Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 25. schůze Senátu
(2. den schůze – 16.08.2012)

(Jednání zahájeno v 9.01 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 25. schůze Senátu Parlamentu České republiky.

Na celou dobu schůze se omluvil pan senátor Václav Homolka a z úvodu dnešní schůze je omluven pan senátor Přemysl Sobotka.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili. A připomínám, že náhradní karty jsou v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle schváleného pořadu naší schůze budeme projednávat bod, kterým je

 

Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem v roce 2011

Tisk č. 387

Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí guvernéra České národní banky Miroslava Singera na našem jednání.

V sále je aktuálně přítomno podle zaregistrování 36 senátorek a senátorů, takže potřebný počet pro přijetí návrhu je 19 hlasů.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 15 registrováno 48, kvorum pro přijetí 25, pro návrh 43, proti jeden. Návrh byl přijat.

Dovolte mi, abych zde přivítal mezi námi guvernéra České národní banky pana Miroslava Singera. Zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 387. Prosím pana guvernéra, aby nás seznámil se zprávou. Pane guvernére, řečniště je vaše.

Miroslav Singer:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, vážení přítomní. Česká národní banka předkládá každým rokem v rámci plnění zákonné povinnosti Zprávu o výkonu dohledu nad finančním trhem určenou k informaci Senátu, Poslanecké sněmovny a vládě.

Zpráva podává souhrnné informace o výkonu dohledu nad finančním trhem a vývoj finančního trhu v roce 2011. Ve zprávě jsou uvedeny aktivity České národní banky, která působí v této oblasti jako integrovaný orgán regulace a dohledu nad celým finančním trhem České republiky.

V roce 2011 jsme se podíleli na implementaci rychle se měnících pravidel Evropské unie v oblasti finančního trhu a úpravách regulatorního rámce v České republice. Spolupracovali jsme primárně s ministerstvem financí a dalšími orgány státní správy na přípravě nových zákonů. Za naší aktivní spolupráce byly připraveny některé zákony upravující podnikání finančních institucí a dalších osob podléhajících regulaci a dohledu. Připravili jsme též řadu vyhlášek a výkladových a metodických stanovisek k aplikaci regulatorních požadavků účastníky finančního trhu.

Mám-li zmínit významné legislativní změny – došlo k novele zákona o bankách, zákona o družstevních záložnách a zákona o podnikání na kapitálovém trhu, směřujících k transpozici nové směrnice o kapitálových požadavcích, tzv. CRD3, které upravuje např. určování významnosti pobočky, nápravná opatření k zajištění dostatečné výše a složení kapitálu, činnosti kolegií do orgánů dohledu v rámci Evropské unie, systém odměňování vedoucích osob apod., v reakci na finanční krizi, která zachvátila řadu finančních trhů vyspělých zemí Evropské unie.

Zásadní změnou regulatorního rámce představuje také zákon o důchodovém spoření a zákon o doplňkovém penzijním spoření, které jsou součástí důchodové reformy a upravují transformaci stávajících fondů, vznik nových penzijních společností a stanoví podmínky pro účast obyvatelstva.

Na evropské úrovni patřilo pro další vývoj regulace mezi nejdůležitější projednávání návrhu směrnice o nařízení o kapitálových požadavcích CRD4, návrh prováděcího předpisu ke směrnici Solventnost 2 a návrh směrnice Omnibus II, která novelizuje směrnici Solventnost 2. Za těmito poněkud záhadnými názvy to je blok zákonů, které mění podmínky pro podnikání v pojišťovnictví.

Česká národní banka, mám-li mluvit o naší vlastní činnosti, se zaměřila především na posilování výkonu dohledu na dálku tak, aby mohla průběžně sledovat stabilitu jednotlivých dohlížených sektorů a současně s využitím poznatků z dohledu na dálku provádí dohled namístě kontrolami u subjektů.

Dohled na dálku samozřejmě spočívá v průběžném sledování činnosti a hospodaření a vyhodnocování vývoje trhu jako celku včetně jeho dílčích segmentů. V této souvislosti byla v roce 2011 detailněji analyzována portfolia dohlížených institucí, zajišťována jejich angažovanost vůči rizikovým subjektům a instrumentům. Dohled se zaměřil zejména na vývoj kvality úvěrových portfolií, tvorbu opravných položek, dostatečnost kapitálu ke krytí případných ztrát, likviditu a celkový vývoj hospodaření bank. Součástí dohledové činnosti je už po mnoho let provádění tzv. stress testů neboli zjišťování, jak by se v nepříznivých, byť třeba ne pravděpodobných scénářích chovala taková portfolia, a tím i solventnost jednotlivých subjektů našeho trhu.

Ve Zprávě o výkonu dohledu je informace o činnosti České národní banky v dohledu na dodržování pravidel ochrany spotřebitele, kterou jako zákonnou povinnost začala Česká národní banka vykonávat v závěru roku 2008. Pro podporu této činnosti využíváme i síť poboček České národní banky. Dohled nad ochranou spotřebitele koná i na základě podnětů podaných spotřebiteli, počet podnětů meziročně roste, v roce 2011 dosáhl počtu 866 podnětů. Česká národní banka považuje za nedílnou součást ochrany spotřebitele na finančním trhu i finanční vzdělávání jako prostředek prevence, zvyšuje své zapojení do tuzemského systému finančního vzdělávání. Možná někteří z vás víte, že jsme vydali a distribuovali do škol a středních škol učebnice v dané oblasti.

V oblasti spolupráce se zahraničními regulátory v rámci kolegii orgánů dohledu jsme věnovali hlavní pozornost dokončení tzv. joint tris Assessment and Design, procesu, který vyhodnocoval rizikový profil jednotlivých entit příslušných evropských finančních skupin a vydával společné rozhodnutí o minimální výši kapitálu, které by skupiny jako celek i její jednotlivé části včetně našich částí měly držet.

Závěry z vyhodnocování rizikového profilu tuzemských dceřiných bank zaslala ČNB partnerům domovských orgánů dohledu a ty tyto požadavky zohlednily při přípravě návrhu společného rozhodnutí o výši kapitálu jednotlivých skupin.

V rámci kolegií byla zvýšená pozornost věnována rovněž vlivu finanční a dluhové krize v eurozóně na stabilitu a finanční situaci mateřských bankovních skupin a úrovni připravenosti dohlížených bankovních skupin na aktuální změny evropské regulaci.

Mám-li mluvit o finančním trhu ČR a jeho jednotlivých sektorech, v roce 2011 byly stabilní a dosahovaly dobrých hospodářských výsledků. Bankovní sektor je dobře kapitálově vybavený, generujme zisky a disponuje dostatečnými likvidními zdroji.

V sektoru družstevních záložen se v roce 2011 dále zvýšily obchodní aktivity členské základny. Obchodníci s cennými papíry zvyšovali v roce 2011 objemy obchodů, sektor je dostatečně kapitálově vybavený, meziročně vzrostl rovněž majetek zákazníků.

U fondů kolektivního investování určených veřejnosti došlo k mírnému meziročnímu poklesu aktiv, naopak k růstu objemu majetku dochází u fondu kvalifikovaných investorů. Penzijní fondy se vyznačovaly stabilními hospodářskými výsledky a nárůstem hodnoty aktiv i počtu účastníků. Pro český pojistný trh – abych zmínil i sektor, který nedosáhl tak dobrých výsledků, nebyl rok 2011 tak úspěšný, jako rok předešlý. Přesto navzdory zpomalení ekonomické aktivity a mírnému poklesu pojistného dosáhl relativně dobrých hospodářských výsledků a zůstává stabilní.

Tímto si dovolím končit a vyčkat na vaše dotazy. Děkuji

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane guvernére. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 387/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Adolf Jílek, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Pan senátor Jílek se včera asi příliš unavil svou aktivitou, vidím, že ještě není přítomen. Prosím hospodářský výbor, aby určil náhradního zpravodaje. Pan předseda výboru Hajda.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedo, vážený pane guvernére, vážené kolegyně a kolegové, hospodářský výbor projednal zprávu o ČNB a jejím dohledu předevčírem na své schůzi. Doporučil našemu zasedání Senátu vzít tuto zprávu na vědomí.

Chtěl bych poděkovat panu guvernérovi za spolupráci ČNB a výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, protože minimálně jednou za rok nás pan guvernér vždy přijme a zhodnotí situaci, jak se vyvíjí na českém bankovním trhu, pokud se týká stability bank apod. Při této příležitosti bych mu chtěl za spolupráci poděkovat.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozprava neproběhne, uzavírám ji. Předpokládám, že se pan guvernér nemá k čemu vyjadřovat, žádné připomínky a názory nebyly vysloveny. Předpokládám, že ani náhradní zpravodaj nechce vystoupit.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení 301 z jednání hospodářského výboru.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení, jak jej předložil náhradní zpravodaj a jak jej doporučuje hospodářský výbor. V sále je aktuálně přítomno 62 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 32. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 16 bylo registrováno 62, kvorum 32, pro návrh 60, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji panu guvernérovi a zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem pořadu naší schůze je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 397

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk 397. Návrh uvede v zastoupení předsedy vlády ministr obrany Alexandr Vondra, kterého žádám, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové, tato novela reaguje na dosavadní praxi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, Evropské komise i ostatních soutěžních orgánů, a to nejen v oblasti ochrany hospodářské soutěže, ale i v oblasti zadávání veřejných zakázek. Jejím hlavním motivem je zefektivnění v boji s kartely jako nejnebezpečnější formu porušování soutěžního práva. Navrhovaná změna zákona o ochraně hospodářské soutěže přináší zejména zákonné zakotvení podmínek tzv. leniency programu, nebo-li programu shovívavosti, který umožňuje upustit od potrestání toho soutěžitele, který umožní prokázání kartelu, o jehož existenci soutěží úřad dosud nevěděl.

V souvislosti s přijetím strategie vlády v boji proti korupci na léta 2011 a 2012 je do zákona navrhována také možnost vyloučení subjektů porušujících pravidla pro hospodářskou soutěž z účasti na veřejných zakázkách a koncesních smlouvách, tedy jejich zařazení na tzv. černou listinu.

K návrhu zákona připojila PS pozměňovací návrh, který se týká rozšíření kompetencí úhozu na orgány veřejné správy s tím, že úřad by měl do budoucnosti kontrolovat, zda to narušení hospodářské soutěžen nedochází jejich činností. Jedná se o potřebnou změnu, která umožní komplexní dozor nad soutěžním prostředím.

Prosím vás o projednání předloženého návrhu novely zákona.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk 397/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 397/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Lajtoch, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Lajtoch:  Pěkné ráno, vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, vážený pane ministře.

Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, má za cíl především zvýšení právní jistoty soutěžitelů, respektive účastníků řízení podle zákona č. 143/2001, v platném znění.

Na prvém místě k tomu přispívá vtělení úpravy leniency programů tak, jak tady bylo řečeno, v případě kartelu do zákona. Tato byla doposud obsažena toliko v oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Vtělení úpravy do zákona spolu s potřebou efektivní aplikace programu vyžaduje, aby byla jistým způsobem upravena procesní práva účastníků řízení podle zákona. Aby byla leniency efektivněji aplikovatelná, je zapotřebí jistým způsobem upravit procesní práva účastníků řízení a režim nahlížení do správního spisu.

Významné novum představuje zavedení institutu narovnání v oblasti soutěžního práva veřejného do naší národní úpravy. Návrh zákona oproti úrovni unijní počítá s uplatněním napříč prostorem veřejnoprávní ochrany hospodářské soutěže, to je ve všech případech kmenových porušení zákona, zakázané dohody, zneužití dominantního postavení, nepovolené spojení soutěžitelů. Úřadu se ze zákona dává pravomoc nezahájit řízení v marginálních případech, případně se stanoví kritéria a výběru případů.

Dále návrh konstituuje dvě nové kvalifikované skutkové podstaty správních deliktů právnických osob a podnikajících fyzických osob. K jejich naplnění dojde uzavřením zakázané dohody v souvislosti se zadávacím řízením nebo uzavíráním smlouvy na plnění veřejných zakázek malého rozsahu.

Návrh obsahuje k posílení právní jistoty adresátů norem též další doplnění a zpřesnění úpravy, reaguje na vstup Lisabonské smlouvy v platnosti k 1. prosinci 2009. Návrh je traktován do 4 článků. První je rozdělen do 35 bodů. V části první obsahuje změnu úpravy zákona o ochraně hospodářské soutěže. V článku dvě je přechodné ustanovení standardně reglementující řízení pravomocně neskončená do dne nabytí účinnosti navrhovaného zákona. V článku tři obsahuje změnu trestního zákoníku a v článku čtyři účinku navrhované úpravy.

Vláda předložila návrh zákona Poslanecké sněmovně 20. února 2012. A poté byl návrh na základě výsledků vnějšího připomínkové řízení zcela přepracován. Poslancům byl návrh rozeslán jako tisk č. 621. Prvé čtení návrhu zákona proběhlo na 36. schůzi sněmovny dne 15. března. Návrh byl přikázán k projednání hospodářskému výboru. Tento svým usnesením z 27. schůze 16. května doporučil sněmovně návrh zákona schválit. Ve 2. čtení na 40. schůzi 20. června návrh prošel obecnou a poté i podrobnou rozpravou. Byly předloženy pozměňovací návrhy poslance Plachého a poslance Skopala.

Ve třetím čtení byl doporučen pozměňovací návrh poslance Plachého. To bylo doplnění o úpravu dozoru úřadu nad orgány veřejné správy. Naopak nebyl podpořen návrh poslance Skopala o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužitím.

S návrhem zákona ve znění pozměňovacího návrhu poslance Plachého byl poté 150 poslanci z přítomných 164 vysloven souhlas. Senátu byl návrh zákona postoupen 23. července 2012. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu Parlamentu ČR na své 31. schůzi dne 14. března k návrhům tohoto zákona po úvodním slově předkladatele Dr. Rudolfa Blažka, náměstka ministra obrany ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Lajtocha a po rozpravě nepřijal žádné usnesení, neboť nebyl podán žádný návrh na usnesení. Určil zpravodajem výboru Jiřího Lajtocha a pověřil předsedu Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Důvodem, proč nebylo přijato žádné usnesení, byla, bych řekl, na poslední chvíli, diskuse mezi ministerstvem vnitra a Úřadem pro hospodářskou soutěž k pozměňovacímu návrhu, který připravil náš legislativní odbor, kde věci nebyly jasně dořešeny. A poté raději hospodářský výbor nepřijal žádné usnesení s tím, že tyto věci bude řešit ústavněprávní výbor Senátu Parlamentu ČR. Pravděpodobně i takto vystoupí předseda ústavněprávního výboru s tímto návrhem.

Takže hospodářský výbor nepřijal žádné usnesení a tím je to uzavřeno. Zatím.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore a zpravodaji, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly spojené s touto funkcí. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavněprávního výboru pan senátor Miroslav Antl. Přeje si vystoupit, takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji vám, vážený pane předsedo. Vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové. Pan ministr i garanční zpravodaj tady řekli k obsahové stránce a k legislativnímu vývoji tohoto návrhu zákona, respektive novely zákona, všechno, takže jak bylo avizováno, tak my jsme nakonec zůstali jediným výborem, který přijal nějaké usnesení – to usnesení máte před sebou. Je to usnesení ze dne 14. 8. 2012, které jsme přijali na naší 52. schůzi. Nese číslo 241 – a tam je návrh na vrácení Poslanecké sněmovně, ve znění pozměňovacích návrhů, které mají počet 12.

Vím, že to náleží do podrobné rozpravy. A vyřeším tuto situaci tak, že řeknu, čím jsme se zabývali, a právními připomínkami, které jsme měli v rámci – samozřejmě po konzultaci s naším váženým legislativním odborem, který nás uvedl do situace. Abych stručně uvedl to, co bylo za připomínky, a vy ty připomínky vlastně máte i před sebou, ve stanovisku legislativního odboru, tak poněkud zmatek nám do situace při hodnocení tohoto zákona vnesl právě ten pozměňovací návrh pana poslance Plachého, který – a to tady bylo mnohokrát diskutováno zejména paní senátorkou Soňou Paukrtovou, víme, že jsme přijímali nějaké návrhy na změnu, to znamená – byl neodůvodněný. Takže bylo možno se jen domnívat, co pan poslanec Plachý po konzultaci – jak on tvrdil - s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, tím myslel, že dal tento návrh na změnu, která bohužel byla přijata, a tím vznikl zmatek, protože se samozřejmě logicky ohradilo ministerstvo vnitra. Úřad na ochranu hospodářské soutěže zase nechtěl ustoupit z nějakých zásadních věcí, takže tím nám vznikly problémy kolem dvou bodů, které máte v rámci pozměňovacích návrhů pod číslem 3 a 9.

Ale já velmi stručně, skutečně velmi stručně řeknu námitky, které jsme projednávali v ústavněprávním výboru. Ta první byla k článku I, bod 4, v § 4 odst. 1 – tam je ta poznámka pod čarou, kde jsme odstranili, nebo navrhli vám odstranit nedůslednost, která se promítla v rámci legislativní zkratky. A tady je to uvedeno pod plným názvem, takže my jsme navrhli, aby to bylo uvedeno do souladu. Takže legislativně technická záležitost.

Pokud jde o článek I bod 6, v § 19a odst. 1 – tady jsme diskutovali o vypuštění slova "zjevnou", a slovo "narušování" že bychom měli nahradit dokonavěji, tzn. slovesem "narušit". Pokud jde o nevěrohodnost užití adjektiva "zjevný" ve vztahu k substantivu "podpora", to je ten odstavec první – tady chceme, aby byla zakázána podpora jakákoli, tedy i podpora v uvozovkách "nezjevná". Pokud jde o ten slovesný vid, tak ten je naprosto logický.

Pokud jde o článek I, bod 6 a § 19a odst. 3 – a to je to, na co jsem upozornil, že nám dělalo a dělá problémy, je to vlastně nesrozumitelnost této koncepční změny, kdy nám nebylo vůbec zřejmé, na základě jakých pravomocí by ministerstvo vnitra mělo, nebo mohlo, nebo bylo oprávněno konat ve smyslu té věty první, respektive dalších vět ve vztahu k jinému ministerstvu, čili k orgánům ústřední státní správy.

To znamená, je potřeba je oddělit i v rámci dikce toho zákona, to znamená jiné podmínky uplatnění, jiné lhůty. Takže tam se v té pětce, čtyřce, to znamená i odstavec 4. téhož zákonného ustanovení navrhuje to, co čtete před sebou.

Pokud jde o článek I, bod 27 v § 22, odst. 4, tak tam je problém, nebo vidíme stále problém v tom, že je potřeba řešit vztah obecného a zvláštního. A právní předpis, který zastřešuje určitou oblast v právním řádu, v případě zákona oblast ochrany hospodářské soutěže, respektive soutěžního práva veřejného, by neměl redefinovat pojmy předpisů speciálních, upravujících určitý výsek této oblasti.

A to se děje právě v tomto bodě, kde tento definuje, respektive redefinuje sankce zákazu plnění veřejných zakázek a zákazu plnění koncesní smlouvy. Navíc při tom předstírá, jako by tyto obecně vymezoval v právním řádu, a nikoli pouze obligátně pro účely tohoto zákona.

Pokud jde o totéž ustanovení, tak tam je stejná argumentace jako u tohoto. To máte pod sedmičkou. V osmičce je zase víceméně formulační náprava, to znamená nahrazení slova "informuje" slovem "u vědomí". A to z toho důvodu, že je třeba sjednat shodu pojmosloví s příslušnými odkazovanými ustanoveními zákona č. 137/2006 Sb., a zákona č. 139/2006 Sb.

Ta devítka, já jsem ji zmínil, navazuje na pozměňovací návrh č. 3 ústavně-právního výboru. A já se o ní zmíním v podrobné rozpravě, pokud mi to dovolíte. Pokud jde o 10. připomínku v článku I, bod 31, tedy stávající bod 32, tak tam jde zase o úpravu vlastně formulační. To znamená slovo "nečinil" nahradit slovem "nečinní", atd.

Jinak je to odůvodněno tím, že zase by měla být konzistentně zachována formulace – a navíc opravena tak, aby se na dohodě zúčastnili, nebo aby se dohody zúčastnili.

Konečně 11. připomínka směřuje opět k článku I, bod 31, respektive bod 32, a ta je shodná. Ta vlastně napravuje, stejně jako jsem řekl před chvílí. A pokud jde o tu 12. připomínku, tam si všimněme, že je vloženo ustanovení 22 b, a – upuštění od vložení pokuty a snížení pokuty. My jsme se tam bavili, že pokud je tam něco takového konstatováno, tak zákon by měl dále i stanovit meze správnímu uvážení a vymezit, k čemu úřad přihlédne při benefici až o 50 %. Jinými slovy, proč o 10, proč o 20, proč o 30? K čemu on bude přihlížet?

To znamená to, co je řečeno při stanovení pokuty, to znamená vymezení důvodů proč, respektive odůvodnění proč, tak v tu chvíli by to stejné mělo být u snižování pokut. Jinak to je všechno. Já bych se vyjádřil, pokud propustíme tento zákon do podrobné rozpravy, a jiný návrh tady zatím nebyl, tak za chvíli. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat.

Není tomu tak, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo zájem nemá. Rozpravu končím. Tak, na hraně to bylo, paní senátorka Alena Dernerová, prosím.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobré dopoledne, pane předsedo, kolegyně, kolegové, pane ministře.

Já jsem se přihlásila na hraně proto, že jsem myslela, že se tady bude o tom víc diskutovat, protože skutečně ten antimonopolní úřad a vlastně tyhle otázky nejsou mojí parketou. Ale radila jsem se s určitými lidmi, kteří se zabývají antimonopolním právem. A na základě toho bych ráda přerecitovala, o čem jsme se bavili.

Navrhovaná úprava vychází z obdobné úpravy na úrovni Evropské unie, kdy podobnou pravomoc nezahájit vlastní řízení má i komise, jako orgán příslušný k vedení správních řízení v oblasti ochrany hospodářské soutěže. Novela ale sklízí kritiku od odborníků na antimonopolní právo. Omezení možnosti dovolat se spravedlnosti v soutěžních věcech umožní totiž úřadu zbavit se bez přezkoumání některých případů, včetně těch problematických.

V neposlední řadě může vést i k politizaci v citlivých kauzách, obává se Martin Nedelka, partner Advokátní kanceláře Schoenherr. Ačkoli se autoři novely dovolávají obdobné právní úpravy na úrovni Evropské unie, není to pravda.

Výhrada první: Důvodová zpráva se odvolává na tzv. pojem společenské škodlivosti, který se uplatňuje v trestním právu. Trestní právo tento pojem upravuje v ustanovení § 12, odst. 2 trestního zákoníku, který zní: "Trestní odpovědnost pachatele a trestně právní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu." Aplikace tohoto ustanovení trestního zákoníku je možná jen tehdy, je-li orgánem činným v trestním řízení bezpečně zjištěno, že uvedené jednání naplnilo všechny základní znaky skutkové podstaty trestného činu. A pokud všechny tyto základní znaky skutkové podstaty trestního činu jsou naplněny, může být příslušným orgánem činným v trestním řízení rozhodnuto o postupu podle ustanovení § 12, odst. 2 trestního zákoníku.

Pokud by ÚOHS chtěl aplikovat pojem společenské škodlivosti obdobně, musel by nejdříve v rámci předběžného šetření prokazatelně zjistit, že uvedené jednání porušuje hospodářskou soutěž. Po tomto zjištění pak by mohl přistoupit k uložení sankce či nikoliv, což v tomto důvodová zpráva je zcela zavádějící a účelová.

Výhrada číslo dvě: Definice veřejného zájmu je vlastně neostrý, neurčitý pojem. Předkladatelé novely zákona předpokládají, že toto ustanovení zákona se bude aplikovat ve věcech ohrožení soutěže, nikoliv u případů úplného vyloučení ze soutěže. Dále budou zkoumána kritéria – povaha posuzovaného jednání, zda je dán veřejný zájem na vedení řízení, povaha posuzovaného jednání, způsob vedení, význam dotčených trhů a počet dotčených spotřebitelů.

Předkladatel počítá s tím, že jednotlivá kritéria budou podrobněji rozvedena v oznámení Úřadu a dostupná všem soutěžitelům na jeho internetových stránkách. Definování, co je veřejný zájem a co není veřejný zájem, spíše vede ke zvýšení korupčního rizika, tedy úplatkářství ve společnosti, neboť nikoli soud, ale samotní úředníci úřadu budou rozhodovat, co je veřejným zájmem a co není veřejným zájmem. A na základě toho začnou šetřit či nešetřit porušení zákona.

Já bych chtěla říct ještě jednu věc, že jsem s ÚOHS měla takové zkušenosti, které jsou na jednu stranu pozitivní a na druhou negativní. Ta negativa někdy vyvážila ta pozitiva. A poslední taková informace mě významně vyděsila, protože jsme se dozvěděli, že určitý člověk se stal ředitelem odboru kontroly veřejných zakázek. A tento člověk byl majitel firmy ROPRO – je to firma, která má akcie na doručitele v listinné podobě, takže nevíme, zdali do této doby tento muž skutečně tyto akcie vlastní. Tento muž se zabývá kauzami, které se odehrávají právě na Severozápadě. A myslím si, že tady byl ve velkém střetu zájmů, protože právě jeho firma je ta, která zpracovávala řadu projektů právě z EU.

A pokud takovíto lidé budou sedět na antimonopolním úřadu a budou mít propojení s politiky, není to dobře. A toto, co jsem zde četla, skutečně není z mé hlavy, ale odborníků na antimonopolní právo. Oni to považují za určitou formu diskriminace, právě to, co tady bylo řečeno, a mají obavu ještě z větší korupce, která by se mohla objevit. To je vše, co jsem tu chtěla teď říci. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátorko, kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. A táži se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit k proběhlé rozpravě? Pan ministr se pomalu zvedá, takže ano.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Tak k tomu, co zaznělo. Já tady zastupuji a neumím to nějakým způsobem komentovat, ale k tomu, co říkal pan senátor Antl, když dával zprávu jménem ústavněprávního výboru, který doporučil vrátit návrh tohoto zákona Poslanecké sněmovně s oněmi pozměňovacími návrhy – a tyto pozměňováky, jestli tomu správně rozumím, byly předsedou dále modifikovány.

V tomto směru jsem to konzultoval se zástupcem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který je v předsálí, a mohu konstatovat, že tyto pozměňovací návrhy ve svém celku odstraňují některé nepřesnosti, které návrh zákona obsahoval. A proto doporučuji, aby byl návrh zákona vrácen Poslanecké sněmovně s těmito pozměňovacími návrhy tak, jak je navrhuje upravit pozměňovací návrh pana předsedy Antla.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pane garanční zpravodaji, vyjádříte se k proběhlé rozpravě? Není zájem.

Vzhledem k tomu, že nezazněl návrh na schválení, ani nezazněl návrh na zamítnutí, přistoupíme k podrobné rozpravě, kterou tímto otevírám. A jak avizoval, hlásí se pan senátor a předseda ústavně-právního výboru Miroslav Antl. Pane předsedo, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji vám. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem říkal, a vlastně i pan ministr to před chvilkou potvrdil, že ústavně-právní výbor musel pak dále modifikovat své pozměňovací návrhy, protože mezitím došlo k jednání právě se zástupci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a ministerstva vnitra, a to tak, že my jsme jednali v úterý odpoledne a v úterý odpoledne a večer se sešli zástupci ještě se zástupci našeho legislativního odboru, protože Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže se nelíbilo, že by vůbec neměl možnost sankcionovat apod., neboť pozměňovacími návrhy ústavně-právního výboru jsme postupovali razantněji, a to z toho důvodu, že jsme se prostě neorientovali v tom, proč takovéhle koncepční změny, protože to nikde nebylo zdůvodněno.

Poté, co to bylo zdůvodněno, došlo ke kompromisnímu řešení, kdy na jedné straně je spokojeno ministerstvo vnitra, a nám jde vždycky o to, aby ministerstva byla spokojena, a na druhé straně i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je spokojen s navrhovaným řešením, které já jsem podepsal, ale není to čistě moje práce, takže spíše řeknu klidně za ústavně-právní výbor nebo možná za většinu senátorek a senátorů.

Před sebou máte další pozměňovací návrhy, které jsou ke "spokojenosti" obou stran a hlavně, co nás zajímá, nejvíce jsou legislativně naprosto v pořádku. To znamená, jsou čisté, odstraňují nedostatky návrhu zákona a přitom řeší celou situaci tak, aby Úřad pro ochranu hospodářské soutěže mohl postupovat tak, jak se od něj očekává i z naší strany.

Když se na to podíváte, teď jsou to další pozměňovací návrhy. To je bod 3 a bod 9, o kterých jsem se zmínil. Formulace bodu 3 je upravena tak, aby dospěla ke kompromisnímu řešení právě koncepčně i obsahově sporného ustanovení. U bodu 9 je toto stejné – to je druhý pozměňovací návrh – s tím, že to je nové řešení, ponecháváme sankce k opakované intervenci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, škrtáme odstavce 3 a 4 jako nadbytečná ustanovení, protože ta jsou upravena ve společných ustanoveních zákona o správních deliktech.

A máme tady další pozměňovací návrhy 3 a 9. U návrhu 3 koncipujeme formulace tak, aby sankce dopadaly i na orgány státní správy, což my jsme odstraňovali, a nejen na právnické osoby, to znamená vyvinění, stanovení výše pokuty, atd.

A pokud jde o čtvrtý pozměňovací návrh, ten je logický a je to legislativně technická záležitost v návaznosti na nové pozměňovací návrhy.

Tolik pokud jde o pozměňovací návrhy. Nechtěl jsem vystupovat v obecné rozpravě. A k tomu, co tady říkala paní senátorka Dernerová, mám jen jedinou trestně právní poznámku, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže není orgánem činným v trestním řízení a vlastně on nemůže ani posuzovat, co je společensky škodlivé nebo míru škodlivosti apod., to náleží pouze policejním orgánům, státnímu zástupci, eventuálně soudu, dostane-li se tam věc.

A pokud jde o záležitost procesní, tak bychom měli hlasovat nejdřív nové pozměňovací návrhy, to znamená ty, které jsem teď předeslal, a pak jako celek. Myslím si, že pokud nebudou k tomu námitky, můžeme to pak hlasovat jedním hlasováním jako celek.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane předsedo, vaše pozměňovací návrhy, které jste podal, musíte nyní ještě přečíst.

Senátor Miroslav Antl:  Ano, prosím, poslechněte mě a pokud možno podívejte se na to, co máte před sebou. To jsou nové pozměňovací návrhy:

1. Bod 3 upravit takto:

"V čl. 1 bodu 6 v § 19a odstavec 3 nahradit tímto textem:

"(3) Pokud se narušení hospodářské soutěže dopustí orgán územní samosprávy při výkonu samosprávy nebo při přeneseném výkonu státní správy, zašle Úřad orgánu příslušnému k výkonu dozoru podle zvláštního právního předpisu pravomocné rozhodnutí podle odstavce 2 a na jeho žádost mu postoupí i správní spis."

2. Bod 9 upravit takto:

"V čl. I bodu 28 v § 22aa odstavce 2 a 4 vypustit."

3. Za bod 9 vložit nové body 10 a 11, které znějí:

"10. V čl. I za bod 28 vložit nový bod 29, který zní:

"29. V § 22b odst. 1 se za slovo "osoba" vkládají slova "nebo orgán veřejné správy", slovo "neodpovídá" se nahrazuje slovem "neodpovídají", slovo "prokáže" se nahrazuje slovem "prokáží", slovo "vynaložila" se nahrazuje slovem "vynaložily" a slovo "zabránila" se nahrazuje slovem "zabránily"."

Následující body 29 až 35 označit jako body 30 až 36.

11. V čl. I bod 30 (dosavadní bod 29) nahradit tímto textem:

"30. V § 22b odst. 2 se za slovo "osobě" vkládají slova "nebo orgánu veřejné správy" a na konci odstavce se doplňuje věta "Dále se přihlédne k jednání právnické osoby nebo orgánu veřejné správy v průběhu řízení před Úřadem a jejich snaze odstranit škodlivé následky správního deliktu ."."."

Následující body 10 až 12 označit jako body 12 až 14.

4. V bodech 12 až 14 (dosavadní body 10 až 12) číslo bodu 31 nahradit číslem bodu 33.

A to je všechno. Prosím o podporu těchto pozměňovacích návrhů. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore. Kdo další se hlásí do podrobné rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. A ptám se, zda si přeje vystoupit navrhovatel se závěrečným slovem. Ano.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Předpokládám, že zpravodaj ústavně-právního výboru už vystupovat nechce. A nyní žádám garančního zpravodaje pana senátora Jiřího Lajtocha, aby se vyjádřil a provedl nás hlasováním.

Senátor Jiří Lajtoch:  Chtěl bych na úvod poděkovat předsedovi ústavně-právního výboru za přednesené pozměňovací návrhy. Nejdříve bychom měli hlasovat o pozměňovacím návrhu k pozměňovacímu návrhu ústavně-právního výboru, poté bychom měli hlasovat o pozměňovacím návrhu, který schválil ústavně-právní výbor a pak o celém zákoně.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, budeme tedy nyní hlasovat. V sále je aktuálně přítomno 69 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 35. Připomenu, že nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu senátora Miroslava Antla, který jej před chvilkou přečetl a který je pozměňovacím návrhem k pozměňovacímu návrhu ústavně-právního výboru.

Pan navrhovatel ve svém závěrečném slově sdělil, že souhlasí a táži se garančního zpravodaje. (Také souhlasil.)

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

V hlasování č. 17 registrováno 71, kvorum 36, pro návrh 67, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu ústavně-právního výboru, ve znění přijatého předchozího pozměňovacího návrhu. Pan ministr se vyjádřil, že souhlasí, garanční zpravodaj také souhlasí.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování č. 18 registrováno 71, kvorum 36, pro návrh se kladně vyjádřilo 69, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Opakuji, že v sále je přítomno 71 senátorek a senátorů, kvorum je 36.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem vrátit, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

V hlasování č. 19 registrováno 71, kvorum 36, pro návrh 67, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby těmito našimi "vyslanci" byl pan senátor zpravodaj Jiří Lajtoch a pan senátor zpravodaj Miroslav Antl. Táži se, zdali s tímto návrhem souhlasí. Ano, děkuji vám.

Přistoupíme k hlasování. Zopakuji, že je přítomno 71 senátorek a senátorů, pro návrh je třeba 36 hlasů.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

V hlasování č. 20 registrováno 71, kvorum 36, pro návrh 69, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji předkladateli, děkuji zpravodajům a projednávání tohoto bodu bylo ukončeno.

Nyní přistoupíme k projednávání bodu

 

Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 28. - 29. června 2012

S informací vystoupí ministr obrany Alexandr Vondra, kterého žádám o jeho úvodní slovo, prosím.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Dámy a pánové, s určitým časovým odstupem si vás dovoluji informovat o průběhu Evropské rady z konce letošního června.

Hlavními tématy se staly otázky růstu investic a tvorby pracovních míst, zpráva o Hospodářské a měnové unii, tedy tzv. zpráva čtyř předsedů, a Víceletý finanční rámec.

Ale pozornost byla věnována vskutku široké paletě různorodých otázek – rozšíření Unie, justici a vnitru, jaderné energetice, Sýrii, Íránu, lidským právům a oficiální rozvojové pomoci.

Z pohledu priorit české vlády bylo jednání Rady úspěšné, protože za prvé se podařilo udržet důraz na fiskální konsolidaci, za druhé se podařilo zajistit vyváženost této konsolidace s prorůstovými opatřeními a konečně za třetí bylo dosaženo shody na řešení posilujících stabilitu eurozóny, která má zásadní význam i pro české hospodářství.

Pokud jde o výsledky jednání Rady, ty se promítly do jejich závěrů.

Především byly dohodnuty základní parametry příští finanční perspektivy. Pro naši zemi je důležité, že efektivní kohezní politika je nadále vnímána jako jeden z významných prorůstových nástrojů, což se citelně odrazilo i v přijatém paktu pro růst. S tím souvisí i širší otázka podpory růstu, kde evropský rozpočet hraje nezastupitelnou roli. Jednání o konečné podobě Víceletého finančního rámce by mělo být v případě hladkého postupu vyjednávání uzavřeno do konce letošního roku.

Kromě prorůstově koncipovaného rozpočtu je ovšem třeba přistoupit i k přijetí dalších opatření. Proto byl schválen tzv. pakt pro růst, jenž stanoví rámec pro podniknutí řady kroků na úrovni členských států EU nebo eurozóny. Jeho součástí jsou opatření na podporu hospodářského růstu v celkové hodnotě 120 miliard eur. Pro nás je důležité, aby prorůstová opatření nevedla k dalšímu zadlužování.

Za největší přínosy tohoto politického paktu považujeme především důraz na prohloubení vnitřního trhu, zejména v oblasti služeb, důraz na kohezní politiku jako prorůstový nástroj. Nám se s podporou Slovenska a Maďarska podařilo prosadit významnou změnu znění závěrů Evropské rady poskytující větší flexibilitu členským státům při používání strukturálních fondů v rámci národních obálek. Změna v alokaci by samozřejmě měla předcházet konzultace s Evropskou komisí.

Dalším přínosem je snižování regulační zátěže, důraz na vědu a výzkum, dosažení dohody o patentu EU, včetně sídla soudu, nové prorůstové nástroje, které jsme podpořili, mj. navýšení kapitálu Evropské investiční banky o 10 miliard eur, na kterém se Česká republika bude podílet zhruba dvěma miliardami korun, a další diskuse o využití projektových bondů.

Pak obsahuje i další podněty pro rozvoj v oblasti pracovního trhu a liberalizace obchodu.

Součástí paktu je také obecná pasáž týkající se nadcházejícího jednání o podobě tzv. bankovní unie. Tuto debatu odstartovala zpráva o Hospodářské a měnové unii, kterou předložil předseda Evropské rady spolu s předsedy Evropské centrální banky, Evropské komise a tzv. euroskupiny. Česko společně se Švédskem, Nizozemím a Velkou Británií prosadilo změnu jednacího formátu. Do debaty o posílení spolupráce by tak kromě čtyř předsedů měli být zapojeni i zástupci členských států.

Dále je pro nás také důležitá součást závěrů, která se týká zátěžových testů jaderných elektráren. Přestože skupina evropských dozorových orgánů pro jadernou bezpečnost bude pokračovat ve své činnosti, lze v návaznosti na znění závěrů považovat zátěžové testy za ukončené.

V neposlední řadě byla obecně potvrzena doporučení členským státům k Národním programům reforem a ke konvergenčním programům, čímž byl uzavřen Evropský semestr pro rok 2012.

Pokud jde o rozšiřování EU, bylo potvrzeno rozhodnutí zahájit přístupová jednání s Černou Horou.

V oblasti vnějších vztahů přijala Rada jasné stanovisko k situaci v Sýrii založené na podpoře mírového plánu Kofi Annana.

Mám-li tedy na závěr svého úvodního vystoupení shrnout výsledky červnového summitu, jehož program byl sledován s velkými očekáváními, mohu konstatovat, že průběh summitu potvrdil rozdílné představy členských států eurozóny o adekvátním řešení současné krize, umožnil však zároveň identifikovat konkrétní prorůstová opatření a nastínil cestu k prohloubení koordinace hospodářské politiky jednotlivých členských států. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní musíme určit zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Luděk Sefzig, předseda výboru pro záležitosti EU, kterého se zároveň ptám, zda se svou rolí souhlasí? Je tomu tak. A nyní budeme hlasovat o tomto návrhu.

V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 33, budeme hlasovat o určení zpravodaje.

Zahajuji hlasování. Kdo s návrhem souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 21, registrováno 67, kvorum pro přijetí 34, pro návrh se vyjádřilo kladně 58, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní má slovo předseda výboru pro záležitosti EU pan senátor, zpravodaj Luděk Sefzig. Prosím.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené paní senátorky, páni senátoři, děkuji vám za důvěru. Zároveň přesně nevím, jestli mám znovu opakovat slova pana ministra, který zastupuje pana premiéra. Snad zbývá jenom maličkost – dodat, že tím sídlem toho úřadu pro patenty je Paříž, které bylo domluveno, a že tedy 1. předsedou tohoto orgánu patentového úřadu má být občan země, kde úřad sídlí. To je ovšem malý detail.

Myslím si, že velice důležité je, a tomu bychom se asi mohli věnovat trochu podrobněji, je prohlášení zemí eurozóny ze summitu, které bylo vydáno 29. června 2012. Pokud čtete pozorně toto prohlášení, tak vidíte, že je velmi plné odhodlání. Řekl bych skoro navzdory stále většímu a většímu odhodlání organizátorů-politiků dochází k prohlubování krize eurozóny. Včera nebo předevčírem jste mohli zaznamenat situaci, jaká je v Itálii, jak vysoké zadlužení je v Itálii.

A z toho jasně vyplývá, že je třeba s celým hospodářstvím, nejen s hospodářstvím v eurozóně něco udělat. A tady budou určitě nabíledni dvě koncepce. Já bych řekl, že i v naší komoře ty dvě koncepce lze přesně charakterizovat. Ta jedna zřejmě bude podporovat to, čím politici zemí eurozóny hovoří. I když hovoří trochu tajně. Přesně oni hovoří o tom, že je třeba vytvořit skutečný hospodářský prostor, ale nejsem si úplně jist, zdali i ta metoda vytvořením tohoto skutečného hospodářského prostoru je stejná, jako chtějí jiní, kteří mají stejně tak na mysli rozvoj, konkurenceschopnost hospodářství v EU, stejně tak jako v eurozóně.

Ti, kteří věří v otevřený trh a v neviditelnou ruku trhu, tak ti asi budou mít jiné představy než ti, kteří se domnívají, že víceméně stále více a více ingerovat do tržních volných liberálních mechanismů. To už bohužel to prohlášení zemí neříká. Je zde poznámka o vytvořeného jednotného mechanismu dohledu na základě článku 127, odst. 6 Lisabonské smlouvy. To určitě možné je. My už jsme takový jednotný dohled projednávali ve výboru. A skutečně komise takový dohled během několika málo dnů připravila.

Je nepochybné, že summity jsou důležitým místem setkání výměny názorů, a že k posunu dochází každý půlrok, to je také jasné, jen bohužel ty posuny jsou, řekl bych, trochu s křížkem po funuse, protože ustavovat sídlo patentového úřadu několik let poté, kdy byla aktuální potřeba takovéhoto úřadu zřídit, je skutečně poměrně pozdní věc. A obávám se, že vědci přesunuli svá místa oznámení patentu mimo Evropskou unii daleko dříve. A že tyto patenty budou tedy patenty druhého významu. A je to myslím velká škoda, protože nejvyšší přidaná hodnota ve vědě, výzkumu a inovacích je právě v této oblasti, a nikoli v oblastech jiných.

Tak já bych jen na závěr spíše krátkého komentáře k tomu, co pan ministr přednesl, krátkého doplnění, malé úvahy, bych jenom rád podal ještě návrh, abychom vzali tuto zprávu vlády na vědomí. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se hlásí paní místopředsedkyně senátu Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři.

Musím říct, že mě mrzí, při vší úctě k našemu vzácnému panu kolegovi, panu ministru Vondrovi a senátorovi, že zde není v této chvíli přítomen pan premiér Nečas. Protože se domnívám, že vystupování a pozice vlády na jednání Evropské rady, a nejenom Evropské rady, je důležitá. A bylo by důležité také k ní vytvořit pozice, které by byly v republice konsensuální.

Evropská agenda sice není zahraniční agenda, je dneska již více vnitřní agendou, ale nicméně jedná se o většinou o věci dlouhodobé, strategické a myslím si, že tak jako ve většině zemí kolem nás – zvláště na západ od nás – toto je agenda, kde se hledá vždycky politický konsensus.

Pan premiér sice deklaruje ochotu, ale slova jsou slova a činy jsou činy. Skutek prostě utek. Já si dovolím citovat pana premiéra, jeho vystoupení v Parlamentních listech 29. 6.: "Na všechna témata diskutovaná na summitu budu rád na národní úrovni nadále debatovat se sociálními partnery, s opozicí i s odbornou veřejností. Mluvit musíme o konkrétních návrzích a o jejich dopadech."

Jak pan premiér mluví na půdě parlamentu, vidíme dnes – prostě je zde nepřítomen.

K té výzvě, k té konkrétnosti. Je povinností vlády předkládat konkrétní návrhy. To není jeho parlamentu. Parlament je zákonodárný sbor, ale jeho zákonodárná iniciativa, ta výkonná iniciativa je omezena. Výkonnou mocí je vláda. Vláda tedy má povinnost předkládat konkrétní návrhy. A má také povinnost je prodebatovat, prosadit, hledat společenský konsensus.

Ale já mám přesto konkrétní otázku. Žádám o vysvětlení pozice České republiky k víceletému finančnímu rámci.

Zatím situace, pokud je nám známo, vypadá tak, že ČR je členem skupiny Přátel koheze - toto je název skupiny – a to spolu s dalšími středními a většinou novými zeměmi, protože kohezní politika, politika soudržnosti, je výhodná právě pro tyto země. Politika soudržnosti je směřována k tomu, aby byly vyrovnávány co nejrychleji rozdíly mezi hodně vyvinutými zeměmi a mezi zeměmi, které mají nějaké problémy a v některých oblastech zaostávají. K tomu slouží politika koheze, k tomu slouží evropské fondy, které do této politiky spadají.

Přestože pan premiér ČR udělal členem Přátel koheze, podpořil návrh na omezení financí právě pro kohezní fondy. Pokud je mi známo na evropské úrovni tomu neboť nerozumí, jsme nedůvěryhodní, smějí se nám, protože toto nemá žádnou logiku. Otázka je, jak se chceme dále pohybovat v evropských strukturách, jak chceme ovlivňovat debatu v Evropě například o tzv. bankovní unii, když nejsme členy fiskálního paktu. Jaká opatření má vláda připravena a jak bude naplňovat Pakt pro růst a zaměstnanost? To jsou konkrétní otázky, na které by vláda měla přinést odpověď a měli bychom se o tom bavit. Odpovědi na otázky by měli slyšet občané. Tím spíš, že Topolánkova a Nečasova vláda již nyní prošustrovala peníze z evropských fondů, které nedokáže čerpat vzhledem k nedobré administraci a zvláště proto, že nejsou řádně nastaveny kontrolní mechanismy. To je záležitost, která jde za ministrem financí Kalouskem. To je základní příčina toho, proč máme tak velké problémy s evropskými fondy.

Již nyní je zřejmé, že část financí, které byly alokovány pro ČR, které ČR mohla dostat nedostane. Jedině kdyby se stal zázrak, ale na zázraky v této věci nevěřím. Přesto pan premiér Nečas po červnovém summitu, kde se jednalo o Paktu pro růst a zaměstnanost řekl, že ČR by mohla dostat část peněz právě z tohoto paktu pro růst a zaměstnanost. Zajímalo by mě, jak to chce udělat, když neumí čerpat peníze, které již v této chvíli máme k dispozici a když pořád ještě nejsou zajištěny struktury pro řádnou administraci a hlavně kontrolu těchto veřejných peněz, protože evropské peníze jsou veřejné peníze.

Otázka k Paktu růstu a stability je také o tom, které priority a jak, se k nim přihlásila vláda ČR. Za sebe musím říci, že vítám to, že jsme se k tomuto paktu jamko ČR přihlásili právě proto, že podporovanými prioritami tohoto paktu jsou růst tažený investicemi do vědy, výzkumu, vývoje a inovací, do vzdělávání, do zelených technologií, dále řešení sociálních problémů a politiky zaměstnanosti, řešení politiky boje proti chudobě a investice do zelených technologií. Ale tak, jak sledujeme kroky Nečasovy vlády, tyto priority jsou v rozporu s tím, co česká současná vláda dělá.

Zajímala by mě představa této vlády, jak chce priority Paktu růstu a zaměstnanosti plnit na národní úrovni tak, abychom jako Česká republika na mezinárodní úrovni v Evropě byli důvěryhodní.

Ještě další otázka, která se naskýtá. Je to otázka spíš procedurální úrovně. Z výstupů evropského summitu a jednání na evropské úrovni je naprosto zřejmé, že se evropské struktury v této chvíli rozpadají na dvě části. Jednání probíhají ve dvou formátech. První je summit eurozóny, druhý je celkový summit zemí EU 27. U prvního nejsme, nejsme účastni ani na dalších formátech euro pakt plus a fiskální pakt. Přitom si musíme pořád uvědomovat, že české hospodářství je navázáno na hospodářství EU z 80 procent. To, co drží českou ekonomiku nad vodou je export. Toto je naše vazba. Neúčast v evropských strukturách je velmi nezodpovědné jednání vlády, které se dříve nebo později promítne nejen v politické rovině, ale i v ekonomické rovině. Neříkám to v této chvíli jako opoziční senátorka, upozornili na to výzvou i podnikatelé a občanské iniciativy, které přijaly výzvu vůči vládě vyjadřující velkou nespokojenost s tím, jak vláda postupuje právě ve vztahu k evropských institucím a k evropské agendě.

V této věci zde musím zopakovat ještě to, co jsme navrhli jako sociální demokracie. Předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka navrhl vládě vytvoření politické pracovní skupiny pro řešení problémů nejen evropských fondů, ale také evropské agendy a přípravy dalšího rozpočtovacího období na evropské úrovni. Jsou to všechno dlouhodobé věci, jsou to věci strategické a je potřebné, aby se zde hledala společná řešení. A také jsme na evropské úrovni všichni, kdo můžeme, zastávali společný zájem ČR, protože jen tak můžeme být úspěšní a jen tak můžeme využít šancí, které nám Evropa dává.

K tomu, jak vláda postupuje, nemůžeme ani jako horní komora Parlamentu ČR být laxní. Nemůžeme proto vzít informaci pouze na vědomí a nic dále v této věci nedělat.

Dovoluji si Senátu navrhnout následující usnesení:

Návrh usnesení k bodu jednání, informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 28. a 29. června 2012.

Senát Parlamentu ČR bere na vědomí informaci vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 28. a 29. června 2012.

I. Vyzývá vládu ČR k urychlenému zahájení veřejné diskuse o požadavcích ČR na podobu budoucího víceletého finančního rámce,

II. K důkladnému projednání pozice vlády ČR ke zprávě ke skutečné hospodářské a měnové unii, kterou bude prosazovat na říjnové Evropské radě.

Vítá přijetí Paktu pro růst a zaměstnanost.

Žádá vládu ČR, aby informovala Senát Parlamentu ČR o přijetí opatření nezbytných pro dosažení cílů strategie Evropy 2020, kterým se přistoupením k paktu pro růst a zaměstnanost zavázala a to zejména opatřeních k fiskální konsolidaci podporující růst k podpoře růstu konkurenceschopnosti k účinnému boji proti nezaměstnanosti a účinnému řešení dopadů krize.

Dovoluji si vás požádat o podporu tohoto usnesení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Do rozpravy se dále hlásí pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, rád bych se vyjádřil, věřím, že se znalosti věcí k jedné záležitosti, která je stále dnes aktuální, je frekventovaná. Zde byla paní předřečnicí opět zmíněna, a myslím si, že k tomu osobně mám zcela jiný názor. Týká se to záležitosti evropských fondů.

V roce 2005 a 2006 byly evropské fondy nastaveny vládou sociální demokracie tak, že bylo vytvořeno 24 programů. Vzhledem k tomu, že vláda Mirka Topolánka a já osobně byla jmenována 9. ledna 2007, tzn. devět dní poté, kdy evropské programy měly být spuštěny, nebyly vyhotoveny ani přístupové dokumenty, natož aby se daly v tu chvíli čerpat peníze. Stáli jsme před otázkou těchto 24 programů. Jsou o tom zápisy, protože již v únoru a březnu jsme jednali o tom, že je to šílená administrativa, nekontrolovatelná a že prostor je třeba zúžit. Tehdy jsem navrhl, aby programy byly pouze čtyři. Dokonce se nabízela varianta, že by byl jeden program, byl by pod jednou kontrolou, všechny mechanismy by byly na jednom místě. Nejednalo se o málo, jednalo se o téměř 800 mld. korun. Pak se zjistilo – pod tlakem opozice, že nezískáme finanční prostředky a že je nestihneme vyčerpat. Nakonec jsme tomuto tlaku podlehli podle mne špatně, a je to i moje vina a 24 programů jsme nastartovali. Změna tohoto systému by totiž trvala v té době minimálně devět až dvanáct měsíců. V tu chvíli to bylo politicky neúnosné.

Prostřednictvím pana předsedajícího připomínám paní senátorce Gajdůškové, že první chyba byla – velmi komplikovaná struktura jakou jsme vytvořili, tzn. 24 programů.

Pak je tady druhá věc, že se politici ukázali jako velcí zloději.

Třetí věc je, že ti, kteří nekradli, byli nazváni zloději – viz Jourová atd. Případ tady nebudu dále rozvádět, protože ho znáte všichni. Jinými slovy – evropské dotace se staly velkou politickou hrou na odstraňování nepohodlných protivníků. Ti, kteří skutečně kradli, na ty se nedochází, až později. Samozřejmě se nechci vyjadřovat ke kauze hejtmana Ratha, protože není skončena a mohl bych být neobjektivní.

V každém případě díky tomu, že máme politiky, kteří si přisvojují veřejné peníze, tedy evropské, tak to je hlavní důvod, proč dnes máme problém i při 24 programech, že je nemůžeme čerpat. Bylo by dobře, abychom si to uvědomili. Jsme v tom "namočeni" téměř všichni politicky. Znamená to, že jsme systém špatně vytvořili, pak jsme strpěli, že to tak je a pak už je to na těch, kteří se systémem zacházejí tak, jak zacházet nemají. Žádná kontrola tomu nedokáže zabránit. Měla-li by tomu skutečně zabránit kontrola stoprocentně, pak by systém byl tak drahý, že se nevyplatí peníze vzít do ČR. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Petr Pakosta. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, paní místopředsedkyně Senátu mě vyprovokovala k tomuto vystoupení zejména tím, že když nejsme účastni evropského fiskálního paktu, tak se nemůžeme zúčastnit tak skvělé věci jako je diskuse o evropské bankovní unii. Jsem přesvědčen, že v tomto výroku se odráží čiročirá naivita, podbarvená možná nějakou základní premisou, že vše evropské je dobré. Jsem bytostně přesvědčen, že tato teze je hluboce mylná. Naopak jsem přesvědčen, že naší povinností je uhájit co největší samostatnost ČR. Mimo jiné – až se EU jako socialistický evropský svaz závislých republik rozpadne, bude to pro nás daleko jednodušší, než pro jiné, kteří budou příliš evropsky integrováni.

