Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
9. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 6. schůze Senátu
(2. den schůze – 21.03.2013)

(Jednání zahájeno v 9.01 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal na pokračování 6. schůze Senátu Parlamentu České republiky.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Lubomír Franc, Jan Žaloudík, Petr Guziana, Tomáš Kladívko a Tomáš Grulich.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci, náhradní karty jsou v předsálí u prezence.

Nyní dávám slovo místopředsedkyni volební komise paní senátorce Haně Doupovcové, aby vyhlásila výsledky voleb, a to druhého kola první volby členů Rady ÚSTR. Prosím.

Senátorka Hana Doupovcová:  Dobrý den! Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, včerejší první volba druhého kola -volba člena rady Ústavu pro studium totalitních režimů, návrhy občanských sdružení či jiných právnických osob – tam jsme vybírali ze 2 uchazečů. Počet vydaných lístků 65, počet odevzdaných lístků 65. Z toho neplatných 3. Pro pana Jana Bureše bylo odevzdáno 40 lístků. Pro pana Marka Tomaštíka 21.

V druhém kole 1. volby byl zvolen pan Jan Bureš.

Druhá volba. První volba, druhé kolo – návrh Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR do Rady ÚSTR. Počet vydaných lístků 65, počet odevzdaných platných i neplatných lístků 65. Z toho neplatných lístků 5. Pro Jiřího Lišku bylo odevzdáno 23. hlasů.

V druhém kole I. volby nebyl pan Jiří Liška zvolen. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Tím jsme se pro tuto schůzi vyrovnali s volbami. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaromír Štětina:  Děkuji vám, pane předsedo. Chtěl bych požádat příslušné výbory Senátu, aby se zabývaly důvodným podezřením, že jeden z členů Rady ÚSTR, kterého jsme nedávno zvolili, porušuje zákon! Ve smyslu toho, že je členem politické strany, což je neslučitelnost funkcí.

Mám tím na mysli pana Michala Uhla. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře. My se musíme poradit, komu tato iniciativa bude směřována. Všichni jsme to slyšeli. Samozřejmě to předáme, pokud to bude možné, aby asi MIV... (nevím teď v tuto chvíli, musíme to prověřit...) Děkuji.

Budeme pokračovat v programu naší schůze.

Ještě upozorním, vážené kolegyně, vážení kolegové, že vzhledem k účasti prezidenta republiky Miloše Zemana na dnešní schůzi – od 11.00 hodin – resp. návštěvě zde v Senátu a pak účasti na schůzi, dojde nejpozději v 10.55 hodin k přerušení schůze. To jenom pro vaši informaci. Budete potom při přerušení schůze informováni o přesných časech, kdy se tady opět sejdeme, tzn. těsně před jeho vystoupením, zhruba v 11.25 hodin.

Nyní projednáme

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 51

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 51. Návrh uvede ministr vnitra Jan Kubice, kterého nyní žádám, aby nás s návrhem seznámil a samozřejmě ho mezi námi vítám. Prosím, pane ministře.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych na základě pověření uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o azylu, zákon o pobytu cizinců na území ČR a zákon o sociálně-právní ochraně dětí.

Vládní návrh zákona je zpracován předně z důvodů zajištění transpozice 2 směrnic EU, které jsou součástí budování tzv. společného evropského azylového systému.

První z těchto směrnic je směrnice 2011/51/EU, z níž plyne povinnost ČR zajistit osobám použít požívající mezinárodní ochranu, možnost získat právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta. Těmto osobám se tak umožní lepší mobilita v rámci EU.

Druhou z transponovaných směrnic je směrnice 2011/95/EU, jejímž cílem je zajistit, aby členské státy EU používaly společná kritéria pro udělení mezinárodní ochrany. Směrnicí se také harmonizuje postavení osob požívajících mezinárodní ochrany ve všech členských státech a sjednocuje se jí přístup azylantů a osob používajících doplňkové ochrany k integračním opatřením.

Vládním návrhem zákona se dále doplňuje dříve provedená implementace některých směrnic EU a zohledňuje se také vývoj praxe v oblasti mezinárodní ochrany.

Změny se týkají mj. zefektivnění vedení samotného řízení o udělení mezinárodní ochrany, zajištění větší ochrany azylantů a osob požívajících doplňkové ochrany a specifikace poskytování zdravotní péče dětem cizinců narozeným na území ČR.

Závěrem bych vás rád požádal o vstřícnost a podporu při projednávání tohoto návrhu zákona.

Dovoluji si podotknout, že ČR je povinna implementovat směrnici 2011/51/EU do svého právního řádu do 20. května tohoto roku. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane ministře, také vám děkuji. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh zákona projednal ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 51/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomio Okamura. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZVOB, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 51/1. Zpravodajem výboru je pan senátor František Bublan, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane předsedo, vážené senátorky, vážení páni senátoři, k tomuto zákonu nebo k novele zákona o azylu pan ministr řekl to podstatné. Já bych možná jenom doplnil, že se skutečně jedná o transpoziční novelu, která reaguje na dvě nové směrnice EU. K té první směrnici, která zajišťuje větší mobilitu pro azylanty a tzv. "doplňkáře", tzn. pro ty, kteří požívají mezinárodní ochrany, bych jenom doplnil to, že k této mobilitě je zapotřebí splnit určité podmínky, a tou podmínkou je třeba nepřetržitý pobyt 5 let na území státu, kde pobývají, a také bezúhonné chování.

K té druhé směrnici – ta spíše omezuje tzv. azylovou turistiku tím, že zavádí jednotná kritéria a klade také důraz na větší integraci osob, které se v tom státě nacházejí.

Zákon obsahuje potenciálně i rizikové zakotvení tak zvaného přesídlení. Je to sice formulováno velmi obecně a velmi široce, ale rozumí se tím výběr a možnost přemístit cizince i třeba na území České republiky z jiných států EU. Jazykem EU je to vyjádřeno termínem společné sdílení břemene, a tedy nutnou solidaritu s jinými členskými státy, které čelí většímu náporu azylantů díky své poloze. Jenom pro upřesnění, v naší zemí se v současné době nachází asi kolem 700 azylantů, takže to je velmi nízké číslo a ve srovnání s těmi ostatními zeměmi, které jsou na hranicích Schengenu, je to velmi zanedbatelné. Takže počítat i se společným sdílením břemene.

V návrhu zákona je také zakotvena nová povinnost správního orgánu, který posuzuje azyl, nebo tu doplňkovou ochranu, aby zkoumal, zda žadatel uvádí naléhavé skutečnosti, které dokazují pronásledování nebo jinou vážnou újmu v jeho domovském státě.

U těch doplňkářů, nebo u té doplňkové ochrany, omlouvám se, že používám takový termín, tam jde o to, že jde o azylanty, respektive o osoby, které žádají o tuto mezinárodní ochranu, ale přitom nepocházejí přímo z rizikového státu. Nicméně vzhledem k tomu, že je tam třeba jiná právní úprava, tak jim hrozí nějaká újma třeba za nepřiměřený trest, který by u nás samozřejmě za to, co tam vykonali v té zemi, nemohli dostat. Umíme si představit třeba některé arabské státy, kde skutečně to trestání je velmi nelidské.

Nově je také zaváděna povinnost pro cizince, aby do 60 dnů nahlásili narození dítěte a tak zlegalizovali jeho pobyt, jinak bude zdravotní péče v tomto termínu zpoplatněna. To si myslím, že není nějak restriktivní. Naopak to pomáhá těm cizincům, aby legalizovali to, že se jim dítě u nás narodilo.

Takovou malou vadou na kráse této jinak z mého pohledu dobré novely azylového zákona je pozměňovací návrh, který tam byl přidán v Poslanecké sněmovně a který se týká nikoli azylů, ale týká se cizineckého zákona. Byly tam provedeny změny v zákoně o pobytu cizinců a zpřísňuje se kritérium trestní zachovalosti, jehož porušení potom vede ke zrušení víza k pobytu na 90 dnů, povolení k dlouhodobému pobytu rezidenta jiného státu EU, modré a zelené karty a dokonce i ke zrušení povolení k trvalému pobytu. Například u držitele modré karty bylo možné jej vyhostit za zvlášť závažný úmyslný trestný čin. Nyní to bude za jakýkoli úmyslný trestný čin.

Já celkem chápu určitý požadavek některých regionů, především Severočeského kraje a možná i Západočeského kraje a vnímám možnost zlepšit situaci v těchto oblastech, ale asi by bylo lepší, kdyby tato změna byla provedena přímo v cizineckém zákoně. Protože takto se mi to zdá trošku unáhlené. Nicméně vzhledem k tomu, jak říkal pan ministr, že to musíme aplikovat asi do půlky května, tak nebudu navrhovat vypuštění této části novely.

Zákon je součástí budování tzv. společného evropského azylového systému, který je budován od roku 1999. Tento proces není ještě ukončen, nicméně pokračuje v harmonizaci azylové politiky členských států EU.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost se zabýval tímto zákonem na své 5. schůzi konané 19. března 2012. Přijal usnesení č. 31. Usnesení zní:

Po odůvodnění zástupce předkladatele, 1. náměstka ministra Mgr. Jaroslava Hrušky, zpravodajské zprávě senátora Františka Bublana a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Františka Bublana

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV pan senátor Tomio Okamura. Nevidím ho mezi námi, není přítomen. Z výboru se nikdo nehlásí, že by ho zastoupil. K tomu udělám jenom poznámku, že usnesení ÚPV je de facto totožné s usnesením garančního výboru.

Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, není takový návrh předložen, a proto otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Prosím, pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já se domnívám, že ta drobná vada na kráse, jak tady řekl zpravodaj našeho výboru, by vůbec neměla zabránit v tom, co je smyslem tohoto zákona. Za prvé, abychom implementovali směrnice EU. Za druhé je potřeba zpřísnit některé věci, protože se stávají způsobem, jak se dostat k určité obživě nebo získat určité výhody na úkor ostatních členů EU. Doufám, že i v cizineckém zákoně, který přijde, se ještě zpřísní některé věci. Víte dobře, že to jsou prakticky dneska všechny oblasti České republiky, kde se potýkáme se zvýšenou kriminalitou, na které se podepisuje v nemalé míře i určitá skupina osob. Pro vás z Prahy – stačí si dojít na dolní konec Václavského náměstí po 20. hodině a uvidíte, v čem je problém. Dobře vidíte ve sdělovacích prostředcích, jak se chovají někteří azylanti, od pěstování různých marihuanových polí, přes distribuci narkotik i přes to, jak se účastní některých kriminálních činů. Je potřeba skutečně zpřísnit nejenom ty nejzávažnější, ale všechny trestné činy. Je to nejen specialita Evropy, Evropské unie. Je to prakticky ve všech státech světa. Děkuji a žádám vaší podporu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Petr Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Dobré ráno, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Já vás nechci příliš zdržovat, ale azylová politika se pohybuje mezi dvěma extrémy. Jedna věc je, ochrana našich obyvatel. Tam samozřejmě zpřísnění pravidel je určitě namístě, jak o něm hovořil pan kolega před chvílí. Ale na druhé straně existuje velká skupina azylantů, kteří opouštějí svoje země, není to pro ně jednoduchá životní situace, a řekl bych, že podmínky, které nalézají v ČR, kterou si vybrali jako zemi svého azylu a podávají zde své žádosti, jsou takové, že ČR se k nim chová často mnohem hůře než v jiné zemi schengenského prostoru.

Je tady skupina občanských sdružení, která je zaměřena na spolupráci s nimi, na práci, na pomoc těmto lidem a oni mají také velmi negativní zkušeností. Nakonec i pan Hajšman a jeho lidé nemá příliš jednoduchou pozici a já si jich strašně vážím za všechno co dělají, ale řekl bych, že je velký prostor pro to, aby tady Česká republika ještě vykonala nápravu. Já nechci hovořit k této předloze v této chvíli, chci využít jenom toho momentu, že právě projednáváme věc, která rozhodně stojí za schválení, ale určitě by Senát měl buď na nějakém semináři někdy do budoucna se zaměřit i na to, jak pomáhat lidem, kteří ve svých zemích nemají na růžích ustláno, museli je opustit a hledají u nás svůj druhý domov. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí senátor Tomáš Jirsa a připraví se pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové, jakkoliv ten zákon podpořím, vaším prostřednictvím, pane předsedo, bych si dovolil vzkázat panu zpravodajovi, jestli bychom se mohli vyvarovat slovíček "musíme schválit" nebu "musíme aplikovat" v prvním kole. Prostě nemusíme. Přece jsme svébytná komora, takže nemusíme a kdybychom museli, tak to sem snad ani nepředkládejme. Děkuji. Je to jen slovíčkaření, ale nepoužívejme to. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, vyřizuji vzkaz, který byl všeobecně slyšen. Nyní prosím pana senátora Jaromíra Štětinu.

Senátor Jaromír Štětina:  Děkuji za slovo pane předsedo, dámy a pánové. Využiji situace tohoto tisku k tomu, abych upozornil na jeden velmi palčivý problém, který nás čeká, co se týče azylu, a to jsou civilní spolupracovníci našich jednotek v Logaru, ať už jsou to afghánští občané, nebo čeští občané, kteří budou ve velmi nepříznivé situaci až naše jednotky odejdou. Jejich rodiny budou v naprosto bezprostředním nebezpečí. Vím, že to armáda řeší, že se tím zabývá a já bych chtěl upozornit, že konečné slovo bude mít právě ministerstvo vnitra, které by jim a těm rodinám mělo udělit azyl, tak se přimlouvám za to, abychom své spojenecké závazky pro lidi, kteří pro nás pracovali plnili.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Kdo další se hlásí do obecné rozpravy? Nyní se přihlásil pan senátor Vladimír Dryml s přednostním právem, pak pan senátor František Bublan. Pan senátor Dryml neuplatňuje přednostní právo.

Senátor František Bublan:  Vážené dámy, vážení pánové, abychom si dobře rozuměli. Toto je novela zákona o azylu. Azylantů, jak jsem říkal, je u nás asi 700, a to je velmi úzká skupina lidí, kteří musí splňovat určité podmínky mezinárodní ochrany, přímo jsou v tom azylovém systému začleněni, nebo mají tak zvanou doplňkovou ochranu. Ale to, co se k tomu přidalo, tato novela cizineckého zákona – cizinců je u nás – já nevím – 400 tisíc a na ně se vztahuje to, o čem jsem mluvil, že se zpřísňují podmínky pro jejich trestní zachovalost. Takže je to skutečně něco jiného. Azylanti většinou trestnou činnost nepáchají, protože jsou rádi, že tady jsou a snaží se pohybovat v azylových zařízeních a splnit podmínku pěti let pobytu u nás, aby mohli potom postoupit dál, ale ostatní cizinci, kteří jsou tady na modrou, zelenou kartu, nebo tady podnikají nebo jsou tady na studiu apod., tak ti se potom mohou vyskytovat na tom Václavském náměstí nebo někde jinde a těch se týká zpřísnění trestní zachovalosti. Takže jenom, abychom to trošku rozlišili.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Prosím, pane senátor Dryml nechce vystoupit. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. A ptám se navrhovatele, zda si přeje vystoupit k rozpravě? Nepřeje. Pan ministr nechce vystoupit, pan zpravodaj také nechce vystoupit. Zpravodaje ÚPV se neptám, neboť není přítomen. A vzhledem k tomu, že nezazněl jiný návrh než ten, který byl v usnesení našich dvou výborů, přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přítomno 61 senátorek a senátorů. Kvorum 31. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

V hlasování pořadové číslo 23 registrováno 62, kvorum 32, pro návrh se vyslovilo 61, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji představiteli, děkuji i zpravodaji a projednávání tohoto bodu jsme ukončili.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 46

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 46. Návrh uvede opět – pardon – návrh uvede ministr dopravy Zbyněk Stanjura, kterého mezi námi vítám a zároveň ho žádám, aby nám návrh zákona předložil. Prosím.

Ministr dopravy ČR Zbyněk Stanjura:  Hezké dopoledne, vážený pane předsedo, váženo paní senátorky, vážení páni senátoři. Já bych jenom ve stručnosti představil návrh, který předkládá vláda a který prošel Poslaneckou sněmovnou. Skládá se v zásadě ze dvou částí, a to z části implementační, kdy implementujeme nařízení EU o právech cestujících v autobusové, autokarové dopravě. Druhá část se týká – to je nad rámec implementace – to je změna úpravy v oblasti taxislužby.

V implementační části se tam jedná zejména o úpravě pracovní doby pro osoby, které vykonávají podnikání a současně fungují jako řidiči. Jedná se tam o právech cestujících na kompenzaci v případě zpoždění vypravených spojů apod. Je tam poměrně rozsáhlá oblast v oblasti taxislužby, která vychází ze stávající praxe, ze stanovisek měst, ze zkušeností, které s taxislužbou mají jak ti, kteří kontrolují provoz, tak ti, kteří je užívají. Měly by se tam zjednodušit a zpřehlednit práva a povinnosti při přepravě malými auty. Novela si klade za cíl ztížit podmínky, jimiž se obchází zákon, dochází ke klamání zákazníků apod. Stejně tak jsou tam uvedeny některé nové sankce ve vyšší výši než to bylo ve stávající úpravě. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře, Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 46/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Korytář:  Vážený pane předsedo, pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři. Návrh novely zákona o silniční dopravě, jak již uvedl pan ministr, obsahuje zčásti úpravu implementující právo Evropské unie a zčásti vnitrostátní problematiku týkající se taxislužby.

V implementační části pan ministr uvedl, čeho se týká, já bych pouze doplnil, že Česká republika dlouhodobě upozorňovala na rizika a obtíže související s transpozicí směrnice, zejména ve vztahu k samostatně výdělečně činným řidičům. Nicméně je nutné v rámci této novely transponovat tuto problematickou část směrnice do českého právního řádu i proto, že komise zahájila s Českou republikou řízení o porušení Smlouvy podle čl. 258.

Stěžejní a důležitější částí ze strany ministerstva dopravy je předkládání návrhu, který představuje poměrně zásadní přepracování úpravy provozování taxislužby. Jde o odstranění problémů v oblasti taxislužby, příležitostné osobní silniční dopravy provozované vozidly s obsaditelností do 9 osob včetně řidiče a tak zvaný drink servis – to znamená smluvní přeprava vlastním vozidlem. Zejména první dva druhy dopravy jsou poskytovány zaměnitelně, hranice přijetí objednávky je těžko odlišuje. Dochází tak např. k poskytování taxislužby pod hlavičkou příležitostné osobní silniční dopravy a obráceně.

Při přípravě návrhu v oblasti taxislužby probíhala poměrně široká jednání s představiteli obecních samospráv a jiných ústředních orgánů a se zástupci odborné veřejnosti a s ohledem na specifickou situaci v oblasti taxislužby na území Prahy proběhly podrobné konzultace se zástupci Magistrátu hlavního města Prahy a řada ustanovení v návrhu reaguje právě na jejich nejpalčivější problémy, které přesáhly i hranice našeho státu. Jak si určitě vzpomenete, i některé turistické příručky varují před naší taxislužbou.

Součástí návrhu jsou i drobné doprovodné novely zákona o přestupcích zákona o drahách a zákona o správních poplatcích. Účinnost zákona je stanovena k datu 1. května 2013.

Vládou navrhovaná právní úprava mění platný zákon o silniční dopravě například tím, že dochází ke změnám definice taxislužby a příležitostné dopravy, nově se vymezuje definice spolehlivosti zejména pro oblast taxislužby, navrhuje se zvýšení maximální výše přirážky k jízdnému v případě jízdy bez platného jízdního dokladu z tisíce korun na 1.500 korun, dochází k zásadní změně podmínek provozování taxislužby, z nichž vyjímám především: označení vozidla taxislužby se zjednodušuje pouze na svítilnu s nápisem TAXI a na obchodní jméno dopravce, vypouští se označení vozidel taxislužby přerušovanými černobílými pruhy a evidenčním číslem. Jako alternativní způsob provozování taxislužby se připouští poskytování přepravy na základě předchozí písemné smlouvy mezi dopravcem a objednatelem přepravy. Dalším způsobem, jakým bude možné provozovat taxislužbu, je odvoz cestujících jejich vlastním vozidlem, takzvané drink servisy, o kterých jsem již hovořil, které jsou zaměřeny zejména na indisponované řidiče. Ke všem třem způsobům provozování taxislužby se váží společné povinnosti, jejichž plnění má zajistit, aby práce řidiče taxislužby vykonávala pouze osoba, která má oprávnění řidiče taxislužby. Nově se upravuje vedení záznamů o provozu vozidla. A věcně nejzásadnější změnu tvoří udílení oprávnění a vydávání průkazu řidiče přímo samotnému řidiči, nikoli provozovateli taxislužby. Dochází k úpravám sankčních ustanovení zákona. Přiznává se kontrolní pravomoc v oblasti taxislužby strážníkům obecní policie. Těch odlišností je více, já jsem zmínil jen nejpodstatnější, se kterými se i vy sami setkáváte v praxi.

Navrhovaná úprava je v souladu se zákony i ústavním pořádkem České republiky a je v souladu s mezinárodními smlouvami v oblasti mezinárodní silniční dopravy. Návrh je plně slučitelný s právem Evropské unie. Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 11/1994 Sb., o silniční dopravě ve znění schválených pozměňovacích návrhů, na své 51. schůzi dne 13. února 2013, kdy v hlasování č. 190 ze 168 přítomných poslanců bylo 147 pro a 8 proti.

Vzhledem k řádnému provedení implementace nařízení Evropské unie, ale zejména ke stanovení nových přísnějších pravidel provozování taxislužby navrhuje výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu plénu Senátu vyslovit souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Není zájem vystoupit.

Rozpravu uzavírám a předpokládám, že pan ministr se nebude chtít vyjádřit, není k čemu, pan zpravodaj také ne - a jak jsme vyslechli a jak je zapsáno i v usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu je tady - schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Budeme hlasovat.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přítomno 62, kvorum 32. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO, kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám, v hlasování č. 24, registrováno 63, kvorum 32, pro návrh se vyslovilo 60, takže návrh byl schválen, proti nebyl nikdo. Děkuji panu ministrovi i zpravodaji a dalším bodem je

 

Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Navazování účelných vztahů mezi EU a Evropskou kosmickou agenturou

Tisk EU č. K 004/09

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K 4/09 a K 4/09/01. Než budeme pokračovat, omlouvám se, ale byl přihlášen pan senátor Petr Bratský. Pane senátore, prosím.

Senátor Petr Bratský:  Dobré ráno ještě jednou, moc se omlouvám vám pane předsedo i kolegyním a kolegům. Já bych chtěl podat v této chvíli návrh ještě na změnu programu a budu se ho snažit lehce odůvodnit. Jedná se o bod 50/1. Máte před sebou usnesení výboru, je to zákon o provozu na pozemních komunikacích, je to návrh kolegy Grulicha a Oberfalzera a týká se to pana ministra, který je zde mezi námi. Já bych chtěl navrhnout, aby byl zařazen jako poslední bod dopoledního jednání ještě předtím, než bude přerušena schůze před panem prezidentem. Je to bod velmi nekonfliktní, dávám mu tak maximálně pět minut na projednání a je to pro dobro věci. Já totiž odpoledne, abych to zdůvodnil, mám za Senát jít klást věnce a nebudu tady jako zpravodaj a pan předkladatel – jeden chybí vůbec - dnes je omluven a odpoledne bude chybět i druhý. Tak pokud byste s pochopením přijali tuto naši omluvu a zařadili ho ještě před přestávkou. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, řekněte mi senátní tisk, číslo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  50, ano, protože 51 nenacházím. Dobrý. Takže je to senátní číslo 50. Slyšeli jste návrh, je to procedurální, bez rozpravy, nebudu svolávat zahajování hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 25, registrováno 61, kvorum 31. Pro návrh 54, proti nikdo. Návrh byl schválen a bod je zařazen jako čtvrtý bod dopoledního jednání.

A my budeme pokračovat. Já nyní prosím pana ministra dopravy Zbyňka Stanjuru, aby nám předložil návrh materiálu, který jsem před chvilkou uvedl. Prosím, pane ministře.

Ministr dopravy ČR Zbyněk Stanjura:  Děkuji za slovo, je to vlastně Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu, kterým komise navrhuje upravit vztahy mezi Evropskou kosmickou agenturou a Evropskou unií. Dneska je vlastně Evropská kosmická agentura nezávislá nestátní nevládní organizace, která poměrně úzce s Evropskou unií spolupracuje. V tomto Sdělení identifikovala Evropská unie několik překážek, které brání podle jejího názoru efektivnější spolupráci, jako nesouhlas finančních pravidel a symetrie v oblasti členství a symetrie v oblasti bezpečnosti a obrany, absence mechanismu pro koordinaci politik a potom absence politické odpovědnosti, což u nevládní organizace nijak nepřekvapuje, protože bylo by s podivem, kdyby nevládní organizace měla nějakou politickou odpovědnost. Ve Sdělení jsou navrženy v dlouhodobém horizontu do roku 2005 2 možné scénáře, kdy jednou z variant je posílení současné spolupráce a druhou je přeměna agentury na agenturu Evropské unie.

Pozice České republiky v této chvíli je k tomuto návrhu spíše negativní. Myslíme si, že by Evropská kosmická agentura měla zůstat samostatnou nevládní organizací. Samozřejmě je možné vést debatu o efektivních modelech spolupráce.

Materiálu vytýkáme také to, že nezvážil různé další varianty, např. nulovou variantu a porovnal to s navrženými variantami.

Jsme v roce 2013. Rozdělení plánu je do roku 2025. Myslím si, že debaty budou pokračovat. V této chvíli to berme jako průběžnou informaci o postoji Komise ke spolupráci EU a Evropské kosmické agentury. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tento materiál, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 004/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, kterého prosím, aby nám předložil zpravodajskou zprávu.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Názor výboru pro záležitosti EU je v tomto případě identický s názorem vlády. Nedoporučujeme, nesouhlasíme s tím, aby došlo ke včlenění ESA do struktury EU. Domníváme se, že může i nadále fungovat efektivní spolupráce mezi těmito subjekty.

My jsme ve svém doporučení, které máte k dispozici a je obsáhlejší, se odvolali a odvoláváme i na některé Senátem dříve projednané tisky a na usnesení, která jsme k těmto tiskům přijali. Jedná se např. o usnesení č. 366 z října roku 2011, které se týkalo sdělení Komise na cestě ke kosmické strategii EU sloužící občanům, nebo o usnesení č. 690 z července loňského roku ke Sdělení Komise o uzavření mezivládní dohody pro provozní činnosti Evropského programu monitorování Země apod.

Ze strany výboru pro záležitosti EU je tedy shoda s pozicí vlády ČR. A upozorňujeme na to, že návrh Komise neshledáváme za příliš efektivní a přínosný.

A já vás tímto žádám o podporu našeho doporučení. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje.

A nyní otevírám rozpravu. Pan senátor Vladimír Dryml, prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, pane ministře, vážené senátorky a senátoři. Dobře si pamatuji, jak jsme v zahraničně branně bezpečnostním výboru upozorňovali na některé problémy, které nyní konečně v Bruselu pochopili. Je škoda, že to je tak pozdě.

Na druhou stranu bych se chtěl zeptat pana ministra. On to tady neřekl. Ona to totiž není jenom záležitost Evropské unie. Jsou tam i některé státy, které ani nejsou členy EU. A pokud se jedná o otázky bezpečnosti a obrany, tak o to bude všechno zajímavější.

A se ztrátou nebo omezením imunity u poslanců a senátorů bych chtěl upozornit i na to, že imunita členů jisté nevládní organizace je daleko širší, než jsme možná měli i my.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nehlásí se již nikdo, rozpravu uzavírám. Táži se pana ministra, zda si přeje vystoupit? Nepřeje si vystoupit. Ani pan zpravodaj nechce vystoupit.

Budeme nyní hlasovat o usnesení, tak jak jej navrhl pan senátor Miroslav Krejča, tzn. o tom, co je obsaženo v tisku č. K 004/09/02. V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

V hlasování č. 26 registrováno 65, kvorum 33, pro návrh 58, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji panu ministrovi a děkuji i zpravodaji.

Nyní budeme projednávat, jak jsme si schválili před několika okamžiky,

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 50

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 50. Návrh uvede pan senátor Jiří Oberfalzer, kterého nyní prosím, aby nás s návrhem zákona seznámil.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Tento návrh je ve své podstatě jednoduchý. Jeho samotný začátek pochází z řad senátních.

Původní návrh byl, aby se vypustila povinná zdravotní prohlídka u řidičů – neprofesionálů v 60. roce věku a první povinná byla podle zákona až v 65. roce věku příslušného řidiče nebo řidičky.

Plénum Senátu dalo potom přednost ještě pozdějšímu povinnému věku, a sice věku 68 let.

Poslanecká sněmovna tento návrh projednala a navrhla a schválila změnu zpátky na 65 let věku, přičemž do zákona přičinila některé úpravy, které se zejména týkají povinných psychologických testů u řidičů, kterým byly zadrženy řidičské průkazy nejenom na dobu 12 měsíců, jak tomu bylo dosud, ale také na dobu 6 měsíců a více.

Z pohledu navrhovatelů tato úprava není vítána. My jsme chtěli zrušením jedné povinné prohlídky řekněme zjednodušit systém, odbřemenit občany, a to s ohledem na demografický vývoj a na skutečnost, že za uplynulých 30 let se kondice občanů v naprosté většině změnila tak, že v 60 letech jsou ještě v plné síle. Je to odraženo také i ve skutečnosti, že se posouvá věk odchodu do důchodu a počítá se, že se do důchodu půjde v 65 letech a možná i později.

Toto všechno pokládáme za argumenty pro to, aby se tato úprava učinila. S ohledem na procedury a samozřejmě na výměnu názorů mezi Senátem a Poslaneckou sněmovnou bychom vzdor tomu, že tam byly učiněny úpravy, které jsme si nepřáli a ani jsme je nevítali, bych si dovolil za předkladatele navrhnout, abychom tuto předlohu schválili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, aby se jednoduchá část úpravy uvedla co nejdříve v život.

Pro tuto chvíli z mé strany všechno. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 50/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 50/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Bratský, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji za udělené slovo. Děkuji i vám, kolegyně a kolegové, za to, že jste rozhodli, že můžeme tento bod projednat ještě v této chvíli.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal 56. usnesení ze své 7. schůze k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, s tím, že zvážil všechny okolnosti, které zazněly už od pana předkladatele a doporučuje Senátu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Já bych k tomu jenom za sebe ještě dodal, že jsme poslanecký návrh zvažovali samozřejmě v tom kontextu, že zhruba jenom 50 psychologů v ČR mělo oprávnění činit tyto zkoušky. Byly z kraje, kde byl např. jenom jeden, což pro osoby, které přijdou o řidičák, by mohlo být docela složité k němu hledat cestu. Ale na druhé straně víme, že se otevřel právě nový kurz v Praze, takže počet vyškolených psychologů pro tuto agendu za prvé vzroste a za druhé výhody senátního návrhu, který byl předtím, převažují více méně nad nevýhodami, které vložili poslanci, abych to hodně zkrátil. Doporučujeme tedy tento návrh zákona schválit. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje.

Ptám se zpravodaje ústavně-právního výboru pana senátora Miloše Malého, zda si přeje vystoupit. Přeje. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedo, pane navrhovateli, dámy a pánové. Ústavně-právní výbor se taktéž zabýval tímto materiálem a přijal k němu jeden pozměňovací návrh. Tento pozměňovací návrh nemá samozřejmě za cíl měnit smysl tohoto zákona, ten už v podstatě změnila Poslanecká sněmovna tím, že tam přidala další ustanovení. Chtěli jsme tam pouze dát jasné mantinely a pokyny, podle jakých předpisů, které v tom kterém časovém období platily, se má přistupovat k procesu vracení řidičských průkazů.

Ale jde to také analogií vyložit, to v podstatě znamená, že pokud říkal pan navrhovatel, že by to pro něj jako pro tvůrce zákona bylo jednodušší schválit návrh ve znění, ve kterém nám jej vrátila Poslanecká sněmovna, tak tento pozměňovací návrh, který ústavně-právní výbor přijal, sice zpřesňuje výklad, ale není nezbytně nutný, jde to analogií taktéž vyložit při správní praxi. Jinak je tento materiál v našem usnesení též. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane zpravodaji. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Vladimír Dryml, prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, páni předkladatelé, senátorky a senátoři. Poslanecká sněmovna opět ukázala, že nereaguje na současné dění nejen v České republice, ale i ve světě, kde se prodlužuje věk občanů, kteří se života aktivně zúčastňují. Ostatně nereaguje na to nejen ona. Domnívám se, že tady spíše převážil zájem určitých různých lobbistických psychologických společností a nebo jednotlivců, kteří si z toho udělali nebo se připravují na poměrně dost výnosný obchod, protože 50 psychologů a vyšetřovat všechny řidiče, kteří docílí 65. rok věku, a přitom ještě vyšetřovat ty, kteří překročili zákon ve vyjmenovaných bodech, mi připadá přinejmenším nezvládnutelné.

V té souvislosti bych chtěl upozornit také na to, že i na sjezdu ČSSD zaznělo z úst stínového ministra financí Mládka, že odchod do důchodu by měl být kolem 75 let a u žen kolem 70 let. Domnívám se, že posunutí této hranice pro prohlídky na 68 let věku mi připadá přiměřené. Jsou i některá povolání, kde by psychologické testy možná měly být i v nižším věku, zvláště u nás politiků.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Paní senátorka Eliška Wagnerová, prosím.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, musím říct, že bohulibý záměr Senátu byl zničen v Poslanecké sněmovně a to, co tam přičinila Poslanecká sněmovna, je opravdu zločin, protože když se podíváte na jejich přílepky, abych tak řekla, k původnímu senátnímu záměru, tak nejenom že je málo psychologů a nebudou plynule realizovatelné požadavky Poslanecké sněmovny, ale musíme si také uvědomit, že to budou další požadavky finanční na ty osoby, které přišly při správních sankcích za různé přestupky o řidičský průkaz, protože psychologa nepochybně budou muset platit. A to nebude 50 korun, to nebude 100 korun. A už dnes víme, že přijde-li někdo o řidičský průkaz, a uvědomte si, že je to velmi snadné, že to nejsou jenom piráti silnic, ale že to jsou někdy opravdu docela problematické přestupky, a sankce jsou velmi, velmi tvrdé. A přitom, když sankce je vykonána, ten člověk musí znovu žádat o řidičský průkaz, musí znovu absolvovat autoškolu. A už to samo o sobě ho dnes stojí více než 10 000 Kč. A k tomu tedy přistoupí patrně další tisíce za nějaké psychologické vyšetření.

Domnívám se, že zejména na sociálně slabší vrstvy obyvatelstva toto velmi dolehne, protože na ně doléhá právě nutnost opakovat autoškolu jako takovou. Mnozí se tomu vyhýbají a jezdí raději bez řidičského průkazu. A když je potom chytnou, přichází nová sankce atd. Ale nejsou to žádní piráti silnic.

I pod zorným úhlem sociálního dopadu je třeba se dívat na stanovení těchto podmínek. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní senátorko. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se již nehlásí, takže rozpravu uzavírám. A ptám se pana navrhovatele, zda chce vystoupit? Ano, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Velmi stručně. S vystoupením obou kolegů v rozpravě v zásadě souhlasím a mohl bych ho podepsat. Teď jsem jenom v takovém dilematu, že zvažuji, co je pro výsledek lepší, jestli to máme zamítnout nebo jestli to máme předělávat, když víme, že sněmovna by asi zamítla, kdybychom šli proti její vůli.

Ze zvažování těchto zel mně nakonec vychází, že by bylo lepší schválit to v této podobě a dosáhnout alespoň omezení prohlídek v 60. roce věku, s tím, že by bylo velmi užitečné, a to bych možná i paní kolegyni vyzval, abychom se začali zabývat opravdu celým systémem, protože je skutečně přehnaný, podle mého názoru nevede ke zlepšení bezpečnosti silničního provozu a ve výsledku nakonec postihuje více ty slušné než ty neslušné.

Nechci zdržovat konkrétními příklady, ale pár jich znám.

Čili já bych přece jenom setrval na tom, že bych za sebe doporučil, abychom to schválili v podobě postoupené Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A nyní se ptám zpravodaje ústavně-právního výboru, zda si přeje vystoupit? Nepřeje.

A nyní garanční zpravodaj pan senátor Petr Bratský, prosím.

Senátor Petr Bratský:  Já již jenom zkonstatuji, že v rozpravě zazněl z ústavně-právního výboru ještě jeden doplňující návrh usnesení. Jako zpravodaj navrhuji, abychom nejprve hlasovali o původním návrhu hospodářského výboru a potom o návrhu z ústavně-právního výboru. Ten první doporučuji, ten druhý z opatrnosti raději ne. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Musíme hlasovat nejdříve o návrhu – schválit. Pokud návrh projde, tak budeme končit, pokud neprojde, bude podrobná rozprava.

Nyní přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 68, kvorum je 35.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování č. 27. Registrováno 68, kvorum 35. Pro návrh se vyslovilo 52, proti 1.

Návrh byl schválen. Děkuji předkladateli i zpravodaji. projednávání tohoto bodu jsme ukončili.

Nyní se hlásí pan předseda klubu ČSSD Petr Vícha. Prosím.

 

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, vzhledem k tomu, že jsme vyčerpali dopolední programu, a je ještě čas do návštěvy pana prezidenta, tak po dohodě dávám návrh, abychom nyní dopoledne projednali ještě senátní tisky č. 57, 60 a 61. Jsou to senátní návrhy v prvním čtení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. Slyšeli jste procedurální návrh. Takže - bez fanfáry.

Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 28. Registrováno 68, kvorum 35. Pro návrh 58, proti nikdo. Návrh byl schválen.

(My se nyní vystřídáme – a chvilku počkáme, než dostaneme podklady k řízení schůze.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dobré dopoledne, vážené kolegyně, kolegové, tak jak jsme si právě před chvílí odsouhlasili, následujícím bodem programu je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Františka Bublana a dalších o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě

Tisk č. 57

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel František Bublan, kterého prosím, aby nás seznámil s návrhem. Prosím, pane senátore.

Senátor František Bublan:  Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych jménem předkladatelů uvedl návrh zákona, který je poměrně jednoduchý. Má pouze 4 paragrafy. Ale předpokládám, že bude asi diskutabilní.

Jedná se o omezení prodejní doby ve vymezených prodejnách velkoobchodu a maloobchodu v zákonech určených státních svátcích; a svátcích, jak jsou definovány v zákoně č. 245/2000 Sb.

Podle tohoto zákona jsou státní svátky a ostatní svátky dny pracovního klidu a zaměstnavatel může podle zákoníku práce nařídit práci v tuto dobu jen pro výkon vyjmenovaných nutných prací, které nemohou být provedeny v pracovních dnech.

Záměrem tohoto zákona je upravit tento vztah, který historicky nastaven byl, a nutno dodat, že většina evropských zemí má tyto vztahy nastaveny, a to daleko přísněji, než návrh tohoto zákona předpokládá. Hlavním cílem tohoto zákona je upravit prodejní dobu v maloobchodě a velkoobchodě, aby byl stanoven obecný zákaz prodeje ve vyjmenovaných svátcích a omezen prodej na Štědrý den do 12.00 hodin. Jedná se o tyto dny: 1. leden, tj. Nový rok a Den obnovy samostatného českého státu, Velikonoční pondělí, 8. květen, Den vítězství, 28. září, Den české státnosti, 28. říjen, Den vzniku samostatného Československého státu, 25. prosinec, 1. svátek vánoční, 26. prosinec, 2. svátek vánoční; a jak jsem říkal, Štědrý den, 24. prosinec, by byl zakázán prodej od 12.00 do 24.00 hodin.

Toto omezení by se netýkalo prodejen, jejichž plocha nepřesahuje 200 m2, čerpacích stanic, lékáren, prodejen na letištích, vlakových a autobusových nádraží, prodejen ve zdravotnických zařízeních.

Zákaz by neplatil v době, kdy byl vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav.

Omezení by se vztahovalo i na zastavárny, sběrny odpadů a provozovny obchodující s použitým zbožím. A to bez ohledu na velikost prodejní plochy.

Tímto jsem vás seznámil s úvodními 2 paragrafy; 3. paragraf popisuje správní delikty a peněžité pokusy za jejich porušení a stanovení dozoru pro ČOI. Poslední paragraf pak stanoví účinnost.

Návrh tohoto zákona vznikl – po téměř rok trvajících konzultacích s pracovníky obchodu, jejich odborovými svazy, ale také s některými provozovateli velkých obchodních řetězců, kteří se kupodivu tomuto omezení prodeje příliš nebrání. Jejich jedinou podmínkou je, aby se zákon skutečně vztahoval na všechny jim rovné konkurenty.

Hospodářský dopad, to byla asi nejčastější námitka. Na první pohled se může zdát, že dojde k snížení příjmů státního rozpočtu ze zdanění zisku z tržeb, nicméně lze předpokládat, že se možné tržby v těchto sedmi dnech; jedná se skutečně o sedm dnů v roce, přesunou na menší prodejce nebo do ostatních pracovních dnů. Takže k výpadku zdanění by ani nemuselo dojít. Navíc lze předpokládat vyšší příjmy v oblasti turismu a jiných služeb volného času.

Sociální dopad, podle mého soudu, bude velmi příznivý. Volné dny budou nejenom pro zaměstnance dotčených obchodů, ale i pro ostatní obyvatelstvo příležitostí pro intenzivnější rodinný život, pro společné výlety, kulturní akce, sport a jiné aktivity.

My stále mluvíme o nedokonalém vlastenectví, nevnímání tradičních hodnot, a přitom zoufale sledujeme plná parkoviště u supermarketů ve dnech, které bychom měli prožívat smysluplněji a bohatěji.

Navrhované řešení je v souladu s ústavním pořádkem ČR. Neodporuje mezinárodním smlouvám, jimiž je ČR vázána. Právo EU nemá společný předpis týkající se prodejní doby, avšak klade důraz na sladění pracovního a rodinného života.

Dámy a pánové, jsem si vědom toho, že představy o tom, jaké dny nebo zda všechny státní svátky a uznané svátky by mohly být předmětem úpravy prodejní doby, vnímám i názory, že není třeba takové zákazy provádět, ale toto bych ponechal na jednání příslušných výborů.

Prosím vás, abyste návrh tohoto zákona postoupili do druhého čtení. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Jana Hajdu a já mu v této chvíli uděluji slovo. Prosím.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené a milé kolegyně, vážení kolegové, pan senátor – kolega Bublan vás seznámil s hlavním záměrem návrhu zákona. Pokud se týká záměru návrhu zákona o prodejní době v maloobchodě, je to upravit oblast vztahů, která není právními předpisy upravena, byť historicky byla. Domnívám se, tak jak to říkal pan senátor, že to bylo konzultováno se všemi zainteresovanými stranami. Proto jsem se o tento problém už dříve zajímal a nabídl jsem být zpravodajem k tomuto zákonu. Úprava pracovní doby se z 99 % týká žen, které jsou za pokladnami a podobně. Domnívám se, že na nejdůležitější svátky, například na Štědrý den, by jim mělo být umožněno být se svými rodinami, tak jako všem ostatním.

