Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
9. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 12. schůze Senátu
(1. den schůze – 21.08.2013)

(Jednání zahájeno v 10.04 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 12. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí hosté, dnes je to právě 45 let, co do naší země vtrhla zákeřně okupační vojska států Varšavské smlouvy.

Navrhuji, abychom minutou ticha uctili památku všech našich spoluobčanů, kteří v tehdejších smutných dnech přišli o život a stali se oběťmi této invaze. (Shromáždění povstávají.)Děkuji vám. (Shromáždění usedají.)

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána v úterý 6. srpna 2013. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Lubomír Franc, Tomio Okamura, Petr Gawlas, Přemysl Sobotka a z dopoledního jednání se omlouvá paní senátorka Daniela Filipiová.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili. A připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 12. schůze Senátu byli senátoři Vladimír Plaček a Tomáš Grulich. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Žádné nejsou, takže budeme hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 12. schůze Senátu byli senátoři Vladimír Plaček a Tomáš Grulich.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

V hlasování č. 1 registrováno 67, kvorum 34, pro návrh 66, proti nikdo. Návrh byl schválen. Ověřovateli této schůze Senátu tedy byli určeni senátoři Vladimír Plaček a Tomáš Grulich.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 12. schůze Senátu. Verze pořadu, která vám byla rozdána na lavice, obsahuje návrhy na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru.

Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Není tomu tak. Můžeme tedy přistoupit k hlasování o návrhu jako celku, tak jak byl předložen.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s pořadem schůze, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 2, registrováno 70, kvorum 36. Pro návrh se kladně vyslovilo 67, proti nikdo. Návrh byl schválen a budeme se pořadem schůze řídit.

Nyní projednáme

 

Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské Rady, která se konala ve dnech 27. - 28. června 2013

V informaci předstoupí předseda vlády Jiří Rusnok, kterého mezi námi vítám.

Takže ještě vítám mezi námi předsedu vlády Jiřího Rusnoka a prosím ho o předložení své zprávy. Prosím, pane předsedo.

Předseda vlády ČR Jiří Rusnok:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Mám tu čest vás seznámit se zprávou o výsledku jednání Evropské rady, která proběhla ve dnech 27. až 28. června. Na té radě jsem nebyl já osobně, byl tam můj předchůdce, takže je to zpráva zprostředkovaná. Nemohu vám poskytnout detaily a pocity ze zákulisí, nicméně myslím, že několik věcných informací je důležitých.

Ten červnový summit měl 4 hlavní témata - zaměstnanost mládeže, podporu růstu, konkurenceschopnosti a tvorby pracovních míst, dále příští víceletý rámec Evropské unie, čili ten rámec 2014 – 2020, a otázku tzv. dokončení – já bych spíše použil vid nedokonavý – dokončování hospodářské a měnové unie.

Pokud jde o českou perspektivu, tak si myslíme, aspoň odborné útvary Úřadu vlády hodnotí ten summit jako úspěšný. Zejména proto, že se nám podařilo zaměřit kromě toho oficiálního programu pozornost ministerských předsedů a šéfů delegací také na problematiku tehdy aktuálních povodní ve střední Evropě. A došlo nakonec k dohodě na té radě nad rámec původního programu, že v rámci nového odstavce č. 17 ze závěrů té rady bylo explicitně zakotveno využití evropských fondů pro pomoc státům, které byly postiženy touto povodní. A to nejen pro odstraňování škod a následků, ale také jako nástroje na potřebné investice v oblasti prevence, předcházení škod, které jsou právě způsobeny povodní.

Ale teď mi dovolte se vrátit k tomu původnímu programu summitu. Tady bych rád upozornil na další podstatnou skutečnost, a sice to, že Evropská rada schválila dohodu s Evropským parlamentem o podobě příštího víceletého finančního rámce. Je to významné pro celou Evropskou unii, ale i pro nás, zejména s ohledem na skutečnost, že je to předpoklad pro zachování plynulého a rychlého přechodu mezi současným a příštím rozpočtovým obdobím EU. To má pro nás bezprostřední a přímé důsledky pro čerpání v rámci kohezní politiky tzv. evropských fondů, které všichni známe.

Evropská rada akceptovala některé požadavky Evropského parlamentu, např. flexibilitu závazků nebo také dílčí revizi rozpočtu v roce 2016. Řada členských států, včetně ČR, s těmito požadavky v průběhu vyjednávání nesouhlasila, nicméně v zájmu dosažení konsensu s Evropským parlamentem členské státy tuto dohodu podpořily.

Pokud jde o téma nezaměstnanosti, a to zejména nezaměstnanosti mládeže, tak zvláště bolestivé v mnohých zemích EU, zejména té jižní části, ale nejenom, upozorňuji, že vysoké procento nezaměstnané mládeže je také u našich sousedů, např. v Polsku, na Slovensku a v některých dalších zemích. Česká republika v diskusi podpořila tato navržená opatření, která na radě zazněla. V souvislosti s novými unijními programy na podporu zaměstnanosti mladých připravuje nyní vláda implementační a programovou infrastrukturu, tak, aby ty dostupné prostředky, které byly vyčleněny na tomto summitu, mohly být v České republice ve všech případech, kdy to bude možné, čerpány efektivně a bez komplikací.

Pokud jde o problematiku a konkurenceschopnosti, chtěl bych zdůraznit, že to je pro nás jako pro malou otevřenou ekonomiku věc skutečně zásadní, byť už to zní samozřejmě poněkud jako klišé. Závěry Evropské rady jsou podle našeho názoru v tomto přínosné a rozumné. Na jejich základě bude možné pokročit dále v dílčích růstových iniciativách a také v oblasti snižování zbytečné administrativní zátěže.

Pokud jde o český příspěvek v té diskusi Vláda ČR navrhla v závěrech položit větší důraz na význam průmyslové politiky. Připomínám, že státy, které mají významný podíl průmyslu ve své ekonomice byly v rámci krize mnohem méně zasaženy než ty státy, které se spoléhaly a spoléhají jenom na služby nebo významně na ostatní části ekonomiky.

Také byly zmíněny z naší strany přínosy, které by měly plynout z připravované dohody o volném obchodu se Spojenými státy. Čili Spojené státy – Evropská unie. Oba návrhy byly v diskusi podpořeny širšími koalicemi států a byly v závěrech plně zohledněny.

Česká republika rovněž podpořila iniciativy, které souvisejí s tzv. investičním plánem pro Evropu. Jejich cílem je podpořit lepší a přitom odpovědné financování ekonomik. Pokud jde o tu část závěru Evropské rady, která se týká prohlubování hospodářské a měnové unie, zvláště pak tzv. Bankovní unie. Podle našeho názoru závěry, které byly přijaty, jsou rozumné a v dostatečném rozsahu zohledňují klíčové aspekty vyváženého vztahu v oblasti Home Host principu i finančních institucí, to znamená vysílající země, přijímající země, rovnosti fungování finančních ústavů, jakož i požadavek inkluzivity při vyjednávání návrhu.

Je třeba říct ovšem, že ta pokračující jednání o prohlubování, chcete-li dokončování hospodářské a měnové unie, teprve přijdou, očekávají nás na podzim. Předmětem tohoto projednávání se stanou velmi složité záležitosti, jako je tzv. jednotný rezoluční mechanismus. Omlouvám se za ty termíny poněkud mechanicky přeložené z angličtiny, ale jde v podstatě o řešení těch krizových situací ve finančních institucích. A jsem přesvědčen, že toto složité téma hospodářské a měnové unie bude rezonovat zejména na prosincovém summitu Evropské rady.

Pokud jde o tu část závěrů, která se týká dalšího rozšiřování Evropské unie, Česká republika ho podpořila, dlouhodobě se stavíme za snahy o postupnou integraci balkánských zemí a i naše vláda zastává pozitivní stanovisko k zahájení přístupových rozhovorů se Srbskem, stejně tak jako k zahájení jednání o stabilizační a asociační dohodě s Kosovem.

Takže tolik stručná zpráva o výsledku posledního summitu EU. Děkuji vám za pozornost a jsem k dispozici pro vaše otázky.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane předsedo, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. A my nyní určíme zpravodaje.

Navrhuji, aby se jím stal senátor Miroslav Krejča, předseda výboru pro záležitosti EU, kterého se zároveň ptám, zdali s tímto návrhem souhlasí? Ano. Takže budeme hlasovat.

V sále je přítomno 72 senátorů a senátorek, potřebný počet pro přijetí návrhu je 37.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji, hlasování č. 3, registrováno 73, pro návrh 64, proti nikdo, návrh byl schválen. Takže nyní žádám pana předsedu výboru pro záležitosti EU Miroslava Krejču, aby nám přednesl svoji zprávu. Prosím.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové.

Pan premiér nás, byť, jak zdůraznil, zprostředkovaně, ale podrobně informoval o průběhu a závěrech červnové Evropské rady, takže si dovolím jenom ve stručnosti zdůraznit hlavní body tohoto červnového jednání. Nebo hlavní závěry a výstupy z tohoto jednání. Jeden z hlavních bodů se věnoval problému nezaměstnanosti mládeže, druhý z hlavních bodů se týkal schválení hospodářsko-politických doporučení pro jednotlivé členské státy, které vzešly z evropského semestru. A to třetí hlavní téma se týkalo dokončování hospodářské a měnové unie a samozřejmě v tom závěru se řešila taková témata, jako jsou přístupová jednání se Srbskem, otázka Kosova, ale i to, jakým způsobem by mohla EU nebo struktury EU napomoci řešení problémů, které vznikly v důsledku červnových povodní v řadě evropských zemí.

Náš výbor se červnovou radou zabýval na 2 jednáních, na 2 sezeních. To první předcházelo červnovému jednání, to druhé bylo ex post, tzn. po červnovém jednání, bylo to na naší schůzi 3. července. Výbor zde k tomu přijal poměrně rozsáhlé a komplexní usnesení, ve kterém doporučil, abych předložil nebo transformoval toto usnesení výboru zde na plénu Senátu. Proto každý z vás obdržel návrh usnesení, máte je na lavicích, je tedy zbytečné, abych je načítal. Jediná změna oproti usnesení našeho výboru, výboru pro záležitosti EU, je obsažena v bodu II, je to bod, který tam byl vložen mnou dodatečně a týká se spolupráce a koordinace některých kroků v rámci zemí tzv. Visegrádské skupiny. To znamená Polska, Slovenska, Maďarska a České republiky. Jen pro doplnění jedna informace, dne 8. 9. proběhne jednání evropských výborů zemí Visegrádské skupiny v Gdaňsku, které se samozřejmě naše senátní delegace našeho výboru účastní.

Zároveň jste obdrželi i návrh na usnesení od paní místopředsedkyně Senátu Aleny Gajdůškové. Ten její návrh nikterak nenarušuje strukturu toho návrhu, který zde předkládám já. Lze ji tam bez problémů včlenit, ale to myslím uděláme v rámci rozpravy, která proběhne. Takže máte k dispozici návrh usnesení, které plně vychází z usnesení výboru pro záležitosti EU, přijatého na jednání 3. července. A je tam pouze navíc vložen ten bod II, který se týká spolupráce a koordinace zemí tzv. Visegrádské skupiny. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore, prosím, abyste se posadil také ke stolku zpravodajů. A nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Josef Táborský, prosím.

Senátor Josef Táborský:  Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážené kolegyně a kolegové. Tak, jak už pan předseda výboru Krejča tady avizoval, je tady ještě návrh na rozšíření usnesení, společně s paní Gajdůškovou a mnou. A to je rozšířit toto usnesení o bod 9, kde je návrh: "Vyzývá vládu České republiky, aby zmobilizovala všechny nástroje k podpoře zaměstnanosti, zejména mladých lidí, včetně případného přeprogramování nevyčerpaných prostředků Evropské unie."

Víme, že v této oblasti v čerpání jednotlivých strukturálních fondů máme celou řadu problémů a celou řadu rezerv, a tudíž i tohle by mohl být vhodný nástroj, jak tyto prostředky využít. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane předsedo, pane premiére, paní senátorky, páni senátoři, já mám jeden dotaz na pana premiéra. On se zmínil o tom, že Evropská rada diskutovala a v zásadě už završuje diskusi o novém období pro čerpání evropských fondů zemí, které na to budou mít nárok.

Já se chci zeptat ale na to, jak vypadá naše připravenost? Jak jsme daleko po stránce připravenosti? To znamená, zda už je z české strany naprosto jasné, kolik budeme chtít mít jednotlivých programů? To znamená těch míst, která budou čerpat atd. To znamená aspoň nějaký hrubý obraz.

Jinak k tomu, co tady navrhuje paní místopředsedkyně Gajdůšková, bych se chtěl jenom možná zeptat pana premiéra, protože byla schválena pomoc právě pro zaměstnávání mladých zhruba ve výši 4 – 6 miliard. Teď mně to číslo vypadlo, ale četl jsem. Myslím euro, samozřejmě v Evropské unii. A já bych se rád zeptal v této souvislosti, jak se do tohoto programu Česká republika chystá zapojit? Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. A nyní se táži pana předkladatele, pana předsedy vlády, zdali chce k proběhlé rozpravě vystoupit? Ano. Prosím, pane premiére, máte slovo.

Předseda vlády ČR Jiří Rusnok:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Já děkuji za dotazy a připomínky. S doplněním toho usnesení souhlasím. My skutečně klademe velký důraz na spolupráci v rámci Visegrádské skupiny. A stejně tak, pokud jde o tu záležitost podpory zaměstnanosti mladých lidí, je to jedna z našich priorit. My teď pracujeme na návrzích, které by měly znamenat možnost skutečně zachránit při čerpání z evropských fondů, co se ještě zachránit dá. Říkám zcela otevřeně, že už se nevyčerpá nikdy ten původní rámec, který jsme měli přislíbený původním rozhodnutím před x-lety pro období 2007 – 2013.

S tím bohužel už nemůžeme plně počítat. Nicméně každá koruna, která se podaří zachránit, je dobrá. A mj. se o to pokusíme přesměrováním tzv. realokací některých rámců z těch programů, které se čerpají obtížně a víme, že je nedočerpáme, tam, kde to čerpání probíhá mnohem lépe. Mezi ty programy, kde se čerpá dobře, patří právě i ty programy v rámci Evropského sociálního fondu, které se týkají primárně podmínek, zlepšování podmínek a okolností vedoucích k vyšší zaměstnanosti obecně, a samozřejmě i mladých, to je jeden směr, o kterém uvažujeme. A takovéto návrhy vláda, předpokládám, na začátku v průběhu září projedná.

Musím upozornit na okolnost technickou, která není jednoduchá, která situaci nepomáhá. To přealokování vyžaduje většinou souhlas Evropské komise. A to není úplně snadná záležitost. Nicméně pokusíme se o maximum. Tam, kde to půjde, tak skutečně uděláme maximum pro to, abychom takovýchto změn dosáhli. Jinak obecně k tomu čerpání je to věc, která nás zaměstnává skutečně myslím nejvíce ze všech věcí, kromě obligátní přípravy rozpočtu a dalších běžných agend. A jak říkám, snažíme se zachránit, co se dá. Dnes po vládě máme pravidelnou schůzku mj. s delegací Asociace krajů, kde také na bázi 14denních pracovních setkání řešíme otázky čerpání evropských fondů.

Mimochodem, celá řada krajů v těch svých programech čerpá velice dobře. Mediálně se samozřejmě zdůrazňují ty excesy, které někde nastaly, ale většina ROPů, naprostá většina ROPů vyčerpá své peníze prakticky na 100 procent. A myslím si, že bez větších excesů. Takže i tam možná k nějakým realokacím ještě dojde, pokud to bude administrativně, právně zvládnutelné.

Pokud jde o přípravu období 2014 – 2020, to je skutečně další velmi pro nás prioritní agenda v tuto chvíli, protože tak, jak zahájíme ten proces a nastavíme jeho struktury pro příští roky, tak budeme úspěšní v tom příštím období. Dneska tady máme za sebou obrovské poučení, že ta příprava původní, samozřejmě byly to i složité časy, v mnoha okolnostech jsme byli čerstvým členem Evropské unie, řadu věcí jsme neuměli, byly tady velké oči, možná, pokud jde o počet programů a některé ambice, které s některými programy byly spojeny, tak to jsou věci, ze kterých se musíme poučit právě v té přípravě.

Ta příprava je už poměrně pokročilá a řekl bych, tak, jak já mám informace, že v tomto ohledu tentokrát nijak za evropským standardem nezaostáváme. Že nejsme vůbec někde na tom konci, jako bohužel jsme u toho čerpání spíše toho stávajícího období. Finišujeme teď diskusi s EU o detailech už tzv. Dohody o partnerství. Tzn. toho klíčového dokumentu, který předjímá čerpání v tom budoucím rámci 2014 – 2020. Ta debata je intenzivní, ale myslím, že někdy na přelomu roku bychom tu dohodu mohli uzavřít.

Pokud jde o počty programů, ambicí vlády je snížit poměrně výrazně počet programů. Tím nechceme samozřejmě vylít dítě i s vaničkou. Co mám na mysli? Jde o to, že celá řada, jak jsem řekl, těch regionálních programů vybudovala poměrně funkční a dobře fungující struktury řídících týmů, které to zajišťovaly. My bychom tu jejich kapacitu velmi rádi využili nějakým integrovaným způsobem, to znamená, že velkou část té kapacity můžeme mít i dislokovánu i v místech, ve kterých sedí dnes, ale může existovat integrovaný regionální program, který to dobře pokryje.

Ta debata není samozřejmě jednoduchá, protože jsou tam pro a proti, ale faktem je, že i Evropská komise od nás očekává ne pouze symbolické snížení počtu programů. Takže k tomu směřujeme. Samozřejmě v těch konkrétních programech teď nebudu příliš detailní, protože to v hlavě nemám. A jistě vám příslušní ministři podají příslušné informace, pokud o ně budete stát v rámci jiných bodů, ale zase, jak jsem řekl, pracujeme na tom poměrně intenzivně.

Pokud jde o to, jak se Česká republika zapojí do čerpání zdrojů, které byly určeny na podporu mládeže, ty věci se na ministerstvu práce, ale i v dalších resortech připravují. Já myslím, že máme dobré zkušenosti s celou řadou instrumentů, které zejména – a teď to vyjádřím velmi obecně – pomáhají dotvořit mladé lidi, aby byli použitelní na trhu práce. Protože to, co nám nejvíc chybí, je to, že my sice máme formálně kvalifikované mladé lidi, ale když potom mluvíte se zaměstnavateli, tak vám řeknou, ale oni neumějí to, co já potřebuji. Tam je vždycky do jisté míry objektivní rozpor, ale je tam řada problémů i faktických. Já vám uvedu konkrétní příklad. Já nevím, máme techniky, kteří jsou – máme jich málo, ale nějaké ještě produkujeme – kteří jsou vzdělaní, umějí perfektně konstruovat, myslím nějaká technická zařízení, ale lidi z byznysu z velkých třeba strojírenských firem vám řeknou, ale ten člověk neumí pořádně anglicky a neumí vést tým. Nemá "soft-skills".

To jsou věci, které se dají doučit i formou doplňkového vzdělávání, které právě podle mě může významně na příklad být financováno z těchto zdrojů. Je tam program na stáže, na získávání jakýchkoli zkušeností v reálném pracovním zapojení, které považuji za velmi užitečné. My potřebujeme, aby lidi, byť je nedostaneme hned ideálně na ten plný trh práce, dostali nějakou příležitost. Teď mluvím třeba o těch nižších kvalifikacích, aby přece jenom dostali nějakou příležitosti k reálnému získání pracovních návyků. To znamená, že je někdo vezme na stáž na několik měsíců a my mu z nějakého evropského programu tohle vykompenzujeme, protože samozřejmě pro něj to přímo efektivní nákladově nemusí být.

Čili tam to zase vidím jako velmi užitečné, protože už když ten člověk bude mít v tom svém "sívíčku" to, že byl tři měsíce, čtyři měsíce na stáži v podniku XY a dělal to a ono, tak je to už zase lepší jeho perspektiva získat potom nějaké trvalejší pracovní místo.

Takže asi obecně bych viděl tyto dva hlavní směry na tu podporu, více ty lidi udělat zaměstnavatelnými. A tam si myslím, že můžeme udělat hodně dobré práce. Tak já asi skončím, protože taky musím... Ale to není důležité, tak teď děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Důležité to je. Pan předseda vlády má také důležitou společenskou povinnost, bude se účastnit pietního aktu, kvůli kterému se omlouvá paní místopředsedkyně Gajdůšková.

Je přihlášen pan senátor Luděk Jeništa, ale diskuse byla ukončena. Nezlobte se, ale byla ukončena.

Takže prosím nyní, aby vystoupil garanční zpravodaj pan senátor Miroslav Krejča.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové.

V rozpravě vystoupili dva senátoři. Pan kolega Táborský tady zmínil rozšíření návrhu usnesení. Pan kolega Čunek v podstatě položil dotaz respektive dotazy na pana premiéra. Pan premiér je zodpověděl. Máme teď tady před sebou dva návrhy usnesení. To osmibodové, které předkládám já, a pak v podstatě dvoubodové, které předložila paní místopředsedkyně senátorka Gajdůšková a které tady zmínil pan kolega Táborský.

Tam jsou 2 body. V 1. bodě toho usnesení se bere na vědomí informace Vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 27. a 28. 6. 2013. Což je v podstatě identické s bodem I toho obsáhlejšího návrhu usnesení, které předkládám já. Takže to je tím vyřešeno. A pak je tady bod, ve kterém se navrhuje vyzvat – "vyzývá Vládu České republiky, aby zmobilizovala všechny nástroje k podpoře zaměstnanosti, zejména mladých lidí včetně případného přeprogramování nevyčerpaných prostředků Evropské unie". Toto lze naprosto bez problémů vsunout, zakomponovat jako samostatný bod do toho mého návrhu usnesení.

Navrhuji, aby byl tento bod zařazen za bod III., a to z toho důvodu, že pakliže se podíváte do mého návrhu usnesení, tak bod III. se právě týká této problematiky. Je to bod, který začíná "pozitivně hodnotí, že se Evropská rada v rámci svého jednání intenzívně věnovala otázce zaměstnanosti mládeže" atd. To znamená, za bod III. lze zařadit bod IV. z návrhu paní místopředsedkyně Gajdůškové, který by zněl: IV. vyzývá vládu ČR, aby zmobilizovala všechny nástroje k podpoře zaměstnanosti zejména mladých lidí, včetně případného přeprogramování nevyčerpaných prostředků EU". Zbývající body mého návrhu IV. – VIII. by se přečíslovaly na V. – IX.

Doufám, že jsem to předložil dost srozumitelně a tímto vás žádám o podporu tohoto kombinovaného návrhu usnesení. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Ještě počkejte, pane zpravodaji. Mohu to chápat tak, že navrhujete, abychom hlasovali en bloc o opraveném znění, které jste teď přednesl?

Senátor Miroslav Krejča:  Ano. Navrhuji hlasovat en bloc, protože to rozšíření naprosto nenarušuje strukturu rozsáhlejšího návrhu usnesení. Je to v podstatě doplnění. Takže nevidím v tom absolutně žádný problém.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Jsou nějaké námitky? Nejsou. Takže začneme hlasovat tak, jak pan zpravodaj navrhl.

Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl v předchozím vystoupení pan zpravodaj senátor Miroslav Krejča.

Přítomno 73, kvorum pro přijetí 37.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 4, registrováno 73, pro návrh 61, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji panu předsedovi vlády za předložení a děkuji i panu zpravodaji.

Vážené kolegyně, kolegové, budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 150

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 150. Návrh uvede ministr zemědělství Miroslav Toman, kterého mezi námi vítám a zároveň ho žádám, aby se ujal slova.

Ministr zemědělství ČR Miroslav Toman:  Dobrý den, vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, dovolte, abych uvedl návrh zákona, kterým se změní zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Cílem předkládaného návrhu novely zákona o vodovodech a kanalizacích především je úprava systému plánování rozvoje vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu. To znamená, místo pořizování nových plánů se zavádí z důvodu hospodárnosti jejich průběžná aktualizace. Za druhé je to zvedení jednotného systému elektronické komunikace za účelem snížení administrativní náročnosti. Za třetí je to posílení ochrany odběratelů včetně transparentního vyúčtování vodného a stočného a jeho kontrola veřejností. Za další je to zrušení pravomoci ministerstva zemědělství, rozhodovat o vzájemných právech a povinnostech vlastníků vodovodů nebo kanalizací v provozně souvisejících případech, kdy pro rozpory nedojde mezi nimi k uzavření písemné dohody. K předcházení těchto sporů se nově stanovuje požadavek na doložení potřebné dohody při žádosti o povolení k provozování souvisejícího vodovodu nebo kanalizace. A v neposlední řadě upravuje se uložení povinnosti veřejné služby provozovateli vodovodu nebo kanalizace, tomuto provozovateli vznikne ze zákona právo na vodné a stočné.

V rámci projednávání předlohy v Poslanecké sněmovně byly ze zákona vypuštěny všechny novelizační body týkající se vodovodních a kanalizačních přípojek, které byly veřejností velmi citlivě vnímány, a naopak byly přijaty pozměňovací návrhy, které přispěly ke zpřesnění některých částí návrhu zákona.

Vážené dámy, vážení pánové, závěrem si vás dovoluji požádat o schválení tohoto návrhu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane navrhovateli, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Tiskem se zabýval i výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 150/2. Zpravodajkou výboru byla určena senátorka Iva Richtrová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijel usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 150/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Veronika Vrecionová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Paní senátorka zde není, takže se táži předsedy hospodářského výboru, jak tento problém vyřeší. Vyřeší ho svou osobní angažovaností, a proto předávám panu předsedovi hospodářského výboru slovo. Prosím.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, VHZD projednal uvedený návrh zákona na včerejším zasedání našeho výboru a přijal k němu 135. usnesení, s kterým vás seznámím.

Po úvodním slově zástupce předkladatele Aleše Kendíka, náměstka ministra zemědělství ČR, po zpravodajské zprávě senátorky Vrecionové Veroniky a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a pověřil předsedu výboru – mne, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane předsedo, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se také zpravodajky výboru pro územní rozvoj, veřejnou správou a životní prostředí, zda si přeje vystoupit. Ano, bude nyní hovořit paní senátorka Eva Richtrová. Prosím.

Senátorka Eva Richtrová:  Hezké dopoledne vám všem. Dovolte mi, abych vás seznámila s usnesením našeho výboru, ale než se k tomu dostanu, já bych ráda, aby tady zaznělo to, že jsme objevili chybu ve znění tohoto zákona, především chybu v § 33 odst. 7 písm. b). Přítomní zástupci navrhovatelů uznali, že chyba tam je, slíbili nám, že tato chyba bude napravena, ale vzhledem k tomu, že si myslím, že by bylo třeba, aby to tady zaznělo i pro stenozáznam, aby bylo čeho se chytit, dovolím si vás s tím seznámit.

Článek 1 bod 126, čili § 36 odst. 7 písm. b) říká: Návrh zrušuje ustanovení paragrafu 33 odst. 7 písm. b), podle kterého se dosud právnická nebo podnikající fyzická osoba jako odběratel dopustí správního deliktu tím, že nezajistí, aby kanalizační přípojka byla provedena jako vodotěsná nebo tak, aby nedošlo ke zmenšení průtočného profilu stoky, do které je zaústěna, ale souběžně v bodě 105, čili § 32 odst. 5 písm. n) se stanoví, že fyzická osoba se jako odběratel dopustí přestupku tím, že nezajistí, aby kanalizační přípojka byla provedena jako vodotěsná a tak, aby nedošlo ke zmenšení průtočného profilu stoky, do které je zaústěna. A za tento přestupek se stanoví pokuta 100 tisíc Kč. Je tady tedy nesoulad mezi oběma skupinami, to znamená mezi právnickou nebo podnikající fyzickou osobou a fyzickou osobou. Znovu připomínám, že zástupci navrhovatele uznali, že v tom mají chybu, a že to slíbili napravit.

Přes to všechno přečtu usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí:

Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Aleše Kendíka, náměstka ministra zemědělství, zpravodajské zprávě senátorky Richtrové a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu mou osobu a pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní senátorko. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh se nepředkládá, a proto otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? S přednostním právem pan senátor Jan Horník, připraví se pan senátor Pavel Eybert. Pan senátor Horník rezignuje na svoje přednostní právo. Prosím pana senátora Eyberta, aby se ujal slova.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové. Byla tady zmíněna jedna z chyb, které jsou v předkládané novele o vodovodech a kanalizacích. Ale on jich ten zákon obsahuje ještě docela víc. Zmíním se o tom, že povolení k provozování vodovodů vydaná v průběhu 2013 nepozbývají k 31. 12. 2017 platnosti, zatímco ostatní ano. Tato chyba vznikla tím, že ministerstvo předpokládalo, že zákon bude přijat ještě do konce roku 2012, ale bohužel už se tím nikdo nezabýval.

Zmíním se také o tom, že podle naší legislativy se přechodná ustanovení, která jsou v zákoně uvedena, na zákon o vodovodech a kanalizacích nevztahují, neboť jsou až ve vodním zákoně. Zmíním se také o legislativně technických chybách, kde několik paragrafů, odstavců je špatně očíslovány a zasloužily by si přečíslování.

Zmíním se také o tom, co už tady bylo řečeno, že jsou rozdílně sankcionovány fyzické a právnické osoby při nezajištění vodotěsnosti přípojek vodovodů a kanalizací, kdy fyzický osoba může být sankcionována až 100 tisíci Kč a právnická nikoli, jaksi to opět vypadlo, je to chyba při projednávání.

Mám také připomínky k věcnému obsahu. Docela dost se zvýší administrace provozovatelům vodovodů a kanalizaci, když budou muset 15 dní dopředu oznamovat odběratelům, kdy po dobu tří hodin přijmout vyměnit vodoměr. Dalo by se s tím souhlasit, pokud by tam také byla uvedena jistá sankce nebo povinnost odběratele být v této době doma přítomen.

Zmíním se také o úpravě, která nové odbočení z řadu, čili navrtávku, a uzávěr, čili šoupě, dává hradit vlastníkovi, provozovateli vodovodu, zatímco přípojka na veřejné části se dává hradit vlastníkovi nemovitosti a neřeší se způsob vypořádání se zemními pracemi a také s uvedením povrchu – nejčastěji komunikací – do původního stavu.

Zmíním se také o neřešení problematiky dešťových vod z komunikací, problematiky řešení plateb za občany hlášené na obecních a městských úřadech, a dalo by se pokračovat.

Nechci říct, že celý zákon je špatný. To vůbec ne. Bohužel se však nacházíme v situaci, kdy úpravy jsou velmi problematické. Senát by měl dbát na to, aby zákony, které jsou uváděny do praxe, byly bez chyb. Co s tím? Ministerstvo slibuje, že to příští novelou všechno spraví. Já spíš doporučuji v této situaci počkat si na znění, které bude bez chyb, anebo na chvíli, kdy ho budeme moci opravovat. Současný stav nepotřebuje žádnou dramatickou změnu. Sektor vodovodů a kanalizací funguje. Z tohoto důvodu si dovolím návrh zákona navrhnout zamítnout. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Jan Horník, připraví se pan senátor Václav Homolka.

Senátor Jan Horník:  Dobrý den, pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, hodně již řekl můj předřečník, nicméně já bych chtěl upozornit také na pár detailů. Bylo nám řečeno, že tento zákon byl připravován 6 let. Já jsem se domníval, když po 6 letech něco přijde do Parlamentu, že to bude v pořádku a že nenastane třeba situace v Poslanecké sněmovně, kdy nevím, jestli tam jsou lobbistické skupiny na úrovni velkých společností v ČR, které samozřejmě se snaží trh s vodou a s odpadní vodou strhnout co nejvíce na sebe a snaží se i vymazat malé společnosti. Vidíme to poslední léta poměrně velmi zřetelně po celé republice. Nevím, kdo může stát za všemi těmi návrhy, které přišly Poslanecké sněmovně jako pozměňovací návrhy, z kterých nakonec prošlo 32. Zákon se připravuje 6 let, mnoho odborníků se na něm podílí, ve finále si to jakýmsi způsobem vyříkají, a najednou přijde 32 schválených pozměňovacích návrhů. To znamená, ten zákon je ve skutečnosti úplně jiný, než předkládalo ministerstvo zemědělství. Přičemž nemusely všechny úpravy z ministerstva být ty nejlepší.

Takže já se domnívám, že pokud jde o tento zákon, ani z tohoto důvodu v této situaci, ve které se momentálně nacházíme, před rozpuštěním Poslanecké sněmovny, pokud to potvrdí pan prezident, nejsme schopni do toho odborně zasáhnout a nepořádky, které se tam objevují – a to nejen legislativní, ale i skutečné a faktické – odstranit.

Já si dovolím poukázat třeba na jeden z nich. V § 8 – týká se to odstavce 3, kde se přidává navíc například, že před tím, než bude převzato od investorů hotové vodohospodářské dílo, musí být udělána dohoda, a tato bude součástí kolaudačního souhlasu. A pokud nebude k dispozici, tak nebude vydán kolaudační souhlas. Já se domnívám, že to je například úplně špatně, že to už by mělo být na začátku procesu, již u vodohospodářského souhlasu, popřípadě tam, kde jsou spojeny kolaudační a vodohospodářské záležitosti, tak i u stavebního souhlasu, aby již tato dohoda byla na stole.

A těch věcí je v novelizaci zákona poměrně hodně. Já se přikláním k tomu, co tady bylo navrženo kolegou Eybertem, v této podobě tento zákon takto neschvalovat, protože branže vodohospodářská funguje poměrně dobře, sám sedím v dozorčí radě jedné společnosti, která je se skoro 50 procenty vlastněná městy a obci, je jich přes 100, a od roku 1994 funguje velmi dobře, i s těmi všemi turbulencemi, které se dějí na trhu ve smyslu zákonných, ale i ve smyslu evropských turbulencí. Takže nemyslím si, že tento zákon teď nutně potřebujeme mít schválený. Já bych doporučoval, aby se přepracoval a byl znovu ministerstvem zemědělství dán do oběhu legislativního procesu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Ale žádný návrh jste nepředložil. Ztotožňujete se, dobře. Nyní vystoupí pan senátor Václav Homolka, připraví se pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Václav Homolka:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, chtěl bych jen upozornit na vymezení vodovodů nebo kanalizací pro veřejnou potřebu prostřednictvím počtu fyzických osob tato vodní díla využívající, konkrétně, pokud je využívá alespoň 50 fyzických osob. Podle mých informací předchozí vláda vymezila svým výkladem, že jde nebo musí jít o osoby mající trvalé bydliště na území obce. Rád bych požádal pana ministra, on mne asi neuslyší, ale snad se to pak dozví, o rozšířený pohled na tuto věc, aby do tohoto počtu bylo možno zahrnout i obyvatele obce, kteří své nemovitosti využívají pouze rekreačně, ale jsou řádnými odběrateli platící vodné a stočné a všechno mají na základě písemné smlouvy. Děkuji.

Senátor Václav Homolka:  Jinak jsem pro schválit tento zákon.

Předseda Senátu Milan Štěch:  A nyní vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil a připraví se paní senátorka Eliška Wagnerová.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, k předchozím vystoupením bych si dovolil dodat jenom tolik, že z nich je evidentně vidět, že v tomto zákoně jsou chyby a jsou tam chyby, které uznává i předkladatel, to znamená ministerstvo zemědělství.

Byl bych velmi rád, kdyby pan ministr například ještě v průběhu nebo alespoň na konci při svém závěrečném vystoupení vysvětlil opravdu velmi podrobně, proč chce, aby zákon, který obsahuje chyby, byl schválen, co je tak důležitého v tomto zákonu, co nesnese odkladu, aby byl zákon nejdříve opraven a teprve potom v podobě, která chyby nebude obsahovat, schválen.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Prosím o vystoupení paní senátorku Elišku Wagnerovou, která je zatím jako poslední přihlášená.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Vážený pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové. Chci upozornit vlastně na dá se říci drobnost v kontextu toho, co už tady zaznělo, nicméně ona drobnost je vlastně dosti koncepční a systémová. Jde o § 38 odst. 5 návrhu zákona, je to bod 149 v návrhu zákona. A je to záležitost, na kterou upozornili už naši legislativci. Po přijetí tohoto návrhu bude totiž platit, že ministerstvo zemědělství zapíše na dobu 7 let do seznamu technických auditorů osobu odborně způsobilou, která má vysokoškolské vzdělání se zaměřením na obor vodovodů a kanalizací, praxi v oboru nejméně 10 let a – teď to přichází – byla vybrána ministerstvem. Ovšem dosud platilo, že taková osoba bude zapsána v případě, že souhlasí se zveřejněním osobních údajů, údajů o dosaženém vzdělání, soupisu vlastních prací v oboru, vydaných odborných statí a publikací a popisu dosavadní odborné činnosti, spolu s dalšími údaji, které jsou jako doklady součástí žádosti o zařazení do seznamu technických auditorů. Tato slova dnes vypadávají a nahrazují se slovy: a byla vybrána ministerstvem.

Po mém soudu to je naprosto netransparentní státní správa, tady dostává tedy absolutně volnou ruku pro arbitrární rozhodnutí, pro libovolné rozhodnutí. Je to samozřejmě i otevřený prostor pro manipulaci, pro korupci atd. Udivuje mne, že to připravovala vláda, která se hlásila k boji proti korupci, a za to samozřejmě pan ministr nemůže, a dnes tady tedy stojí on. Ale faktem je, že je to jenom další bod do mozaiky, která spíše ukazuje, že tento zákon, pokud opravdu neobsahuje něco, co je nezbytně nutné, by měl být skutečně řádně zpracován a znovu předložen, takže se připojuji k návrhům kolegů. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám. A nyní ještě vystoupí pan senátor Ivo Bárek.

Senátor Ivo Bárek:  Dobré dopoledne, milé kolegyně, vážení kolegové. Na včerejším jednání našeho výboru jsme se touto materií zabývali velmi poctivě. Přesně tyto připomínky, které tady zaznívají dnes, zaznívaly i na jednání našeho výboru, s tím, že diskuse byla naprosto odborná a zástupci ministerstva životního prostředí, to znamená všichni, kteří tam byli, se snažili na tyto připomínky řekl bych velmi věcně a odborně reagovat.

