Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
9. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 4. schůze Senátu
(1. den schůze – 30.01.2013)

(Jednání zahájeno v 10.02 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 4. schůzi Senátu Parlamentu ČR.

Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49, odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána v pondělí 4. ledna tohoto roku. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Zdeněk Besta, Jan Hajda, Daniela Filipiová, Eva Richtrová, Jiří Čunek, Jan Horník, Petr Guziana. Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami. Vidím, že pan senátor Jan Horník je přítomen, takže si ho ze záznamu vyškrtneme. Jan Horník je přítomen. Pro vaši informaci připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56, odst. 4 určíme 2 ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 4. schůze Senátu byli senátoři Hassan Mezian a Miroslav Škaloud. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Nejsou připomínky, takže přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 4. schůze Senátu byli senátoři Hassan Mezian a Miroslav Škaloud. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Při hlasování č. 1 bylo registrováno 59 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí 30, pro návrh se kladně vyslovilo 56, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Takže senátoři Hassan Mezian a Miroslav Škaloud byli určeni jako ověřovatelé této schůze. Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 4. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením organizačního výboru vám byl rozdán na lavice.

Dnes ráno jsem obdržel zprávu, že pan ministr Petr Mlsna se do Senátu může dostavit nejdříve v 11 hodin. Proto vám navrhuji, abychom jako první dva body našeho dnešního jednání projednali senátní tisky č. 16 a 18. Má někdo z vás další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Prosím, pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Požádal mě pan ministr Jankovský o posunutí bodu - senátní tisk č. 24 - po 11. hodině.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, to je právě to, co jsem navrhl, ale v jiné podobě, takže to můžu stáhnout? Stahujete to? Dobrý, děkuji. Kdo dále má nějaký návrh na změnu a doplnění pořadu schůze? Není tomu tak, nikdo se nehlásí, takže rozpravu k tomuto končím.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování o jednotlivých návrzích na změnu a doplnění pořadu 4. schůze.

Nyní budeme hlasovat o tom, aby první dva body dnešní schůze byly body č. 16 a 18. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 2, registrováno 66, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 63, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Tím jsme vyčerpali veškeré návrhy na změnu a můžeme hlasovat o návrhu jako celku, ve znění předchozího hlasování.

Takže budeme hlasovat o pořadu naší schůze, tak jak nám byl rozdán v duchu toho, co jsme před chvilkou schválili.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 3, registrováno 67, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 67, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Takže se budeme tímto pořadem řídit.

Prvním bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 16

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 16. Návrh uvede pan poslanec Pavel Bém, kterého mezi námi vítám a uděluji mu slovo.

Poslanec Pavel Bém:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové, dovolte mi úvodem popřát vám pěkné ráno a vyjádřit vám úctu a obdiv. Takhle rychlé schválení programu schůze jsem u nás v dolní komoře Parlamentu ještě neviděl!

Mám tu čest, že jménem poslanecké iniciativy mohu předložit horní komoře Parlamentu návrh zákona, kterým se mění zákon o léčivech, zákon o návykových látkách a zákon o správních poplatcích. A dovolte mi úvodem, abych upozornil na skutečnost, že jeho cílem není legalizovat marihuanu. Toto jsem mnohokrát zaslechl v průběhu jednání, diskusí uvnitř dolní komory Parlamentu ČR, tedy Poslanecké sněmovny. A přestože možná mezi liberálními senátorkami a senátory by se i pro takový návrh našli příznivci, tak musím říci, že smyslem a cílem návrhu zákona, který máte v senátním tisku č. 16, je vysoce humánní akt zpřístupnění léčebného konopí, léčivého přípravku, který obsahuje více než 30 účinných látek, alkaloidů, éterických olejů, silic a který má prokazatelně léčebný účinek, medicínský efekt pro celé spektrum diagnóz.

Mezi vámi senátorkami a senátory je 14 lékařů. To je velmi hodně. Nechci v nejmenším zdržovat, ale jedná se v zásadě o těžká onemocnění z osmi nebo devíti medicínských oborů, jako je onkologie, neurologie, dermatologie, oftalmologie a samozřejmě celá řada dalších oblastí. Jedná se o léčebný přípravek, který má prokazatelný medicínský efekt u chronických neuropatických bolestí, u spastických stavů, u těžce zkoušených onkologicky nemocných pacientů, často v terminálním stadiu svého onemocnění. Je to léčivý přípravek, který má efekt při zvládání neztišitelných a chronických bolestí v poměrně velmi pestrém spektru indikací a využívá se tedy pro paliativní i podpůrnou léčbu bolesti. Ale používá se také v neurologii při těžkých diagnózách, postencefalitických stavech, neuroinfekcích, polyneuropatiích, těžkých degenerativních onemocněních, v dermatologii u psoriázy, atopického exému, v oftalmologii u akutního bolestného stádia záchvatu glaukomu.

To je vymezení jenom některých diagnóz. Nejedná se o jakýsi poslanecký folklór, který si uvědomuji, že také čas od času do horní komory Parlamentu, Senátu, přilétne. Jedná se o poměrně složitou problematiku, která je výslednicí zhruba tříleté práce, na jejímž začátku byla petice dnes již více než 50 tisíc na jedné straně odborníků, na druhé straně i uživatelů dnes v rozporu se zákonem léčebného konopí. A znovu říkám, často to jsou staří a těžce zkoušení lidé.

V návaznosti na tuto petici předseda vlády rozhodl o zřízení odborné meziresortní a interdisciplinární pracovní skupiny, kterou vedl děkan I. lékařské fakulty prof. Zima a která reprezentovala odbornou společnost a odborné společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Devět z těchto odborných společností se vyjádřilo, že z hlediska medicínského mají zájem o přesné indikační vymezení pro léčbu léčebným konopím, právě u diagnóz, které jsem zmínil.

Tato odborná pracovní skupina, kterou koordinoval nebo zřídil předseda vlády, po téměř dvouleté práci vytvořila paragrafové znění návrhu zákona, nejprve věcný záměr, a následovalo pod gescí předsedkyně dolní komory Parlamentu ČR paní kolegyně Němcové vytvoření poslanecké pracovní skupiny; a ta tedy reprezentovala všechny politické strany napříč celým politickým spektrem, tak jak je zastoupeno v dolní komoře Parlamentu ČR.

V konečném důsledku máte návrh zákona, který legitimizuje nebo chcete-li legalizuje léčebné využití konopí jako léčebného přípravku a který počítá s tím, že po případném schválení oběma komorami a podpisu prezidenta republiky bude pacientům, kteří už dnes léčebné konopí využívají, vlastně zlegalizována jejich aktivita, která za normálních okolností by správně podle právního řádu České republiky, což samozřejmě byl absurdní paradox, zvláště když si představíme onkologicky zkoušeného pacienta nebo pacientku ve věku 70, 80 let.

Na druhé straně v průběhu obsáhlých debat bylo samozřejmě diskutováno, jakým způsobem by pokud možno co nejefektivněji a také nejlevněji z hlediska zátěže ať už pro pacienta, případně pro veřejné zdravotnické rozpočty bylo umožněno zpřístupnit léčebné konopí právě pro indikované pacienty v těch osmi nebo resp. devíti odborných skupinách zaštítěných odbornými společnostmi České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

Krok, pro který jsme se rozhodli, má dvě fáze. V první fázi jednoznačně preferujeme dovoz tohoto léčebného přípravku, a to ze dvou důvodů. Za prvé proto, že je to rychlejší a zpřístupnit léčebné konopí považujeme tedy za humánní akt a mělo by k němu dojít podle názoru odborníků – lékařů co nejdříve. Nicméně obávali jsme se a obáváme se, že při složitých kontextech, ve kterých se nachází české zdravotnictví, by bylo v této chvíli předčasné uvažovat o tom, že léčebné konopí se stane součástí úhradové vyhlášky, resp. že bude hrazeno, ať už částečně nebo či plně, z veřejného zdravotního pojištění. A protože léčebné konopí dnes na mezinárodním trhu má svoji tržní cenu a protože nevidíme důvod, abychom takové léčebné konopí pouze a jenom dováželi, jsme-li schopni si jej vyprodukovat sami – a teď nemám na mysli, prosím pěkně, domácí pěstírny, nemám na mysli takovou tu ilegální výrobu marihuany nebo konopných produktů, byť samozřejmě i mezi těmito cílovými skupinami jsou velcí "odborníci", teď to říkám v uvozovkách a s lehkou mírou nadsázky, mám samozřejmě na mysli přísně kontrolovaný proces pěstování, zpracování, výroby, který samozřejmě představuje proceduru, na jejímž konci je státem garantovaná kvalita účinné látky v komplexním účinku těch několika desítek účinných látek, které v léčebném konopí jsou obsaženy. Proto jsme se rozhodli jako poslanci zvážit i druhou možnost, na jejímž konci by bylo umožnění zapojení českého průmyslu. Znamená to tedy umožnit pěstování léčebného konopí v českých podmínkách, za jasně vydefinovaných podmínek, se státem garantovanou rolí státní agentury. Státní agentura je pro tento účel naprosto nezbytná, protože ji žádají mezinárodní konvence a především ta z roku 1961 o omamných látkách.

Státní agentura v tomto případě, která samozřejmě garantuje i ve vztahu k nadnárodním institucím, Organizaci spojených národů kvalitu a jistotu, bezpečnost zacházení tedy s látkou, která obsahuje více než 0,3 % tetrahydrokanabinolu, a tím pádem podléhá mezinárodním úmluvám. Tak tato státní agentura neznamená nebo nepředstavuje v našem návrhu zákona vytvoření nové instituce, kde by byly zaměstnány stovky, tisíce zaměstnanců, ale představuje Státní ústav pro kontrolu léčiv, který tuto práci dělá a umí ji, dělá ji na denním pořádku.

Agenda navíc, která by byla způsobena zpřístupněním léčebného konopí, určitě není agenda extenzivní, protože se jedná nepochybně v prvním časovém sledu o řádově desítky, možná stovky pacientů, v tom druhém sledu maximálně řádově o tisíce pacientů. Agentura, která bude garantovat v systému, který je vztažen k mezinárodním úmluvám, neznamená ani to, aby nedošlo ke zneužívání těchto látek, tedy léčebného konopí pro neléčebné účely, tak nebude představovat ani žádný dramatický ekonomický zásah pro SÚKL například z hlediska preskripce z centrálního úložiště dat, protože je nezbytné, aby pacienti, kteří dostávají léčebné konopí, byli samozřejmě monitorovatelní a data o preskripci léčebného konopí byla uložena na jednom místě. Když si opět představíme zhruba tisícovku těchto transakcí, tak si uvědomíme, že tento akt nepředstavuje žádnou potřebu vytváření nových složitých softwarových programů, které by v nás mohly vytvářet obavu o nesmyslnosti čerpání veřejných prostředků.

Při projednávání v Poslanecké sněmovně nebyla debata samozřejmě jednoduchá. V konečném důsledku byl přijat po diskusi a dohodě s ministerstvem zdravotnictví komplexní pozměňovací návrh, který byl schválen zdravotním výborem a nakonec ve své podobě i poměrně velmi jednoznačně plénem celé Poslanecké sněmovny.

Dámy a pánové, dovolte mi závěrem, neb nechci zdržovat vaše jednání, poděkovat rychlému projednání v horní komoře Parlamentu, Senátu, resp. v příslušných výborech, ve výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a v ústavně-právním výboru. Těchto jednání jsem měl čest se zúčastnit, a kromě toho, že byla velmi věcná a skutečně vysoce odborná, tak ve finále vedla k návrhu na doporučení plénu horní komory Parlamentu tento návrh zákona schválit. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane navrhovateli, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 16/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Veleba. Návrh také projednal ústavně-právní výbor, usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 16/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 16/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Dernerová, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobré dopoledne. Pane předsedo, kolegyně a kolegové, pane poslanče. Musím říci, že pan Dr Bém opravdu uvedl širokou problematiku konopné novely a já se teď zaměřím na to, co jsme probírali na zdravotním výboru.

Tak zvaná konopná novela mění dva zákony, a to zákon o léčivech a zákon o návykových látkách. Novela zákona o léčivech předpokládá, že konopí se bude používat ve formě individuálně připravovaného léčivého přípravku. Nepůjde tedy o lék vyrobený v továrně, ale lék připravený v lékárně. S největší pravděpodobností se bude v lékárně rozvažovat sušené konopí do pytlíčků. Vyhláškou bude stanoveno, jaké konopí se bude používat, množstevní omezení, které bude možné pacientovi předepsat a které lékařské specializace budou moci konopí předepisovat.

Konopí se bude předepisovat výlučně elektronicky. Zřizuje se registr pro léčivé přípravky s omezením a pro přípravky z konopí, pomocí kterého se bude kontrolovat množstevní omezení. Tento registr bude propojen s centrálním úložištěm elektronických předpisů. Pokud bude vyčerpán množstevní limit, nedovolí tento registr předepsání dalšího receptu. Bez přímé spojitosti s konopím definuje novela zákona o léčivech novou kategorii výdeje léčiv, tak zvaný výdej s omezením. Budou sem patřit léky, které se používají výlučně v nemocnicích nebo se používají pro léčbu onemocnění diagnostikovaných ve zdravotnických zařízeních vybavených patřičným vybavením, případně léky, které je možné zneužít.

Novelou zákona o návykových látkách je v České republice umožněno pěstování konopí pro léčebné použití. Ústav pro kontrolu léčiv bude na základě výběrových řízení udělovat licence pěstitelům. Pěstitelé budou mít povinnost prodat vypěstované konopí, a to všechno vypěstované konopí, SÚKLu a ten vlastně pak bude distribuovat konopí do lékáren. SÚKL se tak stane konopnou agenturou, která bude zajišťovat a kontrolovat pěstování konopí, distribuci do lékáren, apod.

Součástí změny zákona o návykových látkách je dále umožnění přístupu policie do registru přípravků s omezením a přípravků z konopí, ve kterém bude ověřovat, zda kontrolovaná osoba drží konopí oprávněně. Klíčové je uvedení konopí pro léčebné použití nebo vědecké účely v příloze č. 1 zákona o návykových látkách, což umožňuje použití konopí bez speciálního povolení ministerstva zdravotnictví.

Zhodnocení. Změna zákona o léčivech obsažená v konopné novele je úzce provázána se současně projednávanou novelou zákona o léčivech, který budeme probírat zítra. To je vlastně věc, že si to vynucuje přijetí. Když bychom "shodili" konopnou novelu, nemůžeme už jednat o zákonu o léčivech.

Změna zákona o léčivech v konopné novele nesystematicky definuje individuálně připravovaný léčivý přípravek s obsahem konopí, který se vymyká obecným principům dosud uplatňovaných v zákoně, ale i nově zaváděnému způsobu výdeje na recept s omezením. Ani výslovné zmocnění pro vydání vyhlášky upravující kvalitu konopí není v naprostém souladu se souběžně uplatňovaným pravidlem pro použití léčivých látek při individuální přípravě. Beze změny totiž zůstává, že pro tento druh přípravy lze použít pouze látky uvedené v lékopisech, popřípadě seznamu látek povolených k přípravě, které vydává ministerstvo formou vyhlášky.

Zatímco se v tuto chvíli neví, jaké konopí pro léčbu chceme, které pacienty s ním máme v úmyslu léčit a kdo bude moci konopí předepisovat, co přesně se z něho bude v lékárně připravovat, protože to všechno bude uvedeno ve vyhlášce až následně, tedy vlastně až bude tato novela schválena. Ale tento zákon už přesně a detailně popisuje elektronický způsob preskripce a výdeje, včetně ověřování množstevního omezení v registru přípravků s omezením. Trochu to tak dělá dojem, že primární účel je vytvořit podmínky pro další rozvoj centrálního úložiště.

Vcelku nešťastná je forma zavedení receptu s omezením. Zatímco podle evropské směrnice je tento způsob výdeje umožněn pro nové vysoce účinné léky, používané převážně v nemocnicích, popřípadě v některých specializacích, je česká varianta především definována a chápána jako omezení předepisovaného množství v určitém čase. V podstatě se jedná o přípravu řešení problému v předepisování subutexu, který se dostává na černý trh.

V novele zákona o návykových látkách vzbuzuje řadu pochyb licencované pěstování konopí. Nabízí se otázka, jestli by nebylo rozumnější nejprve vyzkoušet v léčebné praxi používané konopí získané z dovozu a teprve podle praktických zkušeností nastavit pravidla pro pěstování v České republice. Myslím si, že jeden rok je krátká doba k získání adekvátních praktických zkušeností a vzhledem k povinnosti SÚKLu vykoupit veškerou úrodu licencovaného konopí od pěstitele na dané rozloze, může dojít k nehospodárnému nakládání s veřejnými prostředky. My jsme to ve výboru nazvali konopnou fotovoltaikou, abychom pak tady neměli velký problém. Ale bylo nám to po diskusi vyvráceno, že vlastně každý rok se bude sledovat spotřeba a podle toho se bude určovat rozměr, na kterém se konopí bude pěstovat a tím pádem nedojde k tomu, že by tady někdo si z toho dělal byznys. Doufejme tedy, že to bude pravda.

Ustanovení umožňující policii nahlížet do registru přípravků s omezením se také asi mine účinkem.

Současně totiž platí pravidlo, že informace o pacientech se budou uchovávat pouze po dobu lhůty podstatné pro kontrolu dodržování množstevního omezení. Bude tedy velmi snadné odůvodnit držení konopí tím, že je v držení dobu přesahující časový limit. Kontroverzně vytvořené konopné agentury v rámci SÚKLu – tady asi dojde ke sloučení kontrolní a výkonné funkce do jediné instituce, což je trošku neobvyklé. Konopná novela zatím neřeší otázku financování konopí pro pacienty.

Z dosavadních diskuzí vyplývá, že se nepočítá s úhradou ze zdravotního pojištění. Vzhledem k očekávané ceně v řádu tisíců za měsíc se dá předpokládat, že pro legální konopí zůstane i nadále velkým konkurentem nelegálně pěstované konopí.

Přestože na výboru zazněla řada výhrad k této novele, přiklonil se výbor k tomu, abychom tuto novelu schválili. Protože – jak jsem řekla – nemohli bychom pak jednat o zákoně o léčivu. Hlavní problém byla ta konopná fotovoltaika, otázka kontroly SÚKLu, který bude zároveň konopnou agenturou, výběr licencovaných pěstitelů apod. Nabízeli jsme možnost, jestli by náhodou nebylo výhodnější konopí si dovážet, jestli to nevyjde levněji? Pravda je taková, o čemž jsme diskutovali, že bylo řečeno, že pokud by dovezené konopí bylo levnější než to, co si tady sami vypěstujeme, tak bychom pouze dováželi. Takže věřím, že snad toto, co bylo slíbeno, bude dodrženo. Je to nakonec i na stenozáznamech.

Já bych ráda teď přečetla usnesení k návrhu tohoto zákona, kterým se mění zákon číslo 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (senátní tisk č. 16).

Po odůvodnění zástupce skupiny poslanců Dr. Pavla Béma, zpravodajské zprávě senátorky Aleny Dernerové výbor za prvé – doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. Za druhé – určuje zpravodajkou výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi senátorku Alenu Dernerovou. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, paní senátorko, prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů a plnila úkoly zpravodaje. A táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru. Ano, pan senátor zpravodaj Miroslav Antl má nyní slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedo, vážené dámy, kolegyně, vážení pánové, vážený pane poslanče. Všechno vám vlastně řekli mí předřečníci... Omlouvám se, ne předřečníci, to vypadá jak předskokani, že hlavním řečníkem jsem já, tak tomu není. Takže, jak bylo tady řečeno panem doktorem i paní doktorkou vlastně vše, tak já jenom chci osvětlit, proč si ústavně-právní výbor Senátu PČR tento tisk vůbec vybral, ač zdánlivě nesouvisí.

Je to proto, že máme zásadní výhrady vůči tomu dalšímu senátnímu tisku o léčivech, to je ten senátní tisk č. 21. Chtěli jsme se podívat i na tento, zdali je v souladu se zákonem a s ústavními zákony. Můžeme konstatovat, že ano. Před sebou nebo v hlavách máte usnesení, že ústavně-právní výbor Senátu PČR doporučuje schválit tento senátní tisk. Dále pak vyslal mě coby zpravodaje, tímto plním svoji úlohu, a požádal mě, abych informoval pana předsedu Senátu PČR o tom, že jsme takové usnesení přijali, což jsem udělal. Takže doporučujeme rovněž.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Jan Veleba. Nepřeje si vystoupit. A nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak.

Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Tak v pořadí jako první paní 1. místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Pak pan senátor Vladimír Dryml.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, pane poslanče, milé senátorky, páni senátoři. Musím se přiznat k tomu, že dlouhodobě podporuji umožnění použití léčebného konopí u nás v České republice. Přihlásila jsem se také k aktivitě, která vlastně stála na začátku formulace zákona, který dnes máme na stole. Musím ale říct, že jsem velmi zklamána tím, co zde dneska máme. A to ze dvou jednoduchých důvodů.

Tím prvním je, že tak, jak je zákon formulován, tak je to vlastně jenom o velkém byznysu. Přitom pro pacienty, vzhledem k ekonomické náročnosti – tak, jak jsme byli informováni i na výboru, že by se cena za použití léků s použitím léčebného konopí měla pohybovat v podstatě okolo tisíc korun měsíčně, a že by si ji měl hradit pacient sám. Tak to znamená, že tyto přípravky, tyto léky, o jejichž užitečnosti pan poslanec hovořil – a já tomu věřím, respektive vím, že tomu tak je, takže tyto léky budou v podstatě jenom jakýmsi luxusem, který si ne každý bude moci dovolit.

A já tady připomínám to, co říkám dlouhodobě. My se nemůžeme dívat na věci týkající se lékařské péče z pohledu zdravého člověka, který má nějaký příjem, protože většinově jakmile člověk onemocní, pokud není rentiérem, tak příjem ztrácí. Takže my musíme mít úhel pohledu trošičku jiný.

Takže ano, tak, jak je to v této chvíli formulováno, budiž, já návrh zákona podpořím, ale je potřeba k tomu dodat to "bé", protože v utrpení a bolesti jsme si rovni. Čili to "bé" by mělo znamenat, že budou tyto přípravky hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Jestli plně, nebo částečně, to je samozřejmě na debatu, ale podle mého názoru, jestliže to otevíráme dnes, a je to asi dobře, tak je potřeba, aby se udělal i následný krok, aby tedy tyto léky byly hrazeny z veřejného zdravotního pojištění.

To druhé zklamání v souvislosti s tímto návrhem je v tom, že vlastně impuls, který vedl k tomu, že dnes máme na stole tento návrh zákona, byl v tom, že jsme chtěli umožnit jakousi alternativní léčbu. Ale ta pořád bude kriminalizována. Jestliže hovoříme o alternativní léčbě, tak myslím babky kořenářky, které jsou schopny si v květináči vypěstovat jednu rostlinku a z té jedné rostlinky vyrobit mastičku či uvařit čaj proto, aby se ulevilo zvláště lidem s Parkinsonovou nemocí, s Alzheimerem ve stádiích, která skutečně jsou bolestivá, jak o tom mluvil pan poslanec. Léčivé konopí tam může způsobit velkou úlevu, což je samozřejmě žádoucí.

Na můj požadavek, aby toto bylo zapracováno při jednání výboru pro zdravotnictví jsem byla informována, nebo respektive replika na to byla, že toto naráží na mezinárodní úmluvy. Možná ano. To je tak obsáhlá problematika, že nejsem schopná argumentovat v této chvíli, tvrdit, že je to pravda či není to pravda. Nicméně i pokud jsou zde bariéry dané mezinárodními úmluvami, tak si myslím, že je potřeba hledat cestu, jak umožnit – a teď to zjednoduším – babkám kořenářkám, aby tu jednu rostlinku si mohly použít.

Jestliže je možné v zákoně formulovat to, že malé množství drogy není kriminalizováno, množství pro vlastní potřebu, jak to tam je. Jestli to jsme schopni tolerovat, tak nevím, proč bychom nemohli tolerovat skutečně ty babky kořenářky. To je můj závazek ze strany mé; jako senátorky, tak ze strany Svazu pacientů ČR. O to budeme usilovat. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní vystoupí s přednostním právem pan senátor Vladimír Dryml, připraví se pan senátor Jan Veleba.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové. Já bych se chtěl zeptat na několik nejasností, které jsou v tomto zákoně, pana zástupce předkladatele.

Za prvé bych se chtěl zeptat, jestli SÚKL má správná pravidla výrobní praxe platná pro konopí? A pakliže je nemá, kdy to hodlá dodělat, protože správná výrobní praxe pro konopí asi neexistuje.

Za druhé bych se chtěl zeptat – tam je v jednom bodu, tuším, že d) – že se to konopí bude vyvážet. A tak bych se chtěl zeptat, v jakém množství je plánováno (protože by se to mělo plánovat), v jakém množství by se mělo vyvážet to konopí a kam? Pro léčebné účely?

A za třetí – tady už paní senátorka, vaším prostřednictvím, pane předsedající, paní senátorka Gajdůšková se ptala, že by možná stálo za to uvažovat, jestli by se to aspoň částečně nehradilo z prostředků veřejného zdravotního pojištění pro těžce nemocné, jestli někdo spočítal, kolik by to stálo, systém veřejného zdravotního pojištění? Buď částečná, nebo úplná úhrada.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Jan Veleba, připraví se pan senátor Petr Gawlas.

Senátor Jan Veleba:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, moje vystoupení bude stručné.

Já jsem si vám včera dovolil dát do pošty, do schránek, můj novoroční balíček, který má za cíl velmi jednoduchým a velmi srozumitelným způsobem upozornit na současný stav českého zemědělství i potravinářství. A navazuje na nedávno zveřejněnou – čekal jsem na to – koncepci ministerstva zemědělství. To se jmenuje Strategie pro růst – asi tak 15 let jsme čekali na podobný materiál. My jsme se na zpracování podíleli.

Takže vás chci požádat, abyste si to přečetli, protože ta dnešní novela, kterou tady projednáváme, s tím nepřímo souvisí. Nepřímo s tím souvisí tak, že každá nová komodita, kterou mohou zemědělci začít vyrábět, pěstovat, dát do svého programu, je pro naše zemědělce dobrá. Čili chtěl bych požádat, přes všechny problémy, které tato žhavá tématika vždycky bude mít a vyvolává vášně, tak bych chtěl požádat o schválení, o souhlas s touto novelou. V zemědělství je strašná spousta budov, kde dřív byl dobytek, kde dřív byly další technologie, které souvisely se zpracováním, které jsou prázdné, takže zemědělci by zcela určitě se této možnosti chopili.

A já osobně mám otázku na pana poslance, jaký je jeho názor k možnosti – protože v tom zákoně to není vymezeno – k možnosti pěstování konopí na plochách, na rovinu, nebo jasně řečeno, na orné půdě. V tom materiálu, který jsem vám včera dal, je to popsáno. A tím končím. I pro laiky je zřejmé, že v českém zemědělství není něco v pořádku. Jedete-li krajinou, tak vidíte drtivě převažující plochy obilí, řepky, kukuřice, nevidíte brambory, nebo málo, nevidíte cukrovku, nevidíte zeleninu, třeba na jižní Moravě, na Znojemsku, kde dřív byla zelenina, vidíte tam jenom obilí.

Kdybyste byli trošku znalí a šli do objektů zemědělských, tak tam nevidíte dobytek. Takže každá příležitost, kterou tento resort má pro produkci, pro výrobu, je dobrá. A i když to konopí se zcela určitě nebude pěstovat na tisících hektarech, tak je to příležitost a já ji podporuji. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Petr Gawlas, připraví se pan senátor Pavel Lebeda.

Senátor Petr Gawlas:  Pane předsedo, pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové. Tento tisk je v naší zemi určitým průlomem, protože poprvé v dějinách České republiky zde máme právní předpis, který nám říká, že konopí neboli marihuana, může být používáno pro léčebné účely.

Přichází tak po dlouhých letech kriminalizace těch osob, které už dávno poznaly příznivý dopad této rostliny na potlačování či zpomalování příznaků některých závažných civilizačních chorob, které už tady zmínil pan navrhovatel nebo paní místopředsedkyně. Rozhodně nepatřím k zastáncům volnočasového užívání jakýchkoli drog, ať se jedná o drogy těžké nebo o drogy lehké, které mnoho z občanů za drogy dokonce ani nepovažuje. Nicméně schválení tohoto zákona považuji z mého osobního pohledu za velmi potřebnou a užitečnou.

Lidé, kteří dlouhodobě bojují s některou z výše uvedených zákeřných chorob, s obrovským dopadem na kvalitu lidského života, by k tomu jistě mohli své říci. Mrzí mě proto, že je v tomto návrhů několik věcí a nejasností, ke kterým se chci vyjádřit. A ačkoli jsem pro jeho schválení, zákon samotný není dokonalý. Na jedné straně říká, ano, používání konopí pro léčebné účely, na druhou stranu tak činí docela šalamounsky a vytváří překážky nemocným lidem, kterým nedává mnoho radosti z tohoto zákona.

Za prvé – léčebné konopí bude možné koupit pouze na elektronický předpis. Samozřejmě chápu obavu předkladatelů ze zneužívání této látky a snahu o adresnost a přísnou evidenci vydávání konopí, nicméně elektronický předpis, který využívá jen malé procento pacientů, bude velikou překážkou.

Za druhé – je tady samozřejmě otázka již zmiňovaná, je to otázka ceny léčby. Minimálně zpočátku se k nám bude konopí dovážet ze zahraničí, z Izraele nebo Holandska, a jeho cena tedy bude velice vysoká. Léčba jednoho pacienta by mohla vycházet dle předběžných dat v některých případech až na 10 000 Kč měsíčně, což je jednoduše nepřiměřená částka, kterou si bude moci dovolit jen hrstka pacientů.

Možná, že až bude k dispozici léčebné konopí pěstované v České republice, cena se sníží. Ale to by mělo nastat zhruba za rok, případně 14 měsíců. A i tak se bude jednat o několikatisícové položky. Faktor vysoké ceny je zde o to důležitější, že na léčebné konopí zatím nechtějí přispívat zdravotní pojišťovny, ačkoliv odborná komise doporučuje, aby alespoň pro vybranou skupinu pacientů byla částečně hrazena pojišťovnami. Pojišťovny se k tomuto závazku – jak už tu bylo zmíněno – stavějí negativně. Tady úplně nechápu smysl této legislativní úpravy. Bylo jejím záměrem skutečně pomoci lidem trpícím některou ze zákeřných chorob, nebo se jedná o pouhou úlitbu ve smyslu vlk se nažral a koza dál běhá po poli?

Přemrštěná cena této látky, spolu s omezením dostupnosti pro pacienty, povede k tomu, že se pouze zakonzervuje stav, který zde už máme, tj. nelegální pěstování konopí, pokoutné shánění této rostliny od pochybných zdrojů – to vše s rizikem trestního postihu. Já tvrdím, že nedotované konopí je pacientům k ničemu. Pacienti nebudou mít na to, aby mohli platit dalších několik tisícovek měsíčně. Zvláště, že se často jedná o starší osoby. Pokud se proto nepodaří pojišťovny přesvědčit, že konopí je v některých případech skutečně lékem, zůstane tento zákon pouze na papíře. Já jej přesto podpořím, protože věřím, že za těch 12 – 14 měsíců, kdy budeme moci používat naše konopí, ta cena léčby bude levnější. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, nyní vystoupí pan senátor Pavel Lebeda, připraví se pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Pavel Lebeda:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně, kolegové, pane předkladateli. Já jsem jeden z těch lékařů, kteří v této horní komoře zasedají, tak jak o nich mluvil pan předkladatel.

Já už delší dobu sleduji aktivity ohledně kanabinoidů, ohledně konopí. Vzpomínám si na velkou akci, kterou zorganizoval pro nás nezapomenutelný Ivan Langer, která byla v tomto duchu také. Všechny ty aktivity, nezlobte se, vnímám jako Cimrmanův úkrok stranou, vedoucí koneckonců k legalizaci konopí, k legalizaci kanabinoidů u nás.

Já neříkám, že sleduji veškerou medicínskou literaturu, která tak, jak jsem to dělával nebo se o to snažil, protože přece jenom už dělám něco jiného. Nicméně jsem nikde nečetl významnou mezinárodní studii dlouhodobého sledování, dvojitým slepým pokusem prokázanou. Pokud vnímám produkty a aktivity velkých farmaceutických firem, které disponují obrovským výzkumným potenciálem, žádná z nich se ke konopí neváže. A ohledně pozitivní zprávy ze zahraničí, zejména tedy z Izraele, mě zatím ne příliš přesvědčily.

Ten pozitivní efekt – víte, za těch 45 let mé medicínské praxe – jsem trošku do té pacientské duše snad pronikl. A ono má vše pozitivní efekt. Takové ty medicínské postupy a léky, které jsou na hraně, které zavánějí trošku hranicí legality a jsou trošku mystické, to funguje úžasně. Takže naprosto neúčinné medikamenty poskytnuté jakýmisi léčiteli nebo něco, co je trošku za hranicí zákona, to vždycky těm pacientům dělá dobře.

My všechny ty účinky, o kterých se mluví, dokážeme nahradit. A nemohu si pomoct, všechny ty aktivity, všechny ty tanečky kolem kanabinoidů trošku vnímám jako pokus o legalizaci této měkké drogy. Navíc tento zákon má tolik úskalí. Zmínila je paní zpravodajka, zmínila je i paní první místopředsedkyně, navíc otázka té monstrózní ceny dováženého, to všechno mě vede k tomu, že tuto normu nepodpořím. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Doubrava. Připraví se pan senátor Tomáš Jirsa.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Nejsem lékař, na tenhle problém jsem se celou dobu díval asi z pohledu, který jsme teď slyšeli od kolegy Lebedy, jako věc, kde je snaha o legalizaci této drogy. Svůj názor jsem zmínil v okamžiku, kdy jsem se setkal s několika lidmi, kteří se mi přiznali, že si pěstují jednu sazeničku toho konopí a že si z něj vyrábí lék. A dokonce v přesvědčení o tom, že bez tohoto konopí už by asi na světě vůbec nebyli.

Já bych chtěl tedy tady potvrdit obavy, které tu vyslovil pan kolega Gawlas. Pan předkladatel ve své zprávě řekl, že se to bude zřejmě týkat především starých a těžce zkoušených lidí. Dokonce 70 a 80letých. A já tady potvrzuji tu obavu z toho, že tito lidé nebudou mít prostředky na to, aby si konopí zakoupili. Proč to říkám? Odhad jednoho člověka, který to konopí používá jeden gram snad každý den, a on je úplně vedle z toho, že oproti řádově 500 korunám, které by dal za to roční množství, které používá, nebo které si vypěstuje, by došel – podle těch zpráv, které kolují – až řádově k 50 tisícům Kč, když ho bude muset kupovat v lékárně. A to jsou šílené prostředky, které skutečně nebudou ti lidé, kteří by to nejvíc potřebovali, mít.

Já bych se tedy chtěl zeptat, je už nějaká představa o tom, jaká by měla být cena jednoho gramu toho konopí v lékárnách? Chtěl bych apelovat i na to – já neříkám, že nezvednu ruku pro přijetí tohoto zákona – pokud ho přijmeme, abychom udělali všechno pro to, aby naši zemědělci měli možnost toto konopí vypěstovat v našich podmínkách co nejdříve. Protože to samozřejmě jednak přispěje k těžké situaci, ve které se naše zemědělství nachází, ale především to přispěje, myslím si, k podstatnému zlevnění tohoto – v tuhle chvíli ještě nemůžeme říct léku – takže řeknu této rostliny, tohoto konopí.

Takže znovu říkám, má otázka zní, jestli už máme nějakou představu o tom, kolik by v současné době gram konopí v lékárnách stál? Popřípadě i výhled pro případ, že by ho pěstovali naši zemědělci, jak by se to projevilo v ceně konopí? Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, a nyní prosím, aby se ujal slova pan senátor Tomáš Jirsa. Je zatím poslední přihlášený.

Senátor Tomáš Jirsa:  Pane předsedo, pane poslanče, dámy a pánové. Já myslím, že každý z nás máme ve svém volebním obvodu minimálně jednoho, někoho, kdo je na tom konopí závislý a kdo si ho už dneska samozřejmě opatřuje, ale nelegálně. Já tu moji paní také nemohu jmenovat, protože prostě si to konopí opatřuje, aby byla léčena. Takže prosil bych vás o schválení byť třeba nedokonalého zákona a podporuji jednoznačně návrh pana předsedy Agrární komory, aby co nejrychleji jsme začali produkovat konopí tady v Čechách, nějak pod kontrolou, které zcela jistě bude levnější než to dovozové, protože ti nemocní si ho přece už dneska opatřují mnohem levněji. Takže to tak určitě bude. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, a prosím ještě o vystoupení paní senátorku Miladu Emmerovou.

Senátorka Milada Emmerová:  Vážený pane předsedo, vážení kolegové. Jak jste si jistě povšimli, jsem spolupředkladatelka tohoto zákona, ještě za doby působnosti v Poslanecké sněmovně, a proto jistě nikdo nemůže očekávat ode mě kritiku samotné věcné záležitosti. To znamená poskytnutí tohoto léčebného prostředku indikovaným nemocným.

Takže tím bych chtěla říct, že to bych nechtěla nijak zpochybnit. A mj. za koncipováním tohoto zákona stojí bývalý děkan I. lékařské fakulty, profesor Zima, kterému rovněž důvěřuji. Stejně jako kolegům, kteří se podíleli na předložení toho návrhu novely zákona.

Samozřejmě, že mně na tom vadí několik věcí, které mohou zkomplikovat situaci tak, že opět zvítězí někdo, kdo se zabývá intenzivně byznysem a zná různé kličky, jak leccos obejít. Už tady byla zmíněna vysoká cena této drogy, která samozřejmě nebude dostupná pro ty – jak už tu říkala paní místopředsedkyně Gajdůšková – kteří právě vážně stonají a potřebují tuto léčbu možná jako určitý doplněk stávající léčby, ale zkrátka na to nebudou mít prostředky. Takže to je jedna věc, která mně na tom velmi vadí.

Ale současně mně také na tom vadí povinnost elektronické preskripce, což je věc, která je velmi ošidná a diskutabilní. A já bych k tomu chtěla využít citace rozhovoru paní redaktorky Bezděkové s panem náměstkem ministra Hegera Ing. Noskem.

Ona se táže: "Pokud bude zákon o povinné elektronické preskripci schválen, co bude dál? Samotný zákon je formulován velmi obecně a řešení konkrétních a zcela zásadních problémů ponechává na blíže neupřesněném prováděcím právním předpisu." Tím nekritizuje tedy zákon o konopí, ale zabývá se samotnou elektronickou preskripcí. Pracuje ministerstvo zdravotnictví už na tomto předpisu? A odpovídá pan náměstek: Tento předpis bude muset stanovit podmínky systému, podmínky lékařů, musí stanovit, kdo, jakým způsobem bude mít nárok na sdílení údajů registru, od lékárníka až po zdravotní pojišťovnu. Uvažujeme dokonce o tom, že i občan by měl mít možnost se podívat, jak preskribují lékaři. Tyto věci musí být vydány prováděcím předpisem. Zatím ale na prováděcím předpisu nepracujeme, protože čekáme, zda tato legislativa bude s konečnou platností schválena.

Tedy chci podotknout, že půjde o podzákonný předpis, jakousi vyhlášku, která se docela snadno dá měnit, samozřejmě i ve vztahu k předpisu konopí. To je moje výhrada k tomu a byla bych ráda, aby se potom hlavní předkladatel, první autor k tomu vyjádřil, jak to vidí on. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní senátorko. Ještě se přihlásil a nyní vystoupí pan senátor Miloš Janeček.

Senátor Miloš Janeček:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, pane poslanče. Já jenom tři drobné poznámky. Mě trošku překvapuje euforie některých kolegů v auditoriu, jak to pomůže našemu zemědělství. Neumím si představit hektary oseté konopím, kde na každém rohu za ostnatým drátem je kulometná věž, aby se zabránilo předčasné sklizni těch, které by to samozřejmě zajímalo nelegálně. Takže při vší úctě a při tom, že jsem určitě člověk, který by našemu zemědělství rád pomohl, tak nevěřím tomu, že pěstování konopí v Čechách to nějakým způsobem podstatně ovlivní.

A co se týče ceny, ta je samozřejmě diskutabilní. Všichni víme, že máme spoustu léků, které tlumí v terminálním stádiu choroby. Všichni víme, že morfium je v podstatě zadarmo, když to přeženu. Takže není problém mít tyto léky z hlediska ceny. Jestliže vycházíme z toho, že tam je nějaký psychologický efekt, v léčbě tím konopím, tak potom se samozřejmě s cenou musíme dostat – a já věřím tomu, že pokud se to všechno rozběhne, tak že se to dostane – řekněme v rámci nějaké té populární neviditelné ruky trhu – na cenu, která bude pro většinu pacientů, nebo klientů únosná.

A poslední poznámka k receptům. Budeme tady ještě dneska nebo zítra v dalším zákoně hovořit o tom, že nechceme elektronické recepty. Budeme mít pozměňovací návrhy, které je z jiného zákona budou vyndavat. Domnívám se, že recept, tak jak je dnes na opiáty a je kontrolovaný, je dostatečná forma, kterou není potřeba někde shromažďovat. Je to vždycky otázka serióznosti lékaře. Černý trh existoval, existuje a bude existovat. Vždycky se najde slabý článek v medicínském řetězci, kdy někdo selže, napíše to někomu za úplatu apod. Ale je to, troufám si říct, promile z celého medicínského řetězce, od pacienta až po lékaře, a myslím si, že elektronická preskripce je tady zcela zbytečná. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Nyní se přihlásil ještě pan senátor Jan Veleba. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Veleba:  Já bych chtěl říci, že jsem tady neřekl, že konopí budeme pěstovat tisíce hektarů. A neřekl jsem tady, že by toto mělo spasit české zemědělství. Já jsem pouze řekl to, že každá další komodita, každá další diverzifikace výroby je potřebná bez ohledu na to, jestli je zásadní nebo nezásadní. Česká republika, a je to také psychotropní látka, obsahuje také psychotropní látku, pěstuje, střídá se to podle ceny, mezi 30 tisíci až 60 tisíci hektarů máku. Jsme světová velmoc. A jsme dobří. Takže nechápu, proč bychom stavět kulometná hnízda a zabývat se tím takto. Já sám jsem z provozu a mák jsme pěstovali, problémy s tím – co já jsem v tom provozu byl, teď už nejsem – problémy s tím byly. Museli jsme to hlídat, ale poradili jsme si. Opakuji – pěstuje se toho máku až 60 tisíc hektarů, takže není namístě a priori říkat, že to bude takhle a takhle. Čeští zemědělci mají určitou úroveň, jsou prostě dobří, a to je tak asi všechno, co k tomu můžu ve své závěrečné poznámce říci. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Ptám se, zda si přeje ještě někdo vystoupit v rozpravě. Není tomu tak, takže rozpravu končím. Nyní se ptám pana navrhovatele, zda si přeje vyjádřit se k obecné rozpravě. Ano, prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Pavel Bém:  Děkuji za udělení slova. Dámy a pánové, velmi děkuji za věcnou, férovou a ještě navíc mimořádně zajímavou debatu. Dovolte stručně reagovat na několik položených otázek, případně komentářů.

Paní senátorka Dernerová zmínila konopnou fotovoltaiku. Já naprosto chápu obavu, která samozřejmě je generována naší zkušeností se skutečnou voltaikou. Ale uvědomme si, že ta vzniká za prvé rozhodnutím o vytvoření ekonomického prostoru na úrovni nějakých dotovaných programů v tomto případě v EU. Za druhé vytvořením legislativního prostoru, který zvýhodňuje dotovaný produkt od nedotovaného. A tím nějakým způsobem vstupuje do tržního prostředí.

V případě léčebného konopí je to přesně naopak. Léčebné konopí – my dneska řešíme opačný problém. Úhradová vyhláška, resp. opatření obecné povahy Státního ústavu pro kontrolu léčiv, a zakomponování částečné nebo plné úhrady léčebného konopí tak, aby bylo dostupné pro cílové skupiny, pro pacienty. Bavíme se o tom, že to není dotovaný program. Protože když budeme dovážet, tak za draho, a když budeme pěstovat, taky sice levněji, alel přece jenom stále to bude náklad – řada z vás vyjádřila obavu, že tím nákladem a tou – v uvozovkách – tržní cenou bude léčebné konopí omezeno v cílovém užití pro nemocné pacienty. Čili jsme právě na opačné straně barikády. To nemůže být vlastně fotovoltaika konopná – v případě, že nedojde k nějakému dotovanému programu.

Takový dotovaný program v nadsázce je samozřejmě úhrada ze zdravotního pojištění. Takže paradoxně, kdyby náhodou k té úhradě došlo, tak si dovedu představit, že poptávka a spotřeba v jasně vymezených cílových pacientských skupinách bude prostě a jednoduše vyšší. Ale neobávám se, prosím pěkně, s tou medicínskou indikací, že by se to mohlo i v budoucnosti, za předpokladu, že by nakonec bylo částečně nebo plně hrazeno léčebné konopí ze zdravotního pojištění, že by se to mohlo stát takhle zneužívaným programem.

Dovolte jenom odcitovat tu nešťastnou úmluvu, ale úmluvu, která byla transponována do českého právního řádu a která skutečně nutí Českou republiku, protože se stala tato úmluva z roku 1961, jednotná úmluva o omamných látkách, součástí českého právního řádu. Každá strana, která povoluje pěstování léčebného konopí – je to článek 23 – bude udržovat jednu nebo více státních agentur. Každá strana, resp. agentura označí oblasti a vymezení plochy půdy, na nichž bude povoleno pěstování léčebného konopí. Za další – v každém povolení bude uveden rozsah půdy, na níž bude takové pěstování povoleno. Čili to je zákonná garance – nejenom vymezení pěstební plochy.

My jsme o tom hodně diskutovali právě na výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu. Ale je to stoprocentní garance, zákonná garance, pakliže zákon je sto procent, tak je to stoprocentní garance, větší garanci si v zásadě nedovedu představit v českém právním řádu, že prostě a jednoduše k té tzv. konopné fotovoltaice nedojde.

Paní senátorka Dernerová zmínila, že se možná dotýkáme jakéhosi průlomu do českého lékopisu. My si tím tak úplně nejsme jisti, protože existuje celá řada příkladů v českém lékopisu. Např. opiová tinktura s více než 60 alkaloidy opia, resp. deriváty alkaloidu opia. Třezalka tečkovaná. To jsou příklady v českém lékopisu používaných léčebných prostředků nebo látek. Jinými slovy léčebné konopí tady žádný dramatický zásah nečiní.

