Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 22. schůze Senátu
(1. den schůze – 24.05.2012)

(Jednání zahájeno v 10.04 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, hezký den. Vítám vás na 22. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 10. května 2012.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Dagmar Terelmešová, Karel Kapoun, Jan Žaloudík, Dagmar Zvěřinová, Jiřina Rippelová, Miroslav Antl, Daniela Filipiová, Miluše Horská, Zdeněk Schwarz, Petr Guziana, Pavel Čáslava, Václav Vlček, Radek Sušil, Soňa Paukrtová a Jaromír Štětina.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak již neučinili. Připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 22. schůze Senátu byli senátoři Stanislav Juránek a Jaromír Strnad. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Není tomu tak, přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 22. schůze Senátu byli senátoři Stanislav Juránek a Jaromír Strnad.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 1 bylo registrováno 50 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí 26, pro návrh se vyslovilo kladně 47, proti nikdo. Návrh byl schválen a ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátoři Stanislav Juránek a Jaromír Strnad.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 22. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Pan senátor Adolf Jílek.

Senátor Adolf Jílek:  Pane předsedo, kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu je garančním výborem pro projednávání senátního tisku č. 310, tj. návrh senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Oberfalzera a Adolfa Jílka, kterým se mění zákon č. 202/1990 sb., o loteriích a jiných podobných hrách, přijal usnesení, kterým přerušil projednávání tohoto bodu do 20.června 2012 s tím, že žádá Ministerstvo financí o stanovisko k pozměňovacím návrhům, které zpracoval podvýbor pro sport. Žádám o vyřazení tohoto bodu z dnešní schůze. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pane senátore, ten bod – je tam návrh na prodloužení lhůty – a je to pod bodem č. 9. Prosím, pane senátore,

Senátor Adolf Jílek:  Pane předsedo, omlouvám se všem, měl jsem v ruce tisk, který jsme měli předtím, než který byl na internetu, který jsem si vytiskl. To, co máme v lavicích, je trochu jiné. Už respektuje tuto událost. Stahuji svůj návrh.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Respektujete návrh Organizačního výboru. Děkuji. Pan předseda klubu Richard Svoboda. Připraví se pan předseda klubu pan Petr Vícha.

Senátor Richard Svoboda:  Pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych požádat u senátního tisku 306, který předkládá pan ministr Dobeš, kdybychom jako formulaci jako poslední bod před polední přestávkou mohli nahradit jako poslední bod, protože pan ministr má od 13.00 hodin závazný program, který nemůže odložit. Prosím, zda byste mohli zajistit, aby bod byl projednán dopoledne.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dopoledne je do 12.00 hodin. Není jistota, zda předchozí bod stačíme do 12.00 hodin projednat. Předpokládám, že se míní, aby byl projednán do 13.00 hodin. Pokusíme se tomuto návrhu vyhovět. Pan předseda Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, včera jsem na Organizačním výboru navrhl, aby jako první pevný bod odpoledne byl zařazen senátní tisk 348, který se týká imunity. Neuvědomil jsem si, že je tam ještě druhý návrh kolegy Kubery a dalších. Aby tyto dva návrhy následovaly po sobě, navrhuji, abychom senátní tisk 361, návrh senátního neboť návrhu pana senátora Kubery, projednali jako druhý bod odpoledního jednání, aby body navazovaly.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Jsou připomínky k programu? Nejsou. Můžeme přistoupit k hlasování o jednotlivých návrzích na doplnění pořadu 22. schůze.

V rozpravě k návrhu pořadu padly dva návrhy. Budeme o nich hlasovat samostatně. První návrh byl k bodu číslo 10, senátní tisk 306, kdy se upřesňuje doba projednání tak, abychom tento bod začali projednávat před dvanáctou hodinou, tzn. dopoledne.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování číslo 2 registrováno 56. kvorum 29, pro návrh 52, proti jeden. Návrh byl schválen.

Dalším návrhem byl návrh pana předsedy klubu Víchy, aby bod číslo 8, senátní tisk 361, byl zařazen jako druhý bod odpoledního jednání. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování číslo 3 registrováno 57, kvorum 29, pro 52, proti 2. Návrh byl schválen. Děkuji.

Nyní budeme hlasovat o návrhu programu dnešní 22. schůze Senátu. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování číslo 4 registrováno 58, kvorum pro přijetí 30, pro návrh 56, proti nikdo. Návrh byl schválen. Budeme se tímto pořadem schůze řídit. Děkuji vám.

Nyní projednáme

 

Návrh zákona, kterým se mění volební zákony a zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 342

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 342.

V úvodu konstatuji, že se jedná o návrh zákona podle článku 40 Ústavy ČR. Návrh zákona uvede ministr vnitra Jan Kubice, kterého vítám. Pane ministře, máte slovo.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky a senátoři, dovolte mi, abych stručně uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění volební zákony a zákon o pobytu cizinců, který máte k dispozici jako senátní tisk číslo 342.

Předložený návrh představuje dílčí technickou novelu, kterou se reaguje jednak na plánované zahájení provozu základních registrů (novelou se umožňuje i volebním orgánům využívat v zákonem stanoveném rozsahu údaje vedené v základních registrech) a jednak na změnu v počtu obyvatel ve volebních obvodech do Senátu, v nichž počet obyvatel překročil odchylku povolenou v zákoně o volbách do Parlamentu (+/-) 15 procent proti průměrnému počtu obyvatel, připadajícímu na jeden mandát v ČR. V důsledku změny vymezení shora uvedených volebních obvodů je třeba upravit i vymezení sousedících volebních obvodů. měnu je přitom možné provést pouze v letech, kdy jsou vyhlášeny volby do Senátu. Je tedy nutné, aby předložená novela nabyla účinnosti před vyhlášením voleb do Senátu, které se uskuteční již ve druhém pololetí letošního roku. Na jednání ústavně-právního výboru Senátu byl schválen senátorský pozměňovací návrh, jehož podstatou je snížení počtu procent preferenčních hlasů pro přednostní zisk mandátů ve volbách do zastupitelských krajů z 10 na 5 procent a posun nabytí účinnosti zákona na den vyhlášení. Ministerstvo vnitra má v zásadě neutrální postoj k tomu, jaký z uvedených počtů procent preferenčních hlasů má být nutný ve volbách do zastupitelských krajů, přičemž vláda tento v zásadě neutrální postoj vyjádřila ve svém stanovisku k sněmovnímu tisku 599, který se týká obdobné záležitosti.

Upozorňuji však na to, že nyní projednávaný vládní návrh zákona je zákonem volebním, který musí být schválen oběma komorami Parlamentu ve shodném znění. Ze zdržení zákonodárného procesu v nynější fázi způsobeného případným vrácením návrhu zákona Poslanecké sněmovně vyplývá riziko časové, z něhož se popřípadě může stát faktor nepříznivě ovlivňující přípravu podzimních voleb do Senátu, pokud by vládní návrh zákona byl přijat se zpožděním, nebo nebyl přijat vůbec, protože by se na něm Senát s Poslaneckou sněmovnou neshodl. Přitom změna obsažená v pozměňovacím návrhu ústavně-právního výboru bezprostředně nesouvisí se záležitostmi upravenými v nyní projednávaném vládním návrhu zákona a jeví se vhodnější pro její zavedení využít například již zmíněný sněmovní tisk 599.

Z těchto důvodů si dovoluji požádat Senát, aby pozměňovací návrh ústavně-právního výboru Senátu nepřijímal a schválil vládní návrh zákona ve znění, ve kterém mu byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za vstřícnost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane ministře, prosím abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 342/1.

Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Nenutil, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Svoji zpravodajskou zprávu zestručním, protože podstatu technických změn volebních zákonů tady vysvětlil pan ministr. Jenom bych snad dodal, že návrh je soubor novel volebních zákonů a zákona o pobytu cizinců na našem území. Změny, jak už zde bylo řečeno, jsou převážně technického charakteru. Některé z těch navrhovaných změn volebních zákonů obsažené v částech 1. až 4. se týkají všech druhů voleb, konkrétně se tak jedná o úpravu následujících postupů, hlavně pak změny způsobu vyhlašování a zveřejňování celkových výsledků voleb státní volební komisí, dále pak změn kompetencí volebních orgánů v návaznosti na zahájení provozu základních registrů a v neposlední řadě pak i změny organizace telekomunikačního spojení. Praktické dopady vypadají například tak, že mohou být vydávány volební průkazy i pro volby do krajských zastupitelstev. V návrhu, byť to bylo charakterizováno panem ministrem jako technické opatření, dochází i ke změně volebních obvodů pro volbu do Senátu. Tady musím říct, že podle ústavy může dojít ke změně volebních obvodů v roce, ve kterém vypsány volby do Senátu, přestože volby do Senátu v roce 2012 budou v jednom z těchto volebních okrsků, vlastní změny se týkají tuším dokonce 16 obvodů, jak již zde bylo řečeno překročením této 15% hranice nad nebo pod stanovený průměr. Jak mám informace, ministerstvo vnitra navrhlo jiné členění, při vládním projednávání došlo ke změnám a při projednávání v Poslanecké sněmovně právě v této oblasti také. Pokud vím, je připraven tady další pozměňovací návrh, který by právě velikost obvodů v senátních obvodech upravoval.

Pro vaši informaci při projednávání tohoto tisku v ústavně-právním výboru zástupci ministerstva vnitra sdělili, že nám řekněme objednávku pana premiéra se počítá se stanovením stálých senátních volebních obvodů, ale nejdříve by se to mělo týkat až voleb v roce 2014. Já se teď trošku zmíním k pozměňovacímu návrhu ústavně-právního výboru. Pokud se pamatujete, na podzim skupina poslanců mluvila o potřebě sjednotit pětiprocentní hranici pro překonání této preferenční hranice ve všech druzích voleb na našem území. Zatím tomu tak je, vyjma krajských voleb. Byla politická vůle, aby se způsob voleb takto upravil, ale bylo tehdy konstatováno, že technicky, respektive časově by se to nedalo zvládnout. Ústavně-právní výbor vyšel vstříc těmto navrhovatelům a když se volební zákon otevírá, využili jsme té možnosti a hranici snížili z 10 na 5 %. A musím říci, že to bylo jednohlasné usnesení ústavně-právního výboru za přítomnosti zástupců všech volebních stran a uskupení, jež sedí v naší komoře. Bylo později potom také naznačováno, že by mohlo dojít ke zpochybnění výsledků podzimních voleb. Po konzultaci a studiu všech těch volebních zákonů vám mohu sdělit, že v případě, že Poslanecká sněmovna projedná tento pozměňovací návrh do doby než prezident republiky vyhlásí volby, tak výsledky těchto podzimních voleb jsou nezpochybnitelné. Jediné – podzimní časový údaj, který je tam uveden je 90denní lhůta pro prezidenta republiky pro vyhlášení voleb do krajských zastupitelstev a Senátu.

Teď se omezím pouze na konstatování, že ústavně-právní výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy tak, jak je uvedeno v usnesení č. 342/1. Zatím děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje. Nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže – já se omlouvám, kolega Josef Řihák. Rozpravu jsem ještě neukončil, to slůvko jsem neřekl, takže prosím, pane senátore, máte slovo. Připraví se pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Josef Řihák:  Děkuji za slovo, pane předsedo, kolegyně a kolegové, pane ministře, přeji vám všem hezký den. Na stolech nebo na lavicích před sebou máte pozměňovací návrh, který budu navrhovat v případě, pokud bude otevřena podrobné rozprava a chtěl bych pouze krátké odůvodnění, proč tento návrh navrhuji. Je to už po sedmé, co se dělají úpravy volebních obvodů, jak tady zmínil pan ministr. Vždycky jde o to kolik je nebo kolik bylo potřeba občanů na jeden mandát. A ta hranice, která je zhruba 130 tisíc – kde nedosáhnou obvody 110 tisíc mínus 15 % a kde má víc plus 15 %, tak se volební obvody upravují. Mě by zajímalo, jestli by pan ministr v rámci obecné rozpravy mi třeba vysvětlil, jakým způsobem se obvody upravují, jestli se jedná pouze o počet obyvatel, nebo jestli se bere ohled na okolnosti dopravní obslužnosti, historie či něco jiného. Já jsem tu za senátní obvod 18, nevím jestli mám střet zájmů, protože se jedná o tento obvod, ale myslím, že pokud mám možnost tak k tomu vystoupím. Já jsem zažil před čtyřmi roky diskusi v Poslanecké sněmovně, kdy se měnily také obvody; a tam ještě byl pan ministr Langer, a vystoupení bylo přibližně stejné, jako vaše, pane ministře, protože když jsme tam dávali dotazy, jakým způsobem se to dělá, tak jsme byli pouze umlčováni tím, že je potřeba toto ihned schválit, že je potřeba to schválit v rámci Poslanecké sněmovny, v rámci takzvané devadesátky, to znamená v prvním čtení, protože je to nesmírně nutné. Ale ta diskuse, tu jsem také nikdy neslyšel, nikdy my nevíme – jasně vidíte, k čemu všemu se tam přihlíží, nepřihlíží. Já si myslím, že z toho, co nám bylo předloženo, to tak jasné není. Pak bych měl takový dotaz na pana ministra, protože asi se shodneme na tom, že nejlépe tyto věci posuzují placení úředníci, profesionálové na ministerstvech, kteří jsou placeni za to, že tyto návrhy mají dobře připravit. Já jsem si tady sehnal – vyšel zákon z ministerstva vnitra do vlády a vlastně můj pozměňovací návrh, který já dávám, tak je okopírovaný návrh ministerstva vnitra.

Tento návrh přišel do vlády a už se mi nepodařilo zjistit, proč byl pouze tento obvod změněn na vládě. Takže by mě zajímalo, proč byl tento obvod změněn na vládě, vždyť přece ti úředníci to nějakou dobu připravovali. Říkám, jsou to profesionálové. A z vlády už do Poslanecké sněmovny šel návrh, který nám je teď předkládán.

Co se týká tohoto návrhu, tak já si myslím, že tento návrh nic neřeší, protože pokud to uděláme podle toho, jak to předkládá vláda, tak vlastně vy do tohoto obvodu, který já mám, dáte počet lidí takový, že pouze chybí 31 lidí, abychom zase nebyli nad tou 15procentní kvótou, která je ta nejvyšší, a ze zákona by se to mělo měnit. Možná se to už změnilo teď, protože 30 lidí ve 149 tisících, to je malé procento, aby se to změnilo. A to je ten problém, který já mám. Ale hlavně, jestli byste mi nevysvětlil, proč tady tento návrh, který je ministerský, který já tady předkládám, proč byste měli proti tomu teď hlasovat. Tohle jste podepsal, tohle jste dal do vlády a z vlády to šlo úplně jinak.

Možná by bylo dobré příště, jestli nějaké příště ještě bude, protože jsem tady slyšel, že je dohoda na pevných obvodech, abyste nám k tomu dávali i nějaké podrobné mapky, které by signalizovaly a mohli bychom se podívat přesně, jak tyto obvody jsou.

To je asi na úvod všechno. Případně se vyjádřím, ale určitě přednesu tento návrh v podrobné rozpravě, pokud k ní půjdeme. Jak říkám, vaše vystoupení bylo identické jako pana ministra Langera – rychle to schvalte, nebo nebudou žádné volby. Prostě tak to není, jestliže jste v časové tísni, tak musíte tu legislativu urychlit a dodávat do Poslanecké sněmovny a do Senátu tyto věci dřív. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Dámy a pánové, pane předsedo, pane ministře, já bych chtěl učinit jenom krátkou poznámku. V uplynulém půlroce probíhalo jakési jednání pracovní komise všech politických klubů organizované paní místopředsedkyní vlády Karolínou Peake, kde se řešila otázka možného obsahu volebního kodexu. Jeden z bodů, který byl na programu, byla otázka zafixování senátních obvodů. Možná tady většina z vás nemá ten problém, že by se každé dva roky měnil jejich volební obvod o rozlohu několika obcí v počtu 3 až 5 tisíc obyvatel. Ale jsou regiony, kde se to děje pravidelně, a myslím si, že myšlenka zafixovat volební obvody by byla správná. Samozřejmě na počet obyvatel také můžeme hrát, ale já si myslím, že senátní obvod má prostě teritoriální povahu. Vztah senátora ke svým obyvatelům by měl být nějakým způsobem pevně založen.

To, že některé části obvodu se vám ztrácejí nebo vám přibývají, může způsobovat i politické výhody či nevýhody, to je jasné. Protože charakter obyvatelstva v těch částech může být příznivý pro tu či onu stranu. Ale to by právě bylo dobré, kdyby se z té debaty vypustilo.

Musím říci, že jeden z důvodů, proč zafixování senátních obvodů nakonec v tom společném materiálu nebylo, anebo tam bylo s výhradou, že ho nepodpořila sociální demokracie. Myslím si, že to je chyba a že to je krátkozraké, tedy chci říci zástupci sociální demokracie, protože já nevím přesně, jestli to bylo s mandátem vedení strany.

Nicméně já bych se k té myšlence rád do budoucna vrátil, samozřejmě ne při projednávání tohoto návrhu zákona, na to není čas. Ale pojďme spíš přemýšlet o tom, jak změnami volebních obvodů dělat co nejmenší zásahy do přirozené integrity obvodů. Tady jsem samozřejmě také v konfliktu zájmů s panem senátorem Řihákem, protože naše obvody se dotýkají, a musím říci, že jsem velmi nelibě nesl, ale musel jsem se tomu podvolit, když pro jeho volby před prakticky šesti lety přesunuli část – významnou část mého volebního obvodu Prahy-západ k Příbrami. Je třeba říci, že to je teritorium povltavské a že s Příbramí nemá vůbec nic společného a že to je i, a to nezávidím panu kolegovi, pro něho obtížné, aby nějakým způsobem ten obvod pojednal, aby se vlastně rovnoměrně staral o voliče jak z okresu Příbram, tak i z tohoto vzdáleného koutu, Prahy-západ.

Mě se týká samozřejmě i ten jeho současný návrh a rozumím tomu, proč se mu nelíbí, jak to prošlo ve sněmovně, protože on by tam získal další obce právě z toho teritoria. Ale mně se zase nelíbí ten jeho návrh, protože by znamenal, že z okresu Beroun odejde druhé největší město Hořovice. A já upozorňuji, že má dneska spíše levicový charakter, ale já bych strašně nerad, aby tento okres přišel o významné druhé gravitační těžiště své sounáležitosti. Čili já bych byl mnohem radši, kdyby prošel ten návrh tak, jak je, a z toho důvodu, pane předsedo, si dovoluji dát návrh na schválit, který tady zatím nezazněl.

To, co navrhuje ÚPV, s tím problém nemám, to jsem podporoval i na jednáních o volebním kodexu, snížení prahu pro změnu pořadí na kandidátce podle procenta hlasů na 5 mi připadá rozumné, jakož i ty další změny, jsou v podstatě legislativně technické nebo věcné povahy. Ale byl bych radši, kdybychom ten návrh schválili a kdybychom se vrátili k myšlence, že senátní obvody zafixujeme. To samozřejmě nemusí být na věky, může se demografický vývoj projevit tak, že za pár let ta změna bude nutná. Ale tyto změny zejména v některých teritoriích, a týká se to naší středočeské přípražské oblasti, vlastně změní senátorovi okruh obyvatel, které potřebuje oslovit, a de facto tou změnou je vystaven tomu, že si jich čtyři roky nehleděl. Tím nechci říci, že jejich zájmy mu byly cizí, ale přirozeně s nimi nepřicházel do styku, a pak má v poslední chvíli před volbami začít v tom území působit, prostě to není dobré.

Čili opakuji – dávám návrh schválit a prosím, abychom se začali bavit o tom, jestli by nebylo opravdu rozumné senátní obvody zafixovat. Případně, pokud by nebyla vůle zafixovat teritoriálně, tak aspoň zvětšit tu toleranci z 15 % na 20 %, to by totiž znamenalo například, že bychom letos nemuseli měnit nic. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Luděk Sefzig, připraví se pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Luděk Sefzig:  Hezké dopoledne! Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážený pane ministře, vážené paní poslankyně, vážené paní senátorky, páni senátoři, hovoří se o mém volebním obvodě, který po čtyřletém období mého předchůdce, pana dr. Jiravy, zastupuji již 12. rok já, a proto mi dovolte, abych se k tomu také vyjádřil.

Můj volební obvod č. 8 zaujímá celý okres Rokycany, bývalý okres Rokycany, a celý bývalý okres Plzeň-sever a malou část menších obcí, z nichž největší doposud byly Cerhovice v okrese Praha-západ. Já bych samozřejmě, dalo by se říci, velmi přivítal, kdybych mohl eventuálně zastupovat i Hořovice, už jenom z toho důvodu, že jsem tam několik měsíců působil na chirurgickém oddělení a jezdil jsem tam pak několik let operovat jako host. Ale přesto musím podpořit návrh kolegy Oberfalzera, protože vím, jak je důležité, aby senátor měl to větší město, nebo oblast trvale přidělenou, aby se obvody hranic příliš neměnily. Protože občané si na svého zástupce jednak zvyknou, jednak trvá také nějakou dobu, než senátor se s problematikou, zejména když jde o větší město, více seznámí. Proto bych velmi podporoval, aby Hořovice, ač se to zdá nelogické, a z mého osobního pohledu by se zdálo být výhodné Hořovice mít ve svém obvodě, tak přesto bych podpořil ten návrh kolegy Oberfalzera, aby Hořovice zůstaly v jeho volebním obvodě.

Nejsem si úplně jist, zdali ten návrh, který předkládá kolega Řihák, jenom potvrzuje Chrást, Dýšinu a Kyšice, které jsou, nebo byly součástí Plzně-severu, myslím si, že to je pouze potvrzení, že se tady volební hranice nemění.

To si myslím, že je právě pro kontinuitu práce senátora velice důležité, aby tyto obce zůstaly v mém volebním obvodě. Vypadá to, že tedy vypadly pouze Cerhovice, které zřejmě jdou do jiného volebního obvodu, do obvodu Beroun. Ale myslím si, že takto není úplně ideální měnit volební obvody a skoro bych podpořil původní návrh, který předkládá ministerstvo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Dienstbier, připraví se pan senátor Josef Řihák.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové. K prvnímu tématu, které se tady probírá, jsou senátní obvody. Na jednání komise, kde byli zástupci všech klubů, jak ze Senátu, tak ze sněmovny, se skutečně probírala možnost zakotvení stálých volebních obvodů, což vyžaduje ústavní změnu. Tato jednání nebyla jednoduchá právě proto, že byla snaha co nejméně zasahovat do Ústavy, byla trošku obava z četnosti parciálních změn Ústavy. Nicméně nakonec – a to bych chtěl kolegu Oberfalzera ujistit – že i zástupci sociální demokracie souhlasili se stálými volebními obvody a se změnou Ústavy v tomto směru. Ano, my jsme jenom na začátku říkali, že to nemáme projednáno, že nemáme mandát. Ale po projednání jsme pak s tím souhlas vyslovili, čili tady není žádný konflikt, a myslím si, že i ústavní změna by pak měla snadno Parlamentem projít.

Co se týče druhého pozměňovacího návrhu, a to je snížení hranice pro uplatnění preferenčních hlasů z 10 % na 5 %, i toto je téma, které se projednávalo v souvislosti s novým volebním kodexem, který by měl zahrnout do jednoho zákona všechny typy voleb. A byla shoda i zde, myslím, že všech zástupců všech zúčastněných politických klubů, že by se tato hranice měla sjednotit na 5 %. Nevíme zatím kdy a jestli bude vůbec volební kodex schválen, ale pozměňovací návrh ústavně-právního výboru na snížení z 10 % na 5 % jde tímto směrem. A právě s ohledem na nejistotu, zda vůbec volební kodex bude, je dobré tento princip promítnout i do stávajících volebních zákonů.

Já osobně si myslím, že toto snižování je správné, protože dává větší možnost lidem, aby ovlivnili, které osobnosti budou zastupovat voliče v jednotlivých typech zastupitelských sborů, kam se volí poměrným systémem. Já si dokonce myslím, že vliv preferenčních hlasů by měl být absolutní a žádná procentuální hranice pro jejich uplatnění by vůbec neměla být stanovena.

Nicméně to, co je tady předloženo, je zatím konsensuální postoj všech zástupců politických stran v pracovní skupině pro nový volební kodex.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí opět pan senátor Josef Řihák, připraví se pan senátor Karel Šebek.

Senátor Josef Řihák:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Já jsem z toho důvodu, o kterém se teď bavíme, nedával tento pozměňovací návrh přes ústavně-právní výbor a chtěl jsem tento pozměňovací návrh předložit až zde.

Bohužel jsem ještě nedostal odpověď od pana ministra na moje dotazy, ty jsem očekával. Dostal jsem odpovědi od svých kolegů senátorů z ODS.

My si tak trošku nerozumíme. Já předkládám to, co původně předkládalo ministerstvo vnitra. Mám to tady černé na bílém. Já jsem nerozhodoval o tom, že Hořovice přejdou tam či jinam, protože moc dobře víte, že kdybych to rozhodoval já, tak bych chtěl Hořovice kvůli tomu, co jste řekli, že je to levicové město.

A prosil bych konečně o konkrétní odpovědi, proč se to rozhodovalo jinak na vládě, jaké vůbec byly důvody toho. A nezlobte se na mě, ale máme přece právo slyšet, co všechno posuzujete k tomu, jenom počet obyvatel? Odpovězte mi na to, jestliže teď u mne v obvodě, a volby jsou až za dva roky, je 31 lidí, stačí, aby se přistěhovalo, a zase nevyhovujeme. To jej problém, který mám.

Jinak já jsem pozměňovací návrhy podal takto, abych je mohl kdykoliv stáhnout, abych nebránil tomu, jestli něco bude přijato či nebude. Ale myslím si, že by mi neměli odpovídat senátoři z ODS, ale pan ministr. Jinak bych si potom musel myslet, že jste to ve vládě udělali přesně tak, jak jste to říkal vy, podle politické barvy. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní se s přednostním právem přihlásil pan ministr.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Chtěl bych říct jenom to, že návrh ministerstva vnitra byl ve dvou variantách. Po obsáhlé diskusi na vládě byla zvolena jedna z těchto dvou variant.

Za ministerstvo vnitra bych chtěl říct, že mám neutrální postoj k návrhu pana poslance Řiháka.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Karel Šebek a připraví se pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Karel Šebek:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já bych jenom k diskusi o fixaci senátních obvodů chtěl uvést svůj příklad, kdy před šesti lety jsem kandidoval mj. za město Čelákovice, kde jsem navázal řadu osobních vazeb, ti lidé se na mne obraceli se svými problémy i po létech, když už mezitím po dvou letech byly Čelákovice byly přiřazeny k sousednímu senátnímu obvodu, protože míra migrace a zvyšování počtu obyvatel ve středních Čechách je velmi vysoká. Nicméně kromě toho, že já jsem se samozřejmě nezříkal spolupráce ani se senátorem nově za Čelákovice spolupracovat a řešit problémy občanů Čelákovic. Ale ještě jeden paradox – občané v Čelákovicích měli senátní volby po dvou letech, protože jednou volili senátní obvod č. 41 a podruhé volili senátní obvod č. 42. Myslím si, že i to je trošičku paradoxní, protože na druhou stranu někteří lidé jsou po šesti letech zase jaksi poškozeni tím, že na ně třeba volba nevyjde. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, a prosím nyní o vystoupení pana senátora Jiřího Oberfalzera.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Pane předsedo, děkuji za slovo. Pana kolegu Dienstbiera prosím o omluvu, že jsem se vyjádřil nepřesně, já jsem si jenom pamatoval, že s tím byl nějaký problém. Ale jsem rád, že to říká, protože v tom případě si myslím, že můžeme o tom zahájit debatu kdykoliv v nejbližších měsících a zkusit tuto možnost zafixování obvodů dát formou návrhu senátu, protože předpokládám, že by to mělo vyhovovat i všem ostatním.

Pokud jde o změnu z 10 % na 5 %, asi to tady pan kolega říkal. Ale ta je ve volebním kodexu navržena také. Čili spíš bych se tedy přikláněl k tomu, abychom schválili návrh ve znění, jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou a abychom tyto věci řešili následně, buďto v rámci volebního kodexu, anebo naší senátní iniciativou. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. A táži se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy? Pan senátor Josef Řihák, prosím.

Senátor Josef Řihák:  Pane předsedo, děkuji za slovo. Chtěl bych poděkovat i za diskusi. Líbilo se mi vystoupení kolegů z ODS, a shodneme se určitě na tom, jak říkal i kolega Šebek, pokud jde i o některé voliče. My se tady snažíme udělat rovnoprávnost pro obvody a nemyslíme možná na voliče. Nejenom že šli někteří po dvou letech a někteří chodí až po osmi letech, a myslím si, že to není správné.

Jestliže přistoupíte na diskusi, že by se obvody měly jaksi zablokovat a posuzovat věci konstruktivně, tak já stáhnu svůj pozměňovací návrh, proto jsem ho dával i zvlášť.

