Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
9. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 4. schůze Senátu
(2. den schůze – 31.01.2013)

(Jednání zahájeno v 9.07 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 4. schůze Senátu.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Zdeněk Besta, Daniela Filipiová, Eva Richtrová, Jiří Čunek, Petr Guziana, Lubomír Franc, Tomáš Jirsa, Stanislav Juránek a Jaroslav Zeman.

Připomínám, aby se ti senátoři, kteří nejsou dosud zaregistrováni, zaregistrovali svými identifikačními kartami. A rovněž připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

Dalším bodem pořadu naší schůze je

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací nové hraniční dokumenty česko-polských státních hranic v souladu s článkem 10 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích ze dne 17. ledna 1995

Tisk č. 437

Pokud jsou návrhy k doplnění pořadu schůze, učiňte tak, prosím, po projednání dnešního prvního bodu. Je to takto možné. Děkuji.

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 437 a uvede ho ministr vnitra Jan Kubice, který je přítomen. Pana ministra mezi námi vítám. Pane ministře, prosím, ujměte se slova.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Nová hraniční dokumentace česko-polských státních hranic vznikla jako výsledek prvního společného komplexního přezkoušení česko-polských státních hranic, které prováděla v letech 1993 – 2004 stálá česko-polská hraniční komise v souladu s mezinárodními smlouvami upravujícími správu společných státních hranic s Polskem. Příslušné části hraničních dokumentů pak byly aktualizovány v letech 2006 až 2008 na základě prvního společného ověření stavu a rozmístění hraničních znaků na česko-polských státních hranicích.

Nová hraniční dokumentace obsahuje zejména charakteristiku česko-polských státních hranic, charakteristiku geodetických a kartografických prací, hraniční mapy a seznamy technických údajů týkajících se česko-polských státních hranic.

Nová hraniční dokumentace byla projednána stálou česko-polskou hraniční komisí na jejím 20. zasedání v Ketrzyně dne 17. března 2011 a byla podepsána předsedy obou delegací.

Ke svému vstupu v platnost vyžaduje nová hraniční dokumentace v souladu s článkem 10 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích, podepsané dne 17. ledna 1995 v Praze, schválení podle právních předpisů České republiky a Polska.

S ohledem na význam hraničních dokumentů pro určování průběhu státních hranic je nová hraniční dokumentace z hlediska vnitrostátního právního řádu České republiky schvalována stejným způsobem, jako mezinárodní smlouva prezidentské kategorie. Byla tedy předložena k vyslovení souhlasu s ratifikací oběma komorám Parlamentu České republiky a následně bude ratifikována prezidentem republiky.

Pro upřesnění bych chtěl uvést, že na základě nové hraniční dokumentace nedochází ke změnám průběhu státních hranic, které by v souladu s článkem 11 Ústavy České republiky vyžadovaly schválení ústavním zákonem. V nové hraniční dokumentaci jsou však zaznamenány drobné změny pohyblivých státních hranic na hraničních a vodních tocích. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 437/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Jsem informován, že ho zastoupí předseda výboru pan senátor Jozef Regec.

Garančním výborem je ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 437/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miloš Malý. Žádám pana senátora o přednesení zpravodajské zprávy.

Senátor Miloš Malý:  Vážený pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové. Po dohodě s předsedou výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost bude tato zpráva společná jako jediná.

Senátu je předkládán k vyslovení souhlasu s ratifikací smluvního dokumentu, jehož předmětem je výsledek společného přezkoušení průběhu společných hranic mezi Českou republikou a Polskou republikou.

Právním důvodem, jak už bylo tady uvedeno, je platná mezinárodní Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích ze dne 17. ledna 1995.

Na základě přezkoušení a ověření stavu a rozmístění hraničních znaků byly vyhotoveny nové hraniční dokumenty zobrazující aktuální průběh česko-polských státních hranic. Tyto hraniční dokumenty projednala stálá česko-polská hraniční komise na jaře 2011, jak už také bylo uvedeno, a jsou obsahem předkládaného vládního materiálu.

Průběh česko-polských hranic je v terénu vyznačen 11 499 hraničními znaky, délka hranic je celkem 795,91 km a na základě geodetických měření byly vyhotoveny základní části hraniční dokumentace, a to jsou samozřejmě digitální mapy a záznamy technických údajů, které obsahují přesné souřadnice, tak jak je v současné době požadováno.

Je zajímavé, že vodní toky, které tečou krajinou, vždycky vytvoří nějaké změny, takže při měření bylo zjištěno, že změny koryt způsobily oddělení plochy v Polské republice o cca 71 705,1 m2 a v České republice 66 620,3 m2. Rozdíl tedy je 5 084,8 m2 ve prospěch České republiky, což je necelého půl hektaru.

Historie a legislativní proces. Smlouva o společné státní hranici z roku 1995 vyžaduje, aby nové hraniční dokumenty, vyhotovené při společném přezkoušení česko-polských státních hranic, podléhaly vnitrostátnímu schválení dle platné právní úpravy každé smluvní strany. Je to článek 10 odst. 5 výše uvedené smlouvy. Přestože předmětné hraniční dokumenty nejsou klasickou mezinárodní smlouvou, zvolil předkladatel, ministerstvo vnitra s ohledem na jejich význam pro určování průběhu státních hranic postup analogický schválení mezinárodní smlouvy prezidentské kategorie. S ohledem na tuto skutečnost je materiál předkládán k vyslovení souhlasu oběma komorám Parlamentu ČR a poté k ratifikaci prezidentu republiky.

Na závěr bych přednesl usnesení ústavně-právního výboru, který doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci nových hraničních dokumentů česko-polských státních hranic v souladu s článkem 10 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích ze dne 17. ledna 1995, určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miloše Malého a pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Obdobného znění je i usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, které taktéž doporučuje dát souhlas bez jakýchkoli výhrad. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje.

A nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím. Předpokládám, že navrhovatel pan ministr se nechce vyjádřit ke zprávě, pan zpravodaj také nemá k čemu vyjadřovat stanovisko.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování, protože v usnesení obou výborů zazněl shodný názor, a to je dát souhlas k ratifikaci.

V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 28. Budeme hlasovat o usnesení, které zní:

Senát dává souhlas k ratifikaci nových hraničních dokumentů česko-polských státních hranic v souladu s článkem 10 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích ze dne 17. ledna 1995.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

V hlasování č. 37 registrováno 58, kvorum 30, pro návrh 58, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji zpravodaji a děkuji i předkladateli.

Mám pořád na displeji přihlášeného pana senátora Radko Martínka. Pane senátore Martínku, jste přihlášen na displeji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře. A nyní se hlásí s procedurálním návrhem paní senátorka Božena Sekaninová a poté vystoupí s obdobným návrhem pan senátor Marcel Chládek.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, chtěla bych vás požádat o zařazení bodu týkajícího se senátního návrhu na zrušení sKaret na dnešní pořad schůze, a to jako poslední bod našeho jednání. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní ještě vystoupí pan senátor Marcel Chládek.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji, pane předsedo. Chtěl bych také požádat o zařazení senátního tisku č. 5, což je Návrh senátního návrhu zákona senátora Marcela Chládka, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb. pevně jako poslední bod dnešního dopoledního jednání, to znamená jako bod č. 7 dnešního dopoledního jednání. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Slyšeli jste návrhy. Přesto ale přizvu znělkou ještě jednou. Pro pořádek ještě prosím paní senátorku Sekaninovou, jestli by upřesnila číslo tisku. 440.

Takže vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme hlasovat o doplnění pořadu naší schůze, a to tak, že jako poslední bod pořadu této schůze se zařazuje nebo navrhuje se zařadit tisk č. 440, a jako poslední bod dnešního dopoledního jednání se navrhuje zařadit tisk č. 5., tj. návrh pana senátora Chládka.

Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já protože se v tom teď přesně neorientuji a chci se zeptat navrhovatelů, zda byl dodržen § 59 odst. 1, zda jsme obdrželi tisky 24 hodin dopředu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Prosím, pan senátor Chládek reaguje.

Senátor Marcel Chládek:  V mém případě samozřejmě, protože to je bod, který je normálně v programu, akorát nebyl pevně zařazený, a já jsem požádal jenom o jeho pevné zařazení. Jinak na programu je.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji za objasnění. Paní senátorka Sekaninová.

Senátorka Božena Sekaninová:  Tisk 440 máte v elektronické podobě.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pokud je mi známo, tisk 440 byl projednán pravděpodobně dneska ráno. Nebyl.

Senátorka Božena Sekaninová:  Je to ve druhém čtení, tisk 440 včetně pozměňovacího návrhu byl projednán výbory pro zdravotnictví a sociální politiku, dále výbor pro – jak se jmenuje váš výbor? Pro životní prostředí a dnes ráno ústavně-právním výborem.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Takže poslední výbor ho projednal dneska ráno, tzn., že usnesení posledního výboru nemá lhůtu 24 hodin, ale vzhledem k tomu, že je předpoklad, že ho můžeme projednávat až zítra, vzhledem k tomu, že to bude poslední bod našeho jednání, tak si myslím, pane senátore Vystrčile, že ta lhůta bude dodržena. Máte námitku?

Senátor Miloš Vystrčil:  Vzhledem k tomu, že Jednací řád umožňuje i přes náš odpor tu věc stejně projednat, tak námitku nemám. To upozornění na to, že se tak děje, mi stačí.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, budeme tedy hlasovat. Pan senátor Jan Horník se hlásí.

Senátor Jan Horník:  Dobré dopoledne, pane předsedo, kolegové, kolegyně, já jenom mám procedurální návrh, že bychom tyto dva návrhy hlasovali samostatně.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Samozřejmě. Děkuji a přistoupíme k hlasování. První budeme hlasovat tedy o pevném zařazení bodu pana senátora Chládka, tzn., senátní tisk č. 5 jako poslední bod dnešního dopoledního jednání.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování číslo 38, registrováno 61, kvórum 31, pro návrh 58, proti nikdo, návrh byl schválen. Bod je tedy zařazen jako poslední bod dopoledního jednání.

A nyní budeme hlasovat o návrhu paní kolegyně senátorky Sekaninové, tzn., zařadit jako další bod, a to jako poslední bod této schůze tisk č. 440, týkající se zrušení sKaret.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování číslo 39, registrováno 62, kvórum 32, pro návrh 45, proti 10 , návrh byl schválen. Tisk 440 bude posledním bodem pořadu této schůze.

A my přistoupíme k projednávání dalšího bodu, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení předchozího souhlasu podle § 109i písm. f) zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a § 119k písm. d) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení (EHS, Euratom) č. 354/83 o otevření historických archivů Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii veřejnosti

Tisk č. 32

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 32, a to dne 21. ledna tohoto roku. Bezprostředně po jeho obdržení byl podle § 119 Jednacího řádu Senátu přikázán. Návrh uvede ministr vnitra Jan Kubice, kterého žádám o úvodní slovo.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vláda předkládá oběma komorám Parlamentu k vyslovení jejich předchozího souhlasu návrh nařízení Rady, kterým se mění platné nařízení č. 354/83 o otevření historických archivů Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii veřejnost.

S ohledem na svůj právní základ a na jednací řády Poslanecké sněmovny a Senátu podléhá návrh nařízení předchozímu souhlasu obou komor Parlamentu. Návrhem nařízení nedochází k rozšiřování pravomocí Evropské unie, ale pouze k normativní úpravě dosavadní faktické role Evropského univerzitního institutu při správě historických archivů institucí Evropské unie. Účelem návrhu nařízení je doplnit platnou právní úpravu historických archivů institucí Evropské unie. Historické archivy řady institucí Evropské unie jsou na smluvním základě uloženy v Evropském univerzitním institutu ve Florencii, kde jsou zpřístupněny veřejnosti.

Návrh nařízení pouze potvrzuje úlohu Evropského univerzitního institutu při správě těchto historických archivů a vytváří pevný právní základ, aby zde byly uloženy nadále. Záměrem úpravy je poskytnout přístup do historických archivů na jediném místě a podpořit tím jejich využívání a výzkum. Podle návrhu nařízení mají všechny instituce EU své historické archivy povinně uložit v Evropském univerzitním institutu.

S ohledem na zvláštní povahu jejich činnosti tvoří výjimku pouze Soudní dvůr Evropské unie a Evropská centrální banka, které tak budou moci učinit dobrovolně. Papírové archivy budou podle návrhu nařízení nadále fyzicky uloženy v Evropském univerzitním institutu.

U elektronických archivů budou za jejich dlouhodobé uchovávání odpovídat instituce, které je vytvořily. Návrh nařízení nemá vliv na vlastnictví historických archivů, které zůstane zachováno původcům. Evropský univerzitní institut bude zajišťovat zpřístupnění historických archivů veřejnosti a jejich odbornou zprávu, která bude financovaná ze souhrnného rozpočtu EU.

Předložený návrh vítáme a považujeme jej za velmi přínosný. Je důležité, že návrh garantuje jednotnou odbornou správu archiválií institucí Evropské unie. Pozitivem je určení jediného místa pro uchování archiválií EU a zajištění dlouhodobé péče o ně.

Projednávání návrhu nařízení v pracovních orgánech Rady stále pokračuje, nicméně již bylo dosaženo shody na jeho podstatných rysech. Nadále jsou diskutovány detaily úpravy mechanismu financování z rozpočtu EU. Návrh nebude mít přímý dopad na státní rozpočet ani na právní řád České republiky. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane předkladateli. Návrh projednal VEU jako výbor garanční a zároveň také jediný. Výbor určil zpravodajem senátora Miroslava Krejču a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 32/1. Nyní prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážený pane předsedo, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, tento bod, předpokládám, nebude nijak komplikovaný a vypořádáme se sním relativně rychle, tím spíš, že tady pan ministr ve svém vystoupení sdělil nejpodstatnější záležitosti, týkající se této materie. My jsme se změnou nařízení 354/83, kterým se otvírají historické archivy, zabývali v loňském roce na svém listopadovém jednání, a to na základě senátního tisku M 186/08, kde když jsme velice podrobně diskutovali obsah tohoto návrhu nařízení, taktéž jsme se pozastavili nad tím, že tento návrh se netýká materiálu nebo archivních materiálů Soudního dvora a Evropské centrální banky. Pan ministr tady vysvětlil důvod, protože obě dvě tyto instituce mají poněkud jiný režim archivování a ukládání v archivech.

Přijali jsme tehdy na listopadovém zasedání VEU usnesení, kterým jsme vzali tento návrh nařízení na vědomí již s vědomím, že se s touto problematikou znovu setkáme, ale již na plénu Senátu. Důvodem je to, že právním základem tohoto návrhu nařízení je tzv. doložka flexibility podle č. 352 smlouvy o fungování Evropské unie.

A to je právě ten důvod, ta vyžaduje, aby podle Jednacího řádu jak dolní komory, tak horní komory, tento návrh podléhá předchozího souhlasu obou komor. My to projednáváme dneska. Pakliže mám správné informace, tak Poslanecká sněmovna se tím ještě nezabývala, tak předpokládám, že se tím bude zabývat ne své nejbližší schůzi.

Proto VEU přijal na své 5. schůzi usnesení č. 35, které máte k dispozici. Vzhledem k tomu ale, že je velice krátké, tak si jej dovolím ocitovat.

Výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit předchozí souhlas s návrhem nařízení Rady, kterým se mění Nařízení EHS Euratom číslo 354/83 o otevření historických archivů Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii veřejnosti,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Miroslava Krejču,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Krejču, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodaje a plnil úkoly zpravodaje. A nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Není zájem. Rozpravu končím, a protože jsme byli seznámeni s usnesením výboru, kde je návrh pro plénum Senátu, abychom vyslovili předchozí souhlas, budeme o tomto návrhu hlasovat.

V sále je aktuálně přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je tedy 32. Budeme hlasovat o návrhu: Senát vyslovuje předchozí souhlas s návrhem nařízení Rady, kterým se mění Nařízení EHS Euratom číslo 354/83 o otevření historických archivů Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii veřejnosti.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování číslo 40, registrováno 62, kvórum 32, pro návrh se vyslovilo 58, proti nikdo, návrh byl schválen.

Děkuji předkladateli a zároveň děkuji zpravodaji a projednávání tohoto bodu je ukončeno.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 13

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 13. Návrh uvede ministr financí Miroslav Kalousek, kterého mezi námi vítám a uděluji mu slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo, pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dobré ráno. Dovolte, abych jménem vlády předložil novelu zákona o finanční kontrole. Hlavním důvodem vedle toho, že je to zakomponováno do protikorupční strategie vlády, tak hlavním důvodem je naplnění požadavku článku 3 směrnice Rady o požadavcích na rozpočtové rámce členských států a implementační lhůta je 31. 12. 2013.

Tady konkrétně směrnice stanoví, že systémy veřejných účtů podléhají vnitřní kontrole a nezávislému auditu, a to jsou obě dvě oblasti, které tato novela upravuje.

Zásadním rysem je vytvoření dvoustupňového systému řízení finanční kontroly. Rozděluje a odděluje odpovědnosti správců veřejných rozpočtů na systémy řízení a kontroly financování jednotlivých činností těchto správců. A odděluje odpovědnost za audit v působnosti těchto správců tím, že jasně stanoví odpovědnost managementu za systém řízení a kontroly a zavádí auditní službu správce veřejných rozpočtů, která by mohla podat ujištění, že systém předběžných, průběžných a následných administrativních a finančních kontrol, zajišťovaných v odpovědnosti managementu, funguje efektivně a účinně.

Dovolte, abych zareagoval na některé podněty, které vzešly z diskuse v příslušných výborech. Chtěl bych zdůraznit, že novela především explicitně stanoví, že ten, kdo rozhoduje, tedy příkazce, ten taky nese manažerskou odpovědnost, což v dosavadním systému není takto důsledně upraveno. Pokládáme to za základní princip kontroly, že odpovědnost je tam, kde se rozhoduje.

Nezavádí novela, zdůrazňuji, že nezavádí žádný nový typ kontroly, pouze audit ve veřejné správě je rozšířením působnosti útvarů interního auditu i na podřízené organizace. A nejedná se o nový typ kontroly.

Při projednávání v Poslanecké sněmovně zazněla celá řada výhrad, týkajících se toho, že právě v rámci protikorupční strategie by měla novela být více ambiciózní z hlediska kontroly ve finanční správě. Ano, měla,já se o to nepřu. Zavázal jsem se také, že do konce května ministerstvo financí předloží do vlády zcela nový zákon, nikoli už novelu, zcela nový zákon o finanční kontrole, která postihuje mnohem více podle mého názoru nezbytných aspektů,nicméně vzhledem k termínu implementace prosím, aby byla zatím schválena tato novela, která plně naplňuje požadavky Rady EU. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Návrh projednal ÚPV. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk 13/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Škaloud.

Návrh také projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 13/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Marcel Chládek. Následně návrh také projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 13/4. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Vícha. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 13/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Lajtoch, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Lajtoch:  Takže pěkné dopoledne, dámy a pánové. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Novela zákona o finanční kontrole má za cíl, jak uvedla vláda, sjednocení postupu pro kontrolu vynakládání finančních prostředků ve veřejné správě tak, aby audit prostředků, pocházejících z České republiky podléhal stejnému režimu jako audit zahraničních prostředků.

Ministerstvo financí původně připravovalo na základě dřívějších dokumentů návrh zcela nového zákona, který by nahradil stávající zákon č. 320 z roku 2001 o finanční kontrole ve veřejné správě. Návrh tohoto zákona byl vypracován a předložen vládě dne 30. 6. 2011, z důvodu nového úkolu přijatého vládou v oblasti boje proti korupci rozhodla vláda svým usnesením č. 284 ze dne 20. 4. 2001 o změně tohoto úkolu tak, že namísto nového zákona bude předložena novela stávajícího zákona s termínem předložení do 30. 6. 2011. Novela zákona má nabýt účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

Oproti dosavadnímu právnímu stavu zákona o finanční kontrole ve veřejné správě dochází k důslednému rozdělení a oddělení kontrolních mechanismů nazývaných veřejnoprávní kontrolou jako nedílné součásti finančního řízení ostatních kontrol.

Povinnosti vedoucích zaměstnanců, dosud uvedené ve vyhlášce, se stanovují přímo zákonem. Stanovuje se působnost ředitele regionální rady Regionu soudržnosti. Umožňuje se nahrazení činnosti interního auditu jinými opatřeními. Stanovuje se působnost ministerstva financí jako centrální harmonizační jednotky všech součástí systému finanční kontroly.

Ministerstvo financí bude vykonávat veřejnoprávní kontrolu vůči organizačním složkám státu, státním fondům, státním organizacím, regionálním radám Regionu soudržnosti, poskytovatelům veřejně finanční podpory s výjimkou územně samosprávních celků a vůči osobám, které jsou zapojeny v systému řízení nebo využívání prostředků Evropské unie. Upravuje se nově předmět a rozsah výkonu veřejnoprávní kontroly.

Nově se koncipuje třetí část zákona, která upravuje výkon auditu,působnosti orgánů a procesní postup při výkonu auditu. Nově se upravují schvalovací postupy předběžné kontroly. Navrhuje se přiměřené použití postupů řídící kontroly při správě kapitol, například Všeobecné pokladní správy, státního dluhu nebo operací státních finančních aktiv.

V novele školského zákona se zrušuje oprávnění školní inspekce ke kontrole hospodaření školských zařízení. Vláda předložila návrh zákona dne 6. února 2012 Poslanecké sněmovně a tento byl přikázán kontrolnímu výboru, který přijal usnesení, ve kterém doporučuje vládě, aby návrh vzala zpět k přepracování. Rozpočtovému výboru, který konstatoval, že návrh projednal kontrolní výbor a rozpočtový výbor se jím nadále nebude zabývat. Výboru pro veřejnou správu regionální rozvoj, který projednávání návrhu přerušil dne 22. května 2012 a dále ho neprojednával.

Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila na své 49. schůzi dne 7. prosince 2012. Z přítomných 168 poslanců bylo 86 hlasů pro, 56 proti. Oproti vládnímu návrhu byly v zákoně o finanční kontrole ve veřejné správě přijaty jen legislativně technické úpravy a vzhledem k délce projednávání tohoto tisku bylo nezbytné změnit původně navrhovaný den účinnosti zákona 1. červenec letošního roku.

V této novele zákona je opravdu tolik nejasností a je zde mnoho výhrad tak, jak byly diskutovány na všech čtyřech výborech, které se v Senátu Parlamentu ČR tímto zákonem zabývaly. Ze čtyř výborů tři navrhly tento zákon zamítnout. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své schůzi konané 23. ledna 2013 taktéž navrhl Senátu Parlamentu ČR návrh zákona zamítnout. Vše.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru senátor Miroslav Škaloud. Ano, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři. Já bych jen dodal jednu, dvě věty. Tento zákon byl projednáván na ústavně-právním výboru; a ústavně-právní výbor neshledal žádné pochybnosti, týkající se tohoto zákona a doporučil jej schválit. Konkrétně doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Jenom ještě jedna, dvě věty, které upřesňují důvody, proč také je předkládán ten zákon. Je to také nejen díky požadavku Evropské komise na splnění podmínek směrnice, ale také na základě speciálních požadavků Evropské komise jako podmínky pro obnovení čerpání speciálních fondů, což samozřejmě není důvod to schválit, pokud bychom našli nějaké chyby. Ale my jsme tam žádné chyby, které by bránily schválení, neidentifikovali. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pan senátor Marcel Chládek. Ano, bude hovořit, prosím.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji, pane předsedo. Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice na svém jednání 23. ledna projednal tento návrh. Specializoval se především na již zmiňovanou změnu ve školském zákoně, kdy se ruší oprávnění školní inspekce ke kontrole hospodaření školských zařízení. Vzhledem k tomu, že tam byla i zásadní připomínka a nesouhlas ministerstva školství při projednávání, tak tato záležitost byla projednána velmi zevrubně. Pozvali jsme i zástupce České školní inspekce, kteří zásadně s tímto nesouhlasí, protože pokud by jim tato veřejnoprávní kontrola byla odebrána, tak by nemohli plnit svoji roli, protože to je například jedna z podmínek, jak oni mohou rozhodovat o poskytování zvýšení dotace například u soukromých škol, jako takových.

Z tohoto důvodu se výbor usnesl, že doporučuje Senátu Parlamentu ČR tento návrh zákona zamítnout a určuje moji osobu zpravodaje, abych tento návrh přednesl. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Petr Vícha. Ano, takže prosím.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Budu stručný. Jak už bylo sděleno garančním zpravodajem, tak v důvodové zprávě se uvádělo, že hlavním důvodem pro předložení této novely je to, aby se sjednotily postupy při kontrole vynakládání finančních prostředků ve veřejné správě, jak prostředků z České republiky, tak ze zahraničí. Kdo by ale očekával, že zákon bude mít tím pádem dva tři paragrafy a jde o pouhou implementaci, tak se mýlí a jak je obvyklé, tak se přitom svezlo další množství úprav.

Pochybnosti evidentně měli i v Poslanecké sněmovně, protože nejprve navrhovali vrátit to předkladateli k přepracování, pak se kupodivu téměř rok nedělo nic a najednou byl ten zákon schválen. Dal jsem si tu práci a zeptal jsem se zkušených interních auditorů na jejich názor na tu věc. Oni když si to pečlivě prostudovali, tak řekli, že když to bude schváleno, tak se v podstatě nestane nic a když to nebude schváleno, tak se určitě také nestane vůbec nic. Vzhledem k tomu, že se tedy nic nestalo ani za rok od předložení ke schválení a vzhledem k tomu, že bychom měli dbát na to, aby k úpravám zákonů docházelo co nejméně, tak také náš výbor pro veřejnou správu doporučil návrh zákona zamítnout.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Vyčerpali jsme zprávy zpravodajů. Pan senátor Miroslav Škaloud se hlásí? Protože nyní budeme projednávat návrh, já se ptám, jestli někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový návrh předložit nechce, takže otvírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Miroslav Škaloud jako první. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, jenom krátce zareaguji na větu "nestane se nic, pokud nebude schválen tento zákon" a potom jenom upřesním, o co šlo ve sněmovně. To, že se nic nestane – obávám se, že se stane, protože Evropská komise vyžaduje zákon tohoto typu – abychom mohli pokračovat v čerpání fondů. Dále ve sněmovně se tím zabýval hlavně kontrolní výbor, chtěl je zamítnout, ale nakonec to, co ve sněmovně, k čemu ve sněmovně došlo, tak došlo jenom k nějakým drobným legislativně technickým návrhům.

Nicméně oni zpracovali velký komplexní pozměňovací návrh, ale v zápisu z kontrolního výboru se dočtete, že Parlamentní institut vyjadřuje své stanovisko v tom smyslu, že pozměňovací návrh se nevztahuje k podstatě materiálů. Tak tolik na vyjasnění. A výhrady ve sněmovně většinou nešly k věci. Byly například typu – ministr financí si stáhne víc pravomocí na sebe a podobně. Naprosto nevěcné připomínky. Navíc Evropská komise požaduje, aby byla někde centrální kontrola, například ministerstva financí. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Kdo další se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí. Senátor Radko Martínek se hlásí, prosím.

Senátor Radko Martínek:  Pane předsedo, dámy a pánové, pane ministře. Tady vždycky když se něco takového schvaluje, tak se mává vším možným včetně Evropské unie. Já si myslím, že to není a v tomto případě tohoto zákona to zcela jistě není namístě. Já bych samozřejmě přivítal a zcela určitě podpořím pana ministra, pokud udělá pořádek v celém systému kontroly s tím, že ti kontroloři na sebe budou navazovat, budou spolu spolupracovat, budou postupovat podle jednotné metodiky. To samozřejmě předpokládám, že Senát podpoří zcela jednoznačně.

A nyní k tomu, co bylo navrhováno. Tak jak je zvykem při tady těchto návrzích, tak si říkám, že tento návrh nepřinese žádné další náklady. Samozřejmě jako vždy je to hypotéza, která se nenaplní, protože tady se tvrdí, že nebude potřeba nových pracovních míst, protože se přeskupí ti stávající. Nicméně je zcela evidentní, že to je opravdu jenom hypotéza, s velkou pravděpodobností to bude znamenat další personální náklady a minimálně, když ani to ne, tak minimálně vzniklé náklady na nové vzdělávání nebo přeškolení. Zajímavé je také, že zavedením pojmu audit ve veřejné správě vznikne již čtvrtý druh auditu. Zase. Jako pokud by ministerstvo zrušilo některý audit, který tady byl a nahradilo ho tady tím, neměl bych proti tomu žádnou připomínku. Nicméně toto už je čtvrtý druh auditu. Viz takzvaný povinný audit dle zákona o auditorech č. 93/2009 Sb., interní audit, dle zákona o finanční kontrole a tzv. audit obcí a krajů – nepřesně používané spojení pro přezkoumávání hospodaření územně samosprávných celků dle zákona č. 420/2004 Sb. Schválením novely zákona by došlo také k zajímavé situaci z hlediska působnosti územně samosprávných celků vůči zřizovatelským příspěvkovým organizacím.

Trojí, a to sice trojí obdobný výkon kontrolní činnosti. Za prvé - územně samosprávné celky vykonávají veřejnoprávní kontrolu u příspěvkových organizací, ke kterým plní zřizovatelské funkce, viz § 9 zákona o finanční kontrole. Za druhé - územně samosprávné celky vykonávají kontrolu hospodaření zřízených nebo založených právnických osob, viz § 15 zákona č. 250/2000 Sb. Za třetí - územně samosprávné celky vykonávají audit ve veřejné správě u příspěvkových organizací, ke kterým plní zřizovatelské funkce, viz § 24a, odstavec 4 novelizovaného zákona o finanční kontrole.

Já myslím, že to je zcela jednoznačně vypovídající. A znovu říkám, pokud ministerstvo připravuje opravdový systém, který bude provázán, tak pak je namístě, abychom se tím vážně zabývali, protože systém kontroly v této republice je dále neudržitelný.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí paní místopředsedkyně Miluše Horská.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, kolegové. I mně dovolte vyjádřit se k tomuto zákonu, protože si myslím, že jeho přijetí může velmi ovlivnit kontrolu v naší zemi, a myslím si, že včera jsme tady dostatečně dlouho diskutovali o tom, že jak náš kontrolní systém nefunguje téměř nikde, takže přidávám jedno z odborných stanovisek a doufám, že to bude ta správná voda na tento mlýn.

Návrh zákona, o kterém právě jednáme, se dotýká schvalování veřejných příjmů, výdajů, kontroly a auditu. Je to téma, na něž narážíme častěji, než bychom možná rádi. A také víme, proč. Kontrola u nás dlouhodobě selhává, a proto je dobře, že se tomuto tématu věnovaly naše senátní výbory a věnujeme se tomu do větší hloubky i teď na plénu i přesto, že tato problematika je velmi odborně náročná. Také proto já – a nebyla jsem sama, jak jsem zjistila – i další moji kolegové konzultovali s odborníky z oblasti auditu, jejichž námitky proti předkládanému návrhu zákona považujeme za velmi závažné a předkladateli návrhu zákona zatím nevyvrácené, jakkoliv se děly už na půdě kontrolního výboru ve sněmovně.

Vy jste se tady o nich někteří už zmínili, ale já si myslím, že asi není zcela zanedbatelné, že návrh je v rozporu s mezinárodními standardy a modely, protože jsme zemí demokratickou jak rádi demonstrujeme, takže jenom několik bodů, které opravdu už zazněly na kontrolním výboru.

Návrh je v rozporu s mezinárodními standardy, například odporuje doporučení Světové banky k nefiskálním funkcím daňové správy. Modelem PIFC, tedy systému finanční kontroly ve veřejné správě, který doporučuje Evropská komise a Česká republika se ho zavázala už v roce 2004 implementovat.

Dalšími standardy, které definují vnitřní řídící kontrolní systém pro veřejný sektor, vydané mezinárodní organizací nejvyšších auditních institucí, atd. Já tu odbornost bych tady nechtěla rozvíjet, protože si myslím, že ji máme k dispozici, samozřejmě, ale jenom to není až tak jako že by to tam zaznělo, ale velmi nekonkrétně. Zaznělo to konkrétně. Myslím si, že je dost závažné, že tento návrh dál nenaplňuje protikorupční strategii vlády, že nejsou posíleny žádné kontrolní mechanismy ve veřejné správě s ohledem na protikorupční jednání, že ani neposiluje manažerskou odpovědnost za hospodaření s veřejnými prostředky. Dokonce neobsahuje posílení funkční nezávislosti interního auditu, který je dlouhodobě kritizován a ohrožuje jednu ze základních funkcí vnitřního kontrolního systému.

Zavádí novou auditní činnost, tak zvaný audit ve veřejné správě, který nesystematicky dubluje činnost interního auditu. Zavedením tzv. auditu ve veřejné správě bez jasné zodpovědnosti ještě více diverzifikuje systém finanční kontroly ve veřejné správě. Dále prohlubuje zapojení územních finančních orgánů do procesu vnitřního řídícího a kontrolního systému, což je v rozporu s doporučením Světové banky a mezinárodní dobrou praxí.

Umožňuje různé interpretace a velkou aplikační volnost. Vykladatel není při nastavování souvisejících doprovodných metodik vázán žádnými mantinely. Užívaná terminologie, která neharmonizuje aktuálně používanou terminologii v evropském prostředí, např. příkazce operace, správce rozpočtu a hlavní účetní. Asi bychom našli ještě další důvody, ale myslím si, že toto jsou ty nejzávažnější, proč nenavrhuji předložený návrh zákona o finanční kontrole schválit, tedy navrhuji ho zamítnout, ale protože ta problematika je vážná a nechci vypadat, že se stavím pouze proti tomuto návrhu a schvaluji tak ten původní, jehož stav už je neuspokojivý, proto bych ráda panu ministru Kalouskovi, myslím si, že s ostatními kolegy, jménem Senátu s touto problematikou, která ho dozajista také trápí, ráda pomohla. A pomohla i celou situaci řešit, protože jsme zase, jak to tak bývá dobrým zvykem, poněkud v časové tísni a pak zas rozhodujeme možná ne úplně tak, jak bychom chtěli. Já totiž mám k dispozici, a myslím si, že také nejsem sama, že to není žádné tajemství, komplexně nové řešení pro kvalitní kontrolní systém veřejné správy, který v této zemi připravilo 15 odborníků, které vedl zkušený specialista na tuto problematiku Dr. Josef Včelák, tvůrce původního zákona o finanční kontrole. Protože se tím zabývají dlouhodobě, mám dokonce k dispozici i pozitivní odborné stanovisko Evropské komise, tedy jejího ředitelství pro rozpočet s věcnými připomínkami k tomuto materiálu.

V současné době, pokud vím, probíhají finální korektury z legislativně-právního hlediska. Jakmile budou dokončeny, chtěla bych tento návrh předložit a pojďme se dohodnout, jestli by byla rychlejší cesta, aby to šlo, pokud by pan ministr a jeho odborníci s tím návrhem souhlasili, bylo by to takové gesto, že politici v naší zemi se jenom nehádají, ale podporují dobrou věc. Takže nabízím ruku ke spolupráci, aby to nebyla jenom stále avizovaná kritika Senátem směrem do druhé části Parlamentu a směrem k ministerstvu. Takže pojďme do toho, pane ministře. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní se přihlásila paní senátorka, 1. místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, nebudu ze sebe dělat finančního experta, ale chci jenom upozornit na to, že tento návrh zákona je klasickou ukázkou toho, jak ideologie vítězí nad odborností. Tento návrh zákona byl v Poslanecké sněmovně – nebo měla bych začít u legislativní rady vlády, dvakrát legislativní radou vlády vrácen. Paní místopředsedkyně Peake přesto protlačila tento návrh do vlády. Následně byl vrácen k dopracování ve výborech Poslanecké sněmovny, přesto byl na plénu Poslanecké sněmovny schválen. Dnes ho tedy máme v Senátu, přestože odborníci říkají, že tento návrh, který měl vychytat problémy, které byly ve vztahu k čerpání z evropských fondů, je ještě horší než ten stávající. Říkám to proto, že si zaděláváme na další velké problémy. Evropské fondy, byť je neumíme čerpat, byť zdaleka nedostáváme tolik financí, které bychom jako ČR dostat mohli, jsou ty peníze, které upřímně řečeno drží investice v ČR, drží ekonomickou situaci alespoň v jakési relaci. Takže já se přimlouvám za to, abychom tento návrh zamítli a pan ministr měl čas ho dopracovat tak, jak to po něm žádala Poslanecká sněmovna. Aby to byl skutečně zákon nikoli ideologický, nikoli politický, ale věcný, tak jak je to potřeba.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Není tomu tak, rozpravu končím. Nyní se ptám, zda-li pan navrhovatel si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě. Ano. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo. Děkuji, dámy a pánové, za péči a úsilí, které jste věnovali diskusi o tomto zákonu. Děkuji samozřejmě i za nabídku pomoci, rádi o tom materiálu budeme diskutovat.

Dvě stručné poznámky k tomu, co zaznělo a jeden obecný přístup. Nechci vás dlouho zdržovat, je mi zřejmé, jak bude rozhodnuto, neboť to rozhodnutí padlo zjevně ještě předtím, než jsme začali jednat a zcela to respektuji.

Nicméně dvě stručné poznámky k tomu, co zaznělo. Paní místopředsedkyně Gajdůšková se soustředila na čerpání strukturálních fondů. Tento návrh, tento audit se jimi nezabývá. To je jiná káva, ještě se k tomu vrátím. Rád bych upozornil, že přece jenom existuje jistý rozdíl mezi doporučeními a mezinárodními standardy. To jsou dva různé pojmy. Jsem přesvědčen, že tento zákon není v rozporu s mezinárodními standardy. Některá doporučení světové banky, kdybychom je realizovali, by byla nesmírně nákladná. Např. kdybychom zcela oddělili kontrolní činnost týkající se rozpočtových pravidel od finančních úřadů, tak by ty náklady byly podle našeho názoru daleko větší než onen účel, kterého bychom tím dosáhli. To jsou dvě poznámky k tomu, co zaznělo.

Jinak obecně. Kdykoli ve státní či veřejné správě má dojít k nějaké centralizaci za účelem sjednocení jurisdikce, zvýšení efektivity, popř. snížení nákladů, tak vždy z těch míst, odkud ty kompetence mizí, zaznívají poměrně drtivé odborné argumenty, proč to tak nejde, proč je to tak zcela špatně. Není to jenom u tohoto zákona. Setkáváme se s tím třeba v realizaci projektu jednotného inkasního místa, na který, domnívám se, máme všichni stejný názor, že má být zavedeno. Samozřejmě, že jak ze zdravotních pojišťoven, tak ze sociálky zaznívají velmi pádné odborné argumenty, proč oni nesmějí být té kompetence zbaveni a proč to dál musí dělat. Není to nic nového, bude se to mnohokrát opakovat, kdykoli přistoupíme v zájmu efektivity a sjednocení jurisdikce k nějaké centralizaci. Bylo to úplně stejné i v případě onoho centrálního auditu při strukturálních fondech, který je v účinnosti už od 1. 1. 2013. My jsme dříve měli certifikovanou tzv. přenesenou působnost auditu. Metodická kontrola a řídící jednotka byla na ministerstvu financí a jednotliví interní auditoři nad operačními programy byli u správců programů. Jakkoli to bylo odladěno a jakkoli to s tím Evropská komise souhlasila a certifikovala to, tak jste jistě informováni, že v loňském roce zjistila, že systém je zcela nefunkční a trvala na centralizaci s tím, aby to bylo centrálně celé, včetně výkonu pod ministerstvem financí. Což skutečně od 1. 1. 2013 už takto funguje a je to jeden z důvodů, proč nám byly prostředky uvolněny a proč za rok 2012 má ČR nejlepší čistou pozici ve vztahu má dáti – dal k EU historicky. To jsme prostě museli udělat. Já z toho nemám žádnou radost, je z toho víc práce, víc odpovědnosti, ministra financí to nijak moc netěší. Nicméně neumím si představit, že by se tohle dalo udělat, pokud by nám nedala EK nůž na krk. Kdybych to navrhl, že se to zcentralizuje pod MF, tak by všichni vystoupili a všichni by s pádnými odbornými argumenty řekli, že to nejde, z těch míst, kde ta pravomoc byla do té doby. Je to naprosto standardní. Je to prostě politická vůle, před kterou já se skláním, ale poctivý pokus jsem udělat musel. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní se táži zpravodajů, to znamená pana zpravodaje Škalouda, zda si přeje vystoupit. Nepřeje. Pan zpravodaj Chládek? Nepřeje. Pan zpravodaj Vícha? Není přítomen, tak asi ne. Nyní prosím garančního zpravodaje pana senátora Lajtocha, aby zhodnotil rozpravu a stanovil další postup v hlasování.

Senátor Jiří Lajtoch:  Děkuji. V obecné rozpravě vystoupili 4 senátoři, jeden názor obhajoval novelu zákona, 3 senátoři, nebo senátorky a senátor, spíš vyslovili kritiku k novele zákona a hledání další cesty, jak by se tato věc napravila. Pokud můžu konstatovat, jak jsem řekl ve své důvodové zprávě, novelu zákona projednávaly 4 výbory. Ze 3 výborů přišlo usnesení zamítnout, z ÚPV schválit. Nejdříve tedy budeme hlasovat o návrhu ÚPV, tedy návrh novely zákona schválit. Pokud neprojde, tak budeme hlasovat o návrhu zamítnout.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane zpravodaji. Přistoupíme k hlasování.

V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 32 hlasů. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 41, registrováno 65, kvorum 33, pro návrh 11, proti 34. Návrh byl zamítnut.

Nyní budeme hlasovat o návrhu návrh zákona zamítnout.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 42, registrováno 65, kvorum pro přijetí 33, pro návrh 41, proti 9. Návrh zákona byl zamítnut.

Tím končíme projednávání tohoto bodu. Ale ještě odsouhlasíme v souladu s usnesením Senátu č. 65 z 28. ledna 2005 pověření senátorů, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi PS. Navrhuji, aby jimi byli garanční zpravodaj pan senátor Jiří Lajtoch a mám tady návrh na pana senátora Miroslava Škalouda. Přijímá tento návrh? Nepřijímá. Takže v pořadí dalším zpravodajem je senátor Petr Vícha. (Hlas za nepřítomného senátora Víchu: Přijímá.) Důvěra je velká, takže pan senátor Petr Vícha je další navržený. Jsou nějaké námitky? Nejsou. Můžeme hlasovat o těchto dvou jménech.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování číslo 43, registrováno 65, kvorum 33, pro návrh 53, proti nikdo.

Takže jsme určili senátory Lajtocha a Víchu, aby odůvodnili usnesení Senátu na schůzi PS.

Tím jsme vyčerpali všechno potřebné k tomuto bodu. Projednávání tohoto bodu končím.

My se vystřídáme s paní místopředsedkyní Horskou v řízení schůze.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobré dopoledne, milé kolegyně a kolegové, pane ministře, ještě jednou. Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů

Tisk č. 14

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 14. Návrh uvede opět ministr financí pan Miroslav Kalousek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, dovolte, abych vám předložil novelu zákona o spotřebitelském úvěru, jejíž první iniciací byla opět transpoziční potřeba. Nicméně v rámci nezbytné transpozice jsme chtěli maximálně reagovat na nešvary, které jsou dnes na stávajícím trhu spotřebitelského úvěru, proto jsme v zájmu ochrany spotřebitele navrhli celou řadu změn a opatření. Dovolte, abych vás seznámil s těmi nejhlavnějšími.

Novela zavádí za prvé tzv. odpovědné úvěrování. To znamená, ten, kdo ten úvěr poskytuje, bude povinen s náležitou odbornou péčí zvážit, zda věřitel také je v situaci, kdy bude moci úvěr splácet. Další změnou je, že nebude možné použít ke splacení nebo zajištění směnky či šeky z důvodů – nechci vás obtěžovat jejich rozváděním, ale ty konce jsou velmi dramatické při používání těchto instrumentů. Novela rovněž upravuje zajištění pohledávky, kdy již nebude možné zajistit neúměrně velkou jistinou poměrně malý úvěr, jinými slovy, nemělo by se již stát, že proto, že jste si vzal 20 tisíc spotřebitelského úvěru, přijdete o rodinný dům ve finále, zajištění musí odpovídat výši úvěru. Rovněž bude zakázáno používat telefonní čísla, která začínají na 9, to je 906, nikoliv v případě erotických linek, ale v případě sjednávání spotřebitelského úvěru. To jsou ty praktiky, kdy protelefonujete víc, než si chcete půjčit, dřív, než si ten úvěr domluvíte. To rovněž bylo zapovězeno, pokud s tím budete souhlasit.

Upravujeme zprostředkování spotřebitelského úvěru. Smlouva bude muset být písemná, musí obsahovat informace o právu spotřebitele na odstoupení od této smlouvy. Od této smlouvy bude možno odstoupit bez jakýchkoli sankcí do 14 dnů. Prosím neplést s odstoupením od úvěru do 14 dnů, to už dnešní úprava umožňuje. Teď jsme si posvítili více na spotřebitelské smlouvy, to znamená, navrhujeme to i u spotřebitelských smluv. Samozřejmě za předpokladu, že během těch 14 dnů nebyla mezi tím uzavřena smlouva o úvěru. Smlouva o zprostředkování musí také explicitně obsahovat ujednání o odměně zprostředkovatele. Před tím než spotřebiteli předloží nárok na odměnu zprostředkovatelskou, musí předložit také náležité vyrozumění o výsledku své zprostředkovatelské činnosti, neboť jak známo, někteří lidé v zoufalejší situaci shánějí na všech stranách a pak přijde šest zprostředkovatelů a všichni chtějí zprostředkovatelskou odměnu za jeden úvěr. Takže musí být skutečně doklad o té odvedené práci.

Porušení těchto regulací bude samozřejmě sankcionováno. V případě bankovních a pojišťovacích domů je sankčním a regulačním orgánem Česká národní banka, v případě subjektů, které nemají bankovní či pojišťovací licenci, je to Česká obchodní inspekce.

Jsem přesvědčen, že to významným způsobem posiluje ochranu spotřebitele. Nicméně chci zdůraznit, že žádná legislativa na ochranu spotřebitele nemůže člověka ochránit před jeho neodpovědností, popř. před totální finanční negramotností. Proto se také ve spolupráci s Českou národní bankou ministerstvo financí silně snaží o projekty zvyšování finanční gramotnosti veřejnosti v České republice. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Návrh projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 14/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý.

Organizační výbor učil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 14/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednával návrh zákona o spotřebitelském úvěru dne 23. ledna 2013.

Pan ministr tady v podstatě velice dobře uvedl tento návrh zákona. A takto pozitivně to hodnotil i náš výbor.

Chtěl bych k tomu učinit pouze jednu poznámku. Byl jsem trochu překvapen tím, že tato transpozice se projednává ve všech zemích EU, což znamená, že problémy, které jsou s neférovými praktikami se netýkají jenom toho, s čím se setkáváme u nás, ale vyskytují se i zřejmě v dalších zemích EU.

Jak bylo řečeno, cílem návrhu je, jak je i uvedeno v důvodové zprávě, převzetí dodatečných předpokladů pro výpočet roční procentní sazby nákladů u spotřebitelských úvěrů a zvýšení ochrany spotřebitele při využívání směnek a šeků u spotřebitelských úvěrů. Dále je to zvýšení ochrany proti neúměrnému zadlužování spotřebitelů před zneužíváním zajištění pohledávek věřiteli a před zneužíváním předražených telefonních linek při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů. To znamená, že se to týká jak spotřebitelů, věřitelů, zprostředkovatelů, tak i dohledu České národní banky. A hlavním cílem tedy je vyčištění trhu od neférových praktik a jednoznačný výklad práva. V zákonu o spotřebitelském úvěru je jednoznačně stanoveno, co tam všechno musí být, pokud se týká smluv apod., co tam všechno musí být, aby byly uznány jako platné, jinak jsou neplatné.

Pan ministr při jednání v Poslanecké sněmovně prosazoval tu zásadu, poněvadž se jedná o transpozici EU, aby bylo co nejméně pozměňovacích návrhů. Já za hospodářský výbor doporučuji rovněž pro rychlost a účinnost, abychom tak, jak to projednal ústavně-právní výbor i výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, návrh zákona schválili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Jenom pro vaši informaci: V Poslanecké sněmovně v hlasování č. 80 z přítomných 164 poslanců návrh zákona schválilo 163 poslanců.

Jak jsem již říkal v úvodu, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal návrh zákona dne 23. ledna 2013 za přítomnosti předkladatele Radka Urbana, náměstka ministra financí, a jednoznačně doporučuje dnešnímu zasedání pléna Senátu tuto novelu, postoupenou Poslaneckou sněmovnou, ve znění, v jakém byla postoupena Poslaneckou sněmovnou.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu, zaznamenávejte případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Ptám se, jestli si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miloš Malý? Přeje si vystoupit. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Děkuji, paní předsedající. Pane ministře, pane zpravodaji. Ústavně-právní výbor se podrobně zabýval tímto materiálem na své 5. schůzi dne 16. ledna 2013. Taktéž jsme tam projednávali věci, které velmi tíží naše spoluobčany, a to jsou směnky, případně zajištění, které je daleko vyšší a daleko problematičtější dle vztahu k danému úvěru, kdy lidé mohli přijít o nemovitost.

Přijali jsme usnesení, ve kterém doporučujeme schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Probírali jsme rovněž otázku úpravy § 10 stávajícího zákona, který se týká ročních procentních sazeb nákladů na spotřebitelský úvěr. Ale tato materie je hodně složitá, tak aby odpovídala všem mezinárodním předpisům a možným vazbám na již existující smlouvy. Proto jsme zatím od tohoto odstoupili a doporučujeme pro rychlost schválit návrh zákona ve znění, v jakém byl předložen Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane kolego. A otevírám obecnou rozpravu. Jako první se hlásí paní senátorka Marta Bayerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Marta Bayerová:  Děkuji. Paní místopředsedkyně, pane ministře, nestává se mi to tak často, ale musím ocenit projednávaný vládní návrh zákona. V mém volebním obvodu jsou nesplácené spotřebitelské úvěry a tedy i následné exekuce velmi vážným problémem. Moji spolupracovníci v současné době řeší případ občana Znojemska, který nebyl schopen splácet bankovní hypotéku. Je to pořád ta stejná obehraná písnička. V databázi dlužníků si ho našla jistá nebankovní firma a nabídla mu, že mu půjčí na splacení stávající hypotéky a do dvou měsíců mu zajistí hypotéku novou. Do té doby mu nabídla překlenovací úvěr ručený jeho domem. Dovedete si asi představit, jak to dopadlo. Novou hypotéku mu nezajistila a pán o dům přišel. V dražbě ho koupil majitel oné nebankovní firmy jako občan, obratem ruky se ho ziskem prodal. Díky různým penále, úrokům apod. to dopadlo to, že dotyčný si půjčil 590 000 Kč, přišel o dům v hodnotě 1 200 000 Kč a dluží další více než milion korun.

Zatím jsme zjistili, že ona nebankovní firma takto přivedla na mizinu mnoho dalších občanů. Trestní oznámení Policie České republiky založila ad acta s tím, že podobných trestních oznámení bylo podáno více, ale nikdy v nich nebyl shledán trestný čin. Podvodný úmysl byl však podle našeho názoru v těchto opakovaných případech zjevný, tím spíše, že vždy šlo o stejný postup.

Chci se v této souvislosti zastavit u jednoho z celkem šesti navrhovaných opatření. Tím je povinnost poskytovatele půjčky, jak o tom tady mluvil pan ministr, prověřit schopnost dlužníka půjčku splatit. Dosavadní text § 9/1 zní: Pakliže tak věřitel neučiní, je smlouva neplatná, a navíc se dopustí správního deliktu, za nějž mu může být vyměřena pokuta až do výše 20 mil. Kč.

