Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
9. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 6. schůze Senátu
(1. den schůze – 20.03.2013)

(Jednání zahájeno v 10.01 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté. Vítám vás na 6. schůzi Senátu Parlamentu ČR.

Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49, odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve čtvrtek 28. února letošního roku. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Tomáš Kladívko, Antonín Maštalíř, Jiří Oberfalzer a Petr Guziana. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní – podle § 56, odst. 4 – určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby se ověřovateli 6. schůze Senátu stali senátoři Zdeněk Berka a Miroslav Škaloud. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Není tomu tak, přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 6. schůze Senátu byli senátoři Zdeněk Berka a Miroslav Škaloud.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Vhlasování č. 1 registrováno 54, kvorum 28, pro návrh 51. Návrh byl schválen a ověřovateli této schůze byli určeni senátoři Zdeněk Berka a Miroslav Škaloud.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 6. schůze Senátu.

Návrh na jeho změnu a doplnění, který obsahuje žádosti jednotlivých navrhovatelů o pevné zařazení v souladu s usnesením dnešního výboru vám byl rozdán na lavice. Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze?

Prosím, pan senátor Miroslav Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Dobré ráno, vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové.

Podávám návrh, aby se z programu této schůze vyřadil bod č. 34, senátní tisk č. 449, senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích. A dále, jak je v tomto bodu psáno, a to z důvodu, že ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu ČR přerušil projednávání tohoto bodu. Děkuji za pochopení.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Kdo další chce předložit návrh na doplnění a změnu programu?

Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím a přistoupíme k hlasování.

Takže budeme hlasovat o pořadu 6. schůze. Nejdříve budeme hlasovat o návrhu senátora Nenutila, vyřadit z programu bod 34, senátní tisk č. 449.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 2, registrováno 60, kvorum 31, pro návrh 59, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A nyní tedy to byl jediný návrh na změnu a doplnění pořadu schůze, a nyní můžeme tedy hlasovat o návrhu jako celku, tzn. v duchu přijatého návrhu předchozím hlasováním.

Takže zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem pořadu, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Vhlasování č. 3 registrováno 62, kvorum 32, pro návrh 61, proti nikdo.

Návrh pořadu 6. schůze Senátu byl schválen a budeme se jím řídit.

A nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních

Tisk č. 42

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 42. Návrh uvede ministr spravedlnosti Pavel Blažek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Samozřejmě ho mezi námi vítám.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Dobrý den, dámy a pánové, děkuji za slovo.

Vládní návrh zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních nahrazuje dosavadní hlavu XXV. trestního řádu, upravující právní styk s cizinou. Předmětný návrh zákona komplexně upravuje spolupráci justičních orgánů ČR s cizozemskými orgány s ohledem na vzrůstající četnost případů, v nichž je tato spolupráce nezbytná, jakož na rozšiřující se okruh typů a možností této spolupráce.

S ohledem na to, že jsem nezaznamenal žádné připomínky z příslušných výborů, tak si dovolím omezit se na tento stručný úvod. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 42/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, hned vkročím do své zpravodajské zprávy.

Jako obvykle u mne začínám legislativně procesními poznámkami. Vláda návrh předložila dne 23. března 2012, meziresortní připomínkové řízení přineslo kolem 200 připomínek, zejména v oblasti kompatibility s právem Evropské unie a z oblasti spravované ministerstvem vnitra, které byly v rozhodné míře akceptovány.

Vládě byl předložen jediný rozpor, a to negativní kompetenční spor předkladatele s ministerstvem financí ve věci uzavírání dohod o sdílení prostředků, které byly zabrány uznáním cizozemského rozhodnutí. Vláda přisoudila kompetenci ministrovi financí.

Legislativní rada vlády přičinila kolem 350 připomínek, více méně legislativně technického charakteru. Jinak zástupcem navrhovatele je zde přítomný vážený pan ministr spravedlnosti.

V Poslanecké sněmovně první čtení proběhlo 6. listopadu 2012 na 47. schůzi, návrh byl přikázán ústavněprávnímu výboru. Ten doporučil celkem 120 pozměňovacích návrhů. A k důležitým změnám patřilo například odložení účinnosti obou zákonů. Ve druhém čtení návrh zákona prošel obecnou i podrobnou rozpravou a všechny pozměňovací návrhy ústavněprávního výboru Sněmovna přijala. Třetí čtení proběhlo 13. února 2013 na jejich 51. schůzi. Návrh zákona byl schválen – viz jejich poslanecký tisk č. 646. Jinak hlasování proběhlo zcela jasně, protože proti nebyl žádný poslanec.

Pokud jde o řízení u nás. Poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona Senátu dne 25. února 2013, lhůta pro jednání Senátu končí dnem 27. března 2013. Organizační výbor přikázal senátní tisk dne 26. února 2013, garančním výborem, jak říkal vážený pan předseda Senátu, je náš ústavněprávní výbor.

Pokud jde o obsahové a právní poznámky. Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních je formálně novým zákonem českého právního řádu, ale obsahově jde o vyčlenění právní úpravy, které můžeme najít v trestním řádu pod názvem "Právní styk s cizinou". A jak pan ministr řekl, jde o 25. hlavu trestního řádu.

Cílem je upravit vztahy mezinárodní justiční spolupráce tak, aby úprava byla jednak komplexní a dostatečně podrobná a jednak přehledná a snadno pochopitelná pro justiční orgány, což, jak všichni chápeme, je velmi podstatné pro realizaci takovéto úpravy.

Ve své obsáhlé zpravodajské zprávě jako obvykle některé věci vynechám, abych vám ušetřil čas do dalších rozprav u jiných senátních tisků.

Pokud jde o novinky v předmětné úpravě, tak jde o podrobnější podání stávající úpravy. Jde o opravdové změny pramenící z poznání praktických problémů nebo z čerstvých implementací práva Evropské unie. Jasnější je tady působnost justičních orgánů, využívání přímého styku ve spolupráci mezi dožadujícím a dožádaným orgánem, v úpravě vyžádání osob z ciziny se nahrazuje institut mezinárodního zatýkacího rozkazu novou koncepcí, která by měla vést k menší formálnosti a předcházení průtahům z vyhlašování mezinárodního pátrání.

Na základě příkazu k zadržení bude možno nově vydat evropský zatýkací rozkaz nejen ve vztahu k obviněnému, ale i na osobu podezřelou. To považuji za velmi důležité a my jsme v obecné rozpravě v rámci ústavněprávního výboru Senátu Parlamentu ČR k tomu vedli podrobnou diskuzi.

Tady je totiž důležité, že lze značně zvýšit pravděpodobnost předání osoby české justici, protože ve stávající právní úpravě je třeba podezřelému doručit usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu a teprve poté žádat o pátrání. Tuto změnu já osobě vítám, zejména v případech, kdy pachatel ihned po činu opustí území, a zejména pak v případech přeshraničního pronásledování.

V kapitole o uznávání a výkonu cizozemských rozhodnutí se doplňuje chybějící úprava předávání výkonu rozhodnutí českých soudů do ciziny a zjednodušuje se řízení o uznání a výkonu cizozemských rozhodnutí v České republice.

Nová je téměř celá část čtvrtá zákona v rozpracování součinnosti s mezinárodními trestními soudy. Ve prospěch implementace se pak například upravuje kompetenční a procedurální přístup k využívání evropské jednotky pro justiční spolupráci. To je EUROJUST, který někteří z nás známe i ze zahraniční cesty.

Pokud jde o legislativně právní připomínky, je třeba zdůraznit, že spolupráce českých justičních orgánů s příslušnými cizozemskými orgány je i nadále považována za postup v rámci trestního řízení. Proto trestní řád zůstává subsidiárně použitelný tam, kde zákon o trestní spolupráci nebo primárně přímo aplikovatelná mezinárodní smlouva nestanoví jinak.

V rozpravě jsme se shodli i na tom, že nové uspořádání a propracování předmětné úpravy bude určitě přínosné, zejména při očekávaném dalším nárůstu agendy mezinárodní spolupráce.

I další připomínka ze strany legislativního odboru vyústila ve shodu, že jde o procesní předpis, kdy revize úpravy je založena na skutečně nejméně devítileté zkušenosti, takže je skutečně vítanou a možná i legislativně progresivní změnou.

Usnesení ústavněprávního výboru Senátu Parlamentu ČR má č. 32, je z 8. schůze konané dne 6. března 2013 a stručně řečeno zní:

Ústavněprávní výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem senátora Miroslava Antla,

III. pověřuje předsedu ústavněprávního výboru senátora Miroslava Antla, aby o tomto usnesení zpravil předsedu Senátu a jeho prostřednictvím i vás.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo se nehlásí, takže otevírám obecnou rozpravu, Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Zájem o vystoupení není, rozpravu končím. A táží se pana ministra, zdali chce využít ještě práva závěrečného slova? Pan ministr nechce. Pan zpravodaj také nechce.

Nezbývá nám nic jiného, než postupovat podle našeho jednacího řádu. Jediný návrh usnesení garančního a jediného výboru byl návrh zákona schválit tak, jak nám byl postoupen z Poslanecké sněmovny.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 67 senátorek a senátorů, kvórum je 34.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

V hlasování č. 4 registrováno 67, kvórum 34, pro návrh se vyslovilo kladně 65, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji předkladateli i zpravodaji a projednávání tohoto bodu je ukončeno.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních

Tisk č. 43

Návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 43. Návrh uvede opět ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Prosím vás, pane ministře, abyste se ujal slova.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Děkuji za slovo. Na úvod bych řekl tolik, že vím, že dnes toho máte na práci hodně a hodně bodů bude společně se mou, takže prosím, mou stručnost u některých bodů neberte jako výraz neúcty k Senátu, ale naopak úcty k Senátu v tom smyslu, že máte na pořadu spoustu bodů a u některých očekávám rozpravu delší, než u bodů, které přednáším teď, čili i teď budu velmi stručný.

Toto je v podstatě doprovodný zákon k předchozímu, který Senát před chviličkou schválil, a navazuje na souběžně předkládaný návrh zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a zajišťuje nezbytnou provázanost jiných právních předpisů s tímto návrhem zákona, zejména pokud jde o trestní řízení, evidenci rejstříku trestů, výkon vazby, azyl, cestovní doklady a policejní předpisy.

Já jsem opět nezaznamenal z příslušných výborů žádné připomínky, to znamená připomínky v tom smyslu, ke kterým bych se musel teď vyjadřovat. Takže vám děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 43/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové.

I já se pokusím být velmi stručný, abych navázal na vystoupení váženého pana ministra. Pokud jde o legislativní poznámky, tak já je nebudu číst, protože jsou naprosto totožné. A je to logické, protože jde o tzv. doprovodný zákon. Takže mohu přistoupit k obsahové části, kdy cílem je logicky zajistit provázanost jiných právních předpisů českého právního řádu s tím zákonem, který před chvilkou byl schválen, o trestní spolupráci.

Jinak, pokud jde o obsah, tak jsou tady novelizovány důvody nepřípustnosti trestního stíhání, které najdeme v § 11 trestního řádu. Je tady nový důvod, kterým je předání trestního řízení do jiného státu. V trestním řízení má být nově možné vydat příkaz k zadržení podezřelého, který jsem zmínil před chvilkou. Je to v případech, kdy nelze zaručit jeho dosažitelnost a předat mu usnesení o zahájení trestního stíhání. Nově se zavádí přerušení výkonu trestu vyhoštění. Pak, jak jsem zmínil před chvílí, tak XXV. hlava trestního řádu je nahrazena tím novým zákonem, takže se zrušuje.

Pan ministr tady řekl příkladmo další zákony, kterých se dotýká tento návrh zákona. S tím, že za všechny je potřeba zmínit novelu zákona o zvláštní ochraně svědků, ale i novelu zákona o Policii ČR. Jde o tu mezinárodní policejní spolupráci a mnou zmíněné přeshraniční pronásledování.

Je třeba určitě připomenout novelu trestního zákoníku. Subsidiární zásada univerzality se rovněž bude vztahovat i na případy, kdy cizí stát požádá o provedení trestního stíhání pachatele v České republice a ustanovení o nevydávání českého občana k trestnímu řízení do ciziny, s výjimkou v rámci Evropské unie, se přesouvá do zákona o trestní spolupráci – což je logické. To je ten stávající § 10 trestního zákoníku. Ale dosavadní skupina trestných činů proti míru a válečných trestných činů je doplněna o skutkovou podstatu trestného činu agrese. Najdeme ji pak nově, pokud schválíme tento zákon, v § 405a trestního zákoníku, kdy v podstatě jde o ozbrojený útočný čin proti svrchovanosti jiného státu způsobem neslučitelným s Chartou OSN.

Jinak se to samozřejmě dotkne i dalších trestných činů v rámci trestního zákoníku. Mám tím na mysli skutkové podstaty trestných činů dle § 366, 367 a 368, což je trestný čin nadržování, nepřekažení trestného činu a neoznámení trestného činu. Tam, jak dobře víte, jsou taxativně vymezeny skutkové podstaty respektive trestné činy, jichž se to týká, takže tam bude, pokud to schválíme, i tento nový paragraf.

Dotýká se i zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. A konečně účinnost má shodný počátek s předchozím zákonem, tj. 1. leden roku příštího.

Pokud jde o legislativní problémy, otázky, poznámky nebyly, my jsme je řešili, spíše upřesnili, v rámci rozpravy v ústavně-právním výboru Senátu Parlamentu ČR. A tím vás nebudu zatěžovat.

Takže usnesení je podobné, akorát o číslo dál, to znamená usnesení č. 33 ústavně-právního výboru Senátu PČR a shodně doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, za druhé – senátora Antla jako zpravodaje, za třetí – senátora Antla jako předsedu ÚPV, aby o tomto spravil předsedu Senátu PČR. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a prosím vás opět, abyste zaujal místo u stolku zpravodaje a plnil úkoly zpravodaje. A nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový návrh nehodlá předložit, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Není zájem vystoupit v rámci obecné rozpravy, takže obecnou rozpravu uzavírám. A ptám se, pan ministr nechce vystoupit, pan garanční zpravodaj také nechce vystoupit, takže máme opět jediný návrh – a to je návrh garančního výboru návrh schválit, tak, jak nám byl postoupen z Poslanecké sněmovny.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Přítomno 68, kvorum 35. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Vhlasování č. 5 registrováno 68, kvorum 35, pro návrh 67, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Opět děkuji jak navrhovateli, tak zpravodaji, a projednávání tohoto bodu bylo ukončeno.

Tak, dalším bodem je

 

Návrh zákona o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů

Tisk č. 52

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 52. Návrh uvede opět pan ministr spravedlnosti Pavel Blažek, kterého nyní žádám o úvodní slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, tohle už je zákon, který je jednak sledován veřejností, probíhalo mnoho diskusí od právnických půd až po půdy politické. To znamená, tady budu mluvit trošku déle, ale zase na tolik, protože podstat toho zákonu je, předpokládám, už tolik diskutovaná delší dobu, že je vám všeobecně známá.

Co bych rád řekl na úvod je to, že toto není zákon o zrušení tzv. anonymních akcií – nebo listinných akcií na majitele, přesněji řečeno, ale je to zákon, který má regulovat stav, který byl doposud.

Za další bych rád Senát upozornil na to, že od 1. ledna má platit nový zákon o soukromých korporacích, neboli už nebude možné od 1. ledna zakládat takové akciové společnosti, kde budou tzv. anonymní akcie. Neboli tento zákon se zabývá těmi akciovými společnostmi, které již existují, a v zásadě samozřejmě probíhaly úvahy o tom, aby se to zrušilo i do minulosti, to jsem zaslechl různě, ale v podstatě podle mého názoru by šlo buď o něco, co by se blížilo málem vyvlastnění v jistých případech, nebo ex post. A do minulosti ukládání takových povinností různým firmám, které by byly velmi nákladné, to znamená vedlo by to k tomu, že by se spousta společností buď musela likvidovat, nebo by tam byla situace, která by zatěžovala ty firmy, které to zakládaly v době, kdy to zakládat takto mohly, a ty akcie nějakým způsobem držely. To znamená nakonec vláda i sněmovna zvolila ten postup, že od 1. ledna to bude upraveno, jak jsem říkal. A teď jde o to, jak regulovat, jak jsou ve společnosti, které existují doposud. A regulovat je v tom smyslu, aby v jistých případech bylo možné zjistit, kdo akcie drží.

To je základním smyslem toho zákona a je opravdu pouze regulativní, nikoli zrušující.

Ta úprava v podstatě navrhuje, aby společnosti podle tohoto zákona měly tři možnosti řešení. Pokud akciová společnost bude chtít zachovat akcie na majitele, bude muset povinně provést jejich zaknihování do centrálního depozitáře nebo jejich imobilizaci, tedy fyzické uložení u banky. Pokud si akciová společnost žádnou z výše uvedených variant nevybere, budou se jejich listinné akcie na majitele v souladu se zákonem konstruovanou fikcí považovat od 1. ledna 2014 za listinné akcie na jméno.

Viděl jsem paní senátorku Wagnerovou, jak se mnou nesouhlasila, ale já jsem to schválně přehnal, protože já ty zásahy do něčeho, co funguje 20 let, a ukládání povinností něčeho, co v podstatě nebývalo, tak toho příznivce nejsem. A znovu říkám, vláda i sněmovna se přiklonily k regulaci, nikoli k zákazu toho, co třeba existuje 20 let a do budoucna ta úprava bude jiná.

Tady samozřejmě očekávám diskusi. A rád bych ještě sněmovnu upozornil, že ten zákon, jak vám byl předložen, nebyl psán, jak jsem se dozvěděl, na ministerstvu, ale jeho autorem té normativní celé části je profesor Dědič. To znamená, že pokud jde o odbornou stránku, tak já nepochybuji, že ten zákon byl napsán správně. A že to je v podstatě v souladu jak se starým obchodním zákoníkem, tak to snad bude doufám dobře žít i s novým zákonem o soukromých korporacích vedle sebe. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní návrh zákona projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 52/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Ivo Bárek. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 52/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miloš Malý, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miloš Malý:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové.

Opakování je matka moudrosti, takže zopakuji větší část toho, co tady řekl pan ministr. Ale jenom proto, abychom pochopili, proč vlastně tento zákon byl navržen a k čemu slouží.

Je to zpravodajská zpráva k zákonu o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a změně příslušných novel zákonů, které jsou tímto zákonem dotčeny. Obecně tento zákon primárně upravuje změnu listinných akcií na majitele, které nejsou imobilizované, na listinné akcie na jméno, a to s tím související povinnost akciových společností na některá další práva a povinnosti dalších osob.

Tento zákon se ze systematického hlediska člení na 5 částí tak, že část první obsahuje vlastní opatření ke zvýšení transparentnosti akciových společností, část druhá obsahuje změnu obchodního zákoníku tímto prvním bodem vyvolanou, část třetí obsahuje změnu zákona o cenných papírech – taktéž vyvolaná změna, část čtvrtá obsahuje změnu zákona o podnikání na kapitálovém trhu – taktéž vyvolaná změna, a pátá část stanoví nabytí účinnosti tohoto zákona.

Veškeré novelizace výše uvedených zákonů byly řádně legislativně projednány a pouze zapracovávají projednávané zákonem vyvolané změny. Návrh zákona o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně některých zákonů předložené vládou Poslanecké sněmovna byla zvolena soukromoprávní metoda regulace spočívající v tom, že na rozdíl od platné právní úpravy § 56 obchodního zákoníku zakazuje akciovým společnostem vydávat listinné akcie na majitele, jež by byly fyzicky v držení jejich vlastníků, tedy aniž by byly imobilizovány, a stanoví možnost, postup a lhůtu pro transformaci, respektive imobilizaci již vydaných listinných akcií na majitele.

Tento zákon se nezabývá jakoukoli jinou právní úpravou jiných v tomto senátním tisku neobsažených zákonů. Legislativním záměrem předkladatele bylo pouze provést transformaci listinných akcií na majitele, které nejsou imobilizované. Toto stanovisko potvrdil i na ústavně-právním výboru přítomný zástupce předkladatele tohoto vládního návrhu zákona, kterým je pan Mgr. Korbel, náměstek ministra spravedlnosti. Je to náměstek pro legislativu.

Historie a legislativní proces. Návrh zákona o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a změně dalších zákonů byl Senátu doručen dne 25. února 2013. Lhůta k jeho projednání Senátem končí dne 27. března 2013. Do Poslanecké sněmovny byl návrh předložen 18. června 2012 jako sněmovní tisk č. 715. A dne 18. 6. 2012 byl rozeslán poslancům.

Organizační výbor projednání návrhu zákona doporučil dne 20. 6. 2012 jako garanční a jediný výbor k projednání předložené novely byl určen ústavně-právní výbor. Zpravodajkou byla určena paní Mgr. Suchá. První čtení proběhlo 6. 11. 2012 na 47. schůzi Poslanecké sněmovny. Druhé čtení proběhlo 6. 2. 2013 na 51. schůzi PS, třetí čtení proběhlo dne 19. 2. 2013 na 51. schůzi PS.

Po provedení příslušných legislativních procesů v PS byla novela zákona schválena. Pro zákon, tak jak byl předložen, hlasovalo 160 poslanců ze 162 přítomných. Pouze dva se zdrželi hlasování.

Poslanecká sněmovna postoupila tento návrh zákona Senátu dne 25. 2. 2013. Organizační výbor Senátu přikázal tento návrh změny zákona dne 26. 2. 2013 v podobě senátního tisku č. 52 garančnímu výboru, kterým byl určen ústavně-právní výbor. Zpravodajem jsem byl ustanoven já.

Dalším výborem byl výbor pro územní rozvoj a veřejnou správu, jehož zpravodajem je pan senátor Ing. Ivo Bárek. Lhůta pro projednání tohoto návrhu zákona končí 27. 3., jak už bylo uvedeno, 2013.

Dopad na rozpočet státu tady není předpokládán. Dopad do rozpočtu obcí a krajů taktéž ne, protože se jedná o soukromoprávně existující regulaci.

K obsahu – tak, jak řekl pan ministr – první částí opatření ke zvýšení transparentnosti akciových společností pro současné emitenty listinných akcií na majitele, kterých je podle vyjádření předkladatele kolem 13 tisíc, znamená, že v době od nabytí účinnosti tohoto zákona do 1. ledna 2014 se musí rozhodnout buď o jejich imobilizaci či o jejich změně na listinné akcie na jméno. Nebo o změně jejich podoby na akcie zaknihované. Pokud tak neučiní, dochází ze zákona k 1. lednu 2014 ke změně formy těchto akcií na listinné akcie na jméno. To znamená přechod ze zákona.

Zákon, byť výslovně neruší listinné akcie na majitele, umožňuje, tedy znemožňuje po 1. lednu 2014 jejich fyzickou držbu individuálními vlastníky. Neboli tyto akcie, pokud zůstanou emitentem zachovány, musí být imobilizovány. To znamená, nemůžou je nosit s sebou, musí být uloženy u depozitáře. A to jsou ty dvě formy depozitáře, jak říkal pan ministr.

To je fyzicky uložené u uschovatele, u banky, respektive poskytovatele investičních služeb, kterého určí emitent pro celou emisi příslušných akcií, a který na základě novelizace obchodního zákoníku se bude zapisovat do obchodního rejstříku. Vzhledem k tomu, že imobilizované akcie jsou vedeny na účtu uschovatele, podobně jako zaknihované akcie, je pro orgány činné v trestním řízení, jakož i ostatní dozorové a správní orgány, dohledatelný u jejich vlastních akcionářů. Ale pozor, pouze tento první vlastník.

Kromě výše naznačeného postupu má akciová společnost v době do 1. ledna 2014 i možnost změnit dosavadní podobu listinných akcií na zaknihované akcie, které pak budou nadále vedeny na účtu centrálního depozitáře a jejich vlastník bude též identifikovatelný.

Pokud akciová společnost zůstane nečinná a zákonem stanovená lhůta uplyne marně, změní se dne 1. ledna 2014 forma emitovaných akcií na majitele na listinné akcie na jméno. A do 30. června 2014 běží lhůta k jejich výměně na akcii. Musí tam být také sděleny identifikační údaje akcionáře, vyžadované pro seznam akcionářů vedených společností. Důsledkem prodlení akcionáře je ztráta práv z akcií, které spolu souvisí, to znamená dividenda a právo hlasovat.

Část druhá – změna obchodního zákoníku. V první řadě se mezi náležitosti zapisované u akciové společnosti do obchodního rejstříku doplňuje i údaj obsahující firmu, sídlo, identifikační číslo schovatele imobilizovaných akcií, s nimiž společnost uzavře smlouvu o úschově, čímž je zajištěno snadné dohledání banky či jiného schovatele vedoucího evidenci imobilizovaných akcií na jméno daného emitenta.

Údaj o imobilizaci listinných akcií je nově též záležitostí stanov společnosti. A v neposlední řadě je povinnost imobilizovat listinné akcie na majitele. A to je formulováno i do základních ustanovení akciové společnosti. Další skupinu úprav obchodního zákonu představují změny ohledně povinnosti společnosti s listinnými akciemi na jméno uvést do seznamu akcionářů číslo bankovních účtů, aniž budou poskytovány akcionáři veškerá plnění s touto akcií společné.

Poslední změnou obchodního zákoníku je úprava účasti na akciové společnosti, pokud se převádí účast na společnost, která dosud nevydala akcie. Tato úprava v předmětné materii nesouvisí, pokud v obchodním zákoníku chyběla a je formulována v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Je to nově zařazeno pod číslo 6.

K části třetí – ke změně zákona o cenných papírech. Změna zákona o cenných papírech zde znovu definuje pojem hromadná listina. S ohledem na skutečnost, že pro účely imobilizace se jeví tento postup jako nejvhodnější. Nahradí celou emisi listinných akcií jednou hromadnou listinou.

V dalších ustanoveních se precizuje pojem imobilizovaný cenný papír tak, aby byla zajištěna vazba na zákon o podnikání na kapitálovém trhu.

V části čtvrté k zákonu o podnikání na kapitálovém trhu – zde se bavíme – je to § 93a – řeší imobilizaci již vydaných listinných akcií. Další případy, kdy emitent rozhodne o úplném zrušení imobilizace, to znamená, chce je zase dostat do listinné podoby. V případě, kdy emitent rozhodne o přechodu k jinému uschovateli, dále kdo může být schovatelem imobilizovaných cenných papírů. Omezení pro případy vynětí imobilizovaných akcií na majitele z hromadné úschovy. Za další úpravy – o evidenci zaknihovaných cenných papírů na evidenci imobilizovaných cenných papírů. Část pátá – to je účinnost, která má být 30 dní ode dne vyhlášení, to znamená uvedení ve Sbírce.

Závěr. Jako zpravodaj doporučuji tento návrh zákona schválit v podobě a ve znění, ve kterém bylo postoupeno Poslaneckou sněmovnou. K tomu bych přečetl i usnesení našeho ÚPV, který v bodě

I. doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodaje výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miloše Malého,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Znovu podotýkám, že tento zákon nemá žádnou ambici řešit zákon o zadávání veřejných zakázek, protože zde se identifikují pouze skuteční vlastníci v první linii. A jak v diskusi určitě bude sděleno, bude řečeno, že vlastníci se mohou řetězit.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a plnil další úkoly garančního zpravodaje. Ptám se pana zpravodaje výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, pana senátora Ivo Bárka, zda si přeje vystoupit. Ano. Prosím, máte slovo, pane senátore.

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji, pane předsedo, pane ministře, dobrý den. Vážení kolegové, já budu stručný ve své zpravodajské zprávě, protože si myslím, že pan zpravodaj ÚPV popsal podstatu zákona. Já musím vystoupit proto, protože náš výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí přijal jiné usnesení než ÚPV. My jsme se touto materií zabývali nadvakrát. První jednání bylo 7. 3., kdy jsem pozval na výbor experty, kteří se touto problematikou zabývají, s ohledem na to, že po přijetí tohoto zákona v PS se vyskytly jisté nejasnosti a přiznám se, že jsem chtěl vysvětlit, jak vůbec tento zákon bude fungovat a zda opravdu bude jasná transparentnost majitelů jednotlivých akcií.

Při projednávání na výboru si myslím, že kolegové z našeho výboru vcelku ocenili debatu, která tam probíhala a pozvání expertů, protože si myslím, že to bylo opravdu na odborné úrovni. S ohledem na debatu byl výbor přerušen s tím, že jsem připravil jako zpravodaj pozměňovací návrhy, které se týkají zákona o zadávání veřejných zakázek a zákona o obnovitelných zdrojích. To znamená, v žádném případě jsem nezasahoval do tohoto vládního návrhu zákona přijatého Poslaneckou sněmovnou, ale přijali jsme dva návrhy zákonů, které nějakým způsobem, přesně řečeno zaknihováním, doplňuji návrh zákona. To znamená, že ho zpřísňuji.

Vzhledem k tomu, že se chci k této problematice dostat v obecné rozpravě, tak v této chvíli se nechci pouštět do nějakých podrobných debat. Jenom bych teď v této chvíli přečetl 29. usnesení našeho výboru ze 7. schůze dne 13. března k návrhu zákona o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů, kde výbor doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění pozměňujících návrhů, které tvoří přílohu tohoto usnesení, určuje zpravodajem pana senátora Ivo Bárka a pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

V této chvíli všechno, děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není předložen takový návrh, takže otevírám obecnou rozpravu. Jako první se písemně do rozpravy přihlásil pan senátor Ivo Bárek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji. Tak, jak jsem avizoval, chtěl bych se k tomuto zákonu vrátit v obecné rozpravě a trošku víc ho přiblížit, aspoň můj pohled, nebo náš pohled z výboru pro veřejnou správu.

V prvé řadě bych chtěl říci, že si myslím, že tento návrh je jistým krůčkem, opravdu krůčkem kupředu. Někteří říkají krůček, někteří půlkrok, někteří krok milimetrový. Nevím. Právě proto, že to je ten půlkrok, nebo krok milimetrový, tak si myslím, že je potřeba se o tomto zákonu nějakým způsobem víc pobavit.

Vládní návrh zákona měl konečně vyřešit problém s anonymním vlastnictvím akciových společností. O tomto zákonu se diskutuje již dlouhá léta. Podle vládních představitelů je klíčovým prvkem protikorupční strategie a měl by výrazně omezit korupci v ČR. Bylo slyšet, že tento zákon může tento boj posunout konečně od slov k činům. Přiznám se, že jsem očekával, a asi většina z nás, že zákon, který bude zaměřen na zásadní problém boje s korupcí, kterým jsou transparentní veřejné zakázky a transparentní vlastnictví akciových společností například obnovitelných zdrojů.

Sledoval jsem vývoj kolem tohoto návrhu zákona ve sněmovně a samozřejmě potom i po jeho přijetí. Přiznám se, že jsem nebyl zrovna mile překvapen, místo toho, aby byl potlesk, že se něco kupředu posunulo, tak se vynořila řada pochybností, a to nejen od politiků, a znovu se tady dostávám k těm krůčkům, půlkrůčkům či milimetrovým krokům, ale také od různých expertů, právníků a dokonce i ekonomů.

Jako zpravodaj, který tento zákon nějakým způsobem měl na starosti v našem výboru, a přiznám se, že i z důvodu vlastních pochybností o navrhovaném znění zákona, jsem se rozhodl pozvat na jednání výboru experty a společně s nimi najít jasné odpovědi na několik klíčových otázek, které jsem formuloval. Dovolte, abych je přednesl.

Za prvé umožňuje vládní návrh zákona i nadále existenci anonymních vlastníků akciových společností. Pokud ano, tak jakým způsobem.

Za druhé budou mít akciové společnosti se skrytými vlastníky i po schválení vládního návrhu zákona přístup k čerpání veřejných rozpočtů, k veřejným zakázkám či dotacím obnovitelných zdrojů typu fotovoltaika?

Za třetí má stát možnost, jak zabránit akciovým společnostem s anonymními vlastníky přístupu k čerpání veřejných rozpočtů, veřejných zakázek a dotací na obnovitelné zdroje? Existují v ČR osvědčené nástroje, jež lze v této souvislosti rychle a účinně použít? A co je primárním cílem transparentnosti? Transparentnost pro transparentnost, anebo propojení na veřejné zakázky a veřejné dotace?

Než odpovím na položené otázky, dovolte mi, abych se zmínil o některých problematických částech zákona, které vyplynuly z diskuse s experty na našem výboru.

Vláda říká, že problém s anonymními akciemi máme díky zákonu o obchodních korporacích vyřešen. Zákon o transparentnosti pak vláda prezentuje jako návazný zákon k zákonu o obchodních korporacích a diskuse kolem něj označuje za zbytečnou bouři ve sklenici vody. Což už ale vládní představitelé neříkají, že zákon o obchodních korporacích se zaměřuje na anonymní vlastnictví u akciových společností, které vzniknou po 1. lednu 2014.

Akciové společnosti, které vznikly a vzniknou do 1. 1. 2014 zákon o obchodních korporacích nijak neřeší, to má vyřešit zákon o transparentnosti, který právě projednáváme. Musím říci, že pan ministr to tady říkal.

Jaké transparentní řešení vláda navrhla pro již existující akciové společnosti? Obsahuje tři možnosti, jak regulovat anonymní listinné akcie na majitele, a to za prvé změnou listinné akcie na majitele na listinné akcie na jméno. Za druhé imobilizace, to znamená uložení akcií u obchodníka s cennými papíry. Za třetí zaknihování akcií v centrálním depozitáři cenných papírů.

Je zajímavé, že většinou byly prezentovány vždy pouze dvě možnosti, to znamená imobilizace a zaknihování, a mnoho se nemluvilo o tom, že je tady změna listinných akcií majitele na listinné akcie na jméno. Tato možnost bohužel z hlediska transparentnosti totiž neřeší vůbec nic. Pokud z papírové akcie na doručitele udělám jinou papírovou akcii na jméno, tak si přece nemůžu myslet, že když tam je uvedeno jméno, tak je jasné, kdo je vlastníkem. Místo jména např. Ivo Bárek tam nechám napsat svoji manželku, tetu nebo právníka, nebo rovnou kyperskou společnost. Navíc to, když akcie shoří, nebo bude skartována a následně znovu vytisknuta třeba už na jiné jméno. Samozřejmě, že očekávám, že mi bude řečeno – vždyť historie vlastnictví akcie bude vedena akciovou společností. To je další mýlka. Většina akciových společností seznamy akcionářů nevede a i kdyby je vedla, půjde to přece snadno obejít, prostě se ten seznam změní a jelikož ho nikdo nekontroluje, tak to ani nikdo nezjistí.

Druhou cestou je imobilizace, nebo-li uložení akcií u obchodníka s cennými papíry. Při projednávání zákona bylo říkáno, nebo se konstatovalo, že imobilizace u bank je správné řešení. Já říkám, že je to cesta. Ale banky jsou přece pod dohledem ČNB. Ano, souhlasím. Bohužel už nikdo nezmínil, že se nejedná pouze o banky, nebo se to zmiňuje velmi málo, ale o všechny licencované obchodníky s cennými papíry. Kdyby zákon už několik let platil, mohli bychom asi velmi transparentně imobilizovat, neboli uložit akcie u společností, např. Key Investments, Provident Investors, KTP Quantum či Capital Partners. Tyto společnosti by pak určitě zcela transparentně vedly seznamy akcionářů a určitě by to nešlo nijak obejít. Nejde ovšem pouze o banky a české obchodníky s cennými papíry. Opět si musím položit otázku, nakolik to byl záměr, že podle vládního návrhu zákona budou moci ztransparentnit naše prostředí také zahraniční obchodníci s cennými papíry, kteří jsou registrováni jako příhraniční poskytovatelé investičních služeb v ČR.

Milé kolegyně, vážení kolegové, jedná se o 1559 zahraničních subjektů, např. – to je oficiální obchodník z Kypru – ATI Associates Cyprus, Ltd s jednatelem Yeroskipou Paphosem a adresou PO Box – číslo tady nebudu říkat. Vláda si asi myslela, že když se policie obrátí na pana Paphose nebo jiné subjekty, třeba v Rumunsku nebo Bulharsku, což je možné, a pošle jim dopis asi s červeným pruhem do jejích PO Boxů, takže nakonec zjistíme reálné vlastníky akciové společnosti, která se u těchto obchodníků imobilizovala, nebo ztransparentnila.

Důležité je také poznávat, že subjekty, které by mohly imobilizovat, dnes nemají systém evidence a budou ho muset všechny vytvořit.

Třetí cestou je zaknihování akcií v centrálním depozitáři cenných papírů. Toto je cesta funkční a vyzkoušená a řekl bych, že všichni experti, většina těch expertů, kteří byli u nás na výboru, tuto cestu podporovala.

Český právní řád u bank, pojišťoven a zajišťoven a provozovatelů systémů nakládání s odpady už nyní jasně definuje povinnost zaknihovat své akcie a tím umožnit dohledatelnost vlastníků. Nikdo přece nepochybuje o transparentnosti vlastnické struktury bank nebo pojišťoven. Co je ale z hlediska transparentnosti zásadní, že centrální depozitář centrálně eviduje také akcie pod dohledem ČNB. Přehledy o akcionářské struktuře a veškerou historii převodů uchovává 12 let a nedá se to nijak obejít. Zároveň se depozitář striktně řídí politikou "znej svého zákazníka" a vyžaduje informace o konečném vlastníkovi. Proto je schopen dohledat konečného vlastníka. To si myslím, že je to, o co by mělo v tomto zákoně o akciových společnostech jasně jít, např. včetně zjištění informací, kdo je finální vlastník akcií držených kyperským právníkem.