A chtěl bych požádat, pane předsedo, protože nejsem legislativec, jestli teď mohu stáhnout pozměňovací návrh, který jsem dal?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vy jste ho ještě nepodal, protože jste ho nenačetl.

Senátor Josef Řihák:  Ale dal jsem ho na lavice. Mám to udělat v podrobné rozpravě, nebo teď? Stahuji svůj návrh.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, podání, pokud není ve výboru, je až přečtením na plénu Senátu. A avizujete, že svůj návrh nepodáte, tak ho nepodáte - a jakoby se nic nestalo.

Děkuji. Vzhledem k tomu, že se nikdo do obecné rozpravy již nehlásí, obecnou rozpravu končím a ptám se pana navrhovatele, pana ministra, zda si přeje vystoupit? Ne, nepřeje si vystoupit. A nyní tedy má slovo garanční zpravodaj, aby se k proběhlé rozpravě vyjádřil, prosím.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, slyšeli jsme osm diskusních příspěvků, kdy dva kolegové vystupovali dvakrát. Podstatou asi je, že většina diskuse byla vedena k něčemu, co přímo neřeší návrh změny zákona, byla to taková nějaká naše vize a představa do budoucnosti, což by mělo být řešeno avizovaným volebním kodexem.

Nezbývá mi nic jiného, než konstatovat, že v rámci diskuse byl podán návrh kolegy Oberfalzera schválit návrh změny volebních zákonů, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. O tom bych doporučoval hlasovat jako o prvním návrhu. A potom bychom hlasovali o výborovém návrhu, vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já bych to upřesnil. Budeme hlasovat o návrhu schválit. Pokud tento návrh neprojde, bude otevřena podrobná rozprava a pak budeme případně hlasovat dále.

Přizveme nepřítomné senátorky a senátory k hlasování do sálu.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 5 registrováno 59, kvorum pro přijetí 30, pro návrh 19, proti 12. Návrh byl zamítnut.

Vzhledem k tomu, že Senát neschválil návrh zákona a ani nehlasoval o návrhu návrh zákona zamítnout, otevírám podrobnou rozpravu. Hlásí se někdo do podrobné rozpravy? Pan garanční zpravodaj, prosím.

Senátor Miroslav Nenutil:  Pane předsedo, formálně plním svoji úlohu zpravodaje a sděluji, že ústavně-právní výbor přijal 203. usnesení, ve kterém doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze senátního tisku č. 342/1.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí do podrobné rozpravy? Nikdo se nehlásí, podrobnou rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit? Ne, zaujal vlastně stanovisko již chvíli předtím.

Vzhledem k tomu, že pan garanční zpravodaj nás upozornil na pozměňovací návrh ústavně-právního výboru, můžeme přistoupit k hlasování.

Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 6 registrováno 58, kvorum pro přijetí 30, pro návrh 44, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A nyní musíme hlasovat o návrhu zákona jako o celku. Schválili jsme pozměňovací návrh a nyní přistoupíme k hlasování o návrhu jako o celku, ve znění přijatého pozměňovacího návrhu.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 7 registrováno 58, kvorum pro přijetí 30, pro návrh 43, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

Navrhuji, aby jimi byli senátoři Miroslav Nenutil a Jiří Dienstbier. A zároveň se ptám, zda oni se svou rolí souhlasí? Ano, děkuji. Jsou nějaké námitky či jiné návrhy? Nejsou.

Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 8 registrováno 58, kvorum pro přijetí 30, pro návrh 50, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Tím jsme vyčerpali všechna hlasování. Děkuji vám, děkuji zpravodaji i předkladateli a končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

 

Nový rámec ochrany dat

Tisk EU č. N 144/08

Tisk EU č. N 145/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 144/08, K 145/08, K 144/08/01 a K 145/08/01. Prosím pana ministra vnitra Jana Kubiceho, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Tyto dva návrhy jsou součástí balíčku, který Komise koncem ledna navrhla v oblasti ochrany osobních údajů. Nařízení má platit ve všech oblastech působnosti Evropské unie, kromě trestní spolupráce. Jde tedy o předpis, který se týká malých i velkých podniků, státní správy i občanů. Další součástí je směrnice o ochraně osobních údajů, která bude platit v trestně právní oblasti.

Jsou to závažné předpisy a oceňuji, že jste je vybrali k projednání. Týkají se celého života společnosti a budou se ho týkat stále více, protože informační a komunikační technologie pronikají stále více do našeho života.

Rámcové pozice k oběma předpisům mají přes 30 stran, takže jen stručně přiblížím hlavní body české pozice, aby bylo více prostoru pro diskusi k jednotlivým podrobnostem, které Senát považuje za důležité.

Rámcové pozice jsme připravili ve spolupráci s Úřadem pro ochranu osobních údajů, který byl zpočátku hlavním gestorem návrhu nařízení. Ale protože úřad je nezávislým kontrolním orgánem, bylo rozhodnuto o změně gestora. Zástupci úřadu se účastní vyjednávání obou předpisů ve své odborné kapacitě, ale pokud Senát vyjádří konkrétní požadavky, bude je v souladu se zákonem plnit ministerstvo vnitra a vláda.

Nejprve se zastavím o návrhu nařízení. Úvodem je třeba říci, že návrh nařízení v zásadě vítáme, protože stávající směrnice č. 46, z roku 1995 byla připravena ještě před razantním nástupem internetu a proto neodpovídá současné situaci. Přes tento pozitivní přístup se netajíme řadou kritických připomínek. U těch obecnějších bych se rád zastavil.

Za prvé, nejsme přesvědčeni o právní formě předpisu. Trestně právní směrnici bude zákonodárce provádět vnitrostátními zákony, třeba trestním řádem nebo zákonem o policii, ale nařízení bude platit přímo. Přitom dává Komisi pravomoc přijmout celou řadu prováděcích předpisů k dílčím otázkám. Navíc v některých oblastech dovoluje státům přijmout výjimky. Výsledek bude se vší pravděpodobností málo přehledný a srozumitelný. Je otázka, zda by forma směrnice nebyla vhodnější a šetrnější k vnitrostátnímu právu, například k novému občanskému zákoníku nebo ke všem procesním normám.

Za druhé, jsme znepokojeni nárůstem administrativní zátěže. Návrh nařízení je třikrát delší než nyní platná směrnice z roku 1995 a obsahuje řadu nových povinností. Většina z nich přitom platí pro velké korporace, např. Facebook nebo Google, stejně jako pro občany, kteří na Facebooku zpracovávají osobní údaje. Je pravda, že v některých případech se Komise snažila drobné podniky ušetřit, například nemusí zaměstnávat zvláštní dozorce na ochranu osobních údajů, pokud mají méně než 250 zaměstnanců. To ovšem neplatí třeba v případě, kdy hlavní předmět činnosti správce vyžaduje pravidelný monitoring osob, což se s největší pravděpodobností týká i lékařských ordinací nebo pečovatelských a vzdělávacích zařízení.

Další velkou zátěží může být povinné oznamování narušení osobních údajů do 24 hodin. Některé evropské státy již obdobné povinnosti zavedly, přesto již nyní varují, že pravidla navržená Komisí jsou příliš široká a v praxi budou činit problémy.

Třetí obecnou výhradu máme k celkovému přístupu Komise. Zdá se, že Komise se více věnuje hledání nových pravomocí než řešení řady otázek, které již nyní činí aplikační problémy. Návrh nařízení je velmi ambiciozní. Evropskými pravidly se má například řídit každý hoteliér v Asii, který po internetu nabízí českým občanům možnost rezervace ubytování. Nařízení ale zároveň nenabízí adekvátní nástroje pro dosažení takových cílů. A Komise se zdá být smířena s tím, že pravidla se budou vymáhat jen částečně.

Nyní bych přešel k navržené směrnici. Návrh směrnice považujeme za předčasný a nehotový. Směrnice má nahradit rámcové rozhodnutí, které platí asi rok a čtvrt. Nikdo nemohl zhodnotit jeho fungování v praxi. Změna je tedy předčasná.

Dále se domníváme, že návrh směrnice porušuje zásadu subsidiarity. Má se totiž vztahovat i na osobní údaje zpracované v čistě vnitrostátní činnosti. Drtivá většina práce orgánů činných v trestním řízení je vnitrostátní. Není důvod, aby tuto oblast Evropská unie regulovala, protože v kompetenci EU podle Lisabonské smlouvy není policejní a justiční práce, ale spolupráce, tedy přeshraniční kontakty mezi členskými státy.

Za třetí, návrh směrnice zbytečně zvyšuje administrativní zátěž orgánů činných v trestním řízení. Místo, abychom měli co nejvíce policistů ve výkonu, budeme jim v době rozpočtových restrikcí nakládat další čistě administrativní úkony bez zvláštního efektu. Například povinnost informovat svědka předvolaného k výslechu, že policie bude zpracovávat jeho osobní údaje, již ničím jiným není.

Za čtvrté. Návrh směrnice dává do rukou Komise možnost ovlivňovat mezinárodní spolupráci určováním, se kterými státy by si orgány činné v trestním řízení mohly vyměňovat osobní údaje. Se státy, které by Komise nepovolila, by bylo možno spolupracovat jen v úzce vymezených případech.

Návrh také ukládá členským státům změnit všechny smlouvy, které by nebyly se směrnicí v souladu, a to navíc do pěti let. To je mimořádně nerealistické, už proto, že třeba úmluvy OSN proti drogám mohou mít třeba 180 smluvních stran a většina těchto států nepovažuje za nutné je měnit.

Dále bych rád upozornil, že stanovisko České vlády k návrhu není čistě negativní, ale kriticky konstruktivní. Je například pravdou, že řadu pravidel pro ochranu osobních údajů používáme i pro čistě vnitrostátní případy. Máme také silné a nezávislé postavení Úřadu na ochranu osobních údajů, který kontroluje i policii a justici. V řadě případů proto budeme usilovat pouze o úpravu návrhů, které umožní přiměřenou implementaci směrnice do českého právního řádu.

V dané souvislosti bych si tedy dovolil shrnout, že vláda si je vědoma, že ochrana osobních údajů a ochrana soukromí jsou základní lidská práva, která zná Evropská úmluva o lidských právech, naše listina i unijní charta lidských práv. To ale jistě neznamená, že všechny předpisy o ochraně osobních údajů musí být doslova stejné a sjednocené na evropské úrovni.

Závěrem bych se rád věnoval návrhu vyjádření Senátu, který připravil výbor pro záležitosti Evropské unie ve spolupráci se Stálou komisí Senátu pro ochranu soukromí. Myslím, že se vláda v řadě věcí se zpravodajskou zprávou shoduje. Je jistě pravdou, že volbě právní formy nařízení měla předcházet delší diskuse. Dokázali bychom si například představit, že nařízení bude upravovat soukromý sektor, evropské instituce a spolupráci dozorových orgánů, zatímco pro veřejný sektor bude platit směrnice. Také administrativní zátěž vnímá ministerstvo vnitra velmi negativně. Kromě meziresortních diskusí, které probíhají, uspořádáme i diskuse se zástupci podnikatelů a dalších dotčených subjektů. Domnívám se, že shoda panuje také u předčasnosti návrhu směrnice, jakož i o tom, že ponechává ostatní předpisy o ochraně dat v platnosti.

Shodujeme se i v tom, že návrh směrnice není v souladu se zásadou svěření pravomoci, protože se snaží upravit i čistě vnitrostátní trestní řízení.

Na konec mi dovolte uvést, že návrhy obou předpisů ze dne 5. dubna 2012 se zabýval na své 27. schůzi výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny, který vzal rámcovou pozici k návrhu nařízení na vědomí, a požádal vládu o další informace z projednávání návrhu nařízení v EU. Tento výbor také vyjádřil přesvědčení, že návrh směrnice je předčasný a nevyvážený a že v některých ohledech může porušovat zásadu subsidiarity. Děkuji za pozornost a za vaše případná doporučení k návrhu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane předkladateli. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 144/08/02 a K 145/08/02. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Luděk Sefzig, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, dovolím si připojit komentář, který bude jednak zobecňovat záležitost, to znamená usnesení komise, které jsme se dotázali, Stálé komise Senátu pro ochranu soukromí, a poté už se pokusím vám obecně vysvětlit způsob, jakým výbor k tomuto právně velice složitému dokumentu přistoupil.

Jistě ani ministerstvo, ani my nezpochybňujeme dobrý záměr vytvořit jednotnou ochranu dat přeshraničních údajů, které jsou na území EU, resp. mimo EU s dopadem na působnost EU. Problém je v tom, že zatím se EU řídí smluvním právem a proto musí být trvalý respekt k tomuto primárnímu smluvnímu právu. Myslím si, že to je hlavní záležitostí usnesení evropského výboru. Dotázaná Stálá komise pro ochranu soukromí velmi podrobně – a já jí za to moc děkuji – zpracovala tento návrh a přijala velmi podrobné usnesení, které výbor zobecnil, neboť se domníváme, že usnesení Stálé komise je spíše záležitostí zatím těch, kteří negociují, kteří domlouvají daný finální stav Komise, a věřím tomu, že naše ministerstvo při jednáních je vezme v potaz.

Na výboru jsme se zabývali právě spíše právní stránkou věci, otázkou, zdali není porušen princip subsidiarity a upozornili jsme v našem usnesení na oblast, kde by mohl být porušen princip subsidiarity. Zatím totiž přesně není určeno, do které míry, do jaké hloubky až ochrana dat na území EU, resp. mimo území EU s dopadem na působnost EU bude tento návrh rozsáhlý.

Na to upozorňujeme, a nejsme to pouze my, je to minimálně také švédský Riksdak nebo německý Bundesrat. Také Španělé upozorňovali na problémy, kde by mohl být eventuálně porušen princip subsidiarity. V usnesení stálé komise jsou i některé specifické ohledy k jednotlivým bodům, ať již návrhu směrnice nebo návrhu nařízení, které se týkají technických věcí, například určení, co je dítě. Nejjednodušší by bylo určit takovýto pojem dobou věku. Je to nejjednodušší, i když v některých státech EU je vymezení s ohledem na jejich biologické stáří. Takové technické věci jsme do návrhu evropského výboru nepřijali. Přijali jsme spíše obecné poznámky, které ukazují na skutečnost, že ačkoli stockholmský program předpokládá, že bude brzy vytvořen jednotný evropský pohled, výbor se domnívá, že je to příliš ukvapené, že jsme zatím nestačili zhodnotit krátkou dobu působícího nařízení.

Z toto důvodu jsme přijali usnesení, které máte k dispozici. Je spíše varováním, aby nedošlo k porušení principu subsidiarity. V žádném případě nedržíme snahu komise a Evropské rady, aby k takovémuto nařízení nebo směrnici, která se musí implementovat do jednotlivých práv evropských stát. Tuto snahu nechceme brzdit nebo ji zastavit, ale naopak vytváříme usnesení, kterým předejdeme problémům s porušením subsidiarity. Proto mi dovolte, abych vás požádal o podporu tohoto usnesení, které je obecné, které nezabraňuje vytvoření této směrnice a tohoto nařízení. Naopak tím, že je bude komise respektovat, vyvaruje se nebezpečí, že pak jejich návrh nebude přijat. Domnívám se, že je to pro komisi velmi dobrá a kvalitní zpětná vazba, která je i v intencích toho, co jiní kolegové z jiných států doporučují.

Na závěr mi dovolte připomenout, že se zatím v EP tímto dokumentem nezabývali. Na starosti to má výbor LIBE, a zatím neurčili v EP zpravodaje. Zpravodaj bude mít lehčí úkol o to, když bude znát reakci jednotlivých národních komor. Takovým podkladem pro něj může být i závěr našeho pléna Senátu. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil u stolku zpravodajů a plnil úkoly zpravodaje.

Tisk také projednala stálá komise pro ochranu soukromí. Táži se zpravodaje výboru pana senátora Doubravy, zda chce vystoupit. Asi nechce, když není přítomen. Otevírám rozpravu. Jako první se hlásí do rozpravy pan senátor Vítězslav Jonáš. Připraví se pan senátor Zdeněk Besta.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, mám jen technickou poznámku. Je tam uveden tisk 314, ale je to K 144. Mělo by se to opravit. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Nyní vystoupí pan senátor Zdeněk Besta, připraví se pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Zdeněk Besta:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, pane ministře. Není žádným tajemstvím, že se nejen náš Senát dělí na euroskeptiky a eurooptimisty. Na tom není nic špatného, neboť každý má právo na svůj názor, ale důležitý je konečný výstup z našich jednání ať již výborových, z komisí, ale hlavně z pléna našeho senátu.

Nyní máme před sebou doporučení vyjádření Senátu k evropským tiskům. Konkrétně budu hovořit o dvou tiscích, a to je k neboť návrhu nařízení evropského parlamentu a Rady o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto osob. Je to senátní tisk N 144.

Dále budeme hlasovat o návrhu směrnice EP a Rady o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů, nebo výkonu trestu a o volném pohybu těchto údajů. Tyto složité názvy obsahuje senátní tisk N 145.

Návrh usnesení z výboru EU je kompromisem stanoviska stálé komise Senátu pro ochranu soukromí, která se k tomuto materiálu – zdůrazňuji, že nejde o vlastní implementaci, jsou to pouze návrhy nařízení a směrnice – vyjádřila ve svém stanovisku a asi ve třinácti bodech celkem negativně. Poukázala na nedostatky těchto návrhů.

Výbor EU po projednání tohoto stanoviska redukoval celkové stanovisko na šest bodů, ve kterých opět upozornil na nedostatky těchto návrhů nařízení a směrnice, přičemž v úvodním bodu – za prvé – vítá snahu Evropské komise o zkvalitnění rámce osobních údajů. Dle mého názoru, pokud bude schváleno doporučení výboru EU k těmto tiskům, najde tam eurooptimista své pozitivum v tom, že vítáme snahu o zkvalitnění celoevropského rámce ochrany osobních údajů včetně toho, že máme podle výboru EU a i Senátu v šesti bodech připomínky k danému materiálu, a to zejména technického rázu, kterými toto chceme v konečné verzi zlepšit.

Zároveň euroskeptici mohou návrh číst třeba od bodu II., a říkat si, že nám opět Evropská komise připravuje nedokonalá nařízení a směrnice.

Záleží i na úhlu pohledu na tyto materiály.

Zároveň jako eurooptimista podpořím návrh na usnesení i proto, aby v konečném znění tohoto nařízení a směrnice před vlastní implementací byly odstraněny tyto nedostatky a to i v souladu s názorem stálé komise pro ochranu soukromí a výborem EU.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Vladimír Dryml, připraví se pan zpravodaj Luděk Sefzig.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, chtěl bych upozornit na jeden obrovský problém a to je návrh směrnice v článku 60. Popírá v podstatě mezinárodní smlouvy, které jsme uzavřeli s třetími zeměmi.

Senátor Vladimír Dryml:  Dovedu si představit v případě uzavírání smluv se státy EU, že by článek 60 mohl být aplikován, ale nedovedu si vůbec představit, že pokud se naše smlouvy týkající smluv s třetími státy, které nejsou v EU, že je to požadavek z evropské centrály z Bruselu, který velmi výrazně zasahuje do zahraničně politické kompetence České republiky. Co je daleko horší, možná, že může být i v rozporu s mezinárodním právem. Podle obecně právních principů, podle Vídeňské úmluvy o smluvním právu, kterou je ČR vázána, stejně jako ostatní členské státy EU, a jsem zvědav, jak se s tím vypořádají, nemůže být mezinárodní smlouva měněna jednostranně. Aby členské státy EU tento požadavek navrhované směrnice splnily, musely by smlouvu vypovědět. To je možné jen za určitých podmínek stanovených Vídeňskou smlouvou o smluvním právu.

Otázka je, jak by na to zareagovaly třetí země, které nejsou v EU a jaký by to mělo, dopad nejen na zahraniční politiku ČR, ale také na bezpečnost českého státu. Chci upozornit, že se uzavírají i takové smlouvy jako o výměně informací, proti praní špinavých peněz, proti pohybu nežádoucích osob, v rámci boje proti narkotikům. I kdyby se to všechno podařilo, vládlo by zde určité právní vakuum, které by neprospělo ani EU a zejména ne ČR!

Ještě je tam jeden problém. Jak komise pro ochranu osobních údajů a i výbor zabývající se evropskými záležitostmi na to správně poukázaly, je to článek 53, odstavec 2, směrnice o určité možnosti národního orgánu dozoru podávat žalobu ve veřejném zájmu. Veřejný zájem by české soudy nemohly projednávat, staly by se pošťáky a možná by ani EU si neuvědomila, k čemu by mohlo dojít, že by možná soudní dvůr byl zahlcen některými žalobami a žádostmi o rozhodování. Proto se domnívám, že by vláda měla uvážit alespoň tyto dvě výhrady. Měli bychom být opatrní. Tady nejde jen o politickou záležitost, ale o zájmy ČR, o její zahraniční politiku, o její určitou samostatnost a o ochranu bezpečnosti českého státu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Nyní je do rozpravy přihlášen pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Chci upozornit na to, že usnesení není v protimluvu s tím, že něco vítáme, a že v nějaké části návrh, ať už jde o nařízení nebo o směrnici, kritizujeme. Je to proto, že tento legislativní návrh je ve fázi zrodu. Náš výbor je pověřený touto komorou, aby právě ve fázi zrodu tyto materiály projednal, požádal o stanovisko vládu a po zhodnocení upřesnil kroky, které by měly evropské instituce vést k tomu, aby finální návrh, který bude schválen evropskými institucemi, byl co nejkvalitnější a aby se dal implementovat v jednotlivých státech. Usnesení nedělí na ty, kteří jsou eurooptimisty nebo europesimisty, usnesení je bráno s ohledem na to, aby respektovalo smluvní právo, které v EU funguje. Zobecnili jsme to, protože se domníváme, že ti, kteří negociují, ať to jsou ministři nebo naši velvyslanci u EU na COREPER, nebo poté na Radě tyto připomínky znají ze zasedání stálé komise pro ochranu soukromí, která mj,. upozornila na dva body, které tady velmi přesně popsal pan senátor Dryml. Takovýchto bodů tam bylo více. Pokud to komise jako navrhovatel bude respektovat, vytvoří v době, která nebude ukvapená a na druhou stranu zbytečně dlouhá nový návrh, který povede k tomu, že ochrana dat na území EU bude v některých ohledech sjednocena a přitom nebude porušovat princip subsidiarity. Proto je naše usnesení obecnější než usnesení stálé komise, ale obě usnesení se nevylučují, dokonce se vzájemně podporují.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. V tuto chvíli není žádná přihláška do rozpravy. Chce ještě někdo vystoupit? Nikoho nevidím, rozpravu uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě? Nechce. Pane zpravodaji? Také ne. Děkuji vám. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Luděk Sefzig. Svolám všechny k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak ho přednesl pan senátor Sefzig. Je to návrh výboru pro záležitosti EU.

V této chvíli je aktuálně přítomno 56 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 29. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 9 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 42, proti nebylo nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi a panu zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím. Dalším bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Petra Šilara a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 284

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 284. Tento návrh zákona uvede senátor Petr Šilar. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Šilar:  Vážená místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, je to druhé čtení návrhu zákona o obcích, změny, které velmi stručně uvedu. Také uvedu, jak probíhala jednání ve výborech.

Tento návrh zákona o obcích a obecních zřízeních má jediný účel, a to je doplnění § 97 a), kde v původním znění je napsáno, že obec informuje občany o činnosti orgánů obce na zasedání zastupitelstva obce a dále jiným způsobem v místě obvyklým. Vzhledem k tomu, že přišel nástup moderních technologií a zveřejňování těchto informací ze zasedání zastupitelstva obce a vznikly první rozpory a soudní pře, především ve vztahu k zákonu o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb., že je zasahováno do práv zaručených občanským zákoníkem, tak proto jsme navrhli tuto drobnou novelu zákona o obcích vložením nového § 97 a). Jedná se o speciální právní normu k § 5 zákona o ochraně osobních údajů. Jednací řád zastupitelstva obce by měl stanovit další podmínky, přizpůsobit zpracování při pořizování i zveřejňování nahrávek obsahujících osobní údaje. Jde o parametry zpracování, které zákon o ochraně osobních údajů ukládá nějakým způsobem definovat.

V zákoně se navrhují další podrobnosti, například návrh na zveřejnění, neboť bude nutné přihlížet ke konkrétním podmínkám každé obce. Tolik z důvodové zprávy k tomuto návrhu novely o obcích. Chtěl bych doplnit, že tento návrh proběhl jednáním dvou výborů, o čemž budou referovat zpravodajů obou výborů.Jako navrhovatel – protože tento zákon řeší pouze zákon o obcích a obecních zřízeních, kloním se k tomu, že podobný problém by měl být řešení i v zákonu o krajích a jednání krajských samospráv. Vzhledem k tomu, že zástupci ministerstva vnitra, kteří připravují novelu zákona o obcích tento paragraf by měl být také měněn, je kolem této novely velká diskuse.

Z toho důvodu dopředu říkám, že jako navrhovatel bych byl rád, aby byl přijat návrh a usnesení z VUZP, která navrhuje, abychom tento návrh odložili. K tomu asi více zpravodajka. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane kolego. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal ústavně-právní výbor. Přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk číslo 284/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl, který je omluven. Zastoupí ho pan senátor Miroslav Nenutil.

Senátní tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí jako garanční výbor. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Eva Richtrová. Usnesení výboru jsme obdrželi jako senátní tisk číslo 284/1. Prosím paní senátorku, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Eva Richtrová:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, mnohé z navrhované novely tady sdělil pan kolega Šilar. Držela bych se v tomto okamžiku své zpravodajské zprávy, která zazněla na jednání našeho výboru 28. 3. a jejímž obsahem se členové výboru ztotožnili. Zdůraznila bych to, že předkládaná novely spočívá v doplnění nového zákonného ustanovení, kde se pro zastupitelstvo obce zakládá nová kompetence povolit pořizování obrazového a zvukového záznamu z jednání zastupitelstva. Nyní tato povinnost není.

V novele je navrhováno, aby podrobnosti o pořizování a zveřejňování uvedených záznamů stanovil jednací řád zastupitelstva obce. Vzhledem k tomu, že máme více než 6000 obcí, znamená to, že bude 6000 různých jednacích řádů zastupitelstva k tomuto návrhu.

Zdá se mi, že tento návrh novely je sporná záležitost především ve dvou věcech. Návrh je ničím neomezená vůle zastupitelstva, zda povolí nebo nepovolí pořizování veřejného záznamu, a to jak zvukového, tak obrazového. Možná pro srozumitelnost výhrad je třeba konstatovat, že různá zastupitelstva již dnes záznamy o svých jednáních pořizují. Úřad nemá důvod zasahovat v případech, kdy zastupitelstvo je přenášeno přímým přenosem, ale další opakování záznamů z jednání zastupitelstev už vytváří problém. Proto se přikláním k tomu, abychom se dnes bavili o odročení nebo o posunutí projednávání tohoto zákona až na dobu, kterou stanovil náš výbor. Na další důvody, že to není pro kraje a ani pro hlavní město Prahu již tady pan navrhovatel řekl.

Seznámím vás s usnesením výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který svým usnesením doporučuje Senátu Parlamentu ČR odročit projednávání návrhu senátního neboť návrhu do 30. 9. 2012. Mne určuje zpravodajem a pověřuje předsedu výboru, aby předložil jeho usnesení předsedovi Senátu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji vám, paní senátorko a také vás poprosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Nyní vystoupí pan zpravodaj ústavně-právního výboru senátor Miroslav Nenutil. Ano, je tomu tak. Prosím, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, v zastoupení pana senátora Miroslava Antla vám sděluji, že se nebudu zabývat legislativním procesem, ale obsahovými poznámkami a tím, čím se ústavně-právní výbor zabýval nejhlouběji a kde má největší připomínky. Jak zde zaznělo k problematice pořizování a používání zvukových a obrazových záznamů z jednání zastupitelstva, ale i jednání krajů a hlavního města Prahy, je v současné době využíváno stanovisko odboru, dozoru a kontroly veřejné správy ministerstva vnitra číslo 7/2008. Z toho lze vyvodit, že zákon o obcích otázku pořizování zvukových a obrazových záznamů z jednání zastupitelstva neupravuje, a proto zastupitelstvo obce není oprávněno vydat obecný zákaz takové činnosti, aniž by současně nedošlo k porušení ustanovení článku 4 odstavce 1, Listiny základních práv a svobod, podle kterého povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích. V souladu s ustanovením § 96 zákona o obcích má však zastupitelstvo obce možnost ve svém jednacím řádu přijmout opatření k zabránění nepřístojného chování, které ruší průběh zasedání zastupitelstva. V rámci takovýchto opatření lze v konkrétních případech zakázat i pořizování zvukových a obrazových záznamů, pokud by tato činnost narušovala průběh zasedání a tím mařila jeho cíl, to je účast a slyšení veřejnosti.

