způsobem lze snížit nezaměstnanost mladých lidí. První možnost je, že vytvoříme více pracovních míst. To znamená, proti tomuto stavu dnešnímu nějaká pracovní místa přibudou. Ideální by bylo, kdyby místa, která přibudou, obsazovali zejména mladí lidé. K tomu, aby pracovní místa přibyla, tak je musí někdo vytvořit, a pokud se bavíme o EU, tak by je měla vytvořit EU. Pokud si vzpomenete, jaká usnesení jsme dnes dopoledne přijímali, tak v podstatě napříč politickým spektrem jsme přijímanými usneseními nepřímo přiznávali, že konkurenceschopnost EU klesá a je vážně ohrožena. A to znamená, přeloženo do češtiny, když klesá konkurenceschopnost, že je pořád méně a méně výhodné v Evropě vyrábět, a to znamená, že z toho plyne, že spíše bude pracovních míst ubývat než přibývat.

A zvyšování konkurenceschopnosti nelze zabezpečit tím, že budeme věci dotovat, že budeme více přerozdělovat. To lze zabezpečit tím, že prostě naše produktivita práce bude vyšší a že mechanismy, které zabezpečují zaměstnanost, což jsou tržní mechanismy, budou svobodnější a volnější. To se neděje a my jakousi sebevražednou environmentální, sociální a další korektností jdeme úplně opačným směrem.

Já ubezpečuji, že pokud takto budeme pokračovat, tak sebelepší dotační a jiné politiky nezaměstnanosti nepomohou, protože zkrátka pracovních míst bude ubývat. To je první poznámka.

Druhá poznámka je, že si přiznáme, že pracovních míst prostě nebude přibývat a zároveň chceme zvýšit nezaměstnanost mladých, tak v tom případě je potřeba některé jiné o pracovní místa připravit. To nemůže být jinak, než že se za pracovní místo vymění jiné pracovní místo. Už jsme se tady o tom bavili, že je velmi pochybné, zda bychom to například chtěli dělat vůči lidem, kterým je 50, 52, 55 let, protože tam, když se někdo stane nezaměstnaným, tak je to situace ještě horší a svízelnější, než v případě řekněme těch mladých nezaměstnaných.

A tady je jediná možnost, já ji nepropaguji, pouze ji dávám jako otázku vůči panu ministrovi práce a sociálních věcí. Je pravdou, že zejména ve veřejné správě dneska pracuje spousta lidí v důchodovém věku? Je to otázka, která je legitimní, takhle to prostě funguje. Ve spoustě případů je tomu tak, že tito lidé jsou velmi cenní pro veřejnou správu, protože mají dostatek zkušeností, mají velký přehled, mají velké schopnosti, ale zároveň už mají důchodový věk. Pak je otázka, jestli toto a tuto možnost máme nebo nemáme využít. Já říkám, že na to nemám jasný názor. Na druhé straně moje otázka směřuje k panu ministrovi práce a sociálních věcí, jestli skutečně se tímto chtějí nebo nechtějí zabývat, jestli tomu necháme nadále volný průběh, protože ty možnosti, jak získat pracovní místa pro mladistvé, jsou pouze dvě. Buď navýšíme jejich absolutní počet, anebo, pokud se nám to nepodaří, tak oni nahradí – tím, že dostanou pracovní místo - někoho, kdo už dneska pracuje. Jiná možnost, a to je velmi jednoduchá matematika, není. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Dále s přednostním právem vystoupí první místopředsedkyně senátu paní Alena Gajdůšková.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, využila jsem v této chvíli svého přednostního práva jenom proto, abych udělala faktickou poznámku. Prostřednictvím paní předsedající k panu senátoru Vystrčilovi: Je potřeba se podívat na fakta. Žebříčky konkurenceschopnosti a srovnání kritérií konkurenceschopnosti, které stanovuje Světové ekonomické fórum, hovoří o tom, že konkurenceschopnost EU neklesá, ale roste a je na docela vysoké úrovni. V mnoha kritériích je vyšší než je konkurenceschopnost třeba Spojených států amerických. A to konce, i když se počítají jednotlivé státy zvlášť, když se počítá EU jako celek, tak to je víceméně jednoznačné.

Druhá věc je, že klesá a klesla v důsledku hospodářské politiky bývalých dvou vlád konkurenceschopnost České republiky, a to také docela razantně. Problém u nás je také v tom, že zaostáváme pokud se týká produktivity práce a že bychom potřebovali daleko větší investice, daleko větší podporu vědy, výzkumu a inovací, a to od základního výzkumu až po ten průmyslový, až skutečně pro inovace. My bychom potřebovali dlouhodobou strategii sociálního a hospodářského rozvoje, která by vytyčila jasné směřování, která by řekla dlouhodobě, co jsou priority České republiky, co vlastně Česká republika považuje za své silné stránky a jaké. Kam tedy se má orientovat hospodářská sféra, co skutečně bude tím, co potáhne konkurenceschopnost a hospodářský rozvoj České republiky. A to, co to skutečně může táhnout, jsou záležitosti s vysokou přidanou hodnotou. To jsou věci, které máme doma. Já se zde dívám na pana senátora Hajdu, to je výroba potravin, toho, co skutečně my můžeme přenést jinam, jako jsou služby, jako jsou regionální potraviny, jako je věda, výzkum, inovace, to, co jsou naše talenty, to, co máme v rukou a to, co máme v naší tradici.

Musela jsem vystoupit, musela jsem to říct.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Rozprava a slovo má pan senátor Miroslav Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, rád bych zareagoval na několik proklamací, které zde padly. Jeden návrh se týkal, nebo jedna podpora zaměstnanosti se týkala sladění oborové struktury absolventů s poptávkou na trhu práce. To je takový hezký obecný termín, pod který by se podepsal každý.

A je samozřejmě možné nějakými dotacemi motivovat firmy, aby lépe komunikovaly s vysokými školami i naopak.

