Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 24. schůze Senátu
(1. den schůze – 18.07.2012)

(Jednání zahájeno v 10.02 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 24. schůzi Senátu Parlamentu České republiky, a prosím vás, abyste zaujali svá místa, ukončili jistě důležité rozhovory a věnovali se pořadu naší dnešní schůze.

Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 27. června 2012.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Otakar Veřovský, Alena Palečková, Jozef Regec, Richard Svoboda, Vladimír Dryml, Zdeněk Schwarz, Josef Táborský, Jiří Lajtoch, Karel Kapoun, Milan Pešák, Pavel Čáslava, Tomáš Grulich, Václav Vlček a Jiří Čunek.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili, a připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí našeho Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovatelkami 24. schůze Senátu byly senátorky Miluše Horská a Soňa Paukrtová. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Připomínky nejsou, přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovatelkami 24. schůze Senátu byly senátorky Miluše Horská a Soňa Paukrtová.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V okamžiku hlasování pořadové číslo 1 registrováno 54, kvorum pro přijetí 28, pro návrh 52, proti nikdo. Návrh byl přijat a ověřovatelkami této schůze byly určeny senátorky Miluše Horská a Soňa Paukrtová.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 24. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice.

Má někdo z vás nějaký návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Hlásí se pan senátor a předseda klubu ČSSD Petr Vícha, připraví se paní senátorka Miluše Horská.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, děkuji za slovo. Dávám návrh na vypuštění bodu č. 37 – Návrh usnesení Senátu k Monacké deklaraci PS OBSE včetně Rezoluce k Ukrajině. Tento bod nebyl v původním pořadu schůze a nemáme k němu žádné podkladové materiály.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí paní senátorka Miluše Horská.

Senátorka Miluše Horská:  Dobré ráno, pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Já vás požádám o vypuštění senátního tisku č. 199 – Návrh senátního návrhu senátorky Miluše Horské a dalších, protože v tuto chvíli jak probíhá projednávání, tak se situace v této problematice mění, jak nakonec vyplývá i z výroční zprávy veřejného ochránce lidských práv, leč problematika, kterou jsme tím chtěli řešit, trvá. A já bych si vás dovolila požádat o zařazení nového bodu, a to usnesení Senátu směrem k vládě. Prosím zařadit tento bod jako další bod jednání.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ale já bych prosil, aby bylo upřesněno, k čemu, k jakému tématu má toto být?

Senátorka Miluše Horská:  Vyplývá to vlastně ze stažení tohoto návrhu senátního návrhu zákona, který se týká zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. A jedná se o to, aby se vláda touto problematikou dále zabývala. A jestli mohu být úplně konkrétní, týká se to posuzování zdravotního stavu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dovolím si tedy návrh nějakým způsobem zformulovat. Jde o návrh usnesení Senátu k vládě v oblasti sociálního zabezpečení?

Senátorka Miluše Horská:  A možná ještě: posudkového lékařství, jestli bych to mohla takto doplnit.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Jsme u bodu schvalování pořadu schůze, nevede se diskuse, takže jde pouze o tento návrh, já ho pak při hlasování naformuluji a přečtu.

K pořadu schůze se hlásí ještě senátorka paní Soňa Paukrtová. Upozorňuji, že neprobíhá rozprava k tomuto bodu.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Já jenom technicky, pane předsedo. V pořadu schůze je zařazen jako bod č. 37 Návrh usnesení Senátu k Monacké deklaraci PS OBSE včetně Rezoluce k Ukrajině. Konstatuji, že k tomu materiály existují, existuje k tomu usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Včera to jednohlasně schválil Organizační výbor. A pokud vím, výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost napříč politickým spektrem toto usnesení schválil. Doporučuji tedy, abychom tento bod nevyřazovali.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Má ještě někdo nějaký návrh na doplnění či změnu pořadu 24. schůze Senátu? Není tomu tak. Přistoupíme k hlasování. Byly vzneseny tři návrhy.

První návrh byl, aby se vypustil z programu bod 37 – návrh usnesení Senátu k Monacké deklaraci. Dále bylo navrženo vypustit bod 11, senátní tisk 199 a místo tohoto bodu bylo navrženo usnesení vládě k sociálnímu zabezpečení.

Znovu se hlásí paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Prosím, abychom o vyřazení nebo nevyřazení bodu 37 hlasovali zvlášť.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Samozřejmě budeme hlasovat o každém bodu zvlášť, protože každý bod je jiný. Svolám k hlasování.

Budeme hlasovat o jednotlivých návrzích na změnu a doplnění pořadu 24. schůze Senátu. V sále je aktuálně přítomno 58 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 30.

Prvním návrhem bylo vypustit návrh usnesení Senátu k Monacké deklaraci. Je to bod pořadu číslo 37. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

registrováno 58, kvorum pro přijetí 30, pro návrh 37, proti 14. Návrh byl schválen.

Dalším návrhem bylo vypustit bod 11 senátní tisk číslo 199. Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že po okamžiku hlasování číslo 3 registrováno 58, kvorum pro přijetí 30, pro návrh 57, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Poslední návrh byl, abychom pořad schůze rozšířili o projednání návrhu usnesení k vládě v oblasti sociálního zabezpečení. Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování číslo 4 bylo registrováno 58, kvorum pro přijetí 30, pro návrh 39, proti 7. Návrh byl schválen.

Tím jsme vyčerpali všechny návrhy na změnu a doplnění programu schůze. Můžeme přistoupit k hlasování o návrhu pořadu schůze jako celku. Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V okamžiku hlasování číslo 5 registrováno 58, kvorum pro přijetí 30, pro návrh 48, proti nikdo. Návrh byl schválen, pořadem schůze se budeme řídit.

Prvním bodem projednávání bude

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony

Tisk č. 377

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk 377. Návrh uvede ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský, kterého mezi námi vítám a žádám, aby nás s návrhem zákona seznámil.

Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský:  Vážené paní senátorky a senátoři, máte před sebou novelu stavebního zákona, který vstoupil v účinnost 1. ledna 2007 a od té doby byl jednou novelizován. Tato novela si klade za cíl na základě poznatků a zkušeností, které byly nasbírány na ministerstvu pro místní rozvoj, přispět k jednoduššímu procesu územního a stavebního řízení.

Naším cílem bylo omezit regulaci povolování staveb na nezbytně nutnou míru, zkrátit termíny, upřesnit povolovací procesy a současně upravit úpravu, která se týkala autorizovaných inspektorů. Samozřejmě stavební zákon je norma složitá. Setkávám se s celou řadou podnětů směřujících k tomu, že stavební zákon je poměrně složitý. Ano, je složitý, dílem za to může transpozice směrnice Evropské komise. Už nikdy nebudeme mít stavební zákon jako byla bývalá padesátka. Postupnými kroky chceme ale zákon dostat do podoby, kdy se nám zrychlí čas a bude srozumitelnější.

Úprava, která se dostala do Senátu a prošla v Poslanecké sněmovně některými dílčími úpravami je kompromisem, který vznikl při projednávání v PS. Tady byl návrh projednán ve výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a dále v ústavně-právním výboru a ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ve všech vašich výborech byly přijaty pozměňovací návrhy. K jednotlivým pozměňovacím návrhů se mohu ještě později vyjádřit, ale mohu to udělat na začátku.

Návrhy, které směřují jednak ke společnému územnímu a stavebnímu řízení na úrovni jedničkových obcí a které souvisí s kompetencí povolování speciálních staveb, dále je to úprava, která se týká úhrady nákladů na demolici, kdy není možné peníze vymoci po vlastníkovi – přenést tuto povinnost na stát.

To jsou všechno úpravy, které my v tuto chvíli nepovažujeme za správné. Do jisté míry se narušuje logika jednotlivých postupů. Z toho důvodu s těmi pozměňovacími návrhy, které tady byly ve výborech přijaty, v tuto chvíli nemůžeme vyslovit jako ministerstvo souhlas. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane ministře a navrhovateli a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor, usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 377/3. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Soňa Paukrtová. Návrh projednal výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 377/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Strnad. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 377/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Eybert, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Předstupuji před vás jako zpravodaj garančního výboru určený k tomuto zákonu. Věřte, že jsem se připravoval s plnou odpovědností a také se zkušeností dlouholetého starosty, který plní jak roli žadatele o vydání územního rozhodnutí, stavebního povolení, tak zadavatele pořízení nového územního plánu, tak jeho změn. Právě tak jsem dlouhodobě jako senátor za svůj volební obvod často naslouchal občanům stavebníkům, úředníkům stavebních a jiných dotčených úřadů, starostům, jejich připomínkám vážících se k problematice stavebního zákona. Jelikož jsem v Senátu už poměrně dlouhou dobu, pamatuji projednávání zákona č. 183/2006 Sb., a také dnešní tehdejší připomínky k jeho textům. Po zhruba pěti letech účinnosti tohoto zákona, byť byl jednou novelizován lehce, přichází novela, která reaguje na jeho dosavadní působení.

Vzhledem k tomu, o jak rozsáhlou změnu v roce 2006 šlo, v tehdy platném stavebním řádu se dalo předpokládat, že k jeho doladění muselo přijít. Tato novela tedy reaguje na problémy, které se v jeho dosavadní historii vyskytly. Dochází ke zpřesňování celé řadě ustanovení pro sjednocování rozhodovací praxe stavebních úřadů, zjednodušování některých postupů s cílem zpříjemnit prostředí uživatelům zákona, zkrácení některých postupů a tím nutných lhůt k dosažení výsledku, a to jak v části územního plánování, tak v části stavebního řádu.

Z mého pohledu by mohlo dojít ještě k dalšímu zjednodušení či zkrácení některých postupů, chápu však, že jde o kompromis mnoha názorů a protichůdných postojů, což je limitujícím faktorem rozsahu změn. Vyplývá to ze značného počtu připomínek uplatněných v meziresortním připomínkovém řízení, kde jich bylo uplatněno skoro 1500, z nichž 722 bylo označeno jako zásadní. Jejich vypořádání sice trvalo ministerstvu pro místní rozvoj více jak rok, ale je třeba říci, že se s nimi vypořádalo dobře, neboť se zdá, že všechny zásadní připomínky se podařilo zapracovat nebo s nimi vypořádat tak, aby připomínkové místo uznalo důvody nezohlednění jejich námitky.

Vládní novela zákona měla celkem 243 novelizačních bodů. Výbory Poslanecké sněmovny, které novelu projednávaly podaly celkem sto pozměňovacích návrhů. Na plénu Poslanecké sněmovny pak bylo během druhého čtení podáno ještě 28 pozměňovacích návrhů a celkem tak bylo ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně schváleno 71 pozměňovacích návrhů, když pro zákon ve znění pozměňovacích návrhů hlasovalo 118 poslanců ze 165 přítomných a jen čtyři byli proti.

Ze z měn oproti dosud platnému znění stavebního zákona stojí zmínit především vypuštění konceptu územního plánu jako prvního kroku ze čtyř kroků, čímž se zkrátí nezbytná doba na pořízení územního plánu nebo jeho změn. Významné je též ustanovení, které mění způsob nahlížení na posuzování vlivu na životní prostředí. Stanoví-li orgán ochrany přírody nařízená kompenzační opatření, lze překonat negativní vliv vyplývající z posouzení. Poslanecká sněmovna zcela vypustila radu obcí, která se měla vyjadřovat do 30 dnů k územním plánům a jejich změnám, což by při četnosti změn územních plánů v působnosti větších ORP znamenalo skoro i nepřetržité zasedání, pokud by byla povinná, jak navrhoval původní text zákona přijímaného v roce 2006.

Novela zákona také poněkud rozšiřuje okruh vedlejších staveb ke stavbě hlavní, ke kterým není potřeba územní rozhodnutí ani územní souhlas. Zpřesňuje postup při vedení zjednodušeného územního řízení, upravuje vedení společného územní územního a stavebního řízení, uzavírání veřejnoprávních smluv, nahrazujících územní řízení, upouští od veřejného ústního projednávání v územním řízení tam, kde nepodléhá posuzování vlivu na životní prostředí, upravuje předkupní právo, náhrady za změny ve využití území, zpřesňuje kompetence orgánů stavebních úřadů, stanovuje kvalifikační požadavky na pracovníky stavebních úřadů, odstraňuje duplicity ve vztahu ke správnímu řádu opatření obecné povahy.

V oblasti stavebního řádu se Poslanecká sněmovna pokusila, bohužel nedostatečně, k čemuž později dojdu, o respektování zásady jedna stavba, jeden úřad, jedno rozhodnutí. Posílila jistotu stavebníka vydáním písemných souhlasů k ohlášené stavbě, vymezila činnost autorizovaných inspektorů včetně možnosti zákonného vyloučení stavby z jejich působnosti rozhodování, zpřesňuje podstaty správních deliktů a také mění sazby za úkony stavebních úřadů.

Při jednání v PS byla rozšířena působnost ministerstva pro místní rozvoj jako stavebního úřadu pro jaderná úložiště, úplné stavby pro přenos elektrického proudu, plynu, celých staveb; a u staveb s výkonem nad 100 MW pro výrobu elektrického proudu nebo uskladnění plynu. Dojde-li na základě aktualizace zásad územního rozvoje na základě schválené územní politiky České republiky, může také ministerstvo pro místní rozvoj hradit náklady na změny v územních plánech.

Sněmovna zkrátila lhůtu na vyvěšení výroku o zjednodušeném územním řízení ze 30 na 15 dnů, doplnila působnosti obce a kraje v poskytování náhrad za majetkové újmy včetně zkrácení prekluzní lhůty z osmi na pět let, prodloužila lhůtu pro úpravu územní plánovací dokumentace sídel o pět let, což je jistě velmi významné i z hlediska úspor obcí, doplnila působnost krajů k přezkoumání opatření obecné povahy obcí, obdobně pak pro ministerstvo pro místní rozvoj pro opatření obecné povahy krajů. Zachovala bezplatný přístup k údajům o technické infrastruktuře, tedy jen za náklady kopírování, vypustila povinnost vlastníků technické infrastruktury ve stanoveném termínu zdigitalizování všech sítí, což by technicky nebylo vůbec možné zajistit a náklady by byly naprosto neúměrné možnostem správci sítí.

Kromě toho, co jsem zde uvedl, došlo ještě k řadě drobných úprav, směřujících ke zpřesnění, k zlepšení textu zákona. Naše senátní legislativa v předloženém znění až na drobné věci neobjevila v zákoně nic, co by bylo v rozporu se 14 zákony, kterých se stavební zákon dotýká. Ony drobnosti, kterých je velmi málo, se dají překonat bez vážných problémů výkladově. Například pro označení účastníků řízení slovy "dotčení prováděním stavby", které je v zákoně uvedeno, by přesnější bylo označení "dotčení stavebním záměrem" a podobně.

Tyto drobné nepřesnosti by mě nevedly k tomu, abych navrhoval vrácení novely zákona zpět do Poslanecké sněmovny. Na výboru jsme se zabývali podrobně textem zákona a vesměs jsme velmi kladně hodnotili odvedenou práci na novele zákona a patří za to všem, kteří se na jeho formulování podíleli, velký dík. Přesto jsme však našli tři okruhy, které jsme se rozhodli pozměnit.

První otázka úhrady nařízeného ocenění stavby nebo souvisejících nutných prací se zabezpečením stavby.

Výkon rozhodnutí stavebního úřadu je přenesenou působností státu. Vydá-li stavební úřad například obce s rozšířenou působností výrok o odstranění stavby v některé z obcí, které spadají do jeho působnosti a nedokáže-li vymoci vynaložené náklady na vlastníkovi, případně není-li vlastník znám, šlo by o náklad rozpočtu obce, ve které sídlí stavební úřad, který rozhodnutí vydal. Neúspěšné vymáhání tak obci přinese další výdaje, byť stavba je na území jiné samosprávné obce. Zastupitelstvo obce, v níž stavební úřad sídlí, vůbec nemusí přidělit stavebnímu úřadu prostředky na tuto činnost. Kraje sice vytvářejí účelovou rezervu pro tyto případy, ovšem ve výši cca dva miliony korun, což je určitě velmi nedostatečnou částkou. A tak se stavební úřady prakticky skoro nikdy k tomuto kroku neodhodlají, byť by to kolikrát bylo velmi potřebné, ať už je to z hlediska nebezpečnosti takové stavby nebo z hlediska rozporu se stavebním řádem.

Z tohoto důvodu přijal výbor – nejenom náš – pozměňovací návrh, který povinnost za státní úřad, za jeho rozhodnutí ukládá úhradu nevymahatelných nákladů státu, neboť pro obce a jak se zdá i pro kraje, je toto příliš nebezpečně velké zatížení z jejich rozpočtu. Ostatně, měli bychom ctít zásadu, kdo poroučí, ať platí.

Druhý pozměňovací návrh pak z důvodu jakési předběžné opatrnosti mění datum, dle kterého se stanovuje budoucí počet stavebních úřadů. Není divu, že se obáváme rušení stavebních úřadů prvního stupně, ale i druhého stupně, když každou chvíli se vede na různých místech, ministerstev debata o tom, jak by to ušetřilo, jak by to prospělo. Opak je pravdou. Přenesením stavebních a územních rozhodnutí dál od míst, kde je stavba povolována, neušetří nic. Naopak náklady se zvýší, úředníci z ORP budou dojíždět do míst z větší vzdálenosti než jezdí dosud úředníci stavebních úřadů v místě. Bude třeba více místních šetření, neboť jejich znalost místní problematiky bude menší a bude nutno vybudovat nové prostory, a to spoustu prostorů jak pro stavební úředníky, tak pro stavební archivy, nemluvě o tom, jaký k těm dokumentům bude přístup, co všechno se při stěhování poztrácí a už nikdy nenajde.

Dobře si to pamatuji z období rozvolnění stavebních úřadů v devadesátých letech a vím, jaké mezery jednotlivé stavební úřady ve svých dokumentacích od té doby mají a kde všude stavební dokumentaci sháněly. Dokumentace před dvaceti lety, to byly útlé svazečky, dnes jsou to značně tlusté balíky papírů a nevím, zda si ti, co navrhují sloučení stavebních úřadů dovedou vůbec představit, jak objemově archivy stavebních úřadů během posledních dvaceti let narostly a kam by všechny tyto spisy na ORP dali.

O odbornosti by se také dalo diskutovat. Je větší na ORP nebo na stavebních úřadech 1. stupně. No, jak kde, jak u koho. Máme na to systém kvalifikací, vzdělávání, praxí a všichni mají tzv. speciální způsobilost skládanou u státního orgánu.

Třetím okruhem pozměňovacích návrhů je zjednodušení výkonu stavebního práva, jeho přiblížení k uživatelům včetně zkrácení doby potřebné k dokončení řízení. Obecný – prosím nezaměňovat se slůvkem obecní. Stavební úřad v územním řízení odvede gró práce s posouzením, zda navrhovaná stavba je dle platného územního plánu přípustná, vyhodnotí připomínky všech dotčených stran, vlastníků, stavebních orgánů, sousedů, vlastníků technické infrastruktury, a to, prosím, u všech staveb, včetně vodohospodářských, silničářských apod., které se dotčeného území ve správě stavebního úřadu hodlají stavět a musí mít územní souhlas nebo územní rozhodnutí. Když odvedou tuto rozsáhlou a často velmi nevděčnou práci, požádají pak stavebníci u speciálního stavebního úřadu vodohospodářského nebo silničního o vydání stavebního povolení, které je fakticky souhrnem vyjádření především technického charakteru dotčených orgánů, stavebníků, provozovatelů technické infrastruktury. To už umí prakticky každý, kdo na stavebním úřadu pracuje.

Speciální stavební úřad, nechť se stane dotčeným orgánem, stejně jako pro územní řízení, s tím, že jeho stanovisko je závazné. Odůvodnění, že to nejde, že stavební povolení musí vydávat speciální stavební úřad, neobstojí. Máme v zákoně, že v obci, městě, kde sídlí jak obecný stavební úřad, tak speciální úřad, vede územní i stavební řízení obecný stavební úřad, ten vydává stavební povolení a speciální stavební úřad má postavení dotčeného orgánu vydávajícího závazné stanovisko. Takže ono to jde. A ne, že ne. Spojení územního a stavebního řízení u jednoho stavebního úřadu pak znamená časovou úsporu, úsporu nákladů a také odlehčení práce speciálních stavebních úřadů, které jsou přetížené, neplní lhůty, ve kterých mají svou agendu vyřizovat. Například v období, kdy si kdosi usmyslel, že je nutné vydat na všechny studny, které zde staletí fungují, vodohospodářské povolení, nebylo víc jak půl roku možné vůbec získat normální cestou stavební vodohospodářské rozhodnutí apod.

U silničních stavebních řízení ve věcech místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací by se praxe vrátila tam, kde byla před 1. 1. 2007, kdy tyto stavby povolovaly obecní stavební úřady. Ani zde dle mých zkušeností a zkušeností celé řady starostů, zastupitelů, stavebníků, investorů, tento krok nevedl k vylepšení stavu a dnešní praxe je zbytečně byrokratická, časově náročná, drahá. Když to shrnu obecně – obecný stavební úřad může vydat povolení na stavbu plynovodního řádu, s velmi vysokým tlakem, rozvodu technické infrastruktury elektrického proudu, stavbě nákupního střediska značné rozlohy, ale nemůže vydat stavební povolení pro uložení prakticky totožné trubky, kterou proteče daleko méně nebezpečné médium než jen plyn, tedy voda, nemůže povolit prodloužení chodníku, cesty přes jednu novou parcelu pro rodinný dům nebo před obchodním domem, který za desítky milionů korun povolil, v řádu pár desítek tisíc.

Nepřijde vám to paradoxní? Mně, výboru, starostům, stavebníkům ano. Proto se snažíme toto změnit. Nechceme připravit speciální stavební úřady o rozhodování u zásadních staveb, například čistírna odpadních vod pro deset tisíc lidí nebo zásadní komunikace druhé, třetí třídy v území okresu. To vysvětlím potom v podrobné rozpravě, pokud k ní dojde.

Úpravy, o nichž jsem zde hovořil, výbor pro územní rozvoj, životní prostředí a veřejnou správu v tomto smyslu schválil. Při kdejakém jednání se oháníme subsidiaritou, řešením věcí na co možná nejnižší úrovni. Dokažme tedy, alespoň zde v Senátu Parlamentu ČR, že se snažíme o to, ať už to v Poslanecké sněmovně dopadne jakkoliv.

Závěrem si dovolím seznámit vás s usnesením našeho výboru, které bylo přijato jednomyslně všemi přítomnými.

Výbor navrhuje plénu Senátu Parlamentu ČR vrátit novelu zákona do Poslanecké sněmovny, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, které jsou uvedeny v příloze usnesení, určuje mě zpravodajem pro tento zákon a pana předsedu výboru senátora Ivo Bárka pověřuje, aby s usnesením seznámil předsedu Senátu Parlamentu České republiky.

Děkuji vám za pozornost a omlouvám se, že jsem byl poněkud delší.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já vám také děkuji, pane senátore, za vaši zprávu, žádám vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly, které z funkce zpravodaje vyplývají. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ústavně-právního výboru, paní senátorka Soňa Paukrtová. Ano, prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane ministře, pane předsedo, dámy a pánové, ústavně-právní výbor se tímto návrhem zákona zabýval z toho prostého důvodu, že návrh zákona je rozsáhlý, objemný; ne proto, že by chtěl nějakým způsobem věcně hodnotit tuto novelu stavebního zákona. Já jsem shodou okolností byla zpravodajkou v roce 2006, když byla předkládána úvodní velmi rozsáhlá novela, a musím konstatovat, že dnešní úprava je po legislativní stránce daleko kvalitnější, než byl materiál, který jsme schvalovali v roce 2006. Z toho pohledu i legislativní připomínky našeho legislativního odboru, které mi byly vysvětleny panem náměstkem Ing. Kalousem, lze akceptovat, protože nezasahovaly do žádné důležité oblasti stavebního zákona.

Náš výbor se stavebním zákonem zabýval dvakrát. Přerušil své jednání, protože právě tak jako výbor garanční, měli jsme pochybnosti o tom, zdali některá ustanovení by nebylo lépe upravit.

Uvědomme si, že novela stavebního zákona obsahuje 243 novelizačních bodů, a kromě stavebního zákona jako takového, novelizuje ještě dalších 14 zákonů. My vždy v krátké 30denní době musíme velmi pečlivě vážit a velmi pečlivě posuzovat. To byl i důvod, proč ÚPV přerušil. Nakonec se ÚPV jednomyslně shodl na tom, že vám doporučíme, abychom vrátili návrh zákona Poslanecké sněmovně. S jediným pozměňovacím návrhem, který se týká nařízeného odstraňování staveb.

Předpokládá se, že obec, jejíž obecní úřad je též stavebním úřadem, bude hradit nařízené demolice. Takže by se mohlo velice lehce stát, že v obci, kterou má stavební úřad ve své gesci, dojde k nařízenému odstranění stavby a bude to platit zcela jiná obec. Náklady na demolici se dají vymáhat, ale stát z našeho pohledu disponuje daleko většími možnostmi, jak toto vymoci.

Máte pod usnesením k senátnímu tisku 377/3 návrh, abychom vrátili návrh zákona Poslanecké sněmovně s tímto jediným pozměňovacím návrhem. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, paní senátorko a zpravodajko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VHZD pan senátor Jaromír Strnad. Ano, prosím, máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaromír Strnad:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, VHZD se na své schůzi dne 12. července zabýval novelou stavebního zákona. Na svém zasedání přijal dva pozměňovací návrhy k uvedené novele.

Jeden pozměňovací návrh, a to přesun financování nařízených demolic či stavebních prací z měst či obcí na stát. Tento pozměňovací návrh je totožný s jedním z návrhů přijatých v garančním výboru. Jak jsem se nyní dozvěděl, je také shodný s přijatým pozměňovacím návrhem ÚPV.

Druhý pozměňovací návrh je pozměňovacím návrhem, který doplňuje pozměňovací návrh garančního výboru.

Dovolte mi tedy, abych vás seznámil s 288. usnesením VHZD z 29. schůze konané dne 12. července 2012.

Výbor po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Miroslava Kalouse, náměstka ministra pro místní rozvoj ČR, po mé zpravodajské zprávě:

1. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení.

2. Určuje mne zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu.

3. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje – podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není zájem tento návrh předložit.

Proto otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí? Jako první se přihlásil pan senátor Karel Šebek. Prosím, pane senátore.

Senátor Karel Šebek:  Vážený pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych jenom velmi výrazně podtrhnout vše, co tady řekl pan kolega Eybert, zpravodaj garančního výboru. Moje zkušenosti vycházejí podobně jako jeho zkušenosti z 22leté průběžné praxe člena zastupitelstva menší obce. Myslím, že jeho praktické názory mají hlubokou logiku a jsou velmi dobře vyargumentované.

Proto bych vás požádal o podporu všech pozměňovacích návrhů, které zde zazněly. Speciálně bych vás chtěl upozornit, že v původně navrženém textu se jedná o odebraní kompetencí stavebních úřadů na obcích prvního a druhého typu. V druhém plánu to směřuje k tomu, aby stavební úřady na obcích prvního a druhého typu do konce roku 2015 zanikly a byly převedeny na obce s rozšířenou působností, tak jak o tom hovoří koncepce dokončení reformy veřejné správy, kterou v červnu předložilo ministerstvo vnitra do vlády – a je tam uvedeno, že je to v souladu i s názorem ministerstva pro místní rozvoj. Proto zdůrazňuji přijetí pozměňovacích návrhů, jak předložil kolega Eybert a ostatní. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore. Ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy. Dále se přihlásil pan senátor Jaroslava Doubrava. Připraví se pan senátor Stanislav Juránek.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, chtěl bych avizovat to, že předložím pozměňovací návrhy, které vám byly před chvilkou rozdány na lavice. Jedná se v podstatě o tři.

Při prvním úprava povede k úplnému zachování původnímu smyslu, tedy účelu institutu autorizovaného inspektora. Do zákona se tento institut dostal, jak víte, v roce 1926. Právě proto, aby měl stavebník možné stavby jít cestou zkráceného řízení. Samo pojmenování § 117 vyjadřuje, že se o zkrácení stavebního řízení jednalo a tento pozměňovací návrh zvolené řešení zcela zachovává. Odmítnutím navržené úpravy se novela stavebního zákona stává likvidační pro institut autorizovaných inspektorů.

Druhý je vlastně návodem pro stavební úřady, jak mají postupovat v případě, že se kontrolou podaného oznámení včetně jeho všech příloh autorizovaný inženýr dopustil jakéhokoliv pochybení, a tím právní účinky takto vadného oznámení pominuly. Stavebník by pak realizoval stavbu bez jakéhokoliv řádného opatření podle stavebního zákona.

Třetím bodem pozměňovacího návrhu je úprava odstavce, který reaguje na předešlé změny, tj. odst. 5. Je logickým požadavkem za zachování původního záměru, tj. zkráceného řízení u staveb posuzovaných autorizovanými inspektory.

Toto je celý konspekt navržených kontrolních opatření vůči institutu autorizovaného inspektora. Je zcela zachován a umožňuje mít činnost autorizovaných inspektorů pod stálou kontrolou správních orgánů. A to považuji za velmi důležité.

Stavebník si ale bude moci svobodně vybrat touto cestou zkráceného procesu k získání práva stavbu vést, avšak také s vlastním rizikem pro případ, že mu bude z titulu špatné činnosti autorizovaného inspektora stavba zastavena a dokonce mu bude hrozit odstranění již započaté stavby. Takový stav pak bude mít velmi rychle samočistící účinky v řadách autorizovaných inspektorů a práci budou dostávat pouze ti kvalitní, kteří budou pracovat bez porušování zákona. Úprava tedy vede k navržené systémové kontrole a zachovává její navržené postupy včetně sankcí, avšak vede k prevenci při zachování funkce institutu autorizovaného inspektora.

Toto odůvodnění máte i v pozměňovacím návrhu.

Chtěl jsem k tomu říct ještě jednu věc, a totiž to, že pak by se veškeré škody, které by stavebníkovi vznikly, mohly vlastně vymáhat přímo na autorizovaném inspektorovi a obce by se tak z tohoto "vyvinily" nebo nebyly těmi, které by musely případné škody hradit.

Podám pak své pozměňovací návrhy, a doufám, že je podpoříte. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor Stanislav Juránek.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, avizoval jsem už na výboru, že nastala určitá situace v Jihomoravském kraji, kde byla kompletně zrušena "zorka" neboli lidově územní plán celého Jihomoravského kraje, tak jak jsme ho schvalovali. A došlo tam k určitému paradoxu, že v rámci zdůvodnění bylo 90 % v pořádku a jenom se to dotýkalo deseti procent, ale byl zrušen celý plán jako takový. Proto jsem si dovolil vám předložit pozměňovací návrhy, které se ovšem všechny týkají této věci, proto je máte na jednom papíru.

A první záležitost se týká toho, aby zrušeno do budoucna bylo právě jenom to, co se navrhovatele přímo dotýká.

Druhá část řeší velmi zvláštní případ, že totiž ve vymezeném koridoru vede liniová stavba. Zdálo by se, že jsou jenom dvě možnosti, že v liniové stavbě se musíme trefit do toho koridoru, a když se trefíme, je to dobře, a když se netrefíme, je to špatně. Ale může se stát, že to řešení, které považujeme za správné, to řešení první, které jsem uvedl, může být v rozporu s jinými částmi stavebního zákona a pak neexistuje žádné řešení. A aby řešení existovalo, to znamená, aby se schválilo všechno ostatní a abychom se tedy k tomuto vrátili, to řeší druhá část.

A třetí část potom umožňuje ministerstvu, aby si nad tím ponechalo vliv prostřednictvím vyhlášky.

Toto je záležitost, kterou jsem konzultoval i se zástupci ministerstva. Dovolím si požádat, pokud přejdeme do podrobné rozpravy, aby tento můj návrh byl hlasován jako poslední. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor a předseda klubu ČSSD Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, dovolte mi také se zapojit do rozpravy. Úvodem bych chtěl říct, že považuji tuto novelu stavebního zákona za velmi zdařilou, potřebnou, a i kdybychom ji podpořili v tom znění, v jakém je podána, tak je to ku prospěchu věci.

Nicméně po projednání podrobných záležitostí v příslušných výborech bych se rád vyjádřil k těm pozměňovacím návrhům, které byly podány a požádal vás o podporu některých a o zvážení nepodpory jiných.

Plně se ztotožňuji s návrhem kolegy Eyberta, který je zpravodajem našeho výboru, a to jak pokud se týče usnesení z výboru, tak pokud se týče úpravy tohoto usnesení, kterou jsme dostali na lavice.

Separátně bych se rád vyjádřil k té věci, která se týká nákladů za nařízené demolice. Spousta z vás jste z komunální politiky, jste starostové nebo zastupitelé, a víte, že občas se v obci vyskytne stavba, které ohrožuje životy a zdraví okolí, k níž se vlastník nehlásí, nebo to vlastní firma, která je již v likvidaci a nic z této firmy nevymůžete. Pak je podle stavebního zákona stávající verze stavební úřad nucen podat návrh na demolici, zadat demolici. Nicméně tuto demolici by měla zaplatit obec, kde je tento stavební úřad, a to nejen ve své obci, ale třeba i v obci, pro kterou vykonává tuto činnost. A zastupitelstvo by mělo schválit finanční prostředky pro tuto demolici, ale proč by to dělalo.

Myslím si, že je naprosto logické, aby prošel pozměňovací návrh, který říká, aby v takových případech náklady hradil stát. Jedná se o přenesenou působnost státní správy a podle novely občanského zákoníku také stát obdrží po deseti letech neužívání nemovitosti příslušný pozemek, to znamená, má větší šanci vymoci pohledávku po vlastníkovi.

A poslední věc, kterou jsem chtěl říct. Je mi líto, že musím nepodpořit kolegu Doubravu, který skočil na požadavky autorizovaných inspektorů a dává svůj pozměňovací návrh v jejich prospěch. A je mi líto velké většiny autorizovaných inspektorů, kteří jistě vykonávají dobře svoji práci a kteří jsou schopni urychlit stavební činnost, ale bohužel je to také jejich záležitost, aby se vypořádali s některými svými kolegy, kteří zneužívají tohoto institutu. A máme konkrétní příklady, kdy nepozvou účastníka řízení, vydají toto rozhodnutí, které nemá odkladný účinek, stavba může být zahájena, a přitom všechno dodrženo nebylo.

Proto považuji návrh ministerstva pro místní rozvoj - přece jenom trochu tuto činnost omezit - za velmi zdařilý.

Proto tedy vyjadřuji svou podporu všem pozměňovacím návrhům. S výjimkou návrhu kolegy Doubravy - a omlouvám se mu za to.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A do rozpravy už se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím, a táži se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě...

Senátor Jaroslav Kubera:  Já jsem se hlásil, pane předsedo ...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, já nemám žádnou možnost vás vypnout. (Z pléna: Byl na displeji, zmizel a znovu se objevil.)

Dobře, prosím, aby se pan senátor Jaroslav Kubera ujal slova, ale prosil bych příště včas se přihlásit, tak aby jméno bylo celou dobu na displeji.

Senátor Jaroslav Kubera:  Pokusím se, pane předsedo. Děkuji za slovo.

Dobrý den. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Já budu velmi stručný.

Musím říct, že co nejvíce na tomto zákoně vítám, je to, že se prodloužila doba na zhotovení územních plánů do roku 2020. Bohužel, stalo se tak ve chvíli, kdy už jsme trošku zainvestovali a pokusili jsme se překlopit náš územní plán, který máme, do podoby podle nových předpisů. Zřejmě to zastavíme a uvidíme, jak se k tomu postaví zastupitelstvo.

Souvisí to s tím – a to neplatí jenom o stavebním zákoně – že se nutně musíme dopracovat ke stavu, kdy bude aspoň minimální právní jistota obecná. Týká se to podnikatelů, týká se to obcí. Byly prostě neustálé proměny. Vzpomínám si, jak v minulém zákoně – teď tuším, že to vypadlo – byla rada starostů, která měla rozhodovat jisté věci v území.

My žijeme ve zvláštní době, já tomu říkám, "už máme všechno hotové". Ať se stane cokoliv, ať se chce postavit cokoliv, tak se rázem vyrojí spousta nepřátel toho počinu. Když si někdo chce postavit v obci rodinný domek, tak ti, co už ho mají, říkají, proč by tady byl, nám by to bránilo ve výhledu do lesa.

Když tam chce někdo postavit továrnu, která bude zaměstnávat lidi, tak místní řeknou, my žádnou továrnu nechceme, protože ona nám tady bude buď smrdět nebo něco jiného, nebo tam budou jezdit auta. Když chcete postavit v sídlišti parkoviště, tak přijde petice, která to parkoviště nechce a chce park, aby za týden přišla druhá petice, zase těch, co chtějí parkoviště, takže nevíte, jak se máte rozhodnout.

Samostatnou skupinou jsou ekoteroristé, kterým se velmi u nás daří. A i původní záměr, který byl velmi zmírněn, tak už jste dostali určitě e-maily o tom, že protestují, že chtějí do toho zasahovat. A výrazně zneužívají právě složitosti zákona, kdy se jim vždycky podaří najít procesní chybu. Vždycky je tam nějaká procesní chyba, kterou oni napadnou – připomenu dálnici D 8, kde se jim to dařilo velmi dlouho, zahynuly kvůli tomu spousty lidí. Jen pro zajímavost. Ta pouhá spojka, která teď obchází Lovosice, činí časově na zkrácení cesty do Prahy zhruba 30 minut, což je neuvěřitelné, je to bezpečné, rychlé. Ale oni přesto většinou se zaštítí tím, že mluví jménem nejlépe všech pracujících, to je takové typické, ačkoliv jsou to samozvané skupiny, které si podle našeho zákona velmi snadno založí občanské sdružení nebo jinou takovouto instituci a tváří se, jako kdyby oni byli spasitelé lidstva.

Druhá věc, o které tady už bylo hovořeno, a já také podám pozměňovací návrh, který je v podstatě totožný, jenom je trošku jinak popsán, je to, že když úřad s rozšířenou působností, resp. jeho stavební úřad rozhodne, že se v sousední obci zbourá nějaká nemovitost, a samozřejmě, jak to bývá, většinou vlastníci těchto nemovitostí nebývají ti, kteří by chtěli něco platit, tak je na něm, aby zaplatil náklady bourání a potom se nějakým způsobem postaral, většinou tak, že to zaplatí ze svých rozpočtových prostředků a už se nikdy ničeho nedomůže.

Jiným samostatným problémem je to, že máme poměrně dobře ošetřeno to, když někdo neudržuje pořádek na svém pozemku, ale vůbec nemáme zajištěno, když někdo nechá stát polorozbořenou stavbu a nedokončí demolici. My s jedním takovým problémem zápasíme, kdy majitel zimního stadionu požádal o demoliční výměr, poté prodal tu stavbu - nechal si pozemek – bezdomovci z Liptovského Mikuláše, takže on jakoby za nic neodpovídá, protože stavba není jeho, jeho je jenom pozemek. A bezdomovce z Liptovského Mikuláše nikdo nedožene, poštu nepřebírá, a veřejnost se samozřejmě na městě domáhá: něco dělejte! A co jako máme dělat? Vyhodit 60 milionů, zaplatit demolici, kterou nám nikdo nezaplatí? To bychom přece zase zacházeli s penězi daňových poplatníků nezodpovědně. Zodpovědný je ten, kdo to vlastnil. On samozřejmě počítal s tím, že veřejnost to bude kritizovat a že město se položí a zaplatí to. Naštěstí zastupitelstvo bylo rozumné a řeklo, že se vydírat nenechá, i když jako taková je to ostuda města, protože je to blízko hlavní silnice a každý kolem té bouračky jede.

Chtěl jsem jenom říct to, že mně nedělá tento zákon problém, ale mělo by se nadále pracovat třeba na tom, že obec s rozšířenou působností musí vypracovat svůj územní plán vlastními pracovníky. Nevím, kdo to kdy prolobboval, to už bylo ve starém tisku. Každá obec si může najmout na zpracování územního plánu, ne tak ovšem obec s rozšířenou působností, ta to musí vykonávat svými pracovníky, které ovšem často nemá, protože současné kvalifikační požadavky jsou takové, že prostě takové lidi, kteří by to mohli dělat, neseženete. To je spíš pro pana ministra inspirace na nějakou další novelku, protože není k tomu žádný logický důvod.