Nový text tohoto paragrafu zní takto: Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

Přiznám se, že si neumím dost dobře představit důsledky této změny v praxi. Dosud měli mnozí nebankovní poskytovatelé úvěru jako konkurenční výhodu vůči bankám, že poskytovali úvěry i bez prověřování dlužníků. O to si také účtovali vyšší úroky. O tuto výhodu nyní přijdou a mnozí naši spoluobčané tak přijdou i o možnost půjčit si rychle třeba i malé částky, které zrovna nutně potřebují. Není mi úplně jasné, co to v praxi udělá.

Není mi úplně jasné, co to v praxi udělá. Na jedné straně je jistě dobře, pokud zmizí z trhu desítky a možná i stovky drobných poskytovatelů nebankovních půjček, z nichž mnozí se chovají jako ve výše uvedeném případě. Na druhé straně může dojít k omezení možnosti občanů řešit své přechodné existenční potíže drobnou a rychlou půjčkou. Nejvíce se obávám toho, že uvolněné místo po nebankovních poskytovatelích úvěrů obsadí poskytovatelé pocházející z kriminálního prostředí. Ti samozřejmě žádná pravidla a zákonné úpravy nerespektují. Může tak dojít jen k dalšímu zhoršení života těch našich spoluobčanů, kteří jsou nuceni žít z nejrůznějších půjček. Problém spotřebitelských úvěrů není totiž primárně na straně nabídky, tedy těch, které je poskytují. Problémem je rostoucí chudoba našich spoluobčanů, a tu tento návrh zákona ani jiný žádný vládní návrh neřeší.

Budu proto vděčná panu předkladateli, aby nám sdělil, jaký dopad tohoto opatření v praxi očekává. Jinak samozřejmě návrh zákona podpořím. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní senátorko. Dále se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Libor Michálek. Prosím, máte slovo.

Senátor Libor Michálek:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Já také vítám to, že tento návrh zákona je předložen v té podobě, jak prošel Poslaneckou sněmovnou. Vnímám to rozhodně jako pozitivní posun. Na straně druhé mám za to, že právě v oblasti finančních služeb vždy nepostačí pouze to, pokud spotřebitelům dáváme sumu nějakých informací a aspoň u některých neuralgických bodů vnímám jako důležité, aby stropování bylo dáno fixně zákonem.

Konkrétně navrhuji, aby bylo jednáno o pozměňovacím návrhu, který by zastropoval roční procesní sazbu nákladů, a to ve výši 36 %, která vlastně odpovídá tomu, co už tady bylo diskutováno včera, to znamená nějakému necelému jednomu promile denně, protože jedna věc je to, když se spotřebitel dozví, jaká ta sazba je, ale v případě, jak jsme toho byli svědky u Provident Financial, je tato roční procentní sazba třeba přes 200 %. A tuto skutečnost, byť je o ní spotřebitel informován, nevnímám jako dostatečný nástroj pro ochranu.

Proto ještě jednou závěrem: Návrh je, aby bylo jednáno o pozměňovacím návrhu, který RPSN zastropuje. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. A ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Pan senátor Ivo Bárek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, já samozřejmě tento návrh zákona podpořím. Jen bych chtěl připomenout, že se samozřejmě jedná o transpozici směrnice Komise. To znamená, že vždycky tady "brbláme" kolikrát na to, co musíme transponovat do našeho právního řádu. A myslím si, že toto je dobrý základ k této transpozici, že EU asi trošičku opravdu je k něčemu dobrá, když to takhle zjednoduším.

Jsou tam samozřejmě některé další věci, které jsou doplněny v rámci transpozice. A myslím si, že jsou to věci ku prospěchu tohoto návrhu. A transpoziční lhůta je stanovena ke dni 31. prosince 2012. To znamená, že se přikláním k tomu, co už tady říkal pan zpravodaj hospodářského výboru, abychom tento zákon schválili co nejdříve. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím, takže rozpravu končím.

Táži se pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Ano, chce. Pane ministře, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Jenom velmi krátce. Chci poděkovat za projednání, chci poděkovat za vstřícnost. Paní senátorce Bayerové děkuji za pochvalu, ale nejsem schopen kvantifikovat dopady této novely, to prostě nejde. Zavádíme nějaké regulace, zavádíme sankce za jejich porušení. Jaký to bude mít konkrétní dopad, uvidíme. Doufáme, že to bude lepší, kvantifikovat to neumíme. Jenom si dovolím zdůraznit, že je to jenom část celkového snažení, které musíme mít. Položte, prosím, v libovolné společnosti inteligentních lidí otázku, co to je RPSN. Všude to musíte mít napsané, ale zjistíte, že polovina z nich to nebude vědět. I mezi velmi gramotnými lidmi, kteří si berou spotřebitelské úvěry nebo ony rychlé půjčky –zaplatíš pouze 990 Kč za měsíc. Jsou lidé, u kterých byste neuvěřili, že si ani nespočtou, že zaplatí třeba tisíc procent úroků za rok, ale oni si to v tu chvíli opravdu nespočtou. Důsledná výuka tzv. finanční gramotnosti, abychom si tohle všichni uměli spočíst a uvědomit, je nutnou součástí regulací a represí. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-správního výboru pan senátor Malý? Ne, nepřeje. Děkuji vám. A tak prosím pana zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k právě proběhlé rozpravě. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jan Hajda:  Děkuji za slovo. Pokud se týká rozpravy, dva senátoři podpořili a doporučují schválit návrh ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Pokud se týká návrhu kolegy senátora Michálka, domnívám se, že v podstatě v této chvíli schvalujeme transpozici evropské směrnice, která bude obrovským přínosem, ovšem i tady je myšleno na to, jak stanovit ten strop a domnívám se, že je tady velice dobře řečeno, že by ten strop měl dělat vždycky čtyřnásobek úrokové sazby v daném roce plus prokazatelné náklady. Nedoporučuji proto schválit zde 36 % apod., poněvadž podle toho záměru, který je v důvodové zprávě vlády, by to nikdy této hranice nemohlo dosáhnout, ale situace v každém roce bude s úrokovou mírou jiná a vláda má možnost stanovit vždycky tento procentní strop. Proto doporučuji návrh schválit, tak jak bylo doporučeno jednotlivými výbory.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, přistoupíme tedy k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 44 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 55, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Děkuji vám a přistoupíme k dalšímu bodu programu.

Milé kolegyně, kolegové. Nyní projednáme bod, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací "Protokol mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou, který upravuje Smlouvu mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku a Protokol k ní, podepsané v Praze dne 4. prosince 1995", který byl podepsán v Praze dne 11. září 2012

Tisk č. 416

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 416 a uvede ho opět pan ministr financí Miroslav Kalousek, kterému teď uděluji slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, tento protokol je další krok v řadě trvalého diplomatického úsilí ministerstva financí proti dańovým únikům, podporované samozřejmě Evropskou unií. Jistě si pamatujete, že jsme tady schvalovali již celou řadu smluv, zamezujících dvojímu zdanění, a smluv, v rámci kterých se i smlouva Výměna informací mezi daňovými správami s tzv. daňovými ráji.

Švýcarsko samozřejmě nelze označit za daňový rád, to bych si nedovolil, ale byla to země, která tradičně vždy byla velmi skoupá k informacím jejich vlastní daňové správy a bankovní tajemství brala vysloveně za svaté.

Máme stávající smlouvu proti dvojímu zdanění se Švýcarskem z roku 1996, nicméně skutečně zabraňovala pouze dvojímu zdanění a článek o výměně informací v ní nebyl. V tomto protokolu se podařilo tedy zajistit i článek výměny informací, tedy ochotu daňových správ obou zemí udávat si své daňové rezidenty a vyměňovat si o nich informace, aby nedocházelo ke zbytečným daňovým únikům, včetně částečného prolomení bankovního tajemství na švýcarském území.

Protokol, pokud ho schválíte, se stane automaticky součástí té smlouvy proti dvojímu zdanění z roku 1996. Jsem přesvědčen, že významně ku prospěchu poctivých českých daňových poplatníků a prosím o schválení.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 416/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 416/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, máte slovo.

Senátor Jaromír Strnad:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové, pan ministr nás seznámil s obsahem tohoto protokolu, mně tedy nezbývá nic jiného, než vás seznámit s jednomyslným usnesením VZHD. Konkrétně šlo o 13. usnesení z 2. schůze, konané dne 28. listopadu 2012, k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací "Protokol mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou, který upravuje Smlouvu mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku a Protokol k ní, podepsané v Praze dne 4. 12. 1995, který byl podepsán v Praze dne 11. 9. 2012.

Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Václava Zíky, zástupce ředitele odborů daně z příjmů Ministerstva financí ČR, po mé zpravodajské zprávě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Protokolu mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu, abyste mohl zaujmout stanovisko. Ptám se, jestli si přeje vystoupit pan zpravodaj výboru. Ano, přeje. Pojďte, pane senátore. Pan senátor Sykáček.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Vážená paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, bude to velice stručné. Už de facto nemám víc, co bych dodal, protože to tady řekl jak pan ministr, tak pan garanční zpravodaj. Zcela jistě uvedený protokol přispěje jak prostřednictvím rozšířené výměny informací, tak i dalšími úpravami textu k větší právní jistotě a např. i k lepší koordinaci činnosti daňových úřadů obou států, směřujících k omezení případných daňových úniků a podvodů.

Vše, co bylo řečeno, zaznělo v podstatě i na VZVOB, a proto tento výbor přijal toto usnesení:

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předloženého Protokolu,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaroslava Sykáčka,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane kolego. Otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže se zeptám pana zpravodaje, jestli si přeje vystoupit, pana Strnada, na závěr. Ne. Takže děkuji a my přistoupíme k hlasování.

Senát podává návrh na posouzení souladu mezinárodní smlouvy, uvedené v senátním tisku č. 416, s ústavním pořádkem. Ještě jednou. Senát dává souhlas k ratifikaci Protokolu mezi vládou ČR a Švýcarskou spolkovou radou, který upravuje smlouvu mezi Vládou ČR a Švýcarskou spolkovou radou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmů a z majetku a Protokol k ní, podepsané v Praze dne 4. prosince 1995, který byl podepsán v Praze dne 11. září 2012.

V sále je přítomno 61 senátorek, senátorů, aktuální kvórum je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. vhlasování číslo 45, se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31, pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Končí projednávání tohoto bodu.

Nyní projednáme bod, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Iráckou republikou na straně druhé, která byla podepsána dne 11. května 2012 v Bruselu

Tisk č. 431

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 431 a uvede ho opět pan ministr financí Miroslav Kalousek. uděluji vám slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji. Dámy a pánové, dovolte mi, abych v zastoupení pana ministra zahraničí předložil tento návrh. Je to vůbec první smlouva, kterou EU uzavírá s Irákem. Rada zmocnila komisi v roce 2006, aby takovou dohodu dojednala. Týká se pravidelného politického dialogu, rozvojové pomoci, obchodní vztahy a spolupráce v oblasti právních předpisů.

Pokud jde o právní povahu této smlouvy, jedná se o tzv. smlouvu smíšenou, kde je Evropská komise oprávněna pouze k některým aktům a některé jiné musí dělat ve spolupráci s členskými státy. Smlouva je plně v souladu se zahraniční politickými zájmy ČR. Její ratifikace v žádném členském státě nenarazila na žádný problém.

Dovolím si vás poprosit, aby tomu tak bylo i v případě České republiky. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane navrhovateli, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Garančním výborem je VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 431/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Kladívko, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Kolegyně a kolegové, Senátu je předkládán Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Iráckou republikou na straně druhé, která byla podepsána dne 11. května 2012 v Bruselu.

Cílem této dohody je vytvoření základu pro užší vazby mezi EU a Irákem, podpora reformního úsilí Iráku a usnadnění jeho začleňování do širšího mezinárodního rámce. Dohoda stanoví podmínky pro realizaci spolupráce zejména v těchto oblastech. Je to pravidelný politický dialog, lidská práva, nešíření zbraní hromadného ničení, nešíření ručních palných zbraní, lehkých zbraní, boj proti terorismu, mezinárodní trestní soud, dále je to obchod a investice, spolupráce v oblasti zemědělství, životního prostředí, energetice, dopravě, školství, vědě, kultuře a v otázkách migrace a azylu.

Součástí dohody je i tzv. suspenzivní klausule. Toto ustanovení představuje právní základ pro možné pozastavení provádění dohody s okamžitou platností v případě porušení některého z podstatných prvků této dohody.

Jak již bylo řečeno, jedná se o smíšenou smlouvu, z pohledu českého práva představuje smlouvu tzv. prezidentské kategorie, k jejíž ratifikaci prezidentem je třeba souhlasu obou komor Parlamentu.

Nyní vás seznámím s usnesením VZVOB ze dne 4. prosince 2012, pod č. 5 přijal k tomuto materiálu výbor následující usnesení:

Po odůvodnění zástupce předkladatele Mgr. Daniela Koštovala, vrchního ředitele sekce mimoevropských zemí ministerstva zahraničních věcí a zpravodajské zprávě senátora Tomáše Kladívka a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předložené dohody,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Tomáše Kladívka,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu. A já otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Uzavírám obecnou rozpravu. Pn navrhovatel ani pan zpravodaj se asi nebudou chtít vyjádřit. Ano, prosím, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Vzhledem k tomu, že je to poslední bod mého dnešního bloku, dovolte, abych poděkoval za vlídné zacházení a pozitivní skóre 3:1. Přeji hezký den.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  My děkujeme, pane ministře, vám a přistoupíme k hlasování.

Senát dává souhlas ratifikací Dohody o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Iráckou republikou na straně druhé, která byla podepsána dne 11. května 2012 v Bruselu.

V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, aktuální kvórum pro přijetí je 30

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 46 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli a zároveň děkuji i zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Dalším projednávaným bodem naší schůze je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Marcela Chládka, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (školský zákon)

Tisk č. 5

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel Marcel Chládek, který má slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Marcel Chládek:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, vzhledem k tomu, že se jedná o velmi jednoduchou novelu, tak se budu snažit být pokud možno maximálně krátký.

Problém, který řeší tato novela, je v podstatě velmi jednoduchý a prostý. Když vznikal tzv. nový školský zákon, tak nějakým nedopatřením z nového školského zákona vypadl paragraf, který se týkal státních zkoušek z psaní na klávesnici a zpracování textu na počítači a těsnopisu.

Vzhledem k tomu, že dlouhou dobu běžely tyto tzv. státní zkoušky a neměly oporu v zákoně, a týká se to ročně až 5000 studentů odborných škol, administrativních škol, ale i škol typu gymnázií, tak když se přišlo na tu chybu, tak ministerstvo školství pozastavilo toto prověřování a zkoušení.

Můj návrh tedy dává legislativní úpravu, aby opět státní zkoušky byly přímo v zákoně a mohly se provádět, protože podle informací jak od jednotlivých škol, tak od absolventů těchto škol, tak je to bráno jako velmi pozitivní při výběrových řízení na různé pozice, a já bych vás tedy požádal, abyste propustili tento návrh do druhého čtení.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, zaujměte svoje místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Jaromíra Jermáře. Prosím, máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaromír Jermář:  Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, myslím si, že v úvodu všechno navrhovatel tohoto zákona řekl. Já bych snad pouze doplnil, že drobné legislativní připomínky, které jsou, že je možno odstranit, pokud zákon bude propuštěn do druhého čtení ve výborech. Takže já se přimlouvám za to, aby tento návrh zákona byl propuštěn do druhého čtení.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu, do které vidím, že se nikdo nehlásí, takže končím obecnou rozpravu. Zeptám se pana zpravodaje, jestli se chce ještě vyjádřit. Pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit.

Takže můžeme přikázat tento zákon. Vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli k dopracování, ani jsme jej nezamítli, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru či výborům k projednání.

Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl VVVK. Máte ještě někdo nějaký jiný návrh? Nikoho nevidím.

Přistoupíme k hlasování. V sále je aktuálně přítomno 59 senátore, senátorů, aktuální kvórum pro přijetí je 30. Přistoupíme k hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 47 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 45, proti bylo 0, návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli a zároveň děkuji zpravodaji.

Budeme pokračovat ve schůzi.

Dalším bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona Petra Pakosty a dalších, kterým se zakazuje používání metod hydraulického štěpení hornin při geologických pracích a hornické činnosti, a o změně některých souvisejících zákonů (zákon, kterým se zakazuje hydraulické štěpení hornin)

Tisk č. 364

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel Senátu pan Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore. Pan senátor zde není. Pověřil paní senátorku Vrecionovou? Ne. Nevidím pana senátora Oberfalzera. Vyhlašují pět minut přestávku.

Sejdeme se v 11.05 hodin.

(Jednání přerušeno v 11.01 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 11.05 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dámy a pánové, prosím zaujměte svoje místa, budeme pokračovat ve schůzi a pokračujeme v projednávání návrhu senátního návrhu zákona Petra Pakosty a já prosím navrhovatele senátora pana Jiřího Oberfalzera. Máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Paní předsedající, drahé kolegyně a kolegové. Já svoje úvodní slovo velmi zkrátím, protože vím, jaké je usnesení výboru pro územní rozvoj, a to bude zřejmě předmětem našeho prvního rozhodování. Návrh na zákaz hydraulického štěpení nebo používání této metody v České republice byl široce diskutován i na hospodářském výboru, který přijal téměř jednomyslně nebo úplně jednomyslně pozměňovací návrhy k definicím těch metod, které by měly být předmětem toho zákazu. Smyslem je ochránit životní prostřední, spodní vody a prostředí pro život občanů v lokalitách, ve kterých se těžba touto technologií zvažuje. Je to konkrétně Náchodsko nebo Broumovsko, Berounsko a myslím, že na Valašsku je také další lokalita.

Já teď nejsem moc připraven, protože jsem si myslel, že tento bod máme přerušen. Jak jsem slíbil, nebudu to protahovat, protože návrh na přerušení zazní z úst zpravodaje výboru pro územní rozvoj. Takže mi dovolte, abych tedy setrval na této jenom stručné poznámce. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu, životní prostředí. Výbor přijal usnesení, obdrželi jste ho jako senátní tisky č. 364/2, 364/4 a 364/6. Zpravodajem je pan senátor Petr Gawlas. Senátní tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství, dopravu, jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Bis. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisky č. 364/1, 364/3 a 364/5. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou správou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Bis:  Vážená paní předsedající, vážení kolegové. Budu poměrně stručný. Je pravda, že během projednávání v našem výboru došlo k významnému posunu, to znamená, že zákon byl schválen s pozměňovacími návrhy. Jenom pro vaši informaci – hlavním smyslem pozměňovacích návrhů bylo, že se nezakazuje metoda hydraulického štěpení jako taková, protože ta je používána i v jiných činnostech, které nepředstavují problém, ale že se zakazuje používat metodického štěpení při průzkumu a těžbě břidličného plynu.

K tomu se vyjádřil výbor tak, že doporučil Senátu schválit uvedený zákon v tomto znění s pozměňovacími návrhy, určil zpravodajem mě a předsedu výboru senátora Janu Hajdu pověřuje, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu a zaznamenávejte případné další návrhy. Uděluji slovo zpravodaji výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí panu senátoru Petru Gawlasovi.

Senátor Petr Gawlas:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, kolegové. Já se pokusím být také stručný k tomuto návrhu senátního návrhu zákona. Výbor VUZP se včera sešel o polední přestávce znovu k projednávání tohoto zákona. Museli jsme odstranit nějaký legislativní nedostatek, kdy v našem minulém usnesení bylo uvedeno, že přerušujeme projednávání tohoto návrhu zákona do 30. 6. Ono legislativně správně je doporučení odročit. Takže já teď přečtu 19. usnesení výboru VUZP. Výbor za prvé revokuje usnesení č. 125 přijaté na 31. schůzi výboru dne 17. října 2012, za druhé doporučuje odročit projednávání návrhu senátního zákona do schválení státní surovinové politiky vlády České republiky, za třetí určuje zpravodajem výboru pro projednávání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Petra Gawlase, za čtvrté pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Všichni jsme se na výboru shodli na tom, že tato metoda těžby břidlicového plynu není vhodná. Metoda je to velice nebezpečná, kdy při používání hydraulického štěpení hornin dochází k úniku chemikálií používaných při štěpení a následně možného znečištění zdrojů pitné vody a ovzduší. Při této metodě těžby navíc dochází k otřesům a tato metoda se tedy dá používat někde na pouštích v Arizoně, Nevadě, ale určitě ne v hustě zalidněné České republice. Ještě bych přidal Beskydy, které patří také k ohrožené oblasti. A ani ekonomický přínos zavedení této metody by nebyl významný, protože se udává, že objem zásob břidlicového plynu na našem území je minimální a řekl bych, že zanedbatelný. Je to jedno procento v současné době spotřebovaného zemního plynu, takže stanovisko je odročit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, uzavírám obecnou rozpravu. Ptám se ještě navrhovatele a zpravodajů, jestli chtějí vystoupit. Prosím, pane navrhovateli.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Já jsem nechtěl tuto věc komplikovat a nechci samozřejmě mařit záměry výboru pro územní rozvoj. Ale přiznám se, že bych dal přednost tomu, kdybychom tento návrh schválili ve znění pozměňovacích návrhů hospodářského výboru a poslali problematiku do sněmovny, která pak může s vládou lépe komunikovat o tom, zda tento návrh je v nějakém hlubokém rozporu s surovinovou politikou vlády a případně s strategickými záměry životního prostředí. Čili já se přiznám, že bych byl vděčný za schválení ve znění pozměňovacích návrhů. Nicméně respektuji návrh výboru a do června to vydržím. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Rozumím tomu dobře, že budeme hlasovat pouze o návrhu odročit. Tak, přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu posuzovaný návrh senátního návrhu zákona odročit do schválení státní surovinové politiky vládou České republiky. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 48 se z 64 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 33, pro vyslovilo 38, proti nula. Návrh byl přijat.

Děkuji pánům zpravodajům i navrhovateli a končím projednávání tohoto bodu.

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Veroniky Vrecionové a dalších, kterým se mění zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 392

Slovo má navrhovatelka paní senátorka Veronika Vrecionová.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Dobrý den. Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Dovoluji si vám za skupinu senátorů předložit novelu, jejímž cílem je dosáhnout v zákoně č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu řešení konkrétních problémů se zvýšenými finančními náklady spojenými s výstavbou veřejně prospěšné infrastruktury a dále s rozšiřováním aktivit podnikatelských subjektů v České republice.

Současná výše odvodů byla nastavena v zákoně č. 402/2010 Sb., který do té doby platné částky odvodů podstatně zvýšil podle typu půd dvakrát, až dokonce devítinásobně. Tento zákon byl reakcí na překotnou výstavbu fotovoltaických elektráren a jejich umisťování v zemědělské půdě. Problém rozvoje fotovoltaiky byl mezitím vyřešen jinými nástroji a zvýšení odvodů se v převážné části budování fotovoltaických elektráren nedotklo. Namístě toho podstatně zasáhly zcela jiné a legitimní podnikatelské i nepodnikatelské aktivity.

Výše odvodů ze ZPF tak v současné době postrádá opodstatnění a naopak vyvolává řadu konkrétních negativních důsledků, především významně omezuje investiční výstavbu, výstavbu potřebné veřejně prospěšné infrastruktury, vytvářením nových pracovních míst a regionální rozvoj.

Řada ploch, kde investovala města či obce, tak leží ladem. Současná úprava je ale nefunkční i z hlediska veřejných rozpočtů, do jejichž odvodů také směřují – tedy do jejichž příjmů odvody také směřují. Při současné excesivní výši odvodů je totiž celkový výnos z nich i nižší, než by byl, pokud by odvody byly nastaveny v přiměřené výši. Já tady mám čísla z léta loňského roku, kdy vlastně do té doby plánovaný výběr ministerstva financí byl asi 1,7 miliardy korun a stát vybral pouze 35 milionů.

Na tom, že stávající výše odvodů je excesivní a má významné celospolečenské negativní dopady, existuje široká shoda. Tuto problematiku má řešit komplexní novela zákona o ochraně ZPF, kterou připravuje ministerstvo životního prostředí. Tento legislativní proces však v tomto směru pokračuje velmi pomalu a intenzita řešení tohoto problému tak výrazně neodpovídá naléhavé situace současného stavu. Tento senátní návrh pouze zmírňuje nejhorší negativní dopady.

K těm hlavním principům – za prvé se navrhuje zahrnout výstavbu infrastruktury, to znamená stavby pro dopravu, elektroenergetiku, plynárenství a teplárenství a staveb s nimi souvisejících mezi případy, pro které nejsou předepisovány odvody za trvale odnímanou půdu a tím tak usnadnit a zlevnit finančně náročnou výstavbu nezbytné infrastruktury pro rozvoj České republiky.

V případě průmyslových zón návrh novely nepočítá s úplným upuštěním od odvodů za odnětí, ale pouze snižuje výši odvodů, a to podle okolností až na úroveň před účinností zákona 402/2010 Sb. Tady si jenom dovolím připomenout, že jsem zaznamenala různé připomínky. Jedny z těch nejvážnějších ze strany zemědělců – chtěla bych říct, že se jedná o průmyslové zóny, pouze o ty stávající, o jejich rozšíření, které upravují územní plány, případně regulační plány měst a obcí, a pouze o průmyslové zóny, které byly schváleny vládou. Nepředpokládá se tedy, že se dá očekávat nějaký bezhlavý rozvoj a zabírání zemědělské půdy.

Přemýšlím, co bych ještě dále zmínila podstatného. Chtěla bych ještě upozornit na to, že ve zprávě naší legislativy jsem zaznamenala některé připomínky. Zásadní, které vlastně v tom návrhu odhalily pouze některé legislativně technické nedostatky, se podařilo již na třech výborech, kde byl tento návrh projednáván, odstranit pozměňovacím návrhem, který byl přijat všemi těmito výbory. Tam se opravdu věcně nic na návrhu neměnilo, šlo jenom o drobné úpravy. Jinak si myslím, že v tuto chvíli si vás pouze dovolím požádat o podporu tohoto návrhu s tím, že si myslím, že velice podstatné je také to, že v současné ekonomicky těžké situaci jde o prorůstové opatření, které by nikterak nezatěžovalo státní rozpočet. Já vám zatím děkuji a jsem připravena dále odpovídat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, paní kolegyně. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Garančním výborem byl VHZD. Zpravodajem jej pan senátor Petr Šilar. Usnesení máme jako tisk č. 392/1. Pan senátor Šilar má slovo.

Senátor Petr Šilar:  Dobrý den, dámy a pánové, kolegové a kolegyně. Pane předsedající, děkuji za slovo. Já bych zde přečetl návrh na usnesení, tím bych začal jako zpravodaj.

Garanční VHZD tento návrh paní senátorky schválil včetně pozměňovacích návrhu, které zde byly pečlivě přečteny a vysvětleny. Navrhuje je Senátu ke schválení.

Chtěl bych dodat, že tento návrh zákona je klasickým příkladem, kdy se v minulém zákoně, který napravuje chyby, vylilo s vaničkou i dítě, kdy se v dobře míněném zákoně na ochranu zemědělského půdního fondu zrušily plochy a možnosti, které tady budou jmenovány. Chtěl bych vám všem doporučit tento zákon – tento pozměňovací návrh zákona senátorky Vrecionové ke schválení. To je vše, co mám.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. I vy se posaďte ke stolku zpravodajů. Tento materiál projednal ÚPV. Usnesení má č. 392/2. Zpravodajem je pan senátor Miroslav Škaloud. Má slovo.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, tento tisk 392 projednal ÚPV a doporučuje jej schválit, ve znění pozměňovacích návrhů, které jsou součástí přílohy a které jsou pouze legislativně technické. Jenom dvě, tři slova, jak jsme to projednávali nebo k čemu jsme dospěli. Při ochraně zemědělského půdního fondu se vždy bude hledat jakýsi kompromis mezi nastavením podmínek, které mají chránit zemědělskou půdu a na druhé straně představují přiměřenou zátěž pro veřejně prospěšné aktivity. Tento tisk představuje jeden z těchto kompromisů respektujících změny podmínek nebo původních předpokladů.

Zákon byl reakcí na překotnou výstavbu fotovoltaických elektráren a jejich umísťování na zemědělské půdě. To už zde bylo řečeno. Problém fotovoltaiky byl již mezitím vyřešen jinými nástroji. Zvýšení odvodů za odnětí zemědělského půdního fondu se v převážné části budování fotovoltaických elektráren nedotklo. A bylo také citováno, do jaké míry byly očekávané výnosy z těchto poplatků a kolik bylo skutečně placeno. I když samozřejmě nebylo důvodem získávat prostředky z těchto poplatků, ale spíše to byly regulační poplatky. Nicméně tyto poplatky, místo omezení fotovoltaiky, podstatně zasáhly do zcela jiné a legitimní podnikatelské i nepodnikatelské aktivity. V některých lokalitách jsou odvody v důsledku kombinace faktorů – určujících jejich výši – tak vysoké, že investiční výstavbu a rozvoj nových podnikatelských aktivit zcela znemožňují. Takže v průběhu projednávání ÚPV odsouhlasil drobné legislativně technické návrhy a doporučuje projednávaný návrh zákona schválit, a to ve znění těchto pozměňovacích návrhů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Dalším výborem byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu, životní prostředí. Usnesení má číslo 392/3. Zpravodajem je pan senátor Martin Tesařík, který má slovo.

Senátor Martin Tesařík:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, dobrý den ještě ode mě. Dovolil bych si v úvodu říci možná takovou připomínku – třikrát ano. Tím bych chtěl tak trošku naznačit, jak projednával výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí na svém zasedání 16. ledna tento návrh. Moji předřečníci vč. paní kolegyně Vrecionové důkladně přednesli materii tohoto návrhu senátního návrhu zákona a já bych se jenom v krátkosti zmínil, že i má podpora vychází ze zkušenosti, že skutečně zvýšené odvody za vynětí ze zemědělského půdního fondu zkomplikovaly řadě měst a obcí jejich investiční záměry. Zejména jim znemožnily zrealizovat investice, které investovaly do zasíťování pozemků, které v budoucnosti měly sloužit jako průmyslové zóny. Zóny, na kterých měly být postaveny průmyslové podniky a tím by se také zvýšila zaměstnanost. Proto jsem vítal tento návrh senátního tisku a když bych se vrátil k návrhu, který přijal náš výbor, tak bych ocitoval z tohoto materiálu, který máte i vy k dispozici, krátce, že náš výbor doporučuje Senátu Parlamentu schválit projednávaný návrh senátního návrhu zákona, ve znění pozměňovacích návrhů. Tolik z mé strany. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, tak ji končím. Přejdeme k bodu, který se nazývá podrobná rozprava, kterou teď otevírám a můžou se podávat pozměňovací návrhy. Všechny jsou přílohou, takže není potřeba je číst. Předpokládám, že jsou všechny stejné. (Poznámka senátorky Vrecionové mimo mikrofon.) Nikdo další se nehlásí, takže končím i podrobnou rozpravu. Navrhovatelka se nechce vyjádřit. Garanční zpravodaj nás provede hlasováním od mikrofonu. Než půjde pan zpravodaj k mikrofonu, paní navrhovatelka má ještě právo vystoupit, protože si vzpomněla, že se jí chce něco říct. (Jmenovaná reaguje z místa mimo mikrofon.) Takže už se jí nechce nic říct. Pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Petr Šilar:  Já si myslím, že bychom měli teď – protože nebyly žádné jiné pozměňovací návrhy – hlasovat o pozměňovacích návrzích, které jsou uvedeny v příloze a na základě doporučení našeho garančního výboru, které předložila paní předkladatelka, potom bychom měli hlasovat o pozměňujícím návrhu jako celku, jestli se nepletu.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobře, takže já nejprve svolám a potom budeme hlasovat.

Pane zpravodaji, veďte nás hlasováním a já vždycky řeknu, že budeme hlasovat.

Senátor Petr Šilar:  Dovolte mi, abych předložil návrh na hlasování a schválení pozměňovacích návrhů, které máte před sebou pod senátním tiskem č. 392.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  A budeme hlasovat o všech najednou. (Zpravodaj souhlasí.) Dobře, takže já v této chvíli zahajuji hlasování o pozměňovacích návrzích 1 až 3, jak máte k dispozici.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 49 ukončeno, registrováno 64, kvorum 33, pro 50, proti 2. Návrh schválen.

Paní senátorka Vrecionová se přihlásila do diskuse, ale zřejmě zmáčkla špatný čudlík na to, aby hlasovala pro svůj návrh, aspoň odhaduji její jednání. Je to pravda, že ano.

Všechny pozměňovací návrhy máme odsouhlasené a budeme nyní hlasovat o celku, to znamená o znění návrhu zákona ve znění pozměňovacích návrhů. Je to tak, pane zpravodaji. (Zpravodaj souhlasí.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 50 ukončeno, registrováno 64, kvorum 33, pro 49, proti 6. Návrh schválen.

Hlásí se asi s faktickou paní senátorka Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Pane předsedající, dámy a pánové, já se chci omluvit, ale my jsme nehlasovali o původním návrhu. Možná, že jsem neznalá, ale včera jsme hlasovali nejprve o původním návrhu a teprve potom o pozměňovacích návrzích. A tedy také podle jednacího řádu a myslím si i dosud uznávaných uzancí tak to je, protože nyní právě v komisi pro ústavu máme měnit jednací řád tak, k návrhu pana kolegy Dienstbiera, aby se nejprve hlasovalo právě tak, jako teď, nejprve o pozměňovacích návrzích a pak ... (Řeč senátorky přerušena předsedajícím.)

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní kolegyně, máte samozřejmě pravdu, já zareaguji, v obecné rozpravě nikdo nevystoupil s návrhem schválit, zamítnout, odročit apod. V tom případě se přešlo automaticky do podrobné rozpravy. Takže nic proti jednacímu řádu jsem neudělal. Prosím, v komisi to vyřešte, aby toto bylo zcela běžné, a ono to už je běžné, už jsou podle současných pravidel. (Paní senátorka Wagnerová děkuje za ubezpečení.)

Nyní potřebujeme určit dva předkladatele do PS. Navrhuji kolegyni Vrecionovou. Koho dalšího? Pan senátor Bis je ochoten vstoupit jako druhý předkladatel do sněmovny? Ano, takže máme dvě jména. Já o nich zahajuji hlasování.

Kdo je pro kolegu Bise a kolegyni Vrecionovou, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru.

Hlasování č. 51 ukončeno, registrováno 62, kvorum 32, pro 53, proti nikdo. Návrh schválen.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji předkladatelce i zpravodajům.

Dalším bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Dienstbiera, kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb. o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 62/2003 Sb. o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 130/2000 Sb. o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 491/2001 Sb. o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 404

Máme to jako tisk 404, jde o druhé čtení. Prosím pana navrhovatele senátora Jiřího Dienstbiera, aby se ujal slova.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Návrh zákona je v zásadě z hlediska své podstaty velmi jednoduchý, protože ve všech typech voleb, kde máme u nás v ČR princip poměrného zastoupení, tedy ve volbách do PS, do EP, do zastupitelstev krajů a do zastupitelstev obcí, navrhuje zrušení hranice pro uplatnění přednostních hlasů, případně hlasů u komunálních voleb. V současné době je úprava taková, že u komunálních voleb je hranice 10 procent, u ostatních typů voleb hranice 5 procent. Tento návrh tuto hranici ruší. Znamenalo by to, že pořadí na kandidátní listině by se stanovilo tak, že by se mandáty přidělovaly těm kandidátům umístěným na listině, kteří by získali největší počet hlasů, ať už hlasů jako takových, nebo přednostních hlasů podle typu volby.

Smyslem je dát lidem větší možnost vybírat si osobnosti na kandidátkách politických stran ale i z hlediska politických procesů, které u nás probíhají, a jak se často objevuje i ve sdělovacích prostředcích, nepoužívají se vždy zcela čisté a řekněme nekorupční způsoby. Mluví se často o tzv. velrybaření a jsou i jiné způsoby, kdy se někdo snaží získat tak zvaně volitelnou pozici na kandidátní listině té které politické strany a samozřejmě tento zákon by omezil i takového praktiky, protože by donutil politiky, aby podporu získávali standardními politickými mechanismy, které se nám vždy také nemusí líbit, protože do standardních mechanismů spadají např. i populistické metody, ale přece jenom je to něco jiného než korupční jednání např. i při sestavování kandidátních listin. Ale hlavním principem, nebo hlavním přínosem je samozřejmě větší možnost občanů vybrat si, koho chtějí, aby je reprezentoval i v rámci listiny politické strany, kterou chtějí volit.

Tento princip se u nás výrazněji uplatnil zatím v jediném případě, to je při posledních volbách do PS, kdy na kandidátkách některých stran v některých krajích nebyl zvolen nikdo, kdo nepřekonal stávající pětiprocentní hranici. Myslím si, že tento princip je možno ještě posílit právě předkládaným návrhem zákona.

Objevil se tady pozměňovací návrh, který je určitým kompromisem. Zatímco já ve svém návrhu navrhuji, aby se hranice zrušila zcela, jinými slovy aby byla na nula procentech, tak je tady návrh kolegů Gajdůškové a Nenutila, aby se z 5, resp. z 10 procent u všech typů voleb snížila na 3 procenta. Já bych samozřejmě byl radši, kdybychom tu hranici zrušili zcela, ale pokud by toto byl možný kompromisní návrh, pro který by se našla podpora, tak i takovéto snížení bych považoval za prospěšné a dalo by občanům ČR větší možnost aktivního výběru svých zástupců v zastupitelských sborech. A proto vás chci poprosit o podporu návrhu zákona ať už v té původně předložené, nebo v té kompromisní podobě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Jediným výborem – garančním – je ÚPV. Zpravodajem je pan senátor Miroslav Nenutil. Usnesení máme pod číslem 404/1. Pan senátor Nenutil má slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Hlavní podstatu senátního návrhu zákona také zmínil pan předkladatel. V době, kdy tuto materii projednával ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu ČR, tam navrhl sjednotit, pokud předchozí tři úpravy velely k sjednocení jednak počtu preferenčních hlasů a zároveň i možnosti označit právě preferované kandidáty, tak jedinou výjimkou v tomto byly volby do Evropského parlamentu. Zatímco u všech ostatních typů voleb bylo možno na kandidátních listinách označit čtyři kandidáty, ve volbách do Evropského parlamentu to byli pouze dva kandidáti.

Ústavně-právní výbor přijal usnesení, kde doporučuje přijmout senátní návrh zákona ve znění pozměňovacího návrhu, jehož podstatu jsem před chvilkou vysvětlil.

Jinak už pan navrhovatel avizoval další pozměňovací návrh, se kterým bych vás seznámil pak v podrobné rozpravě.

Obecně ústavně-právní výbor konstatoval, že tyto předběžné návrhy novel volebních zákonů si kladou za cíl, aby právě na základě výsledků voleb při rozdělování mandátů jednotlivým kandidátům byla posílena vůle voličů, vyjádřená právě formou přidělení preferenčních hlasů.

Zatím bych skončil svoji zpravodajskou zprávu a více pak coby senátor. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Přihlásil se pan senátor Miroslav Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a vážení senátoři. Tento návrh patří do těch návrhů, které nějakým způsobem mají jaksi vylepšit pocit voličů, že lépe mohou uplatnit své názory při volbách.

Já považuji za nutné uvést ještě jiné argumenty, které mohou nastínit ještě jiné důsledky, nežli ty, které tady byly uvedeny, nebo o kterých jsem nyní hovořil.

Nejprve na začátku chci říct, že v současné době to, zda se kandidát stane poslancem nebo zastupitelem městským, je formováno dvěma aspekty. První je ten, že získá v rámci politické strany kandidát nějakou pozici, obvykle demokraticky a v primárkách. A to je vyjádřeno pořadím na kandidátce.

Druhým aspektem je počet získaných preferenčních hlasů. Zde je navrhováno, aby pořadí na kandidátce v podstatě nehrálo roli, to znamená, aby politická strana v podstatě neměla na pořadí vliv. Bude mít vliv jenom na soubor osob, který bude předložen veřejnosti.

To, co by vzniklo přijetím tohoto zákona, je velká citlivost na mediální preference nebo mediální útoky. Velkou výhodu bude mít ten, kdo bude mít v médiích větší prostor, třeba nepatrně, ale větší. To může přinést vždy o několik hlasů navíc a to postačí k "přeskákání" ostatních na kandidátce. Podobně vhodně mířená pomluva nebo negativní kampaň před volbami dotyčného bezpečně posune směrem ke konci. I kdyby získal o několik preferenčních hlasů méně, zde budou mít absolutní hodnotu. Žádné limity neexistují.

V tomto stávajícím systému mají voliči možnost rozhodnout, kdo po vyhodnocení výsledků "přeskáká" na kandidátce ostatní, ale jen do určité míry. Záměr tvůrců tohoto zákona byl veden tím, že volitelé v primárkách, a to zejména ve velkých městech, mají obvykle lepší informace o kandidátech, o jejich schopnostech řešit problémy, o možnostech komunikovat s ostatními, nežli jiný volič. A tento faktor by měl mít nějakou váhu. V tomto případě bude mít váhu nulovou.

Ještě zopakuji. Ten, kdo by chtěl například jenom chvíli mediálně zasvítit před volbami, nebo měl tu možnost, tak by mohl všechny ostatní "přeskákat", nebo nějaká cílená kampaň na kandidáta by mohla zamíchat s výsledky. Voliči by si to možná až tak nepřáli. Lidé, kteří jsou na špičkách kandidátek, obvykle mají větší důvěru, větší schopnosti vytvářet koalice i větší praxi. A ten pocit, že zvýšíme důvěru voličů tím, že otevřeme systém úplně a ještě více, domnívám se, že je iluzorní. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Jako další se hlásí paní 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Jestli jsem dobře poslouchala, tak ze strany zpravodaje již byl avizován pozměňující návrh. Chtěla bych k tomuto pozměňovacímu návrhu říci jenom pár slov.

Přiznávám, že si nemyslím, že by bylo úplně dobře, aby nebylo žádné kvorum preferenčních hlasů, protože politická strana nese zodpovědnost za to, koho do voleb postaví, zvláště v poměrném volebním systému.

Další věc je – a tím jsem vlastně měla začít – že v Ústavě České republiky máme, že politický systém stojí na volné soutěži politických stran. A jestli toto je základ demokracie, pak tedy musíme respektovat vůli politické strany i v tom smyslu, koho zařadí na kandidátky, koho chce, aby byl jejím zastupitelem či jejím poslancem nebo senátorem, ale u Senátu je to trošku jinak.

Na druhou stranu vnímám požadavek občanské společnosti. Vnímám i to, co dneska zní od nového pana prezidenta, že by lidé měli mít větší možnost přece jenom si vybrat nejenom mezi politickými stranami, ale i mezi lidmi. K tomu směřuje kompromisní návrh, který podáváme spolu s panem kolegou Miroslavem Nenutilem. Kompromisní návrh na to, aby se ujednotila procenta pro preferenční hlasy, kvorum pro všechny typy voleb, včetně voleb evropských.

A možná k tomu jeden příklad i pro ty, kteří jsou tvrdšími zastánci stranické linie. Mám zkušenost, že jestliže na kandidátce vadí jeden jediný člověk, kterého zvláště v komunálních nebo krajských volbách, kde lidé se znají, tak lidé tu kandidátku prostě nevolí, protože v této chvíli mají velmi malou možnost kandidátku ovlivnit.

Domnívám se, že jestliže tam kvorum nastavíme, ponecháme ho, protože vnímám i potřebu politické strany postavit si třeba odborníky, ale pokud ho nastavíme tak, aby lidé si skutečně přece jenom mohli vybrat, že to jenom prospěje celému politickému systému, demokratickému systému této zemi, i tomu, že politické strany budou více přemýšlet o tom, jak kandidátky sestavit, protože je-li kandidátka sestavena dobře, tak voliči ji nepřeskládávají. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, hned na úvod říkám, že tento návrh nepodpořím, byť nemám s většinovým systémem žádné problémy. Několikráte jsem byl tímto systémem zvolen a myslím si, že se ho na jedné straně není potřeba bát.

Ale myslím si, že pětiprocentní kvorum dává šanci, aby důvěryhodní, vážení kandidáti byli preferenčními hlasy posunuti.

Ale je to nějaké kvorum, to znamená, že to odpovídá nějakému masovějšímu názoru a že to skutečně nebude tak lehce podléhat takové té kampani velkých peněz, kdy na poslední chvíli se něco spustí a jedno, dvě procenta rozhodnou, že se kandidátka úplně překope. Kandidátka je samozřejmě také obrazem politické strany a ona, když do soutěže jde a uspěje, tak má garantovat, že se bude naplňovat to, co slibovala. A to je také obsaženo v tom, že to ona vyjadřuje v tom pořadí.

Můžete namítnout, že strany mají dát na kandidátku všechny tak kvalitní. Ale ono to tak v životě prostě není, a víme, že je praxe, že první polovina jsou ti superkvalitní a ten dolejšek se doplňuje těmi, kdo je vůbec ochoten se na kandidátku dát, protože když někoho dáte na nějaké další místo, tak ne každý se tam nechá napsat.

Myslím, že rušení kvora může do určité míry vést k postupné destabilizaci u nás nastaveného systému voleb. A uvědomme si, že my jako horní komora Parlamentu máme tu výsadu, že jsme voleni za náš volební obvod většinovým způsobem. A druhá komora Parlamentu je volena na principu poměrného zastoupení. A myslím si, že odbouráním preferenčních hlasů princip poměrného zastoupení do určité míry oslabujeme a posouváme to k principu spíše většinového, protože nakonec zvítězí ten, kdo bude mít více hlasů, byť to může být rozdíl několika málo hlasů.

Z tohoto pohledu mi to spíš přijde tak, že autoři tohoto návrhu – ať mi to prominou – řeší některé interní problémy, které v životě zažili, v komunální politice přes celostátní systém voleb, což není šťastné. Myslím si, že takhle by se věci řešit neměly, abychom, když máme někde dílčí problémy, tomu chtěli podřídit celostátně platné normy. To bychom podle mého názoru mohli nadělat mnoho chyb.

Já tento návrh nepodpořím, nepovažuji to za dostatečně vydiskutované. Myslím si, že by se o tom měla vést diskuse napříč společensko-politickým spektrem. A znova upozorňuji, že se začíná pomalu ztrácet rozdíl mezi principem voleb do Senátu jako principem většinovým a principem poměrného zastoupení, který je zdrojem hlasů pro dolní komoru Parlamentu ČR.

Je to můj názor, protože vím, že se objevují podle mého názoru poněkud až nedomyšlené populistické názory, že by se mělo volit většinovým systémem všude. Ale, přátelé! Dneska se těžko dělají koalice. Vzpomeňme si na problematiku první republiky. A já před tím varuji, že si prostředí můžeme ještě zhoršit tím, že si myslíme, že vytvoříme pro občany ideální systém. Mám obavu, že ho příliš nevytvoříme a že vytvoříme ještě větší handrkování a ještě více nepřehlednou politickou scénu, než ji v současné době máme. Když se tu narodí nějací talentovaní politici, tak vidíte, že lidé celkem mají snahu je posouvat, ale ne vždycky je to úplně šťastné – viz příklad Věcí veřejných.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Martin Tesařík.

Senátor Martin Tesařík:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Přihlásil jsem se do diskuse, protože předchozí vystoupení jsem bedlivě poslouchal a současně jsem si uvědomil, že dobrá vůle, která v tomto návrhu je zařazena, může v určitém okamžiku být kontraproduktivní. Hned vysvětlím důvod, proč to tak říkám.

Když si vzpomenu na tvorbu kandidátek před krajskými volbami, tak jsem si uvědomil, když jsem z Olomouckého kraje, tak v tomto kraji je jedno velké centrum, Olomouc, ale potom je tam řada okresů, které jsou výrazně menší. A v případě, že by se úplně ztratila hranice preferenčních hlasů, mohlo by se stát, že všichni kandidáti z Olomouce, kteří budou na této kandidátce, díky tomu, že v Olomouci je poměrně větší počet voličů, než v ostatních okresech, mohou získat díky těmto voličům mandát. A myslím si, že toto není záměrem, že záměrem je, aby v krajském zastupitelstvu či v jiných zastupitelstev byli proporcionálně zastoupeni kandidáti pokud možno z celého území.

A protože tento návrh podle mého názoru tuto myšlenku bourá, z tohoto důvodu jej nemohu podpořit.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, také já jsem pozorně poslouchal debatu zde, už proto, že jsem jedním ze spoluautorů původní verze.

Musím konstatovat, že když se tvořil tento zákon, tak se o tom velmi dlouho diskutovalo, velmi složitě se počítalo. A myslím si, že to je opravdu složitější materie, než se na první pohled zná, s tím, že tam zmíníme jedno nebo druhé procento.

Z návrhů, které tady zazněly, tak ten původní považuji za ne příliš domyšlený, protože to by vyvolalo takové důsledky, které si autor zřejmě vůbec neuvědomuje.

Pokud se týká pozměňovacího návrhu, ten podle mého názoru hlasovatelný samozřejmě je, protože je na diskusi, má-li být 3 % nebo 5 %. Já osobně si myslím, že 5 % je správně.

Nicméně, aby se využilo tohoto tisku, když už ho tady máme, avizuji, že v podrobné rozpravě podám také pozměňovací návrh, který bude podmíněný. Nevím úplně přesně, jak budeme hlasovat, protože v zásadě budeme hlasovat v této chvíli o návrhu nula – tři. Ale budu navrhovat podmíněný návrh. Pokud neprojde nula ani tři, aby se hlasovalo pouze o té části, což je v pozměňovacím návrhu část čtvrtá – Změna zákona o volbách do zastupitelstev obcí a změně některých zákonů, etc. článek 4 atd., to už by pak bylo stejné, kdyby se slova 10 procent nahradilo 5 procenty a tím pádem by vlastně všechny volby měly preference stejné, to znamená pětiprocentní.

Domnívám se totiž, že stejně, jak se budou blížit komunální volby, bude snaha to sjednotit s ostatními volebními systémy, to znamená, že je to jenom otázka, kdy se tento návrh podá. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, kolegyně a kolegové. Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. A to, co tady dneska máme, je návrh, který, pokud chceme, aby demokracie fungovala, bychom přijímat neměli. Já vysvětlím proč, ještě to tady zmíněno nebylo.

Problém tohoto zákona kromě toho, co tady bylo řečeno, je ještě v tom, že volič může, nikoliv musí přidělit preferenční hlasy. A pokud někdo z vás byl někdy u voleb, tak je spousta hlasovacích lístků nezaškrtaných, nejsou využity preferenční hlasy. A všichni tito lidé v podstatě souhlasí s kandidátkou tak, jak ji navrhla strana. A abychom byli korektní, tak potom by se měla čísla jedna, dvě, tři, čtyři jakoby dodatečně zakroužkovat. Preferenční hlasy tito kandidáti nedostali, protože lidé souhlasí s pořadím a tím pádem nekroužkují, jako někdy někteří nekroužkují jedničku, protože jedničkou je ten, kdo tam automaticky podle nich je. A pokud my nedokážeme, a to nedokážeme, lidem vysvětlit, že mají kroužkovat vždycky a že když souhlasí s pořadím a mají k dispozici třeba čtyři nebo pět kroužků, že by měli zakroužkovat jedničku, dvojku, trojku, čtyřku a pětku. Tak to všechno ostatní je potom veliký problém, který může absolutně zkreslit to, jak lidé kandidáty vnímají. Proto už i těch pět procent je naprostá hranice z hlediska matematického, co si my můžeme dovolit, právě kvůli tomu, že nikdy ti lidé nebudou tak poučeni, aby pochopili, že v okamžiku, kdy s pořadím souhlasí, že to mají vyjádřit tím, že své kroužky použijí pro prvních pět, čtyři, sedm, podle toho, kolik je kandidátů. To oni nikdy neudělají, že to nejde.

