Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 26. schůze Senátu
(2. den schůze – 25.10.2012)

(Jednání zahájeno v 9.04 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky a senátoři, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal na pokračování 26. schůze Senátu Parlamentu České republiky.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři Petr Guziana, Petr Šilar, Miluše Horská, Dagmar Terelmešová, Milan Pešák, Alena Palečková, Tomáš Töpfer, Hana Doupovcová.

Prosím, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak neučinili. Připomínám, že náhradní karty jsou v předsálí Jednacího sálu.

Dříve než budeme pokračovat v projednávání dalších bodů schváleného pořadu schůze, chci vás informovat o tom, že dnešní polední přestávka bude vyhlášena ve 13.00 hodin. Během této přestávky přijme na Pražském hradě prezident republiky senátory, kteří již neobhájili senátorský mandát nebo se rozhodli nepokračovat. Odpolední jednání bude zahájeno v 15.00 hodin. Prosím, abyste toto brali v potaz a respektovali.

Nyní budeme projednávat další bod pořadu naší schůze, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 424

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 424. Návrh uvede ministr financí Miroslav Kalousek, kterého mezi námi vítám. Až si pan ministr připraví noty, tak si "vezme řečniště" - a předloží nám návrh zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené paní senátorky a senátoři, dovolte, abych jménem vlády předložil novelu o rozpočtových pravidlech, která je nezbytná pro to, aby projekt státní pokladny se pohyboval v platném právním řádu.

Státní pokladna bude plnit několik velmi důležitých úkolů, jednak sestavování a průběh státního rozpočtu. Státní rozpočet na rok 2013 už je sestavován v režimu státní pokladny. Pokud by si někdo přál vidět prezentaci, ministerstvo financí rádo hospodářskému výboru takovou prezentaci udělá. To, co pokládám za velmi klíčové je otázka platebního styku moderního finančního managementu. Troufnu si dokonce říct, že kdyby privátní firmy měly takový platební styk a takový finanční management jako má celá řada států, stále ještě mezi ně patří Česká republika, tak by se staly nekonkurenceschopnými, neboť dochází bohužel naprosto běžně k situaci, kdy na jedné straně si stát na krátkodobé pokladniční poukázky musí půjčovat prostředky, aby vyrovnal cash flow potřebu mezi příjmy a výdaji. Na druhé straně na účtech, aniž by měl ministr financí šanci to vědět, nebo kdokoli, kde ten finanční styk zmizí na účtech. Například na fondu dopravní infrastruktury či ŘSD leží nemalé částky, které by mohly být z hlediska likvidity mnohem levněji použity.

To znamená, platební styk ve státní pokladně skutečně přinese miliardové úspory. O tom nelze pochybovat.

Ve světě jsou dva systémy státní pokladny. Buď systém platebního styku je zřízen přímo u ministerstva financí, to je jedna možnost; druhá možnost je, že se používá systém platebního styku centrální banky.

Přiznám se, že moji předchůdci připravovali model, kdy ten platební styk měl být na ministerstvu financí. Mně přišlo trochu zbytečné, že by to bylo dvakrát dražší, protože by musel být budován na zelené louce a bylo mnohem efektivnější využít, upgradovat platební styk, který byl u České národní banky, což nakonec byl vládou schválený koncept, proto jdeme tou cestou, která není – zdůrazňuji – není neobvyklá, kdy systém platebního styku je realizován u centrální banky, nikoliv u ministerstva financí. A je to výlučně z důvodu efektivity a výrazného uspoření nákladů.

Smysl toho, o čem dnes budete jednat a co vám Poslanecká sněmovna předložila, spočívá v tom, že veškeré platby státu, ať už svým vlastním organizačním složkám, fondům, územně správním celkům, půjdou přes tento platební styk, přes účty České národní banky. Nicméně je logické, že jsou subjekty, které státu patří, má na ně "gebír" a jsou subjekty, vůči kterým se stát musí chovat mnohem zdvořileji, protože jsou to subjekty samostatné. Jinými slovy, rozpočtová pravidla rozdělují subjekty, které budou dostávat platbu přes účty ČNB, v zásadě na dvě skupiny. Tou první skupinou jsou subjekty povinné, např. typický je státní fond. Ty budou muset mít své účty u ČNB a stát jejich likviditu bude používat tak, aby v každém okamžiku finanční management byl co nejefektivnější.

Pak jsou subjekty dobrovolné, což jsou logicky územně správní celky, dobrovolné svazky obcí, regionální rady regionů soudržnosti, veřejné výzkumné instituce. Takový subjekt sice dostane v rámci evidence a jednotného systému prostředky na účet u ČNB, ale v následující vteřině starosta si je může převést na účet, který on používá a kde prostředky chce mít. To znamená, je to jenom technický převoditelný nástroj. Není to povinnost, aby dál vedli účty u ČNB, byť mohou. Ano, mohou. Vzpomínám si na dobu, kdy padala Union banka a existovala velká nejistota na bankovním trhu, doufám, že ta doba se dlouho nevrátí, že desítky starostů apelovaly na rozpočtový výbor PS i na ministerstvo financí s žádostí, aby mohly mít své účty u ČNB, aby se nemusely o prostředky bát. Tehdejší úprava to nedovolovala.

Přišlo mi poněkud pozoruhodné, že v okamžiku, kdy tato úprava už to povolovat bude, ale přesto to bude dobrovolné, bude tedy záležet na příslušné obci, zda si prostředky u ČNB ponechá, anebo v následující vteřině si je převede na účet, na který bude chtít, že titíž starostové, kteří tenkrát naříkali, že by chtěli mít účty u ČNB, tak nyní velmi silně protestovali proti tomu, že by to takto mělo být zřízeno.

Nicméně se domnívám, že po složitých jednáních se podařilo uzavřít kompromisy o tom, co jsou subjekty povinné, co jsou subjekty dobrovolné. Podařilo se vysvětlit, že zejména obce nebudou nijak omezovány, že to je opravdu jenom převodní instrument, instrument pro schopnost sledování toků veřejných peněz a že to nijak neomezuje obec ve svobodném nakládání se svými penězi a ve volbě, kde chce mít likviditu uloženou.

Velmi prosím o projednání a schválení tohoto návrhu, protože se jedná o nezbytné právní prostředí právě pro efektivní platební styk likvidity České republiky. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 424/2. Zpravodajem výboru byl určen senátor Miloš Vystrčil.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 424/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Lajtoch, kterého prosím, aby nám nyní předložil zpravodajskou zprávu.

Senátor Jiří Lajtoch:  Pěkné ráno, dámy a pánové. Vážený pane předsedo Senátu Parlamentu České republiky, vážený pane ministře. vážené paní senátorky, pánové senátoři. Záměrem návrhu zákona je umožnit implementaci komplexního informačního a řídícího nástroje, který by obsáhl celý rozpočtový proces od sestavení rozpočtu, změny rozpočtu až po plnění státního rozpočtu. Tento informační systém by měl zajistit efektivnější řízení státních financí, které by znamenalo transparentnost a konsolidaci vybraných ekonomických ukazatelů ve veřejné správě. K naplnění uvedených snah dochází v rámci projektu, který se nazývá integrovaný informační systém státní pokladny a představuje základní složku při budování systému optimalizovaného finančního řízení veřejných zdrojů.

Změny oproti dosavadnímu právnímu stavu jsou v části první zákona o rozpočtových pravidlech schváleny. Například modifikují se definice peněžních prostředků státní pokladny a financující peněžní operace. Ústřední orgány a jimi řízené organizační složky státu budou sestavovat střednědobý výhled zároveň s návrhem státního rozpočtu, členěný podle rozpočtové skladby. Umožňuje se organizačním složkám státu zpracovat na základě limitů daných ministerstvem financí ve spolupráci se správci kapitol v rozpočtovém systému návrhy kapitol po jednotlivých měsících, v nichž eventuálně hospodaří v provizoriu. Organizační složky státu by měly podle návrhu mít oprávnění v rámci těchto limitů přesahovat finanční prostředky.

Stanovuje se, že souhrnné účty státní pokladny a účty podřízené státní pokladně povede Česká národní banka v korunách českých a v jednotné evropské měně. Přebytky prostředků na jednotlivých souhrnných účtech státní pokladny bude moci ministerstvo financí krátkodobě ukládat nebo investovat na finančním trhu nebo krátkodobě půjčovat právnickým osobám.

Nově bude ministerstvo financí oprávněno půjčovat i státním fondům a dalším právnickým osobám, rozhodne-li vláda, že půjčka je nezbytná k odvrácení škod v národním hospodářství. Stanovuje se, že půjčky z přebytku prostředků nebudou výdajem státního rozpočtu a splátky těchto půjček nebudou příjmem státního rozpočtu. Zpřesňuje se ustanovení o odvodu za porušení rozpočtové kázně.

Organizační složky státu budou moci disponovat jen jedním výdajovým a jedním příjmovým účtem. Zachovává se pouze pro ministerstvo zahraničních věcí a ministerstvo obrany oprávnění, podle něhož ministr zahraničních věcí a ministr obrany mohou určit vnitřní organizační jednotky svých ministerstev, které působí v zahraničí.

V přechodném ustanovení se upravuje střednědobý výdajový rámec na rok 2015, který po nabytí účinnosti zákona bude stanoven odlišným způsobem. Vyjmenovaným subjektům se poskytne lhůta ve výši tří měsíců ode dne nabytí účinnosti na splnění povinností vést účty u ČNB. Příspěvkovým organizačním, které mají účty vedené u bank, se stanovuje lhůta tří let ode dne nabytí účinnosti zákona na splnění povinnosti vést účty u ČNB a převést na ně prostředky z dosavadních účtů u bank a zrušit dosavadní účty vedené u bank. Organizačním složkám státu se poskytuje lhůta tří měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona zrušit všechny účty u bank, které jsou pro ně vedené.

Nyní ke změnám, které byly provedeny Poslaneckou sněmovnou. Došlo např. k modifikaci pojmu peněžních prostředků státní pokladny na účtech územních samosprávních celků a dobrovolných svazků obcí určených k příjmu dotací a návratných finančních výpomocí ze státního rozpočtu, státního fondu a národního fondu. ČNB poskytne k souhrnným účtům státní pokladny a účtům podřízeným státní pokladně platební služby. ČNB nebude ověřovat rezervaci peněžních prostředků v rozpočtovém systému, pokud se bude jednat o výběry hotovosti, transakce provedené prostřednictvím platební karty. Došlo k úpravě režimu převádění prostředků organizační složkou na výplatu mezd, náhradu mezd, platu, náhrad platu a ostatních platech za provedenou práci. Nebyla zrušena, jak navrhovala vláda, povinnost organizační složky státu a právnické osoby, které mají finanční vztah ke státní pokladně, poskytovat ministerstvu financí informace pro průběžné sledování vývoje peněžních prostředků a pro kontrolu jejich použití. Ministerstvu financí bylo umožněno přebytky prostředků na jednotlivých souhrnných účtech státní pokladny krátkodobě půjčovat právnickým osobám, státním fondům a dalším právnickým osobám.

V novele lesního zákona doplnila zákon o demonstrativní výčet služeb, na které mohou být poskytnuty státem finanční prostředky. V novele vodního zákona nepřijala návrh vlády, na základě kterého by vláda stanovila nařízením závazná pravidla poskytování finančních prostředků ze státního rozpočtu. Do zákona byla včleněna taktéž část čtvrtá – novela o myslivosti; a část pátá – novela o rybářství.

Náklady v rámci vlastního projektu integrovaný informační systém státní pokladny na implementaci rozpočtového systému jsou kalkulovány ve výši 950 mil. Kč. Částka zahrnuje dosavadní výdaje, i dosud neukončené části integrovaného informačního systému státní pokladny, cílové koncepty rozpočtového informačního systému.

Vláda předložila návrh zákona 11. dubna 2012 Poslanecké sněmovně, která jej na své 38. schůzi přikázala rozpočtovému výboru. Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila na své 46. schůzi dne 26. září 2012, když v hlasování z přítomných 132 poslanců bylo 81 hlasů pro, 29 hlasů proti.

Nyní k našemu usnesení.

VHZD přijal usnesení na své 32. schůzi konané dne 23. října 2012. K návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, rozpočtová pravidla, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Po úvodním slově zástupce předkladatele, Ing. Jana Gregora, náměstka ministra financí, po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Lajtocha a po rozpravě výbor:

1. Doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení.

II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jiřího Lajtocha.

Toť zatím vše.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VUZP pan senátor Miloš Vystrčil. Ano, prosím, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, VUZP poměrně podrobně projednával návrh zákona, kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. V rámci rozpravy identifikoval tři problémové okruhy. Pan ministr se problémových okruhů také dotkl. S tím, že v případě jednoho toho okruhu navrhl přijetí usnesení, které modifikuje text zákona.

První problémový okruh se týkal toho, že dle našeho názoru, myslím tím názoru VUZP, dochází k zbytečnému navýšení administrace z hlediska evidence plateb a převodů, které realizuje stát územním samosprávným celkům. Nebylo nám vysvětlen požadavek, aby si územní samosprávné celky zřizovaly účty u ČNB, přestože prostředky těmto územním samosprávným celkům jsou již zasílány z účtů ČNB, ať jsou to účty finančních úřadů nebo celních úřadů. Jinými slovy, nebylo nám vysvětleno, proč není možno provádět evidenci při odesílání těchto peněz a proč je nutné provádět evidenci při přijímání těchto peněz na účty ČNB, které si tam pak územní samosprávné celky musí zřizovat.

Nakonec jsme akceptovali to, že dle vysvětlení zástupců ČNB a MF to prostě jinak v rámci integrovaného informačního systému státní pokladny není možné. Nepřijímali jsme pozměňovací návrh k tomuto problému.

Přesto si dovolím – za výbor – na tuto věc upozornit, protože skutečně není jasné, proč z důvodu této evidence, když skutečně jde jenom o evidenci, neboť tyto účty patří do druhé skupiny, o které pan ministr mluvil; do té skupiny – jak jsem slyšel – to si budu pamatovat, že je to v jedné vteřině, je možné peníze převést i na svůj účet u Komerční banky. Proč je nutné, aby účet u ČNB povinně byl zřízen. Nemluvím o volitelnosti, tu vítám, a myslím, že i z důvodů, které říkal pan ministr, je dobře, aby si územní samosprávný celek mohl, pokud bude chtít, účet u ČNB zřídit.

To je první věc. Prosím pana ministra, aby to bral jako upozornění výboru. Výbor, aby zbytečně věci nekomplikoval, pozměňovací návrh k tomuto problémovému okruhu nepřijal.

Druhý problémový okruh, který výbor projednával, se týkal rovnoprávnosti postavení komerčních bank a ČNB. Problém se týká toho, že pokud subjekty, které jsou vyjmenovány v § 3 písm. h) pod body 10 až 15, musí zřizovat účty u ČNB, tak pokud je to z důvodu evidenčních, tak není důvodem, aby ČNB tam byla v jiném postavení, než v postavení platební agentury.

Dle našeho názoru, i názoru právníků, a nakonec se to potvrdilo i při diskusi na výboru, současné postavení ČNB, tak jak je definováno v zákoně, se blíží postavení z hlediska provádění možnosti plateb, vydávání karet, zřizování bankomatů atd. - komerčním bankám, přičemž je zřejmé např. z Ústavy ČR a zákona o ČNB, že ČNB nebyla zřízena pro to, aby suplovala činnosti komerční banky. V tomto případě, byť ne zcela, tak minimálně z větší části je to možné, což by mohlo způsobit, že by potom tyto organizace a orgány, jako jsou územní samosprávné celky, už neměly důvod převádět prostředky z účtu ČNB na komerční banky, a tím by komerční sektor se vlastně dostal do nerovnoprávného postavení, neboť územní samosprávné celky tam peníze musí poslat – vůči České národní bance, a mohlo by být výsadní postavení ČNB vůči komerčním subjektům zneužíváno v tom smyslu, že by vlastně menší míra prostředků byla k dispozici těmto komerčním bankám pro jejich další činnost.

To je druhý problém. K tomuto problému výbor přijal návrh usnesení. Návrh usnesení nedělá nic jiného, než běžně specifikuje možnosti operací, které může provádět ČNB s prostředky, které přijdou ČNB pro subjekty, které jsou specifikovány v § 3 písm. h) v bodech 10 až 15. Znovu opakuji, že by ČNB skutečně potom byla pouze v roli platební agentury, která přijme a případně pošle. Neměla by jiné možnosti, nedělala by jiné činností. Nakonec by se potom ČNB činnost zjednodušila, a mohla by se více věnovat např. péči o stabilitu naší měny.

Třetí problém, který jsme identifikovali, a neřešili jsme ho, protože si myslíme, že je věcí státu a věcí MF bylo, že není jasné, podle reakcí od různých fondů a dalších orgánů, zda je možné, aby do účinnosti zákona např. příspěvkové organizace, které jsou zřizovány organizačními složkami státu, což jsou např. fakultní nemocnice, stihly vypořádat všechny věci tak, aby dokázaly převést se všemi závazky např. své účty u České spořitelny do 3 měsíců do centrální banky.

Protože ony jsou povinny, neboť patří do té první skupiny, to znamená § 3 písm. h) 1 až 9, všechny své transakce už potom provádět u České národní banky. A je otázkou, jestli lhůta tří měsíců, která je tam poskytnuta těmto příspěvkovým organizacím, které zřizují organizační složky státu - mimochodem podle mých informací se to týká například i Státního fondu pro rozvoj bydlení, který má několik tisíc úvěrových smluv rozjednaných u České spořitelny, není jasné, zda je možné, aby to všichni stihli do těch tří měsíců, které jim ten zákon dává jako lhůtu na převody a vypořádání těchto věcí u komerčních bank a převodu těchto věcí do ČNB. Znovu tedy říkám, že ani tento třetí problém jsme jako výbor neřešili, neboť jsme se dohodli se zástupci ministerstva financí, že oni tyto věci znovu prodiskutují s ministerstvy a příslušnými organizačními složkami státu a předpokládám, že dneska nás pan ministr ve svém vystoupení bude informovat, zda se tak stalo a zda skutečně to vypořádání s těmi příslušnými ministerstvy, například ministerstvem pro místní rozvoj, dopadlo tak, že je to v případě těch tří měsíců možné udělat. Pokud by tomu tak nebylo, tak předběžně můžu slíbit za výbor, nebo za sebe, že jsme ochotni tady navrhnout prodloužení lhůty tří měsíců například na pět, šest či jiný počet měsíců.

Takže tolik moje zpráva z jednání výboru. Omlouvám se, že jsem byl tak obšírný, ale myslím si, že si to práce výboru zaslouží.

Nyní k návrhu usnesení. Vy ho všichni máte před sebou, takže vlastní návrh změny paragrafu číst nebudu, ale přečtu pouze to základní. Výbor doporučuje Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně PČR s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Výbor určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Miloše Vystrčila. Výbor pověřuje předsedu výboru Senátu Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych vás prosil, abyste se ztišili. Prosím, uvědomte si, že nejvíc tím obtěžujete své kolegy, kteří tady předkládají zprávy. Sami víte, že i pro vás je to nepříjemné, když jste zpravodaji, chtěl bych vás poprosit o určitou toleranci a slušné jednání. Nyní přistoupíme k rozpravě. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Jako první pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, pane ministře, slovutný Senáte. Máme před sebou takový návrh zákona, který obrovským způsobem mění financování v České republice. Skrytým způsobem. Chtěl bych se zeptat pana ministra, když ta obrovská centralizace finančních prostředků zpátky na Českou národní banku, která se mění ze své speciality, ze své specifikace na v podstatě komerční banku, i když je speciální zákon o ČNB, tak jak to vlastně bude probíhat. Má ČNB kapacity na to, aby obsáhla všechny tyto bankovní operace, na které není připravena?

Za druhé – co bude součástí těchto operací, jak to bude zpoplatněno? Protože všechny bankovní operace jsou zpoplatněny. To znamená, kdo bude určovat bankovní poplatky? Protože monopol ČNB bude veliký. A komu ty poplatky poplynou? V jaké výši?

Za třetí – co budou dělat ty různé organizace, které se budou muset podřídit tomuto zákonu, když mají uzavřené smlouvy s komerčními bankami a mnohdy tam mohou hrozit velké sankce. Kdo ty sankce bude platit?

Já doufám, že pan ministr mi odpoví na všechny tři otázky a ne, tak jak je jeho dobrým zvykem, že to celé obejde. Zejména by mě zajímala výše těch poplatků za transakce, jestli ČNB je skutečně schopna rozsah transakcí uskutečňovat a jak to bude s těmi smlouvami, které mají různé subjekty s těmi ostatními komerčními bankami.

Pak ještě bych se zeptal na jednu otázku. Jak si bude stát půjčovat od právnických osob, pane ministře?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Ivo Bárek. Připraví se pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Ivo Bárek:  Dobrý den, milé kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, já budu velmi krátký. Miloš Vystrčil, náš výborový zpravodaj řekl ta tři témata, kterými jsme se na výboru zabývali. Zvláště třetí téma, které se týkalo tříměsíční lhůty na převod úvěrových smluv například ve Státním fondu pro rozvoj bydlení, je velice důležité. Já bych požádal pana ministra, jestli by byl tak laskav a spíše už teď v obecné rozpravě nám na to odpověděl. Protože pokud by bylo potřeba řešit to třeba pozměňovacím návrhem, abychom nečekali až na ukončení obecné rozpravy. To je jenom moje krátká technická poznámka. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Prosím pana senátora Jiřího Čunka, aby se ujal slova. Je poslední přihlášený.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane předsedo, pane ministře, milé kolegyně, kolegové, já jsem o tomto zákoně spolu s vámi mnohými mluvil. Myslím si ale paradoxně, že tento zákon konečně jde správným směrem. My totiž vidíme problémy, které stát, nebo které ty jednotlivé organizace, většinou v tomto případě státu, budou mít s převodem peněz, finančních prostředků atd., nicméně já teď bych raději viděl v současné ekonomické situaci státu to, aby všechny peníze, které státu jakýmkoli způsobem patří, byly spravovány institucí, která – pokud si dobře pamatuji – se v našich očích doposud nezpronevěřila a doufám, že se nezpronevěří. To znamená, je to instituce České národní banky, ve kterou zatím důvěru máme a všechny miliardy, které dnes jsou rozutíkány po různých komerčních bankách - jejichž zisky bych tolik nelitoval, protože když se podíváte na zisky komerčních bank v České republice a v zahraničí, tak je jim u nás pohříchu zatraceně dobře. Takže já bych neželel těch bank, že něco ztratí či že budou mít menší zisk a spíše bych obrátil naši pozornost k tomu, že skutečně tento zákon soustředí prostředky státu tam, kde to má být, tedy pod kuratelu a kontrolu státu. A všem, kteří si s těmito prostředky, a to jsou miliardy, například u Státního fondu bydlení je to 8 miliard, u Lesů ČR, ačkoliv v tuto chvíli si nejsem zcela jist, jestli tento zákon zasáhne i je, to jsou také ohromné prostředky – když všechny tyto prostředky budou vymaněny z rukou ředitelů těchto organizací, kteří si je dle svého uvážení dávali do té či do oné komerční banky, tak bude podle mě daleko lépe, když to bude pod Českou národní bankou. A to je o těch miliardách. To je o tom osobním rozhodnutí toho či onoho ředitele příslušného fondu.

A jak to stát s nimi vyřeší, tak aby nemusel platit penále nebo nějaké pokuty z neplatných smluv apod., to si myslím, že je na státu, že o tom jistě měl, a věřím, že i uvažoval. To je jiná věc.

Jak to zasáhne hospodaření jednotlivých fondů, to věřím, že ministerstvo financí umí vyřešit také. Jestliže některé fondy právě z obratu těchto prostředků žijí, a pak tento obrat získá někdo jiný, a to je stát, tak si myslím, že není nic snazšího, než že stát zjistil, že je to pro něj výhodnější, aby ze státního rozpočtu přímým způsobem financoval, řekněme, provozní prostředky některých fondů.

Tento zákon podporuji, zároveň ale podpořím to, co tady bylo předneseno zpravodajem.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní prosím pana senátora Miloše Vystrčila, aby se ujal slova. Připraví se pak senátor Vladimír Dryml.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, jen aby nedošlo k nedorozumění, budu reagovat na vystoupení pana senátora Čunka. Pokud jsem mluvil o pozměňovacím návrhu výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, tak jsem mluvil o tom, že tady díky stávající podobě zákona může nastat situace, kdy jsou subjekty, které jsou specifikovány v § 3, písmeno h), 10 – 15, kam patří například územně samosprávné celky nebo státní organizace Správa železniční dopravní cesty atd. v situaci, kdy jim budou prostředky poskytovány prostřednictvím účtu, který si musí zřídit u ČNB – abych byl přesný u územně samosprávného celku je to tak v případě dotací, v případě poskytování daňových příjmů mohou požádat, aby tomu tak nebylo a bude jim vyhověno, a tyto organizace pod čísly 10 – 15 mohou v jedné vteřině si prostředky převést jinam. Pokud je to děláno kvůli tomu, aby docházelo k evidenci a nikoli aby se zlepšila likvidita, v tom případě by to nemělo být tak, že ČNB bude něčím více než platební agenturou. V ostatních případech s tím souhlasím a je to tak, jak říkal pan senátor Čunek. Není s tím žádný problém a je to naprosto v pořádku. Vysvětluji to tady ještě jednou, abychom si rozuměli.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, uvědomte si, že ČNB má svá specifika. ČNB má jiné postavení než ostatní komerční banky. Teď děláme z ČNB v podstatě komerční banku, jsem zvědav, co na to řekne Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Je otázka, zda je ČNB vůbec připravena na tak velké množství bankovních operací. Vaším prostřednictvím, pane předsedající, k panu senátorovi Čunkovi: I ČNB vykazuje zisk, který se pak dělí určitým způsobem, někdy docela zvláštním.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Omlouvám se za poslední druhé vystoupení. Pan senátor Vystrčil v závěrečné větě to pochopil správně. Proto jsem ve své poslední větě řekl, že podporuji tento návrh. Je to v intencích toho, co tady říkal.

Chápu tento zákon jako pokus státu zlepšit likviditu, ale u některých operací, ne u těch, o kterých mluvil pan kolega Vystrčil. Protože v tom pořádek není a jinak to ani nelze udělat než zákonem, proto teď stát chce soustředit své prostředky u ČNB. Jestliže nastanou jakékoli problémy u těchto organizací, bude to řešit sám stát. Myslím si, že je to naprosto čisté. Jestli někdo z vás na obcích či na krajích chtěl udělat pořádek v delimitovaných organizacích, jak jste to udělali? Těžce se to dělá tak, že do organizace vstoupíte jako starosta, děláte tam audity atd. Nejlepší je rozklíčovat finanční transakce. Někdy to bylo tak, že jsme vzali organizace zpátky a pak jsme to rozdělili jinak. Dali jsme to pod jednu správu a to mnohokrát byl nejlepší způsob. A šlo o sta miliony. Myslím si, že tady jde o miliardy, které kdoví kde pobíhají, organizací je moc.

V současné situaci státu se v tomto případě ztotožňuji s ministerstvem financí, že tato centralizace přinese a může přinést pořádek, protože vzniknou velké problémy, které bude muset jen ministerstvo financí v dohodě se subjekty vyřešit. Tím nahlédne do hospodaření jednotlivých delimitovaných organizací, které jinak ani pod ministerstvo financí nepatří. Nemluvím tady o NKÚ, myslím kontrolu státu, včera jsme se toho tady dotkli. Jde o kontrolu státu přes systém ministerstva financí. Tento zákon podporuji a ještě jednou říkám, že nejsem v rozporu s kolegou Vystrčilem.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Upozorňuji, že znakové posunky není stenozáznam schopen zaznamenat. Prosím vyjadřovat plnými větami. Toto byl poslední přihlášený do rozpravy, rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit. Předpokládám, že ano, prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Mám pocit, že dokonce musím. Chci především ujistit, že na základě jednání s ministerstvem pro místní rozvoj a s fondem bydlení to není problém, pokládáme to za vyřešenou záležitosti a není potřeba prodlužovat lhůtu.

Za druhé chci ujistit, že ČNB je připravena. Smysl toho, co sledujeme, popsal do určité míry pan senátor Čunek. Trochu bych to poopravil. Smyslem není soustředit všechny prostředky u ČNB, aby je chránila, smyslem je mít integrovaný integrační systém o všech veřejných prostředcích v každý okamžik. Ten nemáme. Představte si, že jste finanční ředitel velké firmy, na jednu stranu potřebujete provozní peníze, ale na druhé straně nevíte, že vám jinde leží peníze, které můžete použít, ale místo toho čerpáte kontokorent. Bohužel, tímto způsobem stát dosud funguje, a proto se ze všech sil snažím platební styk zmodernizovat, zpružnit a na tom vydělat.

Není pravda, že děláme z ČNB komerční banku. Nikdo si tam nemůže ukládat žádné privátní prostředky, je to jen použití platebního styku pro veřejné peníze, ne pro žádné jiné. Určitě to na poplatcích nebude dražší než jsou poplatky u privátních firem. Je pochopitelné, že se to výrazně nelíbí bankovní asociaci, soukromým subjektům. Objem veřejných prostředků totiž není malý. Jestliže Fond dopravní infrastruktury nebo Fond bydlení to má u soukromé banky nebo na tom vydělává stát v rámci řízení cash flow, tak soukromá banka vydělá méně, a víc vydělá stát.

O tom je celá diskuse. Zda vedle toho, že budeme schopni pružně řídit státní cash flow, zda na obsluze likvidity z veřejných prostředků, zdůrazňuji veřejných, proto není na místě říkat, že děláme z ČNB privátní banku – bude co nejvíce vydělávat ČR nebo co nejvíce soukromé banky. Je to jednoduchá otázka a jednoduchá odpověď.

Velmi děkuji výboru, za který hovořil pan senátor Vystrčil, za podrobnou diskusi, děkuji za pochopení, technicky to nelze jinak.

V pozměňovacím návrhu, který leží na stole, je otázka: Jak to navrhujeme my, tak platí v následující vteřině bude-li starosta chtít, aby si to někam převedl. Pan senátor Vystrčil pozměňovacím návrhem říká: Chci, aby to udělal, nechci, aby měl rovnocennou volbu zda si to u ČNB nechá nebo kdy to převede. Chci, aby to udělal, protože nedovoluji ČNB tímto pozměňovacím návrhem, aby mu poskytla takový komfort, jaký by mu mohla poskytnout jakákoli. Myslím si, že zbytečně soukromému sektoru nahráváme. Hlavní důvod je evidence, ale nezapírám, že mě bude těšit, když si to tam obce nechají. Logicky při obsluze veřejných prostředků na tom ČR a její veřejné rozpočty budou vydělávat. Zdůrazňuji, že veřejné rozpočty není jen státní rozpočet, ale dýchají spolu. Vy ale chcete, aby v každém případě starostovi nezbylo nic jiného, než aby to do soukromé banky dal. To nedoporučuji, nechte to na starostovi. Když se rozhodne nechat to u ČNB, veřejné rozpočty na tom něco vydělají. Nepokládám to za nekalou konkurenci vůči privátnímu sektoru.

S tím souvisí i to, do jaké míry můžeme tímto způsobem omezit instituci, která funguje podle zákona o ČNB, ale také se na ni v plné míře vztahuje zákon o bankách. Na ČNB se v plné míře vztahuje zákon o bankách a jejich specifikum je dáno tím, že se na ně také vztahuje zákon o ČNB.

Ve svém hlasování jste suverén, chtěl jsem jen zareagovat. Chtěl bych dopředu říci, že předpokládám, že se to s nějakými pozměňovacími návrhy vrátí a bude se o nic hlasovat en bloc. Chci být transparentní a říci, jaké stanovisko zaujmu v PS. Pokud by byl schválen pouze pozměňovací návrh, že u nemocnic to nebudou tři roky, ale pět let a byl by to jediný pozměňovací návrh, tak posmutním, ale doporučím sněmovně, aby hlasovala pro senátní návrh. Bude-li tam nějaký další pozměňovací návrh, budu bojovat jako tygr, aby to bylo schváleno ve sněmovní verzi. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Miloš Vystrčil. Nepřeje.

Prosím zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Jiří Lajtoch:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátorky a senátoři, v diskusi vystoupili čtyři senátoři, z toho tři dvakrát, prakticky se opakovali. Diskuse se točila ohledně správy účtu organizačních složek státu a příspěvkových organizací, přechod těchto příspěvkových organizací a organizačních složek státu na účet ČNB, půjčování finančních prostředků a postavení ČNB. Myslím si, že vše bylo vysvětleno i v mé zpravodajské zprávě se o tom hovoří. Myslím, že řada věcí byla několikrát opakovaná.

Dva výbory přijaly usnesení – výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí přijal pozměňovací návrh a následně výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Pozměňovací návrh výboru pro územní rozvoj a veřejnou správu byl přijat výborem pro hospodářství, takže je totožný. Doplnili jsme tento pozměňovací návrh o bod 1).

Předseda Senátu Milan Štěch:  Budeme mít ještě podrobnou rozpravu, pane zpravodaji.

Senátor Jiří Lajtoch:  Omlouvám se, je to vše.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Z toho vyplývá, že návrh na schválení nebyl podán, ani na zamítnutí. Přejdeme do podrobné rozpravy, kterou tímto otevírám. Hlásí se pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, pane ministře, do podrobné rozpravy máme k dispozici dva pozměňovací návrhy s tím, že jeden návrh je pozměňovacím návrhem výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a druhý je návrh výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Návrh výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí je podmnožinou pozměňovacího návrhu výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Z tohoto důvodu bych si dovolil dopředu navrhnout, aby bylo hlasováno, pokud se bude hlasovat o pozměňovacím návrhu výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu odděleně o bodu 1) pozměňovacího návrhu a následně o bodech 2) a 3) a potom o bodu 4). Čili bod 1) zvlášť, body 2) a 3) zvlášť a bod 4), aby to mělo logiku a abychom se mohli co nejsvobodněji vyjádřit.