Ale nicméně musím říct – a tady to určitě zaznělo – že ono je hezké ty malé stavební úřady převést na ORP, ale musím říct, že jsem jeden z mála těch, kteří o to nestojí, protože to samozřejmě přináší náklady tomu ORP, ale náklady, které platí z rozpočtu města, ono na to žádné další peníze nedostane. Já tedy nepatřím k těm, kteří by se hrnuli do toho, abych rozhodoval, nebo můj stavební úřad aby rozhodoval o tom, co v které vesnici a jak se bude stavět nebo nebude stavět.

Nicméně musím konstatovat, že je to pokrok proti tomu minulému stavu, není to ovšem pokrok proti minulosti. Naši předkové byli daleko rozvážnější. Každý si můžete na svém stavebním úřadě vyžádat projekt na dům z 30. let, činžovní dům, já vám mohu jeden takový přivézt, kde je na A3 papíru komplet celý půdorys, bokorys a rozpočet je tužkou napsaný od stavitele na pravé straně. A ty domy dodneška stojí a dokonce jsou památkově chráněny.

Co jsem nezmínil je to, že příliš mnoho institucí má kulatá razítka. A to jsou ty instituce, od památkářů počínaje, přes archeology a další, kteří si osobují právo do toho mluvit a neskutečně ten proces zdržují. A jejich názory – pan architekt Koutský jim říká kreatoři, oni prostě mají svůj zapšklý názor, že v parku má být mlat bez ohledu na to, že se tam hodně práší a když prší, tak maminky se brodí v bahně. Oni si prostě myslí, že tam má být ten mlat, protože z jejich takového to přístupu k památkové péči to vyplývá. Oni se teď začali montovat i do stromů, i do stromů mluví památkáři, takže cokoliv, jakékoliv rekonstrukce parků jsou naprosto neskutečné.

Na druhé straně, když přijde ČEZ a rozkope vám celé město, tak v podstatě nemáte žádné prostředky, jak tomu zabránit.

Tento zákon nemám problém podpořit, jen bych chtěl poprosit pana ministra, aby se zaměřil na některé tyto detaily, které teď nejsou klíčové, ale v budoucnu by se měly změnit. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a táži se, zda chce ještě někdo vystoupit v obecné rozpravě? Není tomu tak, obecnou rozpravu končím.

Pane navrhovateli, pane ministře, vyjádříte se k rozpravě? Ano, prosím.

Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský:  Děkuji za slovo. Chtěl bych říct pár slov k pozměňujícím návrhům.

Stavební úřady, tak jak jsou nastaveny teď, to je atomizace našeho stavebnictví. Já nejsem příznivcem – a to je potřeba tady říct – rozšiřujícího se počtu speciálních stavebních úřadů. To znamená, já velmi dobře rozumím snaze převést sloučené územní řízení, stavební řízení na jedničkové obce, na obecní stavební úřady, a ze speciálních stavebních úřadů by se staly pouze dotčená místa. Svým způsobem by to mohla být taková to postupná smrt těchto speciálních stavebních úřadů, protože tímto způsobem atomizace, tak jak ji tady nyní máme nastavenou, našemu stavebnictví neprospívá.

Nicméně s tím tak, jak je to navrženo, nemohu souhlasit, protože tam se nejedná jenom o speciální stavební úřady, tam třeba i celé ministerstvo může povolovat stavbu. To znamená, že je to věc, která nejde řešit takto jednoduchým způsobem.

Potom další věc. Musím reagovat na pana senátora Šebka. My jako ministerstvo pro místní rozvoj nemáme žádný zájem na tom rušit plošně stavební úřady. Nemáme. Na druhou stranu musím říct, že úroveň různých stavebních úřadů je samozřejmě velmi, velmi různá. A o tom máme údaje, které dostáváme z hlediska počtu a kvality správních rozhodnutí, která stavební úřady vydávají. S pozměňovacím návrhem, který dává sloučené územní a stavební řízení na obecní stavební úřad a s tím, že by speciální úřad byl dotčený, pokud by si nevyžádal, což je subvarianta návrhu pana senátora Eyberta, v tuto chvíli nemůžeme souhlasit, protože se domníváme, že to není systémová záležitost.

Další věc, která se týká autorizovaných inspektorů. S tím, co říkal pan senátor Doubrava, nemohu vůbec souhlasit. Moje úprava, která šla do Poslanecké sněmovny, byla mnohem tvrdší, ve sněmovně se zmírnila. A je potřeba se podívat na cíl, proč autorizovaní inspektoři vznikli – pomoci stavebním úřadům v agendě relativně malých staveb. Co se nám z toho stalo? Stalo se nám z toho to, že tím, jak se právní úprava udělala, tak když to s velkou nadsázkou přeženu, tak může autorizovaný inspektor za situace, která byla, povolit elektrárnu. A to jsme chtěli omezit. A věřte, byl to velmi složitý proces, protože když jsem přemýšlel o tom, jakým způsobem to omezit, jestli technickými parametry nebo financemi, vždycky byl nějaký problém. Nakonec jsem docela rád, že jsme se v Poslanecké sněmovně dohodli na úpravě, která prošla jako kompromisní.

Pak je tady připomínka pokud jde o hrazení nákladů. Já jako člen vlády samozřejmě nemohu a ani ode mne nikdo neočekává, že budu souhlasit s tím, že budou nějaké další náklady na státní rozpočet, a není to vůbec ve zlém, pane senátore.

Nicméně bych tady reagoval na jednu věc. Pan senátor Eybert říká, že se stavební úřad neodhodlá k odstranění, protože obec na to nemá peníze. Prosím vás, stavební úřad se nemá co odhodlávat nebo neodhodlávat, ten musí činit. To je nezávislý úřad. Stavební úřad by neměl být vůbec řízen tím, co si myslí nebo nemyslí vedení obce.

A pak je tady ještě jedna poznámka, kterou říká pan senátor Eybert. Hned v další větě říká: Kdo poroučí, ať platí. Ministerstvo stavebním úřadům na jedničkách tedy neporoučí. To bych chtěl říct. Takže to je k tomu, ale není to samozřejmě nikterak ve zlém, ale je potřeba si uvědomit, že situace z hlediska struktury stavebních úřadů není úplně ideální.

Co se týče rušení "jedniček", nemáme opravdu jako ministerstvo pro místní rozvoj v úmyslu, a ani to není v naší kompetenci, plošně rušit stavební úřady. Je samozřejmě pravda, že se na tom dále bude muset pracovat, a to ukáží měsíce příští, jakým způsobem se nám to podaří nebo nepodaří.

Ještě jenom jedna drobnost. To co se týká toho, že se vrátíme, že by jedničky, to znamená obecní stavební úřady povolovaly ty dopravní stavby. Je potřeba si ale uvědomit, co to znamená. Znamená to, že zase některou dokumentaci musíme dát zpátky, museli by se lidé zase zpátky vyškolit, museli by mít trochu jinou kvalifikaci, protože se vracíme v tom procesu o pět let zpátky. A já neříkám, že systémově se to nedá řešit, ale v jednotlivostech to udělat tímto způsobem není dobře. To souvisí skutečně s tím, až budeme mít v ruce nějakou koncepci veřejné správy a já určitě k tomu budu mít vlastní návrh, který v tuto chvíli připravujeme na ministerstvu, ale je zatím zbytečné o tom mluvit dopředu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře. A táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Strnad? Nepřeje. Táži se paní senátory Paukrtové, zda si přeje vystoupit jako zpravodajka ústavně-právního výboru? Také nepřeje.

Nyní se ujme slova garanční zpravodaj pan senátor Pavel Eybert, prosím.

Senátor Pavel Eybert:  Ještě jednou dobrý den. V obecné rozpravě vystoupilo celkem pět senátorů. Zazněla tady od pana senátora Šebka podpora o nerušení stavebních úřadů na obcích.

Od pana senátora Doubravy jsme slyšeli připomínky ke změně pro autorizované inspektory, kterou já nemohu doporučit, protože se mi zdá, že je to v podstatě dublování státní správy, které přišlo právě jako reakce na to, že stavební úřady nefungují vždycky tak, jak by měly, v tom čase, který mají určený. Ale my bychom se měli vrátit k tomu, že výkon státní správy by byl více méně jednotný, ale v termínech, které zákon ukládá.

Pan senátor Juránek zmínil problematiku zásad územního rozvoje, které byly zrušeny pro jeho kraj. A tady se domnívám, že je dobře se tím zabývat, protože rušit celý územní plán, který dá léta práce, léta příprav a velké náklady, rušit ho jenom kvůli některé jednotlivosti jako celek, mi nepřijde jako správný přístup a měl by být nějakým způsobem ošetřeno, aby se to nestávalo.

Pan senátor Vícha, předseda klubu sociální demokracie, zde podpořil výborové i mé pozměňovací návrhy.

Pan senátor Kubera kvitoval, že byla v zákoně prodloužena doba, do kdy musejí mít města a obce nové územní plány, což já kvituji také velice, protože jde o činnost zdlouhavou, náročnou finančně i po stránce dalších příprav.

Jeho problém z hlediska povinné stavební údržby u staveb vnímám naprosto stejně. Znám řadu takových případů a státní správa je zde velmi bezzubá. A je velmi bezzubá právě i z toho důvodu, že stavební úřad sice má povinnost konat, ale jak může stavební úřad konat, když nemá žádné peníze. Stavební úřad rozhodne, vydá výměr o demolici, najme firmu, která to zdemoluje, a kdo to, prosím pěkně, zaplatí, když zastupitelstvo města či obce, ve které stavební úřad sídlí, ve svém rozpočtu na to peníze nepřidělí? Já nevím, jak si toto někdo může představovat, že to může fungovat. Buďto zastupitelstvo klekne a řekne, no, co se dá dělat a vyndá těch svých 10 milionů na demolici, anebo řekne, pane vedoucí stavebního úřadu, to jste si měl rozmyslet, teď si to zaplaťte třeba ze svého. Já, když to v zastupitelstvu nemám schválené, tak ty peníze jako starosta vynaložit nesmím, stavební úřad je nemá, a kde je ten konec, jak to má dopadnout? To jsem ještě od pana ministra, ani od nikoho jiného neslyšel, jak by se to v daném případě řešilo.

To, že územní plány pro města, ve kterých je ORP, má pořizovat zaměstnanec a nemohou si na to najmout, považuji také za chybu, protože jestliže jednou za pět let dělám pro sebe změnu územního plánu, tak nepotřebuji celých pět let zaměstnávat nějakého zaměstnance, který by mi to dělal. Podle mne je daleko příjemnější, rozumnější mít možnost si na to najmout, jako si máme možnost najmout zpracovatele územního plánu my všichni ostatní.

K panu ministrovi, k jeho připomínkám, které tady zazněly. My neděláme ze speciálních stavebních úřadů jenom dotčená připomínková místa. Nechávám jim ve svém pozměňovacím návrhu k pozměňovacímu návrhu našeho výboru, ale i k pozměňovacímu návrhu, který přijal hospodářský výbor, právo si na sebe atrahovat v podstatě jakékoliv stavební řízení. Pouze u těch, u kterých uznají, že je to tak bagatelní záležitost, že povolovat 30 metrů vodovodu o průměru 60 mm nebo chodník 30 metrů délky 150 cm šířky, tak se speciální stavební úřad vzdá svého práva na to, aby vedl stavební řízení a vydal stavební povolení. Obecný stavební úřad to snadno udělá, protože stejně má veškeré podklady, které řešil v územním řízení.

To by byly asi moje připomínky k obecné rozpravě. A nyní doporučuji, abychom přešli k podrobné rozpravě, ve které se budeme zabývat pozměňovacími návrhy, které došly z výborů a které byly předloženy jednotlivými senátory. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a přistoupíme k podrobné rozpravě, neboť ani v usnesení výboru, ani zde na plénu nebyl podán návrh na schválení či zamítnutí. A proto otevírám podrobnou rozpravu.

Kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Chci upozornit, že návrhy, které byly podány ve výborech se nemusí číst, ty, které byly předány až tady na plénu, je potřeba načíst.

Jako první nyní vystoupí pan senátor Stanislav Juránek, připraví se pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Stanislav Juránek:  Dovolím si načíst pozměňovací návrh, který se týká problému "zúrky":

Za § 23 se vkládá § 23a, který zní:

"§ 23a

Soudní přezkum opatření obecné povahy.

Navrhuje-li ten, kdo tvrdí, že byl opatřením obecné povahy na svých právech zkrácen, zrušení celého opatření obecné povahy, rozhodne soud o zrušení té jeho části, která se navrhovatele přímo dotýká; celé opatření obecné povahy zruší jen tehdy, jestliže byla celým obsahem opatření obecné povahy zkrácena práva navrhovatele.".

V § 36 odst. 1 se za dosavadní text vkládá text, který zní:

"Zásady územního rozvoje se posuzují jako koncepce postupem podle tohoto zákona. Konkrétní vlivy jednotlivých záměrů, pro které zásady územního rozvoje vytvářejí předpoklady a které musí být posouzeny z hlediska jejich vlivu na životní prostředí podle zvláštního právního předpisu, jsou posuzovány před vydáním územního rozhodnutí nebo regulačního plánu na základě dokumentace záměru. Není-li možné po posouzení vlivů záměru a jeho projednání nalézt řešení záměru v souladu se zásadami územního rozvoje pro nesoulad s právními předpisy, zahrne krajský úřad požadavek na jiné vymezení plochy nebo koridoru do zprávy o uplatňování zásad územního rozvoje v uplynulém období."

Za § 194 se vkládá § 194a, který zní:

"§ 194a

K provedení přílohy tohoto zákona ministerstvo stanoví vyhláškou podrobné požadavky na obsah vyhodnocení vlivů zásad územního rozvoje a územního plánu na životní prostředí."

Děkuji a prosím o podporu při posledním hlasování.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a nyní prosím, aby se ujal slova pan senátor Jaroslav Doubrava. Připraví se pan senátor Pavel Eybert.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Já bych, vážený pane předsedo a předsedající, předložil přece jenom pozměňovací návrhy, které jsem avizoval, s jednou malou úpravou. Takže první část pozměňovacího návrhu je k § 117 odst. 5, slovní spojení "má odkladný účinek" se mění přidáním předpony "ne". V novém změní tak bude "nemá odkladný účinek".

Druhý – v § 117 odst. 5 v odrážce písmena a) se celý původní text ponechává a za čárku se doplňuje text "stavbu zastaví a zahájí řízení o odstranění stavby podle § 129".

A třetí – celý původní text se nahrazuje novým zněním, a to:" Stavebníkovi vznikne právo provést oznámený stavební záměr dnem, kdy stavbu posuzovanou autorizovaným inspektorem" – tam, prosím, si doplňte "o" – "oznámí stavebnímu úřadu. Toto právo však zanikne zastavením stavby a zahájením řízení o jejím odstranění podle § 129 z důvodů uvedených v odst. 5 písm. a)."

Jenom na vysvětlení k pozměňovacímu návrhu: Není to tak, že bych skočil na špek jednomu inspektorovi, ale zúčastnil jsem se semináře k tomuto stavebnímu úřadu ve sněmovně a tam jsme o tomto problému, který se snažím řešit tímto pozměňovacím návrhem, diskutovali s velkou skupinou autorizovaných inspektorů a dost dlouhou dobu. Takže i přes stanoviska, která jsme slyšeli, vás prosím o podporu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pane senátore, moment, pojďte ke mně ještě. (Rozhovor pana senátora Doubravy s panem předsedou.) To je pouze tisková chyba, dobře, takže "oznámí". Děkuji. Jako další vystoupí pan senátor Pavel Eybert.

Senátor Pavel Eybert:  Dobrý den ještě jednou. Já si dovolím načíst pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu výboru pro územní plánování, regionální rozvoj a životní prostředí.

Pozměňovací návrh, který zde přečtu, doplňuje původní znění o půlvětičku, já ji nejprve přečtu napřed a pak to přečtu celé. Prostě se tam doplňuje "pokud to speciální stavební úřad svým závazným stanoviskem nevyloučí". Je to právě proto, abychom ty zásadní stavby nebrali speciálním stavebním úřadům a ty bagatelní nechali proběhnout na obecném stavebním úřadu jak v územním, tak ve stavebním řízení. Čili pozměňovací návrh zní:

1. V článku I bodě 151 § 94a za odstavec 6 vložit nový odstavec 7, který zní:

"Společné řízení vede a společné rozhodnutí vydává obecný stavební úřad, který byl jinak příslušný k vydání územního rozhodnutí, pokud to speciální stavební úřad svým závazný stanoviskem nevyloučí. Speciální stavební úřad má ve společném řízení vedeném obecným stavebním úřadem postavení dotčeného orgánu příslušného k vydání závazného stanoviska."

Dosavadní odstavec 7 označit jako odstavec 8.

2. V článku I bodě 153 § 96a za odstavec 4 vložit nový odstavec 5, který zní:

"Společný souhlas vydává obecný stavební úřad, který by byl jinak příslušný k vydání územního souhlasu, pokud to speciální stavební úřad svým závazným stanoviskem nevyloučí. Je-li pro vydání souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru příslušný speciální stavební úřad, vyžádá si od něj obecný stavební úřad závazné stanovisko."

Dosavadní odstavec 5 označit jako odstavec 6.

Dále se připojím k pozměňovacímu návrhu, který prošel v hospodářském výboru a podám ho také za sebe, a to, že v bodě 119 § 78 se na konci doplňuje nový odstavec, který zní:

"Postupy podle odstavců 3 a 4 se nepoužijí v případě staveb uvedených v § 16 odstavec 2."

To je, prosím, o tom, že ministerstvo pro místní rozvoj nebo i další ministerstva si jako speciální stavební úřady pro zásadní stavby vyhrazují svoji činnost jako stavební úřad. A zase není důvod, proč brát těmto ministerstvům, která se chovají jako stavební úřady, rozhodování o zásadních stavbách, ať už v energetice nebo v dopravě apod.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a také vás prosím, pane senátore, zůstaňte ještě. Vy jste k tomu hospodářskému výboru něco přidával?

Senátor Pavel Eybert:  Ne, prosím, to je součástí toho, co je v hospodářském výboru schváleno, jenom si to také osvojuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  To už je načteno. To už je schváleno. To už komplikujeme, dobře, ale není to rozšíření návrhu. Děkuji. Kdo další se hlásí do podrobné rozpravy? Nehlásí se již nikdo, takže rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, zdali si přeje vystoupit. Zatím si nepřeje, ke každému návrhu se bude vyjadřovat. Ptám se zpravodajky ÚPV paní senátorky Soni Paukrtové. Nepřeje si vystoupit. Tentýž dotaz na pana senátora Jaromíra Strnada. Také si nepřeje vystoupit za hospodářský výbor.

Prosím garančního zpravodaje pana senátora Eyberta, aby se vyjádřil k rozpravě a seznámil nás s průběhem hlasování, jak budeme postupovat.

Senátor Pavel Eybert:  Já už jsem zde říkal, že podporuji všechny pozměňující návrhy vyjma pozměňovacího návrhu podaného panem senátorem Doubravou. K pozměňovacímu návrhu pana kolegy Juránka je to takové mírné doporučení, protože text není úplně nejpřesněji formulován, protože to bylo děláno poměrně rychle, ale problematiku to přece jenom řeší a praxe pak ukáže, zdali to bylo úplně správně.

Jako první bychom hlasovali o bodu č. 4 výboru pro územní rozvoj, životní prostředí a veřejnou správu. Pokud by byl schválen, a je to zcela logické, body stejného znění hospodářského výboru a ÚPV s stávají potom nehlasovatelné.

Dále jako druhý bych dal hlasovat první bod usnesení našeho výboru. Dále pak moje pozměňovací návrhy, a z toho potom vyplyne, co budeme hlasovat dál, jestli dojde na pozměňovací návrhy přijaté v našem výboru. Pak by byl pozměňovací návrh pana senátora Juránka jako celek a nakonec pozměňovací návrh pana senátora Doubravy také jako celek.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Jsou nějaké námitky k navrženému postupu? Nejsou, takže přizveme k hlasování a pan garanční zpravodaj nás provede.

Budeme hlasovat. V sále je aktuálně přítomno 65 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 33. Pane garanční zpravodaji, prosím vás, předneste první návrh.

Senátor Pavel Eybert:  Jako první bychom hlasovali o bodu 4 z usnesení výboru pro územní rozvoj. Je to o tom, že stát hradí náklady na demolice, které nařídí stavební úřad v případě, že nejsou vymožitelné. Doporučuji. Jsou to shodné návrhy všech tří výborů, které zákon projednávaly.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře. Stanovisko navrhovatele, pana ministra? (Nesouhlas.) Záporné. Garanční zpravodaj? (Doporučuje.) Vyjádřil souhlas. Takže zahajuji hlasování.

Kdo s návrhem souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 6, registrováno 66 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 64, proti 1. Návrh byl přijat.

Prosím další návrh.

Senátor Pavel Eybert:  Jako o druhém bych dal hlasovat o bodu č. 1 z našeho výborového usnesení, kdy se nahrazují písmena a číslice "31. prosince 2006" slovy "1. července 2012". Je to z důvodů předběžné opatrnosti, aby se nám nestalo, že do konce roku vypadnou některé stavební úřady ze systému, ve kterém dneska jsou. Doporučuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pan navrhovatel? (Nesouhlas.) Pan ministr nesouhlasí. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 7, registrováno 66, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 64, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Prosím další návrh.

Senátor Pavel Eybert:  Jako třetí bych dal hlasovat o pozměňovacích návrzích, které jsem podal já k pozměňovacím návrhům našeho výboru, je to doplnění o větičku "pokud to speciální stavební úřad svým závazným stanoviskem nevyloučí", abychom nebrali stavebním úřadům rozhodování o zásadních stavbách – speciálním stavebním úřadům. Doporučuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pan ministr. (Nesouhlas.) Pan ministr nesouhlasí. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 8, registrováno 66, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 60, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Další návrh.

Senátor Pavel Eybert:  Tím se stal bod č. 2 a 3 usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí nehlasovatelný, protože byl přijat pozměňovací návrh k tomuto návrhu.

Dále bych dal hlasovat o bodu 5 a 6 usnesení výboru pro územní rozvoj a veřejnou správu. To jsou body, které jsou podle usnesení výboru. Doporučuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pan ministr? (Nesouhlas.) Nesouhlasí. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 9, registrováno 66, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 60, proti nikdo, návrh byl schválen.

Další návrh.

Senátor Pavel Eybert:  Dále bych si dovolil dát hlasovat o bodu č. 1 z usnesení hospodářského výboru, který také dává právo ministerským stavebním úřadům, aby rozhodovaly o zásadních stavbách, který jsem si také osvojil, četl jsem ho před chvílí. Doporučuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Takže doporučujete. (Doporučuje.) Pan ministr? (Nesouhlas.) Pan ministr nesouhlasí. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 10, registrováno 66, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 61, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Další návrh prosím, pane zpravodaji.

Senátor Pavel Eybert:  Teď bych dal hlasovat o pozměňovacím návrhu pana senátora Juránka jako celek. Jak už jsem řekl, mírně doporučující stanovisko, možná by to ještě v budoucnu chtělo nějakou další úpravu, aby to dopadlo přesně tak, jak je to zamýšleno, ale v současné chvíli podporuji tento návrh.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pane ministře, vaše stanovisko? (Nesouhlas.) Pan ministr nesouhlasí. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 11, registrováno 66, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 55, proti nikdo, návrh byl schválen.

Další návrh.

Senátor Pavel Eybert:  Jestli jsem to dobře všechno postřehl, tak poslední návrh, o kterém jsme nehlasovali, je návrh pana senátora Doubravy, který se týká změn pro autorizované inspektory, vrátit to do původního znění proti znění, které je dnes navrhované. Já s tímto návrhem souhlas vyslovit nemohu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Takže všechny tři body a nesouhlas, ano? (Pan senátor souhlasí.) Děkuji. Pane ministře? (Nesouhlas.) Pan ministr také nesouhlasí. Takže zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 12, registrováno 66, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 6, proti 26, návrh byl zamítnut.

Pane garanční zpravodaji, zeptám se: Nic jsme neopomenuli? Mám tady ještě usnesení ÚPV, to bylo obsaženo v jiném hlasování. Je to tak?

Senátor Pavel Eybert:  Ano, říkal jsem, že to je shodné usnesení všech tří výborů v naprosto stejném textu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy výborů, tak jak byly navrženy a načteny zde na plénu. Můžeme přistoupit k hlasování o návrhu jako celku. To znamená, že vrátíme Poslanecké sněmovně tento návrh ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Nebudu dávat fanfáru, protože nikdo neodcházel. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 13, registrováno 66 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 34, pro návrh se vyslovilo 63, proti nikdo, návrh byl schválen.

A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátorky a senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby těmito senátory byl senátor Pavel Eybert, a je tady také navržena druhá zpravodajka, paní senátorka Soňa Paukrtová. Souhlasíte? Souhlasí. Přistoupíme k hlasování o pověření. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování č. 14 bylo registrováno 66, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 62, proti nikdo. Pověření schváleno.

Tím jsme vyčerpali všechny procedury související s tímto tiskem. Děkuji panu navrhovateli, děkuji zpravodajům a projednávání tohoto bodu je ukončeno.

My se vystřídáme – jenom poté, co tady udělám pořádek, těch pozměňováků bylo více.

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 383

Máme to jako tisk 383. Návrh nám uvede pan ministr vnitra Jan Kubice, kterého vítám a mikrofon je pro něj.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych na základě pověření vlády uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon o elektronických komunikacích a některé další zákony. Návrh zákona upravuje poskytování provozních a lokalizačních údajů oprávněným subjektům a je reakcí na dva nálezy Ústavního soudu. První z nich zrušil ustanovení § 97 odst. 3 a 4 zákona o elektronických komunikacích a navazující prováděcí vyhlášku. Druhý nález uplynutím dne 30. září 2012 zrušuje ustanovení § 88a trestního řádu. Z tohoto důvodu má návrh zákona nabýt účinnosti dnem 1. října 2012.

Ústavní soud zrušil ustanovení zákona o elektronických komunikacích a trestního řádu zejména z důvodu nedefinování okruhu orgánů oprávněných provozní a lokalizační údaje vyžadovat, účelu, pro který je možné tyto údaje vyžadovat a jasných a detailních pravidel pro zabezpečení uchovávání údajů. Vytýkáno bylo také nepřesné vymezení doby uchovávání, respektive likvidace provozních a lokalizačních údajů, nejednoznačné stanovení předpokladů a podmínek pro jejich použití, nedefinování odpovědnosti a případných sankcí za nesplnění stanovených povinností, nemožnost dotčených jednotlivců domáhat se efektivní ochrany proti případnému zneužití, včetně zpětného informování, jako v případě odposlechů podle § 88 trestního řádu.

V reakci na nálezy Ústavního soudu je do návrhu zákona zabudovaná celá řada kontrol a pojistek při využívání provozních a lokalizačních údajů. Právní úprava týkající se provozních a lokalizačních údajů tedy bude mnohem přísnější než dosud.

Návrh zákona proti současnému právnímu stavu zakotvuje taxativní výčet orgánů, kterým budou operátoři povinni uchovávané údaje bezodkladně poskytnout a stanovuje pevnou dobu uchovávání údajů, které bude možné získat pouze na základě příkazu předsedy senátu a v přípravném řízení soudce po návrhu státního zástupce. Bude-li dodržena zásada subsidiarity a přiměřenosti, návrh zákona dále zpřísňuje podmínky pro získávání povolení k zjištění údajů tak, že stanoví okruh trestných činů, pro jejichž objasnění lze získávat údaje s ohledem na přiměřenost zásahu do lidských práv.

V neposlední řadě pak návrh zákona zakotvuje povinnost zpětného informování, včetně poučení o právu podat návrh Nejvyššímu soudu na přezkoumání zákonnosti příkazu k zajištění údajů.

Vzhledem k tomu, že zrušením ustanovení zákona o elektronických komunikacích byla do českého právního řádu implementována některá ustanovení takzvané směrnice o data retention, je v současné době Česká republika v prodlení s převedením dané směrnice do vnitrostátního práva, na což byla opětovně důrazně upozorněna Evropskou komisí, včetně možnosti uložení sankce.

Poslanecká sněmovna projednala a schválila návrh zákona ve třetím čtení dne 20. června 2012. Přijala k němu jeden pozměňovací návrh legislativně technického charakteru, s nímž jsem vyslovil souhlas.

Závěrem mého vystoupení bych rád poděkoval senátorkám a senátorům VHZD, výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a ÚPV za vstřícnost a podporu při projednávání návrhu zákona. Všechny výbory ho doporučily plénu Senátu schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, o což si tímto - vzhledem k termínu nabytí účinnosti návrhu zákona - dovoluji plénum Senátu též požádat. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Posaďte se ke stolku. Garančním výborem je VHZD, usnesení máme jako tisk 383/1. Zpravodajkou je paní senátorka Veronika Vrecionová, která má slovo.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Dobrý den, pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já jsem bedlivě poslouchala pana ministra a myslím si, že v tuto chvíli nemám moc co bych ještě dodala tak, abych neopakovala jeho slova. Pouze zopakuji jednu jedinou větu, že je třeba zdůraznit, že na rozdílů od stávající úpravy je do návrhu zákona zabudována řada kontrol a pojistek při využívání provozních a lokalizačních údajů. Právní úprava týkající se provozních a lokalizačních údajů tedy bude přísnější než byla doposud.

Já bych možná ještě ráda zmínila, že tak jak jsem byla účastna diskuse na hospodářském výboru i tak jak jsem měla možnost s řadou z vás různě neformálně mluvit na téma tohoto návrhu, tak jste často zmiňovali spíše problematiku – negativní fenomén dnešní doby, kdy se všude objevuje řada fiktivních nebo opravdových nebo různě manipulovaných odposlechů z různých legálních, nelegálních zdrojů. Chtěla bych všechny před diskusí upozornit na to, že tento návrh tuto problematiku vůbec neřeší, což si myslím, že je podstatné.

Na závěr si vám dovoluji přečíst usnesení hospodářského výboru. VHZD doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Díky. I vy se posaďte, paní kolegyně, ke stolku zpravodajů. Návrh projednal také výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Usnesení máme jako tisk 383/2. Zpravodajem je pan senátor Tomáš Kladívko, který má slovo.

Senátor Tomáš Kladívko:  Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své 26. schůzi 11. července 2012 projednal návrh zákona, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů. Návrh tohoto zákona reaguje na nález Ústavního soudu číslo 24/10, kterým byla zrušena předchozí úprava této problematiky v § 97, odst. 3 a 4 zákona o elektronických komunikacích, jakož i prováděcí vyhláška a dále nález Ústavního soudu č. 42/11, kterým bylo zrušeno oprávnění policie tato data využívat, zakotvené v § 88 a) trestního řádu.

Výbor po odůvodnění zástupce předkladatele, prvního náměstka ministra vnitra Jaroslava Hrušky a zpravodajské zprávě senátora Tomáše Kladívka a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Tomáše Kladívka a pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Třetím výborem byl ústavně-právní výbor. Usnesení má číslo 383/3. Zpravodajem je pan senátor Miroslav Antl, který nechce vystoupit, protože usnesení je totožné.

Ptám se, zda někdo chce navrhnout nezabývat se. Nikoho nevidím. Otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Rozpravu končím. Není potřeba, aby se pan ministr nebo zpravodajové vyjadřovali k něčemu, co neproběhlo.

Máme jediný návrh, a to schválit. O tom budeme za chvíli hlasovat.

Zahajuji hlasování o návrhu schválit. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE.

Hlasování číslo 15 ukončeno. Registrováno 59, kvorum 30, pro 41, proti 2. Návrh byl schválen. Tím končíme projednávání tohoto bodu.

Děkuji zpravodajům. Pan ministr zůstává, protože budeme projednávat

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 372

Máme to jako tisk 372. Slovo má opět pan ministr vnitra Jan Kubice.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a senátoři, dovolte mi, abych uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o správních poplatcích. Navrhovaný zákon byl vypracován na základě usnesení vlády a vychází z doporučení veřejného ochránce práv. Veřejný ochránce práv požádal vládu o sjednocení či alespoň sblížení výše plateb za poskytnutí kopií dokumentů držených veřejnou správou. Požadovaného sblížení bude dosaženo přijetím dvou dílčích změnou je, že návrh zákona snižuje správní poplatek za pořízení kopie opisu, výpisu z úředního spisu za druhou a další stránku textu z původních patnácti korun na pět korun.

Druhou změnou je, že návrh zákona umožňuje správním orgánům zvážit snížení nebo upuštění od správních poplatků účastníků správního řízení na jejich žádost z důvodů hodných zvláštního zřetele tak, aby výše správního poplatku nemohla být překážkou pro realizaci procesních práv.

Závěrem mi dovolte uvést, že návrh zákona byl dne 11. července 2012 projednán a schválen beze změn ve výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Musím se plénu i panu ministrovi omluvit, ale mám tady srovnané zákony, jak je máme projednávat. Program byl však schválen trochu jinak.

Navrhuji, abychom tento bod přerušili a vrátili se k bodu, což je návrh zákona o volbě prezidenta republiky. Berte to jako omluvu. Program ale ležel vedle a tisky byly srovnané. Hlasovali bychom o přerušení tohoto bodu, šli podle programu a pak dokončili bod, který teď uvedl pan ministr. Dám na to znělku. Kdo je pro přerušení a vrácení se k původnímu programu, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE.

Hlasování číslo 16 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 44, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Pane ministře, začneme projednávat bod

 

Návrh zákona o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky)

Tisk č. 371

Máme to jako tisk 371. Máte slovo.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a senátoři, dovolte mi, abych stručně uvedl vládní návrh zákona o volbě prezidenta republiky.

Smyslem předloženého návrhu je provést na zákonné úrovni ústavní zákon, jímž byla v ČR zavedena přímá volba prezidenta republiky. Úvodem lze říci, že předložený zákon ve shodě se zmíněnou ústavní novelou počítá s tím, že kromě 20 poslanců nebo deseti senátorů bude moci navrhovat kandidáta také občan, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně padesáti tisíci občany oprávněnými volit prezidenta republiky. Petice takového navrhujícího občana, která podporuje určitého kandidáta, se bude předkládat v listinné podobě a vzhledem ke krátkosti času a množství podpisů bude zkontrolována jen namátkou, vybraný vzorek 8500 podpisů. Zjistí-li ministerstvo vnitra nesprávné údaje u tří procent nebo více než tří procent podepsaných občanů ve dvou kontrolních vzorcích, odečte od celkového počtu občanů podepsaných na petici počet občanů, který procentuálně odpovídá chybovosti v obou kontrolních vzorcích. Volebním soudem, který bude případně posuzovat registraci kandidátů a provádět soudní přezkumy volby, je nejvyšší správní soud.

V Poslanecké sněmovně byly k předloženému návrhu zákona přijaty pozměňovací návrhy, které upravují pravidla financování volební kampaně a soudní přezkum jejich porušení.

Závěrem podotýkám, že nabytí účinnosti zákona se navrhuje ve shodě s novelou ústavy, tedy až na výjimky k 1. říjnu 2012.

Děkuji za vstřícnost při projednávání návrhu zákona.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Garančním výborem byl ústavně-právní výbor. Usnesení má číslo 371/1. Zpravodajem je pan senátor Jiří Dienstbier, který má slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, na začátku bych upozornil na teoreticky možný střet zájmů v případě mé osoby, byť to není zájem soukromý, ale aby nevznikly pochybnosti, toto upozornění dávám.

Předkládaný návrh zákona je vládním návrhem, jak vyplývá i z toho, kdo je zde jako předkladatel. Byl předložen už 27. února Poslanecké sněmovně, která ho poměrně zdlouhavě na povahu předlohy projednávala, ve stanovené proceduře projednala a následně postoupila Senátu dne 25. 6. 2012. V tomto případě datum postoupení není tak podstatné, neboť v tomto případě nám neběží třicetidenní lhůta k projednání návrhu zákona. Jedná se o volební zákon, který musí být schválen oběma komorami Parlamentu ČR.

Zde v Senátu byl návrh zákona přikázán ústavně-právnímu výboru jako garančnímu a dále stálé komisi Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Garanční ústavně-právní výbor návrh projednal se závěrem, že doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném PS Parlamentu ČR. Určil zpravodajem mě a pověřil předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil usnesení výboru předsedovi Parlamentu ČR.

K obsahu návrhu. Návrh v zásadě provádí ústavní změnu, kterou jsme schválili a která zavádí přímou volbu prezidenta a je tedy svým obsahem vázán základními ustanoveními, která byla schválena již v Ústavě. V zásadě se jedná o standardní volební zákon, který přejímá pravidla použitá v ostatních volebních zákonech, především z té části, která se týká voleb do Senátu, neboť tak, jak je přímá volba prezidenta navrhována, je v zásadě stejný model, jako je ve volbách do Senátu Parlamentu ČR.

V Poslanecké sněmovně, kromě standardních ustanovení, která byla převzata i z ostatních volebních zákonů, byly provedeny poměrně zásadní změny prostřednictvím pozměňovacích návrhů, které se týkaly zejména financování volební kampaně. Dále byla doplněna do jednacích řádů obou komor a do zákona o Ústavním soudu procedura, týkající se ústavní žaloby na prezidenta republiky byly doplněny některé další změny, které se týkají například financování volební kampaně prezidentských kandidátů.

Změn, které byly ve sněmovně schváleny nad rámec původního vládního návrhu, se týká většina připomínek, které zde byly v Senátu projednávány. Naše legislativa upozornila na některé výkladové nejasnosti, které by mohly vzniknout při aplikaci zákona. Konkrétně v § 23 návrhu se zavádí povinnost zřídit volební výbor, který musí mít každý kandidát na prezidenta. Členové tohoto výboru odpovídají za financování a účtování volební kampaně, včetně sankce ve výši 1,5násobku částky, které se případné povýšení týká.

Na druhou stranu zákon připouští, že v kampani mohou jednat i další osoby, na prvním místě kandidát, který odpovědnost podle zákona nenese. Je tady otázka, do jaké míry mohou členové volebního výboru skutečně nést odpovědnost, jestliže nemají kontrolu nad celou procedurou vztahující se k volební kampani a k volbám daného kandidáta. Jak jsem už zmínil, je tady neodpovědnost kandidáta. Myslím, že i v praxi bude zajímavé, jak jednotliví kandidáti přesvědčí konkrétní osoby, aby tuto odpovědnost převzaly a staly se členy jejich volebního výboru.

Další nejasnost, která s tím souvisí, je že změna sankce, která může být uložena členům volebního výboru, kteří za ni ručí společně a nerozdílně, má být odvedena v případě, že tam jsou nějaké zbývající prostředky z účtu kandidáta, tedy z účtu, který zřídila jiná osoba, než která odpovídá za porušení pravidel podle navrhovaného zákona o volbě prezidenta.

Další věc, na kterou upozornila naše legislativa se týká skutečnosti, že zákon zakládá povinnost uskutečňovat veškeré finanční operace, jimiž se financuje volební kampaň, pouze prostřednictvím volebního účtu zřízeného kandidátem na prezidenta republiky. Na druhé straně se počítá s tím, že určité finanční částky spadající do volebních výdajů budou hrazeny třetími osobami, tedy nikoli prostřednictvím volebního účtu. Tady je určitý rozpor, na jedné= straně povinnost vše financovat přes účet, na druhou stranu výslovně zákon počítá s možností financování ze strany třetích osob a započítání pro účely volebního limitů, které zákon zároveň zavádí.