Velmi prosím, abychom tento návrh nepřijímali, protože to bychom naopak způsobili, že dobří kandidáti stranou nominovaní na první pozice by na to dopláceli, protože oni je vidí na první pozici, a to znamená, že je nekroužkují. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má místopředseda Senátu Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, já už jsem se vyjadřoval k tomuto návrhu, když tady byl předložen poprvé. Myslím si, že nedoznal nějakých významných změn. Ono už to tady ostatně zaznělo, proč ten návrh je velmi populistický a dává za pravdu mnohdy extrémistickým názorům na to, jak by se měl systém měnit. Já jsem přesvědčen o tom, že pokud bychom chtěli změnit volební systém jako takový, pak je cestou hovořit o tom, zda tedy poměrný systém, který samozřejmě vždy bude založený na systému politických stran a na tom, že někdo ty kandidátky sestavovat bude, anebo většinový systém, který jasně hovoří o tom, že se volí konkrétní člověk, tak jako se volí do Senátu.Je to transparentní, je to vidět.

Jenom porovnání. Pokud by paradoxně prošel tento návrh pana senátora Dienstbiera, tak co by to mohlo znamenat ve skutečnosti? Na kandidátce, kde jsou kandidáti, 99 % lidí odevzdá lístek neupravený, protože jsou spokojeni s pořadím na kandidátce, tak jak je, a jeden jediný zakroužkuje sám sebe jako posledního, a tím jedním jediným hlasem ten člověk přeskočí všechny. Já nevím, co je demokratického na tom, když o posunu na kandidátce nebo o tom, kdo je zvolený, rozhoduje naprostá minorita.

Já jsem vnímal vždycky, že v demokracii má rozhodovat většina. A už těch 5 %, a ukazuje se to obzvlášť u těch politických stran nebo hnutí, která mají malý volební výsledek, stačí několik set hlasů.

Stejně tak nevím, co je demokratického na hnutích, která se zorganizují na bázi sociálních sítí a podobně, a volte poslední čtyři. Já neví, jak to hovoří o kvalitě kandidáta, který byl navržen a vybrán tou politickou stranou nebo politickým hnutím, které navrhovalo kandidátku, kde proběhly demokratické primárky, kde skutečně je to souboj osobností, a tady se ukazuje, že podobné návrhy povedou k dalšímu rozkladu systému.

Demokracie, a nebojme se o tom mluvit, stojí na systému a na volné soutěži politických stran. Jestli to někdo zpochybňuje, ať ukáže jinou zemi, kde mají jiný systém, kde to tak není. Vždycky, když došlo k rozkladu těchto systémů a zpochybňování, tak to vždycky vedlo k nějaké diktatuře nebo totalitě. A my tady bohužel, ty snahy tady jsou, destruovat demokracii v této zemi. A toto je jeden z takových drobných pokusů.

Určitě mnozí populisté budou říkat, tady někdo chce bránit v tom, aby občané mohli vybírat. Ale občané mají právo vybírat, mají právo kroužkovat. Aby ten systém fungoval, tak jak si ho kolega Dienstbier představuje, pak by musela být povinnost zakroužkovat x počet kandidátů. A volební lístek, který by nebyl upraven, by byl neplatný. Protože pak se projeví skutečná vůle občanů. Ale to je další prvek většinového systému.

A chceme většinový systém? Můžeme. Možná, že protože upravujeme volební zákon pro všechny komory kromě Senátu, tak se nám to může zase vrátit s tím, že druhá komora, Poslanecká sněmovna vymyslí něco ve vztahu k volebnímu systému Senátu. Já myslím, že takovéto věci by měly být přinejmenším prodiskutovány se zastupitelskými sbory, kterých se takovéto návrhy týkají. Ten návrh není absolutně prodiskutovaný.

Je to populismus čistě jasný, a chápu, určitě každý máme svoji představu, ale na druhé straně jsem přesvědčen o tom, že pokud chceme měnit systém volební, a je to samozřejmě transparentní, tak pak hovořme, chceme-li, aby rozhodovali občané o konkrétních jednotlivých kandidátech, tak hovořme o většinovém systému. Ten je transparentní, ten je spravedlivý, protože na rozdíl od návrhu kolegy Dienstbiera nestačí 1, 2, 3 nebo pár set hlasů v porovnání s tisíci, kteří mají jiný názor, ale musí získat většinu. Každý z nás, který kandidoval do Senátu, musel získat ne poměrný počet hlasů v prvním kole, ale musel získat absolutní většinu hlasů ve druhém kole. Je to spravedlivé? Je. Většina občanů, která volila, si mě vybrala.

To, co je tady navrhováno, znamená, že minorita rozhodne o tom, co si vlastně ani možná většina nepřeje, takže z tohoto důvodu jsem přesvědčen o tom, že tento zákon nebo ta úprava na 5 % je maximum, co se dá akceptovat, a jsem přesvědčen, že těch 5 %, obzvláště při nízké volební účasti, při malém volebním výsledku je natolik demokratické, že umožňuje minoritě rozhodovat o pořadí na kandidátkách, o kterém většina má jinou představu. Bavme se o věcech otevřeně, nepodléhejme populismu, nepodléhejme tomu, co si přejí některá média, co si přejí možná některé finanční skupiny, které by rády v této zemi převzaly dneska kromě hospodářské a ekonomické moci i moc politickou.

Takže pokud bychom měli schválit nějakou změnu, myslím si, že to, co navrhuje kolega Martínek, je přiměřené. To, co bylo navrženo původně, jsem přesvědčen o tom, že by vedlo k dalšímu nárůstu extremismu v této společnosti.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Miroslava Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, myslím si, že všechno podstatné už bylo řečeno, a já navrhuji návrh tohoto zákona zamítnout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Miroslav Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Naprostá většina diskusních příspěvků nebo těch argumentů směřovala skutečně k původnímu návrhu, kde byla nulová procentní hranice. Z jiných vystoupení už tady bylo avizováno, že došlo k jakési dohodě mezi navrhovatelem a skupinou senátorek a senátorů, kde nulová hranice není. Takže považuji za zbytečnou ztrátu času, bavit se o těch 0 %, když teď je na stole jiný návrh. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další se nehlásí, končím obecnou rozpravu. Pan navrhovatel se chce vyjádřit?

Senátor Jiří Dienstbier:  Děkuji za slovo, rád bych se k některým věcem, které tady zazněly, vyjádřil. Především tento návrh důsledně zachovává poměrný systém. Na poměrnosti systému se vůbec nic nemění. Jsou tady i mnohem radikálnější systémy, já jsem jeden už v předchozí diskusi zmiňoval, např. finský systém, kde jsou kandidáti všech politických stran na jedné listině, lidi vyberou jednoho jediného člověka, a ta strana dostane ten hlas, a ten systém je také v důsledku zcela poměrný. Ale na základě toho, že si každý volič vybere jednoho jediného pro něj nejpřijatelnějšího z navržených kandidátů. A samozřejmě hlasy pro kandidáty pak rozhodují i o tom pořadí.

Takže doopravdy poměrné systémy můžou mít velmi různou povahu. Tady se v zásadě na současném systému v podstatě nic nemění z hlediska základních principů, tzn., zůstává důsledně poměrný. To jenom, protože Milan Štěch tady diskutoval trošku k jiným věcem, k jiným návrhům, které se taky projednávají, ale tento návrh doopravdy na to nedopadá, tzn., nijak nepřibližuje volební systémy do Senátu a do Poslanecké sněmovny, protože vychází z důsledné poměrnosti.

Nevím, do jaké míry komentovat názor, že toto rozkládá systém. Jak jsem říkal, na principu poměrnosti se nic nemění. Tvrdit, že hrozí totalitou a rozkladem systému, pokud voliči dostanou právo ve větší míře přednostními hlasy podpořit konkrétní osobnosti na kandidátkách – opět zdůrazňuji – při naprostém zachování poměrnosti, mi přijde také jako zcela nerelevantní argument.

Jsou tady jiné argumenty, které se týkaly toho systému – a na které by bylo dobré reagovat. To, co říkal kolega Vystrčil, že by vlastně tímto byli poškozeni kandidáti na čelních místech, protože lidé mají pocit, že je nemusí kroužkovat, když už jsou vepředu... No, ono stačí podívat se na výsledky voleb. Na server "volby.cz" a běžným nahlédnutím zjistíme, že téměř ve všech případech, právě tzv. lídr, tedy ten, kdo je na prvním místě kandidátky, má nejvyšší počet preferenčních hlasů. Samozřejmě ne vždy. V případě Ivana Langera v Olomouckém kraji v posledních volbách do sněmovny tomu bylo jinak, ale to je spíš výjimka, protože strany mají tendenci dávat si do čela kandidátek toho, o kom si myslí, že jim přinese největší volební úspěch, největší volební zisk.

Totéž platí o dalších kandidátech umístěných na čelních pozicích na kandidátkách. Opět, pokud se podíváte na statistická data, největší procentní zisky přednostních hlasů získávají kandidáti na čelních pozicích na kandidátní listině. Čili tato hrozba, že by ti, kteří jsou stranou upřednostněni, propadli, protože voliči neznají systém... Zjevně znají systém. Umějí se rozhodovat. Přednostní hlasy i těmto kandidátům, a dokonce zpravidla v hojnějším počtu, dávají.

Další námitka, která se objevovala. Že např. v krajských a sněmovních volbách by mohli být preferováni více kandidáti z velkých měst nežli z menších obcí.

I touto námitkou jsem se zabýval. Kdyby to tak reálně dopadlo, bylo by negativní. Všichni by měli mít stejnou šanci využít svého pasivního volebního práva. Různé regiony v rámci kraje by měly být zastoupeny, třeba i různé části obce. Opět statistická data nic takového neukazují. Jsou úplně jiná kritéria, která rozhodují.

Když tady kolega Martin Tesařík vystupoval s příkladem Olomouckého kraje, tak jsem okamžitě nakoukl na výsledky posledních krajských voleb. Ani v tomto případě se to nepotvrdilo. Ano, dosavadní hejtman, byť z poměrně zadní pozice, měl obrovské množství preferenčních hlasů. Nepochybně to bylo proto, že byl známým hejtmanem. Nikoliv proto, odkud byl. Jinak kandidáti z Jeseníku, z Přerova a z Prostějova byli v rozpětí druhého až pátého místa z hlediska počtu preferenčních hlasů. Tedy nebyli přeskočeni v počtu preferenčních hlasů kandidáty z Olomouce.

Stejnou námitku tady už při prvním čtení uplatňoval kolega Vícha. Uváděl příklad Bohumína, že potřebuje mít zastoupeny různé části města, různé odbornosti. Tak, aby bylo zastupitelstvo vyvážené, aby tam měl odpovídající reprezentaci. V případě posledních komunálních voleb a kandidátky sociální demokracie, kterou tady kolega zmiňoval, se z 17 volených kandidátů tímto způsobem změnilo pořadí pouze na 17. a 18. pozici. Jinak je vidět, že když je dobře sestavena kandidátka a voliči proti ní nemají námitku, tak v zásadě upřednostňují doopravdy kandidáty z čela kandidátky, a nemají tendenci pořadí měnit.

Ani tuto námitku nepovažuji za relevantní. Pokud si člověk dá čas a podívá se do statistických dat, která jsou všem dostupná na serveru "volby.cz", kde jsou výsledky všech voleb, které tady od roku 1989 proběhly.

Z hlediska odpovědnosti stran za program nebo toho, aby tam byli lidé, kteří jsou, jak říkal kolega Škaloud, zkušenější, schopnější dělat kompromisy v sestavování koalic – myslím, že námitka byla vyvrácena praktickými výsledky, těmi statistickými daty. Jak jsem říkal, zpravidla jsou tito preferováni až na určité výjimky. Strany, které se chovají racionálně, dávají kvalitnější lidi dopředu, takže se nemusí být toho, že by jim dělali jejich voliči revoluci na jejich kandidátkách. Myslím si, že bát se voličů, že se budou chovat nesmyslně, neracionálně, že tomu zatím úplně nic nenasvědčuje. Byť samozřejmě i já bych si často představoval jiné výsledky různých voleb, než jak dopadnou.

 

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Garanční zpravodaj se chce vyjádřit, má slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, mně nezbývá nic jiného, než konstatovat, že v 10 vystoupeních v obecné rozpravě padl jediný návrh, a to návrh tohoto zákona zamítnout.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  A o tom také budeme po znělce hlasovat. Hlasujeme o návrhu – zamítnout. Zahajuji hlasování. Kdo je pro zamítnutí, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 52 ukončeno. Registrováno 62, kvorum 32. Pro 27, proti 23. Návrh zamítnut.

Otevírám podrobnou rozpravu. Pan senátor Miloš Vystrčil (už se zase odhlásil – už se zase přihlásil...).

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, pozměňovací návrh, který je předložen, posunuje hranici 0 % na 3 %, čímž mírně riziko toho, jak tady správně (a já to neříkám často) podotkl pan místopředseda Škromach, že menšina rozhodne proti vůli většiny, se zmenšuje. Ale riziko zůstává.

Znovu rizika zopakuji, protože se mi zdá, že tady došlo v projevu pana kolegy Dienstbiera k interpretaci, kterou by učitel matematiky na střední škole nepřežil. Na serveru www.volby.cz se nedozvíte, kolik hlasovacích lístků zůstalo volných a nebyly na nich použity preferenční hlasy. To tam nikde není napsáno.

Druhá věc, která v tomto návrhu je, že volič nemusí použít preferenční hlasy. Kdyby tento návrh obsahoval, že je musí použít, byla by to jiná situace. Kdyby tento návrh obsahoval, že když je nepoužil, budou "kroužky" přiřazeny prvním x-kandidátům podle toho, jak se kroužky dávají – zase by to bylo matematicky korektní.

Toto v návrhu obsaženo není. Je pravda, že většinou lidé intuitivně té jedničce kroužek poskytnou. Ale nečiní tak u dvojky, trojky a u čtyřky.

A – prostřednictvím pana předsedajícího – aby pan kolega Dienstbier mohl erudovaně a korektně prohlásit to, co prohlásil, tak by nejdříve kroužky musel přidělit u všech hlasovacích lístků, které je neobsahovaly, a následně spočítat preferenční hlasy. A pak teprve říct, jestli by to vyšlo stejně, nebo nikoliv.

Já tvrdím, že zejména kandidáti na pozicích 2, 3 a 4 a říkám to ze své zkušenosti, jako kdysi člověk, který seděl u voleb – by prostě postoupili dopředu a přeskočili by ty, co se stali poslanci. Určitě by se tak stalo, protože ti lidé skutečně, v případě zejména dvojky, trojky a čtyřky již nekroužkují, nedělají to. A ten zákon je špatný, je nelogický, je matematicky nekorektní. Já vím, že nás to většinou nezajímá, protože to je populistické a pokud zase některý novinář poslouchal jen napůl, tak zase napíše, že tady někdo chtěl dát vůli a moc rozhodovat občanům. A někdo tady říká, že to v žádném případě nechce, že si myslí, že politici jsou moudřejí, ale věřte, není tomu tak. Prostě, my kromě toho, že bychom ještě chtěli mít oblibu voličů a mít co nejvíce hlasů, bychom se také měli starat o to, aby věci, které schvalujeme, byly kvalitní, korektní a odpovídaly v tomto případě matematickým teoriím. Tento zákon tak nečiní a dělá z toho bramboračku. Je pravdou, je pravdou, že tento pozměňovací návrh ji mírně narovnává.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má pan senátor Miroslav Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Abych tedy narovnal tu bramboračku, jak bylo v předchozím vystoupení řečeno, se vám, paní senátorky, vážení páni senátoři musím omluvit, protože teď budete poslouchat asi 10 minut řadu čísel, jelikož pozměňovací návrh je paní senátorky Gajdůškové a můj. Vznikl až po jednání všech výborů právě dohodou mezi panem navrhovatelem a skupinou senátorek a senátorů. Takže, byť ho máte na svých lavicích, byl rozdán až dnes – omlouvám se.

Zákon, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR a o změně a doplnění některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Část první. Změna zákona o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů.

Článek 1. Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 212/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod číslem 243/1999 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod číslem 64/2001 Sb., zákona č. 491/2001 Sb., zákona č. 37/2002 Sb., zákona č. 171/2002 Sb., zákona č. 230/2002 Sb., zákona č. 62/2003 Sb., zákona č. 480/2004 Sb., zákona č. 323/2006 Sb., zákona č. 480/2006 Sb., zákona č. 261/2008 Sb., zákona č. 320/2009 Sb. a zákona č. 195/2010 Sb., se mění takto:

1. V § 50 odstavec 5 se slova "5 procent" nahrazují slovy "3 procenta".

Část druhá. Změna zákona o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých dalších zákonů.

Článek II. Zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů se ve znění zákona č. 320/2009 Sb., se mění takto:

1. v § 37 odstavec 1, větě třetí se slova "nejvýše u 2" nahrazují slovy "nejvýše u 4",

2. v § 48 odstavec 5 se slova "5 %" nahrazují slovy "3 %".

Část třetí. Změna zákona o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů.

Článek III. Zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů ve znění zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 37/2002 Sb., zákona č. 230/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb. a zákona č. 320/2009 Sb., se mění takto:

1. v § 43 odstavec 7 se slova "5 %" nahrazují slovy "3 %".

Část čtvrtá. Změna zákona o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů.

Článek IV. Zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů ve znění zákona č. 230/2002 Sb., zákona č. 238/1992 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod číslem 283/2005 Sb., zákona č. 320/2009 Sb. a zákona č. 309/2002 Sb., se mění takto:

1. v § 45 odstavec 4 se slova "10 %" nahrazují slovy "3 %".

Část pátá: Účinnost.

Článek V. Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014.

Tolik načtený pozměňovací návrh vlastně braný jako komplexní pozměňovací návrh.

V případě, že by toto bylo přijato, můžeme konstatovat, že ve všech typech voleb, vyjma samozřejmě voleb do Senátu, je hranice 3 % preferenčních hlasů a ve všech typech voleb, vyjma voleb do Senátu, mohou voliči použít až 4 preferenční hlasy. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo. Tak, jak jsem avizoval, chtěl bych aby se sjednotily stávající systémy volební. Proto kromě toho, co jsem avizoval, se ještě budu zabývat volbami do Evropského parlamentu, kde bych souhlasil s tou částí, kdy preferenční hlasy mohou být čtyři a ne dva, jak je to doposud, protože 4 preferenční hlasy jsou jak v krajských, tak parlamentních volbách.

Také budu muset ten zákon přečíst. Já nevím – znovu říkám, nevím přesně, jak se bude hlasovat, protože pan zpravodaj tady už dvakrát říkal, že předkladatel se ztotožňuje s jejich návrhem. To znamená nevím, jestli se bude hlasovat o původním návrhu také, či nikoliv. Každopádně berte to, že to je návrh jako podmíněný návrh. V případě, že by neprošel původní návrh, resp. návrh pana předkladatele Nenutila a Gajdůškové, tak pak bych prosil, aby se hlasovalo o tomto pozměňovacím návrhu, který by zněl následujícím způsobem:

Pozměňovací návrh – zákon ze dne ... 2013, kterým se mění zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změnách některých zákonů a zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Část první. Změna zákona o volbách do Evropského parlamentu a o změnách některých zákonů.

Článek I. Zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů ve znění zákona č. 320/2009 Sb., se mění takto:

1. V § 37 odstavec 1 větě třetí se slova "nejvýše u dvou" nahrazují slovy "nejvýše u čtyř".

Část druhá. Změna zákona o volbách do zastupitelstev obcí a změně některých zákonů.

Článek II. Zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a změně některých zákonů ve znění zákona č. 230/2002 Sb., zákona č. 238/1992 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 283/2005 Sb., zákona č. 320/2009 Sb. a zákona č. 309/2002 Sb. se mění takto:

1. v § 45 odstavec 4 se slova "10 % nahrazují slovy "5 %".

Část třetí.

Článek III. Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Bis.

Senátor Jiří Bis:  Vážený pane předsedající, vážení kolegové – a kolegyně. Jsou zákony, které, bych řekl, jsou hodně důležité. Vždycky říkáme – a naše strana to prosazovala – že na těchto zákonech by měla být celospolečenská široká shoda, pokud možno i shoda všech politických stran.

Volební zákon k takovýmto zákonům rozhodně patří. Když si uvědomím, že je nám zde předkládáno, že něco bylo uděláno pět minut před tím, než to zde bylo přečteno, a že o tom máme hlasovat a měnit základní pravidla hlasování v České republice, tak je mi z toho špatně. Navrhuji tuto taškařici populistickou zamítnout a zákon připravit řádně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, o návrhu zamítnout jsme již hlasovali. Nikdo další se nepřihlásil. Pan senátor Radko Martínek, jestli ho mohu poprosit, aby to dal v písemné formě, protože v daném okamžiku nejsme schopni, i když to není vůbec komplikované, protože se to dá jako komplexní pozměňovák k tomuto komplexnímu pozměňovacímu návrhu, ale prosím, abychom to dostali písemně. Musí to být samozřejmě před hlasováním.

Než se to vytiskne a než pak eventuálně navrhnu další postup, tak se ptám pana navrhovatele, že končím podrobnou rozpravu, jestli se k ní chce vyjádřit.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Už jenom stručně. Lehká reakce na kolegu Vystrčila, že nejsou data o tom, kolik lidí odevzdalo prázdné hlasovací lístky a kolik lidí kroužkovalo. V této podobě samozřejmě ne, ale z dat na serveru volby.cz lze určit míru, do jaké lidé využili svých přednostních hlasů. To vůbec žádný problém není. Čili šlo by i přesně spočítat kroužky, které využity nebyly v jednotlivých typech voleb. Takže toto doopravdy problém není.

Ale já bych chtěl říci, že byť já bych byl raději kdyby byl schválen zákon v původní podobě a hranice se snížila na nulu. Protože vnímám, že to je složitá materie a že tady vznikl nějaký kompromisní návrh, tak já tento ústupek za sebe rád učiním. Chtěl bych vás požádat, abyste podpořili pozměňovací návrh kolegů Gajdůšková a Nenutila, který tuto hranici sjednocuje na třech procentech pro všechny typy voleb, kde se volí poměrným systémem.

K dopadu, kterými tady někteří argumentovali, k tomu jsem se vyjádřil po uzavření obecné rozpravy a nemá smysl je opakovat. Ale myslím si, že si naši občané zaslouží, aby měli možnost více ovlivňovat volební proces a že žádné negativní důsledky na náš stranický systém to mít nebude, že dnešním problémem, proč strany ztrácení důvěru, je právě proto, že se snaží ovládat úplně každou součást veřejného života a nedat lidem možnost, jak se na tomto rozhodování podílet.

Tento návrh zákona je naopak cestou k obnovení důvěry ve stranický, politický systém, protože tento systém bez důvěry v politické strany dlouhodobě stejně nemůže přežívat. A proto vás prosím o podporu napřed tohoto pozměňovacího návrhu se třemi procenty a následně o podporu návrhu zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan zpravodaj by prosil – garanční, aby se vyjádřil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážení pane místopředsedo. Během podrobné rozpravy byly podány dva pozměňovací návrhy, přičemž první, který jsem tady tak nezáživně načítal, v tom je obsažen i pozměňovací návrh z usnesení ústavně-právního výboru. Kolegyním a kolegům jenom připomenu, že to je navýšení počtu preferenčních hlasů ve volbách do Evropského parlamentu ze dvou na čtyři. Z vystoupení pana senátora Martínka jsem pochopil, že o druhém pozměňovacím návrhu, v jím navrženém, by se hlasovalo v případě, že by neprošel první mnou načtený pozměňovací návrh. Tedy z toho vyplývá, že navrhuji hlasovat nejprve o prvně načteném pozměňovacím návrhu. V případě, že by nezískal potřebné množství hlasů. Hlasovat pak o druhém pozměňovacím návrhu.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já mám pro vás v této chvíli návrh. Jednak procedurální, abychom – protože nemáme v elektronické podobě ani jeden pozměňovací návrh – tak abychom vyhlásili přestávku, aby to šlo zpracovat. To je jedna část. Já bych tuto přestávku spojil s přestávkou na oběd. Ale máme zafixované body jako první odpoledne, což je Roudnice. Protože hlasování – bude-li k dispozici – bude trvat přesně pět minut. Tak navrhuji, abychom zafixovali dokončení tohoto bodu jako první bod odpoledne a pak už pojedeme s přečíslováním všech bodů. Jestli souhlasíte s tímto návrhem. Mezitím budou oba návrhy pozměňovacích návrhů k dispozici.

Takže o tomto procedurálním návrhu bych nechal hlasovat. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tuto proceduru tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 53 ukončeno. Registrováno 64, kvorum 33. Pro 55, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Vyhlašuji přestávku do 13.45 hodin.

(Jednání přerušeno v 12.38 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 13.48 hodin.)

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, dokončíme bod volební zákon. V této chvíli se nám už vyjádřili prakticky všichni, jak předkladatel, tak navrhovatel, tak zpravodaj. Došlo k ujednocení pozměňovacích návrhů ve smyslu, že to máme všechno v písemné formě. Protože návrh kolegy Martínka byl pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu, tak o tom bychom hlasovali jako o prvním návrhu. (Projevy nesouhlasu.) Když je to pozměňovací k pozměňovacímu ... (Projevy nesouhlasu – pan senátor Dienstbier.) To není pozměňovací? (Pan senátor Martínek z místa mimo mikrofon sděluje, že to je podmíněný návrh v případě, že by neprošel ten jejich.) Náš jednací řád nezná podmiňovací pozměňovací návrh. (Hlas: To je samostatný návrh.) To je něco jiného, paní kolegyně, že to je samostatný návrh, ale takto to nebylo avizováno. Nevadí, jestliže předkladatel říká, neprojde-li kolega Nenutil, snad projde kolega Martínek. Takže já dám radši znělku.

Já všechny nás odhlásím. Zase se přihlaste. (Předsedající vyčkává na příchod pana senátora Pešáka s doprovodem.) Žádný spěch, já vidím - a počkám. Na některé bych nečekal, ale na kolegu počkám... (Pobavení v sále.)

Všichni se mrkněte, jestli vám svítí modré světélko vedle karty.

Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu senátorky, první místopředsedkyně Aleny Gajdůškové a kolegy Miroslava Nenutila. Všichni to máte k dispozici. Mně tady nebliká světélko... Už mi bliká.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 54 je ukončeno, registrováno 59, kvorum 30, pro 24, proti 21. Návrh zamítnut.

Nyní budeme hlasovat o návrhu kolegy Radka Martínka.

Zahajuji hlasování. Kdo jej pro tento návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 55 ukončeno, registrováno 59, kvorum 30, pro 22, proti 18. Návrh byl zamítnut.

Hlásí se navrhovatel pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vzhledem k tomu, že v obecné rozpravě takový návrh nepadl, nyní navrhuji schválit zákon tak, jak byl předložen.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  To je samozřejmě v našich pravidlech.

Zahajuji hlasování o schválit. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 56 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 15, proti 22. Návrh byl zamítnut.

Končím projednávání tohoto bodu a my se tady vystřídáme.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové. Dalším bodem našeho programu je pevně zařazený bod, kterým je

 

Petice "Zachovejte nemocnici v Roudnici nad Labem!"

Tisk č. 435

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 435. Petici projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Marcela Chládka. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 435/1. Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práv podle paragrafu 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě to jsou Václav Kejř, Ondřej Krajník a Josef Krajník, kteří jsou uvedeni v usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Navrhuji, abychom hlasovali o všech účastnících najednou. Přistoupíme k hlasování. Myslím si, že v této chvíli mohu beze znělky, protože od posledního hlasování je jenom chvilka.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tedy souhlas s vystoupením jmenovaných, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 57 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Budeme tedy počítat s vystoupením výše zmíněných.

Přihlášen je ještě s návrhem pan senátor Hassan Mezian. Pane senátore, prosím, řekněte svůj požadavek.

Senátor Hassan Mezian:  Dámy a pánové, vážené kolegyně a vážení kolegové, žádám, aby starosta Roudnice pan Urban, jelikož je interesovaný do této záležitosti, a žádá, aby mohl vystupovat, mohl vystupovat. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Takže byl zde ještě jeden návrh na účastníka toho řízení, pana starostu Roudnice na návrh pana senátora Meziana. Dám o tomto návrhu opět hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, abychom rozšířili počet petentů, kteří mají právo vystoupit zde, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 58 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

My tedy rozšiřujeme seznam vystupujících o pana starostu.

Dovolte mi, abych všechny zástupce petentů zde za nás všechny přivítala.

Seznam dotčených stran vám byl rovněž rozdán v usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Jedná se ještě o generálního ředitele VZP ČR Zdeňka Kabátka. Navrhuji, abychom hlasovali nyní i o něm.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 59 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh tedy byl přijat.

Pro pořádek musím říci o zástupci ministerstva, resp. o ministrovi se nehlasuje, má právo vystoupit kdykoli.

Dovolte mi tedy, abych zde přivítala zástupce stran dotčených peticí. Jedná se o ministra zdravotnictví Leoše Hegera a Zdeňka Kabátka, generálního ředitele VZP. Podle článku 3 našich podrobnějších pravidel se praví, že může každá z těchto osob vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát, a to vždy nejvýše 10 minut.

Nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice panu Marcelu Chládkovi. Prosím, pane senátore.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, milí petenti, dovolte mi, abych v krátkosti uvedl projednávání této petice a zároveň bych vás požádal, abychom věnovali této petici mimořádnou pozornost už z toho důvodu, že tato petice byla doprovozena i poměrně masivními demonstracemi přímo v Roudnici, kterých se zúčastnilo několik tisíc lidí. A my, když jsme projednávali některé minulé petice, které se týkaly právě problematiky zachování malých nemocnic, tak tady zaznívala i informace, jestli má nebo nemá smysl toto veřejné slyšení. A tak bych si dovolil upozornit na článek, který byl v Hospodářských novinách, který na titulní stránce píše: "VZP pohřbila plán na rušení nemocnic". Ale vzhledem k tomu, že mám informaci od petentů, že problém této nemocnice je ještě trochu jiný, a to v tom, že některá oddělení, pokud opravdu budou zrušena, resp. nebude tam nasmlouvána s VZP smlouva, tak v podstatě tato nemocnice jako taková nebude moci stejně fungovat.

Rád bych také upozornil, že tam bylo podáno několik trestních oznámení, která řešila a řeší Policie ČR, to znamená trestní oznámení na tato rozhodnutí. Byla tam poměrně masivní podpisová akce i starostů obcí a měst z celého okolí.

Tolik na okraj a rámec celé této petice.

Náš výbor projednal tuto petici na veřejném slyšení 19. listopadu 2012 a po rozpravě bylo doporučeno Senátu Parlamentu ČR, aby přijal usnesení, které je uvedeno v příloze č. 1, a navrhuje Organizačnímu výboru, aby určil osoby zastupující petenty používající práv § 142a a mluvčího petičního výboru uvedeného v příloze č. 2 tohoto usnesení, aby mohli vystoupit, a zároveň, aby doporučil Senátu Parlamentu ČR pozvat zmíněné dotčené orgány, které již tady byly představeny. Moji osobu určila zpravodajem tohoto projednávání.

A jen pro pořádek závěru mi dovolte, abych přečetl návrh usnesení výboru, o kterém budeme posléze hlasovat:

Senát Parlamentu ČR bere na vědomí petici "Zachovejme nemocnici v Roudnici nad Labem" a konstatuje, že tato petice je důvodná, a důrazně žádá ministerstvo zdravotnictví, Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, zaměstnanecké pojišťovny a Ústecký kraj zachovat akutní lůžkovou péči v Podřipské nemocnici ve stávajícím rozsahu, se snížením lůžek, ne celých oddělení, a tuto péči nasmlouvat na roky 2013 až 2017 ne krátkodobě, ani střednědobě.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Předpokládá se samozřejmě vystoupení petentů, takže si dovolím přečíst návrh pořadí: Václav Kejř, Ondřej Krajník, Josef Krajník, Leoš Heger, Zdeněk Kabátek a pan starosta Roudnice.

Poprosím nyní pana Václava Kejře. Prosím, máte slovo.

Václav Kejř:  Dobré odpoledne. Vážená paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, pane ministře, pane generální řediteli Všeobecné zdravotní pojišťovny.

Před více jak dvěma měsíci jsme při veřejném slyšení projednávali petici "Zachovejte nemocnici v Roudnici nad Labem". Petici podepsalo bezmála 15 000 občanů z Roudnice a Podřipska. Požadovali jsme zachování nemocnice v plném rozsahu, to znamená se čtyřmi primariáty. Ministerstvo zdravotnictví spolu se Svazem zdravotních pojišťoven zaštítěných Všeobecnou zdravotní pojišťovnou tvrdě požadovalo takové kroky k omezení činnosti nemocnice, které by vedly k jejímu postupnému zániku.

Stále se domnívám, že to bylo, jak jsem na slyšení říkal, plácnutím do vody a zkouška toho, co ještě vydržíme a co si ještě necháme líbit. Demonstrace obyvatel celého Podřipska 17. listopadu 2012 a podpisy těch bezmála 15 000 obyvatel vám však ukázaly, že nemocnici nedáme.

Jsme rádi za to, že prozatím byly zachovány dva primariáty – chirurgie a interna. To však pro přežití nemocnice nestačí. Proto požadujeme podepsání smlouvy i na gynekologii s porodnicí a dětské oddělení. Tento požadavek vyjádřili občané na dalším shromáždění za účasti poslanců Parlamentu ČR 10. ledna letošního roku.

Pane ministře, co se týče počtu porodů, které má mít nemocnice, byly na ministerstvu stříleny od boku, a tolikrát se měnily a diametrálně lišily, že tomu nelze porozumět. Jinak postupem ministerstva a zdravotních pojišťoven jste vytvořili nejistotu pro lékaře, a jak dopadla gynekologie v Roudnici, víme. Lékaři z existenčních důvodů si logicky našli zaměstnání v jiné nemocnici a gynekologie s porodnicí zatím nefungují. Na Mělníce "málem rodí i na chodbách".

Vážení senátoři. Pomozte nám tedy v podepsání smlouvy a lékaři určitě budou. V opačném případě žádný lékař logicky do té nejistoty nepůjde.

Jinak se domnívám, že společný postup pojišťoven, který byl v minulosti několikrát zmíněn, zavání kartelovou dohodou a dávám tímto podnět k prošetření.

Vážení. Peticí jsem se stal v Roudnici asi více známým a není snad dne, kdy by mne nezastavila budoucí maminka s dotazem, jak to vypadá s porodnicí a dětským oddělením. Buď má informace od kamarádky nebo zkušenost s prvním porodem, a v Roudnici by ráda, ve své rodinné nemocnici, přivedla na svět své další děcko.

V naší rodinné nemocnici není pouze nějaká XY-rodička, ale má své jméno a laskavou péči personálu. V neposlední řadě je i to, že se děcko narodí v Roudnici, v metropoli Podřipska.

Jak jsem již uvedl, požadujeme rovněž zachování dětského oddělení. Máme totožné argumenty, jako jsme použili u interny a chirurgie. Toto oddělení je zde zkrátka potřeba. Navíc návštěva hospitalizovaného dítěte je daleko snazší v Roudnici než s dojížděním. Do Litoměřic naši již z principu nepůjdou, protože víme, odkud vítr vane a kdo má zájem na likvidaci Roudnice, a do Mělníka je to sice blíž než do Litoměřic, ale špatné spojení pro ty, co nemají auto.

Navíc v Roudnici, tak jako na všech odděleních, tak i na dětském oddělení je stálá pohotovostní služba, a to je neocenitelná věc.

Dále všichni zúčastnění na veřejném slyšení jsme se shodli na tom, že ministerstvo nemá svou jasnou koncepci a že chce z nějakých podivných důvodů zrušit právě roudnickou nemocnici. Nebyla zpracována analýza zlepšení či zhoršení dostupnosti lékařské péče a zejména dopadu na obyvatele Podřipského regionu. Potvrdil to vlastně dnes již bývalý generální ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny, když na veřejném slyšení doslova řekl: Takových papírů vám vyrobím, kolik budete chtít!

Kde je svobodná volba lékaře? Kde je svobodná volba zdravotnického zařízení? Anonymní anketa spokojenosti v Roudnici ukázala, že 98 % pacientů je s nemocnicí spokojeno. Co chcete slyšet ještě za pádnější argumenty?

Vážení senátoři, pane ministře. Naše požadavky jsou podepřeny memorandem o společném postupu zachování nemocnice v Roudnici nad Labem, jsou podpořeny 50 obcemi regionu, naše požadavky podporují i obce z Mělnicka a od Litoměřic.

Všechny městské a obecní rady či zastupitelstva ve svých usneseních podporují zachování nemocnice v Roudnici se všemi čtyřmi primariáty. Pro zachování nemocnice je rovněž usnesení starostů a zástupců obcí Roudnicka a Litoměřicka. Velkou podporu vyslovil i svazek obcí Podřipska.

Vážení senátoři, věříme ve vaši podporu a jsme přesvědčeni, že i ministerstvo zdravotnictví vezme v úvahu naše argumenty a nebude dále ztrpčovat život na Podřipsku jeho obyvatelům.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji vám také. A dále vystoupí pan Dr. Ondřej Krajník, prosím.

Ondřej Krajník:  Vážené senátorky a senátoři, vážený pane ministře, vážený pane řediteli Všeobecné zdravotní pojišťovny. Jsem primářem chirurgie v Podřipské nemocnici a budu mluvit nejenom jako lékař, ale i jako patriot. Roudnice nad Labem je jedno z nejstarších měst v České republice, region Podřipsko má historii 1 500 let.

Historie tohoto regionu začala příchodem prvních Slovanů v 6. století do kotliny mezi Prahou a Řípem. Situaci popisuje barvitě pověst o příchodu praotce Čecha na Říp. Od té doby se Roudnice vyvíjela jako tržní místo v místě brodu na levém břehu Labe.

Pro situaci naší nemocnice použiji přirovnání ne z historie, ale z přírody. Nemocnici bylo nejprve v novinách oznámeno, že porodnice s méně než 800 porody budou uzavírány. Číslo bylo později sníženo na 500, ale to již probíhala petice za zachování kompletní akutní péče v Podřipské nemocnici, kterou dodneška podepsalo 14 000 občanů Podřipska a kterou jsme projednávali na veřejném slyšení a dnes znovu. V této době se ještě v roudnické porodnici rodilo přes 500 dětí ročně.

Jako blesk z čistého nebe přišla v říjnu 2012 TV Prima do naší nemocnice se zprávou, že se od 1. 1. 2013 ruší celá akutní péče v celé nemocnici. A protože takovýto způsob oznámení závažné skutečnosti bez jakýchkoliv předchozích diskusí považujeme za šokující, rozhodli jsme se, že se budeme bránit. Zvíře zahnané do slepé uličky se brání fyzicky. Člověk zbavený možnosti volby, se brání nakonec také fyzicky. V sobotu 17. listopadu 2012 jsme se sešli na demonstraci před nemocnicí a bylo zde více než 5 000 obyvatel Podřipska. Bylo to největší shromáždění občanů na posledních 24 let. Občané žádají jen to, aby se desítky milionů korun vybraných ročně na zdravotním pojištění na Podřipsku také na Podřipsko použily. Dosud se z těchto peněz platily zdravotnické zákroky a sloužily na výplaty lékařů, sester, sanitářů, celkem asi 400 lidí. VZP chce z těchto peněz platit výkony v jiných zařízeních a výplaty zaměstnanců v jiných zařízeních. To je nevděk všem zaměstnancům, kteří zde odvádějí kvalitní práci a provozují v mnoha ohledech špičkovou medicínu. Dále je to nevděk všem plátcům zdravotního pojištění, protože se budou muset za další své peníze na ošetření dopravovat do sousedních nemocnic, kde jsou již nyní čekací doby na pohotovosti několik hodin.

Kdo tedy z toho opatření bude mít finanční užitek? Pojišťovna to nebude. Snad jedině svůj rozpočet vylepší sousední nemocnice. Pacient, který to vše platí, si ale výrazně pohorší, protože bude cestovat na ošetření tržné rány, popáleniny, náhle vzniklé bolesti, horečky nebo dušnosti i několik desítek kilometrů. Argumentace pojišťovny, že roudnická nemocnice má příliš mnoho oddělení, je subjektivní a připomíná film Amadeus, kde císař Josef II. nemohl dlouho najít důvod pro zrušení Mozartova angažmá v císařské opeře a tak mu vytkl, že používá příliš mnoho not. Tak jako Mozart nemohl žádnou notu vypustit, aby se jeho dílo nezhroutilo, ani my nemůžeme žádné oddělení vypustit, aby nepřestala fungovat ta ostatní. Chirurgie, interna, porodnice a dětské oddělení je minimum, které tvoří v EU akutní nemocnici. Všechno menší jsou sanatoria a rehabilitační ústavy. Chirurgie a interna je v současné době od pojišťovny navržena ke schválení, gynekologie, porodnice a dětské oddělení jsou zatím smlouvou tolerancí. Proto je náš problém stále aktuální a vážný.

VZP používá i argument, že v síti zdravotnických zařízení v Polabí je prý příliš mnoho nemocnic. Stačí jezdit prstem po mapě od Mělníka ke hranici s Německem a všem bude vše jasné. Já jsem si prstem po mapě jezdil také a zjistil jsem, že síť kdysi tržních měst s právem míle funguje dodnes. Každé město, které má spád určený kružnicí s poloměrem 11 km, je od sebe vzdáleno právě 25 km. Od soutoku Labe a Vltavy na sever to platí pro Mělník, Roudnici nad Labem, Litoměřice, Ústí nad Labem a Děčín. Všechna tato města mající akutní nemocnice jsou vzdálena přesně 25 km. Proč zrovna obyvatelé Podřipska by měli za zdravotní péčí dojíždět, když ostatním regionům kvalita života zůstává? Má Podřipsko menší práva než Litoměřicko, Mělnicko a Slánsko? Jako zaměstnanci jsme si byli jistí, že pokud kvalitní prací na hranici našich možností budeme zvyšovat spokojenost pacientů, pacienti nás budou stále více vyhledávat a ekonomicky dokážeme generovat zisk, že jsou všechny snahy vedení sousední litoměřické nemocnice ve spolupráci s VZP o zrušení té roudnické marné.

Máme mezinárodně uznávaný certifikát firmy Moody´s potvrzující kvalitu péče na všech odděleních, jsme držiteli akreditace na vzdělávání mladých lékařů nejvyššího stupně v oborech interna, chirurgie a traumatologie. Naše interní oddělení ročně ušetří na lůžkách 2 500 pacientů, chirurgie operuje ročně přes 1 500 pacientů, včetně složitých výkonů, jako jsou laparoskopické střevní resekce, osteosyntézní prokloubní zlomeniny, stabilizace vazů kolen i ramen. V pohotovosti ošetříme ročně 10,5 tisíce pacientů. Tuto péči není schopna žádná sousední ani vzdálená nemocnice převzít. Dvouletá veřejná snaha vedení litoměřické nemocnice o zrušení soukromého subjektu, který nemá zřejmě takovou politickou sílu, jako dvojblok město Litoměřice a bývalý senátor Vondra, se podařila a roudnické nemocnici hrozí vymazání z mapy českých nemocnic. Po 137 letech nepřetržitého fungování. 52 let od zrušení okresu Roudnice, které mělo přinést úspory a přivedlo v dlouhodobém horizontu Roudnici před faktickou likvidaci kvality života ve městě. Precedens je bývalé okresní město Louny, kde podle sociologických výzkumů spokojenost obyvatel se životem ve městě po ekonomickém krachu nemocnice je nejnižší v České republice. Louny byly první. Roudnice má být druhá. Jenom důvod rušení není tentokrát ekonomický, ale politický. Odolat neustálým zprávám VZP o rušení naší nemocnice není jednoduché. Pracovní smlouvy se zaměstnanci nelze přeci uzavírat na 6 až 12 měsíců, jak doporučuje VZP. Je zajímavé, že většina zaměstnanců projevuje neuvěřitelnou trpělivost a ani měsíc práce bez podepsané smlouvy s VZP je nepřiměl k hromadnému odchodu. Odešli zatím pouze z gynekologie a porodnice, která je v médiích určena ke zrušení už druhým rokem a kde lékaři ztratili trpělivost před čtyřmi měsíci. Přestože před těmito zprávami o rušení se v naší porodnici rodilo 2 roky po sobě přes 500 dětí ročně. V obchodním právu není obvyklé uzavírat smlouvy kratší pěti let, tak proč je VZP navrhuje? Tlak vytvořený na naši nemocnici je již druhým rokem protiprávní. Nátlak nepřinesl ekonomický krach jako v Lounech, tak jak VZP zamýšlela, a tak se VZP po ústní domluvě s vedením litoměřické nemocnice dohodla na zrušení té naší. Naši pacienti by se měli přesunout do sice větší, ale údajně poloprázdné nemocnice v Litoměřicích. Ti, co se tam nevejdou, mohou podle vedení VZP jezdit do Prahy, protože to tam po dálnici máme 20 minut. Tohle není analýza, tohle jsou obecné fráze a dojmy.

Petici za zachování akutní péče v Podřipské nemocnici, kterou předložil pan Kejř, obsahuje 14 000 podpisů. Starosta pan Urban předkládá memorandum 52 spádových oblastí s počtem obyvatel 61 tisíc. Obě jsou k dispozici. Jak probíhala údajná jednání VZP s roudnickou nemocnicí? VZP a zástupce litoměřické nemocnice nám předložili návrh na zrušení akutní péče v Roudnici a restrukturalizaci na LDN a rehabilitační ústav. Tento návrh VZP vznikl na jednáních, kam naše nemocnice nebyla nikdy pozvána, naši zástupci nebyli ani v předpokoji jednací místnosti, když VZP jednala s litoměřickou nemocnicí. To není diskuse, to je diktát a dohoda uzavřená o nás bez nás. Šéf krajské VZP doktor Veselský nebyl v roudnické nemocnici několik let. Neviděl tedy nové pavilony porodnice, nové operační sály ani nové CT. Přesto si dovolil podepsat za naši nemocnici kapitulační podmínky s datem kapitulace 1. 1. 2013. Jen díky mobilizaci občanů, díky novému vedení Ústeckého kraje a zejména díky novému senátorovi za Litoměřicko, Slánsko a Podřipsko Dr. Mezianovi dnes v Senátu vystupujeme sice jako okleštěná, ale fungující nemocnice, která odmítla podepsat předloženou kapitulaci. Nejsme LDN, která si hraje na akutní nemocnici, jak s oblibou říká o rušených nemocnicích ministr zdravotnictví. V současnosti provádíme v některých oblastech medicíny špičkové výkony, máme vysoce kvalifikovaný odborný personál, který není ochoten pracovat na lůžkách následné péče.

Znovu opakuji, že nám Litoměřická nemocnice a VZP předkládala po dobu dvou let pouze ultimata, která vždy obsahovala kompletní zrušení akutní péče v Roudnici nad Labem. Tato ultimata jsme vždy odmítali a nepřistoupíme na ně, dokud nám nebudou nařízena nebo řádně zdůvodněna.

Toto ultimatum odmítal i současný senátor za Litoměřicko, Podřipsko a Slánsko pan doktor Mezian a ještě jeden lékař, kteří byli v té době ve vedení litoměřické nemocnice. Oba byli z dozorčí rady nemocnice odvoláni a nahrazeni loajálními lékaři.

Má v demokracii větší váhu zájem státní nemocnice v Litoměřicích, nebo soukromé v Roudnici nad Labem? Je vůbec možné, aby se jedna nemocnice veřejně zasazovala o politické a úřednické zrušení té druhé? Neměl by to být pacient, kdo rozhodne, ve které nemocnici se bude léčit, a pojišťovna pouze nastavit spravedlivé platby? Je v právním státě normální, aby ve státní litoměřické nemocnici za žlučník platila VZP o 6000,– korun více, než v soukromé nemocnici v Roudnici nad Labem a zrušení té levnější vydávala za úsporná opatření? Je ekonomicky vysvětlitelné, aby se rušila nedotovaná soukromá nemocnice a dotovaná státní byla preferována? Je únosné drastickým úřednickým rozhodnutím zvětšit spádovost litoměřické nemocnice na 120 tisíc obyvatel?

Vždyť v Německu a Rakousku je tento trend právě opačný. V rakouských a německých porodnicích se rodí i méně než 300 dětí za rok, a přesto se maminky s dětmi cítí bezpečně. Nám nejbližší Rakousko má spádovost pro chirurgii, internu a porodnici 37 tisíc obyvatel. Rakousko nezažilo komunismus. Neprovedlo slučování menších okresů. Původní okresní města tak mají své nemocnice a pacienti tam jsou dodnes ošetřováni 24 hodin denně bez většího zdržení.

Sasko komunismus zažilo a přesto byla spádovost nemocnic určena 50 000 obyvatel. Kde vzala VZP vzor pro řešení situace obrovského okresu Litoměřice? Není zde riziko korupčního jednání vždy, když konkrétní člověk může rozhodovat různě ve stejných modelových situacích? Jak je možné, že jsme jedinou kompletní nemocnicí v ČR, která byla v rozhodnutí několika politiků určen k okamžitému zrušení. Jak je možné, že proti rušení neprotestuje okresní sdružení České lékařské komory?

Ze všech těchto důvodů jsme zásadně pro vyčlenění Roudnice nad Labem z okresu Litoměřice v rámci Ústeckého kraje, protože i když byly okresní úřady zrušené v roce 2003, tak VZP i zástupci Litoměřické nemocnice pojem okres Litoměřice ve většině svých vystoupení stále používají.

Závěrem mi dovolte citovat známého textaře a spisovatele pana Michala Horáčka, který tato slova, která přečtu, vyslovil na demonstraci za zachování nemocnice v Roudnici nad Labem a aplaudovalo jim 5000 účastníků demonstrace. Vzhledem k výše uvedenému je považuji stále za velmi aktuální.

Cituji: "Doufám, že náš hlas dolehne ke Všeobecné zdravotní pojišťovně a k ministerstvu zdravotnictví. A nejen že na tato zodpovědná místa dolehne, ale že tam bude přijat jako hlas lidí, kterých se rozhodování dotýká. Mimochodem, to, že sem nikdo, vůbec nikdo z VZP a z ministerstva zdravotnictví nepřišel, to je arogance. To je zbabělost a hanba vám. Budeme muset mluvit víc nahlas, aby nás slyšeli. A já říkám vám, orgány, činné v trestním řízení, a vám, političtí zástupci na krajské nebo státní úrovni: Zavírejte mafiány, a ne nemocnice. Tak tady haló, VZP a ministerstvo zdravotnictví, slyšíte nás? Slyšíte nás? Slyšíte pacienty? Slyšíte pojištěnce? Slyšíte voliče? Slyšíte občany demokratického státu? Slyšíte lidi, Slyšíte-li nás, odpovězte. Slyšíte-li nás, udělejte všechno pro to, abychom o svou nemocnici nepřišli. Slyšíte-li nás, slyšte, co říkáme, my tu nemocnici nedáme."

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Dále vystoupí pan doktor Josef Krajník. Dovolím si upozornit na časový limit, který je deset minut na vystoupení.

Josef Krajník:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dámy, pánové, vážení hosté, pane ministře, pane generální řediteli VZP, chtěl bych poděkovat Senátu za to, že nám byla dána možnost vystoupit v parlamentu a hájit tady pacienty z celého podřipského regionu. Jsem přesvědčen, že na to mají za svůj postoj k naší nemocnici plné právo. Zvláště bych chtěl poděkovat panu senátoru MUDr. Mezianovi, který se nebál vyjádřit své názory v době, kdy mu to přineslo mnoho problémů, a já si ho za to nesmírně vážím.

Chtěl bych upozornit, že tady nejde o záchranu podřipské nemocnice, ale o zachování veřejných služeb pro celý historický region Podřipska.