Centrální evidence akcií je obdoba registru vozidel nebo katastru nemovitostí. Centrální depozitář má již nyní pro státní správu jedno centrální přístupové místo. Má vyvinutý informační systém, který poskytuje státu, policii, soudům, notářům, exekutorům, orgánům činným v trestním řízení, finančním úřadům a mohl bych pokračovat, detailní údaje o vlastnictví akcií a akciových společností.

Závěr diskuse s experty na výboru byl, že nejvyšší míra transparentnosti a zjistitelnosti historie představuje zaknihování akcií v centrálním depozitáři. Odpůrci tohoto transparentního řešení nepolemizují o tom, že to je transparentní řešení. Hledají se však nějaké problémy, jak tuto cestu co nejvíce rozmělnit. Opět si můžeme položit otázku, nakolik je to záměr, co nejvíce zamlžit celou transparentnost. Co tedy vytýkají? Říkají, že centrální depozitář je monopol vlastněný vídeňskou burzou. Ano, je to pravda. Ale tady je nutné říct, že v každém členském státě EU existuje právě jeden centrální depozitář, který je až na výjimky vlastněn soukromě.

Druhým argumentem je, že akciové společnosti budou muset jezdit do depozitáře do Prahy, zatímco imobilizovat je možné na každé pobočce banky. Realita je však taková, že zaknihovat akcie je možné korespondenčně nebo na kterékoli pobočce banky, která je v systému centrálního depozitáře – např. ČSOB, Česká spořitelna, Komerční banka atd.

Konečně třetím argumentem je cena. Říká se, že to budou desítky, možná stovky milionů pro vídeňskou burzu. Jak je to ale doopravdy? Jednak nikdo neřekl, kolik bude stát imobilizace u bank nebo u obchodníků s cennými papíry. Dnes v bance zaplatíte zhruba 2 tisíce Kč, za vedení účtu další minimálně 2 tisíce a do ceny se bude muset promítnout investice do celého systému evidence. Navíc známe banky a jejich systém nesmyslných poplatků. Co je ale hlavní, že z hlediska transparentnosti to není dobré řešení. Kolik to bude stát v centrálním depozitáři?

Pozměňovací návrh se soustřeďuje na obnovitelné zdroje a veřejné zakázky. Ve veřejných zakázkách uspěje ročně podle dostupných informací cca 700 akciových společností z těch 12 tisíc a něco, co tady v ČR máme. Pokud by měly průměrný základní kapitál ve výši cca 8 milionů Kč, potom podle pravidel a propočtů centrálního depozitáře by zaknihování 550 dosud nezaknihovaných akciových společností znamenalo náklady na poplatky u centrálního depozitáře v celkovém objemu cca 4,4 milionu za všechny akciové zaknihované společnosti. Ročně, neboli v průměru 8 tisíc na jednu.

Co je nutné dodat, že ceny centrálního depozitáře jsou stanoveny na základě služeb popsaných ve schválených předpisech České národní banky. Navíc centrální depozitář má dominantní postavení na trhu, je proto pod kuratelou ÚOHS a zákona o cenách, které stanoví vytváření pouze přiměřeného zisku.

Ministerstvo spravedlnosti v důvodové zprávě uvádí, že náklady spojené se změnou akcií na doručitele budou akciové společnosti stát 390 milionů Kč. V kontextu této částky mi 4,4 milionu poplatků za opravdovou transparentnost nepřipadá vůbec mnoho a boj s korupcí prostě něco stojí. Tolik několik postřehů z diskuse s experty na výboru pro územní rozvoj. Já jsem říkal pět otázek, prosím, teď odpovědi, které vzešly.

Za prvé vládní návrh zákona sice formálně ruší anonymní akcie, ale fakticky neruší anonymní vlastnictví akciových společností. Anonymní vlastníci se dál budou moci schovávat prostřednictvím papírových listinných akcií na jméno. Toto vlastnictví bude možné poměrně rychle a nekontrolovatelně měnit. Akciové společnosti se skrytými vlastníky bohužel budou mít i po schválení tohoto návrhu zákona přístup k čerpání veřejných prostředků a tento návrh zákona tento přístup k veřejným prostředkům nijak neřeší. Je zde velice rychlá možnost, jak zabránit akciovým společnostem s anonymními vlastníky přístup k čerpání veřejných rozpočtů, veřejných zakázek, a to když Senát schválí doplnění stávajícího návrhu zákona tak, aby akciové společnosti s anonymními vlastníky neměly přístup k veřejným zakázkám a prostředkům. V ČR existují osvědčené nástroje, které můžeme okamžitě použít. Jedná se o centrální evidenci akcií, kde jsou akcie uchovány v dematerializované podobě a je známa historie vlastnictví. Je tomu v jiných zemích, např. na Slovensku. Primárním cílem zákona je propojení transparentnosti ve vazbě na veřejné prostředky, nikoli transparentnost pro transparentnost, jak to předpokládá vládní návrh zákona.

Na základě těchto odpovědí a závěrů diskuse jsem předložil pozměňovací návrhy a teď bych je chtěl okomentovat. Tento pozměňovací návrh plně ctí zaměření a obsah vládního návrhu zákona. Pozměňovací návrh prostřednictvím novely zákona o veřejných zakázkách a novely zákona o podporovaných zdrojích energií, kde se ročně přerozděluje – u těch podporovaných zdrojích energie – více než 400 miliard Kč, propojuje snahu o zvýšení transparentnosti akciových společností a oblast veřejných zakázek a podpor obnovitelných zdrojů, a to zejména fotovoltaik, tak, že akciová společnost ucházející se o veřejnou zakázku v ČR bude muset být v co nejtransparentnější vlastnické struktuře, to je se zaknihovanými akciemi.

Akciové společnosti s akciemi na majitele se tak při ucházení o veřejné zakázky v České republice budou muset transformovat buď na akciovou společnost se zaknihovanými akciemi nebo na jinou formu obchodní společnosti s dohledatelnými vlastníky či společníky, to je například na společnost s ručením omezeným.

Pozměňovací návrh vychází z českého právního řádu, který u některých akciových společností definuje povinnost zaknihovat své akcie a tím umožňuje dohledatelnost vlastníků. Jedná se, jak už jsem hovořil, například o banky, pojišťovny, zajišťovny atd.

Pozměňovací návrh zároveň nastoluje nejvyšší stupeň transparentnosti vlastnické struktury českých akciových společností ucházejících se o veřejné zakázky a o podpory v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Zároveň ale nediskriminuje české akciové společnosti ve srovnání se zahraničními, zejména polskými či německými, u kterých anonymní akcie zůstávají neregulovány. Zahraniční akciové společnosti, které nebudou mít zaknihovány své akcie v zahraničním centrálním depozitáři a budou se chtít ucházet o české veřejné zakázky, budou muset formou čestného prohlášení předem oznámit, kdo je konkrétním vlastníkem více než 10 % akcií takovéto zahraniční akciové společnosti s anonymními vlastníky.

Myslím si, že tento pozměňovací návrh v tomto směru spíše zvýhodňuje české i zahraniční akciové společnosti, které mají akcie zaknihovány v centrálním depozitáři, protože ty nebudou muset do výběrových řízení dodávat žádná komplikovaná potvrzení. Zahraniční akciová společnost, která nebude zaknihovaná, bude muset, jak jsem říkal, před každým výběrovým řízením dodat čestné prohlášení identifikující všechny akcionáře, kteří mají více než 10 % akcií, s uvedením zdroje, odkud tuto informaci získala. Myslím si, že to nebude jednoduché obejít, protože pokud bude někdo lhát, půjde o trestný čin.

Závěrem mi, prosím, dovolte zdůraznit, že bychom zde v Senátu měli dát přednost efektivitě transparentnosti firem a zda jako Senát chceme co nejrychleji zabránit dalšímu netransparentnímu rozdělování veřejných zakázek a podpor nebo prostřednictvím právních kliček a výkladu dát další měsíce či roky prostor pro manipulace a zneužívání veřejných peněz.

Děkuji vám za pozornost a jenom dodávám, že jste dostali na lavice ještě drobný pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu výboru, protože na ústavně-právním výboru byly nějaké připomínky a já jsem tyto připomínky zapracoval do tohoto pozměňovacího návrhu, který, myslím si, řeší tuto problematiku.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Vladimír Dryml, připraví se s přednostním právem pan senátor Petr Vícha. My se vystřídáme v řízení schůze. (Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.)

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Nejdříve mi dovolte, abych poděkoval kolegovi Bárkovi za to, jak velmi jasně a přesně vyjmenoval problémy, které jsou spojeny s tímto zákonem jak pro české firmy, tak i pro zahraničí, i nebezpečí, které vyplývá z další praxe, pokud bychom je nechali tak, jak je doposud, a nebo pokud bychom schválili tento zákon bez pozměňovacích návrhů, které předložil kolega Bárek.

Boj s korupcí není jednoduchý a není snadný. Bylo tady už řečeno, že to je jen určitý krůček v boji s korupcí, která nás všechny ohrožuje. Transparence neboli zprůhlednění je nejdůležitější věc v boji proti korupci. Korupci nikdy nevymýtíme, ale můžeme se pokusit ztížit a znesnadnit podmínky pro korupci. A domnívám se, že je to i jednou z našich povinností, protože to po nás naši voliči a naši občané vyžadují stále důrazněji!

Proč najednou je tento zákon? Je to vyvoláno určitým tlakem a velmi podivnými věcmi, které se točí kolem obnovitelných zdrojů, především kolem podpory fotovoltaiky. Není to ale jenom fotovoltaika, je to i přimíchávání biosložek do pohonných směsí a jiné věci. Ostatně i pan poslanec Urban při projednávání tohoto zákona v Poslanecké sněmovně vystoupil s návrhem, aby byla určitá povinnost pro příjemce a vlastníky dotací na podporu obnovitelných zdrojů. Je důležité, abychom věděli, kam jdou veřejné prostředky! Jedná se tady především o veřejné prostředky, o prostředky všech občanů. A konečný vlastník pokud postupuje v souladu se zákonem, se nemá čeho obávat. Mělo by to být vše v pořádku a měla by tady být dáno určité pozitivum pro firmy a vlastníky, kteří se nebojí postavit se za to, co jim patři, na rozdíl od jiných. A ty temné nitky pak bohužel mnohdy vedou i k nám politikům.

Zákon má určité nedostatky. Jeden z nich je třeba v tom, že akcionář, akciová společnost s anonymními akciemi s domicilem v zahraničí, také například společník s.r.o., byť je i zapsán v obchodním rejstříku, je-li jím taková akciová společnost, je identifikovatelný pouze v první linii, ale pak už dohledání k dalšímu vlastníkovi, k tomu ultimátnímu, je už někdy velmi těžké.

Chtěl bych zdůraznit i to, že i premiér Petr Nečas a ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba opakovaně vyzývali k rozkrytí vlastníků především fotovoltaických elektráren. A dobře víte, o čem mluvíme, protože to je to, co sráží český průmysl, to, co dělá Českou republiku těžko konkurenceschopnou. Víte, jak ceny energií dopadají na životní úroveň našich občanů. A kam se vlastně poděly ty miliony, a dnes se mluví téměř o bilionu českých korun? Kam se tedy poděly ty miliardy z obnovitelných zdrojů? A jsou to i různé nesrovnalosti, které se týkají výstavby a nákupu elektráren, které nyní provozuje ČEZ a které jsou součástí vyšetřování. Nezapomeňme, že se jedná i o určité strategické rozhodnutí a o energetickou bezpečnost naší země. Podle mne by vláda především měla požadovat zveřejnění vlastníků fotovoltaických elektráren až do úrovně fyzických osob a prošetření nákupu elektráren z ČEZu a jak Energetický regulační úřad uděloval dotace. To jenom na okraj.

A bohužel v tomto zákoně to není dotaženo až do tohoto finálního stadia. A proto pozměňovací návrhy našeho kolegy Bárka určitým způsobem vylepšují tento zákon, a byl bych velmi rád, že i většina z vás, tak jako já, podpoří jeho pozměňovací návrh. Proto doporučuji, abychom návrh propustili do podrobné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Obdržel jsem několik výzev a mailů k tomu, abych vystoupil na podporu vládního návrhu a proti pozměňovacímu návrhu našeho výboru. A protože tyto výzvy chci uposlechnout, tak vystupuji. Ovšem, aby nebyla mýlka, naopak vystupuji jednoznačně právě na podporu těchto pozměňovacích návrhů.

Jen několik připomínek, protože kolega Bárek odvedl velmi dobrou práci a vystoupení expertů na našem výboru byla velmi přesvědčivá. Škoda, že nemohu vystoupit tady na plénu, rozhodování by pak bylo poměrně jednoduché.

Zákon má krásný název – o zvýšení transparentnosti. Ale bojím se, že vzbuzuje velká očekávání, očekávání, která nenaplní. Jestli si občané a média myslí, že po jeho schválení se hned všichni dozvědí, kdo kterou akciovou společnost vlastní, kdo vlastní kterou fotovoltaickou elektrárnu, kdo se účastní výběrových řízení, tak aby bylo jasno – nedozví se to a nedozví se to přesto, že budou přijata zpřísnění našeho výboru. Jde o to, aby si někdo tato očekávání nedělal.

Bylo tady řečeno, že všichni mají plnou pusu řečí o tom, jak je třeba přijmout různá protikorupční opatření. Ale možná, že právě proto, jak jsem se dnes dočetl, že paní Karolína Peake nemá ani pořádnou kancelář, tak se to jaksi zatím nedaří.

A poměrně úsměv vzbudilo prohlášení pana ministra, který řekl, asi jako výraz velké důvěry v právníky ministerstva, že tento zákon nebyl zpracován na ministerstvu, a proto by to měla být záruka kvality.

A poslední poznámka. Protože jedním z těch, kteří vyzývali, abych nepodpořil v žádném případě návrh výboru – a přiznám se, že to mě zcela dostalo – byla rekonstrukce státu, sdružení těch sdružení, oživení, Ekologický právní servis, Transparency International.

Minule, když jsme projednávali jednací řády, jsem si tady neodpustil povzdech, jak to, že tyto organizace nekřičely při projednávání jednacího řádu ve sněmovně, protože ten byl jednoznačně protikorupční, a neřekly ani slovo. A přesto měly tiskovou konferenci, že nás budou nutit podepsat 9 protikorupčních zákonů. Proto dnes o tom hovořím podruhé, protože jedním z protikorupčních zákonů je také zákon, který má ztransparentnit akcie. A přestože pozměňovací návrh z našeho výboru je jednoznačně dalším malým, drobným krůčkem, tak oni nás včera vyzývali, asi jste to dostali všichni, k tomu, abychom v žádném případě nepodpořili zpřísňující pozměňovací návrh. Přiznám se, že to mně vyrazilo dech a nevím tedy, co si mám o tom myslet, jestli jsou to organizace, které jsou netransparentně financovány vlastníky fotovoltaiky, což si nemyslím, anebo u nich došlo jen k nějakému omylu a věřím, že se k tomuto omylu přihlásí a následně podpoří senátní verzi, protože věřím, že dnes tento pozměňovací návrh většinu získá. A o to vás prosím. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Řada věcí, o kterých jsem chtěl mluvit i já, již tady zazněla, zejména ve vystoupení kolegy Ivo Bárka. Ale přesto ještě pár poznámek bych rád přičinil.

Zákon, který má řešit transparentnost vlastnictví akciových společností, je doopravdy velmi kosmetickou úpravou. Já si také myslím, že v podstatě žádnou velkou transparentnost nevyřeší, že je v tomto směru velmi jalový. Dokonce i pozměňovací návrh, který tady je předložen, je jenom velmi dílčím opatřením k malému zvýšení transparentnosti. Přesto obě varianty jsou lepší, než vůbec nic. Bez ohledu na to, jestli projde pozměňovací návrh, dostaneme-li se do podrobné rozpravy, podpořím jakoukoliv z těchto variant.

Ale neměli bychom si doopravdy nalhávat, co všechno tento zákon vyřeší. Už tady zaznělo, že listinné akcie na jméno, kde jediným dokladem, kdo je akcionář, je seznam akcionářů vedený samotnou akciovou společností, kde je otázka, jestli je vůbec zřízen. Dá se kdykoliv přepsat a nikdo nad tím nemá žádnou kontrolu, tak tu transparentnost příliš nezvýší.

Pokud cílíme na společnosti, které dnes jsou založeny v anonymní podobě, tak aby třeba jejich majitel, který je zároveň komunálním politikem, mohl sám sobě přihrát profit z nějaké zakázky, tak pro něj mnohem jednodušší cestou, než zaknihovávat nebo imobilizovat, je právě převést to na listinné akcie na jméno, protože v podstatě je schovaný skoro úplně stejně.

Teď tedy k imobilizaci. Už tady právě Ivo Bárek zmiňoval, že imobilizaci budou moci provádět obchodníci s cennými papíry, jichž je mnoho tisíc po Evropě a jaká bude dosažitelnost informace. A to i pro orgány činné v trestním řízení, jak jednoduchá bude dostupnost. Pokud naše akciové společnosti zvolí imobilizace u obchodníka s cennými papíry někde v Lucembursku nebo třeba na Kypru. Doopravdy ta roztříštěnost a nedostupnost informací bude pořád taková, že z hlediska transparentnosti se toho mnoho nevyřeší.

Zásadním řešením by bylo zrušit možnost imobilizace úplně, což není proveditelné v tomto zákoně izolovaně, protože by to bylo řešení pouze pro již zřízené akciové společnosti nebo ty, které vzniknou do konce tohoto roku. Zrušení imobilizace by muselo být provedeno i v zákoně o obchodních korporacích, který předpokládá, že mohou existovat akcie na majitele právě buď v zaknihované nebo imobilizované podobě. To znamená zrušit imobilizaci jenom pro ty stávající akcie a ne pro ty v budoucnu vznikající akciové společnosti by nemělo smysl, ale myslím, že bude velmi vhodné k tomu do budoucna přistoupit. Ministerstvo spravedlnosti to nepředložilo, protože si samozřejmě za každou cenu trvalo na dokonalosti té celkové rekodifikace soukromého práva a v zásadě nepřipustilo debatu ani v této věci, že by právě imobilizace vypadla už z nového zákona o obchodních korporacích. Ale myslím si, že se k tomu budeme muset komplexně ještě v budoucnu vrátit.

Z tohoto hlediska samozřejmě zaknihovaná podoba u centrálního depozitáře je "nejtransparentnější", protože přinejmenším informace jsou shromážděny na jednom místě. Je to jedno kontaktní místo zejména pro orgány činné v trestním řízení, případně finanční úřady, nebo další státní orgány, které ze zákona mají mít přístup k těmto informacím. Bude proto dobré, pokud to pozměňovacím návrhem povinně zavedeme alespoň pro akciové společnosti činné v určitých oblastech, když už tedy imobilizaci nezrušíme jako ne dostatečně transparentní možnost zcela už v tomto okamžiku.

Poslední věc, ke které bych se chtěl vyjádřit, zmiňoval to tady i Petr Vícha. Pravděpodobně jsme všichni dostali e-maily například, ale ne jenom od aktivistů, kteří jsou za iniciativou rekonstrukce státu. Já bych je nesoudil příkře, já si myslím, že jim jde upřímně o to, aby se doopravdy naše prostředí změnilo a na základě některých minulých zkušeností a ping pongu mezi Senátem a Poslaneckou sněmovnou vědí, že v některých případech tento ping pong vede k tomu, že se neschválí vůbec nic.

Ale já se toho neobávám. V tomto případě si myslím, že můžeme s čistým svědomím přijmout přísnější úpravu, protože jestliže tento zákon prošel v Poslanecké sněmovně většinou 160 hlasů předtím, než přišel k nám do Senátu, tak přijmeme-li pozměňovací návrhy, bude mít Poslanecká sněmovna na výběr – buď prostou většinou schválí senátní verzi, přísnější, anebo věřím, že když předtím měli 160 hlasů pro podporu původního vládního návrhu zákona, že 101 hlas pro přehlasování Senátu najdou i v dalším hlasování.

Tyto taktické ohledy v tomto případě podle mě nejsou namístě a doopravdy bez obav můžeme čistě z hlediska věcnosti posoudit už předložený pozměňovací návrh, obsažený v usnesení výboru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  S právem přednosti se přihlásil pan senátor Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, promiňte, ale my tady nejsme od toho, abychom respektovali, co nám tady posílá Poslanecká sněmovna. My jsme tady snad samostatní senátoři, kteří jsme prošli jiným hlasovacím a volebním procesem, než poslanci v Poslanecké sněmovně. A my si musíme stát za svými rozhodnutími. A myslím si, že naše váha je právě v určité naší samostatnosti. Pokud se Poslanecká sněmovna rozhodne nás přehlasovat, nebo respektovat, je to její demokratické právo. Ale poslanci by si měli také uvědomit – a to i v souvislosti s tím, jaké nekvalitní zákony k nám posílají – že se blíží volby do Poslanecké sněmovny a že budou skládat účty! A proto se domnívám, ať už Poslanecká sněmovna se rozhodne respektovat návrh náš, a domnívám se, že to není politická záležitost, ale je to záležitost na ochranu nás všech, na ochranu občanů a ekonomiky naší země, jestli se rozhodne respektovat naše změny nebo ne, bude to jenom na nich. A já nebudu přistupovat na nějaké handly – my tady uděláme tohle, vy ustupte v tomhle, my vám pustíme zase tohle...

Myslím si, že z dlouhodobého hlediska je to cesta, která vede do pekel. My jsme Senát, samostatná horní komora Parlamentu ČR. A poslanci by měli respektovat naše v podstatě věcné připomínky a měli bychom být v jednotě na některé názory, které souvisejí se zájmem všech občanů této země, v podstatě i jejich. Pokud to neučiní, je to jenom jejich a jejich věc.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, přičiním jenom dvě poznámky s ohledem na to, že mnoho věcí již bylo řečeno.

Nejprve k tomu, že mají pravdu všichni ti, kteří říkají, že tímto zákonem v zásadě odstraníme korupční prostředí v této republice tím, že odhalíme vlastníky. Ale není tomu tak, protože každý, v jakémkoliv systému, dokonce i v transparentním systému on line, který teď nemáme, dokonce ho ani nedosáhneme, může kdokoliv nastrčit jiného vlastníka. Tím se samozřejmě vystavuje určitému nebezpečí, kterému vystaven v této chvíli není, a to, že jiný vlastník za čas, za několik měsíců či let si řekne, ono to je vlastně moje a nesmluvní vztahy, které mezi nimi budou, to znamená vztahy čisté korupční, on nebude respektovat. A pak těžko ten, kdo se bude skrývat za napsaným vlastníkem, donutí k tomu, aby mu majetek vydal, nebo myslím bonusy z majetku. Určité ztížení to tedy je.

Chci říci, že podporuji návrh pana kolegy Bárka, a to proto, že sice nezavedeme on line server, kde by si každý mohl kliknout, tak jako na obchodní rejstřík dnes a zjistit, kdo je vlastníkem, nejenom jednatelem, ale kdo je vlastníkem firmy. Ale myslím si, že k tomu spějeme, myslím si, že k tomu jednou dospějeme, protože to je jediný způsob, jak se vyvarovat určitého nebezpečí, které v současné době podstupujeme.

Tolik k podpoře.

A druhá námitka je k těm záležitostem, které jsem dostal i já a o kterých tady mluvil pan senátor Vícha. Nevím, zda jsme dostali stejné materiály, ale v materiálech, které já jsem dostal, vidím určitou racionální úvahu předkladatelů, a to v té věci, která se netýká až tak úplně tohoto zákona, ale týká se jiného zákona. Je to zákon o veřejných zakázkách. Ano, rozpor s právem Evropské unie já tady cítím, snažil jsem se ho dohledat, ale protože jsem dnes ráno už neměl tolik času, dohledal jsem jenom některé dokumenty. Myslím si, že tam mají zasilatelé mailů pravdu, že Evropská unie neřeší některé věci, a to proto, že především pracuje velká část Evropské unie v jiném morálním prostředí. Proto některé věci neřešila, například takovéto věci, jako máme my, to znamená anonymní vlastníky, korupci na každém rohu, atd. To znamená účast ve veřejných soutěžích za miliardy, které tady probíhají, a účast samozřejmě otevřená pro naše podniky, ale především pro korporace a podniky z celé Evropské unie, tam oni s ohledem na evropské právo zřejmě mohou namítnout, že takovéto odhalování směrem k nám, to znamená detailní odhalení vlastníků atd., je v rozporu s evropským právem. Je to otázka veřejných soutěží. Je to možné, ale myslím si, že předmětem tohoto zákona to není. Pozměňovací návrh, který tady je, nejde myslím nad rámec tohoto zákona či tohoto rozporu, takže ten já podporuji. A pokud by takovýto problém nastal, pak se bude muset řešit v zákoně o veřejných zakázkách a nebude se řešit tady.

To na margo toho, že možná ty organizace mohou mít pravdu. Ale můj návrh je, abychom to neřešili teď a budeme to když tak v zákoně o veřejných zakázkách. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. A vzhledem k tomu, že je 11.28 hodin a máme schválený pořad od 11.30 hodin – bod "imunita" – ústavní zákon, přerušuji tento bod. Oba kolegové Vystrčil a Kubera nezapomenou se přihlásit do diskuse, která bude probíhat, a tento bod včetně dalších budeme projednávat po pevně zařazených bodech, které máme na odpoledne.

V této chvíli budeme projednávat bod

 

Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů

Tisk č. 48

Návrh máme jako tisk č. 48. Zástupkyně skupiny poslanců Kateřina Klasnová nás v této chvíli seznámí s obsahem návrhu. Paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Kateřina Klasnová:  Vážený pane předsedající, děkuji za slovo.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, o omezení imunity zákonodárců a ústavních soudců toho bylo řečeno už tolik, že mi dovolte – jménem předkladatelů z Poslanecké sněmovny – pouze pár slov.

Pevně věřím, že díky politické shodě napříč politickým spektrem dnes při hlasování o již 18. návrhu na omezení imunity společně změníme českou Ústavu v části týkající se trestněprávní imunity.

Imunita má být nástrojem preventivní ochrany činnosti zákonodárného sboru jako celku. Není výsadním privilegiem jedinců, ale má zaručovat nerušenou činnost a demokratický chod Parlamentu.

V různých zemích je různá míra imunity zákonodárného sboru. Ve všech demokratických zemích je indemnita, neodpovědnost zaručující svobodu projevu v orgánech zákonodárných sborů a na půdě Poslanecké sněmovny či Senátu.

V řadě zemí je také v různé míře imunita, tedy nestíhatelnost. Českou anomálií ale je, že nevydá-li Parlament svého člena k trestnímu stíhání, jeho stíhání je znemožněno již navždy.

V žádné jiné evropské zemi, ani v USA, není trestněprávní imunita doživotní – jak dokazuje i studie parlamentního institutu – pouze u nás. Právě tuto raritu, která má v Česku tradici od první Ústavy z roku 1920, předloženou novelou rušíme. A podotýkám, že za takto široké pojetí trestněprávní imunity byla ČR kritizována na mezinárodní úrovni. Konkrétně např. při hodnocení České republiky skupinou států proti korupci, která je ustavena při Radě Evropy a sdružuje 46 států.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, připomínám, že se změnou Ústavy týkající se přímé volby hlavy státu jsme omezili imunitu prezidenta republiky pouze na dobu výkonu mandátu.

Rozsah imunity hlavy států je tak menší, než je tomu u zákonodárců a ústavních soudců. Dochází tady k problematické ústavní disbalanci a nepoměru. Na tuto skutečnost poukazuje také předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, který výslovně doporučuje – z důvodu vyváženosti moci ve státu – přijmout stejnou úpravu v případě zákonodárců a členů Ústavního soudu.

Jak jsem řekla na začátku, imunita má chránit členy Parlamentu z důvodů svobodného a nerušeného výkonu jejich mandátu, má je chránit před svévolnými, nebo dokonce zlovolnými, zásahy moci výkonné.

V žádném případě by však nemělo jít o zakotvení imunity jakožto osobního privilegia stavějícího poslance, senátory, ústavní soudce do nadřazeného postavení ve srovnání s ostatními občany České republiky.

Ostatně v současné společenské situaci stávající úprava ochranu zákonodárného sboru a Ústavního soudu dle mého názoru a názoru předkladatelů nezabezpečuje. Členové komor se často pod mediálním tlakem bojí člena orgánu nevydat, obávají se negativní reakce veřejnosti, obávají se i tíhy odpovědnosti, pokud je vyloučeno trestní stíhání navždy. Komory proto tuto pojistku proti moci výkonné nerady využívají, de facto nakonec zůstávají proti moci výkonné a jejím zásahům bezbranné a bez ochrany, což vposledku může poškozovat ústavní systém. Zde opět připomínám, že se jedná i o soudce Ústavního soudu.

Nová úprava s odložením stíhání na konec funkčního období naopak dává nový rozměr ochrany ústavních orgánů. Jsem přesvědčena, že po zrušení ustanovení o doživotní trestně právní imunitě by zákonodárný sbor mohl chránit své členy naopak efektivněji, protože by odpadlo dilema při rozhodování, zda člena vydat či nevydat k trestnímu stíhání, že v případě záporného stanoviska zákonodárci de facto suplují orgány činné v trestním řízení.

Vážené senátorky, vážení páni senátoři, prosím vás jménem poslaneckých předkladatelů o schválení této změny Ústavy v podobě, na které byla nalezena shoda napříč politickým spektrem. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, posaďte se, paní poslankyně. Garančním výborem je výbor ústavně-právní, usnesení má č. 48/1, zpravodajem je pan senátor Miroslav Antl, který má slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně senátorky, vážení kolegové senátoři.

Paní poslankyně tady řekla vše, co já tady mám napsáno, ale přece jenom musím se zastavit zase u legislativního procesu, to znamená u poznámek legislativního rázu. Víme, že tento návrh nám přináší skupina poslanců, vedená právě paní poslankyní Kateřinou Klasnovou. Ta předložila návrh Poslanecké sněmovně 13. června loňského roku. Vláda souhlasila, 1. čtení 47. schůze PS 23. října loňského roku, přikázán ÚPV, ten doporučil jeho schválení s jedním pozměňovacím návrhem, který se nám pak promítl do té úpravy, která nám je předkládána, to znamená posunout legisvakanční lhůtu, a to tak, že by účinnost byla 1. dnem 2. kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

Ve 2. čtení na 51. schůzi dolní komory českého parlamentu 5. února 2013 – tam přišel další pozměňovací návrh poslance Miroslava Kalouska. Ten spočíval v návrhu na zrušení článku 27, odst. 3 – 5 ústavy, s cílem zúžit parlamentní imunitu pouze na hlasování a projevy učiněné v parlamentu. Dlužno říci, že s tím jsme se tady setkali také.

3. čtení návrhu se uskutečnilo na téže schůzi dolní komory českého parlamentu, schváleno třípětinovou většinou všech poslanců, kdy ze 162 poslanců bylo pro 148 a pouze 5 proti. Nám, jako horní komoře PČR, Poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona 25. února letošního roku, organizační výbor, jak bylo konstatováno, určil garančním a jediným výborem ÚPV, a to dne 26. února 2013.

Já bych připomněl, že toto navrhované omezení trestněprávní imunity se shoduje s předchozím obsahově stejným návrhem poslanecké skupiny, vedené opět paní poslankyní Kateřinou Klasnovou, dvě třetiny z nás jsme ho tady zažili, pokud tedy jsme byli přítomni aspoň duchem. Ten byl dne 26. 4. 2012 nezodpovědně zamítnut Senátem PČR.

Jinak my jsme se pak dohodli s paní dneska už ex-senátorkou Soňou Paukrtovou a podali jsme Senátu 17. 5. 2012 náš návrh, který spolupodepsali další senátoři. Šlo vlastně o reakci na zamítnutí předchozího poslaneckého návrhu. A tento náš senátní tisk č. 348 v 8. funkčním období prošel ve dvou čteních, ve výborech a na plénu Senátu, a byl naší komorou schválen na plenární schůzi dne 19. července loňského roku. Pak byl předložen Poslanecké sněmovně, kde je projednáván jako jejich poslanecký sněmovní tisk č. 760. Ten byl propuštěn do 2. čtení, přikázán k projednání ÚPV PS a tento výbor jednáním o něm svým usnesením ze dne 16. ledna 2013 logicky přerušil, protože se projednávaly návrhy dva. Respektive tam byl ten současný, o kterém jednáme.

Takže, jak už jsem řekl, obsah toho senátního tisku vám vážená paní poslankyně vlastně sdělila, já to nebudu opakovat. Mohu potvrdit to, že skutečně trestněprávní imunita zákonodárců, to znamená senátorů a poslanců, je skutečně evropskou raritou, je ojedinělá, a Česká republika by podle mého názoru neměla stát o takovéto prvenství v rámci Evropy.

Navíc, jak vážená paní poslankyně tady říkala, a velmi správně podotkla, že tím ústavním zákonem č. 71/2012 Sb., jímž jsme novelizovali Ústavu ČR v souvislosti se zavedením přímé volby prezidenta republiky došlo vlastně s účinností od 8. března t. r. k omezení trestněprávní imunity nestíhatelnosti, tedy prezidenta republiky pouze na dobu výkonu jeho funkce. A bylo by naprosto nelogické, abychom my jako zbývající ústavní činitelé nenavazovali. To znamená, že u členů parlamentu a soudů Ústavního soudu není důvod, aby požívali širší ústavní ochrany než hlava státu.

V čl. II je datum nabytí účinnosti. Znovu opakuji, že by v případě našeho schválení mělo nastat 1. dnem kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení.

Vážený pan předsedající vlastně označil usnesení ÚPV Senátu PČR, jde skutečně o 39. naše usnesení. S tím, že náš výbor vám pod římskou I doporučuje schválit projednávaný návrh ústavního zákona, ve znění postoupeném PS, pod římskou II jsem označen já, tedy senátor Miroslav Antl jako zpravodaj, a pod římskou III jsem já jako předseda ÚPV Senátu PČR, respektive byl jsem povinen oznámit toto naše usnesení panu předsedovi Senátu ČR, tedy Parlamentu ČR, což jsem učinil. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Materiál projednala také stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, má usnesení, které máme jako tisk 48/2, zpravodajkou je paní senátorka Eliška Wagnerová. Ptám se, zda chce vystoupit? Nechce. Takže v této chvíli otvírám rozpravu. Pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní poslankyně, kolegyně, kolegové, já jenom avizuji, pokud na to dojde, ten známý pozměňovací návrh není nijak nový. Je to návrh, který Senát schválil v roce 2006, a nebyl schválen Poslaneckou sněmovnou. Jeho výhodou je, že ten problém řeší jednou provždy, bez ohledu na rekonstrukce státu, destrukce státu a jiné iniciativy. Protože pokud přijmeme ten návrh, který je předložen, tak vám garantuji, že do roka a do dne tady máme tento návrh. Protože ani to je neuspokojí, budou znovu usilovat o to, aby imunita byla odstraněna, nejlépe úplně, to je i na projevy a hlasování. Protože, jak jsem tady slyšel od pana senátora Antla, Senát nezodpovědně zamítl. Já nic takového neznám, Senát hlasuje, a není tam žádné slovo "zodpovědně", "nezodpovědně", senátoři hlasují podle svého svědomí a vědomí, ne podle toho, kdo jim posílá jaké dotazníky a v podstatě jim nedává žádnou šanci, aby se k tomu nějak seriózně vyjádřili. Jediná odpověď je ano, a kdo neodpoví ano, je zločinec, korupčník a chce destruovat tuto zemi. Není to tak.

Mimochodem ten návrh i balancuje to, čím se argumentuje, že vlastně prezident je na tom teď hůř než poslanci a senátoři, protože on má imunitu po dobu výkonu svého mandátu. Já už nebudu dlouze opakovat ty argumenty situace poslance, který nebyl vydán, to znamená, že následující tři, často i čtyři roky bude jednak moci ovlivňovat svědky, bude mít čas si tu věc připravit, protože bude vědět, že po skončení jeho mandátu na něj bude někde před Poslaneckou sněmovnou čekat policie s klepety. Takže on se připraví. Na druhé straně bude velmi snadno vydíratelný, protože bude žít v neustálém strachu, nebude vědět, jak to vlastně dopadne.

To, že sněmovna ani Senát už nikdy nikoho nevydá – vždycky všechny vydá, protože nebude mít nikdy sílu, ať to bude jakýkoli příběh, tak nebude mít sílu odolávat tzv. veřejnému mínění... Mimochodem na projednávání tohoto návrhu zákona v ÚPV, který je veřejný, nebyl vůbec nikdo. Takže ono to není tak, že veřejnost nežije ničím jiným než tím, jakou mají poslanci, nebo nemají imunitu.

Tento návrh řeší tu věc jednou provždy. Poslanec a senátor má imunitu na hlasování a projevy v příslušné komoře. A to je všechno. Jinak je na stejné úrovni jako každý jiný občas. To si myslím, že řeší tu věc jednou provždy. A pokud schválíme tu první verzi, tak vám garantuji, že se k tomu dříve nebo později, až zrovna nebude o čem psát nebo nebude Kypr v krizi nebo něco jiného, tak se zase vytáhne tento problém. Některá strana se ho chopí, protože to je problém zajímavý, dá se na něm hrát, získávat na něm body. Ona ostatně i ta imunita prezidenta byla založena na stejném principu – to jsou takové ty hrátky, ještě o tom budu mluvit, až budeme pokračovat v anonymních akciích, jaká je skutečná pravda a kde je to jádro pudla zakopáno.