Paní senátorka Gajdůšková zmínila otázku dostupnosti a úhrady. Musím se přiznat, a samozřejmě celá řada z vás, zvlášť senátor Doubrava se o tom zmínil, i pan senátor Dryml, otázka dostupnosti pro pacienta je otázka ceny. Právě proto, že jsme si byli vědomi, že není možné přijít se zákonodárnou iniciativou, která už předem říká, že se bude jednat o úhradu ze zdravotního pojištění – toto by byl průlom, který by byl z mého pohledu, já nejsem právník, jsem lékař, ale pokud se mohu nazvat právníkem amatérem či laikem, tak se považuji za puristu. Jinými slovy – nedovedu si představit, že budeme v českých zákonech vymezovat detaily, které se ve finále postaví proti úmyslu zákonodárce, ale především a hlavně, které zaplevelí český právní řád, který už tak jako tak je dosti zaplevelen.

Jinými slovy – úloha v tomto ohledu pro Státní ústav pro kontrolu léčiv a ministerstvo zdravotnictví, hledat v tom procesu úhrady opatření obecné povahy, hledat cestu, jak se léčebné konopí dostane k pacientům za pokud možno co nejnižší cenu, v tom nejdostupnějším režimu, tak je krok, který nepochybně nastane. My samozřejmě v tuto chvíli, nebo já nevidím na jeho konec, ale jsem přesvědčen, že ten proces poběží.

Pan senátor Dryml položil otázku, kolik to vlastně bude stát za předpokladu, kdyby náhodou došlo k úhradě ze zdravotního pojištění. Když si uděláme srovnání – a takové srovnání existuje v některých státech, např. Izrael má poměrně extenzívní – několikrát tady byl citován, odkazován – velmi extenzivní výzkum. I celá řada dalších států, kde léčebné konopí je využíváno - jedná se téměř o polovinu států ve Spojených státech amerických, tak já v tuto chvíli ta čísla za Českou republiku samozřejmě nemohu mít k dispozici. Ale uvědomíme-li si onkologickou terapii v terminálních stádiích, zvládání těžkých stavů neztišitelných bolestí, onkoterapie, extrémně nákladná z hlediska nákladů farmaceutického průmyslu versus veřejně zdravotní pojištění. Když se podíváme na těžká neurodegenerativní onemocnění, v neurologii například, opět to jsou obrovské náklady za preskripci jednoho jediného léku pro pacienta, který jej užívá rok, nebo roky, čili v tomto ohledu se stoprocentní jistotou mohu tvrdit, dovolit si tvrdit, že léčebné konopí je nepoměrně, ale řádově lacinější, než je ta nákladná, často komplexní onkoterapie včetně zvládání sekundárních příznaků, syndromů problémů, které terminální stadium rakoviny provází.

Pan senátor Veleba zmínil – a mně se to velmi líbí, uvědomil jsem si, jak málo já vstupuji do oblastí, nebo i v rámci diskusí, projednávání návrhu tohoto zákona, jak málo jsme vstupovali do těch obchodně byznysových – tady bylo použito to slovo byznys – byznysových oblastí, které mohou podpořit českou ekonomiku nebo české hospodářství. Samozřejmě že má pravdu pan senátor Janeček, že se tady nejedná o nějaké mega rozlohy, ale je to možná symbol. Ale pokud je možné, než relativně draze dovážet, tak zhruba ty aproximace ukazují, že dostupnost a cena na českém trhu námi produkovaného výrobku bude asi 50 až 70procentní, nebo 50 až 60procentní ve srovnání s cenou dováženého přípravku. Takže když můžeme laciněji vyrábět doma, tedy s českým průmyslem, byť v malém, než relativně draze dovážet, tak proč nepodpořit tuto myšlenku.

Pan senátor Gavlas vyslovil větu, kterou já bych v zásadě snad i podepsal – nedotované konopí je k ničemu, protože při těch aproximacích 10 tisíc korun pro léčeného pacienta, když si uvědomíme, že se bude jednat třeba o staré lidi, kteří mají právě takový důchod, tak z hlediska měsíčních nákladů je to naprosto nedostupné. My dnes máme problém právě opačný. Máme problém, že tito lidé si léčebné konopí nějakým způsobem opatřují a podle principu oficiality českého právního řádu policie musí konat. Čili správně, pokud bychom žili v právním státě, tak by policie měla konat a tyto 70, 80leté těžce zkoušené pacienty, důchodce kriminalizovat. Na to můžeme říct pouze jedno jediné. V tuto chvíli, víme-li, že proces úhrad není v kompetenci ani Senátu, ani Poslanecké sněmovny, a že bude krokem teprve následným, tak naší povinností je tento legislativní nonsens, jednoduše řečeno, změnit nebo napravit. Takže v tomto ohledu, pane senátore, já říkám, lepší něco než nic. První krok, který uděláme a musíme udělat, a nelze ty kroky udělat najednou, jsou to kroky postupné, je legitimizovat, nebo legalizovat léčebné konopí, pak se teprve můžeme začít vážně bavit o tom, jak zvýšit dostupnost pro těžce zkoušené pacienty.

Pan senátor Lebeda naznačil, že by se mohlo jednat o legalizaci kanabinoidů, tak v tom medicínském slova smyslu ano, jako když budeme brát v potaz otázku alkaloidů opia, včetně heroinu, morfinu, tak jejich užití s prokazatelnými efekty v medicíně je krokem legalizačním. Ale pro jasně vymezený účel. A pokud ta látka je účinná, a prokazatelně účinná, tak nevidím jediný důvod, proč bychom to učinit neměli. S tím příležitostným nebo volnočasovým užíváním to nemá nic společného.

Pan senátor Lebeda se ještě zeptal na nějaké významné studie. Není nezajímavostí, že oblast endogenních kanabinoidů, jinými slovy receptorů a látek, které v centrálním nervovém systému jsou těmi klíčovými místy, na kterých léčebné konopí účinkuje, prochází v posledních 10 letech úplně fenomenálním, extenzivním výzkumem, který v sobě nese dokonce jakousi českou radost. Protože profesor Hanuš se podílel na objevení těch endogenních kanabinoidů. Troufnu si odhadnout, že ten proces poběží poměrně velmi pozitivním směrem z hlediska medicínských funkcí, nebo medicínských efektů dál. Není vyloučeno, že se ještě dozvíme, že máme slavného lékaře, nebo slavného výzkumníka, byť nežijícího v České republice, který ale Českou republiku v tomto ohledu již proslavil a s velkou pravděpodobností ještě proslaví. Čili výzkum je poměrně extenzívní a klinické studie prostě existují.

Pan senátor Doubrava zmínil cenu 50 tisíc Kč v lékárně. Ne, to skutečně tak dramatické není. Nicméně opět podepisuji to, že naším zájmem, cílem z hlediska toho humánního aktu, dostupnosti léčebného konopí pro pacienty musí být pokud možno co nejnižší možná cena.

Na závěr paní senátorka Emmerová zmínila otázku elektronického receptu a jeho jisté kontroverze řekněme, nebo nepřipravenosti. Možná by se dalo hovořit i o dalších kritických aspektech. Samozřejmě elektronická preskripce má řadu výhod, čili až budete diskutovat o elektronické preskripci, tak je dobré se na to dívat z obou stran. Ale já v žádném případě nechci do této oblasti vstupovat, protože mám-li být upřímný, tak zákonodárci, my poslanci, a paní poslankyně Emmerová to ví, jsme na začátku přišli s návrhem, aby to bylo sice formou centrálního úložiště, ovšem nikoli elektronickou preskripcí.

Takže ten náš původní návrh byl mimo elektronickou preskripci. Nakonec v komplexním pozměňovacím návrhu ministerstvo zdravotnictví řeklo "my chceme elektronický předpis". My jsme řekli "dobře", a museli jsme to celé předělat. Já jenom říkám, že naším cílem a zájmem od prvopočátku to nebylo. Chci jenom zdůraznit, že přijetí tohoto zákona, byť bylo správně řečeno paní senátorkou Dernerovou, že kdybychom se bavili o těch dvou zákonech, o tom dnešním a o tom, o kterém budete diskutovat zítra, tak ten zítřejší není možné přijmout v zásadě bez toho dnešního, ale obráceně to neplatí. Čili přijetí konopného zákona, zjednodušeně řečeno, nebo zákona o léčebném konopí v žádném případě neváže vaše rozhodování ve vztahu k zítřejšímu jednání. Děkuji za pozornost a děkuji za mimořádně konstruktivní a zajímavou diskusi.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane poslanče, děkuji. Nyní se táži, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV. Ne, nepřeje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VHZD pan senátor Jan Veleba. Nepřeje. Nyní by se měl ujmout slova garanční zpravodaj, to je paní senátorka Alena Dernerová. Prosím.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. V diskusi vystoupilo deset senátorek a senátorů, z toho jeden dvakrát. Diskusi nebudu komentovat. Slyšeli jste ji všichni. Zazněl jenom jediný návrh, a to návrh – zákon přijmout.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám. Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 4, bylo registrováno 74, kvorum pro přijetí 38, pro návrh se vyslovilo kladně 67, proti 2. Návrh byl schválen.

Děkuji panu navrhovateli. Děkuji všem zpravodajům. Upozorňuji paní garanční zpravodajku, aby si zkontrolovala hlasování, neboť se přihlásila do rozpravy, ale myslím si, že si spletla tlačítko a že místo hlasování se přihlásila. Takže zkontrolujte si, jestli jste se náhodou nezdržela hlasování. Ale to je jenom doporučení pro vás.

Končí projednávání tohoto bodu a děkuji vám.

A teď ještě jednu otázku procesní. Navrhl jsem na začátku naší schůze při projednávání pořadu 4. schůze, abychom projednali jako první bod číslo tisku 16 a jako druhý bod číslo tisku 18. Prosím vás, tady došlo k chybě v podkladech, měl to být tisk číslo 17, to znamená tisk, který předloží paní poslankyně Lenka Kohoutová. Já vás nyní prosím, abychom změnili pořad schůze, byla to chyba v podkladech, a abychom nyní jako druhý bod našeho pořadu projednali senátní tisk číslo 17, poté bude následovat, tak jak bylo už schváleno, projednávání tisku č. 24 a následně tisku č. 18, pak se bude pokračovat podle pořadu, jak byl schválen. Prosím, abychom provedli tuto změnu.

Takže bez znělky – zahajuji hlasování. Kdo souhlasí se změnou pořadu, tak jak jsem navrhl, prosím, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 5, registrováno 73, kvorum pro přijetí 37, pro návrh 63, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Paní senátorka Alena Dernerová požádala o slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Omlouvám se – o technickou – já jsem se opravdu zdržela hlasování, takže já jsem pro tento zákon, který byl postoupen z dolní sněmovny sem k nám. Takže to je pro steno.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, nezpochybňujete hlasování, pouze chcete do záznamu, aby bylo uvedeno, že jste podpořila, nebo chcete podpořit návrh zákona. Děkuji.

A my se nyní vystřídáme, než začneme projednávat další bod.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Budeme pokračovat dalším bodem našeho jednání. Tím je bod č. 3 senátní tisk číslo 17.

 

Návrh zákona o změně právní formy občanského sdružení na obecně prospěšnou společnost a o změně zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 17

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 17. Návrh uvede paní poslankyně Lenka Kohoutová, Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Lenka Kohoutová:  Dobrý den dámy a pánové. Já se omlouvám, mám hlasovou indispozici, protože se mi rozjelo astma, tak se omlouvám, že budu udýchaná u toho mluvení.

Přináším vám sem zákon, který mění zákon o obecně prospěšných společnostech. Tento zákon jsem předložila spolu s kolegou Čechlovským, paní kolegyní Navrátilovou, Chladem a paní kolegyní Wenigerovou. Cílem – předložit tuto změnu zákona – bylo především umožnit občanským sdružením, která o to hlasy všech svých členů projeví zájem, změnit právní formu na obecně prospěšnou společnost. Čili z občanského sdružení na obecně prospěšnou společnost. Taková obecně prospěšná společnost bude považována za nástupnickou organizaci občanského sdružení. To je, organizace neztratí svoji historii, bude mít stejný název, pouze nebude mít uvedeno "občanské sdružení", ale "obecně prospěšná společnost", bude mít stejné IČO, stejné sídlo, pokud ho nezmění, ale bude mít jinou strukturu, čili přísnější, a to je ta, která pochází ze zákona o obecně prospěšných společnostech.

Tato změna je nástrojem pro občanská sdružení, která o to projeví zájem – o změnu své struktury, umožnit transformaci, tak jak jsem to vysvětlovala, z občanského sdružení na obecně prospěšnou společnost. Jde zde především o dobrovolné rozhodnutí. Nikdo nikoho nenutí. Není to tak, že by se občanská sdružení musela překlápět tak zvaně na obecně prospěšné společnosti. Možná se ptáte, proč přicházíme s touto novelou, s tímto zákonem. Jde o to, že mezi občanskými sdruženími máme mnoho poskytovatelů sociálních služeb. Máme zde některá témata, která se týkají školství. Máme zde dokonce i určité zdravotní služby, které poskytují také občanská sdružení. V tuto chvíli je to tak, že toto pochází z historie. Samozřejmě jako první tady byl zákon o občanských sdruženích, až potom byl zákon o obecně prospěšných společnostech. Mnoho let jsme se domnívali, že jedinou správnou neziskovou organizací je občanské sdružení a z historie tady zůstalo mnoho občanských sdružení.

S novým občanským zákoníkem, který jde do účinnosti od roku 2014, se stane to, že občanská sdružení budou zanikat a že budou donucena založit jiný subjekt. A ona potom nebudou mít historii. Co se stane a co z toho vyplývá pro takovou sociální službu, která nemá historii? Ona bude mít nové IČO, čili pro financování bude novým subjektem. Nebude jí uznána historie. To znamená, že často tyto organizace vypadávají z financování.

Mám přímou zkušenost, kdy v jednom nejmenovaném kraji v České republice – záměrně nebudu jmenovat – se stalo to, že občanské sdružení, které požádalo, jasná sociální služba byla požádána o to, aby už neposkytovala sociální službu jako občanské sdružení a založila si obecně prospěšnou společnost. Tato organizace poskytovala více než 10 let dobrou službu. Založili si novou službu, vyměnilo se vedení kraje a tato organizace nebyla uznána jako možná financovatelná, protože byla uznána jako ta, která už je nová a musí čekat dva roky na financování. Byla tak zlikvidována služba, která se starala o více než 100 lidí.

Vysvětluji to takhle, aby bylo jasno, že nám nikomu nešlo o to, abychom někde v 91.000 nebo kolik je občanských sdružení, je měnili na obecně prospěšné společnosti, ale šlo nám o to, pokud o to někdo zažádá, protože ho prostě tlačí problém možné přeměny, zániku apod., protože nekoná podle zákona o občanských sdruženích, tak abychom mu pomohli v plynulé transformaci před působností občanského zákona.

Je tam jedna zakopaná bota, kterou tady budete asi mnozí z vás diskutovat, a to je, že podle mne a mých kolegů a názorů ministerstva spravedlnosti jde o to, že o tuto změnu musí požádat všichni členové sdružení, protože občanské sdružení vzniklo za úplně jiných pohnutek, vzniká podle jiného zákona, než jakákoliv jiná organizace. Je to účelové sdružení za splnění nějakého úkolu, zájmu. Proto chceme, aby se na tomto museli usnést všichni členové, ne část. Domníváme se, i když původně jsme také byli na vážkách, jestli 50 %, 70 % nebo všichni, ale protože se jedná o občanské sdružení, jsme pro to – a nebude moc organizací, které se budou chtít jaksi překlopit na obecně prospěšnou společnost, nebudou to tisíce, rozhodně, a navíc je tlačí čas – že je zcela zdravé, je správné, aby s tímto všichni členové souhlasili, protože je v těchto členech jiný příměr než v zakladatelích jakýchkoli jiných společností.

Jsem připravena odpovídat na jakékoliv dotazy. Věřím, že tento transformační zákon není tak náročný v tom ho pochopit. Proto spíš budu odpovídat na jakékoliv otázky, které mi budou položeny, a ráda věci vysvětlím. Budu moc ráda, když pomůžeme neziskovým organizacím, které se zabývají především sociálními službami, vzděláváním k tomu, abychom jim pomohli v plynulém přechodu.

Možná ještě na vysvětlenou. S novým občanským zákoníkem zákon o obecně prospěšných společnostech se neruší, on zůstává. Obecně prospěšné společnosti budou moci dále fungovat, ale nové už se nebudou moci zakládat. To znamená, že kdo se nyní do 31. 12. 2013 netransformuje, pak už se transformovat nebude moci. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní poslankyně. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 17/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Stanislav Juránek.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 17/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Nenutil, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážená paní poslankyně, milé kolegyně, vážení kolegové. V prvé řadě chci, abyste věděli, že ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu ČR ocenil snahu navrhovatelů co nejjednodušším způsobem transformovat občanská sdružení v tomto kalendářním roce na obecně prospěšné společnosti.

Nicméně na základě stanoviska vlády, kde se uvádí, že "tento návrh zákona vykazuje celou řadu závažných nedostatků legislativně technického charakteru a neřeší změnu právní formy občanského sdružení na obecně prospěšnou společnost", a je tady pak uvedeno, že "řada ustanovení návrhu zákona není formulována jednoznačně nebo umožňují různý výklad", a potom i na základě připomínek naší legislativy, hlavně v tom směru, že je tady poukazováno na možné problémy vyvolané požadavkem souhlasu všech členů občanského sdružení, ústavně-právní výbor přijal usnesení, ve kterém vám doporučuje vrátit tento zákon do Poslanecké sněmovny s pozměňovacím návrhem.

Tento pozměňovací návrh řeší právě stoprocentní souhlas všech členů občanského sdružení.

Paní senátorky, páni senátoři, je teď na vás, abyste posoudili, která ze dvou variant je rychlejší, která bude méně zdržovat transformaci občanských sdružení na obecně prospěšné společnosti.

Paní poslankyně správně zde uvedla, že existuje kolem 98 000 občanských sdružení. Ne všechna se samozřejmě budou transformovat. A my teď v současné chvíli nedokážeme říci, zdali zmírnění požadavků souhlasu všech členů občanských sdružení bude rychlejší. Každopádně bude jednodušší.

Tady bych řekl, že pokud návrh zákona vrátíme do Poslanecké sněmovny, prodlužuje se to o dny legislativního procesu. Pak vlastní proces transformace by byl zcela určitě jednodušší.

Na druhé straně je pak otázkou, přijmeme-li tento návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, zdali se pak nebude transformace občanských sdružení na obecně prospěšné společnosti komplikovat tím, když někdo ze členů občanských sdružení nebude chtít dát souhlas k transformaci.

V návrhu je poukázáno na to, že pak se může občanské sdružení obrátit na soud. Neumím říci, jak dlouho potom soud bude rozhodovat.

Tolik asi objektivní poznatky a připomínky k návrhu tohoto zákona. Myslím, že myšlenku návrhu zcela dostatečně vysvětlila paní poslankyně. Považuji teď za nutné se tím dále zabývat a je tedy na vás, zdali se rozhodnete pro pozměňovací návrh, který zjednodušuje transformaci, nebo pro navrhované znění. Nikdo z nás nyní nedovede říci, co bude pro občanská sdružení rychlejší. Děkuji zatím za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Stanislav Juránek. Přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně a kolegové. My jsme projednávali tento zákon později než ústavně-právní výbor a velmi pečlivě jsme se zabývali záležitostí, jestli přistoupit na pozměňovací návrh ústavně-právního výboru nebo ne.

V tuto chvíli přečtu pouze naše usnesení, ke kterému jsme se dopracovali, a následně vystoupím, abych tuto záležitost obhájil.

My jsme se jednomyslně, zdůrazňuji, jednomyslně, rozhodli pro to, že doporučujeme Senátu Parlamentu České republiky schválit předložený návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky.

Tuto záležitost ještě blíže oznámím přesněji, ale chci říci, že ta záležitost se týká poměrně velkého počtu, ale ne zase 90.000, o kterých tady bylo řečeno, ale řádově to bude ve stovkách sdružení. Dovolím si tady potom to upřesnit, protože to je záležitost následující debaty.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji, a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh jsem nezaznamenal, takže můžeme přistoupit k rozpravě. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona. Hlásí se do ní pan senátor Stanislav Juránek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Stanislav Juránek:  Já myslím, že je zapotřebí vždycky oddělit to, k čemu došel výbor a od toho vysvětlení jako takového. Chtěl bych říci, že jde o zákon, který má smysl na jeden rok. To je záležitost přechodného zákona a má umožnit organizacím, aby neztratily svoji historickou paměť. Zaznělo to tady zcela jasně, že organizace přijde o část dotací, když 1. 1. 2014 vstoupí v platnost nový zákon, který se těchto organizací týká. A proto je teď velmi důležité těmto organizacím pomoci. Cesta, kterou našli poslanci, a kterou nám tady předkládají, je cesta, že tato sdružení přejdou na obecně prospěšnou společnost.

Je tam teď v tuto chvíli otázka, proč 100 % – kdybychom to předkládali my na začátku, určitě bychom se přiklonili k názoru ústavně-právního výboru a jako senátoři bychom určitě předkládali tento návrh. Na druhou stranu ale jsem se pečlivě zabýval tím, proč tam návrh 100 % je. A to je opačně. Existují také organizace, které mají složitější strukturu, mají tam více činností, například sociální, kulturní a školskou a hrozí tam, že jedna z těch činností převládne, a protože končí 1. 1. členství všech, kteří tam jsou, tak by mohlo dojít k tomu, že v rámci transformace by byly části tohoto sdružení postiženy.

Ale teď to řeknu obráceně. Organizace, které chtějí pokračovat ve své činnosti a přejít na obecně prospěšnou společnost, jsou ty organizace, které to opravdu samy chtějí. To znamená, že tam není obava o to, že by tyto organizace nepřešly. To znamená v naprosté většině tam není žádný problém s tím zabezpečit 100 %. A proto jsme přistoupili v rámci debaty – a ještě z jednoho důvodu, který vzápětí řeknu – na to, že chceme podpořit stávající návrh, a teď prosím vaší pozornosti jako senátorů, číslo. Tento zákon byl schválen v Poslanecké sněmovně 83 hlasy a bylo to jenom o několik hlasů více, než byla přítomná nadpoloviční většina.

I jedna tato změna, která zde existuje, i změna, která by se týkala této záležitosti by mohla ve svém důsledku vést k tomu, že kdybychom tento zákon vrátili zpátky Poslanecké sněmovně, že by neprošel. A já tady znovu zdůrazňuji. Tento zákon není zákon na léta, je to zákon na jeden rok, který umožňuje těm, kteří chtějí pomáhat, a to jak v sociální, v kulturní, ale i ve školské oblasti, tak tento pomáhající zákon jim pomůže, aby mohli ve své činnosti pokračovat.

Jenom upozorním, že v našem kraji – a já tady budu konkrétní – už teď vidím, že se to týká více než 200 organizací, a z toho významná část, v desítkách, je závislá také na dotacích z Jihomoravského kraje, kde máme systém víceletého financování. A skutečně máme nastavena pravidla, na základě kterých tyto organizace přijdou o svou historickou paměť a přijdou následně i o to víceleté financování. Proto si dovolím požádat, abychom jim vyšli v tuto chvíli vstříc, a to napřímo bez pozměňovacího návrhu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane senátore. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já mám vždycky problém s tím, že schvalujeme a zaplevelujeme naše zákony takovýmito jednotlivými zákony, které přicházejí jenom na určité období a měníme některé zákony. Já jsem také trošku opatrný, když se podívám, kdo tento zákon předkládá. Jeden z předkladatelů, který tam je, je členem občanského sdružení, které já jsem kdysi dávno zakládal a jehož jsem dneska řadovým členem, ale vlastně ani nevím, jestli tím řadovým členem jsem, protože on nekoná jako předseda tohoto občanského sdružení.

A tady je právě ta otázka, co když ten dotyčný, protože jak nekoná, tím pádem nejedná s jednotlivými členy občanského sdružení, tak na druhou stranu ani nevím, jestli ještě jsem tím členem jsem nebo nejsem nebo jestli mě nevyškrtl, protože jsem nezaplatil členské příspěvky. To je tedy důvod, proč jsem opatrný. A to je také důvod, že tato občanská sdružení někdy mají i nemalé majetky. To nemusí být jenom, že se scházejí v nějakých klubovnách, ale mohou pro svou činnost mít i poměrně velké zázemí. A toto zázemí může být formou přechodu na OPS velmi rychle zneužito, a jsem zvědav, co bude a jak budou konat jednotlivé soudy, až tyto věci někdo bude zpochybňovat.

Pokud by mělo v občanském sdružení, ve kterém jsem, a je tam i předkladatel, dojít k přechodu na OPS, tak budu první, který to budu dávat k soudu, protože toto je docela dobrý návod, jak část členské základny vyčlenit a oddělit a jak na sebe uzmout nejenom moc v občanském sdružení, ale možná i finanční prostředky a možná i materiálové zázemí.

Přesto přese všechno, protože chápu, že se jedná více o humanitární záležitosti v této oblasti, že členy těchto občanských sdružení jsou lidé, kteří chtějí pomáhat druhým, to je důvod, který mě přesvědčil o tom, že budu hlasovat pro tento návrh zákona.

Nicméně se ještě ptám a poprosil bych paní navrhovatelku: Co nastane v okamžiku, když občanské sdružení přijalo například nějaké evropské dotace, které jsou omezeny pětiletou udržitelností. Znamená to, že toto bude přecházet na jiný právní subjekt? Jak se to vůbec bude řešit v jednotlivých úřadech, které kontrolují tyto programy?

Chápu, že je zapotřebí mít dvouletou historii. Bohužel, byrokraté jsou jenom byrokraty. Jestli vidím, že se někdo jmenoval občanské sdružení a pak jenom je OPS, přece logicky by měl mít tu historii dál, byť funguje již pod jiným jménem. Je to vždycky jenom o byrokracii, je to možná o jednotlivých krajských zastupitelstvech. Děkuji za to, co řekl kolega Juránek a poptám se a pokusím se zjistit, jak se to řeší třeba zrovna v našem Karlovarském kraji, a možná i vy byste to mohli zkusit zjistit a třeba i ovlivnit krajská zastupitelstva, aby nekonala tak, že historii těmto občanským sdružením automaticky vymažou.

Závěrem bych jenom chtěl říci ještě jednu poznámku. Sdružení mají naprosto volné stanovy, skutečně nevědí kolik vlastně mají členů, jsou jich desetitisíce. OPS už tolik není, ale jejich stanovy, dozorčí rady apod. jsou již jasně dány. A obávám se, že byť nás přesvědčují kolegové, že to bude možná v řádu desítek těch, kteří přejdou na OPS, někdo mluví o stovkách, ale myslím si, že to budou tisíce.

A jak už jsem řekl na začátku, mám velkou obavu z toho, že tento problém může nastat potom v následujícím zaplevelení soudů různými žalobami.

Jenom bych poprosil o odpověď pokud jde o udržitelnost, jak se bude postupovat nebo jestli je na to nějaký názor předkladatelů.

Děkuji za pozornost a budu hlasovat pro zákon i pro změnu zákonů.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se dále hlásí ještě pan senátor Stanislav Juránek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Stanislav Juránek:  Za vás, kteří to pozorně sledujete, bych chtěl poděkovat kolegovi Horníkovi, protože uvedl názorně příklad, proč je tam těch 100 %. Těchto 100 % je tam proto, že on se může ve svém sdružení projevit a bez jeho vůle se to automaticky dostane k soudu, protože bude muset ne on, ale druhá strana bude muset předložit tuto záležitost k soudu. To je, proč se tam dostalo těch 100 %.

Druhá věc, která se týká návaznosti na dotace. To je věc, za kterou mu zase děkuji. To je právě ta záležitost. Je to přesně obráceně. V okamžiku, kdy dojde ke změně zákona 1. 1. 2014, tato návaznost automaticky končí, zatímco přes OPS to jde zařídit, alespoň u nás tento příklad byl. Není to samozřejmě jednoduché, ale cesta přes OPS už byla vyzkoušena, to znamená je tady precedent a na základě toho je velmi dobré vědět, že to pokračování může fungovat.

Ještě jednou kolegovi Horníkovi děkuji a uklidnil mě tím, že bude návrh zákona podporovat.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se hlásí pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Dobrý den. Vážené kolegyně a kolegové, já jsem slíbil paní poslankyni, že na ni budu hodný, ale přesto zkusím alespoň trochu překládat z češtiny do češtiny.

Problém, proč je řečeno, že bude tak málo organizací, které se budou transformovat, přestože těchto organizací je 98 693, tj. přeloženo do češtiny 98 000 takových malých či větších vysavačů, které jsou přisáty na obecní rozpočty, na státní rozpočet a ještě více na bruselský rozpočet, a vysávají, a vysávají a vysávají. A tím vůbec nechci říct, že mezi nimi nejsou organizace potřebné, bezvadné, které začínaly tak, že nebylo co vysávat, a pracovaly i přesto. A pak jsou takové, že vždycky, když přijdou na to, že se něco dá někde vysát, tak se zřídí. Zkusím vyjmenoval jednu, to byl feministický server, který jsem s oblibou četl, protože s feministkami jsem velký kamarád, takže jsem to studoval. A druhý den poté, co skončil grant a přestala přitékat eura, tak tento server, který se předtím tvářil, jak je to výborné a jak se stará, tato stránka z internetu zmizela. Prostě dotekly peníze, tak zmizela.

Kdyby neziskových organizací bylo 9800, místo 98 000, což by na Českou republiku byl počet velmi přiměřený, tak by se nám nestávalo to, co se nám stává, že všichni pláčou, že nejsou peníze. Když totiž rozdělujete pořád stejný balík mezi tolik tisíc organizací, tak pochopitelně na někoho nezbude, a samozřejmě ti šikovnější, kteří umějí udělat například to, že obešlou sponzory, protože potřebují nějaký mikrobus pro převážení někoho, tak se jim podaří získat mikrobusy čtyři. Ti donátoři totiž sami mezi sebou nevědí, koho všeho požádali o dotaci či o příspěvek.

Ale říkám znovu – nechci vůbec shazovat práci těch organizací, kteří pečují o postižené apod. Ale na druhé straně smysl toho je ten, že řada organizací, které by se chtěly transponovat, poskytuje standardní služby – řeknu příklad. Takové wellness nebo masážní středisko, kde normální firma musí platit daně, provozuje to normálně. A takováto firma nebo občanské sdružení to provozuje tak, že řekne, že poskytuje masáže vozíčkářům, tím se dostane automaticky do horní vrstvy, neplatí žádné daně a normální firma není absolutně schopna konkurovat. Je to podobné jako soukromá školka, která chce konkurovat městské školce nebo soukromé jesle městským jeslím, ty prostě nemají žádnou šanci, protože jim nikdy konkurovat nemohou, neboť ty druhé jsou dotované.

Myslím si, že prvním cílem je – a souvisí to s novým občanským zákoníkem – na trhu těchto organizací udělat trošku pořádek, protože pokud jde o občanské sdružení, když se tady kdokoliv z nás dohodne se dvěma dalšími kolegy, tak si založíme a do zítřka máme občanské sdružení, pozítří požádáme ministerstvo životního prostředí o dotaci – mimochodem vyplatilo tuším loni nebo předloni asi 600 milionů korun organizacím, které zastavují výstavbu dálnic a podobné věci, a jsou placeny ze státního rozpočtu. To mi přijde, jako kdyby si stát platil teroristy, takhle si platí naštěstí jenom ekoteroristy, takže to ještě není tak hrozné. A oni za státní peníze, potažmo evropské státu škodí.

Nemohu pro to hlasovat z toho důvodu, že bych si počkal na to, že od roku 2014 bude platit nový občanský zákoník, který řadu těchto věcí řeší. A nemyslím si, že je správné, aby někdo pod záminkou toho, že neplatí daně, se zastřešil tím, že je jaksi pro společnost prospěšný, protože když je někdo prospěšný, tak ho většinou někdo potřebuje. Ale ono to není tak, že někdo vyhlásí poptávku: chtěli bychom takovouto službu. Ne, my jsme vznikli – znám to z města – jsme tady a vy jste tady od toho, abyste nám dali peníze. A když nám je nedáte, tak jste oškliví a jste vinni za to, že my zanikneme. A to je v pořádku. Když někde dvě třetiny zaniknou, tak trh neziskovek se jaksi prosvětlí, a ty které zbudou, které jsou opravdu potřebné, budou pracovat s mnohem větším množstvím finančních prostředků. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Do diskuse se již nikdo nehlásí. Zeptám se paní předkladatelky, zda se chce vyjádřit k proběhlé diskusi. Chce. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Lenka Kohoutová:  Nechci vůbec polemizovat s tím, co tady bylo řečeno, protože každý máme svůj díl pravdy. Ještě bych ráda řekla, že mám ráda pana senátora Kuberu.

Ale spíš bych tady jenom vysvětlila to, co mnozí jistě víte, ale měli bychom si to možná zopakovat. Občanské sdružení má ze zákona daleko volnější pravidla, má neprokazatelné, neviditelné členy. Pokud to ta organizace sama nechce někde zveřejnit, tak to prostě nezveřejní. Nemusí mít tak průhledné auditované své účetnictví, nevidíte ji na veřejném rejstříku. A organizace, která podvádí, se v životě nebude chtít z občanského sdružení přetransformovat na obecně prospěšnou společnost, takové by se to nevyplatilo.

Tady se bavíme o tom, že chceme pomoci těm, kteří potřebují si zachovat jakousi kontinuitu. To bude chtít udělat pouze ten, kdo své financování umí jasně prokázat, nebojí se žádných auditů, nebojí se zveřejnění majetku, nebojí se zveřejnění toho, kdo je její součástí, kdo je jejím zakladatelem apod. Obecně prospěšná společnost má daleko přísnější pravidla a najdete ji na veřejném rejstříku, najdete tam kdo je zakladatelem, kdo je členem dozorčí rady, správní rady.

Domnívám se, že my naopak říkáme: pokud dovolíme transformaci, povolujeme přísná pravidla.

Jenom k panu senátorovi Horníkovi, co tady říkal. Pokud organizace nefunguje tak, že by nesvolávala své členy, a pan senátor neví, jestli je členem, tak je to ale problém struktury dané organizace. Ale o tom se tady nebavíme, to je úplně něco jiného.

Nechci tady dále zdržovat. Chtěla jsem říci jenom rychlý rozdíl mezi občanským sdružením a obecně prospěšnou společností. My těmto společnostem říkáme, že pokud jim povolíme jakousi transformaci, tak budou muset dodržovat daleko přísnější pravidla. Říkáme jim, že pokud jim dovolíme kontinuitu, pak ale musí fungovat podle přísnějšího zákona.

To je všechno, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní poslankyně. Zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit. Ano, chce. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Považuji za zbytečné tady říkat, kolik senátorek a senátorů, případně kolikrát vystoupilo nebo vás dokonce seznamovat s obsahy jejich vystoupení. Pokud byly položeny nějaké dotazy, mám dojem, že paní poslankyně Lenka Kohoutová je zodpověděla.

Nejpodstatnější je, že v obecné rozpravě zazněl návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. To koresponduje s usnesením výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Usnesení garančního výboru, tedy ústavně-právního výboru Senátu PČR, vám doporučuje vrátit Poslanecké sněmovně, ve znění pozměňovacího návrhu. Znovu říkám, že tento pozměňovací návrh byl vypracován s vůlí zjednodušit právě stoprocentní. Souhlas všech členů občanského sdružení názor na to, jak by se souhlas mohl získat, jste slyšeli v rozpravě, je tedy, paní senátorky, páni senátoři, na vás, kterou z těch forem si zvolíte, která bude prospěšnější pro občanská sdružení.

Navrhuji, abychom nejprve hlasovali o usnesení garančního výboru a případně poté o usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane senátore, teď budeme hlasovat o návrhu schválit, který je součástí usnesení. A poté, pokud by tento návrh neprošel, bude otevřena podrobná rozprava. A tam by pak musely být předloženy pozměňovací návrhy. Děkuji. Čili souhlas. Takže v tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu schválit.

Takže byl podán návrh schválit zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 71 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 36.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo, a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 6 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 34, proti bylo 5. Návrh nebyl přijat. Tím hlasování skončilo a já otevírám podrobnou rozpravu.

Hlásí se pan zpravodaj. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Plním tedy teď svou povinnost a sděluji vám, že ústavněprávní výbor dával pozměňovací návrh, kde v § 2, odst. 1 se upravuje 2. věta takto:

"Sdružení může změnit svou právní formu jen tehdy, jestliže s tím souhlasí na jednání nejvyššího orgánu sdružení nadpoloviční většina všech členů sdružení." Věta 3. a 4. se pak vypouští, ostatní text zůstává beze změny. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Protože už se do podrobné rozpravy nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu končím. Máme tady vlastně jediný pozměňovací návrh, a to je pozměňovací návrh ústavněprávního výboru, o kterém budeme v tuto chvíli hlasovat. Zeptám se na stanovisko paní předkladatelky k tomuto pozměňovacímu návrhu, zda souhlasí?

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, takže nesouhlasí. Pan zpravodaj?

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže budeme hlasovat o tomto návrhu. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 7 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 40, proti byli 2. Návrh byl přijat.

Tím jsme tedy vyčerpali všechny pozměňovací návrhy, protože byl pouze jeden, a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

V sále je v tuto chvíli přítomno 70 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 36. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 8 se ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Dovolím si tedy navrhnout, aby jimi byli pan senátor Miroslav Nenutil a pan senátor Stanislav Juránek, kteří byli zpravodaji tohoto tisku, a ptám se jich tedy, zda s tím souhlasí? Oba dva tedy souhlasí. Takže provedeme souhlas s pověřením, přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh pověřit senátora Miroslava Nenutila a senátora Stanislava Juránka odůvodněním usnesení Senátu na schůzi v Poslanecké sněmovně.

V sále je přítomno 70 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 36. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo. A já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 9 ze 70 přítomných senátorek, senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 62, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Já děkuji paní navrhovatelce, děkuji i pánům zpravodajům.

A můžeme přistoupit k dalšímu bodu. Tak, jak jsme si ráno odsouhlasili, že po 11. hodině projednáme bod číslo 1, a pan ministr Petr Mlsna je zde přítomen, takže můžeme přistoupit k projednání tohoto bodu.

 

Návrh zákona, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty

Tisk č. 24

Senátní tisk č. 24. Návrh uvede pan ministr Petr Mlsna, který zastoupí pana ministra pro místní rozvoj Kamila Jankovského, kterého nyní tedy žádám, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Petr Mlsna:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte, abych v zastoupení pana ministra pro místní rozvoj, který je na zahraniční cestě, stručně uvedl tento bod vašeho programu.

V současnosti neexistuje komplexní právní úprava, která by zastřešovala úpravu služeb spojených s bydlením a stanovila obecná pravidla pro rozúčtování, práva a povinnosti stran, popřípadě postupy a lhůty, které se pro rozúčtování služeb uplatní.

A to nejen v oblasti nájemního bydlení, ale také v oblasti bydlení vlastnického. Cílem tohoto předkládaného návrhu zákona je kromě naplnění požadavku na přijetí právní úpravy v této oblasti, který je pro nájemní bydlení uvedený ve stávajícím, ale i v budoucím občanském zákoníku, který nabude účinnosti 1. ledna 2014, především naplnění požadavku široké veřejnosti, pronajímatelů, nájemců bytů, ale i vlastníků bytů, kteří tuto úpravu nezbytně v praxi potřebují. A proto oprávněně očekávají, že náklady na služby, které tvoří nezanedbatelnou část nákladů na bydlení, budou také legislativně upraveny.

Předkládaný návrh zákona je dispozitivní normou, tzn. nejedná se o žádný návrat k regulaci neumožňující dohodu poskytovatele a příjemce služeb. Jedinými kogentními ustanoveními v tomto návrhu zákona jsou ustanovení, která se týkají dodržování lhůt stanovených pro vyúčtování a vypořádání nákladů na služby a sankce za neplnění povinností nájemce a pronajímatele.

Návrh zákona obsahuje jednak výčet služeb, jejichž poskytování je nezbytné pro možnost řádného užívání bytu, přičemž – ovšem nad rámec zákona – si lze smluvně sjednat i další služby. Hlavním obsahem je potom úprava postupu při určování záloh za služby a stanovení kritérií, podle kterých dochází k rozúčtování nákladů za služby na jednotlivé příjemce.

V této části zákona je dána poměrně široká možnost vůle stran, aby si uvedené postupy samy upravily dohodou uzavřenou mezi poskytovatelem služeb a jejich příjemcem. Pouze v případě, pokud k dohodě nedojde, pak jsou dána kritéria pro rozúčtování jednotlivých služeb předpokládaným návrhem zákona. To znamená, je to zcela na autonomii vůle smluvních stran.

Další část tohoto návrhu zákona tvoří postupy pro vyúčtování a vypořádání nákladů na služby a povinné náležitosti, které musí vyúčtování obsahovat, včetně tedy lhůt stanovených pro konečné vypořádání. Samostatnou částí zákona je možnost ujednání o paušální platbě. To jest možnosti sloučit částku za nájemné a částku za služby do jedné fixní platby. Popřípadě si sjednat jednu fixní částku pouze za služby, a v takovém případě již potom neprovádět vyúčtování podle tohoto návrhu zákona.

Tento postup je ovšem umožněn pouze pro krátkodobé nájmy. Vzhledem k tomu, že se jedná o občanskoprávní předpis upravující vztahy mezi rovnými smluvními stranami, řídí se práva a povinnosti smluvních stran obecnými principy těchto vztahů. Tzn. v případě porušení povinnosti je dána možnost dohodovacího řízení, reklamačního řízení atd.

Návrh zákona také obsahuje sankce pro případ neplnění povinností příjemcem nebo poskytovatelem služeb. Návrh zákona byl projednán ve výboru pro územní rozvoj, veřejnou správ a životní prostředí, který je doporučil schválit Senátu v předloženém znění, a v ústavně-právním výboru, který k tomuto návrhu zákona nepřijal žádné usnesení.

Závěrem ještě dovolte zdůraznit, že předkládaný návrh zákona je i v souladu se schválenou úpravou soukromého práva, tj. ze zákona 89/2012 Sb. novým občanským zákoníkem, který již předpokládá existenci zvláštního právního předpisu nezbytného k rozúčtování cen a úhrady služeb souvisejících s nájemním bydlením. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, a budeme pokračovat. Návrh také projednal ústavně-právní výbor. Výbor nepřijal žádné usnesení, záznam z jednání jste obdrželi jako senátní tisk č. 24/2, zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 24/1. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Eva Richtrová, která ale je nemocná, kterou zastoupí paní senátorka Marta Bayerová, kterou tedy žádám o přednesení zpravodajské zprávy. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové.

Dovolte mi, abych vám přečetla zprávu výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, 10. usnesení ze 3. schůze, konané dne 16. ledna 2013.

K návrhu zákona, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Senátní tisk č. 24. Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Miroslava Kalouse, náměstka ministra pro místní rozvoj ČR, zpravodajské zprávě senátorky Evy Richtrové, kterou v zastoupení přednesla senátorka Marta Bayerová, a po rozpravě výbor:

1. doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupením Poslaneckou sněmovnou PČR.

2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátorku Evu Richtrovou.

3. pověřuje předsedu výboru senátora Iva Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, posaďte se ke stolku zpravodajů. A táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miloš Malý? Přeje si vystoupit, takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedající, pane ministře, paní zpravodajko, dámy a pánové, ústavně-právní výbor se zabýval tímto materiálem, a nepřijal k němu žádné usnesení. A speciálně se zabýval ustanovením, které se týkalo sankcí a potom dozorem nad dodržováním povinností uvedených v § 4 – 9. K tomu jsou připraveny pozměňovací návrhy, z nichž jeden jsem připravil já a jeden další, který je tady, který se zabývá § 13, připravil kolega Vystrčil, jestli to říkám správně. Takže bych vás požádal, kdybychom potom mohli tento materiál posunout do podrobné rozpravy, protože je důležité, aby tento zákon, který od nás odejde, odešel v pořádku, se všemi náležitostmi, tak jak má být, a věřím, že ta debata, která k tomu bude vedena, osvětlí důvody, proč jsou tyto pozměňovací návrhy dány. A umožní to také samozřejmě bezproblémové užívání tohoto zákona.

Časový pres tady nemáme, protože je platnost tohoto zákona až od roku 2014, takže máme ještě dost času na to ho vrátit a upravit. Takže děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji, a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh nevidím, a proto otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, dámy a pánové, kolegyně, kolegové. Proč jsem se připravil do rozpravy, už tady částečně pan kolega Malý řekl. Přestože jsem členem výboru pro územní rozvoj a veřejnou správu a v podstatě smysl toho zákona podporuji, tak při nějaké podrobnější studii § 13, který se dostal do zákona až v Poslanecké sněmovně, zejména stanovení výše sazeb, které jsou jakýmsi poplatkem z prodlení, možná spíše úrokem, jsem došel k názoru, že tyto úroky jsou stanoveny nepřiměřeně. Já věřím, že se k tomu svému zdůvodnění dostanu ještě v podrobné rozpravě, ale aby se tak stalo, tak si aspoň dovolím upozornit, že pokud přepočítáte ty sazby, které jsou tam stanoveny jako poplatek z prodlení na 1 rok, tak ta sazba poplatku z prodlení vychází na více než 90 procent ročně.

Já nevím, jestli někdo z vás někdy si půjčil tak, aby platil více než 90 procent ročně. Takže prosím o propuštění tohoto návrhu zákona do podrobné rozpravy, kde bych svým pozměňovacím návrhem chtěl tuto skutečnost napravit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Malý. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedající, paní zpravodajko, pane ministře, dámy a pánové, jak už jsem ve zpravodajské zprávě sdělil, připravil jsem pozměňovací návrh, který se týká právě dohledu a dozoru nad tady tímto materiálem, protože se jedná vždy o ceny.

A v České republice máme určeny přesně orgány, které se zabývají oblastí cen, a v tomto zákoně tato skutečnost není nějakým způsobem uvedena. Takže je třeba, abychom tam doplnili příslušná ustanovení pro potřebu osob, které budou s tímto zákonem pracovat, aby jim bylo jasné, kde se mohou svých práv a povinností dovolat a kdo je ten příslušný orgán, který provádí kontrolu v této cenové oblasti. Děkuji zatím za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. A do obecné rozpravy se už nikdo nehlásí, obecnou rozpravu tedy uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě? Nepřeje. Paní zpravodajka? Takže máme tady jenom jeden návrh, a to je návrh z výboru návrh schválit.

Takže budeme v tuto chvíli hlasovat o návrhu na schválení.

Přistoupíme tedy k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přítomno je 66 senátorek, senátorů, potřebné kvorum je 34. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 10 se ze 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 6, proti bylo 11. Návrh nebyl přijat.

A tudíž otevírám podrobnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Miloš Malý. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Ano, děkuji za slovo, děkuji vám všem. Takže jsme mohli tento materiál posunout do podrobné rozpravy, protože ta je důležitá. Připravil jsem pozměňovací návrh, který se týká tohoto tisku a doplňuje ho o § 14, který má toto znění:

1. Dozor nad dodržováním povinností stanovených v § 4 až 9 tohoto zákona provádějí orgány uvedené v § 3 až 4a zákona o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen.