Ve zdravotnictví pracuji 47 let jako chirurg, z toho 2/3 času na funkčním místě. Podřipskou nemocnici jsem převzal v roce 1997 ve velmi nedobrém stavu ekonomickém s dluhem někde okolo 20 milionů. S měsíční ztrátou 800 tisíc. Během krátké doby, necelé dva roky, se podařilo převést nemocnici do černých čísel. Původně fungovala jako příspěvková organizace města Roudnice nad Labem. Tato forma se nejevila jako výhodná ani pro město jako majitele, ani pro management jako provozovatele.

Po dalších jednáních město rozhodlo pronajmout celou nemocnici managementu, a to od 1. 3. 2002. Nájem byl určen ve výši odpisů zhruba 10 milionů ročně. Během krátké doby jsme investovali do vybavení a stavebních úprav zhruba mezi 10 a 15 miliony korun ročně. Několik let po sobě nemocnice velmi rychle začala měnit svoji dříve chmurnou tvář.

Bohužel pouze do roku 2010. V té době se měnilo vedení města a rozhodlo nemocnici prodat. Ze strachu, že po prodeji bude osud této nemocnice špatný, viz Louny apod., a že hrozí vytunelování, jsme se odhodlali k zoufalému kroku a nemocnici se svým partnerem koupili. Důvod u mě rozhodně nebyl touha po majetku, ale zachovat péči pacienta, na kterou byl zvyklý po desítky let.

Po dobu pronájmu jsme spolupracovali s městem a zhodnotili majetek asi o 200 milionů. Za 15 let nemocnice změnila postupně zcela svou tvář, jak prohlásil pan doc. Pejchl, ředitel pro zdravotní politiku VZP, který naši nemocnici navštívil v roce 1997, a při své návštěvě nám řekl, že investice do nemocnice, aby splňovala podmínky jako poskytovatel akutní zdravotní péče, budou asi 100 milionů. Při další návštěvě našeho zařízení po několika letech při sezení u tehdejší ředitelky VZP Ing. Musílkové na její dotaz o kvalitě zařízení prohlásil památnou větu: "Paní ředitelko, tato nemocnice byla vykopána z hrobu a můžu ji pro poskytování akutní zdravotní péče v plném rozsahu doporučit."

Já si myslím, že naše zdravotnictví je nemocné a definitivně a nutně potřebuje léčbu. Ale ta by měla být konzultována všemi subjekty, které se na tom podílejí. Nebudu je tady vyjmenovávat.

Špatné je, a není to ani možné, aby VZP využívala svého dominantního postavení mezi plátci, protože všechna zdravotnická zařízení jsou závislá na platbách od VZP. Je potřeba analýzu, která zatím chybí, nebo o ní nevíme. Nevíme ani důvody zrušení nemocnice, jsou velice vágní.

Zaráží mě, že jsme předali velké množství podkladů bez odezvy. S likvidací nesouhlasí management nemocnice, vedení města, asociace nemocnic, vedení kraje, které po svém zvolení chtělo projednat celou koncepci zdravotní péče a nelze se tomu divit, protože ze zákona za ni odpovídá.

Co je ale nejdůležitější, že zásadní s ní nesouhlasí pacienti s Podřipska, což vyjádřili touto peticí. Nebudu se tu opakovat, řekli předřečníci, 60 tisíc občanů ústy svých zastupitelů to prohlásilo. V ostrém kontrastu jsou subjekty a lidé, kteří chtějí nemocnici likvidovat. Jedná se o krajskou expozituru VZP ve spolupráci s Oborovou pojišťovnou. Dále je to vedení litoměřické nemocnicie a několik litoměřických zastupitelů, převážně z ODS. Jedná se zhruba o několik lidí, 7 – 10.

Jak je možné, že lobismus a klientelismus se může prosadit proti tak velkému množství lidí, kteří s tím likvidačním záměrem nesouhlasí? Chtěl bych tady říci, že reprofilizace ano, je nutná, naše zdravotnictví takovou léčbu nutně potřebuje, ale je mnoho věcí, které by měla obsahovat a zatím neobsahuje. Znova se odvolávám na dobu svého projevu a nechci vás tady s tím obtěžovat, s tím, co bylo řečeno.

Jenom pro vaši zajímavost, nezaměstnanost v našem regionu je jedna z nejvyšších a ještě se zvýší teď v současné době. Bude následovat řetězová reakce pro subdodavatele pro naše zařízení. Jenom jeden příklad, teplo nám dodává společnost, odebíráme od nich asi 30 % jejího výkonu, a nebude mít kam energii použít, protože není na to vybavena. Ekonomický přínos likvidace některých zařízení nikdo nevyčíslil. Pravděpodobně ho nikdo neví, my ho nevíme.

Já bych chtěl tedy říct, že logicky z toho vyplývá, že je to nesmysl. My poskytujeme ze 151 nemocnic 146. nejlevnější službu pro všechny pojišťovny. Už to tu bylo předřečníkem řečeno. Ze statistik OECD vyplývá, že u nás je velké množství velkých a drahých zařízení, a už se začíná projevovat nedostatek malých a pro pojišťovny levných zařízení. Naše nemocnice je schopna poskytnout definitivní péči pro 85 – 90 % našich pacientů. 10 – 15 % musí být léčeno v jiných zařízeních vyššího typu.

Naši sousedi Němci mají takové zvláštní přísloví, že je nutno centralizovat nutné a decentralizovat možné, a podle toho se chovají. Hrozné je, že negativní masáž probíhá po dobu 1,5 roku. Zmatek a nepřehledná situace výrazným způsobem ovlivňuje psychiku zdravotníků a dochází k odchodu některých zvlášť dobrých z nich. Viz gynekologie. A velmi obtížně se nahrazují.

Pokud bude nasmlouván omezený počet oddělení, vznikne mrzáček, který bude mít velmi malou naději na přežití, a všichni, kdo to korigují, to věcí. Poslední tři roky klesají úhrady od pojišťoven a náklady narůstají. Zvláště při vyhodnocení úhradové vyhlášky na rok 13. Ale to už je jiná kapitola, ale stejně smutná.

Já bych chtěl svoje vystoupení uzavřít. Napadlo mě to, když jsem četl Příběhy z Afriky. Slon má 4 nohy, nemocnice má 4 oddělení. Masajové když chtějí zlikvidovat slona, tak se jeden z nich přiblíží nepozorovaně zezadu ke zvířeti a přesekne mu achillovku. Tím ho paralyzuje. Když se mu to povede, přesekne dvě. A slon paralyzovaný bez šance umírá.

Mám podezření, že někdo z lidí, kteří připravovali reprofilizaci, to četl stejně jako já, a poučil se z toho. Děkuji vám za pozornost, trpělivost a pochopení.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také velmi i za respektování časového limitu. Nyní je na pořadu pan ministr, chce-li vystoupit. Prosím, pane ministře.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Dobré odpoledne, vážená paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, pane starosto, vážení hosté, dovolte mi, abych nejprve shrnul již dříve učiněné kroky,než se budu vyjadřovat k současné situaci.

Obecně nižší potřeba hospitalizace, a tím i nižší nároky na lůžkovou kapacitu byly důvody, proč bylo ministerstvo na straně podporování optimalizace akutního lůžkového fondu. Náš lůžkový fond je po Německu a Rakousku nejbohatší v celé vyspělé Evropě, a musím jenom upozornit, že peníze, které tečou do německého zdravotnictví, jsou podstatně vyšší na hlavu, než peníze, které má k dispozici naše zdravotnictví.

Cílem plánované přeměny lůžkového fondu bylo především zajištění vyšší kvality péče o pacienty rovnoměrně v celé republice a zefektivnění ne jednotlivých nemocnic pouze, ale zefektivnění celého systému. Dnešní nemocnice pracují na hraně nejvyšší možné efektivity při tom, kolik mají na svůj provoz peněz, a těžko již v jednotlivých nemocnicích tu efektivitu nějak výrazně zvyšovat, ale rozsah našeho lůžkového fondu, dlouhá ošetřovací doba v akutních nemocnicích a venkoncem i hustota nemocnic to dokladuje.

My jsme slyšeli velmi expresivní projevy, ale já bych rád zdůraznil, že od 90. let z naší scény zmizelo několik desítek městských nemocnic. V některých krajích v podstatě ta transformace byla dokonána již v 90. letech, v některých probíhá dnes, probíhá klidně za doprovodu spolupracujícího kraje, a ty nemocnice jsou redukovány tak, jak navrhují zdravotní pojišťovny i v Severočeském kraji.

Já bych jenom připomněl jako ilustraci situace v současném sousedním Středočeském kraji, kde již v dřívější době za první existence kraje byla uskutečněna redukce nemocnic a pokračovalo v ní i první nové vedení kraje v sociální demokracii, kdy z nemocnic v každém okresu byly zredukovány kmenové nemocnice v kraji na poloviční počet,a je zde pět kmenových nemocnic, kde je zachovaná dostupnost tak, jak ji občané potřebují.

Nepochybuji o tom, že v každém městě, které má před 10 000 obyvatel, by měli lidi rádi svoji nemocnici. A když se nostalgicky podíváme zpět do 60., tak leckde tomu tak bylo, ale od té doby se medicína velmi výrazně proměnila, velmi zintenzivnila, zejména v akutní péči, a opravdu ty nemocnice, které nemohly tento trend sledovat, tak mají nejlehčí spektrum pacientů, opravdu se v řadě případů blíží nemocnicím spíše následné péče, a jsou proto pro zdravotní pojišťovny tzv. levné.

V loňském roce uzavřelo ministerstvo zdravotnictví s hlavními aktéry, což byly zdravotní pojišťovny, memorandum o restrukturaci lůžkového fondu, které vycházelo z těchto obecných principů, které jsem tady zmínil. Vycházelo z kritérií, podle kterých nemocnice budou posuzovány, a to jak u možnosti, délka ošetřovací doby, rozsah péče, který se tam provozuje, a byla dána zelená ze strany ministerstva k tomu, aby tento proces byl postupně zahájen.

Já v tento moment musím upozornit, že ministerstvo není ten subjekt, který reguluje ze zákona nemocniční síť, dokonce musím říci, že kdyby se o to ministerstvo pokoušelo, že bude jednat nad rámec zákona. Ministerstvo stanovuje určitá pravidla a hlavními fakty v těchto pravidlech jsou, že za dostupnost v daném kraji ručí kraj a zejména zdravotní pojišťovny.

Kritéria byla použita všemi zdravotními pojišťovnami na všechny poskytovatele. V této souvislosti poukazuji na ustanovení zákona o veřejném zdravotním pojištění, dle kterého jsou zdravotní pojišťovny povinny zajistit svým pojištěncům místní a časovou dostupnost zdravotních služeb a je jejich pravomocí předmětnou optimalizaci provést. To, jak ta optimalizace probíhá, kolik smluv je uzavřeno, jak je to konkrétně v nemocnici Roudnice se smluvními podmínkami, vám řekne pan generální ředitel VZP, který je dnes zde za všechny pojišťovny.

Podle mých informací byl podán kompromisní návrh, byl projednán se zástupci nemocnice.

Pokud já jsem informován, tak návrh nebyl rozporován krajem. Je potřeba říci, že v Ústeckém kraji jednání s krajským zastupitelstvem, na rozdíl od jiných krajů byla poměrně obtížná. V celém Ústeckém kraji dodnes je největší deficit dohod, které jinde proběhly poměrně hladce.

Na závěr mě dovolte zmínit to, že dnes základní obory tak jak byly definovány v 70., 80. letech, že to musí být čtyři obory včetně dětského, to pravidlo neplatí. Jestli někde došlo k výraznému snížení hospitalizovanosti dětí, tak to byla právě dětská oddělení, která byla velmi rozsáhle rušená a redukována. Zůstala tam, kde jsou funkční porodnice, ale jinak dneska děti leží s nejtěžšími diagnozami na největších odděleních a tam, kde ta oddělení byla redukována, tak bylo zjišťováno prakticky paušálně, že převážná část těch hospitalizací je z důvodu sociálních a medicínské důvody zcela určitě nepřevažovaly.

Věřím, že se podaří všem zúčastněným, zejména zdravotním pojišťovnám, najít optimální řešení pro tento region. Smlouvy, které jsou připraveny, napovídají, že ze strany pojišťoven byly provedeny velké ústupky a dovolte mi říci, že ministerstvo zdravotnictví spolu s pojišťovnami musí zajišťovat péči ne tak, aby byla dostupná pokud jde akutní nemocnici, opravdu v každém městě, ale musí zajišťovat tak, aby péči bylo možno efektivně a bezpečně provádět. Děkuji vám.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře a nyní je v pořadí pan Ing. Zdeněk Kabátek, prosím, pane generální řediteli.

Zdeněk Kabátek:  Dobré odpoledne, vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážený pane ministře, vážení hosté. Já bych si dovolil, než začnu hovořit, chci se vymezit proti některým informacím mých předřečníků. Zazněly tady dvě informace, které bych rád, kdyby byly uvedeny na pravou míru.

Ta první by se týkala možného podezření na kartelové jednání Všeobecné zdravotní pojišťovny ve shodě s ostatními oborovými pojišťovnami. Já myslím, že všem vám asi známé memorandum se zástupci krajů, které Všeobecná zdravotní pojišťovna uzavřela oproti řekněme nesouhlasu oborových zdravotních pojišťoven, svědčí o tom, že rozhodně nejednáme ve shodě.

Dále zde zazněla informace o aroganci jednání ze strany zdravotní pojišťovny, o jakémsi účelovém chování. Musím deklarovat, že hned po svém nástupu do funkce, tuším měsíc po nástupu do funkce, jsem přijal zástupce vedení podřipské nemocnice v čele s panem ředitelem a velmi pečlivě jsem vyslechl jejich argumenty. To jenom tedy, abych uvedl na pravou míru některé informace, které zde padly.

Než začnu k tématu rekapitulace, několik čísel. K dnešnímu datu má Všeobecná zdravotní pojišťovna uzavřeny smlouvy se 144 poskytovateli akutní lůžkové péče ze 151, což je přes 95 % a v ostatní lůžkové péči má uzavřeny smlouvy s 233 z 250 poskytovatelů této lůžkové péče, což je přes 93 %. V rámci těchto smluv bylo po dohodě, vzájemné dohodě zrušeno 2679 akutních lůžek a zároveň tyto smlouvy obsahují tak zvané přechodné období, kdy tam, kde k dohodě nedošlo, jsme se s poskytovateli, resp. se zástupci krajů, a to Asociace krajů a Asociace českomoravských nemocnic dohodli na tom, že vytvoříme prostor pro další jednání o naplnění výkonových technických, personálních parametrů tak, abychom se mohli v efektivizaci a restrukturalizaci lůžkového fondu posunout dál.

Já si myslím, že tato čísla jasně svědčí o tom, že Všeobecná zdravotní pojišťovna provádí aktivní smluvní politiku, smluvní politiku, která vede k tomu, aby neznejistila svoje partnery, aby zajistila dostupnou a kvalitní bezpečnou zdravotní péči a zdravotní služby pro své klienty. Tolik na úvod.

K podřipské nemocnici. Všeobecná zdravotní pojišťovna samozřejmě jako hlavní úkol vnímá, že musí poskytovat, nebo zajistit dostupnou zdravotní péči pro své klienty. Zároveň je také odpovědna a musí zajišťovat péči bezpečnou, péči kvalitní. Myslím si, že tento úkol je jedním ze základních. Při naplňování tohoto poslání – není to jenom úkol Všeobecné zdravotní pojišťovny, je to úkol všech zdravotních pojišťoven – při naplňování tohoto poslání Všeobecná zdravotní pojišťovna vychází ze spolupráce s odbornými společnostmi. Kdo jiný by měl stanovovat parametry pro bezpečnou a kvalitní zdravotní péči, kdo jiný než odborná společnost.

Tudíž při hodnocení jednotlivých individuálních konkrétních případů vždy vycházíme z limitů, doporučení, objemů, které jsou definovány odbornými společnostmi. Z těchto důvodů VZP v rámci vyjednávání o podobě budoucího smluvního vztahu, zejména přílohy 2, která definuje rozsah péče a objem péče, nabídla podřipské nemocnici v Roudnici nad Labem smluvní vztah, který zachovává ty obory, ve kterých jsou parametry naplněny, to znamená chirurgie, interna a snaží se nalézt řešení pro obory, které tyto parametry nenaplňují. Objem porodů 350 za rok jednoznačně nenaplňuje požadavky odborné společnosti, i když VZP v rámci vstřícnosti ke svým partnerům snížila tento požadavek o určitou částku na 500. Třicetiprocentní obložnost dětského oddělení a jeho nenavázání na porodnicko-gynekologické oddělení je také důvodem proto, abychom se zabývali otázkou, zda toto oddělení zde má existovat.

My jsme k tomu přistupovali velmi vstřícně a snažili jsme se naplnit smlouvu tak, abychom umožnili podřipské nemocnici ekonomicky přežít, ekonomicky fungovat, základní péči v regionu nabízet. Tudíž náš návrh zněl plné zachování – pětiletá smlouva pro chirurgii a internu, časově omezená smlouva pro dětské oddělení s budoucí transformací na dětský stacionář, který zajistí, že lehčí stavy bude možno řešit v podřipské nemocnici. A ukončení činnosti gynekologicko-porodnického oddělení s tím, že nahlas deklarujeme nabídku spolupráce v tak zvané jednodenní chirurgii, v čemž se nám daří s některými kraji a s jejich poskytovateli se domlouvat a tím doplnění portfolia, které podřipská nemocnice nabízí. Zároveň očekáváme nebo nabízíme plné zachování ambulantního segmentu, ambulantní péče.

Dámy a pánové, já si myslím, že z mojí strany je to vše, co jsem chtěl sdělit. Já se domnívám, že každá situace má kompromisní řešení a dobré řešení, minimálně přijatelné pro obě strany. Já zde deklaruji velmi otevřeně, že jsem připraven se zástupci nemocnice jednat, ale vždy tato jednání musí být racionální a musíme do nich všichni vstupovat s tím, že nemůže žádná ze stran dosáhnout maxima. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane generální řediteli. Mám zde přihlášené pány senátory, ale já musím ještě dát slovo panu starostovi Roudnice panu Vladimíru Urbanovi. Prosím, pane starosto.

Vladimír Urban:  Hezké odpoledne, dámy a pánové, senátorky a senátoři, občané. Především bych chtěl poděkovat za možnost se zde vyjádřit. Děkuji vám, vážené senátorky a vážení senátoři. To, co občané Roudnicka zažívají v posledním roce, je jak ze špatného filmu. Téměř 140 let patřila nemocnice v našem městě k významnému atributu jistot, kvalitní pomoci obyvatelstvu v jedné ze snad nejchoulostivějších oblasti života, kterou je zachování zdraví. Umíme si v životě ledacos odříci, uskromnit se, ale pocit bezpečí od narození do konce našich dnů nám dává jen kvalitní a dosažitelná zdravotní péče. Tu nám poskytovala naše nemocnice.

Nemluvím jen o městě Roudnici nad Labem, jehož mám čest být starostou, ale téměř jménem dalších 33 obcí regionu s více než 30 tisíci obyvateli. Náměstí a veřejná fóra hodí se pro politické mítinky, které rádi svolávají politici, když se ucházejí o důvěru a mandát voličů.

Lidé očekávají, že jimi zvolení činitelé budou rozhodovat o věcech podstatných ve veřejném prostoru. Najednou však naplňují veřejná prostranství v naději, že tam, kde se nedomůžeme pozornosti, pomohou petice, protestní shromáždění a demonstrace.

S kým vlastně vedeme spor. S politiky? Nikoliv. Alespoň ne přímo. S veřejnoprávní institucí VZP, která prostým administrativním rozhodnutím zasahuje do osudů lidí. Stačí se podívat na informace z tisku a zjistíme, že nejde vůbec o důsledek velké krize našeho zdravotnictví, která by vyžadovala plošné a všech se dotýkající úspory a omezení, ale o nikterak zásadně odůvodněné selektivní jednání administrativy směřující na naši nemocnici. Ostatně péče řádného hospodáře VZP v minulosti příliš nesvědčila. Známé jsou případy plýtvání, nešetrnost, například v projektu IZIP a v dalších. A nedivme se občanům, když si říkají, že prošustrované prostředky stahují ke dnu naši nemocnici.

Ostatně 10. ledna proběhlo v Roudnici setkání za přítomnosti některých politiků, na které veřejnosti byly dány informace o dílčí dohodě nemocnice s VZP o zachování chirurgie a interny. 18. ledna pak byla zveřejněna zpráva, že v Ústeckém a Libereckém kraji prakticky se všemi nemocnicemi s výjimkou nemocnice s poliklinikou Roudnice nad Labem byly již dohody uzavřeny. A proč? První, co žádáme, je skutečně podrobné objasnění příčin, proč VZP postupuje tak, jak známo. Očekáváme od vás politiků, kteří si o naši důvěru říkáte a získali jste ji, očekáváme, že se velice razantně a s veškerou odbornou péčí zasadíte o zajištění péče v naší nemocnici v dosavadním rozsahu.

Ostatně správní rada VZP, která na činnost pojišťovny dozírá, je složena kromě ministerských úředníků především z poslanců, tedy politiků. Odmítáme, aby se tato záležitost degradovala na vztah nemocnice a VZP. Je to skutečně administrativa, kdo má rozhodovat o veřejných službách a zdravotní péči?

České zdravotnictví přece nestojí před osudovou propastí hrozící kolapsem. Jistě. V ekonomické krizi není snadné zachovat rozsah služeb, ale možné to je, alespoň ministr zdravotnictví žádnou zásadní krizi nesignalizoval. A pokud v potížích jsme, nespatřuji důvod, aby se její dopady projevovaly jen někde, a to jen na základě administrativních opatření. Proto požadujeme kontinuitu vývoje smluvních vztahů mezi nemocnicí Roudnice nad Labem a VZP pro smluvní období 2013 až 2017, což znamená prolongaci stávajících smluv na dobu pěti let nebo uzavření smluv nových vycházejících ve sjednání rozsahu a struktury poskytovaných smluv v rámci stávajícího, a to u akutní a následné péče.

V memorandu, podepsaném starosty obcí z regionu, jsme se obrátili na poslance a senátory Parlamentu České republiky s žádostí o projednání vzniklé situace s ministerstvem zdravotnictví a s VZP. Tento krok jsme učinili při vědomí zodpovědnosti, kterou máme vůči svým spoluobčanům a voličům. Vzhledem k tomu, že se jedná o vaše voliče, díky kterým zastáváte vy své úřady a jejichž potřeby a zájmy jste slíbili hájit a prosazovat, obracím se dnes na vás s naléhavou výzvou a žádostí o pomoc. Věřte, celé Roudnicko pozorně sleduje vaše kroky a všichni věříme, že naše dnešní jednání přinese zásadní posun a občany očekávané vyřešení osudu roudnické nemocnice. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane starosto a nyní jsou přihlášení do rozpravy senátoři a senátorky. Jako první pan senátor Pavel Lebeda. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Lebeda:  Děkuji za slovo, paní předsedající, kolegyně, kolegové, milí hosté. Pan primář z chirurgie se obával, aby jeho hlas byl slyšet. Jeho hlas byl slyšet dobře, protože byl poměrně zvýšený a zaznamenali jsme i některé silné výroky.

Já bych jako první chtěl říci několik údajů. Především bych se velmi ohradil proti tomu, abych byl kdykoliv pasován za stoupence této vládní koalice, potažmo zdravotní politiky ministerstva zdravotnictví současného, aspoň větší jeho části a za druhé, to co tady chci říci, je především o medicíně. Vůbec ne o penězích, ty mě nezajímají. Nezajímají mě především proto, že jsem pracoval 45 let jako nemocniční lékař ve všech typech nemocnic, převážně jako primář ve velké krajské nemocnici.

Je dobře asi udělat trošku historický pohled. Současná síť nemocnic vznikla někdy ve druhé polovině 19. století a za Rakouska to bylo moudré. Je to o tom, aby ta koňská bryčka v nějakém rozumném čase dospěla do nemocnice nejbližší k ošetření. Ale je to také o tom, že tehdy, když byl dobrý pan primář, tak pan primář léčil v Čáslavi, v Novém Bydžově, v Říčanech, v Roudnici stejně jako lékaři ve Všeobecné fakultní nemocnici, protože k tomu v podstatě nic moc nepotřebovali. Současná medicína je ale trošku někde jinde. Komplexní kvalitní zdravotní péči mohou poskytovat a poskytují kromě lékařů základních oborů četní specialisté, často úzcí specialisté vybavení sofistikovanou přístrojovou technikou. Takže postupně malé periferní a abortivní nemocnice ztrácejí přirozeně krok, ztrácejí přirozeně možnost poskytovat takovou adekvátní péči, jakou vyžaduje 21. století. Hraní kartou dostupnosti je naprosto falešné. Samozřejmě optimální dostupnost by byla, kdyby v každé obci na 3000 obyvatel byla nemocnice, to bychom k té babičce, která tam stůně na interně, měli blízko, ale to snad není to, co požadujeme. My chceme, aby akutní péči poskytovala nemocnice, která po celých 24 hodin denně a 365 dnů v roce kdykoliv byla schopná poskytnout komplexní péči, to znamená včetně intenzivisty, kdykoliv připraveného operačního týmu, neurologa, radiodiagnostika, atd. A toho periferní, abortivní nemocnice nejsou schopny.

Jak k tomu přijde nešťastník, stižený těžkou poruchou zdraví, který se dostane někdy v noci do nemocnice, kde slouží jeden mladý sekundární lékař z chirurgie a mladý sekundární lékař z interny. Ti sloužící lékaři v takové nemocnici dají stěží dohromady partu na mariáš, kanastu si již nezahrají. A teď samozřejmě není k dispozici ani operační tým, takže teď ten nešťastný sekundář volá pana primáře, zavolejte pana primáře. Volá ho domů, pan primář je buď na tenise nebo v kině, tak přivolají pana primáře – a teď to řeší. Nemají rentgenologa, v dobrém případě ho seženou, on odněkud přijede, udělá CT. Tak to už o akutní péči není.

Je třeba vysvětlit těm občanům, že ta dostupnost je tady zcela vedle. My samozřejmě pro toho pacienta uděláme často víc, když ho dáme do vozu záchranné služby, kde se o něj postará odborný intenzivista s kvalifikovaným záchranářem a sestrou, a dokážou ho svým přístrojovým vybavením zabezpečit a dovést tam, kde ta péče komplexní bude.

Je třeba těm občanům vysvětlit, že to není o nějakém jejich šizení. Tyto nátlakové akce, když to vezmeme úplně do důsledků, jsou proti zájmům těch akutně nemocných, protože jim je upírána srovnatelná péče. Proč ministerstvo zdravotnictví ani VZP nejsou schopny vyreglementovat dostatečně, že jejich snahou je zajistiti srovnatelnou péči po celé republice. Proč má mít jinou péči akutně onemocnivší občan v Roudnici, v Brandýse nebo v Novém Bydžově a občan z Prahy, Kolína, Příbrami, z Opavy. Proč v tom má být rozdíl. Ta péče má být srovnatelná a akutní. Já bych se bál akutně onemocnět a jet do malé nemocnice, kde mladému sekundáři budou těkat oči, bude mít nystagmus a bude se obávat – co se mnou, bude svolávat odborníky, operační tým atd.

Je přirozené, že svolat nátlakovou akci jde velice snadno. Zainteresovaný komunální politik v souladu se svou předvolební rétorikou bude plédovat za tu nemocnici. Zainteresovaní zdravotníci, pracovníci samozřejmě také. Ale celé zastupitelstvo v Kutné Hoře, které zorganizovalo veliké akce za záchranu své nemocnice – neléčí se tam ani jeden. Všichni jezdí do vedlejšího Kolína.

Prosím, aby se z tohoto titulu dívalo na zajištění akutní péče srovnatelné, komplexní a kvalitní a aby byla odebrána nemocnicím, které morálně, personálně a přístrojově už na to nemají. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Dále vystoupí v rozpravě pan senátor Hassan Mezian. Prosím, pane senátore.

Senátor Hassan Mezian:  Dobré odpoledne, ještě jednou. Paní předsedající, pane ministře, vážení hosté, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já si dovolím napřed reagovat na svého předřečníka. Dělám medicínu dodnes. A jestli mi někdo dá na výběr, jestli mám dělat politiku nebo medicínu, tak budu dělat medicínu. Já se vám omlouvám, ne, že bych nedělal politiku, dělám politiku, ale v zájmu svých pacientů. Lékař, který se postaví proti svým pacientům, ztratí svou legitimitu. Politik, který se postaví proti lidem, ztrácí svou legitimitu. Proto já jsem zde a je mi ctí, že jsem mezi lidmi, kteří mají stejné myšlení jako já.

Já sám – proti mému předřečníkovi – mladým lidem věřím. Věřím mladým lékařům, mladým právníkům. Oni jsou mnohdy lepší než ti starší. Špatní mohou být starší i mladší a dobří mohou být mladší i starší. Když se mluví o akutní péči, pokud by se někde něco stalo, tak by ta péče měla být co nejdřív. Hlavně co nejdřív tam, kde rozhodují minuty. Určitě bych se svěřil panu primáři, protože on je odborník přes resuscitaci, i kdyby neměl nejlepší přístroje.

A teď k té podřipské. Pan ministr správně říkal, že napřed máme měřit a potom řezat. Napřed měř – dvakrát dokonce, a pak řež. V případě roudnické nemocnice se napřed řeže a potom se měří. A v důsledku toho – protože rok se rozhodovalo o tom, že se zruší smlouva s roudnickou nemocnicí – začali odborníci utíkat z té nemocnice. To je samozřejmé. Podřipská nemocnice poskytuje péči pro spádovou oblast Roudnicka, Libochovicka, Velvarska a část Mělnicka a Lounska, stojí tam asi 138 let. Poskytuje kvalitní zdravotnictví. Má moderní techniku, špičkové operační sály a pozitivní, transparentní hospodaření. Vzhledem k tomu, že je soukromá, neklade nárok na veřejnou dotaci. Disponuje se 168 akutními lůžky, 4 oddělení, interna, chirurgie, pediatrie a gynekologicko-porodnické, v této nemocnici pracuje 360 zaměstnanců a ještě k tomu subdodavatelské firmy. Po memorandu zdravotních pojišťoven a ministerstva zdravotnictví Litoměřicko už rok žije v nejistotě, která poškozovala zdravotnická zařízení, resp. pacienty.

Ústecký kraj podporuje zachování akutní zdravotní péče v podřipské nemocnici na základě přijatého usnesení č. 17 z 2. zastupitelstva 19. prosince 2012. Přitom vytvořil pracovní skupinu ke zpracování koncepce Ústeckého kraje a garantované sítě zdravotnických zařízení. V této pracovní skupině je i zástupce VZP a zástupce pojišťoven. Čili po řezání budeme měřit. Samozřejmě pojišťovny při rozhodnutí o likvidaci roudnické nemocnice neměly k dispozici vyjádření Ústeckého kraje, ani koncepci, ani analýzu dopadů tohoto rozhodnutí na tuto spádovou oblast. Zřejmě měly k dispozici pouze ujištění vedení nejbližšího zdravotnického zařízení, to je vedení litoměřické nemocnice, že pacienti tohoto zařízení v případě jeho zániku pojmou potažmo se jim hodí výkony roudnické nemocnice.

Je zde zbytečné mluvit o dostupnosti a komfortu, jelikož vzdálenosti se nedají měřit vzdušnou čarou, ale kvalitou spojení, dopravní obslužnosti a náklady na tuto dopravu. Roudnická nemocnice je v mém senátním obvodu, to je pravda. Znám ji bezmála 40 let. Jako mladý lékař jsem tam stážoval, posílal pacienty, jako záchranář s akutními případy. Z toho vyplývá, že její záchranu podporuji a chtěl bych požádat vás, kolegyně a kolegové, o podporu při záchraně všech čtyř oddělení roudnické nemocnice. Děkuji. (Potlesk.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Dále vystoupí v rozpravě pan senátor Jaroslav Sykáček. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy a pánové, to, s čím se tady potkáváme, ukazuje, jak si vážíme, nebo spíš nevážíme svých lidí, našich občanů. Jsme přímými svědky toho, že se tu někdo snaží zrušit něco, co ke spokojenosti Podřipska slouží už celé generace a do čeho byly, jak už bylo řečeno, investovány i obrovské investice.

Obavy roudnických občanů vnímám o to citlivěji, že si sám velice dobře uvědomuji, jakou pohromou by pro mě i občany mého města, to je města Rumburk, ale i našeho regionu bylo, kdyby se měla zrušit nemocnice rumburská, která je s tou roudnickou velice souměřitelná. Plně si uvědomuji, že případným zrušením dvou zmíněných primariátů v podřipské nemocnici by se jednak značně snížila úroveň zdravotnických služeb, a to jak pro roudnické občany, tak i pro okolí, pro celý region, a zjevně zde hrozí samozřejmě i zvýšení nezaměstnanosti. Často, a to i nyní, se hovoří o nutnosti zlepšit efektivitu, snížit náklady, zvýšit bezpečnost a kvalitu lékařské péče.

Z informací, které jsem zde slyšel, a nejenom zde, se domnívám, že o kvalitu lékařské péče se v tomto zařízení určitě nemusíme obávat. A co se peněz týče, nebudeme-li je rozhazovat např. na nejrůznější, a to často i nefungující registry apod., tak i těch peněz bude dost. Z výše uvedených důvodů projednávanou petici podpořím. Děkuji. (Potlesk.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Dále vystoupí paní senátorka Milada Emmerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Milada Emmerová:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, vážení hosté. Nerada bych se tady stále opakovala, ale když slyším, že určité záměry, především VZP a potom až za druhé ministerstva - aspoň tak to vidím, tak vidím, že jsme nikam nepokročili, že se ničemu neubráníme, a to nejen občany, kteří se shromažďují v Roudnici na náměstí, ale ani my tady.

Já musím říci, že pocházím z Plzeňského kraje, kde je 7 okresů, pouze v 5 z nich byla dlouhodobě nemocniční péče. Ano, je pravda, s velikým uzlem v Plzni, a to je možná chyba všech větších měst, především Prahy. Tato situace nám nemůže být žádným vzorem. Tím myslím ta velká města. Těch pouhých pět nemocnic představovalo takovou určitou díru zejména na Tachovsku, kde se nemocnice neuvedla do provozu, v Plané u Mariánských Lázní, přes všechny pokusy. Dokonce ani v pozici ministryně zdravotnictví, prostě se to nepodařilo.

Je mi strašně líto, že veškeré úvahy nad zdravotní péčí se řídí zaprvé penězi a že se nevytvoří žádný smysluplný systém. Takovým systémovým opatřením není ani tvorba dalších děr ve stávající síti. Prostě ta síť musí existovat, protože jedině tak lze zajistit dostupnost péče. A v tom mi jistě dá zapravdu i kolega Lebeda, že paní doc. Drábková hovořila o zlatých minutách, ne-li vteřinách. Když ta nemocnice není, tak i kdyby přiletěl tryskáč, tak se to nezachrání. Zkrátka a dobře, dostupnost musí existovat, té se nemůžeme vzdát. Věřte tomu, že původní základní nemocnice čtyřoborové, to je skutečně základ, který není důvod opouštět. Tu péči tím naprosto zdeformujeme a rušení dokonce základních oborů představuje zánik nemocnice jako takové. Pacientovi je jedno, kdo je zřizovatelem, jestli to je soukromá osoba nebo nově vznikající obchodní společnosti nebo příspěvkové organizace. Tomu je to úplně jedno. Ten chce hlavně řádnou péči a vlídné zacházení. O to mám skoro větší strach než o tu řádnou péči. Protože bohužel se tato praxe, že se pořád jenom propočítávají peníze, kolik bude paušál, kolik bude bod atd., to všechno deformuje vlídnou péči. To samozřejmě asi nevyřeším od tohoto pultu a ani občané Roudnice. To bude chtít nějakou zásadní změnu.

Co se týká třeba dětského oddělení – zrušit, prosím vás, vždyť dítě, to není malý člověk, to je specifický organismus a dokonce existovala kdysi pediatrická lékařská fakulta, kde se typickým, poněkud odlišným způsobem lékaři vzdělávali. To se potom odbouralo. Ano, v praxi i po všeobecném vzdělání se to dalo napravit, toho lékaře náležitě vzdělat do složení atestace. Ale dítě není malý člověk. Jakmile se zruší dětské oddělení, tak je to velmi nebezpečné, dokonce i politicky nebezpečné. Protože úmrtí dítěte, protože tam se zrušilo oddělení – to mi připadá naprosto nepřístojné.

Stejně tak porodnice. Nebudu mluvit o gynekologii, tam by se případně daly chorobné stavy převést do té větší nemocnice, ale porodnice slouží opět akutnímu stavu, sice akutnímu stavu fyziologickému, ale možná i komplikovanému, pokud nebude dostupná příslušná péče zdravotní.

Takže si myslím, že by se na to mělo jít úplně jinak. Analýzy, které byly prováděny naprosto nesoustavně a podle všelijakých kritérií, která nebyla sjednocena, ty jsou k ničemu. A dokonce je asi i ošidné je předkládat, protože asi ničemu neslouží, je to jenom takový virtuální argument, zřejmě to žádné podklady nepřineslo. Pět set porodů za rok nastřelil někdo, někdo jiný nastřelil 800 porodů, někdo dokonce 1000. Co to je, prosím vás, za kritérium, to je pomalu jak hádání z ruky. Já tomu prostě nerozumím a rozhodně se domnívám, že je potřeba se nad tím znovu zamyslet, a hlavně ze svých pozic. Jak by asi bylo mně, kdybych se octla v situaci, že se mi třeba dítě dusí a já nevím, kam bych se s ním honem uchýlila, kde by mi ta péče byla poskytnuta. To přece musí umět každý lékař. Tady nejsou přece žádní super a nějací nižší. Já vám musím říct, ano, je to určitá sebekritika, já jsem pracovala na klinice, na interní klinice v trvalém pracovním poměru. Ze zkušenosti studentky, kdy jsem byla na praxi v Sušici v nemocnici, musím říct, že tam ti lékaři uměli opravdu leccos, dá se říct skoro všechno. Já jsem na té klinice ke všemu nepřišla. Tam bylo tolik super odborníků, že každý si hlídal svoji odbornost a aby se tam někdo učil, já nevím, třeba sternální punkci, to se nepřipustilo. Neboli myslím, že nelze degradovat takto tuto péči. Když si vzpomenu na tu Sušici, tak musím říct, "klobouk dolů". Tam byl především velmi vlídný a vzdělaný primář, který byl vzorem pro ty ostatní lékaře. Existuje to, prosím vás, dnes, všude u nás? Já mám pocit, že ne. Já mám pocit, že ne a radši to nebudu personifikovat.

Takže já samozřejmě dílem s kolegou Lebedou souhlasím. My dokonce máme stejnou školu – v Plzni. Není to právnická fakulta, je to lékařská fakulta. (Pobavení v sále.) Je trošku, bych řekla, no – trošku, je stigmatizován svým oborem intenzívní péče, ARO atd., a bohužel, mám pocit, že tato odbornost tím stigmatem trpí. Ale ať se na mě nezlobí. Možná, že budu potřebovat za chvíli resuscitaci, a kdo nejlépe by ji poskytl tady, než on, když to celý život dělal. To musím přiznat. Ale dost žertování, na to skutečně místo není. Zkrátka a dobře, já bych chtěla poprosit pana ministra i ředitele VZP, aby se znovu nad tím zamysleli z těch pozic, které tu dnes byly nastaveny, většinou charakteru stížností. To přece není normální, že si stěžují občané takřka z celé republiky. V Praze je to jinak. Tady máme spoustu zdravotnických zařízení. Já vám můžu říct, že o tom něco vím, kde se poskytuje špičková péče.

Ale potom, ať se na mě nikdo nezlobí, ten pacient je vržen do terénu a tam se pomalu o něj nestará nikdo. Tak třeba se mu neléčí krevní tlak, takže on opět dospěje do fáze, kdy je potřeba náročná cévní operace, a to se opět uskuteční. A takhle se to, bohužel, někde praktikuje. Pak se divíme, že je málo peněz. Tak na tohle, kdybyste se podívali. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko. A dále vystoupí v rozpravě pan senátor Jan Žaloudík, prosím.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážení občané s peticí, vážené senátorky a senátoři. Šťastná je země, kde občané mohou podávat petice i k nemocnicím, a nešťastná je země, kde občané musejí podávat petice i k nemocnicím.

Já budu pozitivní, protože můj předchůdce v Senátu vždycky říkal: Honzo, buď pozitivní. Tak jsem to tři roky zkusil, pak mě restrukturalizovali a teď to zkouším jinými prostředky. Sleduji, co nám řeknou představitelé, a nabádal nás pan premiér, pan ministr financí, řada lidí, abychom šetřili. Zamyslel jsem se doma, musíme začínat od sebe, takže v kuchyni mám židle, v obýváku mám také židle, proč musím mít dvoje židle, stačí v obýváku, tak je možné vytáhnout židle z kuchyně, ušetřím. Pak ale musíte chodit zas do obýváku a drobíte tak. Jsou tedy docela funkční židle v kuchyni, protože jsou prvního typu, v obýváku jsou druhého typu, a pak máme ještě na dvorku, když je hezky, židle třetího typu. Ale to se teď nesmí říkat, proto to naznačuji jenom takto v těchto příkladech.

Pak je také ta možnost, že se šetří tak, že se ušetří jedna noha na židli, že se ulomí, no tak neposedíte. Pak je možno šetřit rafinovaně, že zkrátíte ty nohy symetricky, ale sedíte zase níž, nevidíte na stůl.

A to bych tak jako naznačil, jak ten systém zatím běží.

Naštěstí, my už to tady máme natrénováno, musím říct občanům z Roudnice, protože takové petice už tady běžely, takže já už skoro vím, co se ozve z VZP, co se ozve z ministerstva, oni zase vědí, co budu říkat já.

Já jsem si dnešní informaci shrnul asi takto: Občané historického města hájí petici, existenci své nemocnice prvního typu, s tradicí 140 let, která funguje k jejich spokojenosti, řeší kolem 85 % případů v místě, takže jenom ten zbytek posílá dál. A co je podstatné – ředitel VZP je ochoten o nemocnici a o její struktuře dále jednat. Tečka. A mohli bychom se rozejít.

Pan ředitel určitě bude jednat v brzké době také o protonovém centru v Praze, jehož atomární strukturu znám, které je nabité nejen protony, ale i cétéčky, magnetickými rezonancemi, nepochybně efektivními. A asi o dva řády to běží výše než v Roudnici. V Roudnici ještě taková čísla ani neslyšeli.

Ale o tom se bude jednat, takže to budeme sledovat.

Moje prognóza stran Roudnice je tato: Roudnice neskončí také už pod tím tlakem a s tím humbukem teď hned, tedy podle plánu A, ale Roudnice je akutně ohrožena plánem B, to znamená z akutního ohrožení hepatitidou a selhání jater se vyvíjí chronická hepatitida, potom postupně degenerace, cirhóza i hepatocelulární karcinom. Je to plán B na vyhladovění těch, které se nepodařilo tím fiaskem podle plánu A restrukturalizačního.

Také jsem navštívil okresní nemocnice a tam říkají: No, všechno je v pořádku, oni nám smlouvu podepsali. Akorát nám teď škrtají velké části výkonů, tak zásadních, takže si představte v pondělí – a tady pan kolega byl u toho – se dozvíme, že se škrtají třeba katetrizace močového měchýře na chirurgickém oddělení, protože jde přece především o výkon urologický. No, tak takhle pomalinku se dají vyhladovět nemocnice.

Občasná mediální sprška, že tato nemocnice je v problému finančním, bude mít asi problémy, vede ty mladé, že už tam nepůjdou, takže uměl bych asi, kdybych byl takto lstivě rafinovaný, nemocnici, kterou nezruším hned teď tím, že nepodepíšu smlouvu, uměl bych, troufám si říct, během dvou, tří let dostat do problémů, že to vzdá sama, a občané ještě budou nadávat primářům, že to nezvládli a panu řediteli, jak hloupě nemocnici vedou.

Myslím si, že je potřeba se chovat hlavně fér. Upozorňoval jsem tady, že chybí v současné době hlavně solidnost, protože zdravotnictví, pokud neplánujete nějakou revoluci, a já ji nepředpokládám, bychom tady měli mít 10, 20, 30, 150 let, 300 let, takže něco se dá nastavit docela stabilně. A proto v těch principech bylo zajímavo. Potřebujeme více pojišťoven, aby si konkurovaly. Jedno tvrzení, dobře, souhlas, proč ne.

Pan ministr říkal, že ředitel VZP, který přišel, je tady mluvčím všech pojišťoven. Pojišťovny se na Macoše sešly, aby uzavřely v létě určitou dohodu stran redukce lůžek. A pojišťovny postupují naprosto ve věci třeba zdravotních pomůcek, teď jsou aktuální stomické pomůcky. Čili konkurence pojišťoven, nebo totální spolupráce. Já myslím, že totální spolupráce, protože si nedovedu představit, že si konkurují finanční úřady nebo správy sociálního pojištění. Jsou to správci veřejné zdravotní daně a jmenují se různě. To je vše.

Další věc. Pojišťovny jsou prý tvůrci sítě nebo mají být tvůrci sítě. V tom se asi neshodneme. Jak mohou tvořit tu síť? No platbami. Dobře, ale ty platby určuje vždycky na Silvestra ministerstvo, takže kdo je tvůrcem té sítě? Nerozumím. Snažím se v tom zorientovat, já v tom nemám názor, ale musím si ho vytvořit, než odejdu, tady z této vážené instituce, tak bych rád odešel vzdělán, protože po 6 letech na fakultě jsem odešel také vzdělán, byť ne úplně.

A další věcí je, kdo tedy určí tu síť. No tak asi pojišťovny za jakési součinnosti s ministerstvem. Ale kdo má odpovědnost za tu síť v kraji? Odpovědnost má hejtman, resp. celé zastupitelstvo za dostupnost, kvalitu i bezpečnost občanů. Tam asi máme také drobný rozpor.

A jenom musím poznamenat, že hodně se tady hovoří o té dohodě s kraji. Já jsem byl dokonce možná účasten jedné z prvních dohod, která se udělala proto, abychom velmi iniciativně postupovali, a víme, že skoro nejhorší je iniciativní blázen, tak někdy 1. března 2011 se uzavřela dohoda s Jihomoravským krajem a 563 lůžek už někdy kolem září, října bylo redukováno. Ve stejné době otvírala VZP zcela zbytnou nemocničku SurGal, kterou potom přišel otevřít také pan prezident, a o rok později se tam zastavil pan premiér. Stojí sice jenom 80 milionů, ale můžete si tam nechat vytrhnout zuby nebo s potratem tam můžete jít, případně endoprotézu a v kontextu brněnského zdravotnictví s několika fakultními nemocnicemi vyznívá zvláště pikantně.

Kdybych se měl účastnit podruhé memoranda, tak budu velmi obezřetný, nebo dostanu chřipku - a omluvím se. To je zase o té solidnosti. Jsem tedy toho názoru, že pokud nemáme jasno, co chceme a které židle kam chceme přestavovat, tak bych nerad, aby i ta Roudnice byla jediná v republice, která bude trpět, protože je to problém nemocnic prvního typu a jejich návaznosti na nemocnice druhého typu a třetího typu. Já teď nevzpomínám na komunismus, já hovořím o katalánském modelu, který má být v budoucnosti pro Evropu. Když nás vyvezla paní předsedkyně Filipiová do Barcelony, tak nás tam loni takto školili. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Mám teď přihlášeného někoho z galerie pro vládu. Pokud je to pan ministr, tak mu musím dát slovo, pokud jsou to zástupci petentů, tak vystoupí v pořadí. Hlásí se pan Ondřej Krajník, takže vystoupí potom podle pořadí. Děkuji. V této chvíli je přihlášen do rozpravy pan senátor Marcel Chládek, prosím.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené senátorky, vážení senátoři, já bych se rád vrátil k vystoupení pana senátora Lebedy, protože když jsem ho poslouchal, tak mi to přišlo, že je to jako přes kopírák, protože to bylo jedno a to samé vystoupení, které bylo i k předchozím peticím, které se týkaly nemocnic. Tady bych rád podotkl, abychom se podívali, týká se to především porodnice a dětského oddělení, a podle toho k tomu přistupovali.

Nevím, z čeho pramení výroky pana senátora Lebedy, ale prostřednictvím paní předsedající bych se rád zeptal pana senátora Lebedy, když hovořil tady o tom, že všechny malé nemocnice jsou vlastně špatné, že tam je špatná péče, že by nejlépe bylo, kdyby se všechny zrušily.

Chtěl bych se ho zeptat, když takto mluví o roudnické nemocnici, kdy tam byl naposledy, kdy se tam naposledy byl podívat?

A někdy z některých vystoupení mám takový pocit, že někteří senátoři už ztrácejí naprosto kontakt s realitou a s tím, co potřebují občané naší České republiky.

Měli jsme tady nedávno prezidentskou volbu. Sedí tady celá řada prezidentských kandidátů, více či méně úspěšných, a chlubili jsme se tím, že přímá volba prezidenta bude znamenat, že bude hájit zájmy občanů a že jim bude blíže.

Chtěl bych vám připomenout, že přímá volba je také u senátorů. A jeden z našich hlavních zájmů tady je právě také hájit zájmy občanů a politiků této země.

Ptám se tedy, čí zájmy budeme hájit, když nebudeme hájit zájmy občanů? Pokud dnes nepodpoříme tuto petici, dovolím si tvrdit, že to je plivnutí do tváře nejen senátorovi z toho obvodu, ale je to plivnutí do tváře těm 5 000 občanů, co stáli a mrzli na náměstí. Škoda, že někteří z vás jim nešli říct do očí to, co říkají tady. A těm 15 000 občanům, co podepsali tuto petici.

A já bych se velmi styděl, kdyby Senát toto udělal. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Panu senátorovi Lebedovi to bylo vyřízeno a on zareaguje, protože už je mezi přihlášenými v této chvíli, ale nyní má slovo pan senátor Zdeněk Schwarz.

Senátor Zdeněk Schwarz:  Dobrý den. Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, hosté. Přestože jsem z pravé strany této slovutné místnosti, tak bych asi vystupovat neměl, ale když to tady tak poslouchám, tak jsem nevydržel a řekl jsem si, že i jako jeden z lékařů zde sedících a jako místopředseda zdravotního výboru považuji za svoji povinnost zde něco k projednávané petici říci, přestože jsem odpůrcem petic v Senátu, protože nemají žádný smysl nebo význam.

Nevím, kdo z vás, ale já jsem pracoval jako začínající mladý chirurg v nemocnici, kterou tehdejší ministr, kterého od té doby nenávidím, zrušil. Vím, jaké to je. Zažil jsem zrušení nemocnice s kvalitním personálem, mladým personálem, který vykonával v tu dobu péči, kterou do dneška nevykonávají některé ministerstvem zdravotnictví řízené fakultní nemocnice, myslím v tom, co se týká etiky a péče o pacienta.

Co se týká informací o Středočeském kraji, nevím, jakou máte kdo zkušenost. Já, pokud vím, tak mluví se o čtyřiceti procentech, někdo dokonce o 45 % pacientů ze Středočeského kraje, které ošetřují pražské nemocnice. Takový je dopad můžeme říkat reorganizace středočeského zdravotnictví. Má to dopad nejenom na Středočeský kraj, jak je vidět, ale má to samozřejmě dopad i na Prahu jako takovou, na kvalitu péče poskytovanou pražskými nemocnicemi, které jsou zahlceny pacienty a svojí kapacitou to již nezvládají.

Jde o jakékoliv koncepční kroky, jak to někdo nazývá, někdo tomu říká reorganizace nebo restrukturalizace lůžkové péče, já tomu říkám destrukce dobrého českého zdravotnictví.