Nicméně se domnívám, že volba správného oboru je na tom, kdo hledá uplatnění. Víte, technických, medicínských a ostatních tvrdých oborů je poměrně dost. Pokud ale někdo studuje gender studies nebo sociální antropologii a podobné měkké obory, pak tu šanci asi moc nemá. A přiznejme si, že poptávka po těchto druhých oborech, kde takové úsilí není zapotřebí vynakládat a takové sebezdokonalování a sebezapření apod., těch je poměrně víc. Nějak jsme trošku "vyměklí".

To jenom na okraj jedné věci.

Druhá věc. Pokud jde o nezaměstnanost jako takovou a o tento unijní předpis a o unijní návrhy. Není samozřejmě překvapením, že velké množství mladých nezaměstnaných žije právě v zemích EU, které mají vysokou zákonnou ochranu zaměstnanců a problémy s veřejnými rozpočty ještě navíc. Zaměstnanec je chráněn natolik, že zaměstnavatel jej v nejisté době raději nezaměstná. A nepřiměřená zákonná ochrana zaměstnance v této době paradoxně nakonec vede k tomu, že chrání před získáním práce, čili že se zvyšuje nezaměstnanost.

Je samozřejmé, že není pochyb, že toto opatření, že 6 mld. eur asi během šesti, sedmi let může krátkodobě zlepšit situaci těchto mladých nezaměstnaných, jejich finanční situaci, ale rozhodně se nedomnívám, že by pomohlo vytvořit kvalitní potřebné a stabilní pracovní místa dlouhodobě. Ano, souhlasím s tím, že je zapotřebí, aby pracovní návyky vydržely, aby dlouho nebyli nezaměstnaní. Ale pokud jde o dlouhodobý trend, tak toto není asi ta nejlepší cesta. Navíc ještě ti mladí, kteří dostanou práci přidělenu, si jí asi nebudou moct vážit.

Myslím, že správné řešení je jinde, a je tam, jak o tom hovořil kolega Vystrčil, asi je v tom odlišné vidění světa, v pravé a levé. A já si myslím, že k tomu nevede univerzální evropské doporučení nebo nařízení. Vláda každé země si určitě dobře uvědomuje, co ji bolí a každá má jiné podmínky a jiné možnosti, jak tuto situaci řešit. A podmínky jednotlivých zemí jsou různé, ty by se tam měly řešit v prvé řadě. Žádat o další peníze přes rozpočet EU je sice lákavé, ale jenom pro ty příjemce, a není to řešením, pouze odkládáním a zhoršováním celého problému.

Principy skutečného řešení leží v oblasti pracovního práva jako jeden z několika bodů, které musejí být mnohem více flexibilní. Práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů musejí být vyvážené. A zaměstnavatel se nesmí bát přijmout pracovníka do práce. Je lépe, aby pracovník pracoval po dobu, kdy pro něj zaměstnavatel práci má, než aby pod hrozbou vysokého odstupného práci vůbec nezískal. A flexibilní pracovněprávní vztahy jsou přínosné pro nezaměstnané i pro zaměstnavatele i pro společnost.

Nechci zase dávat záminku kolegyni Gajdůškové, aby z toho vytrhla nějakou část a tu napadla. Ano, jsem si vědom, že některé státy, jako třeba Dánsko, mají tento systém v tomto duchu propracovanější. Ano, lépe se propouští, lépe se přijímá, a mají tam propracovaný systém dalšího vzdělávání, resp. rekvalifikace. Ale je to docela tvrdé, protože oni se tomu nemohou tolik vyhýbat a musí podávat nějaký výkon nebo musí ukazovat, že se nějak snaží, nemají tolik volna apod.

K evropské konkurenceschopnosti, která samozřejmě vede k většímu zaměstnávání, by vedla trošku méně regulovaná ekonomika, aspoň v této době krize, která je zatížena velkým břemenem různých sociálních opatření a environmentálních podmínek. A to nepomáhá hospodářskému růstu.

Ke konkurenceschopnosti chci ještě podotknout, že to je jeden bod, jak zlepšit zaměstnanost. Když jsem se nyní díval na žebříček zaměstnanosti Světového ekonomického fóra, o kterém tady hovořila kolegyně Gajdůšková, tak především to není reálná konkurenceschopnost, to je soubor asi stovky faktorů sdružených do dalších skupin, které nějakým způsobem hodnotí, jak je to či ono v tom kterém státě provozováno, jaké má silnice, jaký přístup k telefonu atd. A potom se každému tomu faktoru dá nějaká váha a vyjde konkurenceschopnost.

Nicméně i podle tohoto žebříčku je na prvním místě Hongkong, na druhém jsou USA, na třetím Švýcarsko, vynechám Singapur, a na pátém místě je Švédsko, poté Kanada, Tchaj-wan, pak Norsko, Německo. A až potom dále Lucembursko, a pak už další evropské země jsou až dál.

Vnímám, že Německo, Lucembursko, Benelux apod. mají větší produktivitu práce, mají lepší přístup k práci, mají větší tradici, mají protestantskou tradici, severojižní a východozápadní gradient tady hraje také roli. Je tady spousta faktorů. Jenom si myslím, že nařízením, že všichni mladí lidé obdrží do čtyř měsíců od začátku nezaměstnanosti či ukončení formálního vzdělávání kvalitní nabídky zaměstnání, a to je na prvním místě, není asi ten správný přístup. Je to jakési právo na práci, které se v zásadě neosvědčilo.

Pokud je tam ještě další vzdělávání, stáž, učňovský program, to samozřejmě platí a za to se přimlouvám. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A v této chvíli se přihlásila místopředsedkyně Senátu paní Miluše Horská. Prosím, paní místopředsedkyně.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážená paní předsedající, milé kolegyně a kolegové, uvedla bych svůj krátký příspěvek slovy – nechtěla jsem, musela jsem. Myslím si, že žijeme ve velmi bohaté Evropě a od toho se to vlastně všechno tak trošku odvíjí, protože naše životní úroveň je tak velká, že potom konkurenceschopnost, tak jak z těch hledisek, jak zde mluvili mnozí předřečníci, se dotahuje velmi těžko. A myslím si, že už bychom se měli vrátit na zemi, že z té makroekonomiky bychom se měli dostat na naše trhy, že je spasitelný trh. A když se zase podíváme napříč zeměmi, i když dohlížely na důsledky trhu, mají také problémy se zaměstnáváním. A chceme-li se někde inspirovat, těchto zemí je jistě mnoho, a citované Německo, které, řekla bych, nejenom proto je úspěšné, jak se zde říkalo, ale že se prostě dohodnou, kam půjdou. A jejich ekonomika je sociálně tržní, že je to investováno i s lidským potenciálem. A myslím si, jestli my Evropu už teď neviníme úplně za všechno, protože pokud se náhodou něco povede, tak za to můžeme skromně my ve své kotlině, ale když se něco nepovede, a bohužel teď se toho nepovede pořád víc, tak za to může Evropa.