Prostor pro to tam byl dostatečný, a všichni jsme si to tam vyříkávali. Někdo může mít samozřejmě dojem, že to nebylo zodpovězeno tak, jak to zodpovězeno bylo, ale podle mého názoru, i když je to vládní návrh bývalé vlády, musím se k tomu postavit tak, že si myslím, že všechny připomínky, které tam byly, až na některé, a musím přiznat, že jsou chybami v tomto zákonu, kdy došlo k některým řekl bych nepřesnostem a které ministerstvo zemědělství slíbilo při nejbližší novele opravit.

Jsou to věci, které třeba nejsou a nebyly a předpokládám, že ani nebudou pokutovány, a předpokládám, že i pan ministr tady sdělí, že všechny náležitosti, které jsme tam řešili, budou napraveny.

Přikláním se k tomu, abychom tento zákon schválili, i když se jedná o vládní návrh zákona bývalé vlády, a myslím si, že bychom nějakým způsobem měli tento zákon posunout dál. Tento zákon byl projednán s příslušnou odbornou organizací, to znamená se SOVAKem, ptal jsem se ředitelů, jak to vidí, zda to máme zamítnout, že jsou tam chyby. A všichni, se kterými jsem mluvil, mi říkali: tento zákon je ku prospěchu jak lidí, tak firem, které se zabývají vodohospodářstvím.

Podporuji tedy návrh na schválení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. A táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. A nyní prosím, aby se vyjádřil pan navrhovatel k podrobné rozpravě, pokud má zájem. Pane ministře, máte slovo.

Ministr zemědělství ČR Miroslav Toman:  Děkuji. Vážený pane předsedo, dámy a pánové, děkuji za všechny připomínky, které tady zazněly. Myslím si, že s připomínkami, které byly vzneseny na výborech, souhlasíme. Mohu opravdu konstatovat, že ministerstvo při nejbližší příležitosti a v co nejkratším termínu předloží upřesnění tohoto zákona s tím, že jsme si toho vědomi. Nicméně tento zákon je z dílny předchozí vlády, byly tam připomínky Parlamentu, které jsme zohlednili a snažíme se vyjít vstříc jak odborné veřejnosti, tak spotřebitelům.

A proto vás ještě jednou žádám o schválení s tím, že se zavazuji za ministerstvo, že předložíme v co nejkratší době novelu tohoto zákona a připravíme ji tak, aby byly zohledněny všechny vaše připomínky, které tady zazněly. Ještě jednou děkuji a prosím o schválení. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Ptám se zpravodajky výboru pro územní rozvoje, veřejnou správu a životní prostředí Evy Richtrové, zda si přeje vystoupit? Nepřeje si vystoupit. Prosím garančního zpravodaje.

Senátor Jan Hajda:  V obecné rozpravě vystoupilo 5 senátorů a senátorek, kteří se vyjádřili k některým nedostatkům. A pokud se týká závěru, myslím si, že to vystihl pan senátor Bárek, jehož výbor je rovněž pro schválení. A jak jsem říkal při zpravodajské zprávě za hospodářský výbor, náš výbor doporučuje návrh schválit s tím, že se domnívám, že některé nedostatky v návrhu zákona nejsou tak vážné a že v nejbližším období budou opraveny.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, a musím připomenout, že v rozpravě zazněl i jeden nový návrh, který jsme z výborů neměli, a to je návrh od pana senátora Eyberta, který byl podpořen i dalšími senátory, a to je návrh zamítnout.

Tolik k tomu, aby informace byla úplná. A přistoupíme nyní k hlasování.

V sále je přítomno 72 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 37. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Hlasování č. 5, zaregistrováno 73, kvorum pro přijetí 37, pro návrh 47, proti 6. Návrh byl schválen.

Takže projednávání tohoto bodu je ukončeno. Děkuji panu ministrovi a děkuji i zpravodajům.

A my se vystřídáme v řízení schůze. Já požádám pana místopředsedu Škromacha asi, aby mě vystřídal. A ještě než mu předám řízení, tak vás chci upozornit, že Senát obdržel informaci, která se týká bodu, který budeme jako první projednávat po polední přestávce, tj. volba ústavního soudce, se žádostí a doporučením, aby byla rozdána všem senátorům. Nedáváme tisky tohoto druhu na stoly, proto jsem nechal materiál rozmnožit a máte ho ve svých schránkách. Ale chci na to upozornit vzhledem k tomu, aby někdo neřekl, že se to dozvěděl až po jednání. Takže děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže budeme pokračovat dalším bodem našeho jednání a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 147/2002 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 151

Já bych vás požádal prosím o klid, aby se nám sem po rozpuštění sněmovny nepřenesly návyky z dolní komory, rád bych vás požádal o důstojné projednávání i v situaci, kdy už fakticky dolní komora neexistuje.

Takže tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 151. Návrh uvede ministr zemědělství Miroslav Toman, kterého nyní tedy žádám, aby nás s návrhem zákona seznámil. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zemědělství ČR Miroslav Toman:  Ještě jednou dobrý den, dámy a pánové, vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové. Dovolte, abych uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon č. 147/2002 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony.

Předloženým návrhem zákona dojde k transformaci Ústředního, kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského a Státní rostlinolékařské správy, jejímž výsledkem bude sloučena instituce v rámci Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského spravující agendy obou současných organizací. Sloučení těchto vzorových organizací je výsledkem reformy resortu zemědělství a zajistí efektivnější chod státní správy v oblasti kontroly rostlinných komodit.

Sloučením dojde zejména k odstranění duplicit při výkonu jednotlivých agend a tím k úspoře veřejných financí. Návrh zákona byl projednán a schválen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR v předloženém znění bez pozměňovacích návrhů. A tento návrh zákona byl dne 20. srpna 2013 projednán na 17. schůzi výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který jako výbor garanční doporučil schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

S ohledem na výše uvedené si vás dovoluji požádat o schválení návrhu zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 151/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Veleba, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Tento zákon dle mého a našeho názoru z výboru je celkem jednoduchý, bezkonfliktní. Jeho hlavním cílem je sloučení Státní rostlinolékařské správy s Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským. Já bych k tomu jenom dodal, že to je návrat do stavu, který tam byl před několika lety. Ta organizace byla společná, takže nevidíme v tom ani my zemědělci žádný problém. Naopak, pokud to bude normálně fungovat, tak výsledek by měl být ten, že bude méně kontrol. Respektive ty kontroly se budou slučovat a výsledek by měl být v dlouhodobějším horizontu ten, že chod státní správy bude efektivnější a lacinější.

Pokud se týká legislativních připomínek, které jsem jako zpravodaj včera předložil na náš výbor, tak to byly připomínky pouze drobného charakteru, nikoli věcného, jako je číslování odstavců apod. Bylo to vysvětleno. Čili včera se výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu tímto návrhem zákona zabýval. Po úvodním slovu zástupce předkladatele pana náměstka ministra Stanislava Kozáka a po zpravodajské zprávě mojí a po rozpravě výbor přijal následující usnesení.

1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Mimochodem, ve sněmovně byly pouze 3 hlasy proti.

2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na dnešní schůzi Senátu mě.

3. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh nevidím. A můžeme přistoupit tedy k otevření obecné rozpravy, kterou tímto tedy otevírám. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Pan zpravodaj? Taky ne. Takže budeme hlasovat v tuto chvíli tedy o jediném návrhu, a to je návrh garančního výboru na schválení tohoto návrhu zákona.

Takže přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 73 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 37.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 6 se ze 73 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro vyslovilo 61, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji. A tím jsme tento bod uzavřeli.

Přistoupíme k dalšímu bodu našeho pořadu, kterým je

 

Doporučení pro doporučení Rady k národnímu programu reforem České republiky na rok 2013 a stanovisko Rady ke konvergenčnímu programu České republiky na období 2012-2016

Tisk EU č. J 074/09

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. J 74/09 a J 74/09/01. Požádal bych pana ministra financí Jana Fischera, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Jan Fischer:  Děkuji mnohokrát. Vážený pane předsedající, paní senátorky a páni senátoři, nejprve snad jednu větu. Je mi opravdu neobyčejnou ctí, že po třech letech mohu stanout před plénem horní komory Parlamentu ČR.

Pojďme nyní k dokumentu, který v názvu je trošku zvláštní, že to je doporučení pro doporučení, ale z kontextu asi vyplyne, proč.

Dovolte mi několik slov k rámci této problematiky. V souladu s praxí Evropského semestru, která byla uplatněna poprvé v roce 2011, zaslala Česká republika letos v dubnu institucím EU svůj konvergenční program na období 2012 až 2016 a Národní program reforem 2013. Pro úplnost dodávám, že to samozřejmě učinila předchozí vláda.

Dne 29. května letošního roku Evropská komise zveřejnila své doporučení pro doporučení Rady k Národnímu programu reforem České republiky a pro vydání stanoviska Rady k aktualizovanému konvergenčnímu programu. Poté následovalo projednání tohoto stanoviska i doporučení v příslušných výborech Rady EU a jejich konečné formální schválení proběhlo na Radě Ekofinu dne 9. července, to znamená na Ekofinu, jehož se ještě zúčastnil můj předchůdce ve funkci ministra financí.

Ve svém vystoupení se stručně dotknu i některých posunů v textu, k nimž během projednávání došlo, čili jak se projevil negociační potenciál české strany.

Na doporučení Komise Rada EU pro rok 2013 adresovala celkem 7 doporučení, resp. doporučení v 7 oblastech: 1. Rozpočtová strategie. Druhou oblastí byla daňová politika, třetí oblastí byla udržitelnost veřejných financí. Za čtvrté služby zaměstnanosti a péče o děti. Za páté zlepšení fungování veřejné správy s důrazem na boj proti korupci, na administraci fondů EU a provádění zákona o veřejných zakázkách a samozřejmě přijetí zákona o státních úřednících. Šestou oblastí bylo zlepšení kvality vzdělávání a financování výzkumných institucí. A konečně za sedmé snížení počtu regulovaných profesí a snížení energetické náročnosti.

Je dobré zdůraznit fakt, že přes řadu velmi kritických, a já bych řekl oprávněně kritických, chcete-li komentářů v jednotlivých oblastech je možné celkový text hodnocení provedené Komisí a z toho plynoucí doporučení Rady vidět pozitivně, i v porovnání s ostatními členskými státy. Doporučení navazují na přijaté kroky k posílení konkurenceschopnosti a k obnově ekonomického růstu, i když mi tady dovolte jeden osobní postřeh. Opatření ke konkurenceschopnosti a k obnovení hospodářského růstu, resp. k zamezení tak nebývalého propadu nebo dlouhotrvajícího propadu bych očekával z české strany více.

S doporučením k rozpočtové strategii a k daňové politice Česká republika souhlasila, byť politika nyní již bývalé vlády byla v řadě ohledů v danou chvíli odlišná. Naopak nesouhlasně Česká republika vystupovala k některým doporučením k dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, která vyzývají k dalším výrazným změnám důchodového systému nad rámec již provedených reforem.

I tato vláda si uvědomuje potřebu hledat širší shodu na domácí politické scéně a s partnery sociálního dialogu, a proto další přitvrzení – a to říkám zcela otevřeně – parametrů důchodové reformy v daném období odmítáme. Odmítavý postoj ČR se vztahuje i na doporučené odstranění veřejné dotace pro systém tzv. předdůchodů, jehož zavedení je výsledkem dohody na úrovni tripartity.

Vláda zde rozporuje i analýzy Komise, na kterých Komise staví svá doporučení k věku odchodu do důchodu a k režimu tzv. předdůchodů. A konečně odmítavé stanovisko ČR zaznělo i ke způsobu indexace, který by vlastně znamenal to, kdybychom ho přijali, výrazně pomalejší růst důchodů v této zemi a tím nenaplnění cílů Strategie 2020. Čili to je takové vymýtání Bruselem, to se tam občas stane. Tak jenom k tomuhle trošku paradoxu tohoto doporučení.

Doporučení Rady pro ČR pro rok 2013 lze i přes výše uvedené výhrady z pohledu ČR celkově hodnotit konstruktivně a v pozitivním duchu. Byť se to zdá, že se nepovede teď s ohledem na celý kontext vnitropolitické situace, tak určitě nezbude nic jiného, než opravdu přijmout zákon o státní službě, určitě zajistit lepší a dostupnější předškolní péči o děti, a myslím si, že je nošením dříví do lesa připomenout povinnost lepší efektivnější administrace Fondu unijní politiky soudržnosti a učinit řadu dalších kroků, které nám Rada doporučuje.

Stanoviska a doporučení Rady – a to je dobré si tady připomenout – nejsou právně závazná, ale je dobré, že je nyní poskytnuta vládě ČR, a nejen vládě, České republice zpětná vazba a umožnit zapracovat České republice doporučení a stanoviska do návrhu rozpočtové politiky a případně i využít v přípravě dalších zákonů, případně exekutivních kroků.

Říkám samozřejmě otevřeně, že od příštího roku by neplnění doporučení a stanoviska Rady mohlo mít vliv na přístup členského státu k prostředkům Fondu unijní politiky soudržnosti. Víme, že Brusel a jeho instituce, Komise od sklepa po půdu na takové věci jsou, a mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti, velmi citlivé. Není to tedy proto, abychom byli frivolní, byť je to právně nevynutitelné.

Projednávané legislativní návrhy víceletého finančního rámce 2014 až 2020 počítají s tím, že by Komise měla možnost přimět členský stát k přesměrování prostředků z Fondu politiky soudržnosti na opatření, která podpoří plnění stanoviska a doporučení Rady. To je asi třeba mít na vědomí.

Pokud by stát neučinil a zachoval se k doporučením cynicky nebo zásadně cynicky, hrozilo by mu pozastavení plateb závazků nebo plateb z Fondu politiky soudržnosti.

Paní poslankyně, páni poslanci, to je z mé strany na úvod vše. Děkuji vám za pozornost. (Hlasy z pléna: Jsme senátory...)

Já se nesmírně omlouvám, nějak mě včerejšek poznamenal, opravdu velice.

Ještě tedy jednou: Děkuji mockrát za pozornost, paní senátorky a páni senátoři.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Díky, pane ministře. Teď několik měsíců si na to zvykněte, protože poslanci a poslankyně už tu nebudou nějakou dobu.

Děkuji panu ministrovi, a prosím, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, jež máte jako senátní tisk č. J 74/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Táborský, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Josef Táborský:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, kolegové.

Úvodem je možné konstatovat, že z celoevropského pohledu Česká republika dopadla v hodnocení jednotlivých členských států v rámci Evropského semestru 2020 relativně dobře. Jednak nejsme zařazeni do tzv. hloubkového průzkumu týkajícího se nadměrných makroekonomických nerovnováh. Jednak jsme na dobré cestě napravit nadměrný schodek státního rozpočtu.

To však v žádném případě neznamená, že ekonomická situace České republiky je uspokojivá. Česko zažívá nejdelší recesi v novodobé historii, která trvá již šest čtvrtletí. Ekonomika se dlouhodobě nachází pod svým potencionálním produktem, což výrazně ztěžuje tvorbu nových pracovních míst. Evropská komise v této souvislosti uvádí, že rychlému a trvalému oživení hospodářství brání opakované škrty veřejných investičních výdajů.

Proto lze přivítat záměr dál neprohlubovat procyklické působení fiskální politiky. Strukturální saldo má být udržováno na v zásadě stejné úrovni ve srovnání s rokem 2012, respektive se mírně prohlubovat ke konci horizontu konvergenčního programu, což představuje odklon od původně plánovaného cíle vyrovnaného rozpočtu v roce 2016. Předpovídaný hospodářský vývoj v letech 2015-16 by měl poskytnout větší prostor pro vedení prorůstových opatření při respektování maximální magické hranice 3 % pod průměr schodku veřejných financí k HDP.

Pokud jde o jednotlivá doporučení, pan ministr tady hovořil o těchto sedmi doporučeních, tak výbor považuje za zásadní v souladu s doporučením Evropské komise upřednostnit výdaje na prorůstová opatření zaměřená na zvýšení zaměstnanosti, výzkum, inovace, vzdělávání, zařízení péče o děti a projekty infrastruktury. Dále zajistit efektivní vynakládání veřejných výdajů s důrazem na jejich multiplikační efekt, včetně projektů spolufinancovaných z fondů EU. Já myslím, že i v předchozím 1. bodu, kdy se projednávaly výstupy z rady, pan premiér nebo předseda vlády o těchto otázkách dost zřetelně hovořil.

Dále zajistit řádné vyčerpání dostupných kohezních prostředků v rámci programového období 2007 – 2013. Pokud jde o doporučení v daňové oblasti, tzn. vhodnosti přesunu daňového zatížení o zdanění práce na zdanění v oblasti bydlení a životního prostředí, to bylo to doporučení, nebo část toho doporučení dva, pokládáme doporučení Evropské komise týkající se snižování vysoké úrovně zdanění práce za nepřijatelné. A výbor dodává, že neustálé zvyšování HDP či spotřebních daní má výrazné sociální dopady především na nízkopříjmové skupiny obyvatel a důchodce, a tak při těchto změnách daňového systému jsou vždy nutné zohledňovat i sociální dopady.

A dále se jedná o doporučení tři, opět pan ministr k tomu se vyjádřil, že vláda ve své podstatě nepodporuje toto doporučení a jedná se toho rychlejšího zvyšování věku odchodu do důchodu a se zrušením před důchodů, neboť jsme přesvědčeni, že základem dlouhodobé udržitelnosti systému veřejných financí s ohledem na stárnutí populace nemůže být jenom neustálé navyšování věkové hranice pro odchod do důchodu, ale důraz musí být naopak kladen na stimulaci růstu produktivity práce a vysoké úrovně zaměstnanosti.

Výbor pro záležitosti EU k tomu přijal usnesení, kde přijímá doporučení pro doporučení rady k Národnímu programu reforem České republiky na rok 2013 a stanovisko rady ke konvergenčnímu programu ČR na období 2012-16. Doporučení, které je přílohou tohoto usnesení doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k doporučení pro doporučení rady k Národnímu programu reforem ČR na rok 2013 a stanovisko rady ke konvergenčnímu programu ČR na období 2012-16 vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem.

Zpravodajem pro jednání schůze Senátu určil mě, senátora Táborského, a pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Krejču, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. A dále tento senátní tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A já se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj, pan senátor Jan Hajda? Přeje si vystoupit, takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, výbor pro hospodářství, zemědělství, dopravu uvedenou problematiku projednal 16. července, přijal k ní usnesení a závěry, které jsou shodné s výborem pro evropské záležitosti.

Já bych chtěl pouze panu ministrovi Vaším prostřednictvím říci, že úřad předsednictva vlády dvakrát až třikrát do roka svolával k této problematice poradu, kde byli poslanci, senátoři, odbory a další zainteresovaní. Ovšem smysl těch porad podle mě byl v tom, že závěr byl ten, aby vlk se nažral a koza zůstala celá. Že se odeslalo něco do Bruselu, co papír snese, ovšem to, co tady říkal můj předřečník, jakákoli prorůstová opatření, zamezení plošných škrtů, že doporučení Evropské rady a komise se nedodržovala. A myslím si, že by měla nastat doba, kdy na ministerstvu financí se tento přístup změní. A já bych o to pana ministra financí žádal.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se hlásí pan senátor Jiří Bis. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Bis:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři.

Stanovisko našeho výboru pro hospodářství, kde v bodě dva k doporučení rady, která doporučuje vysokou úroveň zdanění práce, přesunem zdanění do jiných oblastí. A náš výbor pokládá toto doporučení za nepřijatelné.

Rád bych uvedl důvody uvedeného rozhodnutí, které jsou následující:

1. Zdanění příjmů jako takové v České republice je menší než 15 % celkových nákladů a zásadním způsobem neovlivňuje náklady na práci. Chtěl bych zdůraznit, že 15 % je maximální míra. Ve skutečnosti existují určité slevy, např. z platu senátora by daň byla zhruba 13 %, z průměrného platu 25 000 je zdanění 9 % a pro platy kolem 10 000 je prakticky zdanění nulové.

2. Chci říci, že příspěvek na zdravotní, sociální a důchodové pojištění, které se chová jako daň, ve skutečnosti není možné považovat prostou daní, neboť je ve skutečnosti také příjmem zaměstnance. Platby za uvedené pojištění jsou povinné a je celkem jedno, jestli je platí zaměstnanec ze svého příjmu, nebo jestli mu část z toho platí zaměstnavatel. Navíc osoby samostatně výdělečně činné platí uvedené pojistné ze svého příjmu.

Celkové náklady na práci v ČR jsou osmé nejnižší v OECD. A obdobně je tomu také v Evropské unii. I v jiných zemích zaměstnavatelé odvádějí povinné pojistné za své zaměstnance vyšší než 30 %. Např. Francie, Švédsko, Itálie, Estonsko. I v Německu je to nezanedbatelná položka. Rozdíly v nákladech na práci a samozřejmě s tím i spojených mzdách jsou značné. U většiny tzv. vyspělých zemí – Německo, Rakousko, Francie, Dánsko apod. – jsou celkové mzdové náklady třikrát vyšší než v České republice. Měsíčně je to zhruba 4400 eur proti 1300 eur v ČR. A zemích, jako Španělsko, Itálie, Irsko, je to pořád ještě dvakrát vyšší než u nás. A i Slovinsko a Portugalsko má náklady na práci o třetinu vyšší než Česká republika.

Snad jenom pro zajímavost, z celkových nákladů práce je čistý výdělek zaměstnance v ČR 57 %, ve Slovinsku 55 % a v Rakousku 51 %. Nenacházíme se tedy v žádných z těchto ukazatelů v nějaké extrémní pozici. Vyšší náklady na práci jsou spojeny s bohatší Evropou. Prosté snižování nákladů práce je cesta do chudší Evropy, cesta k Bulharsku, cesta k Rumunsku. To se ale nedá řešit přesunem zdanění, kde navíc, jak jsem uvedl na začátku, není prakticky co přesouvat.

Pokusit se kvůli tomu bourat systém zdravotního a důchodového pojištění placeného zaměstnavatelem není určitě cestou k bohatství. Zvýšení produktivity práce, a to jak ve výrobě, tak v realizační obchodní činnosti, je cesta k nižším jednotkovým nákladům a k vyšším výdělkům. To však bohužel v doporučení rady není, i když je zajímavé, že tento způsob, to znamená vyrovnávání úrovně regionů, odpovídá základním principům Evropské unie. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, dále se do rozpravy už nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Přeje si vystoupit, takže, prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Jan Fischer:  Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Tentokrát už dobře.

Já nebudu vystupovat proto, abych tu debatu protahoval. Několik poznámek. Já velmi sdílím to makroekonomické hodnocení, které tady přednesl pan senátor Táborský. Skutečně tahle země už si dále nemůže dovolit fiskální politiku a konkrétní tvary českého rozpočtu, které budou dusit hospodářský růst. Jsme zcela ojedinělí v tom časově, historicky i v mezinárodním kontextu tím šestikvartálním poklesem. A skutečně ta opatření fiskální politiky, je to prokazatelné, ten názor sdílí analýzy České národní banky, byl prostě procyklický. Přístup k rozpočtu vedl k podtrhávání hospodářského růstu.

Vláda, která nyní připravuje rozpočet, byť horní komora se jím nezabývá, ale myslím, že to je důležité sdělení, my uděláme všechno pro to, abychom v této praxi nepokračovali, pozitivně se díváme na návrhy uložení nebo vložení prostředků do dopravní infrastruktury. Pokud ale budou vázány na konkrétní projekty, ne na drahé nebo zbytečně drahé nebo dokonce zbytečně předražené stavby. Máme pochopení na některé náměty ze strany navýšení prostředků pro vědu a výzkum, ale toliko na centra excelence, toliko na projekty, které dávají smysl, které vedou ke zvýšení konkurenceschopnosti a které budou skutečně vloženy tam, kde česká věda se může plně srovnávat se zahraničím a vstupovat do toho mezinárodního kontextu vědy a výzkumu. Tedy ne vložení někam do kapitoly ministerstva a ministerstev, abychom se už nikdy těch prostředků nedobrali a nedopočítali. A jejich efektu.

Tolik pozice ke státnímu rozpočtu na tom úzkém rámci, který konečně každá vláda má. 85 % mandatorních výdajů, zhruba, nebo 80, a zbytek je ten manipulační prostor. Dbáme na to, aby ty požadavky samozřejmě nebyly nadměrné. Já myslím, že není třeba se ujišťovat o tom, že každá vláda, která tady bude fungovat, bude muset být vládou rozpočtové odpovědnosti. To už považuji za téměř klišé. Proboha, aby nebyla! Ale současně každá vláda, která to myslí s touhle zemí rozumně, nemůže působit tak, že fiskální politikou zabije hospodářský růst.

Takže v tomhle jsem chtěl zareagovat. Proti samozřejmě pan senátor Bis – tam jsou mnohé věci, se kterými já osobně v těch doporučeních nemám problém. A jinak bych chtěl poděkovat za velmi pečlivé prostudování těch doporučení pro doporučení. A poslední věc. Pokud já budu na ministerstvu financí a ještě poběží porady tohoto typu, tak určitě to nebude jen proto, aby byly. To vám můžu garantovat. Ale proto, aby z nich byly smysluplné výstupy, tuzemské i směrem do zahraničí. Děkuji vám ještě za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, a požádal bych pana zpravodaje, aby nás seznámil s postupem hlasování, o čem budeme v tuto chvíli hlasovat.

Senátor Jiří Bis:  V rozpravě vystoupil 1 senátor, který velmi přehledně udělal porovnání, jak co se týká nákladů práce, tak i zdanění práce. Já chci pouze říct, že ve své podstatě doporučení jak výboru hospodářského, tak výboru pro záležitosti Unie je tento bod zahrnut, tudíž je to v souladu s doporučením, které vám bylo předloženo. Žádný jiný návrh na usnesení nebyl přednesen.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji panu zpravodaji. A nyní tedy můžeme přistoupit k hlasování.

Děkuji. A nyní tedy budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej předložil pan senátor Josef Táborský a tak, jak je součástí i usnesení výboru.

V sále je v tuto chvíli přítomno 71 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 36.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 7 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji. Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji. A přikročíme k dalšímu bodu našeho programu a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 139

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 139. Návrh uvede pan ministr financí Jan Fischer, kterého nyní tedy žádám, aby nás s tímto návrhem zákona seznámil. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Jan Fischer:  Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych uvedl základní rysy návrhu zákona, kterým se mění zákon 565 z roku 1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

Cílem návrhu zákona je odstranění řady výkladových problémů, terminologických nepřesností a nedostatečnosti dosavadní úpravy, se kterými se obce při výkonu své působnosti v oblasti místních poplatků setkávají. Návrh zákona usiluje především o aktualizaci právní úpravy speciálních procesních ustanovení ve vztahu k ustanovením daňového řádu.

Pokud jde o úpravu jednotlivých místních poplatků, akceptuje návrh zákona požadavky obcí, a to i na zvýšení maximální sazby dvou místních poplatků. Zde je nutné podotknout – možná ne podotknout, ale zdůraznit, že nejde o zvýšení sazeb místních poplatků zákonem, pouze je zákonem dána možnost jednotlivým obcím tyto poplatky zvýšit. V oblasti procesně právních ustanovení se navrhuje upuštění od vydávání rozhodnutí o vyměření poplatků v situaci, kdy poplatek bude uhrazen nebo odveden ve správné výši až po uplynutí lhůty splatnosti, avšak před vydáním rozhodnutí o vyměření poplatku. Zavedení možnosti uložit pořádkovou pokutu za nesplnění ohlašovací povinnosti, stanovené zákonem o místních poplatcích bez předchozí výzvy správce poplatku.

Navrhované změny by měly vést ke snížení administrativní náročnosti řízení o poplatcích a nákladů na jejich vybírání při respektování zásady rychlosti a procesní ekonomie.

Třetí, možná nejdůležitější změnou procesně právních ustanovení, je zavedení zmocnění pro obecní úřady zcela nebo zčásti prominout místní poplatek při mimořádných, zejména živelních událostech. To umožní obecním úřadům operativním a administrativně nenáročným způsobem řešit naléhavé, mimořádné a tíživé situace v jejich obci s přihlédnutím k individuálním okolnostem. Zavedení tohoto zmocnění podporuje také skutečnost, že výnos zavedených místních poplatků je příjmem rozpočtu obcí.

V oblasti hmotně právní úpravy se návrh zákona dotýká úpravy některých místních poplatků, kdy zejména u dvou poplatků se navrhuje rozšíření osvobození. U poplatků za provoz systému shromažďování sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Návrh zákona stanoví osvobození pro osoby umístěné na základě rozhodnutí soudu, zařízení pro výkon ústavní či ochranné výchovy a nebo zařízení pro děti vyžadujících okamžitou pomoc. Dále u poplatků za lázeňský nebo rekreační pobyt se na základě pozměňovacího návrhu přijatého Poslaneckou sněmovnou zavádí osvobození pro osoby, kterým je poskytována komplexní lázeňská léčebně rehabilitační péče.

U dvou poplatků se, pravda, navrhuje zvýšení horního limitu sazby poplatku. A to u poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt z 15 na 30 korun a u poplatků za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst z 20 na 40 korun za každý započatý den. Reaguje to i na skutečnost, že oba ty poplatky nebyly zvyšovány od počátku jejich existence, to znamená od tehdy, kdy byly zavedeny v roce 1991 v té současné výši. Nebo ne v té současné výši, ale s tím současným horním limitem.

Je třeba říct, že ministerstvo financí v té předloze, která odcházela z Letenské ulice, nenavrhovalo to zvýšení poplatků. Vyhovělo nicméně v připomínkovém řízení, a to budiž řečeno, vyhovělo připomínce jak Svazu měst a obcí, tak Asociace lázeňských měst, které navrhovaly zvýšení horního limitu těch poplatků.

V důsledku pozměňovacího návrhu přijatého Poslaneckou sněmovnou obsahuje návrh zákona další změnu hmotně právní úpravy, kterou je zrušení sníženého limitu sazby poplatku ze psa pro poživatele invalidního, starobního, vdovského, vdoveckého nebo sirotčího důchodu.

To je výsledek projednávaný ve sněmovně, rovněž to nebylo ani v té vládní ani ministerské předloze, nicméně je k tomu nutno dodat, že obce nadále disponují oprávněním určit výši sazby až do obecného limitu daného zákonem. Nebrání jim tedy nic, aby obecně závaznou vyhláškou stanovily pro uvedenou skupinu osob sazbu nižší, případně aby tuto skupinu od poplatku osvobodily. Při plném vědomí, a to říkám otevřeně, že samozřejmě jakási příprava vyhlášek, vydávání vyhlášek pro obce, zejména pro ty malé, nepatří právě k příjemným věcem. Zvláště administrativní zátěž pro ty obce to samozřejmě představuje. Kdybych to zastíral, připadal bych si hloupě.

Tak já myslím, že to je z mé strany vše a děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 139/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý. Následně návrh také projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 139/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Gawlas, který je omluven a zastoupí ho paní senátorka Eva Richtrová.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání máte jako senátní tisk č. 139/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Lajtoch, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Lajtoch:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení pánové senátoři. Návrh zákona je předkládán z důvodu nutnosti jeho úprav spočívajících především v nejasnosti terminologie v řadě výkladových problémů, výrazně komplikujících aplikací zákona v praxi. A také vzhledem k vzrůstajícímu množství dotazů a upozornění především ze strany obecních úřadů, správců místních poplatků na nedostatečnou právní úpravu.

Kromě výše uvedených problémů v oblasti hmotně právních úprav zákona o místních poplatcích jsou identifikované také problémy v procesně právní oblasti. Návrh by měl zabezpečit jednoznačnější výklad jednotlivých ustanovení, který zamezí zneužívání osvobození od místních poplatků a v neposlední řadě administrativě zjednodušit procesní pravidla pro obecní úřady při vybírání a vymáhání poplatků.

Pouze na základě tohoto zákona, v jeho mezích, mohou obce vydávat obecně závazné vyhlášky, kterými zavedou na svém území místní poplatky, stanoví jejich výši, upraví další podrobnosti jejich vybírání.

Oproti dosavadnímu právnímu stavu došlo v postoupeném tisku k těmto změnám: Limit sazby poplatku za lázeňský a rekreační poplatek se zvyšuje z 15 Kč na 30 Kč. Zvyšuje se limit sazby poplatku za povolení vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst z 20 Kč na 40 Kč a obci se vymezuje možnost stanovit tento poplatek paušální částkou – týdenní, měsíční či roční. Upřesňuje se, že z akcí pořádaných na veřejném prostranství se poplatek za jeho užívání neplatí, jen pokud celý výtěžek je nejen určen, ale i odveden na charitu a veřejně prospěšné účely. Od poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadům se osvobozuje fyzická osoba, která je na základě rozhodnutí soudu umístěna v zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc.

Dochází ke zpřesnění procesních ustanovení vzhledem ke znění daňového řádu. Obecní úřad se opravňuje z moci úřední zčásti či zcela prominout poplatek při mimořádných zejména živelních událostech všem subjektům, jichž se důvod prominutí týká.

Vláda předložila návrh zákona dne 27. června 2012 Poslanecké sněmovně. Návrh zákona byl přikázán rozpočtovému výboru, který doporučil plénu Poslanecké sněmovny ho schválit ve znění pozměňovacích návrhu, a výboru pro veřejnou správu regionální rozvoj, který doporučil schválit bez připomínek.

Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila na své mimořádné 56. schůzi dne 17. července 2013, z přítomných 164 poslanců bylo 110 pro, 44 proti.

Poslaneckou sněmovnou byly přijaty tyto změny: Zrušuje se snížení hranice sazby poplatku za psa, tedy to bylo až do výše 200 Kč, jehož držitelem je poživatel invalidního, starobního, sirotčího, vdovského nebo vdoveckého důchodu. Od lázeňského poplatku se osvobozuje osoba, které je poskytnuta komplexní léčebně rehabilitační péče. Modifikuje se oprávnění obce stanovit poplatek za lázeňský a rekreační pobyt paušální částkou, a to týdenní, měsíční nebo roční, ovšem pouze po dohodě s ubytovatelem.

Účinnost zákona, původně stanovená na 1. července, se navrhuje na 1. ledna 2014.

VHZD Senátu PČR na své 17. schůzi konané dne 20. srpna 2013, k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, po úvodním slově zástupce předkladatele Miroslava Mateje, náměstka ministra financí ČR nepřijal žádné usnesení, když pro návrh schválit předložený návrh zákona z 10 přítomných senátorů hlasovalo 5 senátorů pro, nikdo nebyl proti a 5 senátorů se zdrželo. Vše.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Já se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV pan senátor Miloš Malý. Přeje si vystoupit. Takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedající, pane ministře, pane zpravodaji, dámy a pánové, ÚPV se touto materií zabýval na schůzi, která byla 19. a bylo to dne 7. srpna 2013. Probrali jsme tuto materii velmi podrobně, diskutovali jsme o všech problémech, které tam byly. Samozřejmě všichni víme o tom, že se na nás obrátili tu chovatelé psů, tu provozovatelé útulků. Tuto věc bych potom v obecné rozpravě doplnil a vysvětlil. A toto vysvětlení se dostalo i nám na ÚPV, a proto jsme přijali usnesení, kterým doporučujeme Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, II. zpravodajem výboru pro toto projednání na této schůzi jsem byl určen já, a pověřili jsme pana předsedu našeho výboru, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu PČR.

Zatím děkuji za pozornost a podrobnější v obecné rozpravě.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Táži se také, zda si přeje vystoupit zpravodajka výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí paní senátorka Eva Richtrová. Přeje si vystoupit. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eva Richtrová:  Vážené kolegyně a kolegové, já doplním průběh projednávání této novely na našem výboru. I na našem výboru byla obsáhlá diskuse. Diskuse se týkala především dopadů na občany, na obce. Přečtu vám doporučení a závěr našeho výboru, který vedl pak k hlasování o zamítnutí tohoto zákona.

Navrhovaná právní úprava přináší samosprávám možnost 100 procentního navýšení poplatků za lázeňský a rekreační pobyt a poplatku za povolení vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst. Tato úprava bude samosprávami bezpochyby v praxi aplikována a navýšení poplatků tak bude mít v konečném důsledku opět finanční dopad na občany. Je přitom více než diskutabilní, zda je další navyšování finanční zátěže občanů žádoucí. Zvláště navyšování poplatku za lázeňský pobyt se v souvislosti se současnou nedobrou situací a stále se zhoršujícím trendem v českém lázeňství způsobeném nedávnými razantními vládními kroky vedoucími k výraznému omezení hrazení lázeňské péče pojišťovnami jeví jako krajně nevhodné.

Stejně tak na výboru byl diskutován problematický poplatek za psa. V návrhu zákona je díky zákonodárné iniciativě poslankyně Černochové zrušena snížená sazba poplatku za psa. Toho využívali zejména důchodci. Je neoddiskutovatelné, že již velmi negativně vládní reformy na důchodce dopadají a zvyšování dalšího poplatku považujeme za absolutně neakceptovatelné.