2. Při dozoru nad postupem při stanovování výše záloh, jejich změn, rozúčtování nákladů za služby, vyúčtování přeplatků a nedoplatků, nahlížení do podkladů a uplatnění paušálních plateb se postupuje přiměřeně podle části IV. zákona o cenách.

3. Následující § 14 a 15 se přečíslují na § 15 a 16.

Proč tato vsuvka?

Kontrola a dozor nad dodržováním povinností stanovených v zákonu, a to počínaje povinnostmi při realizaci záloh a dále při rozúčtování nákladů na služby, vyúčtování, vypořádávání námitek a při použití paušální platby je svěřena orgánům uvedeným v zákonu č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen v rozsahu § 3 až 4a. Jde tedy především o finanční ředitelství, Státní energetickou inspekci a další.

Postup kontrolních orgánů musí být na základě přiměřenosti v souladu s ustanoveními, které jsou uvedeny v části IV. zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, kde je upravena cenová kontrola, kterou provádějí cenové kontrolní orgány právě podle působnosti stanovené zákonem č. 265/1991 Sb., proto je nezbytný tento výše uvedený pozměňovací návrh.

Ještě bych se zmínil k návrhu pana kolegy Vystrčila. Pokud bychom ho přijali, tak bychom museli změnit usnesení vlády, protože tento zákon je navázán na občanský zákoník. A v současné době nařízení vlády říká, že poplatky z prodlení jsou 2,5 promile. To je jenom pro vaše rozhodování. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do podrobné rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Tak, vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já také vám děkuji, že jste propustili ten materiál do podrobné rozpravy a postupně se pokusím zdůvodnit ten můj pozměňovací návrh, který jste všichni obdrželi.

Princip toho pozměňovacího návrhu spočívá v tom, že vychází z povinností, které tento zákon ukládá zejména nájemcům. A mezi ty povinnosti potom patří např. placení záloh za dodávku vody, odvádění odpadních vod nebo nějakých dalších poplatků, které si družstvo stanoví. A dokonce tenhle zákon umožňuje realizaci tzv. paušální platby, která v sobě zahrnuje jak nájem, tak i jednotlivé poplatky.

Pokud by se podle tohoto zákona komukoli z nás stalo, že se dostane do prodlení s platbou z jakéhokoli důvodu, tak – jak tady bylo řečeno – tak bude platit čtvrt procenta úrok, nebo tam je napsáno poplatek, v tom § 13, čtvrt procenta denně, minimálně však 25 korun denně.

25 korun denně by platil tehdy, pokud by dlužil méně než 10 tisíc. Pokud by dlužil více než 10 tisíc, tak potom by platil 2,5 promile denně. Pokud si 2,5 promile denně vynásobíte, tak jak se to v právu počítá, je to jiné než složené úrokování, 365 dny, dostanete 91,25 procenta. To znamená roční úrok z prodlení z té dlužné částky je 91,25 procenta. Jak je ta částka vysoká a zda ten úrok je přiměřený?

To nařízení vlády – nikoli usnesení, ale nařízení vlády 142 z roku 1994 je velmi zajímavé. Ono v § 1 říká, že výši úroku z prodlení odpovídá ročně výši reposazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí plus 7 procent. To znamená reposazba. Nejvyšší reposazba od roku 1995 byla, poslouchejte dobře, 39 procent! A to bylo v roce 1997.

Od roku 2000 byla nejvyšší reposazba 5 procent a od roku 2005 byla nejvyšší reposazba 3,75 procenta. To znamená, podle § 1 nařízení vlády by dneska přiměřený úrok měl být nižší než 10 procent. Nižší než 10 procent, protože reposazba je 3,7. Současná reposazba je myslím 0,05 dokonce procenta. To znamená plus 7 je 7,05 procent. To znamená přiměřený úrok je 10 procent, což koukám, že na mě křesťané kývou, protože to také odpovídá řekněme křesťanskému úroku. Ty vyšší úroky jsou nekřesťanské, jak říká historie, Kalvín atd., atd. To znamená, pokud stát nastavuje sazbu 91 procent, tak to tedy není rozhodně křesťanský úrok a myslím si, že to není v pořádku.

Pokud se mám ještě dotknout toho, co tady říkal pan senátor Malý, tak těch 2,5 promile denně je skutečně znění § 2 nařízení vlády. A nařízení vlády má nižší právní hodnotu než zákon. To znamená, pokud my do zákona dáme – a teď je tady ta změna mého, to je ten pozměňovací návrh – ne čtvrt procenta denně, ale desetinu procenta denně, to je to číslo 1,0, a ne 25 korun denně, ale 10 korun denně, tak stejně jsme velmi přísní.

Protože se dostáváme na 36 % ročně. Ale je to přece jen mnohem rozumnější než těch 2,5 promile denně. A já velmi prosím, abychom využili svého práva, zákonem přebít nařízení vlády, které je nesmyslné jednak výší svého úroku a jednak i tím, že si odporuje v paragrafu 1 a v paragrafu 2. V paragrafu 1 říká – reposazba plus 7 % a v paragrafu 2 zároveň říká 91,25 %. A pokud tady je ještě jeden problém, který souvisí s občanským zákoníkem, který začne platit od 1. 1. 2014, tak tam jsme se s panem ministrem domlouvali, že on by to tam dal nějak dohromady tak, aby to i s občanským zákoníkem bylo v pořádku a aby ani v občanském zákoníku tato nesmyslná sazba ve výši 2,5 promile denně už neexistovala. Protože v tom okamžiku by počínání státu také mohlo být někdy žalováno jako lichva.

Toto je můj pozměňovací návrh. Prosím tedy o podporu. Zároveň prosím, a omlouvám se svému kolegovi, abyste velmi zvažovali, zda podpořit oba dva návrhy, protože pokud bychom podpořili oba dva návrhy a bylo by jasné, že Poslanecká sněmovna kvůli jednomu z nich nebude schopna podpořit tento můj pozměňovací návrh, tak by se potom mohlo stát, že tam ta lichva zůstane. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do podrobné rozpravy hlásí pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já bych se chtěl přimluvit za návrh, který tady právě přednesl kolega Vystrčil. Dokonce toto ustanovení o výši poplatku z prodlení bylo důvodem, proč ÚPV nepřijal žádné usnesení k návrhu zákona, protože jediný návrh byl schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A to právě – mimo jiné kvůli tomuto ustanovení – bylo nepřijatelné. Skutečně výše poplatku z prodlení přepočtená na roční sazbu přes 90 % je za hranicí lichvy. Myslím si, že bychom lichvářské úroky neměli do zákonů dávat.

I tady souhlasím s argumentem, že to, že něco je v předpisu nižší právní síly, který schválila vláda, není důvodem pro to, abychom to nezměnili v zákoně. Protože zákon má samozřejmě vyšší právní sílu než vyhláška nebo nařízení.

Takže ještě jednou se přimlouvám za tento pozměňovací návrh, tak abychom tu lichvu ze zákona odstranili.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do podrobné rozpravy hlásí pan senátor Radko Martínek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radko Martínek:  Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já jsem se přihlásil z podobného důvodu. Myslím si, že pokud se týká druhého pozměňovacího návrhu, tam se, myslím, všichni shodneme, že to je nějaký úlet, nebo nevím, jak bych to nazval. Nicméně pokud se týká toho prvního pozměňovacího návrhu, a tam se omlouvám panu kolegovi, znovu jsem to teď konzultoval, myslím, že dopady nejsou v této chvíli úplně jasné a v některých případech jsou tam sankce poměrně značné, až milionové. Myslím si, že bychom měli velmi zvážit přijetí toho prvního pozměňovacího návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Jako další se do podrobné rozpravy hlásí paní senátorka Eliška Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Pane předsedající, dámy a pánové, já bych samozřejmě také podporovala pozměňovací návrh, který přednesl pan kolega Vystrčil. Ale přesto dávám k úvaze ještě jeden podnět. Paragraf 13 totiž pracuje skutečně s poplatkem z prodlení, což není úroková sazba. To je vlastně sankce. To je civilní sankce. Takto je to konstruováno i u neplacení nájemného. Tam je skutečně tak nehorázný poplatek z prodlení. Musím s lítostí konstatovat, že ovšem u toho poplatku z prodlení u nájemného o ústavnosti jeho konstrukce rozhodoval Ústavní soud a potvrdil ústavnost této konstrukce. Ovšem je už několik let zpátky, nebo hodně let zpátky. Já sama jsem přesvědčena, že po zkušenostech s vývojem v tomto státě atd., kdy se nakonec vlastně promíjí výběr poplatků z prodlení a nejsou na to pravidla, komu se to promine, komu se to nepromine, otevírá se veliký prostor pro libovůli při rozhodování, zejména se to týká obecních bytů, je to opravdu velmi citlivý problém. Jsem přesvědčena, že dnes už by tak nerozhodl.

Ale moje otázka, kterou si kladu, zní: Jak tady řekl pan předkladatel, pan ministr, je to předpis občanskoprávní, měl by být tedy zásadně vlastně dispozitivní. Já se ptám, jestli vůbec je nutné tam dávat právě toto sankční ustanovení, které je prostě kogentní a je to sankce. A i když to bude nižší sankce, pořád to bude kogentní ustanovení a sankční. Proč tam není, když už něco, právě řečeno to, o čem se zmiňoval pan senátor Vystrčil. Tedy dát tam opravdu, že pokud je někdo v prodlení déle než 5 dnů atd., je povinen zaplatit úrok z prodlení, který činí – a teď to vázat na reposazbu atd., a byl by to úrok z prodlení. A ještě bych tam dala – pokud se ovšem účastníci dohody nedohodnou jinak. Protože oni by se vlastně mohli dohodnout i jinak. Proč jim něco vnucovat! Toto by mělo platit jenom když se nedohodnou. Ale nemělo by tam být toto sankční ustanovení, měla by být zachována ta dispozitivnost celého předpisu.

Já ještě nejsem rozhodnuta, jestli vůbec pro ten zákon jako takový hlasovat budu právě proto, že toto mi dost pije krev. Nevím, jestli stačí jenom to snížení, které navrhl pan senátor Vystrčil, nebo jestli by to chtělo nějakou změnu. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Já jenom chci upozornit, že jsme v podrobné rozpravě. Jsem přesvědčen o tom, že ta vystoupení mají své opodstatnění, ale měla zaznít v obecné rozpravě. Je to jenom upozornění. Dále se do podrobné rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil, ale s přednostním právem se hlásí – ne, neuplatňuje přednostní právo pan Petr Vícha. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Já jsem o tom z vrozené zdvořilosti k paní kolegyni senátorce nechtěl hovořit, ale když máme rozebírat usnesení nebo vývod Ústavního soudu v této věci, tak to řeknu. Já jsem si ho samozřejmě dohledal, neboť jsem s naším legislativním odborem, kterému děkuji za úžasnou spolupráci, hledal historicky všechny závěry, které k této věci byly udělány. A skutečně k mému opravdu velkému překvapení Ústavní soud zkoumal souvislost a shodu paragrafu 1 nařízení vlády, který říká, já to zjednoduším, že přiměřený úrok z prodlení – přiměřený roční úrok z prodlení – je reposazba dvoutýdenní plus 7 %, což v současné době je 7,5 % – 7,05 %. (Reakce na poznámku z pléna: Nula pět, pardon.) Děkuji, 7,5 %. A souvislost paragrafu 2 téhož nařízení vlády, který říká, že poplatek z prodlení, je to skutečně poplatek, nikoli úrok, je 2,5 promile denně nebo 25 Kč měsíčně, pokud je to nízká sazba, tady se omlouvám, udělal jsem chybu.

Já nevím, jestli na Ústavním soudu, a velmi se omlouvám, neumějí násobit, nebo jak to vzniklo, ale 365 krát 0,025 je 91,25 %. A jestli tím pádem, když si to Ústavní soud vynásobil, mu nepřipadal velký rozdíl mezi 7 procenty v současné době, nebo 10 procenty v době, kdy on rozhodoval, a 91 procenty, tak dneska to tak zkrátka je a je to rozhodnutí US. Co si o tom má kdo myslet je na vás. Ale takto to je. Přesto si dovolím – i když je rozhodnutí takové, jaké jsem teď popsal – vám přece jen navrhnout, abychom snížili poplatek z prodlení, skutečně to není úrok, ale poplatek, tak aby byl na úrovni zhruba 36 procent ročně. Což stejně je hodně. Možná jsme se mohli bavit ještě o nižším a případně těch 10 Kč měsíčně, pokud je to částka pod 10 tisíc Kč.

Toto je můj komentář k tomu, co tady zaznělo. Znovu říkám, že jsem nemyslel, že bude potřeba to takto tady rozebírat. Ale pokud jsme se dostali k těm nálezům, tak takto to je a i takové nálezy Ústavního soudu existují.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Nyní se hlásí pan senátor Petr Vícha s návrhem.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, já jen prosím o pětiminutovou přestávku pro jednání klubu před hlasováním – tady, v rohu místnosti.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, rozumím, vyhlašuji pětiminutovou přestávku.

(Jednání přerušeno ve 12.41 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 12.47 hodin.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážené paní senátorky, páni senátoři, budeme pokračovat v projednávání tohoto bodu. Já bych požádal o klid. Vzhledem k tomu, že se nikdo nehlásí do podrobné rozpravy, podrobnou rozpravu uzavírám a požádal bych pana ministra, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Chce se vyjádřit. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr ČR Petr Mlsna:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já bych si dovolil tlumočit stanovisko k předloženým pozměňovacím návrhům. Předkladatelé souhlasí s předloženým pozměňovacím návrhem týkajícím se úpravy § 13, to je snížení poplatku z prodlení na 1 promile zastropované maximální částkou 10 Kč denně, ten argument o neproporcionalitě té navržené úpravy ve výši 2,5 promile částkou 25 Kč za každý započatý měsíc prodlení - je skutečně nevyvážená a při absolutním součtu je mimořádně nepřiměřená. Samozřejmě u poplatku z prodlení je to kogentní ustanovení sankční povahy, to je bez jakékoli diskuse. Nicméně je to kogentní ustanovení, které vyvažuje vztahy mezi poskytovatelem služby a jejím příjemcem. To znamená, oba dva budou stiženi stejným poplatkem z prodlení, ať už bude v prodlení příjemce té služby, třeba nájemník bytu, nebo pronajímatel. To znamená, v tomto je to vyvážené a není to jednostranné. Pokud by se to vztahovalo jenom na tuto jednu skupinu, tak by tam ta nerovnost byla zcela zřejmá. To znamená, neplní-li třeba ani obec v nájemním domě své povinnosti vůči nájemníkům, tak tito se mohou domáhat poplatku z prodlení na obci a mají alespoň něco kogentního v zákoně namísto toho, aby se dispozitivně dohadovali s obcí o tom, kdo bude platit jaké sankce, popř. jaké úroky za služby, jichž se jim nedostalo.

Druhý pozměňovací návrh týkající se doplnění nového § 14, s tím bych si dovolil vyslovit za předkladatele nesouhlas z jednoho prostého důvodu, protože stávající zákon 526/1990, o cenách, v tom ustanovení o správních deliktech, to je § 15 zákona, umožňuje udělovat sankce za neplnění zákona o cenách ve výši milion až 10 milionů Kč, podle toho, o jakou skutkovou podstatu správního deliktu se jedná. Což je zjevně k případnému porušení povinností, které vyplývají ze zákona, sankce zjevně nepřiměřená, neproporční. Takže tady bych si dovolil s tím nesouhlasit. Zároveň by vyvstala i sporná otázka, jestli orgány v oblasti cenotvorby by vůbec podle zákona byly příslušné, protože správní orgány k regulaci cen mohou působit a regulovat ceny pouze, je-li ohrožena hospodářská soutěž, vyžaduje-li to mimořádná tržní situace, účely odvodu spotřebních daní z cigaret, vyžadují-li to předpisy EU, popř. veřejný zájem spočívající v udržení vyváženého postavení mezi prodávajícím a kupujícím u zboží. Což je poněkud jiný soukromoprávní vztah než právě vztah mezi pronajímatelem a nájemcem. To znamená, vložením tohoto paragrafu by spíš vznikla i interpretační otázka o působnosti orgánů cenotvorby v souvislosti s tímto zákonem. Takže tady bych si dovolil vyslovit nesouhlas. Děkuji pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Požádal bych paní zpravodajku, aby se také vyjádřila a zároveň nám přednesla návrhy, které padly v podrobné rozpravě.

Senátorka Marta Bayerová:  Děkuji za slovo. V podrobné rozpravě vystoupili senátoři Malý, Vystrčil 2krát, Dienstbier, Martínek a paní senátorka Wagnerová. Senátoři Dienstbier a Martínek podpořili pozměňovací návrh pana senátora Vystrčila, který doporučuji ke schválení i já jako zpravodajka. Pozměňovací návrh pana senátora Malého již z důvodů, které zazněly, především kvůli nepřiměřené výši sankce, nedoporučuji k přijetí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, ale zůstaňte tady prosím. Měla byste přednést návrhy a já o nich nechám hlasovat.

Senátorka Marta Bayerová:  Budeme hlasovat o přijetí pozměňovacího návrhu tak, jak byl přednesen panem senátorem Vystrčilem.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano. Budeme hlasovat o tomto návrhu. Zasunutí kartičky se povedlo paní zpravodajce. Nyní hlasujeme o pozměňovacím návrhu tak, jak byl přednesen paní zpravodajkou. V sále je přítomno 66 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 34.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 11 se ze 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 62, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Prosím další návrh.

Senátorka Marta Bayerová:  Nyní doporučuji pozměňovací návrh, tak jak ho přednesl pan senátor Malý, k nepřijetí. Zamítnout.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže nesouhlasíte. Pan ministr – souhlasí s návrhem? Já se ptám, jestli souhlasíte s návrhem. Ne. Dobře. Paní zpravodajka ani pan ministr nesouhlasí. Budeme hlasovat o tomto návrhu. V sále je přítomno 67 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 34.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 12 se ze 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovili 4, proti bylo 28. Návrh nebyl přijat.

Tím jsme, myslím, paní zpravodajko, vyčerpali všechny pozměňovací návrhy.

Senátorka Marta Bayerová:  Ano, protože vyjádření pánů senátorů Dienstbiera, Martínka a paní senátorky Wagnerové nenavrhovala žádné pozměňovací návrhy, naopak se připojili, patřilo to spíš do obecné rozpravy. Nebyl podán žádný pozměňovací návrh.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, paní zpravodajko. Přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je přítomno 66 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 34.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 13 se ze 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 61, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi PS. Dovolil bych si navrhnout, aby jimi byla paní senátorka Marta Bayerová a pan senátor Miloš Malý. (Poznámky z pléna.) Ano, takže bude nikoliv Miloš Malý, ale Miloš Vystrčil. Souhlasí pan senátor? (Souhlas.) Dobře. Budeme hlasovat.

Byl podán návrh pověřit senátorku Martu Bayerovou a senátora Miloše Vystrčila odůvodněním usnesení Senátu na schůzi PS.

V sále je přítomno 67 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 34.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 14 se ze 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 62, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento návrh zákona. Děkuji panu ministrovi. Děkuji i zpravodajům. Končím tento bod.

V tuto chvíli jsme si odsouhlasili, že zařadíme dva body před polední přestávkou, která bude neprodleně následovat. Jako další bod je

 

Změna zasedacího pořádku

Návrh na změnu zasedacího pořádku vám byl rozdán na lavice, takže jste měli možnost se s tím seznámit. Otevírám rozpravu kvůli tomuto návrhu, pokud se chce někdo vyjádřit. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o schválení změny zasedacího pořádku tak, jak vám byl rozdán na lavice.

V sále je přítomno v tuto chvíli 66 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 34.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 15 se ze 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 59, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu a předpokládám, že po polední přestávce už zasedneme v novém rozložení.

Přistoupíme k poslednímu bodu našeho dopoledního jednání, a tím je

 

Volba kandidátů na funkci zástupce Veřejného ochránce práv

Tisk č. 29

Návrh vám byl rozdán jako senátní tisk č. 29. Navrhuji v souladu s § 50 odst. 2 jednacího řádu Senátu, abychom vyslovili souhlas s účastí kandidátů na funkci zástupce veřejného ochránce práv při projednávání senátního tisku č. 29. Jsou jimi Pavel Čáslava, Filip Dienstbier a Stanislav Křeček.

Současně vám chci oznámit, že veřejný ochránce práv pan Pavel Varvařovský požádal předsedu Senátu pana Milana Štěcha o účast při projednávání tohoto bodu. S touto žádostí se pan předseda ztotožnil a doporučuje Senátu, abychom vyslovili souhlas s účastí veřejného ochránce práv pana Pavla Varvařovského při projednávání senátního tisku č. 29.

Pokud není námitek, můžeme hlasovat o obou návrzích zároveň. Námitku nevidím.

Budeme nyní hlasovat. V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s těmito návrhy, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 16 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 58, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Vzhledem k úkolům volební komise, která přebírala návrhy a ověřovala předpoklady, že kandidáti splňují podmínky volitelnosti a neslučitelnosti funkcí, uděluji nejprve slovo panu předsedovi volební komise Tomáši Kladívkovi. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, konstatuji, že Organizační výbor svým usnesením č. 237 ze dne 9. října 2012 stanovil lhůtu pro podávání návrhů na kandidáty na funkci zástupce veřejného ochránce práv do 30. listopadu 2012. Poté svým usnesením č. 8 ze dne 4. prosince 2012 tuto lhůtu prodloužil do 21. prosince 2012.

Návrhy na kandidáty na funkci zástupce veřejného ochránce práv se předkládají podle článku 6a volebního řádu pro volby konané Senátem. A pro nominace vyžadující souhlas Senátu (dále jen volební řád).

Připomínám, že podle § 2 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv je veřejný ochránce práv volen Poslaneckou sněmovnou na funkční období 6 let z kandidátů, z nichž po dvou navrhuje prezident republiky a Senát. Totéž platí i pro zástupce veřejného ochránce práv.

Nyní si vás dovolím informovat, že volební komise obdržela ve stanovené lhůtě následující návrhy na kandidáty na funkci zástupce veřejného zástupce práv: pan Pavel Čáslava – navrhovatel senátorský klub ODS, pan Filip Dienstbier – navrhovatel senátor Miroslav Antl, pan Stanislav Křeček – navrhovatel senátor František Bublan.

Konstatuji, že součástí návrhu byly i další dokumenty, které byly nutné k ověření, zda jsou splněny podmínky volitelnosti osob navržených na kandidáty na funkci zástupce veřejného ochránce práv. Těmito dokumenty byly: životopis kandidáta, osvědčení o státním občanství, podepsaná kopie občanského průkazu, písemné prohlášení kandidáta podle § 3 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv a písemné prohlášení kandidáta, že souhlasí se svou kandidaturou na funkci zástupce veřejného ochránce práv.

Konstatuji, že návrhy obsahovaly potřebné dokumenty, a proto volební komise mohla a také ověřila, že navržení splňují podmínky stanovené v § 2 a 3 zákona o veřejném ochránci práv.

Nyní vás seznámím s usnesením č. 6, které v této souvislosti přijala volební komise na své 4. schůzi dne 15. ledna 2013:

K volbě kandidátů na funkci zástupce veřejného ochránce práv.

Komise

1. konstatuje, že ve lhůtě stanovené usnesením Organizačního výboru č. 8 ze dne 4. prosince 2012, tj. do 21. prosince 2012, obdržela tyto návrhy na kandidáty na funkci zástupce veřejného ochránce práv, včetně dokladů ověřujících splnění podmínek stanovených zákonem č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, pro výkon uvedené funkce:

Pavel Čáslava – navrhovatel senátorský klub ODS, Filip Dienstbier – navrhovatel senátor Miroslav Antl, Stanislav Křeček – navrhovatel senátor František Bublan.

2. konstatuje, že všichni navržení splňují podmínky volitelnosti stanovené výše citovaným zákonem,

3. pověřuje předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát před volbou většinovým způsobem tajným hlasováním.

Děkuji, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Tímto senátním tiskem se také zabýval výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 29/1 a určil zpravodajem pana senátora Marcela Chládka, kterého bych nyní požádal o vystoupení. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji, pane místopředsedo. Výbor tento bod projednal. Na výboru jsme také vyslechli všechny kandidáty a po projednání návrhu kandidátů na funkci zástupce veřejného ochránce práv jsme konstatovali, že jsme byli seznámeni s podkladovými materiály k jednotlivým kandidátům a vyslechli jsme je, neshledali jsme žádné důvody, proč by tito kandidáti nemohli tuto funkci vykonávat, a určili jsme moji osobu zpravodajem, abych vás seznámil s tímto usnesením.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Vystoupit by zřejmě nyní měli jednotliví kandidáti. Jenom bych je požádal, kdyby se mohli vejít do lhůty pěti minut, protože myslím, že to je přiměřené dané situaci.

Dále je do rozpravy ještě přihlášen veřejný ochránce práv pan Pavel Varvařovský, který požádal, aby mohl vystoupit až po vystoupení kandidátů.

Požádal bych nyní jednotlivé kandidáty podle abecedy o vystoupení. Nejprve žádám pana Pavla Čáslavu. Prosím, máte slovo.

Pavel Čáslava:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych se pokusil nejdříve vám vysvětlit svůj vnitřní postoj k instituci veřejného ochránce práv.

Vždycky, když se mluví o instituci veřejného ochránce práv a o jejím významu pro občana moderní doby, vystavenému ohrožení soukolím politického a správního systému státu, vzpomenu si na jednu pasáž z Kafkova románu Zámek, popisující zkušenost jeho hrdiny zeměměřiče K. s hraběcími úřady. Dovolte, abych se s vámi o ni podělil:

Přímý styk s úřady nebyl příliš obtížný, neboť úřady ať byly sebedokonaleji organizovány, měly za úkol hájit odlehlé neviditelné záležitosti jménem odlehlých neviditelných pánů, kdežto K. bojoval za něco nanejvýš živého a blízkého za sebe. Kromě toho činil aspoň z počátku z vlastní vůle, neboť on byl útočníkem, nebojoval za sebe jen on sám, neboť zřejmě ještě i jiné síly, které neznal a na něž mohl aspoň podle jistých úředních opatření usuzovat. Mohlo by se však stát, kdyby se neměl na pozoru, že jednoho krásného dne přes veškerou přívětivost úřadů a přes dokonalé plnění všech těch přehnaně snadných úředních závazků, oklamán zdánlivou přízní, jež se mu prokazuje, bude si ve svém ostatním životě počínat tak neopatrně, až se zhroutí, a úřad pořád stejně mírný a přívětivý bude muset, takřka proti své vůli, avšak jménem jakéhosi K.ovi neznámého veřejného pořádku přijít a odklidit ho z cesty.

Odpusťte mi tento malý výlet do literatury. Tato pasáž byla napsána na začátku minulého století v Praze v Čechách a člověku se chce říct, kde jinde, než v Praze a než v Čechách mohla být napsána.

Neliterární, zato po výtce pragmatická a účinná odpověď na trápení člověka, občana drceného mlýnskými kameny moci, přešla o desítky let později v podobě široce dostupných služeb nezávislého ochránce před nezákonností, nesprávným postupem nebo nečinností úřadů státní správy. Tedy v podobě instituce ombudsmana, která sice nevznikla bohužel u nás, ale s jistým zpožděním k nám přece jenom přišla, i když ne zrovna do Prahy. Já patřím k těm, kteří vysoce oceňují, jak se tento úřad od počátku konstituoval za působení jejího prvního ombudsmana Otakara Motejla.

Konvenuje mi styl práce současného ochránce práv a vážím si výsledků jeho úřadu. Pokládal bych si za čest s ním spolupracovat. K plnění úkolů zástupce ochránce práv mohu přispět snad také díky svému dlouholetému profesnímu působení v psychologických a sociálních profesích. Konkrétní osobní a profesní zkušeností s lidskými příběhy poznamenané také porušováním jejich práv nebo diskriminací. Mám také zažitou praktickou zkušenost s účinnou pomocí lidem, klientům.

Jedním z úkolů ochránce práv jsou rovněž preventivní návštěvy na místech, kde existuje riziko porušování lidských práv nebo špatného zacházení. Díky své profesní historii znám z této oblasti dobře zejména prostředí sociálních a zdravotních pobytových služeb.

Protože vím, že zástupce veřejného ochránce práv se také podílí na řízení této instituce, zakončením krátký výčet svých kompetencí poukazem na svou šestnáctiletou zkušenost ředitele velké organizace sociálních služeb.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Chtěl bych vám poděkovat za příležitost k vám promluvit a přeji vám úspěšné další jednání. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji a jako další by vystoupil pan Filip Dienstbier. Prosím, máte slovo.

Filip Dienstbier:  Dobrý den. Vážený pane místopředsedo, vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové. Pokud bych měl v pěti minutách, i když v pěti minutách, shrnout své představy o fungování instituce veřejného ochránce práv, resp. představy o eventuálním mém působení ve funkci zástupce veřejného ochránce práv, musím také jako pan Dr. Čáslava se přidržet kompetencí této instituce, kompetencí ochránce a z nich odvozených kompetencí zástupce veřejného ochránce práv. Není tady čas hovořit o všech. Dovolte mi, abych se soustředil na ty, které považuji za klíčové.

První z nich je - a byla tady také už zmíněna - ochrana subjektivních práv. Ochrana subjektivních práv osob, které vstupují do kontaktů se státní správou a mají pocit, že jsou tou státní správou nějak ukřivděny.

To je natolik zásadní kompetence, že dokonce dala název té české variantě, jinak mezinárodně známého ombudsmana. Snad bych mohl zdůraznit, nebo měl zdůraznit, že nejde jenom o ochranu základních práv a svobod, ale také o další veřejná subjektivní práva, která mohou být tou státní správou afektována.

Na druhou stranu nejde o univerzálního ochránce jakýchkoliv práv. Jde skutečně pouze o ochranu práv afektovaných, napadaných, ohrožovaných státní správou, s výjimkou jediné kompetence, o které nebudu mluvit podrobněji, a to je ta tzv.kompetence antidiskriminační. Ani takhle vymezenou kompetenci samozřejmě ombudsman, veřejný ochránce práv nevykonává sám. Máme tady správní soudy. Oproti nim ale veřejný ochránce práv působí neformálně, působí rychle a zejména tu rychlost bych zdůraznil, protože ta je k reálné, ke skutečné ochraně práv individuálních osob často velmi, velmi důležitá.

Dosud byl na tuto činnost kladen velký důraz v činnosti dosavadních veřejných ochránců práv. 8.641 je počet stížností, podnětů, které veřejný ochránce práv v této agendě získal v uplynulém roce. To číslo svědčí nejenom o náročnosti při výkonu této agendy. Toto číslo je skutečně úctyhodné, ale také svědčí o důvěře, které se instituce veřejného ochránce práv těší mezi lidmi, vycházeje z toho, že jinak by se k němu o pomoc neucházeli. Po mém soudu v této agendě musí platit princip "nikdo neodchází bez pomoci". Ať už tou pomocí bude zastání v těch případech, kdy veřejná správa pochybila, nebo rada tehdy, jestliže se někdo obrací na veřejného ochránce v případech, kdy ten nemá působnost, anebo přinejmenším vysvětlení, vysvětlení toho, že třeba také v konkrétním případě veřejná správa, státní správa konala dobře, konala správně, jenom o tom neuměla, což si přiznejme, že není vzácný případ, adresáta náležitě přesvědčit. Tady ochránce má jednak pomoc člověku k pochopení situace, ale současně má být i zastáncem v takovýchto případech státní správy.

Rád bych, pokud bych se stal zástupcem veřejného ochráncem práv, pokud mi dáte důvěru vy a následně také Poslanecká sněmovna, přispěl k rozvoji činnosti veřejného ochránce práv v této agendě, a to v konkrétním případě, v konkrétních směrech. A to je spolupráce s Parlamentem České republiky, a ani ne tak s oběma komorami, jako s jejími členy. I zákon o veřejném ochránci práv předpokládá, že veřejný ochránce práv kromě podnětů, které jsou přímo jemu směřovány, vyřizuje nebo pomáhá s vyřízením také podnětů, se kterými se lidé obracejí na Parlament, jeho komory, nebo přímo na jednotlivé členy Parlamentu ČR. Ze své zkušenosti s poskytováním právní pomoci velmi dobře vím, že zejména mnozí z vás, senátorky a senátoři, působíte ve svých regionech, ve svých volebních obvodech, s jistou nadsázkou, jako jacísi místní regionální ombudsmani, a pokud ne, tak přinejmenším, že to veřejnost od vás velmi často očekává.

A také vím, že ne dostatečně, ne plně byla dosud využita ta příležitost, abyste vy tyto podněty buď postupovali veřejnému ochránci práv, nebo abyste si přinejmenším vyžádali odbornou či jinou pomoc, zkušenost veřejného ochránce práv, jeho kanceláře, jeho zástupce s vyřízením takových podnětů.

Už jenom velmi stručně bych se rád dotkl jedné agendy, a to je zobecnění. Jestliže státní orgán – a tím veřejný ochránce pořád je – díky své činnosti, díky agendě vyřizování jednotlivých podnětů získá tak obrovské zkušenosti o reálném fungování veřejné správy, bylo by hříchem jich nevyužít, ať už by je měla využít vláda a státní správa k další metodické, vzdělávací a jiné činnosti, určitě by takové informace, takové zkušenosti měly být k dispozici Parlamentu České republiky jednak jako součást podkladů k plnění jeho kontrolní funkce, ale také pro činnost legislativní, pro další právní úpravy činnosti státní správy. Ale také má být této zkušenosti využito směrem k veřejnosti k jejímu ponaučení, jak by se dalo říci k určité osvětě. To zase slouží nejenom ochraně práv osob, ale také systému, bude-li více ponaučených občanů, více občanů znalých svých práv, bude méně stížností, méně konfliktů, méně další nutné agendy.

I tady bych rád využil své dosavadní zkušenosti z činnosti pedagogické, výzkumné, ale i z činnosti legislativní.

Pan Dr. Čáslava už tady zmínil podíl zástupce veřejného ochránce práv na řízení. Určitě nápad, který jsem tady zmínil, vyžaduje racionální, efektivní řízení instituce, která by asi do budoucna neměla nějakým zásadním způsobem růst. Pokud by i nadále rostl nápad, je potřeba přijmout nějaká racionalizační opatření zefektivňující činnost celé instituce. S tím samozřejmě souvisí rozvoj lidí, rozvoj celého týmu mladých zkušených, znalých lidí, ambiciozních lidí, kteří tam pracují, ale se kterými je potřeba dále pracovat.

Na závěr mi dovolte říct, že instituce veřejného ochránce práv má mimořádné štěstí v České republice, že u jejího zrodu stáli takoví lidé, jako byl pan Dr. Otakar Motejl nebo paní Dr. Anna Šabatová, a jenom přítomnost stávajícího veřejného ochránce práv pana Dr. Varvařovského mi brání, abych více nezdůraznil jeho kladný vliv na pokračování v této tradici. Říkám to proto, že kromě vaší důvěry, pokud mi ji dáte, i jména a práci těchto lidí pro mě byly závazkem pro výkon této funkce.

Děkuji vám za pozornost, děkuji vám za případnou podporu mně a mých představ o možné činnosti zástupce veřejného ochránce práv. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. A dále vystoupí pan Stanislav Křeček. Prosím, máte slovo.

Stanislav Křeček:  Dobré poledne, dámy a pánové. Já nejsem nepopsaný list, mé názory, představy, usilování i má selhání jsou vám dobře známy a nechci k tomu nic dodávat.

Úřad veřejného ochránce práv je jedna z mála institucí, které se dnes těší velké podpoře občanů, a velmi bych si přál, abych k tomu mohl napomoci.

Nacházíme se v době, kdy obecně klesá důvěra občanů ve státní instituce, klesá důvěra občanů v politický systém, klesá důvěra občanů ve funkci politických stran, státních orgánů a dalších institucí, které tvoří právní vědomí a právní povědomí o tomto státě.

Jsem rád, že v této fázi je velice důležitá nejen subjektivní ochrana práv občanů, o kterých tady hovořili předřečníci, ale především objektivní působení veřejného ochránce práv, aby bylo zřejmé, že ve společnosti je někdo, kdo zachovává naději vztyčeného prstu, tu naději, že je tady orgán, který se bude zajímat o problémy lidí, bude na ně upozorňovat z titulu své úřední funkce, bude směřovat ke státním orgánům, byť je sám, bude je řešit.

A v tomto bych chtěl velice napomoci, pomoci svojí zkušeností právníka, advokáta, dlouholetého poslance, legislativce, předsedy občanského sdružení a celé řady dalších funkcí. V tomto smyslu si vás dovoluji poprosit o vaši podporu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. A nyní bych požádal o vystoupení veřejného ochránce práv pana Pavla Varvařovského. Prosím, máte slovo.

Pavel Varvařovský:  Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Je to k nevíře, ale je to již takřka dva a půl roku, co jsem tady vedl řeč, po které jste mě nominovali na funkci po zemřelém Dr. Otakaru Motejlovi. A mám za sebou dvouapůlletou zkušenost a nyní před vás předstupuji s tím, že chci říci pár slov k tomu, kdo by měl či neměl být mým zástupcem.

Již tady zaznělo, že dvě osoby nominuje pan prezident, dvě osoby nominujete vy. O tom, koho bude nominovat pan prezident, jsem se dozvěděl z médií, vzal jsem to na vědomí. Pak jsem se ještě z médií dozvěděl, že původně měl být nominovaný pan tajemník, leč ten to odmítl, že by musel chodit ve vázance.

Poté, co jsme se vyrovnali s touto neblahou zprávou, jsme čekali nebo já jsem čekal na to, zda alespoň komora, která nominovala mě, se mne zeptám na můj názor, a velice vám děkuji, že se tak stalo a že jsem dostal možnost před vámi promluvit.

Zazněla zde čísla, která jsou za rok 2012. Kancelář veřejného ochránce práv se setkala se skokovým nárůstem stížností, počet překročil 8.600. A ač je tato instituce řekl bych koncipována jako monokratický orgán, dnes je takřka nepředstavitelné, že jeden člověk v této funkci obsáhne obrovskou škálu a počet podnětů, které tam přicházejí.

Jsou státy, které s funkcí zástupce ombudsmana nepočítají. Jako příklad uvedu Slovensko. Je na ombudsmanovi, aby si zorganizoval chod své kanceláře, jak chce. Jsou státy, které počítají s počtem až tří zástupců a je na ombudsmanovi, aby si je sám jmenoval. Jako příklad mohu uvést Polsko, i když polský mluvčí občanských práv má podstatně širší působnost, nežli mám já. A pak jsou systémy, kde veřejného ochránce práv, ombudsman navrhuje a volí Parlament. Navrhuje zpravidla více lidí, nežli je míst. Jako příklad mohu uvést Nizozemsko nebo Maďarsko.

Česká úprava je taková zvláštní. Nepočítá s tím, aby ten, kdo je odpovědným za chod této instituce, si mohl svého zástupce vybrat, případně se alespoň na jeho výběru podílet. Tudíž mi nezbývá, nežli říci, že neříká-li zákon, že se zeptáme, je možné se zeptat, a já bych rád řekl, že uvítám, bude-li po mém boku stát někdo, komu budu moci důvěřovat po stránce odborné, po stránce lidské. Jinými slovy, Kancelář veřejného ochránce práv není dvouhlavá saň. Byl bych rád, kdyby tam spolu byli dva lidé, kteří si rozumějí lidsky, profesně i jinak.

Je na vás, abyste nominovali dvě osoby, které uznáte za vhodné. Já mohu vyjádřit své trošku překvapení, že kandidáti jsou toliko tři.

Když jsem já kandidoval, bylo nás více. Váš výběr tedy je vlastně dva ze tří. Já bych si vás pouze dovolil za sebe a především za – dneska – už více než 100 zaměstnanců mé kanceláře, z nichž 70 je právníků, a kteří také očekávají, kdo bude jejich částečným šéfem, neboť bez rozdělení agendy si lze těžko představit chod té kanceláře.

Rád bych vám řekl, že nejen já, protože na mně až tolik nezáleží, ale moje kolegyně a kolegové bychom vám byli vděčni, kdyby jedním z nominovaných byl pan doktor Filip Dienstbier. Děkuji, že jste mě vyslechli.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Do rozpravy písemně přihlášen není nikdo. Hlásí se pan senátor Miroslav Antl. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedající, vážená dámy, vážení pánové, vystupuji, protože jsem navrhovatelem kandidáta pana Dr. Ing. Filipa Dienstbiera, a chci jenom dvě prosté stručné poznámky.

I kdybych nebyl jeho navrhovatelem a nikdy jsem ho v životě neviděl a nepovídal s ním a neznal to, co on všechno umí, a neznal i názory zevnitř Kanceláře veřejného ochránce práv, tak po dnešních projevech bych ho navrhl. To je první, proč ho navrhuji. Jinak je v mém písemném návrhu.

Jinak, pokud jde o vystoupení pana ombudsmana, tak já mám zásady. Jedna z nich je ta, že ten, kdo odpovídá za vedení svého úřadu a ten kdo odpovídá i nám, by si měl vždycky vybírat své náměstky, zástupce apod. Protože stejně v důsledku bude odpovídat pan veřejný ochránce práv i za svého zástupce. A pokud on říká, že Filip Dienstbier je tím správným člověkem, tak já jsem jenom rád a připojuji se k tomu a prosím vás o jeho podporu. To je vše z mé strany, děkuji vám za pozornost i za podporu Filipa Dienstbiera.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy přihlásila paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Vlastně jsem nevěděla, co řekne sám ombudsman. A on řekl, co já jsem chtěla především zdůraznit. Totiž, že racionální – a já bych tady velmi prosila, abychom nechali stranou jiné pohledy, ale postupujme opravdu racionálně – a racionální je, aby byl vybrán člověk, kterého si vlastně vybírá šéf toho úřadu, to znamená ombudsman.

V tom zákonu je evidentně chyba. On je konstruován jako monokratický orgán, to znamená velí ombudsman, ale z druhé strany mu ten zákon nedává žádný vliv na to, aby si vybral svého nástupce. To je neracionální. To je neracionální. To, že postupuje Senát, jak postupuje, a přece jenom slyší, co mu ombudsman říká, to považuji za velmi rozumné. A ráda bych vás požádala, abyste jeho hlasu naslouchali. A nemá to být žádná kritika těch zbylých kandidátů, ale je to skutečně jenom pro to, aby ten úřad opravdu fungoval co nejlépe.

Jsou úřady, kde to nelze. Např. Ústavní soud. Já mám velké pochybnosti o tom, že tam si může předseda vybírat soudce. Tam je to čistě a jenom věcí Senátu. Přesto slyšíme, že tam jakési konzultace... Ale to není úřad, to je soud, tam platí jiná pravidla. Ten ombudsman co do vnitřní struktury a tak dál, to je úřad. Úřad. A tam skutečně je na místě, aby to byl sám ombudsman, kdo tedy řekne a ukáže na tu osobu, s níž se mu bude dobře spolupracovat. A pokud naznáte, že taková osoba projde i těmi dalšími kritérii, což jste tedy myslím tady mohli sledovat, tak pak bych vás moc prosila, abyste vyslyšeli jeho hlas. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Já děkuji, paní senátorko, jako další se do rozpravy hlásí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Já mám jenom dvě krátké poznámky k tomu, o čem dneska máme rozhodnout. Při vší úctě k nominovaným, a já nemám žádný problém si vybrat a s hlubokým přesvědčením ty dva lidi, které zvolíme, tak přece jenom mám otazníky.

Vnímám totiž veřejného ochránce práv respektive celou tu instituci trošičku jinak. Podle toho, jak jsem to vždycky chápala od samého počátku, tak je to instituce, která skutečně má pomoci domoci se spravedlnosti – a tady mluvím skutečně o spravedlnosti, o pocitu spravedlnosti – občanů, kteří se dostanou do konfliktu, do střetu se státní správou, s úřady dalšími jinými.

A ten pocit spravedlnosti nebo ta spravedlnost ne vždycky je úplně stoprocentně ve formulaci zákonů, není úplně vždycky stoprocentně zajištěna tím, že se držíme striktně jednotlivých paragrafů a jednotlivých slov v zákoně. A proto úřad veřejného ochránce práv byl koncipován tak, že člověk se tam může obrátit i v těch věcech, kde jednotlivé problémy narážejí právě na toho úředního šimla, na byrokracii.

A proto se domnívám, že je ku prospěchu věci, nebo bylo by ku prospěchu věci, aby vedení tohoto úřadu bylo poskládáno nejenom čistě z právníků. To je jedna poznámka. My tam potřebujeme dostat i trošičku jiný než čistě právní náhled. Právní náhled musí hlídat soudy. Ale úřad veřejného ochránce práv má trošku jinou funkci. A z tohoto pohledu mně tam vadí další věc. A to je to, že tam není zastoupena žena. Mně by připadalo logické, kdyby v čele takovéhoto úřadu byla dvojice. Žena a muž, tedy tak, aby to bylo vyváženo, tak aby to vnímání toho, co se děje a s čím se občané obracejí na veřejného ochránce práv, že je vnímáno i tímto úhlem pohledu.

To říkám pro příště, to není záležitost této chvíle. A já věřím tomu, že kandidáti, které vybereme, budou natolik osvícení muži, že dokáží i tento úhel pohledu, ten emancipovaný ženský pohled reflektovat, byť jsou muži. Ale považovala jsem za nutné upozornit pro příště i na tento úhel pohledu, i na tento aspekt fungování úřadu veřejného ochránce práv. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní místopředsedkyně, a jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážení kolegové, vážené kolegyně, paní místopředsedkyně, to mám zase těžké, protože já si myslím, že by tam měl být jako zástupce i mladistvý. A možná i nějaké dítě, protože i děti mají své problémy. Ale o tom jsem mluvit nechtěl.

Já jsem jednak chtěl podpořit Pavla Čáslavu jako nekonfliktního člověka s normálním zdravým rozumem, ale o tom jsem až tak mluvit nechtěl. Já jsem chtěl mluvit o tom, co tady říkala paní senátorka Wagnerová. Prostě to je věčně ta naše bramboračka, když se nám to nehodí, tak začneme říkat, že by to mělo být jinak. Ale ono to není jinak. My jedním dechem říkáme, musíme mít zákon o státní službě, aby se úředníci neměnili s každou novou vládou, s každým novým ministrem. A na druhé straně říkáme, on by si měl vlastně vybrat.

Když jsme se rozhodli, že si vybírat nebude – a mně je to velmi milé – já bych si velmi rád vybral náměstka primátora, dokonce i radní bych si velmi rád vybral, a oni mi je přesto zvolí a já s nimi musím spolupracovat. My máme systém, jestli se někomu nelíbí, tak ho změňme. Mně to je docela příjemné. Tak ombudsman ať si vybere dva zástupce podle svého uvážení, ale v této právní situaci nejsme. A nejsme v ní právě proto, že ten, kdo to konstruoval, tak to konstruoval právě tak, aby, když bude ombudsman nějaký, tak třeba jeho zástupce bude trošičku jiný.