Jsem rád, že se na tom nepodílí ODS, přestože nejsem členem ODS. Kritizoval jsem svého kolegu, bývalého senátora Julínka a ODS za to, co připravovala a co se naštěstí nerealizovalo. V současné době je potřeba říci, že teď je to akce TOP 09 a ne, jak tady opakovaně zaznělo, ODS, protože panem ministrem je člen TOP 09.

Praha se v současné době dostává do stejné situace, jako možná roudnická nemocnice, protože tak, jak slýchám na různých jednáních v Praze, tak jednotlivé velké nemocnice a některé můžeme říci bývalé fakultní nemocnice jsou pod ekonomickým tlakem přinuceny uzavírat oddělení, redukovat oddělení, což se samozřejmě promítá a bude nadále promítat do kvality péče. A já už teď nevím, jak v současné době nezvládající ministerské nemocnice budou situaci zvládat nadále.

Je pravda, že tyto koncepční kroky ministerstva zdravotnictví vedou k tomu, že veškerou zodpovědnost a samozřejmě i dopady, které pociťují pacienti, se promítají na kraje, potažmo v Praze to vidíme mnoho let, že to všechno odnáší Praha, přestože Praha nemá vůbec žádnou možnost pražské zdravotnictví ovlivnit, protože žádnou nemocnici nemá, má pouze jednu nemocnici následné péče a druhým zdravotnickým zařízením je Záchranná služba.

Dojde tedy ke zhoršení péče ještě více, protože se např. dozvídám, že nejmenovaná nemocnice zavře oddělení A, jiná oddělení B a že péče bude soustředěna do těch dvou, možná tří velkých nemocnic, které asi zbudou. A bude to mít samozřejmě dopad i na moji činnost, na moji práci, protože budu pacienty transportovat přes celou Prahu do jedné velké nemocnice, tak jak se to děje už u dětských pacientů, o kterých tady bylo pár slov řečeno. A když sloužím, protože jsem stále lékařem a považuji se více za lékaře, tak typický příklad, když sloužím, tak jedu z Újezdu nad Labem přes celou Prahu až do Motola. Teď se dozvídám, že se zavře dětské oddělení v Thomayerově nemocnici a pojedu z Krče, z Jižního Města třeba také do Motola, protože Bulovka dětské oddělení snad také má zavřít.

Myslím si, že to odnáší nejenom Záchranná služba v Praze, ale že to odnášejí pacienti a že to odnášejí i zdravotníci. Závidím entuziasmus mladých lékařů roudnické nemocnice. Přiznávám, že jim držím palce, i když pochybuji, že svoji nemocnici ubrání, jako jsme ji tehdy před dvaceti lety neubránili my. A nechápu současné kroky současného ministra nebo ministerstva zdravotnictví, stejně jako nechápu kroky zdravotní pojišťovny, neboli přímo VZP, která i nám samozřejmě jenom slibuje a dopad je takový, že se vždycky nestačíme po tom Silvestru, jak říkal kolega Žaloudík, divit, co všechno napáchala ve zdravotnictví.

To je vše, co jsem považoval za potřebu zde sdělit nebo říci k situaci a k petici, a jak jsem již uvedl, držím kolegům v Roudnici palce. (Potlesk.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. A v této chvíli je přihlášen pan Dr. Ondřej Kárník. Pane doktore, máte slovo, jen musím upozornit, že váš čas je omezen na 10 minut. Prosím, máte slovo.

Ondřej Kárník:  Já mám jedinou připomínku, a to konkrétně k osobě pana Dr. Lebedy, jestli by mi sdělil konkrétně na roudnickou nemocnici, jak je možné, že on si myslí, že v roudnické nemocnici je v noci jenom mladší sekundář, že je riskantní tam přivézt své dítě, že je neobsazeno dětské oddělení. Jak si může myslet, že není 24 hodin v provozu CT, že není v provozu sono, že ho neobsluhuje dvouatestovaný rentgenolog. Jak vůbec může takovouto myšlenku nám tady předložit. Zajímalo by mě, jestli čerpá z roudnických zkušeností nebo ze zkušeností jiné nemocnice a prosím ho, aby ji jmenoval.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Pan senátor Lebeda může hned reagovat, protože podle přihlášek do rozpravy je právě na řadě. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Lebeda:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Kolegyně a kolegové, vážení petenti. Abych to vzal popořadě. Kolega Chládek pravděpodobně velmi špatně poslouchal, protože jsem se přece nevyjádřil v tom smyslu, že roudnická nemocnice dělá špatnou péči, že pracuje špatně. Vyjádřil jsem se v tom smyslu, že není samozřejmě schopna poskytovat péči komplexní, protože mimo obvyklou pracovní dobu přirozeně nemá patřičné další obory a další odborníky, což samozřejmě vzhledem k její velikosti, tak jako i jiných tomu podobných nemocnic, přirozeně je.

Já osobně bych se bál, kdyby se mi v noci něco vážného přihodilo, se dostat ať už do říčanské, roudnické, brandýské a podobných nemocnic, protože tam prostě ten komplement obsažen není. Není v pohotovosti. Tady pan primář z rentgenu mně říkal, tedy tvrdil, že jak si můžu myslet, že po celých 24 hodin není k dispozici dvouatestovaný rentgenolog na CT. To klobouk dolů. V roudnické nemocnici jsem nebyl, ale tam musejí mít minimálně pět, nebo alespoň čtyři, ale to už se nevejdou do zákoníku práce, tolik rentgenologů dvouatestovaných jestli mají, tak to prostě, to je úžasné.

Tady kolega Mezian mi řekl, že jdu proti pacientům, ale proboha, já právě naopak, protože mám starost o to, aby všichni dostali adekvátní péči srovnatelnou, tak jako v Kolíně, tak v Roudnici. Jak k tomu přijdou ti, kteří se dostanou akutně do abortivní nemocnice? Proč oni? a proč ne ti druzí? To není proti pacientů, to je v jejich zájmu a v zájmu, aby dostali srovnatelnou péči po celé republice stejnou.

Je přirozené, že tady akutní péče – mluvíme o akutní péči. Kolega Mezian je, tuším, rehabilitační lékař, já jsem lékař ARO, resuscitace a intenzivní péče, tak máme o akutnosti přece jenom malinko jinou představu. Já jsem jako primář ARO ve velké krajské nemocnici pomáhal v pohotovostních službách v takových těch nemocnicích, které nebyly schopny dát dohromady ani operační skupinu, neměly dostatek anesteziologů, míním Český Brod, Kutnou Horu apod. A musím se smutkem říct, že když jsem třeba, protože tam se operovalo jednou za týden, dělal se apendix a pak se o tom týden mluvilo.

Když jsem tam sloužil a probíral jsem si některou zdravotnickou dokumentaci, tak jsem si říkal, hernajs, tohle by se v naší nemocnici stát nemohlo, takhle by ten člověk nemohl stonat. To není nic proti roudnické nemocnici. Nepochybuji, že jsou tam šikovní, zdatní, ale akutní péče ve své komplexnosti je o něčem jiném. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Mám ještě další dva přihlášené, teď vystoupí pan senátor Miloš Janeček. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Janeček:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, vážení hosté, dostali jsme se k tématu díky tomu, že je zde tolik lékařů a zbytek minimálně jednou v životě už v nemocnici byl, takže je to téma velmi oblíbené, o kterém lze hovořit několik hodin.

Já sám proti peticím vůbec nic nemám, myslím si, že jsou smysluplné, ale na pořad Senátu bych je doporučoval zařazovat vždycky až v 7 hodin večer, potom by možná to probíhalo trošičku rychleji. Ale i já si dovolím vyjádřit se k několika věcem obecným a konkrétním. Naše zdravotnictví se za posledních 23 let dostává do finančních problémů a do určitého, troufám si říci, marasmu.

Zaznělo tady, že v Rakousku a Německu je spousta nemocnic a že je to v podstatě na stejné nebo na vyšší úrovni než u nás. Já bych si toho naopak vážil, kdyby naše zdravotnictví bylo stejné, jako je v Rakousku a v Německu, protože já osobně s ním mám velké celoživotní zkušenosti a považuji je za jedno z nejlepších minimálně v Evropě, ne-li na světě. Takže bych se toho srovnání a snahy, přiblížit se k těmto zemím, vůbec nebál.

My jsme z tohoto zdravotnictví vyšli, a to, co je v podstatě dnes Roudnice, jak už to tady zaznělo, byla nemocnice s poliklinikou prvního typu. Já se nebojím to nazvat tak, jak to bylo. Potom jsme měli dvojky, pak byly fakultní nemocnice. A všechno dokonale fungovalo, všechno. Samozřejmě na adekvátní dobu 50., 60., 70. let,ale fungovalo to a nikdo nechodil s tím, že tu nemocnici zavře, nedej bože ji někam přesune, nebo že bude redukovat lůžka apod.

Za 23 let díky všem vládám, to je potřeba říct, a všem politickým stranám jsme se dneska dostali tam, kde jsme. Bohužel, to je realita, kterou si nebudeme zapírat. Stejně tak to bylo doškolování lékařů, to jsme rozbili totálně, a teď s velkou pompou jsme to přesunuli do krajů. Neboli my jsme pouze rozbili ten systém, a pak jsme ho několik let vybudovali trochu v jiných lokalitách úplně stejně, takže to je totéž, a my teď, mně se vybavila asociace jednak s Roudnicí, a jednak s tím, co řekl pan profesor Žaloudík z hlediska toho plánu A a B.

Já jsem tady stál v listopadu 2008 jako čerstvě zvolený senátor a bojoval jsem tehdy za úrazovou nemocnici v Brně. Řada z vás si to pamatuje. Tehdejší ministr Julínek přišel s plánem, že nemocnici zruší. A udělal to velmi brutálním způsobem, a my jsme tenkrát také udělali petici. Tu petici podepsalo v Brně 30 000 obyvatel, což není málo, a stejně jako roudnická nemocnice jsme bojovali za zachování. Zachování a existenci nemocnice. Tedy se to podařilo, podařilo se to díky politikům, dá se říct napříč politickým spektrem, i kolegové, co tady sedí vpravo, tehdy nás podpořili, a nemocnice zůstala zachována.

Nemocnice, která byla základem úrazové chirurgie v republice, která má historii 120 let, takže je o 10 let mladší, než ta vše, ale nemocnice, kterou založil profesor Novák, který založil celou úrazovou chirurgii v Československu tehdejším, takže to mělo nějaký význam.

A jaký je plán B? Nemocnice před několika lety změnila vedení, a toto vedení postupně ustupuje všem požadavkům zdravotní pojišťovny. Ustupuje v počtu lůžek, takže zredukovala svoje lůžka, přišla o spinální jednotku, která byla opět první v republice, tu jsme vybudovali. Paní ministryně nám v tom pomáhala, a my to prostě po deseti letech zlikvidujeme, necháme to zavřít, protože je nám to prostě jedno. Zrušili jsem intenzivní lůžka a děláme tam lůžka následné péče, protože hovoříme o tom, že je to finančně výhodné. Je to bezvadné.

Takže v takovéto nemocnici tu úroveň, tak jak dnešní mladí s chutí říkají, snížíme jednou až dvakrát o nějaký ten level, aby to bylo populární, a všichni jsou spokojeni. A ten pacient, to co říkala paní senátorka Emmerová, se v tom potácí, ten se někde ztrácí, ale nazýváme ho s velkou pompou stále, že je klient a že si může vybrat apod. Není to vůbec pravda. Realita českého zdravotnictví je někde úplně jinde.

Já jsem si tady jenom vzal, abych taky to nezatěžoval dlouhými hovory, protože bych mohl opravdu, jako vy všichni, mluvit na dlouhé téma, ze Zdravotnických novin. Není to tak dlouho, kde vyšla statistika: Většinu úsporných opatření ve zdravotnictví lidé odmítají. Podporu má zřízení jedné veřejné zdravotní pojišťovny, to co už tady padlo. Proti snižování počtu lůžek je 81 % obyvatel. 79 % obyvatel nechce platit za návštěvu lékaře, a snížení počtu zdravotnických zařízení odmítá 74 % lidí.

Takže to, co už zaznělo i z druhé strany spektra, i odsud, takže pro koho my tady jsme? Pro koho je tady zdravotní pojišťovna? Pro koho je tady ministerstvo zdravotnictví? Pro koho je tady Senát? Pro koho jsou politici? Sami pro sebe? My to tedy budeme redukovat, upravovat, likvidovat, anebo jsme tady pro ty lidi, abychom se navzájem domlouvali? Každý z nás je potenciálně pacient, každý z nás. Když tady teď uklouznu, tak mě bude setsakramentsky zajímat, kdo mně to zlomené hlezno sešroubuje a jak mně to udělá.

A to je rozhodující. A proto je rozhodující, aby ta síť, aspoň z mého pohledu, těch nemocnic zůstala zachována. Nemocnice, kde je chirurgie dobrá,kde je dobrá interna, pediatrie a gynekologie, je nemocnice, která je, pokud samozřejmě je funkční, já se přiznám, že jsem v Roudnici v životě nebyl a nevím, jak ta nemocnice vypadá, ale podle toho, co jsem slyšel, je určitě na solidní úrovni a dobře vybavená, a nevidím důvod, proč by se měly tyto nemocnice likvidovat. A nepřál bych jim, aby ji stihl osud úrazové nemocnice postihl ji ten plán B. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Hassan Mezian. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Hassan Mezian:  Ještě jednou, chtěl bych poděkovat předřečníkům za skutečné obohacení toho, co jsme slyšeli o medicíně. Děkuji paní senátorce Emmerové za to, že mluvila skutečně o tom, že každý lékař musí umět základní resuscitaci. Samozřejmě nemůžeme všichni být jako pan senátor Lebeda.

Ale zase pan senátor Lebeda má lepší sluch než já, protože jsem ho asi taky špatně slyšel, když povídal o tom, že menší nemocnice nemůžou léčit. Takže jestli skutečně vyjdeme tady odsud se vzkazem, že chceme napřed měřit a měřit pořádně, a poslouchat lidi, kteří tomu rozumí, a skutečně se snažit vyjít ne z nějakého Olympu, že jsme někde nahoře, že jsme senátoři a že nad námi je jenom pánbůh, ne. Skutečně, pane profesore, pane senátore, každý z nás je potenciální pacient. A uklouznout můžu kdekoli. Můžu i v Roudnici uklouznout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore, máte slovo. S tím posledním je to těžké.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já bych se především chtěl pana ministra zeptat, neustále slyším o obrovském nadbytku akutních lůžek, jak by mi tedy mohl vysvětlit to, že žena po gynekologické operaci je už druhý den propuštěna z nemocnice ne pro tak skvělý zdravotní stav, ale proto, že to lůžko potřebovali pro jinou ženu.

A tady dokonce máme, nebo chcete rušit celou nemocnici. Já myslím, že nemusím mluvit o tom, nakolik to považuji za nemorální záležitost. Já po vyslovení pochybností kolegou Lebedou o nedostatečné péči roudnické nemocnice bych se chtěl zeptat představitelů roudnické nemocnice, kolik stížností na špatnou nebo neposkytnutou péči registrují. To by mě velmi, velmi zajímalo.

Pane ministře, domluvte se, nebo vezměte se za ruku s ministerským předsedou Kalouskem a tady prosím mě nelitujte za moji postupující demenci, já vím, proč to říkám, panem ministerským předsedou Kalouskem, a odejděte, protože pak myslím, že by se naše zdravotnictví a celá naše republika mohla konečně zase nadechnout a žít tak, jak žít má a může.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Mám tady informaci, že má zájem vystoupit pan Josef Krajník. Prosím, pojďte. Prosím, máte slovo.

Josef Krajník:  Já patřím do té staré školy, a to, co tady říkal kolega Lebeda, je vlastně trestný čin a měl by ho oznámit. To už mělo být ohlášené, jestli je někdo takový grázl, že tam slouží a poškozuje pacienty, tak to je na zváženou. Mrzí mě, že jsme se dostali do kontaktu s takto fungujícími nemocnicemi. Já jenom pro vaši zajímavost, slouží tam 9 lékařů, tzn., na každém oddělení je druhoatestovaný lékař. Totéž platí o ARO a o RDG.

Jinak pan doktor Lebeda říkal, že bychom museli mít čtyři rentgenology. Není to pravda. Nám vypomáhají druhoatestovaní lékaři z jiných zařízení ve službách. Během dne máme rentgenology. Já jsem přesvědčen o tom, že malé nemocnice jsou nedílnou součástí celého zdravotnického systému. Je to jenom otázka domluvy. Máme fantasticky dobrou spolupráci s profesorem Gerlichem z Vinohrad, a když máme jakýkoli problém, který nemůžeme řešit, tak ho řešíme s ním.

My jako malá nemocnice každé tři roky pořádáme bez nároku na dotace symposium mezinárodní, kam jezdí kolegové z Bavorska přednášet. Hrozně mě rmoutí, že je to takový obtisk toho, jak se chová pojišťovna. Kritizuje, všichni mají pocit, že ráno slezeme z palmy, šoupneme si kokosák a jdeme operovat. Tak tomu není. Já jsem člověk, který je tam 47 let. Šel jsem tam na rok. Jsem Pražák. Té nemocnice si vážím, a nejen jí. Já znám mnoho jiných dobrých kolegů v různých nemocnicích. Ta velká pracoviště budou zahlcená. Kdo bude léčit takové ty běžné věci?

My abychom si mohli užít, nebo jak bych to nazval, té chirurgie, kterou všichni milujeme, tak se věnujeme i diabetickým nohám a mnoha jiným a jiným ne řekl bych atraktivním oborům. My máme součástí chirurgie následná lůžka, ti chirurgové musí na těch následných lůžkách pracovat, abychom si přivydělali na to, abychom mohli dělat to, co nás baví, a co děláme s láskou už léta.

Hrozně nepochopím jednu věc, jak může někdo něco kritizovat, co neviděl, když tam nikdy nebyl. Jak může, to je stejný případ, jako když pojišťovna něco ruší a v životě tam nebyla. Nikdy. Já jsem pro zkrácení té doby udělal to, že jsem některé části vypustil, ale my jsme měli několik kontrol z pojišťovny, nikdo jsme nevěděli, na co jsou, nemáme dodneška z nich výsledek, ale jsem uklidněn, že byly v pořádku, protože jinak už bychom byli výrazně medializováni.

Čili já vás chci upozornit, že nejenom velké nemocnice, ale i malé nemocnice jsou potřeba, protože dělají takovou tu mravenčí práci pro ty pacienty. My když toho pacienta nemůžeme ošetřit, tak mu bezpodmínečně zajistíme takovou péči, aby se o něj postarali tam, kde to umí. Já mám domluvu vzhledem k svému věku a kolegů s dětskou chirurgií, s Havránkem, s panem profesorem Gerlichem, a mohl bych vám jich tu jmenovat plno. A vycházíme dobře. Máme akreditaci na vzdělávání.

Jenom pro vaši zajímavost, tři mí kolegové, kteří atestovali v poslední době, atestovali s vyznamenáním. Já nemám pocit, že by malá nemocnice nemohla poskytovat kvalitní zdravotní služby. Já mám pocit, že ten červ je někde úplně, úplně jinde. Mně vadí to, že nikdo nepřijede. My jsme zvali, pan ministr je svědek, že jsme ho zvali. Zveme každého a zvu všechny vás, kteří si myslí, že tam lezeme po stromech, aby se přijeli podívat na tu nemocnici. Tam jsou druhé nejmodernější sály v Ústeckém kraji, které jsme zaplatili my, ne z dotace, ale z naší obchodní společnosti.

Takové ty nesmysly, proč mi někdo radí, kdysi jsme byli u paní Musílkové, proč mi někdo radí, jestli mám dětské ziskové nebo neziskové, do toho je každému prd. Každý – je to součástí našeho plánu a dotujeme to třeba z lékárny, ale snažíme se těm lidem poskytnout péči. Proto se jich sešlo 5 tisíc, proto jsme měli 15 tisíc podpisů. Já vám můžu přinést, děláme pravidelně výzkum spokojenosti, pacienti jsou spokojení. Každý, kdo mě potká, se ptá, nesmíte tu nemocnici zrušit. Já říkám, já ji nechci zrušit.

Ale chtěl bych tady upozornit na to, když se tu někdo přihlásíte, říkejte věci, které jsou ověřené. Přece nemůže být diskuse o tom, nemám to ověřené a neviděl jsem to. Já to dělám 47 let, ten obor miluji a jsem vděčný všem kolegům, kteří se malých nemocnic zastali, protože to, co se děje, není správné. A bude to mít velké následky a z hlediska medicínského já říkám ireversibilní, pro ty, kteří nejsou z oboru, nevratné.

Pane doktore Lebedo, v životě bych si nedovolil, aby tam nesloužil lékař kvalifikovaný. Já jsem takový domácí typ, já jsem doma furt, mně tam volají každou chvíli, když potřebují nebo potřebovali. Myslím si, že ty malé nemocnice mají úplně jiný přístup, úplně jiný způsob péče.

A ta je nenahraditelná. Poslední větu, kterou říkám, protože už vidím, že se třesete netrpělivostí. Dědek po kýle nepotřebuje kyslík a docenta, potřebuje bábu u postele. A to my mu odepřeme. To si myslím, že je místo malých nemocnic nezastupitelný fakt. Jestli se tento řez povede, tak to bude zase tvrdá rána, dřív se říkalo socialismu, já říkám - zdravotnictví. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana zpravodaje – nezeptám, ale požádám ho, aby nás provedl návrhem na usnesení k tomuto bodu.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji, pane předsedající. Rozprava byla velmi dlouhá, takže se stihli změnit i předsedající. Vzhledem k tomu, že všichni jste byli svědky té debaty, tak ji nebudu opakovat. Padaly tady názory fundované či méně fundované, pro i proti. Byla tam i od jednoho senátora obava, že by nerad osobně byl léčen v takové nemocnici nebo nějakého zákroku. Vzhledem k tomu, že jedno z těch oddělení je porodnice, tak ho mohu uklidnit, že ta pravděpodobnost je opravdu velmi malá.

A co se týká usnesení, tak i usnesení jsem načetl, takže v rámci zkrácení už ho číst nebudu a poprosím pana předsedajícího, aby dal pokyn k hlasování. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Budeme hlasovat o návrhu na usnesení tak, jak ho přednesl pan senátor Marcel Chládek a jak je uvedeno ostatně v senátním tisku č. 435/1. Já si vás dovolím svolat. Takže v sále je v tuto chvíli přítomno 50 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 26. Dám ještě šanci se zaregistrovat. Takže doufám, že jsme všichni a já zahajuji hlasování o tomto návrhu.

Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO – paní senátorko, je potřeba zasunout tu kartu, ale při hlasování už to asi nejde. Jo, funguje, dobře... Kdo je proti? Zdržel se hlasování? Omlouvám se, trošku mě paní senátorka Wagnerová teď zmátla, ale hlasování, předpokládám, že je platné, že ho nebude nikdo zpochybňovat.

Takže mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 60 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27, pro vyslovilo 37, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Děkuji panu zpravodaji. (Potlesk v sále.) Děkuji i petentům petice a končím tento bod. Díky a na shledanou.

Tak, a my budeme pokračovat dalším bodem našeho jednání a tím by měl být

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 21

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 21. Návrh uvede ministr zdravotnictví Leoš Heger, kterého tedy nyní žádám, aby nás seznámil s návrhem tohoto zákona. Takže pane ministře, petice skončila, zákon nám začíná. Pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi abych uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon o léčivech, který vypracovalo ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s ministerstvem zemědělství, které v tom figuruje díky tomu, že se dotýká i veterinárních léčiv.

Hlavním důvodem pro zpracování návrhů byla potřeba transpozice dvou směrnic Evropského parlamentu a rady. Já pro zkrácení jenom řeknu, že jsou to směrnice, které se týkají humánních léčivých přípravků, pokud jde o farmakovigilanci a dále transpozici směrnice, kterou se mění směrnice týkající se humánních léčivých přípravků pokud jde o zabránění vstupů padělaných léčivých přípravků do legálního dodavatelského řetězce. Podle článku 3 tzv. farmakovigilanční směrnice byla pro členské státy stanovena transpoziční lhůta pro přijetí do července 2012 a u tzv. padělkové směrnice byla stanovena lhůta pro transpozici do druhého ledna 2013. Čili obě jsou již po lhůtě a je to jeden z důvodů, proč bychom rádi, aby ta věc se pohnula rychle dopředu. Předkládaným návrhem novely zákona se vytváření podmínky k tomu, aby Česká republika byla i nadále plnohodnotným účastníkem regulačního systému Evropské unie v oblasti léčiv a aktivně přispívala k celkové funkci a efektivitě tohoto systému a aby odborná kapacita regulačních institucí sledovala vývoj nových poznatků a technologií za účelem maximálních odborných záruk v oblasti ochrany veřejného zdraví a životního prostředí ve vztahu k léčivým přípravkům.

Kromě dvou zmíněných transpozičních okruhů je tady ještě třetí okruh navrhovaných změn, které se týkají našich vnitřních poměrů, určitých nedostatků, úpravy, které se objevily v průběhu rozhodovací a aplikační praxe a rovněž reagují na určité požadavky jiných právních předpisů Evropské unie, než zmíněných směrnic.

Podrobněji si dovolím ke všem těmto třem oblastem něco říci. V oblasti farmakovigilance se jedná o zavádění farmakovigilančního systému s cílem zajistit sledování a dozor registrovaných přípravků důkladněji než dosud, dále je potřeba podle evropské směrnice plánovat farmakovigilanční opatření pro každý léčivý přípravek samostatně, je potřeba provádět poregistrační studie a trvale sledovat bezpečnost léčivých přípravků a mění se povinnosti informovat Státní ústav pro kontrolu léčiv o veškerých změnách, které mohou mít vliv na registraci.

V druhém okruhu, pokud jde o ochranu proti padělaným léčivům je cílem předkládané novely zákona zejména sladění ochranných prvků, stanovených pro léčivé přípravky v celé Evropské unii a zohlednění nových profilů rizik a zároveň zajištění fungování vnitřního trhu s léčivými přípravky. Patří sem i ochrana proti podnikání padělaných léčivých látek nebo léčivých látek, které nesplňují stanovené požadavky. Řeší se především zpřísnění ověření původu těchto látek.

V neposlední řadě dochází k posílení prevence a stanoví se účinnější sankce za činy související s paděláním léčivých přípravků, které zohledňují hrozbu, jež takové přípravky představují pro veřejné zdraví. Pokud se týká toho třetího okruhu navržených úprav, které se týkají aplikačních problémů se stávajícím zákonem, jedná se zejména o úpravu změn registrací, jejichž smyslem je dosáhnout toho, aby změny všech typů registrací podléhaly harmonizovaným pravidlům přijatým v rámci Evropské unie. Dále se upřesňují možnosti pro používání neregistrovaných léčivých přípravků, vycházející z potřeb stávající z praxe a zahrnutí požadavků vedených v předpisech Evropské unie.

Omezují se dále výdaje léčivých přípravků v případě přípravků vydávaných bez lékařského předpisu s omezením. Cílem je vytvořit předpoklady pro to, aby režim výdaje na lékařský předpis s omezením nebo bez lékařského předpisu s omezením mohl být sledován a kontrolován v množství přípravku vydávaného pacientovi ve stanoveném období, což se týká zejména známých problémů s léčivými přípravky, které obsahují pseudoefedrin, které slouží jako zdrojová surovina pro výrobu pervitinu.

Za tímto účelem se navrhuje zřízení nového registru výdaje léčivých přípravků s omezením, který by výrazně zvýšil možnosti kontroly těchto látek.

Základním smyslem předloženého návrhu zákona je zvýšení kvality účinnosti a bezpečnosti humánních léčivých přípravků a zlepšení poskytované zdravotní péče pacientům. Některé z těchto změn přitom mohou nepřímo vyvolat úspory prostředků z veřejného zdravotního pojištění, zejména se to týká takových věcí, jako je zavedení různé možnosti výměny léčivého přípravku, u něhož byla zjištěna závada jakosti a tedy favorizace výměny před úplným stažením léčivého přípravku. Dále by k úspoře prostředků mohlo přispět i zavedení možnosti refundací úhrad, které byly již provedeny zdravotními pojišťovnami a přípravky byly zpětně označeny jako nejakostní a musely být staženy.

Jak už jsem říkal v úvodu, je žádoucí aby zákon vešel v platnost v co možná nejkratším termínu vzhledem k uplynulé transpoziční lhůtě. Většina toho zákona představuje především transpozici evropských směrnic.

Dovolte mi ještě, abych se na závěr zmínil k pozměňovacím návrhů, které byly uplatněny při projednávání ve výboru pro zdravotnictví Senátu. Je to zejména zavedení povinnosti elektronické preskripce, úpravy podmínek reexportu. Já se omlouvám, to jsou věci, které byly ještě projednávány ve sněmovně, tak tedy byly tam vloženy nově v pozměňovacích návrzích důkladně projednaných, povinnost elektronické preskripce, úprava podmínek pro sledování reexportu léčivých přípravků, které dělá určité problémy. Tyto úpravy byly přijaty Poslaneckou sněmovnou a byly přijaty velmi širokou většinou.

Pokud jde o usnesení, tak se vracím zpět s omluvou k senátnímu problému. Seznámil jsem se s usnesením ústavně-právního výboru a usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku v Senátu, ve kterém je navrženo z posuzovaného návrhu vypustit, že novelizační body zavádějící povinnost elektronické preskripce na veškeré předepisované léčivé přípravky na předpis. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku navíc ještě navrhl z návrhu zákona vypustit novelizační bod, kterým se zavádí povinnost provozovatele lékárny – při výdeji informovat pacienta o skutečné výši úhrady z veřejného zdravotního předpisu.

Dovoluji si vznésti nesouhlas s těmito pozměňovacími návrhy. Dovolte mi, abych tento nesouhlas vysvětlil. Pokud jde o problematiku elektronické preskripce, dovolím si konstatovat, že možnost vystavit elektronický recept po dohodě s pacientem byla zavedena zákonem o léčivech již od začátku roku 2008, avšak zdražila se s potřebou vybudování odpovídajícího technického zázemí v podobě centrálního úložiště receptů, která byla prakticky technicky umožněna až od roku 2009.

Elektronická preskripce má celou řadu pozitiv, od kterých se čeká, že by mohla zefektivnit náš systém. Pokud jde o předepisujícího lékaře, ten může tak získat informaci, zda si pacient lék vyzvedl. Je usnadněna opakovaná preskripce. Je ztížena možnost padělání podpisu a razítka lékaře na receptu.

Pokud jde o lékárníka, tak zabraňuje nečitelnosti receptu, má jistotu, že budou vždy vyplněny všechny povinné položky. Jedná se o ochranu před možností výdaje na padělaný recept, sníží se administrativní zátěž spojená s výdejem. Pokud jde o pacienta, tak pokud ten s ní bude souhlasit, tak bude možnost pro lékaře získat data o preskripci pacientovi v určitém období tak, aby bylo zabráněno duplicitám a eventuálním kontraindikacím mezi předepisovanými léky.

Primárním cílem elektronické preskripce, modernizace poskytování zdravotních služeb je s ohledem na současný stav vývoje vědy a techniky v dané oblasti dobrým předpokladem pro efektivní fungování systému zdravotnictví. Záměrem elektronizace je zavedení systému, který umožňuje odpovídající kontrolu předepisovaných a vydávaných léčivých přípravků ve vztahu k pacientovi, jak ex post, tak i před provedením preskripce a případného výdeje.

Jak je známo, stále více záznamů o pacientově zdravotním stavu se pořizuje primárně v elektronické podobě a preskripce elektronicky je tudíž v tomto systému logickým krokem a existuje v řadě zemí. Dále účinnost je navrhována až od roku 2015 a poskytuje dle mého názoru dostatečný čas pro upřesnění technických a personálních předpokladů, které je třeba ještě dopracovat. Možnost zavedení preskripce byla i široce diskutována s lékařskou i lékárnickou komorou.

Ještě bych rád zdůraznil, je možné při realizaci, při možnosti lékárníka u lékaře nahlédnout do preskripcí historie pacienta. Anonymizovat data, které jsou zde v tom smyslu, že není potřeba, aby lékař věděl, kdo případné léky před ním předepisoval, ale hlavní je to, aby věděl, že jsou, že byly předepsány a kdy byly předepsány. Totéž platí o přehledu o výdeji. Není potřeba, aby někdo věděl, kde byly léky vydány, a to bude dostupné jenom v Ústavu pro kontrolu léčiv.

A dovolím si už na závěr ještě říci k tomu druhému pozměňovacímu návrhu o informování pacienta o skutečné výši úhrady léčivého přípravku. My pokládáme zvýšení informovanosti pacientů o skutečnosti, kolik lék stojí, za věc, pomocí které by si více uvědomoval, jak péče ve skutečnosti je drahá. A to, že dostává přípravky hrazené z veřejného zdravotního pojištění by mělo znamenat určitý morální závazek pacienta. A také v tom smyslu, aby léky bral tak, jak mu je lékař doporučil a aby pokud možno léky nepřicházely nazmar. Jak to je obecně známo ze sledovacích studií, které ukazují, že asi 1,5 miliardy korun za léky vyhozené a vrácené do lékáren vydává veřejné zdravotní pojištění ty prostředky zbytečně.

Z důvodů uvedených na podporu ponechání dotčených ustanovení v posuzovaném návrhu zákona je i to, že pokud by ten zákon byl odsouhlasen Senátem a mohl vyjít ve Sbírce zákonů, urychlila by se předkládaná transpozice s ohledem na to, že ty lhůty jsou již prošlé, a proto si dovoluji na závěr své řeči tlumočit žádost, abyste návrh zákona schválili ve znění, ve kterém jej schválila velkou většinou Poslanecká sněmovna. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Posaďte se ke stolku zpravodajů, prosím. Návrh také projednal ÚPV. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 21/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 21/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Dernerová, kterou nyní žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. Hezké odpoledne, pane ministře, kolegyně a kolegové. Zpravodajská zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 21.

Základním cílem novely je transpozice dvou směrnic EU, farmakovigilanční a protipadělková. Uvedení českých předpisů do souladu s farmakovigilanční směrnicí mělo být dokončeno, jak už pan ministr predikoval, do 21. července 2012. V případě protipadělkové směrnice do 2. ledna 2013. Kromě toho obsahuje novela řadu dalších změn. Podstata farmakovigilanční směrnice spočívá v definování farmakovigilančních systémů výrobců, uložení povinnosti ustanovit odpovědnou osobu za farmakovigilanci, komunikace mezi SÚKLem a Evropskou agenturou. Podobně se upravuje způsob stahování přípravků z oběhu. Nově se třeba také definuje nežádoucí účinek. Do budoucna to bude jakákoli nezamýšlená odezva na podání jakékoli dávky léku. Odpadá podmínka na podání terapeutické dávky. Protipadělková novela ukládá mimo jiné povinnost uvádět na obalech receptových léků ochranné kódy umožňující ověřit původ konkrétního balení a ověřit, že nedošlo k narušení celistvosti obalu. Přesné technické parametry a konkrétní způsob kontroly bude dán přímo uplatnitelnými předpisy. Není tedy možné odhadnout náklady, které s touto povinností vzniknou provozovatelům, výrobcům, distributorům, lékárnám.

Dále tato směrnice rozsáhle upravuje podmínky provozování internetových obchodů s léky. Do působnosti zákona zahrnuje tzv. zprostředkovatele, tedy osoby, které obchodují s léčivy, aniž by s nimi fyzicky nakládali.

Z dalších změn stojí za zmínku způsob zavádění receptů s omezením. Podstatná část této novinky se nachází souběžně v projednávané konopné novele. Upravuje se používání neregistrovaných léčivých přípravků pro moderní terapii, umožňuje se použití v rámci tzv. nemocniční výjimky. Dále výše zmíněná povinnost lékárníků, sdělovat pacientům to, co vlastně platí stát a to, co si musí zaplatit oni sami, to znamená vlastně vztah nákup – prodej.

Výrazným způsobem se zvyšují sankce za delikty. Maximální výše pokut mohou být pro některé provozovatele prakticky likvidační. Ke zvýšení dochází přes to, že dosavadní praxe nevyužívala ani současné limity. Ustanovení, které ukládá distributorům povinnost rozlišovat v případě odběratele, který provozuje lékárnu a současně i distribuce, zda dodávají do lékárny či do distribuce, bývá někdy zpochybňováno kvůli principu volného pohybu zboží. Toto ustanovení ovšem nezakazuje další distribuci, pokud je v souladu se zákonem o léčivu. Pouze požaduje důslednou evidenci dodávek léčiv prováděných bez zákona.

Jak pan ministr řekl, nejvíce kontroverzním je pro nás ustanovení, které novela obsahuje, to je výlučná elektronická preskripce, která má být zavedena od 1. 1. 2015. Musím podotknout, že jsem si vytáhla, jak se diskutovalo o této preskripci na půdě sněmovny. Asi nijak valně, protože podle paní poslankyně Soni Markové pozměňovací návrh elektronické preskripce a centrální úložiště těchto receptů byl načten v rámci jednání výboru bez jakéhokoli předešlého projednávání, bez odborné diskuse, bez možnosti oponentury. A v podstatě ani na zdravotním výboru nebyl dán prostor k tomu, aby mohly být tyto pozměňovací návrhy projednávány. Což je dosti závažné. Do návrhu novely se dostala bez této širší diskuse.

Elektronické preskripce je v ČR umožněna zákonem o léčivech již od roku 2008, resp. od roku 2009, kdy měl SÚKL za povinnost zprovoznit centrální úložiště elektronických předpisů. Přesto se dosud nedočkala masivnějšího rozšíření mezi předepisujícími lékaři. Důvodů je celá řada. Ústav pro kontrolu léčiv zpočátku věnoval maximální úsilí prosazení sběru dat z papírových receptů na úkor samotné elektronické preskripce. Nutnost používání elektronického podpisu jak předepisujícím lékařem, tak vydávajícím lékárníkem představuje v praxi přece jen závažnější překážku než ve zkušebním provozu. Přestože se v souvislosti s elektronickými recepty hovoří o kontrole interakcí a vytváření lékových profilů pacientů, realita je taková, že právní základ umožňuje centrálnímu úložišti pouze předat informaci o receptu od lékaře lékárníkovi a zpětně informovat lékaře o tom, zda byl recept vydán či nikoli. Povinná elektronická preskripce, tak je navrhována, nepřináší proti současnosti nic nového a myslím si, že nikde na světě povinná elektronická preskripce jako taková neexistuje. Tak proč ji máme zavádět právě u nás, a to povinně.

Naopak vznikají nové otázky. Omamné a návykové látky uvedené v příloze č. 1 a 5 zákona o návykových látkách mohou být předepisovány pouze na recept s modrým pruhem, který je zmíněn v zákoně o návykových látkách, přesně popsán v předepisovací vyhlášce. Z principu pravidel zacházení s recepty s modrým pruhem vyplývá, že není možné je vydávat elektronicky. Jak se pak tyto recepty budou vydávat? Zřejmě tady asi bude výjimka pro recept s modrým pruhem, anebo budou další jiné výjimky. Takže bych se jenom pak chtěla dále zeptat, co je vlastně účelem elektronické preskripce. Já si nemyslím, že to bude ušetření, protože v tom vidím tak trošku IZIP 2.

Náš výbor se usnesl, a to 23. ledna 2013, k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 21, po odůvodnění zástupce předkladatele, náměstka ministra zdravotnictví ing. Petra Noska, zpravodajské zprávě senátorky Aleny Dernerové a po rozpravě:

I. doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení,

II. určuje zpravodajkou výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Alenu Dernerovou.

Kromě těchto pozměňovacích návrhů – to je jeden týkající se vyloučení elektronické preskripce, ten druhý, drobný, je vypuštění jednoho paragrafu, který se týká právě těch lékárníků, kteří měli informovat – mám připraven ještě jeden pozměňovací návrh, který jsem dnes vytvořila. S tím, že mě ještě zaujalo takové pojmenování – surovina, plazma a krevní deriváty apod., takže k tomu se pak vyjádřím v obecné rozpravě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní zpravodajko. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Plaček:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych vás seznámil s textem 22. usnesení ÚPV z 5. schůze konané dne 16. ledna 2013, a to k návrhu zákona, který se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, to je zákona o léčivech, ve znění pozdějších předpisů.

Po úvodním slově pana Mgr. Martina Plíška, náměstka ministra zdravotnictví, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, po zpravodajské zprávě, kterou jsem v zastoupení pana Dr. Antla přednesl já, a po rozpravě, výbor za prvé doporučuje Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze tohoto usnesení, určuje zpravodajem výboru pana Dr. Antla, kterého v tuto chvíli zastupuji, a pověřuje předsedu výboru Senátu pana Dr. Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Zásadní pozměňovací návrh, jak už tady bylo řečeno, je paragraf 80 elektronická preskripce, kde jsme s tím vyjádřili naprostý nesouhlas. Pak bych se ještě s dovolením přihlásil do rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle paragrafu 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takovou vůli nevidím, takže přikročíme k obecné rozpravě, kterou otevírám. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, senátoři, ta materie je nepochybně složitá, komplexní. Dovolte mi, abych se – možná i pro vlastní orientaci – vyjádřil ke konstrukci návrhu. A protože jsme už trošku znaveni, tak abych ji nazval Jak se staví sněhulák.

Takže ta základní koule je transpozice směrnic EU, farmakovigilance, čili léková bdělost. Zůstaňme bdělí, prosím. Na tom není nic, tato věc by asi měla hladký průchod, protože kdo by nechtěl být farmakovigilní a transponovat evropské směrnice.

Pak je ta druhá koule, ta je ještě pořád z velké části pozitivní, protože lze rozumět tomu, proč v tom tvůrčím procesu zdokonalování této normy se uplatní některé věci, které jsou potřeba přidat, a to v řádném připomínkovém řízení. To je v pořádku, takže se věci vylepší, aktualizují, jak o tom i hovořil pan ministr. Určitě bychom tam ty věci našli. Pak se tam projeví to, co už se stalo tradicí, a stále chci poznat toho člověka, který na ministerstvu, a určitě to není pan ministr, připravuje ty drakonické sankce. Když má být něco za 1000 Kč nebo 10 tisíc Kč pokuty, tak tam šoupne 300 tisíc doktorům, 500 tisíc, jako se to udělalo loni, nebo letos, když tam EU navrhuje miliony, tak šup, a dáme tam desítky milionů. Proč ne, jsme přísní. Ale ve státě, kde na podzim se vyjádřili přední činitelé, tedy šéf Ústavního soudu a šéf správního soudu za týden poté, že je problém nevymahatelnosti práva, je otázka, že když nevymůžete milion, nevymůžete ani deset milionů. Takže nevím, kdo tam ty drakonické sankce přidává. Ne že by to bylo zásadní, prosím vás, ale pak se lidé podiví třeba i v tom okolí, jak jsme tady ostří v té ČR na ty nešvary. To už je věc, která je diskutabilní. Pak v té druhé kouli ještě zazní takové drobnosti, kdy člověk musí číst ten návrh hodně krát, aby je odhalil. To jsou různé regulace nad rostlinnými přípravky, které už tady dvacet let fungují v zemi, ale znovu je budeme přihlašovat, vyregulovávat. Dobře, proč ne. A pak se tam vyskytne standardní problém ČR, to je plazma, protože tou tady žijeme od revoluce. Ta plyne teď pod názvem – tak jako pacient se stal klientem, tak jako zdravotní péče se stala zdravotní službou, tak teď se stává krevní komponenta, nebo krevní derivát surovinou. A počítám, že v dalších návrzích bude kostní štěp prefabrikátem, srdce, ledviny, plíce, játra náhradním dílem. (Pobavení v sále.) Chápu, že je to jenom folklór a nemohl jsem si to odpustit, legislativní dopad to nemá žádný, protože proč by mě neměli vykšeftovat, protože když něco odebrali, tak to kluci potom už nějak zhodnotí. Myslím si, že dělat tyto drobné dírky v tomto zákonu je zbytečné. Myslím si, že v tomto to i zdravotní výbor řádně komentoval.

A pak je třetí koule toho sněhuláka. To je už to neřádné přílepkování. Tedy ono je řádné z hlediska legislativy, nebo procesů. Ale ono je neřádné v tom, že to neprošlo připomínkovým procesem. Pan kolega Boris Šťastný tam dal nešťastný přílepek právě k té elektronické preskripci. On tam dal ještě další přílepek o tom, jak by se ty léky mohly posílat. Ten se potom tak trošku zrušil, čehož si nevšimli i někteří naši poslanci za sociální demokracii, takže v naději, že už je zase zrušeno vše, co tam ten poslanec Šťastný dal, dokonce hlasovali a pak se divili, pro co to hlasovali. Takže ono to má skutečně, ta zábavná figura sněhuláka, když to člověk sledoval, já jsem to hodně sledoval – tak se přitom i baví, rozumím paní senátorce Dernerové, proč hovoří o IZIPu IZIP 2. Prosím vás, v tak vážné věci, jako je celoplošná elektronizace receptů – s tím, že i na vískách, s tím, že i úložiště, jedna věc je úložiště, druhá věc je výtěžiště, to znamená, kdo to kdy kde vytěží, bude sledovat, co se kde dělo, když víme, že vůbec nejde o sledování lékových interakcí. To bychom pravděpodobně měli sledovat tam, kde ten člověk byl léčen, a nikoli z Chomutova nebo z Prahy do Vsetína. Myslím si, že teď spíš převažuje IZIP 2. Já si myslím, že to skončí elektronizací receptů. Já jsem je sám zaváděl na svém pracovišti pro nemocnici, tehdy ještě s neředitelem SÚKLu a teď už také neředitelem SÚKLu Martinem Benešem, a fungovalo to v nemocnici. Měli jsme úžasný přehled o ekonomice a o těch věcech. Čili to není nic proti elektronizaci receptů na pracovišti.

Toto je úplně jiný koncept. Dobře, on jednou zvítězí. Ale prosím vás, proč tuto věc nemají připomínkovat Česká lékařská komora, Česká farmaceutická komora, další zúčastnění, a proč to má takto v podvečer tam přihodit kolega Šťastný, byť by to mínil hrozně dobře, jako většinou. Myslím si, že toto je ta třetí koule.

A pak už to jde rychle. Pak na té třetí kouli se nasadí jenom hrnec na tu hlavu, to jsou pozměňovací návrhy Senátu. Ty tomu dávají korunu, ty to opraví částečně, a pak už nastává jenom ta mrkev, ten červený nos, trošku klaunovský, kdy nepochybuji, že sněmovna to potom, po čekání několika hodin, během několika minut projedná. A je dost možné, že zavrhne, jako většinu senátních pozměňovacích návrhů. Takže vítězství bude dosaženo – únorového a projde to patrně v té podobě, jak naznačil pan ministr. Což bude zavdávat věci ke přím, na které jsem tady už upozornil, nekonzumovatelnosti části, k darebnostem a k opravám v brzkém budoucnu.

Takže já myslím, bylo to všechno o farmakovigilanci, tedy bdělosti, zůstaňme bdělí. Budu rád, když budete věnovat pozornost i těm pozměňovacím návrhům, ať už je tady sdělila za výbor paní senátorka Dernerová, nebo přijdou-li další. Protože naším údělem, když nechci říct úkolem, je zdokonalovat, ať už je výsledek jakýkoliv. Já vám děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Plaček. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Ještě jednou, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já bych chtěl říct k tomu paragrafu 80 toto: Pan ministr sdělil, že všechny záležitosti v této oblasti byly řádně prodiskutovány. Myslím si, že zřejmě nebyly, když už jsme to slyšeli minimálně ze dvou předchozích příspěvků. Rozhodně s kým nebylo diskutováno, byli především ti, kterých se to nejvíce dotkne. To znamená lékaři a lékárníci. Pan kolega Žaloudík hovořil o tom, že by se k záležitosti měla vyjádřit Česká lékařská komora, případně další sdružení lékařů. Oni se právě stejným způsobem vyjádřili – protestují proti této záležitosti a protestují proti tomu, že s nimi nic diskutováno nebylo. Já - a priori - proti elektronizaci nic nemám, spíše naopak. Ale pokud se nediskutuje, tak se nemůže najít vzájemně vhodný kompromis tak, aby pak v praxi fungoval.

Paní kolegyně Dernerová hovořila o tom, že už v tuto chvíli lze předepisovat elektronické recepty. Já si myslím, ačkoliv jste dostali zřejmě všichni e-mailem sdělení právě České lékařské komory, že by tady mělo zaznít, jakým způsobem se elektronická preskripce v České republice prosazuje. Či lépe řečeno neprosazuje, protože těm, kteří ji využívají, nic nepřináší. Spíše naopak, pouze komplikace a další náklady.

Jenom pár čísel. Přibližně z 35 000 lékařů používá elektronickou preskripci pouze 369. A za rok a čtvrt od 1. srpna 2011 do 31. října 2012 z celkem vystavených 74 milionů receptů bylo pouhých 250 000 receptů elektronických. Myslím si, že tato čísla svědčí naprosto jasně o vhodnosti zavedení povinné preskripce v elektronické podobě, co se týká receptů.

Bude to obrovský problém, a to také ještě z jiného důvodu, poněvadž ne všichni lékaři mají počítače, už vůbec nemusí být připojeni na internet, a znám dokonce starší kolegyni z nás, která dodnes vyúčtovává dávku zdravotní pojišťovně na papírových dokladech. Tito kolegové, především jsou to všeobecní praktičtí lékaři, jsou většinou staršího věku a víme, jaká je situace v českém zdravotnictví, že praktických lékařů je neustále méně. Pokud zavedeme, a to povinně, elektronickou preskripci, tak jak je navrhováno, tak tito lékaři rozhodně si nebudou pořizovat ani počítač, rozhodně nebudou připojeni na internet, prostě z praxe odejdou. Pak by mě opravdu zajímalo, kdo tyto kolegy, kteří odejdou, nahradí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jiří Oberfalzer. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, pane ministře, já bych chtěl upozornit na jednu věc, že v tomto návrhu se v podstatě bez jakékoliv souvislosti jak s komunitárním právem či potřebami českého trhu ruší registrace léčebných prostředků, které na českém trhu bez potíží působí třeba 10, 15 let. Chci tedy avizovat, že v podrobné rozpravě, pokud do ní postoupíme, chci navrhnout pozměňovací návrh, který vám byl rozdán do lavic, který bude vylučovat z této povinnosti nové registrace a jinými slovy nebude umožňovat, aby se na tyto přípravky vztahovalo vlastně zrušení registrace u takových přípravků, které jsou na trhu 10 a více let. Jenom tedy nyní avizuji pozměňovací návrh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Alena Dernerová. Prosím.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. Já jak jsem predikovala, že mě zaujalo slovo plazma surovina, takže jsem se začala zabývat více i touto otázkou. A pak jsem narazila ještě na anti D protilátky, takže já bych se chtěla pana ministra zeptat k novelizačním bodům 24 a 40 – Rozhodování a posuzování o původu krevní plazmy. V průběhu projednávání zákona ve výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny byl navržen a později schválen pozměňovací návrh 19c, kterým došlo z původního vládního návrhu zákona k vypuštění písmene q)v § 11. Tento § 11 říká: Ministerstvo zdravotnictví v oblasti humánních léčiv rozhoduje, jde-li o plazmu pro výrobu krevních derivátů a odběr je prováděn v České republice, o vydání souhlasu s její distribucí do jiného členského státu a s vývozem do třetí země. Informace o vydaných rozhodnutích zveřejní.

To znamená, že ministerstvo již nebude mít oprávnění rozhodovat, zda jde o plazmu z krevních derivátů a odběry prováděné v České republice, takže bude moci někdo začít vyvážet bez další kontroly nebo vlastně nějakého povolení? Jde o to, abychom se nedostali právě do kauzy Diag Human II., protože vlastně v tomto případě nemáme kontrolu. A pokud plazma bude nazývána surovinou, tak je to něco, co se dá obchodovat, když to přeženu, na burze, a máme tady zákonitě nějaký problém.