Druhá věc je můj komentář k pozměňovacímu návrhu, který podal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Není pravda, že tento pozměňovací návrh znamená, že starosta musí po jedné vteřině, případně později převést prostředky z účtu ČNB do komerční banky. Může to dělat postupně, jak prostředky potřebuje. Co nemůže dělat starosta, je zavést inkaso nebo vyfasovat platební kartu nebo žádat po ČNB, aby někde zřídila bankomat. Opakuji – není pravda, že si nemůže starosta většinu prostředků u ČNB nechat a část si elektronicky postupně převádět na svůj účet u komerční banky. Je to možné. Není ale možné, aby ČNB vydávala karty, aby platila inkasní příkazy, aby zřizovala bankomaty. ČNB je dle ústavy zřízena k tomu, aby se starala o stabilitu měny. To je má reakce na komentář pana ministra. Prosím, abychom nepokřivovali prostředí v jakémkoli oboru. Bankovnictví je podnikání jako kterékoli jiné. Je normální, aby například existovala státní stavební firma, které by se nejdříve každý musel zeptat, zda nechce ona realizovat stavební zakázku, a ona případně by ji mohla přednostně realizovat, a teprve potom by se případně přecházelo k nějaké jiné stavební firmě? To přece není možné.

Toto výsadní postavení je tady z jiného důvodu, než aby někdo přednostně dostal peníze na účet a pak se přemýšlelo o tom, zda je schopen dělat všechny transakce či nikoli.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministr může vždycky. Pane ministře, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Nechci se přít, protože to jsou dva přístupy a dva pohledy na věc. Hovoříme o pokřiveném prostředí. Připravuji to pět let jak s bývalým guvernérem ČNB, tak se současným guvernérem. ČNB není jen institucí provádějící monetární politiku, ale je také regulátorem bankovního prostředí. Myslím si, že je excelentním regulátorem, většina evropských zemí nám ho může závidět. Představa, že tato bankovní rada, tento guvernér by souhlasil s něčím, co pokřivuje prostředí – toto vám předkládám ve spolupráci s bankovní radou a s guvernérem ČNB – to snad ne. To jsem ještě neslyšel. Naopak se domnívám, že ČNB, na kterou se také vztahuje zákon o bankách v plném rozsahu by neměla být v rámci tohoto zákona naprosto nepřípustně omezována. Myslím si, že tento pozměňovací návrh toto omezení znamená.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Do rozpravy se opět hlásí pan senátor Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Jen jednu větu: Pokud představa je nepředstavitelná, nic nám nebrání pozměňovací návrh přijmout.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Do rozpravy se už nikdo nehlásí, rozpravu končím. Chce ještě vystoupit pan navrhovatel? Nechce. Pan senátor Miloš Vystrčil jako zpravodaj už také nechce vystoupit. Garanční zpravodaj by nás měl provést hlasováním.

Senátor Jiří Lajtoch:  V podrobné rozpravě vystoupil jeden senátor dvakrát, nicméně předložil pozměňovací návrh výboru pro územní rozvoj a veřejnou správu. Jak bylo řečeno, tento pozměňovací návrh je součástí pozměňovacího návrhu výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Pozměňovací návrh, který předkládá výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu má čtyři části a já to zrekapituluji. První část je návrh hospodářského výboru, druhá, třetí a čtvrtá část je v souladu s pozměňovacím návrhem nebo stejně jako pozměňovací návrh výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. K bodům: První bod pozměňovacího návrhu se týká znovu zavedení programového financování na opravu a údržbu movitého a nemovitého majetku. Bod druhý a třetí se týká úpravy správy peněžních prostředků státní pokladny, tedy diskuse o ČNB a v bodě čtvrtém, se posunuje termín přechodu příspěvkových organizací státu ze tří let na pět let. To je všechno k pozměňovacím návrhům. Jak bylo řečeno panem senátorem Vystrčilem jestli můžeme hlasovat o jednotlivých bodech – já bych nejprve rád hlasoval o bodu jedna, což je samostatný pozměňovací návrh výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a pak hlasovat o bodu dva, tři, čtyři.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, budeme hlasovat. Pane zpravodaji, ještě jste chtěl něco říci?

Senátor Jiří Lajtoch:  Ještě jednou zopakuji bod jedna – je to návrh výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, část druhá, třetí a čtvrtá je společný návrh obou dvou výborů. Jak výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, tak i výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Doporučuji hlasovat ve dvou částech.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Měli bychom hlasovat. Já bych pane garanční zpravodaji doporučoval hlasovat tak jak navrhl pan zpravodaj výboru pan Vystrčil, tzn. hlasovat o bodu jedna, pak hlasovat společně o bodu dvě a tři a třetí hlasování o bodu čtyři. To je nejčistší a každý se bude moci rozhodnout o dílčím hlasování. Souhlasíte?

Senátor Jiří Lajtoch:  Ano, samozřejmě souhlasím.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Jako první budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu výboru hospodářského, který máme v tisku pod číslem 1). Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO, kdo je proti tomuto návrhu stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Omlouvám se, stanovisko ministra jsem zapomněl. Takže ruším hlasování, je zmateční, pane ministře, vyjádřete se.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Jestli se mohu vyjádřit, tak si dovoluji nesouhlasit se všemi pozměňujícími návrhy, nicméně platí, že s tím jedním se ve sněmovně smířím.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, slyšeli jsme stanovisko, takže budeme hlasovat znovu. Pane ministře, můžete ještě pro úplnost připomenout, s kterým návrhem byste se smířil?

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Smířil bych se s návrhem, který prodlužuje nemocnice ze tří na pět let.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pod jakým je to bodem? Pod bodem čtyři? Ano, děkuji. Takže první, druhý a třetí bod pan ministr nesouhlasí, u bodu čtyři je ochoten se s tím smířit.

Budeme hlasovat znovu. Budeme hlasovat o bodu arabská jedna. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 29, registrováno 65, pro návrh 38, kvorum bylo 33, proti 6. Návrh byl schválen.

Druhé hlasování bude společné, o bodech dva a tři. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování číslo 30, registrováno 65, kvorum 33, pro návrh 52, proti 3, návrh byl schválen.

Poslední hlasování je o bodu 4, pan ministr měl stanovisko neutrální, takže zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování číslo 31 registrováno 65, kvorum 33, pro návrh 54, proti jeden, návrh byl přijat.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vyčerpali jsme dílčí hlasování. A nyní budeme hlasovat o tom, že vrátíme návrh Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Prosím o stanovisko pana ministra. (Ministr Kalousek je proti.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

V hlasování č. 32 registrováno 64, kvorum 33, pro návrh 54, proti jeden. Návrh byl schválen.

A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátor Jiří Lajtoch a senátor Miloš Vystrčil. Námitky nejsou. Můžeme tedy přistoupit k hlasování o pověření.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

V hlasování č. 33 registrováno 64, kvorum 33, pro návrh 56, proti nikdo. Rozhodli jsme o pověření.

Tím jsme vyčerpali všechna hlasování v souvislosti s tímto bodem pořadu a končím tento bod.

Je zde procedurální návrh. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo. Kolegyně a kolegové, chtěl bych dát návrh, abychom vyřadili z pořadu této schůze bod č. 43 – Prodloužení lhůty pro výbory na projednání senátního tisku č. 310, a to z toho důvodu, že tento návrh s kolegou Jílkem stahujeme z dalšího projednávání, čili vás nechceme zdržovat procedurou, která vede k zamítnutí a vyřešíme to za vás. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, o návrhu budeme hlasovat bez rozpravy. Ale je zde ještě jeden procedurální návrh.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, dovolte, abych jménem pana ministra Martina Kuby navrhl, aby jeho body č. 34 – senátní tisk č. 426 – horní zákon a bod č. 35 – senátní tisky č. N 176/08 a N 177/08 byly přeřazeny z dnešního odpoledního jednání na pátek 26. října za již pevně zařazené body. Pan ministr má dnes odpoledne nečekané pracovní jednání a proto by rád před vás předstoupil s odůvodněním jeho bodů až zítra, tj. v pátek 26. října 2012. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. O každém z předložených návrhů budeme hlasovat samostatně. Jako o prvním budeme hlasovat o vyřazení bodu č. 43 z pořadu naší schůze.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

V hlasování č. 34 registrováno 63, kvorum 32, pro návrh 52, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Kolegyně a kolegové, nezlobte se, ale pořád tady máme rozdíl asi 10 hlasů. Proto si dovolím vás odhlásit a požádat vás o přihlášení, protože se domnívám, že to není seriózní. Odhlašuji vás a zkuste se znovu přihlásit. Děkuji, je vidět, že to je úplně jiné číslo.

A nyní budeme pokračovat v hlasování o procedurálních návrzích. A je to návrh, aby body č. 34 a 35 nebyly projednávány dnes odpoledne, ale až zítra, a to za pevně zařazenými body. Rozumíme si, můžeme hlasovat? (Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování č. 35 registrováno 54, kvorum pro přijetí 28, pro návrh 16, proti 9. Návrh byl zamítnut, takže tyto body budou projednávány dnes.

Děkuji vám a my se vystřídáme v řízení schůze.

(Řízení schůze se ujímá místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dobré dopoledne. Vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat dalším bodem programu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, a další související zákony

Tisk č. 427

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 427. Návrh uvede ministr financí Miroslav Kalousek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, předkládám návrh, kterému se pracovně říká návrh na zřízení "předpenze". A vzešlo to z požadavku sociálních partnerů, kterým jsme se snažili vyjít vstříc. Může to řešit situaci lidí buď v těžkých povoláních nebo lidí, kteří v poměrně krátkou dobu před ukončením penzijního věku přišli o zaměstnání, což je samozřejmě doba, kdy se zaměstnání shání hůře. Snaha vyřešit těmto lidem situaci za předpokladu, že si našetřili ve třetím pilíři dostatek prostředků vede tedy vládu, aby po dohodě se zaměstnavateli a odborovými svazy předložila tento návrh. Spočívá v tom, že kdo má naspořeno ve třetím pilíři alespoň tolik, že bude moci čerpat měsíčně 30 % výše průměrné mzdy. A může to čerpat tak dlouho, že to neskončí dříve, než tři roky před tím, než mu vznikne nárok na starobní důchod, tak může v době nejdříve pětileté před tím, než mu vznikne nárok na starobní důchod – není tam nominální číslo, ale je tam číslo odvozené od okamžiku odchodu do starobního důchodu, neboť předpokládáme, že ten se bude plynule posouvat, takže v okamžiku, kdy máte 5 let do starobního důchodu a máte naspořeno tolik, že si můžete nasmlouvat měsíční částku ve výši 30 % průměrného platu, tak můžete do tohoto předdůchodu vlastně odejít. Stát to podporuje tím, že se to bude počítat jako tzv. náhradní doba, to znamená, není vám o to zkracován starobní důchod v průběžném pilíři a jste státním pojištěncem, plus se zvyšuje daňová úleva, která motivuje zaměstnavateli na příspěvek z 24 000 na 30 000 Kč ročně.

To je smysl tohoto návrhu. Myslím si, že byl konsensuální napříč politickým spektrem.

Zajímavé je, že jsme za něj byli poměrně drtivě kritizováni Evropskou komisí. Vzpomínám si, když jsem tady na jaře obhajoval konvergenční program a Národní plán reforem, tak jsem byl podroben drtivé kritice za mnohé, za co nás pak Evropská komise nekritizovala, naopak spíše chválila. Ale za toto nás Evropská komise drtivě kritizuje, neboť tvrdí, že to jde proti smyslu penzijních reforem, které se mají snažit udržet lidi na pracovním trhu co nejdéle a používat tyto naspořené prostředky jako druhý zdroj ke starobní penzi, nikoliv předzdroj.

Nicméně jsme přesvědčeni, že v současných podmínkách v České republice je to dobrý návrh. Prosíme o jeho schválení už jenom proto, že to je jedna z mála věcí, na které jsme se spolu se sociálními partnery shodli, tak by bylo škoda, kdyby to nebylo schváleno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 427/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 427/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Strnad:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Pan ministr nám objasnil, o co v tomto návrhu zákona jde. Já bych se zmínil o tom, jakým způsobem probíhalo jeho schvalování v Poslanecké sněmovně.

Třetí čtení návrhu zákona proběhlo na 44. schůzi PS dne 26. září 2012. Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila s pozměňovacími návrhy, které jí doporučil k přijetí rozpočtový výbor, a ze 122 poslanců bylo 115 a nikdo nebyl proti.

A nyní bych vás seznámil s 316. usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z 32. schůze konané dne 23. října 2012 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, a další související zákony /senátní tisk č. 427/:

Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Radka Urbana, náměstka ministra financí ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jaromíra Strnada a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A zeptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miroslav Nenutil? Přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, moje vystoupení bude tuze krátké.

Ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu ČR se tímto zákonem zabýval z hlediska možného rozporu se zásadou rovného zacházení při poskytování řekněme rozdílné výše příspěvku zaměstnavatele, právě v závislosti na rizikovosti, obtížnosti nebo namáhavosti vykonávané práce.

Novela zákona o doplňkovém penzijním spoření toto řeší tak, že pokud je toto obsaženo v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu zaměstnavatele, tak to nemůžeme brát jako rozpor v zásadě rovného zacházení.

A jenom bych vám rád připomněl, že ústavně-právní výbor našeho Senátu doporučuje schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A nyní můžeme přistoupit k obecné rozpravě. Písemně není nikdo přihlášen. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu tedy uzavírám. Máme tady usnesení výboru. Požádal bych pana zpravodaje, aby mi potvrdil, že budeme v tuto chvíli hlasovat o schválení návrhu zákona. To je jediný návrh, který tady v tuto chvíli máme.

Senátor Jaromír Strnad:  Ano, zazněl jediný návrh, a to návrh schválit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A o tomto návrhu budeme hlasovat. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. V sále je v tuto chvíli přítomno 54 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 28.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 36 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme tento návrh zákona projednali. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji.

A budeme pokračovat dalším bodem našeho jednání, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 428

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 428. Návrh uvede pan ministr financí Miroslav Kalousek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, převáží-li kdokoliv přes hranice částku v hotovosti převyšující 10000 euro, má ohlašovací povinnost, musí to odevzdat na formuláři, který má každý stát upraven podle sebe, což bylo shledáno nekonformním a v rámci hnutí "Formuláře všech zemí Evropské unie, sjednoťte se" vydala Evropská komise i Rada nařízení, kterým sjednotila formulář pro všechny země a měl by se stát součástí našeho právního řádu.

To je jediný smysl předlohy, kterou máte před sebou a prosím o schválení.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 428/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 428/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Korytář:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři. Důvodem pro předložení navržené úpravy, jak již uvedl pan ministr, je nutnost implementace společného ohlašovacího formuláře Evropské unie pro přeshraniční styk, upravující problematiku přeshraničních převozů peněžní hotovosti.

Nový "společný ohlašovací formulář Evropské unie" bude dostupný na internetovém portálu EU, a to ve všech jazykových verzích EU i v devíti mimoevropských jazykových verzích.

Ve všech těchto jazykových verzích bude dostupný i na internetových stránkách Generálního ředitelství cel. Tiskopis bude k dispozici i na každém celním úřadu.

Nový formulář má vést ke zlepšení čitelnosti, srozumitelnosti, jasnosti a logické struktury a rovněž ke zjednodušení statistického výkazu.

Účinnost zákona se navrhuje na 1. leden 2013.

Kromě výše uvedeného nového formuláře se oproti dosavadnímu právnímu stavu navrhuje zrušit povinnost písemně oznámit celnímu úřadu dovoz a vývoz ze třetí země vysoce hodnotných komodit, jako jsou zejména drahé kovy nebo drahé kameny, v úhrnné hodnotě 10000 euro nebo vyšší.

Opatření ke sledování přepravy cenných komodit přes hranice Evropské unie byla od přijetí zákona č. 253/2008 Sb. vyřešena zvláštními celními předpisy a toto sledování má být dostatečné i pro účely opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila již v prvním čtení, když z přítomných 121 poslanců bylo 107 hlasů pro a jeden hlas proti.

Jak již řekl pan ministr, jde o jednoduchou technickou úpravu. Proto výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu svým usnesením č. 318 navrhuje plénu Senátu schválit návrh zákona, kterým se mění zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. A zeptám se, zda si přeje vystoupit i zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miroslav Antl? Přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Ono je to spíš proto, abych se proběhl. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, usnesení máte před sebou, já ho jenom připomenu. Je to 248. usnesení ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, které v podstatě říká totéž, to znamená:

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem tohoto výboru mne, tedy senátora Miroslava Antla,

III. pověřuje téhož, to jsem zase já, jako předsedu ústavně-právního výboru, aby zpravil o tomto našem usnesení pana předsedu Senátu Parlamentu ČR, což jsem učinil. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. A nyní otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím.

Jako jediný návrh je návrh na schválení. Pane zpravodaji, je to tak? (Souhlas.) Budeme tedy hlasovat o návrhu na schválení tohoto zákona.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 52 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 27. Dám šanci svým kolegům a kolegyním, aby dorazili na svá místa a mohli se zúčastnit hlasování o tomto návrhu zákona. Zdá se, že jsou zde již všichni, kdo hlasovat chtějí.

Zahajuji v této chvíli hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 37 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi i pánům zpravodajům a tento bod pořadu končím.

Přistoupíme k dalšímu návrhu zákona, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 433

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 433. Návrh uvede ministr financí Miroslav Kalousek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, toto je řádná novela, jejímž hlavním motivem byla implementace evropského práva z hlediska pravidel fakturace. Vedle toho jsme tuto novelu využili k celé řadě opatření z oblasti boje proti daňovým únikům, neboť DPH je skutečně daň, kde se s tímto nešvarem trápíme nejvíc ze všech druhů daně, daleko víc, než u daní z příjmu. Konec konců, je to problém celé Evropy.

Byla schválena celá řada opatření, která, upřímně řečeno, mi nejsou nějak srdečně milá, ale pokládám je v současné době za naprosto nezbytná právě v rámci boje s daňovými úniky, ať už je to institut nespolehlivého plátce, ať už jsou to návrhy, jako zavedení povinnosti pro daňové subjekty uvádět v přihlášce k registraci své účty, ať už je to povinnost plátců daně učinit podání elektronicky a další opatření, se kterými jste jistě byli seznámeni během projednávání tohoto návrhu zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, která máte č. 433/1 a č. 433/2, jsou to tedy dvě usnesení. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Pakosta, kterého žádám, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Text projednávané novely zákona o daních z přidané hodnoty zde představil pan ministr. Já se omezím na konstatování, že se jedná o poměrně rozsáhlou novelu zákona, ve které navrhovatel mimo jiné mnohá ustanovení nejen že přeformuloval, ale celá ustanovení paragrafů přemístil z jedné části zákona do jiné části, eventuálně z jednoho oddílu do jiného oddílu. Některá ustanovení rozdělil, včlenil k jiné problematice. Důvodem má být lepší přehlednost.

Připomenu, že tento zákon v době svého vzniku byl velmi problematickým legislativním počinem, ale po několika novelách se s ním jeho příjemci naučili pracovat, zvykli si na jeho strukturu a systematiku a vědí bez dlouhého tápání, kde tento zákon otevřít.

Po této novele však budou muset všichni vynaložit značné úsilí, aby si osvojili starý zákon v nové podobě. Pokud navrhovatel došel k závěru, že se starý zákon přežil, že je nevyhovující a že je třeba ho přepracovat takto zásadním způsobem, že je nezbytné přemístit celá ustanovení, měl vypracovat zcela nový návrh zákona. To by byla legislativně čistá cesta a nový zákon by znamenal nový přístup a nový pohled na věc.

Předkladatelem zvolená cesta podle mého přesvědčení jako zpravodaje je velmi nešťastná a způsobí příjemcům tohoto předpisu velké problémy.

Pak připomenu, že předloha pokračuje v novátorství co se techniky legislativního zpracování nového zákonu týká. Tyto změny dosud nebyly promítnuty do legislativních pravidel vlády, nejsou tedy vládou schváleny a ostatními zpracovateli nejsou používány. Z toho vyplývá, že Senátu byly zároveň postoupeny zákony zpracované různou legislativní technikou, což samo o sobě při závažnosti změn postupů bude znamenat mj. oslabení právní jistoty uživatelů zákonů a ztížení jejich orientaci v zákonech. Připomínám, že použitá legislativní technika byla použita již v případě předchozí novely zákona o DPH, což byl senátní tisk č. 296.

Dále bych si dovolil konstatování, že i tato novela obsahuje jakési legislativní nepřesnosti, určitou problematičnost. Ale z projednávání tohoto tisku na VHZD vyplynulo, že se s těmito nepřesnostmi snad dá žít, případně, že budou opraveny někdy v budoucnosti.

Jednotlivé výhrady nebudu opakovat. Myslím, že řada věcí šla vyřešit trochu jinak – a přesněji.

K tomuto tisku vám byla rozdána dvě usnesení VHZD.

Jedno jako tisk 433/1 – v tomto tisku VHZD doporučuje návrh zákona schválit a určuje zpravodajem mě.

V druhém usnesení, ve kterém se revokovalo předchozí usnesení, sice zůstalo určení zpravodaje (čili mé osoby), ale v tomto usnesení, které je 335. usnesením VHZD z jeho 33. schůze konané dne 25. října 2012, tedy dnes, výbor:

1. Doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení.

2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Pakostu.

3. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Protože předpokládám, že rozprava bude za chvíli propuštěna do podrobné rozpravy, tak přestože jsou pozměňovací návrhy přílohou usnesení, z kterého jsem vám právě citoval, zvážím to, zda nevyužiji příležitosti, která se mi nabízí, a neseznámím vás s pozměňovacími návrhy detailně. Jsou zhruba na 6 stránkách, tak abychom si to tady užili...

To je ode mne pro tuto chvíli vše. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, celá problematika zákona o DPH a věcech s tím souvisejících, je značně nepřehledná. Ostatně to přiznal i pan ministr. Je velmi zarážející, že u vlády, která říká, jak bude pomáhat podnikání a podnikatelům, dochází neustále k takovým legislativním změnám, které zatěžují práci podnikatelů, které zvyšují náklady na stále složitější vedení účetnictví. V konečné podobě zjišťujeme, že výběr spotřební daně spíše klesá.

Je otázkou na pana ministra, zda předkládané právní změny jsou tak nutné a povedou k zlepšení výběru DPH, nebo jestli je to určité další novátorství – s ohledem na to, že se část zaštítí tím, že nám to ukládá Evropská unie – a do toho přijde "inženýrství" ministerstva financí.

Domnívám se, že tento návrh zákona přispěje jenom k jednomu. Zvýší se práce daňových poradců a účetních a bude nás to stát další a další peníze. Tím mluvím za podnikatelskou sféru.

Navrhuji tuto novelu zamítnout.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do obecné rozpravy se už nikdo další nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám. Zeptám se předkladatele, kterého tady ale nevidím, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Pan zpravodaj se chce vyjádřit. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Petr Pakosta:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové, nezbývá mi, než konstatovat, že zde máme návrh na zamítnout, a máme zde pozměňovací návrhy, které tvoří přílohu usnesení VHZD. V této chvíli nezbude nic jiného, než dát hlasovat o návrhu – zamítnout. Podle výsledku hlasování pak buď ukončit projednávání, nebo propustit do podrobné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Pan ministr - k návrhu na zamítnutí? (Nesouhlasí.) To se dalo očekávat ...

Padl návrh na zamítnutí. Neprojde-li zamítnutí, budeme samozřejmě projednávat pozměňovací návrhy, které předložil příslušný výbor.

V tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí...

S procedurálním návrhem se hlásí paní senátorka Božena Sekaninová. Paní senátorko, je tomu tak? Prosím, máte slovo.

Senátorka Božena Sekaninová:  Pane předsedající, chtěla jsem pětiminutovou přestávku pro klub sociální demokracie.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobře, vyhlašuji přestávku – před hlasováním - pro klub sociální demokracie.

(Jednání přerušeno v 10.47 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 10.51 hodin.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, budeme pokračovat v našem jednání. Skončili jsme před hlasováním o návrhu na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Dám případně ještě šanci těm, kteří by se chtěli zúčastnit hlasování...

Nyní přistoupíme k hlasování. V průběhu rozpravy byl podán návrh – návrh zákona zamítnout. V sále je v této chvíli přítomno 60 senátorek a senátorů. Potřebné kvorum je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 38 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovili 2, proti bylo 49.

Protože jsme neschválili návrh na zamítnutí, budeme tedy pokračovat podrobnou rozpravou, kterou v tuto chvíli otevírám.

Do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Jan Hajda. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych na úvod říci, že pokud se týká vlastní implementace a předložení vlastního návrhu zákona, jak ho předložilo MF, souhlasím s tím, co říkal na úvod pan ministr, že je to obrovský kvalitativní posun proti daňovým únikům.

Ovšem pokud jsme situaci hodnotili na klubu, jak se situace vyvíjí v Poslanecké sněmovně, tak nakonec by to všechno mohlo dopadnout tak, že od 1. ledna by platil zákon č. 370 a byla by jednotná sazba daně 17,5 %, což pro nárůst; hlavně u léků a potravin, je pro nás nepřijatelné.

Proto VHZD předložil a schválil pozměňovací návrh, který jste všichni obdrželi. Jenom bych ho stručně okomentoval.

V bodu 5 se stanovují 2 sazby daně, ve výši 20 a 14 %. V bodu 11 se do zákona vrací přílohy, ve kterých se stanovují zboží a služby podléhající snížené sazbě daně. Návrh znamená, že DPH se od 1. ledna 2013 bude odvádět za stejných podmínek jako v roce 2012.

V ostatních bodech jde o promítnutí těchto daňových změn do stávajícího platného zákona, podle kterého by od 1. ledna 2013 jinak existovala jediná sazba daně ve výši 17.5 %. Dále jde o přizpůsobení ustanovení, která se de facto vracejí do zákona – po jejich zrušení novelou č. 370/2011 Sb. nově navrhovaného znění zákona.

O pozměňovacím návrhu je nezbytné hlasovat společně. Děkuji vám za jeho podporu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane senátore. Dále se do podrobné rozpravy už nikdo nehlásí. Podrobnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana předkladatele, zda chce vystoupit. Pan ministr chce vystoupit, prosím, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Dámy a pánové, motivem této předlohy skutečně nebylo měnit parametry jednotlivých sazeb. Domníval jsem se, že diskuse budeme ušetřeni, leč doba je vymknutá z kloubů, chápu, že někdo z vás cítil potřebu to navrhnout.

Jenom se jistě nebudete zlobit, když řeknu, že zásadně nesouhlasím!

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Požádal bych pana zpravodaje, aby nás provedl hlasováním o pozměňovacích návrzích. Předpokládám, že budeme hlasovat o návrhu výboru, jak byl předložen... Je to samozřejmě na panu zpravodaji, prosím.

Senátor Petr Pakosta:  Ještě bych se jako zpravodaj měl vyjádřit. Kolegyně, kolegové, můj předřečník, resp. předseda VHZD senátor Jan Hajda tady řekl, že zákon, novela představuje výrazně kvalitativní posun. Co říkal pan ministr, novela nijak nezasahuje do sazeb daně. Proto se vlastně rozšíření do oblasti sazeb DPH pozměňovacím návrhem jeví jako docela zbytečný krok. Pokud je zájem sociální demokracie mít od 1. ledna 2013 sazbu 14 a 20 %, tak by bylo daleko korektnější, čistší jít na to samostatným návrhem např. předloženým v Poslanecké sněmovně; i třeba v režimu paragrafu (teď vám neřeknu, v jakém); ale projednání ve zkrácené lhůtě.

Tohle se jeví – podle mého názoru – zbytečným "šprajcem", který podtrhuje už sám způsob projednání této novely, kdy v úterý s návrhem – schválit – nebyly žádné problémy. Jestli si dobře vzpomínám, návrh byl přijat jednomyslně, a pak se poměrně partyzánským způsobem svolá další jednání výboru – na dnešní ráno, ve kterém se přijme usnesení, kterým se předchozí revokuje...

Jsem přesvědčen o tom, že toto jednání je nehodné horní komory Parlamentu ČR.

Nyní se vyjádřím k předloženému návrhu. Asi už tušíte, že s ním nesouhlasím, že se mi nelíbí návrh sám; jedna sazba DPH je daleko systémovější krok. A pokud je zde dopad na některé nízkopříjmové skupiny, má se to řešit jinými zákony v sociální oblasti.

Nesouhlasím s pozměňovacím návrhem. Doporučuji ho nepřijmout.

Jak říkal už předseda VHZD, o návrhu je nutno hlasovat jako o celku.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Budeme v této chvíli hlasovat o pozměňovacím návrhu, jak byl předložen VHZD v rámci usnesení.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo. Jenom pro upřesnění – zaznamenal jsem, že jak předkladatel, tak i zpravodaj – měli negativní stanovisko k tomuto návrhu.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 39 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 37, proti bylo 9.

Návrh byl přijat. Tím jsme vyčerpali všechny návrhy na doplnění.

Nyní přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je v tuto chvíli přítomno 60 senátorek a senátorů. Potřebné kvorum pro schválení tohoto návrhu je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 40 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 43, proti bylo 8.

Návrh byl přijat.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Zřejmě – je tady návrh na Jiřího Lajtocha a ještě jednoho. Pan zpravodaj? Ne, rozumíme. Jan Hajda? Tak ho navrhujeme? Pan senátor Strnad – děkuji. Takže nyní budeme hlasovat o návrhu na pověření. Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh pověřit pana senátora Lajtocha a pana senátora Strnada k odůvodnění usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je v tuto chvíli přítomno 61 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko – nezahájil... Tak, teď jsem zahájil. Zahájil jsem hlasování.

Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 41 ze 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 se pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento bod našeho programu a můžeme přistoupit k dalšímu návrhu, k dalšímu bodu našeho programu, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 434

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 434. Návrh uvede opět pan ministr financí Miroslav Kalousek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Opět děkuji za slovo. Dámy a pánové, hlavním motivem této předlohy je splnit závazek, který jsme učinili v rámci EU, že k 1. 1. 2014 bude míra našich spotřebních daní u tabáku, cigaret, doutníků a cigaros na minimální hranici povolené v rámci sjednocující politiky nepřímých daní v EU. Rozhodli jsme se učinit tak po dvou krocích k 1. 1. 2013 a k 1. 1. 2014, kdy ty menší půjčky znamenají také menší nárazy na trh a minimalizují rizika, která vznikají při jejich správě daně tzv. předzásobením. Takže ty dva drobnější krůčky jsou mnohem komfortnější pro správce daně i pro výrobce a distributory, než jeden krok větší.

Vedle tohoto zásadního kroku nebo zásadního motivu jsme využili otevřenou novelu spotřební daně k sjednocení některých terminologií k reakci na schválené zákony o celní správě a finanční správě, abychom je pojmově uvedli do souladu se zákonem o spotřební dani. Prosím o projednání a schválení.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení – záznam z jednání vám byl rozdán jako tisk – pardon, nepřijal usnesení. Tento záznam z jednání vám byl rozdán jako tisk č. 431/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Adolf Jílek, kterého bych požádal, aby nás seznámil s průběhem jednání a přednesl svoji zpravodajskou zprávu. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Adolf Jílek:  Děkuji. Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Náš výbor projednával tento návrh zákona a nepřijal usnesení, a to především kvůli jedné jediné věci. Kvůli tomu, že většina nedávala pozor na začátku, kdy předkladatel jasně řekl, že tento návrh zákona tak jak je, má za cíl implementaci směrnice Rady a několika dalších. Jedna věc je tam zvyšování té sazby spotřební daně u tabáku a tabákových výrobků a některé další věci. A protože si kolegové neuvědomili, že tuto povinnost máme, která se rozkládá v krocích, tak z principu se zvyšováním daní se nesouhlasí, tak nezvedli ruku, nebo nezvedl pro to ruku dostatečný počet.

Další věc, o které je třeba diskutovat, naštěstí neproběhla, ale máme ji opět na stole všichni – je to otázka pozměňovacího návrhu k tomuto zákonu. Tento pozměňovací návrh už byl jednou ve Sněmovně, byl předložen, nebyl přijat, nenašel dostatečnou podporu. Jedná se pouze o jednu jedinou maličkost, a to je daň se zvyšuje, ale nezvyšuje se tzv. – normálně se zvyšuje – sazba je u cigaret za jeden kus a k tomu se přidává procentní část z ceny globální, z ceny cigaret.

Tím, že zatím máme 28 % z ceny cigaret, je ta částka spotřební daně, která je proměnlivá. Návrh zákona vládní ji upravuje na 27 %, což znamená to, že levnější cigarety se budou víc blížit ke zvyšování – se budou trošku víc blížit zvyšování cen cigaret, těch dražších. Ten zlom je asi u 70 Kč za 20kusové balení cigaret. Tento rozdíl se pochopitelně nelíbí některým dodavatelům cigaret, kteří je dodávají především ze zahraničí, jsou to ty levné. Když přijdete do tabáku, tak jsou značky, které jste nikdy předtím neviděli, ale jsou opravdu levnější.

Tato snaha je podporována také těmi, kteří bojují proti kouření mladistvých, protože ti mladí začínají na těch nejlevnějších a když budou přece jenom trošku dražší než je to teď, tak zase to někam třeba – to jeho kapesné tolik nebude vycházet a naopak možná, že jich tolik nebude kouřit, ale to je otázka, o které se můžeme bavit.

Zkušenost, tedy to, že je to ve dvou krocích, zvyšování té daně, k 1. lednu příštího roku a k 1. lednu dalšího roku, je lepší, jak už říkal pan ministr, k tomu, že malé skoky se lépe snášejí obecně, zatímco velký skok vede nejenom k tomu, že se předzásobuje, ale především vždycky, když je velký skok najednou, tak ten podpoří zejména černý trh, pašování cigaret a tyto nežádoucí záležitosti.