Pokud se týká mé zpravodajské zprávy, chtěl bych vás požádat, abyste tento zákon propustili do prvního čtení ÚPV, výboru pro územní rozvoj a správu a VHZD. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy mám přihlášeného pana senátora Jaroslava Kuberu, předsedu klubu ODS. Prosím, pane senátore,.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové. Jsme tady svědky sociálního inženýrství v krystalické podobě. Mě dojímají věty o intenzivním rodinném životě a musím říct, že mě také netěší, že mnoho rodin tráví výlety o víkendu v hypermarketu. Víkendy tam ovšem nejsou, čili ony je tam budou trávit dál. Já se ale ptám, podle jakých kritérií byly vybírány ty svátky! Mně tam chybí například První máj, kdy je třeba vést intenzivní rodinný život, zejména ve dni, který je symbolem lásky. Ten tam není. Proč tam není! Proč tam není 5. července! Proč tam není 6. července! Proč tam není významný den 17. listopadu! Je to jen tak vybráno "jaksi-taksi", s ohledem na to, že ženy samozřejmě v hypermarketech – ta práce pokladních je velmi náročná, ale tento návrh jim v podstatě bere peníze, protože právě svátky jsou pro ně nejzajímavější. A v první reakci, když se vůbec ta myšlenka objevila, tak ta reakce byla přesně opačná: Vy nám chcete vzít peníze.

Protože těch povolání, která se konají o svátcích, těch je přece daleko víc. Pojďme tedy ten zákon dotáhnout do konce. Proč by měli lidi o Vánocích se dívat po 58. na Mrazíka, místo aby se věnovali rodinnému životu! Ale v televizi pracují desítky a stovky techniků, přenosů, přenosové vozy, to všechno funguje o svátcích. Proč oni nejsou také v naší pozornosti, abychom jim to umožnili. Policisté, kteří chodí po ulicích i o svátcích. Metro jezdí o svátcích. Ať jsou lidé doma a nejezdí o svátcích někde – to jsou stovky a stovky lidí, kteří pracovat musí. A tady se vytrhne jeden, protože v roce 1925 – to mě potěšilo, ale my nejsme v roce 1925, ale v roce 2013. Ono nejde do nekonečna se poučovat o tom, jak to bylo v roce 1925, ale hlavně je to neuvěřitelné zasahování do podnikání. Hlavně že je tam pokuta 1 mil. Kč. Představte si malého živnostníka, který otevře a přijde za ním nějaký buzerant, který mu dá pokutu milion Kč. Okamžitě vyhraje samozřejmě u Ústavního soudu, protože taková pokuta je likvidační. Ale my jsme úplně pomatení výškou pokut. Všimněte si v každém zákoně, jaké tam jsou pokuty. To přece není normální! Vzpomeňte na toho cyklistu za 24 tisíc. A my to stupňujeme a stupňujeme v naivním domnění, že to bude něčí přínos. Ale ony většinou ty pokuty jsou nevymahatelné. Ono je to velmi složité. Už jsem tady říkal, že pokuty za dopravní přestupky ve městě činí 26 mil. Kč. A nejsem schopen žádným způsobem je vymoci, než přes exekutory, kterým akorát zaplatím a stejně nic nevymůžu. Jenom proto, že na každém kandelábru v ČR visí radar. A fotí se a posílá se to, často po roce se dozvíte, že jste vloni jel do Senátu a jel jste tady někde rychleji.

Takže já musím protestovat proti takovémuto omezování lidské svobody, které vypadá na první pohled velmi "pro lidi", dobré, ale lidé vědí, co mají dělat. A mě nemusí těšit, že chodí na výlety do hypermarketů, ale je to jejich věc. Když jim nabídneme něco jiného, něco lepšího, tak oni to budou dělat. Ale, prosím vás, nechme lidi žít, nemontujme se jim pořád do životů. Tento stát se montuje lidem do životů tam, kde nemá a ve věcech, které by měl řešit, jako je bezpečnost, metylalkohol apod., tam selhává. Takže já navrhuji zamítnout tento návrh zákona. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Dále vystoupí pan senátor Miloš Janeček. Pardon, omlouvám se, přehlédla jsem přednostní právo, pan senátor Vladimír Dryml uplatňuje své přednostní právo a má na ně nárok. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Děkuji, paní předsedající. Vážený pane předkladateli, vážené senátorky, vážení senátoři, já bych chtěl jenom reagovat na mého předřečníka. Chtěl bych říci, že se jedná o určitý kompromis. Je to určitý kompromis mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Samozřejmě na jedné straně stojí, že bychom měli o všech svátcích omezit prodej. Na druhé straně jsou zase zájmy těch, kteří vlastní převážně hypermarkety. Jsou to velké řetězce. Proto vznikl určitý kompromis. To za prvé.

Za druhé vztahuje se to jenom na ty nad 200 m2. Pokud někdo bude prodávat do 200 m2, tak tam nejsou kladeny žádné překážky. Možná, že některé hypermarkety to obejdou i tak, že si vymezí plochu 200 m2 a budou tam prodávat i o těchto svátcích. Češi si dokáží poradit s každým zákonem.

A intenzivní rodinný život? Intenzivní rodinný život – vaším prostřednictvím, paní předsedající, panu senátoru Kuberovi – přece vedeme stále bez ohledu na svátky. Já si pauzu nedávám, i když tu rodinu nemám tak velkou, ale je to 365 dní v roce. Doufám, že i vy. Nebo nevím, jestli vám chybějí síly. Mně ještě ne. Děkuji. (Pobavení v sále.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, panu senátoru Kuberovi vyřizuji tímto. Nyní vystoupí pan senátor Miloš Janeček.

Senátor Miloš Janeček:  Vážená paní předsedající, vážení předkladatelé, kolegyně a kolegové, já jsem velice rád, že tento zákon byl předložen, protože vyvolává přesně ty emoce, které se daly očekávat. Nemyslím si, že snaha vnést do života řád, je projevem sociálního inženýrství, ani v nejmenším. Stejně tak si nemyslím, že jestliže jeden den bude volno, že naši spoluobčané budou zákonitě chodit na výlety, nebo budou sportovat, nebo budou chodit za kulturou apod. Myslím si, že stejně tak není nutné vracet se do 20. let minulého století, ale zase na druhé straně máme historické vazby třeba s Německem a s Rakouskem, tam to všechno funguje, nikdo nikomu nevnucuje a netvrdí, že je to špatné. Je zavřeno každou neděli dokonce v běžném obchodě, v sobotu zavřou ve 12 hodin. A funguje to, nepotřebují obrovské řetězce, aby tam měli tisíce a sta tisíce lidí, kteří nakupují.

Možná, že v tom je díl historie. My, kteří jsme bydleli řekněme v oblasti u nás v Brně, vídeňské televize, někde zase německé, rozhlas apod., tak jsme byli zvyklí, že jsme se dívali na reklamy s lačným pohledem, na prací prášky apod., a říkali jsme si "to je úžasné, jak oni si tam v těch obchodech žijí". Dnes, když je reklama v televizi, tak si jdeme dát čaj nebo něco, protože už nás to obtěžuje. Neboli si myslím, že jsme překonali toto určité období, nebo měli bychom trošku chrám toho konzumu překonat a vrátit se. Jestliže 8. května s hejtmanem Haškem stojíme u pomníku a klademe věnce v rámci tohoto státního svátku, tak je nás tam 20, 30. To je všechno. A všichni ostatní jsou buď na tom výletě, anebo – když se pak vracím kolem Globusu, kde nedaleko bydlím, tak to tam praská ve švech. Takže žádná nějaká velká hrdost z tohoto pohledu neexistuje.

Jinak co se týká ekonomiky, která vždycky zazní, řekne se "ano, je to chyba, protože prodavačky si chtějí vydělat, mají třeba příplatek apod.", ale to je stejné ve všech oborech.

Většina doktorů slouží noční služby nejenom kvůli tomu, že musí, ale kvůli tomu, že za to má peníze, že má lepší službu v sobotu, že má lepší službu v noci. Ale tam je to něco jiného, protože tam někdo prostě být musí. Takže já se domnívám, že trošku ten chrám konzumu, když se omezí – nikde není napsáno, že se nemohou třeba ta data pozměnit – tak to bude správně. Požádal bych také, aby to bylo přikázáno výboru zdravotnickému a sociálnímu, protože určitě ta sociální problematika tam je. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Dále vystoupí paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já podporuji také tento návrh zákona. Myslím si, že to není žádný výkřik do tmy. Je to roční konzultace na toto téma. Já jsem se snažila v terénu zjistit názory jak těch řekla bych představitelů, vedoucí jednotlivých prodejen, tak prodavaček – většinou prodavaček. Musím říci, že se paradoxně shodovali. Ono totiž o tom, jestli hypermarket bude otevřený, vedoucí provozu nerozhoduje. To rozhoduje někdo, kdo je vlastníkem hypermarketu kdesi daleko, a on sám vidí, kolik tam má v daném svátku lidí, jakou má tržbu, jak moc je to efektivní, ale drží tam celý personál.

Myslím si, že prodavačky se toho až tak nebojí z jednoho prostého důvodu, že v podstatě potraviny, nebo některé zboží, které si nakupujeme, si koupíme prostě o den, o dva dny později. Oni na těch tržbách vysloveně o nic moc nepřijdou. Ten rodinný život – možná zklidnění toho života je asi namístě. Myslím si, že tam sedí kolikrát od rána do večera. Není to pro ně jednoduché, ten shon je velký. Oni by chtěli také některé svátky s rodinami trávit. Ne vždycky si mohou vybrat, protože stav personálu je takový, že právě na ty svátky jdou vlastně skoro všichni. Je to možná i naše sobeckost, že chceme mít potenciální službu, že když se nám zachce ve svátcích něco si koupit, takže máme ten servis. Ale je to podle mě i na našem sobectví, to znamená, když si chceme něco koupit, můžeme si to koupit o den později, o den dříve, ale zároveň je to i taková neúcta k tomu, že oni v podstatě rodinný život ztrácejí. A my si ho uchováváme tím, že s celou rodinou právě jdeme nakupovat, někdy i zbytečnosti. Já chápu, že se jedná i o nákup potravin, kdy potřebujete něco koupit. Od toho budou možná i menší prodejny, drobné služby. Myslím si, my starší jsme to zažili. Nikdo z nás hlady neumřel, vždycky se to tak nějak udělalo, když jsme na něco zapomněli. Berme to tak, že ten servis je možná už nadbytečný, právě na úkor toho společenského života v těch rodinách.

Já bych vás chtěla poprosit i jednoho prostého důvodu – ano, až to půjde do výborů, můžeme diskutovat o jednotlivých svátcích, ale myslím si, že byly vybrány svátky, které i v těch rodinách se ctí. Dejme i možnost těm rodinám se k tomu přihlásit i tou účastí nejenom tou tvrdou prací. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko. Dále vystoupí v rozpravě pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, já jsem se touto problematikou zabýval už za svého prvního působení v Senátu. Tehdy jsem diskutoval s lidmi, v podstatě stejně tak jako při tomto návrhu, s lidmi, kterých se to bezprostředně týká. První obavy těch lidí byly o tom, jestli se jim nesníží mzdy, protože to pro ně bylo víc bolestivé než ten čas, který by získali. Nicméně po debatách došli k tomu, že by v konečném důsledku přece jenom volno víc uvítali, než těch pár korun, o které by přišli.

Pokud jde o Jardu Kuberu, když tady vyčítal, nebo předváděl další výčet svátků, o které by se měl ten seznam rozšířit, já myslím, že to v dalším projednávání není problém, pokud na to najdeme shodu. Pokud jde o tu rodinnou idylku, možná, že si vzpomněl na závěť, kterou sepsala jedna tchyně s tím, že si přeje, aby po smrti její popel byl rozptýlen v hypermarketu, protože je jediná možnost, jak ji její děti aspoň občas navštíví. (Pobavení v sále.) Takže ani v tomto směru myslím, že žádné obavy nás nemusí trápit. Já v každém případě zvednu ruku pro to, aby projednávání tohoto návrhu mohlo pokračovat.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Dále je přihlášen do rozpravy pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři. Mně při plamenném projevu kolegy Kubery vytanula na mysli vzpomínka, kdy jsem coby starosta byl pozván do Innsbrucku na nějaké jednání. To byla zrovna doba – snad to byl ten týden – kdy Rakousko hlasovalo o tom, zda budou moci hypermarkety být otevřeny v neděli. Tehdy, jak všichni dobře víte, to dopadlo tak, že větší část rakouských občanů, kteří hlasovali, se rozhodla, že neděle bude světit a bude zavřeno.

Přitom mě napadlo, když jsem poslouchal ten liberální výlev, jestli Rakousko se nachází úplně někde, kde svoboda podnikání je opravdu utlačována. Já jsem přesvědčen, že každý to známe ze svého života. Přece my, každý sám sebe, své děti, své okolí tak trochu omezujeme, nechováme se tak liberálně, jak by se nám zrovna chtělo. Ale také s ohledem na postoj k ostatním, vývoj rodiny, názor těch, kteří nás obklopují, upravujeme své chování. Já myslím, že my tady tímto zákonem nechceme nikoho favorizovat, nikoho omezovat, ale chceme obrátit pozornost k těm hodnotám, které jsou pro tuto společnost důležité. Ano, svoboda, liberalismus jako názorový směr – prosím, ale jestliže tady mluvíme, a teď, prosím, nechť mě opraví předkladatel, myslím, že to je 8 dní v roce, o kterých my mluvíme, v tom Rakousku upravili 52 dní. A nic se neděje. Pozor – mimo to jsou svátky! Příklad, nebo měl to být spíš vtip, ale vtipy bývají velmi pravdivé, který tady byl řečen o té tchyni a hypermarketu, já jsem si uvědomil, že v Rakousku, v Itálii a jinde – všimli jste si, nevím jak v těch velkých městech, ale v těch menších – tam na hřbitovech každou neděli hoří svíce. Je to téměř celý hřbitov, vždycky září většinou červeně. A není to o dušičkách, je to celý rok. Zkrátka je tam tradice, kdy rodiny přijdou, ten den se projdou na hřbitov, zapálí svíci. Technicky zajímavé je, že dneska už dávají svíce, které hoří – normální, voskové – téměř až do příštího týdne, ale důležité je, že oni tam přijdou. Já se ptám sám sebe, a možná bychom si mohli odpovědět také, na duši toho malého člověka, na to dítě, které tam přijde s rodiči, tak to působí lépe než ten hypermarket, kam ho vodíme my tady. Já si myslím, že odpověď je jasná. Je to úcta k tradici, vzpomínka na ty, kteří mi tady něco předali. My jsme teď povolili za těch 23 let uzdu veškerým vášním, které každý z nás má, třeba i nakupovací, a ty podněty jsou tak silné, že přebíjejí ty správné podněty, které máme. A to také známe všichni. Přece víme, že bychom se měli věnovat rodině, měli bychom se věnovat možná diskusi se svými dětmi, a mnohdy si pustíme televizi, protože to je zrovna akčnější. Ale musíme to omezovat.

A my teď, myslím si, tím, co předkladatelé předkládají, jenom trochu - říkám jen trochu, já bych dokonce navrhl v tom dalším čtení možná rozšíření o neděle, ale to by asi neprošlo, ale mně by se to určitě líbilo - tak trochu se snažíme vrátit tuto společnost, protože to jinak neumíme, k úctě a tradici, která je ale pro tuto společnost důležitá. Je důležitá tak, že jsem přesvědčen, že bez ní tato společnost jednou může zahynout.

Takže já tento materiál podporuji.

A až nadto jen dodávám, že jsem přesvědčen, že kdybychom udělali průzkum anebo nějakou anketu tajnou mezi zaměstnanci hypermarketů, tak zcela jistě vyhraje ten názor, protože já jsem si to udělal, ale jenom tam na našem území. Vyhraje ten názor, že oni nechtějí prodávat v neděli. A je tam ještě jedna věc. Podívejte se, jak ti lidé, kteří tam prodávají vyskladňují zboží, atd., jaké oni mají platy. Ty platy jsou tak malé, že v zásadě noví lidé se tady ani svobodně nemohou rozhodovat. Řekněte mi, kdo z vás má partnera či manžela nebo manželku, který dělá – ne jako brigádu - ale pracuje v takovém hypermarketu. Asi je nás málo. Ono se totiž většinou pohříchu stává, že jsou to lidé, kteří oba dva dělají za minimální mzdu. A ti jsou úplně v jiném postavení, rozhodování se svobodně, co se svým životem budou dělat, jak budou trávit neděli. To můžeme možná udělat my a také naši partneři, ale lidé, kteří oba dva pracují za minimální mzdu v hypermarketu, tak ti takové rozhodnutí určitě svobodně dělat nemohou. A přesto všechno mně – my jsme to dělali, je to asi čtyři roky, a to situace ekonomická byla jiná – tak vyšlo, že skutečně drtivá většina lidí, kteří pracují ne na těch manažerských postech, ale na těch nejnižších postech, tak ti paradoxně, byť já jsem si myslel opak, odpověděli, že oni by nedělní prodej zakázali. Tady nejde o zákaz nedělního prodeje, jde jenom o pár dní a proto já tento návrh podporuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore, a dále vystoupí pan senátor Jan Veleba. Prosím, máte slovo. Pardon, já se omlouvám velmi, velmi panu předsedovi, pan předseda samozřejmě má přednostní právo, takže omlouvám se i panu senátorovi. Vystoupí předseda Senátu pan Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Já se omlouvám panu senátorovi Velebovi z toho důvodu, že já za chvilku budu muset jít přivítat pana prezidenta, a proto jsem se teď přihlásil, neboť jsem také podepsal pod tím návrhem a cítím se za něj spoluzodpovědný.

Předně chci říci, že byla docílena určitá dohoda s podnikateli v oblasti obchodu, a to s těmi, kteří představují asi největší objem podnikatelů. Jde o to, aby skutečně všichni měli rovné podmínky. To, co se tady navrhuje, to je obvyklé v celé západní Evropě a tam, kde je kultura vzájemného společenského a občanského soužití nejvyšší, aspoň si to většina z nás uvědomuje, to je sever Evropy, tam kdyby někdo vystoupil jako tady kolega Kubera, tak by řekli, že spadl z jiného světa nebo že ho tady nechali Marťani. Ale každý má právo vyjádřit svůj názor.

Já se domnívám, že už jsme jako společnost za těch 23 – 24 let od zásadních politických změn poznali, že liberalismus je krásná věc, ale že má mít také své mantinely. A pokud bychom přistupovali k věcem tak, jak tady prezentoval kolega Kubera, tomu určitému hujerovskému typu liberalismu a podnikání, tak bychom mohli dojít k tomu, že bychom řekli, proč upravovat podmínky provozu na silničních komunikacích, rychlostních silnicích a dálnicích, vždyť se tam nějak dohodneme a každý může jezdit tak, jak uzná za vhodné. Myslím si, že by daleko nebylo od doby, kdyby přišli a řekli by, proč regulovat nějak pracovní dobu, vždyť lidé se mohou svobodně domluvit – takový názor už jsme slyšeli. Vrátili bychom se asi o 120 let zpátky. určitě by se tvrdilo, že jsme si všichni rovni, že máme stejné podmínky a že to můžeme svobodně dojednat. A kdo někdy – a nebo nezapomněl, protože prakticky všichni z nás asi byli převážně v minulosti zaměstnanci, tak víme, že podmínky jsou sice nastaveny právem jako rovné, ale de facto nejsou. Vždycky je tam závislost podřízenosti a nadřízenosti toho, kdo práci může dát a ten kdo ji přijme a často nemá jiný výběr, než jednu práci nebo vůbec je rád, že nějaká práce se objeví.

Takže tyto pohledy, že si to každý můžeme zvolit jak chceme, že se nemusíme v tom obchodě nechat zaměstnat, jsou sice krásné, ale nejsou pravdivé, jsou strašně vzdálené od reality. Já se domnívám, že je to správný návrh a že je to obvyklé v západní Evropě. A k ekonomickým hlediskům – jsou naprosto mylné. Já jsem plně přesvědčen a nechá se to i dokázat, že dneska není limitujícím v obchodě to, jestli pracovní doba bude za rok o několik desítek hodin menší. Limitující pro obchod je, jakou mají občané kupní sílu. A to je problém. A jestli tady bylo hovořeno o tom, jak to bude tržní prostředí komplikovat, tak z tohoto pohledu si myslím, že daleko větší škodou a daleko větším krokem zpátky je neustálé zvyšování spotřebních daní, které jsou příčinou toho, proč lidé do obchodů v takovém rozsahu nechodí a proč tam neutrácejí. Takže kdyby to tvůrci těch připomínek a odpůrci tohoto návrhu mysleli skutečně z ekonomického hlediska vážně, tak nemohou být zastánci a navrhovateli neustálého zvyšování nepřímých daní, zejména DPH, a to co v posledních letech činili, je de facto protimluv k tomu, s čím tady vystupují. Takže se domnívám, že to je správný krok přibližuje nás to k civilizované západní a severní Evropě a ekonomické dopady praktické žádné nebudou. Rozumné regulace se nevzdávejme, protože už jsme snad na svých životech a na chodu společnosti poznali, k čemu bezbřehá liberalizace vede, že ji využijí pouze ti, co mají ostré lokty, kteří se nebojí jít za hranu zákona, kteří se nebojí být hrubí vůči těm, kteří se cítí slabší a prostě je potřeba, abychom tyto věci jako společnost byli schopni ovlivňovat, neboť bychom se mohli dostat do stavu, který už dneska kolikrát cítíme, že je velmi nebezpečný, a to stavu, že si nebudeme řádně sebe vážit a nebudeme mít úctu k hodnotám, na kterých naše civilizace stojí. Mám na mysli křesťansko-sociální orientaci, kterou vždycky Evropa měla a kterou by si měla i do budoucna zachovat.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane předsedo. Dále mám přihlášené ještě dva senátory do diskuse. Já jenom musím upozornit, že v 10.50 hodin jednání přeruším, i kdybych měla vstoupit do vystoupení senátorů. Takže v této chvílí vystoupí pan senátor Jan Veleba. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Veleba:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně senátorky, vážení kolegové senátoři. Já toto řízení jaksi zjednoduším, protože budu stručný. Vystupovat jsem původně nechtěl, ale drobnost tady k tomuto zákonu řeknu. Jako zemědělec nebo zástupce větší části českých zemědělců bych měl hlasovat proti tomuto zákonu, protože jak známo, v řetězcích se prodávají potraviny, někdy se to také nazývá a třeba to skoro potravina ani není, nicméně potraviny, ale mám názor jiný. Tento zákon já osobně podporuji. Za prvé proto, že to pokládám za správné. V podtextu je i to, že tento zákon možná že napomůže malým českým – třeba řezníkům, pekařům, atd. To se ale uvidí všechno. Měli by se tam lidé trošičku vracet. Samozřejmě vím, že přes obchodní řetězce se obchoduje asi 80 % maloobchodního trhu potravin, takže jsem realista. A pokud se týká těch názorů, jsem rád, že tady odeznělo téměř všechno, že tady odezněly případy z Německa, z Rakouska, Švýcarska. Myslím si, že tam je také kapitalismus, myslím, že základem kapitalismu je také liberalismus, ale tam je liberalismus takový, normální s takovým, selským rozumem, nikoliv ten náš, často učebnicový.

Jinak bych byl pro podporu svobody podnikání, co se týká obchodních řetězců. Velmi bych byl proto, protože jejich prakticky jsou takové, že zkrátka a dobře devastují své obchodní partnery, kteří začínají zpracovateli a konči zemědělci. Naprosto diktují, naprosto nestoudným způsobem. A pokud se týká svobody lidského konání – tím budu končit, touto miniúvahou – to je pseudosvoboda. Každý z nás máme doma několikrát týdně letáčky obchodních řetězců. Dočtete se tam jediný údaj, co kde je levnější, co kde je nejlevnější. Nikdy se tam nedočtete nutriční hodnotu potravin, kvalitu potravin a tak dále. Takže zasaďme se o svobodu podnikání, která se týká právě tohoto segmentu. Jinak zákon vítám a podpořím ho. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Poslední přihlášený do rozpravy je pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážení paní předsedající, pane navrhovateli, kolegyně a kolegové. Já si dovolím k tomu co tady probíráme, dvě poznámky. Zákon, jak je navržený, má dle mého názoru dva rozměry, pokud pominu ekonomický. Ten první je rozměr sociální. Já upozorňuji, že vždycky to je tak, že se uchylujeme k nějaké míře intervence, i v případě třeba rodinného života jak tady bylo zmíněno. Ale nevím, jestli se předkladatelé tohoto zákona zamýšleli skutečně zodpovědně nad tím, že je tady spousta dalších lidí, kteří v ty dny normálně pracovat budou a že jenom se někam míra regulace posunuje a že možná s nějakou spravedlností a s nějakým sociálem zase se někde dál potom zvyšuje asociálnost a nespravedlnost. Protože řidiči hromadné dopravy budou dále jezdit, lidé v restauracích budou dále pracovat, atd. Já si nejsem jistý tím, že je takto možné někde přesně tuto míru nastavit. Prostě myslím si, že každý z nás ji má někde jinde. Já bych velmi prosil, aby každému z nás bylo umožněno mít míru liberalizace někde jinde a aby ti, co říkají, že si myslí, že by to takto být nemělo, jak je v zákoně, nebyly tady napadáni.

Druhá věc, na kterou chci nejvíc upozornit a kvůli které jsem hlavně vystoupil je, že tady zaznělo, že snad by zákon také měl mít nějaký výchovný rozměr. Já se omlouvám, ale já si myslím, že vychovávat zákazem moc nefunguje. Zákazem možná mohou vychovávat rodiče, protože jim děti věří. A když chce někdo vychovávat zákazem, kterému moc nevěří obyvatelstvo, anebo dokonce k němu nemají ani blízko, tak si myslím, že je velký naivka. Velmi se za to omlouvám. Já prostě nevěřím tomu, že tím, že zakážeme v některých dnech prodávat v některých prodejnách, se stane to, že lidé budou najednou lepší, budou se více věnovat nějakým duchovním záležitostem, atd. Prosím vás, tyto ambice do tohoto zákona nevkládejme a o těchto věcech hovořme, bych řekl, velmi úsporně, protože obecně a dlouhodobě je historicky podloženo, že výchova zákazem nefunguje.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, ještě máme pět minut a je přihlášen pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážená paní předsedající, vaším prostřednictvím chci položit předřečníkovi otázku, jak můžeme vychovávat příkladem někoho, kdo sice vlastní řady hypermarketů v naší republice, ale žije mimo republiku a je mu úplně "šumafuk", v jakých podmínkách naši lidé dělají. Jediným jeho zájmem je zisk.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore a ještě, opětovně, paní senátorka Doupovcová. Prosím, máte slovo.

Senátorka Hana Doupovcová:  Paní předsedající, já jsem chtěla jenom jednu větu. Já si myslím, že to není ani o zákazu, ani o něčem jiném, že je to otázka společenské dohody. Je společenská dohoda, že se prostě o vánocích nechodí do práce, stejně jako, že se do školy chodí v 8 hodin, atd. Je to společenská dohoda, není to zákaz. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, ještě pan senátor Miloš Vystrčil chce reagovat, prosím.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Paní kolegyně Doupovcová mě teď zaskočila, protože to budu používat, že v některých případech u svých dětí používám společenské dohody, nikoliv zákazu, ale jinak k odpovědi na otázku – já se přiznám, prostřednictvím pana předsedajícího – pane kolego Doubravo, že jsem nepochopil vaši otázku, protože já jenom říkám, že není možné vychovávat zákazem, zejména od institucí, které opačně se příliš velké důvěře u těch, kterých se zákaz týká, netěší. A to je celé, a o žádných hypermarketech a dalších věcech jsem nemluvil. Pokud, prostřednictvím paní předsedající jste to tak vnímal, tak jsme se asi nějak v myšlenkových pochodech minuli.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Takže vyřízeno. Ještě se přihlásil do rozpravy pan senátor Petr Bratský. Prosím.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji za slovo. Už jenom jednu krátkou poznámku. Já pevně věřím, že vlastníci, většinoví vlastníci řetězců, o kterých je řeč, jsou většinou ze zemí na západ od nás. Tam mají většinou hodně křesťanských svátků a o těchto svátcích je nemyslitelné, aby se pracovalo, takže tady – třeba na Velký pátek v Německu – prostě si nenakoupíte čerstvý chléb. To je na podporu a pevně věřím, že všichni ti, kteří dneska zákon podporují, podpoří i náš návrh na Velký pátek jako státní svátek, kdy se nebude chodit do práce. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. To byl poslední přihlášený do rozpravy. Já tedy rozpravu v této chvíli končím. A současně vhledem k očekávané návštěvě pana prezidenta Miloše Zemana v Senátu přerušuji naše jednání do 11.25 hodin. Kolegyně a kolegové, prosím vás, abyste poté v 11.25 zaujali všichni svá místa, abychom pana prezidenta přijali důstojně. Děkuji.

(Jednání přerušeno v 10.48 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 11.25 hodin.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, poprosím vás, abyste zaujali opět svá místa, abychom mohli pokračovat v přerušeném jednání. Poprosím vás všechny, abyste už skutečně zaujali svá místa, protože očekáváme příchod prezidenta republiky pana Miloše Zemana.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Takže vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prosím, zaujměte svá místa a budeme pokračovat v přerušeném jednání naší schůze.

(Za zvuku fanfár vchází prezident České republiky Miloš Zeman do Jednacího sálu. Senátoři povstávají. Pohledem se zdraví se senátory a je uváděn k předsednickému stolu.)

Vážený pane prezidente, vážené paní senátorky, páni senátoři, milí hosté, dovolte, abych mezi námi přivítal prezidenta republiky pana Miloše Zemana. (Potlesk.)

Pan prezident, jak všichni víme, je dnes v Senátu na své první návštěvě od svého zvolení prezidentem naší republiky.

V tuto chvíli uděluji panu prezidentovi slovo. Žádám jej o jeho vystoupení.

Prezident ČR Miloš Zeman:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji Milanu Štěchovi za pozvání do Senátu.

Chtěl bych navázat na svůj inaugurační projev, kdy jsem se zavázal, že svým dílem přispěji k uklidnění české politické scény. Je mi samozřejmě jasné, že toto je úkol, který nezvládne jakýkoliv jedinec, byť by to byl prezident republiky, bez pomoci ostatních. O tuto pomoc jsem vás přišel požádat.

Už včera na vládě jsem řekl, že bychom se měli snažit řešit nejdříve problémy, kde je určitá naděje, že dospějeme k shodě a ke kompromisu. Protože na konflikty je vždycky času dost, a teprve tehdy, až dokážeme absorbovat ty otázky, které tak příliš konfliktní nejsou.

Chtěl bych vás proto informovat, že jsem se rozhodl, a to v souladu s vůlí jak Poslanecké sněmovny, tak Senátu, s vůlí, která byla vyjádřena kvalifikovanou většinou - 3. dubna tohoto roku při příležitosti návštěvy předsedy Evropské unie pana Barrosa, podepsat tzv. Evropský stabilizační pakt zvaný "euroval". S vědomím, že se jedná o doplněk Lisabonské smlouvy, který v této fázi Českou republiku nezavazuje k finančním transakcím, protože tento závazek bude platit až při vstupu do eurozóny, a jen "bůh a sv. Václav" vědí, kdy vlastně do eurozóny vstoupíme.

Stejně tak jsem se rozhodl vztyčit vlajku Evropské unie na Pražském hradě. A to nikoliv vedle prezidentské standarty, ale na jednom z nádvoří, kde bude vlát společně s vlajkou České republiky.

Chápu, že pokračování integračních procesů v rámci Evropské unie je i v národním zájmu České republiky.

Rád bych - místo pustých frází - tento národní zájem konkretizoval alespoň jedním jediným případem, a tím jsou evropské, nebo spíše transevropské sítě. Dobře víte, že tyto sítě jsou financovány z kohezních fondů, pro něž neplatí onen známý princip N plus 2, tzn., že kohezní fondy budou existovat daleko delší dobu. A je v zájmu České republiky, aby si vymohla takové postavení, kde by Evropská unie ve svém vlastním zájmu spolupracovala na budování té části transevropských sítí, které budou procházet územím České republiky.

To je první bod, který bych vám chtěl sdělit.

Ten druhý bod bych uvedl slovy Johanna Wolfganga Goetha, který napsal knihu "Die Wahlverwandtschaften" – "Spřízněni volbou". Uvědomuji si, že my všichni – jak tady sedíme – jsme spřízněni volbou. Protože volební systém při volbě senátorů je v zásadě identický s volebním systémem při volbě prezidenta.

Chtěl bych na Senátu a senátorech ocenit především to, že aby se do horní komory vůbec dostali, pak jim k tomu nestačí stranická podpora, ať je jakkoliv významná. Že musí být především sami o sobě výrazné osobnosti, které osloví své voliče a získají jejich důvěru. A právě proto se v Senátu objevují i nestraničtí kandidáti, a o to důležitější je, že svoji podporu získali bez podpory jakékoliv politické strany.

Právě proto bych vám chtěl předložit námět, u něhož jsem si vědom, že o něm dnes nebudete jednat, a že bude předmětem sporu – spíše než v Senátu – v Poslanecké sněmovně. Námět na změnu volebního systému.

Jsem přesvědčen o tom, že by našemu volebnímu systému v zájmu větší participace občanů na politickém dění než je dnes – za prvé – prospělo, kdyby se snížilo preferenční procento z dnešních pěti na tři procenta. Ale chtěl bych vás varovat před návrhem, který naštěstí už v Senátu jednou neprošel, snížit toto preferenční procento na nulu, a to z toho prostého důvodu, že do Poslanecké sněmovny by pak byli vybíráni pouze občané z velkých měst, a zastoupení menších a středních obcí by kleslo na nulu.

Vždycky je dobré nějaké návrhy, než je předložíme, trošku domyslet – pokud máme čím.

Druhý návrh, který bych chtěl předložit k vaší úvaze, je zvýšení počtu volebních krajů. Zdůrazňuji – volebních krajů, nikoliv samosprávných krajů. Důvod je velice prostý. Dnes průměrně na kandidátce do Poslanecké sněmovny je 50 kandidátů. A když si představíte, že v kraji kandiduje 20 stran či hnutí, tak máte 1000 kandidátů na jedné krajské kandidátce, tedy množině těchto kandidátek.

A sami si odpovězte otázku, kolik z té tisícovky lidí voliči skutečně znají, takže je to tak trochu podvod na voličích, protože jsou nuceni, aby vybírali z anonymních kandidátů, které v životě neviděli a o nichž nic neví.

Domnívám se, že zvýšení počtu volebních krajů by jednak snížilo počet kandidátů, jednak umožnilo těmto kandidátům, aby svůj volební kraj objeli a seznámili voliče se svým programem, a že by to tedy zvýšilo participaci veřejnosti na věcech veřejných, čímž ani nemyslím politickou stranu jako skutečné

Věci veřejné.

A konečně třetí, a poslední bod, abych vás dlouho nezdržoval, se týká problému, kterému se říká panašování. Už jsem se setkal s téměř jednomyslným odporem všech politických stran proti této myšlence, a musím říci, že důvody tohoto odporu plně chápu, protože každá strana má zájem umístit na onu, dejme tomu, padesátičlennou kandidátku i lidi, o nichž nikdo nic neví, což se při senátních volbách buď vůbec nemůže přihodit. Anebo pokud se to přihodí, tak ti senátoři propadnou.

A panašování je v podstatě opakování pozitivní zkušenosti z komunálních voleb, která zde již dlouhodobě existuje. A já se domnívám, že ona možnost výběru napříč kandidátkami dává nejenom větší svobodu voličům, kteří nejsou sevřeni do svírací kazajky jedné, ať už jakékoli politické strany, ale vytváří velmi nepříjemný tlak na všechny, opakuji, všechny politické strany, aby do čela svých kandidátek dávaly skutečné osobnosti a nikoliv – kdysi, když jsem nebyl prezident, jsem tomu říkal šedivé myši, dnes musím volit zdvořilejší terminologii, takže dejme tomu – lidi bez výrazných osobnostních rysů. Doufám, že tento eufemismus vás poněkud potěší.

A právě proto, že se tím jednak zabraňuje politickým stranám umístit své vysloužilé funkcionáře na čelná a zdánlivě volitelná místa kandidátek, a jednak a především se - po vzoru Senátu - politické strany nutí k tomu, aby nezadupávaly do země výrazné osobnosti, ale naopak jich využily, a to zejména osobnosti z komunální, regionální, ale i podnikatelské a dalších sfér, prostě ti, kdo už v životě něco reálného dokázali.

Právě proto budu mít s prosazováním tohoto návrhu a zejména té části, která se týká panašování, v Poslanecké sněmovně zatracené problémy. Ale protože, jak víte, volební zákon musí schválit obě dvě komory, tak se obracím na vás s prosbou, abyste o tom alespoň přemýšleli.

A jako poslední argument bych uvedl, že panašování na parlamentní úrovni dnes existuje například ve Švýcarsku nebo v Lucembursku, což jsou shodou okolností dva nejbohatší státy Evropy. A já nebudu takový demagog, abych vám tvrdil, že se nejbohatšími státy staly právě kvůli panašování. Nicméně se zdá, že panašování nebylo u jejich bohatství žádnou překážkou, možná spíše naopak.

Mluvil jsem snad až příliš dlouho, ale snažil jsem se být konkrétní. Jako politik jsem se také občas naučil pronášet pusté zdvořilostní fráze na téma - jsem rád, že vás vidím, doufám, že budeme dobře spolupracovat, a kromě toho nic neříci...

A já bych si velmi přál, abych v Senátu našel oporu a spojence v této, ale samozřejmě i v dalších věcech, právě proto, že jsem se senátory spřízněn volbou.

Nechci zbytečně vetovat žádné zákony. Veto je podle mého názoru alibismus. Veto je výraz jakéhosi zoufalství. A veto je také důkaz toho, že prezident republiky se nesnažil s oběma komorami Parlamentu před svým vetem řádně diskutovat, přednášet svoje argumenty a případně být přesvědčen argumenty těchto komor, protože každý z nás má právo na změnu svého názoru.

Nicméně zcela závěrem, paní senátorky, páni senátoři, dovolte mně, abych vám poděkoval za jednu věc, kterou jste nedávno udělali. A sice, že jste prakticky jednomyslně zamítli návrh na změnu jednacího řádu Poslanecké sněmovny, protože jsem ohlásil těsně po svém zvolení prezidentem, že tento zákon přes veškeré výhrady k institutu veta budu vetovat z toho prostého důvodu, že pravidla se nemají měnit v průběhu hry a že jestliže jakákoli politická strana neprojde ohněm voleb, neměla by vylepšovat svoje postavení na úkor stran, které tímto ohněm prošly.

Děkuji vám, že jste mě přijali, a těším se na další spolupráci!

(Senátorky a senátoři povstávají. Následuje déletrvající potlesk.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane prezidente, děkuji vám za vaše vystoupení.

Nyní si vyslechneme naši státní hymnu. (Zní hymna České republiky, senátorky a senátoři povstávají.)

Vážený pane prezidente, vážené senátorky, vážení senátoři, ještě jednou děkuji panu prezidentovi za účast na dnešní naší schůzi, za jeho přátelské, a přitom konkrétní a věcné vystoupení.

A dovolte mi, abych vás všechny nyní pozval na přátelské setkání do Senátorské jídelny.

Zároveň přerušuji schůzi Senátu. Pokračovat v jednání budeme ve 13.30 hodin. Děkuji vám.

(Jednání přerušeno v 11.49 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.33 hodin.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, zahajuji odpolední část našeho jednání. Nyní budeme projednávat bod, kterým je

 

Petice za zachování základních škol praktických

Tisk č. 35

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 35. Petici projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Marcela Chládka. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 35/1.

Podle našich Pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práv podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě je to paní Jana Smetanová a pan Gordon Brei, kteří jsou uvedeni v usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

O tomto návrhu musíme dát hlasovat. Dovolím si tedy svolat všechny senátorky a senátory k hlasování.

Kolegyně a kolegové, omlouvám se, ale myslím si, že počet lidí v sále neodpovídá počtu přihlášených, takže si vás dovolím odhlásit a prosím, abyste se znovu přihlásili.

Nemůžeme bohužel hlasovat, je zatím přítomno málo senátorek a senátorů v sále.

Mám v této chvíli jedinou možnost, vyhlásit desetiminutovou přestávku a doufám, že do té doby kolegyně a kolegové se dostaví. Omlouvám se panu ministrovi i zástupcům petentů, ale bohužel nemůžeme hlasovat, protože nám to kvorum zatím neumožňuje.

Vyhlašuji přestávku do 13.46 hodin a prosím organizační odbor Senátu, aby se postaral o to, abychom mohli dále pokračovat v jednání.

(Jednání přerušeno v 13.37 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 13.46 hodin.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážené paní senátorky, páni senátoři, děkuji vám všem, kteří jste nyní zde. Jsme tedy akceschopní, jsme usnášeníschopní. Musím se omluvit znovu našim hostům. Projednávání této petice, malá účast je způsobena tím, že ještě v této chvíli se loučí, nebo před několika minutami se loučil pan prezident Miloš Zeman a mnohé kolegyně a kolegové byli ještě s ním.

Budeme pokračovat. Budeme hlasovat o vydání souhlasu s účastí zástupců petentů – paní Jany Smetanové a pana Gordona Brei. Pustím znovu znělku k hlasování, pak můžeme hlasovat.

V sále je aktuálně přítomno 34 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 18.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 29 se z 35 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 18 pro vyslovilo 34, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dovolte mi, abych zde tedy přivítala zástupce petentů.

Dále Senát hlasováním rozhodne, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu. Jedná se o pana Jana Dobeše, náměstka ministryně práce a sociálních věcí pro sociální začleňování a rovné příležitosti, paní Moniku Šimůnkovou, vládní zmocněnkyni pro lidská práva a pana Martina Šimáčka, ředitele Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách. (Jmenovaní se představili povstáním.) Navrhuji, abychom o jmenovaných hlasovali zároveň. Tentokrát bez znělky.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 30 se z 35 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 18 pro vyslovilo 32, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Vítám tedy i tyto účastníky našeho jednání.

Podle článku 3 našich podrobnějších pravidel platí, že může každá z těchto osob vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát, a to vždy nejvýše na 10 minut.

Nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice senátoru Marcelu Chládkovi. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Marcel Chládek:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři a hosté, dovolte mi, abych vás seznámil s projednáním Petice za zachování základních škol praktických, které přijal Senát PČR. Předání nám bylo adresováno v lednu 2013 a petici podepsalo 76 433 pracovníků základních škol, základních škol praktických a rodičů žáků obou typů škol.