Další věc, na kterou rovněž upozornila naše legislativa je, že kontrolou má být pověřen mandátový a imunitní výbor Senátu, kterému v určité lhůtě po skončení voleb musí volební výbory kandidátů předložit vyúčtování kampaně. Tady je vyslovena pochybnost, zda je vhodným subjektem pro odbornou kontrolu, pro dodržování pravidel financování volební kampaně kandidátů. V diskusi zaznělo mj., že náš mandátový a imunitní výbor na tuto roli není vybaven ať už personálně, tak i svou kompetencí z hlediska složení. Je těžko představitelné jak ve složení, ve kterém pracuje a se zázemím, které má, bude kontrolovat detailně vyúčtování všech prezidentských kampaní. Bude to pravděpodobně vyžadovat určité posílení přinejmenším na dobu po skončení voleb prezidenta republiky. Je úsměvné, s jakou argumentací poslanci tuto změnu do návrhu zákona zařadili a to s argumentací, že jde o posílení role Senátu v našem ústavním systému. Považuji to za trochu úsměvné. mNa druhou stranu je pravda, že kdyby tato role byla svěřena kontrolnímu výboru PS, bude se potýkat s úplně stejnými problémy. Z tohoto hlediska není podstatné, zda je to výbor Senátu nebo výbor Poslanecké sněmovny.

Další problém, na který bych upozornil já, o kterém také byla řeč, je ten, že kandidáti musí identifikovat všechny osoby, které jim přispěly na kampaň, a to jménem, příjmením, datem narození a místem pobytu. Obdobně i u právnických osob z hlediska transparentnosti kampaně je to v pořádku. Problém je v tom, že se nikdo nezamyslel nad drobnými dárci. Řada prezidentských kandidátů říká, že se chce spoléhat z velké části na drobné dárce, což je téměř neproveditelné administrativně. Představa, že ke každému stokorunovému nebo pětisetkorunovému daru se budou zjišťovat tyto údaje a budou se uvádět v nějakém přehledu, není možné. Tady bych uvedl konkrétní zkušenost. Jediná možnost, která mě napadla, byla přes platební karty přes internet, kde by každý vyplnil určitý formulář a částku poukázal. Ovšem bankám sdělila, že odmítá takovéto platby zřizovat politicky exponovaným osobám. V kombinaci bankovních pravidel a pravidel obsažených v tomto návrhu zákona je zákon šit na míru velkým dárcům na prezidentskou kampaň. Tady si nejsem jist, zda je to dobře. Přijmout jeden dvacetimilionový dar je z pohledu zákona velmi jednoduché, zatímco procedura u menších darů je téměř nemožná nebo značně komplikovaná.

Další problém v § 35, který definuje volební kampaň je, že se za volební kampaň považuje vše od vyhlášení voleb ve Sbírce zákonů, ale i vše, co bylo učiněno před, Pokud propagace či agitace nadále trvá. Jinými slovy – pokud někteří kandidáti dnes vedou nějakou kampaň, jakože celá řada z nich vede a kampaň bude trvat, například plakáty a billboardy, které visí dnes budou-li viset ke dni vyhlášení voleb, tak musí být nutně podřazeny pod pojem volební kampaně. Je otázka, zda zákon zpětně před účinností takto může učinit a do jaké míry lze sankcionovat, pokud někdo už teď nepostupuje přesně podle navrhovaného zákona.

Obdobný problém s retroaktivitou je v § 78, kde se osvobozují od darovací daně všechny dary prezidentským kandidátům pro účely kampaně od 8. února letošního roku, ale zákon má nabýt účinnosti 1. října.

Pokud dnes nějaký prezidentský kandidát, formálně kandidátem není nikdo, protože není schválen zákon, přijme dar pro účely volební kampaně, měl by podat přiznání k darovací dani a zaplatit daň, ale schválíme-li tento zákon, zpětně bude k 1. říjnu od této daně osvobozen. Buď mu zbývá dnes daň odvést a pak se domáhat vrácení, nebo porušovat zákon a spoléhat, že dojde ke zpětnému osvobození, jakmile zákon nabude účinnosti.

Takových výkladových problémů se najde v návrhu více. Zpravidla budou asi překonatelné, i když ve vazbě na odpovědnost volebního výboru a dosud neprovedený výklad ustanovení je objektivní odpovědnost členů volebního výboru o to pochybnější, protože i při dobré vůli se jim může velmi snadno stát, že do odpovědnosti spadnou, protože následně někdo ustanovení vyloží jiným způsobem.

Poslední poznámka je k účinnosti. Je navrhována stejně jako u ústavní změny, tedy od 1.n října s výjimkou změn, které se týkají ústavní žaloby na prezidenta republiky, kde jak ve schválené změně ústavy, tak i zde je navrhována odložená účinnost k 8. 3. 2013, tedy k prvnímu dni po dokončení volebního období stávajícího prezidenta republiky.

Přes všechny pochybnosti a výhrady, které jsem zde uvedl a na které zčásti upozornila naše legislativa, máme tady opět problém s časem. Má-li proběhnout volba prezidenta republiky včas tak, aby byl zvolen k datu skončení volebního období stávajícího prezidenta, musí být volba podle tohoto zákona vyhlášena nejpozději 19. října t. r. Pokud bychom zákon vraceli se změnami do PS, projednávala by\ ho sněmovna na své zářijové schůzi, tedy krátce před tím, než by měla být volba prezidenta republiky vyhlášena.

Proto doporučuji, abychom přes uvedené výhrady návrh schválili v postoupené podobě z Poslanecké sněmovny s tím, že větší část výhrad pravděpodobně je výkladově překlenutelná. Tam, kde by byly pochybnosti, osobně se domnívám, že těžko půjde sankcionovat někoho, pokud v dobré víře provedl jeden z možných výkladů než ten, který bude přijat rozhodnutím příslušného orgánu, zpravidla soudu.

V souladu s usnesením ústavně-právního výboru navrhuji schválit, ve znění postoupeném PS.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane kolego, posaďte se ke stolku zpravodajů. Uděluji nyní slovo předsedkyni Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury Jiřině Rippelové, aby nás seznámila s výsledkem jednání v komisi.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, Stálá komise se návrhem zákona zabývala na svém včerejším jednání a pokud se nemýlím, všemi přítomnými bylo schváleno stanovisko, které máte k dispozici k tisku 371.

Naše stanovisko má obecnější část, která se váže k samotnému ústavnímu zákonu, který vyšel ve Sbírce pod č. 71/2012 a konkrétní připomínky jsou spíše k tomu, abychom je vzali na vědomí. Některé konstrukce, které byly upraveny ve změně ústavy, ať už jde o konstrukci případného druhého kola volby i s jediným kandidátem, kdy do druhého kola postoupí jeden kandidát, volba se bude konat, ale v případě, že bude podána jediná kandidátní listina, volba prezidenta republiky vyhlášena nebude a bude vyhlášena nová volba. Zejména si dovolím upozornit na jednu závažnou věc, a to je koncepce soudního přezkumu. Protože soudní přezkum volby prezidenta republiky byl svěřen správním soudům, nelze z toho vyloučit možnost, že některý z kandidátů se obrátí na Ústavní soud, a to při absenci zvláštního řízení obdobného sporu o platnosti zvolen tak, jako je tomu u poslanců či senátorů cestou rozhodování o ústavní stížnosti. Tady do značné míry bude na Ústavním soudu samotném, aby zvážil ještě ve velmi krizových lhůtách, nakolik půjde u případného stěžovatele skutečně o zásah do jeho ústavně zaručených práv a svobod a nakolik "pouze" o tvrzené porušení objektivního práva.

Stejně tak bude pro vymezení potenciálního okruhu stěžovatelů podstatné, zda půjde o ty, kteří podali volební stížnost nebo i o jiné osoby. Podle odpovědí na tyto a podobné otázky mohou viset otazníky jak nad průběhem volebního procesu, tak i nad jistotou výsledku, tedy nad tím, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o platnosti volby kandidáta, po němž bude následovat složení prezidentského slibu, nebude později zpochybňována.

Pokud se týká konkrétnějších připomínek a vlastního textu zákona, mnohé byly zmíněny panem zpravodajem. Stálá komise se podivovala nad šesti připomínkami, kde pochybnosti mohou vznikat, ale do budoucna to bude zcela určitě otázka také interpretace a výkladu těchto ustanovení. Pan senátor Dienstbier mluvil zčásti o § 35 na který upozorňuje i stanovisko komise, kdy na § 35 navazuje novela zákona o regulaci reklamy, která zakazuje anonymní reklamu, týkající se voleb po dobu volební kampaně. Je ovšem otázkou, kdy se vlastně volební kampaň odehrává, protože volební zákon ji vymezuje jako činnost, zatímco zákon o regulaci reklamy jako dobu. Doba předepsaná pro vylepování plakátů na oficiální obecní ploše, doba od registrace kandidátní listiny, doba od zahájení sběru podpisů, doba od vyhlášením voleb, co vlastně pane ministře? Vodítko, které by mohlo být skryto ve formulaci no podpoře kandidáta, tedy až o době po registraci kandidátní listiny, sám návrh zákona odmítá, když operuje s vyhlášením voleb, ba dokonce i s dobou před vyhlášením voleb. Samotná anonymní reklama není považována za delikt, tím by zřejmě bylo až to, kdyby šiřitel reklamy odepřel prozradit zadavatele.

Poslední připomínka je k § 38. Tady je to pomsta poslanců Senátu, kdy navržená textace nevylučuje, aby bylo nahlížení do účetnictví formou dálkového přístupu zpoplatněno, byť to asi není příliš pravděpodobné. Podstatně spornější je v tomto paragrafu role našeho mandátového a imunitního výboru, který má být adresátem volebního účetnictví jednotlivých kandidátů. Dost možná, že to budou desetitisíce položek. Neumím si představit, jak náš mandátový a imunitní výbor při své složení a s jednou tajemnicí bude desetitisíce položek přezkoumávat. Zřejmě Kancelář Senátu na toto bude muset najmout nějakou auditorskou firmu, která se tím bude zabývat, a proto bude muset mít pan kancléř připraveny finanční prostředky.

A tady dále cituji ze stanoviska komise – pravděpodobnost, že se s tím politický orgán složený z laiků a podporovaný jednou tajemnicí bude sto uspokojivě vypořádat, není příliš velká. Navíc není zřejmé, proč je kompetence mandátového a imunitního výboru Senátu vůbec založena v tomto zákoně, pokud se současně umožňuje soudní přezkum financování volební kampaně ze strany Městského soudu v Praze s vyvozením sankce v podobě odvodů finančních prostředků do státního rozpočtu. Tolik upozornění ze stanoviska Stálé komise. Jak jsem řekla, máte ho k dispozici. Stálá komise na včerejším jednání podpořila toto stanovisko a mě pověřila, abych toto usnesení předložila předsedovi Senátu. Já vám děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji a já otvírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková se přihlásila jako první.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Zaprvé jsem ráda, že máme na stole tento prováděcí zákon k přímé volbě prezidenta. Možná si vzpomenete na debaty, kdy jsme přijímali ústavní změnu o přímé volbě prezidenta, že byly spekulace o tom, zda ministerstvo zvládne tento prováděcí zákon předložit včas a zda budou jasná pravidla pro přímou volbu prezidenta tak, aby mohla důstojně proběhnout. Takže patří poděkování ministerstvu, že tento návrh zákona předložilo, a myslím si, že také tento návrh zákona je docela pěkným příkladem toho, jak jsou schopné politické strany se dohodnout. Protože, pokud je mi známo, tak na základních principech, které jsou dnes zakotveny v paragrafovaném znění tohoto návrhu zákona, se dohodli předběžně experti napříč politickým spektrem. My dnes máme výsledek, který zpracovalo Ministerstvo vnitra. A pokud tedy něco nebude v praxi úplně fungovat, tak je potřeba, aby především Ministerstvo vnitra to sledovalo a abychom byli připraveni pro následující přímou volbu, nebo pro tu další přímou volbu prezidenta přijmout příslušné korekce tak, aby skutečně volba proběhla důstojně, aby si občané zvolili toho nejlepšího z nejlepších, který poté bude reprezentovat především navenek Českou republiku a s kým se asi budeme více či méně ztotožňovat.

Přihlásila jsem se ale o slovo, protože přece jenom chci upozornit na dvě věci, které v tomto zákoně jsou a které asi následně budou potřebovat korekce. O té první mluvila již přede mnou paní předsedkyně Stálé komise pro Ústavu, paní senátorka Rippelová. Je to ta role mandátového a imunitního výboru. V praxi si to v této chvíli skutečně nedokážeme příliš představit. Jsem přesvědčená o tom, že orgánem, kterému by slušelo, kterému by příslušelo a který by také dokázal skutečně fundovaně a odborně zkontrolovat vše, co souvisí s financováním prezidentských kampaní, by byl Nejvyšší kontrolní úřad. Myslím si, že to je z logiky věci, problém je, že by mu to muselo být vloženo zákonem mezi jeho kompetence. A problém je také v tom, že v této chvíli potřebujeme prováděcí předpis pro přímou volbu prezidenta, tak aby začal platit 1. 10., tak jak je to součástí tohoto návrhu zákona.

Druhou věc, kterou tam vidím jako docela spornou, je kompetence, respektive odpovědnost toho tzv. volebního výboru, a to především vůči financování kampaně. Požadavek na to, aby byly určeny limity pro prezidentskou volební kampaň, jsem vznášela již při tom, když jsme se bavili o tom, zda má vůbec být přímá volba prezidenta. A je pravda, že někdo asi v té kampani musí nést zodpovědnost, a to skutečně asi plnou zodpovědnost za to, jak je s penězi v kampani nakládáno, proto aby byla zajištěna rovnost podmínek pro všechny kandidáty. Ale tak jak je to v této chvíli formulováno v návrhu zákona, že finanční odpovědnost budou nést členové volebního výboru, a to v podstatě osobní odpovědnost, to mi připadá trošičku jakoby monarchistické ustanovení, které mně nepřipadá, že úplně jasně souvisí s volnou soutěží politických stran, případně s tím, co chceme, aby zde byla větší garance nebo větší zapojení občanské společnosti. Většinu kandidátů budou navrhovat politické strany prostřednictvím asi nás, poslanců a senátorů. A také tyto kampaně většinově budou financovány právě z pokladen politických stran. Je tam asi trošku divné, že za hospodaření s těmito prostředky bude nést přímou finanční zodpovědnost těch pár lidí, které si vybere kandidát a vůči kterým ta politická strana vlastně nebude mít žádnou vazbu, a kandidát také jenom zprostředkovaně. Nicméně to určitě není důvod k tomu, abychom v této chvíli návrh zákona, tak jak je předložen, neschválili. Ty obavy, otazníky prověří až praxe.

Já se přimlouvám za to, abychom tento návrh zákona schválili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a popřeji všem kandidátům, aby se v tom dokázali pohybovat dobře, transparentně, aby se v souvislosti s financováním volební kampaně nedostali do žádných problémů, aby také žádný problém nepoškodil důstojnost přímé volby prezidenta. A to přeji jak občanům České republiky, tak nám všem. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, slovo má pan senátor Petr Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Dobrý den, pane místopředsedo, dobrý den, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já bych se s vámi chtěl podělit o několik, a možná jenom pár zkušeností, které jsem získal za deset let, kdy jsem s delegací OBSE jezdil po všech zemích, které v této organizaci jsou, což je sever Ameriky, celá Evropa a všechny země bývalého Sovětského svazu. Při těch kontrolách dochází samozřejmě k různým manipulacím a každý zákon té které země by se měl snažit co nejvíce znemožnit tyto manipulace. Moji předřečníci se o některých problémech, které jsou v zákoně obsažené, již zmiňovali. Já bych řekl, že volba, která nás čeká, vyvolá poměrně velké zatím nadšení veřejnosti. Naše země už je taková, že když přichází něco nového, tak veřejnost je natěšena. Takže lze čekat, že jednotliví kandidáti nebudou mít kolem sebe jenom partu lidí, ať už je to politická strana nebo skupina osob, která mu bude chtít pomáhat, budou třeba i členové volebního výboru, ale bude všude po republice vznikat spousta občanských iniciativ na podporu toho kterého kandidáta a oni sami, aniž třeba by sami se s tím kandidátem spojili, se mu budou snažit pomoci. Bude to hlavně pomoc na sociálních sítích, ale určitě i na reklamách, na sítích typu Seznam, Google apod., budou hledat duše, které budou umět lovit pomocí těchto prostředků. A budou i různé skupinky lidí, které možná někde po vesničkách a městečkách v Čechách i na Moravě se budou snažit získávat třeba drobné finanční prostředky nebo v rámci místa budou dělat některé minikampaně, různé akce na podporu. Můžeme očekávat docela pestrý, takový – já bych to skoro nazval, protože právě bude únor – takový skoro předmasopustní rej, který bude zároveň prezidentskou kampaní.

Myslím si, že právě paragrafy 35 a 36 skýtají takovéto nebezpečí, že volební výbor a samotní kandidáti nebudou moci identifikovat všechny tyto podpůrce, nebudou moci identifikovat ani částky. A já bych skoro poprosil, ten striktní výklad zákona abychom si tady při zvažování podpory nebo nepodpory ve svých duších a myslích trošku tu striktnost odebrali a abychom měli jistou dávku pochopení pro nový zákon, který je před námi, protože prostě těm iniciativám se těžko lze bránit a nemůže se každý kandidát se všemi těmi osobami anebo skupinami osob, které budou podporovat, nemůže se ztotožnit nebo – on se ztotožní velice rád. Jistě, ale nemůže získat od nich i iniciály a veškeré věci, které by chtěl pro doložení, třeba financování své volební kampaně.

Já spíš kruciální problém vidím v tom, co zmínila kolegyně Rippelová, a to je věc, kdy se mohou kandidáti odvolat. Budou velice krátké lhůty a zvlášť mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby lhůta je velmi malá a může dojít k tomu, že kandidát číslo 2 a 3 získá velice podobný počet hlasů. To bude velmi podobné našim volbám. Možná jeden z kandidátů získá větší, ale lze očekávat, že by se mohlo stát, že třeba kandidát 2, 3 a 4 budou mít mezi sebou poměrně malé rozdíly a může se stát, že jeden z nich podá stížnost a bude žádat přepočítání hlasů. V případě senátorského obvodu, jako mého, kdy se to stalo, vím ze své osobní praxe, kdy se jedná třeba o 200 000 osob v tom volebním obvodě žijících, to je poměrně jednoduché, ale přepočítávat hlasy v celé republice, to tedy si vyžádá asi poměrně slušný proces a nevím, jestli Ústavní a Nejvyšší správní soud jsou na takovou věc připraveny. Myslím si spíše že ne a že teprve praxe ukáže, jak se k tomu bude muset přistoupit. Přesto všechno si myslím, že před námi je pouze jedno rozhodování – ano nebo ne. Já za sebe doporučuji zákon schválit.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. S právem přednosti paní senátorka Soňa Paukrtová – nevyužívá – takže paní senátorka Alena Dernerová má slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobré odpoledne, pane předsedající, paní kolegyně a kolegové. Já myslím, že jdeme odzadu dopředu. Prováděcí zákon by měl být primární a volba prezidenta pak až sekundárně. Já jsem byla také na semináři, protože tak chytrá nejsem. Na semináři kritiků přímé volby prezidenta vystupoval pan dr. Chebský a ten se také podivoval nad různými deficity právě v tom prováděcím zákoně. Jedním z nich je například lhůta na odvolání – je to pouhé dva dny, to znamená, že to je něco nevídaného, řekl on. Je tam určitě řada nedostatků, o kterých už hovořili moji předřečníci, takže já se nechci podepsat pod další špatný zákon a budu hlasovat proti tomu, i když budu asi v menšině. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové. Já nepatřím k příznivcům přímé volby prezidenta republiky, na druhou stranu však jestliže byla schválena předepsanou ústavní většinou, tak si myslím, že by prováděcí návrh zákona měl vstoupit v platnost. Vystupuji tady jednak proto, abych mu vyslovila podporu přes všechna jeho četná úskalí, ale ráda bych tady vystoupila ještě z jiného důvodu. Mám zato, že by Senát se měl připravit na to, že mandátový a imunitní výbor Senátu, který působí jako speciální orgán Senátu v záležitostech mandátových a imunitních, zřejmě nebude vybaven pro odbornou kontrolu dodržování pravidel financování volební kampaně kandidáta na prezidenta republiky. Já si myslím, že vůbec není prostor k tomu dělat úpravu v zákoně. Velmi bych se přimlouvala za to, aby Senát navýšil svůj rozpočet tak, aby byl schopen si vybrat na tuto kontrolu odbornou firmu. Členové mandátového a imunitního výboru by byli jaksi pouhými dohližiteli a příjemci zpráv z toho, jak zkontrolovala odborná firma. Já vím, že paní kolegyně Gajdůšková navrhovala, aby tou kontrolou byl povýšen nejvyšší kontrolní úřad. Já si myslím, že na to v tuto chvíli není prostor, takže bych prosila, abychom spíše sami sebe připravili na to, že budeme těmi, kdo bude odborně kontrolovat dodržování pravidel financování volební kampaně kandidátů prezidenta republiky. Je úsměvné, že Poslanecká sněmovna toto vložila do volebního zákona na posílení kompetence Senátu. To musím říct, že mě poměrně pobavilo, ale nedá se nic dělat. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. S právem přednosti předseda Senátu Milan Štěch. Nechce, takže pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Protože se po mně hlásí pan předseda a ten určitě odpoví na věci, na které se ptala moje předřečnice a jistě i my máme v hlavách řadu otázek, jak to tedy vlastně s tou dohlížecí úlohou Senátu bude, tak to určitě si velice rád vyslechnu a počkám. A doufám, že Senát bude schopen této zákonné úlohy dostát. Přesto si také dovedu představit, že to lze jedině tou cestou, že to budeme v podstatě zadávat zkušené auditorské firmě na základě výběrového řízení a imunitní výbor to bude v podstatě dohlížet. A my to potom na plénu pravděpodobně nějakým způsobem můžeme zhodnotit, nikoliv naše plenární rozhodnutí nebude to hlavní, ale to nechme dalším, kteří se přihlásí do diskuze.

Já jsem chtěl učinit jednu obecnou poznámku, a to tu, že si přece dobře pamatujeme, když ministr spravedlnosti – tedy jiné ministerstvo – předkládal ten základní zákon, zda změníme způsob volby z volby delegované na volbu přímou. Už tehdy jsme měli samozřejmě velké pochybnosti s tím, zdali bude čas na to, aby byl připraven jiným ministerstvem, ministerstvem vnitra, tento prováděcí zákon. Jsem rád, že se tak stalo. Ministerstvo vnitra už v době, kdy probíhaly diskuze o přímé volbě, tento zákon připravovalo. Po dalších seminářích a diskuzích je vidět, že ten zákon je poměrně složitý, byť by mohl být nepochybně jednodušší. Ta složitost je především v tom, že všichni, kteří jsme podporovali – já jsem také podpořil přímou volbu – tak jsme od začátku věděli, že ta záležitost nebude laciná a že bude nepochybně velmi drahá, zejména pro kandidáty to bude drahá záležitost. Z toho důvodu je snahou cenu té kampaně alespoň nějakým způsobem omezit. To je, řekl bych, nejslabší místo tohoto zákona a je to nejslabší místo a cesta povede k tomu, že – já si to nepřeji – volba bude možná končit v tom lepším případě u Správního soudu, v jiných, horších případech to mohou být i soudy obecné nebo dokonce soud Ústavní. To bude cesta, která bude přinášet nepochybně pachuť z přímé volby, bude určitě dávat v mnohém zapravdu těm, kteří přímou volbu nepodporovali.

Objednávka zhruba 80 % občanů tady je – vyzkoušet si přímou volbu, byť náš zastupitelský systém na to není právě připraven, není to ani naše tradice, ale jestli někde – říkám – zkusit přímou volbu, tak je to jistě volba prezidenta. Alespoň proto, že je to volba přehledná.

To druhé velké úskalí je v tom, že volba může končit – já nechci být jenom škarohlíd – že může končit v soudní síni, je v tom, že diskuze kandidátů pak se může přenášet z obsahové, ideové diskuze do procedurální, formální části. To je druhé negativum, které tento prováděcí zákon přináší. I přesto já osobně ten zákon podpořím stejně tak, jako ho podpoří kolegyně Paukrtová, kolega Dienstbier a jiní, protože jestliže občanům jednou to dáme Ústavou, ústavní změnou k přímé volbě, a ten čas je takový, jaký je – a myslím si, že na diskuze jsme času měli dost – takže teď nám zbývá to buď podpořit nebo nepodpořit.

Takže přeji šťastnou volbu, přeji kandidátům, aby pokud možno jejich diskuze skončila diskuzí o idejích a nebyla to diskuze jejich advokátů a jejich zástupců před soudními komorami.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Předseda senátu Milan Štěch má slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, pane ministře. Vždy když se zavádí něco nového, je určitá nejistota, a popravdě řečeno každé volby, které od komunálních přes krajské, senátní, sněmovní probíhají, mají riziko, které už se také někdy naplnilo, určitých pří a z toho plynoucích žalob. To samozřejmě tady je a myslím si, že u volby prezidenta není vyšší, není ani menší, snad by mohlo být menší, protože doufám, že osoby a osobnosti, které do finále půjdou, tak budou snad tak vyspělé, že nebudou formální důvody hledat, případně jenom kdyby to skutečně byly důvody naprosto podložené, tak by takovou volbu provedly.

Za druhé bych chtěl říci, že procedura zkoumání, zda volební kampaň po stránce finanční proběhla v souladu se zákony, zejména s tímto zákonem, je věc, která je nová, ale není v tom zákoně svěřena de facto jenom imunitnímu výboru, protože v tom hlavním kroku, kdyby bylo od některého z kandidátů podezření, že to nebyla rovná soutěž, tak to upravuje i § 90 a), který umožňuje to soudní jednání. A to si myslím, že by nakonec bylo rozhodující. Já si myslím, že k tomu, jak to mandátový a imunitní výbor a Senát bude zabezpečovat – a proto i vystupuji, aby to v případě pro nějakou potřebu dalšího jednání, např. i Ústavního soudu, tady ode mě zaznělo – bude přistupovat v rámci podmínek, které dneska má vytvořeny, případně budou vytvořeny. Já si myslím, že každý a zákonodárce především, ať už sněmovna nebo my, musíme vědět, že mandátní a imunitní výbor, a vy jste to tady někteří řekli, po stránkách odborné způsobilosti finančního zajištění v současné době na to není připraven. A když se obrátíme na nějakou nezávislou auditorskou firmu, která se kontrolou finančních prostředků a nakládání s nimi zabývá, tak ještě není řečeno, že to je to pravé stoprocentní. Myslím, že skutečně musíme trvat na tom přistupovat k tomu teď, že to bude kontrola spíše verbální, znaková, která bude zaznamenávat všechny případné informace, které se nám nebo imunitnímu výboru dostanou, a na základě toho bude jednat.

My teď tady v tuto chvíli určitě nevytvoříme nic nového, nemáme připraveny žádné pozměňovací návrhy a ani bychom je nemohli připravit, protože všechny ty návrhy by měly tu stránku druhou, a to finanční, kterou nám tady nikdo v současné době nezajišťuje. Takže já bych chtěl říci jasně, že já to chápu tak, že to budeme dělat v rámci svých možností, kompetencí, znalostí a finančního zajištění, které k tomu máme. V případě, že dojde k dohodě a bude nám navýšen rozpočet, můžeme se obrátit nějakou soutěží na firmu, která by to provedla. Ale myslím si, že předem soutěžit je docela složité a ex post by to znamenalo strašně dlouho, takže do takových peripetií bych varoval chodit. A znovu říkám, mělo by to být v rámci těch možností kompetencí a těch možností, resp. pověření, které dneska mandátní a imunitní výbor má. A nějaké vzdušné zámky, příliš širokou činnost, tzn. velkou odbornou kompetenci není možno od toho čekat, protože k tomu nebyl mandátový a imunitní výbor de facto našimi pravidly, tzn. zákonem vytvořen.

Takže to bych chtěl tady říct, aby to zaznělo, protože pro budoucnost by mohlo být jaksi očekáváno víc, a přitom to reálné není. Všechno, děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem byl jedním z těch, kdo hlasoval proti přímé volbě prezidenta. Ne proto, že bych byl proti ní principiálně, ale protože jsme tehdy, a nebyl jsem sám, viděli jasně, že ta volba není dobře připravená a že by bylo lepší ji odložit a připravit, nebo vytvořit si tak prostor pro její přípravu, tak aby nevznikaly pochybnosti.

Já myslím, že ten projednávaný zákon, který nyní projednáváme, je právě tím důkazem toho, že ta volba nebyla dobře připravená, není dobře připravená a že nám vyvolá celou řadu problémů. A nejsem sám, kdo na to upozorňuje. Já myslím, vybavím-li si to dobře, že v každém tom vystoupení, které jsme doposud slyšeli, nějaká pochybnost vyslovená byla. A já si myslím, že těch pochybností, které by mohly vzniknout při té proceduře přímé volby prezidenta, bylo tolik, že já tento návrh zákona podpořit nemohu.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Cesta do pekel je skoro vždycky dlážděna dobrými úmysly a toto je zářný příklad. Když si přečtete to stanovisko Komise pro Ústavu, tak by z něj nemohlo vyplynout nic jiného než minimálně několik pozměňovacích návrhů, které by napravily některé základní chyby v tom zákoně. Taková vůle samozřejmě není, protože všichni už jsou natěšení, ale já budu velmi optimistický. Pokud jde o kontrolu podpisů, tam evidentně nastane problém, to je zcela zjevné, protože on nastává vždycky, tam kde je víc než jeden podpis. Samozřejmě my jsme vybudovali za poměrně vysoké částky fungující síť Czech Pointů, na každém úřadě, na každé poště si můžete dnes nechat ověřit podpis. Takže by nebylo nic jednoduššího než že ten kandidát, který sbírá podpisy, by předložil 50 000 ověřených podpisů. A jistě se najde námitka, kdo by zaplatil těch 30 korun za ověřený podpis.

Tam je několik cest, buď by to zaplatil ten, kdo by chtěl dát svou podporu tomu kandidátovi, protože to přece za těch 30 korun stojí, když všichni tolik touží po přímé volbě, nebo by stát mohl tento správní poplatek odpustit a ověření podpisu by bylo bezplatné. Na to už je dnes samozřejmě pozdě.

Na druhou stranu, to co tady bylo zmíněno – já jako předseda mandátového a imunitního výboru musím říct, že ty obavy nesdílím. Jednak proto, že v říjnu jsou senátní volby a já už nemusím být předseda mandátového a imunitního výboru v novém volebním období, takže se můžu nad tím jenom bavit. Ale já si myslím, že to bude jinak. Máme totiž mnoho pomocníků.

První naši pomocníci budou ti kandidáti, kteří neuspějí, nebo někteří z nich. Ti budou určitě velmi aktivní v tom, aby když už neuspěli, tak aspoň našli na těch, kteří lépe uspěli, nějaké chyby. To bude první skupina. Druhá skupina budou média, ta nám také velmi pomohou a udělají za nás tu práci, že najdou ty chyby a kde byly ty peníze, co nebyly na volebním účtu a co tam přišly. A třetí skupina jsou naše malé neziskové organizace, různí aktivisté, kteří určitě také přispějí svým dílem ke zdaru té práce, protože jistě jste si všimli, jak velmi aktivně kontrolují vaše doznání a přicházejí na to, že ten či onen tam zapomněl – tu paní doktorka zapomněla přiznat 140 000, tu LEV21 zapomněl přiznat 3 500 000. Tak oni pracují a my máme potom velmi uspořenou práci.

Já s tím nemám problém, protože když jsem nehlasoval pro přímou volbu, nemohu hlasovat ani pro tento zákon. Ale dokonce i kdybych pro přímou volbu hlasoval, tak bych nemohl pro tento zákon s čistým svědomím hlasovat. Nicméně parametry jsou nastaveny, všichni jsme na ty volby natěšení, takže přeji všem hodně úspěchů. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má místopředseda Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedající. Vážené paní senátorky, páni senátoři, jenom krátká reakce na ta vystoupení.

Musím se opravdu bavit, když senátoři za vládní strany kritizují vládní návrh zákona, za který zodpovídá jejich ministr a jejich vláda. Spíše by tento zákon měli hájit a nikoli tady přednášet, že ten zákon je nedokonalý, že je snad špatný. Na druhé straně myslím, že není příliš jiný než volební zákony pro jiné druhy voleb. A jestliže v České republice umíme zvolit tisíce obecních zastupitelů, jestliže umíme zvolit stovky krajských zastupitelů, jestliže umíme zvolit 200 poslanců a 81 senátorů, tak snad zvolíme i jednoho prezidenta.

V tom nevidím žádný velký problém. A podíváme-li se nakonec do volebních zákonů i pro jiné druhy voleb, i tam jsou možnosti různých sporů a různých zpochybňování voleb, myslím, že praxe si s tím nakonec poradí.

Zákon není dokonalý, ale myslím si, že si přejeme to, aby volby proběhly. Nakonec v našich řadách senátorů máme už dva kandidáty na prezidenta a doufejme, že jejich počet bude stoupat, tak aby lidé měli z čeho vybírat. A věřím tomu, že volba prezidenta bude šťastnou volbou a že občané rozhodnou dobře, přestože o tom někteří kolegové tady v Senátu pochybují.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane předsedající, prostřednictvím vaším bych ráda panu místopředsedovi Škromachovi sdělila, že jsem očekávala, že při některém z projednávaných zákonů se ozve vždycky oblíbená formulace: Vy poslanci, vy senátoři vládních stran a tak podobně.

Já bych chtěla říci, že za prvé tento návrh zákona prošel napříč politickým spektrem. Přímou volbu prezidenta podpořili i většinově sociální demokraté, až na řídké výjimky. A já jsem třeba byla ta, která jsem hlasovala proti přímé volbě prezidenta, protože to považuji za systémově špatný krok, nesprávný krok. Ale když už tedy schválen byl, tak nám aspoň, pane místopředsedo, dovolte, abychom zákon zhodnotili jako zákon. Jestliže vykazuje nedostatky a všichni ti, co o těch nedostatcích tady hovořili, to nečinili prostě proto, jestli jsou vládní senátoři nebo nevládní senátoři, činili to proto, aby v budoucnu mohla býti zjednána náprava. I můj návrh, možná naivní o tom, aby Senát uvažoval o řešení úkolu, který před mandátovým imunitním výborem stojí, byl pouze námět k debatě. Já jsem nepředkládala žádný pozměňovací návrh.

A ráda bych ještě řekla jednu věc. Já si myslím, že poslanec a senátor v systému parlamentní demokracie disponuje tak zvaným volným mandátem. On odpovídá pouze vlastnímu svědomí, a to po celou dobu trvání svého mandátu. To mu totiž umožňuje, pokud má odvahu a svědomí, v daleko větší míře formulovat vlastní politický profil a svým jednáním převzít riziko za to, že po uplynutí volebního období voliči jeho postup schválí nebo zavrhnou.

To znamená, že pokud se pan kolega Škromach domnívá, že existují jakési "nalejvárny" politických stran u vládních senátorů, tak musím říci, že v mém případě to skutečně tak není a nefunguje. A ty zákony, které podporuji, tak jsem hluboce přesvědčena o tom, že podpořeny býti mají. Možná to dokáži dobře vysvětlit, možná ne. Ale rozhodně se o to snažím a disponuji zcela volným mandátem. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, místopředseda Zdeněk Škromach má slovo. Jinak upozorňuji, že jednáme o tomto zákonu, nejednáme o ničem jiném.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, díky, pane předsedající. Vážené paní senátorky páni senátoři. Potrefená husa se vždycky ozve. Já myslím, že je přece normální, že neseme zodpovědnost za to, co děláme. Dneska se bude hlasovat o nedůvěře vládě, máte možnost svým kolegům v Poslanecké sněmovně sdělit, aby podpořili odvolání této vlády, která vytváří takové, řekněme, špatné zákony, jak tady byly kritizovány z řad – a nezlobte se - senátor za TOP 09 nebo senátor za ODS je senátor, který je za vládní strany. V této zemi nevládne sociální demokracie! Tak proč se stydíte za svoji vlastní vládu? Každý máme svůj vlastní názor a určitě, až bude vládnout, a já věřím, že to bude brzy, sociální demokracie, tak dobré zákony, které sem budou chodit, určitě hrdě jako sociální demokrati podpoříme!

Ale chtěl jsem jenom upozornit na rozpor, který tady je ve svědomí, a chápu, že je lépe se schovat za svědomí, než se hlásit k zodpovědnosti této vlády!

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Nikdo další se nepřihlásil, končím rozpravu. Pane ministře, chcete vyjádřit? Nechcete. Garanční zpravodaj pan senátor Dienstbier přichází a řekne nám své poznatky.

Senátor Jiří Dienstbier:  Nebudu shrnovat debatu, protože žádný z diskusních příspěvků nesměřoval ke změně projednávaného návrhu. Jenom zopakuji, že je tady jediný návrh na usnesení, a to schválit návrh zákona v podobě, jak byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Je to návrh ústavně-právního výboru.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Díky, o tom budeme po znělce hlasovat.

Zazněl jediný návrh, a to návrh schválit předlohu, jak přišla z Poslanecké sněmovny.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

 Hlasování č. 17 ukončeno, registrováno 59, kvorum 30, pro 44, proti 4. Návrh schválen.

Tím končím projednávání tohoto bodu. Děkuji zpravodajovi. Pan ministr zůstane, protože už měl úvodní slovo k dalšímu bodu.

Pan kolega Štětina má faktickou nebo technickou poznámku k minulému hlasování.

Senátor Jaromír Štětina:  Jenom krátce, že jsem nemohl hlasovat proti návrhu, poněvadž jsem nedokázal po několikerém vytažení karty nastartovat modré světélko. Tolik jenom pro záznam.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Tolik jenom pro stenozáznam.

Pan ministr Kubice nám uvedl bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 372

Návrh máme jako tisk č. 372. Tento bod byl přerušen kvůli mé chybě a můžeme v projednávání pokračovat.

Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení č. 372/1. Zpravodajem je pan senátor Martin Tesařík, který je však omluven a zastoupí ho pan senátor Ivo Bárek.

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych zastoupil svého ctihodného kolegu senátora Martina Tesaříka.

Tento vládní návrh reaguje na podnět veřejného ochránce práv a jeho základním cílem je snížení stávající sazby za pořízení kopie, opisu a výpisu z úředního dokumentu, kdy tato činí v současné době 15 Kč za každou i započatou stranu, je-li pořizována na kopírovacím stroji nebo v tiskárně počítače.

Navrhované řešení předpokládá snížení ceny kopie, opisu za druhou a další stránku z původních 15 Kč na 5 Kč. Zároveň se navrhuje nechat správním orgánům prostor pro zvážení snížení nebo upuštění od správních poplatků účastníků správního řízení z důvodů hodných zvláštního zřetele.

Cílem této navrhované změny je tedy snížit zátěž účastníků řízení, přiblížit úpravu zákonu č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, reflektovat podněty veřejného ochránce práv a zároveň zachovat regulační funkci poplatků, aby nedocházelo k neúměrnému zatížení správních poplatků.

Zákon by měl nabýt účinnosti dnem 1. září 2012.

Třetí čtení v Poslanecké sněmovně proběhlo dne 13. června 2012 s tím, že bylo přítomno 187 poslanců a pro návrh hlasovalo 176, proti se nevyslovil nikdo.

Náš výbor projednal tento tisk na své schůzi dne 11. července 2012 a přijal následující usnesení:

Po úvodním slově zástupce předkladatele Mgr. Ondřeje Veselského, náměstka ministra vnitra, zpravodajské zprávě senátora Martina Tesaříka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Martina Tesaříka, kterého tady tímto zastupuji, a pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Moje otázka zní, zda někdo navrhuje návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový není. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Přihlásil se pan senátor Karel Šebek.

Senátor Karel Šebek:  Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, protože Senát nemá možnost přímé interpelace členů vlády, dovolte, abych se zeptal na jednu věc, která také podobně jako poplatky souvisí s činností městských úřadů. A myslím si, že tento dotaz je velmi závažný.