Takže náš výbor nakonec, když se sešel na své 32. schůzi dne 23. října k tomuto návrhu zákona, po úvodní slově zástupce předkladatele dr. Ladislava Minčiče, náměstka ministra financí, a po mé zpravodajské zprávě, nepřijal žádné usnesení, jelikož pro návrh schválit předložený návrh zákona z 10 přítomných senátorů hlasovalo 5 pro a 5 senátorů se zdrželo. Určen mě zpravodajem a pověřil předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Já potom v obecné rozpravě vystoupím s návrhem na schválení, protože si myslím, že tento zákon, tak jak je, je v pořádku, že napravuje spoustu chyb nebo spoustu věcí, které se vyvinuly během let na vybírání daní, sjednocuje pojmy atd. Takže je potřebný. Počítejte s tímto mým návrhem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Já otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Petr Bratský. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Bratský:  Dobrý den, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, pane ministře. Na začátku bych zmínil jednu věc, která je zvláštní na evropském trhu. To je to, že my jsme ta země mezi rozdílnými daněmi, které v Evropské unii jsou. Například Polsko, které si vyjednalo výjimku na rozdíl od nás a může si až do roku 2016 upravit zvyšování daní u cigaret, aby dosáhlo toho evropského statutu, a nemluvím o Ukrajině a Bělorusku, odkud pochází zřejmě nejvíc zboží na černém trhu v České republice, které mají ještě nižší daně, tak my jsme něco mezi. A přesně o tom je asi návrh tohoto zákona.

Na lavicích máte ode mě dva pozměňovací návrhy. Ten první je zásadní, mění sazbu daní tak, abychom vyrovnali rozdíl při zdražování mezi všemi typy cigaret a mírně snižuje cenu tabáku váženého – do dýmek, chcete-li - proti vládnímu návrhu, protože v této kategorii tabákových výrobků jsme například již nyní zhruba o 40 % nad cenou v Rakousku, kde se nedá říct, že Rakousko jako člen Evropské unii by mělo zrovna nízké daňové zatížení. Tam jsme zvažovali, že by zrovna ta daň už se nemusela zvyšovat až tak vysoko, protože právě tento tabák, který si samy balí, používají chudší vrstvy obyvatel, ti, kteří mají hlouběji do kapsy.

Hlavním důvodem pro předložení tohoto pozměňovacího návrhu je zvýšení maloobchodních cen cigaret ve všech cenových kategoriích, tedy o stejnou absolutní částku. Při aplikaci sazeb daní, které jsou obsaženy ve vládní novele, nedojde ke zvýšení ceny levných cigaret v roce 2013 o 3 Kč a drahých cigaret jen o 1 Kč. Tatáž situace se opakuje i v roce 2014. Výsledkem je zdražení cigaret, které jsou spotřebovávány sociálně nejslabší skupinou obyvatelstva o 6 Kč za krabičku za dva roky a zvýšení ceny luxusních cigaret ve stejném období o pouhé 2 Kč za krabičku. Pro takové cenové zvýhodnění jedné cenové kategorie cigaret a zároveň zvýšení daňové regrese spotřební daně není dle mého soudu žádný racionální důvod. Při aplikaci sazeb navržených mým pozměňovacím návrhem, který máte na stole, dojde v roce 2013 ke zvýšení maloobchodních cen u všech cigaret o 3 Kč a v roce 2014 o 2 Kč za 20kusové balení cigaret. Vzhledem k faktu, že se zvyšuje daňové zatížení drahých cigaret logicky musí dojít ke zvýšení příjmů státního rozpočtu z této daně, a z toho by pan ministr financí dle mého soudu měl mít radost. Odhaduje se, že by to mělo být zhruba o 400 milionů Kč, které bychom mohli například použít na léčení zdraví občanů, kteří kouřením své zdraví ztratili.

Stejnoměrné navyšování ceny cigaret plní také zdravotní aspekty ochrany veřejného zdraví, a to z důvodu, že spotřebitel by dle mého soudu měl být odrazován od spotřeby tabákových výrobků stejně ve všech cenových kategoriích. To znamená, jak ten bohatší, tak ten chudší by měl mít stejný tlak na sebe, aby ho to odrazovalo.

Dalším důvodem pro předložení tohoto pozměňovacího návrhu je fakt, že se snižuje procentní sazba spotřební daně obsažené ve vládním návrhu zákona o spotřebních daních. Poprvé tak dochází k paradoxní situaci, kdy klesá daňové zatížení cigaret, které jsou zatíženy touto složkou daně. Současně platná sazba daně ve výši 28 % má být nahrazena sazbou ve výši 27 %. Právě z toho důvodu má být vládou navrhované navýšení drahých cigaret nižší než levných výrobků. Není možné, aby v době, ve které jsou zvyšovány základní daně, jako například daň z přidané hodnoty nebo daně z příjmů fyzických osob, se najednou snižovaly daně zatěžující luxusní cigarety. Proto tento pozměňující návrh předpokládá zachování stejné procentní sazby daně na oba následující roky – 2013 a 2014. Tento pozměňovací návrh je mimo jiné předložen i v reakci na nejistotu ohledně sazby DPH, která bude platit v letech 2013 a 2014.

Vzhledem k tomu, že Sněmovna nepřehlasovala veto Senátu k návrhu zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů ke snižování schodků veřejných rozpočtů, není jasné, jaká sazba DPH vlastně bude v následujících dvou letech platit. Určitým vodítkem sice může být rozhodnutí rozpočtového výboru sněmovny ze dne 10. 10. tohoto roku, kde výbor k vládnímu návrhu zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů ke snižování schodku veřejných rozpočtů schválil pozměňovací návrh v části týkající se DPH, který na další roky ponechává sazby DPH na současné úrovni, tedy 14 a 20 %. Ale to schválil zatím pouze výbor, nikoli sněmovna jako celek. Pozměňovací návrh by ponechal současnou výši procentní sazby daně na úrovni 28 %. Tato sazba společně s pevnou sazbou daně určuje zdanění středně drahých a drahých cigaret. Původní vládní návrh byl konstruován tak, že očekával zvýšení základní sazby DPH na 21 %, jestli si to dobře pamatuji. Což mělo být kompenzováno snížením procentní sazby u cigaret. Vzhledem k poslednímu vývoji je ponechání sazeb navržených ve vládním návrhu fiskálně nevýhodné. U pevné sazby daně je navrhováno zvýšení z dnešních 1,12 Kč za kus na 1,17 Kč za kus v roce 2013, a 1,22 Kč za kus v roce 2014, místo 1,16 Kč za kus v roce 2013 a 1,19 Kč za kus v roce 2014, které jsou navrženy ve vládním návrhu. Minimální sazba daně, podle níž jsou zdaňovány cigarety nejlevnější cenové kategorie, je stejná jako ve vládním návrhu. Je navržena zvýšit ze současných 2,10 Kč za kus na 2,18 Kč za kus v roce 2013 a na 2,25 Kč za kus v roce 2014, což je nutné s ohledem na plnění směrnice EU. Ve srovnání s vládním návrhem je navrženo pomalejší tempo zvyšování daně u tabáku ke kouření. Ze současně platné sazby 1400 Kč za kg je navrženo zvýšit sazbu na 1510 Kč za kg v roce 2013 a 1575 Kč za kg v roce 2014, místo sazby, kterou navrhovala vláda – 1635 Kč za kg navržené pro rok 2013 a 1800 Kč za kg tabáku navržené vládou pro rok 2014.

Z analýz dopadů minulých zvyšování sazeb daní je přitom známo, že takové zvýšení daně silně motivuje k přechodu kuřáků na černý trh. Zde je přitom nutno zdůraznit, že k přechodu na černý trh jsou nejnáchylnější právě nejlevnější druhy kuřiva, které jsou konzumovány sociálně slabšími občany a mladými lidmi. Tabáky ke kouření jsou nejčastěji kouřeny sociálně slabšími vrstvami populace, které jsou daleko citlivější na zvyšování cen. Při vysokém zvyšování sazeb je z minulých zkušeností známo, že právě tyto kategorie při rychlém růstu daní nejvíce přecházejí k nákupu levnějších, avšak nezdaněných cigaret na černém trhu. U prémiových značek cigaret nebyl v minulosti při podobném tempu zvyšování daně zaznamenán přesun k levnějším značkám. Podle statistik prodejů a průzkumů trhu prováděných společnosti Nielsen z let 2009-2011 lze doložit fakt, že při růstu daně s dopadem do 3 Kč na krabičku s 20 cigaretami neklesá spotřeba drahých cigaret.

Pokud by byl i druhý pokus, který vláda předkládá sněmovně, zamítnut, tak by v následujících letech podle již platných zákonů byla sazba DPH 17,5 %. Kombinace sazeb spotřebních daní navržených v tisku 734 vládou a DPH ve výši 17,5 % by znamenala, že levné cigarety zdraží v roce 2013 o 1 Kč a v roce 2014 o další 2 Kč. Tedy zdražení celkem o 3 Kč. Středně drahé cigarety zlevní v roce 2013 o 1 Kč a v roce 2014 by zdražily o 2 Kč. A drahé cigarety by v roce 2013 zlevnily o 3 Kč a v roce 2014 by zdražily o 1 Kč. Tato situace na trhu vyvolala značný chaos. V jejím důsledku by došlo též k celkovému poklesu inkasa spotřebních daní i DPH z tabákových výrobků. Při sazbě 20 %, pokud sněmovnou projde, tedy zachování současné sazby, by podle usnesení rozpočtového výboru sněmovny bylo zdražení pro všechny druhy cigaret stejné. Zdražily by v roce 2013 o 2 Kč a v roce 2014 o další 2 Kč.

Jak jsem již zmínil, přijetím mého pozměňovacího návrhu by stát mohl získat zhruba 400 milionů Kč. Pozměňující návrh splňuje všechny požadavky stanovené směrnicí Rady EU o struktuře a sazbách spotřební daně z tabákových výrobků. Pozměňovací návrh není v rozporu ani s jiným komunitárním předpisem.

S ohledem na technické možnosti při tištění nových kolků navrhuji posunutí termínu s účinností k 1. 4. 2013, to je ten druhý mnou podepsaný tisk, který máte na stole. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí – ale pan zpravodaj má přednostní právo, ne, neuplatňuje ho, prosím, pane senátore - pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, možná, že stojí za to ještě stručně zmínit jeden aspekt našeho snažení. To je takové docela neradostné pokrytectví státu. Stát je nesmírně vážená instituce, ale pravděpodobně by padl, kdyby netyl z lidských slabostí, tedy jak kouření, tak alkoholu, tak hazardu. Jsou to docela velké částky, takže před nedávnem jsme měli možnost vidět, jak se celonárodní úsilí spojilo, aby se rychle vrátila možnost pít tvrdý alkohol a netrvala prohibice ani o hodinu déle než musí. Určitě bychom se takto nespojili, kdyby šlo o ovocné šťávy nebo o mléko.

Tady ale paradoxně při tomto návrhu to úsilí státu získat více daňových prostředků je prospěšné a velice se blíží těm zdravotním hlediskům. Po všech těch osvětových řečech napříč světem se zjistilo, že skutečně nejúčinnějším bojem proti kouření je zvýšení ceny. Ono je zajímavé u těch lidských neřestí – to zdaňování jde vždycky tam, kde je výrobní produkt. Kde je pouze výrobní nástroj, jako je to u prostituce, ale není tam výrobní produkt, tam se to zatím zdaňovat nedaří. Ale jinak na těch slabostech docela lze stavět.

Já tady budu jednoznačně pro zvýšení, protože naši radikálové v boji proti kouření říkají "jaképak koruny během několika let, to desetikoruny, stokoruny" apod., aby se nekouřilo. Buďme realisté, samozřejmě že by to nefungovalo. Myslím si, že jakékoli úsilí státu podnícené Evropskou unií je v tomto dobře, protože my jsme skutečně na chvostu tohoto snažení. Trvalo nám řadu let, než jsme se vůbec odhodlali podepsat, nebo ratifikovat úmluvu o tabáku a říct, že to není příliš přirozená věc. Příroda, kdyby soudila, že to je prospěšné, tak by zavedla člověku kouřovod, ta vždycky zařídí to, co je nutné a prospěšné. Zbytek si člověk už dotvoří. Takže rozumím i tomu, že navyšování musí být takové, aby nevedlo zase k prokvétání černého trhu, ale přece si myslím, že bychom v řadě věcí mohli být radikálnější.

A teď už úplně poslední poznámka, ale možná nejdůležitější. My jsme tady v létě uspořádali tiskovou konferenci pod záštitou pana předsedy Štěcha, protože jsme nechtěli být militantní, už také vzhledem ke svým kolegům kuřákům, tak jsme nechali promluvit pana prof. Westa z Londýna, paní dr. Smithovou z Edinburghu a paní dr. Rossovou z American Cancer Society z Atlanty, jak oni vidí Českou republiku, protože o tom napsali v červnu článek. Oni ji prostě vidí tak, že u nás od 90. let už tradičně boj proti kouření je veden především tabákovými firmami, tudíž že je i úměrně regulován tak, aby to bylo prospěšné pro občany zdravotně, ale aby to nebylo necitlivé vůči ziskům těch firem. Což víme, protože naši přední představitelé chodí ty nové provozy otevírat za velkého mediálního zájmu. Takže působíme jako země hodně jakoby nakloněná řízení spíše těmi firmami. A tady, podobně jako pan kolega Bratský, cítím jakousi drobnou černou ruku volného trhu, kdy když se zdraží, tak se zdraží tak jako "všichni jsme si rovni a někteří trošku rovnější", takže ty dražší cigarety aby byly spíše méně zdražovány, protože tam jsou zatím ty firmy solidnější a větší, a ty levnější cigarety, když už se musí, tak aby se zdražily.

Čili já nejen že jsem velice pro to, abychom tu daň zvýšili, protože dosud je čtvrtinová proti Velké Británii, která je nám v mnohém příkladem, ale jsem také pro to, abychom velice zvážili návrh pana kolegy Bratského, protože on jakýmsi způsobem ukazuje, že je potřeba tam dosáhnout symetrie, více věci řídit institucemi státu než firmami, a poukazuje velmi správně také na to, že je tam nějakých 300 – 400 milionů možno získat, což nejsou zanedbatelné prostředky. A nepochybně se těším na to, že i v dalších obdobích bude daň na tabákové výrobky narůstat, protože tak jak se bojíme, aby některé naše produkty z potravinářství byly řádně kontrolovány a nebyly škodlivé, tak tady máme jistotu, že u kvalitních výrobků tabákových je to škodlivé, i u těch nejkvalitnějších je to velmi škodlivé. Čili je to určité pokrytectví státu, že bojuje proti něčemu, co mu dělá daňové blaho. Ale znovu opakuji, že nejen to zvýšení, ale i to zvážení návrhu pana kolegy Bratského je tady určitě namístě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor a zpravodaj Adolf Jílek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Adolf Jílek:  Děkuji, pane předsedající. Jak jsem avizoval ve své zpravodajské řeči, návrh na schválení tohoto návrhu zákona není, takže předkládám tímto návrh schválit tento návrh zákona především proto, že návrh, tak jak je, je kompatibilní s evropským právem, zajišťuje tu kompatibilitu především v oblasti spotřebních daní a dál reaguje na aktuální problémy, které se vyvinuly při správě, výběru a kontrole spotřebních daní v minulém období. Nereaguje na jednu jedinou věc, to je to poslední, co bylo, pančovaný alkohol a tyto záležitosti. Ale to je záležitost, kterou řeší teď ministerstvo financí a další ministerstva novým zákonem, který se připravuje. Tady už se to nedalo stihnout, protože tento zákon byl připravován daleko dřív, než k něčemu podobnému došlo.

K tomu, co tady říkal kolega Bratský bych řekl jen několik málo slov. Pan kolega říkal, že se budou zdražovat a že se zdražují stejně. Není pravda. Protože procentuální podíl nám říká to, že se budou zdražovat poměrně ke svým cenám, to znamená o stejné procento, nikoli o stejné částky. Ano, dražší cigarety jdou víc nahoru než jdou ty levnější, to je matematika. S tím se nedá nic dělat. Když si vezmeme země, které nejvíc bojují proti kouření, tak ve Švédsku mají ten procentuální podíl – hádejte kolik? Jedno procento! Všechno ostatní je v ceně za jeden kus. To znamená, rozdíl mezi drahými a levnými cigaretami je opravdu marginální, ten není zdaleka tak velký, jak je u nás a my ho tímto zvyšováním ještě zvětšujeme. Myslím si, že to není v pořádku. Výpočty, kolik to přinese státu na výběru daní, vycházejí z jedné věci, že poměry toho, jak kdo kouří, budou stejné. Není to pravda, vždycky k těm levnějším se přechází čím dál víc a výzkumy za poslední léta ukazují, že sorta prémiových cigaret zůstává zhruba stejná, je to úzká skupina těch, kteří jsou na ně zvyklí a koupí si jenom tyto, nechtějí kupovat jiné. Sorta těch středních cenových se velmi snižuje, počet těch, které se prodávají. A velmi se zvyšuje těch nejlevnějších, a ty jsou opravdu té nejhorší kvality. Jak říkal můj předřečník, i ty nejdražší jsou škodlivé, ale ty nejlevnější někdy opravdu mohou být smrtelné při daleko menších dávkách, taková je bohužel situace.

Takže dovolím si ještě znovu připomenout, navrhuji schválit tento návrh zákona.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Pan předseda senátního klubu sociální demokracie Petr Vícha neuplatňuje přednostní právo. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, předpokládal jsem, že při stavu státní pokladny a daňových únicích, které jsou v oblasti nakládání s lihem a alkoholem, dojde k daleko razantnější kontrole v této oblasti. Bohužel návrh tohoto zákona nám nic takového nepředkládá. Pančování, jak tady bylo řečeno, není záležitost několika týdnů nebo měsíců, to je záležitost několika let. A možná, že to je v důsledku toho, že se dostatečně nekontrolovalo právě těmito orgány, kterým se dává ještě větší pravomoc, nekontrolovalo dovážení metylalkoholu do České republiky v různých podobách. Anebo byl oficiálně dovezen, ale nebyla provedena dostatečně kontrolní činnost. Kdo za to může, si můžeme sami říci, ale samozřejmě že určitou vinu nese především celní správa, která ovšem ale, a to musím dodat, na to několikrát upozorňovala, že tady dochází k obrovským finančním ztrátám. Je to záležitost pana ministra a ministerstva financí.

Chtěl bych se ale zeptat na jinou záležitost. V § 41 Pravomoci správce daně je napsáno, že úřední osoby mohou na základě předchozího oznámení za účelem výkonu správy daně být nepřetržitě přítomny v prostorách daňového subjektu, které jsou určeny pro účely podnikání. Připadá mi to velmi zvláštní, protože se domnívám, že i tyto úřední osoby, a teď by mě zajímalo, které to jsou, v zákoně nejsou definovány, předpokládám, že to jsou zaměstnanci ministerstva financí, podléhají zákoníku práce. Pokud dobře vím, tak "nepřetržitě přítomny v prostorách daňového subjektu", to asi bude mít za následek buďto zvýšení počtu těchto pracovníků, anebo porušení zákoníku práce. Já bych velmi rád, kdyby nám pan ministr osvětlil, kdo dal tuto velmi fádní a velmi zvláštní formulaci do tohoto zákona a jak si to vlastně v praxi představují zaměstnanci ministerstva financí.

Ještě bych se rád zeptal na to, když v § 135zr je oznamovací povinnost při sportovních, kulturních podnicích, tanečních zábavách a diskotékách, když bude někdo muset dopředu oznámit i množství a druh prodávaných lihovin, jestli to není zbytečné papírování a jestli to nejsou další zbytečné administrativní náklady.

Pak bych se chtěl ještě zeptat na jednu věc. Co vedlo ministerstvo financí k tomu, že tabákové výrobky nemohou být předmětem výhry v loteriích nebo v jiné podobné hře. Protože já si dobře pamatuji, že je častou výhrou třeba sada doutníků, tak proč nemůžou být výrobky, které jsou řádně zdaněny, předmětem výhry v loterii nebo v podobné hře.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. O slovo se přihlásil pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, já pouze prosím o pětiminutovou přestávku pro jednání klubu před hlasováním.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobře, děkuji. Do obecné rozpravy se už nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím. Zeptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k proběhlé diskusi. Ano, pan ministr se chce vyjádřit, prosím, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji. Jen velmi stručně k těm hlavním připomínkám. Dopředu musím říct panu senátoru Drymlovi, proč nemohou být tabákové výrobky předmětem výhry v loteriích či podobné hře, má určitě nějaký dobrý důvod a já se přiznám bez mučení, že ho prostě neznám v tuhle chvíli. Ale pošlu vám ho písemně, pane senátore. Omlouvám se, tomu jsem se skutečně nevěnoval, určitě to vyplynulo z nějaké odborné diskuse.

Že budeme muset přitvrdit v oblasti prodávaného alkoholu i ostatního zboží zatíženého spotřebními daněmi, pohonných hmot, a že to všude vyvolá možná nějaké vyšší administrativní náklady je prostě pravda. Nicméně množství těch úniků je natolik alarmující, že nám nic jiného nezbývá, toto opatření věru není zbytečné.

Co se týče samotné výše, ano, já souhlasím s tím, že tabákové výrobky rozhodně nejsou sociálně citlivou položkou a jsem ten poslední, kdo by se bránil tomu, abychom zadali spotřební daň z tabákových výrobků a pro mě za mě i z lihu nad to minimum, u tabákových výrobků jsme na minimu, u lihu jsme kousíček nad minimem, minimum je 250 Kč na litr, my máme 285. Nicméně je tak možné učinit pouze koordinovaně v rámci regionu. Pokud tak učiníme samostatně, bez našich sousedů, jako je Polsko, Slovensko, Rakousko, tak ten přeshraniční prodej, neuhlídatelný přeshraniční prodej naprosto vymaže tento efekt. Naopak obávám se, že by dospěl ke kontraproduktivním výsledkům.

Pan ministr Heger, pokud vím, se snaží hovořit se svými kolegy v rámci setkání ministrů zdravotnictví EU. Kdyby se opravdu povedlo, že ten středoevropský region půjde společně, pak už to smysl má. Ale abychom se do toho pustili samostatně, vězte, že výsledky by byly tristní.

K pozměňujícímu návrhu, který přednesl pan poslanec Bratský. Ano, říkám zcela otevřeně, že vláda vědomě upravila v rámci těch mantinelů, která 6. směrnice EU umožňuje – vláda vědomě vytvořila o něco menší tlak na drahé cigarety než na levné cigarety. Cenový tlak na drahé cigarety je menší než na levné. Tady si znovu dovolím říct, důvod je velmi jednoduchý. Nepokládáme cigarety za sociální položku. To znamená, netrápí nás příliš sociální aspekt tohoto prodeje. Důvod je velmi prozaický: Trochu víc si ošetřujeme svého vlastního domácího výrobce proti dovozcům. A je fér to přiznat. Prostě Kutná Hora vyrábí drahé cigarety. Vyrábí je tady, zaměstnává lidi a platí tady daně. Levné cigarety se sem dovážejí. Já to pokládám za fér. Je to v rámci mantinelů, které nejsou diskriminační.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě. Přeje si, takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Adolf Jílek:  Je mou povinností shrnout rozpravu, do které se přihlásilo pět senátorů. Zaznělo avizo na pozměňovací návrh, zazněl také návrh schválit. Poslední vystoupil předseda klubu, který požádal o přestávku před hlasováním. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. V tuto chvíli jsme před hlasováním o návrhu na schválení, jak padl v obecné rozpravě. Vyhlašuji pětiminutovou přestávku na žádost klubu ČSSD. (Krátké přerušení schůze.)

Vážené paní senátorky a senátoři, budeme pokračovat v našem jednání. Jsme před hlasováním o návrhu na schválení tohoto zákona. Dám šanci těm, kteří ještě nejsou v sále, aby se mohli účastnit hlasování.

Zopakuji: V obecné rozpravě padl návrh na schválení. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování pořadové číslo 42 se z 65 přítomných senátorek a senátorů přim kvoru 33 pro vyslovilo 52, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Tím jsme tento návrh zákona schválili. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji. Vystřídám se v řízení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Následujícím bodem našeho programu je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení předchozího souhlasu podle § 109i písm. f) zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, a § 119k písm. d) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, návrh nařízení Rady, kterým se rozšiřuje použitelnost nařízení Rady (EU) č. ?/2012 o programu výměny, pomoci a odborného vzdělávání za účelem ochrany eura proti padělání ("program Pericles 2020") na nezúčastněné členské státy

Tisk č. 436

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 436 dne 11. října 2012. Bezprostředně po jeho obdržení byl podle § 119 jednacího řádu Senátu přikázán. Návrh uvede opět ministr financí, pan ministr Kalousek, kterého prosím, aby nás s tímto návrhem seznámil.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Budu mimořádně stručný. Program Perikles 2020 vytváří obecně rámec pro plánování národních programů, které jsou zaměřeny na výměnu informací, technickou pomoc a odborné vzdělávání za účelem ochrany eura proti padělání. V případě vašeho souhlasu jako argument pro váš souhlas mohu dodat, že program pro Českou republiku přináší i možnost čerpat finanční prostředky na akce, které souvisí s tím, abychom se bránili proti padělání eura.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji vám, pane ministře. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro záležitosti EU jako výbor garanční. Výbor určil zpravodajem senátora Luďka Sefziga a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 436/1. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Nevidím ho ale zde, prosím, zda ho někdo zastoupí.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Mohu požádat pana místopředsedu výboru, pana senátora Škalouda, zda by byl schopen ho zastoupit? Nebyl. Tento tisk projednal ústavně-právní výbor. Usnesení máte jako senátní tisk číslo 436/2. Zpravodajem byl určen senátor Miroslav Antl. Prosím ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl:  Vážená paní místopředsedkyně, vzhledem k tomu, že nejsem garančním zpravodajem, nebudu číst obsah i když je jednoduchý a byl tady konstatován. Seznámím vás s usnesením ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, které má číslo 255. Doporučili jsme Senátu Parlamentu ČR vyslovit předchozí souhlas s návrhem na zřízení rady, kterým se rozšiřuje použitelnost nařízení rady (EU/2012 o programu výměny pomoci a odborného vzdělávání za účelem ochrany eura proti padělání). Je to program Perikles 2020 za nezúčastněné členské státy. Pod číslem II se skrývá, kdo je zpravodajem, jsem to já jako senátor Miroslav Antl, a bod 3 - jako předseda ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR jsem informoval pana předsedu Senátu Parlamentu ČR.

Neměli jsme žádné připomínky k obsahové stránce, žádný problém tady není. Z pohledu ústavně-právního výboru lze akceptovat i naše doporučení. Čekám na pana garančního zpravodaje,. je tady. Na ústavně-právním výboru jsem konstatoval, když jsem slyšel, že jde o program Perikles, že jde o antiku, ale pak jsem zjistil, že to začalo rokem 2001, takže jsem své bádání přerušil.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Nyní prosím garančního zpravodaje, pana senátora Luďka Sefziga, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, paní senátorky, páni senátoři, pane ministře, tato předloha není nikterak zásadní s ohledem na její obsah, daleko zajímavější je právní procedura, kterou procházela. Programy na ochranu před paděláním a možnost čerpat finance na proškolování, na vzájemnou komunikaci, to je to, co toto nařízení obsahuje, a to ne směrem k eurozóně, k zemím, které nepoužívají jako měnu euro. Zajímavé je na tom to, že předchozí nařízení bylo přijímáno také za pomoci nařízení, kdy se využívala klausule flexibility v Amsterodamské smlouvě, tedy v předlisabonské době, a proto byl určitý předpoklad, že by i po přijetí Lisabonské smlouvy mohlo být toto využito, tedy že se to týká i vnitřního trhu. Velice oceňuji vládu, že netrvala na této trochu zkratkovité úvaze, a že přistoupila na postoj Senátu, který jsme zastávali v době, kdy bylo teprve diskutováno toto nařízení, tedy v první fázi, ve které jsme se touto materií zabývali. Vláda ochotně přistoupila na to, že se vše týká vnitřního trhu v Evropě, zejména oběživa, ale není to záležitosti, která by přímo měnila vnitřní trh. Jde o mediaci, o jakousi krev vnitřního trhu, tedy oběživo. Z toho důvodu vláda požádala nyní o předběžný souhlas s tímto návrhem. V celém programu je sedm milionů euro. Možná se vám zdá, že to není velký objem. V rozpočtu EU je to malá část, ale část, kterou je možno využít na to, aby spolu jednotliví ochránci měny mohli komunikovat, aby si mohli vyměnit informace, vzájemně se proškolovat a informovat. Na to tyto miliony eur jsou připraveny.

Protože musíme jednat i za souhlasu vlády podle článku 352 Smlouvy o fungování EU, vláda nás nyní žádá o předběžný souhlas s tím, že až pan ministr souhlas od obou komor dostane, pak může tuto smlouvu podepsat a pak bude probíhat ratifikační proces. Smlouva dojde ještě jednou k nám do horní komory a my budeme poté moci dát doporučení prezidentovi, aby tuto smlouvu podepsal.

Jinak tam žádný problém nebyl, každý stát má chránit nejen svou měnu, ale i cizí měny k tomu, aby nedocházelo k padělání. Je ale věcí každého státu, aby toto dělal na vlastní úvaze a nikoli na direkci, která by přicházela ať už ze světa či z EU.

Velmi vám doporučuji, abyste tento předběžný souhlas vládě, resp. panu ministrovi financí udělili, o to vás také žádám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Také vás poprosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Nikdo se do obecné rozpravy nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda chce ještě něco dodat. Pan zpravodaj také ne. Můžeme tedy hlasovat o návrhu tak, jak byl předložen panem zpravodajem.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 43 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Projednávání tohoto bodu končím. Děkuji zpravodaji a panu ministrovi.

Budeme pokračovat bodem, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací "Protokol mezi Českou republikou a Rakouskou republikou, který upravuje Smlouvu mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku a Protokol k ní podepsané dne 8. června 2006 v Praze", který byl podepsán ve Vídni dne 9. března 2012

Tisk č. 336

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 336 a uvede ho opět pan ministr financí.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Dámy a pánové, naše smlouva o zamezení dvojího zdanění se řídí smlouvou z roku 2007 Mezi roky 2009 až 2011 poté, co Rakousko stáhlo některé své výhrady ke standardům OECD k výměně informací, podařilo se dojednat tento protokol, který posiluje spolupráci daňových správ o výměně informací za účelem zamezení daňových úniků. Tento protokol se stane nedílnou součástí smlouvy a posouvá to smlouvu do vyšších kvalitativních hodnot. Prosím o schválení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 336/2. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Jirsa, garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 336/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal uvedením vládní návrh smlouvy s Rakouskem na své 26. schůzi 10. května a přijal k němu 260. usnesení, s kterým vás seznámím.

Po úvodním slově zástupce předkladatele Tomáše Zítka, náměstka ministra financí ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jana Hajdy a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci protokolu mezi Českou republikou a Rakouskou republikou. Určil zpravodajem výboru na jednání mne a pověřil mne jako předsedu výboru předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Rovněž vás žádám o schválení.

Měl bych jednu poznámku na okraj. Jeden z kolegů tady něco řekl o partyzánském jednání výboru pro hospodářství. Proti tomu se musím tvrdě ohradit. Všichni členové výboru dostali řádně pozvánky. Jednání výboru proběhlo dnes ráno a dokonce i reakce ministerstva financí byla taková, že náměstek ministra financí pan Minčič se zúčastnil. Tolik na okraj.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Také vás žádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Přeje si vystoupit pan zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Nepřeje, protože zpráva byla společná.

Otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Chce ještě vystoupit pan ministr? Pan garanční zpravodaj také ne.

Můžeme přistoupit k hlasování? Budeme hlasovat o vyslovení souhlasu s ratifikací protokolu, jak ho představil pan ministr a pan garanční zpravodaj.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 44 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji zpravodaji i panu ministrovi a projednávání tohoto bodu končím.

Budeme pokračovat.

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Kolumbijskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Bogotě dne 22. března 2012

Tisk č. 345

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 345. Opět ho uvede pan ministr financí. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Dámy a pánové, trvalou snahou ministerstva financí je tam, kde ještě nemáme uzavírat základní pilíře smluv o ochraně investorů i obchodníků z obou zemí, což je smlouva o zamezení dvojího zdanění a smlouva o vzájemné ochraně investic. S Kolumbií dosud takovou smlouvu nemáme. Povedlo se ji dojednat a parafovat. Prosím o schválení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 345/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Dryml. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 345/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, jehož nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaromír Strnad:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s 273. usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z 27. schůze konané dne 6. června letošního roku k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací smlouva mezi ČR a Kolumbijskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daně z příjmu, která byla podepsána v Bogotě dne 22. března letošního roku.

Po úvodním slovu zástupce předkladatele Ladislava Minčiče, náměstka ministra financí, po zpravodajské zprávě senátora Jaromíra Strnada výbor

1) doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci smlouvy mezi Českou republikou a Kolumbijskou republikou a zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daně z příjmů, která byla podepsána v Bogotě dne 22. března 2012,

2) určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu mne,

3) pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Žádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Přeje si vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost? Nepřeje.

Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám.

Táži se pana ministra, zda chce ještě něco dodat? Táži se také pana garančního zpravodaje? Také nechce. Můžeme opět přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o vyslovení souhlasu k ratifikaci se smlouvou, jak ji předložil pan ministr a garanční zpravodaj. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 45 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu zpravodaji.

Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Království Saúdské Arábie o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Praze dne 25. dubna 2012

Tisk č. 359

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk 359. Opět ho uvede pan ministr financí. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Dámy a pánové, pokud za slovo Kolumbie zaměníme slovo Saúdská Arábie, je mé vystoupení zcela identické jako v předcházejícím bodu. Děkuji

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 359/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Dryml.

Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jamko senátní tisk číslo 359/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad. Žádám ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaromír Strnad:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, i mé vystoupení bude téměř stejné. Dovolte mi tedy, abych vás seznámil s 274. usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z 27. schůze konané dne 6. června 2012 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Království Saúdské Arábie o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů, která byla podepsána v Praze dne 25. dubna 2012:

Po úvodním slově zástupce předkladatele Ladislava Minčiče, náměstka ministra financí, po mé zpravodajské zprávě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi vládou ČR a vládou Království Saúdské Arábie o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Praze dne 25. dubna 2012,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nyní vystoupí zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, výbor pro zahraniční věc, obranu a bezpečnost projednal na své 35. schůzi dne 12. června 2012 tuto záležitost a dovolte mi vás seznámit s 229. usnesením zahraničního výboru:

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předložené smlouvy, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi senátora Vladimíra Drymla a pověřuje předsedu výboru pana senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Dovolte mi ještě, abych poděkoval tvůrcům této smlouvy z ministerstva financí, protože obchod mezi Saúdskou Arábií a Českou republikou neustále vzrůstá, jde o významnou zemi, která jak po stránce energetické, tak i po stránce lidských zdrojů – uvědomme si, že v Saúdské Arábii pracuje velký počet zdravotníků z České republiky – nabývá stále většího významu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Nikdo se do ní nehlásí, obecnou rozpravu tedy uzavírám.