Podle mě je tato teze správná, ale místo toho jsme velmi často vyzýváni, abychom se vzali za ruce a všichni společně s rozzářeným zrakem kráčeli ke světlým zítřkům. Podle mého hlubokého přesvědčení tudy cesta opravdu nevede. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Tomáš Jirsa. Prosím, máte slovo.

Senátor Tomáš Jirsa:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové, vaším prostřednictvím pane předsedající, bych se obrátil na paní místopředsedkyni a zeptal bych se: V usnesení mi v bodu žádá vládu ČR chybí, aby zahájila kroky k přijetí eura. Tím bychom dali nejvíce najevo svůj proevropský postoj, stali bychom se členem hlavního proudu a naplnili bychom heslo Více Evropy. Myslím si, že by to i odpovídalo vašemu programu a tomu, co chceme. Proč to tam není? S ohledem na to, že mám rád své kolegy, nenavrhuji to jako usnesení, abyste nemuseli hlasovat proti.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Další se do rozpravy hlásí pan senátor Horník. Prosím, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, mne také vyprovokovala řeč paní místopředsedkyně Gajdůškové, a proto bych chtěl vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, vzkázat následující:

Pocházím z regionu severozápad. I u tohoto pultíku jsem již několikrát kritizoval praktiky, které se odehrávají u programu ROP severozápad. Bohužel, všichni kolem toho mlčky přecházíme a snad nám je to skoro jedno. Ti odvážnější, bohužel nás není moc, proti těmto praktikám, konkrétně v ROP severozápad se ohrazujeme. To není věcí bývalé Topolánkovy vlády. Nezapomínejte, že dnes v krajských zastupitelstvech je většinově zastoupena právě sociální demokracie. Sociální demokracie musí také převzít svůj díl odpovědnosti. Podívejte se na radu severozápad, kdo tam sedí. Sedí tam jeden člen ODS pan Šulc, který tam asi zůstal ze setrvačnosti, protože byly domluveny kšefty se sociální demokracií v tomto regionu již v předešlém období. Podívejte se na osoby, které vládou severozápadu svým rozhodováním. Osm zástupců má Karlovarský kraj, osm Ústecký kraj.

Většinově sociální demokracie a komunisté rozhodují o finančních prostředcích tak, jak budou přidělovány. Několikrát jsem se účastnil výboru rady regionů soudržnosti severozápad a několikrát bylo varování nehlasovat věci, které jsou v rozporu s dobrými mravy u strukturálních fondů, a to nejen s dobrými mravy, ale i s tím, jak by se měly finanční prostředky zužitkovávat v regionech. A zde bych chtěl říct, že nikdo jiný, žádný ministr financí této republiky, ani ministr zahraničí, ani ministr této vlády – žádný jiný nemá vliv na regionální operační programy. Je to nastaveno tak, že nejvyšším orgánem je výbor regionální rady regionu soudržnosti. Nikdo jiný to není. Nikdo jiný nemá právo rozhodovat, nikdo jiný nemůže dávat pokuty, nemůže sankcionovat, nemůže to být ministerstvo pro místní rozvoj ani ministerstvo financí. To bych chtěl, aby si sociální demokracie uvědomila, protože tam sedí zejména většinově její lidi a za problémy, které nastaly – teď mluvím za severozápad, protože o něm něco vím, nemůže nikdo jiný, než právě sociální demokracie. Bohužel jsme nebyli tak vyspělými politiky v obou těchto krajích, abychom naše kraje ochránili před zřejmě sankcemi, pak zřejmě před tím, že nebudeme moci vyčerpat úplně všechny prostředky, nebude nám přidělena plná výše, tak jak byla přislíbena, a dokonce před pokutami, které teď úplně nově Becherova vila Karlovy Vary, kterou jsem dlouhodobě kritizoval její rekonstrukci, tak teď přijde sankce za 1 milion 200 tisíc korun. Kdo to zaplatí z našich krajských rozpočtů? Kdo zaplatí další finanční prostředky, které jsou dnes, kterými je severozápad sankcionován ministerstvem financí a paradoxně i krajské projekty v rámci výboru regionální rady. Čili já bych byl hrozně rád, kdybychom pochopili, že nejvyšším orgánem není nikdo jiný, žádná vlády, žádné ministerstvo, ale je to pouze konkrétní výbor regionální rady soudržnosti toho kterého regionu. Čili neházejme to na lidi, kteří s tím nemají nic společného, v krajích si hospodaříme s penězi v regionálních operačních programech naprosto sami a hospodaříme tak jak hospodaříme, a to, že nemáme dostatečné právní povědomí, je náš problém. Já se jenom děsím toho, až na ROP severozápad kleknou ony tři miliardy, které nedostaneme, jak je budeme tahat z našich dvou krajů Ústeckého a Karlovarského. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore a s přednostním právem vystoupí předseda Senátu Milan Štěch. Prosím.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, pane ministře, děkuji. Já musím reagovat na slova mého předřečníka Horníka, protože si myslím, že využívá, spíše zneužívá svého jakéhosi dominantního postavení, problémy, které jsou regionální, on má nějaké informace a myslím, že to úplně zapadá do předvolební krajské kampaně. A to považuji, že je docela nešťastné, a pokud tam problémy jsou tak ať se šetří a ony nebudou jenom tam, ony budou i jinde. Víme, že byl jihozápad, ale ten šel čtyři roky zpátky, tam vůbec sociální demokracie ve vedení krajů nebyla.

Já bych ovšem chtěl připomenout: Já si pamatuji, jak to bylo s operačními programy. Já jsem v té době byl členem tripartity, a kdo měl ruce nohy, kdo měl telefon, tak každý chtěl svůj specifický operační program. A zejména kraje. A kdo v těch krajích vládl? Nikde nebyla sociální demokracie. A vláda nebyla sociální demokracie? Vlády byly koaliční. Nebyla jenom sociální demokracie. A mně se dnes zdá, že se tady zapomnělo na řadu věcí. A když se tady mluví – každý by měl být zdrženlivý. Já si pamatuji na nedávné vystoupení pana Skokana, který citoval záznam z telefonu, když mu volal pan Kalousek. Potřeboval jsi peníze? Vždycky jsem ti je dal. Tak kde to jsme? Takže já si myslím, že by si TOP 09 měla nejdříve zamést před svým prahem a pak řešit na půdě Senátu věci, které sem podle mého názoru tak úplně nepatří, ale když si je sem nadnesete, tak musíte počítat s tím, prostřednictvím řídícího, že na to budeme reagovat, protože jsou to polopravdy, je to demagogie a je to podle mého názoru účelová předvolební rétorika. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo. Já jsem se přihlásil nikoli jako zpravodaj, ale jako senátor. Nebudu košatět tu předvolební diskusi, skoro bych řekl toho vzájemného vyčítáním, na kterém je zajímavé to, že je vidět, že celá ta evropská agenda je velice dlouholetá a že když jedno politické seskupení něco začne, tak to neznamená, že to zároveň dokončí. Dokončí to často jiné.

Z tohoto důvodu musím potvrdit slova nynější opozice, že je třeba, aby politika byla skutečně průřezová. Aby byla konsensuální, protože nikdo neví, jak dopadnou příští volby a kdo tu agendu bude dokončovat.

Já se ale chci v tom svém vystoupení vrátit přece jen k té zprávě, k tomu co je důležité, resp. se chci vrátit k tomu, co projednávala Evropská rada na konci června letošního roku. A to chci hovořit o té tzv. skutečné hospodářské a měnové unii. Tak jak jsme zvyklí v celé agendě, která není dlouhá, je jen několikavětá, tak všichni vycítíme, že je zde mnoho neurčitých slovíček. Je to typický eurospeak, tedy hovořit o něčem, aby to nikoho neurazilo, aby to nejlépe vyhovělo všem. Z jasných vět, které vydala rada, se ani nedozvíme, co tím autor myslel. Víme, že chce rada – vyzvala k tomu dokonce předsedu euroskupiny, prezidenta Evropské centrální banky i předsedu Evropské rady, aby vytvořili čtyři základní budoucí prvky této unie: Integrovaný finanční rámec, integrovaný rozpočtový rámec, integrovaný rámec hospodářských politik s posílenou demokratickou legitimitou a odpovědností.

Nikdo si pořádně nedovede představit, co pod integrací autor myslel. Tím, že je zde stále opakováno slovo integrace, domnívám se, že to může vést k tomu, že se bude předávat odpovědnost a rozhodovací pravomoci zezdola směrem, nahoru. Včera jsme z našeho programu jednání vyřadili jeden takový bod, který projednal náš výbor a dožádaný hospodářský výbor, který se týkal jedné dohledové instituce ve finančních trzích.

Z toho důvodu je vidět, že pravděpodobně stanovisko Senátu bude už k prvnímu návrhu poměrně velmi kritické. Nechceme, aby se předávaly dozorové pravomoci ze základní úrovně bez jakékoli diskuse, bez jakékoli kritiky na úroveň evropskou. Jeli někde nějaký problém, a ten v oblasti financí poměrně silný, je dobré problém atomizovat, rozdělit na menší problémy a řešit nejdříve menší problémy, problémy jednotlivých členských států a pak přijmout třeba i evropské stanovisko, protože může nastat situace, že řadu problémů nelze vyřešit na úrovni členského státu a že bude vhodné ho řešit na Evropské unii.

O tom všem budeme jistě diskutovat, už jsme mohli v průběhu této schůze, ale uděláme to na příští schůzi. To si myslím, že není tak dramatický problém. Ale chci jenom upozornit na to, že je třeba jednotlivé návrhy číst velice pozorně, komunikovat uvnitř Evropské unie, mezi členskými státy, na té národně parlamentní úrovni, a velmi úzce s těmito kolegy komunikovat. Osmdesát procent veškeré legislativy, a v oblasti jednotného trhu a jednotné měnové unie, bych řekl, je to skoro 100 %, má své origo, vzniká na úrovni evropské.

Jsou to často velmi všeobecná slova, tak aby se v tom našel každý politik a každý tam viděl ten svůj přínos. Ale v těch finálních důsledcích to bude poměrně tvrdá diskuse. Já vím, že tady máme na řadu integračních evropských témat různý pohled, ale je to zcela legitimní pohled. Různý pohled. Bude třeba projednávat tyto věci podrobně a já doufám, že hospodářský výbor i jiné výbory budou ve spolupráci s evropským výborem tak dobře spolupracovat, jako spolupracujeme doposud.

Chci jenom obecně upozornit, protože teprve budou přicházet návrhy, ten první již přišel, my jsme jej projednali, projednáme je na příští schůzi, jestli bude v září, doufám, že bude v první polovině září. Bude možno vyjádřit eventuálně i odůvodněné stanovisko, vyjádřit názor o rozporu se subsidiaritou. Pokud to bude později, tak můžeme vyjádřit alespoň to politické stanovisko, tak jak jsme je dostali od dožádaného hospodářského výboru.

Děkuji vám za pozornost. Promiňte, že jsem vystoupil s touto obecnou poznámkou, ale nechtěl jsem použít svého postavení zpravodaje coby posledního v řečništi. Myslím, že není nutné, abyste na to reagovali. Ty reakce jistě přijdou, až budeme projednávat konkrétní návrhy.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako dalším je přihlášen pan senátor Jaroslav Palas. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Palas:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já si dovolím v krátkosti reagovat na vystoupení pana kolegy Horníka, z jehož vystoupení jsem měl pocit, že zevšeobecňuje a dává do jednoho pytle práci výboru regionální rady a tedy regionálních operačních programů v této zemi. My jsme v lavici s kolegou Tesaříkem, a protože jsme zároveň stále ještě hejtmani a předsedové výborů regionálních rad, museli jsme odmítnout jeho zevšeobecnění. Protože to není tak, jak on říká, že by si politici rozhodovali a dělali si, co chtějí. Tak to prostě není. Tak to nemůže fungovat. Pokud to funguje takto u nás, tak to funguje jenom u vás, ale v jiných krajích to funguje jinak. Protože v pravidelných intervalech musí zasedat monitorovací výbory, a ty jsou složeny jednak z členů Evropské komise, kteří z Bruselu přijedou a hodnotí práci výboru regionální rady, jednak tam jsou zastoupeni také úředníci různých ministerstev, respektive těch ministerstev, kterých se to týká. A ti v průběhu daného roku jsou povinni sledovat, co se děje na úřadech regionální rady a jak tyto úřady regionální rady fungují a pracují.

Dále pak na každém úřadu regionální rady je takzvaný orgán dohledu. V našem případě, v případě Moravskoslezského kraje, nebo regionálního operačního programu Moravskoslezského kraje, je to pět úředníků, kteří provádějí permanentní kontroly jednotlivých projektů. To jsou úředníci ministerstva financí. To nejsou úředníci krajského úřadu nebo úředníci regionálního úřadu, ale jsou to skutečně úředníci od pana ministra Kalouska. A potom to jsou běžné kontroly ministerstva financí. Ty probíhají neustále. Tam se dveře netrhnou, jak se říká, a buď tam je NKÚ nebo někdo z ministerstva financí.

Poslední incident, který jsme měli, takzvaný incident v uvozovkách, s NKÚ, byl v tom, že NKÚ konstatoval pochybení, kdy zjistil určité nedostatky, které my jsme našimi kontrolami, respektive orgánem dohledu zjistili taktéž, ale postupovali jsme dle metodiky EK. Úřad regionální rady postupuje podle metodiky EK a tudíž, když zjistí pochybení, které mu posvětí antimonopolní úřad, například když probíhá nějakým způsobem řekněme výběrové řízení na zakázku k danému projektu, může se stát, že dotyčný subjekt pochybí, tak my jsme povinni tuto věc oznámit antimonopolnímu úřadu, a on nám buď potvrdí, že se stala chyba, nebo nepotvrdí. Když to nepotvrdí, život jde dál. Pokud to potvrdí, tak my jsme povinni sankcionovat. Tedy úřad regionální rady. Sankcionovat. A sankcionujeme deseti procenty, dvaceti procenty. Kdežto NKÚ říká, že bychom měli, a to je zase jejich metodika, finanční prostředky odebrat stoprocentně a zastavit realizaci projektu. Tady vzniká jakási disproporce a disharmonie mezi pravidly, která prosazuje NKÚ, a která stanovila Evropská komise. To se také může stát. To znamená, levice neví, co dělá pravice. Ale musím odmítnout slova kolegy Horníka, že by si tam dělali politici, co chtěli. To si tedy nedělají.

A navíc ještě jednu perličku, kterou jsem už zde sdělil. Ředitelem úřadu regionální rady ROPu Moravskoslezsko je člověk, který je členem ODS, a je to lídr na kandidátce do krajských voleb za ODS. Takže to není, že by si politici myli ruce nějakým způsobem. Takto to, pane kolego, kolegové, u nás nefunguje.

Já jsem pokládal za nutné vám to vysvětlit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se hlásí pan senátor Marcel Chládek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, já delší dobu podrobně sleduji debatu o evropských fondech. Ta debata je podle mého spíš takovým ping-pongem, když si hrajeme, u koho zůstane ten černý Petr a kdo za to může. Mě také fascinovalo vystoupení pana kolegy Horníka, který hovořil o nějakých možných třech miliardách. Já bych tady mohl hovořit například o desítkách miliard, které jsou v ohrožení ve fondech státních, jako je doprava, životní prostředí, ale i školství. Ve školství se už škrtá takovým způsobem, že se na záchodech budou odmontovávat prkénka, aby se tam ušetřilo, ale 53 miliard nejsou schopni vyčerpat.

Česká republika vyjednala takové podmínky, že v přepočtu na počet obyvatel má bezkonkurenčně nejvíce finančních prostředků a Evropa se nám, vážení, teď směje. Tam je člověk, který monitoruje naše výroky i tady na půdě parlamentu, a my se hádáme, kdo víc krade, kdo méně krade, kdo nedokáže čerpat prostředky. A oni to používají v těch zprávách. Když jsem si vzal zprávu, například co se týkalo školství, jasně tam píšou, že jsme nedůvěryhodná republika, že u nás se krade, používají výroky, které nejsou podložené, ale řekli to naši politici na půdě parlamentu. Já uvedu i krásný příklad, o kterém se hodně hovořilo – ve Středočeském kraji takzvaná kauza Buštěhrad, rozkrádání evropských peněz. Ale do Buštěhradu nešla z EU, vážení, ani koruna! Ale už se píše v EU ve zprávách, že tady se rozkrádají evropské peníze do Buštěhradu. A takových příkladů tu bude celá řada.

Takže já bych vás chtěl požádat, ať už kolegy zleva nebo zprava, aby se nám Evropa ještě více nesmála, pokud nemáme opravdu stoprocentně podložené naše výroky, tak trošku šetřeme slovy. Protože jakmile jednou řeknete, že někde se rozkrade tu miliarda, tu tři miliardy, a je jedno, na kterém kraji to bude, tak vám garantuji, že prostředky, které nevyčerpáme my, vyčerpají jiné státy na náš úkor.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se hlásí paní místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, jenom velmi rychle. Já doufám, že tím nerozpoutám další kolo diskusí. Fakticky. Bavíme se o rozpočtovacím období 2007-2014. Topolánkova vláda nastoupila v polovině roku 2006. Konkrétní podobu čerpání, nebo administrace rozpočtovacího období 7-14 již ovlivňovala první Topolánkova vláda. To je prostě fakt. O těch 24 programech už zde byla řeč. Další fakt je, že regionálních operačních programů je tuším 11 nebo 12. Problémy jsou možná ve dvou. Ale těch velkých programů, které jsou administrovány jednotlivými ministerstvy, je tuším pět nebo čtyři. Tři jsou v takových problémech, že je tam zastaveno financování. Tak kde se dělají chyby!

Říkala jsem, že zde zatím není důsledná kontrola z ministerstva financí. Nejsou tak zvané vnitřní audity, vnitřní vůči Evropě. Kdyby byla důsledná kontrola, tak nejenom že se nedá krást, ale nedaly by se ani dělat chyby. A kdyby byla lepší personální politika v této oblasti a neměnili se tam lidé ještě rychleji, jak se měnili ministři v této vládě, tak by tomu ti lidé rozuměli. A dokázali by také na evropské úrovni argumentovat a peníze, které tam tehdy Jiří Paroubek jako premiér vyjednal, bychom dostali. A pomohly by zaměstnanosti v této zemi, pomohly by vybudování infrastruktury, pomohly by hospodářskému růstu. V této chvíli nad tím můžeme jenom plakat.

Ještě – prostřednictvím pana předsedajícího – musím přece jenom replikovat na rýpnutí, co se týká samostatnosti České republiky. Víte, nejenom já a sociální demokracie si myslíme, že tento ideologický boj za samostatnost neznamená skutečně samostatnost, ale znamená v reálné podobě izolaci České republiky. A to bohužel čím dál tím hlubší. A na tu také upozornili podnikatelé a občanská sdružení ve výzvě, kterou směřovali k České vládě.

A jako poslední – musím vysvětlit záležitost týkající se výzvy k přijetí eura. K přijetí eura není potřeba vyzývat, k tomu jsme se zavázali v přístupové smlouvě, kterou jsme dojednali a také schválili v referendu o přistoupení k EU. To za prvé.

Za druhé tato odrážka nemá – nebo byť by to pan senátor navrhl, tak by to nemělo v tomto usnesení co dělat, protože to usnesení směřuje k Paktu pro růst a zaměstnanost. A v tomto paktu se o tom, zda některá země vstoupí či nevstoupí do eurozóny, nemluví.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Jako další se hlásí do rozpravy paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, já bych se chtěla vyjádřit konkrétně o severozápadu, protože severozápad je modelový příklad. Já říkám "jsem z Klondiku", a ten "Klondike" tam opravdu je. V boji proti korupci jsem zhruba od roku 2009. Takže zkušenosti tady jsou a zhruba vím, jak to chodí a jak to je. Abych to upřesnila. Kontrola existuje na úrovni řídícího orgánu, to znamená – ten je na kraji. Ale pak je druhá etáž, to je ministerstvo financí, jeho auditní orgán, který by měl kontrolovat. To je dost podstatná věc, protože tady ty kontroly byly víceméně spíše formální. Když řeknu o severozápadu konkrétně, abyste tomu porozuměli, severozápad měl problém s čerpáním, takže nakonec se rozhodlo - po tom, co byl právě uvězněn, vzat do vazby a posléze odsouzen pan Kušnier - že se zkontroluje asi 35 projektů. Z toho 25 bylo proplacených a 10 bylo neproplacených. Kontrolovala to nezávislá auditorská firma, protože vnitřní audity nikdy neprokázaly žádný problém, všechno dopadlo vždycky dobře. Protože ti auditoři, a to je nám vyčítáno také, nejsou nezávislí. Ti jsou závislí na politicích, na svých zaměstnavatelích, takže ten audit musí vždycky dopadnout dobře. Musela se nabrat externí firma. Ta zkontrolovala projekty, a zkontrolovala je zřejmě dobře. Ale to také proto, že pak přijeli komisaři, a ti začali kontrolovat 10 náhodně vybraných projektů. Z těch 10 náhodně vybraných projektů nebyl ani jeden v podstatě dobrý. Takže to, co zaznělo zhruba před 14 dny, je, že tento problém je takový, že severozápad bude muset vracet 22 % toho, co dostal. Někdo spočítal, že to jsou ty 3 miliardy Kč.

Pravda je taková, že se ještě teď severozápad bude vyjadřovat a bude se samozřejmě bránit. Je to největší pokuta, kterou by dostal regionální program v České republice.

Pak jsou tady velké programy. To znamená životní prostředí, doprava. Ty jsou kontrolovány také Evropskou komisí. Tam ty korekce mohou být mnohonásobně vyšší. A je to zase také proto, že kontrola tady nebyla. Peníze, které na programy byly dávány, často končily ve firmách, které patřily sekundárně politikům. To, že nezasahují politici do výběru projektů je lež. Ti do toho zasahují, protože jsou v třetí fázi výběru projektů. Viděla jsem výsledky, které tento audit uveřejňoval. Ti politici jsou v programech vždycky zainteresovaní. Na severozápadě je to modrá část spektra, ODS tam figuruje také.

Co bych chtěla tady říci? Já si myslím, že velmi špatně funguje komunikace mezi vládou a Senátem. Protože Senát žádal pana premiéra Nečase o to, aby pan premiér poslal akční program Senátu - aby senátoři věděli, co to vlastně akční program je – který po nás chtěla Evropská komise. Nestalo se tak. Vím, že tady je zpráva z Účetního dvora. Zpráva z Účetní dvora nedopadla pro Českou republiku příliš dobře. Účetní dvůr vyčítá, že právě audity jsou závislé, nikoli nezávislé. A říká také, že česká strana vykazovala nulovou chybovost a že se tam často dostávaly materiály, kde se falšovala čísla. A tak to začínalo v Řecku. Ale to jsou pouze informace, které jsem mohla čerpat z tisku. Novináři to někde vyštrachali. Ale my jako Senát nemáme možnost získat zprávu auditního dvora, což je špatně. Takže pak tady třeba vznikají i dohady, které by tu vůbec být nemusely.

Na závěr chci říci, že skutečně neexistuje dostatečná kontrola v České republice, proto tam jsme takto na chvostu. A proto je možné, že ty peníze se doopravdy budou tenčit. Je to obrovská škoda. Měli bychom toho využít. Mnohdy se stalo, že ty peníze končily u stejných lidí, někdy i v politických stranách.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, je těžké mluvit po mé předřečnici, paní kolegyni senátorce dr. Dernerové – vaším prostřednictvím, pane předsedající. Ona tady řekla problém takový, který mnozí z vás a mnohé politické strany nechtějí přes své ideologické klišé slyšet. Je to boj proti korupci, proti nesprávnému chování napříč politickým spektrem. Napříč, vážení, jak na pravici, tak na levici.

Já jsem rád, i když to bylo poněkud nešťastné otevření tohoto problému v rámci projednávané kapitoly, nebo v rámci projednávaného návrhu paní místopředsedkyní kolegyní Gajdůškovou – vaším prostřednictvím, pane předsedající. Ale muselo to přijít. Muselo to přijít a bude to součástí, je to součástí politického boje jak před nadcházejícími volbami, tak i před těmi dalšími, které ještě přijdou.

Je to jednoduché. Problém Evropských fondů více než co jiného poškozuje dobré jméno České republiky v Evropské unii. A to neříká tady nějaký senátor Dryml, ale říká to, a tady už to bylo řečeno, Evropský účetní dvůr. Říká to OLAF, a říkají to všichni, s kterými se setkáte v Bruselu: Co se to u vás, v tom Česku děje? Jak je to možné, že to tam nefunguje.

Ono to nefunguje i v jiných státech, ale tady se to vyhrocuje a stává se to součástí politického boje. A jsou to určité politické zbraně proti protivníkům. Problém je, že to politici nechtějí řešit. Bojí se toho. Bojí se toho proto, protože by museli jít do vlastních řad a mohlo by je to stát jejich posty, mohlo by je to stát jejich vliv, a proto se toho bojí.

Chybí tady to, co odděluje Východ od Západu – osobní odpovědnost. Osobní odpovědnost a ukázat na toho, ano, tys to byl. Ne, to nebyla politická strana, to nebylo ČSSD, to nebyla ODS, ale byl jsi to ty, František Vomáčka, který si to udělal to a to, a udělal si to špatně. Ale to politické strany napravo i nalevo nechtějí a nebo zatím nejsou nuceny dělat. Ale ti voliči, ti vás k tomu donutí.

Je velmi smutné, velmi smutné, že to totiž zaplatíme my všichni. Ano, i my tady v Senátu, my, nenávidění senátoři, i my to budeme muset zaplatit na zvyšování daní, na zvyšování DPH, na zdražování energií – na tom všem, protože ta díra v tom rozpočtu, ta se bude muset něčím nahradit. A je otázka, jestli dopustíme, aby ta díra byla malá, nebo ta díra se neustále zvětšovala. Nikdo jiný to neudělá než my politici.

A naposledy bych vám chtěl připomenout, že jsme tady před nedávnem projednávali zprávu NKÚ, kde Nejvyšší kontrolní úřad konstatoval, že ministerstvo financí odpustilo za ty kontrolované roky více než 300 miliard. Opakuji, více než 300 miliard! Za to by se nemusely zmrazovat důchody, za to by se nemuselo zvyšovat DPH, za to by mohlo být na to pastelkovné, školné, za to by mohlo být na vzdělávání, za to bychom mohli vybudovat spoustu dalších nových silnic.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Josef Táborský. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Josef Táborský:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové.

Já jsem původně k této problematice vůbec nechtěl vystupovat, ale vyprovokovalo mě k tomuto vystoupení vystoupení pana kolegy senátora Horníka, který se snažil hodnotit regionální operační programy na základě určitých znalostí, které má z ROPu Severozápad. Tam možná to vidíte, ale na základě hodnocení Severozápadu vy házíte do jednoho pytle všechny ROPy, kterých je 7 v této republice. A házíte do jednoho pytle i operační programy, které jsou vládní. Nevím, co vás k tomu vede?

Mně nepřísluší k tomu, abych hodnotil, jak to funguje na Severozápadě, protože tyto informace mám pouze v obecné rovině, ale vím, jak to funguje v jiných ROP. A hovořil tady i o tom přede mnou pan hejtman Moravskoslezského kraje a senátor.

Takže, pokud o tom nevíte, tak je žebříček hodnocení výslednosti jednotlivých operačních programů. Na prvním, jako nejhůře hodnoceným je operační program doprava. Pak je životní prostředí, pak jsou další státní programy, a na 6. místě je ROP Severozápad, ten váš, o kterém vy tady hovoříte. A nejsou to ty ROPy ostatní.

Já budu hovořit třeba za regionální operační program Severovýchod, kde mám možnost pracovat a vím, jak tato otázka funguje. A přestože nikdo nezakrývá, že problémy jsou, pochopitelně jsou tyto problémy, třeba chybovost u nás v současné době byla udělaná někde na 2,6 %, ale po odvolání to bude 1,6 %, to znamená, že se to vejde do normy 2 %, která je Evropskou komisí stanovená. Takže tahle otázka je takto.

A není to hodnocení výsledkem krajské vlády, protože moc dobře víte, že v regionálních operačních programech jsou stovky nebo tisíce programů, které nejsou krajského charakteru, ale které mají jednotlivé obce, města a další organizace. A jestliže hovořím o nás, o té naší chybovosti, tak my máme problémy ve třech projektech. A všechny tři projekty jsou v městském programu, kde nikde nevládne sociální demokracie, tak jak vy jste to tady takto hodnotil. Ať je to město Jaroměř, ať je to město Rychnov a tak dále.

Takže jestliže tady hovoříme o té otázce, jak jsi to tady řekl, že ROPy jsou pod krajským vedením a jsou neomezenými pány a můžou si dělat, co chtějí, tak jste úplně někde jinde. On vám to tady i pan senátor Palas už říkal, a další také, protože ROPy jsou podrobené kontrole nejen Evropské komise, jsou podrobeny NKÚ, jsou podrobeny ministerstvu financí, jsou podrobeny finančním úřadům atd. Takže nějaké takové konstatování, že si tam někdo dělá, co chce, je úplně bezpředmětné.

A jinak, co se týká ROPu Severozápad, tak ten problém pramení, podle mého názoru, hned ze začátku. V době, když se tyto programy dělaly, pochopitelně implementovaly se jednotlivé metodiky, implementovalo se a zabezpečovalo se hodnocení těchto projektů. A pokud tam došlo k pochybení na Severozápadu, tak to je jejich problém. Protože asi moc dobře víte, že to hodnocení je třístupňové. První je administrativní hodnocení, které dělají úředníci. Druhé je expertní hodnocení, které dělají nezávislí experti, kteří nemají s politickým vedením kraje naprosto nic společného. A třetí stupeň je komise, kde zase není zastoupený žádný politik, ale jsou tam úředníci, jsou tam další složky, jako je Hospodářské komora, a já nevím, Technologické centrum a další, kterým to dávají. A teprve potom to jde do výboru regionální rady, kde – tak jste říkal – pochopitelně sedí politici.

Ale já nevím, jak je to na Severozápadu, ale aspoň na Severovýchodu jsou paritně zastoupeny všechny politické strany za jednotlivé osmičlenné komise za jednotlivý kraj. Tak já bych skutečně poprosil, jestliže provádíme jakési závěry a děláme jakési hodnocení, tak nesuďme věci na základě jednoho Regionálního operačního programu. Tak si to tam v tom vašem Regionálním operačním programu rozeberte a věci řešte, ale neházejte všechny do jednoho pytle.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Martin Tesařík. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Martin Tesařík:  Vážený pane předsedající, vážený pane nepřítomný ministře, kolegyně, kolegové, chtěl bych trochu odlehčit tady tuto atmosféru, a tak uvedu mé vystoupení větou – původně jsem nechtěl vůbec diskutovat, ale diskuze mě k tomu vybídla. Ale zase na druhou stranu cítím vážnost této diskuze, takže i to moje vystoupení bude samozřejmě na vážnější notu.

Myslím si, že jsme tady vyslechli řadu informací. Některé byly s vědomím, že hodnocené téma se hodnotí pouze povrchně, někteří vystoupili s velkou znalostí té problematiky. Ale co jsme si možná ani neuvědomili, jak krásně se nám ta diskuze od toho původního tématu zvrtla poněkud někam jinam. A tak trošku si myslím, že se nám často daří projednávat bod touto metodou. Vraťme se tedy k meritu věci, co dneska projednáváme, a to, co jsme tady diskutovali v širokém rozsahu, nechme si k tomu udělat speciální analýzu. Analýzu, která zhodnotí jednotlivé operační programy, ať už ty, které jsou na vládní úrovni, nebo ty, které jsou v gesci jednotlivých krajů.

Myslím si, že jenom na základě této podrobné analýzy můžeme potom říct, jestli zkušenosti, negativní zkušenosti ze Severozápadu jsou zkušenostmi, které se dají zobecnit, jak tady bylo řečeno, nebo naopak, jestli mají pravdu moji kolegové, kteří pracují – stejně jako já – ve výborech regionální rady. Ona ta problematika je hrozně složitá a hodnotit ji velmi jednoduše a zkresleně, jednoduchým pohledem, si myslím, že si ani nezaslouží.

Já jsem v současné době předsedou výboru Regionální rady střední Morava, kam patří Olomoucký a Zlínský kraj. Díval jsem se na internetové stránky, abych se podíval, jak vlastně vznikl operační manuál pro tento Regionální operační program? A když se podíváte, stejně tak jako já, tak ta diskuze o regionálních operačních programech už byla zahájena v roce 2005. Dneska máme rok 2012, čili před 7 lety. Po 2 letech přípravných prací operační manuál podepsal bývalý hejtman pan Libor Lukáš za ODS. A my se jím dneska dodnes řídíme. Já to tady nechci a priori komentovat, že za to může někdo jiný, kdo už tam dneska v té výkonné funkci není. On tam sedí i dneska coby člen výkonné regionální rady.

Prosím pěkně, ukončeme tuto diskuzi konstatováním, že si necháme skutečně zpracovat odbornou analýzu, uložme to ministerstvu pro místní rozvoj, ať definuje skutečně problematické okruhy, ty potom v tom příštím období, které se nyní teď připravuje, napravme, ale neházejme v tomto okamžiku všechno bláto a špínu na regionální operační programy.

Máme tady národní operační programy, kde jsou neskonale větší problémy, kde jsou problémy, které jsou objemově v miliardách. A to, že jsou regionální operační problémy, to jsou zejména problémy příjemců. Už to tady bylo řečeno – příjemci nejsou jenom kraje, příjemci jsou obce, jsou to fyzické osoby, právnické osoby. A když pracujete s tímto potenciálem, tak prostě chyby se tam najdou. Nikdo je nebude zametat pod koberec, analyzujme je a přijměme potom k tomu následné usnesení.

Přeji vám pěkný den. Venku svítí sluníčko, nezapomeňme, že ten život se nám každou minutou krátí. Pěkný den.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážené kolegyně, kolegové, já se omlouvám, že jsem prodloužil diskuzi, což nebylo vůbec mým přáním dneska ráno, když jsem sem šel, protože jsem ani neočekával, že v této věci budu vystupovat.

Ale já jsem cítil svoji povinnost, že musím bránit politiky z pravého spektra, když jsem zaslechl slova naší paní místopředsedkyně Gajdůškové. A podle mého za stav, který dneska je v operačních programech, samozřejmě nese dohromady – a už to tady někdo řekl před chvílí – levice i pravice. Není pravda to, co řekl pan kolega Štěch, že od začátku u toho byla ODS, a sociální demokracie u toho nebyla. Minimálně v našem regionu – Karlovarském kraji – od roku 2010 u toho sociální demokracie je.

Já samozřejmě reprezentuji tento region, a proto mluvím za tento region. Domnívám se, že již tehdy váš pan ministr Martínek, za kterého vlastně vznikly všechny operační programy, tak byl nastaven špatný kontrolní systém a mechanismy. Ale zejména já jsem přesvědčený o tom, že když se takovéto dotační věci řeší např. v sousedním Německu, tak tam mnohé záležitosti politiky ani nenapadnou. Kdežto u nás to právní prostředí je naprosto pokřivené.

Takže já se omlouvám samozřejmě i těm regionům, kterých se to dotklo, vycházím ze skutečnosti našeho regionu. Nemyslím si, že to budou věci jenom u nás, protože takový program, integrovaný operační program zdravotnictví a nebo vůbec všeobecně zdravotnictví podporované z jednotlivých ROPek, kde víme, že tzv. komplementátoři si rozdělili trh v ČR a zakázky byly předražované o 30 – 100 %, tak to jsou peníze, které všechny mohly být ve zdravotnictví, a tady jsme všichni pochybili.

A já bohužel nepřistoupím na rétoriku paní hejtmanky Vaňhové, ani svého kolegy pana Mládka, že pojďme se o tom bavit tady doma, nemluvme o tom tady na této půdě, to, co si navaříme, si snězme a nějakým způsobem dělejme navenek, že to je v pořádku. To v té politice potom nemám co dělat. A pokud mám nějaké podněty k tomu, že věci jsou v nepořádku, tak na ně musím upozornit. A když na ně upozorním na kraji – a vy všichni můžete být a můžete vystupovat na krajských zastupitelstvech stejně jako já – a bohužel není žádná odezva, tak potom mi nezbývá nic jiného, než vystoupit tady.

A jinak předvolební rétorika? Co to bylo včera? Co to byly předvolební restituce? O co se jednalo? To byla taky rétorika. A já se nedomnívám, že já tady mám zapotřebí zvýrazňovat své postoje před tímto plénem. Já pouze se snažím řešit věci, které v nějakém regionu nastaly. A ten region není zase až tak malý. A mám dojem, že to jsou věci podstatné a že bychom se o nich měli bavit. A proto vítám návrh pana kolegy Tesaříka, abychom skutečně jednali s ministerstvem pro místní rozvoj. A kdyby to měl být náš výbor pro územní rozvoj, tak územní samosprávu, státní – já už si to teď pletu, omlouvám se – tak že bychom my měli možná ministerstvo pro místní rozvoj požádat, abychom v této věci dostali relevantní informace z jednotlivých regionů, abychom nemuseli tyto záležitosti probírat přímo na plénu. Takže za tento návrh děkuji. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, chci jenom upozornit, že projednáváme bod Informace Vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 28. a 29. června 2012. Mám pocit, že i právě vystoupením pana senátora Horníka tady už půl hodiny hovoříme mimo dané téma. Já jsem tolerance sama, ale myslím si, že pokud jsou jiné problémy, měly by být systematicky řešeny tak, že příslušný senátor předloží návrh zařazení nového bodu programu k této problematice. Myslím si, že není vhodné zneužívat tolerance řídícího k tomu, že se tady probírají věci, které s tímto bodem naprosto nesouvisí.

Takže to jenom upozorňuji a jako další je do rozpravy přihlášen pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové.

Já se domnívám, že tento bod nebo tuto odbornou nebo politickou diskuzi tady jako první otevřela místopředsedkyně Senátu, vaším prostřednictvím, paní senátorka Gajdůšková, takže zase nesvalujme všechno na kolegu Horníka, protože on nebyl tím prvním, který tady tu problematiku, velmi zajímavou a mající velmi úzké a velmi velké vztahy k tomu, co se tady projednává, tak tady jenom řešil.

Já jsem chtěl vystoupit kvůli něčemu jinému, ale já bych chtěl kolegu Horníka, vaším prostřednictvím, pane předsedající, opravit. Kdyby to bylo u těch komplementátorů, vážený pane senátore, jenom o 30 nebo o těch

100 %, tak bychom si ještě všichni mohli blahořečit. Bohužel to tak není. Bohužel to je i o více než 100 %, a je to nemravné. Tím se vracím k těm církevním restitucím ze včerejška.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se hlásí do rozpravy pan předseda Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, já musím navázat na to, co tady bylo před chvilkou řečeno.

My se v některých bodech dostáváme mimo merito věci. A samozřejmě pak se toho využije. Ale co se týká vystoupení paní kolegyně Gajdůškové, nemuselo se řadě lidí líbit. Ať z důvodů věcných nebo z důvodů, že bylo delší, ale ona přednesla konkrétní návrh usnesení. To předtím uvedla a odůvodnila. To bylo naprosto k věci.

A myslím si, že takhle se má jednat. Nemusí se nám to líbit, můžeme hlasovat proti, ale tak to bylo. Ale to, že jsme sklouzli do regionálních operačních programů, že toho někteří využili, nebo zneužili, to už je další věc. A já si myslím, že se každý musíme zamyslet nad tím, jak s jednacím řádem nakládáme, jinak bychom se asi do budoucna museli poradit, jestli ho nemusíme více konkretizovat, aby se toto skutečně nestávalo. Protože já vím, že někteří čekají na to zaměření kamery. Samozřejmě taková ta jedovatá slina se vždycky v médiích dobře chytá, ale skutečně Senát by neměl být od toho, aby byl nástrojem jakékoli volební kampaně.

A co se týká včerejška, ať mi pan kolega Horník promine, ale já si myslím, že občany zvoleným zástupcům nemůže být jedno – zejména v době, kde se Česká republika hospodářsky a finančně nachází – kam bude a jak nasměrováno a za jakých podmínek. A z pohledu ústavnosti to nebyly naše názory, ale řady ústavních právníků naší legislativy, že to není v souladu s ústavou, že tam je nerovnost, a šlo prosím o 134 miliard korun!

Takže jestli to je chápáno, a podlehli jste té rétorice, kterou někdo pustil, že tady děláme nějaký populismus, tak to potom můžeme skutečně tady zrušit, kdybychom se nemohli vyjádřit a říci svůj svobodný názor, svobodně hlasovat, když jde o 134 miliard korun. To si myslím, že vůbec nesedí. A to bylo prostřednictvím pana řídícího k panu Horníkovi velmi a velmi přestřeleno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, děkuji, všechny vzkazy, které tady zazněly, jsem předal. Myslím si, že každý slyšel. Děkuji. Do rozpravy se už nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. A zeptám se předkladatele pana ministr Vondry, zda chce reagovat na proběhlou rozpravu? Chce reagovat. Takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Dámy a pánové, jak jste si všimli, já jsem dneska silně nachlazen. Tu zprávu o Evropské radě, která byla mimochodem dost plonková, tam se zase tolik nestalo, tak jsem to shrnul velmi nudným, nekonfrontačním, nebojovým tónem a skutečně si myslím, že jsme si tuhle diskuzi mohli ušetřit. Merit jsou zásluhy, meritum je podstata. Čili jestli ten závěrečný komentář měl směřovat k podstatě věci, směřoval k tomu, kdo nese zásluhy, za to jsme tady tuto debatu měli.

Ale samozřejmě já jsem tady seděl a několik mých kolegů senátorů záhy po tom prvním vystoupení, které následovalo po mém přednesu, se mě ptali, jestli mají vystartovat, protože si to skutečně o to říkalo. Já jsem říkal, ne, klid.

Možná tři věcné poznámky. Víceletý finanční rámec, o něm diskuze probíhá, bude probíhat a myslím si, že je úplně zbytečné k tomu jakkoli vyzývat. Mohu vás ujistit, že tato vláda rozhodně neudělá tu fatální chybu, kterou udělala vláda Jiřího Paroubka, to znamená, že to nastavila na těch 24 programů. A vyzývat dneska vládu, aby s tím něco dělala, když horko těžko hasí ty požáry, ať už jsou ve středních Čechách nebo jinde, není fakt korektní. Poučovat nás, jestli máme být jenom ve skupině přátel koheze, a nebo také ve skupině like-minded, ano, strategií vlády je být v obou skupinách. V obou skupinách jsme, jako jedna z mála zemí, a víme velmi dobře, co děláme.

Nechceme být jenom v situaci nějakých prosebníků o další groš navíc, když tady máme zcela aktuálně zažitou zkušenost s tím, co to čerpání s sebou obnáší. Chceme být i mezi těmi zeměmi, které ty peníze hlídají, a jde jim o to, co evropské dotace a evropské strukturální a kohezní fondy skutečně nesloužily k tomu, že se staví věci, které jsou zbytečné, že se utrácejí haldy peněz za různé prostředníky, protože normální příjemce těch dotací díky komplikovanému administrativnímu systému není schopen si o ty peníze žádat sám. Což je samozřejmě živná půda pro další, které z toho pak těží. A vytvářejí si na to návyk jako na kokain.

Čili jsme rádi, že jsme přijati i do té skupiny like-minded, kdy společně s Německem, Holandskem a dalšími, se bavíme o tom, jak dál. Protože není cestou rozpočet neustále nafukovat.

Pokud jde o speciální summity eurozóny, tady padla otázka od paní místopředsedkyně. Ony nejsou nijak formalizovány, a vy, co to sledujete, tak to víte, jsou jen jakýmsi prodloužením evropských rad a je omyl domnívat se, že tam dochází k nějakým strategickým rozhodováním. Nedochází. Dochází tam pouze k hašení požárů. Jednou v Řecku, podruhé ve Španělsku. Myslím si, že my vůbec nemusíme litovat, že tady u toho hašení nejsme. Protože kdo chce hasit, musí mít k tomu i ty přístroje. A ty také něco stojí.

A pokud jde o to navržené usnesení, já si myslím, že je úplně zbytečné, že by stačilo to normálně vzít na vědomí. Ale rozhodně bych si ušetřil vyzývat vládu k tomu, aby informovala o strategii 2020 a její naplňování. Ten, kdo si přečetl dnešní program schůze Senátu, tak stačí počkat 10 minut, pokud tedy u následujícího bodu se zase nezdržíme jednu celou hodinu, tak stačí počkat 10 minut, protože tady je národní program reforem, který je přímým naplňováním této strategie. Děkuji a soudím, že to stačí vzít na vědomí.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, a nyní bych požádal o slovo zpravodaje pana senátora Luďka Sefziga, jako zpravodaje, aby se vyjádřil k rozpravě a přednesl případně návrhy, o kterých budeme hlasovat.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji, pane předsedající, také musím potvrdit, že jsme jenom z menší části hovořili k bodu, k věci, a děkuji řídícímu schůze, že na to řečníky upozornil. Ono to bylo tak trochu symptomatické, protože i když jsme měli hovořit o fiskálním banku a o bankovní unii, tak se zcela logicky stočila diskuze k tomu, co tuto společnost daleko více tíží. A je to skutečně ta korupce. Já se nedivím, že kolegové, kteří mají problémy v operačních programech, byť lokálních, a byť Senát není regionální komorou, jako je to v řadě jiných středoevropských zemích, že se diskuze stočila tímto směrem. Také jsem to nikterak nechtěl brzdit, i když je pravda, že to bylo tak trochu mimo mísu.

Nebylo to však mimo mísu u věci týkající se odbourávání byrokratických bariér a dalších záležitostí. Já myslím, že si všichni uvědomujeme, že nelze žádnou kontrolou absolutně vyloučit korupci. To lze skutečně jenom tím, že budeme snižovat to, co korupci živí – to je přerozdělování veřejných peněz těch, o kterých rozhodují ti, kteří je neviděli, kterým de facto nepatří. A s počtem razítek na cestě přidělování těchto peněz ta korupce roste zcela logicky. A garantuji vám, že žádná kontrola, ani ta kontrola nad tou kontrolou není absolutně jistá, byť si myslím, že kontroly jsou zapotřebí a jsou nutné. Ale jsou to impotentní peníze, které pak mohou akorát zahlcovat úřady a zahlcovat ve svém důsledku možná – v tom horším případě – i soudy.

Myslím, že čím bude méně přerozdělování, tím bude lépe. Ale to už bych se pouštěl do velké politické diskuze. A to není ani mým úkolem tady jako zpravodaje. Já jsem jako zpravodaj zaznamenal rozšíření toho usnesení, že kromě vzetí na vědomí usnesení, které jsme měli k dispozici včera, tak jej nebudu komentovat. Pan ministr se k němu vyjádřil, že je redundantní. Myslím si to také, ale není to nic proti ničemu a samozřejmě, pokud to usnesení přijmete, tak vás ujišťuji, že všechny ty body už jsou plněny. Mj. se o nich dozvíme hned při dalším projednávání tohoto bodu.

Takže je možno hlasovat o vzetí na vědomí a pak můžeme hlasovat o tom doplnění výzvy vládě. Myslím si, že asi bych nechal hlasovat nejdříve o vzetí na vědomí. Mám-li doporučit hlasování panu předsedajícímu a pak o hlasování jako celku, celém tom usnesení, které předložila paní místopředsedkyně.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobře, děkuji, pane zpravodaji, zeptám se paní senátorky, zda má k tomu nějakou námitku, k tomu způsobu hlasování? Já myslím, že tomu nic nebrání. Takže budeme hlasovat tak, že budeme nejdříve hlasovat v první části "bere na vědomí" a potom o zbytku tohoto usnesení.

V sále je v tuto chvíli přítomno 64 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 33. Zahajuji hlasování o 1. části usnesení. Kdo je pro tento návrh? Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 22 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A nyní budeme hlasovat o zbývající části usnesení, tak, jak jej předložila paní senátorka Alena Gajdůšková. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo. A já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 23 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 39, proti bylo 8. Návrh byl přijat.

Tudíž děkuji panu předkladateli a zároveň i zpravodaji. A využiji této chvilky pro předání řízení panu místopředsedovi.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dalším bodem našeho programu je

 

Zpráva o vývoji Evropské unie v roce 2011

Tisk č. 363

Zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 343. A uvede ji ministr obrany Alexandr Vondra. Pane ministře, máte slovo.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, tak jako každý rok předkládá vláda Senátu v souladu s jeho jednacím řádem Zprávu o vývoji Evropské unie za rok 2011.

Činnost byla samozřejmě do značné míry určována snahou řešit jednak pokračující hospodářskou krizi a především eskalující dluhovou krizi. A za tím účelem se jak členské státy, tak instituce Unie zaměřily především na reformu a koordinaci hospodářských politik.

Asi to nejdůležitější přijaté legislativní opatření je tzv. sixpacks, čili balíček šesti legislativních aktů, jehož účelem bylo posílit Pakty o stabilitě a růstu a vnitrorozpočtovou disciplínu. Z pohledu našeho té snahy o fiskální stabilizaci stojí ještě za zmínku podpora konkurenceschopnosti ekonomik EU a fungující vnitřní trh. Tady jsme uvítali, že v souladu se strategií Evropa 2020 byly v tom loňském roce učiněny významné kroky pro odstraňování překážek jednotného vnitřního trhu.

Během celého roku také probíhala přípravná jednání o víceletém finančním rámci na období 2014 – 2020, stejně tak i o budoucí podobě kohezní politiky a logicky tudíž o změnách společné zemědělské politiky. A ta debata pokračuje samozřejmě i letos. V rámci finančních služeb bylo v souladu s protikrizovými opatřeními nezbytné posílit dohled nad finančními trhy Unie. A v lednu 2011 zahájily činnost tři nové evropské orgány. Dohledová komise v průběhu roku předložila příslušné legislativní návrhy.

Pro nás také byl důležitý sektor energetiky. Jednalo se především o dokončení vnitřního trhu do roku 2014. A co se týče zvyšování energetické účinnosti, my jsme podporovali směřování k jeho naplnění, ale zároveň vyzvali k odpovědné diskuzi o konkrétních cestách, jak toho cíle dosáhnout. Podpořili jsme rozšiřování Unie o nové členské státy. Pokrok byl zaznamenán u většiny oblastí balkánského poloostrova.

V oblasti zahraniční politiky bylo asi významnou události zahájení působení evropské služby vnější akce. Pokud jde o evropskou politiku sousedství, věnovala mu pozornost obě předsednictví. Zatímco Maďaři kladli důraz na migraci a různé výzvy spojené s tzv. arabským jarem, polské předsednictví v té 2. polovině roku se zaměřilo spíše na východní partnerství.

Já myslím, že tu zprávu máte k dispozici a že je asi zbytečné, abych ji tady přednášel do větších detailů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Garančním výborem je výbor pro záležitosti EU. Usnesení tohoto výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 363/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Sefzig, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, moje zpráva bude poměrně krátká. Náš výbor projednal celou agendu, ale já jenom spíš se soustředím na některé obecné závěry.

Zaprvé tedy je třeba říct, že jde o šestý text od roku 2005. V roce 2007 ta zpráva předložena nebyla, v roce 2009 byla zpráva předložena z vlastní iniciativy vlády. Pokaždé zprávy byly schváleny výborem. A jenom bych rád zdůraznil, že jsme se zabývali i tím, zdali jsou tyto zprávy přínosem? Já se domnívám, že hlavním přínosem mohou být pro vládu, s tím, že může Horní komoru seznámit se svými záměry a dlouhodobými cíli, že může diskutovat eventuálně i o dlouhodobých strategiích. To je ale věcí vláda, toho předkladatele, nikoli věcí Senátu, aby toto buď využil, nebo nevyužil.

My jsme opakovaně chtěli, aby byla větší analytická část v té zprávě. Ty zprávy jsou velice podrobné, řekl bych, že jsou nejen výčtové, ale nejsou velmi podrobně výčtové.

Možná ten dokonalý výčet by měl být v jakési speciální části, v té obecné části by měla spíše být ta analýza, která by nás jako senátory zajímala. Je nepochybné, že pokud vláda tuto možnost, která je dána jednacím řádem, a sice § 119, odst. 1, písmeno a, pokud tohoto paragrafu vláda využije, tak může v určitém předstihu získat na svoji stranu Horní komoru. Pokud samozřejmě v této Horní komoře bude vůle a pokud bude možné nalézt nějaký kompromis. Pokud taková vůle nebude, tak je to pro vládu jen cvičení, které ve svém důsledku vláda je povinna, právě podle toho uvedeného paragrafu, každoročně předkládat.

Já si jenom dovolím doporučit plénu Senátu, abychom tuto zprávu vzali na vědomí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, a otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo, takže rozpravu končím. Není se k čemu vyjádřit, pokud jde o zpravodaje, a my můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, tak, jak jej přednesl zpravodaj garančního výboru.

V sále je přítomno 60 senátorek respektive senátorů, což znamená, že kvorum je 31. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, tak, jak jej přednesl zpravodaj garančního výboru kolega Sefzig. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro toto usnesení, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka ANO. Děkuji vám. A nyní vy, kteří jste proti, můžete stisknout tlačítka NE a zvednout ruku.

Hlasování pořadové číslo 24 skončilo přijetím návrhu. Aktuálně přítomných bylo nakonec 61, kvorum tedy bylo 31. Pro 46, proti nikdo. Návrh na usnesení byl schválen, čímž projednávání tohoto bodu skončilo.

Dalším bode je

 

Národní program reforem České republiky 2012

Tisk č. 369

Zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 369. A uvede ji, v zastoupení předsedy vlády, ministr obrany Alexandr Vondra. Pane ministře, máte slovo, prosím.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Ano, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych před vámi uvedl Národní program reforem ČR pro rok 2012 a informoval vás stručně, jak o přípravě a obsahu, tak i o specifických doporučeních Rady pro ČR, která v reakci na tento program navrhla Evropská komise a následně schválila Rada EU.

Národní program reforem je společně s konvergenčním programem připravován každoročně v rámci tzv. Evropského semestru. Ten představuje harmonogram pro koordinaci hospodářských politik členských států Unie a je navázán na uskutečňování cílů vymezených ve strategii Evropa 2020.

Předesílám, že tato strategie a její naplňování jsou oblastí dobrovolné koordinace politik členských států. Základní principy Národního programu reforem představuje snaha o podporu hospodářského růstu, posílení konkurenceschopnosti, tvorbu pracovních míst a udržitelnost veřejných financí.