Jedná se mi o to, že na konci června byla vládě předložena koncepce dokončení reformy veřejné správy, která je podle mne tendenční, jednostranná a neobjektivní a obsahuje velké množství nevypořádaných připomínek, které si dovolím ocitovat:

Zásadní připomínky se nepodařilo vypořádat – se Svazem měst a obcí 7 připomínek, se Sdružením místních samospráv 5 připomínek, s Jihočeským krajem tři zásadní připomínky, s Karlovarským krajem 7 zásadních připomínek, s Ústeckým krajem jedna ...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, je mi strašně líto, ale návrh zákona, který projednáváme, opravdu nesouvisí s tím, o čem vy hovoříte. Vyřiďte si to buď s panem ministrem, anebo si uspořádejte seminář. Není opravdu možné, abychom toto zneužili k interpelaci.

Senátor Karel Šebek:  Dobře, zařídím se podle vaší rady. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Nikdo další se nepřihlásil, obecnou rozpravu končím. Pan ministr ani zpravodaj se nemají k čemu vyjadřovat. Máme pouze jeden návrh, a to návrh zákona schválit. Po znělce budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování o návrhu schválit. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 18 ukončeno, registrováno 58, kvorum 30, pro 45, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji, pane ministře, děkuji zpravodajům a vyhlašuji polední přestávku do 14.00 hodin.

(Jednání přerušeno ve 13.03 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.03 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážené kolegyně a kolegové, přeji vám hezké odpoledne a zahajuji odpolední část 24. schůze Senátu Parlamentu České republiky.

Následujícím bodem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikacemi Protokol mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o změně Dohody mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o leteckých službách, podepsané v Praze dne 23. května 1997, a Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o leteckých službách, podepsaná v Praze dne 23. května 1997

Tisk č. 335

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 335 a uvede ho ministr dopravy Pavel Dobeš, kterému nyní uděluji slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr dopravy ČR Pavel Dobeš:  Dobrý den, dámy a pánové. Paní předsedající, děkuji za slovo. Tento materiál je na základě zájmu obou států, který byl stvrzen dne 22. března 2012 v Hanoji. Tento Protokol o změně uvedené Dohody byl podepsán s cílem liberalizovat podmínky pro letecký provoz mezi oběma státy a vytvořit tak vhodný rámec pro zavedení leteckého spojení.

Text Protokolu je v souladu s ústavním pořádkem a s ostatními součástmi právního řádu České republiky, včetně závazků vyplývajících ze strany Evropské unie.

Současně s Protokolem se Parlamentu České republiky předkládá k vyslovení souhlasu s ratifikací také stávající Dohoda, která byla schválena podle tehdy platných právních předpisů jako mezinárodní smlouva vládní kategorie, aby byla celá stávající Dohoda ve znění Protokolu bezprostředně závazná. To je hlavní důvod. Je tedy třeba, aby byla také ona ratifikována a povýšena tak na mezinárodní smlouvu prezidentské kategorie.

Dovolil bych si tímto požádat vážené senátorky a vážené senátory o vyslovení souhlasu s ratifikací obou smluvních dokumentů. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane navrhovateli, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 335/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Dryml.

Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 335/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Veronika Vrecionová, kterou nyní žádám, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Dobré odpoledne, vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Byla jsem požádána, abych přednesla společnou zpravodajskou zprávu obou výborů, které tady byly jmenovány, to znamená výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Pokud bych chtěla ještě něco dodat k tomu, co řekl pan ministr k tomuto vládnímu návrhu, chtěla bych pouze připomenout, že pravidelná ani nepravidelná letecká doprava mezi Českou republikou a Vietnamem není v současné době provozována. První z výše jmenovaných byla zajišťována v průběhu let 1981 až 1990 leteckým dopravcem České aerolinie na lince Praha – Hanoj a zpět.

Na závěr bych chtěla pouze přečíst doporučení obou výborů Senátu Parlamentu České republiky dát souhlas k ratifikaci

a) Protokolu mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o změně Dohody mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o leteckých službách, podepsané v Praze dne 23. května 1997,

b) Dohody mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o leteckých službách, podepsané v Praze dne 23. května 1997.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní zpravodajko. I vás požádám, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů.

A protože se jednalo o společnou zpravodajskou zprávu, není tedy na pořadu nyní nic jiného, než obecná rozprava. Obecnou rozpravu tedy otevírám.

Do rozpravy se nikdo nepřihlásil, takže obecnou rozpravu uzavírám. Ptám se pana ministra, zda chce ještě něco dodat. Evidentně nechce. Paní zpravodajka také ne. Děkuji.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování o návrhu, tak jak ho formulovala paní zpravodajka, to znamená abychom dali souhlas k ratifikaci obou uvedených smluv. Dovolím si všechny svolat k hlasování.

Budeme tedy hlasovat o návrhu, dát souhlas k ratifikaci Protokolu mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o změně Dohody mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o leteckých službách, podepsané v Praze dne 23. května 1997, a Dohody mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické republiky o leteckých službách, podepsané v Praze dne 23. května 1997.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 19 se z 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 33, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji, pane ministře, děkuji, paní zpravodajko, a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 382

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 382. Návrh uvede paní poslankyně Zdeňka Horníková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Zdeňka Horníková:  Hezké odpoledne, dámy a pánové, paní senátorky, páni senátoři, vážená paní předsedající. Dovolte mi, prosím, abych uvedla tisk, který před vás předkládá novelu o Státním fondu rozvoje bydlení. Tato novela byla předložena v Poslanecké sněmovně zástupci všech poslaneckých parlamentních stran. Tato novela byla přijata po projednání ve výborech a klubech počtem 153 hlasů pro, nikdo proti.

Já jsem se dnes dopoledne pohybovala ve vašem foyer a zaslechla jsem řadu věcí, na které bych od tohoto pultíku docela ráda reagovala. První věc, na kterou bych ráda reagovala – proč předložili novelu poslanci, proč ji nepředkládá ministr. Zcela jednoduchý, pragmatický důvod. My máme ve hře 600 milionů Kč, které můžeme dostat. Ale k tomu musíme nějakým způsobem upravit legislativu, to je novela. Peníze leží na stole, my je buď budeme mít, nebo nebudeme mít. Takže jinými slovy řečeno, tlačil nás čas.

Poslanci v Poslanecké sněmovně samozřejmě spolupracovali a celou novelu připravovali se Státním fondem rozvoje bydlení, připravovali ji s ministerstvem místního rozvoje, připravovali ji s řadou odborníků, kteří také zároveň přislíbili účast v orgánech, které bude nutno zřídit. Připravovali jsme ji – a to je podstatné – s řídícím výborem MMR zabývajícím se čerpáním strukturálních fondů.

Já bych v tuto chvíli chtěla poděkovat všem, kteří se touto materií zabývali jak na klubech, tak na výborech.

Dovolte mi kratičkou rekapitulaci, protože mám takový pocit, že v tuto chvíli rozhodujeme a) věcně, b) trochu politicky a klademe si otázku, jestli vůbec chceme Státní fond rozvoje bydlení.

Založen byl v r. 2001. Je to nástroj na podporu bydlení. Hospodařil s 35 miliardami, které byly fondu svěřeny z Fondu národního majetku. Spotřeboval většinu těchto prostředků na přímé dotace, část na úroky k programu Panel. U Panelu bych se ráda zastavila, protože program JESSICA, program, ze kterého teď chceme čerpat evropské prostředky, budou prostředky, které částečně mohou nahradit prostředky do programu Panel, protože ten jsme ukončili.

Teď k programu Panel. Opraveno bylo 330 tisíc bytů, dvě třetiny zůstávají neopraveny. Proinvestováno, nebo do ekonomiky se dostalo 15 miliard z fondu. Tato investice vyvolala 45 miliard dalších prostředků, 60 miliard se otáčelo v ekonomice. Jedna miliarda znamená 1000 pracovních míst.

Co se stalo s fondem za dobu jeho působení? Skončily národní programy fondu. Bydlení až do schválení koncepce nebylo žádnou prioritou ani v České republice, ani v Evropě. Proto také dnes musíme konstatovat, že 600 až 800 tisíc bytů stále není opraveno. Přitom zaznamenáváme potřebu 2000 bytů ročně jako poptávku pro seniory. Roste počet lidí, které bohužel nevyřešíme sociální dávkou na bydlení a musíme hledat jiné řešení. Co z toho vyplývá? Jsem v závěru toho, co jsem chtěla říci o fondu. Státní fond rozvoje bydlení prošel velkou a základní transformací. Naprosto systémově státní fond přešel z přímých dotací na revolvingový způsob hospodaření, to znamená na nízkoúročené půjčky – úvěry – záruky. Co Státní fond rozvoje bydlení čeká? Co musí zvládnout? Dvě věci. Zajistit finanční zdroje. To mu ukládá statut. Řeknu vám na rovinu, a vy to sami víte, protože v Poslanecké sněmovně se schvaluje rozpočet Státního fondu bydlení, dva roky ani koruna ze státního rozpočtu! Dokonce ani nepředpokládáme, že by tam do budoucna měly jít státní peníze. Dokonce si myslím, pokud najde fond správnou cestu, že se bez nich obejde.

Druhá – klíčová – věc, kterou musí fond zvládnout: Zajistit dostupnost bydlení pro všechny občany, především v krizových situacích, do kterých se dostanou. Chýlí se k závěru povídání o fondu a přejdu už přímo k samotné novele. Jenom si dovolím poslední poznámku. K tomu, aby fond mohl splnit to, co se od něj očekává, napomáhá – a přímo předurčuje fondu jeho roli – koncepce bydlení do roku 2020, kterou schválila vláda v červnu 2011. To je také to, co nás vedlo k předložení stávající novely. Za prvé – připravit fond na jeho úlohu, kterou má v koncepci bydlení, kterou stanovila vláda do roku 2020. Za druhé – aby se mu podařilo získat 600 milionů, které leží v Bruselu, a my je tam necháme ležet, nebo je vyzvedneme. Bude to záležet na vás.

Když dovolíte, jenom částečně k samotné novele zákona. Česká republika má první jedinečnou a v rámci tohoto programového období i jedinou reálnou příležitost, jak využít 24 milionů eur v rámci strukturálních fondů na opravy bytových domů v lokalitách hrozících sociálním vyloučením. Podotýkám jedinou. Já se k tomu vrátím ve svém závěru, protože včera na diskusi v klubu ODS jsem dostávala řadu otázek, které mně přišly velmi seriózní, věcné, logické, takže jsem si dovolila ještě večer se obrátit na řídící výbor, na MMR s položením dvou klíčových otázek, kterými dnes své vystoupení ukončím. Budou to možná ty otázky, které si kladete i vy. Já vám na ně dám odpověď. Rozhodnutí bude samozřejmě jednoznačně na vás.

Takže celkem se jedná zhruba o 700 milionů včetně národního podílu, jak jsem zmínila. Na co budou prostředky využity? Budou využity na poskytování nízkoúročených úvěrů s úrokem v minimální míře v souladu s pravidly poskytování veřejné podpory na podporu maximálně 30 let na opravy bytových domů. V zásadě se jedná o pokračování programu Panel, ale jinou formou, ne dotací úrokových sazeb, ale nízkoúročených úvěrů.

Využití evropských fondů je plně v souladu s politikou bydlení schválenou vládou do roku 2020 a vážící se na následující programové období, tak jak jsem již zmiňovala. S ohledem na možnosti státního rozpočtu jsou evropské zdroje jedinou reálnou možností, jak ve větším rozsahu podpořit investice do bydlení. Je to otázka rozpočtu, také jsem se už o tom zmiňovala.

Teď odpovím ještě na jednu otázku, která padala na výboru i na klubech. Dalším možným zdrojem - jak jsem říkala, fond má za úkol zdroje získávat – jsou prostředky Evropské investiční banky. Její podmínkou však je investovat prostřednictvím fondu rozvoje měst.

Proto také navrhujeme, aby Státní fond rozvoje bydlení do budoucna mohl takový fond rozvoje měst založit a zdvojnásobit objem financí na investiční podporu bydlení. Evropská investiční banka je totiž ochotná přidat až polovinu vlastních zdrojů.

Pokud se nám podaří prostředky EU vyčerpat na pilotní projekt opravy bytových domů, chceme je realizovat ve větším objemu v rámci příštího programového období. To je možná to klíčové, co málo zaznívá. My se teď bavíme o prostředcích, které jsme schopni řekněme procesně zvládnout do konce roku, čerpat v příštím roce a vyúčtovat do roku 2015. To jsou prostředky jednorázové. Teď. Už se nebudou nikdy opakovat.

Když dovolíte, ukončila bych toto své úvodní slovo tím, že jsem včera po jednání na senátním klubu ODS dostávala řadu otázek a musím říci, že mi přišly ty náměty velmi rozumné. Například: Nemůžeme ty prostředky použít jinam? Ano, můžeme. Nemůže je spravovat někdo jiný než Státní fond rozvoje bydlení? Ano, může. Pak se ptejme, kdo. Proč byl vybrán Státní fond rozvoje bydlení? Protože má nejlepší know-how a nejvíc zkušeností s tím, jakou formou spravovat prostředky. Věřte mi, že jsem četla jedinou zprávu NKÚ, která se týká fondu a je řekněme negativní. Ta spočívá v tom, že fond dělá málo pro to, aby si zajistil finanční prostředky.

A teď mi dovolte – odcituji, a tím své vystoupení budu končit, protože chci mít čisté svědomí, že to, co tady předkládám, je správně a chci, abyste měli všechny informace před tím, než se rozhodnete, ono se totiž dvakrát nic nestane, jenom prostě nepoužijeme 600 milionů – abych vám přečetla odpověď na dvě otázky. První otázka je: Je zájem o program JESSICA? Je zájem o 600 milionů ze strany obcí? Já jsem tento dotaz položila, včera večer jsem dostala odpověď z řídícího výboru MMR a přečtu vám ji. Dne 16. 7., to je v pondělí, byla vyhlášena výzva na rozšíření či předložení nových zón – integrované plány rozvoje měst, a v rámci tohoto programu projevila zájem o prostředky finančního nástroje JESSICA na rekonstrukci bytových domů již následující města: Olomouc, Frýdek-Místek, Chrudim, Jablonec nad Nisou, Hodonín, Příbram, Litvínov, Ústí nad Labem, Nový Jičín. Prosím, tato města vědí, co je JESSICA. Ona funguje od roku 2006 v Evropě. My jsme s ní jenom neuměli hospodařit. Ano, může s ní hospodařit kdokoliv. Ať to odpracuje a hospodaří s ní. Já tedy narážím na to - žijeme v té době, mě to až neuráží – jestli si někdo myslí, že členové dozorčí rady Státního fondu rozvoje bydlení si z toho udělali svůj pašalík, jak jsem slyšela v předsálí, tak mi opravdu věřte, že je to pro mě úsměvné. Tady je jasná odpověď. Toto je zájem obcí, které už teď čekají na to, že těch 600 milionů bude, a že se v následujícím období budeme pohybovat v řádu kolem 2 miliard ročně.

Prosím, druhá odpověď na druhou podstatnou otázku, kterou jsem si dala a položila ministerstvu. Byl to zcela legitimní dotaz – zda je možné tento objem peněz převést, dát jinam, za jiným účelem. Tady, prosím, odpověď ze včerejška: Podpora jiných oblastí rozvoje měst z tohoto nástroje nepřichází v současném programovacím období v úvahu. V případě, že by se tyto prostředky na rekonstrukci bytových domů nepoužily, pak o ně Česká republika přijde. To je jednoznačné. Já nemám důvod pochybovat o stanovisku řídícího výboru MMR. Přednáší ho vám, protože o tom byla řeč, takže jsem považovala za důležité tuto informaci pro dnešní jednání pro vás mít.

Já se budu muset omluvit, nevím, jestli vydržím do konce vašeho jednání, proto se omlouvám za svůj dlouhý projev, za pět minut začíná schůze Poslanecké sněmovny a také tam mám své povinnosti. Druhá věc, která zaznívala velmi často: Proč na to tak spěcháte? Nestačilo by, kdybychom to projednávali déle, zkvalitnili to atd? Nestačilo. Naplnění alokace v roce 2012 – to znamená, je nutné převést tyto zdroje v celém rozsahu na Státní fond rozvoje bydlení, poskytování úvěrů musí začít v roce 2013 prostřednictvím správce fondu rozvoje měst, který musí být vybrán prostřednictvím výběrového řízení. Proinvestování celé částky musí být realizováno do roku 2015. A teď, prosím, vezmu to od konce. Vezmu to od půlky listopadu a dostanu se k dnešnímu dni a tím své vystoupení skončím. K 15. listopadu musíme předložit certifikaci na ministerstvo financí. V prvním týdnu listopadu předložit prostředky k refundaci na MF. Vydat rozhodnutí o poskytnutí dotace Státnímu fondu rozvoje bydlení během října. Začátkem října předložit projektové žádosti k registraci a koncem září musí být ukončen celý legislativní proces, včetně podpisu pana prezidenta.

Myslím, že tím bych odpověděla na věci, které jsem slyšela a které považuji za podstatné.

Vážené dámy, vážení pánové, ono nejde o život, jde o 600 milionů. Jde o 600 milionů, které buď budeme mít, nebo nebudeme mít. Pokud se budeme chtít bavit o dalším období, máme další možnosti – novelizovat státní fond, můžeme se bavit o tom, jaké bude mít orgány, jací tam budou sedět lidé, kteří lidé budou zodpovídat za to, že se ty peníze neztratí, nerozkradou, nezpronevěří. Všecko "nejnejnejhorší".

Úplně na závěr, a tím už opravdu končím, protože jsem si chtěla být naprosto jista, požádala jsem, aby nám byl zpracován odborný posudek panem prof. Eliášem, člověkem, který používá vysokého renomé a který se touto materií zabýval. Pan prof. Eliáš se vyjádřil k návrhu zákona tak, že se jedná o kvalitní materiál, který je legislativně zcela v pořádku. Je pouze na politické vůli a dohodě – či nedohodě – zda se Parlament rozhodne touto cestou se vydat.

Tímto, dámy a pánové, vám velice děkuji za vaši pozornost, děkuji vám za pozornost, kterou jste věnovali celému tisku. Věřte mi, pokud byste tento zákon schválili, pomůžete obcím, které ty prostředky potřebují. Pokud ne, odložíme pomoc někdy na neurčito. Děkuji vám za vaši pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní navrhovatelko. Požádám vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ÚPV. Záznam z jednání jste obdrželi jako senátní tisk č 382/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 382/1. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Eva Richtrová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Eva Richtrová:  Vážená paní předsedající, paní poslankyně, kolegyně a kolegové, moje zpravodajská zpráva nebude opakovat to, co tady bylo paní poslankyní řečeno. Já zkusím doplnit její vystoupení o další problematiku, tak jak ji vnímá výbor pro územní rozvoj a jak ji vnímá i většina starostů, primátorů a komunálních politiků.

To, že tady byla předložena stručná novela, je pravda. Novela prošla poslaneckou sněmovnou i ve zkrácených lhůtách. V celém projednávání byl položen pouze jeden pozměňující návrh, a to návrh jenom na změnu sídla fondu z Olomouce do Prahy. Jak tady bylo řečeno, ze 168 přítomných poslanců 153 se vyslovilo pro návrh novely, nikdo nebyl proti. Je určitě chvályhodná snaha poslanců, dostat další finanční nástroj pro města a obce. Určitě je chvályhodné to, že i JESSICA, která tady moc často zmiňována není, je opravdu dobrý projekt pro města.

Paní poslankyně tady zmiňovala prof. Eliáše, který dělal oponenturu k této novele. Já bych jenom chtěla říci, že je tady vůbec pominuto, jak se k tomu materiálu staví vláda. Vláda na své schůzi obecně podpořila snahu předkladatelů především ve fázi rozšířit možnost čerpání finančních prostředků EU na podporu rozvoje měst a sídelních celků. Ale upozornila také na spoustu úskalí, která tento návrh má. Já bych se pokusila z toho vypíchnout aspoň něco a konstatovat tady, že už dneska je problematické vymezení majetku fondu a hospodaření s tím majetkem. To byl také důvod, proč se vláda vyjadřovala odmítavě k některým výrokům, které jsou v novele zákona formulovány.

V novele je § 1 odst. 3, který říká: Fond hospodaří s majetkem ve vlastnictví státu, s vlastním majetkem a majetkem jiných osob. Dál je tam ještě doplněno to, že fond má nově mít právo zřizovat či zakládat právnické osoby, nabývat v nich majetkovou účast, nabývat cenné papíry, zejména podle zákona o kolektivním investování.

Já bych k tomu chtěla říci, že právě tady v této části je spousta neznámých a spousta různých dohadů. Myslím si, že ani v Poslanecké sněmovně se nikdo nepozastavil nad stanoviskem vlády, že zapojením jiných než státních prostředků se stává označení státní fond naprosto zavádějícím. I právníci se přiklánějí k tomu, že to je právně velmi neurčité. Důležité asi bude, zamyslet se také nad tím, když se fond přemění na holdingovou společnost, jestli hospodaření fondu se nemůže stát neprůhledným. Tady těch obav je opravdu víc než dost.

Jsem přesvědčena o tom, že předkladatelé byli vedeni těmi nejlepšími úmysly opravdu těm městům pomoci a finanční prostředky z EU vyčerpat. Ale jsem také přesvědčena o tom, že to není úplně přesně to, co bychom si představovali a že by tady byla nějaká garance, že prostředky, kterých je dneska podle výroční zprávy v roce 2011 asi 9 miliard, nemohou být zneužity.

Teď se dostávám k výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tam bylo toto téma také velmi diskutováno. Přesto výbor dospěl k usnesení – já vám ho přečtu:

Výbor doporučuje Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně PČR s pozměňujícím návrhem, který je přílohou usnesení, mě určil zpravodajem a pověřil předsedu výboru pana senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Ještě než ukončím svou zpravodajskou zprávu – myslím, si, že bude opravdu třeba zvážit rizika, možnosti vyvedení finančních prostředků z fondu, který by měl nabýt nová práva. Jestli tady někdo podá návrh na zamítnutí této novely, přidám se k hlasování pro její zamítnutí.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní zpravodajko. Také vás požádám, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV pan senátor Malý. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Paní předsedající, paní navrhovatelko, paní zpravodajko, dámy a pánové, ÚPV se podrobně zabýval touto materií. Také jsme tam narazili na několik problematických ustanovení, která potom vyústila v usnesení, které přečtu. Velmi komplikované a nejasné je ustanovení, které říká, že fond může nabývat cenných papírů, zejména dle zákona o kolektivním investování. Je logika, kdyby to byly papíry fondů, které bude zřizovat na úrovni měst, bylo by to v pořádku. Ale takto se otevírá možnost, že může investovat v podstatě do jakýchkoliv cenných papírů. A tady je trošku problém, umožňuje to – i když samozřejmě nepředpokládáme, že by to bylo, jenom v teoretické rovině – že by zde mohl být kanál, kterým by mohly peníze z tohoto fondu odtéci.

Protože u nás byl podán návrh, který jsem podával já, na schválení tohoto zákona podle předlohy, kterou nám postoupila Poslanecká sněmovna, tak po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor nepřijal žádné usnesení k projednávanému tisku, když pro návrh, aby výbor doporučil Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR, hlasoval 1 senátor, proti tomuto návrhu hlasovali 4 senátoři, 3 senátoři se zdrželi hlasování. Návrh tedy nebyl přijat.

Pro návrh, aby výbor doporučil Senátu PČR projednávaný návrh zákona zamítnout, hlasovali 4 senátoři, proti tomuto návrhu nehlasoval žádný senátor a 4 senátoři se zdrželi hlasování. Návrh tedy nebyl schválen.

Jiné návrhy nebyly podány.

To je vše z naší zpravodajské zprávy a z usnesení ÚPV k tomuto tisku. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane kolego. Ptám se, zda nyní někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím. Mohu tedy otevřít obecnou rozpravu. Do rozpravy se přihlásil s právem přednostním pan senátor Petr Vícha, předseda klubu sociální demokracie. Prosím, pane předsedo.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, předstihl jsem Jaroslava Kuberu, to mě těší. Méně mě už těší to, že tady řešíme poměrně kontroverzní záležitost a musíme vzít v úvahu i dobré úmysly, které tady jsou. Už dlouho mi nevolalo tolik lidí kvůli nějakému zákonu, naposledy u loterií a fotovoltaiky, a to je vždycky nějakým způsobem podezřelé.

Předkladatelé vedeni dobrými úmysly zachránit 600 milionů Kč – my, když to neschválíme, tak jsme lumpové, kteří připravili obce o 600 milionů Kč. Takovou zkratku jsem si z úvodního vystoupení vzal. Protože tady bylo řečeno, je zájem o JESSICU, je zájem o podporu obcí. Na to je jasná odpověď, ano. Abych mohl s klidným svědomím podpořit tuto novelu, případně s nějakými pozměňujícími návrhy, tak si dovolím položit předkladatelům několik otázek, které tady zodpovězeny nebyly, a bohužel nebyly zodpovězeny ani při projednávání ve výboru.

První, nejméně podstatná, ale v zastoupení nepřítomného kolegy Tesaříka, který řešil záležitost, že sídlo fondu je v Olomouci. Dotaz zněl: Proč nikdy v historii fondu nebyl naplněn zákon a proč sídlo skutečně není v Olomouci, je to téměř prázdná budova. Argumentace je, že ředitel fondu je v Praze, dozorčí rada zasedá v Praze, tak změňme sídlo. Proč nebyl po celou dobu naplněn zákon? Možná to není otázka na paní poslankyni, ale na někoho jiného. To je ale nejméně podstatné.

Teď závažnější věci. Chci vědět, kde a kdy se vyrojilo 600 milionů korun, které potřebujeme teď rychle vyřešit, jinak o ně přijdeme. Před týdnem, před měsícem, před rokem, před pěti lety? Kde se peníze vzaly a co jsme zapinkali, že najednou není jiné možnosti, než řešit to tímto způsobem,.

Na výboru jsme projednávali tuto záležitost a členové výboru argumentovali, že tam není slovo státní dluhopisy. Paní poslankyně říkala, že tam je slovo stát. Pak jsme ji přesvědčili, že tam slovo státní cenné papíry není. Na výboru zazněla odpověď, že to asi vypadlo. Myslím, že nic nemůže jen tak vypadnout. Ptám se, kdo a kdy – jestli v původním návrhu slovo státní bylo – jej doporučil dát pryč. I to mi připadá absurdní, že státní fond používá státní prostředky k nákupu státních dluhopisů. Připadá mi to trochu zvláštní.

Na výboru padlo, že JESSICA úspěšně funguje v Moravskoslezském kraji několik let. Opakuji to, co jsem řekl na výboru: Žádný program nebyl dosud z JESSICA v Moravskoslezském kraji financován. Na výboru jsem se ptal o jakou výši úroků pravděpodobně u těchto úvěrů půjde. Odpověď jsem nedostal. Proč se na to ptám? V Moravskoslezském kraji jsme v této chvíli ve fázi, kdy pravděpodobně budou vypsány nějaké projekty na financování do JESSICA, a bylo řečeno, že výše úroků není známa. Jestliže se obce budou hlásit do financování projektů prostřednictvím úvěru, tak jediná možnost podle zákona o zadávání zakázek je, že podle tohoto zákona vypíší soutěž. Jestliže vypíši soutěž, nemohu ji zrušit. Jestli vypíši soutěž, tak musím vědět, že se program JESSICA do toho přihlásí, protože jinak se přihlásí komerční banky, ale já to za ty peníze nechci. Chci za slibované nízké úroky. Proto se ptám, jaké úroky to budou a jak se technicky vypořádáme s tímto věcným rozporem se zákonem o zadávání veřejných zakázek.

Protože předpokládám, že na tyto otázky odpovědi dostaneme, požádal bych před hlasováním o deset minut na poradu klubu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Dále se do rozpravy přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Paní místopředsedkyně, vážená paní poslankyně, kolegyně a kolegové, navážu na kolegu Víchu. V mnohém s ním souhlasím, ale mám k tomu ještě tvrdší postoj. K panu předsedovi Štěchovi – vaším prostřednictvím – aby neříkal, že kritizuji vládu: není to vládní návrh je to návrh lidí, z nichž shodou okolností mnozí sedí v dozorčí radě fondu. Mám pochybnosti o tom, jestli náhodou nejsou ve střetu zájmů.

Jsem dlouholetým odpůrcem všech fondů a dotací. Důvody jsou prosté – všichni tady mluví o boji s korupcí, a tento bod je jeden z nejsvádivějších k tomu, aby se kradly peníze – jsou to dotace a fondy. Tam jsou lákadla. Když vám někdo dá na něco 85 procent – neberte to, a když ještě 15 procent zaplatí stát? Potom tu máme chrámy piva, megastadiony v městečkách s minimálním počtem, obyvatel, které stojí půl miliardy, ale nikdo neví, kdo bude potom platit elektřinu v těchto úžasných stáncích vybudovaných za státní peníze.

To, že státní fond má nakupovat cenné papíry od státu mi připadá velmi zábavné. Podobně zábavné je, když EU miliardami eur sanuje banky, aby si od nich potom peníze půjčovala. Jde o peníze, které jim tam nasypala, když krachovaly. Je absolutně nelogické, aby stát nakupoval od státu. Kromě toho jde o státní fond. Legislativa správně poukazuje na to, že když je to státní fond, tak by měl zůstat státním fondem. Pokud chce někdo vytvořit nějaký fond, ať si ho vytvoří.

ODS svého času, když ještě byla pravicová, dnes se tak jen tváří, měla ve svém programu zrušení všech těchto pochybných fondů – dopravní infrastruktury, bydlení a dalších. Když je tam tolik peněz, napadá mně, že by nebylo od věci dát je například do důchodového fondu, který úpí a peníze nemá. Za chvíli budeme projednávat menší valorizaci důchodů než by si naši senioři přáli. To je jedna možná.

Druhá možnost je, dát tyto peníze do rozpočtového určení daní, a nechat na obcích, ať se tam rozhodnou, jejich voliči jim potom spočítají, zda se rozhodli správně nebo ne. Nerozhodují se svobodně. Když peníze tečou, občané jim naopak říkají, aby si vzali peníze, když tady jsou a aby za ně udělali cokoli. JESSICA mi silně připomíná Morgianu, měla by se jmenovat Morgiana. Jsou to peníze, které protékají přes soukromé firmy, které školí sociální pracovnice o tom, jak mají školit občany, aby si neuváženě nebrali půjčky. Když jsem řekl, že těmto pracovnicím nezaplatím pracovní dobu, kterou strávily na těchto přiblblých školeních, že to pro ně není žádný problém, že peníze budou refundovat. Zaplatí mzdu pracovnic, když je školí. Je to takový byznys, že se jim to vyplatí. Ještě je pozvou na oběd. Dámám se to líbí, je to zábavné, ale praktický výsledek je nulový, jen, že si z toho některé firmy udělají dobrý byznys a vydělávají na tom těžké peníze.

Navrhuji samozřejmě zamítnutí. Očekávám podporu, přestože je tady opět riziko, že nás sněmovna přehlasuje, protože rozdělování peněz mnohé baví. Je vždycky dobré sto sebrat a padesát rozdělit, ještě si z toho udělat zásluhu a padesát se cestou ztratí. Dodnes si vzpomínám na půjčku v devadesátých letech, kdy jsme měli dostat bezúročnou půjčku na rozvoj infrastruktury, pak se toho chopily komerční banky a z bezúročné byla najednou dvě procenta, čtyři procenta a potom osm procent. Řeklo se, že to někdo musí spravovat a ten, kdo to spravuje, musí na tom vydělat. Proč by to jinak dělal?

Myslím si, že se v budoucnu obejdeme bez státního fondu rozvoje bydlení, byť o ony "jessické" peníze přijdeme. Myslím si, že jsou i jiné cesty jak peníze využít,  neboť o nic stejně nepřijdeme, peníze jsou naše, předtím jsme je tam poslali, stejným způsobem se to pošle, osmdesát z toho vrátí a ještě si z toho udělají zásluhu, a my se tváříme, jako kdyby nás EU živila.

Námitky legislativy jsou relevantní. Jestli pan profesor Eliáš říká, že to není v rozporu, někdy věci nemusí být se zákonem v rozporu, a přesto nejsou hodné naší pozornosti. Děkuji za pozornost. Navrhuji samozřejmě zamítnutí.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Paní zpravodajka jistě zaregistrovala vaše dotazy. Dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Karel Šebek.

Senátor Karel Šebek:  Vážená paní předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně a kolegové. K tomu, clo zde zaznělo, nemám komentář, kromě toho, že si kladu otázku, zda v předložené novele a zda podmínkou čerpání fondů JESSICA je bod 5: Fond může být zřizovatelem či zakladatelem právnických osob a může v nich nabývat majetkovou účast, a bod 7: Fond může nabývat cenné papíry, zejména podle zákona o kolektivním investování. Důvody zde zazněly.

Pokud nebude schválen návrh pana kolegy Kubery na zamítnutí, připravil jsem dva pozměňovací návrhy, které spočívají v tom – tyto body z návrhu zákona vypustit.

K tomu, co zde ještě nepadlo, a jsem rád, že pan senátor Kubera neřekl všechno. Informoval bych vás o tom, co fond JESSICA je. Cituji ze stránek ministerstva pro místní rozvoj.

Řídící orgán vybral oblast intervence 5.2 – zlepšení prostředí v problémových sídlištích, která splňují požadavky uvedeného obecného nařízení a je realizována v zónách se schválenými integrovanými programy rozvoje měst ve 41 městech ČR. Vzhledem k zájmu o tento nástroj byla navýšena alokace v oblasti intervence 5.2 o finanční prostředky ve výši 20 804 634 eur a jejich využití pro pilotní ověření realizace finančního nástroje JESSICA schválil monitorovací výbor. Cílem unterhamu jsou problémové části větších měst nad dvacet tisíc obyvatel. Tím se omezí rozdrobení podpory do malých akcí, a bude respektován princip koncentrace. Problémovým sídlištěm se rozumí ucelená část území obce, zastavěná bytovými domy, přičemž takové sídliště má nejméně 500 bytů. Podpora se soustředí na komplexní revitalizaci či regeneraci prostředí sídlišť ve velkých městech s hrozícími problémy, které by mohly v případě vyšší koncentrace vyústit v sociální vyloučení. Cílem intervence bude jejich přeměna na přitažlivé celky a všestranné zlepšení obytného prostředí.

Pak jsou zde formovány podmínky, které musí přidělení dotace z fondu schválit. Mezi nimi je vysoká míra chudoby a vyloučení, vysoká míra dlouhodobé negramotnosti, neuspokojivý demografický vývoj, vysoký stupeň kriminality a delikvence, nízká míra hospodářské aktivity a mnohé další.Jinými slovy: prostředky státního fondu rozvoje bydlení budou nadále směřovány do vyvolených 41 deprimovaných zón ve městech nad dvacet tisíc obyvatel s cílem přeměnit je na přitažlivé celky, aniž se ovšem budou řešit základní příčiny\ této deprivace.

Zmíním výdaje, které vycházejí z podmínek fondu JESSICA: výdaje na pořízení počítačového elektronického vybavení, výdaje na činnosti zaměřené na posílení administrativní kapacity, to je organizace, technická podpora jednání pracovních skupin a komisí, zabezpečování odborného poradenství pro implementační strukturu, zajištění zpracování studií, analýz, metodik a metodických příruček, výdaje spojené se zajišťováním aktivit pro sledování a vyhodnocení absorpční kapacity, výdaje na podporu absorbční kapacity, výdaje spojené s hodnocením a monitorováním realizace JESSICA, výdaje na audity a kontroly, osobní náklady, výdaje na hrubou mzdu včetně zákonných odvodů zaměstnavatele na sociální a zdravotní pojištění a případně dalších, například fond kulturních a sociálních potřeb a za zaměstnance, kteří byli příslušným orgánem veřejné správy určeni k vykonávání aktivit souvisejících s fondem JESSICA, výdaje na vzdělávání, cestovní náklady, výdaje na externí poradenství a externí experty.

Je jasné, že na obce pod dvacet tisíc obyvatel z fondu už nic nezbude. Jak zde již bylo citováno stanovisko vlády, zapojením jiných než státních prostředků stává se slovo státní fond ve fondu sporným i právně. Ostatní již tady bylo citováno. Zmínil jsem navíc ceny externích nákladů, které jsou jiného druhu, než ty, na které jsme při realizaci dosavadního chodu rozvoje bydlení byli zvyklí.

Pokud nebude schválen návrh zamítnout, podávám pozměňovací návrhy k bodům 5 a 7.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Dále bude pokračovat pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Začnu tím, že odpovím kolegovi Kuberovi, že se nemůže program JESSICA jmenovat jinak, protože je to anglický překlad iniciál, pojmenování programu v městské oblasti. Tedy žádné MO nebo RG nezačínají slova, která by popisovala tento program.

Vystoupil jsem ale kvůli něčemu jinému. Pohled je ale poněkud širší. Bavíme se o programu, který byl vypsán Evropskou komisí a evropským parlamentem byl velmi podporován a to hlavně z toho důvodu, aby byla podpořena některá oblast života lidí. Pokud chceme bojovat proti korupci a přerozdělování – budu na této straně boje, protože korupce začíná u přerozdělování peněz a všechny dotační tituly tomu napomáhají – musíme bojovat o několik kroků dříve, a to především prostřednictvím našich poslanců evropského parlamentu a prostřednictvím pozic, které budou takovému přerozdělování peněz a programům bránit už na začátku. První kolo si například odbudeme v případě, kdy budeme diskutovat zřejmě jen v konzultační rovině o vytváření evropského rozpočtu. Předpokládám, že poslanci evropského parlamentu budou tento rozpočet chtít extendovat. Pozice parlamentů členských států je naopak velmi střízlivá, odvod zhruba na té úrovni, jako byla minulá finanční perspektiva. Myslím si, že to bude první střet, kdy si budeme moci připomenout, že přerozdělování možná neúměrně napomáhá korupci. Teď bojovat s korupcí a se všemi negativy, kterým přerozdělování peněz pomáhá, je trochu pozdní práce. Předkladatelé zákona neudělali nic jiného, než že se snažili jeden dotační titul využít. Není tady konkurence mezi jinými dotačními tituly. I když možná cítíme určitá nebezpečí, na jejich obranu je nutno říci, že v malých obcích a v sídlištích, byť jsou větší a mají předepsaný minimální počet bytů a jde o města, která mají více než dvacet tisíc obyvatel, nemusí se to každému líbit. Ve svém volebním obvodu například tak velké město nemám, ani to mé největší nemá dvacet tisíc občanů. Aspoň mě nikdo nemůže obviňovat z toho, že bych program podporoval z toho důvodu, že chci získávat voliče na svém území.

Situace je taková, že buď tam peníze zůstanou nebo se k nim můžeme přihlásit a pak je na jiných, aby se dohlédlo na to, aby peníze byly co nejúčelnější vynaloženy.

Má to ještě jeden efekt, který možná předkladatelé zvažovali, když tento návrh zákona psali, a to je ten, že napětí, kterém vznikne v městských sídlech, které bývá často na základě sociální deprivace, na základě nemožnosti, že si lidé nedovedou představit jiný život než u hracího automatu s určitou nadějí, že mohou vyhrát a mohou být těmi šťastlivci, kteří se z toho místa dostanou a teď máme možnost využít evropský program, který předkladatelé nabízejí, kdy to alespoň částečně může odlehčit svědomí těm, kteří hospodaří a politicky pracují v daných oblastech. Tady je program, který možná pomůže zmírnit sociální napětí. Přál bych si, aby to tak nastalo. Určitě jsou i lepší nástroje, ale o těch se musíme bavit o měsíce a roky dříve, když se tyto programy vytvářejí na evropské úrovni, musíme k tomu vést diskuze na našich výborech, naši zástupci o tom musí hovořit na společných parlamentních setkáních, ať už v evropském parlamentu nebo v parlamentech předsednické země. Tam pak můžeme tyto procesy korigovat. Teď je otázka – vezměme to, nebo nechme peníze ležet. Domnívám se, že by bylo vhodnější peníze využít, už jen proto, že ne pořád nám je bude někdo nabízet a že vůle dávat novým členským státům velkou podporu na kohezní politiku je stále menší.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Zatím posledním přihlášeným je pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně a kolegové, k bodu, který dnes projednáváme mám jednu poznámku a jednu otázku. Poznámka navazuje na otázku pana kolegy Víchy.

