Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 24. schůze Senátu
(2. den schůze – 19.07.2012)

(Jednání zahájeno v 9.03 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky a senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 24. schůze Senátu a požádal vás, abyste zaujali svá místa a ukončili rozhovory. Zejména prosím kolegy od řečniště vpravo. Pánové, začínáme jednat, prosím o klid.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Otakar Veřovský, Alena Palečková, Richard Svoboda, Vladimír Dryml, Zdeněk Schwarz, Josef Táborský, Jiří Lajtoch, Karel Kapoun, Milan Pešák, Pavel Čáslava, Tomáš Grulich, Václav Vlček a Jiří Čunek.

Prosím, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro informaci připomínám, že náhradní karty jsou v předsálí u prezence.

Nyní budeme projednávat bod

 

Petice "Za záchranu českého regionálního školství"

Tisk č. 346

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 346. Petici projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Určil jako svého zpravodaje pana senátora Marcela Chládka. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 346/1.

Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat právo podle § 142a, odst. 2, zákon o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost účastnit se schůze Senátu. V tomto případě to jsou Karel Filip a Petr Halada, kteří jsou uvedeni v usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Přistoupíme k hlasování. V sále je v tuto chvíli přítomno 33 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 17. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 42 bylo registrováno 35, kvorum pro přijetí 18, pro návrh se kladně vyslovilo 32, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Dovolte, abych zde přivítal zástupce petentů. Dovolte mi, abych zde přivítal zástupce strany dotčených peticí. Jedná se o ministra školství, mládeže a tělovýchovy pana Petra Fialu.

Podle článku 3 našich podrobnějších pravidel se praví, že může každá z těchto osob vystupovat v rozpravu nejvýše dvakrát, a to vždy nejvýše na 10 minut.

Nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice panu Marcelu Chládkovi. Prosím, pane senátore.

Senátor Marcel Chládek:  Vážený pane předsedo, pane ministře, vážené senátorky a senátoři, milí hosté, dovolte, abych v krátkosti uvedl petici, kterou podepsalo na 60 000 obyvatel České republiky. Co se týká této petice, myslím si, že se to týká každého z nás, protože petice byla proti původnímu návrhu ministerstva školství, které připravovalo nový způsob financování regionálního školství jako takového a proti němu se zvedla velká vlna nevole. Budu posléze hovořit o problémech, které tento návrh přinesl, ale protože vývoj odchodem bývalého ministra Dobeše nabral trochu jiný spád, podařilo se nám po konzultacích a po dohodě s novým ministrem školství tento návrh zastavit. Přesto si myslím, že je nutné petici tady zásadně projednat, protože se týká záchrany českého regionálního školství.

Tato petice vznikla na přelomu února a března letošního roku s tím, že sbírání podpisů bylo velmi rychlé a rozšířilo se po celé republice. Přijali jsme tuto petici do Senátu panem předsedou a 6. června výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice projednal na veřejném slyšení. Na svém zasedání 12. června přijal návrh usnesení pro Senát Parlamentu ČR, který máte před sebou.

Důvody, proč petice byla podepsána, budou jistě zmiňovat zástupci petentů. Dovolím si zmínit tři zásadní body.

Asi nejzásadnější věcí této petice a problémů bývalého návrhu na financování regionálního školství bylo, že návrh byl nastaven velmi nesmyslně. V České republice máme průměrnou naplněnost základních škol 21 žáků. Přesto někdo na ministerstvu školství přišel s nápadem, že optimální naplněnost třídy by měla být 24 až 26 žáků. Pokud by tento návrh vešel v platnost, drtivá většina škol by se dostala do velkých problémů. Problém by neřešilo ministerstvo nebo stát, ale zřizovatelé, což jsou obce a kraje. Velkým problémem by to bylo především pro obce, které již dnes doplácejí velké množství finančních prostředků. Došlo k ohrožení velkého množství malých a středních škol.

Uvedu příklad. Ve Středočeském kraji je asi 375 základních škol a tímto návrhem bylo ohroženo přes 300 škol.

Nedovedu si představit, jak by asi fungovala dostupnost základního vzdělání, pokud by bylo zrušeno na 70 % základních škol. To je první velké nebezpečí.

Druhý problém, který skýtal tento návrh, je likvidace zájmového vzdělávání, protože financování zájmového vzdělávání, např. základní umělecké školy apod., se přenášelo na rodiče. Již dnes rodiče doplácí velkou část na zájmové vzdělávání, a toto by se ještě zvýšilo.

Třetí problém je odebírání kompetencí krajům, protože v návrhu bylo zcela jednoznačně nastíněno, které kompetence by se z krajů odebraly do centra. Obávám se, že momentálně aparát ministerstva školství není připraven na to, aby centrálně řídil celou školskou soustavu.

Hlavní problém se týkal především základních škol. Hovořil jsem o tom, že by byla ohrožena dostupnost základní školy. Základní škola v konkrétní obci ale neplní pouze roli vzdělávací, ale možná i kulturně výchovnou. Co by se dělo s prázdnou velkou budovou v centru obce, je nabíledni.

Dalším problémem by bylo také riziko zmaření investic, protože celá řada obcí investovala nejen své peníze, ale i peníze například z dotací krajů, států a EU a byl by tam velký problém s udržitelností a samozřejmě vracení finančních prostředků by bylo na zřizovateli, tzn. na obci.

Dalším rizikem tohoto návrhu bylo i zvýšení nákladů na dojezd dětí do vzdálenější školy a hlavně také riziko bezpečnostní. Ve svém volebním obvodu mám např. už dnes školy, kam dojíždějí děti z blízkých vesnic. Pokud by tato škola byla zrušena, nejbližší další škola je 30 km. Přijeli by do této obce, počkaly by půl hodiny až dvě hodiny na další spoj a jeli by do vzdálené obce 30 km. Tato vzdálenost po dálnici nebo silnici první třídy je marginální, ale v horských krajinách by to byl velký problém. Děti by opustili rodinu ráno a vraceli by se večer.

Když jsem mluvil s jedním starostou, kde zrušili základní školu, hovořil o problému, že během několika let se jim tam obrovsky zvedla v obci drobná kriminalita – strhávání plakátů, rozbíjení oken, rozbíjení zastávek a přikláněl se k názoru, že je to z toho důvodu, že děti nemají vztah k obci, protože ráno odjedou a večer přijedou ze školy.

To jsou podle mého názoru největší rizika, která skýtal tento návrh. Naštěstí došlo ke změně na ministerstvu školství, protože s bývalým ministrem Dobešem se o tom vůbec nedalo mluvit. Když vznikla petice na záchranu základních škol od 1. do 9. stupně, řekl nám "nebojte se, malotřídky vám rušit nebudeme". To byla diskuse jeden o koze a druhý o voze.

Na zmiňovaném veřejném slyšení jsme projednali tuto petici. Jsem velmi rád, že zde přítomný pan ministr vyslyšel tyto připomínky. Byli bychom rádi, kdyby vyslyšel i další námět ze Senátu Parlamentu ČR, aby se připravila pracovní skupina, kde by byli účastni i zástupci zřizovatelů, obcí a dalších institucí a připravili kvalitní návrh, kde by byl i prvek hodnocení kvality, protože o tom se hodně mluvilo, ale v původním návrhu nebyla o něm zmínka.

V závěru mi dovolte, abych přečetl návrh usnesení Senátu Parlamentu ČR s tím, že Senát Parlamentu ČR bere na vědomí petici č. 7/12 za záchranu českého regionálního školství. Konstatuje, že petice obsažená v senátním tisku 346 je důvodná.

Oceňuji, že ministr školství Petr Fiala vzal zpět záměr uvedený v koncepčním záměru reformy systému financování regionálního školství a navrhuje ministrovi školství ustavit koordinační pracovní skupinu zastoupenou z pedagogických odborníků, pedagogů z praxe, zástupců zřizovatelů a zástupců Parlamentu ČR, jejichž cílem bude vytvořit optimální systém financování regionálního školství.

Doplnil bych. Vzhledem k tomu, že regionální školství je tak důležité a stojí na rozcestí, nabízíme i půdu horní komory Parlamentu ČR, Senátu, kde by senátoři rádi přiložili ruku k dílu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane zpravodaji. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Předpokládáme, že v rozpravě vystoupí pan Karel Filip za petenty. Předpokládáme i reakci za osobu dotčenou, to znamená ministra Fialu.

Nyní se přihlásil pan Karel Filip.

Karel Filip:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky a senátoři, svou vizi financování školství představil již na přelomu roku 2011 a 2012 bývalý ministr školství Josef Dobeš. Počítal zde s optimální naplněností tříd 24 žáků. V případě vyšší naplněnosti tříd než by byl optimální počet, počítal se zvýšením finančních prostředků s každým žákem navíc. Ředitelé škol by byli proto nuceni maximálně naplňovat třídy, nebo obce by byly nuceny třídy, které by nesplňovaly počet žáků 24, dofinancovávat. Jde o tzv. normativní princip financování školství. Tento systém vede k tomu, že ředitelé jsou ekonomicky nuceni naplňovat třídy na maximum a příliš nezohledňovat skutečné studijní předpoklady uchazečů o studium. Pedagogické zásady tak ustupují zcela jednoznačně do pozadí.

Obce jako zřizovatelé základních škol se obávají, že tento chystaný model by mohl v konečném důsledku vést až ke zrušení některých venkovských škol. Tady není třeba zapomínat, jak důležitou roli hraje pro každou obec existence základní školy. Jednak je to stabilizace počtu obyvatel, nabízené služby, dopravní obslužnost apod. Kvůli Dobešovu návrhu by tak mohlo zaniknout 70 až 80 % všech venkovských škol. To by se samozřejmě negativně odrazilo na rozvoji vzdělanosti a v budoucnosti i na rozvoji regionů.

Dne 1. února 2012 se proto setkali starostové a ředitelé škol Rakovnicka v Novém Strašecí se stínovým ministrem školství panem doktorem Chládkem, aby diskutovali o tomto návrhu. Zde také zazněly dopady. Jednak by to bylo přímé ohrožení dostupného veřejného bezplatného školství, zánik značného počtu základních škol ve městech a obcích, přenášení povinnosti státu na rozpočty měst a obcí, znehodnocení realizovaných investic z fondů EU a zvýšení nároků na rodinné výdaje spojené s povinnou školní docházkou.

Všichni diskutující se zde jednoznačně shodli a panu ministrovi vzkázali: Tento návrh je pro nás nepřijatelný. Výsledkem tohoto setkání byla tzv. Rakovnická výzva. K výzvě se začaly postupně připojovat i další obce a školy nejen z okresů Rakovník. Proto 20. února proběhlo v Senátu Parlamentu ČR k tomuto tématu veřejné slyšení, kterého se zúčastnilo 400 starostů a ředitelů škol z celé republiky. Jedním z výstupů byl vznik celorepublikové petice, která odstartovala 5. března 2012. Tato petice navazuje na tzv. Rakovnickou výzvu. Tuto petici podporuje např. Svaz měst a obcí ČR, Svaz místních samospráv či Spolek pro obnovu venkova. Petice byla podepisována v obcích, kde jsou starostové z různých politických stran. Pod petici se podařilo shromáždit celkem 65 000 podpisů a byla podepisována ve všech koutech republiky. Petice byla předána v Senátu Parlamentu ČR dne 16. května 2012. Dne 23. května 2012 byla petice projednána ve výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Výbor se usnesl uspořádat 6. června 2012 od 14.00 hodin v Jednacím sále Jičínského salonku Valdštejnského paláce veřejné slyšení k petici za účasti zástupců petentů, ministerstva školství, ministerstva financí, krajů, měst a obcí a odborné veřejnosti.

Mezitím ale pana ministra Dobeše vystřídal v čele resortu školství nový ministr pan Petr Fiala. Ten sice oficiálně vyhlásil, že zastavuje práce na financování regionálního školství, ale musím říci, že vůbec nezastavil problém zabývající se financováním regionálního školství. Naopak tím, že vláda rozhodla o snížení mzdových prostředků od ledna 2012 o 2,15 %, znamená v praxi to, že ředitelé škol jsou logicky nuceni ke slučování tříd. Když pominu, že tato skutečnost byla oficiálně sdělena školám až v květnu 2012, je tu zásadnější komplikace – rozpor mezi fiskálním a školním rokem. Školní rok začíná v září a končí v srpnu. Ředitelé musí stanovit úvazky učitelů na školní rok, jinými slovy musí pak řádně vyplatit všechny nasmlouvané vyučovací hodiny od září do června. Rozhodnutím o krácení mzdových prostředků se dostali ředitelé škol do pasti, museli vyplatit již nasmlouvané hodiny a se zkráceným rozpočtem připravit nový školní rok. Co tedy ředitelům říká? Moc toho není. Snížit počet odučených hodin, propouštět učitele, přeřazovat pracovníky v tabulkách a nezapočítávat jim pedagogickou praxi, na nárokových složkách platu už není co redukovat. Zjednodušeně to znamená, že pedagogové budou učit za holé platy a ještě nižší tarify.

Pravdou je, že ani vysokoškolsky vzdělaný učitel při započtení více než 35leté praxe nedosáhne před odchodem do důchodu svým tarifním platem na průměrnou mzdu v ČR. Tento problém se týká ředitelů škol, kteří musí zvažovat, zda půjdou cestou kvality a tomu odpovídajících podmínek pro vyučování, nebo vezmou v úvahu pouze ekonomické kriterium, které kvalitu výuky a poskytovaných služeb veřejnosti sníží.

Do obtížné situace se dostávají nejen ředitelé škol, ale i starostové obcí, kteří budou muset najít na dofinancování svých škol potřebné prostředky v městské kase, pokud nechtějí mít přeplněné třídy. Přestože na Rakovnicku již některé obce takto podporují zachování své školy, v hromadném měřítku budou obce jen těžko hledat potřebné peníze. Už takto provoz škol je rok od roku stojí více peněz. Vzhledem ke zvyšujícím se nákladům na energie.

Vážený pane ministře, proto vás vyzýváme, abyste zastavil další propad v kvalitě vzdělávání. Vyzýváme vás, abyste nešel cestou, že obce budou dofinancovávat svou školu a nezbudou jim peníze na další rozvoj. Žádáme vás, abyste vytvořil pracovní skupinu, která by se skládala z pedagogických odborníků, pedagogů z praxe, zástupců zřizovatelů, krajů, obcí a zástupců Parlamentu ČR, jejímž cílem by bylo vytvořit optimální systém financování regionálního školství. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. Jako další vystoupí pan ministr Petr Fiala.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky a senátoři, jak již jistě víte z médií a jak jsem také uvedl na veřejném slyšení zde v Senátu a jak to připomenuli mí předřečníci, práce na zde diskutované reformě systému financování regionálního školství, proti které se zvedla vlna protestů a jíž se týká projednávaná petice, tak tyto práce jsem zastavil. Tímto konstatováním bych samozřejmě mohl své vystoupení ukončit, ale rád bych v této souvislosti připomenul několik skutečností, které se týkají regionálního školství.

Je jasné, že regionální školství a jeho financování patří ke klíčovým oblastem veřejné služby nejen proto, že se přímo dotýká řady občanů, učitelů, ředitelů škol, nepedagogických pracovníků, žáků a jejich rodičů, ale i proto, že ovlivňuje velmi významně budoucí ekonomickou a sociální podobu naší země. To není fráze, ale je to řadou odborných analýz podložená skutečnost. I proto musíme brát velmi vážně varovné výsledky mezinárodního studia a srovnávání třeba ze strany OECD a dalších organizací, které ukazují průměrné klesající a nerovnoměrné výsledky českých žákyň a žáků a také nekonzistentní kvalitu výuky na českých základních a středních školách.

Rád bych zde připomenul několik čísel, která se týkají financování regionálního školství. V mateřských, základních a středních školách se nyní vzdělává 1 360 000 dětí a mladých lidí a věnuje se jim zhruba 230 odborných pracovnic a pracovníků. Průměrný měsíční plat pedagogického pracovníka se vloni pohyboval kolem 25 000 Kč, u nepedagogických pracovníků byla tato částka ve výši 14 500 Kč.

Rozsahu regionálního školství odpovídá i objem veřejných výdajů. V letošním roce představuje rozpočet pro regionální školství – rozpočet po vázání – 83,5 mld. Kč, to je o 13 mld. Kč více než v roce 2005, kdy vstoupil v platnost nový školský zákon, který mimo jiné zrušil osnovy a zavedl rámcové vzdělávací programy.

Dalších 34 mld. Kč směřuje letos do vzdělávání z rozpočtu krajů a obcí. Celkové veřejné výdaje na regionální školství tedy představují v letošním roce téměř 120 mld. Kč.

Z uvedených čísel jasně vyplývá, že výdaje na oblast regionálního školství průběžně rostou. Na druhé straně – to je potřeba zdůraznit a z toho vzniká řada problémů – ne vždy přesně korespondují s aktuálním demografických vývojem v jednotlivých skupinách vzdělávaných. Ministerstvo školství se proto snažilo, snaží a bude snažit najít optimální model, jak zajistit stabilní financování a fungování nejen regionálního školství, ale celého vzdělávacího systému.

Chceme-li mít totiž zajištěno kvalitní vzdělávání na školách, které počtem, dostupností a oborovou strukturou odpovídají potřebám populačního vývoje i možnostem veřejných rozpočtů, tak musí v našem školství dojít k systémovým změnám.

Jsem si ale také velmi dobře vědom – a to byl jeden z důvodů, proč jsem zastavil práce na této podobě reformy financování regionálního školství – že škola má roli nejenom místa, kde se setkávají vyučující s dětmi a mladými lidmi a kde probíhá vzdělávací proces, ale škola je také nositelem významných sociálně kulturních funkcí v tradičním životě jednotlivých obcí. Proto budu vždy preferovat takové řešení, které zachová existenci škol v obcích.

A protože mám řadu zkušeností s reformami z jiných oblastí školské a výzkumné politiky, tak dobře vím, že jakýkoliv reformní krok, pokud má být úspěšný, musí také zohledňovat rozpočtové možnosti, jinak způsobí více problémů, než kolik toho zlepší. V této chvíli je proto mým cílem se soustředit na přípravu rozpočtu resortu školství na rok 2013. Změny v systému financování regionálního školství, které musejí nastat, nelze provádět bez znalosti reálného ekonomického rámce, v němž bude možné vzdělávání dětí, žáků, studentů v nejbližších letech realizovat.

Paralelně samozřejmě vedu a povedu diskusi s ostatními kolegy ve vládě, ale také se zástupci krajů, s představiteli měst a obcí jako zřizovatelů škol v oblasti regionálního školství, ale také s odbornou veřejností, tím směrem, abychom společně definovali nějakou šířeji sdílenou představu o očekávání vůči školskému systému a také samozřejmě o jeho reálném finančním zajištění.

Z tohoto hlediska proto vítám i tu iniciativu, která mezitím vznikla na půdě Poslanecké sněmovny, na jejím základě už začala pracovat pracovní skupina složená z odborníků, politiků a nakonec i zástupců petentů, přizváno bylo také ministerstvo školství. A cílem této pracovní skupiny je podílet se na tvorbě optimálního modelu financování regionálního školství.

Vítám samozřejmě také tuto iniciativu Senátu a nabídku Senátu ke spolupráci. A věřím, že se nám společně podaří najít dlouhodobý a životaschopný model financování regionálního školství. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. A nyní se přihlásil jako první pan senátor Marcel Chládek, připraví se paní místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji za slovo. Já začnu faktickou poznámkou, že pravděpodobně v Poslanecké sněmovně ta iniciativa vzniká o nás bez nás, protože zástupci petentů podle informací, které jsem si ověřil, přizváni nebyli. To jenom na okraj.

Jsem velmi rád, že pan ministr tady hovořil o financování regionálního školství jako takového, protože současná vláda škrtla v letošním roce dvě miliardy právě na oblast regionálního školství. My neustále hovoříme o financích, ale ještě nikdo se nezamyslel nad tím, že vzdělávání prostě něco stojí. A pokud chceme být konkurenceschopní, tak bychom měli investovat právě do vzdělávání a právě do vzdělávání základního. A pokud chceme škrtat, tak vždycky si dopředu rozmysleme, jestli škrtáme na správném místě.

Tady se hovořilo – a mluvil o tom pan starosta Filip – o škrtech v oblasti regionálního školství. Ty jsou tragické. Já vám, vážení, mohu říci, že v momentu, kdy se škrtlo nějakých 75 % až 80 % prostředků na tzv. onich (?), což je na učebnice a na pomůcky, tak školy v podstatě neobjednávají učebnice, a dokonce ani už nekupují učebnice, které měly dříve objednané a už jsou vyrobené. Je to prostě katastrofa. A pokud někdo vymyslí tzv. optimální třídu a optimální školu a hovoří o tom, že optimální škola funguje tak, že optimálně naplněná třída, optimálně naladěný učitel a všichni jsou optimálně naladěni na učení, tak takhle ten svět, vážení, nefunguje.

A já si vzpomínám na období, kdy docházelo k hromadnému rušení mateřských škol a dnes tyto kapacity chybějí. Já varuji před tím, aby se ve velkém rušily nyní základní školy, protože jakmile tu školu zrušíte, již ji nikdy neobnovíte. A poté budeme v situaci, kdy budeme hledat, kam další děti umístit. Ať chceme nebo ne, demografický vývoj je nějaký, ale my přece nemůžeme reagovat tak, že řekneme, tak "vyrábějte" více dětí, jinak tu školu zavřeme. Ta škola má svoje místo v konkrétním regionu a je nutné, aby zajistil dostupnost, ze zákona dostupnost základního vzdělání. A to je úloha státu. Není možné, aby Česká republika v současnosti patřila mezi nejlepší země co se týká neukončování základní docházky dříve a abychom se během pěti let dostali mezi země, kde bude 20 % dětí končit předčasně základní školní docházku. A k tomu může dojít, pokud dojde k hromadnému rušení základních škol.

Mimochodem, podle posledních statistik se zvýšil počet negramotů v České republiky o 10 000. Chceme takto pokračovat dále? Já si myslím, že při každém škrtu bychom měli přemýšlet, jaký to bude mít dopad. A každý zásah v oblasti regionálního školství a školství jako takového má dlouhodobý dopad, ne teď v tuhle tu chvíli, ale za dva roky, za tři, za čtyři, za deset let. Byl bych rád, abychom si toto všichni uvědomili.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A nyní vystoupí paní místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, vážení zástupci petentů, pane ministře, kolegyně a kolegové. Pan ministr zde uvedl číslovku, která je docela významná. To číslo bylo 120 miliard, které jdou ze státního rozpočtu do regionálního školství. Já si myslím, že právě proto, že toto číslo je takto významné, je potřeba, abychom se regionálnímu školství a celému vzdělávacímu systému velmi a velmi věnovali, abychom se snažili o to, aby podmínky ve školách, aby podmínky pro vzdělávání byly takové, aby každá ta koruna, která je sem vložena, byla efektivní, abychom se mohli skutečně hlásit k tomu, že jsme národ Jana Amose Komenského, aby naši žáci a studenti se nepropadali – teď nemyslím při ukončování školní docházky nebo ukončování jednotlivých let, ale v mezinárodních srovnáních. My jsme vždycky byli hrdi na to, že naši žáci a studenti mají velmi dobré výsledky v matematice, v přírodních vědách. Dneska už to není pravda. A to nemluvím o tom, že je dlouhodobým, a to skutečně velmi dlouhodobým problémem schopnost porozumění psanému textu. To jsou ale základy vědění, to jsou základy vzdělanosti národa. A jsem ráda, že pan ministr – a je první ministr posledních dvou vlád, od kterého jsem to slyšela – si uvědomuje a sám konstatoval, že úroveň vzdělanosti, i té základní vzdělanosti, tedy výsledků regionálního školství, je jeden z podstatných předpokladů pro konkurenceschopnost země v budoucnosti. A tak bychom k tomu tedy měli přistupovat.

Každá koruna vložená do vzdělávání se několikanásobně vrátí. Tady to nejde prostě dělat jenom z pohledu běžných kupeckých počtů.

Bohužel tak, jak se situace vyvíjí, a petice na ni upozorňuje, to není zrovna v dobrém gardu. Počty žáků ve třídách se postupně v důsledku ne úplně dobrého demografického vývoje snižovaly. To na jednu stranu samozřejmě je špatně, protože je špatně, když se rodí málo dětí. Na druhou stranu tím, že tímto přirozeným způsobem se snižovaly počty žáků ve třídách, ale umožňovalo naplňovat moderní trendy ve vzdělávání, to znamená integraci dětí se zdravotním postižením, integraci dětí z různě znevýhodněných skupin. To lze udělat, a v podstatě velmi snadno, když jsou vzdělaní kantoři, když ale pro to také mají podmínky. To nelze udělat ve chvíli, kdy se vám začne ve třídě objevovat 30 a více dětí. V takovém počtu žáků v dnešní době se vzdělávacími programy to prostě není zvládnutelné. A to je prostě špatně.

Myslím si, že je nejvyšší čas, skutečně nejvyšší čas, nechceme-li naprosto zlikvidovat budoucí vzdělanost českého národa, abychom zapřemýšleli, abychom přehodnotili postoj k celému vzdělávacímu systému. A jsem ráda, že pan ministr jako jeden ze svých kroků skutečně zastavil to, na co všichni odborníci, ale i rodiče upozorňovali, že nepovede ke zkvalitnění systému vzdělávání, ale naopak k jeho naprosté destrukci.

Ve svém vystoupení bych však chtěla ještě upozornit na dvě základní věci, o kterých se moc nemluví, ale které jsou systémovým problémem.

Chtěla bych upozornit na pozici předškolního vzdělávání, na mateřské školy. Obrátilo se na mě Sdružení ředitelů a ředitelek mateřských škol Zlínského kraje. Paní ředitelky upozorňují na nespravedlnost odměňování většinou ředitelek mateřských škol. Ředitelka mateřské školy, případně ředitel mateřské školy je zařazen do 10., případně do 11. platové třídy. Přitom nekvalifikovaný, zdůrazňují nekvalifikovaný učitel základní školy je automaticky v 11. platové třídě. Ředitelky mateřských škol dnes ve své většině, v drtivé většině jsou vysokoškolsky vzdělané pedagožky. Jejich vysokoškolské vzdělání je srovnatelné s pedagogickým vzděláním učitelů základních, ale i středních škol. Ředitelka mateřské školy musí být dobrou manažerkou, stejně tak jako dobrou pedagožkou, protože mateřské školy dnes jsou v právních subjektivitách a musí prostě zvládnout všechno to, co zvládne ředitel na základní škole. Přitom nemá ani to platové zařazení, které má řadový učitel, zdůrazňuji, bez kvalifikace na základní škole. Nejenom, že je to nespravedlivé, ale je to prostě také špatně, protože tak nemůžeme dlouhodobě udržet kvalifikované lidi tam, kde to nejvíce potřebujeme.

Chci upozornit na to, že vývojová psychologie říká, že rozvoj osobnosti dítěte, základy pro další schopnost vzdělávání, ale i sumu vědomostí, kterou dítě získává, tak v porovnání s tím, co získává v průběhu života, ta suma je největší právě někde v tom těsně předškolním věku nebo v první třídě.

Klasik napsal, že vše, co se naučil pro život, se naučil v mateřské škole. Ono to vypadá jako bonmot, ale na druhou stranu je to skutečně blízko pravdě.

Říkám to zde proto, abychom si uvědomili, že systém vzdělávání je skutečně systém a my ho jako takový musíme řešit.

Dopis, kterým se na mě ředitelky mateřských škol obrátily, samozřejmě přepošlu panu ministrovi a doufám, že bude skutečně intenzivním podnětem pro to, aby bylo přehodnoceno zařazení do katalogu prací a nařízení vlády, které zařazuje předškolní výchovu a vzdělávání mezi v této chvíli méně náročné oblasti. S tím samozřejmě nemohu souhlasit a doufám, že dojde k přehodnocení.

Další problém, který vidím v celém tomto systému a který by bylo asi potřeba řešit – a děkuji petentům, že na to upozornili – jej problém, který vznikl tím, že jsme nějak zapomněli na to, co jsme chtěli v roce 1990, co bylo i jakýmsi demokratizačním hnutím v rámci celého školského systému. A to byl požadavek na tzv. odvětvové řízení školství. Já jsem před rokem 1989 byla pracovnicí okresního národního výboru jako řadová učitelka a byli jsme tedy v podstatě řízeni ministerstvem vnitra. Po roce 1990 byl velký požadavek na to, aby školství bylo řízeno tzv. odvětvově, aby bylo řízeno ryze odborně, a to přes ministerstvo školství.

Bohužel se zánikem okresních úřadů zanikly i školské úřady a dneska jsme v situaci, kdy pro školství v podstatě neexistuje metodické vedení, inspekce metodiky vzdělávání, metodiky v jednotlivých předmětech nijak zvlášť nesleduje, jestli vůbec sleduje. To je jedna věc. A druhá věc je, že o ředitelích škol rozhodují zastupitelstva.

My jsme zde v Senátu prosadili do novely školského zákona, aby konkurzy na ředitele škol mohlo zastupitelstvo vyhlásit. V původním návrhu bylo, že je musí vyhlásit. A to bylo naprosto nesmyslné, protože se to týkalo i ředitelek, které třeba měly rok do důchodu, nebo to bylo nesmyslné proto, že třeba byly ve funkci zase naopak třeba jenom rok.

My jsme tam dali tu volnost rozhodnutí zastupitelstva. Nicméně znám konkrétní příklady, kdy stávající ředitel vyhrál konkurz na ředitele školy, ale zastupitelstvo ho do této funkce po x–letech, kdy tuto funkci vykonával, a vykonával velmi dobře, a poté, kdy se za tohoto ředitele postavili starostové všech spádových obcí této školy, rodiče, znova nejmenovalo, protože si prostě s panem starostou "nesedl". Myslím si, že takto by to také nemělo vypadat. Ředitel by neměl být závislý od toho, jestli zrovna vyznává stejnou politickou kartu nebo je-li ve stejných politických barvách nebo není ve stejných politických barvách, jako třeba konkrétní starosta. Myslím si, že to skutečně ke kvalitě našeho školství nepřispívá.

Školství, školy, ředitelé škol, učitelé potřebují především stabilitu, potřebují vědět, co bude nejenom příští školní rok, a dneska nevědí ani to, potřebují vědět, co bude za pět, za deset let, protože oni pracují v těchto perspektivách.

Já jsem kdysi jako učitelka první třídy napsala, že jestliže učím, dotýkám se budoucnosti. Ano, jestliže učíte prvňáčka, nastartováváte ho pro celý jeho život. Jestliže učíte žáka základní školy, středoškoláka, tak ovlivňujete jeho postoj nejenom k danému předmětu, nejenom jeho životní postoje, ale celou jeho další životní kariéru. A k tomu kantoři potřebují skutečně dobré zázemí, dobré podmínky. Aby mohli dát dětem to nejvíc, co v nich je, skutečně to nejlepší, co v nich je, svoje srdce, své vědomosti, své znalosti, své morální hodnoty, k tomu potřebují také, aby měli tzv. krytá záda, aby jim dobré podmínky vytvořila společnost. A to se bohužel v této chvíli neděje, jak je vidno z petice, kterou právě projednáváme.

A jestliže pod touto peticí jsou podepsáni nejenom kantoři, ale i rodiče, tak si myslím, že máme povinnost velmi vážně se tímto zabývat, a ministerstvo má povinnost udělat všechno pro to, aby podmínky v regionálním školství, a nejenom v regionálním školství, ale v celém vzdělávacím systému, se skutečně zlepšily. Je to pro naše děti! Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A nyní vystoupí paní senátorka Jana Juřenčáková, připraví se pan senátor Karel Šebek.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážení petenti, vážené kolegyně a kolegové. Já jsem se veřejného slyšení k projednání této petice 6. června 2012 zúčastnila a zastupovala jsem tady Spolek pro obnovu venkova, který přijal již 3. ledna letošního roku nesouhlas s tímto koncepčním záměrem. A vystupovala jsem už nějak na konci tohoto slyšení, kdy pan ministr tady už nebyl, protože musel odejít, takže dneska využiji situace, že pan ministr je přítomen a zopakuji část svého vystoupení.

Není radostné konstatování, že náš venkov v posledních letech hájíme proti čím dál většímu počtu útoků, které sahají na jeho samotnou podstatu, na základy jeho životaschopnosti. Nevím, v které hlavně se zrodil záměr reformy financování regionálního školství podle naplněnosti tříd. Chápu, že jsme ve složité hospodářské a finanční situaci, ale řešit tuto situaci na úkor obcí, které postavíme před rozhodnutí, že buď si budete doplácet na mzdy, nebo vám školu zrušíme, je přímo obludné. Obce si v mnoha případech školy i za dotační peníze opravily a nikdo ze starostů nečekal, že by se mohla objevit takováto hrozba.

Nevím, zda návrh reformy vymysleli úředníci nebo zda to bylo politické zadání bývalého ministra. Sáhnout na pramen existence a životaschopnosti našeho venkova, na školy, které navštěvují naše děti, je podle mého názoru politická a morální sebevražda každého politika.

Poslední dobou se čím dál víc častěji setkávám s tím, že mě občané i starostové obviňují z něčeho, za co já jako politik nemohu. Když jsem hledala příčiny, tak jsem zjistila, že tato zbytečná byrokratická nařízení vznikají v hlavách ambiciózních úředníků, kteří ani nemají ponětí o tom, jak to tam dole funguje. A tato nařízení jsou vydávána formou ministerských vyhlášek, to znamená, že je neschvaluje Parlament.

Rozhodnutí úředníků a ministra tak svými důsledky násobně převyšuje dopady mnohých zákonů, o které svádíme bitvy v Parlamentu. Nevím, zda to byl úmysl bez znalosti poměrů v jednotlivých regionech škrtnutím pera ohrozit budoucnost regionálního školství a znejistit obyvatele venkovského prostoru.

Vítám, že současný ministr školství reformu pozastavil a doufám, že ji podrobí důsledné analýze nejenom s důrazem na šetření financí, ale hlavně v kontextu udržitelnosti života na českém a moravském venkově.

Pocházím z regionu, kde se narodil učitel národů Jan Amos Komenský. Já mám kancelář přímo v Uherském Brodě. A Jan Amos Komenský mimo jiné řekl: "Má-li být však náprava úspěšná, musí být komplexní a všestranná, neboť nebude-li současně napravovat všechno, co vzájemně souvisí, nikdy se nedostanete kupředu."

Vážený pane ministře, při svém rozhodování mějte, prosím, tato slova na mysli. Moc vám za to předem děkuji i jménem všech obcí a měst, které záměr reformy systému financování regionálního školství ohrožuje.

A ještě bych se vyjádřila k návrhu usnesení, který jsme obdrželi. V bodě 4 je navrženo, že se má zřídit koordinační pracovní skupina se zastoupením pedagogických odborníků, pedagogů z praxe, zástupců zřizovatelů, krajů, obcí apod. a zástupců Parlamentu České republiky, jejímž cílem bude vytvořit optimální systém financování regionálního školství.

Chybí mi tam zástupci organizací, které zastupují obce a města a které se velkým dílem podílely na této petici, to znamená jak Spolek pro obnovu venkova, tak Sdružení místních samospráv a Svaz měst a obcí. Ale vzhledem k tomu, že vím, a pan ministr to tady potvrdil, že tato pracovní skupina již pracuje a zástupci těchto organizací jsou tam účastni, tak netrvám na změně tohoto návrhu.

A ještě bych se chtěla zeptat předřečníka pana kolegy Chládka, protože mě zaujala v jeho vystoupení informace, že přibylo 10 000 negramotných. Zajímalo by mě, kde k tomuto číslu přišel, protože ráda bych si to někde ověřila, je-li to pravda. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. Předpokládám, že pan zpravodaj slyšel tento dotaz a vyjádří se. Nyní vystoupí pan senátor Karel Šebek, připraví se pan senátor Jaroslav Palas.

Senátor Karel Šebek:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, vážení hosté. Já bych k tomu, co tady bylo řečeno, jenom doplnil, že škola v malé obci má samozřejmě i funkci společenskou a všichni víme, že spolužáci se scházejí na svých abiturientských srazech třeba i po třiceti, čtyřiceti, padesáti, šedesáti letech a přinášejí tak zpětně i v průběhu svého života, pokud se náhle odstěhují, další hodnoty do místa, ke kterému bytostně patří. Na druhou stranu hospodářský vývoj je v mnoha ohledech neúprosný, dochází ke koncentraci výrobních prostředků a český venkov se někdy vylidňuje právě z toho důvodu, že tam je nedostatek pracovních příležitostí.

Přesto si myslím, že měřítkem spokojenosti člověka není suchá cifra růstu HDP, ale i právě prostředí, kde žijeme a společnost, ve které žijeme a proto obdivují a podporuji úsilí těch, kteří jdou jakoby proti proudu za zachování těch staletých tradic českého venkova.

Bylo zde řečeno něco o tom, že bychom se měli poučit z chyb, a řekla to i paní místopředsedkyně Gajdůšková v narážce na referáty školství a kultury v Benešově. Já si vzpomínám, protože už jsem v komunální politice přes 20 let, jak ještě v roce 1999 stačilo s nějakým problémem zajet na okresní referát školství a kultury, kde seděl Jiří Hřebíček, který jednou do roka svolal kolegium škol a dorovnal procenta u tehdejších normativů. Dnes se to dělá velmi kostrbatě. On měl tenkrát do nejvzdálenější školy 30 kilometrů a těch škol měl zhruba na starosti sto, takže o každé měl dokonalý přehled.

Opuštěním tohoto systému a zřízením krajů navalili jsme na krajského náměstka 1 233 škol, do nejvzdálenější má 80 kilometrů a logicky nemůže reagovat zcela s odpovídající znalostí věci na problémy, které se na něj valí.

Máme před krajskými volbami, možná, že až se bude ustavovat nová krajská zastupitelstva, měli bychom myslet i na to, aby nový řád a nová organizace školské problematiky v kraji měla jistou logiku právě s přihlédnutím ke znalosti místních poměrů, které jsou v rozměru jednoho okresu poměrně jednotné, kdežto v rozměru kraje se diametrálně liší. Říká se třeba o Středočeském kraji, že je rozdělen na bohatý sever a chudý jih.

Také jsem zažil projektování školských vzdělávacích programů, abychom potom zase jakýmisi normativy šli proti duchu kurikulární reformy. Ale v současné době, a v tomto okamžiku mě těší, že všichni co jsme tady, nalézáme společnou řeč a i když máme třeba rozdílné názory, máme myslím společnou vůli, a to jak my, tak petenti, tak pan ministr a myslím si, že to je jakési blýskání na lepší časy. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Palas, připraví se paní senátorka Miluše Horská.

Senátor Jaroslav Palas:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, vážení petenti, pane ministře, dovolte mi, abych využil tohoto tématu a abych se podělil o několik informací z pohledu Moravskoslezského kraje, neboť Moravskoslezský kraj je zřizovatelem 240 středních škol, odborných škol, gymnázií. My jsme v letošním roce sloučili či uzavřeli 24 škol. S největší pravděpodobností příští reprezentace Moravskoslezského kraje bude muset zavřít ještě kolem 15 škol v příštím roce. Je to dáno tím, že nejsou děti, nejsou studenti, je jich méně. My víme, že máme ročně v našem kraji 11 tisíc porodů. To znamená, že víme, co bude za 10, za 15 let a jaké kapacity budeme potřebovat. Víme to zcela přesně.

Jak se máme stavět k situaci, kdy gymnázium například ve Vítkově, do prvního ročníku se nám hlásí 3 děti, a abychom udrželi tento gympl, tak do něj navíc z rozpočtu kraje vložíme 3 miliony Kč. Z druhé strany nás kritizuje ředitel gymnázia v Opavě, který má naplněné třídy a říká: Jak já k tomu přijdu, že zvýhodňujete jiné gymnázium takovýmto způsobem, vlastně na můj úkor.

Totéž se týká základního školství, kde kraj není zřizovatelem, kromě několika speciálních základních škol. Jak se mám dívat na pohled velkých střediskových obcí, kde je škola, která je relativně naplněná, kde také ubývají děti, protože natalita klesá v naší republice, a na sousední obce, kde jsou taktéž o něco menší školy, ale jsou poloprázdné, které vytápíme, musíme je rekonstruovat, stojí to obce peníze, významné peníze. A já nedokážu odpovědět, na čí straně mám být, jestli na straně ředitele školy střediskové obce, který říká "dovezte mi sem děti z Třemešné, z Jindřichova, k nám, do Města Albrechtic", a ta škola je perfektní. Má také mimoškolní činnost, kroužky, počítačové učebny. Prostě je to škola na poměrně vysoké úrovni. Jestli je lepší děti svážet, anebo jestli k rozvoji Třemešné, Jindřichova patří funkční škola, menší kola. To já nevím. To musí říct skutečně odborníci.

Ale, dámy a pánové, všechno začíná od peněz. Všechno začíná od korun. My musíme najít takový model, který by se ufinancoval. Protože v současné době těch peněz je méně, takže i my z pozice vedení Moravskoslezského kraje hledáme cestu, jakým způsobem zachovat kvalitní školství, ale racionální školství, ekonomicky únosné vůči našemu rozpočtu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Prosím o vystoupení paní senátorku Miluši Horskou, která je zatím poslední přihlášená. Už to tak není.

Senátorka Miluše Horská:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážení repetenti, milé kolegyně a kolegové, já jsem se naschvál přeřekla, protože mě to trošku navodilo slovíčko repetent. Já předpokládám, že pan ministr bude tak dobrým posluchačem, že nebudeme muset tuto petici už opakovat.

Já bych vás, vážený pane ministře, chtěla na počátek pochválit. Bohužel v Senátu nebývá zvykem, že bychom měli a bylo za co v současné době členy vlády pochválit. Musím říct, že vy jste na politickou scénu vstoupil jednak s velkým očekáváním, jednak se vám to povedlo. Ale znáte to, podle činů poznáš. Takže hra je rozehraná.

Já jsem nechtěla původně vystoupit, ale přece jenom mi to nedalo, protože dlouhodobě se cítím zástupcem lidu pedagogického a jsem na ty problémy vnímavější, než možná na některé jiné. Já bych vám chtěla říct, co terén ve všech oblastech našeho školství postrádá, protože jsem se nedávno účastnila pro mě velice zoufalé debaty vysokoškolských profesorů, rektorů, kteří přesně tak, jako my tady v tom základním školství nevíme, co s tím, oni také ne. Pro mě tam zazněla taková zvláštní, až paradoxní myšlenka, že by – i když asi ne tolik, protože v Německu se to tak stalo, nebo stává – dokonce studenti měli ovlivňovat chod svého vysokého školství. Takže z dlouhodobého pohledu a perspektivy – a myslím si, že nejenom na tomto příslušném ministerstvu – postrádáme dlouhodobou koncepci, kam kráčí naše školství, jak jsou jednotlivé stupně školství provázány a co pro to máme udělat. Bohužel z tohoto pohledu – a zas to není jenom ryze školský pohled – chybí nám provázanost jednotlivých ministerstev, tzv. meziresort.

Já jsem se to teď velice snažila – abych nemluvila jenom na vodě – navodit, dnes budeme projednávat, aby ten meziresort, a to bylo MPSV se školstvím, se v těch zákonech někde projevil. Bohužel se to tak nepodařilo. Bylo mi řečeno, že tentokrát opravdu karta byla na straně ministerstva školství, které to nedodrželo. Takže to je apel, já vás prosím, abyste přenesl ta slova i na vládě, protože všichni máme zkušenost, že úředník na svém ministerstvu se dívá jenom pohledem svého průzoru. Bohužel, ta prostupnost nás pak dohání a tam si myslím, že i peníze utíkají.

Myslím si, že dlouhodobá koncepce by ovlivnila i krajské koncepce, protože ač jsem se podívala do několika krajských školských rozvojových koncepcí, tak v podstatě se tam mluví jenom o našich školách. Bohužel se bere rozdíl na zřizovatele. A jestli už jsou nějaké školy zařazené v síti, ať už základní, speciální, střední, jestliže už jsme je vzali a financujeme je, tak bychom si měli říct, jak to chceme a počítat s nimi v té koncepci. Bohužel jsou naše a vaše. A to si myslím, že z tohoto pohledu je velmi špatně a dobrý hospodář si své peníze přece hlídá.

Myslím si, že by všem ministerstvům, ale teď jsme v resortu školství, slušelo hovořit s terénem v nějakých pravidelných intervalech, ať už to nazveme poradními sbory. Všichni tady narážíme na to, že cítíme jakousi podtrženost úředního šimla. Myslím si, že ve školství se nám to právě potom dlouhodobě vrací.

Víte, jestli chceme využít tu krátkou dobu a ovlivnit naše děti, aby z nich vyrostli občané, kteří se o sebe postarají, budou chodit do práce, mají-li kam, tak při současné krizi rodiny je potřeba, aby nám fungovalo školství. A to si myslím s ohledem na to - tak jak teď naším prostředím, už je to skoro rok, otřásá zánik zvláštních škol, nebo chcete-li základních škol praktických, nebudu to rozebírat, nebojte se - jestliže chceme vychovat občana občansky zdatného, musí mít nárok na to, správně se vzdělávat. Chci jenom podnítit pohled na žáka sice se zdravotním handicapem, ale je to přesně takové právo, a pro nás možná o to větší povinnost, protože ty děti nás do budoucna budou živit, je to péče o talent. Já se obávám, že se ztrácíme bohužel v obou alternativách, že nemáme ty hranice a směrem k Evropě slibujeme zánik speciálního školství a zároveň víme, že tady máme takové kořeny, na které je potřeba navázat, jsou dobře nastavené a ve všech členských státech to speciální školství přece funguje, jenom jde o to, řádně ho zařadit.

Víte, asi skončím jako můj předřečník pan hejtman Palas, že hold nás to bude něco stát. Jde o to, jestli investice právě do škol se několikrát státu nevrátí. Třeba tím, že lidé budou zaměstnaní, nebudou brát sociální dávky. Možná tím, že se nedostanou do přeplněných vězení.

Já znám dlouho člověka, který již, abych to nepřehnala, před 15 lety obcházel ministerstvo školství, protože spočítat, nastavit financování školství tak, aby byl ošetřen normativ třeba při výuce cizího jazyka, kdy se třídy půlí, a zároveň aby to byla i ta třída běžná, velká, ale aby to byla třeba i malotřídka, tak to se, přátelé, matematicky dá. Otázka je potom, co s tím ten rozpočet?

Takže já jsem si povzdechla, ale nabízím ruku k dílu. Už jsem to dokázala předchozímu panu ministrovi, a protože nemám ráda stranické přestřelky, kterých jsem tady účastna, tak jsem to udělala po odborné linii. Uspořádala jsem tady seminář. A protože jsem se z pěšáka dostala až do Senátu a mohu využít přímý kontakt na pány ministry, tak jsem velice apelovala a prosila o vícero odborníků tehdy, aby přišli. Ale zjistila jsem, že když to není pod nějakým politickým, nebo nevím, jakým tlakem, tak ta rukavice z té druhé strany zdvižena nebyla. Ale mě terén vycvičil, já jsem ředitelka školy 20 let, já vím, že když něco chci, že za tím musím jít, takže to teď tady říkám znovu a trošku žertem. Protože pan ministr mi už nabídl schůzku, nebudu říkat spolupráci, takže doufám, že společnými silami se o to naše školství přičiníme. Je to i naše věc, vážení přátelé, děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Pavel Eybert, připraví se pan senátor Josef Řihák.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážení petenti, kolegyně, kolegové.

Sám jsem bývalý učitel. Dnes jako starosta zastupuji zřizovatele školských zařízení. Manželku mám učitelku, dceru mám učitelku, ostatní příbuzní pracují ve školství a mí kamarádi pocházejí též z oblasti pedagogických pracovníků. Takže mám k regionálnímu školství velmi blízko. Jsem také členem rady střední školy, kterou jsem vystudoval, a detailně sleduji krajský rozměr středního školství.

Musím konstatovat, že problém zbytečně vynakládaných prostředků vidím právě ve středním školství. Jednak považuji za nemožné, nevhodné, aby střední školy zakončené maturitní zkouškou, studovalo více jak 90 % populačního ročníku, bez toho, aby se snížila úroveň maturitních výstupů. Pak se divíme, že nám klesají úrovně výstupů, klesá kvalita vzdělání.

Pokud by byl výběr těch, kteří nastupují na střední školy zakončené maturitou, byly i výstupy jistě kvalitnější než dnes, kdy financování škol, středních škol dle počtu studentů nutí školy přijímat každého žadatele, bez ohledu na to, zda k tomu je či není. Na druhé straně považuji za nerozumné držet na středním školství zhruba skoro 40 % nadbytečných kapacit. Všechny střední školy pak bojují o studenty a naříkají, že mají málo prostředků na dobrou úroveň práce, odměňování, investice, opravy, vybavení školy.

Dalším problémem středního školství považuji u celé řady studentů dobu, kterou na školách stráví. Ať opakováním ročníků, přestupy ze školy do školy, různé nástavby, VOŠky, bez provázanosti na vysokoškolské vzdělání. Neúčelně strávená doba studentů ve školství má též své náklady. A myslím si, že je třeba zracionalizovat dobu, po kterou je vhodné, aby studenti trávili dobu ve školství. Počítejte se mnou: 3 – 4 roky v mateřské škole, 9, někdy i více let, na základní škole, 4 – 5 let na středním školství, 2 – 3 roky na vyšší odborné škole. To máte klidně 21 let v regionálním školství. Pak se divíme, že na to nemáme dostatek prostředků.