Z tohoto důvodu byl v našem výboru podán návrh na zamítnutí a usnesení je v tom smyslu, že: Po úvodním slově zástupce předkladatele pan Ing. Miroslava Mateje, náměstka ministra financí, zpravodajské zprávě senátora Petra Gawlase, kterou jsem v zastoupení přednesla já, výbor doporučuje Senátu PČR zamítnout projednávaný návrh zákona, určuje zpravodajem výboru pro schůzi Senátu na dnešním jednání Evu Richtrovou, která zastupuje Petra Gawlase, a pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Já bych jenom požádal, kdyby bylo možné ten hlučící dav v předsálí přesunout do kuloárů, aby nerušil jednání v sále. Věřím tomu, že určitě to jsou důležité diskuse, ale mohou se jistě odehrávat v přilehlých místnostech. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím, a proto otevírám obecnou rozpravu. Jako první se do obecné rozpravy písemně přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera. Takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Dobrý den, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, o mně je známo, že jsem zavilým odpůrcem místních poplatků už dlouho. Už dlouho si myslím, že by měly být úplně zrušeny a nahrazeny komunální daní. Nicméně to je běh na velmi dlouhou trať. Jediné, co mě na tom návrhu těší, je, že mého města se to netýká. My nevybíráme poplatky ani za odpady, ani za zábor veřejného prostranství, ani za lešení, ani lázeňský poplatek. To mě velmi udivilo, když dokonce tady v Senátu se konala jakási konference, nebo veřejné slyšení o tom, jak naše lázeňství prožívá dlouhotrvající těžkou krizi, a proto je potřeba zdvojnásobit poplatky, abychom mu pomohli. Že? To mu určitě velmi pomůže. Takže my jsme naopak lázeňský poplatek v našem lázeňském městě úplně zrušili. Dokonce neplatí se u nás ani poplatek z ubytovací kapacity, protože jednak jeho vybírání bylo velmi pochybné, švindlovalo se, a my si přejeme, aby k nám návštěvy jezdily, nikoli aby k nám nejezdily, protože musí něco platit. Všichni občané platí daně, a důvody, které dokonce uvádí i soud ve svém rozsudku, že třeba poplatek za psy slouží k uklízení psích exkrementů, potom nerozumím tomu, proč městská policie pokutuje ty, kteří je neuklízejí, když to mají placené. Tak to prostě není. Naopak vede to k tomu, že když se platí ten poplatek, tak oni si říkají "no, když si platíme ten poplatek, tak co bychom po psovi uklízeli, přece za to si platíme". Je to podobné, jako teď někteří občané, když se zvýšily poplatky za odpady, říkají "no, my teď třídit nebudem, kašlem na ně, na hajzly, když nám dávají takový prachy, tak my to budeme házet všechno do jedný popelnice". To jenom, jaké jsou důsledky někdy dobré víry, že chceme vybrat více peněz. Takže já pro to určitě hlasovat nebudu.

Mimochodem – když kolem psů je vždycky tolik hluku, teď naposledy právě s útulky, které by také měly platit, protože někdo to vykládá tak, že když mají 40 psů v útulku, tak je to docela pěkný příjem pro obec. V případě našeho útulku, který je obecní, je to tedy sporné. Protože my bychom si platili sami sobě. Městská policie, která ho spravuje, by platila nám, my bychom to zpátky dávali městské policii. Takže já bych mohl být klidný, klidně bych pro to mohl hlasovat, protože u nás se na tom nezmění vůbec nic. Budou stále platit za psa všichni 200 Kč. Já jsem vedl takový spor s panem náměstkem Minčičem, jestli je to Laferova křivka nebo není Laferova křivka, když jsme snížili 5 krát tuto daň, z 1000 Kč na 200 Kč, a výtěžek byl téměř stejný, z milionu klesl na 900 tisíc, tak je to jenom pro poučení důkaz toho, že někdy se na menších daních a poplatcích dá vybrat více peněz. Protože za 200 Kč se nikomu nevyplatí psát psa na babičku nebo říkat, že ho má u domku, i když ho má v paneláku. To jen na okraj. Takže já pro to rozhodně hlasovat nebudu a znovu říkám - a to je možná i na toto krátkodobě vedené ministerstvo – bude to dlouhý proces, ale naštěstí úředníci někteří zůstávají, ne všechny stačila vláda vyhodit, takže bude to ještě dlouhá trať, ale myslím si, že nakonec u té komunální daně přece jenom skončíme.

Mimochodem když je tolik řečí o psech, tak naprosto nevyřešený problém jsou kočky. Za kočky s nic neplatí. Kočky se volně pohybují a kálí v místech, kde vaše vnučky si hrají na pískovišti, na zahradě, a není žádný způsob, ani nový občanský zákoník nám nepomůže v tom, když budeme sousedovi říkat, že si nepřejeme, aby jeho kočky běhaly po naší zahradě, tak on vám řekne "tak co mám asi s nimi udělat, když já je neumím udržet". A vy máte jediný způsob, který můžete použít, a ten je násilnický, za který můžete být trestně stíhán, a občas se to děje, že lidé po nich střílejí nebo jinak je zraňují, aby jim na tu zahradu nelezly. A ujišťuji vás, že kočka na rozdíl od psa překoná všechny překážky, které si umíte vymyslet, něco jako šedivé veverky v Evropě. Můžete dělat, co chcete, když vám tam nalezou, tak vám tam nalezou a nic s tím neuděláte.

Takže já už z principu nebudu hlasovat pro další zvyšování daní, tak všichni křičí o zvyšování daní, byť se to mého města vůbec netýká, můžu ujistit naše občany, že budou mít všechno stejně, jako měli dosud. Takže navrhuji zamítnutí tohoto zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Jako další se do rozpravy hlásí s přednostním právem pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, je těžké po kolegovi Kuberovi, vaším prostřednictvím, pane předsedající, tady vystupovat. Řekl to tak, jak to cítí. Řekl to člověk, který to zná z praxe. Já osobně jsem velmi rád, že se rozpustila současná – nebo ještě ne, ale odsouhlasili si rozpuštění – sněmovna, která byla nejhorší za celou dobu trvání Poslanecké sněmovny od roku 1989. Je to neustálé zvyšování finanční zátěže a asociální zákony, velmi nedokonalé právnicky, které tato Poslanecká sněmovna vyprodukovala a kterými nás zásobovala. Dobře víte, jak jsme se potýkali s těmi přílepky. Oni nerespektovali ani rozhodnutí Ústavního soudu! Jak jsme se potýkali s tím, že na miskách vah bylo, jestli ten zákon zamítneme jako celek, nebo i s přivřením obou dvou očí s skřípěním zubů ho propustíme. Vždycky, nebo skoro vždy se pak stalo to, že si stejně Poslanecká sněmovna prosadila takové znění, jaké se jim líbilo.

Je to asociálnost, co tady vidíme. Ale bohužel se podívejme, kdo za tím také stojí. Je to především, a ať se na mě kolegové tady od Starostů nezlobí, ale je to pravda, je to TOP 09 a Starostové, kteří za jediným cílem – neustále si zvyšovat příjmy – dělají zákony, které jsou mnohdy velmi, velmi lobbistické. Prostě kšeft za každou cenu.

Velmi dobře si pamatuji, jak tady byla novela silničního zákona o tom, že obce budou měřit rychlost spolu s městskou policií a že to bude sloužit k zlepšení pořádku. A najednou zjišťujeme, že kupříkladu město Turnov si udělá smlouvu se soukromou firmou, za 2 miliony jí dá svolení k tomu, aby si namontovali radary, a poplatky bude vybírat kdo a jakým způsobem se budou dělit? Ano. A něco takového je tady i před námi. Jak může někdo v současné době, kdy české lázeňství je na historickém mezníku, kdy je na pokraji krachu, jak někdo může mít nápad, odpudit ještě i ty lidi, kteří si chtějí ten lázeňský pobyt zaplatit, nebo ho absolvovat?

Dneska na tu komplexní lázeňskou péči moc lidí, hlavně těch zaměstnaných, moc času nemá. To znamená, že využívají jiných forem a "ejhle – tady se zvýší poplatek". Vždyť to je holý nerozum.

Další věcí je také pikanterie, že může obec uložit pořádkovou pokutu i bez předchozí výzvy k plnění. Co to je v právním státě? Vždyť vy ani kolikrát nevíte, že jste něco spáchali a když dostanete upozornění, tak samozřejmě pokud se cítíte vinni, tak pokutu zaplatíte. Pokud ne, můžete o tom jednat. Ale tady to je bez předchozí výzvy k plnění.

Vzpomeňme si, jak něco takového bylo dáno exekutorům a jak to dopadalo a jak jsme to tady museli velmi těžce napravovat. Další věc je, že příslušenství poplatku bude v dvojnásobku pokuty. To znamená, že tady my říkáme, že úrok bude 100 %? To je příslušenství – 100 %.

Jinak je tady ještě problém s nezletilými, kde za ně budou muset – to jsem zvědav – platit pokuty oba dva rodiče. Oba dva rodiče! Uvědomme si, když jsou někteří rodiče rozvedeni, jak se to bude řešit. To jsou velmi zvláštní vztahy právní.

Ale k těm poplatkům za psy. Nejdříve bych tady chtěl podotknout, že jsem asi zaujatý tím, že také mám doma psa. Ale to s tím nemá co společného. Je to o tom, že o ta opuštěná zvířata, především psy, se musí někdo starat. Anebo je budeme tedy utrácet? A těm lidem, kteří se o to starají, a je to bohulibá činnost, a jak tady řekl můj předřečník, mnohdy to je i záležitost měst nebo některých osvícených obcí, tak my je ještě dál budeme zatěžovat – především administrativou? Který – s prominutím – duševní gigant vymyslel to, že poplatky budou i za psy v těch útulcích? To jsou lidé, kteří nemají rádi zvířata. A moje matka tvrdila, že kdo nemá rád zvířata, nemá rád i lidi.

Takže by mě velmi zajímalo, kdo přišel na tuto "krásnou" myšlenku.

A ještě možná k zamyšlení pro některé takzvané starosty, kteří za každou cenu chtějí peníze. Možná, že by bylo dobré vybírat ty poplatky za papoušky, možná i za hady škrtiče, možná i za laboratorní myši.

Vážení, vraťme se na zem a uvědomme si, že lidé žijí v podmínkách, které jsou pro ně velmi tvrdé. A ten pes, nebo to zvíře je pro ně určitá psychická podpora. A my je ještě zatěžujeme těmito věcmi? Uvědomte si, že ta opuštěná zvířata - a je jich čím dál víc právě s tím, jak narůstá ekonomická zátěž pro občany, zejména pro starší lidi, kde už nemají ani na to, aby toho psa mohli nějakým způsobem živit, ale přitom ho mají rádi a dají ho třeba do útulku, tak jim alespoň pomozme.

Já navrhuji zamítnutí tohoto asociálního zákona, který zatěžuje české občany, hlavně těch 10 dolních milionů.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy s přednostním právem hlásí pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, nebudu hovořit o lázních a útulcích pro psy. Ostatně ty útulky chce vysvětlit pravděpodobně kolega Malý, kterého zatím bohužel my s přednostním právem stále přeskakujeme, takže to nechám na něj.

Přiznám se, dělám už téměř 20 let starostu a vůbec jsem nezaznamenal, že by byl nějaký problém v zákoně o místních poplatcích, a proto celkem nechápu, proč se má zákon nyní měnit. Ale k těm psům. Nevím, který poslanec to byl, evidentně člověk, který nemá zálibu v přemýšlení, který navrhl z ničeho nic zrušení slevy pro důchodce a zdravotně postižené. Nevím, co důchodci a zdravotně postižení provedli této sněmovně, že se jim tak nelíbili, že i takovou drobnost, která nenese ani příliš velké příjmy – ty poplatky, tak neopomněli znovu je zatížit. Sice se zdůvodněním, že je to na obcích, a obce mohou slevy poskytnout. Ale předpokládám, že velká většina obcí by to také učinila. Ale co by to znamenalo? Znamenalo by to zvýšení byrokracie, protože všechny ty stovky, tisíce obcí, které by chtěly slevu ponechat, tak by musely přijmout novou obecně závaznou vyhlášku nebo opravit tu starou obecně závaznou vyhlášku, a tu slevu tam dát.

O jiných důvodech nebudu hovořit, už jenom čistě z tohoto důvodu, v rámci snížení byrokratické zátěže, aby nebylo třeba ty tisíce obecně závazných vyhlášek přijímat, tak se také přikláním k tomu, tento návrh zamítnout.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí již vzpomínaný pan senátor Miloš Malý, který musel trpělivě čekat, když ho předbíhali kolegové s přednostním právem. Takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, samozřejmě člověk trpělivě počká, protože kdo čte materiály, tak samozřejmě se dozví, co se materiály obsahují. My se zabýváme psy, kočkami, ale nezabýváme se moc lidmi. Když vezmete § 12 této novelizace, tak v podstatě řeší problém tvorby 18letých dlužníků, kteří jsou poháněni našimi exekučními úřady, kteří v podstatě počkají, až dovrší 18 let, a mohou je exekucí napadnout, protože někdo za ně neplatil poplatek. Toto se odstraňuje. To je jedna věc, která prostě lidem pomáhá. Druhá je věc, která se týká otázky, protože nevím, že by někdo z vás nedostal do mailu podnět k tomu, abychom to zamítli, protože zlikvidujeme všechny útulky pro psy. Přiznám se, že jsem také chovatel psa, ani by mě nenapadlo podporovat nějakou novelu, která by zamítala možnost, aby útulky pro psy jako bohulibá činnost byly vyňaty z poplatku. Ale ona z poplatku vyňata je už ze zákona. Je to rozsudek Nejvyššího správního soudu, který konstatoval, že vůbec tyto instituce nemají co dělat v zákoně o místních poplatcích z toho prostého důvodu, neboť nejsou poplatníci. Protože ten pes u nich není jakoby v držení, není ve vlastnictví, ale pouze se o něho starají jako o věc, která byla opuštěna. Všichni víme, jak funguje, když se něco ztratí. Prostě po určité době, po uplynutí nějakého času tato věc, která je jakoby nalezena, připadne buď státu nebo obci. Takže tady se nemusíme bát, že by někdo byl poškozen. Samozřejmě většina obcí se snaží ještě podporovat tyto soukromé útulky. Já to podporuji aspoň tím, že posílám své děti, ať chodí s pejsky, kteří jsou v tom útulku, na procházky. Jsou to mnohdy příběhy, které jsou děsivé, když tam přivezou psy, kteří mají polámané přední nohy, proraženou lebku. Prostě postarají se o ně. Takže nikoho na ministerstvu financí určitě nenapadlo, že by chtěli toto zrušit. Prostě to je jenom upřesnění zákona tak, aby náhodou někoho z obcí nenapadlo, že když ty obecní útulky jsou osvobozeny, tak ty ostatní nejsou. Není to pravda. A takto bychom mohli probírat jeden bod po druhém. Zapomněli jsme ještě na to, že obce jsou samosprávné orgány, takže proč říkáme o obcích, že starostové, nebo obecní zastupitelstva zneužijí zákona a poplatníky zatíží velkými poplatky. Prostě obec, která má na svém území lázně, si přece nebude podřezávat větev a nebude zvyšovat poplatky jenom proto, že teď momentálně dostanou peníze, když lázně jim tam vlastně přivedou lidi, přinesou pro podnikatele možnosti realizovat se na trhu gastronomie, lidi si tam také něco nakoupí. Takže prostě toto by bylo protisměrné, aby tyto věci takto probíhaly.

A zase se vrátím a skončíme u těch psů. Máme povinnost požadovat po seniorech a důchodcích a osobách postižených 200 Kč poplatku. Naše obec přemýšlela nad tím, že bychom je osvobodili od poplatku, protože ten člověk opravdu má peněz málo. Ale nesmíme. Musíme po nich chtít 200 Kč, ať se děje, co se děje. Oni přijdou, požádají, že nemají peníze. Já říkám: Nezlobte se, je tam poplatek, my ho musíme vybrat, i kdybychom nechtěli. Prostřednictvím předsedajícího – pan senátor Kubera, oni mají poplatek ze psů v obci 200 Kč všichni. To znamená, že i ti lidé, kteří de facto by měli být nějakým způsobem ještě zvýhodněni, to znamená osoby, které mají nějaký handicap, s kterým počítal zákon, ale jsme vázáni tím, že tito lidé musí dostat 200 Kč a nemohou dostat dejme tomu symbolickou stovku nebo padesátikorunu nebo jakoukoli jinou částku nebo nulu. Je to jenom na obcích. A to, že obec někde chtějí regulovat příjezd vozidel, vždyť to nechme na nich! Proč přemýšlíme, jak obce budou na svém území regulovat vjezd do části, vždyť ani nevíme, co vlastně oni chtějí regulovat, proč to chtějí. Je to vždycky na místní úrovni, a tito své řekl bych návrhy musí potom každé 4 roky obhájit při volbách. A pokud něco udělají špatně, věřte tomu, že jim to voliči spočítají a my to nemusíme za ně tady řešit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další je do rozpravy přihlášen pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radko Martínek:  Pane předsedající, děkuji. Vážené kolegyně, kolegové, já si myslím, že bychom si tady měli také říci, o čem se bavíme. Ekonomicky bavíme. Místní poplatky jsou samozřejmě důležité, v rámci obce se určitě vždycky probírají, ale nicméně když se potom podíváte na rozpočet obce, ale i kraje, protože ty také vybírají určité poplatky, tak ty poplatky ve velké většině, až na některé drobné výjimky, představují vlastně bagatelní součást rozpočtu příslušné obce. Mám na mysli výjimky, jako jsou například odpady apod. Ale ty ostatní poplatky jsou opravdu velmi bagatelní, i když se vlastně o nich vede ta největší debata. Mně už dlouho na téhle záležitosti vadí jedna věc. Samozřejmě je možné tady debatovat o tom, že by do budoucna mohly být obecní daně, ať si každá obec určí, za co bude platit, jak bude platit, kolik bude platit. Ostatně to by bylo velmi zajímavé potom pro volební klání, kde dneska ve většině obcí mají téměř všichni stejné cíle, kolik vybudovat chodníků atd., a kdyby ta obec měla tohle právo, tak by bezesporu volby probíhaly poněkud jinak.

Nicméně tyto poplatky jsou takovou typickou schizofrenií, jaká je u nás v tomto státě naprosto běžná. Z jedné strany chceme, aby obecní samospráva, která by měla právo, a nakonec i v Deklaraci samospráv je jasně řečeno, že obecní samospráva má právo rozhodovat, to znamená má právo např. s prostředky obcí hospodařit a nikdo jí do toho nemůže zasahovat jinak nez zákonem. Nikdo jí do toho nemůže zasahovat jinak než zákonem. To je obecná deklarace platná na celém světě. Jaká je realita v současné době u nás, to si, prosím, zjistěte a uvidíte, kdo nemá v této zemi vůbec ponětí o tom, co to je obecní samospráva.

V téhle záležitosti si myslím, že jestliže chceme, ať obce něco vybírají, tak ať jim to umožníme a necháme na nich, kolik vyberou. U místních poplatků je to, jak říkám, typické. Z jedné strany jim dáme právo, ale na druhé straně hned se začneme drbat a začínáme přemýšlet o tom: ježíšmarjá, vždyť oni dají takový obrovský poplatek, my jim to musíme něčím omezit. Tak jim to něčím omezíme, pak najednou zjistíme, jako třeba v případě odpadů, kdy jinými zákony zvyšujeme poplatky za skladování odpadů, tak jsme jim tam dali limit, najednou zjistíme, že tento limit je vlastně úplně nesmyslný, protože z toho nezaplatí ani skladovací poplatky, atd.

Jsem přesvědčen o tom, že debata se má vést o tom, jestli mají nebo nemají mít místní poplatky nebo místní daně. Pokud usoudíme, že mají, pak jsem pro to, aby se to obcím nechalo v jejich samosprávné působnosti, ať ony si s tím naloží vůči svým občanům, jak uznají za vhodné.

A z tohoto důvodu si také myslím, že tento zákon v tomto smyslu je nesmyslný, protože jenom posunuje právě tyto hranice.

Na druhé straně, i když jsem velkým zastáncem samosprávy, nic není černobílé. Znám samozřejmě spoustu případů, kdy někteří představitelé některých obcí, např. v lázních, ale také cestovního ruchu se to týká, si to vůbec neuvědomují tak, jak si myslíme, že čím víc lidí tam přijede, tím to bude lepší. Ale naopak někteří z nich považují za zátěž toho, že se tam turistika rozvíjí, protože to je prostě příjem do jiné kapsy, jim se to vrátí ne hned, ale zprostředkovaně.

Ono je to tedy samozřejmě ve skutečnosti složitější, než to na první pohled vypadá.

Pokud se týká psů, já jsem si to skutečně také ověřoval, protože mi to nebralo rozum, jak by mohl někdo navrhnout takovouto hloupost. Paní ředitelka Jirásková mně to vysvětlila tak, jako kolega Malý. A jenom vás chci ujistit, že pokud by náhodou tento zákon byl přijat, tak nás ujistila na výboru v tom, že vydají ještě nějakou informaci tak, aby bylo zcela zřejmé, že se tento poplatek vlastně vybírat nemá.

Myslím si, že bychom se k této věci měli vrátit, měli bychom se k ní vrátit systémově, jak jsem se tady snažil naznačit. Nicméně tento zákon, až na jednu věc, kterou tady zmiňoval kolega Malý, a to je právě o nezletilých, protože to je opravdu veliký problém, a já jsem se s ním osobně setkal v Domě na půl cesty, kdy tam potom přicházejí exekutoři a dítěti v podstatě zabavují téměř všechno. Ono to je ještě složitější, protože se to týká také dejme tomu lidí, kteří jsou sice svéprávní, ale jsou duševně slabší. A jednotliví nahánčí z různých organizací, které u nás půjčují, se na to nedívají, naopak jsou rádi takovýmto nepříliš inteligentním dětem, které za to třeba ani nemohou, protože takové jsou. Tak jim klidně půjčí sto tisíc a pak to na nich vymáhají. A znám konkrétní příklad. Ten pak dostane sto tisíc, jede tamhle do krajského města a za jeden den to rozbendí, nakoupí si různé hlouposti a pak má na krku exekutory a seberou mu prakticky všechno, vlastně možnost dalšího života.

Netýká se to tedy jenom nezletilých dětí, ale týká se to i těchto záležitostí. Ale to zase souvisí s obecnou morálkou tohoto státu. Dřív bylo jakousi výsadou státu, že vedla své obyvatelstvo k tomu, aby šetřilo, aby ukládalo prostředky. Mimochodem, uložené prostředky jsou výhodné pro stát. Dneska? Dneska, když si uložíte, tak v tom okamžiku vlastně ty peníze ztrácíte. Všechny možnosti, kde se ukládalo, jsou dávno pryč, a pořád a jenom se nám vnucují půjčky a půjčky a půjčky, abychom si půjčovali. Z jedné strany tady hlásáme, jak je špatné se zadlužovat, jak stát by neměl být zadlužený, a když si otevřete televizi, tak nevidíte nic jiného, než že se navrhují půjčky. A vysloveně tam lžou, uvádějí lidi v omyl a nikdo na to absolutně nereaguje.

Ale to už jsem daleko za tímto zákonem, takže se připojím k tomu, co kolegové tady navrhovali. Myslím si, že v této chvíli je tento zákon zbytečný. Jinak pana ministra prosím, protože bůhví, jak tam bude dlouho, já jsem byl také ministr, který měl být na 3 měsíce a pak jsme tam byli víc než rok, a dokonce víc než tři měsíce po volbách, protože prostě nebyl nikdo, kdo by to od nás převzal, byli jsme jako takoví převozníci, kteří mají to veslo cháronské a nemohli jsme ho nikomu předat.

Nepřál bych této zemi, aby to tak dopadlo, ale možné je, že to tak může i dopadnout.

Poprosil bych ho, kdyby se mohli systémově zabývat záležitostí poplatků v tom smyslu, o kterém jsem hovořil.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Chtěl bych jenom upozornit, že z hlediska našeho časového rozvrhu toto bude zřejmě poslední bod našeho dopoledního programu. Předpokládám, že nejpozději ve 13:00 hodin bych přerušil jednání tak, abychom mohli důstojně zahájit odpoledne ve 14:00 hodin volbu ústavního soudce za přítomnosti prezidenta ČR Miloše Zemana. Abyste nebyli překvapeni, upozorňuji vás už nyní na to.

Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Stanislav Juránek. Prosím, máte slovo.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně senátorky a kolegové senátoři. Byl bych velmi rád, kdybychom se na chvíli zastavili všichni v myšlenkách, které teď máme k tomuto zákonu a řekli si, co vlastně tento zákon přináší dobrého a co přináší špatného.

A dovolím si říci, že mne v tuto chvíli nejvíce oslovil kolega Malý, který řekl ve skutečnosti na řadu věcí, které tady zazněly od ostatních senátorů, jasné vysvětlení. To prvotní už zaznělo od pana ministra, takže si dovolím říci, že některá vysvětlení nám jenom zopakuje, až bude mít potom slovo.

A na závěr chci říci, že kolega Martínek přede mnou shrnul řadu věcí, ve kterých se naprosto shodneme, jenom s opačným závěrem, než který k tomu mám já.

Ale teď si řekněme, proč bychom se měli rozhodnout pro schválit nebo neschválit. To, co tento zákon přináší naprosto z hlediska zákona, je především jasná ochrana dětí do 18 let. Považuji to z hlediska toho, jak jsem se s tím setkal v našem kraji, za tak obrovský problém, že kdyby to byl samostatný zákon, tak myslím, že vás bez problémů přesvědčím všechny, abyste pro něj hlasovali, protože tady mohu uvést opravdu životní příběhy lidí, kterým to zkazilo celý život. Mimochodem, nebudu se obracet přes kolegu, doufám, že se kolega neurazí. Také máme Dům na půl cesty pro ty, kteří v 18 letech opustí ústav, ale oni jsou zadluženi ve skutečnosti v ten okamžik na celý život a daly by se vyprávět skutečně životní příběhy.

To znamená, když nic jiného, tak když se někdo rozhodne pro schválení tohoto zákona, tak pomůže vyřešit tento problém. Velmi palčivý a týká se velkého množství dětí. Nestačil jsem si zjistit, jak velký počet je to v České republice.

Druhá věc, která zde je, kterou chci říci, je, že se samosprávě zvětšují možnosti oběma směry. To znamená, na jednu stranu mohou zvednout dva poměrně méně významné poplatky, což jsou ta lázeňská města plus vjezd do měst, ale na druhou stranu také mohou snížit poplatek za psa až na nulu. To znamená, že to není nevyvážené, my jim pouze zvětšujeme prostor, ale na obě dvě strany. A mám zkušenosti s obcí, odkud třeba pochází moje žena nebo její příbuzní, kde chtějí udělat poplatek za psa nula, ale nemůžou, protože jim to zákon neumožňuje.

Když tedy budeme nad tímto přemýšlet, ještě jednu věc bych řekl kolegovi. Ne, nemůžu, neřeknu nikomu, obecně chci říci, že vyhlášky se opravují pravidelně a že samozřejmě nějaká zvláštní velká zátěž navíc k tomu není. Ale samozřejmě ta druhá věc je, že jestliže chceme říci, že všechno rozhodneme zákonem, jestliže všechno budeme chtít řídit odsud shora, tak potom skutečně jim ty místní poplatky přesně nadirigujme a řekněme jim ano, ten poplatek bude vždycky 200 Kč za psa, ten poplatek vždycky bude 10 Kč, nebo takováto suma. A tímto způsobem, jestli to chceme všechno vyřešit zákonem, tak potom chtějme ten nový zákon, chtějme potom, aby to takhle bylo rozpracováno.

Já vás ujišťuji, že by tady mohl klidně vystoupit starosta, který bude mít opačné problémy, než měl kolega Kubera, a bude chtít, aby se ty poplatky navýšily. A zdůvodní vám to tím, jaké problémy má třeba ve středu své obce, kdo mu tam všechno jezdí a kdo mu tam všechno parkuje. A bude vás přesvědčovat úplně stejnými slovy. Zvažme to tedy.

Já se vrátím k tomu, proč jsem přišel na prvním místě. Mně jde na prvním místě o ty děti do 18 let. Takže, pokud se někdo z vás rozhodne pro to schválit to, budu velmi rád a skutečně se můžete přesvědčit o těch konkrétních lidech v každém kraji. V každém kraji, přesvědčit se, že téměř v každém senátním obvodu máte takovéto děti, kterým pomůžete. Kdybychom jenom kvůli tomu schválili tento zákon, tak jsme udělali dnes velký počin. Děkuji vám, já se přidám k těm, kteří budou hlasovat pro tento zákon schválit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se s přednostním právem... Nikoli, neuplatňuje je, takže nyní tedy se hlásí do rozpravy pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, já si k tomu zákonu také dovolím pár poznámek. Úplně na úvod, byť to tady už asi dvakrát zaznělo, je možné a není problém, aby v dané obci se žádné poplatky neplatily. Všichni to víme. Stačí nevydat vyhlášku. A nyní k tomu, co tady zaznívá v některé argumentaci, která se přiznám, že mi nepřipadá úplně férová.

Někteří říkají, nezvyšujme poplatky. A my nezvyšujeme poplatky, ale zvyšujeme, jak to říkal pan ministr jenom horní hranici možného vyměření poplatků. Dále říkají někteří tady, když to uděláme, tak automaticky všichni půjdou na horní hranici a zároveň říkají, ale nebojte se, u nás ne, my jsme ti jediní osvícení z Teplic nebo z Bohumína, kteří to neudělají. Všichni ostatní si buďte jisti, že to udělají. Určitě to zvýší na tu horní hranici, a my jim to musíme zakázat, ale nebojte se, my to neuděláme. My to víme, že to tak nepatří. To je přece protimluv jako hrom! Já jsem ten chytrý, já vím, jak to mám udělat a poradím si i s 30, 40, 60 korunami, ale pozor, na ty ostatní je potřeba dát pozor! Ti zdaleka tak osvícení nejsou! Ty je potřeba pohlídat! Dejte si bacha, nezvyšujte je!

To přece je absurdní argumentace, říkat, že já vím, jak to patří a já vím, jak je to dobře a já si to pohlídám. A jiným říkat, oni to nevědí, proto jim to radši zregulujme. To je věc, která mě velmi zlobí a myslím si, že takto bychom argumentovat jako senátoři neměli. Druhá věc je z opačného konce. Já s tím hlasováním nemám také problém a přesto při hlasování ve výboru jsem se zdržel hlasování. A vysvětlím teď proč. A mluvím k ministerstvu financí. Já jsem se zeptal, a jak vy víte, že je potřeba zvýšit horní hranici? Odpověď byla, chce to Svaz měst a obcí. A moje otázka na ministerstvo financí byla, a kolik dneska obcí, respektive kolik obyvatel v těchto obcích je zatíženo nejvyšší hranicí možného vyměřeného poplatku? Odpověď byla, my nevíme.

Takže vy nevíte, ministerstvo financí, bývalé nebo současné, kolik obcí využívá nejvyšší hranice, a přesto pouze na základě vyjádření Svazu měst a obcí říkáte, je to potřeba zvýšit? Tak proboha, jestli tu něco chceme, tak to dělejme pořádně, udělejme si statistiku, pane ministře, a poté, co si uděláme statistiku, tak potom řekněme, my si myslíme, že požadavek Svazu měst a obcí, případně dalších je oprávněný. Nebo si myslíme, že není oprávněný a nestrkejme do zákona věci, které potom jsou z různých důvodů zpochybňovány. A to je můj problém s tím zákonem. Já si nejsem jistý, že ministerstvo financí – a pečlivě jsem si přečetl důvodovou zprávu. Opravdu má v ruce argumenty pro to, že to je potřeba?

Opravdu si tím jistý nejsem, protože nevím o tom, že by některé obce volaly, prosím vás, my už máme tolik turistů v té obci, že je potřebujeme regulovat. Potřebujeme poplatek 40 Kč, vjezd 60 Kč. Tam to v té důvodové zprávě není. A je to chyba a je to důvod, proč já se zdržím hlasování.

Teď poslední dvě věci. Velmi chci poděkovat panu kolegovi Malému za to, jak vysvětlil poplatek ze psů. Já znovu upozorňuji případné milovníky psů, kteří nás poslouchají, i když zůstane ten zákon, který dnes platí, tak to, co je tam napsáno, je užší než to, co je možné. Ten současný zákon říká, že nejsou zpoplatněny útulky zřizované obcí, nález nejvyššího soudu říká, že nejsou zpoplatněné žádné útulky zřizované obcí i případně někým jiným, protože tyto útulky nejsou držiteli psa.

To je jedna věc, kterou tady opakuji, omlouvám se a děkuji znovu panu kolegu Malému. Druhá věc, kterou tady řeknu – a říkal ji tady prostřednictvím pana předsedajícího pan kolega Vícha, a já mluvím k němu. Kdyby si pořádně přečetl tu změnu, kde tvrdí, že osvobozeny od poplatků nejsou osoby bezmocné a osoby s těžkým zdravotním postižením, tak by zjistil, že tam je napsáno "osoby, které jsou držitelem průkazu ZTP". ZTP znamená zdravotně těžce postižený. Takže zřejmě to bude trošku jinak a zřejmě to nebude tak, že ten člověk, co to psal, vůbec nepřemýšlel o tom, jestli bezmocné, případně těžce zdravotně postižené vyčlenit, ale naopak, došlo zřejmě k duplicitě té věci, a proto se domnívám, že to bylo vypuštěno. Možná, že nemám pravdu, ale velmi bych se divil a nehodlám takto úředníky ministerstva financí podceňovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, děkuji, pane senátore, dáme si bacha. Takže jako další se přihlásil do rozpravy pan senátor Jan Horník. Prosím, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Poplatky, to jsou v podstatě daně. Škoda, že nemáme jenom daně, nemuseli bychom mít poplatky.

Vzpomeňte si na to, když bylo umožněno obcím navýšení daně z nemovitosti. Kolik obcí to v České republice udělalo? Tady se před chvílí říkalo, že všichni říkají, my to neuděláme, ale pak to narvou na tu nejvyšší hranici. Ale právě to je příklad, že se tak nestalo. U daně z nemovitosti nás bylo snad deset obcí, které jsme využily onen koeficient dva, který byl automaticky dán, a potom onen pětinásobek. Takže jsme získali jakýsi desetinásobek. A skutečně naše obec to udělala, ale v celé republice nás bylo jenom deset. Ale proč jsme to udělali? My jsme věděli přece proč. K tomu nás vyzvali naši občané, k tomu oni nám dali dokonce naše mandáty. Já to zjednoduším. Nás je 180 obyvatel, ale máme 1500 lůžek na ubytování. To znamená, všichni ti, kteří přijedou jako hosté, tak chtějí, aby byl odklizen sníh, aby bylo svíceno, a my bohužel nemáme někde za humny šachtu, která mi donese do obecního rozpočtu takový velký peníze, že já můžu odpustit, jako pan kolega v Teplicích, všechny poplatky. Já bych takovou líbivou politiku chtěl dělat taky, ale bohužel to nejde.

My jsme udělali pro občany to, že v okamžik, jakmile došlo k zvýšení daně z nemovitosti, tak jsme jim zrušili poplatek za odvoz odpadu. To jsme udělali. Takže já se nedomnívám, že obce při schválení tohoto zákona se budou ? priori chovat tak, že využijí vrchní hranici toho poplatku.

A sám musím říct, my máme využitou vrchní hranici, ale ona není ideální. Ideální je, pokud můžete s těmi ubytovateli udělat dohodu o placení paušálem, kdy vy víte, kolik v té vesnici asi můžou oni utržit a vybrat, jaká je sezónnost, a nemusí se to potom vůbec dělat formou konkrétních poplatků 15 Kč za rekreační a lázeňský pobyt a 4 Kč ubytovací poplatek.

Takže já bych dokonce šel tak daleko, být ministerstvem financí, že bych spodní ani horní hranici žádnou nedělal. Ať si ta místa sama určí, jaké finanční prostředky potřebují do svého rozpočtu na tu problematiku, která souvisí právě dneska s vybíráním těch poplatků. To znamená s tím vším, zajištění služeb pro nejen vlastní občany, ale i pro ty návštěvníky. A myslím, že to samé by mohlo zafungovat u psů. Jestliže je většina obyvatel, která chce regulovat, a může tam mít 10 obyvatel, kteří bohužel se o psy nestarají, pořád je musí někde nahánět obecní policie, od nás se to vozí 20 km do sousedního Ostrova, zaplatíme za měsíc útulku 4500 Kč, pes nevíme ani odkud přišel ze sousedního Německa.

Čili těch problémů je řada. A já mám dojem, že i obce mají právo mít možnost regulovat počet domácího zvířectva ve své obci. A samozřejmě poplatek, který by nebyl omezen, by mohl toto vyřešit. Asi nikdo nedá poplatek za psa 10 000 Kč. I když možná v Praze 1 by to mohlo zafungovat úplně stejně jako v Římě. Až tam půjdete někdy, vyjděte v Římě kolem 4., 5. hodiny ráno do centra a podívejte se, jestli tam najdete pejskaře a jestli tam najdete po těch pejscích ty zbytky. Nenajdete, protože ony tam nejsou. Všichni žijí, kdo je milovníkem psů, na okraji Říma. Nikoli v tom centru, kde to dělá problémy. Projděte se po Václavském náměstí zítra ráno. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, vidím, že rozprava se velmi rozeběhla do široké meze. Hlásí se další senátoři. Já jen upozorňuji, že ve 13 hodin přeruším tento bod a budeme potom pokračovat někdy možná odpoledne, takže si mohou diskutéři ještě připravit další obsáhlé příspěvky na toto téma.

Takže, prosím, pan senátor Jaroslav Kubera s přednostním právem. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já opravdu nezdržím, jen vaším prostřednictvím panu senátoru Horníkovi, kéž bych měl za sebou nějakou šachtu nebo nějakou velkou firmu, notabene jadernou elektrárnu, která by mi sypala. Žádnou takovou opravdu nemám. Ale ono je to velmi milé. Já bych také mohl postupovat tak, že bych zvýšil ten lázeňský poplatek na 60 Kč, protože, kdybych uvažoval pragmaticky, nikdo z pacientů, kteří se jezdí léčit do Teplic, není mým voličem. Takže z tohoto hlediska mě by nijak netrápilo, oni by to zaplatili ti cizí. Ti moji občané by to neplatili. Ale já si prostě myslím, že ty poplatky – jednak už jsme tady jednou počítali, kolik milionů jsou dluhy za poplatky na odpady.

Naše milá přítelkyně Jitka Seitlová tady vyprávěla teorie o tom, jak kdo bude třídit, bude mít menší poplatek. A když jsem se jí zeptal, jak to v tom sídlišti Jižní Město bude tedy dělat, tak jaksi to úplně nevěděla, protože ono se to tam nedá poznat. Takže já si nemyslím, že by neměly mít obce pravomoci. Ale vzpomeňte na emisní zóny, které jsme tady s velkou pompou přijali, a zjistilo se, že jsou v republice pouze asi tři místa, kde by stálo za to zavést nějaké složité emisní zóny s jinými značkami, s jinými poplatky. Je to podobné, jako když chcete vyhostit ty nepřizpůsobivé, co vám dělají ty přestupky. V Chomutově se o to pokusili podle toho zákona, který jsme také tak úspěšně schválili, že konečně od nich bude pokoj, takže tam jednu prostitutku vyhostili. A poté se našel borec, který prostitutkám dal v Chomutově trvalé bydliště. A v tom zákoně je, že kdo má v obci trvalé bydliště, tak může přestupky páchat, jak chce, a nelze ho vyhostit.