Ve stručnosti lze říct, vzhledem k tomu, že jistě petenti budou obhajovat tento svůj návrh, že se jedná o záležitost velmi komplikovanou a problematickou. Dospěli jsme do stádia, že v podstatě celá strategie, která je připravena, a zaznělo to i z úst na veřejném projednání i z úst vládní zmocněnkyně, že diskuse byla podceněna. Tato strategie nebyla dostatečně probrána. A proto jeden z bodů, který bude v usnesení a který navrhuje náš výbor, je opět otevřít debatu o této strategii.

Debata nebyla vedena na veřejném slyšení směrem proti inkluzi jako takové, ale proti způsobu. Několikrát se tam objevily názory, že pokud chceme do hlavního vzdělávacího proudu začlenit děti z praktických škol, musíme to nejprve podpořit finančně a personálně, a pak teprve tuto strategii aplikovat.

Veřejného slyšení se zúčastnili zástupci všech dotčených orgánů, které tady četla paní předsedající. V příloze našeho usnesení, které jsme přijali 19. února na pravidelném zasedání výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, je návrh usnesení, o kterém budeme po skončení hlasovat. Já již dopředu řeknu hlavní kontury usnesení. Za prvé bereme na vědomí petici, konstatujeme, že petice – po projednání bylo zjištěno – je důvodná a navrhujeme přepracovat strategii na základě nového veřejného projednání a zabezpečit tuto strategii finančně a personálně ještě před tím, než nabude účinnosti. Doporučuje Senátu PČR ustanovit národní kulatý stůl za účasti odborníků na danou problematiku zástupců odpovědných státních orgánů, jehož cílem by právě bylo vypracování nebo opravení strategie, která by pak byla aplikována v podmínkách České republiky.

Toliko zatím vše z mé strany, paní předsedající.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k této věci a předpokládám, že v úvodu rozpravy budou chtít vystoupit dotčené osoby a petenti. Dovolím si dát postupně slovo, tak jak Organizační výbor zřejmě domluvil. Takže v této chvíli předpokládám, že vystoupí paní Jana Smetanová. Prosím. Vítejte u nás, máte slovo.

Jana Smetanová:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté. Jsem ředitelkou velké základní školy v Prodloužené ulici v Pardubicích a jsem i spoluautorkou petice za zachování základních škol praktických, která byla předána předsedovi Senátu, kterou podepsalo za 6 týdnů více než 76 tisíc osob.

Ve školství pracuji od roku 1982 a v posledních dvou letech jsem silně znepokojena vládní Strategií boje proti sociálnímu vyloučení, která navrhuje výrazné změny v oblasti školství a žádá zrušení základních škol praktických. Strategii předložila vládě v roce 2011 vládní zmocněnkyně pro lidská práva paní Monika Šimůnková a zpracovala ji Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách. Strategie je pozitivně diskriminační materiál, který prosazuje vzdělávání dětí ze sociálně vyloučených lokalit, především romských dětí, na úkor všech dětí ostatních. Podle odhadu žije v ČR 250 – 300 tisíc příslušníků romské komunity. V rámci sčítání lidu v roce 2011 se jich k romské národnosti přihlásilo pouze 13 tisíc.

Důvodem ke zrušení základních škol praktických je podle agentury zjištění, že je v nich hodně romských dětí. Tvůrci strategie proto rozhodli, že základní školy praktické budou do roku 2015 zrušeny a všichni jejich žáci budou zařazení do hlavního vzdělávacího proudu. A to bez ohledu na potřeby všech dětí, které v současné době základní školy praktické navštěvují. Jedno z těchto opatření ve strategii má název Střednědobá opatření transformace systému škol zřízených pro žáky s lehkým mentálním postižením a jeho obsahem mimo jiné je – legislativně znemožnit zřizování a provozování základních škol zřízených pro děti s lehkým mentálním postižením a stanovit povinný maximální počet tříd skupinové integrace v jedné základní škole vzhledem k počtu ostatních tříd. Zrušit přílohu rámcového vzdělávacího programu pro lehké mentální postižení. Zrušením základních škol praktických chtějí zastánci inkluzivního vzdělávání řešit nízkou úroveň vzdělanosti Romů.

Problém vzdělávání dětí z romských rodin začíná ale už v předškolním věku. Přestože je jejich rodiče milují, nedávají jim dostatek podnětů pro jejich rozumový a sociální vývoj. Při vstupu do školy zná české dítě 2 tisíce až 3,5 tisíce slov. Ale romské dítě pouze 400 – 800 slov. Podmínky pro vzdělávání v běžné škole mají romské děti proto značně ztížené. Nerozumějí jazyku učitelů, nemají logické myšlení a nemají sociální návyky. Tím jsou tyto děti v běžné škole neúspěšné a potřebují vyrovnat svůj handicap.

Opatření, která směřují k likvidaci základních škol praktických se odvolávají na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z roku 2007 ve věci D. H. a ostatních proti ČR. Náš stát žalovalo 18 občanů z Ostravy za to, že jejich děti byly zařazeny do tehdejší zvláštní školy, přestože s tím jejich rodiče tehdy souhlasili a někteří o to i výslovně sami požádali. Malý senát žalobu zamítl,. ale velký senát rozhodl, že umístěním dětí do zvláštní školy došlo k jejich nepřímé diskriminaci. Rozsudek byl přijat poměrem hlasů 13 : 4 a soudci, kteří s tím nesouhlasili, vydali svá stanoviska. Například soudce Šikuta uvádí, že zvláštní školy, nyní základní školy praktické, je nutno chápat jako pozitivní opatření státu, který se snaží pomoci dětem se speciálními vzdělávacími potřebami, aby překonaly svou odlišnost. Soudce Zupančič říká, že ČR je ve skutečnosti jediným smluvním státem, který se pustil do řešení konkrétních problémů romských dětí v oblasti vzdělávání. Jednoduše řečeno, nikdy by k porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nedošlo, kdyby stát zůstal v této věci nečinný.

Neziskové organizace, které se zaštiťují naplňováním rozsudku štrasburského soudu, usilují o inkluzi všech dětí s postižením do hlavního vzdělávacího proudu. Zcela přitom opomíjejí, že školský zákon hovoří nejen o rovném přístupu ke vzdělávání, ale i o zohlednění vzdělávacích potřeb jedince. Mnoho rodičů dětí se zdravotním postižením s rušením základních škol praktických nesouhlasí, protože jejich děti nezvládnou pobyt ve velkém kolektivu běžné školy.

Nejen děti s mentálním postižením, ale i děti dlouhodobě selhávající ve vzdělávání, děti s psychickými poruchami i děti zcela nepřipravené na školní docházku potřebují speciálně pedagogickou péči, kterou jim většina škol hlavního vzdělávacího proudu není schopna v současné době poskytnout. Počet základních škol praktických bude možné snižovat v horizontu možná 15 a více let, až budou běžné základní školy připraveny na příchod většího množství děti se speciálními vzdělávacími potřebami a budou jim umět poskytnout vzdělávání podle jejich potřeb.

Každoroční náklady, které naplnění těchto opatření vyžadují jsou vyčísleny ve strategii na částku 10 – 18 mld. ročně. Pokud bude v rozpočtu školství tato částka na inkluzivní vzdělávání zajištěna, mohou se školy připravovat na vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami v hlavním vzdělávacím proudu. V současné době ale podle vyjádření ministerstva financí peníze na naplnění Strategie boje proti sociálnímu vyloučení vůbec zajištěny nejsou. Strategie, jejímž cílem bylo zrušení základních škol praktických do roku 2015 není odborným materiálem. Od paní Moniky Šimůnkové jsem dostala seznam lidí, kteří měli údajně pracovat na kapitole týkající se vzdělávání a kteří měli doporučovat rušení základních škol praktických.

Redaktor Učitelských novin pan Radmil Švancar některé z odborníků oslovil a jejich odpovědi uveřejněné v Učitelských novinách č. 10 jsou velmi překvapivé. Například pan docent Michalík z pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci uvádí: Věděl jsem, že se strategie připravuje, ale na textové části jsem se nepodílel. Pavel Sekanina, v době tvorby strategie místohejtman Olomouckého kraje a člen školské komise Asociace krajů: Jsem zastáncem zachování současné sítě speciálních škol, z tohoto pohledu strategii nepodporuji. Paní Věra Podhorná, ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny Karviná: Na pracovních schůzkách jsem byla, ale nevím, jestli se tomu dá říct, že jsem se na tvorbě strategie podílela.

Navrhovatelé zrušení základních škol z praktických řad odborníků, kterými se paní Monika Šimůnková zaštiťuje, i nadále zůstávají veřejnosti utajeni. Anebo spíše neexistují.

Vzdělání je jistě cestou, jak lépe socializovat Romy ze sociálně vyloučených lokalit, ale musí začínat už raného dětského věku. Ke zlepšení současného stavu je třeba zaměřit se nejdříve na předškolní výchovu dětí. Učitelky mateřských škol se musejí vzdělávat tak, aby uměly pracovat s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami. I v mateřských školách musejí být speciální pedagogové a psychologové. Je třeba i zvýšit počet míst v mateřských školách, aby v nich bylo místo pro všechny děti.

Všechna tato opatření budou vyžadovat nemalé finanční náklady, o které musí být navýšen rozpočet kapitoly školství. Pokud je v základních školách praktických více dětí z romských rodin než z většinové populace, je potřeba hledat a odstraňovat příčiny tohoto jevu. Institut výzkumu dětí, mládeže a rodiny prováděl výzkum kognitivních schopností dětí v mladším školním věku, při němž bylo prokázáno, že na inteligenci dítěte má podstatný vliv vzdělání matky. Vzdělanost romských dívek je velmi nízká. Často otěhotní velmi brzy po skončení základní školy. Mnoho romských matek i během těhotenství končí a jak uvádí Dr. Karel Přibyl, bylo prokázáno, že vystavení dítěte tabákovému kouři je spojeno se snížením intelektu, větším množstvím problémů s chováním, hyperaktivitou, nedostatkem pozornosti a s poruchou učení. Zrušením základních škol praktických nebude vyřešen problém nízké vzdělanosti Romů ze sociálně vyloučených lokalit. Tento krok pouze nezvratně poškodí vzdělávání dětí ostatních, protože české školství není personálně ani finančně připraveno na rozsáhlou inkluzi dětí ze základních škol praktických do hlavního vzdělávacího proudu.

Podle posledních informací má být Strategie proti sociálnímu vyloučení přepracována. Ale pokud se na její tvorbě nebudou ani tentokrát podílet opravdoví odborníci z praxe, nebude opět pedagogickou ani rodičovskou veřejností přijata.

Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Dále vystoupí pan Gordon Brei. Prosím, máte slovo. Jenom pro vás všechny, dále by měl vystoupit pan ministr Petr Fiala, dále pan Jan Dobeš a paní Monika Šimůnková. Prosím, pane Brei.

Gordon Brei:  Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Předem děkuji za vaši pozornost. Jmenuji se Gordon Brei a jsem ředitelem Mateřské a Základní školy Lidická 6A v Brně a moje praxe s postiženými dětmi je 25 let. Na začátku svého vystoupení bych vám chtěl vysvětlit důvody, které nás s kolegyní Janou Smetanovou vedly k sepsání petice a oslovení jak předsedy vlády, tak všech členů vlády a nyní i vás, zástupců – senátorů.

Sepsání naší petice předcházelo v roce 2011 předání dvou petic proti rušení základních škol praktických. Jednu petici sepsala paní kolegyně Jana Smetanová, druhou petici sepsala Asociace speciálních pedagogů. Dohromady se sešlo na těchto peticích kolem 44 tisíc podpisů. Následovala petice rodičů základních škol praktických proti zjišťování etnicity žáků základních škol praktických pracovníky Kanceláře veřejného ochránce práv, která byla osobně předána v únoru 2012 panu Dr. Varvařovskému a kterou podepsalo přes 3 tisíce rodičů žáků těchto škol.

Dne 31. ledna 2012 se konalo setkání se zaměřením na inkluzivní vzdělávání v Poslanecké sněmovně pod záštitou výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, zde byla Strategie boje proti sociálnímu vyloučení opětovně kritizována s tím, že chybí finanční zajištění pro její realizaci a důvodová zpráva ke strategii. Náklady oblasti vzdělávání budou znamenat roční navýšení veřejných výdajů na vzdělávání v minimální variantě 9 milionů 444 tisíc Kč, v realistické variantě 16 milionů 885 tisíc Kč a v maximální variantě 18 milionů 510 tisíc Kč. Je to finanční bilance v tabulce Odhadované náklady opatření. Jedná se pouze o odhad z dostupných dat ÚIV, ČSÚ, OECD a dalších, který si neklade ambici být úplným přehledem nákladů, ale propočtem obecné úrovně nárokovosti jednotlivých opatření. Většina opatření také předpokládá dočasné či dlouhodobější transformační náklady, především resort ministerstva školství, u většiny z nich je ale možnost spolufinancovat jejich zavádění z prostředků Evropského sociálního fondu. Opět se v této věci nic nedělo a na následujících stolech bylo opětovně zdůrazňováno jak vládní zmocněnkyní pro lidská práva paní Mgr. Monikou Šimůnkovou, tak ředitelem Agentury pro sociální začleňování panem Bc. Martinem Šimáčkem, že strategie je vládou schváleným dokumentem a všechna opatření v ní uvedená jsou závazná. Jedinou změnou bylo, že termín realizace rušení základních škol praktických bude z důvodu zpoždění posunut na školní rok 2017 – 2018. Tato fakta byla opakována na kulatých stolech dne 24. 7. 2012 i 27. 8. 2012, které se konaly v budově ministerstva školství. Vše vyvrcholilo panelovou diskusí v Lichtenštejnském paláci dne 20. září 2012 pořádanou ministerstvem školství, Úřadem vlády a Kanceláří veřejného ochránce práv, kam neměli být zástupci základních škol praktických přizváni vůbec. Zde vyslovil pan Mgr. Jakub Stárek myšlenku, že od školního roku 2017 – 2018 bude znemožněno základním školám praktickým přijímat nové žáky.

Oba materiály, kterých se naše petice a dnešní 6. schůze Senátu týká, nebyly konzultovány s odborníky z praxe a vznikly za zavřenými dveřmi Agentury pro sociální začleňování a ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které bylo v té době pod obrovským tlakem mnoha neziskových organizací, jejichž připomínky a požadavky byly naprosto laické a jsou odříznuty od reality fungování školského systému v ČR.

Důsledkem prosazení těchto snah budou trpět především děti, a to jak postižené, tak i zdravé. Proto se v řadách odborné veřejnosti zvedla vlna odporu. Vyvrcholením této vlny nesouhlasu byl vznik petice, která je vyjádřením zoufalé snahy odborné veřejnosti po vzájemném dialogu s ministerstvem školství, který v posledních letech zcela chyběl. V současné době se chystá úprava § 16 školského zákona, úprava vyhlášky 73/2005, o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných.

Po veřejném slyšení v Senátu, které se konalo dne 4. 2. 2013 nám s kolegyní Janou Smetanovou byly doručeny dva dopisy od paní vládní zmocněnkyně paní Mgr. Moniky Šimůnkové, jejichž obsah bych vám rád přiblížil. V prvním dopise paní vládní zmocněnkyně tvrdí, že vláda nevyčlenila na zpracování strategie boje proti sociálnímu vyloučení žádné finanční prostředky a vše financovala Agentura pro sociální začleňování šesti dohodami o provedení práce po 5000 Kč, celkem tedy 30 000 Kč. Dle usnesení vlády České republiky ze dne 8. června 2009 číslo 753 však bylo vyčleněno na vypracování strategie 1 185 000 korun. Kam se podělo 1 185 000 korun, když vše financovala vládní Agentura pro sociální začleňování pana Bc. Martina Šimáčka.

Druhý dopis paní vládní zmocněnkyně obsahuje větu, že strategie boje proti sociálnímu vyloučení nikdy neměla v plánu plošně rušit základní školy praktické, natož základní školy speciální. Jak si potom vysvětlit změnu strategie, cituji: Cílem opatření je transformace paralelního systému základních škol, zřízených pro děti s lehkým mentálním postižením, tak, aby výsledný stav umožňoval vzdělávat všechny děti ve školách hlavního vzdělávacího proudu, znemožnit zřizování přípravných tříd u škol zřízených pro děti s lehkým mentálním postižením, znemožnit nástup dítěte do nově integrované třídy hned na začátku prvního ročníku, legislativně znemožnit zřizování a provozování základních škol zřízených pro děti s lehkým mentálním postižením a stanovit povinně maximální počet tříd skupinové integrace.

Na základě analýz a ve spolupráci se všemi zřizovateli a dalšími relevantními aktéry v lokalitách rozhodnout o školách, zřizovaných pro děti s lehkým mentálním postižením, ke zrušení. Ty, které konkurují spádovým základním školám, jejich personální kapacity převést na spádové školy a transformaci. Transformované školy převést z pod obce, zrušit přílohu rámcového vzdělávacího programu pro lehce mentálně postižené. Indikátor plnění novela školského zákona, neumožňující zřizování a provozování základních škol pro děti s lehkým mentálním postižením nabývá účinnosti. Je s konečnou platností rozhodnuto o základních školách zřízených pro žáky s lehkým mentálním postižením k transformaci na školu hlavního vzdělávacího proudu a ke zrušení. Je zásadně přepracována příloha vzdělávacího plánu pro lehké mentální postižení.

Další věta v dopise paní vládní zmocněnkyně, o které se dá úspěšně polemizovat, je: Důrazně se ohrazuji proti tvrzení uvedeném v předmětné petici, že tento plán – rozumějte plán opatření pro výkon rozsudku D.H. a ostatní, proti České republice rovné příležitosti zpracovali pánové Šimáček a Piorecký a silně znevěrohodnili celou petici. V petici se píše, cituji: Tímto vás také žádáme, aby byl ve smyslu petice přepracován plán opatření k výkonu rozsudku D.H. rovné šance, které připravuje Agentura pro sociální začleňování, konkrétně pánové Martin Šimáček a Viktor Piorecký.

Mám zde důkaz, který mohu ihned předložit, že na přípravě tohoto dokumentu se oba dva pánové podíleli včetně připomínek, které ke znění dokumentu vznesli.

Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Nyní na závěr svého vystoupení ve stručnosti shrnu, co se nám nelíbí na dokumentech schválených vládou a připravovaných ministerstvem školství. Strategie boje proti sociálnímu vyloučení na období 2011 až 2015 byla schválena vládou České republiky. Žádáme o přepracování celého dokumentu, případně o označení tohoto dokumentu, jako po finanční stránce nerealizovatelného a vypuštění opatření 4,5,2,4- 4,5,3,3- 4,5,3,4. Dále žádáme, aby byl přehodnocen plán opatření pro výkon rozsudku Evropského soudu pro lidská práva a případu D.H. a ostatní proti České republice – rovné příležitosti a byly vypuštěny následující body, které neruší základní školy praktické, ale vedou nepřímo k rychlé ekonomické likvidaci základních škol praktických.

Konkrétně se jedná o body a) žáci bez indikace vzdělávání ve skupinové integraci s žáky LNP, bod e) evidence statistiky v oblasti etnicity (rasy), žáků vzdělávaných podle přílohy RVP ZV a NP. Domníváme se, že tento bod e) je neetický a možná i protizákonný. Bod f) přípravné třídy a mateřské školy při základních školách praktických. Tento bod nemá žádné opodstatnění a není v rozsudku Evropského soudu vyžadován, pokud bude uzákoněn poslední rok před zahájením povinné školní docházky, jako povinný, bude to mít za následek fatální nedostatek míst v mateřských školách, které budou zaplněny především předškoláky. Rodiče ostatních mladších dětí si budou muset vzít drahé soukromé mateřské školy nebo se ve prospěch svého dítěte vzdát práce. A bod g) postavení přílohy RVP ZV, LNP a další postup ohledně této přílohy.

Děti, které nemají mentální hendikep, ale mají středně těžké a těžké poruchy učení a poruchy chování, jsou v základních školách praktických vzdělávány podle běžného RVP ZV rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, a to v menším kolektivu dětí za odborné pomoci speciálních pedagogů. Této péče se jim na běžných školách nedostává, a proto selhávají. Souvisí to s připraveností škol běžného vzdělávacího proudu a jejich personálním a materiálním vybavením. Filozofie vzniku zvláštních škol tkvěla v tom, že to byly školy pro děti vyžadující zvláštní péči. Neziskové organizace a lidé, kteří dané problematice naprosto nerozumí, tuto filozofii zcela smetli a založily se na lehké mentální retardaci, o kterou tu dříve šlo až sekundárně, protože je to tak relativní pojem, že si s tím v současné době nevědí rady ani zkušení psychologové.

Korunu všemu dal pan Bc. Martin Šimáček, který označil tyto školy za komunistický paskvil. Přitom neví, že v Západním Německu – v uvozovkách v Západním Německu jsou školy pro děti opožděné v učení. V Itálii neexistuje žádná speciální pedagogická péče a ani studium pro speciální pedagogiku, kromě jednoho ročníku otevřeného nově zhruba před sedmi lety v Miláně. Učitelé v Itálii nemají žádné kompetence k učení postižených dětí a jejich inkluzivní škola spočívá pouze v socializaci. Ve Francii existují sociálně vyloučené lokality v okolí Paříže – Saint-Denis, Épinay-sur-Seine, kde školu navštěvuje 90 % dětí imigrantů, ale školy se této skutečnosti přizpůsobily a chlubí se tím.

Proč nemá Česká republika tu hrdost a systém péče o jakkoliv postižené děti, který obdivují v celé Evropě, si necháme zbořit kvůli 18 rodinám, kterým nešlo o vzdělání, ale pouze o peníze. 5 000 euro, které na naší republice s pomocí zástupců neziskových organizací vysoudily. Česká republika má od dob Marie Terezie jedno procento analfabetů, sousední Rakousko tři procenta a trvale se tímto trendem má problém. Španělsko a Portugalsko se pohybují kolem 7-8 %, takže se ptám, kde je chyba. V českém vzdělávacím systému, nebo v lidech, kteří ho obhajují a neumí řádně vysvětlit.

Prostřednictvím této schůze Senátu chceme s paní ředitelkou Janou Smetanovou požádat paní vládní zmocněnkyni, paní Mgr. Moniku Šimůnkovou o to, abychom mohli být členy týmu, který se bude podílet na revizi strategie boje proti sociálnímu vyloučení v oblasti vzdělávání.

Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Děkuji vám všem za váš čas a pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane petente, za váš příspěvek. Připomínám, že ještě můžete v rozpravě jednou vystoupit právě tak, jako vaše předřečnice, paní ředitelka Smetanová. A nyní dávám slovo ministru školství Petru Fialovi. Pan ministr promluví za stranu dotčenou. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala:  Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Z pohledu ministerstva školství není k samotnému tématu této petice za zachování základních škol praktických mnoho co říci, protože ministerstvo školství – alespoň v době, kdy mám tu čest ho vést – nemělo žádný záměr a nemá žádný záměr rušit základní školy praktické. Nicméně téma rovných šancí na vzdělávání je zajímavé a důležité a má mnoho souvislostí. O některých z nich se zde mluvilo a já bych vás rád také s některými seznámil.

Rovnost dětí, rovnost šancí všech dětí na vzdělávání má samozřejmě mnoho podob a řada mezinárodních studií i našich vlastních zjištění nás opakovaně upozorňuje na to, že nedostatečně pracujeme jak s dětmi talentovanými, tak také s těmi méně úspěšnými a nedokážeme vždy dostatečným způsobem využít potenciál, které dítě má. Pokud se budeme chovat tak, že vyřadíme z hlavního vzdělávacího proudu ve velmi útlém věku děti, které mají dobré předpoklady projít standardními stupni vzdělávání, tak poškodíme nejen tyto děti, a to často celoživotně, ale způsobujeme vážné sociální komplikace naší společnosti.

Lidé, kteří nemají kvalitní vzdělávání, kterého by mohli dosáhnout, omezují schopnost společnosti a ekonomiky rozvíjet se a inovovat se, jejich šance na uplatnění je menší než by mohla být a naopak jsou posilovány sociální rozdíly. My jsme si dobře vědomi nedostatků, které v této oblasti v České republice máme přes všechnu kvalitu celého systému, která zde byla oprávněným způsobem zmíněna, neignorujeme ani veřejné dění, ani kritické hlasy, které zaznívají, ale zároveň nechceme a nebudeme rušit dobrou a v mnoha směrech příkladnou praxi českého vzdělávacího systému.

Mějme, prosím, na paměti jednu skutečnost. Evropský soud pro lidská práva před šesti lety rozhodl rozsudkem v případu D.H., že systém zařazování žáků mimo hlavní vzdělávací proud v České republice, ačkoliv používá etnicky neutrální stanoviska, způsobuje diskriminaci Romů v přístupu ke vzdělávání, čímž odporuje Evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Česká republika byla a je dlouhodobě kritizována, čelila kritice v této věci a ve věci téže nepřijímá dostatečná opatření k nápravě této situace. Ze strany Rady Evropy, kde to bývá jedno z hlavních témat, jednání Evropské komise a další institucí EU, ale také ze strany spřátelených západních demokracií za to, že nepostupujeme dostatečně v implementaci rozsudku. To je problém, ke kterému se musíme nějak postavit a zde lze souhlasit s mým předřečníkem, že je potřeba se soustředit i na lepší vysvětlování toho, jaká situace v České republice skutečně je.

Co je ale nesporným faktem, je to, že stav, kterého jsme byli svědky byl v posledních letech, poškozoval naše zájmy, poškozoval naši pověst a komplikoval diplomatické vztahy a měl konkrétní dopady na pozici České republiky. To je věc, se kterou musíme něco dělat a také děláme.

Ministerstvo školství proto loni na podzim vypracovalo aktualizovaný akční plán výkonu rozsudku D.H. a ostatní proti České republice a podle tohoto plánu chceme zavést opatření, která efektivním způsobem zabrání možné segregaci a umožní přísnější kontrolu a metodické vedení na všech stupních poradenského rozhodovacího a výkonného procesu.

Současně je nutné základní školy posilovat, aby byly schopny reagovat na všechny speciální vzdělávací potřeby dítěte v běžné třídě. Opatření v tomto akčním plánu souvisejí s naší snahou zajistit všem dětem rovný přístup ke vzdělávání. Postoj ministerstva školství jsme v této věci prezentovali na řadě fór a konferencí, ale provedli jsme také to, co v minulosti chybělo, to znamená, že jsme seznámili se skutečným stavem situace klíčové ambasády na území České republiky, které reprezentují státy, jež se pravidelně kriticky vyjadřují na vrub rozsudku D.H.

Akční plán, a to bych chtěl zdůraznit pro ty, kteří se třeba touto problematikou každodenně nezabývají, je jiný dokument, než strategie boje proti sociálnímu vyloučení, kterou schválila vláda. Je ale potřeba říci, že ministerstvo školství se domnívá, že některé schválené záměry strategie boje proti sociálnímu vyloučení nejsou v našich podmínkách a v naší ekonomické situaci plně realizovatelné. Proto jsme již zahájili projednávání úprav tohoto vládního dokumentu se zmocněnkyní vlády pro lidská práva paní Mgr. Monikou Šimůnkovou a připravili jsme revizi úkolů, vyplývajících pro obraz školství z této strategie tak, aby více odpovídaly popsanému akčnímu plánu výkonu rozsudku D.H. a ostatní proti České republice.

Dámy a pánové, situace v ČR ve zlepšování rovného přístupu ke vzdělávání pro romskou menšinu a sociálně znevýhodněné děti byla dlouhodobě kritizována, jak už jsem řekl, ze strany evropských institucí a naše země byla dávána za příklad špatné praxe, což významně poškozovalo naši mezinárodní pověst. Mohu v této věci konstatovat a konstatuji to s jistým ulehčením, že na rozdíl od minulosti byl námi zpracovaný konsolidovaný akční plán na posledním jednání výboru ministrů Rady Evropy přijat pozitivně, poprvé po řadě let a usnesení k němu bylo schváleno bez pozměňovacích návrhů.

Nemáme, a to bych vás chtěl ujistit, nemáme v žádném případě v úmyslu postupovat ode zdi ke zdi, hodit za hlavu dosavadní osvědčenou praxi českého školství a začít rušit něco, co v našem systému dlouhodobě funguje a má své opodstatnění, tedy základní školy praktické. Je však na druhé straně skutečně nezbytné vytvořit dostatečné záruky, že vzdělávací systém bude poskytovat rovné šance a že nikdo nebude ve vzdělávání znevýhodněn, zejména z důvodů sociálního a kulturního zázemí, nebo dokonce etnického původu.

Je to zapotřebí nejen kvůli dodržování ústavních právních principů a mezinárodních závazků, ale také proto, jak jsem říkal na začátku svého vystoupení, že neodůvodněná selekce ve vzdělávání je podle všech mezinárodních zkušeností dlouhodobě velmi nákladná záležitost, která vede k plýtvání s lidským potenciálem a tím mimo jiné podlamuje konkurenceschopnost země.

My si dobře uvědomujeme, že situace v této oblasti není jednoduchá, není jednoznačná a neexistují zde jednoduché a obecně platné recepty. Ministerstvo udělalo to nejnutnější a logické přípravou konsolidované verze akčního plánu, ale nyní musíme samozřejmě všichni společně uvažovat o tom, jak v oblasti inkluzivního vzdělávání pokračovat dále a dlouhodobě a jaké jsou správné cesty v této věci, co je rozumné pro naše děti a co si zde společnost může dovolit. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážený pane ministře, děkuji za váš příspěvek do rozpravy. Dále zvu k rozpravě náměstka ministryně práce a sociálních věcí pana Mgr. Jana Dobeše. Prosím, pane náměstku, máte slovo.

Jan Dobeš:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři. V kompetenci ministerstva práce a sociálních věcí sice není rozhodovat přímo o opatřeních, týkajících se oblasti školství, tudíž i o existenci praktických škol. Není však možné opomíjet fakt, že oblast školství, zejména pak dostupnost a kvalita vzdělávání úzce souvisí s oblastmi zaměstnanosti a sociálního začleňování, které jsou významnými oblastmi zájmu působení resortu ministerstva práce a sociálních věcí.

Vztah a přímou souvislost mezi sociálním vyloučením a nedostatečným vzděláním zdůrazní také mnohé odborné studie a výzkumy, prováděné během posledních let. Jednou z významných oblastí sociální politiky, která spadá do působnosti resortu ministerstva práce a sociálních věcí, je sociální začleňování. V rámci jeho provádění zaujímá klíčové postavení princip uplatňování rovných příležitostí, které je také obsaženo ve strategických dokumentech ministerstva. Cílem sociálního začleňování je zajistit osobám sociálně vyloučeným nebo sociálním vyloučením ohroženým dosáhnout příležitostí a možností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického sociálního a kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný.

Vzdělávací systém má podle názoru mnoha domácích i zahraničních odborníků napomoci sociálně znevýhodněným žákům vyrovnat jejich handicapy a být základním nástrojem boje s mezigenerační reprodukcí sociálního znevýhodnění. Řešení problémů spojených se sociálním začleňováním vyžaduje komplexní přístup a v některých ohledech může znamenat také potřebu specifických institucionálních změn a opatření. Systém školství a péče o žáky se specifickými vzdělávacími potřebami nesmí vést k segregaci žáků na základě jejich odlišného sociálního či etnického původu, ale naopak jsou sice snahy o vyrovnání jejich případných počátečních nerovností, šancí a podmínek, a to v průběhu celého vzdělávacího procesu.

Pokud nechceme mít v České republice dále rostoucí skupinu chudých nevzdělaných a nezaměstnaných občanů, je nevyhnutelné nasměrovat iniciativy oblastí vzdělávání právě tímto směrem. Ministerstvo práce a sociálních věcí k dané problematice, to jest k možnému otevření aktualizace národní strategie boje proti sociálnímu vyloučení na období roku 2011 a 2015, přichází v tomto smyslu s pozitivním a jakýmsi přijatelným postupem a tento proces určitým způsobem budeme podporovat v rámci všech další dotčených partnerů, kteří se na této strategii podílejí a mají podílet. Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. Hezký den.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  I vám děkuji, pane náměstku, za váš příspěvek do rozpravy a rozprava pokračuje příspěvkem zmocněnkyně pro lidská práva paní Monikou Šimůnkovou. Prosím, paní zmocněnkyně, přistupte k řečnickému pultíku. Máte slovo.

Monika Šimůnková:  Dobré odpoledne, vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, vážené dámy, vážení pánové. Já jsem velmi ráda, že zde dnes také mohu vystoupit při projednávání petice za zachování praktických škol a vysvětlit ve svém vstupu několik základních věcí, které se týkají celé problematiky. Ostatně, podobně jako tomu bylo na začátku února při projednávání ve veřejném slyšení této petice na stejném místě.

Na úvod mi dovolte konstatovat, že samozřejmě z lidského hlediska chápu obavy speciálních pedagogů o jejich budoucnosti při slově rušení praktických škol – ta reakce je zcela přirozená. Ano, domnívám se, že je potřeba hovořit o segmentu praktických škol a jeho budoucnosti, je však třeba také hovořit o tom, proč vůbec návrhy na změnu ve stávajícím systému praktického školství vznikly a jaká je faktická situace, která je stejná po mnoho let.

Bohužel mě také v této souvislosti mrzí, že místo toho, abychom si s autory petice sedli společně za jeden stůl a hovořili a diskutovali konkrétně a odborně nad dotčenými otázkami a vedli konstruktivní dialog nad tímto problémem, což jsem již několikrát nabízela dotyčným petentům, byla vytvořena a rozeslána na mnohá místa tato petice, která dle mého názoru vytrhla z kontextu jednu část materiálu, který zde byl citován, strategie boje proti sociálnímu vyloučení. Bez dalších souvislostí a jednostranně je s ní dle mého názoru seznamována jak odborná, tak laická veřejnost. Také je tak občas prezentována v médiích. Bohužel musím konstatovat, že se v textu petice objevují i fakta, která zde byla zmíněna a která opravdu zcela neodpovídají skutečnosti, a to, že Agentura pro sociální začleňování, která je v rámci mé sekce pro lidská práva, konkrétně kolegové Šimáček a Piorecký připravují či připravovali plán opatření k výkonu rozsudku D.H. Je to ten materiál, který zde zmínil již pan ministr. To není pravda, tento materiál připravovalo - ano, ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. My jsme se na ni také určitým způsobem podíleli. Je otázka, jestli naše připomínky byly akceptovány či nebyly. Ale rozhodně nejsme těmi, kdo tento plán připravoval. Takže text petice mě zcela nepřesvědčuje o tom, že obsah petice je založen skutečně na odborné znalosti a správných faktech.

Dovolte mi však krátce přejít k materiálu, proti jehož části je v petici vystupováno ke zmíněné strategii. Považuji za nutné jenom krátce zmínit okolnosti vzniku strategie, která byla přijata vládou České republiky v listopadu roku 2011 jako svého druhu opravdu první materiál, který řeší problematiku sociálního vyloučení komplexně v České republice. A to se znalostí jak z místní úrovně, tak i se zapojením odpovědných resortů.

Strategie je zaměřena na řešení nejen situace v sociálně vyloučených lokalitách v České republice, ale i na předcházení, to jest na prevenci sociálního vyloučení. Tedy fenoménu, který v České republice, jak jistě všichni víte, skutečně nabývá na intenzitě. A to je fakt, s kterým se ČR musí systémově vypořádat, což vláda této země na podzim roku 2011 udělala, navíc to bylo v době velmi vyhrocené situace sociálních a etnických nepokojů na Šluknovsku.

Tento materiál dle mého názoru představuje skutečně ucelený soubor navzájem provázaných opatření nejen v oblasti vzdělávání, to jest opatření, která jsou zde dnes zmiňována a jsou předmětem petice, ale i v oblastech  ostatních, jako je bezpečnost, bydlení, zaměstnanost, sociální služby, a tak dále. Strategie je zaměřena pouze úzce na vymezenou skupinu lidí, svým způsobem uvádí pouze řešení situace Romů v České republice. To znamená, že analogicky v oblasti vzdělávání neřeší pouze situaci romských žáků, či žáků se sociálním znevýhodněním, ale pamatuje také na potřeby ostatních žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.

Hlavním principem všech opatření je zajištění – a bylo to zde již zmíněno – rovných příležitostí ve vzdělávání pro všechny děti v Česku a odstranění pozůstatků velmi zakořeněné civilizační praxe ve vzdělávací soustavě u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, které by mohly býti v daleko větší míře než dosud individuálně integrovány do běžných škol. Největší díl opatření celé strategie, jak už jsem zmínila, je právě ve vzdělávací části a tato opatření reagují na fakt – a bylo to zde také zmíněno mými předřečníky – že do základních škol praktických, dříve zvláštních dochází stále velké množství žáků, kteří nejsou zdravotně postižení.

Romských dětí končí v těchto školách dokonce celá třetina, ne-li více než třetina, což prokázal v létě loňského roku i výzkum veřejného ochránce práv, ale nejen tento výzkum, i výzkum České školní inspekce. Ačkoli toto procento klesá, stále se pohybuje okolo 30 % a více.

A na tomto stavu se mnoho nezměnilo, a to ani pět let po také již několikrát zde zmíněném rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci D.H. a ostatní proti České republice, ale ani 8 let po formálním zrušení tzv. zvláštních škol, dnes tedy praktických.

Naším primárním cílem, resp. mým primárním cílem tak stále musí být, aby se v základních školách praktických neocitaly děti neoprávněně, např. pouze v důsledku sociálně vyloučeného prostředí, ze kterého pocházejí, a tím již na počátku své vzdělávací dráhy nebyly zařazeny na stejnou startovací čáru, jako všechny děti ostatní.

Jako člověk zodpovědný za naplňování lidských práv a práv všech dětí na plnohodnotné vzdělávání budu klást důraz na to, že žáci sociálně vyloučení, nejsou-li zdravotně postižení, nemají ve třídách skupinové integrace žáků se zdravotním postižením co dělat. Jinými slovy, že dětem, které pocházejí ze sociálně znevýhodněného prostředí a nejsou na školu ve svých šesti letech připraveny stejně dobře, jako jejich vrstevníci, jen díky svému zázemí a rodině má být upřeno právo na plnohodnotné vzdělávání již na počátku.

Co se týče rušení praktických škol. Strategie boje proti sociálnímu vyloučení nikdy neměla v plánu plošně rušit všechny základní praktické školy, natož školy speciální, jak bylo často prezentováno. Segment speciálních škol má zůstat nezměněn. Bohužel veřejnost a často i rodiče jsou v tomto smyslu mylně informováni o opatřeních ve Strategii např. tím, že jejich děti nebudou mít kam chodit v případě, že je jim skutečně diagnostikováno lehké mentální postižení. Anebo, a to hůře, že ve třídách v normálních školách, školách hlavního vzdělávacího proudu, budou jejich děti snášet přítomnost vysokých počtů zdravotně či sociálně znevýhodněných dětí.

Tyto skutečnosti jsou pro ně i mé kolegy samozřejmě důležitým signálem, že musíme znovu a ještě s větší intenzitou Strategii a veškerá opatření v ní vysvětlovat, zvát rodiče a učitele ke společné diskusi. A v tomto slibuji, že udělám maximum.

Mimo jiné příkladů dobré praxe inkluzivních škol v ČR jsou desítky, a pokud by vás to zajímalo, seznam těchto škol vám dám ráda k dispozici.

Současné znění Strategie ve dvou krocích zatím nezměněné předpokládá postupnou transformaci mnohých praktických škol základních na ty normální školy, školy hlavního vzdělávacího proudu. Avšak – a již jsem to avizovala jak na veřejném slyšení v Senátu, tak i v médiích tato informace proběhla – po dohodě s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, po prohlášeních pana ministra a jeho kolegů jsme přistoupili k tomu, že přepracujeme předmětné části Strategie, které se týkají praktických škol tak, aby přesněji popisovali kroky, které nepovedou k rušení praktických škol, ale které zároveň narovnají podmínky, a to zejména finanční, pro všechny školy, které vzdělávají žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Tam, kde je to možné, by měla být upřednostněna individuální integrace před skupinovou integrací, ale, jak říkám, jsou to věci, na kterých pracujeme a diskutujeme je s ministerstvem školství, a v následujících měsících by tyto úpravy měly být upraveny a změny ve Strategii by tak měly být předloženy vládě k projednání.

Dovolte mi však konstatovat, že tak učiníme ve shodě s konsolidovaným akčním plánem k výkonu rozsudku D.H. a ostatní proti České republice, to je druhý materiál, který je tady celou dobu zmiňován, který je nyní pro Českou republiku závazný. Za tímto plánem jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva plně stojím. Tento plán byl zpracován v konsenzu ministerstva a odborníků, mimo jiné z České školní inspekce, kanceláře veřejného ochránce práv, mých kolegů, ale byl konzultován i se širokou odbornou veřejností, jejichž připomínky byly reflektovány. Plán je skutečně prvním dokumentem ministerstva školství za posledních několik let, který si plně uvědomuje závažnost tohoto rozsudku a toho, že Česká republika jej doteď takřka nenaplňovala. Opatření, která předkládá, jsou nutným minimem pro napravení této situace, a zároveň si dovoluji konstatovat, rozumným kompromisem.

Ještě jednou: Plně podporuji akční plán ministerstva. Jsem ráda, že na mezinárodní platformě je po několika letech Česká republika brána jako rovnocenný partner ve smyslu převzetí zodpovědnosti za naplnění rozsudku Evropského soudu a tudíž faktické snahy o nápravu, kterou akční plán ve svých krocích obsahuje.

Na závěr mi dovolte zmínit krátce tři podstatné věci, kterých se dotýká i navrhované usnesení Senátu k této věci.

Za prvé, je to otázka financování jednotlivých kroků Strategie vládou ČR. Přijaté usnesení, kterým byla Strategie schválena, poté, co jsem byla přítomna na vládě, jednohlasně všemi ministry, tak dává za úkol ministrům jednotlivých resortů zajistit na její realizaci potřebné prostředky v rámci svých rozpočtových kapitol. To se tedy týká i ministerstva školství a všech jejich opatření v jeho gesci.

Za druhé – otázka dostatečného projednání Strategie s odbornou veřejností. Na Strategii, konkrétně na všech opatřeních, ale i těch, která se týkají vzdělávání a která zde dnes řešíme, bylo pracováno více než rok, a to v jednotlivých pracovních skupinách k jednotlivým oblastem. To znamená, že i k oblasti vzdělávání byla ustavena tematická pracovní skupina, která se skládala zhruba z 20 odborníků z praxe. Byli zde mimo jiné přítomni zástupci ministerstva školství, Asociace pracovníků pedagogicko-psychologických poraden, byli zde odborníci na inkluzivní vzdělávání, kteří zde dnes byli jmenováni, k jejich výrokům se těžko mohu takto na místě vyjádřit, kteří byli citováni petenti, ale rozhodně to byl pan Dr. Jan Michalík z pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, byl to pan Mgr. Svoboda z Univerzity J. E. Purkyně, ale i ředitelé a učitelé základních škol, jako např. Základní škola Londýnská, základní škola Grafická, střední škola Trmice atd. Seznam těchto odborníků i s jejich Curriculum vitae vám samozřejmě dám také k dispozici, pokud by vás to zajímalo.