Jelikož je Národní program reforem pro rok 2012 materiálem, který Evropské komisi předkládá exekutiva, zohledňuje v prvé řadě priority vlády. Na druhé straně se vláda při jeho přípravě snažila v maximální možné míře reflektovat názory relevantních orgánů i subjektů. Kvůli zmíněné možnosti hlubšího provázání národních programů reforem a kohezní politiky je nepochybně v zájmu České republiky, aby nad zněním textu panoval co nejširší konsensus.

Je důležité si uvědomit, že Národní program reforem není jen jakési slohové cvičení zadané Bruselem, které je třeba mít co nejdřív z krku. Především s ohledem na právě naznačenou vazbu na politiku soudržnosti by nedostatečný rámec rozsahu reformních opatření mohl být v budoucnosti důvodem limitovaného přístupu České republiky k prostředkům kohezní politiky.

Co se týče procesu přípravy toho Národního programu na rok 2012, bylo snahou vlády zapojit do něj všechny relevantní partnery. V období mezi lednem a dubnem tohoto roku organizoval Úřady vlády široce pojaté konzultace s partnery sociálního dialogu, zástupci akademické obce, Národní ekonomické rady vlády, se zástupci krajů, měst a obcí. A také – a to chci zvlášť zdůraznit – se členy zákonodárného sboru.

Předsedové příslušných výborů obou komor Senátu i sněmovny vznesli při jednáních o obsahu Národního programu během těchto konzultací řadu podnětných připomínek.

Jak vláda, tak opozice si tam nepochybně uvědomují, že Národní program reforem, jakožto dokument, by se, na rozdíl od projednávání od vnitrostátní reformní agendy, neměl stát rukojmím politického zápolení. A to právě s ohledem k budoucí možné posílené vazbě toho Národního programu s kohezní politikou.

V reakci na Národní program reforem na rok 2012 tak konvergenční program ČR zveřejnila dne 30. května Evropská komise návrh specifických doporučení Rady, která na svém zasedání ve dnech 28. a 29. června formálně přijala i Evropská rada. Při pohledu na doporučení adresované České republice je zřejmé, že naše země rozhodně nepatří k aktuálním evropským trouble makerům. Pro potvrzení tohoto tvrzení doporučuji podívat se na doporučení určená ostatním zemím.

Komise v případě 9 států identifikovala hrozbu makroekonomických nerovnováh a na základě těchto doporučení jim doporučila velmi detailní opatření, za jejichž neplnění jim dokonce hrozí sankce. Doporučení pro Českou republiku naopak většině kopírují a podporují nutné reformní kroky, které jsou buď rozvedeny v Národním programu reforem, nebo jsou již uskutečňovány.

Rád bych připomněl, že v některých případech, jako je třeba reforma důchodového systému, Evropská komise požaduje radikálnější reformní přístup, než navrhuje vláda, která si je při koncipování programu vědoma potřeby shledat shodu na domácí politické scéně.

Dovolte mi, abych jednotlivá doporučení krátce představil. Komise, respektive Rada, která jejich definitivní podobu schvaluje, jich České republice adresovala celkem 6. První 2 doporučení Rady se týkají udržitelnosti veřejných financí a důchodové reformy a reagují spíše na opatření konvergenčního programu, čili je zde nebudu dále rozvádět.

Třetí doporučení se týká dostupnosti předškolních zařízení péče o děti. Jedná se o tradiční výtku Evropské komise. Vláda vedla s komisí v průběhu projednávání diskusi o vhodnosti formulace a dosáhla její úpravy, která nyní adekvátně reflektuje skutečnou situaci u nás doma a opatření plánovaná v samotném Národním programu. Ve své konečné podobě doporučení v souladu s vládním záměrem zvýšit dostupnost péče o děti v předškolním věku a koresponduje se způsobem, jakým to chce vláda dosáhnout.

Čtvrté doporučení se vztahuje na služby v oblasti zaměstnanosti a vláda s ním nemá žádný problém. Posilování služeb zaměstnanosti je totiž její prioritou.

Páté doporučení komise v sobě zahrnuje hned několik důležitých bodů – oblast veřejné správy, boje proti korupci a implementaci evropských fondů. I zde se vláda ztotožňuje s hodnocením komise a je si vědoma toho, že v uvedených oblastech je třeba další úsilí, čemuž odpovídají mimo jiné opatření uvedená v Národním programu reforem.

Poslední šesté doporučení se zaměřuje na oblast školství a nabádá k přijetí právních předpisů, které by vedly k transparentnímu hodnocení kvality vysokých škol a výzkumných ústavů. Komise dále doporučuje vytvořit rámec pro hodnocení dětí povinné školní docházky. Rovněž toto doporučení kopíruje trend nastavený českou vládou.

Stejně jako v předchozím roce, tak doporučení stvrzují v podstatných rysech směřování reforem, které vláda vytyčila. Vláda vnímá doporučení jako pobídku pokračovat v nastoupeném kurzu a jako výzvu k důslednějšímu postupu v některých problematičtějších oblastech. Vláda rovněž v období mezi zveřejněním a přijetím doporučení usilovala o částečnou reformulaci některých z nich a na rozdíl od mnoha jiných zemí v této snaze alespoň částečně uspěla. Stran možnosti členských států reformulovat či pozměnit doporučení, která jim byla adresována, však byla komise v souladu s novými pravidly skutečně velmi neoblomná a bude zajímavé sledovat, jaký postoj zaujme v příštím roce.

Závěrem bych ještě jednou rád připomněl, že s ohledem na právní základ, na němž strategie Evropa 2020 stojí, nejsou doporučení závazná ani vymahatelná. Přesto k nim musí Česká republika přistupovat se vší vážností, a to kvůli již uvedené možnosti provázání národních reforem s kohezní politikou, jehož prostřednictvím by se doporučení vymahatelnými de facto stát mohla.

Při koncipování Národního programu reforem si této skutečnosti byla vláda dobře vědoma a zohlední tento fakt i v přípravě národního programu reforem na příští rok. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane navrhovateli, pane ministře. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Tento tisk projednal ústavně-právní výbor. Usnesení tohoto výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 369/2. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jiřina Rippelová.

Tiskem se zabýval také výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 369/3. Zpravodajem výboru je pan senátor Marcel Chládek.

Tento tisk projednal rovněž výbor pro záležitosti Evropské unie. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 369/4. Zpravodajem tohoto výboru je pan senátor Luděk Sefzig.

Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení tohoto výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 369/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, a toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené a milé kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu k projednávanému bodu.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal 304. usnesení k Národnímu programu reforem České republiky 2012.

Po úvodním slově zástupce předkladatele JUDr. Jiřího Georgieva, Ph.D., zástupce státního tajemníka pro evropské záležitosti, po zpravodajské zprávě senátora Jana Hajdy a po rozpravě výbor

I. projednal Národní program reforem České republiky 2012,

II. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky přijmout stanovisko, které tvoří přílohu tohoto usnesení,

III. určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu senátora Jana Hajdu,

IV. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Usnesení včetně přílohy máte u sebe a řekl bych k tomu následující:

Úřad vlády v měsíci červnu uspořádal k tomuto širokou debatu zástupců Poslanecké sněmovny, Senátu, vládních organizací i odborů. Zúčastnil jsem se jí spolu s některými kolegy ze Senátu.

Pokud se týká připomínky, která je zásadní, je to to, že Senátu byl Národní program doručen až po jeho předložení do Bruselu a teď se už pouze vyjadřujeme k tomu, co je předáno.

Pan ministr vás podrobně seznámil se šesti doporučeními Evropské komise. Výbor je toho názoru, že jsou shodná s připomínkami, které má výbor, ale domnívám se, že plnění ze strany vlády není úspěšné.

Doplnil bych z tohoto týdne jenom dvě čísla. Za čtyři roky zadlužení republiky se zvýšilo o 600 mld. Kč a v úterý dosáhlo bilionu 666 miliard Kč a ještě v letošním roce úroveň HDP nedosáhne roku 2008. A ekonomové varují, že při současném vývoji, pokud se půjde pouze cestou škrtů, tak v roce 2014 nebo v pololetí příštího roku Česká republika překročí 45 % zadluženosti ve vztahu k HDP. Proto bych rovněž apeloval za výbor, neboť tam jsme byli napříč politickým spektrem jednotní, hlavně na doporučení zamezit plošným škrtům a přijmout prorůstová opatření, poněvadž se domnívám, že s žádnými prorůstovými opatřeními a jejich realizací jsme doposud nebyli seznámeni. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane zpravodaji. A ptám se, zda si přeje vystoupit paní senátorka Rippelová za ústavně-právní výbor. Ano, prosím.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Kolegyně a kolegové, pane místopředsedo, já jenom velmi krátce. Ústavně-právní výbor snad poprvé ve své historii projednával tisk, který se věnuje Národnímu programu reforem České republiky, tentokrát v roce 2012. S tímto programem nás seznámil pan PhDr. Vojtěch Belling, Ph. D., státní tajemník pro evropské záležitosti Úřadu vlády ČR.

Náš ústavně-právní výbor doporučil plénu Senátu vzít Národní program reforem České republiky 2012 na vědomí, mě určil zpravodajkou a pana předsedu Antla pověřil, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu.

I my jsme se zabývali šesti doporučeními komise, která byla směrována české vládě. Myslím, že pan státní tajemník Belling na naše dotazy velmi kvalifikovaně odpověděl. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní předsedkyně. A nyní se zeptám pana senátora Marcela Chládka, zda si přeje vystoupit za výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ano, přeje si to, a již se ujímá slova, prosím.

Senátor Marcel Chládek:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Náš výbor se zabýval především tou částí, která se týká oblasti vzdělávání, a projednal to na své 29. schůzi dne 14. srpna 2012.

Po projednání jsme zjistili, že tento materiál naprosto nekoresponduje s realitou. Proto jsme doporučili Senátu Parlamentu České republiky vrátit vládě tento materiál k přepracování. To se setkalo s údivem pana předkladatele, kterým byl také pan PhDr. Vojtěch Belling, který nám, zase k našemu překvapení, sdělil, že už se podle toho vlastně řídí a hlavně je to posláno Evropské komisi a že by to bylo bráno jako políček z naší strany, pokud my bychom s tím nesouhlasili.

Proto se také my ptáme, a rád bych se zeptal pana ministra, proč to tedy tady v této chvíli projednáváme na půdě Senátu Parlamentu České republiky, když nám víceméně bylo řečeno, že to je otázka formální.

Pokud se budu zabývat jednotlivými připomínkami, proč jsme to vrátili k přepracování, tak pokud bych to měl shrnout do jedné věty, tak více méně tento materiál bych nazval spíše pohádkami ovčí babičky, aneb papír snese všechno.

Materiál, který se týká oblasti školství, naprosto nekoresponduje s tím, co vláda dělá, co se tady děje. Tato kapitola sama o sobě je zavádějící, protože jenom samotný název "Vzdělávání jako cesta ke konkurenceschopnosti" vede k tomu, že já s ním zásadně nemohu souhlasit, protože kroky a opatření, například v době škrtů, spíše vláda ukazuje, že vzdělávání není její prioritou.

Dále jsme rozebírali na výboru i problematiku předškolního vzdělávání. Zásadně nemůžeme souhlasit s tím, že kapitola, která se jmenuje "Zvyšování kvality a dostupnosti předškolního vzdělávání" je momentálně činěno těmi tzv. dětskými skupinami, kde se naprosto rezignovalo na oblast vzdělávání a tato oblast se spíše od oblasti vzdělávání vzdaluje.

Také cíl, který si vláda vytkla, je cíl opravdu smělý, protože Česká republika patří v současné době mezi státy, které mají nejmenší procento předčasných odchodů z povinné školní docházky, a vláda si dokonce dává za cíl větší procento, než které nyní máme, to znamená, že asi očekává, že předčasný odchod bude ve větší míře, než byl doposud.

Co se týká dalších kapitol, tak pokud hodnotí plnění reforem, tento materiál se chlubí, jak skvěle byly zvládnuty státní maturity, a zároveň tady popisuje reformní opatření v oblasti vysokého školství, která ale samozřejmě naprosto nekorespondují s realitou, že návrh, který byl silně kritizován z řad vysokoškolské veřejnosti, byl stažen.

Ale musím říci, že i tento materiál je vzácný i v tom, že vláda zde postupuje velmi sebekriticky, na straně 56 popisuje, že oblast vysokého školství trpí v České republice dlouhodobě podfinancováním, což se v posledních letech za situace této vlády ještě zhoršuje. Takže i světlé momenty sebekritiky v tomto materiálu najdeme.

Z těchto důvodů nemůže výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice vzít tento materiál na vědomí a doporučuje ho vrátit vládě České republiky k přepracování. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane zpravodaji, pane předsedo. A nyní se zeptám ještě, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro záležitosti Evropské unie. Ano, pan senátor Luděk Sefzig má slovo.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Nejenom, že si přeji, ale protože máme stanovisko odlišné, než bylo stanovisko výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, tak myslím, že i musím vystoupit.

V první řadě bych chtěl říct, že my jsme projednávali v chronologii agendu, v které je logická a z evropského pohledu, unijního pohledu je v podstatě na sebe navazující. To znamená, že jsme po projednání Národního programu reforem hned projednali také doporučení komise pro doporučení k Radě k Národnímu programu reforem České republiky a zároveň s ní jsme projednali i konvergenční program, protože tato tři témata spolu úzce souvisejí. Toto doporučení dokonce navazuje na Národní program reforem, a z toho důvodu je logické, že nelze takový materiál vrátit k přepracování, protože je to materiál, který je určen pro evropskou úroveň, Evropa na ni reaguje, komise na něj zareagovala, teď má na něj zareagovat Rada. A se všemi aspekty nemusíme samozřejmě souhlasit, což je plně v právu opozice, a je pak vhodné to vyjádřit právě v tisku, který budeme projednávat až na příští schůzi Senátu, protože jsme včera rozhodli, že jej na této schůzi zatím projednávat nebudeme. To je tedy reakce komise, která vyšla v podobě doporučení pro doporučení Rady k Národnímu programu reforem České republiky 2012.

Náš národní program reforem má asi jeden, a to zcela zásadní závěr, a to je ten, že v případě České republiky nebyl identifikován komisí žádný výskyt makroekonomických nerovnováh. To je naprosto zásadní. To ostatní a ta doporučení už jsou drobnými nuancemi, které pak byly shrnuty do šesti bodů, o kterých pan ministr hovořil. Byly to body, kterými se nyní nemusíme zabývat, budeme jej probírat, až budeme projednávat tisk, který nese označení J 172/08 a tam pak budeme moci se vyjádřit i z pohledu těch výborů, které nechtějí tento materiál vzít na vědomí a které jej chtějí eventuálně doplnit. To skutečně nastane a evropský výbor se i těmito stanovisky zabýval a také je zařadil do svého doporučení, které jsme přijali. Ale jak říkám, budeme to projednávat až při projednávání tohoto bodu na příští schůzi Senátu.

Národní program reforem není pouhým slohovým cvičením a byl velmi podrobně připravován. Někteří z vás jste se jistě se mnou zúčastnili projednávání a velice širokých kulatých stolů, kde byla zastoupena jak občanská společnost, tripartita, podnikatelé i zaměstnanci v Lichtenštejnském paláci v průběhu jara. A vláda splnila úkol, že v dubnu Národní program reforem zaslala Evropské komisi, Evropská komise jej projednala, poslala doporučení, se kterými vláda ani nepolemizuje, jenom je začlenila do dalšího, už toho exekutivního výkonového důsledku Národního programu reforem a podle toho se řídíme.

Doporučuji tedy za výbor, kde byl tento závěr přijat, vzíti tento Národní program reforem na vědomí. A vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane zpravodaji. To byla poslední zpravodajská zpráva a já nyní mohu otevřít rozpravu. Do rozpravy se přihlásil předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, pokusím se být velmi stručný. Vzhledem k tomu, že jsme, a podle mého názoru zcela správně, před několika týdny odmítli konvergenční program České republiky, protože jak je zřejmé i z posledních výsledků, Česká republika se nepřibližuje Evropské unii, nedaří se naplňovat dlouhodobé záměry. Nakonec tady v Senátu jsme v minulosti řadu "reforem", které vláda předkládá jako ozdravná opatření, která mají zlepšit stav veřejných financí a nastartovat hospodářský růst, tady odmítli. Za všechny připomenu důchodovou reformu, to znamená zavádění soukromého spoření, odmítli jsme před časem zvyšování DPH, jsou návrhy na usnesení, abychom odmítli další zvyšování DPH, které se nyní navrhuje. Odmítli jsme škrtání valorizace důchodů.

To jsou všechno tzv. reformní kroky. Nedovedu si představit jiné usnesení než to, které navrhl hospodářský výbor, protože toto usnesení podle mého názoru nejlépe koresponduje s většinovým názorem, který tady v minulosti byl projeven při dílčích reformách a velmi správně podle mého názoru i ve stanovisku ke konvergenčnímu programu České republiky.

Proto navrhuji, aby jako první bylo hlasováno o návrhu garančního výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Nechci tady rozebírat jednotlivé věci, možná ještě o nich budeme diskutovat v souvislosti s návrhem ministra Kalouska. Nechci tady jitřit atmosféru, máme na to rozdílné názory, ale poslední výsledky našeho hospodářství, zejména v HDP, prohlubující se recese tomuto mému stanovisku plně dávají za pravdu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane předsedo. Slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, nevím, co si mám o tomto předkladatelském úsilí této vlády myslet, že to tady v Senátu projde? To snad nemyslíte vážně. Že budeme zticha? Domnívám se, že je to záležitostí celé levice. Tato hlavní reformní opatření je třeba odmítnout. Asi nás tady někdo podceňuje, že nejsme lascivní a nečteme si tyto tzv. reformy, že nevím, co z nich bude vyplývat pro budoucnost této země, pro občany, pro naše voliče? Nebudu zabíhat do jiných podrobností, ale vrátím se k bodu III., I., II., reforma systému zdravotnictví a veřejného zdravotního pojištění. To byl někdo asi v rauši, že si myslel, že takové reformní kroky do budoucna zde budou odsouhlaseny. Nerozumím tomu, že se na jedné straně píše, že zdravotnictví je v přídělovém systému – nevšiml jsem si, že by tady byl přídělový systém zavedený po válce a během války – a do lépe regulovaného trhu. Trh tedy bude volný a regulovaný. To jsou věci velmi kontroverzní.

Dále se tady hodnotí plnění reformních opatření, konkrétně zákon 373 z roku 2011. Chtěl bych jen připomenout, jaké pnutí to udělalo v dětském lékařství, když matky musely hledat přes polovinu republiky nebo celou zeměkouli otce, aby mohlo být dítě ošetřeno a pan ministr potom říkal, že zákon neplatí, že je to jinak, a že dojde ke zlepšení.

Návrh zákona o zdravotních pojišťovnách, to je privatizace zdravotních pojišťoven. Tady se sice říká, že budou podle zvláštního zákona, ale v podstatě to znamená privatizaci zdravotních pojišťoven a veřejného zdravotního pojištění.

Dokonce se tady farizejsky píše, že reformní model financování zdravotnictví usiluje o minimalizaci dopadu tíže reformních kroků na pacienty. Minimalizace se asi rozumí tím, že z regulačních poplatků 30 korun se to bude zvyšovat na 50 korun, u hospitalizačních možná na 150 atd. Znamená to, že tím se budou minimalizovat dopady na nemocné? Na rozdíl od ostatních států EU tady nebude zohledněno to, že se regulační poplatky neplatí v žádné zemi EU, mimo ČR. Budeme v tom pokračovat dál? To EU nezajímá? Nezajímá ji ani to, že u nás není regulován regulační poplatek za hospitalizaci jedním měsícem, jak je ve všech civilizovaných zemích Evropy? Zase se tady budeme blížit spíše k Východu než k Západu. To jsou věci, které jsou obsaženy v tomto materiálu. Časová a místní dostupnost zdravotní péče, která bude prováděna nařízeními vlády, i když z kompetenčního zákona vyplývá něco jiného i z Ústavy ČR, že za zdraví občanů ručí stát a ne vláda. Nějakým nařízením se to nedá dělat.

Bude zajištěna férová konkurence mezi zdravotními pojišťovnami, ale přitom bude přerozdělení. Problémy s DRG, které se nyní objevují, že pacienti se propouští nedoléčeni, opětovně se vracejí, ten tzv. ping pong. DRG byla pomocná metoda k tomu, jak efektivně léčí některá oddělení, ale úplně jinak nastavená, nežli současné ministerstvo praktikuje. Ve zdravotnictví se to brzy prokáže.

Je tady jasně napsáno, že bude otevřen vstup soukromých prostředků do zdravotnictví podle volby a rozhodnutí pacienta. Znamená to jediné, že tady bude dvojí pojištění – už se tady píše o dvojsložkovém pojištění – a že možná časem převládne a soukromá složka nad složkou veřejnoprávní. Chápu, že je to proto, že pan ministr Kalousek nemá peníze na zdravotnictví, a tak se snaží celou tíhu za státního pojištěnce přesunout na peněženky občanů, ale každý člověk který rozumně uvažuje ve zdravotnictví, nemůže počítat s tím, že toto bude trvat do nekonečna.

K elektronizaci zdravotnické dokumentace. Všichni víme proslavený IZIP, který nás stál takové miliardy. Tady se zase vrací, oklikou, ale už to bude v jiné formě, jen že se koupí licence atd. Když to odsouhlasíme, tak tomu dáme zelenou.

Postupně v interakci mezi zdravotními pojišťovnami, vládou a kraji, mělo dojít k optimalizaci sítě lůžkové péče s cílem zajistit obyvatelstvu optimální a adekvátní lůžková zařízení, hlavně zrušit lůžka akutní péče a na druhé straně zavést lůžka následné péče. Ministerstvo vůbec nechápe, že na lůžkách následné péče vzhledem k dalším finančním souvislostem ti lidé nebudou, protože si to nemohou dovolit, přišli by o své byty, musí hradit energie a tam se platí regulační poplatky. Velmi mne zaráží to, a nikde jsem se nedozvěděl, že by zřizovatelé koordinovali optimalizaci zdravotní péče. Na jedné straně se mluví o trhu zdravotních pojišťoven, na druhé straně se mluví o přerozdělování.

Pak by mě ještě velmi zajímalo, jak za této situace, když se snižuje počet zdravotnických zařízení, když ubývá pracovních míst, jak zdravotnictví přispěje k stabilitě boje proti chudobě?

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore. Slovo má pan senátor Miroslav Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, dovolte, abych v krátkosti zareagoval na kolegu Drymla. Řekl, že se diví, že vláda má pocit, že to v Senátu projde nebo neprojde. Aby nedošlo k mýlce, chtěl bych jen podotknout, že tento materiál je předkládán vládou parlamentu pro informaci a není zákonný podklad, který by umožnil toto schvalovat nebo neschvalovat, což znamená dávat i k přepracování. Tento materiál je materiál exekutivy, který podle uvážení vlády, poté co ho schválí, odesílá do Bruselu, aby to bylo co nejrychleji. Samozřejmě mohlo to být předloženo parlamentu k informaci i dříve, ale bylo by to asi technicky náročné. K tomuto národnímu programu reforem vláda dělala kulaté stoly. Byl jsem se tam také podívat, ale neviděl jsem tam nikoho ze strany sociální demokracie. To lze interpretovat také tak, že ji to příliš nezajímá.

Není zvykem nikde v Evropě, aby se k takovému materiálu vyjadřoval parlament. Nezpochybňuji ale, že se můžeme vyjádřit, k čemu chceme.

K usnesení, které zde máme na stole. Je to podivné přijímat usnesení čtyři měsíce poté, co byl materiál zaslán do Bruselu a dva měsíce poté, co se k němu prostřednictvím specifických doporučení Rada vyjádřila. Možná, že by to bylo možné vnímat jako doporučení k příštímu inovovanému národnímu programu reforem, který je každý rok upravován. Tolik pokud jde o technickou stránku věci.

V usnesení se také píše, že program shrnuje záměry současné koaliční vlády pokračovat v plnění svého programového prohlášení. Myslím si, že je pozitivní, když vláda vyhlásí programové prohlášení, že by ho měla plnit.

Několik poznámek k poklesu HDP, který byl tady opakovaně zmiňován a určitě bude zmiňován u dalších bodů. Je pravda, že HDP pokleslo a poklesl i obrat zboží a služeb o 70 mld., ale o tutéž hodnotu se zvýšily vklady obyvatel. Žádná hodnota se neztratila, pouze se změnil jistý statistický parametr. Samozřejmě, že snížení nákupu omezuje výrobu a potenciálně může vést i ke snížení zaměstnanosti. Můžeme se ptát, co je příčinou. Rozhodně to nemusí být zvýšení DPH, u něhož k poslednímu došlo k 1. 1. t. r. Je to z toho důvodu, že maloobchodní obrat klesá za posledních 14 měsíců bez ohledu na to, že došlo ke zvýšení DPH od 1. ledna. Domnívám se, že snížení nákupu je dáno spíše očekáváním a zprávami médií o vývoji a zdůrazňováním toho negativního očekávání budoucnosti.

Pokud srovnáváme ochotu k nákupům u nás a v Německu, je tady jistá historická zkušenost. Domnívám se, že si Němci možná více věří. Mají zkušenosti s tím, že jejich reformy fungují. Například reformy typu HARZ – byly to změny v systému sociálních dávek a podpor – například dávky v nezaměstnanosti byly zkráceny ze dvou let na rok atd., což v hospodářství zafungovalo. I přes odpor na některých stranách. Možná cítí, že se dostanou z poklesu HDP lépe.

Ještě jedna důležitá věc k poklesu HDP. Když se podíváte na diagram, který ukazuje meziroční růst HDP ČR a NSR tak vidíte, že ten náš je na jejich velice silně vázán, klesá jejich, klesá náš, roste jejich – roste i náš. Za poslední tři roky náš měl nižší výkyvy. Například minimum v obou případech ke konci roku 2008, v Německu bylo HDP na minus 7,4, u nás jen na minus 4,7. Právě tak maximum mezi roky 2010 a 2011 bylo v Německu 5 procent, naše 3 procenta. V současné fázi oba HDP, jak naše, tak německé klesá, dostali jsme se trochu níž, protože jsme v nižší fázi. Myslím si, že to není tragédie.

Podpora růstu nemusí být tím nejdůležitějším. Vzpomeňte si, že Irsko bylo před krizí nejlépe hodnocenou zemí, ekonomický růst byl na jedničku a v současné době žádá o pomoc prostřednictvím evropských záchranných mechanismů. Myslím, že bychom se neměli starat primárně o hospodářský růst, ale usilovat o efektivní využívání svých příjmů. Na tom se možná shodneme na obou stranách. Ekonomiku bychom mohli nechat ekonomice. Mám pochybnosti, že vize, že stát vypustí nějaké peníze do ekonomiky a ekonomika začne růst, je iluzí. Stát by měl vytvářet pouze podmínky právního státu, a zásobárna prorůstových opatření v rukou státu myslím, že není tak velká. Možná tady je, je tady možnost omezování různých regulačních zátěží ekonomiky jako například náklady na boj proti globálnímu oteplování. To ale není až tak v našich rukách. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore. O slovo se přihlásila místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, ani zastupujícího pana ministra nemohu oslovit, protože zde není. Nechci se vyjadřovat k obsahu tohoto národního programu reforem. Především to udělali do velké míry moji předřečníci, za druhé s nimi hluboce nesouhlasím jako s asociálním i opatřeními této vlády, jejichž výsledkem je prokazatelná recese ve chvíli, kdy země kolem nás rostou. K tomu není třeba žádný další komentář. Pokud bychom ho chtěli, museli bychom tady být hodně dlouho. Nechci se také k obsahu vyjadřovat, protože je to předloženo ex post. Můj předřečník to měl spočítané v měsících. Vyjadřujeme se tady k něčemu, co není aktuální jen proto, abychom splnili formální požadavek, který je správný, který je ze strany Evropy. V Evropě je normální a předpokládá se, že materiály, které se projednávají na evropské úrovni, jsou projednány především vnitrostátně v národním parlamentu, a tedy celá země za jejich plněním stojí. Nám je tento národní program reforem předložen ex post a předložen tak, že zde ani pan premiér není, předkládá nám ho náš pan kolega, senátor, ministr obrany, který s evropskou agendou v podstatě nemá nic společného. Kolegyně a kolegové, považuji to za pohrdání nejen horní komorou Parlamentu ČR, ale za pohrdání občany této země, kteří nás sem do Senátu Parlamentu ČR zvolili.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore. O slovo se přihlásila místopředsedkyně Senátu paní Alena Palečková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, vystupuji proto, abych provedla malou opravu. Pan ministr byl přítomen. Dovoluji si připomenout, že v minulé vládě byl ministrem pro Evropu v době, kdy jsme mě.li předsednictví. Nelze asi mluvit o tom, že s evropskou problematikou nemá nic společného a nerozumí ji. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, paní senátorko. Teď promluví pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, samozřejmě, že mnozí z nás ví, že pan ministr byl ten, který nás zastupoval v Evropě, ale právě proto by také měl vědět – vaším prostřednictvím pane předsedající, našemu předřečníkovi – právě proto je potřeba, aby Brusel věděl, co si o těchto reformách a o těchto plánech myslí alespoň část české společnosti a část politiků možná nalevo a možná i středových. Svým vystoupením jsem směřoval k tomu, abych poukázal na chaos ve zdravotnictví a nesystémovost tohoto materiálu. Věřím, že alespoň pro některé z toho vyšlo nějaké poučení.

Naše HDP klesá. Problém není, že HDP klesá, klesá všude i do minusů, ale problém toho je, jak rychle a na jaké křivce se to děje. Tady varují ekonomové především zprava a všichni včetně EU volají po prorůstových opatřeních, ne po tupých bezmezných škrtech, které se soustavně v této zemi praktikují s účinností možná nějakého chemického pokusu. Bez prorůstových opatření, a to je i poučení z Německa, se nedá zvládnout neustálý pokles HDP a zastavit recesi, která u nás je.

Pokud tady vyjadřujeme to, že ex post nesouhlasíme s tímto materiálem, doufám, že vaším prostřednictvím, pane předsedající kolega Sefzig nám to tady objasní, určitě to bude mít odezvu i v Bruselu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore. O slovo se přihlásil pan kolega Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo. Možná jenom upřesním to, oč jde. Není to žádné slohové cvičení, já už jsem to říkal v mé úvodní zpravodajské řeči. Ale je to přesně materiál, který slouží komisi k tomu, aby byla informována, co chtějí jednotlivé členské státy udělat pro to, aby byl splněn ten společný cíl. Vyšší konkurenceschopnosti. Ten cíl se nazývá Evropa 2020, dříve to byla Lisabonská strategie, tedy zvýšení konkurenceschopnosti. Čili ta komise je naprosto informovaná touto zprávou, národním programem reforem. A reakce té komise byla velmi pozitivní. Je pravda, že se neshoduje s reakcí Senátu, neshoduje. Komise nás nabádala, abychom urychlili prodloužení odchodu lidí do důchodu. Vláda tak činili, podle komise příliš pomalým tempem. Naopak Senát měl opačné stanovisko, zachovat co nejčasnější odchod do důchodu, tedy aby lidé chodili do důchodu nejlépe v té míře, v jaké se chodilo minule. Což je jistě velmi populární, velmi líbivé, nicméně ekonomice státu to nepomůže. Výtky, které se týkají dluhové služby, tak ty si myslím, že jsou na místě. Skutečně se nelze ušetřit až do prosperity. Ušetřit to je první moment, první záchrana, která nastaví situaci, když je dluh ve státu, aby si stát půjčoval za nižší peníze, aby byl důvěryhodnější. To myslím, že vláda zvládla a je dobře, že byla i kritizována za to, že opozice viděla málo prorůstových opatření, nicméně toto byl úkol číslo jedna. V tom úkolu číslo dvě, který následuje, a doufám, že bude následovat stejně rychle jako byly šetřící mechanismy, jsou prorůstová opatření.

Já myslím, že vláda to jasně naznačila v evropském kontextu s tím, že se přihlásila do té skupiny stejně smýšlejících, tedy té skupiny, která nejen chce šetřit, ale která chce zároveň účelně vynakládat peníze a vytyčila si ty prostory. Vytyčila si prostor energie, vědy, výzkumu, kde všichni dobře víme – a kolega Chládek to zde zmínil, že právě ve vzdělávání, výzkumu a vědě je nejvyšší přidaná hodnota.

K ostatním činnostem právě věda v tomto technickém století je důležitá k tomu, aby se žilo lidem pohodlněji a aby i ekonomicky byla země konkurenceschopnější. Vláda na to zareagovala, ten námět, který vznikl v podobě národního programu reforem, který komise nerozporovala, jen jej komentovala, naopak neidentifikovala žádný problém. Upřesnila v šesti bodech věci, které jsou nepochybně zajímavé, jako je přijetí služebního zákona, vyřešení anonymní držby akcií, posílení boje proti korupci. Myslím, že ťala do živého. To jsou přece témata dnešního dne.

Já bych řekl před služebním zákonem – náš výbor přijal takové usnesení. Že jsou snad důležité také praxe. Nemusíte mít služební zákon. Nemusíte mít uzákoněno, že nebudete propouštět svoje zaměstnance, jak se zaměstnavateli líbí. Nemusíte je propouštět, nikdo vás k tomu podle zákonů nenutí. Proto při našem jednání jsme usoudili, že by bylo vhodné zmínit i dobrou praxi.

Dobrá praxe je často to, co umí nahradit. Nebo morálka je také často to, co umí nahradit zákon. Ve společnosti, která se řídí dobrými mravy, tak často zákony nemusí potvrzovat a zdůrazňovat dobré mravy. A proto přijetí služebního zákona je jistě důležité už jen z pohledu s bojí s korupcí. Ale myslím si, že by rozhodně přijetí služebního zákona měla předcházet dobrá praxe. Jestliže bude fungovat dobrá praxe, tak zákon jen posvětí to, co dobrá praxe přináší. A každý kdo někdy někoho zaměstnával tak ví, že nejsložitější, ale nejlepší investice je investice do svých zaměstnanců nebo svých pracovníků. Myslím, že bychom se tím měli řídit na některých konkrétních pracovištích.

Pro úplnost bych ještě dodal, že jsou dvě země, které projednávaly všechny programy reforem. Byla to Velká Británie a Švédsko. Jistě to není signifikantní, ale ani tyto země nezjistili s národním programem ČR žádný problém. Já si opět dovolím zopakovat, že bych doporučil, abychom tento materiál vzali na vědomí.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, nyní má slovo pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, já jsem původně nechtěl vystupovat, ale byl jsem k tomu víceméně přinucen některými vyjádřeními mých kolegyň a kolegů.

Národní program reforem je příspěvek ČR k naplňování cílů strategie 2020, kterých je celkem pět. Měl by být sestaven tak, aby byly zohledněny tzv. integrované hlavní směry, kterých je celkem jedenáct. Těch pět cílů i těch jedenáct hlavních směrů jsou na straně 7 toho národního programu reforem. Usnesení, které navrhuje přijmout výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu nereaguje na to, zda jsou zohledněny hlavní směry a je to dokument, který se vlastně toho, o čem hovoří národní program reforem ani moc netýká, pokud neberu v úvahu, že ho účelově využívá k interpretaci jakýchsi jiných záměrů a jiného smýšlení určité části politického spektra.

Pokud se podíváte do dostupných zdrojů, tak zjistíte, že Národní program reforem České republiky již byl posuzován v Bruselu. Stalo se tak 30. května 2012. Já vzhledem k tomu, co tady bylo řečeno, alespoň část posouzení tady přečtu, protože je v rozporu s tím, co tady bylo řečeno. Mám na mysli například věty typu, že je asociální apod. Tím nechci tvrdit, že jsme dokonalí. Tím nechci tvrdit, že všechno, co je v Národním programu reforem, je v pořádku. Prosím, omlouvám se, ale několik vět z dokumentu z Bruselu, který má název Posouzení Národního programu reforem, přečtu.

V červnu 2011 navrhla Komise šest doporučení týkajících se politik hospodářských a strukturálních reforem pro Českou republiku. V červenci 2011 tato doporučení v oblasti veřejných financí, daňového systému, důchodového systému, trhu práce, podnikatelského prostředí a vzdělávání přijala Rada EU. V listopadu 2011 Komise zveřejnila svou Roční analýzu růstu na rok 2012, v níž představila své návrhy na vybudování nezbytného konsensu o prioritách pro opatření na rok 2012 na úrovni členských států EU.

A nyní k České republice.

V tomto kontextu Česká republika v dubnu 2012 představila svůj Národní program reforem a konvergenční program. Tyto programy podrobně popisují pokrok České republiky od července 2011 a její plány do budoucna. Tento pracovní dokument útvaru Komise posuzuje provádění uvedených doporučení pro ČR z roku 2011 a priorit uvedených v Roční analýze růstu pro rok 2012. Identifikuje současné problémy politiky a v tomto kontextu hodnotí nejaktuálnější plány politik České republiky.

A nyní ten zásadní odstavec, ty předchozí jsem musel uvést, abychom se dostali do kontextu.

Plány politik předložené Českou republikou jsou relevantní. Politiky představené Národním programem reforem jsou zasazeny do širokého sociálního a ekonomického kontextu. Tím se zlepšuje jeho přístupnost pro veřejnost, ale dokument místy postrádá jasné závazky a podrobnosti nezbytné k plnému posouzení relevance a ambici klíčových politik. Konvergenční program potvrzuje hlavní cíl fiskální politiky českých orgánů, jenž je v souladu s Paktem o stabilitě a růstu. Česká republika zajistila obecný soulad uvedených dvou dokumentů.

Takže nejsme premianti, ale nejsme ani ti, co propadají. Tak to zkrátka je a říkejme si věci, jak jsou, nedělejme tady sebemrskačství, které nám nepřísluší a jedině očerňuje Českou republiku v rámci EU, která nás hodnotí lépe než my sami.

Na závěr už jenom jedna malá poznámka. Je to, prostřednictvím paní předsedající k panu senátoru Chládkovi. Díval jsem se podrobně, již jsem si to jednou četl, na stránce 53 Národního programu reforem je jediná zmínka o maturitních zkouškách. Nenašel jsem tam ani jedno slovo o nějaké sebechvále. Je tam pouze věta, že data z průběhu realizace probíhajících maturitních zkoušek budou sloužit jako podklad pro další implementaci. Tak říkejme si ty věci tak, jak jsou tam napsány, neříkejme věci, které v tom dokumentu napsány nejsou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. O slovo se přihlásil pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, nechci prodlužovat tuto diskusi, rozhodne hlasování. Stejně tak, jako rozhodnou volby, vážení, o tom, jestli má pravdu část levice, nebo současná vláda, nebo Evropská komise. Já jsem pozorně poslouchal, ale tam nebyla žádná slova chvály v té Evropské komisi. Tam nebylo nikde napsáno nebo řečeno "děláte to výborně, jen tak dále" atd. Evropská komise také doporučovala, aby Řecko a další státy přijaly nějaká opatření, a podívejme se, kam vlastně se to celé řítí. To vůbec není o ideologii, to je o ekonomice. A ekonomika, pokud se ohýbá politikou zprava nebo zleva, stejně na konci to dopadne tak, jak nám ekonomické zákony nařídí.

A reformy a plány do budoucna? Jak chcete, když 20 %, možná dnes už i méně, věří této vládě. Jak chcete plánovat do budoucna? Vždyť třeba budou předčasné volby po prohraných podzimních volbách! A kdo ví, jak to bude s politickou situací po letošním podzimu. Vážení, Evropská komise tady říká, jak jsme všichni výborní, a já se ptám: Kde je tedy ten růst? Kde je ten očekávaný růst? Vždyť stále HDP klesá! Tak kde je ten očekávaný růst? Takže se dál chvalme a oni nám to ti ekonomové spočítají.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. O slovo se přihlásil kolega Marcel Chládek. Prosím.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji, pane předsedající. Mám dvě poznámky. První k celkovému pojetí tohoto materiálu. Největším problémem tohoto materiálu je, jak jsem zmínil ve své zpravodajské zprávě, že naprosto nekoresponduje s realitou. To znamená, to, co je napsáno tady z oblasti vzdělávání, je a funguje v České republice jinak. Jestli máme vzít na vědomí to, že se tady popisují evidentní lži v jednotlivých oblastech, tak potom ať ten materiál lže Evropské komisi, ale nelžete nám.

Vzal jsem si tady tu stranu pro pana senátora Vystrčila, prostřednictvím předsedajícího. Vzal jsem si tady tu stranu 53. Když si ji pozorně přečtete, a přečtete si ten první odstavec, tak tam popisuje maturitní zkoušku jako zkoušku, která při své implementaci klade za prvé důraz na to, že bude mít, jako vedlejší efekt této maturitní zkoušky, požadavky pro přijímací zkoušky na vysoké školy. Což není pravdou, a upustil od toho už i současný ministr Fiala. Dále popisuje, že dochází k větší objektivizaci výsledků, což také není pravda, dosvědčily to vlastně i stížnosti studentů z poslední maturitní zkoušky. A když se vrátím na začátek toho odstavce, tak tady se popisuje, že hlavním smyslem reformované maturitní zkoušky je, aby svou náročností odpovídala požadavkům státu kladeným na znalosti a dovednosti absolventů oborů ve vzdělávání. Tak nevím, jestli máme za cíl, mít dovednosti a znalosti na úrovni nějaké sedmé, deváté třídy základní školy, jako byla maturitní zkouška nastavená z českého jazyka. To jsem myslel tou sebechválou, protože reforma maturitní zkoušky se opravdu hrubě nepovedla. Ale tady o tom není ani zmínka.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. O slovo se přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Omlouvám se, vážené kolegyně a kolegové, že ještě jednou zdržuji. Prostřednictvím pana předsedajícího k panu kolegu Chládkovi a vám ostatním rovněž – prosím, pokud pan senátor Chládek čte stránku 53 Národního programu reforem, část A, Reforma maturitní zkoušky, tak buď má jiný text, nebo si tam přidává, řekl bych docela umně, další slova, kterými některé věci mění nebo minimálně posunuje. Já to tady nechci rozpitvávat, ale tvrdím, že to, co ten text říká, je: Dneska máme nějaká data z proběhlé maturitní zkoušky, která jsou podkladem, aby – a teď platí to, co říkal pan senátor – která jsou podkladem pro to, aby jednou, aby byla možnost atd. A můžeme si to celé přečíst. Navrhuji panu senátorovi, že si klidně sedneme kdykoliv jindy než dneska, abychom ostatní nezdržovali. Ale neposunujme ty věci jinam, než jsou. Je to budoucnost, a nevím, jak budoucnost, kterou plánujeme, může být posuzována s tím, že dneska je lživá. Budoucnost nemůže být lživá, pokud nevíme, jaká ještě byla.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Pan senátor Marcel Chládek si bere slovo.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji, pane předsedající. Vaším prostřednictvím odpovím panu senátorovi. Pojďme si tedy společně ten text přečíst. Já se problematice maturitní zkoušky věnuji delší dobu již velmi podrobně. Ale obecně k tomu textu: Může být budoucnost živá, pokud je živá současnost. Když si pořádně přečtete ten text, tak tam popisuje, že současný stav nám dává nějakou možnost do budoucna. To nám ale nedává ten současný stav, tu možnost do budoucna, o které jste hovořil? A je to právě z těch důvodů, které jste vy pak zastavil ve své řeči u toho odstavce hlavním smyslem reformované maturitní zkoušky je. A pokud je napsaná věta "hlavním smyslem reformované maturitní zkoušky je", tak si myslím, že se to vztahuje i k současnosti. A není tam napsáno bude, ale je napsáno JE.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji a ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Nikdo se do rozpravy nehlásí, rozpravu končím a ptám se pana navrhovatele, zda se chce k proběhlé rozpravě vyjádřit.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Dámy a pánové, je to dokument, kde ze samé jeho podstaty by se o Národním programu reforem dalo diskutovat nekonečně dlouho, a v zásadě dosáhnout stavu, aby všichni v této místnosti pro něj nadšeně zdvihli ruku, to je prostě nepředstavitelné. Svým způsobem by to asi byl konec demokracie. Protože přece vždycky bude názor opozice na tyto věci odlišný, nežli názor vlády. Nicméně dosáhnout toho unikátního stavu v tomto případě, kdy my něco posíláme do Bruselu, abychom získali jejich názor, a zároveň získali názor horní komory Parlamentu, aby všechny tyto názory byly identické, to už je úplně nepředstavitelné. Dá se to dokumentovat na jednom příkladu, to je důchodová reforma, kdy národní program obsahuje koncept důchodové reformy, ke kterému se přiklonila vláda, a z Evropské komise máme doporučení, to je myslím doporučení č. 3, říkám to z hlavy, jestli se nemýlím, "udělejte to ještě razantněji". Protože oni vědí, jak Mario Monti zdvihl asi o 6 let odchod do důchodu prakticky z roku na rok. Kdybychom my s něčím takovým přišli, tak nás tady utlučte palicemi. Takže na tom si krásně zkuste představit, jak je fakticky z definice vyloučeno napsat něco, co by ve všech vyvolávalo jenom nadšení. Myslím si, že je potřeba dokument vnímat tak, jak je a k čemu je určen. Z tohoto ohledu stačí ho vzít na vědomí. Posílat ho k přepracování je úplný nesmysl, protože Brusel už ho dávno schválil a okomentoval.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane navrhovateli. Táži se pana senátora Hajdy, tedy zpravodaje, zda si přeje vystoupit. Pardon, pan předseda Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já se omlouvám, ale musím zareagovat. To je právě to velice neseriózní, že se Senátu předkládá materiál, který už dávno odešel, je v Bruselu. Já si nedovedu představit, že by Brusel ten materiál naprosto strhal. To jsou kolegové, kteří zasedají v radách ministrů, a samozřejmě bruselská administrativa je do určité míry provázaná s administrativami národními. To je právě to neseriózní, že pak se tady předkladatel ohání stanovisky Bruselu. Já si myslím, že lidé, kteří dneska musí řešit velmi velké problémy, aby vyšli s rozpočty – přibylo lidí, kteří jsou těsně nad hranicí chudoby, ty stanovisko, že v Bruselu to hodnotí kladně, absolutně nemůže uspokojit. Takže já pro příště navrhuji, pokud Národní plán reforem, konvergenční program nebudeme mít včas, abyste se k němu mohli vyjádřit, aby vláda mohla naše názory případně posoudit, zvážit, tak to ani neprojednávat, protože to jsou naprosto zbytečné diskuse. My máme jiné recepty na řešení problémů, vy máte tyto recepty na řešení problémů. Nakonec to rozhodnou voliči v demokratických volbách.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Ještě před panem zpravodajem promluví předseda klubu ODS, který má právo vystoupit kdykoli. Prosí.

Senátor Richard Svoboda:  Omlouvám se panu zpravodaji, který je tady už připraven. Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já souhlasím s tím, že máme každý jiný pohled a jiné recepty a těžko se tady vzájemně přesvědčíme. Já bych jenom doporučoval, abyste zalistovali ve své paměti, kolikrát tady byla Zemanova, Sobotkova administrativa a řešila s českým Senátem věci, které vezla do Senátu, když je z toho peskována současná vláda.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Takže teď je čas pro vystoupení pana zpravodaje. Zejména bude na vás, abyste nám navrhl, o jakých usneseních a v jakém pořadí o nich budeme hlasovat.

Senátor Jan Hajda:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, pokud se týká závěru, já bych chtěl říci asi čtyři věci. Chtěl bych – prostřednictvím pana předsedajícího – vzkázat kolegu Škaloudovi, že není pravda, že ČSSD se nezúčastňovala kulatých stolů. Na posledním v Lichtenštejnském paláci jsem byl já, kde on přišel až potom, poněvadž si to špatně zapsal do kalendáře. To je za prvé.

Za druhé bych chtěl upozornit na jednu velice vážnou věc. Pan ministr tady hovořil o důchodové reformě, o druhém pilíři. Ale EK upozorňuje, že pokud se České republice nepodaří získat dostatek mladých, kteří by garantovali třicetiletost tohoto důchodového pilíře, že to může skončit i krachem. To jenom pro úplnost.

Nepadla tady jedna závažná věc. Evropská komise rovněž uvažuje, a budu citovat, že systém daňových předpisů představuje však nadále problém a stávající systém výběru daní není založen na jasněji koncipované a komplexní strategii zaměřené na dodržování daňových předpisů. Já na toto upozorňuji, poněvadž si myslím, tak jak je výběr daní v letošním roce, že vláda bude mít s tímto velké problémy. Žel, já nevím, jaké máte vy poznatky ve svém okolí, ale já musím konstatovat, že se zvyšováním DPH narůstají snahy o šedou ekonomiku. A pokud se to nebude radikálně řešit, tak každá vláda, ať pravá nebo levá, s tím bude mít problémy.

A ještě jedna poznámka k vystoupení kolegy Sefziga – prostřednictvím předsedajícího. Pokud se týká služebního zákona, v podstatě je ostudou, že doposud nebyl přijat – já nevím, jaké máte, kolegyně a kolegové, poznatky vy, ale já si myslím, že služební zákon už přijde v této chvíli pozdě. Poněvadž při tom, jak se propouští, jak se snižují stavy, jenom idealista si myslí, že zůstávají na svých místech ti nejschopnější. To je, pokud se týká služebního zákona.

Jinak doporučuji, abychom hlasovali v pořadí, tak jak je usnesení garančního výboru – zemědělského, pokud to nebude přijato, o závěru evropského výboru a výboru pro vzdělávání a školství.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Můžete tu zůstat, budete, pane zpravodaji, a připomínat, jak ta která usnesení zní. Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? Ano, zřejmě jsou. Takže předseda klubu ODS, prosím.

Senátor Richard Svoboda:  Já nemám námitku, pane předsedající, proti způsobu hlasování. Chci upozornit, že se tady rozmáhá velký nešvar, že se ze zpráv zpravodajů stávají texty – velmi osobní projevy. Já bych doporučil, protože každý má šanci promluvit tady - před tím, než dává svoji zprávu – v pozici senátora. Protože si myslím, že je poměrně nekorektní, dopřávat si luxus, že potom na některé výroky nelze odpovědět, aniž by byla znovu otevřena rozprava. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane předsedo. Takže nejsou námitky proti pořadí hlasování. Nejdříve svolám senátorky a senátory.

V sále je přítomno 68 senátorek a senátorů, kvorum je 35. Hlasujeme, pane zpravodaji o návrhu VHZD jako prvním.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka ANO. Děkuji. Kdo jste proti, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka NE.

Tento návrh byl přijat. Aktuálně bylo přítomno 70 senátorek a senátorů, kvorum bylo 35. Pro bylo 42, proti bylo 13.

Takže tím hlasování o dalších návrzích je bezpředmětné. Projednávání tohoto bodu skončilo. Děkuji všem zpravodajům, panu navrhovateli, a vyhlašuji přestávku na oběd do 14.00 hodin.

(Jednání přerušeno ve 13.03 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.05 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Hezké po obědě. Vážené paní senátorky, páni senátoři, zahajuji odpolední jednání schůze Senátu. Bodem, který máme nyní na programu, je

 

Návrh usnesení Senátu k vládě v oblasti sociálního zabezpečení

Na minulé schůzi jsme projednávání tohoto bodu přerušili s tím, že ho v mezidobí projedná výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Prosím nyní zpravodajku tohoto výboru, paní senátorku Dagmar Terelmešovou, aby nás informovala o jednání výboru.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Dobré odpoledne, paní předsedající, vážené kolegyně senátorky, kolegové senátoři.

Toto usnesení, jak už bylo řečeno, navazuje na již projednávaný senátní tisk č. 199 o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, který navrhovatelka stáhla z programu schůze Senátu. Tisk 199 byl prezentován na schůzi Senátu 18. 7. 2012, tedy na minulém jednání pléna, kdy byl výbor pro zdravotnictví a sociální politiku pověřen dopracováním tohoto návrhu.

Výsledkem je usnesení, které vám bylo rozdáno na lavice, v němž se navrhovatelka snaží poukázat na podstatu problému, vznikajícího při posuzování nároků na přiznání důchodu. Cílem je žádost ve směru k vládě o dopracování zákona o koordinované rehabilitaci a používání závazné klasifikace MKS posudkovými lékaři tak, jak nás s ním paní navrhovatelka seznámí v rámci svého vystoupení ohledně usnesení, které má připravené.

Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se tímto usnesením zabýval na své schůzi dne 15. 8. 2012, přičemž k tomuto usnesení nepřijal žádné stanovisko.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní zpravodajko. Asi bych vás měla požádat, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů a prosím nyní paní senátorku Miluši Horskou, která je navrhovatelkou tohoto usnesení, aby nás seznámila s modifikovaným návrhem usnesení Senátu, které vám bylo rozdáno na lavice. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Miluše Horská:  Dobré odpoledne, vážená paní předsedající, milé kolegyně, kolegové.

Já vám, vážené kolegyně, kolegové, chci v tuto chvíli napřed poděkovat a potom se trošku omluvit. Chci vám poděkovat za to, že se mnou sledujete vývoj tohoto tisku, a protože ten tisk je opravdu velmi složitý a dospěl až k tomuto bodu, že vlastně nebude přijat tisk, který řeší jednu jednotlivost, ale šíříme nebo vidíme tam problematiku širší, tak vlastně z toho vzniká několikero bodů směrem k vládě. A omluvit se vám chci za to, že vy jste mi vlastně – nebo našemu výboru – na minulém plenárním zasedání dali důvěru s tím, aby to usnesení směrem k vládě nebylo jenom takové to liché, které tady často slyšíme, že je to takové plesknutí do prázdna, obecné body tady minule zazněly, že vlastně chceme vládu nějakým způsobem požádat, aby zanalyzovala tuto problematiku a potom k tomu zaujala stanovisko, tak jste nás pověřili tím, abychom tu činnost konkretizovali.

Mně se mezitím podařilo dopátrat se dalších okolností a opravdu na náš výbor přivést odbornici na slovo vzatou. Já vás s tím procesem seznámím a omlouvám se, že to bude delší proto, že výbor vlastně toto stanovisko k mému překvapení nepřijal. Takže já vám bohužel tu story teď musím vysvětlit ze širšího úhlu pohledu a doufám, že to pro vás bude alespoň zajímavé, a pevně věřím, že to nebude tak dlouhé jako včerejší debata.