A co se týče odvolávání se na evropskou směrnici, tak tam jsem se dívala a do krevních složek zahrnuje i plazmu, slovo "surovina" v této směrnici vůbec není.

Pokud tedy budeme v podrobné rozpravě, budu podávat také ještě jeden pozměňovací návrh.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A zatím jako poslední se do rozpravy hlásí paní senátorka Eva Syková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, chtěla bych podpořit návrh paní senátorky Dernerové. Týká se to vývozu, což je celkem docela nebezpečná záležitost, která by měla být, jak ona říká, ošetřena. Netýká se to domácího využití pro domácí účely, jako např. pro léčbu nějakých ran apod. Tam si dovedu představit, že by to být nemuselo.

Čili jedná se o otázku vývozu, se kterým by nemuselo být vždycky vhodně nakládáno.

A pak bych se chtěla ještě vyjádřit k elektronické preskripci. Myslím si, že takovéto návrhy, které jsou takto kategorické a nepřipouštějí žádné výjimky, jsou zásadně špatně. Například já nevím, jak si sama budu předepisovat recepty, když nemám svoji praxi, kde bych měla připojený počítač apod., a budu si chtít něco předepsat, nebo své rodině či svým známým, a nebudu to moci normálně učinit rukou receptem.

Buď budou nějaké výjimky, ty se budou definovat, kdo všecko má tyto výjimky, a bude to platit třeba jenom ve velkých nemocnicích, kde je preskripce propojena. A tam si dovedu představit, že to může být i nařízení. Ale jinak v malých soukromých praxích nebo vůbec v soukromých praxích a u jednotlivců, kteří si třeba předepisují pro své vlastní potřeby, to vidím jako úplně nesmyslné. Jde o to, abychom tady zase neprojednávali za několik málo měsíců pozměňující návrhy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové. Materie mi je samozřejmě velmi vzdálená, k té vlastně ani hovořit nechci. Ale jenom k elektronické preskripci a k centrálnímu úložišti.

To je nesmírně nebezpečný instrument potud, ačkoliv panem ministrem tady bylo řečeno, že naopak recepty papírové jsou falšovatelné a že tudíž toto má být bezpečnější, obávám se, že vlastně každodenní důkazy, s nimiž jsme konfrontováni z různých jiných oblastí nás přesvědčují, že elektronický provoz atd. je mnohem více zneužitelný.

A v této souvislosti chci upozornit na to, že tam jsou přenášena skutečně velmi citlivá data, která jsou samozřejmě obsahem práva na soukromí, což je základní právo. A pokud jde o zdravotní, tak na to je Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku nesmírně citlivý. Znám rozhodnutí – nemohu si teď vzpomenout na jeho název – kde unikl právě záznam, resp. informace ze zdravotní dokumentace, a bylo to tedy shledáno jako závažné porušení právě práva na soukromí, a příslušný stát byl samozřejmě podroben sankci.

A to, jak je nám to předkládáno bez jakýchkoliv jištění a s přístupem do registru z mnoha stran, je prostě postup, který právě už přímo predikuje, že se problém dostaví. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Do obecné rozpravy se již nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. A zeptám se pana ministra, pana předkladatele, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Ano, chce se vyjádřit. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Dovolte mi, abych kritiku, která zde proběhla, zejména pokud se týká elektronického receptu, okomentoval.

Vývoj elektronického receptu byl poměrně komplikovaný a byl provázán se snahou dřívějšího vedení Státního ústavu pro kontrolu léčiv pro vytváření jakéhosi rozšířeného registru pro širokou kontrolu spotřeby léčiv a pohybu léčiv v České republice. A ten vyvolal obrovskou kritiku jak u uživatelů ze strany lékařů, tak zejména lékárníků, byl napaden jaksi z nelegálnosti a trvalo poměrně dlouho, než se k němu vyjádřil Ústav pro ochranu osobních dat. A poté, co tento registr byl zredukován a zalimitován jenom na legální možnost, tak v roce 2010 tento úřad povolení vydal.

Původní návrh zákona, který se připravoval poměrně dlouho, transpoziční zákon, jak jste si jistě všimli, má obrovské množství položek a řeší celou řadu technických problémů. Tak my jsme z důvodu sporu o registru a elektronické preskripci, který se táhl v podstatě celé funkční období této vlády, a tento spor byl zejména se Státním ústavem pro kontrolu léčiv, jsme nebyli schopni se shodnout na nějaké rozumné konfiguraci elektronické preskripce. Do tohoto zákona původně připravován nebyl, nechtěli jsme transpozici komplikovat. Byl tam vložen až dodatečně, pozměňovací návrh byl projednáván hodně široce, i když na výboru k němu nebyly připomínky, ale byl předtím projednáván v pracovních skupinách. A Česká lékárnická komora k němu neměla závažnější výhrady. Jediné výhrady, které byly vždy k elektronické preskripci v jakékoliv podobě, byly od České lékařské komory. A ty jsou převážně nepřekonatelné. A musím v tomto případě říct, že jsou jakéhosi duchu lobbistického, protože část lékařů si nepřeje, aby nad jejich preskripcí mohla být nějaká větší kontrola. A politické stanovisko České lékařské komory je dlouhodobě známé a nehnutelné.

Pokud jde o absolutní povinnost předepisovat všechno, tak ta absolutní není, a počítá se s tím, že bude stanovena řada výjimek, zejména je možno říct příklad, kde tato výjimka je nezbytná. Je to preskripce v akutních případech a v celé řadě dalších situacích, tak jak tady byly zmíněny.

Nyní k obecným výhradám, a tady bych si dovolil replikovat připomínku paní senátorky Wagnerové. My jsme si samozřejmě vědomi, že rizika papírové dokumentace jsou zcela jiná než rizika dokumentace elektronické, zejména proto, že v databázích jsou data nahromaděna, zatímco papírovou dokumentaci obecně je potřeba chránit více lokálně, tak zde je potřeba to chránit centrálně.

Ale musím konstatovat, že v tomto nečiní preskripce léků žádnou výjimku, že zrovna tak je potřeba ochraňovat elektronická data ze standardní klinické dokumentace. A klinické dokumentace je dneska obrovské množství. Jistě je pravdou, že ta ochrana není možná v absolutním měřítku. To se ví, že ani Pentagon se svými supertajnými věcmi nebyl úplně chráněn. Podobně není tedy možná absolutní ochrana také papírové dokumentace.

A já bych jenom upozornil na dvě věci. Přestože teoreticky tato námitka je legitimní, tak největší databáze s pacientskými daty, a to i těmi choulostivými, tzn. s diagnózami, je vedena zdravotními pojišťovnami a je vedena legálně a je vedena centrálně. V tomto ten elektronický recept, i když o tom můžeme diskutovat, o té správnosti, tak prostě ten úzus, který tady v této zemi je, nějak neprolamuje, naší snahou opravdu není nějaké vydělávání peněz a přihrávání zakázek firmám. Většina toho hardwaru a softwaru je pro ten registr připravena, nazvání IZIP2 samozřejmě podsouvá, že chystáme něco ošklivého, ale není tomu tak. Ale k tomu mohu říct jaksi věc jenom takhle verbálně a jestli mi budete věřit nebo ne, to samozřejmě nemohu ovlivnit. Ale zdůraznil bych, že tak jak jde dopředu medicína, není možno si představovat podobně, že dneska si nemůžeme představit svět bez elektronického bankovnictví, že si představíme svět bez elektronické medicíny a v řadě západních zemích se připravuje propojení, my ho také připravujeme, elektronických dokumentací lokálně uložených a ten problém tam je řešen.

Mimo jiné bych apeloval na vás, abyste si uvědomili, že to, co jste schválili včera, já jsem bohužel tady nebyl, za to se omlouvám, a jsem rád, že se schválila novela zákona, která se týká legalizace konopí pro zdravotnické účely, tak tam elektronický registr preskripce je zakotven v zákoně; a výhrady k tomu nebyly a řeší se i problém receptů s modrým pruhem, takže ten by tady neměl už nad rámec toho konopí dále vznikat.

Já bych ještě k tomu řekl, že argument pana senátora Plačka, jestli mohu prostřednictvím předsedajícího na to reagovat. Mě mrzí, že se vznáší. My jsme sváděli velký boj s praktickými lékaři o tom, jestli dneska má mít každý lékař počítač v pracovně. Je to tak trošku asi jako kdybychom říkali, že jsou staří lékaři, kteří nejsou schopni ovládat telefon nebo prostě distribuovat normální poštu. A myslím si, že současná praxe ukazuje, že s počítačem je schopný pracovat každý, i méně vzdělaný člověk. A nedovedu si představit, že by lékař, který vykonává zodpovědnou práci a musí mít jistou míru flexibility a zachovanou jistou míru učení, se nebyl schopen naučit používat počítač alespoň k tomu, aby vystavoval ten elektronický recept.

Pokud jde o pana senátora Oberfalzera, tak pokud jde o rušení registrací prostředků, které jsou na trhu řadu let, tak bych jenom připomněl, že ta směrnice mimo jiné zavádí, aby podmínky, které byly platné při registraci a které jaksi umožnily tu registraci, aby, pokud se u nějakého preparátu změní, jsou vyhlášeny nové, tak aby se ty věci musely registrovat znovu.

Pokud jde o otázky plazmy, domnívám se, že tato změna se týká věcí, které jsou v souvislosti s volným pohybem zboží.

Tady v tom případě ještě musím reagovat na to, že to, že se používá termín surovina, to je v tomto případě legislativní zkratka, protože přesto, že to není zvykem u krevních produktů, u léčivých přípravků se tento terminus technicus používá běžně.

Nevím, jestli jsem na něco zapomněl, omlouvám se, snažil jsem se vyčerpat vše. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. A nyní se ptám, jestli si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV pan Vladimír Plaček. Nepřeje si vystoupit. Paní zpravodajka si přeje vystoupit, prosím, paní senátorka Dernerová slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Mohu zareagovat na pana ministra?

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ale v rámci pozice zpravodaje.

Senátorka Alena Dernerová:  Ano. Elektronická preskripce konopí, v podstatě jsme ponechali, protože si myslím, že to nebude masivně předepisováno všemi lékaři a bude to omezené na určitou skupinu. Tam si myslím, že ta kontrola by mohla být. Proto jsme to nevypitvali i z toho, i když tu chuť jsem opravdu měla, pane ministře. Asi tak.

Takže já bych chtěla jenom říct, chtěla jsem načíst pozměňovací návrh, a pan senátor Oberfalzer...

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ne ne ne, paní senátorko, teď jenom jestli padl návrh na schválení.

Senátorka Alena Dernerová:  Schválení s pozměňovacími návrhy.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ne ne ne, v této chvíli jsem přesvědčen, že žádný návrh nepadl, takže tím pádem jsem ukončili rozpravu. Žádný návrh nepadl, přecházíme do podrobné rozpravy. A tady teď budou předloženy jednotlivé návrhy, pokud tedy budou předloženy, pokud už nebyly schváleny výborem, protože tím jsou předloženy.

Otevírám podrobnou rozpravu k návrhu zákona, do které se hlásí pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Já jsem avizoval pozměňovací návrh, proto ho nyní předložím v tomto znění. V čl. I. novelizačním bodu 57 se v § 30 za poslední větu odst. 10. doplňuje nová věta, která zní: U tradičních léčivých přípravků, které jsou uváděny na trh v České republice déle než 10 let, se má za to, že jsou naplněny předpoklady pro aplikaci ustanovení § 27 odst. 7.

Znamená to, že v průběhu 10 let tyto přípravky se osvědčily, nebyl s nimi žádný problém, a je tedy zbytečné nutit výrobce, aby je znovu registrovali. Registrace stojí nějaké prostředky, trvá nějakou dobu, tito distributoři investovali do reklamy, uspěli na trhu a mohli by se cítit poškozeni a případně se obracet i na arbitrážní řízení.

Proto vás prosím o podporu tohoto pozměňovacího návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do podrobné rozpravy se už nikdo nehlásí. Hlásí se paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Pozměňovací návrh k senátnímu tisku č. 21, a to 1. v čl. 1. body 24 a 38 vypustit a následující body přečíslovat, a za druhé, v čl. I. v dosavadním bodu 40. po přečíslování bod 38. nahradit slova "může odebrat" slovem "odebere".

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Jenom si upřesním, jestli ten návrh byl podán písemně. (Ano.) Dobře.

Ještě někdo do podrobné rozpravy? Pokud se už opravdu nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu uzavírám a požádal bych pana ministra, zda si přeje vystoupit, k pozměňovacím návrhům potom až stanovisko tedy, a požádal bych paní zpravodajku, aby nás provedla jednotlivými návrhy, o kterých budeme hlasovat. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Dernerová:  Takže nejprve budeme hlasovat o stanovisku, které zaujal zdravotní výbor, tzn., je to hlasování o zrušení povinné elektronické preskripce a o zrušení jediného paragrafu, týkajícího se toho, že lékárníci mají sdělovat klientům, pacientům cenu léčiv, takže se jenom o tomto bude nyní hlasovat, a pak další pozměňující návrhy budou hlasovány posléze.

Takže nyní hlasujeme o závěru, který učinil zdravotní výbor.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, paní senátorko. Myslím, že je totožný s ÚPV, abychom to upřesnili. Budeme hlasovat o tomto návrhu.

Upřesnili jsme si, že výbor zdravotní sociální tam má o jeden bod víc, a jinak je to totožný návrh, tudíž odhlasujeme-li tento návrh, stává se návrh ÚPV nehlasovatelným.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování v tuto chvíli skončilo, a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 61 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Jako další návrh budeme hlasovat o návrhu, který přednesla paní zpravodajka Dernerová, abychom věděli, o čem hlasujeme. Opět je přítomno 61 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 31.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO.

Pardon, stanovisko ministra, ale předpokládám, že ke všem návrhům je negativní. Je to tak. Já se omlouvám, pane ministře, ale mně to tak vyznělo.

Hlasování skončilo, a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 62 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Budeme hlasovat o posledním návrhu, který přednesl pan senátor Oberfalzer a kde stanovisko ministra je negativní, zpravodaje pozitivní. Nic se nezměnilo a můžeme hlasovat o tomto návrhu. Přítomno je 61 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 31.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO.

Chvilinku, paní zpravodajko, jenom dokončíme hlasování, ano? Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 63 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 54, návrh byl přijat.

Paní zpravodajka nám chtěla ještě něco sdělit?

Senátorka Alena Dernerová:  Ano, že děkuji legislativě za pomoc, a ta bude přečíslovávat a upravovat, takže jenom toto jsem chtěla dodat, protože to bylo trošku zmatečné i z mé strany, takže se omlouvám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Doufejme, že to technicky bude možné. Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je tedy přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 32.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO.

Děkuji, hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 64 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 59, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

A nyní tedy v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Předpokládám, že by to měli být zpravodajové, paní senátorka Alena Dernerová a zřejmě pan senátor Plaček, pokud nemají námitek a souhlasí. Oba dva souhlasí.

Budeme hlasovat o tomto návrhu. Byl podán návrh pověřit paní senátorku Alenu Dernerovou a pana senátora Vladimíra Plačka odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 32.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO.

Děkuji, hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 65 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu našeho programu. Děkuji panu předkladateli panu ministrovi, děkuji i paní zpravodajce, ale pan ministr ještě zůstane, protože tady máme ještě další bod.

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 22

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 22. Návrh uvede pan ministr zdravotnictví Leoš Heger, prosím pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Děkuji za slovo. Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych uvedl návrh zákona, který již pan místopředseda uvedl, a to zákon o darování, odběrech a transplantací tkání a orgánů atd.

Hlavním cílem návrhu zákona je především opět transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/53 EU ze 7. července 2010 o jakostních a bezpečnostních normách pro lidské orgány určené k transplantaci.

V souladu s uvedenou směrnicí návrh upravuje pravidla pro zajištění jakostních a bezpečnostních norem pro lidské orgány, určené u člověka tak, aby byla komplexně ve všech fázích zacházení s orgány, tj. během darování, vyšetřování, charakterizace, odběru, konzervace, převozu a transplantace uplatněna opatření k dosažení nejvyšší možné míry jejich jakosti a bezpečnosti.

Tato opatření jsou nezbytná pro minimalizaci rizik, spojených s odběrem a transplantací orgánů, zvýšení dostupnosti orgánů, vhodných pro transplantaci, zamezení, nepřípustných praktik při jejich darování a transplantaci, včetně tzv. obchodování s orgány, které představuje velmi vážné porušení základních lidských práv.

Kromě transpozice obsahuje návrh zákona úpravy, které mají za cíl odstranit nedostatky, které se objevily v průběhu aplikační praxe transplantačního zákona, a snaží se dále přispět k řešení obecného fenoménu nedostatku dárců orgánů.

K řešení zmíněného problému přispěje mj. úprava tzv. "náhrad". Tato úprava vychází ze směrnice, která, a to i přes skutečnost, že je touto směrnicí, ale i transplantačním zákonem jakákoli odměna za darování orgánů vyloučena, připouští možnost vhodným způsobem kompenzovat žijícím dárcům újmu, nepohodlí a omezení, spojená s darováním.

Návrh zákona tedy obsahuje úpravu náhrad na pokrytí výdajů a ztrát příjmů pro žijící dárce.

Vedle toho se vymezuje příspěvek na náklady pohřbu, který bude náležet osobě, která vypraví pohřeb zemřelému dárci orgánů, tj. dárci, kterému byl orgán odebrán posmrtně. Navrhovaný příspěvek na náklady pohřbu je solidárním vyjádřením úcty a vděčnosti zemřelému dárci za poskytnutí nezištné pomoci.

Na uvedenou právní úpravu navazuje změna zákona o daních z příjmu a zákona o životním a existenčním minimu.

Dalším přispěním k problému nedostatku dárců je navrhovaná úprava, která umožní vyřešit otázku odběru orgánů od zemřelých dárců, kteří nejsou občany České republiky. V současné době je takovýto objem prakticky nemožný. Přestože cizinec je s ohledem na svůj zdravotní stav a splnění zákonných předpokladů v našem státě zařazován na čekací listinu pro transplantaci orgánů a může mu být možno transplantován orgán, není však možné, aby orgány pro cizince, který v Česku zemřel, byly odebrány a použity k transplantaci. Vymezuje se tedy úprava, která odběr od cizinců umožní, a podmínky, při kterých ten odběr provést nelze. Např. odběr bude možno provést, jen pokud bude držitelem dárcovské karty. Jestliže nebude držitelem takové karty, koordinační středisko bude muset ověřit, zda cizinec ve státě, jehož je občanem, nevyjádřil nesouhlas s posmrtným odběrem.

Změnou zákona o veřejném zdravotním pojištění se navrhuje vrátit do tohoto zákona pravidlo, podle kterého úhrada výkonů, spojených s transplantacemi, provedených na straně dárce, hradí zdravotní pojišťovna příjemce.

Konečně pak návrhem ve stávajícím textu zákona prováděná legislativně technická pojmová změna, která navazuje na nově užívanou terminologii platného zákona o zdravotních službách č. 372/2011 Sb.,

Posuzovaný návrh zákona byl po projednání a schválení vládou postoupen v říjnu 2012 Poslanecké sněmovně, která jej projednala v rámci 47. a 49. schůze. K návrhu zákona byly v průběhu jeho projednávání uplatněny pozměňovací návrhy, z nichž ty, které byly přijaty, jsou spíše dílčími upřesňujícími úpravami. Za významnější schválený pozměňovací návrh považuji zakotvení nového pravidla, podle kterého bude zdravotní pojišťovna příjemce orgánu hradit dopravu těla zemřelého dárce z místa pitvy až do místa pohřbu.

Návrh zákona byl projednán VZSP Senátu, který k němu přijal usnesení, podle kterého se Senátu Parlamentu ČR doporučuje návrh zákona schválit ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou, za což tímto děkuji.

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, tolik tedy slovo předkladatele, děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zaujměte opět místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 22/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miloš Janeček, kterého tedy žádám, aby nás s tímto závěrem výboru seznámil. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Janeček:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, pane ministře. Tak jak už tady zaznělo občas, můj předřečník se prakticky vyjádřil dokonale a provedl nás návrhem zákona, o kterém zde budeme za chvíli hlasovat. Já bych zdůraznil pouze několik bodů, a to důležitou problematiku právě odběru tkání a orgánů od zemřelých občanů, kteří nejsou občany České republiky, protože doposud existoval nebo existuje fakt, že český občan nemohl dostat od cizince orgán k transplantaci, naopak cizinec mohl. Takže toto se teď svým způsobem vyrovnává a upravuje.

Velmi důležité, protože zazněly z různých – řekněme – organizací názory, že by tam mohla také nějakým způsobem zaznít otázka finančního ohodnocení, což by podle mého názoru vedlo k následnému obchodování s lidskými orgány, což samozřejmě v civilizovaném světě je i z mého pohledu nepředstavitelné. Jsem rád, že nic takového se tam nepodařilo vpašovat.

Ještě snad je potřeba se zmínit o dalších zákonech podrobněji trošku, a to v zákoně o daních z příjmů se také stanoví, že příjem ve formě náhrady nákladů související s darováním a odběrem krve a jejích složek, tkání nebo orgánů, pokud se taková náhrada poskytuje podle jiných právních předpisů, je osvobozen od daně. Nebo-li pro ty, kteří to dělají, je to důležité. A stejně tak je možnost odečíst si od základu daně hodnotu odběru orgánů od žijícího dárce, která se oceňuje částkou 20 tisíc korun. Vypadá to třeba jako málo, ale jestliže už někdo se do toho pustí, tak určitě to není zbytečné.

V zákoně o veřejném zdravotním pojištění se potom stanoví, že odběry tkání, buněk a orgánů od dárce, vyšetření potenciálních dárců, nezbytná pro posouzení vhodnosti pro konkrétního příjemce, nezbytné nakládání s odebranými tkáněmi, buňkami a orgány a dopravu nebo cestovné náklady žijícího dárce nebo dopravu zemřelého dárce zde hradí zdravotní pojišťovna příjemce, a to na rozdíl od současné úpravy, podle které od 1. dubna 2012 hradí takové náklady zdravotní pojišťovna dárce.

Touto změnou se vrací řád zpátky před 1. duben 2012.

A co se týče posledního zákona o životním a existenčním minimu, tak ten stanoví, že příjem ve formě náhrady nákladů souvisejících s darováním a odběrem krve a jejích složek, tkání, buněk nebo orgánů, pokud se taková náhrada poskytuje podle jiných právních předpisů, nebude zahrnován do započitatelných příjmů podle zákona o životním a existenčním minimu.

Takže bych si vás dovolil seznámit s 10. usnesením ze 4. schůze výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, která se konala 23. ledna 2013 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 285/2012 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů, tzv. transplantační zákon – v závorce – ve znění pozdějších předpisů a další související zákony. Jde o senátní tisk č. 22.

Po odůvodnění zástupcem předkladatele, náměstka ministra zdravotnictví pana Mgr. Martina Plíška, zpravodajské zprávě senátora Miloše Janečka a po rozpravě výbor za prvé doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, za druhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu mne. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle paragrafu 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím. Přistupujeme k obecné rozpravě, kterou otevírám – do které se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan ministr nebude chtít vystoupit. Pan zpravodaj konstatoval, že tady máme návrh schválit z výboru, takže budeme hlasovat o návrhu na schválení.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 30. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 66 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl schválen.

Tím jsme projednali tento bod našeho jednání. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji.

Přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu. Opět pan ministr zdravotnictví zůstává na svém místě, protože to bude

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 25

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 25. Návrh uvede zástupce poslanců pan Leoš Heger. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, děkuji za pozitivní vyjádření k předchozímu bodu. Dovolte mi, abych se stručně vyjádřil k tisku č. 25, který je nyní na programu jednání. Jde o tisk, jehož obsahem je návrh poslanců Hegera, Šťastného, Roztočila, Šnajdra, Štětiny a Rusnoka na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování.

Cílem navrhované právní úpravy je vyřešit nejaktuálnější aplikační problémy, na které po nabytí účinnosti zákona dnem 1. dubna 2012 poukazovala praxe, a to nejen z okruhu poskytovatelů zdravotních služeb nebo zdravotnických pracovníků, či zákonných zástupců nezletilých pacientů, ale i jiných dotčených osob. V návrhu zákona jsou zejména upraveny tyto problémové okruhy: za prvé upravuje se § 10 odst. 1 písmeno b) tak, aby poskytování domácí péče nebylo nadále omezováno pouze na domácí prostředí pacienta, ale aby bylo možno tuto péči poskytovat ve vlastním sociálním prostředí pacienta v rozsahu úplné definice vlastního sociálního prostředí podle § 4 odst. 3 zákona o zdravotních službách, čímž se odstraňuje nerovnoprávný přístup některým skupinám pacientů. Za druhé se nově řeší podávání informace pacientovi o jeho zdravotním stavu a navrženém individuálním léčebném postupu a všech jeho změnách.

Platné ustanovení § 34 odst. 3 o opakování této informace pacientovi je nejasné, neboť z pohledu praxe nedává konkrétní odpověď na to, ve kterých případech se má informace zopakovat. Opakování informace ve stávajícím rozsahu praxe rovněž považuje za zatěžující. Při podávání informace pacientovi je dostačující postup podle závěrečného ustanovení § 31 odst. 2. Ustanovení § 104 odst. 3 se proto jeví nadbytečným a navrhuje se zrušit.

Dále se navrhuje jako třetí bod nové znění § 35, kterým se vymezují podmínky poskytování zdravotních služeb zejména nezletilým pacientům, což je negativně proslavený případ souhlas obou rodičů. Stávající postupy uvedené v ustanovení značně komplikují poskytování potřebných zdravotních služeb nezletilým pacientům.

Nové znění ustanovení § 35 vychází z principu postupného nabývání způsobilosti k právním úkonům nezletilými pacienty a při zohlednění obecné úpravy stanovené v občanském zákoníku a v zákoně o rodině bude možno poskytovat zdravotní služby na základě souhlasu nezletilého pacienta, který k tomu bude přiměřeně vyspělý.

V návaznosti na nové znění § 35 se pak upřesňují ustanovení s tímto ustanovením související.

Čtvrtým okruhem se upravují některá ustanovení týkající se oznamování hospitalizace nebo omezení hospitalizovaného pacienta ve volném pohybu bez jeho souhlasu soudu, protože stávající znění je nepřesné. Zejména se zrušuje povinnost poskytovatele zdravotních služeb oznamovat omezení pacienta ve volném pohybu, které spočívá v jeho držení zdravotnickými pracovníky a doplňuje se ustanovení § 40 odst. 2 zákona tak, aby bylo zřejmé, že se soudu neoznamuje též dodatečné omezení ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem v průběhu léčení, pokud s tím byl ve lhůtě 24 hodin následně vysloven souhlas. Není totiž důvodné, aby se soudu neoznamovala pouze nedobrovolná hospitalizace, pokud s ní byl vysloven v uvedené lhůtě souhlas.

Pátým okruhem je návrh upravit ustanovení § 46 zákona, neboť některé požadavky kladené tímto ustanovením na poskytovatele zdravotních služeb, v jejichž zdravotnických zařízeních se připravují osoby na výkon zdravotnického povolání, neodpovídají potřebám a možnostem praxe. Jde zejména o vypuštění povinnosti, aby zdravotnický pracovník, pod jehož přímým vedením se připravují osoby na výkon zdravotnického povolání, měl rozšířené pedagogické vzdělání, a stanovení podmínky, aby tento zdravotnický pracovník měl způsobilost k samostatnému výkonu zdravotnického povolání a byl v pracovně-právním nebo obdobném vztahu k poskytovateli zdravotních služeb, na jehož pracovištích se tato příprava uskutečňuje.

Šestým okruhem, šestým předmětem nyní projednávané novely je rovněž zrušení ustanovení § 53 odst. 2 písm. f) zákona, podle platného znění ustanovení je požadováno, aby od 1. dubna 2013 byla součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi též klasifikace podle mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví. Tato klasifikace se ukázala příliš složitou a zdravotnický terén na její zavedení není dosud připraven. Vymezení této povinnosti v zákoně o zdravotních službách není považováno za nezbytné.

Další změnou, sedmou je změna ustanovení § 81 odst. 4. Stanoví se další možnosti, kdy lze na zemřelém pacientovi provádět výcvik určitého zdravotního výkonu, aniž by musel být zajištěn příslušný souhlas. Jde o nácvik koniotomie a nácvik punkce tenzního pneumotoraxu, přičemž nácvik lze provést pouze v rámci anatomicko-patologické nebo zdravotní pitvy a nesmí být zmařen účel této pitvy. Jde o výjimku pro provádění nácviku dvou život zachraňujících výkonů doslovně, v pravém slova smyslu, neboť jejich neprovedení vede ke smrti pacienta v řádu minut. Koniotomie se provádí v případě neprůchodnosti horních cest dýchacích a hrtanu způsobené například zduřením hlasových vazů či cizím tělesem. Tenzní pneumotorax, který vzniká ventilovým mechanismem, kdy do pleurální dutiny proniká vzduch a hromadí se pod tlakem v dutině, je velmi nebezpečný, protože vzduch z přetlaku v hrudní dutině utlačuje všechny orgány a vede k rychlému zhroucení krevního oběhu. Nácvik výkonů na těle zemřelého umožní lékařům při nutnosti provést výkon v praxi odbourat zábrany a nejistoty k provedení koniotomie nebo punkce tenzního pneumotoraxu. Jedná se o poměrně vzácné stavy, se kterými běžně lékař nepřijde do styku a je velmi obtížné získat praktické návyky a odhodlání k provedení těchto výkonů.

Konečně poslední navrhovanou změnou je změna § 124, která se navrhuje tak, aby lhůta po jejímž uplynutí lze provozovat jesle jako zdravotnické zařízení podle dosavadních právních předpisů, uplynula až dnem 31. prosince 2013. Původní lhůta je do 1. dubna 20123 a signály z praxe, že stále ještě dosud existují pracoviště, která se nepřevedla na jiný typ organizace a chystají se na to by mohla mít tímto vytvořen dostatečný časový prostor pro převod ze stávající formy na možnost instituce, která je připravována v živnostenském zákoně nebo v režimu sociálních služeb.

Dovolím si závěrem uvést, že návrh zákona, kterým se mění zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování je ve znění, které Senátu předložila Poslanecká sněmovna a plně ho podporuji jak jako předkladatel této novely, tak i jménem ministerstva zdravotnictví. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zaujměte opět místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ÚPV. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 25/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Vladimír Plaček. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZSP. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 25/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Žaloudík, kterého bych žádal, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, senátoři, VZSP se 23. ledna zabýval tímto návrhem změny zákona 372/2011, kterou navrhli páni poslanci Heger, Šťastný, Roztočil, Šnajdr, Štětina a Rusnok, a která je předkládána Senátu již 10 měsíců po nabytí účinnosti tohoto zákona 1. 4. 2012. Důvodem jsou problémy, které zákon ihned po nabytí své účinnosti v praxi způsobil. Ostatně pro problematičnost a praktickou nepoužitelnost také těchto, ovšem i některých dalších částí tohoto reformního zákona ho Senát svojí většinou zamítl. Poslanecká sněmovna ho poté bez jakýchkoli korekcí opět přehlasovala a uvedla v platnost i v defektní podobě a s předvídatelností problémů, které způsobí.

Stojí také za zmínku, že již v červnu 2012 navrhla opravit nejnaléhavější chybná ustanovení tohoto zákona skupina senátorů, a to na četné podněty odborné i laické veřejnosti. Senát na počátku léta tento návrh schválil a postoupil sněmovně, která ho však zamítla. Nyní přichází obsahově podobný návrh oprav zákona 372/2011 do Senátu naopak ze sněmovny jako návrh skupiny koaličních poslanců, a to v podobě, která v některých částech opět zakládá obavy z budoucích oprav. Korekce a doplnění budou zajisté vhodné nyní, než až zase dalšími změnami či novelami v blízké budoucnosti.

Já upozorňuji, že výbor se tím zabýval velmi podrobně a zpracoval pozměňovací návrhy, které se týkají vlastně tří bodů, tří paragrafů, 35, 40 a 65, aniž negují to, co přichází ze sněmovny, pouze doplňují. Já bych si to potom dovolil v případné podrobné rozpravě trošku rozvést, byť stručně. Takže v této fázi si dovoluji konstatovat, že výbor pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu tedy doporučuje předložený návrh změny zákona sněmovně vrátit s oněmi pozměňovacími návrhy ve třech hlavních bodech a se souvisejícími úpravami, což jsou některé další neobsahové části.

Výbor navrhl vrátit tento návrh zákona, ovšem s pozměňovacími návrhy, k nim bych se vyjádřil později.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Nyní se zeptám zpravodaje ÚPV pana Vladimíra Plačka, zda si přeje vystoupit. Ano, přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Plaček:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vás seznámil se zněním 23. usnesení z 5. schůze ÚPV ze dne 16. ledna 2013 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách).

Po zpravodajské zprávě senátora Vladimíra Plačka a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Vladimíra Plačka,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím. Otevírám tudíž obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, nebudu se vyjadřovat k jednotlivým bodům navrhovaného zákona, to udělal ve své zpravodajské zprávě pan senátor Žaloudík, zpravodaj, a udělá to ještě určitě v podrobné rozpravě, a mnohem fundovaněji, než bych to udělala já. Ale nemohu si odpustit jednu kratinkou poznámku. Máme před sebou návrh zákona, novely zákona, kterou předkládá jako poslanecký návrh pan ministr. To samo o sobě je pikanterie. Protože pan ministr opravuje jako poslanec svůj vlastní návrh. Ale já tu poznámku činím teď proto, že mimo jiné při hlasování o nedůvěře vládě mi přišly e-maily, které upozorňovaly na možný střet zájmů, a ti lidé upozorňovali na to, že kdyby ministry nebyli poslanci, nebo poslanci nebyli ministry, tak že by ta vláda možná už dávno nefungovala.

Ale zpátky k tomuto návrhu zákona. Postup, procedura, to, co se kolem toho zákona dělo, je skutečně tristní ukázkou toho, jak bychom se neměli chovat k potřebám lidí a k problémům, které jim vláda připravuje ne vždycky dokonalými zákony. Já musím říct, že svým způsobem ale oceňuji, že pan ministr uznal chybu a svůj původní zákon opravuje. Ale ta oprava už mohla být dávno. My jsme zkrátili zde v Senátu všechny možné termíny, které jsme měli, abychom opravili zákon, který opravujeme až teď, ještě před prázdninami. A skutečně jsme mohli spoustě lidem ušetřit spoustu problémů. A když říkám spoustě lidem, tak mluvím především o rodinách s dětmi, o matkách samoživitelkách, ale také o lékařích a zdravotnických zařízeních. Jenom kdyby tady nebyla politická bariéra. Jenom kdybychom se dokázali domluvit na tom, že jestli je něco špatně a chceme to napravit, tak to napravíme společně bez ohledu na to, z jaké politické strany či z které strany politického spektra ten návrh je podáván.

Poslanecká sněmovna náš senátní návrh nezařadila ještě před létem, tak jak jsme předpokládali, když jsme s tou věcí spěchali zde v Senátu. Šlo tenkrát o souhlasy obou rodičů s lékařským ošetřením a mnohými dalšími věcmi, které jsou předmětem i toho nyní projednávaného návrhu. Když jsem ale předkládala náš senátní návrh Poslanecké sněmovně a ptala jsem se tehdejšího zpravodaje Borise Šťastného, proč nepodpoří náš návrh a proč tam nedoplní třeba to, co oni ze sněmovny ještě chtěli, aby skutečně ta věc proběhla rychle, a bylo to, upozorňuji ne před létem, jak to mohlo být, ale už na podzim, tak mi prostě řekl, že vláda to nechce. Nedokázal argumentovat nějak jinak.

Já jsem přesvědčena o tom, že takto bychom skutečně postupovat neměli. Že je to ku škodě lidí. Pak se ani nedivím, jestliže vidí takovéto postupy, že si příliš neváží politické scény jako takové. Musím říct, že mě to velmi mrzí, zvláště ve vztahu ke vztahu k panu ministrovi.

V této chvíli ale jsou věci jak jsou. My máme na stole poslanecký návrh pana ministra. Oba dva výbory, které se tím zabývaly, odvedly velký kus práce. Vylepšily skutečně návrh. Jsou to pozměňovací návrhy, které vznikly ve spolupráci také s Českou lékařskou komorou a se Svazem pacientů. Takže skutečně za účasti všech, kteří k tomu mají co říci. Já se přimlouvám za to, abychom návrh zákona propustili do podrobné rozpravy a přijali pozměňovací návrhy, tak jak je předloží pan zpravodaj a jak je přijaly výbory. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Do obecné rozpravy se už nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Zeptám se, zda si přeje vystoupit pan ministr nebo pan zpravodaj. Nepřeje zatím. Takže, pane zpravodaji, máme tady asi návrh na hlasování, že?

Senátor Jan Žaloudík:  Obdrželi jste inzerované pozměňovací návrhy.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ne, pane zpravodaji, návrhy ještě ne. V tuto chvíli je tady návrh dvou výborů. Jeden výbor navrhuje pozměňovací návrhy, druhý výbor navrhuje schválit, čili v tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu schválit, pokud neprojde, otevírám podrobnou rozpravu a jdeme na pozměňovací návrhy.

Senátor Jan Žaloudík:  Ano. Čili jak už říkal pan místopředseda, budeme hlasovat o tom – změny zákona schválit v té podobě, jak přišla z Poslanecké sněmovny před tím, než budeme potom případně hlasovat o pozměňovacích návrzích.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji, je to tak.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 58 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 30.

Já v tuto chvíli zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 67 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 14, proti bylo 16, návrh nebyl přijat.

Tím jsme tento návrh neschválili. Vzhledem k tomu, že tento návrh schválen nebyl, otevírám podrobnou rozpravu, do které se přihlásil jako první pan zpravodaj. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Dovolte mi, abych vás jenom stručně provedl spíše smyslem těch tří bodů pozměňovacího návrhu vzešlého z výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Znovu připomínám, že nejde o negaci toho návrhu, jde pouze o jeho doplnění, a to na místech, která jsme pokládali z hlediska praxe za naléhavá, protože víme, že by v krátké budoucnosti vzbudila další diskusi. Jde tedy o doplnění § 35, kde je situace, která není úplně vzácná, kdy rodiče nebo opatrovníci nezletilé osoby, případě osoby nezpůsobilé k právním úkonům, nesouhlasí s postupem léčby, která je ovšem evidentně a z hlediska medicínské přesvědčení v zájmu záchrany života nebo zdraví toho dotyčného, buď nezletilého nebo nesvéprávného. Tam si myslíme, že je potřeba drobné doplnění, které říká, že v takových případech, byť by byly málo časté, ale nejsou úplně výjimečné, by mělo být podání k soudu, který do tří dnů potom stanoví opatrovníka a rozhodne o tom dalším postupu. Týká se to zájmů toho dotyčného nezletilého nebo nezpůsobilého a je určitě vhodné, aby toto ustanovení tam bylo, protože lékaři jsou potom ve velkých problémech, jak postupovat. Takže toto je smyslem opravy, úpravy, kterou máte před sebou, toho paragrafu 35. My jsme se neztotožnili s výkladem, že takovouto situaci lze řešit pomocí jiných zákonů a jiných ustanovení – o rodinách apod., protože tam nejsou explicitně uvedeny, a musíme vycházet ze situace jasných instrukcí pro lékařskou praxi.

Paragraf 40 – tam také jde o doplnění. Tam je to omezení. To tam bylo z počátku velmi nemoudré, myslím si, že naše soudy jsou zaplaveny vážnými věcmi a když si dovedete představit, kolem desítek, stovek případů i denně by mohlo zakládat důvod k oznamování soudům včetně možného švejkování a zneužívání tohoto ustanovení, tak by to mohlo být hrůzostrašné. Korekce, která byla provedena skupinou poslanců a tím sněmovním návrhem, je samozřejmě správná, ale zase nezohledňuje nepříliš vzácné situace, kdy pacient sice šel samozřejmě se souhlasem do zdravotnického zařízení, ale nepředpokládal se vývoj toho onemocnění nebo jeho stavu vědomí, který může nastat v důsledku léčby, diagnostiky apod., a může i přetrvávat. Úplně klasickým případem jsou pacienti třeba starší, i s abúzem, kdy po krátkém výkonu, krátké narkóze tam může dojít k delirantnímu stavu, který lze sice korigovat v krátké době, ale většinou nelze navázat komunikaci do těch 24 hodin, aby ex post schválil postup. A bráníme se pouze tomu, aby věci, které se vyřeší během jedné pracovní doby, a to připomínám, buď v zájmu léčby toho pacienta, nebo v zájmu jeho bezpečnosti, a proto je to tam explicitně uvedeno, čili ta možnost zneužití, že to někdo udělá jenom o své vůli bez těchto dvou důvodů, tam také odpadá, tak že v rámci jedné pracovní doby, což bývá takto po narkózách, po krátkých výkonech u těch delirantních stavů akutního zvládnutí, tak bychom tam rádi tuto věc promítli. Opět je to jak v zájmu pacientů, tak v zájmu soudům, koneckonců i v zájmu toho ošetřujícího personálu, který musí mít také jasnou instrukci, jak postupovat. Nijak nenapadáme to, že když jde potom o ta dlouhodobější omezení nebo omezení, kdy vysloví potom dodatečně pacient souhlas, a je-li to možné, tak samozřejmě to tak platí, opět jde o doplnění, nikoli o negaci.

Ten třetí a poslední bod – § 65 má být korekcí už dřívějšího a dle mého názoru velmi nešťastného pozměňovacího návrhu bývalého poslance Bc. Marka Šnajdra, který možná v dobré víře, možná v zaujetí boje s komorou se snažil, aby měla okleštěny, jakkoli je to zákonem stanovená instituce, některé možnosti a pravomoci, tedy nahlížet do lékařské dokumentace u těch, kteří jsou pověřeni posudky. Věřte mi, že těch posudků na lékařské komoře je hodně, jde to do stovek. Ne vždycky je možno jít tou cestou, že pacient vydá teprve tu informaci lékařům, protože některé posudky mohou jít třeba proti tomu, co pacient o situaci tvrdí. Abychom mohli tuto věc objektivizovat a členové lékařské komory pověření těmi posudky nebyli pouhými loutkami na jevišti, tak je potřeba vrátit ten stav tam, kde byl tradičně, dlouhodobě ke vší spokojenosti před tím, než pověřovacím návrhem pana bývalého poslance Bc. Šnajdra došlo k jeho změně. Věřím, že pan poslanec nemusel ve svém životě tyto věci řešit, protože lékařský posudek po něm za komoru po něm nikdo nechtěl.

Takže toto je korektivní věc, která se příliš ani netýká toho, o čem tady hovořila paní místopředsedkyně Gajdůšková, co bylo možná předmětem našich diskusí nad tím velmi komplexním zákonem 372, kde víte, že řada věcí ještě zůstává nedořešených. Já věřím, že plénum Senátu se na tyto tři korektivní body bude dívat nikoli jako na komplikující snahu. my jsme velice rádi, že k té korekci dochází, a už bych ani nezmiňoval, že to mohlo být dřív. Prostě je to aspoň teď. Ale myslíme si, že ta korekce by mohla být ještě trošku dokonalejší v těch bodech, které jsem tady nastínil.

Takže si vás dovoluji požádat, abyste podpořili tento pozměňovací návrh. Samozřejmě v tom návrhu, který dostáváte, jsou ještě posuny bodů některá formální ustanovení, ale týká se to obsahově těchto tří paragrafů. Prosím vás, abyste tento pozměňovací návrh výboru pro zdravotnictví a sociální politiku podpořili. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do podrobné rozpravy se už nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu končím. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Prosím, pane ministře, máte slovo jako předkladatel.

Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger:  Děkuji. Já jsem už několikrát řekl, že samozřejmě kritiku za aplikační problémy se zákonem přijímám. To není nic nového. K těm pozměňovacím návrhům ovšem musím zaujmout stanovisko zčásti neutrální, zčásti negativní. Problém se souhlasem dvou rodičů dítěte ve věci rizika, rizikového zdravotního výkonu, nebo rizika, které by mohlo vést k poškození zdraví, byl dělaný v té nejlepší vůli tu věc udělat jednoduchou a jasně aplikovatelnou. Uznávám, že se to nepovedlo díky různým právním výkladům. V podstatě právní výklady k pozměňovacím návrhům, které mám k dispozici, říkají, že ony zase zanášejí jisté nejistoty, které se tady objevují. Jednak zákonný zástupce nebo soudem určený opatrovník, jak říkají právníci, je spojení, které zákon 372, zákon o zdravotních službách nezná. Práva a povinnosti ve vztahu k nezletilému pacientovi nebo pacientovi zbavenému způsobilosti k právním úkonům jsou v zákoně vymezeny v návaznosti na zákonného zástupce a doplnění slov "nebo soudem určený opatrovník" se tak stává zmatečným.

Podobně právníci tvrdí, že tím, že je zaváděn do zákona nový pojem "zdravotní péče v zájmu ochrany zdraví pacienta", je přinejmenším tento pojem stejně problematický jako původní pojem "zdravotní služby, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života, který již v praxi činil aplikační problémy.

Dovolím si předem dát k celému komplexu pozměňovacích návrhů 1 až 4, které spolu souvisejí, neutrální stanovisko, protože v tento moment to je otázka toho, kterému právnímu výkladu máme věřit. A pokud zákon doputuje zpátky do Poslanecké sněmovny, tak to nechám ještě znovu dále zkoumat.

Pokud jde o novelizační bod č. 5, který navrhuje, aby se nemusel hlásit soudu souhlas v případě, že je prokazatelným způsobem souhlas, nebo, a zejména k bodu b)je výhrada – došlo-li k němu za dobu kratší než osm hodin, tak někteří právníci se domnívají, že tento termín je velmi dobrou příležitostí k tomu, jak tento zákon obcházet, s tím, že dojde k fixaci nebo omezení pacienta na dobu kratší, fixace se na chvíli přeruší a bude se v ní dále pokračovat a bude zase kratší než 8 hodin, takže lze potom očekávat výhrady lidí zabývajících se lidskými právy, nemluvě o tom, že termíny z terapeutických důvodů také činí určité výkladové problémy. Zde také avizuji neutrální stanovisko.

A pokud jde o bod 6, kde se znovu vrací pověření členů komor nahlížet do lékařské dokumentace bez souhlasu pacienta, tak bych jenom řekl, že to je v tom, jak posilujeme práva pacientů a ochranu dokumentace, opravdu věc, která do zákona nepatří, protože ani jiné kontrolní orgány, jako krajské úřady, které mají povolení kontrolovat věci nebo prověřovat stížnosti, tak bez souhlasu pacienta tuto možnost nahlížet do dokumentace nemají, a to z toho důvodu, aby nedošlo k nahlížení do dokumentace případných pacientů, kteří by s tím nesouhlasili. Tam tedy avizuji stanovisko negativní. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. A požádal bych ještě o závěrečné slovo pana zpravodaje a také o přednesení návrhů, které zazněly v rozpravě.

Senátor Jan Žaloudík:  Stojí možná za drobnou ani ne repliku, ale spíš další komentář k tomu, že jsme neshledali, a ani právníci, kteří na tom pracovali, termíny "zákonný zástupce" a "soudem určený opatrovník" ne nějakým způsobem exotické nebo zvláštní a nehodící se do našeho právního systému. To je k části první.

K části druhé, proč osm hodin ne, proč 24 hodin a jiné hodiny ano. Je to k diskusi, ale reagujeme skutečně na situaci, že věc se má vyřešit většinou v několika ne-li minutách, tak hodinách. A jestliže si plénum přeje a tato společnost, aby všechny tyto věci ze špitálu chodily k soudům, tak ano. Ale garantuji vám a inzeruji, že během několika týdnů nebo měsíců budeme stát před novou novelou.

Myslím si, že neutrální stanoviska pana ministra vnímám. Je to prostě názor výboru a právníků, kteří s ním spolupracovali. To bych nekomentoval.

A pokud jde o poslední bod, Lékařské komory. Pořád si myslím, že situace lékaře, který kdykoliv může převzít péči o pacienta, je trošku jiná než situace krajského úřadu. Víte co? Oni to ti lékaři nedělají jako s radostí nebo že by nahlíželi do jiných dokumentací. Oni jsou prostě pověřeni, aby vyřešili případ – pacient si stěžuje, že lékař mu něco provedl. A komora to má posoudit a lékař komory řekne, potřeboval bych nahlédnout do dokumentace pacienta. Pacient vědom si, že se tam rozkryje skutečnost, řekne ne, ne, ne, já si to nepřeji.

Řekněme mi tedy, na základě čeho dotyčný se k tomu má vyjádřit. Potom se vyskytne velká část stížností, kde komora řekne: Pro nedostupnost zdravotní dokumentace dotyčného pacienta – ne všech – se neumíme vyjádřit. A myslím si, že je to věc skutečně právníků. Já se to tady snažím vidět spíš z lékařského hlediska, ale uznávám, že tam musí být plná harmonie s tím, jak vidí věci občané, jinak to bude znamenat u velké části případů absenci nálezů. A připomínám, že Lékařská komora není na úrovni odborné společnosti. Odborná společnost je svým způsobem zájmová organizace, jakkoliv je ctím a jsem asi ve třech. Ale Lékařská komora má skutečně své povinnosti ze zákona.

Tolik snad jenom drobná replika, ale vnímám to, že v tom to není zásadní problém. Jde nám o opravu zákonů a o to, co tady říkal pan ministr.

Nicméně přesto bych vás prosil, kdybychom mohli hlasovat tak, jak nám to navrhli legislativci, po jednotlivých bodech. Čili to, co máte v dokumentaci bod 1 až 3, což je problematika § 35 a oznámení soudu v případě, že opatrovník nebo rodič nesouhlasí s výkonem, který je v zájmu jedince. O tomto kdybychom mohli hlasovat společně. Pak hlasovat o bodu 4, který znamená legislativně technickou úpravu. Tam já sám k tomu neumím víc dodat. Bod 5 znamená paragraf týkající se omezení osmi hodin, abych to připomněl. A bod 6, což by bylo čtvrté hlasování, znamená umožnění lékařské dokumentace pověřeným zástupcům komory, kteří dělají posudek, bez souhlasu pacienta.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Budeme nyní tedy hlasovat o prvním návrhu, tak jak jej přednesl pan zpravodaj. Prosím o stanoviska. (Stanovisko ministra neutrální – zpravodaje souhlasné.)

V sále je v tuto chvíli přítomno 59 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 30.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 68 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Prosím, pane zpravodaji, o čem budeme hlasovat nyní?

Senátor Jan Žaloudík:  Jako druhé hlasování bude hlasování o bodu č. 4, což je legislativně technická úprava, která podle doporučení se má hlasovat samostatně.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Prosím o stanoviska. (Ministr neutrální, zpravodaj souhlasné.)

V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, potřebné kvoru je 31.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 69 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Pane zpravodaji, prosím o další návrh.

Senátor Jan Žaloudík:  Třetí hlasování bude o bodu č. 5, což je pro připomenutí alternativa ještě dalších omezení na dobu kratší osmi hodin z terapeutických důvodů nebo pro zajištění bezpečnosti pacienta, jako dodatek k tomu, co je v původním návrhu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Prosím o stanoviska. (Ministr neutrální, zpravodaj souhlasní.)

V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko Ne. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 70 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Pane zpravodaji, prosím o další návrh.

Senátor Jan Žaloudík:  Čtvrté hlasování se týká bodu č. 6, a to je navrácení pověření členů komor, aby v rámci plnění svých povinností, stanovených jiným právním předpisem, mohli využít dokumentace bez přímého souhlasu pacientů.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Prosím o stanoviska. (Ministr negativní, zpravodaj souhlasné.)

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 71 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 46, proti byli tři. Návrh byl přijat.