Právě proto, aby se tam zájmy vyvažovaly. Protože když bude ombudsman agresivní, a to já si pamatuji na pana Dr. Motejla – a to teď říkám při vší úctě k jeho památce, byl jsem s ním velký kamarád, do chvíle, než začal podporovat ekoteroristy z dálnice D8, protože on jenom dostával dopisy od nich. A na základě dopisů a svých spolupracovníků usoudil, že je to hrůza a že žádná dálnice by se stavět neměla. A já jsem mu tehdy nabízel, že ho vezmu do kamionu a pojedeme z Cínovce do Prahy, respektive do Brna, aby si to zkusil. A on pak ty dopisy už psát nebude. Až by viděl v té Bořislavi, co se děje, když tam ty kamiony smrdí a smrdí... A ekoteroristé tvrdí, že to, že smrdí, že je správně.

Zrovna tak není podle mě správně – opět při vší úctě k panu ombudsmanovi – aby mediálně dopředu před volbou říkal, že ten či onen kandidát je pro něj natolik nepřijatelný, že zvažuje, pokud bude zvolen, takže on odstoupí z funkce. To je přece evidentní ovlivňování regulérnosti té volby, protože když to takto významná osoba řekne, tak někdo se nad tím zamyslí, protože ho má rád a nechce, aby odstupoval. Tak řekne, tak radši tohohle volit nebudu a budu volit toho, kdo se mu líbí.

Prostě jestli se někomu tento systém nelíbí, tak ať navrhne, že ombudsman má právo si zvolit dva své zástupce podle svého uvážení. Je to naprosto legální, v pořádku, ale v této právní situaci nejsme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, do rozpravy se už nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám.

Pavel Varvařovský:  (Hovoří bez mikrofonu.) Mohu mít poznámku, pane předsedající?

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Nezlobte se, ale já myslím, že rozprava skončila.

Pavel Varvařovský:  (Hovoří bez mikrofonu.) Nikdy jsem nic takového nechtěl.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Já myslím, že každý měl právo se vyjádřit. Já bych požádal pana ochránce práv, aby zaujal svoje místo a svoji důstojnost.

Já myslím, že rozhodneme hlasováním, kdo chtěl, se vyjádřil. A nyní tedy bych požádal předsedu volební komise, aby nás provedl 1. kolem 1. volby.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji, pane místopředsedo, dovoluji si vás informovat, že osoby navrhované Senátem do funkce podle zvláštních předpisů se volí většinovým způsobem tajným hlasováním. Pro volbu se použije v tomto případě přiměřeně ustanovení článku 2 volebního řádu týkající se volby místopředsedů Senátu.

Nyní tedy k volbě samotné. Na hlasovacím lístku jsou uvedena tři jména osob navržených na kandidáty v abecedním pořadí a před jménem každého z nich je uvedeno jeho pořadové číslo. Ještě jednou připomínám, že volíme dva kandidáty na funkci zástupce ochránce. Souhlas nejvýše s dvěma kandidáty vyjádříte zakroužkováním pořadových čísel před jejich jmény, zbývající pořadové číslo či čísla přeškrtnete křížkem či písmenem X. Nesouhlas se všemi kandidáty vyjádříte přeškrtnutím pořadového čísla před jejich jmény křížkem či písmenem X. Připomínám, že všechna pořadová čísla musí být označena. Pokud by se tak nestalo, jednalo by se o neplatný hlasovací lístek.

V 1. kole jsou zvoleni ti, kteří získali nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Získá-li nadpoloviční většinu více kandidátů, než je počet obsazovaných míst, jsou zvoleni ti z nich, kteří obdrželi nejvyšší počet hlasů. Nastane-li rovnost hlasů pro kandidáty na volitelných místech a mimo ně, opakuje se mezi nimi volba. Není-li ani tak rozhodnuto, rozhoduje los. Získá-li nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů tolik kandidátů, aby byl obsazen stanovený počet míst, koná se na neobsazená místa 2. kolo volby.

Do 2. kola postupují nezvolení kandidáti z 1. kola, kteří mezi nezvolenými získali v 1. kole nejvyšší počet hlasů, nejvýše však dvojnásobný počet kandidátů, než je počet neobsazených míst. Při rovnosti hlasů postupují všichni kandidáti se stejným počtem hlasů.

Ve 2. kole jsou zvoleni kandidáti, kteří získali nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Pokud obdrží nadpoloviční většinu více kandidátů, než je počet obsazovaných míst, jsou zvoleni ti z nich, kteří získali nejvyšší počet hlasů. Nastane-li rovnost hlasů pro kandidáty na volitelných místech a mimo ně, opakuje se mezi nimi volba. Není-li ani tak rozhodnuto, rozhoduje los. Nebyla-li ani po 2. kole obsazena stanovená místa, koná se na neobsazená místa nová volba podle volebního řádu.

Volební místnost je připravená, žádám členy volební komise, aby se ihned dostavili do volební místnosti k vydávání hlasovacích lístků. Hlasování potrvá 15 minut a vyhodnocení maximálně 15 minut. Děkuji za pozornost, s tím, že by volba začala ve 13.47 hodin.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobře, děkuji, pane předsedo. A v tuto chvíli tedy využijeme tuto možnost i pro polední přestávku. T

akže já přerušuji jednání pro konání 1. kola 1. volby, a to do 15 hodin, kdy se opět sejdeme.

(Jednání přerušeno v 13.45 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.01 hodin.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolím si vás přerušit a pozvat k odpolednímu jednání Senátu PČR.

Odpolední jednání zahájíme slovem předsedy volební komise. A já požádám pana předsedu volební komise, aby nás informoval o výsledku 1. kola 1. volby kandidátů na zástupce veřejného ochránce práv. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, dovolte, abych vás seznámil s výsledky tajného hlasování o volbě kandidátů na funkci zástupce veřejného ochránce práv, konané dne 30. ledna 2013. Počet vydaných hlasovacích lístků – 74, počet odevzdaných, platných i neplatných, hlasovacích lístků – 74, z toho neplatných 4, počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0. Pro Pavla Čáslavu bylo odevzdáno 27 hlasů, pro Filipa Dienstbiera bylo odevzdáno 56 hlasů, pro Stanislava Křečka bylo odevzdáno 38 hlasů.

V 1. kole 1. volby byli zvoleni pánové Dienstbier a Křeček. Já jim blahopřeji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane předsedo, takže myslím, že za nás všechny můžeme poděkovat všem kandidujícím a poblahopřát těm, kteří dostali mandát Senátu, k jejich úspěšnému klání na půdě Poslanecké sněmovny. Děkuji také volební komisi za její práci.

Kolegyně a kolegové, než budeme pokračovat v řádně zvoleném programu, tak mám zde jeden procedurální návrh. Pan ministr životního prostředí pan Tomáš Chalupa požádal svým dopisem předsedu Senátu, zda by nebylo možné zařadit jeho 3 body, tj. senátní tisky č. 20, tisk N 185/08 a N 200/08 na zítřejší odpoledne, po již pevně zařazených bodech. Byly by tak tyto body nově zařazeny jako 8. až 10. bod odpoledního jednání.

Je to procedurální návrh, takže bez rozpravy, jenom všechny kolegyně a kolegy svolám na hlasování.

Těm, kteří teprve nyní přišli, oznamuji, že hlasujeme o procedurálním návrhu, kterým je zařazení tisků pana ministra Chalupy na zítřejší odpolední jednání.

Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji, konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 17 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 34, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Můžeme tedy pokračovat v našem jednání.

Dalším bodem je

 

Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů

Tisk č. 400

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 400. Návrh uvede pan ministr spravedlnosti Pavel Blažek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Dobrý den, dámy a pánové, já v podstatě si myslím, že tento návrh ústavního zákona, který byl tak široce diskutován, že nemusím mluvit dlouho, nicméně mi dovolte, abych vás seznámil s těmi nejzásadnějšími body. Protože jde o ústavní zákon, tak si to nepochybně zaslouží.

Jednak bych rád upozornil, že dnes máte na programu ještě prováděcí zákon k tomuto návrhu změny ústavy. To znamená, že ono to úzce souvisí. Myslím si, že je správné, že se předkládá obojí současně, že měnit ústavu bez znalosti prováděcího zákona byl častý požadavek, že není úplně správné, takže tento požadavek je splněný.

Navrhovaná změna ústavy reaguje na trend rozšíření pravomocí nejvyšších kontrolních orgánů na celou sféru hospodaření s veřejnými prostředky a rozšiřuje vymezený rozsah kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu tak, že se pod jeho kontrolní pravomoc navrhuje podřadit rovněž hospodaření územních samosprávních celků s jejich majetkem a příjmy a výdaji jejich rozpočtu, a to z hlediska v souladu se zákony o hospodaření s majetkem dalších právnických osob, které mají veřejnoprávní povahu. Poslanecká sněmovna pak rozšířila konsensuálním pozměňovacím návrhem vládní návrh o kontrole hospodaření s majetkem právnických osob, v nichž má Česká republika nebo územní samosprávný celek majetkovou účast.

Specifikace všech těchto subjektů je pak provedena novelizací zákona č. 166 z roku 1993 Sb. o NKÚ, ve znění pozdějších předpisů. Dochází také ke zpřesnění formulace pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu vzhledem ke státnímu majetku a státnímu rozpočtu.

Návrh ústavního zákona byl Poslaneckou sněmovnou přijat většinou 177 poslanců, proti návrhu nehlasoval žádný poslanec, čili mohu konstatovat, že pokud jde o tzv. dolní sněmovnu, tak tento zákon byl přijat ve shodě všech politických subjektů, které momentálně ve sněmovně mají zastoupení.

Tento návrh by měl přispět k naplnění zájmů a naplnění vyšší transparentnosti v oblasti nakládání se svěřenými prostředky a snížení prostoru pro korupci ve veřejném sektoru. Kontrola NKÚ by měla představovat určitou supervizi a doplnění stávajících kontrolních mechanismů, obdobně jako je tomu již dnes u kontroly státních financí. Subjekty kontroly budou nadále vybírány a zařazovány do plánu kontrolních činností NKÚ podle stávající praxe, na základě podnětů vycházejících z vlastní kontrolní činnosti NKÚ, podnětu od Poslanecké sněmovny, Senátu, orgánu těchto komor a vlády.

Dovolte mi, abych závěrem svého úvodního slova navrhl Senátu PČR přijmout tento návrh v předloženém znění. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 400/1 a záznam z jednání č. 400/2. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Eliška Wagnerová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Paní předsedající, dámy a pánové, senátní tisk 400, to je návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., tedy Ústava ČR v platném znění. Je třeba předeslat, že o podobnou změnu ústavy, resp. o její doplnění, se pokoušela Poslanecká sněmovna již třikrát, a to v letech 2001, 2003 a 2009. Tento návrh vznikl v návaznosti, nebo jeho základ, vznikl v návaznosti na programové prohlášení současné vlády ze 4. srpna 2010, kde v kapitole čtvrté marginální rubriky Boj proti korupci a legislativa, vláda předložila základní návrh dne 9. 5. 2011 Poslanecké sněmovně a měl jím být novelizován čl. 97 odst. 1 ústavy. Měla být vlastně nově stanovena, resp. rozšířena věcná, resp. personální působnost NKÚ.

Dne 17. června 2011 na 19. schůzi PS proběhlo první čtení, v němž byla osnova přikázána k projednání ÚPV, výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, které shodně doporučily pozměňovací návrh, který se vztahoval k písmenu D návrhu, což je písmeno Hospodaření s majetkem právnických osob veřejnoprávní povahy, dnes tedy zní tak, o nichž tak stanoví zákon, a to v zákonem stanoveném rozsahu tehdy znělo trochu jinak.

ÚPV také navrhl změnu účinnosti ústavního zákona. Vyjádřil se i sněmovní kontrolní výbor a podle jeho představ a pozměňovacího návrhu by mělo být hospodaření samospráv poměřováno nejen prizmatem zákonnosti, nýbrž i jiných právních předpisů.

Pak následovalo téměř roční období až do 10. 7. 2012, kdy byl návrh příslušného sněmovního tisku 351 celkem sedmkrát vyřazen z programu schůzí PS, až byl zařazen na 41. schůzi a 10. 7. 2012 proběhlo druhé čtení, na němž místopředsedkyně vlády Karolína Peake představila domluvené pozměňovací návrhy a informovala o politické shodě, pustit do Senátu toliko novelu ústavy, počkat na její posouzení Senátem a teprve pak připravit novelu zákona o NKÚ. Dále požádala o zkrácení lhůty mezi druhým a třetím čtením na 48 hodin, což sněmovna akceptovala.

Ve třetím čtení byly vysokým počtem hlasů přehlasovány domluvené pozměňovací návrhy. Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s návrhem ústavního zákona ve znění pozměňovacích návrhů, které sama přijímala. Ze 182 hlasujících poslanců se pro návrh vyslovilo 177, jak zde již bylo konstatováno, nikdo nebyl proti.

Senátu byl návrh ústavního zákona postoupen 23. 7. 2012 a s ohledem na ústavní status zákona tedy pro něj neplatil režim článku 46 odst. 1 ústavy. Senát tedy nemá stanovenou lhůtu, v níž by musel návrh projednat. Připomínám, že k přijetí ústavního zákona je podle článku 39 odst. 4 ústavy třeba tří pětin přítomných senátorů a podle § 113 jednacího řádu Senátu nelze podat návrh na vyjádření vůle Senátu návrhem se nezabývat.

Obsahem posuzovaného návrhu je tedy rozšíření působnosti NKÚ na hospodaření s majetkem územních samosprávních celků a jejich rozpočtů, a to z hlediska souladu se zákony, dále kontrola hospodaření s majetkem právnických osob veřejnoprávní povahy, o nichž tak stanoví zákon, a to v zákonem stanoveném rozsahu, a konečně hospodaření s majetkem právnických osob, v nichž má Česká republika nebo územně samosprávný celek majetkovou účast, o nichž tak stanoví zákon.

Vidíte, že nakonec návrh organizačního výboru PS, že by měly být tím měřítkem i podzákonné předpisy, je třeba říci zaplať Pán Bůh neprošel.

Garančním výborem v Senátu byl určen ÚPV. Původně se stala zpravodajkou paní senátorka Jiřina Rippelová. Tento ÚPV přijal k tomuto tisku 8. 8. 2012 usnesení č. 239, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 400/1, z něhož plyne, že výbor přerušil projednávání senátního tisku č. 400. Další projednávání tisků na ÚPV – přiznám se – jsem iniciovala v závěru loňského roku sama, protože jsem si všimla toho, že v návrhu ústavního zákonu je stanovena účinnost od 1. 1. 2013. Nicméně už se nezdařilo zařadit tento bod na prosincovou schůzi a tím se vlastně stal předmětem dnešní schůze, přičemž – abych dokončila projednávání na ÚPV – 18. 12. byla schůze a ÚPV nepřijal žádné usnesení, když z 10 přítomných senátorů pro návrh doporučit Senátu projednaný návrh ústavního zákona ke schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, hlasovali 4 senátoři, proti hlasovali dva a čtyři se zdrželi hlasování.

Jiné návrhy k projednávanému tisku podány nebyly. Návrh nebyl předmětem projednávání jiných výborů, tisk jim nebyl k projednání přikázán.

Na závěr je třeba připomenout, že dnes je ovšem situace jiná, protože návrh postoupený Poslaneckou sněmovnou v článku 2 stanoví, že ústavní zákon měl nabýt účinnosti 1. 1. 2013 a je očividné, že toto datum už není reálně splnitelné, tudíž zákon jako takový není hlasovatelný podle mého přesvědčení. Tudíž jsem připravena navrhnout příslušný pozměňovací návrh, až na to bude čas, který bude reagovat právě na tento fakt. Jestli mohu, tak už teď se budu s tím návrhem do rozpravy hlásit.

Na závěr – teď mi byl doručen návrh doprovodného usnesení k tomuto tisku č. 400, které navrhuje senátor Miloš Vystrčil a zní následovně:

Senát Parlamentu PČR doporučuje, aby návrhům změny Ústavy ČR, které souvisí s rozšiřováním pravomocí NKÚ, předcházela podrobná analýza, která umožní navrhované změny ústavy odpovídajícím způsobem provázat se zákonem č. 166/1993 Sb., o NKÚ, ve znění pozdějších předpisů.

Já se přiznám, že tomu ne příliš rozumím, ale to jistě pan senátor vysvětlí.

Když dovolíte, já osobně se k obsahu zákona vyjádřím tak, že ho samozřejmě podporuji, že ho považuji za velmi důležitou novelu ústavy. Musím říct, že ČR se vymyká standardům, které jsou všude kolem nás v zemích na západ a vlastně i na východ, pokud jde o země sdružené v EU, na východ si vezmeme příklad právě slovenský, kde NKÚ působí už v těchto kompetencích, které jsou dnes předmětem změn v ústavním zákoně, už více než 7 let.

Musím říci, že z toho, co jsem si vyhledala, situace tam byla přesně obdobná jako u nás. Totiž ta doplnění ústavy byla odmítána na Slovensku stejným způsobem, jako to vidíme i v České republice, a po těch sedmi letech je situace taková, že změna ústavy a na to navazující zákon je vítána. A zejména vítána ze strany právě samospráv. Takže bych řekla, že slovenský příklad je velmi inspirativní.

Jinak pokud jde o obsah návrhu ústavního zákona, tam byly vytýkány různé i formální nedostatky. Já se ovšem nedomnívám, že jsou takového druhu, že by bylo nutné žádat novelu nebo nějaké pozměňovací návrhy k tomu doporučovat. Takže skutečně mám za to, že pokud jde o pozměňovací návrh, tak by se měl týkat jenom účinnosti. Domnívám se, že ve zbytku je ten návrh vlastně v pořádku. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko. Musím vás upozornit, že do rozpravy se přihlásíte v okamžiku, kdy bude otevřená. Jinak máte možnost se přihlásit písemně. Písemná přihláška má přednost. Prosím vás nyní, abyste se posadila ke stolku zpravodajů a sledovala rozpravu, tak abyste k ní poté mohla zaujmout stanovisko. Otevírám nyní obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy mám již v této chvíli dvě písemné přihlášky. První písemná přihláška je pana senátora Petra Víchy. Pane senátore, prosím.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, přihlásil jsem se do této rozpravy písemně už v 10.46, a to záměrně, aby mě nepředběhl kolega Kubera. Když jsme byli spolu před hodinou v rozhlase, tak tam dostal první slovo a řekl všechno, co bych řekl potom já a už jsem neměl co říci.

Aby mi bylo správně rozuměno. Vše, co zde budu teď říkat, je ve prospěch kvalitní, důkladné kontroly. Ač to tak možná nebude vypadat. Nejprve mi dovolte vypořádat se s jistým střetem zájmů. Možná jej máme mnozí z nás, bylo by to celkem legrační, kdyby dnes nehlasovali nebo zdrželi se hlasování všichni, kteří jsou zároveň starosty, místostarosty, zastupiteli, hejtmany, pak by ten zákon nemohl samozřejmě v žádném případě projít. Ale chci vás ubezpečit, že bychom vůbec jako střet zájmů jako starostové neměli cítit. A hned řeknu proč.

Při projednání ve výboru jsme se zabývali záležitostí rozpočtu NKÚ na tuto zvýšenou možnost kontroly a dospěli jsme k tomu, že rozpočet se nezvyšuje, tudíž jestliže budou nějaké kontroly navíc, nebudou na ně lidi, bude to na úkor kontrol jiných, které se dnes provádějí, a že NKÚ může ročně zvládnout kontroly v jednotkách obcí. Dneska na Ihned si přečtete, že bylo řečeno pět obcí, tak při 6200 obcích by se poslední obec dočkala kontroly – spočítali to tam – za 1240 let. Ale dejme tomu, že jich bude 20 ročně, a to nepočítám kraje a další jiné organizace. V tom případě se dočkáme jednou za 300 let. Myslím si, že už z toho je jasné, že takto nekomplexně pojatý návrh, který zároveň neřeší rozpočet, a neřeší obecně metodiku kontrol, je naprosto k ničemu, je to plácnutí do vody.

Proto necítím vůbec žádný střet zájmů, ač jsem starosta.

Ta druhá věc – mediálně samozřejmě – kdo dnes nebude vystupovat pro a nebude hlasovat pro, tak je lump, zloděj, korupčník, ten, který nepodporuje kontroly a chce, aby tady ten marasmus dál trval. Já se přiznám, že to odmítám. Jsem starostou 19 let. Dostáváme pravidelně ve volbách 60procentní podporu a věřte, že to není proto, že občas spravíme chodník či školu, ale proto, že na obci se ví, že nekrademe. Žádný zastupitel, žádný úředník za 19 let nezbohatl. Obec zbohatla o cca 1 miliardu Kč. A proto si dovolím dnes vystoupit tak, jak vystupuji. Zdánlivě to možná bude znít proti této kontrole, ale jak záhy uvidíte, a možná i z vystoupení mých kolegů ve výboru, tak to proti kontrolám není.

A teď se ještě vypořádám s určitou otázkou podjatosti. Ano, přiznám se, jsem jistým způsobem podjatý, protože to, co přichází od této vlády, tak se mi vždy už z kraje začíná být podezřelé. Jestliže tato vláda má ve svém vínku, že je protikorupční, a větší část ministrů už odešla pro různá podezření, a jestliže dokonce místo předsedkyní vlády pro boj s korupcí je paní Karolína Peake, která nám v přímém přenosu při schvalování církevních restitucí předvedla tu největší politickou korupci, která tady byla, když řekla, že byli proti tomu, ale protože jim slíbili založení klubu, takže za auto, tajemníka a kopírku prodali církevní restituci, desítky miliard Kč. Přímé přiznání k politické korupci. Takže cokoli ona říká, že je protikorupční, tak samozřejmě nejsem úplně připraven tomu věřit.

A teď k věcným připomínkám. Na výboru padlo, a kolega Vystrčil to poté, myslím, velmi precizně rozvede, že jestliže přijímáme takovouto novelu ústavy a chceme změnit kontrolní systém, tak určitě předcházela důkladná analýza a z ní vyplynulo, že největší problém ČR v této chvíli pokud se týče korupce a porušování zákonů, je na obcích, zejména na těch malých. A proto, že takovouto analýzu si vláda vypracovala, tak chce řešit ten nejpalčivější problém, proto se změní jedno slůvko a řekne se, že NKÚ bude kontrolovat i obce.

Bohužel předkladatelé o žádné takové analýze nevěděli, neřekli nic, tudíž takováto analýza není. Ukazuje se tedy, že to byla jen čárka v protikorupčním seznamu, 147. čárka pro paní Karolínu Peake. Stejně účelná jako 47. vyhrožování, že odejde z vlády.

Teď k druhé věci. Na výboru jsem se ptal předkladatele, a tu otázku pokládám i panu ministrovi, co dnes existuje v roli samospráv, co nemůže žádný kontrolní orgán zkontrolovat. Když jsme byli s kolegou Kuberou před hodinou v rozhlase, tam to bylo uvedeno panem redaktorem tak, že jedna třetina veřejných prostředků protekla samosprávami, obcemi a kraji, a vůbec nepodléhá kontrole. Tam to kolega Kubera pěkně řekl, kromě interních auditů, auditů odvětvových ministerstev, odborů dozorů a kontroly veřejné správy na ministerstvu vnitra, finančních úřadů, onoho NKÚ už zmiňovaného, který kontroluje dnes obce pokud se týče dotací – na výboru padlo, NKÚ bude kontrolovat i jak je dodržován zákon o zadávání veřejných zakázek. Tak zrušíme Úřad na ochranu hospodářské soutěže, který a priori je k tomuto zřízen? Ještě úřad na ochranu osobních údajů a další, nebudu to tady všechny rozvádět. A jestliže je nakonec podezření, že došlo k nějakému porušení zákona, tak tu máme policii a státní zastupitelství. Takže jestli, pane ministře, potom budete reagovat na rozpravu, řeknete, že je nějaká oblast, kterou dnes nemůže žádný orgán zkontrolovat, tak budu ochoten uvažovat o změně svého názoru. Já si myslím, že všechno lze dnes již zkontrolovat.

Problém je v něčem jiném. V provázanosti kontrol. Uvedu konkrétní příklad z praxe. Z naší praxe. Stavěli jsme pár bytů z dotace. Jsou to byty určené pro nízkopříjmové obyvatele. Je tam třeba některé věci dodržet. Samozřejmě je třeba mít řádnou projektovou dokumentaci, stavební povolení. Je třeba zkontrolovat, jestli stavba byla postavená, jestli tam ty byty jsou. Je třeba zkontrolovat přidělování bytů, aby to dostali ti, kteří dosahují určitého násobku životního minima. Je samozřejmě třeba zkontrolovat, jestli byty mají patřičnou velikost a jestli byl dodržen regulovaný nájem.

Samozřejmě po poskytnutí dotace přišlo hned MMR a řádně vše zkontrolovalo. Byli tam celý den a pochválili nás, že máme všechno v pořádku. Za rok přišli z finančního ředitelství, byli tam tři dny, kontrolovali totéž, závěr byl – pochválili nás, že máme všechno v pořádku. Dokonce i po roce. Protože v případě, že se byt uvolní, je třeba znovu ho přidělit nízkopříjmovými obyvateli atd. A pokud byste si mysleli, že tímto končí, tak ne. Za tři roky přišel NKÚ, byli tam tři měsíce, chtěli uzamykatelnou místnost, uzamykatelné skříně – přece oni tam nebudou pořád, protože mají ještě jiné kontroly v okolí. Závěr naštěstí byl, že máme všechno v pořádku, a pochválili nás. Ale, přátelé, je to efektivní způsob kontroly? Nebyly dvě skupiny těch kontrolorů darmožrouti? Proto já jsem pro důkladnou kontrolu, ať se řekne – přijde tam ten a ten orgán, zkontroluje vše důkladně, podepíše se pod to, že to je v pořádku zkontrolováno, a nese za to ten kontrolor také zodpovědnost. Ale už nebudou otravovat po druhé, po třetí, po čtvrté a po desáté.

Proto takovýto návrh, takovéto plácnutí do vody – tak ještě NKÚ bude chodit, nemá vůbec žádný smysl. Bez toho, že se přijmou další opatření, která vyloučí nesmyslné kontroly, které přišly před tím.

A teď ještě jedna oblast. To je kontrolování samosprávného rozhodování obcí, krajů. Opět nejlépe na některých příkladech. Jedno město koupilo kotelnu. Koupilo ji za cenu vyšší než znalecký posudek, protože provozovatel kotelny před tím nějakým způsobem zkrachoval a bylo třeba topit. Někdo dal trestní oznámení a radní se tři roky zpovídali, než je soud definitivně osvobodil. Protože samozřejmě samospráva má možnost se rozhodnout, a k tomu je i volena, k tomu má pravomoci, takže se rozhodli, že koupí tu kotelnu i nad znalecký posudek, aby ji provozovali a zajistili lidem teplo.

A teď uvedu – jestli ten zákon projde a NKÚ si vybere hned jako první nás, tak má kolega Kala hned první možnost kontroly, k tomu se přiznávám, koupili jsme starý sklad lehkých topných olejů asi za 100 tisíc za tím účelem, abychom ho za další sta tisíce zdemolovali. Je docela možné, že úředník NKÚ, který tam přijde, řekne: To bylo nehospodárné rozhodnutí. Nebude ho zajímat, že jsme to dělali proto, abychom zregenerovali park. Takovýchto věcí může být spousta.

Před časem bylo kontrolováno město v mém okolí. Kontroloři konstatovali, a samozřejmě mediálně to rozmázli, a to je ta věc, která vždycky hrozí, stavěli školku a kontroloři konstatovali, že je předražený dětský prvek na zahradě. Zjistili, že je o 10 tisíc dražší, než by bylo možné ho pořídit. Když se na to člověk potom podívá, to byla dotovaná zakázka na stavbu celé nové školky za mnoho milionů Kč. Tu soutěž na cenu někdo vyhraje, a pak tu cenu dodrží, udělá za ni celou stavbu, ale kontroloři si pak rozebírají všechny faktury a zjistí, že jednu prolézku by bylo možné koupit o 10 tisíc levněji. Ten starosta už to nikde nevysvětlí, protože ho všude vláčejí tiskem, že měl v nepořádku tuhle dotaci.

Takže klidně, ať NKÚ kontroluje i samosprávy. Klidně to můžeme schválit, ale pokud to schválíme a neschválíme zároveň zcela nový systém kontrol, o kterých jsem tady hovořil, to znamená, ať nepřijde pět různých kontrolorů, ale jeden se vší zodpovědností, a ať přijde včas, ne po pěti letech, ať přijde včas, rychle to zkontroluje, ať je možné se poučit pro další případy, tak až takovýto systém bude funkční tady u nás, tak bude lépe. A na to se těším.

A teď závěr. Možná to bude schváleno, možná to nebude schváleno. Zeptám se vás, co se stane, když to bude schváleno a co se stane, když to nebude schváleno. A hned si odpovím. Nestane se vůbec nic v žádném z těchto případů. Když to schváleno bude, tak NKÚ bude tou šestou kontrolou, která ještě bude chodit a za 1200 let zkontroluje všechny samosprávy, což samozřejmě, uznáte, je nesmysl. Podle čeho si je ještě bude vybírat? Podle abecedy? Bohumín – B – to je hodně blízko, ale budeme na řadě asi za takových 15 – 20 let. A jestli to vezme podle velikosti a začne Prahou, tak neskončí nikdy a už se nedostane na nikoho dalšího.

Přestože si myslím, že jsem zde vysvětlil některé nesmyslné pohledy tohoto řešení, tak jsem si vědom toho, že nejpozději zítra budu v médiích jako lump, který brání kontrole samospráv, určitě máme máslo na hlavě. A určitě je třeba se na nás dobře podívat. Ale víte, s těmi médii to je tak, když jsme před rokem tady schvalovali přímou volbu a dovolil jsem si tehdy pronést, že tady zaznělo, že to možná bude pěkná šaškárna v souvislosti tehdy s naším dnešním kolegou Okamurou, tak jsem druhý den dostal asi stovku poměrně odporných mailů, dostaneme je asi zítra také, ti, kteří nebudou nadšeni pro takovýto návrh. Ale rok se sešel s rokem, ta volba probíhala teď a minimálně při tom, jak ministerstvo vnitra průměrovalo, tak všichni novináři říkali, že to je pěkná šaškárna, ale že my jsme ti blbci, kteří to před rokem takto schválili. Takže já vyzývám k tomu, abychom zůstali senátory, kteří hlasují a kteří se nerozhodují podle toho, co bude dneska či zítra v novinách. Tento zákon v toto podobě nepodpořím a četl jsem avizované usnesení doprovodné, které navrhuje kolega Vystrčil, ten podpořím všemi deseti a budu se těšit na opravdu důkladné řešení systému kontrol v ČR. Děkuji za pozornost. (Souhlasné bušení do lavic.)

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Mám další písemnou přihlášku od pana senátora Miloše Vystrčila, takže ten má nyní slovo. Poté požádal o slovo viceprezident NKÚ pan ing. Miloslav Kala. My ale o jeho požadavku budeme muset dát poté hlasovat. Takže teď má slovo pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážený pane viceprezidente, vážné kolegyně, kolegové. Já budu částečně navazovat a částečně se možná i trochu překrývat s mým kolegou Petrem Víchou. Omlouvám se za to, protože jsem ale možná trošku větší optimista než on, tak se pokusím vysvětlit nejen vám v sále, tady si myslím, že to možná ani tolik potřeba není, ale i těm, co nás poslouchají, proč někteří z nás k té plánované a navrhované změně ústavy zaujímají tak kritické stanovisko.

Jak jste si všimli, tak to stanovisko je dáno zejména rozšířením pravomocí NKÚ, které se týkají samospráv. Uvědomuji si, že jsou tam i další možnosti kontrol, které ta změna ústavy otevírá, ale bohužel je to všechno v jednom balíku a já si myslím, že než udělat velikou chybu, tak je dobré ještě chvíli počkat.

Úplně na úvod si dovolím zopakovat situaci, ve které se nacházíme v rámci hlasování o změnách ústavy. Jak už tady bylo řečeno, pokud schválíme tuto změnu ústavy, tak dalším bodem našeho jednání je potom zákon o NKÚ, který přímo už specifikuje, jakým způsobem by ty kontroly na samosprávných celcích a dalších organizacích měly být prováděny. Já upozorňuji, že ten zákon je velmi špatný a bylo by velmi nelogické, pokud bychom pro změnu ústavy hlasovali a zároveň potom ten zákon zamítali, neboť obě dvě věci máme k dispozici. A předpokladem pro to, aby ten zákon mohl jednou být lepším, myslím tím ta změna zákona o NKÚ, tak je to, aby i samotné změny ústavy byly více promyšlené a již dnes v tento okamžik provázané se zněním zákona o NKÚ.

Další naší možností potom je, že tento zákon, nebo znění ústavního zákona neschválíme. V tom okamžiku potom nám nezbývá, než ten následující zákon zamítnout, protože nemůže platit, pokud mu ústava nedává možnost existence. Třetí možností by bylo, kdybychom ústavní zákon neschválili a potom následně zákon o NKÚ schválili. To bychom byli za úplné hlupáky.

Takže tolik k té stávající situaci. Nyní na úvod toto – všichni z nás jsme asi dostali do e-mailů rozhovor s prezidentem NKÚ Slovenské republiky Jánem Jasovským, který byl velmi zajímavý. Také obsahoval jednu větu pana prezidenta NKÚ, která byla velmi pěkná a určitě se bude mnoha lidem líbit. A to je věta, která říká - kdo se brání kontrole, je podezřelý.

Kdo se brání kontrole, je dneska v České republice podezřelý, a už skoro nikoho nezajímá, proč se té kontrole brání. A já bych řekl, že ta věta je pravdivá, pokud by tam bylo napsáno: Kdo se brání erudované čili ze znalostí věcí dělané a systematické kontrole, je podezřelý. Kdo se brání kontrole toho typu, jak dneska nabízí změna ústavy a případně změna zákona v NKÚ, ten podle mého názoru podezřelý rozhodně býti neměl. Protože tato změna vyvolává v lidech – a možná stejně jako já jste dostali spoustu mailů, které vás nabádají k tomu, hlasujte pro tento zákon. Zejména jsou to různí členové různých občanských sdružení, kteří říkají, je potřeba všechno zkontrolovat nejméně sedmkrát, osmkrát, devětkrát. Tak ta změna ústavního zákona vyvolává tři plané naděje, nebo, chcete-li, tři mýty.

Já ty mýty přečtu, pak se k nim ještě jednou vrátím a pokusím se vám dokázat, že skutečně se jedná o mýty. První mýtus je, že počet kontrol a složitost předpisů omezuje korupci. Já si myslím, že to není počet kontrol a složitost předpisů, které omezují korupci, myslím si, že je to naopak. A zkusím to dokázat.

Mimochodem, to je pro pana viceprezidenta, který se potom přihlásil o slovo, když jsem ho navštívil a ptal jsem se ho, jak si představuje on navýšení pracovníků NKÚ, tak mi říkal – zhruba 50, možná 60 během tří let. Já upozorňuji, že v roce 2006, když NKÚ na Slovensku získal možnost kontrolovat obce, tak od té doby založil 6 nových expozitur zhruba po 20 pracovnících, což je 120 pracovníků. Jelikož Slovensko je poloviční než my, tak 120 x 2 je 240. A je to málo, prosím! Těch 240, které bychom potřebovali, abychom se dostali na úroveň Slovenska, je pořád pro Slovensko málo, pořád jich bude potřeba více.

A je to logické, protože jestliže ta kontrola má být erudovaná, tak ji musí dělat někdo, kdo té věci rozumí, kdo se v té věci pohybuje, a není možné tu kontrolu dělat jednou za rok. Je to stejné, jako když já se jednou za 3 měsíce pustím do dělání nedělního oběda. Vždycky to končí, že jdeme do restaurace. Takže to je ten první mýtus.

Druhý mýtus je, že obce nejsou dostatečně kontrolovány. Opak je pravdou, budu o tom za chvíli – a omlouvám se, že poměrně dlouho – mluvit.

A třetí mýtus, podle mě největší a nejhorší, je, že rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu ve smyslu kontroly obcí a krajů, tak jak je definováno, omezí korupci. To považuji vůbec za největší mýtus, pokud se bavíme o korupci v celém tomto státě.

Nyní tedy už k tomu, co ten vlastní zákon obsahuje a co bude jeho důsledkem. Ten vlastní zákon obsahuje, jak už tady bylo řečeno, že bude možné kontrolovat hospodaření obcí a krajů a bude ho možné kontrolovat z hlediska tzv. tří E – efektivnost, hospodárnost, účelnost.

Jinými slovy to znamená, že není možné, když má NKÚ kontrolovat obce v souladu se zákonem, aby se kontrola efektivnosti a hospodárnosti vyhnul. A v tom okamžiku se musí stát to, že i úředníci na NKÚ se budou zabývat tím, zda kotelnu bylo nebo nebylo vhodné zbourat a zda pan starosta a zastupitelstvo rozhodli nebo nerozhodli správně. A protože se v tom území nepohybují, protože nemůžou znát všechny další konsekvence, které s těmito rozhodnutími souvisí, tak potom je velmi pravděpodobné, že v nějakých okamžicích se ve veřejných zprávách NKÚ objeví minimálně pochybnost o tom, zda zastupitelstvo nebo starosta rozhodovali správně.

A já upozorňuji, že pokud má NKÚ kontrolovat podle zákona, tak skutečně musí podle zákona o obcích 128, § 38, odst. 1 kontrolovat, zda majetek obce je využíván účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy. A to "v souladu s jejími zájmy" je velmi komplikované. Já potom k tomu ještě uvedu speciální případ.

Nyní, jak to s tou kontrolou obcí a krajů obecně dneska vypadá? Pokud se podíváte na systém kontrol, které dneska v České republice fungují a které se obcí a krajů týkají, tak kontroly probíhají ze tří hledisek. První je prostorové hledisko. Kontroly jsou buď externí, nebo interní. Druhé je časové hledisko – kontroly jsou buď ex-ante, to znamená předběžné, nebo současné a nebo následné. Externí kontroly, to znamená ty kontroly, které přicházejí potom, a to je i případná kontrola NKÚ, je následná kontrola.

Stejně je z kontrol nejméně účinná, zpravidla nemotivační a zpravidla z hlediska preventivních téměř neúčinná, protože když někoho chytíte a potrestáte až poté, co se věc stala, tak je to zpravidla ten nejméně účinný moment. Na to dopředu upozorňuji.

Třetí možnost kontroly je potom předmětné hledisko, zda ta kontrola přímo kontroluje hospodaření a nebo kontroluje hospodaření nepřímo. Když se podíváme z tohoto pohledu na naše obce a podíváme se na to, jak na tom jsou, tak prvním typem kontroly je přezkoumání hospodaření obce respektive kraje. Přezkoumání hospodaření obce se provádí dvoukolově. První kolo je dílčí, druhé kolo je potom na konci řekněme kalendářního roku, a to kontroluje – omlouvám se, ale je to důležité hlavně pro ty, co nás poslouchají – údaje o ročním hospodaření územního celku, které tvoří součást závěrečného účtu, nakládání a hospodaření s majetkem ve vlastnictví územního celku, nakládání hospodaření s majetkem státu, s nímž hospodaří územní celek, zadávání a uskutečňování veřejných zakázek, s výjimkou úkonů a postupů přezkoumaných orgánem dohledu, stav pohledávek a závazků a nakládání s nimi, ručení za závazky fyzických a právnických osob, zastavování movitých a nemovitých věcí ve prospěch třetích osob, zřizování věcných břemen k majetku územního celku, účetnictví vedené územním celkem, je možné identifikovat nedostatky z oblasti podvodů, nesrovnalostí, zneužití veřejných prostředků, které mohou duplikovat korupci. Zpráva obsahuje oddíl rizik. Je možné identifikovat korupční rizika.

Takže to je první kontrola – přezkoumání hospodaření obce. Na obcích ji každoročně vykonává krajský úřad. Na krajském úřadě ji každoročně vykonává ministerstvo financí. Dalším typem jsou veřejnosprávní kontroly. Vesměs se jedná o kontroly následné – důležité. S výjimkou určitých typů auditů atd., v případě kontrol EU, kde je taky kontrola ex-ante atd., proto převažuje v těchto kontrolách takový ten inspekční charakter a jsou tam vždycky konstatovány chyby, které se staly v minulosti.

Tyhle kontroly kontrolují nakládání s veřejnou finanční podporou, to znamená dotace, příspěvky, návratné finanční pomoci a další prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu. U prostředků ze státního rozpočtu, zejména dotací, se ještě zastavím. Zase, prosím vás, pro všechny – dotace se přiděluje na základě rozhodnutí. Jakékoli rozhodnutí o přidělení dotace lze svázat – a děje se tak – podmínkami poskytnutí dotace. To znamená, jestliže stát komukoli poskytuje peníze formou dotace, může si speciálně v rozhodnutí vymínit, jaké všechny typy kontrol se k této dotaci a případně k celé akci, která je pomocí té dotace realizovaná, vztahují.

Rozumíme si? Stát, kdykoliv poskytuje dotaci, tak si v podmínkách poskytnutí dotace může kdykoliv vymínit všechny možné způsoby kontrol, které chce, aby potom na tu akci byly prováděny. On tady má obrovský nástroj, aby se zabezpečil proti korupci jakýmkoliv způsobem chce. A může tam poslat kohokoli. Pokud ten člověk chce dotaci, tak to prostě musí přijmout. Je to velká moc státu a je využívána a mnozí z nás to znají.

Další je kontrola veřejnosprávní. Je to otázka kontroly státních finančních aktiv, dále státních záruk, finanční podpory poskytnuté formou slevy na daních i právnických osob uvedených v zákoně. Veřejnosprávní kontrola se týká poskytnutí prostředků ze státního fondu, státních finančních aktiv. Dále potom jsou to peníze z národního fondu, tj. finanční prostředky z EU a jiné prostředky poskytnuté v zahraničí na základě mezinárodních smluv nebo k plnění úkolů veřejné správy. I zde jsou možnosti identifikovat zjištění v oblasti podvodů, nesrovnalostí, zneužití veřejných prostředků, to znamená porušení rozpočtové kázně. I zde mohou být implikována korupční jednání.

Upozorňuji, že tyto veřejnosprávní kontroly mohou vykonávat a vykonávají ministerstvo financí, dále odvětvová ministerstva, všechna odvětvová ministerstva, a dělají to, prosím. Dále řídící orgán. Řídící orgán je ten, který je například řídícím orgánem z hlediska poskytování evropských dotací. Dále auditní orgány. Dále je to Evropská komise, audit Evropské komise. Kontrolu může dále provádět Evropská komise, Evropský účetní dvůr, Evropský úřad pro potírání podvodů a samozřejmě finanční úřady.

Tito všichni to dělají. Dělají to, jak říkal Petr Vícha, nekoordinovaně, třikrát, dvakrát, čtyřikrát kontrolují to samé, zkontroluje to jedno ministerstvo, přijde na to samé jiné ministerstvo, potom přijde finanční úřad a potom přijde speciální finanční kontrola z ministerstva financí, opět na to samé s rozdílnými výsledky. A nyní bude chodit ještě NKÚ.

Další kontrola je hospodaření územně samosprávních celků, pokud je veřejná finanční podpora poskytnuta ze státního rozpočtu. O tom jsem už mluvil. Je tady možnost svázat poskytnutí dotace s podmínkami, které jsou přímo v rozhodnutí o poskytnutí dotace. A druhá možnost je samozřejmě ta, která už existuje, a to, že na každou akci, kterou dělá obec nebo kraj s poskytnutou dotací, se vztahuje možná kontrola NKÚ. NKÚ může přijít a může kontrolovat. Debata o tom, co všechno může a co všechno nemůže kontrolovat, někdy bývá složitá. Já ale upozorňuji, že si nedovedu představit starostu nebo zastupitelstvo, které by NKÚ v případě, když přijde kontrolovat poskytnutí dotace, řeklo: a tohle kontrolovat nesmíte, protože bod č. 2 je, že NKÚ napíše do své zprávy, která je veřejná, že starosta nebo zastupitelstvo neumožňuje NKÚ zkontrolovat tuto část akce, která byla financována ze státní dotace. A v tom okamžiku ten starosta je nahý a ostuda, která ho čeká, mu za to nestojí, protože obecně platí to – a to je věc, která je velmi mrzí – že 99 % starostů, nebo možná ještě více, bych řekl, jsou normální poctiví lidé, kteří nejsou na svých pozicích proto, aby se obohatili a aby se nějakým způsobem zabezpečili a okrádali okolo sebe. Ono to ani nejde, protože nikdo není pod větší kontrolou, než starostové, zejména na menších obcích. Tam si každý vidí do talíře. A myslet si, že někdo lépe pozná, že starosta v malé obci krade, než místní občan, že to lépe pozná nějaký úředník z Prahy, je naprostý nesmysl a je to celé postaveno, řekl bych, na hlavu.

To je podíl na přidělování dotací.

Další věc, která je velice důležitá a která se podceňuje, je oblast interních kontrol. Jestli si někdo myslí, že se obce a města nevěnují interním kontrolám, které, mimochodem, jsou nejúčinnější, protože jsou preventivní, zastavují korupci ještě dříve, než začne, tak se krutě mýlí. Nakonec i zákon o finanční kontrole přímo přikazuje obcím, aby fungoval interní audit.

Interní audit – zase, prosím vás, čtu. Vím, že vy to znáte, ale aby to poslouchali i ti, co to slyšet chtějí. Je to vnitřní kontrolní systém. Funguje jako kontrolní mechanismus, který má předcházet rizikům a odstraňovat nedostatky v činnosti orgánů veřejné správy. Funguje ve všech oblastech, včetně finančního řízení. Interní audit pak poskytuje ujištění, že kontrolní mechanismy jsou nastaveny a že fungují, a to i v oblasti korupčních rizik. A interní audit dokonce dává návod, jak do budoucna těmto rizikům předcházet. To znamená, pokud něco je potřeba zlepšovat, tak je to, aby se organizace jako takové samy zabývaly vnitřní kontrolou, protože není něčím zájmem, než dosáhnout toho, aby tyto organizace samy dokázaly identifikovat rizika, která existují v rámci korupce.

Další typ kontroly – manažerská kontrola. Opět obsažena v zákoně č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole. Manažerská kontrola - zase se omlouvám, ale cituji: Je přirozená součást manažerské práce. Manažer je vedoucí orgánu veřejné správy, v obci je to starosta, ředitelé krajských úřadů, ředitel příspěvkové organizace. Ověřuje, zda operace probíhají v souladu s legislativou. Ověřuje, zda jsou naplňovány cíle organizace, zda jsou veřejné finanční prostředky vynakládány účelně, hospodárně, efektivně a zda byla identifikována všechna významná, to znamená i korupční rizika.