My jsme se v tom tisku 199, v tom senátním návrhu pokoušeli zjistit, proč nefunguje systém podávání námitek odvolání od zařazení k nějakému zdravotnímu stavu. Já se přiznám, že to budu dělat jako laik, protože si myslím, že bychom si měli rozumět, nicméně usnesení potom je velmi odborné. A já vám řeknu vlastně, proč je odborné. Takže toliko na úvod.

Tak, jak jste se mnou sledovali, když jsme se měli o tom senátním tisku 199, o tom námitkovém řízení bavit a zjišťovat okolnosti a dokonce tady na plénu předvést nějaké zaměření profesně, rozhovor, diskuzi mezi odborníky, tak jsme došli k tomu, že to budou posudkoví lékaři, že to budou zástupci státní sociální správy, že to budou soudci, kteří řeší odvolávání proti dávkám. A dokonce, že to bude až kancelář ombudsmana.

My jsme vlastně zjistili společně, že tento problém námitek a délka námitkového řízení, a to, že námitky nejsou vyrovnány, není o tom, jestli ti lidé v té době, kdy si podají námitku, peníze dostanou nebo nedostanou, ale vůbec proto, kam jsou zařazeni. A v podstatě to, kam jsou zařazeni, tak to jim vlastně dává nástroj k tomu nějakým způsobem být nespokojeni a nebo tu situaci přijmout. Já si myslím, že tak, jak vy znáte tu praxi, tak si asi všichni uvědomujeme, že mnoho lidí nepřijde ke svému úrazu proto, aby pak čerpalo nějaké dávky. Já vím, že to je velmi absurdní, ale na druhou stranu víme, že je mnoho simulantů, kteří byli, jsou a budou, kteří ten systém budou nějakým způsobem, nazvěme to, ohýbat. A my bychom na ně měli mít také nějaký metr.

Když k nám přijdou lidé, kteří se cítí nespravedlivě zařazeni do toho systému, ať už důchodu nebo dávek, a musí se dovolávat u jednotlivých odborníků a prokazovat to, že na příklad nejsou zločinci, že neokrádají stát a že by chtěli chodit do práce, ale že jim to prostě nejde, a že tím jejich úrazem se třeba zhoršil zrak a sluch, ale to nastavené měření bohužel měří jen ten úraz, ne zrak a sluch. A ti lidé se cítí poškozeni a cítí se tak, že do práce jít nemohou.

Nechci tady teď rozebírat např. duševní onemocnění, roztroušenou sklerózu, nemoci, které čekají, přátelé, i nás vzhledem k tomu, jak postupuje věk a když se rozhlédnu, jak se tady občas ploužíme, i já se tady dneska ploužím, tak si myslím, že v té situaci jsme opravdu všichni.

Dámy a pánové, já jsem slíbila, že k tomu tisku 199 povedu odbornou debatu. Ale ti odborníci výše zmínění před chvilkou se se mnou bavit nechtěli. Respektive nechtěli se bavit na veřejném fóru, neoficiálně, kuloárně mi řekli, že mají za úkol šetřit, škrtat, krátit. To je v pořádku. Já si myslím, že tomu všichni rozumíme, že taková je doba. Ale druhým dechem mi sdělili, že se mezi námi pohybují lidé, kteří jsou naprosto zdraví a mají tyto dávky stanoveny často v plné výši. A dokonce tak žijí celé rodiny.

A já si myslím, že vy tyto případy ze svého okolí dobře znáte. A my se asi ptáme, jak je to možné, jak se asi na to dívají ti lidé, kteří okolo nich žijí? A bohužel se tak trošku divíme i my, zákonodárci, jak že je to možné? Takže někde se vloudila nějaká chybička. A já si dovolím teď trošičku uvažovat, oni páni lékaři, jestli to budou sledovat, jistě mi to nebudou mít za zlé, bavme se o tom, jak to, že proklouzl tím systémem někdo, kdo je naprosto zdravý, a přesto ty dávky má? Uplatil toho pana doktora? To jistě ne, to tady nebudeme říkat, viďte? Ale my víme, že o dávky si žádají různí lidé. A na konci toho posuzování je jeden jediný člověk, jeden lékař, byť má na výběr mnoho odborných posudků. To je v pořádku, ale ti lidé zkouší různé nátlakové akce. Umějí být hodně dotěrní, hodně nepříjemní.

A primářka nejmenované kliniky mi řekla, úplně místopřísežně, když viděla takovéhle lidi, kteří berou plné dávky a skutečně se začala pídit za posudkovou paní lékařkou, tak jí přiznala, že skutečně, než aby si dělala problém, tak prostě ten důchod nebo tu dávku uzná.

A to si myslím, že v pořádku není. A my se asi budeme bavit, co s tím? I lékař je jenom člověk a podlehne nepříjemné situaci. A já tomu velmi, velmi rozumím. Na druhou stranu si myslím, že jestli nechceme tak trochu naštvat a poslat ty simulanty do práce, že bychom na to měli mít nějaký metr. A aby v tom nebyli ti lékaři, ti posudkoví, na konci řetězce sami. A ony ty metody samozřejmě existují.

Protože vlastně na výboru byl velký problém s tím, proč máme zatěžovat s takovýmhle problémem vládu, já samozřejmě bych strašně nerada zneužila institut, že celý Senát žádá o něco vládu návrhem usnesení, já si myslím, že ten problém začíná už trošku dřív. Víte, podívejte se na naše školství – a nebojte se, já ho nebudu brát ani od Jana Amose, ani od Adama – ale my tady na příklad na půdě Senátu slibujeme, nevím komu – Evropské unii, do Štrasburku – že přece zničíme, zrušíme naše speciální školství, protože vychovávat děti zvlášť od sebe už je nemoderní a já nevím jaké. Udělejte si několik teček.

A na druhou stranu ten problém, místo, abychom byli hrdi na naše školství, kam jsme to dotáhli – a možná nám ten systém opravdu svět závidí, abychom to dokázali spojit do toho systému, abychom dokázali, že ty děti mohou být spolu ve třídě, ale mohou být i spolu jenom ve škole, a nebo se mohou potkávat třeba jenom u volnočasových aktivit, tak si ty školy dneska opravdu rušíme. A já dám jeden příklad za všechny, který možná není tak úplně typický, ale chci tím jenom říct, že ani tyto děti my dneska ještě neumíme měřit a vážit, takzvaně.

A jedná se tu na příklad – je to jeden příklad za všechny, a určitě se s tím taky ve své senátorské praxi setkáte, že se na vás obrací i rodiče i pedagogové i psychologové, co s tím – týká se to např. dětí hraničních. To znamená, že to jsou ty děti intelektově tak nějak v normě, patří samozřejmě do té základní školy, lež ono jim to tam tak úplně nejde. Ony jsou třeba trochu pomalé, mají několik dysfunkcí atd., ale patří tam.

Ale protože my je zařadíme jako děti naprosto v pořádku, dáme je do běžného kolektivu, a nestanovíme míru podpory, která je v tuto chvíli třeba velmi malá, nebo bychom je potřebovali zařadit do menší třídy, aby to dítě normálně prospívalo, tak se nám stane, že nám tohle dítě, ten žák tím systémem propadá tak, že nezvládá. Že to jeho onemocnění, které by ho etablovalo třeba na učňovskou školu, byl by to výborný manuální pracovník nebo by byl i obstojný živnostník, tak my ho v té základní škole tak trochu, přátelé, podupeme. My z něj uděláme lidskou trosku. Nám pak někdo propadne třeba do té už speciální školy, kam on vlastně v podstatě ani nepatří, protože on je jenom ten hraniční. A ono by mu té pomoci v začátku tam stačilo tak jenom trošku, nemusel by jí mít tolik, než nám třeba propadne osobnostně. Když k tomu připočítáme, že ještě nefunguje rodina, že to dítě se rychle dostává do nějakých drog, do nějakého kradení, tu společnost, atd., bude stát poměrně dost peněz.

Takže, přátelé, i tohle jsou děti, kde tohle je jenom lehký handicap, ty děti, nebo ty rodiny by se měly dostat do toho běžného, toho nejširšího školního vzdělávání, ale ony nám propadají jenom proto, že my jsme ta pravidla tak trošku nenastavili. A protože teď je ekonomický boom, tyhle děti nám chodily do zvláštních škol, a nepatřily tam, protože to IQ nebylo postiženo, tak nám teď tím systémem hodně propadají, a nevěřte tomu, že jich je málo. Je jich opravdu hodně.

Dále si dovoluji požádat vládu, aby tento problém řešila komplexně, aby toto řešení bylo meziresortní nebo nadresortní, tak je to z toho důvodu, že jeden člověk, který se potřebuje dostat nazpátek do procesu, tak by neměl skončit s tím – jako je tomu bohužel dneska – co vlastně on nemůže. Ono je to takové demotivační. My bychom se měli dozvědět, když už se do toho procesu zranění po tom úrazu po autohavárii nebo po onkologické nemoci vracíme, k čemu jsme schopni, k čemu jsme vhodní.

A my žijeme vlastně v 21. století, já si tady dovolím jenom jeden malý pohled, který je velmi změnový a asi průlomový. Na rehabilitaci, které z toho lékařského pohledu léta znamenalo pouze napravování a možná i lámání těla, ale z toho nového pohledu, kdy chceme, aby ten člověk byl zařaditelný dál do života, tak ta rehabilitace by měla být vnímána jako celospolečenský proces, který představuje koordinovanou činnost všech složek státu, institucí, organizací, jednotlivců, s cílem znovu zařadit člověka, který je disabilní následkem nemoci, úrazu či vrozené vady do aktivního společenského života.

Tento systém se řeší na úrovni zdravotnické, sociální, kulturní, pedagogické, pracovní, technické, legislativní, ekonomické, organizační a v neposlední řadě politické úrovni. Proto si myslím, že ten pohled na nás na lidi, kteří si v 21. století dokážeme sami docela dobře ublížit, a myslím si, že to je i apel na to, že se zvyšuje věk odchodu do důchodu, že bychom měli nějakou dobu vydržet, tak bychom té pomoci z těch jednotlivých oblastí potřebovali třeba taky jenom trochu, než se z nás stanou opravdu ti invalidní důchodci na plný úvazek.

Dále si dovolím požádat vládu tímto způsobem i proto, že ta další resortnost se týká ministerstva zdravotnictví. Tak, jak jsem přečetla jakousi možná definici rehabilitace, tak asi to není úplně science fiction, ale jedná se o to, že dneska už ti odborníci, kteří to tělo umějí napravit, samozřejmě jsou. Jsou to různí arteterapeuti, ergoterapeuti, rehabilitační sestry. A oni jsou většinou pod kuratelou ministerstva zdravotnictví. A oni budou muset být proškoleni – a já vás vlastně tak trošku napínám, jaká že je to ta zázračná metoda, není jistě zázračná. Je to jenom o tom, že ti odborníci, kteří už dneska existují a věnují se svým pacientům nebo klientům, tak měli by pak pracovat na trošku jiném principu.

A dovoluji si, jménem Senátu a vás, pak požádat o schválení, aby to bylo úsilí celé vlády, protože když ta nová metoda už dneska existuje – a já vám pak přečtu, kde jsme se všude už zavázali – a ministerstvo zdravotnictví ji vzalo od roku 2010 za své, tak mě minimálně překvapí, když zástupci ministerstva práce a sociálních věcí, kterých se to bytostně týká, to posudkování a ty výstupy, tak vlastně nechápu, jak to, že to to ministerstvo zdravotnictví nepoužívá? A kdo jim to má nařídit? My? Ti pacienti? Ani členové mého výboru nevěděli, kdo by to měl řešit, a tak mi řekli, ať si to vyřeším sama. To je holý fakt.

Dále si myslím, že to sluší meziresortnímu, nadresortnímu zákonu i z důvodu, že pokud se někdo chce a měl by se vrátit do života, neměl by být jen na důchodu a neuděláme z něj jenom toho invalidního důchodce, víme, že trh práce na něj dneska nečeká. On čeká na leckteré zdravé, ale na ty lidi, kteří jsou nějakým způsobem omezeni, už vůbec ne. A ať chceme nebo nechceme, neviditelná ruka trhu tohle opravdu, ale opravdu nevyřeší. A my těm lidem ty pobídky, chca nechca, budeme muset udělat, ať už je to v podobě i nových pracovních míst podporovaného zaměstnávání, tolik tady diskutovaného s tou červenou vlajkou sociálního podnikání, kdy vytvoříme možná trochu uměle pracovní místa, která budou užitečná, ale ti lidé nám nebudou na těch dávkách sedět doma. Ale může to být přece i daňová pobídka – zkrácené pracovní úvazky, klouzavá pracovní doba. Přátelé, my přece tohle budeme muset řešit i v rámci rodin s malými dětmi, aby se o ty svoje děti postaraly samy, protože jim nenabídneme školky, aby mohly chodit do zaměstnání.

Ta problematika, výstup je pro několik cílových skupin, proto si myslím, že to sluší řešit vládě. A už vás mohu ujistit, že jdeme do finále.

Já jsem se na začátku omluvila, já jsem si myslela, že opravdu to tady přečtu, to podrobné, a že vstupujeme do otevřených dveří, takže tím, že mi to výbor tak trošku ztížil, tak proto, že vás o tom chci přesvědčit a jsem přesvědčena, že to je složitá situace, která si zasluhuje řešení, tak vám to bohužel musím říct zeširoka. A není mi to, přiznám se, úplně příjemné. Já už teď vlastně půjdu k tomu usnesení, proč je podrobné, proč možná se některým z vás bude zdát i nějakým způsobem neuchopitelné.

Já jsem v tom usnesení shrnula všechno, co už naše republika vlastně jakoby legitimně, legislativně má, k čemu se přihlásila, a co třeba trošku nefunguje. A protože možná byste našli ještě i další oblasti, o kterých bychom se tady mohli bavit, které jsou v tom zahrnuté, našli víc, tak proto jsem si dovolila, aby vláda viděla, že Senát je vzdělaný, že se tou problematikou zaobírá, tak jsem jim tu práci chtěla usnadnit tím, že tam dáme to konkrétní, o čem se chceme bavit. A já už vám vlastně teď přečtu tu metodu, s kterou vy jste se tady zřejmě i setkali, myslím si, že už tady i nějaký návrh zřejmě před několika lety padl neúspěšně – možná výbor potom zvrátil své rozhodnutí – o co se jedná?

Prosím vás, jedná se o klasifikaci funkčních schopností disability a zdraví klasifikace MKF, která byla vydána Světovou organizací a schválena někde, nebudu tím zdržovat. Česká republika podepsala, že ji bude používat stejně, jako používá mezinárodní klasifikaci nemocí, což je zase jiný druh. Překlad byl publikován k Radě v roce 2008. Evropská komise, Rada Evropy doporučily používání této metody všem členským zemím, s tím, že je nezbytné používat v Evropě nejen systém klasifikace funkčních schopností disability a zdraví s ohledem na fakt, že v 21. století nestačí etiologická diagnóza, ale je nutné od začátku onemocnění po úrazu nebo u vrozené vady funkčně diagnostikovat. Je potřebné diagnostikovat pacienta jak z hlediska disability, tak z pohledu jeho funkčního zdraví a řešit disabilní situaci pomocí facilitárního prostředí s cílem dosažení maximální možné kvality života pacientů.

Já vám chci říct, že se v České republice používá, že jsme součástí NATO, že u našich vojáků dochází ke zranění, a proto, aby se oni dočkali nějaké dávky, když se jim něco přihodí, tak pokud by nebyli posouzeni touto metodou, tak prostě nic nedostanou. Takže tato metoda se používá u nás ve vojenské nemocnici.

Já, protože to usnesení výbor nedoporučil, tak vám ho teď musím přečíst. A řeknu vám jenom tu story, proč jsem z toho tak překvapená, proč to tak dlouho trvá, proč se tím tak zaobírám. Je to o tom, že když jsem přece jen našla jednu odbornici, která o tom byla ochotná a schopná hovořit, a přivedla ji na náš výbor, kde se o tom mělo jednat, kde jsme byli zaúkolováni specifikovat to usnesení k vládě, tak vlastně byly otevřené dveře. A i paní předsedkyně, která je vždycky už taková dlouholetá politička, já se od ní velmi učím, je taková opatrná, tak řekla, ježíš, tohle už tady mělo deset let být. A přítomní lékaři si s paní docentkou popovídali o tom, jak je to všechno úžasné, že to tady vlastně schválíme a že to bude moc fajn.

A k mému překvapení, týden poté, když už já jsem jenom technicky dotáhla to, co paní docentka tam přinesla, tak vlastně byl celý výbor proti. Takže samotné usnesení: Návrh usnesení Senátu k vládě v oblasti sociálního zabezpečení, návrh senátorky Miluše Horské.

Senát Parlamentu České republiky žádá Vládu ČR o:

dopracování zákona o koordinované rehabilitaci jako zákona meziresortního (MPSV, MZ, MŠMT) a jeho předložení Parlamentu ČR.

Dále žádá vládu o kontrolu používání klasifikace MKF – to je ta zmiňovaná – a pozdějších předpisů – uveřejněno ve Sbírce předpisů ČR – o sdělení čísla klasifikace MKF, je tedy určena pro účely:

hodnocení stupně disability, posuzování zdravotní způsobilosti k práci (pokud je fyzická osoba disabilní), posuzování speciálních potřeb ve vzdělávání, předepisování a proplácení zdravotnických prostředků, pro čely zdravotních pojišťoven, pro zjišťování zdravotního stavu jako podkladu pro posouzení ve věcech dávek a služeb sociálního zabezpečení, pro statistické účely při hodnocení zdravotního stavu. Klasifikace je závazná a je ji povinen používat každý ošetřující lékař či zdravotnické zařízení, pokud u pacienta zjistí zdravotní stav (diagnózu)s určitým stupněm disability, která bude dlouhodobého nebo trvalého charakteru. Tuto klasifikaci zavedl Český statistický úřad ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví ČR s účinností od 1. července 2010.

Senát Parlamentu České republiky žádá vládu ČR o:

– přijetí a rozpracování Doporučení č. R (92) 6 Výboru ministrů Rady Evropy o politice pro osoby s disabilitou, s důrazem na to, že rehabilitace je s ohledem na svůj přínos k ekonomické a sociální integraci povinností komunity, že zaručuje ochranu lidské důstojnosti a zmírňuje problémy, s nimi se osoby s disabilitou ve společnosti potýkají.

Senát Parlamentu ČR žádá vládu ČR o:

– vytvoření interprofesionálních rehabilitačních týmů, které budou provádět funkční hodnocení k soběstačnosti, sociálním službám a podporám ve vzdělání a k zaměstnávání.

Senát Parlamentu ČR žádá vládu ČR o:

– přípravu investičních pobídek i využití dotace EU nebo evropských dotací v příští výzvě k vytvoření podmínek pro zaměstnávání lidí se sníženou pracovní schopností. Možnosti dalšího zaměstnávání je nutné budovat s ohledem na cílové skupiny obyvatel (např. rodiny s dětmi, sociálně znevýhodněné skupiny atd.)

Toť celé usnesení. Budu vás potom žádat o schválení.

Budete se možná ptát, co to bude stát. Já v tuto chvíli samozřejmě nevím. Ale protože si myslím, že nežádáme zřízení žádných nových odborníků, tam jde jenom o to, aby se ti odborníci jinak domlouvali, zdravotníci se dneska povinně školí, takže to asi také bude něco stát, ale nemyslím si, že by to měla být nějaká zásadní částka, která by rozpočet měla položit. Jde spíš o to změnit přístup k pacientům a vůbec přístup v pohledu na člověka, který potřebuje nějakou pomoc a může se zase vrátit na trh práce, protože ve finále si myslím, že bychom na to měli ušetřit. Možná, že investiční nebo začáteční investice bude trošku větší, ale ve finále, pokud zařadíme toho člověka správně i na trh práce, i ti simulanti by nám z toho systému měli postupně odpadat, protože by měli být tímto způsobem v podstatě odhaleni. Ale jestli budou pracovat, k tomu je samozřejmě nedonutíme.

A dovolte mi skončit trošku s humorem. Já jsem dnes ráno viděla takovou docela vážnou zprávu, že se u pacientů, kteří jsou v kómatu, což je těžký zdravotní stav, začíná používat metoda bazální stimulace, která se mimochodem používá u lidí s nejtěžším postižením nebo i u dětí, že jim tam budou lékaři nosit konvalinky, protože ti lidé vnímají. A určitě tím záchranná služba ušetří, protože tam nebudou muset být ty nabité sanitky. To je samozřejmě humor. Ale já chci jenom parafrázovat to, že pokud tato metoda se uplatní včas, pokud vtáhneme do té nápravy nebo k návratu jedince, který má úraz, i celou rodinu, pokud z rodinného prostředí bude docházet do nemocnice a bude se vracet domů, tak to ve finále opravdu může ušetřit.

Tím, že přede mnou byla velká debata evropská a byla žádost o příkladech dobré praxe, tak já si myslím, že za těch patnáct, dvacet let, co tady jsme a o péči se nějakým způsobem jednotlivé organizace snaží a snaží se zapojit znevýhodněné skupiny do života, že už tady praxe máme tolik, že by si i tyto skupiny zasloužily mít nějakou perspektivu a jistotu a že bychom systém, který je běžný v Evropě – a my vždycky kritizujeme, že Evropa nám dává jenom teoretické příklady nebo ty špatné příklady – že bychom možná si i mohli, a možná že se nebudeme muset ani poučovat, že už to skoro umíme, jenom se do toho musíme pustit.

Děkuji vám ještě jednou za vstřícnost a budu ráda, když podpoříte toto usnesení a schválíte ho. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko, a požádám vás také, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Otevírám k tomuto návrhu rozpravu. Mám přihlášenou paní senátorku Danielu Filipiovou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Kolegyně a kolegové, přiznám se, že jsem si nejdřív myslela, že ani nevystoupí k tomuto bodu, ale musím říct, že některé výroky paní kolegyně Horské mě k tomu skutečně přiměly, a myslím si, že musím některé věci, které tady zazněly, uvést na pravou míru, nebo říci, jak skutečně byly.

Bylo tady řečeno, že výbor vlastně nejdřív přivítal toto usnesení a po týdnu názor změnil. Speciálně jsem byla jmenována já, že jsem nejdřív to vítala slovy – to už tady mělo být před deseti lety – a potom snad vlivem toho, paní senátorka to tak řekla, že již jsem tady příliš dlouho, tak už jsem opatrná.

Výbor se touto tématikou zabýval dvakrát. Poprvé tam skutečně byla odbornice na tuto problematiku, a musím říct, že jsem skutečně přivítala, že se již mezi odborníky objevuje názor, že skutečná adresnost dávek a pomoci je jediné možné a skutečně efektivní řešení, jak pomoci lidem s handicapem. A na to jsem zareagovala tak, že skutečně jsem velmi ráda, že již nejsem osamocena v tomto boji a že si to začíná myslet čím dál tím víc lidí, že náš systém pomoci je svým způsobem stále plošný a není přímo adresný. A byla jsem velmi ráda, že již zřejmě začínám mít spojence, což možná oceníme, když budeme přijímat i další dejme tomu nové zákony, které se týkají právě této problematiky.

Diskuse, která tam probíhala, byla skutečně nesmírně fundovaná, protože, jak je vám jistě známo, členy výboru jsou i lékaři, takže věděli, o co jde.

Problém s tímto usnesením jsme měli z toho důvodu, a to možná ovlivňuje i to, že tady mnozí z nás jsou již dlouho a máme zkušenosti a známe možná i jednací řád.

Senátu nepřísluší úkolovat vládu. To Senát bohužel v pravomoci nemá, protože vláda Senátu zodpovědná není. My, pokud chceme nějakým způsobem oslovit vládu, tak to může být maximálně dotaz, jak chce vláda třeba postupovat v nějaké dané konkrétní problematice.

Další věc je ta, kterou jaksi já osobně s tímto usnesením mám – nechci nyní mluvit za druhé - je to, že se v usnesení hovoří o novém zákonu o ucelené rehabilitaci. I o tom jsme diskutovali a odborníci se shodli na tom, jednak to byli členové výboru, jednak to byli zástupci ministerstev, že my nový zákon vlastně nepotřebujeme, protože zákonné prostředí vlastně už existuje na to, aby se aplikovala mezinárodní klasifikace handicapu, což vlastně i tady řekla paní kolegyně Horská, když mluvila o tom, že třeba tento systém klasifikace se realizuje u vojáků, kteří prošli nějakým traumatem nebo byli nějakým způsobem zraněni a mají z toho nějaké následky, nějaký handicap.

To, že výbor po týdnu, údajně podle názoru paní senátorky, změnil názor, opravdu není pravda. Členové výboru chtěli nějaké konkrétnější řešení, které by tady vzniklo, protože jsme přesvědčeni o tom, že poslat na vládu takovýto papír skutečně nebude mít žádný efekt.

My jsme neřekli paní kolegyni, ať si to všechno zařídí sama. Tam z několika stran zaznívaly návrhy na to, že to je skutečně velmi vážná tematika, že bohužel už máme tu zkušenost, že když napíšeme nějaké usnesení a pošleme ho na nějaký institut, tak ten nějakým způsobem nereaguje, asi Senát nepokládá za svého partnera. A proto jsme i řekli paní senátorce, že si myslím, že to je téma na skutečně velmi odborný seminář. Tam bychom měli poslat zástupce České lékařské komory, ministerstva zdravotnictví, ministerstva práce a sociálních věcí, samozřejmě i lidi z praxe a začít se ptát, proč se neaplikuje tato klasifikace, ke které jsme v podstatě zavázáni. Je to zákon a my bychom ho všichni jako občané – a teď mi nezáleží na tom, v jaké jsme pozici – měli aplikovat.

Ministerstvo zdravotnictví nám dokonce řeklo, že v dnešní době je proškoleno 300 nových posudkových lékařů, a to tak, aby již uměli klasifikovat handicap podle této mezinárodní klasifikace. Čili opravdu v tomto je problém, proč výbor nepřijal toto usnesení.

Ale tady musím říct ještě to, že při hlasování my jsme nebyli proti tomuto usnesení, my jsme se hlasování zdrželi. Nám vadí trošku forma, obsah a myslíme si, že toto usnesení nebude mít efekt. Navrhli jsme, a jsem přesvědčena o tom, že to zrealizujeme, konkrétní řešení, o kterém jsme přesvědčeni, že bude efektivnější, než poslat nějaké usnesení na vládu, kde si troufám říci, že si s ním nikdo nebude vědět rady.

Tolik asi k tomu, co tady nyní probírám. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko. A dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Pavel Lebeda. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Lebeda:  Hezké odpoledne. Děkuji, paní místopředsedkyně, za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, chci promluvit zejména ze své pozice odborné lékařské o posudkové službě. Nebude to v té epické šíři, jak tady paní navrhovatelka o tom pohovořila, budu se držet spíš strohých poznatků z praxe.

My v sociální péči, potažmo tedy naše vláda, zejména pan ministr Drábek, který to má konec konců v popisu práce, hledá, kde by se dalo co uškubnout, ušetřit, utrhnout. Je to legitimní, je to program, takže postižení, handicapovaní, důchodci se musí uskrovňovat. Posíláme do pracovního procesu lidi, kteří ledva se trošičku – promiňte mi to slovo – skřešou z náročné léčby maligního onemocnění, jsou po náročných operacích páteře, pohybového ústrojí a hledíme je co nejdříve zbavit nějakého invalidního důchodu, byť částečného, a posíláme je do pracovního procesu. Na druhé straně tady je spousta lidí, kteří jaksi na invalidní důchod dosáhnou velice snadno, a nikdo si netroufne jim na tento důchod sáhnout.

Řeknu dvě stručné kazuistiky ze své lékařské praxe, a mohu je doložit.

Když jsem byl ještě primářem na ARO, tak k nám přivezli pana G. – nebudu jmenovat, samozřejmě bych mohl – kterému se přihodilo to, že jiný spoluobčan mu zasadil vreckový nožík mezi žebra. A tak jsme ho na ARO měli, plíci jsme mu zašili, dali jsme mu drén do pohrudniční dutiny, napojili na vakuum, ta plíce se rozvinula, a on se zahojil. A to byl chlap jak hora. Ten byl o půl hlavy větší než já, takový svalnatý chlap 35letý. A když ležel v nemocnici, tak byl i zevrubně vyšetřován a my jsme na něm neshledali nic. A on měl plný invalidní důchod. Tak jsme se ho zeptali, na co v invaliditě je, a on to nevěděl. On měl invalidní důchod, ale nevěděl, vůbec na co.

Druhá kazuistika je pan H., ke kterému, když jsem byl na ARO i jako lékař záchranné služby, prakticky denně jezdila záchranná služba, že má astma a že nemůže dýchat a že se dusil. A tak občas si to někdo poslechl, ale protože jsme ho už všichni znali, tak jsme prostě automaticky natáhli to magnézium a syntofylin nebo nějaké kortikoidy, dali jsme mu to do žíly a ono se mu zase ulevilo. Co ten člověk dostal injekcí, kolik let jsme ho takhle opichovali injekcemi, než dostal invalidní důchod. Je to 12 let a už neměl jediný záchvat.

Ale chyba lávky – do rodiny tohoto pana H. se stále jezdí, protože paní H. prohlásila – Všetkým děťom zariadim invalidný dôchodok. Tak ty děti se teď dusí a nemohou dýchat.

Jako paní kolegyně navrhovatelka jsem to řešil s posudkovými lékaři. A ti tak různě krčili rameny, z nichž jedna se rozpovídala velice upřímně a říkala: Víte, pane senátore, když oni tam pořád chodí a křičí, tak já to těžko snáším, já jim řeknu, objektivní nález tam není, žádné funkční vyšetření neprokazuje nic. Ale oni křičí a pak řeknou: Víte, paní doktorko, vy máte ty dvě děti, viďte, my víme, a oni chodí do tam té školy ... Tak to už se bojím. A tak mají invalidní důchod.

Nejsem si tedy jist, jestli deklaratorním usnesením nějakým způsobem, byť se s tím věcně mohu ztotožnit, něco dosáhneme. Ale jestliže potřebujeme šetřit, náklady na neoprávněné invalidní důchody jsou obrovské. A všichni známe záběry skrytých kamer, kdy prostě vytlačí rodina "nešťastníka" na vozíčku a zajedou za roh, on vstane, složí se vozíček, vlezou do auta a jedou.

A když už, tak bych se přimlouval za nějaký kampaňovitý program, přezkum všech invalidních důchodů – padni komu padni, protože jestliže na jedné straně lidé často i po úrazech, tak jak říkala paní navrhovatelka, hodně rychle tlačíme do procesu, a na druhé straně celá léta přehlížíme zdravé lidi, kteří pobírají plné invalidní důchody, přimlouval bych se za to, aby toto bylo nějakým způsobem centrálně nařízeno, řešeno, přezkoumáno. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. A mám teď přihlášeného s přednostním právem pana místopředsedu Senátu Zdeňka Škromacha, prosím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já sice chápu pana kolegu Lebedu, ale myslím si, že tenhle způsob prezentace není úplně ideální, protože v každém systému bude samozřejmě snaha jej využívat. To tak je a o to se lidé pokoušejí a není to vázáno na žádnou barvu pleti, rasu ani národnost. Tak to prostě je.

Pamatuji si, a mnozí pamětníci možná také, film, jmenoval se "Zvíře", hrál v něm Belmondo a je tam taková scénka, kdy švihák Belmondo přijde domů, sežene kolem sebe děti z celé ulice, včetně žen, hodí na sebe károvanou deku, přijde sociální pracovník a teď počítá, kolik dětí má, a že tam má ještě těhotnou ženu, dostane peníze a pak v kožené bundě utíká zadem vlastně peníze prohýřit.

Ale ten, kdo je vinen, je systém a ti, kteří o tom rozhodují. Já jsem laik, mnozí z nás, všichni jsme v zásadě laici, kromě několika lékařů, kteří jsou tady možná schopni posoudit zdravotní stav.

Ale od toho ten posudkový lékař je, aby rozhodl. A já myslím, že právě takovéto příběhy potom samozřejmě dávají zapravdu ministru Drábkovi a při tom, kdy říká, ten náš systém vlastně funguje, protože my vlastně léčíme ty, kteří předstírají postižení.

Problém ale je trošku někde jinde, ten problém samozřejmě je v nastavení celého toho systému, ten problém je v tom, že ještě před asi dvěma lety nebo třemi, kdy tady ještě nynější pan premiér Nečas jako ministr práce a sociálních věcí předkládal nový zákon o invalidních důchodech a jeho posuzování. A tenkrát bylo jasně řečeno: invalidní důchody, které byly nabyty a které jsou, nebudou přezkoumávány. Tak se tenkrát zavázal. Dneska je ta situace zcela jiná. A jestli některé posudkové lékařce vadí, že jí tam někdo křičí, tak je to jenom její problém, ale nemůže nikomu uznat invalidní důchod a je to podvod. A já myslím, že tam by to mělo být jasné trestní stíhání, protože se rozdávají státní finanční prostředky naprosto neoprávněně. A to s panem senátorem Lebedou naprosto souhlasím. Ale ta zásadní chyba je vždycky v těch, kdo rozhodují. Když rozhodnu, že ne, tak ne. Já chápu, že tito lidé jsou ne zrovna nejlépe placeni, jsou pod tlakem, žijí v té společnosti a ty problémy tam jsou.

Další věc, a to je problém, který v této oblasti chybí dlouhodobě, je vlastně, že po zavedení zákona o sociálních službách, a vlastně v návaznosti na to i o posuzování invalidity, tady chybí určitá řekněme vstřícnost ze strany hlavně ministerstva zdravotnictví. Protože jsou určitá postižení v závislosti vlastně na zdravotním stavu, čili v zásadě jsou to postižení, která vychází z nějakého způsobu lékařského rozhodnutí. A tam si myslím, že právě chybí legislativa, která by vlastně právě umožnila, aby v tomto případě jak na služby pro tyto lidi, tak stejně tak pokud jde o oblast invalidních důchodů, aby ten prostor byl. A jsem přesvědčen o tom, že právě to by měla být i oblast zdravotního pojištění a financování z peněz zdravotního pojištění, protože se jedná o zdravotní záležitost. A tam je ta hrana někde mezi tím sociálem a zdravotním.

To je věc, která samozřejmě dlouhodobě vázne, protože ministerstvo zdravotnictví se této věci dlouhodobě vyhýbá, docela záměrně, a snaží se čím dál více věcí přenášet do oblasti sociálního financování s odůvodněním, že chce šetřit finanční prostředky na zdravotním pojištění. Takže to je věc, která je skutečně hodně odborná a já mám pocit, že i to usnesení – myslím si, že záměr paní senátorky je velice humánní a že ten zájem tam je velký, ale popravdě řečeno, když si přečtete to usnesení, kdo z nás je schopen posoudit jednotlivé finesy, které tam jsou obsaženy, v tom smyslu odborného posouzení toho lékaře, těch lidí, kteří o tom mají skutečně rozhodovat. A skutečně je to věc velmi odborná, která by měla být řešena v rámci příslušné exekutivy.

Jsem přesvědčen o tom, že pokud by to usnesení bylo zjednodušeno v zásadě na to, aby se tím ministerstva a vláda zabývaly a aby k tomu proběhly i odborné semináře, a to si myslím, že by byl prostor vlastně i pro Senát, kde si myslím, že tento časový a technický prostor existuje, že by to bylo správné.

Druhá věc, a to je možná takový ten, ta jehla v kupce sena, to je otázka, jaké chodí pokyny s příslušného ministerstva, například posudkovým lékařům, jak mají přistupovat, např. jestli mají šetřit apod. Říká se – a říká se, říkám – hodně o tom, že údajně mají pokyny jednoznačně lidi vyřazovat do nižších stupňů a vyřazovat z invalidity. Ale pokud by to vedlo, tak jak říká pan senátor Lebeda, k tomu, že tam budou zůstávat ti simulanti, tak je to špatně. Jenom proto, že ten posudkový lékař nemá odvahu ty skutečné simulanty vyřadit, tak potom vyřazuje nebo nezařadí lidi, jejichž zdravotní stav skutečně odpovídá tomu, aby nárok na invalidní důchod měli, ať už kteréhokoli stupně nebo úplný. A to je věc, která je samozřejmě velmi odborná, kterou nevím, jestli v tomhle plénu jsme schopni posoudit a kde by se měli jasně vyjádřit právě ta odborná lékařská společnost, která by k tomu ten svůj postoj zaujala. A jestliže mi lékař řekne, že ten člověk je nemocný a že prostě má být uznán jako invalidní, tak já jako laik řeknu, ano, je to tak. Protože mně nepřísluší posuzovat zdravotní stav toho člověka, od toho je posudkový lékař.

Ale jestliže jsou tady nějaké metodické pokyny, jakože prý údajně jsou – a říkám znovu, prý, já jsem je neviděl. Lékaři nebo lidé, kteří se kolem toho pohybují, většinou mají obavu něco sdělovat, ale sem tam se něco zaslechne. A tady si myslím, že by se měli jasně vyjádřit i příslušní představitelé vlády a ministerstva v tom, jak to tedy ve skutečnosti je. A to si myslím, že by byl prostor i pro výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, kde určitě by k takovéto diskuzi dojít mělo a kde by kompetentní lidé z vlády a z exekutivy tyto věci měli patřičně vysvětlit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. V této chvíli je přihlášen pan senátor Petr Gawlas. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Gawlas:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, senátoři. Já se k tomuto návrhu usnesení vyjádřím víceméně krátce.

Nevím, jestli v úvodu paní navrhovatelka mluvila o senátním tisku číslo 199 a z jakého důvodu byl stažen. Ten senátní tisk mluvil o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a jeho snahou bylo zatlačit na Českou správu sociálního zabezpečení při rozhodování o výši invalidního důchodu. Cílem bylo také maximálně možné zkrácení řízení lhůty pro rozhodnutí a řízení o námitkách. On ten senátní tisk, jak jsem sledoval, byl stažen jednou, podruhé a v podstatě ty důvody byly takové dosti podivné nebo byl to možná mírný nátlak. Mluvilo se o nějakých 250 milionech, které by Česká správa sociálního zabezpečení musela vydat. S tím nesouhlasím, protože cítím, že to byl nátlak.

Podle mě bychom vládu měli požádat o dopracování zákona o koordinované rehabilitaci, protože tato vláda pro sociálně slabé skupiny nedělá nic. A postižení spoluobčané určitě do těchto slabých skupin patří. A jestli tady bylo řečeno, že my nemůžeme úkolovat vládu, nemůžeme, ale můžeme doporučit. A jestliže se vláda, ministerstvo zdravotnictví nebude tímto námětem zabývat, samozřejmě to zapadá do současné politiky, kdy je jim jedno, jak žijí sociálně slabé skupiny. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. V tuto chvíli je přihlášena paní senátorka Miluše Horská. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Miluše Horská:  Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové.

Já samozřejmě tleskám, že to zvedlo tu vlnu, tu lavinu, protože si myslím, tím že jsem praktik a nikdy jsem to neřešila z té akademické podoby nebo polohy, i když jsem měla snahu už třeba před 15 lety se vždycky dostat k nějakému zákonodárci a vysvětlila jsem mu celý ten systém.

Protože ať už vezmu někoho, kdo přiskočí do toho systému vlivem úrazu, vlivem stáří, nebo ať už vezmu ty školáky, kteří nemají dáno od začátku, které stále nikdo nechce, žádný typ školy, a pak pro ně žádná práce nečeká, to je jedno. Ten problém je veliký a pořád si myslím, že jste se nikdo nezmínil o tom, o co mi teď v tuto chvíli jde, proč tu vládu vyzývám. Tam jsou ty meziplochy mezi těmi resorty. Dítě skončí školu a co, kam půjde? Zůstane doma. Maminka si jde žádat někam o dávku. Člověk, který byl zdravý a v plném procesu se naboural v autě a přijde o nohu, tak kam se vrátí, co mu nabídneme?

Jestli mi rozumíte tu podporu, ať už ten zákon je tak široký nebo tak úzký, já tady nevidím ten celistvý pohled, který si opravdu myslím, že by si ho zasloužilo řešit z toho vládního pohledu seshora. Protože jakmile se nám rozpadne do těch jednotlivých resortů, tak každé ministerstvo to řeší po svém, ono nehledá, ono ani nemá kudy hledat ty cesty k tomu druhému ministerstvu. A ten klient, tak jak nám prochází teď těmi různými cestami a zařízeními, ať už jsou státní nebo nestátní, a on neví kam, tak opravdu není kam. A o tohle mi jde.

Já vítám tu debatu, já už jsem dokonce se tady snažila vyvolat několik jakýchsi konferencí, a bohužel nikdo z vlády ani z mých kolegů senátorů z výboru na ně nepřišel, ale asi jsem nebyla já ta důsledná, to nejsou útoky směrem k vám. Ale protože to opravdu řeším už víc než 15 let, a když pak máme možnost se podívat do zahraničí, jak to tam funguje, tak my říkáme, no jasně, vždyť my máme to samé, nám to taky funguje. Ale je rozdíl, když je v tom systém, který na sebe navazuje, a ta zařízení vědí, kam se mají obrátit a mohou a budou tam přijati. A je rozdíl, když si to tady člověk někde vydupe, ty služby jako komplexní.

Já vám dám jeden příklad za všechny. My jsme teď nedávno byli v Izraeli a v takové škole pro handicapované, které jistě už u nás taky máme, byla zubní ordinace. Představte si to u nás, že by ve škole pro postižené děti byla zubárna – no to jsme se asi zbláznili, viďte. Ale ono to má logiku totiž, protože ty děti, protože jsou postižené, tak když jim jde vrtat zubař zuby, ony tu pusu prostě neotevřou. Takže ony opravdu si v tom zařízení udělají speciální přístup a nejdou oni do terénu, aby každý zubař měl ve svém ranku deset dětí s postižením, protože se k nim prostě neumí chovat. A který zákon nám to tady u nás dotáhne do tohoto konce? Zdravotnický, školský? Jaký? Je to jenom jako příklad, jenom vám dávám ty zpětné vazby, jak já to vidím, že to opravdu nefunguje, že to je opravdu složité. A není to opravdu stanovené jako ten systém. Pojďme ho skládat, pojďme se o tom bavit, ale opravdu seriózně. Protože, věřte mi, určitě jsem to nedělala tak dobře, jak bych měla, ale se mnou se ti odborníci sem jít, vzhledem k té problematice, nehodlali. Takže jenom to vítám a děkuji za tu diskuzi.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A zatím posledním přihlášeným pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové.

Náš problém je, myslím v republice, že jako jednotliví mravenci jsme úžasní, báječní; a občas někdo hodí oštěpem daleko, občas někdo prosadí nějaký zákon na sílu, prostě úplně obdivuhodné výkony jednotlivců. Jako mraveniště nestojíme za nic.

Jedním z problémů trvalých, a možná i předchozích vlád, je naprostá neprovázanost. To musí být asi i hlavní úkol, až zase přijde etapa rozumu, provázanosti sociální a zdravotní péče. Ono se to netýká jenom tohoto, týká se to i hospitalizovaných, týká se to řady jiných věcí.

Já samozřejmě sympatizuji s tím, co tady říkala senátorka Horská, co tady rozvedl Zdeněk Škromach a možná další. Ale já, kdybych teď věřil, že to usnesení přijde na vládu, vláda spustí nějakou věc a začne se to řešit, tak se rázem přemístím do skupiny těch 20 %, kteří vládě věří trošku. Najednou bych jaksi se nestačil divit, že věc je jiná, než se rýsuje v té společnosti. Tam se samozřejmě nestane nic.

Jestliže jsme se tady v lednu usnesli pracně a pravolevě, že bychom mohli mít koncepci hygienických služeb a veřejné ochrany zdraví a řekli jsme panu ministrovi, kdyby byl tak hodný a v nejkratší možné době nám to předložil, tak on na to ani nereflektuje, on to ignoruje. Proč by takto subtilní věc, jako je provázanost sociálně zdravotní péče, kde to má skutečně řadu aspektů, měl nějak následovat zrovna v tomto období hekticky předvolebním.

Já ale na druhé straně bych strašně nerad, aby to zapadlo, protože si myslím, že to je téma budoucnosti pro jakoukoli garnituru a že nesmí trvat už delší léta. A jsem pro to, abychom se zasadili o to, aby se začala pořádná dělostřelecká příprava celé věci. To znamená nějaký velmi robustní seminář, který podpoří všichni a kde se zúčastní aspoň 3-4 komponenty, jak vládní, tak potom z praxe lékařské, sociální a další; a vyříkají si, pojmenují si problémy a pojmenujeme si to, co je možno řešit na základě vymahatelnosti a dodržování zákonů, což je ten největší problém, a co je případně řešitelné přídatnými novými opatřeními a zákony.

Nebylo by nic snazšího než zvednout ruku pro to, ať pošleme dopis vládě a vláda něco udělá. A když vláda neudělá, tak se potvrdí, jak říkal kolega Gawlas, to, že nedělá. Ale to se nikam nedostaneme. Jakkoli se postavíme k tomuto, a můžeme se k tomu postavit sympaticky, a není problém, tak ještě se to potom bude muset nějak řešit.

A jsem naprosto přesvědčen; naprosto přesvědčen, že tato vláda se tím v systémové podobě zabývat nebude! A když, tak pouze aby tam našla nějakou skulinu a podařilo se tam něco škrtnout.

Pokud se budu mýlit, tak to tady rád někdy v budoucnu přiznám a přejdu k oné 20procentní menšině důvěřujících. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore, nebyl jste posledním, dále vystoupí pan senátor Miloš Janeček.

Senátor Miloš Janeček:  Paní předsedající, kolegyně, kolegové. Nechci tady z toho dělat zdravotnický seminář, protože nás čeká DPH, což bude teprve ta prvá a ořechová diskuze.

Návrh usnesení paní senátorky Horské jako takový si myslím, že je korektní a je dobrý. V mých očích má jednu vadu. Podle mě až na některé detaily ve smyslu třeba řekněme nové mezinárodní klasifikace, se osobně domnívám, že všechno v této zemi existuje. Na všechno existují zákony, jsou zde zákony zdravotnické, jsou zde zákony o sociální péči, jsou zde zákony o přiznávání invalidních důchodů. Pouze, tak jak řekl můj předřečník pan senátor Žaloudík, to není zkoordinované dohromady a často to nefunguje.

Já se pohybuji v oblasti doslova pohybového aparátu jako lékař už 37 let. Mohl bych tady vás teď začít bavit několik hodin historkami ze své praxe, co člověk zažívá apod., což samozřejmě neudělám. To, že jsou invalidní důchody přiznávány neoprávněně, jak už řekl Zdeněk Škromach, je otázka toho doktora. Jestliže ten doktor se bojí, ať už se bojí oprávněně nebo neoprávněně, tak prostě nemůže ten invalidní důchod přiznat. A potom jsou ty objektivní, a tam zase je problém, záleží také na pacientovi, jak k tomu přistupuje. Jestliže máte náhradu třeba kyčelního kloubu, tak ten pacient může požádat o částečný invalidní důchod. Ten dostane na rok, rozrehabilituje se. A potom za vámi začnou chodit další, že chtějí, abyste jim to ještě nějak znovu připsal, protože k tomu máte 6000 korun na benzín a máte k tomu papír na auto, že můžete parkovat blízko supermarketu a podobně. A když to máte rok a zvyknete si na to, tak ti lidé se toho potom nechtějí vzdát, chtějí to mít dál a dál a tlačí na vás. A zase záleží na vás, jestli vy jim napíšete ano nebo ne, jestli naznáte, že to potřebují nebo nepotřebují. Takže to je jenom prostě otázka toho, co je.

Stejně tak ty interprofesionální rehabilitační týmy. Vždyť ta spolupráce mezi třeba ortopedem, neurologem, fyzioterapeutem existuje. Zase záleží jenom na tom, jestli ti lidé umí spolu komunikovat, jestli si umí předat toho pacienta, ať už je to dítě třeba po dětské mozkové obrně a podobně, které prodělává operace s následnými rehabilitacemi. Podle mě toto všechno zde je, ale nějak, jak říkám, to nefunguje.

A jenom taková malá doložka k tomu, jak jste říkala o Izraeli v té péči o chrup. Moje matka dělala 30 let zubařku a na její ordinaci stálo "Péče o chrup školní a předškolní mládeže", to si pamatuji jako dítě dodneška. A chodila po školách, takže o všechny ty děti pečovala. A i tady ty handicapované, které jsme měli už tenkrát, prostě dostávala do své ordinace, musela se s nimi naučit pracovat, i když tam měla všechny ostatní. Takže zase, ono to existuje i dneska, ale v rámci řady takové patologické demokratizace ve zdravotnictví, kdy každý si myslí, že může dělat, co chce, a diktovat si, co chce, tak to často nefunguje.

Přesto si myslím, jak říkal pan senátor Žaloudík, návrh usnesení je krásný, ale jsem pevně přesvědčen, že v ideálním případě si ho přečte na ministerstvu vrátný. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Přihlášena je paní senátorka Daniela Filipiová.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Nebudu zdržovat, chci říci jednu věc. Vyplynulo to i z příspěvků jednotlivých kolegů z praxe. Všechno je o lidech. Záleží na tom, kdo sedí na jakém místě, zda je to lékař, který je vstřícný a požádá kolegy o konsilium, předá pacienta k dalšímu odborníkovi atd. Stejně tak záleží na tom, jaký je to člověk, který sedí na postu posudkového lékaře. Myslím, že všichni bychom mohli vyprávět zkušenosti posudkových lékařů, kteří pracují skvěle, stejně ale mohu vyprávět zkušenost jedné mé známé, která sama handicapovaná, dělala posudkovou lékařku a po dvou letech toho nechala, protože jí chodily výhrůžky, byla ohrožena na zdraví, chodily anonymní dopisy, protože nepřiznávala to, co lidé pol ní chtěli. Práce posudkových lékařů není jednoduchá a je jedině dobře, že ministerstvo zdravotnictví proškoluje nové posudkové lékaře, kteří by se v tom všem měli umět pohybovat. Sebelepší zákon nic nevyřeší, také to tady zaznělo. Zákony tady jsou a teď jde o to, abychom podle nich postupovali. Vláda skutečně aplikaci zákonů neovlivní.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. O slovo se přihlásil místopředseda Petr Pithart.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, myslím si, že rozprava ukázala, že meritorní námitky proti textu až na výjimky nejsou. Problém je formální, ale musím dodat ústavní. Kdyby usnesení bylo konstatující a kdybychom se obešli bez slov "žádá" nebo "doporučuje", mělo by to svou sílu, dalo by se s tím operovat. Jakmile tam ale budou tato dvě slova, může to být vrátný ve Strakovce, který to vrátí a řekne: V systému dělby moci Senát nemá co vládu žádat, ale věcně je to v pořádku. Když to bude konstatující, samozřejmě s tím každý z nás, který se tomu bude příště věnovat, může s tím pracovat a má to nějakou váhu. Senát je přesvědčen, že. Myslím, že je to jen otázka formulační. Nechť je to konstatujícím dikce a nikoli věta zvolací.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane místopředsedo. Ještě vystoupí paní místopředsedkyně Alena Palečková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Kolegyně a kolegové, myslím, že právě k tomu, o čem tady mluvil pan místopředseda Pithart, máme institut veřejného slyšení, které má sílu vytvořit usnesení, které na základě i odborné veřejnosti, senátorů atd. může potom splnit to, o čem mluvil pan místopředseda. Bude to i na základě kvalifikované odborné diskuse, na kterou tady dnes asi nemáme sílu a ani čas, abychom se všichni ponořili do problému tak, jak by to asi potřeboval. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Také děkuji. V duchu chvíli nemám dalšího přihlášeného do rozpravy, rozpravu uzavírám. Ptám se paní navrhovatelky, zda chce ještě vystoupit. Ne, děkuji. Paní zpravodajko, prosím, vyjádřete se k proběhlé rozpravě.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Vážení kolegové, v této debatě vystoupilo celkem deset senátorek a senátorů, přičemž jedna dvakrát. Shoda u všech příspěvků nastala v konstatování, že se jedná o velice závažnou problematiku a o tom, že práce ministerstva práce a sociálních věcí, zdravotnictví a ministerstva školství by měla být provázána, což dává prostor pro seminář nebo i pro veřejné slyšení, o kterém tady hovořili předřečníci.

Je pravda, že nejednoznačné stanovisko výboru bylo možná způsobeno ztíženou orientací v obou tiscích, ať to byl tisk 199 a usnesení, které řešíme dnes, a také důvěrou v to, zda toto usnesení bude vládou akceptováno. Přesto si myslím, že navrhovatelka věnovala této problematice velice energie, nejen ona, ale i její spolunavrhovatelé a zúčastnění odborníci. Mně osobně je velice líto, že původní tisk 199 je zredukován, vytrácí se. Je to způsobeno pravděpodobně legislativní neprůchodností.

Zaznamenala jsem jen návrh na schválení tohoto usnesení, jiný návrh jsem nezaznamenala. O něm bychom měli hlasovat.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní zpravodajko. Zaznamenala jsem, že je předložen návrh usnesení. Tento návrh usnesení nebyl modifikován, je tak, jak ho načetla paní navrhovatelka a jak jsme ho měli předložen i v písemné podobě. Budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak bylo předloženo. Dovolám si všechny svolat k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 58 senátorek a senátorů, kvorum je 30. Budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu k vládě v oblasti sociálního zabezpečení tak, jak ho navrhla a přednesla paní senátorka Horská.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování číslo 26 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 41, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Děkuji paní senátorce Horské, děkuji paní zpravodajce Terelmešové a projednávání tohoto bodu končí.

Hlásí se pan senátor Jirsa pro stenozáznam.

Senátor Tomáš Jirsa:  Paní předsedkyně, pouze pro steno. Při hlasování 369/8 jsem omylem, možná i lajdáckostí zmáčkl ANO a stál jsem tím pádem za sociální demokracií. Chtěl jsem hlasovat NE. Nicméně i bez mého hlasu byste to prohlasovali.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, bylo to důležité sdělení.