Pokud dobře rozumím, je to tak, že prostředky EU, kterými dnes disponujeme, nám byly přiděleny v roce 2007 až 2013, bylo to celkem zhruba 700 miliard korun a z toho nějakých 600 milionů korun je umístěno někde v nějaké části integrovaného operačního programu.

Nyní k mojí otázce. Ona paní poslankyně Horníková to už tady zmínila, ale já otázku upřesním, protože pro moje rozhodování je velmi důležitá, protože zřejmě nikdo tady není takový, že by si přál, aby Česká republika přišla o 600 milionů. Já podle všeho, s čím jsem se zatím potkal v rámci evropských fondů a operačních programů, jsem to vždycky vnímal tak, že pokud nám EU byly nějaké peníze v rámci operačního programu přiděleny, tak při přiměřené snaze bez větších problémů je možné peníze realokovat, přemístit v rámci operačního programu a při větší snaze je to dokonce možné dělat i mezi operačními programy. To znamená – já se znovu ptám, zda skutečně je tomu tak, že v případě těch 21 milionů euro tomu tak není. Jestli skutečně je tomu tak a je to pro mě naprosto výjimečná situace, s kterou se setkávám v rámci evropských peněz poprvé, že není možné dnes těch 21 milionů euro na základě schválení nějakého orgánu – buď to bude řídící orgán nebo nějaký řídící výbor nebo někdo dalším, to samozřejmě je potřeba vždy zjistit, zda skutečně není možné tyto peníze vzít a dát někam jinam. Potenciálních příjemců, těch řídících orgánů, které by uměly celkem bez velkých problémů do roku 2015 600 milionů korun využít, já znám hned několik. Tady bych problém neviděl.

Čili opakuji naposledy svoji otázku, zda skutečně jistě víme, že není možné realokovat zmíněných 600 milionů korun do jiného místa integrovaného operačního programu, případně přímo do jiného operačního programu k jejich využití. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. V této chvíli jsou přihlášeni další dva senátoři, ale protože paní poslankyně je v roli navrhovatelky, má právo vystoupit kdykoliv, tak já jí v této chvíli dávám slovo.

Poslankyně Zdeňka Horníková:  Vážené dámy a pánové, já se nesmírně omlouvám, a věřte, že to nedělám ráda, protože musím říct, že všechny naše připomínky jsou zajímavé, mají své rácio, je na pořadu dne o nich mluvit, jenom jsme možná měli začít o maličko dřív, ale já myslím, že i v těch odpovědích, které já budu mít nám vyplyne, proč jsme o nich dřív nemohli mluvit. Já se nesmírně omlouvám, že jsem se teď přihlásila do diskuze, a to proto, abych se pokusila alespoň na některé vaše otázky odpovědět. Budu se pak muset omluvit, bohužel musím na své mateřské pracoviště do Poslanecké sněmovny. Tak prosím, kdybyste mě teď vyslechli. Já těch pár odpovědí, které jsem schopna – jestli jsem na některé zapomněla, promiňte.

Prosím vás, naprosto klíčová věc. Byla otázka majetku, hospodaření s majetkem. Já to také považuji za nesmírně klíčový moment, a protože tento moment je přesně obsažen ve zprávě pana profesora Eliáše a já ji mám k dispozici. Všem vám ji pošlu pokud budete mít zájem. Dovolte mi, abych odcitovala, protože v této zprávě se v podstatě říká, že stav který je dnes je špatně. Že ta novela měla být dávno. Prosím, já vám jenom odcituji, abych náhodou do toho nevložila nějakou vlastní myšlenku, promiňte. Cituji z odborného stanoviska pana profesora Eliáše: Tato změna zákona má plné odůvodnění. To plyne z § 1 odstavec 2 platného zákona, podle něhož je fond právnickou osobou. Tím je vzhledem k § 18 odstavec 1 občanského zákoníku dáno, že fond je způsobilý mít práva a povinnosti. Do této způsobilosti sice může zákon zasáhnout, avšak jen s intenzitou omezení, nikoli jejího zrušení. Paragraf 19 odstavec 1 občanského zákoníku. Přesto se touto cestou vydal záklon o majetku ČR a jejím vystupováním v právních vztazích. Zákon číslo 219/2000 Sb., zákon o majetku státu, který v § 54 odstavec 1 zařadil státní fondy do kategorie ostatních státních organizací a stanovil, že jejich majetek je majetkem státu. Vznikla tím situace komentovaná specialisty na danou problematiku buď s rozpaky nebo s rozhořčením. Vím, že by možná bylo dobré si to přečíst v širším kontextu, já vám samozřejmě ten materiál nesmírně ráda poskytnu a musím říct, že toto byla jedna z věcí, které jsme věnovali obrovské množství času, protože jsme se nechtěli dostat při této novele do konfliktu s dalším zákonem. A to je přesně zákon o majetku státu, a proto jsme si nechali udělat odbornou analýzu a znovu se vracím k tomu, že laicky řečeno napravujeme stav věcí, který nebyl až do této chvíle v podstatě v pořádku. Takže pan profesor píše:

Závěr změny § 1 odst. 3 zákona, takže se výslovně vyjádří, že fond hospodaří nejen s majetkem státu, ale rovněž s majetkem svým vlastním nebo s majetkem jiných osob, odpovídá nejen přirozenému stavu věcí, na který poukazuje důvodová zpráva k návrhu, ale také pravidlům právní vědy. A koneckonců potvrdí i to, co lze vysledovat zákonem v textu již teď.

Já mám pocit, že v tuto chvíli mám legislativně čisté svědomí, a dovolte mi, abych se pokusila rychle odpovědět na některé dotazy, které zde padly. Výše úroků, ano odpovídám výše úroků dva a více, ale v řádu desetin. Je to na třicet let, v objemu 90 procent alokace, příjemcem budou družstva, obce, soukromí vlastníci SVJ. Vidím pana kolegu Palase. Vycházela jsem zn informací, že JESSICA funguje ve světě, že se jí zabýváme i v našem kraji, že s ní pan hejtman pracuje. Dnes mi to také potvrdil. Omlouvám se, pokud jsme si na výboru nerozuměli.

K dluhopisům: Nákup státních papírů je jen lepším zhodnocením prostředků fondu.

Chci se vyjádřit ke slovu státní. Na výboru jsem se nehádala, obhajovala jsem věc, kterou legitimně přiznávám – vypadla nám. V původním návrhu jsme to neměli. Dostali jsme připomínky ministerstva financí, které jsme vypořádávali právě se zákonem o majetku státu. Připomínka ministerstva financí tam byla, respektovali jsme ji. Říkám, že to bylo zanedbání z naší strany. Nesmírně se za to omlouvám. Při příští novele zákona to tam dáme. Teď jsme našli náhradní řešení. Máme statut fondu, který projednává výbor fondu. Výbor fondu už projednal, že zapracujeme tento moment do statutu fondu, který schvaluje vláda. Slovo státní se tam dostane jinou formou a pak se dostane do zákona. Chci upozornit na jednu drobnost. Rozpočet státního fondu rozvoje bydlení schvaluje PS každou úpravu.

Není možné, že by se schválily nákupy dluhopisů bez toho, že by všichni poslanci tento návrh dostali na stůl.

Pak tady bylo 600 milionů – ano, možná odpoví Miloši Vystrčilovi – 600 milionů. Tak pozor, zaprvé byl zájem, protože státní prostředky nejsou, sociální situace je tíživá a zájem o tuto problematiku tady byl, tudíž jsme hledali. Našli jsme. Našli jsme zhruba před rokem, pracovali jsme na této novele a nejenom na novele. Totiž ono bylo také důležité mít schválenou koncepci bydlení, protože je podklad a základ pro Evropskou komisi, aby nám přidělila prostředky do budoucích programů. A toto se nám podařilo objevit před rokem, půl roku jsme na tom pracovali a opravdu prostředky nikam jinam nejdou. V tom jsou zatím 24 miliony eur, v tuto chvíli nikam jinam to nejde. Ale je to jednorázová věc. Znovu říkám panu kolegovi Vystrčilovi – jednorázová teď, o budoucnosti se můžeme dál bavit.

Rychle – sídlo v Olomouci vzniklo proto, že – a teď úplně na rovinu, pan kolega Kvapil je z Olomouce, tak jsme mu udělali tehdy radost. Prostě tak to je, no. To, že sídlo nefunguje, tak zase na rovinu, sídlo samozřejmě funguje, v Olomouci je, a to, že daleko více využívá sídlo v Praze, protože je několik set metrů od ministerstva místního rozvoje, že je to levnější, racionálnější, věcnější, je prostě pravda.

Další věc – já teď chci říct všem, kteří jsou z Moravy a z Olomouce, pokud by se stalo, že bude sídlo v Praze, vždycky bude zachováno regionální pracoviště Státního fondu rozvoje bydlení v Olomouci. Jsme na tom domluveni, a pokud by byla velká snaha vrátit sídlo do Olomouce, já to nepovažuji za absolutně nějakou klíčovou věc.

Poslední dvě věci, které chci zmínit, a prosím pěkně chápu, že je to věc odborná a složitá. Prosím, nepleťme si pojmy. Holdingový fond není holdingová společnost. Holdingový fond je terminus technicus, je to termín, který zavedla Evropská komise a holdingový fond je samostatnou účetní jednotkou Státního fondu rozvoje bydlení. Holdingový fond nemá nic společného s holdingovou společností podle zákona.

A poslední věc, na kterou bych zareagovala – vláda. Ne že vláda vydala zamítavé nebo nesouhlasné stanovisko. Toto stanovisko, které bylo obsaženo ve stanovisku vlády, je stanovisko pana ministra financí, pana ministra Kalouska. Pan ministr Kalousek stejně jako pan Kubera nechce všechny státní fondy – já tomu rozumím – jenom na vysvětlenou. Je to stanovisko pana ministra financí, a to že se objevilo ve stanovisku vlády je v pořádku, protože pan ministr je člen vlády.

Dámy a pánové, já vám nesmírně děkuji. Moc se omlouvám a přeji vám, abyste se rozhodli dobře. Je to na vás, hezký zbytek dne. Omluvte mě, že vás teď bohužel musím opustit. Na shledanou.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní poslankyně. V této chvíli přednostním právem je přihlášen předseda Senátu pan Milan Štěch. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážená paní předsedající, vážená paní poslankyně. Já v tuto chvíli považuji za vhodné, abych zde řekl, že jsem mimo jiné obdržel stanovisko, žádost prezidenta Svazu zaměstnavatelů ve stavebnictví pana Matyáše. A to stanovisko je jednoznačné, že přes naše výhrady a možná některé detaily považují za životně důležité pro české stavebnictví, aby tento návrh byl schválen. Uvědomme si, že čtyři roky – a nechci říkat z jakých důvodů – české stavebnictví se propadá, raketovým způsobem letí dolů. A jestli nám tito lidé, kteří za ně zodpovídají a zodpovídají za desítky tisíc lidí, kteří tam pracují, sdělují, že jim to pomůže, že to je potřeba, tak já si nedovolím toto zpochybnit, protože my za stavebnictví, za lidi, kteří tam pracují, a myslím si, že s těmi podnikateli a zaměstnavateli jsme de facto na jedné lodi a makroekonomicky to má taky velký význam, že oni vědí, o čem hovoří, že bychom měli dát na ně, protože my tady vyjadřujeme různé pochybnosti, ale neumíme je nikdo, jak se říká, vyfutrovat argumenty. Takže já budu hlasovat pro. V tuto chvíli navrhuji návrh zákona schválit tak, jak nám byl postoupen z Poslanecké sněmovny. Ať si to potom opraví ti, kteří za to zodpovídají. Jestli dneska tyto autority českého stavebnictví říkají, že pokud to nebude schváleno, že jim to zkomplikuje život, že to zhorší pozici stavebnictví, tak to považuji za velmi vážnou informaci. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Já mám avizovaný procedurální návrh pana senátora Kladívka. Takže prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Dovolte mi, abych jménem senátorského klubu ODS navrhl podle § 57 odst. 5 Jednacího řádu Senátu přerušit projednávání tohoto bodu pořadu na dobu do 16.30 hod., aby mohla být přítomna i nadále předkladatelka paní poslankyně Horníková, která musí být v současné době v Poslanecké sněmovně přítomna. Takže prosím vás o podporu tohoto procedurálního návrhu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Protože o procedurálním návrhu se hlasuje bez rozpravy, svolám všechny k hlasování.

Budeme hlasovat v tuto chvíli o procedurálním návrhu pana senátora Kladívka jménem klubu ODS, a to je přerušit projednávání tohoto bodu do 16.30 hodin. Je to tak? Dobře.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 20 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 48, proti byli 3. Návrh byl přijat.

Vyhovuji tedy v tuto chvíli procedurálnímu návrhu, přerušuji projednávání tohoto bodu a budeme dále pokračovat podle programu, kde dalším bodem projednání je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 375

Návrh uvede ministr spravedlnosti Pavel Blažek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Já pana ministra tady ale nevidím, měla jsem informaci, že je zde přítomen.

Pan ministr Pavel Blažek již přichází. Pane ministře, vítám vás při premiéře zde v Senátu Parlamentu ČR a máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Dobrý den, dámy a pánové. Je vám předložen vládní návrh zákona, kterým se mění občanský soudní řád. Protože vidím, že jednání se docela protahuje, tak se pokusím být co možná nejstručnější a řeknu opravdu nejzákladnější věci, které ve vládním návrhu jsou. Zaprvé je potřeba říci, že celý návrh na změny občanského soudního řádu se týká výkonu rozhodnutí neboli exekucí. Je tam několik zásadních změn, ke kterým podle tohoto návrhu má dojít.

Zaprvé je to omezení stávající trojkolejnosti výkonu rozhodnutí, které dnes provádí soud, soudní exekutoři a správní a daňové orgány, to znamená, jde o určité zjednodušení, a to jak pro věřitele, tak pro dlužníky. Zadruhé dochází ke zrušení formálního rozhodování soudů a nařízení exekuce a o pověření soudního exekutora jejím provedením. Tady jde prosím pěkně o to, že v současné praxi jsou soudy podle názoru navrhovatele příliš zatěžovány tím, že vyhotovují v podstatě formální rozhodnutí, a to je návrh, respektive rozhodnutí o nařízení exekuce. To znamená, tato agenda by se svěřila přímo exekutorům, což by to mohlo výrazně zjednodušit.

Za další je zavedení zcela nových způsobů výkonu rozhodnutí. Z těch, které tam jsou, bych upozornil asi na nejpodstatnější, a to je zavedení provedení exekuce formou správy nemovitostí a správy podniku nebo pozastavení řidičského oprávnění za určitých okolností. Další takový okruh, který v novele je, je posílení moderních trendů ekonomické komunikace a transparence. Řeknu to nejpodstatnější, a to zavádění elektronických dražeb, které by řízení výrazně urychlily. Dalším takový okruhem je posílení ochrany povinného před neúměrnými náklady exekucí. To je věc, která se poměrně často vyskytuje ve veřejnosti a ne v úplné míře, ale v určité míře oprávněně. Za další se zpřísňují pravidla kárné odpovědnosti exekutorů – zavádí se tam většinou zjednodušeně zásada třikrát a dost. To znamená, pokud exekutor – a teď myslím ty tzv. soukromé exekutory, nemyslím soudní – se dopustí během pěti let tří závažných kárných deliktů, tak to znamená, že může být odvolán z funkce, resp. že mu licence bude odejmuta.

Myslím si, že toto je opravdu to nejzákladnější, co v materiálu je, a já vám v tuto chvíli děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane navrhovateli. Požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 375/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jiřina Rippelová, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Kolegyně a kolegové. Byla jsem ústavně-právním výborem pověřena zpravodajováním tohoto senátního tisku.

Tento senátní tisk je poměrně obsáhlá materie a byť jeho název je Návrh zákona, kterým se mění občanský soudní řád, tak občanský soudní řád a novela občanského soudního řádu tvoří necelou polovinu této změny. Tou další polovinou, stejně významnou, je také novela exekučního řádu. Ministerstvo spravedlnosti, respektive vláda, která je předkladatelem tohoto návrhu zákona obecně, odůvodňuje toto předložení a potřebu tohoto předložení jako výrazné omezení dvojkolejnosti výkonu rozhodnutí a exekucí, což by podle vlády mělo přinést úspory výdajů ze státního rozpočtu, které jsou vynakládány podle platné právní úpravy na soudní výkon rozhodnutí.

Pokud se budu věnovat velice krátce historii tohoto návrhu, nebo občanskému soudnímu řádu a respektive pak následně exekučnímu řádu, od roku 2001 se v důsledku přijetí exekučního řádu začala postupně drolit monolitní stavba nuceného výkonu soudního rozhodnutí. Původně existoval jenom soudní výkon rozhodnutí.

Soudním exekutorům bylo nejprve svěřeno provádět výkon rozhodnutí, čímž došlo k zavedení kritizované dvojkolejnosti, která je představována možností realizovat exekuční titul buď prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí anebo exekučního řízení. V roce 2009 pak byli exekutoři nadáni pravomocí rozhodovat o odkladu a zastavení exekuce.

To, co se teď výrazně mění, tak s tím bych si vás dovolila seznámit a navázat na krátkou předmluvu pana ministra.

Když jsem řekla v úvodu, že ten samotný návrh je velmi rozsáhlý, tak pro vaši představu ten návrh obsahuje více než 300 novelizačních bodů, které jsou roztříděny do tří větších celků. Ta první se týká občanského soudního řádu, ta druhá exekučního řádu a ta třetí doprovodných předpisů, doprovodných zákonů. Z těch významnějších změn si vás dovolím seznámit s tím, že například úspěšnému žalobci se nově přiznává právo na náhradu nákladů řízení, ale jen tehdy, jestliže před podáním žaloby vyzval minimálně 7 dní předem žalovaného k plnění. Je umožněno soudu a upravuje se tzv. autoremedura, to znamená, že prvostupňový soud bude mít možnost opravit rozhodnutí ve všech rozhodnutích vydávaných podle části šesté v řízení o výkonu rozhodnutí.

K vydobytí závazku, jenž je součástí společného jmění manželů lze do budoucna vymezený způsoby rozhodnutí, například srážky ze mzdy nebo přikázáním pohledávky postihnout, a to je samozřejmě nové, i majetkové hodnoty manžela povinného, které dosud stály mimo postih. To, co se odebírá ze stávajícího zákona, je možnost exekutorů sepisovat exekutorské zápisy se svolením vykonatelnosti. Kolem toho byly velké diskuze, nicméně tady péčí Poslanecké sněmovny toto oprávnění bylo vyňato.

Nově je stanoven také režim pro určení částky vyloučené z výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu. Bude možné postihnout i pohledávky, kde je plnění vyplývající ze smluvního vztahu, jehož je povinný účastníkem, podmíněně nebo vázáno na dosažení věku nebo jiný běh času. Tady uvedu například důchodové připojištění. Dosud bylo nutné čekat, až se naplní podmínka, což trvalo i řadu let. Pro lepší výtěžnost se navrhuje, aby šlo prodat výkonem rozhodnutí postiženou pohledávku v dražbě. Rozhodnutí o tom, zda bude pohledávka vyplacena oprávněnému rovnou anebo půjde do dražby i elektronické, bude určovat soud. Rozpracovává se postižení účasti povinného v obchodní společnosti a v družstvu.

Z těch dalších změn ještě se vás dovolím seznámit s tím, že se bez náhrady ruší výkon rozhodnutí příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu, kdy toto se ruší i přesto, že v roce 2006 toto zůstalo v zákoně a tehdy přes výraznou kritiku Senátu. Mezi věci vyloučené z výkonu rozhodnutí byly do demonstrativního výčtu, a to také díky pozměňovacímu návrhu v Poslanecké sněmovně, nově i domácí mazlíčci. To nejsou manželé, ale to jsou domácí mazlíčci.

Ve fázi soupisu věcí se u výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí nově připouští i tzv. jiný soupis, stručně řečeno tzv. soupis od stolu, kdy provedení tohoto soupisu bude spočívat v zaprotokolování věci povinného, která je zjistitelná z veřejných evidencí či rejstříků. Půjde například o automobily, patenty, vkladní knížky. Zpřesňuje se také regulace dražby věcí movitých. Učinit přítrž spekulativnímu chování má například nový paragraf, který říká, že při stejném nejvyšším podání se příklep udělí nejprve tomu z dražitelů, jemuž svědčí předkupní právo, a není-li někoho takového, rozhodne los. Kodifikuje se také možnost provádět dražbu elektronicky s využitím internetu. Myslím, že pan ministr tady mluvil o předražku, kdy se odstraňuje fáze podávání námitek proti příklepu udělenému vydražiteli movité věci. A tento nový institut předražek se zavádí tím způsobem, že příslušným způsobem bude možné omezit dražební kola na maximálně pět, přičemž při pátém dražebním jednání nejnižší podání klesá až na hranici 25 %. Ale k tomu předražku ještě – ten upravuje § 336, a tam bude nově předražit o částku 25 %.

Takže tolik asi k novele občanského soudního řádu.

Pokud se týká novely exekučního řádu, ten prochází kompletní revizí. Dochází mimo jiné k zakotvení povinnosti vykonávat exekutorskou činnost svědomitě. Napříště bude posílen státní dohled, kdy státní dohled bude vykonáván i k podnětu zvenčí, to znamená právnických a fyzických osob.

V Poslanecké sněmovně byla také přepracována hmotněprávní ustanovení o kárné odpovědnosti exekutora, kandidáta a koncipienta. Nově se stanoví sazby, které se budou pohybovat u exekutora za závažný kárný delikt v rozmezí od 50 000 až do 50 milionů korun. U koncipienta od 5000 až do 100 000. Může dojít také k odvolání z exekutorského úřadu, pokud v posledních pěti letech byl exekutor nejméně třikrát uznán vinným za závažný kárný delikt, to znamená třikrát a dost s tím, že k tomuto ustanovení byl předložen jeden z pozměňovacích návrhů.

Nově se etabluje také rejstřík zahájených exekucí, coby neveřejný elektronický seznam spravovaný ministerstvem spravedlnosti a data v tomto rejstříku budou uchovávána po dobu 25 let. Význačným jevem se jeví vyřazení exekutorského zápisu se svolením vykonatelnosti. O tom jsem hovořila. Nově byla exekutorům svěřena možnost obestavit jim část majetku povinného pod podmínkou, že by vymáhaná povinnost byla v hrubém nepoměru k majetku, na který by jinak dopadl zákaz disponovat s ním.

Originálním způsobem exekuce, která nemá předobraz v občanském soudním řádu, je exekuce pozastavení řidičského oprávnění, což je nové, nicméně vydání takového exekučního příkazu má být přípustné pouze pro vymožení nedoplatku výživného na nezletilé dítě. Pro povinného to bude znamenat, že po dobu pozastavení řidičského oprávnění nebude smět řídit motorová vozidla, ovšem pokud povinný prokáže, že řidičské oprávnění nezbytně potřebuje k uspokojování základních životních potřeb, buď svých nebo osob, ke kterým má vyživovací povinnost, exekuční příkaz bude zrušen. Byly limitovány také exekutorům vynaložené cestovní výdaje a náhrada za ztrátu času.

Já si myslím, že tolik asi k důležitým věcem. Ještě bych zmínila, že návrh zákona byl předložen do Poslanecké sněmovny v listopadu 2011. Velmi dlouze o něm jednal ústavně-právní výbor Poslanecké sněmovny na svých čtyřech zasedáních, který k tomuto návrhu přijal komplexní pozměňovací návrh a k tomuto komplexnímu pozměňovacímu návrhu byl na plénu Poslanecké sněmovny přijat ještě pozměňovací návrh pana poslance Staňka.

Naše legislativa objevila některé nedostatky tohoto návrhu. Já se přiznám, že ty nedostatky jsou jednak technického rázu, jednak to jsou prostě opravy některých nedokonalostí, které v zákoně byly. Nejsou to nicméně věci, které by zasahovaly do podstaty předpisu.

Ještě chci uvést, že se jedná – jak občanský soudní řád, tak exekutorský řád jsou procesní předpisy. Svým způsobem si nemyslím, že to je materie, která by apriori byla politická. Ústavně-právní výbor projednal návrh zákona na své 50. schůzi a doporučil Senátu vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, se kterými bych vás ráda seznámila v podrobné rozpravě. Pěkně vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji paní senátorko. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nevidím takový návrh, takže můžeme přistoupit k obecné rozpravě, kterou tímto otevírám. Do obecné rozpravy se jako první hlásí pan senátor Vítězslav Jonáš. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, milé kolegyně, kolegové. Já po dohodě s panem senátorem Svobodou vám avizuji předložení pozměňovacího návrhu, který se bude týkat úpravy sídla exekutorské komory v Brně. Já tímto končím a jenom bych byl rád, aby byl zákon posunut do podrobné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se hlásí paní zpravodajka, paní senátorka Jiřina Rippelová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Já už jsem také avizovala předložení pozměňovacích návrhů, které jsou součástí usnesení ústavně-právního výboru. Tady chci znovu opakovat, že tyto pozměňovací návrhy jsou pozměňovacími návrhy, které za stanovisko legislativního odboru doporučuje, nebo respektive náš legislativní odbor zjistil určitá pochybení, nedostatky, nedokonalosti tohoto návrhu. Víceméně jsou to věci legislativně technické, nicméně jeden z těch bodů není zcela určitě legislativně technický a není to oprava chybných pojmů nebo nedokončených vět. Týká se to bodu desátého pozměňovacího návrhu ústavně-právního výboru a stručně řeknu – je to o tom, že podané návrhy na výkon rozhodnutí, které byly doručeny soudu, by měly tyto soudy dokončit. S tímto návrhem vyslovila souhlas Unie soudcovská s tím, že pro ně by bylo velmi pracné, kdyby všechny návrhy na výkon rozhodnutí měly předávat exekutorům a všechny tyto návrhy jednotlivě nějakým způsobem připravit pro exekutory. Takže bylo dohodnuto to, že všechny návrhy na výkon rozhodnutí, které byly doručeny soudům, by podle přechodných ustanovení byly dokončeny příslušnými soudy.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se hlásí do rozpravy pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Pan ministr měl velmi stručné úvodní slovo, ve které, uvedl několik základních bodů navrhované novely občanského soudního řádu, exekučního řádu a dalších předpisů. Já bych řekl, že ta hesla byla dobrým shrnutím problémů navrhovaného zákona. Vezmu-li to popořadě – odstranění trojkolejnosti. Problém je v tom, že zruší-li se výkon rozhodnutí pro peněžité pohledávky veřejných institucí a převede se zpravidla na exekutory, protože veřejné instituce sice mají možnost jít cestou správní či daňové exekuce, ale je pro ně pohodlnější samozřejmě přehodit ten výkon či exekuci na někoho jiného. Je proto pravděpodobné, že na místo soudního výkonu budou předkládat věci soudním exekutorům k tomu, aby vykonatelné rozhodnutí vymohly.

Efekt, který to bude mít, je, že se výkon či exekuce zdraží pro povinného v případě, že se vůbec po něm podaří něco vymoct, ale zároveň se zdraží i pro stát, protože tam, kde se navrhují výkony rozhodnutí soudní cestou dnes, tak z větší části jde o těžko vymahatelné nebo nevymahatelné pohledávky, protože ti proti nimž se vykonávají, jsou nesolventní. Což ovšem v praxi znamená, že náklady exekuce následně bude muset zaplatit oprávněný, pokud exekutor částky nevymůže. A tady samozřejmě narostou náklady pro stát a pojišťovny a podobné instituce.

Je pravda, že resort spravedlnosti ve své rozpočtové kapitole něco ušetří za vykonávací oddělení na soudech a na druhou stranu narostou pravděpodobně ještě mnohem více náklady jinde. Takže pokud se má odstraňovat trojkolejnost, tak si myslím, že by se měla odstranit i dvojkolejnost a ten, kdo může vykonávat cestou správní exekuce, tak by mu měla zůstat pouze tato možnost.

Další zásadní změna, jak byla prezentována, je pověřování místo rozhodování. Původní vládní návrh zněl tak, že na místo soudů měl rozhodovat exekutor o nařízení exekuce. Pak po jednání v Poslanecké sněmovně se to změnilo, že místo rozhodnutí soudu, proti kterému je možné odvolání, je pouze pověření, které není soudním rozhodnutím, a tedy proti němu není možnost odvolání. Tento kompromis je samozřejmě lepší než původní vládní návrh, protože bych chtěl zdůraznit, že nařízení exekuce je citelným zásahem do práv povinného bez ohledu na to, jestli něco dluží nebo ne, protože samozřejmě soudní nařizování exekuce je pouze na základě přezkoumání formálních předpokladů.

Je známo, že v desítkách procent soudy tak, jak je dnešní stav, vyzývají k doplnění návrhu na nařízení exekuce, jinými slovy je tam něco špatně, co je potřeba odstranit. V případě, že by rozhodoval přímo exekutor anebo i tady v případě tohoto pověření je dost možné, že se tyto vady odstraňovat nebudou. Ale doufám, že soudy před tím pověřením alespoň zkontrolují, zda formální náležitosti splněny jsou. Tady v tomto bodě já považuji vládní návrh za zhoršení situace oproti současnému právnímu stavu.

Elektronické dražby – exekutoři nás ujišťovali v projednávání, že je sami dělají, protože je to pro ně mnohem výhodnější. A naopak zdůrazňovaly, že v kombinaci s tzv. předražkem, že naopak může dojít ke zhoršení současného stavu, ale to je asi nejméně problematická část. Další – princip posílení ochrany povinného před náklady. Je pravda, že v tomto směru drobné dobré změny v předloze jsou, ale zdaleka nejsou dostatečné, protože i nadále, pokud se tímto způsobem budou provádět exekuce – nejde jenom o exekuce, aby tady nedošlo ke zjednodušení – exekuce je jenom završením určitého problému. On začíná narůstat mnohem dříve, tak současný stav nárůstu zadlužení má zásadní sociální dopady, celou řadu lidí dostává do situace, kdy, i kdyby byly sebevíce ochotni platit své dluhy, tak prostě objektivně nemohou, protože jestliže ze stokorunových, tisícikorunových částek nakonec narostou dluhy na desítky tisíc, v případě opakovaných návrhů někde i stovky tisíc, tak je logické, že člověk s průměrnými příjmy je v situaci, ze které už se sám ani při dobré vůli nedostane.

Proto tady v obecné rozpravě – v případě že se do ní dostaneme – mám připraveno několik návrhů, které by především měly právě snížit nárůst zadlužení a v konečném důsledku i posílit šanci oprávněných osob, věřitelů, že své peníze dostanou. Protože ta situace už je dnes tak vážná z hlediska nárůstu zadlužení, že nakonec ani věřitelé své peníze často nevidí. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že čím menší náklady jsou v nalézacím řízení před soudy a následně v exekučním řízení, tím se velmi zásadně zvyšuje vymahatelnost základních pohledávek, o které jde věřitelům. Takže tento systém není výhodný pro povinné, protože je dostává do naprosto likvidační situace, ale není výhodný ani pro věřitele, protože na ně už skoro často také nezbude.

Popravdě řečeno bych měl chuť navrhovat zamítnutí návrhu zákona, ale neudělám to pro případ, že by prošly pozměňovací návrhy, které budu předkládat, tak si myslím, že pozitivní změny by mohly převážit nad tím, co já v navrhovaném zákoně považuji za špatné. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, já musím především přiznat to, že slovo exekutor na mě působí asi jako červený prapor na býka v aréně. Přesto jsem se rozhodl předložit vám jeden pozměňovací návrh. Byly vám rozdány dvě verze. Při projednávání té rozsáhlejší verze s naší legislativou jsem se stával ještě menším a ještě menším, až jsem se stal úplně nejmenším. Rozhodl jsem se tento rozsáhlý návrh nepodávat. Návrh, který bych chtěl podat a o kterém vám povím, je návrh, který tady zmínila paní garanční zpravodajka a týká se odstavce 11, tedy pravidla třikrát a dost. Já ho navrhuji vypustit. A proč? Toto pravidlo je v oblasti trestně právní neobvyklou zásadou a v českém právním řádu nikde jinde nezavedenou, aspoň pokud víme. Nejeví se tedy jako příliš vhodnou začít zavádět takový princip kárných deliktů, které představují bezpochyby porušení zákona méně intenzivní povahy než trestné činy. Takovou sankci lze přitom uložit kdykoliv, kdy kárný soud hledá intenzitu porušení zákona jako zvláště závažnou, aniž by musel zkoumat další podmínky, například pět let při předchozím odsouzení apod.

Navíc navrhovaná úprava není provedena přesně v podobě jakési automatické sankce, která musí vždy přijít po splnění zákonem daných podmínek. Odstavec 11 totiž předpokládá úhelní úvahu soudu, při jejím uložení, tedy zpochybňuje důvěryhodnost setrvání v exekutorském stavu. Pokud jde o druhý bod, je to v podstatě jenom vypuštění přechodného ustanovení. Tolik tedy avizo k mému pozměňovacímu návrhu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové, já bych teď v obecné rozpravě řekla jenom k procesu, který probíhal na ústavně-právním výboru. My jsme přerušili a potom pokračovali v jednání. Byli jsme si vědomi toho, že občanský soudní řád vykazuje celou řadu nedostatků, které garanční zpravodajka upravila. Mám tím na mysli legislativně technické a také tam doplnila jednu věcnou záležitost. Pak nám předložil kolega Dienstbier další soubor pozměňovacích návrhů. My jsme je projednávali. Pokud jsem si všimla, tak on je předložil i tady a já se k nim potom v pracovním pořádku a v podrobné rozpravě vyjádřím. Já jsem tady jenom chtěla říct, že ústavně-právní výbor diskutoval za účasti jaksi představitelů Soudcovské unie, Advokátní komory, Exekutorské komory a oni všichni spíše vyslovovali souhlas tomu souboru pozměňovacích návrhů, který předložila garanční zpravodajka. Já myslím, že to tady nezaznělo, tak jsem si dovolila vám to, jak to procesně probíhalo, přiblížit. Kolega Dienstbier jistě předloží své návrhy. Já se bohužel obávám, že některé z nich dokonce jaksi jsou v rozporu s některými judikáty Ústavního sodu. Ale to až to předloží oficiálně, tak se potom k tomu vyjádřím. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se zatím nikdo nehlásí. Rozpravu uzavíráme. A zeptám se pana ministra jako předkladatele, zda se chce k proběhlé rozpravě vyjádřit. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Paní zpravodajka také ne. Nezaregistroval jsem žádný návrh na schválení nebo zamítnutí, pokud ano, tak mi ho připomeňte.

A vzhledem k tomu, že tyto návrhy nezazněly, nemohli jsme o nich ani hlasovat a dostáváme se tudíž k rozpravě podrobné, kterou v tuto chvíli otevírám.

Do podrobné rozpravy se hlásí paní senátorka Jiřina Rippelová, zároveň jako zpravodajka. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Hlásím se ještě jednou k výborovým pozměňovacím návrhům, které jsou součástí a jsou přílohou usnesení ústavně-právního výboru, číslo usnesení je 234 ze 17. července.

Pozměňovací návrhy jsou rozvrženy do 23 bodů, reagují skutečně na stanovisko senátní legislativy. Já je tady nebudu číst, není to zapotřebí. Jenom upozorňuji, že to jsou věci, které odstraňují legislativně technické nedostatky, odstraňují některé technické chyby, ale skutečně legislativně technické. A pak ještě jednou připomínám, že návrhy rozhodnutí, které byly doručeny soudu podle bodu 10, kdy se vypouští v článku II. body 2 až 9, obnášejí to, že návrhy rozhodnutí, které byly doručeny soudu, budou soudy řešit do konce.

Tolik podstata výborových pozměňovacích návrhů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A jako další je do rozpravy přihlášen pan senátor Jiří Dienstbier . Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já tady přednesu své pozměňovací návrhy. Ale úvodem bych ještě řekl, že i já podporuji pozměňovací návrhy, tak jak je schválil ústavně-právní výbor, které mají, až na jednu výjimku, legislativně technický charakter. Ale v té souvislosti bych zmínil i určitou diskusi nebo argumentaci, která k té věci padla.

Byla tady obava, že pokud budeme přijímat jakékoliv věcné pozměňovací návrhy, které budou měnit předlohu, tak tím ohrozíme případný souhlas Poslanecké sněmovny s naší verzí, která by odstraňovala pouze legislativně technické problémy. Já se ovšem domnívám, že my tady nejsme od toho, abychom odstraňovali legislativně technická selhání legislativního procesu v Poslanecké sněmovně, ale proto, abychom především věcně projednávali zákony a vyjadřovali názor na to, co má být jejich obsahem. To znamená, že takovýto řeknu nízký opatrnický přístup já odmítám.

A teď tedy k mým pozměňovacím návrhům. Jsou celkem tři.

Pozměňovací návrh I. zní:

1. V čl. I. vložit nový bod 1, který zní:

"1. Na konci § 23 se doplňuje věta "Nezletilá fyzická osoba, která je žalovaným, musí být v řízení zastoupena svým zákonným zástupcem.". ".

Následující body přečíslovat.

K tomuto pozměňovacímu návrhu uvádím tolik, že při současné soudní praxi se může stát, že nezletilý třeba ve věku 15, 16 let je žalovaný například proto, že nezaplatil jízdné a následně pokutu v dopravním podniku. Člověk v tomto věku nedocení důsledky takovéhoto soudního řízení, jaké to může mít dopady na jeho život po několika letech. A po těch několika letech, třeba v 19 nebo 20 letech, mu přijde exekuce s celkovou vymáhanou částkou někde k 20 tisícům. Když je takovýchto pokut několik, tak to může být třeba 100 tisíc, 160 tisíc, které najednou dluží na začátku svého dospělého života.

Občanský soudní řád zakotvuje určité principy, že ten, kdo nemá dostatečnou způsobilost jednat sám, má být zastoupen zákonným zástupcem. Ale v tomto ustanovení, které navrhuji doplnit, to není zcela jednoznačné, a jak jsem říkal, v praxi k těmto situacím dochází.

Znamená to, že tato změna by spočívala v tom, že je-li nezletilý žalovaný, musí být u soudu vždy zastupován zákonným zástupcem. Mimo jiné, v přestupkovém řízení na obcích je to docela běžná věc a přestupkové řízení je mnohem méně závažné než jednání před soudem.

Tato změna nebude mít žádné zásadní dopady na jednání před soudem. Těch případů není příliš mnoho, ale o to závažnější jsou v jednotlivých případech, když se týkají konkrétních lidských osudů.

Pozměňovací návrh II. je podstatně závažnější. Napřed ho přečtu:

1. V čl. I. za bod 5 (dosavadní bod 4)vložit nový bod 6, který zní:

"6. V § 144 se věta druhá zrušuje.".

Následující body přečíslovat.

2. V čl. I. za bod 6 vložit nový bod 7, který zní:

"7. V § 144 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce 2 a 3, které znějí:

"(2) Účastníci nemají právo na náhradu odměny za zastupování a hotových výdajů zástupce v řízení, ve kterém bylo rozhodnuto o peněžitém plnění uvedeném v § 202 odst. 2 části věty před středníkem.

(3) Soud však může přiznat i náhradu nákladů uvedených v odstavcích 1 a 2 nebo jejich části, odůvodňují-li to okolnosti případu nebo poměry účastníků.

Následující body přečíslovat.

3. V čl. I. za bod 10 (dosavadní bod 7) vložit nový bod 11, který zní:

"11. V § 202 odst. 2 se částka "10 000 Kč" nahrazuje částkou "5 000 Kč".".

Následující body přečíslovat.

4. V čl. I. za bod 20 (dosavadní bod 17) vložit nový bod 21, který zní:

"21. V § 270 se na konci odstavce 2 doplňuje věta "Při uložení povinnosti k náhradě nákladů výkonu rozhodnutí uvedených v § 144 se jeho ustanovení použití přiměřeně."."