A pokud si uvědomuji a nahlížím kolem sebe, zase po těch skupinách, které třeba, jak říkáte, umějí evropské peníze vyčerpat a dostanou nějaký docela bohulibý projekt a skutečně někoho zaměstnají nově, tak jak u nás nebylo doposud zvykem, tak ve vyspělých zemích, např., abych sáhla zase po jiné zemi, jako je Švédsko. Oni projekt, pokud se zemi vyplatí, ho uchopí a země už si ho realizuje dál. To jenom u nás v Čechách to takhle házíme, prosím, perly sviním, evropské peníze, a my si s nimi takhle neporadíme, my s nimi takhle šeredíme. A myslím si, že jsem jedna z lidí, kteří se v tom pohybují a vidím, jak se dotace dají využít k všeobecnému blahu, ale samozřejmě i k tomu, co vy tady máte důvod všichni říkat. A to, že my tady teď pláčeme na tomto hrobě, že jsme ještě nevymysleli zákon, který by motivoval naše zaměstnavatele k zaměstnávání jak už skupin znevýhodněných, ale i jak vypadá naše školství, a teď si vyjmu jenom část, motivaci k tomu, že se mladí mají o sebe postarat. Vždyť jak vypadá soutěž našich škol? Perou se o kusy, o počty dětí, aby přežily, nikoliv o to, do jakého oboru. Jak dlouho je tady hlad po technických oborech? To by nebyla správná regulace, že bychom se u nás dohodli, jaké děti jsou teď potřeba a na co se v naší malé kotlině zaměříme.

Myslím si, že bychom neměli čekat na zázrak, ten se nestane, a je nás tady pět a půl, a začít skutečně hospodařit a opravdu se zaměřit i na místní zdroje, protože jsou to pracovní příležitosti, které nejsou jistě tak atraktivní, ale mohou se týkat i malých míst, malých vesnic, malých zdrojů. Ono to nebude na velký zisk, na velký výtěžek, ale nicméně se nám ty skupiny, které nepracují, třeba přestanou flákat, i kdyby tito lidé chodili třeba dva, tři dny do práce, než když jsou z nich ti pobírači. Ale opravdu ryba smrdí od hlavy, musíme asi začít od toho, co už tady říkala paní profesorka. Jestliže naše zodpovědné rodiny, které chtějí chodit do práce a nechtějí být pobírači dávek, neumožníme zaměstnavatelům pružnou pracovní dobu, aby se "holt" ráno postaral táta a odpoledne máma a mezi tím fungovalo nějaké zařízení předškolní. A nebavme se, jestli to bude taková školka, která má všechny hygieny. Tak, jak jsem poslouchala diskuse, bylo mi to hrozně líto, protože opravdu máma, když si potřebuje dítě odložit na dva dny, na půl dne v týdnu, tak tam nepotřebuje mít bůhvíjaké zařízení. A ve světě se mluví docela běžně o společenské odpovědnosti firem, protože jestliže chci být loajální a potřebuji své zaměstnance vychovávat ke vztahu k sobě, tak samozřejmě také pro ně něco musím udělat a nemohu je jenom ždímat.

Přátelé, myslím si, vykasejme si rukávy, práce je tady možná docela dost, a možná, že bychom si to mohli dokázat v kratším čase, než se to teď zdá, než tady pořád lkát nad příšernou Evropou. Udělejme z toho plus, ne minus. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní místopředsedkyně. A v této chvíli má slovo paní senátorka Filipiová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Já opravdu nebudu mluvit dlouze, ale musím se přiznat, že s jakýmikoliv iniciativami, eventuálně s vytvářením komisí na to, aby se "vyřešil" nějaký daný problém, eventuálně se hned vytvořil nějaký zákon, mám velký problém, protože si myslím, že v podstatě žádný zákon nebo něco podobného nic nevyřeší.

Už jsem to tady říkala několikrát, mnozí z vás si to budou pamatovat. Já vždycky jako příklad uvádím vyhlášku stavebního zákona, která mnozí o bezbariérovosti. Tato vyhláška platí od roku 1997, jestli se nepletu. A mohu vám říci, že na úrovni bezbariérovosti je naše situace tristní. Ve velkých městech si toho možná nevšimnete, nebo si naopak řeknete, tady je to prima. Ale když se dostanete do menších měst, je to zcela katastrofální.

Tady se řešilo strašně moc věcí. Myslím, že to potvrzuje to, že život je skutečně strom košatý a že vše souvisí se vším a že problém nelze řešit jenom bez návaznosti na další oblasti života, jako je sociální politika, pracovní právo, školství jako takové.

Tady se řešil problém, že naši studenti neumějí po absolvování základních nebo středních škol dostatečně jazyk, tudíž nejsou konkurenceschopní v rámci zaměstnání, já dodávám. A to jsme zase u toho problému. Čili pojďme se snažit skutečně se na to dívat komplexně.

A napadla mě taková souvislost. Jak se říká, že když má někdo hlad, tak mu nedej rybu, ale nauč ho ty ryby lovit. A takovýmto způsobem musíme postupovat.

Uvědomme si, že lidé jsou svébytní tvorové, a nechme jim podmínky, vytvořme jim podmínky, ať si sami dokáží najít své uplatnění na trhu práce, ať jim nekomplikujeme zbytečně situaci.