Následujícím bodem je

 

Prodloužení lhůty pro výbory na projednání senátního tisku č. 364 - Návrh senátního návrhu zákona Petra Pakosty a dalších, kterým se zakazuje používání metod hydraulického štěpení hornin při geologických pracích a hornické činnosti, a o změně některých souvisejících zákonů (zákon, kterým se zakazuje hydraulické štěpení hornin)

Tisk č. 364

Prosím zpravodaje výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, pana senátora Jiřího Bise, aby nás seznámil s návrhem výboru na prodloužení lhůty pro jednání výboru. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 364/. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Bis:  Vážená paní předsedající, kolegové, výbor se svým 307. usnesením z 31. schůze, konané dne 14. srpna 2012 k návrhu senátního návrhu zákona Petra Pakosty a dalších, který zakazuje používání metod hydraulického štěpení hornin při geologických pracích a hornické činnosti a o změně některých souvisejících zákonů, v návaznosti na usnesení číslo 292 ze dne 12. 7. a po informaci zástupce skupiny navrhovatelů senátora Petra Pakosty, zpravodajské zprávě senátora Jiřího Bise a po rozpravě výbor:

1. žádá Senát Parlamentu ČR o prodloužení lhůty na projednávání tohoto senátního tisku ve výboru do 31. 10. 2012,

2. přerušuje projednávání tohoto senátního tisku do 31. 10. 2012 s tím, že je třeba ověřit nutnost doplnění přechodných ustanovení ve vztahu k probíhajícímu řízení a stanovení průzkumných území k existenci a těžbě nekonvenčních plynů.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu k tomuto návrhu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Ivo Bárek. Prosím, pane senátore.

Senátor Ivo Bárek:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, rovněž jsme projednávali tento tisk na našem výboru a došli jsme ke stejnému závěru, že náš výbor přerušil projednávání tohoto tisku do 31. 10. Podporuji to, co je tady navrhováno z výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Dalšího přihlášeného do rozpravy nemám, rozpravu uzavírám. Je to procedurální návrh, můžeme o něm dál hlasovat. Svolám zase všechny k hlasování.

Aktuálně je v sále přítomno 65 senátorek a senátorů, kvorum 33. Budeme hlasovat o návrhu na prodloužení lhůty pro výbory u tohoto návrhu zákona. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 27 z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro 53, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu zpravodaji a projednávání tohoto bodu končí.

Dalším bodem je výroční zpráva Českého komunikačního úřadu za rok 2011. Na ten se už vystřídáme.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Jak bylo avizováno, dalším bodem je

 

Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2011

Tisk č. 341

Máme to jako tisk 341.

Nejprve podle § 50, odstavec 2 našeho jednacího řádu musíme vyslovit souhlas s účastí předsedy rady Českého radiokomunikačního úřadu Pavla Dvořáka na našem jednání. O tom budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování pořadové číslo 28 ukončeno, registrováno 64, kvorum 33, pro 51, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Vítám Pavla Dvořáka, předsedu Rady Českého telekomunikačního úřadu a dávám mu slovo.

Předseda rady ČTÚ Pavel Dvořák:  Vážený pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři, jsem tady v Senátu již po šesté s výroční zprávou Českého telekomunikačního úřadu. Činnosti Českého telekomunikačního úřadu probíhají téměř standardně. Úvodem bych chtěl uvést, že Český telekomunikační úřad hospodaří v rámci své samostatné kapitoly. Příjmy Českého telekomunikačního úřadu v roce 2011 byly 1142 milionů. Na druhé straně jsme překročili plánovaný rozpočet na úroveň 110 procent rozpočtu. Náklady na činnost úřadu jsme čerpali ve výši 587 milionů. Snažili jsme se trochu šetřit. Takže máme 93,5 procent.

V loňském roce bych z činnosti, která je podrobně popsána ve výroční zprávě, která obsahuje všechny povinné náležitosti, tzn. využití fondu, univerzální služby a další náležitosti chtěl připomenout věc, která běžela v oblasti telekomunikací v minulých letech, a to je dokončení přechodu na digitální televizní vysílání, které jsme dokončili v listopadu loňského roku s dodělávkami pro komerční televize v březnu letošního roku.

Důležité je, že tento proces nám umožnil vyhlásit v letošním roce aukci na kmitočty pro širokopásmový broadband, vysokorychlostní připojení k internetu, jako se odehrává v celé Evropě. Tato aukce byla vyhlášena 11. července letošního roku. Očekáváme, že příjem do státního rozpočtu se bude pohybovat zhruba ve výši 10 miliard korun. Hlavní efekt je dostupnost sítí pro vysokorychlostní internet.

To nebyla jediná činnost, které se věnoval úřad. Považuji za velice podstatné, že v loňském roce byla přijata novela zákona o elektrotechnických komunikacích, která podstatným způsobem rozšířila kompetence Českého úřadu k ochraně spotřebitele, protože problémů, s kterými se setkáváme, přibývá. Samozřejmě se to podařilo a tak od letošního roku máme nové kompetence. Ve hře jsou záležitosti týkající se standardně účastnických sporů, tzv. dlužných plnění, jejichž počet neustále roste, v roce 2011 bylo za celý rok 213 tisíc, v letošním roce k tomuto datu máme již správních řízení 202 tisíc. To jsou věci, které významným způsobem administrativně zatěžují úřad a samozřejmě i státní rozpočet.

Tolik v rychlosti a ve stručnosti k výroční zprávě Českého telekomunikačního úřadu. Podrobnosti o trzích a činnostech jsou uvedeny ve výroční zprávě. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane předsedo, posaďte se ke stolku zpravodajů. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal usnesení s číslem 341/1. Zpravodajem je pan senátor Karel Korytář, který má slovo.

Senátor Karel Korytář:  Vážený pane místopředsedo, pane předsedo úřadu, kolegyně a kolegové, pan předseda úřadu uvedl ve své úvodní řeči hlavní a podstatné rysy z činnosti úřadu v roce 2011, to znamená ty nejpodstatnější, které umožnily zejména přijetí novely zákona o elektronických komunikacích, rozšíření pravomoci úřadu, které samozřejmě umožňují určitým způsobem širší nabídku a určitou stabilizaci na trhu elektronických komunikací. Své postavení především upevnili mobilní operátoři, když např. celých 80 % celkového objemu hlasového provozu na trhu bylo realizováno prostřednictvím mobilních sítí. Nicméně i na mobilním trhu postupně dochází k nasycenosti, což se mimo jiné projevilo meziročním poklesem celkového počtu aktivních SIM karet.

Velkou pozornost úřad v průběhu roku 2011 věnoval ochraně spotřebitelů služeb elektronických komunikací a poštovních služeb. Mimořádné úsilí si především vyžádalo zajištění agendy rozhodování tzv. účastnických sporů, které se v převážné většině týkají povinností k peněžitému plnění podle § 129 zákona. O číslech již pan předseda hovořil.

V zájmu koncepčního řešení negativní situace v oblasti rozhodování účastnických sporů pracoval úřad společně s ministerstvem průmyslu a obchodu na možnosti převodu této agendy do působnosti obecných soudů. Důvodem je především věcná příslušnost soudů k řešení těchto v principu soukromoprávních sporů. Společně se svým souhlasem však vláda současně rozhodla o postupném radikálním snížení počtu systemizovaných míst úřadu a převodu významné části prostředků z rozpočtu úřadu. Takový postup by však znemožnil dokončení již zahájením řízení v zákonných lhůtách a současně výkon některých z nových působností, které pro úřad vyplývají z novelizované právní úpravy v elektronických komunikacích či již schválené novele o poštovních službách.

V zájmu zvýšení transparentnosti cen pro uživatele služeb elektronických komunikací se úřad rozhodl zajistit nástroj pro porovnání nabídek jednotlivých poskytovatelů služeb. První akreditace podle vyhlášených podmínek by měla být dokončena v průběhu 1. pololetí roku 2012. Čas pokročil, možná nás bude pan předseda ještě informovat, jak se daří, pokud se týká prvních akreditací.

O hospodaření úřadu pan předseda hovořil. Jak jsem uvedl, snížení prostředků na platy zaměstnanců se projevilo v tom, že proti předchozímu roku byl stav snížen na 442 zaměstnanců, což je o 3 méně než v předchozím roce.

I přes velkou snahu úřadu ke zlepšení podmínek pro uživatele služeb elektronických komunikací jsou neustálým tématem kritiky velkých poskytovatelů mobilních služeb zejména cena, kvalita technologie a nepružnost ve vyřizování požadavků klientů. Jde hlavně o poskytování nabídek nových, modernějších produktů a nabídka slev. Zákon o elektronických komunikacích dává úřadu pravomoce, jak postupovat vůči velkým operátům, ať již v přímém kontextu, tak například vstupem na trh menších operátorů, kteří by nabídli zajímavější ceny a produkty. Zaměřit se u velkých operátorů rovněž na konkrétnost nabídek co do rozsahu služby i ceny, aby měl uživatel jistotu, že zaplatil a užíval, co si objednal a že nebude docházet v průběhu smlouvy k jednostranným cenovým změnám.

Tolik k obsahu výroční zprávy.

V souladu s výše uvedeným hodnocením vzhledem k významu této zprávy navrhuje svým 280. usnesením z 6. 6. 2012 výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu plénu Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí výroční zprávu Českého telekomunikačního úřadu za rok 2011. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane předsedo, posaďte se ke stolku zpravodajů. Tuto zprávu projednala také Stálá komise pro sdělovací prostředky. Přijala usnesení č. 341/2. Zpravodajem je pan senátor Adolf Jílek. Vzhledem k tomu, že nevím, zda byli dohodnuti s garančním zpravodajem, protože tady není, že to byla společná zpráva – pan senátor Korytář kývá. Otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Není třeba, aby se předkladatel i zpravodajové vyjadřovali. Máme jediný návrh, a to je vzít na vědomí. O tom budeme po znělce hlasovat.

Zahajuji hlasování o tom, zda vezmeme nebo nevezmeme zprávu na vědomí. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování pořadové č. 29 ukončeno, registrováno 62, kvorum 32, pro 47, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Pane předsedo, děkuji a děkuji i zpravodajům. Končím tento bod.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů

Tisk č. 396

Máme to jako tisk č. 396.

Návrh uvede ministr financí Miroslav Kalousek, kterého vítám. Má mikrofon k dispozici.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych vám stručně jménem vlády předložil vládní návrh zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů, které jsou součástí vládní snahy o konsolidaci veřejných rozpočtů.

Vláda v roce 2010 stanovila svou jasnou fiskální strategii postupného snižování deficitu veřejných rozpočtů, strategii, která nepochybně získala důvěru ČR, strategii, díky níž je ČR stále ještě na rozdíl od některých svých kolegů v EU zcela suverénní země, která není rukojmím finančních trhů. Stanovovala ji v situaci, kdy makroekonomické prognózy nejen českých autorizovaných pracovišť, ale mezinárodních pracovišť, pro léta 2011 až 2014 předpokládaly ekonomický růst v tempu mezi dvě až čtyři procenta v jednotlivých letech. Proto, vědoma si možnosti přírůstků plynoucích z prognózovaného nárůstu HDP, vláda svůj konsolidační projekt v roce 2010 projektovala výlučně na výdajové straně, neboť na příjmové straně předpokládala meziroční navyšování příjmů plynoucích z růstu ekonomiky.

Pro vaši informaci – jeden bod nárůstu HDP je zhruba podle struktury exportu 12 mld. přírůstku, aniž by se musela změnit legislativa. V dobách třeba pětiprocentního růstu, což jsou doby, které se nám dlouho nevrátí, mohl každý ministr financí počítat s tím, že aniž by hnul rukou, tak příští rok bude mít o 60 mld. Kč příjmů více.

Tyto makroekonomické prognózy se nenaplnily a myslím si, že budeme rádi, pokud situaci v Evropě ještě několik dalších let budeme moci nazývat stagnací a nikoliv hlubokou recesí, rozhodně s těmito meziročními přírůstky nemůžeme počítat. Proto vláda, která nechce upustit a nemůže upustit od strategie postupného snižování deficitu, musela sáhnout ke kroku, kdy konsolidaci nerealizuje pouze na výdajové straně, jak měla původně v úmyslu, ale realizuje ji jak na výdajové, tak na příjmové straně. Tady dovolte, abych znovu zdůraznil poměr – 68 % konsolidačního úsilí se odehrávají na straně výdajové, 32 % konsolidačního úsilí se odehrává na straně příjmové, tedy navýšením daňové kvóty, což je návrh, který vám teď předkládám. Oněch 68 a 32 opakuji právě proto, že při čtení českých novin to vypadá, jako že vláda nedělá nic jiného, než že zvyšuje daně.

Ano, navrhujeme zvyšování daní. Děláme to v situaci, kdy jsme přesvědčeni, že to je odpovědné, nezbytné, byť nepopulární. Ale stále je to pouze 32 % konsolidačního úsilí, a 68 % vláda realizuje úsporami, tedy na straně výdajové.

V případě navyšování daní vláda sledovala dva cíle. A to nezměnit současnou míru – samozřejmě naplnit příslušným způsobem předpokládané příjmy státního rozpočtu a současně tím nepohnout rozdíly mezi jednotlivými příjmovými decily obyvatelstva. To znamená, nezměnit současnou míru solidarity nebo – chcete-li rovnostářství. Prostě v každé zemi existují nějaké rozdíly mezi různými příjmovými skupinami. Dovolte, abych vás informoval, že i po všech změnách, které byly realizovány, Česká republika stále ještě je mezi zeměmi OECD jednou z nejrovnostářstějších zemí z hlediska příjmů mezi nejslabším a nejsilnějším decilem obyvatelstva. To znamená, stále tu jsou ještě jedny z nejmenších rozdílů v zemích OECD. Našim záměrem bylo tyto rozdíly ani nezmenšovat, ani nezvětšovat. Což samozřejmě chápu, že to může být předmětem vášnivé politické diskuse, protože určitá část společnosti, politického spektra logicky si přeje, aby se ty rozdíly zmenšovaly. To znamená, aby větší a větší zátěž byla nakládána na ty tzv. bohatší. Nemám to rád, radši říkám vysokopříjmové, protože bohatství a vysoký příjem, to jsou dva různé pojmy. A mnohem menší zátěž na ty chudší. Jiná část společnosti na to má opačný názor. Vláda je přesvědčena, že ty nůžky by se neměly ani otevírat, ani přivírat, že by měly zůstat v tomto stávajícím gardu. Což je samozřejmě ryze politický postoj, na který mohou být různé názory.

Tím druhým cílem je: Zvyšujete-li daně, což nedělá nikdo rád, nikdo to nepokládá za populární a nikdo to nepokládá za prospěšné pro prosperitu, konkurenceschopnost ekonomiky, snažíte se volit to menší zlo z těch několika špatných rozhodnutí. A tady je vláda hluboce přesvědčena, protože koneckonců cílem nejsou zkonsolidované veřejné rozpočty, ty jsou pouze nezbytným nástrojem konkurenceschopnosti, cílem je konkurenceschopnost. A zdravé makroekonomické prostředí. A pak je vláda přesvědčena, že mnohem menším zlem je zdanění spotřeby než zdanění výkonu. To znamená zvýšení DPH, nikoli zvýšení korporátních daní, popř. daní z finančních transakcí, popř. progresívní daně z příjmů právnických osob. Což jsou nástroje, kterými všechny země v Evropě nějakým způsobem zvyšují svoji daňovou kvótu, což jsou nástroje, které volí některé naše sousedské země a my je pokládáme za přístup neskonale škodlivější než to, co navrhujeme my. Byť samozřejmě – znovu opakuji – nikdo z nás se nedomnívá, že zvýšení daní je prorůstové opatření. Nikdo z nás neříká rád, že navrhuje zvýšení daní. Každý, kdo není úplný psychopat, rád řekne "navrhuji daně nižší a sociální dávky vyšší". To říkali i vodní králové. Nicméně odpovědnost za budoucnost a suverenitu České republiky nám to v současné chvíli neumožňuje.

Já nebudu opakovat celou řadu opatření. Byla mnoho a mnoho měsíců předmětem veřejné diskuse. Dovolím si jenom říct, že celková konsolidační opatření jsou ve dvou základních patrech. V tom prvním patře jsou robustní, fiskálně masivní kroky, bez kterých o konsolidaci není možné uvažovat. To je úprava DPH na straně příjmové, tak jak je vám navrhováno, na straně výdajové je to výrazné zpomalení valorizace penzí. Plus výrazné snížení nákladů na administrativní výdaje státu. Bez kteréhokoli z těchto tří opatření konsolidační balíček ztrácí smysl.

V tom patře nižším jsou fiskálně méně robustní opatření. Nicméně nesmírně důležitá pro onu prioritu, o které jsem hovořil před chvílí. To znamená, aby se ani neotevíraly, ani nepřivíraly nůžky mezi jednotlivými decily veřejnosti. Pokud vláda musí, a to musí, obrátit se na seniory a říct "prosíme o pochopení vzhledem k situaci a vzhledem k tomu, že reálné důchody rostly, že nyní sice porostou nominálně, ale neporostou reálně", tak současně pokládá za fér, aby se obrátila na vysoko příjmové, nikoli na bohaté, a už vůbec ne na milionáře. Jenom ti nejtupější novináři tomu říkají milionářská daň. Prosím, milionářská daň je majetková daň, nikoli daň z příjmů. Toto je daň z příjmů a není vyměřena milionářům, je to solidární příspěvek ve výši 7 % spolu s odstraněním stropů. Zeptáte-li se, proč právě 7 %, tak to je číslo, které odstraňuje degresi nad stropy sociálního a zdravotního pojištění.

V tuto chvíli podle současného právního stavu, podle současné legislativy je křivka daně z příjmu fyzických osob mírně progresívní, byť máme jenom jednu sazbu, tak je progresívní vzhledem k velkorysým slevám na dani, do výše stropů sociálního a zdravotního pojištění. Nad těmi stropy začíná docházet k degresi. Tento sociální příplatek spolu s odstraněním strojů zdravotního pojištění tuto degresi odstraňuje a dál si lze představit míru zdanění fyzických osob jako lineární. To znamená, nepokračuje progrese, ale také nedochází k degresi.

Já se ještě malinko zastavím, protože to je nejvášnivěji diskutovaná daň, u DPH. Abych si trochu zapolemizoval s velmi zjednodušenou hypotézou, že tím, že došlo – neboť v roce 2012 už došlo ke zvýšení DPH, nikoli v základní, ale ve snížené sazbě, z 10 na 14 % – k tomuto zvýšení, se vybralo méně. Ono při prvním pohledu na čerpání prvního pololetí, prvního až šestého měsíce – DPH – to k tomuto výkladu svádí. Proto dovolte, abych tento výklad podrobil trochu hlubší analýze.

Podíváme-li se na inkaso DPH za prvních šest měsíců v roce 2012, pak skutečně to inkaso bylo nižší, než inkaso DPH za rok 2011, kde byla snížená sazba 10 %. Je to koeficient zhruba 97,3 nebo 97,4. Je to způsobeno dvěma vlivy. Jeden vliv je metodický, to je výjimečně tučný měsíc, v květnu 2011 díky technické novele DPH se větší část inkasa výjimečně a neopakovatelně nakumulovalo do května 2011. A květen 2012 shodou okolností byl zvolen jako měsíc pro vratky, jeden měsíc v roce to udělat musíte. Takže ty dva květny výjimečně a neopakovatelně proti sobě do značné míry poměr inkasa meziročně zkreslují. Kdybychom ty první dva květny vytrhli a porovnali jen prvních pět měsíců, bez květnů, tak nejsme na koeficientu 97,3 – ale jsme na koeficientu zhruba 104, o čtyři procenta vyšší inkaso než v roce 2011. Takže tento metodický vliv, který je menší než ten druhý, o kterém budu mluvit, tento metodický vliv s pravděpodobností blížící se jistotě se do konce roku vykompenzuje, protože je neopakovatelný.

To, co se samozřejmě nevykompenzuje, je nižší spotřeba domácností, než odpovídá a bylo rozpočtováno v makroekonomické prognóze. Prognózováno bylo tuším 4,1 nebo 4,2 – jedno z těchto dvou čísel je pravdivé, je to lehce přes 4 % – nárůst spotřeby domácností. Skutečností je stagnace. To znamená, spotřeba neroste. Díky nižší spotřebě logicky dochází k nižšímu inkasu DPH. Neplatí však hypotéza, že se to týká zboží ve snížené sazbě a že si lidé jezdí levnější potraviny do zahraničí, že jsme zdražili zboží ve snížené sazbě, a proto ono zboží ve snížené sazbě – tam poklesla spotřeba. To není pravda. Spotřeba zboží ve snížené sazbě dokonce mírně vzrostla. To znamená, tato hypotéza u potravin, léků, vodného, stočného neplatí. Samozřejmě logicky na to každý z vás může odpovědět – "no, samozřejmě, jíst, topit, vodit a točit se musí". To znamená, jsou-li dražší tyto komodity, tak logicky klesá spotřeba toho zboží ve snížené sazbě. Ale pokud by tato hypotéza, s kterou se často setkávám ve veřejné diskusi, platila, tak ta aritmetika je celkem jednoduchá. Jestliže získáváme vyšší inkaso za zboží ve snížené sazbě o 4 body pět až šest miliard, tak by se o pět až šest miliard měla snížit spotřeba v základní sazbě. A ona se snížila o 70. Takže to neplatí. Samozřejmě nějaký vliv DPH tam bude, ale je mnohem menší než vlivy další. Takže se domnívám, že se jednak jedná o celoevropský trend, protože je ekonomie věda společenská, nikoli exaktní, něco jiného je dobrá, optimistická nálada, něco jiného je blbá nálada, že prožíváme globální krizi. Prožíváme. Což zvyšuje do značné míry nejistotu a vede domácnosti k mnohem větší obezřetnosti při utrácení. To je běžný dopad společenské atmosféry. Jednak je tady jeden významný fenomén, který je exaktně doložitelný, nad kterým je možné se mírně pousmát s rozporuplným pocitem. To je skutečnost, že objektivně rostou úspory domácností, ať už na bankovních produktech nebo na penzijním spoření, a klesá spotřeba. Je doložitelné na exaktních číslech, že domácnosti se začínají chovat tak, jak jim patnáct let řada ekonomů a několik málo politiků říká – že není možné spoléhat se jenom na stát a že je nezbytné si na horší časy, zejména na stáří, odkládat část své spotřeby a spořit, samozřejmě na úkor každodenní spotřeby. Což je odpovědné, což je správné, ale má to aktuální dopad na okamžité inkaso DPH.

Já z toho mám takový rozporuplný pocit a patřím mezi ty, kteří toto těch 15 let říkali, že penzijní a zdravotní reforma je více osobní odpovědnosti, více osobní spoluúčasti a odkládání každodenní spotřeby na horší časy – že bych se na jednu stranu měl radovat, že k tomu objektivně dochází, na druhou stranu jako ministr financí, který sleduje aktuální inkaso DPH, bych se z toho radovat neměl, ale rozhodně to nechci těm domácnostem rozmlouvat. V každém případě neplatí, že když k tomu nedojde, že když DPH nezvýšíme, spotřeba stoupne a dosáhneme vyššího inkasa. To v žádném případě neplatí. Pokud k tomu nedojde, pak není v silách žádné odpovědné vlády předložit smysluplný rozpočet na rok 2013 pod 3 % HDP. A to je pro tuto vládu nepřekročitelný cíl. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji vám. Garančním výborem je VHZD. Usnesení má číslo 396/1. Zpravodajem je pan senátor Petr Pakosta, který má slovo.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, návrh zákona zde dostatečně dopodrobna podle mého názoru vysvětlil pan ministr. Já nebudu jeho slova opakovat, a proto se omezím na některé konkrétní poznámky.

První moje poznámka se bude týkat legislativních problémů – nebo legislativního problému. Kdo jste si ten tisk pročetl, tak jste si jistě všimli, že je napsán trochu jiným způsobem, než jak jsme byli donedávna zvyklí. Upozornil na to i náš legislativní odpor. (Smích.) Odbor, pardon. Omlouvám se. Musím bohužel konstatovat, že změny jsou poměrně významného charakteru a nebyly dosud promítnuty do legislativních pravidel vlády. Nebyly tedy vládou schváleny. A ostatními tvůrci vládní legislativy nejsou používány. Z toho vyplývá, že v zákonu byly postoupeny zákony zpracované různou legislativní technikou, a to může samo o sobě při závažnosti těchto změn a změn postupů znamenat oslabení právní jistoty uživatelů zákonů. V krajním případě je možné dosáhnout až jistého porušení ústavnosti. Například je možné dovodit porušení prastaré právní zásady, že zákon nový ruší zákon starý. Říkal jsem to úmyslně česky.

Teď bych tady měl několik věcných problémů, námitek, poznámek. První se týká zvýšení DPH. Zvýšení, které proběhlo před rokem u dolní sazby z 10 na 14 %, je trošku problematické. Slyšeli jsme sice, že se vlastně nestalo nic, když se promítne do výběru daní další vliv, kterým byla změna metodiky. Jistě si vzpomenete, že jsme novelu zákona o DPH, která platí od 1. 4. minulého roku, vraceli do Poslanecké sněmovny s tím, že přesně tu metodiku, která vedla ke zvýšenému výběru DPH, ale která ve svém dopadu znamená, že si vlastně půjčujeme od plátců DPH, kteří sice obdrželi zdanitelné plnění v jednom konkrétním zdaňovacím období, ale příslušný daňový doklad dostali až po jeho skončení, tak mohou čerpat ten vstup až o to jedno období zdaňovací později, tedy o měsíc či o kvartál.

Slyšeli jsme, že tato věc ve skutečnosti ten kýžený efekt přinesla, ale slyšeli jsme i jiné věci, že např. rostou úspory domácností. To znamená, že se spotřeba odkládá. Podle mého názoru daleko systémovějším krokem by bylo urychlení sjednocení obou sazeb DPH na 17,5 %. Podle mého názoru by to byl jednak impuls pro občany, aby více utráceli, což v této době by asi bylo kýžené, jednak by se tím celý systém DPH značně zjednodušil.

Další moje poznámka se týkala zvýšení daně z příjmů z fyzických osob, u těch vyšších příjmů. Je to označeno jako solidární zvýšení daně. Budiž. Na straně jedné vyšší příjmové skupiny to naštve, na straně druhé nižším příjmovým skupinám se to zdá být příliš malé. Nevím, co to přinese. Bojím se, že to bude ta blbá nálada, o které se zmiňoval pan ministr.

Ještě si dovolím v této souvislosti jednu poznámku. Doufám, že tady neuslyším slovní spojení rovná daň, ve vztahu ke stávajícímu daňovému systému rovnou daň v České republice opravdu nemáme.

Další moje otázka se bude týkat nákladových paušálů u fyzických osob podnikajících. Připomínám, že teď vlastně možnost použití paušálu byla bez jakéhokoli omezení, např. i příjem 10 milionů bylo možno podřadit pod tento režim a uplatnit si příslušné nákladové, nebo výdajové procento paušálních výdajů. To se teď mění. Ale podle mého názoru trošku nešťastným způsobem. Je to poněkud nesystémové. Za prvé se omezení, které se tam vnáší, netýká všech příjmových kategorií. Netýká se to živností řemeslných a netýká se to zemědělců. Za druhé připomínám, že jeden z hlavních argumentů bylo to, že se tím paušálem dělá velké zjednodušení administrativy pro podnikatele. Logicky se tedy nabízí provázání těchto nákladových paušálů např. s neplátcovstvím DPH, u plátců DPH stejně je nutné vést příslušné evidence. Tím pádem už jsme v účetnictví, nebo v daňové evidenci a administrativní úspora zde samozřejmě padá.

Je škoda, že se to tak neudělalo. Podle mého názoru by to bylo daleko systémovější a přehlednější.

Dále se zmíním o odnětí možnosti obvyklých daňových odečtů u důchodců. Já si myslím, že to je také poněkud nesystémové opatření, byť státní pokladna potřebuje peníze. Znevýhodňujeme tady jednu skupinu plátců daně z příjmů fyzických osob a já si nemyslím, že to je správně.

Další moje otázka se týká daně z převodu nemovitostí. Připomínám, že sazba se zvyšuje ze 3 % na 4 %. Mně se tato věc nelíbí. Jednak je zde ta daň vybírána z majetku, který byl pořízen ze zdaněných prostředků. Jednak podle mého přesvědčení je tato daň brzdou trhu s nemovitostmi.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, já vás nerad ruším, ale stále používáte "já si myslím". Vy jste zpravodaj a výbor jednal. A pak – v této chvíli vy vystupujete ne jako zpravodaj, ale jako senátor Petr Pakosta. Takže buď "diskutovali jsme o tom", nebo se vraťte k tématu zpravodajské zprávy.

Senátor Petr Pakosta:  Dobře. Prosím kolegyně a kolegy, aby si tam, kde jsem říkal "já si myslím" nebo "já jsem přesvědčen", dosadili "výbor diskutoval". Děkuji.

Takže daň z převodu nemovitostí je vybírána z již zdaněného majetku a tato daň je jistě brzdou trhu s nemovitostmi. Lze uznat to, že je vhodné vybírat daň z něčeho, co neuteče, a ta nemovitost samozřejmě neuteče. Na straně druhé je ale otázka, zda přínos, který teď je v řádu několika málo miliard pro státní pokladnu, by nebyl vyvážen vyšší daňovou výnosností v oblasti jiných daní, pokud by trh s nemovitostmi lépe fungoval.

Další poznámka se týká zrušení stropu u zdravotního pojistného. Zrušení stropu znamená, že odpadl poslední důvod, nazývat tuto platbu pojistným a bylo by vhodné ji pojmenovat jako zdravotní daň se vším všudy. Splňuje to všechny podmínky, které jsou k definici daně potřebné splnit.

Další poznámka se týká rozpočtového určení daní, kdy zjevně dochází ke snížení faktického podílu obcí na daních, neboť tam nebyla, pokud vím, žádná kompenzace jejich výdajů díky – v uvozovkách, prosím – zvýšení sazeb DPH. Navíc daně nelze počítat jako trojčlenku a já se bojím, že právě tato věc jako trojčlenka spočítána byla.

Abych jenom nekritizoval, tak zákon obsahuje novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi, novelu zákona o státní sociální podpoře. Jsou to změny, které se týkají příspěvku na bydlení. Já jsem přesvědčen, že toto je krok správným směrem.

Já vás nyní seznámím s usnesením, které VHZD přijal na své 30. schůzi, která se konala 8. srpna 2012, kdy po úvodním slově zástupce předkladatele Dr. Ladislava Minčiče, CSc., prvního náměstka ministra financí, po zpravodajské zprávě senátora Petra Pakosty a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR návrh zákona zamítnout,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Pakostu,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Tolik moje zpravodajské vystoupení. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Dalším výborem byl ÚPV. Usnesení má číslo 396/2. Zpravodajkou je paní senátorka Dagmar Zvěřinová, která má slovo.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte, abych vás seznámila se zpravodajskou zprávou ÚPV a s usnesením tohoto výboru. Já bych se nechtěla opakovat. Materii zákona, kterou se tento návrh zabývá, představil již pan ministr a zároveň také pan garanční zpravodaj. V podstatě i ÚPV se zabýval návrhy, tato materie navrhuje různé změny, a to u fyzických osob, omezení daňových paušálů, především DPH, spotřebních daní, daně dědické, pojistné na všeobecné zdravotní pojištění atd. Ale ÚPV, a to bych chtěla připomenout, se zabýval právě konstrukcí zákona a legislativním procesem, který nás poměrně zarazil. Já bych využila tohoto momentu jako zpravodaj ÚPV, abych vás na tuto problematiku více upozornila.

Návrh zákona kromě změn věcných přináší i změny v technice legislativního zpracování, novel zákonů, naprosto zásadního charakteru. Tyto změny nebyly dosud promítnuty do legislativních pravidel vlády, tedy vládou schváleny, a ostatními zpracovateli nejsou používány. Z toho vyplývá, že Senátu byly zároveň postoupeny zákony zpracované různou legislativní technikou, což samo o sobě při závažnosti změn postupu bude znamenat oslabení právní jistoty uživatelů zákonů. Takovýto nový postup ministerstva financí, protože to bylo použito poprvé, neprošel ani připomínkovým řízením dotčených subjektů.

Problém je v tom, že pokud potom posuzujeme tento zákon z pozice konstrukce zákona, ústavnosti a případně chyb v oblasti legislativní, tak velmi těžko se v tomto směru orientujeme, protože tato nová technika je zcela neobvyklá. Při jednání ÚPV byl požádán zástupce – jeden ze zástupců ministerstva financí, aby podal v tomto směru vysvětlení. Bylo nám sděleno, že toto je nový trend, že to není samo o sobě, že to prostě je nový trend, jakým bude zřejmě MF do budoucna zákony předkládat.

Já využívám v tomto případě přítomnosti pana ministra financí, pokud tato nová metodika zpracování zákonů bude používána, aby měla veškeré náležitosti, prošla určitým schvalovacím procesem a aby nám to v podstatě bylo svým způsobem oficiálně sděleno. V tomto směru zde bylo několik připomínek a opravdu, jak řekl už pan garanční zpravodaj, i na ÚPV jsme vznášeli pochybnosti ke konstrukci tohoto zákona s tím, že nejsou vždy zrušeny všechny zákony, případně novely staršího data a že se zavádí určité nové znění. V podstatě ani legislativní pravidla v současné době by neměla uvažovat o jeho platnosti. Vyhodnotili jsme to jako experimentální přístup navrhovatele. Já si myslím, že tento přístup bychom měli v rámci zákonů velmi eliminovat. S tímto se ztotožnil i ÚPV.

Byl to i jeden z důvodů, proč ÚPV se na své 51. schůzi konané 8. srpna 2012 usnesl ve svém 235. usnesení, a to takto:

Po úvodním slově Dr. Ladislava Minčiče, CSc., 1. náměstka ministra financí, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, po vyjádření Ing. Davida Kafky, náměstka ministra práce a sociálních věcí, a po zpravodajské zprávě senátorky Dagmar Zvěřinové a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednaný návrh zákona zamítnout. Určuje zpravodajem výboru pro projednání v této věci na schůzi Senátu senátorku Dagmar Zvěřinovou a pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, paní kolegyně. Dalším byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení má číslo 396/3. Zpravodajem je pan senátor Petr Gawlas, který má slovo.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové.

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí na 29. schůzi, konané 8. srpna 2012 přijal 123. usnesení k návrhu zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodku veřejných rozpočtů. Po úvodním slově zástupce předkladatele dr. Ladislava Minčiče, 1. náměstka ministra financí, zpravodajské zprávě senátora Petra Gawlase a po rozpravě výbor:

1. doporučuje Senátu PČR zamítnout projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném PS PČR,

2. určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu PČR senátora Petra Gawlase,

3. pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, moje otázka zní, zda někdo navrhuje, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona. Pan senátor Jaroslav Kubera se hlásí.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové.

Já se pokusím krátce zdůvodnit, proč navrhuji, aby Senát vyjádřil vůli se tímto zákonem nezabývat. Ty důvody jsou velmi prosté. K mé lítosti, když Senát vznikl, tak nebylo mu určeno a dovoleno, aby schvaloval státní rozpočet. Ten schvaluje Poslanecká sněmovna, která je také – vláda je také zodpovědná Poslanecké sněmovně, nikoli Senátu.

Právě proto si myslím, že by bylo rozumnější, abychom nechali tu odpovědnost na Poslanecké sněmovně. Vím na druhé straně, že rozhodnutí už padlo. Já sám mám obrovský problém s tímto zákonem, ale nikoliv, že bych nerozuměl vysvětlení pana ministra, ta jsou relevantní a jsou jasná, ale můj odpor ke zvyšování daní a k dluhům je tak vysoký, že budu nucen, pokud bude pokračovat jednání, hlasovat proti. Což nemá vliv, protože vy, kolegové zleva, jste stejně rozhodnuti tak učinit. Je to samozřejmě vaše právo, právo opozice tak učinit.

Jenom připomenu pro budoucno, jaká obrovská výhoda a současně nevýhoda je balíčků. Balíčky se dělají v podstatě proto, aby prošlo to, co tam chce, a s tím samozřejmě projde i to, co by normálně nikdy neprošlo. A to je ten problém. Kdyby nebyl balíček, tak by se leccos nechalo dohodnout.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, není obecná rozprava.

Senátor Jaroslav Kubera:  To je zdůvodnění toho, proč navrhuji, abychom se zákonem nezabývali. To je právě ten důvod.

Senátor Jaroslav Kubera:  Kdyby to nebyl balíček, tak by situace mohla být jiná. Dokonce, kdyby Poslanecká sněmovna si mohla vybrat naše pozměňovací návrhy, a ne hlasovat buď pro nebo proti. To je asi tak všechno, děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Přihlásil se pan senátor Marcel Chládek za klub.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji. Já jménem klubu sociální demokracie ještě před hlasováním žádám o desetiminutovou přestávku na jednání klubu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  10 minut přestávku, pokračujeme 16.24.

(Jednání přerušeno v 16.14 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 16.25 hodin.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Kolegyně, kolegové, budeme pokračovat. Máme návrh, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona, takže já znělkou ještě jednou svolám všechny před hlasováním.

Vzhledem k posunům nás všechny odhlásím – a všichni se znovu zaevidujte.

Tak, zahajuji hlasování. Kdo je pro, nezabývat se, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru.

Hlasování č. 30 ukončeno, registrováno 70, kvorum 36, pro 16, proti 50. Návrh zamítnut. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil jako první předseda Senátu Milan Štěch. Má slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, pane ministře, na úvod musím říci – balík 16 zákonů a jak podobná taktika a přístup jako při Topolánkovo batohu, opět návrh, abychom se nezabývali. Já jen předpokládám, že vzhledem k tomu, že kolem této novely je celkem všechno jasné, všechno už bylo řečeno, že diskuze dlouhá nebude – a ani já dlouho diskutovat nebudu, byť by tato novela přímo sváděla k tomu velmi o věcech polemizovat, dávat je do souvislostí a detailně rozebírat.

Přesto na úvod musím říci, že aspoň podle mého chápání – a nejenom asi mého – je to určitý konkrétní doklad krachu tzv. reformní vládní politiky, zejména v oblasti daní a pojištění. Je to jako v pohádce Sůl nad zlato – ruším, co jsem zrušil... A také bych to mohl přirovnat a přirovnávám, že vláda přichází s tímto návrhem, a přitom se chová jako posádka na Titaniku – na palubě se tancuje a v podpalubí je voda.

Myslím tím např. to, že tvrdošíjně trvá vláda na tom, aby se spustil druhý pilíř důchodového připojištění, přitom za 1. pololetí aspoň, jestli mám podklady správné, je historicky největší výpadek výběru pojištění – a to ve výši 25 mld. Kč. Také by se dalo říci, když jsem vyslechl vystoupení pana ministra, jak odůvodňoval, jak přirovnával, že není možné úplně porovnávat 1. pololetí k předchozímu roku 1. pololetí, že jsou tam určité anomálie, určité výkyvy. A také by to bylo možné shrnout, že nám sdělil, že operace se zdařila, ale zároveň nás pozval na pohřeb nebožtíka.

Jak už jsem řekl, je to, podle mého hlubokého přesvědčení, krach vládní politiky v oblasti daní. A to zejména proto, že vláda přesto, co slibovala ve svém programovém prohlášení, o čem hovořily jednotlivé strany, které tvoří ve svých volebních dokumentech a co ještě před časem tvrdošíjně hájila, tak teď začíná konat. Ale podle mého velmi neefektivně a přinese to prachmalé výsledky.

Mám tím na mysli to, že vláda se v současné době obrací proti svým kmenovým voličům, pravicovým voličům, provádí určité zásahy, zvyšuje kvóty, aby mohla zlepšit výběr daní, ale i pojištění, a myslí, že tím zmírní krizový stav veřejných financí, který de facto svojí tvrdošíjnou politikou způsobila. Zejména tím, že šlápla na brzdu v oblasti mezd, čímž dala signál i podnikatelské sféře, to se všechno odráží ve výběru daní a pojištění. Samozřejmě, že skokové zvýšení DPH přivodilo změnu chování spotřebitelů.

Před několika měsíci zcela úmyslně pomíjela možné dopady do chování spotřebitelů a dnes se to snaží ještě odůvodnit a věří, že na konci roku bude výběr pojištění spotřebních daní, zejména tedy DPH, vyšší. Ano, v něco doufat musí, ale myslím, že se to bohužel nedostaví, protože signály od občanů jsou, že budou dále šetřit. V příhraničí, kde já vcelku bydlím – 30 km od hranic – můžu potvrdit, že cesty do Rakouska a Německa jsou četné. Drogerii, tu už u nás skoro nikdo nenakupuje, ta se nakupuje v Německu, a jak si to lidé sdělují a říkají, tak samozřejmě takovéto chování se bude rozšiřovat.

My bychom jako Senát, i kdyby tam nebyly tyto hmotně právní otázky, kdyby tam nebyly ty věci, které nám vadí – některým vadí zvyšování přímých daní, nám vadí zvyšování DPH a některé další věci, tak bychom jako Senát stejně měli tuto novelu, podle mého hlubokého přesvědčení, zamítnout, pokud bychom nechtěli popřít to, co jsme tady z levého i z pravého spektra v minulosti hlásali, a to je skutečnost, že podle vyjádření odborníků tento návrh zákona bude v praxi velmi těžko uchopitelný a bude způsobovat vážné problémy a nebude moci být uplatněna zásada, že poslední zákon ruší dřívější, respektive pokud bude, bude to obnášet velké zmatky. A jsou vážné pochybnosti o ústavnosti tohoto návrhu.

Ale to nakonec nebude asi ten důvod, proč tento návrh zákona navrhují i výbory, 3 výbory, de facto jednotně zamítnout. Tím hlavním důvodem jsou ty věcné změny, které se dotknou drtivé většiny spotřebitelů, ale dále poškodí i podnikatelský sektor, bez rozdílu, a velmi výrazně právě podnikatelský sektor drobný, to znamená živnostníky, kteří mají poměrně malé objemy obratu.

My odmítáme jako klub sociální demokracie nesmyslné zvyšování daně z přidané hodnoty na 15 % a 21 %. Znáte náš postoj, jaký je, že základní životní potřeby není možné takto zatěžovat. A náš závazek, že pokud získáme vládní zodpovědnost z výsledku příštích parlamentních, sněmovních voleb, že DPH na základní životní potřeby nenecháme na takto vysoké úrovni.

Rovněž úmysl sjednotit sazbu na 17,5 % nebyl opuštěn, akorát se odkládá na rok 2016. Chci jenom připomenout, že za posledních 8 let – jestli se nepletu – se daň z přidané hodnoty zvýšila u té snížené sazby, kde je právě ta suma těch základních položek pro občany, a velmi výrazně ovlivňuje spotřební koš, zejména důchodců, ale i rodin s dětmi, tak dochází k nárůstu o celých 10 %, z 5 na 15 %.

To, co se děje zrušením příspěvku na bydlení, to není nějaká cílená politika, která by měla vést ke změně chování občanů, to je prostě bída a nouze, kde vláda hledá, jak se říká, každou korunu a tak, jak avizuje, ušetří ročně asi 1,4 mld. Kč, ale ušetří převážně na těch, kteří jsou na tom nejhůře.

Ano, může říci, že se tam také mohou přiživit velmi bohatí lidé, ale to je věc, která je spíše na kontrolním systému, ale není možné kvůli tomu, že někdo zneužívá některý systém, plošně trestat ty, kteří jsou na tom nejhůře.

Převedení příspěvku na bydlení pouze jen do systému příspěvku pomoci v hmotné nouzi samozřejmě znamená, že žadatelé – což většinou jsou v městech staří lidé – budou nuceni podstupovat testování, aby mohli dostat tuto dávku. A to testování je velmi a velmi kruté. Pokud se něco nezměnilo ve sněmovně, a já jsem to nezaznamenal, tak se ve své podstatě krátí i snižují příjmy krajů. Krajům se v minulosti koeficienty zkrátily, že bude větší výběr DPH, to se nekonalo, ale ty zkrácené koeficienty zůstaly. A teď, pokud jsem to tedy dobře vyčetl, se má znovu krátit, neboť samozřejmě vláda se domnívá, že tím kraje nechá, nebo respektive jim pustí žilou a nechá je vykrvácet.

Snižuje se zvýhodnění bionafty a od příštího roku se má rušit. Ano, souhlasím, že to je nesystémové opatření, ale v době, kdy naši zemědělci na tom nejsou dobře a kdy víme, že podpory zemědělců v okolních zemích jsou vyšší, tak si myslím, že to není vůči našim zemědělcům fér.

Zhoršuje se postavení pracujících důchodců. Pamatuji si, když se toto zavádělo, jak se argumentovalo tím, že se musí vytvořit rovné podmínky a že se musí motivovat důchodci, aby co nejdéle pracovali, aby byli co nejdéle v pracovní aktivitě. Teď se dělá o 180 stupňů obrat. A je to přesně to, co jsem říkal v úvodu, že vláda popírá sama sebe a že abdikuje na svoji politiku. A tím vlastně dokazuje, že situaci nezvládá, že vytlouká klín klínem.

Je možné závěrem stručně říci, že politika členů vlády a celkově této vlády, i s velkým přispěním tady pana ministra Kalouska, nás dovedla za 6 let tak daleko, že ze země, která byla lídrem střední Evropy, měla jeden z nejvyšších hospodářských růstů, a přitom to nebylo přehřátí ekonomiky typu Irska, které nám bylo dáváno za příklad, zejména z pravého spektra, dneska nám tady bylo Irsko předhazováno – to byste si měli drobet srovnat v hlavách, prostřednictvím řídícího, tak dneska jsme my s Maďarskem dvě země, které jsme ve střední Evropě na tom nejhůře. A bohužel zdá se, že budeme spíše přiřazováni k tomu jižnímu křídlu. Ne kolem míry zadlužení, ta zatím zaplaťpánbůh není tak velká, i když za posledních 6 let je to, pardon 4 roky, je to asi 600 miliard. Je to 1 bilion 640 miliard Kč, takže tempo, které drží současná vláda, je velmi vysoké. A myslím, že už není možné, že už to neobstojí, aby se vymlouvala na nějaké problémy, které údajně zdědila z minulých vlád.

Chci připomenout, že před šesti lety byl hospodářský růst, snižovalo se tempo zadlužování a míra zadlužení byla asi 26 % k hrubému domácímu produktu, v letošním roce překročí 40 %.

Nezbývá nic jiného, než vládě pomoci tím, že tento návrh zákona zamítneme, k čemuž se přidávám, vrátíme ho do Poslanecké sněmovny a v Poslanecké sněmovně by si vládní koalice sama mezi sebou měla vyříkat, jakou cestou chce jít a neměla by si dále za rukojmí brát občany této země a měla by se zamýšlet na přehodnocení své politiky, zejména přemýšlet o tom, jakými stimuly pomoci nastartovat hospodářský růst, který nás udrží alespoň na tempu, které má Slovensko a Polsko, neboť si myslím, že jsou to předpoklady, které jsou reálné, ale potřebují jednu věc. Potřebují, aby vláda České republiky tuto situaci nekomplikovala, nezhoršovala a neházela podnikatelskému sektoru, ale i občanům klacky pod nohy. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Přihlásil se pan ministr Kalousek, má slovo, protože jako ministr může vystoupit kdykoliv.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Dámy a pánové, jenom velmi krátce. Já samozřejmě respektuji úplně opačný názor z jiné strany politického spektra, takže vás nebudu zdržovat polemikou, kterou bychom teď mohli vést, včetně zamýšlení nad tím, jestli opravdu HDP je ten jediný indikátor, který máme sledovat. Já bych jako s Poláky neměnil, upřímně řečeno, byť jejich HDP je v tuhle chvíli vyšší. Nicméně ty vášnivé diskuse, do jaké míry je udržitelná jejich dluhová služba tímto způsobem, jsou tam možná ještě vášnivější než u nás u HDP.

Ale o tom nechci vést diskusi. Chtěl jsem jenom upozornit na konzistenci argumentace.

Pan předseda Štěch tady jasně řekl, jsme proti zvyšování DPH, zvýšení, neuvážené zvýšení DPH ve snížené sazbě vede k přeshraničním obchodům. Ve svém entrée jsem tady jasně řekl, že ve snížené sazbě naopak se tato hypotéza nepotvrdila, v základní možná ano. A to je ta drogérie, o které pan předseda Štěch říká – bydlím 30 km od hranic, v drogérii u nás již nikdo nekupuje, všichni kupují v Německu. Jinde slyším, že kupují i v Polsku. No, to je sice hezké, ale v základní sazbě se DPH v roce 2012 ani nehnula. A drogérie, včetně latexových antikoncepčních přípravků, prosím pěkně, je zboží v základní skupině. To my máme 20 %, Němci 19 %, Poláci 23 %. Tam tedy rozdílná sazba DPH nemůže být důvodem přeshraničních obchodů. Ten čerchmant bude někde jinde, v cenové politice i v sociálně demokratické argumentaci. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má pan senátor Adolf Jílek.

Senátor Adolf Jílek:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, chtěl bych to vrátit opět na schůzi Senátu. Na schůzi výboru jsem navrhoval schválit, i když také nejásám nad tímto zákonem. Nelíbí se mi zvyšování daní, jako člověku, který je už v důchodovém věku, se mi taky nelíbí, že se budou méně valorizovat důchody. Nelíbí se mi to, já to vím, Ale jestli má tento stát fungovat, tak musí mít dostatek peněz na to, aby mohl fungovat. Na jedné straně musí šetřit, což dělá. A když to šetření nestačí, tak hold se musí najít příjmy, a ty příjmy nespadnou z nebe, ty jsou jenom s daní.

Navrhuji tedy schválit. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má senátorka Marta Bayerová.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážený pane předsedající, vážený pane odcházivší ministře, vážené kolegyně a kolegové. Když jsme na minulé schůzi projednávali snížení valorizace důchodů, zmínila jsem i o negativních důsledcích chystaných změn v oblasti příspěvků na bydlení. Nyní je v rámci balíčku změn zákon projednáván. Projednávaný balíček změn zákonů je dle názvu zaměřen na snižování schodku veřejných rozpočtů, spíše je však zaměřen na zbídačení obyvatel této země. Konkrétně v oblasti příspěvků na bydlení se má změnami ušetřit 1,4 mld. Kč ročně. Počet příjemců nově vzniklé sjednocené dávky se sníží zhruba o 90 tisíc. Co se ale s těmito lidmi a jejich rodinami stane? Kde je zpracována analýza dopadů na tyto změny?

Na předminulé schůzi Senátu jsme společně ocenili práci ombudsmana. Téhož ombudsmana, který se ve svém stanovisku k této změně úpravy příspěvků na bydlení vyjádřil: "Tyto změny navíc nedopadnou jen na sociálně nejslabší a nejohroženější skupiny obyvatel, ale mohou zhoršit sociální situaci i stávající střední třídy. Takový zásah státu může znamenat porušení ústavně zaručeného práva na pomoc v hmotné nouzi podle Listiny základních práv a svobod."

Ombudsman dále uvádí, že nejhůře navrhovaná změna dopadne na lidi, jejichž jediným handicapem je fakt, že zestárli nebo mají malé děti a průměrný příjem. "A za této situace – opět cituji – kdy stát nemá žádný záchranný systém, ani reálný plán, jak lidem, kteří se v důsledku navrhované změny ocitnou bez bydlení, pomůže, co s nimi bude dělat. Neexistuje totiž dostatek azylových domů, nocleháren a dalšího krizového bydlení, které by pokrylo vlnu nových bezdomovců, které navrhovaná změna zákona může vyprodukovat."

A konečně ombudsman upozorňuje i na skutečnost, že předložená úprava příspěvků na bydlení neprošla připomínkovým řízením a že tedy došlo k porušení legislativních pravidel vlády. To ale není ani poprvé a určitě ne ani naposled.

Projednávaný balíček změn zákonů obsahuje i další zvýšení DPH. A v této souvislosti musím přiznat, že jsem zaznamenala i pozitivní reakci. Před pěti dny informoval portál Aktuálně.cz, o zprávě průmyslové a obchodní komory v Drážďanech, která konstatuje zvýšený zájem českých občanů o nákupy v jejím regionu. Za nákupy tam jezdí lidé nejen z příhraničí, ale i z Prahy a ze severu Moravy. Nakupují téměř vše a utrácejí stále více.

Obdobně, troufám si tvrdit, jsou obchodníci spokojeni i v příhraničních oblastech Rakouska. Jen si nejsem jistá, zda je smyslem opatření České vlády spokojenost německých a rakouských podnikatelů a občanů. Ale možná se mýlím.

Závěrem bych ráda, kdybych mohla, požádala vládu, ale není tady ani pan ministr, zda by nám nemohla pomoci řešit situaci se zaměstnaností na Znojemsku. Máme tam obce, kde je nezaměstnanost i 60 %. A jsou tam lidé šikovní a pracovat by chtěli. Mnozí z nich by jistě dokázali i jako zaměstnanci vlády zvýšit úroveň řízení této země. Zůstal jim totiž selský rozum a sociální cítění.

Budu hlasovat pro zamítnutí tohoto zákona. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Bis.

Senátor Jiří Bis:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, několik poznámek k daňové politice.

Za prvé, není to zde zvykem, bych chtěl pochválit, že se někdo aspoň skromně pokusil řešit problém osobně samostatně výdělečně činných, i když tento pokus je samozřejmě nedokonalý, hodně slabý, ale je to krok správným směrem.

Druhá moje poznámka se bude týkat zdanění tzv. pracujících důchodců. Důchodci, který si vydělává měsíčně 8 000 Kč až 10 000 Kč, nebude v podstatě uznána částka 24 840 Kč za zdaňovací období, což je částka na poplatníka. Když to propočtu, tak to znamená, že bude zdaněn zhruba 25 procenty.

Chtěl bych upozornit, že tento pracující důchodce přispívá na zdravotní pojištění ze svého zaměstnání, přispívá částečně i na svůj důchod.

Na druhé straně je sedmi procentní daň. Také od člověka, který vydělává 135 000 Kč měsíčně, stejnou částku, 25 000 Kč, jako získáme od důchodce, získáme i od něj díky sedmi procentní dani, a budou to necelá dvě procenta jeho příjmu.

Jako velmi nešťastné vidím, že u daňového paušálu, kde je více než 50 % celkového základu daně, nebude možné uplatnit slevu na dani na manželku a daňové zvýhodnění na děti. To vypadá přímo , jako by byli ženatí a lidé s dětmi diskriminováni.

Myslím si, že toto opatření je velmi nešťastné.

Celý návrh daní neobsahuje jediné daňové opatření, které by mělo prorůstový charakter. Tak také bylo prezentováno.

Přesun od zdanění příjmů ke zdanění spotřeby, byť je to za souhlasu Bruselu, je v podstatě přesun prostředků od lidí, kteří je musejí utrácet, více k lidem, které je nemusejí utrácet, a projevuje se nepříznivě na růstu, to znamená na DPH. Někteří ekonomové tvrdí, že to výrazným způsobem přispívá nejenom k naší, ale i k evropské krizi. Ti odvážnější dokonce tvrdí, že je to matkou krize. V českých poměrech, pokud bychom to aplikovali, se to projevuje tak, že to skutečně ke krizi přispívá. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má senátor Martin Tesařík.