5. V čl. III. za bod 105 vložit nové body 106 a 107, které znějí:

"106. V § 87 odst. 2 se za větu první vkládají věty, které včetně poznámky pod čarou č. 20c) znějí: "Při určení výše nákladů exekuce rozhodnutí uvedených v § 144 občanského soudního řádu se jeho ustanovení použijí přiměřeně. Oprávněný má právo na náhradu nákladů vynaložených k vymáhání nároku, jehož exekuci lze provést i podle jiného právního předpisu 20c), pouze ve výši -určené podle tohoto předpisu.

Poznámka pod čarou 20c): Například § 103 až 129 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, § 175 až 232 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů.".

107. V § 87 se na konci odstavce 3 doplňuje věta "Náklady exekuce rozhodnutí, jehož exekuci lze provést i podle jiného právního předpisu – odkaz na poznámku pod čarou 20c)– hradí povinný pouze ve výši určené podle tohoto předpisu; ostatní náklady hradí exekutorovi oprávněný, nedohodne-li se oprávněný s exekutorem podle ustanovení § 90 odst. 2 jinak."."

Následující body přečíslovat.

Omlouvám se za tento nesrozumitelný text, když se takto čte, ale naše procedurální pravidla mi jinak nedovolila.

A teď tedy vysvětlení, co jsem to vlastně četl.

Podstatou návrhu je, že u tzv. bagatelních pohledávek se v zásadě nepřiznávají náklady právního zastoupení, úhrada nákladů právního zastoupení, pokud takovou úhradu neodůvodňují okolnosti vhodné zvláštního zřetele.

Tato hranice bagatelity je definována odkazem na jiné ustanovení, které stanoví, kdy je možno podat odvolání proti prvoinstančnímu rozsudku. Tato hranice je nyní stanovena na 10 000 Kč. Já navrhuji snížení této hranice bagatelity na 5 000 Kč, jak pro účely přiznávání náhrady nákladů řízení, tak pro účely odvolání, a to s ohledem na projednání s kolegy v PS, kteří tvrdili, že hranice 10 000 Kč pro bagatelitu u nákladů řízení by byla příliš vysoká.

Obdobný princip se pak uplatní i v exekučním řízení.

Podstata je, jak jsem říkal v obecné rozpravě, že dnes vlastně z desetikorunové pohledávky, dojde-li až k exekuci, může být výkon na částky v řádu desítek tisíc korun, a to i po snížení úhradové vyhlášky, jak ji nově změnilo ministerstvo spravedlnosti.

Ještě možná důležitá poznámka. U malých žalob, na malé částky jde vesměs o tzv. formulářové žaloby, zhruba je to odhadováno na 80 % až 90 % takovýchto malých žalob, typicky jsou to právě nároky na zaplacení pokuty, které předkládají nebo žalují dopravní podniky, ale je to typově více věcí. A tam není žádná práce právníka, žádná kvalifikovaná právní služba, která by byla poskytnuta. To se jede podle kopíráku, nebo moderněji tedy podle vzoru, který je někde v počítači a doplňují se tam osobní data. To je práce pro sekretářku, nikoliv pro kvalifikovaného advokáta, aby se tady přiznávaly mnohatisícové náhrady nákladů právního zastoupení.

Je pravda, že i dnes soudy mají právo rozhodnout odchylně od vyhlášky, to znamená modifikovat výši nákladů, ale děje se to okrajově, i když je pravda, že se to začíná dít mnohem častěji.

Pokud tady paní senátorka Paukrtová v obecné rozpravě zmiňovala rozpor s judikaturou Ústavního soudu, tak nejde o rozpor, ale o jiný pohled na věc, protože v zásadě v Evropě se uplatňují dva modely. Jeden německý, kdy v zásadě se nepřipouští, aby úhrada nákladů byla vyšší, než kolik je samotná částka, která je předmětem sporu, zatímco tady to bylo v mnohonásobcích, ve stovkách procent té částky doposud, a stále je to více, než je ta částka.

A druhý model britský, kdy u bagatelních pohledávek, což je model, který já tady předkládám, se nepřiznávají náklady. Ovšem hranice bagatelity je v Británii úplně někde jinde, někde na úrovni 130 tisíc, 140 tisíc, podle kurzu v paritě kupní síly někde na hranici 70 tisíc, 80 tisíc. Tady se navrhuje pouze 5 tisíc. Jsme taky samozřejmě v trošku jiné ekonomické a sociální situaci, takže proto tato nižší hranice.

Ústavní soud vzal za základ německý model pro určité typy pohledávek, ale to neznamená, že by to bylo v rozporu. On to vzal jako hranici, která už je ústavně problematická, za kterou nejde jít. Ale to neznamená, že by nebyla možná tato úprava.

Tolik k možnému rozporu s judikaturou Ústavního soudu.

Zazněly také námitky. Logicky se bránila především Advokátní komora, že je to odepření práva na právní pomoc garantovaného naším ústavním pořádkem. Chtěl bych zdůraznit, že tady běží celá řada řízení, i jiných typů řízení, kdy je také předmětem peněžitá částka, například spory ohledně plateb za telekomunikační služby, které řeší ve správním řízení ČTÚ, a jiná správní řízení, kde se také nepřiznává žádná náhrada nákladů právního zastoupení.

Navíc v těchto věcech zpravidla toho advokáta má velký podnik, dopravní podnik, pojišťovna, vymáhací společnost, která sama má dostatečně kvalifikovaný právní servis vnitřní.

Naopak na straně žalovaného zpravidla není žádná právní pomoc, protože si ji často nemůže dovolit, nedosáhne na ni. Čili i u bagatelních pohledávek je tohle trošku srovnání situace. A jak jsem zdůrazňoval, tam, kde je komplikovaný právní spor i o malou částku – to se může stát třeba u náhrady škody – tak soud tady má i v tomto návrhu prostor, aby v takovém případě náklady přiznal, protože usoudí, že to je zcela opodstatněné a že tam kvalifikovaná právní služba musela být poskytnuta.

Jenom na dokreslení situace. Dneska se vlastně rozjel "kšeft" s tzv. přísudky, to je ta náhrada právního zastoupení, kdy se prodávají balíky malých pohledávek, deseti, stokorunových pohledávek, a prodávají se za vyšší než nominální hodnotu, právě proto, že se počítá s tím, že vymahačská společnost vydělá na tom tzv. přísudku, který jde k tíži povinného.

Je zcela nesporné, že se nemá chránit ten, kdo nechce platit své závazky, že se jejich plnění má vymáhat. Tento návrh tomu nebrání. On samozřejmě stejně zaplatí náklady řízení, například soudní poplatek, ale brání se tomu, aby likvidačním způsobem narůstaly částky, a jak jsem říkal, v konečném efektu, i podle studií, protože na tomto jsme spolupracovali se společností Člověk v tísni, na přípravě změny týkající se bagatelních pohledávek. A oni dělali studie, kdy skutečně tam, kde nejsou extrémní náklady, radikálně stoupá vymahatelnost pohledávek z pohledu věřitelů. A my bychom měli nastavit taková pravidla, aby věřitelé smysluplně vymáhat své pohledávky, aby se dostali ke svým penězům, ale zároveň aby se ti povinní totálně sociálně nelikvidovali.

Tolik k druhému pozměňovacímu návrhu.

A třetí pozměňovací návrh, který je také významný, ale naštěstí je kratší z hlediska přednesu, zní:

6. V čl. III. bod 17 upravit takto:

"17. § 28 zní:

"§ 28

(1) Exekuci vede místně příslušný exekutor, kterého v exekučním návrhu označí oprávněný a který je zapsán v rejstříku zahájených exekucí. Úkony exekutora se považují za úkony exekučního soudu.

(2) Místně příslušným exekutorem je exekutor se sídlem v obvodu exekučního soudu.

(3) Nepůsobí-li v obvodu exekučního soudu žádný exekutor nebo je-li tento z provedení exekuce vyloučen, pak je místně příslušným k vedení exekuce exekutor se sídlem v obvodu krajského soudu, do jehož obvodu patří obvod exekučního soudu."."

Toto je uplatnění tzv. principu teritorializace exekučního řízení. A tady bych chtěl zdůraznit, že byť se exekutorům říká soukromí exekutoři, tak podle zákona jsou to soudní exekutoři, nikoliv soukromí byznysmani, tak jak se často na exekutory pohlíží, a vykonávají v přenesené působnosti část státní moci. A měla by na ně být vztažena podobná pravidla, jako na soudy, včetně místní příslušnosti. Mimo jiné pak by došlo k odstranění takových těch obrovských rozdílů, kdy jsou na jedné straně exekutorské fabriky se stovkami zaměstnanců a stovkami tisíc exekucí ročně, a na druhé straně exekutoři, kteří ročně vykonávají stovky nebo někdy možná i méně exekucí. Došlo by k rovnoměrnému rozdělení nápadu exekucí na exekutory podle okresu, kde sídlí. A dokonce ani by nebyl problém, který někdo zmiňoval, že by to byl nějaký náraz, protože exekuce samozřejmě nějakou dobu trvají, takže ještě by dojížděly exekuce, tak jak nápad byl rozdělen teď, a od 1. ledna příštího roku už by došlo k rovnoměrnému rozdělování exekucí.

Je tam výjimka odstavce 3, kdy není-li v obvodu exekučního soudu, tedy u okresního soudu žádný exekutor, tak se to přidělí jinému exekutorovi v rámci kraje. Pokud jsem dobře informován, tak k dnešnímu dni se to týká pouze okresu Louny, protože tam neměl zájem působit žádný exekutor. A i to by se pravděpodobně vyřešilo v momentě, kdy by se tato teritorializace uzákonila, protože dneska, když tam přijde nový exekutor, tak má samozřejmě velmi malou šanci v zavedených poměrech získat dostatečné množství exekucí, aby vůbec mohl fungovat. V momentě, kdy se tato teritorialita uplatní, tak samozřejmě i exekutor v Lounech dostane přiměřený nápad exekucí.

Jedna z námitek na ústavně-právním výboru zněla, že to je něco nového, neprojednaného. Tady bych chtěl vysvětlit, že to není pravda, protože o několika návrzích podobného typu se jednalo i v Poslanecké sněmovně na ústavně-právním výboru, který to projednával v součtu desítky hodin po dobu několika měsíců a dopady zavedení teritorializace jsou tedy poměrně dobře prodiskutované. A myslím si, že to je cesta, kterou bychom se měli vydat.

A na závěr bych vás chtěl požádat o podporu těchto tří pozměňovacích návrhů. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A s přednostním právem nyní vystoupí pan místopředseda Zdeněk Škromach, připraví se pan senátor Vítězslav Jonáš.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolil bych si doplnit pozměňovací návrhy k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /senátní tisk č. 375/ takto:

V části druhé, čl. III vypustit bod 113.

Dosavadní body 114 až 135 označit jako body 113 až 134.

Odůvodnění:

Pozměňovací návrh zachovává stávající úpravu sídla Exekutorské komory České republiky v Brně. Soudní exekutoři se podílejí na výkonu soudního rozhodnutí. Jejich vázanost na soudy vyjadřuje i jejich název. Organizováni jsou podle sídel a působnosti okresních soudů. Proto je logické, že celostátním sídlem Exekutorské komory České republiky je Brno, které je také sídlem Nejvyššího soudu a dalších významných justičních orgánů (Nejvyšší správní soud, Ústavní soud), jakož i Nejvyšší státní zastupitelství či ombudsman. Změnu sídla na Prahu nepodpořil ani sněm Exekutorské komory ČR, který je jejím nejvyšším orgánem.

Sídlo celostátních orgánů v určitém městě je i významným prvkem ekonomického rozvoje, neboť orgány veřejné správy patří mezi významné zaměstnavatele. Z hlediska rovnoměrného ekonomického rozvoje státu je správné, aby stát podporoval usídlování veřejných orgánů i mimo Prahu, která je nejbohatším regionem, a tím podpořil ekonomiku mimopražských krajů. Přemístění sídla komory z Brna do Prahy by si vyžádalo i finanční výdaje v této době, které považuji za zbytečné, protože jenom přepsat razítka, hlavičky a podobně samozřejmě v takovém případě jsou výdaje, které obzvláště v této ne příliš ekonomicky úspěšné době jsou zřejmě nadbytečné a asi těžko zdůvodnitelné.

Proto se změna sídla komory z Brna do Prahy jako nesprávná jeví a v návrhu zákona se vypouští.

Dovolil jsem si ještě toto doplnění.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, nyní vystoupí pan senátor Vítězslav Jonáš, připraví se pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Pane předsedo, pane ministře, milé kolegyně, kolegové. Možná, že bychom se měli zamyslet, že přednostní právo by se nemělo využívat tehdy, když už byl, jak řeknu, "pozměňovák" v obecné rozpravě, tak aby potom někdo třeba více zabojoval za Brno nebo ne. Nicméně tady musím říct, že to je naprosto totožný pozměňovací návrh, který předkládáme s kolegou Svobodou, takže ho nebudu tady načítat a podporuji pozměňovací návrh, který tady přednesl místopředseda Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, ale nebyl to zlý úmysl. Já myslím, že za Brno nás tady bude bojovat více, takže určitě to spoluautorství je dobré.

Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Jaroslav Doubrava, prosím pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych i já přednesl svůj pozměňovací návrh, který má dva body.

První bod je v článku č. 3 bod 121 v § 116 odstavec 11 vypustit, odstavce 12 až 15 označit jako odstavce 11 až 14. Bod druhý je v článku 4, bod 5 vypustit, bod 6 označit jako bod 5. To se jednalo o doprovodné vyjádření. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se hlásí do podrobné rozpravy paní senátorka Jiřina Rippelová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Já nebudu bojovat za Brno, od toho jsou tady jiní. Nicméně já bych se ráda vyjádřila k pozměňovacím návrhům, které tady přednesl pan kolega Jiří Dienstbier. On je tady důsledně a dlouze odůvodnil a jsou to skutečně tři okruhy pozměňovacích návrhů, kdy chci předeslat, že na jednání ústavně-právního výboru byli přítomni jak zástupci Exekutorské komory, byli přítomni zástupci Advokátní komory, byli přítomni zástupci Soudcovské unie a s těmi návrhy nevyslovili souhlas, kromě tedy exekutoři k tomu bodu 3, a to ještě někteří, samozřejmě ti malí, těm by velmi vyhovovala teritorialita, těm velkým pražským by zase teritorialita nevyhovovala.

Nicméně k těm pozměňovacím návrhům, tak jak je tady kolega Dienstbier řekl, dovolte tedy moje poznámky.

Pokud se týká povinného zastoupení nezletilého. To je tedy první část návrhu. Podle mého názoru tento návrh prolamuje obecné pravidlo, které je stanoveno v § 20 občanského soudního řádu, podle kterého může být každý před soudem jako účastník, samostatně může jednat v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnost. Obecně je to 18 let, ale víme, že od 15 let mohou lidé uzavírat pracovní smlouvy. Pravidla, která jsou obsažena v § 22 a 23, se potom vypořádávají s tím, kdy je vyžadováno zastoupení zákonným zástupcem a pokud fyzická osoba nemůže jednat samostatně, pokud sice samostatně jednat může, ale vyžadují-li to okolnosti případu. Z uvedeného a z argumentace plyne, že občanský soudní řád umí v současné době řízení s nezletilými řešit a návrh z mého pohledu považuji za nadbytečný.

Pokud se týká druhé části návrhu k odstranění práva na náhradu odměny za zastupování. Tady asi se dá obecně konstatovat, že tato zásadní změna, která má i ústavně právní konotace, by měla být určitě více diskutována v širším připomínkovém řízení a za účasti všech dotčených subjektů. Neměla by to být změna, která bude předkládána na plénu Senátu, měla by být diskutována se soudy, ale měla by být diskutována i s advokáty.

Pokud jde o řešení problematiky výše nákladů, tady již v minulosti ministerstvo spravedlnosti přistoupila k několika opatřením, která mají jejich výši snížit. A zmíním tady například spojování věcí anebo úpravu přísudkové vyhlášky. Tato opatření vedou ke sledovanému cíli a tím cílem je odstranění nepoměru mezi výší nákladů řízení a výší vymáhané částky.

Pak bych ráda upozornila také na aktuální nález Ústavního soudu - hovořil tady o něm kolega Jiří Dienstbier - a na související judikaturu, kdy kritérium účelnosti vynaložení nákladů, které jsou uvedeny v § 142 odst. 1, není novelou vyloučeno. To znamená soud přiznává pouze to, co bylo vynaloženo k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Protože když vezmeme i spor o bagatelní částku, tak i tento spor může být tak složitý a odborně náročný, jako spor například o částku podstatně vyšší a proto není jasné, proč by měla být paušálně odepřena část náhrady nákladů, byť se zachováním určité možnosti soudu náhradu ve výjimečném případě přiznat. A je otázkou, jaký vliv by toto ustanovení v praxi mělo, zda by dále neodrazovalo věřitele od hájení svých práv soudní cestou. Mnoho lidí se totiž v dnešní době nesoudí, byť jsou v právu, a nesoudí se s ohledem na nejistý výsledek sporu a na jeho finanční nákladnost. To je potřeba si uvědomit.

V případě, že Senát přijme pozměňovací návrh, tak si myslím, že dále vysíláme signál, že náklady, které věřitelům domáháním se spravedlnosti vzniknou, nikdo neuhradí. Myslím, že je potřeba mít také na paměti, že na každý, kdo se soudí o bagatelní částku, je inkasní společnost, která disponuje patřičným odborným aparátem.

Ještě dále k tomu. Je otázkou, nakolik je vhodné navrhovaným paragrafem 144 odst. 2 písm. b) vydělovat společnosti zajišťující přepravu a paušálně jim odepřít právo na náhrady odměny zastupování. Myslím, že takové opatření je diskriminační.

Navrhovala bych také zvážit, zda takový zásah do zákona nebude i s kolizí s Ústavou garantovaným právem na zastupování a právem na soudní ochranu.

Pokud se týká otázky teritoriality, domnívám se, že i tady je potřeba širší diskuse. Kolega Dienstbier sice říkal, že návrh byl dlouze diskutován na jednání ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny. Ale na druhou stranu zavedení principu teritoriality jde proti principům zdravé konkurence, na nichž byl exekuční řád zbudován. Tolik mé připomínky k předloženému pozměňovacímu návrhu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se hlásí paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, musím říct, že velmi souhlasím s tím, jak zhodnotila paní zpravodajka předložené pozměňovací návrhy. Chtěla bych se jenom vyjádřit k tomu, že problematikou náhrady nákladů se zabýval Ústavní soud. Nedomnívám se, že jde o to, že by měl jiný pohled na věc. Jsem přesvědčena o tom, že by návrh pana kolegy – při vší úctě k němu – se mohl dostat do kolize s tímto rozhodnutím.

Ústavní soud se konkrétně zabýval ve spisovém čísle ÚS 3923/2011, jímž sjednotil rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech o peněžité plnění do 10 tis. Kč u bagatelní věci. V případech formulářových žalob. Stěžejními body nálezu jsou tyto:

Stran náhrady nákladů řízení musí soudy i v řízení o peněžitém plnění do 10 tis. Kč ctít zásadu úspěchu ve věci. Soud o náhradě nákladů nerozhoduje mechanicky. Naopak musí zvažovat, zda tu neexistují další rozhodující okolnosti mající podstatný vliv na přiznání či nepřiznání náhrady účelně vynaložených nákladů, resp. jakého z možných způsobů jejího určení využije. V řízení, jež je zahájeno formulářovou žalobou je nárok uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem. Typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelského úvěru běžného účtu o poskytování služeb atd.

S ohledem na nutnost dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhrady nákladů, je spravedlivé, aby výše odměny za zastupování žalobce advokátem byla určena tak, že zpravidla nepřesáhne jednonásobek vymáhané jistiny.

Nález ÚS upravuje problematiku vhodnějším způsobem, než jak chce činit pozměňovací návrh, protože respektuje principy, na kterých je institut náhrady nákladů řízení vystaven.

V závěru bych chtěla říci, že ÚPV, jak vyplývá i z naší argumentace, se tímto problémem opravdu důkladně zabýval. Řekne to určitě garanční zpravodajka, ale shodli jsme se na tom, že by bylo vhodné upravit legislativně-technické a zasáhnout věcným způsobem do návrhu zákona. Nikoliv proto, jak se domnívá kolega Dienstbier, že se totiž bojíme, že PS by event. větší rozsah pozměňovacích návrh neschválila. Myslím, že ten důvod to není.

My jsme se prostě neshodli na tom, že návrh řešení pana kolegy Dienstbiera je tím správným zásahem do občanského soudního řádu, který považujeme za mimořádně důležitou procesní normu. Protože podle ní se potom řídí celý proces. I podle mého názoru je třeba k této věci přistupovat opravdu citlivě.

Podporuji pozměňovací návrhy přijaté ústavně-právním výborem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se hlásí pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, musím zareagovat na to, co tady říkala paní kolegyně Rippelová. K prvnímu pozměňovacímu návrhu, který se týká povinného zastoupení zákonným zástupcem. Tvrdila, že OSŘ v dnešní podobě na toto pamatuje. Není tomu tak. V praxi se prostě stává, že 15letý, 16letý člověk – jako žalovaný – není zastoupen zákonným zástupcem. Nejtypičtěji se to týká nároků z přepravy, těch tzv. pokud, nebo - lépe řečeno – přirážek. To se často projednává, pokud jste někdo ve své praxi byli na soudu, že tam nad soudní síní visí seznam projednávaných věcí, kde po minutách tam mají jednu věc za druhou. Tam samozřejmě nemá soudce ani prostor pro to, aby uvažoval o tom, jestli náhodou rozhodne o povinném zastoupení zákonným zástupcem. Soudy "sekají jako ve fabrice" tyto typy žaloby, resp. rozsudky k nim.

V praxi dochází k tomu, že věc ošetřena není, a ten pozměňovací návrh to řeší.

K druhému pozměňovacímu návrhu. Garanční zpravodajka senátorka Rippelová tady tvrdila, že se tím odnímá právo na náhradu. Není tomu tak. Jak v současné verzi, tak v navrhované úpravě, je tam prostor pro úvahu soudu, aby individualizovaně posoudil, jestli přizná nebo nepřizná, případně v jaké výši přizná náhradu nákladu právního zastoupení. Jestliže jsem tady říkal, že 80 až 90 % těch tzv. formulářových žalob, co někdo seká "podle kopíráku", tak to je to, co je obvyklé. Zákon by měl obsahovat principy, které se vztahují na většinové řešení, a výjimky by se měly vztahovat na výjimečné situace. A to je přesně směr, kterým jde můj pozměňovací návrh.

Jestliže 80 – 90 % případů u bagatelních pohledávek nevyžaduje žádnou kvalifikovanou právní službu, potom princip by měl být, že se v tomto případě nepřiznává náhrada nákladů za takovouto službu, není-li poskytována. V těch 10 % případů může soud individuálně posoudit, že tam musela být právní služba poskytnuta, a proto, že náhradu v konkrétním případě přizná.

I k té citaci Ústavního soudu, i z tohoto hlediska vyjádřené v odůvodnění ÚS návrh vyhovuje, protože právě neodnímá soudu možnost individualizovaně posoudit, zda přizná nebo nepřizná nárok na úhradu nákladů řízení.

Třetí návrh je skutečně poměrně zásadní změna. Trvám na tom, že byla odshora dolů desetkrát projednána a že přinese dopady, o kterých jsem mluvil. Nedostatečně jsem v úvodním vystoupení zdůraznil, že je to také cesta k výraznému snížení nákladů, tzn. ke snížení zadlužení toho povinného, tj. částky, která je nakonec vymáhána. Jednak proto, že samozřejmě pokud proti povinnému Frýdku-Místku vykonává exekuci exekutor z Chebu, tak jsou náklady jiné, než když to dělá lokální exekutor. Navíc – zavedeme-li teritorializaci – pak se budou v zásadě sbíhat exekuce proti témuž povinnému u jednoho exekutora a vytváří se tím prostor pro další snížení nákladů.

Návrh považuji za zcela zásadní, pokud máme řešit situaci neúnosného zadlužování společnosti. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do podrobné rozpravy se v tuto chvíli již nikdo nehlásí, proto podrobnou rozpravu končím. Nyní bych se zeptal, zda si přeje navrhovatel – pan ministr vystoupit se závěrečným slovem. Nepřeje. Děkuji. Dále bych požádal paní zpravodajku garančního výboru, aby se vyjádřila k proběhlé rozpravě, k předneseným návrhům a zároveň aby přednášela jednotlivé pozměňovací návrhy, o kterých budeme hlasovat, tak jak tady zazněly.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Pokud se týká proběhlé rozpravy, bylo podáno několik pozměňovacích návrhů. Já si je dovolím shrnout. Jednak je to návrh ÚPV, který je součástí usnesení ÚPV. Pak to byl návrh pana kolegy Dienstbiera, který je ve třech částech, strukturovaný. Pak je to návrh pana místopředsedy Škromacha, který se týká změny sídla exekutorské komory. Posledním pozměňovacím návrhem je návrh pana senátora Jaroslava Doubravy. Stručně řečeno, návrh se týká kárného řízení a týká se možnosti odvolání z exekutorského úřadu, byl-li v posledních pěti letech exekutor třikrát trestán. To znamená pravidlo třikrát a dost.

Pokud bych měla již teď, pane řídící, navrhnout, jakým způsobem budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích, tak si myslím, že o návrhu ÚPV, o jednotlivých 23 bodech můžeme hlasovat en bloc. To by byl první pozměňovací návrh.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, ještě než přistoupíme k hlasování, tak svolám ctěné senátory a senátorky.

V této chvíli je přednesen návrh, který je usnesením garančního výboru. Zeptám se na stanovisko předkladatele a na ministra, zda souhlasí s tímto návrhem nebo nesouhlasí. Můžete do mikrofonu, pane ministře. (Ano.) Paní garanční zpravodajka, předpokládám, že má také pozitivní stanovisko. (Ano.)

Takže v tuto chvíli je v sále přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 32. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 21 se ze 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 59, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Paní zpravodajko, prosím další návrh.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Teď máme před sebou návrhy pana senátora Jiřího Dienstbiera. Ty jsou pod body I, II a III. Bod I se týká povinného zastoupení nezletilého. O tom bychom hlasovali samostatně. O všech třech budeme hlasovat samostatně. Nebo navrhuji hlasovat samostatně.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Souhlasí pan předkladatel? Souhlasí. Nyní budeme hlasovat o prvním návrhu, tak jak jej přednesla paní zpravodajka. Stanovisko pana ministra? Pan ministr nesouhlasí. Paní zpravodajka?

Senátorka Jiřina Rippelová:  Neprošel na ÚPV, nesouhlasím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže nesouhlasíte. (Paní senátorka potvrzuje.) Dobře. Děkuji.

V sále je v tuto chvíli přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 32. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 22 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 41, proti bylo 8. Návrh byl přijat.

Další návrh, prosím, paní zpravodajko.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Je to pozměňovací návrh pod II. Návrh se týká odstranění práva na náhradu za zastupování. (Senátor Dienstbier nesouhlasí s formulací – nikoli odstranění práva, poznámka z místa.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, děkuji. O tomto návrhu budeme hlasovat. Stanovisko pana ministra je negativní. Paní zpravodajka? (Také negativní.) Ano.

V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 32. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 23 se ze 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 36, proti bylo 12. Návrh byl přijat.

Prosím další návrh, paní zpravodajko.

Senátorka Jiřina Rippelová:  To je poslední návrh pana kolegy Dienstbiera pod bodem III – zavedení principu teritoriality exekučních úřadů.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Stanovisko pana ministra? Nesouhlasné. Paní zpravodajky? (Také nesouhlasné.) Děkuji.

V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 32. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 24 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 39, proti bylo 12, návrh byl přijat.

Prosím další návrh, paní zpravodajko.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Dalším návrhem je pozměňovací návrh pana senátora Zdeňka Škromacha. Ten se týká vypuštění bodu 113, to znamená sídla exekutorské komory, přesídlení do Brna. Mé stanovisko je neutrální.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Stanovisko pana ministra? (Souhlasné.) Děkuji za podporu.

V tuto chvíli je v sále přítomno 64 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 33. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 25 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 48, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Paní zpravodajko, jsou ještě nějaké návrhy?

Senátorka Jiřina Rippelová:  Ano. Poslední pozměňovací návrh je pana kolegy Jaroslava Doubravy. Ten se týká, jak jsem řekla, možnosti odvolání exekutorů z exekutorského úřadu, byl-li v posledních pěti letech třikrát trestán. Je to pozměňovací návrh, který bude hlasován jedním hlasováním.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano. Stanovisko předkladatele. Pane ministře? Nesouhlasné. Stanovisko paní zpravodajky? (Také nesouhlasné.) Nesouhlasné.

V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 33. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 26 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 18, proti bylo 11. Návrh nebyl přijat.

Tím jsme vyčerpali, paní zpravodajko, všechny pozměňovací návrhy. Můžeme přistoupit k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

V sále je v tuto chvíli přítomno 64 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 33. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 27 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátorka Jiřina Rippelová a pan senátor Dienstbier. Paní senátorko, vy nechcete být? Rozumím, dobře.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Navrhuji, aby to byl kolega Jiří Dienstbier. Já případně jako náhradník.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Čili v obráceném pořadí, dobře. Takže v pořadí – pan senátor Jiří Dienstbier a paní senátorka Jiřina Rippelová. Oba souhlasí. Přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh, pověřit pana senátora Jiřího Dienstbiera a paní senátorku Jiřinu Rippelovou odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je přítomno stále 64 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 33. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 28 ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 se pro vyslovilo 60, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Blahopřeji panu ministrovi k úspěchu, že jeho návrh prošel Senátem.

Chvilinku, my se tady vystřídáme.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, než budeme pokračovat v projednávání přerušeného bodu, dávám slovo kolegu Oberfalzerovi, který bude mít procedurální návrh. Prosím.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl navrhnout, abychom vyřadili z programu bod č. 13, senátní tisk č. 333, který se týkal změny zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. Důvod vyřazení je, že navrhovatelé tento návrh zákona stahují, a to proto, že se podařilo zařídit, aby tato věc byla obsažena v již sněmovnou postoupeném návrhu zákona o volbě prezidenta. Čili projednávání by bylo zcela redundantní. Prosím předem o podporu tohoto návrhu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane kolego. O procedurálním návrhu budeme vzápětí hlasovat.

V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, kvorum je 30. Hlasujeme o právě předneseném procedurálním návrhu o vyřazení bodu z pořadu schůze. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedněte, prosím, ruce, stiskněte tlačítka ANO. Děkuji. Vy, kteří jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Děkuji.

Hlasování skončilo přijetím návrhu. Registrováno 60 senátorek a senátorů, pro bylo 50, nikdo nebyl proti, kvorum bylo 31.

Nyní můžeme pokračovat v projednávání bodu, který jsme přerušili, tedy:

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 382

Byla otevřena obecná rozprava. V obecné rozpravě nyní budeme pokračovat. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Paní poslankyně přichází. Nikdo. (Několik senátorů má námitky, že byli přihlášeni. – Hlas: Musíte se přihlásit znovu.) Ano, i ti, kteří se přihlásili, musí tak učinit znovu. Takže jsou tu zatím dva přihlášení, pan senátor Doubrava a po něm pan senátor Palas. Prosím, pane kolego.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážené kolegyně a kolegové, mám takový divný zvyk, že se snažím návrhy zákonů konzultovat s těmi, kterých se týkají. Tak jsem udělal i v tomto případě. Padly tady obavy z toho, že případně získané finanční prostředky by se mohly nekontrolovatelně rozplihnout a tudíž bychom je neměli přijímat. Já si myslím opak. Já si myslím, že bychom měli řešit ohlídání toho, aby se finanční prostředky nerozplihly, aby se nám nerozkutálely někam jinam a aby byly použity k tomu účelu, ke kterému určeny byly. To je důvod, proč návrh zákona podpořím.

Jinak bych vyslovil trošku podiv nad tím, když paní předkladatelka řekne, že chtěli udělat kolegovi Kvapilovi radost a tudíž sídlem je Olomouc. Já si myslím, že takovéto radosti bychom si neměli dělat a že bychom měli takovéto věci rozhodovat podle hodnoty, úspěšnosti, potřebnosti atd. Neměli bychom si tímto způsobem radosti dělat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane kolego. Slovo má pan senátor Jaroslav Palas.

Senátor Jaroslav Palas:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi v úvodu mého krátkého vystoupení několik obecných poznámek ke státním fondům, které jsou zřizovány zákonem, podobně jako Státní fond bydlení. Já si pamatuji na historii vzniku tohoto fondu. Jakýmsi promotorem vzniku tohoto fondu mezi jinými byl i pan poslanec Kvapil, myslím si, že to byl on, který navrhl, že sídlo tohoto fondu je v Olomouci. Byť vím, že v podstatě všechny orgány tohoto fondu fungují zde v Praze. Ale není to o sídlu tohoto fondu.

Ministerstvo financí obecně nemá rádo tyto státní fondy, protože jsou zřizovány zákonem, řídí se příslušným zákonem a vlastně těmto fondům je nadřízen Parlament. Jakékoli změny ve financování nebo v pohybech peněz uvnitř tohoto fondu musí posvětit příslušný rozpočtový výbor a Poslanecká sněmovna. Takže ministerstvo financí k těmto miliardám, které obvykle v těchto fondech jsou, nemá přístup, ať už to je Pozemkový fond nebo i tento fond.

Já pokládám návrh, který zde byl předložen, za velmi pozitivní, protože se týká bydlení a posiluje sílu tohoto fondu. Jestliže z evropských peněz vznikem institutu JESSICA posílíme tento fond o 600 milionů Kč, pak to pokládám za velmi správné. Navíc tím, že JESSICA bude konstituována – a předkladatelé mě ujistili, že pokud nezdržíme proceduru a proces této novely, tak to dává předpoklad, že v dalším programovacím období každé dva roky tento fond obdrží z evropských peněz 2 miliardy Kč.

Na výborech při projednávání této novely zaznělo, že JESSICA v Moravskoslezském kraji, kde je zřízena, je konstituována, vlastně nefunguje. Já vás chci ujistit, že funguje. My jsme první kraj, který převedl finanční prostředky z regionálního operačního programu v objemu půl miliardy Kč do JESSICy, v této chvíli se realizuje výzva. První projekty již budou brzy uspokojeny. Druhým krajem, který zřejmě stihne ještě v tomto programovacím období JESSICu zřídit, je Olomoucký kraj.

Takže já přeji předkladatelům tohoto zákona, aby uspěli velmi rychle tento institut zřídit.

A teď k té JESSICe, protože řada z vás neví, co to JESSICA je. JESSICA je v podstatě banka, do které jste schopni vložit finanční prostředky, především evropské finanční prostředky, tedy naše prostředky, které jsme poslali do Bruselu a z Bruselu nám je posílají zpátky. Takže je žádoucí a ve vztahu k procesu budování bydlení v České republice, posílení tohoto procesu je skutečně potřebné, aby tento státní fond měl možnost prostřednictvím instituce JESSICy, což je vlastně jakási banka, která nemá režie a prostřednictvím projektů poskytuje za výhodných podmínek dlouhé peníze.

Proto bych prosil, aby ctěný Senát tento zákon posvětil a přijal. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Pan senátor Miroslav Nenutil má slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní poslankyně, milé kolegyně, vážení kolegové. Prostřednictvím pana předsedajícího – kolegovi patrně bude muset rezervovat místo zpravodaje v případě vrácení do sněmovny, aby tam mohl své přání pánům poslancům předložit.

K vystoupení mě podnítila citace paní poslankyně ze zprávy pana prof. Eliáše, jehož si vážím. Ale máme-li rozhodovat o tak velkém zákonu, o tak významném zákonu, nebo novele zákona, pak je to pořád, při vší úctě k panu profesorovi, názor jednoho člověka. A tam mě zarazila věta: Stav, který je dnes, je špatně. Nejsem ani právník, ani ekonom, ani stavař, ale přes deset let jsem na radnici ve Stříbře, v malém západočeském městečku, v různých funkcích. Přes deset let tedy mám zkušenosti s tím, jak současný Státní fond rozvoje bydlení funguje. Nezaznamenal jsem žádné závažné problémy, ať už to bylo s finančními prostředky, jež město čerpalo při výstavbě různých typů bytů, i když i k tomu může mít člověk výhrady, anebo ať už to byly prostředky, které město dostalo přiděleny proto, aby na základě své vyhlášky je přidělovalo svým občanům.

Jsem vždycky trošku obezřetný, když se objevuje snaha měnit něco, v čem není problém. A tady v tom případě si nemyslím, že by k takové zásadní změně muselo docházet. Z toho důvodu mám problém tento návrh zákona podpořit. Tolik má poznámka. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore. Slovo má paní předsedkyně klubu Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Paní poslankyně, pane předsedající, já musím říci, že my jsme se tímto návrhem zákona zabývali na ÚPV bez přítomnosti předkladatelky z toho prostého důvodu, že ona v té době předkládala zřejmě garančnímu výboru. My jsme v té době vycházeli z legislativních připomínek naší legislativy a speciálně nás mimořádně zarazilo vládní stanovisko k tomuto návrhu zákona, které mimo jiné konstatovalo, že úpravu je třeba provázat zákonem č. 219/2000 Sb. Poté, co jsem tady vyslechla podle mého názoru velmi dobrou argumentaci paní předkladatelky, která z mého pohledu odpověděla na všechny otázky, které jí byly kladeny, i u vědomí toho, že Poslanecká sněmovna to schválila neobyčejně rychle, což v nás často vzbuzuje podezření, ale hlavně že ze 168 poslanců hlasovalo pro 153 poslanců, takže já mám za to, pokud návrh zákona zamítneme nebo přijmeme pozměňovací návrhy, jistě brané v dobrém úmyslu, docílíme jediné věci. Česká republika přijde o 600 milionů Kč. Nic jiného se nestane.

My v tuto chvíli neřešíme, jestli Česká republika má mít fondy nebo nemá mít fondy. Já se přiznám, že nejsem vůbec stoupenec žádného druhu fondů, ale tehdy, když ten fond vznikl – fond rozvoje bydlení – tak mi tehdy přišlo logické, že zúčtování se státním rozpočtem, pokud by byla bytová výstavba financována jenom ze státního rozpočtu, bez pomoci fondu, je mimořádně obtížné, protože to plánovací období potom je mimořádně krátké.

Takže mě paní předkladatelka přesvědčila, já nebudu hlasovat pro zamítnutí tohoto návrhu zákona, přestože jsem na ÚPV pro zamítnutí hlasovala. Myslím si, že nepřijetím návrhu zákona docílíme opravdu jenom toho, že do České republiky nepřijde 600 milionů Kč.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, paní senátorko. Pan senátor Kladívko se přihlásil do obecné rozpravy a má slovo.

Senátor Tomáš Kladívko:  Pane předsedající, před hlasováním po ukončení rozpravy bych požádal o patnáctiminutovou přestávku pro klub senátorů ODS.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Určitě vám vyhovíme. Ještě se přihlásil pan senátor Řihák.

Senátor Josef Řihák:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Nevystupoval bych, ale když slyším diskusi, je dobré něco zamítnout. Přede mnou někdo říkal, že Česká republika přijde o 700 mil. O to nepřijde Česká republika, o to přijdou lidé, kteří mohou výhodné úvěry čerpat. Tady bylo řečeno, že to má návaznost na IPRM a že město Příbram bylo také jedním z prvních žadatelů. Nevím, zda teď mám nebo nemám střet zájmů. V rámci IPRM se tady rozdělily velké peníze, šly jak pro lidi, tak pro města. Za tyto peníze se dala opravit veřejná prostranství, ale lidé si opravili střechy, zateplili si baráky atd. Toto je doprovodný program, který lidé mohou využívat. V Příbrami si zase mohou vzít výhodný úvěr a zateplit domy. Jestliže stát nemá tolik peněz, proč bychom jim neumožnili čerpat to z těchto prostředků? Určitě zákon podpořím. Chtěl jsem ale nahlásit střet zájmů, protože zde zaznělo naše město, kde dělám starostu. Doporučuji to podporovat.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Ptám se paní navrhovatelky, zda si přeje vyjádřit se k obecné rozpravě? Ano, paní poslankyně využije této příležitosti.