A za třetí. Ohledně bodu 3 navrhovaného usnesení si dovolím pouze malou poznámku. Vzhledem k tomu, že Strategie boje proti sociálnímu vyloučení již účinnosti nabyla, a to dnem jejího schválení, tak nevím, jak by bylo možné poukazovat na nabytí účinnosti v budoucím čase, o čemž mluví bod 3 vašeho usnesení.

Vážené senátorky, vážení senátoři, doufám, že jsem dokázala zodpovědět alespoň některé z otázek, které při projednávání petice a celého tématu vyvstaly a ještě vyvstanou. Domnívám se, že praktické kroky na straně ministerstva školství i na naší straně jsou jednoznačnou odpovědí na některé obavy, které petenti dnes vyjádřili. Ale já jednoznačně budu stát za tím, že jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva trvám na tom, že děti v České republice bez ohledu na to, z jakého prostředí pocházejí, mají mít rovné šance ve vzdělání. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážená paní zmocněnkyně, i vám děkuji za váš příspěvek do rozpravy. A jste zatím poslední pro tuto chvíli z řečníků z dotčených stran.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, nemusím vás vybízet. Jako první se do rozpravy přihlásil pan senátor Marcel Chládek. Pane předsedo, máte slovo.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji, paní předsedající, a volně naváži na paní vládní zmocněnkyni, která hovořila i o usnesení. A protože oba jsme byli na veřejném projednání, tak bych rád připomněl některá fakta.

Je dobře, že jste zmínila, paní vládní zmocněnkyně, to, že pro tuto vládní Strategii hlasovali všichni ministři. On totiž hlavní viník nebo jeden z hlavních viníků tohoto problému nesedí tady v sále, a je to bývalý ministr školství. Já bych informaci doplnil, protože na půdě výboru Senátu Parlamentu ČR prohlásil vysoce postavený úředník ministerstva školství, že pan bývalý ministr školství sice pro vládní Strategii hlasoval, ale pak se obhajoval, že to vůbec nečetl. Samozřejmě, že to je jeho problém, ale slyšeli jsme to oba dva.

Co se týká finančního zabezpečení, tak to nebyl ani výrok petentů. Tam vystoupil zástupce ministerstva financí a zcela jednoznačně řekl, že finanční krytí není. A pokud bude, tak jak bylo tady řečeno, to hrazeno z rozpočtu ministerstva školství, které již dnes je podfinancované, tak si nedovedu představit, jakým způsobem budeme hradit další oblasti českého školství.

To, že to nebylo dostatečně projednáno, jste prohlásila vy sama, paní vládní zmocněnkyně, a můžeme si to dohledat ve vystoupení a jsou to vaše slova. Vy sama jste prohlásila, že pravděpodobně tato debata byla podceněna. A já vám dávám za pravdu, protože z debaty na veřejném slyšení zcela jednoznačně bylo vidět, že máte pravděpodobně obdobné názory, chcete obě strany pracovat na rovných příležitostech, na rovných příležitostech ke vzdělávání, ale každý z vás tam asi vidíte trochu jinou cestu.

Myslím si, že se můžeme podívat i do zahraničí. Finský systém, který podporuje inkluze začleňování – tam debata byla velmi dlouhá a diskutovalo se o každém kroku velmi podrobně. Myslím si, že bychom se z toho měli poučit a neměli bychom jít tou cestou, jako kdysi na drahách, kdy zjistili, že nejvíce smrtelných zranění je v posledním vagonu, tak to vyřešili tak, že poslední vagon odpojili.

Pevně věřím, že najde společnou řeč a my vám v tom chceme pomoci a chceme právě národní kulatý stůl – mimochodem, v tom nám nikdo nemůže zabránit – udělat na půdě Senátu Parlamentu ČR a přizvat tam všechny zúčastněné strany a vytvořit konsenzus, protože osobně si myslím, že žádné nařízení nebudete moci aplikovat v praxi bez podpory lidí z praxe. A když jsem slyšel zástupce praktických škol, tak oni nejsou proti tomu, aby se začleňovaly děti do hlavního vzdělávacího proudu. Dokonce tam zazněla jedna věc, která se tady dnes vůbec neobjevila, a to je to, že by jenom po určitou dobu mohlo dojít k pomoci a navrácení pak dítěte do hlavního vzdělávacího proudu. A dokonce i do budoucna, ano, dovedu si i já představit, že bude hlavní vzdělávací proud vzdělávat všechny děti, tak jak tady hovořil pan ministr, nadané, méně nadané, s nějakým handicapem i bez něj. Ale musíme k tomu vytvořit podmínky. Musíme tam mít asistenty, speciální pedagogy, musíme mít vytvořené pomůcky, musí být méně dětí ve třídě. A pokud půjdeme touto cestou společně, tak si myslím, že tomu problému pomůžeme. Já bych k tomu velmi vyzýval a volal a pojďme společnými silami tento problém řešit a řešit to za účasti i těch, kteří tuto práci dělají myslím si velmi dobře. A možná, že to tak nebylo určitě myšleno, ale myslím si, že řada zástupců škol praktických cítila určité nedocenění jejich práce. A chyba přece není v těchto školách. Pokud se jedná o systémovou chybu, jak říkala paní vládní zmocněnkyně, tak za to nemohou školy praktické. Pojďme vymyslet funkční systém, který najde uplatnění. Ale nejprve ho vymysleme, personálně a finančně zajistěme a pak teprve řešme další následující kroky. Tady jednoznačně bylo řečeno, jak chcete dál o tom diskutovat, když už to běží. A přesto na veřejném slyšení jste mluvila o tom, že to nebylo dostatečně prodiskutováno. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A dále předávám slovo panu senátorovi Františku Bublanovi.

Senátor František Bublan:  Hezké odpoledne, dámy a pánové, paní předsedající, vážení petenti a milé hosté. Nemám žádné podklady, mám jenom tady toto malé dřevěné autíčko. Ono je funkční, jezdí. Dostal jsem ho právě na výstavě v jedné základní praktické škole, kde těchto výrobků byly desítky, a ještě lepších a větších, než je toto. Mohu to pak nechat kolovat, je to funkční, jenom se mi to musí vrátit.

Dostal jsem to nejenom jako dárek, ale také jako pomůcku na toto projednávání, protože tak, jak jsem tam vyslechl hlasy pedagogů, oni říkají jednu věc: Pokud by děti, co jsou v té škole, chodily do normální školy, tak to nikdy nevyrobí, protože tam je to nikdo nenaučí. A myslím, že v tom je jádro celého problému. Oni samozřejmě mají velkou šanci, když absolvují tuto praktickou školu, dostat se do učebních oborů, a také asi 90 % z nich se do učebního oboru dostane, někteří dokonce i na střední školu. A ještě mi tam říkali, že nedávno jedna žákyně ukončila diplomovou práci na bakalářském studiu. Šance tam tedy jsou.

Problém je v tom, že pokud děti nebudou mít speciální zaměření, tak nestačí tempu s těmi ostatními, nenaučí se praktické dovednosti a spíš upadnou do sociálního vyloučení. My bychom tedy neměli tak moc mluvit o rovných šancích pro vzdělávání, ale měli bychom mluvit o rovných šancích pro život. A toto je myslím myšlenka, která by prospěla nejenom dětem, ale prospěla by celé společnosti a potom už bychom pojmy nějakého sociálního vyloučení nemuseli tak často používat.

Autíčko tedy jako takový symbol. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Jiří Dienstbier. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové. Já se rozhodně nepasuji na odborníka na inkluzi ve vzdělávání. Ale přesto na petici mě pár věcí zarazilo.

Nejsem samozřejmě schopen posoudit, do jaké míry došlo k dostatečnému projednání petice s odbornou veřejností. Nejsem ani schopen posoudit, do jaké míry děti s mentálním postižením a s jak závažným mentálním postižením mají být vyloučeny z běžného vzdělání na základních školách. Ale pokud se podívám na text petice, tak tady se konstatuje, že většina odborníků se kloní k názoru, že je vhodné pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami zachovat možnost vzdělávání ve škole samostatně zřízené pro tento typ postižení, a zároveň se postarat o žáky dlouhodobě neúspěšné ve vzdělávání, kteří se během pobytu v běžné škole setkávají permanentně s neúspěchem, který posléze obyčejně ústí do jejich frustrace a bez odborného zásahu končí únikem ze vzdělávání.

Nevím, jakým způsobem se samozřejmě měří neúspěch ve vazbě na schopnost absolvovat běžné základní vzdělání, ale samo o sobě to, že některé dítě je neúspěšné ve škole a že možná z toho může být frustrováno vzhledem k prostředí, je podle mne spíše podnětem ke změně podmínek na základní škole, než k tomu, aby takové dítě bylo přeřazeno do školy, kde se automaticky předpokládá, že dosáhne nižší kvalitu vzdělání a která ho následně vyřadí z toho, aby mohlo pokračovat ve vzdělávání na dalších stupních, získat dostatečnou kvalifikaci odpovídající jeho schopnostem.

Ještě více zarážející je další věta petice, že mezi tyto žáky patří i děti ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. Jestliže to, že dítě je ze sociálně znevýhodněného prostředí má automaticky být důvodem pro to, aby bylo vyřazeno z běžného základního vzdělání, to už mi přijde naprosto nepřijatelné, protože podle mne kritériem musí být pouze předpoklady, schopnosti dítěte běžné vzdělání získat. Myslím, že už tady zaznělo od paní zmocněnkyně Šimůnkové, že kdybychom takto k tomu přistupovali, tak se sociální znevýhodnění reprodukuje z generace na generaci a v zásadě my si problém sociálního znevýhodnění, sociálního vyloučení jenom reprodukujeme a nadále zhoršujeme.

Další věta, že zakazovat rodičům volbu jiné než běžné základní školy pro své děti je nedemokratické. Takové tvrzení už mi přijde skoro pobuřující, protože tady přece vůbec nejde o právo rodičů, ale o právo dítěte dostat odpovídající vzdělání. Mám pocit, že dokonce je to i povinnost rodičů takové vzdělání dítěti zajišťovat, protože už pár set let tady máme povinnou školní docházku a předpokládám, že účelem povinné školní docházky je, aby dítě odpovídající vzdělání dostalo.

Dokonce bych řekl, že v tomto vidím trošku i rasistický podtext v petici, byť možná ne zcela prvoplánový, protože děti ze sociokulturně znevýhodněného prostředí budou v podstatné části, ne-li v dominantní části, děti romské. A tady už se přesně dostáváme pravděpodobně i k judikatuře mezinárodních soudů, které kritizují Českou republiku, jak s dětmi z tohoto prostředí zachází.

A vnímám také v debatě, že zřejmě z velké části jde o financování různých typů škol a že tento střet je hodně schovaný i za touto peticí.

Nejsem schopen to posoudit. Z argumentů, které vnímám, i já si myslím, že není možné zrušit všechny školy praktické, speciální. Nicméně přijde mi naprosto nepřijatelné bránit inkluzi těch dětí, o které jsem tady v souvislosti s peticí mluvil.

A v této souvislosti mám trošku problém i s navrženým usnesením, protože v rozsahu, v jakém jsem tady sděloval své pochybnosti, si nejsem jistý, že je správně navržen bod II. návrhu našeho usnesení, že petice "Za zachování základních škol praktických" je důvodná. Možná v části, která se týká odborného projednání, to neumím posoudit, ale rozhodně v těch částech, o kterých jsem mluvil. A tady jenom konstatuji, že pro navržené usnesení v této podobě z tohoto důvodu hlasovat nebudu. Ale nemám samozřejmě nic proti tomu, aby se vše řádně projednávalo s co nejširším okruhem odborníků a aby se Strategie buď přepracovala nebo dopracovala na základě závěrů takového projednání. To mi přijde jako zcela přirozený požadavek.

Tolik několik mých laických poznámek k této petici. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Dále v rozpravě pokračuje senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Paní místopředsedkyně, vážení petenti, milé senátorky, vážení senátoři. Položím vám otázku, proč nemáme jenom jednu olympiádu, proč je olympiáda, kde soutěží ti, kteří jsou zcela fyzicky zdraví a proč je olympiáda, která je pro lidi s handicapem. Odpověď známe všichni sami a je to přirozené.

A teď tady objevujeme objevené. Domníváme se, že záležitost, kterou projednáváme, je jenom záležitost školská? Řekl bych, že je školská až v druhé řadě. Ta přece primárně pramení ze sociokulturního prostředí rodin, ve kterých tyto děti jsou.

V roce 1998 jsem se stal starostou a někdy kolem roku 2000 jsem nechal udělat průzkum u dětí našich Romů, zasáhlo to několik desítek dětí a k překvapení nejen mému, ale určitě i školské veřejnosti jsme zjistili, že intelekt dětí romských a dětí ostatních je úplně stejný.

Problém je jenom v tom, z jakého prostředí vycházejí. A jestli tady budeme mluvit jenom o škole, tak je to diskuse, u které já snad ani být nechci, protože to je úplně zbytečné. My totiž musíme těmto dětem vytvořit zázemí i doma. To znamená, že koncepce, o které mluvila paní zmocněnkyně a která je přijata, je podle mého názoru v zásadě dobrá, a dokonce i závěry, které tam jsou, jsou velmi dobré. Jenom já bych z toho, na rozdíl od paní zmocněnkyně, neusoudil, že to směřuje k tomu, že když tuto koncepci nebudeme naplňovat, tak jak ji nenaplňuje náš stát, vůbec ji nenaplňuje. Změnilo se něco ve vašich obcích ve věci sociálního vyloučení zásadně za posledních pět, deset let? Nezměnilo se nic, až na nějaké malinké střípky někde v nějaké lokalitě. Ale v komplexu České republiky, v zásahu České republiky nic.

A tím pádem mají petenti pravdu v tom, že není možné okamžitě rušit praktické školy, dříve zvláštní školy, atd., není možné je rušit, protože se nezměnilo nic pro to, aby mohly být zrušeny. To znamená, že koncepce, která tady byla zmíněna a kterou zmiňuji i já, předpokládá úplně něco jiného. Předpokládá především to, že se bude pracovat už s gravidními matkami, pak se bude pracovat s dětmi už v době, kdy jsou jim dva, tři roky, tak aby v pěti letech uměly česky. Když jdou do školy v šesti letech a neumějí česky, tak samozřejmě co mají co dělat na základní škole. Nemohou stačit ostatním dětem a celý handicap si nesou s sebou. Mezitím se musí pracovat s matkami. A poté, kdy děti skončí školu ve 12 hodin nebo v jednu nebo ve dvě, tak se nemohou přeci vrátit do prostředí, kde jich je v bytě deset, ale ten byt je dvoupokojový, protože tam se nemohou vůbec nic naučit. To znamená, že musí být vytvořeny podmínky pro to, a protože senátoři mají nejméně 40 let, tak si to všichni pamatujeme, že byly družiny a v takovýchto či jiných podobných zařízeních tyto děti musí být, aby s nimi tam udělali úkoly, probrali znovu látku, kterou ten den probrali. A pak vám garantuji, že se opravdu něco může změnit.

Ale poté ještě, kdy se děti vrátí i z této družiny, musí najít doma ne to, co tam nacházejí teď, to znamená maminku, tatínka, a je to v pořádku tak, ale musí také vidět tatínka, že někdy chodí do práce. A to není věc toho tatínka, protože tatínek nezná ani svého dědečka, že by někdy pracoval. To znamená, že je věcí státu, aby s touto skupinou významně pracoval tak, aby dítě, když přijde, mělo vytvořeno nějaké podmínky, mělo také nějaké vzory a mělo základní návyky. A to je celý komplement.

To znamená, že v tuto chvíli já se oproti svému předřečníkovi naopak přimlouvám za to, že petenti mají pravdu. A možná jednou ji mít nebudou, ale to vědí oni dobře sami, až se změní tyto vnější podmínky a stát pro ně něco udělá.

A tady u tohoto pultu byl před několika hodinami pan prezident a mluvil o jednom projektu. On to neřekl, někteří z vás to možná neví, je to projekt, který je více než 100 let starý. Je to propojení Dunaje, Odry a Labe. A mluvil o evropských penězích.

Proč to říkám? Jsem přesvědčen, že stejně mnoho, možná samozřejmě ne tolik, ale mnoho miliard jsme schopni získat od Evropské unie jako Česká republika na to, abychom tuto záležitost řešili. Ale to skutečně musí být řešeno z úrovně vlády, ne z úrovně nějakého nešťastníka starosty, který sám tam bojuje. Pokud má 3 000 obyvatel a má 50 těchto řekněme nepřizpůsobivých obyvatel, tak to asi není tak zásadní problém, než když obyvatel má 800 a 400 či 500 z nich je nepřizpůsobivých. A vláda dneska říká sice něco jiného, ale praktický dopad je takový – pomoz si sám, zkrátka něco sháněj, nějaké projekty, někoho žádej. A myslím si, že takto žádný problém v této oblasti vyřešen nebude.

Znamená to, že se musíme vrátit k tomu, že budeme realizovat již přijatou koncepci, bude se jí věnovat – a teď mi odpusťte to slovo, říká se to mezi ministry – tzv. plnotučný ministr, to znamená ministr se vším všudy, ne bezportfejový, ale ten, který to bude mít v náplni svého ministerstva a bude celou koncepci, nejenom její dílčí část, což je vzdělávání, naplňovat. Pak, kdy získáme skutečně hodně miliard z nějakých zdrojů, ji můžeme naplňovat celou, nejenom s těmi maminkami, ale i se zaměstnanými tatínky, zajištěnou samozřejmě, tak jak jsem říkal, i po stránce školské. A pak jednou možná může dojít k výraznému omezení škol praktických. Ale v tuto chvíli jiná cesta není. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A dále do rozpravy zvu paní senátorku Dagmar Terelmešovou. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážení pententi, vážený pane ministře, kolegové a kolegyně, já mám několik praktických postřehů a naváži na svého předřečníka, protože jeho postřehy byly taktéž z praxe. Zaznělo tady už od předkladatelů petice, že často děti – teď budu mluvit o romských dětech, které přicházejí do první třídy – nemají takovou slovní zásobu. Jedním z důvodů je i to, že tyto děti neumějí česky, protože se pohybují v prostředí, kde se mluví romsky. To je možná základ sociálně kulturního vyloučení, o kterém tady mluvíme.

Velký problém, kde si myslím, že jsou velmi využívané praktické školy, i když by to asi tak být nemělo, způsobuje také to, že Romové odjíždějí za prací mimo ČR. Víme, že pokud pobývají v azylu kupř. v Anglii, stane se, že tam jsou rok, dva. Děti nemusejí navštěvovat školu. Takže se vrátí zpátky a osmileté dítě, což je konkrétní případ, s kterým jsem se setkala, má nastoupit zpátky do první třídy. Což je de facto nemožné.

Mluvilo se tu o tom, že vlastně existovaly v systému – nebo existovaly vyrovnávací třídy. Je to možná něco takového, o čem by se mělo v našem vzdělání uvažovat i dál, kdy je ten problém pouze přechodný. To je třeba malá slovní zásoba u dětí nebo špatná znalost českého jazyka a postupně se to vyrovná. Třeba budou mít větší problémy tyto děti pouze v českém jazyce, nebo v jazykové oblasti, ne třeba v matematice. Dřív tyto třídy existovaly, a vím, že to mělo velký úspěch.

Dále se bavíme celkově o inkluzi, ať jsou to děti, které mají nějaký handicap, nebo jsou to děti romské, do klasických tříd. Nebo do tříd – nebudeme říkat normálních, ale do základních škol. Nastává tam problém, že tito romští žáci, nebo romští občané někdy o inkluzi nemají vlastně ani zájem. Jednak je pro ně praktická škola pohodlnější. Jednak v sociálním hledisku je tam problém s tím, že se musí plnit nějaké povinnosti. Ať je to, že se musí ráno vstát, dítě třeba do školy dovést. Někdy to díky stylu života a mentality těchto lidí ani není možné. Trpí tím samozřejmě děti. Zaznělo tu, že proto, aby se tato situace změnila, se s dětmi musí pracovat soustavně, nejenom osm hodin ve škole, nebo ještě méně, ale i po škole. Věřím tomu, že se najdou romské organizace, které tyto družiny budou zřizovat, kde s dětmi se bude pracovat, aby se dohnalo učivo a sociálně kulturní handicap, které si tyto děti do života z rodiny nesou.

Důležitý aspekt je také to, že tady hovoříme o tom, že jsme za to dlouhodobě kritizováni Evropskou unií. Ale my jsme Evropskou unií kritizováni i za dvojkolejnost školského systému. A to díky tomu, že žáci odcházejí ze základních škol do víceletých gymnázií právě z důvodů, že se rodičům zdá, že výuka na základních školách pro jejich dítě není to nejlepší. Myslí si, že gymnázia, která měla být určena hlavně pro extrémně talentované, nebo talentované děti, jsou dneska naplňována dětmi, které tak úplně talentované a tak úplně výjimečné nejsou. Je to právě dvojkolejnost systému, za kterou jsme také kritizováni.

Pokud jsem tu slyšela o tom, kolik by všechno mělo stát, Svaz měst a obcí se intenzívně zabývá tím, že budeme muset ve školství jako obce platit nepedagogické pracovníky. Já se ptám, když by se na ministerstvu našlo tolik peněz, jestli by tato myšlenka úplně nemohla zmizet. To znamená, aby i nepedagogické pracovníky stále platilo ministerstvo školství.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Dále zvu do rozpravy petentku paní ředitelku Janu Smetanovou ze základní školy z Pardubic. Paní ředitelko, máte slovo.

Jana Smetanová:  Vážená paní předsedající, vážení páni senátoři, vážené paní senátorky. Já jsem se přihlásila ještě jednou, protože bych chtěla reagovat na zprávu paní Šimůnkové a na vystoupení pana senátora Dienstbiera. Já nejsem ředitelkou základní školy praktické a nebojím se o své místo. Petici podepsaly tisíce učitelů ze základních škol hlavního vzdělávacího proudu a tisíce rodičů žáků základních škol, kteří vidí nebezpečí v nepřipravené inkluzi pro vzdělávání ostatních dětí ve třídě. Diskuse s paní Šimůnkovou dosud nebyla možná, protože na kulatých stolech byli odpůrci strategie vždycky odkázáni s tím, že je to vládní materiál, na kterém se nic měnit nebude. Už o tom tady hovořil i můj kolega pan ředitel Brei. Na písemné dotazy dostávám nesprávné odpovědi. Už jsem to tady i uváděla. Na můj dotaz, který odborník pracoval na strategii a doporučoval rušení základních škol praktických, jsem dostala 20 jmen. Pokud se podíváte do Učitelských novin č. 10, uvidíte tam i vyjádření pana docenta Michalíka, kterého také jmenovala paní zmocněnkyně Šimůnková. Ale ten říká, že se nepodílel na zpracování textu strategie. Jaký je to tedy odborník, který se podílel na tom, že základní školy praktické měly být zrušeny. Jména dosud nebyla odtajněna. Protože jsem dostala seznam lidí, který není platný. Tito lidé se k tomu nehlásí. A jestliže je ve strategii uvedeno přímo, že má být legislativně znemožněno zřizování a provozování základních škol zřízených pro děti s lehkým mentálním postižením a má být zrušena příloha Rámcového vzdělávacího programu, tak pokud jsem čtenářsky gramotná, tak z toho vyčtu, že se jedná o rušení základních škol praktických. Není pravda, že cílem strategie nebylo základní školy praktické rušit. Proto právě naše petice vznikla. Já nejsem odpůrcem inkluze, vůbec ne. My máme mnoho integrovaných žáků v každé základní škole. Ale jsem odpůrcem plošné, nepřipravené inkluze, protože skutečně poškodí vzdělávání všech dětí. Jestliže teď máme přijmout do třídy s 30 dětmi dítě se speciálními vzdělávacími potřebami, nemáme peníze, nemáme asistenty, nemáme speciální pedagogy, tak skutečně nemůžeme zajistit vzdělávání všech dětí – dětí nadaných, dětí průměrných i dětí, které vyžadují speciálně pedagogickou péči. Jestliže se takovému žákovi nemůžeme plně ve třídě věnovat, tento žák není úspěšný, a neúspěšné dítě prostě prožívá frustraci. Buď začne zlobit a začne na sebe upozorňovat, anebo začne být nešťastné a snaží se do školy nechodit, potom řešíme problémy s neomluvenými hodinami.

Pan senátor Dienstbier se ptal, jaké dítě je v základní škole neúspěšné. Je to dítě, které nezvládá základní učivo. Nechápe látku, dostává špatné známky. Nemůže se vyrovnat svým spolužákům. Takové dítě se necítí v kolektivu dobře. A jsou to děti, které mají jakýkoli handicap, ať už je zdravotní nebo sociální, a my nemáme podmínky na to, abychom tyto handicapy vyrovnali.

Pan senátor Dienstbier tady také hovořil o tom, že jsme sepsali rasistickou petici. Opak je pravdou. Pan senátor Dienstbier tady nebyl, když jsem ve své zprávě uváděla, z jakých důvodů jsou romské děti handicapované pro vstup do první třídy a jaká je potřeba udělat opatření, aby tento handicap byl vyrovnaný. Že je potřeba začít ranou péčí, specializovanou péčí v mateřských školách. A jakmile bude handicap z rodiny vyrovnán, potom můžeme přijmout děti do hlavního vzdělávacího proudu.

Pan senátor Dienstbier tady také hovořil o rodičích. V současné době mají rodiče možnost vybrat si školu pro své dítě, ale strategie jim to chtěla znemožnit. Tam je přímo napsáno, že rodiče by nemohli rozhodnout o zařazení svého dítěte do základní školy praktické.

Posuzovat tuto petici bez znalosti celého textu strategie je velice složité. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní ředitelko, za příspěvek do rozpravy.

Dále se do rozpravy hlásí pan ředitel Gordon Brei. Je pro vás, pane řediteli, je připraven řečnický pult. Prosím, máte slovo.

Gordon Brei:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, chtěl bych poděkovat panu senátoru Čunkovi, který přesně řekl, tak jak to má být. Pokud budou sociálně vyloučené lokality, budou školy, do kterých budou chodit převážně sociálně znevýhodnění žáci. Tomu nezabrání žádný ředitel, ať se jedná o základní školu praktickou anebo běžnou základní školu. To je prostě fakt, že rodiče tam mají spádovou obec, a těch 90 % dětí sociálně znevýhodněných tam chodit bude. To je jedna reakce.

Potom bych také chtěl reagovat na pana senátora Dienstbiera. Do základních škol praktických nechodí děti kvůli tomu, že jsou sociálně znevýhodněné. Do sociálních škol praktických můžeme zařadit děti na základě nějakého postižení, tzn. buďto lehkého mentálního postižení, nebo středně těžké poruchy učení. Nebo poruchy chová. Anebo děti s autismem. Bez těchto diagnóz žádné dítě přijmout nemůžeme.

Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane řediteli. Dále je do rozpravy přihlášena paní senátorka Eva Syková. Prosím, máte slovo.

Senátorka Eva Syková:  Vážená paní předsedající, vážení petenti, vážený pane ministře, vážení kolegové, už jsem se nechtěla do diskuse vkládat, protože prakticky všechno tady bylo řečeno. Přesto mi dovolte několik poznámek.

Skutečně si myslím, že zachování základních škol praktických je nesmírně důležitá věc a že bychom to měli podpořit všemi silami. Z několika důvodů. Vůbec nesouhlasím s tím, že se tady jedná o nějakou rasovou segregaci atd. To tady bylo všechno řečeno. Bylo řečeno, jaké děti takovéto školy navštěvují. Bylo řečeno, jak je to pro ně prospěšné atd.

Já bych z hlediska neurofyziologa ráda řekla, že pro děti, které nastupují do základní školy, je jedním z nejdůležitějších, aby se cítily dobře a aby se cítily dobře. Protože to potom modifikuje celé jejich chování až do dospělosti. Jestliže nemají pocit, že jsou úspěšní a že mohou soutěžit s ostatními dětmi ve třídách, tak to potom nakonec vede až ke kriminalitě v tom nejhorším dopadu atd. Je potřeba v těchto školách, aby tyto děti, které nemůžou natolik soupeřit, aby byly úspěšnými v kolektivu dětí, můžeme říci v uvozovkách "normálních", tak je potřeba, aby v nich škola vychovávala to, že jsou úspěšní. To mohou dělat jedině v kolektivu podobných děti, které se v základní škole praktické nacházejí. Aspekt toho, že mají uznání za to, jak se ve škole učí a co tam dělají, je skutečně jeden z nejdůležitějších aspektů. Potom mají snahu se něco naučit a něco dokázat. Jinak to nezískají. V "normální" škole, v "normální" konkurenci žijí vlastně tu nejovlivnitelnější periodu svého života, kdy se vytváří všechny jejich mozkové funkce – od pěti do dvanácti let, tak ony zažívají frustraci, a to se potom projeví na celém jejich dalším životě.

Proto je to, když takové školy fungují, dobře. Je to nesmírně záslužné. Rušit je, by bylo zásadně špatné. Samozřejmě zde platí vše, co bylo řečeno, že péče by měla začít dříve, že by měla začít v mateřských školách, že by měla být po škola ještě prodloužená; až po dopady do rodin. Ale to je zase mnohem lépe uchopitelné v praktických školách nežli ve škole "normální", kde zase pro to nejsou podmínky.

Doporučovala bych z tohoto hlediska, abyste podpořili tuto petici o zachování základních škol praktických. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Dále je do rozpravy přihlášena paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, i vy máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, paní předsedající, petenti, pane ministře, kolegyně, kolegové, nejsem učitel, jsem dětský lékař, jsem dětský neurolog. Mou ordinací prochází denně, když jsem v ordinaci (v podstatě mimo Senát vždycky) mnoho dětí, které přicházejí z pedagogicko-psychologických poraden. Já jsem daleka myšlenky, že se teď úmyslně tzv. cpou děti z vyloučených lokalit do speciálních škol nebo do praktických škol; úmyslně. Děti procházejí poměrně dosti velkým sítem právě těchto poraden. Pak se dostávají k pediatrovi, k dětskému neurologovi a psychiatrovi. Musím říci, že když vám přijde dítě s tzv. ADHD, dříve LMD poruchou aktivity, pozornosti, se specifickými poruchami učení jako hrom. Anebo tam přijde dítě s autistickými rysy, ať je to romské nebo bílé dítě; nedovedu si představit, že ve třídách, protože my kumulujeme třídy, protože je zapotřebí mít asi méně škol... Nevím, u nás se to tak dělá, že je ve třídách více dětí, třeba třicet, a teď učitel tam má mít pět tzv. integrovaných dětí s těmito diagnózami. Nedovedu si představit, jak tento učitel to může zvládnout. Musí se z toho zákonitě – i sám – zbláznit, protože se nemůže věnovat ani dětem tzv. "normálním"; a dětem s těmito diagnózami. Potom nastává tzv. průměrnost všude, tzn., že nebudou vzdělané ani ty, které jsou v podstatě inkludované, natož ty, které by měly procházet běžným systémem výuky. Další extrém, ke kterému jsme se dostali, je to, že už pedagogické poradny mají takovou hrůzu mnohdy, alespoň u nás se to stalo, že prostě napíšou, že dítě je mentálně deficitní, a to velmi výrazně, ale napíšou mu integraci. Když jsem měla v ordinaci maminku-Romku, která naštěstí byla velmi rozumná a řekla mi, ona chodí do šesté třídy, ale je na tom hůř nežli můj kluk, který chodí do třetí - tak co, moje paní doktorko? Já jsem říkala, no, holt je hloupější než ten váš kluk. A můžete pro to něco udělat? Tak jsem řekla, ano, doporučím ho do tzv. zvláštní nebo speciální školy... A matka odešla velmi spokojená.

Jsem člověk, který by chtěl, aby vzdělání bylo v naší republice na co nejlepší úrovni, protože vzdělání, to je ten pokrok, a děti nás posléze budou živit. Proto je důležité nejen mít děti někde zaintegrované, ale umožnit jim právě ve speciálních školách dosáhnout vzdělání takového, jaké mají mít. Protože pokud má někdo pětky, a postupuje do další třídy, tak co si z toho učiva může zapamatovat? Snižuje vlastně i průměrnost známkových hodnot celé třídy jako takové. Myslím, že potom znalosti v populaci jsou velmi špatné (viz jak konkrétně dopadly státní maturity z českého jazyka). Myslím, že to byl docela dobrý počin, protože konečně jsme zhruba viděli, jak naše populace vypadá. Bohužel, vzdělání asi není teď už na prvním místě.

Proto jsem pro zachování základních škol praktických.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Milan Pešák. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Milan Pešák:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane ministře, a zejména vy, vážení petenti, chci, abyste věděli, že vaši petici podporuji. A že ji podporuji a považuji za věcně správnou, byť třeba pod usnesením k tomuto bodu nebude při hlasování mé "ano". To "ano" tam nebude spíše z formálních důvodů (dalších opatření, kulatých stolů apod.), což považuji více za nějakou předvolební aktivitu nežli za efektivní nástroj k získávání informací zvláště v situaci, kdy jsme tady už měli celodenní slyšení a na něm, domnívám se, stejně zazněly názory, které zazní i na kulatém stole.

Chci tedy ještě znovu zopakovat, abyste věděli, že podporuji vaši petici, protože ji považuji za oprávněnou. Za oprávněnou ji považuji proto, že ve Strategii boje proti sociálnímu vyloučení, kterou tady kritizujete, která sice na druhé straně přináší svá pozitiva a má i pozitivně a správně a účelně a přínosně formulovaná opatření, obsahuje také tento bod týkající se praktických škol, který je formulován nešťastně a chybně.

Odpusťte mi příklad: přece proto, že při dopravních nehodách na silnicích umírají lidé, nebudeme rušit auta. Stejně tak proto, že do praktických škol se někdy dostávají děti, které se tam dostat nemají, nebudeme přece rušit praktické školy. Takováto by měla být podle mého názoru logika věci a bohužel v inkriminovaném opatření strategie je tomu jinak.

Podporuji vaši petici také z toho důvodu, že věřím paní ředitelce Smetanové, že dokud jste nepřistoupili k tomu, abyste takovouto petici vytvořili a sepsali, tak jste nebyli bráni jako vážný a relevantní partner, protože – a prosím, aby to nebylo vnímáno jako jakýkoliv odsudek, tak to prostě je, je to pouhé konstatování skutečnosti – úředník, který připravuje vládní dokumenty, má přece jen trochu větší moc než ředitel nějaké školy. A je to tak správně. Nicméně když je potřeba něco změnit, máte to těžší, sáhli jste k tomuto prostředku, a já to chápu.

Dovolím si ještě pár komentářů k samotné problematice speciálního vzdělávání a vzdělávání v praktických školách v to počítaje. Vím, protože jsem sám speciální pedagog, protože se v problematice integrace či inkluze žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, s různým postižením, koneckonců i dospělých lidí, pohybuji 20 let. Vím tedy, že mezi odborníky na tuto problematiku jsou odborníci, kteří v zásadě stojí o to, aby speciální školy neexistovaly, aby byly všechny děti, všichni žáci, vzděláváni formou integrovaného či inkluzivního vzdělávání v běžných třídách, v běžném vzdělávacím procesu.

Já, na rozdíl od pana předsedy Chládka - že ho budu citovat, nebo že se na něj prostřednictvím paní předsedající takto obrátím - si nedovedu představit to, že speciální školy zaniknou. Považuji to za nesprávný záměr. Považuji ho za nesprávný proto, že vždycky říkám, že je-li překážkou vzdělání schod před školou, třídou, toaletou, úzké dveře a podobně, tak asi není moc co řešit. Ve chvíli, kdy ale je uzavřen třeba jeden z důležitých kanálů, kterými vzdělávání probíhá, mluvím tedy o zraku, o sluchu, nebo je-li nějakým způsobem poškozena centrální jednotka, která vlastně ty informace, jimiž vzdělávání je realizováno, zpracovává, je nějakým způsobem poškozena - a tady mluvím právě o lehkých mentálních postiženích - tak je zatraceně nad čím se zamýšlet. Vskutku těch opatření, která je potřeba dělat, je více než jen vyhlásit, že toto dítě budeme integrovat tak, že ho posadíme do lavice běžné školy. Ano, již několik let funguje systém asistentů, systém dalších pedagogů ve třídě. Určitě má svá pozitiva, ale určitě pořád zůstávají žáci, pro které vzdělávání ve speciální škole přináší podstatně lepší a efektivnější výsledek nežli vzdělávání integrované. A obávám se, že tak jako bohužel nevyhynou, nepřestanou existovat takovíto žáci, nepřestane existovat ani potřeba speciálních škol.

Byl bych nerad, kdyby toto moje prohlášení bylo interpretováno tak, že jsem jednoznačným odpůrcem integrovaného vzdělávání a podobně. Nejsem. Tak jak říkám, že bylo špatné za socialistického režimu, že v podstatě naprosto nebylo možné vzdělávat postižené dítě integrovaně v běžné třídě, tak ale stejně říkám, že by bylo nešťastné a špatné, kdyby všechny děti musely být vzdělávány pouze integrovanou, inkluzivní formou v běžné třídě. Vskutku tady budu polemizovat prostřednictvím paní předsedající s panem senátorem Dienstbierem, protože ono to je o demokratickém rozhodování, o rozhodování rodičů, kam dítě zařadí. Tak jak každý z nás rozhodujeme o tom, zdali naše dítě bude chodit do základní školy nebo přejde na jazykovku, tak jak - přece jen po dohodě s ním - zase před státem reprezentujeme autoritu my, rozhodujeme o tom, na jakou střední školu dítě půjde, přesně tak každý rodič má právo a měl by mít možnost si kvalifikovaně vybrat, zdali zvolí cestu integrovaného či speciálního vzdělávání.

Dámy a pánové, mohl bych mluvit ještě déle, protože tuto problematiku vskutku ve své praxi prožívám dlouhá léta, nicméně myslím, že podstatné jsem řekl a děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Do rozpravy se přihlásil pan senátor Luděk Jeništa. Prosím, máte slovo.

Senátor Luděk Jeništa:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, milí hosté, mám za sebou 10 let praxe kantora na základní škole, 10 let praxe ředitele základní školy o 700 dětech a 10 let praxe starosty města, které má zřizovatelské povinnosti. Máme ve městě několik desítek let základní školu praktickou a musím říci, že její existence je jednoznačně pozitivní a smysluplná. Tím pádem bych se chtěl velice zastat této petice. Ono tady padlo mnoho faktů o základních školách praktických. Nicméně já vidím největší problém v kritériích a systému výběru a zařazování dětí do těchto škol. Jsou to kritéria, která se občas vymykají zdravému rozumu. Nemůže být důvodem k zařazení dítěte do praktické školy např. již zařazený sourozenec, tak aby chodili spolu do jedné školy, nebo kamarád – oni chtějí spolu chodit. Nemůže být důvodem zájem rodičů, kteří chtějí mít méně práce s výukou dítěte domácí atd. Lepší dostupnost školy. Kritéria musí být zcela jasně nastavena a zejména potom musí být dodržována. To je asi největším problémem vůbec této kauzy, kterou tady dneska řešíme.

Vidím také velké rezervy v práci s rodiči. A to už na úrovni mateřské školy. Protože tam už se projevují určité problémy a tam existují nějaké výhledy, s jakými problémy se dítě bude potýkat.

Samozřejmě, problém tu je, ale myslím si, že je to problém, který se týká opravdu zejména určitých sociálně vyloučených lokalit. A my tady tento problém trošku možná i nadbytečně řešíme plošně, zcela plošně. A mělo by se to dotknout i lokalit, které jsou naprosto v pořádku, kde základní školy praktické fungují přesně tak, jak by fungovat měly. A to si myslím, že je špatně. Mělo by se řešení problému opravdu zaměřit do lokalit, ve kterých problém existuje a tam napnout své síly a určitá opatření, která by problémům, které tady jsou – to si nezastírejme – která by měla pomoci. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. S právem přednosti paní místopředsedkyně – nechce využít, takže pan senátor Marcel Chládek má slovo.

Senátor Marcel Chládek:  Já bych chtěl reagovat prostřednictvím pana předsedajícího na vystoupení pana kolegy senátora Pešáka. Jistě ho nepodezírám, že mě neposlouchá, spíš jsem se špatně vyjádřil. Neřekl jsem, že podporuji rušení praktických škol. Já jsem mluvil o tom, že si dovedu představit inkluziv a že děti budou v hlavním vzdělávacím proudu, pokud vytvoříme pro to podmínky. To znamená nižší počet žáků ve třídě, speciální pedagog, asistent – přesto nějaký typ takovéto školy bude muset existovat i za těchto podmínek. To znamená ano, já jsem pro inkluziv, ale ne pro bezhlavou inkluziv za každou cenu. A pokud podmínky nejsou na to připraveny, tak si myslím, že to nadělá víc škody než užitku. Jedna poznámka.

A druhá, závěrečná – kde jinde by se měly strategie rozebírat, než u kulatého stolu, kde budou přizváni odborníci, kde budou přizváni ti, kterých se to týká a formou kulatého stolu mohou pracovat na strategii. Ano, můžeme to nazvat, že to bude předvolební agitka, prostě jakákoliv činnost na politiku. Protože možná by bylo dobré, že bychom si řekli, že jakékoliv naše vystoupení ve vaší práci je vlastně předvolební agitka a předvolební akce z jednoho prostého důvodu, protože nás zaměstnávají občané. Sledují každý náš krok a já bych byl velmi rád, aby kulatý stůl nebyl vnímán jako nějaká politická agitka, ale jako věc, která chce něčemu dopomoci. Mimochodem, kdyby to bylo dostatečně projednáno, kdyby fungovala diskuse a bylo to dobře nastaveno, tak tady dneska neprojednáváme tuto petici více jak dvě hodiny.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dík, paní místopředsedkyně Miluše Horská má slovo.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážený pane předsedající, vážení petenti, pane ministře, kolegyně a kolegové. Víte, tato debata je jakýmsi vyústěním našeho společenského kontextu. My se tady dostáváme čas od času do témat, která nás rozdělují minimálně na dvě strany, někdy i na více. Není to tak dlouho, co jsme tady diskutovali o dětských domovech, kojeneckých ústavech a víte, jaká debata byla. Já nemohu nevzpomenout slova našeho nového pana prezidenta, když jsem letos slyšela jeho retro vystoupení někdy z 90. let, jak i on říkal, že je potřeba dětské domovy a ústavy rozbít, aby lidé měli prostor se dostat ven. Já si myslím, že i dneska jsme tady trošku diskutovali v rámci zařazení starých svátků do toho, aby se ctily, aby rodiny byly pohromadě. Protože země, které nemají za sebou společenský skok, tak vlastně nepodlehly euforii, které jsme podlehli my, kdy přijímáme všechny výdobytky kapitalismu a tím bohužel i obchody o víkendech jsou plné rodin, místo aby se věnovaly sobě. Mně se docela líbil příspěvek pana senátora Kubery, který říkal proč by jich nebylo víc, protože země, které nemusely projít tím naším vývojem, jdou opravdu dál. Oni třeba v neděli ani nevysílají televizní program, aby rodiny se věnovaly samy sobě a můžeme tam mít několik teček, čemu všemu se budou věnovat. A já si myslím, že v tomto kontextu v důsledku minulého společenského režimu se odehrála tato debata.