Senátor Martin Tesařík:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Já v tomto okamžiku tady vystupuji nejenom z pozice senátora, ale také jako hejtman a místopředseda Asociace krajů. A považuji za nutné vám sdělit argumenty, proč odmítám tento návrh zákona.

Především nemohu souhlasit s částí šestou, kde je navrhováno další snižování podílu krajů na celostátním hrubém výnosu daně z přidané hodnoty, a to ze stávajících 8,29 % na 7,86 %, a podíl na dani z příjmu fyzických osob se dále snižuje z 8,92 % na 8,65 %.

Obě tyto změny vláda zdůvodňuje tím, že cílem navrhované úpravy je, aby se pozitivní fiskální dopad v důsledku změny sazby z přidané hodnoty projevil pouze na státním rozpočtu. Nyní používá stejný argument, který ministerstvo financí použilo, když k datu 1. 1. 2012 snížilo podíl na výnosu daně na stávajících 8,29 % z původních 8,92 %.

Máme zde tedy stav, kdy tato vláda systematicky po dobu posledních dvou let, tedy v letech 2011 a 2012, cíleně krátí příjmy z krajů.

A co nás čeká? Pro období let 2013 až 2015 vláda plánuje snížit toto procento na hodnotu ve výši 7,86 %.

Pro malou rekapitulaci tedy uvádím, že v roce 2001 tehdy měly kraje podíl na celostátním hrubém výnosu z daně z přidané hodnoty podíl ve výši 8,92 %, v roce 2012 to bylo již jen 8.29 % a pro léta 2013 až 2015 to má být podle tohoto návrhu dokonce zmíněných 7,86 %.

Pokud tedy v tomto množství čísel řeknu jedno shrnutí – za poslední dva roky by to měl být pokles o celé 1,06 %.

U podílu krajů na celostátním výnosu daně z příjmu fyzických osob je obdobná klesající tendence. To vše probíhá s využitím argumentu, že zvýšením sazby daně se také zvýší její výběr. Kraje na tom dle ministerstva tedy bity nebudou. A jaká je skutečnost? Sledujeme nižší výběr DPH, nižší výnos z daní fyzických osob a tedy i menší příjmy pro kraje.

V dnešním dopoledním vystoupení můj kolega senátor Škaloud u tisku č. 369 se zabýval analýzou o vývoji DPH a připustil pokles zájmu občanů o nákupy a uvedl tedy, že i DPH je jakýmsi způsobem v České republice svázána s vývojem DPH v sousedním Německu, kdy naše ekonomika je velmi závislá na německé ekonomice. A tak tedy zásadně připustil, že odhad ministerstva se nebude úplně blížit pravdě.

Vážené senátorky a senátoři, podívejme se tedy nyní kolem sebe a zodpovězme si otázku, zda jsou lidé na tom tak dobře, že v letech 2013 až 2015 se dá očekávat zvýšené inkaso DPH. Osobně mám obavu, že tomu tak nebude, a mnoho propočtů mi v tom již dává za pravdu.

Projednávaný návrh zákona řeší pouze pozitivní dopad na státní rozpočet, nikoliv na veřejné rozpočty, ale kterými jsou bezesporu také i ty krajské. A na kraje nelze pohlížet jinak, než jako na spojité nádoby, protože na kraje je přeneseno zajištění řady důležitých služeb občanů, které dříve vykonával stát, a převedl je na kraje. Tyto služby však musejí být také z něčeho financovány. Řada regionů, včetně Olomouckého kraje, jasně vyjádřila svůj nesouhlas s tímto řešením již v průběhu připomínkového řízení k dané předloze zákona. Naše argumenty však nebyly zohledněny a vypořádání připomínek se omezilo mnohdy na konstatování, že zvýšení sazby se rovná zvýšení výběru. S tímto tvrzením by s jistou mírou skepticismu šlo možná souhlasit. Ale já se v tomto okamžiku ptám přítomného pana ministra, jak bude ministerstvo financí připraveno reagovat, pokud se tato premisa nenaplní? Ze stávající praxe je více než zřejmé, že nelze očekávat se zvýšením sazby DPH úměrný růst jejího výnosu.

Na základě dosavadních zkušeností a stále rostoucí míry nezaměstnanosti v některých regionech se domnívám, že zvýšení sazby DPH způsobí pokles poptávky po takto zatíženém zboží, a to především proto, že toto zvýšení se promítne do koncových cen zboží, tak jako se to stalo již dříve při obdobné finanční operaci. Například v Olomouckém kraji již v letošním roce pokleslo inkaso z DPH za prvních osm měsíců proti stejnému období loňského roku o 8,4 %. V prvních osmi měsících roku 2011 tato částka činila 1 194 525 tisíc Kč a v letošním roce ve stejném období to byla částka 1 094 193 tisíc Kč.

Pouhým porovnáním těchto částek dojdeme k závěru, že Olomoucký kraj, občané Olomouckého kraje, občané České republiky přišli takto meziročně o 100,3 mil. Kč. Tyto samozřejmě chybějí, stejně tak jako v rozpočtech ostatních krajů.

Domnívám se, že příčinou je zejména změna sazby DPH zavedená zákonem č. 370/2000 Sb., a výše uvedeným snížením podílu krajů. Také celostátní inkaso této daně za letošních prvních sedm měsíců stagnuje na úrovni loňského roku a kraje se tak s významným výpadkem inkasa z DPH potýkají již nyní.

V případě schválení této novely a stávajícím trendu to může pro kraj pak znamenat další propady v řádu několika procent, což může mít decimační účinky.

Vážené kolegyně a kolegové, žádám vás proto jménem svým i jménem Asociace krajů, abyste nepodpořili tento návrh zákona, který může v konečném důsledku vést k úpadku územních samospráv a ke zhoršení kvality služeb zajišťovaných občanů. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Bude možná s podivem to, co řeknu a k čemu se odhodlávám, a toto odhodlání nebylo samozřejmě jednoduché. Já nebudu umět podpořit tento zákon a budu se muset hlasování zdržet. A to není kvůli tomu, že bych nechtěl reformy a vůbec nepovažuji tento zákon a věci, kam směřuje naše vláda, za krach, jak tady bylo před chvílí řečeno. Podle mě to krach není, já mám jenom jiné pojetí toho, jak si myslím, že bychom se mohli z krize dostat. Dneska už to tady bylo řečeno, jak si aktuálně stojíme. Bydlím v pohraničí. To samé, co tady říkali předřečníci, zažívám dennodenně. A situace se zhoršuje po měsících, ne po půlrocích, ale po měsících.

Určitě to není tím, že jdu do voleb, a možná i ještě někdo z našeho klubu, který se zdrží hlasování, tím to skutečně není. Kdybychom se řídili touto rétorikou, tak jsme se tak srdnatě včera nervali za církevní restituce. Ne, já to cítím jinak, srdce na ruku, kdo z nás, kteří tady jsme z 81 senátorů a senátorek, jsme takoví odborníci, abychom uměli rozlišit setiny procent a věděli o tom, že rozhodujeme o stovkách milionů. Já to neumím a my musíme pouze věřit. A nejsem úplně přesvědčený, že pracovníci ministerstva v této věci nám nepředkládají i jiná řešení, která podle mě by byla.

Tímto zákonem zastavíme naprosto růst naší ekonomiky, který už je zastaven. A dle mého ekonomiku nerozproudíme. Já samozřejmě bych měl řešení jiné. A já bych se k němu přikláněl pro jednotnou daň u DPH na 17,5 %, což by samozřejmě zase bylo z levého spektra určitě kritizováno. Ale já si dovedu představit, že ekonomika by se nastartovala.

Podívejte se dneska, co způsobuje DPH a spotřební daň u pohonných hmot. Největší problémy stavebních firem jsou dneska právě u těchto dvou daní, kdy u staveb, kde musí odvážet suť na regulované skládky, 40 km tam, 40 km zpátky, a s rostoucí cenou rostou náklady a jdou na kraj svých možností, zvlášť v dnešní době, když se cca o jednu třetinu snížily ceny při výběrových řízeních.

Spočítal jsem si, že pokud bychom šli na jednotnou daň, tak u pohonných hmot bychom mohli tyto zlevnit cca kolem 1,70 Kč. To je přesně ta částka, kterou se domnívám, že by motoristé přivítali, ale i podnikatelé. Stojím tady ale teď taky zejména za střední a ten malý podnikatelský stav. Ten trpí úplně nejhůř. A protože taky podnikám, tak vím, co to obnáší, a vím, co všechno se na nás žene, co všechno musíme platit, jaké všechny kontroly musíme ustát. To začíná ČOI a končí hygienou. Není to legrace v dnešní době podnikat. A my právě zrovna těm nejmenším, kteří dle mého drží zejména v oblasti služeb, kam mnozí utekli z průmyslu, na nohou, v oblasti třeba cestovního ruchu, tak jim dáme další ťafku. Já se s tím nejsem schopen ztotožnit, a proto nemůže pro návrh tohoto zákona hlasovat.

Možná kdybychom nedostali takovýto nový batoh, tak si dovedu představit, že pro jednotlivé zákony z toho určitě bych hlasovat uměl. Ale pro takto nastavené DPH v žádném případě.

A to zde již bylo řečeno, u daně z prodeje nemovitosti mám taky problém. Já si pamatuji moc dobře, když se mluvilo o tom, že se tato daň naprosto zruší. Zůstalo u slov, naopak přidáváme – těm, kteří chtějí kupovat, těm, kteří chtějí prodávat, ale i těm, kteří dědí. A já si myslím, že toto je nemravné a takto by to nemělo být.

A potom mi dovolte ještě přečíst kousek stati z materiálu, který jsme obdrželi od naší legislativy. Podle ústavy jde to parlament, který rozhoduje, jaké právo bude účinkovat ve vztahu k adresátům normy. Nesrozumitelné novelizace zákonů již nyní vedou k tomu, že faktické rozhodování se do značné míry přesouvá na provozovatele serverů právních předpisů, jako je třeba ASPI. Já to můžu z praxe doložit. Dneska už skoro nejste schopni si udělat něco bez právníka, bez jeho rozkladu. V změti zákonů se nikdo nevyzná. A zde, kde se mění 16 zákonů ve 22 částech, dovedete si představit, jaký problém nám to zase vnese do našeho právního řádu?

A to, že se tato materie bohužel dostala na stůl v době předvolební? Ony vždycky jsou nějaké volby. Takže bych tomu nepřikládal žádnou důležitost, nicméně mé svědomí mi velí s tímto návrhem zákona se neztotožnit a hledat možná co nejlepší principy nastartování ekonomiky, ale jiné, než nám byly předloženy.

Jenom chci říct, že nejsem domluvený s levou částí spektra, mluvím sám za sebe, tak jak to cítím. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Václav Koukal.

Senátor Václav Koukal:  Děkuji za slovo. Pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně a kolegové. Já se budu vyjadřovat také k té části, která se týká DPH jako jednoho z nástrojů, který by měl snížit deficit našeho rozpočtu.

Na svou obhajobu toho, co chci říct, použiji také argumenty významné odborné společnosti ekonomů, kteří říkají, že zvýšení DPH je v podstatě kontraproduktivní, že zdražení zboží a služeb vlastně může také znamenat, že se sníží spotřeba a že tedy se to může také promítnout do toho, že bude vyšší nezaměstnanost. To je docela možné, že to může být takto spojené. Sám to neumím zvážit, která z těch alternativ je rozumnější, ale pocitově se přikláním k té alternativě, která říká, že zdražení DPH může mít tyto neblahé dopady.

Druhá věc je, že také říkají, že řada toho republikového rozpočtu, asi 300 miliard korun, je na základě výběrových řízení utrácena, což je asi v pořádku. Věřím tomu, že je v pořádku. Ta další část 300 miliard je vydávána bez výběrového řízení. Ale myslím si, že obě skupiny těchto výdajů jsou schopny v sobě obsahovat zdroje, které by bylo možné použít na snižování deficitu státního rozpočtu.

Ale abych byl trošku konkrétní, co se týká těch výdajů, tak já použiji příklady ze svého okolí, protože je nejrozumnější mluvit o tom, o čem něco vím. Kdybych srovnal výdaje na státní správu, kterou mají obce s rozšířenou působností, na čistou státní správu a na výdaje na státní správu ostatních institucí státu, došli bychom k číslům, která nejsou srovnatelná. Výkon na státní správu některých institucí, které sídlí třeba ve Svitavách, jsou výrazně vyšší než výdaj státní správy obce s rozšířenou působností. To je jeden z možných zdrojů, jak takové prostředky hledat, protože provoz na státní správu v budovách, která má státní správa, údržba těch budov, provozní výdaje těch budov a také provozní výdaje i mzdové výdaje jsou výrazně vyšší, i když se jedná o dvě státní správy, jak obce s rozšířenou působností, tak té státní správy čisté.

A druhý příklad, ten souvisí s reorganizací celních úřadů. Já mluvím za Pardubický kraj, protože na základě rozhodnutí celního úřadu se ruší v Pardubickém kraji dva celní úřady, jeden je v Ústí nad Orlicí a druhý je ve Svitavách. Ten v Ústí nad Orlicí, tam je celní úřad v nájmu a platí ročně náklady z nájmu a provozu asi 5 milionů korun. Ten druhý celní úřad ve Svitavách, ten je ve vlastnictví státu a celní úřad ho před čtyřmi lety náklady 20 milionů korun rekonstruoval, zateplil, naprosto vyhovuje potřebám celního úřadu. Je tam zabudována LAN síť, jsou tam garáže, jsou tam prostory pro nákladní auta a vážný prostor. Ale tento úřad bude zrušen, místo toho vznikne nový úřad, celní, v České Třebové, který vznikne v opuštěné ubytovně, kterou nabízí město. Nabízí také proto, že obtížně by ho prodalo. To je bývalá ubytovna, která je v městské části, která je spojena s občany, kteří nedovolí dobrý prodej toho objektu.

Ten objekt tedy vznikne a vzniká z toho důvodu, že v České Třebové má vzniknout překladiště Metrans a generální ředitelství se domnívá, že je nezbytné, aby u toho překladiště byl také celní úřad jako instituce. I když v tomto okamžiku kontakt mezi celníky a mezi klienty probíhá v naprosté většině elektronicky, přesto má vzniknout celní úřad v České Třebové, který bude nákladem odhadem minimálně 15 milionů Kč nutné zřídit.

Přitom zůstane Celní úřad ve Svitavách, který má být částečně jako archiv. Jeho provozní náklady poběží nadále, protože tam bude možná nějaká menší skupina zaměstnanců. O tomto rozhodnutí celního úřadu se nehovoří.

Jsou tady výdaje, které jsou podle mne naprosto zbytečné už vzhledem k tomu, že dostupnost Celního úřadu ve Svitavách do České Třebové je 20 minut a potřeba pravidelné přítomnosti celníků na jiném pracovišti je v počtu možná dvou lidí a obsloužit autem takové pracoviště během 20 minut s počítačem není problém.

To jsou příklady, kde si myslím, že by stát mohl lépe hospodařit s vlastními zdroji a snižovat tak deficit rozpočtu.

Hlavní důvod, proč říkám, že se domnívám, že zvýšení DPH bude mít kontraproduktivní dopad na rozpočet ČR, že nesníží deficit, je důvodem, proč tento návrh nemohu podpořit.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, pane ministře, nejsem ekonom, to ostatně pan ministr také ne, ale vím, že cesta zvyšování DPH je cesta do pekel, zřejmě na rozdíl od přesvědčení pana ministra.

Chtěl bych reagovat na několik jeho vyjádření, když na tomto místě tvrdil, že se nejezdí do zahraničí na nákupy. Pane ministře, jezdí, a to čím dál tím víc. Jediný, kdo vám za vaše experimenty s DPH tleská, jsou právě zahraniční obchodníci v příhraničních oblastech. Právě minulý týden vás chválili s tím, že jim za poslední dobu vzrostly tržby zhruba o 18 %, což je obrovské číslo.

Porovnal jsem si to i s tím, jak "moc" v tuto chvíli jezdí nakupovat Němci k nám. Kdysi byl problém se domluvit v marketech česky, na parkovišti byl problém zaparkovat, protože tam bylo jedno německé auto vedle druhého. Dnes nakupující Německa, to je jen sporadicky. Přijedou si pro několik lahviček piva, a to je všechno. Nevím, jestli si uvědomujete to, že je čím dál tím větší procento rodin, které žijí na hranici bídy, že je čím dál více důchodců, kteří žijí za neskutečně malé peníze, spíše živoří, než žijí, že je čím dále větší počet důchodců, kteří odcházejí i z lékáren, protože už nemají ani na životně důležité léky.

Obrátil se trend, o kterém jsem mluvil, ale dostal jsem se do diskuse i s právníky, kteří se mě ptali, jestli jsem ještě starostou. Když jsem jim přikývl, řekli mi, že jsem se asi zbláznil. Tady to také padlo, protože změť v legislativě, o které tady mluvil kolega Horník, je skutečně šílená.

Nechci dlouho mluvit a nechci dlouho zdržovat. Chtěl bych říci, že při dnešním projednávání jsem dostal nápad, který by možná vyřešil hodně problémů s financemi, do nichž jsme se dostali. Nápad je vyzvat koaliční poslance a senátory k přípravě a projednání návrhu zákona o jakési právní přezkoumatelnosti ne pouze církevních restitucí, ale restitucí a možná i privatizaci obecně. Návrh a tuto výzvu opírám o skutečnost, že ne pouze v České republice, ale v celém tzv. vyspělém světě se nemůžeme dopracovat k odpovědi na otázku, kdo je vinen za vzniklou finanční, ekonomickou a potažmo sociální situaci v tomto státě.

Lidé, tedy naši voliči, zcela rezignovali na nejapnou kvaziaktivitu kolem různých sazeb DPH apod. Navrhuji, aby v souvislosti s odchodem Václava Klause, který nikdy nebyl za právní přezkoumání restitucí, toto bylo přezkoumáno přijetím případně i ústavního zákona. Možnost právního přezkoumání v důvodných případech by přineslo do společnosti na jedné straně víru v poctivost minulých změn a zejména pak jistě by byly odhaleny nebývalé finanční zdroje, které tolik potřebujeme. To není návrh majetkového převratu, to je návrh projektu k zajištění pořádku. Jsem přesvědčen, že tento návrh případně i ústavního zákona by byl přijat velmi kladně valnou většinou našich spoluobčanů.

Pokud jde o restituci, navrhuji se k ní vrátit v přijetí zákona. Jsem ochoten na něm spolupracovat, a to co nejdříve. Jde mi o restituci dluhů, nejde mi jen o restituci majetku. O celé privatizaci řekli, že jsme světu předali unikátní zkušenost. Aby byla vskutku unikátní, je třeba restituovat i dluhy. I v této věci vidím do budoucna velký zdroj finančních prostředků, které v současné době tolik potřebujeme. Tento výstup by vytvořil trvalou brzdu pro to, aby státní dluh a dluhy odvozené nedosahovaly astronomických hodnot a byl zastaven.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, nejdříve krátká poznámka k obchodu v zahraničí. Myslím si, že to není DPH, které rozhoduje o tom, že tam lidé nacházejí levnější zboží. Předpokládám, že to jsou marže, případně jiné ekonomické podmínky, možná i velikost trhů, které dovolují nabídnout nižší ceny díky většímu odbytu. Je to určitě věc, ze které by se měli naši podnikatelé v obchodu poučit a snažit se zákazníky přitáhnout zpátky do naší republiky. Není to otázka DPH.

Dámy a pánové, jsem také zastáncem úsporné filozofie malého státu, větší míry odpovědnosti jednotlivce a tudíž menšího daňového zatížení, ponechání většího množství prostředků k individuálnímu rozhodování a ke všem těmto prorůstovým opatřením. Taková prorůstová opatření je ovšem možné dělat v době určité stability, v době, kdy je možné, aby si stát dovolil na jeden až dva roky určitý jednorázový propad v příjmech a mohl nechat část na to, aby se tyto prorůstové prvky a parametry skutečně projevily nakonec ve zvýšeném ekonomickém přínosu.

V takové situaci ale nejsme. V této situaci jsme byli spíše mezi lety 1998 až 2006, kdy jsme byli v období hospodářského růstu a kdy bylo možno tyto procesy nastartovat za rozumných podmínek, to znamená i za určitého malého zadlužení. Místo toho jsme se v té době zadlužovali astronomickým způsobem. To, že dluh, který byl tenkrát nastartován, roste nadále, je proto, že je to jako s rychlíkem nebo s nákladním vlakem – není ho možné zastavit na 100 metrech. Následky dluhu, dluhová služba atd., každý proces, jehož cílem je snížení státního dluhu nebo zpomalování zadlužování, je prodlužován. Nechci mluvit o jednotlivých částech tohoto návrhu, jsou tam některé věci, které se nám mohou líbit a některé, které se nám v zásadě nelíbí. Rád bych upozornil na to, že je třeba se také ještě podívat na věc z většího nadhledu.

Tato vláda bude na podzim předkládat Sněmovně státní rozpočet. Parametry našeho státního rozpočtu jsou vázány podmínkami maastrichtských kritérií, jsou vázány parametry konvergenčního programu a jsou velice ostře sledovány z pozice Evropské komise. To je jedna stránka věci. Jsou ale také velice ostře sledovány z pozice mezinárodních finančních institucí.

Dobře víme, že dnešní problém zadlužených zemí v Evropě – jsou zadluženy všechny, ale těch zemí, které se nyní potýkají s vážnými hospodářskými problémy, je zejména v ceně peněz, které jsou nezbytné pro chod státu. Žádný stát se dnes neobejde bez půjček od bank a jiných finančních institucí, aby mohl financovat svůj chod. Je velmi důležité, zda peníze získává za nízký nebo vysoký úrok. Je velký rozdíl, jestli naše desetileté dluhopisy prodáváme za 2,5 %, čili získáváme prostředky za malý úrok, nebo jestli je budeme získávat za 7,5 %. Ve chvíli, kdy dopustíme, že ztratíme důvěru těchto institucí a ony nám zákonitě prodraží své peníze, jen urychlíme spirálu zadlužování. Takovýto problém může mít potom dopad v desítkách miliard. Jen pro informaci – rozdíl mezi Českou republikou v této kategorii dluhopisů a Polskem je asi 20 mld. Pokud bychom dopustili, abychom se přiblížili Itálii, půjde o 40 nebo 50 mld. To jsou peníze, které zvýší státní dluh, zvýší deficit a přitom nic produktivního nepřinesou. To jsou peníze, které jen odevzdáme za to, že dostaneme peníze na chod.

Přes různé výhrady a principiální postoje k jednotlivým ekonomickým otázkám se musím na tuto věc dívat z tohoto hlediska. Vláda nesmí ztratit důvěryhodnost před finančními institucemi, protože ve chvíli, kdy to dopustí, dostaneme se tam, kde jsou jiné země. Tam být nechci.

Mějme na mysli, že tento návrh zákona je nezbytný pro to, aby vláda mohla sestavit takový rozpočet, který obstojí před Evropskou komisí a také před zdroji provozních peněz, bez nichž se ještě dlouho neobejdeme. Z toho důvodu přes všechny výhrady tento návrh podpořím.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má místopředseda Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a senátoři, opět po nějaké době – zřejmě to navazuje na tradice minulého režimu před rokem 1989, kdy tady byly soubory opatření, pak se to nazývalo balíčky, pak batohy Mirka Topolánka a Mirka Kalouska – dnes je to zase soubor opatření nebo Kalouskův přehled, ale je to naprosto nesystémová záležitost. Myslím, že se to stává prohřešky posledních vlád, které se tady objevují a které zřejmě navazují na dobré tradice před rokem 1989.

Když projdeme, kolik různých zákonů se mění v jednom návrhu zákona, ať už je to daň z příjmu, DPH, spotřební daně, rozpočtové určení daní, dědická daň, veřejné zdravotní pojištění, zákon o pomoci v hmotné nouzi, životní a existenční minimum, o sociálních službách, o státní sociální podpoře, je to přehled naprosto nekompaktních zákonů, které se mění v jednom zákonu. Je to jednak nesystémové, jednak příprava takovýchto balíčků souborů opatření, batohů, je naprosto nepřehledná. Takovéto návrhy neprochází ani řádným legislativním procesem, což už se stalo tradicí těchto pravicových vlád, ať už to byl Mirek Topolánek, Nečas nebo kdokoli jiný. Takovéto zákony vznikají jako dohody jakýchsi K6, K9 a nevím, čeho ještě, když ve vládě vládnou – nevládnou věci veřejné, je tam jakási skupina poslanců, která tuto vládu podporuje a navíc má i své ministry.

Zdůraznil bych, že před volbami v roce 2010 tady strašily dnes vládní strany TOP09 a Starostové a ODS, jak bude sociální demokracie zvyšovat daně, jak bude zvyšovat zadlužení. Když se podíváme na čísla, tady se zvyšuje DPH na 15 a 21 %. Pro ilustraci – sociální demokracie v době své vlády snížila základní daň DPH z 22 na 19 %, snížená sazba byla 5 %. Je třeba porovnávat, kdo tady zvyšuje daně.

Daň z příjmů – přišlo na naše slova, že bude třeba zvýšit i daň z příjmů nejbohatších, i když se to panu ministrovi financí nelíbí. Jsou lidé bohatí a lidé chudí. Otázka je, a to je základní rozdíl mezi pravicí a levicí, od koho daně vybereme. Tady dochází na to, že částečně a dokonce je tam zvláštní výraz solidární daň, kterou budou platit ti nejbohatší. Myslím, že těch 7 % nepovede k tomu, že by měli menší bazény, menší auta, že by museli prodávat domy. Určitě takovou drobnost unesou. Jsem přesvědčen, že míra solidarity lidí s vysokými příjmy by měla být výrazně vyšší.

Naopak se tady zavádí jakási pseudosolidarita lidí s nízkými a nižšími příjmy, mnohdy chudými, protože ti všichni kupují potraviny, léky, musí platit za bydlení, za energie a další, a těm se z kapes vytahují další peníze. Na druhé straně se jim snižuje sociální zabezpečení.

Tady se dostáváme k části, která je zásadní, která byla trochu pominuta a o které se nehovoří. Byl bych rád, kdyby pan ministr na ni také uměl odpovědět. Tady se ruší dvě dávky, které byly na bydlení, a to byl doplatek a příspěvek na bydlení, které byly logicky rozděleny do dvou zákonů. Oblast státní a sociální podpory je oblast, kde člověk prokazuje pouze výši svých příjmů, kdežto oblast pomoci v hmotné nouzi už zahrnuje také majetkové poměry. Znamená to, že člověk, který se ne vlastní vinou dostane např. tím, že bude propuštěn ze zaměstnání, nebo že je to důchodce, který má jediný příjem důchod, nebo člověk, který je zdravotně postižený, tak stačilo, aby prokázal výši příjmů a měl nárok na doplatek na bydlení. Dnes zavedením tzv. příspěvku na náklady na bydlení – řekněme, že určité změny v této oblasti byly potřeba – dojde k tomu, že tento příspěvek je zařazen do dávek pomoci v hmotné nouzi. Každý bude muset prokazovat nejen výši svého příjmu, ale také své majetkové poměry. Může dojít k tomu – a to bych chtěl vysvětlit od pana ministra Kalouska, zda např. důchodce, který pobírá důchod, poctivě celý život pracoval, ale jeho důchod nestačí na náklady na bydlení, nebo člověk se zdravotním postižením, který nemá jiné příjmy, než ty, které má v rámci invalidního důchodu, nebo rodina s dětmi, která má sice zaměstnání, ale pracuje např. za minimální mzdu, kterou ministr Kalousek už šestým rokem společně s dalšími členy této vlády a předchozích drží na 8 000 Kč hrubého. Čili člověk, který poctivě pracuje, vydělává, ale samozřejmě z 8 000 Kč hrubého čtyřčlennou rodinu neuživí. Jestli tito lidé, kteří se poctivě starají o svou existenci, o své rodiny, nebudou postaveni do role, že pokud neprodají vybavení domácnosti, pokud neprodají ojetou škodovku, pokud neprodají byt, byt, který mají ve vlastnictví nebo domek, který zdědili nebo dávno v minulosti postavili, dostanou příspěvek na náklady na bydlení? Jak se k tomu bude přistupovat v rámci prováděcích předpisů? Pokud by se přistupovalo tak, jak to nyní vypadá, tito lidé budou nuceni, aby prodávali svůj majetek, aby byli nemajetní, aby vůbec měli nárok na tuto dávku.

To je zásadní politika této vlády – bohatým dávat nebo jim něco přidat, když tak sem tam malinko poškádlit, ale obrat chudé, lidi, kteří nemají to štěstí, že mohou dělat za velké platy někomu poradce apod. Tito lidé třeba na jižní Moravě nebo i z jiných regionů jsou rádi, když mají výdělek 8, 10 nebo 12 tisíc. Když má někdo 20 tisíc, což je hluboko pod průměrem hlavně pražským a středočeským, ze svých příjmů legitimně vyjít nemohou. Opatření, která jsou tady zaváděna i v daňové oblasti a v dalších, vedou jednoznačně k tomu, že výdaje těchto lidí se budou ještě zvyšovat ne jejich vinou, nikoli trhem, ale administrativními rozhodnutími této Nečasovy a Kalouskovy vlády. Včera jsme probírali restituce a vláda vydá klidně téměř 160 mld. Kč v různé podobě, klidně urychluje zavádění kapitálového spoření na důchod, které bude stát rozpočtově další desítky miliard korun. Mohli bychom tak pokračovat.

Už před několika týdny prochází legislativní změnou změna valorizace důchodů. Důchodci nedostanou zaslouženou valorizaci důchodů alespoň ve výši životních nákladů. Tito lidé se budou skládat na to, aby vláda mohla vykazovat dobré výsledky. Přitom se jednoznačně i nezávislí ekonomové shodují na tom, že tato opatření k hospodářskému růstu nepovedou a budou vytvářet další tlak na chudobu. Nebezpečí je v tom, a skryté čertovo kopýtko, že změna způsobu vyplácení příspěvku na bydlení, nyní nazývaného příspěvek na náklady na bydlení, povede k tomu, že nám výrazným způsobem porostou lidé, kteří se dostanou do existenční nouze, kteří budou vyhnáni pod most, stanou se z nich bezdomovci.

Proto bych byl velmi rád, kdyby pan nepřítomný ministr Kalousek – chápu, že se nerado poslouchá, když se tady hovoří naše pravda, protože on má svou pravdu, my máme svou pravdu a své jiné pohledy na způsoby řešení – vyvrátil to, že toto opatření, které prosazuje společně s ministrem Drábkem – nemám pochyby, že mu to připravoval ministr Drábek, povede k tomu, že se ti lidé, které jsem jmenoval, to jsou důchodci, zdravotně postižení, poctivě pracující rodiče rodin s dětmi, kteří nemají to štěstí, že by pobírali nějaké vysoké platy, se nedostanou do situace, že i když budou poctivě pracovat, nedosáhnou na příspěvek na náklady na bydlení a že nepřijdou o střechu nad hlavou.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Kolegyně Alena Palečková, místopředsedkyně s právem přednosti.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, stejně jako včera jsme tady strašeni některými nekorektními záležitostmi. Zmíním se o tom, o čem snad něco vím. Bylo tady řečeno, že důchodci nemají na životně důležité léky. Myslím si, že všechny životně důležité léky jsou za 30 Kč manipulačního poplatku v lékárně. Pokud jsou některé léky s doplatkem, existuje limit na tyto doplatky, poměrně nízký, a co je nad ním, dostávají senioři vráceno.

Zdravotnictví, které poskytuje své služby občanům teď, se absolutně nedá srovnat s tím, co byl před rokem 1989, na špičkovou péči dosáhnou u nás i ti nejchudší. A kdyby zůstal režim takový, jaký podporovala např. paní senátorka Bayerová nebo pan senátor Doubrava, bylo by možná méně problémů i s důchody, protože věk dožití by byl patřičně snížen a důchodců by nebylo zdaleka tolik jako teď. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Protože se na mě obrátil kolega Doubrava, dovolte, abych potvrdil slova mé předřečnice. Je možné, že kolega Doubrava užívá léky, které jsou pro jeho život důležité, ale podle lékové vyhlášky je skutečně zajištěno, aby vitální léky byly hrazeny v plné úhradě, tudíž je tam jen regulační poplatek v lékárně. Tvrzení, které řekla paní místopředsedkyně, je dáno vyhláškou.

Přihlásil jsem se kvůli něčemu jinému. Navázal bych na slova kolegy Oberfalzera, který skončil upozorněním, že naše ekonomika je skutečně součástí celoevropské ekonomiky, je posuzovaná nejen Mezinárodním měnovým fondem, ale hlavně od loňského roku je každoročně posuzována v rámci tzv. semestru. Chápu, že se vláda snaží, jsou to skutečně spíše parametrické změny nebo jen drobné změny, které jistě jsou předmětem validní diskuse. Nevidím v tom tak rychlé posuny. Spíše bych čekal, že kritika na tento zákon přijde z pravého spektra, speciálně z ODS od strany, která se dlouhodobě snaží držet daňovou kvótu co nejnižší.

Pro úplnost bych dodal, že souhrnná daňová kvóta je za této vlády stále ještě nižší než byla v roce 2002 až 2006, tedy v době, kdy byl u nás asi šesti procentní ekonomický růst. To je zřejmé, ze všech statistik to vyplývá. Diskuse o tom, která daň má být zvyšována, je diskusí vážnou a velice se divím, že se tady všichni bráníte diskusi zvyšovat DPH, když všichni víme, že je to daň ze spotřeby. Je to daň, která se často nemusí nadměrným používáním vůbec vybrat. Jestli někde lze šetřit, je to právě ve spotřebě. Zvýšení o jedno procento – to nemůžete vážení kolegové myslet vážně, že to může tak dramaticky zhoršit situaci. Prioritou je zaměstnanost a v tomto ohledu je nepochybně lepší zvyšovat o jedno procento DPH než zvyšovat jiné daně, které by vedly k ztížení přijímání do práce, které by zdražovaly zaměstnání. To přece nikdo z vás nemůžete chtít.

Skoro mi připadá nelogické, že se tady dlouhodobě hovoří o solidaritě. Samozřejmě, že vláda, když zavádí byť dočasnou – my starší v Senátu pamatujeme, že dočasnost v České republice často bývá 20 let, tak tady se hovoří o tříleté době. Je to doba jednoho ekonomického cyklu, při kterém lze pozorovat nějakou reakci na parametrické změny.

Z toho důvodu jsem velmi překvapen, že toto solidární zatížení sedmi procentní je tady kritizováno. Bude-li vyšší, tak to samozřejmě povede k tomu, že řada podnikatelů odjede do daňového ráje, což jim umožňuje dnešní EU. Jestliže bude sedmi procentní, tak budeme rádi, když k tomu odlivu nedojde a když skutečně ta solidarita bude uplatněna.

Já mám jisté pochybnosti, že dojde ke zvýšení výběru daně. Ale věřím tomu, že ekonomové to lépe spočítali. Rozhodně neutrpí důvěryhodnost ČR. Skutečně dneska jde o to, za jaké peníze, za kolik procent si půjčíme. Tady musím pogratulovat vedení MF i vládě za to, že si půjčíme za nejlevnější peníze, které v Evropě jsou. My jsme v situaci země, která v podstatě nezpůsobuje žádné problémy. Zvyšovat jedno procento – myslím si, že problémy nezpůsobí. Nechme vládu, ať to vyhodnotí za rok. Přejme jí úspěch, který možná některým vadí. Ale mně ten úspěch nevadí, protože povede k vyšší zaměstnanosti, a to je to, co nejvíc lidi trápí. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Nyní s právem přednosti paní místopředsedkyně Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já musím jenom uvést na pravou míru jedno tvrzení, které tady bylo proneseno a týkalo se léků. I já jsem si myslela, že ministerstvo zdravotnictví možná má pravdu, že když člověk je nemocný a není příliš náročný, tak dostane na svou nemoc lék, který je plně hrazený z veřejného zdravotního pojištění. Když bylo vyhláškou ministerstva vyřazeno dalších 150 léků z plné úhrady, tak jsem vyzvala občany k tomu, aby – pokud skutečně nemají, pokud je to problém – se dožadovali předepisování právě tohoto plně hrazeného léku z veřejného zdravotního pojištění. Dostalo se mi na tuto výzvu množství, velké množství mailů s konkrétními případy konkrétních léků, kde lidé uvádějí, že nedostanou lék, který je plně hrazený pojišťovnou, na svou nemoc. A to už vůbec ne, pokud mají nějaké komplikace nebo jsou citlivější na některou látku. Takže to je blud. To je mýtus. Je zde porušováno právo člověka na rovný přístup ke zdravotní péči.

Vím, že je argumentováno limitem, když ho člověk dosáhne, tak zbytek je mu proplacen. Zase – je to mýtus. Limit funguje, ano, pokud člověk přesáhne tento limit, tak jsou mu peníze vráceny, nejsem si jista, že všemi pojišťovnami, ale je. Ovšem do tohoto limitu se spousta věcí vůbec nezapočítává.

A poslední záležitost, o které chci mluvit. Bylo zde řečeno, že se jedná o zvýšení DPH o jedno procento. Jenomže ono je to od roku 2007 už o 10 procent. A to je někde vidět. Nedávno ČSÚ vydal statistiku, výsledky svého šetření a upozornil na to, že v ČR se za prvé zvýšilo procento lidí pod hranicí chudoby. Tato vláda se sice pořád chlubí, že je nejnižší v Evropě, ano, je, ale to není zásluha této vlády. To je jakási setrvačnost, kde přece jenom důchodci se drží těsně nad hladinou. Ale ČSÚ upozornil, že pokud dojde ke snížení reálných příjmů o pár procent, jsou to 4 nebo 5 %, pak se pod touto hranicí chudoby octne vysoké procento lidí. Ve skupině seniorů 50 %, ve skupině žen 17 %, ve skupině mužů 14 %. Přátelé, to jsou násobky, desetinásobky lidí, kteří budou skutečně v životní nouzi, budou pod hranicí chudoby. A to je důsledek fungování této vlády a té skutečně nezodpovědné hospodářské i fiskální politiky.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Další s právem přednosti pan místopředseda Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní předsedající, na pořadu bych byl i bez přednosti. Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, já bych chtěl jenom krátce reagovat na vystoupení paní místopředsedkyně. Já také hodně vychvaluji období naší vlády, kdy skutečně jsme ze spálené země udělali kvetoucí sad, prosperující, s rostoucí zaměstnaností, ze které potom profitovala Topolánkova vláda. Ale nedovolil bych si tvrdit, že dnešní dlouhověcí senioři jsou díky zdravotní péči v posledních pěti, deseti letech. To prostě tak není. Tito lidé prožili – jestliže těm lidem dneska je kolem 70 – 80 let – naprostou většinu svého aktivního života před rokem 1989. A jaký vliv na zdraví našich občanů z hlediska dožití budou mít opatření této vlády a těch vlád, které tady byly posledních šest let, se dozvíme za dalších 50 – 60 let, až do důchodu půjdou generace, jestli do důchodu vůbec půjdou, protože tak jak nastavila tato vláda odchod do důchodu, tak budou odcházet ještě v 80 letech, ale budou se možná dožívat sto let. Ale teprve tehdy budeme moci hodnotit důsledky našich opatření v oblasti zdravotní, sociální. V této chvíli myslím si, že by bylo hodně hrdopyšné od kohokoli z nás, tady říkat, že naši senioři se dožívají delšího věku díky naší péči v posledních pěti – deseti letech. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Další s právem přednosti paní předsedkyně klubu Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Dámy a pánové, pane ministře, já jsem původně vůbec nechtěla vystupovat, ale tady zaznívaly tak neuvěřitelné informace, že k tomu nemohu nevystoupit. Já sem tady opravdu už docela dlouho. Dělala jsem zpravodajku zákona o DPH těsně před tím, než ČR vstupovala do EU, kdy bylo nezbytně nutné návrh zákona přijmout. Pan kolega Škromach tady řekl, že vlády předkládají konglomeráty zákonů atp. a že to je jakési novum. Já samozřejmě nejsem nadšena z legislativních technik, které nám předkládá MF. Také si myslím, že by bylo třeba o tom diskutovat. Nicméně musím říci, že zákon o DPH, který byl schvalován těsně před naším vstupem do EU, vykazoval neuvěřitelné množství nedostatků. V té době byl ministrem pan Bohuslav Sobotka a já jsem opravdu se skřípěním zubů tehdy návrh zákona schválila a podpořila, ale těch chyb tam bylo naprosto neuvěřitelné množství, a pak jsme to s panem ministrem dávali dohromady formou jakýchsi pozměňovacích návrhů.

Tím chci říci, že kvetoucí země na spáleném území – to mně připadá jako opravdu velmi zvláštní příměr. Také si pamatuji na období, kdy se přijímaly zákony tak, dokonce s valorizačními opatřeními, že opravdu nebylo na sociální oblast. Pak se ta smyčka začala roztáčet a do toho přišla hospodářská krize. Takže si myslím, že bychom si mohli tuto rétoriku odpustit. Myslím si, že každý z nás má trošku jiný úhel pohledu. Já jsem si zjišťovala, jak je to s těmi doplatky na léky. Mám ve své rodině seniory. Existuje limit 2,5 tisíce Kč. Jak ho senior překročí, tak je mu to vždy vraceno. (Projevy pochybností z řad ČSSD.) Existují – pane kolego, já jsem vás také nepřerušovala. (K panu mpř. Škromachovi.) Promiňte. Je to na všechno a vždycky existuje odpovídající lék. Je pravda, že lékaři rádi předepisují seniorům léky jiné. Ale toto je věc, která se tady opakuje. Vždycky když projednáváme takový návrh zákona, jsou kolem toho vždy takovéto emoce. Myslím si, že včera jsme si to bohatě vychutnali při projednávání návrhu zákona o vyrovnání s církvemi, tak bychom dneska mohli trošku přejít k věcné rovině. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní předsedkyně. Nyní došla řada na regulérně přihlášené. Kolega Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Jenom k lékům – poslední poznámku. Samozřejmě, že se může stát, že některý pacient nesnáší ten lék v základní rovině, ale pak je na ošetřujícím lékaři, aby požádal revizního lékaře pojišťovny, který to na zeleném papírku potvrdí, a ten člověk ten lék dostane v základní službě. Když pominu to, že po zaplacení 2,5 tisíce za rok je mu všechno zbylé vráceno. Nebylo nikdy v minulosti více sociálních nařízení, než zavedla Topolánkova vláda. Je zajímavé, že si toho veřejnost nevšimla. (Smích z řad ČSSD.) Je nepochopitelné, že to vzbuzuje úsměv vážených kolegů senátorů, protože prostě tak to je. Moje maminka má 8 tisíc penzi a můžu vám říci, že se cítila daleko bezpečněji, když byla přijata reforma, protože věděla, že na ty léky těch 2,5 tisíce za rok vždycky ušetří. Zatímco do té doby bylo mnoho pacientů, kteří dávali několik tisíc i za pouhý jeden měsíc. Už první měsíc se ten limit vyčerpal u několika desítek občanů – pacientů a do konce roku jich bylo mnoho set. Takže, nezlobte se na mne, kolegové, my jsme tady včera slyšeli neskutečné věci. Já už si nedovedu představit větší relativizaci, která zazněla, jako bylo to, že někteří vážení kolegové tady tvrdili, že mohou restitučním zákonem být prolomeny Benešovy dekrety. Já jsem se nikdy nesetkal s takovou relativizací zákona, který je na 17 stránkách, a ti kolegové si nemohli ani těch 17 stránek přečíst! Mě překvapuje, že tady někdo relativizuje dva a půl tisíce.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Pane kolego, je tady námitka, že nejednáme o restitucích.

Senátor Luděk Sefzig:  Ne, já se vracím k lékové formě. Dobře. Vracím ses k lékové formě. Prosím vás, nerelativizujte dva a půl tisíce, které fungují. Zeptejte se pacientů, kteří jsou vážně nemocní. Ne těch, kteří si chodí pro léky na chřipku nebo pro acylpiriny. Zeptejte se těch, kteří jsou vážně nemocní a oni vám to všichni potvrdí.

Dovolte mi, abych se vrátil k předloze, tak jak jsem byl upozorněn a okřiknut. Omlouvám se, jestli jsem trochu extendoval svoji diskusi. Nicméně já si také dovedu představit, že lze šetřit – otevřeným způsobem vypisování tendrů, nejenom na státní úrovni, ale i ve všech veřejných zakázkách, obecních úřadů a podobně, určitě by se tím mnohé ušetřilo.

Toto je podle mého soudu skutečně jen kosmetická záležitost. Raději jsem kvůli tomu, že lidé v této zemi mají daleko více na paměti, aby byli zaměstnaní, že se zvyšuje DPH, které tu zaměstnanost tolik neohrozí, jako než když se začne zvyšovat daň u přímých daní. Tam nepochybně dojde k tomu, že se sníží, anebo když budeme zvyšovat daně, zhoršujeme vstup lidí na pracovní prostředí, do práce, a to bych si moc nepřál. Proto jsem ochoten tento návrh zákona podpořit, protože jiný návrh tady nezazněl, a komise tento návrh určitě nekritizuje.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan kolega Pakosta.

Senátor Petr Pakosta:  Vážené kolegyně, vážení kolegové. Já se dopustím tří nesourodých poznámek. První se týká vystoupení pana předsedy Milana Štěcha. On zde připomínal proceduru při přijímání tzv. Topolánkova batohu, kdy zde byl prosazen návrh nezabývat se. Bylo velmi nešťastné. Ti, kteří měli právo přednostního vystoupení, přesto vystoupili, takže vše, co chtělo být řečeno, řečeno bylo. Já si myslím, že tehdy to rozhodnutí bylo velmi nešťastné a jako mladý senátor jsem tehdy pro ně zvedl ruku, protože jsem si myslel, že to je tak správné. Dodnes se za to stydím. Ale, pane předsedo, prostřednictvím paní předsedající, už je to pět let. Nepřipadá vám to jako mlácení prázdné slámy? To vlastně ani není mlácení prázdné slámy, ta sláma už je dávno rozmlácená. To tady mlátíme vzduch.

Pak poznámka na téma toho, co tady řekl kolega Horník, kdy říkal, že 1,70 Kč by dělalo rozdíl na ceně benzínu, kdyby se šlo rovnou na sazbu DPH 17,5 %. Já jsem to spočítal. Jestliže dnes hodně drahý benzín stojí 38 Kč za litr, tak při sazbě 21 % by to dělalo 38,30 Kč, při sazbě 17,5 % by to dělalo 37,20 Kč. Rozdíly jsou skutečně do jedné koruny. Samozřejmě v rámci velkých čísel můžeme dojít k velmi zajímavým částkám.

Třetí poznámka se týká tradičního vystoupení našeho kolegy místopředsedy Senátu Zdeňka Škromacha. Spálenou zemi jsme tady slyšeli, řekl bych tak třicetkrát. On to pořád dokola opakuje. Jeden politik, za kterým se už pomalu zavírá historie, říkal, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Já doufám, že náš kolega si nemyslí totéž. Je to poněkud nebezpečná myšlenka. Postavím to do kontradikce s tím, co tady říkala naše kolegyně Paukrtová, že když za vlády sociální demokracie se přijímal zcela nový zákon o DPH, že se skřípotem zubů ho tady doporučovala schválit. Já jsem tehdy jako daňový poradce ten zákon aplikoval v praxi. Jsem přesvědčen, že díky tomu prachmizernému zákonu jsme přišli jako Česká republika o spoustu peněz na DPH, protože například z dovezených osobních automobilů se ta daň tady vůbec nevybírala.

Takže měli bychom poměřovat všem stejným metrem a neměli bychom říkat věci, které jsou poněkud mimo realitu. Některým našim kolegům se tak občas stává. To bude asi vše. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane kolego. Pan senátor Oberfalzer je další.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji za slovo. Doufám, že to zvládnu rychle. Za prvé bych chtěl připomenout, že na konci vlády Jiřího Paroubka měla tato země nezaměstnanost přes deset procent. Díky úsporným nebo racionálním opatřením systému podpory v nezaměstnanosti se podařilo tehdejšímu ministru práce a sociálních věcí Topolánkovy vlády Petru Nečasovi snížit nezaměstnanost. Myslím, že to bylo pod úroveň 7 %. Pak samozřejmě přišla finanční a ekonomická krize a ta vrátila naši nezaměstnanost k 10 procentům. Stále ještě v evropském měřítku jsme na tom velmi dobře. Mohlo by tomu být daleko hůř, nebýt těch úprav zákonů, které proběhly tehdy za Topolánkovy vlády a provádějí se i nyní za Nečasovy vlády.

Spálená země se proměňuje v rozkvetlou zahradu snadno, přijmeme-li, že to tak je. Já to samozřejmě odmítám, když na to propálíme skoro bilion peněz na dluh. Paroubkova vláda odevzdávala státní finance v takovémto stavu. Kdyby tomu tak nebylo, bylo by možné dnes uvažovat o prorůstových opatřeních, o investicích do infrastruktury a jiných podpůrných opatřeních, která by zlepšovala finanční situaci a situaci na trhu práce v ČR. Není to možné, propálili jsme ty peníze v době růstu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Další přihlášený je pan senátor Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych na začátku řekl, že vystupuji v úplně jiné pozici než opozice, aby bylo jasno. Abych nebyl spojován s tím, že budu hlasovat tak, jako oni. Ty důvody jsou ale velmi, velmi jiné. Já navážu na pana senátora Oberfalzera, aby bylo jasné, kde se nacházíme. To, co teď vláda řeší, je skoro všechno, kromě toho, že Evropa se řítí, nechci říci kam, a ten pokles nebude zastaven. Bude to horší a horší. Jestli si někdo myslí, že Řecko někdy něco zaplatí, tak je zcela evidentní, že nikdy nic nezaplatí. A bude pořád existovat kvantitativní rozvolňování, budou se tisknout peníze, ty důsledky nedomýšlím. Ale to teď není podstatné.

Já musím říci, že dnes neseme důsledky opatření sociálně demokratických vlád, která mají tak velikou setrvačnost, a jsou to většinou mandatorní výdaje, které není vůbec snadné z roku na rok změnit. To je to pastelkovné, bezplatná školka a další, to bych tady hodinu mohl jmenovat, ta jednotlivá opatření, jejichž důsledky neseme ještě dnes. Moje pozice je úplně jiná z toho důvodu, že trpím jistou úchylkou, která se jmenuje fanatická nenávist k dluhům. Moje nenávist vychází z toho, že dluhy jsou zlo zel, protože obírají lidi, rodiny, obce a státy o svobodu. Ve chvíli totiž, kdy dlužíte, tak svobodně nerozhodujete o tom, co uděláte se svými příjmy.

Já si vzpomínám na jednoho kolegu z Raiffeisenbanky, kterého nebudu jmenovat, protože jsem se s ním už skamarádil, který svého času hlásal teorii pana místopředsedy Dolejše "však se ještě můžeme zadlužovat, vždyť ještě nejsme tak zadluženi, jako ti ostatní". A někteří tomu uvěřili, zadlužili se, a na rozdíl od lidí třeba v Anglii, u nás v některých rodinách splátka dluhu činí až 70 % jejich měsíčního příjmu. Samozřejmě, že poté už jim nezbývá tolik na to, aby něco utráceli.

Já jenom připomenu šrotovné, jak jsme tady byli napadáni, že jsme zase výjimka v EU, že nechceme, co všichni dělají, jak je to bezvadné. Takže automobilka Fiat mínus 60 %, Škoda Auto až do posledních chvil vládla trhu, prodávala vesele. Protože v Itálii si všichni vyzvedli nové fiátky a teď už žádné fiátky nekupují. Tady jsme žili dlouhá léta na dluh, to se žije velmi dobře, než přijde ta chvíle, kdy máme splácet. Skoro všichni už mají blu-ray, LCDéčko, mobily. To všechno si nakoupíte, bez záruky vám půjčí kdokoli cokoli. V televizi denně běží reklamy, jak je to jednoduché, na telefon půjčka. A pak nastává ta dluhová past, kdy z malé půjčky, a já ty případy znám z radnice, kdy z půjčky 15 tisíc vzniklo 250. Ta paní mi říkala "přece mi nemůžou sebrat náš dům, vždyť ho mám po rodičích". Tak jsem jí řekl, ať si rychle koupí nějakou garsonku, protože oni jí ho samozřejmě nemilosrdně seberou.

Pokud jde o ten nižší výběr daní, ten je jednak z toho důvodu, který jsem řekl, že se platí splátky, a není úplně snadné najít důvody, proč tomu tak je. Rozumím tomu, že minulý květen byl enormní. Bohužel teď, v červenci a v srpnu, to nevypadá úplně dobře. Uvidíme na konci roku. To nechci teď rozebírat. Ale tady byla řeč o tom, jak se nakupuje v Německu. Já bydlím velmi blízko hranic. Vzpomínám si, za doby NDR jsem byl vyslán, abych zakoupil cukr. Protože cukr tehdy u nás stál 7,30 a v Německu to vycházelo na nějakých 5 korun. I vyjel jsem mým trabantem do Drážďan, 52 km tam, 52 zpátky a přivezl jsem cukr. Dva kilogramy. Žena se mi vysmála, protože se to vyplatilo až od 50 kg, což si běžně Tepličáci nakupovali. Byl jsem tehdy ještě mladý a nezkušený.

Proč se jezdí nakupovat do Německa dnes? Není to tak, že je všechno levnější. Je to různé. Ale ty důvody jsou, a tady už to bylo zmíněno, v kvalitě. Nevěřil jsem tomu, než jsem přivezl mé vnučce Persil, a doma jsme měli náš Persil, z našeho marketu. Otevřel jsem obě ty krabice, a ujišťuji vás, že to byl rozdíl nebe a dudy. Náš Persil byl takový prášek jako hrubá mouka, ten německý voněl, byly to velké kusy, a prádlo po něm vonělo. Když si koupíte v Německu Coca-Colu a koupíte si u nás Coca-Colu, a napijete se, tak zjistíte, že je to úplně jiná Coca-Cola. Vysvětlení našich marketů je to, že prý respektují naše chutě, které jsou jiné než německé, a proto to trošku zašvindlují, aby to nebylo tak drahé. Ale rozhodně makroekonomicky nákupy v Polsku a Německu jsou mnohem méně významnější než nákupy na vietnamských tržnicích a ve vietnamských obchodech. Protože když si dojdete do supermarketu koupit jahody, tak jsou ošuntělé, polovinu vyhodíte, a když si je koupíte od Vietnamců, tak jsou ráno dovezené z Německa a prodávány jako čerstvé. Tak proč by si je člověk u nich nekoupil?