Takže já si myslím, že tímto návrhem, který podávám opakovaně a mnozí z vás ho tehdy schválili, bychom ten problém vyřešili. Že tomu tak nebude, to už není moje vina. Já čelím tomuto tlaku, já se nenechám vydírat od žádné skupiny, která mi píše maily, že něco musím nebo nesmím, já na to mám vždycky jednoduchou odpověď – musím jenom umřít. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážená paní předkladatelko, kolegyně, kolegové.

Ten příběh není tak jednoduchý, jak se nám to tady snaží vysvětlit předkladatelka nebo, vaším prostřednictvím, pan senátor Antl. My žijeme v realitě. Nežijeme v akváriu jako někteří poslanci a možná i někteří senátoři. Jasně tady bylo něco řečeno o tlaku různých iniciativ, které pohoří, když jdou do voleb, a pak se snaží přes sdělovací prostředky prosazovat svoje zájmy, mnohdy bohulibé, mnohdy méně bohulibé.

Je pro mě osobní urážkou, když tady, vaším prostřednictvím, ke kolegovi senátorovi Antlovi prohlásí, že Senát nezodpovědně rozhodl. Senát rozhodl demokraticky hlasováním. Mně se taky mnohdy nelíbí některá rozhodnutí Senátu nebo jiných orgánů, ale musím se s tím smířit, i když mám opačný názor. A to byl i případ toho, co jsme tady zažili. Nemám rád jednobarevné pohledy na svět i na některé problémy, které se týkají nás všech. Žijeme totiž v České republice. S našimi bohužel velmi nedokonalými zákony a přiznejme si to, že i my jsme částečnými viníky toho, jak naše zákony vypadají. Je to ale i otázka našich občanů, koho volí, jak volí a jakým způsobem se některé zákony prosazují, především v Poslanecké sněmovně.

Bylo tady něco řečeno o Evropě a Spojených státech. Domnívám se, že většina Evropy je jinak kultivována, aspoň ta západní, má jiné právní prostředí, než bohužel máme my. Nevím, co si mám myslet o tom, když ve výročních zprávách BIS se mluví o korupci mezi soudci, když jsou zavíráni někteří soudci nebo státní zástupci, když se mluví o tom, že policie nepracuje tak, jak by měla. Je to jako ve Spojených státech? Alespoň v otázce soudnictví, nebo není? Já se domnívám, že jsme trošku asi, bohužel, někde jinde.

Je velkou tradicí v poslední době u části politiků nejen v PS, ale i tady v Senátu, dělat si z tradic a ústavy trhací kalendář. Tady jasně bylo řečeno, že ústava a imunita je od roku 1920. Od dob masarykovské republiky. A nyní přijdou sociální inženýři a řeknou – je to všechno špatně, musíme to všechno předělat. Někteří z vás by si měli vzpomenout, jaké byly těžkosti s volbou prezidenta, jak nejasně bylo dáno v tom pozměňovacím návrhu, kdo se může, kdo se nemůže zúčastnit přímé volby a jiných věcí.

Ono někdy méně znamená více. Je velkým problémem, jak mnozí z nás – a je otázkou, jak si kdo z nás uvědomuje, jak má vykonávat svoji funkci – budeme postupovat, když se na nás budou obracet občané s tím, že se jim nelíbí postupy soudů, státních zástupců, orgánů činných v trestních řízeních, a budou nás žádat o pomoc. Tam už nejsme jako prostí občané, tam jsme jako vyšší instituce a oni u nás hledají pomoc. A my máme za povinnost, abychom byli informováni v rámci a rozsahu zákona. A jestli se dodržují platná pravidla a platné zákonné normy. Co si mám pomyslet o soudní úřednici, která v rozporu se zákonem říká, že na to někdo nemá právo a že dokonce dává pokutu. Nebo soudkyni, která když po ní chcete informaci, veřejnou, nic tajného, tak řekne, že se nemusí nikomu zpovídat, protože dneska někteří soudci si představují, že jsou tady bozi na zemi, oni mohou všechno.

To je jeden z velkých problémů české justice. A tu tady neřešíme. Místo toho tady řešíme něco jiného. Vážení, v podstatě je to něco podobného jako náhubkový zákon pro novináře. Tak bude náhubkový zákon pro ty politiky, kteří se snaží pomoci lidem v boji proti soudním orgánům, proti určité nespravedlnosti.

Ano, já vím, že to jsou silná slova, ale nebojím se je vyslovit. Právě možná proto, že ještě snad budu mít nějakou imunitu. I když naše imunita je něco pouze iluzorního. Protože dobře víte, že když se požádá, tak tady tento Senát rozhodne, jestli to je v souvislosti s výkonem funkce senátora, nebo jestli to je čistě hospodářská záležitost, nebo věci, které se netýkají politické činnosti některého našeho člena. Je to i určité pohrdání funkcí, tou samoočišťovací funkcí jak Senátu, tak i Poslanecké sněmovny. A je to nebezpečný signál k tomu, že tyto funkce asi nepracují tak, jak by měly.

Senát i sněmovna by měly být zodpovědné – a já už jsem to tady říkal – svým voličům. A to, že budeme tady kriminalizováni, to vám tady mohu jednoznačně říci, že tomu tak bude. Bude to i otázka určité msty, mnohdy i politické. Pokud bude trestným činem, ano, trestným činem i podezření z toho, že jste někoho křivě obvinil a to dokazování bude velmi, velmi těžké, nebudeme dělat nic jiného, než že budeme chodit po soudech, naše peníze půjdou na advokáty a budeme se bránit. O jisté vydíratelnosti už tady bylo řečeno.

Trestným činem není v mnoha zemích Evropy to, když je křivé obvinění. Občanskoprávně je to něco jiného. To jsou věci, které nutí některé z nás uvažovat, jak se rozhodne. Jsou tady někteří z vás, kteří vědí, jak to vypadá, když Senát nebo sněmovna někoho vydá, a možná, že za tím je i ten kus politické činnosti toho dotyčného, a jak to potom vypadá.

Pokud budeme nadále trvat na tom, že to bude jenom na projevy tady v Senátu nebo v Poslanecké sněmovně, a nebude to na jiné projevy, jsem zvědav, jak se někteří činitelé političtí – a tím myslím napříč politickými stranami – budou vyjadřovat, až ku příkladu pan Ing. Mládek bude jako poslanec a pronese něco podobného o živnostnících, tak jak to všechno dopadne. Ostatně některé iniciativy dávají trestní oznámení i na premiéra Nečase, který je zároveň poslancem. I to budou velmi zajímavé věci, co bude vláda dělat. Já jsem zásadně proti tomu, aby se imunita vztahovala na hospodářské a trestné činy poslanců a senátorů. Ale jsem proti tomu, aby neměli imunitu v souvislosti s výkonem své funkce po stránce politické a hlásáním některých svých názorů. Při stavu dnešní justice je to velmi, velmi riskantní krok pro celou politickou scénu v České republice. A domnívám se, že jsme ještě nedozráli k tomu, co nám tady předkládá paní předkladatelka. I když přiznávám, že to je mediálně velmi vděčné téma a že na základě jistých tlaků, jistých skupin, které už se připravují na to, jak nás budou kriminalizovat, napříč. Protože oni nerozlišují, jestli je to politik z pravice, levice, pro ně jsme jako politici lovná zvěř a dojde k tomu, před čím vás varuji!

Chtěl bych zakončit tento pro mnohé asi nepříjemný proslov, pro některé nesouhlasný, ale věřte mi, že v budoucnosti se ukáže, kdo z nás měl pravdu, citátem pana Gorbačova. "Nejde o to nově myslet, ale myslet," vážení.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážená paní navrhovatelko, milé kolegyně a kolegové.

Já musím říct, že je mi z toho smutno. Je mi smutno z toho, že zákon o omezení imunity projednáváme – podle údajů, které jsem si přečetl – po devětadvacáté, já sám jsem účasten potřetí. Když nedopadlo dobře první jednání, kterého jsem se mohl účastnit jako senátor, kdy tady paní navrhovatelka byla, tak jsem si řekl, no co, musíme s tím něco udělat. Ty výhrady, které tady zazněly, protože paní navrhovatelka má ten zájem, a měl jsem z ní ten pocit, určitě budou zohledněny, tak pro to taky něco udělám.

I sedl jsem a 2. května jsem napsal e-mail, který jsem poslal kromě předsedů všech poslaneckých klubů také paní navrhovatelce a její asistentce na adresy, které jsou uvedeny na stránkách Poslanecké sněmovny. Ten email obsahoval návrh, který tady předkládám jako pozměňovací návrh, kromě dalších věcí, a obsahoval také větu: "Těším se na vaše reakce."

Z Poslanecké sněmovny kromě odpovědi paní Miroslavy Němcové jsem žádnou reakci doposud neobdržel. Taková je snaha bavit se o imunitě, taková je snaha se s Senátem domluvit. Kdybych obdržel reakci: "Pane senátore, s vámi se bavit nebudu, je to dojednáno na politické úrovni," aspoň bych věděl, na čem jsem. Ani tu jsem neobdržel.

Tak tady dneska stojím a těším se na vaši reakci prostřednictvím pana předsedající a paní poslankyně. Ten zákon, jak ho máme dneska před sebou, má podle mě jednu zásadní vadu. A já ji tady řeknu na konkrétním příkladě. Má vadu, která spočívá v nebezpečí – a teď se budu opakovat –, které může být způsobeno tím, když Senát nebo sněmovna rozhodne nevydat. Když Senát nebo sněmovna rozhodne nevydat, tak ten člověk, kterého se to nevydání týká, se nachází ve dvou možných situacích.

První je, že je vinen. Čili vykradl samoobsluhu. V okamžiku, že je nevydán, tak je celou dobu vinen. A ti, co ho chtějí obviňovat, vědí, že až skončí jeho mandát, bude souzen, a tím pádem shání klíčové svědky, vyhrožují mu a řekl bych mají velkou možnost naprosto zásadním způsobem ovlivňovat jeho další chování v Poslanecké sněmovně nebo v Senátu.

Druhá možnost je, že nebyl vydán a je nevinen. Žádnou samoobsluhu nevykradl. V tom okamžiku on nemá možnost říct, a já chci být okamžitě teď vyšetřován, a musí opět čekat na období, až skončí jeho mandát, aby následně po prohraných volbách atd. kromě jiných problémů čelil i vyšetřování, protože dříve k němu nemohl být připuštěn.

Můj pozměňovací návrh spočívá v tom, že vás prosím, abyste umožnili i poslancům a senátorům právo k tomu jít k soudu, kdy oni si myslí, že to je správné. Abyste jim umožnili poté, co Senát nebo sněmovna nějak rozhodne, aby ještě mohli oni rozhodnout, zda budou nebo nebudou trestně stíháni.

Pokud toto těmto osobám neumožníme, tak potom způsobíme věc, kterou dle mého názoru způsobit nechceme. Protože jaký je cíl toho zákona? Je to cíl zalíbit se občanům? Já mám pocit, že někteří z nás to tak rozhodně vnímají a že podle toho se chovají. Nebo tím cílem je, aby parlament lépe fungoval? Kdo si myslí, nebo je přesvědčen, že je tím cílem, aby parlament lépe fungoval, tak přece musí hlasovat pro to, aby poslanec nebo senátor měl právo si rozhodnout o tom, kdy bude vydán nebo nebude vydán trestnímu stíhání. A neměl by mu v tom zabránit ani Senát nebo sněmovna. Protože v tom okamžiku, jakmile se to stane, tak paradoxně se kvalita rozhodování komory z důvodu narušení osobní integrity senátora nebo poslance jednoznačně zhorší.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Jaromír Štětina.

Senátor Jaromír Štětina:  Vážený pane předsedající, vážená paní předkladatelko, vážené dámy, vážení pánové. Slovo imunita a sousloví doživotní imunita již zcela zdomácněly v českém politickém slovníku, ať už zaznívají v dolní či horní komoře Parlamentu ČR či na české mediální scéně. Jsou to výrazy populární a masově diskutované, a to navzdory tomu, že je naše ústava nezná. Ta mluví o trestně právní odpovědnosti zákonodárců ve svém článku 27 odst. 4 takto: Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Nenajdete zde ani slovo imunita, ani slovo doživotní. Ani jeden z výrazů tudíž nemá právní relevanci a pokud je používáme, dopouštíme se nadsázky. Dopouštíme se nadsázky sice zvukomalebné, ale klamavé a zavádějící.

Udělal jsem si mezi přáteli malou soukromou anketu. Navzdory tomu, že jsou to lidé přemýšliví a s jistým obecným přehledem, většina z nich se domnívá, že ústava zaručuje zákonodárcům automatickou beztrestnost, a to jak v době výkonu mandátu, tak v době po jeho uplynutí až do okamžiku, kdy se bývalý poslanec či senátor odebere na věčnost.

Implikace slova imunita a sousloví doživotní imunita pak vedou k představě, že je zákonodárce příslušníkem jakési kasty, nadčlověkem stojícím výš než zákon, papalášem nad občanem prostým, čistým, politikou neušpiněným, nadčlověkem, který má výsadní právo až do smrti páchat trestné činy, aniž by za to byl odsouzen.

Ústava v článku 27 na trestní stíhání zákonodárce pamatuje. Poskytuje mu však proti ostatním občanům výjimku. V případě spáchání trestního činu není zákonodárce automaticky pardonován, jak se veřejnost často domnívá. Je naopak před stíháním orgány činnými v trestním řízení podroben zkoumání příslušné komory, a to na úrovni příslušného imunitního výboru a na úrovni plenárního zasedání komory. Ani výbor, ani plénum komory nemá za úkol nahradit práci státních zastupitelství, policie a soudů. Jejich úkolem je především zabránit zjevným kriminalizacím politických protivníků.

Ústavní výjimka připouštějící nevydání zákonodárce ke stíhání je stabilizujícím prvkem politické scény. Obrazně řečeno tato výjimka brání vzniku pokusů umlčet protivníka či jej oslabit tím, že bude muset třeba i několik let běhat po soudech. Brání tomu, aby se parlament postupně nestěhoval ze svých jednacích sálů do vyšetřoven policie a jednacích síní soudních instancí. Úkolem komory je nepřipouštět takové pokusy. A když už nastanou, je úkolem komory je odhalit a zlikvidovat nevydáním zákonodárce. Nebezpečí kriminalizace politického protivníka je v dnešní společnosti stále vysoké. Stačí si uvědomit všechny kriminalizační aféry, úniky informací z tajných služeb, z policejních spisů, dehonestační kampaně a veřejné informace v médiích. Stručně řečeno, zákonodárci institut imunity neposkytuje automatickou beztrestnost a klidné spaní. Nikoliv. On je grilován proti nezákonodárci navíc příslušným imunitním výborem komor. Je to grilování velmi potřebné, protože často přináší argumenty a důkazy, které orgány činné v trestním řízení vůbec nemusejí mít k dispozici a dává možnost k veřejné diskusi.

Tvrzení o nemravnosti doživotní imunity bezesporu platí tam, kde je demokracie vyspělá, má vybudované obranné mechanismy, dobře fungující exekutivní a soudní moc. Určitě si to uvědomovali i ústavodárci, když institut "doživotní imunity" začátkem 90. let do ústavy zamontovali. Cítili, jak je demokracie ohrozitelná a imunitu po usnesení vypršení mandátu v ústavě ponechali. Jistě počítali s tím, že si sílící demokracie jednou sama řekne o zrušení takového mechanismu. Měli jeden velmi silný argument. Po vypršení mandátu už sice není třeba chránit institut poslance či institut senátora, ale stranit demokracii vůči politickým extrémům. Demokratičtí zákonodárci ochráněni imunitou sice už svůj mandát nezastávají, ale většinou zůstávají součástí politického života a součástí boje proti extrémismu. Po uplynutí mandátu se mohou stát obětí, snadno vyvolat trestní řízení za skutek, z něhož byli vyvázáni. Taková jsou bohužel pravidla politického boje, ať už je to boj třídní nebo stále vyvolávaný našimi komunisty či jiná forma střetu demokracie s extrémem.

Přiznám se, vážené dámy a pánové, že i já jsem první desetiletí nového století žil v domnění, že takový čas nastává. Dokonce jsem ve svém volebním programu pro volby v roce 2010 měl bod požadující "odstranění přestupkové a nemravné doživotní imunity". Přesto pro změnu ústavy ve věci trestně právní imunity hlasovat dnes nebudu. Vede mě k tomu vývoj posledních dvou let, kdy sílí snahy zrušit demokratický systém v ČR. Nové snahy o sociální inženýrství marxistického typu, zesílení komunistických tendencí, srůstání komunismu s různými pseudoodborářskými, militantními hnutími a volání po revolučním svržení systému svědčí o tom, že je potřeba imunito po ukončení mandátu bohužel stále ještě dlouhodobě zachovat. I v době po vypršení mandátu poslance či senátora.

Adorace stalinských metod je například KSČ stále častější. Osmý sjezd KSČM jasně volal po návratu socialismu. Naše země má ze všech zemí bývalého sovětského bloku nejsilnější komunistickou stranu. KSČM vystupuje jako frontmen mezinárodního komunistického hnutí a netají se voláním po nové Internacionále mající za zády mocnou Komunistickou stranu Ruska Gennadije Zjuganova. Kriminalizace politických protivníků je stará bolševická metoda, jak se jich zbavit. Volání po svržení demokracie je silné a bránit ústavní činitele imunitou je jedním ze způsobů, jak demokracii ochránit. A nejde jen o obranu institutu poslance či senátora v době poslaneckého mandátu. Je potřeba bránit celou demokratickou opozici, a to i v době po uplynutí mandátu. Tím silněji, čím více vlivu komunisté získají.

Komunisté se budou po příštích volbách zřejmě podílet na moci. Je potřeba používat nástroje mírnící jejich smysl pro mstivost. Sociální demokracie pravděpodobně vyhraje volby. Může se rozhodnout pro vládu i s tichou podporou komunistů. KSČM jim samozřejmě takovou podporu neposkytne zadarmo. Nebezpečí návratu komunistů k moci v nejvyšších patrech politického systému je reálné. A vůbec to nemusejí být ministerské portfeje pro komunisty. A vůbec nebude muset ČSSD rušit bohumínské usnesení. Mnohem efektivnější je pro komunisty obsazení křesel náměstků, ministrů, ředitelů oddělení, sekcí, výborů na jednotlivých místech, šéfů policejních sekcí či místa ústavních soudců. Nomenklaturní úředník je ten, kdo tvoří praktickou politiku. To se nakonec ukázalo začátkem minulého roku, kdy úředníci ministerstva vnitra bojkotovali příkaz vlády na vypracování správní žaloby na KSČM. Subalterní postkomunističtí úředníci nakonec byli silnější než všichni ministři najednou. To jen ilustruje situaci, co by se asi stalo, kdyby ministerstvo vnitra komunističtí úředníci plně ovládli. V roce 1948 po přijetí demise vlády Beneše první, co KSČ udělala, bylo ovládnutí aparátu Sboru národní bezpečnosti. Každá komunistická revoluce začíná tím, že jsou plněny věznice.

My nežijeme v zavedeném pevném demokratickém systému. Až takový u nás nastane, přijde čas na omezení imunity. Žijeme v zemi, kde se ucházeli o post prezidenta a tudíž nejvyššího velitele ozbrojených sil členové KSČ, kteří již jednou s cizími ozbrojenými silami cizí mocnosti kolaborovali. Žijeme v domě, který jsme začali stavět na bažině, aniž bychom bažinu vysušili, a on se nám poněkud kácí. Nedokázali jsme zatím politický systém dekomunizovat. Žijeme v zemi, kdy máme v Parlamentu silnou politickou stranu, která porušuje Ústavu ČR, především článek pět ústavy, který říká, že součástí našeho politického systému mohou být pouze ty strany a hnutí, které odmítají násilí jako prostředek k dosažení svých cílů.

KSČM přitom adoruje marx-leninské násilí, pardonuje násilí své předchůdkyně KSČ a ponechává si v názvu slovo komunismus. Ponechává si v názvu slovo komunismus – tentýž komunismus, který připravil na Zemi o život miliony lidí, nikoli tedy komunismus platonovský, nikoliv komunismus křesťanský, nikoliv komunismus židovských kibuců, ale právě onen leninsko-stalinský, vycházející z myšlenky, že násilí je přípustný způsob, jak dosáhnout politických cílů. To je jeden ze zdrojů amorálních zjevů ve společnosti, včetně případů korupce. Proč by měly být dodržovány zákony? Proč neokrádat, když je beztrestně porušován i zákon nejvyšší – ústava. Nemravná je imunita, když nemá žádné opodstatnění. Poslední vývoj dokazuje, že tento nástroj obrany zastupitelské demokracie je bohužel stále potřebný. Dává do ruky obráncům demokracie zbraň proti extrémistům všeho druhu, ať už jsou to komunisté či neonacisté či jiné protiústavní síly.

Relevantní je námitka, že při nástupu totalitního systému stejně nebude imunita nic platná. To je pravda. Ale my musíme být připraveni v mezidobí, kdy extrémisté moc teprve získávají. V takovém mezidobí nyní my žijeme. V mezidobí zostřeného třídního boje, jak jej kvalifikoval kdysi idol našich komunistů Vladimír Iljič Lenin. To je ta připomínka Výmarské republiky, která tady na půdě Senátu již jednou zazněla.

I další námitka se může zdát oprávněnou. Za imunitu se dnes mohou schovat ti zákonodárci, kteří považují svůj mandát za placet k nekalému podnikání. Takové případy známe, ale právě fungující parlamentní systém s fungující rovnováhou sil jim v tom zabrání. Pokud se ona rovnováha ztratí, otevře se cesta k uzurpaci moci, porušování zákonů, proti nimž jsou dnešní senátorské a poslanecké rozkrádačky pouhou přesnídávkou v dívčí škole. Adam Michnik kdysi řekl, že demokracie je jako děravá loď, z níž je stále potřeba vylévat vodu, aby se nepotopila. Demokracii je třeba na každém kroku bránit. Imunita členů parlamentu je jedna ze zbraní na ochranu demokracie. Proto budu hlasovat proti návrhu, aby byla imunita omezena. Ústava není trhací kalendář, aby se stala předmětem momentálních politických bojů.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má paní senátorka Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající. Paní senátorky, páni senátoři, zazněla tady otázka, proč vlastně má být přijat tento návrh, který teď projednáváme. A zazněly tady i různé odpovědi. Ty odpovědi ovšem po mém soudu nebyly správné a míjely se tím, co je pravý důvod, proč tento návrh je zapotřebí přijmout, a velmi budu plédovat pro to, aby přijat byl.

Tím důvodem je narovnání poměrů v právním státu, respektive naplnění premis právního státu. A právní stát, připomínám, je normativní princip obsažený v článku 1 odst. 1 ústavy. Z právního státu totiž plyne mimo jiné princip rovnosti občanů před zákonem. Rovnost občanů před zákonem – to je skutečně první princip, který musíme dodržovat, abychom mohli mluvit nejenom o právním státu, ale dokonce o demokratickém právním státu. Tou úpravou, která dnes je obsažena v ústavě, totiž je-li požádáno o vydání člena jedné nebo druhé parlamentní komory, je-li vydání odepřeno, pak je jeho stíhání pro ten skutek znemožněno navždy. Co se tím stává?

Tím se stává z tak zvané procesní exempce, tedy procesního vynětí z možností orgánů činných v trestním řízení, exempce, tedy vynětí hmotně právní. To znamená, že ten dotyčný už je skutečně vlastně na věky beztrestný, i když je podezřelý z toho, že mohl něco spáchat, a rozhodně by měl podléhat vyšetřování a nakonec zjištění oprávněného soudu, kompetentního soudu o tom, zda spáchal nebo nespáchal.

Jinými slovy, touto úpravou skutečně se porušuje ta opravdu nejzákladnější zásada platná v demokratickém právním státu – rovnost lidí před zákonem, a to je tedy cílem předlohy, kterou tady projednáváme.

Chci se vyjádřit k tomu, co navrhují pánové Kubera, Vystrčil, jakož i – tak jak se vyjádřil – vaším prostřednictvím, pane předsedo – k panu senátoru Štětinovi. Začnu u pana senátora Štětiny. To je velmi krátké. Odpověděla jsem mu vlastně v té své první části. To je důvod. Měla-li by platit jeho premisa, pokud tady já nevím k čemu dojde, tak že bude hrůza a že imunita nás před něčím ochrání, pak říkám, prosím pěkně, my tu ale nejsme přece kvůli sobě. My zde jsme kvůli ochraně těch deseti milionů lidí. Proč oni mají být v hypotetických – podle mého názoru velmi nepravděpodobných – situacích bez ochrany, zatímco 281 lidí plus 15 z Ústavního soudu má být chráněno! To prostě není možné. To je opět pokračování v nerovnosti před zákonem. A to není možné.

Pokud jde o návrh pana senátora Kubery, já ho považuji samozřejmě za možný. Nicméně v tuto chvíli nerozumný. Nevím, proč ho tady nepodal samostatný návrh, který by běžel samostatný, byl by projednávána samostatně, mohl už dneska doputovat tedy vlastně zpět, sem k nám, možná by byl, možná nebyl v Poslanecké sněmovně přijat. Ale je-li podáván v tuto chvíli, tak ho vidím jako opravdu pokus o destrukci toho, co již bylo odsouhlaseno v Poslanecké sněmovně. A s tím se skutečně ztotožnit nemohu.

Stejně tak se nemohu ztotožnit se situacemi a s návrhem, který pro nás chystá pan senátor Vystrčil. Proč? Není možné, aby vydávaný poslanec rozhodoval sám o sobě, zda tedy opustí sněmovnu za účelem vyšetřování jeho případu a trestního stíhání. Neboť není to on, kdo je chráněn onou imunitou. Ale je to sněmovna jako taková. A on sám svým vlastním rozhodnutím, že tedy se nechá vydat, nemůže diktovat sněmovně to, co ona případně před tím vlastně zavrhla, že ho tedy nevydá k trestnímu stíhání.

Takže to je to racio, které je zde naprosto pomíjeno.

Druhá věc je – modelová situace, kterou zde přibližoval pan senátor Vystrčil, byla řešena v případu, který probíhal před Evropským soudem pro lidská práva; Kart versus Turecko. Tam byla právě řešena otázka kolize práva na spravedlivý proces, tedy i proces v přiměřené lhůtě, pro poslance tureckého parlamentu, který byl vlastně ještě před tím, než získal mandát, obviněn, a on chtěl pokračovat, žádal o vydání, turecký parlament ho nevydal. Pan Kart říkal "já chci být vydán", úplně obrácená situace, kterou naznačoval jako možnou pan senátor Vystrčil.

A parlament řekl – ne. On se prosoudil přes všechny turecké soudy, které to zamítaly, až do Štrasburku, a Štrasburk řekl: Právo na spravedlivý proces – hezké, samozřejmě máš ho. Ale toto právo není absolutní. Toto právo je omezitelné. A mimo jiné je omezitelné právě i oním zájmem na úplnosti parlamentu, na úplnosti sněmovny. A je v jejím vlastním rozhodnutí, zda tě vydá nebo tě nevydá, protože ona ví, proč to dělá. A je to přijatelné omezení. Jediná věc je – pokud chceš dát prioritu svému – jak se tady módně říká – očištění před tím soudem, tak máš jedinou možnost: Vzdej se mandátu. Protože v tom ti samozřejmě nikdo bránit nemůže, a prosím, běž a nech se očistit.

Ale tento poslanec shodou okolností – tento turecký poslanec- on se samozřejmě nevzdal mandátu, ale on totiž znovu kandidoval a byl znovu zvolen.

Čili my si musíme vždy uvědomovat to, co je jakoby za tím, že není možné jen tak střelit nějaké líbivé návrhy apod. Ale ony opravdu nejsou někdy možné.

Moje závěrečné vyjádření bude – rozhodně podpořit tento návrh, skutečně podpořit. Také souhlasím s panem senátorem Antlem v tom, že bylo ostudné, že Senát už jednou tento návrh torpedoval. Nesouhlasím s tím, že se to nedá říct. Je to můj názor. A také jako tady kdokoli z vás může mít názor, já říkám, a hodnotím tehdejší jednání a rozhodnutí, byť většinové, senátní, jako ostudné. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  S faktickou pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Velmi se omlouvám. Jenom faktická poznámka k vystoupení paní kolegyně Wagnerové. Je to krásné. Nejdůležitějším principem je rovnost občanů před zákonem. A pokud vy, kolegové, chcete být šetřeni, tak se musíte vzdát svého mandátu.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan předseda Senátu Milan Štěch má slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, paní poslankyně, kolegyně a kolegové, mně je drobet smutno z toho, že se tady opět odvíjí diskuse, která se tu odvíjela, když jsme tady obdobný návrh projednávali před několika měsíci. I já patřím k těm, kteří se do určité míry stydí za to, že jsme to tehdy neschválili. Protože já do určité míry nerozumím, nebo nechci věřit tomu, že by důvody pro to, proč se odmítá snížení imunity na úroveň, v jaké šíři má imunitu prezident republiky, že by ty důvody byly tak snad profesionální, nebo že by se někdo něčeho konkrétního bál. Já osobně se domnívám, že už všechno v této věci bylo řečeno. Co mě mrzí je to, že možná zase může vzniknout situace, kdy menšina, ale kvalifikovaná menšina zabrání většině, která je rozhodnuta to podpořit. Protože neumí a nemůže umět to profesionálně vysvětlit občanům, že bychom měli používat nějaké imunity, která je širší než u prezidenta republiky. Já řeknu to, co jsem řekl už minule. Víte, v naší společnosti je mnoho odvážných lidí, já si jich vážím, řadu let jsem s nimi pracoval v odborech, spolupracoval jsem s jinými občanskými sdruženími, které vyjadřují názory, a žádnou imunitu nemají. Bez těchto lidí by tato společnost byla fádní a nebyla by společností občanskou, byť vím, že tento pojem se některým nelíbí. Ale já si myslím, že je přesný a že je správné, když v demokracii tento pojem nejenom existuje, ale i funguje.

A proto tady jasně říkám a žádám i vás ostatní, že já tento návrh podpořím, bez problémů ho podpořím. Chci požádat vás, kteří máte nějaké velké problémy s tím ho podpořit, abyste nám, většině, která věřím, že tady je, protože to byla většina, umožnili, aby tato změna prošla v platnost. Mimo jiné – já už to nebudu dál odůvodňovat – i proto, že nevidím žádný důvod, když jsme odsouhlasili změnu imunity pro hlavu státu, prezidenta, aby zákonodárci měli imunitu širší. Takže dost mě překvapuje ten boj za práva poslanců a senátorů. Kdyby se takto bojovalo za práva ostatních skupin občanů, tak bych vám rozuměl. Ale většinou mi přijde, že některá práva ostatních občanů jsou někdy některým kolegyním a kolegům zákonodárcům celkem fuk – promiňte to slovo, a najednou je tady taková velká obrana těch nadstandardních, vyšších práv zákonodárců. S tím já nesouhlasím a velmi mě to, řekl bych, uráží. Já to, znovu říkám, podpořím a žádám vás, abyste nám umožnili, aby tento návrh zákona prošel a ústava v této oblasti byla změněna. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. S právem přednosti pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Pane místopředsedo, milé kolegyně, kolegové. Já musím krátce reagovat co by předseda klubu sociální demokracie, protože tady teď několikrát zaznělo to slovo – stydím se za rozhodnutí Senátu, a já bych to rád osvětlil. Tyto zákony se přijímají třípětinovou většinou přítomných v Senátu. A přitom posledním hlasování, které bylo havárií tehdy, tak z našeho klubu hlasovalo přes 90 % přítomných pro. Co jsme nečekali tehdy, když to tak hladce prošlo Poslaneckou sněmovnou a byl to návrh všech klubů, že se tehdy takto mocně proti tomu postaví klub ODS. Bylo nás málo, to beru samozřejmě, to byla naše chyba celkově, ale nečekali jsme, že to takto dopadne. Ale aby už od teď navždy všichni věděli, že my jsme tři pětiny bohatě překročili a překročíme je samozřejmě i dnes.

A jednu ještě poznámečku. Mně se třeba návrh kolegy Vystrčila věcně velmi líbí, aby někdo, koho komora proti jeho vůli – on požádá - nevydá, tak aby na to nedoplácel. Ale já před tím teď varuji, protože to by znamenalo přesně to, že to je 29. neúspěšný pokus a půjdeme do pokusu třicátého, protože to je zákon, který musí být schválen ve stejném znění Poslaneckou sněmovnou i Senátem. Tak abychom si to uvědomili, schválili dnes tuto verzi a pak se pokusme o 30. pokus a 31., další zpřesnění, ale mimo tady toto dnešní projednávání. Prosím vás o podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má paní senátorka Daniela Filipiová.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji. Pane místopředsedo, kolegyně kolegové, já chci avizovat, že budu hlasovat proti tomuto návrhu zákona, který teď projednáváme. Není to z toho důvodu, že bych chtěla zachovat imunitu, že bych chtěla mít nějaké výjimky proti běžným občanům. Je to přesně naopak. Já jsem již v roce 2006 spolupodepsala návrh kolegy Kubery, o kterém tady již mluvil, a který navrhoval absolutní zrušení imunity, pouze v návrhu zákona bylo zachování indemnity, tudíž že poslanec ani senátor nemohou být stíháni za projevy a proslovy na půdě Parlamentu. Tento návrh zákona Poslanecká sněmovna smetla ze stolu.

Když jsme projednávali opět imunitu, dovolte mi tuto zkratku, tak kolega Kubera opět předkládal tento návrh zákona, kdy šlo o zrušení imunity a zachování indemnity, a Senát tentokrát tento návrh neschválil. Čili chci zdůraznit, proč budu hlasovat proti, nikoliv proto, že chci zachovat imunitu, ale protože tvrdím, že tento návrh zákona vůbec nic neřeší. Neřeší ani to, o čem tady mluvila kolegyně Wagnerová – rovnost občanů před zákonem. Pokud poslanec nebo senátor nebude vydán a bude členem jedné či druhé komory 6, 12, 8 let, tak bude mít proti jinému občanovi, který se dopustí úplně stejného trestného činu, ty výhody, že bude moci ovlivňovat svědky, bude moci eventuálně likvidovat důkazy. A v podstatě dohledávejme důkazy po nějakých 12, či více letech při nějakém procesním řízení. Čili tento návrh zákona jednoznačně rovnost občanů před zákonem jaksi neřeší. Myslím, že to je asi v kostce to, co jsem chtěla říci, aby tady jasně zaznělo, protože je mi úplně jasné, že se strhne hromada mailů, proč jsem hlasovala proti, proč chci zachovat imunitu, tak chci, aby toto tady jasně zaznělo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Petr Gawlas.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně, kolegové, při posledním hlasování o imunitě jsem se zdržel. Vedlo mě k tomu pár věcí. Možná mi vadilo, že tento návrh zákona nám tady přednáší někdo z Věcí veřejných – tím se omlouvám, paní poslankyně, ale nepřipadalo mi to zrovna "to pravé ořechové". Připadalo mi taky, že zákon není prodiskutovaný.

Dnes mám v tom ovšem jasno. Bez problémů zmáčknu tlačítko ANO, nemám s tím problém. Myslím, že tímto krokem dokážeme spoluobčanům, kolegům a všem, že my, senátoři, jsme slušní lidé. Nemáme se za co stydět. Nebojíme se toho, že ve skříni máme nějaké kostlivce, kteří na nás čekají po skončení mandátu. Věřím, že třípětinovou většinu přítomných dneska získáme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. A pro příště, pane kolego – vy nemůžete oslovovat jednotlivé senátory přímo. Musíte to udělat prostřednictvím předsedajícího, to jenom pro upozornění. Slovo má pan senátor Petr Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Dobrý den. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vzpomněl jsem si na jeden známý song, jmenuje se "Balíček karet", který začíná slovy – povím vám příběh z války, který mi vyprávěl Tee Taxis Taylor...

Povím vám příběh poslance, který ve svém projevu v Poslanecké sněmovně obvinil skupinu osob, která nakládala se státním fondem, konkrétně s fondem dětí a mládeže. Ozřejmil jejich praktiky. Řekl konkrétní případy. Na závěr oznámil, že na tuto skupinu osob podá trestní oznámení.

Ovšem – ta samá skupina osob podala trestní oznámení na něj. Na jeho projev v PS, že zasáhl do jejich občanských práv, že vlastně pošpinil jejich dobré jméno. Když příslušná soudkyně povolala pana poslance na soud v občanskosprávním sporu, tak se musel dostavit. Volal, že by se nechal zastupovat právním zástupcem panem dr. Sokolem. Bylo mu sděleno, že pokud se nedostaví osobně, může dostat pokutu až 50 tisíc korun. Tedy chodil na příslušné soudy, ztrácel tam řady hodin svého času, který mohl věnovat jiným věcem ve prospěch našeho státu. Další hodiny strávil samozřejmě přípravami, protože když jdete na soud, tak to není tak zcela jednoduché. Musíte se na to také dobře připravit.

Nakonec shodou okolností došlo k tomu, že v tomto soudním procesu neprohrál. Soudní výlohy zaplatila skupina osob, která žalobu na něj podala. Nakonec žalobu na ně podalo i ministerstvo financí. Někteří z nich byli odsouzeni, jak se říká, "do tepláků natvrdo". Neboli pravomocně odsouzeni.