Jedná se jak o oblast finanční, tak věcnou.

Další kontrola je kontrola vykonávaná finančním nebo kontrolním výborem. Každé zastupitelstvo má ze zákona finanční nebo kontrolní výbor. Ten může zkontrolovat cokoliv a kdykoliv, když to přeženu. Zase se to děje, zase těžko může někdo lépe identifikovat případnou korupci nebo něco podobného, než člověk, který žije v tom městě, je v opozici, chce se stát tím, kdo je v pozici a hlídá starostu na každém kroku. Je to automatická, logická, demokratická kontrola. Nad tím vším, to už taky bylo řečeno – pokud se někomu něco nelíbí,jsou tady orgány činné v trestním řízení, je tady možnost trestního oznámení, jsou tady státní zastupitelství, atd.

Je to delší, ale říkal jsem to. V oblasti externích kontrol, které se nezaměřují přímo na hospodaření, je také spousta kontrol, které kdyby nevyhovovaly, tak potom dovedou nakonec člověka ke kontrole hospodaření a ke kontrole toho, zda po hospodářské stránce je všechno v pořádku.

Přečtu jen některé typy nehospodářských kontrol. Je to kontrola výkonu přenesené působnosti. Jinými slovy – jestli na těch obcích se skutečně z peněz, které poskytuje stát formou dotace, se vykonává výkon státní správy a žádný jiný výkon. Jestli nejsou ty peníze utráceny zbytečně, to znamená zase jsme, byť nepřímo, v hospodaření.

Kontrola výkonu samostatné působnosti. Opět to samé – zákon č. 128 ukládá tuto kontrolu.

Daňová kontrola, to znamená, jestli obce včas a dobře odvádějí daně, některé obce jsou dneska plátci DPH. Kontrola zdravotního pojištění. Opět to jde do účetnictví, do všeho. Kontrola sociálního pojištění, kontrola pracovně právních vztahů, kontrola dodržování pravidel hospodářské soutěže, tzv. ÚOHS, veřejné podpory a veřejných zakázek. To jsou další kontroly, které jsem tady četl.

Další kontroly: Kontrola dodržování pravidel v oblasti ochrany osobních dat, kontrola dodržování živnostenského zákona, kontrola dodržování dalších speciálních zákonů, např. ochrana ovzduší, požární ochrana, hygiena, ochrana spotřebitele, ochrana dodržování zákona o archivní a spisové službě, ochrana životního prostředí, ochrana utajovaných skutečností, kontrola dodržování zákonů v oblasti veřejných služeb, atd., atd. Ale toto už je skoro vyčerpávající výčet, nebo téměř vyčerpávající.

Omlouvám se za svůj delší projev, ale myslím si, že to je nutné, aby to aspoň mohli slyšet ti, kteří to chtějí slyšet.

Teď na závěr. Příběh. Představte si, že v nějaké obci nějaký člověk je trenérem mládeže, nějakých mladých fotbalistů a někomu se to, jak trénuje mládež, nelíbí a tak na něj pošle kontrolu. A aby to mělo nějakou váhu, tak tam pošle nějakého člověka z Prahy, který se sportem, se strukturou sportu, s financováním sportu, se systémem podpory sportu zabývá.

A tento člověk z Prahy přijede a v obci, kde zmíněný člověk dělá trenéra mládeže, udělá tři zjištění. A tato tři zjištění jsou veřejná a veřejně publikovaná.

První jeho zjištění je, že družstvo mládeže nějakou dobu trénovalo mimo obec, jezdilo na nějaké hřiště, které bylo jinde, a z toho usoudí, že došlo ke zbytečnému vynakládání prostředků na dopravu družstva.

Druhé zjištění je, že mládež trénovala s příliš velkými míči, že to měly být menší míče, protože ty se pro mládež hodí, a řekne, že trenér to dělá špatně a že se chová k mládeži vlastně způsobem, kterým by se chovat neměl.

A třetí zjištění je, že řekne, že mládež dostatečně po tréninku nerehabilituje, že se málo odpočívá.

Toto je zveřejněno. A protože to je člověk z Prahy, který má velkou autoritu, tak si všichni v obci řeknou: Ježíš, co to je za chlapa, tam jsme dávali své děti, ten je mohl trénovat? A až později se ukáže, že děti jezdily na jiné hřiště proto, že se současné hřiště meliorovalo, muselo se opravit a na části trávníku byla plíseň. Později se ukáže, že malé míče nebyly koupeny proto, že na ně nebyly peníze a musely se koupit velké míče, aby je zároveň mohlo používat i mužstvo dospělých a že to všechno bylo se souhlasem ředitele klubu. A pak se ukáže, že protože v kabinách jsou jenom dvě sprchy a není tam rehabilitační místo, že se ani jinak rehabilitovat nedá. Ten člověk to prostě všechno dělá dobře, akorát někde někdo napsal, že to dobře nedělá, protože teoreticky by to mělo být jinak a teoreticky je to správně jinak.

Bojím se, že tento příběh může potkat díky kontrole NKÚ kteréhokoliv starostu. A byl bych velmi nerad, pokud by se tak stalo, protože naprostá většina z nich si to nezaslouží.

Další věc, kterou si dovolím říci, a to je velmi zajímavé. Tímto zákonem jsem se velmi zabýval i změnou Ústavy. Bez citace jakýchkoliv jmen vám musím říci, že pokud jsem s lidmi, kteří stojí za tím zákonem a kteří zákon kdykoliv představovali, mluvil mezi čtyřma očima, tak oni řekli, že si od tohoto zákona vlastně také moc nic neslibují, přesně, jak to říkal Petr Vícha.

My tady předkládáme něco, čemu ani předkladatelé sami nevěří, že to s korupcí něco udělá. Ale neřeknou to veřejně, protože kdo je proti kontrole, ten je podezřelý. Nebudou to tedy veřejně říkat a budou prosazovat změnu Ústavy a následně špatný zákon o NKÚ jenom proto, že kdo je proti kontrole, ať je jakákoliv, je zkrátka podezřelý.

Nyní nazpátek k mýtům. Mýtus č. 1 – počet kontrol a složitost předpisů omezuje korupci. To je, prosím, nesmysl. Je to nesmysl proto, že naopak existence duplicit, triplicit, multiplicit, existence nesrozumitelných zákonů a složitost kontrol, složitost zákona o zadávání veřejných zakázek, atd. přesně umožňuje korupci páchat, protože pak, když už tomu nikdo nerozumí, tak to je nejlepší pro lidi, kteří se v tomto prostředí pohybují jako ryby ve vodě a kteří potom díky tomu, že si na administraci veřejné zakázky nebo čehokoliv jiného najmou firmu, tak vlastně jsou v pořádku, protože potom stačí dát zadání jen té firmě. A podobně je to se všemi ostatními věcmi. Pokud všichni budeme všechno pořád dokola kontrolovat, pokud bude pět, šest kontrol, které budou navzájem protichůdné, pokud nebude existovat systém, tak to je živná půda pro korupci. Čili není tomu tak - čím více kontrol, pokud jsou nesystematické, neerudované, tím horší prostředí pro korupci.

Mýtus č. 2 – obce nejsou dostatečně kontrolovány. Některé jsem už unavil tak, že odešli, a to jsem jenom citoval, jak jsou obce kontrolovány. Čili odpovídám Petru Víchovi za pana předkladatele. Neexistuje oblast nakládání s majetkem a veřejnými prostředky, která by nebyla pokryta kontrolní činností. Neexistuje. Jestli existuje, tak ji někdo ukažte a vstaňte a řekněte ji. Pan ministr asi schválně odešel, aby to neslyšel.

Mýtus č. 3, nejhorší – rozšíření pravomocí NKÚ omezí korupci. To byly ty maily. Omezme korupci, dejme pravomoc NKÚ. Je to můj názor. Jestliže pan viceprezident chce zvýšit počet pracovníků na NKÚ o 50, tak to nemůže dopadnout jinak, než že návrh způsobí, že rozmělní kapacitu NKÚ, a NKÚ pokud aspoň bude chtít zkontrolovat Bohumín, aspoň do 15 let, tak nebude moci dělat jiné věci, kterým rozumí, které jsou pro tuto společnost zásadní a které jsou potřeba pro to, aby korupce skutečně byla omezena. Jinými slovy – dojde vlastně k oslabení kontrolní činnosti NKÚ. K oslabení této činnosti, k rozmělnění této činnosti, k tomu, že se bude zabývat duplicitní kontrolou na obci, místo toho, aby dělal primární kontroly úplně někde jinde. Nemůže to jinak dopadnout. A pokud my tento zákon schválíme, tak nepřispějeme k ničemu jinému, než k tomu, že prostor pro korupci se rozšíří. A to je moje poslední slovo.

Proto si vás, vážené kolegyně a kolegové, dovoluji poprosit, abyste pro ústavní zákon nehlasovali.

Na druhé straně, protože si uvědomuji, že to není tak, že bychom tady chtěli, aby se nekontrolovalo, aby to nefungovalo. A tak jsem si dovolil – a tím vlastně dávám vysvětlení paní kolegyni Wagnerové – navrhnout doprovodné usnesení, a přimlouval bych se, kdyby mohlo být přijato. A směřuje právně k tomu, ať ve státě je na čele kdokoliv, aby se někdo zamyslel nad tím, jakým způsobem je správné rozšířit pravomoci v Ústavě pro NKÚ, aby to bylo efektivní, aby to bylo provázáno se zákonem o NKÚ, a aby se skutečně prostor pro korupci omezil. To, co děláme nyní, není omezení prostoru pro korupci, a velmi se omlouvám za to, že to takto natvrdo musím říci.

A úplně na závěr zatím ještě nezmiňovaná slavná Limská deklarace. Podíváte-li se na ústavní zákon, tam v důvodové zprávě, kromě konstatování, že existuje korupční prostředí na obcích a krajích – a tady zdůrazňuji to, co říkal Petr Vícha, že žádná analýza toho, že by existovalo nějaké významné korupční prostředí se zvýšeným výskytem korupce v prostoru obcí, obecních a krajských samospráv, neexistuje. Já jsem o ni několikrát žádal. Poprvé jsme o ni žádali, když Petr Vícha napadal Národní program reforem, kde byl nějaký odstaveček, kde bylo napsáno, že je zvýšený prostor pro korupci v oblasti veřejné správy vykonávané na území územních samosprávních celků. Už tenkrát jsem se po tom pídil – žádná analýza neexistuje.

A druhý důvod, proč se říká, že to máme přijmout, je Limská deklarace, která říká v článku 7, odst. 3, že by nejvyšším kontrolním orgánem měla protékat kontrola veřejných prostředků. To je pravda. Zároveň ale ve stejné Limské deklaraci je také v článku 7 odst. 2, který říká, že konkrétní podoba auditních pravomocí nejvyšší auditní instituce závisí na podmínkách a požadavcích každé země.

Prosím vás, zvažte, jestli požadavkem této země je v tuto chvíli, aby NKÚ se stal dalším kontrolním orgánem obcí a krajů. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Jenom musím být spravedlivá a zastat se pana ministra, který potřeboval fyziologickou přestávku vzhledem k délce vašeho projevu.

A v této chvíli požádal o slovo viceprezident NKÚ pan Miloslav Kala. My musíme o jeho žádosti vystoupit zde hlasovat, protože nemá všechny kompetence, kterých by měl toto právo automaticky.

Dovolím si svolat v této chvíli všechny k procedurálnímu hlasování.

Budeme nyní hlasovat o tom, zdali vyslovíme souhlas s vystoupením viceprezidenta NKÚ pana Miroslava Kaly. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 18 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A já tedy prosím pana viceprezidenta NKÚ, aby vystoupil.

Miloslav Kala:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Děkuji vám za možnost vystoupit a za možnost vyjádřit se k vládnímu návrhu, který není mým návrhem. A já zde nejsem v pozici, abych tento návrh obhajoval, jsem tu v pozici, abych možná řekl pár expertních stanovisek k některým věcem, které zde zazněly.

Ale úplně nejdřív mi dovolte, abych řekl jednu osobní poznámku. Bez ohledu na to, jak dnešní jednání dopadne, tak si o Petrovi Víchovi nebudu myslet, že je to lump, naopak chci tady před vámi přede všemi říct, že si vážím jeho práce, obdivuji jeho práci a myslím si, že to, co dokázal, je ukázkou toho, jak má fungovat obec a jak má fungovat starosta nebo primátor v obci.

Vyslechli jsme velmi dlouhý projev na téma, co je to kontrola, jakým způsobem se vykonává kontrola, co je to kontrola ex-ante, ex-post, co je to interní kontrola. To podstatné, co tu nezaznělo, je jenom jedno maličké doplnění. Kontrola NKÚ není kontrola. My prostě nemáme to správné slovo, které se v angličtině překládá jako audit, a u nás má úplně jiný charakter než jako to, co rozumíme snad ještě ti, kteří se tou otázkou zabýváme, jako kontrola nebo činnost účetních dvorů. To je prostě jiná záležitost. Já nechci tady teď polemizovat o tom, že existuje kontrola docházky a existuje kontrola veřejných zakázek a existuje kontrola požárních předpisů a že máme vytvořit nějaký jednotný systém, abychom nezatěžovali ty kontrolované osoby, abychom při jedné jediné kontrole vyřešili všechny tyhle problémy.

Všichni cítíme, že to není možné, ale to, co si možná neuvědomujeme, je to, že role účetních dvorů je poněkud jiná. A teď je otázka, jaká je? Druhá otázka, jestli současné NKÚ do dnešní doby tu roli plnil a plní a jestli se k té roli přihlásíme a budeme to chtít naplňovat, nebo ne. Tady byla zmíněna Limská deklarace. Mohl bych zmínit deklaraci Valného shromáždění OSN, nebo usnesení Valného shromáždění OSN. Mohl bych zmínit celou řadu dalších.

Ale dovolte mi, abych teď použil jednu aktuální záležitost. Světové ekonomické fórum v Davosu, které určitě nejde podezřívat z toho, že by chtělo prosadit nějaký přístup, byrokratický přístup ke kontrole, se zabýval jedním z materiálů, který kromě jiného v sobě obsahoval následující otázku: Víte, v čem je největší a nejmenší rozdíl mezi zeměmi severní a jižní Evropy? A na tuto otázku odpověděl poměrně širokou analýzou – a teď řeknu to velmi důležité – do které použil výsledky jednotlivých národních účetních dvorů zemí v EU. A řekl, že jednou z podmínek úspěšnosti a případné neúspěšnosti těch zemí je to, že zdravotní péče, základní vzdělání, ty atributy, které jsou na straně těch výdajů, tak jsou velmi blízko sebe v té severní a jižní Evropě. A také infrastruktura po investicích, které byly realizovány prostřednictvím evropských dotací, ale funkčnost institucí a inovace těch zemí a schopnost tvořit nějaké nové hodnoty je velmi od sebe vzdálená.

Co to znamená? Znamená to, že naznačují jakousi cestu. Já se neodvažuji teď a v této chvíli hodnotit, ale mě tenhle příklad velmi výrazně zaujal. A to, že někdo použil závěry nejvyšších kontrolních úřadů k určité analýze, k určitému přístupu k řešení takhle zásadní otázky, co vlastně s Evropou dál, aby byla úspěšná, aby obstála, tak pro mě je to argument velmi silný.

Tím se dostáváme k tomu, proč vlastně v ústavě se najednou hovoří o obcích a krajích. Limská deklarace – a správně to můj předřečník řekl – v sobě nic takového neobsahuje. Limská deklarace a obecně ten správný požadavek, který je požadován, je, aby, když do toho systému se hodí koruna veřejných prostředků, tak aby bylo možné zjistit její důsledky, dopady, to, jakým způsobem protekla a jestli skutečně působila v tom smyslu toho – zase nám chybí slovo – my říkáme programu, ale ve skutečnosti je to politika s malým p, tak jestli skutečně ta koruna pomohla, přispěla k tomu řešení, který byl na začátku.

Já si dovolím tvrdit, že dnes už se takové kontroly snažíme dělat. A kdo čtete naše kontrolní závěry, tak je tam najdete. Zmíním jenom jednu, která není ukončena, která si myslím, že může být velmi výrazným posunem ve vnímání toho, co to je ta kontrola Nejvyšším kontrolním úřadem, a to je naše společná kontrolní akce s Bundesrechnungshofem, kde posuzujeme právě právní prostředí, právní úpravu veřejných zakázek v ČR a Německu – řeknu teď bez nároku na to, že bych se vyjadřoval nějak k výsledkům té kontroly, že docházíme i k tomu, že u nás je ta úprava podstatně přísnější než v tom Německu. Potom ale sledujeme tu praxi a dopady té praxe na jednotkové ceny, kolik stojí kilometr dálnice, kilometr silnice nebo nějakých oprav, které jde mezi sebou porovnávat. A ukazuje se, že ačkoli ta právní úprava u nás je preciznější, tak ta praxe funguje mnohem lépe v tom Německu než u nás. A ty ceny, které jsou dosahovány, tak v určitém relativním srovnání jsou vlastně v tom Německu lepší než u nás.

Toto má být ten smysl. Kontroly externím kontrolorem. Proč Marie Terezie založila účetní dvůr? Prostě proto, že chtěla vědět, jak poddaní nakládají s jejími penězi. A to je to, co by NKÚ měl dělat. To, že jsme si možná vlastní vinou a vlastními nedokonalostmi a vlastními neschopnostmi způsobili to, že se díváte na tu kontrolu jako na něco obtěžujícího, nedejbože šikanujícího, nedejbože, když máme kolegiátní způsob uspořádání, že se na to díváte jako na možnost zneužít tu kontrolu, na to, abych někoho zlikvidoval, abych poslal kontrolu na nějakého politického oponenta, to je chyba. To ukazuje na to, že instituce NKÚ u nás nefunguje dobře. A já doufám, že se tato chyba bude odstraňovat a bude zmenšovat.

Teď mi dovolte už jenom poznámky k tomu, co tu zaznělo. Počet kontrolorů na Slovensku – nebylo správně pochopeno vyjádření pana předsedy Jaslovského – oni postupovali tak, že řekněme z nějakých 300 zaměstnanců jich 60 uvolnili z vlastních rezerv a z úspor na tu novou působnost a těch dalších 60 do těch 120 uvolnili nebo nabrali v průběhu asi 3 nebo 4 let postupně, jak nabíhala ta působnost. To znamená, ten celkový počet jejich zaměstnanců, který já uvádím, že bychom měli být schopni zvládnout v průběhu příštích tří let, nějakých 60 zaměstnanců nabrat, myslím si, že je dostatečné k tomu plnění toho úkolu, tak, jak ho pojímám já.

Samozřejmě to neznamená, že do každé obce budeme chodit kontrolovat, za kolik si koupili a jestli vůbec hasičské přístroje, to je samozřejmé.

Zaznělo tady, že se nám dává nová pravomoc nebo nová působnost kontrolovat veřejné zakázky. Prosím pěkně, je to nedorozumění, neměl jsem příležitost vysvětlit to na výboru, což mě mrzí. V tom zákoně z roku 1993 je nešťastná formulace, která odpovídá tomu roku 1993, že provádíme kontrolu státních zakázek.

Mezitím se přijala celá řada zákonů o veřejných zakázkách a změnila se terminologie. A tato změna souvisí pouze s touto jedinou záležitostí, to znamená změna té terminologie, jinak se ta stávající působnost nemění vůbec. Ale když jsme zase u srovnávání s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, tak je to zase pěkná ukázka toho, že kontrola není to stejné a nelze vytvořit jenom jednu kontrolu. Prostě úřad je tu od toho, aby dbal na to, aby účastníci trhu dodržovali zákon o veřejných zakázkách.

To ale neznamená, že byť ho celý dodrží, tak že na konci dostanete správný výsledek. A na druhou stranu už jenom porovnání té naší databáze detekce rizik nehospodárnosti ukázala velmi závažné rozdíly mezi jednotlivými účastníky trhu, hlavně na straně zadavatelů.

Takže, dovolte mi, abych vám na závěr poděkoval za možnost vystoupit. Nevím, jestli se změnilo něco ve vašem rozhodnutí, jak budete hlasovat. Podle mého názoru já bych si myslel, že by bylo dobře opravit v té novele ústavy účinnost a poslat zpátky do Poslanecké sněmovny. S tím, že se tím vytvoří potom i prostor, protože samozřejmě nebude možnost projednávat ten zákon, tak se vytvoří prostor, abychom se k tomu zákonu vrátili, abychom ten zákon ještě znovu možná vysvětlili. Možná bychom uspořádali seminář, abychom ukázali nebo i zprostředkovali třeba i setkání s některými dalšími účetními dvory, např. z Velké Británie, Nizozemí, Francie, které jsou velmi daleko, abychom vás přesvědčili mezitím o tom, že naším cílem není vás obtěžovat, a už vůbec ne obtěžovat tak dobré starosty, jako je pan kolega Vícha. Děkuji vám.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane viceprezidente. Dále je v řádné rozpravě přihlášen pan Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, bylo řečeno mnohé, já zkusím říkat něco, co ještě řečeno nebylo. Jenom uklidním Petra Víchu, má to dobrý, já jdu za chvíli do Interview ČT24, takže to odnesu já. Takže může být v klidu. Já když tak mu některé ty maily potom přepošlu.

Já začnu úplně obecnou věcí, jaký je vůbec smysl kontroly?

Já si čtu už dlouhá léta od Lubomíra Volejníka zprávy NKÚ. A ony jsou povýtce stejné. Dočtete se tam, že NKÚ provedl kontrolu na ministerstvu X – nebudu žádné jmenovat, abych se nikoho nedotkl – kde byly zjištěné závažné závady. Tu kontrolní zprávu projednala vláda. Příští rok shodou okolností byla kontrola na stejném ministerstvu a měla úplně stejný výsledek jako před rokem. A to je přesně to, co je špatně, protože smyslem kontroly není to někoho trestat, co u nás je, kdo za to může a vinu a koho zavřeme...

Ne, smyslem kontroly je přece to, pokud dojde k nějakému stavu, který není žádoucí, aby se ten stav napravil. A to při české legislativě není vůbec jednoduché. Já bych mohl jmenovat desítky případů, jenom některé pikantní – to, co tady bylo řečeno o té dětské zahradě nebo dětském hřišti – to je přesně ten příběh, kdy ti, co o tom píší nebo mluví vůbec nevědí, o co jde. Já jsem také byl tak naivní, když jsem seděl v výběrové komisi na dopravní značky. A byly tam čtyři nabídky a ceny těch značek byly velmi rozdílné. A já jsem řekl, že bych chtěl ty značky vždycky od té firmy, která má nejlevnější stopku, tak tu beru. Od téhle firmy beru padesátku, od téhle firmy beru tohle... A oni mi říkali, to ale, pane primátore, nejde, to nemůžete. To by se vám líbilo vybrat si od těch firem to nejlevnější. Ta, která má nejlevnější součet a je nejnižší z těch čtyř, ta přece vyhrává. Ale bohužel zrovna u té byla ta jedna značka, a shodou okolností ta, co se zrovna nejvíc používá, tak byla nejdražší.

A to jsou ty příběhy té lavičky a věšáků v Hradci Králové a podobných věcí, když je to řízení za 1 miliardu. A je tam jeden věšák, u kterého každý šílí, protože on stojí 15 tisíc, ale přesto ta cena byla nejnižší, ta součtová, tak ta firma to prostě vyhrála. A dokonce jsme to ještě vylepšili tak, že vy ani nemůžete pochybné řízení, kde se vám ta nejnižší cena zdá ještě o 50 % předražená, tak vy ho nemůžete zrušit, protože to je zase jiný boj proti korupci až do úplného konce, aby se nemohlo stát, že ho někdo ruší proto, že nevyhrála ta firma, co on chtěl. Takže on ho desetkrát ruší, až konečně vyhraje ta jeho. Tak jsme hned tomu zamezili. Takže to se taky nesmí.

My jsme na to šli jinou cestou – a mě strašně mrzí, že se na to přišlo tak pozdě, dokonce jsem to navrhl i do koaliční smlouvy, aby veškeré veřejné zakázky byly ohraničeny limitem. Mně totiž dlouho tvrdili experti, že to EU nedovoluje, že si nemůžete stanovit u zakázky nejvyšší cenu, kterou chcete zaplatit. Mně to pořád nešlo do hlavy, protože doma je to úplně normální. Když si chcete koupit televizi, tak televize jsou sice za 5000, taky za 50, a taky za 100. A vy, když si řeknete, že ji chcete za 20, tak vám marně bude někdo nabízet Samsunga za 140, který se otáčí za vámi a dá se ovládat rukama, když ho nechcete. A stejné je to přece na obci.

Když jsme začali dávat ty limity, tak já tady nebudu říkat ta čísla, jsou to desítky milionů, které jsme ušetřili za loňský rok jenom za to, že jsme dávali ty limity. Samozřejmě, že se našli koumáci, kteří říkali, my je vypečeme, a nikdo se nepřihlásil. A oni uvažovali, tak nikdo se nepřihlásil, oni to ale nutně potřebují, vypíšou to znovu a sníží ten limit. Ne, ne, ne, my jsme to vypsali znovu s tím stejným limitem, a ejhle, oni "vyměkli", teď je docela málo práce, a zakázka se uskutečnila. Takže to je jeden z bojů.

My prostě bojujeme s korupcí, jako když jsme bojovali za mír! Budeme tak dlouho bojovat za mír, až nezůstane kámen na kameni. Prostě korupce je tady v ČR nejpoužívanější slovo. A korupce rovná se dotace. Už jsem tady o tom mluvil, že dotace je trestný čin, a když tak aspoň sprosté slovo. A dostal jsem tehdy od našeho bývalého kolegy pana Schwarzenberga takový lísteček, kde bylo napsáno: "Dotace jsou svinstvo, ale jsou milé." Protože dotace každý má rád, protože to jsou takové peníze jako by zadarmo.

A to, jak se provádí kontrola na obcích, netrneme proto, že je tam nějaká korupce, my trneme proto, jestli jsme všechno vypsali správně, protože ty předpisy v rámci boje proti korupci jsou tak zhovadilé, že se v podstatě podle nich nedá vůbec postupovat. Já vždycky dávám ten blbý příklad, doufám, že mi někdo na něj odpoví, jak si má město koupit škodovku, když má čtyři a chce pátou. Že je levnější pojištění, díly, pneumatik atd. Zatím jsem výsledek neobdržel, prostě škodovku si koupit nemůžeme. Protože my musíme buď vypsat obecně, že to má být auto s obsahem 1,6 bla bla bla bla, a přihlásí se do toho nějaký Korejec a my ho musíme vzít. Ale my ho nechceme. Ne proto, že by nebyl dobrý, ale protože chceme mít tu flotilu stejnou.

Tak jsme už vymysleli zoufalý čin, že chceme jakékoli auto, pokud bude mít okřídlený šíp na kapotě. To ale taky nejde. Na tuhle otázku nám ještě nikdo neodpověděl. A když tady všichni hovoří, jak v Evropské unii je všechno dokonalé, tak se ptám, jak je to možné, že ve Francii všechny státní orgány nemají jiná auta než francouzská – zkuste se podívat na televizi. V Německu, že by si policie koupila třeba superby nebo škodovky, no to by tam byla revoluce. Ta má samozřejmě volkswageny. A ti lepší mají mercedesy, nějací poslanci a vládní činitelé. A jsou pod stejným režimem EU, dokonce zakládající členové, a vědí, jak na to. A já nehodlám kvůli tomu dělat žádné švindly.

Samozřejmě odborníci mi poradili, udělejte to jako bývalý primátor Volf, vy to můžete zadat vlastně bez výběrového řízení. Já jsem říkal, to už tady bylo, primátor Volf skončil s primátorováním, byl ve vyšetřovací vazbě, tahali ho po novinách několik let, absolutně zničený člověk, naštěstí spravedlnost zvítězila. Dnes mu bude pan ministr, ne on, ale jeho ministerstvo platit tuším milion korun odškodného. A takových případů bychom tady mohli jmenovat desítky, a o těch se příliš nepíše.

Ani se nepíše o tom, viděli jsme celostránkové inzeráty v novinách, že Berka dostane 5 milionů, vrátí se, soudy... A já jsem říkal, budou stejně velké zprávy, až se ukáže, že ani se nevrátí, ani nedostane žádných 5 milionů, tak bude taková noticka, tak tenhle zrovna ne. Ale to nevadí, tenhle ne, ale tenhle ten jo. Dneska pustili nějaký z Trendu nebo z koho, tak stejně to tak je, že tihle ti.

Já řeknu zase úžasný příklad. S Evropskou unií jsme dělali jakýsi park a dámy zapomněly, co je nejdůležitější, aby tam byla plechová tabulka s hvězdičkami. Na to můžete vrátit dotaci, když ji tam nedáte. Když nemáte na každém dokumentu hvězdičky, můžete na to vrátit dotaci. Něco naprosto šíleného! Tak teď co s tím, rychle. Samozřejmě myslíme rychle, takže naběhl tam údržbář, zatloukl do stromu, což ekologové si nevšimli, čtyři hřebíky.

Kontrole jsme řekli, že tabulka tam byla, ale jak je to u nás, tam jsou ti sběrači, ti, co kovové vezmou, ukradli ji, dali ji do sběru, a dobrý, vyhráli jsme, nemuseli jsme nic vracet. Ale to bylo jenom štěstí.

Bohužel v sousedním městě měli nějaké středisko – to oni mají rádi, tyhle nějaké vyučovací střediska, kde byly židličky a ty židličky byly modré. Oni jednu židličku dali do opravy a dali tam místo ní židličku červenou, zatím, aby tam byl počet míst. Co čert nechtěl, přišla kontrola, všechno špatně. Našli tu židličku, která má jinou barvu, nedodrželi jste podmínky dotace, nazdar!

V jiném městě místo devíti bytů postavili deset. Nějak jim to vyšlo, dobře. No jo, to je ale špatně! Vy jste měli ve směrnicích, že jich máte mít devět. Vy jste postavili deset, buch, a to je dotace plus jednou tolik a plus penále. O kontrolách kontrol ani nemluvě. Deset razítek můžete mít z ministerstva, že je všechno v pořádku, přijde finanční úřad a řekne, hm, to je sice dobré, ale kolaudace byla o tři dny později. Na shledanou, pink, pink, vracíte.

To jsou takové příklady z praxe. Takže to jsou ty obavy. A když se dostanu k tomu, co je a není hospodárné, což samozřejmě NKÚ říká, my budeme zkoumat... A co budou na tom zkoumat? Jestli obec vyvěsila na 15 dnů...? To nemusí zkoumat. To možná někde někdo zapomněl a jinak je to normální. Ale kde už narazí, jestli ta věc byla prodána za cenu v místě a čase obvyklou? Termín, který bych také rád, kdyby mi ho někdy jednou někdo vysvětlil.

Já už jsem poprosil pana ředitele policie, že všechny prodeje nemovitého majetku budeme nejprve dávat policii, aby nám řekla, jestli je to všechno správně. Protože vám řeknu příklad z devadesátých let, kdy ke mně přišla do kanceláře policie a říkala, že jde zavřít jakéhosi pána. Já říkám, a proč mně to říkáte? Abyste o tom věděl. Vy jste mu prodali barák. A prosím, v dražbě! My jsme dělali od devadesátých let dražby, tady žádný zákon o dražbách neexistoval, ani o veřejných zakázkách, my jsme je dělali v té době podle svého. Takže my jsme mu v dražbě prodali dům za milion. Ten pán ho asi za tři čtvrtě roku prodal za dva miliony. A oni ho šli opravdu zavřít, jak jsme to v těch devadesátých letech ještě nevěděli. Tak ti policisté v dobré víře – to je přece spekulace! Za to jsme vždycky zavírali! – tak šli po něm. A já jsem říkal, to ale ne, teď už to tak není. A pořád jsem neuměl vysvětlit tomu policistovi, proč tomu tak není?

Já říkám, prosím vás, koupil jste si kuponovou knížku? A on říkal, koupil. Vidíte, tak běžte zavřít moji babičku. Ta si koupila kuponovou knížku od Viktora Koženého za 1000 korun a dostala, protože byla v 1. vlně toho letadla, tak dostala 10 tisíc a koupila si televizi. To je spekulantka, za tisíc deset, za to by mohla mít aspoň na 2 roky nepodmíněně. Jak to máme v těch hlavách a jenom bojujeme a bojujeme. A jak říkám, budeme bojovat tak dlouho, dokud to nevybojujeme.

Jiná příčina, kde já vidím velký úkol, jsou komunální podniky. Ale je to velký problém. Komunální podniky jsou velmi oblíbené, sezení v dozorčích radách je velmi oblíbené, bývá často i předmětem politických bojů. Pan Kala byl dokonce jeden z těch, který se snažil tomu zabránit, takže my to dnes máme tak, že už tam nemůžou sedět ti uvolnění, protože to nejde. Tak oni třeba v Praze to samozřejmě dělají tak, že ty lidi z těch městských částí sedí v tom podniku, které má magistrát, a ti z toho magistrátu sedí zase v dozorčích radách těch podniků, co mají ty čtvrtě. Tam už je na ně zákon krátký, protože ti si vždycky poradí. Prostě to žádný smysl nemá. Ale že cesta do pekel jsou komunální podniky, to potvrzuji.

My žádné nemáme a máme pokoj. Nikdo se nic nehádá, dělají to všechno soukromé firmy a výběrka a funguje to bez problémů. A dokonce to má obrovskou výhodu, že když je to cizí podnik, tak vy s ním můžete jednat daleko tvrději. Jak budete jednat se svým dopravním podnikem, když mu dojdou peníze? No tak přijde brečet, a přece nemůžeme zastavit dopravu? Jak budete jednat se svým vlastním aquaparkem, když přijde o 6 milionů, že lidi nechodí? Tak samozřejmě jim to dohodíte.

A pokud jde o tu hospodárnost, obce přece nic hospodárného nedělají. Kdyby obce postupovaly hospodárně, tak první, co bych udělal, přestanu dotovat městskou hromadnou dopravu, protože vůbec nechápu, proč by si člověk, který jede autobusem, neměl zaplatit ten autobus? Vůbec tomu nerozumím. Nerozumím tomu, proč bych měl 50 rodinám na jejich dítě měl dávat 6000 měsíčně na jesle, které by si normálně měly zaplatit, a přesto to dělám. Že bych si držel za 24 milionů filharmonii! Kdybych postupoval jako ekonom, tak druhý den jsou filharmonici propuštění. Ale obce tady pro tohle zřízené nebyly. Takže dělají spoustu takovýchto jakoby nesmyslných věcí. Ty věci jsou neekonomické skoro všechny. Obce skoro žádnou ekonomickou věc nedělají. Tam se na to dívat ekonomicky vůbec nejde.

Takže já teď se dostávám k tomu závěru, který je nejsložitější, protože co teď s tím? Je to ústavní zákon a paní senátorka Wagnerová se chystá dát pozměňovací návrh. A stojíme před problémem, protože nikdo nenavrhl schválit. Jestli mám správnou informaci, schválit neexistuje. Bez schválit nemůžeme dělat vůbec nic. Když tedy teď dám schválit, což za chvíli udělám, ale hned budu horovat pro to, aby to neprošlo, protože když to projde, tak přijde na přetřes pozměňovací návrh paní senátorky Wagnerové, o kterém se bude hlasovat normální většinou, ale potom o tom vrácení zase ústavní většinou. A tomu bych se chtěl vyhnout, takže navrhuji schválit a apeluji na všechny, na ty odvážnější, ať hlasují proti schválit, a ti méně odvážní, ať se zdrží hlasování. Děkuji za pozornost.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A dále je přihlášen do rozpravy pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, slovutný Senáte.

Po kolegovi Kuberovi, vaším prostřednictvím, paní předsedající, je těžké vystupovat. Je těžké vystupovat proto, že tady semlel spoustu věcí dohromady. Já osobně se domnívám, že určitá kontrola musí být. Není možné, aby bylo tady v této zemi nějaké bezvládí, aby si každý dělal, co chtěl. Kontrola nemá sloužit jako strašák, má to být pomoc těm, kteří chybovali. A chybovati je lidské. Aby se vyvarovali napříště určitých chyb a nedělaly se takové přešlapy, jako nám tady sdělil pan senátor Kubera vaším prostřednictvím, paní předsedající.

On ten věšák totiž v tom Hradci Králové nebyl za 15 tisíc. Normálně jste ho koupil za necelé 3 tisíce, a ta cena, za kterou se kupoval na kraj, byla kolem 30 tisíc. A výběrové řízení, pokud bylo, tak bylo velmi zvláštní. Byl tam také nějaký stůl za 400 tisíc a jiné věci, takže nemíchejme hrušky s jablky, ale podívejme se na to, že existence kontroly a Nejvyššího kontrolního úřadu je nutná, obzvláště v České republice. A nevedou si všechny obce tak, jak třeba v Teplicích nebo u pana senátora Víchy, vaším prostřednictvím, paní předsedající.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, kolegové slyší a zopakuji nahlas: co bylo řečeno – pokud se neoslovuje přímo, není potřeba prostřednictvím předsedajícího.

Tak ale rozpoutala se nám diskuze, takže dále vystoupí paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Takže prosím, paní senátorko.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Vážené paní předsedající, vážení kolegové, kolegyně. Dovolte, abych já také vznesla několik poznámek do této diskuze.

Já bych nechtěla tady nějak rozviřovat další bohatou košatou diskuzi, ale přesto mi dovolte se k něčemu vyjádřit. Nebuďme u občanů dojem, že na radnicích kupujeme za 15 tisíc, za 30 tisíc věšáky, že si kupujeme drahé stoly, protože na radnicích dnes se obrací každá koruna. Musíme šetřit a velmi, velmi hospodárně přemýšlet, kam kterou korunu dáme.

Tady nejde o to, jestli kontrol je více či méně, protože není týden, kdy nějaká kontrola není. A někdy se promítají tak, že ani nestačíte přesouvat jednotlivé dokumenty, protože na některé dokumenty přijdou dokonce kontroly dvě v jeden čas. Je to složité, máte vnitřní kontrolní mechanismy, a přesto si myslím, dobře, ať to tak je, ať občan ví, že s veřejnými prostředky je nakládáno tak, jak má být. Jsou-li dotace, má to nějaké atributy, za jakých podmínek a na co to bylo přiděleno. A to nechť ať je perfektně zkontrolováno, a každý, kdo bere tuto dotaci, má si být vědom, že to musí bezpodmínečně dodržet.

To je v pořádku, ale mělo by to být vždycky na nějakých jasných parametrech, které budou v podstatě jasně dány, to znamená, nebudou to subjektivní pocity, subjektivní hodnocení. Tady nejde o to, jestli někdo udělal pět laviček nebo deset laviček, tolik a tolik bytů. To se dá spočítat. Jestli tam má být tabulka s hvězdičkami, má tam být, měla tam být. Příště na ni určitě nezapomeneme. Tady spíš je obava z obcí, měst a krajů, že se budou kontrolovat samosprávná rozhodnutí, to znamená to, co dělá obec obcí v té samosprávné působnosti, kraje, kdy kraj rozhoduje, jak bude vést rozvoj obce, jestli si postaví domov důchodců navíc, protože region to potřebuje. Na tom není vůbec nic ekonomického! To je potřeba toho daného regionu. Nedovedu si představit, že bych stála před úřednicí NKÚ, jakkoliv zdatnou, a diskutovala s ní o tom, jestli jsme měli, či neměli postavit domov důchodců. Jestliže jednou po nějaké analýze se rozhodne ve své samosprávné působnosti daný orgán, že učiní tento krok ve prospěch občanů, tak je to rozhodnutí platné, pokud ho nezrevokuje před samotnou realizací.

Já si myslím, že tady je obava z jedné věci, že budeme čelit subjektivnímu posouzení našich rozhodnutí, jestli jsme činili či nečinili správně, protože mnohá tato rozhodnutí nemají vysloveně pouze ekonomický charakter. To jsou rozhodnutí, která jsou vyvolána určitými potřebami a signály z daného regionu, z daného místa, případně řešíte nějaký problém minulosti. Mohu vám říci, že za 10 let, když jsem byla na radnici, po 10 letech se nám podařilo domluvit s majitelkou pár metrů čtverečních, abychom propojili dvě páteřní cyklostezky. Vystřídalo se několik volebních období a na konci toho třetího jsme byli schopni se dohodnout na čemkoliv, jen abychom překonali těch historických pár metrů čtverečních. To prostě byla nutnost. Takovýchto nutností je více. Jsou určitá rozhodnutí, která jsou dělána v daném čase na bázi ekologie, na bázi sociálních záležitostí, školství, určité akutní potřebnosti v daném čase, nebo prostě potřebujete řešit třeba výkup nějaké nemovitosti proto, že to jinak v tom městě nemůžete vyřešit, třeba nějakou další výstavbu a čekáte na to třeba dva tři roky, pět let, než se s někým dohodnete, kolikrát než rodiny souhlasí. Na tom není tolik ekonomiky! Na tom je bohužel největší podíl reality. Vy musíte řešit.

A já bych se potom musela ptát, když se řešila v Čechách dálnice, a platba paní farmářce byla podle atributů NKÚ? Byla nutná. Na tom si myslím, že se celá republika shodne. Byla ale ekonomická? Byla hospodárná? Byla účelná? A kdo bude s kým diskutovat, jestli to tak bylo? Nikdo s nikým nebude diskutovat, protože to bylo rozhodnutí vlády. Ale řeknu na rovinu. Bylo správné, bylo platné? Bylo! V tomhle stejném duchu se musí rozhodovat s plnou odpovědností i nejmenší obec této republiky.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji paní senátorko, a dále je přihlášen do rozpravy pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové. Tady probíhala poměrně rozsáhlá rozprava o tom, jestli potřebujeme tento typ kontroly, jaký vyplývá z novely ústavy a z dalšího zákona, který budeme projednávat poté, který právě z té případné změny ústavy vyplývá. Já bych chtěl říct, že pokud by se nekradlo a pokud by se rozhodovalo rozumně, hospodárně, tak asi nepotřebujeme vůbec žádný zákon o veřejných zakázkách. Stejně tak kdyby všichni se řídili morálními principy, tak možná nepotřebujeme ani žádný trestní zákoník, protože by byl zbytečný. A stejně tak kdyby se rozhodovalo hospodárně a efektivně při vynakládání veřejných prostředků, tak abychom asi nepotřebovali žádnou kontrolu.

Ale tento zákon je předložen právě proto, že je všeobecná zkušenost s tím, že ne všude se takto rozhoduje. Netvrdím, že se všude krade, netvrdím, že všude se rozhoduje neefektivně, ale takových příkladů známe celou řadu. A já si myslím, že je dobré schválit tento typ kontroly. Pan viceprezident Kala tady vysvětloval, že čeština na to nemá přesný termín, ale že je kontrola a kontrola a že tady v tomto případě jde jednak o zákonnost, ale také o kontrolu toho, jestli když nějakou korunu nasypeme do systému, tak jestli dostaneme to, co potřebujeme. Pokud jde o kontrolu zákonnosti rozhodnutí, tak i rovněž pan viceprezident tady vysvětloval předřečnici, že rozhodně z tohoto návrhu nevyplývá, že se někdo bude zabývat tím, jestli bylo správné postavit domov pro seniory, anebo opravit chodník. To je skutečně politické rozhodnutí a do toho nemá co mluvit Nejvyšší kontrolní úřad a ani tato zákonná předloha nic takového neobsahuje. Ale pokud už se někdo rozhodne vybudovat domov pro seniory, tak pak je zcela na místě se zabývat tím, jestli ten proces byl zákonný a jestli také byl efektivní. A po takovémto typu kontroly potom si myslím, že je tady ve společnosti velká poptávka právě pro určitou špatnou zkušenost nikoliv se všemi městy a obcemi, ale s některými. A je zcela zjevné, že občané těchto obcí nemají k dispozici žádný nástroj, jak se dostat k informacím a jak na problémy dostatečně efektivně a odborně, fundovaně poukázat a jak se je pokusit řešit. A tento typ kontroly si myslím, že by k tomu mohl přispět.

Já samozřejmě mám zkušenosti z pražské komunální politiky, která je mediálně velmi dobře známa. Mohl bych tady uvést jeden konkrétní případ, na který by se tento typ kontroly mohl také vztahovat, a to je Pražský dopravní podnik. Všichni víte ze sdělovacích prostředků, že tam proběhl jakýsi audit; ten tým vedl pan Láska, a ten dospěl k celé řadě poměrně závažných zjištění. Mezitím se ovšem změnil ředitel Dopravního podniku a ten údajně měl prohlásit, proč bychom ty smlouvy dále posuzovali, protože to vrhá špatné světlo na jeho firmu, a za auditem se uzavřela voda a už to nikdo neposuzuje. A pokud není politická vůle v zastupitelstvu příslušné obce, tak občané této obce nemají vůbec žádný nástroj, jak se domoci nápravy. A tento návrh zákona jim dává alespoň malou naději. A já si myslím, že bychom našim občanům alespoň malou naději, že se změny poměrů k lepšímu dočkají, mohli dát, a proto doufám, že ten zákon podpoříme. Mrzí mě, že tak musíme učinit pozměňovacím návrhem, který navrhla paní senátorka Wagnerová, protože jsme propásli konec roku a účinnost byla nastavena od 1. ledna, takže nám zřejmě nezbývá nic jiného, než návrh s tímto pozměňovacím návrhem, pokud ho tedy schválíme, poslat znovu k dalšímu hlasování i do Poslanecké sněmovny. Ale z důvodů, které jsem tady uváděl, tak bych vás chtěl požádat, abyste tuto naději našim občanům dali a zákon podpořili.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore, a nyní jako senátorka je přihlášena paní senátorka Eliška Wagnerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Paní předsedající, dámy a pánové, já bych normálně už nevystoupila v této obecné rozpravě, ale protože zněla výhrůžně tedy ta výzva pana senátora Víchy, tak nevím, nevím, jestli bych se ještě vůbec dostala tady ke slovu potom později. Takže teď to aspoň musí zaznít.

Víte, já bych tuto materii nepolitizovala. Pan senátor Vícha to učinil. Mně je to opravdu dost líto. Uvědomte si, já jsem řekla, že tedy vlastně ty návrhy šly v minulosti třikrát. Rok 2001 – sociálně demokratická vláda. Rok 2003 – sociálně demokratická vláda. Až tedy rok 2009 – byla už vláda tedy jiná, vláda koaliční ODS, prostě z druhé strany a teď je to od roku 2010, tudíž tedy tento návrh také spadá do vlády současné koaliční. Ale ta materie, ta prostě opravdu není výslovně politická v tom smyslu, že se o ní musí svádět boj. Ony to dobře věděly jak sociálně demokratické vlády, a teď jsou asi donuceny spíš bych řekla vlády současné k tomu, že musí alespoň něco podnikat. Jaký z toho bude výsledek, to uvidíme.