Obracím se proto na pana ministra školství, aby se zamyslel i nad touto skutečností, racionalizací doby, kterou stráví studenti na středních školách, i optimalizaci sítě středních škol vzal do svých úvah, jak dál v regionálním školství, i když vím, že je to především záležitost obecních a krajských zastupitelů. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, prosím o vystoupení pana senátora Josefa Řiháka. A nyní se přihlásil i další. Připraví se pan senátor Stanislav Juránek. Pardon, také vystoupí s přednostním právem paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Ano, po panu Řihákovi. Pan senátor Řihák má slovo.

Senátor Josef Řihák:  Děkuji za vstřícnost. Pane předsedo, kolegyně, kolegové, vážení hosté a petenti.

Já jsem pochopil z těch úvodních slov, že se jedná o regionální školství jako o základní školy. A my už tady víceméně mluvíme o středních a jiných školách. Víte, vždycky, když se začalo šetřit, tak se šetří tam, kde ten odpor je nejmenší. To znamená, představte si, když ministerstvo školství má málo peněz a začne šetřit na vysokých školách, určitě by byly protesty studentů a bylo by zle. Proto vždycky vláda, nebo ministr, nebo někdo hledá tam, kde bude nejmenší odpor. A ten nejmenší odpor se předpokládá na těch malých školách, na těch základních školách, které zřizují města. A úplně nejmenší odpor se očekává tam, kde jsou na tom nejhůř, to znamená základní školy ve střediskových obcích, jak tady někdo řekl.

Víte, hodně z vás je tady z praxe starostů, zastupitelů, že když omezíte nebo zavřete školu někde na obci, tak je to vyslovená tragédie, jak po stránce kulturní, společenského využití, tak i po stránce toho vzdělání. Slyšel jsem tady, že je jednoduché děti dát do autobusu a převézt je někam jinam do školy. V tom tady souhlasím s panem zpravodajem, je to otázka za prvé i bezpečnosti, za druhé, v dnešní době, kdy zuří kriminalita, tak je to i bezpečnost pro ty děti, a není to jednoduché.

Víte, mě tak trošku mrzí, protože třeba já jsem také starostou města, jsem starosta města, které má 36 tisíc obyvatel, a my naopak zvyšujeme naše příspěvky, které máme, do škol. Proto chceme, aby zastupitelstva měla samozřejmě vliv na to, kdo dělá ředitele. Protože není možné někam investovat 80 milionů korun a pak zastupitelstvo, aby nemělo vliv na to, kdo tam bude dělat toho nejvyššího manažera. Ale postupně spíš zvyšujeme.

Co se týká vlády, tak postupně se snižuje. A vláda pořád snižuje, snižuje do oblasti školství a právě do těch základních škol. Víte, Evropská unie, a vůbec i u nás je spousta programů na Program obnovy venkova. Tu se dá 10 miliard, tu se dá 15 miliard, a všichni říkáme - tomu venkovu pomůžeme - jak uděláme jiné rozpočtové určení daně, že těm menším obcím se pomůže oproti těm větším, protože ta větší města se těm výkyvům, které teď jdou, si myslím, mohou i účinně bránit. Ale ty malé obce s tím nic neudělají. A jakmile přijde pan ministr a řekne, že někdo místo 21 dětí jich bude muset mít 25, 30, tak to jsou pro ty obce obrovské rány.

A jsem rád, že nový pan ministr přistoupil na to, že stáhl tyto návrhy, že bude diskutovat s odborníky. Tady se hodně mluví o odbornících, já tedy odborník nejsem, já o tom diskutovat určitě nebudu, ale do toho týmu si dejte jednoho velkého - v uvozovkách - odborníka, kterého tam budete potřebovat, a to je ministra financí Kalouska. Protože toho musíme přesvědčit o tom, že tam musí dát peníze. Jinak potom všechno ostatní, to zase by mohly být řeči, řeči, a jenom – jak se říká - řeči. Ale pokud ministerstvo nedá do toho peníze, tak je to špatné.

Každá vláda se hodnotí podle toho, jaké je tady vzdělání. A já si myslím, že tahle vláda moc nenapomáhá tomu, aby vzdělání v naší republice bylo dobré. Vezměte si, že my jako obce zřizujeme základní školy, zřizujeme střední školy. A my jsme si ponechali ve městě i třeba jesle. Určitě jsme udělali dobře. A střední školy a učiliště dneska mají kraje. A ten stát, místo, aby nám přidal, tak nám ještě snížil peníze a snížil příjem. A museli jsme se s tím taky nějakým způsobem poprat.

Pan kolega Palas tady řekl, že všechno je zase o financích. Ano, je to o  financích, ale je to také o prioritách, jestli chceme dobré zdravotnictví, dobré školství, nebo něco jiného. A možná tady by se mělo mluvit spíš o prioritách. A ještě jednou děkuji panu ministrovi, že stáhl tyto svoje návrhy, že je ochoten jednat, ale hlavně by si to měl srovnat ve vládě u pana Kalouska, aby na to dal peníze. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí s přednostním právem paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková a připraví se pan senátor Stanislav Juránek.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, vážení petenti, pane ministře, kolegyně, kolegové, omlouvám se panu kolegovi Juránkovi, že jsem využila teď svého přednostního práva, ale chtěla jsem reagovat na pana senátora Eyberta. Na ten jeho postesk, že nám lidé zůstávají, nebo mladí lidé zůstávají dlouho ve vzdělávacím procesu.

Víte, já jsem měla možnost se setkat zde v Senátu při těch mezinárodních kontaktech s předsedou dánského parlamentu. Je už to před časem. A ptala jsem se ho, co dělají s absolventy anebo s lidmi, kteří jim zůstávají doma, kteří jim zůstanou bez práce, protože to je problém. A pan předseda dánského parlamentu na mě dost nechápavě hleděl, na co se to vlastně ptám, a poté říkal, nám nikdo nezůstává doma, protože ten člověk buď pracuje anebo se vzdělává. Což znamená, že samozřejmě ho drží v nějakém pracovním rytmu, s nějakými elementárními návyky, zvyšují jeho schopnost zůstat a znovu se zařadit na trh práce.

To je sice věc, která se netýká zrovna regionálního školství, ale může se týkat. Protože nám chybí systém celoživotního vzdělávání obecně. A my na školách, ať je to v regionálním školství, tedy na těch základních, ale i středních školách, ale i vysokých školách přece máme lidi, kteří umějí vzdělávat. Máme tam objekty, které jsou - já nevím - v odpoledních hodinách volné. Když se nám snižuje počet žáků, tak nám ty prostory zůstávají, a přitom nemáme zajištěn systém celoživotního vzdělávání.

Já si myslím, že i toto by měla být cesta do budoucna, provázat systém celoživotního vzdělávání do vzdělávacího systému jako takového. Myslím si, že by to mohlo přinést i jakési vyrovnání finančních prostředků. A hlavně by to bylo velmi a velmi užitečné pro společnost jako takovou.

A ještě poznámku na pana senátora Řiháka. Já si nemyslím, že by zastupitelstva neměla mít absolutně žádný vliv na vedení škol. Měla by mít, určitě, ale nemělo by to být tak, jak je to v této chvíli, že je to zase neomezený vliv. Že nikdo jiný v podstatě do toho jakoby nemluví, resp., že zastupitelstvo tam má právo veta. Tak jsem to myslela. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji a nyní vystoupí pan senátor Stanislav Juránek.

Senátor Stanislav Juránek:  Pane předsedo, pane ministře, moji kolegové, já bych se rád na některé věci podíval trošku systémově. To, co totiž chybí, je dořešení základní reformy školství. A já si v té věci dovolím obrátit na nás všechny, to není jenom otázka na pana ministra. Protože v okamžiku, kdy přešlo školství ze školských úřadů na kraje, nebyla tato záležitost dořešena a trvá tady dvojkolejnost, a dvojkolejnost je finanční. Je to dokonce tak, jak tady může odpovědět můj kolega, jak už se tady zmínil hejtman Moravskoslezského kraje, jestliže ušetří za těch 24 sloučených škol, tak to nešetří rozpočtu kraje, to šetří na prvním místě rozpočtu státu. To znamená, tato věc je naprosto systémově nedořešena.

A ten důvod, proč kraje slučují, a obce ne, je v tom, že toto nedořešení na ty kraje dopadá úplně jednoznačně. Za jedno volební období takový kraj, jako je Moravskoslezský nebo Jihomoravský, když nebude dělat ty slučované školy, tak mu to udělá půl miliardy, což je z disponibilních zdrojů 10 %, se kterými ten kraj disponuje. To znamená, že ten kraj už je v tuto chvíli odkázaný na to, že nějaké kroky dělat musí, a je mu vyčítáno, že nejsou dělány dostatečně systémově, protože tam už není ta metodická provázanost, a ministerstvo, které by mělo být tím odborným garantem, dává od toho svým způsobem ruce pryč.

To znamená do budoucna je jedna důležitá věc. Odstranit dvojkolejnost ve školství, a to i po té stránce finanční, a buďto se vrátit zpátky ke školským úřadům, protože to je jediným způsobem vyzkoušeno, nebo to dokončit a předat určité pravomoci i finance na kraje a na pověřené obce. Pak bude i ta vzdálenost dokonce snížena, protože dřív to byly okresy, teď by to byly pověřené obce. Ale jestliže nevyřešíme tenhle základní způsob, vždycky nám v tom školství bude některá věc trčet.

Na závěr chci říct, že je samozřejmě dobře podporovat obce malé, aby jim zůstala zachována škola. Vždycky do určité míry, ale je to třeba podporovat, protože obec bez školy přestává být obcí. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a prosím o vystoupení pana senátora Miloše Vystrčila.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já jenom dvě krátké poznámky.

První se týká malých škol. Já chci jen upozornit vás všechny, a zejména pana ministra, že v okamžiku, kdy se bude chtít postavit za malé školy, nebo školy na vesnicích či menších sídlech, tak se postaví za menšinu. To znamená, postaví se za ty, co při jakémkoli hlasování jsou v menšině. Protože tak je to, tak je to dáno, a většina lidí nežije na vesnici, nežije na malých sídlech, ale na těch velkých, které jsou schopny i problémy financování škol řešit efektivněji, než je tomu na těch malých sídlech, pokud tam školy chceme zachovat. A protože školství má nejen ekonomický, vzdělávací, ale také sociální rozměr, tak to zřejmě bez nějaké intervence, která bude odlišná u měst a malých obcí, nepůjde.

Druhá poznámka, kterou chci říct, se týká plánovaného rozpočtového určení daní. Nevím, jestli jste si to uvědomili, ale v současné době je to tak, že peníze na provoz škol jdou do místa bydliště žáka. To se teď změní, miliarda a půl, která takto byla přerozdělována, mizí jako dotační titul a 7 % prostředků bude přerozděleno obcím a městům podle toho, kam děti chodí. Když si to spočítáte, tak to na jednoho žáka (já jsem si to počítal) vychází asi na 9000 korun ročně.

To znamená, že v tom okamžiku, pokud žák z malé obce začne chodit do sousedního velkého města do školy, tak ta škola, resp. město, sousední, velké, dostane těch 9000 Kč. To znamená, vliv malých obcí na to, aby udržely své žáky a své školy, v tomhle směru v podstatě zeslábne, neboť ty velké školy získají další prostředky a budou schopny možná i žáky z malých obcí vozit.

Takže to jsou dvě věci, které si myslím, že je potřeba v případě debaty o záchraně regionálního školství uvědomit. A uvědomit si, jakou cenu pro nás má to, zda na menších obcích máme nebo nemáme školu, zda skutečně je v souladu s naším cílem dosažení úrovně vzdělávání, abychom někde drželi v ročníku vždy po jedné třídě devítileté základní školy, a nebo zda by neměly být podpořeny školy, tzv. malotřídky, které by měly být na malých obcích udržovány, řekněme, za každou cenu.

Tím pádem je tam učitel, tím pádem děti nemusí dojíždět, tím pádem mají blízko k maminkám a tatínkům, mají maminku a tatínka, když ho nejvíce potřebují. A zda devítitřídní školy na menších obcích skutečně nějakým způsobem nereformovat, protože kvalita výuky na 2. stupni, to potom souvisí s aprobovaností. A pokud tam máte jen 4 třídy, šest, sedm, osm, devět, tak aprobovanost a kvalifikovanost výuky je velmi obtížné udržet.

To jsou všechno otázky, které se musí řešit. Já té komisi, pokud bude zřízena, přeji hodně invence, ale upozorňuji, že bez toho, aniž bychom se postavili za ty slabší, to nepůjde.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Václav Homolka. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Homolka:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážení petenti, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové.

Já jsem vystoupit nechtěl, protože jsem všechno podstatné řekl panu ministrovi na našem výboru, ale přece jenom tady slyším, že školství by neměla být politika, odbornost, odbornost. Ale bohužel v posledních 10 letech vidím, že je to ta vysoká politika, protože těch ministrů, kteří se střídají u moci! Vždyť tam nevydrží pomalu ani rok, rok a půl v průměru. Tak to je velmi smutné, proto taky ani nemůžou za ten rozpočet na další rok pomalu zodpovídat. A když to nesplní, tak se vlastně nic nestane, protože zase nastupuje další a další ministr.

A všimněte si, že post ministra v posledních letech dostává vždycky nějaká taková ta malinká strana, která tu zodpovědnost až takovou mít nemusí, protože nebude v příštích letech asi přímo u moci. Nemusí být. Takže tady by bylo velmi dobré, kdyby ministrem školství byl někdo opravdu ze silné strany, která může zaručit ten další vývoj a tu koncepci.

Tím samozřejmě nechci říci, že pan ministr, jako nestranický ministr, by tohle nemohl dokázat, ale bude mít velmi těžkou úlohu. A vždycky to nakonec ten nestraník prohraje v té silové politice. Ale já jsem mu přál, aby vydržel, že bude mít podporu aspoň v Senátu napříč politickým spektrem. A to si myslím, že by měl slyšet a měl by se o to opřít.

Pak tady zaznělo něco, co jsem si trošku s úsměvem přehrával v hlavě. Mluvilo se jakoby o našem městě, kde právě bylo vyhlášeno výběrové řízení pouze na jednu jedinou ředitelku školy, která je v zastupitelstvu a je jakoby v opozici. Ta ředitelka vyhrála to výběrové řízení, a rada města ji nejmenovala. A protože ta rada města natřikrát zasedala, tak já jsem na zastupitelstvu města, taky jako radní, navrhl, aby zastupitelstvo de facto donutilo tu radu, aby respektovala výsledky konkurzního řízení. Zvlášť, když to bylo na jednu jedinou školu atd.

A není to tak, jak říká paní místopředsedkyně Gajdůšková, že by zastupitelstvo rozhodovalo, o tom jmenování rozhoduje rada města. A ta si to nedá vymluvit. A minulý týden, napočtvrté, se odvážila a nejmenovala paní ředitelku znovu a vyhlásila nové výběrové řízení. A v tom městě pozdvižení, petice, protistávky, dokonce velké shromáždění lidí na náměstí, to je velmi a velmi smutné.

Takže tady bych jenom chtěl říct, že ten proces má politické pozadí, mnohokrát, a je to velmi smutné. Takže tady bych apeloval na to, aby ten pan ministr odshora, i když vím, že tohle je záležitost spíš krajů a měst, aby přece jenom tam nějakou vahou osobního příkladu a intervence se snažil, aby tohle se nestávalo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, do diskuse se už nikdo nehlásí, takže rozpravu končím a zeptám se pana zpravodaje, zda tedy se chce vyjádřit k proběhlé diskusi? Chce, takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji, pane předsedající, rád se k proběhlé diskusi vyjádřím, protože byla, jak je u nás zvykem, velmi košatá. Protože oblast vzdělávání se v podstatě dotýká čehokoli, tak ačkoli budeme mluvit o čemkoli, tak se to školství a vzdělávání týkat bude. I když jsem si myslel, že dnes nám tady chybí ten boxovací pytel typu Josefa Dobeše, takže nebudeme tak dlouzí, tak přesto jsme to projednávali více jak hodinu a půl, a proto jsem velmi rád, že školství jako takové nás zajímá.

V té debatě vystoupilo 11 senátorů a senátorek, z nichž 1 senátorka dvakrát. Já se tady na začátku zaměřím na tu obecnou rovinu. Všichni hovořili o důležitosti školství, bavili se na téma důležitosti regionálního školství. A rád bych se dotkl jen některých věcí, protože jsem byl i vyzván na některé konkrétní odpovědi.

Kolega Palas tady hovořil o krajském školství středním. To také byl největší, vážené senátorky a senátoři, problém té reformy. Ta reforma totiž vůbec nerozdělovala mezi základním a středním školstvím. Protože kdyby rozdělovala, nemůže hovořit u základního školství o nasávacím efektu. Ten nasávací efekt může fungovat např. na krajských školách, nebo středních školách i jiných zřizovatelů, protože tam opravdu dochází k tomu, že pokud je financování tzv. na hlavu, to znamená za studenta, tak se budou snažit mít co největší počet studentů, aby se uživili. Ale u základních škol si ten nasávací efekt nedovedu dost dobře představit.

Co se týká toho pohledu na regionální školství, tak si opravdu myslím, že tam je nutný ten regionální pohled. Nemůže se to řídit z kanceláře z Prahy, protože opravdu je něco jiného sloučit dvě školy v Praze nebo v Brně a dvě školy někde, kde vzdálenost mezi nimi je 35 km.

Hovořilo se tady o tom, že kraje školy slučují a obce ne. No, ono to taky dost dobře nejde, protože zpravidla řada obcí má jenom jednu školu, tak ji nemůže slučovat s nějakou jinou. Ale kraje, uvedu např. příklad Středočeského kraje, který má na starosti 200 školských zařízení, tak tam samozřejmě ta možnost potom je. A já jsem zvědav, když se budeme bavit do budoucna o tom slučování základních škol, tak jsem zvědav, je tady celá řada starostů a starostek, která starostka a starosta, nebo které zastupitelstvo se postaví před občany a řekne, že jim tam tu školu zruší a že budou dojíždět do sousední obce. Bude jich minimum.

Dále se tady hovořilo o negramotech. Já jsem rád, že se tímto závažným tématem Senát zabývá. Ten údaj prostřednictvím pana předsedajícího pro paní senátorku, ten údaj o těch 10 tisících negramotů v České republice, to znamená o těch 10 tisíc to narostlo, je údaj Českého statistického úřadu a vychází z posledního sčítání lidu. Nechci zabíhat do podrobností, protože ten vývoj samozřejmě je ovlivněn i přívalem lidí z oblastí, kde nefunguje dobře školský systém. A znovu podotýkám, že Česká republika patří mezi ty státy, které mají nejmenší procento lidí, kteří nedokončí povinnou základní školní docházku.

Ale pokud se dostaneme do toho, jak tady také bylo nastíněno jedním ze senátorů, že budeme mít malotřídky a ty tzv. plně organizované školy na vzdálenějším místě, tak může opravdu dojít k tomu, že sociálně slabší skupiny nebudou děti posílat do školy od šesté a vyšší třídy.

Dále se tady hovořilo o tom, jak investovat či neinvestovat.

Mě vždycky baví tohle téma z jednoho prostého důvodu. Na oblasti školství za poslední 2 roky se promrhala minimálně, minimálně 1 miliarda za hlouposti typu: reklama a propagace státní maturity za 800 000, která stejně nefunguje, a další hlouposti. Kupují se tam čokoládky na propagaci různých projektů a je tam hrozba nevyčerpání 53 miliard.

Vezměte si, kolik škol by z toho bylo živo, když průměrná škola jeden rok stojí stát 18 až 35 milionů Kč, tak si vezměte, kolik by to bylo škol. A pokud jsme se dotkli RUDu, tam je jeden problém, samozřejmě, asi že je to logický krok, že by peníze měly dostávat obce na žáka, které mají školu. Tady docházelo k tomu, že obce, které to dostávaly na konkrétního žáka, tak obcím, které mají školu, to zpětně již nedávali, ale vzhledem k tomu, že tam není vinkulace těchto prostředků, tak je velmi důležité, aby došlo k tomu, aby tyto prostředky šly na konkrétní školu. Protože pokud o těch financích rozhoduje obec, tak samozřejmě chodník je hned vidět, opravená silnice je hned vidět, ale jestli vychováme blbce nebo ne, tak ono to hned nepoznáte, a možná to nepoznáte celý život, že jsme vychovali blbce.

Jenom bych měl takovou malou poznámku tady – vyšší odborné školství patří do terciárního vzdělávání a opravdu si nemyslím, že kvalitu vzdělávání rozhodují testy. My jsme se tady o tom bavili, to se týkalo státní maturity. Já jsem hrdý, že Senát právě odmítl tu zpackanou podobu státní maturity, a historie nám během dvou let dala zapravdu. Kvalitní školu dělá kvalitní výuka a pokud nepůjdou peníze na kvalitní vybavení škol a na platy učitelů, tak můžeme mít sebelepší testy, a bude to jako v té nemocnici, kde těžce nemocného budeme pravidelně měřit teploměrem, budeme vědět, že má vysokou teplotu, ale to je jediné, co se, vážená paní senátorko, dozvíme.

Co se týká pana Fialy, pana ministra, tak byl několikráte tedy pochválen. Aby tedy nezpychl, tak bych mu chtěl tímto vzkázat – určitě je dobrý krok, že se zrušil ten paskvil. Na druhou stranu daleko důležitější krok bude kvalitní nastavení koncepce financování regionálního školství, pane ministře, a vůbec nejsložitější bude, abychom vymezili prvek kvality. Oba dobře víme, že ve vzdělávání prvek kvality se velmi těžko určuje.

V závěru mi dovolte malou poznámku. Za posledních tuším asi šest let došlo k dramatickému propadu finančních prostředků na oblast školství. Já se obávám, že to je záměr, cílený záměr, protože blbý národ se dobře ovládá. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Ještě o slovo požádal, o vystoupení pan ministr Petr Fiala. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala:  Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové. Já považuji za užitečné i slušné, abych alespoň krátce reagoval na některé podněty z debaty, která tu byla, debaty velmi bohaté, za což vám samozřejmě děkuji. Jedna věc je nepochybně důležitá. Ve veřejné diskusi na ni není dostatečně upozorňováno, i když tady zazněla. V případě regionálního školství se kompetence významným způsobem dělí mezi ministerstvo školství, kraje a obce, to znamená také dělení odpovědnosti. Je velmi důležité tady při jakýchkoli krocích spolupracovat, což se ne vždy dělo.

Musíme také hledat společně optimální model. Určitě nechceme, alespoň já nechci, a myslím si, že si to nemůžeme dovolit, aby výsledkem bylo 14 nebo více rozdílných školských soustav. Toto není cesta, která by byla dobrá. My musíme zachovat jednotnou kvalitu našeho vzdělávání a také velmi obdobné podmínky. Myslím, že – zaznělo to v diskusi také několikrát a řekl jsem to já ve svém úvodním slově – musíme mít na paměti výsledky mezinárodních srovnávacích studií, které nám ukazují některé závažné vzrůstající nedostatky ve vzdělávání. Přitom právě tradice české školy byla taková, že naše školy nabízely vysokou průměrnou úroveň vzdělání pro široké vrstvy společnosti, a to je věc, kterou musíme zachovat.

K tomu ale patří, nebo vede nejenom financování a dostatek finančních prostředků, což je samozřejmě velmi důležité a na prvním místě, ale patří sem také nezbytná stabilita školského systému a také něco, co bych označil jako dobrá perspektiva pro učitele. Protože nemůžeme mít kvalitní školu a kvalitní vzdělávání, když tam nebudeme mít motivované pedagogy a když nedokážeme to, aby kvalitní studenti, mladí lidé měli zájem spojit svou životní perspektivu s povoláním učitele. Proto také musíme pracovat na dalších věcech, jako je kariérní řád učitelů, ale také jako je postavení ředitelů, na jehož problémy nás také mimochodem upozorňují mezinárodní studie, které se zabývají naším školstvím.

Několikrát tu byl zmíněn problém konkurzu na ředitele škol. Tady bych chtěl jenom připomenout, že toto zákonné opatření vzniklo na základě iniciativy poslanců a důsledky, se kterými se potýkáme, jsou dobrým příkladem toho, když neexistuje velmi úzká spolupráce mezi zákonodárným sborem, ministerstvem a kraji, kterých se to týká. Berme to jako varovný příklad a také jakousi motivaci pro to, abychom se těmto chybám vyhnuli a příště nedokázali spolupracovat i na těchto věcech, protože úmysl byl nepochybně dobrý a je ho možné podpořit, bohužel to provedení a výklad vede k těm problémům, které máme.

Já jenom na vysvětlenou toho drobného rozporu, jestli jsou zástupci autorů petice v té skupině, která je organizována Poslaneckou sněmovnou, nebo nejsou. Ne, nejsou tam oficiálně jako autoři petice – pan ředitel Halada je tam za sdružení místních správ, takže ten hlas tam slyšet je. Já tady tyto pracovní skupiny tohoto typu velmi vítám a jsem připraven s nimi úzce spolupracovat. Ostatně velmi dobrou zkušenost mám s pracovní skupinou pro revizi státních maturit, kterou jsem sestavil, kde velmi aktivně pracuje i pan senátor Chládek a která velmi rychle dospěla podle mne k rozumnému a široce akceptovatelnému návrhu, jak upravit státní maturity.

Pokud jde o optimalizaci škol, velmi souhlasím s tím, co zde bylo řečeno. Chtěl bych zde zdůraznit – je velký rozdíl mezi tím, jak přistupujeme – měl by být velký rozdíl mezi tím, jak přistupujeme ke středním školám, a jak přistupujeme ke školám základním. Rozdíl toho přístupu má mnoho důvodů, ale jeden z nich je i to dítě, protože samozřejmě ve vyšším věku je mnohem snadnější někam dojíždět a trávit určitý čas přesuny, ale musíme si hodně rozmýšlet, jestli to opravdu chceme po malých dětech, třeba na prvním stupni základní školy. Tam i to dítě vyžaduje jakousi zvláštní ochranu, a proto musíme – nebo i proto musíme v optimalizaci škol postupovat – střední školy a nižší stupeň základní školy.

Rád bych zde ještě poopravil jednu tezi, která zde zazněla, a to tu, že vysoké školy si vždycky seženou peníze a regionální školství trpí. Když se podíváme na čísla z posledních pěti, šesti let, tak je to přesně naopak. Tendence byla taková, že prostředky pro regionální školství neustále rostly a prostředky pro vysoké školy se snižovaly. To samozřejmě není dobré a musíme rychle zastavit to, co se tady dělo, že spolu o finanční prostředky soupeřily vysoké školy a regionální školství. To je naprosto špatná cesta. My musíme začít nad vzdělávací soustavou přemýšlet jako nad celkem. Zaznělo to také v té diskusi – všechny koncepce vytvářet na základě společného pohledu na celý vzdělávací systém.

Musíme se zbavit nejen, jak zde zaznělo, toho resortního pohledu, ale také, řekl bych, jakéhosi sektorového pohledu uvnitř ministerstev. Já na tom hodně pracuji, aby ministerstvo školství působilo konzistentně, aby každé rozhodnutí, které děláme, nevycházelo z jedné skupiny, která se zabývá regionálním školstvím nebo vysokými školami, ale bylo to rozhodnutí společné, které je promyšlené a prodiskutované.

Na závěr mi dovolte poznamenat, že školství je – a to není jenom v České republice, to platí obecně, dovolím si tu poznámku politologa – školství je velmi špatná politická aréna. A to z toho důvodu, že školství se dotýká téměř každého občana, ale každého trochu jinak, takže ty zájmy jsou obecné, ale současně velmi specifické. A každé opatření, které se udělá ve školství, tak působí dlouhodobě. Má dlouhodobé dopady a také je viditelné až za delší dobu.

A každé to opatření má podstatný vliv na budoucnost. Proto právě ve školství je potřeba hledat společná řešení. A příklady vyspělých demokratických zemí nám ukazují, že to jde a že se dá nalézt společné řešení napříč politickým spektrem. Já doufám, že k takovému konsensu v podstatných otázkách v oblasti školství dospějeme i v České republice. Jsem rád, že i vy tady, a ta debata to jednoznačně ukázala, to máte na paměti. Já jsem připraven s vámi dál nejenom diskutovat, ale i hledat ta společná řešení ve prospěch našeho vzdělávání. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, a nyní tedy pan zpravodaj. Pane senátore, a prosím, abyste taky přednesl, tedy upřesnil návrh na usnesení.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji. Já si na začátek dovolím dvě faktické poznámky. První, co se týkalo financování školství, si dovolím říci, že celé školství je hluboce podfinancované a že by bylo velmi špatné, kdybychom postavili proti sobě jednotlivé segmenty, které by soutěžily o tom, jestli je podfinancováno více vysoké, nebo regionální školství.

A druhá poznámka se týká toho problému těch konkurzů ředitelů škol. Já si dobře vzpomínám, jak jsme tady ty chyby v tom zákoně opravili, jak nám tady pan bývalý ministr Dobeš děkoval, zamáčkl slzu v oku a v tu chvíli se ukázala slabost ministra v Poslanecké sněmovně. Pan senátor Juránek si dobře vzpomíná, až mi ho bylo líto, jakým způsobem jsme my dostali jako senátoři za uši, že jsme si dovolili opravit návrh Poslanecké sněmovny. A konkrétní chyby, které se opravily, se nyní ukazují v praxi. A opět se potvrdilo, když do Poslanecké sněmovny pustíte kočku, vyběhne pes.

A mě mrzí, že nám tady bývalý ministr Dobeš vykládal, jak on prosadí tento návrh v Poslanecké sněmovně, tam sklopil uši, sklapl podpatky – a pan senátor Juránek si dobře ještě na to vzpomíná, jak tam chudák stál a proti němu, nikdo ho neposlouchal a proti němu stála taková ta klika, která tvrdila, přece nám tady nebudou senátoři opravovat náš návrh, když my jsme se ve sněmovně na tom shodli. A proto je nutná spolupráce obou komor zákonodárného sboru i s ministerstvem, a to ministerstvo by mělo více naslouchat Senátu. Já pevně věřím, že to takto bude v budoucnu i v oblasti školství.

A vzhledem k tomu, že jsem přečetl návrh usnesení Senátu PČR v úvodu ve své zpravodajské zprávě, tak se táži pana předsedajícího, vzhledem k tomu, že ta debata trvala téměř 2 hodiny, někdo na to mohl zapomenout, jestli ho mám číst znovu, ale vzhledem k tomu, že to každý máte před sebou, tak si myslím, že to nutné není. A já tedy doporučuji schválit tento návrh, který máte před sebou všichni na svých stolech.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobře, pane senátore, pokud se na tom nic nezměnilo během toho jednání, tak si myslím, že víme, o čem hlasujeme. Děkuji vám za vaši práci.

A nyní můžeme přistoupit k hlasování.

V tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Marcel Chládek. V sále je v tuto chvíli přítomno 55 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro hlasování je... Tak už je to 57, 29... Počkáme ještě chvilku, až se paní senátorky a páni senátoři posadí.

Takže počet přítomných Senát mírně zvýšil na 57, potřebné kvorum je 29. Zahajuji hlasování o tomto návrhu.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 43 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu překladateli. A mohu konstatovat, že tento bod končí. Děkuji i zástupcům patentů i panu ministrovi.

A přistoupíme k dalšímu bodu dalšího programu jednání. A tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 376

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 376. Návrh zákona uvede pan ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Fiala. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala:  Děkuji, pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, rád bych vás seznámil s návrhem novely zákona o výkonu ústavní výchovy, který je vám dnes předkládán k projednání.

Novela upravuje podmínky pobytu dětí v ústavních zařízeních a rozšiřuje nabídku služeb v preventivní i náhradní výchovné péči. Na přípravě této novely se podíleli odborní pracovníci z dětských domovů, výchovných a diagnostických ústavů, krajských úřadů i odborných sdružení. Navrhovaný zákon tedy vychází jak z poznatků praxe, tak také z moderních trendů v systému péče o ohrožené děti.

Ty principy jsou posilovat prevenci, využívat ambulantní péči a spolupracovat s rodinným zázemím ohrožených dětí a pomáhat mu. Hlavním cílem té projednávané právní úpravy je posunout náhradní výchovnou péči do roviny preventivní a naopak ústavní a ochrannou výchovu poskytovat pouze a výhradně v nezbytných případech, kdy není možné zvolit jiný alternativní způsob péče.

Konkrétně proto tato novela navrhuje rozšířit využití preventivně výchovné péče ve střediscích výchovné péče, které se stávají školskými zařízeními, a klást větší důraz na prevenci a poradenství poskytované dětem, jejich rodinám, což povede ke snížení počtu dětí v ústavní péči.

Abychom těchto cílů dosáhli, navrhujeme například nově poskytovat náhradní výchovnou péči dětem ambulantně. Smyslem ambulantních služeb je jak zkrácení pobytu dětí v zařízení, tak i pozitivní vliv na stavy dítěte s jeho rodinou tak, aby mu mohla být ústavní výchova zrušena a mohlo se vrátit do svého přirozeného prostředí. Poskytovat takové služby budou odborníci se zapojením rodiny a s ohledem na individuální potřeby dětí.

Nově zde podle této novely také přibývá možnost poskytovat péči nezaopatřeným mladým lidem, kteří již byli z ústavní péče propuštěni z důvodu zletilosti. Dospělí klienti, kteří studují na střední či vysoké škole a jejichž životní situace vyžaduje přijetí zpět do zařízení, budou mít možnost do jednoho roku po propuštění se vrátit do zařízení na základě smlouvy.

Změn je tam více. Základní směřování je ale jednoznačné, dá se shrnout do dvou bodů. Za prvé zkvalitnit a rozšířit systém poskytování preventivních a poradenských služeb i náhradní výchovné péče, za druhé posílit využívání ambulantních služeb na úkor pobytových.

Návrhem zákona se velmi intenzivně v Poslanecké sněmovně zabýval výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, především jeho podvýbor pro regionální školství. Ve spolupráci s ministerstvem školství zde byla připravena řada pozměňovacích návrhů. S potěšením konstatuji, že předkládaný návrh nakonec získal v Poslanecké sněmovně velmi výraznou podporu napříč všemi politickými stranami.

Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, což je garanční výbor Senátu, k tomuto tisku doporučil návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Senátní ústavně-právní výbor si povšiml drobné kolize novely zákona č. 109/2002 Sb. se souběžně projednávanou změnou zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, jehož účinnost má být pozdější než novela zákona o výkonu ústavní výchovy. Relevantní kolize spočívá v syntakticky špatném umístění vloženého doplnění do našeho tisku ze strany novely zákona o sociálně právní ochraně dětí.

S ohledem na závislost tam uvedeného doplnění na přijetí návrhu zákona o sociálně právní ochraně dětí jako celku se ale domnívám, že tato kolize by mohla být dobře a bezpečněji řešena pozměňovacím návrhem k tomuto zákonu, který se podle usnesení ústavně-právního výboru Senátu má vrátit Poslanecké sněmovně i z jiných důvodů.

Přimlouvám se proto za to, aby Senát schválil náš návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Vážené senátorky a senátoři, věřím, že předkládaný návrh zákona budete projednávat s vědomím, že jeho přijetí může zlepšit podmínky dětí umístěných v zařízeních a současně poskytnout širší nabídku služeb jak v preventivní, tak i v institucionální péči. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal ústavně-právní výbor. Přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 376/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 376/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Bratský, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Bratský:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, pan ministr uvedl tisk z pozice vlády a z pozice průběhu v Poslanecké sněmovně. Dodal bych k tomu obligatorní věci na závěr.

Navrhovaná novela nemá dopad na státní rozpočet, nemá dopad ani na vztah rovnoprávnosti žen a mužů a návrh zákona nebude mít negativní dopad ani na podnikatelské a životní prostředí. To jsou obvyklé fráze na konec zákonů, které jsou napsány, pokud ke konfliktu zájmů nedochází.

Podklady pro návrh zákona byly shromážděny s vyjádřením a návrhů odborných pracovníků z dětských domovů, výchovných i diagnostických ústavů, krajských úřadů a odborných asociací i ke zjištění České školní inspekce v rámci její kontrolní činnosti. V této části je celá věc správná. Tisky z obou výborů Senátu máte před sebou. Zmínil bych ještě jednou věc pro ty, kteří možná nepostřehli v závěrečné řeči pana ministra, že máme dnes ještě projednávat senátní tisk č. 374, kterým zabýval ústavně-právní výbor, kde je ještě spousta pozměňovacích návrhů. Bylo by určitě dobré, aby Senát schválil tento tisk, protože po schválení v Senátu ho může získat k podpisu prezident a bude platit ještě v tomto roce. Naopak tisk č. 374 by platil k 1. 1. 2013 a veškeré změny, které v něm jsou, by byly vázány jak k původnímu zákonu, tak k tisku, který právě projednáváme. Nebylo by to tudíž v konfliktu zájmů, ke kterému by mohlo dojít. V případě, že bychom tento tisk také vrátili Poslanecké sněmovně, mohlo by dojít k tomu, že v Poslanecké sněmovně by se naopak tento tisk projednával později než tisk, který máme pod č. 374, a pak by v Poslanecké sněmovně ke konfliktu mezi oběma novelami mohlo dojít.

Proto za sebe doporučuji schválit tisk, který právě projednáváme, beze změny a naopak tisk 374, kde ústavně-právní výbor navrhl některé změny, tak je tam zapracovat.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Přeje si vystoupit zpravodaj ústavně-právní výboru pan senátor Miroslav Nenutil? Přeje si vystoupit. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, zaměřím se pouze na funkci zpravodaje ústavně-právního výboru. Při projednávání předcházejícího bodu se tu mluvilo o spolupráci mezi oběma komorami. Spolupráce je nutná i ve vládě mezi jednotlivými resorty. Jestliže jeden tisk připravuje jedno ministerstvo a druhý tisk druhé ministerstvo a dochází tam k nesouladu, pak nevím, jak pracoval – použiji slov pana ministra z jeho úvodní řeči – pečlivě a bedlivě – výbor, když to tak dlouho studovali a neobjevili ani kolizi obou navrhovaných tisků a přehlédli i některé terminologické nepřesnosti. Z pozice člena ústavně-právního výboru a z funkce, kterou tento výbor v našem zákonodárném systému má hrát, nemohu souhlasit s tím, co tady bylo řečeno jak panem ministrem, že jde pouze o nějakou drobnou dílčí později snadno řešitelnou kolizi a nemohu souhlasit ani s návrhem garančního zpravodaje na postup, jak by měly tyto tisky opustit Senát.

Pokud je mi známo, i na druhý tisk 374 se připravuje pozměňovací návrh. Pouze teoreticky – když oba tisky odejdou a za náš tisk č. 376 si troufám tvrdit, že má-li odejít správně, pak musí odejít s pozměňovacím návrhem, budou se oba tisky projednávat patrně na stejné schůzi Poslanecké sněmovny. Pokud to tam nezaparkují na hodně dlouho, není ani důvod se obávat toho, že by zákon – u nás jako senátorský tisk 376 – ještě v tomto roce nemohl platit.

Proto vás žádám, abyste při vědomí funkce Senátu schválili usnesení tak, jak ho přijal ústavně-právní výbor, tedy vrátit senátní tisk 376 ve znění pozměňovacího návrhu. Skládá se pouze ze dvou částí. První část napravuje několikrát zmiňovanou kolizi, druhá část napravuje terminologické nepřesnosti.

Věřím, že si budeme vědomi funkce, kterou Senát jako celek má a nepropustíme zmetek – promiňte mi to slovo, který sem jako zmetek přišel. Omlouvám se za tyto výrazy, ale nebylo to jinak možné vyjádřit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Navrhuje někdo podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh nevidím. Proto otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Miroslav Antl.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy a pánové, vystupuji jako předseda ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR a chci potvrdit slova našeho zpravodaje, to je senátora Miroslava Nenutila, který přesně řekl, jak to je. Skutečně bychom odstranili legislativní nedostatky a zejména pak kolizi mezi oběma tisky. Jsem zpravodajem dalšího tisku, který bude odpoledne, senátní tisk č. 374. Když se podíváte do stanoviska naší senátní legislativy, zjistíte, že mezi návrhy zákonů je velká kolize. Dohodli jsme se a mrzí mě, že pan garanční zpravodaj tuto dohodu nedodržel, že nejdříve projednáme tento tisk a přijmeme pozměňovací návrhy. Tím vyčistíme nesrovnalosti a v dalším senátním tisku, pokud nebude zamítnut, odstraníme kolizi mezi oběma návrhy zákonů, když vláda nedovedla, aby předložila souběžně zákony, které si vzájemně nekolidují. Proto se přimlouvám, abyste dali na názor ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR a pokud možno propustili návrh do podrobné rozpravy.

Předpokládá se, že pokud bychom tento zákon měli vracet, Poslanecká sněmovna by ho měla projednat začátkem září. Do nabytí účinnosti je tam času dost. Děkuji za to, že jste mě vyslyšeli.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do obecné rozpravy hlásí pan senátor Pavel Lebeda.

Senátor Pavel Lebeda:  Vážené kolegyně, kolegové, v této chvíli se nehodlám zabývat předloženým tiskem. Zjistil jsem, že se na této plenární schůzi zabýváme dvěma tisky, které pojednávají o ohrožených dětech. Dal jsem si dost práce s tím, abych oba tisky, zejména tisk z dílny pana ministra Drábka, konzultoval s odborníky. Tito se naprosto odmítavě a se zděšením vyjadřují k zákonu o sociálně právní ochraně dětí a odmítají ho. Podrobně se vyjádřím až při diskusi k tomuto tisku.

Pokud tisk vůbec nebude zamítnut, což bych určitě neobrečel, připravil jsem si některé faktické pozměňovací návrhy, nikoli legislativně právní, to neumím, které by vyhověly těm největším steskům odborníků na problematiku ohrožených dětí. Tento tisk nyní projednávaný je mi bližší.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Miroslav Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Jako senátor bych se chtěl zaměřit na obsahovou stránku zákona. Pan ministr tady říkal, že se na přípravě podílela celá řada institucí. Pravděpodobně tomu tak bylo. Je ovšem otázkou, do jaké míry byly akceptovány názory jednotlivých ředitelek, ředitelů jednotlivých zařízení, ústavů apod. Stejně tak si neodpustím kritickou poznámku na způsob komunikace při projednávání tohoto zákona právě s jednotlivými zařízeními. Od začátku snad nepochopením se mluvilo nikoli o snižování počtu dětí, o posilování preventivní péče a zvyšování ambulantní, ale o rušení jednotlivých ústavů a zařízení. To vyvolalo samozřejmě zděšení. Ani na dvou seminářích konaných na půdě Senátu zástupce ministerstva dostatečně nevysvětlili, co je hlavním cílem této novely.

Ptám se, jestli půjde posunováním výchovy svěřenců, dětí, když tento návrh zákona umožní, aby dítě přecházelo po několika měsících, v lepším případě po několika letech, od pěstouna k pěstounovi. Nebudeme si tady zastírat, že se do pěstounské péče dostávají bezproblémové děti a pěstoun v okamžiku, kdy dítě přestane zvládat, vrací ho. Určitě si ministerstvo udělalo nějakou analýzu nebo se podívalo, jak to funguje v ostatních zemích. Za život se dítě ve Francii nebo v Německu dostane obvykle mezi dva až čtyři pěstouny. Jsou případy, kdy dítě projde daleko větším počtem pěstounských rodin. Pak je namístě, zda tato "výchova nebo ochrana" je lepší než když má několik let své tety, které se o něho umí starat.

V okamžiku, kdy se o tomto návrhu začalo mluvit, navštívil jsem několik zařízení v západních Čechách. Nebyl jsem tam zván, ale vybral jsem si je sám. Nikde jsem se nesetkal s tím, že by někde spaly po deseti na pokojích nebo že by děti vypadaly jako kdyby potřebovaly nějakou sociální dávku.

Osobně s obsahem zákona příliš nesouhlasím, protože se nedomnívám, že by posiloval výchovnou péči o děti. Bojím se také toho, aby se pěstounská péče nestala jakousi výdělečnou činností. Bohužel musím říci, že mě to napadlo v souvislosti s výrokem vašeho kolegy ministra Drábka, který by tímto způsobem chtěl řešit i nezaměstnanost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedající. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Dagmar Terelmešová.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, tento zákon je úzce spojen se zákonem, který bude zpravodajován odpoledne, to je senátní tisk 374 o sociálně právní ochraně dětí. Ráda bych využila přítomnosti pana ministra, který tu odpoledne nebude a vyzvala ho, aby spolupráce mezi ministerstvem práce a sociálních věcí a ministerstvem školství byla v budoucnosti lepší. Na tomto zákonu je vidět, že ke kolizi dochází nejen co se týká právních záležitostí, ale i toho, že je nutné v rámci těchto dvou ministerstev pracovat intenzivně třeba jen proto, že dětské domovy jako takové spravuje ministerstvo školství, spadají do jeho oblasti, ale ZDOP, což jsou zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a působí přímo třeba v dětských domovech, jsou v gesci ministerstva práce a sociálních věcí.

Jde o to, že v tisku 374 se vyskytuje další věc, která mě na něm velice mrzí a kterou vidím jako velice špatnou, že děti, které odchází do života z dětských domovů po dosažení zletilosti nebo po ukončení vzdělání mají nárok na 15 000 Kč podle současně platného paragrafového znění, ale z pěstounské péče je v této novele návrh, aby tyto děti odcházely s částkou 25 000 Kč. Tato částka je samozřejmě správná, ale proč by to mělo znevýhodnit děti, které do dospělosti musí zůstat v ústavní péči? Zde je v tom značný rozpor. Chtěla bych vyzvat, aby ministerstvo školství a ministerstvo práce a sociálních věcí řešily hlavně následnou péči, to znamená vypravení dětí do života, aby byly řešeny byty, kde děti mohou žít, aby jim bylo pomoženo v prvním kroku do života. Pan ministr je ve své funkci nový. Chápu, že tato problematika je velice obtížná a bude asi trvat déle, než se se vším seznámí. Každý kraj jako zřizovatel dětských domovů se zabývá tím, aby děti, které odchází do nového života, byly co nejlépe vybaveny. V Plzeňském kraji existuje materiál Krok do života. Plzeňský kraj intenzivně podporuje tyto byty a má zpracovanou koncepci. Kdyby byl zájem z ministerstva o tyto materiály, rádi je poskytneme. Myslím si, že by to pomohlo k tomu, aby tato koncepce do budoucna byla dobře zpracována, hlavně pro ty, kteří to budou potřebovat, a to jsou děti.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Petr Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Nedalo mi to, abych ještě jednou nevystoupil. Tisk č. 376 se zabývá změnou zákona 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivní výchově a péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. O změně dalších zákonů – to je téma možná drobného konfliktu, který zde vzniká. Tisk č. 374, o kterém hovořili všichni předřečníci, mění zákon č. 359/1990 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, což je ministerstvo pana ministra Drábka. Tyto dva tisky spolu souvisí jen proto, že se zabývají stejnou skupinou osob. Hovoříme stejnou řečí, ale každý zřejmě jiným jazykem. Projednáváme tisk, který mění zákon č. 109 a pan ministr školství je tady od toho, aby se udělaly potřebné změny, které se týkají té skupiny osob, které dochází a potřebují školní výuku. Tam k žádnému konfliktu nedochází, dokonce ani s ústavně-právním výborem. Ke konfliktu by podle naší legislativy došlo pouze v případě, že bychom projednali dříve tisk č. 374 i v Poslanecké sněmovně a v Poslanecké sněmovně by tuto změnu zákona 359 přijali dříve než změnu zákona 109. Pak by vznikly konflikty. Pokud dojde k tomu, co jsem říkal na začátku – nesouhlasím s kolegou Antlem v tom, že jsem nedodržel dohodu. Když jsme se u nich na výboru bavili, v dohodě jsem říkal to, co říkám teď tady z tohoto postu. Pokud schválíme s nějakou změnou než je zřejmě ta, která by měnila věci, kdyby byl schválen tento zákon později, pokud bychom nějakou změnu udělali, poslali to PS a projednalo se to tam dřív, k žádné kolizi nedochází. Ke kolizi dojde pouze v případě, že tento tisk by se projednal v PS až jako druhý.

Jinak v tisku 374 všechny oprávněné věci, které jste zde říkali, které chcete napravit, můžeme napravit. Budeme to projednávat odpoledne, bude tady ale sedět jiný ministr. Také mám některé obavy, které s vámi sdílím, které se týkají této skupiny osob, ale týkají se jiného ministerstva a jiného zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Chce se vyjádřit pan ministr? Prosím, máte slovo.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala:  Dámy a pánové, velmi stručně. Většinu toho, co bych řekl, za mne řekl pan senátor Bratský. I debata ukázala, že s tímto senátním tiskem nikdo nemá problémy a podle mne problémy mít nemůže. To, co jsme připravili ve spolupráci s praxí, jednoznačně směřuje k posílení lepší výchovy dětí, k tomu, abychom situaci vylepšili. Myslím, že posilování prevence, využívání ambulantní péče, spolupráce s rodiči – to jsou věci, které tato novela přináší a se kterými musíme všichni souhlasit.

Souhlasím s tím, že je třeba spolupracovat mezi ministerstvy, mezi komorami Parlamentu. Budeme se o to snažit. Uvědomme si, před jakým legislativním problémem tady stojíme. Text § 16 podle senátního tisku č. 376, písm. c) zní: Děti, u nichž rozhodl o zařazení do střediska soud.