Tady jenom vidíte, jak říkal Ludvík Vaculík, my toho bejka držíme za rohy, ale někdo nám ho pořád kope do zadku. Prostě on si vždycky někdo najde nějakou obezličku, jakou to obejde. A pokud jde o tu regulaci, kdyby poplatek za psy měl sloužit k regulaci počtu psů, tak by musel být 1500 měsíčně, ne ročně. Protože jenom krmení pro ty psy často u důchodců dělá poměrně vysokou část důchodu, a to nemluvím o tom, kolik stojí léčení psů. A nevěřili byste tomu, kolik jsou lidé ochotní dát za to, aby jejich psa, který třeba už je velmi starý a oni platí veterinářům za složité operace, možná ani dětem by je nezaplatili, aby toho psa zachránili. Protože u těch starých lidí opravdu ten pes je často jediné, co mají. A kromě toho ten pes se nemůže zachovat jako ti dva poslanci, kteří odešli ze sálu při hlasování o důvěře. Pes se chová skoro vždycky slušně.

Já jenom nabádám ke zdrženlivosti. V souvislosti s elektrovoltaikou vždycky řešíme poté problém, který jsme sami způsobili tím, že jsme nebyli zdrženliví. Ona totiž nastane mediální masáž. Vy ještě nemáte emisní zóny? Vždyť už tihle všichni je mají! Vy ještě nemáte zpoplatněný vjezd do města? Až první zpoplatní vjezd do města, tak vám garantuju, že se nedoplatíte. Budete dokonce i tady platit za to, že vjedete do Valdštejnského paláce, protože Praha nepochybně udělá poplatek za vjezd tady do města. Ale Praze se pomstí všechny ty vesnice v celé republice. Až ti Pražáci pojedou na chalupu a budou projíždět těmi vesnicemi po těch okreskách, tak možná, že by to byla zaměstnanost, kdybychom tam dali ty budky jako v Itálii a všude někdo seděl, to by bylo zaměstnaných lidí, a vybíral. Jedna obec to myslím udělala, že se platilo 10 Kč za přejezd mostu. Chceme jít touto cestou? Kam se dostaneme? Všichni se budou trumfovat, kdo bude větší hrdina.

Takže neměním své stanovisko a vůbec si nemyslím, že by obce neměly mít své pravomoci v samosprávě. Dokonce v Americe jsou vedle sebe, já jsem v těch obcích byl, v jedné obci je starosta, který nemá rád billboardy. A v té obci nenajdete billboard. Vedlejší starosta rychle pochopil ten byznys a v té druhé obci máte billboard každých 5 metrů, protože on žije z toho, že tam mají ty billboardy.

Já přísahám, že bych strašně rád zakázal všechny hrací automaty okamžitě a zítra, protože jsem nedávno v Mariánských Lázních propadl gamblerství a hrál jsem ruletu na automatu. Musím potvrdit, že je to něco neskutečného. Naštěstí jsem nehrál za své peníze.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane senátore, držte se tématu.

Senátor Jaroslav Kubera:  Ale já opakuji znovu, obce mají mít svoji samostatnost, ale nemůže být bezbřehá. Takže to je ten důvod, proč nemůžu ten zákon podpořit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Nyní se hlásí s přednostním právem pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Kolegyně, kolegové, nebojte se, já budu velmi stručný. Já jenom potřebuji zareagovat na něco, co tady řekl kolega Kubera. On řekl, my jsme schválili emisní zóny a my jsme schválili ten zákon, který byl předložen vládním poslancem, a ten přestupce umožňuje vyhošťovat. Tak jenom pro stenozáznam a pro všechny, my jsme tady oba tyto zákony zamítli a byli jsme přehlasováni sněmovnou. Ať je to jasné, děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Tak a jako poslední zatím je do rozpravy přihlášen pan senátor Vladimír Plaček. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Já plně souhlasím se slovy mého kolegy pana Malého i pana kolegy Juránka, že by bylo velice vhodné přijmout tady tento zákon s ohledem právě na problémy, které se týkají fyzických osob, které jsou z rozhodnutí soudu umístěny v zařízeních ochranné výchovy nebo případně v zařízení pro děti vyžadujících okamžitou pomoc.

Že to je obrovský problém, to chápu, nicméně ten poplatek lze řešit také jiným způsobem. Jenom řeknu, jakým způsobem se řeší v obdobném případě u osob s těžkým tělesným postižením, osob, kteří žijí sice v Hrabyni, ale trvalé bydliště mají v jiné obci. Stačí potvrzení tohoto pobytového zařízení od sociálních služeb, že tento poplatek platí v místě, kde žije tento člověk, to znamená v Hrabyni, a v tu chvíli v místě trvalého bydliště ten poplatek tato obec vyžadovat nemusí.

Bohužel tento návrh zákona obsahuje pouze tady toto jediné pozitivum, které by samozřejmě všechnu tuto administrativu odbouralo, ulehčilo situaci, nicméně těch negativních návrhů je tam tolik, že ačkoli bych rád tenhle zákon z tohoto důvodu podpořil, tak bohužel nemohu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do obecné rozpravy se již nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. A zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit a komentovat proběhlou rozpravu? Přeje. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Jan Fischer:  Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, já opravdu velmi stručně, spíše bodově.

Útulky. Pan senátor Malý, zrovna tak jako pan senátor Vystrčil myslím tady jasně ukázali, jak je to via facti. Já bych to chtěl jenom potvrdit. Skutečně tahle předloha má v sobě zakomponované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, že obce zpoplatňovat útulky, ať už svoje, nebo jakékoli jiné opravdu nemohou. Pokud okolo toho vznikla nějaká nedorozumění, případně mediální bublina, jak jsem slyšel, tak ta realita je prostě taková. To je o faktech.

Bude jistě vaše suverénní rozhodnutí, které vyjádříte hlasováním, jak se postavíte k té předloze, k tomu návrhu. Samozřejmě s potěžkáním důsledků, které to má pro občany, jednotlivé sociální skupiny, pro obce, pro podnikatele. Já nevím, já nemohu být tak pevný v tom očekávání chování obcí na to zvýšení poplatků. To je podle mého soudu velmi obtížně prognózovatelné. Možná, že to bude tak jako v Teplicích a tak, jak to říkal pan senátor Kubera, jiné obce možná zareagují jinak, že opravdu poplatky zvýší. Nebo je nechají tak, jak jsou. Ony budou konfrontovány se svou ekonomikou, se svými voliči, se svým politickým klimatem, které oni znají možná nejlépe v tom místě.

Mrzí mě, že se tam zkrátka zrušila některá rozhodnutí Poslanecké sněmovny, některé úlevy z těch poplatků pro tělesně postižené či jiné skupiny osob. Ano, souhlasím s tím, že poplatky dávno by si zasloužily systémové řešení, a nikoliv ad hoc novely zákonů, jejich umístění v celé daňové soustavě a tak dále, atd.

Při své velké lásce ke statistice jako celoživotnímu oboru, od které mě odvedly jen poslední 4 roky, tak skutečně mě mrzí, že ministerstvo financí nemá takový přehled, a mělo by ho mít, to uznávám, o tom, jak obce zkrátka, natřídit obce podle toho, v jaké výši se chovají k těm poplatkům.

A možná, že úplně na závěr nejen pan náměstek Minčič, ale i já budu mít zájem, jak se chová Lafferova křivka v Teplicích. Ale to je poněkud na jemnější debatu. Tak já myslím, pane předsedající, pokud jde o reakci, to je z mé strany vše.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zeptám se, zda si přeje vystoupit senátor ústavně-právního výboru pan senátor Miloš Malý? Nepřeje si, děkuji. Ptám se též, zda si přeje vystoupit zpravodajka výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, senátorka Eva Richtrová? Nepřeje si. A požádal bych zpravodaje garančního výboru, pana senátora Jiřího Lajtocha, aby nás tedy provedl hlasováním.

Zaregistroval jsem, že padly dva návrhy, a to je návrh schválit a zamítnout. Nejdříve tedy asi zřejmě budeme hlasovat o návrhu schválit. Pokud neprojde, budeme hlasovat o návrhu zmítnout. Ale prosím, pane zpravodaji, tedy ještě o upřesnění.

Senátor Jiří Lajtoch:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, vážené senátorky, senátoři. Diskuse mě nepřekvapila. Samozřejmě obdobná diskuse je na obcích, na městech. Vystoupilo 9 senátorů, z toho 2 dvakrát. Ta diskuse se vedla na téma zamítnutí zákona a asi tak polovina, druhá polovina by se přikláněla k těm dobrým věcem, které tento zákon přináší, ta novela ve vztahu k nezletilým občanům apod.

Tento zákon projednaly 3 výbory, tak, jak říkal pan místopředseda, hospodářský výbor nepřijal usnesení. Ústavně-právní výbor navrhl schválit a výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí zamítnout. Tedy nejdřív budeme hlasovat schválit. Pokud neprojde, tak zamítnout.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Je tomu tak.

Takže v tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu schválit tento návrh. Zeptám se pana předkladatele, pana ministra o stanovisko k tomuto návrhu? Souhlasí, schválit. Pan zpravodaj? Stanovisko?

Senátor Jiří Lajtoch:  Zamítnout. Tedy nesouhlasím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Čili nesouhlas. Ano, děkuji. Takže byl podán návrh na schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Pan ministr doporučuje, pan zpravodaj nedoporučuje.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. A hlasování skončilo, mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 8 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 10, proti bylo 32. Návrh nebyl přijat. A proto budeme hlasovat o tom druhém návrhu. To je návrh na zamítnutí. Prosím stanovisko předkladatele, pana ministra. Předpokládám, že je negativní.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pana zpravodaje? Předpokládám, že bude pozitivní?

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Takže přistoupíme k hlasování. V průběhu rozpravy byl podán návrh posuzovaný návrh zákona zamítnout. Zahajuji hlasování o tomto návrhu.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 9 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 43, proti bylo 8. Návrh byl přijat.

Teď ovšem máme malinké dilema, ještě prosím neodcházejte. Sice tady z protokolu mi říkali, že bychom neměli nikoho pověřovat, ale sněmovna zatím oficiálně rozpuštěna nebyla. Bude rozpuštěna až rozhodnutím pana prezidenta. Takže já si myslím, že pro každý případ, kdyby se náhodou cokoliv odehrálo, by přece jenom bylo dobré, abychom pověřili zástupce naší komory, aby tento náš návrh Poslanecké sněmovně, kdyby náhodou to dopadlo jinak, nepředpokládáme, přece jenom odůvodnili.

Takže dovolím si tedy navrhnout, aby v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli páni senátoři Jiří Lajtoch a Miloš Malý. A zároveň se ptám, zda s touto rolí souhlasí? Oba dva kývají, že ano.

Přistoupíme tedy k hlasování. Byl podán návrh pověřit senátora Jiřího Lajtocha a senátora Jiřího Malého odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo. A já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 10 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 59, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme se vypořádali s tímto návrhem zákona. Tento bod končí. Já bych poděkoval panu ministru Fischerovi i pánům zpravodajům. Zároveň tedy přerušuji jednání našeho pléna do 14 hodin. A požádal bych vás, abyste přišli včas, abychom mohli důstojně přivítat pana prezidenta České republiky a zároveň, abychom mohli provést volbu ústavního soudce. Děkuji.

(Jednání přerušeno v 13.10 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.00 hodin.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, zahajuji odpolední jednání 12. schůze Senátu Parlamentu ČR.

Dalším bodem je

 

Žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky s jmenováním soudce Ústavního soudu (JUDr. Jan Sváček)

Tisk č. 136

Navrhuji, abychom podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí pana doktora Jana Sváčka na našem jednání. O tomto návrhu musíme hlasovat, já tedy svolám všechny k hlasování.

Aktuálně je přítomno v sále 62 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 32. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 11 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 60, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji vám za hlasování. A vítám zde pana kandidáta, pana doktora Jana Sváčka.

Vítám zde také prezidenta České republiky pana Miloše Zemana. Prosím, povstaňte. (Senátoři povstávají.)

 

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane prezidente, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dámy a pánové. Jsem potěšen, že mezi námi zde v horní komoře Parlamentu ČR – Senátu mohu přivítat opět pana prezidenta republiky Miloše Zemana. Pan prezident přišel za účelem, aby nám představil svého kandidáta na ústavního soudce. A já ho nyní prosím, aby představil návrh a ujal se slova.

Prezident ČR Miloš Zeman:  Vážený pane předsedo Senátu, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vám řekl, proč jsem změnil své původní rozhodnutí a proč vám opět navrhuji jako kandidáta do Ústavního soudu Jana Sváčka. Pokusím se mluvit bez jakýchkoliv emocí, protože emoce jsou špatný rádce a budu uvádět pouze a jedině suchá fakta. Fakt č. 1. Jan Sváček byl mezi první čtveřicí kandidátů na ústavní soudce, které mi navrhl tehdejší i dnešní předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.

Pan předseda Štěch mě seznámil se závažnými námitkami, nebo, chcete-li to nazvat jinak, tedy podezřeními, které se pana Sváčka týkaly, a které vedly k tomu, že v minulém hlasování minulého Senátu, pokud mě paměť neklame, dostal pan Sváček 38 hlasů proti 36, takže asi o tři hlasy nebyl zvolen. Považoval jsem tato podezření za závažná, a proto jsem pana Sváčka z první čtveřice navrhovaných kandidátů vyřadil. A protože prezident má určité informační kompetence, zadal jsem šetření, jejichž tématem bylo pověření, zda tato podezření jsou nebo nejsou pravdivá. Protože toto šetření trvalo déle než dva měsíce, vyřadil jsem pana doktora Sváčka z návrhu další čtveřice kandidátů, které jsem vám nedávno předložil. A teprve nyní – no, nyní – před několika málo týdny jsem dostal výsledky tohoto šetření. Mohu vám sdělit, že všechna obvinění, která byla vznesena k panu doktoru Sváčkovi, se ukázala být jako nepravdivá, česky řečeno, jako pomluvy. Já se tomu příliš nedivím, protože každý z nás, všichni, jak tady sedíme, jsme se občas stali předmětem pomluv a předmětem závisti. Je-li nějaké podezření závažné, je třeba ho důkladně prověřit. Ale pokud se ukáže, že bylo nepravdivé, je třeba odsoudit ty, kteří, ať už ze závisti nebo z jakýchkoli jiných důvodů toto podezření, či spíše pomluvy, šetřili.

Dovolte mi, abych konstatoval, že při konzultaci o kandidatuře Jana Sváčka jsem se mimo jiné obrátil na Soudcovskou unii, protože poté, co jsem potřeboval doplnit Ústavní soud tak, abych předešel kolapsu, jsem ho – s vaším souhlasem – naplnil především akademiky, ale podle mého názoru Ústavní soud potřebuje alespoň jednoho praktického manažera.

Mohu vám sdělit, a nechal jsem to ověřit ještě včera u předsedy Soudcovské unie, že Soudcovská unie plně podporuje kandidaturu Jana Sváčka. A myslím, že všichni uznáme, že je to reprezentativní profesionální organizace, která má vysokou odbornou autoritu. A v případě, kdy by se Jan Sváček dopustil jakéhokoli pochybení, ať už na osobní nebo profesní rovině, byli by to především oni, kdo by o tom věděli.

Konzultoval jsem dále tuto otázku s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem, který je členem mého poradního sboru, a ten označil veškerá obvinění vůči panu Sváčkovi za pomluvy a doporučil jeho kandidaturu. Pavel Rychetský mně sdělil, a to je pro mě rovněž argument, že Jan Sváček během svého působení v čele Městského soudu v Praze snížil počet nevyřízených případů o 50 %. Tolik fakta, argumenty, nikoli pomluvy a hysterické výkřiky.

Necítím se povolán k tomu, abych zde, byť jsem dostal podrobnou zprávu o vyšetření šetření, o němž jsem se zmínil, zde rozebíral jeden bod po druhém a unavoval vás proto dlouhým projevem. Dovolte mi proto, abych se soustředil alespoň na jeden bod, který se mě osobně dotýká.

Jan Sváček byl mj. obviněn z toho, a to bylo veřejně publikováno, že je členem Lions Clubu a že se stýká s Jaroslavem Bartákem. Chtěl bych upozornit, že se jedná o shodu jmen. Tedy nejde o bývalého ministra obrany, ale o organizačního tajemníka Lions Clubu. Protože informací není nikdy dost, dovolte mi, abych vám sdělil, že Lions Club je organizace založená ve Spojených státech na podporu dětí, které jsou buď slepé, nebo trpí závažnými vadami zraku. Po listopadu 1989 vznikly pobočky této organizace i v tehdejším Československu. Jejím prvním předsedou byl armádní generál Pelzl, pokud si vzpomínáte, vedoucí vojenské Kanceláře prezidenta Václava Havla. A již zmíněný Jaroslav Barták byl organizačním tajemníkem, který byl velice schopný organizační tajemník, protože se snažil být objektivní.

To, že znásilnil, a já tomu rozsudku věřím, 14 sekretářek, naprosto nesouviselo s činností Lions Clubu. A jenom pubertální adolescent si může myslet, že je tím doktor Sváček diskvalifikován. Pro vaši informaci, Lions Clubem prošly stovky zajímavých lidí. Já sám jsem tam chodil tak dvakrát až třikrát ročně. A byli tam ministři, bankéři, podnikatelé, velvyslanci, poslanci, senátoři a tak dál, atd. Téměř by se chtělo říci, s jízlivostí mně vlastní, že tuto pomluvu rozšířil někdo, kdo do Lions Clubu buď nebyl pozván, nebo mu bylo odmítnuto členství. Ale protože, jak dobře víte, jízlivost mi naprosto není vlastní, nebudu toto téma dále rozvíjet.

Jen závěrečnou poznámku na toto téma. Poslední člen, kterého jsme přijímali do Lions Clubu, byl 14 dní před svojí smrtí bývalý ministr financí Eduard Janota. Vzpomínám si proto, že jsem tehdy při příležitosti jeho přijetí pronášel laudatio na jeho počest. No a podobně bych mohl vyvracet další a další námitky, ale jak už jsem řekl, nehodlám vás příliš dlouho zdržovat. Je mi trochu líto, že jsem představitele Soudcovské unie nezahrnul do spektra svých poradců při výběru kandidátů na ústavní soudce, ale každá chyba, s výjimkou smrti, se dá napravit. Po posledním rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci tří poslanců všichni víte, o kom mluvím, jsem ztratil důvěru v tuto instituci i v její představitele a rozhodl jsem se nahradit její doporučení ve svém poradenském sboru právě doporučením Soudcovské unie, které jsem vám před chvílí citoval. A znovu opakuji, všichni z nás, jak tady sedíme, samozřejmě včetně mě, neznají o doktoru Sváčkovi tolik, co představitelé této reprezentativní organizace.

Nu a závěrem mně dovolte jednu smutnou poznámku.

Jeden neinformovaný komentátor – ono, upřímně řečeno, slovo neinformovaný komentátor je pleonasmus, protože každý komentátor je neinformovaný – tedy jeden neinformovaný komentátor v jistém deníku napsal: "Schválí-li Senát doktora Sváčka, navrhne vám prezident Zdeňka Koudelku." Chci vám říci, a proto je to pro mě smutné, jeden fakt. Totéž šetření, které jsem si vyžádal, abych vám mohl s čistým svědomím předložit kandidaturu doktora Sváčka, jsem si vyžádal i u Zdeňka Koudelky. Doktora Sváčka prakticky neznám. Za posledních 15 let jsme se při nějakých společenských příležitostech viděli dvakrát, maximálně třikrát. Zdeněk Koudelka je můj osobní přítel. Dlouholetý osobní přítel. Vážím si ho jako člověka, mám ho rád a obdivuji jeho odborné schopnosti. Ale zmíněné šetření ukázalo, že se bohužel – a říkám to s lítostí – měrou nikoli zanedbatelnou podílel na lednové amnestii prezidenta republiky. A jak dobře víte, jsem zásadní odpůrce této amnestie a nechal jsem propustit z Kanceláře prezidenta republiky všechny, kdo se na ní podíleli. A nevidím důvod, abych obdobně nepostupoval i vůči svým nikoli bývalým, ale současným přátelům. Já ho stále pokládám za svého současného přítele.

Ale jak říkal Sokrates, Platon je můj přítel, ale pravda je přítel větší. Takže chci ujistit paní senátorky a pány senátory, že vám zcela určitě z důvodů výše uvedených s lítostí, ale s hlubokým přesvědčením, kandidaturu Zdeňka Koudelky nenavrhnu.

A snad poslední, co bych chtěl na závěr svého vystoupení říci, je, že v naší společnosti, a samozřejmě ne jenom v naší, je každý člověk, který vynikne v nějaké profesi, obklopen narůstající vlnou závisti a k ní se vážící vlnou pomluv. A tato vlna pomluv je často generována právě těmi, kdo nebyli úspěšní a kdo si takto kompenzují svůj komplex méněcennosti. Dovolte mi proto, abych nám všem popřál, abychom při našem hodnocení vycházeli z fakt, nikoli z emocí, nikoli ze závisti a nikoli z pomluv. Děkuji vám za vaši pozornost. (Potlesk.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane prezidente. Žádostí na vyslovení souhlasu se zabýval výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 136/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Čunek. Garančním výborem je ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 136/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji, pane předsedo. Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, váže pane kandidáte Dr. Sváčku. Jako obvykle, protože se tady u této velmi slavnostní příležitosti setkáváme letos potřetí, provedu vás jednak legislativním procesem, který je velmi stručný a který vyplývá i ze současného dění. Víme, že navrhovatelem je vážený pan prezident. Tisk nám byl předložen coby horní komoře českého parlamentu 12. 7. 2013, tudíž lhůta pro projednání Senátem uplyne dne 10. září 2013.

Pan předseda Senátu konstatoval, že my jsme garančním výborem a já jako obvykle zopakuji článek 84 Ústavy ČR, který je vlastně takovým jediným vodítkem pro to, zdali kandidát splňuje požadavky nejvyššího právního předpisu ČR, a který říká ve svém odst. 3, že soudcem ÚS může být jmenován bezúhonný občan, který je volitelný do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně 10 let činný v právnickém povolání.

Já už jsem v rámci své zpravodajské zprávy v našem ÚPV Senátu PČR konstatoval, že pan doktor Dr. Sváček nebyl soudně trestán, dosáhl věku 56 let, vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a pokud jde o jeho právnickou praxi, tak 32 let v justici na různých stupních soudů, 14 let předsedou Městského soudu v Praze. Tudíž z toho vyplývá náš první závěr, tedy výborový, že ÚPV Senátu PČR konstatoval, že předložené doklady a listiny potvrzují, že kandidát pan Dr. Jan Sváček splňuje podmínky stanovené Ústavou ČR pro kandidáty na funkci soudce ÚS.

Pokud jde o vlastní průběh naší 19. schůze, na začátku jako obvykle – a mohu to konstatovat, protože ze tří schůzí třikrát – vystoupil pan ředitel Kanceláře prezidenta ČR pan kancléř Ing. Vratislav Mynář, a ten nám přednesl vyjádření pana prezidenta ČR, a pokud ho máte jako já před sebou, tak jste si mohli všimnout, že vážený pan prezident ČR dnes specifikoval dále to, co nám předložil v písemné podobě. Poté následovalo stručné představení kandidáta a v rozpravě, která byla poměrně na praxi ÚPV Senátu PČR nejen zaměřena na erudované právnické otázky, ale nabývala i osobního charakteru, tak podle mého názoru, a říkám to teď jako svůj soukromý názor, který ale chci zveřejnit a udělal jsem to opakovaně, pan kandidát zodpověděl všechny otázky, reagoval podle mého názoru a s mojí povahou až příliš klidně a věcně a zdárně se seznámil se všemi připomínkami.

Jako obvykle u těchto návrhů pana prezidenta proběhlo tajné hlasování, které – ve sportovní terminologii řečeno – skončilo 5 : 4 ve prospěch kandidáta na soudce Ústavního soudu pana Dr. Jana Sváčka.

Schválili jsme usnesení, které máte před sebou a já si dovolím vám ho přečíst, kdy z 9 přítomných členů výboru se zdrželi pouze 2 a ostatních 7 hlasovalo pro přijetí mnou navrhovaného 84. usnesení z 19. schůze konané dne 7. srpna 2013, které konstatuje, že výbor – to znamená ústavně-právní –

I. konstatuje, že předložené doklady a listiny potvrzují, že Dr. Jan Sváček splňuje podmínky stanovené Ústavou ČR pro kandidáty na funkci soudce ÚS,

II. na základě tajného hlasování doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas se jmenováním pana Dr. Jana Sváčka soudcem ÚS,

III. doporučuje Senátu PČR, aby o vyslovení souhlasu se jmenováním kandidáta soudcem ÚS hlasoval tajně,

IV. určuje zpravodajem výboru k projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla,

V. téhož coby předsedu ÚPV Senátu PČR pověřuje, aby o tomto usnesení informoval pana předsedu našeho Senátu.

Jako garanční zpravodaj konstatuji, že se postup naší horní komory – a zdá se, že na čas zřejmě i jediné komory českého Parlamentu – bude řídit jako vždy paragrafem 140 jednacího řádu Senátu PČR a k vyslovení souhlasu se jmenováním soudce ÚS je potřeba nadpoloviční většiny přítomných senátorů. Podle přílohy č. 2 senátního volebního řádu hlasuje Senát většinovým způsobem a v tajném hlasování. Zase konstatuji, že již potřetí upozorňuji na to, že při předchozích volbách kandidátů na soudce ÚS na plenárních zasedáních Senátu jsme vždy hlasovali o způsobu hlasování podle § 71 odst. 2 jednacího řádu Senátu vždy pak došlo k tajnému hlasování, které je podle mého názoru logické.

Vzhledem k tomu doporučuji, abychom nejprve hlasovali o způsobu hlasování podle § 71 odst. 2 jednacího řádu Senátu, respektive o tom, zda proběhne tajné hlasování. A v tuto chvíli jako garanční zpravodaj vám děkuji za vaši pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice panu senátoru Jiřímu Čunkovi.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Výbor pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice projednal žádost prezidenta o vyslovení souhlasu Senátu PČR se jmenování soudce ÚS Dr. Sváčka. Závěr hlasování je takový – omezím se tedy již jenom na sdělení těchto hlasování, protože vše ostatní komentoval pan kolega. To znamená, že náš výbor tento tisk projednal, konstatoval, že kandidát splňuje všechny zákonné předpoklady pro výkon funkce soudce ÚS. V tajném hlasováním nepřijal žádné doporučení. Mám-li se chopit terminologie předřečníka, je to ve sportovní hantýrce plichta, neboli bylo to nerozhodně 4 : 4. Doporučuje Senátu PČR, aby o vyslovení souhlasu se jmenováním kandidáta na soudce ÚS v souladu s § 71 odst. 2 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, hlasoval tajně. Určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 3 na schůzi Senátu PČR senátora Jiřího Čunka.

To je všechno. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore. Nyní, vážené kolegyně, vážení kolegové, otevírám rozpravu. Bývá obvykle zvykem, že jako první v rozpravě vystoupí pan kandidát, jestli pan doktor Sváček má zájem vystoupit. Ano, takže mu uděluji slovo.

Jan Sváček:  Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky a páni senátoři. Já jsem si v několika posledních minutách musel opravit to, co jsem vám chtěl ve vašem vzácném čase sdělit, protože mi přijde nevhodné a neslušné, abych nějakým způsobem upravoval nebo doplňoval projev pana prezidenta, za který mu děkuji. Vy navíc máte k dispozici můj životopis a další přílohy, takže když dovolíte, pouze bych doplnil jednu stať k tomuto životopisu.

Já jsem v roce 1980 skončil právnickou fakultu a stejně jako většina z mých kolegů jsem se chtěl stát advokátem. V té době to nebylo možné a pamětníci mi to potvrdí. Vstoupil jsem tedy do justice a čekal jsem na první příležitost, abych odešel do advokacie. Tato příležitost nastala na začátku roku 1990, kdy jsem se chystal, stejně jako většina mých kolegů. Objevil se na scéně tehdejší předseda Nejvyššího soudu Dr. Motejl, kterého jsem znal z jednací síně jako advokáta, který mě přesvědčil, abych zůstal. Navrhl mě Dr. Burešové, tehdejší ministryni spravedlnosti, a byl jsem na jaře 1990 jmenován předsedou Obvodního soudu pro Prahu 8. Později mě Dr. Motejl v roce 1999 jako ministr spravedlnosti jmenoval do funkce předsedy Městského soudu v Praze, jímž jsem dosud.

K tomu, abyste si mohli nějaký názor na mé uvažování, na mé přemýšlení, na mou osobu, mi dovolte, abych vám řekl, tři své krátké a stručné názory na fungování soudnictví v ČR, protože je to oblast, které se celý život profesní věnuji.

Za prvé jaké jsou symptomy fungování soudnictví. Mohli bychom je zhustit do čtyř základních požadavků. Jimi jsou kvalita, rychlost, předvídatelnost a vymahatelnost. Kvalita je dána osobností soudce, který samozřejmě musí znát zákony, ale zároveň vnímá i společenské dění kolem sebe, nežije ve skleněné kleci. Musí odolávat tlakům mediálním a dalším, které na něj působí. A musí garantovat, že tyto tlaky ho neodchýlí od jeho nezávislého rozhodnutí. A pokud ano, není to chyba systému, ale chyba soudce. Bohužel jsme takové případy v minulosti poměrně nedávné zaznamenali. Je otázka, jestli se některé další ještě objeví.

Rychlost, to je věc, kterou jako předseda soudu mohu hlídat na rozdíl od všech možných jiných aspektů, včetně kvality soudcovské práce. S politováním musím konstatovat, že Městský soud v Praze je četným dodavatelem kárných návrhů k Nejvyššímu správnímu soudu, je to asi 40 % z celkového objemu, kdy jsme zjistili, že soudci nestačí náročným požadavkům, především v prvním stupni, u okresních a v Praze obvodních soudů, nařizovat jednání a vyhotovovat včas soudní rozhodnutí.

Chtěl bych ale říci, že rychlost a kvalita spolu souvisí. Jestliže rozhodnutí není vydáno účastníkovi, který čeká na spravedlnost včas a v přiměřené lhůtě, nemůže být zároveň kvalitní, i kdyby prošlo všemi možnými odvolacími a dovolacími instancemi.

Předvídatelnost soudních rozhodnutí. Nerad to říkám, ale sebekriticky zde my soudci máme máslo na hlavě. Ještě před deseti lety jsme se mohli vymlouvat na to, že různá rozhodnutí v papírové formě, která si navzájem odporují, není možné s ohledem na jejich četnost – a pro vaši informaci v obvodu Městského soudu v Praze se rozhoduje asi 90 tisíc věcí za rok – analyzovat a sjednocovat judikaturu nebo předkládat rozhodnutí ke sjednocení judikatury Nejvyššímu soudu. V době, kdy většina soudních rozhodnutí je ve formě elektronické, myslím, že tyto výmluvy jsou pasé. Jde mi prostě o to, aby účastník řízení, který vyhraje svou žalobu u Okresního soudu v Českých Budějovicích a podá analogickou žalobu Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, se dočkal stejného výsledku. Bohužel konstatuji, že to ještě v naší justici úplně nefunguje. Je to ona předvídatelnost soudních rozhodnutí a právní jistota, po které občané v této zemi, a i fyzické osoby, tak volají.

Vymahatelnost soudních rozhodnutí. Ještě před 10 až 15 lety to byl tristní pojem. Soudní rozhodnutí bylo mnohdy cárem papíru, na základě kterého se navrhovatel nebo žalobce nedočkal plnění. Před několika lety v souvislosti s privatizací exekucí jsme se dočkali opačného extrému. Dlužník, který nezaplatil pokutu v částce 500 korun, se dověděl, že je zabavena jeho nemovitost. Díky legislativním úpravám před několika lety se tato situace znormalizovala a jsem přesvědčen, že v tuto chvíli je většina rozhodnutí českých soudů vykonatelných.

Druhá krátká poznámka. Jaká je osobnost soudce nejen v ČR. Soudce samozřejmě zná zákony, zná judikaturu a literaturu. Nebo měl by znát. Kromě těchto nezpochybnitelných věcí bych chtěl vyzdvihnout, tak jak se mi to projevilo za mou praxi soudce i předsedy soudu, dva povahové aspekty. Jimi jsou sebevědomí a pokora. Sebevědomí je dáno tím, že soudce zná zákon, zná literaturu a judikaturu a je si jist sám sebou, že se nenechá ovlivnit. Pokora je dána tím, že soudce pokorně vzhlíží k účastníkovi v řízení, který se před ním ocitá ve velmi komplikované životní situaci. A právě ono namíchání správného poměru mezi sebevědomím a pokorou, aby ani jedno nepřevládlo, protože příliš pokory znamená, že soudce pokorně vzhlíží k účastníkovi řízení, který se před ním ocitá ve velmi komplikované životní situaci, a právě ono namíchání správného poměru mezi sebevědomím a pokorou, aby ani jedno nepřevládlo, protože příliš pokory znamená, že soudce není schopen vstoupit do lidského osudu a vůbec ho rozhodnout, právě tento poměr je nejdůležitější pro práci soudce.

Poslední moje poznámka, jaká je úloha ÚS v českém soudním systému. Jsem trestní soudce a aplikuji trestní zákon, který je založen na formálním pojetí s materiálním korektivem, který nazýváme společenskou nebezpečností, nyní společenskou škodlivostí. Znamená to, že soudce může dospět k závěru, že jsou naplněny formální znaky trestného činu, ale s ohledem na nulovou společenskou nebezpečnost se nejedná o trestný čin. Jsem zastáncem této volné úvahy, protože tím se soudce odlišuje od počítače, ze kterého, kdyby byly do něj vloženy všechny indicie, by vypadl výsledek.

Stejně jako trestní soudci, tuto možnost mají i soudci rozhodující v občanskoprávním civilním řízení. Zde tomu říkáme dobré mravy. Soudce může dospět k závěru, že smlouva je právně dokonalá, ale odporuje dobrým mravům. Setkávám se často s tím, že rozhodnutí soudu je zákonné, ale není spravedlivé. Mnoho právních teoretiků hovořilo na téma, že spravedlnost je vyšší forma, vyšší hierarchie než zákonitost. Čili ne každé zákonné rozhodnutí se zdá oprávněně účastníkům řízení a někdy i samotným soudcům spravedlivé. Soudci obecních soudů, okresních, krajských a vrchních, mnohdy nedosáhnou na to, aby jejich rozhodnutí byla jak zákonná, tak spravedlivá. A zde je podle mě nezpochybnitelná role ÚS. Pokud ÚS dospěje k závěru, že obecný soud při formálním lpění na liteře zákona porušil základní principy spravedlnosti garantované ústavou a Listinou základních práv a svobod, může toto napravit. To je i důvod, proč – s ohledem na to, co jsem již řekl – opakovaně usiluji o kandidaturu soudce Nejvyššího soudu.

Dámy a pánové, na závěr mi dovolte zopakovat to, co již bylo řečeno o pokoře a sebevědomí. Jako soudce s přiměřeným sebevědomím značnou pokorou, očekávám vaše rozhodnutí. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane doktore. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pan prezident v tuto chvíli odchází, my se vystřídáme v řízení schůze. (Přítomní povstávají.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v našem jednání, je otevřena rozprava k bodu Žádost prezidenta o vyslovení souhlasu Senátu PČR se jmenováním soudce ÚS. Do rozpravy v této chvíli nemám nikoho přihlášeného, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se zpravodaje výboru pro vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice pana senátora Jiřího Čunka, zda se chce ještě vyjádřit k návrhu. Prosím, pane senátore. Ne. Děkuji. Táži se pana senátora – garančního zpravodaje – Miroslava Antla, zda se chce ještě vyjádřit. Ne. Děkuji.

Zazněl zde tedy návrh ÚPV a výboru petičního, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu, aby se o žádosti o vyslovení souhlasu se jmenováním soudce ÚS hlasovalo tajně podle paragrafu 71 odst. 2 jednacího řádu Senátu. Kolegyně a kolegové, o tomto návrhu musíme hlasovat.

V sále je aktuálně přítomno 72 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 37.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh hlasovat tajně o kandidátovi na ústavního soudce, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 12 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro vyslovilo 65, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji vám. Uděluji slovo předsedovi volební komise. Prosím, pane předsedo.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo. Paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, před chviličkou jsme rozhodli, že o žádosti prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu PČR se jmenováním soudce ÚS budeme hlasovat stejně jako v minulosti tajně. Nyní si vás dovolím seznámit se způsobem našeho rozhodování. Před vstupem do Prezidentského salonku obdržíte po podpisu prezenční listiny hlasovací lístek, na kterém je pod pořadovým číslem 1 uvedeno jméno navrženého, to je JUDr. Jana Sváčka. Souhlas se jmenováním soudcem ÚS vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jménem navrženého. Nesouhlas pak přeškrtnutím pořadového čísla před tímto jménem. Platným hlasovacím lístkem bude ten, na kterém bude pořadové číslo 1 buď zakroužkováno, nebo přeškrtnuto křížkem. Jiný než mnou zmíněný způsob úpravy bude znamenat, že hlasovacím lístek je neplatný.

Konstatuji, že volební místnost – Prezidentský salonek je připraven pro volbu. Prosím tedy členy volební komise, aby se dostavili ihned do volební místnosti. Pro informaci předsedající schůze uvádím, že vydávání lístků k hlasování potrvá 15 minut a vyhodnocení maximálně 10 minut. Proto bych navrhl, abychom na dobu 25 minut přerušili tuto schůzi. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano. Děkuji, pane předsedo volební komise. Beru v potaz váš návrh a přerušuji schůzi do 15.15 hod.

Senátor Tomáš Kladívko:  A já bych si dovolil navrhnout, že volební komise začne vydávat volební lístky ve 14.50 hodin. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji a přeji šťastnou ruku.