Minulý režim přece nechtěl žádné výjimky, nechtěl selhávat nikde, a to je vlastně opodstatnění vzniku zvláštních škol, tak zvaných zvláštních škol. My víme, jak situace vypadala, ale paradoxně, tím že vznikly zvláštní školy, tak péče v jednotlivých typech dosáhla velmi výborných výsledků a dětem, které tam patřily, patří, tak se tam dařilo velmi dobře. A proto možná to velké ukotvení. A paradoxně, když po roce 1989 začaly vznikat další typy škol, tak to byla nová historie a otevírání starých systémů je samozřejmě velmi složité. A protože já jsem stoupenec nového typu škol, které chtěly do zvláštních vstoupit, a já si myslím, že s kolegyní Smetanovou se známe, že neříkám nic, co není pravda, jsme byli vlastně svědky, a říkám to v historickém kontextu a ve vývoji opačného stavu. Zvláštní školy paradoxně nechtěly děti, které tam tehdy patřily. To znamená děti se zdravotním znevýhodněním. Ale bavme se třeba o postižení hlubším.

Takže postup – a ministerstvo se - řekla bych, střídavě, úspěšně střídavě, méně úspěšně - zřizování a rozšiřování ujímalo, tak dnes je stav takový, že základní školy speciální, bývalé zvláštní, mohou mít i třídy škol speciálních, to znamená děti s hlubší retardací. Ale to se samozřejmě týká i romských dětí a řekněme si, že kritika z EU v tomto duchu přicházela dlouhodobě. A tady bych upozornila na krok, který to mohl zvrátit, ale nezvrátil a já si myslím, že na vašich kulatých stolech to zaznělo v roce 2005, kdy vznikl nový školský zákon, tak místo co bychom s touto problematikou, na kterou jsme byli upozorňováni, že ve zvláštních školách jsou děti, které sice se chovají jako děti s lehkým mentálním postižením, ale postiženy nejsou, takže je to i o diagnostice. My místo, abychom s tím něco udělali a začali budovat podpůrné prostředky, tak tehdy jsme ty nálepky přemalovali, nazvali jsme školy základní školy, takže jsme veřejnost docela slušně zmátli. Ale ruku na srdce, pro děti se neudělalo nic.

Já si myslím, že všechno, co tady je a rozumím všem stranám- já si myslím, že je důležité, aby speciální třídy školy, nechci se bavit o technologii, protože o tom to není, tam se nedohodneme v tuto chvíli, tak samozřejmě, aby zůstaly zachovány pro žáky, kteří tam patří. Ale na druhou stranu, když se nepohneme v otázce inkluze, například na malých školách. A paní ředitelka byla ředitelka málotřídky, tak ví také, jak je to důležité, že z malé vesnice, když se má dostat dítě někam do speciální školy, tak je to prostě dneska téměř nereálné.

Takže možnost výběru - víte, já jsem ráda, že jsou tady zástupci dvou ministerstev, ale byl přizván i třetí zástupce, to znamená zástupce ministra financí a ten tady není. Já nechci tady lát a nechci situaci rozostřovat, protože si myslím, tak jak ministerstvo v průběhu času se snažilo podmínky zlepšit, ale nikdy nedošlo k systematické změně, aby skutečně zákon umožnil dětem a rodinám vybrat si školu, která by se jim líbila, tak za to za všechno, nebo v první řadě, mohou samozřejmě i peníze.

Já jsem se s panem ministrem školství paradoxně potkala poprvé tady, když obhajoval ve své funkci, ve které byl asi týden, petici, jinou petici. Já musím říci, že za dobu co je ve své funkci, já jsem tehdy řekla, že výborně vstoupil, ale že se pozná podle skutků. A já jsem dnes velmi ráda, že z této pozice mohu říci, že ministerstvo jde mílovými kroky k diskusi. Chci poděkovat i paní zmocněnkyni, protože s ní vedu zase užší diskuse, ale myslím si, že všechno, jak je u nás dobrým zvykem, je o komunikaci.

My nehledáme cesty, jak by to šlo, ale spíše jak by to nešlo. A přiznejme si, školou projde každé dítě, každá rodina mu rozumí, takže vášně se vyvolávají velmi snadno.

V zemích, kde inkluze funguje, tak vám všichni přiznají, že to je velmi, velmi drahý proces. Takže já děkuji za to, že všechny tři strany jsou otevřené ke komunikaci. Možná, že je zbytečné, že to je až v petici, ale zřejmě se to všichni také učíme. Já jsem to opakovaně nabízela všem stranám a říkám to neustále, že i já jsem připravena ke komunikaci, k té rozumné. Já pevně věřím, že ve jménu dětí, rodin, které potřebují pomoc, že se budeme snažit dosáhnout toho, aby chodily do tříd a do škol, které tomu odpovídají. Ale říkám při zachování základních škol praktických, inkluze je nutná, protože samozřejmě že Romům bylo dobře ve zvláštních školách, bylo dobře i rodičům, protože oni nemuseli navenek komunikovat. Problém se možná dal zahladit během povinné školní docházky, ale jakmile vylezou ti lidé na ulici a neznají se, neznají své zvyky, není to dobře. Tato cesta byla velmi pohodlná, ale určitě v ní nemůžeme dál pokračovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, místopředseda Zdeněk Škromach má slovo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, pane ministře. Já bych chtěl reagovat vůbec na celý rámec těchto opatření, protože si myslím, že reakce je naprosto nepřirozená a přiměřená, protože mně to připomíná trošku Drábkovu revoluci na ministerstvu práce. To jsou obdobné projekty, které jakoby v zájmu revoluce, řeší tato vláda, ale zapomene na to, že k tomu potřebuje lidi a peníze. A ty nemá, ale umí to dobře zašantročit, umí to dobře přehrát na jiné – ať to řeší kraje, ať to řeší škola, ať to řeší obec – peníze vám nedáme, ale chceme změnu.

A v některých věcech je potřeba říci, že směr je asi správný, ale způsob není dobře. Já myslím, že je dobré dát i na odborníky a v některých věcech možná že i sjezd měl vzít do úvahy to, že i Česká republika má svá specifika, má své odborníky, má své zkušenosti. Vzpomeňme na období, které tady bylo před několika lety, kdy se tady houfně rušily školky. Jako ideologicky – přece to vymysleli komunisti, tak to musíme změnit. Dneska je v jiných zemích zavádějí naopak, jako potřebné řešení. A dneska i u nás zase tyto věci vracíme zpátky.

Takže tady a nemohu souhlasit s kolegyní Horskou, protože tam mi to připadlo právě trošku ideologické, nikoliv věcné. Posuzujme věci z toho, co přinášejí a k čemu slouží. Je hezké říkat – my to chceme jinak, ale je potřeba také říci, jestli a zamyslet se nad tím, jestli skutečně lidé, kteří tady dneska jsou a kteří říkají, je potřeba to dělat možná jinak, ale je potřeba to dělat opatrně. Ale hlavně, chceme-li tyto projekty zrealizovat, tak vláda na to musí dát peníze a lidi. Ale ne to přehrát na jiné a říkat, my jsme vyhověli. My jsme vyhověli Evropské unii a co z toho školy a obce – no, doplnit několik teček.

A bohužel, to není jediná věc. Vzpomeňme si na způsob, jakým způsobem chce dneska ministerstvo práce transformovat sociální ústavy a některé další věci. Prostě, je to revoluce, připomíná mi to někdy chvilkami bolševika, který také všechno chtěl okamžitě a hned. Ale podmínky k tomu nebyly. A bohužel, tato vláda se chová podobně. Chce to skutečně věcné řešení, chce to dát si také časovou řadu, v jakém horizontu se má dosáhnout cíle, o kterém se hovoří. Já říkám, směr je správný, pane ministře. Ale druhá věc je načasování tak, jak je máte postavené, neodpovídá reálným možnostem a zdrojům, které Česká republika má.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má paní senátorka Milada Emmerová.

Senátorka Milada Emmerová:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení přítomní. Protože jsem se tímto problémem zabývala ve funkci hejtmanky, kdy to bylo řešeno, samozřejmě v rámci kraje a v rámci dispozic ministerstva školství, tak jsem o tom i kdysi napsala na vyžádání šéfredaktora článek do Učitelských novin. Tam jsem se právě zastávala těchto škol, protože mnohé jsem navštívila a viděla jsem, jaké jsou tam děti, že pro ně je taková jistá individuální skupinová péče a pozornost naprosto přiléhavá. Jsem moc ráda, že tady kolega Bublan ukázal to autíčko, protože jsem viděla mnohé jiné výrobky, které by možná dítě ve většinové škole nikdy nezvládlo. Právě tyto děti mají třeba určité sklony, určité nadání. Je potřeba, aby se v této škole toto vystihlo a připravil se jim tak snesitelný život, i když mají třeba nějaký handicap.

Chtěla bych upozornit na to, že inkluze naprosto revoluční, jak už zmínil kolega Škromach, přinese těmto dětem výraznou frustraci. Bude se stupňovat kriminalita a já osobně si myslím, že by byly i předmětem šikany právě těch, kteří jsou ve většinové škole, ti nadanější, údajně, kteří ovšem často mají daleko k řádné morálce.

Jako lékařka chci upozornit na to, že my máme sice nejmenší kojeneckou úmrtnost, ale teď je otázka, jaké děti se za těchto okolností rodí – právě děti, někdy výrazně handicapované. A těm potom je samozřejmě potřeba věnovat větší péči, než ve většinové škole – ať už jsou to děti s nízkou porodní váhou, nedonošené, nebo u kterých se dělají chirurgické korekce vrozených srdečních vad. Ovšem zapomínáme na to, že se stejně přenáší u těchto jedinců genetická informace a samozřejmě se výstup potom takovýchto věci stupňuje.

Nesmíme zapomínat, že bohužel máme spoustu žen – matek alkoholiček, feťaček, že máme veliké procento neúplných rodin. Statistiky se trochu liší, ale údajně je polovina rodin rozvedených, a to všechno představuje frustraci a nedostatečnou sociální péči o takové děti, které potom jsou vlastně indikovány k zařazení do takovéhoto typu školy.

V žádném případě, a to chci prohlásit, naprosto závazně, nejde o strach těchto pedagogů, ani například ředitelů kojeneckých ústavů nebo dětských domovů, že by snad měli strach o svoji existenci. V žádném případě ne, ale jsou to lidé, kteří vycházejí z praxe, ze svých zkušeností a ty by měl každý respektovat, protože tyto požadavky praxe jsou často rozhodující a nakonec kriteriem pravdy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Přihlásila se mi, předpokládám, paní Monika Šimůnková, zmocněnkyně pro lidská práva. Máte slovo. mám avízo, že chce vystoupit pan ministr Fiala. Kývá hlavou, takže byste potom šel k mikrofonu.

Monika Šimůnková:  Ještě jednou dobrý den, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi zareagovat na pár věcí, které zde v rozpravě zazněly, které se samozřejmě týkaly i toho, o čem jsem zde předtím mluvila. Já jsem chtěla říci, že strategie boje proti sociálnímu vyloučení, ten dokument, o kterém tady hovoříme, platí zhruba jeden a půl roku. Já si skutečně myslím, že má velkou šanci, pokud by se podařila mnohá opatření, která tam jsou, tak má velkou šanci změnit, ale postupně, situaci v sociálně vyloučených lokalitách v ČR. Máme jich poměrně dost a jejich počet se zvyšuje.

Bohužel za jeden a půl roku její existence, její účinnosti nelze vidět výsledky a nelze je možná vidět ani za dalšího jeden a půl roku, ledaže by zmocněnec vlády pro lidská práva měl tu moc donutit jednotlivá ministerstva a ministry, aby naplňovali opatření tak, jak se mají, samozřejmě, ale skutečně v horizontu řekněme pěti, deseti let se domnívám, že tento krok a tato strategie je správným směrem.

Co se týče její komunikace, ano, přiznala jsem na posledním veřejném slyšení, že jisté nedostatky v komunikaci s odbornou veřejností byly, ty samozřejmě napravíme, ale celkově si nemyslím, že by tento dokument vládní byl v nějaké míře daleko méně komunikován, než ostatní vládní dokumenty podobného typu.

Co se týče speciálních škol a praktických škol. Prosím, rozlišujme mezi speciálními a praktickými školami. Dokument nebo strategie v žádném případě nechtěla měnit nic na segmentu speciálního školství. Ano, speciální školy mají zůstat zachovány pro děti s vážnějším zdravotním postižením. O tom tady vůbec není řeč. Je tady řeč o praktických školách, o kterých jsme ani nikdy neřekli, že je chceme rušit překotně en bloc. Tady prostě nemůžeme přijít s tím, že najednou všechny děti, které chodí do praktických škol, přesadíme do normálních škol. To přece by žádný rozumný člověk neodsouhlasil, tak jak je to tady trochu prezentováno.

V rámci strategie je spoustu dalších kroků, které měly podpořit přechod určité části dětí z praktických škol do normálních škol. To jsou všechna podpůrná opatření, která je nutné přitom zde dát na stůl – menší kolektivy dětí, asistent pedagoga, atd. Bez toho to prostě nejde. A o tom jednáme s ministerstvem školství jak tyto postupné kroky zabezpečit. Takže tady šlo minimálně o redukci počtu praktických škol, protože bude-li do praktických škol chodit méně dětí, a mělo by tam chodit méně dětí, protože mnohé děti tam chodí neoprávněně, tak v důsledku toho dojde, předpokládám, k redukci počtu praktických škol. A do praktických škol chodí děti, kterým je diagnostikováno tak zvané lehké mentální postižení. Bohužel je problém, že u mnohých z nich a u všech je tedy to lehké mentální postižení diagnostikováno, jinak by do těchto škol nemohly chodit.

Jsou jejich, řekněme kognitivní funkce, respektive to, jak jsou připraveny na školu, jak už jsem o tom mluvila, zaměňovány právě s tím lehkým mentálním postižením. Prosím, věnujte pozornost následujícím číslům, která, myslím, že vypovídají o mnohém. Když si vezmeme romské děti, o kterých je zde hodně diskutováno, chodí do dnešních praktických škol zhruba řekněme 30, 33 %. Číslo, které se vyskytuje, nebo výskyt lehkého mentálního postižení na celém světě, u každého národa je zhruba okolo 2 až 3 %. Znamená to, že by romská národnost měla být v tomto smyslu výjimkou? Že by zde byl výskyt lehkého mentálního postižení natolik vyšší, než u jakéhokoliv jiného národa na světě. Myslím, že toto je poměrně velká argumentace nebo čísla, která jsou jasná a která říkají to, že zřejmě ne všechny děti, které chodí do praktických škol, sem skutečně patří.

Chtěla jsem uvést toto číslo, protože nebo jsou nejlepším argumentem pro podpoření jistých fakt a tato čísla byste měli znát. Já ještě nakonec chci říci, že hovořím s mnohými romskými předáky, s mnohými Romy, s mnohými dětmi, které chodily do praktických škol a je skutečně smutné slyšet, že děti, když skončily, ne všechny samozřejmě, jak už tady zaznělo, ale když skončily zvláštní školu, respektive praktickou, prosím neříkejme si, že zvláštní škola je něco normálního, prostě mít zvláštní školu, je jistý cejch nadosmrti. Nikdo z nás by nechtěl, aby naše děti chodily do tzv. praktických nebo-li zvláštních škol. Děti hovoří o tom, že od 14 let, kdy vyšly ze škol, tak v podstatě dnes jim je 25, nikde nepracovaly, nikdy se ani nemohly zúčastnit jakýchkoliv rekvalifikačních kurzů. Neříkám všechny, jen některé z nich. Protože nebyly zařazeny, nedostaly podporu, respektive souhlas nějakého budoucího zaměstnavatele a ve svých 25 letech mají před sebou budoucnost, možná ve 40 letech nezaměstnanosti, a další generace tak zvaných ztracených Romů.

Pokud s tímto nezačneme něco dělat, tak si myslím, že otázku romskou v České republice vyřešit nemůžeme, ale nechtěla jsem to opět směrovat na romskou otázku, ač jsem s ní skončila. Chtěla bych ještě na závěr konstatovat, že skutečně o rušení praktických škol en bloc nejde. Já si myslím, že segment praktických škol by měl zůstat zachován pro děti, které skutečně trpí lehkým mentálním postižením. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji a slovo má pan ministr školství Petr Fiala.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vidíte, že jsem se nachystal, a to ne proto, že bych chtěl krátit tuto důležitou diskusi, ale chci zkrátit o svoji chůzi shora. Já to mám tady dnes jednoduché, což není důvod, že jsem mezi vás přišel, ale je to závažnost problematiky a úcta k Senátu, ale jednoduché to mám proto, že opravdu ministerstvo školství – mohu to jen opakovat – nemám v úmyslu a pod mým vedením ani nemělo v úmyslu nikdy rušit základní školy praktické. Kdybych chtěl být úplně korektní, tak bych řekl, že to ani není možné, protože to není v kompetenci ministerstva školství, ale zřizovatelů.

Dovolte mi v této souvislosti jenom krátkou reakci na debatu, která zde probíhala v několika bodech. Já myslím, že je hodně důležité, abychom rozlišovali právě základní školy praktické, což jsou školy, které vyučují podle přílohy Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání a oblast speciálních škol, kterých samozřejmě se tato debata týká jenom velmi okrajově.

Pokud jste neměli příležitost, tak bych vám skutečně doporučoval podívat se na nějakou ze speciálních škol v České republice. Jsou to fantastické výsledky, kterých tam pedagogové dosahují s dětmi, které mají velmi vážné handicapy a často handicapy kombinované. Je to skutečně mistrovská práce, kdy tyto děti jsou po absolvování těchto speciálních škol schopny samostatného života, plnohodnotného života. To je věc, před kterou musíme všichni jaksi uctivě – na kterou se musíme dívat s velkou úctou a tento systém v maximálně možné míře podporovat.

Tady bych chtěl souhlasit s tím, co se zmínil pan senátor Pešák. Skutečně v odborné veřejnosti existují názory, že lidé třeba s některými fyzickými handicapy by mohli být plně integrováni do hlavního vzdělávacího proudu. Naproti tomu jsem se setkal s řadou reprezentantů handicapovaných spoluobčanů, ať už s vadami zrakovými, nebo sluchu, kteří upozorňovali na to, že právě z hlediska integrace, společenské integrace je často lepší absolvování speciální školy, která mnohem lépe připraví na život, než třeba nějaká umělá inkluze, která by v tomto případě nefungovala.

A to jenom na dokreslení problematiky. Speciální školství je opravdu něco jiného, než základní školy praktické. Ostatně, o určitém zmatku, který máme v názvosloví a v tom, co to vlastně základní školy prakticky jsou, se tady zmiňovala i paní místopředsedkyně Horská. Dále bych chtěla říci, že ministerstvo školství v tomto případě nereaguje na kritiku nějakých evropských orgánů. Ministerstvo školství reaguje na kritiku, že ČR nereagovala na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, a to je velký rozdíl. A my na tuto kritiku reagujeme velmi rozumně. Ne rušením toho, co je v ČR dobré, ale když se podíváte na náš akční plán i na jeho harmonogram, tak tam se mluví především o zlepšení diagnostiky, zavedení kvalitnějších diagnostických nástrojů, zpřesnění poradenských a také o tom, co nemáme.

A to je financování žáků, kteří mají specifické potřeby. My připravujeme v rámci reformy financování regionálního školství také úpravu této situace, která se týká prostředků na podporu asistentů, pedagogů pro sociálně znevýhodněné děti a hledáme cesty, jak tuto otázku včlenit do tzv. normativního financování.

Na závěr mi dovolte ujistit vás o tom, že ministerstvo školství i v této věci jako v jiných postupuje na základě důkladné diskuse, na základě evaluace toho, co v České republice máme a co funguje, na základě zkušeností odborníků a stanovisek odborné veřejnosti a že v této věci nebudeme postupovat podle nějakých ideových předsudků, ale na základě kompetence a ve prospěch dětí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další se nehlásí, končím rozpravu. Slovo má zpravodaj pan senátor Marcel Chládek.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji, pane předsedající. V proběhlé diskusi vystoupil větší počet senátorů, ale i senátorek. Nebudu již opakovat návrh usnesení, jen se zastavím u zmínky, jestli je petice důvodná či ne. Vzhledem k bohaté diskusi je vidět, že důvodná je a diskuse tomu dala i zapravdu.

Návrh usnesení máte všichni před sebou, přečetl jsem ho již na začátku, takže předpokládám, že již není nutné ho číst.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobře, o tom budeme za chvilku hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro usnesení, které máte před sebou, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 31 ukončeno, registrováno 54, kvorum 28, pro 44, proti jeden. Návrh byl schválen.

Končím tento bod a jsme u dalšího bodu, kterým je

 

Petice za vytvoření podmínek pro kvalitní vzdělávání

Tisk č. 447

Máme to jako tisk č. 447.

Petici projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, zpravodajem je pan senátor Marcel Chládek. Usnesení výboru máme jako tisk č. 447/1.

Podle našich Pravidel Senát musí při zahájení projednávání petice vzít na vědomí, že osoby zastupující petenty mají požívat práv podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy s možností zúčastnit se schůze. V tomto případě je to pan František Dobšík a pan Lukáš Matoška z petičního výboru. O nich budeme nyní hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tyto dva pány, aby mohli vystoupit na schůzi Senátu, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 32 ukončeno, registrováno 55, kvorum 28, pro 39, proti nikdo. Návrh byl schválen. Vítám zástupce petentů.

Dále musíme svým hlasováním rozhodnout, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních orgánů a organizací se mohou zúčastnit naší schůze. V návrhu je pan Roman Chlopčík, náměstek ministryně práce a sociálních věcí. O něm budeme nyní hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 33 ukončeno, registrováno 55, kvorum 28, pro 39, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Jenom upozorňuji, že ministři mohou vystoupit kdykoliv, takže s tím není problém.

Otevírám rozpravu. A jako první ze stran dotčených má slovo pan František Dobšík.

František Dobšík:  Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté. Nechci vás dlouho zdržovat. Připravil jsem si více méně delší projev, ale vzhledem k tomu, že petice, kterou jste projednávali předtím, částečně souvisí s problematikou, kterou my jsme naší peticí chtěli také nastolit, začali jsme sbírat podpisy minulý rok v září a zhruba začátkem října jsme to ukončili, protože jsme chtěli ovlivnit přípravu státního rozpočtu na letošní rok a potažmo i střednědobé výhledy státního rozpočtu. A zčásti se to ministerstvu školství pro letošní rok podařilo, že prostředky, které byly inzerovány, že budou nějakým způsobem omezeny, byly i v části, která se týká tzv. ostatních běžných výdajů, navýšeny, takže pro letošní rok mají ředitelé určitým způsobem stabilnější prostředí pro financování, a co se týká ostatních neinvestičních výdajů, i lepší. Ale máme obavy, a o tyto obavy se chceme podělit. A k tomu směřovala i petice na střednědobé výhledy, kdy v příštím roce máme přijít o více než pět miliard v rámci kapitoly pro školství a v roce 2015 je tam navrhováno o více než 3 miliardy.

Nechci tím zdržovat. Co se týká vypočítávání toho, jak Česká republika ve srovnání s ostatními zeměmi, ať už je to OECD nebo Evropská unie, co se týká výdajů vůbec v poměru k hrubému domácímu produktu, jak jsme na tom s odměňováním, ať už u pedagogických nebo u nepedagogických pracovníků. To všechno určitě víte a sledujete, že to je velmi tristní. A my v petici samozřejmě nehovoříme o platech, hovoříme obecně o podfinancovaném vzdělávání nebo segmentu školství, kde pro letošní rok na ostatní neinvestiční výdaje bylo něco zlepšeno, ale vrátili jsme se pouze jakoby do roku 2007. A v kontextu toho, co je ve střednědobých výhledech naplánováno, máme velmi vážné obavy, protože ty věci, které zatím ministerstvo školství připravilo, ať už je to jakási vize, strategie vzdělávání do roku 2020, ať už je to připravovaný kariérní systém a další věci, reforma financování regionálního školství. Pokud k těmto věcem máme přistupovat opravdu seriózně a víme, že bychom o velkou část prostředků mohli přijít, tak se i k těmto věcem obtížně vyjadřujeme, protože je tam pořád jakási pochybnost, jestli vzdělávání bude opravdu prioritou, a nebo ke škrtům dojde, tak jak jsou popsány ve střednědobém výhledu.

Mám tady pro vás v podstatě jedno hlavní sdělení nebo apel, výzvu, abyste podpořili usnesení, které připravil v rámci veřejného slyšení váš výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Za projednávání a celé zaranžování bych chtěl předsedovi výboru panu senátoru Marcelu Chládkovi poděkovat. A jde o to, že máte šanci, i když samozřejmě státní rozpočet a tyto věci vy neschvalujete, ale můžete je ovlivnit vlastně svým politickým počinem, že dáte najevo, že o vzdělávání, o jeho prioritu v této zemi by mělo jít a že vám jako Senátu o to samozřejmě jde.

Děkuji vám za pozornost. Nechci vás dále zdržovat. Chci říci, že podpisů nebylo tolik, jako pod peticí, kterou kolegové podepisovali za nerušení základních škol praktických, věnovali jsme tomu jenom měsíc. Ale pokud bychom byli ohroženi, tak věřte tomu, že jsme schopni a připraveni nejenom podepisovat petice. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. A protože se mi vrátil zpravodaj výboru pan senátor Marcel Chládek, tak má slovo.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji za slovo, pane předsedající, navážu v krátkosti na vystoupení předřečníka. Petice "Za vytvoření podmínek pro kvalitní vzdělávání" se týká především oblastí financí a opravdu úzce souvisí s předchozí peticí, kde jasně zaznělo, že na připravovanou Strategii nejsou finanční prostředky, a české školství už tak je podfinancováno. A v této petice se zmiňuje, že pokud dlouhodobě podfinancované české školství bude dále škrtat v oblasti učebnic, pomůcek, vzdělávání pedagogů, na platy, tak jak je naznačeno ve výhledu 2014 – 2015, bude to mít katastrofální dopad pro české školství jako takové. A musíme tam samozřejmě započítat i to, že ještě jsou přesouvány další kompetence na oblast českého školství. A pokud by se měly dělat kvalitní inkluze, tady jste slyšeli z úst vládní zmocněnkyně, že to mají hledat ministři ve svých kapitolách. Ale vezměte na dlani chlup, když tam není.

Myslím si, že toto je i naše společná debata a náš společný zájem i s panem ministrem Fialou, protože pokud finanční prostředky nebudou na tuto Strategii a na další oblasti, tak nevím, jakým způsobem budeme dále pokračovat, nehledě na to, že se připravuje další krok, a to, že jesle by se měly také zařadit do systému oblasti školství. Opět se přesune více kompetencí na zřizovatele a samozřejmě peníze vám tam nikdo nedá.

Návrh usnesení máte všichni před sebou. Vzhledem k tomu, že je poměrně dlouhé, byť umím číst, jistě pan předsedající bude se mnou souhlasit, že není nutné, abych ho celé četl, a tím urychlil projednávání tohoto bodu.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Usnesení nemusíte číst, protože je podkladem pro případné hlasování. Dále má slovo pan Lukáš Matoška.

Lukáš Matoška:  Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové. Úvodem bych se ještě vrátil k několika faktickým poznámkám, které se týkají samotné petice, kterou máte s největší pravděpodobností právě před sebou.

My jsme sbírali společně se školskými odbory jako Iniciativa za svobodné vysoké školy podpisy pod tuto petici v rámci ani ne měsíční kampaně. Sebrali jsme za tuto dobu 20 000 podpisů. Já toto podtrhuji z toho důvodu, že jsme-li ještě pamětlivi nedávné prezidentské kampaně, tak získat 20 000 podpisů za ani ne měsíc bylo pro mnohé kandidáty, kteří ovšem samozřejmě měli své kampaně financovány, na rozdíl od nás, docela těžkým oříškem. Chtěl bych podtrhnout, že i toto demonstruje, jak velkou váhu máte před sebou v současnosti, pokud 20 000 občanů velmi rychle se ztotožní s textem petice "Za vytvoření podmínek pro kvalitní vzdělávání".

Během této kampaně jsme navštívili také na dvě desítky středních škol, a to především gymnaziálního typu, protože se domníváme, a oprávněně domníváme, že právě z těchto škol vzejdou příští vysokoškoláci a potažmo vysokoškolští absolventi. Měli jsme zájem zmapovat situaci napříč všemi regiony České republiky co se týče středoškoláků a potažmo vysokoškoláků a co se týče dostupnosti vzdělávání a vysokoškolského studia v zemi.

Musím konstatovat – a tady parafrázuji dostupné údaje Českého statistického úřadu například z roku 2010 – že panují velmi vážné rozdíly co se týče objemu studentů v inkriminovaných věkových kohortách, srovnáme-li si např. Ústecký kraj s Prahou. Jsou to procentuální rozdíly. Nemusím asi zdůrazňovat, že více vysokoškoláků pochází právě z Prahy. A to je věc, kterou bychom neměli brát na lehkou váhu. Na lehkou váhu bychom ji neměli brát proto, protože to svědčí o tom, že už dnes vzdělání v ČR není zadarmo. Zdůrazňuji dnes, kdy stále na veřejných vysokých školách neplatíme školné ani žádné jiné formy poplatků. Teď samozřejmě odhlížím od nelegálních způsobů vybírání nejrůznějších poplatků, což je věc, která byla myslím dostatečně medializována a potažmo tedy skandalizována. Přesto ze zákona veřejné vysoké školy nemohou vybírat poplatky tohoto typu.

Vzhledem k tomu, že jeden měsíc studia se odhaduje, že vyjde studenta či studentku na 9 000 Kč a odhaduje se také, že nadpoloviční většina stávajících vysokoškoláků je nucena pracovat, opět to podtrhuje zmiňovanou tezi, že vzdělání v ČR, byť máme veřejné vysoké školy bez školného nebo zápisného, už teď není zadarmo.

Z toho důvodu se jako Iniciativa za svobodné vysoké školy domníváme – a to byl ostatně častý závěr besed, které jsme absolvovali se stovkami, ne-li tisíci středoškolských studentů – že zavádět za těchto okolností, ať už v nějakém dlouhodobějším, střednědobém nebo krátkodobějším výhledu jakýkoli typ poplatků za studium na veřejné vysoké škole by nebylo dobrým krokem, a to i vzhledem k přihlédnutí k zahraniční zkušenosti. Jistě jste slyšeli, že v současnosti přistoupila další spolková země, Bavorsko ke zrušení školného a zbývá teď už jen Dolní Sasko, jehož vláda se ovšem zavázala k velmi podobnému kroku. Čili školné nebo jakýkoli typ poplatků za studium jaksi nenávratně ztrácí nebo už ztratilo punc modernosti.

V té souvislosti se diskutuje vysokoškolská reforma, a my jsme i díky panu předsedovi výboru Chládkovi měli možnost diskutovat o novele vysokoškolské reformy na této senátní půdě. Je samozřejmě známo, že alespoň podle dostupných katalogů, z nichž by novelizace vysokoškolského zákona měla vyjít, nebude reforma obsahovat v této fázi žádný typ zpoplatnění studia na veřejné vysoké škole.

Ovšem – a to je přímá otázka na pana ministra – několikrát zaznělo i z úst páně ministra, že k zápisnému by se mělo přikročit v jakési druhé fázi novelizace vysokoškolského zákona. A já bych se tedy rád zeptal, v jaké situaci se tento záměr nachází v současnosti a zda ministerstvo jej nechce přece jen nakonec přehodnotit.

V té souvislosti Iniciativa za svobodné vysoké školy vznikla před rokem právě proto, že byla ještě za ministrování Josefa Dobeše připravována reforma, která měla zcela zásadním způsobem zasáhnout např. do autonomie univerzit, autonomie vysokých škol a jejich samosprávy.

Nový ministr prezentuje připravované změny jako mírnější, a ony nepochybně mírnější jsou. Ale to, co je naprosto zřejmé z katalogů je, že to je posun směrem k nějakému manažerskému řízení veřejné vysoké školy jakožto instituce. Svědčí o tom zcela konkrétní kroky, kterými má být např. výrazné posílení pravomocí rektora nebo posílení stávajících správních rad, které by napříště měly mluvit i do způsobu financování; bude zaveden nebo má být zaveden kontraktový typ financování vysokých škol. Čili domníváme se, srovnáme-li to s těmi reformami, proti kterým se dnes velmi ostře protestuje např. v Maďarsku za Orbánovy vlády, že to je krok stejným směrem, byť rozhodně ne tak dlouhý. Ale je to vykročení směrem, který nepovažujeme za přínosný, a bohužel nebyly tyto změny dostatečně vydiskutovány. To musím opakovaně konstatovat.

Domníváme se – a už to tady také několikrát zaznělo – že kardinální otázkou, která by nás měla trápit, kterou bychom se měli zabývat v souvislosti se vzděláváním, a to i s terciárním vzděláváním, je právě otázka financování. Evropský parlament v loňském roce přijal usnesení, ve kterém doporučuje členským zemím nepodceňovat investice do veřejného vysokého školství a do veřejného školství obecně. Už tady zaznělo, že co se týče procentuálního poměru objemu prostředků, který je vyčleňován na financování školství, tak Česká republika je až na posledních příčkách v rámci zemí EU. Někteří z vás jistě pamatují, že vysoké školy se ještě před několika málo lety těšily podpoře 27 miliard, minulý rok to bylo 21 miliard a podle zmiňovaného střednědobého výhledu bychom se měli v roce 2014 dostat ještě na čísla nižší. Nemusím vysvětlovat, že toto by bylo likvidační.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, já vás nerad ruším, ale podle našeho jednacího řádu máte právo vystoupit dvakrát deset minut. A čas vám během jedné minuty vyprší. Jenom vás na to upozorňuji.

Lukáš Matoška:  Dobře. V tom případě velmi rychle zkrátím to, co jsem chtěl závěrem říci.

Byl bych velmi rád, aby tato petice byla vámi zvážena při jakémkoli dalším rozhodování, které se bude týkat školství. A věřím tomu, že se tak ostatně stane. Myslím si, že zásadní otázkou je zodpovědět, proč nemůžeme mít na řadu veřejných sektorů, a mezi jinými i na školství a konkrétně na to vysoké, dostatečný objem prostředků. Pokud jsou zde evidentně zákony, budu jmenovat církevní restituce, které se vydaly jiným směrem a velmi štědře vlastně investují do jiných oblastí, které podle názoru mnohých, a myslím si, že i podle názoru signatářů petice "Za vytvoření podmínek pro kvalitní vzdělávání" nemají takovou váhu, jako právě vytvoření podmínek pro vzdělávání.

Byl bych tedy velmi rád, aby tato petice byla vámi chápána jako určité memento pro vaše jakékoliv další budoucí rozhodování. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan ministr Petr Fiala.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Stejně jako autoři petice a všichni pod ní podepsaní jsem si i já vědom problémů, které trápí české školství. Těmito problémy se na ministerstvu zabýváme a já sám jsem o nich mnohokrát veřejně hovořil.

Projednávaná petice pochází ze září loňského roku, a musím říct, že od té doby se nepochybně mnohé změnilo. Ministerstvo představilo konkrétní kroky k tomu, abychom situaci českých žáků a učitelů mohli měnit, tedy abychom měli motivované učitele, kteří učí děti dovednostem potřebným pro život, vedou je k přemýšlení, abychom měli efektivní síť středních škol, které žáky připraví na povolání nebo na další studium.

V první řadě je dobré si uvědomit i slušnou pozici, kterou pro to máme z hlediska rozpočtu pro rok 2013 v současné ekonomické situaci. Rozpočet ministerstva školství na tento rok bez příjmů krytých výdaji EU činí 122,6 mld. Kč. Oproti srovnatelné základně minulého roku byly výdaje navýšeny o celkem 2,3 mld. Kč, tedy fakticky o dvě procenta. V oblasti regionálního školství je tak nejenom zajištěn nárůst mzdových výdajů, ale je zároveň zabezpečeno to, co skutečně bylo v kritickém stavu v minulém roce, a to jsou tzv. přímé ostatní neinvestiční náklady, tedy výdaje na učební pomůcky, učebnice a další věci, které jsme meziročně posílili o 124 % a zároveň jsme dosáhli jistého mírného navýšení mezd pedagogických pracovníků.

V případě rozpočtu vysokých škol pro rok 2013 je situace ještě mnohem lepší. Meziročně zde dochází poprvé po čtyřech letech k rozpočtovému nárůstu, a to zhruba o 5 %, a to, ať již to srovnáváme s rozpočtem na rok 2012 před vázáním nebo po vázání. Je to tím, že si vedení ministerstva školství uvědomuje vnitřní deficit, který v rozpočtu vysokých škol vzrůstal v posledních letech a chceme tuto situaci napravit a tímto konkrétním krokem ji také napravujeme.

Pokud jde o výhled na rok 2014 a rok 2015. Tam samozřejmě, pokud by čísla zůstala v této podobě, tak vyvolávají znepokojení nejenom vás, ale i mně. Nicméně myslím, že tento střednědobý výhled v konkrétnosti nemá smysl teď příliš komentovat. Uvedl bych vám příklad, proč ne. Například v roce 2011 byl střednědobý výhled rozpočtu na letošní rok o 11 %, o 14,3 mld. Kč nižší, než je skutečnost letošního roku. O rok později se pořád ještě počítalo s tím, že rozpočet bude o skoro 2 mld. Kč nižší, než je fakticky letošní rozpočet. A touto optikou se musíme dívat na střednědobý výhled na další roky.

Mohu vás ujistit, a ujistit i autory petice, že kvalitní vzdělávání a kvalitní školství je také cílem veškerých mých snah v roli ministra školství. Také proto jsem v lednu společně s panem premiérem představil veřejnosti deset konkrétních kroků, dvakrát pět kroků ke kvalitnímu školství, které jsou výsledkem četných diskusí, rozpoznání problémů našich škol a které si také berou ponaučení z našich i mezinárodních zkušeností a stojí na promyšlené koncepci.

Jen stručně shrnu, že se těmito kroky snažíme dosáhnout kvalitního vzdělávání pro všechny děti v naší zemi, a to tak, že chceme změnit financování mateřských a základních a středních škol, které vede k nerovným podmínkám. Chceme zlepšit upadající zájem a kvalitu matematických, technických a přírodovědných kompetencí, soustřeďujeme se na podporu výuky těchto předmětů, na podporu odborného středoškolského vzdělávání. Jsme si také vědomi toho, že na vyučující jsou kladeny velmi značné nároky, ať už ze strany státu, ze strany rodičů. Proto jim chceme jejich práci usnadnit, dáváme jim návod, jak pracovat s rámcovými vzdělávacími programy, připravujeme pro ně modelové školní vzdělávací programy, dopracováváme velmi důležité standardy.

Platí tady jednoduchá stará pravda – nemusíme nic objevovat, chceme-li mít kvalitní školy, musíme mít kvalitní učitele, musíme mít dobré učitele. Proto chceme dát učitelům perspektivu, posílit jejich postavení ve společnosti, připravujeme kariérní systém, který nabídne několik cest kariérního růstu, profesního růstu a který by měl být zaveden do praxe od roku 2015.

Jsme si také vědomi toho, že školy jsou neúměrně zatíženy administrativou, byrokracií, učitelé a ředitelé nemají dostatek času na pedagogickou práci. Proto od ledna zahájil na ministerstvu práci tým, který analyzuje všechny vyhlášky, normy, předpisy, kterými se musejí školy řídit. A první výsledky již máme na stole. Podařilo se nám shodnout na redukci cca 10 % požadavku státu na ředitele škol v oblasti výkaznictví, a v tom budeme po celý rok pokračovat.

Dalších pět kroků z koncepčního materiálu se týká problematiky vysokých škol, která zde byla zmíněna. Vy všichni, kteří tuto problematiku znáte, tak víte, že jeden z velkých problémů českého systému terciárního vzdělávání je to, že všichni dělají všechno. My proto chceme přistoupit k profilaci vysokých škol, ale ne na základě nějakého administrativního rozhodnutí, ale chceme postupovat tak, aby se školy mohly rozhodnout pro profilaci prostřednictvím profesních akademických nebo výzkumných studijních programů.

Chceme přistoupit ke změně akreditačního systému, zavést větší prvky hodnocení kvality do systému vysokých škol. Chceme vytvořit takové podmínky, aby školy mohly sdílet některé kapacity, ať už vědecké nebo podpůrné. Chceme vysoké školy otevřít více zahraničním pedagogům a zahraničním studentům a také lidem z praxe. A chceme také zajistit větší stabilitu vysokých škol v oblasti financování, a to právě zavedením kontraktového financování, což je model, který se ve všech vysokoškolských systémech, úspěšných vysokoškolských systémech v zahraničí významně osvědčil.

Z toho, co jsem zde mohl jenom ve stručnosti říct, jenom naznačit, je myslím evidentní, že ministerstvo školství se jednoznačně vydalo cestou ke zvýšení kvality vzdělávání, že to děláme na základě konkrétních kroků a že se snažíme o to, abych citoval název projednávané petice, aby zde byly vytvořeny podmínky pro kvalitní vzdělávání.

Chtěl bych také zdůraznit, že žádný z těchto kroků není výsledkem momentálního rozhodnutí od stolu, není to názor ministra nebo jednoho náměstka. Je to výsledek širší diskuse, hledání správného řešení s odbornou veřejností, protože školství není oblast, která by si mohla nadále dovolit dělat nekoncepční a nesystémová opatření.

To, že každý krok diskutujeme a probíráme s dotčenými stranami, považuji za samozřejmé. Změny ve financování regionálního školství projednáváme se zástupci krajů a obcí, které jsou zřizovateli, se Svazem měst a obcí atd. Na přípravě a nové koncepci státních maturit se podílí pracovní skupina složená z reprezentantů středních škol, krajů i školských výborů z obou komor Parlamentu ČR. Stejně širokou veřejnou debatou prochází už od ledna také připravovaná koncepce české vzdělávací politiky, tzv. Strategie 2020, která bude konečně pohlížet na český vzdělávací systém jako na jeden celek.

Uvědomujeme si, že znalosti dětí, motivace učitelů, atmosféra ve školství, to všechno se nezlepší ze dne na den. Proto jsme právě otevřeli poměrně širokou diskusi nad dlouhodobou koncepcí, odborné semináře se konají po celé republice. Existuje řada on-line diskusí, připravujeme kulaté stoly.