Nicméně tady potom ta obava snad asi největší, která tady zaznívala kupříkladu z úst paní senátorky Zvěřinové velmi explicitně, ale vlastně to byl podtext i řeči pana senátora Vystrčila a samozřejmě i pana senátora Víchy. Tady je prostě obava z toho, že NKÚ bude ingerovat a kontrolovat ona politická rozhodnutí, abych tak řekla, samospráv.

Tady pan senátor Vystrčil citoval zákon o obcích a tam tedy zní – já jsem si to nezapsala úplně přesně, ale že obec má svůj majetek využívat efektivně a hospodárně v souladu s jejími zájmy. A teď ti, co tady vystoupili, mají obavu – kdo? NKÚ nám bude diktovat, co tedy vlastně jsou naše zájmy? To není pravda! Toto ustanovení už dnes je třeba interpretovat tak, že tedy samozřejmě obec svým – ale řádně učiněným a v řádném procesu učiněným – politickým rozhodnutím rozhodne o tom, že postaví útulek pro psa namísto toho, aby, já nevím, zřídila cosi, co by jí přinášelo opravdu peníze. Takže to je politické rozhodnutí a to politické rozhodnutí, když je uděláno v košer procesu, tak tedy je tabu vlastně! Je tabu. Ale potom provádění toho rozhodnutí, jestli tedy útulek pro psa bude stát, já nevím, 100 tisíc, anebo bude stát 10 milionů, tak to už je materie, kterou by měl kontrolovat právě NKÚ. A to si myslím ale, že snad je přirozené.

Pak, co mě zaujalo. Tady pan senátor Vystrčil a pan senátor Kubera, tedy jaksi způsobem jemu vlastním, nám líčili ty hrůzy, jak už jsou obce kontrolovány a jak to všechno běží. No, já se jenom divím, že tedy toto obcím nevadí. Když tam k nim na kontrolu jde kdejaký úřad, který je součástí exekutivy, navíc ještě oprávněn udílet sankce, pokuty atd. A to jakoby vy tady argumentujete – prostě, už je tam máme, kontrolu. Ale nepoložili jste si otázku, jestli by to právě nemělo být úplně naopak, jestli byste neměli pustit tedy to NKÚ, aby činil kontrolní závěry, a přemýšlet o tom, zda tedy vlastně lehce vypudit jednotlivé orgány exekutivy tak, aby právě nečinily případně tu... Ale to je samozřejmě otázka změn zákonů, pochopitelně, že ano. Ale prostě otázka stojí pro mě alespoň úplně naopak. Jestli si chcete hájit svou samostatnost, tak NKÚ jako nezávislý orgán je přesně ten, kdo by se měl do obcí pustit, zatímco jak říkám, orgány exekutivy, která jednou může být, já nevím, růžová, podruhé modrá a potřetí nedej pánbůh zelená, tak to je tedy samozřejmě problém.

A pak ještě tedy tady byla poslední věc. Já stejně nerozumím usnesení, které navrhl pan senátor Vystrčil, a to z toho důvodu, já nevím, co on chce. A zaznělo to tady ještě vícekrát. Tady se zdá patrně mnohým nebo některým, že navržená ustanovení ústavy nejsou dostatečně propracovaná. Já tedy jsem první, která bude tvrdit, ústava nemá být telefonní seznam. Pro mě to ustanovení, které tam je teď, mám-li mluvit naprosto otevřeně, až příliš kasuistické. Mně by stačilo úplně obecné ustanovení a zbytek prostě by šel do normálního zákona. Ústava má být obecná. A když se podíváte do jiných ústav zahraničních, například do německé ústavy, tak to ustanovení je velmi, velmi kusé, to ústavní ustanovení, a všechno je to až potom v pozici zákona řešeno atd. Jenom my děláme ústavu čím dál tím podrobnější a kazuističtější a pak samozřejmě praxe ukáže, že tedy skutečně to případně není domyšleno, když se jde do takového podrobna. Takže na to je potřeba si dávat pozor. Tohle je už na hraně pro mě, to, co tam je. Ale já bych prosila, už ne další podrobnosti. Ponechme to tedy na zákonu. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko, a v této chvíli mám dvě přednosti a uplatňuji je. Takže první pan senátor Petr Vícha, předseda klubu sociální demokracie. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. Já jen krátká reakce, protože paní senátorka Wagnerová říkala, že jí udivuje, že nám nevadí to množství exekutivních kontrol. Tak já tedy po vzoru toho filmu Marečku, podejte mi pero, musím říct: ale to je to, o čem tady už dobrou hodinu mluvíme!

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dále s právem přednosti pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Horník:  Vážená paní předsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Mě také vyprovokovalo to auditorium, které tady otevřela paní senátorka Wagnerová. Víte, já jsem starostou 23 let. Já nedělám nic jiného než přijímám finanční úřad, finanční ředitelství, Ministerstvo financí, kontroly z jednotlivých ministerstev a z různých úřadů třeba na dotační programy. Já si nestěžuji. Pokud někde chci dotace, tak musím podle toho také asi konat. A musím říct, že mám za ta léta takovou zkušenost – když k vám přijde kontrolní orgán, který je na místě tři měsíce, bere štosy šanonů, projíždí je bod po bodě a pak vám najdou v desítkách milionů 40 tisíc, které nebyly zpronevěřeny, ale které bohužel, a to mám takový příklad – nechal jsem udělat místo klasických hydrantů na ulici, protože mi to připadalo na poslední chvíli směšné, protože u nás je hodně sněhu, dvakrát už jsem zažil gejzíry, takže jsem je nechal zasekat do niky baráků. Tím jsem ale porušil podmínky oné dotace a těch 48 tisíc byly neuznatelné náklady. To bylo jediné, co našli, tato tříměsíční kontrola.

Mně vůbec nevadí, když přijde někdo z NKÚ a bude také hledat. Já se snažím, stejně jako kolega Vícha a určitě řekl bych většina z těch tisíců starostů, dělat věci pořádně a tak, jak to má být. Nicméně co mně vadí, je to, že se takovéto věci mnohdy zneužívají i politicky. Kontrola, která na mě přišla z Ministerstva financí z onoho speciálního orgánů, tak přestože mi někdo říká, že jsem TOP 09, "topák", nejsem, jsem Starostové a nezávislí, tak z tohoto ministerstva na mě přišla tato velká kontrola, kdy se u nás zdržela tak dlouho. Bohužel bylo to na politickou objednávku. I to jsem zjistil. A nebylo to poprvé.

Audity obcí, pokud obce nemají dostatek peněz, tak si je nechávají dělat u krajských úřadů, a tyto audity se také používají k politickému boji. I toto mám za sebou. Když vám kvůli tomu, že účetní zamění doklad, který nezaúčtuje na městskou policii v hodnotě sto korun, ale na hasiče, jenom splete paragraf a díky tomu potom máte neprokazatelné účetnictví a dostanete to céčko, které vás znevýhodňuje potom při získávání dotací a dalších věcí, už se na nás pohlíží jako na obec, která může mít nějaké problémy nebo je možná má, možná přímo ten starosta, já nevím. Takže to mně vadí!

Tady byl dán příklad panem Kalou, jak vychází srovnání se sousedním Německem. Já žiji na hranici se Saskem a víte, my bohužel za těch 23 let nemáme ještě nastoleno morální prostředí.

V tom Sasku, kde jim nic jiného nezbylo, protože převzali legislativu zejména z bývalých západních států Spolkové republiky Německo, tak tam se jisté věci vůbec nedějí. A ono je to také o politické úrovni. A my ještě bohužel jsme tak daleko nedošli a budeme k tomu možná potřebovat ještě 20 let, a proto se domníváme, že čím víc kontrol, tím možná dosáhneme transparentnějšího řízení státní správy, samosprávy a možná i správy jednotlivých různých orgánů, protože víme moc dobře, jak dopadlo NKÚ se svým bývalým ředitelem.

Čili to jsou věci, které nám nepomohou dál. Já pro tento zákon budu klidně hlasovat, já pro něj zvednu ruku, ale nezmění se vůbec nic. Nakonec bude muset NKÚ ze vzorku 40 kontrolovaných subjektů ročně, ať to budou samosprávy nebo jejich podnikatelské subjekty, vytipovat ty obří, jako třeba možná Pražský dopravní podnik, ale i ty malé jako nějakou malou obec s 200 obyvateli, aby byla nastolena spravedlnost. Já se tomu nezdráhám. Jen proboha na obcích nemáme jenom starosty s tím, že neustále musíme předkládat kontrolním orgánům požadované věci, což nás zdržuje při výkonu normální samosprávní činnosti. A můžu vám říct, ono se těžko řekne úředníkům, kteří přijdou z Ministerstva financí: mí kolegové nemají teď zrovna čas, protože oni musí udělat tuhle důležitou věc. To už zavdáváte příčinu k tomu, že něco tajíte, že nechcete něco předložit. Takže já doufám, že nás, kteří budeme takto kontrolováni a kteří se domnívám to děláme správně a pořádně jako většina obcí v republice, takže budeme kontrolováni co nejméně a přimlouval bych se za to, abychom takovéto zákony nemuseli přijímat a naopak, abychom zjednodušili tuto kontrolní činnost a někam ji "scukli" do jednoho zákona, ať je to jasné a ať na nás nechodí neustále nějaké kontroly od všech možných směrů. Pro to já bych se přikláněl. Nicméně aby nedošlo k tomu, že budeme veřejností podezříváni, že nechceme dopustit kontrolu NKÚ, tak mám dojem, že by bylo správné tuto věc podpořit, protože ono se ve finále nic nestane. Ono těch kontrol v rámci subjektů, kterých může být 10 tisíc, zase tolik až nebude.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. A zatím posledním přihlášeným, už ne posledním, je pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, já se pokusím být stručný, ale na některé věci si myslím, že je potřeba reagovat.

Začnu tím pozitivním. Já souhlasím – prostřednictvím paní předsedající – s paní zpravodajkou a vysvětlím to usnesení. Přesně k tomu to usnesení směřuje. Já nechápu, proč ústava je takhle rozšiřována. To není žádný trhací kalendář! Já nevím, proč v té ústavě není napsáno, a netroufám si to navrhovat, ale bylo by to tak logičtější – místo jedné věty nechat jednu větu a místo "vykonává kontrolu se státním majetkem" dát "veřejným majetkem a plnění veřejných rozpočtů". Tečka. A to je přece úplně jednoduché! A já nevím, proč tam jsou tyhle další řeči a povídání. Já nevím, kdo to dělal. Já nejsem právník! Takže jenom k tomuhle, že nechápu, proč někdo tu ústavu takhle zpodrobňuje a jsme naprosto ve shodě, byť máme každý řekněme jiné zaměření. Takže to je jedna moje poznámka.

A druhá se týká – zase prostřednictvím paní předsedající k panu senátorovi Dienstbierovi. Za prvé, už to tady zaznělo. Kdo brání kontrole, je podezřelý. Já upozorňuji, že jsem si nevšiml, že by prostřednictvím paní předsedající pan Petr Vícha, pan Jaroslav Kubera nebo Vystrčil chtěli bránit kontrole. Tak to prostě není. Dokonce je to tak, že jsem já to pochopil, že my jsme přesvědčení toho, že pokud budeme kontroly takto hromadit a například v mém případě pokud budeme Nejvyšší kontrolní úřad bez dalšího zabezpečení takhle zatěžovat, že naopak se dostaneme do problémů daleko větších a naopak kontrola bude méně účinná. To je moje první poznámka.

Druhá poznámka. NKÚ nemá co mluvit do politických rozhodnutí. Já upozorňuji, že v zákoně o obcích je napsáno, a já to tady odcituji přesně: Majetek obce musí být využíván účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy. A pokud tedy má být proces kontroly zákonný, tak musí být kontrolován zákon. V zákoně je napsáno, že majetek obce musí být využíván účelně a hospodárně a v souladu s jejími zájmy, a do toho prostě patří i politická rozhodnutí. A jestli tam patří, nebo nepatří a kde je ta hranice, to nebude určovat ani pan Dienstbier a ani pan Kala, ani nikdo jiný. To bude určovat kontrolor Nejvyššího kontrolního úřadu a on řekne, že si myslí, že rozhodnutí zastupitelstva, resp. starosty nebylo správné a bylo nehospodárné a tak to zkrátka bude! A jestli si někdo myslí, že to bude jinak, tak se s úředníkem v životě nesetkal. Jsou stejní jako politici: dobří i špatní. Takže na to velmi upozorňuji. Nehledě na to, že jsem málem měl pocit, že to, čeho se prostřednictvím paní předsedající pan Dienstbier dožaduje, je přesně napadnutí politického rozhodnutí. Takže prostě tam se zacyklujeme a dostáváme se do nějakého kruhu úplně zbytečného.

To znamená, já si myslím, že není možné se tomu vyhnout při té kontrole, aby nebyla posuzována i rozhodnutí zastupitelstev a starostů, ale je potřeba, aby to bylo děláno erudovaně, a toto prostě připraveno není!

A ještě jedna poznámka. Prosím, já upozorňuji, že nejsem přesvědčen o tom, že NKÚ je orgán, který by měl v první řadě přímo bojovat proti korupci. I z toho, co říkal pan Kala, to vychází úplně jinak. Úplně jinak a tak dále.

A teď k mému usnesení. Moje usnesení říká: vážení přátelé, pojďme se zamyslet nad tím, jestli naše úpravy ústavy nejsou příliš extenzivní, jestli bychom se více neměli spíše zamyslet nad nějakými minimalističtějšími úpravami a zároveň lépe precizovat jednotlivé zákony, jako je například zákon o NKÚ, který jsem citoval. Dovedu si klidně představit, že tam budou i další zákony. To je přesně o tom, o čem paní senátorka Wagnerová mluvila, že zákonů je moc. Já neříkám, že někdy to půjde úplně všechno dohromady, aby to do sebe zapadalo, ale minimálně aby tam byla aspoň povinnost, když mají dva kontrolní orgány ke stejné věci různý nález, aby ony řekly, který ten nález platí. To by tam někde se mělo objevit. A tohle všechno nikdo neřeší a přidává další kontroly. Takže tolik k tomu.

A ještě technicky, to jsem zapomněl. Samozřejmě já to usnesení navrhuji pouze v případě, že zákon nebude přijat. Pokud bychom schválili ústavní zákon, tak je jasné, že o tom usnesení nemá smysl hlasovat.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore, a dále je přihlášen pan senátor Pavel Lebeda. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Lebeda:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Kolegyně a kolegové, pane ministře, já už jsem z toho místa jednou hovořil o boji proti korupci a bojovnících proti korupci. Politici všech váhových kategorií od těch nejmenších starostů až po vrcholné exekutivní lídry se buší tu v hruď, tu v ňadra a zaklínají se bojem proti korupci a buší se o to víc, čím se přiblíží tu volby, tu možnost obsazení nějakého významného postu. Přesto s podivem stále ten boj s korupcí prohráváme. No nevyhráváme. Přinejmenším nevítězíme.

A stále znovu a znovu navrhujeme různé zákonné úpravy, potažmo bezzubé a jalové. Proč tomu tak je? Já už jsem to jednou trošku tady naznačil. Minulé vlády pravicové, zejména za působení bájného Ivana Langra, přijaly řadu legislativních norem a zákonných norem, a naopak odmítaly jiné, vysloveně s cílem prokorupčním. Jak posoudit třeba zrušení finanční policie.

Možnost využití odposlechů a jejich omezení. Nechuť k zavedení spolupracujícího obviněného a pak jeho omezené využití. Omezení práva policie prolomit mlčenlivost finančních úředníků. Nechuť k institutu korunního svědka. Ale zejména nechuť ke zrušení anonymních akcií, odmítání institutu majetkových přiznání a nechuť k zavedení průkazu původu nabytého majetku.

To všechno samozřejmě vede k tomu, že ta korupce spíše sílí. A pokud jde o NKÚ, pak už to, že celý rok chybí ředitel NKÚ, také svědčí o nechuti této vládnoucí garnitury kontrolu důsledně pojímat a korupci odhalovat. Já si vážím NKÚ, protože některé jeho objevné nálezy a systémem Padni komu padni mě uspokojily a překvapily. Takže až tato vláda přijde s důsledným zavedením majetkových přiznání, a to před nástupem do funkce ať už komunálních nebo politiků, až přijde s nutností průkazu původu nabytého majetku a s drastickým zdaněním, případně zabavením majetku, jehož původ nebude možno prokázat, pak této vládě uvěřím. Uvěřím skutečně ve vůli proti korupci bojovat. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. V tuto chvíli skutečně poslední – doufejme – je přihlášen pan senátor Luděk Jeništa. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Jeništa:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, dámy a pánové, jelikož budu poslední, tak se budu snažit být opravdu stručný. Já tady poslouchám už desítky minut tuto rozpravu. Vystoupili tady lidé, kteří jsou zastánci přijetí zákona, vystoupili tady lidé, kteří jsou odpůrci. Nicméně z celé rozpravy mi vyplývá, že ani tak nejde o přijetí tohoto zákona, rozšíření pravomoci NKÚ. Ale vyplývá mi z toho, že v naší republice máme velmi, velmi špatný systém kontrol jako celek. To je ten největší problém.

Já jsem také starosta – 12tisícového města, realizovali jsme spoustu projektů. Nepamatuji si, že by nám na kterýkoli projekt přišlo méně než dva kontroly. Nepamatuji. Spíše tři, někdy i čtyři. Malý příklad – norské fondy, 11 milionů, 9 hřišť a rekonstrukcí. Víte, když tam máte čtvrtou trojici kontrolorů, která vám počítá houpací koníčky na zahradě mateřské školky, tak si musíte říct – tady je něco špatně. To přece není možné!

Já jsem sledoval rozpravu a myslím si, jak tady bylo řečeno, nebo tedy nemyslím si, jak tady bylo řečeno, že je to politická záležitost. Já si myslím, že je to spíše profesní záležitost. My starostové to vnímáme trošičku jinak. Viděli jsme tady, že jsou tady zastánci i odpůrci napříč politickým spektrem. To není politická záležitost. Jde opravdu o systémovost. Já jsem schopen zvednout ruku pro přijetí tohoto zákona, ať NKÚ chodí i na obce a jejich vlastněné podniky, ale nikdo mě nepřesvědčí o tom, že jde o systémový krok, jestliže NKÚ nedostane víc peněz, jestliže se nerozšíří a dostane do své gesce 6200 obcí, tak nejde o systémový krok. K nám do města můžou přijít letos, příští rok, ale možná také v roce 2120. Já jsem v klidu, ať klidně přijdou, ale souhlasím s kolegou Vystrčilem, že by se mělo něco udělat se systémem kontrol v ČR jako takovým, jako celkem. Děkuji.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Ještě dále vystoupí pan senátor Stanislav Juránek. Prosím, pane senátore.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážená paní předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, chtěl bych říct dvě věci. Ta první je, že jde o ústavní zákon, že jsme tady jako senátoři a že ústavní zákon má být skutečně dobře připravený zákon. Bohužel jsem se tady setkal docela nedávno s ústavním zákonem, který byl udělaný docela špatně a mluví se už o tom, jak se bude měnit. A všichni se k tomu teď v tuto chvíli hlásí. Jestli chceme dobře vyřešit záležitost NKÚ, a to je to první sdělení, tak skutečně pojďme nejdříve zpracovat systém a teprve potom zákon. A proto říkám, že největší cesta je cesta skutečně neschválit a odhlasovat doporučující ustanovení, které zcela jasně říká, že Senát v tuto chvíli se staví do pozice, že chceme dobrý zákon o NKÚ, ale že chceme, aby zapadl do systému, a pokud nezapadá do tohoto systému, tak my jsme povinni říci, že do něho nezapadá a na základě toho o tomto zákonu nehlasovat. To je první věc.

A druhá věc. Rád bych reagoval na slova o naději. Já se zeptám, jestli skutečně – a to teď pokládám jako otázku – jestli tento zákon, tak jak je napsaný, mluví o naději, když je tam také § 3 odst. 1 písm. e), který říká následující – já si ho dovolím jenom ocitovat: Hospodaření s majetkem právnických osob, tedy takto úřad kontroluje hospodaření s majetkem právnických osob, v nichž má ČR nebo územní samosprávný celek alespoň 50procentní majetkovou účast, a teď, prosím, pozor, pokud nejde o akciovou společnost, jejíž akcie byly přijaty k obchodování na regulovaném trhu. Já kladu otázku, jestli skutečně tento zákon je tak nadějný, abychom pro něj mohli zvednout ruku. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, projednáváme ústavy a nikoli zákon o NKÚ. Myslím si, že není pochyb o tom, že ústavní změna tu naději dává. Do jaké míry je dobře zpracován navazující zákon, to je jiná otázka. Ale tady zakládáme kompetenci, pravomoc NKÚ, vykonávat kontrolu v určitém rozsahu, a tam si myslím, že vůbec žádný problém z hlediska věcnosti není. Otázka je, jak je pak konkrétně upravena kontrola v navazujícím zákoně, a to je úplně jiná otázka, to budeme projednávat v dalším bodu jednání.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Prosím, aby polemiky buď byly v zákulisí nebo na mikrofon. (Reakce na výměnu názorů před řečnickým pultem.) Pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, tady opravdu si asi pleteme některé pojmy. Je pravda, že zákon je něco jiného, ale tady, jak říkal kolega Dienstbier, se bavíme o změnách ústavy, abychom vůbec dali nějaké pravomoci NKÚ. Za druhé kontroly, které vám vadí, jsou dány kompetenčním zákonem jednotlivých ministerstev. Oni musí dělat kontroly a budou je dělat dál. A pokud nechcete? Třeba jak tady zaznělo počítání koníčků a norské fondy, vy se přece dobrovolně zavazuje k tomu, že budete plnit některé podmínky právě těch dotací. To ani nevymýšlejí jednotlivá ministerstva, třeba je to dáno přímo z EU. A je na vaší svobodné volbě, jestli se rozhodnete plnit ta kritéria nebo ne, a pak se mnozí z vás diví, jako kolega Horník, že když je schválený projekt a uděláte hydranty nějak jinak, že se nelíbí někomu, kdo to kontroluje. Ale on přece udělal nějakou smlouvu a smlouvy se mají dodržovat. Tady přece nemůže vládnout nějaká anarchie, obzvláště v účetnictví, obzvláště v procesech, kde se jedná o miliony korun. Víte dobře, že není všechno dobře na těch obcích. Protože jsou zastavovány evropské dotace, jsou přezkoumávány. Česká republika na tom není tak dobře. Ale ještě jednou – tady se snažíme umožnit, aby z ústavy NKÚ měl nějaké vyšší pravomoci. Právě proto, že to vyvolal tlak nejen z České republiky, ale i z okolních zemí, z EU, na to, že se nenakládá dobře s prostředky, které jsou i těm obcím poskytovány. Vážení, to nebude kontrola jenom o obcích. Vím, že tady je obrovská lobby – lobby starostů, dokonce mají i svoji politickou stranu spojenou s TOP, ač se nám to někdy snaží vysvětlovat, že to tak není. Ale v uplynulém období tady vesele s tou Topkou byli. Takže nestyďte se za to, vážení kolegové ze Starostů a nezávislých, nebo já nevím, jak se teď jmenujete. Dříve Top a Starostové. Vždyť se přece není za co stydět. Tady přece nejde ani o politiku, jestli je levá nebo pravá, ale o to, aby se vnesl určitý pořádek do hospodaření a abychom si zvykli to, co po nás chtějí, správně zadministrovat. A ta ministerstva, která dělají kontroly – vy máte připomínkové řízení. Vy můžete podávat námitky. Není pravda, že jste jenom v rukou toho úředníka, který kontroluje. Pokud se vaše námitky stanou oprávněnými, tak prostě z kontroly určitým způsobem vypadne a řeší to už další nadřízený orgán toho úředníka, který k vám přijde třeba na kontrolu a vy s ním nejste spokojeni.

Takže tady to je o tom, abychom dali šanci NKÚ. Ano, bude to něco stát. Bude se to muset rozšířit, ale na druhé straně si uvědomme, kolik ztrát je ročně způsobováno právě tím, že se nehospodárně nakládá s některými prostředky. A politická rozhodnutí jsou zároveň i ekonomická rozhodnutí. Ta hrana je někdy velmi nezřetelná. Ale rozhodne se domnívám, že NKÚ nepůjde do některých politických rozhodnutí.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další se nehlásí, rozpravu končím. Vpadl jste, pane senátore, do výstřelu, takže nekončím, máte ještě slovo. pan senátor Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane místopředsedo, za toleranci. Dámy a pánové, já nevím, jestli jste si všimli, jaký je tady zásadní rozdíl mezi výkladem viceprezidenta NKÚ, který nás všechny upozorňuje, že NKÚ není kontrolní úřad, který říká svou jakousi vizi, jak by měl vypadat a jak vypadají NKÚ v tom okolním dejme tomu stabilnějším světě, a mezi tím, co si slibují od toho zákona ti, kteří říkají, že je to jednoznačně protikorupční zákon. To znamená, ti, kteří to říkají, tak přesně chtějí, aby se kontrolovalo všechno to, co tady byly ty nejrůznější obavy.

Já bych byl velmi rád, aby NKÚ se zabýval tím, co skutečně má, k čemu byl zřízen. Protože v této zemi se zapomnělo na tu podstatnou, největší a nejdůležitější věc kontroly, že má poučit, že má těm, kteří jsou kontrolováni, dát návod, jak nedělat chyby. Toto se zcela změnilo, a bohužel se to změnilo i v NKÚ. Já teď nechci říkat a nebudu říkat, že to dělá NKÚ jako instituce, ale dělají to ti, kteří dělají výklady těch rozhodnutí NKÚ. A pokud chceme do budoucna skutečně dělat to, co tady pan viceprezident řekl, tak na to je potřeba lidí. A mě na tom všem nejvíce zaráží to, že my tady klidně řekneme, že rozšíříme pravomoci NKÚ třikrát a na druhé straně hned říkáme, že to nebude nic stát. Že to nebude stát obce nic, že to stát nebude stát nic. Všichni víte, kdo tady sedíte, že to je nesmysl. To není možné. Tak buďto chceme, aby dělal NKÚ to, co říká pan viceprezident Kala, a já jsem klidně pro, ale potom musí v tom zákoně také být napsáno, co to bude stát, kdo to bude platit a jak to bude platit. Nic takového tam není. Potom nezbývá, než obava mnohých z nás, že to sklouzne tam, kam klouzají všechny kontroly v tomto státě. Děkuji. (Projevy souhlasu.)

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. A teď už opravdu končím rozpravu. Pane ministře, máte slovo, jestli se chcete vyjádřit k rozpravě. Zvedáte ruce, to znamená, že nechcete.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Děkuji za slovo. Drobné shrnutí. Debata byla zajímavá. Jenom bych rád připomenul, že teď schvalujeme novelu ústavy, to znamená jenom to, kudy nějaké další kompetence NKÚ by se případně měly nebo neměly vést nebo přidávat. Mám pocit, že vlastně hlasujeme o zřizování NKÚ. Ono to tak není, ta rozprava byla širší. Pan Kala asi poslouchá různé výhrady k NKÚ, ale o tom dneska ta debata být nemá. Jenom bych chtěl ještě připomenout, a říkám to za vládu, pokud jde o kvalitu – nekvalitu, obsah tohoto ústavního zákona, ve sněmovně prošel 177 hlasy, takže to nebyla jenom nějaká koaliční záležitost, ale v podstatě nikdo nebyl proti. To znamená, můžu říci, že tam pro to hlasovalo veškeré politické spektrum. Chápu, že Senát je jiný orgán, znovu navrhuji, aby novela ústavy byla přijata a budu čekat na výsledek. Nic víc, nic míň. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Paní zpravodajka, paní senátorka Wagnerová.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Já to jenom zrekapituluji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, vystoupilo 12 senátorů, přičemž 4 z nich vystoupili dvakrát, takže bylo 16 vystoupení. Hovořil pan místopředseda NKÚ Kala. Obsahy samozřejmě rekapitulovat nebudu a prosím, abyste měli na paměti, že je tu návrh pana senátora Kubery na schválení tohoto návrhu zákona. Ale mějte, prosím, na paměti, že tam musí přijít onen pozměňovací návrh. Takže až v tom druhém čtení ho mohu já sdělit, teď, pokud si to dobře, vykládám, nemohu podat.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobře si to vykládáte, paní kolegyně.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Ano, takže prosím, pamatujte při tom hlasování na to, že eventuálně tam jde ten pozměňovací návrh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. V této chvíli budeme hlasovat o návrhu schválit. Po znělce samozřejmě.

Jde o ústavní zákon, čili potřebujeme třípětinovou většinu přítomných.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 19 ukončeno, registrováno 72, kvorum 44, pro 18, proti 14. Návrh byl zamítnut.

Tím v podstatě končíme projednávání tohoto bodu. (Projevy nesouhlasu.) Ne? (Hlasy: Podrobná rozprava.) Podrobná rozprava? Faktickou pan kolega Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  To je právě složitost těchto zákonů, že nekončíme, ledaže by paní senátorka po tomto výsledku hlasování uznala, že návrh neprošel a nepodávala pozměňovák. Pokud ti ho podá, bude to tak, že budeme o něm hlasovat, on také neprojde, pak budeme znovu kvorem ...(Přerušen předsedajícím.)

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, to už je jasné.

Senátor Jaroslav Kubera:  Není, pak musíme znovu hlasovat třípětinovou většinou o celém. Takže výsledek je celkem jasný, paní senátorka zřejmě na tom bude trvat, tak to zopakujeme.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže máme podrobnou rozpravu.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Nejsem pan Schwarzenberg a neuznám výsledek, protože já sama jsem se tentokrát zdržela hlasování, protože jsem věděla, že pro toto hlasovat nemohu. Takže ten výsledek o ničem nevypovídá. Tudíž ráda bych načetla ten pozměňovací návrh. Ten se – znovu opakuji – týká článku II. návrhu ústavního zákona. Ten by měl znít: Dnem 1. ledna 2013 bude nahrazeno slovy prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

Odůvodňuji tuto lhůtu tak, že v případě, že bychom dnes odhlasovali i zákon, ten má nabýt účinnosti tři měsíce po jeho vyhlášení. Činím si možná klamnou naději, že sněmovna by v těch dvou měsících mohla případně tento pozměňovací návrh schválit a že ústava šla ven současně přinejmenším s tím prováděcím zákonem. Proto tak krátká lhůta. Jenom na odůvodnění.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobře. Hlásí se ještě někdo? Nehlásí. Končím podrobnou rozpravu. Pane ministře, chcete se vyjádřit? Nechce. Paní zpravodajka se už vyjádřila, takže budeme po znělce hlasovat o tomto návrhu.

Návrh jste slyšeli, budeme o něm hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 20 ukončeno. Registrováno 73, kvorum 37, pro 36, proti 9. Návrh byl zamítnut.

Teď už opravdu není o čem hlasovat než o tom, že pověříme dva své zástupce, aby odůvodnili naše stanovisko ve sněmovně. (Připomínky.) Není potřeba? Tak už nemáme co odůvodňovat, ústavní zákon neprošel. Končím projednávání tohoto bodu. Je vidět, že ústavní zákony tak často neprojednáváme.

Jsme u dalšího bodu, to je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 15

Máme to jako tisk č. 15 a uvede nám to opět ministr spravedlnosti pan Pavel Blažek.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Dámy a pánové, já po tom předchozím hlasování v podstatě nemám o čem hovořit. A protože neprošla novela ústavy, tím pádem je nesmysl, abychom schvalovali prováděcí zákon k něčemu, co neexistuje. Já nepoužiji slovo, že navrhuji zamítnutí tohoto návrhu, ale myslím si, že by měl Senát zvážit - tento návrh zamítne a tím pádem naváže podle mého názoru na to rozhodnutí u předchozího bodu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní zpravodajka má slovo.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, skutečně jsme se dostali trochu do pasti, respektive do pasti potud, že kdybychom se teď nevyjádřili k tomu zákonu, nebo projevili vůli se jím nezabývat, tak prostě ten zákon vlastně platí. Hlasovat o něm – schválit ho nemůžeme, protože chybí ústavní podklad, tedy to kompetenční oprávnění pro NKÚ. Čili skutečně nezbývá nic jiného, než navrhnout, abychom zamítli celý návrh zákona. S tím ovšem, že sněmovna bude muset hlasovat znovu, a teď to záleží na ní, jak bude hlasovat. Přehlasuje – nepřehlasuje? Nebude přehlasovávat.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  To nejde. (Hlas: To nejde, to je ústavní zákon.)

Senátorka Eliška Wagnerová:  To už není ústavní zákon. To je normální zákon. Tady se to bude vracet do sněmovny. Když my řekneme – tak se to vrací do sněmovny a sněmovna musí znovu hlasovat. A bude hlasovat v situaci, v jaké jsme teď my, že nemáme k tomu ústavní podklad. Ale to už není naše věc, ať si s tím poradí oni. Já si jenom neodpustím a dodám, že bohužel druhý černý Petr v rukou Senátu, podobně jako s neschválením omezení imunity. Ten pocit dneska mám. Musela jsem vám to říct.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní kolegyně, jste zpravodajka. V obecné rozpravě si tady litujte, čeho chcete. (Pobavení v sále.)

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Proč by nebyla obecná rozprava, máme jednací řád, vy tu jste jako zpravodajka. Faktická.

Senátor Jaroslav Kubera:  Je to úplně jednoduché. My to zamítneme, protože nám nic jiného nezbývá. Bohužel nemůžeme nehlasovat, jinak by ten zákon propadlou lhůtou nabyl účinnosti a sněmovna, pokud má zbytky rozumu, tak udělá totéž. Žádná jiná varianta není. A není to vůbec žádný problém.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan ministr. Ten může kdykoliv. (Smích.) Vystoupit.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  To je krásně dvojsmyslné, kolegovi to připomenu při nejbližší příležitosti. Já mám na vás jednu kolegiální prosbu. Je nesmysl, abych já navrhoval neschválení zákona. On to zatím nikdo neřekl. Já bych jenom poprosil, protože to je podle mě jediná cesta. Nikdo nenavrhl to neschválení a podle mě žádná cesta není.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane ministře, ještě nezačala obecná rozprava.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Dobře. Já jsem moc rychlý, ale můžu všechno, jak bylo řečeno, tak jsem to zkusil. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  To vám nevyšlo. (K senátoru Kuberovi:) Pane kolego, buď s faktickou, takovéto hlášení ... (Přerušen panem senátorem Kuberou.)

Senátor Jaroslav Kubera:  Navrhuji zamítnout. Vy jste chtěli, aby to někdo navrhl, aby to nenavrhoval ministr.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane senátore, sorry, není otevřená obecná rozprava. (Názor z pléna, že ji otevřel ministr.) Ministr nemá co otevírat, protože nebyla ukončena.

Senátor Miloš Vystrčil:  Já mám faktickou. Paní zpravodajka neupozornila Senát, že je potřeba hlasovat o doprovodném usnesení. Já bych byl velmi rád, aby se tak stalo, protože když ho nepřijmeme, tak to skutečně může vypadat tak, že nemáme zájem, aby NKÚ fungoval. Připomínám své doprovodné usnesení.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Ano, to bude také na přetřes ještě. Ale v této chvíli otevírám obecnou rozpravu. Do té se hlásí někdo, prosím příště elektronicky, pane kolego, já vás chápu. Kolega Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Navrhuji jenom zamítnout.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Zamítnutí je tady. Nikdo další se nehlásí? Hlásí se pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já jenom než pan Kubera uteče, je otázka, jestli vůbec můžeme nebo nemůžeme takový návrh zákona schválit. Teoreticky to možné samozřejmě je. Je otázka, jestli bez té ústavní změny, která právě neprošla, zákon samostatně obstojí. Je pravda, že některým ústředním státním orgánům se zakládá pravomoc nikoliv ústavou, ale "pouhým" zákonem. Je pravděpodobné, že i řada kontrolních pravomocí, které jsou v zákoně, by mohla obstát bez ústavní změny. Aby to nebylo tak jednoduché, navrhuji zákon schválit tak, jak nám byl postoupen z Poslanecké sněmovny.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobře, nikdo další se nehlásí. Hlásí, pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, abych situaci zjednodušil, jak jsem mluvil o svém návrhu doprovodného usnesení, dovoluji si požádat pana předsedajícího, pokud tento zákon bude neschválen, aby následně nechal hlasovat i o doprovodném usnesení. Souhlasím s tím, aby bylo přijato v rámci schvalování nebo neschvalování tohoto zákona.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Samozřejmě na závěr o tom budeme hlasovat. Pan ministr má přednost.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  K tomu, co navrhoval pan kolega Dienstbier – přátelsky, pro advokáty není lepší zpráva, než udělat jeho postup, protože těch sporů, co by bylo, co NKÚ může nebo nemůže, by bylo na vynikající obživu. Já si myslím, že to prostě nejde. Vneslo by to do věci totální právní chaos, takže možná z dobré myšlenky, aby někde byl možná větší pořádek, bychom zavedli absolutní nepořádek. Já si to nedokážu představit.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan senátor Miroslav Antl. Poprosím ještě předtím pana kolegu, aby usnesení bylo v písemné formě. Vy ho máte? Já ho nemám. (K panu senátoru Antlovi: Vy máte slovo, pane kolego.)

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové. Já nevím, jestli tady zaznělo jasně, ale já se připojuji, nebo dávám, pokud nezazněl jasně, návrh na schválení. Protože pokračujeme dál, podle programu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Zaznělo – návrh zamítnout a schválit. Budeme hlasovat v pořadí – schválit, a pak zamítnout, a pak zamítnout, pokud neprojde schválit. Někdo další? (Nikdo se nehlásí.) Končím obecnou rozpravu. Ptám se pana ministra, zda se chce vyjádřit. Nechce, paní zpravodajka? Také kroutí hlavou. Takže v této chvíli budeme hlasovat v pořadí schválit, pokud neprojde, tak zamítnout, protože oba návrhy zazněly. Než budeme hlasovat, všechny nás odhlásím. Pan senátor Zdeněk Berka se hlásí s faktickou? Omyl. Je potřeba to zmáčknout ještě jednou. Už je to dobré.

Zahajuji hlasování o návrhu schválit. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 21 ukončeno, registrováno 74, kvorum 38, pro 19, proti 15. Návrh byl zamítnut.

Nyní zahajuji hlasování o návrhu zamítnout tento zákona. Kdo je pro zamítnutí, mačká tlačítko ANO a zvedá ruku. Kdo je proti zamítnutí, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 22 ukončeno, registrováno 74, kvorum 38, pro 45, proti 10. Návrh byl schválen, zákon byl zamítnut.

Nyní budeme hlasovat o doprovodném usnesení, které už mám k dispozici od pana senátora Miloše Vystrčila:

Senát PČR doporučuje, aby návrhům změny Ústavy ČR, která souvisí s rozšiřování NKÚ předcházela podrobná analýza, která umožní navrhované změny ústavy odpovídajícím způsobem provázat se zákonem č. 166/1993 Sb., o NKÚ, ve znění pozdějších předpisů.

Už to zaznělo v předchozím bodu, takže v této chvíli o tomto návrhu budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro toto usnesení, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 23 ukončeno, registrováno 73, kvorum 37, pro 56, proti nikdo. Návrh schválen.

Protože jsme zákon zamítli, je potřeba určit dva senátory, kteří půjdou do PS. Navrhuji, aby to byla zpravodajka paní kolegyně Wagnerová. Druhý návrh – pan kolega Vystrčil se hlásí dobrovolně. Vidím, že ano, takže máme tato dvě jména, která půjdou do sněmovny, aby řekli, že tento návrh zákona byl zamítnut.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tato dvě jména, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 24 ukončeno, registrováno 52, kvorum 37, pro 60, proti nikdo. Návrh schválen.

Končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů)

Tisk č. 19

Máme to jako tisk č. 19. Pan ministr spravedlnosti Pavel Blažek nám celý materiál uvede.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Opět děkuji za slovo. Dámy a pánové, já bych teď sestoupil z ústavních výšin do zákona tzv. obyčejného, ale možná o to podstatnějšího, neboť se týká podstatné skupiny obyvatelstva, která doposud nebyla úplně správně a dokonale právně řešena. V některých oblastech nebyla dokonce řešena vůbec, a to jsou oběti trestných činů. O tom zákoně se tolikrát různě mluvilo a psalo, že si opět dovolím ten luxus, že nebudu mít nějaký sáhodlouhý výklad i s ohledem na to, že jsem nezaznamenal z výboru Senátu žádné připomínky. To znamená, že mám předpoklad optimisty, že by zákon snad mohl relativně jednoduše projít, ale uvidíme.

Dovolte mi říci jenom to nejzásadnější, co tento zákon přináší. Přináší právo na poskytnutí odborné pomoci, která bude v případě některých skupin obětí poskytována bezplatně. Přináší právo na informace, kde je kladen důraz především na srozumitelnost poskytovaných informací. Přináší právo na ochranu soukromí, kdy na žádost oběti bude možné její osobní údaje vést, aby se s nimi mohly seznamovat jen orgány činné v trestním řízení a nikoli např. pachatel, pokud to není nezbytné pro uplatnění práva na obhajobu. Dále se zavádí právo na ochranu před sekundární viktimizací, neboli druhotnou újmou ze strany orgánů činných v trestním řízení. To znamená např. právo na doprovod důvěrníkem při procesních úkonech. Dále je to umožnění učinit prohlášení oběti o dopadech trestného činu na její život a také právo na peněžitou pomoc, a to v určitých případech.

Dámy a pánové, dovolte mi, abych doporučil Senátu, aby tento zákon schválil. Zase prošel napříč politickým spektrem v PS. A myslím si, že tento zákon je navýsost potřebný. Žádná norma nemůže být nikdy dokonalá, ale tahle si myslím, že byla tolik diskutována, že jde o předpis správný.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním výborem a jediným byl ÚPV. Má usnesení, které máme jako tisk 19/1. Zpravodajem je pan senátor Miroslav Antl, který má slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, pan ministr vám velice stručně, ale přesto úplně přesně řekl obsah tohoto zákona. Já vám řeknu jako vždycky, jako obvykle legislativní proces a poznámky k němu. Návrh zákona připravil pro vládu pan ministr spravedlnosti – to byl ten předchozí – na konci roku 2011. Připomínkové řízení přineslo 120 připomínek, vypořádáno bez rozporů, Legislativní rada vlády vrátila sice – chci tady říci jedno.

Jde o to, že ten zákon je dlouhodobě očekávaný. Kdo z vás pracujete – všichni určitě – ve svých regionech, on pan ombudsman to tady řekl, všichni pracujete a pracujete tedy i s oběťmi trestného činu, tak víme všichni, že dlouho čekáme na takovýto zákon. Nevím, jestli zrovna takovýto, ale na zákon, který se týká obětí trestného činu.

Chci říci, že i Poslanecká sněmovna, nebudu vám číst její schůze, ale řeknu, že tam zazněly kritické hlasy. Ale že vesměs se dohodli na tom, a o to já vás prosím, abychom i přes kritické připomínky, které já vám tady mohu rovněž ve 40 minutách stručně sdělit, byly vzneseny. Ale zájem, myslím si nás všech, kteří i zastupujeme oběti trestných činů, a poškozené, aby ten zákon byl schválen.

Takže data další: Poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona Senátu 2. 1. 2013, lhůta nám končí 1. 2. 2013, pokud projednáme, tak stíháme ve lhůtě. A nám byla, jak už vážený pan místopředseda řekl, přidělena jako jedinému, tudíž garančnímu výboru. Obsah, jak jsem řekl, byl sdělen. Já vás seznámím s návrhem, aniž bych se dále zmiňoval o obsahu.

Návrh ustavně-právního výboru je rovněž jednoznačný. Doporučuje ke schválení, doporučuje, aby zpravodajem byl senátor Miroslav Antl. A ten aby, jako předseda ústavně-právního výboru Senátu PČR, spravil předsedu Senátu, což všechno právě bylo učiněno. Takže děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Moje otázka zní, zda někdo navrhuje nezabývat se tímto zákonem? Nikdo. Otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí, končím ji. Není potřeba se ptát pana ministra a zpravodaje, aby se vyjádřili k něčemu, co neproběhlo. Máme jediný návrh schválit. O tomto pozměňovacím návrhu budeme hlasovat.

A protože řada zřídly, tak nás opět všechny odhlásím. Tím pádem i ti pozdní se mohou v klidu znovu zaevidovat.

Všichni jste přihlášení, zahajuji hlasování. Kdo je pro schválení, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 25 ukončeno, registrováno 49, kvorum 25, pro 48, proti nikdo. Návrh schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

A jsme u dalšího. A tím dalším bodem je

 

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie

Tisk EU č. N 183/08

Máme to jako tisky N 183/08 a N 183/08/01. A opět pan ministr spravedlnosti Pavel Blažek.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, cílem návrhu této směrnice je zajistit pomocí prostředků trestního práva rovnocennou a účinnou ochranu finančních zájmů Unie v rámci všech členských států EU.

Ministerstvo spravedlnosti jako gesto vlády vnímá předložený návrh směrnice celkově kladně. Většina ustanovení návrhu je již dnes součástí právního řádu České republiky. A do systému trestněprávního postihu by tak případné přijetí návrhu výrazněji nezasáhlo. Závěry, které vyplynuly z projednání návrhu směrnice ve vašem ústavně-právním výboru a výboru pro záležitosti Evropské unie odpovídají postoji ministerstva spravedlnosti jakožto gesto návrhu. A vaše výhrady a doporučení v nich uvedené budou v plné míře vzaty v úvahu při přípravě stanovisek k projednání v Radě Evropské unie. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Výbor pro záležitosti EU k tomuto materiálu přijal usnesení. Máme to jako číslo N 183/08/02, zpravodajem je pan senátor Miroslav Krejča, který má slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. My jsme se s ohledem na obsah této materie obrátili jako dožádaný výbor na ústavně-právní výbor Senátu a naše doporučení v podstatě beze zbytku vychází z jejich stanoviska. Tímto vás tedy žádám o podporu v podstatě jakoby dvou identických názorů dvou senátních výborů – ústavně-právního výboru a výboru pro záležitosti EU. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže posaďte se ke stolku zpravodajů. Tento materiál projednal také ústavně-právní výbor. A ptám se, a už se zvedá, slovo má pan senátor Miroslav Antl.

Senátor Miroslav Antl:  Nejen zvedá, i dokulhává. Děkuji vám, pane předsedající, vážený pane ministře.