Vyčerpali jsme tedy všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Jest tomu tak, pane zpravodaji?

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. V sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 72 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Jan Žaloudík a pan senátor Vladimír Plaček. Ptám se, že oba s nominací souhlasí? Ano, oba kývají na souhlas. Přistoupíme tedy k hlasování.

Byl podán návrh pověřit senátora Jana Žaloudíka a senátora Vladimíra Plačka odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 73 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji i zpravodajům. Byl to poslední bod pana ministra zdravotnictví v dnešním pořadu schůze. A my se zatím vystřídáme u řídícího pultíku.

(Řízení schůze se ujímá místopředsedkyně Senátu Miluše Horská.)

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Hlásí se pan senátor Jan Horník. Prosím, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Dobrý podvečer. Protože se nám blíží 19.00 hodina, dávám návrh, abychom mohli pokračovat v jednání a hlasovat i po 19.00 hodině.

A chci poprosit, aby původní bod č. 38 – Návrh na změnu v orgánech Senátu – byl projednán ještě dnes jako poslední bod, ať už v jakékoliv době. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Dobře. O tomto procedurálním návrhu pana senátora Jana Horníka dávám neprodleně hlasovat, abychom mohli jednat a hlasovat i po 19.00 hodině a aby byl dnes projednán i poslední bod č. 38 – návrh na změnu v orgánech Senátu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 74 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 vyslovilo pro 37, proti bylo 6. Návrh byl přijat.

Dalším bodem je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Fondu evropské pomoci nejchudším osobám

Tisk EU č. N 001/09

Materiál jste obdrželi jako senátní tisky č. N 001/09 a č. N 001/09/01. Prosím paní ministryni práce a sociálních věcí Ludmilu Müllerovou, aby nás seznámila s těmito materiály. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Ludmila Müllerová:  Děkuji. Příjemný podvečer, nebo už téměř večer. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. (Velký hluk v Jednacím sále).

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Poprosila bych o klid, prosím vás. Pokračuje schůze. Děkuji.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Ludmila Müllerová:  Dovoluji si pozdravit všechny známé i méně známé kolegy. Jsem dneska před vámi poprvé v této roli a překvapivě nebudu vystupovat k sKartě, to si ještě asi užijete tady, ale budu dneska vystupovat s představením a s vyjádřením, týkajícím se nařízení Evropského parlamentu a Rady o Fondu evropské pomoci nejvíce deprimovaným osobám.

Jak jsem již uvedla tedy, budeme hovořit k tomuto tématu, a Evropská komise předložila návrh nařízení Radě a Evropskému parlamentu na konci října loňského roku, tedy až rok po předložení ostatních legislativních návrhů pro budoucí kohezní politiku EU.

Podle názoru komise má tento nový finanční nástroj, který má nahradit dosavadní Evropský program potravinové pomoci, doplňovat ostatní nástroje sociální soudržnosti v boji proti nejhorším formám chudoby a sociálního vyloučení, tedy zejména Evropský sociální fond.

Zřízení fondu má přispět k dosažení jednoho z hlavních cílů strategie Evropa 2020, kterým je snížení počtu osob, ohrožených chudobou a sociálním vyloučení v EU, s ambicí alespoň o 20 milionů do roku 2020. Cílovou skupinou fondu mají být nejchudší osoby, pro něž má financovat potraviny, a osoby bez domova a děti v hmotné nouzi, pro něž má vedle potravin financovat fond také oděvy a další zboží základní potřeby.

Podle posledních informací z projednávání budoucího víceletého financování EU má mít fond na období roku 2014 – 2020 rozpočet ve výši 2,1 miliardy EUR. Podle neoficiálních informací, konstatuji neoficiálně získaných, by Česká republika mohla čerpat ročně asi 8 milionů EUR, tzn. přibližně 200 milionů korun.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Pardon, já se omlouvám, ale prosím vás, kolegové, abyste se opravdu utišili, je to nedůstojné prostředí pro paní ministryni. Opravdu se mluví velmi nepříjemně. Děkuji.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Ludmila Müllerová:  Pokud tedy jde o pozici České republiky k návrhu nařízení, vláda nepopírá vážnost problémů, které si fond klade za cíl řešit. Domníváme se však, že s ohledem na princip subsidiarity by tento druh sociální pomoci měl být primárně řešen právě na národní úrovni s využitím národních zdrojů sociální ochrany a sociální pomoci. A také musím konstatovat, že se v tomto smyslu názor vlády shoduje s návrhem usnesení Senátu, tak jak jej předkládá VEU.

Musím říci, že čerpání fondu navíc předpokládá vytvoření nového institucionálního rámce, souběžného ke struktuře pro čerpání prostředků z EU, sociálního fondu, tzn., další nárůst administrativní zátěže.

Z uvedených důvodů je vláda proti zřízení tohoto fondu. Pro Českou republiku by samozřejmě bylo mnohem výhodnější čerpat pomoc EU na boj s chudobou a na sociální začleňování z řádného rozpočtu Evropského sociálního fondu a jeho běžnými standardními procedurami.

Projednávání návrhu nařízení v orgánech Rady ministrů teprve fakticky začalo a musím říci, že kolem něho panuje řada otazníků. Řada států, stejně jako Česká republika, namítá porušení principu subsidiarity a někdy také proporcionality a adicionality. Země, které existenci fondu podporují, jsou Francie, Španělsko, Belgie, Itálie,a ty dokonce nechtějí materiální pomoc, financovanou z fondu, omezovat pouze na bezdomovce a chudé, ale požadují financování různých forem doprovodných opatření, tzn., např. vystavování průkazů totožnosti pro bezdomovce apod. Asi je to bez dalšího komentáře.

Obecně by země uvítaly, aby fond neměl samostatný operační program, tak jak Evropská komise navrhuje, a aby byl včleněn do operačního programu v rámci Evropského sociálního fondu.

Ještě dodám, že pokud bude nařízení o fondu nakonec prosazeno, bude Česká republika alespoň požadovat, aby využívání příslušné alokace fondu v rámci národní alokace Evropského sociálního fondu bylo pouze na dobrovolné bázi.

Česká republika v tomto názoru není osamocena a stejný názor má zejména Německo, velmi razantně tento názor sdílí, dále Velká Británie, Dánsko, Nizozemí, Švédsko.

Já vám v tuto chvíli velmi děkuji za pozornost a těším se na případnou rozpravu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  My děkujeme, paní ministryně, vám, a prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto materiály, je VEU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 1/09/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Jeništa, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo.

Senátor Luděk Jeništa:  Vážená paní ministryně, paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, paní ministryně tady beze zbytku zhodnotila tuto situaci s nařízením Evropského parlamentu a Rady o zřízení fondu. My jsme to probírali v rámci VEU. Přijali jsme usnesení.

Výbor zde bral v úvahu několik samozřejmě věcí. Já bych se tady zmínil alespoň o 3 – 4 takových hlavních bodech, které nás vedly k usnesení, které jsme potom odsouhlasili.

Za prvé je to dlouhodobě zastávaná pozice Senátu, kde se říká, že tyto záležitosti, které se týkají sociální oblasti, by si měly členské státy řešit z vlastních prostředků, anebo na vlastním poli, jak se říká. Lepší je využít nástroje sociální politiky v rámci místní a národní úrovně.

Za druhé je tady výhodnost pro Českou republiku. Kritéria pro alokace do tohoto fondu jsou dána mírou chudoby, kde my jsme podle těch kritérií pod průměrem Evropy, a tudíž bychom byli marginálním příjemcem finančních prostředků, kdežto pokud by to bylo v rámci Evropského sociálního fondu, kde je hlavním kritériem HDP, kde jsem na jednoho občana jedním z největších příjemců naopak, tak samozřejmě pro ČR je mnohem výhodnější, aby tento fond zřízen nebyl, ale aby byl včleněn do právě toho Evropského sociálního fondu.

Dalším důvodem samozřejmě tam je administrativní náročnost, kde se odhaduje, že v případě zřízení samostatného fondu půjde 10 -15 % alokace na administrativu, a protože limit ze strany EU tam je 4%, veškeré ty náklady nad 4 % by šly na vrub České republiky. V případě, že by se tato pomoc uskutečňovala v rámci Evropského sociálního fondu, tak tam se odhadují náklady na 3 – 5 %.

Ze všech těchto důvodů VEU schválil usnesení, s kterým vás nyní seznámím:

VEU po úvodní informaci a Jana Dobeše, náměstka ministra práce a zpravodajské zprávě Luďka Jeništy přijímá k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o Fondu evropské pomoci nejchudším osobám doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o Fondu evropské pomoci nejchudším osobám vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem,

určuje zpravodajem mě a pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Krejču, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Jenom chci zdůraznit, že přílohou tohoto usnesení je doporučení, jehož hlavním bodem je bod 6. čl. 2., a to je doporučení nezřizovat pro období 2014 – 20 samostatný fond pro pomoc nejchudším a začlenit prostředky, určené pro Fond pro evropskou pomoc nejchudším osobám pod samostatnou programovou osu v rámci Evropského sociálního fondu. To je hlavní doporučení té přílohy.

Takže vás žádám, abyste toto usnesení VEU schválili. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu, kterou otevírám. Hlásí se někdo do rozpravy? Ano, prosím, pan senátor Tomio Okamura. Máte slovo.

Senátor Tomio Okamura:  Vážená paní předsedkyně, paní ministryně, kolegyně a kolegové, já tedy, když to shrnu, já jsem si prostudoval ten návrh, a je to z mého pohledu velmi nesystémové přerozdělování, protože když to řeknu krátce, tak financování chudých pomocí nákupu nového zboží pro bezdomovce a děti prostřednictvím jakýchsi partnerských organizací s tím, že předlužené státy, které dostávají pomoc EU, tak dostanou o 10 % více než státy normální, tak to mi připadá skutečně velmi podivné.

Když jsem se na to díval, tak bezdomovci a neziskové organizace ve Španělsku nebo Řecku dostanou více, než chudí třeba v Litvě, Polsku nebo České republice, což mi připadá trošičku úsměvné, protože každý víme, že bezdomovec v ČR, který je venku v – 17°C, tak je samozřejmě v mnohem kritičtější situaci, než např. bezdomovec v teplém Madridu.

Jinak já si tedy myslím, a proto budu proti, že státy by se měly o své chudé a nemajetné lidi starat hlavně systémově, nikoli spoléhat na charitu, a určitě především na charitu, která třeba přiveze lidem na ulici nějaké ponožky nebo polévku. To skutečně nepovažuji za systémové řešení situace chudých lidí a nemajetných, kterých máme v České republice celou řadu.

A závěrem bych chtěl říci, že pakliže chce EU pomáhat chudým, tak můj návrh je, aby snížila svůj rozpočet, to vyhazování peněz na úplně nesmyslné projekty a hlavně na platy různých svých činitelů, a o tyto nesmyslné peníze by měla snížit svůj rozpočet, nechat ty peníze v České republice a v členských zemích, a tyto peníze bychom potom mohli skutečně systémově využít na pomoc chudým, a řekl bych nemajetným lidem.

Já si myslím, že o chudé by se měl stát, nebo o ty nemajetné by se měl stát skutečně starat plošně, a o všechny a nikoli vybírat určité spolky, které si někoho chudého náhodně vyberou a pak mu náhodně nebo nějak přivezou nějaké oblečení nebo cokoli jiného. Tzn., tento návrh rozhodně nepodporuji. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, dále se do rozpravy hlásí pan senátor Radko Martínek. Prosím, máte slovo.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, paní místopředsedkyně, paní ministryně, dámy a pánové, vážené kolegyně, kolegové, jakkoli jsem k činnosti české vlády a jejím vztahu k přípravě nového programového období zcela kritický, protože to, jak k tomu přistupuje česká vláda, to považuji za katastrofální selhání. Ostatně trošku nevědomky to tady řekla i paní ministryně.

My se stavíme do role nebo spolupracujeme s těmi státy, které jsou dárci, a nespolupracujeme s těmi státy, které jsou příjemci paradoxně, takže našimi partnery jsou přesně ty státy, o kterých tady paní kolegyně mluvila, ale ty státy, které jsou příjemci, které bojují za to, aby chudší státy dostaly nějaké příspěvky z EU, tak ty jsou někde úplně jinde, a pak se ministr, resp. premiér diví, když přijede do Bruselu a zjistí, že ČR dostala méně peněz, než na toto období, takže s tím nebude souhlasit. Myslím, že to vypadá poměrně směšně.

Pokud se týká tady této záležitosti, tak to je dlouhodobá snaha zejména starších států nebo těch, které jsou tam déle, a zakládat nejrůznější fondy, které ve své podstatě drolí tu jednotlivou pomoc v jednotlivých fondech, které EU zřizuje, a je tady zcela jasné, že tyto fondy nemají nic jiného na starosti, než to, aby se nerozdělovaly podle HDP, tzn., podle toho, jak ty státy na tom skutečně jsou, ale aby se rozdělovaly podle nejrůznějších kritérií, prostřednictvím kterých můžou tzv. staré členské státy čerpat z těchto fondů prostředky.

Já si myslím, že Evropský sociální fond je dostatečný na to a dostatečně flexibilní na to, aby mohl všechny tyto záležitosti včetně bezdomovců vyřešit, aby si je mohl vyřešit každý stát zvlášť. Jak jsem říkal, problém je, že z toho fondu nemůžou čerpat některé země, ty starší členské země.

Je tady ještě jeden problém. Tady jeden z předřečníků, pan kolega Okamura, prostřednictvím vás, paní předsedající, říkal, že souhlasí s tím, že bychom to měli platit ze svých vlastních prostředků. Problém je v tom, že český stát se k sociální oblasti chová tak, my jsme zcela závislí nebo téměř zcela závislí na evropských penězích. Protože do sociální oblasti všechny peníze postupně, a věřím tom, že jestli vývoj takhle bude pokračovat, já se omlouvám, jsem nachlazený poměrně značně.

Pokud ten vývoj bude takhle pokračovat, tak za chvíli kromě evropských peněz na sociální oblast nebude vůbec nic. Upřímně řečeno si nedovedu představit dobu, kdy Česká republika přestane být příjemcem evropských peněz, protože ty peníze, které dneska jdou do sociální oblasti, nejsou vůbec čím nahradit.

Takže myslím si, že by vláda měla vzít rozum do hrsti a začít se chovat tak, že ty evropské peníze nutně potřebujeme a ne se stavět do role toho, že je vlastně nechceme, ale když je náhodou dostaneme, tak jich chceme dostat co nejvíc.

Stejně tak naším problémem je to, že když jsme příjemci a čerpáme, a tady nakonec ministr financí dneska říkal, jak je to výborné, kolik jsme vyčerpali, tak bychom se zas na druhé straně měli stavět k tomu, že když někdo jiný potřebuje nějaké finanční prostředky v rámci EU, tak bychom měli pochopit také, že jim máme trošku pomoci.

Bohužel, toho se nám také nedostává, je to samozřejmě předmětem značné kritiky v Bruselu, a s velkou pravděpodobností se to také odrazí v množství peněz, které připutují do České republiky v dalším finančním období.

Nicméně pokud se týká této záležitosti, tak tam si myslím, že je správné to, co je navrhováno, tzn., s tím fondem nesouhlasit, protože ten fond jenom, jak jsem říkal, drolí ty finanční prostředky, je zbytečně administrativně náročnější a ve své podstatě, jak kolega Okamura tady vtipně připomněl, tak naši bezdomovci by měli dostat vlastně míň, než ti, kteří potřebují aspoň to teplo. Kolega Bublan tady říkal, že zase nemají klimatizaci, takže možná by to mělo být tady na toto. Ale ona je to vážná záležitost, takže myslím, že je nutné nepodpořit to, nebo resp. souhlasit s tím, aby takový fond nevznikl.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, a dále se do rozpravy hlásí pan senátor František Bublan. Prosím, máte slovo.

Senátor František Bublan:  Děkuji, paní předsedající, dámy a pánové, paní ministryně. Já mám spíš takový dotaz. Vychází z jednoho poznatku, který jsem získal od lidí, kteří pracují v charitativní oblasti. Oni říkali, že když zajišťují nějakou pomoc v podobě nějakých jídel, anebo dokonce i oblečení, tak že mají za povinnost čerpat suroviny k hotovým jídlům z nějaké potravinové banky.

Potravinová banka dodává třeba balíček těstovin za 30 Kč. Samozřejmě těch 30 Kč ta charita, nebo nějaká nevládní organizace dostane proplaceno, mají to refundováno, ale je to pro ně dosti nevýhodné. Protože kdyby si nakoupili v supermarketu ve slevě, tak mají těch balíčků třeba 5. Já se ptám, zda zřízení tohoto fondu by mělo také za následek to, že by nebylo zneužíváno těchto procesů a byl by nějaký dohled nad tím, že skutečně se jedná hospodárně a nakupuje se, nebo využívají se potraviny a suroviny, které jsou nejlevnější a bude jich také co nejvíce. Takže jestli by to mělo takovýto dosah a takovýto dopad.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Nikoho nevidím, rozpravu končím. Táži se paní ministryně, jestli se chce vyjádřit k právě proběhlé rozpravě. Máte slovo, paní ministryně.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Ludmila Müllerová:  Děkuji. Já bych spíše jenom poděkovala za názor a péči, kterou věnoval výbor pro evropské záležitosti v Senátu této problematice, protože Poslanecká sněmovna vzala tento dokument pouze na vědomí a neprojednávala ho, tak o to větší dík vašemu výboru a plénu. K dotazu pana senátora Bublana – v návrhu nařízení, které EK předkládá, tak samozřejmě se tam hovoří o vybraných neziskových organizacích a firmách – neziskových, které by tuto pomoc realizovaly. Předpokládám, že tak jak je na všechno výběrové řízení, tak že by to podléhalo i tady tomuto. Mechanismus zřejmě by byl hodně podobný tak jak dosud v rámci Evropského fondu potravinové pomoci, který vlastně v roce 2013 končí. Právě proto zřejmě dělalo Evropské komisi velké vrásky to, že nebude další pokračování, a proto se rozhodli pro nastartování tohoto fondu, o kterém hovoříme. To znamená, nepředpokládám, že by tomu bylo výrazně jinak. Takže v tuto chvíli děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní ministryně. Prosím pana zpravodaje, ať se vyjádří k proběhlé rozpravě.

Senátor Luděk Jeništa:  Děkuji za rozpravu. Kolegu Okamurovi bych chtěl říct, že tady projevil názor, kterým se ztotožňuje vlastně s tím usnesením – nezřizovat fond. Takže to si myslím, že je celkem v pořádku. Na dotaz kolegy Bublana – existuje tady potravinová pomoc ještě do konce roku 2013. Já tady mám takové vyjádření, že vlastně vznikla jakási kompromisní dohoda, kterou uzavřelo Německo s Francií na podzim roku 2011. Ta umožnila přijetí návrhu v Radě EU a pokračování toho potravinového programu do konce roku 2013. Ale zároveň tam byla podmínka, že tento program v jakékoli podobě nebude pokračovat. Proto se tady teď uvádí, že je překvapivé, že Komise s tímto návrhem přichází. A ta Evropa je vlastně rozdělená, jak tady paní ministryně říkala, některé státy jsou pro zřízení toho fondu, spousta států je proti. Takže je s otazníkem, jestli vůbec fond vznikne. A pokud by vznikl, nebo pokud se bude uplatňovat v rámci Evropského sociálního fondu, tak já předpokládám samozřejmě, že tam to nastavení parametrů a těchto detailních věcí, o kterých tady bylo hovořeno, si bude moci každý členský stát nastavit podle svých podmínek, ta kritéria budou pravděpodobně individuální, protože i sociální situace v každém státě je jiná, individuální.

Takže žádný návrh tady nepadl, myslím, že můžeme dát o tom usnesení hlasovat.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Luděk Jeništa. V sále je přítomno aktuálně 53 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 75 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 33, proti byl 0. Návrh byl přijat.

Děkuji paní předkladatelce i panu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Technická.

Senátor Miloš Vystrčil:  Pro stenozáznam – mně nefungovalo hlasovací zařízení, čili sděluji, že jsem hlasoval pro.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  To byl pan senátor Miloš Vystrčil. Děkuji.

Pokračujeme ve schůzi. Dalším bodem je balíček technické způsobilosti vozidel.

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o pravidelných technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel a o zrušení směrnice 2009/40/ES

Tisk EU č. N 180/08

Tisk EU č. N 181/08

Tisk EU č. N 182/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. 180/08, 181/08 a 182/08, N 180/08/01, 181/08/01 a 182/08/01. Prosím pana ministra dopravy Zbyňka Stanjuru, aby vás seznámil s těmito materiály.

Ministr dopravy ČR Zbyněk Stanjura:  Hezký podvečer. Máme před sebou balíček technické způsobilosti vozidel. Jedná se o tři materiály, dvě nařízení a jedna směrnice Evropského parlamentu. Všechny materiály se týkají technické způsobilosti vozidel, technických prohlídek, silničních technických kontrol a registrace vozidel. Snahou těch, kteří to vypracovali je sladit pravidla v jednotlivých členských zemích tak, aby se mohly vzájemně uznávat jednotlivé zkoušky ze států napříč Evropskou unií. Návrhy jsou v souladu s dlouhodobým plánem a s dlouhodobým záměrem EU, a to se snahou učinit bezpečnější silniční dopravu.

První návrh, což je nařízení EP o pravidelných technických prohlídkách se týká technických prohlídek na stanicích STK s tím, že byl k tomu přijat takzvaný obecný přístup, to znamená, že Rada bude nadále hledat shodu v tom předpisu s Evropským parlamentem. Česká republika přijala obecnou pozici, nebo akceptovala tuto obecnou pozici jak do rozsahu působnosti předpisů, navrženého režimu i četnosti technických prohlídek. Nakonec v tom ČR nevidí v zásadě nic, co by přinášelo nějakou přidanou hodnotu proti stávajícímu stavu.

Dále balíček obsahuje návrh nařízení, který má nastavit společná pravidla pro silniční technické kontroly. Jeho přínosem má být větší přiblížení postupu silničních technických kontrol užitkových vozidel s postupy technických kontrol ve stanicích STK. U tohoto předpisu je ČR poměrně skeptická k návrhu na zavedení toho systému, podle kterého by měl probíhat výběr vozidel, která budou probíhat prohlídce na silnicích.

Posledním návrhem je směrnice o registračních dokladech vozidel, která nově zavádí a definuje odejmutí a zrušení registrace vozidel. S tímto návrhem Česká republika nesouhlasí, zejména pokud se jedná o úpravu odnímání registrace v návaznosti na řešení nebezpečných nedostatků při technické prohlídce vozidla.

Tolik mé úvodní slovo k tomuto balíčku technických předpisů.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji, pane ministře. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval těmito tisky je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisky č. N 180/08/02. N 181/08/02, N 182/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Škaloud, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, já vám podám zpravodajskou zprávu stručně, protože jsem ještě probíral tento materiál, když jsem byl členem výboru pro záležitosti EU. Nyní jsem v ÚPV.

Tento materiál se týká trojice legislativních návrhů představujících takzvaný balíček technické způsobilosti vozidel. Ten se zabývá jak problematikou technických prohlídek, tak pravidel pro registraci osobních i užitkových vozidel a silničních technických kontrol. Tento legislativní balíček se rozšiřuje i na motocykly a tříkolová vozidla. Na toto téma byly již směrnice i nařízení, tato dvě nařízení a jedna směrnice ty předchozí ruší nebo mění.

Pokud jde o technické prohlídky, to je tisk 180, tak nově navržená legislativa se týká rozsahu technických prohlídek, četnosti technických prohlídek, ta se zvyšuje u starších vozidel. Dále se týká vozidel s vysokým počtem najetých kilometrů, kde budou stanoveny roční technické prohlídky, podobně jako u vozidel taxi a vozidel záchranné služby. Dále zkušebního zařízení, kontrolorů, způsobu posuzování a státního dozoru nad soukromými subjekty provádějícími prohlídky.

Pokud jde o registraci vozidel, to je tisk 181, tak nově navržená legislativa požaduje povinnost uchovávat údaje o registrovaných vozidlech ve vnitrostátních elektronických rejstřících, zpřístupnění technických údajů pro schválení vozidla kontrolorům a navrhuje se nový režim registrace vozidel.

Pokud jde o silniční kontroly, to je tisk 182, pak nově navržená legislativa se týká výběru vozidel pro tyto dodatečné silniční kontroly, které se budou konat na základě takzvaného rizikového profilu provozovatelů, dále rozsahu, nyní bude platit i pro lehká užitková vozidla, a počtu prohlídek za rok, prověřování zajištění nákladů a harmonizací norem pro posuzování nedostatků.

Nyní jsem poměrně stručně řekl, o čem jednají ty tři tisky, nebo čeho se týkají. Výbor pro záležitosti EU přijal doporučení k těmto třem tiskům, jsou přílohou usnesení, které máte zřejmě všichni na stole, a doporučuje Senátu PČR, aby se vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. Přestože ho máte asi všichni, já řeknu jenom dvě, tři části usnesení, abyste se zorientovali.

V prvé řadě podporuje výbor, nyní Senát, snahy Unie zvýšit bezpečnost na pozemních komunikacích a snižovat ekologickou zátěž, připomíná ale, že podle článku 4 Smlouvy o EU patří dopravní politika mezi oblasti, kde Unie sdílí pravomoci s členskými státy, které za její naplnění do velké míry odpovídají. Domnívá se, že problematika technických kontrol a registrací vozidel je v mnoha členských státech upravená lépe než stanoví předkládané návrhy, a proto by jejich přijetí v současné době nemělo velkou přidanou hodnotu a bylo by v mnoha ohledech krokem zpět. Dále pak požaduje, aby pojmy, které zavádí nové legislativní návrhy, respektovaly terminologii užívanou v členských státech, a to zejména v právně složité otázce odejmutí, pozastavení a zrušení registrace vozidla.

Také se usnesení týkalo toho, že příčinou vysoké nehodovosti není pouze špatný stav vozového parku, ale i neuspokojivý stav pozemních komunikací atd.

Toto usnesení máte na stole a já vás žádám o jeho schválení. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu. Otevírám rozpravu. Prosím, kdo se hlásí? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Předpokládám, že pan zpravodaj se asi nebude vyjadřovat. Pane senátore, asi ne – rozprava není, nechcete se vyjádřit. Dobře. Můžeme tedy přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Miroslav Škaloud. V sále je přítomno 50 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 76 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 31, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Děkuji předkladateli i zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Pokračujeme ve schůzi Senátu. Nyní projednáme bod, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o společném leteckém prostoru mezi Evropskou unií a jejími členskými státy a Moldavskou republikou

Tisk č. 444

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 444 a uvede ho ministr dopravy Zbyněk Stanjura, kterému nyní uděluji slovo. Prosím.

Ministr dopravy ČR Zbyněk Stanjura:  Děkuji. Vážené senátorky, vážení senátoři, předkládaná Dohoda o společném leteckém prostoru s Moldavskou republikou je jedním z konkrétních výsledků procesu vytváření jednotného leteckého trhu se zeměmi na jižní a východní hranici EU. Je to v souladu s vnější politikou EU v oblasti letectví a tato dohoda byla podepsána loni 26. června. Dohoda má za cíl jednotně upravit oblast civilní letecké dopravy mezi oběma stranami, postupně dojde k vytvoření společného leteckého prostoru mezi EU a Moldavskou republikou a k odstranění všech restrikcí pro letecký provoz na tomto trhu. Důležitým aspektem této dohody je implementace právních předpisů EU ze strany Moldavské republiky, to znamená v důležitých oblastech, jako je například provozní bezpečnost, ochrana před protiprávními činy, uspořádání letového provozu, licencování leteckých dopravců nebo ochrana spotřebitelů. Sjednání dohody nevyžaduje změny v našem právním řádu, její provádění nebude mít dopad na výdaje státního rozpočtu.

Dovoluji si tímto požádat Senát o vyslovení souhlasu s ratifikací předložené dohody. Možná pro informaci – od roku 2010 neexistuje žádné pravidelné letecké spojení mezi Českou republikou a Moldavskou republikou. Do roku 2010 byla provozována linka Praha – Kišiněv společnosti Air Moldova.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. Prosím, posaďte se ke stolku na místo zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 444/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 444/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Bratský, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pana senátora nevidím. Maličkou chviličku, jestli není v předsálí. Prosím, technická...

Pane předsedo, vy to vezmete za pana senátora Bratského. Takže pokračujeme, děkuji, máte slovo. Pan senátor Hajda.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, dovolte mi, abych zastoupil kolegu, který je nepřítomne. VHZD uvedou dohodu projednal 24. ledna a doporučuje Senátu Parlamentu ČR k schválení.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, jestli si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB pan senátor Tomáš Jirsa (není zde). Takže – nepřeje, dobře.

Otevírám obecnou rozpravu. Obecnou rozpravu uzavírám. Žádná rozprava nebyla. Předpokládám, pane ministře, že se asi nechcete vyjádřit dál. Pan zpravodaj se asi také nechce vyjádřit. Děkuji.

Takže přistoupíme k hlasování. Senát podává návrh na posouzení souladu mezinárodní smlouvy uvedené v senátním tisku č. 444 s ústavním pořádkem.

V sále je přítomno 49 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 25.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 77 se z 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 34, proti nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu navrhovateli i zpravodajům, i těm nepřítomným.

Končím projednávání tohoto bodu.

Dále pokračujeme v naší schůzi bodem, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 20

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 20. Návrh uvede ministr životního prostředí pan Tomáš Chalupa. Prosím, pane ministře, vy tady – doufám – jste, děkuji, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, protože je to poprvé v tomto novém funkčním období Senátu, kdy mám možnost tady vystoupit, tak bych vám chtěl všem pogratulovat a popřát sobě i vám pěknou spolupráci!

Dámy a pánové, předkládám vám návrh zákona o integrované prevenci a omezování znečišťování. Důvodem novelizace zákona č. 76/2002 Sb., je plná transpozice Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75 o průmyslových emisích.

Tento zákon v sobě obsahuje zhruba následující cíle: za prvé, úplnou a konformní transpozici, v rámci které dochází k zvýšení efektivity povolovacích procesů, dále posílení aplikace tzv. nejlepších dostupných technik ve snaze dosáhnout nového systému a pokroku, zvýšení důrazu na ochranu půdy a podzemních vod, specifikaci pravidel a rozšíření působnosti.

Návrh novely není ohledně stanovování limitů a dalších závazných podmínek přísnější než transponovaná směrnice. Příloha, která obsahuje seznamy subjektů a látek, které mají být tímto režimem upravovány, je víceméně doslovným překladem evropské směrnice. Změny vycházející ze stávající správní praxe se soustředí zejména na praktické záležitosti z hlediska povolování, jak vyplynulo z diskusí s příslušnými úřady a zástupci provozovatelů.

Z výše uvedených důvodů i s ohledem na to, že už uplynula lhůta pro provedení této transpozice, si vás, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovoluji požádat o schválení tohoto návrhu v podobě postoupené Poslanecké sněmovně, tedy v podobě, která přišla z vlády. Děkuji pěkně.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VHZD. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 20/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Bis. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VUZP. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 20/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Martin Tesařík, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo.

Senátor Martin Tesařík:  Pěkný podvečer, paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, kteří jste vydrželi ještě teď v lavicích – rád bych se ujal úlohy, která mi byla svěřena jako zpravodaji za garanční výbor.

Chtěl bych říct, že tímto návrhem zákona senátního tisku č. 20, kterým se mění zákon č. 76/2002 Sb. se zabýval VUZP na svém jednání 16. ledna letošního roku, kde tento návrh zákona prezentoval za předkladatele, tj. ministerstvo životního prostředí, náměstek ministra pan Mgr. Tomáš Podivínský se svými kolegy.

Dnes nám v krátkém vystoupení, které předcházelo mému vystoupení, pan ministr Chalupa výstižně prezentoval předložený návrh zákona. Tudíž se nebudu pouštět do podrobností tohoto návrhu. Nicméně bych chtěl říct, pokud se týká legislativního procesu, že tento návrh byl předložen do Poslanecké sněmovny PČR dne 22. srpna 2012 a přikázán výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny.

Při projednávání bylo přijato celkem 14 pozměňovacích návrhů, z nichž většina byla do znění postoupeného Senátu – promítnuta.

První čtení proběhlo na 47. schůzi dne 26. října a druhé čtení na 49. schůzi dne 2. prosince 2012. Návrh byl schválen ve třetím čtení na 49. schůzi dne 18. prosince, kdy ze 137 přítomných poslanců se 130 vyslovilo pro návrh a 7 se zdrželo, nikdo nebyl proti.

Když bych se nyní vrátil k informaci, jak projednával náš garanční výbor tento návrh zákona, chtěl bych říct, že projednávání byla také účastna paní místopředsedkyně Senátu paní Alenka Gajdůšková, která tam přednesla svůj návrh, u kterého následně avizovala, že předloží dnes v průběhu dnešního jednání jako pozměňovací návrh.

Nyní bych rád přečetl usnesení, které přijal náš výbor k tomuto materiálu. Po úvodním slovu zástupce předkladatele Tomáše Podivínského, náměstka ministra životního prostředí, v návaznosti na 5. usnesení podvýboru pro energetiku ze dne 15. ledna 2013, po zpravodajské zprávě... Pardon, teď jsem se přehlédl, pardon – bylo to usnesení VHZD – musím nalistovat to naše, jak bylo avizováno paní místopředsedkyní, máte ho na stole. Našel jsem ho... Takže – po zpravodajské zprávě Martina Tesaříka, po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR. Dále určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu PČR senátora Martina Tesaříka a pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Tolik zatím má zpravodajská zpráva. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VHZD pan senátor Jiří Bis. Je tomu tak. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Bis:  Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové, kdyby to zpravodaj dočetl do konce, tak jsem nemusel sem utíkat. Takže vás seznámím s naším usnesením. Je to 23. usnesení VHZD. Po úvodním slově zástupce předkladatele Tomáše Jana Podivínského, náměstka ministra životního prostředí, v návaznosti na 5. usnesení podvýboru pro energetiku ze dne 15. ledna 2013, po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Bise a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu mne a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první s přednostním právem hlásí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážená paní předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, je sice pokročilá hodina, ale nicméně musíme svoji práci odvést, takže mi dovolte, abych také objasnila to, co teď budu předkládat. Pokusím se být stručná.

Jenom na vysvětlenou, proč neprošel pozměňovací návrh příslušným výborem. Já jsem ho na jednání toho výboru stáhla z jednoho jednoduchého důvodu, že nejsem tak fundovaný chemik, abych dokázala oponovat předkladatelům, panu náměstkovi a úředníkům ministerstva. Po jejich replikách na můj přednesený návrh na výboru jsem si ještě vyžádala znovu konzultace, znovu stanoviska, znovu materiály. S tím, že na výboru jsme byli domluveni, že pokud budou relevantní, pokud budou vážné, tak že ten pozměňovací návrh k tomuto návrhu zákona předložím přímo na plénu. Takže to je ten rozpor a to, o čem trošičku mluvil zpravodaj garančního výboru.

A teď, když dovolíte, tak bych jenom krátce zdůvodnila, o co se vlastně jedná. Obecným cílem novelizace zákona o integrované prevenci je dosáhnout při plné transpozici nových požadavků unijních předpisů o průmyslových emisích dalšího snížení emisí znečišťujících látek a tím zlepšení životního prostředí při současném zvýšení efektivity povolovacího procesu a odstranění nadbytečné administrativní zátěže. K hlavním důvodům navrhované změny zákona patří nutnost posílit roli nejlepších dostupných technik při povolování provozu zařízení se zaměřením na ochranu půdy a podzemních před znečištěním průmyslovou činností. Neméně důležitou se jeví snaha o optimalizaci postupů při výměně informací o nejlépe dostupných technikách a technologiích a zajištění podpory nově vznikajícím technologiím, jakož i zavedení informačního systému o integrované prevenci.

Toto je formulace cíle navrhované novely. Ale to se stane teprve, když opravíme jednu odbornou terminologickou nepřesnost v příloze tohoto zákona. Pokud ji neopravíme, naopak administrativní zátěž na malé a střední podniky bude navýšena. U nás v regionu již mám konkrétní informace z konkrétních firem, že pokud se stane a zákon přijmeme tak jak je, bez té úpravy, tak prostě přenesou své výroby o 30 km dál, což je od nás na Slovensko, kde tyto požadavky nejsou.

Ministerstvo životního prostředí se totiž dopouští fatálního pochybení v tom, že zaměňuje výrobu polymerů s výrobou dílů z polymerů. To je dost podstatný rozdíl. V důsledku toho ministerstvo životního prostředí svým vadným výkladem vytvořilo diskriminaci technologie pro výrobu dílů z polyuretanu vůči jiným technologiím založeným na stejném principu. Ministerstvo životního prostředí provádí naprosto nekonzistentní výklad zákona pro technologie a k tomu jsou odborné posudky, které jste také měli k dispozici.

Tak například výrobu stejných podešví z polyuretanu integrované povolení – povoluje. I když dopady jeho provozu mají dopady na životní prostředí menší – opačně. Výroba stejných podešví z polyuretanu integrované povolení potřebuje, i když dopady jeho provozu mají dopad na životní prostředí menší, než u zařízení pro pryžové podešve. Stejná absurdita vyniká při srovnání výrob pryžových pneumatik a pneumatik z polyuretanu. Navrhovaná změna, tedy navrhovaný pozměňovací návrh, který v této chvíli avizuji, je věcně v souladu s nařízeními EU viz. IPPC Directive, a je ve svém dopadu v souladu se zavedenou praxí v řadě rozvinutých států EU, jako je Německo, Slovensko, Itálie, Rakousko, skandinávské země a jiné.

Já jsem toto chtěla sdělit dopředu a poprosit vás, abyste nehlasovali v této chvíli pro návrh schválit návrh zákona ve znění Poslanecké sněmovny, ale propustili návrh zákona do podrobné rozpravy, kde ještě pozměňovací návrh znovu načtu a požádám vás, abychom tento návrh zákona schválili s tím avizovaným pozměňovacím návrhem. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní místopředsedkyně. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Miroslav Škaloud. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, já s tímto materiálem problém nemám, budu hlasovat pro, ať už bude bez pozměňovacího návrhu, nebo s ním. Jenom jsem chtěl upozornit na jednu zajímavou souvislost. V tomto materiálu se píší hezká slova, jak to zjednoduší, zlepší, všechno bude krásnější. Ale je zapotřebí uvážit také to, přestože to není na ministerstvu životního prostředí, je to záležitostí směrnice, kterou musíme převzít, pokud bychom ji nepřevzali, nebo neimplementovali, tak budeme platit pokutu, každý den vysoké částky, přesto to znamená, že budou zvýšené náklady pro provozovatele. Ty jsou dokonce deklarovány v tomto materiálu. Sice u 10 věcí údajně téměř žádné, u dvou střední a u jednoho vyšší.

Jenom vám zhruba řeknu, myslím si, že je to docela poučné, o co všechno se musí posílit administrativa a co musí provozovatelé dělat. Bude to velice stručné. Doplňují se sankční ustanovení o nové správní delikty, umožňuje se ukládat provozovatelům zařízení omezení nebo zastavení provozu, zpřísňuje se systém provádění kontrol zařízení, takže je stanovena jiná časová frekvence provádění kontrol. Dochází i k zařazení dalších kategorií průmyslových činností pod režim zákona o integrované prevenci. A to nejpodstatnější, co je podstatou tohoto materiálu, že se posiluje závaznost využívání takzvaných nejlepších dostupných technik. Samozřejmě zmírnění je možné, ale za splnění zdlouhavých a nějakých byrokratických procedur, například za přítomnosti, nebo za povinnosti vypracovat odborný – nebo nechat si vypracovat odborný posudek, že by náklady na pořízení nejlepší technologie bylo nepřiměřené přínosům pro životní prostředí. Otázka, kdo to spočítá, tu přiměřenost. Další návrh je na správní orgány, například kontrola, delikty a maximální dostupnost pro veřejnost všech relevantních informací. A také informování o průběhu vyřizování těchto záležitostí, těchto požadavků na integrovanou prevenci a podrobnosti o aktualizovaných dostupných technikách.

Já jsem jenom toto chtěl dát na jednu stránku vah a na druhou vážit, zda je to prorůstové opatření či nikoliv. Já se domnívám, že není a že v současné době potřebujeme spíš prorůstová opatření a v těchto oblastech přibrzdit, ale opakuji, že to není v moci ministerstva životního prostředí, řekl bych, že to korektně implementovalo tuto směrnici a že spíš bylo na ní, jak tyto zájmy dovede hájit na komisích a na různých setkáních týmů v těch komitologických výborech. Věřím, že dělala co mohla. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Není tomu tak, takže obecnou rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, jestli si přeje vystoupit. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Děkuji pěkně. Dovolte mi reagovat na dvě předchozí vystoupení. Za prvé k panu senátoru Škaloudovi. Já jsem ve svém projevu, pokud si dobře pamatuji, vůbec nemluvil o tom, že to je nařízení, které přinese jen oblohu zalitou sluncem. Zkrátka pravdou je, že my tady transponujeme směrnici, a pravdou také je, že existuje určitá část směrnic, ke které Česká republika některé výhrady zkrátka neuplatnila. V tuto chvíli je to součást závazného postoje, který máme, musíme to brát jako fakt a mou povinností je zajistit a bránit tomu, aby ČR byla vystavována sankcím, což bych opravdu velmi nerad.

Co se týká připomínky paní senátorky a místopředsedkyně Gajdůškové, musím říci, že podobný návrh byl velmi obšírně diskutován v Poslanecké sněmovně. Já jsem se také seznamoval s těmi stanovisky, která psala různé osobnosti řekněme akademické sféry, které se snažily tento návrh podpořit. Musím říct, že i když nalézám pochopení pro tuto ambici, tak před ní zároveň velmi varuji. Uvedu několik důvodů.

My jsme se opravdu velmi snažili o to, aby právě překlad přílohy č. 1, tedy aplikace směrnice, o jaké typy technologií pro jednotlivá průmyslová zařízení se jedná, byl doslovný. Právě proto, abychom se vyvarovali možným rizikům nepřesné transpozice. Postupovali jsme opravdu tak, aby to byla přesná transpozice doslova, tak jak je uvedeno ve směrnici.

Za druhé – pozměňovací návrh znamená zúžení rozsahu příslušné kategorie a podle našeho názoru znamená nesprávný postup transpozice směrnice, což může znamenat, a s největší pravděpodobností bude znamenat závažný problém ve vztahu k EK.

Za třetí – my nesouhlasíme s tím, postup, že který je tady uváděn, má vliv na konkurenceschopnost průmyslových zařízení. Dovoluji si upozornit, že se jedná o technologie a zařízení, která jsou již součástí režimu IPPC od roku 2003. Všechna tak, o kterých se tady mluvilo, jsou již do roku 2003 běžným režimem podle stávajících zákonů.

Za páté – integrované povolení nebrání tomuto provozu. Jsou desítky provozovatelů v celé ČR, které to povolení mají. Já rozumím tomu, že je tady snaha určitému sektoru ulehčit. Ale příště to bude jiný a další, je jich celá řada, a v tomto ohledu ten selektivní výběr, byť ho chápu a fandím mu, si zkrátka dovolit nemůžeme. Máme za to, že bude mít vliv na právní jistotu provozovatelů, a že to může snížit vymahatelnost zákona o integrované prevenci.

Dovoluji si rovněž upozornit, že v případě, o kterém hovoříte, bylo v minulosti vedeno několik soudních řízení, která napadala, že nejsou součástí tohoto režimu. Bylo soudní řízení se společností TRW Volant, a.s., proti ministerstvu životního prostředí. Rozsudkem městského soudu z 12. 1. 2001 byla jejich žaloba zcela zamítnuta. Byla žaloba International Automotive Components Group proti ministerstvu životního prostředí ve stejné věci, rozsudkem městského soudu z 16. 12. 2011, v obou případech žaloba zamítnuta. A bylo konstatováno, že oběma společnostem vznikla povinnost disponovat integrovaným povolením podle platných právních předpisů. Z výše uvedeného důvodu rozumím tomu, že tady je snaha, chápu ji. Ale musím říci, že mou povinností je usilovat o to, abychom dosáhli maximální a plné transpozice této směrnice. My jsme k ní tuto výhradu v době jejího projednávání neuplatnili. Z tohoto pohledu nemohu, bohužel, s tím návrhem, byť říkám, že vůči němu mám pochopení, souhlasit.

Dovolte mi jen zmínit, že už nyní je tento postup obvyklý v celé řadě evropských zemí, např. v Polsku, Británii, Irsku, ve Francii a v dalších. Tedy tolik k bodu, který tady byl zmíněn. Děkuji pěkně.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VHZD pan Jiří Bis. Nevidím, nepřeje. Pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se, prosím k proběhlé rozpravě.

Senátor Martin Tesařík:  Dovolte mi konstatovat, že v obecné rozpravě vystoupili celkem dva senátoři, když paní senátorka avizovala, že předloží v podrobné rozpravě pozměňovací návrh, a požádala předložený návrh zákona v podobě, postoupené Poslaneckou sněmovnou.neschválit. Nicméně kolega Škaloud měl svoje vystoupení, ve kterém pouze komentoval předložený návrh zákona.

Pokud se týká doporučení obou výborům, kterým byl přikázán tento tisk, tak ve svém rozhodnutí doporučily předložený návrh zákona schválit v předložené podobě. Tolik tedy moje vyjádření.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji. Přistoupíme k hlasování, tedy – schválit návrh. Byl podán návrh – schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo nesouhlasíte, stiskněte tlačítko NE a zdvihněte ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 78 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 16, proti bylo 14.

Návrh nebyl přijat.

Otevřeme podrobnou rozpravu. Vzhledem k tomu, že Senát neschválil návrh zákona k navrženému znění, otevírám podrobnou rozpravu. Hlásí se místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážená paní předsedající, pane ministře, páni senátorky, páni senátoři, argumenty, které tady vznesl pan ministr k avizovanému pozměňovacímu návrhu jsme slyšeli již na jednání výboru pro životní prostředí. Já jsem si poté nechala znovu věci vysvětlit, znovu zpracovat stanovisko a oponentní posudek. Nechtěla jsem s tím zdržovat a nebudu to celé tady prezentovat.

Pouze musím mít repliku k tomu, co zde řekl pan ministr. Návrh nepředstavuje zúženou transpozici zákona, tak jak pan ministr prezentoval. Naopak termínově a věcně výklad zákona precizuje. Zajišťuje soulad se správnou technickou terminologií dle názvoslovné normy ČSN ISO 472 tím, že bude nahrazen nesprávný technický termín "plastické hmoty", a ponechán správný termín "plasty".

Stávající návrh MŽP není přesnou transpozicí, jelikož z definice bodu 4.1.H.) - byla vypuštěna ona závorka, což je v tomto případě zásadní změnou měnící smysl tohoto bodu.

Návrh ministerstva životního prostředí je tedy zkreslující.

A říkám znova. Současný výklad ministerstva životního prostředí je v hrubém rozporu s IPPC Directive. Ve výkladovém materiálu Evropské unie je explicitně uveden příklad toho, co je výroba pneumatik a vulkanizace, že pod působnost zákona nepatří výroba konečných produktů z polymerů. Nejedná se o výrobu organické chemické látky, suroviny, ale o výroby finálního výrobku.

Stejná situace je i v případě výroby dílů z polyuretanu.

Pozměňovací návrh má za účel, aby zabránil svévolnému výkladu směrnice, které vytváří byrokratické bariéry. Otrocký překlad neznamená správnou transpozici, jsou-li použity nekorektní odborné termíny. Každá jazyková mutace musí zejména zajistit předpoklady správného výkladu zákona.

A pokud já si pamatuji ještě z doby, kdy jsem byla členkou výboru pro záležitosti Evropské unie, tak nařízení od směrnice se liší v tom, že nařízení je přímo a směrnice se má transponovat, čili ne že má být přenesena přímo do zákona.

Mohla bych k tomu ještě chvíli hovořit. Nemohu skutečně souhlasit s tím, co zde říkal pan ministr. Dovolte mi tedy, abych načetla onen pozměňovací návrh, který zní:

V článku I. příloze č. 1 v bodě 4.1. písmeno h) upravit takto:

"h) polymery určené jako suroviny k dalšímu zpracování, syntetická vlákna a vlákna na bázi celulózy,".

Tento návrh byl konzultován, podle našeho názoru není v rozporu s evropským právem a byl konzultován s legislativním odborem Senátu, takže je legislativně v pořádku. A já vás prosím o jeho podporu. Děkuji

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, paní místopředsedkyně. Hlásí se ještě někdo další do rozpravy? Není tomu tak, podrobnou rozpravu tedy končím.

Pane navrhovateli, přejete si vystoupit se závěrečným slovem? Nepřejete. Ptám se pana zpravodaje Jiřího Bise, jestli chce vystoupit? Nechce. Pane zpravodaji garančního výboru, prosím, vyjádřete se k proběhlé rozpravě.

Senátor Martin Tesařík:  V podrobné rozpravě před chvílí zazněl pouze jeden pozměňovací návrh, který tady načetla paní místopředsedkyně Gajdůšková. Domnívám se, že bychom měli nejprve hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu a pokud bude přijat, následně bychom hlasovali o předloženém návrhu zákona se zapracováním tohoto pozměňovacího návrhu.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím o stanoviska. (Ministr nedoporučuje, garanční zpravodaj doporučuje.)

Můžeme přistoupit k hlasování. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro pozměňovací návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 79 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 40, proti byli tři. Návrh byl přijat.

Vyčerpali jsme všechny pozměňující návrhy. Přistoupíme nyní k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění právě přijatého pozměňovacího návrhu.

V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, potřebný počet pro schválení je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 80 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 44, proti byli dva. Návrh byl přijat.

A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Martin Tesařík a paní 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Oba souhlasí, děkuji.

Přistoupíme k hlasování o pověření. Byl podán návrh pověřit senátora Martina Tesaříka a 1. místopředsedkyni Senátu Alenu Gajdůškovou odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasíte s návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 81 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli i panu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Pokračujeme v naší schůzi. Následujícím bodem je

 

Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o změně směrnice 2003/87/ES za účelem vyjasnění ustanovení o harmonogramu dražeb povolenek na emise skleníkových plynů

Tisk EU č. N 185/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. N 185/08 a č. N 185/08/01. Prosím pana ministra životního prostředí Tomáše Chalupu, aby nás seznámil s těmito materiály. Pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi seznámit vás s touto směrnicí a možná problematikou, která není úplně triviální. O co se jedná? Od letošního ledna vstupujeme do třetího obchodovacího období s emisními kredity. Princip, zjednodušeně řečeno, znamená, že každá členská země na dané období dostane podle dané směrnice z roku 2009 přiděleno určité množství povolenek, přičemž toto množství povolenek se liší podle jednotlivých let. Na začátku je množství povolenek největší a na konci, v roce 2020 mírně klesá.

Zároveň byl stanoven princip jednak distribuce části povolenek zdarma pro ohrožené části průmyslu a zároveň osm evropských zemí, jejichž podíl elektrárenského průmyslu je závislý na jednom typu fosilního paliva, tedy uhlí, mělo možnost uplatnit tak podle článku 10 c)příslušné směrnice tzv. derogaci. Česká republika, stejně jako Polsko, Maďarsko, země Pobaltí, Kypr, Bulharsko, Rumunsko, tuto směrnici a tuto výjimku uplatnily. Byla projednána, schválena a existuje tzv. Národní plán investic, který pro tyto subjekty stanovuje povinnost provést dané investice a tím náhradou za to, že nemusí pořizovat povolenky na trhu, ale dostanou je nikoli zdarma, ale bezplatně následně po provedení investice, která je auditována, tedy prokázáno, že dosáhly toho efektu, který na začátku přislíbily, dostanou ony povolenky.