Dále uvádím, že každý, kdo pořizuje, případně následně používá zvukových a obrazový záznam z jednání zastupitelstva obce, a to bez rozdílu, zda jde o jednotlivé osoby přítomné na zasedání, či o zaměstnance obce, který tak činí jménem obce, je povinen dodržovat právo na ochranu osobnosti a jejího soukromí garantované Listinou základních práv a svobod a podrobně upravené v občanském zákoníku.

Ze znění § 12 občanského zákoníku mimo jiné vyplývá, že zvukové a obrazové záznamy, týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy, smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením. Svolení není třeba, použijí-li se uvedené záznamy k účelům úředním na základě zákona anebo jsou-li pořízeny nebo použity přiměřeným způsobem pro vědecké a umělecké účely či pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby. Nedodržením povinností stanovených občanským zákoníkem se pořizovatel zvukového a obrazového záznamu z jednání zastupitelstva vystavuje nebezpečí, že na něj bude dotčenou fyzickou osobou podána žaloba na ochranu osobnosti, o níž rozhoduje soud v občanskoprávním řízení podle okolností každého jednotlivého případu.

Navrhovaná novela zákona o obcích, která zavádí povolovací režim, pořizování zvukových a obrazových záznamů z jednání zastupitelstva, není odpovídajícím řešením daného problému. Povolení zastupitelstva obce, což je svým obsahem regulující akt vydaný v oboru práva správního, nemůže pořizovatele záznamu zbavit povinnosti vyžádat si souhlas dotčených osob, pokud současně zůstanou nezměněna příslušná ustanovení občanského zákoníku a zákona o ochraně osobních údajů, která uvedený souhlas vyžadují. Stávající situaci by mohlo vyřešit pouze zakotvení zákonné výjimky z uvedených předpisů, která by stanovila, že k pořizování, resp. použití zvukového a obrazového záznamu z jednání zastupitelstva, se souhlas dotčených osob nevyžaduje, a to v současné době neexistuje. I z toho důvodu tedy ústavně-právní výbor navrhuje návrh tohoto zákona zamítnout.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane zpravodaji, a otvírám k tomuto bodu obecnou rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Eybert:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Předložený návrh zákona si klade za cíl odstranit poměrně nelogický stav, kdy sice lze pořizovat zvukový i obrazový záznam z jednání zastupitelstev a lez ho i v přímém přenosu vysílat. Nelze to však provádět opakovaně, tedy vysílat ze záznamu. Také nelze do zveřejňovaného zápisu usnesení z jednání zastupitelstva uvádět osobní údaje občanů, jichž se jednání týkalo. Toto činí v praxi problémy, vedoucí k neinformovanosti, ke zkreslování obsahových jednání zastupitelstev. Opakovaným zveřejňováním záznamu ze zastupitelstev je pak porušován zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů.

Některá města byla již za takové jednání soudně napadena. Úpravou zákona o obcích, navrženou v této novele, by tento problém měl být odstraněn pomocí zmocnění upravit jednací řády zastupitelstev, které by stanovily podmínky pro pořizování a zveřejňování nahrávek s osobními údaji. V současné době zákon o obcích, pořizování zvukových a obrazových záznamů z jednání zastupitelstva neupravuje. Z tohoto důvodu není zastupitelstvo oprávněno činit kroky k omezování takové činnosti, vyjma případů, kdy by pořizovatel záznamu hrubě rušil a tím mařil činnost zastupitelstva v jednotlivém daném případě.

Koncipované řešení, vyplývající z návrhu tak, jak byl podán, problematiku nevyřeší. Nelze měnit zákon o ochraně osobních údajů právní normou nižší síly, tedy usnesením zastupitelstva schválením jednacího řádu. Bylo by nutné změnit právě zákon na ochranu osobních údajů, a to ve smyslu přijetí zákonné výjimky, která by stanovila, že k pořizování a opakovanému použití zvukového a obrazového záznamu z jednání zastupitelstva se souhlas dotčených osob nevyžaduje. Totéž by mělo platit i v případě zveřejňování zápisů a usnesení v písemné podobě.

Předložený text novely zákona o obcích by dnes platný stav ještě více zhoršil. Jelikož se připravuje v novém návrhu občanského zákoníku, který je v současné době v přípravě, aby pořizování a používání záznamů z jednání zastupitelstva, tedy i hlavního města Prahy a krajů, což v předloženém návrhu zákona chybí, byla zákonná výjimka nevyžadování souhlasu dotčených osob ke zveřejňování obsahu vystoupení, doporučuji, podobně jako kolega, který tu byl přede mnou, zamítnout tento předložený návrh zákona a vyčkat na přijetí občanského zákoníku, který by tuto záležitost vyřešil odpovídajícím způsobem. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a teď s přednostním právem je přihlášen předseda klubu sociální demokracie Petr Vícha, ale nechce využít svého přednostního práva, takže prosím, paní senátorka Juřenčáková. Já budu muset ale upozornit na to, že budeme muset zřejmě projednávání tohoto boduj přerušit, abychom naplnili dikci, formulaci toho, jak jsme si schválili v programu. Takže prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Děkuji za slovo, paní předsedající, kolegyně a kolegové. Já jsem s návrhem této změny zákona o obcích od počátku, kdy byl předkládán, nesouhlasila a zdůvodňovala jsem to tím, že jsou tady dva pohledy. Jeden pohled je ochrana osobních údajů a ten druhý pohled je zase ochrana práv občanů. Tady tento nový paragraf, který je tu uveden, tak v podstatě opravdu dává neomezené pravomoci členům zastupitelstva a v obcích, kde jsou nějaké nesoulady mezi koalicí a opozicí, tak to může být zneužito v neprospěch opozice, protože zastupitelstvo si pak odsouhlasí, že nedovolí pořizování obrazového a zvukového záznamu a v podstatě ten, kdo to poruší, tak může být nějakým způsobem jaksi trestán.

Já sama s tím mám osobní zkušenost. U nás v obci byl návrh starosty, aby se materiály projednávané na zastupitelstvu předkládaly až v den konání zastupitelstva. Na štěstí to neprošlo, ale to bych chtěla jaksi předvést jako důkaz toho, co se může stát. Není problém, když tam přijde občan nebo kdokoliv a přinese diktafon i proto, že pak zjistíte, že ten zápis, který je pořízen ze zasedání zastupitelstva, naprosto neodpovídá tomu, co tam probíhalo. Ale je to naopak ve prospěch toho, když ta většina si dovoluje prostě proto, že má tu většinu pro schválení a ověřovatelé potvrdí, že zápis odpovídá průběhu, i když tomu tak není.

Takže já se přikláním ke svým předřečníkům a navrhuji také zamítnout návrh tohoto zákona i ve vztahu k tomu, že ministerstvo vnitra sloučilo připomínkové řízení ke změně návrhu zákona o obcích a v podstatě by nám to mělo přijít, jak to bude předloženo, do vlády a do sněmovny, takže doufám, že to bude řešit nějakým způsobem i ochranu osobních údajů. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Ale v tuto chvíli poprosím pana předsedu, jestli může být buď hodně rychlý nebo si nechá vystoupení na později.

Senátor Petr Vícha:  Budu hovořit, vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové. Já bych chtěl poděkovat kolegovi Šilarovi, že otevřel tuto problematiku. A je celkem jedno, jestli dnes odročíme ten bod nebo jestli ho zamítneme, protože se ukázalo, že asi řešení musí být trochu jiné. Trošku mě překvapuje, že většina těch výkladů vyplývá, jako by byla obava z toho, že zastupitelstva budou chtít bránit lidem, kteří tam jsou zúčastněni, pořizovat z toho záznamy, myslím si že toto tím cílem nebylo a při dnešní technice to je prakticky nemožné. Ten cíl, co jsme chtěli vyřešit, byl ten, že zastupitelstvo by mělo pořizovat záznam i v rámci transparentnosti. U nás pořizujeme tento záznam a v přímém přenosu to jde do pěti tisíc domácností. To je v pořádku. A my, když ten záznam potom dáme na náš web a může se na něj kdokoli podívat za týden, za měsíc, za rok, za pět let, tak údajně něco porušujeme. A to je přece, dámy a pánové, naprostá hloupost. Ukázalo se, že řešení by asi mělo být v souvislosti možná s úpravou zákona o ochraně osobních údajů, nebo v souvislosti se zrušením toho zcela zbytečného Úřadu na ochranu osobních údajů a dnes tady tento návrh zamítneme nebo odročíme. Pojďme potom jednou z těchto cest.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. V tuto chvíli není nikdo další přihlášený do obecné rozpravy. Já tedy obecnou rozpravu uzavírám a současně přerušuji tento bod jednání, protože máme pevně stanoveno... (připomínka z pléna). Když to stihneme, tak dobře. Takže nepřerušuji bod jednání. Dávám návrh na hlasování. Pan navrhovatel se ale nechce vyjádřit, paní zpravodajka musí říci, o čem budeme hlasovat. Prosím skutečně rychle, děkuji.

Senátorka Eva Richtrová:  Já tedy budu velmi stručná, v rozpravě vystoupili tři senátoři. Byly podány dva různé návrhy na hlasování – jeden zamítnout, druhý odročit do 30.9. A v tomto pořadí budeme hlasovat. V okamžiku kdy projde hlasováním zamítnout, ve druhém pak už není co řešit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dobře, děkuji. Svolám všechny k hlasování. V sále aktuálně přítomno 56 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 29. Budeme hlasovat o návrhu zamítnout senátní návrh zákona, novely zákona o obcích. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 10 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 39, proti bylo 8. Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli, děkuji zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším návrhem, podle programu, jak jsme si odhlasovali, je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Hostitelská dohoda týkající se umístění, podpory, výsad a imunit mezi vládou České republiky a Agenturou pro evropský globální navigační satelitní systém (GNSS)

Tisk č. 306

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 306 a uvede ho ministr dopravy Pavel Dobeš, kterému nyní uděluji slovo – pokud by tu byl. Pan ministr již jde, můžeme pokračovat. Pane ministře, prosím, přímo k řečnickému pultu. Děkuji.

Ministr dopravy ČR Pavel Dobeš:  Já velmi děkuji, paní předsedající, dámy a pánové, velmi se omlouvám za pozdní příchod. Co se týče dnešního bodu, který předkládá ministerstvo dopravy, tak ten se zabývá vládním návrhem Hostitelské dohody mezi vládou České republiky a Agenturou pro evropský globální navigační satelitní systém, týkající se jejího umístění, podpory výsad a imunit. Dohoda završuje poměrně úspěšný boj o sídlo Agentury, který probíhá mezi Českou republikou a deseti dalšími státy Evropské unie, který jsme zahájili v roce 2006 a který vždy patřil mezi zásadní vládní priority vlády České republiky, průřezem všech předchozích vlád.

Rozsah imunit, poskytovaných dohodou Agentuře je standardní. Více méně jen opakuje výsady a imunity již tak, jak zaručuje Česká republika obecně všem evropským úředníkům Protokolem o výsadách a imunitách EU, tvořící součást Smlouvy o fungování Evropské unie.

Postavení hlavy diplomatické mise by dle dohody měl požívat jen ředitel Agentury, ačkoli Agentura původně navrhovala, aby plných diplomatických výsad a imunit požívali všichni její zaměstnanci. To je poměrně zásadní ústupek ze strany Agentury GSA. Takové rozšíření imunit se tedy ministerstvu dopravy podařilo vyloučit, mimo jiné díky náměstkovi a někdejšímu senátorovi Jiřímu Žákovi.

Ratifikace dohody nemá vliv na výši nákladů na instalaci a provozování projektu Galileo. Část jeho satelitů již působí v současné době na oběžné dráze Země, část je již vyrobena a kontrakt na výrobu zbývající části byl uzavřen na jaře letošního roku. Co se týče samotné ratifikace, tak nezmění ani výši nákladů na adaptaci budovy pražského sídla Agentury. Příslušná veřejná zakázka již byla zadána a adaptace sídla v tuto chvíli, v současné době vrcholí.

Naopak ratifikace dohody a následné umístění sídla GSA mají velmi pozitivní dopad na naši pozici na světové mapě kosmických aktivit. Již pouhé rozhodnutí Rady EU o umístění GSA v Praze v prosinci 2010 poměrně výrazně zvýšilo zájem klíčových kosmických hráčů o Českou republiku, a to nejen z Německa, z Francie a z Británie, ale např. i Japonska, USA a Brazílie. Tady bych chtěl zmínit několik úspěchů, které se od té doby podařilo učinit, protože producenti kosmických technologií globálního formátu, jako je společnost EADS Astrium nebo Heneywell zřidili už v České republice své pobočky. Česká společnost Frentech právě v posledních týdnech obdržela dosud největší tuzemskou zakázku v oboru na subdodávky gigantu Thales Alenia Space přesahující dva miliony eura. Společnost Telespazio z Itálie projevila zájem o spolupráci na tvorbě aplikací GNSS pro zabezpečení železniční dopravy. Německá společnost TelematicsPRO předložila koncept spolupráce na testování aplikací GNSS v městské dopravě. A profesní sdružení ITS Niedersachsen navrhlo spolupráci na experimentálních projektech aplikací GNSS, přičemž s ohledem na sídlo GSA hodlá v červnu otevřít v Praze svou kancelář. Já bych chtěl zdůraznit, že všechny tyto kroky, které se ze strany soukromých společností udály za poslední dobu, jsou zejména z toho důvodu, že se nám podařilo – české diplomacii a ministerstvu dopravy – získat pro Prahu, pro Českou republiku sídlo GSA. Já to považuji za obrovský úspěch a pevně doufám, že po ratifikaci dohody a reálném přestěhování sídla GSA lze důvodně očekávat rapidní zvýšení tohoto zájmu se všemi pozitivními dopady na domácí produkci špičkových technologií a mezinárodní konkurenceschopnost vědy a výzkumu prestiž.

Hostitelská dohoda je tak nejen plně v souladu s naším ústavním pořádkem a mezinárodními závazky, ale i s prioritními zájmy České republiky, a proto věřím, a také prosím a žádám Senát o vyslovení pozitivního hlasování při ratifikaci a vyjádření souhlasu. Já osobně se domnívám, že to je velmi významný krok kupředu. Já jsem velmi rád, že u celého procesu v různých situacích jsem se mohl podílet na přípravě tohoto projektu a ještě jednou vás žádám o to, aby proběhl souhlas s ratifikací této dohody, který bude, řekněme, takovým předznamenáním završení celého procesu. Už v průběhu června, resp. července mají první zaměstnanci GSA přijet a pracovat v Praze, oficiální otevření zatím je v okruhu 1. září tohoto roku, to znamená, že se termín přiblížení a otevření samotné agentury velmi výrazně blíží a velmi děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Také děkuji, pane navrhovateli, a žádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor nepřijal žádné usnesení. Zákon k projednání jste obdrželi jako senátní tisk č. 306/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Pospíšil. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 306/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Veronika Vrecionová, kterou žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Paní senátorko, prosím o vaši zpravodajskou zprávu.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Dobrý den, děkuji moc. Já jsem byla hospodářským výborem pověřena přečíst tady zpravodajskou zprávu, nicméně vzhledem k tomu, že pan ministr už k tomu, myslím, řekl vše podstatné, tak já bych se chtěla pouze omezit na to, že tato Hostitelská dohoda není v rozporu s ústavním pořádkem, se závazky vyplývajícími z členství České republiky v EU, se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva.

Předkládaný materiál má dopad na státní rozpočet. Základ závazků vychází z nabídky České republiky podané v rámci kandidatury na sídlo agentury. V současné době konkrétní dopad na státní rozpočet nelze vyčíslit. Vzhledem k posilování působnosti agentury nelze ani přesněji odhadnout počet zaměstnanců, kteří budou příjemci výhod dle hostitelské dohody, a předpokládat majetek, který agentura bude chtít pro výkon své činnosti v ČR pořídit.

Na závěr vám přečtu usnesení VHZD, které doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací hostitelské dohody týkající se umístění podpory výsad a imunit mezi vládou ČR a Agenturou pro evropský globální navigační satelitní systém. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní senátorko. Také vás požádám, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB pan senátor Pospíšil. (Nepřeje.) Děkuji tedy, pane kolego.

Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, slovutný Senáte! Senátoři a poslanci jsou napadáni za to, že mají imunitu. Občané tohoto státu nás berou málem za lidi, kteří jsou něco nad nimi, kteří si osopují různá práva, která jim nepřísluší, a mají mít stejná práva jako ostatní občané! Mimochodem, budeme odpoledne projednávat i dva návrhy Ústavy ČR, která se některým lidem nelíbí, i když 20 let nám tady sloužila. Nyní máme na stole to, co tady máme.

Imunita agentury vůči pravomoci soudů a exekučním opatřením. Agentura bude používat imunitu vůči trestní, občanskoprávní a soudní jurisdikci a exekučním opatřením, a to jenom pouze s výjimkou těch případů, kdy se této imunity vzdá. Takže se podívejme na to, jakou imunitu používáme my, jaké jsou tady návrhy na změnu imunity – a najednou tady máme před sebou skandální – doslova skandální – rozšíření imunity! Řeknu vám, proč je to skandální. Agentura nebude používat imunitu ve vztahu k občanskoprávním žalobám třetí strany na náhradu škody způsobené motorovým vozidlem; tam imunita pro ně neplatí, které ale patří agentuře. Nebo bude provozováno jejím jménem. Nebo ve vztahu k dopravním přestupkům. Majetek a aktiva agentury nebudou podléhat ČR, jakékoliv formě prohledávání, zabavení, konfiskace a vyvlastnění. To ostatní bych pochopil. Ale – prohledávání? Bez povolení Soudního dvora EU nebude agentura předmětem výkonu jakéhokoliv správního nebo soudního rozhodnutí!

Ptám se. Na co si to tady hrajeme? Na jedné straně se tady bude omezovat imunita, aby možná i za věci, které jsou předneseny na půdě tohoto Senátu nebo Poslanecké sněmovny, tak aby po skončení doby výkonu mandátu jsme mohli být trestněprávně stíhání. Na druhé straně tady dáváme pravomoci GSA – a žádal bych pana ministra, aby nám řekl, jaký právní statut má agentura GSA. Ono to totiž není součást EU. Je to soukromá agentura. Je to tak, pane ministře? Nebo to tak není?

Nejhorší na tom je, že tato imunita se nevztahuje jenom na pracovníky GSA. To bych velmi dobře pochopil. A je to v rámci pravidel nastavených v EU. Vztahuje se na všechny jejich rodinné příslušníky. Vztahuje se ale také na všechny příslušníky jejich domácnosti, možná i služky, a to i ze třetích zemí. A nemusejí podléhat ani emigračním a jiným zákonům! Tak – jak je to o té imunitě? V rámci toho, abychom sem někoho dostali, a bude nás to stát nemalé peníze, tak ještě tady děláme takový velký prostor?

Ptám se, pane ministře, když se jednalo o umístění agentury do ČR – byl to požadavek ČR, nebo to byl požadavek agentury na ta veliká neomezená práva, a to i pro občany, zdůrazňuji, mimo země EU! Mimo země EU, pane ministře!!! Takže za nás tady bude někdo rozhodovat, že za občany z třetích zemí, kteří budou součástí domácnosti, tak se na ně bude vztahovat nepostižitelnost. Oni nemohou být ani zadržení, jak to bylo v případě poslance Ratha, protože tady máme tuto imunitu!

To byly výhrady, které vedly VZVOB k tomu, že nepřijal žádné stanovisko. Bohužel nám to ani dostatečně nebylo vysvětleno. Jak po stránce právní, tak po stránce vyjednávacích pozic ČR. Akorát se říkalo – no, ony to chtěly i ostatní země.

Mě by zajímalo, pane ministře, když říkáte, že jste u jednání byl, jestli i ostatní země v rámci EU jim nabízely takovou širokou imunitu i pro příslušníky domácností, kteří jsou z třetích zemí, a nemuseli podléhat emigračním ani jiným zákonům.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Miroslav Krejča. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, vyjádřím se k tomu trošku obecněji. Jenom připomenu jedno naše jednání z podzimu loňského roku. My jsme 13. října přijali pod č. 366 usnesení ke "Sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů na cestě ke kosmické strategii EU sloužící občanům".

V tomto usnesení jsme jednoznačně podpořili evropský globální navigační družicový systém GNSS, který je tvořen programy EGNOS a GALILEO. Jednoznačně jsme podpořili zasídlení GNSS v Praze.

Nedokážu si představit, že nyní bychom nepodpořili tuto hostitelskou dohodu. Jenom připomenutí toho, o čem jsme jednali před několika málo měsíci.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Nemám nikoho dalšího přihlášeného do rozpravy, rozpravu tedy uzavírám. Pane navrhovateli, prosím, jestli se chcete vyjádřit k rozpravě. Máte slovo.

Ministr dopravy ČR Pavel Dobeš:  Velmi děkuji. Bylo tady několik zásadních dotazů, na které bych chtěl odpovědět. Co se týče problematiky GSA, chtěl bych zmínit několik zásadních věcí. GSA jako agentura je součástí Evropské komise. Je to agentura evropského typu jako je mnoho jiných agentur, ať už je to schengenská agentura, ať už je to problematika ochrany potravin atd. Agentur je celá řada. GSA je jedna z nich. Je to součástí. Nejedná se zde o žádnou soukromou společnost, která by se zabývala vesmírnými kosmickými technologiemi. To je bod č. 1.

Co se týče problematiky těchto výsad, které jsou pro zaměstnance evropských agentur dávány, tak tady je třeba zmínit, že pro vyjednávání byly pro podkladový materiál využity takové podmínky, které jsou dnes již platné i v jiných členských státech u jiných agentur, ať už ve Španělsku, v Itálii, v Německu a v ostatních členských státech unie. Není to žádná novinka, která by dávala výsady a imunity, které jsou právě obsažené v hostitelské dohodě.

Chtěl bych zmínit tři věci.

Za prvé. Za jako takový můžeme považovat problém, který řeší už dnes protokol tzv. primárního práva EU a je pro ČR bez dalšího závazný. To znamená, tento protokol v tuto chvíli již platný je.

Hostitelská dohoda v tomto případě jen pro přehlednost více méně opakuje, čím už je Česká republika vázána.

Za druhé. Některé další výsady a imunity se odvozují od nařízení Rady, která byla podepsána 29. února 1968, služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství, tento právní akt je díky své formě, respektive nařízení na území České republiky bezprostředně závazný, na rozdíl od směrnic, a to při aplikaci má přednost před zákonem. Jiné výsady a imunity vyplývají z nařízení Rady, která byla 29. února 1968 také podepsána, kterými se vyslovují podmínky a postup pro uplatňování daně ve prospěch Evropských společenství. To je první věc.

Druhá věc je, že poskytovaná hostitelská dohoda nikterak zvlášť nevybočuje z obvyklých standardů, což potvrzuje ministerstvo dopravy i ministerstvo zahraničních věcí na jednáních, která probíhala dohromady, a i ze strany MZV tato informace zazněla.

Pro ilustraci bych také chtěl říci, že protokol se může odvozovat, respektive můžeme ho porovnat s Portugalskou republikou a Evropskou agenturou pro námořní bezpečnost, nebo EMSA, kdy je jednou z agentur relativně nedávno stěhovaných z Bruselu, jako je GSA, a ustavení tohoto protokolu se v níže uvedené tabulce vlastně uvádí, že se překrývá s tím, co nabízíme Agentuře GSA. To znamená, v žádném z těchto bodů se nedává nic navíc, co by ostatní členské státy jiným agenturám nenabízely. A to, co tady bylo zmíněno, to je jednání bylo poměrně dlouhé, poměrně obšírné a samozřejmě i s ohledem na současný stav příprav žádám ještě jednou o podpoření tohoto návrhu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře. Nyní prosím paní zpravodajku, paní senátorku Vrecionovou, aby shrnula rozpravu a řekla zvláště, o čem budeme hlasovat.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Děkuji za rozpravu. To nejpodstatnější, o čem tady bylo hovořeno – pan senátor Dryml vznesl námitky týkající se imunity. Nicméně jsem pevně přesvědčena – podobnou diskusi jsme absolvovali na našem hospodářském výboru a pan náměstek, podobně jako dnes pan ministr, nám naše pochybnosti vyvrátil, to znamená, já navrhuji schválit tento návrh.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní senátorko. Je zde tedy dán jediný návrh, to je vyslovit souhlas s ratifikací. Svolám tedy všechny k hlasování.

Budeme hlasovat o usnesení – Senát dává souhlas k ratifikaci Hostitelské dohody týkající se umístění, podpory, výsad a imunit mezi vládou ČR a Agenturou pro evropský globální navigační satelitní systém (GNSS).

V sále je v této chvíli aktuálně přítomno 55 senátorek a senátorů, 56 už nyní, aktuální kvorum je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 11 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 49, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji paní zpravodajce a projednávání tohoto bodu končím.

Před polední přestávkou si myslím, že zvládne ještě jeden bod našeho schváleného programu. Tímto bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Marcela Chládka, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 303

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 303. Tento návrh zákona uvede senátor Marcel Chládek. Máte slovo. Prosím, pane kolego.

Senátor Marcel Chládek:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych v krátkosti připomenul svůj návrh, který jsem již tady v prvním čtení podrobně popsal. Jedná se o snížení sazby DPH na vybrané položky, vybrané položky máte součástí vašeho materiálu. Já bych je rozdělil do dvou skupin. Jedna skupina se týká tiskovin, jako jsou například knihy, noviny, časopisy, ale i učebnice. To je také mimochodem jeden z důvodů, proč já v dnešní kritické době, kdy se snižují finanční příspěvky i na učebnice, jsem podával tento návrh.

Druhá skupina jsou položky, které se týkají zdravotních pomůcek především pro slepce a pro hluchoněmé. Jedná se ale také i o opravy invalidních vozíků.

V poslední části se jedná o služby, jako je například hlídání a pomoc osobám s postižením, starším osobám a dětem.

V průběhu jednání na výborech jsme se již dohodli na přijetí pozměňovacího návrhu, který technicky upravuje některé legislativní chyby. Zároveň jsem byl osloven i svazem, který chtěl, abychom tam dali ještě jednu zdravotní pomůcku. Ta zdravotní pomůcka se týká hmatového telefonu pro nevidomé. Proto také bych tuto formu pozměňovacího návrhu, tuto položku doplnil. A vím, že už je tady i návrh Tomáše Töpfera na snížení DPH na vstupenky na kulturní akce.

Já si myslím, že toto jsou rozumné návrhy, proto v závěru mi dovolte, abych požádal o propuštění tohoto návrhu do podrobné rozpravy, abychom tam mohli načíst tyto návrhy.

Děkuji za mimořádnou pozornost a těším se na bohatou diskusi.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 303/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Homolka.

Senátní tisk také projednal VHZD jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 303/1. Prosím nyní pana senátora Strnada, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaromír Strnad:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, s obsahem novely zákona o DPH nás předkladatel Marcel Chládek hezky a podrobně seznámil. Seznámil nás i s pozměňovacími návrhy, které přijal hospodářský výbor na svém zasedání k této novele. Já bych vás tedy seznámil s 256. usnesením 25. Schůze konané 17. dubna 2012.

Po úvodním slově předkladatele senátora Marcela Chládka, po zpravodajské zprávě Jaromíra Strnada a po rozpravě výbor:

I. Doporučuje Senátu PČR schválit návrh senátního návrhu zákona s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení.

II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Strnada.

III. Pověřuje předsedu výboru Senátu Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátora, a požádám vás, abyste také zaujal místo u stolku zpravodajů. Nyní se ptám pana senátora Homolky, zpravodaje výboru pro vzdělávání, zda si přeje vystoupit. Přeje. Prosím, máte slovo.

Senátor Václav Homolka:  Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vás seznámil s usnesením našeho výboru k projednávanému návrhu senátního návrhu zákona o dani z přidané hodnoty.

Výboru doporučuje Senátu PČR schválit návrh senátního návrhu zákona ve znění schválených pozměňovacích návrhů, které jsou přílohou tohoto usnesení, určuje mne zpravodajem. Já bych k tomu chtěl říci, že tento návrh je v podstatě totožný, jako u garančního návrhu. A co se týče pozměňovacích návrhů podaných dodatečně na stůl, tedy avizovaných pro případnou podrobnou rozpravu, tak jsem nestačil prodiskutovat se všemi členy našeho výboru, ale tak jak jsem s nimi hovořil, mohu sdělit, že v podstatě vyjadřují podporu těmto návrhům. Takže tak jak už řekl navrhovatel a požádal o propuštění do podrobné rozpravy, tak o to se také přimlouvám. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Jako první se do rozpravy přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Dobrý den, vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové, kolegyně, kolegové, já k tomu návrhu mám jenom dvě otázky.

První je, jestli by bylo možné, aby navrhovatel specifikoval, k jakému snížení – podle výpočtů, které předpokládám, že byly udělány - by došlo z hlediska výběru DPH, pokud by byl přijat tento zákon; nebo tento pozměňovací návrh. Takže první otázka je, jaké to bude mít důsledky pro státní rozpočet; a prosba o kvantifikaci.