A co se týče školek, vzpomínám si, je to asi rok, minulá vláda přišla právě s návrhem na zřízení různých firemních školek a eventuálně, že by si vlastně jako sousedky vypomáhaly, že by nějaká maminka, která je na mateřské dovolené, hlídala sousední tři děti. A byl proti tomu takový křik ze strany opozice, tak mě velmi překvapuje, že nyní se zde ozývaly hlasy – proboha, proč to neumožňujeme. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, paní senátorce. A diskuse pokračuje. Znovu se hlásí o slovo pan senátor Miloš Vystrčil. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, jenom dvě stručné reakce.

První. Našel jsem si nyní na internetu výsledky Světového ekonomického fóra a zjistil jsem, že zatímco USA jsou z hlediska konkurenceschopnosti na 7. místě a polepšily si oproti minulému roku o 2 příčky, tak z evropských zemí si polepšilo pouze Švédsko jako jediné a pouze čtyři evropské státy jsou těsně nad USA, z čehož statisticky jednoznačně plyne, že tomu nemůže být tak, že by byla EU konkurenceschopnější než USA.

Ale tím vás nechci zatěžovat. Je to prostě jinak, aspoň podle internetu, který jsem si teď prohlédl. My si to případně s paní místopředsedkyní, pokud bude mít zájem, můžeme potom vysvětlit později.

To, co jsem tady já chtěl říci, je věc, o které se bavíme, a trochu mě na ni upozornil i pan senátor Hajda, já mu za to děkuji. A mluvil o tom i pan kolega Škaloud.

Ono je hodně důležité, co se všechno do měřítka konkurenceschopnosti počítá, protože např., kdyby si pan senátor Hajda koupil, ale u něj by to teda nebylo, kdyby si u nás nějaký zemědělec koupil kombajn na brambory, v tom okamžiku se jeho konkurenceschopnost zvyšuje, a on propouští. Je to jasné? Konkurenceschopnost se zvyšuje, a on propouští, to znamená paradoxně inovace a další věci, které mají významnou roli v koeficientu konkurenceschopnosti, způsobují vznik nezaměstnanosti, resp. propouštění. Je to mnohem složitější, než to na první pohled vypadá.

A potom je otázkou, jak to řešit. A jedno z řešení, které jakoby se nabízí, a že to budu říkat já, je možná velmi zvláštní. Ale jak můžeme vyřídit nezaměstnanost, je velmi jednoduché: Nechme všechny pracovat 7 hodin, tím pádem vznikne spousta pracovních míst, akorát všichni budou mít o osminu menší platy. Je to jasné? To je celé, a máme to vyřešeno, protože ještě se nám pracovníků bude nedostávat.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A pokračujeme v diskusi, slovo má pan senátor Luděk Jeništa.

Senátor Luděk Jeništa:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, jsem rád, že při mé zpravodajské zprávě se rozvinula takováto debata. Slyšeli jsme tady spoustu věcí, které podporují tento program. Ale slyšeli jsme tady i spoustu skeptických věcí. Já osobně jsem teda také velmi zvědav na operační programy, které povedou k tomu, aby mladým lidem byla nabídnuta do 4 měsíců od nezaměstnanosti kvalitní práce či nějaká rekvalifikace. Určitě to nebude jednoduchý proces.

Přesto si myslím, že hlavní gró problému u nezaměstnanosti mladých lidí je opravdu ve vzdělávací soustavě. U nás konkrétně je to zejména, zejména střední školství.

Jeden nejmenovaný krajský náměstek pro školství mi kdysi řekl, že střední školství není problém, že tam to vyřeší trh. Trh samozřejmě vyřeší spoustu věcí, ale určitě nevyřeší naše střední školství, které je normativně dotováno. V 90. letech u nás vyrostlo středních škol s maturitou jako hub po dešti, nekontrolovaně, neregulovaně, a dostali jsme se do situace, kdy tyto střední školy s maturitou vlastně pojmou všechny děti ze základních škol. A protože jsou dotovány normativně, tak si samozřejmě nacpou všechny třídy, které mají, po třiceti žácích a ty si tam drží až do maturity. Až státní maturita ukázala, jak kvalitní některé tyto střední školy jsou, kde až dvě třetiny žáků neodmaturovalo.

A pokud neuděláme opravdu zásadní změny v tomto středním školství, tak se z této blamáže budeme těžko dostávat. Na středních školách jsou zkrátka obory podle učitelů, nikoli podle potřeby trhu – máme tyto učitele, tak budeme vyučovat tento obor. A my vám toho čtyřkaře na tento obor vezmeme, maminko a tatínku. A to je základní problém. Dokud se tyto školy nepodívají do zrcadla kvality, kdy se nebudou muset zodpovídat, že licenci na střední školu s maturitou mají, a odpovídají kvalitě, tak se z těchto problémů nedostaneme.

Myslím, že je to úkol určitě pro další vládu, pro další Sněmovnu po volbách, a věřím, že se s tímto problémem budeme velmi aktivně prát. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak, takže rozpravu končím, pane ministře, chcete se vyjádřit k proběhlé rozpravě? Nechcete, takže se musím zeptat pana zpravodaje. Pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Luděk Jeništa:  Takže v této velmi dlouhé diskuzi vystoupilo celkem 11 senátorek a senátorů, z toho 2 dvakrát. V diskuzi nepadly žádné návrhy kromě požadavku nebo žádosti na schválení předloženého návrhu usnesení, takže si myslím, že můžeme přistoupit k hlasování.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore a přistupujeme k hlasování. Já vás svolám. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak ho přednesl senátor Luděk Jeništa. V sále je přítomno 51 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 26. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 42 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 40, proti byl jeden. Návrh usnesení Senátu byl přijat.

Děkuji panu předkladateli i panu zpravodaji a loučím se s panem ministrem.

A my pokračujeme.

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Libora Michálka a dalších senátorů o některých opatřeních ke zvýšení míry ochrany oznamovatelů jednání, které není v souladu s veřejným zájmem, a o změně dalších zákonů

Tisk č. 137

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel Libor Michálek, kterému teď předávám slovo.

Senátor Libor Michálek:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi, abych vás jako zástupce navrhovatelů senátního návrhu zákona o tzv. ochraně whistleblowerů seznámil s hlavními důvody, které vedly k přípravě tohoto návrhu zákona.