V mezičase probíhaly na úrovni jak Rady ministrů životního prostředí, tak v jednotlivých orgánech Evropského parlamentu, jeho příslušných výborů, zvláštní skupiny pro klimat, atd. po celou dobu debaty nad tím, protože to jej poprvé, co se vstupuje do modelu aukcionování, tedy prodeje jednotek v aukcích, jakým způsobem a zda tuto cenu nějakým způsobem regulovat.

V době, kdy se tento systém začal diskutovat zhruba před třemi, čtyřmi lety, tak dokonce tato cena byla někde kolem 20 eur a spíš se vedla na evropské úrovni debata, zda nějakým způsobem nelimitovat cenu z hlediska její maximální výše, právě proto, aby nevedla k zásadnímu ohrožení konkurenceschopnosti evropského průmyslu. V průběhu času se dostavila recese, zejména některých průmyslových odvětví, která ve svém důsledku znamenala, že oproti roku 2009 jednotlivé členské státy v souhrnu obdržely podle pravděpodobného odhadu zhruba 1.200.000 povolenek více, než kolik odpovídá jejich momentální produkci. Ale alespoň takový je výpočet Evropské komise. Ta ovšem nepočítá s tím, že může dojít k dalšímu poklesu, anebo ale také k dalšímu růstu.

Díky tomu, zejména v posledním spíš roce než letech, došlo k tomu, že cena na trhu výrazně poklesla, jak v období, které skončilo na konci roku 2012, tak pro období roku 2013. Reálně vyjádřeno v číslech to například znamená, že jestli prognóza v roce 2009 Evropské komise byla, že cena povolenky se bude pohybovat někde kolem 20, 25 eur a byla obava z její vysoké ceny, tak dnešní cena na trhu k dnešnímu dni je 3,50 euro. Minulý týden byla 2,80 a předtím jsme ji také měli, na pěti, sedmi eurech.

Mezitím se otevřela debata nad formou opatření, která navrhovala Evropská komise a některé členské státy. Původní představa bylo opatření, které se nazývá trvalým odnětím, tedy jakýsi princip

set aside, který znamená, že jednotlivé členské státy samy sebe zbaví určitého množství povolenek, které odejmou z množství jim alokovaného pro dané období 2013 až 2020, díky tomu povzbudí, řekněme, poptávku, sníží nabídku a tím vyvolají zásah do trhu, který povede ke zvýšení jednotkové ceny.

V momentě, kdy evropské země nenalezly shodu ani ochotu v tom provést set aside, zvolila se metoda tzv. odložení, backloading, a ta je předmětem této diskuse.

Návrh, který je zde diskutován, znamená, že by došlo k posunu objemu obchodovaných povolenek v objemu 900 milionů na celém evropském trhu, a to tak, že by se v roce 2013 z trhu stáhlo 400 milionů povolenek, v roce 2014 300 milionů a v roce 2015 200 milionů a ty se vrátily do obchodování na závěr obchodovacího období, to znamená v letech 2019 – 2020. A díky tomu je předpoklad a odhad, že by mohlo dojít ke zvýšení ceny. Problém je, že nikdo vám není schopen garantovat, jak ta cena naroste. Všechny země kolem nás, včetně České republiky, využívají analýz v podstatě všech obchodníků, což není víc než nějakých deset, patnáct subjektů pohybujících se na evropském trhu, které pravidelně zveřejňují svou prognózu, agentury, jako Bloomberg, Catch a ostatní, zveřejňují svůj odhad, když by byl proveden onen backloading, ona operace, k čemu by mohlo dojít a co by to znamenalo z hlediska příjmů státních rozpočtů jednotlivých členských zemí z hlediska tohoto efektu.

Je třeba říci – a já zde mám pro zajímavost aktuální odhady různých agentur, že čísla se zásadně liší a nikdo není schopen částku garantovat. A pokud se hovoří o odhadech, tak odhady jsou v rozpětí 8 až 15, což, uznejme, není příliš konkrétní.

Pravdou také je, že se velmi liší pozice jednotlivých členských zemí. Jsou země, jejichž pozice je pozitivní pro změnu a změny prosazuje. To jsou země jako například země Beneluxu nebo Dánsko, které velmi silně bojuje za tuto věc. Jsou země, které jsou zásadně proti, například Polsko. Jsou země, které svou pozici studují, jako například Německo, které je rozděleno, kde na jedné straně, alespoň doposud, platí pozice ministerstva životního prostředí, které je pro provedení této operace, a na druhé straně pozice ministerstva hospodářství Spolkové republiky Německo, které je zásadně proti. A přes několikaměsíční úsilí se nepodařilo nalézt shody.

Proč to tak složitě popisuji? Proto, že právě od toho se odvíjí otázka, jakým způsobem v této věci postupovat.

Česká republika a oněch zmíněných dalších sedm zemí, které aplikovaly postup podle tzv. článku 10 c), tedy realizovaly tu výjimku, má navíc složitější situaci než těch zbývajících 19 členských zemích. V čem? Protože každý rok tím, že je přiděleno určité množství povolenek určené k aukci – pro vaši představu, pro Českou republiku to znamená 21,5 mil. povolenek pro příští rok – tak pokud by realizovaly ten stav a máme článek 10 c), fakticky to znamená, že z těchto 21,5 mil.j povolenek budeme prodávat 3,18 mil. povolenek. V roce 2014 nikoli 24,8 mil., ale 11 mil., protože ty ostatní jsou určeny podle článku 10 c).

Pokud tedy z toho vyjde jednoduchá kalkulace trojčlenkou, pak zjistíme, že pokud by dnešní cena řekněme 4 euro, což znamená předpokládaný výnos státního rozpočtu pro letošní rok dvě miliardy 153 mil. korun při ceně 4 euro. Pokud bychom chtěli dosáhnout stejného zvýšení, ovšem při provedení backloadingu, pak se dostáváme k tomu, že musíme cenu někde k částce kolem 20 eur na jednotku, což je víc, než odhaduje jakákoliv z renomovaných společností, která činí nějaký odhad, včetně těch nejoptimističtějších. Pravdou ale je, že zároveň nikdo není schopen garantovat, že cena nebude čtyři eura, ale jedno euro, nebo dvě, takže se dostaneme do obráceného efektu. Proto proti sobě stojí dvě tyto pozice.

Co je navrhováno? Evropská komise, poučena některými právními spory, navrhuje postup, který byl spočíval ve dvou krocích. V prvním kroku by nejdřív získala Evropská komise úpravou směrnice pravomoc v mimořádných situacích zasáhnout do harmonogramu dražeb. Toto je rozhodování, ke kterému je potřeba souhlasu všech členských států. Následně, ovšem už v metodě tzv. komitologie, tedy nikoli všech, ale pravidly určené většiny, by potom mohla rozhodovat o jednotlivých úpravách, a to o dočasném odložení a posunu na závěr, anebo zcela vyřazení ze systému obchodování.

Česká pozice, tak jak ji vnímáme, je v tomto ohledu nejednotná. Existují segmenty českého hospodářství, jako například energetika či elektrárenství, které se spíš kloní k tomu, aby byla cena stimulována směrem vzhůru. Jsou sektory českého hospodářství, jako je třeba chemický průmysl, které zase preferují variantu stimulující cenu dolů. Hospodářská komora, resp. Svaz průmyslu a dopravy má názor, který se vyvíjí, a to od původně zásadně negativního, přes negativní až po neutrální, a předpokládáme, že bude zaznamenávat ještě další vývoj.

Z tohoto pohledu, byť to není asi zvykem, doporučujeme, aby Česká republika, tak jak bylo projednáno na vládě, zastávala názor, který bude v tuto chvíli neutrální, spíše skeptický, protože z toho máme obavy, co by mohlo přijít, resp. se obáváme, že by reálným důsledkem mohlo být nenaplnění této ambice.

Já se obávám, a to říkám zcela otevřeně, že backloading sám o sobě může přinést pouze momentální efekt, který v řádu několika týdnů nebo měsíců povede k tomu, že se cena vrátí opět na nízkou úroveň a znovu se bude otevírat další debata o dalších jednotkách do backloadingu nebo přímo do vyřazení z prodeje formou set aside.

Z toho důvodu – omlouvám se, že jsem zdržoval tak dlouho – navrhujeme, aby naše pozice byla zdrženlivá, nicméně nikoli negativní, a aby nadále probíhala další jednání a abychom také vnímali situaci na trhu a analýzu režimu. Řekl bych, že tato pozice je v plné shodě v tom, jak navrhuje výbor k tomu určený zde v Senátu, a z toho důvodu jeho stanovisko doporučuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 185/08/02. Zpravodajem výboru je opět pan senátor Miroslav Škaloud, kterého prosím, aby nás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, myslím, že problematika zde byla popsána velice podrobně a dokonale ministrem životního prostředí. Já jenom v krátkosti řeknu postup třemi, čtyřmi větami, jak jsme dospěli k návrhu usnesení.

Systém pro obchodování s emisními povolenkami vstoupí začátkem roku 2013 do nové třetí fáze a převážně budou tyto povolenky nabízeny v aukcích, na rozdíl od předchozích období. A celkový počet povolenek se odvíjí od nařízení komise z roku 2010.

Vzhledem k tomu, že Komise má pocit, že povolenek podle původního nařízení je příliš a že by nebylo možné dosáhnout stanovených cílů ve snižování emisí, navrhuje další vlastní kompetenci spočívající v tom, že bude zcela na její vůli, kolik povolenek pro aukci zadrží, resp. kolik jich pro příští aukci poskytne.

Tento návrh rozhodnutí je jedno z nejkratších, které jsme tu měli, prakticky se skládá ze svou vět, a podstatná je druhá věta, která zní:

Komise upraví v případě potřeby harmonogram pro jednotlivá období tak, aby bylo zajištěno řádné fungování trhu.

To je v podstatě celé nařízení. A naše stanovisko bylo to, že Komise si tímto návrhem dává zcela volnou ruku při rozdělování povolenek v rámci tohoto obchodovacího období. A domníváme se, že jde o jistý zásah do transparentního trhu, kde je cena tvořena aukcemi. A domníváme se, že jakékoliv rozhodnutí Komise v těchto otázkách by mělo podléhat schválení členskými státy. To znamená, aby toto schválení zásahu Evropské komise do fungování EU ETS, což je systém povolenek, vždy podléhalo souhlasu všech členských států Evropské unie, a to v souladu s článkem 23 odst. 3 směrnice 2003/87/ES.

To je všechno. Já jsem v listopadu minulého roku hovořil osobně s komisařkou pro opatření v oblasti změny klimatu paní Connie Hedegaard ohledně postoje Komise k tomuto požadavku. A ona odpověděla pouze ve smyslu, že komise bude jednat uvážlivě a tuto svou novou kompetenci použije jenom ve výjimečných případech.

Usnesení máte asi všichni, ale protože je velice krátké, já ho ještě zrekapituluji:

Výbor pro záležitosti Evropské unie

1. má za to, že nepředvídatelné zásahy ze strany Evropské komise do fungování systému pro obchodování s emisními povolenkami mohou znepřehledňovat situaci celého systému a znemožňovat subjektům v rámci systému dlouhodobé plánování,

2. požaduje, aby schválení zásahu Evropské komise do fungování systému EU pro obchodování s emisemi vždy podléhalo souhlasu všech členských států EU (v souladu s článkem 23(3) směrnice 2003/87/ES),

3. zastává názor, že případné zásahy do objemu povolenek v rámci obchodovacího období by mělo být podloženo dostatečnou argumentací a detailní analýzou dopadů nejlépe zpracovanou pro jednotlivé členské státy.

To je vše a já vás žádám o podporu. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore, za vaši zevrubnou zprávu. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu, kterou otevírám. Hlásí se někdo do rozpravy? Pan senátor Jiří Bis. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Bis:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Omlouvám se, vím, že je pozdě, ale život ukazuje, že každé přijaté opatření, v tomto případě systém obchodování s povolenkami, se prověřuje životem.

Krize a změny ukázaly, že tento systém je neživotaschopný a nesmyslný. Daleko lepší by požadavkům na snižování spalování uhlíku vyhovovala uhlíková daň, která by byla jasně predikovatelná a umožnila by jak investorům, tak provozovatelům dopředu pevně stanovit náklady , což tento systém, jak se ukázalo, nemůže.

Doporučuji tedy panu ministrovi: Pokud se vyskytne návrh, aby tento nesmyslný systém byl co nejrychleji zrušen, aby to Česká republika podpořila. A pokud bude možnost, aby v tomto smyslu vedla jednání, protože tento systém snižuje konkurenceschopnost celé Evropy a České republiky obzvlášť.

Toto zrušení by mělo jednu jedinou nevýhodu. Odstranilo by hračku spekulantům, povolenky, což je finanční derivát. Ale to mi je celkem jedno. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Není tomu tak, rozpravu končím. Ptám se pana ministra, jestli se chce vyjádřit? Ano. Pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Opravdu nebudu zdržovat. Chtěl bych jen říci, že pan senátor Bis má hlubokou pravdu. A bohužel musím říci, že má míra skepse obecně s principem souboje s klimatickou změnou poté, co jsem absolvoval summit v Doha, což je pro mě životní zážitek, doufám, že už ho nebudu opakovat. A který vedl k obrovskému úspěchu – a teď to bohužel myslím ironicky, bohužel, a vyvolává situaci, kdy je to pouze a jedině Evropská unie, zhruba 12procentní emitent skleníkových plynů na světě, který se vydává touto cestou a nikdo jiný se k němu dosud nepřipojil. Dosud neznamená během několika měsíců, ale během několika let vyjednávání. Vede k jedné věci a pozici, kterou jsem tam sděloval a kterou sděluji také na evropské úrovni a která říká jedno: Česká republika bude dodržovat své závazky. Česká republika chce být součástí ambiciózního týmu, který se o něco snaží. Ale nemůže být v tom týmu sama.

Místopředsedkyně Senátu Miluše Horská:  Děkuji vám, pane ministře. A prosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil k rozpravě. Nechce, dobře.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl senátor Miroslav Škaloud. V sále je přítomno 46 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 82 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu předkladateli i panu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu. A my se vystřídáme v řízení schůze.

(Řízení schůze se ujímá 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí

Tisk EU č. N 200/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N/200/08 a N/200/08/01. Prosím opět pana ministra životního prostředí Tomáše Chalupu, aby nás seznámil s tímto návrhem.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Tedy dnes snad naposledy, děkuji pěkně. Dovoluji si vás seznámit s návrhem Evropské komise na revizi směrnice Evropského parlamentu a Rady o posuzování vlivu některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, to, co všichni známe pod principem směrnice EIA.

Důvodem, kterým Evropská odůvodňuje předložení této revize a který zveřejnila 26. října 2012, má dle názoru komise odstranit nedostatky v právní úpravě a reflektovat probíhající environmentální a ekonomické změny a výzvy.

Nedostatky stávající úpravy spatřuje komise v zjišťovacím řízení a v kvalitě a analýze posuzování vlivů a v riziku nesouladu v rámci postupu EIA ve vztahu k ostatním právním předpisům.

Komise navrhuje celou řadu změn. Za nejdůležitější považuje úmysl, zavést změny k posílení kvality procesu, dále má za cíl přizpůsobovat posuzování vlivu na životní prostředí novým výzvám, jako je např. biologická rozmanitost, změn klimatu, nebo dostupnost přírodních zdrojů.

Pokud jde o riziko nesrovnalosti, navrhuje komise stanovit lhůty pro hlavní fáze procesu EIA, které stanovuje směrnice. Dále stanoví, co musí být obsaženo v rozhodnutí, stanoví lhůtu pro podání rozhodnutí o povolání záměru poté, co byly shromážděny veškeré podklady atd.

Komise očekává, že navrhované změny přinesou environmentální a socioekonomický prospěch, ovšem u řady z nich jsou předvídány mírné, ale spíš vysoké, často velmi vysoké náklady pro investory a orgány veřejné správy, s čímž se vedle České republiky celá řada evropských zemí nechce ztotožnit.

Projednávání proběhlo již v pěti kolech, byly postupně prodiskutovány všechny navrhované změny. Předmětem jednání 30. ledna 2013 bude možnost revidovat všechny dosud vznesené připomínky a diskuse k nim. Většina členských států je znepokojena očekávaným zvyšováním finančně administrativní zátěže se zaváděním nových institutů a tlakem na koordinaci a integraci.

V pozici České republiky lze obecně konstatovat, že ČR si může dovolit bez dalšího souhlasit pouze s těmi návrhy, které již jsou součástí platné právní úpravy. V tomto ohledu je třeba říci, že české právní úprava je v některých ohledech mnohem dál, než drtivá většina právních úprav evropských zemí, a z tohoto pohledu překvapivě my těch rozporů máme méně než jiní, protože v řadě případů jsme je již k radosti či nelibosti mnohých přijali.

Z tohoto důvodu přesto však, protože tam zůstávají návrhy, které znamenají zásah do toho regionu, máme za to, že Česká republika nemůže podpořit návrhy, jež by vedly ke zvýšené finanční zátěži, zejména v době, kdy Evropa jako taková bojuje s vlastni konkurenceschopností. Návrh jako celek tedy podpořit nemůžeme.

V návaznosti na výše uvedené lze konstatovat, že navíc směrnice pro nás není potřebná. My se domníváme, že návrhy, které jsou v revizi uvedené, nám k ničemu nepomohou a nepotřebujeme je. V případě realizace směrnice bohužel budeme tedy prosazovat, aby vedla ke zjednodušení, větší transparentnosti celého procesu a zrychlení a zefektivnění.

Na druhou stranu nelze předpokládat, že by Evropská komise svůj návrh stáhla, a je předpoklad, že se povedou další a další jednání.

Vážení páni senátoři, vážení paní senátorky, dovoluji si sdělit, že se v tomto ohledu ztotožňuji s návrhem příslušného výboru zde v Senátu, který zastává obdobné stanovisko. Děkuji pěkně.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře, a opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto materiály, je VEU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 200/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Látka, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Látka:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, Vážení pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, vystoupení pana ministra bylo, myslím, natolik vyčerpávající, že mně zbývá již opravdu jenom seznámit vás s usnesením, popř. doporučením výboru, možná bych mohl ještě zmínit, že problematikou se zabýval též VUZP s podobným výsledkem.

Takže 23. usnesení z 3. schůze, konané dne 12. prosince 2012 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, Senátní tisk č. N 200/08.

Po úvodní informaci Tomáše Jana Podivínského, náměstka ministra životního prostředí, s přihlédnutím ke stanovisku Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, zpravodajské zprávě senátora Jana Látky a po rozpravě výbor

I. přijímá k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí doporučení, které je přílohou tohoto usnesení;

II. doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem;

III. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Jana Látku;

IV. pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Krejču, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Rád bych vás seznámil též s doporučením k vyjádření Senátu PČR

k návrhu Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí.

Senát PČR I. konstatuje, že přes dílčí výhrady k jejímu provádění zůstává směrnice o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (EIA) především z pohledu veřejnosti účinným nástrojem pro vyjádření připomínek k plánovaným projektům, které mohou mít významné vlivy na okolní prostředí;

II. 1. má za to, - že je nutné v průběhu dalších jednání přesněji definovat některé navrhované termíny a pojmy, což byl i jeden z hlavních důvodů vzniku předkládané revize, aby nedocházelo k jejich různému výkladu, čímž by návrh směrnice nesplnil jeden ze svých hlavních cílů spočívající ve zpřehlednění legislativní úpravy EIA;

- že návrh novely směrnice nenaplňuje avizovaný účel, a to zejména v oblasti potenciálu směrnice, který by směřoval ke zjednodušení posuzování vlivů na životní prostředí a k provádění jejich inteligentní regulace;

2. obává se, že možné zavedení jednoho kontaktního místa EIA v rámci každého členského státu nemusí přinést očekávané snížení administrativní zátěže, ale může naopak znamenat její zvýšení, a proto doporučuje tuto volbu ponechat na rozhodnutí členských států;

3. nepodporuje zavedení možnosti prodloužení tříměsíční lhůty pro vyjádření k žádosti o povolení ze strany příslušného orgánu o další tři měsíce;

III. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Dále tento tisk projednal VUZP. A já se ptám pana zpravodaje pana Petra Gawlase, zda chce vystoupit. Nechce. Děkuji tedy. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. Chci se zeptat ještě pana předkladatele, asi nemá potřebu se vyjádřit. Pan zpravodaj také ne. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Svolám všechny do sálu.

Budeme tedy hlasovat o návrhu usnesení, tak jak je přednesl senátor Jan Látka.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 83 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji vám, děkuji, pane ministře. Toto je váš poslední bod, takže se rozloučím. Děkuji také zpravodaji, a my ještě budeme pokračovat. Dalším bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Richarda Svobody a dalších, kterým se mění zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 165/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 406

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Paní předsedající, kolegyně a kolegové, podstata toho návrhu je velice prostá. Jde o to, aby mohla žena sama rozhodnout svobodně o tom, jakou podobu má mít její příjmení, tedy aby nemusela povinně používat to přechýlení či přídomek -ová.

Zákony, které upravují schvalování a podmínky pro případné výjimky z pravidel českého jazyka či našich tradičních zvyklostí, postupně rozšiřují okruh možností, kdy se takto žena může rozhodnout.

My však soudíme, že v podstatě není potřeba, aby úřady do tohoto procesu vůbec vstupovaly, a že by se mohla zkrátka dospělá žena, případně dospělý rodič svobodně rozhodnout podle svého rozumu. V případě, kdybychom schválili tento návrh a byl posléze přijat i v ostatních legislativních krocích, odpadla by jistá míra administrativy, nějaké rozhodovací procesy a nějaké úřední úkony, které z našeho pohledu jsou zcela nadbytečné.

Dopřejme ženám, aby rozhodovaly o tom, jak se budou jmenovat, zcela svobodně a samostatně. Prosím o podporu tohoto návrhu.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane navrhovateli. A požádám vás, abyste zaujal místo u stoku zpravodajů. Senátní tisk projednal VUZP jako výbor garanční. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Marta Bayerová. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 406/1. Prosím paní senátorku, aby nás seznámila se z zpravodajskou zprávou. Prosím, paní kolegyně.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážená paní předsedající, vážený pane předkladateli, projednáváme poměrně jednoduchý návrh zákona, který usnadňuje ženám, občankám ČR, používat svá příjmení bez tzv. přechylování, tedy bez koncovky -ová.

Stávající právní úprava to umožňuje pouze v případech sňatku či narození, a to tehdy, jestliže partnerem je cizinec či dítě pochází ze smíšeného manželství. Mimo sňatku či narození to lze pouze v případě cizí národnosti či její změně, případně pak tehdy, je-li splněna některá z výše uvedených podmínek a žena dosud používala příjmení v přechýlené podobě.

Zákon tak nezasahuje do užívání pravidel českého jazyka, protože ta používání ženských příjmení bez koncovky -ová již nyní umožňují. Např. Petra Janů.

Jak výše uvedeno, umožňuje to i stávající právní úprava. Nové je pouze to, že se možnost užívání této varianty ženského příjmení liberalizuje, protože ruší omezující podmínky, za nichž by to bylo možné.

Podle navrhované právní úpravy se nechává na volbě české státní občanky, jakou podobu svého příjmení si nechá do matriky zapsat. V tisku se k tomuto návrhu zákona vyjadřoval i ředitel Ústavu pro jazyk český Karel Oliva. V souvislosti s "vpádem cizích slov do češtiny" považuje navrhovanou úpravu za možnou. Upozorňuje však na to, že v takových případech si musí čeština pomáhat užíváním i křestních jmen, aby bylo zřejmé, o kom se mluví. Nemluvíme o Peake, ale o Karolíně Peake. Rozumíte mi. Aby bylo vidět, zda je to žena nebo muž.

Podle mých zjištění na matrice ve Znojmě, kde už 32 let oddávám a s různými podobnými případy jsem se několikrát setkala, by s aplikací navrhovaného zákona neměl být velký problém. Pokud se výjimečně objeví požadavek na změnu ženských příjmení do mužského rodu, pak má žadatelka již nyní možnost řešit to změnou své národnosti.

To je však požadavek často nepřijatelný. Neočekává se, že by přijetím tohoto návrhu zákon došlo k výraznému nárůstu požadavků za změnu příjmení. Takových žádostí opravu není zase tolik.

Podle informace, kterou máme k dispozici od našich legislativců, neobsahuje návrh zákona žádné právní či legislativně technické problémy. Navrhované změny příslušných ustanovení zákona nekomplikují, naopak zjednodušují.

Zjednodušená bude i procedura na matrikách při žádostech o změnu příjmení. Jak už jsem uvedla při prvním čtení tohoto návrhu, považuji ho za jeden z těch, který některým pomůže a nikomu neublíží. Vzhledem k uvedeným skutečnostem doporučuji Senátu tento návrh zákona schválit. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko, a požádám vás také, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh také projednal ÚPV. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 406/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Kubera, kterého zde ale nevidím. Ale tam je rozdílné usnesení, takže někdo z výboru by ho asi měl předložit. Je to nestandardní. Je tu někdo z ÚPV, kdo je schopen zastoupit? Pana senátora Kuberu zastoupí pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, asi nezastoupím plnohodnotně, neb jsem na to nebyl připraven, ale usnesení ÚPV znělo, že doporučujeme zamítnout tento návrh zákona, jak bylo řečeno, zpravodajem byl pověřen Jaroslav Kubera, a zároveň předseda výboru Miroslav Antl aby předložil usnesení předsedovi Senátu.

Pokud si dobře pamatuji debatu na ÚPV, tak ty důvody byly jazykového původu, hledisko bylo jazykové, protože řadě členů výboru se nezdálo, že by se takto mělo zacházet s českým jazykem, a že to přechylování je jazyková záležitost, nikoli otázka zákona. A to byl ten důvod, tedy ohled na jazyk český, nikoli snad popírání práv žen, které se provdají.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první přihlásila paní senátorka Wagnerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Paní předsedající, kolegyně, kolegové, debatu na ÚPV jsem rozvířila já, a takže považuji za povinnost to tady doplnit. Já jsem tam řekla, že ten návrh zákona mě překvapuje, že přichází z té strany senátorské, ze které přichází, která se deklaruje tedy jako konzervativní, protože on je ve skutečně velmi sociálně inženýrský. Protože ve skutečnosti ingeruje do oblastí, se kterými stát jako co? Ten jazyk se vyvíjí svébytně, prostě bez státu, to je záležitost společnosti. Záležitost nikoli státní, vůbec ne záležitost, která by měla být normována tímto způsobem diskontinuálním, zákony.

To byl můj důvod. Já jsem jinak liberál. Ale já tohle nevidím jako liberální zákon. Já si myslím, že buď si to ten jazyk tak pozvolna nějak vynutí, až to bude muset stát nakonec uznat, ale rozhodně tady asi nemá smysl, aby mu při kulturním vývoji zákony pomáhaly, nebo mu šly nějak naproti, nevím.

Takže já pro ten zákon hlasovat nebudu. Protože si myslím, že výjimky, které jsou dnes, mají nějakou funkci. Ženy buď žijí v zahraničí anebo se očekává, že tam někdy žít budou. Protože mají manžela-cizince, nebo vůbec cizí státní občanství atd. Takže tam to plní nějakou funkci. Ale tady u toho? Jakou funkci to má? To je jenom libůstka někoho... Je to paradoxní, že to říkám zrovna já, protože já bych se klidně mohla jmenovat "Wagner". Protože můj manžel, vedle toho, že je Čech, tak je také Kanaďan. Já bych klidně mohla, ale přišlo by mi to legrační, proč bych si měla říkat v České republice "Wagner", nevím.

Postrádám tam smysl, účel, proč. Než jenom vyhovění libůstce pár žen, které, nevím, proč, co tím chtějí dokazovat – tak bych to řekla, děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji paní senátorko. Dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Štětina:  Děkuji vám za slovo. Paní předsedající, dámy a pánové, moje snacha; žena mého syna je "britská poddaná". A když měli svatbu, tak jsem se jí ptal, proč si nechce převzít jméno svého manžela. A ona mi řekla: Pro svobodného člověka je nejvyšším právem, aby si zvolil svoje příjmení. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Zatím poslední do rozpravy je přihlášen pan senátor Tomio Okamura. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomio Okamura:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, v krátké době se musím vyjádřit již podruhé. Když jsem slyšel, a je tedy pravda, že ústavně-právní výbor doporučil Senátu návrh zákona zamítnout – a já jsem členem tohoto výboru, tak aby to skutečně nevyznělo, že já jsem snad hlasoval pro zamítnutí.

Já jsem naopak pro přijetí tohoto návrhu zákona. Dokonce si říkám, že to možná na výboru, když jsem sledoval diskusi, jelikož tam máme jedinou ženu – paní Wagnerovou, tak možná, spíš než jazykový problém, to byla možná převaha mužů nad ženami.

Za sebe říkám, že považuji ženy za skutečně inteligentní osoby. Jsem stoprocentně přesvědčen o tom, že ženy si umějí samy rozhodnout, jaké si zvolí příjmení. To znamená, že se nemůžu ztotožnit s tím, že by se ženy nedokázaly rozhodnout o tom, zdali se budou jmenovat "-ová" či nikoliv. Musím říct, že každý jazyk má svůj vývoj. Musím říci, že rozhodně budu hlasovat pro, aby tento zákon prošel.

Jinak jenom taková poznámka, aby to nehodilo špatné světlo na kolegu Kuberu – ten hlasoval také pro přijetí zákona. Jediní dva jsme na ÚPV hlasovali pro. Zbytek byl proti. To jenom, abych ještě dovysvětlil. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji za vystoupení. Dále bude pokračovat pan senátor Václav Homolka. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Homolka:  Děkuji za slovo. Slibuji, že nebudu mluvit dlouho. Jenom se přidám do této diskuse, protože souhlasím s kolegyní Wagnerovou. Jazyk se totiž vyvíjí velmi a velmi pomalu. Proto také, když odjedete do ciziny třeba na 20 let, a vrátíte se zpátky, tak rozumíte každému. Jestliže teď je možnost, aby si každá žena – pokud to chce – se domohla toho příjmení, o které jí jde. Tak nevím, proč bychom my, politici, toto měli nějak urychlovat. Jestli to přijde časem, tak to přijde.

Ale každý jazyk má své zákonitosti, a my tomu vývoji politicky chceme nějak napomoci. To se mi osobně nelíbí. Já pro to hlasovat nebudu, děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Dále vystoupí pan senátor Petr Bratský. Pane senátore, prosím.

Senátor Petr Bratský:  Hezký večer. Já už fakt nechci zdržovat. Jenom pro pořádek bych chtěl uvést, že pokud se dva snoubenci berou, tak potom je v matrice zápis, že se rozhodli používat společné příjmení. I muž si může změnit svoje příjmení podle manželky, abychom na to nezapomněli. Samozřejmě, jestli se rozhodne bez přechýlení, tak by to mohlo vyvolat v ČR možná trochu i problémy...

Já jsem pro svobodné rozhodování mužů i žen, aby zvolili své příjmení. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. V tuto chvíli nikoho dalšího přihlášeného do rozpravy nemám. Ptám se, zda chce ještě někdo vystoupit. Nikoho nevidím. Rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce ještě vyjádřit v rozpravě. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Nechci zdržovat, ale přece jenom zareaguji na pár poznámek. Za prvé chci říct, že i já považuji ženy za inteligentní bytosti. Dokonce si myslím, že jsou v jistém smyslu mnohem inteligentnější než muži.

Pak bych rád reagoval na otázku, proč a jaký účel má návrh. Návrh má prostě účel – nechat to na lidech. Odstranit proces nějakého schvalování, odstranit byrokracii. Není to žádný jazykovědný převrat. Nikdo nikomu nenařizuje, že odteď si musí vybrat mužský tvar pro své příjmení. Je to prostě jenom možnost.

Jsem přesvědčen, že nadále v intencích tradice bude naprostá většina žen dávat přednost onomu přechýlení. Čili není to převrat. Není to sociální inženýrství.

Znovu opakuji, nikomu nic nenařizujeme. Nepovažuji se za konzervativce v tomto smyslu, a spíš mě překvapilo, že ÚPV - svou sociálně demokratickou většinou – se zachoval jako krásné konzervativní těleso... Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ptám se paní zpravodajky, zda chce, resp. musí vystoupit, a říci nám, o čem budeme hlasovat.

Senátorka Marta Bayerová:  Děkuji za slovo. Shrnu diskusi, která tady zazněla. Opravdu si myslím, že zákon je takový, že ho ÚPV spíš neschválil, protože se mu zdál nadbytečný. Je pravda, že když si dneska žena zažádá, matriční úřad jí to povolí, změnu tohoto jména. Bez problémů. Je to opravdu o odstranění byrokracie. Toto by odpadlo, bylo by to jednodušší.

Povím vám jenom takovou perličku, když tady padlo od pana kolegy Petra, že muži si můžou také nechat jména, jaká chtějí... Když jsme se skamarádili s kamarády s Holandska; oni nejdřív poznali mě, tak mému manželovi říkali "Herr Bayerová", což bylo takové obveselení.

Já bych pro tento zákon klidně hlasovala. Nic se tím nepokazí. Případů, tak jak říkám, za 30 let, co oddávám ve Znojmě, nebude příliš tolik, aby nám to dělalo problémy se jmény. Děkuji za pozornost.

Doporučuji tento zákon ke schválení.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Padly dva návrhy. Jeden návrh – schválit. Druhý návrh – zamítnout.

Budeme hlasovat v pořadí, jak jsem to v této chvíli řekla. Dovolím si svolat všechny k hlasování.

Budeme nejdříve hlasovat o návrhu – schválit návrh zákona, jak byl předložen.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 84 se z 51 přítomných senátorek a senátorů pro vyslovilo 20, proti bylo 17. Návrh nebyl přijat.

Budeme tedy hlasovat o druhém návrhu, který padl také z výboru, a to je návrh – zamítnout návrh zákona.

Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 85 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 26, proti bylo 11.

Návrh byl přijat. Děkuji vám. Tím projednávání tohoto bodu končíme.

Budeme pokračovat ještě dál. Jde o

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Oberfalzera, kterým se mění zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 34

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel Jiří Oberfalzer, kterému dávám slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Kolegyně a kolegové, tento velice kratičký návrh by mohl mít mimořádně pozitivní ekonomický dopad pro veřejné rozpočty ČR.

O co jde? Společnost, která chce provozovat na území ČR loterijní hry, musí být zaregistrována na MF a její činnost podléhá jednak daňovým zákonům a potom – jak plyne ze zákona o loteriích a podobných hrách, také odvodovým povinnostem stanoveným ostatně nedávno u nás také schváleným zákonem.

Existují však společnosti, které na českém trhu působí, ačkoliv jejich sídlo je v zahraničí. Působí na českém trhu nikoliv fyzicky, ale prostřednictvím internetu. Tyto společnosti nemají řádnou registraci MF, a přitom sklízejí na českém trhu příjmy ve výši několika miliard korun. Těchto několik miliard korun uniká ostatním, z mého pohledu legálním i solidním provozovatelům, ale hlavně z těchto peněz nejsou odváděny ani daně ani příslušné odvody. Podle odhadu nebo analýzy společnosti PricewaterhouseCoopers je to částka zhruba 400, možná až 500 mil. Kč. Tyto peníze by normálně přitekly dílem do státního rozpočtu a dílem do rozpočtu obcí. Ovšem tak se neděje. Jak jsem již popsal výše, tyto společnosti tyto podmínky neplní.

Aby mohly na internetu fungovat, musí mít reklamu. Reklamu, která na internet účastníky – je to většinou sázení, případně casinové hry, které reklama, účastníky na internet přiláká.

Proto už byl dříve v zákoně č. 300/2011 Sb. s účinností od 1. ledna 2012 ustanoven zákaz provozování reklamy. Právě za tím účelem, aby tato praxe nemohla fungovat. Problém však je, že nad výkonem či nad dozorem dodržování tohoto zákazu není jasně stanovena autorita, a o stanovení autority se pokouší tento můj návrh.

Po jednání s MF došlo k dohodě, že tohoto dozoru by se ujalo Generální ředitelství cel. Zní to možná nelogicky, ale víte, že celníci se dneska zabývají spotřebními daněmi a dozorem nad celou řadou jiných finančních povinností, z čehož vyplývá, že tato povinnost by jim byla v zásadě blízká, protože tento druh podnikání ze zahraničí přes internet má svým způsobem povahu jakéhosi daňového úniku.

Možná rovnou dopředu odpovím na otázku, jak to bude celní úřad zvládat. Tady bych si dovolil velice pragmatickou větu. Nejvyšší zájem na tom, aby tento druh podnikání zde nebyl, mají ty společnosti, které jsou řádně registrovány a kterým tento byznys vlastně utíká. Generální ředitelství bude tedy schopno zvládnout tento dozor v podstatě na základě podnětů, které budou přirozeně přicházet z trhu.

Myslím, že by toto mohlo pro úvod stačit. Chci vás poprosit, abyste tento návrh podpořili. A to nejen proto, že má naprosto nesporný ekonomický dopad pro Českou republiku, pro financování sportu, kultury a jiných potřeb, jak státu, tak obcí. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Jiřího Lajtocha. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Lajtoch:  Pěkný večer. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, tak jak předkladatel již v úvodu řekl, zákaz reklamy v oblasti reklamy byl přijat zákonem č. 300 z roku 2011. Na postup orgánů, které budou kontrolovat tento zákaz, odkazuje zákon o loteriích a jiných podobných hrách, tj. zákon o regulaci reklamy. V případě zákona o regulaci reklamy jsou kontrolními orgány, tak jak zde bylo řečeno, živnostenské úřady, které však nemají vztah k zákonu o loteriích a podobných hrách.

Díky nečinnosti dozoru působí na českém trhu řada provozovatelů loterijních her, které nepodléhají daňovým ani odvodovým povinnostem, vytváří de facto nekalou konkurenci.

Tento návrh chce tedy dosáhnout toho, aby tito nelegální provozovatelé buďto český trh opustili, nebo řádně zaregistrovali a respektovali daňové a odvodové povinnosti stanovené zákony ČR.

Pokud budeme chtít, aby tento návrh zákona prošel dál, dát mu šanci, navrhuji, aby tento zákon projednaly tyto výbory: VHZD, VUZP, VVVK. Toť vše.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a sledoval případnou rozpravu. Otevírám nyní k tomuto návrhu obecnou rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Paní předsedající, chtěl bych doplnit ještě jednu instituci k projednávání této předlohy, a sice Stálou komisi Senátu pro sdělovací prostředky.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, dobře, děkuji. Do rozpravy se nikdo nepřihlásil. Rozpravu uzavírám. My v tuto chvíli máme trošku problém. Nemáme o čem hlasovat. Nepadl žádný návrh... Ano, padl návrh na přikázání výboru. Děkuji.

Máme zde návrh na to, abychom přikázali návrh senátního návrhu zákona výborům. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednání tohoto senátního návrhu zákona byl VHZD. Dále pak, aby projednal i VUZP – a pan senátor Oberfalzer navrhl ještě doplnit k projednání Stálou komisi Senátu pro sdělovací prostředky. Ptám se, zda má ještě někdo jiný návrh k tomuto. Nemá. Není ani výhrada. Domnívám se tedy, že můžeme hlasovat o návrhu vcelku.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 86 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Blahopřeji panu navrhovateli. Děkuji panu zpravodaji. Projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem je – podle pořadu -

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorů Boženy Sekaninové, Zdeňka Škromacha a dalších, kterým se zrušuje karta sociálních systémů

Tisk č. 440

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatelka paní senátorka Božena Sekaninová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, již poněkolikáté projednáváme návrhy související s kartami sociálních systémů, jejichž zavedení bylo motivováno údajnými úsporami či zvýšením efektivity distribuce sociálních dávek. Dnes se konkrétně jedná o návrh na úplně zrušení tolik diskutovaných sKaret. Tedy systému, jehož nedostatky, chyby a negativa mnohonásobně převýšily pozitiva.

Pozměňovací návrhy důsledně odstraňují sKartu ze všech právních předpisů. A tam, kde je to z povahy věci namístě, vrací průkaz osoby se zdravotním postižením. A není čemu se divit. Celý projekt zavedení sKaret představuje jen další z řady nedostatečně připravených a překotných vládních experimentů. Nemohu jej nazvat jinak, než experiment. Plošné zavedení sKaret bez potřebné legislativní opory, bez předchozího ověření, bez odborné i praktické erudice a s tolika nedostatky, je skutečným experimentem.

Senát už jednou odpověděl na neodbornost a necitlivost exekutivy. Musím připomenout, že v Poslanecké sněmovně se projednává senátní návrh, který omezuje sKarty pouze na karty pomoci v hmotné nouzi. V mezidobí jsme se spolu s veřejností dozvěděli o dalších a dalších potížích se zaváděním sKaret. Například provizórium průkazu osob se zdravotním postižením nebo vážné pochybnosti o dostatečnosti zákonné úpravy pro angažování soukromého subjektu při výplatě dávek.

Státní správa si vynucovala převzetí sKaret na občanech – pod hrozbou zastavení výplaty dávek. Ale otázka, pro sKartu, která má platnost 4 roky, má mít člověk, který bude např. pobírat dva měsíce dávky v nezaměstnanosti, a pak už vůbec kartu nikdy nevyužije...

Tyto okolnosti vedly mě, stejně jako ostatní předkladatele k předložení nového senátního návrhu, který zruší sKarty zcela.

Závažné pochybnosti potvrdil i právní rozbor. Podle této analýzy MPSV zcela překročilo své pravomoci dané zákonem, když smlouvu na sKarty vůbec uzavřelo. Smlouva tak nemá žádný zákonný základ. Žádný zákon ani jiný právní předpis nestanoví resp. nedovoluje, aby vydávání a provozování karty, jejímž prostřednictvím jsou vypláceny dávky státní sociální podpory a jiné druhy sociálních dávek poskytovaných státem, mohlo ministerstvo svěřit soukromému subjektu. Aby údaje obsažené v jednotném informačním systému mohly být spravovány někým jiným, než ČSSZ. Aby se s osobními údaji mohly seznamovat jiné osoby, než zaměstnanci úřadu veřejné správy. Dokonce sama ministryně práce a sociálních věcí veřejně přiznala, že vyplácení sociálních dávek není právně ošetřeno a probíhá bez platné legislativy. Vláda tak hazarduje s osudy statisíců občanů.

Tato vláda si myslí, že si může dovolit všechno, bez ohledu na dopady svých rozhodnutí na občany. Je jenom na každém z nás, jak se k tomu postavíme. Jsem si jistá, že Senát musí využít všech svých možností k zabránění výkonu státní moci vůči občanům, bez dostatečné opory v platné zákonné normě, že Senát musí využít veškeré možnosti k ochraně našich spoluobčanů, jejich práv i lidské důstojnosti.

Současně jsem předložila pozměňovací návrhy, které mají za cíl zajistit funkčnost výplaty sociálních dávek příjemcům, spolu s další existencí průkazu osoby se zdravotním postižením i poté, co by byla právní úprava tolik diskutované sKarty zrušena.

Dospěla jsem k názoru, že nejlepším způsobem bude návrat k známé a praxí osvědčené úpravě výplaty sociálních dávek prostřednictvím bezúplatného převodu na platební účet určený příjemcem dávky nebo v hotovosti – podle rozhodnutí žadatele o dávku.

Vzhledem ke stávající bezradné praxi úřadů, které vydávají dočasné průkazy osob se zdravotním postižením v papírové zalaminované podobě, se domnívám, že také návrat k původní podobě těchto průkazů posílí právní jistotu občanů. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko. Požádám vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ÚPV. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 440/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Dále se zákonem zabýval i VUZP. Výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 440/2. Zpravodajem výboru je pan senátor Radko Martínek. Senátní tisk také projednal VZSP jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Guziana. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 440/1. Prosím nyní pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pana senátora nahradí paní senátorka Milada Emmerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Milada Emmerová:  Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové a kolegové, VZSP projednal tento návrh. Osobně, a všichni ostatní jsme byli rádi, že takovýto návrh zazněl.

Co se týká sKaret, zažili jsme v loňském roce v Poslanecké sněmovně (a nakonec i v předloňském roce) spoustu diskusí a výkladů. Nikdy jsme nedocílili toho, aby od tohoto návrhu bylo upuštěno. Dokonce, když to mám říct lidově, tak přituhovalo, a nakonec i ve sdělovacích prostředcích bylo oznámeno, že ten, kdo si kartu nevyzvedne, že ztratí nárok na veškeré přiznané dávky.

To samozřejmě vyvolalo mezi občany, kteří na ně nárok mají, veliké pozdvižení. Musím říct, že na odporu se významným způsobem podílela Národní rada zdravotně postižených s panem předsedou Václavem Krásou, který i při této příležitosti vystupoval v pořadu Interview v televizi atd.

Tento návrh slouží k tomu, hlavně jeho pozměňovací návrhy, aby se zprostředkovala praxe platná do 31. prosince 2011. V návrhu jsou uvedeny i vzory průkazu pro zdravotně postižené občany, kteří mají nárok na mimořádné výhody s ohledem na typ zdravotního postižení.

Chci říct, že určitý pokus alespoň docílit toho, aby se pomocí sKarty všechny dávky vybíraly zdarma, tak ani ten nevyšel. Byl daný jako přílepek k poslaneckému návrhu o souběhu rodičovského příspěvku a příspěvku na péči pro postižené dítě.

Chtěla bych tedy citovat usnesení zdravotního a sociálního výboru, kdy se doporučuje Senátu, aby tento projednávaný návrh zákona schválil, ve znění pozměňovacích návrhů, které jsou uvedeny v příloze, a určil zpravodajku výboru k projednání návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Miladu Emmerovou. Já jsem pro onemocnění kolegy Guziany toto zpravodajství převzala. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko. Požádám vás také, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Nebudu se ptát dalších zpravodajů, protože tato zpravodajská zpráva byla společná. Otevírám tedy obecnou rozpravu k návrhu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Nepadl žádný jiný návrh než pozměňovací návrhy.

Otevírám podrobnou rozpravu. Paní navrhovatelka, prosím.

Senátorka Božena Sekaninová:  Pozměňovací návrh máte všichni na stole. Poprosila bych tedy o hlasování.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji. Protože jsou to pozměňovací návrhy z výboru, tak můžeme hlasovat přímo, aniž bychom teď načítali.

Uzavírám podrobnou rozpravu. Dávám hlasovat o pozměňovacích návrzích, tak jak byly předloženy výbory.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 87 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 42, proti byli 2.

Návrh byl přijat.

V této chvíli bychom měli hlasovat o celém návrhu – s pozměňovacími návrhy.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 88 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 42, proti byli 2. Návrh byl přijat. Děkuji.

Návrh byl schválen. Proto – podle § 130 odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání. A dále senátorky paní Boženu Sekaninovou a paní Miladu Emmerovou, aby návrh zákona odůvodnily v Poslanecké sněmovně.

Přistoupíme k hlasování – tentokrát bez znělky. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové 89 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Blahopřeji navrhovatelům. Děkuji paní zpravodajce... (Senátorka Božena Sekaninová z místa: Občané vám děkují...) a projednávání tohoto bodu končím. Věřím tomu, že občané nám děkují...

Máme ještě poslední bod. Je to

 

Návrh na změnu v orgánech Senátu

Koncem minulého roku jsme obdrželi žádosti předsedkyně Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury o možnosti rozšířit komisi. Dávám proto slovo předsedovi volební komise, aby nás seznámil s návrhem na změnu. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, dovoluji si vás informovat, že volební komise Senátu obdržela ve lhůtě stanovené volebním řádem Senátu celkem 4 návrhy senátorských klubů na změnu v orgánech Senátu. Jedná se o návrhy na zařazení dvou senátorek do Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury a další 2 návrhy na zařazení dvou osob, které nejsou senátory, do téže komise.

Konkrétně tedy byly předloženy tyto návrhy. (Jsou zařazeny abecedně podle jména navrženého).

SPOZ+KSČM+Severočech navrhuje zvolit členkou stálé komise senátorku Martu Bayerovou.

Senátní klub ODS navrhuje zvolit členkou stálé komise senátorku Alenu Dernerovou.

Senátní klub KDU-ČSL a nezávislí navrhuje zvolit za člena stálé komise pana Petra Pitharta.

Senátní klub Starostové a Ostravak navrhuje zvolit za člena stálé komise pana Edvarda Outratu.

Konstatuji, že Senát na své 1. schůzi v rámci 9. funkčního období schválil svým usnesením, že Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury má 6 členů.

Nyní si vás dovolím seznámit s usnesením č. 8 a č. 9, které přijala volební komise Senátu na své 5. schůzi konané 29. ledna 2013.

Usnesení č. 8 k návrhu na změnu ve složení orgánu Senátu:

Komise – za prvé – navrhuje v souladu s čl. 4, bod 7 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu – změnit počet členů orgánu v Senátu takto:

Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury – 8 členů.

Za druhé – pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát.

K usnesení č. 9 z 5. schůze konané dne 29. ledna 2013 k návrhům na změnu ve složení orgánu Senátu:

Komise – za prvé - konstatuje, že v souladu s čl. 4 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu byly splněny podmínky pro volbu Edvarda Outraty a Petra Pitharta za členy Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury.

Za druhé – pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát.

Vzhledem k tomu, že návrhy na volbu obou senátorek byly předloženy později, ale v souladu se stanovenou lhůtou, přijala volební komise na své další, tj. 6. schůzi usnesení č. 10 ze dne 30. ledna 2013, které zní – k návrhům na změnu ve složení orgánu Senátu.

Komise – za prvé – konstatuje, že v souladu s čl. 4 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu byly splněny podmínky pro volbu senátorky Marty Bayerové a senátorky Aleny Dernerové členkami Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury.

Za druhé – pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát.

Připomínám, že jakékoliv změny v ustanoveném orgánu Senátu lze během volebního období provést jen se souhlasem Senátu.

Navrhuji jménem volební komise, aby Senát hlasoval jednotlivě o každém navrženém zvlášť, a to aklamací většinovým způsobem. Děkuji za pozornost a vracím slovo.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Otevírám rozpravu k tomuto návrhu. Do rozpravy se hlásí paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Paní místopředsedkyně, dámy a pánové, především chci poděkovat oběma kolegyním – paní senátorce Dernerové i paní senátorce Bayerové za to, že projevily ochotu a zájem stát se členkami komise pro Ústavu ČR.

Zároveň bych chtěla říct, že bych byla velmi ráda, kdyby vedle obou dvou dam přišli i dva pánové. Tedy emeritní senátoři – pánové Pithart a Outrata. A k tomu je podklad v našem jednacím řádu, protože podle § 43 - odstavce prvého - jednacího řádu Senátu může ze senátorů a dalších osob, které nejsou senátory, být zřizována komise. Čili normativní podklad pro to je.

Ale abychom mohli hlasovat o všech čtyřech, tak zároveň navrhuji, paní místopředsedkyně, aby se změnilo usnesení volební komise Senátu. A sice v číslovce osm...

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Paní senátorko, musím se omluvit – já vás teď přeruším. Protože my bychom už vlastně neměli jednat...

Musím tedy navrhnout v tuto chvíli – přerušit tento bod jednání do příští schůze. O tom musíme dát hlasovat. Nedá se nic dělat.

Bez znělky, protože jsme tu všichni byli, dávám hlasovat o přerušení tohoto bodu jednání až do příští schůze. Jinak tu budeme zítra!

(Rozruch. Projevy neklidu v Jednacím sále.)

Dávám hlasovat. Kdo je pro to – přerušit tento bod do příští schůze, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. (Znovu šum a neklid v Jednacím sále. Reakce některých senátorů na probíhající hlasování.) Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 90 se z 48 senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat.

Vážené kolegyně a kolegové, děkuji vám za dnešní skvělou práci. Přeji vám pěkný večer a hodně úspěšných dalších dní!

Děkuji také pracovníkům Kanceláře Senátu, že to s námi vydrželi do těchto pozdních večerních hodin! Děkuji.

(Jednání ukončeno v 21.02 hodin.)