Druhá moje otázka zní – pokud dojde k tomu, na čem se vláda včera usnesla, to znamená, zůstanou dvě sazby DPH, 16 % a 21 % v roce 2013, tak potom by podle tohoto - snad budoucího vládního návrhu - potraviny zůstaly v 16procentní sazbě, zatímco i podle pozměňovacího návrhu pana navrhovatele by měly být v 17,5procentní sazbě.

Tak se ptám, jestli si toto uvědomuje a jestli by pak následně, pokud by sem přišel vládní zákon, trval na tom, aby potraviny zůstaly v 17,5procentní sazbě DPH, zatímco vláda v tom, co schválila, počítá s tím, že by byly potraviny v 16procentní sazbě DPH. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Nyní je přihlášen pan místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, já bych se rád vyjádřil k širšímu kontextu tohoto návrhu zákona. Reaguji tak i na podněty občanů, kteří se ozývají ze všech stran telefonicky i například přes facebook, internet apod., a říkají, proč nesnížíte DPH i u dalších položek, jako jsou potraviny, bydlení a další, které byly zvýšeny v poslední době. Takže je potřeba asi i na toto reagovat.

Samozřejmě sociální demokracie by ráda snížila tuto sníženou sazbu i u základních potřeb občanů, tak jako tom bylo v minulosti. Paradoxní je, a je potřeba to znovu připomenout, že v době vlády sociální demokracie se snížila základní sazba DPH z 22 na 19 %. Ta snížená sazba byla 5 %. Zajímavé je, že strany, které strašily občany před volbami v této zemi, a strašily nás všechny, jak bude sociální demokracie zvyšovat daně, tak vlastně zvyšování daní, a nakonec poslední rozhodnutí dneska, tedy vlády, je takové, že to bude nejvyšší zvýšení zatížení občanů od sametové revoluce v roce 89. Takže to počítání, kolik kdo dluží, rozesílání složenek apod., a situace dneska je už zcela obrácená.

My bychom byli rádi, kdyby tomu tak nebylo a kdyby tou hlavní skupinou, která je zatěžována, nebyli právě občané, a obzvláště občané, kteří mají poměrně hluboko do kapsy, to jsou rodiny s dětmi, senioři, to jsou lidé se zdravotním postižením.

Samozřejmě bychom byli rádi, kdybychom mohli rozšířit náš návrh o další položky, tedy o potraviny, léky, ale i další. Ovšem jsme si vědomi toho, že v Poslanecké sněmovně dneska vládne ODS, TOP 09, Věci veřejné, nebo to, co z nich zůstalo, těžko pojmenovat, a je potřeba zdůraznit, že zřejmě v této sněmovně by tyto návrhy neprošly.

My samozřejmě ve chvíli, kdy to bude vhodná doba, navrhneme, a nejenom snížení na 10 %, ale to snížení budeme směřovat k 5 procentům, protože jsme přesvědčeni o tom, že tyto věci by měly být zvýhodněny. A nikoli na jedné straně populisticky slibovat, že daně nesnížíme a pak je na lidi navalíme, tak jak to udělala ODS, TOP 09 a jejich věrný spojenec Věci veřejné, potažmo seskupení kolem paní poslankyně Peake.

Je potřeba také si uvědomit v té souvislosti jednu věc, že samozřejmě knížky jsou důležité, určitě i vstup na kulturní programy, stejně tak knihovny a další věci, ale vycházíme vlastně z obecného prohlášení předsedy klubu TOP 09 pana Gazdíka, který veřejně prohlašoval, že kdyby se o této věci rozhodovalo individuálně, tak by ji podpořil, že by nesouhlasil se zvyšováním DPH u těchto položek v rámci toho návrhu. Ale protože návrh byl stejně, jak už to bývá ostatně zvykem této, ale i těch předchozích, Topolánkových a podobných vlád, podáván jako balík, a v tom balíku je spousta věcí, se kterými jednotlivci nemusí souhlasit, ale pod bičem kurately vládní koalice a koaliční smlouvy prostě schválí i to, pro co by třeba nehlasovali.

Takže budeme velmi rádi, když pan Gazdík a jeho skvadra z TOP 09 - a možná že se přidají i někteří poslanci z ODS, věřím, že i někteří senátoři z ODS – tento návrh podpoří, alespoň tuto část, která se týká řekněme vzdělání, kultury apod., takže by snad mohla projít. Protože nakonec je to mnohdy úleva skupinám vydavatelů apod., kteří určitě mají blízko i k těm pravostředovým stranám. Proto tento návrh. Proto také se omlouvám všem, kteří čekali, že ten návrh bude širší, ale chtěli bychom, abychom byli věcní, abychom vyšli z reality, která dneska existuje v Poslanecké sněmovně a v rámci vládní koalice. Chceme dát šanci na reparát panu Gazdíkovi a jeho TOP 09, aby podpořila sociální demokracii. Nakonec se ukazuje, že vláda v mnoha věcech dává zapravdu sociální demokracii. Naposledy poměrně výrazné zvýšení daně pro vysokopříjmové občany. To je jak vytrženo z programu sociální demokracie. Problém je, že samozřejmě ta další opatření, která směřují naopak – a to z větší části – do oblasti lidí s nízkými příjmy, pro nás budou asi těžko akceptovatelná.

Takže věřím, vážené paní senátorky a páni senátoři, a to jak z levice, tak i z pravice i ze středu, že tento návrh podpoříte.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane místopředsedo. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Paní předsedající, vážení kolegyně, vážení kolegové, za určitých okolností bych předložený návrh nepodporoval. Naopak bych podpořil ten vládní návrh, to znamená, potřebujeme-li šetřit, tak šetřme všude, tedy řekněme i na jídle. Bohužel tak nemohu učinit, tedy nemohu podporovat tuto úsporu, protože vláda v tom balíku nepředkládá řešení, jak podpořit ty, kterým znovu vytáhne z kapes další peníze. To znamená, teď mluvím jenom o rodinách s dětmi. Protože rodinám s dětmi se snížila podpora, snižuje se nadále, myslím tím předevčírem či včera vyhlášené, ano, bylo to včera, vyhlášené další zásady o tom, že například podnikatelé, živnostníci si nebudou odepisovat děti jako odečitatelnou položku, to znamená za děti odečitatelnou položku. Já jsem vůbec nepochopil, co to je za nesmysl. To znamená, ti podnikatelé, kteří děti nemají, anebo už děti mají veliké, tak ti budou mít dále normální odečitatelné položky, a ti podnikatelé, kteří děti mají, tak budou potrestáni tím, že si na ně odepsat nic nemůžou. To znamená, to je trest za to, že máme děti. A proč naše republika, a celá Evropa, je v takové situaci, to znamená, je v recesi? No proto, že především nemáme dost občanů, nemáme ty, kteří budou pracovat na ty staré, kteří odcházejí do důchodu.

Tady ta protirodinná politika vlády, ta se, jak se jeví, nedá zastavit ničím jiným, než snad upozorňováním na to, že i opatření, která by mohla za jistých okolností být dobrá, to znamená, mohli bychom více vybrat z DPH, tak jsou likvidační pro skupinu rodin, které mají děti, dobře se o ně starají, nicméně nebudou mít ani na to, aby je udrželi na školách, protože je musí uživit. To znamená, nezbývá mi nic jiného, než podpořit záměr sociální demokracie, upozornit vládu tímto opatřením na to, že jsou tady skupiny lidí, kterých se zvýšení DPH zatraceně dotkne. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. V této chvíli posledním přihlášeným do rozpravy je pan senátor Petr Gawlas. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Gawlas:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, zákon o DPH, který byl i přes značný odpor v Senátu schválen koncem loňského roku, naplnil očekávání. Bohužel ne očekávání předkladatelů, ale těch, kteří varovali před zvyšováním sazby daně na léky, potraviny, knihy, bydlení či služby. Už nyní můžeme říci, že zvýšení DPH mělo skutečně velice nepříznivý dopad na hospodaření domácností v České republice. Občanům se výrazně navýšily životní náklady. Prudký nárůst spodní sazby DPH se logicky musel odrazit na těch nejzákladnějších životních potřebách. Měli bychom si uvědomit, alespoň my, když vláda a koaliční poslanci toho očividně nejsou schopni, že výdaje lidí na základní potřeby jsou čím dál tím víc vyšší, v mnoha případech překračují jejich možnosti a k hranici chudoby se dostává čím dál tím více domácností.

Existence dvou i více sazeb DPH je v civilizované Evropě naprosto běžná. Netuším, jaké že to zjednodušení a přínos mělo pro naše občany mít, postupné zavedení jedné sazby DPH. Návrh kolegy Chládka na zachování snížení sazby alespoň u některého ze striktně vyjmenovaného zboží a služeb vítám jako snahu o otočení nepříznivé tendence konstantního navyšování výdajů a postupného a plíživého zadlužování osob, které už teď jsou v nouzi, osob postižených či starých lidí. Když jsem si pročetl seznam zboží a služeb, které by podle tohoto návrhu měly počínaje rokem 2013 přejít do snížené sazby daně, nevidím tam ani při nejlepší vůli nic, co by tam nemělo své opodstatnění. Zvláště že tato nově navržená sazba týká knih, dětí, starých lidí, nemocných a zdravotně postižených občanů. Přesto si uvědomuji, že to bude mít tento návrh v Poslanecké sněmovně naprogramované na jednosměrné úspory, velice těžké. Já jsem připraven hlasování podpořit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Dále se přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, vážení, je to jenom mírné, velmi mírné zmírnění toho, co připravila současná vládní koalice a ministr Kalousek. Šetření za každou cenu. Tady vidíme, kde je to šetření, že dopadá nejen na všechny občany, ale i na ty z občanů – na ty nevidomé, na ty neslyšící, na ty, kteří se sami nemohou účinně bránit. Je to ale i ukázka toho, že Senát chápe, jaké jsou problémy normálních občanů, nechceme být odtrženi, nechceme žít v nějakém akváriu, a proto tady vítám aspoň to mírné zmírnění, které nám tady předkládá pan senátor Marcel Chládek. Vezměte si, že se jedná i o takové věci, jako je oprava invalidních vozíků. Vezměte si, že se jedná o pomůcky, které jsou vysoce specializované pro nevidomé. Velmi mě zaráží, že pan ministr Kalousek, dříve lidovec, nyní TOP 09, říká, že je potřeba, aby se pomáhalo rodinám s dětmi, jak jsme tady slyšeli od předřečníka, a sociálně slabým a tělesně postiženým – takže úředníci jeho ministerstva - já si myslím, že pan ministr možná ani v těch rozsáhlých změnách, které uskutečňuje, si možná ani neuvědomil, jak bolestně se to dotýká sice úzké skupinky občanů, ale jsou to ti tělesně postižení, kterým máme za povinnost určitým způsobem pomáhat. Dopadá to na zdravotnictví. Vezměte si, že ministr zdravotnictví chce dále zvyšovat poplatky, aby ucpal díru 3,5 miliardy, která vznikala, kdy si úředníci ministerstva financí a ministerstva zdravotnictví nedokázali spočítat, že jim to nevyjde s DPH. A přitom se jedná o prosté počty. Vzniká tady otázka o kompetentnosti, ale to necháme na voličích.

Ještě jednou apeluji na to, i když tam jsou některé nedostatky po stránce legislativní, abychom to podpořili, alespoň z těch důvodů, aby i kultura dostala nějakou podporu, víme, že tady se jedná o noviny, časopisy, jedná se o ty sociální oblasti, jedná se o zdravotnictví. Děkuji panu Marcelu Chládkovi, že aspoň troškou přispěl k tomu, aby se zmírnily následky velmi nekompetentního rozhodnutí v otázce DPH. Já vidím úspory a zdroje pro šetření někde úplně jinde. Především ve státních zakázkách, nesmyslné byrokracii, v přebujelosti některých ministerstev, v proexportní politice, ve všech doporučeních, která nám dává Evropská unie. Bohužel, pokud někdo nechce slyšet, neuslyší nikdy.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Ještě vystoupí paní senátorka Alena Dernerová, prosím, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, paní předsedající. Dobré odpoledne. Já nebudu dlouho zdržovat. Já v podstatě si připadám, že žiji v Absurdistánu, protože my se radujeme, že příští rok do naší kasy přibude zvýšením DPH a zdaněním těch vysokopříjmových lidí v naší republice třeba 23 miliard, 29 miliard. Ale kolik těch miliard vlastně se nám ztrácí tím, že tady někdo krade, to nikoho nezajímá? To je špatně. My jdeme úplně jinou cestou. My tady vlastně sbíráme od obyčejných lidí, nebo od té střední vrstvy peníze. A na druhé straně – kam ty peníze půjdou? Vždyť nemáme peníze na důchody, není na nic. Kde ty peníze končí! To by mě tedy velmi zajímalo.

Já také podpořím návrh pana senátora, i když je to doopravdy kapička proti tomu, co se tady bude dít.

A chtěla bych říct, že jako dětský lékař, dětský neurolog mám ve své péči handicapované děti, a mohu říci, že jejich pomůcky jsou velmi drahé. Ty kočáry stojí třeba 120 tisíc, 100 tisíc, to je vlastně jako auto. A kdo stanovuje ceny těchto pomůcek? Soutěží se o tu cenu? Já mám pocit, že se nesoutěží. Ale potom tyto pomůcky nejsou příliš kvalitní, takže se musejí brzo opravovat. A pokud opravy pomůcek, které jsou primárně drahé, budou opět drahé, tak ti lidé na to opravdu nebudou mít. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko. A ještě vystoupí pan senátor Tomáš Töpfer, prosím.

Senátor Tomáš Töpfer:  Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, já jak jsem tady avizoval při prvním čtení, hlasoval jsem pro návrh propustit tento zákon do dnešního druhého čtení, i přesto, že mně nepřipadal příliš systémový. A to proto, že podporovat jenom jeden druh umělecké nebo kulturní činnosti mi nepřipadalo správné. Knižní trh na tom samozřejmě není teď o nic lépe než jsou divadla, než jsou koncerty, než jsou muzea, eventuálně knihovny.

Chtěl jsem vás také požádat, kdybyste propustili tento zákon do podrobné rozpravy, jak již zde bylo avizováno, měl bych pozměňovací návrh, aby se to týkalo také vstupenek na scénické akce, abych byl přesný podle statistického úřadu, a na služby knihoven, archivů, muzeí a jiných kulturních zařízení.

Jinak, jak jsem si poslechl tuhle debatu, prostřednictvím paní předsedající bych panu kolegovi Škromachovi vzkázal, že jsme suverénní zákonodární orgán, že bychom se nemuseli ohlížet na dolní sněmovnu a mohli bychom vyjádřit svůj názor vždy úplně plně, bez obav, zda projde nebo neprojde, to už bude problém dolní sněmovny. Ono totiž zvedání sazby DPH není nijaká věc rozhodnutí týrání prostých obyvatel. Ona má totiž přímou vazbu na státní rozpočet a na deficit státního rozpočtu, ve kterém jsme. A jenom obsluha státního dluhu stojí 80 miliard ročně podle mých informací. Jenom obsluha státního dluhu! To by se nám zvedly důchody a teď bychom tady mohli vést debatu, kdo ten stát zadlužil. Ovšem já, když sleduji nedělní debatu politiků, ani jeden se k tomu nemá, všichni vytahují grafy a čísla a tvrdí, že pravdu mají oni. Já nejsem tedy ani o nic méně zmaten než televizní divák, kdo vlastně za to může. Ještě že Senát neschvaluje státní rozpočet! Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také za vystoupení. A pokračovat bude pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, cítím po předchozích vystoupeních, že moje vystoupení už je vcelku zbytečné, protože cítím shodu na tom, že budeme s návrhem zákona dál pracovat.

Nicméně přesto jsem před vás předstoupil a důvodem bylo vystoupení pana kolegy Drymla, který mluvil o zdravotně postižených. Máme tady v Senátu – dnes není bohužel přítomen – jednoho nevidomého senátora. A já spolupracuji se skupinou nevidomých v Ústí nad Labem, s jejich servisní organizací Tyflocentrum, kterou vedu. Není ještě konec května a tato organizace, která poskytuje služby nevidomým, už nemá ani korunu a já chodím s čepicí v ruce ode dveří ke dveřím a prosím za každou korunu, tak abychom činnost této organizace udrželi.

Přál bych panu Kalouskovi a těm, kteří ho obklopují, aby na nějakých aspoň 14 dní ztratil zrak, aby byl tak těžce postižený, jako celá řada našich spoluobčanů, a myslím, že by se postavil k tomuto problému úplně jiným způsobem.

Víte, po převratu jsme neustále slyšeli o tom, jak jsme do té doby žili na úkor svých dětí. Ne, v té době republika nebyla zadlužena. Na úkor svých dětí žijeme až poté, kdy se dopustilo rozkradení národního majetku, kdy se dopustila likvidace našeho průmyslu, našeho hospodářství, našeho zemědělství. Od té doby žijeme a vydáváme miliardy korun na obsluhu státního dluhu a obávám se, že tyto miliardy, o kterých tady mluvil můj předřečník, budou čím dál vyšší.

I já podpořím záměr pokračovat dál v práci na tomto zákonu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. A to nebyl poslední přihlášený, ještě se přihlásil místopředseda Senátu pan Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, mám jenom malinkou reakci na vystoupení pana kolegy Töpfera, protože on vždycky dokáže velmi zábavnou formou sdělit zajímavé informace. A chtěl bych ho ujistit, že je potřeba se vždycky podívat na výsledky. Je to velmi jednoduché – když končila vláda sociální demokracie, důchodový účet byl v přebytku, deficit, který Česká republika měla, splňoval maastrichtská kritéria, takže jsme mohli v nejbližších letech požádat o vstup do eurozóny. Když porovnáme, jak po asi šesti, sedmi letech, jak vypadá ekonomika – důchodový účet je v deficitu přes 40 miliard korun za loňský rok. Když se podíváme na Kalouskovu upomínku, kterou rozeslal před volbami všem občanům, tak za posledních šest let v porovnání se zadlužeností, která tady byla z dob sociální demokracie, a to byla prorůstová zadluženost, to jenom abych zdůraznil, tak díky škrtům a zvyšováním daní, které zavádí pravicová vláda, se tento dluh ztrojnásobil. Ty počty jsou velmi jednoduché.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, ale ještě neukončíme rozpravu, protože se přihlásil pan senátor Petr Pakosta.

Senátor Petr Pakosta:  Dobré poledne, kolegyně a kolegové. Původně jsem vystupovat nechtěl, ale pan místopředseda Škromach, připraven tady, že zase přijde za řečniště, mě vyprovokoval ke dvěma poznámkám.

Ta první se týká důchodového účtu. To je velká fikce. Zákon sice říká, že se pojistné eviduje na zvláštním účtu oproti vyplaceným penzím. Ale na jiném místě se říká, že vybrané pojistné je příjmem státního rozpočtu a vyplacené penze jsou výdajem státního rozpočtu. Čili tento účet má pouze evidenční charakter. Pokud někdo tvrdí, že tento účet někdo vybrakoval nebo že si z něj vypůjčil, tak je, mírně řečeno, poněkud neinformovaný.

Ta druhá poznámka se týká toho, že když vláda sociální demokracie odevzdávala tuto zemi vládě, která přišla po ní, že byla plněna maastrichtská kritéria. A pokud jde o růst HDP – to kolega Škromach neříkal, to chci říct já. V době, kdy růst HDP je někde kolem 6 %, což je hodnota naprosto nevídaná, tak je hrubým porušením i toho, co vyznává sociální demokracie, dále tuto zemi zadlužovat. V době, když je šestiprocentní hospodářský růst, který skutečně nemá v naší historii obdoby, tak je třeba si odložit stranou a neprohlubovat státní dluh tak, aby v době krize, která je teď, bylo kam sáhnout. Sociální demokracie se tímhle tím bohužel neřídila a proto ona je přinejmenším spoluzodpovědná za stávající stav našich současných financí. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji za vystoupení. A ještě místopředseda Senátu Parlamentu ČR pan Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Dobrá, pojďme do minulosti. Myslím, že v 90. letech, když sociální demokracie přebírala vládní zodpovědnost a kdy tady byla spálená země po době vlády Václava Klause, ODS a jejích souputníků, dneska přetransformovaných jízdních politických stran, vždyť v té době, kdy světová ekonomika rostla, tak Klausova vláda vyprodukovala minusový růst. To přece ukazuje jasně, kdo v této zemi zavedl prosperující ekonomiku.

No, to přece ukazuje jasně, kdo v této zemi zavedl prosperující ekonomiku.

A v neposlední řadě je potřeba říct, že důchodový účet je samozřejmě součástí státního rozpočtu, je dán zákonem a má své příjmy, má své výdaje, stejně jako každá jiná rozpočtová položka. A aby to bylo panu senátorovi zcela jasné, tak za naší vlády jsme končili tím, že jsme na důchodové pojištění vybrali víc, než se vyplatilo na důchodech. To je velmi jednoduché. A za vlád ODS, TOP 09 a všech těch ostatních, které se tam ještě podílely, se prostě podseknutím příjmů do důchodového účtu vytvořil deficit, který je samozřejmě dotován z výnosů státního rozpočtu, z daňových výnosů, které by bylo možné použít například pro prorůstová opatření a nikoliv pro další snižování. Jsou na to oficiální stanoviska.

A ještě jedna poznámka. Myslím, že pan senátor Töpfer to řekl pěkně. Kdyby o rozpočtu rozhodoval Senát, tak jsme dneska měli perfektní rozpočet, protože v Senátu má většinu sociální demokracie, byla by to prorůstová opatření a tahle země by kvetla, místo toho, aby šla do úpadku.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Dále bude pokračovat pan senátor Tomáš Jirsa.

Senátor Tomáš Jirsa:  Dámy a pánové, protože pan místopředseda Škromach zmínil, jak za vlád ČSSD mohla Česká republika vstoupit do eurozóny, jak plníme všechna kritéria, tak já bych se prostřednictvím paní předsedající zeptal pana místopředsedy, jestli opravdu lituje, že nejsme dneska v eurozóně? Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vyřizuji otázku panu místopředsedovi. A dále bude pokračovat pan senátor Richard Svoboda.

Senátor Richard Svoboda:  Paní předsedající, dámy a pánové, já nebudu komentovat některé velkolepé myšlenky pana místopředsedy Škromacha. Rád bych jenom, aby pro budoucnost byl zaznamenán jeho výrok, že až přijde čas, tak sociální demokracie vrátí DPH k pěti procentům. Byl bych rád, kdybyste si to zapamatovali. Odkazuji na záznam, že to pan senátor Škromach tady řekl, byl bych tedy rád, abyste si to dobře pamatovali, protože já se na to těším.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Pro stenozáznam: Pan místopředseda upřesňuje, že sníženou sazbu.

To byl poslední přihlášený do obecné rozpravy. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit? Nikoho takového nevidím, obecnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji, paní předsedající. Udělal jsem si několik poznámek, začnu od konce. Byla tady bohatá debata, kdo za co může. Já si myslím, že v tuto chvíli tato debata je lidem asi k ničemu a že bychom se měli bavit nad tím, jestli tento návrh k něčemu pomůže nebo ne.

Byla tady otázka, jaký to bude mít důsledek pro státní rozpočet. No, myslím si, že by první otázka měla být, jaký to bude mít důsledek pro kapsy a rodinný rozpočet mladých rodin s dětmi, zdravotně postižených a důchodců. A na to se nikdo nezeptal.

Myslím si, že místo důsledků pro státní rozpočet by nás mělo zajímat, proč v poslední době je tak drastický problém s výběrem daní v České republice. A možná, kdyby fungoval lepší výběr daní v ČR, tak bychom nemuseli zvyšovat DPH. Položky typu potravin a léků by měly samozřejmě patřit do nižší sazby DPH. A je pravdou, že tento můj návrh je kompromisním návrhem. A musím se přiznat k tomu, že jsem vycházel i z výroků některých poslanců. A zároveň se musím přiznat k tomu, že jsem chtěl, aby tento návrh prošel v Poslanecké sněmovně, protože pokud by byl návrh, který bude v PS shozen ze stolu, tak je to pouze návrh, který v podstatě je k ničemu.

Ale další návrh, který sociální demokracie předloží, bude na snížení dalších položek. Může to být na léky, může to být další návrh na potraviny. A k dotazu, jestli budeme chtít nižší sazbu na tyto položky, tak říkám ano, a zároveň, můžete pro to hlasovat.

Zároveň si myslím, že tento můj návrh v PS bude i takovým svědomím některých poslanců. Přečtu vám jejich výroky. Ministr kultury varuje, že vyšší DPH na knihy a vstupenky zruinuje kulturu. TOP 09 chce výjimku DPH na knihy. 25. února 2011 říká pan Gazdík: Národ nečte a hloupne. Budeme řešit výjimku u DPH na knihy.

No a poslední výrok někoho z titánů Poslanecké sněmovny. Radek John: Věci veřejné jsou proti zvyšování DPH.

Tento návrh je zároveň svědomím Poslanecké sněmovny a já se těším, jak se k tomuto návrhu také postaví.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane navrhovateli. Ptám se, zda chce vystoupit zpravodaj výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pan senátor Homolka? Nechce. Prosím, pane garanční zpravodaji, abyste shrnul rozpravu.

Senátor Jaromír Strnad:  Já bych si dovolil zkonstatovat, že v diskusi vystoupilo 10 senátorů a jedna senátorka, plus z toho jeden senátor třikrát. Většina příspěvků byla pro podporu této novely. Zazněl tady jeden návrh, a to návrh výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, ale podotýkám, že byly avizovány dva pozměňovací návrhy v případě, že by tento návrh novely byl propuštěn do podrobné rozpravy. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Návrh výboru tedy byl schválit návrh zákona. Je to tak?

Senátor Jaromír Strnad:  Ve znění pozměňovacích návrhů přijatých výborem.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Znamená to, že v této chvíli nemáme o čem hlasovat, a já otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se přihlásil jako první pan senátor Marcel Chládek. Prosím, máte slovo.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji, paní předsedající. Kromě pozměňovacích návrhů, které jsou součástí usnesení zmiňovaného výboru, jsem již avizoval pozměňovací návrh, který máte písemně před sebou, takže s dovolením ho nebudu celý číst, pokud je to tak možné.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Pozměňovací návrh, který dostáváme na stůl na plénu Senátu, je potřeba načíst pro stenozáznam.

Senátor Marcel Chládek:  Já tedy svůj pozměňovací návrh načtu:

V čl. I bodu 20 v nové Příloze č. 2 k zákonu č. 235/2004 Sb. "Seznam zboží podléhajícího snížené sazbě" u číselných kódů 48, 64, 66, 84, 85, 87, 90, 91 do sloupce "Název zboží" za položku "- Telefony a videotelefony konstruované pro použití neslyšícími osobami" vložit novou položku "-Telefony s hlasovým nebo hmatovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby".

Toliko znění pozměňovacího návrhu. Odůvodnění máte před sebou, předpokládám, že ho už nebudu číst. A ta čísla opravdu byla v návrhu, nebylo to tedy losování Sazky, ale byl to text pozměňovacího návrhu.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Dále vystoupí pan senátor Tomáš Töpfer.

Senátor Tomáš Töpfer:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Můj pozměňovací návrh máte rozdaný v lavicích, já ho pro stenozáznam načtu, odůvodnění jsem řekl v obecné rozpravě:

Pozměňovací návrh senátora Tomáše Töpfera k návrhu senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, k senátnímu tisku č. 303.

V čl. I v bodu 20 v Příloze č. 3 za položku 88.10, 88.91 doplnit nové položky, které znějí:

"90 Poskytnutí oprávnění vstupu na scénická představení.

91 Služby knihoven, archivů, muzeí a jiných kulturních zařízení.".

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A ještě je přihlášen pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, toto moje vystoupení spíš patřilo do obecné rozpravy, ale nebylo bohužel možné, abych to řekl, neboť pan navrhovatel promluvil úplně na závěr.

První věc, kterou chci říct, je ta, že - prostřednictvím paní předsedající - děkuji panu navrhovateli, že mi na moji otázku neodpověděl, dokonce mě poučil, že se takto ptát nemám, a řekl mi, na co se příště mám zeptat!

A druhá věc, kterou mám, že chci říct, že na moji druhou otázku, jestli se pan navrhovatel přiklání k 16procentnímu DPH na potraviny nebo k 17,5procentnímu DPH na potraviny, mi rovněž neodpověděl!

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Do rozpravy se přihlásil pan senátor Marcel Chládek, prosím.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji. Prostřednictvím předsedající, asi jsem to řekl velmi tiše, protože já jsem hovořil o tom, že další návrh, který bude na sníženou sazbu DPH, tak bude na potraviny.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Ptám se, zda se ještě někdo chce vyjádřit v podrobné rozpravě. Nikoho přihlášeného nemám, podrobnou rozpravu uzavírám.