Přátelé, příběh je pravdivý. Poslanec se jmenoval Petr Bratský.

Takže z vlastní zkušenosti vím, že ani za projevy v Poslanecké sněmovně nebo zde v Senátu vždycky nemůže platit čl. 27 odst. 2 zákona 1/1993 Sb., že za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo v Senátu (nebo v jejich orgánech) nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem.

Měl jsem velké pokušení vsunout do návrhu pana senátora Kubery – ještě do tohoto odstavce malé ustanovení, že se to týká i občanskoprávních sporů. Protože přece jen jsem si myslel, že co jiného by imunita poslance nebo senátora měla být, než je chránit právě za projevy zde.

Cítil jsem tehdy obrovskou bezmoc, ale nepodlehl jsem – a nic nevkládám ani vkládat nebudu. Pevně totiž věřím, že v případě, že by Jardův návrh prošel, když ne dnes, tak třeba někdy později, takže se nenajde soudce v ČR, který by za projevy učiněné v Senátu nebo v Poslanecké sněmovně, které budou hovořit o konkrétních věcech, nebudou urážlivé apod., někoho z nás přítomných, nebo později senátorů a poslanců chtěl stíhat v občanskoprávních sporech. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně senátorky, vážení kolegové senátoři, rád bych se vyjádřil k jedné věci, která tady byla několikrát zmiňovaná, a to je jak už tedy hanebné nebo špatné nebo jakékoliv hlasování, které tady sdělil senátor zpravodaj. Domnívám se tedy, a to tady nebylo řečeno – tedy podle mého názoru, že od tohoto pultu každý z nás může označit jak chce, jakékoliv hlasování, ovšem jako zpravodajové bychom se měli držet toho, co obsahuje zpravodajská zpráva. Jestliže příslušný výbor označí něco za hanebné, pak to zpravodaj má říct. Neřekne-li to, pak to říci nemá, a má to říct ve svém vystoupení jako senátor. Tolik jenom k procesním záležitostem, dle mého názoru, také podle jednacího řádu, jak by to mělo být.

Já jsem mohl možná začít stejně – jako pan kolega Bratský – příběhem Tee Taxis Taylora či nějaké obdoby. Protože si myslím, že by mohl být zajímavý. Ale protože ho všichni znáte, tak to opominu, a řeknu jedinou věc. Jsem přesvědčen – po osobní zkušenosti, že bychom skutečně návrh kolegy Kubery měli přijmout. Žádnou imunitu totiž nemáme. My ji ani nepotřebujeme. Bohužel podstoupíme jenom to, díky tomu, co se tady děje, že když jsme označeni médii jako ti, kteří mají být vydáni, tak vydáváni jsme, za ohromného potupení a rachotu, tak bychom si to už mohli ušetřit a proběhlo by to v klidu. A byli bychom řádnými občany, tak jak každý jiný. Buď spravedlivě či nespravedlivě obviněným.

Jsem přesvědčen, že právě kouzlo toho, že se o nás už takhle bude na veřejnosti mluvit, tady se to bude projednávat, už to samotné nám bere jedinou devizu, kterou máme u svých – a teď mi to slovo odpusťte, v kontextu se zákonem, který jsme přerušili, v kontextu akcionářů. Našimi akcionáři jsou naši voliči. Jediné, co vůči nim máme, je důvěra. To znamená, má-li občan důvěru v politika, tak ho volí. Nemá-li důvěru, nebolí ho. Důvěru mu mohou vzít média či samozřejmě nespravedlivé obvinění.

Tady bych rád řekl, že nesouhlasím s tím, co řekl jeden z mých předřečníků, že by se snad měl zavést trestný čin, nebo bojuje proti trestnému činu křivého obvinění... Naopak, jsem přesvědčen, že takový trestný čin je skutečně páchán téměř každý den. Trestní oznámení je dnes formou politického boje, obchodního boje, občanského boje. Tam, kde by měly být normální civilní soudy, tam někteří z úspory prostředků dávají trestní oznámení.

Nás se samozřejmě týká politický boj. Maskuje se to jakýmkoliv jiným způsobem. Jsem přesvědčen, že nás nemůže ochránit, a nechrání nás, vůbec žádná imunita.

Nakonec vidíte, že případů nevydaných je velmi málo. Jsou spíše – aspoň za více než šest let, kdy tady sedím v tomto ctěném sboru, tak když sleduji Poslaneckou sněmovnu a Senát, tak vydaných je drtivá většina. Jenom bychom si odpustili, kdybychom imunitu neměli a tímto procesem neprocházeli, tak bychom si odpustili ten potupný proces.

Proto si myslím, že to není nějaký lehkovážný výkřik navrhovatele – senátora Kubery, ale že je to promyšleno i právě z těchto důvodů. Protože ono je to přece tak, ten, kdo patří, a teď se omlouvám všem Pražanům, nemyslím tím všechny, ale ten kdo patří do tzv. pražské kavárny neboli je protekovanou osobou, tak tomu je odpuštěno leccos. Tomu může být odpuštěno to, že chybí půl miliardy, aniž bych chtěl někoho, prosím, soudit. Ale v zásadě i média, a všichni, ho šetří. Zatímco někdo jiný, ať se na něj vymyslí cokoliv, tak je vláčen skutečně tím největším blátem.

Je to jenom o tom, zda ten člověk patří do pražské kavárny anebo nepatří. Stává se tedy to, že i při takzvané imunitě, kterou si odložíme, tzn. teď se vyjadřuji k tomu návrhu, který tady máme, tak já jsem skutečně osobně přesvědčen, že skutečně člověk bude nesvobodný do doby vyšetření.

A já nechci polemizovat s návrhem, který tady předkládala paní senátorka Wagnerová, nebo spíš názorem, ale já skutečně hluboce souhlasím s panem kolegou Vystrčilem, že přece nemůže to být tak, že jsme nevydáni a budeme čekat čtyři roky, tři roky, dva roky, nebo já nevím kolik, nebo šest let, na to, co se stane. V tom vidím tento návrh skutečně špatný.

Já jsem přesvědčen, že senátor, tedy obecně zákonodárce, který je vydán, tak má ještě aspoň jednu jedinou věc – jako politik, který již tím, že byl obviněn, je zbaven důvěry před veřejností, už tím je zbaven důvěry. A já věřím, že do jednoho, jak jsme tady, nikdo z nás nevěří na tu mediální presumpci neviny, kterou samozřejmě ten člověk má, tedy ne tu mediální, ale má presumpci neviny a má v této atmosféře žít a pracovat do řádného soudu. A podívejte se na ty případy řádných soudů. I když je řádně soud skončen, nikdy ten člověk není nevinen před neveřejností. Tedy před těmi, u nichž se o důvěru uchází.

Takže tento člověk je podle mě, podle tohoto návrhu, když nebude vydán, tak bude vydíratelný. A to říkám i při vědomí toho, že může činit některé kroky, že si odloží tu dobu, může ovlivňovat svědky. Takže tento návrh z tohoto důvodu já opravdu nevidím příliš dobře. Byť i když neprojde návrh kolegy Kubery, když neprojde návrh kolegy Vystrčila, tak zřejmě budu muset pro něj – nebo budu pro něj hlasovat. Ale to při vědomí, že to je skutečně nesmysl, že to není dobře. Ale já bych nerad, abychom hlasovali tak, jak řekl pan senátor Štěch, že to tak vypadá před veřejností, že se tomu vyhýbáme. No, hlasujme pro to, že imunitu zrušíme úplně, tak, jak navrhuje kolega Kubera, a ničemu se nevyhneme a já myslím, že veřejnost bude skutečně opravdu uspokojena.

Protože to je jediná cesta, kterou se vyhneme všem těm potížím a především té nesvobodě. A kdo z vás to neprožil, tak to těžko asi posoudí. A to známe všichni ze svých životů – až to prožité dobře známe. A já jsem přesvědčen, že odložení trestního stíhání za několik má možná určitou výhodu pro daného zákonodárce, ale hlavně má mnoho nevýhod pro tento zákonodárný sbor, pro občany této republiky. Protože má jednoho vydíratelného člověka, kterému dva lidé v té první fázi, to znamená policista a státní zástupce, určí, jestli ho tedy stíhat potom budou, nebo nebudou. A to si myslím, že bychom neměli připustit. Takže nebral bych na lehkou váhu návrh kolegy Kubery, a už vůbec ne návrh kolegy Vystrčila. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má pan senátor Miloš Vystrčil, protože paní první místopředsedkyně se vzdala práva přednosti.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážená paní navrhovatelko, kolegyně, kolegové.

Na úvod - jsem příznivcem úplného zrušení trestní imunity. A kdyby mohlo být po mém, tak bych byl pro to, abychom schválili návrh Jaroslava Kubery. Ale protože to není možné, tak prostřednictvím pana předsedajícího, vážený kolego Petře Vícho, v důvěře v tvoje slova, že podporuješ můj návrh, a při znalosti neschopnosti Poslanecké sněmovny odhlasovat cokoli jiného než to, co nám dneska předkládá, a při mém přesvědčení, že imunitu je možné a správné omezit, to udělám tak, že budu hlasovat pro poslanecký návrh. S tím, že počítám – a pokud jste někdo pořádně a správně četli důvodovou zprávu, že bych se s iniciativou zákonnou vrátil k této věci při novele trestního řádu, kde je možné zakomponovat podmínku, že bude možné, aby ten, kdo byl nevydán komorou, řekněme také do tří dnů, se vydat nechal. Věřím, že se ke mně někteří při návrhu této změny zákona připojí. A věřím, že se dneska jednak dozvím od paní poslankyně, proč nereagovala na návrhy, které jsem jí poslal, a že se dozvím, jak ona předpokládá, že se k případné navrhované změně trestního řádu, která by umožnila v podstatě totéž, co je obsaženo v mém pozměňovacím návrhu, ona v rámci případného jednání v Poslanecké sněmovně postaví. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má paní první místopředsedkyně, paní senátorka Alena Gajdůšková.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, paní poslankyně, kolegyně a kolegové.

Je to vážné téma, ale já si ho dovolím přece jenom trošičku odlehčit. Víte, já jsem z Valašska. A na Valašsku je hřích odmítnout, když vám nabízí kalíšek. A když mi lidé vždycky říkají, proč si nedáte, vždyť máte imunitu? Jo, já mám imunitu. To znamená, že zaplatím pokutu, přijdu o body a ještě budu mít ostudu, na rozdíl od vás.

Říkám to proto, že takto to zaprvé je, a zadruhé – sama za sebe jsem vždycky hlasovala pro návrhy, které zde byly – a to můžu říct pozpátku deset let – pro omezení imunity. A jsem pro to, abychom imunitu zrušili úplně. Nemám žádný problém s návrhem pana kolegy Kubery. Ale je pravda, že v této chvíli máme na stole tento návrh. A je pravda, že pokud nevezmeme tento návrh, tak to znamená, že zde máme setrvalý stav. Takže já chci jenom zkonstatovat, že ten, kdo skutečně dneska nebude hlasovat pro tento návrh, tak v podstatě bude rozhodovat o tom, že nám imunita zůstane tak, jak je.

A již před těmi deseti lety, když jsme toto projednávali poprvé, tak jsem tenkrát řekla, že jestliže jsou obavy o to, že bychom jako členové parlamentu mohli být ze strany výkonné moci jakýmkoli způsobem postihováni, jakýmkoli způsobem šikanováni, že by tato společnost přestávala být demokratickou, tak to musíme být v prvé řadě my, kteří něčemu takovému budeme vystaveni, protože na nás je vidět.

A my se dokážeme těm věcem postavit. Pokud bychom to neudělali, tak jak se bude bránit řadový občan? Proto jsem přesvědčena, že v této chvíli skutečně musíme hlasovat – já tak hlasovat budu – pro tento návrh, tak, jak je předložen. A skutečně se bavme dál. Já věřím tomu, že se dopracujeme i k tomu návrhu na zrušení imunity jako takové. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, dále je přihlášen pan senátor Miroslav Antl.

Senátor Miroslav Antl:  Já, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, chci zareagovat na to poučení o zpravodajských povinnostech, zvláště od někoho, kdo historicky jako zpravodaj nevystupuje takřka nikdy, a chci se vyjádřit k tomu, abych nemusel reagovat jako zpravodaj k tomu, na co jste reagovali v těch prvních vystoupeních, to znamená nezodpovědné zamítnutí.

Já jsem to použil úmyslně. Dokonce řekl bych v přímém úmyslu, ale vůbec jsem tím nemyslel ty, kteří vystoupili minule a pak hlasovali proti. Vůbec ne, ti využili svého práva. Já jsem naopak myslel ty, kteří chyběli a pak dodatečně říkali, že by hlasovali pro. Prostě tady nebyli a nehlasovali. To byl podle mě nezodpovědný přístup. Nikoli, že někdo má názor a uplatnil ho v rámci hlasování. Abychom si rozuměli. Jinak chci říci, že vůbec jsem nemluvil o hanebném přístupu. To je zřejmě převrácená myšlenka.

Jinak já bych navázal na to, co zde řekl pan senátor, respektive předseda našeho klubu, senátor Petr Vícha. A pak i navázal, a to velmi kvituji, i pan senátor Miloš Vystrčil. Schvalme prosím aspoň toto omezení a pak legislativně diskutujme o tom, jestli omezení další. Jsem osobně velmi přesvědčen – a řekl jsem to několikrát – že pokud my rozmělníme návrhy dalšími pozměňovacími návrhy a neschválíme, tak neschválíme nikdy a skutečně budeme jenom počítat marné pokusy.

Takže skutečně, pokud to myslíme vážně, schvalme toto, co je na stole, a pak diskutujme o tom, co tady nabízí pan senátor Miloš Vystrčil. Já osobně s tím nemám vůbec žádný problém a pokud se takový návrh zrodí, tak já ho nejen podpořím, ale budu ho i prosazovat. Z mé strany v tuto chvíli vše. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážená paní předkladatelko, kolegyně a kolegové, vážený pane předsedající.

Dovolte, abych vaším prostřednictvím poděkoval panu senátorovi Antlovi za vysvětlení toho, koho se jeho slova týkala. Myslím si, že je dobře, že nám to tady objasnil. Položme si ale otázku jinou – komu a proč nevyhovuje současný stav? Co je na současném stavu tak špatného? To ohrožuje demokracii této země? To ohrožuje koho?

Vaším prostřednictvím, pane předsedající, k paní senátorce Wagnerové. Paní senátorko, vyšetřování probíhá i bez toho, jestli někdo má nebo nemá imunitu. O zbavení imunity se žádá až v dalším stádiu. Destrukce, pokud jsou návrhy tady pana Kubery a vaším prostřednictvím pana senátora Kubery a vaším prostřednictvím, pane předsedající, panu senátorovi Vystrčilovi, pokud jsou destruktivní, jak jste tady hovořili, jsou to jejich návrhy. Oni podle mě chtějí řešit ten problém. Ten, před který nás tlačí média.

Uvědomme si, že tady likvidujeme ochranu moci zákonodárné před mocí výkonnou! To je protizákonné, vaším prostřednictvím, pane předsedající, paní senátorce Wagnerové – to je protizákonné? O tom, jestli jsme si všichni rovni před zákonem, promlčecí lhůta nebude běžet, ta nebude platit jako u jiných činů, ať už trestných nebo přečinů, to je rovnost před zákonem?

Vaším prostřednictvím, pane předsedající, k panu předsedovi Senátu, odborářský vůdce taky má větší práva než normální zaměstnanec v některých věcech, např. nemůže být propuštěn. To je také rovnost před zákonem? I když považuji tuto výsadu ze zákona za správnou. Takže vidíme, že ta rovnost před zákonem má svoje kritéria. Slušný je pouze ten, kdo hlasuje tak, jak se má, a ten, kdo má jiný názor, je neslušný? Nevím, asi bychom neměli takto mluvit a měli bychom vážit trochu slova v těchto zásadních věcech.

Dobře si pamatuji, když se tady jednalo o ostravských bytech, o tom, jak se privatizovalo na Ostravsku, tam na této lavici seděl Bakalův právník a ten nám vyhrožoval tím, co tady bylo řečeno, že na nás podá trestní oznámení. Nejen na nás, na některé senátory, ale i na poslance, konkrétně poslance Zaorálka.

Takže ono to není o nějakém imaginárnu, ono je to bohužel o zkušenostech. Nevědomost hříchu nečiní, vážení.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Tak, poprosil bych pana senátora Antla, senátorku Wagnerovou, senátora Vystrčila a předsedu Štěcha, abych nemusel reprodukovat to, co jim bylo řečeno, že to snad slyšeli. A slovo má pan senátor Václav Homolka.

Senátor Václav Homolka:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, krátká reakce na některá slova, která obhajovala další trvání tzv. doživotní imunity v našem právním systému. Z důvodu obavy nastolení násilné moci bylo myšleno a vysloveno komunistické.

Já, jako nejvyšší ústavní činitel KSČM, samozřejmě s kolegyní Bayerovou, ale ta je o pár centimetrů nižší, mohu prohlásit, že se nic takového nechystá. Dokonce ani KSČ nikdy nevyslala jediného vojáka za socialismu bojovat do války, jako se tomu děje dneska. Takže doufám, že k této mírové pozici se opět vrátíme po jmenování nového ministra obrany, který byl v minulosti členem KSČ.

Bylo by více důkazů, které bych mohl uvést, ale o to nejde. Naopak mohl bych říci, že já bych se mohl obávat, že se pro mě názory budu muset obávat opustit Senát. Ale ono to tak brzy nebude, takže uvidíme. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A ještě se přihlásil do rozpravy pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, já jsem samozřejmě připraven, že toto bude odhlasováno, odsouhlaseno, protože je to velké přání médií, lidu a koneckonců i vás. Nicméně padla zde řada nelogických nebo podle mě nesprávných tvrzení. Já bych se k nim rád vrátil.

Uvedl bych to tím, že argumentů pro tuto změnu, těch věcných argumentů je relativně málo a jsou poměrně slabé. Byly to např. argumenty, jak se bude chránit řadový občan, když my jsme chráněni takto? Nebo: bojujeme za práva senátorů a poslanců, ne za práva lidí. A tak dál. A nebo, že je to v Evropě a nebo ve světě málo používané, že jsme extrémním případem.

Nejdřív pár drobných slov k imunitě obecně. Protože i kdybychom změnili tuto tzv. doživotní imunitu, tak nějaká tam stále bude zůstávat a stále budou útoky, aby se zrušila. Ale ona má jistou logiku. Ta má jistý potenciál k tomu, aby byla chráněna demokracie, aby byla chráněna práva obyvatel.

A to zejména v případě nepředvídatelných situací. Pokud se sníží odolnost poslanců a senátorů a ústavních soudců proti nátlaku ze strany výkonné moci, může se snížit v budoucnosti možnost ochrany občanských práv ostatních obyvatel. A argumenty typu, že v současné době nic takového nehrozí, mohou být správné, samozřejmě, ale jenom dočasně. Předpisy typu ústavy mají myslet na hypotetické situace krizí a mají myslet do budoucna. Ústavy tu nejsou pro to, aby se s nimi pracovalo v pohodovém životě nebo aby se stávaly předmětem populismu nebo mediálních hrátek, já se domnívám, že možnost hájit práva obyvatel je důležitější nežli svým způsobem oprávněný pocit nerovnosti. Ale tato nerovnost je zdůvodnitelná.

Imunita nechrání poslance nebo senátora, ale ústavní instituci. To už tady bylo řečeno desetkrát. Ale slouží k tomu, aby nebylo možné zaměnit rovnováhu mocí ve státě. To už tady bylo několikrát také řečeno. Jinými slovy – to znamená, aby moc výkonná neměla mnoho příležitostí, jak si svázat členy ostatních mocí. Důvod, proč jsou poslanci, senátoři a soudci Ústavního soudu vystavěni většímu riziku těchto pokusů, spočívá v tom, že parlament tvoří zákony, kterými svazuje exekutivu. Podle mě to platí i pro usnesení ústavních soudců.

A v tom jsou členové parlamentu a soudci Ústavního soudu v jiném postavení nežli tzv. ostatní lid. A exekutiva může mít vždy pokušení je nějak ovládnout. Pokud bude chtít výkonná moc jít přes své hranice, tak se v prvé řadě pokusí svázat parlament. Lid se mu již podaří svázat snadněji, bude-li mít na své straně zákonodárce. Nebo potřebný počet zákonodárců.

A pokud jde o narušení rovnosti před zákonem, tak samozřejmě, že imunita ho narušuje. Vytváří nerovnost a může vytvářet oprávněný dojem nespravedlnosti. Ale tato nerovnost má své opodstatnění. Je tu pro obhajobu zájmů ostatních, zejména těch, kteří se cítí být v opozici. Přestože imunita je jistým privilegiem, které mají členové parlamentu oproti ostatním občanům, slouží členům parlamentu k jejich práci, zrovna tak jako privilegia ostatních profesí – policisté, hasiči apod. Ti mají také svá privilegia.

A já si dovedu představit, že v případě situací, které se nyní mohou zdát jako málo pravděpodobné, např. masivní imigrace, přírodní katastrofy, dlouhodobé výpadky energií, může vláda i exekutiva dostat obecně více pravomocí, než je v kraji zvykem. A bude-li vláda s těmito pravomocemi někdy v budoucnosti zacházet tvůrčím způsobem, nebo je zneužívat, pak imunita bude mít svůj význam. A ti lidé, kteří se nyní cítí dotčeni, že jsou postiženi tím, že je zde nějaká nerovnost, tak pak už o té své rovnosti možná nebudou moci mluvit vůbec.

Jinak platí, že pokud imunita nebude v souladu s principem rovnosti, tedy zpět. Je jasné, že imunita nebude v souladu s principem rovnosti, ani když odstraníme tzv. doživotní imunitu. To bude platit nadále, ta nerovnost. Takže pokud by někdo chtěl důslednou rovnost před zákonem, pak by musela být imunita zrušena zcela. Ale vzhledem k tomu, že nějakou imunitu má většina vyspělých států, zřejmě z důvodů posílení rovnováhy moci ve státě, nebude argument o rovnosti jako takový relevantní. Pokud by měl mít význam, pak ve smyslu míry. To znamená navrhovaná imunita, která by teď měla projít, je správná míra nerovnosti, a doživotní imunita je nesprávná nebo nadbytečná míra nerovnosti.

Mimo to, já mám takový pocit, že ten pojem, jak o něm hovořil myslím kolega Štětina, tzv. doživotní imunita je opravdu vtištěna médii obyvatelům, že poslanci či senátoři mohou páchat do konce života beztrestně trestné činy. Samozřejmě se omlouvám každému, kdo tomu rozumí tak, jak tomu ve skutečnosti je, ale i tato mylná interpretace může mít vliv na ten tlak, který je na změnu imunity.

Pokud jde nyní o ten stávající projednávaný bod, tzn. změna tzv. doživotní imunity, říkám to zkráceně, populárně, tak odstraněním této doživotní imunity by vedlo jen k odložení jakéhosi svévolného záměru exekutivy. A pokud – a to je příčina té imunity, to je ta, že komory identifikují, že vláda nebo exekutiva má nějaký svévolný záměr. Takto to prezentovala dokonce i předkladatelka na ÚPV. Nicméně já dodávám, že pokud připustíme imunitu jako takovou, a pokud bychom ji změnili jenom na dočasnou, tak nemůže plnit svůj účel. Protože pokud by skutečně byl člen komory chráněn před exekutivou oprávněně, pak poté, co by mu skončil mandát, by exekutiva dosáhla svého, a to by byl dostatečný signál pro ostatní členy komory, aby byli poslušnější, pokud by jim mandát ještě trval.

Nebo z jiné stránky, aby to bylo pochopitelnější. Pokud komora uzná, že exekutiva jedná nelegitimně a daného poslance či senátora nevydá, tak tato nelegitimita se nemůže změnit pouhým ukončením funkčního období. Chápu samozřejmě všechny vaše argumenty, ty mají svou relevanci, ale tento je naprosto logický. Tím ukončením se ta nelegitimita, kterou identifikovala komora, nemůže změnit.

Další, to, že je to salámová metoda měnění ústavy pod vlivem nedůležitých pohnutek, si myslím, že je také zbytečné. Mohla by být možná v nějakých větších celcích měněna. Jinak samozřejmě připomínám, že ústava s tímto omylem, s touto tzv. doživotní imunitou byla na našem území už v roce 1920 ve verzi ústavy. Ve verzi ústavy 1948, 1960, objevila se i v ústavním zákonu o Československé federaci. Dostala se i do té poslední v roce 1992. A najednou vadí. Samozřejmě chápu, že může mít vývoj nějakým způsobem pocity, jak měnit zákony i ústavu, ale já zde nevidím naléhavé důvody.

Ty důvody, které jsem slyšel na ÚPV, byly, že to jinde v Evropě nemají, že je to extrém, že jsme zvláštní. Já si myslím, že to není až tak jednoznačné. My jsme zvláštní v řadě jiných extrémů. Např. náš důchodový systém je tvořen průběžným systémem v 95 % případů, a nikdo se nad tímto extrémem nepozastavuje. Nebo respektive důchody jsou placeny z průběžného systému v tomto vysokém procentu. V řadě případů se lišíme od zemí na západ od nás v řadě věcí. Nikdo se nepozastavuje.

Pokud by to byl vážný důvod jiný, než to, že to mají někde jinde, tak samozřejmě by to mělo svoji relevanci. Jenom připomínám, že ve výsadách o imunitách a privilegiích úředníků evropských společenství je také imunita těchto úředníků do konce života. Samozřejmě kromě ESD, tj. z Evropského soudu. Jinak my máme také možná jinou zkušenost nežli západní Evropa. Viz třeba Polska – tam je ta imunita taky doživotní. Takže to jen tak k těm mýtům, které tady zazněly. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan senátor Tomáš Jirsa má slovo.

Senátor Tomáš Jirsa:  Pane předsedající, dámy a pánové, já bych jenom krátce poznamenal, a vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, vzkázal 38 kolegům a kolegyním, kteří před 10 dny hlasovali pro podání žaloby za velezradu k Ústavnímu soudu na prezidenta Václava Klause a ve svých řečech to obhajovali tím, že nejde o Václava Klause, že jde o vzkaz budoucím prezidentům, že jde o vymezení pravomocí prezidenta, že jde o testování Ústavního soudu, tak jste tím vyslali vzkaz budoucím senátorům a poslancům, co je může čekat na konci volebního období. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Nikdo další se nehlásí, končím rozpravu. Ptám se paní navrhovatelky, jestli se chce vyjádřit, chce, paní poslankyně, máte mikrofon.

Poslankyně Kateřina Klasnová:  Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych se ve stručnosti vyjádřila k některých připomínkám, které zde zazněly, byť po dalším roce angažmá v Poslanecké sněmovně jsem už daleka toho, přesvědčovat přesvědčené.

Vážím si pana senátora Kubery za jeho konstantní názory, stejně jsme se názorově střetli i v případě přímé volby hlavy státu. Chtěla bych se ale ohradit vůči tomu, že jsem byla nařčena z populismu - termín, který byl posunut potažmo předkladatelům této novely. Jsem přesvědčena, že imunita má být omezena v té části, kdy komora, odepře-li souhlas s trestním stíháním svého člena, je jeho stíhání vyloučeno navždy.

Je to můj konstantní názor, není to ale pouze můj konstantní názor, je to názor ústavních právníků. Já jsem tu zmínila i názor předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, tedy jsou to autority, stojící vysoce nade mnou. Není to tedy reakce na žádné iniciativy, ať už rekonstrukce státu nebo destrukce státu, jak tady hovořil pan senátor Kubera.

Současná úprava nevyhovuje rovnosti občanů před zákonem, a to zde zcela precizně řekla paní senátorka Wagnerová. Pan senátor Dryml zapochyboval o činnosti orgánů činných v trestním řízení, to si myslím ale, že by mělo vést k systémovým změnám, ne k obhajování zachování této části Ústavy.

Řekla jsem ano, že rozsah imunity v České republice neodpovídá ústavní praxi v Evropě ani v jiných státech, to je pravda, opírám se o studii Parlamentního institutu, tedy včetně Polska, o kterém zde hovořil pan senátor Škaloud. Pan senátor Dryml se odvolával na ústavní tradici z dob T. G. Masaryka, stejně jako pan senátor Škaloud. Já bych zde ráda chtěla říci, že skutečně do Ústavy v roce 1920 se toto ustanovení dostalo, ale šlo o jakýsi relikt monarchie, možná o tehdy opodstatněnou obavu zákonodárců z perzekucí. Doufám, že jsme se přece jenom trošičku posunuli.

Velice se omlouvám panu senátorovi Vystrčilovi, pokud jsem neodpověděla na jeho e-mail, který mi zaslal. Budiž mi ale omluvou, že kdybych zohlednila jeho připomínky, které mi zaslal, nezískala bych pro tento návrh potřebnou velmi křehkou politickou většinu. Nebyl to pouze můj počin, já jsem tady pouze za skupinu předkladatelů. Bylo zapotřebí najít širokou politickou shodu napříč politickým spektrem. Nabízela jsem se také k diskuzi jednotlivým, senátorským klubům i nezařazeným senátorům, nepřišla mi pro změnu odpověď z klubu občanských demokratů, ale nabízela jsem tuto možnost, což mě samozřejmě neomlouvá, protože jsem neodpověděla, takže znovu moje hluboká omluva panu senátorovi.

Pan senátor Štětina zde podobně jako pan senátor Dryml, i když jinými argumenty zapochyboval o demokratickém zřízení v České republice. Troufám si říci, že i ten nejlepší demokratický systém podléhá erozi přirozeným pokusům, protože to je bohužel přirozeností lidskou, učinit demokratický řád o něco méně demokratickým. Přesto nikde jinde nepřesahuje doba ochrany zákonodárného sboru dobu výkonu mandátu tak, jako je tomu u nás. Paní senátorka Filipiová říkala, že celá věc nic neřeší. Já si myslím, že řeší, a to velmi, ale to už jsem řekla výše.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, tento návrh respektuje potřebu ochrany zákonodárného sboru jako celku. A jak jsem řekla v úvodní řeči, jsem přesvědčena, že zrušení ustanovení o doživotní trestněprávní imunitě by mohlo chránit své členy ještě efektivněji a zároveň narovnává poměry v právním státu tak, jak zde uvedla paní senátorka Wagnerová.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prosím vás za předkladatele z Poslanecké sněmovny o podporu této novely Ústavy. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Garanční zpravodaj pan Antl se vyjádři k rozpravě, která proběhla.

Senátor Miroslav Antl:  Ano, děkuji, vážený pane předsedající, učiním tak. Takže velmi stručně. Vystoupilo celkem – nepočítám-li opakovaná vystoupení – 16 senátorů. Pan senátor Kubera avizoval svůj pozměňovací návrh, který Senát Parlamentu ČR vlastně už projednával v jeho návrhu, respektive v tom skupinovém návrhu a v loňském roce ho zamítl, ale jsme v poněkud jiné sestavě. Pan senátor Dryml nesouhlasí s omezováním imunity. Pak tam byly poznámky o jedné soudní úřednici, to je bez komentáře. A pak že může jít i o politickou mstu prostřednictvím orgánů činných v trestním řízení a zmiňuje trestný čin křivé obvinění. Já bych dal ještě trestný čin omluvy a poškozování cizích práv – poškození cizích práv. Pan senátor Vystrčil předkládá, respektive avizuje svůj pozměňovací návrh, který by měl být projednán v podrobné rozpravě, ale pak další své vystoupení – já jsem to tady komentoval – vlastně coby senátor v rámci obecné rozpravy říká, že bude hlasovat pro, ale že by byl rád, kdyby se o jeho pozměňovacím návrhu dále legislativně jednalo.

Pan senátor Štětina polemizoval se slovním spojením doživotní imunita a v podstatě, pominu-li další vyjádření, je proti omezení imunity, respektive v tomto stavu předloženém. Paní senátorka Wagnerová podala – v uvozovkách – ústavněprávní rozklad, ale to nemyslím, prostě podle mne to byl ústavněprávní rozklad, pro časové omezení imunity. Reagovala na vystoupení senátorů předřečníků i na avizované pozměňovací návrhy a v podstatě podpořila schválení.

Rovněž tak pan předseda Senátu Milan Štěch podpořil schválení tohoto předloženého návrhu a stejně tak i pan senátor Vícha, který vlastně objasňoval minulé hlasování a požádal o podporu s tím, co já jsem tady komentoval před chvílí jako senátor, nikoliv zpravodaj, se přimlouvá rovněž schvalme dnes a pak jednejme o dalších omezeních. Paní senátorka Filipiová podporuje návrh senátora Jaroslava Kubery s tím, že tento současný návrh nic neřeší, a proto ho nepodpoří. Pan senátor Gavlas naproti tomu vysvětlil, proč se minule zdržel hlasování a prohlásil, že dnes bude hlasovat pro schválení tady, ano. Pan senátor Bratský odvyprávěl příběh ze soudního procesu, tedy příběh ex poslance Bratského, pak podpořil Jardův návrh – předpokládám, že šlo o návrh senátora Jaroslava Kubery. Pan senátor Čunek podpořil rovněž avizovaný pozměňovací návrh pana senátora Kubery. Nesouhlasil s panem senátorem Drymlem v tom, že by neměl být trestný čin křivého obvinění a prohlásil, že bude hlasovat pro současný návrh, ale až poté, co neprojdou pozměňovací návrhy kolegů Kubery a Vystrčila, ale to si zřejmě spletl procesní postup, protože jednací řád Senátu říká něco jiného, to znamená, že bychom nejdřív měli hlasovat o návrhu ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR a neprojde-li pak teprve poté v podrobné rozpravě o pozměňovacích návrzích.

Paní místopředsedkyně Gajdůšková podpoří návrh pana senátora - to tady mám napsáno, to jste slyšeli, to jsem byl já a nebudu to opakovat.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, já vám neberu vaše zpravodajské právo, my jsme tady byli přítomni, čili my víme, kdo jak řekl, že bude hlasovat. Jinak vám nechci zasahovat do vašeho proslovu.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedající. já neopakuji doslova to, co kdo řekl, já to shrnu jako zpravodaj, pokud není potřeba, tak mohu říci, kdo byl pro a kdo byl proti...

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Ne, dělejte si, co chcete.

Senátor Miroslav Antl:  Nemám k tomu, co bych dodal. Všichni jsme slyšeli, kdo jak vystoupil. Jsem přesvědčen, že trvá návrh ústavně-právního výboru na schválení a pokud si mohu dovolit dále poznamenat, měli bychom hlasovat o něm. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dokonce musíme. V této chvíli máme před sebou jediný návrh, a to je schválit, všechno ostatní se bude odvíjet. Nejprve svolám a zároveň vás všechny odhlásím.

Prosím, zkontrolujte si, zda vám svítí modré světýlko. Nemá nikdo žádnou připomínku. Upozorňuji že musí být třípětinová většina senátorek a senátorů, aby tento návrh prošel. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 6 ukončeno. Registrováno 71, kvórum 43, pro 58, proti 6. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji paní poslankyni i panu zpravodaji, protože je půl druhé za chvilku a máme poslední bod ještě před obědem a je to bod

 

Volba členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů

Máme to jako tisk č. 62 a dávám slovo paní senátorce Haně Doupovcové, která zastupuje předsedu volební komise, aby nám sdělila návrhy na kandidáty.

Senátorka Hana Doupovcová:  Dobrý den, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové. Konstatuji, že volební komise obdržela ve lhůtě stanovené organizačním výborem, to je v době od 6. prosince 2012 do 31. ledna 2013 celkem 11 návrhů kandidátů na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Tyto návrhy předložila občanská sdružení nebo jiné právnické osoby, jejichž předmětem činnosti je zkoumání historie, archivnictví, výchova, vzdělávání nebo ochrana lidských práv, nebo občanská sdružení sdružující účastníky odboje proti nacismu nebo odporu proti komunismu nebo bývalé politické vězně.

Svůj návrh na doplnění Rady Ústavu pro studium totalitních režimů za Petra Fialu, kterému zaniklo členství v Radě dne 2. května 2012, předložila mimo stanovenou lhůtu i Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR.

S ohledem na výše uvedené konstatuji, že naším úkolem je zvolit celkem dva členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, jednoho člena Rady z kandidátů navržených občanskými sdruženími a jednoho člena Rady z kandidátů navržených Poslaneckou sněmovnou, v tomto případě je navržen pouze jeden kandidát.

Návrhy předložené komisí měly obsahovat doklady ověřující splnění podmínek volitelnosti jednotlivých uchazečů. Těmito doklady byly: výpis z evidence rejstříku trestů ne starší než tři měsíce, originál či ověřená kopie lustračního osvědčení, čestná prohlášení podle § 7 odst. 6 a § 19 zákona číslo 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů, dále kopie občanského průkazu s vlastnoručním podpisem kandidáta, stručný životopis kandidáta a z praktických důvodů také kontakt na kandidáta i navrhovatele.

Pro úplnost dodávám, že lustrační osvědčení a čestné prohlášení podle § 19 odst. 1 citovaného zákona nepředkládají osoby narozené po 1. prosinci 1971.