A proto také podobným způsobem postupujeme v přípravě té zde zmíněné reformy nebo novely zákona o vysokých školách. A z tohoto důvodu bych chtěl ještě na závěr svého vystoupení komentovat bod e) v návrhu dnešního usnesení. A to je bod, jehož zařazení nebo motivaci ne zcela rozumím.

V případě vysokých škol máme naštěstí v zákonu o vysokých školách jasně stanoveno, kdo je reprezentací vysokých škol a s kým z 19 000 akademických pracovníků a více než 400 000 studentů má ministerstvo školství jednat a kdo má ve významných záležitostech mandát vysoké školy, jako reprezentace vysokých škol zastupovat. Ve stávajícím projednávání připravované novely vysokoškolského zákona jde ministerstvo nad rámec zákona, který v § 92 ukládá ministrovi jednat oběma reprezentacemi vysokých škol. A mohu zcela s přesvědčením a ze zkušenosti říct, že ve společné diskusi postupujeme způsobem, která nemá v polistopadové historii obdobu.

První katalog témat, kterých se bude novela týkat, jsme už v polovině října rozeslali reprezentacím, setkali jsme se s rektory, s předsedy a místopředsedy ČKR, s prorektory, s asociacemi děkanů, s klubem kvestorů, s asociacemi soukromých i veřejných vysokých škol a zúčastnili jsme se celé řady dalších věcí, včetně aktivu vysokoškolských odborových svazů.

Po diskusi s reprezentacemi a se všemi těmito aktéry jsme připravili rozšířený katalog témat, který jsme ještě dále diskutovali s dalšími organizacemi, s Českou studentskou unií, s akademickými senáty velkých vysokých škol atd., atd.

Dne 13. prosince jsme zahájili samotné projednávání vysokoškolské novely na půdě ministerstva formou půldenních setkání, kterých se účastnili vybraní zástupci, reprezentacemi vybraní zástupci reprezentací vysokých škol. Těchto setkání se do konce ledna konalo celkem osm. Mezitím jsme se setkávali s významnými zástupci akademické sféry, s emeritními rektory a se spoustou dalších lidí.

Díky tomuto systému, znovu opakuji, nad rámec zákona, jsme uskutečnili více než 60 schůzek se zástupci akademické sféry ve věci novely zákona o vysokých školách. Vyvrcholením tohoto jednání byla konference v Lichtenštejnském paláci 12. února, po které vydaly obě reprezentace vysokých škol následující usnesení:

Česká konference rektorů v něm mimo jiné, že pozitivně hodnotí přípravu novely zákona o vysokých školách. Rada vysokých škol oceňuje jednání zástupců rady v expertním týmu, jakož i přístup ministerstva k zpracovávání připomínek vznášených členy expertního pracovního týmu za radu vysokých škol.

V těchto dnech se připomínkují první verze paragrafového znění novely a začali jsme diskutovat reformu také s představiteli horní a dolní komory našeho Parlamentu napříč politickým spektrem.

Myslím, že tato fakta jsou dostatečným důkazem toho, že tato novela je připravována v diskusi s akademickou obcí, a nejen s akademickou obcí, způsobem, jaký zde dosud neměl obdoby.

Dámy a pánové, z toho, co jsem řekl, je jasné, že si tak úplně nemyslím, že cesta ke zkvalitnění všech stupňů našeho školství vede přes obecnou a široce pojatou koordinační skupinu, jak to je navrhováno v dnešním usnesení. Ne proto, že bych si nemyslel, že taková diskuse je důležitá, ale prostě proto, že taková koordinační skupina by jenom zdvojovala to, co už v konkrétních věcech dávno děláme. My máme jasný plán, několik měsíců už postupujeme mnohem efektivnější cestou. Dílčí cíle pravidelně a jednotlivě debatujeme s těmi, kterých se opravdu dotýkají. Jednáme s pedagogy z praxe, s odbory, s kraji, s neziskovými organizacemi, s politickou reprezentací napříč politickým spektrem a samozřejmě se všemi ostatními skupinami, které v dnešním návrhu usnesení zmiňujete. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. A jako další vystoupí pan Roman Chlopčík. Prosím, pane náměstku, máte slovo.

Roman Chlopčík:  Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Problémy, které petice "Za vytvoření podmínek pro kvalitní vzdělávání" formuluje, se týkají financování odborného i vysokého školství v ČR. Z hlediska resortu práce a sociálních věcí jsem nucen konstatovat, že tato oblast je plně v resortu školství a pochopitelně těsně souvisí i se stavem veřejných financí. Proto je evidentní, že stanoviska ministerstva školství a ministerstva financí jsou pro řešení otázky financování školského systému rozhodující.

Ministerstvo práce a sociálních věcí není kompetentní pro řešení situace a nemá nástroje, které by přinášely řešení v podobě navýšení rozpočtů pro školský systém. Přesto jsme schopni spolupracovat na řešení tohoto problému. Tato spolupráce spočívá především ve využití kapacit odborného regionálního školství a též vysokých škol při zapojení do systému celoživotního vzdělávání, zejména se zřetelem na realizaci dalšího vzdělávání dospělé populace.

Reakce škol na aktuální potřeby trhu práce a spolupráce se službami zaměstnanosti při realizaci rekvalifikací, zapojení do procesů uznávání výsledků dalšího vzdělávání, přípravy dospělé populace na získávání profesní kvalifikace, to vše může do jisté, i když určitě pouze omezené míry, přinést školství i další zdroj financování. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane náměstku. Byl jsem ještě informován, že chce vystoupit ještě jednou pan Lukáš Matoška. Já jenom, že tím vyčerpá svá vystoupení a nebude moci reagovat na proběhlou rozpravu. Ptám se, zda si přeje vystoupit. Nevidím reakci. Otevírám rozpravu, do které se hlásí pan senátor Marcel Chládek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji. Já bych si dovolil nesouhlasit s některými výroky pana ministra Fialy, které tady pronesl. Když pominu fakt, že část jeho vystoupení se vůbec netýkala petice jako takové, tak bych byl velmi rád, kdyby se vyjádřil ke konkrétním problémům, které jsou tady zmíněny – obzvláště v oblasti financování českého školství. Rád bych znal váš názor, pane ministře, na střednědobý výhled, o které se tady hovoří, jestli za těchto podmínek – jistě znáte výhled na rok 2014, 2015 – můžeme kvalitně české školství vést. Rovněž se tady zmiňují učebnice, učební pomůcky. To je jeden z velkých a vážných problémů. Je sice hezké, že jsme to vrátili někde na rok 2007, ale přesto zůstala v této kapitole a v této oblasti tzv. "onivek", kromě financování na učebnice, vzdělávání pedagogů, tak tam zůstala nemocenská. Takže v podstatě ředitel není schopen plánovat a strategicky se rozhodovat, kam pošle koho na vzdělávání, jaké nakoupí učebnice, protože neví, jaká bude nemocnost.

Je nutné podotknout, že petice vznikala ještě v době, kdy pan ministr nebyl ministrem. Bylo to za jeho předchůdce. Přesto některé problémy přetrvávají. Nemyslím si, že se to vyřeší informativními schůzkami. Podle mého názoru nad strategickými dokumenty je pak nutno vést také politickou diskusi, aby byla politická shoda napříč politickým spektrem. Znovu opakuji – politickou diskusi, ne informativní schůzku za účasti zástupců jedné nebo druhé komory napříč politickým spektrem.

Není pravdou, že by nad návrhem vysokoškolského zákona panovala naprostá shoda. Tady probíhalo veřejné slyšení k vysokoškolskému zákonu a byla tam celá řada výhrad. Já předpokládám, pane ministře, protože tady byl váš pan náměstek, který má na starosti vysoké školství, že vás o tom informoval. Naší snahou je vám nabídnout pomocnou ruku a samozřejmě i obrousit hrany v komplikovaných bodech, které tady byly diskutovány i při veřejném slyšení, a diskutovat je tak, aby byly přijaty jak akademickou sférou, tak samozřejmě potom při schvalování zákona napříč politickým spektrem. Protože si myslím, že je to nezbytně nutné. Řada návrhů přesahuje více než jedno volební období a je nutné, aby si je za své vzala i další vláda a vlády následující.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Nemohu identifikovat, ale hlásí se pan ministr, ano, takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala:  Děkuji vám, pane předsedající. Pan senátor Chládek mě už za ty měsíce zná, takže já se nedivím tomu, že se podivuje tomu, že jsem nereagoval na konkrétní věci z petice. To bych si samozřejmě nedovolil, myslím, že vzniklo drobné nedorozumění, pane senátore, tím, že jste přišel malou chvíli po začátku mého vystoupení. Já jsem totiž mluvil o tom, jak je to s rozpočtem na letošní rok, jak se musíme dívat na rozpočet roků 2014 a 2015. Mluvil jsem o tom, co jsme udělali s ostatními neinvestičními náklady, tedy s náklady na učební pomůcky, protože to byl velký problém a tam souhlasím s tím, že situace byla velmi kritická. Právě proto jsem říkal ve svém vystoupení, že jsme meziročně zvýšili tuto částku o 124 %.

Vítám samozřejmě nabídku k pomoci prosadit některé klíčové věci v oblasti reformy vysokého školství, a nejen tam. Domnívám se, že základní věci v oblasti školství musíme řešit koncepčně a pokud možno ve velké shodě jak s odbornou veřejností, tak napříč politickým spektrem. Nedělám si iluze a neřekl jsem, že v oblasti reformy systémy terciárního vzdělávání panuje úplně všeobecná shoda. A nebylo by to ani možné. Na vysokých školách, když nepočítám studenty, máme 19 tisíc akademických pracovníků. To jsou osobnosti, individuality s velmi často vyhraněnými názory. Ale právě proto máme také reprezentace vysokých škol, které si volí sama akademická obec a s kterými je možno dialog vést. Nemáme ve všem shodu, ale to, co je tady pozitivní a v čem je velká změna je, že vedeme velmi intenzívní diskusi, pracovní diskusi, ve které se snažíme dojít k nejlepšímu řešení. Pokud je v něčem shoda, pak je to shoda na základních tématech, na základních problémech, které je potřeba novelou upravit.

Před námi je ještě hodně práce, ale v tomto směru jsem potěšen, že diskuse je velmi intenzívní, velmi konstruktivní, povzbudivá. Já bych i z tohoto místa za to chtěl reprezentacím vysokých škol poděkovat.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Nahoře se někdo hlásí, ale já už jsem se ptal jednou, takže předpokládám, že se jedná o pana Lukáše Matošku, který si přeje ještě vystoupit. Prosím, máte slovo.

Lukáš Matoška:  Vážený předsedající, děkuji za slovo. Dovolte mi, abych jako neústavní činitel vyčerpal druhou sadu deseti minut, které mám podle zákona k dispozici. K tomu, co tady zaznělo, jen několik velmi krátkých poznámek.

Pokud se argumentuje tím, že vyjednávání o zákoně se vedou nad standard rámce, který je zákonem určen, tak s odpuštěním – to není žádný silný argument, protože zákon přesně neurčuje, s kterými reprezentacemi, například vysokoškolskými, by se o dané věci mělo jednat. Jinými slovy – pokud nějaké vyjednávání probíhá, tak svým způsobem už aspiruje na to, aby bylo nad rámec zákona. Na tom není nic zvláštního.

Zároveň si myslím, že my všichni jsme věděli, a teď s odpuštěním, pane ministře, že cokoli, nebo kdokoli, kdo přijde po panu Josefu Dobešovi, tak už to nemůže být horší. To si myslím, že jsme všichni předpokládali. A není proto divu, pokud ze stanovisek akademických reprezentací vyplývá vyjádření určitého oddechu nad tím, že to přece jenom proti vašemu předchůdci nabralo nějaký směr, alespoň slušný a konzistentnější. Ovšem to ještě neznamená nic, co se týče samotného meritu vysokoškolské reformy. Tady bych mohl zrovna tak citovat a sypat z rukávu nejrůznější citáty, např. Akademického senátu Univerzity Karlovy ještě z prosince a potažmo z ledna, které ani zdaleka nebyly tak nakloněné způsobu projednávání a tomu, co se vůbec projednává.

Nezapomeňme na to, že zatím nemáme před sebou konkrétní paragrafované znění, konkrétní podobu oné novely, takže si myslím, že vyrukovat s tím, že už teď všichni schválili to, co nakonec může být, jak už tomu bylo před rokem, přepracováno na ministerstvu daným úředníkem, který má zákon na starosti, nebo novelu na starosti, to všechno jsou ještě velké neznámé. Ovšem byl bych velmi rád, kdyby pan ministr odpověděl na otázku, kterou jsem pokládal už v prvním bloku. Ta se týče toho, zda ministerstvo za vašeho vedení přistoupí k záměru zpoplatnit studium na veřejných vysokých školách. Opakuji znovu, ať už formou školného, nebo formou zápisného, nebo nějakými jinými typy zpoplatnění. Na toto bych prosil jasnou odpověď. Protože vy jste se několikrát, a opět bych mohl citovat rozhovory Hospodářských novin apod., vyjádřil, že toto považujete za jasnou věc, že novelu jste oddělil, podobně jako byly odděleny ony věcné záměry, a v druhé fázi novelizace by mělo být zpoplatněno veřejné vysoké školství. Takže na toto bych prosil jasnou odpověď.

Nevím, proč jste se odpovědi na tuto otázku vyhnul. Jistě to nebyla zlá vůle. K tomu ostatnímu, co tady zaznělo, musím bohužel konstatovat, že se jedná výraznou měrou o fráze. Protože všichni ministři, samozřejmě na požádání, zdeklarují klidně opakovaně, že jim záleží na zkvalitnění školství. Proboha, to není žádný objev! Nebo něco přelomového! To říkal i ministr Josef Dobeš. Ovšem každý má o tom poněkud rozdílnou představu. Ona petice se ne náhodou jmenuje "Za vytvoření podmínek". Petice jde dál, a ptá se, jakým způsobem vláda potažmo ministerstvo a obě komory Parlamentu hodlají vytvořit podmínky pro kvalitní vzdělávání.

V petici jasně říkáme, že hlavní determinanta, hlavní podmínka je adekvátní financování. Znovu opakuji, že podfinancovanost v ČR panuje, a to nejen, jak jsme tady slyšeli, v oblasti terciárního vzdělávání.

Byl bych velmi rád, když by petice byla chápána jako jakýsi pokus překlenout neustále se opakující a vracející se ideologii, která se před volbami roku 2010 reprezentovala jako strašení Řeckem. Když tady byl pan náměstek pana ministra Kalouska – Gregor, tak dokonce říkal, že v Řecku objevili školy, kde bylo více učitelů než žáků, a že škrty jsou oprávněné. Slyšeli jsme tady ještě opravdu podivuhodné věci.

Byl bych rád, když by petice byla chápána jako vyjádření vůle občanů, že se tady zcela jednoznačně vypracovala řada neprovedených projektů např. na ministerstvu školství. Za úřadování minulého ministra se nedokázaly vyčerpat veškeré prostředky, které jsou z evropských fondů. To byly miliardy. Přesně miliardy, které nám v současnosti chybí. Nikdo dodnes nenese tady za tyto konkrétní věci odpovědnost. Opravdu se zdá, že s nástupem nového pana ministra za Josefem Dobešem většina věcí byla velmi umně a velmi pečlivě zametena pod koberec. Takže pokud se nevyřeší tady tyto konkrétnosti, nemůžeme se s debatou o skutečném zkvalitnění školství a pro vytvoření podmínek pro kvalitní školství, posunout dál.

Znovu zopakuji, že pokud vláda a potažmo ministerstvo... Pane ministře, úplně jsem nepochopil schizofrenii, kdy nesouhlasíte s tím střednědobým dokumentem, který vláda reprezentuje. Buďto nejste součástí vlády – a nejste ministr – anebo s tím nemůžete jako ministr jaksi nebýt zajedno.

Tady tento rozkol bych prosil také vysvětlit. Totiž pokud vláda, která vynakládá desítky miliard na církevní restituce, které tady rozhodně nechci hodnotit, ale jejich povaha je přinejmenším sporná. Pokud vláda drží tzv. rovnou daň, která podle renomovaných ekonomů připravuje veřejné rozpočty o desítky miliard korun, pokud vláda a potažmo její ministerstva nejsou schopna, znovu opakuji, čerpat všechny prostředky z eurofondů; tato vláda, byť se nazývá vládou rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupce, není schopna zatočit s korupcí na vlastních úřadech, tak potom nemůžeme věřit zkrátka tomu, že nejsou prostředky např. na veřejný resort jménem "vzdělávání".

Proto přinejmenším nejsou poctivé argumenty. Zajímalo by mě, jaké jiné argumenty jsou pro to, proč tyto prostředky nebyly odkloněny právě např. na vzdělávání.

Mohl bych samozřejmě pokračovat. Pan ministr zmiňoval otázku profilace, která sama o sobě může být důležitou. Vysoké školství zcela určitě potřebuje přistoupit k určitému rozrůznění škol a potažmo studijních stupňů. Na tom místě není nic zlého. Nicméně, právě tato profilace, podobně jako se to stalo v jiných zemích, kde se k ní přistoupilo až ex post, by se mohla stát velmi užitečným nástrojem při přerozdělování stále menšího objemu prostředků, o kterém právě svědčí střednědobý výhled. Alespoň tyto, chcete-li škarohlídské předpoklady nebo obavy, se bohužel při zkušenosti s vývojem objemu prostředků, který je vyčleňovaný na vzdělávání, nabízejí. Obav je samozřejmě daleko více.

Jenom bych znovu zopakoval, prosil bych jasnou odpověď na to, jestli vy jako ministr školství a potažmo ministerstvo školství a vláda máte zájem na přímém zpoplatňování studia na veřejných vysokých školách v plánované druhé fázi novelizace vysokoškolského zákona, nebo jestli se tady od tohoto záměru, který byl opakovaně deklarován, a znovu zopakuji, mohl bych to doložit vašimi výroky v novinách, pokud jsou ovšem relevantní, pokud jste tady od tohoto záměru odstoupil.

Samostatnou kapitolou, na kterou samozřejmě tento časový příspěvek neposkytuje dostatečnou dotaci, by byla otázka zavádění tzv. půjček pro studenty, což také několikrát se objevilo. Bohužel, je to součástí onoho druhého věcného záměru, ještě toho starého návrhu reformy, který dosud nebyl stažen – na rozdíl do prvního. Pokud opět chce ministerstvo přistupovat k řešení určitých problémů ve školství tím způsobem, že bude přenášet váhu finanční odpovědnosti na uchazeče a potažmo absolventy vysokých škol; pokud se skutečně chceme dostat do situace dnes např. Spojených států, kde právě tento systém půjček hrozí, že nastartuje jakožto finanční bublinu novou vlnu krize, tak bych prosil vysvětlit, proč se ženeme dolů z tohoto útesu. Proč naopak právě v souvislosti se zmiňovanými nerovnostmi mezi počtem uchazečů, kteří přicházejí z různých částí ČR, jsou tady značné geografické, nebo chcete-li sociální nerovnosti, proč např. tento problém neřešit právě třeba posílením stipendijního systému, o čemž se v podstatě za poslední roky nemluví, a dokonce se zdá, že stipendijní systém pro vysokoškolské studenty je něco jako zakázané nebo sprosté slovo.

Úplně závěrem mi dovolte zmínit v té souvislosti jednu ze zajímavých inspirací. V některých skandinávských zemí namísto toho, aby od studentů bylo vybíráno školné nebo nějaký jiný typ poplatků za studium na veřejné vysoké škole, tak studenti jsou naopak odměňováni za studium; někdy se mluví o studentských platech, jindy o plošných stipendijních – to je opačná cesta, než která se v současnosti za vlády Petra Nečase naskýtá v ČR. Možná bychom se mohli ptát, zda studenty to potom málo motivuje, zda nejsou zlenivělí z toho důvodu, že jsou při studiích tímto způsobem podporování. Nicméně, skutečnost je taková, že právě skandinávští vysokoškolští absolventi se dlouhodobě usazují na prvních příčkách co se týče uplatnitelnosti na evropských trzích práce.

Chtěl bych uzavřít touto malou inspirací. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Další do rozpravy je přihlášen pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, nebojte se, nebudu tady řečnit. Chtěl bych podat procedurální návrh, abychom jednali a hlasovali i po 19. hodině do 21. hodiny.

Prosím, aby se o tom dalo hlasovat.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Je to procedurální návrh, nechám o něm hlasovat. Ještě si vás dovolím odhlásit. Prosím, zaregistrujte se svými kartičkami.

Abychom věděli, o čem budeme hlasovat. Padl tady procedurální návrh, že bychom dneska jednali a hlasovali i po 19. hodině, to znamená, že bychom jednali a hlasovali do 21.00 hodin.

O tomto návrhu nyní budeme hlasovat. V sále je přítomno 43 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 22.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 34 se z 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 31, proti bylo 9. Návrh byl přijat.

Budeme jednat a hlasovat dnes i po 19. hodině, takže počítejte s tím, že budeme jednat do 21.00 hodin dnešního večera.

Do rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Prosím, pane ministře – můžete jako ministr vystoupit kdykoliv, takže vám samozřejmě dávám slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala:  Pane předsedající, velmi se omlouvám, já jsem nikdy nebyl poslancem ani senátorem, takže nemám zkušenosti s tím, kdy mám správně zmáčknout kartičku, takže jsem to udělal tak, že jsem na vás zamával... Promiňte, příště už budu poučenější.

Jenom krátce bych chtěl reagovat na slova svého mladého kolegy a odpovědět na některé jeho otázky, které jsou určitě důležité. Samozřejmě budu reagovat na věcné záležitosti. Tam, kde prokázal nesporný politický talent, což jako politolog oceňuji, tam se nějaké reakce samozřejmě zdržím.

Jsem si dobře vědom, že různých tezí o zkvalitnění školství slyšíte strašně moc. Také bych si nikdy nedovolil o tom mluvit bez toho, aniž bych uvedl konkrétní kroky. A ty jsem uvedl. Představil veřejnosti. Na nich pracujeme. Podle toho může být také měřeno to, zda školství je kvalitnější, nebo kvalitnější není.

Pokud jde o otázku, která zde opakovaně zazněla – a zazněla velmi jasně, zda jsem nebo nejsem pro finanční spoluúčast studentů, tak bych na to odpověděl takto, a myslím, že velmi jasně.

Já jsem se mnohokrát veřejně vyjádřil – jako člen akademické obce a jako reprezentant vysokých škol, že považuji debatu o finanční spoluúčasti studentů za naprosto nezbytnou, protože probíhá ve všech vysokoškolských systémech, které přešly od elitního přes masové až univerzální terciární vzdělávání. Řeší to, jak zajistit při obrovském nárůstu počtu studentů kvalitní vysokoškolské vzdělání pro všechny. To je debata, které se nemůžeme vyhnout, ale na kterou neexistuje jednoznačná odpověď. Země kolem nás to zkoušejí různě. Rakousko školné zavedlo, pak ho zase zrušilo. Německo zavedlo v některých spolkových zemích něco jako poplatek za zápis. V některých to zase ruší. Diskuse je nesmírně složitá. Nejsou na ní jednoduché odpovědi.

Řekl jsem také, že financování vysokých škol a poplatek za zápis jsou samozřejmě důležité věci. Ale mnohem důležitější je obsahová změna. Úprava některých parametrů zákona o vysokých školách, ke kterým jsme přes všechny diskuse, které jsme v posledních deseti letech vedli na veřejnosti a přes všechny náběhy nikdy nedospěli.

Nemám v úmyslu tuto diskusi překrýt debatou o poplatcích. Debatu o poplatcích; nejenom o poplatku za zápis, ale především o poplatcích, které už nyní na vysokých školách máme. Tuto debatu zcela otevřeně, veřejně a kompetentně povedeme až poté, co připravíme tento návrh novely.

Pokud jde o zmínku, že na vysokých školách nepracujeme se stipendii, souhlasil bych v tom, že se stipendiem nepracují vysoké školy vždy ve všech směrech úplně rozumně. Ale stipendijní systém máme. Máme ho v různých podobách. A abych uvedl příklad. Jenom na jedné vysoké škole, kterou dobře znám, se ročně na nejrůznějších typech stipendií vyplácí 250 mil. Kč. Stipendia jsou některá z úrovně státu – připomeňme třeba sociální stipendium nebo další podobná stipendia, ale jsou to také stipendia, která v rámci stipendijních programů autonomně vyplácí vysoké školy. Právě na základě poplatků, které vybírají, protože ve velké většině končí ve stipendijním fondu a školy jsou povinny vyplatit tyto finanční prostředky studentům právě ve formě stipendií. Myslím, že je to velice dobrý model. Ale právě proto, aby se finanční prostředky efektivně použily, ať už na stipendia nebo na zkvalitnění výuky, musíme debatovat o revizi poplatkové agendy, o zjasnění systému poplatků, které už nyní na vysokých školách máme.

To, že součástí této debaty bude také veřejná diskuse o poplatku za zápis, je zcela logické a je tomu tak ve všech zemích, které mají vyspělý vysokoškolský systém. Tolik na vysvětlenou. Jsem samozřejmě připraven vést s vámi debatu i mimo rámec Parlamentu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Otevřel jste rozpravu, kterou nyní uzavírám, protože se do ní nikdo nehlásí.

Nyní bych požádal pana zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě a aby navrhl, o čem budeme hlasovat.

Senátor Marcel Chládek:  Vzhledem k tomu, že všichni jste debatu slyšeli, můžete si udělat obrázek. Usnesení máte před sebou, takže nepředpokládám, že je nutné ho číst. Můžeme dát, pane předsedající, hlasovat.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Nyní budeme hlasovat o návrhu, jak ho přednesl pan senátor Marcel Chládek.

V tuto chvíli budeme hlasovat o tomto návrhu usnesení. (Dám ještě šanci, abyste se mohli zaregistrovat...). Budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 35 se z 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 36, proti byli 4. Návrh byl přijat. Děkuji. Také děkuji zástupcům petentů. Děkuji panu zpravodaji i panu ministrovi. Tím končím projednávání tohoto bodu.

Hlásí se o slovo pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dnes při zahájení našeho jednání – po oznámení výsledků volby Rady ÚSTR vystoupil pan senátor Štětina – a tady od řečniště nám sdělil, že má důvodné podezření, že pan Michal Uhl, člen Rady ÚSTR, je členem politické strany.

Vzhledem k tomu, že to nebylo předloženo písemně, nebyl to bod jednání, tak já na to budu stejnou formou reagovat. Nechal jsem si našimi odbornými odděleními ověřit. Mám tady k dispozici kopii – a viděl jsem originál prohlášení, kde se mj. uvádí – za druhé, čestně prohlašuji, že ke dni zvolení pozastavím členství ve Straně zelených, Michal Uhl. Pak tady mám – z dnešního data potvrzeno – "potvrzujeme, že Mgr. Michal Uhl přerušil členství ve Straně zelených dne 5. 12. 2012 z důvodu neslučitelnosti funkce člena Rady ÚSTR s členstvím v politické straně". Sděluje to Eva Kubátová (hlavní kancelář Strany zelených). Jenom tolik.

Neříkám, že tím sděluji všechno, co by bylo možná potřeba sdělit, to jsou informace. Pokud by pan senátor Štětina – prostřednictvím řídícího – považoval za potřebné záležitost řešit, doporučuji písemnou formou se obrátit, nejlépe by bylo na ústavně-právní výbor s žádostí, aby záležitost prošetřil. Pokud jsou k tomu nějaké indicície, důkazy, tak je předložit. Samozřejmě pak je možnost, abychom o věci případně rozhodli, jestli to dáme na program, jestli budeme navrhovat odvolání anebo, když by to tak neproběhlo, tak by potom musel asi pan senátor Štětina zvažovat i soudní cestu, pokud by pro to měl pádné důvody. Ale já pro tuto dobu považuji za vyčerpávající sdělit, co jsem sdělil, a pokud nedostanu nějaké podněty konkrétní, tak nebudu v té věci žádné šetření a ověřování provádět. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Mám problém s tím, že není otevřena rozprava, takže těžko mohu někomu z vás dát slovo v této chvíli. Museli byste navrhnout zvláštní bod, který by se věci týkal. Pokud by prošel do programu, tak bychom k němu mohli vést diskusi, protože ani jeden z přihlášených nemáte přednostní právo vystoupit. Takže se omlouvám, přistoupíme k dalšímu bodu, a to je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 47

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 47. Návrh uvede ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba, kterého nyní žádám, aby nás s tímto návrhem zákona seznámil. Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Dobrý den, pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Novela zákona o technických požadavcích na výrobu je předkládána z důvodu provedení řádné implementace nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 305/2001 z 9. ledna loňského roku, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a dále z důvodů upravení akreditačního procesu podle požadavků, které uplynuly z aplikační praxe. Toto nařízení bylo přijato za účelem zjednodušení a vyjasnění stávajícího rámce pro uvádění stavebních výrobků na trh a zvýšení transparentnosti a účinnosti stávajících opatření.

Na vnitrostátní úrovni bylo potřeba vyřešit některé otázky, které jsou spjaté s aplikací nařízení, které nejsou přímo upraveny. Jedná se o otázky institucionálního a procesního zabezpečení výkonu státní správy v režimu nařízení, deliktní odpovědnost za nesplnění povinností stanovených nařízením a dalších. V oblasti akreditace návrh provádí změny, které pomáhají zvýšit konkurenceschopnost českých akreditovaných subjektů v rámci jednotného evropského trhu a snížit jejich administrativní a finanční zátěž. Konkrétně se jedná třeba o vytvoření možnosti vydávat osvědčení o akreditaci v cizím jazyce nebo zavedení široké škály možných změn již udělané akreditace.

Garanční výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu doporučuje schválit ve znění - postoupeném – pardon, doporučuje schválit tuto novelu ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, tedy přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 47/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Šilar, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Šilar:  Dobré odpoledne, dámy a pánové. Děkuji za slovo. Chtěl bych nejprve přednést návrh našeho výboru, který doporučuje tento zákon přijmout a určuje zpravodajem moji osobu. Chtěl bych ale k tomu ještě dodat to, co tady řekl pan ministr, že změny provedené oproti původnímu návrhu v Poslanecké sněmovně, že hospodářský výbor uplatnil v předloze 7 pozměňovacích návrhů, které byly se souhlasem ministra jednomyslně přijaty. Důsledkem pozměňovacích návrhů je, že z právního deliktu vystupování jako akreditovaný subjekt posuzování shody bez udělené akreditace mimo rozsah udělené akreditace se bude moci dopustit nejenom právnická osoba, ale též podnikající fyzická osoba.

Mám zde také ještě jednu připomínku legislativní, nebo dotaz, a to že předkladatel by měl vysvětlit, zda po tomto datu, to znamená, že v souladu s novou právní úpravou přestanou dne 30. června letošního roku u stavebních výrobků posuzovat shodu stávající autorizované osoby, při čemž návrh zákona počítá s tím, že od následujícího dne začnou tuto činnost vykonávat oznámené subjekty. Tady jen na vysvětlení, zda po tomto datu nebude výkon uvedené činnosti v ČR ohrožen z důvodu, že by u nás neexistoval ani jeden oznámený subjekt. To je jenom připomínka k předkládanému návrhu. Závěr už jsem řekl na začátku, po vysvětlení těchto uvedených připomínek doporučuji Senátu Parlamentu ČR tento návrh zákona přijmout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím. Otevírám tedy obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám, zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Přeje si vystoupit, takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Dámy a pánové, nechci zdržovat, pouze chci reagovat na připomínky, které zde zazněly a vysvětlit je – ke lhůtě stanovené v § 11 provedení oznámení uvádíme, že tuto lhůtu je třeba aplikovat v souvislosti s ustanovením § 6 zákona č. 500/2004 ve znění pozdějších předpisů, které státním orgánu ukládají povinnost postupovat efektivně a vyřizovat věci bez zbytečných průkazů. Naprostou většinu žadatelů budou tvořit stávající notifikované osoby ČR, které jsou činné ve smyslu Směrnice 89/106 o stavebních výrobcích. Posouzení žádostí a jejich vyřízení rozhodně nezabere uvedených 90 dní. Tato lhůta má pouze význam z hlediska subjektů, které notifikovanými osobami činnými ve smyslu uvedené směrnice doposud nejsou, v podstatě se s touto variantou u odborné veřejnosti nepočítá, čili to by neměl být žádný zásadní problém.

Ke druhé poznámce, která se týkala označení stavebních výrobků značením CE, je to taková poměrně odborná diskuse. My jsme přesvědčeni, že ustanovení, které v § 13 odstavec 5 je, takže není nikterak matoucí a mělo by být takto zachováno. To je odpověď na dvě legislativní připomínky, které jste obdrželi.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit. Ne, budeme hlasovat o jediném návrhu, který tady padl, a to je návrh schválit tak, jak ho schválil příslušný výbor.

Takže byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 51 senátorek a senátorů, potřebné kvoru ke schválení je 26. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 36 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodajovi.

Přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání, a tím je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Obchodní dohoda mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Kolumbií a Peru na straně druhé, podepsaná dne 26. června 2012 v Bruselu

Tisk č. 3

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 3 a uvede ho pan ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Pane předsedající, vážené senátorky a senátoři, velmi krátce uvedu vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací obchodní dohoda mezi EU a členskými státy na jedné straně a Kolumbií a Peru na straně druhé dne 11. prosince 2012. Ta dohoda prošla schvalovacím procesem v Evropském parlamentu, aby mohli podnikatelé těžit z této dohody výhody, které přináší, co nejdříve, tak bude naprostá jejich většina ustanovení předběžně prováděna. Předběžné provádění z Peru už bylo zahájeno 1. března letošního roku a s Kolumbií by mělo být zahájeno v květnu v návaznosti na dokončení ratifikačního procesu. Jedná se o komplexní obchodní dohodu, která v oblasti liberalizace přesahuje rámec závazků WTU a kromě eliminace celních sazeb stanovuje závazná pravidla i pro další oblasti, jako jsou netarifní a technické překážky obchodu, ochrana práv duševních vlastnictví, služby a veřejné zakázky.

Přestože se jedná o obchodu dohodu, obsahuje také vymahatelnou lidsko-právní klausuli posílení závazků v oblasti dodržování základních pracovněprávních norem a ochraně životního prostředí. Na základě dohody se českým subjektům otevře nová řada příležitostí na peruánském a kolumbijském trhu, a to jak v oblastech spolupráce, kde již probíhala, tak zcela dle výsledků nezávislé dopadové studie, by na základě dohody mělo dojít k mírnému zvýšení HDP České republiky, řekněme nárůstu exportu do Peru a Kolumbie. My jsme v minulém roce absolvovali s podnikateli do Kolumbie podnikatelskou misi. Je to teritorium pro řadu sektorů, které české firmy podnikají, velmi atraktivní.

Vážené senátorky a senátoři. Já jsem přesvědčen, že tato dohoda by měla přispět k bilaterální ekonomické spolupráci s těmito jihoamerickými zeměmi a českým firmám tak zlepšit podmínky podnikání na území těchto států. Dohoda by měla být významným elementem pro posílení českých ekonomických vazeb v tomto regionu. Vzhledem k tomu, že dohoda je smlouvou prezidentského typu, je třeba potom s ratifikací souhlasu obou komor Parlamentu České republiky. Já si vás proto dovoluji požádat o vyslovení souhlasu s touto ratifikací. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal též výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 3/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 3/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Leopold Sulovský, který ale před chvilkou opustil sál, který by nás měl s touto zpravodajskou zprávou seznámit. Já bych požádal – teď tady byl? Takže hlásí se předseda výboru pan senátor Hajda, který zastoupí kolegu Sulovského.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře. Výbor projednal tento senátní tisk na své 4. schůzi a doporučil Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci této Obchodní dohody.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit i zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Jaroslav Sykáček. Přeje si vystoupit, prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Já budu velice stručný. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost přijal k senátnímu tisku č. 3 usnesení, kterým doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předložené obchodní dohody. To je vše, děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona – pardon, ne zákona, ale dohody, do které se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, senátorky, senátoři. Nechci dlouho zdržovat, jenom bych chtěl upozornit na to, že jsou velmi nadstandardní vztahy mezi Českou republikou a Peru. Není to jenom tím, že tam byl na návštěvě bývalý prezident Klaus. Je to i tím, že tam byla i delegace Senátu. Jsou tady i další delegace, které se připravují. Možnosti pro české firmy obchodní jsou velmi zajímavé. Peru má obrovský potenciál, má i stále se navyšující HDP každý rok. Je to skutečně velmi důležitý vládní návrh a dovolím si říci, že to v budoucnu bude jedno z míst, kam budou směřovat aktivity našich podnikatelů.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Dále se do rozpravy už nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Nepřeje. Pan zpravodaj také ne. A protože nepadl žádný jiný návrh, takže budeme hlasovat o návrhu, kdy budeme dávat souhlas.

Senát dává souhlas s ratifikací obchodní dohody mezi Evropskou unií a jejími členskými sty na jedné straně a Kolumbií a Peru na straně druhé, podepsané dne 26. června 2012 v Bruselu.

V sále je přítomno 52 senátorek a senátorů, potřebné kvoru pro schválení je 27. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 37 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji zastupujícímu panu zpravodaji.

Přistoupíme k dalšímu bodu našeho dnešního jednání a tím je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Akt o jednotném trhu II, Společně pro nový růst

Tisk EU č. K 193/08

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K 193/08 a K 193/08/01. Požádám pana ministra průmyslu a obchodu Martina Kubu, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Pane předsedající, vážené senátorky a senátoři. Česká republika pokládá za další rozvoj vnitřního trhu za svoji politickou prioritu, a proto tento Akt o jednotném trhu II, který komise už zveřejnila z minulého roku v říjnu, vítá. V rámci Aktu považuje Česká republika za klíčová opatření, která nejvíce přispívají ke zvyšování hospodářského růstu a konkurenceschopnosti Evropské unie a České republiky.

Jedná se o opatření, která směřují k dalšímu rozvoji dopravně energetické infrastruktury digitálního vnitřního trhu, pracovní mobility a posílení důvěry spotřebitelů. Tyto oblasti z našeho pohledu patří mezi dlouhodobé priority. Česká republika tak v rámci tohoto Aktu považuje za prioritní třeba projekty jednotného evropského nebe, přijetí 4. balíčku pro železniční dopravu, oblast energetiky či rozvoj vysokorychlostních širokopásmových sítí nových generací, které jsou nezbytné.

Technické předpoklady pro lepší využívání internetu a rozvoj elektronického obchodu. Dále podporujeme opatření v oblasti zlepšení bezpečnosti výrobků, kde je zájmem České republiky zajistit co největší ochranu spotřebitele. Ačkoliv Česká republika zmíněné oblasti a opatření z Aktu považuje za klíčové pro další rozvoj vnitřního trhu a podporuje je, uvítala by ještě větší důraz na oblast služeb, digitálního vnitřního trhu a zboží, které patří mezi dlouhodobé priority České republiky a v Aktu nejsou dostatečně akcentovány. V těchto oblastech totiž spatřujeme největší potenciál pro hospodářský růst a zvýšení důvěry občanů, spotřebitelů i podniků k přeshraničním aktivitám a možnostem, které vnitřní trh nabízí.

Řada aspektů těchto oblastí byla pokryta již v Aktu jednotném trhu i zveřejněného komisí 2011. Z tohoto důvodu Česká republika podporuje to, aby tento Akt č. 1 byl co nejrychleji projednán a přijata zbylá klíčová opatření z tohoto aktu č. 1.

Detailní stanovisko České republiky k jednotlivým opatřením představeným v Aktu bude samozřejmě záviset na konkrétní podobě a parametrech legislativních a nelegislativních návrhů komise, které komise bude průběžně zveřejňovat až do června letošního roku. Nicméně předběžná pozice opatření Aktu je obsažena v komplexně zpracované rámcové pozici pro Parlament České republiky.

Klíčová opatření Aktu by měla být přijata rychle, a to již do konce současného funkčního období Evropského parlamentu. My velmi vítáme rozhodnutí irského předsednictví předkládat Radě pravidelně měsíční zprávy o stavu projednání jednotlivých návrhů, jelikož to zvyšuje tlak na rychlé představení návrhů ze strany komise a následné projednání a přijetí návrhu Radou a Parlamentem EU.

Já bych ještě na závěr rád zmínil, že České republice ve spolupráci s dalšími liberálně smýšlejícími členskými státy se podařilo zavázat komisi k předložení zhodnocení ekonomických dopadů ke každému z dvanácti navrhovaných opatření Aktu včetně kvantifikace nákladů, přínosů a dopadů na hospodářský růst. Skutečně nám jde o to, aby to nebyly seznamy opatření, které nenesou do ekonomiky nic, ale abychom dokázali v maximální míře vyčíslit, co to pro ekonomiky může znamenat a nepřijímali nějaké nesmysly, které v konečném dopadu na trhu jednotlivých států a celé EU nebudou přenášet benefity, které od nich očekáváme. Toto je asi k obsahu Aktu č. 2. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto materiály je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 193/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Doubrava, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Já se omlouvám, my jsme si jenom s panem předsedou museli ujasnit dojmy a pojmy. Současně se omlouvám za svoji trošku hlasovou indispozici, protože už i viry se dozvěděly, že jsme si zrušili imunitu, takže se na mne s chutí vrhly a pracují.

K mojí zpravodajské zprávě. Jedná se o sdělení, komunikační dokument komise, který slouží především jako informační podklad pro evropské a další instituce, na jehož základě probíhá diskuse o našich dalších krocích EU v určité oblasti, který nepodléhá legislativnímu procesu. Obsahem tohoto sdělení je, že Evropská komise vnímá jednotný trh EU jako klíčový nástroj pro dosažení dlouhodobé vize EU, jako vysoce konkurenceschopného sociálně tržního hospodářství. Ve sdělení identifikovala tak zvané čtyři faktory nového růstu. Jedná se o za prvé rozvoj plně integrovaných sítí v rámci jednotného trhu, za druhé podpora přeshraniční mobility občanů a podniků, podpora digitální ekonomiky v Evropě a posílení sociálního podnikání soudržnosti a důvěry spotřebitelů, jako čtvrtým bodem.

V rámci těchto čtyř okruhů Evropská komise rozpracovává 12 klíčových opatření. Jedná se přitom o opatření legislativní i nelegislativní povahy. Pokud jde o pozice zúčastněných, naše vláda považuje další rozvoj vnitřního trhu za svou politickou prioritu, a proto iniciativy Evropské komise, směřující k odstraňování překážek vnitřního trhu, obecně vítá.

Přidanou hodnotu SMA 2 vidí v tom, že klíčovým opatřením tohoto balíčku bude dána priorita při předkládání návrhů při jejich následném projednávání. Co se týče jednotlivých návrhů klíčových opatření SMA 2, vláda by uvítala, pokud by aktuální předsednictví předcházelo pravidelné zprávě Radě o stavu projednávání jednotlivých návrhů. Jestliže se jednání nebudou vyvíjet dostatečně rychle a kvalitně a mělo by předsednictví podniknout tato zrychlení a zkvalitnění tohoto procesu.