Poslankyně Zdeňka Horníková:  Vážený pane předsedající, využiji této příležitosti, abych poděkovala za rozpravu a za projednání tohoto tisku. Myslím si, že byl projednán velmi kvalitně, velmi podrobně a za všechno, co zde zaznělo, si dovolím poděkovat. Protože mi došlo, že v dozorčích radách, ve výborech fondů atd. nejste tolik zastoupeni, možná nějakou formou vás přizvat ke spolupráci by bylo do budoucna dobré.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám. Přeje si vystoupit pan zpravodaj ústavně-právního výboru? Nepřeje. Paní zpravodajka garančního výboru? Ano, paní senátorka Richtrová má slovo.

Senátorka Eva Richtrová:  Diskusi shrnu velice jednoduchým způsobem. V diskusi vystoupilo 11 kolegů a kolegyň, zazněly tady dva návrhy, a to jednak schválit, jednak zamítnout.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Přistoupili bychom normálně k hlasování, ale klub ODS požádal o 15minutovou přestávku. V 17.20 hodin budeme v jednání pokračovat.

(Jednání přerušeno v 17.30 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 17.19 hodin.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Vážené paní senátorky a senátoři, budeme hlasovat.

Prosím, abyste si zkontrolovali své zasuté karty.

Konstatuji, že v sále je přítomno 59 senátorek a senátorů. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. O tomto návrhu dávám hlasovat. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka ANO. Kdo jste proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce. Skončilo 30. hlasování přijetím návrhu. Registrováno bylo 61 senátorek a senátorů, kvorum bylo 31. Pro 48, proti 4. Návrh byl schválen.

Blahopřejeme paní poslankyni a projednávání tohoto bodu skončilo.

Poslankyně Zdeňka Horníková:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, děkuji a přeji hezký zbytek dnešního dne. Na shledanou.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Panu ministru spravedlnosti, protože tu byl poprvé, jsme poskytli přestávku na osvěžení. Teď nastupuje znovu do boje, neboť budeme projednávat

 

Návrh nařízení Rady o statutu evropské nadace (FE)

Tisk EU č. N 146/08

Materiál jste obdrželi jako senátní tisky N 146/08 a N 146/08/01. Prosím pana ministra spravedlnosti, aby nás seznámil s těmito materiály a diskutující kolegy a kolegyně prosím, aby poskytli panu ministrovi vhodné prostředí k tomu, aby nás mohl oslovit.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, už z názvu vyplývá, že nejde o nějaký předpis, ale o návrh Evropské komise, který byl předložen 8. února 2012. Jde o návrh nařízení o statutu evropské nadace. Velmi stručně řeknu, o co jde.

V zásadě jde o to, že by se měla zavést jednotná nadnárodní právní forma pro neziskové subjekty, která by měla být vhodná ve všech členských státech EU a měla by existovat paralelně vedle národních nadací. Tento návrh vytváří novou jednotnou evropskou právní formu, již má za cíl usnadnit zakládání nadací a jejich činnost na jednotném vnitřním trhu. Ministerstvo se k návrhu staví otevřeně. Možná by mohl vzniknout nějaký teoretický spor o to, zda je zde třeba předběžný souhlas Senátu. Přikláněl bych se k tomu stanovisku, které řekl váš příslušný výbor, tzn. že souhlas je dobré mít, nemá smysl vést spory o to, zda je nebo není nutný. Doufám, že Senát souhlas k tomuto dnes dá. Prosím vás o to, abyste návrh tak, jak je předložen, podpořili. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane ministře. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, které bylo rozdáno jako senátní tisk N 146/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Sefzig. Prosím ho, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené paní senátorky a senátoři, pokusím se být co nejstručnější i vzhledem k mé hlasové indispozici. Jedná se o návrh, který je legislativním návrhem přímo aplikovatelným. Jde o nařízení. Nadační činnost patří k oblíbeným aktivitám za účelem získání finanční podpory ke kultuře, k vědě, ke školství, ke zdravotnictví, zaměstnává velký počet obyvatel a tudíž se nabízela, zda by nemohla být zřízena i evropská nadace tak, aby nemusely být se stejným cílem jednotlivé nadace děleny podle přítomnosti ve státu, kde by byli stejní lidé v představení této nadace. Z toho důvodu na požadavek Evropského parlamentu byl vypracován tento návrh komisí. Pro vaši informaci – EU registruje v členských státech 150 000 nadací, které vydávají 100 mld. euro ročně.

Zajímavou věcí je, že v České republice existuje určitý sentiment slova "evropský" ve spojení evropské nadace. Jen v České republice je v evropských společnostech polovina registrovaná v naší zemi ze všech států EU.

Ani vláda, ani výbor neměly dramatické výhrady k návrhu tohoto nařízení. Návrh zavádí novou právní formu. V článku 5 je stanoveno, že nadace by měla sloužit k obecně prospěšnému účelu a zároveň se v něm stanoví, co se pod tímto obecně prospěšným účelem myslí. Vymezení je velice široké, sahá od podpory vědy, umění přes pomoc uprchlíkům, ochranu životního prostředí, činnost v oblasti zdraví a ochrany spotřebitelů a i v dalších oblastech.

Nebudu zdržovat vlastním obsahem, protože bylo možno při jednání našeho výboru se s tím podrobně zabývat. Nebyly k tomu žádné výhrady, ani nic dramatického se neodehrálo. Zabývali jsme se pak také problematikou způsobu, jakým má být toto nařízení přijato a speciálně, zda má být využito tzv. předběžného souhlasu v obou komorách českého parlamentu, neboť je tento návrh nařízení přijímán na základě doložky flexibility, tedy článku 352 smlouvy o fungování EU. Tam se přímo hovoří, že pokud se tato oblast netýká vnitřního trhu, má česká exekutiva požádat obě komory o předběžný souhlas. Proto se také naše usnesení v podstatě zabývá pouze tím, že vám navrhujeme, abychom přijali toto upozornění pro vládu, že shledáváme tento návrh potřebný k tomu, aby nejdříve komory vyjádřily souhlas s tímto návrhem. To je hlavním bodem našeho usnesení. Dovolím si vás požádat, abychom toto upozornění vládě – pan ministr s tím problémy nemá – přijali. Tím bych ukončil svou krátkou zpravodajskou zprávu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se také ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo, rozpravu končím. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Luděk Sefzig.

V sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, kvorum je 31. O návrhu dávám hlasovat. Kdo je pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka ANO. Kdo jste proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce. Děkuji. Hlasování pořadové č. 31 skončilo přijetím návrhu, jak jej přednesl pan senátor Sefzig. Aktuálně bylo přítomno 59 senátorek a senátorů, kvorum bylo 30, pro 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl schválen. Tím také skončilo angažmá pana ministra. Děkujeme mu a přejeme mu hodně zdaru.

Následujícím bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 378

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 378. Návrh uvede pan poslanec Pavel Staněk. Vysvětlí, jak to bude s funkcí předkladatele.

On nám vysvětlí, jak to bude s funkcí předkladatele. (Přichází poslanec Stanislav Polčák).

Poslanec Stanislav Polčák:  Dobrý den, děkuji pane místopředsedo za slovo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Je to příslovečné jako v té Cimrmanově hře "Já jsem tu jen na záskok". Jmenuji se Stanislav Polčák a jsem spolupředkladatel poslaneckého návrhu zákona, kterým se mění trestní zákoník a trestní řád. V tuto chvíli bych si dovolil uvést alespoň částečně za prvé omluvu členů ústavně-právního výboru v Senátu, kde jsem měl tento tisk návrhu zákona, který původně měl předkládat kolega pan Staněk, ale pro jeho nemoc se nemohl dostavit, tak já jsem měl být na ústavně-právním výboru. To se bohužel nepodařilo, protože zároveň jsem v době, kdy se projednávala tato norma, musel zpravodajovat novelu Ústavy v Poslanecké sněmovně, která míří k vám, takže omluva tímto členům ústavně-právního výboru, že si moje vystoupení nemohli vyslechnout, nemohli jsme argumentovat. To je na podporu toho našeho návrhu zákona, který ústavně-právní výbor Senátu doporučil zamítnout.

Já bych si dovolil alespoň shrnout základní teze tohoto poslaneckého návrhu zákona, které si myslím, že sledují cíle, které jsou relativně kontroverzní, na druhou stranu si nemyslím, že by nezasluhovaly pozornost a nemělo být o nich skutečně tady diskutováno. Ostatně, Poslanecká sněmovna tento poslanecký návrh zákona schválila. Nemohu zastírat to, že tento návrh zákona byl původně řekl bych normou daleko tenčí a z jistého úhlu pohledu zaměřen trochu jinam než je výsledné znění návrhu zákona. Na druhou stranu reagujeme na aktuální urgentní potřebu, která na úseku českého vězeňství je skutečně mimořádně akutní podle názoru předkladatelů.

Tento poslanecký návrh má za cíl zmírnit míru té trestní represe, jeden z těch cílů, u trestného činu zanedbání povinné výživy a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. U trestného činu zanedbání povinné výživy se umožňuje uložit pachateli do doby uhrazení dlužného výživného, jako přiměřené omezení i omezení, spočívající v zdržení se řízení motorových vozidel. Chci upozornit, že v důsledku změny trestních předpisů nebo předpisů na úrovni trestního práva došlo k tomu, že se od roku 2010 zdvojnásobil počet vězňů, kteří jsou držení ve vězení právě v důsledku jaksi naplnění skutkové podstaty trestného činu zanedbání povinné výživy, máme tu stoprocentní nárůst počtu držených vězňů a my se domníváme, že tuto situaci je skutečně potřeba řešit.

Je třeba proto umožnit soudcům, aby v rámci vykonávacího řízení mohli více zohledňovat okolnosti konkrétního případu, což by mělo mít pozitivní vliv na efektivitu trestání, neboť v jejich důsledku nebude v případech, které to nevyžadují, působeno na odsouzené trestem spojeným s přímým omezením osobní svobody, ale méně invazivními nebo represivními nástroji a bude umožněno právě pachatelům trestných činů, aby mohli v případech, kdy např. došlo ke způsobení škody obětem trestných činů, vůbec tuto škodu nahradit. Já nevím, kdo z kolegů, ctěných senátorů a senátorek si myslí, že vězeň, který je držen ve vězení, u těch méně závazných trestných činů – nemluvím samozřejmě o těch závazných zločinů, tam samozřejmě plní trestně represe zcela jednoznačně několikerou funkci. Ale u těch méně závazných trestných činů si nemyslím osobně, že vězeň, který je držen ve vězení, je schopen nahradit škodu, kterou způsobil tímto trestem, protože práce ve vězení samozřejmě je obrovský problém. Myslím si, že omezení, které je schopen soud už dnes ukládat v rámci méně závazné trestné činnosti, mohou směřovat také k tomu, že pan odsouzený bude tímto motivován, aby nahradil škodu. Mimo vězení se podle mého názoru podaří jaksi daleko lépe, na druhou stranu i soud by měl být, řekněme, tou trestní normou, trestním zákoníkem, směřován k tomu, aby tyto okolnosti více vážil.

Je třeba proto podle našeho názoru i zkrátit lhůtu, ve které může odsouzený opakovat zamítnutou žádost o podmíněném propuštění z výkonu trestu na svobodu, a to z jednoho roku na šest měsíců. Považujeme za důležité posílit význam návrhu ředitele věznice na propuštění odsouzeného z výkonu trestu na svobodu před uplynutím řádné doby pro podmíněné propuštění, kdy tomuto návrhu soud nevyhoví, jen, je-li zjevné, že by odsouzený po propuštění na svobodu nevedl žádný život.

Tento návrh ředitele věznice vydává na základě podkladů odborníků, kteří na převýchově odsouzeného pracují ve věznici a mohou nejlépe posoudit míru resocializace odsouzeného. Neznamená to, prosím pěkně, že by odsouzený byl vystaven do role pasivně přihlížejícího, ten samozřejmě může návrh podat také. Na druhou stranu si myslím, že je třeba posílit význam, pokud návrh na podmínečné propuštění dá skutečně ředitel věznice. Já nevím, jak – je necháno samozřejmě na úvaze soudu, zdali takovémuto návrhu vyhoví. Tam není z role soudu udělán jakýsi průtokový ohřívač těchto návrhů, naopak soud má možnost tomuto návrhu nevyhovět, ale myslím si, kdo lépe zná jakousi nápravu či převýchovu odsouzeného, který vykonává trest odnětí svobody, než ten konkrétní ředitel věznice. Soudce sedí vzdálen mnohdy z desítek kilometrů od vězení, sedí mezi čtyřmi stěnami, odsouzeného nezná, reaguje na základě písemných materiálů a myslím si, že návrh ředitele věznice již má jistou kvalitativní úroveň. Domnívám se, že je mu proto třeba věnovat zvýšenou pozornost z hlediska zákonnosti, to znamená, aby na tento návrh i zákon více reagoval. To je cíl této části novely.

Okolnost, zda odsouzený včas nastoupil do výkonu trestu a zda částečně nebo zcela nahradil či jinak učinil škodu nebo jinou újmu způsobenou trestným činem, by napříště v řízení o podmíněném propuštění měla být zohledňována pouze u zločinů, ne u přečinů. Nikoliv u té méně závažné trestné činnosti. Tato změna umožní jednodušší rozhodování o podmíněném propuštění osob pouze za přečin, u kterých již došlo k převýchově a soud neshledá důvody pro jejich další pobyt ve věznici.

Já si dovolím už jen snad ve stručnosti reagovat na některé námitky, které proti této novele zákona, která vyšla z dílny poslanců – nechci zastírat, samozřejmě přiznávám, že tento návrh zákona byl konzultován, respektive připravován za spolupráce s ministerstvem spravedlnosti, že tento návrh zákona míří na aktuální problém českého vězeňství, kde je obrovská míra přeplněnosti vězení. A my se – já se domnívám, že naše země se ocitá už na jakési hranici z hlediska slučitelnosti tohoto stavu s požadavky Evropské úmluvy na ochranu práv a svobod, článku III. této Úmluvy. Domnívám se, že by na to měl zákonodárce reagovat. Může se na to reagovat pouze dvojím způsobem. Buďto se vydáme cestou řekněme západoevropskou nebo řekněme standardní evropskou, která je v případě trestání liberálnější, než je česká úprava a snaží se zavést trest nepodmíněného vězení pouze tam, kde je to skutečně nezbytné pro splnění určení samotného trestu.

V okamžiku, kdy Česká republika trpí tímto přebytkem vězňů, tak může reagovat tak, že vystaví nové věznice – na to se zdá, nejsou jaksi prostředky – anebo bude se snažit méně závaznou trestnou činnost přesunout do role alternativních trestů a ne zbytečně uvrhat lidi, kteří byli přichyceni při určitém skutku, který je z hlediska trestného trestný a na druhou stranu podle našeho názoru umožňuje splnění účelu trestu, i pokud nebude uložen trest přísný ve smyslu bezpodmínečného nepodmíněného odsouzení. To znamená umístění do věznic.

Já jsem si plně vědom toho, že ta norma je kontroverzní a že samozřejmě pro občany bude do jisté míry líbivé hovořit o tom, že ten, kdo spáchal trestný čin, má být bezpodmínečně uvržen do vězení. Na druhou stranu jsem si vědom rovněž toho, že ctěné senátorky a ctění senátoři jsou vázáni také vlastním rozumem a nikoli pouze tím, co možná chce ulice. Domnívám se, že bychom měli reagovat na aktuální situaci, kterou české vězeňství skutečně je zavaleno, a to je problém, který je urgentní. My jsme se to na pozici poslaneckého návrhu, který byl zpracován ve spolupráci s ministerstvem spravedlnosti snažili řešit tím způsobem, kdy trestně represe, kde není zcela nezbytná, aby ukládala nepodmíněný trest vězení, tak aby bylo reagováno a soudem umožněno ukládat jiné druhy trestů při samozřejmě jistých zpřísněných podmínek výkonu této alternativy trestu. Není to samozřejmě jediný středobod toho názoru, ale ty ostatní jsem snad představil v předchozí části. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane navrhovateli pane poslanče Polčáku, aby to bylo správně uvedeno v protokolu, prosím vás, ano, už jste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk číslo 378/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, prosím.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, vážený pane poslanče, já vám řeknu faktické poznámky, to znamená dohledatelné objektivní poznámky. Takže nejprve jako vždycky uvádím legislativní poznámky a chtěl bych říci, že skutečně ten tisk byl původně velmi útlý. A teprve za pomoci ministerstva spravedlnosti byl podstatně rozšířen. Já se k tomu vrátím v té části další. Takže myslím si, že tady by měl sedět zástupce ministerstva spravedlnosti spíše, protože ti ho podstatně rozšířili, čímž samozřejmě obešli obvyklá připomínková místa. Jinak já tady připomenu to, že vláda sama reagovala na tento poslanecký návrh tak, že rozdala stanovisko, ve svém vyjádření k návrhu souhlasila s cílem novely, ale požadovala přinejmenším nové uvážení dvou ze třech navrhovaných změn trestního zákoníku.

Z ústavního pohledu – pouze soud má rozhodovat o vině a o trestu – se vládě nelíbila zejména změna v § 88 odst. 2., podle které by měl soud v nemalé míře akceptovat návrh ředitele věznice při rozhodování o podmíněném propuštění odsouzeného. V prvním čtení ústavně-právní výbor v prvním zasedání nedospěl ke shodě a nepřijal žádné usnesení. V květnu pak projednal návrh zákona znovu, přičemž akceptoval komplexní pozměňovací návrh, který měl takřka 50 novelizačních bodů. Ty byl přineseny ministrem spravedlnosti coby zástupcem vlády, tento návrh zachoval tři změny z původního poslaneckého návrhu, ale desítky dalších změn doplnil. Taková nová rozsáhlejší úprava se tudíž vyhnula některým jinak standardním filtrům vládního posouzení návrhu. Jak už jsem řekl, obešla připomínková místa a zřejmě i legislativní radu vlády.

Ve druhém čtení byl samostatně podán pouze pozměňovací návrh, který drobně korigoval popis jednání ve skutkové podstatě trestného činu výtržnictví, které příliš s tím záměrem, který nám zde byl předložen, nesouvisí. Ne příliš, nesouvisí vůbec. V Poslanecké sněmovně byly obecně kritizovány časté novelizační změny k novému trestnímu zákoníku. Návrh byl rovněž podezírán z příliš účelového přístupu k řešení přeplněných věznic. Nově navrhované možnosti pro předčasné propouštění mohou vyvolávat snahu věznic zbavit se přebytku odsouzených za cenu fabulací při jejich posuzování. Konkrétní kritika padla na nový způsob vynucování řádného plnění vyživovací povinnosti prostřednictvím odnětí oprávnění k řízení motorového vozidla. Některým poslancům vadil nedostatek souvislosti mezi neplacením výživného a tímto omezením řidičů.

Já úmyslně připomínám, jak probíhala i rozprava v Poslanecké sněmovně, protože se k ní vzápětí vrátím i z pohledu ústavně-právního výboru. Jinak pokud jde o jednání v Senátu Parlamentu ČR, tak Poslanecká sněmovna postoupila nám jako Senátu návrh dne 25. 6. 2012, lhůta projednání v Senátu končí dne 25. 7. 2012. Organizační výbor nám, tedy ústavně-právnímu výboru, přikázal tento tisk dne 26. 6. 2012. Tolik tedy k legislativnímu procesu.

Jinak i pan poslanec jako zástupce předkladatelů tady řekl, že ústavně-právní výbor odmítl tento návrh. A já dodám – odmítl ho jednoznačně. Jinak pan poslanec nám tady řekl svoje názory na tu navrhovanou novelu a já v tuto chvíli říkám, že by měla být slyšena i druhá strana, kterou jsem v tuto chvíli já jako zástupce ústavně-právního výboru. A říkám na rovinu, že jsem 33 let trestním právníkem a tento návrh považuji za trestně právní a legislativní paskvil.

Jinak tady nebylo řečeno, že předložený návrh neobsahuje jenom novelu trestního zákona a trestního řádu, ale i zákona o soudech(?) mládeže, zákona o přestupcích a zákona o silničním provozu. Jinak připomínka, kterou si neodpustím, nechápu, proč situaci ve věznicích řeší poslanci, když je to gesce Ministerstva spravedlnosti České republiky. Takový přístup, to je podávání poslaneckých návrhů namísto ministerských či vládních, obchází zavedené postupy a zkracují připomínkové řízení a legislativní radu vlády, a z mého pohledu a myslím si, že i z pohledu Ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR je takovýto proces nepřípustný.

Jinak připomínám to, že 15. února 2012 média zveřejnila informaci, že vláda zaujala k návrhu neutrální stanovisko s tím, že rozhodnutí bude na sněmovně. Jinak citát: "Navrhované opatření považuji za poněkud křečovitý způsob řešení přeplněnosti věznic, tedy problém, který je dlouhodobě koncepčně neřešený," uvedla ještě před jednáním kabinetu vicepremiérka Karolína Peake tehdy za Věci veřejné. A pokračovala: "Návrh by v důsledku dokonce mohl ohrožovat bezpečnost občanů," varovala s odkazem na nutnost koncepčního řešení.

Takže já budu pokračovat podle jednotlivých částí. Ta první část je snížení počtu vězněných pachatelů trestného činu zanedbání povinné výživy. Pan poslanec tady zmínil, že za trestný čin zanedbání povinné výživy - najdeme v § 196 odst. 1 nebo 2 trestního zákoníku – lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo není naděje, že by pachatele bylo možno napravit jiným trestem.

Moje poznámka: Pravomoc soudu k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody za trestný čin zanedbání povinné výživy se speciálně podmiňuje tím, že si to vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo nenapravitelnost pachatele. Proč ne tedy u dalších méně závažných přečinů? A zejména zásadní námitka, že o tomto by měl rozhodovat pouze soud. Považuji to za jakousi nedůvěru nebo korekci rozhodování soudu, která samozřejmě je nepřípustná i z hlediska ústavního. Jde o naprosto nesystematický návrh, který je v obecné části trestního zákoníku – je třeba zdůraznit, že v obecné proto, že tam se upravují pravidla působící skupinově pro celé třídy trestně právních vztahů, je tam vkládáno konkrétní pravidlo o zvláštním použití trestu odnětí svobody pro jediný samostatný trestný čin, tj. přečin zanedbání povinné výživy. Najdeme to v § 55 odst. 2 věta druhá. A současně se navrhují i vlastní změny v ustanovení o trestních sazbách zanedbání povinné výživy, to znamená ve zvláštní části trestního zákoníku. To je naprosto ojedinělé a z mého pohledu nepřípustné.

Tady souhlasím s připomínkou našeho legislativního odboru - tato neobvyklost řešení může komplikovat interpretaci ustanovení § 55 odst. 2 – neboť nově doplňovaná věta konkuruje dosavadní větě první. Obě pravidla lze totiž vztáhnout na ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody za trestný čin zanedbání povinné výživy.

Jinak u trestného činu zanedbání povinné výživy se v navrhovaných ustanoveních snižují trestní sazby. To už zde pan poslanec jako zástupce předkladatelů řekl a já k tomu mám samozřejmě hned několik poznámek. Zaprvé nechápu, proč by mělo dojít ke snížení hranic trestní sazby na původní, když trestní zákoník – a vzpomeňme si - tyto trestní sazby zpřísňoval. A byl to jeden z argumentů, v čem je trestní zákoník přísnější oproti trestnímu zákonu. Jinak se podívejte do důvodové zprávy k tomu novému trestnímu zákoníku, který je účinný od 1. 10. 2010, a tam se tehdy pravilo, tedy ne tehdy, ale nedávno: "S ohledem na četnější požadavky na zpřísnění postihu zanedbání povinné výživy, zejména též v případech opakovaného neplnění této povinnosti, dochází k mírnému navýšení trestních sazeb v míře odpovídající celkové koncepci nového trestního zákoníku." A osnova doplňuje i nový znak v podobě zvlášť přitěžující okolnosti v odstavci třetím tohoto paragrafu.

To znamená, že tehdy my jsme schválili a souhlasili s tím, že je třeba zpřísnit trestní zákoník i v tomto ustanovení. A náhle se dozvídáme, že je příliš přísný. Já k tomu dodávám jedno: záleží na úvaze soudu, jestli on využívá plné trestní sazby či ukládá trest mírnější. My bychom to neměli korigovat, zejména ne tedy když před více než dvěma lety jsme řekli, že s tím nesouhlasíme, respektive, že ten požadavek je správný.

Zákonodárci tehdy vycházeli z ustálené soudní praxe a záleží skutečně jen na soudech, zda budou využívat těchto trestních sazeb. Jinak zase poznámka: snižování trestních sazeb určitě nevyřeší situaci ve věznicích. Výkon krátkodobých trestů, kdy navíc soudy by měly zúženou možnost uložit další nepodmíněný nebo podmíněný trest odnětí svobody.

Základní primární důvod navrhovaných změn zmíněných zákonů, to je způsob používání trestu odnětí svobody, musí mít určité limity. Je třeba konstatovat, že tento návrh zákona sice dodržuje nadřazenou právní zásadu uvedenou v článku 39 Listiny základních práv a svobod, že trest může být stanoven jen zákonem, avšak není zde respektovaná další ústavní zásada, že pouze soud ukládá trest za trestný čin - poukazuji na článek 40 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod - to znamená včetně jeho možného zmírnění, přeměny, podmíněnosti výkonu apod.

V otázce trestání je třeba vždy citlivě zvažovat ústavní případ rovného zacházení a spravedlivého procesu vůbec. Zcela speciálně se pro pachatele zanedbání povinné výživy zavádí možnost uložit mu jakýsi kvazi trest, to znamená přiměřeného omezení zdržet se řízení motorových vozidel, to je § 96a trestního zákoníku, který zde pan poslanec rovněž zmínil. Od tohoto omezení může soud upustit, uhradil-li odsouzený dlužné výživné. Tam se navrhuje vložit nový § 359 trestního řádu. K vynucení a administraci tohoto vynucení bylo nutné novelizovat zákon o silničním provozu, zejména doplnit důvody pro udělení a pozbytí řidičského oprávnění.

Když se podíváte na to zvláštní ustanovení, to se nazývá v § 196 zvláštní ustanovení o trestání – je název tohoto paragrafu, ale odstavec tohoto paragrafu říká, pachateli trestného činu zanedbání povinné výživy může soud uložit jako přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uvedené v § 48 odst. 4 – a tak dále – přiměřené omezení. Takže opět – jde o nové a násilné, za každou cenu vkládané ustanovení § 196a, to je to zvláštní ustanovení o trestání trestného činu zanedbání povinné výživy a vlastně když se podíváte na znění, tak podle návrhu jde o přiměřené omezení a přiměřenou povinnost – to jsou ale nástroje vyhrazené pro ukládání v případě podmíněného upuštění od potrestání s dohledem. Ale podle názvu tohoto ustanovení trestního zákona jde náhle o trestání, to znamená obsah je v rozporu s názvem toho ustanovení, které je vkládáno, resp. navrhuje se vložit.

Druhý okruh se týká rozšíření možností přeměn mezi alternativními druhy trestů a trestem odnětí svobody. Tady jde o přeměny trestu odnětí svobody – trest domácího vězení atd. Já vás s tím nebudu zatěžovat. Opět i peněžitý trest se přeměňuje v trest domácího vězení.

Já už jsem tady minule říkal, když jsme doplňovali trestní zákon, že se zdá, že systém alternativních trestů se mění stále častěji a stává se nepřehledným, a to říkám i z pohledu trestního právníka, který i trestní právo přednáší na univerzitách. Tento trest domácího vězení je nedostatečně kontrolován, na místo kontroly elektronickými náramky jsou diskutabilní osobní návštěvy pracovníků TNS. Znovu připomínám, nechuť soudců ukládat tento trest do doby zavedení elektronických náramků. Pokud by česká vláda chtěla skutečně řešit situaci ve věznicích ve výkonu trestu odnětí svobody, musím už konečně vyřešit zavedení elektronické a nikoliv osobní, kontroly dodržování pravidel pro výkon trestu domácího vězení. To jsem tady ostatně opakovaně připomínal.

Kdyby nám pan ministr spravedlnosti tehdy při projednávání rekodifikace trestního zákoníku v roce 2009 řekl, že zavedení elektronických náramků nemá vyřešeno, byl bych první, který by navrhl odložit účinnost tohoto alternativního trestu. Znovu opakuji – i pro nového pana ministra spravedlnosti, že čekat na to, až bude větší počet odsouzených k trestu domácího vězení je naprosto nesmyslné a zřejmě i účelové kvůli nákladům na elektronické náramky. Já a vy si můžete ověřit u soudců okresního soudu, že tento trest neukládají proto, že chybí objektivní a důsledný způsob kontroly jeho výkonu.

Dále asi by bylo dobré, aby si ministerstvo spravedlnosti propočítalo, na kolik se ekonomicky vyplatí náklady za tyto náramky a systém kontroly oproti nákladům za pobyt ve věznicích. Jednou stejně bude muset zavést elektronickou kontrolu, ale do té doby tento trest domácího vězení se podle mého názoru špatně kontroluje, není objektivně kontrolován a zejména ne důsledně.

Třetí okruh se týká změkčených podmínek podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Opět pan poslanec tady citoval § 88 odst. 1 a odst. 2 a já z něho jenom připomenu písmenko d) u odstavce prvního. Je to – soud může odsouzené podmíněně odsoudit na svobodu – a teď: odsouzený, jenž nebyl odsouzený za zvlášť závazný zločin a který dosud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody a vykonal alespoň třetinu uloženého mu trestu odnětí svobody. V odstavci druhém je řečeno, jestliže odsouzený za přečin prokázal svým vzorným chováním a plněním svých povinností, že dalšího výkonu trestu není třeba, může ho soud podmíněně propustit na svobodu i před tím, než vykonal jednu třetinu odnětí svobody vyžadovanou pro podmíněné propuštění podle odstavce 1, to znamená klidně i za týden.

Soud nevyhoví návrhu ředitele věznice – všimněme si, že se nám objevuje náhle v trestním zákoníku ředitele věznice, dosud ho tam nenajdeme – na podmíněné propuštění odsouzeného na svobodu jen je-li zjevné, že by odsouzený po propuštění na svobodu nevedl řádný život. Zase moje poznámky. Prvotrestaného nepodmíněným trestem odnětí svobody, který nespáchal zvlášť závažný zločin, to je horní hranice sazby 10 let, má být možné propustit již po vykonání třetiny uloženého trestu, zatímco obecně je třeba vykonat aspoň polovinu uloženého trestu, podle stávajícího trestního zákoníku.

Já vám z praxe řeknu, co není zvlášť závazný zločin, tedy kdy by bylo možné pouštět po jedné třetině. Je to třeba vražda novorozeného dítěte matkou, rvačka se smrtelným následkem, zbavení osobní svobody, vydírání v rámci organizovaného zločinu, vydírání se zbraní, rasově motivované vydírání, sexuální nátlak v rámci organizovaného zločinu, pohlavní zneužití, zneužití dítěte k výrobě pornografie v rámci organizovaného zločinu apod., týrání svěřené osoby a osoby žijící ve společném období zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, majetkové trestné činy, to znamená krádeže, zpronevěry, podvody apod. se škodou do pěti milionů korun, nedovolené ozbrojování v rámci organizovaného zločinu apod., šíření toxikomanie vůči dítěti mladšímu 15 let. Tady všude by bylo možné podmíněně propustit po jedné třetině výkonu odnětí svobody.

A teď vám řeknu, co všechno patří mezi přečiny, kdy je možno propustit podle tohoto návrhu třeba hned, tedy i před jednou třetinou. Je to třeba ublížení na zdraví těhotné ženě, dítěti mladšímu 15 let, zdravotníku, záchranáři, omezování osobní svobody, vydírání, znásilnění podle odstavce prvního § 185, sexuální nátlak i na dítěti, zneužití dítěte k výrobě pornografie a dalších, opuštění dítěte mladšího tří let, týrání svěřené osoby a osoby žijící ve společném obydlí, majetkové trestné činy, to znamená opět krádeže, zpronevěry, podvody se škodou do 500 tis. Kč, nedovolené ozbrojování, drogové delikty, to je ten základní trestní čin – nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami v základní skutkové podstatě, to je třeba dealerství drog včetně tzv. tvrdých drog, šíření toxikomanie proti dítěti, drtivá většina trestních činů vůči životnímu prostředí včetně úmyslného týrání zvířat, spáchaného na větším počtu zvířat, úmyslné zneužití pravomoci veřejné osoby, ale patří sem i korupční delikty, proti kterým vláda údajně bojuje, to znamená podplácení, přijetí úplatku, nepřímé úplatkářství, patří sem ale i nebezpečné vyhrožování, nebezpečné pronásledování, ale i základní rasově motivované delikty.

Odsouzeného na návrh ředitele věznice by tedy bylo možno, jak už jsem řekl, propustit ihned, ale stačí tady návrh ředitele věznice a soud moc možností odmítnutí nemá. Nová formulace, co všechno soud by měl prokazovat, resp. čím se má zabývat, soudu nedává moc možností, jakým způsobem odmítnout takovýto návrh ředitele věznice. Všimněme si – já jsem na to upozornil, že v novém § 88 trestního zákoníku se v odstavci druhém náhle překvapivě objevuje působnost ředitele věznice, přičemž jde tady o trestní právo hmotné, obecnou část trestního zákoníku a navíc zde není napsáno, zda by to byl aspoň ten ředitel věznice, kde se vykonává trest odnětí svobody.

Soud navíc podle tohoto ustanovení nemůže revidovat návrh ředitele věznice na podmíněné propuštění, pokud k tomu nebude mít zcela kvalifikovaný důvod. Soud se totiž nemůže návrhu ředitele vzepřít jen v jediném kritériu, když dovodí, že je zjevné, že by odsouzený po propuštění nevedl řádný život. Působení ředitele věznice pouze navrhovat podmíněné propuštění je dosud pozitivně založeno jen trestně procesně, to znamená v § 133 odst. 1 trestního řádu.

Jak jsem v úvodu konstatoval, i vláda ČR ve svém prvním vyjádření k tomuto poslaneckému návrhu vyslovila pochybnost, zda nemůže jít o narušení ústavní zásady, že pouze soud rozhoduje o vině a ukládá trest za trestné činy. Já říkám, že samozřejmě může dojít a že by došlo k takovému narušení článku 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

V novém § 88 odst. 3 se podmínka podmíněného propuštění spočívající v tom, zda odsouzený řádně nastoupil trest, odčinil škodu či vydal obohacení z trestného činu, redukuje pouze na odsouzené za zločin. Dosud se vztahuje na všechny trestné činy. I tady stanovisko vlády k poslaneckému návrhu pochybovalo o vhodnosti této redukce z hlediska znevýhodnění obětí přečinů.

Další změkčení podmínek pro podmíněné propuštění vynechám, protože to se celkem shoduje k již ustálené praxi v rámci zákona o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy.

Čtvrtý okruh je zmírnění sazby trestu odnětí svobody v základní skutkové podstatě trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí. To je § 337 trestního zákoníku. Rozumí se zde maření soudu nebo rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci v trestním zákoně vyjmenovaných. Sazba se snižuje ze tří let na dva roky. Stejně, jako jsem říkal u přečinu zanedbání povinné výživy, i tady se vlastně trestní sazba navrhuje vrátit do trestní sazby za působnosti trestního zákona, to znamená do 31.12.2009. Nový trestní zákoník ji totiž zvýšil. A poslyšte, z jakého důvodu. Podíváme se do důvodové zprávy a tady je napsáno:

S přihlédnutím k typové závažnosti všech jednání zahrnutých pod ustanovení odst. 1, se pak zvyšuje i trestní sazba u této základní skutkové podstaty, čímž se odstraňuje i disproporce v sazbách podle odst. 1 a podle odst. 2.

Pak je tady vkládána i změna zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Tady se nově navrhuje snížit dolní hranici trestního opatření domácí vězení na polovinu sazby podle trestního zákoníku.

Musím říci, že tento návrh se mi jeví jako správný, ale nepatří určitě k zámyslu zákona. Ono totiž, když se podíváte do speciálního zákona, tak skutečně trestní opatření, když jsou snižována všude na polovinu, akorát domácí vězení se z toho vymyká, a musím říct, že i v testech mých studentů se objevují chyby, takže takováto úprava by zřejmě i zlepšila prospěch studentů. Ale nesouvisí se základní úpravou.

Zmínil jsem drobné zpřesnění popisu objektivní stránky trestného činu výtržnictví. Opět trestný čin výtržnictví se nevztahuje vůbec k zámyslu předkladatelů, aby se snížil počet odsouzených ve věznicích. To je něco, co tam naprosto nepatří, je to nesystematické, ale zejména i to vkládané, že by mělo být, anebo hrubým způsobem ruší přípravu a průběh – to máme doteď – nebo zakončení organizovaného sportovního utkání.

Chci dodat, že to vůbec není potřeba, protože když se podíváte na přečin výtržnictví, tak tam je vlastně řečeno, dopustí se veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti, zejména tím, ...... To znamená, to jsou příkladmo uvedené formy jednání a nikoli taxativní výčet, který by měl být upravován nebo měněn.

Objevuje se nám tady nová skutková podstata přestupků. Vy jste ji všichni četli, nebudu ji čísti, ale chci říci, že zcela vybočuje ze záměru předkladatelů, a hlavně chci říci, že přestupky by se měly řešit v rámci novel přestupkového zákona, nikoliv trestního zákoníku a trestního řádu apod. Je to klasický přílepek, který zde vůbec nemá místo a nechápu, jak se tady mohl objevit.

Jinak účinnost je navrhována dnem 1. října 2012. Já jsem při předchozí střední novele trestního řádu a novém zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob zdůraznil, že tam byla jenom devítidenní legisvakanční lhůta. Tady je stanovena prakticky na dva měsíce, což je při takovémto rozsahu a přípravu na praxi naprosto nepostačující navrhovaná legisvakanční lhůta, ale s ohledem na to, co jsem řekl předtím, je to možná zbytečná poznámka.

Právní poznámky závěrem. Návrh zákona obsahuje některá neobvyklá až excentrická řešení, která zjevně vybočují z platného právního systému, z pravidel tvorby právních předpisů a navíc jsou některá z nich v rozporu s Ústavou České republiky. Tento způsob novelizace chaotickým a naprosto nelogickým protiprávním doplňováním několika zákonů současně je naprosto nepřijatelný. Jde o evidentně nepodařený pokus o snížení počtu odsouzených v českých věznicích, přičemž je vážně narušován zejména trestní zákoník účinný teprve od roku 2010, a opět doplňován trestní řád. Už jsem tady připomínal, že od platnosti trestního řádu v roce 1961 byl tento novelizován více než 70krát, přičemž za posledních pět let z toho připadá přes 30 novel, takže tyto novely činí trestní řád, kdo se tomu nevěnuje soustavně, nepřehledným.

My jsme se tady dohodli na začátku, že do zcela nového kodexu, jakým je trestní zákoník, nebudeme několik let vůbec zasahovat, a pokud, tak pouze v případech transpozice z evropských předpisů, které jsou nutné. Další změny by měly být komplexnější a vzájemně navazující na podkladě praktických zkušeností soudní praxe apod.

Tady jde o nedůvodný pokus o snížení trestních sazeb za krátkou účinnost trestního zákoníku.

Jak jsem už minule upozorňoval, neustálým doplňováním trestních kodexů se velmi ztěžuje orientace v těchto předpisech, mají s tím problémy nejen ti, kteří s nimi každodenně musí pracovat, ale i každý občan, který je povinen je respektovat a při jejich neznalosti je trestán. Jediným přínosem neustálých změn a doplňování je zvýšení prodeje knih a autorských odměn pro knihkupce a trestně právní experty. Ti mohou dopisovat nové a nové komentáře v ceně několika tisíc korun za jednu publikaci, to však přináší zvýšené náklady pro právníky, ale zejména pro studenty, včetně těch mých.