Musím se zase zeptat, zda chce ještě něco dodat pan ministr či pan garanční zpravodaj? Není tomu tak. Můžeme tedy opět přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o vyslovení souhlasu s ratifikací smlouvy, s vládním návrhem, tak jak nám byl představen.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 46 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi i pánům zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny Dohody o Mezinárodním měnovém fondu vyplývající z Rezoluce Rady guvernérů Mezinárodního měnového fondu ze dne 10. listopadu 2010 číslo 66-2 o reformě Výkonné rady

Tisk č. 389

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 389 a uvede ho opět ministr financí Miroslav Kalousek. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, tato rezoluce a z ní plynoucí návrh je snahou mírně reformovat výkonné orgány Mezinárodního měnového fondu, zejména Výkonnou radu ve prospěch rozvíjejících se ekonomik, takže hlavní dopady pro nás jsou dva, a sice vzít na vědomí, že ve Výkonné radě přichází o dvě křesla ve prospěch rozvíjejících se ekonomik tzv. vyspělá Evropa, to znamená Evropská unie plus Švýcarsko a Norsko, a že se podařil České republice a Rakousku docela slušný diplomatický úspěch, protože jsme bývali členy tzv. Belgické konstituence, kde naše postavení nebylo nijak zvlášť komfortní a podařilo se změnit tuto konstituenci, podařilo se vytvořit novou konstituenci, která byla podepsána v letošním roce ve Vídni za účasti rakouského prezidenta a nová konstituence, jejíž jsme členy, zahrnuje státy Rakousko, Maďarsko, Slovensko, Slovinsko, Bělorusko, Kosovo a Turecko. Je to tedy v zásadě taková stará dobrá monarchie se silnou ingerencí na jihovýchod.

Naše pozice se tady významně posiluje, získáváme možnost mít alternáta výkonného ředitele, což nikdy předtím Česká republika v Mezinárodním měnovém fondu neměla. Prosím o schválení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 389/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Dryml.

Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 389/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Řihák, který nás nyní seznámí se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Josef Řihák:  Kolegyně a kolegové, pane ministře, hezký den přeji vám všem. A nyní k tomu, co zde projednáváme, k senátnímu tisku č. 389. Jak ve svém úvodním slově řekl pan ministr, došlo k určitým personálním změnám ve prospěch České republiky. A tato rezoluce a tato dohoda vlastně řeší reformu Rady výkonných ředitelů, protože výkonní ředitelé byli jednak voleni a jednak jmenováni. A tady dochází k tomu, že napříště ředitelé už budou všichni voleni. To je asi podstata tohoto tisku.

Jinak náš výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu jako garanční výbor na své 30. schůzi konané dne 8. srpna 2012 přijal usnesení č. 299, v němž výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ratifikací změn Dohody o mezinárodním měnovém fondu vyplývající z Rezoluce Rady guvernérů Mezinárodního měnového fondu ze dne 10. listopadu 2010 č. 66 – 2 o reformě Výkonné rady,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Josefa Řiháka,

III. pověřuje předsedu výboru pana senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a rovněž vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost si nepřeje vystoupit. Mohu tedy otevřít obecnou rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám a můžeme dát hlasovat. Nepředpokládám, že by pan ministr chtěl ještě něco dodávat, ano.

Opět všechny upozorním na hlasování. Budeme dávat souhlas s ratifikací návrhu, tak jak byl předložen.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 47 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím.

Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zlepšení vypořádání obchodů s cennými papíry v Evropské unii a centrálních depozitářích cenných papírů a o změně směrnice 98/26/ES

Tisk EU č. N 154/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 154/08 a N 154/08/01. Opět prosím pana ministra financí Miroslava Kalouska, aby nás seznámil s materiály.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji. Dovolte, abych jen velmi stručně – jedná se o poměrně složitou sofistikovanou materii – vám přiblížil její obsah a pozici České republiky k jednání o ní.

Hlavním principem v zásadě regulace centrálních depozitářů je tlak na imobilizaci finančních nástrojů, které byly přijaty k obchodování na regulovaných trzích do roku 2020. Je to zpřísnění discipliny v oblasti vypořádání nebo zamezení selhání vypořádání, je to samozřejmě tlak na robustní regulaci centrálních depozitářů cenných papírů a zvýšení konkurenceschopnosti Evropské unie v oblasti vypořádání podporou soutěže mezi centrálními depozitáři tím, že budou postupně odstraňovány národní monopoly, které v této oblasti docela jsou.

Česká republika návrh tohoto nařízení vítá. Nicméně upozorňujeme, že některé technické detaily bude třeba vyladit v rámci vyjednávání s řadou jiných zemí. Máme za to, že je potřeba plošná výjimka pro centrální banky v oblasti role jejich vlastního centrálního depozitáře. Konkrétně v našem případě to bude znamenat snahu o dosažení výjimky pro Českou národní banku a systém krátkodobých dluhopisů, který ČNB pro své cash-flow provozuje.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Výborem, který projednal tento tisk, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 154/08/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jana Juřenčáková, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Děkuji vám za slovo, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Pan ministr tady již uvedl podrobnosti o tomto návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady. A já bych se jenom krátce zmínila o tom, že po zkušenostech z finanční krize chce Evropská komise vytvořit efektivní regulatorní a dohledový rámec pro fungování finančního trhu. Komise již regulovala centrální protistraně zajišťující zúčtování, aniž chce regulovat závěrečný stupeň poobchodních služeb. Centrální depozitáře jsou klíčovou součástí tržní infrastruktury zajišťující hladké fungování finančních trhů. Proto lze považovat úsilí Komise směřující ke zvýšení stability a efektivity této tržní součásti za žádoucí.

Tato nová regulace může přispět k vyšší bezpečnosti realizace příhraničních transakcí. Komise se snaží vytvořit účinný vnitřní trh pro vypořádání v EU. Pozitivním se jeví odklon od listinných cenných papírů ve prospěch zaknihovaných cenných papírů. Jako správný krok se také jeví sjednocení délky vypořádacího cyklu a harmonizace předpisů v oblasti posilování discipliny.

Výbor pro záležitosti EU přijal dne 27. června 2012 na své 31. schůzi 297. usnesení, které máte všichni k dispozici, takže já vás žádám o schválení tohoto návrhu. Tento návrh vycházel z usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal totožný text usnesení svým 275. usnesením na 27. schůzi konané dne 6. června 2012. To je všechno.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní senátorko, a požádám vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Dále tento senátní tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj pan senátor Adolf Jílek? Nepřeje. Považujme tedy zprávu zpravodajky za společnou.

Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám a může hlasovat o návrhu, tak jak byl předložen. Ale zeptám se pana ministra, zda chce ještě vystoupit? Nepřeje. Přistoupíme tedy k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení k evropskému tisku, tak jak ho navrhl výbor pro záležitosti EU a byl představen garanční zpravodajkou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 48 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi i paní zpravodajce.

Následujícím bodem je

 

Zelená kniha Stínové bankovnictví

Tisk EU č. K 157/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 157/08 a K 157/08/01. Opět prosím pana ministra Kalouska, aby nás seznámil s tímto materiálem. Pane ministře, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Dámy a pánové, v březnu 2012 předložila Evropská komise k veřejné konzultaci dokument Zelená kniha Stínového bankovnictví, aby se rozvinula široká diskuse o jeho budoucí možné regulaci. Pro vaši informaci: Subjekty stínového bankovnictví jsou subjekty, které obvykle fungují jako zprostředkovatelé mezi investory a vypůjčovateli, ale nepodléhají stejné regulaci jako zbytek bankovního sektoru, protože nepřijímají, tak jako běžné banky, žádné vklady.

Odhaduje se, že objem Stínového bankovnictví v roce 2010 představoval zhruba 25 až 30 % celého finančního systému, což je relativně hodně, je to 46 bilionů euro, a zcela jistě si to zaslouží svoji diskusi o regulaci. Nicméně podle našeho názoru do značné míry opatrnou, abychom náhodou neregulovali tak, až se to přestane i hýbat. Upozorňujeme na to, že tyto subjekty skutečně nejsou homogenní, jsou země s velmi rozvinutým systémem Stínového bankovnictví, jsou země, kde v podstatě něco takového je v plenkách. To je např. Česká republika. Domníváme se, že by se příslušný systém regulace neměl ani časově, ani věcně odchylovat od doporučení některých institucí, jako je třeba Basilejský výbor nebo mezinárodně uznávaných standardů, které koordinuje Rada pro finanční stabilitu.

Je to opravdu začátek diskuse. Nepředpokládám, že by legislativní návrhy Komise předložila na stůl dříve, než tak za dva roky. Nicméně je namístě o tom začít přemýšlet a diskutovat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane ministře. Výborem, který projednal tento tisk, je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 157/08/02. Zpravodajkou výboru je opět paní senátorka Jana Juřenčáková, kterou prosím o zpravodajskou zprávu.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Děkuji za slovo. Nebudu to už dále rozebírat. Chtěla bych jenom zmínit, že je to Zelená kniha, což je komunikační dokument Komise, jehož cílem je zahájit veřejnou diskusi, a nepodléhá legislativnímu procesu. Po projednání v našem výboru jsem navrhla i závěr s tím vzít Zelenou knihu na vědomí a z diskuse na výboru vznikl návrh usnesení, který máte všichni k dispozici. A vzhledem k tomu, že to vznikalo přímo na zasedání výboru, dostala se nám do původního návrhu usnesení, který máte k dispozici, chyba, a to v tom, že nám tam chybí bod č. 3:

3. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Nechala jsem vám rozdat na lavice pozměňovací návrh k tomuto tisku, který by v podstatě doplnil původní usnesení, které máte všichni k dispozici, o bod 3:

3. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Tolik k tomuto tisku, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Musím připomenout, že i usnesení k evropským tiskům dostáváme v elektronické podobě, čili jedině tímto způsobem.

Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana ministra, zda chce vystoupit? Nechce. A paní zpravodajka by nás v této chvíli měla provést hlasováním.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Znovu zopakuji, že navrhuji doplnit původní výborové usnesení o bod č. 3:

3. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Navrhuji hlasovat o tomto bodu 3 a pak o celém společném návrhu usnesení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, tak je to asi správně. Svolám opět všechny senátorky a senátory k hlasování.

Budeme tedy hlasovat tak, jak navrhla paní garanční zpravodajka, to znamená v této chvíli o pozměňovacím návrhu k návrhu usnesení evropského výboru, kterým pověříme předsedu Senátu Parlamentu ČR, aby případné usnesení sdělil Evropské komisi.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 49 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní můžeme tedy hlasovat o celém usnesení, včetně právě přijatého doplnění.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 50 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi i paní zpravodajce a projednávání tohoto bodu končím.

Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Návrh směrnice EP a Rady, kterou se zakládá rámec pro ozdravení a řešení problémů úvěr. inst. a invest. spol. a kterou se mění směrnice Rady 77/91/EHS a 82/891/ES, 2001/24/ES, 2002/47/ES,2004/25/ES,2005/56/ES,2007/36/ES a 2011/35/ES a nař. EU č.1093/2010

Tisk EU č. N 167/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 167/08 a č. N 167/08/01. Prosím pana ministra financí Miroslava Kalouska, aby nás opět seznámil s tímto materiálem. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji dnes za slovo naposledy. Dámy a pánové, vzhledem k tomu, že to je poslední bod mého bloku, dovolte mi, abych využil této situace a upřímně poděkoval za spolupráci všem, kterým končí jejich mandát, rozloučil se s vámi. Za předpokladu, že na příští schůzi už přijde jiný ministr financí, v takovém případě se loučím se všemi a děkuji za spolupráci.

Nyní mi tedy dovolte, abych částečně uvedl naši pozici k návrhu směrnice týkající se tzv. krizového řízení, což je nepochybně naprosto nezbytné opatření, které reaguje na krizovou situaci v Evropě v minulých letech a snaha zřídit účinné instrumenty krizového řízení v rámci EU.

My také s cíli, které jsou tady vymezeny, do značné míry se můžeme ztotožnit. Nicméně je tam pro Českou republiku jedno obrovské riziko, se kterým zásadním způsobem nemůžeme souhlasit, a kde skutečně upozorňuji, že je v životním zájmu České republiky, aby ze všech sil vyjednávala s dalšími spojenci v rámci EU o změně textu, tak jak je teď napsán, protože návrh směrnice klade důraz na tzv. skupinový zájem, kdy se to dotýká skupinové podpory, kdy dceřiné společnosti budou povinny poskytovat pomoc svým matkám, přičemž rozhodující slovo regulátora bude mít regulátor v zemi matky, nikoliv v mezi dcery.

Vzhledem k tomu, že více než 90 % českého bankovního trhu tvoří dceřiné společnosti zahraničních matek, tak to samozřejmě vystavuje Českou republiku významnému riziku, že o budoucím zdraví financí jejich systémově důležitých bank bude rozhodovat regulátor jiné země, což je obtížně přijatelné. Ve stejné situaci jako my je např. Polsko a několik dalších zemí, takže nejsme s tímto stanoviskem osamoceni. Nicméně zdůrazňuji, že je naší prioritou dosáhnout toho, aby kompetence regulátora host home, tedy jak v hostitelské, tak v domácí zemi, byly vyvážené a aby náš regulátor, v tomto případě Česká národní banka, měl poslední konečné slovo.

Druhá věc, ke které jsme velmi zdrženliví a pokládáme to za nepřijatelné, je povinné sdílení prostředků fondů pro řešení krizí, jinými slovy, že by všechny fondy pojištění vkladů byly zapojeny na řešení krize. Máme pocit, že to vytváří jednak obrovské morální riziko pro bankovní sektor vůbec, za druhé, když fond pojištění vkladů nestačí, tak musí doplnit daňový poplatník, a já si obtížně umím představit, jak jakýkoliv ministr financí či jakýkoliv premiér stojí před veřejností a říká: my musíme z našeho fondu pojištění vkladů zaplatit řecké, španělské, irské a jakékoliv jiné banky. A protože tam máme málo peněz, tak musíme další desítky miliard dosypat ze státního rozpočtu.

To je situace, do které se domnívám, že se nemůžeme dostat. A to je také druhá priorita vyjednávací v rámci té jinak poměrně velmi užitečné materie.

Jsou věci, které jsou ve vyjednávání jakéhokoliv nařízení Evropské unie podstatné více, podstatné méně.

Mohou se nám líbit více, mohou se nám líbit méně. Můžeme uzavírat takové nebo takové kompromisy, ale cítím tady za povinnost upozornit na dvě opravdu zásadní, ale zásadní rizika, jejichž dopady mohou být v desítkách miliard korun na daňového poplatníka a kde vyjednávání musíme soustředit velmi intenzivně. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře, za předložení směrnice i za hezká slova rozloučení.

Výborem, který projednal tento tisk, je VEU, a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk N 167/08/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jana Juřenčáková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Děkuji. Já se ještě dneska loučit, mám zítra jeden (nebo více) tisků, nechám to tedy na zítřek. K návrhu této směrnice bych chtěla jenom připomenout, že na rozdíl od minulé Zelené knihy, je to právní akt, který je pro členské státy závazný co do výsledku, jehož má být dosaženo. Přičemž volba formy a prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům. Už tady řekl pan ministr, v podstatě se to ČR velmi dotýká, protože dohledové pravomoci by přešly z ČR jinam, a po diskusi, která vyplynula na zasedání výboru 14. srpna, tak jsem po diskusi s ředitelem Holmanem z ČNB a s panem náměstkem Urbanem z MF navrhla ke schválení odůvodněné stanovisko, tzn. výhrada ČR vůči tomuto. Protože termín pro podávání odůvodněných stanovisek byl do 24. září a předpokládali jsme, že do té doby to projedná plénum Senátu. Lhůta byla vlastně promarněna.

Chtěla bych opět navrhnout změnu k doporučení, které máme schvalovat. Máte všichni k dispozici návrh odůvodněného stanoviska, které vlastně v bodu I.3. a I.4. hovoří o důvodech podání odůvodněného stanoviska.

Vzhledem k tomu, že už to nemá vůbec žádný smysl, tak navrhuji přijmout totožné doporučení, z kterého budou vyňaty – teď už ty uvedené body – v bodu I.3. a I.4. Jinak by všechno zůstalo stejné. V podstatě argumenty proti jsou uvedeny v doporučení, které výbor přijal, a které, pokud přijmete, a jak tady řekl pan ministr, tak zohlední základní zájmy ČR a hlavně ČNB a v podstatě bude bránit nás všechny. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Požádám vás zároveň, abyste zaujala místo u stolku. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Omlouvám se, zapomněla jsem se ještě zeptat pana senátora Korytáře, zpravodaje VHZD... Nepřeje si vystoupit. Platí tedy otevřená rozprava.

Do rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana ministra, zda chce ještě vystoupit. Není tomu tak.

Požádám paní zpravodajku – jenom si ověřím – vzhledem k tomu, že body 3 a 4 jsou irelevantní, tak se domnívám, že o nich nemusím dávat hlasování. Stačí vaše slovo, že je stahujete. Ale, nechť mi to někdo potvrdí.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Bylo to výborové usnesení, takže já nevím ...

Senátorka Jana Juřenčáková:  Já bych navrhla první hlasování o tom, že vypustíme doporučení k vyjádření Senátu ze dne 14. 8. 2012 v bodu I., body 3 a 4. Když to vypustíme, tak už nemusíme dál hlasovat.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Pak musíme hlasovat o tom usnesení, o celku. Dobře. Opět nás čekají dvě hlasování. Opět všechny svolám.

Budeme hlasovat v prvé řadě o pozměňovacím návrhu paní zpravodajky, tzn. vypustit body 3 a 4 z navrhovaného usnesení, tzn. vypustit návrh na odůvodněné stanovisko vůči návrhu směrnice. Připomínám, že tato ustanovení jsou irelevantní vzhledem k tomu, že již prošla lhůta k podání tohoto odůvodněného stanoviska.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 51 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Bez znělky nyní přistoupíme k hlasování o celém návrhu usnesení, bez těchto dvou bodů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 52 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi za celý maratón. Děkuji paní senátorce.

Projednávání tohoto bodu končím. I když budeme muset skončit přesně ve 13.00 hodin, dohodli jsme se, že ještě projednáme bod

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Veroniky Vrecionové a dalších, kterým se mění zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 392

Tento návrh senátního návrhu zákona uveden senátorka Veronika Vrecionová, která má nyní slovo.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Dobrý den, paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, omlouvám se, jsem trochu nachlazená, a navíc, co zde vám chci dnes přednést je trošinku složité a vzhledem k tomu, že mám málo času, budu se snažit být stručná.

Vzhledem k tomu, že vás chci požádat pouze o propuštění projednávání do výborů, tak vás moc prosím o shovívavost. Jde o to, že současná výše odvodů za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu byla nastavena zákonem 402/2010 Sb. – a bylo to reakcí na překotnou výstavbu fotovoltaických elektráren. Zvýšení bylo v řadě případů příliš vysoké. Vzhledem k státnímu rozpočtu mohu zmínit jednu důležitou věc, že bylo očekáváno, že předpoklad, že stát vybere zhruba 1,7 mld. se vůbec nepotvrdil. Stát vybral pouze 35 mil. Je to způsobeno, jak jsem již řekla tím, že poplatek byl nastaven příliš vysoko.

Chtěla bych ještě zdůraznit to, že současná výše odvodů vyvolává řadu negativních důsledků. Především významně omezuje investiční výstavbu potřebné prospěšné infrastruktury a zamezuje tak vytváření nových pracovních míst a regionální rozvoj. Současná úprava, se ukazuje, že je nefunkční.

Proto bych vás velice ráda požádala – zkráceně – o možnost propuštění návrhu k projednávání do výborů. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení tohoto návrhu senátora Vítězslava Jonáše. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové. Já neřeknu nic jiného než že bych doporučil, aby tento návrh šel do druhého čtení do projednání výboru a navrhuji, aby to projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Pokud se někdo nechce chopit ještě do dalšího výboru. Samozřejmě tato diskuse je dobrá, protože nás o tom požádali i starostové, i podnikatelé, takže já myslím, že je to celkem logické. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Ivo Bárek. Prosím, pane senátore.

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji paní místopředsedkyni. Já tento návrh velice podporuji a byl bych rád, kdyby mohl tuto materii projednat i náš výbor pro územní rozvoj. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji, pan zpravodaj jistě zaznamenal. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Martin Tesařík. Prosím, pane senátore.

Senátor Martin Tesařík:  Pěkné poledne, vážená paní místopředsedkyně, kolegové a kolegyně. Budu velmi stručný. Já už jsem tady několikrát k tomuto tématu vystupoval. Hovořil jsem i o tom, že mám informaci, že v současné době probíhá příprava komplexní novely tohoto zákona v gesci ministerstva průmyslu a obchodu a životního prostředí. Chtěl bych jenom paní kolegyni tady tuto informaci sdělit tak, aby s nimi případně konzultovala svůj postup. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji. Dále je přihlášen do rozpravy pan senátor Miloš Malý. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Malý:  Vážená paní předsedající, paní navrhovatelko, také doporučuji tento zákon do druhého čtení, abychom ho propustili z jednoho prostého důvodu, protože jsme nechali naším státem vytvořit spoustu průmyslových zón, ze kterých je zemědělský půdní fond a díky tomu, že jsou tam tak vysoké odvody, tak tyto zóny jsou z větší části prázdné, protože se investorům nevyplatí v podstatě v této zóně investovat, stavět a ještě vyjímat pozemky ze zemědělského původního fondu. Za tuto cenu dostanou pozemky jinde a levněji, takže prostě náš dobrý úmysl od řízení průmyslových zón se míjí z tohoto důvodu účinkem.

Také doporučuji do druhého čtení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji, a ještě se přihlásila o slovo paní senátorka Jiřina Rippelová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Dobré poledne, já vám uvedu také jenom jeden konkrétní případ, se kterým se na mě obrátil starosta jedné obce. Chtějí rekonstruovat cyklostezku. Náklady na rekonstrukci jsou 600 000 Kč. A odvody za vynětí ze zemědělského půdního fondu jsou milion a půl.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Dále vystoupí pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Já jsem rád, že se toto bude projednávat a prosil bych, aby jako další výbor, který se tím bude zabývat, byl ustanoven ústavně-právní výbor našeho Senátu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, pan zpravodaj určitě zaregistroval. V tuto chvíli není přihlášen nikdo další do rozpravy, takže rozpravu končím. Paní navrhovatelka samozřejmě má právo se vyjádřit. Takže prosím, paní navrhovatelko.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Já vám velice děkuji za příspěvky. Já jsem jenom chtěla upozornit, že jsem řadu – nebo podle mého ne tak důležitých věcí nezmínila, protože jsem dostala velmi málo času, ale tady bych jenom ráda reagovala, že tuto problematiku v současné době nějak komplexně nebudeme řešit. Ministerstvo životního prostředí – nicméně všechno trvá strašně dlouho – a my tady chceme odstranit tímto návrhem pouze nejproblematičtější a nejpalčivější problémy. Moc vám děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko. Pan zpravodaj by se ale měl vyjádřit, protože zde zazněly návrhy mimo jeho zpravodajskou zprávu, takže je třeba je shrnout. Prosím, pane senátore.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Takže já jenom beru na vědomí, že kromě mého návrhu, aby to bylo projednáváno ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, je to ústavně právní výbor a výbor pro územní rozvoj a veřejnou zprávu. Takže tyto tři výbory by to měly projednat. A doporučuji to.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji, pane zpravodaji. Takže vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovatelce k dopracování, ani jsme ho nezamítli, přikázaný návrh senátního návrhu zákona výborům Organizační výbor navrhl, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a dále bylo navrženo, aby se tímto návrhem zákona zabýval výbor pro územní rozvoj a životní prostředí a ústavně-právní výbor. Myslím si, že mohu dát hlasovat dohromady o celém tomto návrhu. Všechny svolám k hlasování.

Budeme hlasovat o přikázání výborům tohoto návrhu senátního návrhu zákona, tak, jak jsme si to řekli. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 53 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 37, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji. Paní senátorka chce ještě – pokud ne, blahopřeji k úspěšnosti. A ještě požádal o slovo s procedurálním návrhem pan senátor Vítězslav Jonáš. Prosím, pane senátore.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážené kolegyně a kolegové, já bych vás chtěl poprosit po dohodě se spolupředkladateli bodu 45, senátní tisk číslo 395 – je to návrh, kterým se mění zákon číslo 159 o střetu zájmů, aby byl stažen z jednání této schůze. Dávám procedurální návrh. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. O tom můžeme hlasovat a musíme hlasovat hned. Myslím si, že nyní bez znělky. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 54 se z 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 36, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Takže splnili jsme vše, co jsme měli včetně úpravy programu. V této chvíli vyhlašuji polední přestávku. Tentokrát bude až do 15.00 hodin, protože ti, jimž končí mandáty, odjíždějí za panem prezidentem na Hrad.

Vyhlašuji přestávku do 15.00 hodin. Děkuji.

(Jednání přerušeno ve 12.58 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.00 hodin.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové. Prosím vás, abyste zaujali svá místa. Budeme pokračovat v dnešním jednání, a to bodem

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha, Boženy Sekaninové a dalších, kterým se mění zákony související se zavedením karty sociálních systémů

Tisk č. 385

Tento návrh zákona uvede paní senátorka Božena Sekaninová. Paní kolegyně, máte slovo.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Využití karty sociálních systémů jako platebního prostředku zahrnuje v současné době oblast státní sociální podpory, zaměstnanosti, sociálních služeb, dávek pro osoby se zdravotním postižením a pomoci v hmotné nouzi.

Původně se počítalo se zavedením karty od 1. ledna 2012, avšak problémy s tím spojené způsobily odklady se zavedením k 1. červenci 2012, a to ještě s omezením spočívajícím v postupném rozšiřování v oblasti uplatnění.

Podle informací z médií se počítá s vydáním cca 5 000 karet v první fázi s tím, že bude docházet k postupnému zvyšování jejich počtu. Z uvedeného je zřejmé, že projekt karty sociálních systémů je nedostatečně připraven. Navíc je třeba upozornit na skutečnost, že v souvislosti s realizací záměru zavedení karet sociálních systémů v zákonem předpokládaném rozsahu dochází k porušování platné právní úpravy. Jak vyplývá z mediálních vyhlášení představitelů ministerstva práce a sociálních věcí, nepočítá se s využitím poštovních poukázek jako způsobu výplaty dávek v hotovosti. Přitom v tiskopise k žádosti o dávky v podobě, které existovaly k datu 15. 6. 2012, byla tato možnost uvedena ve všech případech s výjimkou porodného, přídavku na děti a rodičovského příspěvku.

Je tedy zcela zřejmé, že v těchto případech dochází k porušování ustanovení platných zákonů, které počítají i s výplatou dávky v hotovosti. Navíc je potřeba s veškerým důrazem upozornit na skutečnost, že v případě, kdy dá příjemce jakékoliv dávky prostřednictvím karty sociálních systémů pokyn k zasílání dávky na jeho účet, získává tím Česká spořitelna informaci o tom, jaký účet a u kterého peněžního ústavu mají účet příjemci dávek.

Vzhledem k tomu, že takovýchto osob je cca 1 milion, je zřejmé, že dochází k hrubému porušení pravidel rovné soutěže. Navíc se k soukromému subjektu dostávají informace podléhající režimu podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.

Zrušení možnosti doručování dávek prostřednictvím poštovních poukázek vzniká obrovský problém pro 40 % příjemců dávek, kteří nebudou mít dávky dostupné, budou nuceni k zakládání bankovních účtů apod. Jedná se asi o 200 000 převážně seniorů a osob se zdravotním postižením, kteří budou nuceni využívat různých opatrovníků, zmocněnců apod. De facto ztratí možnost vlastního rozhodování o svých finančních prostředcích.

Navrhovanou právní úpravou se omezuje platební funkce karty sociálních systémů pouze na oblast dávek pomoci v hmotné nouzi, čímž se výše uvedené nebezpečí zneužití snižuje, přičemž se neruší kontrolní funkce ve vztahu ke zneužívání dávek systému pomoci v hmotné nouzi. Realizace navrhovaných změn není spojena s žádnými výdaji státního rozpočtu ani rozpočtu krajů a obcí.

Předložený návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Návrh zákona je v souladu i se závazky České republiky, vyplývajícími z mezinárodních smluv, jimiž je ČR vázána.

Vážené kolegyně, vážení kolegové. Žádám vás tímto o schválení zákona v předloženém znění. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko a prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Tento tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Řihák. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 385/2. Senátní tisk projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku jako výbor garanční. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Dernerová. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 385/1. Prosím nyní paní senátorku, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobré odpoledne, pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já se tady nebudu rozšiřovat příliš, protože paní senátorka Sekaninová myslím, že celou problematiku uvedla v dost podstatné šíři.

Pouze sdělím, že VZSP na schůzi konané 8. 8. 2012 k návrhu senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Škromacha, Boženy Sekaninové a dalších, kterým se mění zákony související se zavedením karty sociálních systémů, senátní tisk č. 385 po odůvodnění zástupkyně skupiny navrhovatelů senátorky Boženy Sekaninové, zpravodajské zprávě senátorky Miluše Horské a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona. Určuje zpravodajkou pro projednání návrhu tohoto zákona na schůzi Senátu Alenu Dernerovou.

Takže stanovisko výboru je pozitivní.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko. Prosím, abyste se rovněž posadila ke stolku zpravodajů. Nyní se ptám pana zpravodaje VHZD, zda si přeje vystoupit. Už je tady. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Josef Řihák:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Já si taktéž myslím, jako moje předchůdkyně, že tady už předkladatelé řekli podstatu návrhu a co tento návrh ruší. Ruší funkce karty sociálních systémů, ve kterých oblastech to ruší. Já si myslím, že to je krok správným směrem. Na hospodářském výboru se ozývaly i námitky, proč nezrušit sKartu celou. My jsme projednali tuto problematiku, tento senátní tisk na své 39. schůzi, která se konala 23. října 2012 a přijali jsme k tomuto senátnímu tisku č. 385 usnesení, kde výbor za prvé doporučuje Senátu PČR schválit návrh senátního návrhu zákona. Za druhé určil mě zpravodajem na schůzi. Za třetí pověřil předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám za vaši zprávu, pane kolego. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se, prosím, hlásí do obecné rozpravy? Pan místopředseda Zdeněk Škromach má slovo, prosím

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, já bych se rád ještě vyjádřil jako jeden z navrhovatelů k tomuto zákonu. On vznikal vlastně už v době před prázdninami. Mezi tím ten vývoj prošel nějakým obdobím. Ukazuje se, že to víceméně bylo vizionářské, dopředu, protože poslední informace, které jsou, jenom potvrzují naše obavy z toho, že systém sKaret, který bohužel kompromituje bezhotovostní platby v rámci sociálního systému, tak jak je postavený, byl zaměřen, a je zaměřen i díky zveřejněné smlouvě s Českou spořitelnou hlavně do budoucna na vyplácení důchodů. Mimo jiné. Náš návrh, tak jak je postaven, už jakoby předjímal takovou možnost, protože to vlastně znemožňuje a víceméně zužuje možnost použití sociální karty pouze na oblast hmotné nouze. Tím pádem by měl ulehčit život mnoha lidem. Obzvláště ze strany např. zdravotně postižených, na základě i jejich iniciativy, a díky i Národní radě zdravotně postižených, jsme nakonec tento návrh zákona dali dohromady.

Samozřejmě v poslední době se objevují i otázky, zda systém jako takový nezrušit úplně. My jsme připravili opět senátní návrh, který už je předložený a podaný, proběhne schvalovacích procesem, který umožní zrušit sKarty. Ale v této chvíli považujeme za důležité alespoň udělat první krok, to je omezit to, aby tyto karty nešly použít právě na výplatu důchodů nebo podobně. Protože bohužel zákon, který jsme nepodpořili a který jsme i kritizovali z toho důvodu, umožňuje de facto exekutivě, ministerstvu formou podzákonných norem takového postupy a takovéto smlouvy.

Takže jenom pro rekapitulaci, ruší se funkce karty sociálních systémů ve vztahu k oblasti dávek státní sociální podpory, příspěvku na péči, dávek pro osoby se zdravotním postižením, dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, a dávek státní politiky zaměstnanosti, to je například podpora v nezaměstnanosti, podpory při rekvalifikaci.

Já myslím, že spousta argumentů zazněla. Například naprosto nesmyslný způsob, kdy jestliže jako občan dostávám dávky pravidelně na účet, tak já si teď musím zřídit nový účet u spořitelny a peníze převádět na svůj vlastní účet. Takže vlastně takhle přes hlavu se škrabeme za druhým uchem. To samozřejmě není jediné. Velký problém je otázka ochrany osobních dat, informací, které s tím jsou spojeny, na které jsme upozorňovali a které v praxi ukazují, že ten problém tady je.

V neposlední řadě, i když to samozřejmě přímo nesouvisí se zavedením sociálních karet, je otázka změny zákona v oblasti výplaty dávek, kdy vyplacena dávka není ve chvíli, kdy ji obdrží občan, ale vyplacena je ve chvíli, kdy úřad odešle vyřízenou poptávku do toho "cloudu", neboli mraku, oblaku, ze kterého potom ta dávka buď vyjde nebo nevyjde. Čili to je to jednotné výplatní místo, o kterém se hovoří.

A jestli dneska říká pan ministr Drábek, že nechtěl z toho vyplácet důchody, pak je divné, že v té smlouvě to je. Nakonec bych tady mohl citovat média ze všech stran, která v posledním týdnu, čtrnácti dnech jednoznačně reflektovala, že ministerstvo nemluvilo pravdu, že vlastně hlavním cílem bylo do toho systému dostat téměř tři miliony klientů důchodců. To je samozřejmě velmi zajímavé pro každý peněžní ústav, který by spravoval konta takovéhoto objemu lidí.