Pokud jde o to, co dál a kde získat další zdroje, vzpomeňte, co jste tady udělali myslím před 14 dny, jak napříč spektrem jste tady schválili privatizaci Fondu rozvoje bydlení, přes námitky, které byly řečeny, protože tu byli lidé, kteří měli zájem, protože tam se dají docela dobře vysávat peníze. To je jeden zdroj příjmů. Já neumím všechny fondy nazpaměť, pan ministr určitě ano, a netuším, kolik je v nich peněz, kolik by se z nich dalo stáhnout. Ale teď najednou, když na to upozornil NKÚ, tak se věci rozhýbaly a už se mluví o tom, že by se měly sloučit některé fondy a některé zrušit. Já bych je zrušil všechny. Bohužel, ODS to kdysi měla v programu a poté na to zapomněla, to se někdy stává.

Totéž platí o rušení ministerstev. Jaký to byl velký hit a jaké ticho teď o tom panuje, že by se redukovala ministerstva.

Nechci mluvit o tom, že většina dotací by se mohla zrušit, a zase by bylo poměrně dost peněz a nestavěly by se věci, které se staví a které v budoucnu obcím a městům přinesou neskonalé potíže. Protože vzít si úvěr na opravu silnice je – neexistuje jiné slovo, než blbost. Protože ta silnice ve vteřině, kdy ji opravíte, už vyžaduje údržbu. Protože druhý den na tu novou silnici přijedou plynaři, elektrikáři nebo vodaři a rozkopou vám ji. To vám garantuji. Je to velmi nepříjemné, protože občan to vůbec nechápe. "Jak můžete dovolit, aby vám tu novou silnici rozkopali!" Jednoduše, praskla jim tam roura. A ještě lepší příběh je, že tam jdou dělat celou novou, a rozkopou tu úplně novou silnici.

Jenom tady připomenu rovnou daň, svého času ODS navrhovala 15 procentní DPH jednotnou. Škoda, že jsme to nezavedli. Možná jsme dnes měli o starost méně. Teď to bude, myslím, 17,5 %, že, pane ministře.

Já mám principiální problém, takže moje pozice je úplně jiná, než pozice sociální demokracie. Já jsem si nikdy nepůjčoval. Když jsem nastoupil do funkce na městě, tak jsme splatili dluh a od té doby jsme si nevzali ani korunu úvěru a také žádné dluhy nemáme, dokud tam budu sedět, tak žádné dluhy mít nebudeme. A totéž jsem provozoval i doma, protože základní zásada je, že nejsnáze vydělané peníze jsou ty, které se neutratí. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Nyní mám opět s právem přednosti přihlášené dva senátory. První pan předseda Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Nebudu ani oslovovat. Velmi stručně. Jak tady probíhá seriózní diskuse, tak se i střílí od boku. Chci reagovat na vystoupení pana Oberfalzera. On tady řekl, že za Paroubka, když končil, byla nezaměstnanost 10 %. Samozřejmě na internetu si to hned najdeme – 7,7. Teď je přes 8 %. Prosím, je to obrázek úrovně diskuse, která se tady z určitého spektra v konkrétních věcech vede. Jenom tuto poznámku. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Další s právem přednosti – paní senátorka Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Já mám pouze procedurální návrh. Za prvé jsem chtěla poprosit po skončení obecné rozpravy o desetiminutovou přestávku na jednání našeho klubu. Za druhé jsem chtěla navrhnout, abychom mohli jednat i hlasovat po 21. hodině. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Ano, to je procedurální návrh. Budeme o něm hlasovat bez rozpravy. Já svolám k hlasování kolegy z předsálí.

Hlasujeme o procedurálním návrhu, abychom mohli jednat i hlasovat po 19. i 21. hodině.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Procedurální návrh byl přijat. Bylo to hlasování číslo 31. Ze 70 senátorů při kvoru 36 bylo pro 44, proti 10. Takže je umožněno jednat i hlasovat podle procedurálního návrhu.

Nyní je na řadě pan senátor Horník, který trpělivě čekal na svoji příležitost.

Senátor Jan Horník:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegové, kolegyně, já jenom budu velmi krátký. To, co jsem si zde vyslechl po svém prvním vystoupení, mě dohnalo k přesvědčení, že jsem se původně chtěl zdržet při tomto hlasování. Změnil jsem názor a chci, aby to bylo na stenu – budu hlasovat pro schválení tohoto zákona.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným je pan senátor Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Chci se omluvit za svou chatrnou paměť, opravdu ta čísla byla jiná, teď si to uvědomuji. Ale pan předseda Štěch vynechal to podstatné číslo, které bylo mezi tím. Takže jestli na konci Paroubkovy vlády to bylo 7,7, tak za Topolánka to kleslo pod 5 %. A jestli dneska je to 8,8, tak je to vynikající výkon, protože dnes máme děsnou krizi, zatímco v té době byla úžasná konjunktura. Takže já si myslím, že to platí.

A já si teď nejsem jist, zda někdo navrhl schválit tento návrh zákona, tak pro jistotu tak činím. Á, kolega Jílek, ano, dobře.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Ano, tento návrh už padl. A zatím posledním přihlášeným je pan kolega Vystrčil

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Já také jenom velmi stručně pár poznámek.

První – řekl bych, že velmi dobře se kritizuje těm, kteří nenesou odpovědnost za to, jak to bude se zadlužením naší země vypadat. A v tomhle směru je na tom vláda podstatně jinak než opozice. Druhá věc – ten zákon, který dneska probíráme, je zákon, který je podáván v souvislosti se snižováním schodku veřejných rozpočtů. Jinými slovy – snahou této vlády je postupně snížit schodky zadlužování, to znamená ne samotné zadlužování, ale aspoň rychlost zadlužování.

Může tady být skupina lidí, která si myslí, že zadlužování není potřeba zpomalovat, že se klidně můžeme zadlužovat třeba i rychleji. Pak samozřejmě argumentuje jedním způsobem. Pak tady může být druhá skupina lidí, která si myslí, že rychlost zadlužování je třeba zpomalit. A pak je potřeba říci, jak to uděláme. A tady jiný návrh, než zvýšit DPH o 1 % nezazněl. A pokud tady někdo jiný návrh nemá a zároveň říká, že nechce, abychom se rychleji zadlužovali, tak to úplně nemá logiku.

V této souvislosti chci ještě poznamenat, že návrh nezabývat se znamená schválit bez rozpravy. A teď to byly ty poznámky, které popisují tu situaci, ve které se nacházíme a kde buď tu odpovědnost, která nepřináší popularitu, přijmeme, vezmeme na sebe, nebo ji na sebe nevezmeme a pak zůstaneme možná, aspoň krátkodobě, více populární.

Teď některé otázky na pana ministra, aby si nemyslel, že úplně bezvýhradně s tím, co navrhuje, souhlasím. První věc je, jestli má vláda nějaký koncept, jak tedy v uvozovkách zabránit dalšímu spoření obyvatel? Protože to je problém. A pan ministr by řekl, že je nepřiměřeně vystrašil. Vystrašil na příklad moji manželku! A ta také dneska nechce, abych chodil do hospody každý den a utrácel tam. Takže je to velký problém. A nemyslím si, byť se tomu někteří smějeme, že to je úplně jednoduše řešitelné, neboť skutečně obyvatelstvo se chová velmi rozumně. Rozumněji než mnohé úřady a instituce, které my dneska řídíme.

Druhá věc – a to si rýpnu, to si neodpustím – je, že pokud tady pan ministr mluvil o podivných květnových výsledcích, tak my jsme mu tady v Senátu navrhovali – a dokonce jsme to schválili, aby podivné květnové výsledky nenastaly. Pan Pakosta, protože jsme byli spolunavrhovatelé, na to kýval, pan ministr se k tomu postavil v Senátu neutrálně a následně v Poslanecké sněmovně byl náš návrh přehlasován, protože Poslanecká sněmovna to ví lépe než my, a v tom okamžiku to došlo nyní nazpátek, protože boží mlýny tady zamlely poměrně rychle, k tomu, že máme podivné květnové výsledky. Takže to jsou jenom zájmy - včetně levice, která pro to také tenkrát hlasovala, můžeme pochválit.

Poslední poznámku, kterou mám, byť samozřejmě není zásadní, ale upozorňuji, kdyby tento návrh změny zákona nebyl schválen, tak potom se asi o 2 miliardy sníží plánované celkové navýšení příjmu obcí. Aby nám to všem bylo jasné, protože ten náš zákon s tím alespoň částečně souvisí.

Úplně na závěr chci říct ještě jednu. Já díky zvláštnímu návrhu mého kolegy pana senátora Kubery jsem nakonec hlasoval pro to, abychom se tím nezabývali. Na rozdíl od pana kolegy Pakosty se na sebe zlobím již teď.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a zdá se, že v tuto chvíli není nikdo přihlášen. Ani pan předseda klubu, který se odhlásil, takže já končím obecnou rozpravu a pan ministr má příležitost.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Dámy a pánové, děkuji za rozpravu. Vyjadřoval jsem se k tomuto tématu veřejně již tolikrát na všech různých fórech, že vás opravdu zdržím co nejméně.

Dlužím pochopitelně odpovědi panu senátoru Vystrčilovi. Ano, ekonomie je věda společenská, a nejen spotřeba domácností, ale i investiční aktivita. Upřímně řečeno likvidita je k dispozici, ale je málo investičních projektů a málo investičních aktivit. Nejen spotřeba domácností, ale i investiční aktivita hodně souvisí s náladou. V blbé náladě se málo spotřebovává, je malá investiční odvaha, v optimistické náladě – nálada vyplývá většinou daleko víc z exaktních čísel, z emocí, zejména tedy z důvěry. A myslím si, že kromě toho, že vláda skutečně připravuje pochopitelně rozpočtově nesmírně střízlivé kroky, protože si nemůžeme dovolit žádné fiskální impulzy, a také by neměly žádný smysl, ale vláda připravuje velmi střízlivé kroky, kterými pomůže nebo podpoří některé segmenty ekonomiky. K jejich větší odvaze, ne, že jim nalije peníze, ale že je podpoří k jejich větší odvaze.

Je také zapotřebí, aby např. ta země měla důvěru nejenom doma, ale i v zahraničí, že má schválený rozpočet. Bez té důvěry ta lepší nálada nebude. A ono to souvisí s tím, co tady říkal již pan senátor Oberfalzer. To, co teď projednáváte, je nezbytná rozpočtová legislativa proto, aby vláda v roce 2013 mohla předložit deficit nižší než v roce letošním a aby sledovala finanční strategii, která ať to chcete nebo nechcete slyšet, má mimořádnou důvěru na zahraničních trzích. A tvoří nás svobodnými a suverénními v přístupu k cizím zdrojům na finančních trzích při profinancovávání naší dlouhé služby.

Česká republika má a ještě mnoho let bude mít roční výpůjční potřebu zhruba 220 mld. Kč. A jestli si půjčujeme jako Fiat nebo jako Itálie, to je zatracený rozdíl. Fiat si půjčuje za 2,5 %, Itálie, země, kde ten Fiat vyrábí, si půjčuje za 7 %.

Já budu dělat vždycky na místě ministra financí a tahle vláda bude dělat vždycky všechno pro to, abychom byli v pozici toho Fiatu. Protože to není jenom o tom, že ušetříme desítky miliard na nákladech dluhové služby, a je to skutečně o svobodě a suverenitě. Staletí platilo, že svobodu a suverenitu země tvoří síla jejích zbraní, popřípadě zbraní jejich spojenců. Pak se k tomu přidala energetická bezpečnost a v globálním finančním světě, dámy a pánové, je to bezpečnost finanční. Země, která ztratí přístup na trhy, země, která ztratí přístup k úvěrovým linkám, přestává být suverénní a svobodná. Je už potom jenom rukojmím v rukou – a teď si můžeme rozdělit roli v politickém spektru – těch ošklivých imperialistů z Wall Streetu anebo těch nebezpečných finančních skupin. Ale už není suverénní a svobodná.

Povinností této vlády je její finanční strategie, zajistit její suverenitu a svobodu a právo jejího vlastního rozhodování o parametrech vlastní finanční politiky. Ztratíte-li přístup na finanční trhy, můžeme si tady povídat, co chceme o parametrech té či oné sazby, o té či oné míře rozdělování, o tom či onom výdaji, oni vám to pak nadiktují. A můžete akorát tak sklapnout kramfleky. A to je cesta, u které tahle vláda asistovat nebude. A to je jeden z důvodů, proč vás prosím o schválení této rozpočtové legislativy, která umožní schválit rozpočet suverénní a svobodné země.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře, teď se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodajka ústavněprávního výboru paní senátorka Zvěřinová? Nepřeje si vystoupit, pak tady je na řadě zpravodaj výboru pro územní rozvoj pan senátor Gawlas. Ne, také si nepřeje vystoupit, takže v tuto chvíli zpravodaj garančního výboru pan senátor Pakosta.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo, paní předsedající, já se omezím na několik konstatování, případně poznámek. V rozpravě vystoupilo celkem 17 senátorů, někteří v tomto počtu byli opakovaně. Trochu jsme zavzpomínali na minulost, obvinili se, kdo za to může navzájem, kolega Kubera tady porovnával český a německý Persil – já nekorektně dodávám, že ten německý chutnal úplně jinak. Pardon.

Máme zde dva návrhy – a sice návrh schválit a návrh zamítnout. Paní předsedající, já prosím, abyste o těchto dvou návrzích dala hlasovat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji, dám o nich samozřejmě hlasovat, ale v tuto chvíli žádala předsedkyně klubu o desetiminutovou přestávku. Takže v tuto chvíli je 18.22, v 18.32 zahájíme hlasování.

(Jednání přerušeno v 18.22 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 18.32 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Vážené kolegyně a kolegové, než přistoupíme k hlasování, dovoluji si vás upozornit, že jsem všechny odhlásila, tak se prosím znovu zaregistrujte. Ještě pro ty poslední příchozí zopakuji, že je potřeba se znovu zaregistrovat, protože byli všichni odhlášeni. Já pro jistotu znovu spustím znělku a potom přistoupíme k hlasování.

Takže doufám, že všichni jsou znovu přihlášeni? A byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 70 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí je 36. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh schválit, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Tento návrh nebyl přijat. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 32 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro vyslovilo 22, proti 50.

Nyní tedy přistoupíme k druhému podanému návrhu – a to je návrh zamítnout. V tuto chvíli je přítomno 72 senátorek a senátorů, kvorum je 37.

A já zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh zamítnout, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 33 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro vyslovilo 50, proti 20. Návrh byl přijat. A já tady vidím technickou.

Senátor Václav Koukal:  Já musím reagovat na hlasování. Tady jsou přítomni 4 senátoři za KDU-ČSL, a na displeji se objevilo, že hlasovalo 5. To možné fyzicky není. V obou dvou případech.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Prosím tedy techniku, aby zjistila, jak je toto možné? Jestli některý ze senátorů nenechal kartu? Ne? Takže v tuto chvíli počkáme na sjetinu.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Snad abych techniky upozornil, pokud počítali mě, tak já už v KDU-ČSL nejsem. (Smích)

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Prosím, aby tedy někdo zjistil, jak to na sjetině vypadá, a v případě, že by tam byla nějaká nesrovnalost, zopakujeme hlasování. Pravděpodobně obě, protože obě byla zmatečná z tohoto důvodu. (Značný neklid v sále.)

Takže s technickou pan místopředseda Sobotka. Prosím, ztišme se.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Tady se podle sjetiny rozklíčovalo, že kolegyně Horská tady nemá kartu, a hlasovala. Takže já navrhuji, aby oboje hlasování bylo bráno jako zmatečné a hlasovali jsme znovu. Pokud se chyba bude opakovat, tak v tom případě žádám, aby se hlasovalo už pak jenom aklamací, a ne pomocí strojů, které zpochybňují naše hlasování.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Dobře, tento návrh samozřejmě akceptuji a znovu tedy prosím, odhlaste se všichni. Respektive odhlásila jsem vás já a znovu se tedy přihlaste. Další technická, pan senátor Horník.

Senátor Jan Horník:  Mně se tam objevuje hovořící čekající.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Je potřeba, aby někdo...

Takže prosím techniku, aby nás informovala, jestli je hlasovací zařízení v pořádku.

Někde tady prostě musí poletovat karta paní senátorky Horské, ať už její originální nebo náhradní. (Velký hluk v sále.)

Prosím, zklidněme se. Nikdo zřejmě náhradní ani jinou kartu paní senátorky Horské nenašel, takže obě předchozí hlasování považujme za zmatečná.

Ještě předseda klubu ODS Richard Svoboda s technickou poznámkou.

Senátor Richard Svoboda:  Kolegyně a kolegové, já to považuji za velmi závažnou věc a je třeba, aby se opravdu technické zařízení prověřilo, aby se zjistilo, v čem je příčina, protože uvědomte si, že velmi spoléháme na to, že technika, která nám tady počítá hlasy, je v pořádku. A opravdu to není žádná legrace, aby se nám tady vynořovaly hlasy senátorů, kteří nejsou přítomni a nemají tady kartu.

Nevím, jestli z důvodu jakési naší bezpečnosti by se v tuto chvíli neměly spočítat hlasy v tomto hlasování aklamací a opravdu velmi pečlivě prověřit, v jakém stavu je technické zařízení, které tady hlasy počítá. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Navíc ze sjetiny je vidět, že s kartou paní senátorky Horské někdo hlasoval, protože tam není držení, ale je tam aktivní ANO. (Stále velký hluk v sále.) Prosím o klid. Technickou připomínku má pan místopředseda Přemysl Sobotka.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní předsedající, kolegyně a kolegové, navrhuji, abychom si dali zkušební hlasování, a jestliže se nám tam objeví kolegyně Horská, musíme říct, že budeme hlasovat aklamací až do konce pořadu naší schůze. Pak je to někde nějaká vada. Jinak tady budeme diskutovat a kontrolovat se a všechno možné.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Ano, také jsem se domnívala, že toto by byl dobrý způsob. Prosím tedy všechny senátorky a senátory, aby zaujali svá místa, znovu všechny odhlašuji. Prosím, přihlaste se všichni.

Dohodli jsme se tedy, že bychom provedli skutečně zkušební hlasování. Byl to procedurální návrh, měli bychom ho tedy bez rozpravy provést.

Prosím tedy všechny, aby provedli zkušební hlasování. Je lhostejno, budou-li hlasovat ANO nebo NE, protože není položena žádná otázka, abychom se ujistili, že je hlasovací zařízení skutečně v pořádku.

Zahajuji toto zkušební hlasování. Uplynul čas pro hlasování ANO, nyní běží čas pro hlasování NE. Děkuji vám. (Po kontrole sjetiny bylo konstatováno, že je vše v pořádku.)

Zdá se tedy, že v tuto chvíli by měla být technika v pořádku. Myslím, že není potřeba spouštět znělku, protože jsme zřejmě všichni v sále. Zkontrolujte si, prosím, jestli všem svítí modré světélko u hlasovací karty.

A protože obě předchozí hlasování byla prohlášena za zmatečná, hlasujeme nejprve o návrhu schválit.

Zahajuji toto hlasování. Kdo je pro schválení vládního návrhu, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že návrh nebyl přijat. V hlasování pořadové číslo 35 ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro bylo 22, proti 50.

A nyní budeme hlasovat o druhém podaném návrhu, a to je vládní návrh zamítnout.

Zahajuji toto hlasování. Kdo je pro zamítnutí, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 36 ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 se pro vyslovilo 50, proti bylo 22. Tento návrh byl přijat.

Nyní přistoupíme k určení senátorů, kteří budou odůvodňovat usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Petr Gawlas a paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Ptám se obou, zda souhlasí s touto rolí. Je tomu tak, děkuji.

Přistoupíme k hlasování o pověření.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, aby tito dva senátoři prezentovali usnesení Senátu v Poslanecké sněmovně, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Návrh byl přijat. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 37 ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 se pro vyslovilo 63, proti nikdo.

Tím můžeme ukončit projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji i zpravodajům.

Dalším bodem našeho pořadu je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 370/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 399

Je to senátní tisk č. 399 a uvede ho znovu pan ministr financí Miroslav Kalousek. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, málokterá předloha prošla tak širokou veřejnou diskusí, jako tato novela, o jejíž schválení si vás dovoluji požádat.

Já jsem ji slíbil zpracovat a předložit ještě v roce 2008, poté, co byla schválena novela, která definuje dnešní právní stav a kdy jsme si všichni vědomi celé řady nedostatků, které dnešní právní stav má, zejména oné nešťastné, – vy kteří znáte tu křivku – potenciálové jámy, oné nejnižší výtěžnosti pro obce mezi 2 000 až 15 000 obyvateli, tedy klasické dvojky, často trojky, které nesou ten největší nápor obsluhy z hlediska státní správy a které se paradoxně podílely nejméně výtěžností na jednoho obyvatele v nerozpočtovém určení daní.

Zahájili jsme širokou diskusi se Svazem měst a obcí, Spolkem pro obnovu venkova, Sdružením místních samospráv – omlouvám se, jestli jsem zapomněl na některou z těchto rovnocenných institucí. Pak padla Topolánkova vláda a můj zesnulý předchůdce zadal několik studií Vysoké škole ekonomické, na kterých my jsme potom pokračovali po ustavení této vlády.

Předložil jsem do vlády původní návrh ministra financí před více než rokem a půl a v podstatě rok trvalo hledání politického kompromisu nejenom mezi politickými stranami v Poslanecké sněmovně, tady bych si dovolil říct, mezi všemi politickými stranami v PS, nebylo to hledání konsenzu ryze na koaličním základě vládních stran, a opět všemi zúčastněnými sdruženími a spolky, které mluví jménem samospráv.

Neexistuje samozřejmě ideální řešení, neexistuje žádný ideální exaktní šém, kterým, když to spočítáme, tak nám řekne ano, tohle je dokonalé.

Ale neumím si představit, že bychom v diskusi mohli postoupit někam dál, že bychom mohli ještě něco vylepšit, že bychom mohli nalézt dohodu ještě na nějaké další změně, právě proto, že máme za sebou komplikovanou tříletou diskusi, kdy samozřejmě je to přerozdělování a v přerozdělování platí, že chcete-li někomu něco přidat, musíte někomu jinému něco sebrat. Obě strany tohoto procesu vnímají slovo "spravedlnost" diametrálně odlišně. Mnohem víc než slovo "spravedlnost" tam tedy hledejme slovo "slušná společenská dohoda a dostatečná jistota pro obce z hlediska dlouhodobého plánování jejich vlastních příjmů pro jejich běžný život a rozvoj".

Jistě znáte stručný výsledek tohoto kompromisu. Celková příjmová základna obcí se posílí zhruba o 12 mld. Kč, z toho 1,5 mld. Kč je současný příspěvek na školství, který zatím je vyplácen z VPS. To ztrácí svůj smysl, protože v novém výpočtu už je zvážen parametr existence školy příjmu na žáka, to znamená, místo dotace na školství bude automatický příjem podle počtu žáků, kteří v obci navštěvují školu. 10,5 mld. Kč potom je přesun rozpočtových prostředků ze státního rozpočtu v drtivé většině z dotačních titulů národního charakteru, nikoliv kofinancování, ale národního charakteru, omezí se tedy zásadním způsobem dotace ze státního rozpočtu směrem k dané lokalitě a bude to příjmem dané obce.

Dochází k mnohem menšímu snížení, než jsem původně navrhoval, protože jsem vždy tvrdil, že dnes již neexistuje žádný důvod k existenci zvláštních koeficientů u oněch čtyř největších měst. Nicméně kompromis snížení jejich současného stavu výrazně snížilo, a já se k tomu kompromisu hlásím, byť to z mé strany byl výrazný ústupek. Prosím, aby byl podpořen. To znamená, že celkově budou příjmy těchto čtyř měst sníženy o 1,1 mld. Kč, celkový pokles je 0,45 u Plzně, Ostravy a Brna, tam je procentuálně vyvážený podle počtu obyvatel, zbytek je Praha.

Zvýšení váhy kritéria počtu obyvatel z dosavadních 3 % stoupá na 10 %. Jako už jsem se zmínil, zapojení nového kritéria počtu dětí jak v mateřských školách, tak v základních školách. Váha kritéria rozlohy katastrálních území – původně vládní návrh navrhoval zastropovat ono tříprocentní kritérium pro katastrální území, ale do 3 ha. V současné právní úpravě je to bez omezení a dochází k mimořádné disproporci, kdy obec se 40 obyvateli, ale s obrovským katastrem, má příjem třeba 32 tisíc korun na obyvatele.

Stropem, který rozhodla vláda, tedy 3 ha, se zhruba 60 obcí dostalo do situace, kterou pro sebe pokládaly za neúnosnou. Opět můžeme diskutovat o tom, jestli oprávněně či neoprávněně. Nakonec Poslanecká sněmovna rozhodla o kompromisu, ke kterému se rovněž hlásím, že tento strop nebude na 3 ha, ale na 10 ha, to znamená, žádná z těchto obcí nedojde takové újmy, která by jí bránila plnit závazky, které v minulosti uzavřela. V celkovém objemu je to maličkost, v celkovém objemu se jedná o desítky milionů, protože to jsou opravdu ty nejmenší obce.

Myslím, že každý z vás vidí před sebou současnou křivku sdílených daní od nejmenší obce až po Prahu a tu křivku, která je navrhována touto změnou, a myslím, že se mnou všichni musíte souhlasit s tím, že to je změna pro obce pozitivní.

Mám-li to říct stručně – líp to neumím. Prosím o schválení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, posaďte se opět ke stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Usnesení bylo rozdáno jako senátní tisk č. 399/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Soňa Paukrtová.

Návrh také projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení tentokrát má číslo 399/3, zpravodajem výboru je určen pan senátor Petr Gawlas.

Garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona byl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení č. 399/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Veronika Vrecionová, kterou prosím, aby nás v tuto chvíli seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Dobrý večer, vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové.

Poslouchala jsem bedlivě pana mistra. Já si dovolím ze své zpravodajské zprávy vytáhnout jenom pár poznámek, které já považuji za podstatné. Jak pan ministr řekl, s touto novelou zákona asi nebudou nikdy spokojeni všichni, nicméně cílem opatření je narovnat alespoň ty nejmarkantnější rozdíly a posílit samosprávy.

Všechny obce, to už tady také padlo, budou podle nové úpravy dostávat minimálně dle těch výpočtů 9000 Kč na obyvatele, tedy asi o 2200 Kč na obyvatele více, než je tomu dnes. Tato změna se týká asi 6000 obcí. Já bych si v této souvislosti pouze dovolila připomenout apelovat na zástupce samospráv, bude-li tato novela přijata, až budou sestavovat rozpočty na příští rok, aby byly přesto přese všechno konzervativní, protože se jistě shodneme na tom a víme, že rozpočty obcí dýchají s rozpočtem státního rozpočtu. Naše ekonomika je velice otevřená a my i s ohledem na dění v eurozóně, v Evropské unii nemůžeme přesně vědět, jak se nám podaří naplnit náš státní rozpočet, potažmo poté obecní rozpočty.

Dále bych chtěla zmínit, že například na obce s rozšířenou působností byla převedena řada povinností, nikoli však patřičné pravomoci. A s tímto novým zákonem i tyto obce získají díl příjmů. Naše největší města dostávají v současné době zhruba asi 4,5 krát více na jednoho obyvatele než nejmenší obce. Tento diskriminační rozdíl příjmů na obyvatele mezi těmi nejchudšími a nejbohatšími obcemi je v Evropské unii v současné době zcela nadprůměrný.

Samozřejmě bohužel pro velká města bude dopad opačný, budou se muset vypořádávat s úsporami. Nicméně jsem přesvědčená, že ten výpadek přímo jejich rozpočty – že si s tím budou umět nakonec poradit. Celkově do toho rozpočtového určení daní tedy přibude 12 miliard korun. Já na této úpravě také velice vítám to, co tady pan ministr již také zmínil, že rozpočtové určení přidává prostředky původně určené na národní dotační tituly. A já osobně považuji dotyčný systém za zdroj jisté netransparentnosti, a proto si myslím, že omezování toho dotačního systému je také dobrým přínosem tady této novely.

Na závěr si vám dovolím jenom přečíst usnesení hospodářského výboru, kdy hospodářský výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko, prosím posaďte se ke stolku zpravodajů a plňte úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ústavně-právního výboru, paní senátorka Paukrtová. Prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Paní předsedající, pane ministře, dovolte, abych vás seznámila s průběhem projednání tohoto návrhu zákona na ústavně-právním výboru.

Tak jak tady bylo řečeno panem ministrem, tento nový návrh zákona, novela zákona o rozpočtovém určení daní zajišťuje spravedlivější rozdělení těchto daní. Nově zavádí některé koeficienty, kde já osobně velmi vítám tu novou dotaci na počet žáků středních a mateřských škol zřizovaných obcemi. A dále tam došlo ke změně dalších kritérií a v celkovém objemu obce získají 12 miliard v členění 10,5 miliardy z Všeobecné pokladní správy, jestli si to správně pamatuji, a 1,5 miliardy z rozpočtu školství.

Ústavně-právní výbor projednal tento návrh zákona na své schůzi 8. srpna a musím říct, že jednohlasně vám doporučuje schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A já musím říct, že jsem moc ráda, že jsem zpravodajkou tohoto návrhu zákona, protože vím, jak dlouhou cestu prodělal tento návrh zákona, a vím, že většina obcí, možná s výjimkou těch čtyřech velkých měst, tento návrh zákona vítají. Takže vám doporučuji v zastoupení ústavně-právního výboru, abyste schválili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji vám, paní senátorko, teď se ptám zpravodaje výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, pana senátora Gawlase. Prosím.

Senátor Petr Gawlas:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se touto novelou zaobíral 8. srpna na své 29. schůzi a řekl bych, že to projednávání bylo velice rychlé, korektní, tak jak tato novela ve společnosti, hlavně mezi starosty, primátory vzbuzovala pozornost, dostávali jsme spoustu mailů, telefonátů, tak toto projednávání na výboru bylo velice rychlé.

Taky kvituji nová kritéria, zvlášť počty dětí mateřských a základních škol, protože to znamená, že ta obec nebo to město se rozvíjí. Jsou tam prostě mladé rodiny a děti. Pan ministr tady mluví o těch váhách. Zastropování 10 hektarů na jednoho obyvatele je taky myslím tím správným krokem, který provedl rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny. Takže z těch 61 měst a obcí, které určitě budou nespokojeny, a když z toho vybereme 4 velká města, tak nám zbývá 57 malých měst a obcí.

Bohužel mluvili jsme tu o těch kompromisech, je to kompromisní řešení. Možná i ta malá městečka nebo obce hlavně v pohraničí do této doby dostávají z toho důvodu možná nadprůměrné částky, takže teď budou samozřejmě nespojeny, ale vzhledem k tomu, že těch obcí a měst, které z toho profitují, je 6000, tak si myslím, že je to správné.

Takže když vám přečtu usnesení. Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Jana Zikla, ředitele odboru financování územních rozpočtů a programové financování měst a financí ČR, zpravodajské zprávě senátora Petra Gawlase, po rozpravě výbor zaprvé doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zadruhé určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu Parlamentu České republiky senátora Petra Gawlase.

A zatřetí pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore a teď se ptám, zda někdo podle § 107 jednacího řádu navrhuje, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat.

Není tady takový návrh, takže v tom případě otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy s právem přednosti se přihlásil pan předseda klubu Vícha. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, když vidím to hejno přihlášených, tak jsem rád, že mám možnost přednostního vystoupení.

V úvodu řeknu, že zákon v této podobě považuji za dobrý kompromis, že pro něj budu hlasovat a podobně velká většina klubu sociální demokracie. A teď mi dovolte tři krátké poznámky.

První je možná řečnická otázka. Když se naposled zvyšovaly sazby DPH z 10 na 14 a z 19 na 20, současně se snížily koeficienty pro obce a kraje, aby z tohoto zvýšení, které se nakonec ukázalo jen hypotetickým a v praxi nepřineslo ani korunu, ale aby náhodou z toho neměly nic ani obce, ani kraje. Došlo tudíž fakticky k poklesu. Řečnická otázka je, zda to bylo nutné, když máme shodu pomocí obcím? Bylo tehdy nutné snížit koeficienty? Pan ministr odchází, možná se k tomu potom vyjádří.

Druhá poznámka. O výběru daní jsme si řekli u předchozího zákona, zejména u DPH je nejistý. Jestliže nás Poslanecká sněmovna přehlasuje a zvýší sazbu o jedno procento, v praxi to opět nemusí znamenat žádné zvýšení. Chtěl bych podotknout, že i kdyby to znamenalo zvýšení a i kdyby se skutečně těch 10,5 mld. Kč vybralo, tak pořád nebudeme ani na výši daňových výnosů pro obce z roku 2008.

Třetí poznámka. Dnes zde padlo, že se jedná o zrušené dotační tituly. Zákon o tom neříká ani slovíčko, pravděpodobně to bude pan ministr při sestavování rozpočtu nějak řešit, když bude jednotlivým ministerstvům rozepisovat. Proces rozpočtového určení daní trvá dlouho, vždycky se hovořilo o rušených dotačních titulech, ale na konkrétní dotaz, o které tituly se jedná, jsme nikdy nedostali odpověď.

Byl bych rád, kdyby pan ministr dnes aspoň naznačil, aby rušené dotační tituly nebyly jako yetti, že je nikdy nikdo neviděl. Rád bych viděl, na úkor čeho se bude rozpočtové určení daní financovat, aby to nakonec nebyly takové tituly, které obce stejně dostávaly. Tady se jedním směrem dává a obcím se to zase vezme. Tuto jistotu bych chtěl mít a myslím, že spolu se mnou zhruba 6 200 obcí, které se těší, a obávám se, že marně, na výnos. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Omlouvám se panu kolegovi Kuberovi, který se přihlásil písemně s velkým předstihem, čímž se stalo, že jeho přihláška zapadla. Dávám mu teď slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, tentokrát mám úlohu mnohem snadnější, protože nemám absolutně žádný problém s tímto kompromisem, který byl velmi složitě vyjednán a je vidět, že má podporu napříč spektrem. Chtěl bych dopředu varovat před tím, co za chvíli uslyšíme, jak se začne hledat spravedlnost. Zažil jsem to už na dvou výborech. Obce, kde napadne hodně sněhu, říkají, že by měly být zvýhodněny tím, že je tam hodně sněhu, třeba na Klínovci. Já bych byl rád, kdyby u nás napadlo více sněhu a ten Bouřňák byl o 1000 m vyšší, protože by tam přijeli lyžaři, takhle tam sníh rychle roztaje. Jiné obce budou zase říkat, že jsou na povodí a co chvíli jim tam něco praskne a jsou vytopené. Na to bych měl také námitku, že my některé obce máme tolik nepřizpůsobivých, že by to měl být zvláštní koeficient, kde by nám státní rozpočet přispíval. Spravedlnost tam nenajdete. Dobře víte, jaký spor se vyvinul mezi velkými a malými městy, zcela zbytečný. Spor tam bude vždycky, ale každý rozumný ví, že velká města zase poskytují řadu služeb okolním obcím. Myslím si, že kompromis, který se nalezl, byl dobrý.

Mám s tím trochu jiný problém, který zde byl naznačen, a to je hrazení přenesené působnosti neboli státní správy. Znovu bych upozornil, že Ústavní soud opakovaně sdělil, že pokud tato praxe bude pokračovat, že stát bude přenášet další povinnosti na obce, aniž by státní správu hradil, tak Ústavní soud zasáhne. Skutečně to přesáhlo meze rozumnosti. Téměř každý den přijde nějaká nová kompetence, jednou jsou to registry, jednou další aktivity, které obce zčásti hradí ze svého rozpočtu. Vzpomeňme stavební zákon, když stavební úřad u ORP rozhodne, že v nějaké obci se zbourá dům, tak to zaplatí z rozpočtu obce s rozšířenou působností.

Uvedu jeden velmi praktický příklad, i když to není suma, která by rozpočty ohrožovala. Chtěl bych prostřednictvím pana ministra vzkázat nepřítomnému panu ministru Hegerovi, za což nemůže, protože tady není, aby méně naslouchal mému toho času stranickému kolegovi Šťastnému, který chce zakázat kouření v předzahrádkách, a raději se věnoval k tomu, co je důležitější. Přečtu vám dopis, který jsem dostal od firmy EKOLA. Kdybych nebyl primátor, nikdy bych se o tom nedozvěděl:

Vážený pane primátore, na základě směrnice EU č. 2249 EC o hodnocení a řízení enviromentálního hluku, která je implementována do české legislativy, dochází jednou za pět let ke zpracování strategických hlukových map. Naše společnost je jednou z firem sdružení, které se podílí na zpracování strategických hlukových map ČR pro aglomeraci Ostrava, Olomouc, Plzeň, Liberec, Ústí nad Labem, Teplice. Uvedené výstupy strategických hlukových map budou sloužit i ke zpracování akčních plánů, které musí zajistit na základě platné legislativy příslušný krajský úřad. Rádi bychom vás touto cestou požádali o spolupráci při zpracování strategické hlukové mapy aglomerace Ústí nad Labem, Teplice, kde jsme zodpovědnou firmou pro zpracování v rámci zmíněného sdružení. Vaše spolupráce by spočívala v poskytnutí základních vstupních podkladů nezbytných pro výpočet. Rádi bychom vás touto cestou požádali o svolení k poskytnutí následujících základních podkladů: detailní komunikační síť města Teplice včetně aktuálních intenziv dopravy, ideálně rozdělených na den, večer a noc a případného pasportu těchto komunikací, kryt vozovky, nejvyšší povolená rychlost, šířka komunikace, nejlépe ve formátu SHP, počty a trasy městské hromadné dopravy v denní, večerní a noční době v Teplicích, případně další doplňující údaje, které poskytnou vaši pracovníci.

Vzal jsem telefon a zavolal jsem do té firmy. Tomu, kdo poslal dopis, jsem položil jednoduchou otázku: Vážený pane, kdy pošlete objednávku? Na druhé straně telefonu se rozhostilo ticho a i bezdrátově jsem viděl ten udivený pohled. Otázku jsem specifikoval: Pane, vy děláte pro ministerstvo zdravotnictví tuto práci zadarmo? Odpověděl: Ne, vyhráli jsme výběrové řízení ministerstva zdravotnictví. I zavolal jsem paní ředitelku odboru na ministerstvu zdravotnictví a ptám se jí, kdo tu dvouměsíční práci magistrátu zaplatí. Lidé nebudou moci dělat něco jiného. Odvětila mi, že nikdo, protože už evropské peníze byly rozděleny. Je to evropská směrnice, říše dobra, která páchá vše pro naše blaho, to nařídilo hlukové mapy, takže už žádné peníze nejsou. Musím konstatovat, že když nebudou peníze, nebudou hlukové mapy. Vzhledem k tomu, že se naštěstí nejedná o přenesenou působnost, firma od nás žádné údaje nedostane. To je maličký příběh, takovýchto dopisů dostáváme od bytových pasportů domů apod., a vždycky je to jen tak. Když se zeptáte firmy, říká, že na to jsou peníze z Evropy. Kromě toho, že hlukové mapy nám příliš nepomohou, protože nejsem si zcela jist, zda hluková mapa pomůže obcím na trase nedostavěné dálnice D8 například ve Velemíně nebo v Bořislavi, nepomůže jim vůbec nic, nebo pomůže lidem, kteří mají ve své blízkosti středisko nepřizpůsobivých, kde se ozývá obrovský rachot každý večer, ale oni nevědí, co je hluková mapa? I kdyby to věděli, bylo by jim to úplně jedno. Je to jedna z totálních evropských pitomostí, která ovšem čerpá jak z evropských rozpočtů, tak z rozpočtů členských států neuvěřitelné peníze. Toto je malý detail, jinde tečou miliardy, toto jsou jen miliony. Na to jsem chtěl upozornit.

Chtěl jsem dále poprosit, aby se konečně někdo začal zabývat tím, že když stát přenese nějakou působnost – je to tak, že to dělají jednotlivá ministerstva, tak pokud si ministerstva do zákona něco dají a budou to muset zaplatit, uvidíte, jak si najednou přestanou vymýšlet. Bezvadně se vymýšlí, když to platí někdo jiný.

Tady se v tomto směru mnohé nestalo.

Pokud jde o přidělené nové peníze, na které se všichni tak těší, na webu ministerstva financí si můžete najít svou obec, tam si najdete, kolik bude mít navíc. Ani jsem to nevěděl, ale už mi volali občané a rozdělili mi to asi 40 krát. Pane primátore, teď jsem četl na internetu, že dostanete o 26 milionů víc, teď za to můžete něco postavit. Říkám: Moment, nám ale na příspěvku na státní správu ubude 19, budeme platit vysoké DPH, takže to není tak, že můžeme rozdělovat, naopak budeme velmi přemýšlet, jak rozpočet sestavíme. Když se to objeví, každý věří tomu, že peníze budou.

Zákon podpořím, nemám s ním žádný problém věcný.

Jen ještě upozornění. Měl jsem na sjetině křížek u "nezabývat se", stiskl jsem ANO, ale zřejmě to bylo s lidoveckou kartou nějak spojené, takže to nebyl křížek.

To jen pro steno, nemá to žádný vliv. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Nyní je přihlášen pan senátor Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, asi před dvěma měsíci jsem se zúčastnil jednání, které bylo svoláno poměrně narychlo na Krajském úřadu v Plzni a týkalo se obcí Plzeňského kraje, kde některé obce tehdy ještě při koeficientu na plochu s omezením tří hektarů na občana byly velmi vyděšeny, protože proti stávajícímu rozpočtu jim dramaticky poklesl příspěvek, někde až na 50 %. Po úpravě koeficientu na 10 hektarů na občana se to týká jen menšího počtu obcí. Když jsem minulý týden dostal dopis paní starostky a starostů šumavských obcí, které sice nejsou v mém volebním obvodu, velmi mě zaujal, podepsal bych ho, bylo v něm vše naprosto pravdivě uvedeno s postesknutím, jak jim koeficient plochy i při zvýšení na 10 hektarů sníží příspěvek proti poslednímu ročnímu příspěvku někde i na 50 %, tak se domnívám, že je zapotřebí, abych se minimálně zeptal pana ministra, až se vrátí, nebo požádám paní garanční zpravodajku, aby se zeptala, neboť jsem volal paní starostce Kubovy Huti, zda by se spokojili s tím, že by mimo tento zákon měli ve formě jakéhosi shovívavého příspěvku na dorovnání rozpočtu. Těžko by se to dalo upravit v zákonu. Přemýšlel jsem o dalším článku do zákona, aby proti roku 2010 a 2011 byl rozpočet těmto obcím dorovnán alespoň do té míry, jako měly v posledním rozpočtu. Můj dotaz zní, zda lze těmto obcím dorovnat rozpočet? Jde v souhrnné hodnotě o 160 milionů. Z pohledu státního rozpočtu je to naprostý pakatel. Je to tak malá hodnota, že se domnívám, že to za úvahu stojí. Jen nevím, co vedením těchto obcí doporučit. Myslím, že na to jsou exekutivní orgány. Je mnoho důvodů, včetně těch, že speciálně v šumavských obcích tyto obce byly vykořeněny, byly to často vojenské újezdy, které byly vypleněny jednak odsunem, jednak později působením armády. Působil jsem tam jako voják základní služby při cvičení, tak vím, jak vypadalo toto prostředí a péče o krajinu. Peníze nepochybně vyžaduje. Přimlouval bych se, aby bylo možno těmto obcím dorovnat alespoň do té míry, kterou měly předtím obce jako Prášily, Kubova Huť, Modrava a Kvilda. Byl bych rád, kdyby ministerstvo našlo cestu, jak to těmto obcím dorovnat.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Další přihlášenou je paní senátorka Rippelová.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Kolegyně a kolegové, byť se čas naplňuje, nemohu nevystoupit, protože právě šumavské obce, které tady zmiňoval kolega Sefzig, některé z nich patří do mého senátního obvodu. Pan ministr Kalousek říkal, že když někomu přidáváte, musíte někomu ubrat. To velí logika věci. Když si naťukáte na internetu stránku www.obcelidem.cz, objeví se billboard pana ministra Schwarzenberga a mapa, na které si můžete najít, jak bude rozpočtové určení daní vypadat. Když si například odťuknete obec Prášily, je tam okénko: Napište svému starostovi, že díky RUD může obec Prášily získat minus 4 028 000 Kč. Obec Prášily nepřijde ani o 40 a ani o 50 % svého rozpočtu, ale obec Prášily, která měla rozpočet 6 121 000, bude mít nový rozpočet 2 093 000 Kč.

Jsou to obce, které jsou v mém senátním obvodu a částečně obvodu pana kolegy Jirsy. Pan starosta se obracel na mne s výzvou a s prosbou. Je si vědom toho, že rozpočtové určení daní na hlavu bylo pro některé z obcí vysoké, počítal s tím, že se rozpočtové určení daní pro obec Prášily sníží, ale dvě třetiny rozpočtu pro obec Prášily, která v roce 1992 vznikla po zrušení vojenského prostoru a kterou doslova vybudovaly z osobních úspor, může mít na její další vývoj obce fatální následky. Byla to obec, do které se nesmělo, kde byl jeden odstřelený kostel, smělo se tam vstoupit pouze na propustku, žilo tam několik lesníků od Lesů České republiky. Tato obec přijde o dvě třetiny svého rozpočtu.

Mohu jmenovat další – Horská Kvilda o minus 733 tis., Borová Lada 948 tisíc, Kvilda o téměř 700 tis. Kč. Samozřejmě starostové těchto obcí nám píší, že v těchto lokalitách od roku 1938 je šumavský prostor trvale destabilizován. Byl proveden odsun českého obyvatelstva, poválečné vysídlení německého obyvatelstva, železná opona a v roce 1991 byl vyhlášen národní park. To jsou zrealizované státní zájmy, které zlikvidovaly tradiční kulturní, sociální, ekonomické prostředí, zmizely vesnice, lidé, školy, kostely, hřbitovy, tradiční dřevozpracující průmysl, kultura. Samozřejmě s tím se také snížila hustota obyvatel. Na ty, kdo zůstali, byla navalena správa rozsáhlých území.

V roce 2006 sice došlo ke zlepšení v rámci rozpočtového určení daní tím, že bylo přihlédnuto k velikosti katastru. V roce 2012, pokud bude tento návrh zákona schválen, 10 pohraničních šumavských obcí přijde o 16 218 000, což je 40 % z celkově uspořených 36 milionů.

Spravedlnost není až taková, vystupovala jsem ne proto, že zákon nepodpořím, vím, že 99 % obcí si polepší, ale chtěla jsem od pana ministra slyšet ujištění, že nebude moci dojít k tomu, že některá z obcí v příštím roce nebo v dalších letech se nedostane do takových problémů, že státní dotace, která existuje v rezervě ministerstva financí, nebude využita a starostové těchto obcí se budou moci obrátit na ministerstvo financí a u akcí, které mají rozestavěné, si budou moci sáhnout na rezervy. Jinak by to bylo pro některé obce, zejména šumavské, likvidační. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko. Prosím pana senátora Horníka.

Senátor Jan Horník:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, to podstatné řekli mí předřečníci. Přesto mi dovolte, abych se zastavil u stejného problému, který se týká ale Krušných hor. Předem hlásím, že jsem ve střetu zájmů, protože jsem z jedné z potrefených obcí. Proto to nechci z tohoto hlediska poměřovat, ale chci se podívat na blízkou obec se jménem Třebuz. Než budu hovořit o Třebuzi, chci potvrdit, co všechno nastalo zejména v horských pohraničních regionech. Od toho, co řekla kolega Rippelová, navíc v našem prostoru došlo k uzávěře díky Jáchymovským dolům. Totální devastace, ani minulý a ani současný stát nenašel odvahu, aby tam aspoň korunu obcím přidal.

Kdysi jsem tady už říkal, že bývalý pan prezident – dej mu pánbůh věčnou slávu – sliboval tehdy v rámci voleb a lepších zítřků, že pomůže pohraničním regionům. Dělal to ale také ministerský předseda, současný prezident. My jsme se nikdy žádné pomoci nedočkali. Co jsme si sami nevydobyli, to jsme neměli. Když jsem se na obce podíval, jsou to většinou ty obce, které mají velký katastr – mluvím o Krušných horách, a které vznikly v roce 1990 a později. Obcím v Krušných horách, které jsou na horní planině, týká se to Lučné pod Klínovcem, Přebuzi, Českého Jiřetína, Kale, Klínů, Kryštofových Hamrů a Božího Daru. Tyto obce přijdou na rozpočtovém určení daní celkem o cca 6 100 000 Kč. To jsou obrovské peníze. Za naši obec se to týká zhruba 600 000 Kč. Vím, že nám nikdy nikdo nepomohl, zase si musíme pomoci sami. V tom případě budu pokračovat, pokud budu starosta, formou socialistického hospodaření, to znamená, budu naši obec nutit k podnikání, abychom si peníze vydělali jinak než je to obvyklé na rozpočtovém určení daní získat příjmy. Kolega Vystrčil na našem výboru mi řekl: Honzo, není to tak jednoduché, podívej se na to a na ono, na jedné straně máš 7 mil., tady máš 7 milionů. Je to tím, že už léta podnikáme. Máme dlouho pravicí kritizované podnikání. Co nám ale zbývá?

Když přejdu k Přebuzi, nemá to štěstí, že by byla na frekventované silnici první třídy, bohužel tam nemá ani možnost rozvoje turistiky a nejhorší je, že se nemůže ani sama rozvíjet. Kdo jí v tom překáží? Tento stát. Na jejím území, stejně jako na našem území, asi na 98 % katastru města Boží Dar máme Naturu 2000, tzv. Krušnohorské plato. Abyste věděli, co to přináší za problémy. Do roku 2015 máme mít změněn územní plán. Obec Přebuz chtěla na bývalých rozvalinách postavit cca 10 rodinných domů, aby se do obce mohlo nastěhovat více obyvatel a aby bylo možné získávat potom větší rozpočtové určení daní. Kdo tomu zabránil? Sásta polní. Máme ho tam všude, v celých Krušných horách. V ten okamžik zjistíte, že nemáte šanci se z toho kruhu nějak vymanit. Do toho přijde rána, pro Přebuz je to konkrétně 840 tisíc Kč. To jsou skutečně velké peníze. Nemůžeme za to, že jsme zdědili naprosto zpundrovanou zem, dosud jsou stopy po zpundrování vidět, nemůžeme za to, že původní obyvatelstvo bylo vysídleno, nemůžeme za to, že bývalý komunistický ministr obrany Čepička přišel a svými tanky nechal rozstřílet celé obce a my jsme zdědili velké plochy po bývalých obcích. Co máme dělat s tak velkými katastry, když je nám to v podstatě vytýkáno? Dříve tam žili lidé a snad všichni chceme, aby region zase mohl žít, aby se tam lidé navrátili. Po 22 letech starostování jsem zjistil, že to nebude tak jednoduché, že to netrvá 20 nebo 50 let, jsem přesvědčen, že to bude trvat minimálně 100 let. Možná potom dojde k situaci, pokud nebude válka, že tam bude spolu žít obyvatelstvo české a saské dohromady a že i naše obce se trochu více zalidní, jako je to v sousedním Sasku, kde historicky obyvatelé zůstali a nebyli odsunuti.

Cítil jsem potřebu toto zde říci. Na začátku jeden z předřečníků řekl, že se obce těší. 57 obcí se netěší – myslím, že si mohu dovolit to za ně říci. Pak tady bylo řečeno, že tyto obce braly nadprůměr. Někdo ale toto obrovské území musí spravovat, nejen starat se o počet obyvatel, který bývá většinou malý, ale problémy, které tam vznikají se správou majetku, s lesním hospodářstvím a se vším možným se musí zaplatit. I tam všude do poslední osady se v zimě musí protahovat. V 800 až 1000 m to není vždycky zcela nejjednodušší. Mrzí mě, že zde není pan ministr. Na našem výboru jsem se ptal, a bohužel jsem nedostal odpověď od prvního náměstka ministra financí Mikšiče – protože se mluvilo o jakýchsi kompenzacích – chci se zeptat, zda vůbec je nějaká možnost. Mnohé z těchto obcí si vzaly úvěry i na evropské projekty a 600 tis. je hodně peněz, aby byly schopny dostát závazkům, které mají u bankovních domů. Poprosil bych paní garanční zpravodajku, aby se na tuto věc zeptala pana ministra, zda bychom na to mohli dostat odpověď.

V horských a příhraničních obcích nechceme žít za trest, chceme tam život rozvádět, mít tam své rodiny. Mohu vám říci na rovinu, že mnohá z vás dam by v tomto prostředí nechtěla žít jen z toho důvodu, že na jaře, když můžete chodit již v lodičkách v údolí, tak u nás mají ženy ještě kozačky a když přijedou dolů, jsou považovány za blázny. Ženy takovou radost ze zimy nemají a je i velmi těžké tam nějakou ženu do hor dostat. Život tam není jednoduchý a je třeba si ho vyzkoušet ne jako turista na týden, ale je třeba se na to podívat očima lidí, kteří tam žijí a denně musí klimatické změny, které tyto lokality přináší, mnohdy ne jednoduše snášet.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Prosím paní senátorku Juřenčákovou.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Pan ministr tady není, takže doufám, že bude aspoň poslouchat. Začala jsem bojovat za spravedlivější peníze obcím a městům ještě před tím, než jsem šla do Senátu, když jsem byla starostkou malé obce. Neměl mě rád ani předcházející ministr financí pan Sobotka, který byl ještě v roce 2006, protože jsem tehdy ještě s dvěma obcemi podala ústavní stížnost na stát kvůli diskriminaci malých obcí a měst. Když jsem byla zvolena do Senátu, pokračovala jsem v této kritice. To už byl ministrem pan Kalousek a asi mě také tehdy neměl rád. Když potom Ústavní soud stížnost zamítl, dvě ze tří obcí – naše už ne – podaly ústavní stížnost do Štrasburku.

A přiznám se, že jsme používali určitou formu nátlaku, protože jsme potřebovali dosáhnout svého cíle. To znamená, že když byla podána stížnost do Štrasburku, tak nám tehdy pan ministr Kalousek slíbil, že se návrh zákona změní, a také svůj slib dodržel. Od 1. 1. 2008 bylo většině obcí přidáno.