Když přijmete oba tisky a dostaneme se do špatné výsledné podoby, tak to bude znít: Děti, u nichž rozhodl o zařazení do střediska soud, nebo o výchovném opatření podle zvláštního právního předpisu.

Jediný problém je syntaktický, mělo by tam být: Děti, u nichž rozhodl o zařazení do střediska nebo o výchovném opatření podle zvláštního právního předpisu soud.

Uvažme, zda toto nelze opravdu upravit pouze u druhého tisku a zda by nebylo rozumné tento tisk schválit v této podobě.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Přeje si pan zpravodaj vystoupit? Nepřeje. V tuto chvíli máme jediný návrh k hlasování, a to je návrh výboru ke schválení. Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh na schválení návrhu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 57 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 29.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 44 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 20, proti byl jeden. Návrh nebyl přijat.

Vzhledem k tomu, že jsme zákon neschválili ani nezamítli, budeme pokračovat podrobnou rozpravou, kterou v tuto chvíli otevírám. Do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Žádám vás, jak už jsem avizoval ve své zpravodajské zprávě, o schválení pozměňovacího návrhu tak, jak ho máte uvedený v usnesení ústavně-právního výboru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do podrobné rozpravy se již nikdo nehlásí, takže podrobnou rozpravu končím. Zeptám se pana ministra, zda chce vystoupit. Nechce. Požádal bych pana zpravodaje o přednesení návrhu hlasování. Myslím, že návrh je pouze jeden, a to je výborový návrh. Jenom by měl upřesnit, zda budeme o tomto návrhu hlasovat jako o celku.

Senátor Petr Bratský:  Budeme hlasovat o návrhu jako o celku s tím, že platí nyní usnesení ústavně-právního výboru.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, děkuji. Víme tedy, o čem budeme hlasovat. požádal bych o stanovisko pana ministra jako navrhovatele a pana zpravodaje k tomuto pozměňovacímu návrhu. (Stanovisko ministra je neutrální, stanovisko garančního zpravodaje souhlasné.)

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 45 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Vyčerpali jsme pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 30.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 46 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Petr Bratský a pan senátor Miroslav Nenutil. A zároveň se ptám, zda oba souhlasí. Kývají hlavou, takže souhlasí.

Můžeme přistoupit k hlasování. Byl podán návrh pověřit senátory Petra Bratského a Miroslava Nenutila odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 30.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 47 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

My se nyní vystřídáme v řízení schůze. (Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Petr Pithart.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, nyní projednáme bod, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změna Přílohy I Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu

Tisk č. 334

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 334 a uvede ho ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Fiala, kterému uděluji slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala:  Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, Mezinárodní úmluva proti dopingu ve sportu patří do té kategorie smluv, jejichž přijetí nebo přijetí jejich změn je podmíněno souhlasem obou komor Parlamentu České republiky a podpisem prezidenta republiky.

V České republice vstoupila úmluva v platnost v únoru 2007 a od té doby Světová antidopingová agentura v souladu s článkem 34 úmluvy každoročně a vcelku logicky aktualizuje Přílohu I., tedy seznam zakázaných látek a metod dopingu.

Formálně je to ovšem změna celé úmluvy, a proto také musí být opakovaně schvalována parlamentní cestou.

Letošní aktualizace Přílohy I. doplňuje nově zařazené látky a metody s dopingovým účinkem, konkrétně jde o tři úpravy, které se týkají alkoholu, léku pro astmatiky a nitrožilní infuzí. Aktualizace přináší určité zjemnění pravidel, kdy pro sportovce a lékaře zjednodušuje užití některých méně závažných dopingových látek k lékařským účelům.

Předmětný senátní tisk č. 334 projednávaly v Senátu tři výbory, konkrétně výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, ústavně-právní výbor a výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Všechny tři doporučují Senátu dát souhlas k ratifikaci změny Přílohy I. Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu. A já vás také prosím o vyjádření tohoto souhlasu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane navrhovateli. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 334/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jozef Regec.

Následně návrh projednal ústavně-právní výbor a přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 334/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl.

A garančním výborem je výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Také tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 334/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Homolka, a toho nyní žádám, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Václav Homolka:  Děkuji za slovo. Pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Předkladatel nám samotnou Mezinárodní úmluvu proti dopingu ve sportu přiblížil dostatečně. Nedílnou součástí úmluvy jsou dvě přílohy. Ta první obsahuje seznam zakázaných látek a metod dopingu a druhá standardy pro udělování terapeutických výjimek.

Úmluva byla přijata v roce 2005 na platformě UNESCO, u nás byla ratifikována prezidentem a v platnost vstoupila v roce 2007. V praxi od tohoto roku pro každý kalendářní rok je vydávána nová Příloha č. I. Proto také obsahem posuzovaného senátního tisku je návrh vlády na vyslovení souhlasu s ratifikací nového znění Přílohy I., platné pro rok 2012, neboť Příloha oproti roku 2011 vykazuje některé změny, jako jsou nově zařazené léky a látky, jak o tom mluvil pan ministr poněkud podrobněji.

Co se týče legislativního procesu, tak návrh na přijetí Přílohy I. byl předložen vládě sdělením generální ředitelky UNESCO, která ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy oznámila, že s účinností od 1.1.2012 vstupuje v platnost. Vláda návrh projednala, vyslovila s ním souhlas a pověřila předsedu předložit jej Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací a doporučila prezidentu republiky, aby změnu Přílohy ratifikoval.

Vládní návrh byl Senátu i Poslanecké sněmovně předložen 10.dubna 2012. Poslanecká sněmovna již svůj souhlas s ratifikací vyslovila.

Musím říci, že v loňském roce k ratifikaci nedošlo. Letos, především s ohledem na blížící se olympijské hry v Londýně, které by co se týká dopingu měly být nejčistšími hrami v historii, by to bylo zcela namístě.

Proto mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením našeho výboru k vládnímu návrhu zákona:

Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře, po odůvodnění návrhu zákona Janem Kocourkem, náměstkem ministra školství, mládeže a tělovýchovy, po zpravodajské zprávě senátora Václava Homolky a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací změny Přílohy I. Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 334 na schůzi Senátu senátora Václava Homolku.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Také já vám děkuji, pane senátore, pane zpravodaji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Jozef Regec. Ano, pan senátor Regec se ujímá slova.

Senátor Jozef Regec:  Hezké předpoledne. Děkuji za slovo. Přečtu jenom usnesení, protože vesměs tady všechno už bylo řečeno. Mně se jenom líbilo, jak kolega Homolka řekl, že to budou nejčistší olympijské hry, které budou letos v Londýně. Já bych si tím nebyl stoprocentně jist, protože jako bývalý sportovec mám s těmito věcmi trochu co do činění. A myslím, že je tady spoust lékařů, kteří vědí, jak veškeré závody, soutěže a olympijské hry probíhají. Ale tyto věci nebudeme řešit tady. Ale budu jenom doufat, že to budou nejčistší olympijské hry, jak to tady pan zpravodaj Homolka deklaroval.

Nyní jenom přečtu usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost z jeho 24. schůze konané dne 30. května k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací změna Přílohy I. Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu:

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci změny Přílohy I. Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu, určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Jozefa Regece a pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji vám pěkně.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane kolego. A táži se ještě, zda si přeje vystoupit kolega Antl jako zpravodaj ústavně-právního výboru. Nepřeje si vystoupit.

Otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu proto končím a budeme po znělce hlasovat o návrhu, který byl předložen, totiž aby Senát dal souhlas k ratifikaci.

V Jednacím sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, znamená to tedy, že kvorum je 31. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, které zní:

Senát dává souhlas k ratifikaci změny Přílohy I. Mezinárodní úmluvy proti dopingu ve sportu.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro takovéto usnesení, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Nyní vy, kteří jste proti takovému usnesení, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Končí hlasování pořadové číslo 48 a skončilo přijetím návrhu. Registrováno nakonec nás bylo 61, kvorum tedy bylo 31. Pro bylo 49, proti nebyl nikdo.

Tím projednávání tohoto bodu skončilo a skončila tady také účast pana ministra Petra Fialy. Děkujeme mu za jeho aktivní účast na jednání Senátu.

A konstatuji, že dalším bodem je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o uzavření mezivládní dohody pro provozní činnosti Evropského programu monitorování Země (GMES) od roku 2014 do roku 2020 (Text s významem pro EHP)

Tisk EU č. K 163/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky K 163/08 a K 163/08/01. Prosím nyní pana ministra životního prostředí Tomáše Chalupu, který už přichází, aby nás s těmito materiály seznámil. Pane ministře, prosím, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Vážený pane místopředsedo, milé dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych vám představil Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o uzavření mezivládní dohody, o které mluvil pan místopředseda.

Jelikož se jedná již o druhé sdělení Komise o budoucnosti programu GMES, které je Senátem projednáváno, dovolím si jen stručně připomenout, v čem spočívá podstata tohoto programu.

GMES, neboli globální monitoring životního prostředí a bezpečnosti je evropský program vytvářený Evropskou komisí ve spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou a členskými státy EU. Cílem programu je integrace dosud málo koordinovaných pozorování atmosféry, hydrosféry, geosféry a dalších složek planety Země tak, aby tato získaná data mohla efektivněji sloužit pro rozhodovací sféru, veřejný i soukromý sektor, ale také přímo občanům.

Přidaná hodnota budování programu GMES spočívá v tom, že digitální mapová data, která popisují důležité charakteristiky životního prostředí, budou jednoduchým a provázaným způsobem dostupná všem subjektům veřejného sektoru. V současné době tato data dostupná nejsou a jejich objednávání je náročné časově i finančně. Fakticky tedy dojdeme ke snadnějšímu získávání dat i přístupnosti pro občany. Systém by tedy měl ušetřit jak čas, ale i peníze všem uživatelům, kteří jsou často z veřejné sféry.

Se systémem GMES je propojen i rámec strategie konkurenceschopnosti, neboť právě kosmické technologie mohou představovat jeden ze základních zdrojů technologických inovací a tím pádem i zvyšování konkurenceschopnosti a vytváření nových pracovních příležitostí. Na vytvoření kosmických technologií, jejich aplikaci a služeb se mohou podílet ve velkém měřítku i české firmy, což je další přínos. Hlavními vycházejícími přínosy jsou návratnost investic, rozvoj malého a středního podnikání, nové pracovní příležitosti a také image českého průmyslu a vědy nebo zahraniční investice.

Jak jsem již v úvodu zmínil, jedná se již o pořadí druhé sdělení, které je věnováno budoucnosti tohoto programu, resp. jeho budoucímu finančnímu zabezpečení. To je asi také nejdůležitější záležitost, která je dnes projednávána.

První sdělení bylo Komisí představeno v listopadu minulého roku a poprvé představilo návrh na vyčlenění financování programu GMES mimo víceletý finanční rámec EU. Dnes projednávané sdělení, zveřejněné v květnu letošního roku, na to listopadové navazuje, a to i přes odmítané stanovisko Evropského parlamentu a většiny členských států ke sdělení předchozímu, tedy včetně České republiky, opětovně navrhuje zřízení zvláštního fondu GMES, který by byl financován prostřednictvím povinných příspěvků všech členských států a obsahuje již konkrétní rozpracování mezivládní dohody.

Vláda souhlasila se zapojením České republiky do GMES svým usnesením č. 1469 z 20. prosince 2006. Pro Českou republiku je zapojení z již zmiňovaných důvodů důležité a užitečné. Česká republika tím přispívá na GMES prostřednictvím svého příspěvku do rozpočtu EU hrazeného ministerstvem financí.

Vláda České republiky zaujala k prvnímu i druhému sdělení Komise k financování provozních výdajů od roku 2014 pozici, na základě které nepodporuje vznik zvláštního fondu GMES, a naopak požaduje zpětné začlenění programu do struktury budoucího víceletého finančního rámce pro léta 2014 až 2020. Podporujeme řešení, které minimalizuje dopad navrácení programu GMES do rozpočtu EU na kohezní politiku a na politiky podporující konkurenční schopnost EU. Tato pozice tak plně inkorporuje stanovisko, které Senát v této záležitosti vydal v březnu letošního roku.

Závěrem bych vás chtěl ujistit, že v souladu s touto pozicí postupují všichni zástupci České republiky na zasedání v rámci struktur Evropské unie. Jsem tedy přesvědčen, že pozice vlády a navržené usnesení, které dnes ctěný Senát projednává, jsou plně v souladu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane předkladateli, pane ministře. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 163/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, kterého poprosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Krejča:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Pan ministr tady řekl prakticky téměř vše podstatné, takže já se to pokusím jenom trochu doplnit a trochu okomentovat.

V poslední době jsme se několikrát zabývali touto problematikou, naposledy v březnu letošního roku, kdy jsme přijali usnesení č. 558, a já si dovolím okomentovat z něj nejpodstatnější pasáže.

Upozornili jsme na skutečnost, že navržená podoba financování programu prostřednictvím fondu GMES stojícího mimo rozpočet EU by mohla ohrozit jeho realizaci. Připomněli jsme stanovisko Evropského parlamentu a právní služby Rady EU, které varovaly, že Evropskou komisí navržené řešení by se ve svém důsledku mohlo dostat do rozporu s primárním právem EU. V tomto konkrétním případě by se pravděpodobně jednalo o článek 13 Smlouvy o Evropské unii v konsolidovaném znění po přijetí Lisabonské smlouvy, protože v okamžiku, kdyby byla přijata mezivládní dohoda, která by v podstatě zřizovala tento fond, byl by Evropský parlament postaven zcela mimo hru, a článek 13 Smlouvy o Evropské unii se týká, řekl bych, určité loajality a loajálního přístupu a jednání mezi jednotlivými orgány EU.

Doporučení, které vám dnes předkládá výbor pro záležitosti EU, vychází z našeho březnového usnesení, pouze je poněkud důraznější. Ono nejde jenom o to, že by program GMES byl financován mimo rozpočet EU, ale jde i o to, jakým způsobem by bylo v Radě fondu rozhodováno. Bylo by rozhodováno prostou většinou a v podstatě by to znamenalo, že dva, tři ekonomicky nejsilnější státy by kdykoliv v tomto fondu přehlasovaly všechny ostatní členské státy EU a prakticky by se všechno odehrávalo podle jejich představ a jejich scénáře.

Vážené senátorky a senátoři, tímto vás žádám o podporu doporučení výboru pro záležitosti Evropské unie, které v souvislosti s tímto materiálem je předkládáno do pléna Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Také já vám děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se vedle pana ministra.

A já otevírám rozpravu. Kdo se, prosím, hlásí do rozpravy? Nikdo, rozpravu končím a po znělce budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Miroslav Krejča.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení výboru pro záležitosti Evropské unie ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o uzavření mezivládní dohody pro provozní činnosti Evropského programu monitorování Země (GMES) od roku 2014 do roku 2020. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů. Znamená to, že kvorum je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte, prosím, tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování pořadové číslo 49 skončilo přijetím návrhu. Registrováno 53, kvorum 27, pro 38, proti nikdo. Toto usnesení jsme schválili. Děkuji panu ministrovi.

Před námi je další bod, který předpokládá přítomnost pana ministra Alexandra Vondry. Ano, on tu je, už ho vidím.

Budeme projednávat bod

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení předchozího souhlasu podle § 109i písm. f) zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, a § 119k písm. d) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, návrh nařízení Rady, kterým se na období 2014-2020 zavádí program "Evropa pro občany"

Tisk č. 365

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 365 dne 12. června 2012.

Bezprostředně po jeho obdržení byl podle § 119 jednacího řádu Senátu přikázán. Návrh v zastoupení pana premiéra Petra Nečase uvede ministr obrany Alexandr Vondra. Toho nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Ano, vážený pane předsedající, dámy a pánové, jedná se o vázaný mandát k návrhu nařízení Rady, jímž se na období 2014-20 zavádí program Evropa pro občany. Předpokládá se, že v oněch sedmi nebo šesti letech na něj bude celkem přiděleno 229 mil. euro.

Podle předkladatele návrhu, tím je Evropská komise, je tento program jedním z nástrojů k propojení unijního konceptu občanství a demokratických zásad s některými odvětvovými, sektorovými politikami Unie. Obecným cílem programu pak má být posílit povědomí o dosavadním vývoji a zlepšit způsobilost k aktivnímu občanství na úrovni unie. Konec citace argumentace Komise.

Dá se uvítat, že v návrhu programu je kladen větší důraz na části podporující projekty typu Aktivní evropská paměť. To je jeden z projektů, kde se i ČR výrazně angažuje a týká se vypořádání s totalitní minulostí. Za účelem zajištění jednotných podmínek pro provádění programu by dle návrhu měly být prováděcí pravomoci svěřeny Komisi. komise by tak přijímala roční pracovní programy prostřednictvím prováděcích aktů v souladu s tzv. poradním postupem. ČR v této otázce navrhovala, aby Komise mohla přijímat roční pracovní programy pouze v rámci tzv. přezkumného postupu, který dává členským státům vyšší míru kontroly Komise při výkonu svěřených pravomocí. Tento návrh však nakonec nenalezl dostatečnou podporu ostatních členských států, přesto z pohledu ČR není tato otázka natolik zásadní, aby čistě na jejím základě blokovala přijetí tohoto návrhu. Tento postoj jsme předběžně indikovali na jednání Rady pro vzdělání, mládež, kulturu a sport, která se konala v první polovině května tohoto roku.

Právním základem návrhu nařízení je článek 352 Smlouvy o fungování Unie, tedy tzv. doložka flexibility umožňující orgánům Unie přijmout nezbytná opatření k dosažení cílů Unie i tehdy, když k tomu zakládající smlouvy neposkytují potřebné konkrétní pravomoci. Rada v tomto případě rozhoduje o přijetí návrhu jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu. Jelikož se jedná o svým způsobem dodatečné pravomoci Unie, které vyžadují jednací řády obou komor parlamentu pro vyslovení souhlasu při hlasování v Radě o návrhu takového právního aktu právě ten předchozí souhlas – jak Poslanecké sněmovny, tak Senátu, nejedná-li se o opatření nezbytná pro fungování vnitřního trhu. K této otázce se již dříve vyslovily evropské výbory obou komor parlamentu, podle kterých se v tomto případě o opatření nezbytná pro fungování vnitřního trhu nejedná. Vláda tento názor plně respektuje a předkládá tedy oběma komorám Parlamentu v souladu s jejich jednacími řády návrh na vyslovení předchozího souhlasu s návrhem nařízení Rady, kterým se na ono období zavádí program Evropa pro občany. Senát proto jménem vlády žádá, aby předchozí souhlas s tímto návrhem nařízení vyslovil. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Také já vám děkuji, pane ministře, pane zpravodaji, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro záležitosti EU jako výbor garanční. Určil zpravodajem senátora Luďka Sefziga a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 365/1. Poprosím nyní pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři, pan ministr nás velmi podrobně v zastoupení pana premiéra seznámil s tím, oč se v této agendě jedná, přesto mi dovolte, abych jenom několik bodů zopakoval nebo spíše připomněl.

My už jsme v únoru projednávali komunikační dokument, který se týká programu Evropa pro občany, kde jsme upozornili vládu na to, že se nedomníváme, že tato agenda se týká vnitřního trhu, a tudíž že je zapotřebí požádat obě komory o předběžný souhlas. Vláda našemu požadavku vyhověla a z toho důvodu tedy předložila a nyní tedy předstupuje před nás, abychom tento předběžný souhlas s vlastním programem vyjádřili hlasováním.

Komise vlastní program, tedy program Evropa pro občany pro období 2014-2020 považuje za jeden z nástrojů k propojení demokratických zásad v článcích 10 a 11 Smlouvy o EU. Tento článek by měl sloužit, za prvé, k zvyšování povědomí o dosavadním vývoji, o dějinách, o identitě a cílech Unie a podněcovat také debatu na tato témata. Druhým bodem je podpora demokratické angažovanosti občanů, o aktivním občanství na úrovni Unie a k pochopení principu unijní normotvorby. Jednotlivá opatření mohou mít tedy podobu grantů nebo veřejných zakázek. Po přijetí programu by Komise přijímala vlastní prováděcí akty komitologickým postupem, tedy ve výborech, kde mají jednotlivé členské státy svoje zastoupení.

Vláda uvítala tzv. akci 4 – Aktivní evropská paměť, která umožňuje alokovat prostředky na programy na studium totalitních režimů, podporovala platformu evropské paměti a svědomí a vláda společně s některými dalšími státy žádala však o přísnější komitologický přístup v rámci tzv. přezkumu, kdy Komise nemůže akt přijmout bez předchozího souhlasu výboru, nikoliv tedy jenom konzultativní doporučující postup. Protože s tímto požadavkem zůstala česká vláda osamocena, tak na tomto požadavku nakonec netrvala.

Finanční náklady na program pro ČR jsou 1,2 % hrubého národního důchodu, tedy 68,7 milionů korun. Program by neměl být nástrojem propagandy o tzv. světlých zítřcích. Studium historie a hodnocení úspěšných integračních projektů může vést k větší jistotě, sounáležitosti a také spokojenosti občanů. Velikost rozpočtu je nezanedbatelná a úvahy o redukci přerozdělovaných peněz považuji za legitimní. Doporučuji proto evaluaci, tedy vyhodnocení současného programu Evropa pro občany.

A dovolte mi tedy, abych stejně jako později celý výbor schválil doporučení, abychom při našem dnešním hlasování vyjádřili a vyslovili předchozí souhlas s návrhem nařízení Rady, kterým se na období 2014-20 zavádí program Evropa pro občany. A vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane zpravodaji, pane senátore Sefzigu. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, takže rozpravu končím. Byl podán návrh, abychom vyslovili předchozí souhlas s návrhem nařízení Rady. Takže po znělce o tomto návrhu budeme hlasovat.

V sále je přítomno 51 senátorek, resp. senátorů, kvorum je tedy 26. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítka ANO a zvedněte ruce prosím. Děkuji vám. A nyní, kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce. Končí hlasování pořadové číslo 50, a sice tak, že návrh byl schválen. Registrováno 52, kvorum 27, pro 37, proti nebyl nikdo.

Dalším bodem, který uvede pan ministr Vondra, je

 

Vládním návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení předchozího souhlasu podle § 109i písm. f) zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, a § 119k písm. d) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, návrh rozhodnutí Rady, kterým se stanovuje víceletý rámec pro Agenturu Evropské unie pro základní práva na období 2013-2017

Tisk č. 379

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 365 25. června 2012. Bezprostředně po jeho obdržení byl podle § 119 jednacího řádu Senátu přikázán. Návrh tedy uvede ministr obrany Alexandr Vondra, kterého nyní prosím, aby nás s ním seznámil.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, procedura stejná jako v minulém případě, obsah jiný. Nyní se tedy jedná o peníze pro Agenturu Evropské unie pro základní práva na období 2013-2017. Agentury existuje od roku 2007. Předcházející prostředky byly schváleny rozhodnutím Rady v roce 2008, a to na období 2007-12, a to na základě nařízení prováděcím předpisem. Musí být tudíž do konce roku nahrazen novým prováděcím předpisem, a to na příslušné období. Návrh tohoto rozhodnutí je také založen na článku 352 Smlouvy o fungování Unie, tedy oné doložky flexibility, a protože ani v tomto případě se nejedná o opatření nezbytné pro fungování vnitřního trhu, je znovu v souladu s jednacími řády obou komor parlamentu vyžadován k vyslovení souhlasu zástupcem ČR s tímto návrhem předchozí souhlas obou komor.

Vláda v tomto případě nepředložila svou žádost ihned, ale až nyní v závěrečné fázi projednávání návrhu v rámci rady, kdy je již dosaženo shody mezi ostatními členskými státy na celkovém návrhu textu. Teď po dojednání textu bude návrh postoupen Evropskému parlamentu, ale ten už se k tomu bude vyjadřovat jenom ano-ne, nemůže do vlastního textu nijak zasahovat. A teprve poté přijde na řadu konečné schvalování návrhu v Radě.

Teď k samotnému obsahu. Proti minulému rámci došlo při výběru témat k určitým změnám. Již tam není zastoupeno téma účasti občanů Unie na jejím demokratickém fungování, naopak okruh témat Komise byl rozšířen o otázky integrace Romů a v původním návrhu pak Komise také žádala o rozšíření o oblast justiční a policejní spolupráce. Právě zahrnutí tématu policejní a justiční spolupráce v trestních věcech do návrhu bylo nejen Českou republikou, ale i dalšími zeměmi těžko akceptovatelné, a to zejména z právních důvodů, ale částečně i z důvodů věcných. Pozice ČR v tomto byla podpořena nejen stanovisky příslušných parlamentních výborů, ale také i celého Senátu. Důsledně jsme hájili naši pozici v otázce zahrnutí policejní a justiční spolupráce v trestních věcech a nakonec jsme společně s několika dalšími členskými státy byli úspěšní, neboť se nám podařilo dosáhnout vypuštění sporných oblastí. V návrh zůstala pouze justiční spolupráce v civilních věcech, což je z našeho hlediska neproblematické.

V souvislosti s vypuštěním policejní a justiční spolupráce v trestních věcech se současně navrhuje přijmout doprovodné prohlášení Rady, podle něhož se Rada hodlá zahrnutím těchto oblastí v budoucnosti zabývat, pokud Komise předloží příslušný návrh změny zřizovacího nařízení agentury. Jednalo by se již o právně čisté řešení, jakkoliv nás prohlášení samozřejmě nezavazuje k podpoře takového návrhu.

Mohu tedy shrnout, že s dojednaným textem návrhu rozhodnutí může být ČR spojena a měla by jej v této podobě v Radě podpořit. Proto nyní vláda žádá obě komory parlamentu, aby s tímto návrhem vyslovily svůj předběžný souhlas. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane ministře, za přednesenou zprávu. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro záležitosti EU jako výbor garanční a svým zpravodajem určil pana senátora Luďka Sefziga. Přijal také usnesení, které vám bylo rozdáno, a to jako senátní tisk číslo 379/1. Poprosím nyní pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, budu velice stručný, a to z toho důvodu, že pan ministr podrobně popsal žádost vlády a popsal dokonce i právní základ a problematiku toho právního základu. Možná si někteří z vás, kteří jste zde delší dobu, vzpomínáte, že výbor přijal a plénum schválilo usnesení, ve kterém jsme vyjádřili určité obavy z toho, aby nově vznikající Evropská agentura pro základní práva ve Vídni nepronikala do agendy štrasburské Rady Evropy, tedy lidskoprávní agentury ve Štrasburku. Po třech letech můžeme říci, že se tak nestalo. Čili agentura skutečně dostála svým monitorovacím a výzkumným povinnostem a úkolům a nezasahovala do dalších částí, stejně tak nezasahovala také do trestněprávní agendy.

Z toho důvodu bylo možno projednat a schválit žádost vlády. Já nechci dále extendovat diskusi, jenom bych chtěl připomenout, že jsme před dvěma týdny tuto agenturu s výborem navštívili. Bylo nás tam šest senátorů a byli jsme dokonce v usnášeníschopném tvaru a to setkání bylo pro obě strany velmi zajímavé. My jsme se na jednu stranu ubezpečili, že agentura plní podle svých zřizovacích listin své povinnosti, nepřesahuje tyto povinnosti a zároveň jsme se seznámili s některými povzbudivými výsledky při studii romské problematiky, kde ČR byla oproti mnohým vyjádřením jiných evropských stran a jiných evropských institucí pochválena za to, že úroveň vzdělání Romů a jejich schopnost začlenit se do pracovního procesu je v EU nejvyšší. Lze říci, že některé výsledky této agentury jsou pro ČR povzbudivé, a dokonce i chrání názor na ČR, třeba co se týče integrace Romů.

Kolega Škaloud na našem jednání připomněl velmi zajímavou věc, že integrace Romů může z pohledu základních práv být často druhořadou otázkou, že prvořadou otázkou mohou být například vraždy ze cti, anebo tzv. obřízky v některých komunitách na území EU, které jsou vedeny v řadách lidí, kteří vyznávají islámskou víru, a tyto agentura studovat podle současných zřizovacích listin nemůže, protože zasahují do oblasti trestně právní, a to jsme – a i některé jiné státy – nechtěli. V případě, že by měla být studie i v této jistě závažné oblasti, pak musí být zřízeny změněny zakládací listiny, musí být změněno primární právo. Nemůžeme měnit tuto agendu na základě odvozeného aktu, a to také právní služba Rady potvrdila.

Z toho důvodu bych doporučil, abychom v případě, že nedochází k rozšíření a Komise bude připravovat nový primární právní dokument, abychom s tímto vyjádřili s žádostí vlády předchozí souhlas, a to z toho důvodu, že nedochází k rozšíření agendy, a tudíž zřízení a rozsah funkce agentury se nemění, a proto doporučuji, tak jako to výbor schválil, aby Senát vyjádřil předchozí souhlas s návrhem rozhodnutí Rady, kterým se stanovuje víceletý rámec pro Agenturu EU pro základní práva na období 2013-17. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Dále tento tisk projednal ústavně-právní výbor. Usnesení tohoto výboru máte před sebou jako senátní tisk číslo 379/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Antl. Přejete si oslovit nás? Ano. Pan senátor má slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Určitě. Vážený pane předsedající, nejen oslovit, ale i pozdravit a ukázat, že ústavně-právní výbor se zabývá i takovýmito senátními tisky. Takže já jenom potvrdím to, co říkali jednak pan ministr, a i pan garanční zpravodaj. Skutečně bez problémů tam bylo odstraněno to, co my jsme tady namítali v rámci prvotního senátního projednávání. A já jenom připomenu, že ústavně-právní výbor svým 219. usnesením ze 48. schůze konané 10. července tohoto roku přijal naprosto totožné usnesení, které máte před sebou, ale které přijal hlavní garanční výbor. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. A také výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice projednal tento senátní tisk a rovněž přijal usnesení, máte ho před sebou jako senátní tisk číslo 3739/3. Slovo má nyní zpravodaj tohoto výboru pan senátor Miloš Janeček. Prosím, pane kolego.

Senátor Miloš Janeček:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, také výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice se zabýval danou problematikou, stejně jako předchozí výbory, a garanční zpravodaj konstatoval, že byly splněny všechny požadavky, a přijal tak své 241. usnesení z 28. schůze konané 17. července 2012 k tomuto tisku a také výbor doporučil Senátu PČR vyslovit předchozí souhlas s návrhem rozhodnutí Rady, kterým se stanovuje víceletý rámec pro Agenturu EU pro základní práva na období 2013-17. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane kolego. A mohu otevřít obecnou rozpravu. Prosím, kdo se do ní hlásí? Přihlásila se paní místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, já chci podpořit to, abychom v této chvíli vydali předchozí souhlas s návrhem rozhodnutí Rady, kterým se stanoví víceletý rámec pro Agenturu EU pro základní práva. Myslím si, že je to i v našem zájmu, v zájmu ČR.

Ale přihlásila jsem se hlavně o slovo proto, že tady moc nesouhlasím s obavou o to, že by agentuře měly být rozšířeny pravomoci o oblasti policejní a justiční spolupráce. Myslím si, že bychom měli skutečně propříště tuto pozici hodně diskutovat a hodně zvažovat. A vedou mě k tomu dvě věci. Za prvé tedy, organizovaný zločin nemá státní hranice, organizovaný zločin, ani teroristé si nedělají žádný problém v tom, jak se pohybují v podstatě napříč planetou, nejenom po EU. A chceme-li být úspěšný v boji s organizovaným zločinem a vůbec jaksi s těmi, kteří nejsou ochotni respektovat pravidla společnosti jako takové, chceme-li být úspěšní jako slušní lidé, tak nám prostě nezbývá nic jiného, než využít všechny prostředky a hlavně se spojit v boji proti organizovanému zločinu, proti terorismu atd.

A druhá věc je, když se podíváme na to, co se děje dneska v této oblasti ve vztahu k justici, k policii, tak si myslím, že by nám jenom prospělo, kdybychom měli nějaké pevnější rámce, mantinely, ve kterých bychom se měli pohybovat. Takže to jsem považovala za nutné ještě připomenout, protože o tomto tématu určitě budeme velmi záhy opět jednat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní místopředsedkyně. Kdo se prosím dále hlásí do rozpravy? Nikdo, rozpravu končím. Pan navrhovatel, přeje si reagovat na průběh rozpravy? Pan senátor Vondra, přeje si reagovat? Nepřeje. Pánové zpravodajové? Ani jeden z nich, takže můžeme přistoupit k hlasování.

Hlasováním vyslovíme předchozí souhlas s návrhem rozhodnutí Rady, kterým se stanovuje víceletý rámec pro Agenturu EU pro základní práva na období 2013-17. (Znělka.) V jednacím sále je přítomno 52 senátorek a senátorů, kvorum je 27. Hlasujeme o návrhu usnesení, které jsem před chvílí přečetl. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruce. Děkuji vám. Jste-li proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce. Končí v pořadí 51. hlasování této schůze a skončilo přijetím návrhu. Registrováno bylo 53 senátorek a senátorů, kvorum tedy bylo 27. Pro 43, proti byl 1. Tím projednávání tohoto bodu skončilo.

A já v tuto chvíli vyhlašuji přestávku, která není jenom na oběd. Probíhá tady významná společenská akce v souvislosti s Aspen Institutem, takže budeme pokračovat ve 14.00 hodin.

(Jednání přerušeno ve 12.29 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 14.00 hodin.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážené paní senátorky, páni senátoři, zaujměte, prosím, svá místa v sále a budeme pokračovat v našem programu body, které jsou pevně zařazeny. (Námitky, že v Jednacím sále není potřebný minimální počet senátorů.)

Tak to rozpustíme, pokud nejsme usnášeníschopní! (Vtipné poznámky mimo mikrofon. Znělka.) Tady snad řádil nějaký šotek, který odhlásil senátory přes polední přestávku!

Já bych požádal paní senátorky a pány senátory, aby se dostavili do Jednacího sálu. V této chvíli jsme už usnášeníschopní, takže můžeme zahájit.

Budeme pokračovat prvním bodem našeho odpoledního jednání, a tím je

 

Návrh senátního návrhu ústavního zákona, senátorky Soni Paukrtové, senátora Miroslava Antla a dalších, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů

Tisk č. 348

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 348. Požádal bych o uvedení tohoto návrhu zástupce navrhovatelů paní senátorku Soňu Paukrtovou. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane předsedající, dámy a pánové, omezení imunity členů zákonodárného sboru budeme projednávat – já jsem se to pokusila spočítat – myslím, že podeváté od té doby, co pamatuji. Pokusím se být velmi stručná, ale přesto některé věci bych tady i při druhém čtení ráda sdělila, protože jsem prvního čtení nemohla býti účastna, protože jsem byla Senátem vyslána na zahraniční cestu, a když jsem si přečetla stenografický záznam, tak mně došlo, že je zřejmě potřeba některé věci znovu zdůraznit, a tak když dovolíte, já to v tuto chvíli udělám.

Návrh, který je dnes ve druhém čtení, spočívá v tom, že se poslanecká a senátorská imunita a imunita soudců Ústavního soudu omezuje na dobu výkonu mandátu. Tak to projednal ústavně-právní výbor, přijal jediný drobný pozměňovací návrh, který se týká účinnosti návrhu zákona, a to z toho důvodu, že podle původního předpokladu měla tato novela Ústavy do trestního zákoníku, a my jsme zjistili, že tomu tak není, a tudíž není potřeba ta pětiměsíční legisvakance, která tam původně byla, tak jsme ji zkrátili na dvouměsíční. Tento návrh jinak nedoznal změn a už teď mohu říci, že ústavně-právní výbor schválil tento návrh a doporučuje přijmout omezení imunity.

Jak jsem říkala, ráda bych přesto řekla pár věcí. Institut imunity ať už senátorské, poslanecké, nebo soudců Ústavního soudu je výsada, která tradičně garantuje, že je parlament za všech okolností nezávislý a že má možnost se za všech okolností a bez jakýchkoliv překážek sejít a svobodně jednat. Účelem poslanecké a senátní imunity tedy není samo výsadní postavení poslance, ale právě výsadní postavení parlamentu nebo jeho komory jako celku. Imunitou se rozumí vynětí člena parlamentu z všeobecného sankčního režimu, je shodná pro členy obou komor i soudce Ústavního soudu a má podle čl. 27 ústavy dvě základní formy.

První z nich je imunita vztahující se na projevy a hlasování v komoře, kde nesmíme býti nijak postiženi za hlasování a projevy na půdě Sněmovny. Jedná se o tzv. beztrestnost, cizím slovem indemnitu.

Druhou formu imunity upravuje článek 27 odst. 4 ústavy, který stanoví, že poslance, ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jíž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno. Zde je upravena druhá forma imunity, tzv. celková procesní exempce z trestního stíhání, a tu dnes právě projednáváme.

To, že se kdysi v roce 1992 při stanovení novely ústavy tehdejší orgány, které o tom rozhodovaly, rozhodly, že zakotví doživotní beztrestnost poté, co komora nevydá, je podle mého názoru na samé hraně Ústavy ČR. Úprava je ve zřejmém rozporu s mezinárodními konvencemi o občanských a lidských právech, zejména s obecným principem rovnosti, Listinou základních práv a svobod. V neposlední řadě porušuje též ústavní princip dělby moci, neboť rozhodnutím parlamentní komory dochází k radikálnímu zásahu do působnosti soudu, protože totiž jestliže ponecháme doživotní imunitu, znamená to, že imunitou jsou chráněni i ti z nás, kteří již nejsou členy parlamentu.

Myslím, že největší debata o tom, co to vlastně znamená, že parlament může svobodně se scházet a jednat, podle stenozáznamu se vedla o tom, zdali to vůbec jako komora potřebujeme. A já jsem hluboce přesvědčena o tom, že imunitu, kterou dnes navrhuji a navrhují ji se mnou další kolegové a doporučuje vám ji ústavně-právní výbor, tu že velmi nutně potřebujeme. Zajišťuje totiž svobodu jednání parlamentu, a přestože občané jaksi se domáhají toho, abychom si imunitu nějak omezili, tak si neuvědomují jednu základní věc. Demokracie stojí a padá se svobodou jednání parlamentu jako celku. Podle článku 27, jejího odstavce 4 a 5 nelze totiž senátora, ani poslance, ani soudce Ústavního soudu zadržet pro pouhé podezření. Lze ho zadržet pouze tehdy, jestliže byl přistižen nebo bezprostředně po spáchání trestního činu, a lze ho zadržet pouze na 24 hodin a potom se vyžaduje souhlas předsedy komory. Jestliže bychom zrušili imunitu jako celek a ponechali pouze beztrestnost na projevy na půdě Senátu, na půdě parlamentu, pak to znamená, že může být jakýkoliv z nás zadržen pro pouhé podezření na 48 hodin a nedostaví se na důležité jednání komory parlamentu. A já si nemyslím, že by bylo v zájmu občanů této země, aby se tímto způsobem mohly ovlivňovat poměry pro hlasování v jedné z komor parlamentu. Myslím si, že to tak není možné.

A je možná dobře, že všichni se domníváme, že máme natolik velkou svobodu v našem státě, že tady už je taková záruka demokracie, že není možné, aby poslanec, senátor byl zadržen pro pouhé podezření, a tím se ovlivnilo hlasování té komory. Jsem přesvědčena o tom, že žijeme v době, kdy kriminalizace politických odpůrců se stává běžnou součástí našeho politického života. A za této situace si vůbec nemyslím, že bychom měli rušit imunitu jako celek.

Takže vám doporučuji, abychom v souladu s mezinárodními závazky, Listinou základních práv a svobod omezili doživotní imunitu na dobu trvání mandátu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal ústavně-právní výbor jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Nenutil. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk číslo 361/1. Požádal bych pana senátora, zda by nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pan senátor Miroslav Nenutil. Máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Milé kolegyně, vážení kolegové, domnívám se, že na téma imunity zákonodárců a soudců Ústavního soudu zde v součtu bylo namluveno už několik desítek hodin. Nepovažuji za nutné zrovna vám objasňovat teď podstatu tohoto senátního návrhu a v podstatě i dalšího projednávaného tisku i s ohledem na to, že zástupkyně navrhovatelů paní kolegyně Paukrtová to tady v kostce vše pořádně zdůraznila a vysvětlila.

Žádám vás tedy proto, abyste u tohoto senátního tisku podpořili usnesení ústavně-právního výboru, který doporučuje přijmout senátní návrh s pozměňovacím návrhem, s jehož obsahem jste byli také seznámeni. Jde v podstatě pouze o nabytí účinnosti tohoto zákona. Tolik ke zpravodajské zprávě. Zatím děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte také místo u stolku zpravodajů. Dále návrh projednala Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Přijala usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 348/2. A předsedkyni komise Jiřinu Rippelovou prosím, aby nás s výsledkem projednávání seznámila. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové, senátní komise projednala 21. června návrh senátního návrhu zákona, který předkládá kolegyně Soňa Paukrtová, Miroslav Antl a další, a konstatovala, že předložený návrh jednak odpovídá vlastnímu návrhu komise, který schválila před řadou let, tehdy to byl návrh na komplexní novelu ústavy. Konstatovala, že sleduje převažující linii tuzemských pokusů o změnu rozsahu imunity poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu a směřuje k odstranění časového účinku nevydání poslance nebo senátora k trestnímu stíhání pro dobu po zániku mandátu, což odpovídá i zahraničním ústavním úpravám, které různě koncipovanou imunitu váží právě na období trvání mandátu, protože právě tehdy je důvodné příslušnou osobu jako člena parlamentu chránit.

Konstatovala dále, oddálením trestního stíhání nevydaného poslance nebo senátora může přispět ke stavu důkazní nouze, k zapomínání svědků apod., což je však nevyhnutelným důsledkem snahy o udržení nerovnosti občanů před zákonem jen tam, kde je to z hlediska ústavně chráněných hodnot a zájmů nanejvýš důvodné. Upozornila také na to, že se jedná o dílčí změnu ústavy, kterou komise vždy v minulosti i v současnosti považuje za ne úplně vhodnou, nicméně upozorňuji na to, že tento předložený návrh je reakcí na novelu ústavy a na omezení imunity prezidenta republiky po dobu trvání mandátu. A bylo by nanejvýš nelogické, aby poslanci, senátoři, soudci Ústavního soudu požívali imunity doživotní a prezident republiky jako nejvyšší ústavní činitel požíval imunity pouze po dobu výkonu mandátu. A zároveň mě pověřila komise, abych toto usnesení předložila předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu, do které není nikdo přihlášen písemně, a hlásí se jako první pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, dobrý den. Já jen pro připomenutí, že máme samozřejmě na stole dva tisky, a scénář je celkem jednoznačný. Schválíme si jeden a ten druhý neschválíme. Ono to ale má přeci jenom trošku zádrhelů, protože jistě jste zaregistrovali, že vláda už schválila obdobný návrh poslanecký. A kromě toho je další návrh ve Sněmovně, který řeší situaci, kdy je zákonodárce ve vazbě, takže ono není úplně jisté, že to bude v tom stavu, v jakém je to teď, takže námitka, jak je to všechno se Sněmovnou dohodnuto, příliš neobstojí. Mně by se samozřejmě nejvíce líbila varianta, abychom tam poslali oba návrhy, protože on ani ten druhý návrh, jak mylně bylo uvedeno v některých médiích, neodstraňuje imunitu. Imunita zůstává a zůstává pouze omezená a řeší současně i to, co tady bylo naznačeno paní senátorkou Rippelovou, rozpor mezi imunitou prezidenta a zákonodárců, protože v případě druhého návrhu imunita zákonodárců je menší než imunita prezidenta, to znamená, že tam není nerovnoměrné postavení, a dává to najevo i to, že prezident je přeci jenom věc samostatná.

Poté, co se odehrálo s vydáním paní místopředsedkyně Parkanové, tak je zcela zřejmé, že na další dlouhá léta budou všichni vždycky vydáni, protože nebude žádná síla, aby někdo měl racionální důvod a odolal tlaku, že by někoho nevydal.

Pokud jde o zadržování, tam je to velmi složitá věc, ale svědčí o tom, že pokud se toho bojíme, tak to znamená, že nemáme důvěru ve státní instituce, protože jestliže podezříváme, že by policie uplacená politickými protivníky někoho zadržela proto, aby nemohl hlasovat ve sněmovně či v Senátu, je přece představa téměř fantasmagorická. Kdyby to policie skutečně udělala a přišlo se na to, že to bylo takto s někým zorganizováno, tak pro policii by to bylo zcela zničující a myslím si, že naše policie by to neudělala. A kromě toho, kdyby to někdo chtěl udělat, kdo by měl hodně peněz, tak by vůbec k tomu nepotřeboval policii. On by si k tomu najal obyčejného lotra, kterému by dal peníze, a ten lotr by zinscenoval tu havárii, tu únos, tu něco jiného, aby se ten poslanec na jednání komory nedostal.

Takže ono je to i výrazem toho, jakou důvěru mají zákonodárci v orgány státu, a pokud dají veřejnosti najevo, že příliš velkou nemají, tak co má pak říct obyčejný občan, který žádnou takovouto šanci nemá, že když někam jede na nějaké důležité jednání, že ho někdo cestou nezadrží z nějakých pochybných příčin, protože si to někdo, třeba podnikatelská konkurence, objedná.

Vím, že tomu tak nebude, ale pokud by vůle byla a někteří i zastánci první normy říkali, že by tu druhou normu podpořili, že jim je přijatelná, tak pak by bylo podle mě rozumné řešení, abychom poslali obě verze do sněmovny. Kdyby někdo si myslel, že je to neobvyklé, tak je to stejně tak neobvyklé, jako že teď ten náš návrh přijde do sněmovny, půjde do vlády, ale mezitím vláda už schválila jiný návrh, téměř totožný. Ale opakuji, jenom téměř totožný, protože vláda upozornila Poslaneckou sněmovnu, že tam musí opravit účinnost tak, aby se vztahovala až na budoucí volební období. Takže nepochybně to nebude tak, že tento senátní návrh nám sem přijde zpět už k definitivnímu schválení, abychom opravili údajně tu chybu, která se stala z nedostatku přítomných, ale přijde sem poslanecký návrh. Takže toto jsou jenom takové hrátky, ale žádný praktický význam nemají. Stejně sem přijde ten poslanecký návrh a o tom budeme hlasovat! Nikoliv o tomto návrhu, který pošleme do Sněmovny.

Proto si myslím, že by bylo seriózní poslat tam oba, aby sněmovna došla k nějakému rozumnému stanovisku, které bude přijatelné i pro nás, aby také s námi konečně někdy vyjednávala, protože stykový zákon samozřejmě dodnes nemáme, protože jsme nevyužili tehdy Lisabonské smlouvy, už jsme ho mohli mít, takže komory si vlastně jedou každá jiným směrem a není to dáno jenom tím, že mají rozdílné složení, ale prostě Poslanecká sněmovna si myslí, že ona velí a že my stejně toho příliš neuděláme, protože ona nás přehlasuje, kdykoliv si zamane, i když zrovna v tomto případě to tak snadné není. Takže dovolím si vás, i když vím, že to tak nedopadne, poprosit, abyste podpořili i tu druhou verzi. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Paní senátorky, páni senátoři, já předstupuji také jako člověk, který by vás požádal o podporu druhého návrhu, který jsme podávali s kolegou Kuberou a ostatními již v roce 2006. Co mě k tomu vede?

V první řadě bych chtěl rozptýlit některé nepravdy, které se o takzvané doživotní imunitě, která je v současnosti, na veřejnosti tradují, tím, že někdo skončí coby senátor, tak žádnou imunitu nemá. Má jenom ochranu těch událostí, které byly v průběhu jeho mandátu.

Často si veřejnost myslí, že tím, že někdo byl někdy senátorem se už do smrti může dopouštět všelijakých zločinů, přečinů a že má doživotní imunitu. To samozřejmě tak není. Naše imunita je už nyní pouze po dobu výkonu mandátu.

Změna, kterou předkládají kolegové, je změnou, která může pro mnohé na první pohled vypadat jako sympatická neboj pozitivní. Změna spočívá v tom, že po dobu výkonu mandátu je mandát chráněn, že nemůže být poslanec, senátor, ústavní soudce vydán trestnímu řízení. Ovšem v okamžiku, kdy končí mandát, tak už se na něj tento děj nijak nevztahuje.

Ve skutečnosti to povede k jedné jediné věci. To je to, že orgány budou mít nástroj, a mohou to být nejen soudní orgány, ale i orgány politické, mohou to být protikandidáti, různí lidé, budou mít v ruce nástroj, který může daného politika velice diskriminovat, zastavit jeho politickou praxi, a to velice jednoduchým způsobem. Vždycky si počkají při vyšetřování na dobu těsně před ukončením mandátu, pokud by takový člověk chtěl pokračovat ve své politické cestě, tak vyjdou s tím, že je třeba jej vydat. V tom případě se může stát, že ten člověk vydán nebude, bude vydán až po skončení jeho mandátu, protože si nedovedu představit, že by kdokoli z politiků kandidoval v době, kdy by u něj bylo žádáno o vydání. Přece nejlepší způsob, jak diskriminovat, odstranit svého politického soupeře je ten, že ho budete kriminalizovat. To je osvědčená praxe v mnoha případech. V totalitách to tak bylo, bylo to i v kvazi demokratických nebo mladých demokraciích a často to trvalo dlouhé roky, než jediný orgán, který může poslance nebo senátora vyvinit, což je soud - tomuto orgánu to trvalo často několik let - takový závěr učinil.