Ptám se nyní pana zpravodaje výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, zda si přeje vystoupit? Nepřeje. Pane navrhovateli, přejete si ještě vystoupit k podrobné rozpravě? Také ne. Proto nám nyní pan garanční zpravodaj řekne, jak budeme hlasovat. Děkuji.

Senátor Jaromír Strnad:  Kromě výborového návrhu zde zazněly dva pozměňovací návrhy. Doporučuji tedy, aby se hlasovalo nejdříve o pozměňovacím návrhu pana senátora Tomáše Töpfera, potom o pozměňovacím návrhu předkladatele pana senátora Marcela Chládka a pak o pozměňovacím návrhu výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dobře, děkuji. A požádám vás, pane garanční zpravodaji, abyste poté přednášel pozměňovací návrhy postupně, tak abychom o nich mohli hlasovat. Já si dovolím využít situace a svolat všechny senátorky a senátory k hlasování do sálu.

V sále je aktuálně přítomno 54 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 28. Budeme postupně hlasovat o pozměňovacích návrzích, tak jak je bude avizovat pan garanční zpravodaj. A poprosím vždycky pana garančního zpravodaje a také pana navrhovatele o jejich stanovisko k předloženému návrhu.

Prosím, pane garanční zpravodaji.

Senátor Jaromír Strnad:  Nyní bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu pana senátora Tomáše Töpfera. (Stanoviska zpravodaje i navrhovatele doporučující.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 12 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 40, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Prosím, dál.

Senátor Jaromír Strnad:  Nyní bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu předkladatele pana senátora Marcela Chládka.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Pane navrhovateli, předpokládám, že vaše stanovisko je rovněž doporučující.

Senátor Marcel Chládek:  Překvapivě doporučující. Také tedy doporučuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 13 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 37, proti byli tři. Návrh byl přijat.

Prosím, dál.

Senátor Jaromír Strnad:  A nyní bychom hlasovali o pozměňovacích návrzích, přijatých ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. (Stanoviska zpravodaje i navrhovatele doporučující.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 14 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 36, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy. Můžeme tedy přistoupit k hlasování o schválení návrhu senátního návrhu zákona, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 15 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 35, proti byli tři. Návrh byl přijat.

Přátelé, ještě strpení. Návrh byl schválen a proto podle § 130 odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili za prvé předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání, za druhé pověřuje senátory Marcela Chládka a Jaromíra Strnada, aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně. Poprosím vás ještě tedy o jedno hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 16 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji a gratuluji panu navrhovateli Marcelu Chládkovi a pánům zpravodajům.

O slovo ještě požádal pan 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Kolegyně a kolegové, ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba požádal o vyřazení svých senátních tisků, uvedených pod body č. 12 a 13. Předkládám tedy procedurální návrh vyřadit body č. 12 a 13 z pořadu dnešní schůze Senátu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Jedná se tedy o body č. 12 a 13 dnešního pořadu schůze a jde o evropské tisky.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento procedurální návrh, vyřadit body č. 12 a 13 z dnešního pořadu jednání, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že vhlasování pořadové číslo 17 se z 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Kolegyně a kolegové, vyhlašuji přestávku do 13.45 hodin.

(Jednání přerušeno ve 13.10 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.46 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Vážené kolegyně a kolegové, hlasovací znělkou jsem do sálu přilákala více senátorek a senátorů, takže můžeme zahájit projednávání dalšího bodu, kterým je

 

Návrh senátního návrhu ústavního zákona, senátorky Soni Paukrtové, senátora Miroslava Antla a dalších, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů

Tisk č. 348

Obdrželi jste jej jako senátní tisk č. 348. Jedná se o první čtení.

Tento návrh senátního návrhu ústavního zákona uvede navrhovatel Petr Pithart, kterého prosím, aby se ujal slova.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Vážená paní předsedající, vážené paní kolegyně senátorky, páni senátoři, podávám v souladu s § 127, odst. 1, jednacího řádu Senátu návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb. tedy Ústava ČR, ve znění pozdějších ústavních zákonů. Tento návrh předkládá skupina senátorek a senátorů ve složení – podle pořadí na podpisovém archu: Miroslav Antl, Jiří Dienstbier, Alena Gajdůšková, Soňa Paukrtová, Petr Pithart a Jiřina Rippelová. Nebudu vysvětlovat, proč skupina senátorů návrh zákona podává. Debata na téma imunity poslanců a senátorů tu proběhla vícekrát, mnozí z vás se jí sami vícekrát zúčastnili. Už jen sedm z nás by si mohlo pamatovat, že již první den právě ustaveného Senátu, tj. 18. prosince 1996 v prvním vystoupení zvoleného předsedy bylo řečeno, že Senát by měl začít svou práci revizí nesmyslně rozsáhlé imunity. Pamatuji si to velmi dobře, protože to byla – s prominutím, že parafrázuji sám sebe – má slova. Dnes po téměř šestnácti letech je reálná naděje, že tentokrát svou práci, ve srozumění s Poslaneckou sněmovnou, dokončíme.

Jednu výhodu to má. Stěží nám někdo může vytknout, že jsme v této věci postupovali příliš zbrkle. Ještě poslední poznámka. Začínám a končím tak své působení v tomto váženém sboru: Řešením otázky, o kolik máme či nemáme sami sebe chránit více než občany ČR. Odpověď na tuto otázku všech otázek totiž vypovídá o tom, jak sami věříme svému dílu, to je jistotám garantovaným právním řádem, který my vytváříme. Argumenty pro i proti návrhu padaly naposled jen před několika týdny, když jsme tady nezískali dostatečný počet hlasů pro návrh ústavního zákona. Návrh neprošel nikoli proto, že by ho v Senátu nepodporovala dostatečná většina senátorek a senátorů, ale proto, že mnozí z nás – musím říci, že lehkomyslně – předpokládali, že návrh má tak výraznou podporu, že nevyžaduje jejich přítomnost. Sypali si potom popel na hlavu a vysvětlovali, jaké všechny důležité a prospěšné záležitosti si vyžadovali jejich přítomnost jinde. Jen proto, a ze žádného jiného důvodu, vznikl tento návrh ústavního zákona, abychom tuto lehkomyslnost napravili.

Veškeré důvody pro přijetí tohoto návrhu shrnuje důvodová zpráva, kterou máte k dispozici. Všechny je už stejně znáte. Snad už jediné, čeho se musíme vyvarovat, je opakování této lehkomyslnosti.

Podáváme návrh, o které jsme přesvědčeni, že je ze všech nejlepší, nejlepší v praktickém smyslu, že má totiž největší naději být ve sněmovně schválen. Návrhy, které jsou eventuálně ještě lepší než nejlepší, mohou mít tu drobnou nevýhodu, že neprojdou a pak mají její stoupenci čisté svědomí, ale nelegitimní, byť legální imunita špiní naši parlamentní demokracii dále.

Tímto vás žádám, abyste náš návrh postoupili k dalšímu projednání. Navrhuji, aby to bylo do výboru ústavně-právního a do stálé komise Senátu pro ústavu a parlamentní procedury.

Mimo tuto řeč chci ještě říci, že při hlasování o posledním návrhu zákona před obědem jsem hlasoval pro všechny pozměňovací návrhy a opomenul jsem potom hlasovat, protože návrh zákona vracíme do Poslanecké sněmovny. Je to pro pořádek a protokol.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Posaďte seč ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Miroslava Nenutila, kterého prosím, aby se ujal slova.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, domnívám se, že pan místopředseda jako jeden z předkladatelů podstatu návrhu senátního návrhu ústavního zákona vyslovil a vysvětlil naprosto dostatečně. Vzhledem k rozsáhlé debatě, která tady předcházela k téměř totožnému podání na minulé schůzi, nepovažuji za nutné dále tento návrh komentovat. Jen shrnu, že tímto předloženým návrhem ústavního zákona se doživotní nestíhatelnost pro trestné činy poslance, senátora a soudce Ústavního soudu, která nastává v případě odepření souhlasu s trestním stíháním nehrozí nestíhatelností, jež je omezena jen na dobu výkonu mandátu člena parlamentu, resp. výkonu funkce soudce. Tolik má zpravodajská zpráva.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásila paní místopředsedkyně Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, hlasovala jsem pro stejný návrh na zrušení tzv. doživotní imunity již při minulém projednávání. Když se stalo, že zde v Senátu nebyl přijat, hned jsme říkali, že tuto chybu musíme napravit. Očekávali jsme, že to udělá paní Klasnová, která byla předkladatelkou prvního návrhu zákona. Paní Klasnová a nikdo z PS nic takového neudělal, udělali to senátoři paní Soňa Paukrtová, pan senátor Antl a já mám tu čest, že jsem mohla připodepsat tento návrh zákona spolu s dalšími. Myslím si, že máme povinnost napravit tuto chybu. Z tohoto místa jsem několikrát v horizontu několika let říkala, že jsem přesvědčena o tom, že imunitu nepotřebujeme. Upřímně řečeno, sociálním demokratům je také k ničemu. Teď nemám na mysli události minulých dnů, ale to, že sociální demokraté vždycky souhlasili s vydáním toho, u koho o vydání komora byla požádána. Proto jsem přesvědčena, že je dobře, abychom schválili tento návrh ústavního zákona tak, jak je předložen.

Považuji ale za určitý alibismus to, že máme předložen současně návrh na úplné zrušení imunity. Líbil by se mi, ale po debatách v Poslanecké sněmovně, potom, co se kolem návrhu o zrušení doživotní imunity dělo, jsem přesvědčena o tom, že takovýto návrh by stejně neprošel. Myslím si, že bychom v této chvíli měli vzít rozum do hrsti a řídit se heslem "lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše". Jestli chceme srovnat naši pozici s pozicí budoucího přímo voleného prezidenta, pak bychom měli přijmout tento návrh, jak je v tuto chvíli formulován. Je identicky s tím, co už jednou prošlo Poslaneckou sněmovnou a dá se předpokládat, že Poslaneckou sněmovnou projde znovu. Pokud nebudeme v této chvíli respektovat vůli PS, obávám se, že jakýkoli další neboť návrh na zrušení či omezení imunity by padl pod stůl. Přimlouvám se proto, abychom podpořili tento návrh tak, jak je předložen a nedělali si alibi tím, že budeme navrhovat něco ještě a ještě lepšího, jak je formulován návrh pana senátora Kubery.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Lebeda.

Senátor Pavel Lebeda:  Vážené dámy a pánové, děkuji paní předsedající za slovo. O téměř totožném návrhu ústavního zákona jsme hlasovali přibližně před měsícem na 21. schůzi, která začala 25. dubna. Návrh nám tehdy přednesla paní poslankyně Kateřina Klasnová, poslankyně za Věci veřejné a manželka Víta Bárty, což už vzhledem k charakteru předkládané zákonné normy a osobě předkladatelky byla významná mesaliance, i když na druhou stranu musím připustit, že její dívčí oblek středoškolačky jí slušel.

Nicméně návrh nezískal ústavní většinu a začala bubnová palba žurnalistů. Mluvilo se o selhání Senátu, o skandálním povyšování se nad běžné občany. Nikdo jim nevysvětlil, v čem imunita spočívá. Mají představu, že doživotně mohou zákonodárci porušovat zákony. Byl jsem předmětem řady dotazů, které jsem musel vysvětlit na svých webových stránkách, samozřejmě se hned vynořili napravovatelé tohoto tzv. selhání. Návrh na novelu připravovala komise pro ústavu a ústavní procedury, ústavně- právní výbor, samostatný návrh předkládá pan senátor Kubera, také ze sněmovny jsou signalizovány novelizace, konkrétně třeba od paní předsedkyně Němcové. Kdyby za touto urychlenou novelizací nestály také osoby velice úctyhodné, kterých si vážím, řekl bych, že jde o populismus, o sbírání kladných pozitivních bodů, zejména s blížící se obhajobou mandátu a se senátními volbami.

K vlastní imunitě: Určitá parlamentní ochrana, ochrana zákonodárných sborů je běžná všude, kde jsem si to v Evropě ověřoval. Účel této imunity, promiňte ale já jako lékař mám se slovem imunita určitý problém. Toto slovo mi v právním žargonu moc nesedí. Tato imunita, znovu opakuji, je jakási parlamentní ochrana, která má ochránit zákonodárcem před určitými tlaky, před ovlivňováním jejich rozhodování, zejména před mocí výkonnou, ale má zabránit i různými šikanózním návrhům, různým nátlakům mocenských skupin atd. Je to samozřejmě v pořádku. Je na zákonodárcích, aby měli možnost plně svobodně rozhodovat, hlasovat a vyslovovat své názory bez obav. Také různé mocenské struktury a lokální politické zájmy mohou zákonodárce ovlivnit a mohou způsobit nebo zahájit jejich trestní stíhání. Tady nastupuje příslušná parlamentní komora. Buď toho zákonodárce vydá k trestnímu stíhání nebo nevydá. Jen velmi hloupý člověk si může myslet, že budeme chránit zákonodárce, který někoho zranil, provádí daňové podvody, manipuluje z veřejnými zakázkami atd. Toho samozřejmě komora vydá. Rozhodne-li se parlamentní komora nevydat zákonodárce, má pro to důvody. Třeba shledá žalobu jako šikanózní, politicky motivovanou a nebo se ten zákonodárce třeba otřel o nějakou mocenskou skupinu a ta mu to oplatí trestním oznámením. A teď si představte, že v průběhu mandátu imunita platí, ale skončí. A zákonodárce se ocitne pod tlakem, protože vzhledem k tomu, že neběží promlčecí doba, oni si na něj rádi počkají. Skončí mu mandát, skončí imunita, pak ho Bůh ochraňuj, protože právníci různých mocenských skupin se na něj sesypou, na bývalém politikovi si s chutí smlsnou jak žurnalisté, tak i soudci.

Ptám se – už pominuly důvody toho, že komora shledala neoprávněnost žalob, důvody pominuly, on už není náš, mandát mu skončil, ať si to pěkně vyzobe. S plně fungující justicí si to dovedu představit. S naší justicí s tím mám problém. A jestliže ta komora jednou shledala, že důvody pro vydání nejsou, tak by měly zůstat jako negativní nadále.

Podle mého názoru navrhovaná změna odporuje duchu parlamentní ochrany, té imunity. Umožňuje vyvinout na zákonodárce vyšší tlak. Představte si, mandát mu běží, má na krku jakési šikanózní žaloby a hrozí se konce svého mandátu. Proto já osobně tuto normu nepodpořím, tak jako jsem ji nepodpořil. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Sefzig. Prosím.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Pan místopředseda Pithart uvedl ve své řeči jistě důvody mnohých z vás a mluvil jistě za hodně z vás, kteří použili, že jistý přístup předpokladu vede k liknavosti v účasti na hlasování.

Musím říci, že nemluvil za všechny. Nemluvil například za mě. Náš jednací řád nám umožňuje hlasovat nejen rukama, ale umožňuje nám hlasovat i nohama. To znamená můžeme kartu buď zadat do přístroje nebo ji vytáhnout, a když kartu necháme v přístroji, zvýšíme kvorum, je to jako bychom ztížili průchod toho zákona zhruba na polovinu, kdybych kvantifikoval tento bod. Zatímco když vytáhnu kartu, tak o polovinu hlasů usnadním průchod toho zákona. To jsem použil já, protože se nemohu ztotožnit s návrhem, který byl předložen a přesto se domnívám, že s naší imunitou něco dělat máme a její omezení je nabíledni.

V první řadě jsem si vědom toho, co všichni pociťujeme. Nejlepší způsob, jak se zbavit svého konkurenta a to nejen v politice je ho kriminalizovat. U nás v Čechách platí, že na každém šprochu pravdy trochu. Neplatí to jenom v Čechách, platí to v celém světě, i v tom, kde žurnalistika a média pracují s daleko větším počtem důkazů, když s něčím přijdou na veřejnost. Právě proto se domnívám, že tento návrh zákona není dobrý. Není dobrý hlavně z toho důvodu, že omezuje imunitu pouze na období výkonu mandátu. Domnívám se, a jsem ten, který předkládal již v roce 2006, že než takovýto zákon, je lepší nemít imunitu žádnou, mít ji pouze jen na slovní projevy v obou komorách. O tom bude hovořit vedoucí předkladatelské skupiny z roku 2006, kolega Kubera. To eventuálně rozvedu při projednávání tohoto bodu.

Je evidentní, že v případě, že nástroj, kdy bude imunita omezena pouze na výkon mandátu, je strašně snadno zneužitelným nástrojem. Je to nejlepší způsob, jak dokázat, aby konkurent nemohl jít do příštích voleb. Všechny orgány činné v trestním řízení si počkají na ukončení termínu imunity a nebudou riskovat, že jim je komora nevydá. Že by případně člověk mohl utéct tomuto jednání. Z toho důvodu tento člověk bude žít celou dobu v napětí, po celou dobu svého mandátu, a nebude mít možnost se očistit. Jistě někdo dobře načasuje podání tohoto trestního oznámení, které v daleko větším počtu případů bude neoprávněné, což daleko později dokáží soudy v době, kdy člověk bude politicky zcela zdiskreditován. Samozřejmě si nikdo s cejchem trestního řízení nedovolí ani kandidovat. Musel by to být velmi odvážný, kvalitně fundovaný podklad obhajoby, který by takového politika nebo činitele ochránil před volební kampaní, která bude následovat.

Samozřejmě, že je možné upravit ten návrh teď v průběhu čtení, jak jsem doporučoval v průběhu jednání komise, a to tím, že pokud by někdo požádal – a já doufám, že tento návrh nebude přijat, že bude přijat návrh kolegy Kubery, a nás, kteří jej předkládáme – úprava toho návrhu, který je předložen, který je předmětem současného jednání, je možná, není ale dokonalá. Je možná tím, že požádá-li jmenovaný a dotčený, který je požádán o vydání o to, aby jej komora vydala, takže komora tento požadavek bude respektovat. Je to jenom částečné vylepšení toho návrhu, ale já se domnívám, že ten návrh není dobrý, že je veskrze špatný. Já ho nemohu podpořit a doufám, že kolegové podpoří ten návrh, který bude předložen později, a který skutečně nás staví na roveň občanů. Já se domnívám, že právě vzhledem k těm dvaceti letům i ke skutečnosti, že – já se pamatuji, že v senátu jsme pouze dvakrát nevydali, a to bylo skutečně v případech, které byly evidentní, že nepatří před trestní jednání, jinak jsme vždycky každého vydali. Nikdo tady nezneužil imunity, aspoň po dobu mého působení od roku 2000, tak se domnívám, že nemusíme mít žádné obavy se skutečně na roveň občanům postavit, to znamená mít stejná práva, stejnou ochranu jako mají všichni jiní už jenom z toho důvodu, že jsme to právě my, kteří jsme zodpovědní za to, jaký způsob vymáhání práva u nás v naší zemi je. Myslím, že je právem kritizován, tak není důvodu, abychom omezovali naši imunitu, byť by to bylo omezeno pouze na dobu trvání mandátu.

Děkuji za pozornost a doufám, že s tímto pohledem přistoupíte k tomu návrhu, který bude předmětem dalšího našeho dnešního jednání.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan kolega Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane navrhovateli, kolegyně a kolegové. Já ještě nejsem v Senátu moc dlouho, vlastně necelé dva roky, a když jsem do Senátu přicházel, tak jedním z předsevzetí, které jsem si dal, bylo, že pokud to bude možné, tak nebudu hlasovat pro špatné zákony a nebudu pro ně hlasovat ani v případě, kdy z nich lze vyčíst dobrý úmysl, proto jsem nehlasoval pro ten zákon, který sem přišel z Poslanecké sněmovny a který se týká "omezení imunity" s tím, že dle mého názoru omezení imunity, tak jak je navrhováno, je omezením svobody poslanců a senátorů. Já to za chvilku vysvětlím. Když došlo k tomu, že ten návrh jsem nebyl schopen podpořit a nehlasoval jsem ani proti němu, tak se strhla velká vlna odporu jednak v médiích, jednak ze strany našich kolegů z dolní komory a ze strany občanů.

U těch občanů bych se trochu zastavil, protože já s nimi hodně mluvím a poté, co jsem byl po několikáté dotázán, proč jsem nehlasoval pro omezení imunity, tak jsem se na to naučil odpovídat otázkou, která byla velmi zajímavá. Zeptal jsem se vždycky: A víte, o čem se mělo hlasovat? Co by se stalo, kdyby zákon byl schválen? Ani jeden z těch desítek občanů nevěděli; ani jeden z těch desítek občanů mi nebyli schopni říci, o čem jsme tady vlastně hlasovali a co se skrývá za tím omezením imunity! Oni nevěděli, že se nejedná – a bylo tady už řečeno – o to, že pokud ten zákon, který přišel z Poslanecké sněmovny, kde je schválen, že potom už nemůžeme páchat kdykoliv, cokoliv a nebudeme za to odsouzeni. Oni nevěděli, že se vlastně hlasuje jenom o tom, že v případě, že nebudeme sněmovnou nebo popř. Senátem vydáni k trestnímu stíhání, že můžeme být vydáni, pokud o to bude požádáno po vypršení našeho mandátu. Není jasné, koho je to vina, jestli nás, kteří jsme to tady několikrát na jednání opakovali, nebo někoho jiného, kdo se má starat o to, aby občané věděli, o čem politici hlasují, o čem rozhodují, to nechávám na vašem uvážení.

Teď se dostávám k tomu, co jsem o tom zákonu řekl a napsal - a co si naštěstí potom někteří přečetli.

Ten zákon, dle mého názoru, je špatný a je špatný ze dvou důvodů. První je, že zákon je populistický. A druhý je, že zákon je nelogický. Populismus je definován jako úsilí o získání přízně bez ohledu na věc samu. A tou věcí samou je změna v tom, že poslanec nebo senátor, který není vydán v době svého mandátu, může být potom trestně stíhán pro stejnou věc po skončení mandátu.

Jsem přesvědčen o tom, že někteří předkladatelé zákonů nepřemýšleli o možných důsledcích, proto si myslím, že zákon je populistický. A k tomu, že lidé nepřemýšleli o důsledcích, mám na mysli předkladatele – poslance kromě jediného, mě vede jedna věc. Když zákon v Senátu nebyl schválen, oslovil jsem e-mailem všechny předkladatele v Poslanecké sněmovně s tím, že jsem jim vysvětlil, proč jsem pro ten zákon nehlasoval - a navrhl jsem jim možné úpravy tohoto zákona a nabídl spolupráci. Odpověděl jediný – byla to Miroslava Němcová, nikdo jiný ze všech jiných poslanců předkladatelů neodpověděl. Nezajímal jsem je – senátor, který nehlasoval pro ten zákon – nebylo s ním třeba debatovat. Zákon byl tedy vydán a poslán sem z Poslanecké sněmovny proto, že někdo má zájem, aby byla omezena imunita nebo proto, že jde o čirý populismus, když následně na dotazy senátora, který byl ochoten reagovat a rád by trošku diskutoval, nikdo neodpověděl, kromě jediné.

A teď k té logičnosti. Paradoxně hodně argumentů mi dala i důvodová zpráva, kterou vypracovali současní předkladatelé zákona a já jim za to chci poděkovat. Základní věc, která souvisí s tím zákonem, souvisí se současnou imunitou. Jestliže dneska je žádáno, aby poslanec nebo senátor byl vydán k trestnímu stíhání, o tom, zda se tak stane, nebo se tak nestane, rozhoduje Senát nebo Poslanecká sněmovna. Jestliže připustíme, že Senát nebo Poslanecká sněmovna v některých případech může rozhodnout nesprávně, to znamená, nevydá, i kdyby ten člověk měl být vydán, potom to znamená, že připouštíme, že v některém okamžiku Senát nebo sněmovna, ať úmyslně nebo neúmyslně – prokáže špatný charakter. Prokáže, že neumí správně rozhodnout, prokáže, že je schopna rozhodovat v případě osudu toho člověka i nesprávně.

A jsme přesně u té situace, která může nastat poté, co by zákon, který tady byl předkládán. Co může nastat? Představte si, že by někdo z vás, nebo na někoho z vás bylo podáno trestní oznámení, respektive bylo požádáno, aby byl vydán z toho důvodu, že se orgány činné v trestním řízení domnívají, že někoho znásilnil nebo že vykradl samoobsluhu. Potom zůstávají dvě možnosti – buďto je to pravda a někdo z vás tak učinil, nebo to není pravda a vy jste tak neučinili. Připusťme, že to je pravda, že jste tak učinili. V tom případě mohou nastat dvě možnosti – buď vás senát vydá nebo vás senát nevydá. Když vás senát vydá, všechno proběhne jak má, budete vyšetřováni a zřejmě potrestáni.

Když vás Senát nevydá, v tom případě vy sami víte, že jste spáchali trestný čin, a víte to, protože se tak stalo. Zároveň jste nebyli vydáni, připusťte, že ta možnost nastane, protože charakter Poslanecké sněmovny nebo Senátu vždycky nemusí být stoprocentní a nemusí všechno udělat správně. A v ten okamžik se stalo to, že v době výkonu svého mandátu nejste odsouzeni, po vině nenásleduje trest, a vy tady sedíte a hlasujete; s tím, že víte, že jste vinni a že budete stíháni.

Jsem přesvědčen, že se pak nebudete chovat podle toho, jak je dobře pro Českou republiku, ale podle toho, jak je dobře pro vás a budete všechno dělat tak, aby se riziko, že budete odsouzeni, až budete znovu trestně stíháni - po skončení svého mandátu – co možná nejvíce snížilo. Možná, že si dokonce budete shánět i nějaký pas, abyste poté, co vám skončí mandát, mohli někam ujet.

Druhá možnost je, že jste nevinni, že jste nevykradli samoobsluhu a že jste nikoho neznásilnili – a Poslanecká sněmovna nebo Senát vás vydá. Pak je to v pořádku, vy prokážete svoji nevinu a dále zůstáváte senátorem nebo poslancem.

Druhou možností je, že vydáni nebudete. A pozor – vydáni můžete nebýt, i když si to sami přejete. Tady upozorňuji na to, že chcete být vydáni. Upozorňuji na to, co říkal pan kolega Sefzig, a v tom okamžiku vy, přes své přání, jste nebyli vydáni, přestože jste nevinni. A zůstáváte ve sněmovně nebo v Senátu a žijete celou tuto dobu v obavě, co se bude dít a jak budete prokazovat, až skončí váš mandát, a vy budete teprve trestně stíháni za věc, kterou jste nespáchali.

Takovou situaci navozuje to, co je tu dneska navrhováno, se všemi těmi možnostmi, které tady říkám. Možná, že vám některé připadají absurdní, ale upozorňuji, že absurdní nejsou. Jeden pan poslanec, přes své přání, nebyl vydán. A neznamená to, že se to může opakovat, to znamená, že z hlediska návrhu, který tady je, si dovedu představit – a já budu podporovat jeho propuštění do prvního čtení. Ale velmi bych uvítal, aby aspoň jeho předkladatelé zvážili, aby možnost člověka - rozhodnout samostatně o svém vydání - byla dána. Aby tomu bylo tak, že když někdo chce být vydán, tak mu do toho žádná komora nemůže mluvit. Když jsem se o tomto bavil s některými znalci Ústavy, říkali, to není správně, protože imunita není o jednotlivci, imunita je o komoře. A pokud komora jako celek má názor, že vy tady máte být a nemáte být stíhán, tak myslím, že jdete do Senátu nebo Poslanecké sněmovny, toto riziko podstupujete. A komoře je jedno, zda chcete nebo nechcete být vydán, nebo může jí to být jedno. Já jsem ochoten na to přistoupit pouze v jediném případě, a to v tom, kdy by komora rozhodovala o tom, zda poslanec nebo senátor může či nemůže rezignovat. A tak tomu tady není. Je to tak, že poslanec či senátor může rezignovat a žádná komora do toho nemluví.

Jinými slovy, pokud vy budete chtít očistit své jméno a komora vás nevydá, tak jediná možnost pro toho člověka je rezignovat nechat se vydat okamžitě k trestnímu stíhání a poté, co nebudete odsouzeni, tak už samozřejmě nikdy nemůžete jít nazpátek a nemůžete už být ani senátorem ani poslancem. Musíte si počkat. To jsou důsledky toho zákona, možné důsledky zákona, jak je dneska předkládán.

Na závěr moje stanovisko. Je hrozně těžké udělat rozhodnutí, když víte, že to není dobře a zároveň cítíte, že myšlenka je dobrá a víte, že schválení všichni očekávají a že bude velmi obtížné vysvětlit dopodrobna všem, o co se vlastně jedná, jak je komplikovaný ten problém, protože není v silách všech, aby se zabývali jenom politikou a zákonem o imunitě a omezením imunity. Z tohoto důvodu jsem se nakonec rozhodl, že já podpořím tento zákon a jeho propuštění do prvního čtení s tím, že zároveň žádám předkladatele, aby zvážili ta rizika, která tento typ zákona přináší a aby zvážili to, zda ta míra populismu a nelogičnosti přece jenom není tak velká, že bychom měli proti médiím a proti občanům, kteří bohužel nejsou dost informováni, se snažit o to, aby se dozvěděli více a aby to bylo všechno uvedeno na pravou míru.