Pokud jde o dopad na legislativu naší republiky, sdělení komise nemá dopad na právní řád, měla by být až následně přijatá legislativa Evropské unie, na rozpočet stejně tak. Přesto, že se jednalo, jak už jsem řekl, pouze o komunikativní dokument, navrhl jsem našemu výboru přijmout doporučení, se kterým vás seznámím a které náš výbor přijal a doporučil ke schválení i vám.

Doporučení říká, že Senát Parlamentu ČR za prvé – za I. věnuje dlouhodobě pozornost iniciativám na měření a plné využití potenciál jednotného trhu EU, který považuje za jeden z nejvýznamnějších přínosů evropského integračního procesu. A za druhé připomíná v této souvislosti své usnesení č. 197 z 28. dubna 2011 – Sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů na cestě k Aktu o jednotném trhu pro vysoce konkurenceschopnost sociálně tržního hospodářství, 50 návrhů pro lepší společnou práci, podnikání a obchod, ve kterém vyjádřil obecnou podporu dokončování jednotného trhu Evropské unie. Za druhé – za prvé je přesvědčen o tom, že jednotný trh skýtá velký a stále ještě nevyužitý potenciál, který spočívá ve skutečně volném pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu. Za druhé odkládá skutečně nový pohyb služeb vzhledem k podílu tohoto sektoru na tvorbě HDP a jeho příspěvku pro tvorbu nových pracovních míst, za naprosto klíčový.

Podporuje tak přezkum směrnice o volném pohybu služeb s cílem rozšířit rozsah její působnosti a podpořit princip země původu jako ústřední prvek směrnice.

3. Podporuje v obecné rovině ke Sdělení identifikované čtyři prioritní oblasti, mezi které patří rozvoj plně integrovaných sítí v rámci jednotného trhu, podpora přeshraniční mobility občanů a podniků, podpora digitálního hospodářství v celé Evropě a posilování sociálního podnikání, soudržnosti a důvěry spotřebitelů.

4. Považuje za klíčové, aby navrhovaná klíčová opatření ve výše uvedených oblastech byla urychleně realizována, přičemž je třeba zajistit, aby přijímáním nových právních předpisů nedocházelo k nárůstu administrativní zátěže a aby byly vypracovány studie hodnocení dopadů na jednotlivá opatření.

III. 1. Žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko a o navazujících iniciativách.

2. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské unii.

Toto bylo doporučení výboru a výbor pro záležitosti EU na základě tohoto doporučení pak přijal usnesení. Bylo to 53. usnesení ze 7. schůze ke Sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – akt o jednotném trhu II, Společně pro nový růst, senátní tisk č. K 193/08:

Po úvodní informaci Lukáše Prokeše, ředitele sekce EU ministerstva průmyslu a obchodu, s přihlédnutím ke stanovisku výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a zpravodajské zprávě senátora Jaroslava Doubravy a po rozpravě výbor

1. přijímá ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Akt o jednotném trhu II, Společně pro nový růst doporučení, které je přílohou tohoto usnesení,

2. doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Akt o jednotném trhu II, Společně pro nový růst vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem,

3. určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jaroslava Doubravu,

4. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Krejču, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

A já vás žádám o podporu tohoto usnesení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a zaujměte, prosím místo u stolku zpravodajů.

Dále tento senátní tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka paní senátorka Veronika Vrecionová. Přeje si vystoupit. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Dobrý den. Vážený pane ministře, pane předsedající, kolegyně a kolegové, jenom kratičce bych chtěla říct, že na žádost výboru pro záležitosti EU hospodářský výbor toto Sdělení projednal. Při diskusi zdůraznil, že rozhodující bude výsledná podoba jednotlivých legislativních návrhů v rámci avizovaných klíčových opatření v tomto dokumentu.

Na závěr výbor doporučil výboru pro záležitosti EU vzít tento dokument na vědomí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Nepřeje, pan zpravodaj také ne.

Návrh usnesení jsme obdrželi v písemné podobě. A o tomto návrhu budeme tedy hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan zpravodaj Jaroslav Doubrava. V sále je přítomno 51 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 38 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji, pane ministře, děkuji, pane zpravodaji a paní zpravodajko. A tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Silnější evropský průmysl pro růst a hospodářskou obnovu - Aktualizace sdělení o průmyslové politice

Tisk EU č. K 198/08

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K 198/08 a č. K 198/08/01. Požádal bych pana ministra průmyslu a obchodu Martina Kubu, aby nás s tímto materiálem seznámil.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky a senátoři. Poslední z bodů, které vám dnes předkládám, je Sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Silnější evropský průmysl pro růst a hospodářskou obnovu – Aktualizace sdělení o průmyslové politice.

Evropská komise zveřejnila toto sdělení v říjnu roku 2012. V podstatě v něm reaguje na problémy, se kterými se potýká evropský průmysl, aktualizuje iniciativní sdělení Komise integrovaná průmyslová politika pro éru globalizace, které byly přijaty v roce 2010 jako součást strategie Evropa 2020.

V podstatě velmi zjednodušeně – Evropa v téhle chvíli a v této strategii směřuje k tomu, aby se do roku 2020 podíl průmyslu v evropském HDP zvýšil ze současných 16 % na 20 %, což jenom v kontextu České republiky vyznívá jako cíl, který my máme dávno překročený. V našem HDP podíl průmyslu je někde přes 25 %, u celého průmyslu je to 31 % a pokud ho vezmeme včetně stavebnictví, tak se podílí na tvorbě našeho HDP kolem 38 %. Čili to je jedna z věcí, která nás staví do pozice země, která má významnou průmyslovou základnu. Čili ty cíle, které si určují některé státy dostat se na 20 %, pro nás nejsou žádnou výzvou. Myslím si, že pro nás je z toho důležité to, že Evropa se skutečně reálně, a doufám, že reálně zamýšlí nad tím vygenerovat 20 % HDP ze svého průmyslového sektoru. Tam je třeba skutečně si uvědomit, že to je kontext řady rozhodnutí, která se dnes týkají rozhodování nejen Evropské komise, ale i parlamentů, které na sebe vážou rozhodování třeba o energetice, která dnes podporou obnovitelných zdrojů v řadě členských států posouvá cenu elektrické energie skutečně do částek, které už konkurenceschopnost průmyslu v některých sektorech s vysokou spotřebou už významně komplikují. Je třeba tedy vnímat, že tato opatření, která by směřovala k navýšení podílu průmyslu na tvorbě HDP v celé Evropě, by mohla být přínosná, ale musí být skutečně dělána v kontextu a nemůžeme očekávat, že se to podaří, pokud do nich nebudou zakomponována taková rozhodnutí, která se týkají třeba energetického sektoru, atd.

Pro Českou republiku by toto rozhodnutí mohlo samozřejmě nést tu výhodu navýšení průmyslu v ČR. Ale vzhledem k tomu, že česká ekonomika je zemí malou a velmi otevřenou ekonomikou, tak posílení průmyslové základny v celé Evropě by pro české firmy mohlo nést řadu výhod pro řekněme lepší spolupráci a zřejmě i posílení průmyslové základny v české ekonomice, tak jak my je vítáme.

Co je u toho důležité je samozřejmě práce na zvýšení podílu středních a malých firem, tedy SMI sektoru v evropském ekonomickém prostoru. Tam je třeba tuto oblast významně posilovat.

Musím říct, byť nejsem často fanouškem věcí, které v Bruselu vznikají, tak tato iniciativa, pokud by skutečně měla naplnit toto navýšení, je věcí racionální. Teď je skutečně třeba, aby v evropských orgánech vznikaly takové návrhy, které s tím budou korelovat a které budou reálně průmyslovou základnu zvyšovat bez navyšování dalších potřeb veřejných substitucí a veřejných financí právě do tohoto sektoru.

Rada Evropy přijala v prosinci 2012 ke Sdělení Komise závěry, v nichž členské státy zdůrazňují význam nové průmyslové politiky a její prioritní oblasti a cíle pokládají za stále relevantní. Mezi nejvýznamnější prvky její realizace se řadí samozřejmě zajištění fungujícího vnitřního trhu, o kterém jsme se tady bavili před odstraněním nadměrné regulace a administrativní zátěže a řekněme i oblast vývoje a výzkumu a inovací, které budou rozhodovat o konkurenceschopnosti evropského průmyslu, protože Evropa je dnes vystavena konkurenci řekněme asijských a východních ekonomik, zřejmě do budoucna nebude moci svou ekonomiku stavět v oblasti ekonomiky s nízkou přidanou hodnotou. A co pro nás bude klíčové, je právě udržení trendu, inovačního trendu a přinášení ekonomiky s vysokou přidanou hodnotou.

Členské státy se shodly, že všechna průmyslová odvětví mohou přispět k rozvoji evropského hospodářství, vyjádřily však obavu z existujících překážek v průmyslové konkurenceschopnosti, včetně relativně vysokých cen energie, tak jak jsem o tom mluvil ve srovnání s ostatními hospodářsky rozvinutými zeměmi přesně ve vysokoenergeticky náročných odvětví průmyslu. To je jedna z věcí, která samozřejmě i u nás v kontextu závazků obnovitelných zdrojů hraje velkou roli v konkurenceschopnosti tohoto průmyslového sektoru.

Rámcová pozice byla projednána se Svazem průmyslu a dopravy a je schválena Vládním výborem pro EU. Já vám tímto děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tyto materiály, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 198/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, kterého žádám, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Jelikož máme na této schůzi před sebou ještě 7 evropských dokumentů včetně tohoto, tak doufám, že se na mě nebudete zlobit, že budu trošku svižnější.

Dovolím si jenom maličko doplnit, případně zrekapitulovat pana ministra. Sdělení skutečně představuje plán, který by měl zvýšit podíl průmyslu na unijní ekonomice a zvýšit jeho konkurenceschopnost. Lze na něm ocenit zamýšlené usnadnění investic do nových technologií, zjednodušení právních předpisů týkajících se vnitřního trhu, snižování administrativní zátěže podniků a větší konzistentnost jednotlivých politik. Za pozitivní je v něm shledat i snaha o zlepšení podmínek pro malé a střední podniky. Ale má to jedno drobné ale. Zvyšování podpory malých a středních podniků by nemělo být realizováno na úkor podpory velkých klíčových podnikatelských aktivit, které jsou zdrojem značného množství zakázek právě pro malé a střední podniky. Přistoupit k tendenci nebo podporovat tendenci, která by vylučovala velké podniky ze systému podpor ze strukturálních fondů EU, by mohlo vést k jejich nežádoucímu přesunu mimo EU a s tím spojenými značnými negativními dopady. Ostatně na to jsme upozorňovali již v červnu loňského roku v usnesení č. 665.

Vedle výboru pro záležitosti EU se tímto dokumentem zabýval i výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten vzal tento dokument na vědomí. Výbor pro záležitosti EU předkládá plénu Senátu doporučení, které jste všichni obdrželi v předstihu a já vás tímto žádám o podporu tohoto našeho návrhu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

Dále tento senátní tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj pan senátor Petr Šilar. Nevidím, že by si přál vystoupit, takže otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Nechce, pan zpravodaj také ne. Usnesení jsme dostali, takže budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl zpravodaj pan senátor Miroslav Krejča.

V sále je v tuto chvíli přítomno 48 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 25.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 39 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji i panu zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím.

Přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání, a tím je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva o počítačové kriminalitě (Budapešť, 23. listopadu 2001)

Tisk č. 28

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 28 a uvede ho ministr spravedlnosti Pavel Blažek, kterému nyní uděluji slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Dámy a pánové, děkuji za slovo, dobrý večer nebo podvečer. Dovolte mi, abych krátce uvedl vládní návrh k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluvy o počítačové kriminalitě. Tato Úmluva byla sjednána na půdě Rady Evropy a byla otevřena k podpisu v Budapešti v roce 2001 a vstoupila v platnost 1. července 2004. Do současnosti tuto Úmluvu podepsalo 48 států, přičemž ratifikační listinu uložilo 38 z nich. Česká republika připojila svůj podpis pod Úmluvu již v roce 2005.

Úmluva je výsledkem čtyřletého vyjednávání skupiny expertů, tvořené nejen zástupci členských států Rady Evropy, ale též například zástupci Spojených států, Kanady, Japonska a dalších. Jedná se o první a zatím jedinou mezinárodní smlouvu, která se komplexně zabývá kriminalitou páchanou skrze počítače, počítačové systémy, internet a jiné počítačové sítě a od svého vzniku se stala globálně respektovaným nástrojem pro potírání kriminality ohrožující moderní informační společnost.

Cílem Úmluvy je při zachování vysokých standardů ochrany lidských práv a svobod vytvořit mezinárodní právní rámec pro účinné potírání počítačové kriminality prostřednictvím harmonizace prvků skutkových podstav v oblasti počítačové kriminality za účelem zajištění adekvátního postihu pachatelů, stanovením nezbytných vnitrostátních vyšetřovacích velmocí pro zajišťování důkazů v elektronické formě a vyšetřování počítačové kriminality, jakož i zavedení pohotového a efektivního režimu mezinárodní spolupráce ve vztahu k trestným činům, souvisejícím s informačními technologiemi.

Vzhledem k tomu, že všechny překážky, a zejména překážky legislativní, k tomu, aby Česká republika mohla k Úmluvě přistoupit, byly odstraněny, a jak ústavně-právní výbor Senátu, tak výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost vyslovily souhlas s ratifikací, dovoluji si vám tímto předložit návrh k projednání.

Děkuji vám za pozornost a prosím o příznivé posouzení tohoto vládního návrhu. Děkuji

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 28/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor František Bublan.

Garančním výborem je ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 28/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Moc vám děkuji, vážený pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Vzal jsem si s sebou i trestní zákoník, a to proto, abych dodržel jako zpravodaj povinnosti, které mě očekávají, to znamená, abych vás velmi podrobně seznámil se svou zpravodajskou zprávou, které jsem věnoval hodiny. Mrzí mě, že pan místopředseda Senátu Sobotka tu není, ale tím já zkrátím svoji zpravodajskou zprávu.

Chci říci, že gestorem je pan ministr spravedlnosti. Pokud jde o legislativní poznámky, tak vláda schválila podpis Úmluvy svým usnesením č. 986 dne 6. října 2004, ratifikaci pak 10. října 2012 usnesením č. 751. Senátu byla Úmluva předložena dne 2. ledna 2013 a sněmovna, která souběžně projednává, 3. ledna 2013.

Poznámka, že sněmovna souběžně projednává, je důležitá pro usnesení, které bychom měli přijmout.

Organizační výbor přikázal tento senátní tisk 3. ledna letošního roku, lhůta ve výborech nám skončila 4. března 2013. Garančním výborem, to už pan vážený místopředseda řekl, je náš výbor a dalším výborem je právě výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Zdůrazňuji to proto, že naše usnesení se poněkud liší, ale v drobnostech, a vrátím se k němu až po několika hodinách, co vám objasním svojí zpravodajskou zprávu.

Vážený pan ministr tady už řekl hodně z obsahu, ale já přece jenom se budu věnovat několika poznámkám.

Pokud jde o část první, jsou specifikovány skutkové podstaty jednotlivých trestných činů. Mám tady trestní zákoník a pokud budete chtít vědět jejich znění, abyste se lépe orientovali, tak mohu citovat, s tím, že společným znakem je požadavek, aby bylo kriminalizováno jednání spáchané úmyslně a neoprávněně. Jde zejména o nezákonný přístup k počítačovému systému jako celku nebo k jeho části. Já bych vás jenom orientoval na to, že trestním zákoníkem jsme skutečně moderně napřed v tom, že máme adekvátní trestné činy, takže asi pro vaši orientaci budu říkat jenom čísla ustanovení paragrafů v rámci trestního zákoníku. Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací máme v § 230. Dále pak je tady nezákonný odposlech. My to máme v § 182 trestního zákoníku. Pak máme neoprávněné poškození vymáhání snížení kvality nebo potlačení počítačových dat. Máme adekvátní trestní čin v § 230 odst. 2 písm. b)trestního zákoníku. Omezování funkčnosti počítačového systému pomocí manipulace s počítačovými daty máme ve stejném paragrafu, ovšem je tam i odstavec třetí – výroba, prodej opatření za účelem použití, držení, dovoz, distribuce a zpřístupňování zařízení, která jsou vytvořena nebo uzpůsobena k páchání trestných činů podle čl. 2 až 5 Úmluvy, najdeme v § 231. Jenom pro upřesnění – jde o trestný čin opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat.

Pak je tady porušení autentičnosti počítačových dat. Vy to najdete, opět odkazuji na trestní zákoník v § 230 odst. 2 písm. c). Počítačový podvod začíná obecným podvodem v § 209, ale najdeme i morální podvod, resp. trestný čin poškozování cizích práv. To je § 181 trestního zákoníku ve spojení s § 120 trestního zákoníku. Jinak řečeno, znamená to uvedení někoho v omyl a využití něčího omylu prostřednictvím technického zařízení. Dětská pornografie. Vy jste si určitě všimli, že o tom mluvíme opakovaně, a teď nově je tady další úmluva, resp. opční protokol, o kterých budeme jednat v příštích měsících. To je § 192 trestního zákoníku. Jenom připomínám, že dítětem podle § 126 trestního zákoníku je osoba mladší 18 let, ale týká se i osoby, která se jeví být dítětem, to je velmi důležité. Problematika autorských práv v článku 10 atd., máte to před očima rovněž, takže u nás máme taková adekvátní ustanovení. V článku 11 se trestá nebo má být trestána jakákoliv úmyslná forma účastenství u trestných činů definovaných Úmluvou či pokus u některých z nich. Připomínám, že v trestním zákoníku máme takováto ustanovení už hodně dávno. A je to definováno § 23 a 24 trestního zákoníku a v § 21 téhož zákoníku.

V článku 12 je stanovena odpovědnost právnických osob za trestné činy podle Úmluvy a požadavky na zavedení sankcí. Někteří z vás, kteří jsme tady už další volební období, si pamatujeme na diskuse ohledně právě tohoto zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, kdy se objevily velké námitky. A tehdy jsem velmi prosil o to, abychom schválili aspoň něco, co samozřejmě je legislativně nedokonalého a tím zamezili výtkám i z EU. Jinak realizace tohoto zákona je mizivá, řekl bych, že nikdo nebyl pravomocně odsouzen z právnických osob. Ale splnili jsme podmínky a můžeme si rovněž, máte-li tužku po ruce, odškrtnout, že splňujeme. Druhá část stanoví specifické vyšetřovací postupy, tím vás nebudu zatěžovat.

Článek 18. Myslím, že všichni víme, o co jde. Články 20 a 21 upravují problematiku shromažďování provozních dat a odposlech obsahových dat. Tady je potřeba říci, že máme na to specifický zákon o elektronických komunikacích.

Už jsem v části třetí, takže nedodržím ty dvě hodiny, které jsem si vytyčil. Řeší problematiku soudní pravomoci. Já jenom řeknu, že my v § 4 až 9 trestního zákoníku máme působnost trestních zákonů, včera jsem se o nich velmi stručně zmínil – zásada teritoriality, registrace personality, univerzality, působnost stanovená mezinárodní smlouvou, atd.

Chci říci, že pak je třeba zdůraznit to, že v případě naléhavosti je možné zasílat žádosti přímo.

A v podstatě bych skončil, nečekaně brzy i pro mě tím, že máte před sebou usnesení ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, které říká, že výbor doporučuje dát souhlas k ratifikaci Úmluvy o počítačové kriminalitě, ale doporučuje – to je bod II. – aby Česká republika učinila při příležitosti uložení ratifikačních listin výhradu a prohlášení, jejichž text je uveden v příloze tohoto usnesení. A pak určuje zpravodajem senátora Miroslava Antla a pověřuje téhož jako předsedu ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, aby řekl o tomto usnesení panu předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Já odkáži – a nezastírám, že jsme tak domluveni – na váženého pana senátora coby zpravodaje výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který vás seznámí právě se zmíněným prohlášením, resp. se správným textem prohlášení. A je to i proto, tak aby vláda mohla učinit tuto výhradu, měli bychom se s dolní komorou zcela shodnout a vážený pan zpravodaj výboru, který jsem zmínil, má připraven přímo pro vás přesný text. A já prosím o podporu pana zpravodaje a o podporu schválení textu. Děkuji vám za pozornost.

Je to i proto, aby vláda mohla učinit tuto výhradu, tak bychom se měli s dolní komorou zcela shodnout. Vážený pan zpravodaj výboru, který jsem zmínil – mám připraven přímo pro vás přesný text. Já prosím o podporu pana zpravodaje a o podporu schválení tohoto textu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Asi se nemusím ani ptát zpravodaje výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, pana senátora Františka Bublana, zda si přeje vystoupit. Přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor František Bublan:  Děkuji, pane předsedající. Já už tak vtipný nebudu, ale jenom musím sdělit, že výbor pro zahraniční politiku, obranu a bezpečnost se tímto tiskem zabýval na své čtvrté schůzi konané 20. února 2012 a doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Úmluvy o počítačové kriminalitě. Ovšem my se lišíme v usnesení, protože podle mého soudu součást vládního usnesení obsahuje jednu výhradu a dvě prohlášení. Česká republika bude při ukládání ratifikační listiny oznamovat generálnímu tajemníkovi Rady Evropy svoji výhradu k článku 29, což je vzájemná právní pomoc. Tento článek zavazuje strany k uchovávání počítačových dat, která jsou předmětem dožadující strany o provedení dalších úkonů. Důvod této výhrady spočívá v tom, že následná prohlídka se má provádět i pro jiné trestné činy než ty, které jsou stanoveny v článcích 2 až 11. A protože tato prohlídka představuje závažný zásad do práva soukromí, mohly by nastat případy, kdy by nebylo možné naplnit podmínku oboustranné trestnosti k činům, které nejsou uvedeny v článcích 2 až 11.

Potom tam jsou dvě prohlášení. Jedno je k článku 2, druhé k článku 27. V článku 2 se kriminalizuje nezákonné získání přístupu k počítačovému systému. Česká republika prohlašuje, že trestní odpovědnost v tomto případě vzniká překonáním bezpečnostního opatření za účelem získání neoprávněného přístupu k počítačovému systému nebo jeho části. Prohlášení k článku 27 – tam prohlašujeme, že orgánem odpovědným za předkládání a vyřizování žádostí o vzájemnou právní pomoc bude Nejvyšší státní zastupitelství a ministerstvo spravedlnosti poté, co byl případ předán soudu. Takže usnesení našeho výboru obsahuje jednu výhradu a dvě prohlášení.

Navrhl bych, abychom hlasovali o usnesení výboru pro zahraniční politiku, obranu a bezpečnost, protože se domnívám, že je ucelenější a bude v souladu s usnesením vlády ČR.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám, zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Nepřeje. Ani pan zpravodaj. Můžeme přistoupit k hlasování.

Senát dává souhlas s ratifikací Úmluvy o počítačové kriminalitě (Budapešť, 23. 11. 2001) s tím, že při uložení ratifikačních listin bude učiněna následující výhrada a budou učiněna následující prohlášení:

V souladu s článkem 29 odst. 4 a článkem 42 Úmluvy o počítačové kriminalitě Česká republika prohlašuje, že si vyhrazuje právo odmítnout žádost o uchování podle článku 29 Úmluvy v případech, kdy lze předpokládat, že by nebylo možno ve vztahu k trestným činům jiným, než jsou ty stanovené podle článku 2 až 11 Úmluvy, naplnit podmínku oboustranné trestnosti pro vyřízení žádosti o vzájemnou pomoc týkající se prohlídky nebo podobného přístupu, zajištění nebo podobného zabezpečení nebo zpřístupnění uložených dat.

V souladu s článkem 2 a článkem 40 Úmluvy o počítačové kriminalitě Česká republika prohlašuje, že trestí odpovědnost za jednání popsané v článku 2 této Úmluvy vzniká překonáním bezpečnostního opatření za účelem získání neoprávněného přístupu k počítačovému systému nebo jeho části.

V souladu s článkem 27 odst. 9 písm. e) Úmluvy o počítačové kriminalitě Česká republika prohlašuje, že z důvodu efektivity mají být žádosti podle tohoto odstavce adresovány ústředním orgánům.

V sále je v tuto chvíli přítomno 52 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO, kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 40 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 45, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Jenom se zeptám, měl jsem tady inzerován procedurální návrh na vypuštění některých bodů z programu na návrh pana ministra Kalouska, přihlásil se pan senátor Vícha, který nám tento návrh přednese.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, měl jsem sice původně v plánu vystoupit o něco později, ale takto vyzván dávám procedurální návrh, abychom vypustili z programu jednání této schůze body 25, 26 a 27, tedy senátní tisky 7, 8 a 9 – po projednání s panem ministrem Kalouskem. A abychom po bodu 24, senátní tisk K 12/09, který je posledním bodem pana ministra, pokračovali dnes v jednání senátním tiskem 33, zpráva o peticích. Pokud vše do 21. hodiny zvládneme, tak by nám na zítřejší jednání zůstaly tři tisky – 49, 53 a N 019/09. Pardon, čtyři tisky. N 006/09. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Jsem rád, pane předsedo, že jste neodolal mé výzvě. Nyní o tomto procedurálním návrhu na vypuštění bodů budeme hlasovat neprodleně.

Nyní budeme hlasovat o návrhu na změnu programu, tak jak hoj přednesl pan senátor Petr Vícha.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 41 se z 52 přítomných senátorů a senátorek při kvoru 28 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Já bych požádal o vystřídání.

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, EHSV a Výboru regionů Akční plán: Evropské právo obchodních společností a správa a řízení společností - moderní právní rámec pro angažovanější akcionáře a udržitelnější společnosti

Tisk EU č. K 017/09

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. K 17/09 a K 17/09/01. Prosím pana ministra spravedlnosti Pavla Blažka, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, akční plán předložila Evropská komise dne 12. 12. 2012 na základě výsledků dvou klíčových konzultací v oblasti práva obchodních společností. Předmětný akční plán shrnuje iniciativy, které Komise zamýšlí uskutečnit v nadcházejících letech s cílem modernizovat práva obchodních společností a správu a řízení společností.

Evropská komise zároveň stanovila tři základní cíle, kterých má být navrhovanými opatřeními dosaženo. Za prvé zvýšení transparentnosti v rámci společností, za druhé zapojení akcionářů do správy a řízení společností, za třetí podpora přeshraničních aktivit evropských společností.

Ministerstvo spravedlnosti pozitivně hodnotí, že se Komise hodlá věnovat širokému okruhu problémů spadajících do oblastí práva obchodních společností. Ačkoli se zatím jedná pouze o jakýsi předběžný seznam možných opatření, domníváme se, že některé z plánovaných návrhů jdou správným směrem a mohly by tak skutečně podpořit modernizaci práva obchodních společností. Za klíčové také považujeme, aby před předložením jednotlivých návrhů k projednání byly provedeny podrobné analýzy dopadů a přínosů a konzultovány zainteresované subjekty. Navíc hodnotíme, že se komise neplánuje omezit pouze na příjímání nových právních forem, směrnic a nařízení, ale zvažuje diskusi i o nástrojích takzvaného soft law, jako jsou například doporučení, která považujeme v některých oblastech evropského práva obchodních společností za vhodnější.

Závěrem bych chtěl uvést, že akční plán byl 6. 3. 2013 projednán senátním výborem pro záležitosti EU, který se plně ztotožnil se stanoviskem vlády uvedeným v rámcové pozici k předmětnému návrhu.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Výbor, který projednal tento materiál, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 17/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Doubrava, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, vystoupení pana ministra mi velmi usnadnilo pozici. Já myslím, že to, co obsahuje má zpravodajská zpráva, tady v krátkosti přednesl pan ministr. Poukázal bych z té zprávy jenom na jednu věc, to je to, že jako potenciálně problematická – to je to, o čem se tady nemluvilo – se jeví iniciativa na zveřejňování praktiky týkající se rozmanitostí ve správní radě a řízení nefinančních rizik. Komise chce povzbudit podniky, aby posílily rozmanitost složení správních, dozorčích a řídících orgánů a důkladně zohlednily nefinanční rizika. A proto v roce 2013 předloží návrh na posílení požadavků zveřejňování pokud jde o politiku rozmanitostí rad a řízení rizik, a to prostřednictvím změny směrnice o účetnictví č. 78/660/EHS. V tomto případě však je třeba vzít v potaz specifickou situaci jednotlivých podnikatelských odvětví, a proto nelze aplikovat obecná pravidla na všechny typy společností bez ohledu na předmět jejich činnosti. Každá ze společností s ohledem na své zaměření praxe využije jiné složení svých orgánů.

Po projednání mé zpravodajské zprávy a vystoupení předkladatelů pak výbor pro záležitosti EU přijal své 63. usnesení z 8. schůze ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Akční plán: Evropské právo obchodních společností a správa a řízení společností – moderní právní rámec pro angažovanější akcionáře a udržitelnější společnosti – senátní tisk K 017/09, kde říká, že po úvodní informaci Zuzany Fischerové, vrchní ředitelky sekce mezinárodních vztahů ministerstva spravedlnosti, zpravodajské zprávě senátora Jaroslava Doubravy a po rozpravě výbor

I. přijímá ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Akční plán: Evropské právo obchodních společností a správa a řízení společností – moderní právní rámec pro angažovanější akcionáře a udržitelnější společnosti doporučení, které je přílohou tohoto usnesení,

II. doporučuje Senátu PČR, aby se ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Akční plán: Evropské právo obchodních společností a správa a řízení společností – moderní právní rámec pro angažovanější akcionáře a udržitelnější společnosti vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem,

III. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi senátu PČR senátora Jaroslava Doubravu,

IV.pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Krejču, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

A nyní mi dovolte, abych vás seznámil ještě s doporučením, o kterém máme hlasovat. Je to doporučení k vyjádření Senátu PČR ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Akční plán: Evropské právo obchodních společností a správa a řízení společností – moderní právní rámec pro angažovanější akcionáře a udržitelnější společnosti.

Senát PČR

I.

1. je si vědom významu kvalitního právního rámce správy a řízení obchodních společností pro jejich efektivnější fungování,

2. podporuje proto v obecné rovině snahu Komise modernizovat právní rámec v této oblasti,

II.

1. připomíná nicméně nutnost dodržovat při další legislativní činnosti Unie v této oblasti zásadu proporcionality, to je

– respektovat systematiku a zvláštnosti práva obchodních společností členských států, jakož i odlišné tradice a modely financování, správy a řízení obchodních společností v jednotlivých členských státech,

– nezasahovat do takových oblastí správy a řízení společností, které není vhodné řešit jednotně bez ohledu na předmět podnikání dané společnosti, jako je například otázka rozmanitosti členů orgánů společnosti,

– upřednostnit volitelné a nezávazné (soft-law) nástroje před závaznou právní regulací a v případě přijímání právních aktů upřednostnit formu směrnice před formou nařízení,

2. podporuje iniciativy Komise vedoucí k řešení otázky přeshraničního přemístění sídla společnosti a lepšího dohledu akcionářů nad transakcemi mezi propojenými osobami,

3. konstatuje, že iniciativy avizované Komisi ve sdělení bude pečlivě sledovat,

III.

1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalších iniciativách navazujících na toto sdělení,

2.pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Tolik usnesení výboru pro evropské záležitosti a já vás prosím o jeho podporu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste plnil úkoly zpravodaje. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan navrhovatel se nechce vyjádřit. (Souhlas.) Zpravodaj také ne. Takže můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Jaroslav Doubrava. V sále je přítomno 49 senátorek a senátorů, kvorum je 25.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 42, registrováno 50, kvorum 26, pro návrh 39, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji zpravodaji i panu předkladateli. Projednávání tohoto bodu bylo ukončeno.

Dalším bodem je

 

Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské Rady, která se konala ve dnech 14. - 15. března 2013

S informací vystoupí ministr spravedlnosti Pavel Blažek, který zastoupí předsedu vlády Petra Nečase. Pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, jmenovaný summit se zaměřil na dvě hlavní témata. Za prvé hospodářská a sociální politika, za druhé vztahy Evropská unie – Rusko.

Pokud jde o hospodářskou a sociální politiku, která je tradičním tématem evropských rad v březnu, byla pozornost zaměřena především na podporu konkurenceschopnosti, růstu a zaměstnanosti. Z pohledu vlády ČR je zásadní, že Evropská rada v rámci svého čtvrtečního jednání potvrdila klíčový význam fiskální odpovědnosti a strukturálních reforem a vyzvala členské státy, aby nadále pokračovaly v nastoleném kurzu. Předseda vlády Petr Nečas na jednání zdůraznil, že opatření na podporu hospodářského růstu musí respektovat situaci jednotlivých členských států a rozdělení kompetencí mezi Evropskou unií a členskými státy. Provádění Evropského semestru a Strategie Evropa 2020 představuje v současnosti dostatečný námět pro koordinaci hospodářských politik v rámci sedmadvacítky i eurozóny a je třeba ji využít namísto vymýšlení nástrojů nových. Hlavním motorem růstu i nadále zůstává vnitřní trh Evropské unie. Evropská rada proto podpořila kroky vedoucí k jeho dokončení a stanovila další harmonogram svých jednání k tomuto tématu.

Úspěchem vlády ČR je fakt, že i na její popud závěry Evropské rady vyzdvihují význam stabilního a předvídatelného regulatorního rámce, který co nejméně zatěžuje občany a firmy. Navíc se vládě ve spolupráci s dalšími členskými státy podařilo do závěrů Evropské rady prosadit téma aktivní deregulace. Evropská komise tak bude muset na podzim předložit návrhy na zjednodušení a snížení regulatorní zátěže a současně i seznam právních předpisů, které se mají zrušit.

Pokud jde o zaměstnanost, Evropská rada se shodla na potřebě hledat účinná opatření pro řešení současné neutěšené situace. Prvním předpokladem úspěchu jsou nicméně strukturální reformy na národní úrovni. Všechny evropské programy a projekty, o nichž byla na summitu řeč, mají pouze podpůrný význam. Bez provedení často bolestivých reforem sociálních systémů a trhů práce lze jen těžko očekávat výrazné zlepšení situace.

Závěry Evropské rady také zmínily daňovou problematiku. Pro vládu ČR je v této oblasti důležitý především důraz, který Evropská rada položila na boj proti daňovým podvodům.

Druhým ekonomickým tématem na březnové Evropské radě bylo prohlubování hospodářské a měnové unie. Jelikož však tato otázka bude hlavním předmětem diskuse hlav států a vlád v červnu, byla tentokrát projednána pouze okrajově. V zájmu členů i nečlenů eurozóny včetně ČR je podpořit smysluplné kroky, které zvýší stabilitu eurozóny a její odolnost vůči hospodářským šokům. Co však v našem zájmu není, je přeměna eurozóny na transferovou či dluhovou unii. Existuje zde významné riziko, že nástroje solidarity na unijní úrovni povedou k morálními hazardu a umožní fiskálně neodpovědným spoléhat se na pomoc ostatních a odkládat potřebné reformy. I zde platí, že namísto hledání nových pravidel je vhodnější se zaměřit na řádné a účinné provádění nástrojů hospodářské koordinace, které již existují a které respektují rámec primárního práva Unie.

Ke vztahům EU s Ruskem, které představovaly vedle ekonomických témat druhé hlavní téma summitu, tyto vztahy jsou naprosto zásadní. Je proto dobře, že jim summit věnoval náležitou pozornost. Evropská rada se shodla na potřebě vyváženého přístupu k tomuto partnerství, který musí reflektovat jak ekonomické, tak bezpečnostní a lidsko-právní aspekty.

Zásadními tématy dialogu s Ruskem jsou liberalizace obchodních vztahů, zlepšení podnikatelského prostředí, vláda práva či energetika. Současně panuje shoda na nutnosti rozvíjet spolupráci s Ruskem v řadě mezinárodních otázek, například při řešení situace v Sýrii. Vzájemný dialog však ponese ovoce pouze tehdy, pokud bude Unie vystupovat jednotně a společně obhajovat svou pozici. I v tomto bodě byla Evropská rada zajedno.

Písemné závěry ke vztahům s Ruskem, jak bylo avizováno, přijímány nebyly.

Předmětem jednání Evropské rady byla také aktuální situace v Sýrii, zejména co se týče možnosti zrušení zbrojního embarga. V diskusi zaznělo několik názorů. Pozice naší vlády k této otázce zůstává i nadále skeptická už jen z toho důvodu, že zbraní je v Sýrii dostatek. Jednání však budou pokračovat v dalších dnech.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Nyní určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Miroslav Krejča, předseda výboru pro záležitosti EU, kterého se zároveň ptám, zda se svojí navrhovanou rolí souhlasí. (Souhlas.) Souhlasí. Budeme o tomto návrhu hlasovat.

V sále je přítomno 47 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování číslo 43, registrováno 49, kvorum 25, pro návrh 39, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní má slovo předseda výboru pro záležitosti EU pan senátor Miroslav Krejča. Prosím.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, my jsme se touto březnovou Evropskou radou zabývali již minulý týden ve středu 13. března, v předvečer konání Evropské rady, kdy nás přišel pan premiér informovat o jednak programu Rady, jednak o pozicích, se kterými tam naše vláda bude vystupovat.

Včera jste dostali na stůl návrh usnesení k informaci vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 14. – 15. března 2013. Pan ministr nás relativně podrobně seznámil s průběhem Evropské rady a já si vám, přestože jste ho dostali, dovolím ten návrh přečíst, protože v přemíře papírů možná někam zapadl, tak abyste věděli, co je obsahem tohoto návrhu.

Senát

I. bere na vědomí

informaci vlády ČR o výsledcích jednání ER, která se konala ve dnech 14. – 15. března 2013,

II. vítá, že se Evropská rada hodlá v nadcházejících měsících v rámci svých jednání tematicky specializovat, přičemž důraz bude kladen na odvětví (jako např. energetika, inovace, digitální agenda či průmyslová politika) s vysokým potenciálem pro podporu růstu a konkurenceschopnosti evropské ekonomiky,

III. souhlasí v obecné rovině s přijatými závěry Evropské rady, přičemž zejména vyzdvihuje nutnost rozhodné a efektivní realizace již přijatých opatření a strategií (např. Paktu pro růst a zaměstnanost z června 2012) a podporuje důraz kladený

– na urychlenou a plnou implementaci stávajícího rámce pro správu a řízení hospodářských záležitostí v EU,

– na proces dokončování jednotného trhu prostřednictvím Aktu a o jednotném trhu I a II, stejně tak jako

– na řešení palčivých sociálních problémů souvisejících s hospodářskou krizí,

IV. žádá vládu, aby Senátu předložila informaci o tom, jakým způsobem zohledňuje doporučení Paktu pro růst a zaměstnanost přijatého na jednání Evropské rady konané 28. a 29. června 2012 a doporučení Rady pro Českou republiku přijatá v rámci evropského semestru.

Tolik návrh.

Já se ještě zmíním o hospodářské měnové unii, kterou tady pan ministr zmínil, protože je to takové hlavní nosné téma pro tento půlrok. Já jsem 13. informoval, že tímto tématem se bude výbor pro záležitosti Evropské unie zabývat na svém výjezdním zasedání 4. a 5. dubna. Tam jsem zmínil, že účast přislíbili zástupci České národní banky, Evropské komise – Stálé zastoupení Evropské komise a z Úřadu vlády. Včera potvrdilo svoji účast i ministerstvo financí, tak myslím si, že to bude hodně reprezentativní zastoupení a že se dostatečně podrobně pobavíme o tomto tématu, které já osobně a určitě nejen já považuji za nosné téma pro tento půlrok. Děkuji vám za pozornost a žádám o podporu navrženého usnesení. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore a prosím, abyste plnil úkoly zpravodaje. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Paní první místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Myslím si, že i na tom, co považujeme za prioritu jednání Evropské rady, lze vidět jakýsi rozdíl vidění světa. Vnímáme svět jako sociální demokraté a jak vnímá svět současná vláda. Já se totiž domnívám, že to nejdůležitější na jednání Evropské rady nebyly záležitosti, týkající se fiskální stabilizace, nebo jenom toho účetnictví, či deficitu, ale že to nejdůležitější, co Evropská rada probírala, byla hospodářská a sociální politika jako celek. Záležitosti, kterými se zabývala, byla diferencovaná fiskální konsolidace, ale podporující růst, a to zde nezaznělo. Dále obnova běžného poskytování úvěru ekonomice, podpora růstu a konkurenceschopnosti, řešení nezaměstnanosti a sociálních dopadů krize, modernizace veřejné správy.

Evropské radě, a to teď už budu citovat ze závěrů Evropské rady: V Evropské radě proběhla rozsáhlá diskuse o hospodářské a sociální situaci a byly stanoveny směry pro hospodářskou politiku členských států a EU v roce 2013. Je třeba se soustředit na provádění přijatých rozhodnutí, zejména pokud jde o pakt pro růst a zaměstnanost. Zvláštní prioritou musí být podpora zaměstnanosti mladých lidí a podpora růstu a konkurenceschopnosti. Evropská rada se v červnu vrátí k posouzení politik, jež budou za účelem naplnění uvedených priorit stanoveny na vnitrostátní úrovni, jakož i provádění paktu pro růst a zaměstnanost.

Já jsem to zde citovala proto, že jsem hluboce přesvědčena o tom, že debaty nad závěry Evropské rady, či příprava na jednání následujících evropských rad, nemohou být formální. A my, jako horní komora Parlamentu, máme velký úkol – za prvé skutečně rozvíjet debatu a zapojit se do debaty, co také budeme na Evropské radě prosazovat, ale také druhý úkol, a to je chtít po exekutivě, chtít po vládě ČR, aby plnila to, k čemu se na jednání Evropské rady jako jeden z 28 států EU, zavázala.

Já bych chtěl zdůraznit zvláště jeden závazek, který na právě proběhlé Evropské radě proběhl. To je bod 4 závěru, kde – opět musím citovat: měla by se vhodně kombinovat opatření na straně příjmů i výdajů na úrovni členských států, která by zahrnovala krátkodobá cílená opatření na podporu růstu a vytváření pracovních míst, především ve prospěch mladých lidí a upřednostňovala investice podporující růst.

Já jsem vybrala tento bod, protože je to problém i u nás. Odborářští experti říkají, že procenta nezaměstnanosti, která vláda uvádí, která uvádí oficiální statistika, jsou dost zkreslená. Ano, odpovídá tomu, co mají dneska úřady práce. Ale, jak dobře víme, úřady práce příliš nefungují, to je jeden důvod, proč to není odpovídající. Druhý důvod, proč to není odpovídající, je, že v posledních šesti letech byla dvakrát v ČR změněna metodika posuzování počtu nezaměstnaných. Odboráři uvádějí, že reálné číslo počtu nezaměstnaných v ČR je zhruba kolem 14 %. A z toho téměř 20 %, a to i z toho oficiálního čísla, je nezaměstnanost mladých lidí. Proto tady takto horuji a apeluji na vládu České republiky, aby plnila to, k čemu se zavázala, aby podpořila to, co přijal – myslím předevčírem – Evropský parlament, a to jsou mechanismy, a to jsou metody, které mají zajistit to, aby absolventi škol, aby tedy mladí lidé po čtyřech měsících, nebo do čtyř měsíců potom, kdy skončí školu, buď byli zařazeni do pracovního procesu, to znamená, aby nastoupili někam do zaměstnání, byť prostřednictvím praxe či stáží anebo aby jim byla nabídnuta další kvalifikace.