Krom zmíněných zásadních námitek k ustanovení § 55 a 88 z obecné části a pak k těm ze zvláštní části a ke změně zákona o přestupcích musím závěrem uplatnit i námitku k procesnímu ustanovení, což je § 125 trestního řádu. V § 125 se na konci odstavce prvního doplňuje věta: Ukládá-li soud nepodmíněný trest za trestný čin uvedený v § 55 odst. 2 trestního zákoníku, vyloží, jakými úvahami byl veden při tomto rozhodnutí a proč nebylo možno uložit trest přímo nespojený s odnětím svobody. Náhle se nám tady tudíž objevuje povinnost soudu speciálně odůvodňovat, proč neuložil trest jiný, než nepodmíněný trest odnětí svobody.

Vzpomeňme si, že při střední novele trestního řádu účinné teprve půl roku se předkladatelé, tehdy ministerstvo spravedlnosti, honosili tzv. redukcí nadbytečných odůvodnění, kdy rozšířili okruh případů rozhodnutí, ve kterých není zapotřebí vypracovávat plné odůvodnění nebo jej není třeba vypracovávat vůbec.

I v tomto je současný návrh protismyslný a popírá předchozí trend ulehčení práce pro orgány činné v trestním řízení, v tomto případě pro soudy.

V systému trestání není zavedena obecná zásada přednosti podmíněného trestu před nepodmíněným. Trestání je upraveno jako soustava pravidel pro individuální zvažování soudu k výběru odpovídajícího spravedlivého trestu a jeho formy. Pokud se tedy má dosáhnout takovéto přednosti, mělo by to být vyjádřeno v obecných pravidlech o trestání (§ 81 a další trestního zákoníku), nikoliv na okraji ustanovení o obsahu odůvodnění rozsudku.

Úplně na závěr. Kdybychom chtěli tento poslanecký návrh pouze napravit pozměňovacími návrhy, navrhl bych vypustit nesystematické až nesmyslné části a zbyla by z návrhu pouze část třetí a část čtvrtá, tj. zákon o soudnictví ve věcech mládeže a zákon o přestupcích, který je přílepkem.

Jediným a logickým návrhem, který se shoduje, a je to návrh ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu České republiky, je tedy doporučení na zamítnutí poslaneckého návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

A to je obsah i 225. usnesení našeho ústavně-právního výboru ze 48. schůze konané dne 10. července 2012, kdy další body byly logické, to znamená senátor Antl jako zpravodaj a senátor Antl jako předseda, aby informoval předsedu Senátu Parlamentu ČR.

Promiňte, omlouvám se, že jsem hovořil poněkud déle, ale potřeboval jsem se s vámi podělit o své dojmy z této navrhované novely. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Moje otázka pro plénum zní: Navrhuje někdo nezabývat se předloženým návrhem? Nenavrhuje, otevírám tedy obecnou rozpravu, do které se písemně přihlásil jako první pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane poslanče, kolegyně a kolegové, já jsem si vymyslel takový vnitřní název pro tyto a podobné zákony, říkám jim "nákoleník". To znamená, že se dělají na koleně. Toto je jeden z typických případů takového nákoleníku.

Že je v Česku vězňů jako v Japonsku, stejně tolik, akorát, že Japonsko má více než desetkrát víc obyvatel, je určitě na pováženou. Ale já se vězeňství nebudu věnovat, neb mu, zaplaťpánbůh, nerozumím. Ale zaměřím se právě na ustanovení, které na první pohled vypadá velmi lákavě – neplatíš alimenty, budu důsledně používat slovo alimenty, protože ony také nejsou určeny jenom na výživné, ale i na jiné potřeby a hlavně je to slovo zaužívané. Vypadá to na první pohled velmi lákavě – konečně na ně něco máme, když nám neprošla bývalá paní poslankyně Čurdová, která navrhovala, aby alimenty platily obce a ty si je potom vymáhaly na neplatičích. To se naštěstí nepodařilo.

Ale zkusme se zamyslet, kam takový systém povede. Mně by se hrozně líbil, protože spousta lidí dluží peníze na pokutách, a kdyby, když nezaplatí pokutu, stejně jako alimenty, se mu sebral řidičák, tak by se mohla rozmyslel a zaplatil by. Nedej bože, kdyby třeba ani nedostal pas, protože se ke státu nechová řádně, tak by možná pokutu také zaplatil. A mohli bychom pokračovat. Třeba bychom mu nemuseli zaregistrovat motorové vozidlo, což už částečně platí, nedaří se registrovat vozidla, ale postihuje to, bohužel, jiné lidi než neplatiče alimentů.

Je to tedy velmi na pováženou a je to na velmi vážnou úvahu, jestli přistoupit k tomu, že za jiný přečin trestáme jiným trestem. Ono to má totiž spoustu problémů. Když tomu člověku seberou řidičák, a on bude jezdit bez řidičáku, tak může dostat nepodmíněný trest a zase bude ve vězení a zase ty alimenty nebude platit. Když seberou řidičák řidiči kamionu, tak bude nejspíš nezaměstnaný, a opět nebude asi moci platit alimenty.

Ještě komplikovanější situace ovšem nastává, protože situace je taková, že to není tak, že je jeden neplatič a jedno dítě. Velmi často neplatič má více dětí, a to ne s jednou ženou, ale s několika ženami, a neplatí. A jak potom zabránit tomu, když už jednou je neplatič a on počne, což je příjemné, další dítě a zase neplatí, ale řidičák už nemá. Co s ním? Už mu není co sebrat. Nota bene muselo by se najít nějaké řešení. Jedno řešení, které by asi neprošlo přes Evropskou unii, je kastrace. To by bylo jednou provždy. Jednodušší řešení, které by prošlo, kdybychom tam dali ustanovení, že má zákaz souložení, protože se nechová a alimenty neplatí a nemůže pořád jaksi počínat další a další děti a způsobovat státu trable.

Problém ovšem je, když mu to zakážete, kdo a jak to bude kontrolovat. To není úplně jednoduché. Napsat do zákona to sice můžeme, ale kdo to zjistí.

Byl bych v tomto tedy velmi opatrný, je to na velkou diskusi. Říkám, mně by se velmi líbilo, kdybych získal peníze od těch, co neplatí pokuty, třeba tak, že bych jim sebral řidičák, nedal bych jim stavební povolení ani pas. Ale je to cesta do pekel, protože jeden příklad může inspirovat další příklady, nějací jiní poslanci navrhnout něco jiného, ještě dramatičtějšího. Ale hlavně, takovéto zákony by měla dělat vláda, protože jsou to zákony vážné a složité a měla by je dělat vláda a ne, aby vznikaly takovéto nákoleníky.

Já tento zákon z tohoto důvodu podpořit nemohu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Dále se hlásí pan senátor Miroslav Nenutil. A kdo má ještě zájem, tak se přihlaste.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážený pane první místopředsedo, pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové. Ve zprávě zástupce předkladatelů jsem zaregistroval přání pana poslance zhruba v tomto duchu: Věřím, že vy tady při hlasování používáte svůj vlastní rozum a nenecháte se ovlivňovat hlasem ulice.

Vaším prostřednictvím, pane první místopředsedo, bych rád panu poslanci vzkázal, že my tady v Senátu lidem zpravidla říkáme občané, a ulicí chodíme Valdštejnskou nebo Sněmovní v poslední době dost často do dolní komory, abychom napravovali minimálně technické závady v zákonech, jež sem z dolní komory chodí. Děkuji. (Potlesk.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další se již do rozpravy nehlásí, končím obecnou rozpravu. Položím otázku panu poslanci, jestli se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Chce, máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Stanislav Polčák:  Děkuji, pane místopředsedo. Já se vyjádřím zejména k tomu, co zde řekl pan zpravodaj, resp. předseda ústavně-právního výboru k námitkám, které směřují dovnitř do předloženého tisku. Pokusím se být alespoň stručný, jak jsem si poznamenal námitky, které byly sdělovány, a myslím si, že základ naší úvahy je skutečně o tom, kde chceme odsouzené mít, a to tedy podle mého názoru a u těch trestných činů, které nejsou závažnými zločiny.

Za prvé chci říci, že pokud je argumentováno ke změně návrhu § 88 odst. 2 trestního zákoníku, kdy soud podle tohoto ustanovení nemůže revidovat návrh ředitele věznice na podmíněné propuštění, pokud k tomu nebude mít důvod, tak je sice pravda, že vláda ve svém vyjádření vyslovila pochybnost, zda se nejedná o narušení ústavní zásady, že pouze soud rozhoduje o vině a ukládá trest za trestné činy. Nicméně mám za to, že návrh ředitele věznice na podmíněné propuštění odsouzeného za přečin vychází vlastně z posudku jeho odborných pracovníků ve věznicích, kteří jsou s odsouzenými v každodenním kontaktu. Soudce není ten, kdo je s odsouzeným v každodenním kontaktu. A myslím si, že tito odborníci dokáží daleko lépe posoudit, zda odsouzený za přečin dosáhl již takového stupně jakési nápravy nebo resocializace, že již není potřeba dalšího výkonu trestu. Každopádně soud bude o této věci rozhodovat v mezích svého uvážení. Pokud zváží na základě listinných, případně jiných důkazních prostředků, nebo že začlenění pachatelé trestné činnosti do společnosti ještě není možné, tak má právo jej zamítnout. Není pravdou to, že soud nemá volnost úvahy. Pokud zjistí z předložených důkazů, resp. z materiálů, které jsou předmětem jeho zkoumání, že odsouzený nepovede řádný život, tak má možnost ponechat odsouzeného ve věznici.

Výčet trestných činů, které zde uváděl pan kolega senátor Antl, mám za to, že v tu chvíli jakoby předjímal, že u všech těchto trestných činů bude docházet k automatickému propouštění. Tak tomu samozřejmě není. Odsouzení budou žádat buď samostatně, to je prostě věcí úvahy soudu, tam do toho ve stávající podobě nezasahujeme. My máme pouze za to, že ředitel věznice, který přichází s pachatelem, s odsouzeným do každodenního styku, má daleko lepší možnost poznat, zdali ještě je nutné, aby ve vězení zůstával, anebo zdali už to byla pro něj takováto dostatečná ponaučení, jeho životní zkušenost, která jej přinutí se jaksi začlenit do společnosti v plném respektu k právům a povinnostem, které má.

Dále pokud se namítá, že po tzv. krátké době nabytí účinnosti stávajícího trestního zákoníku dochází k návrhu u trestných činů zanedbání povinné výživy a maření výkonu úředního rozhodnutí ke snižování trestních sazeb, tak je třeba říci, že v tomto smyslu bezesporu dochází ke snížení trestních sazeb, a dochází k tomu proto, protože v tuto chvíli soudy rozhodují tak, že je zde stoprocentní nárůst počtu odsouzených k nepodmíněnému trestu vězení za tyto trestné činy z počtu, který byl do tisíce odsouzených ještě před dvěma lety, na počet nad dva tisíce osob. Pokud se na to nebude reagovat, a budeme se tvářit, že trestní zákoník je norma, byť po dvou letech, neměnná, nebudeme reagovat na stávající zkušenosti s výkonem, s aplikační praxí trestního zákoníku, tak se domnívám, že se může samozřejmě počet trestaných pachatelů dále dramaticky zvyšovat a nebude to ku prospěchu nikoho.

Já trestní právo nepřednáším na univerzitách, v tomto má pan kolega senátor jistě svoji erudici, ale jako advokát jsem zastupoval řadu poškozených matek. A ty matky v okamžiku, kdy jsou otcové uvrhnutí do vězení, tak možností už samozřejmě mají naprosto minimum. Představa, že vězeň, který je ve vězení, je schopen lépe nahradit výživné nebo škodu poškozeným obětem jejich trestné činnosti, je podle mého soudu jednoznačně lichá. Já k tomuto tématu nechci přistupovat ideologicky, ale samozřejmě s odstupem výkonu advokátní praxe vím, že matkám je lépe, pokud neodsouzený je odsouzen, nicméně způsobem, který mu umožní reagovat na toto odsouzení a nahradit matkám, resp. svým dětem alespoň část výživného.

A domnívám se, že prostě mimo prostory věznice, kam ti pachatelé samozřejmě také mohou patřit, ale mělo by to být v těch případech, kterým se říká ultima ratio, v těch nejzávažnějších případech, kde není naděje na to, že by se tito pachatelé z toho poučili.

Pokud jde o § 88 odst. 3 trestního zákoníku, tedy podmínka podmíněného propuštění spočívající v tom, zda odsouzený řádně nastoupil trest, odčinil škodu či vydal bezdůvodné obohacení z trestného činu, zde se tedy reaguje pouze na odsouzené za zločin, dosud se to vztahovalo na všechny trestné činy. Stanovisko vlády k poslaneckému návrhu je skutečně takové, že pochybovalo o vhodnosti této redukce z hlediska znevýhodnění obětí přečinů.

Domnívám se, že na rozdíl od osob ve výkonu trestu, které mají velmi omezené výdělkové možnosti, tak právě podmíněně propuštěný a odsouzený může právě svým podmíněným propuštěním dostát svým závazkům daleko dříve. O tom jsem hovořil již před chvílí.

Do trestního zákoníku se vkládá nové ustanovení § 196a, ustanovení o trestání trestného činu zanedbání povinné výživy. Zavádí se zde jakýsi kvazi trest zdržení se řízení motorového vozidla. Chci říci, že se opět jedná o věc, kde není soudu nadiktováno, jaký konkrétní trest má uložit, ale je zde opět možnost pro soud se tímto způsobem rozhodnout. Bude věcí soudu, jeho ústavní odpovědnosti, zdali takovéto omezení, které považuji za přiměřené a slučitelné, uloží či nikoli.

Pokud jde o otázku speciálního odůvodňování soudu, proč neuložil trest odlišný od nepodmíněného trestu odnětí svobody, to znamená ano, návrh zákona klade soudu za povinnost, aby v případě, kdy odsoudí odsouzeného tzv. natvrdo, nepodmíněně, aby speciálně odůvodnil, proč nebylo možno uložit trest jiný. Myslím si, že touto novelizací se navazuje na již provedenou úpravu zákonem č. 41/2009 Sb., tedy rozšiřující povinnost soudu náležitě zdůvodnit soudem vyhlášený rozsudek, čímž se reaguje na stávající nedostatečnou praxi soudu při odůvodňování rozsudku. Proto se blíže rozvádí odůvodnění rozsudku tak, aby byly zřejmé okolnosti a úvahy, které soud vedl k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody.

Pan senátor Kubera zde hovořil o srovnání Japonska a České republiky. Těch srovnání je celá řada. Evropa nebo evropské trestně právní úpravy směřují k tomu, že trest nepodmíněný je skutečně pojímán jako ultima ratio, to znamená tam, kde již žádné jiné možnosti nápravy pachatele a možnosti preventivní funkce trestání nepodmíněným způsobem nebudou dostatečné na pachatele, tak toto je věc, kdy Evropa upouští od takové řekněme velmi konzervativní zásady, že vězení napraví každého. Trest domácího vězení samozřejmě naráží opět na limity státního rozpočtu, tedy možnost náramku, kdy není možno v tuto chvíli najít dostatečné peněžní prostředky pro zavedení tohoto opatření. A souhlasím s tím, že stávající možnosti sledování trestu domácího vězení probačně mediační službou nejsou dostatečné. Na druhou stranu alternativy jakéhosi využívání jiného trestání, než nepodmíněným, trestní zákoník umožňuje, ale je třeba, aby soudci byli i trestním zákoníkem vedeni k tomu, aby speciálně odůvodnili, proč neuložili trest jiný než nepodmíněný.

Ještě pokud jde o otázku tzv. přílepku, o kterém zde hovořil pan kolega Antl. Kritika tedy zazněla, že návrh obsahuje přílepek do skutkové podstaty trestného činu výtržnictví, kdy stávající návrh zákona rozšiřuje současnou skutkovou podstatu právě o sportovní utkání, shromáždění nebo obřad lidu, což je speciální skutková podstata a na to se navazuje i v oblasti přestupkového práva, jde o oblast trestání, tak musím říci, že lze do jisté míry souhlasit s tím, že se jedná o novelizaci skutkové podstaty trestného činu, tedy oproti tomu, co bylo původně záměrem nás předkladatelů. Ale musím říci, že tento pozměňující návrh podala skupina poslanců sociální demokracie a my jsme z objektivních důvodů tomuto návrhu vyhověli, já rovněž jsem pro něj hlasoval, protože stávající vymezení této skutkové podstaty trestného činu je nedostatečné a nedopadá na ta jednání, která jsou obecně výtržnictvím, nicméně stávající trestní zákoník je nepodchycoval. Vyhověli jsme tudíž návrhu kolegů poslanců ze sociální demokracie, byť samozřejmě objektivně na začátku tato norma o novelizaci tohoto ustanovení trestního zákoníku neuvažovala.

Domnívám se, že jsem reagoval alespoň na část výtek, které zde předložili kolegové z ústavně-právního výboru Senátu. Já osobně jsem pořád přesvědčen o tom, že tento návrh je do jisté míry kontroverzní, je samozřejmě mediálně zajímavý tím, že jakoby umožňuje propouštět lidi, kteří byli odsouzeni za trestnou činnost z vězení. Ale není to mimo ingerenci soudu, vždy bude na soudcích, jak budou danou věc posuzovat. Já osobně si myslím, že návrh ředitele věznice, který je skutečně s odsouzeným, může být v daleko bližším kontaktu než soudce, který je zavřený v kanceláři desítky kilometrů daleko, jak jsem řekl již ve své úvodní řeči. Bude tedy daleko kvalifikovanější a česká společnost bude muset reagovat na stávající míru přeplněnosti věznic.

Netvrdím, že tento návrh je ideální. Na druhou stranu pokud se mu vyčítá, že jde o poslanecký návrh a že zároveň mělo ministerstvo spravedlnosti předložit odpovídající úpravu návrhu zákona samo, tak já bez okolků musím přiznat, že tento návrh zákona nepsali poslanci, ale ministerstvo spravedlnosti, včetně komplexního pozměňovacího návrhu. Děkuji za vaši pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane poslanče. Slovo má zpravodaj garančního výboru pan senátor Antl.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji, pane předsedající. Já budu velmi stručný. Nejprve shrnu obecnou rozpravu. Vystoupil pan senátor Kubera, a všimněme si, on mluvil o trestu, samozřejmě, protože navedlo ho k tomu ustanovení, resp. název ustanovení, zvláštní ustanovení o trestání. A já jsem tady říkal, že v tom ustanovení o trestu vůbec nic není. Tam je o omezení, atd.

Jinak k vystoupení zástupce navrhovatelů chci říci jedno. Já jsem, myslím si podrobně, vám řekl, v čem je tento návrh špatný.

Ale chtěl bych reagovat na to, že tady bylo řečeno, že nikdo nebude vlastně nutit soudy, aby podléhaly návrhu ředitele věznice. Jsem přesvědčen, že je to jednoznačné. Zde z toho totiž jasně vyplývá, že soud se může vzepřít návrhu ředitele jen v jediném kritériu, když dovodí, a zdůrazňuji, že je zjevné, že by odsouzený po propuštění nevedl řádný život. Zajímalo by mě, jakým způsobem to bude prokazovat soud, že je zjevné, že odsouzený nepovede řádný život.

Návrhy ředitelů věznice by byly jasně účelové. Ministerstvo spravedlnosti chce vyčistit věznice. Ředitelé věznice patří pod ministerstvo spravedlnosti. Oni budou nuceni podávat co nejvíc návrhů, aby věznice vyčistili, takže není o čem diskutovat.

Jinak bych chtěl ještě zareagovat v tom, že jsem vyrozuměl, že tady reagujeme na soudy tím, že je budeme legislativně nutit k tomu, aby musely soudit podle představ zákonodárců. Já k tomu dodávám: Doufám, že jenom podle představ poslanců a nikoliv senátorů. A proto vás znovu prosím, zamítněme tento návrh proto, že vykazuje všechny možné chyby, a já jsem vás o nich informoval. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. A máme jediný návrh, a to je zamítnout. A o tom po znělce budeme hlasovat.

Než budeme hlasovat, zcela neodpovídá tabulka aktuálně přítomno, takže já bych nás všechny odhlásil a znovu se přihlaste, protože stroj se nám zřejmě porouchal. Předpokládám, že všem svítí modré světýlko. Zahajuji hlasování o návrhu zamítnout.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 32 ukončeno. Registrováno 58, kvorum 30, pro 53, proti 2. Návrh byl schválen. To znamená, že byl zamítnut.

V daném okamžiku končíme projednávání tohoto bodu. Děkuji, pane poslanče. Děkuji, pane zpravodaji. (Poznámka z okolí.) To si uděláme bez pana poslance. Potřebujeme také pověřit, navrhuji, aby to byl kolega Antl. Ptám se, jestli navrhuje ještě někoho z ÚPV. Takže pan kolega Antl, o něm budeme nyní hlasovat, že by odešel do Poslanecké sněmovny odůvodnit naše stanovisko. Ale přiznám se, že mně nebliká světýlko, abych mohl zahájit hlasování. (Reakce na poznámku z okolí.) Já čekám už dost dlouho. Je vidět, že atmosféra houstne a spoje se rozpojují. Mějte trpělivost, já ji musím mít také. (Pomoc pracovníka kanceláře.) Nic mi nebliká, pane kolego. Už mi bliká. (Veselost.)

Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro pana kolegu Antla, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 33 ukončeno. Registrováno 58, kvorum 30, pro 57, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Dalším bodem je

 

Návrh usnesení Senátu k vládě v oblasti sociálního zabezpečení

Návrh usnesení vám byl rozdán na lavice, a proto prosím paní senátorku Miluši Horskou, aby nás s návrhem seznámila.

Senátorka Miluše Horská:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, kolegové, já už jsem ráno avizovala toto usnesení, ke kterému mě přivedly okolnosti a informace, které jsem zjišťovala společně se svými kolegy ve výboru ohledně návrhu senátní novely 199, která se týkala námitkového řízení. Jde o to, že lidé, kteří se dostanou do nové situace ohledně svého zdravotního stavu, čekají na posouzení, ať už vlivem úrazu, nebo trvalým stavem, který se horší, tak se vlastně cítí v nepohodě. Nepohoda se odvíjí od toho, že se jim přeruší výplata dávek a čeká se, až se ten stav změní. Já jsem si se svými kolegy myslela, že problematika je tak závažná, že by si zasloužila veřejnou diskusi. Sháněla se informace od MPSV, od asociací pacientů, od odvolacích soudů, u ochránce práv, na úřadu práce, od České správy sociálního zabezpečení a dospěla jsem k tomu, že podle informací, které kolem kolují, které fungují oficiálně a neoficiálně, ten stav není v pořádku. Že vlastně ti "pacienti", kteří čekají na posouzení, se cítí právem nedokonale posouzeni.

Problém, který jsem objevila, který vy samozřejmě znáte, protože jste mi mnozí novelu podpořili, není dán délkou posuzování, ale toho stavu, ke kterému se potom dojde. A protože ti lidé se cítí nesprávně posouzeni, tak se odvolávají. V tom starém stanovení, řekněme vlastně novém, protože vyhláška ohledně posuzování zdravotního stavu je platná teprve rok, tam vlastně se toho správného stavu nedočkají.

Já si myslím, že díky tomu, že tato novela by tu problematiku nevyřešila a že to je problematika tak vážná, dovolila jsem si dát návrh usnesení Senátu směrem k vládě, která by se měla zabývat touto problematikou právě proto, že nechceme, aby nám zbytečně vznikaly skupiny lidí, kteří berou dávky, a tak to dneska je. Já si myslím, že i do vašich senátních obvodů se dostávají, nebo vidíte skupiny lidí, kteří vypadají velmi zdravě a přitom berou různé druhy invalidních důchodů nebo různé druhy dávek. Na druhou stranu se k nám dostávají pacienti, a ti jsou především z okruhu – a možná sami zrekapitulujte, jsou to onko pacienti, kteří po roce léčení už jsou vyléčeni, nejsou práce schopni a přesto do práce jít musí. Týká se to třeba pacientů s roztroušenou sklerózou, týká se to často pacientů s duševními chorobami, ale i lidí s mentálním nebo kombinovaným postižením.

Protože si myslím, že chceme šetřit dávky, každý si zaslouží, aby byl řádně posouzen jeho bazální stav, to je stav základní, který nám určí, čeho je člověk schopen, nikoli to, co všechno nemůže. Protože se holedbáme tím, že ty lidi chceme poslat na pracovní trh, tak si myslím, že by si posuzování zdravotního stavu zasloužilo větší pozornost ze strany vlády právě v té době, kdy se hodně šetří, a že by to vlastně znamenalo, že ti lidé by se cítili správně posouzeni a neměli potřebu se dále odvolávat.

Přečtu návrh usnesení Senátu senátorky Miluše Horské.

Senát

I. považuje za účelné, aby vzhledem k nežádoucím důsledkům, ke kterým docházelo v předchozím období v souvislosti s posuzováním zdravotního stavu v rámci lékařské posudkové služby, byla na úrovni vlády provedena analýza platné právní úpravy v této oblasti,

II. žádá vládu, aby na základě provedené analýzy podle bodu I bylo zváženo provedení takových změn dosavadní právní úpravy a přijetí takových opatření, eventuálně nového zákona, aby v rámci lékařské posudkové služby mohlo docházet ke zcela kompetentnímu a odborně odpovědnému posouzení zdravotního stavu posuzované osoby, ze kterého by vyplývalo možné zařazení na trh práce.

Tady já poprosím, jestli to přijmeme, jenom o malinkou vsuvku slova "možné", jenom aby to bylo správně česky.

To je celé a já vás prosím, jestli byste tento návrh usnesení v Senátu podpořili a že bychom požádali vládu, aby se touto problematikou zabývala. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Pan místopředseda Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, jsem přesvědčen o tom, že to je velmi důležité téma, protože před nějakým časem, když jsme projednávali v Parlamentu nový zákon o invalidních důchodech, jsme byli ujišťováni o tom, že nebudou přehodnocována už nabytá práva, a tady dochází k naprostému rozdílu mezi tím, co bylo deklarováno a tím, co probíhá dnes. Jsem přesvědčen, že to je tak závažná věc, že by bylo dobré, abychom ještě dali prostor i k projednání ve zdravotně sociálním výboru. K tomu dávám procedurální návrh, abychom přerušili projednávání tohoto bodu. Je to i po konzultaci s paní předkladatelkou, abychom přerušili projednávání tohoto bodu do příští schůze Senátu.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže procedurální návrh, o tom budeme za chvilku hlasovat. Ještě se přihlásil pan senátor Ivo Bárek.

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji, pane místopředsedo. Já bych měl jenom technickou záležitost. Doporučoval bych k tomuto usnesení doplnit do bodu II "žádá vládu, aby předložila provedenou analýzu podle bodu I Senátu Parlamentu ČR", pak by následovala druhá odrážka – "aby na základě provedené analýzy podle bodu I bylo zváženo ..." atd.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Ještě paní kolegyně místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já chci jenom zdůraznit, že zde padl procedurální návrh na přerušení projednávání tohoto bodu. S tím, že ta věc je skutečně velmi závažná. Já bych mohla teď vykládat dost dlouho o tom, co se děje nejen v oblasti posuzování zdravotního stavu, ale odebírání, posouvání atd. invalidních důchodů. Celé příběhy, bohužel ne zrovna veselé. Myslím si, že bychom neudělali nic, kdybychom si teď jenom tady povykládali, jak je to všechno špatně. Že správně je v této chvíli návrh, který dal pan místopředseda Škromach, abychom přerušili projednávání tohoto bodu, projednali to ve výboru pro zdravotnictví a sociální věci, tam zapřemýšleli, jaký návrh můžeme dát, jaké řešení požadovat po vládě nebo jaké řešení můžeme přeložit sami. A pak teprve se vrátili k formulaci usnesení. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Vzhledem k tomu, že došlo teď ke komunikaci, my bychom to měli podle jednacího řádu odročit, ne přerušit tento bod. To je návrh legislativy. Takže jestli je ochoten pan místopředseda Škromach si osvojit slovo odročit, protože já odsud nemám šanci a nemohu vystupovat. Ale stálo by za to, aby plénum vyzvalo výbor pro zdravotnictví a sociální věci, aby to projednal. Myslím si, že to je teď na vás, já nemohu. Máte slovo, paní místopředsedkyně.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dobře, abychom to měli procesně správně, navrhuji odročit projednávání tohoto bodu a vyzvat příslušný výbor, výbor pro sociální věci a zdravotnictví, aby se tímto tématem zabýval.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  O tom odročení bychom za chvíli hlasovali. Součástí odročení je také výzva ke zdravotnímu výboru. Svolám všechny, kteří chtějí být s námi.

Budeme hlasovat o odročení do příští schůze Senátu. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 34 ukončeno. Registrováno 58, kvorum 30, pro 55, proti nikdo. Návrh byl schválen.

S právem přednosti pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, přicházím s procedurálním návrhem. Blíží se 19. hodina, po které nemůžeme již jednat, hlasovat. Protože tam jsou dva významné tisky, které tím pádem spadají na příští den, to je 348 a 361, záměrně říkám oba dva, protože se oba týkají imunity a už minule jsme je projednávali najednou, tak navrhuji jejich pevné zařazení jako první a druhý bod ve čtvrtek odpoledne. S tím, že ty další se přečíslují. (Připomínky z pléna.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Ještě někdo se chce k procedurálnímu návrhu vyjádřit? Výkřiky nepomohou, mikrofon. Návrh byl jasný, tisky 348 a 361 zafixovat jako první a druhý bod zítra po obědové přestávce. Předchozí fixace se posuzuje o dvě číslovky dál. Všem je to jasné? Procedurální návrh. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 35 ukončeno. Registrováno 58, kvorum 30, pro 56, proti 1. Návrh byl schválen.

Jsme u bodu

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Oberfalzera a Tomáše Grulicha, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 337

Je to druhé čtení, máme to jako tisk 337. Návrh nám uvede navrhovatel pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Pane předsedající, dovolte mi, abych zahájil procedurálním návrhem, abychom tento bod dokončili i po 19. hodině, a to včetně hlasování.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Opět procedura, dokončit tento bod, který v této chvíli je otevřen. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování č. 36 registrováno 58, kvorum 30, pro 52, proti 2. Návrh byl schválen.

Mně tady ale stále ještě visí pan senátor Petr Vícha, že se chce přihlásit. Už nevisí. Pan senátor Jiří Oberfalzer má slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Pane předsedající, děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, tento návrh novely zákona o provozu na pozemních komunikacích je velice prostý. Týká se povinných zdravotních prohlídek po dosažení určitého věku řidiče. Zdůrazňuji, že se to týká pouze řidičů amatérů, tedy nikoliv profesionálních řidičů, ti mají svůj vlastní režim, do toho tento návrh nijak nezasazuje.

V zákoně se ukládá povinnost, aby těmito prohlídkami prošli lidé při dosažení 60 let, 65 let, 68 let a pak každé dva roky. Navrhovatelé, což je pan senátor Tomáš Grulich a já, soudí, že 60 let je přežitek, že to pochází z doby, kdy přece jenom zdravotní stav populace byl trošku jiný a dnes v 60 letech, jak mnozí z nás mohou potvrdit, jsme ještě stále v plné síle. Pochybovat o našich schopnostech řídit není správné, mimo jiné s ohledem na to, že - jak jistě všichni dobře víme – věk odchodu do důchodu se posouvá, dnes se pohybuje mezi 63 až 64 lety, směřuje k 65 letům, takže jinými slovy, ani to není v úplném souladu. Pakliže jsme schopni pracovat, jistě můžeme i řídit automobil.

To nic nemění na tom, pokud lékař zjistí u občana chorobu, která je neslučitelná s řízením vozidla, jako jsou některé vážné choroby, při kterých dochází ke ztrátě vědomí nebo koordinace, takže v takovém případě je pochopitelně povinností lékaře, aby příslušně konal.

Na obranu toho návrhu bych chtěl říci ještě nějaké drobné srovnání. Například na Slovensku je zákonem stanoven věk až v sedmdesáti letech, a jsou země, kde žádný věk k takovéto prohlídce stanoven není. Vychází se čistě z toho, jak jsem uváděl, že lékař, zjistí-li, že příslušný občan není schopen řídit, to oznámí. Čili v kterémkoliv věku, třeba v devadesáti letech. To však nenavrhujeme. Návrh pouze vypouští 60 let – v těch povinných letech – a zůstávají tam roky 65, 68, a pak režim – každé dva další roky. Myslím, že to stačí v úvodu.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Garančním výborem byl VHZD. Zpravodajkou je senátorka Veronika Vrecionová. Usnesení máme jako tisk č. 337/1.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Hezký podvečer, vážený pane předsedající, pane předkladateli, kolegyně, kolegové, pan senátor Oberfalzer, myslím, že naprosto shrnul vše důležité, co je třeba k tomuto návrhu říci. Sama mohu pouze říci, že vidím tento návrh jako naprosto nekonfliktní, ba prospěšný. Velice ráda bych vás požádala o podporu.

Dovolím si pouze přečíst doporučení VHZD, kdy VHZD doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh senátního návrhu zákona. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Předpokládám, že zdravotní a sociální výbor, který přijal usnesení č. 337/2 a je shodné a má zpravodajku paní senátorku Danielu Filipiovou, že jste to přednesla jako společnou zprávu...Ano, to jste opomněla, je to společná zpráva.

Otevírám obecnou rozpravu. Pan senátor Petr Pakosta se hlásí.

Senátor Petr Pakosta:  Hezký podvečer, kolegyně a kolegové, chtěl bych sdělit jednu věc, která se nám podařila v rámci komunikace, nebo v tomto případě komunikačního šumu mezi podvýborem pro dopravu a VHZD. Podvýbor pro dopravu tento návrh projednal a rozhodl se napravit jeden drobný nedostatek předloženého návrhu, který nám vytkl legislativní odbor Senátu – a sice účinnost.

V návrhu je napsáno, že tato novela je účinná dnem vyhlášení, což podle legislativních pravidel je možné pouze ve vyjmenovaných případech, a tento návrh do nich nespadá.

Proto podvýbor pro dopravu přijal doporučení tuto věc s pozměňovacím návrhem opravit. Nová formulace by měla znít, že tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

Tohle se ovšem nedostalo do usnesení VHZD. A proto jsem se jako předseda "dopravního podvýboru" rozhodl napravit toto pochybení tím, že pokud budete tak laskaví a propustíte tento návrh do podrobné rozpravy, pozměňovacím návrhem, který vám už byl rozdán.

Proto – přestože tady máme doporučení všech výborů – jak garančního tak dožádaného – schválit návrh zákona, prosím o propuštění do podrobné rozpravy. Pokud se k tomuto návrhu vyjádří i jeden z předkladatelů, myslím, že má slova potvrdí, protože jsem to takto konzultovali. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Vítězslav Jonáš.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně a kolegové, omlouvám se, že tento jednoduchý pozměňovací návrh se nedal při jednání VHZD. Bohužel jsem pozdě zareagoval, takže to předkládám až nyní.

Je to naprosto jednoduché. Hranici 65 zvyšuji na 68, to znamená, vyškrtnout rok 65. Na Slovensku je 70letá hranice. A v některých státech není vůbec hranice, protože skutečně ti, u kterých je zjištěna nějaká choroba nebo zdravotní omezení, tak samozřejmě nedostanou doporučení od lékaře, a můžou být i v dřívějším věku. Neříkám to také proto, že můj táta řídil auto do svých 94 let, a můj strýc ještě řídí auto v 98 letech, žije ve Francii... Mám také možnost jezdit autem hodně dlouho. Ale říkám to proto, že když se sjednotí od 68, bude to navyklé chodit po každých dvou letech chodit na zdravotní prohlídky, a myslím, že tím ulehčíme důchodcům...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, nechci vás rušit, ale není podrobná rozprava...

Senátor Vítězslav Jonáš:  Aha, pardon, pardon ... To se moc omlouvám. Ale protože jsem to už takto zneužil, a řekl jsem to, tak tím to bude jednodušší v podrobné rozpravě.

Žádám vás proto, abyste tento zákon postoupili do podrobné rozpravy. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Někdo další se hlásí? Ano, hlásí se pan senátor Jiří Oberfalzer – jako senátor. (Už jste se vymazal – a už jste zase naběhl...) Počkejte, nemůžete ... Musím skončit obecnou rozpravu... To má svoje formulky. Musíte se odhlásit, protože oficiálně jste přihlášen do rozpravy – jako senátor.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Pane předsedající, já tedy zanechám svou přihlášku – a vzdám se potom závěrečného vystoupení – to je také možné řešení, takže se omlouvám...

Chci se vyjádřit jenom k pozměňovacím návrhům, které byly avizovány. Samozřejmě účinnost respektuji, protože jsou zde nějaká pravidla, na která jsme pozapomněli.

Pokud jde o pozměňovací návrh pana senátora Jonáše, tak nejenom s ohledem na jeho rodinu, která se dožívá vysokého věku v naprosté svěžesti, ale i s ohledem na ostatní populaci, bych mu vyjádřil předběžnou podporu.

Chci jenom říci, že jsme z vrozené skromnosti a plachosti s panem senátorem Grulichem navrhli jenom drobnou úpravu v mezích zákona, a nebráníme se smělejší úpravě. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Končím obecnou rozpravu. Ptám se předkladatele, zda se chce vyjádřit v obecné rozpravě. Paní zpravodajka také nechce.

Máme návrh schválit – a po znělce – o návrhu schválit budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování o návrhu schválit. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. (Zvažujte, kolik vám je let, já vás nechci ovlivňovat...) Kdo je proti, tlačítko NE.

Hlasování č. 37 ukončeno. Registrováno 58, kvorum 30. Pro 7, proti nula. Návrh byl zamítnut.

Otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Vítězslav Jonáš.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Protože jsem odůvodnil pozměňovací návrh v obecné rozpravě, budu to mít jednodušší. Můj pozměňovací návrh, který máte na stole, zní: V článku 1 nahradit text "60" textem "60, 65 a".

Senátor Petr Pakosta:  Kolegyně a kolegové, v obecné rozpravě jsem již odůvodnil pozměňovací návrh, který vám právě předkládám, proto se omezím na jeho prosté ocitování:

Článek II. upravit takto:

Článek II. Účinnost. Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Nikdo další se nehlásí, končím obecnou rozpravu. Pane navrhovateli, chcete se vyjádřit?

Senátor Jiří Oberfalzer:  Podporuji oba pozměňovací návrhy.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Nebývá to zvykem, je to potom až stanovisko. Teď se vyjadřujete k podrobné rozpravě, pak je stanovisko při hlasování. Jinak to nejde.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Omlouvám se za inovace. Ještě jednou – podporuji oba pozměňovací návrhy a prosím, abyste je podpořili, stejně tak i celek. Děkuji.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Také si dovolím podpořit oba pozměňovací návrhy a žádám vás o jejich podporu.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní zpravodajko, musíte nás ale provést hlasováním. Vezměte si kartičku, přihlaste se u mikrofonu a řekněte, v jakém pořadí a o čem budeme hlasovat.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Uvedu pořadí, jak byly pozměňovací návrhy předloženy. Ráda bych nechala nejdříve hlasovat o pozměňovacím návrhu pana senátora Vítězslava Jonáše. Musím to číst?

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Není potřeba, již to bylo přečteno. Stanovisko vy i navrhovatel jste sdělili. Znělkou svolám kolegy. Zahajuji hlasování o tomto pozměňovacím návrhu. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 38 ukončeno, registrováno 58, kvorum 30, pro 54, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Nyní bych chtěla nechat hlasovat o pozměňovacím návrhu pana senátora Petra Pakosty.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 39 ukončeno, registrováno 58, kvorum 30, pro 56, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o celku ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 40 ukončeno, registrováno 58, kvorum 30, pro 56, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o tom, že 1) předseda Senátu je pověřen, aby zajistil úpravy důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu projednávání, 2) senátoři – můj návrh je – Oberfalzer a Grulich šli do Poslanecké sněmovny návrh odůvodnit.

Má někdo jiný návrh? Nemá. Zahajuji hlasování. Kdo je pro toto usnesení, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 41 ukončeno, registrováno 57, kvorum 29, pro 57, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu i dnešní jednání.

Zítra v 9.00 hodin na shledanou!

(Jednání ukončeno v 19:05 hodin.)