(Jednání přerušeno v 14.48 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.16 hodin.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat projednáváním přerušeného bodu, kterým je Žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu ČR s jmenováním soudce Ústavního soudu.

Uděluji v této chvíli slovo předsedovi volební komise a žádám ho, aby nás informoval o výsledku tajného hlasování.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vás seznámil se zápisem z tajného hlasování k žádosti prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu ČR s jmenováním soudce Ústavního soudu – navržen JUDr. Jan Sváček – konaného dne 21. srpna 2013:

Počet vydaných hlasovacích lístků 75, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 75, počet neodevzdaných hlasovacích lístků nula.

Pro JUDr. Jana Sváčka bylo odevzdáno 30 platných hlasů. V tajném hlasování nebyl vysloven souhlas se jmenováním JUDr. Jana Sváčka soudcem Ústavního soudu.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane předsedo, a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 149

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 149. Návrh uvede ministryně spravedlnosti Marie Benešová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona, a současně ji u nás vítám. Dobrý den! Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Dobré odpoledne, vážená paní předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři. Návrh zákona, který předkládám, schválila Poslanecká sněmovna ve třetím čtení dne 17. července 2013 a byl postoupen vám k dalšímu posouzení.

Ústavně právní výbor Senátu projednal návrh zákona na své 20. schůzi dne 14. srpna 2013 a přijal usnesení č. 93, podle kterého doporučuje Senátu vrátit projednaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy uvedenými v příloze usnesení.

Jistě víte, že včera došlo k rozpuštění Poslanecké sněmovny a v důsledku tohoto rozpuštění tak hrozí, že návrh tohoto zákona nebude přijat a legislativní proces tím bude ukončen.

Tento zákon nás stál hodně úsilí a hodně práce. Dovoluji si tedy připomenout, že skutečně byl vyprecizován a stojíme si za ním. Chápeme samozřejmě návrhy a doporučení, které ústavně-právní výbor dal. Určitě je i přijímáme a snažíme se dospět k nějakému kompromisnímu stanovisku.

Vězeňská služba ve spolupráci s legislativním odborem připravila tento návrh zákona vlastně v souladu s tím, co bylo doporučováno. A myslím si, že společným úsilím bychom mohli tento zákon nějakým způsobem elegantně ukončit a že by se tedy mohl dostat do provozu, tak jak nás vlastně žádá i EU, která poukazuje na jeho důležitost.

Myslím si, že tyto pozměňovací návrhy jsou důležité, ale jsou to v podstatě technikálie a nejsou zas tak nezbytné, aby v situaci, kdy byla rozpuštěna Poslanecká sněmovna a ukončen legislativní proces, aby tento zákon padl pod stůl. A domnívám se, že by to byla škoda, protože je na něm rok a půl skutečně velice pečlivé práce.

S tímto návrhem zákona – to jenom předesílám – souhlasí nejvyšší státní zástupce, ochránkyně lidských práv, výbory proti mučení OSN a EU.

Dovolila bych si ještě připomenout stěžejní body, v čem tento zákon považuji za moderní a kdy si myslím, že pomůže v rámci dalšího výkonu vazby a výkonu trestu.

Sleduje především skutečnost, že vazba bude důstojná, nebude ponižující, že zde budou respektovány hygienické podmínky vězňů. Bude tady více kontaktů s rodinou, návštěv, návštěvy tady budou i bez sluchové, eventuálně zrakové kontroly, což je také posun k lepšímu. Bude umožněno telefonování obviněným s rodinnými příslušníky, na což, jak víte, je v současné době často poukazováno s různými kauzami. Bude tady možnost odděleného navštěvování, zavádí se možnost pracovat i u obviněných, což je také důležité, protože oni se tam v podstatě nudí a je potřeba je nějak vytížit a je na to poukazováno z různých stran.

Postupné rozšiřování vazby bude se zmírněným režimem. Budou zde specializovaná oddělení pro příslušníky ozbrojených sborů, což je důležité pro vojáky a strážníky.

Mám-li to tedy shrnout, velmi vás žádám, abyste znovu posoudili všechny možnosti, které máte, a byla bych velmi potěšena, abyste tento zákon skutečně schválili, tak jak Poslanecká sněmovna doporučila. Velmi vám děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní ministryně, a požádám vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 149/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Vážená paní ministryně začala neobvykle a prokázala tím, že byla státní zástupkyní, protože hned na začátku se vypořádávala s našimi pozměňovacími návrhy, to znamená s pozměňovacími návrhy ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, které máte před sebou.

Nejprve jako obvykle se vyjádřím k legislativnímu procesu, a to jsou stručná konstatování, jak mám před sebou, a můžete si všimnout a nejsou to listiny, které by nesouvisely s těmito našimi návrhy, velmi podrobné odůvodnění pozměňovacích návrhů, to znamená skutečně dopracování i legislativně technických připomínek a připomínek takových, o kterých my právníci jsme schopni debatovat, jestli slovíčko "zpravidla" nám nepřesunuje někam jinam celý zákon, resp. konkrétní ustanovení předmětného či inkriminovaného zákona.

Pokud jde o naše 93. usnesení, tady je, jak bylo konstatováno:

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání návrhu na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Miroslava Antla,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby informoval pana předsedu horní komory Parlamentu ČR

Jsme samozřejmě ve fázi, kdy předpokládáme, že se definitivně rozpustila dolní komora Parlamentu ČR a kdy nejen že poslanci ukázali, že to skutečně, ač já osobně jsem tomu příliš nevěřil, myslí vážně a že záleží na panu prezidentovi, jak rozhodne dále, to už tady říkal pan místopředseda Senátu Zdeněk Škromach.

A já budu přistupovat k tomu tak, že v podstatě vracet Poslanecké sněmovně neexistující s pozměňovacími návrhy by možná připadalo hloupé. To znamená, že se nacházíme ve stádiu rozhodování o tom, zda schválit či zamítnout. A v tu chvíli se můžeme bavit o tom, jestli – řeknu to slovo, neexistuje asi – "gativa" převažují negativa, zdali my tedy řekneme ano, tento zákon, resp. novela je výborná a přináší skutečně nápravu stávající situace a implementaci evropské směrnice, či zda opravdu budeme dbát a bdít jako obvykle, jako by měla tak činit, a já jsem hrd a pyšen na to, že horní komora Parlamentu ČR přistupuje k zákonům, které jsou nám předkládány a že se nebojíme zamítat, nebojíme se vracet s pozměňovacími návrhy, nebojíme se opravovat, napravovat atd.

V tuto chvíli jsem poněkud rozpačitý z toho důvodu, že jsem vlastně řekl, že existují dvě kritéria. A vážím si samozřejmě názoru vážené paní ministryně, vážím si velmi názoru nejvyššího státního zástupce pana JUDr. Pavla Zemana, kterého jsem krátce předtím kontaktoval a který přezkoumává v současné době a říká: Ano, my tam asi zásadní problémy nemáme, kromě těch, které jsme vytkli. A když se podíváte na naše pozměňovací návrhy, tak je to skutečně precizace textu, který nám byl předložen. A já v tuto chvíli moc děkuji i zde přítomnému panu Dr. Chaloupkovi, který projevil jako obvykle svoji trestněprávní zdatnost a vlastně mi velmi pomohl i v další argumentaci.

Pokud se tedy podíváme na to, co máme před sebou, tak vlastně mně tam vadí slovo "zpravidla". Mluvil jsem předtím s váženou paní ministryní, mluvil jsem i s jejím prvním náměstkem panem Dr. Volákem a ten mě ubezpečil rovněž o tom, že se to, lidsky řečeno, "dá dohnat". To znamená, že v dalších předpisech slůvko "zpravidla" nebude, že už bude řečeno, že jednoznačně to bude tak a tak. Jde mi třeba o diferenciaci mezi odsouzenými, resp. obviněnými ve vazbě, to znamená, jestli zpravidla ředitel věznice může rozhodnout o tom, jestli bude vedle sebe pachatel zvlášť závažného úmyslného zločinu s ohrožením výjimečného trestu odnětí svobody třeba s pachatelem nedbalostního trestného činu, resp. přečinu.

Diskutovali jsme o tom velmi i na ústavně-právním výboru Senátu Parlamentu ČR a v tuto chvíli chci věřit tomu, že prostě to tak nebude a že ředitelé věznic to nedopustí. Nejméně dvě třetiny senátorů, protože předpokládám, že někteří, a vidím je i před sebou, se vrátili, to znamená, že obnova Senátu sice byla, ale není to úplně jedna třetina, jste byli přítomni tomu, když já jsem se velmi pozastavil a díky většině z vás, a tehdy takřka všech jsme zamítli poslanecký návrh, který rovněž manipuloval s pravomocemi ředitelů věznic. A dnes ředitelé věznic, i když pan prezident Václav Klaus tehdy jej rovněž odmítl podepsat, my jsme návrh zamítli a poslanci samozřejmě čekali několik dní, až se jich sejde 101 na to, aby naše zamítavé hlasování přehlasovali.

Já jsem tehdy říkal, že je nepřípustné, aby ředitel věznice bez kontroly soudu, tato kontrola soudu, když se podíváte do zákona, je dnes formální, sám rozhodl o tom, že vlastně pachatel přečinu, a přečin zní něco jako přestupek, ale když se podíváte, tak přečinem jsou i jednání, které lidsky budeme pokládat takřka za zločin, a aby klidně týden po nástupu odsouzeného prohlásil, že on je připraven na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody za přečin.

A soud to může zamítnout pouze tehdy, když vyvrátí to přesvědčení ředitele. To znamená, že bude argumentovat tím, že odsouzený není schopen se napravit, což si nedovedu představit.

Víte, já každou novelu – a to už je, jak jeden z mých kolegů řekl, že se ve mně projevuje prokurátor, ano, státní zástupce tedy říkám se ve mně projevuje, že nechci dopustit to, aby ředitelé věznic zase mohli nekontrolovaně rozhodovat o tom, co se bude dít ve výkonu trestu, ve výkonu vazby. Vy si můžete vzpomenout, a vážená paní ministryně si to velmi dobře pamatuje, když se měnili prokurátoři ve státní zástupce, nikoli personálně, ale novým jmenováním, tak vlastně všechny ty možnosti – a já tomu vždycky říkám povinnosti, to znamená dozor nad výkonem vazby a nad výkonem trestu odnětí svobody, tak byl pryč. Byl odpárán a byl to jakoby nekontrolovatelný dozor. Dneska se všem státním zástupcům nebo státním zastupitelstvím ta kontrola vrací.

Proč tak rozvláčně mluvím? Je to z toho důvodu, že stále, když mluvím, tak sám sebe poslouchám a sám se přesvědčuji, jaký přednést návrh. Návrh ústavně-právního výboru byl jasný, byl zřejmý, ale v tuto chvíli je zřejmě asi lichý, protože skutečně návrh je na to, zdali schválit či zamítnout. A jako garanční zpravodaj zatím nepřednáším žádný další návrh, než máte před sebou, ale budu se klonit spíše k tomu schválit. Možná i proto, že je tady vážená paní ministryně spravedlnosti, zrovna tato. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane kolego, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu Senátu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, otevírám tedy obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaromír Štětina:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážená paní ministryně, dámy a pánové. Já nemám s věznicemi velkou zkušenost, ale se třemi mám. První z nich je internační tábor pro boat people a uprchlíky z kontinentální Číny, Hongkongu, který jsem jako novinář, když jsem tam žil, často navštěvoval. Já vám potom vysvětlím, proč se o tom zmiňuji.

Druhá věznice, se kterou mám zkušenost, je věznice v tureckém městě Malatye, v níž jsem dlouhou řadu týdnů seděl jako odsouzený. Také vysvětlím, proč ji zmiňuji.

A třetí vesnice je naše kartouza ve Valdicích, kam čas od času jezdím přednášet vězňům, protože důstojný pan Aleš Jaluška, můj starý kamarád, je tam vězeňským knězem. Já tam jezdím s vězni diskutovat.

A proč srovnávám tyto tři věznice? Kdybych si měl vybrat, kde chci sedět, tak si vyberu ten internační tábor v Hongkongu. Co do úrovně v uvozovkách služeb předstihuje velice řádově tu věznici ve Valdicích. A kdybych si měl vybrat mezi Valdicemi a tou tureckou kartouzou v Malatyi Kemala Atatürka, tak můžu říci, že v té strašné turecké věznici, kterou jistě znáte z toho slavného amerického filmu The Night Express byly některé přístupy k vězňům mnohem benevolentnější a řekl bych humánnější, než jsou ve věznicích u nás.

Já si myslím, že je potřeba ten zákon podpořit. Je to europeizace toho zákona a skutečně přináší některé velmi významné novinky. Např. to, že se odsouzený může obrátit okamžitě do jednoho dne telefonem na svého advokáta. Což dříve nemohl. Je tam velice jasně určeno, že ten kontakt s blízkými, to znamená s rodinou, s manželkami, bude častý. Bude si sice muset ten telefon zaplatit, ale může býti. Je tam vlastně umožněno i to, co novináři tak často diskutovali, když se ten zákon tvořil, jestli manželé se můžou v soukromí v té věznici stýkat. I toto je tam, ne přímo, ale jaksi benevolentně, je v tomto návrhu zákona zodpovězeno.

Čili já souhlasím s paní ministryní, že to nebezpečí, že by ten zákon nehumanizoval naše vězeňství, tady trvá a prosím vás, abyste pro něj zvedli v ruku v tom znění, jak přišel z Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda chce vystoupit ještě někdo další v rozpravě? Ano, přihlášen je pan senátor Vladimír Dryml. Prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, paní ministryně, vážené senátorky, senátoři. Já bych se také rád připojil k tomu, abychom podpořili tento zákon, protože přispěje k určité humanizaci vazby, která je velkým zásahem do osobnostních práv každého. Možná, že umožní i určité zaměstnávání vězňů a je tady i problém takový, když jsou do vazby umístěni i lidé, ať už třeba příslušníci policie nebo jiných ozbrojených složek, kde kdyby byli umístěni do vazby s normálními lidmi, odsouzenými za jiné trestné činy, tak může dojít k některým problémům v těch věznicích. Takže se domnívám, že to je krok správným směrem, a proto doporučuji, abychom podpořili tento zákon a schválili. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Ptám se, jestli ještě někdo chce vystoupit? Nikoho nevidím. Zachytila jsem tedy, pane senátore, že jste dal návrh na schválení toho zákona? Ano. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit v rozpravě? Nikoho takového nevidím, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se paní navrhovatelky, paní ministryně, chce se vyjádřit v rozpravě? Prosím, máte slovo.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Já bych chtěla poděkovat za velkorysý postoj, co tu slyším, a skutečně ta situace je mimořádná tím, že byla rozpuštěna Poslanecká sněmovna. A chci tady jenom slíbit za to ministerstvo, že zapracujeme ty připomínky, co měl ústavně-právní výbor v těch prováděcích vyhláškách o výkonu trestu a výkonu vazby. Což tedy by se dalo takto vyřešit a myslím, že bychom všichni byli spokojeni. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní ministryně, pane garanční zpravodaji, prosím, vyjádřete se k rozpravě.

Senátor Miroslav Antl:  Určitě ano. Vážená paní předsedající, vy jste slyšeli můj poněkud rozpačitý přístup a náznak toho, že se blížím k návrhu na schválení. Pokud nezazněl úplně jasně pro protokol, tak říkám, ano, v tuto chvíli navrhuji, abychom schválili ve znění, které nám bylo postoupeno Poslaneckou sněmovnou a zejména je to po vyjádření jednak obou vážených pánů senátorů, ale paní ministryně spravedlnosti, protože já nemám, znám ji historicky krátkou dobu, samozřejmě, takže ona dostojí svému slibu a že skutečně v dalších předpisech se ty legislativně technické nedostatky napraví. A jinak si myslím, že vážená paní ministryně spravedlnosti je tady poprvé, takže si i zaslouží, aby byla úspěšná. Takže to je můj návrh.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Právníka překvapuje takovýto argument. Já jenom pro pořádek, návrh schválit padl v rozpravě, kde musí zaznít, protože jinak je nehlasovatelný, od pana senátora Drymla. Tento návrh tedy padl. My o něm můžeme dát hlasovat. Já svolám všechny k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 70 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 36. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 13 se ze 73 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro vyslovilo 63, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji paní ministryni a blahopřeji k tomu úspěchu. Děkuji garančnímu zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem našeho programu je bod, kterým je

 

Zelená kniha o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v Evropě v dodavatelském řetězci v oblasti potravinového a nepotravinového zboží

Tisk EU č. K 037/09

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K37/09, K37/09/01 a K37/09/02. Prosím opět paní ministryni spravedlnosti, paní Marii Benešovou, aby nás seznámila s těmito materiály. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Vážené senátorky, vážení senátoři, paní předsedající. 31. ledna 2013 přijala Evropská komise Zelenou knihu o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v Evropě v dodavatelském řetězci v oblasti potravinového a nepotravinového zboží, kterou zahájila veřejné konzultace k tomuto tématu.

Nekalými praktikami tohoto druhu, které se výrazně odchylují od poctivého obchodního jednání a jsou v rozporu s dobrou vírou a poctivým obchodním stykem. Nekalé obchodní praktiky obvykle v situaci nerovnováhy vnutí silnější strana straně slabší a mohou existovat na jakékoli straně vztahu mezi podniky a v každé fázi v dodavatelském řetězci. Podle komise nekalé obchodní praktiky mohou mít nepříznivý dopad na hospodářství EU. Zejména na dodavatelský řetězec mezi podniky v oblasti potravinového a nepotravinového zboží. Komise uvádí, že takovými praktikami může být dotčena investiční inovační kapacita společnosti.

Roztříštěné vnitrostátní předpisy mohou podle komise na to představovat další překážku v přespolních nákupech a distribuci na jednotném trhu. Zelená kniha obsahuje předběžné posouzení předmětné problematiky ze strany komise a otevřela veřejné konzultace, které měly pomoci získat další informace a zjistit, jaké jsou názory zainteresované veřejnosti ohledně možností politiky na úrovni Unie. Tyto konzultace trvaly do 30. dubna 2013. Na základě vyhodnocení došlých příspěvků hodlá komise v brzké době oznámit svůj další postup.

Vláda České republiky zaslala komisi svoje vyjádření. Na jeho přípravě se spolu s ministerstvem spravedlnosti podílela ministerstvo zemědělství, ministerstvo průmyslu a obchodu. Zohledněno bylo stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a ministerstvo spravedlnosti mělo v procesu přípravy v podstatě roli moderátora, který se snažil o smíření částečně rozdílných pohledů obou daných zúčastněných resortů. Domníváme se, že výsledný text vyjádření je rozumným a vyváženým kompromisem.

Dovolte mi krátce vyzdvihnout několik základních sdělení obsažených v zaslaném vyjádření.

Vláda se ztotožnila s vymezením pojmu nekalé obchodní praktiky v Zelené knize. Ocenila Zelenou knihu jako užitečný výchozí materiál k diskusi k tomuto tématu, který může plnit funkci potřebného jednotícího metodického základu k diskusi. Stěžejním sdělením České republiky je, že daná problematika by s ohledem na rozdílnost podnikatelského prostředí a hospodářských podmínek v každém státě měla být řešena primárně na úrovni členských států.

Bylo zdůrazněno, že Česká republika se nebrání diskusi o přijetí opatření na úrovni EU v těchto oblastech. Přijetí by musela předcházet identifikace a prokázání dostatečně závažných překážek. Dovoluji si závěrem připomenout, že ministerstvo spravedlnosti se ztotožňuje s usneseními k tomuto materiálu obou výborů Senátu, kdy byl materiál projednán, tedy výboru pro hospodářství, zemědělství, dopravu a výboru pro záležitosti Evropské unie. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní ministryně, a opět vás požádám, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K37/09/03. Zpravodajem výboru je pan senátor Antonín Maštalíř, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Antonín Maštalíř:  Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, paní senátorky a páni senátoři.

Já budu ve své zprávě velice stručný, protože paní ministryně v podstatě všechno ve zprávě již řekla. Já bych jenom shrnul, že daná materie byla tedy projednaná ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a zároveň i ve výboru pro záležitosti EU, ve kterém mám tu čest pracovat. V podstatě jsme v našem výboru převzali stanovisko s výborem VHZD, protože to je činnost, kterou se v podstatě on může velmi podrobně zabývat, protože ta materie je vyloženě pro tento výbor šitá.

Paní ministryně tady řekla, že v dané oblasti, já to jenom doplním, bylo celkem položeno 25 otázek s cílem obdržet od aktérů konkrétní návrhy na omezení, případně řešení nekalých praktik. My všichni, jak tady sedíme, v poslední době jsme se mohli setkat s řadou takových různých nekalých praktik v obchodním řetězci, když se třeba vydávalo koňské maso za hovězí maso a nebo v některých výrobcích se vyskytly přísady, které tam nemají co dělat.

Já bych to uzavřel tím, že bych vás hned teď přímo seznámil s návrhem usnesení. Naše usnesení je doplněno řadou doporučení, které konkretizují danou problematiku velmi detailně. A ještě jednou bych zdůraznil, že opravdu jsme z větší části vycházeli z podrobného stanoviska výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který tuto problematiku velmi detailně rozpracoval.

Nyní vás seznámím s usnesením z naší 14. schůze, která se konala 2. července 2013. Je to senátní tisk K37/09. Po úvodní informaci Zuzany Fišerové, vrchní ředitelky sekce mezinárodních vztahů ministerstva spravedlnosti, s přihlédnutím ke stanovisku výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a zpravodajské zprávě senátora Antonína Maštalíře a po rozpravě výbor:

1. přijímal v Zelené knize o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v Evropě v dodavatelském řetězci v oblasti potravinového a nepotravinového zboží doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

2. doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k Zelené knize o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v Evropě v dodavatelském řetězci v oblasti potravinového a nepotravinového zboží vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem.

3. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Antonína Maštalíře.

4. pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Krejču, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Já bych vám jenom, protože nechci samozřejmě ta doporučení číst, je jich tady hodně, řekl jedno z těch nejdůležitějších, kdy za I.2. máme pokládat téma nekalých obchodních praktik v dodavatelském řetězci za zcela zásadní s ohledem na dopad těchto praktik na dodavatele. Např. zemědělce a výrobce potravin prostřednictvím neustálého tlaku na snižování jejich obchodních marží, což může v konečném důsledku negativně dopadat i na samotné spotřebitele v podobě klesající kvality nabízených výrobků. To je to, s čím jsem vás tam předtím v kostce seznámil, co se momentálně na našem trhu děje. Takže tolik ode mě a děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a také vás požádám, abyste se posadil u stolku zpravodajů a sledoval rozpravu, k níž potom zaujmete stanovisko. Dále tento senátní tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A pan senátor Jan Hajda nás seznámí se stanoviskem tohoto výboru.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, vážení kolegové a kolegyně. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se v červenci zabýval tímto tiskem a musím říci za náš výbor, že jsme byli trochu zklamáni nekonkrétností. Dle našeho názoru se jednalo o zjišťování ze strany Evropské komise, jaká je v jednotlivých zemích skutečná situace v této oblasti.

Já bych chtěl poděkovat všem kolegyním a kolegům, kteří v roce 2009 pomohli schválit zákon o významné tržní síle, kterým jsme již ty nekalé praktiky řešili. Já bych jenom krátce zhodnotil, poněvadž toto jsme promítli do toho stanoviska k Evropské komisi, jak vypadá situace. Existence zákona má jednoznačně pozitivní vliv na chování řetězců, kdy lze konstatovat, že se toto chování viditelně zlepšilo. Došlo především k tomu, že je dodržována doba splatnosti 30 dnů, což zaregistrovali téměř všichni dodavatelé vstupující do obchodních vztahů s řetězci.

Zároveň u pekařského zboží zmizely tzv. vratky, které zákon zakazuje a řetězce se tak o zbylé zboží musí postarat samy na své vlastní náklady. Jako třetí pozitivum lze vnímat i skutečnost, že došlo ke snížení letákových akcí u zboží, které bylo nejčastěji nabízeno za podnákupní ceny. V této souvislosti je nutné zmínit také fakt, že výše uvedená pozitiva nevnímají pouze malí a střední dodavatelé, ale dotýkají se všech, i těch, kteří mají určité postavení na trhu a určitou vyjednávací pozici, a to napříč sektory. Především uzákoněním doby splatnosti jsme zlepšili situaci všech dodavatelů na českém trhu.

Problémem spojeným s vymáháním zákona je přístup našeho Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Jenom např. Potravinářská komora zaslala na tento úřad více než několik desítek podnětů, které stále zůstávají bez adekvátní odezvy. Stále však od zahájení prvních řízení u společnosti např. Ahold, Kaufland nedošlo ke konkrétním závěrům a v některých případech byla dokonce uložená pokuta předsedou úřadu zrušena. Jednoznačně v tomto směru úřad nestojí na straně českých podnikatelů.

Tolik tedy ta situace, z které jsme vycházeli. Některá ta doporučení již řekl pan senátor Maštalíř, takže pokud se týká výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, my vítáme zájem Evropské komise o působení obchodních řetězců a jejich dopad na dodavatelsko-odběratelské vztahy v členských státech EU a považujeme zahájení veřejné konzultace za důležitý krok, který by měl zmapovat názory zúčastněných stran týkající se případně další regulace této problematiky na úrovni. Popisujeme výhody zákona o významné tržní síle tak, jak jsem hovořil. S čím nesouhlasíme, to je s kritickým postojem Evropské komise vůči tzv. teritoriálnímu omezení nabídky, tj. závazku obchodního řetězce nabízet místní produkty. Neboť regionální produkty, které jsou tímto způsobem podporovány, mají často lepší chuťové a výživové vlastnosti, jejich zpracování a příprava méně zatěžují životní prostředí, jsou čerstvější a také podporují zaměstnanost v místě prodeje. V podstatě je to obdoba farmářských trhů, které jsou v naší republice potravináři, zemědělci zavedeny a jsou velice oblíbené.

Doporučujeme navrhnout, aby se Evropská komise při vypracování případné úpravy problematiky nekalých obchodních praktik v dodavatelském řetězci v co největší míře inspirovala českým příkladem.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane předsedo výboru, otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se paní ministryně, zda se chce vyjádřit? Ještě máte možnost. Ne. Děkuji. Pane garanční zpravodaji, chcete ještě něco dodat, vyjádřit se? Prosím, máte slovo.

Senátor Antonín Maštalíř:  Děkuji. Vyjádřit ani ne, ale já bych byl rád, abyste hlasovali o našem doporučení a podpořili ho. Jinak bych chtěl poděkovat panu Hajdovi, protože opravdu to detailně ještě rozvedl. Takže tolik ode mě.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano. Děkuji, pane zpravodaji. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Všechny svolám.

Aktuálně je přítomno v sále 69 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 35. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh usnesení, tak jak nám ho předložil pan senátor Maštalíř.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 14 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 59, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji oběma zpravodajům, děkuji paní ministryni a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o podpoře volného pohybu občanů a podniků zjednodušením přijímání některých veřejných listin v Evropské unii a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012

Tisk EU č. N 065/09

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N65/09 a N65/09/01. Prosím opět paní ministryni spravedlnosti Marii Benešovou, aby nás seznámila s těmito materiály. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Vážené senátorky, vážení senátoři, paní předsedající, dovolte mi představit další legislativní návrh, který je v současné době projednáván orgány Evropské unie.

26. dubna 2013 předložila Evropská komise nový návrh nařízení, jehož cílem je zjednodušit uplatňování některých typů veřejných listin v EU a tím snížit administrativní zátěž občanů a podniků v EU. Návrh počítá se zavedením těchto opatření: 1. zrušení povinnosti ověřování některých typů veřejných listin pro použití v jiném členském státu, 2. omezení povinnosti předkládat ověřené kopie a ověřené překlady listin, 3. zavedení standardizovaných unijních formulářů pro některé matriční události – narození, úmrtí, uzavření manželství či registrovaného partnerství. A pro status společnosti a oprávnění jménem společnosti jednat.

Tyto formuláře by měly být pouze alternativou k národním dokladům, vydávanou na žádost občanů či společností. Národní doklady by nadále měly zůstat být zachovány. Navrhovaná opatření jsou doplněna mechanismem administrativní spolupráce, který umožňuje ověřit autenticitu veřejné listiny v konkrétním případě, vzniknou-li o tom důvodné pochybnosti. Hlavním komunikačním kanálem by měl být tzv. IMI systém, který vyvíjí Evropská komise a který v současné době funguje v oblasti směrnice o službách a uznávání kvalifikací.

Tento systém umožňuje elektronickou komunikaci prostřednictvím standardizovaných otázek a odpovědí, čili zapojené orgány mohou komunikovat v národních jazycích. Působnost návrhu je limitována pouze ne taxativně, na některé taxativně vyjmenované typy listin, s tím, že do budoucna, pokud se tento mechanismus osvědčí, by mohly být zahrnuty další typy listin a vypracovány unijní formuláře pro další situace.

V obecné rovině velmi pozitivně hodnotíme snahu o zefektivnění a zjednodušení volného pohybu veřejných listin v Evropské unii. V této oblasti občané a podniky skutečně čelí mnohdy zbytečným administrativním požadavkům, které pro ně představují nezanedbatelnou finanční i časovou zátěž. Jak Česká republika upozorňovala i v rámci komunikačních procedur, které předcházely předložení návrhu, je důležité mít dostatečné záruky, které v maximální možné míře zabrání předkládání padělků veřejných listin. Z toho důvodu považujeme za velmi důležité zakotvit účinně fungující mechanismus spolupráce mezi dotčenými orgány.

Zároveň budeme usilovat o vyjasnění a zlepšení některých ustanovení návrhu, která by v praxi mohla působit potíže. Jedná se např. o navrhované omezení povinnosti předkládat ověřené překlady veřejných listin. Celkově návrh považujeme za užitečný, má potenciál skutečně ulehčit život občanů a podniků v EU.

Dovolte mi tedy závěrem zdůraznit, že se můžeme plně ztotožnit s doporučeními senátního výboru pro záležitosti EU, které jsou přílohou usnesení tohoto výboru č. 136, přijatého jeho 14. schůzí 2. července 2013. To je v podstatě všechno, s čím jsem vás chtěla seznámit, a děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní ministryně, a ještě jednou vás požádám, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N65/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Táborský, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Josef Táborský:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, milé kolegyně, kolegové.

Paní ministryně v důvodové zprávě prakticky plnohodnotně vystihla celou tu problematiku po věcné obsahové stránce, přínosy, kterých by mělo být dosaženo, ale zároveň i upozornila na některá rizika. Tudíž já k tomu prakticky nemám co dodat a dál rozšířit. Tyto jednotlivé otázky jsou zahrnuty v doporučení výboru, který máte k dispozici.

Tudíž se omezím pouze na to, abych vás seznámil s návrhem usnesení. Výbor pro záležitosti Evropské unie projednal tento tisk na 14. schůzi 2. července tohoto roku. Po úvodní informaci Zuzany Fišerové, vrchní ředitelky sekce mezinárodních vztahů ministerstva spravedlnosti, zpravodajské zprávě senátora Josefa Táborského a po rozpravě výbor přijímá k návrhu nařízení Evropského parlamentu a rady o podpoře volného pohybu občanů a podniků zjednodušením přijímání některých veřejných listin v EU a o změně nařízení EU č. 1024/2012 doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu nařízení Evropského parlamentu a rady o podpoře volného pohybu občanů a podniků zjednodušením přijímání některých veřejných listin v EU a o změně nařízení EU 1024/2012 vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. Určuje zpravodajem pro jednání na schůzi senátora Josefa Táborského a pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Krejču, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se paní ministryně, zda chce ještě něco dodat? Ne, děkuji. Pan zpravodaj, předpokládám, také ne. Můžeme tedy zahájit hlasování o návrhu usnesení tak, jak bylo předloženo.

Aktuálně je přítomno 69 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 35. Budeme hlasovat o návrhu usnesení výboru pro záležitosti Evropské unie k tomuto projednávanému evropskému tisku. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 15 se ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji paní ministryni, děkuji panu zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím. Paní ministryně se pro dnešek s námi loučí, takže jí popřeji hezký den. A my budeme pokračovat

 

Návrh zákona o směnárenské činnosti

Tisk č. 140

návrhem zákona o směnárenské činnosti. Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 140. Návrh uvede ministr financí Jan Fischer, kterému tímto uděluji slovo. Prosím, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Jan Fischer:  Dobré odpoledne, paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Dovolte, abych vám ve stručnosti představil vládní návrh zákona o směnárenské činnosti. Cílem předkládaného zákona je především zvýšení průhlednosti směnárenských obchodů. Návrh zákona detailně upravuje požadavky na kurzovní lístek, předsmluvní informační povinnost nebo povinnost vydat klientovi doklad o provedení směnárenského obchodu. Tato úprava má zajistit, aby klienti uzavírali směnárenské obchody při plné znalosti podmínek, které směnárna nabízí. Není samozřejmě žádným tajemstvím, že se tím reaguje na praxi některých méně poctivých směnáren, které zneužívají skutečnosti, že zejména zahraniční turisté se v jejich nabídkách obtížně orientují.

Návrh zákona dále upravuje, kdo může provozovat směnárenskou činnost. Vedle bank a družstevních záložen počítá i nadále s nebankovními provozovateli směnárenské činnosti, které označuje jako směnárníky. Návrh zákona stanoví požadavky, které musí směnárníci splnit, aby od České národní banky získali potřebné povolení. V tom se návrh nijak výrazně neliší od dosavadní právní úpravy v devizovém zákoně.

Předložený návrh vyjímá regulaci směnárenské činnosti z devizového zákona a upravuje tuto problematiku samostatným zákonem. Toto řešení vychází z úvahy, že cílem regulace směnárenské činnosti by měla být především ochrana klientů, jimž jsou směnárenské služby nabízeny či poskytovány. Naopak souvislost s devizovým hospodářstvím a s dalšími otázkami, které jsou upraveny v devizovém zákoně, je současnosti spíše jen vzdálená. Proto bylo cílem předkladatele vytvořit samostatný zákon, který by směnárenské služby upravil obdobně, jako je tomu u jiných finančních služeb, a to právě s důrazem na ochranu klientů.

V souvislosti s tímto návrhem zákona je přirozeně nutné novelizovat i některé další právní předpisy a ty změny obsahuje změnový zákon, který bude činit další bod vašeho programu a představím vám ho, nebo uvedu ho samostatně. Stručně řečeno, větší komfort a větší vstřícnost vůči uživatelům služeb směnáren, větší průhlednost, větší jistota klientů, že s nimi nebude zacházeno divným způsobem, což se přece jenom občas děje. Druhá věc je vyjmutí této problematiky dosud rozptýlené v různých partiích devizového zákona a sjednocení právní úpravy, scelení do jednoho samostatného zákona o směnárenské činnosti.

Dámy a pánové, to je na úvod vše. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal ÚPV. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 140/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Tomio Okamura. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 140/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Strnad:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové, dle mého názoru jde o bezkonfliktní návrh zákona, hlavním důvodem jeho předložení je úprava poskytování směnárenských služeb a shrnutí do jedné právní úpravy. V návrhu zákona ve veřejnoprávní části se upravuje již existující kategorie provozovatele směnárenské činnosti, tedy směnárníka, která je podrobena určitým podmínkám. Dále se upravují soukromoprávní vztahy při poskytování směnárenských služeb, jak již bylo řečeno, jak má vypadat kurzovní lístek, předsmluvní informační povinnost, vydání dokladů o provedení směnárenského obchodu atd. Tato úprava se bude vztahovat na všechny kategorie osob, které mají oprávnění poskytovat směnárenské služby.

Ještě bych doplnil o zprávu, jakým způsobem probíhal proces ve sněmovně. Zde ve třetím čtení, které se konalo 17. 7., byl návrh schválen, z přítomných 162 poslanců bylo pro tento návrh 113, 7 poslanců bylo proti.

Seznámil bych vás tedy s usnesením VHZD, a to konkrétně s usnesením č. 132 ze 17. schůze konané 20. srpna 2013 k návrhu zákona o směnárenské činnosti.

Po úvodním slově zástupce předkladatele Radka Urbana, náměstka ministra financí ČR, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Jaromíra Strnada,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Pan zpravodaj ÚPV Okamura zde není přítomen, ale mám informaci, že zpravodajskou zprávu za výbor přednese sám předseda tohoto výboru pan senátor Miroslav Antl. Prosím, pane předsedo.

Senátor Miroslav Antl:  Já moc děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, jenom stručně. Já jsem skutečně dostal důvěru od pana senátora Tomio Okamury, abych přečetl usnesení, které on prosadil v našem výboru. Máte-li ho před sebou, tak stačí říct, že to je naše 86. usnesení.

I. Doporučuje vám schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

II. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci senátora Tomio Okamuru a mě coby předsedu ÚPV Senátu PČR, abych o tomto našem rozhodnutí zpravil pana předsedu Štěcha, což jsem učinil.

Děkuji za vaši pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu Senátu návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím. Otevírám tedy rozpravu. Jako první se do rozpravy přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, senátorky, senátoři. Já bych se chtěl zeptat. Povolení k činnosti směnárníka § 6, pane ministře, tam se píše, že ČNB udělí povolení k činnosti směnárníka žadateli – upozorňuji, že to jsou fyzické i právnické osoby, podnikající – který je důvěryhodný. Kdo tedy bude ověřovat tzv. důvěryhodnost a podle jakých kritérií? A tuto důvěryhodnost musí splňovat i vedoucí osoby, a nejlepší je, i skuteční majitelé žadatele. U některých akciových společností není známo, kdo je majitelem a není povinností sdělovat, kdo drží ty akcie. Jak se to tedy bude prověřovat, protože tady ukládáme povinnost danou zákonem. Na druhé straně v § 15, kde jsou informační povinnosti vůči ČNB – rozsah, formu, lhůty a způsob poskytování informací stanoví prováděcí právní předpis. Tak my tady něco ukládáme, mělo by to být dáno zákonem, prováděcí předpis nemáme, a máme tady něco schvalovat. Tak jak je to, pane ministře?