Úvodem bych vás rád seznámil s výsledky průzkumu, který se zabýval otázkou, proč v České republice existuje dosud relativně málo osob, upozorňujících na neefektivní, nehospodárné, neúčelné nebo přímo korupční nakládání s veřejnými prostředky přesto, že například zprávy NKÚ nás téměř se železnou pravidelností informují o tom, k jakým pochybením dochází. Z průzkumu, který prováděla Transparency International vyplynulo, že dvě třetiny respondentů, kteří se setkali s nějakým závažným pochybením u svého zaměstnavatele, míním teď zejména státní instituce, tak neoznámili tyto skutečnosti svým nadřízeným právě z důvodů strachu ze ztráty zaměstnání nebo z důvodu obav, že by oznámení nevedlo k řešení situace.

Návrh zákona v prvé řadě směřuje k tomu, aby zaměstnavatelé byli motivováni řešit případná podezření z nekalostí uvnitř organizace. Jedná se konkrétně o § 13 návrhu zákona. Tento návrh vychází, podobně jako například britský Public Interest Disclosure Act, který preferuje tzv. vnitřní odhalení, to, aby se problém řešil uvnitř organizace. Nicméně může dojít k situaci, kdy zaměstnavatel zůstane nečinný, anebo je naopak činný – aspoň vůči tomu, kdo na nekalosti upozornil, a proto za druhé přichází návrh zákona s tím, že při splnění zákonných podmínek poskytne oznamovateli takovou míru ochrany před ztrátou zaměstnání, jakou mají například členové vedení odborových organizací.

Na základě zkušeností ze Státního fondu životního prostředí si ale dovolím konstatovat, že samotná ochrana před propuštěním z práce nemusí být dostatečná. Je-li whistleblower například vedoucí pracovník, může být svévolně z pozice odvolán, ale přitom může zůstat v pracovním poměru. A potom za třetí přechází návrh zákona s tím, aby odvolání z vedoucí funkce bylo možné, ovšem při splnění zákonných podmínek, jenom tehdy, pokud se pracovník, který na nějaké nekalosti upozorní, dopustí protiprávního jednání. Opět, když se vrátím k případu státního fondu, po mém odvolání z funkce byl ukončen pracovní poměr celkem, se sedmi pracovníky, kteří buď svědčili v neprospěch exministra či jeho exporadce nebo byli nepohodlní prostě proto, že je zaměstnal odvolaný ředitel.

Proto považuji za důležité omezit prostor, aby se po svévolném odvolání whistleblowera z funkce mohla konat také – v uvozovkách – pomsta vůči jeho podřízeným, kteří s oznamovatelem spolupracovali.

Za čtvrté návrh zákona směřuje k ochraně i před vnějšími ataky jmen vůči případnému negativnímu postupu zaměstnavatele. Tyto útoky mohou mít podobu trestních oznámení pro pomluvu nebo třeba občanskoprávních žalob o náhradu škody, způsobeného poškozením údajně dobrého jména různých osob.

Pátý bod bych rád věnoval problematice zneužití ochrany oznamovatele. Přikláním se k názoru, že o přidělení statutu whistleblowera by měla rozhodovat nějaká nezávislá osoba. Návrh zákona počítá s rozšířením kompetencí ombudsmana, je ale možné uvažovat i o alternativních možnostech. V zahraničních právních úpravách, které se touto problematikou zabývají, jsou například zvláštní úřady zřízené pro tento účel. S tím samozřejmě souvisí úzce otázka nákladů spojených s takovou agendou a aby nedocházelo k zatěžování ombudsmana například stovkami podnětů ročně, jsou v návrhu zákona stanoveny určité limity pro závažnost prohlašovaného protiprávního jednání. Chtěl bych zdůraznit, že i kdyby se limity nastavily tak, že by roční počet oznámení přesáhl například hodnotu námětů náklady na činnost ombudsmana, lze předpokládat na řádově nižší úrovni než jsou potenciální úspory. A tím se dostávám k šestému bodu, jaký je očekávaný efekt přijetí takovéto podoby zákona. Zase to uvedu na příkladu. V souvislosti s upozorněním na korupční tlaky kolem SFŽP. Došlo prokazatelně k roční úspoře 244 milionů korun a na základě analýzy, která byla provedena současně s přípravou tohoto návrhu zákona se ukázalo, že v první stovce největších státních institucí a firem jsou podpory pro úspory na různé právní konzultační IT či reklamní služby přes 25 miliard korun. Podotýkám, bavíme se pouze o možných úsporách na provozních nákladech, nikoliv na infrastrukturních či kapitálových výdajích.

Vláda údajné rozpočtové odpovědnosti podle zprávy NKÚ dopustila, že mezi roky 2010 až 2012 růst některých externích nákladů dosáhl až úrovně 90 %. jsem přesvědčen, že pokud se podaří prolomit atmosféru obav u státních zaměstnanců, kteří jsou svědky přípravy takovýchto předražených nebo zbytečných zakázek, tak může být dosaženo opravdu úspor miliardových.

Závěrem v sedmém bodu mi dovolte poznámku k legislativní technice. Jsem si vědom, že když se o přiznání statutu whistleblowera nebude rozhodovat ve správním řízení, může vyvstat řada procesních otázek. Prosím nicméně, aby případná diskuze nad těmito otázkami nezastínila to podstatné. Jde o to, zda opravdu chceme pomoci lidem poctivým, odpovědným, kteří se mohou ocitnout v kleštích kmotrovské mašinérie.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím vás proto, abyste podle § 128 zákona o jednacím řádu Senátu po obecné rozpravě přikázali předložený návrh zákona k projednáním výborům, které budou určeny. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám pane senátore a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Miroslava Antla. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Vážená paní předsedající, pane senátore, vážené dámy, vážení pánové. Budu velmi stručný, protože předpokládám, že všichni jsme četli legislativní stanovisko k tomuto návrhu, který určitě záměrem je úctyhodný, určitě něco takového z hlediska práva České republiky by bylo vhodné. ostatně, když se podíváte, tak i vláda České republiky o tomto opakovaně jednala, ovšem její záměr byl zcela opačný. Možná si vzpomeneme všichni, že vždycky my tady chceme, aby připomínková místa, čímž máme na mysli mimo jiné vláda České republiky, ať je jakákoliv, zejména ale ministerstva, která mají právo k tomu cokoli říci, aby se nám vyjádřila k tomu, zda je to reálné, zda je to z pohledu českého právního systému zařaditelné, zdali je to věcně správné, zdali legislativně technicky je to v pořádku.