Volební komise Senátu se sešla 7. března 2013 na své 7. schůzi a jednomyslně přijala usnesení č. 11, které vám bylo rozdáno do lavic. Komise konstatovala na své schůzi, že obdržela od Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR následující návrh kandidáta na členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů Jiří Liška. Konstatuje, že ve stanovené lhůtě to je od 6. prosince 2012 do 31. ledna 2013 obdržela od občanských sdružení či jiných právnických osob následující návrhy kandidátů na členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů: Lubomír Augustin, Zdeněk Bárta, Jan Bureš, Čestmír Čejka, Martin Palouš, Jana Poddaná, František Šedivý, Jan Šinágl, Marek Tomašík, Lukáš Valeš a Jan Zahradníček.

Komise vzala na vědomí, že občanské sdružení SODALES SOLONIS, které navrhovalo člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů Jana Šinágla, vzalo dne 5. února 2013 svůj návrh zpět. Konstatovala, že návrh Klubu Dr. Milady Horákové byl volební komisi předložen dne 7. února 2013, to je po uplynutí stanovené lhůty a z tohoto důvodu je kandidát Klubu Dr. Milady Horákové vyřazen z tajné volby člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Konstatovala, že všichni řádně navržení kandidáti splňují podmínky volitelnosti stanovené zákonem č.181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů. Pověřila předsedu komise senátora Kladívka, kterého tady tímto zastupuji, aby s tímto usnesením seznámil Senát před volbou většinovým způsobem tajným hlasováním.

Pro volbu bude použito ustanovení článku 6 volebního řádu. Volba bude podle zvláštních předpisů. Senát rozhodne, zda volba bude provedena tajným způsobem jinak se volí veřejným hlasováním. Za volební komisi doporučuji, stejně jako při stejné volbě v minulých letech hlasovat většinovým způsobem tajným hlasováním.

Tím končím své vystoupení a předávám slovo zpět předsedajícímu.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Otvírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím. Poprosil bych paní senátorku – asi nemusím. Musíme hlasovat nejprve o tom, jak budeme hlasovat. Takže dovolím si svolat všechny. Než budeme hlasovat, tak vás všechny odhlásím, protože jsem prořidli, hlasování je poměrně závažné. Všichni jsme, předpokládám, zaevidováni, svítí modré světýlko. Hlasujeme o tom, zda bude tajná volba. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tajnou volbu, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, Kdo je proti tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 7 ukončeno. Registrováno 53, kvórum 27. Pro 50, proti 1. Návrh byl schválen.

Nyní má paní kolegyně Doupovcová slovo, aby nám řekla, jak budeme hlasovat a kde budeme hlasovat.

Senátorka Hana Doupovcová:  Děkuji. Prezidentský salonek je připraven pro tajnou volbu. U prezence před salonkem obdržíte dva hlasovací lístky – žlutý hlasovací lístek, na kterém je uvedeno pořadové číslo a jméno kandidáta, navrženého Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR a bílý hlasovací lístek, na němž jsou uvedena jména všech 10 kandidátů navržených občanskými sdruženími. Rovněž i před jmény těchto kandidátů jsou uvedena pořadová čísla. Připomínám, že volíme jednoho člena Rady ústavu, kde oprávněným navrhovatelem je Poslanecká sněmovna a jednoho člena Rady, kde oprávněným navrhovatelem jsou občanská sdružení a jiné právnické osoby.

K úpravě lístků. Žlutý hlasovací lístek, pokud souhlasíte s navrženým, kandidátem, zakroužkujete číslo 1 před jménem kandidáta. Pokud nesouhlasíte, přeškrtnete pořadové číslo křížkem. Neplatný je hlasovací lístek odevzdaný na jiném než vydaném tiskopise, a ten, který byl upravený jiným způsobem, než jsem nyní uvedla.

K bílému hlasovacímu lístku – volíme 1 člena rady. Souhlasem jedním z deseti kandidátů vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jeho jménem. Pořadová čísla před jmény ostatních kandidátů je třeba přeškrtnout křížkem. Nesouhlas se všemi kandidáty vyjádříte přeškrtnutím pořadového čísla před jmény všech kandidátů. Znovu připomínám, že neplatný je hlasovací lístek odevzdaný na jiném než vydaném tiskopise, a který je upraven jiným způsobem, než jsem uvedla.

V 1. kole je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů z počtu vydaných hlasovacích lístků. Pokud obdrží nadpoloviční většinu více kandidátů než jeden, je zvolen ten, který obdržel nejvyšší počet hlasů. Nastane-li rovnost mezi kandidáty, opakuje se volba mezi nimi. Není-li ani takto rozhodnuto, rozhoduje los. Nezíská-li nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů žádný z kandidátů, koná se na neobsazená místa 2. kolo volby. Informace o případném 2. kole volby vám sdělím později.

Volební místnost je nyní připravena a chtěla bych požádat členy volební komise, aby se dostavili do volební místnosti a byla zahájena volba, která bude trvat 20 minut. Vyhodnocení bude trvat také 20 minut. Takže děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobře, čili začínáme za 5 minut, v 35? Začátek volby je ve 35, ukončení volby je v 55, vyhlašuji zároveň polední přestávku, která skončí v 14.45, to znamená ve tři čtvrtě na tři se tady sejdeme a budeme pokračovat.

(Jednání přerušeno v 13.32 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.46 hodin.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážené paní senátorky, páni senátoři, zahajuji naše přerušené jednání a dávám slovo paní senátorce Haně Doupovcové, aby nás informovala o výsledku 1. kola 1. volby členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Paní senátorko, prosím, máte slovo.

Senátorka Hana Doupovcová:  Děkuji. Dobré odpoledne, paní předsedající, kolegyně, kolegové, seznámím vás s výsledky 1. volby 1. kola volby člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

Zaprvé vás seznámím, jak dopadl návrh občanských sdružení či jiných právnických osob. Tam kandidovalo 10 kandidátů a do 2. kola postupují pan Bureš a pan Tomaštík. To jsem řekla ten výsledek, měla jsem asi první říct ta čísla. Počet vydaných hlasovacích lístků bylo 69, z toho neplatných lístků bylo 8. Pro pana Bureše se vyslovilo 31 senátorů a pro pana Tomaštíka 23.

Co se týká volby člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, kterého navrhovala Poslanecká sněmovna, tam byl jeden kandidát, byl to pan Liška. Tam bylo vydáno taktéž 69 hlasovacích lístků, z toho neplatné byly 3, pro bylo odevzdáno 32. Do 2. kola postoupil pan Jiří Liška. Takže jsme nikoho nezvolili.

Já bych dala návrh paní předsedající, abychom dnešní program doplnili o bod "Volba člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů", 2. kolo. A navrhuji, aby tato volba proběhla jako poslední bod dnešního programu.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji, paní senátorko, o tomto návrhu musím dát hlasovat. Svolám tedy všechny k hlasování.

Budeme hlasovat o procedurálním návrhu, kterým je zařadit 2. kolo volby členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Já si vás ale dovolím všechny odhlásit, protože mám pocit, že neodpovídá číslo vizuálně tomu, kolik nás tu je.

Tak. Už se to ukazuje jako správný odhad. Takže budeme v této chvíli hlasovat o návrhu zařadit 2. kolo volby členů rady jako poslední bod našeho dnešního jednání.

Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 8 se z 41 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 37, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji. A my se k této volbě tedy vrátíme před koncem našeho dnešního jednání.

Dalším bodem našeho programu, tak jak jsme si ho schválili již ráno, je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 44

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 44. Návrh uvede ministr životního prostředí Tomáš Chalupa, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych před vás předstoupil s návrhem, jehož ambicí je v oblasti odpadového hospodářství zmenšit a snížit administrativní zátěž českých subjektů.

Dovolte mi zmínit některé z těch opatření, které návrh představuje. Jednou z těch změn, asi nejhlavnější, je např. zrušení povinnosti původců odpadů zpracovávat plán odpadového hospodářství. Nově by tato povinnost zůstala pouze pro obce. Co to fakticky znamená? V České republice máme 4600 subjektů, které musí každé 2 roky zpracovávat plán odpadového hospodářství. Podle toho, jak velkými původci odpadů tyto společnosti jsou, se liší náklady na zpracování těchto plánů. Odhadováno je, že minimální náklad na zpracování tohoto plánu je 20 tisíc a dosahuje u těch velkých částech přesahujících 120 tisíc korun.

Zadruhé. Změna spočívá v tom, že se omezuje počet původců oprávněných osob a provozoven, pro který je možno vykonávat funkci odpadového hospodářství. A toto omezení se ruší. Dneska je to tak, že tu funkci odpadového hospodáře... Smí být definován pouze omezený počet subjektů. Zkrátka jeden odpadový hospodář smí fungovat pouze pro omezený počet původců odpadů. Reálný stav je takový, že osob, které jsou schopny vykonávat funkci odpadového hospodáře, je velmi málo. Reálné náklady tedy na cenu drasticky narůstají, a přitom se ukazuje, že toto omezení je zbytečné, že záleží na velikosti těch subjektů, nikoli na počtu jednotek, bez ohledu na to, jak velké jsou.

Zatřetí. Zrušení povinnosti původce nebezpečných odpadů žádat o souhlas k jejich shromažďování. Ale zůstává zachována povinnost mít souhlas pro nakládání. To je dvojí věc, která řeší víceméně jednu záležitost dvěma samostatnými řízeními, byť podle našeho názoru stačí jedno.

Zjednodušení vedení evidence při přepravě nebezpečných odpadů. Tedy zavedení elektronického informačního systému. V tuto chvíli je potřeba vyplňovat 7 individuálních evidenčních listů pro jednu přepravu. Naší snahou je zavést elektronický systém, který ho zjednoduší, stane se operativnějším, přehlednějším a zároveň jednodušším pro všechny subjekty.

Dále tato novela obsahuje zásahy v oblasti evidence a ohlašování, kdy bude zrušena povinnost od dopravců zasílat informace o své firmě a povinnost ohlašovat provoz některých shromažďovacích a sběrových míst odpadů. Máme za to, že díky elektronizaci hodnocení nebezpečných vlastností odpadu bude celý systém průhlednější a zároveň jednodušší pro systémy, ale také pro kontrolu.

Novela také reaguje na některé nové skutečnosti týkající se evropských právních předpisů, konkrétně např. provést adaptaci nového nařízení Rady 333 z roku 2011, kterým se stanoví kritéria vymezující, kdy určité typy kovového šrotu přestávají být odpadem. Nebo transpozici ustanovení směrnice Evropského parlamentu z roku 2010, číslo 75 – o průmyslových emisích. A také na upozornění Evropské komise v rámci projektu EU Pilot na nedostatečnou transpozici jednoho z ustanovení směrnic EP o bateriích a akumulátorech.

Navrhovaný zákon dále upravuje ustanovení, která byla doplněna nebo změněna tzv. euronovelou zákona o odpadech z roku 2010. A k zákonu je také připojena drobná novela zákona z roku 2008 o integrovaném registru znečištění životních látek a životního prostředí a integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností, kterou se rozšiřuje možnost použití integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí i na jiné formy a úkony ohlašování.

Dámy a pánové, v Poslanecké sněmovně byly projednány dva doplňky. Jeden se týkal zpřesnění systému vyřazování vozidel z hlediska zákona o pozemních komunikacích z hlediska jejich životnosti, což je velmi diskutovaná záležitost, kdy ten systém byl velmi zneužíván, obcházen takovým tím prohlášením, už to není auto, budu z toho mít přístřešek na zahrádce, a fakticky se vyhýbat povinnosti ekologické likvidace věci, která je z hlediska životního prostředí, zejména ve městech, velmi složitá.

A druhou záležitostí byl můj návrh Poslanecké sněmovně. Ten návrh vyplývá i z toho, s čím jsem tady předstupoval před Senát před 2 lety, a to byla žádost, aby byla schválena drobná změna zákona o Státním fondu životního prostředí, spočívající v tom, že prostředky dočasně alokované na tzv. účtu z autovraků mohl být dočasně jejich přebytek použit na financování tehdejšího deficitu programu Zelená úsporám. Mnozí si to asi pamatujete. A tehdy já jsem žádal o to, aby právě na tento účel bylo možné tyto prostředky použít, protože ten program Zelená úsporám je za námi. A protože součástí toho mého slibu bylo, že to bude pouze dočasné opatření přerušení té situace, tak tím plním ten slib a navrhuji, aby se vrátil ten režim od 1. ledna 2015 do původní podoby a zase to byl vázaný výdaj pouze na řešení problematiky likvidace autovraků, tedy doříct ten příběh do konce.

Paní místopředsedkyně, mám za to, že tím je asi vyčerpán ten materiál. A samozřejmě jsem připraven odpovídat na případné dotazy. Děkuji pěkně.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, pane ministře, děkuji moc a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Tiskem se zabývala stálá komise Senátu pro rozvoj venkova, která přijala usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 44/2. Zpravodajem komise byl určen pan senátor Petr Šilar. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 44/1.

Zpravodajem výboru je pan senátor Ivo Bárek, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane předsedo.

Senátor Ivo Bárek:  Ano, děkuji, paní místopředsedkyně. Dobré odpoledne, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, když hovořil pan ministr tady v úvodu k této materii, já jsem si odškrtával ve své zpravodajské zprávě, co jsem tady měl napsáno, a dá se říct, že jsem všechny ty důvody, proč se přijímala tato novela, jsem si odškrtal. Pane ministře, takže já to dál nebudu zbytečně zdržovat.

Možná jenom k legislativnímu procesu. Návrh tohoto zákona předložila vláda Poslanecké sněmovně dne 27. června 2012. V rámci 1. čtení byl návrh zákona přikázán k projednání hospodářskému výboru a výboru pro životní prostředí. A zatímco hospodářský výbor doporučil svým usnesením předložený návrh schválit beze změny, výbor pro životní prostředí přijal k návrhu 18 pozměňovacích návrhů. Při 2. čtení bylo uplatněno jednotlivými poslanci dalších 10 pozměňovacích návrhů. A ve 3. čtení, konaném na 51. schůzi PS dne 13. února 2013, byl vládní návrh zákona schválen ve znění 22 pozměňovacích návrhů. A to v hlasování č. 184, ve kterém se z přítomných 167 poslanců vyslovilo 140 pro a 6 bylo proti.

Na našem výboru jsme při projednávání debatovali vůbec o tom, jestli to není poslední novela zákona o odpadech ve funkčním období této vlády, protože z novelizovaného legislativního plánu vlády vypadl velký nový návrh zákona o odpadech, to je potřeba si říct, který byl samozřejmě netrpělivě odbornou veřejností očekáván. A vypadl nejenom nový zákon o odpadech, ale např. také o odpadních elektrických a elektronických zařízeních, o vozidlech s doporučenou životností či zákon o pneumatikách.

Ptali jsme se zástupců ministerstva životního prostředí na výboru, zda se pracuje na těchto zákonech. Bylo nám sděleno, ano, my na těchto zákonech nadále pracujeme s tím, že nepředpokládáme, že by teď do konce funkčního období se tyto zákony předkládaly Parlamentu ČR.

To byla krátká vsuvka do toho, co jsme ještě při jednání ve výboru probírali.

Na lavici máte předložené některé pozměňovací návrhy, které se tady objevily a které by měly řešit odklad jistých poplatků v rámci solárních elektráren. Díval jsem se do zákona o odpadech a s kolegou Čunkem jsme se ubezpečili v tom, že v tomto zákoně některé body jsou řešeny. Pokud byste se do toho chtěli podívat, je to bod 53, který řeší tuto problematiku, a úplně stejně je popsán, tak jak je to například popsáno v pozměňovacím návrhu pana senátora Jiřího Čunka či pana senátora Petra Šilara.

Pak tady máme další pozměňovací návrhy, pana senátora Miloše Vystrčila, ctihodných kolegů Miloše Vystrčila a Pavla Eyberta, které mají stejnou první větu, alel pak tam jsou ještě další data. Předpokládám, že se k tomuto nějak dostaneme, protože já jako zpravodaj jsem neměl informaci o tom, že by tyto pozměňovací návrhy byly předkládány a na jednání výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí od pracovníků ministerstva životního prostředí nezazněla žádost, abychom to nějakým způsobem řešili.

Tolik v krátkosti zpravodajská zpráva. A nezbývá mi, než přečíst usnesení. Je to 26. usnesení našeho výboru z jeho 6. schůze konané 7. března 2013, kde výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Ivo Bárka a pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Zatím děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Za Stálou komisi Senátu pro rozvoj venkova vystoupí její předsedkyně paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Děkuji, paní předsedající. Chtěla bych říci, že tu nevystupuji ani tak jako předsedkyně Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova, ale spíš mě požádal kolega Petr Šilar, abych ho zastoupila za naši komisi.

Chtěla bych říci, že tímto návrhem zákona se zabývala také Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova, a to na své 5. schůzi dne 13. března 2013. Velice podrobně jsme tam probrali účel tohoto zákona, kdy jsme vyzvedli i to, že hlavním cílem předkládaného zákona je odstranit nebo zmírnit některé požadavky převážně administrativního charakteru. A musím říci, že byly vnímány velmi pozitivně, zrovna tak platné úpravy, které jsou kladeny na subjekty nakládající s odpadem a tyto úpravy byly shledány jako ne zcela nutné, ale při zachování dostatečné ochrany životního prostředí. Musíme vnímat, že to opravdu prospěje hlavně malým a středním podnikatelům.

Pan senátor Šilar mi předal velmi obsáhlou zprávu, ale pan ministr, stejně jako zpravodaj garančního výboru dostatečně ozřejmili účel právě tohoto návrhu zákona. A chtěla bych říci, že jsme to projednávali 13. března letošního roku za účasti zástupců ministerstva životního prostředí. Nikdo neavizoval, že by požadoval nějaké změny, že by tam byla nějaká časová disproporce. A usnesli jsme se v podstatě podobně jako garanční výbor, takže bych vám nyní přečetla usnesení Stále komise Senátu pro rozvoj venkova:

Po úvodním slově zástupce předkladatele a po zpravodajské zprávě senátora Petra Šilara doporučuje komise Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, určuje zpravodajem komise pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR Petra Šilara a pověřuje předsedkyni komise senátorku Dagmar Zvěřinovou, aby předložila toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

K některým případným pozměňovacím návrhům neměla komise možnost se vyjádřit. Tudíž předkládám toto usnesení a nechtěla bych se k nim za komisi nějak vyjadřovat. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní senátorko. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabírat. Nikoho takového nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. V této chvíli se do obecné rozpravy přihlásil pan senátor Jiří Čunek, prosím.

Senátor Jiří Čunek:  Paní místopředsedkyně, pane ministře, vážené senátorky a senátoři. Oznamuji, že beru zpět pozměňovací návrh, který jsem podal, protože se omlouvám, ale i s kolegy jsme zjistili, po poradě s našimi právníky, že tento návrh už tam obsažen je, byť to nikdo z nás nevěděl.

V Poslanecké sněmovně došlo k určitému řekněme zmatku při hlasování a můj návrh je v návrhu již obsažený, to znamená, že termín 30. června, který byl uveden v původním ministerském návrhu, už je posunut, tak jak jsem chtěl, na 31. prosince, a bylo to schváleno Poslaneckou sněmovnou. Je to v tisku, který máme teď před sebou. Myslím, že je v pořádku schválit tisk v té podobě, tak jak je, s tím, že pokud bychom shledali s kolegy, že je potřeba ještě něco změnit, uděláme to už normální standardní cestou. Děkuji vám.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. A dále vystoupí pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Já také nebudu podávat pozměňovací návrh z téhož důvodu, o kterém tady hovořil pan kolega Čunek.

Nicméně dovolím si obrátit vaši pozornost ještě k jedné záležitosti. Byl bych velice rád, abychom jako Senát apelovali na ministerstvo životního prostředí, aby prováděcí vyhlášky byly nastaveny tak, aby provozovatelé kolektivních systémů, které jsou ustaveny pro likvidaci panelů. měli odvedené poplatky vázány tak, aby nemohlo dojít v průběhu let, kdy budou soustřeďovány, k jejich zcezení, k použití na jiné účely apod.

Z tohoto důvodu bych si dovolil navrhnout doprovodné usnesení, které by na tento problém poukazovalo a nabádalo ministerstvo životního prostředí ho řešit v připravovaných vyhláškách.

Nevím, jestli vám mohu teď seznámit s návrhem doprovodného usnesení...

Senátor Pavel Eybert:  Návrh usnesení by byl velice jednoduchý:

Senát Parlamentu ČR žádá ministerstvo životního prostředí ČR, aby zajistilo správu vybraných finančních prostředků tak, aby jejich jediným možným použitím byla likvidace fotovoltaických panelů.

Víme totiž, jak to vypadá v některých jiných kolektivních systémech na sběr a likvidaci různých opadů. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Předseda klubu pan senátor Petr Vícha si nepřeje uplatnit přednostní právo, takže vystoupí paní senátorka Marta Bayerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, děkuji za slovo a panu senátorovi Víchovi děkuji za to, že nepožadoval přednostní vystoupení.

Stejně jako některé z vás i mne oslovili občané s připomínkou k § 37 v tomto návrhu změny zákona o odpadech.

To mě ovšem docela zaskočilo, protože tento návrh zákona jsme projednávali i v našem výboru, a nebyla jsem si vědoma, že by návrh takový paragraf obsahoval. Jde o ustanovení pro mnoho našich spoluobčanů značně významné. Pokud si totiž pořídili solární panely uvedené na trh před 1. lednem 2013, budu muset v ročních splátkách od 1. 1. 2014 do 1. 1. 2019 uhradit jejich následnou likvidaci. Životnost solárních panelů se však odhaduje na pětadvacet a více let. Nemůže být tedy nyní jasné, kolik může ona likvidace za 20 let stát a zda to nebude náhodou takové, že staré solární panely se v tu dobu stanou nikoliv odpadem, ale vykupovanou surovinou.

Zaujalo mě, proč si onen občan myslel, že § 37 zavádí projednávaný návrh zákona o odpadech? Požádala jsem proto své spolupracovníky, aby se tomu věnovali. Výsledek je téměř k nevíře, či naopak příznačný pro správu země, v níž žijeme. Asi jak pro toho. Tedy k věci – § 37p byl schválen v rámci zákona č. 165/2012 o podporovaných zdrojích energie, který je účinný od 1. 1. t.r., a ve Sbírce zákonů vyšel v květnu 2012. Tento paragraf však dnes v údajně platném znění zákona o odpadech na webu Ministerstva životního prostředí ČR nenajdete. Nenajdete ho dokonce ani na vyhledávači zákonů na portálu Veřejné správy, který by měl být státem garantovaným místem, kde lze na internetu nalézt aktuální znění zákonů.

Z důvodové zprávy vlády k zákonu o podporovaných zdrojích energie zde zjistíte, proč byl do zákona o odpadech § 37p vůbec vložen. On totiž ve vládním návrhu nebyl. Byl vložen až v rámci pozměňovacího návrhu sněmovního výboru pro životní prostředí. A mnozí z vás si jistě vzpomenou, že když jsme loni v lednu projednávali zákon o podporovaných zdrojích energie, byli jsme v presu jak časovém, tak věcném, protože šlo primárně o cenu energií. Nikdo z nás nevěnoval dostatečnou pozornost § 37p, vkládaném do zákona o odpadech. V nyní projednávaném návrhu změn zákona o odpadech se § 37p mění logicky lhůty pro podpis smlouvy mezi občany a subjektem, který má solární panely likvidovat.

Opět ale ve sněmovních podkladech nenajdete tuto změnu vyznačenou ve stávajícím znění zákona o odpadech. Proč to vlastně říkám? Občané této země nenajdou na webech státní správy platné znění zákonů. A to ani v případě, kdy jim ukládá nějakou konkrétní povinnost. Neznalost zákonů však občany neomlouvá. Právní stát takto ale fungovat přece nemůže. My v Senátu jsme jistě měli § 37p zákona o odpadech věnovat větší pozornost v systému, v jakém pracujeme a v jakém k nám přicházejí podklady z Poslanecké sněmovny, je to však téměř nemožné.

Žádám proto pana předsedu Senátu, aby vracel, nebo pokusil se vracet Poslanecké sněmovně návrhy zákonů, které nevyhovují požadavkům na návrhy zákonů, tak, jak jsou upraveny v § 86 Jednacího řádu PS. Měly by tedy mít řádnou důvodovou zprávu a v případě návrhu novel i vyznačení změn v platném zákoně.

Protože nechci zbytečně zdržovat, pro podrobnější zdůvodnění uvedeného požadavku odkazuji na mé vystoupení už zde v Senátu dne 27. 10. 2011 v tisku č. 198. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko, a dovolím si teď jenom říci, že ty vaše výhrady vůči tiskům z Poslanecké sněmovny je potřeba uplatnit ve stálé komisi pro práci Senátu a vedení Senátu se tím bude zabývat. Dobře, děkuji.

Nyní je přihlášen do rozpravy pan senátor Petr Vícha, prosím.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové.

Nechci hovořit k zákonu o odpadech. Jsem rád, že se vysvětlilo to nedorozumění. Chci pouze požádat před konečným hlasováním o pětiminutovou přestávku na poradu klubu tady v rohu místnosti. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, ano, zaregistrovala jsem a přestávku vyhlásíme před hlasováním.

V této chvíli byl přihlášen pan senátor Jiří Bis, ano, a přeje si vystoupit.

Senátor Jiří Bis:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, senátoři. Začnu tím, že je mi doopravdy moc líto, prostřednictvím vás, paní místopředsedkyně, že musím významným způsobem opravit kolegyni paní senátorku Bayerovou. Jednak je členkou podvýboru pro energetiku, kde jsme to projednávali, projednávali jsme to několikrát. A speciálně tento bod, to znamená odpady, byl projednáván velmi podrobně a k žádnému matení pojmů v Senátu po tom dlouhém projednávání ve dvou výborech a pečlivě zde na plénu dojít nemohlo.

To, co je zcela zřejmé, a co tam bylo odsouhlaseno, já bych to jenom krátce zopakoval, všechny panely, které byly a jsou provozovány, to znamená do konce roku 2012, likvidace je za provozovateli těchto panelů. A panely, které budou nakoupeny v roce 2013, jak je běžné u jiných elektrozařízení nebo spotřebičů, jejich likvidace bude na úkor výrobce. To je zakotveno zcela jasně v daném zákoně. Tak byla provedena i úprava zákona o odpadech. To, co dneska probíhá, má dvě stránky.

Samozřejmě, že jde o peníze, ale všichni, včetně starostů a veřejnosti, mají strach, aby nezůstala ta pole zaplněna fotovoltaickými panely po skončení jejich funkce opuštěná, aby je nevlastnil nikdo, kdo nemá ani korunu a likvidaci těchto zařízení nemusely dělat obce. To je v našem zájmu.

Že je mnoho času? Není! Prosím vás, já vám řeknu triviální případ. Bude bouřka, poničí celou jednu elektrárnu, její provozovatel vyfasuje od pojišťovny všechny náhrady, zbytek prodá "bílému koni" a vesnici nebo majiteli pozemků zbudou oči pro pláč. Kdo to bude likvidovat? Takže není čas, ty fondy musí být vytvořeny co nejrychleji, je tam otázka pěti let, do kterých mají být vytvořeny. Ty fondy nepředstavují z těch dnešních poznatků, co bude stát likvidace, žádnou závratnou částku, ale některým provozovatelům a výrobcům je líto každých peněz. Tak to je první věc.

Takže já si myslím, že by to mělo být. To, že ministerstvo životního prostředí nedokázalo za rok a něco k tomu udělat vyhlášku, která by dávala zcela jasná pravidla, na to se těžko nějak odpovídá, když mezitím ministerstvo průmyslu a obchodu za půl roku připravilo ke stejnému zákonu 8 vyhlášek. Takže věc jde za ministerstvem životního prostředí. To se mělo činit.

Druhá věc. Není pravda, že to je věc jenom provozovatelů. Platí to, že kdo dneska dováží do České republiky panely, musí si zajistit jejich likvidaci. Výrobci, dovozci. A ti také potřebují rozhodnutí co nejdříve. To znamená odložení termínu platnosti vyhlášky způsobuje nejistotu jak u stávajících provozovatelů, tak u stávajících dodavatelů nových systémů, a není to krok správným směrem. Myslím si, že by zde mělo ministerstvo životního prostředí splnit svoji povinnost, která mu byla dána ze zákona, a co nejrychleji uvedenou vyhlášku uvést v platnost. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore, a v této chvíli mám s přednostním právem přihlášeného pana senátora Drymla. Nepřeje si přednostní právo, takže vystoupí pan senátor Jiří Čunek. Prosím.

Senátor Jiří Čunek:  Paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři, já zareaguji na to předchozí vystoupení. A to nejen proto, abychom byli uvrženi do reality, která je daná. Já neznám, kromě několika málo panelů na střechách, žádnou tu větší elektrárnu fotovoltaickou, která by neměla úvěr, nebyla postavena z úvěru. A kterákoli je postavena z úvěru, tak je povinně pojištěná. Tak, jak když si berete hypotéku, tak je povinně pojištěný dům. To znamená ta pojistka kryje právě ty případy, o kterých mluvil předřečník. To znamená, poničí-li krupobití ty panely, tak samozřejmě jsou kryty z toho pojištění. Dovolím si říct, že to bude zřejmě z 99,99 %. Protože hold banky jinak hypotéky na tyto projekty nedávaly.

Já bych se ale pozastavil ještě navíc nad jinou věcí, která v tomto zákoně je, a já o ní přemýšlím a přidávám se k tomu, že vyhláška samozřejmě ministerstvem zpracována již měla být. A to byl důvod, proč jsme chtěli s panem kolegou Najbrtem posunout o půl roku ty povinnosti kladené dříve, tedy od 30. 6., na provozovatele. Tzn. o půl roku, do 31. 12. 2013, ale ten důvod byl ještě jiný. A to ten, abychom se mohli podívat, jaká bude ministerská vyhláška a jak se vypořádá s tím, že opět mám dojem, že někdo využil toho spravedlivého samozřejmě boje proti solárníkům k tomu, aby jim uložil povinnosti tedy platit. Ale už do toho se vsunuje konkrétní firma, která říká, my budeme jedinými oprávněnými, kteří budou sbírat tyto peníze. Protože to nebudou peníze státu. To budou peníze, které půjdou na tuto likvidaci. A už se tam vsunují subjekty, které říkají, my jsme ti jediní oprávnění, kteří budeme likvidovat solární panely.

Dneska – samozřejmě já jsem to nepočítal, nejsem schopen to spočítat naprosto přesvědčivě, ale existují firmy, které počítají, že už dnes likvidace solárních panelů – mluvím o solárních panelech, ne o těch patkách, konstrukcích atd. – je buď v zisku, a nebo tedy, jak se říká v kladné nule. To znamená, vezme-li někdo rozbité panely a dá je specializované firmě, ona to udělá, když ne zadarmo, tak za drobný peníz, který tedy tomu, kdo tam ty panely doveze, dá. To znamená, že ty peníze, které teď jsou, tak zdá se, jako by byly zbytečné. Ale tady bych připomněl panu ministrovi, on to jistě ví, ale jaksi nadneseně řečeno, že ta likvidace skutečně, pokud se ty peníze budou střádat, tak musí být na celé to dílo. To znamená nejen na ty panely, ale na měniče, na patky, na uvedení toho prostoru toho pole do nějakého původního stavu. A to mi věřte, že jsem z dikce zákona příliš nepochopil. To není naprosto jasně tam dané.

Takže pak ty peníze, o kterých jsme teď mluvili, a proto jsem tak plédoval o to, co naštěstí v tom zákoně již je, aby ministerská vyhláška správně podchytila všechny tyto aspekty a aby jasně stanovila, že nebude jeden dominantní vybraný, určený likvidátor, tedy firma, subjekt, likvidátor, ale že to musí být trh. To znamená, že bude více licencí, které budou nabízet těm solárníkům, že oni si vezmou ty peníze, tak jak jsme to kdysi udělali u pojištění např. vozidel. Takže tato obdoba by tady měla být, to znamená aby více pojišťoven – my si dneska můžeme pojistit vozidlo v povinném ručení u více pojišťoven, tak aby to stejně tak bylo tady u likvidace panelů.

Takže děkuji za pozornost, ale to byl smysl toho, proč jsme předkládali ten odklad, který není potřeba. Díky.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji a nyní vystoupí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, slovutný Senáte.

Zákon, který tady máme, není jenom o solárnících a solárních panelech, i když velmi dobře chápu, proč se tím zabýváme, jak mnoho nás to ještě bude stát. Zaprvé bych chtěl poděkovat panu ministrovi, že se tím odstraňuje určitá administrativní zátěž, která se dotýká velkého množství firem, které v Česku produkují odpad. A tady je skutečně dobře, že dochází k určitému zjednodušení a odbourávání některých administrativních zátěží a především s tím spojených velkých nákladů na odpadové plány a jiné věci.

Na druhou stranu je třeba pochválit, ale potom i pokárat, jak znají někteří ze školy, je chyba, že vyhláška 352 z roku 2005, vlastně novela té vyhlášky, není k dispozici a že se ministerstvo vydává cestou jiných ministerstev, které nám tady předkládají něco v zákonné úpravě, a pak pomocí nižšího podzákonného nařízení, vyhlášek nebo nařízením vlády, rozšiřují to, co říká zákon, nebo naopak zužují. Myslím si, že to je v rozporu – ne myslím, ale vím, že to je i v rozporu s rozhodnutím Ústavního soudu, a proto by právníci, kteří pracují pro jednotlivá ministerstva, tím nemyslím jenom ministerstvo životního prostředí, velkým takovým původcem těchto nešvarů je kupř. ministerstvo zdravotnictví – to jsem tady někdy opakovaně citoval, takže by se měli zamyslet nad tím, jestli by měli nebo neměli dodržovat rozhodnutí Ústavního soudu.

Legislativní proces, který – a teď se vrátím k těm solárníkům. Je tady velmi vážná obava, aby se z Česka jednou nestala skládka vysloužilých solárních panelů. Můžu citovat smutný pokus pana poslance Úlehly, který se snažil na poslední chvíli ve sněmovně protlačit svůj určitý pozměňovací návrh, který měl provozovatele solárních elektráren zbavit jakýchkoli povinností postarat se o vysloužilé, rozbité nebo vyměněné panely, než bychom měli mít k dispozici legislativu, která by zajistila, že bude konečně dostatek finančních prostředků na to, aby mohly být všechny solární panely zlikvidovány ekologicky, podle platných směrnic Evropské unie.

A teď, vaším prostřednictvím, paní předsedající, ke kolegovi Čunkovi.

U nás je už nainstalováno 10 milionů solárních panelů a představuje to v hodnotě váhy nebo hmotnosti kolem 200 tisíc tun.

Tady se mluvilo něco o likvidaci do roku – a já bych chtěl poděkovat, vaším prostřednictvím, paní předsedající, panu senátoru Bisovi, že nám tady řekl, že do roku 2012 to jde za provozovatelem, od roku 2013 za výrobcem. Já jsem vám tady řekl, kolik toho je. A tady bych vám ocitoval, že – mnozí z vás vědí, mnozí ne – největším výrobcem solárních panelů jsou Číňani. A největší výrobce solární je firma Suntec China. A přední čínský světový výrobce solárních panelů Suntech Power Holdings kvůli vysokým ztrátám nevyrovnal splatný dluhopis kolem 10,5 miliardy korun a hrozí jí bankrot v řádu dnů. To je jenom odpověď na to, že likvidace půjde za výrobcem!

Proto je velmi důležité, aby se tady udělal určitý fond, který by byl prevencí proti tomu, že výrobce nebo i dovozce zkrachuje a my tady budeme mít skládku solárních panelů. Jsme v Evropské unii, takže pokud má někdo strach, že to bude jenom jedna firma – za prvé by mělo být určité výběrové transparentní, otevřené výběrové řízení na tuto zakázku. A za druhé budou se moci zúčastnit firmy nejen z České republiky. Dnes neexistuje způsob, aby se ekologicky podle předpisů EU likvidovaly solární panely tak, aby z nich byl zisk. Velmi dobře to vědí určité firmy, např. EGO 93, Retela aj., které sice dostávají třeba stříbro nebo i hliník z těchto panelů, ale zisk to nepokryje. Dokonce jsou tady problémy, jak likvidovat to tak zvané špinavé sklo. A Česká republika je povinna plnit směrnici EU 2012/19 EU, která ekologicky, zdůrazňuji ekologickou likvidaci solárních panelů jasně definuje. Z každého panelu musí být využito 80 % a zároveň musí být připraveno k opětovnému použití a recyklováno 70 % jeho váhy.

A teď poslouchejte – zatím neexistuje technologie, to byl výzkum na VUT v Brně, ze které by při dodržení takto vysokého stupně recyklace mohl být celý systém ziskový, protože je tam potřeba použít určité termické chemické metody, nastavit speciální recyklační linku. To znamená, že hlasy, že by to mohlo být ziskové, to si asi představují takovou tu divokou recyklaci, kdy z panelů jsou otrhávány jen nejcennější části, hliníkové rámy, stříbro a zbytek je odvezen v lepším případě na skládku. Ano, taková recyklace by teoreticky zisková býti mohla, ale je nejen v rozporu se zákonem, ale popírá především sama sebe, protože cílem by mělo být maximální využití všech cenných surovin z panelů a ne je pohřbít na skládkách jenom proto, že jsou tyto náklady nyní na jejich získání příliš vysoké.