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Dále v rozpravě vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, já mám pouze dvě takové připomínky, které mi nebrání, abych zákon jako celek podpořil, ale využiji toho, že je přítomen pan ministr a případně mu ty připomínky předám, aby, až se bude dělat případná novela zákona, na ně bylo pamatováno.

Připomínky se týkají § 13, který se nazývá Informace před provedením směnárenského obchodu. Týkají se přímo praktické činnosti směnárníků. § 13 v odst. 1 říká, že provozovatel sdělí zájemci, což je klient, s dostatečným předstihem před uzavřením tohoto obchodu informace uvedené v odst. 2.

A tyto informace musí být zájemci sděleny v textové podobě určitě a srozumitelně alespoň v českém a anglickém jazyce. První věc je, že dle mého názoru není jasné, co je v textové podobě, případně bych chtěl na panu ministrovi, aby to vysvětlil, zda to stačí tím způsobem, že to klient uvidí na obrazovce terminálu, jestli to už je textová podoba, nebo není, nebo zda textová podoba je pouze materiál vyhotovený písemně.

Pokud budu předpokládat, že případně stačí i obrazovka, tak informace, které se má klient dozvědět, jsou trojího druhu. První informace jsou informace o provozovateli, kde se chce, aby směnárník provozovatele informoval v předstihu o obchodní firmě nebo názvu anebo jméně a popř. jméně a příjmení, adrese sídla a třetí věc je identifikační číslo osoby. Můj názor je, že kdyby navrhovatel zákona více nad tím zákonem hloubal, že nebyl žádný problém, aby tyto povinnosti, které jsou součástí odstavce dvě pod písmenem a) byly zapracovány do § 10 odst. 3, kde je napsáno, co musí provozovna obsahovat. Musí být označena obchodní firmou nebo jménem a příjmením anebo názvem provozovatele a paradoxně tam nejsou ty další věci, které potom stejně směnárník musí sdělovat, a kdyby to bylo zařazeno do označení provozovny, tak tím pádem je to zajištěno a problém, jak to potom směnárník má udělat, nemusí on vymýšlet. On to stejně zřejmě tak udělá, že to dá k označení provozovny, ale už je to na jeho libovůli a bude to prostě nejednotné.

Podobně je to s částí c) odst. 2 paragrafu 13, kde zájemce má dostat jednak informace o právu zájemce podat stížnost orgánu dohledu a název adresa sídla tohoto orgánu. To se má dozvědět v rámci té operace. A druhou věc, kterou se má dozvědět v rámci operace, to znamená té směny, je informace o právu zájemce podat návrh orgánu mimosoudního řešení sporu mezi zájemcem a provozovatelem a název a adresa sídla tohoto orgánu. Zase dost dobře si nedovedu představit, že mu to bude směnárník ukazovat na obrazovce nebo někde jinde. Zase je to úplně stejný případ, analogický tomu, co jsem říkal předtím. Máme tady zase § 11 a § 11 říká, co má obsahovat kurzovní lístek. Kdyby ke kurzovnímu lístku, který se tiskne nebo případně je tam k dispozici, bylo ještě za a), b), c), d), e), co má všechno obsahovat, ještě přidáno to, co je zase za c) v jiném paragrafu, tak by to tam bylo. Bylo by to bez problémů, bylo by to stále k dispozici a nevznikaly by problémy s tím, jak to směnárník bude řešit. Většina z nich asi přijde na to, že to stejně bude tisknout na kurzovní lístek nebo dávat na kurzovní lístek, ale je to zase docela nesourodé.

To jsou moje dvě praktické připomínky, které vznikly při debatě se směnárníky, kteří ten zákon studovali. Jinak k němu dle mých informací nemají žádné zásadní připomínky, ale je škoda, že někdo se s nimi takhle jako praktiky možná před navržením toho zákona nepobavil.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. V této chvíli nemám již nikoho dalšího přihlášeného do rozpravy. Ptám se, zda si ještě někdo přeje vystoupit. Nikoho takového nevidím, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, pana ministra. Ano, přeje si vystoupit. Prosím, pane ministře, máte závěrečné slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Jan Fischer:  Ano, děkuji mnohokrát. Paní předsedající, dámy a pánové, děkuji za pozorné a pečlivé projednání tohoto zákona. Děkuji i za připomínky či dotazy, které padly v diskusi. Pokud jde o § 6 zákona, na který se ptal pan senátor Dryml, tak ono v tom paragrafu je už stanoveno, kdo je pro účely tohoto zákona skutečným majitelem směnárny, a už jsou tam přímo ex lege vymezeny některé zákonné podmínky, které samozřejmě také prokazují jeho důvěryhodnost, takže na to bych chtěl upozornit. To je odstavec druhý paragrafu šestého, který koresponduje s tou důvěryhodností, takže to je první věc, že zkrátka ta osoba, majitel je parametrizován, jsou-li mu uděleny... Předpokládám, že Česká národní banka je instituce natolik zodpovědná, profesionální a zkušená, že nevstupuje do těchto věcí poprvé, že bude schopna si vyžádat veškeré podklady, které osvědčí důvěryhodnost směnárníka, resp. majitele směnárny. V tomto já bych osobně se znalostí činnosti a praxe České národní banky obavy neměl, ale nicméně i tím zákonem povinnosti, resp. parametry směnárníků jsou myslím dostatečně specifikovány. Tak to je první věc.

Druhá věc je § 15. To je myslím řekněme věčný problém, co má být v zákoně a co ještě smí nebo může být v podzákonném předpisu. My jsme vycházeli z toho, že věci, které jsou tam stanoveny, čili rozsah, forma, lhůty atd. plus případně další povinnosti, které jsou potom v dalších ustanoveních, je možné řešit prováděcím předpisem, nezatěžovat tím zákon. To považujeme už za technické detaily, které je možné stanovit prováděcím předpisem, tak jako to je u jiné zákonné úpravy jiných záležitostí na českém finančním trhu. Ale myslím, že to bude věčný spor o to, co je ještě v zákoně, a co už je únosné pro to, aby bylo upraveno podzákonným předpisem. To je asi k dotazům či komentáři pana senátora Drymla.

Pokud jde o připomínky – jsem za ně velice rád – pana senátora Vystrčila, já jsem si je vzal a samozřejmě to už je na případnou novelu a jistě Ministerstvo financí je bude umět využít. Z mé strany vše, děkuji vám.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane ministře. Za ústavně-právní výbor si evidentně nepřeje nikdo vystoupit, protože zde nevidím ani pana senátora Antla, ani pana senátora Okamuru, požádám tedy garančního zpravodaje pana senátora Strnada, aby nám sdělil, jak budeme hlasovat.

Senátor Jaromír Strnad:  Takže já bych si dovolil konstatovat, že v rozpravě vystoupili se svými připomínkami či dotazy dva senátoři. Na tyto dotazy pan ministr reagoval ve své odpovědi a zazněl zde jediný návrh, a to návrh vyslovit souhlas s tímto návrhem zákona.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji. Padl tedy jediný návrh, a to návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já tedy všechny svolám k hlasování. (Znělka.)

V sále je nyní přítomno 65 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 16 se ze 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 58, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji zpravodaji, děkuji panu ministrovi a projednávání tohoto bodu končím a my se zde vystřídáme.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré odpoledne. Dalším zákonem je

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o směnárenské činnosti

Tisk č. 141

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 141. Návrh uvede ministr financí Jan Fischer, kterému nyní uděluji slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Jan Fischer:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Paní senátorky, páni senátoři, úvodní slovo k tzv. změnovým zákonům, které upravují, řekl bych, právní prostor v souvislosti s přijetím zákona o směnárenské činnosti, bude opravdu krátké.

Předkládaný návrh je doprovodným zákonem a posláním zákona o směnárenské činnosti je komplexně upravit podmínky a přístupy k činnosti nebankovních poskytovatelů směnárenské činnosti, tedy směnárníků, a upravit vztahy mezi poskytovateli směnárenské činnosti a klienty, jak již bylo řečeno v bodě předchozím, nicméně v této souvislosti samozřejmě vyvstala potřeba novelizovat některé další zákony a tyto změny jsou obsahem předkládaného zákona. V podrobnostech tedy odkazuji na to, co bylo řečeno k návrhu zákona o směnárenské činnosti. Z toho důvodu si vás dovoluji požádat o vyslovení souhlasu s touto právní předlohou. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte svoje místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 141/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Tomio Okamura. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk číslo 141/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaromír Strnad:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Myslím, že pan ministr nás dost podrobně seznámil s tím, co je obsahem tohoto zákona, proto bych se omezil pouze na to, abych vás seznámil s tím, jakým způsobem probíhalo projednávání tohoto návrhu ve Sněmovně. I v tomto případě tento návrh prošel poměrně jednoduše – ze 161 poslanců bylo pro 111, 7 poslanců bylo proti.

Seznámil bych vás tedy s jednomyslným usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, s jeho 133. usnesením, abych byl konkrétní, ze 17. schůze konané dne 20. srpna 2013 k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o směnárenské činnosti. Po úvodním slově zástupce předkladatele Radka Urbana, náměstka ministra financí, po mé zpravodajské zprávě výbor:

1. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou;

2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada a

3. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, i vy se posaďte ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Prosím, aby za senátora Tomia Okamuru z ústavně-právního výboru přišel své stanovisko vyjádřit pan senátor Nenutil. Máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, omezím se pouze na konstatování, které jsme panu kolegovi slíbili, a chci vás jenom informovat, že ústavně-právní výbor přijal 87. usnesení, ve kterém doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, a dále pak ty náležitosti, které všichni znáte. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane kolego. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, děkuji, a proto otevírám obecnou rozpravu. Vidím, že do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám a předpokládám, že se není k čemu vyjádřit, takže můžeme přistoupit k návrhu schválit. Přistoupíme k hlasování. (Znělka.)

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 65 senátorek, senátorů, aktuální kvorum je 33. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, tlačítko NE, ruku nahoru. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 17 se ze 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyhlásilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat a já končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

 

Zelená kniha Dlouhodobé financování evropské ekonomiky

Tisk EU č. K 062/09

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky číslo K 062/09 a K 062/09/01. Prosím opět pana ministra financí Jana Fischera, aby nás seznámil s těmito tisky.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Jan Fischer:  Paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, dovolte, abych vám představil Zelenou knihu o dlouhodobém financování evropské ekonomiky a současně přiblížil pozici české republiky k tomuto dokumentu.

Faktem je, že k zelené knize byla již zpracována rámcová pozice, která byla Ministerstvem financí prezentována v senátním výboru pro evropské záležitosti 19. června letošního roku, takže se budu koncentrovat opravdu jenom na hlavní aspekty.

Zelenou knihu Evropská komise vydala v březnu tohoto roku v reakci na dopad nebo vliv finanční krize na schopnost finančního sektoru efektivně přesouvat úspory k dlouhodobým investicím. Jejím cílem je iniciovat širokou debatu o možnostech zlepšení dostupnosti, resp. nabídky dlouhodobého financování a finančního zprostředkování pro dlouhodobé investice v Evropě. Že to je skutečně problém, vím ze své vlastní dvouleté praxe v působení v londýnské Evropské bance pro obnovu a rozvoj, že toto skutečně je velmi vážný problém.

Byla nastolena otázka větší diverzifikace zdrojů financování pomocí většího využívání nebankovního financování, to znamená větší využívání dluhopisů a dalších nástrojů finančního trhu. Komise v zelené knize konstatuje, že Evropa v současné době stojí před velkými investicemi v kontextu strategie Evropa 2020 a dalších iniciativ, jejichž cílem je přispět k udržitelnému hospodářskému rozvoji a pokud možno vyšší životní úrovni evropské populace nebo populace EU. Komise proto navrhuje způsoby, jak zabezpečit dlouhodobý a také udržitelný přísun finančních prostředků na financování či finanční podporu hospodářského růstu. Jednotlivá opatření jsou zaměřena zejména na dlouhodobé financování od bankovních i nebankovních institucí.

Pokud jde o pozici ČR, chápeme potřebu adekvátního zajištění dlouhodobého financování evropské ekonomiky a obzvláště malých a středních podniků. Problém se zajištěním přístupu k dlouhodobým investicím se však netýká ve stejné míře všech zemí. Je třeba otevřeně říct, pokud jde o ČR, není primárním problémem malých a středních podniků přístup k financování, ale získávání zakázek a získávání odběratelů. Nedostatek důvěry v budoucí ekonomický vývoj vede k tomu, že tyto podniky zvyšují své vklady u bank, hromadí rezervy, nechtějí investovat a raději vyčkávají.

Proto v ČR by navrhovaná opatření nemusela mít prakticky žádný významný nebo významnější dopad. Varianty řešení, protože ten proces nebyl ještě ukončen, jsou tři – od umírněné varianty podpory, která je zároveň nejméně riziková, až po velmi extenzivní včasnou podporu, která naopak s sebou nese velkou míru rizika. Výběr variant by měl být debatován a pokud možno rozhodnut na další Radě ministrů financí na ECOFINu, tentokrát neformálním, který se bude konat v Litvě v polovině příštího měsíce. My si tu pozici zatím mapujeme. K výběru variant – zatím převažuje názor, že ČR by měla dávat přednost té umírněné, úsporné, méně rizikové nebo nejméně rizikové variantě.

Dámy a pánové, paní předsedající, to je z mé strany na úvod vše. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane předkladateli, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tento materiál, je výbor pro záležitosti EU a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk K 062/09/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Dagmar Zvěřinová, kterou prosím, aby nás seznámila se svojí zpravodajskou zprávou. Máte slovo.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené senátorky a senátoři, vážený pane ministře, dovolte, abych spíše doplnila slova pana ministra z toho důvodu, že poměrně řekl ve svých slovech všechno z toho důvodu, že se jedná vysloveně o výchozí dokument, který neřeší konkrétní záležitosti. Je to spíše dokument, který zakládá evropskou diskusi právě o této velmi důležité problematice a upozorňuje hlavně na to, že aby Evropa dále postoupila ve svém rozvoji, musí ufinancovat některé své chody a hlavně značně velké investice a je zde velmi velký nedostatek financí právě pro tyto záměry z toho důvodu, že bankovní sektor je v současné době velmi opatrný. Není zde velká vůle poskytovat dlouhodobé velké úvěry z toho důvodu, že evropské banky mají obavu právě z toho, jak se ekonomika zemí EU bude dále vyvíjet. Je to důsledek krize ve finanční sféře a vůbec v některých příslušných zemích je tato záležitost nanejvýš diskutabilní. Proto to brzdí i možnost ekonomického oživení a nepřispívá to k určitému rozvoji vnitřního trhu EU. Pochopitelně Evropa má zájem na tom, aby probíhaly velké investice, případně proinvestovávaly se různé třeba inovační programy, které by zároveň měly možnost dále posunout EU ve vztahu ke konkurenceschopnosti, zaměstnanosti, zvláště v některých částech EU.

Co se týče těchto záležitostí, je pochopitelně i tlak nejenom na bankovní, ale i nebankovní sektor, aby byl ochoten profinancovávat některé záležitosti, a k tomu má sloužit právě tento výchozí dokument a výchozí pozice této zelené knihy, protože měl by vytvořit v Evropě dlouhodobé stabilní ekonomické prostředí právě pro tuto záležitost. Já bych chtěla říci, že náš výbor, výbor pro záležitosti EU, se zaobíral touto problematikou na své 13. schůzi 19. 6. tohoto roku, jak již bylo řečeno, a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno a máte ho k dispozici. Zároveň bych ho chtěla odcitovat. Je to 132. usnesení výboru pro záležitosti EU k Zelené knize dlouhodobého financování evropské ekonomiky. Zní, že po úvodní informaci Tomáše Zídka, náměstka ministra financí, zpravodajské zprávě senátorky Dagmar Zvěřinové a po rozpravě výbor přijímá k Zelené knize dlouhodobého financování evropské ekonomiky doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. Doporučuje Senátu PČR, aby se k Zelené knize dlouhodobého financování evropské ekonomiky vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. Určuje zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátorku Dagmar Zvěřinovou, pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Krejču, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR, a já doporučuji, aby i Senát a vy, kolegové, jste to usnesení takto schválili.

Zároveň bych si ještě dovolila připomenout, že v tomto doporučení, které bylo naším výborem schváleno, v bodě III v bodě 1 bychom měli schválit, že Senát žádá vládu, aby Senát informovala o dalších iniciativách navazujících na tuto zelenou knihu, protože jak již jsem řekla, toto je základní dokument, který bude mít další návazné dokumenty a další jednání. To je všechno.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a já otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, není se tudíž k čemu vyjádřit, takže můžeme přistoupit k hlasování. (Znělka.)

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesla senátorka Dagmar Zvěřinová. V sále je aktuálně přítomno 66 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 34. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a ruku nahoru. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 18 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat a já děkuji předkladateli i paní zpravodajce a končím projednávání tohoto bodu a loučím se s panem ministrem za jeho první vystoupení v Senátu. (Ministr Fischer se loučí.) Na shledanou, pane ministře.

A my pokračujeme. Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 144

Návrh uvede poslankyně Vlasta Bohdalová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona. Vítám paní poslankyni. Prosím, řečnický pult je váš, paní poslankyně.

Poslankyně Vlasta Bohdalová:  Dobré odpoledne, vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych předložila zákon, který jsme připravili v Poslanecké sněmovně, který se týká studentů, kteří po maturitě nastupují na jednoletý pomaturitní kurz, studium cizího jazyka. Není to žádný kurz, který trvá dva tři měsíce, ale který trvá jeden školní rok. Pořádají je veřejné jazykové školy nebo i soukromé jazykové školy.

Do loňského roku, dokud neplatila nová vyhláška MPSV, tyto děti nebo studenti, abych je neurazila, měli status studenta. To znamená, že pouze na této škole platili školné. Upozorňuji, že na jazykových školách se platí školné na všech jazykových školách, ať veřejných, nebo soukromých, protože jazykové školy nedostávají státní dotaci jako jiné střední školy.

Tyto děti by tedy platily od září nejenom školné, ale musely by za sebe platit i zdravotní a sociální pojištění, protože by jim byl odebrán status studenta. To já a moji kolegové předkladatelé, a upozorňuji, napříč politickým spektrem, pět politických stran se pod tento zákon podepsalo, považujeme jako nespravedlivé a proto touto novelou zákona navrhujeme, aby těmto dětem, těmto studentům byl dále zachován status studenta.

Zákon jsme připravovali poměrně dlouho, ale víte dobře, jaké události se děly u nás ve Sněmovně, takže se nám podařilo zákon ve třetím čtení schválit až nyní na začátku srpna. A včera jsem ho byla obhajovat na vašem výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, kde se nám podařilo jej obhájit. A já bych vás prosila, abyste pro tento zákon zvedli ruku. Vím, že může mít i nějaké drobné technické nedostatky, ale pokud se dostaneme do Poslanecké sněmovny, jsme připraveni ve školském výboru pracovat na dalších připomínkách, které se k nám shromáždily.

Pokud dnes zvednete ruku, bude platit přechodné ustanovení, které jsme dali do pozměňovacích návrhů, a děti budou ve školním roce 2013/2014 mít nadále status studenta, nebudou platit zdravotní a sociální pojištění, ale budou platit pouze školné. Pravá účinnost tohoto zákona nastupuje až ve školním roce 2014/2015.

Pokud máte nějaké dotazy, ráda je zodpovím. Velice vás prosím o to, abyste tuto věc podpořili. Chci ještě říci, že se to týká, zhruba odhadem je přihlášeno 7 000 studentů ke studiu na jazykových školách. A náklady na zdravotní a sociální pojištění u každého studenta za školní rok jsou asi 10 000 Kč, je to tedy zhruba ze státního rozpočtu 70 mil.Kč, ale jsou to peníze, které tam nedáváme a které ani neodebíráme, které studenti stejně nedodávali, kdy stát je bral jako studenty.

To je z mé strany všechno, děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní navrhovatelko, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 144/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Marcel Chládek.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 144/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Radek Sušil, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Radek Sušil:  Děkuji, paní předsedající. Vážená paní předkladatelko, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil se zpravodajskou zprávou. Musím jenom vyslovit politování, že paní předkladatelka nedorazila na náš výbor, aby tento zákon mohla obhájit před výborem pro zdravotnictví a sociální politiku. Já jsem ji tedy zastoupil a v závěru se dozvíte, jaké doporučení jsme přijali.

Dovolte, abych vás seznámil, možná ne trošku stručně, se svou zpravodajskou zprávou k novelizaci těchto zákonů, kdy účelem této novely je stanovení obecných pravidel pro uznávané druhy a formy studia, které jsou považovány za studium na středních školách pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění dle vyhlášky č. 28/2012 Sb., o dalším studiu, případně o výluce, která se pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění považuje za studium na středních školách.

Jak to funguje doposud? Nutno poznamenat, že v obou dotčených zákonech, v zákoně o státní sociální podpoře a v zákoně o důchodovém pojištění, je obsažena úprava, která vymezuje pojem "soustavná příprava dítěte na budoucí povolání". A dále je v obou zákonech obsaženo zmocňovací ustanovení, podle kterého Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí může stanovit vyhláškou, které další studium, popř. výuka se z důvodu svého rozsahu a úrovně pro účely státní sociální podpory, resp. pro účely důchodového pojištění považuje za studium na středních nebo vysokých školách. A také je v příloze této vyhlášky uveden výčet subjektů působících v oblasti jazykového vzdělávání.

V současné době je platná úprava obsažena, jak bylo zmíněno, ve vyhlášce č. 28/2012 Sb., která nabyla účinnosti 1. září loňského roku. V této souvislosti je nutné uvést, že od počátku roku 1996 po celých 17 let bylo pro účely státní sociální podpory a pro účely důchodového pojištění také hodnoceno studium v jednoletých kurzech a cizích jazyků s denní výukou v případě osob, které úspěšně vykonaly první maturitní zkoušku nebo absolutorium v konzervatoři v kalendářním roce, ve kterém zahajují toto studium. V té souvislosti byl v příloze k vyhlášce vždy uveden výčet subjektů působících v oblasti jazykového vzdělávání. Přijetím posledně jmenované vyhlášky došlo vcelku k zásadní a podstatné změně, o čem hovořila paní předkladatelka, že tyto jazykové kurzy byly vyřazeny z tohoto studia. Aplikace této vyhlášky tedy měla být, kdybychom nepřijali novelu tohoto zákona, platit od následujícího školního roku.

Podstatou předloženého návrhu zákona tedy je, aby úprava, která je doposud na základě zákonného zmocnění řešena v prováděcí vyhlášce, byla věcně upravena přímo v zákoně a v tomto smyslu je do příslušného zákona navrhováno převzetí úpravy obsažené v § 1 jmenované vyhlášky, a zároveň se do zákonné úpravy vymezuje pojem "soustavné přípravy dítěte na budoucí povolání" navrhuje zařadit i studium v jednoletých kurzech cizích jazyků s denní výukou.

Rád bych se zmínil o legislativním procesu, poněvadž tady je docela důležité, abych zde přečetl a seznámil vás se stanoviskem vlády, které bylo negativní.

Senátu byl tento tisk doručen dne 29. července, lhůta nám končí koncem srpna, byl přikázán výborům, o kterých jsme slyšeli. Dne 17. prosince 2012 byl návrh zákona zaslán k vyjádření vládě, která návrh projednala, a dne 9. ledna letošního roku přijala k němu usnesení č. 4, v němž s návrhem zákona vyslovila nesouhlas a v poměrně obsáhlém stanovisku uvedla důvody svého nesouhlasu. A podstatou negativního stanoviska vlády bylo zejména to, že podle jejího názoru úprava týkající se vymezení institutu uznávání a kontroly jednotlivých vzdělávacích institucí a rovněž tak úpravy týkající se zprávy seznamu vzdělávacích institucí obsažená v navrženém paragrafu 15 zákona o státní sociální podpoře, systémově nepatří do tohoto zákona, ale do předpisu upravujícího vzdělávání dle školského zákona.

Vláda dále uvedla výhrady k opětovnému zařazení jednoletých kurzů cizích jazyků s denní výukou mezi uznávané formy soustavné přípravy dítěte na budoucí povolání a poukázala na finanční dopady této úpravy do příjmů a výdajů státního rozpočtu.

Vláda ve svém stanovisku nesdílí nezbytnost a účelnost opětovného zařazení jednoletých kurzů cizích jazyků s denní výukou mezi uznávané formy soustavné přípravy dítěte na budoucí povolání, kdy návrh není podložen argumentačně přesvědčivou analýzou.

Vláda dále ve svém nesouhlasném stanovisku upozornila a zmínila některé další problematické aspekty, kdy upozorňuje na obsahový nesoulad předloženého návrhu zákona s právem EU, když dosavadní právní úpravu vymezený okruh relevantního studia rozšiřuje na další typy studia opět pouze v ČR.

Další projednávání tohoto zákona v PS probíhalo na 51. schůzi dne 13. února 2013 a byl přikázán dvěma výborům, výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu a mládež, který přijal usnesení doporučit Poslanecké sněmovně přijetí tohoto zákona, a dále garančnímu výboru – výboru pro sociální politiku. Ten rovněž ve svém 150. usnesení doporučil Poslanecké sněmovně přijetí tohoto zákona.

Poslanecká sněmovna návrh zákona ve znění přeložených pozměňovacích návrhů schválila na své 56. schůzi dne 17. července letošního roku, kdy v hlasování pod pořadovým číslem 71 ze 140 přítomných poslanců návrh schválilo 96 poslanců. Pro byly kluby sociální demokracie, KSČM, Věcí veřejných, 26 poslanců ODS a jeden poslanec TOP 09.

Závěrem mně dovolte, abych řekl jedno své stanovisko. Tato novela přes nesystémové řešení uvedeného problému zajistí pro další období, jak jsme slyšeli, takový druh studia, který pomůže řešit současné nedostatky v jazykové výuce na některých středních a základních školách. Jedná se o potřebný návrh a doporučuji vám, abyste ho schválili.

Závěrem mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením výboru pro zdravotnictví a sociální politiku: jde o 33. usnesení z 10. schůze konané dne 20. srpna 2013 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů – senátní tisk č. 144.

Po zpravodajské zprávě senátora Radka Sušila a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 144 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Radka Sušila.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval případnou rozpravu.

Předpokládám, že si nyní přeje vystoupit zpravodaj výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pan senátor Marcel Chládek. Je tomu tak, prosím, máte slovo.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji, paní předsedající. Vzhledem k tomu, že jak paní předkladatelka, tak pan senátor Sušil vyčerpávajícím způsobem popsali celou novelu a její legislativní proces, tak mi jenom dovolte říci, že náš výbor se zabýval tímto návrhem na své 12. schůzi. A pravdou je, že doposud to bylo ošetřeno vyhláškou, podle mého názoru a názorů mých kolegů by byla velká chyba, kdybychom se drželi rozhodnutí ministerstva, že by pomaturitní jazykové kurzy vypadly z podpory, už z toho důvodu, že právě jazykové vzdělávání je mimořádně důležité pro uplatnění studentů poté na trhu práce. A je pro mě záhadou, proč tedy ministerstvo rozhodlo o tom, že tyto pomaturitní kurzy nebudou podporovány.

Proto se zákonodárci v PS rozhodli napříč politickým spektrem, že tato úprava bude přímo v zákoně, aby to nebylo řečeno pouze vyhláškou.

Náš senátní výbor doporučuje schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, byl jsem určen zpravodajem tohoto tisku. A toto doporučení je také z toho důvodu, nejenom proto, že se rozpouští Poslanecká sněmovna, ale pokud bychom tam dali jakýkoliv pozměňovací návrh, tak studenti pomaturitních jazykových kurzů v tomto roce již by nespadali do kategorie sociální podpory.

Proto i já se připojuji ke svým kolegům a žádám vás o podporu tohoto návrhu.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první přihlásila paní senátorka Dagmar Terelmešová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážená paní poslankyně, kolegyně a kolegové, již v úvodu chci říci, že velice vítám tuto předloženou novelu, která se de facto vrací k původnímu právnímu předpisu. Jedná se tedy, jak už bylo řečeno, o sociální podporu a důchodové pojištění, které se týká studentů v jednoletých programech výuky cizích jazyků. Tyto kurzy, jak už bylo řečeno, poskytují jazykové školy. Je nutné říci, že v rámci těchto jednoletých prezenčních studijních programů je ve velké míře řešena situace studentů, kteří se z nějakého důvodu nedostali na vysokou školu. Mají tedy možnost po dobu jednoho roku nejen si zlepšit svoje jazykové znalosti, jak už tu bylo řečeno, ale především mají čas se připravit na nové přijímací zkoušky. Ztratit po dobu tohoto jednoho roku status studenta a platit si sociální a důchodové pojištění by bylo leckdy pro sociálně slabé studenty velice těžké, zvláště pokud uvážíme, jak už bylo také zmíněno, že všechny tyto jazykové školy jsou placené.

Tyto platby většinou nesou rodiny studentů, někdy i sami studenti. Znám příklady, kdy právě při prezenčním studiu na jazykové škole si studenti často přivydělávají třeba nočními brigádami v obchodních řetězcích proto, aby si mohli zaplatit jednak část studia a jednak samozřejmě i jakoby finance, které jsou spojeny s dojížděním a nebo pobytem, protože hlavně tyto školy jsou ve velkých městech a leckdy, pokud jsou studenty z vesnic, musí si platit i ubytování.

I když je v tomto návrhu několik legislativních problémů, přesto věřím paní poslankyni, že to bude napraveno, a musím říct, že pro tuto novelu velice ráda zvednu ruku.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Dále je do obecné rozpravy přihlášen pan senátor Miloš Janeček. Prosím, máte slovo.

Senátor Miloš Janeček:  Vážená paní předsedající, paní předkladatelko, kolegyně a kolegové. Moje předřečnice mi více méně vzala vítr z plachet, protože jsem chtěl zdůraznit, že stalo se to úplně stejně na výboru, tak máme na sebe štěstí.

Ale princip hry je tady opravdu potřeba zdůraznit, protože i na našem výboru se diskutovalo o tom, že se vlastně jedná o nějaké pomaturitní doškolování v jazycích. Není to samozřejmě pravda. Je pochopitelné, že naše školství, o kterém věřím, že se podstatně při výuce jazyků zlepší, není na dobré úrovni, a hovořit o tom, že vychováme děti v obecné škole ve dvou nebo dokonce třech jazycích, je samozřejmě nesmyslné. Dnešním esperantem je angličtina, a myslím si, že už od obecné školy by se děti měly učit anglicky tak, aby byly schopny už po 9 letech se aspoň bazálně domluvit, tak jak to známe z malých zemí typu Holandska a Dánska. Když tam člověk přijede do samoobsluhy, je pokladní schopna se s ním o základních věcech domluvit.

Tím, že často jezdím po D1, zastavuji se před Prahou na benzince, dřív to byla OMW, je tam motorest Naháč, tak jsem svědkem, speciálně v sezóně, jak tam nakupují cizinci, platí eurem a jak jim polopatistickým lámaným způsobem se s nimi obsluha domlouvá, jestli to budou, já nevím, dvě eura nebo 2,50 eura a jak se to přepočítává. A oni se diví. Včera jsem tam stál a pomáhal jim se domluvit, protože nedovedli pochopit, že tam voda Mattoni u nás je tak strašně drahá, že to není jenom pár centů, ale že to jsou asi dvě eura apod.

Nyní trošku odbočuji, ale chci tím říct to, že základní myšlenka, aspoň tak, jak ji vnímám já, u toho je především nebo velkým dílem pro studenty, kteří chtějí pokračovat, kteří se nedostali na školu, na kterou chtějí jít a jsou schopni nějakým způsobem studium ufinancovat. Není to jednoduché, znám to z vlastní rodiny, kdy kurzy 10 měsíců stojí hodně peněz. A jestliže k tomu děcka chodí ještě na přípravu na jakoukoliv vysokou školu, tak tato desetiměsíční, dvanáctiměsíční zátěž je dost velká.

A proto se domnívám, že tento návrh je velmi správný a je třeba ho podporovat, aby aspoň částečná úleva ve formě toho, že jim zůstane status studenta, byla zachována. A já určitě budu hlasovat pro přijetí tohoto zákona.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní uděluji slovo panu senátorovi Janu Žaloudíkovi.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, nedá mi to, abych neřekl pár slov ze svého minulého sedmiletého působení v roli děkana jedné z fakult, kde jsme se s problémy těch studentů, kteří byli sice schopní, ale nemohli se dostat pro převis nebo pro nedostatek míst v aktuálním roce, tak co s nimi.

Je zcela jasné, že život lidský není lineární a že investice do člověka v 90 letech není totéž, jako investice do člověka v 18, 19, 20 letech.

Možná jsme také po revoluci, když jsme všichni docela znali rusky, a předtím zase, když naši rodičové a dědové znali docela dobře německy, čekali, že teď za 20 let budou podobně jako Holanďané a Dánové znát rutinně třeba anglicky, potřebujeme samozřejmě němčinu a ruštinu konec konců už také. A byl bych velmi rád, abychom tady podpořili snahu nenechat lidi, kteří nemohli hned kontinuálně pokračovat, a to z důvodů různých, určitě ne z důvodu neschopnosti, abychom jim nebrali vítr a podpořili je v jiných aktivitách a zejména v jazykových a v přípravách všech možných typů. My jsme to nahrazovali, podobně jako Karlova univerzita a Univerzita Palackého ještě určitými placenými formami přechodných ročníků, placeného studia apod. V převážné většině to nebyli lidé z nějakých majetných rodin, přivydělávali si ještě po sobotách a nedělích, vedli jsme s nimi pohovory. Jsou to prakticky stovky případů, o kterých bych mohl hovořit, a vím, že to neměli lehké. Když už tedy investuje tento stát do lecčeho, prosil bych, abychom investovali i do této mladé perspektivní generace, protože tyto částky nejsou zdaleka tak převratné, jako jiné, o kterých mluvíme nebo které nám unikají.

Děkuji vám za podporu tohoto návrhu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A chtěla bych poprosit o klid v předsálí Jednacího sálu, aby tam naše kolegyně popřípadě zklidnily návštěvy. Děkuji.

Předávám nyní slovo panu senátorovi Tomáši Jirsovi.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážená paní předsedající, paní poslankyně, dámy a pánové, kolegyně a kolegové. Tato norma bude pravděpodobně schválena, protože jí byla několikrát vyjádřena podpora, budiž. Nicméně rád bych obecně upozornil na to, a všichni si to uvědomujeme, do jaké jsme se dostali do situace ne vlastní vinou, že Senát, který má být strážcem právní čistoty, dnes už poněkolikáté říkáme: Norma má sice právní vady, ale je důležité ji schválit, protože by spadla pod stůl. A v zákonech, které ještě přijdou z Poslanecké sněmovny, která už neexistuje, těchto vad bude ještě víc a budeme se vždycky muset rozhodovat. Jsou prostě právní vady, které budeme schvalovat s naším plným vědomím, že je lepší je tam nechat, než dobro, které ta která norma přináší. Myslím, že poněkud tím popíráme naši úlohu, ale zřejmě se s tím nic nedá dělat. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do diskuse? Není tomu tak. Rozpravu tedy uzavírám a ptám se paní navrhovatelky, jestli si přeje vyjádřit? Nepřeje. Ptám se pana zpravodaje Marcela Chládka, zda si přeje vystoupit? Také si nepřeje vystoupit. Předávám tedy slovo garančnímu zpravodaji.

Senátor Radek Sušil:  Paní předsedající, děkuji za slovo. V rozpravě vystoupila jedna kolegyně a tři kolegové a v podstatě tři vyjádřili s návrhem souhlas. Vzhledem k tomu, že nezaznělo žádné jiné stanovisko, měli bychom hlasovat o doporučení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Přistoupíme k hlasování a návrh zní: schválit.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 66 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 34.

Zahajuji hlasování. Prosím, kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 19 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji paní předkladatelce i pánům zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu.

A pokračujeme v pořadu naší schůze dalším bodem, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 142

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 142.

A jak jsem obdržela zprávu, chybějí nám zde navrhovatelé, není zde z nich nikdo přítomen, nemám tedy ani nikomu předat slovo, ani poděkovat.

Budeme tedy pokračovat tak, že předám přímo slovo zpravodajům.

Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 142/2. Zpravodajem výboru byl určen pan zpravodaj Miroslav Nenutil.

Tiskem se zabýval i výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 142/3. Zpravodajkou výboru byla určena senátorka Marta Bayerová.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 142/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, je to celé na vás, předávám vám slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s projednáním uvedeného návrhu zákona ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Kromě zpřesnění, resp. nápravy některých legislativně technických nedostatků byla účelem novely zákona o Státním pozemkovém úřadu, kterou předložila skupina poslanců v čele s tehdejším ministrem zemědělství, vrátit do zákona jednak zachování již poskytnuté výhody splátek v případě převodu zemědělského pozemku na osoby v zákoně vyjmenované, za podmínky, že tyto osoby na příslušném pozemku hospodaří, a jednak umožnění převodů pozemků na společnost či družstvo, jejichž je převodce společníkem či členem a které na tomto pozemku hospodaří, s tím, že předkupní právo státu se v takovém případě neuplatní.

Za pozornost stojí fakt, že obě tyto úpravy jsou totožné s pozměňovacími návrhy obsaženými v usnesení č. 780, které bylo přijato na 26. schůzi Senátu dne 26. října 2012.

Chtěl bych jenom na dovysvětlení k tomu říci, že zemědělci – fyzické osoby i zástupci právnických osob mohli nakupovat státní půdu na 30leté splátky, ale v původním zákonu nebyla uvedena možnost, že v případě, že tuto půdu na někoho převedou apod., bude možno pokračování splátek.

Tento návrh poslanců toto řeší a bylo to vyvoláno přáním zemědělské veřejnosti.

K této novele zákona o Státním pozemkovém úřadu byly připojeny i novelizace dalších tří zákonů, a to lesního zákona, zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a zákona o pozemkových úpravách. Předložený návrh zákona byl při projednávání v PS doplněn pozměňovacími návrhy a z hlediska systematického se člení do pěti částí, a to: Část první – změna zákona o Státním pozemkovém úřadu. Kromě změn výše uvedených obsahuje i snahu původní znění legislativní úpravou docílit sjednocení postupů při převodech zemědělských pozemků ve zvláštních případech.