Proto si myslím, že je dobře, aby tento zákon v této první podobě odešel, abychom vytvořili možnost i vládním poslancům v Poslanecké sněmovně, kteří dneska kritizují tento systém, který ale schválili a potvrdili ve sněmovně, tak aby mohli tuto chybu, jak ostatně přiznávají i veřejně, napravit.

Takže věřím, že sněmovna náš senátní návrh bude akceptovat, případně ještě v něčem ho může i vylepšit.

Ještě bych reflektoval na některé drobné připomínky, které zazněly z hlediska uplatnění karty jako průkazu, které se objevily, že je potřeba to zohlednit. Samozřejmě je to možné zohlednit případně v dalších připomínkách, eventuálně pozměňovacích návrzích, které k tomu mohou padnout, bude-li to nezbytně nutné, byť jsem přesvědčen, že stejně jako zavedení povinné sKarty pro všechny, což nebyl vůbec záměr, předpokládám, zavedení používání bezhotovostní platby kartou, ale vlastně podzákonnou normou, tak umožňuje vlastně řešit i otázku průkazu, který člověk bude potřebovat pro prokázání třeba toho, že je zdravotně postižený nebo že má nárok na nějakou dávku. Ale to už je věc ministerstva, aby se s tím vypořádalo. Já věřím, že nástupce pana ministra Drábka, či nástupkyně, tak jak se teď zrovna o tom hovoří, se s tím dokáže vypořádat.

Požádal bych vás o podporu tohoto návrhu zákona.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane místopředsedo. V obecné rozpravě teď vystoupí paní senátorka Dagmar Zvěřinová.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Děkuji vám za slovo, pane místopředsedo. Já bych navázala, vážené senátorky, vážení senátoři, na svého předřečníka. Karta se pomaličku uváděla v život, a musíme říct, že jakékoli obavy, které tady zaznívaly, když se to projednávalo v tomto sále, předčily očekávání. Prostě skutečnost je daleko horší. Škála služeb, výplata dávek je pro velice širokou skupinu obyvatelstva, ale bohužel pro obyvatelstvo, které je věkově řekněme trošku starší, ale někteří jsou i nemocní. Musíme si uvědomit, že ne všichni jsou ve městech, že jsou třeba na malých vesničkách, kde jim karta opravdu k ničemu není.

Ale problém je v jedné věci, že oni se musí dostat k hotovým penězům, musí se dostat k některým službám a s tou kartou toho moc na těch vesničkách nenadělají. Když si uvědomíte, jaká je třeba dostupnost dopravní apod., tak je to činí poměrně dosti bezradnými. Myslím si, že v tomto směru paradoxně příslušné ministerstvo sociálních věcí se moc citlivě a sociálně nezachovalo. Chápu, že přijde nová generace, daleko pružnější, zvyklá na karty, možná bude mít daleko jiný systém, zvykne si na to a nevidím důvod, proč by to za nějakou dobu nemohlo být daleko více rozšiřováno. Ale takto direktivně, nekompromisně je to velice necitlivé. Chtěla bych říci, že problém už současně vzniká v samotné distribuci těch karet, která představuje určité množství právních úkonů, pro některé staré lidi téměř nepřekonatelných. Jestliže svoláte starosty těch obcí, třeba v rámci ORP, a nabádáte je, aby pomohli při tomto systému, při té distribuci, tak musím říci, že jsou v tom velice, velice opatrní. Jedná se o osobní věci, velice citlivé věci. Jedná se třeba i o starší nebo postižené občany, kteří jsou nedůvěřiví, oni sami s tím nechtějí nic společného. A všichni víme, kolik je problémů, my sami kolikrát máme problémy s platební kartou, pro některé občany jsou to úkony, se kterými se v životě nesetkali, činí je opravdu velice bezradnými, ale především oni se za to stydí, že to nezvládají.

Tady musím říci, že samotnou distribuci úřady práce podcenily. Distribuce má být dneska trošku nahrazena přes jednotlivá města, tzv. trojková města. Kdo by si to vzal na starost? My jsme řekli našim úředníkům, že výhradně na jejich zodpovědnost. Ono totiž je to o vystavení plných mocí, ověření plných mocí apod. Nikdo si zatím nedovedl představit, co to všechno představuje.

Já vám řeknu jednu věc. Ano, ať tady nějaký systém běží pro některé občany, kteří to chtějí. Od určitého věku si myslím, že je to úplně standard, pro tu generaci, která bude třeba odcházet do důchodu a už je to generace s tímto systémem smířená nebo prostě s tím umí pracovat. Ale podporuji ten zákon, který je tu předložen, z toho důvodu, že v této věci tuto generaci trošičku citlivěji chápat – myslím si, že tím hodně zabráníme právním excesům, neštěstím, některým zmatkům. Tito lidé si to opravdu na sklonku svého života nezaslouží.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko. Slovo má pan senátor Miroslav Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, nebudu vás vůbec dlouho zdržovat, ale pro podporu tohoto zákona krátký příběh. Je to asi čtyři, pět měsíců nazpátek, ve Stříbře jsem si vybíral z bankomatu hotovost. Postávala tam babička 70 – 75 let, chvilku pokukovala. Když jsem si peníze vybral, tak ke mně přišla a říká: Mladý pane, prosím vás, mohl byste mi vybrat 2 tisíce? Já povídám: Ale, paní, to přece nejde, to musíte sama, co když si vyberu víc. – No, vy byste to ale neudělal, že jo. – V peněžence měla od vnoučat někde napsaný PIN, neviděla ani na klávesnici. Troufám si tvrdit, že takhle dopadnou dvě třetiny alespoň mých voličů, nebo těch dědečků a babiček na Tachovsku. Proto jsem pro tento zákon.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Nikdo se do ní nehlásí, čili rozpravu končím. Táži se paní navrhovatelky, zda si přeje vyjádřit se k obecné rozpravě. Nepřeje. Pana zpravodaje VHZD se ptám, zda si přeje vystoupit. Ne. Paní zpravodajka garančního výboru – ano. Paní senátorka Dernerová se vyjádří k právě proběhlé rozpravě.

Senátorka Alena Dernerová:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové, v rozpravě vystoupili tři senátoři, vlastně dva senátoři, jedna senátorka. Jediný návrh – návrh zákona přijmout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Ano, děkuji, je tomu tak. Můžeme po znělce přistoupit k hlasování o jediném návrhu, který byl podán, totiž o návrhu schválit návrh senátního návrhu zákona. Konstatuji, že v sále je přítomno 46 senátorek, resp. senátorů, znamená to, že kvorum je 24.

Hlasujeme o návrhu schválit návrh senátního návrhu zákona tak, jak jej předložila paní senátorka Božena Sekaninová a další senátoři. V tuto chvíli je stav 46 přítomných, kvorum 24.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka ANO. Děkuji. Vy, kteří jste proti, stiskněte prosím tlačítka NE a zvedněte ruce.

Hlasování pořadové číslo 55 skončilo. Skončilo přijetím návrhu – schválit návrh zákona, a to tak, že registrováno bylo 48, tedy kvorum bylo 25, pro 37, proti 1.

Teď můžeme uzavřít tento bod. (Námitka.)

Ano, samozřejmě musíme pověřit senátorky nebo senátory. Především konstatuji, že návrh byl schválen. Navrhuji, abychom pověřili předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu projednání. Dále navrhuji, abychom pověřili senátora nebo senátorku. Prosím? Paní senátorku Sekaninovou. (Souhlas.) A paní senátorku Terelmešovou, aby návrh zákona odůvodnily v Poslanecké sněmovně. Budeme vzápětí hlasovat o návrhu, který jsem přednesl.

Kdo je pro tento návrh, zvedněte, prosím, ruce, stiskněte tlačítka ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce.

Hlasování číslo 56, v sále bylo přítomno 48, kvorum bylo 25, pro 40, proti nebyl nikdo. I tento návrh byl schválen.

Teď teprve můžeme přistoupit k projednání dalšího bodu, kterým je

 

Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2011

Tisk č. 370

Navrhuji vám, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedkyně Rady Ústavu pro studium totalitních režimů paní Naděždy Kavalírové. O tomto návrhu budeme vzápětí hlasovat.

V sále je přítomno 47 senátorek a senátorů, kvorum je 24.

Kdo jste pro, abychom vyslovili tento souhlas, stiskněte, prosím, tlačítko ANO a zvedněte ruce. Děkuji vám. Kdo s tím nesouhlasí, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že návrh byl přijat, znamená tedy souhlas s účastí, přítomno bylo 47, kvorum bylo 24, pro bylo 36, proti nebyl nikdo.

Dovolte, abych zde uvítal paní Naděždu Kavalírovou, předsedkyni Rady Ústavu pro studium totalitních režimů a abych jí dl slovo. Konstatuji, že tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 370. Nyní prosím paní předsedkyni, aby nás s výroční zprávou seznámila. Prosím.

Naděžda Kavalírová:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolím si vás pozdravit jménem Ústavu pro studium totalitních režimů a podat vám stručnou informaci k výroční zprávě o činnosti ústavu a archivu bezpečnostních složek za rok 2011.

Domnívám se, že předkládaná zpráva velmi plasticky ukazuje širokou škálu aktivit ústavu. Na jedné straně stojí dlouhodobé dokumentační, výzkumné nebo badatelské projekty, jejichž výsledky jsou průběžně prezentovány v ústavních periodikách nebo na webových stránkách, pokračující digitalizace dokumentů a archiválií, doplňování a aktualizace evidencí spolupráce se státními orgány i partnerskými institucemi v zahraničí, práce skupiny orální historie nebo vzdělávací aktivity. Na straně druhé jsou to konkrétní konference, semináře a sympozia realizované v minulém roce a samozřejmě publikační a výstavní činnost. Ústav se zkrátka ve své práci musí řídit zakládajícím zákonem a žádný ze svých úkolů nemůže plnit na úkor jiných povinností. Z tohoto hlediska ústav není jen čistě akademické nebo historické pracoviště. Stejně jako není pouhým nástupcem dokumentační složky ÚDV.

Chceme-li adekvátně srovnávat, pak je namístě podívat se do postkomunistických zemí, na obdobné úřady a instituce v zahraničí. Mohu s potěšením konstatovat, že ve zmíněném mezinárodním srovnání si ústav vede velmi dobře. Z benjamínka mezi evropskými partnery se za několik málo let vypracoval v respektovaný ústav, který je v mnohém iniciátorem a tahounem evropských snah o vyrovnání se s totalitní minulostí. Reálným odrazem této pozice je fakt, že nadnárodní Platforma evropské paměti a svědomí byla minulý rok založena a sídlí v Praze.

Snad ještě větší radost mám z toho, že i pozice na domácí scéně se výrazně mění. Určitá předpojatost nebo nedůvěra vůči nové instituci postupně mizí nebo zaniká. Velký podíl má na tom určitě nový ředitel Daniel Herman, který síly a energii skutečně spojuje, nikoli rozděluje. To se zvláště v situaci, kdy všechny státní instituce musí šetřit, ukazuje jako ta nejrozumnější cesta. Není proto divu, že všechny tři velké mezinárodní konference v loňském roce k 90 letům českého a slovenského komunismu a dvě k 60. výročí zahájení rádia Svobodná Evropa se tak konaly za spolupráce domácích i zahraničních subjektů, včetně např. Senátu Parlamentu ČR.

Uvedené spojování sil, tedy spolupráce se všemi, kteří mají k historii poznání naší totalitní minulosti co říci, se ostatně projevuje prakticky ve všech složkách činnosti ústavu. Dobře se to dá dokumentovat na struktuře a rozmanitosti obtýdenních čtvrtečních seminářů, které nabízejí přednášky domácích i zahraničních hostů.

Tady udělám krátkou informační vsuvku. Právě dnes, ve čtvrtek probíhá v tuto dobu setkání politických vězňů s ředitelem Památníku Berlin-Hohenschönhausen Dr. Hubertusem Knabe – samozřejmě v ústavu.

Pokračuji dál. K dalším činnostem patří debaty nad novými knihami nebo konkrétním tématem, setkání s pamětníky nebo filmovou projekcí s výkladem.

Rovněž v publikační činnosti se ústav neomezuje pouze na vlastní produkci a kmenové autory především ve čtvrtletní revue Paměť a dějiny, ale neváhá podpořit vydání dobrých knih i mimo ústav stojících historiků a publicistů, nebo spolupracovat s jinými nakladatelstvími a tvůrci na společném projektu. Z řady neperiodických publikací bych si za minulý rok dovolila vyzvednout dvě, vysoce ceněnou knihu Josefa Pazderky Invaze 1968, ruský pohled, a ojedinělý, velmi úspěšný titul Ještě jsme ve válce, který formou komiksů zachycuje konkrétní životní osudy lidí za totality.

Nám, bývalým politickým vězňům velmi leží na srdci i osvětová a vzdělávací role ústavu, jeho schopnost přiblížit minulé režimy mladým lidem a dětem, proto velmi bedlivě sledujeme činnost vzdělávací skupiny, její kurzy pro učitele, studenty i žáky, školní DVD nebo přípravu metodických pomůcek. Sílící zájem ze strany učitelů i škol, myslím, dokládá, že i zde ústav dělá svou práci dobře.

Konečně musím zmínit, že na konci minulého roku archivu i ústavu přibyl nový úkol, a to v souvislosti s přijetím zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu.

Výroční zprávu ústavu a archivu projednaly dva senátní výbory: ústavně-právní, který byl garanční, a výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Oba výbory doporučují plénu Senátu vzít tuto zprávu na vědomí.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jsem přesvědčena, že ústav i archiv naplňují své zákonné úkoly, že se vypracovaly v solidní a důvěryhodné instituce. Věřím, že svou nezastupitelnou úlohu ve zveřejňování neblahé totalitní minulosti budou plnit i nadále. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, paní předsedkyně, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Zprávu projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, jež vám byla rozdána jako senátní tisky číslo 370/2 a 370/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Bratský. Organizační výbor určil výborem garančním pro projednávání této výroční zprávy ústavně-právní výbor. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 370/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážená paní doktorko, milé kolegyně, vážení kolegové, nejprve krátce k legislativnímu procesu. Navrhovatelem je paní předsedkyně dr. Naděžda Kavalírová, tento tisk byl Senátu předložen 22. května letošního roku a Organizační výbor rozhodl tak, jak se zmínila paní předsedkyně. I pan místopředseda.

Předložením této výroční zprávy si Ústav pro studium totalitních režimů plní svou povinnost, danou mu zákonem číslo 181/2007 Sb., kde se v § 9, odstavec 1, písmeno i) tvrdí, že je povinen sledovat a vyhodnocovat zabezpečení přístupů k dokumentům a archiváliím uloženým v archivu a výsledky předkládat jednou ročně k projednání Senátu.

V úvodním slově k výroční zprávě jak předsedkyně rady zde přítomná dr. Naděžda Kavalírová, tak i v úvodním slovu ředitele ústavu pana Mgr. Daniela Hermana se oba zmiňují jednak o významu nově založené Platformy evropské paměti a svědomí, jednak o dalších úkolech vyplývajících ze zákona číslo 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu a i o dopadu hospodářské recese i na činnost ústavu. Oba také shodně konstatují, že i přes ne příliš příhodné podmínky se – cituji – daří zvládat veškeré výzvy a problémy.

Sedmičlenná rada ústavu pracovala v neměnném složení, podobně jako vědecká rada ústavu a členové poradního kolegia ředitele ústavu.

V loňském roce byla uzavřena řada smluv o spolupráci například s Českým rozhlasem, s Židovskou obcí v Praze nebo Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze v průběhu května a června navštívily ústav a archiv tři delegace výborů Senátu.

K vlastní činnosti. Snad k nejprestižnější a nejvýznamnější události v oblasti mezinárodní spolupráce patří určitě založení Platformy evropské paměti a svědomí, která si za hlavní cíl klade – podporovat spolupráci mezi národními výzkumnými institucemi, archivy, muzei a jinými organizacemi, veřejnými i soukromoprávními se specializací v oboru historie totalitních režimů v Evropě, se zvláštním důrazem na nacionální socialismus, komunismus a další totalitní ideologie. Jedním z cílů platformy je zabránit intoleranci, extrémismu, protidemokratickým hnutím a návratu jakékoli formy totalitní nadvlády. Smlouva pak byla podepsána v říjnu minulého roku premiéry ČR, Polska a Maďarska. V současné době je v ní zapojeno 13 států Evropské unie.

K ústavu samotnému. V současné době tam pracuje 130 zaměstnanců, z toho 29 na zkrácený úvazek. Rozpočet ústavu pro loňský rok činil téměř 151 milionů korun.

V loňském roce se ústav zaměřil v oblasti badatelských a dokumentačních objektů jednak na dějiny protikomunistického odboje a odporu, na organizační vývoj a personální obsazení politických bezpečnostních struktur v letech 1938 – 1989, na dokumentaci politické persekuce a represe v uváděných letech.

Ve vzdělávacích projektech se pak ústav zaměřil na odbornou školní veřejnost, na výstavní činnost, na pořádání konferencí a seminářů. O některých z nich jako třeba 90 let českého a slovenského komunismu nebo výstava Hlasy svobody se tady paní předsedkyně zmiňovala.

Ve výroční zprávě je ve výzkumné, badatelské, dokumentační, výstavní a publikační činnosti popsáno přes osm desítek projektů a publikací, ve vydavatelské činnosti je třeba ocenit spolupráci s jinými nakladatelstvími nebo partnerskými institucemi.

Hlavním úkolem ústavu je, jak praví zákon, zabezpečení přístupu k dokumentům a archiváliím, uloženým v archivu. To se, děje jednak formou webových projektů, kdy vzniklo přes 300 záznamů seminářů prezentací projektů Oral History, jednak spuštěním digitální studovny i rozvojem webových stránek.

Ve spolupráci s archivem bylo zřízeno digitalizační pracoviště, které se zabývá hlavně vyřizováním úředních a badatelských žádostí. V roce 2011 bylo digitalizováno téměř čtyři a půl milionů souborů, což je o čtvrtinu více, než stanovil plán digitalizace.

Ještě několik slov k archivu bezpečnostních složek. Od roku 2011 je v čele archivu Mgr Jana Poddaná, její první zástupkyně dr. Zlatuše Kukánová.

Archiv bezpečnostních složek registroval v loňském roce téměř 900 badatelů z ČR i ze zahraničí, vyřídil přes 1700 badatelských žádostí, přes 1300 úředních žádostí, ať už ze strany různých zpravodajských služeb ministerstva vnitra apod. a přes 16 000 evidenčních šetření k osobám.

Milé kolegyně, vážení kolegové, jak už zde bylo zmíněno, ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu ČR jako garanční výbor přijal usnesení, kde doporučuje vzít tuto výroční zprávu na vědomí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Přeje si vystoupit zpravodaj výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice? Ano, pan senátor Petr Bratský si přeje vystoupit a má slovo.

Senátor Petr Bratský:  Vážené kolegyně a kolegové, kolega Nenutil měl tak perfektní zprávu, že k ní není co dodat. Přesto bych vám chtěl přinést dobré poselství i z výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. V tisku, který avizoval pan místopředseda doporučuje výbor vzít tuto zprávu na vědomí.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se do ní hlásí? Pan senátor Jaromír Jermář má slovo.

Senátor Jaromír Jermář:  Vážený pane předsedající, vážená paní předsedkyně, kolegyně a kolegové, doplnil bych, že jsme se na výboru zabývali projednáváním zprávy dvakrát. Při prvním jednání jsme položili některé otázky, na které nám nebylo odpovězeno, takže jsme požádali písemně, aby výboru na tyto otázky odpovězeno bylo. Výbor ve svém usnesení doporučuje vzít tuto zprávu na vědomí, ale konstatuje, že v průběhu projednávání na 29. schůzi výboru dne 14. srpna 2012 byly členy výboru položeny otázky řediteli ústavu k písemnému zpracování. Velká část otázek nebyla odpovězena a další část nedostatečně. Otázky jsou uvedeny v příloze usnesení výboru.

Navrhujeme výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, aby v devátém funkčním období pokračoval v jednání ve věci činnosti Ústavu pro studium totalitních režimů a rady tohoto ústavu a zabýval se opakovaně položenými otázkami a odpověďmi na ně. Znamená to, že výbor bude ještě v této věci pokračovat v jednání, bude požadovat vysvětlení některých svých otázek a odpovědí, ale opakuji, že výbor doporučuje tuto zprávu vzít na vědomí.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Obecnou rozpravu končím. Budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak jej navrhl pan senátor Nenutil. Učiníme tak po znělce.

Konstatuji, že v sále je přítomno 51 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 26. Hlasujeme o jediném předneseném návrhu, aby Senát vzal zprávu paní předsedkyně na vědomí.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování pořadové číslo 58 skončilo, návrh byl přijat. V sále bylo přítomno 51 senátorek a senátorů, kvorum bylo 26. Pro 41, proti 1. Návrh byl schválen. Děkuji paní předsedkyni za účast a za přednesení zprávy. Paní předsedkyně nás chce oslovit.

Naděžda Kavalírová:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a páni senátoři, děkuji vám pěkně a přeji vaší práci hodně zdaru.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, paní předsedkyně a na shledanou.

Před námi je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, ve znění zákona č. 209/2011 Sb.

Tisk č. 425

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 425. Návrh uvede ministr pro místní rozvoj, pan Kamil Jankovský, kterého tu vítám a kterému předávám slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, návrh změny zákona o vyvlastnění, jak ho schválila PS je podle našeho názoru velmi významná právní úprava, která zjednoduší a narovná podmínky při procesech vyvlastňování, zvláště v souvislosti s výstavbou dopravní infrastruktury. Návrh je možno strukturovat do několika částí, nicméně hlavní změny, které tam jsou, jsou změny podmínek pro vyvlastnění, změna výpočtu výše náhrady při odnětí rozdělení výrokové části rozhodnutí na dvě části, změna účinku odvolání a změna soudní ochrany.

Zastavil bych se krátce u části, která se týká rozdělení výrokové části rozhodnutí na dvě části. V podstatě to znamená, že máme jednu část, která se týká procesu vyvlastnění a druhá se týká výše náhrady. V praxi nám to umožňuje, jestliže se bude řízení týkat pouze náhrady, ve vlastním vyvlastňovacím procesu pokračovat. Rovněž tato právní úprava podle našeho názoru dokáže zamezit různým spekulacím, které se odehrávaly při výstavbě dopravní infrastruktury, ale přesto podle našeho názoru je tam i začleněna a to je součástí čtyřistašestnáctky, která je součástí zákona, i určité zohlednění toho, že se může jednat o pozemky, na kterých rodiny třeba dlouhodobě hospodaří, a proto tam určitý bonus ve výši až sto procent u zemědělské půdy je zakotven.

Tento návrh byl projednán v Senátu v ústavně-právním výboru, ve výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a ve výboru pro hospodářství, dopravu a zemědělství. Z tohoto výboru nevzešel prozatím žádný pozměňovací návrh, a proto z mé strany je to na začátek všechno.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane ministře. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 425/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Veronika Vrecionová.

Dále návrh projednal ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 425/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý. Organizační výbor určil výborem garančním pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, které máte před sebou jako senátní tisk číslo 425/1. Zpravodajem tohoto výboru je pan senátor Stanislav Juránek. Toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, mám tady tři zprávy, nevím, jestli se budou chtít k tomu ostatní vyjádřit. Ve všech zprávách je jedno spojující – je zde navrženo schválit ve znění postoupeném poslaneckou sněmovnou. Jde tady v rámci výstavby dopravní infrastruktury o urychlení a stanovení výše náhrad. Jsem určeným zpravodajem garančního výboru a doporučuji tento materiál schválit.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane zpravodaji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Přeje si vystoupit zpravodajka výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, paní zpravodajka Vrecionová? Nepřeje. Prosím pana zpravodaje ústavně-právního výboru, pana Miloše Malého.

Senátor Miloš Malý:  Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, bylo mi zhruba řečeno, že se jedná o novelu zákona číslo 184/2006 Sb., ale kromě toho jde ještě o novelu zákona 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní a vodní energetické infrastruktury ve znění následujících novelizací. Je tam ještě novelizace třetího zákona a to je zákona 357/1992 Sb., o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitosti ve znění pozdějších předpisů. Já bych jenom krátce seznámil s usnesením ústavně-právního výboru. Když jsme po úvodním slově pana Ing. Miroslava Kalouse, náměstka ministra pro místní rozvoj, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, po zpravodajské zprávě senátora Miloše Malého po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, určuje zpravodajem mne a pověřuje předsedu výboru, pana senátora Miroslava Antla, aby přednesl toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR panu Milanu Štěchovi. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane zpravodaji. A já mohu otevřít obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Jaroslav Palas má slovo, prosím.

Senátor Jaroslav Palas:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já chci předně ocenit návrh ministerstva pro místní rozvoj, který řeší problematiku, velmi složitou problematiku vyvlastňování pozemků především v souvislosti s budováním liniových staveb, kdy v řadě případů docházelo k tomu, že budování liniových staveb bylo zablokováno, právě tím, že nebyla možnost vyvlastnit pozemek v zájmu státu.

Já si myslím, že principiálně je správné, aby stát měl účinný nástroj na to, aby mohl rozvíjet třeba dopravní infrastrukturu nebo plynovody nebo elektrická vedení. Nicméně podstatné ale je, aby se s vlastníky pozemků, kterým je vyvlastní, řádně vyrovnal.

V tomto případě se mi nelíbí některá ustanovení, především odstavec 5 § 10 tohoto zákona, který jednoznačně říká, že při vyvlastnění dáme majiteli tu základní tabulkovou cenu, kterou můžeme, když se mu to nebude zdát o něco zvýšit. Já jsem přesvědčen, že takovouto formou nelze postupovat máme-li ctít vlastnická práva každého občana. Proto si dovolím – já jsem pozměňovací návrh předložil – dovolím si v podrobné rozpravě načíst pozměňovací návrh, kterým si myslím, že by se tak věc řešila.Nástroj musíme mít, účinný nástroj, nicméně jsme povinni vlastníkovi zaplatit.

A diskuse v kuloárech, kterou jsme vedli, že stát nemá peníze. Jestli stát nemá peníze, tak ať nestaví. Nemůžeme takovýmto způsobem naše zemědělce ožebračovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, kdo si ještě přeje vystoupit v obecné rozpravě. Pan senátor Pavel Eybert jako první, prosím.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já bych se toho, co tady přednesl pan kolega, příliš nebál. Tady se říká, že se navrhuje nový model stanovení náhrady za vyvlastnění v podobě náhrady za cenu obvyklou jeho pozemku nebo stavby podle skutečného stavu. Já si myslím, že to nebude příliš využívaný institut právě z toho důvodu, že nemá investor jisté, jestli dostane územní rozhodnutí a dostane stavební povolení, a také si nedovedu představit jak bude Ředitelství silnic a dálnic vykupovat pozemky bez záborových elaborátů, které mu nikdo bez územního rozhodnutí nebude schopen připravit. Takže to podle mne není až tak problematické a u těch,. kteří mají na svých pozemcích již vydáno územní rozhodnutí, tam se v podstatě skoro nic nemění. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane místopředsedo, ministře, kolegyně, kolegové, já podporuji tento návrh především z toho důvodu, že si myslím, že přináší jednu důležitou věc do České republiky a to nějaké jednotný postup vůči všem. Doposud to bylo tak, že občané, kteří byli chápaví, aby se dělaly obchvaty, cesty, železnice atd. a řekli – dobrá, my vám to prodáme, tak to prodali za nějakou přiměřenou cenu v té době obvyklou. Potom za nimi nějaká statkářka nebo někdo jiný řekl – tak to tedy ne, tak to nebude vysoudil zkrátka cenu, která není ani tisícinásobkem víc. Možná ještě víc než tisícinásobek. A ti všichni ostatní, kteří vůči obci, státu byli ohleduplní, tak si připadají jako úplní hlupáci. A to je základní důvod, proč tato norma měla být zpracována. A je hrozné, že nebyla zpracována dřív. Protože to přineslo do České republiky a mezi nás všechny závist, a to nejenom kvůli těm penězům, ale především kvůli té nespravedlnosti. A ona tam je. Mne se to, díky bohu, netýkalo, já jsem nic neprodával, ale znám ty, kteří to udělali a dnes si skutečně připadají hrozně, protože jejich okolí, děti, rodiny říkají – vy jste nás, rodiče, připravili o mnoho, protože kdybyste se chovali takto, že budete zdržovat stavbu dva roky, tři roky, tak dostanete desítky milionů.

A já proto podporuji ten návrh, protože jsem přesvědčen, že on vede nejen k tomu snadnějšímu způsobu, což bychom zase neměli moc podporovat, snadně aby někomu vzali majetek. Ale já teď podporuji způsob, který srovnává nás všechny na jednu úroveň, to znamená, máme jedno kritérium a stejné možnosti vůči všem občanům České republiky. Tak tento zákon chápu, a proto ho podpořím.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore, slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, slovutný Senáte. Tak jsme se tady dočkali zase jednoho zákona o vyvlastňování. Ale o vyvlastňování v tom smyslu, že to bude podle nějakých tabulek. Dokonce ho tady podporují i lidovci, ostatně u nich se to dalo čekat. Přečtu vám paragraf, kde říkají, že to bude v pořádku, že to bude podle oceňovacího předpisu učiněného v době rozhodování o vyvlastnění. Pane ministře, kolik je ta cena, aby lidovci věděli za kolik se to bude vyvlastňovat? Kolik je podle oceňovací tabulky teď skutečná cena za metr čtvereční? Jen jim to tady řekněte kolik to je. A upozorňuji vás, že všechny tyto stavby jsou stavby. To znamená, že cena stavebního pozemku bude jiná, než cena, za kterou se to bude vyvlastňovat. Cena orné půdy bude kolik podle tabulek? Osm, deset korun? Dostáváme se zase tam,. kde jsme byli. Chápu, že se musí stavět silnice, že nemůže dojít k tomu, co se stalo v Hradci Králové. Nechápal jsem, jak je to vůbec možné, jak takto postupoval stát. Jde o to ale za cenu přiměřenou a ne podle nějakých oceňovacích tabulek, kde cena je osm, možná dvacet nebo 36 korun. Řekněte, pane ministře, kolik to je?

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. O slovo se hlásí pan senátor Besta.

Senátor Zdeněk Besta:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Vyvlastnit či nevyvlastnit – toť otázka, která hýbe především obyvateli severních Čech či severní Moravy a Slezska. Jde zde zdánlivě pouze o vyjmutí dvou ustanovení ze zákona, který dosud nějak funguje, který přijat v roce 2007, ale vyvlastnění již téměř 20 let nebylo nikde provedeno a uplatněno.

Je tu však paradox, kdy někteří tvrdí, že tato novela neomezuje přístup státu k surovinám, ale upravuje pouze rovnovážné postavení státu, obce a vlastníků. Jaké však bude rovnovážné postavení státu proti spekulantům, a viděli jsme to u dálnic, kteří si skoupí část pozemků v budoucnu dotčených s těžbou a v této pozici budou dominovat nad státem a možná nad miliony jeho občanů.

Problém vidím v tom, že vyvlastňovací institut můžeme použít pro stavby liniové, plyn, elektro, komunikace, ale pro těžební účely dle tohoto návrhu ne.

Dále si myslím, že nejdříve by měla ležet na stole energetická koncepce a surovinová politika státu, o kterou bychom se mohli opřít a dále z ní vycházet. Samotný stávající institut vyvlastnění není nijak jednoduchý a mám za to, že poměrně dobře chrání vlastníky, kteří sice po absolvování různých peripetií mohou přijít o majetek, ale za dostatečnou náhradu a až rozhodnutím soudu.

Údajně je již připravována velká novela horního zákona, která by některé sporné otázky mohla řešit, i ohledně rozšiřování těžby a vyvlastnění.

Ctím soukromé vlastnictví a podpořím zákon, který prozatím zachová institut vyvlastnění za náhradu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má opět pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já se domnívám, že předřečník, vaším prostřednictvím, pane předsedající, mluvil o zákonu, který teprve máme před sebou, to znamená, že to není o horním zákoně, ale je to o zákoně, který se týká liniových staveb a toho, abychom se vyvarovali excesů, jako je dálnice D11, možná i jiných.

Ale ještě jednou, abychom si dobře rozuměli. Já nejsem proti tomuto zákonu z hlediska toho, že je potřebný pro stavbu silnic, dálnic a některých dalších objektů. Ale jsem proti tomu, za jakou cenu, za jakou cenu! A to tady nikdo z nás nevidí. Oceňovací tabulky nemáme. Doufám, že pan ministr už si dostatečně a rychle zjistil, jaká může být cena toho pozemku, a zvýšení, pokud je tam nějaká tvrdost, až o 45 procent, a tady vlastně přiznává, že cena podle tabulek bude nízká tím, že soud může rozhodnout. Tím zase zahltíme soudy.

A uvědomte si, pane ministře, že dneska už to není jenom o České republice, ale že se můžeme dostat do rozporu i s některými právními předpisy EU.

Chtěl bych se tedy zeptat, kdo bude dělat ty tabulky, podle čeho a jestli ty tabulky budou takové, že to je ohodnocení bonity půdy, anebo jestli to bude ohodnocení stavebního pozemku v místě?

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Hlásí se pan ministr. Pane ministře, můžete vystoupit, kdy chcete, ale měl byste tak jako tak závěrečné slovo. Prosím, už jste tady, tak hovořte.

Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský:  Děkuji, pane předsedající, já už jsem taky starší člověk a třeba bych zapomněl všechno.

Víte, pan senátor Dryml tady mluví o tom, že nesouhlasí s cenou. Nám způsob vypořádávání, způsob vyvlastnění i výše náhrady, která se vyplácela, způsoboval skutečně velké problémy, protože náklady na výkup pozemků, zvlášť u dopravní infrastruktury, jsou obrovské.