Závěrem bych chtěl říct, že zákon o odpadech, který zavádí pro provozovatele fotovoltaických elektráren povinnost postarat se v budoucnu o ekologickou likvidaci solárních panelů skrze platbu recyklačních poplatků. Vím, že recyklační poplatky a poplatky nejsou vůbec příliš populární. Licencování kolektivních systémů, které mohou s penězi nakládat - a to je důležité – jen se souhlasem ministerstva životního prostředí, je jediným možným řešením, kde můžeme mít jistotu, že peníze na recyklaci, a to, čeho se všichni bojíme, aby tyto peníze nešly na něco jiného, že budou použity skutečně na recyklaci v budoucnu v období 10 – 20 let, že budou využity pouze na likvidaci solárního odpadu. Ona je tady ještě jedna velká hrozba pro ty, kteří jsou starostové obcí, měst, že by tato povinnost mohla přejít na obce a města a byla by to velká finanční zátěž v budoucnu.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. A dále vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Jen velmi stručně ke dvěma problémům, které se v souladu s projednáváním tohoto zákona vyskytují a které zákon nějakým způsobem řeší, případně navrhujeme, aby bylo řešeno doprovodným usnesením. První problém – a byl tady už několikrát zmíněn – spočívá v tom, že byť mají dneska všichni provozovatelé solárních elektráren, kteří používají panely, které byly uvedeny do provozu nebo na trh před 1. 1. 2013, povinnost do 30. června tohoto roku uzavřít smlouvy o tom, jakým způsobem budou ročně až do roku 2019 dávat příspěvky na likvidaci těchto panelů, tak neexistuje vyhláška ministerstva životního prostředí, která by tuto věc blíže upravovala.

V návrhu změny zákona, který máme před sebou, je kromě jiných také odstavec, který posunuje termín přípravy vyhlášky do konce tohoto roku. Já se velmi přimlouvám, abychom to akceptovali a jako pozměňovací návrh takto přijali s tím, že zároveň bych poprosil pana ministra, aby případně v závěrečném vystoupení nejen nám tady, ale všem řekl, kdy můžeme vydání této vyhlášky očekávat, aby to nebylo těsně před koncem roku, neboť paradoxně se o to, kdy tato vyhláška bude vydána, nejvíce zajímají tak zvaní malí solárníci, kteří mají pěti, deseti, patnácti, dvacetiwattové soláry na baráku, jenom teď mají strach, co všechno zase zapomněli, aby náhodou potom nebyli postihováni za to, že si udělali přesně to, co jsme vlastně my původně zamýšleli, a to, aby solární elektrárny byly především v tomto malém rozsahu, např. na fasádách nebo na střechách.

Druhá věc, o které chci trochu krátce promluvit, je usnesení, které máte rozdáno a které navrhoval pan kolega Eybert společně se mnou – v souvislosti s tím, co tady říkal pan kolega Dryml. Zatím není v zákoně nikde upraveno, jakým způsobem bude se těmi příspěvky, které provozovatelé solárních panelů budou platit a měli by je vlastně do roku 2019, jak o tom mluvil tady pan kolega Bis, všechny zaplatit, jak s nimi bude naloženo a kde budou uloženy. Jinými slovy, je tady otázka, jestli náhodou ta firma, která bude příspěvky inkasovat – to není žádný veřejnoprávní subjekt – a budou to soukromoprávní subjekty – jakým způsobem tato firma bude moci s těmi příspěvky nakládat. Jestli náhodou to nemůže být také tak, že firma vyhlásí krach, následně zmizí ze světa a společně s ní i ten příspěvek. Usnesení směřuje k tomu, aby v rámci vyhlášky nebo nějakým jiným způsobem ministerstvo životního prostředí do konce tohoto roku zajistilo, aby tyto peníze, jako je to v mnoha jiných případech, byly na zvláštním účtě a nemohly být použity jinak než na likvidaci fotovoltaických panelů.

Samozřejmě pokud se v budoucnu například ukáže, že likvidace fotovoltaických panelů je zisková, tak teoreticky, ryze teoreticky nic nebrání tomu, aby peníze byly těm, co je tam dávali, vráceny. Což si myslím, že se nestane. Ale pokud by tam byl zvláštní účet, na který nelze sáhnout za jiným účelem než za tím, aby byly likvidovány fotovoltaické panely, tak i toto teoreticky přichází do úvahy. A hlavně vyloučíme to, aby bylo možné společně s krachem firmy XY vlastně způsobit i zmizení těchto provozovateli solárních elektráren do těchto firem dodaných peněz. Proto bych prosil pana ministra, jestli v tomto směru by nám také nemohl říci, jaké mají záměry a jakým způsobem tyto peníze, které od roku 2014 až do roku 2019 budou putovat do různých firem, které potom budou v budoucnu mít povinnost zabezpečit likvidaci solárních panelů, budou zabezpečeny. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. A dále vystoupí pan senátor Jiří Bis. Prosím.

Senátor Jiří Bis:  Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové, omlouvám se, že vystupuji ještě jednou. Já chci upozornit na to, že to, že to má likvidovat výrobce, nebo že je to věcí výrobce neznamená, že to bude likvidovat výrobce. Ale musí na to do toho kolektivního fondu přispět patřičnou částkou. V tom je právě problém, že pokud není vyhláška, která má mnohé věci, o kterých se zde mluví, specifikovat, tak ten výrobce neví, když dneska prodává panely, kolik by měl přispět do tohoto fondu. A zákon mu to ukládá. Takže to je ten problém. Jinak diskutujeme o věci, kterou by právě tato vyhláška měla řešit. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Zatím jako poslední je přihlášen pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážená paní 1. místopředsedkyně, dámy a pánové, už je takovým zvykem, že my hasíme něco, co už dávno pomalu dodoutnává. Nebudu dávat žádný pozměňovací návrh, jenom takovou životní zkušenost. Když jsem byl starostou jednoho západočeského města, v jehož okolí vyrostla svého času největší fotovoltaická elektrárna v západních Čechách, my jsme se pojistili a uzavřeli jsme s tou firmou smlouvu, kdy počáteční vklad na třetí účet byl 1 mil. Kč a každý rok tam půl milionu po dobu 20 let přispívají. Dobrovolně, na základě smlouvy. V případě, že po ukončení činnosti do roka firma nezlikviduje fotovoltaiku, peníze propadnou ve prospěch města, a to jimi uhradí to, co tam po nich zůstalo. V případě, že firma splní své závazky, peníze se jí z toho účtu vrátí. Proč stejně důmyslně, nebo hospodárně nejednali vlastníci těch pozemků, nebo zástupci obcí, kde tenkrát ty fotovoltaiky vznikaly. To se přijímaly různé sponzorské dary na podporu kultury, sportu pro obce, ale na zadní kolečka nikdo nemyslel. Omlouvám se, že jsem vás zdržoval, ale někdy ta komunální praxe je předvídavější než nějaké parlamentní lobby.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Toto byl poslední přihlášený do diskuse. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit. Nikoho takového nevidím, rozpravu tedy uzavírám. Pane ministře, předpokládám, že máte spoustu odpovědí na spoustu otázek, které zde padly. Prosím, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Děkuji pěkně. Děkuji pěkně i za ty vznesené podněty. Přiznám se vám, vážené paní senátorky a páni senátoři, že na četná vystoupení ve smyslu, proč ještě není ta vyhláška, musím říci zcela otevřeně, že byť ne zcela, tak zčásti je to skutečně dáno zpožděním na straně ministerstva. Já jsem si toho vědom. My jsme v té věci přijali i personální opatření. Nicméně platí, že v tomto ohledu z naší strany je správná omluva, a já to tak činím. To zpoždění tu je. Pravdou je, že je to také dáno poměrně velkou složitostí toho, jak definovat modelový, vzorový výpočet, tedy kolik na který panel či jeho výkon odvádět právě s ohledem na definici toho, jakou technologii a jakým nákladem v budoucnu tak bude činěno, jak například popisoval pan senátor Dryml.

Na druhou stranu musím říci, že byť se pohybujeme ve stavu jakýchsi odhadů a hledání zkušeností, nemyslím si, že si můžeme dovolit další odklad této věci. Bylo zde zmíněno, že tato záležitost diskuse v Poslanecké sněmovně díky pozměňovacím návrhům poslanců. Rád bych upozornil, že návrh, tak jak byl předložen do sněmovny, otázku solárních panelů vůbec neřeší. Podstata návrhu vůbec není o solárních panelech. A byť to tak někdy bývá, že téma solárních panelů je natolik silné, že je schopno ovládnout debatu více méně o čemkoliv, tak v tomto případě to je pouze jedna jediná doplňková věta v tomto zákoně stran účinnosti. A nepřijatý návrh kolegy v Poslanecké sněmovně, který řešil otázku, kdo by měl být tou pověřenou osobou.

K tomu doprovodnému usnesení a vůbec k debatě, jak to funguje. Musím zde říci, že se tady bavíme o tom, jakým způsobem zlepšit systém tzv. kolektivních systémů, tedy zpětného odběru, který známe z celé řady výrobků a z celé řady jiných systémů v ČR již fungujících, a u kterého si myslím, že se všichni shodneme, že zaslouží zásadní zásah. A to zejména z hlediska jeho transparentnosti, z hlediska toho, že je to na jednu stranu věc, která je jakousi samosprávnou záležitostí těch výrobců, ale na druhou stranu že svým způsobem znamená povinnou platbu, a ten kupující nemá šanci jakýmkoli způsobem se k ní vyjádřit. Proto je na ni třeba pohlížet také jako na věc veřejnou.

Co by podle našeho názoru vyhláška měla řešit. Naše práce směřují k tomu, aby za prvé to nebylo do konce roku, ale aby tak bylo učiněno v řádu spíše měsíců, respektive týdnů, protože je potřeba také na to ty subjekty připravit. Co je jeho podstatou? Jak jsem zmínil, jedna věc je vzorec toho výpočtu, tedy výše poplatku odvislá od konkrétního ať už výkonu elektrárny nebo například její hmotnost. Druhá záležitost je otázka správy těch poplatků, tedy toho výnosu, a také otázka veřejné kontroly těch subjektů, které budou tuto správu vykonávat, resp. likvidaci zajišťovat. V tomto ohledu musím říci, že chceme, aby toto fungovalo jinak než dosavadní kolektivní systémy. Ministerstvo životního prostředí nyní pracuje na věcných záměrech plné změny všech zákonů v jednotlivých zpětných odběrech právě proto, aby tam zajistilo otázku, kde jsou peníze uloženy, kdo s nimi nakládá, jak jsou sledovány, kdo s nimi může činit to či ono nebo jak se stanovuje ta výše. Už to, že výše toho poplatku bude stanovena vyhláškou, nikoli rozhodnutím samotných výrobců nebo provozovatelů, je posun kupředu. Například proti bílé technice nebo pneumatikám.

Druhá záležitost je, že naše debata směřuje k tomu, aby to byl účet, který bude účtem veřejným, aby to byl účet, který by byl ideálně u národní banky a aby to byl účet a prostředky, které pokud by měly být využity, pak by měly být využity pouze a jedině na zákonem definované prostředky, tak jako například v případě správy atomového účtu, to znamená na prostředky například státem vedené dluhopisy nebo jiné formy zhodnocení, které jsou státní, nikoli řekněme soukromou komerční aktivitou.

Co se týká publikace, o které mluvila paní senátorka Bayerová, tam snad mohu říci jenom, že to prověřím, kde je problém, a pokud je, tak učiním všechno, abychom to napravili.

Myslím si, že debata, která tady několikrát zazněla ve vystoupení ctěných senátorů ve věci toho, jaká jsou rizika, kdy ta rizika nastanou, jaká je vlastně životnost panelů, je důležitá. Myslím si, že u řady otázek spíš sdělujeme obavy. Princip toho je jakási předběžná opatrnost, abychom se vyhnuli rizikům, která jsou. Já se rozhodně nechci dostat do situace, že důsledkem toho řešení bude, že dojde životnost solární elektrárny, firma, která vznikla pouze za účelem zřízení a provozu této elektrárny, zanikne, a budou to obce, jejichž břemenem bude tuto situaci likvidovat. To je alfa, omega a cíl, který tato záležitost má řešit. Proto se jí máme zabývat. Jde primárně o tuto záležitost. Nesmějí to být znovu daňoví poplatníci, kteří už takhle v oblasti solární energie zaplatili víc než dost a ještě mnoho zaplatí, aby ještě platili otázku likvidace solárních panelů.

K ostatním záležitostem, které zde byly zmíněny, mohu říci jen jediné, to je k té vyhlášce. Ano, beru to, padá to na hlavu mého ministerstva, tedy i mou. Říkám, že opravdu se snažíme situaci vyřešit jak nejrychleji je v našich možnostech, včetně nových personálních posil příslušného odboru, který to má na starosti. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře. Ptám se paní zastupující zpravodajky Dáši Zvěřinové, zda chce vystoupit za stálou komisi. Nechce. Děkuji. Prosím tedy pana garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě a případně nám řekl, jak budeme hlasovat a o čem.

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji, paní místopředsedkyně. V rozpravě vystoupilo 8 senátorů, někteří i dvakrát. Já si myslím, že není třeba opakovat tuto debatu, protože se spíš týkala jednoho jediného bodu, a to poplatku za likvidaci solárních panelů a s tím související vyhláškou. Samozřejmě zákon má daleko větší, jiné dopady. Například kladné dopady – chtěl bych říci, kladné dopady třeba do obcí, protože na rozdíl od mnohých zákonů, kdy do obcí dáváme další povinnosti, tak tady z obcí ty povinnosti alespoň v této novele odcházejí. S ohledem na to, že kolegové stáhli všechny pozměňovací návrhy, které tady byly předloženy, máme de facto jeden jediný návrh, a to shodný návrh jak ze stálé komise, tak z garančního výboru, a to na schválení tohoto návrhu zákona. S tím, že bychom následně potom hlasovali o doprovodném usnesení, které navrhli ctihodní kolegové Vystrčil a Eybert. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane zpravodaji. Mám zde požadavek na vyhlášení přestávky pro jednání senátorského klubu sociální demokracie. Já mu samozřejmě vyhovuji, takže vyhlašuji přestávku na pět minut.

(Jednání přerušeno v 15.51 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.56 hodin.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v přerušeném jednání. Budeme pokračovat hlasováním. Já si vás všechny dovolím svolat v této chvíli.

Kolegyně a kolegové, aktuálně je přítomno v sále 63 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 32. Budeme hlasovat o návrhu – schválit návrh zákona, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech atd.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 9 se při kvóru 34 pro vyslovilo 64, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

My ale ještě nemůžeme ukončit projednávání tohoto bodu, protože je zde návrh usnesení doprovodného k návrhu zákona, který jsme právě schválili. Takže já bez znělky dám hlasovat ještě o tomto návrhu usnesení. Máte ho v písemné podobě, ale pro pořádek ho přečtu:

Senát žádá Ministerstvo životního prostředí ČR, aby zajistilo správu vybraných finančních prostředků tak, aby jejich jediným možným použitím byla likvidace fotovoltaických panelů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 10 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 65, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodaji.

Měla jsem přihlášeného pana předsedu Senátu, ano pan předseda Senátu v této chvíli vystoupí.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, dovolím si navrhnout změnu pořadu naší schůze, a to tak, aby za body pana ministra Tomáše Chalupy byl zařazen senátní tisk č. 52, to znamená návrh zákona, který se týká akciových společností, který máme přerušen, byl to třetí bod, jako čtvrtý bod našeho odpoledního jednání. Takže toto je můj procedurální návrh.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji, pane předsedo. Protože se jedná o procedurální návrh, mohu dát okamžitě hlasovat. Udělám to bez znělky.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 11 z 68 při kvoru 35 se pro vyslovilo 67, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme upravili program našeho jednání.

V této chvíli budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů

Tisk EU č. N 197/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 197/08 a N 197/08/01. Prosím opět pana ministra životního prostředí Tomáše Chalupu, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Děkuji pěkně za slovo. Dámy a pánové, toto není úplně jednoduchý bod, pokusím se to popsat jednoduše.

V roce 2009 byla přijata směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů, podle které každý stát má povinnost, aby podíl energie z obnovitelných zdrojů v dopravě činil v roce 2020 alespoň 10 %. Téhož roku byla přijata také směrnice, která zavedla povinnost dodavatelům pohonných hmot snižovat emise skleníkových plynů vyprodukovaných v celoživotním cyklu o 6 % do roku 2020, tedy ročně – v porovnání s rokem 2010. Zároveň byla zavedena tzv. kritéria udržitelnosti biopaliv. Někteří senátoři si pamatují, že toto bylo předmětem pozice k této směrnici minulý rok.

V čem spočívají nejzásadnější změny vyplývající z návrhu této směrnice?

Za prvé dochází ke zvýšení minimální požadované úspory emise skleníkových plynů z biopaliv na 60 % z výroben uvedených do provozu dne 1. července 2014 nebo později. Stávající směrnice a národní úprava vyžadují tuto úsporu až od roku 2018, resp. pouze u výroben uvedených do provozu po 1. 1. 2017.

Za druhé dochází ke zrovnoprávnění možnosti používání zjednodušeného způsobu vykazování úspory emisí CO2 – použití tzv. standardních hodnot produkce emisí. A to při pěstování biomasy pro výrobu pocházející jak z EU, tak ze států mimo EU. Nyní mohou pěstitelé biomasy mimo EU automaticky používat standardní hodnoty, zatímco pěstitelé v EU jen za předpokladu, že to schválila Evropská komise, tedy v případě ČR se to schválení stalo.

Za třetí vytvoření jednotného elektronického formuláře pro zasílání zpráv o kvalitě pohonných hmot a zavedení povinnosti snižovat obsah manganu v pohonných hmotách. Platná legislativa je již v souladu s tímto návrhem včetně legislativy, která se tady požaduje. V tomto ohledu to není pro ČR problém.

Za čtvrté vložení přílohy s tzv. ILUC emisemi zohledňující riziko nepřímého využívání půdy, které budou dodavatelé pohonných hmot reportovat členským státům.

Za páté snížení možnosti započítávat biopaliva vyrobená z potravinářské biomasy pro cíle 10 %. Zbylých 5 % by mělo být podle předpokladů dosaženo tzv. pokročilými biopalivy s nulovými nebo nízkými ILUC emisemi.

Jakou k tomu má ministerstvo životního prostředí pozici?

Za prvé nepovažujeme za vhodné ILUC emise stanovovat globálně bez rozlišení oblasti, ve které je daná plodina pěstována. Právě oblast, ve které je plodina pěstována, má velkou vypovídající schopnost o riziku vzniku emisí. Návrh zcela opomíjí skutečnost, že v EU platí řada legislativních pravidel na ochranu půd s vysokým obsahem uhlíku a riziko vzniku ILUC emisí je tak nulové. Princip globálního přístupu tak diskriminuje evropské zemědělce a žádným způsobem nemotivuje nezodpovědné zemědělce ve třetích zemích ke změně svého přístupu k ochraně půdy.

Z tohoto důvodu se domníváme, že Česká republika by měla požadovat, aby byly ILUC emise považovány za nulové v oblastech, kde je to legislativně zaručeno, že k tomuto problému docházet nemůže. Jednalo by se zejména o plodiny pěstované v EU.

Za další. Je otázka snížení příspěvku biopaliv na zmíněných 5 %. Nepovažujeme 5procentní limit pro biopaliva vyrobená z potravinářské biomasy za správnou cestu k řešení problematiky emisí a podpoře pokročilých biopaliv. Výroba pokročilých biopaliv je stále ve fázi výzkumu a nelze předpokládat, že jejich množství, by se dle návrhu započítalo dvakrát či čtyřikrát, výrazněji přispěje ke splnění závazného cíle. ČR v tomto ohledu by měla výrazný problém. Je důležité si uvědomit, že vícenásobné započítávání může mít vliv na další sektory a pokřivit jak trh s odpady, tak se zbytky ze zemědělské činnosti, ze kterých mají být pokročilá biopaliva vyráběna. Zbytky ze zemědělské činnosti by tak nebyly zapracovávány do půdy, což by způsobilo její znehodnocení.

Z akčního plánu pro biomasu na období 2012 až 2020 vypracovaného ministerstvem zemědělství v roce 2012 navíc vyplývá, že ČR má dostatek orné půdy jak pro zajištění 100procentní potravinové soběstačnosti, tak i pro splnění 10procentního cíle OZE v dopravě, aniž by mohlo dojít ke vzájemné konkurenci ve využití orné půdy pro jednotlivé části. Čili nemůže tak docházet ke vzniku těchto emisí. Zavedení 5procentního limitu pro paliva vyrobená v EU by výrazně měnilo stanovená pravidla hry, a to za běhu, pro dosažení 10procentního povinného cíle. Mám vážné obavy, že by při schválení 5procentního omezení nebyla za současných podmínek schopna splnit 10procentní závazný cíl v dopravě.

Tolik z naší strany k této záležitosti a vyjádření určité skepse k některým z těchto návrhů, které podle našeho názoru by mohly výrazně snížit pozici ČR v této oblasti.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane ministře. Opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto materiály, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 197/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, název dokumentu je poněkud zavádějící, když si přečteme o jakosti benzínu a motorové nafty. Ono ve skutečnosti jde o tak zvané biopříměsi, biosložky, které tam přiléváme. A nejde zase ani tak o ně, jde o to, z čeho budou vypěstovány, kde a jak budou vypěstovány. Takže když dojdeme na konec tohoto procesu, tak se dostaneme k zemědělské půdě a k tomu, co na ní roste a k čemu to využíváme, k čemu to používáme. Takže ten název je skutečně trošičku zavádějící. Nejde zde ani tak o tu naftu, ale jde o půdu a o to, jak se k ní chováme.

My jsme v předcházejícím bodu, který se týkal odpadů, mockrát narazili a zmínili nešvar posledních měsíců, kdy na zemědělské půdě místo zemědělské produkce nám vyrostlo něco jiného a my si už teď lámeme hlavu, co s tím udělat, až skončí životnost. Ale bohužel energetické plodiny pro výrobu biopaliv je podobný nešvar. V podstatě platíme za určitou hysterii, která se rozpoutala kolem omezování emisí skleníkových plynů. V případě biopaliv jsme po poněkud krkolomné cestě dospěli k tomu, že započítáme-li v určitých situacích – zhodnotíme-li celý proces pěstování energetických plodin a výroby biopaliv, tak se ve skutečnosti dostáváme k vyšším emisím skleníkových plynů než při přímém použití fosilních paliv.

Dochází tedy k přehodnocení určitých postojů i jisté úrovně Evropské unie.

Tímto dokumentem se zabýval Podvýbor pro energetiku, který přijal stanovisko. Toto stanovisko potom potvrdil hospodářský výbor a postoupil ho výboru pro záležitosti Evropské unie. Pro nás toto stanovisko bylo výchozí, pro mě o to jednodušší, že jsem byl zpravodajem tohoto tisku jak v Podvýboru pro energetiku, tak samozřejmě i v našem výboru pro záležitosti EU.

Došlo jenom k jedné nepatrné změně, kterou tady zmínil i pan ministr, a to je pětiprocentní hranice. V Podvýboru pro energetiku jsme se k tomu vyjádřili striktněji, zde ve vámi předloženém návrhu doporučení obecněji. Je skutečně žádoucí snižovat podíl biopaliv první generace, která využívají primární zemědělskou produkci, která by měla sloužit především k zabezpečení potravinové soběstačnosti. A měli bychom upřednostnit ty zdroje, pro které nemáme jinak běžné využití.

Tímto bych asi skončil své úvodní povídání. Návrh usnesení a v příloze doporučení výboru pro záležitosti EU máte k dispozici. Toto doporučení koresponduje s již dříve projednávanými tisky, které se týkaly této problematiky, je s nimi plně konzistentní a jak výbor pro záležitosti EU, tak podvýbor pro energetiku se dlouhodobě stavějí velice skepticky k otázce biopaliv a jejich příměsí do motorové nafty a benzinu. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Dále tento senátní tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj pan senátor Jiří Bis. Nepřeje, děkuji.

Otevírám tedy rozpravu. Do rozpravy se přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, slovutný Senáte. Cílem předloženého návrhu je zahájení přechodu na biopaliva, která poskytují významné úspory emisních skleníkových plynů i při zahrnutí tzv. Iluc-faktoru. A proto bych se rád zeptal pana ministra a využiji této příležitosti. Zlepšení vykazování emisí skleníkových plynů tím, že členské státy a dodavatelé pohonných hmot do svých zpráv zahrnou i odhadované, zdůrazňuji odhadované Iluc-emise? Dodavatelé pohonných hmot, zdůrazňuji, že to jsou dodavatelé pohonných hmot, budou členským státům do 31. března každého roku předkládat zprávu o objemu dodaných biopaliv, to je v pořádku, způsobu jejich výroby, zdůrazňuji, že to jsou dodavatelé, a o emisích skleníkových plynů vzniklých – a teď, vážení, poslouchejte – v celém životním cyklu biopaliva, včetně odhadovaných emisí vzniklých nepřímou změnou ve využívání půdy. To nejsou zemědělci, to jsou dodavatelé paliva. To jsou ty Iluc-emise!

A chtěl bych se pana ministra ještě zeptat – tady už vidíte absurdnost toho celého – jestli je nějaká metodika, jak se bude odhadovat, jestli bude měření, jak se bude odhadovat a jestli se budou dělat audity, že odhad je správný.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. V této chvíli už nemám nikoho dalšího přihlášeného do rozpravy. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit. Nikoho nevidím, rozpravu končím. Prosím, pane ministře, máte právo vystoupit se závěrečným slovem.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Děkuji pěkně za velice milý dotaz. Chtěl bych snad říct jednu věc, a snad nebude příliš vůči navrhovateli této směrnice, tedy Evropské komisi politicky nekorektní, když řeknu, že shledávaje tuto směrnici a po jejím čtení a snaze se ji pochopit, máme pocit, že jestliže se dlouhodobě zabýváme otázkou, jak smysluplná je vůbec problematika přimíchávání biosložek do biopaliv, pak se zdá, že zvolená metoda není ani tolik, jak systém zjednodušit, ozřejmit a vyjasnit, ale spíš zesložitit, vytvořit jej ještě více nepochopitelným a z tohoto pohledu také ještě více netransparentním. Říkám to zcela otevřeně, ale myslím, že tato problematika, tak jak je definována, po pravdě řečeno, běžnému člověku podle mého názoru zcela nepochopitelná a všem ostatním po mnohých čteních teprve potom snad částečně pochopitelná, je složitě přijatelná.

Z toho důvodu musím říct – a tady bych se chtěl zmínit o návrhu, který zmínil pan zpravodaj a zmínil některé body – že naše pozice je o něco, a to něco je velice velké, skeptičtější k tomuto návrhu, než je navržený návrh usnesení Senátu. Tím jsme se ještě vůbec nedostali k otázce auditu a kontrol, zatím se jenom bavíme o samotném způsobu této směrnice a jejího obsahu.

Dovolte mi zmínit několik bodů. Například v návrhu usnesení v bodě II/1 se hovoří o tom, že výbor vítá ... Musím říci, a snažil jsem se to zmínit ve svém úvodním slově, že my souhlasíme se zohledněním těchto emisí, do hodnocení Iluk-emisí, do hodnocení dopadu na produkci. Na druhou stranu, a to jsem také zmiňoval, se se slovem "vítá" nemůžeme tolik ztotožnit proto, že zkrátka nepovažujeme za možné, aby tento systém fungoval v metodě jedna velikost sedí všem. Každá ze zemí je na tom úplně jinak, má úplně jiné podmínky. A toto řekněme zjednodušení, které ve skutečnosti znamená pro všechny stejně, podle našeho názoru není možné a představu stanovení globálních cílů bez regionálního rozlišení si moc dobře po praktické stránce nedovedeme představit.

V bodě II/3 se uvádí, že výbor konstatuje, že omezení využívání biopaliv povede k šetrnějšímu přístupu. Opět musím říci. Je nepochybné, že je vhodné a nutné usilovat o šetrnější přístup k využívání půdy. Konec konců je pravdou, že minulý bod, který vedl k tomu, že v ČR bohužel se umožnilo, aby i ta nejkvalitnější orná půda byla zanesena tak strašnou věcí, jako je fotovoltaická elektrárna, to je memento, kterého bychom se měli vyvarovat. A proto také došlo k tak výraznému zvýšení poplatků v zákoně o ochraně půdního fondu.

Na druhou stranu tady musím říci, že šetrné využívání zemědělské půdy z hlediska definičního, dle těch parametrů je ošetřeno dotacemi pro zemědělce už nyní, protože pokud nesplňují tato kritéria, tak zemědělci nedostanou dotaci. Obávám se, že právě tento motiv, nedostat dotaci, hraje prakticky mnohem větší roli, než je nějaké proklamativní sdělení.

V bodě II/4 – výbor upozorňuje, že se dlouhodobě nedaří sladit některé sektorové zájmy, kontraproduktivní opatření mezi resorty. Musím říci, že i my si uvědomujeme, že často tato politika i z hlediska ČR v minulosti šla na jednu či na druhou stranu a nebyla o schopnosti nalézat kompromisy.

Tady bych si dovolil říct jen to, že v tomto ohledu je to trošku nespravedlivé, protože toto je jeden z případů, kdy na rámcové pozici, kterou jsem tady prezentoval, se plně shodlo jak ministerstvo životního prostředí, tak ministerstvo zemědělství, tak ministerstvo průmyslu a obchodu, a to jak z hlediska ochrany pěstitelů biomasy, tak z hlediska využívání půdy, tak také z hlediska ochrany investic vynaložených do jednotlivých podnikatelských projektů.

V případě bodu 2.6. Uvádí se, že výbor shledává pro evropské záležitosti návrh na omezení za vhodný impuls pro technologický vývoj a výzkum biopaliv 2., 3. generace. I my to shledáváme jako vhodný impuls. Právě tím konstatujeme, že totiž jsme nedosáhli ještě toho cíle, a že vlastně dosud nevíme, jakým způsobem toto bude řešeno. A že se tady zavádí nějaká povinnost realizovat něco, co ještě nebylo zcela vymyšleno.

A z tohoto pohledu, byť my vítáme tento záměr usilovat o něco takového, protože to je správný cíl, tak si dost dobře nedovedeme představit, že cíl za něco, čeho máme dosáhnout, už dnes je kvantitativně vyjádřenou povinností ho dosáhnout a realizovat. A z tohoto pohledu musím říci, že byť ministerstvo vítá tento záměr, je mou povinností upozornit, že stávající závazek ČR, tedy 10procentní podíl OZO v dopravě, pokud k něčemu takovému přistoupíme bez dosažení cíle stavu poznání, může znamenat pro Českou republiku zásadní problém pro dosažení tohoto 10procentního cíle. To znamená nesplnění závazků vůči evropské legislativě a případných potencionálních rizik, náhrad v rámci řízení infringement, tedy porušení evropského práva.

Sice tedy asi někdy po roce 2020, ale přesto v tomto ohledu my se obáváme, že při dnešním stávajícím stavu poznání věci je správné usilovat o výzkum a vývoj v té věci. A dokud neznáme reálné výsledky, těžko můžeme zároveň zaručit, že tyto výsledky uvedeme do praxe a budeme je cíleně a numerickým vyjádřením realizovat. Já si to nedovedu představit, jak bychom to chtěli dělat. A z tohoto pohledu my tady toto vnímáme jako rizikové. Byť znovu říkám, usilování o tuto záležitost je správné, hledání šetrnějšího způsobu také, ale ještě nejsme na konci této cesty, abychom mohli říct kdy, jak a za jakou cenu. Děkuji pěkně.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře, a prosím garančního zpravodaje, aby shrnul rozpravu.

Senátor Miroslav Krejča:  V rozpravě vystoupil jeden senátor, položil dotaz panu ministrovi, pan ministr na to obšírně odpověděl. Přitom citoval a použil část doporučení výboru pro záležitosti EU. A já musím konstatovat, že mě těší, že byť na začátku svého vystoupení zkritizoval to, že výbor pro záležitosti EU vítá, tak skončil tím, že ministerstvo životního prostředí také vítá. Takže, pane ministře, jsme naprosto ve shodě.

A padl jeden jediný návrh. To je návrh doporučení, které na základě stanoviska podvýboru pro energetiku, následně usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu předkládá výbor pro záležitosti EU. A já vás tímto žádám o podporu tohoto návrhu. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, můžeme tedy přistoupit k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 69 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 35. Budeme hlasovat o návrhu usnesení výboru pro záležitosti EU, tak, jak je představil zpravodaj výboru pan senátor Krejča.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 12 ze 69 přítomných senátorek a senátorů se při kvoru 35 pro vyslovilo 61, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji a projednávání tohoto bodu končím. Děkuji panu zpravodaji, děkuji panu ministrovi. Ale pan ministr s námi ještě zůstane, ale my se zde vyměníme.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže budeme pokračovat dalším bodem našeho jednání. A to je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o fluorovaných skleníkových plynech

Tisk EU č. N 002/09

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. N/2/09 a N/2/09/01.

Požádal bych pana ministra životního prostředí Tomáše Chalupu, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Děkuji pěkně. Dámy a pánové, já vám slibuji, že už dnes žádný návrh tohoto typu nemám, že to je poslední. Tedy dovolte, abych vám představil nařízení Evropského parlamentu o fluorovaných skleníkových plynech.

Návrh tohoto nařízení vypracovala a předložila Evropská komise s cílem nahradit dosavadní nařízení z roku 2006 a rozšířit a zpřesnit většinu jeho ustanovení. Cílem návrhu je přispět ke snížení celkových emisí skleníkových plynů, tedy ten závazek o 80 – 95 % do roku 2050. Z tohoto důvodu je návrh výrazně ambicióznější, než zmiňované dosavadní nařízení z roku 2006, a nově navrhuje harmonogram postupného snižování spotřeby fluorovaných skleníkových plynů na území EU, a sice až na 21 % současné spotřeby k roku 2030.

Návrh předpisu se dotkne zejména sektoru chlazení a klimatizace, ale tak oblasti požární ochrany. Týká se zejména chladicích zařízení s větším objemem náplně a klimatizačních zařízení. Většina povinností nemá dopad do oblasti domácího chlazení, pro které je již mnoho let využíváno chladiva bez negativních vlivů na životní prostředí. Hlavními dotčenými subjekty tak budou distributoři chladírenské společnosti a jejich zákazníci a firmy zabývající se chemickým hašením.

Postoj ministerstva životního prostředí k návrhu předpisu je takový, že většina nových ustanovení směřujících k omezení využívání fluorových skleníkových plynů je smysluplná a hlavně realizovatelná. Jedná se zejména o harmonogram snížení a dovozu o 79 % k roku 2030.

Na druhou stranu jsou záležitosti této směrnice, se kterými se nemůžeme ztotožnit, nebo považujeme za velmi obtížné se s nimi ztotožnit. Např. se stavíme negativně k rozšíření především administrativních povinností, jako je např. povinné školení osob manipulujících s chladicími zařízeními, opakovaná certifikace těchto osob po pěti letech, nebo vytvoření celonárodní databáze chladicích zařízení. Naše argumentace spočívá v tom, že fluorované skleníkové plyny jsou cennou komoditou a je proto v zájmu samotných firem, aby se snažily zabránit úniku chladiv do ovzduší, aby zařízení jimi spravovaná zůstala funkční a zákazníci spokojeni. Přijetím navrhovaných omezení, uvádění na trh, omezení uvádění na trh zařízení, která obsahují fluorované skleníkové plyny, vznikne tlak na cenu, v důsledku čehož budou nadbytečné úniky fluorovaných skleníkových plynů pro průmyslový sektor ještě méně výhodné. V tomto světle je jakékoli navyšování administrativy v oblasti školení a certifikace dle našeho názoru zcela nesmyslné.

Ministerstvo se také staví opatrně k zákazu uvádění na trh chladicích a klimatizačních zařízení naplněných již při výrobě a k nutnosti plnění chladicích okruhů přímo na místě, zejména z důvodů technických. Další potenciálně problematickou změnou je změna formátu, ve kterém jsou vyjádřeny prahové hodnoty náplně chladiva. Namísto hmotnosti chladiva vyjádřené v kilogramech navrhuje komise k použití tun ekvivalentu CO2. Byť samotný propočet není příliš sofistikovaný, i tak si lze jen těžko představit, že provozovatelé přepočítávají obsah náplně jejich provozovaných chladicích a klimatizačních zařízení na ekvivalenty CO2, aby zjistili, jaké se na ně vztahují povinnosti. Přiznám se, že to nám moc rozumné nepřijde.

Dámy a pánové, domnívám se, že Česká republika by měla s tímto návrhem vyjádřit, pokud, tak velmi umírněný souhlas, a zároveň prosazovat věci, o kterých jsem se zmínil. Z našeho pohledu je hlavní prioritou ČR v rámci vyjednávání dosáhnout úplného odstranění veškerých administrativních povinností nad rámec současného nařízení a zachovat tak dosavadní status quo, který už tak je náročný administrativně dost.

Dámy a pánové, děkuji pěkně.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Výbor, který projednal tento materiál, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 002/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Látka, kterého nyní žádám, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Jan Látka:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Budu mít poměrně snadnou práci po téměř vyčerpávajícím úvodu pana ministra Chalupy. Jen bych si dovolil nějaké drobnosti sdělit auditoriu.