Vážený pan senátor tady přednesl svůj návrh v tom smyslu, abychom to my projednali ve výborech. Já osobně jsem velmi přesvědčen o tom, že tento návrh nedosahuje takové úrovně, abychom se jím ve výborech zabývali z toho důvodu, ať už to bude – byl-li by to – ústavně-právní výbor nebo jakýkoli výbor, protože tento návrh vykazuje spoustu vad. Znovu připomínám legislativní stanovisko, když se podíváte do legislativních stanovisek – a znovu zdůrazňuji svoje přesvědčení o tom, že jste je všichni četli – tak tam je spousta, spousta připomínek z právních odvětví – já bych neměl jako právník a zejména jako předseda ústavně-právního výboru horní komory českého parlamentu říct, že ne všemu rozumím, ale jsem trestní právník, takže jenom ze svého pohledu odkazuji, odkazuji na četné připomínky z hlediska legislativního odboru, kterého – a nepochybuji o tom – si všichni velmi vážíme, je tady připomínka zásadní, že stejně, kdyby dospěl tento návrh i po našich připomínkách na úroveň dolní komory – doufejme, že zcela nové dolní komory českého parlamentu – tak stejně tak by došel do připomínkového řízení a zámysl české vlády – já jsem přesvědčen, že i jakékoliv další – je opačný. Ale znovu tvrdím, líbí se mi zámysl.

A teď, když se podívám na jednotlivá ustanovení, ponechávaje stranou legislativní stanovisko, které je precizní a velmi děkuji za něj, ale to rozebírá takové ty předpisy, které jsou zcela zásadní. Zabývá se zákoníkem práce. Já to tady nechci číst, protože jednak vy čtete nepochybně rychleji a znáte to. takže své poznámky, které jsem si při čtení tohoto návrhu dovolil sám sobě přičinit, podíváte-li se na některé nesrovnalosti, které jsou z mého pohledu v tom zákonu patrné, to znamená, řekl bych trestněprávní hledisko, § 2 odst. 1 písm. a) říká: Naplnění skutkové podstaty trestného činu , za nějž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní sazbou nejméně 3 roky. Tady je špatná formulace, neodpovídá vůbec formulaci trestního zákoníku. Já bych se zeptal, proč jsou tam, nebo proč tam nejsou nedbalostní přečiny, proč je tam jasně dána jenom horní hranice. Protože trestní zákoník, pokud víme, tak nám říká, že přečiny to jsou i trestné činy, všechny nedbalostní a ty úmyslné s horní hranicí trestní sazby do pěti let. totéž u těch správních deliktů, kde jsou 3 miliony korun pokuta – do výše nejméně 3 miliony korun. Já bych se zabýval pěti miliony korun, a to z toho důvodu, že mimo jiné musíme hledat adekvátní skutkové podstaty v trestním zákoníku a pro lichost, protože za chvilku začne – a my to stihneme, program jednání, nepochybuji o tom, začínají milí hosté hrát dixieland, tak velmi rychle.

Pokud jde o přečiny, tak tady já mám říci ustanovení § – a my to musíme dát do souladu, musíme dát do souladu, a to nestačíme v ústavně-právním výboru, i kdybyste nám to, prosím, přikázali. Teď bych tady přečetl skutkové podstaty rychle – 20 trestných činů, zejména hospodářských a majetkových. A vy, co se tím zabýváte, tak to víte. Jinak, když se podíváte do ustanovení, které říká, že pro účely tohoto zákona se za prokazatelné považuje též sdělení informací zachycené na audiozáznamu nebo na videozáznamu, víte, pro účely jakéhokoli řízení a nepochybně zejména trestního, je potřeba autorizace. To znamená zase ta formulace by měla tomu odpovídat.

Pokud jde o změnu trestního zákoníku, to je ta část čtvrtá – přeskakuji ty další – tak se podívejme do § 7, kde by se měla vložit věta § 184, doplněný odstavec 3. ve znění: Za pomluvu se nepovažuje sdělení skutečností podle § 2 zvláštního zákona, pokud byly naplněny podmínky § 4 odst. 2 zvláštního zákona. Když se podíváte do trestního zákoníku, nenajdete nic takového. Legislativní odbor zase precizně nám říká, že to neodpovídá trestnímu zákoníku. A já navíc dodávám ze své vlastní praxe, že to, že i kdybychom odstranili ve vztahu k podezřením z tohoto jednání pomluvu, tak musíme uvažovat o dalších skutkových podstatách. A v tu chvílí se nám nabízí poškození cizích práv, křivé obvinění, kde dokonce je-li formou mediálního zobrazení nebo prosazení, tak v tu chvíli je to dokonce zločin a teď nevím, jestli dokonce ne zvlášť závažný zločin. Teď v tuto chvíli nevím, je tam až 8 let nebo až 10 let. Ale myslím si, že je to zločin.

Takže v tuto chvíli prosím, můj návrh je takový, že bych měl říci zamítněme, ale vstřícně k navrhovatelům, protože jsem přesvědčen o tom, že srdce jim zavelelo a jejich přesvědčení a vraťme k dopracování. A v tomto směru já formuluji svůj návrh. Prosím, vraťme k dopracování. Já své osobní poznámky jsem ochoten postoupit dál a zabývejme se tím. A to je i naše úloha, až to bude v takovém stádiu, respektive v takovém tvaru, který my jsme v )ústavně-právním výboru Senátu Parlamentu ČR – mluvím za svůj výbor – a dívám se na chápavé pohledy místopředsedů, pokud je tady vidím, že ano. My pak o tom budeme – ale vstřícně – debatovat. Nikoliv zamítavě. Takže, pane senátore a vážené kolegyně a vážení kolegové, prosím, navrhuji vrátit k dopracování. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane zpravodaji za vaše laskavé zacházení a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a sledoval případnou rozpravu, kterou tímto otevírám. Hlásí se jako první pan senátor Jaromír Štětina. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaromír Štětina:  Děkuji, paní místopředsedkyně, za slovo. Dámy a pánové, všichni vidíte, jaký se u nás rozmáhá nešvar používání dehonestačních metod a vymýšlení kauz ve vysoké politice. Obávám se, že tento zákon může tento nešvar přenést i do hospodářské sféry. Já jsem také pro to, aby byl vrácen tento materiál k přepracování. Já v něm především postrádám jakékoliv sankce pro křivá obvinění. Z toho se může skutečně stát masové udavačství. Já tomu říkám v této podobě, jak to je, zákon na ochranu udavačů. Myslím si, že především ta obrana toho nespravedlivě nařčeného v tom zákoně není zdůrazněna a měla by tam být zavedena. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zdali ještě někdo se hlásí do rozpravy? Není tomu tak, rozpravu uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k zákonu, k rozpravě?