Znám z jiných kauz, ne z politických, znám to z praxe, z lékařské praxe, kde byla soudní řízení s lékaři, kteří často byli na dovolené, ale měli vedoucí funkci a měli tudíž zodpovědnost za to, co se událo. Ty soudy se vlekly několik let. Mohu vás ubezpečit, že s každým, s kterým je vedeno soudní řízení, nemá ani nejmenší šanci přemýšlet soustředěně na to, co je jeho hlavní činností, a daleko více se věnuje tomu problému, pokud není absolutní ignorant, a to si myslím, že mezi námi nikdo takový není, který jej nejvíce tíží, což nepochybně je to, že ho čeká soudní řízení, že ho čeká obhajoba a že bude muset dokázat svoji nevinu, o které často bývá velmi přesvědčen.

V takového situaci samozřejmě výkon jeho mandátu musí být jednoznačně poznamenán právě tímto stavem, touto sebeobhajobou. A jestliže nyní řekneme, že po dobu mandátu je chráněn imunitou, tak je logické, že jestliže někomu trvá mandát třeba šest let – v našem případě, obvinění začne hned pro jistotu v prvním roce, zhrzený protikandidát vykonstruuje proces – (Sálem se ozývá hlasitá melodie z mobilu.) Doporučuji, kolego, eventuálně vypnout hlavním tlačítkem telefon, abyste jej nemusel přímo zničit. (Marný pokus senátora o vypnutí melodie.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Možná lepší řešení je šlápnout na ten hrající mobil, nebo řehtající, nebo co to vydává za zvuky...

Senátor Luděk Sefzig:  Pak už zbývá jenom vyndat baterku, pane kolego.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Já bych požádal kolegu, kdyby s tím svým hrajícím mobilem se šel projít do předsálí.

Senátor Luděk Sefzig:  Je to příliš závažná věc, než abych – (Poznámka z pléna: Má imunitu, může si to dovolit. – Pobavení v sále.) Dokonce ani druhý návrh na to tu imunitu neodebírá. Zdá se mi nepředstavitelné, že v moderní době neumíme vypnout jednoduchým zrušením přívod elektriky.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkujeme za vynesení hrajícího a řehtajícího mobilu z Jednacího sálu. Prosím, pokračujte pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji kolegovi. Věřím, že to bylo neúmyslné, protože ta situace je velice vážná.

Já tady vidím velké nebezpečí v tom, že s tím, kdo bude nařčen ve vykonstruovaném procesu, se celé roky, po dobu mandátu, potáhne přemýšlení o tom, co všechno musí udělat. Oddalováním doby dojde k tomu, že se bude daleko hůře nevina prokazovat. Protože svědci budou zapomínat. A i když soud v konečném verdiktu řekne nevinen, tak šmouha, která na tom politikovi bude, je takřka neodstranitelná. Proto se domnívám, že tento návrh je horší než současný stav, i když je po něm zřejmě větší objednávka. Ale tuto vadu lze možná odstranit pozměňovacím návrhem, který by znamenal, že kdokoli z dotčených, u kterého žádá policie o vydání, zažádá plénum komory o vydání, že by měl být vydán. Že by měl být vydán a komora by neměla mít možnost jeho vydání zabránit, pokud o to sám požádá.

Já jsem tento pozměňovací návrh k tomu návrhu nepřipravoval, protože věřím tomu, že bude schválen i ten druhý návrh kolegy Kubery, můj a další skupiny, který tuto věc odstraňuje. Návrh je jednoduchý. Skutečně se spoléhá na to, že žijeme v demokratické společnosti, důvěřuje demokratickým orgánům, které jsme si sami zřídili a které vykonávají činnost, a že imunita bude pouze na naše slovní projevy v komorách.

Tento návrh navíc vychází ze skutečnosti, bohužel v posledních měsících máme hodně zkušeností, máme hodně experimentálního materiálu, studijního materiálu k tomu, jak to ve skutečnosti s imunitou dopadá. Já vím stejně dobře jako vy z historie, že při nástupu říše to první, co Hitler udělal, bylo, že poslal všechny demokratické poslance z říšského sněmu do koncentračních táborů. Stejně tak vím, že pokud by nastoupila totalita, tak by samozřejmě žádná imunita neexistovala, byla by zrušena. Ale právě proto, že věřím, že v takové situaci nejsme, o to naléhavěji se domnívám, že by bylo třeba imunitu i v té podobě, kterou navrhujeme v tomto zákoně, zrušit.

Nebezpečí, že bude nástroj imunity použit a zneužit v politickém boji, je nesmírně velké. Pokud budou schváleny oba návrhy, tento i ten příští, věřím tomu, že se dolní komora zachová moudře a ta nebezpečí, která by přinášel tento návrh, odstraní tím, že bude vybrán návrh druhý, který odstraňuje doživotní imunitu a nechává imunitu pouze na slovní projevy v obou komorách. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Štětina:  Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Dobré odpoledne, dámy a pánové. Já si dovolím svůj příspěvek přečíst a říct ho řečí vázanou, a to z toho důvodu, že jsem slíbil svým voličům a svým přátelům na facebooku, že ještě dnes dám tento text na facebookové stránky. Tak abych to dodržel, přečtu ten, který tam dám, ten přesný.

Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, slovo imunita a sousloví doživotní imunita již zcela zdomácněly v českém politickém slovníku, ať už zaznívají v dolní či horní komoře Parlamentu ČR či na české mediální scéně. Jsou to výrazy populární a masově diskutované, a to navzdory tomu, že je naše ústava nezná. Ta mluví o trestně právní odpovědnosti zákonodárců ve svém článku 27 odstavec 4 takto:

Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem.

Nenajdete zde ani slovo imunita, ani slovo doživotní. Ani jeden z výrazů tudíž nemá právní relevanci a pokud je používáme, dopouštíme se nadsázky. Dopouštíme se nadsázky sice zvukomalebné, ale klamavé a zavádějící.

Já se nyní omlouvám, dámy a pánové, že vám říkám, co naprosto jasně víte, ale právě proto, že to je určeno pro lidi, kteří nemají zcela jasno, jak to s imunitou vypadá, proto si to dovolím opakovat, což udělám ještě dvakrát nebo třikrát během tohoto projevu.

Udělal jsem si mezi přáteli malou soukromou anketu. Navzdory tomu, že jsou to lidé přemýšliví a s jistým obecným přehledem, většina z nich se domnívá, že ústava zaručuje zákonodárcům automatickou beztrestnost, a to jak v době výkonu mandátu, tak v době po jeho uplynutí až do okamžiku, kdy se bývalý poslanec či senátor odebere na věčnost.

Implikace slova imunita a sousloví doživotní imunita pak vedou k představě, že je zákonodárce příslušníkem jakési kasty, nadčlověkem stojícím výš než zákon, papalášem nad občanem prostým, čistým, politikou neušpiněným, nadčlověkem, který má výsadní právo, až do smrti páchat trestné činy, aniž byl za to odsouzen.

Ústava v článku 27 na trestní stíhání zákonodárce pamatuje. Poskytuje mu však proti ostatním občanům výjimku. V případě spáchání trestného činu není zákonodárce automaticky pardonován, jak se veřejnost často domnívá. Je naopak před stíháním orgány činnými v trestním řízení podroben zkoumání příslušné komory, a to na úrovni příslušného imunitního výboru a na úrovni plenárního zasedání komory. Ani výbor, ani plénum komory nemá za úkol nahradit práci státních zastupitelství, policií a soudů. Jejich úkolem je především zabránit zjevným kriminalizacím politických protivníků.

Ústavní výjimka připouštějící nevydání zákonodárce ke stíhání je stabilizujícím prvkem politické scény. Obrazně řečeno, tato výjimka brání vzniku pokusů umlčet protivníka či jej oslabit tím, že bude muset třeba i několik let běhat po soudech. Brání tomu, aby se Parlament postupně nestěhoval ze svých jednacích sálů do vyšetřoven policie a jednacích síní soudních instancí.

Úkolem komory je nepřipouštět takové pokusy. A když už nastanou, je úkolem komory je odhalit a zlikvidovat nevydáním zákonodárce. Nebezpečí kriminalizace politického protivníka je v dnešní společnosti stále vysoké. Stačí si uvědomit všechny kriminalizační aféry, úniky informací z tajných služeb, z policejních spisů, dehonestační kampaně a veřejné informace v médiích.

Stručně řečeno, zákonodárci institut imunity neposkytuje automatickou beztrestnost a klidné spaní. Nikoliv, on je grilován proti nezákonodárci navíc příslušným imunitním výborem komory. Je to grilování velmi potřebné, protože často přináší argumenty a důkazy, které orgány činné v trestním řízení vůbec nemusejí mít k dispozici a dává možnost veřejné diskuse.

Velmi dobře argumentuje ve svém návrhu na změnu ústavy paní kolegyně senátorka Paukrtová, když říká, že imunita nechrání zákonodárce jako osoby, ale chrání každého z nich jako institut. Chrání každého z nich jako institut poslanec či jako institut senátor. V této argumentaci pokračuje poté senátorka Paukrtová, když říká, že po uplynutí mandátu institut poslanec či institut senátor zaniká, není tudíž důvod jej chránit. Neuralgickým bodem článku 27 ústavy a nadbytečnou podle senátorky Paukrtové tak zůstává tato formulace: Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.

Tvrzení o nemravnosti doživotní imunity beze sporu platí tam, kde je demokracie vyspělá, má vybudované obranné mechanismy, dobře fungující exekutivní a soudní moc. Určitě si to uvědomovali i ústavodárci, když institut doživotní imunity – v uvozovkách – začátkem 90. let do ústavy zamontovali. Cítili, jak je demokracie ohrozitelná a imunitu po usnesení vypršení mandátu v ústavě ponechali. Jistě počítali s tím, že si sílící demokracie jednou sama řekne o zrušení takového mechanismu. Měli jeden velmi silný argument. Po vypršení mandátu už sice není třeba chránit institut poslance či institut senátora, ale stranit demokracii vůči politickým extrémům.

Demokratičtí zákonodárci ochráněni imunitou sice už svůj mandát nezastávají, ale většinou zůstávají součástí politického života a součástí boje proti extremismu. Po uplynutí mandátu se mohou stát obětí, snad znovu vyvolat trestní řízení za skutek, z něhož byli vyvázáni. Taková jsou bohužel pravidla politického boje, ať už je to boj třídní, neustále vyvolávaný našimi komunisty, či jiná forma střetu demokracie s extrémem.

Přiznám se, vážené dámy a vážení pánové, že i já jsem první desetiletí nového století žil v domnění, že takový čas nastává. Dokonce jsem ve svém volebním programu pro volby v roce 2010 měl bod požadující "odstranění přestupkové a nemravné doživotní imunity". Přesto pro změnu ústavy ve věci trestně právní imunity hlasovat nebudu. Vede mne k tomu vývoj posledních dvou let, kdy sílí snahy zrušit demokratický systém v České republice. Nové snahy o sociální inženýrství marxistického typu, zesílení komunistických tendencí, srůstání komunismu s různými pseudo odborářskými militantními hnutími a volání po revolučním svržení systému svědčí o tom, že je potřeba imunitu po ukončení mandátu bohužel stále ještě dlouhodobě zachovávat. I v době po vypršení mandátu poslance či senátora.

Adorace stalinských metod je například v KSČM stále častější. Květnový letošní VIII.sjezd KSČM jasně volal po návratu socialismu. Naše země má ze všech zemí bývalého sovětského bloku nejsilnější komunistickou stranu. KSČM vystupuje jako frontman mezinárodního komunistického hnutí a netají se voláním po nové Internacionále, majíce za zády mocnou komunistickou stranu Ruska Gennadije Zjuganova.

Kriminalizace politických protivníků je stará bolševická metoda, jak se jich zbavit. Volání po svržení demokracie je silné a bránit ústavní činitele imunitou je jedním ze způsobů, jak demokracii ochránit. A nejde jen o obranu institutu poslance či senátora v době poslaneckého mandátu. Je potřeba bránit celou demokratickou opozici, a to i v době po uplynutí mandátu. Tím silněji či více vlivu komunisté získají. Komunisté se budou po příštích volbách zřejmě podílet na moci. Je potřeba používat nástroje mírnící jejich smysl pro mstivost.

Sociální demokracie pravděpodobně vyhraje volby. Může se rozhodnout pro vládu i s tichou podporou komunistů. KSČM jim samozřejmě takovou podporu neposkytne zadarmo. Nebezpečí návratu komunistů k moci v nejvyšších patrech politického systému je reálné. A vůbec to nemusí být ministerské portfeje pro komunisty. A vůbec nebude muset ČSSD rušit bohumínské usnesení. Mnohem efektivnější je pro komunisty obsazení křesel náměstků ministrů, ředitelů oddělení, sekcí, výborů na jednotlivých místech, šéfů policejních sekcí či místa ústavních soudců. Nomenklaturní úředník je ten, kdo tvoří praktickou politiku. To se nakonec ukázalo začátkem tohoto roku, kdy úředníci ministerstva vnitra bojkotovali příkaz vlády na vypracování správní žaloby na KSČM. Subalterní postkomunističtí úředníci nakonec byli silnější než všichni ministři najednou.

To jen ilustruje situaci, co by se asi stalo, kdyby ministerstvo vnitra komunističtí úředníci plně ovládli. V roce 1948, po přijetí demise vlády Beneše, první, co KSČ udělala, bylo ovládnutí aparátu Sboru národní bezpečnosti.

Každá komunistická revoluce začíná tím, že jsou plněny věznice. My nežijeme v zavedeném pevném demokratickém systému. Až takový u nás nastane, přijde čas na omezení imunity. Žijeme v zemi, kde se ucházejí o post prezidenta, a tudíž i nejvyššího velitele ozbrojených sil, členové KSČ, kteří již jednou s cizími ozbrojenými silami, silami cizí mocnosti kolaborovali. Žijeme v domě, který jsme začali stavět na bažině, aniž bychom ji předtím vysušili, a on se nám poněkud kácí. Nedokázali jsme zatím politický systém dekomunizovat.

Žijeme v zemi, kdy máme v Parlamentě silnou politickou stranu, která porušuje Ústavu ČR, především článek 5 ústavy, který říká, že součástí našeho politického systému mohou být pouze ty strany a hnutí, které odmítají násilí jako prostředek k dosažení politických cílů. KSČM přitom adoruje marx-leninské násilí, pardonuje násilí své předchůdkyně KSČ a ponechává si v názvu slovo komunismus.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Já se omlouvám, ale mám pocit, že už zacházíme mimo rámec projednávaného bodu. Chápu, že pod imunitu se dá schovat cokoliv, ale myslím si, že skutečně už to začíná mít charakter zcela něčeho jiného.

Senátor Jaromír Štětina:  Já stále mluvím o imunitě, neustále mluvím o imunitě, proč si myslím, že by neměla být zrušena, a vysvětluji to, pane předsedající.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Já, pane senátore, tomu rozumím, ale také to vnímám jako trošku...

Senátor Jaromír Štětina:  Já se vás zeptám, pane předsedající: Vy mi nedovolíte, abych dokončil tento projev?

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Já vám to samozřejmě umožním, ale jenom jsem chtěl vyjádřit to, že mám pocit, že už mnohé pasáže nesouvisí s tímto návrhem zákona.

Senátor Jaromír Štětina:  Rozumím vám, pane předsedající.

Ponechává si v názvu slovo komunismus. Tentýž komunismus, který připravil na Zemi o život miliony lidí. Nikoli komunismus platonovský, nikoli komunismus křesťanský, nikoliv komunismus židovských kibuců, ale právě onen leninsko-stalinský, vycházející z myšlenky, že násilí je přípustný způsob, jak dosáhnout politických cílů. To je jeden ze zdrojů amorálních zjevů ve společnosti, včetně případů korupce. Proč by měly být dodržovány zákony? Proč neokrádat, když je beztrestně porušován i zákon nejvyšší – ústava. Nemravná je imunita, když nemá žádné opodstatnění. Poslední vývoj dokazuje, že tento nástroj obrany zastupitelské demokracie je bohužel stále potřebný. Dává do ruky obráncům demokracie zbraň proti extremistům všeho druhu, ať už jsou to komunisté či neonacisté či jiné protiústavní síly.

Relevantní je námitka, že při nástupu totalitního systému stejně nebude imunita nic platná. To je pravda. Ale my musíme být připraveni v mezidobí, kdy extrémisté moc teprve získávají. V takovém mezidobí nyní žijeme, v mezidobí zastřeného třídního boje, jak jej kvalifikoval kdysi idol našich komunistů Vladimír Iljič Lenin. To je ta připomínka Výmarské republiky, kterou můj předřečník zmínil.

I další námitka se může zdát oprávněnou. Za imunitu se dnes mohou schovat ti zákonodárci, kteří považují svůj mandát za placet k nekalému podnikání. Takové případy známe, ale právě fungující parlamentní systém s fungující rovnováhou sil jim v tom zabrání. Pokud se ona rovnováha ztratí, otevře se cesta k uzurpaci moci, porušování zákonů, proti nimž jsou dnešní senátorské a poslanecké rozkrádačky pouhou přesnídávkou v dívčí škole.

Adam Michnik kdysi řekl, že demokracie je jako děravá loď, z níž je stále potřeba vylévat vodu, aby se nepotopila. Demokracii je třeba na každém kroku bránit. Imunita členů parlamentu je jedna ze zbraní na ochranu demokracie. Proto budu hlasovat proti návrhu, aby byla imunita omezena. Ústava není trhací kalendář, aby se stala předmětem momentálních politických bojů. Děkuji vám za pozornost a vám, pane předsedající za možnost, že jsem mohl projev dokončit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Karel Šebek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Karel Šebek:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Já bych chtěl jenom na okamžik vrátit vaši vzpomínku dva a půl měsíce dozadu, právě ke dnu 26. dubna, kdy jsme projednávali podobné téma. Chtěl bych jenom zmínit to, že tenkrát se předpokládalo, že Senát automaticky poslanecký návrh schválí. Pokud vím, nebyl v auditoriu, v galerii pro hosty přítomen žádný novinář. A chtěl bych jenom upozornit na to, co se potom strhlo. Pak se strhla jakási honba na Senát, že si dovolil neschválit návrh zrušení doživotní imunity. A přitom bylo interpretováno, a dodnes je interpretováno zcela nesprávně, že tenkrát při 39. hlasování bylo nepřítomno 33, když se pro vyslovilo 27 a proti 10 senátorů. Pokud si na to mnozí z vás vzpomenete, zdaleka zde nechybělo 33 našich kolegů. Prostě po dosti obsáhlé debatě řada z nás znejistěla a nevěděla si jiné rady při hlasování, než prostě vytáhnout kartu. I to je způsob – nehlasovat nijak.

Já jenom chci na to upozornit, že tento omyl je celé dva měsíce interpretován například jak panem předsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou, tak spoustou novinářů. A nikdo si nedělá starosti s tím, že to rozhodování o imunitě není tak jednoduché, jako je novinářská zkratka. Tenkrát já jsem třeba uvažoval o tom, že také ten termín "doživotní imunita" a "zrušení doživotní imunity" není správný. Mělo by k němu být spíše přilepeno adjektivum "kosmetické" nebo "symbolické" nebo "částečné" omezení doživotní imunity. A viděl jsem dokonce i billboardy – nebudu říkat, které strany, ta tady u nás zastoupena myslím není, kde bylo napsáno: Doživotní imunita – splněno.

Prostě já si myslím, že tyto zkratky nepatří do solidní politické práce. A jenom na to upozorňuji a chci tím jenom podpořit návrh, abychom poslali do Poslanecké sněmovny oba dva návrhy. Slyšel jsem také názory, že návrh, který předložil pan kolega Kubera, nemá v Poslanecké sněmovně šanci projít. Já si netroufám být takovým věštcem a myslím si, že návrh pana Kubery má jedno hluboké rácio, které vychází z dávného přísloví: Odklad je horší než lenoch. Takže myslím si, že i to je ten důvod, protože Kuberův návrh znamená, že pokud má být poslanec nebo senátor stíhán, tak bez odkladu, protože to symbolické omezení doživotní imunity skutečně může být velmi symbolické, pokud si někdo bude protahovat úspěšně mandát tím, že bude zvolen a zastihne ho potom náhlá životní příhoda s následkem smrti, tak bude mít doživotní imunitu, i když by ten dnes předložený návrh kolegyně Paukrtové platil. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Jiřina Rippelová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já se přiznám, že nepatřím k těm senátorům a senátorkám, asi jako 99 % z vás, kteří uléhají a vstávají se strachem, co bude až skončí jejich mandát, že přijde policie a přijde s obviněním z toho, že jsem spáchala trestný čin před tou dobou, než jsem získala senátorský mandát.

Ale na druhé straně, my jsme asi všichni minulý týden sledovali jednání Poslanecké sněmovny, a sledovali jsme ty dlouhé debaty o vydání a nevydání paní poslankyně Parkanové. Ale někdo se tím problémem zabýval, ona měla možnost říci svoji verzi, měla možnost říci svůj pohled na věc. A ani jedna z komor není od toho, aby zjišťovala vinu či nevinu daného poslance. Ale prostě když dojde k nějakému trestnému činu a poslanec, senátor, ústavní soudce je chráněn imunitou, respektive ta daná komora, tak se tím prostě někdo zabývá.

Jednak jsem přesvědčená, že návrh paní senátorky Paukrtové a další kolegů má své hluboké rácio.

Přece poslanec, senátor, ústavní soudce by měl být chráněn, resp. instituce, kterou zastupuje, po dobu výkonu mandátu. A když se tvořila česká ústava v roce 1992, tak jeden z významných českých právníků pan profesor Vladimír Klokočka tehdy vznesl připomínky k návrhu textu ústavy a vznesl je k vládní komisi, která tehdy byla zřízena, a uvedl větu druhou, to znamená tu doživotní imunitu nelze převzít z ústavy z roku 1920, nechceme-li vzbudit ve světě údiv, bez ohledu na to, jaké pohnutky tenkrát vedly k formulaci, že trestní stíhání poslance je navždy vyloučeno. Odepře-li k tomu sněmovna svůj souhlas, taková úprava není zřejmě v souladu s mezinárodními konvencemi o občanských a lidských právech, ale neodpovídá také současnému řešení v ústavách demokratických států.

A aby parlament složený z poslanců mohl svoji funkci svobodně i vůči vlastnímu státu vykonávat, jsou poslanci vybaveni imunitou, která je chrání. Poslanecká imunita bývá někdy nesprávně chápána jako individuální ochrana poslance. To si myslím, že je potřeba si uvědomit. A pokud tady hovoříme o tom, že do Poslanecké sněmovny pošleme oba dva návrhy, tak pak tím zároveň říkáme, že nechceme, aby prošel ani jeden, ani druhý návrh. Přece si musíme uvědomit, že poslanci zcela určitě neschválí ani jeden, ani druhý návrh. A já jsem přesvědčena o tom, že Senát by si měl říct, k jaké verzi se přikloní. A jsem skutečně přesvědčena, že to, že si chceme omezit imunitu pouze na dobu trvání mandátu, je správné a logické. A i s ohledem na změnu ústavy a na omezení imunity prezidenta republiky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, děkuji, paní senátorko. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miroslav Antl. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Vážené dámy, vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Aniž bychom byli s paní senátorkou Jiřinou Rippelovou domluveni, že budeme následovat po sobě a že bych měl navázat, tak v podstatě já bych potvrdil to, co ona řekla. Já jsem nerozuměl těm předchozím příspěvkům, tak já bych si dovolil, protože jsem spolupředkladatelem, zdůraznit, že já jsem možná první vystupující řečník, který nemá před senátními volbami. Takže skutečně berte to, jako že se chci ozvat.

Jednak je to návrh, který omezuje imunitu pouze po dobu výkonu mandátu. Stejný režim by měl platit jako dosud. To znamená orgán činný v trestním řízení požádá o vydání, záleží na přístupu poslance, senátora či soudce Ústavního soudu, který řekne, chci být vydán, prosím, vydejte mě, já jsem nevinný a chci se hájit před soudem, pokud se tam vůbec dostanu.

I když on to neudělá, bude hlasován, a pokud bude vydán, tak je ten režim úplně stejný. My jenom chceme zúžit na dobu výkonu mandátu imunitu. To, co tady bylo z Poslanecké sněmovny, to, co jsme bohužel neodhlasovali, a protože to přišlo z Poslanecké sněmovny, tak moje jistota je v tuto chvíli taková, že tam to také projde. Takže schvalme toto omezení, které už nám bylo jednou nabídnuto, a bohužel zamítnuto, a uvažujme časově. My můžeme pokračovat v srpnu, v září může pokračovat Poslanecká sněmovna a pak pracujme s dalšími návrhy.

Navíc nerozumím tomu, proč teď diskutujeme o tom následujícím senátním tisku, měl jsem připravené ještě vystoupení k těm dalším senátním tiskům, ale já se přihlásím až k nim. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, jako další se přihlásil do rozpravy pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já se omlouvám, ale možná trochu jinými slovy tady zopakuji část toho, co tady říkal už můj kolega Luděk Sefzig, a co jsem tady říkal já minule, protože se mi zdá, že v některých věcech si nerozumíme, nebo v některých věcech si nechceme rozumět.

To, o čem se bavíme, je fakt, že za nějakých okolností, které ovlivňuje v našem případě Senát, může být senátor vyloučen z trestního stíhání pro nějaký čin, který buď spáchal, nebo nespáchal, a pro který bylo žádáno o to, aby byl k trestnímu stíhání povolán.

Ta debata je o tom, jestli bude vyloučen z trestního stíhání po dobu trvání svého mandátu, a nebo navěky. Zkusme si představit, co způsobí pro toho člověka a pro Senát jako instituci, když změníme ten zákon tak, jak navrhuje paní kolegyně Paukrtová. Představte si, že dojde k té situaci, že vyloučení z trestního stíhání je omezeno na dobu trvání mandátu a skutečně Senát vydal nebo odepřel souhlas k trestnímu stíhání. Pak ten člověk, senátor, kterému byl odepřen souhlas k trestnímu stíhání, se může nacházet celkem ve 4 situacích.

Buď chtěl být vydán, nebo nechtěl být vydán, a buď je vinen, nebo není vinen.

Vezměme si situaci, že chtěl být vydán. Přesto došlo k tomu, že souhlas k trestnímu vydání byl odepřen. On chtěl být vydán, v jaké situaci se nachází jako člověk a jako senátor? Jako člověk je v situaci, kdy klesá jeho politická autorita. Protože on chtěl být vydán, ale nebyl vydán, tudíž je chráněn. A lidé nemají rádi, když je někdo chráněn, když oni si myslí, že by neměl být chráněn, ač je senátor. Tím pádem se snižuje jeho šance, že příště se znovu stane senátorem. Tím pádem se zvyšuje pravděpodobnost toho, že až přestane být senátorem, tak bude znovu zažádáno o to, aby byl vydán a aby byl trestně stíhán. A on pak, přestože chtěl být vydán, se nachází v situaci, kdy už není senátorem, už není úspěšným politikem, ale je nezvoleným člověkem a stíhaným člověkem.

To je situace, do které se může dostat. A je docela pravděpodobná, pokud chce být vydán, a přesto komora mu to odepře a, v uvozovkách, ho tedy ochrání a tím ho může lidsky docela zničit. Sama na druhé straně v tomhle okamžiku se zabezpečí, že on dál v ní pracuje a tím pádem ta instituce jako taková neutrpěla.

Druhá varianta je, že komora odepře souhlas a on nechtěl být vydán, zřejmě proto, že ví, že je vinen. V tom okamžiku si vůbec nejsem jistý, že Senátu se podařilo uchránit sebe jako instituci. Protože jemu se podařilo to, že v Senátu jako v instituci pracuje člověk, který zřejmě spáchal trestný čin. A hlasuje člověk, který zřejmě spáchal trestný čin. Tímto způsobem jsme my, v uvozovkách, ochránili Senát, pokud jsme ho nevydali a on nechtěl být vydán.

To znamená, nechápu, kde je tady ta úžasná možnost Senátu ochránit instituci i proti vůli člověka, respektive být vydán. Respektive nechápu, jak je tím způsobem instituce ochráněna nebo jak se zlepšilo její rozhodování?

Takže to je ta druhá možnost, že nechtěl být vydán a nebyl vydán. A pak si vezměme tu situaci na konci, co se stane? Poté, co člověk dál pracuje v Senátu, a přitom měl být někde za mřížemi, ještě jak hlasuje? Čemu se věnuje? To už tady Luděk Sefzig říkal, věnuje se tomu, aby udělal všechno pro to, aby nemohl být stíhán ani poté, co skončí jeho mandát. Nepracuje pro Senát, nepracuje pro tuto republiku, pracuje pro sebe a pro to, aby dokázal udělat všechno tak, aby poté buď vůbec nebyl stíhán a všechny důkazy zametl pod koberec, a nebo udělal nějaké jiné věci, které zabezpečí, aby skutečně ten jeho trest byl co možná nejmenší, poté, co konečně může být stíhán.

Takže to je situace, do které se dostáváme díky tomuto pozměňovacímu návrhu. A ta situace podle mě není dobrá ani pro toho člověka, ani pro Senát. A Luděk Sefzig to říkal – možnost řešit to je tím, že dáme možnost tomu člověku, aby měl silnější slovo, než má Senát. Aby řekl, když řekne, já chci být vydán, tak byl vydán. Pokud toto neuděláme, tak tento návrh je dle mého názoru buď stejný, nebo horší než to, co dneska existuje.

To je můj komentář k tomu. Omlouvám se, že ho tady říkám poněkud podrobněji už podruhé, a vy se, prosím vás, zamyslete nad tím, zda je dobré uložit někomu, kdo má být zavřen, pracovat v Senátu po dobu trvání jeho mandátu, nebo zda je dobré, aby ten, kdo má být vydán, a chce být vydán, nebyl vydán, a trpěl s tím, že poté, až přestane být senátorem, až – díky tomu, že jsme snížili jeho politickou autoritu – bude trestně stíhán a možnost jeho obrany bude samozřejmě menší než v době, kdy je senátorem a kdy se jako senátor standardním způsobem v trestním řízení mohl bránit.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jan Žaloudík. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já jsem se osmělil se přihlásit do této vážné a dlouhá léta trvající debaty snad jenom proto, že jsem získal pocit, že jde taky o zdraví. V zásadě jde o zdraví společnosti, jde o zdraví našich vztahů k voliči, jde o zdraví náhledu na politiku. Já myslím celou dobu, že problém je trošku terminologický, že rozumím tomu, proč se tomu říká imunita. Ale pod tím slovem imunita vidíte, že tady kvalifikované fórum a fóra právníků hledají, co je jeho obsahem, co tam všechno patří. A myslím si, že běžný občan se v tom musí ztrácet. Takže se potom uzavře, že senátoři či poslanci chtějí nebo nechtějí imunitu. A bohužel se nehovoří o tom, zda jde o nestíhatelnost, beztrestnost, po dobu mandátu nebo po mandátu, pro delikty takové či onaké, pro delikty dopravní nebo proto, že se někdo nějak o někom vyjádřil.

A já bych tady na tomto místě, ať už ta debata a to hlasování dopadne jakkoliv, a můj postoj zůstane stejný jako byl minule, tak bych chtěl požádat, abychom to, na čem se potom snad už někdy usneseme, dovedli také komunikovat s občany. A dovedli jim vysvětlit, co tedy ta imunita znamená, co je ve prospěch toho dotyčného senátora či poslance, co je případně, jak tady bylo upozorněno, i ve prospěch těch voličů, aby byli řádně reprezentováni, a svobodně, a aby lidé to neskrývali opět pod to konjunkturální, že imunitu si opět nechali nebo si ji zrušili, což by mohlo vypadat vítězně. A vítězné by to zase třeba ani být nemuselo.

Víte, ve světle toho, co člověk musí přetrpět v novinách a pročítat se všemi hovory, včetně vulgarismů a citoslovcí typu "hm" a odposlechů a toho, jak se mají nakupovat ta či ona letadla, notabene dneska jsem byl nadšený z letadel CASA, jakkoli to s tím nesouvisí, protože převezla ty koně Převalského do Mongolska, a to jsou velmi inteligentní bytosti a budiž jim to přáno.

Ale to jsem nechtěl říct. Když už musíme konzumovat toto všechno, tak, prosím vás, tiskové oddělení nebo nějaká skupina pro styk s médii, náš výbor, naše stálá komise nechť potom zasedne a zkusí národu vysvětlit na jedné stránce, k jaké imunitě jsme se tedy dobrali, jakou si držíme nebo o jakou usilujeme nebo jakou jsme ztratili, říkám teď zcela bez závislosti na tom, k jakému závěru dojdeme. Protože je velmi frustrující a shazuje nás v očích veřejnosti, říká se, no jo, máte tu imunitu, můžete všechno. Nebo na druhé straně, no, když jste ztratili tu imunitu, tak teď vás zavřou, protože jste tady něco řekli.

Prosím vás, je to docela klíčová věc. A slovo imunita je zrušeno, protože biologicky, tu si, prosím vás, zachovejme, všichni ji potřebujeme. Je to věc čistě biologická, brání nás proti infekcím a proti kdečemu. Nevím, proč se zneužil tento medicínský termín, proč se neříká beztrestnost, nestíhatelnost, po dobu mandátu, za malé delikty... Právníci by určitě našli mnohem lepší slovo. A já jsem to tady musel říct, protože bych velmi rád, aby národ, tak, jak je informován už takřka o všem a všemi způsoby, byl řádně informován i o podstatě tady těchto věcí. A vidíte, že i mezi námi není zatím jasno a pořád se diskutuje. Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, jako další se hlásí pan senátor Luděk Sefzig. Prosím.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo podruhé. Myslím, že snad naposledy. Nejdřív začnu dvěma replikami. Můj 81letý kamarád Pepa Chvojka mi vždycky říká, ty máš tu nemoc, tu imunitu, tak ono je to ještě složitější, než si pan profesor Žaloudík myslí. Druhou věc, která je důležitá a také replika na pana profesora, váženého kolegu, je v tom, že nesouhlasím s tím obecným, a souhlasím s vámi, pane kolego, když říkáte, že je třeba lidem celou tu záležitost vysvětlovat, ačkoliv obecně platí, že není třeba cokoli vysvětlovat, protože přátelé to nepotřebují a nepřátelé stejně neuvěří.

Ale já s vámi naopak souhlasím proti této lidové moudrosti, že skutečně, co se týče imunity, strašně dlužíme. Nikdo z novinářů nezaznamenal, že už v roce 2006 ten návrh kolegy Kubery byl podán. A jak jste viděli, média přinášela po tom posledním jednání Poslanecké sněmovny opakovaně novou iniciativu kolegy Kalouska, který v podstatě jde stejným směrem jako návrh, který byl v roce 2006. A to sice to, že zrušíme imunitu. Někdo tomu říká, vezmeme hračku. Tak se budou moct novináři věnovat třeba zase na chvíli naším plotům nebo dalším věcem, které také vytvářejí určité napětí, kde by bylo asi také vhodné leccos vysvětlit.

Já jsem se teď ale přihlásil kvůli něčemu jinému. Já moc děkuji kolegovi Milošovi Vystrčilovi, který vysvětlil celou tu agendu, kterou já jsem tady jenom nastřelil. A já bych vám chtěl předeslat, protože vidím, že bude pravděpodobně tento návrh přijat, někteří to dokonce před jednáním této komory slíbili, že bude okamžitě iniciován a vydán po tom minulém zamítnutí, a protože se domnívám, že bude vydán, tak chci říci, že jsem připravil pozměňovací návrh, který přece jenom trochu narovnává tu situaci, která nastane.

Nositelem toho mandátu není to hlasovací zařízení, které tady máme před sebou. Není ani žádný automat, je to integrita osobnosti poslance, senátora, ústavního soudce. A k tomu, aby ta osobnost mohla být integrální, má mít právo se rozhodnout, zda je schopen – a on to ví jediný, ví to nejlépe, že je schopen ten mandát vykonávat, a nebo jej nevykonávat, a podle toho se rozhodnout, zda bude vydán, nebo nebude vydán. A proto jsem připravil pozměňovací návrh, který za ten článek 27, respektive 86, vydává větu: "Komora nemůže odepřít souhlas k vydání k trestnímu stíhání, pokud dotčený poslanec, senátor respektive ústavní soudce požádá o vydání."

Je to jednoduchý článek, který napravuje tu situaci, která by nastala, pokud bychom přijali ten návrh tak, jak byl přijat. Předesílám tedy, že bych byl rád, kdyby byla otevřena podrobná rozprava.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další je přihlášena paní senátorka Jiřina Rippelová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Já už taky velice krátce a naposledy.

A myslím si, že si pořád nerozumíme a odpověď na otázku pana kolegy Vystrčila, jak je tedy chráněn Senát, Poslanecká sněmovna? Já jsem přesvědčena, že to racio toho historického institutu imunity nás a ústavních soudců jednak při zadržení, zatčení a vazbě musí být spatřováno v ochraně integrity. Ale taky v rozhodovací akceschopnosti a nezávislosti ústavního orgánu před svévolnými nebo dokonce zlovolnými zásahy exekutivy, která by mohla zadržením, zatčením či návrhem na uvalení vazby znemožnit ústavnímu činiteli účast na důležitém hlasování. A v tom je, prosím pěkně, ta podstata.

V případě, že 10 senátorů bude zadrženo při cestě do Senátu a bude se jednat o důležité hlasování. To je ten jeden případ. Ale toto se týká Senátu. Nás je tady 81, poslanců je 200, ale my tím návrhem kolegy Kubery chceme omezit i imunitu ústavních soudců, kteří rozhodují např. ve tříčlenném senátě. A tam, když jde o nějaké důležité rozhodování a budou dva z těch ústavních soudců, kteří rozhodují v Senátu, zadrženi, tak pak ten výsledek hlasování nebo jeden, nebo z patnácti sedm, šest, ten výsledek rozhodování může být úplně jiný. V tom je ta ochrana ústavní instituce, děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, jako další se hlásí paní senátorka Soňa Paukrtová. Dobře, takže pan senátor Miloš Vystrčil, který je přihlášen. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, děkuji vám za slovo. Budu jenom reagovat na slova paní kolegyně Jiřiny Rippelové.

Já jsem tady nemluvil vůbec o návrhu pana kolegy Kubery, který mimochodem také podporuji, ale teď jsem mluvil o tom současném návrhu. Moje otázka byla: Pokud Senát nevydá k trestnímu stíhání senátora, který nechtěl být vydán, tak je logické, že zřejmě nechtěl být vydán proto, protože zřejmě je vinen. A v tom okamžiku se nestalo nic jiného než to, že mezi senátory je člověk, který spáchal trestný čin a jako osoba zrovna příliš velkou osobní integritou z hlediska morální integrity neoplývá.

Takže moje otázka byla, jak se tedy tím nevydáním Senát ochránil, když ponechal ve svém středu člověka, který zřejmě spáchal trestný čin? A ta druhá možnost, která nás zajímá, je, když Senát nevydá člověka, který chtěl být vydán? V tom okamžiku se zase dle mého názoru Senát nijak neochránil, protože když nevydal člověka, který chtěl být vydán, tak ho politicky oslabil. Protože on chtěl být vydán z jediného důvodu, a to z toho, že se chce očistit. A pokud se nemůže očistit, tak je politicky oslaben. A pokud je politicky oslaben on jako senátor, tak je politicky oslaben celý Senát.

Čili zase, dle mého názoru, nedošlo k žádné ochraně Senátu jako instituce. O tom jsem mluvil, nemluvil jsem o návrhu pana senátora Kubery. Já doufám, že to je úplně jasné. A pokud někdo v tomhle směru míní argumentovat jinak, tak ať v tomto smyslu argumentuje. Ale neodkazuje se na jiné zákony a na jiné návrhy jiných zákonů. Já tvrdím, že tento návrh Senát jako instituci neposiluje a v ničem nechrání.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a hlásí se paní senátorka Soňa Paukrtová. Já se jenom chci zeptat, jestli chce vystoupit ještě v rozpravě? Ne, dobře, takže v tuto chvíli se do rozpravy nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám a požádal bych paní senátorku Paukrtovou, jako zástupce předkladatelů, aby se vyjádřila k proběhlé diskusi.

Senátorka Soňa Paukrtová:  My jsme tady chvilkami vedli debatu k oběma tiskům, jak k tomu návrhu mému a kolegů, tak k návrhu kolegy Kubery, který budeme probírat hned vzápětí.

Jenom na úvod řeknu jednu věc.

Nedovedu si vůbec představit, že Senát, jako jeden z možných navrhovatelů zákonů, se nedohodne na jedné verzi, ale že pošle do Poslanecké sněmovny verze dvě, které jsou od sebe radikálně odlišné. Pokud bychom měli zákonodárnou iniciativu – a já si myslím, že by to bylo správné – jako skupiny senátorů, pak to samozřejmě možné je. Ale pokud zákonodárnou iniciativu má Senát jako celek, tak to nepovažuji za možné, abychom se dohodli na dvou odlišných úpravách ústavy. To je poznámka č. 1.

Poznámka č. 2. Poslanecká sněmovna skutečně žádá vládu o vyjádření k poslaneckému návrhu novely ústavy, která je v zásadě totožná s tím, co vám tady předkládám. Já musím říct, že my jsme se dohodli s poslanci ústavně právního výboru, a byl to jejich návrh, abychom podali v Senátu návrh na omezení imunity. Prostě proto, že Senátem neprošel. To, že v nastalé situaci v Poslanecké sněmovně se zřejmě rozhodli, že ten senátní návrh má příliš dlouhou cestu před sebou a podali jiný návrh, to já nijak neovlivním. Ale já si myslím, že ta debata, kterou o tom vedeme, je důležitá a že tady mluvíme o hodně zásadních věcech.

A teď už věcně k tomu, co tady zaznělo. Já to možná řeknu od konce. Pan kolega Vystrčil tady říkal, že nepřispívá integritě Senátu, pokud by nějaký senátor požádal o vydání, a vydán nebyl. Za celou historii Senátu se to stalo pouze jednou jedinkrát. A bylo to v případě pana Václava Bendy v roce 1999 – já jsem tady tehdy v té době ještě nebyla. A tehdy on požádal o vydání, a Senát nevyslovil souhlas s tím stíháním. Byl to jediný případ!

To obvinění se týkalo neoprávněného nakládání s osobními údaji v takové věci, kdy pan senátor sdělil, že jistý člověk, který měl být vyznamenán státním vyznamenáním, se dopustil takových činů, že on to státní vyznamenání nedostal. Ale já si myslím, že to bylo správné rozhodnutí Senátu, že nevyslovil souhlas s jeho stíháním, přestože o to požádal. Byl to jediný případ za celou historii jak Poslanecké sněmovny... (Poznámka z pléna.) Dva? Ale ta nepožádala o vydání. Tak pardon, tak to já si nepamatuji, já si pamatuji tenhle případ.

Teď k tomu, co tady věcně zaznívalo. Já si myslím, že opravdu je velký problém s tím, že my chápeme imunitu každý trošku jiným způsobem, a proto tady vedeme debatu. Ale i ta debata je z mého pohledu důležitá. Já zastávám názor, že imunita chrání Senát jako celek, tak, aby mohl svobodně jednat. A jestliže usoudí, že je ve prospěch svobodného jednání Senátu, to, že nevydá nějakého senátora, přestože on o to požádal, tak si myslím, že to je správné. A nepřikláním se k předkládanému pozměňovacímu návrhu. Já si nemyslím, že by Senát z důvodů nízkých chránil někoho, kdo je zjevný zločinec. To si prostě nemyslím.

Dokonce vím, že ta komise pro ústavu a parlamentní procedury se kdysi pokusila učinit "katalog činů", na které by se imunita nevztahovala. Mimochodem řečeno, ten návrh, který tady předkládáme, Senát schválil už v roce 2001. To znamená, to už je 11 let. Tak tehdy se pokusili vytvořit katalog takových činů, na které by se imunita neměla vztahovat. A zjistili, že to vůbec není možné. Takže na té komoře parlamentu, aby rozhodla, jestli bude chránit imunitu, nebo nebude. To je jedna stránka věci.

A ta druhá. Přece míti svobodný jednající parlament, který může jednat bez ohledu na to, že někdo ho chce zadržet a tak dále, atd., tak to přece je jednota sama o sobě. Já vím, že pojmu imunita občané příliš nerozumí, ale my sami bychom měli vědět, že ochraňovat svobodu jednání parlamentu je přece nad jiné důležité. A jestliže by bylo podle některých návrhů možné tomuhle zabránit, tak já bych si to před občany této republiky nedokázala zodpovědět.

Tak a teď bych chtěla říci, že tady byly vznášeny dotazy nebo návrhy na to, že by bylo potřeba imunitní imunitu zachovat. Já bych jenom chtěla říci, že vládní návrh zákona Ústavy ČR neobsahoval doživotní imunitu. Doživotní imunita se tam dostala až v Poslanecké sněmovně. Čili ten původní návrh předkládal to, co je v Evropě obvyklé, totiž to, že poslanci, senátoři, ústavní činitelé jsou chráněni pouze na dobu výkonu mandátu. Protože pokud jsou chráněni doživotně, když nejsou členy parlamentu, tak je to nepřiměřený zásah do moci soudní. A tady zaznívá často to, že ten senátor, poslanec se dostane do strastiplné životní situace v tom, že musí řadu let čekat na to, kdyby byla zrušena doživotní imunita, že by se v té době těžko obhajoval, že by to pro něj osobně byla situace velmi těžká.

Uznávám to. Jestliže se chci stát senátorem nebo poslancem, musím vykazovat určité dávky politické i osobní statečnosti. Znamená to, že jsem-li jím, měla bych tuto situaci unést. Totéž platí o tom, co tady říkal kolega Štětina. Navíc předestřel situaci, že tady nebudeme mít demokratický stát. Jsem přesvědčena, že imunita má smysl pouze v demokratických státech, pouze tam funguje, v totalitních systémech nefunguje. Navíc žijeme v Evropě a můj návrh je zcela v souladu s našimi mezinárodními závazky.

Prosím, abychom se rozhodli pro jeden z návrhů na omezení imunity. Budu žít s tím, jak se rozhodnete. Domnívám se, že návrh, který jsem předložila s kolegy, je vyvážený a má naději na schválení. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Přeje si vystoupit zpravodaj garančního výboru? Ano, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Kolegyně a kolegové, zatím statisticky. V rozpravě v 11 vystoupeních vystoupilo 8 senátorek a senátorů. První část se věnovala spíše tisku, který je na pořadu za chvíli. Slyšeli jsme zde různé hypotézy nejen o extrémním uplatňování imunity, ale dokonce o volebních výsledcích, nebo co by se stalo, kdyby.

V rámci rozpravy padl návrh na podporu ještě neprojednávaného tisku – toto je neakceptovatelné.

Dále byl návrh na poslání obou tisků do Poslanecké sněmovny. Ani jednou oficiálně nezaznělo slovíčko schválit nebo zamítnout.

Dále byl podnět na populárně naučné vysvětlení nestíhatelnosti zákonodárců.

Potom byl avizován pozměňovací návrh v obecné rozpravě, takže je to také zatím neakceptovatelné. Oficiálně padl pouze jeden návrh, a to na schválení podle usnesení ústavně-právního výboru.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Prosím o upřesnění. Zaznamenal jste návrh na schválení?

Senátor Miroslav Nenutil:  Ve znění pozměňovacích návrhů.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Není zde návrh na schválení. Ke schválení pozměňovacích návrhů musíme mít podrobnou rozpravu. Nezlobte se, ale není zde návrh schválit.

Zjednodušíme to. V této chvíli nepadl žádný návrh. Otevírám podrobnou rozpravu. Hlásí se pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Avizoval jsem, že mám připravený pozměňovací návrh, který částečně mění nikoli obsahově dobu ochrany tzv. mandátu. Návrh je poměrně jednoduchý. V prvním odstavci za článek 27 odstavec 4, za slovo "vyloučeno" se doplňuje věta: Komora nemůže odepřít souhlas k vydání k trestnímu stíhání, pokud dotčený poslanec nebo senátor požádá o vydání.

Za článek 86, který se týká ústavních soudců, za slovo "vyloučeno" se doplňuje: Senát nemůže odepřít souhlas k vydání k trestnímu stíhání, pokud dotčený ústavní soudce požádá o vydání.

Tím se podle mého soudu odstraňuje ta největší a nejzávažnější vada nového návrhu, že návrh vytváří neobyčejně účinný a multiplikační politický nástroj, nikoli jen ochranu mandátu. Mandát je vykonávaný přes integritu osobnosti a z toho důvodu je vhodné pozměňovací návrh přijmout tak, aby každý, který vykonává mandát – domnívám se, že si kluby mohou vzít time a o tomto pozměňovacím návrhu se během 5 až 10 minut poradit a nemusí rušit jeho předkládání.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Žádám kolegy a kolegyně v sále, aby uklidnili hladinu hluku, která už přesáhla přiměřenost a diskuse přenesli do kuloárů, kde je možné ještě tyto věci diskutovat.