Velice rád bych všechny upozornil na to, že jestliže dneska stavíme a díky prostředkům z EU, tak máme před sebou posledních pár let, kdy nějaké peníze z EU dostaneme a budeme schopni tyto peníze utratit na výstavbu dopravní infrastruktury. V souvislosti s tím jsme i upravovali změny ve stavebním zákoně, aby se nám ty lhůty zkrátily a abychom tomu procesu pomohli.

Když se dostaneme k procesu náhrady. Já si prostě nemyslím a trvám na tom, že jestliže přes pole povede dálnice, že budeme vykupovat za cenu stavebního pozemku. Ne, prosím, za ornou, ale v případě dopravní infrastruktury je tam možnost zvýšení náhrady až o 100 %. U těch ostatních, kde se to netýká dopravní infrastruktury, je to poněkud komplikovanější. Dali jsme tam několik kritérií, které se vztahovaly k poloze území, k délce vlastnictví, to znamená, když k tomu má někdo zvláštní vztah, dejme tomu, že tam déle než 15 % má pozemek v držení, tak je tam možnost to zvýšit o 40 %. My jsme k tomu tedy samozřejmě přihlédli. Ale domnívat se, že jenom proto, že v budoucnu někde povede dálnice, tak z orné půdy najednou udělám stavební pozemek a budu prodávat stavební pozemek, to je prostě špatně. Je x-novinových článků, reportáží popsáno o tom, jakým způsobem se s těmi pozemky spekuluje.

Toto je podle našeho názoru věc jednoduchá. Je to řešení, které samozřejmě zasahuje do vlastnických práv. Ale právě proto, že zasahuje do vlastnických práv, a zvlášť třeba u dopravní infrastruktury, tak je tam možnost navýšení v případě, že dojde k dohodě, o 100 % ceny orné půdy.

Může se to možná zdát někomu málo, možná by si představoval, že tam bude třeba 200 %. My jsme po diskusi došli k těmto číslům, a jsem přesvědčen, že skutečně je to norma, která přehledným a jednoznačným způsobem pomůže k vyřešení problémů okolo výkupu pozemků při výstavbě infrastruktury, nejenom dopravní.

Na druhou stranu byla snaha i v Poslanecké sněmovně dostat do tohoto zákona i další infrastrukturu, která se týká teplárenství. A s tím už jsme nesouhlasili, aby se to příliš nerozšiřovalo.

Prosím vás, nemyslím si, že tato norma je nespravedlivá vůči vlastníkům pozemků. Ale nemohu souhlasit s tím, že budeme ornou půdu vykupovat jako stavební pozemky. Dostali bychom se opět někam, kde podle mého názoru být určitě nechceme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane ministře, pane navrhovateli. O slovo se přihlásil pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Vidím, že to je otázka určitého principu. Mluvím z vlastní zkušenosti a velmi vím, jak se vyvlastňovalo dříve, a domníval jsem se, že se nikdy nedožiji toho, aby se tato doba vrátila. Vím, že tato pravicová vláda dělá všechno pro to, aby tomu tak nebylo.

Otázka toho, jestli orná půda, a teď je otázka, za kolik, se zvýší dejme tomu i možná o 100 %. Ale na druhé straně se zničí celé pole a s tím zbytkem nevím, co bude zemědělec dělat, když mu to přetne dálnice, tak to asi ministerstvo, ani nikoho jiného nezajímá.

Říkám jednoznačně: Je ve veřejném zájmu, aby se urychlila výstavba tím, že se za rozumnou cenu – a to tady, vaším prostřednictvím, pane předsedající, ke kolegovi Palasovi, řekl i senátor Palas. Za rozumnou cenu! A já nevidím v tomto zákoně, že by ta cena byla rozumná. A tak, jak je postaven zákon, dojde k tomu, že to bude za směšnou cenu, v zájmu některých lobby. A jak se stavějí silnice a dálnice, pane ministře, na to se vám přijede podívat Evropská unie, ostatně v některých programech už se činí kontrola.

Myslím si, že to nebude potěšitelné nejen pro Českou republiku, ale ani pro vaše ministerstvo.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore. A nyní promluví pan senátor Jaroslav Palas.

Senátor Jaroslav Palas:  Vážený pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové, jenom drobnou poznámku. Paradoxní je to, že vlastně levá část politického spektra hájí to, co by měla hájit pravá část spektra. A nějak jsme si ty role nyní vyměnili.

Ale to nechci rozvádět.

Pane ministře – prostřednictvím řídícího této schůze: Vy v bodu 5 § 10, v novém bodu říkáte, že se při vyvlastnění nepřihlédne ke zhodnocení nebo znehodnocení pozemků v souvislosti s navrženým účelem vyvlastnění.

Musím upozornit na to, že už teď jdou ke mně hlasy, že bude podána ústavní stížnost na princip užití takovéhoto postupu. Bude podána ústavní stížnost. A já ji klidně podepíši také, protože toto se mi opravdu nelíbí.

Navíc v tomto zákoně není řešeno to, že část pozemků vyvlastníte a další část zemědělci znehodnotíte tou stavbou. Znehodnotíte, protože v sousedství bude dálnice nebo atomové elektrárny.

Ale v zásadě souhlasím s tím, aby probíhal proces vyvlastňování tak, aby nebránil budování staveb státem, aby se nedělo to, co se dělo v Hradci Králové paní farmářkou, ale aby zemědělci dostali řádně zaplaceno.

A znovu říkám, pro mě není argument a neobstojí argument, že stát nemá peníze, že nemůže platit 500 korun za metr. Jestli nemá peníze, ať nestaví. Ať nestaví!

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, chci připomenout jenom jednu věc. Já s tím i souhlasím. Je samozřejmé, že cena musí být přiměřená, hlavně musí být pro všechny stejná, to znamená ten princip musí být pro všechny stejný. Ale zapomněli jsme na jeden institut, a to je soud. Já s vámi souhlasím, že jestliže v tomto zákoně by měla být obsažena nespravedlnost, kdy tomu člověku řekněme rozdělením dálnice a tím, že nebude moci přejet, protože tam nebude mít žádnou možnost, bylo zabráněno podnikání, tak mu to musí být nahrazeno.

A jsem přesvědčen, že toto jsou věci, kterým tento zákon naštěstí nezabrání, protože jestliže s náhradou nebude ten člověk souhlasit, tak tu záležitost bude zkrátka řešit soud.

Ale mně jde o to, že zákon jde směrem rovného přístupu, tedy toho rovného principu. Každý samozřejmě víme, že když to někoho postihne, že jeho pozemek bude dotčený, tedy on na svých vlastnických právech bude omezen a bude se mu jevit, že někdo jiný, na základě stejného principu, byl oceněn úplně jinak, a bylo s ním zacházeno řekněme jinak než s ním, no tak se obrátí k soudu a bude to řešit soud. A právě poukazem na tyto případy, protože to bude také důvod pro to, aby podal protest nebo aby podal žalobu, tak jsem přesvědčen, že soud to skutečně vyřeší, byť já jsem samozřejmě přítelem toho, aby norma byla vždycky tak jasná, aby nikoho k soudu jít nenutila. Ale v těchto majetkových věcech to zřejmě není tak jednoduché, ale věřím, že soud to může skutečně napravit.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Paní senátorka Soňa Paukrtová má slovo, prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane předsedající, dámy a pánové. Chtěla tady vyprávět jeden příběh, a doufám, že vás příliš dlouho nezdržím. Město Jablonec schválilo v územním plánu veřejně prospěšnou stavbu, tuším, že v roce 1998, kde silnice I. třídy procházela městem. A byla to veřejně prospěšná stavba, vykoupila se tam řada objektů, které nebyly v úplně dobrém stavu. A tato stavba se postavila.

Měli jsme tam jednu vlastnici objektu, který jsme chtěli vykoupit, odhadní cena za tento objekt byla 2 mil. Kč, město Jablonec nabídlo 6 mil. Kč, ta dáma řekla, že chce 11 mil. Kč. A s péčí řádného hospodáře jsem tehdy zastupitelstvu navrhla, abychom jí tento objekt vyvlastnili.

Toto vyvlastňování probíhalo 12 let. Ona se pořád a dokolečka obracela k soudu. A nakonec to dopadlo tak, že město Jablonec, aby bylo schopno stavbu po 12 letech dokončit, se s ní prostě dohodlo na nějaké ceně a ty peníze jí zaplatilo.

Tímto příběhem chci říci, že vůbec nemám pocit, že by vlastníci byli v nějakém nerovném postavení proti státu, městu, veřejné správě. Mám pocit, že oni těch nástrojů mají k dispozici hodně, a může to dopadnout takhle krajním způsobem.

Říkám to tady proto, že jsem velmi pro ochranu soukromého vlastnictví. Na druhou stranu je známou skutečností, že české dálnice jsou jedny z nejdražších v Evropě, a není to jenom proto, že naše společnosti jsou tak drahé. Jsou tak drahé mimo jiné i proto, že proces, kde se to připravuje, je neuvěřitelně dlouhý a všechny tyto komplikace celou stavbu výrazně prodražují.

Čili chtěla jsem tím jenom říct, že já tento návrh zákona podporuji, tak jak teď přichází, prostě proto, že nemám dojem, že by vlastníci byli v nějakém nerovném postavení, a nemám dojem, že by jim tento zákon významným způsobem škodil. Myslím, že to je zcela obráceně. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko. Slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři. Vážený pane předsedající, vaším prostřednictvím ke kolegovi Čunkovi bych chtěl říci jenom jedno. On tady hlásal, že soud všechno vyřeší. Rád bych se ho zeptal, proč tedy nenechal dojít až k soudu svoji kauzu, když říká, že soud všechno vyřeší.

A druhá věc. České soudy pracují tak "rychle", že 10 let soudního sporu nebo 12 let soudního sporu není žádný problém, jak jsme to viděli při kauze statkářky Havránkové.

A tady jde ještě o jednu věc. Jsou-li pozemek nebo stavba ve spoluvlastnictví vyvlastňovaného a vyvlastnitele, lze vyvlastnění provést jen, jestliže účelu vyvlastnění nelze dosáhnout zrušením tohoto spoluvlastnictví. A padají práva třetích osob, což bude také zajímavé při soudních sporech, jak tady říkal, že je potřeba se obrátit na soudy.

My jsme tady nikdo z nás, jak já, tak vaším prostřednictvím kolega Palas, neřekli, že by nemělo být takto postupováno, protože není možná ta praxe, jaká je v současnosti. Ale jde se od extrému k extrému. A vy tady jasně říkáte, že budete vyvlastňován za osm, za deset, za 12 korun krát 100 %, také 24, rozdělíte pole na půlku, s tím si dělej co chceš, a my ti tady zaplatíme tolik, kolik zaplatíme a pak možná pozemek pro benzinovou stanici prodáme soukromé firmě za 2 000 Kč za metr čtvereční. Ano, pane ministře, to jsou zase jiné příklady z praxe, o které se tady nehovoří.

Já jenom říkám, že to, co vy tady navrhujete, je cena směšná, že není počítáno se znehodnocením a že se dostaneme do problému s evropským právem.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. A ptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane místopředsedo, chtěl bych vaším prostřednictvím panu kolegovi jenom sdělit, ať si nezaměňuje občanský soudní řád a trestní řád, protože v občanském soudním řádu se můžete chovat jinak, zatímco v trestním řádu je postavení obviněného takové, že nemůže vůbec nic, nemá právo vůbec něco někam dojít. Teď mne napadá, že bych poradil panu kolegovi, co by mohl nechat kam dojít. Ale v každém případě pánem procesu je tady státní zástupce a posléze soud. S tím nikdo nic nenadělá. A ten sprostý podezřelý či obviněný, jak říká Hašek, tak nemůže dělat vůbec nic, jenom se bránit. Byl bych tedy rád, kdyby se občanský soudní řád a trestní řád nezaměňoval.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Kdo se po panu senátorovi Čunkovi ještě hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, takže obecnou rozpravu končím. A táži se pana navrhovatele, chce-li se k obecné rozpravě vyjádřit? Pan ministr si to nepřeje.

Paní zpravodajky výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu se ani nemohu zeptat, zda si přeje vystoupit. Pan zpravodaj ústavně-právního výboru Miloš Malý si nepřeje vystoupit. Pane zpravodaji garančního výboru, prosím, vyjádřete se k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Stanislav Juránek:  V rámci rozpravy vystoupilo 6 senátorů a senátorek, z toho kolega Dryml čtyřikrát, kolega Čunek třikrát a kolega Palas dvakrát. Když to shrnu, tak čtyři z těchto šesti vyjádřili s návrhem, který máme z výboru, souhlas. Kolega Dryml vyjádřil zásadní nesouhlas s celým zákonem a kolega Palas předložil pozměňovací návrh, který máte připravený na svých lavicích.

Konstatuji, že jediný návrh, který zde zazněl z výborů, byl schválit.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám. A v duchu tohoto doporučení budeme také po znělce hlasovat.

Od předsednického stolku pane garanční zpravodaji, upřesněte: Zazněl jediný návrh na schválení nebo v rozpravě zazněl návrh na zamítnutí?

Senátor Stanislav Juránek:  Nebyl žádný jiný návrh, než návrh schválit, a to ve všech třech výborech. Kolega Palas, jak jsem upřesnil při shrnutí diskuse, připravil pozměňovací návrh, který mají všichni na svých lavicích.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Ještě jednou pro příchozí zopakuji, že byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A o tomto návrhu budeme hlasovat. V sále je přítomno 57 senátorek a senátorů, znamená to, že kvorum je 29.

Zahajuji hlasování o schválení návrhu. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování pořadové č. 59 skončilo přijetím návrhu na schválení návrhu zákona. Přítomných bylo 58, kvorum tedy bylo 30, pro 46, proti tři. Návrh zákona byl schválen.

Jeho projednávání končí. Děkuji zpravodajům i panu ministrovi jako navrhovateli. (Řízení schůze se ujímá místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Kolegyně a kolegové, dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 426

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 426. Návrh uvede ministr průmyslu a obchodu pan Martin Kuba. Pane ministře, prosím, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Předstupuji před vás s tzv. návrhem malé novely horního zákona, který vyplývá z programového prohlášení vlády České republiky, konkrétně ze závazku připravit novelu horního zákona, která odstraní možnost vyvlastnění a další omezení vlastnických práv majitelů nemovitostí v dobývacích prostorech stanovených pro těžbu nerostných surovin.

Dovolím si vysvětlit, proč v této fázi právě s touto malou novelou. Vyplývá z programového prohlášení, které jsme jako resort naplnili, byť já jsem přesvědčen, že to, co potřebujeme, je velká novela horního zákona. Tak, jak já se pohybuji, a možná i řada z vás, v severních Čechách, tak to, co potřebujeme, je narovnání vztahů mezi státem, který se má starat o těžbu svých nerostných surovin a má na ni mít vliv a nemá to být pouze na možnosti vyvlastňování ve smyslu soukromých společností. V tomto je v severních Čechách atmosféra ne úplně dobrá. Myslím si, že historicky tam lidé mají špatné zkušenosti. My v této chvíli předkládáme a budeme předkládat věcný záměr velké novely horního zákona, který by měl reagovat na všechny problémy, které tam jsou, a to mnohem moderněji. Měl by definovat strategické suroviny, to znamená státem preferované strategické suroviny, které stát potřebuje a využívá. Mezi ně by mělo patřit uhlí, měl by definovat, že těžba takových strategických surovin může probíhat v momentě, kdy stát má buď v takové společnosti nějaký majetkový podíl nebo nějaký rozhodovací podíl, který mu umožňuje rozhodnout, kam ta surovina půjde, abychom se nedostávali do situací, že nám chybí uhlí v teplárnách a my s tím jako stát vlastně neumíme nic moc dělat.

To znamená, že toto jsou věci, které bychom rádi v novele horního zákona viděli. Samozřejmě tak, jak byly staré paragrafy postaveny, tak vyvlastňování opravdu nebylo šťastné. Ale my jsme přesvědčeni, že stát se nemá do budoucna vzdát rozhodovacího procesu a možnosti vyvlastnění v momentě, kdy bude rozhodovat o svých nerostných surovinách sám strategicky. To znamená, že ve velké novele horního zákona budeme tuto záležitost znova řešit.

V té chvíli mi řeknete – přicházíte s určitým mezikrokem. Já tomu rozumím. Jsme připraveni velkou novelu předložit v posledním kvartále tohoto roku, to znamená v období listopadu a prosince, sem k vám určitě, také ji budeme probírat ve vašich výborech.

Poprosím v tomto smyslu o to, aby tento krok byl vnímán jako součást většího procesu, o kterém jsem přesvědčen – jako ministr průmyslu a obchodu, že naše těžební procesy a správa a hospodaření s nerostným bohatstvím a strategickými surovinami, potřebuje.

Nevnímejte to jako konečný proces, ale proces, který vyplývá z programového prohlášení koalice a je určitým mezikrokem k tomu, abychom nastavili procesy správně. Jsem přesvědčen, že stát v téhle situaci, a zvlášť v situaci, kdy energetika bude rozhodovat o konkurenceschopnosti země, nemůže rezignovat na procesy možnosti ovlivnění těchto záležitostí.

V tomto smyslu vás v této chvíli požádám o schválení tohoto zákona. S tím, že MPO se tady v nejbližší době objeví s velkou novelou horního zákona, která by měla v sobě všechny aspekty, o kterých jsem mluvil, obsahovat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře. Požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ÚPV, který nepřijal usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 426/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 426/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Bis, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Bis:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegové, účelem horního zákona je stanovit zásady ochrany a hospodárného využívání nerostného bohatství.

Návrh změny zákona, této změny, představuje již 20. novelu horního zákona, který nabyl účinnosti dnem 1. července 1988. Jediným cílem navrhované úpravy je jednostranné zvýhodnění soukromých vlastníků před státem v oblasti využívání nerostného bohatství.

Hlavním motivem předložené změny horního zákona je výrazné posílení práv vlastníků nemovitosti potenciálně dotčených těžbou vyhrazených nerostů, odstranění dosavadních možností státu uplatnit právo na využití výhradních ložisek nerostů z důvodu převažujícího veřejného zájmu. Návrhem se z horního zákona explicitně vypouští možnost vyvlastnění nebo jiného omezení vlastnických práv majitelů nemovitostí dotčených využívání nerostného bohatství ve vlastnictví státu. Návrhem se stát zbavuje možnosti využití v celospolečenském veřejném zájmu ložiska všech vyhrazených nerostů. Uvedeným návrhem je fakticky rozhodovací pravomoc o využívání nerostného bohatství, které je majetkem státu, tedy nás všech, předávána spekulantům, ekologickým aktivistům a místním politikům.

Důsledky novely zákona. Navržená změna by mohla způsobit problém především při zajišťování přístupu ke strategickým surovinám důležitým pro energetickou bezpečnost státu. Zároveň bude moci být tato skutečnost nepochybně zohledněna i v připravované vládní surovinové a energetické koncepci, která by měla počítat jen s reálně dostupnými ložisky surovin. Přitom není nabízen jiný způsob, jak zajistit absenci dohody přístupu k nerostnému bohatství.

Na základě přijetí navrhované změny nebude napříště možno účinně čelit případným záměrným blokacím, přístupu k vyhrazeným ložiskům pod pozemky soukromých osob. Možnost využití významných ložisek výhradních nerostů v ČR, u kterých nejsou vyřešeny střety zájmu s vlastníky nemovitosti, tak může být ohrožena. Jakýkoliv vlastník dotčené nemovitosti totiž získává faktické právo veta nad další těžbou. Je otázka, do jaké míry bude horní zákon – po přijetí uvedené změny – nadále splňovat jeden z hlavních účelů uvedený v jeho názvu i v předmětu úpravy, tj. ochranu a využití nerostného bohatství.

Návrh lze vnímat jako nekoncepční a nesystémový, neboť se vymyká trendům přijímaných v jiných oblastech - jako je výstavba dopravní infrastruktury, energetické nebo vodní infrastruktury, kde jsou naopak dosavadní postupy ve věci rozhodování státu ve vztahu k majetku soukromých osob zpřísňovány, a to v zájmu zabránění možným spekulativním blokací, stavebním a dalším záměrům uskutečňovaných ve veřejném zájmu.

Chybí také komplexní posouzení návrhu zákona, zhodnocení možnosti celospolečenských dopadů předložené novely horního zákona a odpovídající analýza vlivu navržené změny na dovozní závislost některých surovin dosud běžně dobývaných na území našeho státu. Chybí posouzení ovlivnění celého těžebního odvětví včetně souvisejících možných dopadů na zaměstnanost v zainteresovaných regionech.

Myslím si, že návrh zákona je bohužel i určitým negativním příspěvkem k zvýšení dovozní závislosti. Tím se snižuje konkurenceschopnost našeho průmyslu a posilují se krizové tendence v naší ekonomice.

VHZD svým 320. usnesením doporučuje Senátu Parlamentu ČR návrh novely zákona zamítnout. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jiřího Bise. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si nyní přeje vystoupit zpravodaj ÚPV pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, ÚPV se zabýval tímto návrhem zákona. Při jeho posuzování – ode mne – padl návrh zamítnout. Nezískal potřebnou většinu. V průběhu rozpravy byl podán návrh – schválit. Tento návrh také nezískal potřebnou většinu.

Nicméně jako výbor, který dbá jednak na čistotu zákonů a jejich správnost a logičnost, pozastavili jsme se minimálně nad dvěma věcmi. Mírně řečeno, nad zvláštním postojem vlády.

Jednak k tomu, co už tady pan ministr avizoval. Tento zákon byl předložen do PS v červnu. Už v té době se pracovalo na velké novele horního zákona. Tento zákon vyvolal ve společnosti spoustu, dá se říci, rozbrojů – a jak jsme tady slyšeli, v lednu má být připraveno paragrafované znění velké novely horního zákona. Je potom na místě otázka, není-li toto zbytečná práce. Pan ministr tady mluvil o nějakém dílčím kroku ... (To druhé jsem teď zapomněl...)

Vystoupím až potom v roli senátora. Každopádně vám teď děkuji za pozornost, a znovu podotýkám, že ÚPV nepřijal žádné usnesení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásila paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Paní předsedající, dámy a pánové. Ten návrh zákona je opravdu hodně kontroverzní a víte sami, že patří k zákonům, ke kterým dostáváme velké množství vyjádření od občanů, od obcí – a tak. Já musím přiznat, že jsem na ústavně právním výboru hlasovala pro schválení tohoto návrhu zákona. Až do té chvíle jsem se domnívala, že budu hlasovat i tady na plénu, až do té chvíle, kdy jsem si uvědomila, že ten návrh zákona se může dostat do kolize se článkem XI odst. 2 Listiny, kde se stanoví, že zákon stanoví, který majetek je nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje hospodářství a veřejného zájmu a smí být jen ve vlastnictví státu. To znamená, že nerostné bohatství, které již od dob Václava II. je v zemích Koruny české ve vlastnictví – tehdy panovníka, nyní státu – se stane majetkem, ke kterému stát nebude mít přístup. Já si nejsem vůbec jistá, zdali pak tato dikce uvádí ten předkládaný návrh zákona do rozporu s Listinou základních práv a svobod. Takže jsem se rozhodla, že budu hlasovat pro zamítnutí tohoto návrhu zákona.

Navíc je u toho ještě jedna věc – na ústavně právním výboru jsme se dotazovali, proč takový spěch právě se zákonem, o kterém tady hovořil kolega Nenutil, proč takový spěch, když ministerstvo chystá paragrafované znění. Vypadalo to jako kdyby tady cosi hrozilo a musela být přijata malá novela, která jsem přesvědčena, že může být v rozporu s Listinou, když je připraveno paragrafované znění, kde by skutečně velká novela horního zákona by měla jasně definovat, jaké jsou priority státu v oblasti těžební.

Je nespornou skutečností, že v okamžiku, kdy bude platit tato novela, tak se může stát, že stát se nedostane ke svému vlastnictví, protože tam dojde k tomu, že zkrátka někdo si koupí pět metrů pozemku a stát nebude moci realizovat to, co předpokládá Listina základních práv a svobod, to znamená veřejný zájem státu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko. Nyní s přednostním právem je přihlášen pan místopředseda Petr Pithart – neuplatňuje své přednostní právo – takže slovo má pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Většina toho, co jsem chtěl říct, tady už řečena byla. Nebyla ale tady položena jedna otázka, kterou bych chtěl položit panu ministrovi já. Jsem si vědom toho, že celá tato záležitost velmi traumatizuje lidi v těch oblastech, o kterých jsme tady mluvili – na severu Čech, na severu Moravy, na Slezsku apod. A mně se zdá to, že tady traumatizujeme lidi tímto způsobem vzhledem k tomu, jak tady řekl pan ministr, je zpracovávána – v podstatě před dokončením – velká novela horního zákona, která by měla tuto záležitost řešit, jako zcela zbytečné.

Chtěl bych se zeptat, pane ministře, je skutečně v tuto chvíli potřeba přijímat takovýto zákon z nějakého důvodu, který bych rád, kdybyste mi vysvětlil. Anebo je to jenom záležitost toho, že tuto věc máte v programovém prohlášení a chcete mu dostát? Já si myslím, že pokud by to byl jenom tento důvod, že je to naprosto zbytečné. Na mne se v průběhu těchto dní obrátila celá řada lidí ode mě ze severní části republiky. Já jsem jim všem slíbil, že pro tuto novelu ruku zvednu. Já se nezpronevěřím tomu slibu, já pro tu novelu ruku zvednu, ale vnitřně nejsem přesvědčen o tom, že vzhledem k tomu, že tam je připravována novela, o které jste nás informoval, že je to správné.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. A nyní pan místopředseda senátu Petr Pithart. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji za slovo. Paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Musím se vrátit trochu do historie, ne zas příliš daleko. Připomenu, že to byla vláda České republiky, která začátkem 90. let vyvlastňovací potencionál platného zákona výrazně oslabila. Tehdy jsme v říjnu 91 přijali usnesení 444, kterým jsme tehdy stanovili územní limity pro těžbu hnědého uhlí. Tyto limity platí dodnes přes opakované snahy těžařských společností, kterým potencionálně ladem ležící zásoby nedávají pokoj. Platí dodnes, protože Topolánkova vláda je usnesením ze září 2008 potvrdila.

Nebudu se zabývat úvahami, co ji k tomu vedlo. Předpokládejme, že zdravý rozum, dobrá vůle a respekt k institutu vlastnictví. Ve svém programovém prohlášení se tento postoj rozhodla respektovat i vláda Petra Nečase, byť netrvalo ani rok a její tehdejší ministr průmyslu Martin Kocourek začal v březnu 2011 mluvit o prolomení limitů.

Přesto však – zřejmě v koaliční tísni – rozhodl se vyjít vstříc svým partnerům, takže nakonec vláda učinila tento důležitý krok a předložila parlamentu malou novelu horního zákona, která vyvlastňovací paragrafy škrtá. A to přesto, že v názoru na to, zda prolomit těžební limity, či nikoliv, není zdaleka jednotná.

Z této stručné rekapitulace je zřejmé, že situace se neustále mění, že tu není sebemenší jistota, pokud jde o budoucnost lidí, kteří nad tím uhlím žijí. Když mluvím o budoucnosti, tak se neptám na budoucnost těch ložisek uhlí, tu nejistotu vydrží ještě mnoho milionů let, ale k nevydržení je to pro smrtelné lidi – žít v permanentní nejistotě, pokud jde o můj dům, o můj domov – Britové by řekli "o můj hrad". Je jedno z nejhorších příkoří, které můžeme lidské bytosti způsobit – psychicky věřím, že to je skutečné mučení. Kdo to nezažil, ten si to nedovede představit. Nota bene žít pod stavební uzávěrou jako před stanovením limitů v roce 1991 žili lidé v Chabařovicích a okolí – to se těžko dá vydržet.

Vládu jsem tenkrát posadil do autobusu a zavezl je právě mezi ně, mezi lidi, kteří si po desetiletí nemohli opravit ani kurník, žili – obrazně řečeno – se stále sbalenými kufry. Přišli za námi tenkrát na náměstí a na vládu rozhovory s těmito lidmi udělaly silný dojem – a vláda nezaváhala.

Na vás, kteří jste tam nebyli a s tamními lidmi si nepovídali, mají udělat místo toho dojem čísla, statistiky. Jestliže některým číslům nevěřím, tak jsou to tato čísla, čísla těžařů a energetiků. Už jednou jsem byl kvůli podobným číslům této mocné branže vyšetřován policií. Dva roky po listopadu 1989 jsem se musel opět dostavovat na známá místa v Bartolomějské ulici. To bylo tehdy, kdy se na schůzi vlády v červnu 1992 před všemi ministry na jejich stolech během přestávky, kdy jsme opustili místnost, objevila čísla o budoucí potřebě elektrické energie, o skutečných nákladech a skutečných termínech dokončení Temelína. Složka s těmito čísly byla označena razítkem ČEZ a slovem Tajné. Byl to interní materiál ČEZu, který se neměl dostat ven, ale nějak se zkrátka dostal. ČEZ ta čísla označil za zlovolný podvrh a podal trestní oznámení na neznámého pachatele za pokus poškodit dobré jméno podniku. Ta čísla se po letech ukázala jako podsazená. Skutečnost byla ještě mnohem horší, než jak v tom interním materiálu bylo – jak pokud jde o skutečné dokončení, tak pokud jde o termín dokončení a pokud jde o odhad budoucí spotřeby energie.

Poslanecká sněmovna vládní návrh škrtnutí vyvlastňovacích paragrafů zákona podpořila. Proti hlasovali zejména sociální demokraté a komunisté. Kdybychom se chtěli řídit jen pravolevým viděním, musili bychom s Václavem Havlem říci: "To jsou teda paradoxy".

Vyvlastňování je dnes především v zájmu těžebních firem, resp. jejich akcionářů – ano, uhlobaronů. Proti jejich zájmům se postavila pravicová koalice, pravda, v zájmu vlastního přežití. A my teď stojíme před rozhodnutím, koho podpoříme my. Za sebe mohu říci, že, ač k současné politice škrtů nechovám důvěru, tento škrt Nečasovy vlády podpořím. Je to škrt docela jiného druhu – staví se nikoliv na stranu fiskálu, ale obyčejných bezmocných lidí. Faktické důvody k tomu mám tytéž, jako jsem měl – je to skoro na den – před 21 lety, když moje vláda přijala ono usnesení o těžebních limitech, které nesmějí být překročeny, neboť jde o to bránit krajinu, aby jí nebyla odebírána půda pod nohama a především bránit lidi, kterých se případná těžba týká nejvíc. Bránit právo na to, že o nakládání se svým majetkem, o tom, zda se ho za rovnoprávně vyjednaných podmínek vzdá, si v právním státě má rozhodovat suverénní občan. Člověk, nejistý si svým domem, to je materiál pro všechny politické extrémismy.

Jestli má kdo právo rozhodovat o tom, zda dovolí těžbu a když tak, za jakou cenu, tak to jsou oni, tito lidé, jenomže oni o žádné ceně nemluví, a proto těžební společnosti přicházejí - a já tvrdím - s fikcí v zájmu veřejného, který je ovšem až druhotný – tím prvním je zájem akcionářský.

Obracím se zejména na vás, nalevo, abyste rozhodli jako Sněmovna, abyste si položili stejnou otázku, jakou slýcháme od románových detektivů, která však platí v politickém rozhodování ještě víc – quo bene – komu to slouží? Případně bych modifikoval komu to slouží?

Zastánci neomezeného vyvlastňování argumentují tím, že posilování práv vlastníků nemovitostí nad zásobami nerostných surovin jim dá možnost vetovat využití těchto surovin. Soudí, že se tak otevře cesta spekulantům, kteří takové nemovitosti budou skupovat s cílem vydělat na jejich dalším prodeji těžařským firmám. Nebo ekologickým aktivistům, kteří se budou snažit těžbě zabránit. Srovnávají vyvlastnění v zájmu těžby s vyvlastněním ve veřejném zájmu v případě veřejných staveb – např. dopravních a argumentují nesystémovostí.

Já uznávám, že všechny tyto argumenty mají svojí relevanci, mají ji však i důvody omezení možností vyvlastnění tak, jak jsem o nich hovořil. Omezování vlastnických práv ve veřejném zájmu má totiž celou škálu podob. Tou nejčernější je nucené odebrání těchto práv v zájmu toho, aby tato práva získal nikoli stát, nýbrž s vydatnou jeho pomocí jiný vlastník. A to je podstata dnešního rozhodování. Jde tu skutečně o veřejný zájem, nebo o zájem velmi privátní, do veřejného zájmu pouze zahalený?

Osobně chci podpořit novelu schválenou Poslaneckou sněmovnou, případně hledat, umožnit hledat určitý kompromis, tedy kompromis mezi zájmy občanů ohrožených těžbou a zájmy obcí, v nichž žijí a těžařskými firmami. Zvažme navrátit se ještě k rakousko-uherské tradici, jak ji ctila meziválečná republika Československá. Tehdy existovala možnost vyvlastnění, omezit vyvlastňování pouze na extravilán, tedy na nezastavěné území. Věru, totiž nevím, proč nenechat vyjednávání o této půdě na občanech a soukromých společnostech. Proč se do toho má montovat stát a navíc na straně pana Tykače? Pamatujete si na pana Tykače a jeho závratný úspěch v 90. letech, na Motoinvest? Na investiční skupinu, ničící jako třídu tzv. malé akcionáře z kuponové privatizace, Václavem Klausem vychvalovaného jako příklad pro ostatní, jako prý štiky v rybníce. Dnes už jde o žraloky v akváriu, do kterého mají být lidé, žijící nad uhlím, hozeni jako krmení.

Zda se to smí stát, o tom teď budeme hlasovat. Proč má stát dnes na straně nejsilnějšího? Měl by dnes stát na straně slabších; dnes více než jindy. A ten stát jsme v tuto chvíli my, ať si to přejeme anebo nepřejeme. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane místopředsedo. A dále vystoupí paní senátorka Marta Bayerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Projednáváme tady návrh novely horního zákona a já se obávám, že jsme pouze vtahováni do jakési absurdní hry sto první hlas vládní koalice ve sněmovně. A myslím, že to tušíte všichni. Tento zákon ruší institut vyvlastnění. Současně je ale připravovaná tzv. velká novela horního zákona, jak jsme slyšeli.