Senátor Libor Michálek:  Souhlasím s návrhem zpravodaje.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře, takže pan zpravodaj nám to řekl jasně, že budeme hlasovat o návrhu vrátit navrhovateli k dopracování. (Poznámka pana senátora Antla mimo mikrofon: Souhlasím s vyjádřením navrhovatele.) Dobře. Takže přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh vrátit navrhovateli k dopracování.

V sále je přítomno 54 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 43 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Já končím projednávání tohoto bodu.

Máme před sebou dnešní poslední bod našeho programu. Tím je

 

Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2012

Tisk č. 91

Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu Jaromíra Nováka na našem jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat.

V sále je přítomno 48 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 25.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 44 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dovolte mi nyní, abych zde přivítala Jaromíra Nováka, předsedu Rady Českého telekomunikačního úřadu. Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 91 a prosím pana předsedu Rady Českého telekomunikačního úřadu Jaromíra Nováka, aby nás seznámil s výroční zprávou. Máte slovo.

Jaromír Novák:  Děkuji, paní předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jsem rád, že zde mohu prezentovat výroční zprávu ČTÚ za rok 2012. Tato zpráva je zpracována podle požadavku a rozsahu podle § 110 zákona o elektronických komunikacích. V podstatě obsahuje komplexní zhodnocení vývoje trhu elektronických komunikací a trhu poštovních služeb v ČR a dále detailní zhodnocení a informace o jednotlivých regulačních a kontrolních aktivitách našeho úřadu, jeho aktivity v mezinárodních vztazích i o týlovém zabezpečení jeho chodu.

Z těch skutečně klíčových aktivit bych chtěl zmínit tyto: Jedná se zejména o prohloubení ochrany spotřebitele, na kterou se ČTÚ zaměřil po rozšíření jeho kompetencí, po přijetí takzvané implementační novely od 1. ledna 2012, podpora rozvoje konkurence zejména v mobilních službách a spolupráce na přípravě novely zákona o poštovních službách, kterou došlo k úplné liberalizaci poštovního trhu, a s tím související příprava prováděcích předpisů.

Ze škatulky ochrany spotřebitele bych zmínil komplexní a detailní prověrku smluvních podmínek tří největších operátorů, která proběhla v minulém roce, autorizaci nezávislých tarifních kalkulátorů, která zvyšuje transparentnost při porovnávání cen, které jsou nabízeny, vytvoření cenového barometru, který najdete na našich webových stránkách. Dalším významným nástrojem byla úprava podmínek pro přenášení čísel, což je výrazný prokonkurenční nástroj, kde například snižujeme dobu, po kterou vám operátor musí přenést číslo jednotně pro fixní mobilní síť na čtyři roky.

V kategorii podpory konkurence na mobilním trhu bych rád zmínil přípravu aukce, která bohužel nedopadla, nyní jsme vyhlásili aukci č. 2, a příprava regulace originačního trhu mobilního volání. Tyto regulační aktivity v konečném důsledku vedly k tomu, že operátoři představili velké snížení takzvaných neomezených tarifů a vpustili do svých sítí konečně virtuální operátory.

Kromě těchto aktivit úřad řešil problematiku změny kompetence řešení takzvaných účastnických sporů ve vyúčtování podle § 129 zákona, která výrazně paralyzovala činnost úřadu minulý rok. Jak jsem již zmiňoval, spolupracoval s ministerstvem průmyslu a obchodu na přípravě liberalizace poštovního trhu.

Výroční zpráva také obsahuje další části, jako je výroční zpráva o univerzální službě, výroční zprávu o poskytování informací podle zákona 106 a informaci o vyřizování stížností.

Tato zpráva byla schválena Radou Českého telekomunikačního úřadu, byla předložena vládě a je publikována na našich webových stránkách.

Já vám děkuji za pozornost. Děkuji vám za možnost prezentovat činnost úřadu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane navrhovateli. Zprávu projednala Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky, která přijala usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 91/2. Zpravodajem komise byl určen pan senátor Petr Bratský. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy VHZD. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 91/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Karel Korytář, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Karel Korytář:  Vážená paní předsedající, pane předsedo úřadu, paní senátorky, páni senátoři, český telekomunikační trh je dneska velmi živým prostorem, ať mediálně, tak skutečnostmi, které se odehrávají v tomto prostoru. Pan předseda již informoval o změnách, které v podstatě nastávají nebo které se chystají. Nicméně i moje zpráva byla připravena na 10. červen a některé závěry ve zprávě byly také motivovány tím, co bylo v té době známo. Ale budu to komentovat ve své zprávě dále.

Rok 2012 přinesl pro činnost ČTÚ řadu zásadních změn právního rámce pro výkon regulace a kontroly, a to v oblasti elektronických komunikací i v oblasti poštovních služeb. Součástí legislativních změn, jež nabyly účinnosti k 1. lednu 2012, byly kromě těchto nových kompetencí i změny, kterými byl do českého právního řádu implementován i revidovaný evropský regulační rámec pro elektronické komunikace. Hovořil o tom již i pan předseda.

Český telekomunikační úřad v průběhu roku 2012 věnoval mimořádnou pozornost především situaci na trhu mobilních služeb. V návaznosti na přípravu v roce 2011 provedl úřad další kroky ve vyhlášení výběrového řízení na volné kmitočty v pásmu 800, 1800 a 2600 MHz. Jak dopadlo to první výběrové řízení již pan předseda informoval, je vyhlášeno nové kolo.