Jak řekl garanční zpravodaj, je to v pořádku, ta směrnice. A navíc chci říct osobní poznámku – je to trestněprávní záležitost, takže tam jsem si dovolil svoji invenci uplatnit. My jsme konzultovali s váženým panem předsedou i výbor pro záležitosti EU. Tam vy máte doprovodné usnesení. Prosím, na to se podívejte, abyste věděli, o čem hlasujete. Já vím, že vždycky víte, o čem hlasujete, ale není to jenom schválit, ale je tam i doporučení těch bodů. Kdybyste k tomu měli nějakou připomínku. My jsme o tom velmi diskutovali a já myslím, že je tam řečeno vše. Jsou tam i kritické připomínky, na které Senát Parlamentu ČR má právo. A my jsme ho využili. Takže děkuji za podporu a pan ministr, jak v úvodu řekl, s tím nemá problém. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, otevírám rozpravu. Do té se nikdo nehlásí, tak ji končím. A v této chvíli budeme hlasovat. A to hlasování znamená, že přijímáme usnesení čili vyjádření, tak jak to máte k dispozici, Senátu PČR k návrhu směrnice atd. Je všem jasné? Čili znělku.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 26 ukončeno, registrováno 54, kvorum 28, pro 54, proti nikdo. Návrh schválen. Končím tento bod.

Dalším je

 

Informace vlády České republiky výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 13. - 14. prosince 2012

Předsedu vlády Petra Nečase zastoupí ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Máte slovo, pane kolego.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, summit měl na programu dva základní tématické okruhy: hospodářskou politiku a balík dalších otázek, které souvisejí se zahraniční a obrannou politikou a rozšířením.

Summitu jasně dominovaly ekonomické otázky, které byly také hlavním tématem čtvrteční večerní diskuze, kdy se jednalo především o otázce prohloubení hospodářské a měnové unie v bankovní sféře. Evropská rada potvrdila dohodu o prvním ze stavebním kamenů Bankovní unie, tedy o společném mechanismu dohledu. Jeho podstatné prvky vykrystalizovaly ostatně již na předchozím jednání rady ECOFIN.

Vláda České republiky měla v daném ohledu obavy z možných rizik, která by nový systém platící v eurozóně mohl přinést pro zdraví českého finančního sektoru. Nejednalo se o žádné chiméry. Obdobné pozice zastávali jak naši partneři zemí V4, tak i další státy v rámci eurozóny. Od evropských partnerů se nám v důsledku intenzivních jednání, jež jsme vedli, podařilo získat dostatečné záruky, že navržená legislativa jednak nebude motivací pro přeměnu dceřiných bank pobočky. A dále, že v případě výskytu takovéto transformace budou jak národní orgán dohledu, to znamená ČNB, tak vkladatelé včas a řádně informováni.

Nový systém dohledu v eurozóně by tedy neměl mít negativní dopady na stabilitu českého bankovního sektoru, ani na úspory českých střadatelů. Pokud jde o systém hlasování v Evropském orgánu pro bankovnictví – EBA – podařilo se prosadit český návrh, který zajistí, že v budoucnu nebude moci dojít k systematickému přehlasovávání nečlenů Bankovní unie ze strany států eurozóny.

Vláda ČR navrhla systém odděleného hlasování participujících a neparticipujících států, kdy v obou curiích bylo nutno dosáhnout většiny. Tím bude vyloučeno ohrožení zájmů zemí neparticipujících na Bankovní unii. Společně s Polskem a dalšími zeměmi se nám rovněž podařilo dojednat garance pro země stojící mimo eurozónu, které by se v budoucnu chtěly zúčastnit Bankovní unie.

Jakkoli bohužel nebylo z právních důvodů, a to pro rozpor s primárním právem možno zajistit rovná práva členů a nečlenů eurozóny v dohledovém mechanismu Evropské centrální banky, nečlenové eurozóny budou mít vždy k dispozici záchrannou brzdu, pokud by se jejich rozhodnutí dohledového orgánu zásadně negativně dotýkalo. O ostatních součástech konceptu tzv. Bankovní unie pokračují jednání.

Pokud jde o budoucnost hospodářské a měnové unie, summit diskutoval rovněž další kroky směřující k hlubší integraci eurozóny. Po obsahové stránce nedošlo k výraznějšímu posunu. Substantivní diskuze proběhne na summitu v červnu 2013. Je přitom nutné jasně odlišit debatu o krocích, které mohou být učiněny v krátkém časovém horizontu, a o strategických řešeních, která mohou nejen ovlivnit podobu a fungování eurozóny, ale celé Evropské unie.

Vláda České republiky jednoznačně preferuje stanovení společných kritérií, která by se zaměřila na srovnání úspěšnosti jednotlivých členských států ve zvyšování jejich konkurenceschopnosti. Rozhodně nejsme zastáncem centralizace pravomocí. Jediný projekt solidarity akceptovatelný v EU je solidarita bohatých s chudými, nikoli odpovědných s odpovědnými.

K citlivým tématům dále patří i možnost ustavení povinnosti států eurozóny uzavírat povinně kontrakty s Evropskou komisí o strukturálních reformách, které budou členské státy provádět. Podařilo se nám prosadit garance, aby všechna chystaná opatření byla v souladu s pravidly vnitřního trhu. Do v uvozovkách "jízdního řádu" byla tak na náš návrh doplněna věta o "nutnosti souladu systému přímé rekapitalizace bank s vnitřním trhem". Je třeba zaručit, že navrhovaný komplex opatření ve svých důsledcích nepovede k rozštěpení vnitřního trhu, zejména v oblasti finančních služeb, a bude respektovat postavení všech členských států.

Považuji za důležité, že se tato zásadní podmínka promítla i do textu závěru Evropské rady. Debatu o všech zmíněných nástrojích považuje vláda za běh na delší trať. Uvítali jsme proto, že strategické otázky se na pořad dne dostanou v červnu tohoto roku. Předseda Evropské rady by měl pro tuto debatu předložit další zprávu zaměřenou na: 1. koordinaci hospodářských reforem v participujících členských státech, 2. sociální dimenzi hospodářské a měnové unie, 3. smluvní ujednání o reformních krocích a 4. vytvoření mechanismu solidarity eurozóny.

Vláda je na tuto diskuzi připravena a chceme se jí zúčastnit i jako nečlen eurozóny. Podporujeme, aby všechna opatření byla otevřena na dobrovolné bázi všem členům EU. Kromě ekonomických otázek se summit krátce zaměřil také na balík témat souvisejících se zahraniční obrannou politikou a s politikou rozšíření. Přidala se témata – příprava summitu plánovaného prosinec roku 2013, který se bude věnovat obranné politice v oblasti zahraniční politiky. Evropská rada reagovala zejména na dění v Sýrii. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. A my musíme nejprve určit zpravodaje. Navrhuji, aby to byl pan senátor Miroslav Krejča, předseda výboru pro záležitosti EU. Má někdo jiný návrh? Nemá. Takže o tomto návrhu budeme hlasovat. Ale já to zkusím znělkou.

Zahajuji hlasování o zpravodaji. Kdo je pro pana senátora Miroslava Krejču, ANO, ruku zvednout. Kdo je proti, NE a ruku zvednout.

Hlasování číslo 27 ukončeno, registrováno 57, kvorum 29, pro 48. Návrh schválen. A slovo má námi zvolený pan zpravodaj.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji za slovo. Já doplním ve stručnosti pana ministra. Skutečně hlavním tématem prosincové Rady byly otázky spojené s hospodářskou a měnovou unií. Ostatně jsme se o tom bavili i na prosincovém plénu před konáním vlastní Rady.

Tato prosincová Rada vyvolala trošičku širší diskuzi o tom, jakým způsobem jsou předkládány důležité koncepční materiály. Snesla se kritika z řady národních parlamentů, že tyto materiály jsou předkládány relativně pozdě. Národní parlamenty na ně nestačí dostatečně včas a dostatečně kvalitně zareagovat. Ta diskuze dále pokračuje a určitě bude pokračovat celý další půlrok. I z toho důvodu, že Irsko, jako předsednická země, si vypíchla tuto oblast jako jednu z priorit, kterým se bude věnovat.

Taktéž náš výbor – výbor pro záležitosti EU – vybral a bude vybírat v následujícím půl roku ta témata, která se úzce váží k problematice hospodářské a měnové unie. Jelikož hodnotíme nebo bavíme se o tom, co již proběhlo v prosinci loňského roku, navrhuji vzít informaci vlády o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 13. a 14. prosince, na vědomí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. A já otevírám rozpravu. Paní 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková má slovo.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Zpravodaj navrhl, abychom tuto zprávu vzali na vědomí. Já proti tomu nebudu nic namítat, ale myslím si, že bychom to neměli udělat jenom tak automaticky, že prostě budeme mít odmávnutý bod. Protože to, co se děje v rámci Evropské unie na nejvyšších summitech, kde zástupci České republiky, respektive premiér, šéf moci výkonné, dojednává, či také nedojednává, záležitosti v rámci EU, se nás všech týkají. A to docela bezprostředně.

A Senát, Horní komora Parlamentu ČR, je tou ústavní institucí, která k tomu má co říci, a která – tak jako všechny ostatní parlamentní komory v rámci členských zemí EU – jsou také ale vyzývány k tomu, aby se do diskuzí o tom, co se děje či neděje, o tom, co se navrhuje a přijímá, jaká opatření se přijímají pro všechny členské země v rámci Evropské unie, tak národní parlamenty si k tomu musí své říci. A je to i v závěrech prosincové Rady, o které se v této chvíli bavíme.

Ale k tomu dojdu. Dovolím si citovat z odstavce 11 závěru Evropské rady ze 13. a 14. prosince.

"Komise během roku 2013 předloží návrh na vytvoření jednotného mechanismu pro řešení problému bank pro členské státy účastnící se jednotného mechanismu dohledu, který by měli spolutvůrci právních předpisů projednat jakožto prioritu za účelem jeho přijetí v průběhu stávajícího volebního období Evropského parlamentu. Tento mechanismus by měl zajistit finanční stabilitu, poskytnout účinný rámec pro řešení problému finančních institucí a současně v případě bankovní krize chránit daňové poplatníky.

Měl by být založen na příspěvcích samotného finančního sektoru a jeho součástí by měly být vhodné a účinné mechanismy jištění. Toto jištění by mělo být ve střednědobém horizontu fiskálně neutrální, neboť by zajišťovalo, že by prostředky poskytnuté v rámci veřejné pomoci byly získány zpět formou odvodů, jež by byly finančnímu odvětví následně uloženy."

A já jsem to tady citovala celé proto, že mi ve zprávě, kterou jsme dostali, chybí pozice vlády ČR k tomuto článku, k tomuto závěru. Bude se o té věci jednat v průběhu tohoto roku. A já bych očekávala, že jestliže dnes máme schvalovat závěry Evropské rady, respektive pozici vlády a činění vlády na této Radě, tak již dnes se dozvíme, s jakým postojem vláda k jednotlivým bodům přistupovala. A také bych očekávala – a myslím si, že to musíme vyžadovat jako Senát, jako horní komora PČR – že se dozvíme, jak česká vláda bude tyto závěry plnit.

Protože, vážené kolegyně, vážení kolegové, byl to premiér České republiky, který je pod tím podepsán. On stejně jako všichni ostatní šéfové mocí výkonných členských zemí prostě musel s těmito závěry souhlasit. V pořádku, já proti tomu nic nemám, a myslím si, že nikdo z nás nebude mít, ale měli bychom skutečně mít informaci a měli bychom vědět, jak tyto závěry budou ze strany vlády ČR naplňovány.

A to zejména proto, že článek 14 hovoří o tom, že na vnitrostátní úrovni by úkoly směřující k další integraci fiskálního rámce a rámce hospodářských politik vyžadovaly, aby členské státy zajistily vhodné zapojení svých parlamentů. To je přímo závěr jednání Evropské rady. A já se ptám, jakým způsobem tedy vláda ČR toto zajistí? Nejedná se o nic menšího, než o ustanovení hospodářské a měnové unie a její architekturu, nejedná se o nic jiného než o to, jak dál bude postupovat evropská integrace.

A ještě připomínku k tomu, co jsme zde v Senátu jasně sdělili. A to je to, že jsme vyjádřili nespokojenost s tím, že vláda ČR se nepřipojila k Paktu stability a růstu. My jsme přijali usnesení, kterým jsme vyzvali vládu ČR, aby se k tomuto Paktu připojila. Nedostali jsme, pokud vím, ze strany vlády žádnou odpověď.

A poslední poznámka, ale to si nechám na vystoupení k příštímu bodu, protože tam se budeme bavit o tom, jaké budou pozice české vlády na jednání nadcházející Rady. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, nikdo další se nehlásí. Končím rozpravu. Pane ministře, chcete se vyjádřit, protože jste sdělil, že bude další jednání o detailech, jestli jsem to já dobře slyšel, někdy v červnu?

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Já předpokládám... Přesně tak, to další jednání bude v červnu. Pokud jde o dotazy paní senátorky Gajdůškové, k tomu můžu říct tolik, že vláda se tím zabývá. Zatím, pokud jde o to naplnění do vnitrostátního práva a politiky, zatím nerozhodla. A v podstatě je to na resortech ministerstva zahraničních věcí a samozřejmě Úřadu vlády. Vláda má každý týden tzv. Evropské okénko. Jakmile toto bude vyřešeno, tak vám nepochybně dáme vědět. Pokud jde o tu druhou věc, to znamená usnesení Senátu v oné dohodě, kterou jste zmiňovala, tam jde o politické rozhodnutí vlády. To znamená, když Senát to rozhodnutí přijme, tak vláda, která je odpovědná sněmovně, se tím řídí nebo neřídí. A jde o čistou politiku. Jinak na to odpovědět samozřejmě nemohu v tuhle chvilku. A nemám, jak bych to řekl, pokud jsem dobře pochopil ten dotaz.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Pan zpravodaj, jestli se chce vyjádřit? Nechce. Takže dostali jsme jediný návrh od zpravodaje. A to je vzít na vědomí. Takže znělka a budeme hlasovat.

Řady zřídly ještě více, všechny nás odhlašuji. A zase se všichni přihlaste. Pro příchozí, jsme odhlášeni, takže musíte provést ten základní úkon.

Takže zahajuji hlasování o návrh vzít na vědomí. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 28 ukončeno, registrováno 50, kvorum 26, pro 48. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

 

Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské rady konané ve dnech 7. - 8. února 2013

Slovo má opět pan ministr spravedlnosti Pavel Blažek, který zastupuje předsedu vlády Petra Nečase.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, k Radě, která se má konat 7. a 8. února 2013, máme k dispozici pouze předběžné informace. Návrh závěrů se teprve projednává.

Co se týče formálního návrhu agendy, ten obsahuje dva základní okruhy. Zaprvé obchod a zadruhé vnější vztahy. Dodatečně bylo potvrzeno třetí téma k projednání – a tím je příští víceletý finanční rámec Evropské unie. Jak obchodní politika unie, tak příprava budoucího unijního rozpočtu na léta 2014 – 2020 činí z únorového summitu vlády ČR jedno z klíčových setkání na vrcholné úrovni.

Dohoda o příštím víceletém finančním rámci EU, byť na agendu zařazena dodatečně, bude hlavním cílem jednání Evropské rady. K tomuto tématu se únorový summit vrací poté, co se nepodařilo dospět k dohodě od listopadu loňského roku. Snahou předsedy Van Rompuye je připravit toto téma tak, aby ze summitu vzešel pro všechny přijatelný kompromis.

Další neúspěch na Evropské radě a eventuální odložení dohody by představovalo negativní signál a výrazně by to zkomplikovalo např. dopracování návazné prováděcí legislativy.

V listopadu 2012 se členské státy rámcově shodly na některých důležitých parametrech na výdajové straně rozpočtu. Je velmi pravděpodobné, že se předseda Evropské rady pokusí již neotevírat témata, která považuje za uzavřená. Hlavním tématem debaty o víceletém finančním rámci EU ovšem bude především příjmová strana rozpočtu, která byla doposud upozaděna, a při jednání na listopadové Evropské radě se ukázala jako nejproblematičtější. Otevřenými otázkami v této otázky jsou především tzv. rabaty a korekce. A dále vlastní zdroje unijního rozpočtu.

Dalším tématem summitu se má stát obchodní politika. Pro ČR má obchod tradičně klíčový význam, neboť téměř 70 % našeho HDP je generováno zahraničním obchodem. Česká republika jako otevřená exportně orientovaná země plně podporuje úsilí směřující k usnadnění obchodní výměny, včetně investičních aktivit, a vytvoření nových exportních příležitostí pro evropské podnikatelské subjekty.

Očekáváme v této souvislosti přijetí závěru Evropské rady, které budou dobrým vodítkem pro další postup pro liberalizaci obchodu při vyjednávání na multilaterární a bilaterární úrovni. Evropská rada přitom přezkoumá stav obchodních jednání s klíčovými partnery a měla by poskytnout impuls k dokončení rozjednaných dohod a zvážit zahájení jednání o nových dohodách o volném obchodu.

Vláda podporuje uzavírání dohod s nejrozvinutějšími obchodními partnery, které budou dostatečně ambiciózní, vyvážené a přínosné i pro naše podnikatele.

Pokud jde o téma vnějších vztahů, únorová Evropská rada se zaměří na zhodnocení událostí v arabském světě a jižním Středomoří dva roky po začátku tzv. arabského jara. Vláda vítá snahu o projednání těchto věcí v uceleném pohledu. Je toho názoru, že při řešení problémů je třeba uplatňovat koherentní politiku a stanovit další konkrétní akce. Evropská unie by měla koordinovaně využívat všechny nástroje vnější spolupráce a klást důraz na řádnou implementaci reforem ze strany příjemců pomoci. Nejdramatičtější je vývoj v Sýrii, kde i nadále pokračuje boj o moc.

Zásadní bylo také téma nové egyptské ústavy a jejího dopadu na další vývoj státu. Ani v dalších státech není situace příliš stabilní. Vláda vnímá vývoj v arabském světě jako velmi dynamický s tím, že v každé zemi vznikla specifická situace a je tedy třeba individuálního přístupu. V oblasti vnějších vztahů je možné očekávat projednávání dalších otázek s ohledem na aktuální dění. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, určíme si zpravodaje pro tento bod. Navrhuji opět pana senátora Miroslava Krejču, předsedu výboru. O tom budeme hlasovat. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 29 ukončeno, registrováno 53, kvorum 27. Pro 52, proti nikdo. Návrh schválen. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji. Problém, který jsem zmínil v souvislosti s prosincovou Evropskou radou, se opakuje i v případě únorové rady, kdy dodatečně zařazené téma, a to víceletý finanční rámec, bude projednáván teprve 4. února na Radě pro obecné záležitosti, tzn. nemáme v současné době relevantní podklady, ke kterým by bylo možno zaujímat jakékoliv stanovisko. My jsme na tuto nedobrou situaci s předkládáním dokumentů upozorňovali v usnesení č. 25, které jsme přijímali jako výbor 12. prosince právě těsně nebo v předvečer před prosincovou Evropskou radou. Situace se opakuje a je to skutečně komplikující faktor. Jinak pan ministr tady relativně podrobně, nebo podrobně popsal zbývající dvě oblasti, dvě témata, o kterých se bude na únorové radě jednat, a to je obchodní politika a pevnější vztahy. Bohužel k tomu finančnímu rámci je obtížné zaujímat v tomto okamžiku stanovisko, protože podklady budou známy po 4. únoru.

Za této situace se domnívám, že nám nezbývá nic jiného než jako v prvním případě vzít informaci o pozicích vlády České republiky na jednání únorové Evropské rady na vědomí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, otevírám rozpravu. Paní 1. místopředsedkyně Alena Gajdůšková má slovo.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Já se domnívám, že my tady nemáme co vzít na vědomí v této chvíli, protože od pana ministra jsme žádnou pozici vlády neslyšeli. My jsme slyšeli to, o čem asi pravděpodobně bude jednat Evropská rada, ale my nevíme, my jsme neslyšeli, s čím na tuto Evropskou radu premiér Petr Nečas pojede. Já nevím, co bychom tady měli brát na vědomí.

A nesouhlasím, skutečně je mi líto, že nemohu souhlasit ani s vaším panem předsedou Evropského výboru a současně zpravodajem k tomuto bodu jednání, že nemůžeme se vyjádřit, protože nemáme ještě materiály, které na Evropské radě se budou probírat. Dobře. Tak by to bylo v případě, že bychom jenom chtěli dávat kosmetické návrhy a bavit se někde o možná přesných formulacích. Pak bychom skutečně potřebovali písemný návrh, abychom se k němu mohli vyjádřit, ale Evropská rada není jenom o tom, že bude přijata taková nebo maková formulace. Evropská rada – zasedání evropských summitů je o tom, že se členské země prostřednictvím svých šéfů vlád domluví na tom, jak se bude dál Evropa ubírat, co se bude v Evropě dít, jaká politická zadání dají evropské komisi, tomu byrokratickému aparátu a co vlastně požadují po tomto aparátu. Protože Evropská komise nemůže udělat nic, co buď nemá ve smlouvách nebo nemá jako zadání z Evropské rady. A jestliže česká vláda jede na toto jednání s tím, že čeká, co dostane na stůl bez toho, že by věděla, co chce, co bude požadovat, no tak pak se nedivím, že se na nás dívají v Evropě všichni tak, jak se dívají a vůbec se nedivím, že jsou v této chvíli informace, že zdaleka nedostaneme tolik finančních prostředků z evropských fondů, jak jsme měli v tomto téměř končícím finančním období, rozpočtovacím období.

To má samozřejmě své příčiny. Jednak to, jak se v Evropě chováme, ale také to, že si nedokážeme říci, co chceme. Moje otázka tedy k bodu jednání, o kterém i pan ministr hovořil, že bude zřejmě nejdůležitější částí Evropské rady, a to je víceletý finanční rámec, zní: které kapitoly v tomto víceletém finančním rámci Česká republika preferovala, které požadovala zvýraznit, protože o tom ta jednání byla. A o tom v této chvíli ještě možná budou, ale pravděpodobně, co já mám informace, tak toto již je dojednáno. V této chvíli asi bude jednání o tom, které přímo programy půjdou nebo kolik financí půjde do kohézní politiky, kolik půjde jinam.

A zase otázka na vládu České republiky je, co v této souvislosti prosazuje. Co požadujeme po Evropské radě, tedy co chceme dojednat mezi ostatními členskými zeměmi. Já se obávám, že toho moc nevyjednáme, protože na jedné straně sice požadujeme pro Českou republiku navýšení ...

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní kolegyně, já se vám omlouvám, že vás přerušuji – jestli by Česká televize – je to Česká televize – mohla lehce ztlumit svoji hlasitost. Rušíte. Omlouvám se, paní kolegyně.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Takže co dokážeme vyjednat? Jestliže na jednu stranu premiér požaduje, vznáší požadavky, možná na to, abychom dostali určité finanční prostředky v rámci víceletého finančního rámce, a na druhou stranu se česká vláda, a to je i v těch materiálech, které jsme alespoň trošku dostali do rukou po velkém urgování, na druhou stranu se staví česká vláda proti všemu, co by jakékoliv navýšení rozpočtu Evropské unie mohlo zajistit, jako třeba proti dani z finančních transakcí. Takže ta situace ze strany české vlády si myslím, že není dobře vyhodnocována. V této chvíli jsme nedostali informace o tom, s čím vláda na summit EU jede a já se domnívám, že nemůžeme přijmout ani usnesení bere na vědomí, protože nemáme co vzít na vědomí v této chvíli.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Paní senátorka Eva Syková má slovo.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedající, vážení kolegové. Já bych se chtěla zeptat pana ministra v souvislosti s tím, co přednesla paní místopředsedkyně Gajdůšková o těch plánech, které máme a co chceme prosadit. Jeden z takových dlouhodobých problémů, které řešíme – v Praze především – je nedostatek peněz, které naše vláda nevyjednala, aby mohly být použity v Praze. V Praze, kde je třeba obrovský potenciál vysokých škol, vědeckých ústavů a jiné. Plánuje, protože jsem slyšela, že takové připomínky byly několikrát vzneseny a že jsou určité možnosti, pane ministře, jak takové věci prosadit v Evropské unii i teď ještě zas takové možnosti jsou a v příštích roce by mohly být, tak jestli se i vláda soustředí na to, aby dokázala přece jenom přinést určité prostředky do Prahy tak, jak se to stalo třeba v Polsku a někde jinde. To si myslím, že by byla pro nás velice zajímavá informace, kterou by také veřejnost velmi uvítala.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan senátor Jan Hajda má slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. My jsme teď byli dva dny v Bruselu, a proto my dovolte říci následující. Chtěl bych říci informaci, že celkově Česká republika od svého vstupu do EU 1. května 2004 do 31. prosince 2012 zaplatila do rozpočtu EU 301 mld. a získala 551 mld. Kč – kladné saldo, čili z pozice České republiky se tak souhrnně dosáhlo 250 mld. Kč.

Hlásím se k tomu, že tyto podmínky tohoto relativně úspěšného čerpání byly vyjednány tehdejší vládou sociální demokracie. Je tady řada starostů, primátorů, myslím si, že nelze zakrývat to, že tyto prostředky významně ovlivňují hospodaření obcí a měst a přispívají ke stabilitě ekonomiky České republiky.

Proto, pokud jsme se dozvěděli na jednání v Bruselu, že 7. – 8. února bude více méně již ustanoven pevný rámec v oblasti kohezní politiky na roky 2012 až 2020, navrhuji k tomuto bodu následující usnesení:

Senát Parlamentu ČR požaduje informaci o výsledku dojednaného víceletého rámce na léta 2014 až 2020 a jeho porovnání s předchozím obdobím.

Domnívám se, že na příštím zasedání, které bude v Senátu Parlamentu ČR, poněvadž se jedná o termín 7. – 8. února, bychom měli být dostatečně informováni. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Já bych chtěl navázat na paní místopředsedkyni Gajdůškovou. Mne také zarazilo, že ve vystoupení pana ministra jsme neslyšeli vůbec, ale vůbec nic z toho, jaká je pozice české vlády na jednání rady. Slyšeli jsme tady program jednání, ale ne s čím tam naše vláda nebo předseda vlády pojede.

Já chápu, že pan ministr je tady v zastoupení předsedy vlády a že zřejmě přečetl to, co mu bylo předáno, ale ono se nám začíná trošku opakovat ta situace. Já bych skoro řekl, že to lze označit jako pohrdání Senátem ze strany české vlády, pokud takto předseda vlády a celá vláda nakládá se zprávou o pozicích vlády, kterou předkládá Senátu. Proto pokud se bude řešit taková zásadní věc, jako další sedmileté rozpočtové období, pokud se bude řešit také kohezní politika, ze které Česká republika ještě lépe řečeno měla velmi výrazně profitovat, kdyby těch 700 mld. Kč, které mohly přijít na dotacích, dokázala efektivně využít. A jestliže se jedná o to, jestli vůbec nějaká kohezní politika, která by České republice pomohla, bude schválena, jestli přijde dostatek peněz, např. na rozvoj regionů, tak bych docela rád slyšel, jaké jsou plány vlády, co vlastně chce vyjednat, jaké úsilí v tomto směru vyvinula a jaká je šance, že se to podaří. Jinými slovy, jaká je představa vlády o kohezní politice, jaká je celková představa o rozpočtu, jestli se má posílit evropský rozpočet včetně posílení kohezní politiky, nebo naopak schválit úsporný rozpočet, kde se kohezní politika omezí, protože oba postoje jsme od vlády v minulosti slyšeli, čili má v tom sama vláda poněkud zmatek. Jestliže se tady bavíme o vlastních příjmech EU, které by mohly posílit rozpočet nebo dát mu určitou stabilitu, uvažuje vláda o nějakých vlastních příjmech EU nad rámec těch, které už existují? Bude to např. daň z finančních transakcí? Z předchozích debat můžeme usoudit, že ne, ale nic jsme tady v této věci neslyšeli. Jaký je postoj k zemědělské politice, k financování společné zemědělské politiky. Bude vláda prosazovat radikální omezení třeba v této oblasti? Nějaké náznaky byly slyšet. A uvědomuje si třeba, jaký to bude mít dopad právě na podporu kohezní politiky, že zřejmě pokud tady bude válčit, že zároveň s tím ruku v ruce půjde i omezení kohezní politiky, protože samozřejmě ti, pro které je výhodné jedno, nebudou souhlasit s přerozdělováním jiného typu, pokud to nebude nijak vyvážené. Ale my jsme se doopravdy nedozvěděli vůbec nic. A já to od vlády doopravdy považuji za pohrdlivé jednání vůči Senátu.

Senátor Ivo Bárek:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře. Já bych se možná připojil mírně tady k této kritice a řeknu spíše mírně, protože sám jsem překvapen, že tady tato informace je tak málo obsáhlá. Myslím si, že asi vláda by měla o čem mluvit, protože myslím si, že projednávají ty body. My jsme byli teď minulé dva dny na jednání Visegrádské čtyřky výboru pro územní rozvoj, kde jsme přijali jisté prohlášení, které bylo konzultováno jak na úrovni ministerstev, tak na úrovni parlamentů a je o co se tady opřít. Tyto body tady jsou. To znamená opravdu já to vidím v tom, že vláda to velmi zjednodušuje vůči Senátu a myslím si, že to nedělá dobře. Tak to jenom na doplnění.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další se nehlásí. Končím rozpravu a slovo má pan ministr.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Já začnu malinko bojovně, ale malinko. A to bude spočívat v tom, že hold vztah vlády je ke Sněmovně, to znamená tam se dávají interpelace, tam je přímá odpověď. Tím nijak Senát nesnižuji. Nepoužíval bych termín, že vláda pohrdá Senátem. Tam ta komunikace prostě probíhá. A je i nějakým způsobem ústavně a právně zakotvena.

K tomu, co bylo řečeno – víte, ono je to těžké, když se sami připravuje – já jsem tam nikdy nebyl. Pamatuji si kdysi větu Miloše Zemana, kterou řekl jednomu novináři: Až budete jednou premiér, čehož bohdá nikdy nebude, tak se zeptáte jinak. Takže já si myslím, že nebude bohdá, abych já byl premiér. Ale co o tom vím, jak to probíhá, tak příprava zkrátka a dobře opravdu program dělávají téměř na poslední chvíli, což je stejné pro všechny členské země a všechny premiéry. Co tím chci říct? Vláda se ještě nezabývala mandátem pro premiéra na tento konkrétní summit, nebo chcete-li radu. No a teď je ten problém, kdy Senát zasedá někdy – to znamená, teď je tu nějaký Blažek, který za vládu říká něco, co je v nějakém stavu a časově je to bohužel tak, že ještě není pořádně ani úplně známo, co bude obsahem toho summitu, natož aby dnešního dne bylo známo, jaký mandát tam bude mít premiér. To znamená, nehledejte vždycky ve všem úplně jenom zlou vůli, ale zkrátka a dobře Senát zasedá nyní a vláda – předpokládám, že ten mandát bude probírat hold příští středu. Taková je realita. Pak bude ten summit. A jenom tímto to vzniká a nemusí to být zlá vůle v tom, že by chtěl někdo něco jenom tajit nebo neříkat. Já se vám otevřeně přiznám, že v tuto chvíli to ve vládě nebylo a také toho mnoho o mandátu nevím. Čili konkrétní dotazy ptát se – je složité, ale je to prostě v tento čas a mandát teprve bude vznikat na debatě vlády. Doposud vzniknout nemohl, protože se pořádně ani neví, co tam bude. Na straně druhé zase přece jenom politika ministra zahraničních věcí i premiéra je do jisté míry konzistentní, to znamená teď nejde o to, že by se konala převratná rada a teď se dramaticky očekává, co se na ní dramatického odehraje.

Pokud jde o konkrétní body, odpověď je těžká, pořádně se neví, co se tam bude projednávat. Je to úplně stejné pro všechny země.

Dovolte mi dovolte ironickou poznámku. Říká se, že třeba ODS je nějaká euroskeptická, nebo nevím jaká... Víte, co je zajímavé? Třeba osobně jsem byl pro vstup do unie, jsem pro setrvání v unii. Bavit se můžeme o charakteru. Dneska tady vystoupili největší zastánci EU s jediným tématem: Kde jsou peníze? O čem mluvili všichni? Chceme čerpat z těch fondů, jak to, že se nečerpá apod. Já vám klidně odpovím, a myslím to úplně vážně.

Pro mě je EU na prvním místě ideová. O tom tady nepadlo vůbec nic. Byla jenom debata o tom, přineste peníze, jak je budete čerpat, abyste je dočerpali. Unii nevidím pouze jako otázku finanční, a vidět ani nebudu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. S faktickou paní I. místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, musím vystoupit, byť to nebývá zvykem v této fázi debaty. Dovolím si vás, pane ministře, upozornit, že sice je pravda, že Senát nemůže vládu odvolat, ale i pro vládu platí zákony této země! A jednací řád Senátu Parlamentu ČR je zákon! A v tomto jednacím řádu jsou přesně vymezeny body, které hovoří o tom, že vlády ČR v evropské agendě musí podat zprávu před jednáním Evropské rady a po jednání Evropské rady. To je výsostná kompetence Senátu vůči vládě ČR. My nechceme nic jiného, než jednat.

Ještě k tomu možná poznámku. ODS jako největší vládní strana je součástí minoritní frakce v Evropském parlamentu. Sociální demokracie, která má většinu v Senátu PČR je členkou druhé nejsilnější frakce v Evropském parlamentu. Já tady opakovaně z tohoto místa – a moji kolegové – nabízíme, že jsme ochotní jednat. Chceme se bavit o tom, co chce ČR prosazovat v EU. Napneme všechny síly i prostřednictvím delegace sociální demokracie v Evropském parlamentu, abychom zájmy ČR v EU obhájili.

Ale nemůžeme to dělat, pokud nemáme informace, pokud vláda se s námi nehodlá bavit - a pokud od ministra vlády slyšíme, že když tedy nemůžeme vládu odvolat, tak proč by nám tady něco vykládali! Nezlobte se na mě. Omlouvám se, že jsem se trochu rozčílila. Ale – to už je moc!!!

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane ministře, dám vám hned slovo. Pan senátor Petr Šilar jde s poznámkou, která je možná pro další diskusi velmi důležitá.

Senátor Petr Šilar:  Pane předsedající, dovolte mi, abych navrhl procedurální návrh, abychom jednali přes devatenáctou hodinu, abychom projednali všechny body, které má pan ministr.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, jednat a hlasovat... A do kolika? Do půlnoci? (Ne, do 19.30...) Smích ze senátorských lavic. Mně nepřísluší... (Smích.) Další faktická za klub ODS...

Senátor Miloš Vystrčil:  Pokusím se doplnit návrh pana kolegy. Jednejme tak dlouho, abychom projednali 3 body, které jsme ještě neprojednali dopoledne, tzn. je to senátní tisk č. 18, č. 23 a č. 26. Ještě nám zbývá senátní tisk č. N 191/08. Navrhuji, abychom jednali tak dlouho, dokud neprojednáme tyto body. Pokud se tak nestane do 21. hodiny, tak abychom skončili v 21.00.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  To je strašně důležité, ta poznámka, protože já jsem schopen vás tady nechat jednat, to není problém... Ještě pan kolega Šilar.

Senátor Petr Šilar:  Jenom jsem chtěl doplnit, protože jsem to neměl, omlouvám se, nejsem zvyklý dělat procedurální návrhy.

Navrhuji, abychom jednali a hlasovali k bodu č. 14 a 15, tzn., abychom dokončili blok, abychom projednali bod č. 15.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, jsou tudíž dva návrhy. Jeden od vás, který je miniaturní. A jeden od kolegy Vystrčila, který je maximalistický – do 21.00 se všemi body, které řekl.

Senátor Miloš Vystrčil:  Já to ještě upřesním. Navrhuji, abychom jednali a hlasovali maximálně do 21.00. A skončili dříve, pokud dříve než v 21.00 projednáme původní body 4, 5, 6, tj. tisky č. 18, 23 a 26. Potom už je to vlastně jenom tisk č. N 191/08, tj. bod č. 15.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Všem je jasné. Už jsme také pochopili, proč jsem panu ministrovi nedal slovo, protože bychom se trochu zasekli... Prosím znělku, pak nechám hlasovat. Jenom upozorňuji, že budeme hlasovat o návrhu kolegy Vystrčila.

Pokud by neprošel, budeme hlasovat o návrhu, který je obsahově menší – kolegy Šilara.

Zahajuji hlasování o procedurálním návrhu, jak byl přednesen. Tlačítko ANO, kdo je pro. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 30 ukončeno. Registrováno 58, kvorum 30, pro 35, proti 9. Návrh schválen. Nyní máte, pane ministře slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Reagoval bych na paní senátorku Gajdůškovou. Trochu jsem ji vznítil, ale já jsem neřekl, co si ona myslí, že jsem řekl. Řekl jsem, že rozdíl je v tom, že tím, že je vláda odpovědná sněmovně, tak jsem neřekl, že nás Senát nemůže odvolat, což volně přeloženo by znamenalo, že se na vás vlastně jakoby "můžeme vykašlat"...

Já jsem řekl, že není právo interpelovat, což je podstatný rozdíl. Pak jsem to pouze nedořekl. Vůbec neberu Senátu, ať se zabývá, čím uzná za vhodné. Pak jsem to pouze nedořekl, že pokud tady vznikne např. usnesení, které bylo navrhováno, to byl nějaký dotaz, už jsem ho zapomněl... No, proboha, proč ne? Já proti tomu nic nemám. Ale, aby tady se tady jednotlivé senátoři se ptali ministra spravedlnosti, co chystá vláda v oblasti zemědělství – no tak, můžeme se tady o tom bavit. Ale všichni víte, že to nemá smysl. Nic víc jsem říct nechtěl.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Tak děkuji. (Ohlasy, ruch v sále.) Rozprava byla ukončena. Pan ministr se vyjádřil. Pan zpravodaj se jde vyjádřit.

Senátor Miroslav Krejča:  Dovolím si jenom zrekapitulovat. V rozpravě vystoupilo 5 senátorů, z toho paní senátorka Gajdůšková dvakrát. A padl návrh na usnesení, které jsem si bohužel nezaznamenal. Ale pan kolega Hajda by ho určitě dokázal zopakovat.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Samozřejmě, že ho nemáme v písemné formě. Kolega nám ho potom zopakuje. Vy jste také navrhl – vzít na vědomí, pokud si dobře pamatuji. Teď musíme rozhodnout, o kterém návrhu. Protože to je doprovodné usnesení. A toto je usnesení č. 1. Čili budeme hlasovat v pořadí – vzít na vědomí. Následně o doprovodném usnesení, jak ho řekl kolega Hajda. Ještě jednou znělku, ať si užijeme...

Návrh byl – vzít na vědomí.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 31 ukončeno. Registrováno 30, kvorum 31. Pro 28, proti 12. Návrh zamítnut.

Nyní pro jistotu, abychom měli – pro steno – přesný záznam, tak pan kolega Hajda přečte své usnesení, o kterém budeme za chvíli hlasovat.

Senátor Jan Hajda:  Děkuji za slovo. Přesná formulace je: Senát Parlamentu České republiky požaduje informaci o výsledku dojednaného víceletého rámce na léta 2014 až 2020 a jeho porovnání s předchozím obdobím.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Všem je jasné. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 32 ukončeno. Registrováno 61, kvorum 31. Pro 50, proti nikdo. Návrh schválen.

Končím tento bod.

Jsme u dalšího bodu... Pane ministře, já ještě musím něco říct... Tím bodem je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o statutu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací

Tisk EU č. N 191/08

Máme to jako tisky č. N 191/08, N 191/08/01. Pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, už tady mluvím poněkolikáté. Nechci vám zevšednět, tzn. úvod budu mít stručný.

Rád bych řekl, že hlavní podstatou této směrnice jsou určité změny, které přináší oproti stávající právní úpravě v této oblasti, tj. zakotvení právní subjektivity evropských politických stran a k nim přidružených politických nadací v legislativě EU.

V současné době totiž většina evropských stran a nadací působí jako neziskové organizace na základě belgického právního řádu. Nabytí tzv. evropského právního statutu má být podmíněno řadou požadavků, jako je např. dodržování hodnot, na kterých je unie založena. Udělení právního statutu stranám a nadacím by následně bylo nezbytné pro přidělení finančního příspěvku z rozpočtu EU.

Podstatné je, že pokud by tento návrh ve stávající podobě byl přijat, adaptace českého právního řádu na toto nařízení by vyžadovalo nejenom změnu stávajících právních předpisů upravujících sdružování v politických stranách, ale patrně by vyvolalo také diskusi o potřebě novelizace Ústavy ČR.

I z tohoto důvodu zastává vláda k tomuto návrhu velmi zdrženlivé stanovisko, a to především s ohledem na roli, kterou návrh nařízení přisuzuje Evropskému parlamentu.

V praxi by mohla nastat situace, která by se dala přirovnat ke stavu, kdy by Parlament ČR rozhodoval o vzniku a rozpouštění všech politických stran působících na české politické scéně, sám by stanovil kritéria, podle kterých by činil takováto rozhodnutí a sám by rozhodoval o to, zda a jakým způsobem je možné se proti jeho rozhodnutí odvolat.

Máme také zato, že zrušení či rozpuštění politické strany je krajním zásahem do volné soutěže politických stran v rámci demokratického a právního státu. Podmínkou takového zrušení nemůže být podle vlády pouze politický úsudek o porušení hodnot, na kterých je založena EU. Problémů je tam více. Ale jak jsem pochopil, pan zpravodaj ještě některé věci doplní. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Tento materiál probral VEU. Usnesení má č. N 191/08/02. Zpravodajem je pan senátor Miroslav Krejča, který má slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, tento materiál bude možná trošičku oříškem, i když je už poněkud pokročilá doba. Pan ministr se tady zmínil o tom, že vláda má k tomuto návrhu nařízení o financování evropských politických stran a evropských politických nadací zdrženlivé stanovisko. Náš partnerský výbor – výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny – se k němu vymezil negativně.

My jsme se při tvorbě našeho doporučení opřeli, a opíráme, o stanovisko ÚPV, kde proběhla velice široká diskuse. Ani toto jednání nebylo jednoznačné. Stanovisko, které bylo nakonec přijato, nebylo přijato všemi členy ÚPV. Ona je to oblast nebo téma nejen politicky exponované. Samozřejmě se jedná i o relativně nemalé finanční prostředky. V případě evropských politických stran je to třeba pro tento rok částka kolem 20 mil. euro; v případě evropských nadací je to kolem 12 mil. euro.

Pan ministr tady zmínil jednu z výhrad vlády, že by o registraci, kontrole plnění povinností evropských politických stran, nadací, ale i o ukládání sankcí rozhodoval politický orgán. V tomto případě Evropský parlament.

V našem doporučení se tady k tomuto problému stavíme. Konstatujeme v něm, že by nebylo vhodné, aby podle návrhu nařízení to byl právě tento politický orgán, kterému by byla svěřena tato pravomoc.

Tolik na úvod z mé strany. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Díky. Tento tisk projednal také ÚPV. Zpravodajem je pan senátor Jiří Dienstbier, který má slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, jak bylo řečeno, tento materiál projednal ÚPV, a to na základě žádosti schválené VEU. Projednal ho s následujícím závěrem. Jednak konstatuje, že ho projednal, že zaujímá stanovisko, které je v příloze. Určil zpravodajem mne a pověřil předsedu výboru senátora Miroslava Antla předložit usnesení předsedovi.

Především ke stanovisku. Stanovisko v prvním bodě zní, že podporuje návrh nařízení vytvářející celoevropskou úpravu a zakládající evropskou právní subjektivitu evropských politických stran a evropských politických nadací. Za druhé – uznává významnou úlohu evropských politických stran a evropských politických nadací v demokratických procesech probíhajících na úrovni EU, které mohou přispět i ke kultivaci politického prostředí v členských státech. Za třetí – shledává, že nařízení může vést k větší transparentnosti financování evropských politických stran a nadací...

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, já se strašně omlouvám, že vás ruším. Je to totožné s tím...

Senátor Jiří Dienstbier:  No právě, kdybyste mě nechal mluvit, tak jsem chtěl říct, že potud je to v těchto třech bodech – vyšel VEU doslovně ze stanoviska ÚPV. Ale v dalších bodech, tedy ve čtvrtém a pátém byla odchylka. Protože ÚPV navrhl konstatování, že právní úprava procesů zajišťujících demokracii a pluralitu na úrovni EU by měla vycházet z celoevropských standardů, zejména z těch, které uznává Rada Evropy. Tento bod se vůbec nedostal do návrhu stanoviska VEU. Ale zřejmě nejde o tak zásadní věc jako u pátého bodu, kde bylo navrženo, že zastává názor, že rozhodování o kontrole plnění povinností evropských politických stran a nadací a ukládání sankcí by se nemělo zakládat na širokém uvážení rozhodujícího orgánu, ale mělo by být podrobně upraveno přímo v nařízení. Zde evropský výbor navrhl upřesnění. Především tam doplnil, že o registraci kontrole plnění povinností evropských politických stran a nadací a ukládání sankcí by nemělo být svěřeno Evropskému parlamentu jako politicky složenému orgánu.

Tady je zásadní odchylka. V diskusi na ÚPV zaznělo a většinově bylo podpořeno, že není ani tak rozhodující, který orgán EU bude rozhodovat, ale že by samozřejmě měl rozhodovat podle naprosto jasných pravidel. V tomto bodě, že to je rozhodování o registraci, kontrole plnění povinností a ukládání sankcí by mělo být podrobněji upraveno, aby tam byl omezen prostor pro libovůli právě v rozhodovacím procesu.

Tady bych doporučil, aby se vyšlo spíše z návrhu stanoviska, tak jak ho předložil ÚPV a stanovisko Senátu bylo v té verzi u ÚPV.

Ještě obecněji. K dnešnímu dni fungují evropské politické strany, které ale ve skutečnosti vůbec nemají evropský statut, protože evropské právo vznik evropských politických stran a nadací vůbec neupravuje, takže vlastně vznikají na základě národního práva, a to zpravidla, nebo vlastně ve všech případech prakticky práva belgického. Protože evropské instituce mají sídlo v Bruselu. Považuji za velmi žádoucí, pokud máme evropské instituce, které jsou upraveny dokonce v primárním právu, aby i na základě evropského práva byly upraveny i politické strany a nadace. Tak, aby politický život na EU měl tento typ úpravy.

K tomu, co tady říkal pan ministr, že vláda nesouhlasí mimo jiné proto, že by tady Evropský parlament mohl rozhodovat o existenci, případně rozpouštění nebo sankcionování českých stran, že by nám tady mohl rozpustit všechny strany, to je naprosto nepodložené. Já bych dokonce řekl, že nesmyslné tvrzení. Protože evropské politické strany nejsou strany v tom smyslu, jak známe politické strany v ČR podle zákona o politických stranách. Ale jsou to vlastně strany, které sdružují podobně orientované strany, které vznikají podle práva jednotlivých členských zemí v těchto zemích. To znamená, navrhovaná legislativa vůbec nezakládá žádné oprávnění jakékoli evropské instituce, zasahovat do vzniku, činnosti, případně zániku národních politických stran. Takže tato obava zde není vůbec namístě. Je to doopravdy čistě úprava střešních organizací na evropské úrovni, které sdružují národní politické strany. Čili z tohoto hlediska není namístě z toho žádná obava a jak jsem říkal, je naopak velmi žádoucí, aby taková úprava byla v evropském právu zakotvena.