Podle slov pana ministra v červenci ve sněmovně by měla být v tuto dobu již u ní ve vládě. Pan ministr by nám měl proto jasně říci, jak bude tato velká novela zajišťovat přístup státu ke strategickým surovinám. Zavede znovu institut vyvlastnění nebo zavede jiný institut, nebo se vzdá možnosti přístupu státu k nerostnému bohatství? Považuji za nutné, abychom to ještě před projednáváním připravovaného tisku věděli. Chápejte to, prosím, jako dotaz na pana ministra, vaším prostřednictvím, paní předsedající. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Pan ministr zaznamenal – na pana ministra se můžeme obracet přímo. Dále vystoupí pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, dámy a pánové. Nejprve ještě půl minuty v roli zpravodaje. Nakonec jsem si vzpomněl – tím druhým pozastavením se ústavně-právního výboru nad nesystémovostí vlády v legislativní aktivitě. Slůvko vyvlastnění – vzpomenete-li si před nějakými 40 minutami stát tady trval v podstatě na tomto slůvku, v současné době se ho zbavuje a nejde o žádný velký rozdíl vyvlastnění, a to už je jedno, jestli je to v zájmu dálnice nebo v zájmu těžby, nevím, čehokoli dalšího. Tak to byl ten druhý krok.

Teď za sebe jako senátora. Jestliže současná vláda proklamuje různé úsporné kroky, nepodporuje se náhodou spekulativní chování vlastníků pozemků tím, že se zbaví stát toho práva vyvlastnit – samozřejmě, ale vyvlastnit za velmi přísných podmínek. Kde je potom i to další, že bude nerostné bohatství, které je ve vlastnictví státu, hospodárně využíváno? Tím, že vlastníci nemovitostí nad tím nerostným bohatstvím mají vlastně právo veta, mohou si – aspoň dle mého – pak určovat cenu, do které nebude moci ani ten stát žádným způsobem zasahovat a zcela určitě to nebude cena běžná. Kde potom bude to hospodárné využití? A nebude potom dobývání toho nerostného bohatství ještě složitější a nákladnější? Stejně jako já, asi i většina z vás byla v posledních dvou dnech zahlcena desítkami mailů z jedné nebo z druhé strany. Zpočátku jsem na ty arogantní neodpovídal vůbec, na ty slušné se snažil, ale pak už to nešlo.

A v těch posledních odpovědích jsem říkal: Ať budu hlasovat tak či onak, vždycky zůstane velká část občanů nespokojená. Proto jako zástupce Tachovska a Chebska se v tomto hlasování, byť to dělám nerad, zdržím.

Jestliže tady potom ještě pan místopředseda řekl, že stát jsme my, nemá stát – my, rozumíme, doufám, tím všichni, jako my všichni občané, nemá stát potom tak trošku problém s tím, že na to, aby uhájil práva části občanů, bude nikoliv potlačovat práva té většiny, ale znevýhodňovat většinu občanů dalších. Zatím děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jaromír Jermář. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaromír Jermář:  Vážená paní místopředsedkyně, já bych chtěl jen požádat jménem klubu sociální demokracie před hlasováním o deset minut přestávky.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, samozřejmě. Dále vystoupí pan senátor Jiří Dienstbier, prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, já mám samozřejmě pochybnosti o tom, proč vznikl tento zákon v této jednoduché podobě. Spekulace o tom, že vlastně jde o nákup jednoho poslance, kterého vláda potřebuje ke svému přežití v Poslanecké sněmovně, ta dorazila i sem do Senátu. Na druhou stranu je pro mě mnohem podstatnější obsah tohoto návrhu zákona než skutečnost, zda díky němu přežije tato vláda či nikoliv. Pro mě je doopravdy velmi těžko představitelné, že by mělo pokračovat vyvlastňování v tom režimu, tak jak je obsažen v dosavadním horním zákoně. Neměla totiž pravdu paní kolegyně Paukrtová, když říkala, že stát se nedostane ke svému vlastnictví nerostného bohatství. Protože ten proces, tak jak je popsán v horním zákoně, není o tom, že stát vyvlastňuje pozemky, aby se dostal k nerostnému bohatství, ale je to tak, že slovy starého zákona organizace, tedy soukromoprávní subjekt vyvlastňuje pro sebe pozemky jiného soukromého vlastníka, tak aby v dobývacím prostoru se dostal k surovinám. Je to tak.

Já si myslím, že tady doopravdy je potřeba chránit lidi, kteří žijí v těch lokalitách, které jsou takto dotčeny a pro mě je stávající podoba zákona těžko přijatelná. Umím si představit kompromis, který tady zmiňoval už Petr Pithart, o kterém jsem slyšel i od jiných, že bychom se vrátili k té úpravě, která platila do r. 1942 nebo 1943 minulého století, která v případě nerostného bohatství znemožňovala vyvlastnění v zastavěném území. To je kompromis, který by byl pro mě přijatelný, ale vzhledem k tomu, že takový návrh, tak abychom o něm teď mohli hlasovat, tady není, nebo o něm nevím, já osobně podpořím návrh zákona tak, jak nám byl postoupen z Poslanecké sněmovny.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Dále vystoupí pan senátor Miroslav Krejča. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, obdobně jako vy jsem obdržel spoustu oslovení, spoustu argumentů z jedné i druhé strany a velice pečlivě jsem se snažil vážit pro a proti. Když ale použiji určitou paralelu s bodem, který jsme projednávali před tímto, tak tam samozřejmě šlo jednoznačně o veřejný zájem na straně jedné a vlastnická práva na straně druhé. Zde ale skutečně nevidím veřejný zájem. Protože proti vlastníkům nemovitostí nestojí stát, ale stojí proti nim skutečně soukromé těžební společnosti. Proto je pro mě postoj k tomuto zákonu jednoznačný, a to jej podpořit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. V této chvíli je s přednostním právem přihlášena paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Já se omlouvám, dámy a pánové, už nikdy nevyužiji svého přednostního práva, tak mi to promiňte. Já prostě nemohu – za prvé si myslím, že ten zákon čtu tak, že se stát potřebuje dostat ke svému vlastnictví. A on se, pokud ty pozemky budou blokovány, k tomu vlastnictví prostě podle mého názoru nedostane. Nepovedu spor s panem Jiřím Dienstbierem, který na to má jiný názor. Ale já ten zákon prostě čtu tímto způsobem. A jestli ho čtu správně, tak to potom z mého pohledu znamená, že stát nebude moci využívat své strategické suroviny. Nechci hodnotit, jestli je využívá dobře nebo špatně, ale prostě nedostane se k nim. A to mi připadá jako hodně zásadní rozhodnutí.

Ale já jsem se přihlásila z úplně jiného důvodu. Chtěla bych panu ministrovi položit otázku, jakým způsobem bude toto řešeno v novém horním zákoně. Jestliže se připravuje paragrafové znění, a já také sama příliš nechápu, proč se dělá takto kontroverzní novela a pak je připravován horní zákon, ale to už nepotřebuji vědět, proč to tak je, ale chci se zeptat, jak bude tato problematika řešena v novém horním zákoně. To znamená, vrátí se nový horní zákon k tomu, že tam budou instituty vyvlastnění, nebo tam zůstane to, že nelze vyvlastnit za žádných podmínek. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Dále vystoupí pan senátor pan Jan Horník. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Horník:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegové a kolegyně. Horní zákon, pokud si pamatuji, mám dojem, že byl tady za osm let, co jsem zde jsem, dvakrát novelizován. Poprvé to byla jenom technická novela, kde se odbourávalo pojmenování Československá socialistická republika, nebo jak to byla. V té době asi před šesti, sedmi lety přitom bylo slíbeno, že se pracuje na novém horním zákoně, který bude velmi brzo předložen. Dokonce nám bylo slíbeno, že náš VUZP bude mít možnost se na této materii podílet. Je to sedm let, já vím, že pan ministr za to nemůže, ale mám dojem, že úředníky bude mít hodně stejné, tak se vůbec nic nedělo, nestalo.

Říkám to z toho důvodu, pocházím z Karlovarska. Hnědé uhlí, kaolin, významné suroviny i keramické, skutečně to jsou věci, které nám, občanům, městům a obcím, hodně ztěžují život. Již ombudsman Otakar Motejl svého času konstatoval, že znění tohoto zákona je už dávno poplatné době svého vzniku. Ten text projednávaných paragrafů zjevně staví do popředí zájem organizací, jak to zase já čtu v zákoně, a když organizací, tak to jsou těžební společnosti. Já musím uvést takový příklad, kaolínové zásoby a keramické zásoby na Karlovarsku, poměrně velmi zajímavé, my je neumíme moc dobře využít, abychom z toho dělali HT technologie a vyvážíme to až do Ameriky. Nicméně mně trošku vadí, že vlastně se naše země rabuje. My tady mluvíme o tom, jak potřebujeme strategické suroviny, ale na druhé straně v podstatě plýtváme a budoucím generacím nic nenecháme. A teď je tam ještě ten problém majetkoprávní.

Dovolím si trošku odskočit, ono to souvisí s horním zákonem. Do dnešní doby nebylo vyváženo právo na zmírnění dopadu hluku, exhalací, prašnosti v blízkosti různých zdrojů, které ošetřuje horní zákon a které také říká, že je možnost za to dostávat jisté poplatky do místních samospráv. Já vám uvedu takový případ, obec Děpoltovice na Karlovarsku, nebudu mluvit o kaolinu, ale budu mluvit o kamenolomu, který tam je. Tu obec zatěžují stovky projíždějících tater a dalších vysokokapacitních náklaďáků. Víte, kolik ta obec z toho má za rok? A to všechno tam musí snášet.

V některých částech, tam, kde je kaolin, je to o to horší, že tam vlastně mají sníh celý rok a je to bílé. Tak třeba u toho kamenolomu to dělá zhruba, to je podle výtěžnosti, 60 až 70 tisíc za rok. Za to ta obec není schopna rozbité komunikace díky té těžké technice vůbec opravit. Čili na tuto věc jsem upozorňoval před sedmi lety. Nestalo se vůbec nic! Mohlo se velmi lehce v té době, a bylo to slíbeno tehdy předkladateli, na tom pracovat. Bohužel ne.

Já jsem rád, že se připravuje velká novela. Skoro si myslím, že by to měl být úplně nový zákon. Protože v dnešní době jsme úplně někde jinde, než když tento zákon vznikal. Když jsem četl e-maily, které mi chodily z jedné a druhé strany, tak od těch občanů, kterých se to dneska přímo týká, to nebyly opsané e-maily, nebyly to opsané zprávy. Kdežto u různých organizací jsem zjistil, že ty zprávy vypracovával zřejmě nějaký lobista a dal je k dispozici těmto organizacím, které nás také obesílaly. Čili nejsem úplně o čistotě tohoto prostředí přesvědčen.

Druhá věc je – ano, stát potřebuje mít strategické suroviny. Až jednou na to skutečně dojde a bude úplně nejhůř, a nebudeme mít na palivo a na další věci, co udělá ten stát? On si to bude muset vzít. Ale já mám dojem, že ta doba dnes tak daleko není. Žít v nejistotě v Horním Jiřetíně – já mám dojem, že to je to nejhorší, co se může stát. Ale vždyť i tyto společnosti se můžou s majiteli nemovitostí velmi lehce domluvit. Jenom nesmějí tlačit. Musí přece uznat – oni něco chtějí, tak musí něco adekvátního nabídnout. Dám příklad jako karlovarský kaolin, tam to funguje. Tam se uměli domluvit s obcemi, tam se uměli domluvit se soukromými vlastníky. Máme tam obrovské zásoby kaolinu a kaolinových jílů do budoucna. A ono to funguje! Tam ten problém není. Ale v Horním Jiřetíně bohužel je, a to ty společnosti jsou o hodně silnější ekonomicky než karlovarský kaolin, který je také silný, ale zdaleka ne jako těžební společnosti.

Domnívám se, že úpravou této novely, která je zde předkládána, možná bude oslabeno také trošku korupční prostředí. V každém případě dojde k posílení práva vlastníků nemovitostí, občanů, obcí a bude nastaveno naprosto jasné právní prostředí v oblasti majetkoprávní. To si myslím, že je to nejdůležitější. A protože si myslím, že to je správné, tak já pro tento zákon, nebo jeho novelu budu hlasovat a podpořím ji. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, já jsem na ÚPV podpořil tento zákon především z toho důvodu, o kterém tady mluvil kolega Dienstbier. Právo vyvlastňovat tady nemá tímto zákonem stát, ale má ho ta společnost. To byl ten důvod, proč jsem ho podpořil. Samozřejmě to, jak to v novém zákoně bude řešeno, je druhá věc, zda toto právo a za jakých podmínek bude mít stát, to nás teprve čeká, o tom budeme rozhodovat. Ano, mě také trochu mrzí, že to není teď. Že to nevíme teď. Protože v tom mezidobí se mohou stát věci, a to je otázka na pana ministra, kterou tímto kladu – zda se nemůže stát to, že přijde konkurent té které společnosti a začne vykupovat ty pozemky tak, aby potom své konkurenci znemožnil pracovat. Myslím si, že to není teď záležitost Horního Jiřetína a těchto oblastí, protože tam těžební limity nejsou prolomeny. To znamená, z tohoto důvodu to jistě nebude. Ale možná to je problém některých jiných lokalit a můj dotaz na pana ministra tedy zní – ve chvíli, kdy tento zákon nabude účinnosti, tak jak zabránit tomu, aby tady jenom díky konkurenčnímu boji nevznikl nový problém pro Českou republiku. Myslím tím i pro ty, kteří pracují v těch územích. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Miroslav Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane 1. místopředsedo. Pane ministře, omlouvám se, že vystupuji už asi po druhé nebo dokonce po třetí k této věci. Tady zaznělo, že nerostné bohatství vlastní stát. Zatím ta debata, nebo ta pozdější debata tady byla vedena takovým způsobem, že vzpomene-li si jakákoli soukromá těžařská společnost a začne někde těžit, že tak jsou vlastníci těch nemovitostí ohroženi, kdo dává té soukromé společnosti povolení, právo tam těžit? No přece stát! Takže pokud stát bude chtít ochránit své občany, a to už je jedno, jestli je to v intravilánu nebo extravilánu, nicméně ten nápad s ochranou v intravilánu je posouzeníhodný, pak ten stát dokáže občany tam ohlídat, podpořit je. Takže nevydává je všanc ziskům nějakých mamutích těžařských společností. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikoho dalšího nevidím, takže končím obecnou rozpravu. Pan ministr má slovo jako předkladatel návrhu zákona.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já jsem velmi rád za tu diskusi. Myslím, že ukazuje přesně to, že se pohybujeme v oblasti, kde přetrvala stará legislativa a nastoupily trochu jiné principy, na které ta legislativa úplně nebyla nastavena. Je faktem, pan kolega Pithart tady mluvil o stanovení limitů, které v té chvíli chránily Severočeský kraj. Je také ale třeba férově říct, že to byl, pane kolego, jiný Severočeský kraj než je teď. Severní Čechy v roce, kdy se stanovovaly limity - je prostě férové říct, že vypadaly jinak, že ten kraj byl zdevastován tou těžbou a že se tam ty poměry velmi významně změnily, že to uznává řada těch lidí, kteří v severních Čechách žijí. Když tam s nimi mluvíte, a já jsem to absolvoval, protože mě to zajímalo, tak se velmi často dostanete právě do situace, že oni říkají "ale my ani úplně neříkáme, že zde tu těžbu nechceme, ale chceme ji za nějakých jasně definovaných podmínek, chceme mít nějakou jistotu, že to nějak bude a že nebudeme vystaveni tlaku té soukromé společnosti". Což je bohužel to, co správně neošetřila legislativa v momentě, kdy do tohoto procesu vstoupily těžební společnosti. Je to bohužel jeden ze sektorů energetiky, kde se ta legislativa tomu nepřizpůsobila. V jiných sektorech se vymyslela řada regulačních procesů, ale tady přetrvala ta stará legislativa, čili v tomto pohledu bohužel ty komunistické – nebo řekněme zákony přetrvávající z tohoto režimu způsobily v těch lidech ten pocit, že jsou vystaveni zájmům, kterým se neumí bránit, to je samozřejmě špatné.

Pan kolega Pithart ještě zmínil, že zásoby nedají spát těm těžebním společnostem. Já myslím, že to přesně vyjadřuje ten pohled, jak se při stávající legislativě na to díváme. Že máme pocit, že celý boj je o tom, že si tam ty společnosti chtějí sáhnout. Ale pokud jsou to strategické suroviny státu, tak já jsem přesvědčen, že stát musí definovat, za jakých podmínek se budou těžit a jak ta situace bude probíhat. To znamená, ani dnes, a je to třeba férově říct, nestojíme v situaci, kdy by těžaři mohli těžit, kde si vzpomenou, vyvlastnili, co si vzpomenou, že to je nastaveno tak, že vyvlastňují jakoby ty společnosti. Ale kdo jste někdy byli u vyvlastňovacího procesu, tak ono je třeba prokázat, že je to ve veřejném zájmu. Je tam řada státních orgánů, které ten proces modelují. To není tak, že by přišla soukromá společnost a řekla "tady je vyvlastněno". Ten proces stát nějakým způsobem ovlivňuje. Přesto já jsem přesvědčen, že ho má ovlivňovat do budoucna mnohem více a jde nám o narovnání vztahu občana se státem, který se s ním musí dohodnout na těžbě surovin, pokud se to toho občana dotýká. Mně by ani tak nevadilo, kdyby to bylo na těch občanech. Ale já se obávám, že to je situace, kdy to nebude na těch občanech, kdy to bude na spekulantech, kteří od nich ty pozemky koupí, a pak na tom budou chtít profitovat co nejvíc.

Nám se opravdu může stát, že budeme v situaci, kdy budeme potřebovat energetické suroviny a budeme někomu, kdo si koupil od nějaké babičky nějaký dům za 100 tisíc, platit 6 miliard za to, že tam můžeme těžit, pak to samozřejmě budeme muset promítat do cen energie. To je bohužel realita, kterou asi všichni známe, a která by se nám i tady stala.

Proto jsem přesvědčen, že musíme v nové legislativě tento proces ošetřit – a byl jsem tady na to dotazován.

Co si myslím, že je důležité. Vydefinovat strategické suroviny. Pan kolega senátor tady zmiňoval, že se to týká i kaolínu. Jsem přesvědčen, že kaolín nemá patřit mezi strategické suroviny ani písky. Má se to vydefinovat pro suroviny, které jsou strategické z pohledu zajištění energetické bezpečnosti státu, kam třeba patří uhlí. Tam to musíme definovat.

Jsem přesvědčen, že by to mělo být definováno tak, že stát může využít procesu vyvlastnění, stejně jako u výstavby své infrastruktury. Ale on musí být garant toho, že má buď majoritní podíl ve společnosti, nebo on rozhoduje, za jakých podmínek a kam budou nerostné suroviny směrovány. To znamená, nemůžeme třeba těžit uhlí, které bude používáno na vývoz. Stát musí rozhodnout, že těžíme takový a takový objem, a ten je distribuován tam a tam. Skoro jsem přesvědčen, že do tohoto procesu můžeme i zahrnout proces věcně usměrněné ceny, kterou dnes využíváme třeba ve veřejné dopravě, kde je definován určitý zisk společnosti, která provozuje dopravu ve veřejném zájmu. Velmi dobře si umím představit takovouto situaci v oblasti těžby uhlí.

Z vaší diskuse bylo přesně znát to, co nás dnes na tom nejvíc trápí. V podstatě sociálně je tam nejvíce vnímán rozpor mezi obyvateli a pocitem, že zisk jde jenom na vrub soukromé společnosti. Přitom se toto týká strategických surovin.

To znamená, vydefinovat strategické suroviny. Podle mého stát nesmí rezignovat na možnost vyvlastnění. Ale za zcela nových podmínek. Ve smyslu, že to musí být stát nebo státem vlastněná organizace. Anebo státem nějakým způsobem ovládaná organizace. Aby stát byl garantem sociálního smíru a vztahu občana a těžební společnosti. O tom jsem přesvědčen, že je parametr, který těžba u nás potřebuje.

V této chvíli neumím říct – jako ministr průmyslu a obchodu, že budeme úplně rezignovat na další energetické zásoby, které máme. V energetické koncepci jsme udělali všechny kroky pro to, abychom snížili spotřebu uhlí při výrobě elektrické energie z 60 na 20 %, tzn. téměř o dvě třetiny. Tím se dostáváme do situace, že říkáme, že do roku 2035 nám stačí uhlí před limity. Musíme ho začít spalovat v ne tak nevýhodných kondenzačních procesech, začít využívat spalování druhotných surovin. To všechno, když se nám povede, můžeme spotřebu uhlí velmi snížit.

Ale nikdo teď neumíme říct, jak bude vypadat svět v roce 2035 a jestli už ČR bude umět dělat energii bez uhlí. Mám pocit, že je to legitimní. Kdybyste před 10 lety stáli v Bruselu na náměstí v momentu, kdy všichni oslavovali, jak bude eurozóna prosperovat se společnou měnou, a dovolili byste si tam vyjádřit, jak bude eurozóna vypadat v roce 2012, tak věřím, že byste byli nařčeni ze šíření poplašné zprávy. Situace dnes nastala a je úplně nová.

Já dneska neumím, jako zodpovědný ministr průmyslu a obchodu, říct, že už nikdy nebudeme potřebovat jakékoliv uhlí za limity. Myslím ale, že to občané nechtějí úplně slyšet. Myslím, že občané nejsou v tomto úplně hloupí, že si to uvědomují. Ale, že chtějí slyšet, pokud k tomu bude muset stát přistoupit, budou jasně vydefinované podmínky a bude to stát, který s nimi smlouvu uzavře a dohodu udělá. On také bude tím garantem.

Toto jsou tedy poznámky k tomu, jak to má ošetřeno v té nové novele. Že je to určitý mezikrok, který vám předkládáme, s tím souhlasím. Přesto za vládu požádám o jeho podporu. Přitom vám dnes předesílám definici toho, jak by měla být situace ošetřena ve velké novele horního zákona.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Pan senátor Nenutil za výbor? (Ne.) Takže garanční zpravodaj, pan senátor Bis.

Senátor Jiří Bis:  Vážení kolegové, v diskusi vystoupilo celkem 10 diskutujících, z toho 2 dvakrát. Diskuse – z mého pohledu – byla podnětná, Většinou se netýkala vlastní úpravy, ale týkala se problémů horního zákona jako takového, tzn. žádná z navrhovaných věcí neřešila problém, který máme dnes před sebou.

Nicméně, troufnu si ještě udělat pár poznámek. Situace z některých projevů vypadla tak, že se od rána do večera vyvlastňuje. Prosím vás, za 20 let snad proběhlo jediné vyvlastnění v oblasti nerostných surovin. Vyvlastňovací proces neprobíhá.

Vyvlastnění, ten institut, je stavěno jako určité poslední možné řešení. Kdo v těchto oblastech pracuje, ví, že vyvlastňování není jednoduchý proces.

Chtěl bych, prostřednictvím pana místopředsedy, říct druhému panu místopředsedovi Pithartovi, že se zmínil o dobách hodně idealistické víry a naděje. Víra v to, že se s každým člověkem je možné domluvit, když žijeme v této době a reálně musíme pracovat – ta už pominula! Jsou prostě bohužel lidé, s kterými se nedomluvíme, a potom hledáme instituty, jak toto překonat.

To, že máme možnost, aby soukromé vlastnictví v jakékoliv podobě, ať už je to sebemenší pozemek nebo cokoliv, mělo absolutní právo veta v procesu těžby surovin, nepovede v žádném případě k snížení korupčního prostředí, ale naopak to zvýší korupční prostředí. A bude to krásná možnost pro ekologické aktivity a pro spekulanty.

Je na vás, jak rozhodnete. Jestli se stát vzdá svého práva – dostat se ke svému majetku, tzn. k nerostným surovinám, nebo jestli si prostě budeme hrát, a říkat, že všechno ostatní je důležitější, ty nerostné suroviny jsou až to poslední... Až nám to obsadí různí spekulanti, nedivme se, že se můžeme dostat do stejné věci, jako jsme zaspali v jiných věcech.

Doporučuji vám to, co jsem řekl na začátku, novelu tohoto zákona, protože nic neřeší, nic nepřináší – zamítnout.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Zamítnout zaznělo. Ale já se omlouvám, že jsem byl mimo... Navrhl někdo – schválit? (Ne.) Takže jediný návrh je zamítnout.

Deset minut přestávky pro sociální demokracii. Začneme v 17.48 hodin.

(Jednání přerušeno v 17.38 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 17.48 hodin.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Je 17.48 hodin, chce vystoupit pan ministr, což má háček, protože se otevírá obecná rozprava. To ale nevadí, máte právo, takže povídejte.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Myslím, že stejně bylo všechno řečeno, ale padl jen neboť návrh na zamítnutí. Přesto bych podpořil, kdyby mohl padnout návrh na schválení.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane ministře, otevřel jste obecnou rozpravu, do které se přihlásila paní senátorka Veronika Vrecionová.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Vážené kolegyně a kolegové, děkuji panu ministrovi, že ještě otevřel rozpravu. Chtěla bych dát návrh - schválit.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Návrh zazněl, končím obecnou rozpravu. Pane ministře, chcete se vyjádřit k obecné rozpravě? (Ne.) Ani jeden ani druhý zpravodaj nechtějí, takže budeme hlasovat nejprve o návrhu schválit. Všichni, kteří budou dobíhat, ať berou na vědomí, že byli odhlášeni. Hlasujeme o návrhu zákona, jak nám byl předložen. Je to návrh zákona, který předkládá vláda. Zahajuji hlasování o návrhu schválit tento návrh. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování pořadové číslo 60 ukončeno, registrováno 58, kvorum 30, pro 23, proti 12. Návrh zamítnut.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Nyní budeme hlasovat o návrhu zamítnout tento zákon.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zamítnutí, tlačítko ANO. Kdo je proti, tlačítko NE. Hlasování číslo 61 ukončeno. Registrováno 58, kvorum 30, pro 26, proti 21. I tento návrh byl zamítnut. Končím projednávání tohoto bodu. Podle našeho jednacího řádu a podle Ústavy, uplyne marná lhůta třiceti dnů a zákon předstupuje před pana prezidenta. Děkuji oběma zpravodajům.

Omlouvám se, pochybil jsem, musím otevřít podrobnou rozpravu, i když nezazněl žádný návrh. Hlubokou omluvu, je otevřena obecná rozprava. Pan zpravodaj si sedne, nikdo se nehlásí, takže končím podrobnou rozpravu.

Protože nezazněl žádný návrh, není o čem hlasovat. Teď teprve končím projednávání tohoto návrhu zákona. Moc se omlouvám.

Jsme u dalšího bodu

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 443/2009 za účelem vymezení způsobů, jak dosáhnout cíle snížení emisí CO2 z nových osobních automobilů do roku 2020

Tisk EU č. N 176/08

Tisk EU č. N 177/08

Máme to jako tisky N 176/08, N 176/08/01 a N 177/08 a N 177/08/01. Tento materiál nám předloží pan ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovolím si vám předložit tento návrh. Myslím si, že by neměl vyvolat takovou diskusi. Jedná se o návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým by se měnilo nařízení 443/2009 za účelem vymezení způsobu, jak dosáhnout snížení emisí u nových osobních automobilů do roku 2020, nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení číslo 510 za účelem vymezení způsobu, jak dosáhnout emisí z nových lehkých užitkových vozidel.

Dovolím si vás stručně seznámit s nařízením jednotlivých dokumentů. Vychází ze strategie Evropské komise na snížení emisí. Ta byla přijata na základě závazku EU snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 30 procent. Jsou v nich stanoveny dlouhodobé cíle u osobních automobilů na úrovni 95 gramů a u lehkých užitkových vozidel na 147 gramů CO2 na kilometr a možnosti, jak toho dosáhnout. V odpovědi jsme vydefinovali věci, s kterými nesouhlasíme. Myslím, že jste to již diskutovali. Nesouhlasíme se snížením koeficientu, který je tam uváděn jako koeficient A ze dvou číselných hodnot na nižší, což by zvýhodňovalo lehčí vozidla. Koeficient A je velmi technický parametr a v podstatě by to způsobilo, že by se fakticky zmírnily redukční cíle pro výrobu vozů s nižší hmotností na úkor výrobců, kteří vyrábějí těžší vozidla. Požadujeme, aby tam byl ponechán koeficient A, který zajišťuje, že je to rovnoměrně rozloženo mezi lehčí i těžší vozidla, aby výrobci nebyli nijak zvýhodňováni či nezvýhodňováni.

Dalším sporným bodem jsou tzv. superkredity. Jsou bonifikací pro výrobce nových osobních automobilů. Znamená to, že každý výrobce automobilu s nižšími emisemi než 50 gramů CO2 na kilometr si započítá určitým násobkem do celkového počtu registrovaných vozidel. Nový limit by v podstatě znamenal uznávání pouze elektromobilů a diskvalifikovalo by to hybridní vozy a vozy na pohon CAG. Nejsme přesvědčeni, že takto to má být definováno. Dále doporučujeme zvýšit koeficient z 1,3 na vyšší a zachovat jeho stupňování, jak je ve směrnici.

Omlouvám se, jsou to dost technické věci, ale snažím se vysvětlit, co by to způsobilo. Znevýhodňovalo by to hybridy a CAG proti výrobcům elektromobilů. Z hlediska počtu vozidel, které si budou moci automobilky započítat za jejich superkredity, považujeme jejich neomezené množství na dvacet tisíc vozidel od jednoho výrobce během čtyř až pěti let, což ročně představuje u šesti největších výrobců v EU ani ne 0,1 procent. Zvýšení tohoto množství by zároveň podpořilo snahy automobilek uvádět více nízkoemisních vozidel na trh. Požadujeme to množství, které si mohou započítávat, neomezovat. Toto jsou pozice, které byly připraveny. Byly připraveny ve spolupráci s automobilovým průmyslem, projednány s ministerstvem životního prostředí a my vám je takto v této chvíli předkládáme.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. Usnesení vám byla rozdána. Zpravodajem je pan senátor Miroslav Krejča, který má slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, pokusím se být maximálně stručný, protože den je dost dlouhý.

Objasnil bych, proč projednáváme zde i návrh nařízení, které se týká nových velkých užitkových vozidel, přesto, že se v naší republice nevyrábějí a mohli bychom to ignorovat. Je to na základě podnětu ministerstva dopravy. Nikdy nevíme, co se v budoucnosti odehraje ve struktuře našeho průmyslu. To je jedna poznámka. Druhá poznámka navazuje na to, co tady říkal pan ministr. Při formulaci našeho doporučení jsme spolupracovali nejen se zástupci ministerstva průmyslu a obchodu, ale i ministerstev jako je ministerstvo dopravy, ministerstvo životního prostředí a také s předními tuzemskými výrobci automobilů, kteří si také k tomu řekli své. Z těchto jednání se zrodilo doporučení, které máte před sebou. V podstatě upozorňuje na některé z věcí, které tady zmínil už pan ministr. Kriticky se v něm stavíme ke snížení limitů pro uznání superkreditů. Doporučujeme, aby byly zachovány na hodnotě 50 gramů CO2 z kilometru. Upozorňujeme na to, že cíle pro limity, které se týkají roku 2020, tj. 95 gramů CO2 na kilometr v případě osobních vozidel na 147 gramů CO2 na kilometr, u lehkých užitkových vozidel je splnitelný cíl, ale velice ambiciózní.

Senátor Miroslav Krejča:  V tomto období by nemělo docházet ke znění těchto parametrů, tzn. k přitvrzení těchto parametrů, protože i automobilový průmysl je trochu běh na dlouhou trať. Abychom dosáhli některých hodnot, musí tomu nejprve předcházet technologický výzkum a výsledky průzkumu se musí promítnout do samotné výroby.

Ve svém doporučení upozorňujeme také na to, že změna tzv. regresní přímky, což je přímka, která udává poměr mezi hmotností vozidla a povolenými emisemi, by měla být zachována, protože to, co je navrhováno, skutečně zvýhodňuje výrobce lehkých vozidel, ale portfolio našeho dominantního tuzemského výrobce zahrnuje ty střední a těžší vozidla. Akceptace tohoto návrhu by poškodila našeho dominantního tuzemského výrobce, a byla by trochu proti našim národním zájmům.

Tímto vás žádám o podporu doporučení našeho výboru, které všichni máte k dispozici.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Pan ministr a ani pan zpravodaj se nemají k čemu vyjádřit. Padl jediný návrh, abychom hlasovali o návrhu, který je od výboru pro záležitosti EU ve smyslu jeho usnesení.

Dáme si znělku. Zahajuji hlasování. Kdo je pro toto usnesení, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování pořadové číslo 62 ukončeno. Registrováno 49, kvorum 25, pro 40, proti nikdo. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodajům. Jsme u dalšího bodu

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Dienstbiera, kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb. o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 62/2003 Sb. o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 130/2000 Sb. o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 491/2001 Sb. o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 404

Máme to jako tisk číslo 404. Jde o první čtení. Slovo má navrhovatel, pan senátor Jiří Dienstbier. Pan senátor má slovo, jste navrhovatelem tohoto dlouhého názvu zákona, buďte tak laskav a předneste ho.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, předložený návrh zákona je velmi jednoduchý. Protože ve všech volebních zákonech, které upravují poměrný systém, což je jednak zákon o volbách do Parlamentu ČR v části týkající se voleb do Poslanecké sněmovny, pak zákon o volbách do Evropského parlamentu, zákon o volbách do zastupitelstev krajů a zákon o volbách do zastupitelstev obcí se uplatňuje stejný princip, a to ten, že se ruší hranice pro uplatnění preferenčních hlasů. V případě zákona o volbách do zastupitelstev obcí pak nikoli preferenčních hlasů, ale hlasů pro jednotlivé kandidáty z hlediska posuzování pořadí, v jakém se přidělují mandáty. Návrh vychází z toho, že nyní často dochází k situaci, kdy je řada kandidátů, kteří dostávají poměrně významné množství preferenčních hlasů, ale tato vůle voličů, vyjádřená jejich preferenčním hlasováním, nemá naplnění z hlediska priority při přiřazování mandátů.