S přednostním právem se hlásí předseda klubu sociální demokracie pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, na návrh kolegy Sefziga si beru pětiminutovou pauzu před hlasováním.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  V tuto chvíli se hlásí pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Seznámím vás s usnesením ústavně-právního výboru, který na své 46. schůzi přijal 212. usnesení pod pořadovým číslem 348/1, kde výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh senátního návrhu ústavního zákona schválit ve znění pozměňovacího návrhu, který máte uvedený v příloze. Jeho podstatou je paní předkladatelkou avizovaná změna účinnosti, kde se pět měsíců mění na dva měsíce. Žádám vás o podporu usnesení ústavně-právního výboru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Hlásí se paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, radila jsem se teď s naší legislativou, jak postupovat v této situaci. Samozřejmě, když schválíme pozměňovací návrhy, je všechno v pořádku, návrh jde do Poslanecké sněmovny ve znění pozměňovacích návrhů. Může se ale stát, že nebude schválen žádný pozměňovací návrh. Pak ještě ze zákona máme dát hlasovat o tom, zda schválíme návrh bez pozměňovacích návrhů tak, jak je předložen. Potřebovala jsem za nutné upřesnit, abychom věděli, jak bude probíhat procedura.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Do podrobné rozpravy se nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu končím. Protože by následovalo hlasování o pozměňovacích návrzích, vyhlašuji pětiminutovou přestávku na poradu klubů.

(Jednání přerušeno v 15.28 hodin.)

(Jedfnání opět zahájeno v 15.34 hodin.)

Vážené dámy a pánové, budeme pokračovat v jednání. Registruji návrh na odhlášení. Žádám vás o nové přihlášení.

Táži se paní navrhovatelky, zda si přeje ještě vystoupit? Nepřeje.

Pana zpravodaje bych požádal, aby přednesl návrhy, o kterých budeme hlasovat.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. V podrobné rozpravě byly předloženy dva pozměňovací návrhy. První pozměňovací návrh je součástí usnesení ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, o něm navrhuji hlasovat jako první.

Jako druhé hlasování bude o pozměňovacím návrhu pana senátora Sefziga. Nakonec bychom hlasovali obvyklou formou.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Budeme nyní hlasovat o prvním návrhu, což je návrh usnesení garančního výboru. Upozorňuji, že jste byli odhlášeni. Pokud se ještě někdo nezaregistroval, tak se zaregistrujte. Budeme hlasovat o tomto návrhu. Táži se paní předkladatelky, zda souhlasí. Souhlasí. Pan zpravodaj také souhlasí.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo s tímto návrhem nesouhlasí, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 52 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 49, proti jeden. Návrh byl přijat.

Nyní budeme hlasovat o druhém pozměňovacím návrhu, jak jej uvedl zpravodaj. Zeptám se na stanovisko předkladatele.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo.

V hlasování pořadové č. 53 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 16, proti bylo pět. Návrh nebyl přijat.

Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy. Nyní můžeme přistoupit k hlasování o schválení návrhu senátního návrhu zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 54 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 51, proti jeden. Návrh byl přijat.

Protože byl návrh schválen, podle § 130, odst. 8 jednacího řádu Senátu, navrhuji, abychom pověřili

a) předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání,

b) paní senátorku Paukrtovou a pana senátora Nenutila, aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně.

Je nějaký jiný návrh? Souhlasí oba senátoři? Souhlasí. Pokud není jiný návrh, budeme hlasovat o tomto předneseném návrhu.

V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo. Hlasování pořadové č. 55 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 62, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento návrh zákona a tento bod končím. Děkuji paní předkladatelce i panu zpravodaji a my se vystřídáme v řízení.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Než začneme, slovo má předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, jak zajisté víte, koná se v tuto dobu v Hlavním sále Valdštejnského paláce konference s názvem Krize jako příležitost, Evropa a USA v globalizovaném světě. Je to spojeno se vznikem a zahájením činnosti Aspen Institute Prague. Této konference se dnes zúčastňuje bývalá ministryně zahraničních věcí USA paní Madeleine Albrightová, která tam bude zhruba za 15 minut vystupovat a s kterou jsem se domluvil na tom, že by přišla do našeho Jednacího sálu a krátce by nás všechny pozdravila na dnešním jednání. Toto vystoupení by se uskutečnilo kolem 16.15 až 16.30 hodin. Aby k tomuto vystoupení mohlo dojít, je nezbytné podle našeho jednacího řádu vyslovit souhlas s účastí Madeleine Albrightové na naší schůzi. V době, kdy by přicházela, jedná bychom přerušili, přivítali ji, nechali ji vystoupit, vystoupení nebude dlouhé, a pokračovali bychom přerušeným bodem. To je můj návrh ke změně programu naší schůze. Prosím, aby o něm bylo hlasováno.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, informace je jasná. O tomto procedurálním návrhu, kdy souhlasíme a přerušíme, necháme paní ministryni vystoupit, nechám tedy hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 56 skončilo, registrováno 62, kvorum 32, pro 59, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Můžeme přistoupit k dalšímu bodu, což je

 

Návrh senátního návrhu ústavního zákona senátora Jaroslava Kubery a dalších, kterým se mění zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů

Tisk č. 361

Máme to jako tisk 361. Návrh uvede pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Budu tentokrát velmi stručný, protože jak už jsem naznačil, scénář je jasný. Tento zákon má nulovou naději. Polemizoval bych s tím, co říkala paní senátorka Paukrtová, že by nebylo dobré posílat do sněmovny dva návrhy. Teď se to ukázalo, když pan místopředseda chtěl stanovovat kvorum. Jen aby bylo jasné, v jaké jsme fázi. Jsme ve fázi diskuse. Oba návrhy spadnou pod stůl, protože ve sněmovně je vládou schválený návrh, ten sem přijde a o tom budeme hlasovat třípětinovou většinou. To, abychom si uvědomili, že tady nic nezachraňujeme, protože sněmovna se s námi příliš nebavila, i když bylo řečeno, že to tak bylo dohodnuto, tak je vidět, že nic dohodnuto nebylo, přijde sem evidentně stejný návrh ze sněmovny a my o něm budeme hlasovat s třípětinovou většinou. Bude ale modifikovaný, nebude úplně stejný jako ten, který jsme tady měli, bude tam modifikovaná účinnost, ale jinak, než zde bylo navrhováno, bude tam navrhováno, aby platil až od příštího volebního období. Je docela možné, že se tam ještě dostane návrh, který řeší ty případy, když jsou poslanci či senátoři zadrženi. Jen mimochodem – estrádu s Davidem Rathem si prožijeme ještě jednou. Opět přijde policie do Sněmovny a bylo požádáno znovu o vydání. To všechno zažijeme ještě jednou.

Poznámka na téma doživotní imunita. Určitě jste zaznamenali, jak je to dobrý institut. Jak Tymošenková, tak bývalý prezident Sarkozy a dokonce i Berlusconi čelí velmi vážným obviněním. Je to tak, že nová garnitura si na starou počká, pak se dostane k moci a pak jí to dá sníst. Taková jsou fakta. Proto mi vadí mluvení o tom, jak je to bezvadné, protože v politice to skutečně není jednoduché.

Na druhou stranu souhlasím s tím, že pokud budeme věřit tomu, že se tady vrátí totalita, tak pak je to úplně jedno, protože totalita se bude chovat jinak a tyto zákony ji nebudou vůbec zajímat.

Náš návrh jsem považoval za vyjádření důvěry v to, že demokratický systém tady bude a že se tady nebude stávat to, aby někdo někomu znemožňoval výkon mandátu z jakýchkoli důvodů. Zdůvodnění návrhu je jednoduché.

Navrhujeme tam, aby poslanci, senátoři a ústavní soudci byli chráněni pouze za projevy v komoře a za hlasování. Žádnou jinou imunitu by neměli. Někdo namítne, že přestupkovou neřešíme, tu neřešil ani předchozí návrh. Taková jsou fakta a zachovejte se, jak chcete. Vím dopředu, jak se někteří z vás zachovají. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Tento tisk projednal ústavně-právní výbor, zpravodajem je pan senátor Miroslav Nenutil. Přijal usnesení, které máme jako tisk 361/1. Prosím pana senátora, aby se ujal slova.

Senátor Miroslav Nenutil:  Milé kolegyně, vážení kolegové, ústavně-právní výbor na svém jednání probíral i návrh tohoto zákona. I když ocenil vůli předkladatele řešit otázku nestíhatelnosti nebo beztrestnosti zákonodárců a soudců Ústavního soudu, musel konstatovat, že přijetím tohoto návrhu ústavního zákona by došlo k další nerovnosti, a to jednak mezi soudci Ústavního soudu a soudci soudů nižší instance, protože ti by požívali větší ochrany než jejich kolegové z Ústavního soudu. Navíc by došlo i k nerovnosti mezi zákonodárci, soudci Ústavního soudu a prezidentem.

Nebyla bezdůvodná ani připomínka k legisvakanční lhůtě a i z těchto důvodů přijal ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu ČR usnesení, kde doporučuje Senátu projednávaný návrh senátního návrhu ústavního zákona zamítnout.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Návrh dále projednala Stálá komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury. Předsedkyně komise Jiřina Rippelová má nyní slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, Stálá komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury skutečně projednala tento návrh, byli jsme požádáni o stanovisko Organizačním výborem, ale předesílám, že navržené stanovisko, tak jak bylo předloženo na jednání komise, nebylo schváleno, nebylo odsouhlaseno nadpoloviční většinou přítomných členů.

Přesto mi dovolte, abych vám ze stanoviska ocitovala některé jeho pasáže.

Návrh, který byl předložen, zachovává pouze ochranu hlasování a projevů v Parlamentu a možná trochu neorganicky rovněž imunitu přestupkovou. Stávající konstrukci přestupkové imunity důvodová zpráva k tomuto návrhu přiložená označuje za vyhovující, zatímco trestní imunitu poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu prohlašuje za ústavní privilegium, které neodpovídá hledisku přiměřenosti.

Pokud by byl předložený návrh přijat, bude představovat nejen poměrně radikální rozchod s dosavadní domácí tradicí ústavní úpravy rozsahu a obsahu imunity poslanců, senátorů, ale bude výjimečný i v mezinárodním srovnání. Parlamenty totiž v různé míře střeží svou akceschopnost, resp. integritu rozhodováním o přípustnosti trestního stíhání či o omezení osobní svobody svých členů, což je nejvíce patrné tam, kde imunita chrání poslance v zásadě jen při cestách na zasedání a ze zasedání Parlamentu a při jeho činnosti. To je například v Irsku. V západoevropských ústavách ostatně nacházíme i instituty žádosti komory o odložení trestního stíhání jejího člena po skončení volebního období. To je například v Lucembursku.

Platná česká úprava je tedy výjimečná tím, že jednou provždy vylučuje možnost stíhat nevydaného poslance nebo senátora a nikoli samotnou ingerencí do procesu trestního stíhání. Parlamentní komory nevystupují jako soudy, rozhodující o vině a trestu, nýbrž jako orgány už svou samotnou působností preventivně odrazují od případných excesů výkonné či soudní moci vůči reprezentantům lidu.

V demokratickém právním státě lze předpokládat uspokojivé fungování systému. Ani zde však nemohou být vyloučena individuální selhání z důvodů politických, skupinových nebo osobních. Je-li zadržení poslance, senátora nebo soudce Ústavního soudu spojeno s neprodleným informováním předsedy parlamentní komory, vytváří to tlak na uplatnění tohoto institutu jen v nepochybných případech.

O vyjádření jsme požádali také předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského, který ve svém stanovisku uvedl, že svévolné zadržení soudce Ústavního soudu, na které mimo jiné se návrh pana kolegy Kubery také vztahuje, může velmi citlivě zasáhnout do rozhodovací činnosti, a to jak pléna Ústavního soudu, tak jeho tříčlenných senátů.

U početnějších parlamentních komor toto riziko dozajista není takové, jako u Ústavního soudu.

Tolik některé poznámky z jednání komise. Navržený závěr byl takový, že předložený návrh se svou razancí vymyká jak při srovnání tuzemských historických ústav, tak současných ústav zahraničních. Negativně působí zejména úplné zrušení ochrany soudců Ústavního soudu a otevírá se jím prostor pro možnou šikanu nyní chráněných osob, a to právě pro jejich úřední činnost. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan místopředseda Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Musím říct, že po posledních zkušenostech z posledních měsíců, kdy se nám začíná Poslanecká sněmovna plnit lidmi, kteří jsou trestně stíhaní, někteří dokonce, zatím sice nepravomocně, ale jsou odsouzeni, tak mám pocit, že imunitu bychom měli tedy zrušit úplně, protože neustále rozhodovat o tom, koho vydáme, nevydáme apod., považuji řekl bych za až ne příliš důstojný způsob. Navíc to, co předvádějí některé řekněme policejní složky při předvádění například poslance Ratha, je pro mě dost těžko přijatelné.

Zvláštní také je, když se tady v té souvislosti hovořilo o imunitě na půdě Parlamentu. Vzpomenu jenom případ Davida Ratha, který byl v Poslanecké sněmovně mandátovým a imunitním výborem odsouzen k pokutě 10 000 Kč za to, že vyjádřil svůj názor na to, že pan Kalousek je opilec a že pije. Jestli tady bude uplatňována většina, vládní většina, která bude trestat opozici za jakékoliv vyjádření na této půdě, tak je nám imunita naprosto zbytečná. A já si myslím, že tento způsob zneužívání většiny v parlamentních komorách je daleko horší než to, o čem nyní tady hovoříme kolem imunity.

A musím říct, že jsem se nemohl vyjádřit jako řídící, ale teď se chci vyjádřit, a sice k tomu, co tady řekl kolega Štětina. Myslím, že pan kolega Štětina tady urazil všechny sociální demokraty, všechny ty, kteří tady za více než 130 let bojovali a mnohdy nasazovali a přicházeli o své životy za demokracii. Jestli si pan kolega senátor Štětina tady dovolí vystoupit tím způsobem, že má obavu o imunitu, protože příští volby vyhraje sociální demokracie a bude tady vládnou s komunisty a skončí tady demokracie, tak musím říct, že mám obavu už teď, protože tahle vláda svými postupy právě vyvolává tyto emoce mezi lidmi, kteří říkají: lépe bylo za komunistů a tento režim je špatný.

To by měla tato vláda změnit, a myslím, že pan senátor je tady v lavicích vládní strany TOP 09, aby tyto nálady ve společnosti nebyly a nesvádět to na sociální demokracii.

Sociální demokracie tady vládla osm let. V jednom volebním období jsme měli jasnou většinu, pokud bychom chtěli vládnout s komunisty. Neudělali jsme to.

A musím říct, že tento způsob vedení předvolební kampaně v souvislosti se zákonem o imunitě, strašit, že když vyhraje suverénní politická strana, že se tady budou muset poslanci a senátoři bát o svoji existenci a že je nutné zachovat imunitu. To považuji prostě za něco naprosto neslušného a očekával bych od pana senátora, že se sociální demokracii omluví. (Bouchání do stolů.)

A musím říct, že tento způsob vedení předvolební kampaně v souvislosti

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Po cestě sem k mikrofonu mi bylo napovězeno, abych řekl, aby můj předřečník příště tolik nekřičel. Ale já mu musím dát za pravdu, protože to, co řekl, byla skutečně pravda.

Já jsem tady už na téma naší imunity mluvil minule, a víte, že jsem se i uřekl a dal to jako příklad toho, proč nemám problém s imunitou nebo se zrušením imunity pokud jde o trestnou činnost, pokud jde prostě o jakoukoliv činnost, prostě trestná činnost. Ale co nechci je, abychom se zbavili imunity, které říkám vyjadřovací. A jestliže tady předkladatel řekne, že imunita by měla být na vyjadřování se tady na půdě naší komory, tak musím říct, že ani s tím nesouhlasím a jsem pro to, aby byla vůbec na celkové vyjadřování v souvislosti s výkonem naší funkce.

My se totiž nemusíme uřeknout jenom tady u tohoto pultu. Víte dobře, že je celá řada situací, kdy vám z ničeho nic, prostě ve vypjaté situaci novinář nastaví mikrofon a vy, jak jste rozjetý, můžete říct něco, co souvisí třeba s výkonem funkce, ale nebude to tady na půdě naší komory, a už v tom lítáme...

Znova říkám, že jsem pro to, abychom se zbavili trestní imunity, nevidím důvod, proč bychom měli rozhodovat o tom, jestli vydáme někoho, kdo spáchá trestný čin. Ale chtěl bych, aby nám zůstala vyjadřovací imunita.

A jestliže tady můj předřečník mluvil o případu Poslanecké sněmovny. Víte, já nepochopím jednu věc, jak je možné, že Poslanecká sněmovna dovolila, aby na její půdu vlítla ozbrojená skupina lidí. Myslím, že to se snad v historii Parlamentu nikdy nestalo, aby ozbrojení, byť tedy policisté, prostě aby kdokoliv ozbrojený měl možnost být přítomen při jednání Poslanecké sněmovny, při jednání Parlamentu, aby tam vůbec mohl takto přijít. Je mi divné, že se proti tomu neohradili. Ale to není náš případ, to je případ někoho jiného a ten se měl tomu postavit.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nyní senátorka Soňa Paukrtová s právem přednosti.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Omlouvám se, že využívám svou přednost. Ale chtěla jsem říci panu kolegovi Doubravovi. My jsme řešili případ kolegy Schovánka, který byl žalován pro pomluvu, protože při jakémsi mítinku někoho ve svých rodných Pohořelicích urazil. A protože byl žalován pro pomluvu, tak my jsme mu poskytli imunitu.

Tento problém tedy lze řešit současnou imunitou. Ale ponecháme-li tu, co navrhuje kolega Kubera a další kolegové, tak se to vztahuje jenom na hlasování a projevy v této komoře. A my nemůžeme potom imunitu poskytnout. To prostě jaksi není možné.

A pokud se týče toho, že Poslanecká sněmovna dovolila přítomnost ozbrojené policie, tak si dovoluji připomenout, že podle jednoho návrhu Ústavy existovalo něco jako parlamentní stráž, protože tehdejší zákonodárci se domnívali, že Policie České republiky by na půdě komory Parlamentu neměla být. A proto zřídila nebo chtěla zřídit parlamentní stráž. Tato část se nikdy nenaplnila, asi proto, že by to bylo příliš drahé.

Ale ta věc řešitelná je i v takových případech. Pouze se v tomto Ústava prostě nenaplnila.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Senátor Jiří Pospíšil má slovo. Ale napřed ještě s faktickou poznámkou kolega Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Pane předsedající, chtěl bych vaším prostřednictvím paní kolegyni Paukrtové připomenout, že při projednávání problému kolegy Schovánka jsem byl v roli místopředsedy mandátového a imunitního výboru, takže to vím.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobře. A nyní má tedy slovo pan senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil:  Pane předsedající, dámy a pánové, historie je květnatá, takže není pravda, že se to ještě nestalo. Například při volbě Jiřího z Poděbrad českým králem byla Staroměstská radnice obsazena biřici, což umožnilo vůdci katolické opozice jako první provolat: Ať žije Jiřík, český král, a zvolili ho docela hladce. Byli tedy přítomni biřici při zasedání v naší historii.

Na druhé straně se domnívám, že není vůbec potřeba, bude-li se to opakovat, aby s obviněným poslancem, když je eskortován do budovy Parlamentu, chodili ozbrojení policisté až do jednacího sálu, stačilo ho vypustit před jednacím sálem. Nevěřím tomu, že hrozilo jakékoliv nebezpečí, že by kohokoli ovlivnil, přepadl, znásilnil nebo jinak poškodil. Myslím si, že to bylo přehnané a pro kamery.

Ale vrátím se k další věci. Tady mám jako pocit, že se přestává rozlišovat úroveň jednotlivých trestných činů, činů žalovaných podle civilního práva a přestupků. To, že poslanec Rath dostal pokutu za to, že urazil jiného poslance, není porušením jeho imunity, je to využití jiného odstavce v tomtéž článku, a to, že podléhá pouze kárné pravomoci své komory. Čili to bylo za urážku mezi poslanci. To nebyl trestný čin a nebyl za to odsouzen, ale byl pokutován.

A není pravda, že máme přestupkovou imunitu, protože přestupky projednává jiný orgán, než je obecně v tomto případě imunitní výbor.

Další věc je, že vůbec není poslanec chráněn před občanskými žalobami při ochraně osobnosti. My nemůžeme beztrestně urážet kohokoli. Pokud mluvíme obecně, tak jsme chráněni indemnitou, jsme chráněni před trestním stíháním za projevy v komoře. Ale pokud budeme někoho osobně urážet, tak dokonce vůbec se nemusí ten člověk obracet na mandátový a imunitní výbor, ať už poslanec nebo kdokoli jiný, může normálně podat žalobu na ochranu osobnosti a ta se projednávat bude, protože poslanec ani senátor není chráněn před tím, že někomu sáhne na jeho osobnost. A taková ochrana také nikdy nebyla zavedena a není potřeba, prostě proto, že poslanec se má zabývat problémy a nemá urážet druhé lidi.

Kdokoli, nejenom poslanec, vás může žalovat u civilního soudu na ochranu osobnosti, pokud o něm budete říkat věci jej zraňující, snižující nebo urážející, a vy se soudu nevyhnete a ani o tom nebude sněmovna hlasovat.

Toto je věc, kterou si řada lidí vůbec neuvědomuje.

Další věc je, že jaksi začínáme ty úrovně prokládat naprosto neuvěřitelným způsobem. My máme indemnitu, to znamená, že jsme chráněni proti trestnímu stíhání za výroky přednesené v komoře nebo v jejich orgánech, tedy i na výborech a může to být i výjezdní zasedání. Pokud bychom chtěli, aby nebyl nikdo stíhán za to, co řekne jinde, pak, prosím, bojujme proti verbálním trestním činům, které řada zemí také nemá ve svém trestním řádu. Ale tyto země mívají většinou právě velice silně posílenou ochranu osobnosti nebo to, čemu se dřív říkalo ochrana proti urážce na cti.

Ve Spojených státech můžete naprosto klidně říkat cokoli o rase a podobně, nebudete stíháni prostě, ale nejsou tam tyto činy rozšířené proto, že se zatraceně nevyplácejí, protože když to řeknete o nějaké rase, tak můžete počítat s tím, že na vás přijde kolektivní žaloba za urážku na cti a zaplatíte miliony dolarů. A podle mě je to lepší než stíhat za pomluvu, což je opravdu jiný čin než urážka na cti. A je to jiné už v tom, že v případě stíhání za pomluvu vás soudí stát a případná pokuta nebo trest vykonáváte do rukou státu. V případě civilní žaloby pokuta, která není pokutou, ale náhradou, přichází ve prospěch poškozeného.

Toto jsou věci, které jakoby z debaty úplně vypadly.

Jestli chceme, aby politik a každý mohl říkat, co ho napadne, a nést za to odpovědnost jenom pokud se někoho dotkne, tak rušme obecné trestné činy verbální. Já bych byl pro. A posilme odškodnění za urážky – zjednodušeně. Již se to dnes tak nejmenuje, ale v podstatě to znamená totéž.

Co se týče indemnity, tak samozřejmě ta se rozšířit kamkoli nedá. Prostě nemůžeme mít imunitu, ať řekneme kdekoliv cokoliv. Čili ta je udělaná dobře, ale o té se vůbec nikdo nebavil. A mimochodem o tom, že by se nějak rušila kárná pravomoc mezi vlastní komory, se v tomto návrhu taky nemluví. Čili tady v tomto případě jde o zrušení rozhodování o vydání v případech obecné trestné činnosti. Jinak se na věci nic nemění. Čili ti, kteří říkají, že by imunita být neměla, a myslí tím většinou obecnou trestnou činnost, jakože poslanec ne že by nemohl krást, ale kdyby kradl, tak by na tom byl stejně jako každý jiný občan, ne že by nemohl loupit, ale kdyby loupil, tak by na tom byl stejně jako každý jiný občan. Tak toto se týká tohoto návrhu.

Jinak co se týče indemnity a co se týče přestupků, kde máme stanoveno, že podrobnosti upraví zákon, a zákon to upravil tak, že poslanec a senátor – ústavní činitel – si může vybrat, zda proběhne řízení obvyklým způsobem, to znamená přestupkové komise, nebo zda bude kárně postižen svou komorou. To je jediné, co má. A v případě, že bychom chtěli, aby to měli všichni, pak musíme zrušit i železničáře,vojáky a policajty, kteří také mají kárné řízení jiným způsobem než ostatní občané.

Já bych byl rád, kdybychom při té debatě přemýšleli o tom, na které úrovni to podáváme, stejně jako zde podaný návrh, který naštěstí neprošel, že to, co bylo výlučnou pravomocí komory, právo komory rozhodovat o vydání, by se přeneslo na jedince. Místo komory by rozhodoval jeden jediný poslanec a komora by v případě jednoho jeho rozhodnutí na tom nemohla nic změnit. V tom případě bychom museli Ústavu změnit tak, že bychom změnili ty články, které se týkají práv poslanců a nejen imunity, protože prostě z komory jsme přešli na jedince. A tento návrh nebyl tak jednoduchý a zaplaťpánbůh nebyl přijat. Rozlišujme různé úrovně, na kterých se právně pohybujeme. A bez toho ta debata se stává bezbřehou, neřešitelnou a v podstatě zmatenou. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Slovo má pan senátor Jaromír Štětina.

Senátor Jaromír Štětina:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, vážený pane předsedající, já bych rád vaším prostřednictvím vyřídil panu místopředsedovi Škromachovi, že už jsem ten svůj projev, který jsem tady měl, uveřejnil. A každý, kdo si ho přečte, každý, kdo si ho přečte, zjistí, že nemáte pravdu v tom, že jsem urážel sociální demokracii. Já jsem mluvil o nebezpečí Komunistické strany Čech a Moravy.

Chtěl bych upozornit na to, že to byla právě sociální demokracie, která těžce trpěla od komunistů v roce 1948. Kolik sociálních demokratů skončilo ve vězení. Takže já jsem upozorňoval na to, jak nebezpečná je Komunistická strana Čech a Moravy. To je vše, co jsem chtěl říci. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan senátor Tomáš Töppfer.

Senátor Tomáš Töpfer:  Děkuji, pane místopředsedo. Já jenom velice krátce budu avizovat, že budu hlasovat pro úplné zrušení imunity návrhu pana senátora Kubery a rád se dostanu do nerovnoprávného postavení zaměstnanců všech zahraničních agentur, které požívají daleko větší imunity než my.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Nikdo další se už nepřihlásil, končím rozpravu. Předkladatel pan senátor Jaroslav Kubera se vyjádří? Ano, tak máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já se nebudu vyjadřovat k tomu, co je dopředu jasné, ale mám na vás jednu prosbu. Poté, co se tady odehrála ta přestřelka mezi panem místopředsedou Škromachem a panem senátorem Štětinou.

Víte, my máme stále dvoubodový náskok. Kdo sledujete průzkumy veřejného mínění, tak Senát má stále o dva procentní body. Zdá se to málo, ale není to málo. Kdo z vás sledoval, a já jsem takový onanista, který se dívá na Čtyřiadvacítku opravdu skoro 24 hodin denně, protože ji mám všude s sebou u sebe, i v autě. Sledoval jsem až do konce včerejší jednání Poslanecké sněmovny. A musím vám říct, že jsem byl v tu chvíli hrdý, že jsem senátor a ne poslanec. A musíme to pořád dokola zdůrazňovat, že Senát není Poslanecká sněmovna.

My, ač se tady často přeme o všechno možné, tak zatím jsme se vždy snažili udržet v takových mezích, že se tady vzájemně až na výjimky, které jsou opravdu výjimečné, neurážíme, nepřenášíme své politické spory do osobních vztahů. Paní senátorka Gajdůšková je takovým dobrým příkladem toho, já s ní nesouhlasím skoro v ničem, ale přesto nemáme vůči sobě žádné osobní. A tak bych mohl jmenovat i jiné.

Takže moc prosím, já vím, jak to dopadne, takže už nebudu o tom zákoně mluvit. Ono je to jedno. Já jenom znovu opakuji, jsme ve fázi A, my pouze posíláme jakési návrhy k debatě Poslanecké sněmovně, ona vezme ten svůj návrh, opraví tam účinnost, pošle nám ho a my tady budeme hlasovat třípětinovou většinou. To jen aby bylo jasno, že se tady o žádné drama nejedná.

Takže já opravdu končím tím, zachovejme si to, co Senát má, důstojnost Senátu. Jsme tady většinou – teď to nechci tak říct, když jsou tu dámy – starší a zkušenější oproti Poslanecké sněmovně, kam se díky kroužkování dostali "mimínkové", kteří v životě ještě nezažili vůbec nic a teď si myslí, že budou dělat politiku. Je to velmi nebezpečné. A naopak, kdo neprošel komunální politikou, by podle mého názoru, a to by mělo být téměř uzákoněno, se do Poslanecké sněmovny vůbec neměl dostat, protože pak z toho často vznikají návrhy, které tady projednáváme.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, bavíme se o imunitě.

Senátor Jaroslav Kubera:  Ano, už se vracím k věci, pane místopředsedo, já vás znám. Děkuji vám, přeji hezký den.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan garanční zpravodaj, senátor Miroslav Nenutil, má slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, pane první místopředsedo. Jenom technicky: vystoupilo 6 senátorek a senátorů. V obecné rozpravě nepadl žádný návrh, takže existuje pouze unesení ústavně-právního výboru, kde se doporučuje Senátu Parlamentu ČR návrh tohoto zákona zamítnout.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  A o tom budeme za chvíli hlasovat.

Zahajuji hlasování o zamítnutí. Kdo je pro zamítnutí, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti zamítnutí, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 57 ukončeno. Registrováno 64, kvorum 33, pro 37, proti 19. Návrh byl přijat, takže celá předloha je zamítnuta. Tím končím projednávání tohoto bodu. Děkuji.

(Ruch v sále.) Je tady nějaký šum vůči mně... Nevadí, já si budu odvádět svoji práci a nebudu poslouchat vás, což je s výhodou toho, který sedí na umpiru. Takže končím tento bod, děkuji předkladateli i zpravodajům a o slovo se hlásí místopředseda klubu ODS s právem...

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji, pane místopředsedo. Já bych poprosil jménem klubu ODS na dvacetiminutovou přestávku na jednání klubu. Nevím, jak to vyjde s paní Albrightovou. Teď přijde. Tak po ní, po její návštěvě. Děkuji.

Já bych v daném okamžiku, pokud bude pan místopředseda klubu akceptovat, otevřel další bod, který bude přerušen v případě příchodu paní ministryně Albright, pak bude těch 20 minut.

Dalším bodem je

 

Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2011

Tisk č. 317

Nejprve ale musíme hlasovat podle § 50 odstavec 2 našeho jednacího řádu o souhlasu s účastí předsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů Igora Němce na našem jednání.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro to, aby mohl vystoupit a být tady, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 58 ukončeno. Registrováno 62, kvorum 32, pro 52, proti nikdo. Návrh schválen.

Vítám pana předsedu Igora Němce a prosím, aby nám sdělil svoji zprávu. Máte slovo.

Igor Němec:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovoluji si vám předložit výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2011. Zpráva – jako i v minulých letech – přináší především podrobný přehled o kontrolní činnosti úřadu. Opět jsme se ji snažili napsat tak, aby nebyla jenom bilancí, ale namnoze také detailním poučením o rozhodování úřadu a jeho výkladu zákona o ochraně osobních údajů, jehož dodržování úřad dozoruje.

V poslední době je to jakási snaha, předložit něco jako judikaturu, která by mohla sloužit všem, jak odborné, tak i laické veřejnosti, těm, co přicházejí do styku s ochranou osobních údajů. Podle tohoto jsou také uspořádány jednotlivé kapitoly. Tato judikatura je navíc obohacena kapitolou Poznatky ze soudních přezkumů. Najdete ji na straně 50. Rád bych při této příležitosti zdůraznil, že poslední čtyři roky patří náš úřad mezi ty, kteří se ve sporech zastupují jenom prostřednictvím svých právníků, a to poměrně velmi úspěšně. Kromě velké finanční úspory to přináší nebývalé zkušenosti pro mladé, kteří do státní správy nastupují. Dočtete se zde například, že Nejvyšším správním soudem byla pravomocně uzavřena dlouhotrvající diskuse s Advokátní komorou s výsledkem, že zákon na ochranu osobních údajů se také vztahuje na advokáty.

Rád vždy využívám této příležitosti, abych představil úřad jako nejenom správní orgán, který ukládá sankce a nápravná opatření, ale také jako úřad, který se snaží popularizovat téma a šířit osvětu v oblasti ochrany osobních údajů. To se nejvíce projevuje v oblasti, která je zde často zmiňována, to jsou kamerové systémy. V loňském roce k tomuto fenoménu přispěl výrazně dovoluji si říci hit sezony, kamerové záznamy na zastupitelstvech a jejich zveřejňování. Přes naši velkou snahu, konali jsme semináře po celé České republice ve spolupráci se Svazem měst a obcí, přes naši velkou snahu se nám stále nedaří vysvětlit obcím, že pořízený záznam je dokument jako jakýkoliv jiný a že se s tím musí také tak zacházet. Například pokud jde o dobu uchování, tedy skartace apod. Navíc pokud jde o ochranu osobních údajů, zde jsou tři zákony, které hovoří o zveřejňování a vymezují okruh, kdo a kdy má k jakým informacím přístup. Že tedy není možné zveřejnit informaci, která je určena zákonem o obcích jen občanům obce, na internetu apod. O tom všem se dočtete na straně 32.

Ve výroční zprávě se také věnujeme již tradičním tématům, jako je problematika, která bývá často opomíjena v rámci ochrany osobních údajů, tj. internet, odpovědnost za informace šířené internetem, nevyžádaná obchodní sdělení. Pro zajímavost – jenom v této oblasti dostal úřad v loňském roce 4613 stížností.

Tradičně uzavřu své vystoupení čísly. Výdaje úřadu v loňském roce činily 167 milionů Kč, ale příjmy 64 milionů Kč. Zde se jedná proti letům minulým o výrazný nárůst jak výdajů, tak příjmů. Je to způsobeno tím, že náš úřad se zapojil do tří projektů, které financuje Evropská unie...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedo, já vás mám rád, ale já vás přeruším. Přichází ministryně Albright, takže dokončete až potom, co tady provedeme společenskou záležitost. Přerušuji tento bod. Posaďte se, buďte přítomen.

(Do sálu vchází paní Madeleine Albrightová provázena předsedou Senátu Milanem Štěchem. Shromáždění povstává a tleská.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené senátorky, vážení senátoři, jak zajisté víte, koná se v tuto dobu v hlavním sále Valdštejnského paláce konference Krize jako příležitost – Evropa, Spojené státy americké v globalizovaném světě. Je to spojeno se vznikem Instituce Aspen Praha. Této konference se účastní bývalá ministryně zahraničních věcí Spojených států amerických paní Madeleine Albrightová, s kterou jsme se domluvili a ona zde dneska vystoupí. Já ji velmi srdečně vítám a prosím, aby se ujala slova.

Madeleine Albrightová:  Děkuji mockrát, pane předsedo. Moc mě těší tady být s vámi, senátory a senátorkami. Opravdu je to báječné, tady vás všechny vidět. Jak pan předseda řekl, máme tam konferenci a budeme tady den a půl mluvit o všech možných věcech, na kterých Aspen Institut Praha bude pracovat. Toto bude takový regionální institut. Oni už vydali moc dobrý časopis. Druhá věc, kterou tady dělám, je, že jsem dala dohromady grupu bývalých zahraničních ministrů z celého světa. My jsme všichni pracovali dohromady, když jsme měli naši práci. Teď se setkáváme docela často. Mluvíme bez našich nacionálních pozic. Můžeme mluvit o všem a máme opravdu moc dobré diskuse. Moc ráda jsem tady s vámi. Vítám vás. Je to opravdu dobré vždycky vidět, jak demokracie funguje. A tady funguje dobře a jsem moc ráda, že jsem s vámi. Mockrát vám děkuji za uvítání. (Potlesk.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Paní ministryně, moc vám děkujeme, přejeme vám úspěšný pobyt. Přejeme vám pevné zdraví a hodně úspěchů. (Paní Madeleine Albrightová odchází ze sálu, shromáždění povstává a tleská.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  A už si nesedejte, je dvacetiminutová přestávka.

(Jednání přerušeno v 16.29 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 17.00 hodin.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat. Ještě jednou se omlouvám panu předsedovi, že jsem ho přerušil. Doufám pevně, že to pochopil. Můžete dokončit svoji úvodní řeč.

Igor Němec:  Dámy a pánové, pane předsedající, bylo to příjemné přerušení.

Na závěr. Výdaje úřadu v loňském roce činily 167 milionů Kč, ale příjmy 64 milionu Kč. Zde se jedná proti minulým letům o výrazný nárůst jak výdajů, tak příjmů. Je to způsobeno tím, že náš úřad se zapojil do tří projektů, které financuje Evropská unie, ve dvou případech z 80 % a v jednom ze 100 %.

Na úřadu pracuje 62 % vysokoškoláků. Vždy jsem se chlubil, že zaměstnáváme stejný počet mužů a žen. V loňském roce se tato rovnost narušila. Na úřadu pracuje 51 žen a 48 mužů. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobře, je to i s genderovou politikou. Garančním výborem pro projednávání této zprávy byl ÚPV. Usnesení má číslo 317/1. Slovo má pan senátor Miroslav Antl jako zpravodaj.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, pan předseda Úřadu na ochranu osobních údajů řekl úplně vše, tak jak je jeho zvykem. My jsme ho i v ÚPV – i jeho úřad – pochválili nejen za činnost, ale i za zprávu, která je přehledná, ale přináší i spoustu nových zajímavých poznatků. Já osobně v životě z ní čerpám. Je tam spousta zajímavostí, které by měl vědět občan, tedy i senátor, užitečných pro život.

Ale pan předsedající řekl i naše usnesení, já ho dopovím. Je skutečně 188. ze 42. schůze konané 17. dubna 2012. Doporučujeme Senátu PČR vzít na vědomí výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2011. Určili jsme zpravodajem senátora Miroslava Antla a téhož pověřili coby předsedu ÚPV, aby spravil o tomto našem usnesení předsedu Senátu, což jsem učinil. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Posaďte se ke stolku zpravodajů. Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu projednal tuto zprávu, má usnesení č. 317/3. Zpravodajkou je paní senátorka Hana Doupovcová. Máte slovo, paní kolegyně.

Senátorka Hana Doupovcová:  Děkuji. Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice tuto zprávu projednal, doporučil ji vzít na vědomí. Já bych jenom chtěla říct, že s rozvojem sdělovací techniky význam tohoto úřadu určitě poroste a já panu řediteli děkuji za práci, kterou úřad odvádí.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Dalším výborem je VHZD. Usnesení má číslo 317/4. Zpravodajem je pan senátor Karel Korytář.

Senátor Karel Korytář:  Vážený pane místopředsedo, pane předsedo, kolegyně, kolegové, vše podstatné už bylo řečeno garančním zpravodajem. Já bych jenom doplnil, že zpráva má úctyhodných 87 stran, úřad 102 pracovníků, jejich složení je – přes 60 % vysokoškoláků, přes 30 % středoškoláků. To jen na doplnění těch čísel, která tady zazněla. VHZD na své 26. schůzi 10. května přijal 265. usnesení, kdy po úvodním slově předkladatele Dr. Igora Němce, předsedy úřady, a zpravodajské zprávě, kterou přednesl senátor Jaromír Strnad, a po rozpravě, doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2011. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Zprávu projednala také Stálá komise Senátu pro ochranu soukromí. Usnesení má číslo 317/2. Zpravodajkou je paní senátorka Jana Juřenčáková.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, naše Stálá komise Senátu pro ochranu soukromí přijala taktéž usnesení, ve kterém bere výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2011 na vědomí. Já jenom tady připomenu, že mě v té výroční zprávě zaujalo pár věcí. Zaujalo mě to, že úřad kontroluje vlastně i mimo území ČR, to znamená např. velvyslanectví v Mexiku. Pak tam bylo zajímavé to, že úřad kontroluje i zpracování osobních údajů žadatelů o dávku a společně posuzovaných osob, kde bylo zjištěno na příklad, že praxe je v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů. Dále tam byla velmi zajímavá informace, že úřad deklaruje, že nebude řešit sousedské spory v souvislosti s kamerovými systémy.

Jak už tu zmínil pan předseda, asi nejostřeji sledovaným tématem bylo zpřístupňování videozáznamu z jednání zastupitelstev.

Já bych tu chtěla ještě poděkovat panu předsedovi za dlouhodobou a vstřícnou spolupráci, protože úzce spolupracujeme a zúčastnili jsme se společných jednání, jako byly například zdravotnické registry na ministerstvu zdravotnictví apod.

To je zatím všechno, děkuji za spolupráci.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Když slyším tu pochvalu, tak je vidět, že naše hlasování o předsedovi bylo opravdu dobré. Otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí. Končím ji. Nepředpokládám, že by pan předseda nebo zpravodajové chtěli něco říct. Máme jediný návrh, vzít na vědomí. Já to zkusím přes znělku.

Zahajuji hlasování o vzetí na vědomí. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 59 ukončeno. Registrováno 58, kvorum 30, pro 43, proti nikdo. Návrh schválen.

Děkuji, pane předsedo. Děkuji zpravodajům. Končím tento bod.

Dalším bodem je

 

Výroční zpráva Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových za rok 2011

Tisk č. 332

Máme to jako tisk 332. Nejprve však podle našich paragrafů musíme hlasovat o účasti generálního ředitele Miloslava Vaňka na našem jednání.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro povolení účasti, tlačítko ANO, zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 60 ukončeno. Registrováno 58, kvorum 30, pro 41, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Takže, pane generální řediteli, máte mikrofon, máte slovo. Vzhledem k počtu, jak nám to vychází, tak bych vás všechny odhlásil. Zase se přihlaste, což nebude pana generálního ředitele rušit. Máte mikrofon.

Miloslav Vaněk:  Vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte, abych přednesl velice stručné úvodní slovo o výroční zprávě Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Chtěl bych říct, že výroční zpráva je komplexním přehledem činností, které úřad vykonával v souladu s platnou legislativou v roce 2011 a u řady vykonávaných agend vykazuje jejich vývoj za poslední roky.

Ze zprávy je zřejmé, že hospodaření s majetkem státu je sice stěžejní, zdaleka ne však jedinou činností úřadu. Zpráva je rozdělena do osmi kapitol, z nichž bych chtěl obrátit vaši pozornost především na právní zastupování státu v kapitole číslo 2, které ukazuje na rostoucí počet soudních sporů, ve kterých právní zástupci úřadu zastupují ostatní organizační složky státu s tím, že v roce 2011 šlo o 691 soudních sporů. Konkrétní výčet nejvýznamnějších právních sporů za rok 2011 je uveden v příloze číslo 4 kapitoly 8. Jde o spory, kdy se jejich cena většinou pohybuje ve stovkách milionů a někdy i v miliardách.

Kromě toho právní zástupci úřadu v roce řešili dalších 4800 právních sporů a správních řízení vztahujících se k majetku, které má v příslušnosti hospodaření přímo úřad. Tato kapitola rovněž obsahuje vyřizování státních příspěvků z individuální bytové výstavby, kde z původně státem uzavřených 70 745 smluv jich na konci loňského roku úřad sledoval a řešil již méně jak 17 000.

Kapitola číslo 3 se podrobně věnuje nabývání majetku. Úřad ročně nabývá do příslušnosti v průměru 26 000 nemovitostí, v tom je více jak 90 % pozemků. Zdrojem nabývání v roce 2011 byly především operativní evidence, řešení nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí na neznámého vlastníka, pokračující přebírání pozemků v intravilánech obcí od Agentury ochrany přírody a krajiny. A pak tam ani nejsou uvedeny případy, kde se jedná o dělení pozemků v důsledku změny katastrálního operátu.

Kapitola číslo 4 se věnuje hospodaření s majetkem a jeho stavu na konci roku 2011 a vybraných druhů realizace majetku. Dá se říct, že přes trvalé přírůstky evidenční stav nemovitostí úřadu každoročně klesá v průměru o 6,35 %, a to v důsledku jeho realizace. Přestože bezúplatné převody pětinásobně převyšují úplatné realizace a objem a kvalita realizačního portfolia se snižuje, daří se úřadu naplňovat plán příjmů z majetku státu, kde v loňském roce odvedl do státního rozpočtu přes 1,3 miliardy korun. Kdybychom to změřili počtem příjmů na jednoho zaměstnance, dosáhl úřad v roce 2011 dalšího zvýšení, a to na 751 000 na jednoho zaměstnance, kdy za poslední tři roky tento ukazatel vzrostl o 200 000 korun.

Následující kapitoly výroční zprávy popisují další činnosti úřadu, především však výkon správy majetku a věcí zajištěných v trestním řízení, kterou úřad pověřují policejní orgány, státní zástupci a soudy.

Významnou roli také úřad sehrává na poli dislokací organizačních složek státu, konkrétně jde o předsednictví a zajištění činnosti regionálních dislokačních komisí, a aktivní účast na práci vládní dislokační komise.

Závěrečné části výroční zprávy se zabývají financováním úřadu, informační podporou, personálním zajištěním. Trvalý každoroční pokles zaměstnanců je na straně 30, optimalizace procesů kontrolní činnosti, mezinárodní spolupráce a výhledy a náměty na optimalizaci a hospodárné nakládání s majetkem státu.

To, co tam není moc rozvedeno, je, že v současné době je v legislativní radě vlády návrh novely zákona 219 o majetku státu, který řeší především to, že na úřad práce by měly přejít některé servisní úkoly pro organizační složky státu, to znamená, že by organizační složka státu převedla majetek buď do portfolia úřadu, který by ho zrealizoval, popřípadě by úřad pro ně dělal servisní činnost.

V tomto zákoně, nebo v této novele se také hovoří o centrálním registru administrativních budov, který je už dneska ve zkušebním provozu. Zpracování tohoto projektu bylo z 85 % financováno Evropskou unií. Tento registr má za úkol zmapovat veškeré budovy v majetku státu, jejich pasportizaci, jejich obsazenost a celou jejich ekonomiku, a zároveň se zde objeví i budovy, které si stát pronajímá ke své činnosti od ostatních komerčních firem.

Na závěr chci jenom říct, že stát v loňském roce vysoudil pro stát de facto 10 mld. korun, což není zanedbatelná částka. To znamená, že stát nemusel zaplatit 10 mld. korun. A k tomu samozřejmě, jak už jsem uvedl dříve, odvedl do státního rozpočtu 1,3 mld. korun.

Já si myslím, že jako úvodní slovo stačí, a když, tak jsem připraven zodpovědět dotazy. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže také děkuji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Garančním a jediným výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, usnesení má číslo 332/1, zpravodajem je pan senátor Petr Šilar, který má slovo.

Senátor Petr Šilar:  Pane předsedající, dámy a pánové, kolegové a kolegyně, děkuji za slovo.

Chtěl bych říci, že jsme tento materiál projednali na našem výboru pro hospodářství, dopravu a zemědělství a podrobili jsme pana ředitele, který se dostavil osobně, i diskusnímu klání. To znamená, že jsme měli mnoho dotazů, na které on odpověděl a také jsou uvedeny vlastně v té zprávě, kterou přednesl. Zbytek jsem napsal do zpravodajské zprávy k této výroční zprávě. Chtěl jsem zdůraznit tu finanční stránku, kterou pan ředitel řekl na závěr. Já si myslím, že to je velice dobrá zpráva, co se týče úspory financí. A i to, že odvedli do rozpočtu státu tu uvedenou částku.

Všechny uvedené oblasti lze považovat za projednané. Úřad je dostatečně odborně i technicky vybaven na převzetí úkolů, o kterých pan ředitel mluvil. To znamená převzetí té agendy pro jiné úřady. Proto výbor pro hospodářství zemědělství a dopravu navrhuje doporučit plénu Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, i vy se posaďte ke stolku zpravodajů. Otvírám rozpravu. Nikdo se nehlásí, končím rozpravu. Tudíž nepředpokládám jakékoli vyjádření a budeme za chvilku po znělce hlasovat o vzetí na vědomí.

Já budu milosrdnější k těm, kteří přicházejí, já jsem všechny odhlásil. Tak jenom abyste počítali s tím, že vám nesvítí modré světlo. Moje milosrdnost už končí, takže zahajuji hlasování o vzetí na vědomí.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 61 ukončeno, registrováno 42, kvorum 22, pro 42, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji, pane řediteli, děkuji zpravodajovi. My se vystřídáme, a končím tento bod.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Hezké odpoledne, kolegyně a kolegové. Dalším bodem našeho programu je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 384

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 384. Návrh uvede ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Dobrý den, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Potřeba novelizovat tento zákon o hospodaření s energií vyplývá ze závazku České republiky transponovat směrnici o energetické náročnosti budov z roku 2010. Co tato materie obnáší, bylo již prezentováno a diskutováno v rámci výborů, které měly přikázáno tento zákon projednat.

Já bych jenom chtěl reagovat na některé otázky, které se táhly všemi diskusemi. Je to bezesporu téma, které je pro nás, nebo pro řadu z nás myslím si na všech stranách politického spektra poměrně komplikované, ale je pravdou, že energetická strategie v Evropské unii v poslední době je tématem skutečně poměrně složitým a udržet v něm nějaký konzistentní racionální přístup, který by nezatěžoval veřejné prostředky nebo řekněme veřejné výdaje, stále více je poměrně komplikované.