V roce 2012 pokračoval III. cyklus analýz relevantních trhů. Významnou aktivitou Českého telekomunikačního úřadu ve vztahu k mobilnímu trhu bylo ustanovení nového relevantního trhu "Velkoobchodní trh původu volání a přístupu v mobilních sítích".

V průběhu první poloviny roku 2012 došlo k vypnutí všech zbylých analogových vysílačů velkého výkonu, realizoval se proces přechodu na zemské digitální televizní vysílání. Tím byl úspěšně naplněn technický plán přechodu.

Úřad samozřejmě připravoval podklady k dalšímu rozvoji digitálního vysílání, podílel se na přípravě evropské harmonizace, kde by mělo dojít ke klíčovým rozhodnutím v této oblasti.

Velká pozornost byla věnována přenesení agendy sporů o povinnosti k peněžitému plnění, je to § 129 zákona o elektronických komunikacích, z Českého telekomunikačního úřadu na obecné soudy.

Vzhledem k tomu, že dnem 1. ledna 2014 by měl nabýt účinnosti zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole, bude třeba v průběhu roku 2013 přijmout změnu zákona o elektronických komunikacích v těch jeho částech, které se týkají výkonu kontrolní činnosti a správního trestání v oblasti elektronických komunikací. Obdobnou revizi a případné změny bude třeba provést i v oblasti poštovních služeb.

I tady o této situaci informoval pan předseda a samozřejmě svůj vliv na to má i současná situace v Poslanecké sněmovně, takže některé zamýšlené zákony a kroky ukončeny nebyly, zůstaly v té poloze, v jaké dneska jsou.

Pro Český telekomunikační úřad je mimořádně důležité rychlé dokončení projednávání vládního návrhu změny zákona, kterým by mělo dojít k odejmutí agendy účastnických sporů o plnění povinnosti k peněžitému plnění mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost na straně jedné a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé od Českého telekomunikačního úřadu, a její navrácení do rozhodovací působnosti soudů. To je konstatování opět téhož.

V roce 2012 vedl Český telekomunikační úřad celkem 442 tisíc správních řízení. I když se Českému telekomunikačnímu úřadu mezi ročně navýšit počet vydaných rozhodnutí až na 86 tisíc případů, zvyšuje se nadále počet neukončených případů. Zatímco na konci roku 2011 se jednalo o 141 tisíc případů, ke konci roku 2012 počet neukončených případů vzrostl až na 355 tisíc a jejich počet se nadále dramaticky zvyšuje i v prvních měsících roku 2013. Český telekomunikační úřad proto již dlouhodobě není schopen zajistit řádné vyřizování této agendy.

Dosažené příjmy Českého telekomunikačního úřadu ve výši 1 miliarda 259 milionů Kč překročily stanovený závazný ukazatel a dosáhly 119 % upraveného rozpočtu. Naopak na výdajové straně rozpočtu úřad za rok 2011 uspořil, když výdaje byly čerpány v objemu 570 tisíc Kč, tedy pouze na 89 % upraveného rozpočtu.

V průběhu roku 2012 došlo ke zrušení 50 systemizovaných míst. Přesto se podařilo personálně zajistit funkčnost všech rozhodujících pracovišť úřadu tak, aby nebyl narušen či ohrožen výkon regulačních a správních agend. Průměrný přepočtený stav byl 445 zaměstnanců.

Neustálým tématem kritiky velkých poskytovatelů mobilních služeb jsou zejména cena, kvalita technologie a nepružnost ve vyřizování požadavků klientů. Jde hlavně o poskytování nabídek nových, modernějších produktů a nabídka slev. Jistě si vzpomínáte, že jsme nedávno přijímali poslaneckou novelu, která se týkala ochrany spotřebitele. Tato novela by měla být určitým způsobem dalším krokem k zamezení jednostranných rozhodnutí poskytovatele služeb a zavedla povinnost pro poskytovatele telekomunikačních služeb, aby informoval zákazníka o všech změnách a o všech záměrech. Takže je tady určitý pokrok.

Zákon o elektronických komunikacích dává Českému telekomunikačnímu úřadu pravomoci, jak postupovat vůči velkým operátorům, ať již v přímém kontextu, tak například vstupem na trh menších operátorů, kteří by nabídli zajímavější ceny a produkty. Rok 2013 je ve znamení velkých slev u všech dominantních operátorů. Je to výsledek, kdy si konečně poskytovatelé elektronických komunikací uvědomili třetinovou příjmovou hladinu České republiky proti zemím EU.

V souladu s výše uvedeným hodnocením, vzhledem k významu této zprávy a po proběhlé diskusi navrhuje VHZD plénu Senátu PČR vzít na vědomí výroční zprávu Českého telekomunikačního úřadu za rok 2013.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval případnou rozpravu. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky pan senátor Petr Bratský? Je tomu tak, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Bratský:  Paní místopředsedkyně, děkuji za udělené slovo. Milé kolegyně, vážení kolegové, měl jsem připravenou krásnou zpravodajskou zprávu, krásnou a dlouhou zpravodajskou zprávu, ale s ohledem na čas a s ohledem na to, že i Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky přijala úplně identické usnesení jako garanční výbor, tak si dovolím jenom vám doporučit, abychom se v této chvíli zachovali státnicky a vzali na vědomí zprávu Českého telekomunikačního úřadu za rok 2012. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane kolego, váš přístup vítáme, a já otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, já ji uzavírám, takže není se k čemu vyjádřit, můžeme přistoupit k hlasování. Ještě se zeptám pana navrhovatele, jestli nám něco nechce sdělit ke zpravodajské zprávě. Pan navrhovatel nechce, dobře. Takže můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl senátor Karel Korytář. V sále je přítomno 48 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí jen 25.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 45 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Já děkuji panu navrhovateli i pánům zpravodajům.

Končím dnešní schůzi, přátelé, a potkáme se společně 12. září. Mějte krásný víkend. Na shledanou!

(Jednání ukončeno v 16.36 hodin.)