Osobně se domnívám, že tato změna by více motivovala lidi k účasti na volbách, protože by jim dala do rukou nástroj, jak mnohem více ovlivnit to, co se v politice děje a mnohem reálněji vybrat osobnosti, které považují za správné, a to i v rámci hlasování pro tu kterou politickou stranu.

¨ Osobně tento návrh zákona považuji zároveň do jisté míry za protikorupční v širším smyslu, protože při malých počtech členů v politických stranách výběr a sestavování kandidátních listin je tím zatížena. Slyšíme různé zkazky, zejména z některých regionů o velrybářských praktikách, kdy z tohoto důvodu někteří investují poměrně značné prostředky do toho, aby získali novou členskou základnu a jejím prostřednictvím aby ovlivňovali získávání tzv. volitelných míst na kandidátní listině. Pokud by žádné místo předu nebylo automaticky volitelné, tato praxe by se zrušila, protože tito lidé se chovají v zásadě racionálně. Pokud by jim tento způsob nezaručoval, že sami sebe nebo své spřízněné duše prosadí na tzv. volitelná místa, resp., že jim zajistí zvolení, tyto korupční metody nebudou ani uvnitř politických stran uplatňovat.

Od tohoto zákona bych si sliboval nejen to, že se dá do rukou lidem větší prostor pro výběr konkrétních osobností, ale i omezení korupčních praktik v politických stranách a ozdravení stranického systémů. Debata o hranici pro preferenční hlasy je poměrně dlouhodobá. Opakovaně se tato pravidla měnila. Poprvé se preferenční hlasování výrazněji uplatnilo v posledních volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010, kdy dokonce byly kraje, kde nebyl zvolen původně nikdo, kdo nepřekročil pětiprocentní hranici. V těchto krajích by tato změna nepředstavovala už žádnou změnu, protože tam už platilo, že mandát získávají kandidáty podle pořadí preferenčních hlasů. Například v krajských volbách už toto pravidlo téměř není uplatnitelné, protože při stejném počtu preferenčních hlasů, ale mnohem větším počtu kandidátů se preferenční hlasy mnohem více rozloží mezi tento počet kandidátů a prakticky tak voliči, byť formálně mají k dispozici preferenční hlasy, nedosáhli téměř žádných změn na kandidátních listinách přestože podíváme-li se na statistiky zveřejněné statistickým úřadem, byli tam kandidáti, kteří z řad významně vyčnívali.

Zcela nesmyslná je úprava u voleb do zastupitelstev obcí, kde už nejde o klasické preferenční hlasy, ale princip je vyjádřen tak, že přednostně získá mandát ten, kdo má v průměru o deset procent více hlasů. než je průměr pro všechny kandidáty na kandidátní listině. Tady uvedu jeden zcela absurdní a velmi známý případ, který se týká bývalého starosty Prahy 5 Jančíka, kdy se voliči ODS domluvili, že chtějí tuto stranu volit a že budou volit všechny ostatní kandidáty na kandidátce.

Kdyby to bylo skutečně ve 100 procentech příkladů, tak by kandidát na prvním místě, v tomto případě konkrétně pan starosta Jančík, neměl ani jeden hlas a všechny hlasy od všech voličů by měli všichni ostatní. A výsledkem by bylo, že by všichni měli stejně a ani jeden z nich by tím pádem nepřekročil o více než 10 procent průměr odevzdaný pro všechny kandidáty. Z prvního místa kandidátky by tedy v tomto případě postupoval člověk, který nezískal od voličů ani jeden hlas.

To je naprostá absurdita našeho volebního systému, a myslím si, že zejména u obcí je změna, kterou navrhuji, poměrně zásadní.

Ale jak jsem říkal, myslím si, že tento princip je dobrý z obou důvodů, jednak dát lidem mnohem větší možnost vybírat, mnohem větší výběr rozhodovat o tom, koho chtějí, aby je reprezentoval, a za druhé, jak jsem říkal, omezení korupčního prostředí uvnitř politických stran. A celý politický systém, všechny strany jsou tím do jisté míry zasaženy, byť s tím více či méně úspěšně bojují. A myslím si, že by všem stranám nakonec takovýto zákon, takováto změna prospěla, protože by následně nebyla zpochybňována jejich legitimita v úsilí o dosažení jejích programových cílů tím, jací lidé je reprezentují a jakým způsobem se k moci v rámci těchto stran, resp. za tyto strany do volených orgánů dostali.

Proto bych vás chtěl pro tuto chvíli poprosit, abyste postoupili tento návrh zákona do jednání ve výborech, tak aby byla možnost podrobně o těchto věcech diskutovat ve výborech. Uvidíme samozřejmě, s jakými výsledky se případně, budete-li tam postoupen, z výborů vrátí v druhém čtení. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Také děkuji. Stolek zpravodajů je váš. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení pana senátora Miroslava Nenutila, ale nahradí ho jiný Miroslav, a to pan senátor Antl.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, byl jsem pověřen, dostalo se mi cti a důvěry od pana senátora Miroslava Nenutila, abych přečetl návrh, který je koncipován, a já ho přečtu. A jak správně pan 1. místopředseda Senátu Parlamentu České republiky říkal, ten název je poměrně dlouhý, ale já, když už jsem se sem dobelhal, abych něco řekl, tak ho přečtu:

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Dienstbiera, kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb., o volbách do Parlamentu ČR a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Je to senátní tisk č. 404, který projednáváme, aby byl přikázán jako garančnímu výboru ústavně-právnímu výboru, v tuto chvíli nechám na zvážení, zda i Stálá komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury, jinak nevím, jaký další výbor se připojí. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Nedá se nic dělat, jste pověřen vaším kolegou, tak musíte jít hezky doprava z mého pohledu.

Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil pan místopředseda Zdeněk Škromach s právem přednosti, ale nechce ji využít, proto nyní vystoupí paní senátorka Marta Bayerová.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Dovolím si jenom stručnou poznámku k projednávanému návrhu změn volebních zákonů.

Patřím k těm, kteří se obávají o další vývoj parlamentní demokracie v naší zemi. Narůstající nedůvěra našich spoluobčanů v politické strany a v nás politiky samotné je bohužel evidentní. Naposledy se projevila v nízké volební účasti v krajských a senátních volbách. V krajských volbách byla volební účast necelých 37 %, v roce 2008 byla 40,3 %.

Mnohokrát jsem se na předvolebních akcích setkala s názorem, že lidé volit nepůjdou, protože mají jen malou možnost změnit pořadí na kandidátkách politických stran. Často totiž více důvěřují jednotlivým lidem na kandidátkách než příslušné politické straně.

Návrh kolegy Dienstbiera se mi proto zdá zajímavý a podpořím jeho postoupení do výborů. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nyní pan místopředseda Zdeněk Škromach má slovo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Myslím si, že tento návrh zákona je zcela nedomyšlený. Bohužel nebyla vedena věcná diskuse už při přípravě tohoto zákona. A musím říct, že možná může působit zajímavě, že dva zástupci jedné politické strany mají na stejnou věc různý názor. Ale tak to v demokracii prostě chodí a jestliže se neshodnou, pak je potřeba ten názor sdělit. A je to možná dáno i tím, že na rozdíl od kolegy Dienstbiera já pocházím z venkova, pocházím z jižní Moravy, z Hodonínska. A úprava, kterou zde navrhuje pan kolega Dienstbier, je už problematická, protože už při pěti procentech se např. výrazným způsobem v krajských, ale i v poslaneckých volbách, projevují velká města. Uvedu příklad – Brno v rámci jižní Moravy. Je tam téměř třetina obyvatel. A když se podíváme na preference ve všech těchto volbách, tak je jednoznačně vidět na kandidátkách, jak získávají preferenční hlasy lidé nikoliv podle toho, jak jsou známí a jsou dobří politici, protože bohužel většinou lidi na kandidátce ani neznají, ale podle toho, odkud jsou. A nechci se dočkat té doby, kdy v Poslanecké sněmovně budou jenom Pražáci, Brňáci, Ostraváci. Nic proti nim, to je v pořádku. Ale myslím si, že tady je potřeba zajistit i určité územní zastoupení. A rozuměl bych tomu, kdyby kolega Dienstbier předložil návrh na většinový systém. Pak je to jednoznačné – občané si vybírají podle jednotlivých osobností, tak jako zvolili nás sem do Senátu v jednomandátových obvodech, je to jasná většina, a víme, že prostě podpora v regionu je.

Kdybych to obrátil, tak už současný systém, tak jak je postavený, v zásadě umožňuje, aby pět procent voličů na té které kandidátce – a nejsou to vždy jenom politické strany, jsou to i různá sdružení, hnutí apod. – vlastně ovlivnilo pořadí na kandidátce. A když to obrátím, tak 95 % lidí je spokojeno, nevyjádří svůj názor kroužkováním. A ukazuje se, že dneska stačí aktivní skupina pěti procent, což je poměrně malý vzorek, obzvláště v krajích při malém volebním výsledku, tak už stačí někdy stovky, někdy je to o tisících hlasech, které rozhodují o pohybu na kandidátkách.

Přitom si myslím, že by měla být vedena diskuse i o demokratickém systému volné soutěže politických stran, protože tady je snaha lepit něco, co má vlastně fungovat zcela jinak. Výsledkem by přece nemělo být, že lidé se spokojí s tím, že půjdou jednou za čtyři roky k volbám. Cílem by mělo být, že aktivní občan ovlivňuje dění ve společnosti stále a průběžně. A k tomu slouží politické strany, hnutí, nezávislé organizace apod.

Mohu buď být pasivní a jednou za čtyři roky jít volit, a pak jsem rozhodl, splnil jsem svoji povinnost. Anebo naopak, mohu využít institut aktivního občana, stát se členem politických stran, které stejně volím, a přímo ovlivňovat, kdo stranu reprezentuje, jaký má program a koho dává na kandidátky.

Mám pocit, že tady takové ty aktivistické a mnohdy trošku idealistické přístupy a doporučení recesistická, volme poslední čtyři apod., to přece vůbec není o těch lidech, které bychom chtěli mít. A je to o tom, aby lidé byli schopni aktivně k těmto věcem přistupovat a aby dokázali je aktivně ovlivňovat.

To, že tam může samozřejmě někde docházet řekněme ke spekulacím, k různým zájmům, politika taková je. Není to ideální. Ale toto to neřeší. Naopak, ohrožuje to zastoupení venkova v zastupitelských orgánech. A čestnější by bylo a skutečně jasnější říct, volme konkrétní lidi, volme je v jedno, v dvoumandátových obvodech, já nevím, ale budeme mít jistotu, že z každého regionu tam budeme mít zastoupení.

Dá se to přenést, kdybychom šli do důsledků, i na úroveň větších měst, kde mohou být volební obvody. Ale volební způsob, tak jak dneska v obcích a městech je, v zásadě umožňuje posun na kandidátkách, hlasování napříč kandidátkami apod.

Myslím si, že tato věc je naprosto nepřipravená, je naprosto nedopracovaná, je společensky neprodiskutovaná, a nemyslím si, že by tento návrh zákona měl být postupován dál. Měla by se vést celospolečenská diskuse, ale nikoliv nad tímto jednotlivým návrhem, který může výrazným způsobem ovlivnit volební výsledky, byť možná v dobrém úmyslu, což určitě ano, protože Jirka Dienstbier má určitě dobrý úmysl, aby něco zlepšil. Ale dovolím si říct, že to není cesta. A naopak by to mohlo vést k daleko větší manipulaci a k daleko většímu ovlivňování.

Vezměme si jenom příklad. Dneska kandidáti mají aspoň prostor, aby vedli volební kampaň za nějaký program. A vidím tady KDU-ČSL, vidím tady ODS, vidím tady sociální demokraty, nějaké zbytky TOP 09, tam vzadu komunisty. No, to jsou strany, které tady jsou před volbami a jsou tady i po volbách a budou tady i po dalších volbách. A mají svůj program, mají svoji zodpovědnost a mohou se zpovídat. Občané nám nadávají za to, co jsme udělali před pěti, deseti lety, protože jsme tady byli. Ale jsou mnohé jiné strany, které spekulativně vznikly a dneska už nejsou, splnily svůj jednomandátový nebo jednovolební záměr, jako ODA, Unie Svobody, dneska Zelení, i Věci veřejné se k tomuto blíží. Nechci na nikoho zapomenout, ale určitě takových stran bylo víc, různých hnutí, nezávislých, kteří přišli.

Ale podobně jako v krámě. Tady musí být nějaká záruční lhůta. Musí také být možnost někde tu reklamaci uplatnit. Co mi je platné, když mám záruční lhůtu a firma zanikne. Tak na kom ji budu uplatňovat? Stejně tak je to u politických stran. Na kom budu vymáhat plnění programu, když ty strany nebudou?

A toto je třebas jeden z návrhů, který k tomu jednoznačně směřuje, protože myslím, že Jirka Dienstbier jako místopředseda sociální demokracie velmi dobře ví, že už dneska kandidáti nevedou programový souboj o ideje, ale vedou vzájemný souboj o to, aby se posunuli na kandidátce. A v tom není nic jiného. Ale není to mnohdy o věcné stránce, není to o programu, protože program je jasný. Kandidáti kandidují na kandidátce té které politické strany nebo hnutí za konkrétní program. Pokud mají jiný názor, tak nemají kandidovat, nebo mají kandidovat za jinou stranu.

Ale myslím si, že systém, tak jako je dneska postavený už na pěti procentech, je na hraně. Je na hraně, kdy ještě je možné zohlednit situaci velkých měst v rámci aglomerací jednotlivých krajů. A jsem přesvědčen a mluvím tady skutečně z pohledu venkovana, že tento návrh do toho prostě vnáší problém. Problém v tom, že např. za jižní Moravu by dneska v PS seděli samí Brňáci. Nic proti Brnu, je to fajn, jsou to naši kamarádi, mám tam spoustu přátel. Ale myslím si, že to není jediné město, které máme v rámci jižní Moravy, a stejně tak lze hovořit i o jiných krajích.

Proto z tohoto důvodu dávám návrh na zamítnutí tohoto zákona. Pokud by tento návrh neprošel, tak dávám návrh na vrácení k přepracování, protože jsem přesvědčen o tom, že předkladatel by měl tento návrh šířeji diskutovat předtím, než ho předloží, měl by zohlednit zájmy i menšin v rámci regionů a to, aby zastoupení bylo skutečně reprezentativní i z hlediska plošnosti zastoupení.

Nezbývá mně bohužel v této chvíli nic jiného, než tento návrh podat a požádat o podporu tohoto návrhu, protože si myslím, že by bylo kontraproduktivní se soustředit pouze na změnu parametrů, protože znovu pak bychom měli otevřít diskusi nad změnou celkového volebního systému, zda např. u krajských voleb, u voleb do Poslanecké sněmovny apod. spíše nevolit princip většinový, protože ten je spravedlivější, v tom smyslu, že volíme skutečně konkrétní lidi v jednotlivých obvodech, tak jako volíme sem do Senátu.

Byl bych rád, kdybyste podpořili můj návrh.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, já se omlouvám. Jestliže dáváte dva návrhy, tak se bude podle jednacího řádu nejprve o vrácení k přepracování a pak o zamítnutí. Jestli vaše idea byla jiná, tak jste měl dát jenom jeden návrh.

Nyní pan kolega Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane předkladateli, kolegyně a kolegové. Já se naopak domnívám, že to je dobrý návrh, je to návrh k tomu, aby se omezila moc určitých politických dinosaurů a některých sekretariátů politických stran. A tato moc by se přesunula do rukou voličů. A volič je prostě alfa a omega našeho volebního systému. A s tím nikdo nic nenadělá, ať je to volič z Brna nebo z malé vísky někde na jižní Moravě.

A domnívám se, že volič není tak nesvéprávný, aby nepoznal, kdo si koho vyvolí, kdo by ho měl reprezentovat nebo ne. A volič pak nese následky.

A neseparujme se tady od voličů, od občanů. Někdy rozhodnou dobře, někdy špatně. Ale v každém případě je to jejich volební právo, jak rozhodnou. A to, čeho jsme svědky, že mnohá sdružení nebo i některé politické strany si najmenují některé osobnosti a pak se diví, že to nedopadlo podle jejich představ, to je právě jasný signál k tomu, že by mělo dojít k nějaké změně.

A tady se na jedné straně volá po nějaké diskusi. Na druhé straně se řekne, my ten zákon zamítneme, a tím pádem zablokujeme diskusi. Proto já podpořím tuto novelu volebního zákona.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má senátor Jaromír Jermář.

Senátor Jaromír Jermář:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Slyšeli jsme tu různé názory na tento návrh zákona. A právě proto si myslím, že by bylo dobré, aby byla možnost ho prodiskutovat ve výborech.

Víme o tom, že politické strany nepožívají velké důvěry. A já bych si moc přál, aby strany byly početnější. Ale sami se setkáváme s tím, jaká je obrovská nechuť do stran vstupovat. Já bych měl třeba představu, že by zde mohlo být určité procento, jedno, dvě, o tom se může diskutovat. Ale domnívám se, že by bylo dobré, aby určitě došlo k ponížení nutných pěti procent, protože i pak politické strany se budou snažit do čela si dávat ty lepší lidi.

Dal bych zde tedy návrh, aby byl tento návrh zákona postoupen k jednání do výborů.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nyní pan senátor Petr Vícha s právem přednosti.

Senátor Petr Vícha:  Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, jsou tady prořídlé řady. My jsme o tom s kolegou Dienstbierem vedli možná hodinové diskuse a asi jsme za jedno v tom, že se v minulosti snížily desetiprocentní hranice na pět procent, že to možná nemusí být konec, že se možná můžeme posunout ještě někam níže.

Nicméně byl jsem vždycky a jsem zásadním odpůrcem tohoto řešení. A uváděl jsem konkrétní příklady, kdy při volbách do krajského zastupitelstva skutečně nemá šanci velmi kvalitní člověk, dobrý člověk pro práci v zastupitelstvu, který je z malé vesnice, tak na konkrétní počty hlasů jej vždycky převálcují z velkého města.

Uvedu příklad z Bohumína. Dvanáct let tam získáváme nad 60 % hlasů v komunálních volbách, ale, přátelé, sestavení kandidátní listiny, a já vždy před volbami říkám, nekroužkujte, volte celý náš tým, protože já ho tak sestavuji, aby tam byli zároveň muži a ženy, aby tam byli lidé z městských částí. A je mi jasno, že kdybychom dospěli k tomuto řešení, tak člověk z Vrbice, která má 400 obyvatel, nedostane tolik hlasů, jako z Nového Bohumína, ze sídliště, kde těch lidí je prostě více. A chtěl bych, aby tam byli rovnoměrně rozloženi lidé ze všech městských částí, ženy, muži, dokonce, abychom byli profesně rozloženi. Já nepotřebuji patnáct lékařů, kteří mi na ty kroužky vyskočí.

Považuji skutečně toto řešení za nešťastné. A teď se přiznám, že nevím, jak z toho ven, z pohledu hlasování. Můžeme to zamítnout hned, můžeme to zamítnout po velké diskusi ve výborech. Ale myslím si, že k tomuto řešení nikdo rozumný dospět nemůže. My možná můžeme dospět k tomu, že budeme navrhovat nějaké snížení pětiprocentní hranice a třeba pro různé typy voleb. A nevím, jestli k tomu vede přepracování anebo diskuse ve výborech. Ale spíš bych se tedy klonil v tomto případě k návrhu pana místopředsedy Škromacha, vrátit návrh zákona k přepracování. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  K dopracování, zní oficiální název. Pan senátor Miroslav Nenutil má slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, pane 1. místopředsedo. Dámy a pánové, asi podle vystoupení svého předsedy klubu budu nerozumný, protože si myslím, že to je myšlenka správná, a v některém z předchozích příspěvků zaznělo, že naši voliči, nebo voliči dalších zastupitelstev mají právo si rozhodnout. A řekněme, že toto by mělo vést politické strany k tomu, aby na kandidátky stavěly lidi, kteří jsou skutečně známí. A myslím si, že nemůže uspět ani argument pracovitého, pilného, svědomitého starosty čtyřsethlavé vesnice, protože jsou-li jeho vlastnosti tak výborné a skvělé, určitě nezůstanou za hranicemi jeho obce. A bude-li usilovat o působení v krajské vládě nebo v zákonodárném sboru, pak nemůže být nejlepší pouze v rámci své obce, ale měl by být autoritou celého regionu.

Nemám vůbec žádný problém přikázat tento návrh zákona výborům. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Nyní pan senátor Václav Homolka.

Senátor Václav Homolka:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, já tento návrh podporuji, protože si myslím, že do volebních místností přiláká právě větší počet našich občanů, takže v tomto je to určitě klad a určitě to také přinese pozitivum v tom, že kdo kandidátku sestavuje, bude zodpovědnější a bude muset k tomu přistupovat daleko lépe právě z pohledu občanů, a pro ty přece politiku děláme.

A pokud se týká toho, že by se nedostávali do popředí lidé z venkova, ale jenom prostě z velkých měst, tak musím říci, že jsem z malého městečka, v našem okrese jsou tři velká města a já jsem stejně nakonec postoupil do Senátu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další se nehlásí. Chce se předkladatel pan senátor Jiří Dienstbier vyjádřit? Zvedá se, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Rád bych. Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, některé argumenty stojí přece jen za komentář.

Můžeme mít na věc různý názor, ale nepřijímám argument Zdeňka Škromacha, že návrh je nepromyšlený a nedopracovaný. Návrh je velmi dobře promyšlený a legislativně zpracovaný, takže na něm není co dopracovávat. Je to jenom otázka názorů, jestli je dobře nebo ne, a na to může mít prostě každý jiný pohled.

Ohledně toho, jestli to je případně přepracovatelné ve výborech, pokud by byl jiný názor. Ono totiž nemá smysl to vracet k přepracování, protože to je doopravdy otázka názoru. Pokud si někdo myslí, že místo snížení na nulu se to má snížit z pěti procent na tři, nebo třeba u zastupitelstev obcí úplně, nebo naopak vůbec, tak to je právě věc, která by měla být projednána ve výborech. Já nevím, jaký je většinový názor, aniž by proběhla diskuse ve výborech.

Přesně to, co tady říkal Petr Vícha, je podle mne naopak důvodem pro to postoupit návrh do diskuse výborům, tak aby vůbec tento názor byl zjištěn, aby vůbec byla informace, jakým způsobem to případně přepracovat, protože diskusi já jsem zcela jistě otevřený.

A naposledy zopakuji, že si myslím, že by to prospělo stranickému systému. Myslím si, že by to pomohlo zvýšit důvěru lidí ve stranický systém, že by to skutečně přitáhlo více lidí k volebnímu procesu, protože by jim to dalo reálnou možnost vybírat si, doopravdy volit tak, jak si myslí, že to je nejlepší, a v konečném důsledku by to pomohlo i samotným politickým stranám i z hlediska zdraví jejich vnitřních rozhodovacích procesů.

Prosím vás proto o propuštění do výborové diskuse.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobře. Nyní pan zpravodaj, můžete hovořit na mikrofon u stolku zpravodajů.

Senátor Miroslav Antl:  Já se rád projdu ...

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane místopředsedo, vy jste za mne odvedl i práci naučnou, poučnou, protože varianty hlasování jsou jasně dány jednacím řádem, ale já bych stručně shrnul rozpravu s tím, že paní senátorka Bayerová prohlásila jasně, že podpoří návrh pana senátora Jiřího Dienstbiera. Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach naproti tomu řekl, že nesouhlasí, uvedl, abych to shrnul, kumulativní návrh na zamítnutí, a mám-li ho citovat – tak pokud by neprošel, pak návrh na dopracovávání. Ono to je v jednacím řádu samozřejmě opačně.

Pan senátor Jaromír Jermář doporučuje prodiskutovat ve výborech, pan předseda klubu ČSSD senátor Petr Vícha řekl, že to pokládá za nešťastné řešení a vrátit k dopracování, což považuji za prohlášení, které je návrhem. Pan senátor Miroslav Nenutil, jehož tady zastupuji jako zpravodaje, se podržel svého návrhu přikázat do výborů. Pan senátor Václav Homolka podporuje návrh na postoupení do výborů, v podstatě s tím, že souhlasí.

Mám k tomu osobní poznámku. Ač mám hůl a měl jsem ji i předtím, tak já jsem přeskákal, byl jsem skokanem Východočeského, resp. Královéhradeckého kraje, takže bych to neměl komentovat, ale dovoluji si navrhnout tento postup. První návrh vrátit k dopracování, za který považuji návrh pana senátora Víchy, potažmo pana místopředsedy Senátu Škromacha. Další je návrh na zamítnutí, který jasně přednesl pan místopředseda Škromach. A třetí návrh je přikázat do výborů, což jsem řekl já v úvodu a přidali se k němu další senátoři, jestli to mohu takto navrhnout.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Nejen, že můžete, je to váš úkol. Budeme nyní hlasovat nejprve o návrhu vrátit návrh zákona k dopracování.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Ještě technicky – každý má právo hlasovat o jednotlivých návrzích, když ten předchozí neprojde. Jenom, aby někteří věděli. Zahajuji hlasování o dopracování.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Skončilo hlasování číslo 63, registrováno 43, kvorum 22. Pro 15, proti 14. Návrh zamítnut.

Nyní budeme hlasovat o zamítnutí. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Skončilo hlasování číslo 64, registrováno 44, kvorum 23. Pro 12, proti 17. Návrh zamítnut.

A jsme u třetího hlasování, to je přikázání. Jediný výbor byl navržen ústavně právní výbor, zmíněná komise si může osvojit. Zahajuji hlasování o tomto návrhu.

Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování číslo 65 ukončeno, registrováno 44, kvorum 23. Pro 27, proti 2. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu a my se vystřídáme. Děkuji předkladateli i zpravodaji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu a tím je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorek Jany Juřenčákové a Soni Paukrtové, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 405

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede paní navrhovatelka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Dobrý večer dámy a pánové, pane předsedající. Dovolte mi, abych za sebe a kolegyni Juřenčákovou předložila návrh zákona, jehož název přečetl pan místopředseda. Navrhované změny se dotýkají odměňování uvolněných členů zastupitelstev obcí, krajů a hlavního města Prahy. Ten základní princip navrhuje, aby pokud člen zastupitelstva, který je současně senátorem nebo poslancem, aby v té funkci krajské či obecní dostával pouze plat neuvolněného funkcionáře.

Já samozřejmě chápu, že to může vzbudit jaksi velké diskuse a debaty. Domnívám se však, že výkon funkce poslance a senátora je natolik jaksi zodpovědná funkce, že by bylo třeba jí opravdu věnovat téměř celý svůj čas. Existují však mezi námi takoví, kteří stíhají funkce na městech a obcích, na krajích a na celostátní úrovni. Takže my jsme nešly tak daleko, abychom navrhovaly jaksi vyloučení souběhu těch funkcí a omezily jsme to pouze tak, že v případě, že poslanec, senátor zastává funkce na městě nebo na kraji, tak aby za tuto funkci pobíral plat jako neuvolněný funkcionář. To je podstata tohoto návrhu zákona a já vás prosím, abyste ho postoupili do dalšího projednávání v Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů jako navrhovatelka. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení pana senátora Miroslava Antla, takže prosím, pane senátore, máte slovo.

(Senátor Antl předává své vystoupení senátoru Nenutilovi.)

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Tady bude doporučení jednoduché, protože máme být demokraté a dáme možnost návrhy hájit, takže navrhuji propustit do výborů a jako garanční výbor tady určil výbor ústavně právní. Zatím děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte také místo u stolku zpravodajů a otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji. Budu velmi stručný. Dávám návrh na zamítnutí tohoto zákona.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, děkuji. Dále se hlásí do rozpravy pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já budu také stručný. Připojuji se k panu senátoru Víchovi, ale přesto stojí za to říct – tento návrh je evidentně předvolebním, populistickým tahem, jakých se dočkáváme velmi často a je to velmi nebezpečné, protože někdy mohou projít i blbosti. Ten druhý návrh, který tady máme, je ještě blbější. Protože já se tedy zeptám, co budou dělat lékaři – senátoři, kteří pracují v nemocnicích, ale neznají princip neuvolněného lékaře. Jaký tedy budou brát plat? Tam to bude velmi těžké to nějak zákonně postihnout, a to nemluvím o dalších jiných profesích.

Je to čistý populismus, stejně jako ten druhý návrh, který říká, že se ušetří dokonce veřejné prostředky. A já se ptám, jak, protože když tam tento nebude, tak tam bude jiný a stejně se spotřebují veřejné prostředky. Takže já navrhuji, abychom podobné nesmysly, které mimochodem jsou určeny těm nejnižším lidským pudům. Bylo tomu tak i u některých kandidátů do Senátu, kteří se holedbali, že svůj plat dají někomu na něco. Vzpomeňte si na Věci veřejné, jak hledali, kde jsou ta okénka, tam kde vrátí ty náhrady. A zjistili, že okénka nenašli, že to byla závodní jídelna a tam to od nich nechtěli vzít, ti chtěli stravenky.

Takže nepodléhejme tomuto populismu, nebojte se. Lidi to vůbec nezajímá. Nezajímá a nefunguje to. Viděli jste, jak dopadl pan kandidát Pakosta, který byl také autorem podobných nesmyslů. A ono to ani ve volbách ničemu nepomůže. Vzpomeňte, jak pan ministr Kalousek sebral auta, která pak rezavěla na nádvoří a musela se prodat pod cenou. To je všechno jenom populistické. Za chvíli je tam budeme mít s platy, kdy někteří budou křičet, že plat nechtějí za žádnou cenu, ani kdyby je tloukli. A přitom samozřejmě ho chtějí. Já už jsem mnohokrát řekl, že až mi přivedete blba, který dělá dvě povolání, ráno pracuje v Mladě Boleslavi, dělá škodovky a večer dělá barmana. A ten plat barmana, toho se vzdává, protože je hrdina – až takového najdete, tak já mu dám svůj plat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Nyní už se do obecné rozpravy nikdo nehlásí. Rozpravu končím. Zeptám se paní předkladatelky, zda se chce vyjádřit. Nechce se vyjádřit. Pan zpravodaj k návrhům, které padly – o čem budeme hlasovat?

Takže přistoupíme k hlasování. Padl tady dvakrát návrh na zamítnutí. Budeme hlasovat tedy o návrhu na zamítnutí. V sále je přítomno v tuto chvíli 41 senátorek a senátorů. Potřebné kvorum je 21.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 66 se ze 41 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 31, proti bylo 7. Návrh byl přijat.

Návrh byl zamítnut, tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Děkuji paní předkladatelce i panu zpravodaji.

Přikročíme k dalšímu bodu našeho jednání. Tím je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Richarda Svobody a dalších, kterým se mění zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 165/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 423

První čtení. Jedná se o tisk č. 406. Tento návrh senátního návrhu zákona uvede jeden z navrhovatelů, tak jak mi bylo signalizováno, paní senátorka Filipiová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji. Pane předsedající, kolegyně a kolegové, tento návrh zákona je nesmírně jednoduchý. V podstatě umožní ženám zvolit si, jestli chtějí, aby se jejich příjmení přechylovalo či nikoliv. Já se přiznám, že jsem se podepsala jako spolunavrhovatel pod tímto zákonem na základě mých velmi negativních zkušeností právě s přechýlením mého jména, kdy oběma mým dcerám i mně veškeré doklady byly vydány na jméno Filipová, prostě to třetí "i" bylo zapomenuto, a vznikaly z toho neuvěřitelné problémy. Já si myslím, že jméno je v podstatě symbolem každého člověka. To je úplně to nejintimnější, co kdo má. A že by občan, respektive občanka měla mít právo na to, svobodně si zvolit, jakou formu svého příjmení chce používat. Tolik vcelku, já si myslím, že víc komentovat tento návrh zákona je úplně zbytečné. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. S procedurálním návrhem se přihlásila paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, jak bylo ohlášeno, že řeknu procedurální návrh, tak jenom pouze procedurální návrh. Dávám návrh, abychom tento bod dojednali i po 19.00 hodině, tedy hlasovali, jednali o tomto bodu i po 19.00 hodině. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, o tom se hlasuje bez rozpravy a neprodleně. Takže budeme hlasovat o návrhu – o hlasování i po 19.00 hodině, tak jak bylo navrženo. Přítomno je 38 senátorek a senátorů, aktuální potřebné kvorum je 20.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 67 se z 37 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 29, proti byli 3. Návrh byl přijat.

V tuto chvíli bych požádal paní senátorku Martu Bayerovou, kterou Organizační výbor určil zpravodajkou pro první čtení tohoto návrhu zákona, aby nás seznámila s touto zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, děkuji paní předkladatelce v zastoupení za výstižnou charakteristiku navrhovaného zákona. S návrhem jsem se seznámila a mohu pouze konstatovat, že je to jeden z těch návrhů zákona, který mnohým prospěje a nikomu neublíží. Doporučuji ho postoupit do výborů, a do konkrétně do ÚPV a do našeho VUZP jako výboru garančního. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Nyní otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona. Nikdo se nehlásí, obecnou rozpravu končím. Padl jediný návrh, to je na přikázání. Vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili ani nezamítli, přikážeme návrh senátního návrhu výborům k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Paní zpravodajko, doplňte, prosím, ještě ten druhý výbor, který jste říkala. (Doplněn ÚPV.) Čili ještě ÚPV, pokud není námitek. Zeptám se, jestli ještě je nějaký další výbor, který by se tím chtěl zabývat. Není. Přistoupíme k hlasování o přikázání těmto dvěma výborům, tak jak je navrhla paní senátorka.

Budeme hlasovat o tomto návrhu. Aktuálně je přítomno 38 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 20.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 68 se z 38 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 20 pro vyslovilo 31, proti byli 2. Takže návrh byl přijat.

Blahopřeji navrhovatelům, blahopřeji i paní zpravodajce.

Tím jsme projednali tento bod.

Tím jsme také skončili program dnešního jednání. Těším se na shledání zítra, což je v pátek v 9.00 hodin ráno zde v sále.

Budeme pokračovat pevně zařazenými body programu. Hezký večer!

(Jednání přerušeno v 18.59 hodin.)