Mezi jedno ze základních témat této novely zákona patří naprosto oprávněná otázka definice budovy téměř s nulovou spotřebou energie. Tady v podstatě je debata, co si vůbec máme představit pod nulovou spotřebou? Tam jde o snahu definovat podle směrnice nějaký cílový stav, který si nějak můžeme přát, aby se budovy a domy – aby byly budovy a domy s co nejnižší spotřebou energie. Směrnice zvolila ne pro tento stav řekněme ne úplně šťastný název, kterým je pojem budova téměř s nulovou spotřebou, na druhou stranu však směrnice dává možnost členským státům tento pojem nějak naplnit, a to podle jejich technických a ekonomických možností.

Ve své podstatě jde o stanovení hodnot dnes již nějakých standardních ukazatelů energetické náročnosti při výstavbě budov, kterým je např. dodaná, nebo primární energie do budovy. Průměrný součinitel postupu tepla obálkou budovy nebo minimální účinnost jednotlivých technických systémů. Konkrétní výše hodnot zmíněných ukazatelů bude uvedeno v připravovaném prováděcím předpise, tedy ve vyhlášce, a budou stanoveny na tzv. nákladové optimální úrovni, která bude zaručovat jak technický, tak i ekonomický smysl těchhle hodnot.

Dalším tématem, které je třeba zmínit, je povinnost zajistit průkaz energetické náročnosti. Ale tady je třeba říct, že pouze při pronájmu a prodeji bytu nebo jeho ucelené části. V podstatě jde o cíl, aby na evropském teritoriu měl jak kupující, tak třeba nájemník, ale také investor výstavby nebo rekonstrukce nějaké jednoduché kritérium pro posouzení nákladů na energii při koupi nebo nájmu nebo informace o tom, zda – a případně jaká – by měl učinit opatření, aby se náklady vydávané za energie nějakým způsobem snížily.

Prodávající nebo pronajímatel, který má povinnost průkaz zajistit, bude realitním trhem v podstatě nějakým způsobem tlačen k tomu, aby postupně investoval do té rekonstrukce. V opačném případě bude toto generovat nižší prodejní cenu či nižší nájem za dům nebo byt. Zjednodušující povinností zhotovit 1 důkaz na celou budovu a při absenci jeho zhotovení u bytů předložit místo něho doklady o výdajích za energie, za uplynulé 3 roky přispěje řekněme k jednodušší aplikaci této povinnosti ze směrnice.

Je třeba ještě doplnit, že povinnost zajistit průkaz při prodeji nebo pronájmu budovy nebo její celé části byla obsažena již v té původní směrnici o energetické náročnosti budov z roku 2002. Nicméně tato novela nebyla do zákona o hospodaření řádně převedena, za což v téhle chvíli EU hrozí ČR řízením u Soudního dvora a poměrně vysokou pokutou.

Já bych vás v téhle chvíli chtěl, přes všechny ty debaty, které kolem toho všichni absolvujeme, poprosit o schválení tohoto zákona, protože jsem přesvědčen, že tak, jak jej aplikujeme, je to forma přijatelná. A to, že ho musíme implementovat, samozřejmě spadá do povinnosti naší členské země. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 384/3. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Soňa Paukrtová. Návrh také projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Záznam z jednání jste obdrželi jako senátní tisk č. 384/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Horník.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 384/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Bis, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Bis:  Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové, vážený pane ministře. V pořadí tato novela, novela zákona č. 406/2006 Sbírky o hospodaření energií je již v pořadí 12. novela zákona a její vyvolaná transpozice evropské legislativy. A to směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2010/31 EU ze dne 19. května O energetické náročnosti budov. A dílčí implementace směrnice EP a Rady č. 2009/28 ES, také z 23. dubna 2009 O podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů do českého právního řádu.

Navrhovanou novelu zákona č. 406 je možné charakterizovat jako kompletní změnu celého zákona, která upravuje většinu ze současných paragrafů zákona, vyjma oblasti energetického štítkování a eko-designu, řešeného v § 8 a 8a zákona. Navrhovaná úprava bude mít dopad na stavebníky, vlastníky a provozovatele budov, neboť na ně klade nové povinnosti. Jedná se zejména o povinnosti týkající se plnění požadavku na energetickou náročnost budovy při její výstavbě nebo při větší změně dokončení budovy. Zpracování průkazu energetické náročnosti budov a jeho vystavování, provádění pravidelné kontroly kotlů a rozvodů tepelné energie, kontroly klimatických systémů, vypracování energetických auditů nebo energetických posudků v určených případech. A také se týká odborné způsobilosti osob oprávněných zpracovat energetický audit, energetický průkaz a energetický posudek a osob oprávněných provádět instalaci vybraných zařízení.

Povinnosti vyplývající z využívání nástrojů na snižování energetické náročnosti a zvyšování energetické účinnosti byly již upraveny v dosud platných ustanoveních zákona dřívější implementací směrnic EP č. 2002/91 ES, které upravovaly 4 oblasti týkající se požadavku na zavedení kontroly činnosti kotlů, požadavku na zavedení kontroly klimatizačních systémů, požadavku na energetickou náročnost budov a vydávání certifikátu energetické náročnosti budov a požadavků na nezávislé odborné osoby oprávněné provádět kontrolu.

Toto členění zůstává i v novém zákoně zachováno. Kontroly stavebníků a vlastníků budov a činnosti specialistů bude zajišťovat Státní energetická inspekce jako nezávislý kontrolní orgán. V návrhu novely zákona se zejména upravují pojmy a definice, jako energetická náročnost budovy, energetický audit, průkaz energetické náročnosti apod. Upřesňují se pozice území, a to je velmi důležité – energetické koncepce ve vztahu k územnímu plánování dokumentace. Modifikují se povinnosti v oblasti účinnosti užití energie pro stavebníky nebo vlastníky výroben elektřiny nebo tepelné energie, nově se stanoví povinnosti pro dodavatele vybraných zařízeních vyrábějících energií z obnovitelných zdrojů, aby uváděli pravdivé, nezkreslené a úplné informace, upravují se povinnosti v souvislosti s kontrolou kotlů, rozvodů tepelné energie a klimatizačních zařízení. Stanoví se, co je předmětem kontroly a že oprávněné osoby mohou tyto kontroly provádět.

Stanoví se podmínky, které musí být splněny při výkonu kontrol, a stanoví se výjimky, na které se kontroly nevztahují, to jest na kotle a na vnitřní rozvody tepelné energie a klimatizačních systémů umístěných v rodinných domech, bytech a stavbách pro rodinnou rekreaci.

Stanoví se povinnosti pro stavebníky nových budov, stanoví se od 1. ledna 2013, že stavebník v případě výstavby nové budovy je povinen plnit požadavky na energetickou náročnost budovy. A při žádosti o stavební povolení nebo ohlášení stavby toto doložit kladným stanoviskem dotčeného orgánu. Stanoví se, že stavebník v případě výstavby nové budovy je povinen doložit kladným závazným stanoviskem splnění požadavků na energetickou náročnost. Také se stanoví výjimky z požadavku na energetickou náročnost budov, pro některé kategorie budov, např. budovy památkově chráněné.

Stanoví se výjimky z pravidel pro vytápění, chlazení a dodávky teplé vody a stanoví se povinnosti pro stavebníky, vlastníky nebo společenství vlastníků jednotek, zajistit v případě instalace vybraných zařízení vyrábějících energie z obnovitelných zdrojů tyto instalace oprávněnou osobou.

Jaké jsou legislativní souvislosti navrhované novely zákona?

Nutno konstatovat, že novela zákona o hospodaření energií má velké množství odkazů na prováděcí právní předpisy, neboť v 34 bodech má 36 odkazů na prováděcí právní předpis. Bez jejich znalostí je celkové posouzení materie postoupené novely zákona značně ztíženo. V této souvislosti je nezbytné připomenout článek 79, odst. 3 ústavy, podle něhož ministerstva mohou, samozřejmě jen, jsou-li k tomu zmocněna zákonem, vydávat vyhlášky v mezích zákona samotného.

Prováděcími právními předpisy nemohou proto být upravovány právní vztahy, které alespoň v základních parametrech neupravuje zákon. Nestanoví-li zákon žádné meze pro vydávání prováděcího právního předpisu, nenaplní požadavky výše citovaného ustanovení ústavy, neboť se nejedná o jeho provedení, nýbrž o jeho doplnění.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Kolegové, já se omlouvám, pane senátore, ale já bych poprosila kolegy, především tedy z pravé strany, aby přenesli své debaty někam jinam.

Senátor Jiří Bis:  Uvedenému výkladu především neodpovídá základní definice budovy s téměř nulovou spotřebou energie v § 2, odst. 1, a to neumožňuje v zákoně určit základní parametry pro prováděcí předpis pro § 7 – Snižování energetické náročnosti budov s téměř nulovou spotřebou energie.

Směrnice 2010/31 EU nechává na jednotlivých členských státech, aby zmíněnou definicí budovy konkrétně upřesnily s ohledem na technické, klimatické, ekonomické možnosti v daném státě. To přímo v novele zákona chybí, a je to zásadní nedostatek. Obdobně v § 6, odst. 1, odst. 2 nejsou stanoveny základní parametry pro prováděcí předpis pro účinnost užití energie a není také jasné, zda se jedná o účinnost při výrobě nebo při spotřebě. Není definováno, jaké jsou zákonem určené parametry pro prováděcí předpis účinnosti při výrobě elektřiny dle § 6, odst. 5. A přitom se tato otázka týká tisíce megawattů elektrického výkonu.

Naopak 12 odkazů na právní předpis § 7, vyjma výše uvedeného, mají definovány parametry v odstavci 7. Kromě třech výše uvedených případů ostatní odkazy na právní předpisy jsou v uvedeném zákoně bezproblémové. V § 2, odst. 1, písm. f). O energetické náročnosti budovy by se měla vypočítávat z množství primární energie, nutné pro pokrytí potřeby.

Požadavky na energetického specialistu včetně přezkoušení každé 3 roky se zdá být velmi vysoké. Velmi podrobný popis v těchto paragrafech, které se týkají specialistů, je trošku v protikladu k nejasným a strohým popisům technické části novely zákona. Cílené dosažení harmonizace zákona o hospodaření energie se všemi právními předpisy, které přijala EU, lze proto konstatovat, že návrh novely zákona o hospodaření energie je slučitelný s právem Evropského společenství. Uvedenou novelu zákona projedná podvýbor pro energetiku, který přijal a podpořil přijetí tohoto zákona a doporučil a vyžádal si, aby o novelách vyhlášek byl informován a byly dány k vyjádření.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na základě usnesení podvýboru pro energetiku na svém 285. usnesení z 29. schůze, konané dne 12. června, po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Jiřího Jirky, náměstka ministra průmyslu a obchodu ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Bise a po rozpravě:

1. Doporučil Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senát určuje mě a pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, požádám vás, abyste také zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se nyní zpravodajky ústavně-právního výboru paní senátorky Soni Paukrtové, zda chce vystoupit? Ano, prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane ministře, dámy a pánové, paní předsedající. Jako zpravodajka ústavně-právního výboru mohu konstatovat, že obsah novely tady byl poměrně podrobně vyložen. Vláda si klade za cíl transponovat směrnici Evropského parlamentu a Rady, a netají se tím, že navrhovaná úprava bude mít dopad na stavebníky, vlastníky a provozovatele budov.

Já jsem především, jako zpravodajka ústavně právního výboru, zkoumala tu záležitost, o které tady hovořil pan kolega Bis, totiž, že ze stanoviska naší legislativy plyne, že zákon má nepřiměřené a nadměrné množství odkazů na prováděcí právní předpis. A tak, jak tady citoval můj předřečník, že článek 79, odstavec 3 ústavy mohou ministerstva vydávat, jsou-li k tomu zmocněny zákonem, vyhlášky v mezích zákona samého.

Tuto námitku jsem vznesla na jednání podvýboru pro energetiku a ty vyhlášky mi nebyly dodány a předloženy. Takže s výjimkou těch dvou nedostatků, o kterých tady mluvil kolega Bis, je zjevné, že se zaprvé jedná asi, jestli si to správně pamatuji, o 7 vyhlášek, z nichž 1 se zcela nově koncipuje, ty ostatní se pouze novelizují. Takže mám za to, že ministerstvo nebude ty základní parametry v případě již těch fungujících vyhlášek překračovat, nebo nebude překračovat zmocnění dané mu zákonem. Čili z mého pohledu tato námitka byla zčásti zodpovězena.

Druhá záležitost, na kterou jsem se ptala také na podvýboru pro energetiku, abych s tím později seznámila ústavně-právní výbor, byl dotaz na důvodovou zprávu, která konstatovala, že ten návrh zákona nebude mít žádné dopady do státního rozpočtu. Jestliže si představíme, že členské státy zajistí do 31. 12. 2020, aby všechny nové budovy byly budovány téměř s nulovou spotřebou energie a pro vodu využívány a vlastněny orgány veřejné moci je toto požadováno do 31. 12. 2018. Tak jsem se ptala, jak je možné, že nebude mít dopady do státního rozpočtu? A odpověď mě příjemně překvapila, musím říct, že příjemně, ze dvou důvodů.

Zaprvé, zástupce předkladatele sdělil, že na zajištění energetické nenáročnosti budovy atd., že budou použity výnosy z emisních povolenek, to je první věc. Tak tady jsem byla ráda, že se vlastně vybrané emisní povolenky vrací tak říkajíc do systému. A ta druhá odpověď byla taková, že se bude velmi vážně a velmi často používat známá metoda EPC. Tato metoda – já jsem ji kdysi používala jako místostarostka někdy v roce 1997 – Energy Performance Contracting – tzv. energetické služby se zárukou, které zajišťují investice do energetického zajištění budov z budoucích úspor. To znamená, že firma, která je vybrána na základě výběrového řízení, vypočítá, jakou může mít ta budova energetickou náročnost a o co je možné ji snížit.

A zajistí tu energetickou náročnost, kterou si stanovila, a ručí za ni. To znamená, že vlastně tímhle způsobem není nutné vkládat do toho hotové investiční prostředky.

Byla mi předložena usnesení vlády ČR, která schvaluje využití této metody a ukládá ministru průmyslu a obchodu dopracovat ve spolupráci s ministrem financí metodiku pro využití této metody. Mají připravené i metodiku realizace, mají připravené smlouvy, které jsou v případě těch energetických společností složité.

Takže já jsem toto popsala našemu ústavně-právnímu výboru. Mám ještě jeden důvod, proč jsem navrhovala schválení. Já tady často hovořím o teplárenství a u tohoto zákona konečně dochází k provázání mezi zákonem energetickým a zákonem stavebním, takže obce nemusí zbytečně vynakládat finanční prostředky na potom neúčinné územní energetické koncepce, protože doposud stav byl takový, který to neumožňoval. Tento zákon spolu již se stavebním zákonem, který jsme odeslali do Poslanecké sněmovny, tuto nesrovnalost odstraňuje.

Já samozřejmě chápu, že je vždycky nepříjemné, když se ukládají další a další povinnosti, na druhou stranu se domnívám, že úspory energií mají celou řadu významných kladných efektů. Zaprvé ochranu životního prostředí. Zadruhé, při neustálém nárůstu energetických náročností všeho druhu je pak nutné velmi spěchat s výstavbami dalších a dalších elektráren. A já si myslím, že pokud existuje prostor k tomu, aby se šetřilo energeticky, tak mně to připadá rozumné.

Samozřejmě, že makléři a ti, co obchodují s nemovitostmi, si mohou stěžovat na skutečnost, že budou muset pořizovat energetické audity, energetické posudky atd., já musím říct, že na druhou stranu jako kupující, kdybych si koupila objekt a byla nucena třeba do něj něco nového investovat, a pak bych vzápětí zjistila, že jeho energetická náročnost je velmi vysoká, tak si myslím, že bych jako kupující z toho nadšena nebyla.

Já jsem si vědoma toho, že ten zákon je kontroverzní, nicméně pro uvedené skutečnosti jsem doporučila ústavně-právnímu výboru schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a ústavně právní výbor, myslím jednomyslně, tento můj návrh schválil. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní kolegyně, a nyní vystoupí zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Horník:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já budu stručnější než předřečníci, protože v podstatě už všechno řekli, nicméně vystoupit jsem chtěl z toho důvodu, že náš výbor nepřijal žádné usnesení. A že dokonce bylo hlasováno o zamítnutí tohoto zákona.

Při jednání našeho výboru bylo přítomno 8 senátorů, při zamítnutí byli 3 pro zamítnutí a 5 senátorů se zdrželo. Následně při hlasování o přijetí tohoto zákona došlo k hlasování, kdy 2 byli pro, 3 byli proti a 3 se zdrželi.

Z toho vyplývá zřejmě i pro vás informace, že naše jednání nebylo jednoduché. A já předpokládám, že i ti, kteří vystupovali na jednání našeho výboru, vystoupí zde i na plénu. Jenom bych chtěl podotknout, že nejvíce se mluvilo o zatížení investorů a majitelů budov, zejména co se týče investic, co se týče novým zatížením správním. A asi zřejmě i toto tady dneska zazní.

Takže zprávu máte před sebou a toto je asi vše, co bych vám chtěl sdělit za náš výbor. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, můžeme tedy postoupit dále. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se ale písemně přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera, takže má přednost i před přednostmi elektronickými. Takže prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové. Já jsem si musel vzít stroj, abych to mohl číst, to, co jsem si tam našel.

Já bych v úvodu řekl, připomněl vám, že jsme svého času přijali usnesení Senátu, které se týkalo toho, aby v zákonech, které obsahují implementaci evropských směrnic, bylo nějakým zjevným způsobem označeno kurzívou, barevně, jakkoli to, co je skutečně implementace a to, co je český výmysl.

Ono se často stává – a je to známé kupodivu i z jiných států – v Německu to třeba funguje tak, že to, co vládnoucí síla nemůže prosadit interně ve svém parlamentu, tak si to prosadí svoji silou přes Evropskou komisi, někdy pozitivně, někdy negativně. Ale tady to funguje tak, že přijde nějaká implementace a hned toho zneužijí lobbisté, úředníci, kdekdo si tam něco přismaží do toho zákony, a my to nepoznáme a je nám tvrzeno, to musíme, jinak dostaneme velké pokuty a budete vidět.

Já vám přečtu, to se týká jiného případu, ale úzce s tím souvisí: "Kontrola komínů plynových kotlů je zbytečná," tvrdí odborníci. Víte, co to je? To je takové to zase ždímání peněz z lidí. "Povinné pravidelné kontroly komínů plynových kotlů považují někteří odborníci za zbytečně vyhozené peníze. Chtějí ji nechat vyškrtnout z nařízení vlády, které lidem ukládá pozvat kominíka aspoň jednou ročně. Znalci tvrdí, že spaliny nikdy nejsou tak horké, aby od nich mohl vzniknout požár. Hasiči ale ze svých požadavků nechtějí ustoupit. Paragrafy, které platí od loňského roku, jsou podle nich v zájmu veřejnosti. Plynové kotle používá 1,5 milionu českých domácností. Od loňského roku musí pravidelně nechat kontrolovat komíny. U plynových kotlů je teplota 65 – 70 stupňů, takže se hlídají rizika, která neexistují."

Já to nebudu číst celé, ono je to dlouhé. Samozřejmě dvě skupiny, odborníci, o kterých vždycky říkáme, dejme na slova odborníků, oni tomu rozumějí, ale my na ně nikdy nedáme, protože se to někomu hodí. To je jenom takový jeden příklad. Než jsme se z toho vzpamatovali, tak už jste slyšeli druhý příklad, že v Unii už je připravena směrnice, že budeme na technické prohlídky s osobními automobily jezdit každý rok! No, to je opravdu úžasné. A to se zámožnými automobily! No pro stanice technické kontroly, ty to budou nepochybně podporovat všemi silami! Čili vždycky ten, kdo z toho má. Tady budou nějací technici, kteří budou mít nejlépe monopolní, tak jako to mají ecocomy a tyto organizace monopolní, certifikát, že jen oni to jsou, kdo to smějí dělat, a zaplatíte pět tisíc.

Já se ptám, co se stane, když si někdo do toho už oštítkovaného domku koupí kotel, který mu výrazně sníží spotřebu energie, čili ten jeho starý štítek nebude platit, jestli bude muset znovu zaplatit pět tisíc za nový štítek, aby dal najevo, jak ten jeho dům je prodejný?

Mně se zdá naprosto normální, že když si chci koupit dům, tak poprosím toho, kdo mi ho chce prodat, aby mi předložil fakturu za energie za poslední 3 roky. Plyn, elektřina, voda. Do těch se podívám, napíšu si je na papírek vydělím je třemi, protože jednou je zima teplá, jednou studená, vypočítám si primitivně průměr - a z toho si udělám jasnou představu, kolik že tam budu platit. Pokud se samozřejmě cena energie nezvýší. Tomu totiž žádný štítek nepomůže! Je tomu přesně naopak. Když se sníží spotřeba, tak tam je nepřímá úměra.

Já něco vím o vodě a vím, že tak, jak postupně se snižuje spotřeba vody do míry, že to začíná být problém pro provozní společnosti, myslím technický, že teče málo vody, ty tužší složky neplavou dobře, tak ony čističky jedou na plný céres. Jestli tam toho odteče hodně, nebo málo, tak fixní náklady samozřejmě trvají, tak se to vyřeší zdražením vody.

Když se zateplí domy, tak teplárna musí dodávat logicky méně tepla, ona má ještě jiné způsoby, že vy si tam pěkně dáte ty hlavice, které teď jsme za těžké peníze museli dávat do každé třídy, bez jakéhokoli důvodu. Proč by tam měl být na každém radiátoru kohout, který stejně v 9. třídě někdo ukradne domů, bude s ním manipulovat, a my ho tam budeme každou chvíli vyměňovat, protože ho někdo ulomí. Nemá to tam absolutně žádný význam, ale předpis je předpis, v každé místnosti musí být regulovaná teplota.

Jenomže teplárny mají způsob, jak tomu zabránit. Když tam dají dostatečný tlak, tak vám ten váš ventilek houby pomůže.

Marně si to vy štelujete, oni vám to přetlačí. Tuto zkušenost máme z radnice.

Myslím, že to jsou přesně ty případy, kdy to pokračuje do nekonečna. Ptám se, co děláme v EU, která vláda to byla, která neprotestovala, která se nezasahovala o to, aby tyto blbosti nebyly přijaty.

Jsou případy, kde máme právo veta, nemusíme skočit na každou evropskou blbost. Vzpomínám si na ministra zemědělství Gandaloviče, bylo to s jablíčky do škol. Den před jednáním říkal, že jen přes jeho mrtvolu. Ve chvíli, kdy zjistil, že by byl jediný stát, který by to zavetoval, udělal to, co děláme často, nechal se přesvědčit a odsouhlasil to. Takto to tam chodí.

To jsou důvody, proč v žádném případě toto nemohu podpořit. Není to první ani poslední případ. Pamatuje se, jaké peníze jsme zaplatili za energetické audity, které leží někde v šuplatech a ještě nám bylo nakázáno, že je musíme stále aktualizovat, zase za další peníze. Totéž je s povodňovými plány. Každá změna zákona znamená další obecní peníze. Kolik to bude obce stát? Naši ne, protože žádné byty nemáme, ale tam, kde si byty nechali, byť pronajmou jeden byt, budou to muset udělat, a to budou platit. Ostatně i stát má dostatek budov ještě ve svém vlastnictví, za které také bude platit. Že by nebyly žádné náklady, o tom mám velmi silné pochybnosti. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Vystoupí pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, tentokrát mě vůbec nevadí, že mě předstihl kolega Kubera a těším se na vystoupení kolegy Vystrčila, který určitě technicky popíše problémy této normy.

Nevím proč, ale mám pověst euroskeptika, který je proti Evropské unii. Musím potvrdit, že to není pravda, hlasoval jsem pro vstup do EU a jsem pro. Myslím si, že jestliže někdo říká, že tento zákon implementuje směrnici a ti, kteří byli pro vstup do EU, tak nemohou být proti tomuto návrhu, tak lžou, protože tento návrh ze 100 % směrnici neimplementuje. To je můj první dotaz na předkladatele: Jestli tento návrh, byť z jednoho procenta navrhuje něco jiného navíc nad to, co říká EU. S tím se shoduji s kolegou Kuberou.

Když jsem si přečetl tento zákon, zděsil jsem se. Každý vlastník budovy chce mít co nejmenší náklady. Proč by měl platit za něco, co nemusí? Jestli se mu to vyplatí, zateplil by. Podle tohoto návrhu zákona bude muset dát prostředky nikoli do zateplení, ale do energetických štítků, energetických posudků, auditů, specialistů. Myslím si, že existuje nějaké řešení. Přemýšlel jsem nad tím. Napadlo mě: Energetický štítek o velikosti jeden metr krát jeden metr a tloušťky 10 cm polystyrenu by mohl být jediný efektivní.

Kolegyně a kolegové, vystupuji tady dnes proto, abych měl čisté svědomí, až naběhnou termíny a stát řekne: Potřebujeme miliardy pro to, abychom implementovali tento zákon, stejně tak obce a další, abych měl čisté svědomí, že pod něco takového se nikdy nepodepíši. Budu hlasovat proti tomuto zákonu. Navrhuji jeho zamítnutí. Prosím všechny, kteří máte zdravý rozum a nežijeme v Absurdistánu, abyste mě podpořili. Děkuji za podporu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji za vystoupení. Pokračovat bude pan senátor Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, nevím, jestli se kolega Vícha těší oprávněně, myslím si, že spíše se není na co těšit. Na úvod udělám jednu věc, kterou možná nečekáte, že se zastanu ministerstva průmyslu a obchodu, zastanu se současného pana ministra a současných úředníků, kteří mají povinnost jednak napravit implementaci předchozích směrnic a implementovat tuto směrnici.

Proč se jich zastávám, pokusím se dokumentovat citací z této směrnice. Možná to některých z vás bude něco připomínat. Budu citovat článek 11, odst. 5. Než citaci řeknu, uvedu, proč výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí byl proti, resp. nevyslovil souhlas s touto směrnicí. Je to proto, že nejvíce dopadne na orgány veřejné moci, nejvíce dopadne na města, obce, ministerstva a další úřady. Dopadne na ně nejvíce právě proto, co vám přečtu. Cituji směrnici:

V souladu se svými vnitrostátními pravidly členské státy vybízejí orgány veřejné moci, což znamená, že nám je uloženo jako členskému státu, abychom vybídli naše orgány veřejné moci, aby zohlednili vedoucí úlohu, kterou by měly hrát v oblasti energetické náročnosti budov mimo jiné prováděním doporučení uvedených v certifikátu energetické náročnosti vydávaném v rámci jeho platnosti k budovám v jejich vlastnictví.

Evropská unie nakazuje ministerstvu, aby členské státy zařídily, aby naše orgány veřejné moci hrály vedoucí úlohu. To je citace ze směrnice.

Nyní k tomu, co nás čeká a jakým způsobem se s tím vyrovnalo ministerstvo a zda tam některé věci nejsou navíc. Tady je ještě jedna zajímavá věc, která se také nachází ve směrnici. Když to vezmeme do detailu, nic navíc tam není, protože ve směrnici je napsáno, že požadavky stanovené touto směrnicí jsou minimálními požadavky a nebrání členským státům v přijetí nebo zavedení přísnějších opatření. Když někdo zavádí přísnější opatření, tak implementuje to, co je ve směrnici napsáno, protože je to tam také povoleno.

Nyní k důležitějším věcem. První věc, kterou materiálu vytýkám, byť mi to bylo částečně zdůvodněno, je, že základní pojmy, které jsou definovány v zákonu, nejsou definovány stejně jako je tomu ve směrnici. V některých případech se mi zdá, že jsou definovány přísněji, jako je např. definice budovy s téměř nulovou spotřebou energie, v některých případech jsou podle mne definovány zbytečně šířeji. Nemá asi smysl, abych tady jednotlivé definice uváděl, ale moc nerozumím tomu, proč toto děláme. V případě, že potom dojde k nějaké diskusi, nemyslím si, že je možné, pokud máme zákon založený na jiných definicích než jsou uvedeny ve směrnici, abychom se s EU na čemkoli domluvili.

Druhá poznámka je komplikovanější a už o ní mluvil kolega Bis a nakonec i paní kolegyně Paukrtová: Že v zásadních pojmech, které jsou v zákoně používány, to je jednak nákladová optimální úroveň energetické náročnosti a potom pojem budova s téměř nulovou spotřebou energie, se výpočty, zda tomu tak je nebo není, odkazují na prováděcí předpisy. To znamená, že dnes při posuzování zákona nejsme schopni říci, co po nás ministerstvo nebo ten zákon bude chtít. Je sice hezké, že paní Paukrtová říká, že ve většině případů jsou vyhlášky, to jsou vyhlášky, které už byly vydány, ale vůbec to neznamená, že tam nemůže být něco přidáno. Abyste rozuměli tomu, o co v prováděcích předpisech půjde: Jde např. o to, že tam bude napsáno, jaké regulační a měřicí přístroje mají být v bytových domech, bude tam napsáno, kolik tepla můžete spotřebovat na vytápění, kolik energie můžete spotřebovat na chlazení a kolik můžete spotřebovat teplé vody. To všechno bude napsáno v prováděcích předpisech, které si nemůžeme přečíst, to všechno se bude chtít, aby bylo dodrženo např. ve všech bytových domech. Bytových domů máme v České republice 200 000. Pokud všechny bytové domy budou muset naplnit zákon, mělo by to být tak, že by všechny bytové domy měly mít do roku 2016 energetické průkazy. Když si to přepočítáte, od 1. 1. 2013 by to znamenalo, že každý den včetně sobot a nedělí by 100 bytových domů muselo obdržet energetický průkaz.

Pokud se mě ptáte, co energetický průkaz bude obsahovat, byť to nemáme v zákonu, naštěstí máme po ruce směrnici, která říká, že v energetickém průkazu, který bude muset mít 200 000 bytových domů a všechny administrativní budovy bude obsaženo: energetický průkaz obsahuje doporučení na snížení energetické náročnosti budovy nebo ucelené části budovy, která je optimální a efektivní vzhledem k vynaloženým nákladům, pokud ve srovnání s platnými požadavky na energetickou náročnost existuje pro takové zlepšení přiměřený potenciál. Doporučení obsažená v energetickém průkazu je potřeba, aby byla opatření přijata s větší renovací obvodového pláště budovy nebo technického systému nebo systému budovy, opatření přijatá v souvislosti s jednotlivými prvky budovy a mají tam být obsažena doporučení, která budou v certifikátu, jakým způsobem by budova měla být zateplena, jakým způsobem se má dále pokračovat z hlediska energetické náročnosti budovy a potom by tam měla být i doporučení, jak dál se v budově chovat a případně na koho se obrátit, aby nám s dalším naším konáním a energetickým chováním pomohl. To je tam všechno napsáno, zestručnil jsem to. Toto všechno bude v energetickém průkazu.

Ptali jsme se na cenu energetického průkazu pro bytový dům. Jestli někdo říká 20 000 Kč, tak si myslím, že hovoří o velmi střízlivé ceně, pokud si přečtu všechno, co všechno tam má být obsaženo. Myslím si, že specialisté, kteří teprve budou vznikat, si budou říkat sumy spíše vyšší.

Druhá ucelená věc, o které jsem mluvil, jsou prováděcí právní předpisy, do kterých nevidíme, nebudeme vidět, bude je určovat ministerstvo za kteréhokoliv ministra a může se tam napsat to, co se v tom okamžiku ministerstvu, resp. vládě bude zdát jako nejlepší a může tím pádem určovat, kolik toho máme v bytovém domě protopit, kolik máme spotřebovat teplé vody, případně kolik energie můžeme využít na chlazení, jaké máme mít měřicí přístroje a jakým způsobem můžeme regulovat příjem energie.

Třetí věc se týká průkazů energetické náročnosti. Už jsem se o nich zmínil. Je to § 7a a průkaz je velmi důležitý. Tady se dostáváme k zásadní otázce, kdy po diskusích na to nemám pevný názor. Průkaz energetické náročnosti podle nároků evropské směrnice musí mít všechny nové budovy, které se staví, a potom jen ty budovy, které se budou pronajímat, nebo se prodávají, nebo se budou prodávat či kupovat. V našem případě jak máme zákon postavený, je tomu tak, že v případě bytových domů do 1. ledna 2019 – mluvil jsem o tom proto, že na to máme zhruba 6 let, by mělo dostat energetický průkaz 100 bytových domů denně – je to v zákoně tak, že bez ohledu na to, zda se bytový dům má nebo nemá prodávat nebo pronajímat, musí mít energetický průkaz. Zákonodárce to vysvětluje logicky. Říká: myslíme si, že vždycky bude někdo, kdo bude chtít prodat nebo pronajmout byt, a aby ten, kdo chce prodat nebo pronajmout byt, nemusel prosit ostatní, aby si celá budova udělala energetický průkaz, tak jsme to všem přikázali a oni to potom budou mít. Tyto problémy jednotlivým majitelům bytů nevzniknou. To je pravda. Na druhé straně bereme možnost vlastníkovi bytového domu se rozhodnout, jak bude postupovat. Bereme možnost společenstvím vlastníků se rozhodnout, jak budou postupovat atd. Je to věc, která je hodně komplikovaná, dobré řešení asi neexistuje. Za sebe bych se přikláněl k tomu, abychom to nechali na lidech, nepletli se jim do toho a neříkali, kdo si má nebo nemá v bytovém domě pořídit energetický průkaz.

Druhá věc, která se tam nachází a která souvisí také s průkazy energetické náročnosti a s regulacemi, spočívá v tom, že každý vlastník budovy a bytu musí mít budovu vybavenou na to, aby tam mohl měřit a regulovat příjem energie a musí se řídit nějakými pravidly, kolik, kdy a jak může spotřebovávat tepla na vytápění, energie na chlazení a teplé vody. Toto se týká i bytových domů, které někdo vlastní, týká se to družstev, společenství vlastníků a všech budov, které vlastní orgány veřejné moci. Netýká se to rodinných domků, rekreačních a jiných staveb. Tady se dostáváme do nepoměrů ve vztahu toho, kdo vlastní rodinný domek a kdo vlastní bytový dům. Odůvodnění říká, že je to tak proto, protože majitel bytového domu podniká a podnikatel musí být omezen a musíme vědět, kolik čeho bude spotřebovávat.

Poslední tři poznámky. První. V § 9 je definován audit. Byť mi to bylo vysvětleno, nedělám si velké iluze a nevím, kolik procent lidí v České republice ví, jaký je rozdíl mezi předponami kilo, mega, giga, peta, exa atd. Přesto je tam v § 9 napsáno, že energetický audit si musí udělat každý majitel budovy, který má spotřebu energie dané budovy – to je rodinný domek atd. – větší než je uvedeno ve vyhlášce. Každý z nás, kdo vlastní jakoukoli nemovitost, by se měl podívat do předpisů, zjistit, že je tam číslo 700 mega joulů, poté by si měl zjistit, kolik spotřebuje energie ročně. Nevím, jak to udělá, pokud topí v krbových kamnech. Poté by to měl porovnat s hodnotou, která je v právním předpisu. Pokud je jeho hodnota menší, je v klidu a nemusí mít energetický audit. Pokud je větší, musí si nechat udělat energetický audit.

Upozorňoval jsem předkladatele na to, že lidé nevědí, jaký je rozdíl mezi kilowatthodinou, kilokalorií, megajoulem atd. a že to po nich nemůžeme chtít. Zákon počítá s tím, že vědí, že gigajoule je něco jiného než kilojoule nebo megajoule a že pro ně nebude problém si uvědomit, že když mají rodinný domek, že se jich energetický audit netýká, protože mají spotřebu nižší než je uvedeno ve vyhlášce. Je tam povinnost každého z nás, kdo vlastní nemovitosti, podívat se, kolik spotřebováváme, čili si to spočítat. Nevím, jak se to bude dělat v případě krbových kamen. Následně to potom porovnat s nějakou hodnotou ve vyhlášce, poté zjistíme, zda potřebujeme nebo nepotřebujeme energetický audit. To je § 9 – audity.

Tato věc se týká našeho zákona a jeho obsahu, který je velmi komplikovaný, byť myšlenka je velmi jednoduchá. Myšlenka EU je v tom, aby se teď nějakou dobu stavěly domy, které mají nákladově optimální úroveň energetické náročnosti. To jsou domy, které dnes stavíte. Stavíte je tak, aby to nebylo jen nejlevnější z hlediska vlastní stavby, ale aby to bylo pokud možno levné v rámci provozu. To se po vás chce a někdo to bude počítat. Do této doby to každý z nás dělal na základě vlastního uvážení.

Druhá věc, která se chce, abychom od nějaké doby to začali dělat tak, že domy budeme ještě více zateplovat než bychom to udělali, aby měly téměř nulovou spotřebu, což je nárok navíc, který budeme plnit za nějakou dobu.

Nikdo ale neví, jak, protože to ve vyhlášce, která by to měla popisovat, není napsáno, nebo my ji alespoň nemáme. Je to logické, ale teď to nevíme, což je problém. Že to nebude stát žádné peníze, tomu nevěřím, bude to stát peníze nejdříve města a obce a samozřejmě stát se svými budovami a potom některých dalších.

Na závěr. Když jsme se ráno bavili o školství a jak bychom měli všechny občany vychovávat, jak je to důležité, Jan Ámos Komenský řekl, že když se lidé vychovávají a vyučují, má být splněno pět zásad. Jedna ze zásad je zásada názornosti. Zákon je naprosto nenázorný, lidé si vůbec nedovedou představit, co to pro ně znamená, jak to bude vypadat atd. Zásadu názornosti z hlediska výchovy občana státem neaplikujeme.

Druhá je zásada aktivnosti, že by člověk měl sám od sebe věci dělat, protože ví, že je to správně. Bráníme mu, aby to sám od sebe dělal, ale nařizujeme mu, aby to takto udělal, protože víme, že je to tak správně a po něm už nechceme, aby přemýšlel, což je velká chyba, protože to bude ve svém důsledku znamenat, že nebude šetřit. Bude si myslet, že za něj někdo šetření zařídí. To vede k tomu, že efektu díky tomuto zákonu nedosáhneme.

Třetí je zásada přiměřenosti. Vždycky by se mělo postupovat tak, aby to bylo pro lidi zvládnutelné, aby to ekonomika unesla a aby z toho nebyl blázinec, ve kterém se nikdo nevyzná.

Všechny tři zásady jsou porušeny. Jana Amose Komenského máme rádi, uznáváme ho, ale v případě legislativní tvorby ho příliš nerespektujeme. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Dále vystoupí paní senátorka Jana Juřenčáková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Kolegyně a kolegové, pane ministře, nejsem technický typ, nebudu zabíhat do podrobností jako můj předřečník. Nejsem také euroskeptik, jak říká pan předseda Vícha, ale jsem eurorealista. Je to na základě zkušeností, které jsem v životě zažila.

Má první zkušenost s vyhrožováním ze strany EU byla v roce 2004, kdy nám chtěli zavřít československou hranici s tím, že pokud se hranice nezavře, hrozí nám sankce ze strany EU. Argumentovali jsme tehdy tím, že jsme říkali, jak je možné, že nejsou sankce vůči České republice, když má dětské pleny ve snížené sazbě DPH, a také porušujeme schválené směrnice. Hranice se nikdy nezavřela, sankce žádné nebyly a pokračovalo to dále. Možná si vzpomenete na balené koblihy, byli jsme výjimka. Dnes už balené nejsou. Jako starostka malé obce jsme museli v základní škole a mateřské škole předělávat bezdotykové baterie, protože nám opět vyhrožovali, že nám to nařizuje EU a pokud to neuděláme, budeme sankcionováni.

S naším evropským výborem jsem byla na zahraniční cestě v Paříži a při jedné návštěvě restaurace jsme museli navštívit sociální zařízení, které bylo ve sklepě. Byla tam jedna místnost a nikde žádné bezdotykové baterie nebyly. Při jednání v Parlamentu jsem se ptala, jak je možné, že nemají bezdotykové baterie, když nám to EU nařizuje. Bylo mi odpovězeno, že na tom postupně pracují.

Postupně se setkávám s dalšími implementacemi. V poslední době to bylo u obcí. České obce a města musí být plátci DPH, na Slovensku plátci DPH nemusí být. Poslední byly směrnice o účetnictví, kdy obce musí vyplňovat nesmyslné výkazy, které nemají žádný smysl, žádnou vypovídací hodnotu, ale musí se to dělat, protože to po nás chce EU.

Odmítám se podílet na tom, kdy budeme občanům přikazovat, že musí vynakládat finanční prostředky na to, že si budou zadávat nějaké služby u někoho. Beru to, že to bude byznys pro určitou skupinu lidí, aby měli informace o tom, jak je jejich nemovitost energeticky náročná. Chápala bych to, kdyby se to vztahovalo pouze na nové nemovitosti, které se staví. Ze zkušeností ze svého okolí vím, že se klade důraz na to, aby to bylo energeticky co nejméně náročné, protože každý si dokáže spočítat, že když to bude energeticky málo náročné, v budoucnu ušetří.

Díky tomu, co se po občanech chce, nesouhlasím s tímto a připojím se k návrhu pana předsedy Víchy zamítnout. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Dále bude pokračovat pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Žádným měřením se energetická účinnost nikomu nezvýší. Jedině co ušetří, jsou vlastní opatření, která budou izolovat budovu od okolí, a to určitě žádným měřením se tato účinnost nepodporuje. Z toho důvodu si myslím, že jak je ve směrnici navrženo a jak je implementováno do našeho zákona, jsou pro současnost požadavky nepřiměřené. Princip proporcionality je evidentně porušen. Chápu, že i důvody, které k tomu byly zavedeny – a na obranu pana ministra musím říci, že to nebyl on a jeho tým, který vyjednával v Bruselu přijetí této směrnice, bylo to za Fischerovy vlády, nebylo to ani za Topolánkovy, ani za Nečasovy vlády. Domnívám se, že bychom se měli díky této skutečnosti držet spíše minimalistických pozic a nikoli maximalistických, tedy udělat povinnost pro všechny okamžiky. Domnívám se, že ten, kdo budovu chce prodat, může buď předložit účty, nebo si může na vlastní náklady audit udělat s tím, že bude vědět, že vyjde pro něj audit pozitivně a bude moci potom lépe budovu prodat. Mělo by to být na bázi dobrovolnosti, nikoli povinnosti.

Co se týká auditu, je to výborný byznys pro ty, kteří audit budou dělat. Existuje mnoho stavebních doporučení, kdy nepotřebujete audit, ale všichni víme, že o něco silnější stěna z takového materiálu, který více izoluje, je více kvalitní pro výstavbu než užší stěna z jiného materiálu. To je potom záležitostí stavebního řízení. Je škoda, že zákon přebírá směrnici a implementuje ji v maximální míře. Myslím, že to ani neodpovídá současného stavu naší ekonomiky.

Až uslyšíme, pro kolik lidí je nepopulární EU, přesně takovými směrnicemi a zákony k nepopularitě přímo přispíváme.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dále je přihlášen do rozpravy pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, mám dojem, že se nám vytrácí podstata toho, co chceme touto směrnicí a tímto zákonem dosáhnout. Naopak se domnívám, že už je pozdě, měli jsme to udělat v 90. letech. Jde přece o energetickou politiku tohoto státu. Všichni víme, jaký problém je s výrobou elektrické energie, s tím spojené nové bloky atomové elektrárny atd.

A my jsme nenašli doposud účinné způsoby, jak třeba při výstavbě nových budov energetickou účinnost těchto budov dostat skoro na nulovou hranici.

Zajdu trochu do minulosti. My jsme na začátku 90. let, když jsme pořádně nikdo nic nevěděli, přišly nové materiály, tak jsme zateplovali radnici. Tehdy všichni odborníci, stavaři nám navrhli 50 mm polystyrénu. My jsme říkali, že je to všechno suprové, radnice, metrové stěny staré kamenné. A ouvej! My jsme zjistili, že to tak není. Já jsem se po tom začal pídit následně další roky a pro oblast, kde žiji, tak je zapotřebí až 200 mm polystyrénu, takže pak můžeme docilovat skoro nulových hodnot.

A je pravda, že jsme minulý rok dozateplili a dosáhli jsme 120 mm a máme dnes tepelné čerpadlo, které už jsme měli v roce 1994, ale spotřeba elektrické energie šla dolů.

A to je podstata. Chceme přece i naše zásoby fosilních paliv udržet co nejdéle pro budoucí generace. A proto říkám, že to vše jsme měli udělat už v 90. letech, už v době, kdy jsme vůbec ještě nebyli součástí Evropské unie. To, že Evropská unie dnes má takovouto směrnici, my ji máme naplňovat. Mně také vadí, že jsme mnohdy papežštější než papež. Ony záležitosti, které tady byly zmiňovány, například s oním nařízením bezdotykových baterií, jsem zažil osobně. Jenom abyste věděli, že třeba Imperial Group musel vynaložit milion korun, aby všude dal bezdotykové baterie, protože to vyžadovala velmi tvrdě tehdejší okresní hygienická stanice, potom krajská hygienická stanice. Já jsem to neudělal, postavil jsem se proti tomu, protože jsem jenom takhle přešel kilometr na druhou stranu hranice a v Sasku nic takového nebylo. A znal jsem jiné příklady a paní vedoucí mi tehdy řekla: No jo, tak to jsou věci, které jsou nařízeny zákony jednotlivých států na základě EU. Ale ona neměla pravdu, protože to si vymysleli čeští úředníci.

Já se totiž domnívám, že mnohá ministerstva oplývají jakousi byrokracií, která se musí sama uživit a musí svou nezpochybnitelnost nějak podložit. A to jsou mnohdy nesmysly, které se vymýšlejí. Vzpomeňte si na zákon o obnovitelných zdrojích energie, kde nám bylo řečeno, že bude deset nových vyhlášek. My jsme říkali, ale to změní celé zákony, my vlastně ani nevíme, co schvalujeme. Ptali jsme se na konkrétní věci. A najednou byly odpovědi: No, tak to budeme muset udělat ještě tu 11. vyhlášku.

Ono to takhle trošku funguje, vina je na obou stranách, asi částečně na Evropské unii, ale i na naší straně. Ale přes to všechno špatné se domnívá, že tento zákon nebo implementace této evropské směrnice do našeho právního řádu je správná. A když se podívám zde na Petra Víchu, vím, jaké smogové problémy v Bohumíně a v celé té oblasti máte, vždyť vám by to mělo jenom pomoci do budoucna pro lidi, kteří v podstatě ať v oblasti vytápění nebo šetření energie nekonají. A kdyby se toto bylo udělalo možná před 15 lety, tak stav možná nebude tak špatný a nebudeme muset do toho dávat takové velké prostředky ze státního rozpočtu.

A pak to důležité, co tady řekla kolegyně Soňa Paukrtová – emisní povolenky. Miliardy, které bude chtít někdo využít právě třeba na zateplování budov, tak stejně bude muset mít jakýsi energetický štítek nebo říkejme tomu energetický audit a bez toho nedostane ani korunu. On ji dneska nedostane ani v programu Zelená úsporám, a je to tak správně, protože jsou to naše veřejné prostředky a musí být smysluplně vynakládány a měli bychom se snažit docílit co nejmenší energetické náročnosti nejenom majitelů budov, ale i investorů, kteří tyto budovy stavějí, ale celé naší společnosti tak, abychom co nejvíc zachovali našim budoucím generacím. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. S přednostním právem se hlásí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já jsem požádala o slovo v této chvíli, protože jsem skutečně už nemohla vydržet, neboť mě skutečně, ale řeknu to lidově, "vytočily" ty řeči ... (U stolku zpravodajů se nahlas bavili zástupci ministerstva s ministrem Kubou.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Prosím u stolku zpravodajů kdybyste si vypnuli mikrofon, protože jste nahráváni. (Oživení v sále, smích.) Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Prosím, pokračujte, paní místopředsedkyně.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Nemohla jsem skutečně již mlčet k tomu, co tady zaznívalo na adresu toho, co nám nařizuje či nenařizuje Evropská unie. A začnu to od konce, od bezdotykových baterií. Ve chvíli, kdy byla taková veliká aféra s tím, jak musíme dávat miliony na výměnu baterií ve školách, ve školkách, tak jsem byla v pozici vedoucí odboru školství a kultury na Magistrátu ve městě Zlíně, Také jsme to neudělali, resp. neudělali jsme to tak, jak se to prezentovalo v médiích, protože to nebylo ani nařízení Evropské unie a dokonce ani toho zákona, podle kterého prý se to mělo dělat. My jsme si tento zákon tenkrát přečetli a dali jsme pákové baterie za pár korun a tím byly splněny podmínky hygieny. Stejně tak to bylo s balenými koblihami. Tak to prostě nebylo. To byly mediální bubliny, případně skutečně papežštější než papež naše hygiena, dokonce ani ne ministerstva.

A myslím si, jestliže my senátoři, lidé, kteří by měli znát to, co schvalují, se tady v Senátu zabýváme evropskou agendou velmi intenzivně, a myslím si, že evropská agenda dává Senátu ještě jakýsi další rozměr, ještě hlubší smysl dvoukomorovosti Parlamentu, tedy horní komoře Parlamentu, tak bychom neměli z úst pouštět výroky, které nejsou v souladu s realitou. A ve vztahu k Evropské unii tím jenom vytváříme skutečně averzi vůči Evropě jako takové.

Přátelé, a my máme v této chvíli dvě možnosti. Buď budeme členskou zemí Evropské unie a dokážeme si tam prosazovat své národní zájmy, anebo nás to vysune a skončíme někde – slyšela jsem termín – před rozvojovými zeměmi. My jinou možnost skutečně nemáme!