Samozřejmě jsem příznivcem zákona, který bude projednáván po tomto zákoně, jsem příznivcem toho, aby imunita byla zcela zrušena. Pokud se tak stane, jak navrhuje pan senátor Kubera, tak všechny tyto nesmysly a podobné situace přestávají platit. Ten, kdo se provinil nebo je podezřelý z nějakého trestného činu, který se netýká hlasování a výroků v Poslanecké sněmovně a v Senátu, tak je trestně stíhán jako kterýkoliv jiný občan. A pokud se podíváte do důvodové zprávy, kterou máte k tomuto zákonu, tak tam je napsáno, že právní stát chrání či má chránit všechny občany bez rozdílu postavení. A to se daleko více děje v tom zákoně, co jej teprve budeme projednávat, a ne v tomto zákoně, který projednáváme nyní. A to, že Poslanecká sněmovna není ochotna na úplné omezení imunity přistoupit, uvádět jako důvod, že se máme spokojit s tím a na to přistoupit a odhlasovat špatný zákon bych řekl, že je velmi neseriózní a nesebevědomá reakce a že bychom neměli říkat a přiznávat otevřeně, že my vlastně v některých případech nebudeme dělat nic jiného než to, co si přeje Poslanecká sněmovna. Možná, že by to mělo být tak, jak to chceme my a co si myslíme, že je správně. Takže tolik ode mne. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové. Já bych se nejdřív vyjádřil k něčemu, co tady zaznělo v debatě, a to, že těch zákonů je více, které se týkají imunity a které se projednávají. Ta informace je a není přesná, protože ten právě projednávaný zákon je jediný, který se týká omezení té tzv. doživotní imunity, byť vím, že to není přesný pojem, který je projednán zároveň i se zástupci Poslanecké sněmovny a který proto má šanci získat celkovou podporu. Ta četnost návrhů je, pravda, v tom, že máme zařazen i další návrh, který se týká téhož, a u kterého je zřejmé, že podporu nezíská, protože ta shoda na tom není. Z tohoto hlediska první přeložený návrh, je to společné minimum, pro které je možné ústavní většinu získat. Podobný postoj zazníval i na stálé komisi pro ústavu, která zpravidla prosazuje komplexní přístup k projednávání ústavních změn, to znamená bavíme-li se o imunitě a mandátu poslance, měli bychom projednat v zásadě všechny věci, které se této věci týkají. V tomto případě však komise zaujala opačné stanovisko a výjimečně souhlasila s tím přístupem "per partes", a to právě z toho důvodu, že je to ten minimální nebo ten nejnižší společný jmenovatel, na kterém ta shoda je a zároveň ze systematického hlediska, protože už jsme schválili ústavní změnu, kterou jsme zavedli přímou volbu prezidenta a zároveň jsme omezili jeho imunitu. Je asi logické, aby byl zachován určitý poměr mezi ochranou či imunitou prezidenta a dalších ústavních činitelů.

Co se samotného rozsahu omezení týká, já si na rozdíl od kolegy Vystrčila myslím, že ten návrh je nelogický nebo populistický. Naopak populistická je tady snaha naznačovat, že chceme prosazovat úplné zrušení imunity, o které víme, že to stejně neprojde. Tento návrh je logický právě v tom koncepčním smyslu, že imunita by neměla být vnímána jako privilegium jednotlivce, ale ochrana parlamentu jako instituce či jeho funkčnosti. Z tohoto hlediska je pak naprosto nesmyslné zachování současného stavu, kdy odepře-li jedna komora souhlas, tak je trestní stíhání vyloučeno navždy.

Ti, kteří tady používají argumenty, že si někde s někým vyřídí účty, nebo že se někdo bude bát po celou dobu, jestli náhodou nebude trestně stíhán, až mu skončí mandát, tak to je přesně projekt přístupu k imunitě jako k privilegiu poslanců a senátorů. A to je ta nekoncepčnost, kterou bychom měli odmítnout, a proto naopak je to důvodem, proč jsme navrhovali změnu schválit. Pokud si uvědomuji, tak praxe je taková, že snad až na jednu výjimku v posledních letech Senát a stejně tak Sněmovna, prakticky vždy obě komory vydávají k trestnímu stíhání. Je samozřejmě na konkretním poslanci a senátoru, aby požádal o vydání, byť tady byl zmíněn jeden případ, kdy to nebylo respektováno, tak já myslím, že to je naprostá výjimka, a je to nejlepší způsob, jak se vyhnout tomu strachu, jestli náhodou nebudu stíhán poté, až mi mandát skončí.

Chtěl bych zdůraznit, že to je vlastně veřejný zájem nefunkčnosti parlamentu, který je chráněn a nikoliv toto privilegium, tak jak tady bylo některými popisováno, že o něj stojí. My bychom si neměli stát za svými privilegii, ale za funkční ochranou parlamentu, je rozumné omezit doživotní imunitu a garantovat ji pouze po dobu výkonu mandátu. Je pak samozřejmě na odpovědnosti každého proti komu nějaké trestní stíhání případně směřuje, jestli sám požádá, aby mohl předstoupit před soud a tam se pořádně obhájit, či jestli se bude chtít schovávat za imunitu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Zatím posledně přihlášeným je pan senátor Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Dobré odpoledne, vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové. Já se domnívám, že předjímání jakékoliv podpory kteréhokoliv našeho hlasování v Poslanecké sněmovně nebo naopak podpory v Senátu to hlasování v Poslanecké sněmovně je poněkud polemické a nelze ho předjímat, i když chápu, že pokud se věc pomocí předsedů klubu předjednává, tak často se může velice blížit konečnému výsledku informace o případné podpoře dopředu. Já bych byl rád, aby podporu alespoň jednoho z těchto dvou návrhů, které budeme mít před sebou, případně získal, protože tato smršť, jak o tom hovořil pan kolega Vystrčil, to samozřejmě dostane mnohý z nás a lze očekávat, že i po dnešku se zase řada z nás dostane do hledáčku občanů a občanských různých sdružení, spolků a tak dále. V tom rejstříku, který je poměrně široký od přestupků až po trestné činy včetně zločinného spolčení a dalších, je tu opravdu velmi složitá materie, které by se to mohlo týkat. Já si myslím, že nejdůležitější je a celosvětově myslím, že všechny parlamenty se hájí především k ochraně poslanců a senátorů nebo ústavních činitelů, za hlasování a debatu v komorách horních, dolních jednotlivých parlamentů. To by mělo být skutečně doživotní. Již minule jsem hovořil o tom, co se mně osobně stalo a může to čekat kteréhokoli z nás, a to, že v občansko-soudním sporu vás může napadnout kdokoliv a vy prostě budete muset chodit na soudy. A nemusí se to týkat pouze např. urážek, ale prostě někdo se může skutečně – buď osoba nebo společnost nebo nějaká organizace – cítit dotčena tím, co jste zde řekl, zažaluje vás v občansko-právním sporu a vy budete chodit na soudy. Mně paní soudkyně skutečně řekla, že se tam nemohu nechat zastupovat a že musím být připraven pod pokutou až 50 tisíc korun za to jedno stání. Tak jsem na ten soud musel chodit, nebudu opakovat už, proč to bylo – bylo to pro mne opravdu zbytečné, ale časově velmi náročné a nikomu z vás bych to nepřál. Ale co jiného než ochrana za tímto pultíkem nás může potkat? Čeho jiného by se imunita mohla týkat než tohoto. Přitom když se podívám jak na předlohu, kterou právě projednáváme, tak na to druhé, prakticky nevztahuje se na ni stoprocentně.

Další, co jsme se také dozvěděli v poslední době, že pokud mandátový a imunitní výbor např. i za urážku kolegyně, nebo kolegy, což je věc, která by se neměla dát, pokud nese nějakou pokutu a udělí ji, tak ji poslanec nebo senátor nemusí dát a není vymahatelnost, protože z naší odměny nemůže se okamžitě strhávat automaticky a pokud ten to prostě neudělá, tak opět je ta věc nepostihnutelná. Tak já nevím, nebudu hovořit o populismu. Zachovám se podle toho – pro mě jsou oba dva návrhy dostatečně dobré. Samozřejmě návrh kolegy Kubery zjednodušuje ten proces a blíží se víc tomu, o čem jsme hovořili před chvílí. Prostě chrání nás za debatu v Senátu a Poslanecké sněmovně a chrání nás i za hlasování v obou komorách. To mi připadá zásadní. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také a v tuto chvíli je přihlášena paní místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR paní Alena Palečková. Prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Já jsem neodolala tomu, abych se do této debaty přihlásila, byť jenom na kratičké vystoupení. Avizuji předem, že jsem v Senátu od samého začátku a hlasovala jsem o této materii vždycky, pokud zde byla projednávána. Jsem jednou z těch, kdo v roce 2006 podepsal návrh klubu ODS na omezení imunity na pouhé vystoupení v prostorách Parlamentu a hlasování. Samozřejmě ho budu podporovat i tentokrát. Ale vzhledem k tomu, že na podzim mi končí mandát a nebudu ho znovu již obhajovat, tak jsem vlastně naprosto nezainteresovaná na tom, jak dopadne toto projednávání. Chtěla bych se zeptat na jednu věc. Nechci se plést do řemesla ústavním právníkům, nerozumím tomu dostatečně. Nicméně tady několikrát zaznělo, že imunita je ochranou parlamentu. To mi tedy není zcela jasné, protože myslím, že pokud nebude imunita tak, jak je navrženo v tomto návrhu zákona, ale podle návrhu zákona toho druhého, pracovně ho nazveme "Kuberu", tak je komora ochráněna lépe, protože pokud poslanec bude podroben normálnímu projednávání svého případného trestného činu, tak za něj může okamžitě nastoupit další, který byl na kandidátské listině a komora je doplněna na – v případě Poslanecké sněmovny – počet 200, takže nejsou nějak narušeny hlasovací poměry ani poměry politické v té komoře. A co se týče Senátu, tak tady je to ošetřeno tak, že platí vždycky většina přítomných a to jak v případě normálních zákonů, tak v případě ústavních zákonů.

Za druhé si myslím, že také politická strana, pokud se jedná o kandidáta politické strany, by měla být svým způsobem nechci říci zodpovědná, ale měla by své kandidáty vybírat tak, aby se těch problémů v budoucnosti stávalo co nejméně.

To je můj názor, případně i můj dotaz na to, jak je to myšleno, že je tou imunitou chráněn parlament. A pak mám ještě jednu starost. Dopoledne jsme tady slyšeli o případných imunitách a výhodách členů evropských institucí. Vím také, že v Evropském parlamentu jsou poměrně výhodné – v uvozovkách – podmínky imunity. Já bych spíše byla pro to, pokud jsme ze strany Evropy školeni v některých věcech, aby i evropské instituce se chovaly vůči občanům a vůči různým svým právům a výdobytkům podobně, jako se tady o to teď snažíme my. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní místopředsedkyně. Dále vystoupí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, vážená paní nepřítomná navrhovatelko, vážený její zástupče – ano navrhovatelka je Soňa Paukrtová a další, aspoň to tak čtu tady odsud. Kdo nechce poslouchat, nebude poslouchat nikdy. Už jsem to tady jednou řekl. O co jde? Je to jednoduché. Blíží se senátní volby. Některým končí mandát a chtějí se zviditelnit. Některým jde o jiné posty a chtějí se opět zviditelnit. Za pomoci médií, a toto je vhodný objekt k tomu, aby byli na stránkách novin, aby byli v televizi, protože řešit jiné problémy, jako je třeba exekuce, které doléhají na občany, nebo nedostatky v jiných právních předpisech, toto je daleko těžší. Proto možná nyní řešíme to, co tady je.

Já se domnívám, že máme na starosti mnohem a mnohem důležitější věci pro tuto zemi, než je imunita poslanců a senátorů České republiky. Tady už zaznělo, a velmi mě to překvapilo, nelegitimní imunita. Vaším prostřednictvím, paní předsedající, k panu místopředsedovi, k jednomu z předkladatelů, co to je, nelegitimní imunita? Vždyť přece imunita je dána Ústavou ČR! A tady místopředseda Senátu řekne, že se jedná o nelegitimní imunitu? Já tomu nerozumím. Tady někdo nechce uznávat ústavu, na kterou jsme přece všichni přísahali? Nebyl náhodou i spoluautorem tady toho? Vždyť je to pohrdání Senátem i Poslaneckou sněmovnou, když tady mluvíme o tom, že imunita byla špatná, ale zatím jsem tady neviděl nikde jediný příklad toho, že Poslanecká sněmovna nebo Senát pochybily v případech, kdy se mělo jednat o imunitu. Proto mě to tady není zaráží, že najednou se vytahuje takový v podstatě pseudoproblém, který nikoho nepálí. Vždyť i na té poslední kauze si můžeme jasně ukázat, že se tam všechno děje v rámci zákona. A není nic proti ničemu.

Funkčnost té imunity, a tady to také zaznělo, je ochrana celého Parlamentu. A tady jste slyšeli, a já se domnívám, vaším prostřednictvím, kolega Dienstbier, že žije v akváriu. Že neví, jak to funguje na soudech, že neví, jak se účelově dělají některé kauzy, některá trestní oznámení, jenom s tím, aby se někomu znepříjemnil život. A to, že po skončení mandátu neběží ta promlčení doba a tady na druhé straně cituje rovnoprávnost před zákonem všech občanů, takže všem občanům proběhne ta promlčecí doba, ale jenom senátorům a poslancům ne, tak to je rovnoprávnost podle právníků ÚPV, možná i některých jiných?

Tady bylo jasně řečeno, že jsme v EU. Já jsem vám dopoledne, a naschvál, citoval, jaká privilegia, jakou imunitu mají úředníci EU. Ano, vážení, úředníci EU, ne europoslanci, ti to samozřejmě mají také, ale úředníci EU! A nejen úředníci. Dokonce i jejich rodinní příslušníci, možná i ta filipínská služka, která tady bude, tak i ta bude mít imunitu, která je daleko více rozšířenější, než je imunita v současné době poslanců a senátorů. Protože, jak jsem vám citoval, oni mohou prakticky všechno. A nemají nad sebou ani nějaký imunitní výbor, nemají ani nad sebou nějaké rozhodnutí Poslanecké sněmovny nebo Senátu. Mimochodem ty výbory dávají pouze doporučení a záleží na všech členech obou komor, jak se rozhodnou. A v ústavě je přece jasně napsáno, že nemohou být trestáni a popotahováni a já nevím co, pronásledováni, za to, jak hlasují. Nebo chceme dál změnit tou salámovou metodou ústavu a ještě tam něco takového dát?

Velmi dobře si pamatuji na poměry před rokem 89 a možná, že v některých věcech k tomu opět sklouzáváme.

Pane Bože, za co, prázdné, plané žvanění a arogance, už jenom to, že my se tady bavíme o nějaké imunitě, kterou nikdo z nás nezneužil, a neznám případ, že by v minulosti byla zneužita. Kdy ten výbor někoho nevydal? Jedině v případě, když se jednalo o politickou provokaci. Dobře víte, že jedna naše kolegyně tady byla cílem politické provokace, a tehdy ta imunita nastoupila, a bylo to správné. A ta imunita byla použita pro účel, kdy nemluvila na půdě Senátu, mluvila jinde, ale byla to čistě a jasně politická motivace.

Že máme mít práva jako každý občan? Ale, vážení, nikdy nebudeme mít jako politici stejná práva. My totiž ta práva nemáme, my máme spíš více povinností než ten občan. Jsme sledováni více lidmi, jsme zodpovědní za některé svoje skutky. My nejsme jako normální občané, a ani být nemůžeme. My rozhodujeme o těch občanech a prostě musíme mít více povinností, ale měli bychom mít i některá práva, která neslouží pro nás jako jedince, ale slouží pro to, abychom mohli účelně a důrazně hájit zájmy těch lidí, těch našich voličů, ale i lidí, kteří nás nevolili, ale obracejí se na nás, když už narážejí na tu mašinérii státní, abychom jim pomohli. Protože věří v to, že naše autorita poslanců a senátorů přiměje ty různé úředníčky k tomu, aby se alespoň trochu chovali tak, jak by měli, nebo aby alespoň dodržovali zákon, když si myslí, že ho dodržovat nemusí.

Pro koho a proč se to tady prosazuje, ta změna imunity? Komu ku prospěchu? Cui bono, jak říkají právníci? A já se ptám, kolik těch advokátů už se připravuje za ta vysoká palmáre, a to, že budou obhajovat ty politiky, když budou popotahováni, různá občanskoprávní nebo i trestní řízení. Ano, vážení páni advokáti, kteří tady sedíte, vy byste se měli vyjmout z toho hlasování pro podjatost, protože pro vás to bude byznys, zrovna tak, jako když jste hlasovali o exekučním zákoně. A podívejte se, všechny exekutorské firmy jsou napojeny na advokátní kanceláře a je z toho super byznys.

Něco podobného se možná připravuje už teď, a někteří už se těší na zisky, když bude někdo třeba obviněn z křivého nařčení, protože vy budete muset dokazovat, ne ten, kdo vás zažaluje. Bohužel, tak to je! Anebo to je pro ty, jak třeba bezpartijní předsedkyně – bezpartijní předsedkyně klubu TOP 09 plus nezávislí Starostové, mimochodem jejich zástupci na ministerstvu financí, na ministerstvu práce a sociálních věcí a na ministerstvu zdravotnictví, ano, ti devastují tuto zemi, tak ta tady ani není! Možná, že cestuje, já nevím, ale když předkládám nějakou změnu, tak asi velí alespoň slušnost tady být a obhajovat to! Možná, že je to proto, že najednou, když zvedla imunitu, byla v televizi, najednou se lidé dívali – "ano, to je ona, ta ukazuje – všichni politici jste špatní, jenom ona je ta pravá, protože ti politici si nechtějí vzít imunitu!

Velmi, velmi by mě zajímalo, co na to budou říkat ústavní soudci. Dobře si vzpomeňte, jak ústavní soudci i soudci obecně řekli, dokonce i státní zástupci, že to naruší jejich nezávislost, když nebudou mít neustálé a pravidelné zvyšování platů a že oni potřebují být nezávislí. A teď se tady do toho dává, že i ústavní soudci by měli být zbaveni imunity. To jsem zvědav, jak rozhodne Ústavní soud. Ale ono je i v některých zákonech, ne v Ústavě, že na soudce se pohlíží jinak, než na normální úředníky nebo občany. A já se ptám, když tady někdo říká, že všichni jsme si rovni, všichni občané, tak jak to, že ti soudci jsou něco jiného. Ono dneska u těch soudů to totiž vypadá, že to jsou bozi na zemi, že nikdo na ně nemůže, že si tady můžou dělat co chtějí, a běda, když jim někdo řekne jenom křivé slovo. Ne že upozorní na jejich chyby a nedostatky, ale že řekne jenom křivé slovo! A já to znám z vlastní zkušenosti, kdy jsem soudkyni řekl, že takhle bych si nepředstavoval, aby se vedl proces po stránce práva a soudkyně řekla, že je to napadení. A kdyby nebylo televizních kamer, tak jsem byl možná dokonce projednáván v imunitním výboru, že jsem napadl slovně soudkyni za její "velmi obdivuhodnou práci", za kterou dostává podle mého názoru příliš vysokou odměnu.

Bavili jsme se tady o tom, že by to měla být jenom ta imunita na půdě Poslanecké sněmovny. A já se ptám, jak si to mám srovnat s tím, když poslanec Rath, já se od něj na rozdíl od ostatních neodtahuji, něco na půdě sněmovny konstatuje. A on dokonce řekl, že to konstatoval jako lékař. Možná, že to je na hraně, ale bylo to na půdě Poslanecké sněmovny. Najednou je určitým způsobem projednáván a dokonce soud, který podle mého názoru by měl říci "to je záležitost Poslanecké sněmovny, imunitního výboru", najednou soud tam konstatuje, že poslanec Rath – nejvyšší správní soud – má zaplatit 10 tisíc pokuty. Není náhodou tohle náznak toho, že je to zásah moci výkonné do moci zákonodárné? Nevím, jestli odposlechy jsou nebo nejsou v pořádku, ale představte si, že asi my všichni můžeme být odposloucháváni. My všichni můžeme být odposloucháváni! V jiných zemích věc velmi zvláštní, v České republice normální. Já bych ještě pochopil ty mobily, ale prostorové odposlechy, to už je trošku proti mému přesvědčení.

Závěrem bych chtěl ještě říci několik slov. Je – a já dávám otázku – je imunita ohrožením demokracie a svobody v této zemi? Je to tak klíčová věc, že se o tom budeme tady ještě nejméně hodinu přít? Co za ty roky se stalo tak špatného, jak se ohrozila svoboda a demokracie, že ta imunita nemůže být tak, jak byla a musí být okamžitě a co nejdříve, a nejlépe před volbami, změněna? Je to v zájmu občanů, že tady, místo toho, abychom řešili jiné, důležitější zákony, řešíme imunitu? Co to těm občanům přinese, ta změna jejich imunity, to, že poslanci – já vám řeknu, co jim to přinese. Přinese jim to to, že mnozí z vás se nebudou zastávat práv občanů. Přinese to omezení toho, že se někteří politici jak z Poslanecké sněmovny, nebo ze Senátu, přestanou zabývat některými spornými věcmi a nebudou se tolik zastávat občanů právě proto, co tady zaznělo, že se budou bát toho postihu, který je může potkat po skončení mandátu anebo v případě, že by prošel druhý návrh, tak kdykoliv. Nenamlouvejme si, vážení, že ten, kdo tady bude sedět a bude mít na krku nějaké trestní nebo i občanskoprávní soudní spor, že bude hlasovat bez ohledu na to, jak ten spor bude probíhat nebo kdo trestní oznámení na něj dá.

O úřednících EU jsem tady mluvil. Vždyť je to Absurdistán, celá republika mluví o nějakém zbavení imunity a nikdo z těch lidí ne ví, jak nám tady EU diktuje v podstatě takovou imunitu, o které nám se může tak akorát snít. Já nevím, kdo z vás má imunitu i rodinného příslušníka. To je něco neskutečného. My tady máme něco, co není v jiných zemích Evropské unie. Proto jsme na to tak opatrní. Máme tady historickou zkušenost. A máme tady justiční mafii, a všichni o ní víme. Já jsem rád, že konečně se rozhýbala policie, státní zastupitelství, možná i některé soudy, a že se začne konečně odkrývat to, co nás všechny pálí, to znamená, že se začne odkrývat korupce. Ale jsou tady nevyřešené případy desítky let. Desítky let! Nebo – desítky, dejme tomu deset, dvanáct let, případy. Dokonce jistý člověk, nebudu ho tady jmenovat, protože bych možná mohl také být součástí pak nějakého soudního spisu, ostatně vzpomeňte si, už jsem to tady jednou citoval, jak nám tady právník jistého uhlobarona také určitým způsobem nepřímo vyhrožoval. Tak si vzpomeňte na případ, kdy jiný člověk řekl "ano, my jsme spáchali trestný čin podvodu, ale už je to promlčeno, už je to 10 let, už je to promlčeno". Ale na vás, na vás se to vztahovat nebude. Vám se nic promlčovat nebude.

Na závěr: Ať si občané udělají o té imunitě obrázek sami. Já jsem rád, že to je v médiích. Já se dokonce domnívám, že pokud bude přijat tento návrh, tak že to má hodně moc společného s tím novináři kritizovaným náhubkovým zákonem. Ano, náhubkovým zákonem!

A já vás překvapím, já nebudu tady jenom kritizovat. Pokud projde jeden nebo druhý návrh, tak mám připravený návrh na doplnění, na změnu. Protože ono je to v této republice všechno hodně o penězích. Když poslanec Parlamentu České republiky bude zbaven imunity a odsouzen, tak by měl ztratit mandát, protože do dneška je to tak, že když je odsouzen, tak může vykonávat, a za druhé, a to je důležitější, strana, která za něj nese politickou odpovědnost, ono se to toho Senátu tak netýká, ale sněmovny určitě, tak nebude do konce volebního období moci obsadit ten mandát. A hlavně, a to je to nejdůležitější, neměla by dostávat peníze za toho poslance. Protože, občané České republiky, ano, za každého z nás tady politické strany dostávají veliké, veliké peníze, miliony! A přesto se jim to nelíbí a chtějí ty peníze získávat ještě i jinak, jak vidíme z poslední doby.

V té souvislosti oslovím předsedkyni Poslanecké sněmovny paní Němcovou, ostatně už jednou tady o ní byla řeč, ona se snaží řešit některé věci, a budu velmi potěšen, pokud najdeme společnou podporu pro tuto změnu, když už si tedy přejete změnu imunity.

Nebyla to reakce na to, co se děje v poslední době. Byla to reakce na to, jaké problémy měl JUDr. Bárta. Protože já nejsem právník, jsem na tom s jinými právníky spolupracoval. Mimochodem i s JUDr. Přikrylem. Opakuji, není to reakce na kauzu Rath. Padni, komu padni, jak říká předseda Sobotka, když jsem se ho vyptával na jeho problémy v kauze Mostecká uhelná, nebo prodeje ostravských bytů.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  S právem přednosti pan místopředseda.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Mně nezbývá, než se ohradit, a začnu slovy – zvoláním, kterým začal svoji řeč můj předřečník. Kdo nechce poslouchat, neslyší. Určitě to tak bylo řečeno. A vzápětí se řeklo, že já, právník, jsem řekl, že imunita je nelegitimní. Já jsem samozřejmě řekl, že je legální, ale ne legitimní. Legitimní znamená oprávnění, ospravedlněný. My, kteří navrhujeme omezení imunity, máme za to, že tato imunita není oprávněná, není ospravedlněná, tudíž je z našeho hlediska nelegitimní. Je legální. To jsem řekl. Na Ústavě jsem nepracoval, pro Ústavu jsem ruku nezvedl. Připomněl jsem dnes, že v první den existence Senátu 18. prosince 1996 jsem vystoupil s tím, se Senát by měl začít něco dělat s imunitou. Takže myslím, že jsem byl napaden neoprávněně. Omlouvám se, že jsem se musel ohradit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Pan senátor Horník je dalším přihlášeným.

Senátor Jan Horník:  Dobré odpoledne, paní místopředsedkyně, pane předkladateli, kolegové, kolegyně, já jsem vůbec vystupovat nechtěl, ale to, co tady uvedl kolega Dryml – já se musím také ohradit. Musím se ohradit za kolegyni Soňu Paukrtovou za ty, kteří tady dneska nejsou, což je paní kolegyně Rippelová a pan kolega Antl, kteří jsou také předkladatelé návrhu novelizace tohoto zákona. Já bych chtěl říci, oni jsou na zahraniční misi a oni skutečně nemohli vědět, že tuto materii budeme projednávat zrovna dnes. Protože původně se říkalo, že by měl být Senát včera, ve středu, pak se to přesunulo na čtvrtek, protože zase jiní kolegové byli v zahraničí. Čili mám dojem, že neférové to, co tady náš kolega Dryml řekl vůči těmto osobám, které určitě strávili mnoho času nad tím, aby tu materii vůbec připravili. (Výkřiky z pléna.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Já bych poprosila o klid v auditoriu.

Senátor Jan Horník:  Dále bych chtěl říci, že nejde o zviditelnění tady, když promluvíme, když zde vyjadřujeme své názory, tak jak náš pan kolega Dryml řekl. Není tomu tak.

Já jsem ve volebním boji vlastně pořád. Minimálně už nějakých osm let. Každé dva roky se odehrávají nějaké volby. Jsou to volby krajské, jsou to volby v místě, jsou to parlamentní volby. Jsem v tom hodně dlouho a pořád dokola mi všichni mí oponenti, protože nejsem většinou v koalici, jsem v opozici, vždycky toto říkají. Je jedno, jestli budu teď tady v Senátu, nebo když budu v krajském zastupitelstvu. To je taková rétorika, já už si z toho dneska nic nedělám, protože mi jde o věc. Mně nejde o to, aby se o mně psalo někde v novinách. Mám dojem, že zas tak často zde nevystupuji, jsou tady jiní, kteří vystupují.