Jde o to, aby mladí lidé skutečně získali praxi. Jde o to, aby získali pracovní návyky, jde o to, abychom neztratili celou jednu generaci pro skutečně kvalitní život, pro prosperující společnost. A znovu zdůrazňuji – jsem ráda, že premiér, že vláda České republiky se k tomuto záměru připojila. Ale byla bych velmi ráda, kdyby to nebyla ze strany české vlády jenom deklarace, ale kdybychom skutečně udělali všechno pro to, abychom závěry Evropské rady, které jsme odsouhlasili, abychom je naplnili.

Chci ještě upozornit na jednu záležitost, a to je bod, který hovoří o tom, že na červnové radě by se – pardon – v říjnu by se měla zabývat Evropská rada celou oblastí inovací a vytváření evropského výzkumného prostoru. Debata bude po realizaci a stavu tak zvané unie inovací, což je podpora vědy, výzkumu a inovací a zapojení členských států.

Zde bych uvítala také dopředu širší debatu zde, v Senátu Parlamentu ČR o pozici České republiky k tomuto tématu i o našem zapojení. V obecné rovině, kolegyně a kolegové podporuji návrh usnesení tak, jak ho přednesl předseda výboru pro evropské záležitosti, ale znovu se přimlouvám za to, aby vláda České republiky v duchu závěrů Evropské rady posílila především aktivní politiku zaměstnanosti a abychom plnili závěry, ke kterým jsme se přidali a podpořili zaměstnanost mladých lidí. Je to pro budoucnost klíčové. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní místopředsedkyně. Ptám se, ano – do rozpravy se dále hlásí pan senátor Jaroslav Kubera. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera:  Jen faktická poznámka. Metodika se změnila na přání Bruselu, protože Evropská unie chtěla svoji nezaměstnanost vykazovat menší, než je, takže to nebyla naše vláda, která by metodiku změnila. To jen pro pořádek.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Nehlásí, rozpravu končím. Ptám se pana ministra, jestli se chce vyjádřit – ne, ne. Děkuji, takže uděluji slovo zpravodaji, také ne - ano, k rozpravě - ne. Dobře. Takže můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat tak, jak jej přednesl senátor Miroslav Krejča. V sále je přítomno 48 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 25. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 44 se z 48 přítomných senátorek a senátorů při potřebném kvoru 25 pro vyslovilo 37, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi a panu zpravodajovi a končím projednávání tohoto bodu.

Přistoupíme k dalšímu bodu naší schůze a tím je

 

Sdělení Komise Roční analýza růstu na rok 2013

Tisk EU č. K 012/09

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 12/09 a K 12/09/01. Prosím pana ministra spravedlnosti Pavla Blažka, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, jsem tu opět já, kdo dostal důvěru pana premiéra, aby vás seznámil s tímto materiálem. Takže, pojďme na to. Roční analýza růstu pro rok 2013 byla vydána Evropskou komisí dne 28. listopadu 2012. Tématicky i formálně zapadá do rámce volné koordinace hospodářských politik členských států. Obsahuje hlavní doporučení Evropské komise pro členské státy strany hospodářské politiky v nastávajícím období, a to zejména v elevanci pro provádění strategie Evropa 2020 a Paktu o stabilitě a růstu. Představuje tak první formální krok pro zahájení třetího evropského semestru koordinace hospodářských politik.

Předložení roční analýzy růstu v nadcházející rok již na konci roku předcházejícího budoucího semestru, navozuje na dobrou praxi roku 2012. Již předešlý semestr tak potvrdil, že včasnější předložení analýzy 2011, poskytlo více prostoru pro následnou přípravu aktualizace národního programu reforem, konvergenčního programu a pro formulaci specifických doporučení členským státům.

Obecná pozice vlády ČR – vláda již v minulosti souhlasila se zavedením evropského semestru a akceptovala zveřejnění předešlých ročních analýz růstu Evropskou komisí, co by základního dokumentu, rámujícího daný evropský semestr. Vláda víte, že v období jako vloni, byla i letos analýza předložen v brzkém termínu. Vláda si je vědoma potřeby urychleného řešení aktuální neuspokojivé ekonomické situace v EU a zejména potřeby urychleného zlepšení řízení ekonomických záležitostí Unie. Je si vědoma také zhoršující se situace ve veřejném zadlužování ekonomik EU.

Za zásadní pak vláda považuje aspekty roční analýzy růstu, které mají přímý dopad na obnovu růstu a konkurenceschopnosti.

Konkrétně k jednotlivým prioritám – za prvé pokud jde o první prioritu roční analýzy, kterou je diferencovaná fiskální konsolidace s příznivými dopady pro růst, vláda zdůrazňuje, že jednotlivá opatření musí respektovat rozdělení pravomocí mezi EU a státy a musí reflektovat podmínky jednotlivých zemí. Za druhé, pokud jde o druhou prioritu, tedy obnovení normálních podmínek úvěrování ekonomiky, roční analýza zmiňuje několik nástrojů, týkajících se finančního sektoru. Především jde o zřízení jednotného mechanismu dohledu nad úvěrovými institucemi v rámci eurozóny a související aspekty, tak zvaná bankovní unie.

Vláda považuje toto za citlivou věc z hlediska národních priorit a upozorňuje hlavně na dílčí pozici vlády v souvislosti s problematikou home host, přenosem kompetencí a dopady na fungování vnitřního trhu.

Pokud jde o třetí prioritu, tedy podporu růstu a konkurenceschopnosti, Česká republika by preferovala i silnější napojení na vnitřní trh, které z roční analýzy růstu není příliš patrné.

Pokud jde o čtvrtou prioritu, řešení nezaměstnanosti a sociálních dopadů krize, vláda podporuje reformy pracovně právní legislativy, boj proti neohlášené práci, posilování principu vzájemné odpovědnosti v systémech dávek v nezaměstnanosti apod. Vláda vítá rovněž vyšší důraz kladený na efektivitu sociálních výdajů, nikoli jen na jejich výši.

Pokud jde o pátou prioritu, kterou představuje modernizace veřejné správy, Česká republika v roční analýze uvedená doporučení v zásadě reflektuje. Jako příklad lze uvést plnění Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR či strategického dokumentu Efektivní veřejná správa a přátelské veřejné služby.

Vláda souhlasí s potřebou nutnosti přizpůsobení fungování státní správy co nejvíce potřebám podnikatelské sféry. Zkvalitnění podnikatelského prostředí v ČR napomůže i rekodifikace civilního práva hmotného. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. Vraťte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto materiály je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 12/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Zdeněk Besta, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Zdeněk Besta:  Dobrý večer. Vážená předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, sdělení, které teď probíráme, roční analýza růstu na rok 2013, je skutečně komunikační dokument Komise, na jehož základě probíhá diskuse o dalších krocích EU. V tomto případě jde o doporučení pro hospodářsko-politické priority EU v roce 2013. Roční analýza zahajuje tak zvaný evropský semestr, jak už, prostřednictvím předsedající, pan ministr tady zmínil, který je založen na šestiměsíčním cyklu, kde v lednu komise vydala tuto analýzu růstu, která je následně debatována na jednotlivých radách a v Evropském parlamentu.

Evropská rada vydá tak zvané strategické pokyny, na základě kterých členské státy vypracují střednědobé rozpočtové strategie, a to formou konvergenčních programů a národního programu reforem. Konvergenční program je zaměřen hlavně na fiskální aspekty a národní program reforem je více zaměřen na strukturální aspekty.

Roční analýza růstu vytváří základ pro debatu rad EU o hospodářsko-politických prioritách pro daný rok. Letošní roční analýza růstu se věnuje, jak již tady bylo řečeno, pěti okruhům, v rámci kterých Komise vytyčuje soubor doporučení. Některá jsou identická nebo podobná a jsou zohledněna už v konvergenčních programech či národních programech reforem. Nebudu tady všech pět priorit zmiňovat, protože, prostřednictvím předsedající, pan ministr o nich hovořil celkem detailně, ale zmíním prioritu č. 4, to je řešení nezaměstnanosti a sociálních dopadů, protože v minulém bodě paní místopředsedkyně říkala o zaměstnanosti mládeže a nyní k nám do Senátu doputoval balíček zaměstnanosti mládeže. To jsou tři senátní tisky, které se zaměstnaností mládeže zabývají a zřejmě se jí budeme zabývat i na výboru.

Je dobře, že vláda ČR podporuje zaměření roční analýzy růstu na zmíněných pět priorit a k jednotlivým doporučením Komise má spíše pouze dílčí připomínky.

Pokud se týče dopadu sdělení, toto nemá přímý dopad na rozpočet ani na legislativu, možná jen ve vztahu k implementaci Strategie Evropa 2020.

Poslanecká sněmovna vzala tento dokument ve výboru pro evropské záležitosti pouze na vědomí bez projednání.

Náš senátní VEU nejdříve usnesením č. 4 dožádal VHZD o stanovisko, následně 19. února přijal v souladu se stanoviskem tohoto výboru usnesení č. 61, a to na 8. schůzi VEU, kterým doporučuje Senátu PČR, aby se ke Sdělení Komise Roční analýza růstu na rok 2013 vyjádřil ve smyslu doporučení, které je přílohou našeho usnesení. Doporučení máte všichni k dispozici. Já bych jenom zmínil bod č. 2.1, kde připomínáme v této souvislosti usnesení Senátu ke Konvergenčnímu programu roku 2012, Národnímu programu reforem pro rok 2012 a k doporučení Rady k Národnímu programu reforem ČR na rok 2012 a stanovisku Rady ke Konvergenčnímu programu ČR na období 2012 až 2015, ve kterých Senát mimo jiné vyslovil souhlas se způsobem provádění fiskální konsolidace vládou ČR a zdůrazňoval potřebu vyhnout se plošným škrtům a nutnosti provádět prorůstová opatření.

To je všechno, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, i vy se posaďte ke stolku zpravodajů a plňte úkoly, které z funkce vyplývají.

Dále tento senátní tisk projednal VHZD. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj. Ano. Pan senátor Jiří Bis si přeje vystoupit. Máte slovo.

Senátor Jiří Bis:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, senátoři, VHZD jako své 44. usnesení z 5. schůze konané dne 19. února v návaznosti na usnesení č. 34 z 5. schůze VEU po úvodním slově zástupce gestora náměstka státního tajemníka pro evropské záležitosti Úřadu vlády ČR Ing. Martina Tlapy, po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Bise a po rozpravě projednal žádost VEU Sdělení Komise Roční analýza růstu na rok 2013, zaujímá stanovisko k tomuto dokumentu, které tvoří přílohu tohoto usnesení, určuje zpravodajem mě, to je senátora Jiřího Bise a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi VEU Senátu.

Z uvedeného stanoviska bych rád citoval dva body. Za prvé je to bod č. 6, který považuje s ohledem na negativní vývoj české ekonomiky, která se již od 4. čtvrtletí roku 2011 nachází v recesi a vykazuje rostoucí míru nezaměstnanosti, za žádoucí, aby vláda při přípravě aktualizace konvergenčního programu a národního programu reforem náležitě zohlednila doporučení obsažená v Roční analýze růstu. Doporučuje vyzvat vládu, aby zohlednila následující doporučení: podporovat a upřednostňovat přínosné vzdělání, to je vzdělání, které přináší požadovanou kvalifikaci pro potřeby ekonomiky a země, investice do energetiky a energetických sítí vnímat jako příležitost pro český průmysl, zemědělství a výzkum, progresivní zdanění nejvyšších příjmů a docílení souladu zdanění OSVČ se zdaněním zaměstnanců, podpořit pracovní motivaci a zvýšit sociální spravedlnost, zajistit pro podnikatelské prostředí dlouhodobou právní stabilitu výrazným omezením počtu novelizací zákonů a změn vyhlášek.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Předpokládám, že se nikdo nechce dál vyjádřit, takže můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl senátor Zdeněk Besta. V sále je přítomno 45 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 45 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 33, proti bylo 0. Návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji vám, pane ministře, za vaše vystoupení v Senátu. Skutečně máte po...

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Zpráva o peticích doručených Senátu Parlamentu České republiky, jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2012 a Výroční zpráva o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, za rok 2012

Tisk č. 33

Zprávu jste obdrželi spolu s usnesením výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice jako senátní tisk č. 33. Přednesením zprávy byl pověřen pan senátor Jaromír Jermář. Prosím pana místopředsedu výboru, aby nás seznámil se zprávou. Tímto vám předávám slovo.

Senátor Jaromír Jermář:  Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, ačkoli zpráva má dlouhý název, je obsáhlá, obdrželi jste ji všichni, takže ji tady samozřejmě nebudu předčítat. Netýká se to tedy jen peticí. Celkový počet peticí byl obdobný jako v minulých letech – 27 peticí a 40 jiných podání. Co se týká informace o výroční zprávě o činnosti v oblasti poskytování informací, celkem bylo do Kanceláře Senátu doručeno 1539 podání, která jsou ve zprávě podrobně rozepsána. Zpráva obsahuje ještě Výroční zprávu za rok 2012 pro mediální oblast. Pro zajímavost, v roce 2012 bylo médiím zasláno celkem 262 tiskových zpráv a aviz. V loňském roce bylo v Senátu akreditováno 34 redaktorů a 25 technických pracovníků. Další věci, které vás zajímají, už jsou ve zprávě. Snad jenom tolik, že VVVK projednal všechny zprávy na své 4. schůzi 23. ledna letošního roku a přijal usnesení, kde schválil zprávu o peticích, ostatní vzal na vědomí. Doporučení Senátu – usnesení výboru máte také před sebou, takže výbor vám doporučuje vzít všechny tyto zprávy na vědomí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, zaujměte také místo u stolku zpravodajů a sledujte rozpravu. Otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Můžeme přistoupit rovnou k hlasování.

V sále je přítomno 45 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 23.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto pozměňujícím návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. (Hlasy z pléna: Vzít zprávu na vědomí.)

Dobře, je třeba vzít zprávu na vědomí. Toto hlasování prohlašuji za zmatečné a budeme hlasovat ještě jednou. Budeme hlasovat o návrhu usnesení vzít zprávu na vědomí.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 47 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu.

Dále budeme pokračovat v projednávání návrhu senátního návrhu zákona senátora Františka Bublana a dalších o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě. Tento bod jsme dnes dopoledne přerušili a nyní ho budeme dokončovat.

Prosím, aby navrhovatel pan senátor František Bublan a zpravodaj pan senátor Jan Hajda si sedli ke stolku zpravodajů.

Pokračuje obecná rozprava. Otevírám druhou část obecné rozpravy. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu tedy končím. Rozprava tady probíhala dopoledne, takže se ptám navrhovatele pana senátora Františka Bublana, jestli se chce k rozpravě vyjádřit. Chce. Pane senátore, máte slovo.

Senátor František Bublan:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, chci vám poděkovat za celkem bohatou rozpravu. Předpokládám, že diskuse ve výborech bude rovněž velmi bohatá. Asi největší rozprava bude kolem počtu, resp. svátků, které bychom chtěli dát do tohoto seznamu. Je mi jasné, že pro každého z nás má různý svátek jinou sílu.A jde o to najít nějaký kompromis pro širší občanskou veřejnost, potom současně pro nějakou tradici křesťanských svátků atd.

Věřím tomu, že tento zákon dotáhneme do konce a že bude mít takovou podobu, aby všichni byli spokojeni, ale současně, abychom tam nenechali svátků 52, to určitě ne.

Děkuji za rozpravu a budu se těšit na další projednávání.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A prosím zpravodaje pro první čtení, jestli se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Ano, máte slovo, prosím.

Senátor Jan Hajda:  Děkuji za slovo. V rozpravě vystoupilo osm senátorů a senátorek, z toho dva vystoupili dvakrát.

A pokud se týká usnesení, které jsem navrhoval přikázat v prvním čtení třem výborům – ústavně-právnímu, výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, tak v rozpravě zazněl požadavek, aby návrh projednal ještě výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Doporučuji tedy návrh přikázat ještě i výboru pro zdravotnictví a sociální politiku.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji. Má někdo ještě nějaký jiný návrh?

Senátor Jan Hajda:  Pokud by neprošel návrh schválit, tak pan senátor Kubera navrhoval zamítnout, tak v tom případě bychom hlasovali o návrhu zamítnout.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Budeme tedy nejprve hlasovat o návrhu zamítnout.

V průběhu rozpravy byl podán návrh předložený návrh zamítnout. V sále je přítomno 48 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 25.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 48 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 8, proti bylo 36. Návrh nebyl přijat.

Pane zpravodaji, prosím, sdělte, o čem budeme dál hlasovat.

Senátor Jan Hajda:  Budeme nyní hlasovat o přikázání čtyřem výborům – ústavně-právnímu, výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a výboru pro zdravotnictví a sociální politiku.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře, přistoupíme k hlasování. V sále je přítomno 51 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 49 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 39, proti byli 4. Návrh byl přijat.

Děkuji navrhovateli a zároveň i zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jana Hajdy a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů

Tisk č. 60

Tento návrh senátního návrhu zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 60 a uvede ho navrhovatel pan senátor Jan Hajda, kterému teď předávám slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené a milé kolegyně, vážení kolegové. Zákonem č. 503/2012 Sb., o státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2013, byl pro obce a kraje zachován bezúplatný převod pozemků určených k zastavění veřejně prospěšnou stavbou a pozemků určených k realizaci zeleně s tím, že tyto pozemky, které nebudou v důsledku změny územně plánovací dokumentace k tomuto účelu využity, bude obec nebo kraj povinna vrátit nebo poskytnout finanční náhradu.

Došlo však ke změně podmínek převodu pozemků určených k zastavění stavbou pro bydlení obcím, neboť nově byl tento bezúplatný převod nahrazen převodem úplatným. Dosavadní úprava, tak jak je stanoveno v § 7 zákona č. 503/2012 Sb., zásadně postihuje obce a výrazně omezuje jejich rozvoj, zvláště když dva roky se zde pracovalo na nových územních plánech a očekávalo se, že tento bezúplatný převod zůstane zachován.

Navrhovanou úpravou se znovu umožňuje, aby obce mohly získat pozemky určené k zastavění stavbou pro bydlení bezúplatně. Současně se stanoví povinnost obce v případě změny územně plánovací dokumentace nebo změny rozhodnutí o umístění stavby převést zpět zemědělský pozemek, který byl předmětem bezplatného převodu, za stejných podmínek, za jakých byl na obec převeden.

Je to jednoduchá změna, která byla vyvolána žádostmi starostů měst a obcí. A doporučuji vám, abychom návrh postoupili v prvním čtení do výborů.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil zpravodaje pro první čtení senátora Jaromíra Strnada. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Strnad:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pan předkladatel nás seznámil s tím, co je obsahem této novely zákona. Myslím si, že jde o novelu, která by byla velkým přínosem pro naše obce a města.

A dovolte mi, abych navrhl, aby tento návrh zákona byl postoupen pro další projednávání výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a ústavně-právnímu výboru. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a plňte úkoly s tím spojené.

A nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Miroslav Krejča. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Chtěl bych učinit jenom jednu poznámku k připomenutí. My jsme se tímto zákonem zabývali v loňském roce v říjnu. Tehdy ho ústavně-právní výbor vyhodnotil jako zákon velmi špatný, navrhl jej zamítnout. Ale nakonec v plénu získal převahu rozsáhlý pozměňovací návrh k tomuto zákonu, který předložil výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Já na toto jenom upozorňuji, protože pakliže teď z vlastní iniciativy tento zákon otevíráme, jde o to, jestli by nestálo za to, aby ve výborech, které se tím budou zabývat, byl znovu otevřen náš senátní pozměňovací návrh, který tehdy Poslanecká sněmovna shodila. Bylo to usnesení č. 780 z 26. října 2012. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Kdo se dál hlásí do rozpravy? Nikdo, takže obecnou rozpravu uzavírám.

Prosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil, o čem budeme hlasovat.

Senátor Jaromír Strnad:  Zazněl tady jediný návrh, a to přikázat tuto novelu výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a ústavně-právnímu výboru.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili k dopracování, ani jsme ho nezamítli, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výborům, které nyní uvedl pan zpravodaj.

Má někdo ještě nějaký další návrh? Nemá. Přistoupíme tedy k hlasování. V sále je aktuálně přítomno 51 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 50 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 42, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli i zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

O slovo se hlásí předseda klubu sociální demokracie pan kolega Petr Vícha. Prosím, pane předsedo.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, snad naposledy teď předstupuji před vás s dalším procedurálním návrhem.

Nyní jsme měli projednávat senátní tisk č. 61. Dávám procedurální návrh, abychom tento tisk přeřadili na zítřejší jednání z důvodu momentální neúčasti předkladatele pana senátora Zdeňka Škromacha.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  O tomto návrhu dávám neprodleně hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 51 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 40, proti byli dva. Návrh byl přijat.

Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

 

Návrh změny Podrobnějších pravidel doručování senátních tisků

Tisk č. 55

Návrh změny Podrobnějších pravidel doručování senátních tisků, který přijala Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, jste obdrželi jako senátní tisk č. 55. Dávám slovo předsedkyni Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury paní senátorce Elišce Wagnerové, aby nás seznámila s návrhem na změnu Podrobnějších pravidel. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, Stálá komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury na své schůzi dne 20. února 2013 k návrhu paní místopředsedkyně Senátu Gajdůškové přijala všemi hlasy usnesení, které vám, jak bylo řečeno, bylo doručeno. Všichni máte usnesení před sebou, není tedy potřeba ho rekapitulovat.

A zároveň žádá, aby bylo přijato usnesení:

I. schvaluje návrh změny Podrobnějších pravidel doručování senátních tisků, schválených usnesením Senátu č. 378 ze dne 13. října 2011, který je obsažen v příloze tohoto usnesení, a to včetně úplného znění s vyznačením navrhovaných změn,

II. pověřuje předsedkyni Stálé komise senátorku Elišku Wagnerovou, aby toto usnesení předala Organizačnímu výboru s žádostí o zařazení na pořad této schůze.

Jinak jde o rozhodnutí pléna Senátu podle § 1 odst. 2 našeho jednacího řádu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko, a otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám a přikročíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu na změnu Podrobnějších pravidel doručování senátních tisků, jak jej připravila Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury.

V sále je aktuálně přítomno 51 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 52 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji paní senátorce a končím projednávání tohoto bodu.

Kolegyně a kolegové, ještě nás čeká bod

 

Návrh na změnu v orgánech Senátu

Tento bod jsme přerušili na naší 44. schůzi v době rozpravy. Dříve, než budeme pokračovat v rozpravě, chtěla bych požádat místopředsedkyni volební komise paní senátorku Hanu Doupovcovou, aby nám připomněla, o čem budeme nyní jednat.

Senátorka Hana Doupovcová:  Dobrý večer. Paní předsedající, kolegyně a kolegové, volební komise Senátu obdržela ve lhůtě stanovené volebním řádem celkem čtyři návrhy senátorských klubů na změnu v orgánu Senátu. Jedná se o návrhy na zařazení dvou senátorek do Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, a další dva návrhy na zařazení osob, které nejsou senátory, do téže komise.

Konkrétně byly předloženy tyto návrhy – řazeno abecedně:

Senátorský klub SPOZ+KSČM+SeveroČech navrhuje za členku Stálé komise senátorku Martu Bayerovou.

Senátorský klub ODS navrhuje zvolit členkou Stálé komise senátorku Alenu Dernerovou.

Senátorský klub pro obnovu demokracie – KDU-ČSL a NEZÁVISLÍ navrhuje zvolit za člena Stálé komise pana Petra Pitharta.

Senátorský klub Starostové a Ostravak navrhuje zvolit za člena Stálé komise pana Edvarda Outratu.

Konstatuji, že Senát na své 1. schůzi v rámci 9. funkčního období schválil svým usnesením, že Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury má nyní 6 členů.

Nyní vám připomenu usnesení č. 8 a 9, která přijala volební komise na své 5. schůzi konané dne 29. ledna 2013:

Volební komise navrhuje v souladu s článkem 4 bod 7 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu změnit počet členů v orgánu Senátu takto:

Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury – 8 členů.

Pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát. Podepsán předseda komise a ověřovatel komise.

A usnesení č. 9 k návrhům na změnu ve složení orgánů Senátu:

Volební komise konstatuje, že v souladu s článkem 4 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu byly splněny podmínky pro volbu Edvarda Outraty a Petra Pitharta za členy Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury a pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát.

Vzhledem k tomu, že návrhy na volbu obou senátorek byly předloženy později, ale v souladu se stanovenou lhůtou, přijala volební komise na své 6. schůzi usnesení č. 10 ze dne 30. ledna 2013:

Volební komise konstatuje, že v souladu s článkem 4 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu byly splněny podmínky pro volbu senátorky Marty Bayerové a senátorky Aleny Dernerové členkami Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát.

Připomínám, že jakékoliv změny v ustaveném orgánu Senátu lze během volebního období provést jen v souladu a se souhlasem Senátu.

Navrhuji nyní jménem volební komise, aby Senát hlasoval jednotlivě o každém navrženém zvlášť, a to aklamací většinovým způsobem.

Děkuji za pozornost a předávám slovo předsedající.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. A my budeme pokračovat v rozpravě, do které se jako první hlásí senátorka Eliška Wagnerová, ale přednostní právo má pan senátor Jaroslav Kubera, prosím.

Senátor Jaroslav Kubera:  Omlouvám se paní senátorce, ale byl to úmysl nedat jí přednost.

Mám jenom dotaz, jestli budeme hlasovat o zvýšeném počtu, nebo jestli je to dáno, že to rozhodla volební komise. To je první věc.

A druhá věc, kterou připomenu. Dlouhé debaty, které nezačaly teď, ale jsou o tom, a to má dalekosáhlé důsledky, jestli připustíme, aby členy podobných orgánů byli nesenátoři. Nesenátoři samozřejmě mohou být členy, ale bez hlasovacího práva. Nikdo jim tedy nebrání, aby do komise docházeli, jednali, ale hlasovací právo by podle mého názoru měli mít jenom senátoři.

Můžeme to samozřejmě prohlasovat, ale pak počítejte s tím, že je to precedent, jehož konce nechci dohlédnout. Až tady budete mít různé neziskové organizace a orgány destrukce státu, tak se tomu budete divit. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A dále v rozpravě vystoupí pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, slovutný Senáte. Jde opravdu o vážný precedent. A já vás z tohoto místa varuji, protože to nebude skutečně jenom o těchto dvou jménech, ale za chvíli se to tady bude množit dalšími jmény. A možná, že jednou sem přijdou i zástupci pro rekonstrukci státu. A uvažte, jestli je to ten správný krok a v této napjaté době.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  I vám děkuji, pane senátore. A do třetice, nikdo jiný se nehlásí, takže paní senátorko, řečnický pultík je váš. Prosím, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Paní předsedající, dámy a pánové. Já především chci navrhnout právě zvýšení počtu členů Stálé komise pro Ústavu ČR a parlamentní procedury z 8 na 10.

A za druhé chci vzkázat vaším prostřednictvím, paní předsedající, pánům senátorům Kuberovi a Drymlovi, že je to jednoznačně dáno naším jednacím řádem, že tak je to možné. Pokud se jim to nelíbí, nechť navrhnou změnu jednacího řádu. Dokud máme jednací řád v tomto znění, tak ho, prosím pěkně, dodržujme a nedestruujme ho. Tady jsme mnohokrát slyšeli, jak se má dodržovat řád, tak jak je dán. A když se to někomu nelíbí, ať si to změní, ať se o to pokouší.

Paní předsedající, prosím, vyřiďte pánům, že když se jim to nelíbí, ať se pokusí to změnit, ale teď je prosím, aby respektovali platnou úpravu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Ještě pan senátor Jaroslav Kubera, prosím.

Senátor Jaroslav Kubera:  Faktická připomínka, abychom se tady neohlupovali. My nic takového nenavrhujeme, ale počet členů stanovuje Senát svým hlasováním, a kdo bude členem, stanovuje také Senát svým hlasováním. Není tedy pravda to, co se nám tady snažila namluvit paní senátorka Wagnerová.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a dávám slovo předsedovi Senátu panu Milanu Štěchovi. Má právo nejpřednostnější.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se podivuji, proč je tady kvůli tomu taková atmosféra. Za prvé toto v Senátu bývalo, když tady byla taková atmosféra – dovolte mi to říci – z počátku drobet demokratičtější, když tady nebyla taková silná stranická orientace, pak když tady byla silná stranická orientace jedním směrem, tak se to zrušilo. Já se strašně moc divím – vlastně se navrhuje, aby se tam dali lidi, kteří v Senátu pracovali. Pracovali v komisi ústavně-právní. To je vysoce odborná věc. Vždyť komise nic nerozhoduje. Komise jsou naši de facto – promiňte mi to – sluhové. Oni nám sbírají rozumy, nám je dají a my teprve rozhodujeme. Vždyť oni nic nemají. Nemalujte čerta na zeď. A stejně si to rozhodujeme my. Kdybychom zjistili, že se to posouvá někam jinam, tak tomu asi dáme stop. Ale v tomto případě jde o to, abychom slyšeli lidi, kteří znají kontinuitu, která tady i v komisi byla. Mně přijde, že je nicotné, že se tady takto dohadujeme. To je ponižující. Já být mezi těmi navrhovanými, po těchto slovech bych řekl ne, promiňte, já jsem vám chtěl pomoct, ale takto ne. My se bojíme názoru přátel z širokého politického spektra? My se bojíme názoru? Nic jiného to není, než slyšet názor. Stejně rozhodujeme o každé věci tady my. Takže, prosím vás, sportovně řečeno, dejte míč na zem a chovejme se korektně. Vždyť to jsou naši bývalí kolegové. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane předsedo. Teď máte všichni přednostní právo, takže jak jste nahlášeni. Pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Vaším prostřednictvím, vážená paní předsedající, k předsedovi Senátu. Ale přece takhle to není, vážený pane předsedo. Vy to otáčíte. Takhle to vůbec není. My dobře víme, že je tady možnost. Ale dlouhodobě nebyla využívána. Je otázkou, jestli to bylo správné nebo nesprávné. Stav, který je v české společnosti, kdy nám nařizují různé nevládní organizace a zavazují nás k tomu, jak máme hlasovat, tak ten vyvolává určitý pocit nebezpečí. Práce v komisi přece neznamená, že tam nemohou tito lidé - a jsou to vážení odborníci a já si jich vážím, některých, některých méně, to je pravda – přijít a říci svůj názor. To přece je demokratické. Ale pak – komise dává nějaký závěr, a jsou lidé, kteří dají na to, jak komise se rozhodla. Samozřejmě se tady budou prosazovat, předseda komise bude prosazovat tento názor. Uvědomme si, že to jsou lidé, kteří v komisi prošli volbami. Tady to jsou naši bývalí kolegové, ale neprošli těmito volbami. Skutečně dáváme něco, kde na jedné straně je to možné, já to nepopírám, a bude demokratické, jak se každý z nás rozhodne, to je zcela jasné, že rozhodneme hlasováním, na druhé straně je to historicky určitý precedent. Je otázkou, jestli v této době máme tento precedent použít, nebo to nechat tak, jak to je. Takže dříve to bylo špatné a teď to bude lepší? Pokud to tak bude, tak ano. Ale já se domnívám, že i předešlá komise nepracovala zase tak špatně. Pokud by někdo řekl, že pracovala špatně, dobře, vydejme se touto cestou. Ale nabádám k opatrnosti, k politické opatrnosti! Protože za chvíli tady může být jiná komise, jiní účastníci, a takhle to může jít až do nekonečna.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Rozprava pokračuje Petrem Víchou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, já jsem dnes velmi pozorně sledoval rozpravu ke všem bodům, které tady proběhly a doporučuji, abychom – pan kolega Kubera o tom hovořil u jiného bodu – uplatnili absolutně liberální a svobodný přístup, za náš klub to deklaruji, každý se rozhodne podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a bude hlasovat, kdy o tom rozhoduje Senát. Vzal jsem si k srdci i slova kolegy Vystrčila k jinému zákonu, on řekl že zákazy se nevychovává. Takže hlasujme každý podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, i se znalostí těch kolegů, kteří třeba už teď nejsou senátory, míním třeba kolegu Pitharta, se kterým máme své zkušenosti.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Já vám děkuji, pane senátore. Slovo má pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já zkusím znovu překládat z češtiny do češtiny o co jde. Samozřejmě že našim bývalým kolegům nikdo nebrání v tom, aby pracovali v komisi. Jejich názory budou určitě váženy. Ale vy jste si jistě všimli, že v Poslanecké sněmovně probíhá boj o to, aby vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny byly obsazeny někým jiným než poslanci. Opět přeložím do češtiny – aby se do těchto komisí infiltrovaly organizace, kterým já říkám destrukce státu. To je strašně nebezpečné, tady nejde ani o pana Pitharta, ani o pana Outratu. Nikdo jim nebrání, ale měli bychom držet glanc v tom, že být tam můžou, dokonce vy dobře víte, že na výbor může každý, každému tam dáváme slovo, naprosto běžně chodí na výbory lidé, kteří mají nějaký zájem nebo tam chtějí promluvit. Nikdy se nestalo, že by tam promluvit nemohli. Ale nemohou na výboru hlasovat. To je podstata sporu. Nikoli to, jestli nemůže docházet pan bývalý senátor Outrata nebo Petr Pithart, kterého všichni známe, známe jeho názory, vážíme si ho, žádný problém to není.

Ale já se vás potom ptám, jak budete postupovat jindy, až někdo přijde a zase vám dá nějaký dotazník – vy jste snad proti tomu, aby byla ustavena vyšetřovací komise Senátu složená z nečlenů, kteří budou členy vyšetřovat? Jsem potom na vás zvědavý. Hlasujeme opravdu každý podle svého vědomí a svědomí, ale vědomi si následků, které to může mít. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní s přednostním právem pan předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kolegyně a kolegové, já musím reagovat. Protože veřejnost si to třeba v noci pustí a některý starší člověk by se třeba mohl probudit, pustit si to a myslel by si, že tady hrozí totalitní převzetí moci občanskou společností v Senátu. O všem, o každém jméně rozhodujeme my. A my přihlížíme asi k tomu, že tito kolegové tady pracovali, mají určité zkušenosti, budou tam – aby se tam cítili rovnocenní. Takhle to v začátku bylo, žádné problémy s tím nebyly. Dneska spíš je nebezpečí, že tam bude málo lidí, protože je to práce. Je to práce, která poměrně moc výsledků nepřináší. Proč se takhle vůbec dohadujeme? O všem rozhodujeme nakonec my, nikomu nepodstupujeme žádné pozice ani žádné rozhodující pravomoci. Žádné vyšetřovací komise zřizovat nemůžeme, to může Poslanecká sněmovna. To jsou tak zavádějí řeči, to je taková demagogie. Prosím vás, přemýšlejme o tom, co říkáme. Je to nedůstojné horní komory Parlamentu. Děkuji. (Nonverbální projevy souhlasu z řad ČSSD.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane předsedo. Nyní opět s přednostním právem do rozpravy pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Při vší úctě, paní předsedající, vyřiďte panu předsedovi Senátu, že ani on nebude rozhodovat co je nebo není důstojné, protože já bych se pak zeptal, jestli bylo důstojné podávat velezradu na prezidenta republiky. Také si myslím, že to bylo nedůstojné. Takže každý má právo na svůj názor a podle svého bude hlasovat. Buďte ujištěn, že nikdo se z toho v noci nevyděsí.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní prosím pana senátora Miloše Vystrčila, aby přišel k pultu. Máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, já mám dvě poznámky. První je vzpomínka, která je stará asi dva a půl roku. Když jsem tady začínal jako senátor, tak tato debata tady jednou probíhala a ti, co dneska horují pro to, aby se někteří nesenátoři stali členy komise, v té době, před těmi dvěma a půl roky říkali, že by to tak nemělo být. Já je nechci jmenovat, je to zbytečné. Ale najednou se to změnilo, najednou je všechno jinak. Kdyby se zároveň řeklo – Senát je na tom dneska tak, že do komise nemáme dost lidí a nemáme odborníky, už si nevíme rady jinak, než tam dát někoho, kdo dřív v Senátu byl, tak by to mělo nějakou logiku, nějaké racio. Ale najednou říci – prostřednictvím paní předsedající k paní kolegyni Wagnerové – já jsem tady před těmi dvěma a půl roky byl a pouze tady popisuji situaci, kterou jsem zažil.

Zažil jsem situaci, kdy lidé, co tady dneska horují pro to, aby "nesenátoři" nebyli v komisích, dneska říkají, že je to logické a správné, a že se strašně diví tomu, pokud někdo nechce... Já se nad tím podivuji, nic jiného není mým cílem.

Na ostatní věci nebudu reagovat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Dále má slovo pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, je to pokus lidí, kteří z politiky odešli anebo se v ní neudrželi – vrátit se "zadními vrátky" znovu do české politicky a ovlivňovat ji!

Já si velmi dobře pamatuji na proslovy pana ex-senátora Pitharta týkající se prezidentských voleb a jiných věcí. Není náhodou, kdo tady navrhuje tyto lidi!

Ještě jednou vás varuji, a opakuji citát, jestli toto je "nové myšlení", tak, prosím vás, hlavně myslete při tom, když budete volit. Protože to bude skutečně precedent!

Tady není napsáno, že se to bude týkat pouze této komise. Přijdou na nás různé výtky, jak to, že to byli tito lidé, a nebyli to jiné lidé. Jak to, že komise se skládá pouze z těchto, protože, vážení, tito dva ex-senátoři nejsou jediní odborníci na ústavněprávní problémy českého státu! A dojde k určitému pnutí...

Nám jde o to, aby se předešlo těmto problémům. To nemluvím o určitém věku a o tom, že někdo může použít i takový argument, že se to tady stává "určitým podnikem" pro – nechci říct, koho, abych diskriminoval – ty nejstarší politiky...

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Václav Homolka.

Senátor Václav Homolka:  Děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, co tady slyším, z toho je mi opravdu smutno. Netušil jsem, že můžeme tady v tomto bodu dospět k takovýmto rozporům.

Když jsem se připravoval, a tušil jsem návrh zvýšení na osm, tak jsem s tím neměl vůbec žádný problém. Ale najednou, protože to asi nebylo předjednané, protože takovéto osobní věci by se měly asi předjednat. Ještě budeme hlasovat aklamací, tak to se mi moc tedy nelíbí.

Souhlasím s předsedou, že pokud to někdo sleduje, tak asi veřejnosti moc nedáváme důvodů k tomu, aby si o nás mysleli, že jsme horní komora.

Navrhuji, abychom zvýšili počet, hlasovali – na osm, doplnili to na osm – a v budoucnosti se třeba zamýšlet nad tím to třeba rozšířit, pokud to nebude stačit. V tuto chvíli myslím, že by bylo rozumné, udělat 8 členů, vyřešit to, a pak se k tomu někdy vrátit, až uznáme za vhodné. Děkuji

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Do rozpravy je přihlášen pan senátor Vladimír Dryml s přednostním právem.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, jenom pro steno – omlouvám se, jestli jsem řekl občany, mělo to být – politiky. Takže se omlouvám všem starým občanům... Mělo by to být o politicích.

Dávám návrh na tajné hlasování. Bylo řečeno, že by to mělo být aklamací. Dávám návrh na tajné hlasování. Protože je to procedurální návrh... (Ruch v Jednacím sále.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Miroslav Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, jak se tu tak po nás koukám, mnozí z nás jsme členy zastupitelstev obcí krajských, a tam jsou členy komisí, a dokonce i výborů "nezastupitelé"... Zhroutily se naše obce? Zhroutily se naše kraje? Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Do rozpravy je dále přihlášen s přednostním právem pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, slovutný Senáte, dostává se to všechno někam jinam. Jestli chceme porovnávat obce a kraje se Senátem, tak jsme asi někde úplně jinde. Držme se toho, že jsme senátoři a že jednáme o věcech, které se týkají Senátu i způsobu, jakým se do Senátu voli.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Přece jenom jisté malé srovnání existuje. Na obcích a krajích je to tak, že obvykle ti, kteří neuspějí při volbách, tak se infiltrují do komisí a snaží se ovlivňovat politiku prostřednictvím komisí... Proto v Teplicích také žádné nemáme.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Nikoho nevidím. Rozpravu končím. Přikročíme k hlasování.

Budeme hlasovat o tom, že měníme počet členů ve Stálé komisi Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. První návrh padl – deset.

Protinávrh, o kterém je nutno hlasovat jako o prvním, je číslovka deset.

V sále je přítomno 50 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 53 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 29, proti bylo 6. Návrh byl přijat.

Návrh byl přijat. Dále budeme hlasovat o způsobu volby. Pan senátor Dryml navrhoval, abychom hlasovali tajnou volbou. O tomto návrhu budeme nyní hlasovat. V sále je aktuálně přítomno 50 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 54 se z 50 přítomných senátorů a senátorek při kvoru 26 pro vyslovilo 11, proti bylo 23. Návrh nebyl přijat.

Nyní přikročíme k volbě členů komise. Prosím paní senátorku Hanu Doupovcovou, aby nás provedla hlasováním. (Omylem spuštěna znělka.)

Senátorka Hana Doupovcová:  Takže budeme hlasovat podle abecedy. Návrh senátního klubu SPOZ+KSČM+Severočech – ti navrhují paní senátorku Martu Bayerovou.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jste nám ho přednesla, paní senátorko. V sále je přítomno 50 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum pro přijetí je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 55 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 44, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Senátorka Hana Doupovcová:  Senátní klub ODS navrhuje zvolit za členku stálé komise senátorku Alenu Dernerovou.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 56 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 47, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Senátorka Hana Doupovcová:  Senátní klub Otevřené demokracie KDU-ČSL a Nezávislí navrhují za člena stálé komise pana Petra Pitharta.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 57 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 37, proti byli 4. Návrh byl přijat.

Senátorka Hana Doupovcová:  Senátní klub Starostové a Ostravak navrhují zvolit za člena stálé komise pana Edvarda Outratu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 58 se z 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 32, proti byli 4. Návrh byl přijat.

Děkuji vám a končím projednávání tohoto bodu. Pardon... Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Hana Doupovcová:  Nyní vás seznámím s návrhem usnesení Senátu.

Senát mění počet členů Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury na 10 členů. Za druhé – volí senátorky Martu Bayerovou, Alenu Dernerovou – členkami Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. A pana Petra Pitharta a pana Edvarda Outratu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 59 se z 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 41, proti byl jeden.

Návrh byl přijat, a tímto už opravdu končí projednávání tohoto bodu.

Děkuji vám a přerušuji schůzi do zítřejších 9.00 hodin. Děkuji za náročný a perný den.

(Jednání ukončeno ve 20.14 hodin.)