A ještě k tomuto konkrétnímu zákonu, který je do vysoké míry implementací evropské směrnice. Myslím si, že musíme přece vědět a musíme vnímat, jak jdou nahoru ceny energií. Musíme vnímat to, že energie je strategickou záležitostí a že jí nemusíme mít vždycky dost. A já vždycky k energii připojuji ještě vodu. A čím dřív každé opatření uděláme, tím větší bude mít efekty, tím lépe pro nás v budoucnosti. A myslím si, že toto je také pohled, který by horní komoře Parlamentu České republiky slušel.

Moc bych vás prosila, abychom se na věci dokázali podívat skutečně trošku s nadhledem a z té perspektivy, která, myslím si, že nám jako Senátu přísluší, to znamená nejenom z perspektivy krátkodobé, dnešního a zítřejšího zisku, ale skutečně z pohledu do daleké budoucnosti.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Doubrava. Pan senátor Petr Vícha se vzdal svého přednostního práva ve váš prospěch. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Děkuji, omlouvám se, pane předsedající. Víte, vzpomínám si na dobu, kdy začalo hnutí za ekologické vytápění. V té době jsem velmi propagoval jako starosta obce samozřejmě co největší počet přechodu na tehdy elektrické vytápění. Jsem jeden z těch, který by potřeboval nafackovat za to, že byl mezi prvními a začal svůj domek vytápět elektrickou energií. Tehdy to byla docela nefér záležitost od státu, protože tehdy nikdo neřekl, jakým drastickým způsobem se energie zdraží. Ale to je o něčem jiném.

Vzpomínám si na to, že při zpracování projektové dokumentace na toto vytápění byla povinnost energetického posouzení nemovitosti. Tady jsem u obavy, která mě provází celou dobu projednávání tohoto návrhu. Protože, když jsem přišel za oním odborníkem, aby mi energetickou náročnost spočítal, tak mi říká – nebojte se, starosto, spočítáme to tak, že se do toho vejdete, že to vyjde. Ať to vyšlo anebo nevyšlo, naštěstí ano, protože to je nově postavený domek; naštěstí energetická náročnost není tak katastrofální. Ale kdyby byla, kdyby to byl starý domek, stejně jsem dostal glejt o tom, že můj domek je energeticky vynikající. To je obava, která – jak už jsem řekl – mě provází po celou dobu projednávání této materie. Abychom nenařídili něco, co by šlo za jisté peníze obcházet a dostávat nekvalitní materiály a byli jsme spokojení s tím, že audit skutečně udělaný máme.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Petr Vícha. Prosím.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo, kolegyně a kolegové, moc se omlouvám, že vystupuji podruhé. Ale měl jsem pocit z předchozích vystoupení, že jsem nebyl dobře pochopen. Proto považuji za nutné ještě jednou, jednodušeji, možná zopakovat to, co jsem řekl při svém prvním vystoupení.

Za prvé. Jsem velmi proevropský, když jsem navrhl zamítnutí této novely, protože si myslím, že Evropa nám přesně, co tady máme, nenařizuje. To je bod číslo jedna.

Bod číslo dvě, a reaguji tak na kolegu Horníka, který řekl, že my – v Bohumíně, kde máme špatné ovzduší, měli bychom být pro. Já bych jej – prostřednictvím paní předsedající – chtěl ujistit, že i my, v Bohumíně, na Karvinsku, na Ostravsku – nejsme tak blbí, abychom nevěděli, že zateplováním ušetříme energii. Ale jsme natolik chytří, abychom věděli, že energetickými štítky, posudky, najmutím energetických specialistů, neušetříme vůbec nic. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dále bude pokračovat pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, pane ministře, také se omlouvám. Jenom v podstatě to samé, jinými slovy. Když si přečtete zákon, nenabudete pocitu, že zateplovat se vyplatí. Přece zásadní, co lidé musí pochopit je, že zateplovat se vyplatí. V okamžiku, to první, co vás potká, když začnete šetřit energií, je to, že ještě předtím, než se sami rozhodnete, už zaplatíte za energetický průkaz nebo cokoliv jiného – tak jediné, co vznikne, je averze k zateplování. Averze k šetření. Averze k všemu dalšímu. Je to špatně pojaté. Abych se zastal Evropské unie, tak když jsem přečetl evropskou směrnici, byť jsem si tam z jedné části trochu udělal legraci, ale to jsem spíš myslel tak, že někteří co nemají životní zkušenost, používají pojmy, které některým z nás připadají docela zvláštní.

Mám pocit, že evropská směrnice – a teď se dívám i na pana ministra, vím, že za to nemůže, že je tam krátce – umožňuje pojmout zákon jinak. Umožňuje motivovat lidi, umožňuje jim říct, že zateplovat se vyplatí a že stát je jim připraven pomoci. Podobně jako to vlastně, když to přeženu, a vím, že tam byla spousta chyb, "Zelená úsporám". Tam např. v Telči v jednom místě jedna budova byla zateplena díky "Zelené úsporám". Co se stalo bez tohoto zákona? Lidé okolo zjistili, že spotřeba baráku klesla na vytápění, protože topili elektřinou, ze 40 tisíc na 25 tisíc Kč ročně. Zateplují. Okolo také zateplují. Bez směrnice, beze všeho. Ale, směrnice, když si ji přečtete, tak nemám pocit z toho, že zateplovat se vyplatí. To znamená, že něco je špatně. A nejsem si jistý – to se velmi omlouvám, že někdo takto o tom přemýšlel, a přemýšlel o tom, jestli náhodou nemáme proto, abychom začali šetřit energií, využit trochu jiné nástroje, než jsou direktivní příkazy, zákazy, měření, centrální mozek lidstva, na které budou napojeny všechny domy a bude měřeno, kolik, kdo a kdy spotřeboval energie, za jakých to bylo okolností a ve kterém to bylo čase.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. V této chvíli posledním přihlášeným do rozpravy je pan místopředseda Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky a páni senátoři, zaznělo tady dost připomínek. Myslím, že je potřeba při těchto ekologických úpravách brát také do úvahy i ekonomický faktor. Ono je hezké, šetřme... Ale – budeme opravdu šetřit? Ekologie není zadarmo. Když se podíváme už na tak známé naše slavné sluneční elektrárny, kde předstihujeme mnohé jiné země, tak je potřeba si říct, kolik stojí kWh této tzv. čisté ekologické, a kolik stojí jiná. Myslíte, že lidé doma přecházejí na topení uhlím a dřevem proto, že se jim zdá, že plyn je méně ekologický, že by tím netopili? Ale ekonomicky se jim to nevyplatí. Nemají na to, aby topili elektřinou nebo plynem, které jsou zřejmě nejekologičtější způsoby vytápění.

Stejně tak je potřeba si vzít, jakým způsobem vznikal bytový fond v ČR za posledních 40 let. Naprostá většina rodinných domků přece vznikala svépomocnou výstavbou někdy v 80. – 90. letech. Lidé zdaleka nemají příjmy jako mají třeba lidé v západní Evropě, ve Francii, v Německu apod. Tyto normy jsou samozřejmě, a dovolím si říct, lobbisticky stavěny na tyto poměry. Protože je vždycky potřeba si říct, kdo na tom vydělá, pro koho to má prospěch. Samozřejmě tato administrativní záležitost nepřinese ani korunu úspor. Ale na druhé straně zatíží naše občany výdaji, na které mnohdy lidé ani nemají.

Když se podívám, pokud by zákon měl projít do podrobné rozpravy, tak mám připraveny některé drobné návrhy úpravy, protože si myslím, že sankce za nedodržení některých věcí, které nejsou ani dneska přesně definovány, a teprve budou, jsou nesmyslně vysoké. Když už by mělo dojít k zavedení takového systému, tak přinejmenším zpočátku, než se to vůbec zaběhne a než si na to lidi zvyknou, měly by být sankce spíše symbolické, nežli likvidační.

Je potřeba přistupovat k těmto věcem i z ekonomického hlediska a porovnávání, co to bude znamenat. A říci jasně, že dobré úmysly nemusí vždy vést k dobrým a konečně úsporným cílům.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Pan místopředseda nebyl posledním. Pokračovat bude pan senátor Miroslav Krejča. Předtím ještě procedurální návrh pan senátor Kladívko. Prosím.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji. Paní místopředsedkyně, dámy a pánové, blíží se devatenáctá hodina. Nemáme dojednány ještě některé body, které musíme projednat, takže dávám procedurální návrh, abychom dneska jednali a hlasovali po devatenácté hodině.

Ještě si dovolím říct jeden procedurální návrh, a to je vyřazení některých bodů z programu jednání, které navrhuji po dohodě, abychom vyřadili body, které jsou zařazeny jako 18 a 19; a body 28, 29, 30. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. O procedurálním návrhu budeme hlasovat bez rozpravy. Všechny svolám do sálu.

Zazněl procedurální návrh, abychom jednali i hlasovali po 19. hodině. A dále, abychom z programu vyřadili bodu 18, 19, 28, 29 a 30 schváleného programu.

Myslím, že musíme toto hlasování rozdělit.

Nejdříve budeme hlasovat o návrhu - jednat a hlasovat i po devatenácté hodině.

Ještě pan senátor Jílek s připomínkou.

Senátor Adolf Jílek:  Vážená paní předsedající, vzhledem k tomu, když se dívám na ten program, tak ještě máme dva tisky, 32 a 33, které nemají termíny a které můžeme klidně přesunout na další schůzi. Jsou to návrhy senátních zákonů, takže navrhuji, abychom se k tomuto přidali.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Byl tady podán ještě další návrh, abychom vyřadili také body programu číslo 32 a 33 schváleného programu. A vidím, že tady to není až tak jednoznačné, takže o tom budeme hlasovat zvlášť, o těchto bodech. Ještě pan místopředseda Sobotka.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, zazněly dva návrhy, jeden je o tom po devatenácté hodině. A navrhuji, abychom o tom bloku, který přednesl kolega Kladívko, hlasovali najednou, o bloku, který zazněl od kolegy, hlasovali také najednou. Jestli byste s tímto procedurálním postupem souhlasili, můžeme se dostat o fous dál.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Byla jsem přesvědčena o tom, že jsem to takto navrhla, ale možná mi nebylo dobře rozuměno. Ano, přesně tak jsem si to myslela. Ještě další procedurální návrh. Prosím.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, já jsem spolupředkladatel nebo předkladatel třicet trojky a nesouhlasím s tím, aby to bylo společně s třicet dvojkou. A chtěl bych, aby tohle se projednalo na této schůzi. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Takže budeme muset hlasovat natřikrát ten program schůze. Takže zahajuji hlasování v této chvíli o čase, o tom, že budeme pokračovat i po devatenácté hodině. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 62 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 45, proti bylo 6. Návrh byl přijat.

A nyní tedy budeme hlasovat o programu schůze, už bez znělky. Nejdříve budeme hlasovat o návrhu vyřadit body programu číslo 18, 19, 28, 29 a 30. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 63 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 47, proti byli 4. Návrh byl přijat.

Nyní budeme hlasovat o návrhu vyřadit z dnešního programu bod číslo 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 64 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 19, proti bylo 24. Návrh nebyl přijat.

A ještě poslední bod o návrhu vyřadit bod 33 z dnešního programu jednání. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne a ruku.

Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 65 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 8, proti bylo 28. Návrh nebyl přijat.

Děkuji vám tedy za procedurální hlasování, budeme pokračovat i po devatenácté hodině s tím, že jsme vyřadili body programu 18, 19, 28, 29 a 30. A budeme dále ale projednávat i body 32 a 33.

My jsme byli v pořadu obecné rozpravy a pokračovat tedy bude pan senátor Miroslav Krejča, protože pan senátor Koukal neuplatňuje své přednostní právo. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Já budu trošku nudný, ale bude to kratší.

Důvodem diskusí o této novele zákona o hospodaření s energií je revidovaná směrnice Evropského parlamentu rady o energetické náročnosti budov. Tato revidovaná směrnice k nám dorazila na podzim roku 2008. Tehdejší rámcová pozice vlády zpracovaná ministerstvem průmyslu a obchodu, pod níž je podepsán pan Pavel Gebauer a Roman Portužák, v podstatě neupozornila a nedefinovala nějaké problémy, soustřeďovala se pouze na lepší definice některých termínů. Tuto revidovanou směrnici vybral k projednání výbor pro záležitosti Evropské unie a dožádal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tyto dva výbory vzaly tuto problematickou revidovanou směrnici, nebo doporučily vzít na vědomí. A na základě doporučení těchto dvou výborů se taktéž zachoval i výbor pro záležitosti Evropské unie.

Takže to, o čem teď tady diskutujeme a ty problémy, na které upozorňujeme, jsme si způsobili sami, protože jsme podcenili tento evropský dokument. A bylo by špatné, abychom tak činili i do budoucna. Musíme evropské problematice, evropským dokumentům věnovat mnohem větší pozornost, protože se nám to pak vymstí tímto způsobem. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A nyní vystoupí pan senátor Václav Koukal. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Koukal:  Děkuji za slovo, paní přesedající, pane ministře.

Já teď budu chviličku mluvit jako emeritní starosta města Svitav a navážu na to, co říkal kolega Vystrčil, že zateplovat a regulovat se vyplácí. To bezesporu, proto také ve Svitavách jak město, tak také bytové družstvo, tak také společenství vlastníků zateplily všechny bytové domy. Zateplily je za podmínek, které určoval Státní fond rozvoje bydlení, čili byly tam přísné parametry, které směřovaly k tomu, aby byla poskytnuta dotace na úroky.

Město zateplilo také všechny veřejné budovy, které nebyly památkovými objekty. A teď se dovídám, že budeme muset na všechny tyto objekty zpracovat průkazy energetické náročnosti a také štítky. A to je něco, co je pro mě obtížně přijatelné. Takže v tomto okamžiku těžko mohu podpořit takový zákon.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Chtěla jsem říct, že to bylo poslední vystoupení, ale ještě se přihlásil pan senátor Tomáš Töpfer. Prosím, pane kolego.

Senátor Tomáš Töpfer:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Jenom jsem chtěl právě prostřednictvím vás reagovat na vás, že to, že jsme uprostřed Evropské unie a máme právo si vyjednávat věci, to byl ten typický příklad, co jsme si právě vyjednali. Což bylo také díky té zděděné vládě, která byla dítětem svržení české sociální demokracie, Fišerově vládě, která nám toto vyjednala. Takže my teď vytáhneme nejenom z kapes soukromých vlastníků, ale i z kapes státu, který má mnoho budov, peníze, to bylo tady mnohokrát řečeno, ale především je přesuneme do kapes energetických komisařů, nebo jak se budou jmenovat. Já se na ten kasamač neobyčejně těším. A jestli je mezi vámi někdo, kdo třeba neví, jakým způsobem se u nás přidělují technické kontroly pro auta a nikdy o tom neslyšel, tak vám můžu sdělit, že to vím. Že takové auto na STK nikdy nedojede. Ten komisař dostane nějakou úplatu a vydá osvědčení. Tímto způsobem to v Čechách bude probíhat. Já jsem už prosil pana ministra, že bych si rád takovou licenci opatřil a tuhle firmu bych si zařídil, protože bych měl nadosmrti vystaráno.

A jenom pro vaše pobavení, já myslím, že vzhledem k tomu, kdo z vás věří na globální oteplení, že už nebude potřeba těch energetických štítků v budoucnosti, protože globální oteplení je tady a kdo na to věříte, tak bude tak teplo, že už to nebudeme potřebovat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane kolego, vyřídila jsem si to. Beru na vědomí. To byl skutečně poslední přihlášený do rozpravy. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit v obecné rozpravě. Nikoho takového nevidím, obecnou rozpravu uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, pana ministra, zda se chce vyjádřit k právě proběhlé obecné rozpravě.

Pane ministře, máte slovo, chcete-li. Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Dámy a pánové, já si dovolím pár poznámek. Budu asi přeskakovat mezi jednotlivými tématy. Na začátku jste tady každý pohovořil, jestli se vidíte spíše jako euroskeptik nebo jako eurooptimista. Já musím otevřeně říci, že já se vidím jako euroskeptik. Musím říci, že pro mě zasedání Rady evropských ministrů v oblasti energetiky jsou poměrně náročná záležitost. Jsem přesvědčen, že v oblasti energetiky dělá Evropa hodně kroků, které popírají to, o čem mluvil kolega Vystrčil a řada z vás. Že ty kroky se prostě přirozeně musí vyplatit. To je totiž něco, co bohužel energetika v této chvíli v Evropě začala popírat, že děláme kroky, které se prostě nevyplatí. Protože nikdy, kdybychom přemýšleli o tom, co se vyplatí, nemůžeme podporovat fotovoltaické elektrárny, které vyrobí 2 % elektrické energie a my je dotujeme 25 miliardami z veřejných rozpočtů. Ono se to prostě nevyplatí! Ony se vyplatí v momentě, kdy si je dáme všichni za 5 let na střechu našeho rodinného domku. Pak se logicky vyplatí. Ale nevyplatí se státu podporovat je takto masivně a táhnout na ně český průmysl. To je přece nesmysl. A není to model pro český průmysl, ani pro německý průmysl. Já myslím, že to každá racionální úvaha a doba do budoucna ukáže.

Musím souhlasit s panem senátorem Krejčou, že bohužel těm věcem věnujeme velmi malou pozornost v projednávání. Já jsem tento materiál zdědil. Zdědil jsem ho bohužel – ta pozice byla projednávána v období vlády pana premiéra Fišera. Nám tady velmi často v českých rozhodnutích projdou pozice, jak vidíme politiku 2020, a my je v těch obecných schematech nějak schválíme. Ale toto jsou pak ty konkretní kroky, které jsou v těch obecných věcech schovány. To jsou kroky, které vyplývají z Roadmap 2050, kde se píší čísla, jako 100 miliard eur, a není to žádný peníz. A všichni si vlastně řekneme, že by se nám taková Evropa líbila, akorát už tam nikdo nenapíše, kdo těch 100 tisíc, 100 milionů a 100 miliard eur a kde vlastně vezme. Pokud budeme neustále zatěžovat český průmysl všemi nápady, dalších zátěží z emisních povolenek a podobných věcí, a budeme snižovat emise pouze v Evropě, tak se nám stane jedna jediná věc, že celý průmysl se zvedne, z Evropy odejde, bohužel do lokalit, kde žádné regulace nejsou. Pro nás to bude znamenat obrovskou ztrátu konkurenceschopnosti. Protože Evropa v této chvíli bohužel čelí něčemu, nebo ne bohužel, je to přirozené, co posledních 40 let nemusela řešit, to je obrovská konkurence v třetích zemích, které startují a jsou schopny Evropě konkurovat.

To jsou poznámky k tomu, abychom byli opatrní. Pokud se tu dnes takto bavíte, s takovou emocí o tom, jestli jenom nechat udělat štítky, tak vás upozorňuji, že Evropský parlament hlasuje v této chvíli nebo v tomto období o směrnici o energetické náročnosti budov, kde jsme velmi tvrdě drželi pozici, aby se nevydefinovaly původní návrhy Evropského parlamentu, které by nesly tak enormní zátěž pro veřejné rozpočty, kterou si neumíme představit. Teď jsme se dohádali aspoň na tom, že jsou ty parametry velmi vágní, že se to bude týkat jenom státních budov a ne budov samosprávních. Že většina budov, které máme, státní, jsou památkové, ty jsou z toho vyjmuty. Zavolejte všichni svým europoslancům, jak budou v tomto hlasovat. Bohužel ta energetika – nebo bohudík – je něco, co se nechová podle politiky. Měli bychom v této oblasti – a tady si myslím, že je třeba dát stranou stranické dresy – hájit principy, které jsou velmi prospěšné pro český stát. To je konzervativní pohled na to, jak ten energetický mix máme mít nastaven, jaké kroky máme dělat. A opravdu velmi razantně v Evropě dávat najevo, že to je výsostné právo každého státu a že musí být děláno velmi opatrně, velmi racionálně.

Dnes se, jestli zaznamenáváte, vede debata o tom, jestli se nebudou muset náhodou dotovat lehce ceny elektrické energie z jádra. Elektrická energie z jádra – kdyby nebyly ty ceny tak pokřiveny právě dotacemi na obnovitelné zdroje – obstojí v této chvíli naprosto excelentně. Co je problém – že při těch dotacích všech malých zdrojů energetické společnosti dneska baví stavět už jenom dotované zdroje. Protože postaví fotovoltaiku nebo malý větrník, a mají garantováno od státu výkupními cenami a od svých zákazníků, kteří to dostanou příkazem od státu, že to bude vynášet. Ale přenosovou soustavu už stavíme za svoje. Německo poměrně hrdinně odstupuje od atomu. Pak já ale říkám: Postavte si svoji přenosovou soustavu, ať se nevalí ta elektrická energie přes nás.

Tím chci jenom říct, že energetika je poměrně složitá. Myslím, že argumentace vás všech je velmi rozumná.

Snad jenom poznámka k panu senátoru Vystrčilovi. Zákony snad nemají mít úplně edukativní model, abych se, když si ho přečtu, nadchnul pro to, že je třeba zateplovat. To má vyplývat přirozeně z trhu. Má mi být jasné, že když zateplím, budu platit méně. To je motiv, který nás k tomu přirozeně vždycky vede. My bohužel v energetice děláme někdy věci, že lidi nutíme dělat něco, co se ještě nevyplatí. To je právě ten zásadní problém.

Tady poprosím o trochu shovívavosti, byť mám s řadou z vás velmi podobný náhled. Jsem přesvědčen a snažím se, aby ministerstvo pod mým vedením nedělalo cokoli, co je jakoby navíc. Tady se nám stane pouze jediná věc, pokud tento zákon v této chvíli zamítnete, on se sem v podstatě vrátí ve velmi podobné poloze, nevím, co tam věcně lze upravit. Jsem přesvědčen, že jsme se skutečně snažili držet na té minimalistické variantě. A jestli má být něco zátěž pro veřejné rozpočty, tak skutečně směrnice, která se teď projednává v Evropském parlamentu, její dopady budou skutečně komplikované. Udělat štítek na rodinný dům, pokud ho chcete prodat nebo pronajmout, bude otázka třeba 7 – 8 tisíc.

Já rozumím tomu, že je to nepříjemná záležitost, nikdy bych to nevymýšlel. Znovu říkám, zdědil jsem to a teď stojím před tím, to obhajovat. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že to úplně neúnosná věc v této chvíli není. Jenom jsem tím trochu rozsáhlým vstupem chtěl vysvětlit, jak je to v energetice v Evropě složité. Skutečně musím říct, že nejsem pro cokoli, co by mělo navíc zatěžovat české domácnosti, české občany, české podniky, protože jsem přesvědčen, že musíme připravit takovou koncepci, která tu energii opravdu bude šetřit. Ale je to někdy složité, protože velmi často v energetice politizujeme, hrajeme politické hry a ono to úplně v energetice nefunguje. To je poměrně exaktní věc, která funguje na logických fyzikálních zákonech a parametrech.

Já v této chvíli poprosím o schválení tohoto zákona, byť rozumím všem vám, kteří k tomu máte nějaké výhrady. Chci vám v této chvíli garantovat, že nás čekají ještě mnohem zásadnější rozhodnutí v oblasti energetiky, než jsou štítky. A to, že směr k nějaké energetické účinnosti je správným směrem – vláda dnes, chci potvrdit slova paní senátorky, schválila rozdělení peněz za emisní povolenky. My předpokládáme, že bychom při současné ceně měli získat nějakých 88 miliard Kč, přičemž 50 % by šlo jako příjem do státního rozpočtu, tedy pro ministerstvo financí, a 50 % by se využívalo na snížení emisí a řekněme snížení spotřeby energie. Dělilo by se to mezi MPO a MŽP. To znamená, abychom emise ovlivňovali jak na zdrojích, které je vyrábějí, tak na přenosu, tak na konečné spotřebě, tedy zateplování rodinných domů. Tam já vidím motivaci více než v zákoně, nabídnout nějaké podmínky, které budou poměrně únosné. MŽP by tím mělo získat zhruba 30 miliard Kč, což je poměrně velká částka, která by řadu těchto procesů mohla řešit. Rozumím tomu, že vás určitě pro tento zákon velmi těžce nadchnu, protože pro něj nejsem úplně nadchnut sám, ono se to těžko dělá. Ale vnímám toto jako racionální krok, který si myslím, že v této chvíli musíme udělat. Snad je to minimalistická varianta, kterou jsem mohl přinést. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodajka ÚPV paní senátorka Paukrtová. Ne. Táži se zpravodaje výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, pana senátora Horníka. Také si nepřeje vystoupit. Poprosím tedy garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k právě proběhlé rozpravě. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Bis:  Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové. Vždycky jsem zde kritizoval energetickou politiku EU. Nicméně nemyslil jsem si, že tento zákon bude projednáván tímto způsobem. Já bych nenazval, že byl projednáván zdravým rozumem. Já jsem jenom čekal, že tento zákon může i za to, že se rodí špatné děti. Takže to nepovažuji za moc korektní.

Nemám rád, když se věci neříkají po pravdě. Samozřejmě, že ve všech bytových domech máme dneska měření. Máme tam měření elektriky, plynu, kde je to vytápěno ústředním topením také. Není to dávno, co jsem zde obhajoval to, že není potřeba dělat trojí měření, že rozpočtová metoda je dostatečná. Prosím vás, ty naše domy nejsou žádné pastoušky, jsou vybaveny tímto měřením. Nedovedu si představit, že by obyvatelé strpěli, že budou platit něco, co není jasně doloženo. Takže to jenom, abychom si zase nenalévali situaci horší, než je.

Teď se pokusím objasnit jednu politiku Evropské unie, abychom věděli, o co jde. (K senátoru Víchovi, který hovoří s dalším senátorem:) Petře, jestli můžeš.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ano, prostřednictvím paní předsedající.

Senátor Jiří Bis:  Ano. O co jde? Samozřejmě, že programy 2020, co jsme přijali, šetření energií, účinnost atd., na normální ekonomické bázi dnešního dne nejsou rentabilní. Dokonce zateplování paneláků, to nejjednodušší, co je, kdyby se při tom neděla zadarmo fasáda, tak to není správná ekonomická návratnost. Toto bychom měli vědět. Evropská unie chce, abychom měli větší účinnost, než je jenom zateplení paneláků. Protože tvrdí, že energie v nejbližší době bude výrazně dražší než je dneska. Aspoň Unie pro to, aby byla výrazně dražší, z mého pohledu dělá skutečně hodně. (Nonverbální projevy souhlasu z různých stran sálu.) A pro to, aby se ty domy na to připravily, jde administrativním způsobem a dělá vyhlášky, které vyžadují účinnost užití energie výrazně větší, než by odpovídalo dnešním podmínkám ekonomickým. Je to tedy příprava na ne zrovna jasnou a hezkou budoucnost v energetice a v cenách energií.

Z tohoto pohledu je potřeba chápat, že energetický průkaz nejsou vyhozené peníze. Blázen, který neudělá projekt před tím, než chce něco dělat. To já jako inženýr nemohu slyšet, tyto věci. Prvně musím vědět, jak to vypadá, kde mám úzká místa, co budu napravovat. Nebudu zateplovat stěny, když mám kritické místo jinde. A když to neudělám, když to nezjistím, tak to nevím. Takže to je smysl energetických průkazů. Abychom zase neříkali, že je všechno jenom špatné.

Snad ještě poslední věc. Srovnávali jsme, a dělali jsme to i s kolegou Vystrčilem, co je navíc proti směrnici. Proti směrnici jsou tam navíc dvě věci. Ta první je pokus o to, aby se měřila účinnost kondenzačních elektráren, které vyrábějí elektrickou energii kondenzačním způsobem, z hnědého uhlí, za cenu uspořit toto uhlí, pokud to není prováděno s dostatečně vysokou účinností. To znamená, aby bloky, které mají 20procentní účinnost, byly znevýhodněny proti blokům, které mají vyšší účinnost. Takže to je tam navíc. A druhá věc – je tam navíc určitý způsob určování, do kdy mají být energetické průkazy budov, kde je vysvětlení ministerstva, že to bylo optimalizováno. Aby nedocházelo ke střetu majitelů bytů, kteří je chtějí prodat, s ostatním okolím, je toto nejvhodnější metoda.

Takže to je asi z mého pohledu. Chtěl bych jenom říci, že vystoupilo celkově 12 senátorů a senátorek, 2 senátoři dvakrát. Na základě toho, co schválil náš výbor a podvýbor, doporučuji schválit tuto problematickou novelu zákona. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Máme zde k hlasování, pokud já jsem zachytila, dva návrhy. Za prvé schválit, což byl výborový návrh, za druhé zamítnout. Ještě jsem zachytila snad avizo případného pozměňovacího návrhu. Svolám v této chvíli všechny k hlasování, abychom se do toho mohli pustit.

Kolegyně a kolegové, je zde požadavek na to, abych vás odhlásila, protože to vypadá, že nás tu není tolik, kolik je na displeji. Takže odhlašuji všechny. Prosím vás, abyste se znovu přihlásili. Svítí-li všem modré světýlko, pak je to v pořádku. My jsme se k hlasování svolali, dávám tedy v této chvíli hlasovat o návrhu – schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, tak jak byl výborový návrh.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 66 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 29, proti bylo 15. Návrh byl přijat.

V tom případě jsme splnili vše, co jsme splnit měli. Blahopřeji panu ministrovi, děkuji zpravodaji za odvedenou práci a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu zboží a služeb třetích zemí na vnitřní trh Unie s veřejnými zakázkami a o postupech na podporu jednání o přístupu zboží a služeb Unie na trhy třetích zemí s veřejnými zakázkami

Tisk EU č. N 159/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky číslo N 159/08 a N 159/08/01. (Ruch v sále.) Já vás poprosím, abyste své debaty přenesli do předsálí a abychom umožnili panu ministrovi důstojně projednat následující bod. Takže prosím, pane ministře, abyste nás seznámil s těmito materiály.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Vážená paní předsedající, kolegyně senátorky, kolegové senátoři. Já velmi děkuji a omlouvám se, sebral jsem vám tím původním kontroverzním návrhem tolik času. V téhle chvíli předkládám něco, co je možná ukázkou toho, že bychom si měli ty věci hlídat už ve svém začátku, když začínají, abychom se pak nedostali k tomu, že se najednou stalo něco, co už musíme pouze implementovat. A to je v této chvílí Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu zboží a služeb třetích zemí na vnitřní trh Unie s veřejnými zakázkami a o postupech na podporu jednání o přístupu zboží a služeb Unie na trhy třetích zemí s veřejnými zakázkami.

Dámy a pánové, v podstatě v této chvíli musím říct, že se jedná o připravovanou agendu Evropské unie a Evropského parlamentu a návrh Evropské komise na přijetí unijního nástroje, který by měl fungovat v oblasti mezinárodních zadávání veřejných zakázek. Jde tam o značně citlivou a kontroverzní iniciativu, a proto jsem rád, že jí Parlament ČR věnuje pozornost již v počáteční fázi jejího projednávání. To je totiž přesně o tom, abychom potom nekoukali, co se to vlastně stalo.

Jedním z citlivých momentů návrhu je, že návrh by přesouval pravomoci národní na úroveň Evropské unie. Členské státy by v podstatě už nemohly samy rozhodovat o tom, že vyloučí některého z uchazečů ze třetích zemí. O možnosti vyloučení by na základě členského státu rozhodovala komise, přičemž u zakázek pod 5 milionů eur by vyloučení nebylo možné.

Dále by komise svými akty mohla některé třetí země z nadlimitních výběrových řízení vyloučit předem, pokud by měla pocit, že daná třetí země neposkytuje reciproční přístup na svůj trh ve veřejných zakázkách. Úprava by se vztahovala na všechny veřejné zadavatele v Evropské unii. Komise si od nástroje založeného na principu v podstatě cukru a biče slibuje větší otevření veřejných zakázek pro zahraničí, pro unijní podniky.

Otevírání trhu musíme říct, že my považujeme za nepochybně žádoucí. Česká republika je závislá na exportu a bezesporu nutně potřebuje zvýšit vstup do oblastí zemí třetích. V této chvíli ale nemůžeme podpořit tento návrh, a to z řady důvodů. Za prvé nevěříme, že uzavření unijního trhu, nebo hrozba tím přiměje třetí země k otevření svých trhů. A ani si neumíme představit, jak by Evropská unie tyto země na základě svého nějakého vnitřního předpisu přiměla. Obáváme se spíše odvetných opatření a negativního vlivu na iniciativy, které probíhají na úrovni mnohostranných nebo dvoustranných jednání, což zvláště pro Českou republiku s tím, jak se potřebujeme na třetích zemích prosazovat, by mohlo být velmi kontraproduktivní. Reálná je i ztráta příležitosti unijních podniků na trhu Evropské unie, které mohou být subdodavateli zahraničních uchazečů nebo naopak nebudou moci naplnit podmínku alespoň 50 % původního obsahu zboží a služeb v rámci své vlastní nabídky.

Omezení okruhu uchazečů by mohlo mít dopad na ceny a dostupnost některých služeb a technologií. A v neposlední řadě na riskantnost návrhu poukazuje, jak jsem říkal, byznys v Evropské unii a v České republice.

My jsme připraveni Komisi dál podporovat v tom jejím úsilí na úrovni mezinárodních jednání, zejména nám jde o ty bilaterální dohody o volném obchodu, které jsou vhodným smluvním nástrojem Unie k prosazování se na třetích trzích. V této chvíli se jedná s Indií, Kanadou, text je sjednán s Ukrajinou, před zahájením jsou jednání s Japonskem, Spojenými státy, Vietnamem atd., dohody na vládních zakázkách v rámci WTO, a aktuálně probíhají jednání o přistoupení k této dohodě s Čínou.

My si uvědomujeme složitost těchto jednání, ale jsme přesvědčeni, že právě při těchto jednáních musí vznikat volný přístup těch subjektů z jednotlivých zemí na své trhy. Nejde to udělat nějakým vnitřním nařízením, jsme přesvědčeni, že to by byla spíše blokace. Pro úplně reální vysvětlení, co by to znamenalo, že by nám někdo z Evropské komise mohl přikázat, ať vyloučíme třeba ruskou nabídku z Temelína. To je reálně, o čem se bavíme, že bychom tuto pravomoc svěřili Bruselu. Pokud by se mu zdálo, že třeba Rusko dostatečně nepoptává nebo neumožňuje vstup českým a unijním subjektům, tak by nám toto Evropská komise mohla zakázat. Jsem přesvědčen, že to by pro Českou republiku bylo velmi problematické.

Měl jsem včera schůzku s paní francouzskou ministryní zahraničního obchodu a musím říct, že naopak Francie velmi enormně tuto záležitost podporuje, byť z mého pohledu nesmyslně, protože i jejich export je ze 60 % vázán do Evropské unie a potřebují tu diverzifikaci úplně stejně jako my. A my jsme přesvědčeni, že toto nástroj k diverzifikaci není, že je třeba trvale jednat na bilaterálních a mnohostranných jednáních a za Evropskou unii v rámci těch smluv dohadovat ty podmínky. Ale mít představu, že to vyřešíme tímto opatřením, ne.

Z tohoto pohledu a z tohoto důvodu vám předkládáme stanovisko, tak jak jej předkládáme, že tuto iniciativu v této chvíli Česká republika nepodporuje, má k ní své výhrady. Tak aby bylo dopředu jasno, a pak jsme tady bohužel zase nestáli a nekoukali, že najednou nám někdo začne z Evropské komise vylučovat nějaké subjekty z našich veřejných zakázek.

Toto asi vysvětlení podstaty toho materiálu. Velmi děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře, a opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo N 159/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Táborský, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pan senátor Táborský není a zastoupí ho pan senátor Antonín Maštalíř. Prosím, pane senátore, máte slovo. (Ruch v sále.) A kolegy poprosím, aby skutečně své debaty přenesli a vytvořili důstojné prostředí. Děkuji za pochopení.

Senátor Antonín Maštalíř:  Dobrý večer, paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Já si dovolím v zastoupení pana senátora Táborského říci jenom pár slov. Já bych tu problematiku, kterou pan ministr tady dopodrobna rozebral, shrnul pouze v několika málo bodech.

Hlavním cílem nařízení je zlepšit podmínky, za kterých se firmy z Evropské unie mohou účastnit veřejných zakázek ve třetích zemích. V současné době totiž dodavatelé v Evropské unii čelí v těchto zemích překážkám. EU zatím ponechává trh veřejných zakázek do značné míry otevřený. A to i navzdory rostoucímu tlaku ze strany členských států. Nařízení proto hodlá řešit tuto nerovnost a vyvinout tlak na obchodní partnery prostřednictvím dvou provázaných opatření.

V první řadě chce posílit postavení EU při jednání o přístupu evropských firem na trh třetích zemí. Snaží se tak objasnit pravidla upravující přístup státních příslušníků, zboží a služeb ze třetích zemí na trh veřejných zakázek Evropské unie.

Konečným cílem je zlepšení obchodních příležitostí pro firmy EU v celosvětovém měřítku.

Výbor pro záležitosti Evropské unie se zabýval tímto evropským senátním tiskem a přijal k němu usnesení. A já vám přečtu nyní ze zpravodajské zprávy pana senátora Josefa Táborského.

Výbor po rozpravě přijímá k návrhu na řízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu zboží a služeb třetích zemí na vnitřní trh Unie s veřejnými zakázkami a o postupech na podporu jednání o přístupu zboží a služeb Unie na trhy třetích zemí s veřejnými zakázkami doporučení, která jsou přílohou tohoto usnesení.

Zadruhé, doporučuje Senátu PČR, aby se k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu zboží a služeb třetích zemí na vnitřní trh Unie s veřejnými zakázkami a o postupech na podporu jednání o přístupu zboží a služeb Unie na trhy třetích zemí s veřejnými zakázkami vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem.

Zatřetí, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Josefa Táborského, v jehož zastoupení tady nyní hovořím.

Začtvrté, pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Tolik ode mě, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane kolego, a požádám vás, abyste také zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval případnou rozpravu tak, abyste se k ní na závěr mohl vyjádřit. Otvírám k tomuto návrhu rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se ještě pana navrhovatele, pana ministra, zda ještě chce něco dodat? Ne. Pan zpravodaj, předpokládám, také ne.

Čili můžeme hlasovat o návrhu usnesení, jak nám byl předložen panem zpravodajem. A máte ho v písemné podobě jako přílohu usnesení výboru pro záležitosti EU. Svolám všechny do jednacího sálu.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení, které bylo přílohou usnesení výboru pro záležitosti EU. Aktuálně je v sále přítomno 43 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 22.

Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Nefunguje? Teď ano? Takže ještě jednou, kdo je pro návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že vhlasování pořadové č. 67 se z 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 37, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji tedy, pane ministře, děkuji panu zpravodaji i vám za tentokrát rychle projednání a projednávání tohoto bodu končím. A poprosím o vystřídání zde.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Dalším bodem dnešního programu je "Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony". Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 374. Návrh uvede ministr práce a sociálních věcí... (Upozornění z pléna o přehození bodu.)

Tak, omlouvám se, přišel jsem k hotovému. Hromádka návrhů byla takto sestavena, takže jsem začal špatně. Takže se opravuji, protože dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 373

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 373. Návrh uvede ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pan ministr je připraven a již hovoří, prosím.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, mnohem raději bych začal tiskem 374, nicméně musím se smířit s tím, že nejprve to, co je pro mě velmi nepříjemné předkládat, nicméně jiného mi nezbývá.

Návrh zákona je dílčí novelou zákona o důchodovém pojištění, představuje dočasné parametrické opatření, které spočívá v úpravě stanovení výše zvýšení vyplácených důchodů z období let 2013 – 2015. Návrh zákona má jako součást celkové vládní fiskální strategie přispět ke snižování deficitu veřejných rozpočtů a ke stabilizaci státního rozpočtu v dalším období. Navrhované opatření se týká úpravy mechanismu automatického zvyšování vyplácených důchodů, které významným způsobem každoročně výrazně navyšuje výdaje na důchody.

Výdaje na důchody přitom představují přibližně 30 % všech výdajů státního rozpočtu. Úprava tohoto mechanismu zvyšování vyplácených důchodů se týká období tří následujících let. Navrhuje se, aby se v tomto období vyplácené důchody zvyšovaly tak, aby zvýšení místo plnému růstu cen odpovídalo jen jedné třetině tohoto růstu. S tím, že zvýšení ve výši jedné třetiny růstu reálné mzdy zůstává zachováno. Tato úprava představuje jedno z opatření vlády ke snížení deficitu státních rozpočtů v uvedeném období a přispěje také ke zmírnění nepříznivé bilance mezi příjmy z pojistného na důchodového pojištění a výdaji na důchody.

Pokud mám uvést absolutní čísla, tak celková úspora státního rozpočtu v období let 2013 – 2015 je odhadována na 48 miliard korun. Jistě se jedná o návrh nepopulární, z rozpočtového hlediska je ale nejen mnou, ale i celou vládou považován za nezbytný. Při hledání optimálního způsobu považuji tento návrh za nejvíce vyvážený, i když samozřejmě největší úsporu by přineslo úplné zmrazení valorizace důchodů. Také možná řada z vás ví, že původní návrh, který vláda projednávala v tom konceptu jednotlivých opatření na roky 2013 – 2015, a já bych chtěl v této souvislosti poznamenat, že jsem rád, že vláda nakonec rozhodla alespoň o částečné valorizaci.

Chtěl bych v této souvislosti poznamenat, že i přes zpomalení tempa valorizace důchodů bude Česká republika i nadále patřit mezi země s nízkou mírou rizika ohrožení chudobou. Návrh zákona obsahuje také dvě legislativně technické úpravy a dále doplnění zmocnění pro vládu k řešení převodu důchodových práv úředníků některých institucí EU, aby postup ČR v této oblasti nebyl příliš velkorysý a přiblížil se praxi ostatních členských států.

Jde o to, aby se převod důchodových práv realizoval povinně jen v případě služebního a pracovního řádu úředníků a ostatních zaměstnanců EU, to znamená na základě přímo aplikovatelného nařízení č. 259/68, a aby se na ostatní zaměstnance institucí EU tento převod vztahoval jen na základě dohody ČR s příslušnou institucí. Podobně postupují i ostatní členské státy.

Dosavadní ustanovení zákona o důchodovém pojištění o převodu důchodových práv je totiž koncipováno příliš široce, to znamená nad rámec tohoto přímo aplikovatelného nařízení, a pro tuto širší vnitrostátní úpravu není žádný racionální důvod.

Vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji vám za pozornost a samozřejmě jsem připraven vyslechnout vaše názory, námitky a připomínky, a také se k nim případně vyjádřit. Ještě jednou děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane ministře. Pane navrhovateli, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal ústavně-právní výbor. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 373/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil. Návrh následně projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení tohoto výboru jste obdrželi, a to jako senátní tisk č. 373/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Hajda.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 373/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Božena Sekaninová. A tu nyní poprosím, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámila. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Podstatou předloženého návrhu zákona je navrhovaná změna v § 67, zákona o důchodovém pojištění, kde jsou upravena pravidla pro zvyšování důchodů. Současná právní úprava vychází z toho, že vyplácené důchody se zvyšují v závislosti na růstu indexu spotřebitelských cen a na růstu mezd, zjištěným za stanovené období. Vyplácené důchody se zvyšují pravidelně každý rok, a to v lednu. Zvýšení důchodu je zákonem stanoveno tak, aby u průměrného starobního důchodu činilo 100 % růstu cen a dále též 1/3 růstu reálné mzdy.

Základní výměra důchodu je zvyšována na základě růstu průměrné mzdy a procentní výměra na základě růstu spotřebitelských cen. Zvýšení důchodu stanoví prováděcí právní předpis, který v případě pravidelného zvyšování důchodu musí být vydán do 30. září příslušného kalendářního roku.

Navrhovaná změna spočívá v tom, aby při zvyšování vyplácených důchodů se pro zvýšení procentní výměry, prováděné na základě růstu cen, použila v období od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2015 jen 1/3 procentního přírůstku spotřebitelských cen. Poslanecká sněmovna vládní návrh zákona, ve znění předloženém vládou schválila. Z přítomných 186 poslanců pro návrh hlasovalo 95 poslanců a 89 bylo proti. Pokud jde o navrhovanou změnu časově ohraničené restrikce tzv. valorizačního mechanismu pro zvyšování důchodů, jde především o záležitost věcného rozhodnutí o vhodnosti či nevhodnosti této úpravy.

V této souvislosti lze poukázat na skutečnost, že dne 21. června 2012 byla zástupci Rady seniorů ČR předána v PS petice zaměřená proti nižší valorizaci důchodů, kterou podepsalo přes 27 000 občanů. A k této petici bude uspořádáno v Poslanecké sněmovně veřejné slyšení.

Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se tímto návrhem zabýval, ale nepřijal žádné usnesení. Byly podány návrhy na schválení i zamítnutí zákona v postoupeném znění. Při hlasování ale nezískaly potřebnou většinu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko, jako zpravodajko a prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně právního výboru pan senátor Miroslav Nenutil. Ano, pan senátor vystoupí.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové.

Čistě z pozice člena ústavně právního výboru musím konstatovat, že z hlediska ústavnosti zákona patrně nelze mít žádné pochybnosti. Z hlediska věcné správnosti však nelze opomenout, že předkladatelé zákona pracují v oblasti daně z přidané hodnoty s několika pojmy, protože zajímalo by nás spíš, zdali analýza, která byla dělána, počítala teď s vládním návrhem zákona, který leží v PS, nebo projednává se v PS a mění obě sazby DPH.

Jak už zde bylo řečeno, obsahově je ten zákon víceméně věcný, záleží to na politickém rozhodnutí, a já vás jenom seznámím s usnesením ústavně právního výboru, který navrhuje tento zákon zamítnout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane zpravodaji, a ptám se ještě pana senátora Hajdy, za výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, zda si přeje vystoupit? Přeje si to a právě se ujímá slova. Prosím.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené milé kolegyně, vážení kolegové. Hospodářský výbor svým 287. usnesením k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 155 z roku 1995 o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů zaujal toto stanovisko.

Po úvodním slově zástupce předkladatele dr. Petra Šimerky, náměstka ministra práce, a po mé zpravodajské zprávě doporučuje dnešnímu zasedání Parlamentu ČR návrh zákona zamítnout.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane zpravodaji, za vaši krátkou zprávu a ptám se pro jistotu, zda někdo navrhuje, abychom podle jednacího řádu, tedy podle § 107 rozhodli, že vyjádříme vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo takový tady není, takže já mohu otevřít obecnou rozpravu.

Mám tu dvě písemné přihlášky, v pořadí – nejdříve paní senátorka Božena Sekaninová, po ní pan senátor Jan Hajda. Prosím.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové.

Obyčejná slušnost a pocit zodpovědnosti mi nedovoluje souhlasit s předloženým návrhem na snížení valorizace důchodu v letech 2013 – 2015. Pan ministr při předložení tohoto návrhu argumentoval konsolidačním balíkem vlády výdaji na důchody, které činí 30 % všech výdajů státního rozpočtu i skutečnosti, že stát uspoří za uvedené období 48 mld. Kč. Tyto důvody mohou být pro někoho relevantní, ale já se ptám, dovede si pan ministr a vláda představit, v jakých podmínkách žijí mnozí senioři? Zkuste si představit, že z průměrného důchodu 10 500 Kč, a ne každý na něj dosáhne, člověk musí uhradit nájem, energie a další položky.

Uvedu vám jeden konkrétní příklad. Žena, věk 75 roků, žije sama v nájemním bytě, celý život vykonávala profesi dětské sestry v jeslích. Po odchodu do starobního důchodu si přivydělávala jako hlídací teta, dnes už jí to věk však nedovoluje. Po zaplacení všech nezbytných plateb a nákladů spojených s bydlením jí zůstává slovy třicet pět korun na den na jídlo. Její strava se většinou skládá z pečiva vlastní výroby a zeleniny, kterou jí dává sousedka, jež má zahrádku.

Mám pořád v hlavě větu, kterou mi řekla při nezávazném ženském povídání o vaření: "Nemyslete si, já jsem také mlsná. Když dostanu důchod, tak si u řezníka koupím tři špekáčky a všechny je najednou sním." A víte, co tu paní nejvíc trápí? Že je unavená. Má svůj věk a s tím související zdravotní obtíže a ráda by dožila v nějakém příjemném domově pro seniory, ale ten si nemůže dovolit, protože nemá dostatečný příjem na úhradu této sociální služby. A těmto lidem budeme reálně snižovat již tak nízké příjmy?

Vedení státu je obdobné jako vedení firmy. Žádná firma ani stát dlouhodobě nemůže vydávat více peněz, než jsou její příjmy. S tím nelze, než souhlasit. Vnímám však jako vysoce nemorální, že v době, kdy celá společnost hovoří o milionových položkách vydaných na odměny státním úředníkům, kdy se projednává zvýšení platů soudcům, státním úředníkům, poslancům i nám, kdy se nakoupí předražené, mnohdy zbytečné a nefunkční nové softwary na některá ministerstva, kdy lidé jsou zahrnuti informacemi o předražených vládních zakázkách, o vyhození 2 mld. za nefunkční projekty IZIP...? A tak dále, atd. Ve stejné době se projednává snížení důchodu o 100 Kč měsíčně.

Ve stejné době pan ministr hovoří o konsolidačním balíku, jehož součástí je úspora na těch, kteří už nemají kde uspořit, kteří mají nejméně sil k vlastní obraně, kteří již dnes žijí nejen na hranici, ale velmi často pod hranicí chudoby.