Další výhrada, kterou tady pan ministr nezmiňoval, ale která je také ve stanovisku vlády obsažena, je vůči nadacím. Opět nepochopení toho, co to je vůbec nadace politické strany, protože to je známo samozřejmě i v některých národních právních řádech. Velmi silně je to ve Spolkové republice Německo, kde každá parlamentní strana má svoji nadaci, také jedinou nadaci, nemůže jich mít více, protože to je ten otazník, proč vlastně vznikají ještě vedle politických stran politické nadace, když mají podle názoru vlády směřovat ke splnění stejných cílů. Ten rozdíl je právě v tom, že nadace se nevěnují standardní politické činnosti, ale v podstatě výzkumné, vzdělávací činnosti, která je hodnotově zaměřena v souladu se základní politickou orientací té které politické strany. Je to právě podpora toho, aby všechno nešlo jenom do oblasti řekněme s nadsázkou politikaření, ale do nějaké mnohem podstatnější činnosti, která má dlouhodobě zkvalitňovat demokratické stranické prostředí. Tady bych připomněl i historickou roli právě německých nadací politických stran po roce 1989, které tady pomáhaly velmi kultivovat politickou scénu a velmi přispěly k tomu, že tady vznikl jakýsi zárodek aspoň trošku standardního stranického systému. Protože každá nadace samozřejmě podle své politické orientace pomáhala podobným politickým proudům v ČR. Takže se jedná o něco úplně jiného a je žádoucí, aby takovéto instituce vedle politických stran vznikaly.

Já bych dokonce za velmi vhodné považoval, kdybychom přijali i takovou národní úpravu, která by umožnila vznik politických národních nadací přinejmenším při parlamentních stranách, aby to i u nás pomáhalo politickou scénu kultivovat.

Takže bych jenom shrnul, že tuto úpravu považuji za velmi žádoucí jak pro evropské politické strany, tak pro evropské politické nadace a doporučuji, aby Senát přijal stanovisko, které obsahově odpovídá návrhu stanoviska ÚPV.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobře. Pan kolega Krejča jako zpravodaj doplní ještě svoji zpravodajskou zprávu.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji za slovo. Není to ani tak doplnění, jako navázání na to, o čem tady hovořil pan kolega senátor Dienstbier, abychom neporušili principy kauzality, protože my jsme vycházeli ze stanoviska ÚPV.

Nejprve jednu drobnou opravu. Není pravda, že v našem doporučení vypadla ta část stanoviska, která v té podobě, jak ji přijal ÚPV, cituji – konstatuje, že právní úprava procesů zajišťujících demokracii a politickou pluralitu na úrovni EU by měla vycházet z celoevropských standardů, zejména z těch, které uznává Rada Evropy, ve verzi výboru pro záležitosti EU je to – konstatuje, je to tam, pan kolega už to vidí. Pouze jsme to vyřídili o to, že jsme konkretizovali, co jsou ony celoevropské standardy. Protože již na jednání ÚPV zaznělo, co jsou to ty celoevropské standardy. Takže jsme tady konkretizovali, o co se jedná a odvoláváme se zde i na konkrétní ustanovení. V tomto případě je to článek 2 Smlouvy o EU. Takže to tam zůstalo zachováno, pouze se to upřesnilo ve vztahu k tomu, co máme na mysli oněmi celoevropskými standardy.

Pravdou je, že v následujícím bodě jsme se odchýlili od takové obecnější formulace ÚPV a přímo konstatujeme, že rozhodování o registraci, kontrole, plnění povinností evropských politických stran a nadací a ukládání sankcí by nemělo být svěřeno Evropskému parlamentu jako politicky složenému orgánu, který z povahy věcí není nestranný, a mělo by být podrobně upraveno přímo v nařízení. Domníváme se, že není vhodné, aby politický orgán rozhodoval v podstatě o politických subjektech. Mohlo by to v extrému vést k omezení politické soutěže. Protože když se EP rozhodne, že mezi sebe, aspoň z hlediska financování evropských politických stran, evropských politických nadací, nepustí nikoho, kdo tam zatím není, tak tak může podle tohoto návrhu nařízení. Proto jsme tam navrhli a navrhujeme úpravu, která upozorňuje na to, že není dobré, aby tyto pravomoci byly a priori svěřeny Evropskému parlamentu jako politickému orgánu. Tolik na upřesnění.

To jsou ty jediné odchylky mezi stanoviskem ÚPV a doporučením výboru pro záležitosti EU. To znamená, rozšíření, upřesnění toho, co jsou ony celoevropské standardy, aby nebylo pochybností, o čem hovoříme, a pak upozornění na to, že není, a v tomto případě je to v souladu i se stanoviskem vlády, že není dobré, aby EP jako politický orgán rozhodoval o těchto záležitostech. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Zpravodajové se vyjádřili. Přihlásil se do rozpravy, kterou teď otevírám, pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Ještě musím zareagovat na to, co tady zaznělo, doplnit své předchozí vyjádření. Rozdíl je v tom, že ÚPV zdůrazňoval, že musí být upravena procedura, tedy podmínky vzniku, registrace, sankcionování, rozpouštění politických stran. Druhá věc je, jestli to má dělat EP nebo jiný orgán EU. Otázka je, odmítáme-li EP, který jiný orgán EU tak má činit. Rada to zjevně být nemůže, to je ještě političtější orgán než EP. Je otázka, jestli to má dělat EK jako byrokratický orgán EU, jak už tady dneska tento termín byl v rozpravě použit.

My jsme se v debatě na ÚPV domnívali, že to není doopravdy tak podstatné, že si umíme představit, aby to byl i EP. Že stejně, aby to mohl dělat, musí to upravit ve svých vnitřních procedurách. Dokonce pravděpodobně na to bude muset zřídit nějaký orgán, nebo pověřit nějaký už existující, aby rozhodoval. Takže vlastně tady je doopravdy zásadní, aby on měl naprosto zásadní pravidla hry, podle kterých ta rozhodnutí bude přijímat. Ale nevylučuje se á priori, že by to nemohl být zrovna EP. Protože v tomto smyslu asi všechny evropské instituce jsou politické a otázka je, která z nich je vhodnější.

Já bych nechal ještě na další debatu, protože to nařízení je v nějakém procesu vzniku, aby Česká republika při tom projednávání zajistila přesnější pravidla spíše než to, který orgán bude – tady bych nechal spíše otevřený prostor. Proto jsem doporučoval, aby tato část týkající se stanoviska, že to nemá být právě EP, nebyla obsahem stanoviska Senátu jako takového. To samozřejmě nevylučuje, že výsledek jednání o nařízení bude takový, že to bude jiný orgán. Ale aby se v tomto zbytečně ty dveře neuzavíraly. Protože jde doopravdy více o celkové podmínky, aby tam byla vyloučena ta libovůle, ne o to, který orgán to bude.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Nikdo další se nehlásí. Než skončím rozpravu, tak bych poprosil oba zpravodaje, jestli jsou schopni se nějak spojit a dojít k nějakému závěru. Já bych vyhlásil sedmiminutovou přestávku, protože v tom ústavně právním závěru chybí, že žádáme vládu, aby informovala Senát, což já považuji za velmi důležité. Takže vyhlašuji přestávku 8 minut, sejdeme se v 19.20 hodin.

(Jednání přerušeno v 19.12 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 19.21 hodin.)

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Kolegyně, kolegové, pokračujeme v obecné rozpravě. Ti dva nejdůležitější se mi do ní nehlásí. Já bych potřeboval, abyste se někdo z vás přihlásil. Pan senátor Miroslav Krejča.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážení, dovolím si přednést, na čem jsme se shodli s kolegou z ÚPV. V návrhu usnesení, které máte k dispozici, které předkládá VEU, by bod II.4. zněl: "Zastává názor, že rozhodování o registraci kontrolního plnění povinností evropských politických stran a nadací a ukládání sankcí by mělo být podrobně upraveno přímo v nařízení".

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já s tím souhlasím. Teď jde o stanovisko kolegy Dienstbiera, jestli platí III., kterou ani nemáte v tom celém rozsahu... Je mi líto. Žádáte předsedu Senátu, aby to poslal nahoru, ale tam je ještě bod, že žádá vládu, aby Senát informovala... Souhlasíte tedy s tím bodem III? Podle VEU? Nevím...

Senátor Jiří Dienstbier:  Ne, ne... Pan senátor Krejča tady informoval o našem společném stanovisku. Souhlas. Dohodli jsme se, že doporučíme, aby se vyšlo ze stanoviska VEU s tím, že se vypustí jenom část bodu II.4. – tak jak to tady pan senátor Krejča přečetl.

Jinak je toto jediná úprava v návrhu VEU.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  To je důležité, aby všichni věděli, o čem budeme hlasovat. Pane ministře, končím obecnou rozpravu. Chcete se vyjádřit? Zpravodaj – jeden i druhý, předpokládám, že se už teď vyjádřili. Takže dáme znělku.

Budeme hlasovat o upraveném návrhu VEU. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 33 ukončeno. Registrováno 50, kvorum 26. Pro 44, proti nikdo. Návrh schválen. Děkujeme, pane ministře, že nás "opouštíte"... (Pobavení v Jednacím sále.) Děkuji zpravodajům.

Jsme u dalšího bodu

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 18

Máme to jako tisk č. 18 a uvede nám ho pan poslanec Ivan Ohlídal jako předkladatel. Pane poslanče, mikrofon je váš.

Poslanec Ivan Ohlídal:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, jak bylo řečeno, budeme se zabývat zákonem č. 130, tj. zákonem o podpoře výzkumu, který byl v rámci Poslanecké sněmovny novelizován. Já jsem jedním z předkladatelů.

Tato novela se týká předsednictev Grantové agentury ČR a Technologické agentury ČR a rovněž se týká kontrolních rad těchto agentur. V úvodu bych chtěl podotknout, že jsem řešitelem jednoho projektu, který se týká Technologické agentury ČR. I když si myslím, že v souvislosti s tímto zákonem – s touto novelou – to není střet zájmu... Pro jistotu to zde oznamuji.

Nyní k samotnému obsahu tohoto zákona, přesněji řečeno, této novely. V rámci této novely se mění několik bodů tohoto zákona č. 130. Především se mění to, že kontrolní rady obou agentur budou předkládat zprávy. V rámci zpráv potom bude jakási diskuse. Zatím zprávy byly předkládány jednou ročně. V rámci této novely by měly zprávy předkládat dvakrát do roka, tzn. jednou za půl roku. Je to proto, že roční perioda byla poměrně dlouhá. Vzhledem k tomu, že doposud mohly tyto kontrolní rady před školským výborem sněmovny předkládat informace, které samy chtěly, tak poslanci, kteří se ptali na konkrétní věci, dostávali většinou odpověď až za rok, kdy už tyto záležitosti nebyly aktuální. Proto jsme frekvenci podávání těchto zpráv zdvojnásobili. Je to proto, že je třeba získávat informace, které se týkají transparentnosti výběrových řízení v rámci obou těchto agentur i v rámci sledování efektivnosti vynakládání státních peněz v rámci obou agentur.

Další změna je v tom, že těmto členům kontrolních rad bude navrhovat odměny oficiálně školský výbor. Odměny se pak budou schvalovat na plenárním zasedání sněmovny. Doposud to tak fungovalo, ale bylo to víceméně neoficiální. Tentokrát to bude přímo dáno zákonem.

Další změna – bude se týkat předsednictev obou agentur – a spočívá v tom, že se změní pracovní poměr členů předsednictva.

Mění se, budu přesně citovat, takto: Předseda a členové předsednictva Grantové agentury ČR vykonávají funkci v pracovním poměru. Platové poměry předsedů a členů předsednictva Grantové agentury ČR se řídí právními předpisy upravujícími platové poměry zaměstnanců v orgánu státní správy. (Konec citace.)

Doposud tomu tak nebylo.

Citoval jsem jenom část týkající se Grantové agentury České republiky, ale úplně stejná citace a změna je pro případ Technologické agentury a jejího předsednictva.

Tato změna má umožnit řekl bych lepší komfort pro členy předsednictva obou agentur při vykonávání svých funkcí. Doposud byli v postavení, kdy jejich pracovněprávní vztahy byly poněkud složitější a odpovídaly vztahům, které jsou třeba ve správních radách a dozorčích radách různých institucí.

Toto je druhá podstatná změna, která se týká naší novely. A podle mého názoru v této chvíli mohu svůj úvod ukončit a případně počkat na vaše dotazy.

Vážený pane předsedající, děkuji za slovo.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Garančním a jediným výborem byl výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení má číslo 18/1. Zpravodajkou je paní senátorka Eva Syková, která má slovo.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Na výboru jsme projednali tento návrh a shodli jsme se, že doporučujeme tento návrh schválit.

Jak jste slyšeli, jedná se o dvě zásadní věci. Já bych to otočila. První je pracovní poměr předsedy a předsednictva obou agentur, který zjednoduší situaci osob ve funkci, protože jinak vlastně ručí například svým vlastním majetkem a když mají alespoň nepatrný úvazek jako státní zaměstnanci, tak jim to výrazně zjednoduší situaci. Nezvýší to nijak náklady na Grantovou agenturu, protože mohou mít třeba pracovní úvazky 0,05 apod., a to jim bude stačit.

Je to tedy rozumné řešení.

Další věcí, kterou Poslanecká sněmovna navrhla, je předat určité pravomoci výboru, kdy kontrolní rady Grantové agentury a Technologické agentury budou podávat informace častěji než jednou za rok, jak již bylo řečeno. Původní návrh byl tři měsíce, posléze se usoudilo, že šest měsíců bude dostatečné, což je rozumné, protože projekty obou grantových agentů probíhají sice jednoročně, ale za pololetí jsou výsledky grantových soutěží známy a informace v pololetí je tedy velice důležitá.

Byla rovněž diskuse kolem toho, zda mají podávat ještě jiné informace. Nevím, proč by nemohly podávat jiné informace. Také se ztotožňujeme s tím, že by to nemělo být až jednou za rok na plénu, ale že by kontrolní rady měly podávat informace.

A rovněž co se zdálo zprvu, že by nemělo být v pravomoci výboru, ale ono to není v pravomoci výboru, že by měly navrhovat odměny členům kontrolních rad. Kdo jiný by jim to měl navrhovat, protože jinak plénum Poslanecké sněmovny vůbec neví, jak pracovali. A podrobné informace o jejich práci má právě výbor, který jim jistě nebude bránit v nějakých odměnách, pokud si je zaslouží. A na návrh výboru je potom stejně schvaluje plénum PS.

Domníváme se, že tento návrh je vhodný a že bychom měli schválit změnu zákona.

V Poslanecké sněmovně při hlasování bylo 170 poslanců přítomno a z nich 165 hlasovalo pro a nikdo nebyl proti, čili bylo to napříč politickými stranami.

Doporučuji, že bychom měli souhlasit s návrhem sněmovního poslaneckého výboru a navrhuji tuto změnu zákona schválit.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se, prosím, paní kolegyně ke stolku zpravodajů.

Navrhuje někdo nezabývat se tímto návrhem zákona? Nikoho nevidím, otevírám tedy rozpravu. Hlásí se pan kolega Miroslav Krejča, prosím.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážený pane místopředsedo, vážení předkladatelé, milé kolegyně, vážení kolegové. Je naprosto v pořádku, že příslušnému výboru Poslanecké sněmovny nepostačuje doposavad tradiční výroční zpráva o činnosti jak Grantové agentury, tak Technologické agentury ČR předkládaná Poslanecké sněmovně a že chce informaci o činnosti obou agentur v šestiměsíčním cyklu.

Jenom mě mrzí, že o totéž neusiluje náš senátní výbor, který také má v gesci vědu a myslím si, že by ho činnost Grantové agentury a Technologické agentury ČR mohla zajímat.

Tolik jenom glosa.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Nikdo další se nehlásí, končím proto rozpravu. Ptám se pana poslance, jestli se chce vyjádřit. Nechce. Paní zpravodajka se chce vyjádřit, prosím, máte slovo.

Senátorka Eva Syková:  Myslím si, že tento návrh je docela legitimní a že bychom ho možná měli zvážit. Dostávat informace o činnosti agentur i v našem senátním výboru. Grantové agentury mají v poslední době velmi nízký úspěch, např. Grantová agentura ČR 17 %, což je velmi málo a něco to znamená. Bylo by možná správné, kdybychom také měli nějaké informace od předsednictev grantových agentur na našem výboru, eventuálně někdy i tady v plénu Senátu.

Jinak jako zpravodaj doporučuji předloženou změnu zákona schválit.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já to zkusím zvládnout. Po znělce budeme hlasovat o návrhu schválit.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro schválení návrhu, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 34 ukončeno, registrováno 45, kvorum 23, pro 43, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji, pane poslanče, děkuji paní zpravodajce a končím projednávání tohoto bodu. Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 23

Návrh máme jako tisk č. 23. Návrh uvede paní poslankyně Anna Putnová. Paní kolegyně, máte slovo.

Poslankyně Anna Putnová:  Dobrý večer. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři. Předstupuji před vás s novelou vysokoškolského zákona, jejímž cílem je umožnit lepší slaďování profesního a rodinného života. Je to novela, která má ukázat, že mateřství je hodnota, kterou je třeba podporovat a vytvářet podmínky pro to, aby studentky či studenti, kteří se připravují na svoji profesní kariéru na vysoké škole a rozhodnou se pro mateřství, měli k tomu také vytvořené lepší podmínky.

Jaká je současná situace? Dnes vysokoškolský zákon umožňuje bezplatné vysokoškolské studium pro standardní dobu studia. Jako standardní doba studia se označuje N+1 u bakalářských studií studijních programů. Jsou to 3+1 rok a u magisterských studijních programů 2+1 rok. Pokud student přesáhne tuto dobu standardního studia, platí za prodloužení studia, a to minimálně jedenapůlkrát násobek vyměřovacího základu, což dělá zhruba 3 tisíce Kč pro jeden semestr, přičemž horní sazba není stanovena zákonem. Z toho tedy vyplývá, že u některých typů škol se tyto poplatky vyšplhají až do desítek tisíc korun.

Smyslem této novely je, abychom umožnili těm studentkám, případně studentům, kteří v průběhu studia budou mít dítě, budou o dítě pečovat a přeruší svoje studium, aby měli za prvé možnost, nárokovou možnost na opětovný zápis do svého studijního programu, a za druhé, aby z důvodu přerušení studia z důvodu mateřství či těhotenství nemuseli tuto prodlouženou dobu zahrnout ve svých poplatcích.

Tento zákon byl projednán jak ve školském výboru Poslanecké sněmovny, tak také na půdě senátního výboru. Našel podporu v PS napříč politickým spektrem. A v průběhu projednávání této normy přišli někteří kolegové s velmi relevantními dotazy, se kterými se domnívám, že by bylo vhodné vás seznámit.

První okruh dotazů či komentářů se týkal obavy ze zneužívání této novely, např. řetězením mateřství tak, že by studenti pobývali na vysoké škole o sedm, osm let více. Nutno podotknout, že pokud skutečně k tomu dojde, tak zůstává v rámci této novely zachována hranice 26 let pro nezaopatřené dítě, čili státní sociální podpora, která je s ním spojena, není přerušena.

Druhá oblast, která se vztahovala na otázky, zda by nebylo vhodné rozšířit i tuto působnost na další typy studentek na vyšších odborných školách, případně na středoškolačky. Musím říct, že cílem předkladatelů – já jsem jednou z nich – bylo posílit pozici vysokoškoláků, posílit jejich pozici v této roli, nikoliv zaměřovat se na jiný typ studia. Je to novela vysokoškolského zákona.

Diskuse se týkala také toho, na koho se bude zákon vztahovat, zda to budou i studentky celoživotního vzdělávání. Není tomu tak. Týká se pouze studentek prezenční a kombinované formy studia, postgraduálního a graduálního studia, nikoliv na účastnice kurzů celoživotního vzdělávání.

Toto byly zhruba zásadní dotazy či komentáře, které v průběhu přípravy této normy zaznívaly.

Chtěla bych říci, že je to drobný krok, kterým chceme přispět k tomu, abychom vytvořili vnímání mateřství v době studia jako záležitost, která je nejenom tolerovaná, ale také podporovaná.

Dovolte mi, abych citovala z jednoho z dopisů, kterými se na mě obracely studentky. Vybírám úryvek z dopisu studentky medicíny:

Studuji 2. lékařskou fakultu, obor všeobecné lékařství a jsem matkou 14měsíčního syna. Jeho početí bylo plánované, vzhledem ke všem informacím, které jsem měla šanci během studia získat. Myslím, že odkládání mateřství až po ukončení studií není ideální, zejména proto, že většina mých spolužaček stejně nejprve nastoupí do práce a snaží se získat nějakou praxi a tak jim na mateřství zbude čas až někdy kolem třicítky, kdy se už výrazně snižuje šance otěhotnění a zároveň zvyšuje množství komplikací. Pro mě jako studentku to samozřejmě není jednoduché. Nejde jen o stránku finanční, ale například i zabezpečení hlídání, abych mohla do školy. Proto je každá změna v tomto zaběhnutém systému skvělá a pokud pomůže i dalším studentkám ulehčit mateřství, je to velký krok vpřed.

Linda Cingošová, studentka 2. lékařské fakulty v Praze.

Děkuji za vyslechnutí přemnoženého návrhu novely a prosím o jeho podporu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní navrhovatelko, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 23/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Marcel Chládek, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Marcel Chládek:  Vážený pane předsedo, vážená paní poslankyně, kolegyně senátorky a kolegové senátoři. Paní navrhovatelka mi ulehčila práci, protože opravdu zevrubně představila svůj návrh a zároveň i podrobně vystihla připomínky, které tam byly. Dokonce jsem se i vrátil při jejím vystoupení do minulých dob a vzpomněl jsem si na pořad "Nad dopisy čtenářů", takže i za tuto chvilku děkuji paní poslankyni.

Je to rozměr návrhu zákona, který má výrazně sociální rozměr, a byť by se mi tam osobně líbilo, kdyby tam byla i věta kvůli šetření, že nezavedeme zápisné či školné na veřejných vysokých školách, což si myslím, že by bylo ještě více ku pomoci všem pisatelům a pisatelkám. Ale je pravdou, jak tady říkala paní poslankyně, že tato debata vznikla i na půdě Senátu Parlamentu ČR. Po věcné stránce tam bylo několik dotazů. Dokonce jsme vyřešili i legislativní připomínky, které máte v informaci přiložené. A víceméně tam zaznívaly různé dotazy. Například pan senátor Čunek se ptal v souvislosti s řetězením, že má ve svém senátním obvodu jistou paní Eržiku, která má již devět dětí, a jestli by to tedy nebyl problém pro ni. Ale pak se zjistilo, že vzhledem k tomu, že nemá maturitu, tak se jí to týkat do budoucna nebude.

Je celkem logické, že se to týká pouze vysokoškoláků, protože je to vysokoškolský zákon, tak jak tady říkala paní poslankyně. A já bych doporučil už dále nesahat do školského zákona, aby se to týkalo středoškoláků, nedej bože studentek, resp. žaček na základní škole, to už bychom byli opravdu mimo zákon.

Co se týká rovných příležitostí, tady potěším podporovatele rovných příležitostí, protože původně tam bylo, že se to bude týkat studentek-matek, ale právě bojovníci za rovné příležitosti tam doplnili, že se to bude týkat i studentů-otců, kteří se budou starat o dítě.

Tímto bylo učiněno zadost, co se týká diskuse na našem výboru.

V závěru mi dovolte, abych přečetl návrh usnesení:

Výbor po rozpravě se usnesl, že doporučuje Senátu Parlamentu ČR návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou schválit a určuje moji osobu zpravodajem. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Žádný takový návrh není, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Paní senátorka Eliška Wagnerová, prosím.

Senátorka Eliška Wagnerová:  Pane předsedo, dámy a pánové, omlouvám se, že v takhle pozdní hodinu ještě zdržuji v rozpravě, ale přesto nedá mi to.

Návrh sám o sobě je samozřejmě chvályhodný. Ale ve vysokoškolském zákoně, jak jsem si nyní ověřovala, není pamatováno například na studenty, kteří onemocní a jsou třeba půl roku, rok doma, protože jsou nemocní. Tato úleva, která má připadat z důvodu mateřství, ať matce nebo prostě rodičům, poskytnuta není.

A já se tedy táži, jestli je namístě jaksi pozitivně diskriminovat, abych tak řekla, určitý typ, který sám o sobě je snad v pořádku. Ale jsou tu srovnatelné situace, kdy takovéto zvýhodnění není, a to mně přijde nespravedlivé.

Buď bych očekávala, že tento návrh zákona bude nějak doplněn, třeba nějakým pozměňovacím návrhem v tomto smyslu a s tímto pozměňovacím návrhem vrácen, aby se to vztahovalo i na tyto studenty, anebo nevím, ale nepřipadá mi to jako vyvážený návrh. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Pan senátor Miroslav Krejča.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, nechci zdržovat, ale jenom krátkou glosu.

Mně tento návrh, který, jestli mám informace správné, vznikal osm měsíců, připadá velice nesystémový a nekoncepční. Jednak kolik ministrů školství zpětně dozadu nám slibovalo a slibuje nový vysokoškolský zákon. Za těch osm měsíců by určitě bylo možno připravit a předložit kvalitní vysokoškolský zákon, zákon č. 111/1998 Sb., již naprosto nevyhovuje. Byl poplatný době, kdy vznikal, a narážíme na celou řadu problémů.

Teď k vlastnímu návrhu. Oceňuji, že paní předkladatelka tady zmínila některé výhrady ke svému návrhu. Já se bohužel s nimi musím ztotožnit. Nevidím tam ošetření – a nelze to samozřejmě řešit v tomto zákoně, musel by to řešit jiný zákon – obdobných situací u studentek vyšších odborných škol nebo i studentů, abychom byli spravedliví, nebo i u středoškoláků, protože proč bychom vylučovali někoho z důvodu věku.

Obávám se toho, že pro některé, a doufám, že to bude výjimka, a také to bylo zmíněno v řetězení, kombinace studia a mateřství by mohlo být velice zajímavým cílem, jak oddalovat vstup do ekonomického věku. Vyřešíme to samozřejmě delším odchodem do důchodu, máme na to už mustr, takže to budeme dělat takto.

Považuji to skutečně za nesystémový návrh a nemohu jej podpořit.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Kubera, připraví se pan senátor Pavel Lebeda.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, jenom malinkou poznámku, a teď už to zaznělo. Přerušovat budou vysokoškolačky nebo vysokoškoláci. A co středoškoláci a co v našich regionech žákyně základních škol? U nás to už bylo.

Já k tomu jenom musím říct, že na to prostě nemáme peníze. Ono to není jenom přerušení, to jsou další věci, které jsou s tím spojeny.

Jenom konstatuji, že existuje přerušovaná soulož, přerušené těhotenství a přerušené studium. Myslím si tedy, že toto je přesně ten populistický návrh, který je veřejností vnímán velmi pozitivně, ale prostě na něj nemáme. To jsou další peníze na dluh, my si budeme muset půjčit na to, abychom to mohli platit. To je důvod, proč to nemohu podpořit.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Pavel Lebeda, připraví se pan senátor Radko Martínek.

Senátor Pavel Lebeda:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, než jsem se seznámil s materiálem, co je to novela vysokoškolského zákona, tak jsem se radoval, že už konečně se vysokými školami začne někdo vážně zabývat. Ale nikoli, zabýváme se takovouto řekněme velmi periferní záležitostí.

V naší republice je třiapůlkrát víc vysokých škol než ve Velké Británii. Na jeden milion obyvatel je u nás 7,3 vysokých škol, ve Velké Británii je to 2,1. Podle toho vypadá úroveň vysokých škol, podle toho vypadá jejich lektorský sbor, podle toho vypadá úroveň studentů. Někteří vycházejí s diplomy, které nemají žádný obsah, nejsou podloženy žádnou kvalifikací. A máme magistrů ... Představenstvo našeho města je plno takových magistrů. A studuje se politologie, sociologie, mezinárodní vztahy, komunikační dovednosti. A na to všechno krásně získáme magisterské studium.

V mém městě je také taková "Sorbona". Tam je jenom studium bakalářské a tam se studuje politologie a mezinárodní vztahy. A absolventi této "Sorbony", mohou samozřejmě snadno získat magisterský diplom, když se zkontaktují s jakousi podivnou vysokou školou na Slovensku. A on tam ani nemusí jet, oni přijedou za ním a samozřejmě za příslušný poplatek magisterský diplom dostane.

Nejmocnější žena v tomto státě, samozřejmě prodavačka, také vystudovala takovouto "Sorbonu". To je Univerzita Jana Amose Komenského, a takových je víc, Bankovní institut, Metropolitní univerzita, atd. Všechny tyto školy vidíme, když jedeme po eskalátoru v metru, jak je na ně reklama.

Chci říci, že takovou kvalitu vzdělání, kterou tyto školy poskytují, může bez problému absolvovat i tady kolegou zpravodajem uvedená Eržika, protože nic samozřejmě nezanedbá, může se rozmnožovat podélným dělením a diplom, když správně zaplatí, stejně dostane.

Já pro tento návrh ruku nezvednu. Děkuji

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Radko Martínek.

Senátor Radko Martínek:  Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, já jsem si myslel, že k tomuto zákonu nebude vůbec žádná debata, protože je to veskrze pozitivní krok a já bych za to chtěl paní poslankyni a všem ostatním poděkovat.

V téhle zemi nemáme na nic, nebudeme mít ani na svou budoucnost. Já sice chápu, že u pana kolegy Kubery je to jakýsi systémový přístup, ale nicméně, když se podíváme na demografickou situaci této země, tak ta je katastrofická a bude do budoucna. Každý krok, který trošku pomůže těm, kteří chtějí mít vůbec děti, a zvlášť vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří chtějí mít děti, je myslím zcela namístě a zcela potřebný. Jestliže budeme donekonečna omezovat rodinné přídavky, přídavky v mateřství, budeme nutit ženy, které jsou na mateřské dovolené, aby přes sKarty si tu mrzkou část, kterou jim dává stát, pořizovaly stejně s lidmi, kteří se štítí práce, atd., tak si myslím, že s tímhle národem to bude hodně špatné.

Ještě jednou: Paní kolegyně, já vám děkuji za tento návrh a zcela jistě váš návrh podpořím.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí paní senátorka Eva Syková a připraví se pan zpravodaj Marcel Chládek.

Senátorka Eva Syková:  Vážený pane předsedo, vážení přítomní. Chtěla bych na vás také apelovat, abyste podpořili tento zákon, protože to, abychom se tady bavili o středoškolačkách a jiných a jiných ženách, není vůbec relevantní, mluvíme tady o vysokoškolském zákonu. To tedy za prvé.

Za druhé. Už tady bylo řečeno, že je zcela běžné, že naše vysokoškolačky mají jedno dítě, nebo vysokoškolsky vzdělané rodiny mají jedno dítě a že právě ta Eržika jich má tedy devět.

Ale my se přece chceme dostat někam jinam. A je tady celá řada vysokoškolsky vzdělaných manželství, kde chtějí mít dvě nebo tři děti, a ve skutečnosti jim to vlastně kariérní řád neumožňuje. A toto je jenom taková drobná pomoc k tomu, aby se tato situace zlepšila.

Chtěla bych paní předkladatelce samozřejmě také poděkovat, ale bylo tady řečeno, jestli jste si nevšimli, že se to týká i postgraduálních studentek, protože studentky dělají své doktoráty Ph.D. A i tam to prodlužuje jejich věk. Pak by se k dětem dostaly až v 35 letech.

Je tedy velmi důležité to podpořit. A říkat, že máme předělat celý vysokoškolský zákon, je sice pravda, a celá řada věcí se nám v něm nelíbí. Ale to neohrožuje to, abychom schválili tuto dílčí záležitost, která nebude příliš nákladná a která velmi prospěje.

V jiných zemích dokonce i ženám, které mají třeba granty z grantových agentur, jsou tam dávány dokonce prostředky navíc, aby měly pečovatelky o děti, nebo mohou přerušit i tyto grantové přihlášky, což u nás by bylo báječné a je to vize, ke které se asi hned tak nedostaneme. A bez podpory těchto vysokoškolských rodin jsou pak ohroženi i muži, kteří potom v určité době přejímají velkou starost o rodiny. A když budou mít tuto pomoc, tak to pomůže celé rodině.

Pánové, neberte to tak, že je to jenom něco pro ženy, ale je to i pro muže a pro celé tyto rodiny.

Já bych opravdu doporučovala po práci, která do toho byla vložena, abychom to schválili. My jsme připomínky na výboru kladli, ale pak se nám zdály nicotné proti tomu, jak tento zákon pomůže situaci, jak byla tady vysvětlena. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Marcel Chládek a připraví se pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji. Původně jsem chtěl vystupovat pouze se souhrnnou zprávou zpravodaje, ale vzhledem k tomu, že debata je natolik košatá, že jsme se dostali nejenom ke středním a základním školám, ale tuším i k mlokům, a tuto debatu vítám, která se týká i vysokoškolského zákona, tak bych chtěl ty, kteří o to máte tak výrazný zájem, upozornit na to, že 20. února tady bude veřejné projednávání novely vysokoškolského zákona, takže každý z vás se tady může přihlásit.

Jsem svým způsobem škodolibý a jako opoziční politik musím říct, že se mi velmi líbilo, když senátor za ODS torpéduje návrh poslankyně za TOP 09. Na druhou stranu musím být velmi objektivní a paní poslankyně v tuto chvíli se zastat, byť opoziční politik. Tato záležitost nemá nic společného se školským zákonem. Tady to bylo několikrát opakováno. Tady můžeme řešit pouze vysokoškolskou problematiku a neřeší to problematiku vysokoškolského zákona, protože tu bude předkládat ministerstvo školství. To bychom pak opravdu v tom měli guláš, kdyby každý předložil svou novelu a už bychom nedali asi nic dohromady.

I já, byť vím, že to není žádný právní skvost a některé nuance ještě by se tam daly vyhladit, budu pro tento návrh hlasovat. Myslím si, že to je rozumná podpora právě začínajících mladých rodin s dětmi.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil a připraví se pan senátor Jan Žaloudík.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážená paní docentko, dámy a pánové, já jen velmi stručně asi tři věci.

První věc, prostřednictvím pana předsedajícího k panu senátorovi Chládkovi. Tady je taková schizofrenie, protože je to sice návrh poslankyně od vládní koalice, ale zároveň stanovisko vlády je jiné, než je stanovisko její, to znamená není to tak úplně jednoduše vyhodnotitelné.

Druhá věc, kterou bych k tomu chtěl říct je, že se přes všechna "ale", která jsou zejména ve stanovisku vlády, nakonec přikláním také k návrhu paní poslankyně a k jeho schválení. A zejména bych řekl, že nejlepší byla argumentace pana kolegy Radko Martínka, prostřednictvím pana předsedajícího.

A třetí věc, kterou bych ještě chtěl. Zištně využiji toho, když mám mikrofon a byl bych rád, kdyby si paní poslankyně, a případně to vyřídila i v Poslanecké sněmovně, povšimla, že dnes tady vystupovali čtyři poslanci a žádný z nich nečekal na své vystoupení déle než dvě hodiny. Je naprosto standardní, že senátoři v Poslanecké sněmovně čekají i dva nebo tři dny. My jsme si dokonce kvůli tomu, abyste nemuseli přijít zítra, prodloužili své dnešní jednání. Kdyby bylo možné toto nějak přenést na půdu Poslanecké sněmovny, byl bych vám, asi nejen já, velmi vděčen.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Myslím, že vaše připomínka sice nebyla k tématu projednávaného návrhu zákona, ale byla namístě.

A nyní vystoupí pan senátor Jan Žaloudík.

Senátor Jan Žaloudík:  Dámy a pánové, vážená paní poslankyně. Moudrá příroda odlišila pozici ženy a muže, a proto jsme tady. Nemoudrá společenství ženu nutila pracovat se sbíječkami a vyžadovat od ní údernické rekordy, nebo bojovat v Afghánistánu, nebo počítat procenta, která přisoudíme ženám v různých kvorech a zastoupeních.

Myslím, že všechny tyto věci na úrovni nesmyslů je možno korigovat, jestliže pochopíme, že ženy jsou zatíženy v mládí více, protože naštěstí rodí, kojí a vychovávají děti, muži to za ně v počtu dvou až tří na republiku, možná čtyř mohou nějak zkusit substituovat, ale nahradí to. Dámy skutečně jsou ve vyšší zátěži, zejména vysokoškolačky. Odměnou je jim, že se potom dožívají o pět, deset let déle. To je jim odměnou a mohou potom vzpomínat na ty pány, co to nechápali.

Myslím si, že tak, jak to znám z praxe děkana, za dvě funkční období proděkana, tak jsme těch jednání měli spousty s dámami přímo, a víme, že se to skutečně táhne ještě k tomu postgraduálu, o kterém mluvila paní prof. Syková, a táhne se to samozřejmě k atestacím. Až na to tady přijde řeč, budeme se muset bavit, jestli režim atestační, postgraduální, specializační, jakýkoliv má být naprosto stejný pro ženu a muže.

Čili zkusme se na to dívat jedněma očima, jako se na to díval pan kolega Martínek, že to má spoustu důsledků společenských. A jistě to není dokonalý návrh, nic není z našich návrhů dokonalého, jak jsem tady zažil, ale je to určitě pokrok. Děkuji, paní poslankyně.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. A zatím jako poslední přihlášená je paní senátorka Milada Emmerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Milada Emmerová:  Vážený pane předsedo, vážené paní kolegyně a kolegové, včetně paní poslankyně. Když paní senátorka Wagnerová tady řekla svoji námitku, tak jsem kývala, že to asi je pravda. Ale já si myslím, že těhotenství musíme považovat za fyziologický stav, žádoucí stav a čím žena mladší – tím tedy nemyslím základní školu – tak samozřejmě lépe, bez obávaných rizik u žen starších.

A co se týká dlouhodobé nemoci, myslím si, že to by pak mělo být v režii posudkových lékařů, protože tam je potom možno dělat ještě jiné kroky po stránce sociální. Ani to by nevyžadovalo asi nijakou zvláštní změnu v tomto zákoně. Navíc si myslím, že by byla celá filozofie této novely zásadně narušena.

Já bych se také stavěla k tomu, doporučit tuto novelu ke schválení. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím a ptám se paní navrhovatelky, zdali si přeje vystoupit. Přeje. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Anna Putnová:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, chci ocenit pozornost a čas, který jste věnovali této novele.

Zazněly tady některé názory a dovolím si k několika z nich alespoň stručně zaujmout stanovisko.

Pokud se jedná o nemocnost studentů. Jako vysokoškolská pedagožka vím, že tyto případy se řeší většinou individuálním studijním plánem, čili to je v jiném režimu, než o jakém běžně hovoříme z hlediska rodičovství.

Pokud tady zazněl názor pana senátora Kubery týkající se náročnosti, musím říct, že tato novela nepřináší žádné zvláštní nároky, protože znovu podotýkám, že hranice 26 let, kdy je čerpána státní sociální podpora, není prolomena a rodičovské příspěvky se vyplácejí ze zákona.

Čili nevím, o jaké finanční náročnosti tady v tomto konkrétním případě by měla být řeč.

Pokud jde o stanovisko vlády, které bylo neutrální, tak musím říci, že v průběhu projednávání zákona jsme postupně vysvětlovali a dovysvětlovali záměry a stanovisko představitelů vlády se také smiřovalo s koncepcí tak, jak byla postupně navržena. Takže ve výsledku hlasovalo 133 poslanců asi zhruba ze 150 přítomných pro přijetí této novely.

Chtěla bych říct, že je to drobná novela, která kromě konkrétní podpory zcela konkrétních lidí a mladých rodin má i svoji symbolickou hodnotu. Já jsem přesvědčena, že je potřeba se na to dívat i tímto prizmatem, protože ukazuje, že mít děti během studia je stejně dobrá životní strategie jako děti po ukončení studia, případně dlouhodobé odklady.

Takže ještě jednou děkuji za projednání jak v senátním výboru, tak i na plénu a prosím o podporu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A ještě se táži pana zpravodaje – ano, vystoupí. Prosím.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji, pane předsedo. Já budu velmi krátký. Vystoupila celá řada senátorek a senátorů a někteří vystoupili s podporou tohoto návrhu, jiní měli jiný názor. Probrali jsme celou řadu řekl bych možná asi všechny stupně vzdělávání. K mému údivu jsme vynechali Univerzitu třetího věku. A v jednom – abych zdůraznil to, co tady bylo řečeno – stanovisko vlády k němu bylo neutrální. My jsme se na výboru na to také ptali, protože v tom legislativním stanovisku je právě konstatování výroku vlády, že to je nesystémové, nekoncepční, problematické. Bylo nám vysvětleno paní poslankyní, že se posunul názor vlády, že se posunul do jiné roviny na základě toho, jak se na zákonu pracovalo. Vzhledem k tomu ale, že se na něm pracovalo velmi dlouho, tak logicky je z toho takový guláš, že někdy ta stanoviska vlády se i v tomto případě kryjí.

Takže byl pouze jeden jediný návrh, a to je doporučení schválit v podobě, jak byla postoupena z Poslanecké sněmovny, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. O tom budeme hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přítomno 49 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 25. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

V okamžiku hlasování č. 35 registrováno 50, kvorum pro přijetí 26. Pro návrh 44, proti nikdo. Návrh byl přijat. Blahopřeji a děkuji paní poslankyni za předložený návrh. Děkuji zpravodaji a projednávání tohoto bodu je ukončeno. Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění zákona č. 167/2012 Sb.

Tisk č. 26

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 26. Návrh uvede zástupce poslanců Jan Chvojka, kterého mezi námi vítám a uděluji mu slovo.

Poslanec Jan Chvojka:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Jsem rád, že po dlouhém čekání v kanceláři jsem se dostal konečně na řadu. Dobrý večer, dámy a pánové. Dovolte, prosím, abych zde krátce představil novelu zákona o specifických zdravotních službách. V podobě, v jaké byl návrh zákona schválen v prvním čtení, byla snaha o řešení problému, týkajícího se posuzování způsobilosti osoby ucházející se o zaměstnání.

Původní podoba zákona totiž v § 59 odst. 1 stanoví, že osoba ucházející se o zaměstnání se považuje za zdravotně nezpůsobilou, pokud se před vznikem pracovně právního nebo jiného obdobného vztahu nepodrobí vstupní lékařské prohlídce. Ovšem dle § 3 zákoníku práce jsou pracovně právní vztahy, pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, tzn. dohodami o pracovní činnosti a dohodami o provedení práce. Tím, že potenciální uchazeč o zaměstnání, to znamená pokud to dovedeme ad absurdum, je to např. brigádník, který jde na jeden den nebo i třeba člen volební komise, by měl podstoupit zdravotní prohlídku, tak tím by vznikly náklady jak jemu, tak zaměstnavateli a oba tyto stavy jak zaměstnavatelé, tak zaměstnanci proti tomu protestovali. Administrativní náklady by byly velmi vysoké pro ně. ČSSD navrhla, aby povinnost podrobit se lékařské prohlídce byla pouze před vznikem standardního pracovního poměru. Toto prošlo v prvním čtení. Do zdravotnického výboru to došlo takto a vznikl tam určitý komplexní pozměňovací návrh, který vznikl ve spolupráci s předkladateli a ministerstvem zdravotnictví. Tento pozměňovací návrh, předmětný tisk, určitým způsobem konkretizoval to, že stále bude platit, že je potřeba podrobit se i před vznikem pracovně právního vztahu založeného dohodou o pracovní činnosti nebo dohodou o provedení práce zdravotní prohlídce, ovšem pouze v případech, kdy je ta práce riziková nebo kdy jiný zákon než tento stanoví, že by ta práce měla být podrobena zdravotní prohlídce a nebo když zaměstnavatel sám od sebe má pochybnosti o tom, že zaměstnanec může být zdravotně nezpůsobilý.

Já jsem toho názoru, že tento návrh tak jak prošel ve výboru pro zdravotnictví, je lepší než ten původní. Určitým způsobem konkretizoval tu věc, vylepšil, doplnil a je více logický. Dále pak pozměňovací návrh upravil v § 58 písm. a) zajištění pracovně právních služeb zaměstnavatelem na základě pracovně právního nebo obdobného vztahu.

Dámy a pánové, já myslím, že tento zákon je potřebný, že opravdu docházelo ke zbytečným nákladům, že není potřeba, aby každý brigádník musel podstoupit lékařskou prohlídku nebo např. ten, kdo jde přednášet na vysokou školu dvě hodiny. Žádám vás o schválení tohoto našeho návrhu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane navrhovateli a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 26/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Radek Sušil, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Radek Sušil:  Dobré odpoledne, dobrý podvečer. Pane předsedo, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane poslanče. Poslouchal jsem pozorně pana poslance a myslím si, že řekl k tomu prvnímu bodu úplně všechno, co tady mělo zaznít. Opravdu se jedná o potřebnou novelu zákona. Jestli si vzpomínáte, tak na podzim roku 2011 jsme přijímali souhrn zdravotnických zákonů. Jedním z těch zákonů byl zákon o specifických zdravotních službách, který opravdu teď novelizuje. Novelizujeme ho potřebně.

První bod, který se týkal opravdu posuzování zdravotní způsobilosti osob – o tom hovořil pan předkladatel – pan poslanec, s tím plně souhlasím. Druhý bod se týká poskytování pracovně lékařských služeb.

Situace je taková, že od dubna tohoto roku by v podstatě musel každý zaměstnavatel, který provádí tuto péči, najímat si svého nového lékaře, soukromého lékaře, který by musel tuto péči poskytovat za úplatu. Tím by se dostával do situace, kdy opravdu tato péče by byla finančně náročná. Vrácení zpátky působnosti tohoto zákona se dostane do situace, která je teď zaběhlá u všech zaměstnavatelů, kdy u zaměstnavatele zaměstnaný nebo působící lékař, který poskytuje tuto péči, bude dále tuto péči poskytovat.

Dovolte mi, abych závěrem, protože se jedná o velmi jednoduchou novelu a velmi potřebnou, abych vás seznámil s usnesením VZSP, kdy bylo přijato usnesení, které doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje – podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Předpokládám, že pan navrhovatel je nebude chtít už vyjádřit. Pan zpravodaj také nemá potřebu, protože usnesení, které nám přečetl a které máme k dispozici – je všechno jasné. Přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh – schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 50 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 36. Registrováno 50, kvorum 26. Pro návrh 48, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji navrhovateli a blahopřeji, děkuji zpravodajovi. Projednávání tohoto bodu je ukončeno.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vyčerpali jsme pořad jednání dnešního dne. Děkuji vám. Žádám vás, abychom se zítra dostavili v hojném počtu v 9.00 hodin, kdy bude 4. schůze pokračovat. Pokračování 4. schůze Senátu je tedy zítra od 9.00 hodin.

Na viděnou, hezký večer, dobrou noc!

(Jednání ukončeno v 20.22 hodin.)