Fluorované skleníkové plyny se používají hlavně v oboru chladírenství a klimatizace, tepelných čerpadel, ve výrobě a aplikaci tepelných izolací, jako hasiva v požární ochraně, při výrobě obuvi, průmyslových elektrických spínačů apod. Celosvětová výroba a spotřeba představuje každoročně bohužel asi milion tun a má stoupající tendenci. Tyto látky se při používání uvedených zařízení dostávají formou emisí do ovzduší jako znečišťující složky. Chemicky jsou velmi stálé a v atmosféře přetrvávají desítky až stovky let. Nepříznivě přispívají ke změn globálního klimatu, především jeho oteplování. Některé z nich jsou více než tisícinásobně škodlivější než oxid uhličitý a jejich potenciál ve vztahu ke globálnímu oteplování je podle odhadů komise až 23tisíckrát vyšší než u oxidu uhličitého.

Dovolil bych si vám přečíst usnesení výboru pro záležitosti Evropské unie ze 7. schůze konané dne 20. února 2013 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o fluorovaných skleníkových plynech – senátní tisk č. N 002/09:

Po úvodní informaci Tomáše Jana Podivínského, náměstka ministra životního prostředí, s přihlédnutím ke stanovisku výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, zpravodajské zprávě senátora Jana Látky a po rozpravě výbor:

I. přijímá k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o fluorovaných skleníkových plynech doporučení, které je přílohou tohoto usnesení,

II. doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o fluorovaných skleníkových plynech vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem,

III. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jana Látku,

IV. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Krejču, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

A dále bych vás seznámil s výše citovaným doporučením k vyjádření Senátu Parlamentu ČR:

I. považuje záměr Komise snižovat v dlouhodobější perspektivě využití fluorovaných skleníkových plynů vzhledem k jejich dopadům na životní prostředí za správný, a proto rámcově souhlasí se zaměřením předkládaného návrhu nařízení;

II.1. podporuje navrhované postupné snižování využití fluorovaných plynů na území EU v souladu s navrhovaným harmonogramem;

2. nepodporuje zvyšování administrativní zátěže zaváděním změn nad rámec dosavadní právní úpravy spočívající zejména v rozšíření povinností certifikace o osoby nakládající s fluorovanými skleníkovými plyny v tlakových lahvích;

3. odmítá případné zvyšování finanční zátěže vyplývající především z povinnosti vytvořit elektronické databáze chladících zařízení využívajících fluorované plyny;

III.1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání;

2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

Dále tento senátní tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj pan senátor Ivo Bárek. Nepřeje si vystoupit, děkuji.

Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Nechci tady vystupovat nějak protievropsky, ale měli bychom mít tzv. zdraví selský rozum a měli bychom si důkladněji předčítat to, co v Bruselu tvoří někteří úředníci a pak někteří úředníci, kteří jsou do Bruselu vysláni od příslušného ministerstva, to možná i schválí. Doufám, že to nebude případ tady toho.

Chtěl bych se zeptat: Je skutečně pravda, že dopadové analýzy říkají, že úspora emisí bude i při tomto postupu nízká?

A za druhé bych se chtěl zeptat, jak si představují úředníci z Bruselu a ministerstvo dotazníková šetření a kdo to bude platit? Je to asi nový způsob boje proti nezaměstnanosti a zvyšování většího počtu úředníků na ministerstvu životního prostředí, protože budou muset být vydávána správní rozhodnutí. Kdo to dělal na ministerstvu ví, co to správné rozhodnutí obsahuje časově, kolik času to je. A tady se předpokládá, že tu bude víc než 1000 ročně! A nevýznamné mimo administrativy je i to, že může být významný nárůst, pokud v důsledku nejasností při určování chladící náplně, při přepočtu na CO2.

Pane ministře, jestli byste nám to řekl. A jestli to máte odhadem, jako to bylo při minulém zákoně, anebo jestli to máte spočteno, nebo jestli Evropská unie odhaduje zase i tady toto.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Ptám se pana ministra, zda chce vystoupit. Chce vystoupit. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Opět děkuji za milý dotaz nebo za dva. K první otázce, zda dopadové analýzy ukazují, že i když se vydáme touto cestou, zda to bude tak nízké, mohu říci jen jedno jediné. Je to to samé jako s biosložkou. Máte analýzy, které říkají, že převažují negativa, máte analýzy, které ukazují, že převažují pozitiva. V tomto ohledu, pokud, pane senátore, máte informace, že by existovala dopadová analýza, která říká, že i tento návrh sám o sobě přinese řekněme nižší efekty, než se očekává, pak se musím přiznat pro svou neznalost, že tuto analýzu já nemám, nezpochybňuji její existenci.

Co se týká toho dokazování, to je to, co už jsem tady zmiňoval, nebo i způsob přepočtu na CO2. To je to, co jsme se tady snažili změnit v naší pozici. Podle našeho názoru to je způsob, který je nesmyslný. A ať z hlediska vykazování další administrativní zátěží celoevropského registru, který k ničemu nepovede, tak i k otázce nejasností v případě přepočtu z kilogramů na CO2. Přiznám se vám, že dívám-li se na svůj volební obvod a uvědomuji si, že tam máme sportovní zimní stadion, tak si dost dobře nedovedu představit, jak provozovatel zimního stadionu bude přepočítávat záležitosti na CO2. Nechci se ho dotknout, myslím, že je to velice milý gentleman z občanského sdružení nadšenců, kteří to provozují pro děti. Ale moc bych mu to nepřál. Pevně doufám, že tento názor bude zastávat více států a nezůstane v něm Česká republika ojedinělá.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit. Přeje si vystoupit, prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Jan Látka:  Pane místopředsedo, jenom bych shrnul, že v rozpravě vystoupili dva, senátor Vladimír Dryml se svými otázkami a pan ministr se svými odpověďmi. Myslím, že je zbytečné opakovat otázky a odpovědi pro všechny přítomné.

Jen bych chtěl milé kolegyně a vážené kolegy požádat o podporu usnesení výboru pro záležitosti EU, tak jak jsem ho přečetl. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, děkuji, pane zpravodaji a nyní o tomto návrhu budeme hlasovat. Dáme šanci ještě těm, co dobíhají, aby se posadili na svá místa.

Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Jan Látka. V sále je v tuto chvíli přítomno 64 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování v tuto chvíli skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 13 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu předkladateli, děkuji i pánům zpravodajům. Skončili jsme projednávání tohoto bodu. Pan ministr chce ještě něco sdělit, předpokládám, že chce poděkovat.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Děkuji pěkně. Chtěl bych poděkovat a jen zmínit jednu věc k prvnímu ze třetí projednávaných bodů, kdy se tady vedla debata o tom, jak nastavit pravidla, že systém a svět solární energie je proměnný. Nevím, jestli jste zaznamenali právě do médií vyslanou informaci, že největší světový výrobce solárních panelů společnost Suntech z Číny vyhlásila bankrot.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře.

Kolegyně a kolegové, nyní přistoupíme k bodu, který jsme dopoledne přerušili, tím je Návrh zákona o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů.

Jednání jsme přerušili ve fázi otevřené obecné rozpravy. Požádal bych pana zpravodaje Miloše Malého, aby zaujal místo u stolku zpravodajů, pan ministr spravedlnosti Pavel Blažek již tak učinil.

V tuto chvíli je otevřena rozprava, do které se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vážený pane ministře, rád bych navázal na dopolední debatu, kterou jsme tady vedli ohledně zákona, který má vést ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů.

K tomuto zákonu toho tady bylo poměrně hodně řečeno. Přesto si myslím, že stojí za to zopakovat některá fakta, protože aspoň mně připadalo, že některé věci byly nedořeknuty nebo byly řečeny trošku zkresleně.

První věc, která mě dopoledne na debatě zaujala, bylo, jakým způsobem ten který z nás tento zákon vnímá. Poté, co jsem absolvoval přerušenou debatu na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, jsem navštívil ještě zasedání ústavně-právního výboru a tam jsem měl možnost vyslechnout i hlavní důvody, proč tento zákon byl připraven.

A když to teď velmi zjednoduším a pokusím se tak učinit i pro vás, tak tento zákon vlastně dělá to, že již dneska nebude možné mít akcie tzv. pod polštářem nebo v peněžence. To znamená, že pokud bychom si to srovnali s tím, jak dnes nakládáme s našimi penězi, tak peníze můžeme mít buď na účtu v bance nebo někde jinde, nebo je můžeme mít v peněžence a nebo je můžeme mít pod polštářem.

A tento zákon nehovoří o penězích, hovoří o akciích a říká: V případě akcií my vydáváme zákon, který nám neumožní mít akcie v peněžence nebo pod polštářem. Mohou být pouze na účtu. A to znamená, že pokud kdokoliv chce akcii použít, tak potom bude zřejmé, odkud ji vzal a kam ji dává. Jinými slovy, bude zřejmé, kdo je na účtu, ať je to účet u banky, obchodní společnosti s cennými papíry nebo u centrálního depozitáře. Bude zřejmé, že tam akcie ležela a komu patří a bude tam zapsán akcionář.

Zároveň je to stejné jako v případě našeho osobního účtu. Pokud bychom my z nějakých důvodů nechtěli, aby účet u banky, myslím tím peněžní, byl zapsán přímo na nás, aby náhodou někdo nezjistil, že peníze tam máme uloženi my, tak by se mohl s někým domluvit, sepsat s ním smlouvu, on by si místo nás založil účet u banky, tam by vložil naše peníze a my bychom s ním měli smlouvu, že on s našimi penězi bude zacházet, jak my mu řekneme.

Stejně to je možné udělat jak v případě akcií, které máte zaknihovány, tak v případě akcií, které máte imobilizovány.

Jediná věc, kterou zákon v té podobě, jak ho předkládá ministr spravedlnosti a vláda, dělá, je to, že říká, že v případě akcií dochází tzv. k bezhotovostnímu styku. Jinými slovy, bude vždycky zřejmé, kdo je akcionářem. To neznamená, že to je ten, kdo vykonává akcionářská práva. Opakuji: To vůbec neznamená, že to musí být ten, kdo vykonává akcionářská práva. Ale pokud dojde někdy k nějakému šetření, tak oprávněná osoba, orgán činný v trestním řízení, ÚOHS, kdokoliv jiný, ví, za kým jít jako za prvním, a vzniká tady jakási větší šance, že následně při šetření se od toho např. bílého koně může dostat až k vykonavateli akcionářských práv, až k ultimátnímu vlastníkovi.

To znamená cílem předkladatele zákona nebylo zprůhlednit veřejné zakázky, nebylo zajistit lepší čerpání veřejných peněz. To je věcí jiných zákonů – zákona o zadávání veřejných zakázek, zákona o solární energii atd. Ale bylo tady cílem nastavit čas, kdy ten, kdo to potřebuje, správní orgán nebo orgán, který to potřebuje, ví za kým v případě šetření má jako za prvním jít.

Žádnou další ambici tento zákon nemá. A my mu ji teď chceme přisoudit. A paradoxně dle mého názoru se může stát, že to celé pokazíme. Pokazíme to proto, protože si nejsem jistý, že jsme schopni, byť jsme v Senátu velmi schopní, připravit takový pozměňovací návrh a takové úrovně, aby tam potom nevznikly nějaké problémy.

A řeknu teď druhou věc, která se týká pozměňovacích návrhů pana kolegy Bárka, kterého si velmi vážím a velmi ho ctím, a kde vidím třeba ty problémy, které mně se jeví jako velmi obtížně do budoucna narovnatelné, a proč si já myslím, že bychom měli schválit vládní návrh zákona, a s dalšími opatřeními, proti kterým nic nemám, bychom měli počkat.

Návrh na doplnění zákona pana senátora Bárka říká, že to, co tam je z vlády ponechává. To znamená bezhotovostní styk ponechává, nadále je jasné, kdo je tím akcionářem zapsaným v depozitáři, zapsaným u banky, zapsaným např. u společnosti obchodující s cennými papíry.

Tady je ještě jedna poznámka, kterou si neodpustím. Upozorňuji vás, že v rámci zápisu do centrálního depozitáře tento zápis vlastně zprostředkovává zase obchodník s cennými papíry. To znamená, že klidně to může být ta firma s P.O.BOXem, která zprostředkovává zápis do depozitáře. Tady prostě není žádný rozdíl. A kdo si myslí, že tady nějaký rozdíl je, tak si vůbec nejsem jistý, že má pravdu.

A teď k pozměňovacímu návrhu a k nebezpečím, která já vidím, že jsou s ním spojena. Hlavní nebezpečí, které tam vidím, je - byť znova říkám, že neupírám tomuto pozměňovacímu návrhu dobrý úmysl – podle mne diskriminace českých akcionářských firem. Jednoznačná diskriminace.

A ta diskriminace spočívá v tom, že v případě českých akcionářských firem nebo českých akciových společností, pokud ty se chtějí ucházet o veřejné zakázky nebo pokud chtějí čerpat dotace v rámci čerpání dotací na vyrobenou elektrickou energii ze solárních panelů, tak musí mít výlučně zaknihované akcie. Nemohou je mít imobilizované a nemohou je mít na jméno. Jinými slovy, ty akciové společnosti, které své akcie imobilizovaly nebo je mají na jméno, jsou z toho, aby se mohly ucházet o veřejné zakázky nebo mohly čerpat nějaké dotace, vyřazeny. A zatímco firmy, které podnikají v jiných zemích, například ve Velké Británii nebo v Polsku nebo v Německu, kde není nutné, aby byly akcie zaknihovány nebo imobilizovány nebo na jméno, jinými slovy jsou tam povoleny anonymní akcie, pokud se budou hlásit do výběrového řízení v Česku, což mohou, tak budou dokládat svoji akcionářskou strukturu pouze čestným prohlášením.

Druhá věc, která je tam velmi důležitá a kterou bychom neměli zapomenout, že už dneska v zákoně o zadávání veřejných zakázek je povinnost všech uchazečů, aby objasnili svoji akcionářskou strukturu u všech akcionářů, kteří vlastní více než 10 %. Takže dle mého názoru jsou firmy české, které mají nezaknihované akcie, diskriminovány oproti firmám zahraničním, které zaknihovány akcie mít nemusí, a přesto se do veřejných zakázek hlásit mohou, přesto dotace na solární energii čerpat mohou. Pokud přistoupíme na tvrzení pana kolegy Bárka, že čestné prohlášení je minimálně stejně náročné a stejně jisté jako zaknihované akcie, pak nevidím důvod, proč by našim akciovým společnostem, které mají akcie imobilizovány nebo které mají akcie na jméno, nemohlo být také povoleno, aby mohly dávat čestné prohlášení. Proč to není v tom pozměňovacím návrhu? Proč tam nejsou pro naše české akciové společnosti, které nemají zaknihované akcie, narovnány podmínky aspoň stejné jako pro ty, co nemají zaknihované akcie a jsou mimo ČR?

Takže to je moje poslední věc v mém úvodním vystoupení, že tady je pozměňovací návrh. Obecně zdůrazňuji, já navrhuji, abychom v tuto chvíli schválili vládní návrh a s dalšími změnami počkali. Pokud vládní návrh je pro vás některé málo, a já vím, že je k tomu velmi silná vůle to udělat jinak, tak je tady můj pozměňovací návrh, který jste dostali dvakrát, za to se omlouvám, platí ta opravená verze, a tento pozměňovací návrh dělá jediné, a to je, že české akciové společnosti, které nemají zaknihovány akcie, staví na úroveň zahraničních společností, které nemají zaknihovány akcie. Jinými slovy, i česká akciová společnost, která má imobilizovány akcie, pokud dá čestné prohlášení stejné jako musí dát zahraniční akciová společnost, tak normálně může čerpat peníze ze solárních dotací a normálně se může hlásit do výběrových řízení. Napravme tedy, pokud mermomocí chcete podrobnou rozpravu a pokud mermomocí chcete přijmout pozměňovací návrh, tak prosím zrovnoprávněme naše české akciové společnosti vůči těm zahraničním tím způsobem, že jim dáme stejné možnosti jako zahraničním.

Mimochodem upozorňuji, že si nejsem vůbec jistý, že pokud necháme ten pozměňovací návrh jenom v té podobě, jak navrhuje kolega Bárek, že se dokonce nedopustíme i porušení evropské směrnice. Ale to mi vadí ze všeho nejméně, pane Vícho, prostřednictvím pana předsedajícího. To mi vadí ze všeho nejméně. Daleko víc mi vadí nerovnost našich českých akciových společností, které mají imobilizované akcie, vůči akciovým společnostem v zahraničí, které mají nezaknihované akcie anonymní a můžou do našich zakázek, můžou čerpat naše dotace a my těm našim, které je aspoň imobilizovaly, to neumožníme. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Pan senátor tady poslal několik vzkazů. Já myslím, že byly slyšeny, že je nemusím opakovat. Několikrát je zopakoval. Takže další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já vůbec nebudu používat slova jako mobilizace, imobilizace, debilizace a podobná. To tady vysvětlil velmi perfektně kolega Vystrčil. Já se pokusím tu věc přeložit z češtiny do češtiny, abychom věděli, o čem tady mluvíme.

Jak to celé vzniklo? Vzniklo to tak, že v době, kdy se vytvářela koaliční smlouva, tak si některé strany hledaly témata, která by byla zajímavá, a transparentnost, průhlednost, to vypadá vždycky dobře, boj proti všem nešvarům – to je všechno správně. Tak to tedy vzniklo. Z toho se začalo odvíjet to, jak to dnes tady máme před sebou, a ještě došlo k tomu, že se to začalo spojovat s veřejnými zakázkami, se kterými to opravdu nemá nic společného. Uvedu několik praktických příkladů.

Jednak tedy registr není veřejný, což bylo přání těch, kteří po tom tolik toužili. To se nám nesplnilo, protože cíl cvičení byl ten, že když budou všechny smlouvy všech, kteří zadávají veřejné zakázky, na internetu, tak si najdeme nějakou smlouvu, pak k ní přiřadíme toho, kdo ji dělá, pak najdeme zlého akcionáře a uděláme úžasnou kauzu, jak je vůbec možné, že někdo přidělil zakázku této firmě, když jsme zjistili, že akcionářem je tam ten a ten. Kdo bude tím soudcem, který bude posuzovat, který akcionář je ten hodný a který je ten zlý, to vpravdě nevím. Nicméně zákon o veřejných zakázkách je jednoznačný, a když tam dostanete tři nabídky a z nich jedna je absolutně nejlepší, není o tom nejmenších pochyb, tak můžete marně najít akcionáře, který se vám vůbec nelíbí, ale vy ji musíte zadat. Kdybyste ji totiž nezadal, tak dostanete od ÚOHSu pokutu, protože on bude mít zase dojem, že ji rušíte proto, aby ji mohl dostat někdo jiný, což se i takto někdy stávalo. Proto je teď tak obtížné i toho dodavatele, který se nám vůbec nelíbí, z technických důvodů vyřadit nebo mu to nepřidělit. Takže tady to fungovat zjevně nebude.

To, co tady říkal pan kolega Vystrčil, že když budou chtít toho pravého skrýt, tak ho vždycky skryjí a my se to ani nedozvíme. Dokonce když to bude zakázka ministerstva, která může být na delší dobu, třeba tři roky zajišťování nějakých služeb, tak si představte, že to dostane akciová společnost s evidentními akciemi, všichni akcionáři budou známi, všechno bude v pořádku, ale v průběhu doby plnění smlouvy bude přeprodán majoritní podíl firmě a tam teď zjistíme, že u této firmy je akcionář, který se nám hrubě nelíbí. Co teď budeme dělat? Zakázka běží. To ji zrušíme, protože teď je tam ten, kdo se nám nelíbí? Cítíte dobře, že to je nesmysl, že to takhle fungovat nemůže. Stejně tak nefunguje v normálním životě, kdy si normálně něco člověk objednává nebo kupuje, aby zjišťoval, komu patří firma, od které jste si koupili kabelku nebo boty, komu patří doopravdy. Kabelka se vám líbí, cena je přijatelná, tak si ji koupíte. Hledáte dobrý osobní automobil. Vždycky říkám ten korejský příklad, protože je jednoduchý. Automobilku Hyundai vlastní jisté jihokorejské rodiny, stejně tak jako automobilku KIA, stejně tak jako LG nebo Samsung a vy, když se rozhodujete, tak určitě nepátráte po tom, která že z těch rodin zrovna vlastní a podle toho si vyberete televizi nebo auto. Vyberete si to, co vám vyhovuje.

Takže není pravda to, co říkal dnes poslanec Chvojka v rozhovoru se mnou v Českém rozhlase, že to bude veřejné, že si každý klikne a tam si najde. Takt o nebude, ale na druhé straně musím konstatovat, že to tak sice nebude, ale do několika dnů bude tento seznam naprosto veřejný. To víte z minulých příběhů, že v Čechách se nic neutají, to znamená, že někdo ten seznam prodá a někdo jiný s ním bude pracovat. Takže se ho určitě dočteme na internetu nebo v některých novinách.

Nicméně přesto jsem pro, abychom přijali vládní verzi, která není nic proti ničemu. Po nabytí účinnosti občanského zákoníku bude tato věc stejně vyřešena ke spokojenosti relativně všech, pokud ještě náhodou nedojde – jak doufám, že nedojde – k odsunu účinnosti občanského zákoníku, ale proboha nemotejme tento příběh s veřejnými zakázkami! On s nimi nemá nic společného!

Představa, že dohledáme zejména třeba u složitějších výrobků – automobilu, kdo dodává a kdo je skutečným vlastníkem pneumatikárny, kdo je skutečným vlastníkem výrobců ventilků nebo nějakých čudlíků v tom autě, je velmi naivní. Je to ta hysterie, která se v této zemi teď rozvinula a rozvíjí se každým dnem. To jsou ty dotazníky: máme tady devět bodů. Když nezaškrtneš všech devět ano, tak jsi zloděj, korupčních a hajzl! Tak to tady chodí. A ten, kdo se nechá dotlačit k tomu, že se nechá takto vydírat, tak bude vydíratelný vždycky. A podle mě zákonodárci jsou tady proto, aby uvažovali vlastní hlavou a vydírat se nenechali ani z té strany, ani z jiné strany. Děkuji za pozornost. Podpořím vládní návrh.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená pane předsedající, pane ministře, slovutný Senáte, tady se mluvilo něco o tom, jak to funguje v normálním životě, ale v normálním životě přece je normální, že ten, s kým obchoduji, tak si ho prověřuji, jestli je to solidní partner, není to solidní partner, jestli s ním budu dělat dlouhodobé obchody nebo ne. To je zcela normální! A divím se, že to někomu vadí. A tady jsme v pozici, kdy v té roli peníze má stát a stát si může určit svoje podmínky. A je otázkou volného trhu, jestli na to ten dotyčný půjde, nebo nepůjde, jestli se mu to bude zdát riskantní nebo méně riskantní. A stát v podstatě, vedení státu přece se musí zodpovídat občanům, aby pak nějaký občan neřekl: hele, vy jste to udělali proto, že je to tvůj kamarád atd. On to může být můj kamarád, ale pokud je to výhodné pro stát, pro všechny občany, proč mu nedat tu zakázku? Ale na druhé straně nevidím problém v tom, aby se řeklo: ano, to jsou majitelé ti, ti a ti. Oni se stydí za svoje majetky? Nebo proč? Nebo jakým způsobem?

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A hlásí se jako další do rozpravy pan senátor Ivo Bárek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji, pane místopředsedo. Já možná jenom krátké reakce. Já také samozřejmě si velmi vážím ctihodného kolegy Miloše Vystrčila a já velmi dobře poslouchám, co on říká. Já samozřejmě, když jsem tvořil hlavně tu novelu zákona o zadávání veřejných zakázek, tak bych řekl, že velkým činitelem u toho bylo Ministerstvo pro místní rozvoj. To znamená, mě také trápilo a přemýšlel jsem, jestli to zaknihování je nějaká diskriminace a budeme porušovat nějaké směrnice EU. A musím znovu zopakovat, já jsem se na to několikrát ptal a bylo mně znovu odpovězeno, například náměstkem pro legislativu, že v žádném případě stanovení přísnějších podmínek není a nemůže být v rozporu s evropským právem. Proto jsem si troufl tu novelu takto koncipovat. To je jedna poznámka.

A druhá poznámka. Samozřejmě předkladatel psal důvodnou zprávu k tomu materiálu a na straně 12 důvodové zprávy deklaruje, že zmíněnou provázanost na veřejné zakázky či dotace hodlá řešit návazným návrhem komplexní novely zákona o veřejných zakázkách či koncesního zákona, který se projedná ve vládě do konce roku 2012. Nic se neudělalo samozřejmě. Zákon se dlouho připravoval, půl roku ležel v Poslanecké sněmovně, my ho máme dneska tady, ale žádná novela zákona o zadávání veřejných zakázek, a předkladatel deklaruje, že to s tím souvisí, tady vůbec není předložena. A určitě se v dohledné době neplánuje naplnit, protože když jsem mluvil s pracovníky Ministerstva pro místní rozvoj, tak mně říkali, že vůbec nepředpokládají, že by do konce tohoto roku vůbec nějaký takovýto zákon vznikl. Proto jsem se opovážil, s prominutím, když využiji tento výraz, udělat zákon o veřejných zakázkách, protože si opravdu myslím, a opět se obracím na důvodovou zprávu, že – a teď budu citovat – že v takovémto případě však rizika spojená s obcházením opatření v tomto návrhu zákona popsaná předkladatelem na straně 11 důvodové zprávy nabývají ve spojitosti s veřejnými zakázkami, státními dotacemi a podporami ještě na větší intenzitě. To znamená, říkám znovu, že i předkladatel nějakým způsobem přemýšlel o tom, že je to určitě nutné nějakým způsobem provázat.

A třetí poznámka. To, co říkal kolega Vystrčil, že do depozitáře mohou všichni, i ti Řekové nebo Kypřané. Není to, bych řekl, správné, protože do depozitáře mohou zaknihovat pouze členové depozitáře – je to 22 firem – a banky a pouze dva obchodníci s cennými papíry. To znamená, v žádném případě 1559 firem kdekoliv jinde v Rumunsku, Bulharsku a na Kypru. To znamená, to jenom tady k tomuto.

A ještě ten argument zaknihované akcie. Když to otočím úplně na druhou stranu, tak si myslím, že ten pozměňovací návrh naopak zvýhodňuje české nebo i zahraniční akciové společnosti, které mají akcie zaknihovány v centrálním depozitáři, protože ty nebudou muset do výběrových řízení dodávat žádná komplikovaná potvrzení. Zahraniční akciovka, která nebude zaknihovaná, bude muset před každým výběrovým řízením dodat čestné prohlášení identifikující všechny akcionáře, tak jak už jsme o tom hovořili, o těch deseti procentech. To znamená, určitě ten, kdo je bude mít zaknihovány, bude mít daleko větší výhodu a daleko větší průhlednost a daleko větší možnost se ucházet o veřejné zakázky. A já myslím, že o to nám jde, aby veřejné zakázky, veřejná podpora byla co nejvíc průhledná a my jsme věděli, komu to dáme. To, že zákon není úplně – a už to tady někdo říkal, že to je další krůček nebo polokrok nebo krok kupředu – já takhle tomu rozumím. Já jsem si nedělal ambice na to, že tady něco vyřeším, ale protože to tady nikdo neřeší a protože ten problém tady existuje, tak jsem si troufl to nějakým způsobem aspoň navrhnout a znovu říkám, že zákon o zadávání veřejných zakázek je konzultován s Ministerstvem pro místní rozvoj.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a hlásí se další do rozpravy – pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radko Martínek:  Pane předsedající, dobrý den. Dobrý den, pane ministře. Vážené kolegyně, kolegové, o tomhle zákoně tady bylo už mnoho řečeno. Je pozoruhodné, kolik tomu věnujeme času, když všichni víme, že tento zákon nějakou zásadní změnu nepřinese. Má vznosný název, ale ve své podstatě všichni víme, že se dá poměrně lehce obejít.

A další věc, která mě opravdu přivádí k úžasu, je to, že doposud máme jeden registr cenných papírů a teď se to rozšíří, jak kolega Bárek tady říkal, na řádově stovky možná ještě víc, protože to můžou mít banky, můžou mít další subjekty. Já si myslím, že jestli tenhle zákon má mít nějaký smysl, tak bychom mohli pana ministra pověřit, že by měl založit registr cenných papírů, který bude registrovat, kde je kdo registrován, protože to je jediný způsob, jak vůbec má tento zákon nějaký smysl, protože jinak nikdy nikdo nemůže dohledat, kde se kdo registroval, a v tomto případě má pan Kubera možnost dobrého spánku, protože žádné seznamy vydány nikým nebudou.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, omlouvám se, ale já zrovna tak vládu kritizuji, jako někdy ji musím prostě hájit. A já upozorňuji, že to není pravda, že ten zákon nemá žádný smysl. Mimochodem upozorňuji, že ze 162 přítomných poslanců pro něj hlasovalo 160 poslanců. Zákon dělá to, že dneska bude vždycky jasné, kdo je tím prvotním akcionářem, ať se budeme bavit o kterékoliv akcii. A tím pádem je to jakýsi krok v boji proti praní špinavých peněz a je to krok, který zmenšuje korupční prostředí. Samozřejmě že ten, kdo je uveden ať už v centrálním depozitáři, nebo v nějaké bance, která imobilizovala atd., nemusí být tím ultimativním vlastníkem, nemusí být tím, kdo vykonává akcionářská práva, ale zákon zajišťuje to, že například orgány činné v trestním řízení konečně vždycky mají, od koho začít.

A to je prostě krok, který je důležitý, a vláda větší ambici neměla a neměla ji mj. také proto, pokud si přečtete důvodovou zprávu, že skutečně v dalších věcech narážela na velké množství problémů. Mimochodem problémy k mému překvapení, už to také pan kolega Vícha tady komentoval, nakonec dneska uznávají i takové organizace, jako je Transparency International, Ekoservis atd. atd. Také ty problémy tam identifikují. A to bych řekl – já nevím, buď to budu brát tak, že když něco chce Ekoservis nebo Transparency International, tak to nechci já, anebo se nad tím seriózně zamyslím. A když se nad tím seriózně zamyslím, že se v důvodové zprávě shoduje důvodová zpráva z vlády s tím, co říkají tyto organizace, které normálně stojí vždycky proti, tak podle mého názoru z toho plyne spíš, že na tom něco bude, na té komplikaci. A já opravdu velmi varuji před tím, abychom se tady zabývali senátním kutilstvím a dodávali nějaké další návrhy, když můžeme způsobit více škody než užitku, a já jsem jeden evidentní problém poukázal.

Mimochodem, omlouvám, se, že to opakuji, kdyby byla pravda to, co říká pan kolega Bárek, a vlastně ten, kdo má zaknihované akcie, byl zvýhodněn, tak potom předpokládám, že nikdo z vás nebude mít žádný problém s mým pozměňovacím návrhem, který říká, že těm, kterým to není jasné, že jsou zvýhodněni, když mají zaknihované akcie a nechají si je imobilizovat, tak se také můžou, pokud podají čestné prohlášení, do veřejné soutěže nebo k přijímání dotací přihlásit. Takže věřím tomu, že s tím nebude žádný problém, když vlastně je výhoda mít zaknihované akcie, a když nějaký hlupák v ČR si je nechá imobilizovat, tak mu přece nebudeme bránit, aby také nemohl dát čestné prohlášení.

Jinak k věci další, kterou chci říct. Upozorňuji, že existuje zákon o podnikání na kapitálovém trhu. A tento zákon říká, že kdokoliv, kdo chce imobilizovat akcie nebo zrovna tak to platí v případě zaknihování, tak je pod dozorem České národní banky. A je věcí České národní banky, jaké společnosti budou potom moci akcie imobilizovat nebo ne. Já nevěřím tomu a je to také strašení, že ČNB povolí, aby se staly ty případy, na které je tady poukazováno. To znamená, znovu zdůrazňuji, je to tak, že ČNB je tím garantem jak u centrálního depozitáře, tak u všech ostatních společností. A neříkejme si ty věci jinak! Pokud já jsem tady řekl, že se může stát, že někdo bude zprostředkovávat to zapsání u centrálního depozitáře, tak skutečně ten, kdo chce akcie zaknihovat, tak si k tomu může vzít jako interface, jako někoho, kdo mu to zprostředkuje, kdo mu s tím pomáhá, i nějakou firmu, která obchoduje s cennými papíry, ale ta tam bude jako zprostředkovatel, ne jako ten, kdo zapisuje. To dělá samozřejmě centrální depozitář. To tak není. Takže tak jsem to já myslel, že se na tom budou také podílet. Takže to je k tomuhle asi všechno. Jinak asi už nemá cenu, abychom debatu více rozpitvávali, ale považoval jsem za seriózní v tomto případě se za vládní návrh, vlastně i návrh Poslanecké sněmovny postavit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě. Přeje si. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Děkuji za slovo. Já si myslím, že pan senátor Vystrčil to řekl tak přesně, že bych to neřekl lépe. (Pobavení.) To znamená, že já se zcela přihlašuji k tomu, co řekl on, a to jsme nenacvičovali nijak. Vidím úsměvy, tak to vůbec není. On si to myslí a já také. Snad jediné, co z toho vezmu, a to je asi důležité – pokud dnes projde ten doplňovací návrh, opravdu reálně hrozí, že nebude ve Sněmovně schváleno vůbec nic. Před tímto chci varovat, to znamená, že tady poslouchám různé výrazy typu krůček apod. Nechci hodnotit, jestli je to krůček, krok, krok vpřed, dva kroky vzad, jak říkal klasik apod., nicméně tohle reálně hrozí. A já samozřejmě podporuji, aby byl návrh schválen v té podobě, jak byl schválen Poslaneckou sněmovnou, protože si myslím, že to je rozumné, a není pravda, že to nic neřeší. Řeší to poměrně hodně. Vždycky se samozřejmě dá řešit více, ale já si myslím, že v tuto chvilku a ve společenské situaci, v jaké jsme, to dostačuje. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane ministře, a ptám se pana zpravodaje, zda si přeje také vystoupit. Přeje si vystoupit – k proběhlé rozpravě. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo, včetně tedy samozřejmě i návrhů, které v rozpravě zazněly.

Senátor Miloš Malý:  Děkuji za slovo. Měli jsme k tomu krátkému zákonu velmi dlouhou a bouřlivou debatu. Vystoupilo v debatě celkem osm našich kolegů, z toho pan senátor Dryml třikrát, potom pan senátor Bárek dvakrát, pan senátor Vystrčil také dvakrát. Rozdělili jsme v podstatě tady tyto debaty na dva tábory: jeden tábor, který je pro pozměňovací návrhy pana senátora Bárka; druhý tábor, který je menší, který je pro schválení v původním znění, a pak je tady ještě návrh na podání pana senátora Vystrčila, který by chtěl modifikovat návrh výboru, jehož tvůrcem je pan senátor Bárek. Takže budeme mít celkem velmi komplikovanou materii, protože některé tyto návrhy se vylučují, a podle našeho řádu budeme hlasovat prvně o návrhu ústavně-právního výboru, který je schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Takže to je prosím první návrh.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Pokud nebude schválen tento návrh, tak samozřejmě potom bude pokračovat podrobná rozprava. Takže padl návrh na schválení. (Znělka.)

Takže nyní přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, tak jak jej schválil výbor. V sále je v tuto chvíli přítomno 71 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 36. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 14 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro vyslovilo 20, proti bylo 5. Návrh nebyl přijat.

Takže v tuto chvíli otevírám podrobnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Ivo Bárek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem avizoval v obecné rozpravě pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí k návrhu zákona o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů. Znovu musím jenom konstatovat, že tento pozměňovací návrh byl konzultován s Ministerstvem pro místní rozvoj, které to chystalo s naší legislativou. To znamená, dovolte, abych ho odcitoval:

V bodu 1 v § 12 bod 3 upravit takto: Bod 3. V § 53 odst. 2 se doplňuje nové písmeno e), které včetně poznámky pod čarou 85 zní: e) Smlouvu dodavatele s centrálním depozitářem cenných papírů podle zvláštního zákona nebo potvrzením centrálního depozitáře cenných papírů o tom, že celý základní kapitál je rozdělen na zaknihované akcie odst. 1 písm. l).

A je tam odrážka pod čarou 85 – odvolávka na § 111 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu.

Toť povinnost přečíst předložený pozměňovací návrh.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do podrobné rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji za slovo. Také já vás provedu svým pozměňovacím návrhem. Můj pozměňovací návrh jste dostali a je to ten, který má název pozměňovací návrh – opravená verze. A já vysvětlím, co vlastně tento pozměňovací návrh s pozměňovacím návrhem pana kolegy Bárka činí. Obecně ta charakteristika, kterou jsem tady říkal, platí. To znamená, narovnává podmínky pro účast ve výběrových řízeních a pro čerpání solárních dotací pro akciové společnosti v ČR a mimo ČR.

Obecně závislost tří bodů, které tam máte v pozměňovacím návrhu, I., II. a III. je taková, že I. a II. spolu souvisí a nelze je od sebe oddělit. O III. lze hlasovat odděleně, protože se týká potom té části, která se zabývá změnou zákona o podporovaných zdrojích energie.

Pokud se tedy podíváme na pozměňovací návrhy I. a II. k senátnímu tisku 52, tak pokud si najdete v bodu jedna § 12 odst. 2 paragraf 53 – takže ještě jednou: bod jedna, § 12 číslo dvě nebo bod druhý, tak je tam nové znění písm. l). Původní byla věta, která umožňovala, aby se výběrových řízení v ČR do budoucna mohly účastnit pouze akciové společnosti, které mají vydány výlučně zaknihované akcie. To je původní návrh pana senátora Bárka. Můj pozměňovací návrh nahrazuje písm. l) novým písm. l), který říká, že výběrového řízení se mohou účastnit ty akciové společnosti v ČR, které mají vydány výlučně zaknihované akcie, nebo pokud to tak není, nebo nemá-li je, předloží čestné prohlášení atd. atd. – přesně stejně, jako to musí dělat zahraniční akciová společnost. To znamená, jsou tam také zařazeny a je to dorovnání, zrovnoprávnění s těmi zahraničními akciovými společnostmi.