Pozměňovacím návrhem zemědělského výboru byla pak připojena další věcná změna, a to rozšíření možnosti bezúplatného nabytí zemědělského pozemku obcí, je-li určen k zastavění stavbou pro bydlení. Po dohodě s PS a zemědělským výborem oni toto akceptovali a je to původní návrh,který jsme zde projednávali a jehož předkladateli byli senátoři Hajda, Bárek, Vícha, Zvěřinová a Šilar. Tímto se projednávání této novely zjednodušilo.

V části druhé – změna lesního zákona – obsahuje nápravu legislativně technických nedostatků spočívajících v chybně provedených odkazech.

A důležitá je část třetí – změna zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Zrušuje se § 22 odst. 9 zákona, kterým se stanoví roční nájemné za pozemky ve vlastnictví státu ve výši 1 % z ceny pozemku, pokud se strany nedohodnou jinak. Vzhledem k tomu, že dnes cena půdy i nájemné se posunulo jinam, takže vlastníkům státní půdy se umožňuje v tomto případě jít dohodou na výši nájemného, což je výhodou pro stát i pro kraje a obce.

Část čtvrtá – změna zákona o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech – byla doplněna pozměňovacím návrhem poslance Jiřího Papeže a obsahuje především změny v postupu při návrhu pozemkových úprav.

Pokud se týká legislativy, na tomto zákoně se shodli poslanci napříč politickými stranami. Hlasovalo pro něj 105 poslanců ze 142 přítomných, pouze čtyři byli proti návrhu.

Náš výbor projednal uvedenou materii včera s tím, že předkladatel poslanec Ladislav Skopal byl přítomen. Dnes tady měl být bývalý ministr zemědělství Petr Bendl.

Náš výbor doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil zpravodajem mne a doporučil předsedovi Senátu zařadit to na dnešní schůzi Senátu. A vás rovněž žádám o schválení, tak jako to bylo na hospodářském výboru. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Pan senátor Nenutil nechce vystoupit, ale táži se, zda si přeje vystoupit paní zpravodajka Marta Bayerová? Prosím, paní senátorko, máte slovo. Zpravodajka výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí na své 14. schůzi, konané 20. srpna 2013, se vyjádřil k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a změně a doplnění některých zákonů, lesní zákon, ve znění pozdějších předpisů a zákon 229/1991 Sb., o úpravě pozdějších vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Senátní tisk č. 142.

Po zpravodajské zprávě senátorky Marty Bayerové a po rozpravě výbor:

1. doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR,

2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátorku Martu Bayerovou,

3. pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, a já se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, otevírám obecnou rozpravu. V obecné rozpravě, jak vidím, se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám. A protože se není k čemu vyjádřit, takže padl tady jediný návrh schválit, takže přistoupíme k hlasování a já vás svolám.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, prosím, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zdvihněte ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 20 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. A já děkuji panu zpravodaji a končíme projednávání tohoto bodu.

A náš program pokračuje. Dalším bodem je

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, výměnných pobytů žáků, placené a neplacené odborné přípravy, dobrovolné služby a činnosti au-pair

Tisk EU č. N 052/09

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk N 52/09 a N 52/09/01. Prosím pana ministra vnitra Martina Pecinu, aby nás s těmito materiály seznámil. A zároveň ho vítám na jeho 1. vystoupení v Senátu. Pane ministře, mikrofon je váš.

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Martin Pecina:  Dobré odpoledne, vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Účelem návrhu směrnice, který dnes projednáváte, je změnit a přepracovat dvě stávající směrnice EU. A to směrnici o zvláštním postupu pro přijímání státních příslušníků třetích zemí pro účely vědeckého výzkumu a směrnici o podmínkách přijímání státních příslušníků třetích zemí za účelem studia, výměnných pobytů žáků, neplacené odborné přípravy nebo dobrovolné služby.

Návrh směrnice by měl podle názoru Evropské komise zlepšit procesní záruky, podmínky pro přijetí, přístup na trh práce a usnadnit mobilitu v rámci Evropské unie pro výzkumné pracovníky, studenty, žáky, neplacené stážisty a dobrovolníky, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí. A zároveň též rozšířit svoji působnost na placené stážisty a au pair. Česká republika má s aplikací obou stávajících směrnic dobré zkušenosti, a proto se v obecné rovině domníváme, že nová právní úprava, která spočívá v jejich přepracování, není bezpodmínečně nutná. V návrhu nové směrnice uplatňujeme rovněž řadu zcela konkrétních výhrad.

Předně nepovažujeme za vhodné zahrnout do jedné právní úpravy jak vědce, tak studenty, a dále rozšířit okruh oprávněných osob o au pair a placené stážisty. Zejména tato úprava nám přijde velmi nesystémová. Za spornou pokládáme též navrhovanou 12měsíční dobu po ukončení studia v České republice, během níž by byl cizinec oprávněn pobývat na území našeho státu, aby si mohl hledat práci nebo zahájit podnikání. V dané souvislosti upozorňujeme na fakt, že návrh směrnice neřeší, kdo ponese za směrnice během této doby odpovědnost. Abych to uvedl do souladu s dnešní úpravou, tak dnes studenti po ukončení studia samozřejmě mohou zůstávat na území České republiky, aby si hledali práci nebo zahájili podnikání, ale ta lhůta je dnes tříměsíční.

V souladu s naším dlouholetým konzistentním přístupem k migračním směrnicím zaujímáme rovněž negativní postoj k ustanovení o rovnosti zacházení v oblasti sociálního zabezpečení. V tomto ohledu zastáváme názor, že uvedená oblast by neměla být návrhem směrnice upravena a měla by být ponechána v působnosti členských států. Jako problematickou vnímáme v daném směru zejména rovnost zacházení ve vztahu ke stážistům, dobrovolníkům, studentům a au pair. Pokud by byl návrh směrnice přijat, bylo by třeba směrnici transponovat do právního řádu ČR, zejména prostřednictvím novely zákona o pobytu cizinců na území České republiky. Transpozice směrnice by se dále dotkla také pracovně právních předpisů, předpisů o sociálním zabezpečení a také některých právních předpisů v oblasti školství.

Dopady provedení opatření, upravených návrhem směrnice na státní rozpočet ČR, nelze v současné době určit. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím, zaujměte svoje místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval těmito tisky, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 52/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane ministře, vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové. Já se samozřejmě už nebudu zabývat tou směrnicí, myslím, že se toho zhostil pan ministr velmi dobře a zbytečně bych opakoval věty, které už tady pronesl, možná jenom v jiném sledu. Výbor pro záležitosti EU přijal 140. usnesení k tomuto materiálu na 14. schůzi, konané dne 2. července 2013. Je to celá stránka, máte ji před sebou nebo jste ji možná měli možnost vidět. Já si myslím, že nemá cenu, abych to četl a protahoval naši dnešní schůzi. Jen bych chtěl upozornit na jednu věc. Česká republika si je vědoma toho, že by měla upravit cizinecký zákon. Je připravovaná novela cizineckého zákona a tam většina těchto věcí, které se tady objevují, jako je studium, jako jsou vědecké práce, jako jsou výzkumní pracovníci, tak se objevuje v tom cizineckém zákonu, a to v takové vazbě, o které hovořil pan ministr vnitra. Kdybyste měli dotazy, já rád na to odpovím, ale myslím si, že to máte před sebou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu, kterou já teď otevírám. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže se není k čemu vyjadřovat. Takže můžeme přistoupit k hlasování. Já vás svolám.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Tomáš Grulich. V sále je přítomno 61 senátorek, senátorů, potřebný počet pro přijetí zákona je 31. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto zákonu, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Já vám děkuji. A konstatuji, že v hlasování pořadové č. 21 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh usnesení Senátu byl přijat. Děkuji panu předkladateli i panu zpravodaji.

A my pokračujeme. Dalším bodem je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení agentury Evropské unie pro spolupráci a vzdělávání a výcvik v oblasti prosazování práva (Europol) a o zrušení rozhodnutí 2009/371/SVV a 2005/681/SVV

Tisk EU č. N 063/09

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 63/09 a N 63/09/01. Já opět prosím pana ministra vnitra Martina Pecinu, aby nás seznámil s těmito materiály.

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Martin Pecina:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, předmětem tohoto bodu je návrh, kterým Evropská komise předložila nové nařízení o Europolu. Toto nařízení má zrušit platné předpisy o evropském policejním úřadu a o evropské policejní akademii neboli CEPOLu a sloučit obě agentury do jedné.

Vláda především vítá, že návrh nařízení upravuje postupy pro parlamentní kontrolu činnosti Europolu, jak vyžaduje smlouva o fungování EU, a že nastavuje efektivnější pravidla pro zpracování informací v Europolu při zachování přísné ochrany osobních údajů. K některým bodům obsaženým v návrhu nařízení však máme koncepční výhrady. V prvé řadě nesouhlasíme s myšlenkou sloučení agentur Europol a CEPOL. Domníváme se, že cíle - náplň činnosti a struktura obou agentur – jsou zcela odlišné, že nedochází k překrývání náplně jejich činností, a proto by sloučení mělo dopad na obě agentury spíše negativní.

Výcvik, který poskytuje CEPOL, pokrývá širokou škálu oblastí, které nespadají do mandátu Europolu. Sloučení obou agentur není podle našeho názoru výhodné ani z finančního hlediska. A to zejména z toho důvodu, že Europol nedisponuje odborníky na vzdělávání a tudíž by většina zaměstnanců CEPOLu musela být přesunuta do Europolu. V tomto smyslu tedy není možné hovořit o úspoře pracovních pozic v oblastech ekonomické činnosti nebo personalistiky.

Současný stav, kdy spolu obě agentury spolupracují, považujeme za zcela vyhovující. Podobné stanovisko má velká většina ostatních členských států. Podobně negativně se stavíme též k myšlence svěřit Europolu pravomoc organizovat, koordinovat nebo provádět vyšetřovací a operativní kroky, a to z důvodů právních i praktických. V daném kontextu máme za to, že za jakékoli opatření použité vůči občanům státu nebo jejich majetku musí nést odpovědnost stát, na jehož území se tak děje. Součástí různých oprávnění policejního orgánu jsou i podmínky, za kterých lze takové oprávnění využít. Splnění těchto podmínek a přiměřenost postupu musí vyhodnocovat policejní orgán, nikoli nějaká vnější agentura.

Dále je třeba vzít v potaz skutečnost, že policejní orgány v ČR podléhají v rámci trestního řízení dozoru státního zástupce. Pravomoc Europolu policejní orgány organizovat, koordinovat a provádět s nimi vyšetřovací kroky, by se proto mohla velmi snadno dostat do konfliktu s úlohou státního zástupce v ČR.

V neposlední řadě je také nutné vycházet z toho, že policejní orgány členských států disponují daleko lepší obecnou znalostí prostředí, právních a faktických podmínek a že jsou proto daleko lépe schopny zvolit optimální způsob v konkrétní věci. Také v této otázce se shodujeme s většinou členských států. Nařízení se bude používat přímo. Navíc se velká většina ustanovení návrhů nařízení zabývá fungováním Europolu jako agentury Evropské unie.

Proto očekáváme, že formální dopady návrhu nařízení na český právní řád budou mít pouze minimální povahu. V dané souvislosti tak přichází v úvahu nutnost provedení dílčích úprav v zákoně o Policii ČR, případně i v některých dalších souvisejících právních předpisech. Samozřejmě, pokud by byla přijata nová pravomoc Europolu organizovat vnitrostátní policejní orgány, promítlo by se to i do vnitrostátního práva výrazněji.

Přijetí návrhu nařízení by nemělo být spjato s žádnými novými nároky na státní rozpočet, protože spolupráce s Europolem již probíhá a její případné posílení by mělo být hrazeno z rozpočtu příslušných orgánů. Závěrem bych chtěl ocenit stanovisko výboru pro záležitosti EU, se kterým se v podstatě shodujeme v názorech na všechny důležité otázky. Chtěl bych zdůraznit, že pro vládu je důležitá pozice parlamentu ke všem částem návrhu, ovšem mimořádný význam přikládáme vašemu názoru na zajištění parlamentní kontroly Europolu. Nemá ji provádět jen Evropský parlament, ale mají se na něm podílet i národní parlamenty.

Proto je pro vládu v tomto bodu vaše stanovisko zvlášť důležité a konkrétní návrhy výboru pro záležitosti Evropské unie v tomto bodě jsme připraveni uplatnit při dalším vyjednávání a dále prosazovat posílení role vnitrostátních parlamentů členských států. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane předkladateli, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval těmito tisky, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 63/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého prosím, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, pokusím se být stejně tak stručný jako v minulém bodě, neb máte doporučení, které žádáme, abyste schválili, z výboru pro EU před sebou. Rád bych jenom zdůraznil, že náš názor na Europol a jeho činnost v rámci členských zemí je konzistentní. Rád bych tady upozornil na 206. usnesení ze dne 28. dubna 2011. A na toto usnesení navazuje i usnesení dnešní.

Vždycky Senát hovořil o tom, že Europol by měla být organizace, která vzdělává policii a je především dokumentačním a koordinačním střediskem v rámci přeshraniční kriminality. Rozhodně by neměla být operativní organizací a neměla by se z ní stát jakási evropská FBI. Vždy na to upozorňujeme a vždy jsme uchlácholeni z EU, že nikdo se nedomnívá, že by Europol se měl stát celoevropskou policií. Nicméně chtěl bych připomenout, že takto jsme upozorňovali i na agenturu Frontex pro ochranu hranic a vždy jsme také žádali, že by měla být jenom koordinačním a informačním centrem. A ejhle, přestože nám vždycky bylo slibováno, že se Frontex nikdy nestane hraniční policií, tak již je návrh v Evropském parlamentu, že se evropskou hraniční policií stane. Proto nepovažuji za zbytečné, abychom tento náš požadavek ve vztahu k Europolu znovu uvedli k doporučení k vyjádření Senátu PČR. Budete-li mít nějaké dotazy, rád odpovím.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Rozpravu otevírám. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže se nemáme k čemu vyjadřovat a můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Tomáš Grulich. V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 30. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zdvihněte ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 22 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh usnesení Senátu byl přijat. A já tady vidím ještě pana senátora.

Senátor Tomáš Grulich:  Já mám jenom informaci pro kolegu Sušila, že jestliže hlasoval, má to neplatné, protože kartu si zapomněl u stolku.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Ale já myslím, že náš výsledek to neovlivnilo, protože pan senátor nemohl hlasovat, takže jeho hlas není platný. Já děkuji panu předkladateli i panu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Pokračujeme návrhem zákona

 

Návrh zákona o Vojenské policii a o změně některých zákonů (zákon o Vojenské policii)

Tisk č. 148

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 148. Návrh uvede ministr vnitra Martin Pecina, který zastoupí ministra obrany Vlastimila Picka. A teď pana ministra Pecinu prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Martin Pecina:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych zde jménem vlády představil návrh zákona o Vojenské policii, který vám byl rozeslán jako senátní tisk č. 148.

Vláda předkládá Parlamentu ČR návrh nového zákona o Vojenské policii, který má více než po dvaceti letech nahradit stávající právní úpravu. Vývoj, kterým naše společnost i armáda za tu dobu prošly, zejména pak zásadní strukturální změny ozbrojených sil i změny v oblasti branné legislativy je potřeba reflektovat rovněž v podmínkách činnosti vojenské policie.

Navrhovaná právní úprava si klade za cíl zejména definovat nově postavení Vojenské policie, přičemž Vojenská policie má být napříště součástí ministerstva obrany. Rovněž se navrhuje, aby vojenským policistou mohl být nejen voják z povolání, ale také voják v záloze povolaný na vojenské cvičení k útvaru Vojenské policie, což souvisí s realizací koncepce většího zapojení aktivní zálohy do činnosti ozbrojených sil.

Další změnou, kterou bych rád zmínil, je zpřesnění místní osobní a věcné působnosti vojenské policie. Místní působnost není současnou právní úpravou explicitně definována, a proto se navrhuje stanovit, že Vojenská policie působí na území České republiky a že se její působnost vztahuje i na místa plnění úkolů našich ozbrojených sil v zahraničí. Osobní působnost, která se dnes výslovně vztahuje pouze na okruh osob páchajících trestnou činnost, se z pohledu právní jistoty rozšiřuje i na osoby, které jsou podezřelé za trestnou činnost a přestupky, jejichž řešení spadá do působnosti Vojenské policie, spáchali v minulosti.

Vymezení věcné působnosti Vojenské policie reflektující úlohy, které by Vojenská policie měla plnit, je ve vládním návrhu oproti stávající právní úpravě nově a přesněji definováno zejména, co se týče úkolů v oblasti ochrany osob, vojenských objektů a vojenského materiálu. V návaznosti na osobní a věcnou působnost se nově definují některá stávající oprávnění Vojenské policie tak, aby vojenští policisté mohli efektivně plnit zákonem uložené úkoly.

Protože se činnost Vojenské policie vztahuje i na osoby, které nejsou vojáky v činné službě, tedy směrem k širší veřejnosti, je nezbytné exaktně definovat práva a povinnosti vojenských policistů vůči osobám stojícím mimo ozbrojené síly. Vládní návrh zákona také reaguje na úkoly, které pro Vojenskou policii vyplývají z Národního akčního plánu boje proti terorismu v České republice. To se týká zejména úpravy ochrany vojenské letecké dopravy, doprovodu a ochrany určené okruhu osob za vymezeného okruhu situací, ale také ochrany vojenských objektů.

Úprava a oprávnění vojenských policistů je tak z určité části zcela nová. Jako např. úprava oprávnění k držení a používání nebezpečných látek a věcí, oprávnění při dohledu nad bezpečností provozu vozidel, oprávnění k získávání poznatků o trestné činnosti a zcela nová je také právní úprava podmínek použití zbraně. Návrh rovněž mění a zpřesňuje některá oprávnění vojenských policistů, např. oprávnění požadovat prokázání totožnosti, kdy lze požadovat prokazování totožnosti zjednodušeně řečeno tak, aby v této činnosti Vojenské policie byla zajištěna stejná míra ochrany integrity soukromých jako v obdobných případech vykonávaných Policií ČR.

Vládní návrh zákona rovněž v souladu s našimi mezinárodními závazky reguluje oblast nakládání s informacemi a osobními údaji. Předpokládaný návrh zachovává přímou podřízenost náčelníka Vojenské policie ministrovi obrany. Náčelník Vojenské policie má být odpovědný za řízení oblasti policejní ochrany v rámci celé Vojenské policie. A k tomu se navrhuje oprávnit náčelníka Vojenské policie k odbornému řízení Vojenské policie zejména formou vydávání závazných pokynů náčelníka Vojenské policie, stanovení podrobnější úpravy činnosti výkonných složek Vojenské policie. Ale také např. k definování kritérií výběru ke službě ve Vojenské policii.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, s ohledem na obsah navrhované úpravy bych vás chtěl požádat o podporu návrhu tohoto zákona. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane navrhovateli, a prosím, opět zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 148/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Sykáček, kterého prosím, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. V prvé řadě bych vám rád sdělil, že podle mého názoru je poněkud nešťastné zahajovat novelizaci zákonů resortů ministerstva obrany právě zákonem o Vojenské policii. Já jsem už o tom hovořil i na výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Zcela určitě by mělo větší logiku zahajovat tyto reformy základními materiály, jako např. zákonem o ozbrojených silách apod., na které by měly potom navazovat logicky zákony resortů další. Takto bohužel začínáme někde od středu a vzájemná provázanost obranného zákonodárství je poněkud na vodě.

Nicméně, jak nás na výboru náměstkyně ministra obrany paní Ptáčková-Melicharová informovala, byl to vlastně jediný zákon z vojenského balíčku, který v uplynulém hektickém období zavčasu prošel vládou i sněmovnou a nakonec dorazil až k nám do Senátu.

Návrh zákona o Vojenské policii nahrazuje znění zákona, tak jak hovořil pan ministr, starého již přibližně 20 let, konkrétně z roku 1992. Dále byl novelizován v roce 2000 a v roce 2011. Ani dnes se nejedná o zákon, který by zaváděl nějaké naprosto zásadní a principiální změny. Pozornost je zde věnována postavení Vojenské policie. Máme tu ustanovení, které vysloveně říká, že Vojenská policie je součástí Ministerstva obrany, zrovna tak jako například Vojenské zpravodajství nebo Generální štáb.

K základnímu postavení jsou tady vymezena dvě pravidla. Jednak to, že náčelník Vojenské policie je podřízen ministru obrany, a potom, že ministr obrany stanoví organizační strukturu Vojenské policie. Je tu ovšem trošičku rozdíl v tom, co navrhovala vláda a co bylo schváleno Poslaneckou sněmovnou. Opět zde dochází k nějaké trošku cenzuře nebo kontrole, je jedno, jak to teď nazveme, ale v podstatě v obou dvou případech se daná věc podle zákona musí projednat v příslušném sněmovním výboru.

Dále se doplňuje a zpřesňuje působnost a nástroje Vojenské policie. K působnostem hovořit nebudu, protože to tady jasně řekl pan ministr. Jedná se působnost věcnou, o působnost osobní, územní působnost. Nebudu více rozvádět.

Nově se do zákona zapsala ochrana názvů a symbolů Vojenské policie s tím, že je možno i sankcionovat případné zapovězené užívání symbolů Vojenské policie.

K návrhu zákona o Vojenské policii jsou také připojeny související novely zákonů. Jedná se například o změnu zákona o přestupcích, kdy například působnost Vojenské policie zahrnuje i šetření přestupků vojáků a jiných osob na území vojenských objektů při spolupachatelství s vojákem, anebo při spáchání přestupků na vojenském majetku. Přestupky šetřené v působnosti Vojenské policie jsou potom odevzdány ke kázeňskému vyřízení, je-li samozřejmě podezřelým ze spáchání voják nebo příslušník bezpečnostního sboru, anebo příslušným správním úřadům, jde-li o civilistu nebo civilní osobu.

Co dále? Jedná se též o změnu zákona o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a poměrech vojáků v záloze. Opět vzpomínal tady pan ministr – nově tedy může vykonávat vojenské cvičení voják v záloze i u Vojenské policie. To by jistě mohlo být přínosem, zvláště při dnešním stavu aktivních záloh.

V neposlední řadě se jedná o změnu zákona o silničním provozu, která umožňuje vojenskému policistovi vyzvat jakéhokoliv řidiče motorového vozidla k předložení dokladů ke kontrole a zastavovat jakékoliv vozidlo, samozřejmě ve smyslu zákona to platí v tzv. chráněných objektech.

Účinnost zákona je navrhována jako flexibilní – prvním dnem měsíce po dni vyhlášení.

K vlastnímu posouzení předkládaného návrhu. Tady by nás mohly upoutat některé záležitosti. Tou první, tam se jedná konkrétně už o již zmíněné paragrafy 6 a 7, kde se u jmenování a odvolávání náčelníka Vojenské policie a dále u stanovení organizační struktury Vojenské policie objevuje opět pasáž, cituji: "Po projednání v příslušném výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu."

Dále nelze upozornit na paragraf 32 odst. 1 a 2 s názvem policejní cely, kde se hovoří o tom, že vojenský policista je oprávněn umístit do policejní cely zřízené pro tento účel u útvaru Policie ČR zajištěnou nebo zadrženou osobu podle § 3 tohoto zákona s tím, že podíl Vojenské policie na ostraze a podmínky provádění úkonů se zadrženou osobou upraví dohoda mezi Policií ČR a Vojenskou policií. Náš čili senátní legislativní odbor nás upozorňuje, pokud jste studovali příslušný materiál, na to, že podle ústavy lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsobem stanoveným zákonem, přičemž o dohodě pochopitelně v ústavě řeč není. Proto by bylo vhodné, kdyby předkladatel zákona jasně vyjádřil, že se zde nejedná o tlak na ústavní konformitu a že podmínky provádění úkonů se zadrženou osobou nejsou projevem státní moci, resp. je myšleno donucovací státní moci.

K poslednímu vyjádření. Zřejmě nepříliš šťastné je vymezení v § 6 odst. 2, který říká, cituji: "Náčelník Vojenské policie odborně řídí a kontroluje Vojenskou policii." Přívlastek odborně může být vnímán i zavádějícím způsobem a někdo by si mohl vykládat věc tak, že například po stránce jiné než odborné řídí Vojenskou policii a tak to jistě není.

Na závěr bych rád konstatoval, že Poslanecká sněmovna o projednávaném návrhu zákona hlasovala v červenci tohoto roku, přičemž ze 160 přihlášených poslanců hlasovalo 138 pro a nikdo nebyl proti. Je tedy zřejmé, že v dolní komoře byl zákon přijat poslanci napříč politickým spektrem.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pak přijal k návrhu zákona usnesení, kterým doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senát senátora Jaroslava Sykáčka a jako vždy pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Dámy a pánové, v tuto chvíli vše. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, děkuji, takže otevírám obecnou rozpravu. Vidím, že do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím. Není se tedy k čemu vyjadřovat. Chcete, pane navrhovateli? (Ano.) Pojďte. Pan ministr Pecina. Prosím.

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Martin Pecina:  Děkuji, paní předsedající. Já se cítím osloven otázkou pana zpravodaje, jak to je s dohodou mezi Vojenskou policií a Policií ČR. Čili konstatuji, že podmínky zadržování osob jsou samozřejmě v kompetenci příslušného policejního orgánu. Dohoda mezi Policií ČR a Vojenskou policií se bude týkat například podmínek strážení té osoby, čili za jakých podmínek ta osoba bude předávána. Už dneska situace je taková, že Vojenská policie nemá vlastní cely. Pokud zadrží osobu, tak ji předává Policii ČR a vše samozřejmě probíhá pod dohledem státního zástupce. Čili nejedná se o žádný průlom do ústavních práv občanů a smlouva nebo dohoda, která dneska existuje, bude samozřejmě změněna po přijetí tohoto zákona, bude přizpůsobena znění tohoto zákona, ale v zásadě nejde o nic, co by se vymykalo dnešní praxi. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, za upřesnění a myslím, že můžeme přejít ke schválení. (Znělka.) Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 64 senátorek, senátorů, aktuální kvorum je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte prosím tlačítko ANO. Děkuji. A kdo je proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 23 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 53, proti byl 1. Návrh byl přijat. A já končím projednávání tohoto bodu a děkuji panu navrhovateli i panu zpravodaji.

A my pokračujeme bodem

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 228/2005 Sb., o kontrole obchodu s výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů, a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých dalších zákonů

Tisk č. 145

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 145. Návrh uvede ministr vnitra Martin Pecina, který zastoupí ministra průmyslu a obchodu Jiřího Ciencialu, a prosím pana ministra, aby nás seznámil s tímto návrhem zákona.

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Martin Pecina:  Děkuji, vážená paní předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, hlavním cílem předloženého návrhu zákona je provést adaptaci nařízení Evropského parlamentu a Rady číslo 258/2012 ze dne 14. března loňského roku, kterým se provádí článek 10 protokolu Organizace spojených národů proti nedovolené výrobě střelných zbraní a jejich součástí, dílů a střeliva a obchodování s nimi, a tím zajistit řádnou a efektivní aplikovatelnost zmíněného nařízení na území ČR.

Uvedené normy přispívají ke snazšímu sledování střelných zbraní a účinnému potírání nedovoleného obchodování s nimi a ke zlepšení výměny informací mezi členskými státy. Vývoz střelných zbraní, jejich součástí, dílů a střeliva k obchodním účelům do zemí mimo EU je možný na základě povolení, jež vydává Ministerstvo průmyslu a obchodu. I do budoucna navržená právní úprava zachovává tento povolovací princip. Na základě požadavků adaptovaného nařízení se doplňuje institut závazného stanoviska Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva vnitra, jež účinně povede k zajištění požadavku na ochranu zahraničně politických a bezpečnostních zájmů.

Návrh dále zavádí instituty, jež jsou pro podnikatele prospěšné, například institut přerušení čerpání povolení. Dle stávající právní úpravy v případě ohrožení bezpečnostních či mezinárodních závazků musí Ministerstvo průmyslu a obchodu povolení odejmout a žadatel následně po odeznění problémové situace musí nově žádat o povolení. Dle navržené právní úpravy v případě ohrožení bezpečnostních i mezinárodních závazků MPO čerpání povolení jen přeruší a následně po odeznění problémové situace bude toto přerušení zrušeno.

Předložený návrh nepředpokládá finanční dopad na veřejné rozpočty, ani na podnikatele. Výše správního poplatku je zachována na úrovni 500 korun za podání žádosti. Nedochází v tomto k žádnému navýšení.

Závěrem bych vás chtěl požádat o podporu předloženého návrhu při dnešním projednávání. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím, zaujměte svoje místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 145/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář, kterého prosím, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou. Máte slovo.

Senátor Karel Korytář:  Vážená paní předsedající, pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři, jak již uvedl pan ministr, důvodem předložení vládního návrhu zákona je přizpůsobení nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 258 ze dne 14. března 2012, kterým se provádí článek 10 protokolu Organizace spojených národů proti nedovolené výrobě střelných zbraní a jejich součástí, dílů a střeliva a obchodování s nimi.

Obchodní vývoz střelných zbraní, hlavních částí, jejich součástí, dílů a střeliva k obchodním účelům do třetích zemí je podle stávající právní úpravy již možný i na základě povolení, které vydává Ministerstvo průmyslu a obchodu. V souladu s požadavky práva EU tento princip zůstává i do budoucna zachován.

Z důvodové zprávy vyplývá, že vzhledem k citlivosti obchodu s tímto materiálem se do zákona doplňují instituty, jež mají splnit požadavky stanovené mezinárodními závazky ČR a zahraničně politické, obchodní a bezpečnostní zájmy ČR. Za účelem řádné aplikace je nezbytně nutné odstranit případná ustanovení českých právních předpisů, která jsou v s nařízením v rozporu. Pan ministr, co se týká změn a doplnění, již některé uvedl. Já bych některé zopakoval anebo doplnil.

Jak už jsem v úvodu řekl, povolení pro dovoz a pro pohyb obchodu s výrobky po EU a povolení k vývozu bude vydávat i nadále MPO. Modifikuje se režim povolení a režim povolení k vývozu a zrušuje se explicitně stanovená povinnost podávat žádost písemně. Stanovuje se povinnost uvádět při přepravě stanoveného zboží jeho příjemce, pokud je tento odlišný od smluvního partnera. Zrušuje se požadavek předkládat dokumenty, které si může správní orgán opatřit sám. K plnění mezinárodních závazků se upravují fakultativní náležitosti povolení. Rozšiřuje se důvod pro neudělení povolení k přepravě a dovozu a odejmutí povolení. Upravuje se institut pozastavení čerpání povolení, jak již pan ministr uvedl, který má sloužit jako pojistka v případě ochrany mezinárodních závazků ČR nebo jejích zahraničně politických nebo bezpečnostních zájmů. Rozklad proti rozhodnutí o pozastavení čerpání povolení nemá odkladný účinek.

Stanovuje se platnost udělení povolení v délce nejvýše jednoho roku. Stanovují se důvody pro neudělení, pozastavení a odejmutí povolení pro vývoz střelných zbraní, jejich součástí a střeliva. Upravuje se režim uchovávání informací. Modifikují se ustanovení o správních deliktech, a to z hlediska jejich koncepce tak, aby sankce lépe vystihovaly závažnost deliktů a měly i preventivně výchovný efekt. Upravuje se institut zabrání stanovených výrobků nebo určených výrobků. Dále se zmocňuje vláda k vydání nařízení, kterým se stanoví vzor žádosti o udělení povolení k vývozu. V přechodných ustanoveních se upravují procesní záležitosti v souvislosti s nabytím účinnosti zákona.

V části druhé, je to změna zákona o správních poplatcích, se v souvislosti se zavedením povolení navrhuje rozčlenění správních poplatků do samostatných písmen. Výše správních poplatků zůstává zachována. V části třetí, změna zákona o zbraních, se upravují individuální vývozy za účelem obchodu do třetích zemí, jak již uvedl pan ministr. Zákon má nabýt účinnosti dnem 30. září 2013.

Návrh zákona byl v Poslanecké sněmovně přikázán k projednání hospodářskému výboru. Hospodářský výbor přijal usnesení, kterým doporučil Poslanecké sněmovně projednat a schválit návrh zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů a které Poslanecká sněmovna posléze přijala. Ve druhém čtení další pozměňovací návrhy nebyly předneseny. Ve třetím čtení Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila 133 hlasy z přítomných 139 poslanců a nikdo nebyl proti.

Co se týká připomínek naší legislativy, ty se týkaly pojmosloví, přesněji zabránění záměny u některých pojmů a dále návrhu poznámky pod čarou – poznámku pod čarou uvést do textu novely zákona. Nicméně tyto připomínky neovlivňují účinnost zákona a pan náměstek Hovorka přislíbil, že při příští novele bude k tomuto přihlédnuto.

Vzhledem k tomu, že předložený návrh zákona má charakter tzv. transpozičního právního předpisu, jehož lhůta k zavedení uplynula již 19. dubna 2012, a vzhledem k předchozímu navrhuje výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu plénu Senátu ČR vyslovit souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 228/2005 Sb., o kontrole obchodu s výrobky, jejichž držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů, a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých dalších zákonů.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Já děkuji a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže není se k čemu vyjádřit, takže můžeme opět přistoupit k bodu schválit. (Znělka.)

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. A já konstatuj, že v hlasování pořadové číslo 24 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 57, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat a já děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Jdeme do finále, přátelé. Máme před sebou poslední dva body dnešního jednání.

 

Zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Zpráva o pokroku v oblasti obnovitelných zdrojů energie

Tisk EU č. K 058/09

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky číslo K 059/09 A K 058/09/01. Opět prosím pana ministra vnitra Pecinu, aby zastoupil ministra průmyslu a obchodu Jiřího Ciencialu a aby nás seznámil se svými materiály.

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Martin Pecina:  Děkuji, paní předsedající. Paní senátorky, vážení páni senátoři, dovoluji si stručně představit materiál Evropské komise zpráva o pokroku v oblasti energie z obnovitelných zdrojů a stručně také shrnout stanovisko, pozici ČR k tomuto dokumentu.

Účelem této zprávy je vyhodnotit pokrok v oblasti naplňování cílů pro energii z obnovitelných zdrojů v jednotlivých členských státech v podpoře a využívání obnovitelných zdrojů a plnění jejich cílů do roku 2020, provést shrnutí politických opatření, která jsou v jednotlivých členských státech uplatňována pro dosahování cílů v oblasti obnovitelných zdrojů, kde se speciálně zpráva věnuje správním postupům, elektrizační rozvodné soustavě a režimům podpory. Dále zpráva uvádí také informace k udržitelnosti biopaliv v dopravě.

Zpráva uvádí, že podíly energie z obnovitelných zdrojů v roce 2010 ve 20 členských státech a EU jako celku jsou nad úrovní závazků stanovených na rok 2010 a nad úrovní prvního průběžného cíle pro období 2011-12. Implementací směrnice a po stanovení národních akčních plánů obnovitelných zdrojů většina zemí zaznamenala významný růst obnovitelných zdrojů. V roce 2010 převýšil podíl energie z obnovitelných zdrojů v EU celkem 12,7 %. Nicméně analýzy ukazují, že splnění cíle pro rok 2020 bude problematické z důvodu ekonomické krize, trvajících administrativních bariér a změn systému podpory. Bariéry růstu využití energie z obnovitelných zdrojů jsou odstraňovány pomaleji, než se očekávalo. Evropská komise je tak názoru, že na úrovni jednotlivých členských států je potřeba přijmout další opatření, zejména s ohledem na snížení administrativní zátěže, zjednodušení plánovacích a povolovacích procesů, rozvoje infrastruktury a zapojení výroby energie z obnovitelných zdrojů do energetického systému. Co se týče schémat podpory, Komise zamýšlí vydat pokyny pro podporu obnovitelných zdrojů. Schémata podpory musí dle Komise být reformována tak, aby byla nákladově efektivní a tržně orientovaná.

Pozice ČR k tomuto dokumentu je následující. Obecně lze říci, že načasování této zprávy vnímá ČR jako účelové, neboť má dále Evropské komisi pomoci při diskusi o dalších cílech po roce 2020 a celkovém nastavení politického rámce pro oblast klimatu a energetiky po roce 2020. Je uveden souhrn cílů z aktualizovaného akčního plánu ČR pro obnovitelné zdroje 13,5 % podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie do roku 2020 na 10,8 %, podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě v dopravě.

Je třeba také zmínit jednu formální nepřesnost, která je uvedena ve zprávě a týká se právě ČR. V příloze 1 zprávy v přehledu pokroků členských zemí je za ČR uvedena nesprávná hodnota podílu energie z obnovitelných zdrojů v roce 2010 ve výši 9,4 %. Není zřejmé, z jakého zdroje jsou stanovené hodnoty podílu energie z obnovitelných zdrojů v jednotlivých členských státech. V dokumentech, které byly z ČR do Evropské komise zaslány v roce 2012, je pro rok 2010 uvedena hodnota podílu energie z obnovitelných zdrojů ve výši pouze 8,8 %. Stejná hodnota byla uvedena také ve zprávě o pokroku v oblasti obnovitelných zdrojů za ČR, která byla také Evropské komisi předána. Dále jsou uvedeny hodnoty výroby energie z obnovitelných zdrojů pro rok 2013, jak je předpokládá národní alokační plán.

Co se týče vlivu rozvoje výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na elektrizační soustavu, je v pozici ČR uvedeno, že přenosová soustava ČR je opakovaně zatěžována neplánovanými toky elektřiny, které ohrožují bezpečnost jejího provozu, a tím i spolehlivost dodávek elektřiny zákazníkům. Příčinou těchto toků je masivní výstavba obnovitelných zdrojů zejména na severu Německa a vysoká poptávka po elektřině v alpských a jihoevropských zemích při zanedbání předchozí dostatečné výstavby přenosových vedení v Německu. Nejdůležitějším opatřením ČR pro řešení problémů neplánovaných toků je plánovaná instalace transformátorů s řízeným posunem fáze, které umožní efektivní regulaci přeshraničních toků.