Ve vztahu ke skutečnosti, že letošní rok byl vyhlášen Evropským rokem aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity, je tato situace spíše ironickým výsměchem, než podporou mezigenerační solidarity. Tu nevychováváme v našich dětech žádnými rezolucemi, prohlášeními a programy. Stejně jako naše děti i společnost k ní přivedeme jen a jen vlastním příkladem. A neustálé opakování, kolik důchodci stojí státní rozpočet a kolik je třeba na nich ušetřit, není tím nejlepším příkladem. Naopak.

Jen mimochodem, stát seniorům nedává nic zadarmo. Každý z nich si na svůj důchod po celý svůj aktivní život spořili odvody na důchodové pojištění. Tato vláda opravdu musí šetřit, ale ne na těch nejslabších skupinách obyvatel. Musí konečně začít šetřit ve svých výdajích na svých nereálných a prodělečných projektech, na svých předražených zakázkách atd.

Nesouhlasím s předloženým návrhem na snížení valorizace důchodů a podporuji návrh na zamítnutí.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko, druhý písemně přihlášený je pan senátor Jan Hajda. Má slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Domnívám se, že v těchto chvílích se nacházíme na určité křižovatce. Domnívám se, že vláda si neuvědomuje při svých škrtech, že lidé se odmítají chovat podle nějakých vzorců. To dokazuje letošní předpokládaný propad na DPH, kdy je pokles proti loňskému roku při zvýšení asi o 5 %. A to chceme v příštím roce převést 20 miliard do druhého pilíře. Minulý týden jsem se zúčastnil za Senát jednání na předsednictvu vlády s doporučením Evropské komise pro českou vládu na rok 2012 a 2013.

Řeknu, poněvadž to budeme probírat na dalším plénu, jenom 3 body, co doporučuje Evropská komise: zamezit plošné škrty, zajistit prorůstové výdaje a přijmout opatření ke zlepšení výběru daní. Ale vláda ČR postupuje úplně obráceně. Škrtá, omezuje spotřebu, nyní důchody, a tím podtrhává a podřezává ekonomiku. Vláda krátí spotřebu za 3 roky u důchodců cca o 45 miliard, ale jaká je situace důchodců? Zdražují se léky, zdražují se potraviny, zvyšuje se nájemné a řada lidí nemá šanci přežít, především osamocení senioři, bez toho, aniž by jim vláda pomohla. A vláda by jim měla pomoci jednoduchou, standardní a zákonnou cestou. Jestliže se zvyšují ceny, tak to musí také zohlednit valorizace důchodů. Jestliže rostou životní náklady seniorů, tak to musí vláda zohlednit ve své sociální a penzijní politice.

To, co tady dnes navrhuje pan ministr Drábek, je likvidace životní úrovně velké části seniorů v naší zemi, zejména těch, kteří žijí sami, zejména těch, kterým už třeba nikdo nemůže pomoci, zejména těch, jejichž rodiny jsou třeba postiženy nezaměstnaností a dneska nemají peníze na to, aby připlácely svým rodičům v penzi, aby jim udržely slušnou a přiměřenou životní úroveň.

Naopak tahle vláda se postarala o to, aby důchodci ve svých nákupech léků a potravin zaplatili chystanou důchodovou reformu. Zvyšováním DPH u potravin a léků získává vláda peníze pro financování tzv. druhého pilíře. To znamená, důchodci ve svých nákupech, ve svých platbách za vodu apod., ve svých platbách za veřejnou dopravu financují důchodovou reformu těm nejbohatším, pro které je výhodná. My jsme přesvědčeni, že lidé, kteří celý život poctivě pracovali, si zaslouží důstojnost ve stáří.

A nyní mi v závěru mého vystoupení dovolte jednu poznámku, jaký je postoj vlády. Dnes odpoledne přišel do Senátu zákon, který budeme projednávat 15. srpna, zákon o církevních restitucích. Jak je možné, že vláda v tomto zákoně garantuje úrokovou míru zvyšující se podle skutečné inflace někomu na 30 roků dopředu, a tady v podstatě u důchodců tvrdí, jak je to nemožné, jak se musí spořit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, a nyní již podle elektronických přihlášení paní senátorka Marta Bayerová má slovo.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové. V důvodové zprávě k tomuto návrhu změny zákona se uvádí, cituji: "Cílem návrhu zákona je dočasně omezit v letech 2013 – 2015 výši zvýšení důchodů stanovenou zákonem o důchodovém pojištění a přispět tak ke stabilizaci bilance příjmů a výdajů státního rozpočtu." Konec citace.

Z návrhu samotného pak vyplývá, že celkově dojde za 3 roky ke snížení reálné výše důchodů zhruba o 13,1 procentního bodu. Za tu dobu stát uspoří na důchodech a výdajích asi 47,8 mld. Kč. Tím se sníží relace důchodu ke hrubé mzdě ze 41,5 % na 38,4 %.

Průměrný starobní důchod se za tyto 3 roky sníží zhruba o 16.296 Kč, což jsou skoro 2 důchody. Navíc budou další důchody valorizovány z takto ponížených základů. To vše při rostoucí inflaci, zvyšování DPH, zavádění a další zvyšování poplatků si nedovedete představit. Současně se připravuje rušení některých regionálních nemocnic, což kritizuje i Asociace českých a moravských nemocnic. Chystají se změny v oblasti příspěvku na bydlení, čímž se dostanou tisíce seniorů s rodinami a dětmi pod hranici existenčního minima.

Předtím varuje i ombudsman a uvádí, že to může znamenat porušení ústavně zaručeného práva na pomoc v hmotné nouzi. Vláda však takovými opatřeními skutečně směřuje ke svému cíli, tedy ke stabilizaci bilance příjmů a výdajů státního rozpočtu. Při snižování důchodů, rušení nemocnic, omezování příspěvků na bydlení a dalších opatření se budou náklady na důchody skutečně snižovat, protože důchodci budou rychle umírat.

Tento návrh změny zákona je součástí asociální politiky současné vlády. Vlády, která umí darovat církvím 135 mld. Kč a důchodcům snížit valorizaci důchodů. Tento návrh změny zákona a tato vláda škodí lidem, proto budu hlasovat proti tomuto návrhu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko, o slovo se přihlásil pan senátor Zdeněk Besta, prosím.

Senátor Zdeněk Besta:  Dobrý pozdní podvečer, vážený pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové.

Máme zde schvalovat změnu zákona 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Je to změna poměrně jednoduchá, vždyť se týká, jak je v úvodu uvedeno, i dalších 55 zákonů a 1 nálezu Ústavního soudu. Ale hlavně se týká milionu důchodců v naší zemi. Vlastní změna je vyjádřena 4 body, které mění 4 paragrafy původního zákona 155/1995 Sb.

Nejsem příznivcem megalomanských slibů, že důchodcům poskytneme 13. důchod, jak to bylo při minulých volbách, ale jsem zásadně proti drastickému snižování reálné hodnoty stávajících důchodů, které jsou ve své většině již dnes nižší než ve zbytku Evropy, kde se vydává průměrně na důchody 12 % HDP a u nás je to pouze 10 %. Nic by se asi moc nedělo, kdyby inflace byla např. do 1 %, ale všechny prognózy ukazují, že to může být až 6 %. To je citelný zásah do peněženek seniorů, kteří tyto experimenty vlády rozpočtové odpovědnosti zaplatí dvakrát, jednou nepřímo ve zvýšení DPH zejména za potraviny, léky a bydlení, a podruhé v tříleté snížené valorizaci důchodů, jak je navrženo v tomto zákoně.

Valorizace je snížení napořád, protože pokles za tři roky už nikdy nikdo důchodcům nevyrovná. Každá další valorizace bude z nižšího a nižšího základu. Lze vypočítat, že celková ztráta za 10 let u průměrných důchodců bude činit kolem 70 000 Kč. Ano, tato vláda postupuje v duchu hesla, že ovce se stříhá snadněji než vlk, a proto břemeno úspor a šetření uvalí na ty, kteří se jim obtížně mohou bránit.

Změna valorizačních podmínek přinese do státního rozpočtu údajně 48 mld. za tři roky, ale o tolik se sníží i domácí poptávka a kupní možnosti důchodců. Je to o 48 mld. snížený maloobchodní obrat, tím snížený výběr daní, zejména DPH a kruh se uzavírá, ekonomika zpomaluje a živnostníci krachují. Nebylo by lepší hledat jiné zdroje příjmů do státního rozpočtu, např. daň z finančních transakcí by mohla přispět částkou až 10 mld. Kč a ohlídáním předražených státních zakázek jako je ProMoPro, CASA, dálnice apod. by se získalo odhadem dalších 30 až 40 mld. Kč, a to nehovořím o návrhu církevních restitucí za více než 100 mld.

Tak bychom mohli pokračovat. Mnohé tady bylo řečeno mými předřečníky. Z mého hlediska, z hlediska senátora za ČSSD i jako seniora mi připadá tento zákon velice amorální, sociálně nespravedlivý a jde o destrukci stávajícího valorizačního vzorce stávajícího důchodu. Proto nemohu a věřím, že i většina senátorů a senátorek, tento zákon podpořit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane kolego. Slovo má pan senátor Karel Korytář.

Senátor Karel Korytář:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, u zákonů ať už reformních nebo rozpočtových, přesněji nazváno škrtů, je příznačné, že vždycky se seznámíme s číslem, co to uspoří. Ve vystoupení mých předchůdců zaznělo, že se už nesleduje tolik dopad, který přinese ta která "úspora", zejména u tak silné skupiny, jako jsou důchodci je to reálné snížení jejich důchodů v období tří let. Číslo vypadá úplně jinak. Je potřeba si uvědomit, že skupina důchodců je velmi silnou skupinou. To můžu říci i u zákonů, které jsme projednávali v minulé době, ať už stavební spoření, kdy se hovořilo o 23 mld. přínosů, ale po snížení příspěvku a zdanění úroků číslo bude v budoucnu podstatně klesat a efekt nebude takový, jaký se očekával. To je věc, která mi vadí u tohoto opatření, které směřuje k důchodcům a k valorizaci jejich důchodů.

Co považuji za morální facku důchodcům, je, že z jedním z mantinelů pro posouzení, co ještě unesou, co ještě jsou schopni přežít, je hranice chudoby.

Proto návrh nemohu podpořit pro lidi, kteří celý život poctivě pracují.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore. Slovo má pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, před nějakou dobou jsem stál na chodbě u lékaře. Přišla ke mně jedna stará paní a když mě poznala, řekla mi: Pane senátore, byla jsem politickým vězněm, v 50. letech jsem byla zavřená, ale když mě propustili, žila jsem normálním životem. Pracovala jsem, věděla jsem, že si vydělám na nájem a na stravu, že si ušetřím na dovolenou, že budu mít na oblečení, věděla jsem, že když onemocním, že o mne bude postaráno. Dnes jdu od lékaře – udělala vějíř z receptů – a dále říká: Dnes přemýšlím nad tím, zda mám umřít, protože budu mít léky, ale už nebudu mít na stravu, nebo zda mám umřít, protože budu mít na stravu, ale nebudu mít na léky, protože na oboje nemám.

Možná vám prozradím, pane ministře, věc, kterou na vládě asi nevíte. Platy, které máte vy, nemají důchodci a lidé, kteří se živí rukama. Samozřejmě tento návrh podpořit také nemohu. Byl bych ale velmi rád, kdyby se tato vláda už konečně sebrala a odešla do propadliště dějin, aby se začaly dít naprosto normální věci, aby lidé, kteří se živí poctivou prací, nemuseli mít obavy z toho, že nebudou mít na základní životní podmínky. Pane ministře, zkuste si zjistit, kolik lidí odchází z lékáren, protože nemá na léky, už nemá dokonce ani na důležité léky pro jejich zdraví. Nevím, zda tento návrh novely zákona má postupně drasticky snižovat počet důchodců, kteří na základní léky už mít nebudou. Říkám znovu, udělejte něco pro tento stát a odejděte.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. O slovo se také přihlásil předseda Senátu Milan Štěch, který neuplatnil právo přednosti. Je zatím posledním přihlášeným.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, co dnes projednáváme a co je obsahem této novely, od roku 1989 něco tak brutálního, nelidského, nemravného nebylo. Přepočítejte si to na peníze. Hlavně si to přeberte na určité lidské osoby. Jestli se dosud u nás vědělo, že české důchody jsou důchody poměrně slabé a že jsou na hraně článku 30 Listiny práv a svobod, kde se hovoří o přiměřeném zajištění ve stáří, tak jsem přesvědčen, že krok, který nyní vláda a ministerstvo práce a sociálních věcí činí při objektivním posuzování Ústavního soudu by muselo být shledáno jako krok, který je za hranou Ústavy, resp. ústavní listiny práv a svobod. Uvidíme, pokud návrh projde, budu iniciovat, abychom se na Ústavní soud obrátili a prověřili si Ústavní soud, jak si listinu vykládá a zda už hranici, které bylo v minulosti dosaženo, považuje za limit. Co je dnes navrženo, znamená robustní propad příjmů, a tím i životní úrovně velké části důchodců.

Často slyšíme v interních rozhovorech, kdy se snažíme v politické scéně porozumět, ale co máme dělat, když peníze nejsou? Odpovídají si zejména kolegové na pravé straně, že se musí škrtat, bijí se v prsa a říkají, že jsou ti hrdinové, kteří jdou s kůží na buben, i když se občané na ně dívají špatně, ale že pro záchranu republiky to udělat musí. Někteří tomu věří, ale jsem přesvědčen, že někteří tomu vůbec nevěří a že s těmi, kteří tomu uvěřili, manipulují.

Peníze jsou, je jich poměrně dost, podívejme se kolem sebe. Nejsme v žádné velké chudobě, tady jsou prstence krásných paláců za desítky milionů korun, jenže se podařilo tomuto politickému směru české pravici peníze těm, kteří bohatství soustřeďují, nasměrovat, nejprve to zprivatizovat, zpolarizovat společnost a pak začít šetřit. "Je to dobrý plán, který se podařil."

Pokud se tvrdí, že nejsou peníze na důchody, dalo by se na jedné straně říci, že není divu při takovéto hospodářské politice, resp. bez jakékoli hospodářské politiky. Vzpomeňme si, že před šesti lety Česká republika patřila k lídrům střední Evropy a hlavně střední Evropy v hospodářském růstu, dnes patříme mezi čtyři až pět zemí, když pominu Řecko a Španělsko, které jsou na tom nejhůř. Polsko, Slovensko, vyjma Maďarska jsou na tom všichni lépe.

Peníze, pane ministře, máte u prosperujících OSVČ, mám na mysli takové firmy, jako jsou advokáti, různí auditoři, vymahači dluhů apod. Je jich mnoho. Těm jste nastavili paušály a tak nízké odvody zdravotního a sociálního pojištění, že se jim o tom nemohlo snít v žádném jiném období. Toto, co jste tady zavedli, měli v Řecku. Před volbami jste strašili Řeckem, že sociální demokracie zadlužuje zemi a že to dovede do Řecka. Neřekli jste, že tam 9 let vládla pravice, vaše bratrská pravice, s kterou sdílíte stejné hodnoty, ale i v Řecku si možná některé skupiny lidí žili nad poměry, i důchody tam byly vysoké. Především si tam mnoho lidí navyklo jako v České republice neplatit žádné daně, enormně nízké pojištění u největší skupiny, kterou tam mají a tvoří ji tam osoby samostatně výdělečně činné. Nedávno jsme slyšeli výzvu komisaře EU – začněte platit daně. To byl vzkaz Řekům, protože v takovém bordelu systémy nemohou fungovat. Do tohoto stavu jste přivedli Českou republiku, pane ministře, vy za 6 let pravicové vlády. Je to unikátní věc, ale až to jednou bude odhaleno, myslím si, že vám v této zemi bude horko.

Peníze máte v šedé ekonomice, která je vám úplně jedno. Vím, že vyznáváte často teorii, že šedá ekonomika je také ekonomika, ale právě je šedá proto, aby někteří mohli mít výhodu proti těm, kteří se chovají podle pravidel. Máte peníze v enormních ziscích, které odtékají z České republiky formou dividend, protože jste umožnili nejnižší zdanění právnických osob ze zisku. Efektivní míra zdanění je méně než 15 %. Stovky miliard tečou každoročně mimo ČR, a to i v takových oborech, jako je obchod a další a vám je to úplně jedno. Kdyby se tyto firmy, které zisky lifrují pryč, podílely alespoň na sponzorování kultury, sportu a sociální oblasti, ale většinou jsou v této oblasti velmi skoupí a ani nám tady nějakou korunu, resp. euro nenechají. Peníze máte určitě. Když pan Skokan minulý týden přesně citoval telefonní záznam rozhovorů s panem Kalouskem, pan Kalousek mu říkal: Potřeboval jsi peníze? Dal jsem ti je. Možná by stačilo, kdyby jste zavolal panu Kalouskovi, je ochoten peníze některým dávat, z telefonů to aspoň tak vyplývá.

Zastavili jste hospodářský růst, nechali jste propadnout mzdy, protože jste se řídili heslem, že když budeme levní, budeme zajímaví a budeme konkurenčně schopní. V době, kdy v jiných zemích, jako v Rakousku a Německu, pravicoví i levicoví politici hovořili otevřeně o tom, že se musí udržet koupěschopná poptávka občanů, šli jste cestou třetího světa. Chtěli jste, aby země s takovou tradicí jako je Česká republika, měla stále konkurenční výhodu. Je otřesné, že při naší ekonomické výkonnosti, která je kolem 80 % úrovně EU, máme na paritu kupní síly asi 50 %, a proto také lidé nekupují. Když kupují, tak zboží nižší kvality i na úkor zdraví, a vy to považujete za ekonomický nástroj, na kterém chcete stavět prosperitu a budoucnost české ekonomiky.

Protože jde o důchodce, o skupinu lidí, kteří se nemohou bránit, musím být útočný. Pane ministře, peníze máte v IT systémech i na vašem resortu. Včera nebo předevčírem jsem četl v Mladé frontě informace o počínání pana náměstka Šišky. Podívejte se na jeho agendu, podívejte se mu na prsty. Šuškají si o tom všichni úředníci v rámci vašeho resortu, zejména venkovské regiony v souvislosti s kartami, v souvislosti se změnou agendy práce a dalších věcí. Ty vám řeknou, kde peníze tečou neefektivně. Vy to asi víte, ale nemáte odvahu to řešit.

Nehledáte cesty, jak zmírnit dopady hospodářské krize. Prohlubujete ji a zneužíváte, abyste ponížili občany, zejména důchodce, aby lidé měli strach o existenci, protože lidé, kteří se bojí, drží – víte co – a krok. Je to heslo krátkozraké a jednou se ten, kdo je v koutě, postaví na odpor.

Protože jsem člověk spíše optimistický a důvěřivý, často jsem si říkal, že to nemůže být tak špatné, že nemůžete být tak nelidští, jak to na první pohled vypadá, ale bohužel to není pravda, není to klam, jste v tomto hrozní a lidsky vás musím odsoudit. Na těch, kteří se nemohou bránit, realizujete tyto své kroky.

Dnes tady pan senátor Štětina přečetl připravené vystoupení, které se týkalo toho, že obhajoval co nejširší imunitu, kterou máme dnes a také řekl, že hrozí nebezpečí, že imunita, když nebude, že to bude zneužito po příštích volbách, kdy vyhrají sociální demokraté a s komunisty udělají vládu – a bude pohroma. Jsem přesvědčen, že volby skutečně přinesou změnu. Je možné, že komunisté mohou volby dokonce vyhrát, protože pro to děláte všechno. Je možné, že vám budou děkovat a že budou opět slavit 25. únor, jen tam budou připsána jména členů této vlády v čele s panem Kalouskem, Nečasem a Vaším. Nepřeji si to, ale vy pro to děláte maximum. Říkám, že se komunistů nebojím, je to demokratická strana, byť tam má jednotlivce, kteří jdou za hranici demokratických limitů, ale vesměs si myslím, že tam jsou lidé poučení, kteří minulou dobu nechtějí, jen vy s tím vyhrožujete a strašíte občany v této zemi. Váš podporovatel pan Štětina je v tom vyhlášený.

Proto navrhuji tento návrh zákona zamítnout, a to i z toho důvodu, že vím, že už máte ve sněmovně schválené drastické snížení příspěvku na bydlení.

Za mnou chodí mnoho lidí, píšou mi, mám zavalené e-maily, kdy se dovolávají vzhledem k mé minulé činnosti, abychom se jich zastali, že si nedovedou představit, jak budou muset prodávat to, co celý život soustřeďovali, objekty, u kterých jsou vzpomínky na mládí, na růst jejich dětí, že to budou muset prodávat, aby splnili podmínku pro to, aby mohla dostat příspěvek na bydlení. Nebudu hovořit o případech, jak jsou velké důchody – osm až devět tisíc. Mohl bych tady mít stovky příkladů a mohli bychom tady být do rána. Když k tomu připočítám, jak lpíte na zavedení druhého pilíře a říkáte, že myslíte na mladé, před volbami jste to dokonce zneužili. Pamatuji si na šoty, které jste měli s oslovením báby a dědka, tak si myslím, že vám to nemůže vyjít. Dnes to bylo už prokouknuto, nemyslíte na mladé. Kdybyste na ně mysleli, budete dělat úplně jinou rodinnou politiku. Vy ale myslíte na své kamarády, které máte v penzijních fondech a kteří si mnou ruce, jak budou pobírat odměny za splnění nebo překročení limitu náborů nových členů, resp. pojištěnců do svých penzijních fondů.

Čím mi přibývají léta a dívám se na život mých rodičů, tak snad dá pánbůh, že jednou budu moci trávit snad slušné stáří a přeji si, aby se děti ke mně chovali tak, jako jsme se chovali my ke svým rodičům. Chtěl bych, abych ve stáří nebyl sám, abych měl hodně kamarádů, s kterými budu moci jako důchodce komunikovat. Vím, že ve stáří je nejhorší opuštěnost a samota. Nedovedu si ale představit, že ministr, který toto prosadil, bude v Jablonci nad Nisou chodit na náměstí a povídat si s důchodci. Já být důchodcem v Jablonci na náměstí, nepodám si s ním ruku a ani bych si s ním nemohl povídat. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore. Slovo má paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Dámy a pánové, určitě tady mezi vámi nebude nikdo, kdo by tento návrh zákona hájil. Myslím si, že nikdo z nás nemá z takového návrhu zákona radost. Nicméně tady zazněla spousta velmi emotivních proslovů. Nechci to komentovat, protože se dostáváme spíše na půdu Poslanecké sněmovny než do Senátu. Osobně mě to mrzí.

Je potřeba říci několik faktů. Pokud by se nyní nepřistoupilo k časově omezenému tempu růstu výše penzí, je více než pravděpodobné, že se v budoucnu bude muset sáhnout k jejich úplnému zmrazení. Myslím, že Jaromír Drábek má v Jablonci nad Nisou dost kamarádů a ani to, že dělá ministra práce a sociálních věcí, mu nebrání v tom, aby si s ním došli na pivo. To je na okraj. Myslím si, že ani on nemá radost z takového návrhu zákona, říkal to ve svém úvodním vystoupení. Nejsme jediná země, která přistupuje k tomu, že musí na omezenou dobu snížit valorizaci důchodů. Celá řada zemí postupuje poměrně daleko drastičtěji. Silné sociální státy jako Německo a Švédsko valorizují pouze tehdy, pokud naroste výbor pojistného více než naroste počet důchodců. Když roste počet důchodců, valorizace je velmi nízká. Ve Švédsku dokonce v roce 2010 došlo k poklesu penzí asi o 1,5 procent, protože výběr pojistného zaostával za nárůstem počtu důchodců. V celém dospělém světě dochází k nárůstu počtu důchodců na straně jedné, a k poklesu ekonomického růstu na straně druhé a snižování důchodových nároků je tak nutnou politikou vyspělých zemí. Česká republika po mém soudu tím, že na omezenou dobu k valorizaci nepřistupuje drasticky tak, aby úmyslně důchodce ničila. Příkladem vynuceného skokového snížení důchodových nároků je Itálie, která před několika měsíci radikálně zrychlila důchodový věk žen z 60 na 65 let, protože zadlužení a nárůst úrokových plateb si vynutily radikální úspory. Mohla bych pokračovat – Řecko atd.

Myslím si, že nikdo nemá vůbec radost z takového návrhu zákona, ale je nutným předpokladem k tomu, aby v budoucnu nedošlo ke zmrazení důchodů.

Na půdě Senátu velmi často poslouchám, že ta či ona skupina nezbytně potřebuje peníze. Nepochybuji o tom, že důchodci peníze potřebují, ale tento přístup mi nepřipadá takový, aby ho vláda neudělala, když ví, že hrozí další věci. Samozřejmě, že vláda je ve velmi nevýhodném postavení. Co stále sledujeme na televizních obrazovkách, do jisté míry děsí i mne a určitě každého z vás. Myslím si, že v tomto směru se vláda snažila vymyslet to v dané chvíli nejlepší možné řešení.

Zazněla tady řada návrhů, jak důchody zlepšit, jak peníze získat. Myslím, že sociální demokraté budou moci předvést, protože s největší pravděpodobností volby vyhrají, jak lze zvyšovat důchody, jak lze utrácet peníze a přitom šetřit.

Na ústavně-právním výboru jsem navrhovala schválení tohoto návrhu zákona. Udělám to i teď, i když vím, že zákon nemá šanci na projití touto komorou.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní předsedkyně. Pan místopředseda Senátu Zdeněk Škromach je zatím posledním přihlášeným.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené paní senátorky a senátoři, myslím, že tady naprostá většina argumentů zazněla. Je potřeba si také připomenout, s čím tato vláda přišla na začátku. Říkala, že musíme dělat úsporná opatření a senioři budou jediní, kteří to na svých příjmech nepocítí, protože navyšování o inflaci bude a zajišťuje jim to zákon. Samozřejmě, že za pokrytí nákladů považuji zvýšení důchodů, které je minimální podle zákona, a pravda je, že ani minulá Topolánkova vláda si nedovolila na tento systém sáhnout, ale tato vláda to dělá. Nedělá to proto, že je k tomu nezbytně nucena, ale protože má takovou ideologii. To je rozdíl, který tady naznačila paní senátorka Paukrtová – rozdíl mezi pravicí TOP 09, stačí si přečíst jejich program, a tam to najdete. Pan ministr Drábek s panem ministrem Kalouskem a dalšími nedělá nic jiného, než naplňuje program bod po bodu TOP 09, ODS jim přitom asistuje, a přitom v programu měli něco zcela jiného. Veverky – neveverky – madam Peake; jim to velmi přiživují a drží při životě.

Důležité je potřeba si říci, že se tady vytvoří vždycky jakýsi pocit, že to nedopadne. Vzpomínám si, když ještě předchůdce pana ministra, současný premiér pan Nečas, v Parlamentu vysvětloval, že když zavede nový zákon o invalidních důchodech, v žádném případě se to nedotkne těch, kteří už invalidní důchody mají. Podívejte se, jak to dnes vypadá? Tisíce lidí přichází o invalidní důchody, ať už částečné nebo celé jen proto, že tato vláda, která má za premiéra bývalého ministra práce a sociálních věcí, který tento slib veřejně učinil, tak zavedla nová pravidla a začíná na tom šetřit. Říká – odebíráme to simulantům.

No, ale když člověk potom potkává ty lidi, kteří jsou skutečně postiženi – já nejsem lékař, já to neumím posoudit - ale když člověku chybí noha nebo ruka, tak zřejmě se neuzdravil díky zářné politice pana ministra zdravotnictví Hegera či pana ministra Drábka.

Říkat, že vláda chce ušetřit na seniorech, a to je skupina, která naprosto není schopna ovlivnit své příjmy, celý život pracovala, platila daně, platila pojištění na důchody našich rodičů a jejich rodičů. A tito lidé dneska jsou vlastně stavěni do role, že na jedné straně vláda zvyšuje jejich výdaje, a to zcela záměrně, například zvyšováním DPH, nepřímých daní, které dopadají samozřejmě procentuálně nejvíce na nejslabší finanční skupiny, zvyšuje poplatky ve zdravotnictví, jenom za pobyt v nemocnici ze 60 korun na 100 korun za den. A když ti lidé mají pak platit ještě bydlení, mají platit stravu, tak co, skončí jako bezdomovci? Pan ministr připravuje také to, že omezí možnosti příspěvků na bydlení, doplatků na bydlení, sloučíme to do jednoho, budeme testovat, jestli ti lidé mají vůbec nějaký majetek, a když tak ho nejdříve prodejte a pak si žádejte, možná. Ale také to nebude napořád.

A já se zeptám, jak to ten pan ministr Drábek vlastně myslí, například právě u seniorů, kteří zřejmě čím budou starší, tak tím hůř budou shánět finanční prostředky na bydlení. To půjdou pod most, pane ministře? Nebo jak to bude?

A když jsem teď napsal na facebook, že pan ministr je tady a že nám tady předkládá tento návrh zákona – já tady nemohu přečíst ani jeden pozdrav, protože všechny by musela televize, pokud by to vysílala, vypípat – pí, pí, pí, pí, pí. Tohle je názor veřejnosti na to, co dělá tato vláda. Místo toho, aby sebrala částečně příjmy těm, kteří na to mají, jestliže někdo vydělává 100 tisíc měsíčně a někdo má důchod 10 tisíc v průměru, tak je velký rozdíl, jestli zaplatí z důchodu tisíc korun, anebo z těch 100 tisíc zaplatí tisíc korun. Možná, když by se zvýšily přímé daně, a možná, kdyby se malinko zvýšilo i sociální pojištění, tak tito lidé s vysokými příjmy prostě budou mít třeba menší bazén nebo si ho pořídí příští rok, budou mít možná menší auto, možná, že domeček si postaví na pozemku o něco menším než je několik set metrů čtverečních, ale určitě nebudou trpět hlady, určitě nebudou nějakým způsobem omezováni ve svém životě, na rozdíl od těch lidí, od kterých to vláda korunku po korunce vybírá.

Já už prostě nevím. Ale tato vláda hledá způsoby, jak zrealizovat program TOP 09. Na druhé straně se dluhy čím dále více zvyšují. Kde je tedy ten problém? Zavedly se nové daně a daně se nevybírají, vybralo se 30 %, myslím, že na DPH.

A kdo se ptá pana ministra financí, jak to, že ty peníze nevybral, když říkal, že vlastně tím posílí příjmovou stránku rozpočtu? Kde pan ministr Drábek vezme peníze na důchody už koncem letošního roku? Už tam ty peníze budou chybět.

A jestli vláda není schopna dělat prorůstová opatření, jestli není schopna zajistit veřejné financování a jestli není schopna zajistit pro lidi s nejnižšími příjmy – a to jsou lidé, kteří fakticky nemají žádnou možnost přivýdělku, kromě několika zlatých důchodců, kteří si přivydělají – tak taková vláda nemá opodstatnění.

A před chvílí tady hovořil jeden kolega o tom, jak se bojí nástupu komunistů. Ale vždyť tahle vláda TOP 09, ODS, skupina paní madam Peake, včetně některých z Věcí veřejných – z hnízda vyšli stejného – tady vytváří situaci, že lidé začínají vzpomínat a říkají: Za komunistů bylo lépe. To je největší ostuda této vlády.

Zamítnout!

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane místopředsedo. Paní senátorka Miluše Horská se přihlásila do obecné rozpravy, prosím.

Senátorka Miluše Horská:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Zazněly tady zřejmě už všechny argumenty, které jistě pana ministra nenechají v klidu. A já jsem ráda, že jste, pane ministře, projevil určitou lítost. (Oživení v sále – smích.)Já vám to věřím. Já vám to věřím, až vlastně na jediný detail. Myslím si, že jak tady všichni jsme, a dokonce i ti abonenti o důchod nebo o už samotní důchodci, všichni víme, že je potřeba si opasky utáhnout. Samozřejmě. Ale ono jde o to, že ryba smrdí od hlavy. A to, s jakou arogancí a necitlivostí vláda tyto zákony předkládá, v jak rychlém sledu, jak špatné, jak my se tady o tom bavíme a s velikou pokorou a úctou se je snažíme napravit a výsledkem nám je výsměch.

Já bych vám tu dnešní pokoru chtěla moc ráda věřit, ale ono to opravdu není vidět. A my tady dneska projednáváme valorizaci důchodů. A ráno zazněla zpráva, že soudci, poslanci a senátoři dostanou přidáno. Ale ono se nás to, přátelé, téměř ani netýká proto, že to "rozhodl" Ústavní soud. Říkám to samozřejmě v uvozovkách, protože takto to veřejnost vnímat nebude.

Když nastupoval francouzský prezident a udělal gesto, ať bylo, jak chtělo, politické, snížil si mzdu, tak myslím si, že toto nám chybí, dát lidem příklad. Platy jsme si snížili, ale jakým způsobem, a teď v tuto chvíli si zase je zvýšíme, přátelé! Já reaguji jenom na to, jak to veřejnost bude vnímat. Ona necítí, že my jsme její politici, že ji bráníme.

Minulý režim nás chtěl odnaučit se starat o svoji rodinu a říkal, že o rodinu se postarají oni. Ruku na srdce! Co děláme pro rodiny s dětmi my? Mladí se ocitají v sociální turbulenci vlastně teď v jejich produktivním věku, kdy jsou zadluženi, a stárnou jim rodiče a potřebují pomoc. Já neříkám, že to je špatně, probůh, máme se starat o své rodiče. Ale situace přichází vlastně jako další krize, protože oni musí chodit do práce a měli by se třeba postarat, pohlídat své staré rodiče, a oni nemohou. A tohle není legrace.

Pane ministře, já znovu říkám, že bych vám moc ráda věřila vaši lítost, protože stav české politiky, ať se podíváme, kam chceme – dneska jsme tady probírali školství – je velmi neradostný. Období, kdy jsme tvořili pobídky, kdy se v naší zemi stavělo a průmysl šel nahoru, nechce se mi věřit, že to je úplně pryč. Opravdu si myslím, že není za pět minut dvanáct, ale že už je dvanáct a pět minut. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko. Pan senátor Tomáš Jirsa.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, navrhuji, pojďme od politických přednášek zpátky do práce. A protože to tady nezaznělo, navrhuji tento zákon schválit.

A jenom učiním jednu krátkou poznámku. Na vládu můžeme mít jakékoli názory, ale tento týden renomovaná agentura Moody´s  zvýšila Česku rating a tím snížila naše budoucí úvěrové zatížení, takže zas tak strašné to nebude. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Pan senátor, pan předseda Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Kolegyně a kolegové, dneska už si nejenom vrabci na střeše, ale otevřeně i ekonomové a politici povídají samozřejmě o tom, jakou úlohu sehrávají ratingové agentury, jak umějí připravit někoho na propad a někoho pozvednou, aniž si to zaslouží. Bylo by zajímavé, kdyby ti pánové, co ty zprávy dávají, nám ukázali svoje příjmy. Asi by se nám panenky točily, protože za takové peníze zprávy podle objednávky, politické, společenské objednávky napíše každý. Já většině ratingových agentur prostě nevěřím. A jim se líbí, jak se to tady provádí, jak se tlačí na pilu, jak se lidé ponižují a jak lidé do určité míry jsou zoufalí.

Těm se tato politika samozřejmě líbí. Jim se nelíbí politika francouzského prezidenta, tomu věřím, protože ta politika je samozřejmě směřována k širším společenským vrstvám.

Někdo tedy může spoléhat na ratingové agentury. Já jim příliš moc nevěřím, a nejsem jediný. Přečtěte si řadu autorů, řadu článků, kde se o tom píše, že nad výsledky a názory ratingových agentur jsou velké a velké otazníky.

Vždyť ratingové agentury ještě několik týdnů před vypuknutím krize dávaly velmi kladné hodnocení, a najednou byl úplný opak.

Takže ano, věřme si ratingovým agenturám. Já spíš věřím tomu, jak se vyvíjí životní úroveň občanů.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane předsedo. V tuto chvíli se nikdo další do obecné rozpravy nehlásí. Je tomu tak, takže rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, chce-li se k obecné rozpravě vyjádřit. Ano, chce.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Jistěže ano, pane místopředsedo, bylo by to neodpustitelné, kdybych se k průběhu diskuse nevyjádřil.

Dovolte mi, abych své vyjádření rozčlenil do dvou částí. V té první, která reaguje na vystoupení, jež se netýkala projednávaného tématu, my dovolte, abych byl co nejstručnější, potom v druhé části se budu věnovat tématice, která se přímo týká projednávaného tisku.

Dovolte mi,a bych skutečně reagoval jenom velmi stručně. Pan předseda tady řekl, že před šesti lety byla Česká republika lídrem v období ekonomického růstu. Ano, ale za jakou cenu. Podívejte se na srovnání, v které jiné zemi byl při pěti, šestiprocentním ekonomickém růstu tak obrovský deficit veřejných financí. To je to, na co dnes doplácíme.

Překvapivě pro mě, tedy velmi překvapivě, protože jsem si myslel, že přece jenom ty útoky mají určité hranice, pan předseda Senátu řekl, že šedá ekonomika je mi jedno. Na jednu stranu jsem kritizován, jak tvrdě postupuji proti nelegální práci a že je to likvidační vůči firmám a likvidační vůči lidem. Na druhou stranu tady slyším, že šedá ekonomika je mi jedno. Tak dost se přiznám, že na to neumím reagovat, jenom tímto upozornění na ten střet.

Bylo tady uvedeno, že mám hledat peníze v IT systémech, v kartách. Myslím si, že každý ze senátorů, kdo bude mít zájem, tak se může podívat do konkrétních faktur, do konkrétních účetních dokladů na ministerstvu, a že pokud druhý nejvyšší ústavní činitel v této zemi čerpá, dělá si názor podle bulvárního článku Mladé fronty DNES, je to velmi smutné, velmi na pováženou, skoro by se mi chtělo říci, bůh nás ochraňuj!

Totéž se týká karet sociálních systémů, protože dnes platíme za převody sociálních transferů tři čtvrtě miliardy ročně, a smlouva s Českou spořitelnou na základě otevřeného tendru, který od začátku byl plně zveřejněn na webových stránkách ministerstva práce a sociálních věcí, takže nebudou transfery, které půjdou přes Českou spořitelnu, stát ani korunu.

Ano, tam hledám ty peníze, tam hledám ty úspory. A pokud bychom je nenašli, tak například v tisku, který bude projednáván následně, neměli bychom na řadu služeb, které jsou potřebné pro pěstounské rodiny.

Paní senátorka Horská tady mluvila o pokoře a o načasování s Ústavním soudem a s návrhem na řešení nálezu Ústavního soudu. Ano, to je skutečně velmi nešťastná časová shoda, a musím říci, že mě to velmi trápí a velmi mrzí.

Nicméně přes dnešní reakci pana předsedy Rychetského nechci se dostávat do nějaké přestřelky, ani jsem na to mediálně nereagoval. Kdo si přečte nález včetně odůvodnění, myslím si, že každý soudný člověk si udělá obrázek sám. Tam je naprosto jednoznačně poukazováno na vyrovnání, resp. rovné postavení jednotlivých mocí – moci zákonodárné, moci výkonné a moci soudní. To znamená, že dnešní vyjádření skutečně nemohu komentovat, protože nechci se pouštět do přestřelky s předsedou Ústavního soudu.

Předložil jsem návrh, který jsem kompetenčně považoval za příslušný. V některých chvílích člověk skutečně volí mezi tím, jestli něco udělá správně, anebo jestli to udělá populisticky. A já jsem se rozhodl, že to prostě udělám ústavně správně, abych potom nemohl být napadán, případně i v nějakých řízeních, že jsem udělal něco protiústavního nebo protizákonného.

Rád bych reagoval – a to už je pro mě mnohem příjemnější, protože tam si více stojím na svých argumentech – na vystoupení pana místopředsedy Škromacha. Ano, to, co tady zaznělo, je skutečně zásadní ideový spor, jestli problém řešit tím, že budeme zvyšovat daně a zvyšovat sociální pojištění a z mého pohledu tím tlumit budoucí možný vývoj ekonomiky, anebo jestli skutečně je potřeba na nějakou chvíli se zapřít a muset provést i nepopulární kroky. A to, co je předkládáno, je jeden z nich.

To je skutečně standardní ideový střet. A tady já si velmi oceňuji to, že mě pan místopředseda pochválil, že naplňuji důsledně program TOP 09. Ano, ale myslím si, že TOP 09 – a všichni to vědí – jasně říkala předem, jaké kroky bude prosazovat.

Zaznělo tady – a to je poslední poznámka k tomu, co se přímo netýká obsahu předloženého tisku – to, co je často velmi emocionálně zmiňováno v médiích, když to řeknu, problém léky nebo strava, že někdo řeší problém, jestli si může dovolit zaplatit léky nebo jestli si může dovolit zaplatit ostatní náklady na živobytí.

Chtěl bych jenom připomenout, přestože mi to kompetenčně nepřísluší, že v každé lékové skupině, v každé diagnóze musí být dostupný lék bez doplatku. A mně se velmi líbí iniciativa vyžadovat plnění zákona a skutečně trvat na tom, že tato zásada musí být dodržena.

Promiňte, ale přece jenom ještě poslední poznámka. Zaznělo tady, že nevím, kolik berou lidé, kteří se živí tzv. poctivou prací. Myslím si, že i práce zákonodárce nebo ministra je poctivou prací. Přesto bych chtěl jenom uvést, že jsem se 20 let živil v komerční sféře, tedy vysvětlovat mi, jakým způsobem se vydělávají peníze v komerční sféře a jak je to náročné, to opravdu není třeba.

A nyní už k tomu vlastnímu tisku. Několikrát tady zazněl pojem "snižování důchodů". Prosím, nejedná se o snižování důchodů v nominální hodnotě, jedná se o snížení tempa růstu důchodů, byť ano, znamená to v následujících třech letech, a to v žádném případě nepopírám a nechci to nijak zakrývat, skutečně dojde, pokud návrh bude schválen, ke snížení reálné hodnoty důchodů.

Chtěl bych poukázat na to – a tím to nechci nijak zlehčovat – že za posledních deset let vzrostla reálná hodnota důchodů o 20 %. Bylo to způsobeno nejenom standardním vzorcem valorizace, ale také tím, že několikrát proběhla mimořádná valorizace důchodů nad standardní vzorec. A je také možná vhodné se zamyslet, zda valorizace v období umělého ekonomického růstu nebyla příliš uspěchaná, že kdyby naše země nevalorizovala důchody nad rámec standardního vzorce, to znamená pokrytí inflace a třetiny růstu reálných mezd, zda bychom v tuto chvíli museli situaci řešit snižováním reálné hodnoty důchodů, byť to bude v jednotkách procent, v naprosto neporovnatelné nižší míře, než jaký byl růst reálné hodnoty důchodů za posledních deset let.

Jsme v období stagnace ekonomiky. Zaznělo tady, že v jiných zemích postupují naprosto obdobně. Chci k tomu jenom říct, že je řada zemí, kde to přehnali a museli razantně snižovat úroveň důchodů, nikoliv snižovat tempo valorizace nebo nevalorizovat důchody. Ale je naprosto jisté, že pokud se neodpovědně objem sociálních transferů přežene, tak to potom znamená skutečně drastické zásahy do sociálního systému.

Zazněla tady otázka, zda jsme propočítávali dopady zvýšení sazeb daně z přidané hodnoty. Ano, samozřejmě propočítávali. Dopad na inflaci ze změn v sazbách daně z přidané hodnoty provedených k 1. lednu 2012 se projevil inflačním skokem kolem 1 %, to znamená, že proto také jsem prosazoval i ve vládě, aby byla alespoň částečná valorizace důchodů, abych mohl dodržet to, co jsem říkal, že institucionální inflace, to znamená to, co bylo rozhodnuto státním zásahem, bude kompenzováno valorizací důchodů. A předpokládám, že stejně tomu bude i v následujícím roce při dalším jednoprocentním zvýšení.

Tolik k jednotlivým vystoupením. Doufám, že jsem na nic podstatného nezapomněl. Pokud jsem něco opomněl, tak prosím, v žádném případě to nebyl záměr. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane navrhovateli. Upozorňuji, že pokud stačíme projednat tento bod, tak jím také dnešní schůzi skončíme, po 21.00 hodině už nebudeme hlasovat. Tím nechci samozřejmě naznačit, že se mají zpravodajové omezit při svých vystoupeních.

Přihlásil se předseda Senátu Milan Štěch, má právo vystoupit kdykoli.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane ministře, pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, omlouvám se, tohoto určitého výsostného práva často nevyužívám, snad je to podruhé. Ale musím zareagovat.

Nechtěl jsem reagovat až do té doby, kdy zazněla tady věta, že v období umělého ekonomického růstu. To jsem ještě neslyšel. To je nějaký nový pojem, nějaká nová ekonomická kategorie? Doufám, že to nebylo nikde zkreslené, a když tak bych chtěl vědět, kde byly nějaké podvody.

Ale chci říci, že tady bylo řečeno, že v době, kdy byl hospodářský růst, tak jako kdyby hospodářský růst byl všude a běžný, on totiž byl hospodářský růst v České republice, v Německu bylo 1,5 %, v Polsku zhruba také, a my jsme tu měli 5 %, 6 %, takže ono to samo o sobě nebylo, bylo to také nějakou politikou, a zejména se o to samozřejmě zasloužily podnikatelské subjekty, ale také to bylo v období velké podpory investiční aktivity.

A tehdy v roce 2006 nezapomeňme, že napříč celým politickým spektrem, včetně ODS, KDU-ČSL, se předháněli poslanci před volbami, jak dávali návrhy na zvýšení výdajů. Každý se chtěl lidem zavděčit. Naházejte to tedy jenom na jednu stranu. Ale bylo to v době, kdy si na to republika de facto vydělávala. Přátelé, ono jedno procento HDP, je skoro 40 miliard korun do veřejných rozpočtů. Hospodářský růst umí sypat peníze. A když není, je samozřejmě špatně.

Ale v roce 2006 jsme měli schodek k hrubému domácímu produktu 26 %. A bylo to zlé. Volby přece byly o tom, jak to tady vedeme špatně, že to vede k zadlužování a k dalším a dalším věcem. A za šest let, k roku 2012 to bude 44 %. A je to podle vlády a politické pravice vše OK.

Tak já bych o tom projídání a o špatném hospodaření pomlčel, protože si myslím, že to jsou tak výrazná čísla a tak vypovídající čísla, že je naprosto jasné, že politika jenom škrtů – neříkám neškrtat – ale jenom škrtů prostě nestačí a je krátkozraká. A přitom tady vznikají právě ty situace, kdy řada skupin si odvykla už cokoliv platit. Cokoliv platit do veřejných systémů. Ty se těžké budou navracet k tomu, aby řádně platily. A když platit nebudou, nemůže to žádná vláda zajistit. A to je váš prohřešek, že jste s tím nic nedělali, naopak jste to ještě podporovali.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane předsedo. Nyní má příležitost pan senátor Hajda. Ale hlásí se pan ministr Drábek. Člen vlády může vystoupit kdykoli, máte samozřejmě slovo.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pokud jsem se termínem vyjádřil nesrozumitelně, chtěl bych to napravit.

Umělý ekonomický růst znamená to, a použiji čísla, která tady předestřel pan předseda, že pokud se v době ekonomického růstu vytváří deficit 100 miliard korun, tak podle vašich čísel to znamená umělé navýšení růstu o 2,5 %. Teď jde jen o to zamyslet se, zdali není lepší v takové chvíli mít růst třeba jenom 3 % nebo 4 % a nenavyšovat uměle růst uměle vytvořeným deficitem. To jsem měl na mysli.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane ministře. A znovu se ptám: Přeje si vystoupit pan zpravodaj Jan Hajda? Nepřeje. Pan zpravodaj Miroslav Nenutil, přeje si vystoupit? Nepřeje. Paní zpravodajka garančního výboru si rovněž nepřeje vystoupit.

A protože byly podány dva návrhy, jeden schválit, druhý zamítnout. Budeme o těchto návrzích hlasovat. Je zde žádost, abych vás odhlásil. Ano, odhlašuji vás a po znělce budeme hlasovat.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 49 senátorek a senátorů, kvorum je 25.

O tomto návrhu dávám hlasovat. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování skončilo. Návrh nebyl přijat. Bylo registrováno 50 senátorek a senátorů, kvorum 26. Pro bylo 11, proti 39.

A nyní budeme hlasovat o návrhu zamítnout návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti zamítnutí, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Návrh byl přijat, to znamená, že byl schválen návrh zamítnout návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Registrováno 50, kvorum 26. Pro tento návrh bylo 39 senátorek a senátorů, proti bylo 10.

Návrh zákona tedy neprošel.

Musíme ještě jednou hlasovat o pověření. Byl podán návrh pověřit senátorku Boženu Sekaninovou a senátora Miroslava Nenutila, aby odůvodnili usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Souhlas, paní senátorko, pane senátore? Ano. Takže budeme ještě jednou hlasovat o pověření těchto dvou našich kolegů.

Kdo je pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce.

Schválili jsme návrh na pověření. Registrováno 49, kvorum bylo 25, pro 48, proti nebyl nikdo.

Teď teprve projednávání tohoto návrhu skončilo.

Přerušuji tuto schůzi, budeme pokračovat zítra v 9.00 hodin ráno. Dobrou noc vám přeji.

(Jednání ukončeno ve 20.50 hodin.)