Ale mně něco pálí, tak vystoupím. Mě v současné době pálí samozřejmě kauza pana Dr. Ratha, ale mě pálí o hodně víc, a už několik let, kauzy na severozápadě, to, co se tam děje. Já jsem si za to vysloužil dvě trestní oznámení. Mám dojem, že jste mě tady ještě neviděli, v tomto auditoriu, že bych požádal o imunitu, o její využití. První trestní oznámení bylo o ztrátě času. Nicméně musel jsem všechna ta martyria s tím související – v Karlových Varech, v Plzni, potom později na soudu – absolvovat. Nepožádal jsem, státní zástupce věc odložil. Jednalo se o pomluvu, ale ve věci politické, právě ve věci rozkrádání dotačních financí na severozápadě. Druhé trestní oznámení jsem dostal teď někdy v únoru, také jste mě tady neviděli, před imunitním a mandátovým výborem. Tam jsem zase dostal trestní oznámení pana Housky, člena sociální demokracie, který zastupoval současně paní Vaňhovou, hejtmanku Ústeckého kraje. A potom bývalého – exhejtmana pana Šulce. Domnívám se, v této věci se nedostávají zprávy, že zřejmě i tato věc bude odložena, čistě politická záležitost, já se vypovídal v kauze Kušnierz před soudem a za mé výroky bylo na mě podáno trestní oznámení. Teď čelím občansko-správnímu řízení u soudu, kde je na mě žaloba na 100 000 Kč pro pomluvu – zase od pana Housky. To jsou lidé, kteří se tímto baví a protože mají peníze, tak otravují život i těm, kteří se snaží, aby bylo lépe. Nicméně je to jeho čisté právo a nevadí mi, že jsem nevyužil imunity, a nikdy bych jí nevyužil.

A teď potřebuji něco připomenout těm, kteří jste tady byli v minulosti. Zde bylo řečeno panem kolegou Sefzigem, že jsme v podstatě tady neměli kolegy, které bychom nebyli vydali, snad na jeden případ. Já si myslím, že případy byly dva, byla to kolegyně Janáčková Liana. V prvním případě se jednalo o kauzu, která měla společného pouze v jejím volebním obvodě, ale ne jako senátorky, ale jako starostky obce. Jednalo se o nějaké ekonomické záležitosti s nějakou výstavbou bazénu nebo něčeho takového. Já vám jenom chci připomenout, podívejte se do stena nazpátek. Byla nevydána. To jsem tehdy vůbec nepochopil, proč. Po druhé, když zde stanula s žádostí od nevydání, tak to bylo ve věci jejích výroků, nahraných výroků s podtextem, který byl možná částečně rasistický, nebo nebyl, nevím, neumím posoudit, ale byly v této věci obžalovány dvě osoby. Ona a mám dojem její místostarosta, nebo nějaká osoba politicky s ní jsoucí v nějaké koalici. A paradoxní na tom bylo, že paní Liana Juřenčáková po mém vystoupení tady na plénu ...

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Já vás musím přerušit ...

Senátor Jan Horník:  Já se omlouvám, Janáčková. Po tom, co jsem zde řekl tehdy na plénu, tak ona sama přišla, myslím tedy Lianu Janáčkovou, předstoupila a požádala o vydání. Vzpomeňte si, opět jsme nevydali. Ani tato kauza nebyla pro mě čistě politická. Čili jsem spíš z těch horších pamětníků, tu paměť nemám nejlepší, a trochu mě udivuje, že si na to málokdo z nás vzpomíná.

Tam si myslím, minimálně v jednom případě, že došlo k zneužití imunity. Myslím si, že bývalá paní kolegyně mohla jednat a konat stejně jako já, že jsem se imunitou nezaštítil. A tím pádem jsem také nedal novinářům do rukou zbraň, aby se o této věci takto veřejně diskutovalo.

Musím ještě říci, prostřednictvím paní předsedající, panu kolegovi Drymlovi: Ano, já si plně uvědomuji, k čemu může dojít, pokud imunitu v navrhovaném rozsahu zrušíme. Jako opoziční zastupitel Karlovarského kraje, a pokud jste v té věci nejenom ten, který si sednete do lavice a nic neříkáte a nebráníte svůj názor nebo své myšlenky a vize, tak to se vám skutečně nemůže nic stát. Ale pokud poměry kritizujete, jako teď já aktuálně s paní kolegyní Dernerovou, tak se nám může v brzké době stát, že trestních oznámení na nás bude podáno více. Ale od toho jsme politici, abychom jisté věci unesli, tak jako je musí unést ti občané, které nešvary v naší společnosti kritizují a žádnou imunitu nemají. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. A dalším je znovu pan senátor Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane navrhovateli, kolegyně a kolegové. Jenom tři věci.

První je, že ani jako starosta, ani jako místohejtman nebo hejtman jsem imunitu nepotřeboval, a jednoznačně si myslím, že i většina z vás je na tom obdobně, a pokud by tady nebyl tlak Poslanecké sněmovny, tak byste se rádi přiklonili k zákonu, který tady bude navrhovat pan senátor Kubera. Nemyslím si, že je dobře, pokud díky tlaku Poslanecké sněmovny se nakonec tak nestane.

Druhá věc, kterou chci říct, je moje reakce na pana senátora Dienstbiera. Já jsem tady říkal, že návrh, který dnes projednáváme, může způsobit, že vzniknou situace, kdy může dojít k narušení osobní integrity toho senátora. A tato situace může být někdy způsobena tím, že on sám osobně není schopen a nemá možnost rozhodnout o tom, že chce být vydán.

A i když on bude chtít být vydán, tak může nastat situace, a možná se to může jevit absurdní, ale život někdy takový je, že například Senát řekne: Ne, my tě nevydáme. Tady je krátká reakce, a to je ta třetí věc k paní místopředsedkyni Palečkové. Jak mně byla vysvětlována imunita, tak její cíl je, aby Senát nebo Poslanecká sněmovna rozhodovaly bezchybně. A pokud Senát nebo Poslanecká sněmovna si myslí, že k bezchybnosti jejich rozhodování je potřeba, aby některý senátor nebo poslanec byl nevydán, tak prostě je nevydá a sám si může myslet, co chce, a může pro to dělat, co chce, aby byl vydán, stejně bude nevydán.

Myslím si, že to není správně, důvody jsem uváděl. Situace, která by nastala, by znamenala, že ten člověk, přestože ví, že je nevinný, tak by nemohl být vyšetřen a nemohl by být soudem prohlášen za nevinného. A to by mohlo znamenat minimálně narušení a možná i rozpad jeho osobní integrity.

Když jsem o tom přemýšlel vůči sobě, tak pokud by se mi to přehodilo, tak jsem přesvědčen – člověk samozřejmě neví, co by dělal – že moje jediná možnost by byla vzdát se senátorského mandátu a nechat se vyšetřit a nechat se trestně stíhat, protože všechno ostatní by znamenalo vlastně konec mého života, tak jak bych ho chtěl žít. A to je pro mě mnohem cennější, než senátorský mandát.

A v tomto návrhu zákona se na to nemyslí, tohle tam skutečně není zohledněno a nesouhlasím s tím, že to takhle má zůstat. A to byl můj apel, aby se s tím něco dělalo v rámci projednávání ve výborech. A znovu na to apeluji a znovu to tady vysvětluji, aby tato věc byla jasná. A znovu opakuji, že neplatí to, že když ten člověk je nevydán, že o něj Senát nebo Poslanecká sněmovna nemusí přijít. Přijdou o něj stejně, pokud mu záleží víc na sobě, než na Senátu nebo Poslanecké sněmovně, protože potom má možnost vzdát se mandátu.

Tolik z mé strany, nechci to už víc rozpitvávat, ale prosím, aby ti z vás, kteří propagují a prosazují kompromisní variantu, na to mysleli a přistupovali k tomu skutečně velmi zodpovědně, protože není to tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. A není to o populismu, je to o osobní integritě. A ten, kdo nemůže rozhodovat tak, aby nebyl pod tlakem, aby nebyla narušena jeho osobní integrita, nemůže rozhodovat správně. To je přece jasné a logické.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane kolego. A teď s právem přednosti 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní předsedající, kolegyně a kolegové, já jsem jeden z mála, který si pamatuje řadu a řadu debat na půdě Senátu o imunitě. Teď máme dva návrhy.

Měl bych návrh pro plénum, hlavně pro tu část Senátu, která má dominantní většinu. Pojďme oba návrhy propustit do druhého čtení, pojďme je eventuálně schválit, pokud budou legislativně čisté, a Poslanecká sněmovna, kde se připravuje další návrh, a další návrh, ať z toho udělá variantu, která bude přijatelná pro obě komory Parlamentu ČR.

Z obou stran samozřejmě zaznívá řada pravd, řada polopravd. Ale mohu vám říct, že novináři už to nesledují, jenom, abyste si byli vědomi tohoto faktu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Karel Šebek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Karel Šebek:  Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Já bych chtěl říci, jaké moje hodnoty jsou úplně jinde a imunita za člena zákonodárného sboru tam figuruje na velmi okrajovém místě, i když nepochybně pro svobodu projevu vůle v Parlamentu je příslušná, abychom jí byli vybaveni.

Ale chtěl jsem jenom komentovat zdůvodnění prvního návrhu, a sice, že v PS se pro to najde potřebná většina. Chtěl bych se jenom ve vzpomínkách vrátit k tomu, že kdysi se hledala potřebná většina pro zákon o krajích a přihazoval se kraj ke kraji, až jich máme nakonec 14 a nevím, jestli jsme z toho šťastni. Já tedy rozhodně ne.

Chtěl bych tedy varovat před tím, co Lubomír Zaorálek nazval ústavní kutilství. Já si myslím, že podlehnout novinářským titulkům: Senát odmítl doživotní imunitu, ad absurdum skutečně může znamenat , že senátor, který zemře pár dnů po tom, co mu vyprší mandát, jeho doživotní imunita byla vlastně zkrácena o několik dní. Já jsem spolupodepsal návrh pana kolegy Kubery, protože si myslím, že i když zasahujeme do Ústavy, měli bychom to dělat důsledně a bez ohledu na nějaké tlaky a na kalkulace, prostě ve věci Ústavy bychom měli být co nejvíce principiální.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, vystupuji pouze proto, abych upravil naši debatu do koridoru vědomosti a ne nevědomosti. Z toho, co jsem sám prožil a z toho, co tady poslouchám, si mnozí z nás pletou imunitu s kdovíčím, jako by byla tak široká, jak tady slyším.

Jenom tedy pro věcnost. Jestliže na někoho, na jakéhokoliv zákonodárce je podáno trestní oznámení, ať už anonymní nebo neanonymní, tak toto oznámení je prošetřováno policií. A vy to ani nemusíte vědět, podotýkám. Ve chvíli, kdy policie zjistí, že věci v prošetřování zjištěné jsou tak závažné, že to zakládá sdělení obvinění což je právní akt, tak musí požádat příslušnou komoru Parlamentu o vydání senátora nebo poslance, do té doby ne. A až se tak stane, tak požádá o vydání a pak to tady řešíme.

To, co tady bylo řečeno, především kolegou Horníkem, to, jestli na nás jsou podávána trestní oznámení zleva zprava, jestli jsme prošetřováni, tedy zváni k podání vysvětlení, tam to s imunitou nemá nic společného. Tam můžeme říkat, že se vzdáváme něčeho, čeho se vzdát nemůžeme, protože pro tu chvíli to ještě není. To není ten správný akt. Něco jiného je, když nás zastaví, kteréhokoliv zákonodárce, policie, že jsme spáchali nějaký přestupek. My se můžeme bránit imunitou a pak to řeší příslušný výbor. S povděkem zjišťujeme, že to téměř nikdo nedělá.

Ale tady toto je skutečnost, kterou bychom měli mít na mysli, to znamená, kdokoliv z nás může být prošetřován, může podávat vysvětlení, mohou to samozřejmě různě komentovat noviny, protože ty většinou vědí ještě více, většinou jsou o krok před vyšetřovateli v poznání, jak co je, a také to sdělují příslušně veřejnosti.

Jde tedy o to, abychom si nepletli pojmy a dojmy.

A pak je tady ještě jedna věc. Pan kolega Vystrčil mně vlastně založil teď svým, jistě velmi dobrým předsevzetím, zajímavý ústavní rébus. Představte si, že tady předstoupí – věřím, že se to nikdy nestane – a řekne, že chce být vydán v dané věci, Senát ho nevydá, a on pak složí mandát. No, podle mě už to je zbytečné, protože v tu chvíli už je nevydán a už se případ odkládá a už nemůže žádat, aby byl znova prošetřen. Pak jde samozřejmě už o změnu toho zákona.

A z vlastní zkušenosti chci říci ještě jednu věc všem kolegům, kteří mají tento názor: Žádný soud vás samozřejmě neočistí. Důležité je, jestli se o té věci veřejně píše, anebo se o ní nepíše, jestli důvěra politika je otřesena tím, jak to média komentují, ale co rozhodne soud, není skutečně už za několik let ani pro daného člověka, ani veřejnost většinou vůbec důležité.

A to jsou věci, které bychom si měli uvědomit. Já jsem přesvědčen, když poslouchám naše kolegy poslance a nás tady, a po vlastní zkušenosti, že my žádnou imunitu v zásadě ve skutečnosti ani nemáme, ono tak vypadá, a až na ty případy, kdy nebyli vydáni.

A já jsem pro to, aby se imunita odstranila úplně, protože pak to nás všechny povede k tomu, abychom řešili jádro problémů. No, jádro problému přece není v imunitě, jádro problému je v tom, jestli někdo zná příslušného vyšetřovatele a státního zástupce, anebo ho nezná. Pokud je s nimi kamarád, pokud je někdo zaplatí, tak se nic nešetří. Pokud je to naopak, tak se to šetří mnoho let. Také to jde třeba k soudu, kde se zjistí, že se to vůbec šetřit nemělo. A my bychom všichni měli pracovat na tom, abychom svými rozhodováními uzpůsobili zákonné normy tak, aby se toto nemohlo stát, aby ta dobrovolnost vyšetřovatelů a státních zástupců byla v zásadě co nejmenší, aby byli co nejvíce kontrolováni, ale aby zároveň byli samozřejmě opravdu nezávislí na politických a majetkových vlivech.

Myslím, že sem bychom měli cílit své úsilí a pokud skutečně žádnou imunitu nikdo z nás mít nebude, pak si myslím, že budeme hledat ten kompromis, aby ti, kteří dnes vládnou a mohou a myslí si, že mohou něco ovlivnit, nebo ti, kteří se s někým znají, případně jsou mocensky, majetkově tak silní, že mohou ovlivňovat někoho z policie, tak my všichni ostatní musíme udělat všechno pro to, aby se to stávat nemohlo. Ale to je v systému, to není v tom, že věříme jednomu člověku nebo mu nevěříme.

Minulý týden jsem se díval na Televizní noviny. Paní Bradáčová je zcela jistě dobrá státní zástupkyně, paní Bradáčová, která snad nějak přeneseně dozoruje případ pana Ratha, a za zvuků hudby z Chobotnice zpomaleně ona kráčí odhodlaně, a do toho zní komentář: Toto je jediný správný člověk. No, je to dobře, pokud je to ten správný člověk, ale my řešíme systém, ne konkrétního člověka.

Pamatuji si, že před několika lety paní Vesecká byla úplně stejně oslavována, kdy řešila případ manželů Stodolových coby krajská státní zástupkyně a podívejte se, jak je to teď. Ten systém nemůže být postaven na tom, kdo jaký je člověk nebo jaká je persona. Tento systém, právní řád musí být postaven na regulích a ty musíme správně volit.

A mé přesvědčení je, a říkám to tedy naposledy: Podpořím každý z těchto návrhů, který tady je, i když určitě nejsou právně dokonalé, které směřují k tomu, abychom imunitu zcela ztratili, protože ji dokonce nemáme ani tu, o které si myslíme, že máme. Jestli tady někdo říká, že máme imunitu výrokovou, no to ano, určitě nás nebude popotahovat někdo za výroky, které v zásadě nikomu neuškodí. Ale ve chvíli, kdy tady řeknete něco, o čem se někdo bude domnívat, že se ho to dotklo, tak vás dá k civilnímu soudu, tam na to se to nevztahuje, a zažaluje vás s tím, že utrpěl újmu na cti, a dopadne jako někteří, kdy soudce – já jsem tam nebyl, ale advokát mi to včera říkal – řekl: Vzhledem k tomu, že příslušná paní Urbanová podle sdělení orgánů činných v trestním řízení, tedy státní zastupitelství řeklo, že nemluvila pravdu a ten příběh si vymyslela, ale neudělala to úmyslně, proto nepůjde k trestnímu řízení. Já jsem řekl v novinách, že lhala, a dneska vím, že jsem se spletl. Já jsem měl jenom říkat, že ona je nepravdomluvkyně a že nemluvila pravdu. A to je zásadní rozdíl, protože jak řekl včera soudce, každý průměrně inteligentní člověk musí vědět, že je velký rozdíl mezi lhaním a mezi nemluvením pravdy. A to se v mém případě stalo.

A pak prostřednictvím pana předsedajícího ke kolegovi Vystrčilovi. Za dva roky je vám úplně jedno, že Nejvyšší soud řekne, případně ve vaší věci, že byl porušen zákon a že jste nevinný. To už je u politika pozdě. Buď to bude rychle, anebo to nemusí být nikdy. Je už to v zásadě úplně jedno.

Cesta je zrušit imunitu a skutečně řešit zákony tak, jak jsou nastaveny pro všechny občany, to znamená, aby nemohlo dojít ke zneužití státní moci vůči žádnému občanovi České republiky.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, po minulém hlasování jsem byl těžce skandalizován a těžce napadán, jak je to možné, že jsem zvedl ruku proti zrušení imunity. A už tady zaznělo, že když jsem s těmi lidmi diskutoval, zjistil jsem a oni se mnou, že vlastně ani nevěděli, proti čemu protestují, že nevěděli to, že já okamžikem zvolení nejsem imunní až do konce svého života, protože většina z nich byla přesvědčena o tom, že i když skončím mandát a provedu cokoliv, jsem nadosmrti krytý imunitou. Všichni víme, že to není pravda, že je to všechno úplně jinak.

A já přes všechny ty skandalizace, kterými jsem propadl, vám říkám, že pro tento projednávaný tisk opět ruku nezvednu, že ruku rád zvednu pro následující tisk, a doufám, že přijde pro nás patřičnější většinově. Proč? Víte, Franta Vopršálek ze Zlámané Lhoty se může občas k němu vyjádřit, a vyjadřuje se v klidu, možná někde v hospodě, ale nikdy se nevyjadřuje v takovém presu a v takovém shonu a v tak vypjaté atmosféře, jako se vyjadřujeme někdy my, a všichni to máme za sebou. A v takové situaci nám může slovo nevhodné, jak tady před chviličkou můj předřečník dokládal, uletět něco, za co bychom mohli před soudem stát.

Mimochodem, já mám pocit, že i jemu něco ulétlo, protože jestliže na tohle místě řekne, že státní zástupce a policista se dá při vyšetřování uplatit, pak bych okamžitě přemýšlel, jak mu skočit za krk a dát mu to najevo. Ale to samozřejmě nechci až takhle hrotit.

Kolega Vystrčil tady říká, že jestliže je zbaven imunity, okamžitě se vzdá mandátu, aby se prokázala jeho nevina. Dobře, jeho nevina se prokáže, on se zbavil mandátu, a co dál? Přesto, že se prokázala jeho nevina, on o mandát přijde a zpátky už ho, jak víme, dostat nemůže.

A já nechci – a už jsem to tady řekl několikrát – ruku podle názoru Poslanecké sněmovny, nechci zvedat ruku proto, jestli sněmovna nám říká: Ty, ty, ty, uděláte to nebo neuděláte, protože tím okamžikem bychom jim dali najevo, že jsme skutečně naprosto zbytečnou komorou Parlamentu ČR a pojďme pracovat na jejím zrušení, protože tím okamžikem nemáme právo se horní komorou Parlamentu, Senátem nazývat a nemáme právo existovat.

Jak říkám, já pro tento návrh ruku nezvednu, ale pro druhý návrh, kde je zachována imunita pro naše "ukecnutí se" ruku zvednu, a rád obě dvě. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Já bych rád jenom upozornil, že projednáváme první čtení tohoto návrhu zákona, že ho nebudeme v tuto chvíli schvalovat, budeme ho pouze přikazovat k projednání a všechny senátorky a senátoři budou mít možnost se k tomuto návrhu zákona ještě vyjádřit jak ve výborech, tak opět ve druhém čtení, které budeme projednávat v plénu Senátu. Jde tedy o to, abychom nevyčerpali všechny argumenty, které máme k dispozici.

Jenom tedy upozorňuji, možná i pro občany, kteří sledují naše jednání, že tento zákon není teď schvalován, ale bude přikázán výborům k projednání a schvalován bude až následně ve druhém čtení, kdy teprve půjde v konečné podobě, pokud ho schválíme, do Poslanecké sněmovny.

Toto jsem si dovolil jenom říct.

S faktickou poznámkou se ještě hlásí pan senátor Jaroslav Doubrava. Ale pane senátore, to nebyla reakce na vaše vystoupení, já jsem hovořil obecně.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Samozřejmě, já se omlouvám, protože chci jenom říci, že to byl příklad toho "ukecnutí se", o kterém jsem mluvil. Sice nepodléhá imunitě, ale je to ten příklad. Já mluvím samozřejmě o tom tisku a o projednávání.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. A jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Vítězslav Jonáš. Pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, pane místopředsedo, nechtěl jsem vystupovat, protože si uvědomuji, že to je první čtení a nechci zdržovat. Nicméně mě k tomuto vystoupení navedl pan kolega senátor Čunek, protože je skutečně velice nešťastné, když ústavní činitel tady hovoří o tom, že se dá nějakým způsobem oddalovat trestní řízení, že člověk pak není odsouzen, podle toho, jestli zaplatí nebo jestli zná nebo nezná toho soudce.

Proboha, nepouštějme se to těchto diskusí. To přece není dobré, poškozuje nás to, protože občan, když to slyší v přímém přenosu, tak se ptá: Vy s tím snad máte zkušenosti?

Prosím vás, drtivá většina, jak vás tady znám, jak se známe, vůbec nepotřebujeme imunitu. Chci takto k tomu přistoupit, já si prostě snížím tuto imunitu, protože těžko to lidem vysvětlíme. Chodím po svém obvodě a každý se mě ptá: Vy chcete mít doživotní imunitu, a nenechají si vysvětlit, že to platí jenom na projevy a jestli budete vydán a že je to jenom po dobu vašeho mandátu. Nevysvětlíme to.

Snažme se skutečně rychle něco přijmout. Ale diskuse tady o tom, jak se dá něco ovlivňovat nebo neovlivňovat, to nechme, to je škoda. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Já jsem naopak rád, že tady náš kolega Čunek sdělil občanům u televizních obrazovek - určitě se na to mnozí podívají, i když v čase, kdy mnozí spí, nezávislá Česká televize to bohužel dává tak, jak to dává – svoje zkušenosti s českými soudy a z praxe. Ať to občané vidí. Já mám také určité zkušenosti s tím, že nejsme jako normální občané, když mi státní zastupitelství napsalo, že si musím nechat jako politik líbit věci, které u normální občana jsou samozřejmě nepřípustné, ale jako politik musím počítat s tím, že se na mě bude hledět jiným způsobem. To je také příklad z praxe, i když normální občan by to asi vyhrál, protože dotyčný novinář neměl sebemenší důkaz k tomu, z čeho jsem byl obviněn.

Ale abychom si rozuměli. Já nemám žádné problémy s imunitou, pokud ta imunita bude na to, co je v návrhu senátora Kubery, to znamená na projevy a výkon senátorské funkce. A to doživotně, ne, aby si na mě někdo počkal za dva, za tři roky nebo za pět let.

Ale velmi mě zaráží to, co se tady děje v poslední době, to znamená velmi podivné zákulisní dohody s Poslaneckou sněmovnou. My jsme přece nezávislá horní komora Parlamentu. A dohody některých z vás o tom, co projde nebo co neprojde, nebo diktáty, co nám tady dává Poslanecká sněmovna, to ukazuje občanům politickou kulturu, jak tady v poslední době někteří z vás prosazují.

Myslím si, že my nemůžeme dělat vždycky jenom to, co k nám přijde z dolní komory Parlamentu. A dobře víte, jaké zákony, a to napříč politickým spektrem k nám přicházejí a pod jakými tlaky se podle mého názoru snaží někteří prosadit někdy zákony, které nejsou ku prospěchu občanů a této země.

Velmi se mi líbil slovní obrat "ústavní kutilství". Jsou to salámové změny ústavy za posledního tři čtvrtě roku možná s jedním cílem, aby byly různé besedy s těmito politology, kteří by občanům předstírali, že toto je nejdůležitější problém ČR, místo toho, aby se věnovali tomu, jaká je ekonomika této země, jak se daří občanům, jaké je jejich sociální a zdravotní zabezpečení. Jsem velmi smutný z toho, jak některá média přistupují k imunitě a jak masírují občany. Podívejte se na ty lumpy, kteří nechtějí imunitu. Zaměňují účel imunity s něčím zcela jiným. Myslím si, že je rozumné pustit oba návrhy, ať se to dá výborům, i když se domnívám, že z toho nic nového nevzejde. Pro mě je úsměvné, když tady někdo tvrdí, že zde nemohou být, že tomu věnovali mnoho času, když tento návrh je prakticky totožný s tím, co jsme před necelým měsícem odmítli. Je účelové protlačit to silou dál, místo toho, abychom se bavili o tom, co by se dalo změnit a jak to udělat tak, aby to vyhovovalo všem.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Čunek. Prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Děkuji za slovo. Omlouvám se, ale diskuse se otočila do zvláštní a vážné polohy co nám přísluší a co nepřísluší. Jsou dva způsoby, jak zlepšit justici, policii a státní zastupitelství. Jeden je, že všichni ústavní činitelé včetně vlády, jako jeden muž budou prohlašovat, že všechno funguje výborně a budeme věřit, že tyto instituce samočistících schopností dosáhnou kýžené kvality, nebo budeme konkrétní nešvary konkrétně kritizovat či na ně upozorňovat a pak kvality snad dosáhneme také. V první způsob nevěřím, proto to dělám. Uvedu dobrý příklad z minulého týdne, kdy jsem požádal policejního ředitele o nápravu.

V ranních hodinách jsem jel autem, před křižovatkou stál policejní blikající vůz a řešil něco s nějakým řidičem. Bylo to komplikované, protože to nešlo objet a vznikaly tam kolony. Posléze jsem se dozvěděl, byla to osoba kterou znám, že za ní jela policie a zastavila ji v křižovatce. Požádala o kontrolu dokladů a dala jí dýchnout. Řidič mě upozornil, že se policie chovala velmi slušně, ale bylo to hrozně trapné, protože se lidé dívali, co se tam stalo. Zavolal jsem panu řediteli, který mi řekl to, co říci musel. Když mají světelný maják, mají na to právo. Z úcty k policistům neřeknu slovo, které říkal, ale přeříkám to: pokud neměli žádný jiný důvod, jen kontrolu dokladů, vůbec to neměli dělat a že si s nimi o tom promluví, protože je to šikana, je to na hranici zneužití pravomoci. Pevně věřím, že pan ředitel udělal to co řekl a že příslušní policisté bezdůvodně tímto způsobem nikoho zastavovat nebudou. Myslíte si, že bez kritiky ostatních orgánů či upozorňování na chyby dosáhneme svého? Ano, pane senátore Jonáši, prostřednictvím pana předsedajícího, jsem přesvědčen, ale nemám ještě dostatečné důkazy o tom, že v mém případě byli zaplaceni policisté a státní zástupce.

Nejvyšší soud také konstatoval, že v Přerově porušili zákon v neprospěch Jiřího Čunka. Proto vím, jak řízení může být ovlivněno a víme to všichni. Jestli Janouška pustí, ale jiného nepustí, to jsou zásadní chyby. Nechci se dotknout policistů od Janouška, nemuseli ho opravdu znát. Víme, že to jsou jen lidé a jen dobrý systém dobře nastavený a dobře kontrolovaný může způsobit, že policii státní zástupci a nakonec i soud bude fungovat nezávisle, jak si všichni přejeme. Neuřekl jsem se tady, vím, že se tato praxe děje. Vím, že proto se nešetří mezi mafiány, kteří kradou miliardy a proto tady vznikají dýmovnice, kauzy, kudy se žene tisk, abyste jinde na druhé straně kradli ohromné peníze. Důkazem pro mé tvrzení je stav v České republice. Jestliže víme, že minimálně 30 miliard každý rok jsou korupčně vyvedené z veřejných rozpočtů a praxe se nezastavila, pak se toho moc nezměnilo. To je ten důvod, proč někteří, kteří mají ke státním zástupcům a policistům blíž, mohou vyváznout, nejsou šetřeni a ani se před soud nedostanou. Myslím si, když máme podat trestní oznámení, a když o těchto nešvarech víme, jsme senátory právě proto, abychom se těch, kteří jsou biti, zastali. Mnozí to možná z důvodu strachu nedělají. Pevně věřím, že jsem tak vyšetřen a rozebrán, že se nemám čeho bát. Mnozí říkáte, že se nemáte čeho bát, ale to jsem si myslel také. Jako starosta jsem do roku 2006 nikdy nevěděl, o žádném trestním oznámení. Až ve chvíli, kdy jsem se stal senátorem, objevilo se na světě po pěti letech trestní oznámení. Mnozí jste tady hlasovali tři dny před tím, než trestní oznámení ztratilo smysl, protože případ by byl promlčen. Muselo se spěchat, ale dopadlo to dobře. I pro mne, ne tak pro zdraví mé ženy a některých lidí, kteří na to nejsou stavěni. Proto jsme ale v politice. Jsme v politice ale také proto, aby se takové případy nemohly stávat, aby nemohlo dojít k tomu, že teď zaplatím 200 tisíc korun a osoba, která tomuto státu způsobila vyšetřováním škodu za více než 30 milionů, se promenáduje, usmívá se a tváří se jako vítěz. Vítěz není, boží mlýny melou. Kdybych na to nevěřil, nebyl bych optimista. Věřím tomu, že se nám i přes ztrátu a omezení vlastní imunity podaří přemýšlet o tom, o čem pořád mluvím, aby právo dopadalo na každého stejně. Zákonodárce je také jen občan.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Ne ovšem každý občan má možnost vystoupit v Parlamentu. Prosím pana senátora Töpfera.