My jsme tehdy na začátku kritizovali propastný rozdíl mezi příjmem na hlavu Pražana, který byl 6,5násobně větší než na hlavu občana nejmenší obce. Od roku 2008 se rozdíl snížil, takže to byl asi 4,5násobek.

Dostali jsme také slib, že vznikne pracovní skupina, která se bude podílet na zpracování a přípravě nového zákona. Když byl schválen zákon od 1. ledna 2008, já jsem to tehdy říkala, a navážu teď na kolegu Horníka, tak jsem viděla, jak se velmi zvýšily příjmy, které mají malé počty obyvatel a velkou výměru. Já jsem se teď pro srovnání, když jsme to konzultovali v lavici, podívala na obce ve svém volebním obvodu, které žijí také, u nás se říká, na kopanicích. Když tam jdou ženy do práce, tak musí dojít na autobusovou zastávku v gumákách a tam se přezout. Takže zhruba 150 hlavá obec – obec Prášily, která má 167 obyvatel, ta naše obec, která má o 17 obyvatel méně a také je v horách, má v současné době roční rozpočet milion 423 tisíc. To je obrovský, propastný rozdíl proti 6 milionům, které má ta obec zhruba se stejným počtem obyvatel v Prášilech.

Já jsem přišla po celé té době na to, že nikdy nemůže být nic spravedlivé. Protože pokud bychom chtěli nalézt spravedlnost, je to hrozně těžké, vždycky se někomu ublíží.

Když začal vznikat tento nový zákon, bylo to o tom, že Ústavní soud odmítl ústavní stížnost obcí i senátorů, kteří tehdy podali ústavní stížnost, a řekl, že je to věcí politické soutěže. To znamená, že "pokud se vám to nelíbí, běžte do politiky a zkuste to změnit". Výsledkem toho bylo, že Starostové a nezávislí se pustili do parlamentních voleb a v roce 2010 se tam zástupci Starostů dostali a díky jim se poprvé dostalo do programového prohlášení vlády rozpočtové určení daní.

Já jsem v minulosti také hodně bojovala s bývalým primátorem panem Bémem, který mě už od začátku obviňoval z toho, už v roce 2007, že si dělám předvolební kampaň. Tak jsem se mu smála a říkala jsem "pane primátore, já mám teprve po volbách". Takže byly to chvíle těžké a já jsem dneska ráda, že usilovným tlakem všech zainteresovaných došlo dneska k tomu, že napříč politickým spektrem budeme dneska změnu tohoto zákona schvalovat.

Na začátku toho byl, jak už bylo řečeno, Spolek pro obnovu venkova, Svaz měst a obcí. Na pracovních skupinách se podíleli i zástupci Senátu z výboru pro územní rozvoj a životní prostředí, ze Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova. V roce 2008 vzniklo Sdružení místních samospráv. Takže těch lidí bylo hodně a hodně. Nemůžu nevzpomenout velkou pomoc bývalého náměstka a pak bývalého ministra pana Eduarda Janoty, protože na tom, že dneska tady ten zákon je, má velký podíl. Dneska už mu poděkovat nemůžeme.

Chtěla bych vám všem poděkovat za to, že dneska zvednete ruce pro to, že naprostá většina obcí a měst si polepší. Dala jsem si tu práci a spočítala, že jenom změna, která má být v mém volebním obvodu, má navíc přinést 218 milionů. Díky té změně od roku 2008 tam dorazilo neuvěřitelných 438 milionů Kč.

Tak jak tady říkal kolega Horník, ptala jsem se také na to, co bude s těmi 57 obcemi, kterým se příjmy podstatně sníží a které mají nastavené nějaké splátkové kalendáře a v podstatě nevědí, z čeho by to splácely. Tehdy mi odpověděl pan náměstek Minčič, že tyto případy budou řešit individuálně a že tyto obce nenechají ve štychu. Takže já si myslím, že pan ministr to tady snad potvrdí a že nebudou ti, kteří by nebyli také trochu spokojeni.

To je všechno a doufám, že dáme na chvilku pokoj a pokud nám ty příjmy budou chodit, tak budeme spokojeni. Může se stát, také už to tady bylo řečeno, že příjmy obcí korespondují s výkonem celostátní ekonomiky. To znamená, že pokud se bude vybírat méně daní, do obcí bude přicházet méně peněz. Je to prostě tak, že už dneska víme, že kdyby přišlo těch peněz ne tolik, jak je podle zákona, tak pořád to bude víc, než obce dostávaly doteď.

Doufám, že nebudeme zklamaní tím, že pro to zvedneme ruku a až to podepíše pan prezident, že budeme moci všichni slavit. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan senátor Tesařík. V průběhu jeho vystoupení se vystřídáme.

Senátor Martin Tesařík:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, budu velmi stručný. Mám dva dotazy na přítomného pana ministra. Chtěl bych ho pozdravit v této pozdní době. (Reakce ministra Kalouska mimo mikrofon.) Děkuji. Myslím, že to bylo na místě.

Při projednávání předchozího tisku s pořadovým číslem 396 – a chci poděkovat kolegům, že nebyl schválen – jeden z kolegů z pravicového spektra hovořil při jeho projednávání o tom, abychom tento zákon podpořili, a to z jednoho důvodu, že až budeme projednávat tuto materii, jeho nepřijetí mělo vliv – konkrétně to budu demonstrovat na číslech: Pokud bychom nepřijali tisk 396, nebylo by 12 miliard na rozdělení, na posílení RUDu. Chci se zeptat pana ministra, jestli to, co tady zaznělo v předchozí diskusi, je pravda. Jinými slovy – jestli tím, že jsme nepřijali tisk 396, je ohroženo těch 12 miliard.

A potom bych se chtěl v krátkosti a skutečně jenom ve stručnosti zeptat. Hodně tady hovoříme o 57 obcích. I když jsem hejtmanem a před tím jsem byl primátorem, v mé praxi se spíš objevovala čísla, která začínala milionem, tak si dovedu představit, nyní, když pomáháme i obcím z rozpočtu krajů, např. Programem pro obnovu venkova, že chybějící statisícová částka při milionovém rozpočtu je skutečně deklasující. Předchozí diskuse byla především o tom, jestli se skutečně naplní slova náměstka ministra financí, že u těchto 57 obcí bude nějaký specifický přístup zejména v okamžiku, kdy prokáží, že dlouhodobě počítaly s investičními výdaji. Já bych to možná konkretizoval – např. počítaly, že si podají projekty do regionálních operačních programů a ze svého rozpočtu chtěly dofinancovat svůj podíl.

Můj dotaz není k těm 57 obcím. Můj dotaz je k těm 4 velkým městům, která jsou téměř ve stejné situaci. Oni jsou podle zákona povinni dělat rozpočtový výhled, musí ho schvalovat a při plánování investic zajisté také počítali s těmito příjmy. Tedy do té doby, než zjistili, že v Poslanecké sněmovně běží návrh zákona o změně rozpočtového určení daní. Takže se chci zeptat, jestli i MF počítá s tím, pokud se tato čtyři města obrátí na něj, a prokáží-li skutečně, že měla nějaký naplánovaný oprávněný výdaj a ten nemohou nyní uskutečnit z důvodu tohoto zákona, jestli bude ministerstvo s nimi komunikovat. Tolik můj dotaz.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Ivo Bárek.

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji, pane místopředsedo, já se budu velice snažit být stručný. Chtěl bych jenom potvrdit slova paní senátorky Juřenčákové, že i Senát se podílel na tvorbě této novely zákona. Myslím si, že pan ministr dokonce tady na semináři našeho výboru pro územní rozvoj tehdy slíbil, že je nutno se tím zabývat a že opravdu udělá všechno pro to, aby se ten zákon změnil. Což mu je ke cti, že se to takto stalo. A musím potvrdit, že i naši zástupci výboru chodili pravidelně na pracovní skupiny a ministerstvo financí. Což si myslím, že je neobvyklé a možná, že by to mělo být u vícera zákonů, tak abychom došli vždycky ke shodě. Takže to jenom tato poznámka.

Druhá poznámka je rovnou na paní kolegyni Juřenčákovou, prostřednictvím pana předsedajícího, kolega pan poslanec Sobotka. Samozřejmě všichni ministři se nějakým způsobem snažili těm obcím pomoct. Možná jste to zapomněli, ale za ministra Sobotky došlo k tomu, že daně z právnických osob přešly ze sídla – tam, kde měly sídlo, tak přešly jakoby do té společné kasy a rozpočítávalo se to podle jistého vzorce. Takže třeba okres na tom vydělal sto milionů. A právnických osob, protože právnické byly z místa sídla a pak šly rozpočítávány, takže prostě jsme na tom vydělali. Takže si myslím, že všichni se nějakým způsobem snažili to dávat dohromady.

Co se týče těch 57 obcí, já bych se opravdu přikláněl k tomu, aby se ministerstvo financí podívalo a udělalo nějakou analýzu, aby ty obce opravdu nebyly zaskočeny tím, že ty peníze nemají. Protože my jsme na výboru projednávali záležitosti některých obcí, třeba v Moravskoslezském kraji, kde samozřejmě se jedná o obec, ale má spoustu osad, kde je nutno zabezpečit dopravní obslužnost. A ti starostové mají problém s tím, že v rámci úbytku peněz, s ohledem na rozlehlost toho regionu, že bude mít problém se vypořádat tady s touto dopravní obslužností a s odhrabáváním sněhu, protože těch peněz na to potřebují daleko více než ty ostatní.

Takže to jenom pár připomínek tady k tomuto a samozřejmě ten zákon podpořím.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore, technická, to znamená uvedení věci na pravou míru. Prosím, paní senátorka Juřenčáková.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Já bych chtěla jenom uvést tu ústavní stížnost, kterou jsme dávali v roce 2006, tak to bylo proto, že od roku 2005 byla změna zákona o dani příjmu, kde nastalo společné zdanění manželů, které přineslo obrovské propady obcím. To byl důsledek, proč se dala ta ústavní stížnost. A to jsem uváděla, že to bylo po dobu vlády pana ministra financí Sobotky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Ano, děkuji, to byla vzorová faktická poznámka. Pan senátor Miloš Vystrčil má slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já na úvod vzpomenu trošku historii vzniku Kraje Vysočina. Když jsem se tam stal po prvních volbách náměstkem hejtmana, tak jeden z mých prvních návrhů bylo, abychom – je to trošku legrační – vytvořili jedno město, které se bude nazývat Vysočina. Pokud bychom tak učinili, tak by to znamenalo okamžitě přínos asi 600 mil. Kč do rozpočtu všech obyvatel, to znamená všech obcí Kraje Vysočina.

Já to říkám tedy proto, že je potřeba tuto koalici a tuto vládu za tento návrh pochválit a poděkovat jim na to, že dnes došlo konečně k narovnání a řekněme k jakémusi zespravedlnění financování jednotlivých typů obcí. Já tady k tomu řeknu jenom dvě poznámky. První: vždycky se říká, že když se někomu přidává, tak se také někomu musí vzít. Na druhé straně, pokud nebereme Prahu jako kraj, tak ve všech krajích, to znamená i v těch, kde se nachází města jako Ostrava, Plzeň nebo Brno, dochází ke zvýšení daňových příjmů, pokud sečteme příjmy všech obcí. Ve všech krajích, i v těchto třech, to znamená, to je velmi důležité. A nejsou to nijak malé částky. V případě Ostravy je to 1 miliarda Kč, v případě Plzně je to 700 milionů Kč a v případě Jihomoravského kraje je to dokonce 1,3 mld. Kč. A to přesto, že se těm městům jako takovým příjmy snižují.

Druhá moje poznámka se týká těch věcí, které tady říkali moji předřečníci, a je to zejména o těch obcích s velkým katastrálním územím. Samozřejmě je to pravda, že pro ně je to snížení příjmů šokem. Na druhé straně tady byla, a já tomu rozumím, vždycky říkáme jen ta druhá část pravdy. Když se řeklo, že Prášily budou mít snížený rozpočet, tak se neřeklo, že jejich příjem na hlavu v současné době je 36 700 Kč, a bude 12 500 Kč, což je pořád asi o 3 000 Kč více, než je průměr v obcích, jako jsou Prášily. Pokud se neříkala Modrava, tak Modrava měla příjem na hlavu 62 000 Kč, a nyní bude na 12 300 Kč, což je zase asi o 2 500 více, než je průměr. A podobně tady byla jmenována Přebuz, která měla 22 800 na hlavu, a dneska má 12 400 Kč na hlavu, zase asi o 3 000 Kč více, než je průměr takovýchto typů obcí.

Je jasné, že některé z těchto obcí skutečně mohou mít problémy. Buď kvůli tomu, jak si postavily své investice do budoucnosti, nebo proto, že mají velké provozní výdaje. Pan ředitel Zikl nám slíbil – já doufám, že to pan ministr, který k tomu už několikrát byl vyzván, potvrdí – že individuálně ministerstvo financí bude s těmito obcemi pracovat. A že skutečně, když se v některých případech prokáže, že po těchto nových příjmech, po přijetí toho zákona bude pro obce financování dál nemožné, respektive jednoznačně deficitní, že jim bude pomoženo. Na druhé straně byl bych velmi nerad, abychom pro tuto věc zapomněli, že takto se pomáhá zhruba šesti tisícům obcí, což je obrovský přínos a obrovský vklad tohoto zákona.

A mě, na rozdíl od pana kolegy Víchy, ne, že vůbec, ale tolik nezajímá, které dotační tituly budou zrušeny. Jen ať jsou zrušeny, zrušte jich ještě více, pane ministře, a ještě přidejte těm obcím. Při všem tom špatném hospodaření obcí, tak já říkám, že jsem přesvědčen, že obce ty peníze využívají daleko a daleko efektivněji, než tu míní různí úředníci, kteří přidělují nakonec různé typy dotací.

Takže to jsou moje poznámky k tomuto zákonu. Samozřejmě ho podpořím, navrhuji tudíž také jeho schválení a těším se na to, že bude ta předpokládaná výše příjmů co možná nejvíce naplněná, byť mám obavy, jako mnozí jiní, že to nebude pravděpodobně ze 100 %, protože skutečně se občané rozhodli spořit více, než jsme očekávali.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore, nyní promluví pan senátor Petr Šilar.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, já velice krátce. Já jsem chtěl původně vystoupit s podporou tohoto návrhu zákona. Ale není potřeba, protože ta podpora tady probíhá u všech, kteří zde vystupují. Ale byl bych asi špatný předseda komise pro rozvoj venkova, abych nepřipomněl také trošku historii, protože si myslím, že tady v Senátu tato záležitost byla projednávaná už v sedmém funkčním období. A byl tady odborný seminář, který právě v té komisi, které teď předsedám, byl hlavní bod jednání, to znamená rozpočtové určení daní. Takže historie tohoto zákona začala tady v Senátu, jestli mě tedy záznamy neklamou, na schůzi 8. září. A já bych tady chtěl poděkovat všem předcházejícím senátorům, kteří se o to v té komisi přičinili, především také předsedkyně Lídě Müllerové a tehdy panu ministru financí Kalouskovi, který skutečně na tom semináři přislíbil, že se s tím rozpočtovým určením něco bude dělat.

Takže z mé strany, jako předsedy komise, bych chtěl ještě jednou vyslovit poděkování. Často se to nedělá, říkám to i jako současný starosta. A za všechny starosty, s kterými jsem jednal, kteří jsou v mém oboru, tak budou velice potěšeni. Takže to je první poznámka.

Druhá poznámka, která se týká těch rušených fondů. Nebo jsem se taky dotazoval kolegy Vačkáře na ministerstvu pro místní rozvoj, které dotační tituly budou zrušeny v případě rozpočtového určení daní. Protože jsem tam v jednom monitorovacím výboru, nebo jsem byl v komisi venkova, a bylo mi sděleno, že možná se žádný fond nezruší, ale pouze nebudou naplněny. Takže to je taky jedno z řešení. Také bych byl rád, kdyby nám bylo včas sděleno, které fondy budou zrušeny. Už jenom proto, že si myslím, že starostové ušetří na cestách do Prahy, na ministerstvo, když chodí ode dveří ke dveřím s čepicí v ruce a hledají, kde by mohli sehnat nějaké peníze. Děkuji a samozřejmě ten zákon podporuji a přeji zdar tomuto zákonu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore. Petr Pakosta má slovo, jako druhý Petr v pořadí, ještě je tam třetí.

Senátor Petr Pakosta:  Hezký večer, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, pane ministře. Jsem rád, že tento zákon se nám dostává v této podobě na stůl k projednání. Ta cesta byla opravdu klopotná, jak tady zaznělo, to mohu potvrdit, protože jsme s kolegyní Juřenčákovou pilně docházeli do expertní komise na MF. Jsem rád, že ta práce někam došla. Já mám to velké štěstí, že v mém volebním obvodě všechny obce si polepší, což je naprosto skvělé. Nevím, kolik z vás to tady může takto říci, ale já to říct můžu, takže je to fajn. Teď jsem chtěl říci ještě něco, co jsem mezi tím zapomněl. Takže vám děkuji za pozornost. (Pobavení v sále.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Já vám také děkuji. Slovo má pan senátor Petr Bratský. Zatím poslední přihlášený.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji za udělené slovo. Avizuji, že budu poměrně krátký, ale přece jen to byla příliš velká selanka. Já jsem senátor a politik za Prahu. Jsem také jak kolega Horník říkal, v určitém střetu zájmů. Myslím, že to jsme všichni, protože rozpočtové určení daní se týká všech našich volebních obvodů a všech obcí v nich. Takže tady jsme si v tomto naprosto rovni.

Navíc jsem ze Stodůlek. Ne z těch šumavských, o ty se postarala Československá lidová armáda a její dělostřelectvo v 50. a 60. letech, ale z pražských Stodůlek. Samozřejmě, že Praha má s tímto rozpočtovým určením daní jistý problém. Infrastrukturu hlavního města využívá spousta občanů i Středočeského kraje. Mohl bych mluvit o školách, mohl bych mluvit o dalších věcech. Ale na druhou stranu jako komunální politik, který dvanáct let dělal starostu městské části a zároveň člena zastupitelstva hlavního města Prahy, jsem si také užil, když jsme rozdělovali pražský rozpočet a v městských částech jsme jako starostové argumentovali jednou tím, kdo má více ploch zeleně, kdo má více vlastních chodníků a ulic, o které se stará, proti těm procentům ulic a chodníků, o které se stará hlavní město Praha, která městská část má více školek a škol a v nich žáků, proti té jiné. Hledali jsme velmi složité modely, jak spravedlivě peníze rozdělit. Chápu proto snahu vlády, rozdělit spravedlivě nějaké daně a opravdu je mi líto všech kolegů starostů, členů rad a zastupitelstev měst a obcí, kteří mají jedinou práci – shánět peníze, protože jedině tak jsou úspěšní, když za ně mohou pro své občany něco učinit a vylepšit tak jejich život. Takže tady je jedno pochopení.

Na druhou stranu my Pražáci se nemůžeme dívat na to, jak velká částka je v Praze vzata a rozdělena, abychom to vzdali úplně bez boje. Já to velice zkrátím. Byl jsem požádán, abych opravdu za Prahu nebojoval kdovíjak úporně. Tak jsem zavolal pražského primátora. On mě ujistil, že se skutečně s panem ministrem financí domluvili a že máme zůstat v klidu. Já tedy nemusím hlasovat pro a se skřípáním zubů si mohu dovolit ten přepych, že jako Pražan budu hlasovat proti, protože vidím, že tady je velká shoda a že to nikomu z vás neublíží. Anebo se můžu na poslední chvíli rozhodnout, že nakonec tento zákon třeba i podpořím. Ještě o tom budu chvíli dumat, jsem poslední řečník. (Hlas: Už nejsi.) Už nejsem, výborně.

Musím ale říci, že tu máme divadla, máme tady spoustu věcí, na které také potřebujeme, a vy je v těch svých obcích nemáte. Já to beru, že také je třeba ten život podpořit jinde v České republice. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Pan senátor Richard Svoboda.

Senátor Richard Svoboda:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové, mně bude stačit určitě ještě kratší čas než panu kolegu Bratskému. Já jako brněnský senátor a brněnský exprimátor bohužel nemohu vyjádřit potěšením nad tím, že nám penízků v Brně přibude, ale o tom mluvit nechci. Chci se zastavit u dvou obecnějších věcí.

Za prvé si myslím, že bylo od samého počátku nešťastné, že byla proti sobě stavěna velká a malá sídla, protože vás ujišťuji, že ve všech obcích peníze chybějí. A že v těch velkých to, co chybí, přibývá řadou geometrickou, nikoli aritmetickou, s počtem obyvatel. Myslím si, že ta rétorika byla nešťastná a že stavět proti sobě Prahu a Suchou Loz, abych to řekl metaforicky a vynechal Brno, není úplně korektní. Jsou zkrátka sídla, která jsou ekonomickými, kulturními, demografickými centry, a jsou sídla, která mají řekněme velmi nezastupitelnou funkci krajinotvornou, a obě ty funkce jsou určitě chvályhodné a potřebné. Je potřeba, aby v těch obcích byl dostatek prostředků. To je první poznámka.

Druhá poznámka. Já si myslím, že bychom se měli zabývat z hlediska budoucnosti tím, že počet našich obcí se blíží počtu obcí ve Francii a že bychom opravdu měli přemýšlet nad tím, zda to je z hlediska ekonomického racionální, ale že bychom měli přemýšlet o tom, jestli bychom neměli motivovat obce k tomu, aby se nějakým způsobem soustřeďovaly a tím racionalizovaly svůj provoz a ekonomiku. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní promluví pan senátor Tomáš Töpfer.

Senátor Tomáš Töpfer:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, hezký večer. Já se jako Pražák také musím k tomu vyslovit. Jsem moc rád, že naše vláda zase není tak úplně špatná. Před chvílí byl bod, kdy na ní nezůstala nitka suchá, a teď překvapivě vládní návrh je tak silně podporován z levice i z pravice, především z levice, protože je tady spousta starostů, a když se obcím přidává, tak je ta naše vláda nakonec dobrá.

Bohužel statutární města zajišťují víc, to už tady bylo řečeno, než menší obce. Jsou tady divadla a já za ně musím aspoň slovo ztratit. Je tady zoologická zahrada, tu nenavštěvují jenom Pražáci, ale ta je placena z rozpočtu Prahy. Já si nedovedu představit, že bych zavedl dvě ceny, že když přijedou mimopražští, tak by platili 900 Kč a Pražáci jen 300 Kč, protože z jejich rozpočtu daní jsou lístky dotované. To by mě asi někdo obvinil a podal by stížnost na antimonopolní úřad nebo na úřad pro hospodářskou soutěž, a jistě by uspěl.

Bohužel, já si umím představit, jak to dopadne, že ty škrty jdou vždycky na zbytné oblasti. Divadlům už po několik let, teď dva roky za sebou, vždycky 5 % se sebere. A budou to samozřejmě tyto zbytné věci, které se budou škrtat, vždycky na to ta Popelka, ta kultura doplatí. To je mi samozřejmě líto a vím z praxe, že to tak bude. I když mě jistě pan ministr financí ujistí, že Praha na tom bude dobře. Ale spravedlnost neexistuje. Nejméně spravedlivý je basketbal, protože ty koše jsou stejně vysoko, třeba i pro paní senátorku Juřenčákovou, jako pro mě, já jsem menší, já tam nedohodím tak, jako ona. Takže spravedlnost nebude asi existovat. Jediný bod, na co bych apeloval pana ministra, aby u nás konečně existovalo pro kulturu vícezdrojové financování, že by se například kraje, dokonce i stát mohly podílet na financování, což stále neplatí a stále je to jenom z rozpočtu statutárních měst. A my jsme jako divadla závislí jenom na rozpočtu města Prahy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Pan senátor Vítězslav Jonáš.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně a kolegové, já vím, že se na mě díváte vyčítavě, že je pozdě, ale já jsem dlouho nemluvil při církevních restitucích a chtěl jsem mít závěrečné slovo po městech, protože obcí se samozřejmě nejvíce pozitivně dotkl tento zákon, a já zpětně musím říci, že nepamatuji za těch šest let, za svoje volební období, který zákon se v tak drtivé většině dotkl těch, o kterých se jednalo.

To znamená doopravdy šest tisíc obcí. Je úžasné, že navýšíme rozpočty, mělo to už být sice dávno dřív, ale jsem rád, že se takto stalo a že se tak stane, možná, na závěr mé mise v tomto Senátu. A byl bych také rád, aby se podařilo ještě projednat zákon o pojišťovnictví, kde bychom mohli zase těm obcím, protože v každé obci jsou nějací hasiči, tak aby ještě Poslanecké sněmovna schválila příspěvek hasičům. A pak bych byl opravdu spokojený. A myslím, že hodně z nás, z regionálních politiků, že jsme udělali něco dobrého pro navýšení rozpočtu obcím. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane kolego Jonáši, a nyní promluvím, zatím jako poslední přihlášený, pan senátor Karel Šebek.

Senátor Karel Šebek:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Já jenom, aby ten názor nezazněl unisono, tak já naopak děkuji také panu ministrovi za to, že posílil základy malých obcí. Já si myslím, že by to mělo jít všechno přirozeným vývojem a že ta malá sídla tady prostě historicky vznikla. A zaplaťpánbůh, že je tady máme, protože podle mě na malých obcí ta samospráva je jedním z nejlepších protikorupčních opatření. Protože tam si vidíme všichni do talíře a hůř se tam krade, než v anonymním prostředí velkých měst. A potom také máme k sobě blízko. Ukažte mi malou obec, která se potýká s bezdomovectvím nebo s něčím podobným. Prostě si pomůžeme.

Pomůžeme si, ale už to bylo na hraně a ta pomoc přišla v poslední chvíli. Já myslím, že je to dobře a že by bylo dobře, aby tam, kde si lidé chtějí vládnout, tak aby si vládli, byť je v té obci sto, dvě stě nebo pět set lidí. Já myslím, že opravdu je to zase jeden z příkladů, kdy budeme hlasovat všichni společně, bez rozdílu názoru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane kolego, a slovo má pan senátor Josef Řihák.

Senátor Josef Řihák:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych nevystupoval, ale víte, ten zákon je dobrý, ale možná by stálo za to trošku méně té diskuze, protože se točíme.

Já si dovolím upozornit pana kolegu Šebka, který tady vystupoval přede mnou, že my ve městech nekrademe. Jak jste to řekl. Vy tady mluvíte o něčem, jako kdyby k vám přijížděli slušní lidé a do měst ti špatní. Mluvíte tady o korupci ve městech. To prostě není pravda. Co se týká bezdomovců, tak ono jich je spoustu taky z těch malých obcí, kteří potom skončí v těch městech, a my se tam bohužel o ně musíme starat. Řekněme si, že došlo k tomu, že se pomohlo malým obcím, a já si myslím, že je to nesmírně dobře. Ale nechte si ty invektivy vůči velkým městům. Určitě kolegové z Prahy, Plzně by mohli mluvit o tom, jak se musí starat o městskou hromadnou dopravu, jak se musí starat o kulturu a o jiné věci. Já si myslím, že to jste si mohli tady odpustit.

Jinak já zákon taky podpořím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Takže rozprava přece jenom neskončila absolutní idylou, ale skončila. A já ji končím, uzavírám. Takže se teď táži pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit. Samozřejmě, že si to přeje, prosím.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji, rád bych stručně zareagoval na některé připomínky. Ony zazněly několikrát, takže já se to pokusím agregovat na tu nejčastější – ano, samozřejmě, není o tom sebemenších pochyb. Senát a prostředí v Senátu bylo jedním z hnacích motorů tohoto návrhu zákona. Nejenom všichni, kteří vystupovali, ale řada vašich kolegů před vámi si zaslouží velký díl za to, že bylo možné tu práci dotáhnout alespoň do takovéhoto konce. To bych tady rád potvrdil, rád bych za to poděkoval. Jistě mě znáte už do té míry tak dobře, abyste věděli, že až něco zase společně zkazíme, tak řeknu, taky za to můžete všichni.

Pak tady dvakrát zaznělo, že bylo nešťastné stavět velká města proti malým městům, Prahu proti Suché Lozi, neboť ta velká města mají divadla, dopravní podniky, infrastrukturu, kterou využívá celá řada obyvatel, kteří v tom městě nebydlí. To je nepochybně pravda. Já jsem také nikdy, prosím pěkně, ve své argumentaci nestavěl Prahu proti Suché Lozi, já jsem se stavěl vždycky jenom proti výjimkám. To znamená, pokud jsem něco porovnával, tak jsem si dovolit porovnávat především Plzeň a Liberec. Protože z těch 6248 obcí jen 4 ty největší měly zvláštní koeficienty, ta pátá ne. Těch statutárních je 24, jenom ty 4 měly zvláštní koeficient, ta pátá ne. Ten Liberec samozřejmě má taky divadlo, taky dopravní podnik, taky zoologickou zahradu, taky vysokou školu – a já jsem nikdy nepochopil, proč má být na jednoho Liberečana poloviční výtěžek než na toho jednoho Plzeňana? To je současný právní stav. A to je důsledek výjimek! Každá výjimka je špatná. Každá výjimka od ďábla jest. A já jsem se nesnažil o nic jiného, než i ta 4 města s těmi zvláštními koeficienty dostat do nějakého systému, abychom si nemuseli klást otázku, proč na jednoho Plzeňana má být dvakrát tolik než na jednoho Liberečana.

Já nemůžu říct, že se to povedlo ideálně, ta 4 města, která tak trochu oplakávají, např. ústy pana senátora Tesaříka, že budou mít o něco málo méně, tak budou mít furt víc. Ona budou furt trošku víc přeplácená, na rozdíl od těch ostatních statutárních měst. A nevidím sebemenší důvod, proč by se mělo uvažovat o nějakých kompenzacích.

V tom mém původním návrhu, který nesnižoval příjmovou základnu o 1,1, dohromady ale o 4 miliardy, tam to skutečně bylo. Tam bylo čtyřleté přechodné dotační období, protože bylo zřejmé, že mohly být uzavřeny závazky, které z roku na rok nelze vypovědět. Nicméně při tomto mírném vánku je naprosto vyloučeno uvažovat o jakýchkoli kompenzacích.

Něco jiného je to – a to je dotaz, který padl asi pětkrát, u těch 57 obcích. Už jenom proto, že tam je to samozřejmě, sice mluvíme o 57 obcích, ale mluvíme v dopadu v řádech desítek milionů. Dohromady, protože se jedná o velmi malé obce. Často odpovědi již za mě řekl pan senátor Vystrčil. Prášily ještě letos mají na hlavu víc než Praha. Tak už nebudou mít víc než Praha, ale furt budou mít třeba víc než Heřmanův Městec. Nedá se říct, že by nebyly výrazným způsobem financovány. Leč přesto, vzhledem k tomu, že jsou to velmi malé objemy, to znamená, mohly tam být uzavřeny závazky, tak já tady chci potvrdit, že tam, kde byly uzavřeny investiční závazky na rozvoj těchto obcí – ale skutečně byly uzavřeny a na rozvoj, ne, že teď se rychle uzavřou – že byly uzavřeny v legitimním očekávání nějakých, byť výrazně nadhodnocených příjmů, tak je ministerstvo financí připraveno ten problém řešit. Ale individuálně a musí být zřejmé, že byly uzavřeny a že to bylo legitimní očekávání. Jinak nikoliv.

Pak ještě poslední připomínku. Tím to začalo, když pan senátor Vícha říkal, že je mu líto, že odcházíme. Já jsem ho bedlivě poslouchal, když říkal, zda to bylo nutné ty úpravy koeficientů v případě zvyšování DPH, že když stejně chceme těm obcím pomoct – škoda, že teď mě zase neposlouchá, ale to je jeho právo – že když chceme těm obcím pomoct, tak proč jsme upravovali ty koeficienty u DPH? Já bych to velmi rád vysvětlil.

Co se týče příjmové základny obcí a jejich dlouhodobé příjmové stabilizace, od toho je tady rozpočtové určení daní. V konsolidačním balíčku vláda řešila především deficit na důchodovém účtu. A teď je tady několik možných přístupů. Žádná cesta není ta jediná správná. A já teď, to není nic osobního, ale jsem si jist, že kdyby stejný problém řešila levice, sociální demokracie, tak by řešila deficit na důchodovém účtu, byť plošným zvýšením sociálního pojištění anebo progresivním, což je velmi často zmiňovaný nástroj. Progresí sociální pojištění funguje jako daň z příjmů fyzických osob. A vím, že se v levicových kruzích velmi živě diskutuje jeho progrese.

Tak či onak, ať už plošným zvýšením anebo progresí sociálního pojištění byste finančně dosáhli téhož, to znamená částečné sanace deficitu na důchodovém účtu, akorát že sociální pojištění není sdílená daň, tudíž by nikoho nenapadlo naříkat, že obce jsou nějakým způsobem poškozovány. Protože sociální pojištění míří výlučně vůči důchodovému účtu.

Tato vláda, která je přesvědčena, že je menší zlo zvyšovat DPH a zdaňovat spotřebu, než zvyšovat sociální pojištění a zdražovat tak pracovní místo a komplikovat zaměstnanost, tak udělala tu samou operaci vůči důchodovému účtu, ale neudělala to se sociálním pojištěním, ale udělala to s DPH. Jsou to dva různé přístupy, ale ty cesty jsou srovnatelné, ale opět pouze vůči důchodovému účtu. A protože kraje i obce neoperují s důchodovým účtem, tak logicky přepočítala ty koeficienty tak, aby vyšší inkaso z DPH mohlo jít jenom do důchodového účtu. Ty peníze nemají mašličky – je to ta samá operace, akorát se sáhlo k jinému instrumentu, nikoli k sociálnímu pojištění, ale k DPH. Proto se to přepočítávalo. Tohle jsem chtěl vysvětlit.

Ještě jednou vám všem děkuji a prosím o schválení.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane navrhovateli, pane ministře. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ústavněprávního výboru? Paní senátorka Paukrtová si nepřeje vystoupit. Pan zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, pan senátor Gawlas? Ne. A paní senátorka Veronika Vrecionová samozřejmě, jako zpravodajka garančního výboru, prosím.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Děkuji za slovo ještě jednou. Já jsem sledovala tu diskuzi, ve které vystoupilo moc senátorek a senátorů. V podstatě se dají ta témata shrnout do takových třech základních oblastí. Byla to problematika těch malých obcí s velkými katastry, potom problematika postižených velkých měst. A pak se tady několik dotazů vztahovalo k těm dotacím, ze kterých by měl být pokryt ten výpadek státního rozpočtu, způsobený změnou rozpočtového určení daní.

Myslím, že na všechny dotazy pan ministr odpověděl. Nepochopila jsem vystoupení pana senátora Pakosty. Pan senátor Kubera četl dopis, u kterého jsem také nepochopila smysl. Pan senátor Svoboda zmínil ve svém vystoupení ještě problematiku příliš velkého množství malých obcí v České republice. Pan senátor Töpfer požádal o podporu kultury a pan senátor Jonáš o podporu hasičů.

Pak se strhla malá, nepatrná přestřelka mezi panem senátorem Šebkem a Řihákem na téma, jestli se víc krade v obcích nebo ve městě. Nicméně jsem zaznamenala mezi všemi řečníky takový až silný, velice kladný postoj k tomuto návrhu, až tak maximálně k takovému shovívavému vlažnému postoji s příslibem pana senátora Bratského, že zůstane v klidu.

Jinak si myslím, že veškeré postoje řečníků zcela korespondovaly s charakterem senátního obvodu, ze kterého přicházejí. Tak jsem se pokusila shrnout rozpravu. Moc vám děkuji za příjemný ... průběh.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám za vaše shrnutí, paní zpravodajko. A nám nezbývá, než hlasovat, a to po znělce.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 65 senátorek respektive senátorů, to znamená, že kvorum je 33. O návrhu na schválení zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, stiskněte tlačítka ANO a zvedněte ruce, prosím. Děkuji. Vy, kteří jste proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce.

Toto bylo hlasování pořadové číslo 38 a skončilo schválením návrhu. Návrhu na schválení. Registrováno 66, kvorum tedy bylo 34. Pro 58, proti 2. To znamená, že návrh byl schválen bez dalšího a my můžeme projednání tohoto důležitého bodu skončit. A my můžeme začít projednávat návrh zákona o pojistném na důchodovém spoření. Ano, když čtu, tak nevidím displej. Omlouvám se, pan senátor, pan předseda Vícha se přihlásil o slovo, bude mít zřejmě nějaký procedurální návrh. Prosím.

Senátor Petr Vícha:  Ano, děkuji, pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Po dohodě s ostatními předsedy klubů a se souhlasem pana ministra doporučuji vyřadit z programu dnešní schůze body 16, 17, 18, 19 a 20. Senátní tisky 336, 345, 359, M154/08 a K157/08.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Takže procedurální návrh, o kterém se musí hlasovat, a to vzápětí, čili teď. Slyšeli jste návrh na změnu programu, na vypuštění některých bodů. Ještě porada. (Radí se senátor Vícha s ministrem Kalouskem.)

V pořádku. Takže o návrhu o procedurálním návrhu zahajuji hlasování. Kdo jste pro tato vypuštění, stiskněte tlačítka ANO, zvedněte ruce. Děkuji. Je-li někdo proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce.

Přítomno v sále 65, kvorum bylo 33. Návrh byl schválen. 61 hlasů pro, žádný hlas nebyl proti.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Kolegyně, kolegové, dalším bodem je

 

Návrh zákona o pojistném na důchodové spoření

Tisk č. 401

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 401. Návrh opět uvede pan ministr financí Miroslav Kalousek, kterého prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo, paní předsedající.

Dámy a pánové, já budu mimořádně stručný, protože si dovolím označit tento návrh za víceméně technický. Protože věcně už ho parlament schválil. V rámci zákona o jednotném inkasním místu schválil parlament režim výběru pojistného do tzv. 2. pilíře. Nicméně jistě si vzpomenete na diskuzi zákona o jednotném inkasním místu, kde se – převážně díky zdanění hazardu – posunula účinnost k 1. 1. 2015. Vy jistě dobře víte, že sněmovna se pokusí vrátit tu účinnost k 1. 1. 2014. Ale určitě ne k 1. 1. 2013, odkdy platí zákony o penzijní reformě. To znamená, tento instrument, který již byl schválen, by naběhl svojí účinností o rok později než ta věcná materie. Proto nezbývá nic jiného, než požádat sněmovnu i Senát o schválení téhož, ale s jinou účinností, což v tuto chvíli činím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane navrhovateli, opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal ústavněprávní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 401/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Návrh také projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 401/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Čáslava. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 401/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Šilar, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Zpravodajská zpráva byla na stole, dostali jste ji, a tento tisk jsme velice podrobně projednali na našem výboru pro zemědělství, dopravu a hospodářství. A chtěl bych vás seznámit s návrhem usnesení, protože podle mého nemá návrh teď projednávat celou zpravodajskou zprávu. Výbor doporučuje Senátu PČR návrh zákona zamítnout a určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Šilara. S tím, že ten návrh zazněl většinou hlasů.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavněprávního výboru pan senátor Nenutil? Přeje. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové.

Čistě z pozice ústavněprávního výboru Senátu Parlamentu ČR nemohu tak zcela úplně souhlasit se slovy pana ministra, že jde jenom o technické pokračování již odsouhlaseného. A nám v podstatě, když to řeknu hodně jednoduše, nezbývá nic jiného, když jsme schválili ten první, schvalme tedy i ten druhý. Jde totiž o nový zákon. Pravda je ta, že je potřeba ve vztahu v souvislosti s tím, co už jsme schvalovali, ale zase na druhou stranu tento zákon částečně upravuje to, co naše legislativa připomínala nebo upozorňovala při schvalování už toho předcházejícího zákona.

To, že se zákon člení do tří částí, to jste si zcela určitě přečetli ve zpravodajské zprávě. Mojí povinností je upozornit na připomínky legislativního odboru naší komory. Předpokládám, že pan ministr prostřednictvím svého náměstka s těmi legislativními připomínkami i problémy byl obeznámen, tak je tady nemíním v současné době komentovat. Mně nezbývá nic jiného, než říct, že dle mého soudu není návrh v kolizi s Ústavou ČR, ovšem vzhledem k uvedeným a patrně i vážným nejasnostem ústavněprávní výbor přijal usnesení, ve kterém doporučuje Senátu návrh tohoto zákona zamítnout.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane kolego, a nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zdravotnictví a sociální politiku pan senátor Pavel Čáslava? Ano, prosím, máte slovo.

Senátor Pavel Čáslava:  Vážený pane ministře, vážená paní předsedající. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se tímto návrhem zákona zabýval na své 27. schůzi, konané 8. 8. 2012.

Rozprava k této materii byla poměrně bohatá, ale já musím říct, že se netýkala většinou samotného zákona, ale vůbec principu důchodové reformy, smysluplnosti 2. pilíře, bylo upozorňováno na rizika vyvedení 3 % z průběžného pilíře atd. Já splním svoji povinnost a přečtu vám 82. usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku: Po odůvodnění zástupce předkladatele, náměstka ministra financí Ing. Radka Urbana, zpravodajské zprávě senátora Pavla Čáslavy a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR zamítnout návrh zákona.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Dobrý večer, dámy a pánové. Ten návrh zákona, který je předkládán, je vlastně důsledkem naší činnosti. My jsme tady kdysi při projednávání zákona o jednotném inkasním místě upravovali novelu zákona o loteriích a tam se posunovaly účinnosti. A protože se ty účinnosti posunovaly, tak v tu chvíli je potřeba přijmout ten předkládaný návrh zákona.

Na ústavněprávním výboru byly vzneseny podobné námitky. V zásadě se řešila důchodová reforma, nikoli přijetí tohoto návrhu zákona. Já jsem přesvědčena o tom, že ten návrh zákona skutečně vyplňuje mezeru. Protože se posunula účinnost, tak proto vám navrhuji schválení návrhu zákona. A činím tak v předstihu i pro ten doprovodný zákon, protože oba ty zákony je buď nutné schválit, nebo zamítnout, takže já v obou případech navrhuji schválení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji, pan zpravodaj určitě zaregistroval. O slovo se přihlásil předseda Senátu pan Milan Štěch. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane ministře, paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, sociální demokracie v nedávné minulosti jasně řekla důvody, proč není v této době a proč není pro takový návrh konkrétního 2. pilíře důchodového připojištění, důchodového spoření. A přestože jsme navrhovali samostatnou novelu zákona, která by odložila účinnost náběhu 2. pilíře za období po předpokládaných příštích volbách, nebylo nám vyhověno. My se nemůžeme připojit k tomu, abychom podpořili tento návrh, protože bychom tím pádem de facto podporovali něco, co jsme v minulosti jasně odmítali a pro co jsou dneska ještě vážnější důvody, než byly před půl rokem, protože víme, jak vypadají veřejné finance, jak vypadá průběžný systém, jak vypadá účet České správy sociálního zabezpečení. Takže proto ten návrh, nechci tady rozvíjet diskuzi, proto ten návrh zákona doporučuji zamítnout.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane předsedo. Nemám nikoho dalšího přihlášeného do rozpravy, ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit? Nikoho nevidím, obecnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit? Pan ministr nechce. Pan zpravodaj musí, prosím, pane kolego.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo. Já bych velice stručně řekl, že vystoupili 3 senátoři a zazněly zde 2 návrhy. Ze tří výborů návrh zamítnout a také návrh na přijetí, čili budeme hlasovat o těchto dvou návrzích.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, děkuji, pane zpravodaji, je to přesně tak. Svolám tedy v této chvíli všechny k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 60 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31. Budeme nejdříve hlasovat o návrhu schválit návrh zákona o pojistném na důchodové spoření, tak jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou.

Je tady požadavek na odhlášení, takže upozorňuji, že vás v této chvíli všechny odhlašuji a poprosím o nové přihlášení se.

V sále je tedy v této chvíli aktuálně přítomno 57 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 40 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 22, proti bylo 37. Návrh nebyl přijat.

Budeme tedy pokračovat v hlasování, a to o druhém návrhu, což byl návrh zamítnout návrh zákona.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh zamítnout tento návrh zákona, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 41 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 37, proti bylo 20. Návrh byl přijat.

A nyní ještě musíme pověřit senátory, kteří obhájí usnesení Senátu v Poslanecké sněmovně. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Petr Šilar a pan senátor Miroslav Nenutil. Oba souhlasí, děkuji.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s pověřením těchto pánů senátorů, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 42 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi i zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o pojistném na důchodové spoření

Tisk č. 402

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 402, který nám uvede pan ministr financí Miroslav Kalousek. Prosím, pane ministře, mikrofon je váš.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Dámy a pánové, děkuji za vlídné projednání všech důležitých bodů. Zákon související s tímto zákonem musí být navržen, aby byl předcházející návrh uveden do souladu se stávajícím právním řádem. Teoreticky je možné ho samozřejmě schválit, i když návrh zákona předtím byl zamítnut, ale bylo by to takové divné. Nechám to na vás.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji za stručnost, pane ministře. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 402/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil.

Návrh také projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 402/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Čáslava.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrh zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 402/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Šilar, kterého opět poprosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. U tohoto zákona lakonicky poznamenám, že tento prováděcí zákon k předcházejícímu zákonu jenom připomínám, že k tomuto zákonu ve zpravodajské zprávě bylo konstatováno, že má velké legislativní problémy, aspoň od našich legislativců, takže i to byl jeden z důvodů, který zazněl na jednání výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

A chtěl bych vás seznámit s usnesením, které jste dostali, a toto usnesení zní:

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu doporučuje Senátu Parlamentu České republiky tento návrh zákona zamítnout.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane zpravodaji. Nyní vystoupí zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Miroslav Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Jak už zde bylo řečeno, bylo by nelogické, kdybychom k tomuto návrhu zákona přijali odlišné usnesení ve srovnání s tím prvním.

Nicméně už v předcházejících rozpravách zazněly informace o, řekněme, novém způsobu legislativní techniky, jak se budou zpracovávat senátní tisky. Tady si neodpustím, abych neodcitoval dva krátké odstavečky coby připomínky naší legislativy, tak aby to bylo na stenu, že totiž zákon je novelizován v příslušných částech návrhu zákona, ale i samotný návrh zákona se na základě takového postupu stávají nepřehlednými. A pokud se týká nového legislativního zpracování, je zřejmé, že obsah novel zákonů je téměř nepřezkoumatelný, zvláště, když několik novel téhož zákona je obsaženo zároveň v několika tiscích, jejichž legislativní proces není dokonce ukončen.

Nelze nepoukázat též na skutečnost, že chaos je umocněn tím, že v návrhu zákona se dokonce zrušují body novely, aniž by se zároveň novelizovala příslušná ustanovení daného zákona, a tím se porušují ustanovení legislativních pravidel vlády, která lze považovat v tomto směru i v případě jejich dodržování za problematická.

Příkladem je článek III. k bodu 30 § 18 odst. 2, kdy se doplňuje věta třetí, která odporuje větě druhé. Druhá věta totiž umožňuje valorizaci důchodů, zatímco doplněná věta je fakticky znemožňuje.

Uznejte, že na základě těchto faktů ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu České republiky nemohl přijmout jiné usnesení, než navrhnout schůzi Senátu návrh tohoto zákona zamítnout. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane kolego. Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zdravotnictví a sociální politiku pan senátor Pavel Čáslava. Ano, prosím, máte slovo.

Senátor Pavel Čáslava:  Vážený pane ministře, vážená paní předsedající, já splním jenom svoji povinnost a seznámím vás s 82. usnesením z 27. schůze výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, konané dne 8. února 2012 k návrhu zákona o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o pojistném na důchodové spoření.

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky návrh zákona zamítnout.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásila paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Dámy a pánové, já se omlouvám. Já jsem neprozřetelně navrhla schválení tohoto návrhu zákona. Ale pokud základní návrh zákona byl zamítnut, tak stahuji svůj návrh, protože mně nepřipadá možné, abychom schvalovali doprovodný zákon k zákonu, který jsme zamítli.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Dále už se do rozpravy nikdo nehlásí, obecnou rozpravu tedy končím. Zeptám se předkladatele, pana ministra Kalouska, zda chce vystoupit. Nechce.

Pan zpravodaj, prosím, máte slovo.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo. Pan zpravodaj má jednoduchou povinnost, o které by se dalo říct, že to je stejné téměř jako přes kopírák jako k minulému zákonu. Zazněl zde jeden návrh ze tří výborů, a to zákon zamítnout.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. A nyní o tomto návrhu budeme hlasovat.

Takže nyní budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Stále je aktuálně přítomno 60 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování skončilo a mohu konstatovat, že hlasování pořadové číslo 43 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 36, proti bylo 18, návrh byl přijat.

A nyní v souladu s usnesením Senátu číslo 65 ze 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byl pan senátor Petr Šilar a pan senátor Miroslav Nenutil. A ptám se zároveň, zda souhlasí s touto rolí. Nevidím žádný odpor, takže přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh pověřit pana senátora Petra Šilara a pana senátora Miroslava Nenutila odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro přijetí je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO, kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 44 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 57, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Tím jsme projednali tento bod našeho jednání. Děkuji panu ministru Kalouskovi i všem zpravodajům.

A máme tady poslední bod našeho jednání, a tím je

 

Návrh usnesení Senátu k Monacké deklaraci PS 0BSE včetně Rezoluce k Ukrajině

Usnesení výboru pro zahraniční věci obranu a bezpečnost vám bylo rozdáno na lavice a já bych požádal pana senátora Jaromíra Štětinu, aby nás s ním seznámil. Prosím, pane senátore, máte slovo. (Ruch v sále.)

A já bych ještě požádal, prosím, já vím, že už je pozdní hodina, že jsme dneska toho hodně odpracovali, ale prosím, abyste udrželi ještě chvilku pozornost a klid v sále, abychom se slyšeli a abychom mohli důstojně ukončit tuto naši schůzi. Děkuji.

Pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Jaromír Štětina:  Děkuji vám, pane předsedající.

Jsem rád, dámy a pánové, že ten poslední bod se týká hájemství zahraniční politiky našeho Senátu, což se tak často nestává. Bude to jednoduché a nebude to dlouho trvat. Já vás teď rád seznámím s 240. usnesením našeho výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost, které výbor přijal 11. července tohoto roku. A to usnesení je k informaci o výročním zasedání Parlamentního shromáždění OBSE, o zprávě, kterou jsem přednesl výboru jako člen delegace Parlamentního shromáždění OBSE.

To usnesení zní takto:

I. Výbor bere na vědomí informaci z 21. výročního zasedání Parlamentního shromáždění OBSE, které dne 9. 7. 2012 schválilo Monackou deklaraci Parlamentního shromáždění OBSE včetně Rezoluce k Ukrajině.

II. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky, aby v návaznosti na schválenou Monackou deklaraci Parlamentního shromáždění OBSE včetně rezoluce k Ukrajině přijal usnesení následujícího znění:

Senát Parlamentu České republiky

1. vyjadřuje mínění, že Ukrajina musí garantovat funkční, nezávislé a transparentní soudnictví naplněním závazků OBSE v oblasti lidských práv, zejména s ohledem na efektivní právo spravedlivého soudu a respektu principu rovnosti v trestním řízení, stejně jako adekvátní zacházení s odsouzenými;

2. zdůrazňuje, že v rámci zemí OBSE by neměli být političtí vězni a vyzývá Ukrajinu k jejich propuštění.;

3. vyzývá ukrajinský parlament, aby se zasadil o zabezpečení zdravotní péče a lékařského ošetření v případě bývalých vládních představitelů, kteří jsou v současné době ve vězení, včetně J. Lucenka, V. Ivaščenka a J. Tymošenkové, a aby jim bylo bez výhrad umožněno lékařské vyšetření a v případě potřeba léčba nezávislými lékaři mimo vězení i mimo Ukrajinu.

Tolik je návrh našeho výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost. Včera jste dostali tento návrh do lavic, je tam připojena rezoluce o Ukrajině. Je tam připojena proto, aby bylo zřejmé, že náš výbor vycházel právě z té rezoluce poslanců 55 zemí Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.

Já si potom dovolím velmi krátce genezi tohoto návrhu v obecné rozpravě vysvětlit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A otevírám rozpravu k tomuto návrhu, do které se hlásí pan senátor Petr Bratský. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Bratský:  Dobrý večer, kolegyně, kolegové. Já jsem také členem této delegace, dokonce jejím místopředsedou. Chtěl bych vás jenom krátce seznámit s tím, že Parlamentní shromáždění OBSE je rozděleno do třech sekcí, první je politická, druhá hospodářská, energetická a třetí demokracie a lidská práva.

Právě v té třetí sekci vznikl návrh této deklarace, která byla předložena pak celému Parlamentnímu shromáždění. V této lidsko-právní, kde jsou gender atd., sedí převážná většina delegátů hlavně z řad sociální demokracie. Záměrně to říkám, protože to je pravda a fakt. A mohu vás ujistit, že při celkovém hlasování se drtivá většina zemí přihlásila k této rezoluci a hlasovala pro ni, vyjma některých zemí bývalého Sovětského svazu, ale byly tam a hlasovaly pro ni všechny země, které jsou sdružené v Evropské unii, samozřejmě i Spojené státy a Kanada.

To jsem chtěl jenom na vysvětlenou. Myslím si, že před sebou máte jak Rezoluci o Ukrajině, která je součástí celého toho hlasování, které jsme tam my prodělali, tak návrh našeho výboru, který přečetl kolega Štětina, já vám ji doporučuji ke schválení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaromír Štětina:  Já jenom rychle doplním kolegu Bratského.

Skutečně z těch více 300 delegátů Parlamentního shromáždění OBSE naprostá většina hlasovala pro tu rezoluci, ze které vycházel náš výbor. Byl to návrh italské delegace, která se převážně skládala z levicových italských politiků. Jediné delegace, které hlasovaly proti, byla delegace běloruská, potom to byla delegace ruské Dumy a k nim se připojil jeden komunistický poslanec z delegace české. Jinak byla ta rezoluce naprosto jednomyslně. Já vás prosím, vážení kolegové, o schválení tohoto návrhu našeho výboru. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A protože se do rozpravy už nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Zeptám se pana senátora Štětiny, jestli chce ještě vystoupit k proběhlé rozpravě? Nechce.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování.

Nyní budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Jaromír Štětina. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, potřebné kvoru pro schválení je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 45 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 31, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu.

Vážené senátorky, vážení senátoři, tím jsme zároveň projednali pořad 25. schůze Senátu. Končím schůzi. Děkuji vám za účast a na shledanou příště.

(Jednání ukončeno ve 21.02 hodin.)