Jsou stručně popsána schémata podpory v oblasti obnovitelných zdrojů v ČR se základním popisem legislativy, která se týká podpory obnovitelných zdrojů. A za poslední. V případě biopaliv je snahou Evropské komise omezit příspěvek biopaliv vyrobených z potravinářské biomasy do povinného 10% podílu obnovitelných zdrojů v dopravě v roce 2020 na 5 % a zavést další podporu biopaliv 2. a 3. generace, čili zejména tzv. biopaliv vyráběných z nepotravinářské biomasy. ČR nepovažuje 5% limit pro tzv. konvenční biopaliva za správnou cestu k řešení dané problematiky emisí a k podpoře pokročilých biopaliv. Zavedením 5% limitu by EU výrazně měnila stanovená pravidla hry pro dosažení povinného 10% cíle v polovině hrací doby. Tato změna by výrazně přispěla k nestabilitě podnikatelského prostředí a vzniklá nejistota by odradila i investory od výzkumu pokročilých biopaliv.

Dále jsou v pozici ČR k tomuto dokumentu uvedeny a zopakovány také hlavní závěry z pozice ČR uvedené ke sdělení Evropské komise Evropskému parlamentu, Radě, hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů – obnovitelná energie– významný činitel na evropském trhu s energií, což je konzultační dokument sloužící Evropské komisi pro nastavení podpory obnovitelných zdrojů po roce 2020. Jako jedny z hlavních bodů pozice ČR k tomuto dokumentu byly následující:

Za prvé. ČR souhlasí s názorem Evropské komise, že by obnovitelné zdroje měly být do budoucna konkurenceschopný zdroj energie bez potřeby provozní či investiční podpory a měly by přispívat ke stabilitě a bezpečnosti provozu v síti.

Za druhé. Je třeba zachovat právo ČR na volbu vlastního energetického mixu. Členské státy investovaly nemalé prostředky do stávajících schémat podpory a výchozí podmínky a systémy v členských státech jsou značně různorodé. Povinný přechod na jeden evropský systém podpory by mohl pro řadu zemí znamenat významné dodatečné finanční a administrativní náklady.

Za třetí. ČR dlouhodobě prosazuje rozvoj přenosové a distribuční soustavy tak, aby byly schopny reagovat na rozvoj a integraci energetického trhu.

A za poslední. ČR preferuje nezávaznost dalších cílů v oblasti obnovitelných zdrojů energie po roce 2020 s tím, aby každý členský stát mohl využívat potenciál, jež dané národní podmínky připouští. ČR se k případnému stanovení závazného cíle pro obnovitelné zdroje po roce 2020 staví odmítavě. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval těmito tisky, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk číslo K 058/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, některým z vás by se možná chtělo zvolat: dost bylo Evropy, protože evropských tisků je skutečně na této schůzi požehnaně. Takže já si dovolím nejprve trošku obecnou poznámku. Je to důsledek toho, že se zde sešly tisky ze tří výborových schůzí – z 19. června, z 2. července a ze 17. července, a jelikož mezitím plénum nezasedalo, resp. zasedalo, ale nezařadily se všechny tisky, tak se nám to poněkud nahromadilo. Pro vaše uklidnění, dneska to je předposlední evropský tisk, ale zítra dopoledne a i odpoledne jich zase pár bude. Ale na příští schůzi Senátu 12. září slibuji, že jich bude jenom osm, pakliže budou zařazeny ty, které jsme projednali. To je k té evropské smršti.

My jsme projednávali tento dokument v takovém určitém pseudobalíčku pěti dokumentů, které se týkaly obnovitelných zdrojů energie, energetiky jako takové, klimatické změny, protože je to problematika, která je navzájem velice úzce provázaná. Takže zítra nás čeká ještě série čtyřech tisků, které s tímto tiskem, který právě teď máme před sebou, souvisí. Ty jsou ale v gesci Ministerstva životního prostředí, takže předpokládám, že přijde pan ministr Podivínský. Aspoň je psán na programu.

Těmito tisky se zabývaly v podstatě tři senátní výbory: výbor pro územní rozvoj, životní prostředí a veřejnou správu, jestli to dobře říkám, a výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Oba dva tyto výbory k tomu zaujaly stanovisko. Ne odlišné, ale odlišné v tom smyslu, že se soustředily na určitá jiná témata. My jsme při projednávání v našem výboru integrovali tato stanoviska, provázali je, plně je respektovali a doplnili o některé další skutečnosti. Týká se to jak tohoto tisku, který projednáváme teď, tak těch čtyřech souvisejících, které budeme projednávat zítra. Takže ten náš návrh doporučení je v podstatě kompilátem stanovisek dvou dožádaných výborů s rozšířením o některé další skutečnosti a další provázanosti.

V podstatě naše doporučení koreluje s rámcovou pozicí vlády a já jsem rád, že došlo k vystřízlivění na příslušných ministerstvech – jak na Ministerstvu průmyslu a obchodu, tak především na Ministerstvu životního prostředí – a již tyto orgány nepřistupují moc hujerským způsobem ke všemu, co na poli energetiky, obnovitelných zdrojů, ale i témat souvisejících se změnou klimatu vzniká v Bruselu. Takže velice oceňuji určitou střízlivost a hlavně realistické postoje a i to vzepření se některým návrhům a nápadům, které skutečně jsou velice, velice nebezpečné ve svých důsledcích, a bohužel je i pociťujeme v současné době v našich podmínkách, kdy se z řetězu utrhla některá podpora nebo některé podpory některých obnovitelných zdrojů energie, a bude to trvat roky, než se s tím vypořádáme a nějakým způsobem to začne fungovat nějak rozumně a efektivně a spravedlivě.

Já jenom pro oživení nebo pro připomenutí, na jak hliněných nohách stojí tahle oblast, si dovolím tady zmínit některé dotazy, které jsme v rámci projednávání tohoto dokumentu položili zástupcům Ministerstva průmyslu a obchodu, a ty odpovědi.

Jeden z dotazů: Jaké doposud vydala EU finanční prostředky na podporu jednotlivých forem obnovitelných zdrojů. Odpověď: Celková výše vynaložených prostředků na podporu není z žádného dokumentu známa. Totéž v případě ČR. ČR podporuje rozvoj obnovitelných zdrojů prostřednictvím investiční a provozní podpory. Aktuální souhrnné informace za všechny dotační programy nejsou k dispozici. Takže my ani v evropských podmínkách, ani v národních podmínkách nevíme, co, jak, v jaké výši podporujeme, přesto přijímáme další a další závazky, kolik procent z čeho vyrobíme, a nedomýšlíme tyhle záležitosti. Ale takhle bych mohl pokračovat.

Jenom ještě jeden zajímavý dotaz nebo spíš zajímavou odpověď na jednoduchý dotaz, jaký dopad má nesystémová podpora obnovitelných zdrojů energie na ceny elektrické energie pro koncové spotřebitele. Je to míněno u nás v ČR. Dopady podpory obnovitelných zdrojů do cen elektřiny. Rok 2006 – a budu to dělat stručně, jenom čísla. Vždycky rok a výše příspěvku, nebo jak do dopadá do ceny energie: 2006 – 28 korun na megawatthodinu, 2007 – 34 korun, 2008 – 41 korun, 2009 – 52 korun, 2010 – 166 korun, 2011 – 370 korun, 2012 – 419 korun, 2013 -583 korun. Z toho si každý udělá obrázek, jaký to má dopad pro koncové spotřebitele, to znamená podnikatele, domácnosti, jednotlivé občany.

Naše doporučení, které máte před sebou, reflektuje na všechny tyto skutečnosti, koreluje s rámcovou pozicí vlády, s rámcovou pozicí gesčního ministerstva a já vás tímto prosím o jeho podporu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Já se táži, zda si přeje vystoupit pan senátor Jiří Bis, zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A já vidím, že ano, takže máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Bis:  Děkuji, paní předsedající. Vážený pane ministře, vážené senátorky a senátoři, náš výbor se zabýval, jak zde bylo prezentováno, uvedenou problematikou a na svém 110. usnesení ze 13. schůze za prvé vyjádřil souhlas s usnesením podvýboru pro energetiku ze dne 18. června 2013 ke zprávě Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů, tj. Zpráva o pokroku v oblasti obnovitelných zdrojů energie, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jiřího Bise a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi výboru pro záležitosti EU Senátu.

Já bych akorát rád doplnil kolegu předsedu evropského výboru, kolegu Krejču, protože ten stav je ještě trochu horší. On říkal podporu, která je přímá podpora, a zapomněl na to, že ještě ze státního rozpočtu jde další podpora na obnovitelné zdroje, takže to v konci není 560, ale je to téměř 800 korun. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore, a táži se pana senátora Miloše Vystrčila, zpravodaje výboru pro územní rozvoj a ten si nepřeje vystoupit. Děkuji. Já otevírám rozpravu a do té se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, já se omlouvám, že jsem tahle nelogicky reagoval, ale já k tomu, co přijal náš výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí budu dodávat potom nějaké své názory, a abych byl korektní, tak jsem to nechtěl říkat jenom jako zpravodaj, ale jako standardní vystupující.

Takže první věc, kterou řeknu, je, že náš výbor pro územní rozvoj a veřejnou správu se zabýval také materiálem, přijal usnesení, a byť to tady nebylo zmíněno, tak když vás nikdo nepochválí, tak se musíte pochválit sami, tak to dopadlo tak, že naše usnesení bylo z velké části do stanoviska výboru pro evropské záležitosti zapracováno. To znamená, že zřejmě bylo přijato kladně a já za to děkuji.

Teď si dovolím pár osobních poznámek k tomu materiálu a navážu na to, co tady říkal pan kolega Krejča. Ta zpráva se jmenuje krásně, my bychom se to měli naučit, Evropská unie, i když se jí něco nepovede, tak to vždycky nazve tak, aby to vypadalo, že se to povedlo. Protože ten název je Zpráva o pokroku v oblasti obnovitelných zdrojů. Pokud to chceme nechat, tak by tam bylo "o pokroku nevystřízlivění z oblasti". Tak by to bylo správně. Pokud jste někdo měli čas, tak celá ta zpráva vlastně nepřímo přiznává selhání EU a evropské politiky v oblasti obnovitelných zdrojů energie. A pokud se soustředíte na tučné věty, tak tam naleznete, že vlastně je potřeba celou politiku obnovitelných zdrojů reformovat.

A ta reforma má proběhnout ve čtyřech částech. Jedna ta část se týká tzv. prvku, který se nazývá silný růst. Jinými slovy silný růst byl moc silný. Druhá část se týká kontroly nákladů. To znamená jinými slovy - kontrola nákladů se nedaří. Není to jenom typickým jevem pro Českou republiku, s kontrolou nákladů mají problémy i jiné země Evropské unie.

Další část se nazývá Integrace trhu. Rovněž integrace trhu se nedaří. Jsou různé typy obnovitelných zdrojů energie, různě podporovány, což způsobuje animozity a velké problémy nejen v České republice, ale zase v celé Evropské unii.

A poslední je Evropský rozměr, což je zase veliký problém, protože se nám stává, že když se soustředíme pouze na obnovitelné zdroje a výrobu energie z obnovitelných zdrojů pouze na Evropu, tak potom nám samozřejmě ta zahraniční konkurence, která si tak přísná pravidla nevezme, utíká. Tak tohle všechno vlastně ta Evropská komise v té zprávě přiznává, přesto se ta zpráva nazývá Zpráva o pokroku v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Takže jsem považoval za nutné toto tady uvést na pravou míru. A myslím si, že přijaté nebo navrhované usnesení, které také doporučuji podpořit, ještě velmi mírně reaguje na ty skutečnosti uvedené v té zprávě. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, dále se do rozpravy hlásí pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, já bych tady k téhle věci chtěl říct jenom jednu záležitost. Všechny ty věci, které se probírají v Evropské komisi, v Evropském parlamentu, tak se samozřejmě vlečou dlouho, ten proces je velmi složitý. A největší neštěstí je, že zasahovat do toho ta země může v průběhu toho procesu a na začátku.

Já mám stále větší dojem, že tady tahle věc se nedělá. My tedy rozhodně dostáváme až vlastně ten závěr. A tam zpravidla, pokud je to odsouhlaseno všemi těmi orgány, tak se dá říct těžko, že bychom to nějakým způsobem mohli změnit. Já bych, protože pana ministra se na to ptát nebudu, ten je tam teď chvíli, takže těžko může říct, jak na to vláda reagovala, tak se spíš zeptám pana kolegy Krejči. Ty návrhy usnesení Senátu jsou zpravidla velmi propracované, jsou minimalistické, to znamená, snažíme se, aby to bylo uměřené.

Ale chtěl jsem se ho zeptat na dojem, jestli se těmi usneseními Senátu podle jeho názoru vůbec někdo zabývá? A jestli má pocit, že ta usnesení nějakým způsobem, aspoň minimálním, můžou ovlivnit tu situaci?

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Takže já děkuji, pane senátore, a rozprava pokračuje. Paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková má slovo.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já jsem předběhla teď pana senátora Krejču, protože chci reagovat na dotaz pana váženého kolegy senátora Martínka. Protože jsem služebně starší v Senátu a v Evropském výboru jsem byla už od roku 2002. Čili jsem zažila období, kdy jsme ještě byli kandidátskou zemí. A na ten dotaz váženého pana kolegy odpovídám, ano, má smysl se evropskými tisky tady zabývat.

Souhlasím s tím, co pan senátor Martínek řekl, že to má smysl vstupovat do těch věcí na jejich počátku a nebo v průběhu toho procesu. A vy, kteří jste tu již chvíli, tak mi dáte zapravdu, že opakovaně zde jsem vystupovala, že prostě není možné, až se něco v Evropě stane, tak se rozčilovat, že to mělo být jinak. Že musíme skutečně do těch procesů vstupovat na jejich počátku a vždycky jsem kritizovala vládu, zvláště tu pravicovou, že to nedělala.

Protože jsem již skutečně dost dlouho v Senátu, tak vím, že ta témata skutečně se projednávají. A že to, co jsme říkali na jejich počátku, se mnohdy projevilo v těch věcech. Ale je potřeba hodně se věnovat už těm tzv. Zeleným knihám, kdy teprve evropské instituce zjišťují názory jednotlivých národních parlamentů, jednotlivých vlád. Pak teprve přijdou opatření, pak teprve přijdou ty Bílé knihy, pak teprve přijdou nařízení, případně směrnice, které musíme poté zapracovat do našeho národního práva.

A ještě jeden dodatek k tomu. Já jsem stejnou otázku kdysi položila Vladimíru Špidlovi, ještě když byl eurokomisař. A jeho odpověď byla, ano, stoprocentně. A Evropská komise se zabývá těmi stanovisky národních parlamentů ve dvou případech. Buď, že to stanovisko je nějak významné, nějak se vymyká tomu, co k tomu říká většina ostatních národních parlamentů. Pak velmi zjišťuje, proč zrovna ta která země, ten který parlament má názor tak, jak ho formuluje. A nebo, jestliže se sejde více podobných stanovisek z národních parlamentů, pak Evropská komise zase znovu analyzuje, znovu jedná s jednotlivými členskými zeměmi, znovu předělává svá stanoviska.

A teď chci pochválit náš výbor pro záležitosti EU, protože Senát PČR díky tomuto výboru, ale díky i našim odborným výborům, které se skutečně věnují velmi intenzivně problematice EU, evropské agendě, která je dneska vnitřní agendou, nikoli zahraniční agendou, tak díky tomu je Senát PČR třetí nejúspěšnější, nejaktivnější komorou ze všech členských zemí. Ze všech parlamentních komor členských států EU. Já si myslím, že my to tady odpracováváme velmi dobře, samozřejmě můžeme pracovat ještě intenzivněji, hlavně musíme více tlačit na Vládu ČR, aby daleko více vláda pracovala s našimi pozicemi. A hlavně, aby skutečně to, co je stanoviskem Parlamentu ČR a samozřejmě Senátu PČR, aby se snažila prosadit na evropské úrovni. Protože tak to má smysl a to jsou věci, které skutečně potřebujeme. Brusel nám nenařizuje, Brusel jsme my.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak. Tak to bylo těsně, pane místopředsedo, máte slovo. Dneska máme schůzi plnou překvapení.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, hovořila eurooptimistka, já spíš budu z pohledu eurorealisty.

Myslím si, že Evropa má před sebou ještě hodně a hodně dobrou budoucnost, pokud tedy půjde cestou v tom, že vyřeší svoje problémy. Určitě český Senát možná má někde v Bruselu či ve Štrasburku nějakou velkou komoru, plnou našich usnesení. A věřím tomu, že euroúředníci každou chvilku čekají na to, co český parlament přinese za usnesení, aby mohli okamžitě reagovat a aby mohli tyto věci v rámci Evropské unie řešit.

Ovšem pak tady ty odezvy jsou podobné, jako jsou např. baterie bezdotykové, jako jsou některé další věci, které tady z tohoto pohledu vnímáme trošku jako asi málo důležité. Jsem přesvědčen o tom, že mnohé věci, které tady na plénu projednáváme, by naprosto svojí důležitostí stačilo, kdyby projednal pouze příslušný výbor a dal k tomu patřičné stanovisko. Nejsem si zcela jist, že všechny ty věci, které tady projednáváme, jsou nezbytně nutné, abychom jednali tady na plénu. A určitě nezmění naši pozici ani to, že jsme aktivní v rámci ani Bruselu, ani jiných agend.

Z tohoto hlediska samozřejmě nejvýznamnější roli sehrává vláda, která má patřičné nástroje k tomu, aby mohla zastupovat zájmy České republiky v rámci Evropské unie. Ale, věřte tomu, že je potřeba, a já jsem přesvědčen o tom, že EU pro ČR je dobře, na druhé straně ale myslím, že i my se musíme vypořádat s tím, že spousta věcí je formálních, spousta věcí je byrokratických. A myslím si, že naše lidi v tuto chvíli zajímá, zda budou mít práci, zda za ni dostanou zaplaceno, zda budou mít kde bydlet, zda budou mít šanci to bydlení zaplatit a jestli náhodou zítra jim na dveře nezabuší exekutor. A mám takovou trošku obavu, že bohužel v Bruselu tyhle problémy za nás nikdo, ale nikdo nevyřeší.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já děkuji, pane senátore, já se chci zeptat, pan ministr se hlásil a vy budete mít závěrečné slovo, chcete vystoupit v průběhu rozpravy? Takže to závěrečné slovo. Takže dále se do rozpravy hlásí pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní předsedající, pane ministře, já jsem se přihlásil pouze z procesních obav, abychom neprošvihli 19. hodinu. A dávám tedy návrh, abychom mohli jednat a hlasovat i po 19. hodině. A to dojednat body, které předkládá pan ministr Pecina. A jinak k té diskusi, která tady teď je, mi bylo řečeno, že jsme na 3. místě z hlediska statistik. Prosím Evropský výbor, aby se nesnažil být první, myslím, že kolem desátého, patnáctého místa by nám to stačilo.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore. A o tom musíme hlasovat, abychom jednali i po 19. hodině, takže bez znělky, přátelé, hlasujeme o tom, zda můžeme jednat i po 19. hodině. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, ruku nahoru, tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, ruku nahoru a tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 25 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyhlásilo 55, proti byli 4. Návrh byl přijat, můžeme jednat i po 19. hodině.

(Senátor Štětina sděluje mimo mikrofon předsedající, že se hlásil s faktickou poznámkou a žádá o vystoupení.) Ano.

Senátor Jaromír Štětina:  Děkuji. Moje faktická připomínka spočívá v tom, že my jsme neměli hlasovat o tom, že budeme hlasovat po 19. hodině, ale že po 19. hodině dokončíme blok pana ministra Peciny. To je rozdíl. Včetně hlasování.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Takže ještě jednou? Ne. Pokračujeme, dobře.

Já se táži, jestli se ještě někdo hlásí do diskuse k našemu bodu? Nehlásí, diskusi uzavírám a předávám slovo panu navrhovateli, ministru Martinu Pecinovi.

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Martin Pecina:  Vážená paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, já jsem se cítil vyvolán dotazem, který tady byl vznesen, jestli má stanovisko parlamentu smysl. Já si myslím, že určitě má smysl a to v několika rovinách. Z té otázky nebylo zcela jasné, jestli pro vládu nebo pro Brusel, nedokážu posoudit, jak moc berou v úvahu bruselské orgány stanoviska národních parlamentů, to skutečně nedokážu posoudit, ale to tady už zaznělo, že snad ano. Určitě je stanovisko parlamentu velmi důležitým podpůrným argumentem pro pozici České republiky, když ministr jedná v Bruselu a má stanovisko Senátu, má stanovisko Parlamentu ČR, tak to je určitě pro něho velmi podpůrný argument.

Ale zejména nepodceňujte to, že rozumný ministr si stanoviska senátních výborů čte, protože každý ten úřad je obrovský a žádný ministr si není jistý, jestli mu náhodou něco neuteklo a vždy to čisté úřednické stanovisko taky nemusí být to správné. To znamená, že přicházejí stanoviska jednotlivých senátních výborů a rozumný ministr to vnímá, čte je a mnohdy se tam dozví věci, které z toho prostého úřednického pohledu utečou. Čili z tohoto pohledu vám chci poděkovat za to, že zejména senátní stanoviska jsou většinou věcná, tak jako dnešní diskuse, věcné, méně ideologicky zaměřené a ministři z nich skutečně mohou čerpat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře, a prosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji za slovo a pokusím se... Takhle, v rozpravě vystoupilo 5 senátorů a 1 senátorka. A já se pokusím teď v následujících slovech na to zareagovat. Omlouvám se, že to vezmu odzadu. Pan kolega Vícha nás vyzval, abychom neusilovali o prvenství. My o to opravdu neusilujeme, protože je to práce a je dost namáhavá, ale zajímavá práce. Já jenom připomenu drobnou statistiku. V roce 2012 Brusel vyprodukoval cca 40 tisíc dokumentů. Z těch 40 tisíc dokumentů jsme předvybrali a anotovali něco přes sedm stovek dokumentů. Z těch sedmi stovek dokumentů jsme k projednání vybrali 120 dokumentů. Takže se nám podařilo redukovat ze 40 tisíc na 120. Z toho cca stovka šla do pléna Senátu.

Opravdu se snažíme vybírat jenom ty nejzásadnější a nejdůležitější dokumenty. Je to práce náročná, ale daří se nám díky mladým kolegům a kolegyním z oddělení pro Evropskou unii, kteří jsou opravdu velice špičkoví odborníci.

Pan kolega Škromach zmínil skutečnost, že ne vše z evropské agendy by muselo jít na plénum Senátu. Je to otázka Jednacího řádu. Jednací řád Poslanecké sněmovny, teď již asi téměř neexistující Poslanecké sněmovny, umožňoval, aby výstupem za dolní komoru našeho parlamentu bylo usnesení a stanovisko jejich výboru pro evropské záležitosti. To znamená, na čem se usnesl výbor, to odcházelo do komise. Náš Jednací řád ukládá, aby výbor pro záležitosti EU Senátu všechna svá doporučení, všechny své návrhy předával do pléna Senátu. Teprve plénum Senátu rozhodne, zda to akceptuje, neakceptuje, zda to modifikuje. Takže je to věc Jednacího řádu.

Máme odlišný Jednací řád, než je Jednací řád PS. Samozřejmě vše lze změnit, lze změnit i Jednací řád nebo hledat nějaký kompromis, aby některé jednodušší dokumenty, třeba komunikační dokumenty odcházely přímo z výborů do komise a návrhy legislativních aktů procházely plénem Senátu. Ale v podstatě řídíme se Jednacím řádem a jinou možnost nemáme. Ale můžeme ho změnit.

Paní místopředsedkyně Gajdůšková, já si toho a všichni, jak kolegyně, tak kolegové, vážíme, ocenila práci našeho výboru, takže za to děkuji prostřednictvím předsedající. Moc děkuji.

Pan kolega Martínek tady vznesl otázku, zda to má nějaký význam, zda to má nějakou odezvu. On to už komentoval pan ministr. Senát na každé naše usnesení, které odchází do Bruselu, dostává reakci komise. Teď budu hodně střílet od boku, je to cca 3 měsíce, čtvrt roku, než přijde ta reakce komise. A na rovinu říkám, že já osobně, ale i moji kolegové nejsme spokojeni s reakcí komise.

Reakce komise je v podstatě jakoby přes kopírák: Děkujeme, vážíme si vašeho stanoviska, zohledníme. Ale nic konkrétního. Takže funguje to, ale moje představa o komunikaci mezi národními parlamenty a komisí je poněkud odlišná, protože bych očekával konkrétnější reakce, aby řekli: Ano, s tím souhlasíme, s tímhletím nesouhlasíme z těch a z těch důvodů. Atd. Takže reakce dostáváme, ale takové poněkud vágní.

Pak je tu ještě jedna věc, která souvisí s tím, jak moc jsme slyšet v Bruselu, jak moc jsme slyšet v Komisi. Samozřejmě jedna věc je, co jde po linii Senátu, co odchází tady z pléna Senátu poté, co sem zašle, nebo postoupí náš výbor. Druhá věc je, co odcházelo z výboru pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny. A samozřejmě třetí pilíř, nebo třetí komunikační tok je prostřednictvím vlády, zástupců vlády.

Bylo tady zmíněno, že Senát je z hlediska určité statistiky, nebo četnosti reakcí na špici pelotonu parlamentních komor. Bohužel náš partnerský výbor Poslanecké sněmovny je na konci, na chvostě. Takže máme rezervy, velké rezervy, ale především v práci Poslanecké sněmovny a v práci příslušného výboru – evropského výboru – Poslanecké sněmovny. Ten už také neexistuje, jako neexistuje Poslanecká sněmovna. Uvidíme, co vzejde, jestli to bude lepší. Ale zatím to byla hodně velká disproporce mezi komorami. Samozřejmě je brán hlas každé parlamentní komory. Když tam zazní jenom jeden hlas, tak je to míň, než když tam zazní dva hlasy, a ještě lepší je, když ty dva hlasy říkají jedno a totéž, nebo si jsou hodně blízké. Takže v tom máme rezervy a uvidíme, jak se to podaří do budoucna.

Pan kolega Vystrčil tady připomněl, nebo zdůraznil úlohu, nebo roli výboru VUZP při projednávání tohoto materiálu. Já jsem to zmínil úplně na začátku, že tímto materiálem se zabývaly tři výbory – VUZP, VHZD. VUZP, VHZD k tomu přijaly stanoviska. Ta stanoviska jsme akceptovali a integrovali do našeho doporučení. Takže rozhodně jsem neopomenul roli příslušného dožádaného výboru.

První z vystupujících, pan kolega Bis tady doplnil, rozšířil nebo zmínil, že jsem opomenul sdělit některé údaje. Spíš jsem vás už nechtěl unavovat. Já tedy přečtu poslední tři roky. Ty části, které už jsem tady řekl, plus ty částky, na které to naskakuje díky dotacím z národních zdrojů. Takže rok 2011 – 370 Kč za megawattu, resp. 582 Kč za megawattu. Rok 2012 – 419 Kč za megawattu, resp. 670 Kč za megawattu. Megawatthodinu, pardon, omlouvám se. Rok 2013 – 583 Kč za megawatthodinu, resp. 790 Kč za megawatthodinu. Nechtěl jsem vás unavovat přemírou čísel, protože když říkáte čísla, málokdo si je zapamatuje. Lepší je, když je máte napsána před sebou. Kdybyste měl někdo zájem o tyto údaje, jsou to v podstatě odpovědi gesčního ministerstva – MPO – na naše dotazy. Není problém vám je přeposlat a doručit.

To je asi všechno z mé strany. Děkuji za pestrou rozpravu, bohatou rozpravu a úplně na závěr vás pokorně žádám o podporu našeho doporučení, doporučení výboru pro záležitosti EU, které vychází ze stanovisek dvou dožádaných výborů, výboru VUZP a VHZD. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, za vaše shrnutí i dovysvětlení. Můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Miroslav Krejča. V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti, prosím tlačítko NE a ruku nahoru.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 26 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 57, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Děkuji panu předkladateli i pánům zpravodajům.

Jdeme na poslední bod dnešní části schůze. Je jím

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění sítí vysokorychlostních elektronických komunikací

Tisk EU č. N 053/09

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 53/09 a N 53/09/01. Prosím opět pana ministra Martina Pecinu, který v zastoupení ministra průmyslu a obchodu nás seznámí s těmito tisky.

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Martin Pecina:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi představit návrh nařízení EP a Rady o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění sítí vysokorychlostních elektronických komunikací. Návrh nařízení je postaven na pěti pilířích.

Za prvé efektivnější využívání existující infrastruktury, a to i infrastruktury určené například pro výrobu, přepravu a distribuci plynu, elektrické energie, vytápění vody nebo infrastruktury spojené s dopravními službami. (Neustálý hluk v sále.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Prosím, vydržte ještě poslední bod, ať je to v klidu.

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Martin Pecina:  Za druhé zvýšená transparentnost pro možné využívání této existující infrastruktury.

Za třetí koordinace stavebních prací.

Za čtvrté zrychlení povolovacích režimů.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já se omlouvám, ale prosím o klid i pravou část. Omlouvám se. Prosím, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Martin Pecina:  Za páté kolaudace budov.

V úvodní diskusi vyjádřily členské státy EU podporu účelu návrhu, ale zároveň vyjádřily obavu z možného porušení principu subsidiarity, z možných finančních dopadů a administrativních náročností, a diskutovaly právní formu návrhu. Česká republika obecně vítá tento legislativní návrh Evropské komise a souhlasí s principy v něm stanovenými. Cíle v návrhu nařízení jsou rovněž v souladu se státní politikou v elektronických komunikacích Digitální Česko II, kterou vláda schválila svým usnesením dne 20. 3. 2013.

Zástupci MPO společně s Českým telekomunikačním úřadem budou projednávání návrhu nařízení nadále sledovat a aktivně se ho účastnit.

Z uvedených důvodů MPO podporuje přijetí opatření pro snížení nákladů na zavádění sítí vysokorychlostních elektronických komunikací, ponechává však na dalším zvážení formální podobu výsledné právní úpravy. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tento materiál, je výbor pro záležitosti EU, který přijal usnesení, které máte jako senátní tisk N 53/09/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Dagmar Zvěřinovou, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Děkuji, paní předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych si dovolila navázat na řeč pana ministra, který tento bod uvedl a představil v obecné rovině záměr tohoto nařízení EP Rady o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění sítí vysokorychlostních elektronických komunikací. Má to krásný název a určitě to má velmi významný podtext toho, že opravdu je potřeba tyto segmenty sdělování informací rozšířit i po té technické stránce. Nikdo nemůže mít pochyb o tom, že toto je účelem, aby Evropa navzájem komunikovala, sdílela určité informace, ale zároveň na těchto elektronických komunikacích se odehrávají obchody, řízení státu, řízení některých subjektů, protože dnes se řídí elektronicky téměř všechno.

Jednu věc si však musíme říci. Toto nařízení je problematické. Neříkáme to jenom my ve výboru Senátu pro záležitosti EU, říkají to i jiné parlamenty. Velká diskuse již byla v Evropě o tom, jestli to není narušení subsidiarity. Je to, řekla bych, velmi na hranici. Nakonec se většina přiklání k tomu, že ještě ne, některé ano, ale že ještě ne. Není to úplně jednoduché z toho prostého důvodu, že nikdo nechce zamezit pokroku. Víme, že zavádění těchto vysokorychlostních elektronických komunikací je do budoucna nutností, že v tom budou veliké peníze, které se budou muset proinvestovat a společná politika v tomto oboru je navýsost nutná. To, že se budou sdílet určité sítě, je vynikající myšlenka. Bohužel, v současné době je tady několik národních bariér, protože každý má jiné předpisy, jiné technické parametry, a toto propojování a odstraňování nebude tak úplně jednoduché.

Samotná diskuse o tom, jestli se bude jednat o řešení této problematiky formou nařízení nebo formou směrnice, už byla dána tím, že prostě ne všechny státy chtěly takto tvrdé v podstatě deklaratorní přikázání řešení této problematiky, protože směrnice je měkčí přístup a nařízení se musí implementovat apod.

Není určitě jednoduché tuto záležitost řešit, a není to jednorázová záležitost. Když se toto odsouhlasí a začne se dělat, je to kontinuální, když to řeknu, na mnoho dalších let, než přijde nějaké další jiné nařízení, protože v podstatě se jedná o to, že ten, kdo vlastní v rámci EU nějakou takovouto síť, je povinen tuto síť umožnit užívat i jiným provozovatelům.

Dále se nařizuje zřídit určité jednotné informační místo, protože všechna data, která jsou vlastněna jednotlivými vlastníky sítí, nejsou pochopitelně k dispozici. Někdy si o tom někdo myslí, že je to třeba i jeho know-how, ne vždycky je ochoten všechna data a všechny parametry sdělit. Teď bude povinností to udělat do určitého termínu to udělat, nebo to bude muset do určitého termínu poskytnout jednotnému informačnímu místu, které to bude poskytovat dál na základě žádostí.

Pokud máte síť a začnete ji dělat, tak pochopitelně někdo to musí dozorovat. Takovým dozorovým orgánem, nezávislým regulátorem v ČR bude Český telekomunikační úřad. Myslím si, že to odpovídá, on má určitou prestiž a myslím si, že je to úřad na vysoké úrovni.

Ale dále se musí vzít v potaz, že vždycky musíte mít i určitou koordinaci těchto prací, které se budou dělat, protože ne vždycky se budou jenom sdílet stávající sítě, ale budou se budovat i nové tyto sítě vysokorychlostních elektronických komunikací. A tam je právě potřeba, aby se sdílely určité parametry. To znamená, pokud budou jiné stavební práce, aby při tom to probíhalo, případně, když se něco dělá, aby se počítalo s tím, že tam budou připojeny tyto vysokorychlostní elektronické sítě.

Chtěla bych říci jednu věc, že v tomto případě se nařizuje, aby každý nový stavebník, který bude stavět dům, musel zřídit povinně, a bude to už součástí stavebního řízení a především při kolaudaci se toto bude vyžadovat, aby bylo zřízeno připojení na tyto sítě, s tím, že každý musí mít konečný bod. Jedná-li se o bytovou jednotku nebo více segmentů v bytovém domě, musí být konečný bod pro každý byt podle toho, když se jedná třeba o určité segmenty podnikatelského charakteru. Toto nařízení pochopitelně přináší náklady pro stavebníka, pro investory, a ne vždycky se jim to bude líbit, byť v budoucnu se jim to možná bude hodit a zvýší to komfort jejich domů.

Problematickou záležitostí je, prosím vás, ještě jedna věc, a to jsou věcná břemena. Sítě musí někam dojít, je to problém, v této části se vůbec neřeší a určitě to bude v každém státě řešeno trošku jinak.

Toto nařízení Evropského parlamentu a Rady neřeší další záležitosti, a to znamená, že každý jednotlivý stát má určitou právní úpravu ve stavebním zákoně, v některých vlastnických záležitostech apod., takže toto bude potřeba zapracovat.

Minimálně to pravděpodobně bude mít dopad na státní rozpočet ČR. Pokud nebude stát vysloveně nějakým výrazným investorem obytných domů apod. a nebude sám budovat tyto sítě, tak dopad na řešení této problematiky je minimální, maximálně v několika úřednických místech a pak v jednotném informačním místě.

Ovšem je i další problematika. Lhůty, které jsou zde navrhovány, jsou v rozporu se stavebním zákonem. V mnoha věcech se musí upravit stavební zákon. Pak jsou tady technické normy, které v každém případě budou muset být upraveny, protože toto neodpovídá našim českým normám. Ale řekla bych jednu věc, že nemůžeme říci, že by to neodpovídalo výhradně českým právním normám. Takto se ozývají i jiné státy, které s tím mají problém, prostě sjednocení tohoto trhu bude poměrně složité.

Přesto náš výbor dává doporučení, tak jak již říkal pan ministr, abychom to schválili, ale dáváme také doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR, kde upozorňujeme velmi výrazně na tyto problémy, protože se obávám, že s těmito problémy i v této komoře Parlamentu ČR v některých normách se budeme potýkat.

V bodě 3 je upozorňováno na to, že jsou zde v rozporu určité povinnosti vlastníků pozemků strpět umístění další sítě, přestože u nás je věcné břemeno úplatné apod. Stavební práce, zvýšené potřeby s tím spojené. Tam se budou moci vlastníci bránit i u soudu. Jde o to, jak to bude vypadat. A proto upozorňujeme na to, že zde může docházet i k některým nesouladům v některých právech.

Chtěli bychom, aby EU, pokud obdrží toto naše schválené doporučení, se zabývala jednou záležitostí, aby toto nařízení neohrozilo ochranu základních práv jednotlivých občanů státu požadovanou ústavami, a to především vlastnické právo. V tomto smyslu by toto doporučení asi mělo být schváleno.

Dovolila bych si vám přečíst usnesení našeho výboru pro záležitosti EU:

Výbor pro záležitosti EU na své 15. schůzi konané dne 17. července 2013 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění sítí vysokorychlostních elektronických komunikací:

Po úvodní informaci Bedřicha Dandy, náměstka ministra průmyslu a obchodu, po zpravodajské zprávě senátorky Dagmar Zvěřinové a po rozpravě přijímá k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění sítí vysokorychlostních elektronických komunikací doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění sítí vysokorychlostních elektronických komunikací vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátorku Dagmar Zvěřinovou, pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Krejču, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

A prosím vás, abyste toto usnesení také schválili a doporučuji jeho schválení.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, za vaši apelující zpravodajskou zprávu. Prosím, posaďte se, ke stolku zpravodajů.

Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Ptám se navrhovatele. Pane ministře, chcete se vyjádřit? Nechcete. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Bude to poslední dnešní hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesla senátorka Dagmar Zvěřinová.

V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 27 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 58, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli, paní zpravodajce a končím projednávání tohoto bodu.

Kolegyně a kolegové, prosím ještě o chvíli pozornosti, než přeruším dnešní jednání. Chci požádat členy Organizačního výboru, aby se dostavili do Zaháňského salonku, kde se uskuteční 19. schůze Organizačního výboru Senátu, zhruba za 10 minut.

Děkuji vám všem za dnešní pracovní den. Zítra pokračuje naše schůze v 9:00 hodin, kdy se na vás těším.

(Jednání ukončeno v 19:12 hodin.)