Bod II. se týká bodu šest a vlastně upravuje to samé, aby to mělo logiku. To znamená, je tam dodáno: a v případě akciové společnosti se zaknihovanými akciemi se sídlem v ČR atd. Čili to je jenom dodatek k tomu, aby ta část, která se týká veřejných zakázek, byla konzistentní. Takže to jsou body I. a II., které se týkají změny zákona o zadávání veřejných zakázek tak – omlouvám se, opakuji se potřetí – aby i akciové společnosti, které mají imobilizované akcie, mohly normálně vstupovat po podání čestného prohlášení do výběrových řízení o veřejné peníze a veřejné zakázky.

Bod III. se týká změny zákona o podporovaných zdrojích energie a to znamená, je to ta část: bod 2 § 14 a týká se všech bodů 1, 2, 3, 6, 7, 8, 9, takže všech kromě 4 a 5, a vlastně ve všech těchto bodech se vynechává – je to asi uprostřed – "je-li zahraniční osobou". Jinými slovy, zase je možné čerpat dotace, pokud se předloží čestné prohlášení, i pro akciové společnosti ČR, které předloží čestné prohlášení.

To znamená, to jsou pozměňovací návrhy. Pokud pro pana zpravodaje si mohu dovolit za sebe navrhnout způsob hlasování, tak já bych považoval za logické – samozřejmě to může být i jinak – kdybychom nejdříve hlasovali o tom, zda tímto způsobem, a asi zřejmě ve dvou krocích, chceme změnit pozměňovací návrh pana senátora Bárka a potom následně bychom hlasovali buď o nezměněném návrhu pana senátora Bárka, nebo s těmi změnami, které by byly schváleny. A mělo by to probíhat tak, že by se hlasovaly buď všechny body I., II. a III. dohromady, anebo body I. a II. a potom bod III. Takhle by to celé dle mého názoru mohlo proběhnout, aby to bylo korektní. Samozřejmě jsou i jiné možnosti, které dopředu můj návrh vyřadí z hlasování. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Do podrobné rozpravy se již nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu uzavírám. (Z místa se zdvižením ruky hlásil senátor Bárek.) Rozprava byla uzavřena! Já myslím, že návrh byl podán. (Pan senátor Bárek si přeje vystoupit.) Tak faktická. Prosím, pan senátor Ivo Bárek.

Senátor Ivo Bárek:  Já bych chtěl jenom panu kolegovi Vystrčilovi prostřednictvím pana předsedajícího vzkázat, že ten pozměňovací návrh je výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který tento pozměňovací návrh přijal, ne pozměňovací návrh senátora Bárka, protože ten už je posunut a je to dneska ve formě pozměňovacího návrhu výboru. To je pro pořádek.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, pane senátore. Já myslím, že to je celkem jasné i z toho, že jste byl pověřen jako zpravodaj, který měl za výbor tento návrh přednést.

Pan ministr vystoupit nechce, pan zpravodaj vystoupí a řekne nám tedy, o čem budeme hlasovat. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Děkuji. A samozřejmě, když člověk studuje oba dva pozměňovací návrhy k tomuto zákonu, tak je logické, že musí být hlasováno samostatně o návrhu pana senátora Vystrčila a samostatně o návrhu výboru pro územní rozvoj a veřejnou správu, abych správně citoval, protože tyto návrhy jsou proti duchu úpravy zákona. Je logické, že bychom mohli potom hlasovat samostatně o pozměňovacím návrhu k pozměňovacímu návrhu, a to potom samostatně. Jako celek. Takže prvně by se mělo hlasovat o návrhu pana senátora Miloše Vystrčila, aby to mělo nějakou logickou vazbu a abychom zákon nějakým způsobem přijali.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano. Já myslím, že nevidím žádné námitky proti tomuto postupu, a budeme o těchto pozměňovacích návrzích hlasovat. (Znělka.) Požádal bych o stanovisko pana ministra. (Ministr Blažek: Negativní.) Pana zpravodaje? (Neutrální.) Tak to jste nám moc nepomohli! Pardon, já se omlouvám.

A můžu konstatovat, že v tuto chvíli je přítomno 72 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 36. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. (Zmatek v sále, o čem se vlastně hlasuje.) Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 15 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro vyslovilo 12, proti bylo 7. Návrh nebyl přijat. (Protesty v sále, že senátoři nevěděli, o čem se hlasuje.)

Vážené paní senátorky, páni senátoři, máte sledovat pana zpravodaje! Ten jasně uvedl, o čem hlasujeme. Hlasovali jsme o protinávrhu pana senátora Vystrčila. V této chvíli budeme hlasovat o návrhu, tak jak byl předložen příslušným výborem. (Projevy nesouhlasu.)

Já bych požádal pana zpravodaje, abych tady neuváděl do nějakých pochybností, aby nás provedl hlasováním. (Připomínky z pléna.)

Vážené paní senátorky, když chcete něco říct, přihlaste se o slovo. Já bych vás požádal, abyste nevykřikovaly, když nesledujete jednání a nesledujete, co vám pan zpravodaj předkládá za návrh k hlasování. Děkuji za pozornost.

Senátor Miloš Malý:  Teď je druhý krok a budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, který nám předložil senátor Ivo Bárek, a je to pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, takže hlasujeme o dalším protinávrhu, nyní tedy pana senátora Ivo Bárka. Stanovisko pana ministra?

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Stanovisko pana zpravodaje?

Senátor Miloš Malý:  Standardně neutrální.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Jinak, pane zpravodaji, jednodušší by bylo, kdybyste zůstal tady u stolečku, ještě budeme asi mít další hlasování. Ale víme tedy, o čem hlasujeme. Zahajuji hlasování o tomto návrhu.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové č. 16 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro vyslovilo 57, proti bylo 5. Návrh byl přijat.

Pane zpravodaji, o čem teď budeme hlasovat?

Senátor Miloš Malý:  A teď budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích, které jsou v příloze usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, ve znění tohoto pozměňovacího návrhu, který jsme teď odsouhlasili.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, je to jasné. Pane ministře, vaše stanovisko? Předpokládám, že je negativní.

Senátor Miloš Malý:  Neutrální.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji za stanoviska a zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové č. 17 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro vyslovilo 57, proti byly 2. Návrh byl přijat.

Předpokládám, pane senátore Bratský, že jste se pouze... Chcete vystoupit? Ale není rozprava, jenom upozorňuji, čili předpokládám, že se vejdete k hlasování, prosím.

Senátor Petr Bratský:  Pane místopředsedo, já se omlouvám vám i kolegyním, kolegům, já patřím možná k malé skupince těch, kteří skutečně byli zmateni při hlasování o návrhu pana kolegy Vystrčila. Takže tady prohlašuji, že jsem chtěl hlasovat pro návrh, na hlasovacím zařízení určitě mám proti, protože jsem si spletl hlasování. Myslel jsem, že hlasuji o něčem jiném. Říkám to tady veřejně a jenom prosím o opravu potom v zápisu. Nezpochybňuji to hlasování v žádném případě, děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Takže vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy, přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

V sále je přítomno v tuto chvíli 70 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 36. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové č. 18 se ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 59, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní, v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005, pověříme senátory, kteří odůvodňují usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Ivo Bárek a pan senátor Miloš Malý. Ptám se, zda s tím souhlasí? Oba kývají, že ano, takže nyní přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh pověřit senátora Miloše..., pardon, Ivo Bárka a Miloše Zemana... (Smích, potlesk, obveselení v sále.) Tak, teď jsem se zamyslel nad tím, co bude zítra, vidíte to, je to hrozné.

Takže znovu, abychom zvolili ty správné lidi, takže byl podán návrh pověřit pana senátora Ivo Bárka a pana senátora Miloše Malého odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Takže o tomto návrhu nyní budeme hlasovat.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování v tuto chvíli skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 19 se ze 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 62, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Já děkuji panu ministrovi i pánům zpravodajům. Vidím, že se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Jako předseda klubu, předpokládám. Prosím, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, slovutný Senáte, já bych chtěl jenom poznamenat, že Senát nemůže úkolovat prezidenta republiky k přednášení zákonů v Poslanecké sněmovně.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Co my víme, pane senátore, co ještě přijde. (Smích.)

Takže budeme pokračovat dalším bodem našeho jednání a tím je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda zakládající přidružení mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Střední Amerikou na straně druhé

Tisk č. 6

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 6 a uvede ho ministr zahraničí... Neuvede... (smích), tedy pan ministr zahraničí Karel Schwarzenberg ho neuvede, ale uvede ho pan ministr financí (smích)...

Miroslav Kalousek. Omlouvám se, samozřejmě pana ministra Kalouska znám.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Hezký podvečer, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Já to chápu, pane místopředsedo, vy jste byl zamyšlen na ten zítřek, ale představte si, že teď v tuto chvíli usedá ke stolu k večeři prezident republiky s vládou ČR, a já neusedám. Já to říkám jenom proto, abych si u vás šplhnul, jakou oběť podstupuji, že teď budu předkládat body Senátu. Je mi samozřejmě ctí, ale k té večeři neusedám, zatímco vy si to zítra v těch jedenáct užijete.

Dovolte prosím, abych mohl v zastoupení pana ministra zahraničí předložit Dohodu mezi Evropskou unií a jejími členskými státy. Hlavním cílem předkládané dohody je vytvořit moderní rámec pro všestranné vztahy mezi oběma regiony, které pojí tradiční historické, kulturní, politické, hospodářské, ba i sociální vazby.

Dohoda vychází ze společného přání posílit vztahy zemí Evropské unie se zeměmi Střední Ameriky, které jsou založené na společných zásadách. Dohoda zahrnuje tři základní oblasti: politický dialog, spolupráci a obchod. Hlavním cílem politického dialogu je rozvinout privilegované politické partnerství. Dialog by se měl týkat všech aspektů společného zájmu, jak na regionální, tak na mezinárodní úrovni.

Dohoda upravuje spolupráci v následujících oblastech: demokracie, lidská správa, řádná správa, spravedlnost, svoboda, bezpečnost, společenský rozvoj a sociální soudržnost, migrace, životní prostředí, přírodní katastrofy, změna klimatu, rozvoj hospodářství a obchodu, regionální integrace, kulturní a audiovizuální spolupráce, znalostní společnost.

Významným elementem Dohody, který bude mít pozitivní dopad na posílení hospodářských vztahů obou regionů, je její obchodní část. Jedná se v zásadě o evropskou dohodu o volném obchodu nového typu, což znamená, že vedle eliminace celních sazeb Dohoda pokrývá i další oblasti, jako například netarifní překážky obchodu, vymáhání a ochranu práv duševního vlastnictví, přístup na trh služeb a veřejných zakázek a regulatorní spolupráce.

Dohoda nepředpokládá, že by bylo nutné k následnému provádění přijmout jakékoliv vnitrostátní prováděcí předpisy. Nepředpokládají se ani finanční ani rozpočtové dopady.

Ujišťuji vás, že uzavření Dohody je plně v souladu se zahraničněpolitickými zájmy České republiky, a proto prosím o její schválení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zaujměte prosím, místo u stolku zpravodajů. Garančním a jediným výborem je výbor zahraničních věcí, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk 6/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Kladívko, dnes ho ale zastoupení pan senátor Pavel Trpák, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Trpák:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Pan ministr popsal zákon velmi přesně a nyní mi nezbude než přečíst návrh usnesení.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své 4. schůzi konané dne 20. února 2012 přijal usnesení:

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předložené dohody, určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi senátora Tomáše Kladívka a pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. Já otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu, do které se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan ministr nebude chtít vystoupit, pan zpravodaj také ne. Usnesení bylo předneseno a budeme o něm v tuto chvíli hlasovat. Přistoupíme k hlasování: Senát dává souhlas k Dohodě zakládající přidružení mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Střední Amerikou na straně druhé.

V sále je v tuto chvíli přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebné kvórum pro schválení je 32. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 20 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji a v tuto chvíli se vystřídáme v řízení.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobrý podvečer, dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti pojišťovnictví a penzijního připojištění v souvislosti se zrušením výjimky ze zásady rovného zacházení v právu Evropské unie

Tisk č. 45

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 45. Návrh uvede opět pan ministr financí Miroslav Kalousek, kterému dávám slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové. Jednou z poměrně důležitých disciplín v oblasti pojišťovnictví je tzv. pojistná matematika, kde odborníci stanovují míru rizik, které pojišťovna nese za ty, které pojišťuje a tak se snaží na základě této míry rizik vypočítat hranici, která je sice ještě zajímavá pro klienta, ale už je také zajímavá pro pojišťovnu.

Na základě této disciplíny, která se jmenuje pojistná matematika z dlouhodobých statistických dat dospěly české pojišťovny již před časem k nezvratnému přesvědčení, že se ženy dožívají vyššího věku než muži, což je zcela jistě pravda a že také ve svém životě podstupují, nebo mají tendenci podstupovat mnohem méně rizikové situace, což je také jistě pravda a že tedy je logické, aby platily nižší pojistné než pltí muži, protože potom pojišťovna nese stejnou míru rizika jak vůči těm dříve umírajícím a riskantněji žijícím mužům, tak vůči déle žijícím a méně riskantně žijícím ženám.

Také z tohoto hlediska měla Česká republika výjimku z hlediska rovného zacházení mezi muži a ženami. 21. prosince 2012 Soudní dvůr EU dospěl k přesvědčení, že tato výjimka je zásadním způsobem diskriminační vůči rovnému zacházení mezi muži a ženami a uložil České republice samozřejmě pod hrozbou infringementu, aby tuto diskriminaci rovného zacházení odstranila, což česká vláda jako vláda členské země EU nepochybně učinila a předkládá zákon, který tuto diskriminaci odstraňuje, který již schválila Poslanecká sněmovna.

Dovoluji si vás proto poprosit, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, abyste rázně strhli zatuchlou roušku pohlavní diskriminace z českého pojišťovnictví, abyste rozrazili okna dokořán k Evropě, abyste nepřipustili další ponižování českých žen, abyste umožnili českým pannám a ženám platit stejně vysoké pojištění, jaké platíme my, misogynní samci. Jsem přesvědčen, že tímto osvíceným rozhodnutím postoupíme o něco blíže k Evropě i k civilizaci. Děkuji vám za ochotu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji za osobní nasazení pana ministra. Návrh zákona projednal ústavně,právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 45/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Nevidím ho – vidím. Tímto tiskem se zabýval i výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 45/2. Zpravodajem výboru byla určena paní senátorka Dagmar Terelmešová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 45/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Lajtoch, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máme odpoledne takové živé, viďte. Děkuji.

Senátor Jiří Lajtoch:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené senátorky, páni senátoři. Navržená úprava návrhu zákona je nutná z důvodů rozsudku Soudního dvora EU, ve kterém byl rozhodnutím z 1. března 2011 fakticky zrušen článek 5, odstavec 2 ustanovení Směrnice Rady z roku 2004, a to s účinností od 21. prosince 2012. Podle této Směrnice bylo dříve umožněno členským státům povolit přiměřené rozdíly ve výši pojistného a pojistného plnění u plnění pojištění jejich pohlaví určitým faktorem při hodnocení rizika založeného na příslušných a přesných faktorech při hodnocení rizika a přesný pojistně matematických a statistických údajích.

V tomto případě se zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám nemusela podle vnitrostátních úprav uplatnit, což Soudní dvůr EU následně odmítl.

Jaké jsou tedy změny oproti dosavadnímu právnímu stavu? V zákoně o pojistné smlouvě se oproti dosavadnímu právnímu stavu stanoví, že pro výši pojistného plnění je zakázáno použít hledisko odporující zásadě rovného zacházení, a to i v případě těhotenství nebo mateřství. Naopak, lze tak jako dosud použít za přesně stanovených podmínek hledisko věku nebo zdravotního stavu.

V zákoně o pojišťovnictví se stanoví, že při určení výše pojistného a pro výpočet pojistného plnění je zakázáno použít hledisko odporující zásadě rovného zacházení. Tím není dotčeno použít pojistných matematických metod zohledňující hledisko pohlaví nebo hodnocení pojistného rizika, jejichž důsledkem je zabezpečení splnitelnosti závazku z provozovaného pojištění nebo zajištění, pokud to nevede k rozlišování výše pojistného a pojistného plnění podle pohlaví na individuální úrovni.

V zákoně o penzijním připojištění se státním příspěvkem se zrušuje ustanovení, které umožňuje zohlednit při výpočtu výše penze údaje uvedené v úmrtnostních tabulkách zvlášť pro ženy a zvlášť pro muže.

Vláda předložila návrh zákona dne 27. června 2012 Poslanecké sněmovně spolu se žádostí o schválení zákona podle § 90 odstavce 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Této žádosti nebylo vyhověno a návrh zákona byl přikázán rozpočtovému výboru, který doporučil plénu Poslanecké sněmovny návrh zákona schválit ve znění pozměňovacích návrhů.

Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila na své 51. schůzi dne 13. února 2012. Z přítomných 166 poslanců bylo 84 hlasů pro a 27 proti. Při projednávání v Poslanecké sněmovně byla v novele zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem provedena pouze legislativně-technická úprava a zároveň bylo změněno ustanovení o účinnosti celého návrhu zákona. Původně navržená účinnost na den 21. prosince 2012 byla změněna na den vyhlášení zákona.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 7. schůzi konané 19. března 2013 k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti pojišťovnictví a penzijního pojištění v souladu se zrušením výjimky ze zásady rovného zacházení s právy EU po úvodním slově zástupce předkladatele Radka Urbana, náměstka ministra financí ČR po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Lajtocha, kterou přednesl senátor Karel Korytář a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje zpravodajem hned a pověřuje předsedu výboru senátora Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Vše.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sleduje případnou rozpravu. Ptám, jestli si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Nenutil – který si nepřál myslím, děkuji a ptám se zpravodajky výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, zda si přeje vystoupit. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já využiji prostor jenom k tomu, abych sdělila stanovisko výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, který se tímto návrhem zákona zabýval na 5. schůzi konané dne 13.3.2013, přičemž po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, otvírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se hlásí a má přednostní právo paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Máte slovo.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Nebudu rozebírat pojistnou matematiku, jen si dovolím i na vystoupení pana ministra malinkou repliku. Ten výrok Evropského soudního dvora brání toho, kdo je v tomto případě diskriminován, a to jsou muži. Proto doufám, že návrh zákona získal podporu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní místopředsedkyně. Dále se hlásí do rozpravy pan senátor Jaroslav Kubera. Máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Vaším prostřednictvím bych vzkázal paní senátorce Gajdůškové, že se diskriminován vůbec necítím, právě naopak. Ženy totiž na rozdíl od nás mužů jsou opatrné. Opatrné. A to my nejsme. A to je ten důvod, proč si zaslouží, aby byly bonifikovány. Jenže, ejhle. Feministky zapracovaly. Tak dlouho bojovaly, až to těm nefeministkám vybojovaly. Takže ono by to mělo být tak, že muži by měli platit menší pojištění tak, aby ho platili stejné jako ženy – tomu bych rozuměl. Ale tak to není, je to přesně naopak. Ženy budou platit víc.

Víte, kolik je v republice motorkářek, dárců orgánů? Motorkářů jsou celé hordy, v podstatě každý, kdo si jednou celou motorku koupí, tak dříve nebo později se stane dárcem orgánů, protože to nevytočí nebo vjede do protisměru, venkoncem narazí do protijedoucího automobilu a zabije v něm ženu. Že by se to stalo ženě, je téměř vyloučené. Mimochodem jsou i lepší řidičky, než my. My si to neradi připouštíme, protože jsou opatrné a jejich nehody spočívají v tom, že zapomenou otevřít vrata od garáže a odřou bok nebo rozbijí blinkr, ale nejsou to pirátky, které by někoho vybržďovaly na silnici, to nejsou.

Neviděl jsem jedinou ženu, která by vytloukla hospodu a rozbila nábytek. Nevzpomínám si, možná, že se to někdy stalo, ale určitě to byla výjimka. Určitě jsem neviděl ženu, která bez jakéhokoliv školení, což my děláme naprosto běžně, si koupila řetězovou pilu značky Husqvarna, vylezla s ní na třešni, jak jsem to učinil já. Samozřejmě, že jsem jednou rukou tu Husqvarnu neudržel a letěl jsem i s ní. Naštěstí Husqvarna letěla mimo mě, kdyby mě trefila, tak jste měli ode mně pokoj. Ale nestalo se tak. Jindy jsem s ní zase řezal – s takovouto dokonce na třímetrové tyči – větev byla naříznutá a já jsem viděl, že když ji rozříznu, tak musí nutně spadnout na mě. Přesto jsem ji samozřejmě dořízl, spadla na mě, spadla mi na oko, naštěstí jenom takhle. Tyto brýle mi shodila, ty se rozpadly asi na 6 kusů – a zkuste je hledat v trávě bez brýlí. Nakonec jsem je našel, spravil a slouží dál.Takže jediné, co můžeme ženám vyčítat je to, že jejich spotřeba textilu, kabelek a bot je mnohonásobně větší, než naše, často velmi zbytečná, ale to bych jim odpustil. Ale že by za to měly být nějak diskriminovány – a teď vážně.

To je přesně to, kam se žene ta bláznivá Evropská unie, těmito šílenostmi, kterých tady máme každý den. (Značně emotivní vystoupení.)

Já jsem nevystoupil k bionaftě, že na jeden litr bionafty je spotřeba 1,1 litru nafty a oni jedou ty blbosti stále dál. Řepka je nepoučila, větrníky je nepoučily, elektrovoltaika je nepoučila. S čím přijdou zítra? A pak se diví Kypru, že se tam zdaňují vklady, mimochodem ale to zdaňování vkladů by měla sociáĺní demokracie uvítat, protože když udělají rank na banky, tak se pozvedne hospodářství, když řeknou než ty prachy nechat v bankách, radši je utratíme. To přece chceme, aby se zvedlo...

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pane senátore, neubližte si, prosím. (Poznámka pana senátora Kubery: Já si neublížím, já si nepropíchnu oko.) My slyšíme. My opravdu slyšíme. Děkuji.

Senátor Jaroslav Kubera:  Takže já tento zákon v žádném případě nepodpořím, ale z obecného důvodu. Protože blbosti, jsem si už dávno řekl, že podporovat nebudu. Ať žijí naše milé ženy, přeji jim všechno dobré.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji za váš příspěvek. Dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Libor Michálek. Máte slovo.

Senátor Libor Michálek:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, já navážu na pana Kuberu. Opravdu, tak jak je ten návrh přeložen, nebude to mít přidanou hodnotu ani pro muže, ani pro ženy. Protože jestli tady někdo diskriminuje někoho, tak jsou to právě pojišťovny, které diskriminují všechny klienty. Já vás tady nechci zahlcovat nějakými čísly, ale pokusím se mluvit poměrně zjednodušeně. Jestliže průměrný věk dožití u mužů je 72 let, u žen 78, tak by se mohlo zdát, že toto opatření povede k tomu, že při výpočtech doživotní renty budou pojišťovny vycházet z průměrného věku dožití 75 let. Realita, jaká je u některých finančních institucí, je taková, že klidně nastřelí o pět let více, aby vám srazili vlastně vyplácenou rentu o 30, 40, někdy i více procent. Proto to, co jste dostali před sebe, návrh na novelu se snaží přijít s úplně jiným přístupem, než jak slyšíme v rámci diskusí o danění zisku finančních institucí. Pokud se jde po tom, zdaňovat zisky, byť kapitálově velmi dobře vybavených finančních subjektů, jenom připomenu, že naše pojišťovny mají vlastní kapitál kolem 17 % z celkových aktiv, to je více než dvojnásobek toho, co mají ve srovnatelných údajích banky nebo obchodníci s cennými papíry. Je to trojnásobek toho, co mají penzijní fondy. Všechno je vlastně založeno na tom, že výběr hrubého pojistného proti tomu, co je vypláceno na pojistných plněních, je zhruba až dvojnásobný. To znamená, zase uvedu příklad, jestliže si lidi naspoří milion Kč a potom si nechají vyplácet doživotní rentu, tak při koeficientu 1,7 – kde hrubé pojistné je takovýmto násobkem toho, co následně dostanou vyplaceno – z té částky uvidí z toho jednoho milionu třeba 600 tisíc Kč.

Takže jestli se máme bavit o nějaké účinné regulaci, nebavme se ani do budoucna o nějakém danění zisků, protože to, k čemu to povede – že pojišťovny sníží zisk tím, že půjde ještě více pojistným zprostředkovatelům. Jenom zase pro ilustraci, v roce 2011 to bylo 14 a půl miliardy, jenom tady v ČR, co pojišťovny vyplatily pojistným zprostředkovatelům. Takže návrh, který máte před sebou, směřuje k tomu, aby se reguloval právě poměr mezi tím, co pojišťovny na pojistném vyberou a tím, co klientům vyplácejí. Nikdo jim nechce upírat právo na nějaký přiměřený zisk, ale jde o to, aby nebyl nepřiměřený.

Ještě jednou opakuji, tak jak vlastně je postavený ten návrh teď, tak rozhodně nebude eliminovat rizika, která jsem nyní popsal. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já chápu to zdravé rozhořčení pana ministra a velmi se mi líbil jeho výstup. Bohužel to není o tom, jestli ta diskriminace je pozitivní, negativní. Ale je to o zisku. Je to o zisku pro pojišťovny, pro různé pojišťovenské ústavy, které samozřejmě nesníží pojistné pro muže a nedorovná se to třeba pojistným pro ženy, jak by vyplývalo z logiky věci. Je to i problém pro mě v tom, že je pojistná matematika, s kterou pracují pojišťovny, která jasně říká, jaká jsou rizika. Tady nám někdo říká, že se to bude ignorovat, zákony, které platí prakticky v celém světě, v celém pojišťovnictví na celém světě.

Jsou to smutná zjištění za prázdnými slovy – pozitivní diskriminace, negativní diskriminace, já se domnívám, že každá žena je svébytnou bytostí a že si dokáže svoje místo vybojovat zrovna tak, jako muž.

Tady je takové rozporuplné rozhodnutí EU. Je otázkou, jak se k tomu pojišťovny a pojišťovenské ústavy postaví. Proto by mě zajímal názor pana ministra financí, jestli předpokládá, jak se ty ústavy v rámci volného trhu, konkurence k této otázce postaví a jaká bude tendence pro zvyšování nebo snížení pojistného pro ženy a pro muže. Určitě na ministerstvu financí je zvláštní odbor, který se zabývá i prognózami.

Děkuji za odpověď, pane ministře. Doufám, že mi odpovíte.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Milan Pešák. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Milan Pešák:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, jako alespoň někdy a alespoň trochu galantní muž toto opatření nepodpořím. Ve skutečnosti ho však nepodpořím také proto, že dokumentuje, že ideologie zase převládá nad zdravým rozumem. Toto opatření, jak už řekl pan senátor Dryml přede mnou, vskutku povede pouze ke zdražování pojistného. Nic pozitivního nepřinese. Já si dobře pamatuji na doby, kdy ideologie převládala nad zdravým rozumem. Koneckonců proto jsem kdysi také, ostatně jako mnozí z vás, zvonil klíči. Je mi trochu smutno, že se tato doba nějak podezřele vrací. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak, obecnou rozpravu uzavírám. Táži se pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Prosím, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji. Dovolte několik stručných reakcí na to, co zaznělo v rozpravě. Já chápu, že pan senátor Kubera se diskriminován necítí, neboť on při své lakotě si zcela jistě nejenom nikdy nekoupil žádný motocykl, ale určitě se ani nepojistil. Zatímco já pojištěn jsem a diskriminován se logicky cítit mohu. Takže na to může mít každý jiný pohled. A zcela jistě měla pravdu paní senátorka Gajdůšková. Prostě Evropský soud pro lidská práva tady řekl, že pohlaví nesmí rozhodovat, nesmí být diskriminováno ani jedno, ani druhé. Ono totiž nesmí být rozlišováno. Pojišťovny vás už nesmí vést jako muže nebo ženu, tak jako se nesmí rozlišovat náboženské přesvědčení, rasa, barva kůže, politické přesvědčení, tak už ani pohlaví v pojišťovnictví. Byť ta pojistná matematika říká něco jiného.

Já velmi prosím pana senátora Michálka, zda by netrval na pozměňujícím návrhu. Motivem této novely není nic jiného, než se smířit s výrokem Evropského soudu a aplikovat ho do našeho pojišťovacího práva. Vypálit takhle naprosto zásadní regulaci jako pozměňující návrh do senátního návrhu, bez jakékoliv širší diskuse, dopadové analýzy, já bych pokládal za hazard. Já to v té rychlosti ani neumím posoudit. Já jsem jenom hluboce přesvědčen, že regulace tak zásadních věcí se nedělá tímto způsobem. Myslíme-li to vážně, tak k tomu přistupme jinak než pozměňujícím návrhem předloženým na plénum.

Naprosto chápu – já si o tom také myslím své, já si myslím, že z mého vystoupení to bylo zřejmé, co si o tom myslím, ale to, co pokládám za mnohem důležitější, než to, co si o tom myslím, je skutečnost, že jsme zemí EU, která na sebe vzala všechna práva, povinnosti, spojenecké závazky a respekt k institucím. A jestliže Evropský soud nám něco ukládá, tak je to z mého pohledu stejné, jako kdyby mi to uložil Okresní soud v Benešově, kdyby mi uložil 20 hodin nucených prací a když já řeknu, že těch 20 hodin nucených prací prostě neodpracuji, tak mě pak zašijí natvrdo, ne za to, co jsem udělal před tím, za co jsem dostal těch 20 hodin nucených prací, ale že prostě opovrhuji rozhodnutím soudu a že ho nerespektuji. Co se, pokud vím, stalo jakémusi Smetanovi. Prostě jestliže jsme spojeneckou zemí a Evropský soud rozhodl, a my nebudeme respektovat jeho rozhodnutí, tak nejsme spojeneckou zemí. Nezlobte se, takhle já to cítím. A koneckonců pokud by se ta země tak nezachovala, že by nerespektovala tu instituci, k jejímuž respektování se zavázala, tak budeme zažalováni, vypálí nám penále x-euro za každý den, kdy budeme nerespektovat to rozhodnutí. Ono nám to bude postupně nabíhat, a pak si možná řekneme, že zdraví rozum nám velí, radši než abychom platili, abychom se s tím rozsudkem smířili. Takže to je zase náhled na zdravý rozum z druhé strany. Proto velmi prosím o podporu tohoto návrhu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. Já bohužel nemohu udělit panu senátoru Michálkovi slovo. Táži se pana zpravodaje ÚPV. Ten si nepřeje vystoupit. Děkuji. Ptám se paní zpravodajky pro zdravotnictví, jestli si přeje vystoupit. Není, takže nepřeje. Děkuji. Ptám se garančního zpravodaje. Prosím, dávám vám slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Lajtoch:  Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, v diskusi vystoupilo celkem 5 senátorů, 2 návrhy doporučili schválit, 2 byli asi proti, jeden byl takový emotivní, spíš tady bylo vyprávění o kutilských zkušenostech, nicméně taktéž ho nedoporučuje. Já mohu shrnout, že z těch 5 byl jediný návrh usnesení, který je totožný s garančním výborem, to je schválit návrh zákona.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 21 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 41, proti bylo 8. Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli i zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu.

Náš program pokračuje. Nyní máme na programu

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací "Protokol, který upravuje Smlouvu mezi Československou socialistickou republikou a Nizozemským královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku", který byl podepsán v Praze dne 15. října 2012

Tisk č. 448

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 448 a uvede ho ministr financí pan Miroslav Kalousek, kterému teď předávám slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, smlouva proti dvojímu zdanění mezi námi a Nizozemským královstvím je upravena smlouvou z roku 1974 mezi Nizozemským královstvím a Československou socialistickou republikou. Monarchie dodnes vydržela, socialismus se zhroutil. S tím i socialistická republika. Totálně se tady změnily podmínky, za kterých tyto země mají své vazby. Což se řeší dvěma způsoby. Buď se sepíše smlouva nová, nebo se ke stávající smlouvě napíše protokol, což si lze představit jako novelu zákona. Koneckonců tato smlouva má už dva platné protokoly, které jsou nedílnou součástí. Přiznám se, že ČR měla spíše zájem sepsat smlouvu novou, nizozemská strana trvala spíše na protokolu, samozřejmě jsme vyhověli přání partnera. Byl sepsán tedy třetí protokol, který by byl nedílnou součástí této smlouvy, který lépe a vhodněji upravuje jistotu investorů z obou stran, že nepodlehnou dvojímu zdanění, jistotu obou dvou států, jak si případné daňové výnosy rezidentů rozdělí, a také velmi posiluje výměnu informací mezi daňovými zprávami za účelem boje proti daňovým únikům. Protokol pokládám za velmi vhodný jak pro české investory, tak pro českou daňovou zprávu. Prosím o jeho schválení.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 448/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Dryml. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 448/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo.

Senátor Jaromír Strnad:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové, pan ministr nás seznámil, co je obsahem zmiňovaného protokolu. Proto se omezím pouze na to, abych vás seznámil s 35. usnesením VHZD ze dne 23. 1. 2013 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací "Protokol, který upravuje Smlouvu mezi Československou socialistickou republikou a Nizozemským královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku", který byl podepsán v Praze dne 15. října 2012.

Po úvodním slově zástupce předkladatele dr. Ladislava Minčiče, náměstka ministra financí, po zpravodajské zprávě, kterou přednesl pan senátor Petr Šilar a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Protokolu, který upravuje Smlouvu mezi Československou socialistickou republikou a Nizozemským královstvím o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, který byl podepsán v Praze dne 15. října 2012,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada,

III. pověřuje předsedu výboru senátora pana Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se též ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Ne. Pan senátor Dryml nechce slovo. Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy – pan senátor Vladimír Dryml. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, paní kolegyně, kolegové, ono to na jedné straně vypadá velmi jednoduše, ale ta jednání byla velmi složitá. Chtěl bych poděkovat ministerstvu financí, že dosáhlo nějaké dohody. Dohoda byla obtížná hlavně z nizozemské strany. Dobře víme, že je mnoho společností českých, které mají sídlo v Nizozemském království a že jsou s tím spojeny velké problémy.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Obecnou rozpravu končím. Ptám se pana garančního zpravodaje, jestli se chce vyjádřit. Vlastně měl byste se k rozpravě vyjádřit. Ne? Nemusíte, dobře. Děkuji.

Přistoupíme k hlasování. Senát podává návrh na posouzení souladu mezinárodní smlouvy uvedené v senátním tisku č. 448 s ústavním pořádkem. V sále je přítomno aktuálně 65 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování č. 22 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 55, proti bylo 0. Návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu navrhovateli i zpravodajům.

Přistoupíme k dalšímu bodu. Vracíme se k bodu

 

Volba členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů

Je to nutné z důvodu, abychom to stihli do 19. hodin.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, uděluji slovo paní senátorce Haně Doupovcové, která nás seznámí s organizačními pokyny pro konání tajné volby. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Hana Doupovcová:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a vážení kolegové, jak jsem vás již informovala, do druhého kola první volby dvou členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů postoupili pan Jiří Liška navržený Poslaneckou sněmovnou PČR a pánové Jan Bureš a Marek Tomaštík, kteří byli navrženi některým z občanských sdružení nebo právnických osob.

Nyní k úpravě hlasovacích lístků. Žlutý hlasovací lístek, který náleží kandidátu Poslanecké sněmovny – pokud budete souhlasit s navrženým kandidátem, zakroužkujte pořadové č. 1 před jménem kandidáta. Pokud s tímto kandidátem nebudete souhlasit, přeškrtněte jeho pořadové číslo křížkem. Bílý hlasovací lístek, který náleží dvěma kandidátům občanských sdružení nebo právnických osob – volíme jednoho člena rady, tedy souhlas s jedním ze dvou kandidátů, kteří postoupili do druhého kola, vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jeho jménem. Pořadové číslo před jménem druhého kandidáta je třeba přeškrtnout křížkem. Nesouhlas s oběma kandidáty vyjádříte přeškrtnutím pořadového čísla před jejich jménem.

Připomínám, že neplatný je hlasovací lístek odevzdaný na jiném nežli vydaném tiskopise a ten, který je upraven jiným způsobem než jsem uvedla. Ve druhém kole bude zvolen ten kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů z počtu vydaných hlasovacích lístků. Nebyla-li ve druhém kole volby obsazena stanovená místa, koná se na neobsazená místa nová volba podle volebního řádu.

Volební místnost je již připravena, proto žádám členy volební komise, aby se ihned dostavili do volební místnosti. Vydávání lístků a hlasování potrvá 15 minut. Je 18.25 – takže do 18.40 hodin bude probíhat volba. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, paní senátorko. Přerušuji jednání pro konání tajné volby. Sejdeme se zítra v 9.00 hodin, přátelé. (Na žádost z pléna zopakováno...)

Zítra v 9.00 hodin se sejdeme.

(Jednáno ukončeno v 18.26 hodin.)