Senátor Tomáš Töpfer:  Děkuji, pane místopředsedo, že mám tuto možnost. Nechtěl jsem protahovat debatu a přimluvit se, protože jsme v prvním čtení, přikázat to do výborů. Chtěl jsem vás požádat, abyste nepoužívali termín doživotní imunita. Nic takového neexistuje. To je termín, který převzali novináři, to je termín, o kterém mluví veřejnost. Dostávám dopisy, které jsou nadepsány "doživotně nepostihnutelný" pane senátore, "beztrestný pane senátore". Veřejnost je zmatená tím, že mohu zabít svou tchyni a to i po výkonu mandátu a nic se mi nestane. Navíc veřejnost ani neví, že imunita není beztrestností, že mezi tím není rovnítko, a pořád je jí to vnucováno. Prostřednictvím pana předsedajícího panu senátoru Horníkovi: nemusí se vzdávat své imunity, dokud na něj není podáno trestní oznámení. Také ji nemůže využívat sám. O své imunitě senátor ani poslanec nerozhoduje, rozhoduje o tom vždycky sněmovna nebo Senát. Sám o své imunitě nemůže rozhodovat. To lidé také nevědí a my to mírně zamlčujeme. Imunita, která je teď na mediálních mlýnech a kterou lidé proti nám používají v té smršti, to je trest za naši neoblibu. Odeberme jim tu výsadu. Vůbec netuší, že to není výsada, že imunita je jen ústavní pojistka. Jestliže budu pro něco hlasovat, tak pro to, abychom tuto hračku vzali lidem úplně, jak říkal pan senátor Kubera, který k tomu jistě promluví. Nevyzývám ho, ale věřím, že k tomu vystoupí. Jestliže jste si jistí, že ústavní pojistku nepotřebujeme, tak nemá cenu ji opravovat populisticky a předhazovat lidem mírně okousanou kost. Zrušme ji úplně, pokud jste si jisti, že ústavní pojistku nepotřebujeme. Já si tím tak jist zatím nejsem. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, budu stručný, argumenty si nechám až na projednávání druhého tisku. Zkusím navrhnout jeden podle mne rozumný komunikace promis.

Jestli si myslíte, že teď celá veřejnost sedí u televizních obrazovek a zabývá se naší imunitou, mýlíte se. Zemědělská veřejnost se teď zabývá tím, zda dostanou proplacenou zelenou naftu, kterou včera projezdila nikoli na pole a na orbu, ale k blokování silnic, kde nemá právo na vratku a finanční úřady se už chystají jim vratku neproplatit, protože projezdili zelenou naftu pro nezelené věci. Tím se zabývají zemědělci.

Velmi se zabývám tím, co se stalo v Břeclavi, protože to je věc, jejíž hrůzu a význam jsme ještě nedomysleli a bude se týkat celé společnosti. Poučení pro nás v souvislosti s imunitou je to, jak opatrně je třeba věřit tomu, clo vypadá na první pohled jako fakt. Tato kauza v Břeclavi dokonce donutila Michala Davida, aby věnoval sto tisíc korun té rodině, a teď je chce zpátky a věnuje je na jiné humanitární účely. Tato kauza rozpoutala demonstrace ve městě, celá republika z toho byla pobouřena a nakonec se ukázalo, že je všechno jinak. Možná i v jiných kauzách se ukáže, že je všechno jinak.

Chtěl bych vás poprosit, abychom udělali to, co je z hlediska této komory nejserióznější. Argumenty, že někdo si s někým dojednal že to projde a toto neprojde, nejsou pravdivé. Co v této sněmovně projde nebo neprojde ví v tuto chvíli jenom Bůh. Situace se radikálně změnila po kauze, která teď probíhá, i poslanci jsou úplně v jiném gardu, než byli před touto kauzou. Nepředjímal bych, co nám odsouhlasí nebo neodsouhlasí. Kdybych měl přijmout argument, že to či ono nemůžeme vrátit do sněmovny, protože to nepřijme, pak tady velmi často dlouze hovoříme, zamítáme nebo opravujeme zákony, dokonce v případu, kdy stoprocentně víme, že budeme přehlasováni. Přesto to děláme proto, že je tady takové složení a je to svaté právo toho, kdo má tady převahu, aby to udělal, byť s rizikem. Také neví, spousta věcí nám prošla, sněmovna uznala, že Senát měl pravdu, že opravil věc, která do zákona nepatřila a přijal naši verzi. někdo se tady snaží veřejnosti namluvit, že dnes zachraňujeme imunitu a že dnes tady něco odhlasujeme a bude to v pořádku. My jsme tady ale na úplném začátku legislativního procesu. V prvním čtení teď půjde jedna nebo obě verze do výborů, budou se projednávat. Pak o nich bude znovu hlasováno a půjdou do sněmovny. Když je sněmovna schválí, tak půjdou sem a znovu bude třeba ústavní většiny, aby byly přijaty, protože tam musí dojít ke shodě obou komor. Že na tom někdo strávil noci, opravdu ne, ani pan senátor Antl a ani paní senátorka Paukrtová, nemuseli trávit noci, mohli je trávit, ale ne nad tímto tiskem, protože ten měli napsaný, stejně tak jako já jsem netrávil noci nad tím jedním tiskem, který je z roku 2006. I s poznámkami, co tady k tomu bylo řečeno. Byl to tisk 379. Říkám to proto, aby má žena konečně pochopila, že nejsem bordelář, protože jsem to bleskově našel ve svých štosech papíru. Dokonce bych vám mohl říci, jak jste kdo hlasoval dne 7. 3. 2007. Neřeknu to ale, protože někteří z těch, kteří tehdy nehlasovali, dnes pro tuto verzi hlasovat budou. Nebudu je tady jmenovat, i když tady někteří říkali, že vždycky hlasovali pro každou verzi, která omezovala imunitu. Fakta jsou fakta, povídky jsou povídky. Nebudu to číst, protože někteří z nich dnes budou hlasovat pro verzi, která je podle mne správnější. Stejně jako senátor Sefzig jsem nehlasoval proti zákonu, který přišel ze sněmovny z jiných důvodů, než proto, že se mi zdál legislativně a právně špatný. Nemyslím si, že je správné, aby dnes musela policie krabici doktora Ratha schovávat sedm let a poté teprve konat, protože kdyby ho náhodou sněmovna nevydala, tak může mít ještě další období a ještě další období. Uvědomil si někdo, co bude s ostatními? Ti mezi tím budou propuštěni po polovině trestu a stíhání pak bude pokračovat? Je to nesmysl, pak si svědkové opravdu nemusí nic pamatovat, dokonce někteří už nemusí být ani na světě. Nezdá se mi, že je to správné.

Pokud jde o to, co zde řekl pan senátor Čunek, na rozdíl od něj nemohu připustit myšlenku, že bych a priori řekl, že v této zemi nic nefunguje, že soudy jsou podplacené i státní zástupci jsou podplacení. Kdybych to připustil, tak tady vůbec nemůžeme být. Že se stávají excesy, že v Domažlicích policista osahává ženy při výsleších, nebo že se občas policisté zapojí do zločinu, to se děje v celém světě. Jde o to, aby jich nebyla většina. Ona jich většina není, a ni většina soudců, ani většina státních zástupců, stejně jako většina politiků a zákonodárců nejsou zmetkové, jen někteří.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se hlásí pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, mám krátkou technickou poznámku. Po sedmi letech červené víno je mnohdy lepší než na začátku.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Prosím pana senátora Čunka.

Senátor Jiří Čunek:  Technicky: Také jsem přesvědčen, že drtivá většina státních zástupců, policistů a soudců jsou poctiví lidé. Jen se nesmí bát poukázat na své nepoctivé kolegy. V tom vidím problém. Většina je ale určitě poctivých. To aby bylo jasné.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Jsem přesvědčen, že i většina politiků je poctivých. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Nikdo. Rozpravu uzavírám. Táži se navrhovatele Petra Pitharta, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Nechceš. Zeptám se pana zpravodaje Miroslava Nenutila. Prosím, případně nám sdělte, jaké návrhy v rozpravě padly.

Senátor Miroslav Nenutil:  Dámy a pánové, ve 21 příspěvcích vystoupilo 16 senátorek a senátorů. Padl jeden návrh, aby garančním výborem tohoto návrhu zákona byl ústavně-právní výbor a aby to projednala stálá komise Senátu pro Ústavu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli k dopracování a ani nezamítli, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl ústavně-právní výbor a aby dále návrh projednala Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Má ještě někdo další návrhy? Není tomu tak.

Přistoupíme k hlasování o tomto návrhu. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 18 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 50, proti jeden. Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli a zpravodaji a tím tento bod končím.

Budeme pokračovat dalším bodem našeho programu, a tím je

 

Návrh senátního návrhu ústavního zákona senátora Jaroslava Kubery a dalších, kterým se mění zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů

Tisk č. 361

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 361. Jde o první čtení. Tento návrh uvede pan navrhovatel Jaroslav Kubera, kterému dávám slovo. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, budu se snažit být stručný, protože je tady dostatek pamětníků tohoto zákona z roku 2006 a zákon je zcela totožný s tím, který jsme předkládali v roce 2006 a který tehdy Senát schválil. Důvody spočívaly v tom, že již pominuly historické důvody imunity ochraňovat Parlament proti svévoli moci výkonné. Dávali jsme tím najevo, že máme důvěru v demokratický systém, že věříme tomu, že vícestupňová soudní moc umí najít spravedlnost, i když může dojít v jisté fázi k pochybení, tak je spousta dalších možností, jak věci napravit.

Druhým důvodem bylo to, že jsme chtěli tento problém vyřešit jednou provždy, protože předchozí návrh ho řeší částečně a už po jeho vstoupení ve všeobecnou známost se vyskytovaly otázky typu "a co uděláte dál? A co uděláte ještě?" V případě přijetí tohoto zákona dojde heslo "Lékař léčí, příroda uzdravuje" naplnění, protože tento problém zanikne, vůbec nebude existovat, dokonce už nebudou existovat ani kauzy typu zda předseda Poslanecké sněmovny dá souhlas k zadržení nebo nedá, zda sněmovna či Senát vydá či nevydá a poslanec či senátor se dostane do pozice normálního běžného občana České republiky s jedinými dvěma výjimkami, které jsou opodstatněné a měly by zůstat a to aby nemohl být stíhán za své projevy v komoře parlamentu a aby nemohl být stíhán za své hlasování, protože podle ústavy hlasuje podle svého vědomí a svědomí a není možné jiným způsobem ani mocí výkonnou nebo někým jiným jim v tom bránit.

Návrh řeší i problém imunity prezidenta, který byl namítán, že prezidentu jsme imunitu okleštili a poslanci a senátoři ji mají větší, protože teď se situace ne sice vyrovná, ale bude správná, protože prezident není parlament, je to osoba zvláštní z tohoto hlediska a jemu omezená imunita výraznější zůstane proti nám.

Znovu opakuji, že argument, že to nemůžeme udělat proto, že kdosi s kýmsi dojednal v PS aniž by kdokoli říkal s kým a co, že návrh je průchodný, kdežto druhý návrh není průchodný, to myslím že pravda není. Měli bychom dát najevo, že důvěřujeme demokratickému systému, který přes své různé problémy, které ho provázejí, je schopen se chovat tak, aby nedocházelo k nějakým dramatickým excesům. Je to i výraz naší důvěry ve státní moc, že nebude dělat to, co by dělat neměla. Jak bychom potom měli chtít na občanech, aby důvěru měli, kdybychom ji neměli ani my sami. To je důvod, proč jsme předložili tento návrh. Žádný populismus to není. O tom svědčí už to, že návrh byl tady předložen v roce 2006. Naopak populismus by byl od těch, kteří měli k druhému zákonu výhrady, kdyby jen hlasovali pro to, aby nikdo nemohlo říci, že hlasovali proti omezení imunity.

Kompromis spočívá v tom, že je možná varianta, abychom poslali do sněmovny oba návrhy. Není to nic proti ničemu, protože ve sněmovně leží třetí návrh, který řeší otázku, co se stane s poslancem v případě, že je pravomocně odsouzen. Není to vůbec jednoduchá otázka a myslím si, že nebude řešena společně s těmito dvěma návrhy, protože je to ještě na velkou diskusi. Jediná se o první čtení, je dostatek času, není to tak, že za týden bude přijata nějaká verze. Mohla by se vyřešit i třetí otázka a sem by mohl přijít ze sněmovny návrh, který by byl pro nás všechny přijatelný.

Podpořili jsme původní návrh, protože je to první čtení, pouze přikázání výborům. Byli jsme si vědomi rizika, že se nám teď může stát, že druhá strana řekne, že to své má a na to naše se vykašle. Může to udělat, ale nemyslím, že není nic špatného na tom, když se oba tisky dostanou do výborů, bude se tam o nich debatovat a přijdou sem zpátky v nějaké podobě. Drobnosti, které tam jsou, se týkají doby účinnosti apod., nejsou to žádném zásadní věci.

To je důvod, proč vás prosím o podporu toho, abychom poslali i tuto verzi k projednání ústavně-právnímu výboru a komisi pro ústavu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Miroslava Nenutila. Pane senátore, máte slovo jako zpravodaj.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Domnívám se, že po více než dvouhodinové debatě, byť k předcházejícímu tisku, ale dobře víme, že debata přesahovala i do tohoto v současné době projednávaného, nepovažuji za nutné sdělovat rozdíl mezi oběma podanými návrhy. Doporučuji panu místopředsedovi otevřít diskusi.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Písemně nemám nikoho přihlášeného. Do rozpravy se hlásí pan senátor Miroslav Krejča. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, dámy a pánové, v případě předchozího bodu vystoupili snad všechny senátorky a všichni senátoři. Někteří opakovaně. Tak jsem si řekl, že by bylo ostudné, abych také nevystoupil a něco si k tomu neřekl.

Tak jako jsem zvedl ruku pro předchozí návrh, tak podpořím i tento návrh. Protože si myslím, že je potřeba vést klidnou, důstojnou diskusi, bez jakýchkoliv emocí v jednotlivých orgánech Senátu; ve výborech, v komisích – a dospět k nějakému, nejlépe shodnému názoru v jedné podobě toho, co bychom případně odesílali do Poslanecké sněmovny. Musíme se oprostit od veškerého balastu jakéhokoliv populismu. Musíme zabránit tomu, abychom podléhali jakýmkoliv tlakům kteréhokoliv stranického sekretariátu. A hlavně, a bylo to tady řečeno několikrát, dohody, ať už oficiální nebo neoficiální s Poslaneckou sněmovnou o tom, co nám pustí a co nám nepustí, považuji za naprosto nedůstojné a především za útok proti existenci Senátu. To potom skutečně nepotřebujeme mít dvoukomorový Parlament a obstará to jedna komora... To je to, co jsem tady chtěl veřejně sdělit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do obecné rozpravy se už nikdo nehlásí... A hlásí se... Pan senátor Petr Vícha. Prosím, máte slovo.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji, nebudu zdržovat, vše už bylo řečeno minule, a teď ještě zopakováno. Jen žádám o desetiminutovou přestávku na jednání klubu před hlasováním.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Před hlasováním. Můžu uzavřít obecnou rozpravu. Dobře. Uzavírám obecnou rozpravu. Nyní se ptám předkladatele, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. (Ne.) Pan zpravodaj?

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo. Vyjádřím se pouze formálně. Ve dvou diskusních příspěvcích nepadl žádný návrh, který by byl hlasovatelný.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, děkuji. Nyní máme situaci před hlasování, kdy, vzhledem k tomu, že návrh zákona nebyl navržen ani k vrácení, ani k zamítnutí; čili k dopracování – budeme tedy hlasovat o přikázání senátního návrhu zákona výboru či výborům k projednání.

Před hlasováním bude přestávka. Jenom uvedu, o čem budeme hlasovat. Aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl ústavně-právní výbor a dále, aby jej projednala Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury.

Teď máme před hlasováním. Vyhlašuji desetiminutovou přestávku na poradu senátního klubu sociální demokracie do 16.22 hodin.

(Jednání přerušeno v 16.13 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 16.22 hodin.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Zaujměte prosím svá místa, budeme pokračovat v projednávání tohoto bodu. Ještě jednou zopakuji, že nebyl předložen žádný návrh na vrácení navrhovateli k dopracování, ani jsme návrh zákona nezamítli, takže přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru či výborům k projednání.

Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl ústavně-právní výbor, a dále aby jej projednala Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Ptám se, zda je nějaký další návrh na doplnění. Není, takže přistoupíme k hlasování.

V sále je v tuto chvíli přítomno 56 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 29. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 19 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji jak panu navrhovateli, tak panu zpravodaji. Tímto přikázáním jsme tento bod projednali a přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu... (O slovo se hlásí senátor Kubera.) Prosím.

Senátor Jaroslav Kubera:  Děkuji. Máte to u mě!

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, pane senátore, my jsme si toho vědomi. Budeme pokračovat dalším bodem našeho programu, a tím je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorů Miroslava Nenutila, Milana Štěcha, Přemysla Sobotky a dalších, kterým se navrhuje zákon č. ____/2012 Sb., o Českém národním povstání, a mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích

Tisk č. 343

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 343 a jedná se o prvé čtení. Návrh zákona uvede za navrhovatele pan senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, už v samotném názvu návrhu zákona je slůvko České národní povstání. Možná to evokuje jiný název, ale je to naprosto záměrně. Mluvilo se vždycky o Pražském povstání, později se mluvilo o Květnovém povstání českého lidu. Pražské povstání nevystihovalo územní charakter národního odboje konce 2. světové války. Květnové povstání českého lidu zase nevystihovalo časový horizont, protože už koncem dubna v některých moravských obcích odpor proti hroutícímu se fašismu vzrůstal.

Pro vaši informaci v téměř třech stovkách obcí a měst tehdejšího protektorátu na 80 tisíc lidí povstalo; povstalo nevyzbrojeno, povstalo s provizorními zbraněmi, mnohdy jen s loveckými puškami, protože po stanných právech, po akcích, po atentátu na Heydricha mnoho zbraní nebylo. To je asi odůvodnění té druhé části návrhu zákona, kde navrhujeme 5. květen změnit na České národní povstání.

Vrátím se ale k tomu nejpodstatnějšímu. Přímí účastníci tehdy tzv. Pražského povstání byli oceněni a odškodněni; pouze ti, kteří byli přímo zraněni, anebo padli. Těch bylo zhruba kolem třech tisících. Vlastních účastníků bylo několikanásobně více. Fakta mluví o 80 tisících, z nichž dnes už žije jen pár desítek lidí; pár desítek lidí, na které bylo nějakým způsobem zapomenuto. Pravdou je, že impulsem pro tento návrh zákona byl Český svaz bojovníků za svobodu. Pravdou také je, že v prvopočátcích v návrhu byly obsaženy některé materiální a finanční výhody pro účastníky Českého národního povstání. Pravdou je, že téměř půl roku vznikal návrh tohoto zákona právě proto, že bylo těžké najít kompromis mezi tím, aby návrh zákona neměl dopad na státní rozpočet, a jak je předkládán, tak ani nemá, a zároveň aby byli důstojně oceněni ti účastníci, kteří měli to štěstí, že nebyli zraněni, anebo že dokonce nepadli, ale velkou měrou se podíleli na uspíšení konce hrůzovlády fašismu. Z toho důvodu v návrhu zákona se jim přiděluje pamětní odznak Českého národního povstání.

Ve zprávě legislativy jste zcela určitě našli výtky k tomuto zákonu, které si beru na vrub já, kdy opomenutím, resp. nevyjmutím dvou paragrafů z citovaných zákonů hrozilo, že by mohly být uplatněny nároky k důchodu a k různým dalším výhodám. Mohu vám říct, že po dohodě s ministerstvem práce a sociálních věcí, ministerstvem obrany, Českým svazem bojovníků za svobodu a ostatními předkladateli je připravován takový pozměňovací návrh, který vyloučí tu možnost nároku na státní rozpočet.

Mohu také s radostí prohlásit, že každého, koho jsem požádal o spolupráci na tomto zákoně, a je úplně jedno, jestli byl z levé, nebo z pravé části horní komory Parlamentu, tak pomoc neodmítl a jsem tomu rád.

Dámy a pánové, prosím vás, abyste odsouhlasili přikázání návrhu tohoto zákona jako garančnímu výboru pro vzdělání, kulturu a petice – omlouvám se, jestli jsem to neřekl správně – a k dalšímu projednání ústavně-právnímu výboru. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a prosím zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Jaromíra Jermáře. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Jermář:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, já bych jenom opakoval slova, která zde už řekl navrhovatel, takže já se připojuji k tomu a požádám vás, aby tento návrh zákona byl přikázán těm výborům, které tady navrhovatel sdělil.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Také zaujměte místo u stolku zpravodajů a otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí jako první pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já se také samozřejmě přimlouvám za to, abychom tento návrh v tuto chvíli pustili do podrobné rozpravy, resp. přikázali výborům nebo výboru k projednání, a hned v tuto chvíli se i přimlouvám za to, abychom tento návrh po jeho úpravě a dopracování schválili, neboť je to dluh, který podle mého hlubokého přesvědčení dlužíme všem těm, kteří se postavili v posledních měsících války na odpor fašistické německé armádě, která pět let předtím okupovala naše území.

Když jsem se v minulosti – v posledních zejména čtyřech letech – účastnil řady pietních aktů a setkání a potkával jsem se s představiteli Svazu bojovníků za svobodu, tak při každém takovém setkání nám připomínali tento náš dluh. Samozřejmě oni ho částečně směřovali do té hmotně právní oblasti, protože chtěli dostat nebo aspoň se přiblížit v některých částech k ocenění těch, kteří obdrželi určité kompenzace, kteří byli těžce zraněni, anebo rodiny pozůstalých, ale my jsme bohužel naráželi na to, že to bylo velmi komplikované a že by to dokonce mohlo i některé dosavadní výhody těch skupin ohrozit, resp. také na to nebyly finanční zdroje.

Ale ve druhé části je to morální ocenění a uznání jako Českého národního povstání celého období od dubna až do 12. května, to stále zůstalo jako určitý dluh a samozřejmě také to mělo určité souvislosti s obdobím, jak se válečná a těsně poválečná historie vykládala v určitých etapách vývoje v naší zemi, kdy se přisuzovaly větší zásluhy tomu, anebo zase onomu. Takže je to dluh a vzpomínám si, když jsme ještě s paní předsedkyní Poslanecké sněmovny při posledních setkáních v Lidicích a Ležácích paní Anděle Dvořákové asi tři měsíce před tím, než umřela, slíbili, že uděláme maximum pro to, abychom aspoň tuto věc v té jedné části napravili. A dneska tady ten návrh je a má širokou podporu právě těch lidí, kteří se problematikou související s Pražským povstáním, Květnovým povstáním, ale podle mého názoru a přesvědčení Českým národním povstáním zabývají. Myslím si, že bychom tyto úpravy a uzákonění tohoto období, ale i určitého morálního ocenění lidí,těch několika desítek nebo málo stovek, kteří dodneška žijí, že bychom měli schválit a že bychom měli částečně napravit to, co jsme v minulosti nestihli. Takže děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, tady můj předřečník už tady jasně řekl, že – a bohužel až po hodně letech – se tady snažíme napravit nějaký dluh. Chtěl bych upozornit na to, že to byli nejenom občané ČR, ale i občané jiných států, kteří se zúčastnili těch bojů, především tedy v Praze, ale i v jiných městech. A chtěl bych vás upozornit na to, že to nebyla jenom Praha, ale byla to i města na Moravě, možná i některá ve Slezsku. To znamená, já bych se chtěl zeptat, jaký je rozdíl mezi tím názvem – i když ten název není rozhodující pro mě – mezi květnovým a českým a proč tam nemohli být oceněni jako účastníci Českého národního povstání i občané jiných států, nejen České republiky. A pak bych chtěl oznámit střet zájmů, protože někteří moji příbuzní se zúčastnili bojů v Praze.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se v tuto chvíli nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Zeptám se předkladatele, zda si přeje vystoupit. Ano, takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Nejprve k dotazu. V současné době 5. květen je pojmenován jako Květnové povstání českého lidu. V prvé své části vystoupení jsem mluvil o tom, že ani to slůvko květnové není časově přesné, proto se ten název nahrazuje výstižnějším pojmem České národní povstání. To je jeden důvod, proč se tam mluví o občanech ČR.

Už příprava tohoto zákona byla komplikovaná pro občany ČR a zvažovali jsme, zdali bychom to neměli rozšířit alespoň na občany Slovenské republiky, ale nešlo to. Řeknu to hned teď proč – protože jsem vám zapomněl říct, že navrhujeme účinnost tohoto zákona symbolicky k 28. říjnu. Možná si historici řeknou, co má společného České národní povstání s 28. říjnem. 28. říjen je státní svátek – vznik samostatné republiky. Bezesporu i tyto události do toho patří. Ale mluvil jsem, že existuje již jen několik desítek lidí, jež budou mít nárok na pamětní odznak. Kdybychom to chtěli směřovat až ke kulatému výročí onoho Květnového povstání českého lidu za tři roky, obávám se, že už bychom těch odznaků moc vyrábět nemuseli. Z toho důvodu nečekáme ani na květen 2013, ale využíváme nejbližšího vhodného důstojného termínu, proto tedy 28. říjen letošního roku. A předznamenávám, že po dalším projednávání pak v zájmu urychlení celé legislativy budeme navrhovat projednat návrh tohoto zákona v devadesátkovém režimu, zkrátka v tom zrychleném řízení.

Tolik tedy na vysvětlení a já vám děkuji za jeho případnou podporu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit. Nepřeje si vystoupit. Vzhledem k tomu, že nepadl žádný návrh na vrácení či zamítnutí návrhu zákona, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru či výborům k projednání.

Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního zákona byl výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Zeptám se, zda má někdo nějaký další návrh. Není tomu tak, přistoupíme k hlasování.

V sále je v tuto chvíli přítomno 47 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 24. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že vhlasování pořadové číslo 20 se ze 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji.

Tím jsme přikázali tento tisk. Děkuji také navrhovateli a panu zpravodaji a tím končí projednávání tohoto bodu.

Jako další bod máme

 

Návrh senátního návrhu zákona, senátora Vítězslava Jonáše a dalších, kterým se mění zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění zákona č. 409/2010 Sb., zákona č. 188/2011 Sb. a zákona č. 420/2011 Sb.

Tisk č. 347

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 347. Jedná se o první čtení a návrh zákona uvede jeho navrhovatel pan senátor Vítězslav Jonáš. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot je jednou ze základních povinností státu, přičemž bezpečnost je zajišťována zejména v rámci stanovených působností bezpečnostních a záchranných sborů. Prioritou bezpečnostní politiky ČR v dlouhodobém horizontu je zajištění spolehlivého fungování tohoto systému a akceschopnost jeho jednotlivých složek. Současné i očekávané bezpečnostní hrozby jsou tímto systémovým přístupem i přes dosud provedená úsporná opatření ještě dostatečně pokryty. Některé signály související s rozpočtovým výhledem na roky 2013 a 2014 však naznačují, že by se plánovaná úsporná opatření měla velmi zásadním způsobem dotknout také bezpečnostních a záchranných sborů a vytvářejí tak značné pochybnosti o tom, zda nejsou uvedené vládní priority pouhou deklarací.

Základní myšlenkou navrhované právní úpravy je zajištění vícezdrojového financování jednotek Hasičského záchranného sboru ČR a jednotek Sboru dobrovolných hasičů obcí. Tyto subjekty poskytují služby jednoznačně veřejného charakteru, které přispívají celé společnosti. Každoročně se reálně podílejí na záchraně lidských životů a majetkových hodnot, jsou veřejností vnímány velice pozitivně. I přes tyto skutečnosti jsou tyto subjekty dlouhodobě podfinancovány. Tento stav má mimořádný význam na akceschopnost jednotlivých jednotek bez ohledu na to, zda se jedná o dobrovolné hasiče či profesionály, protože přímo ovlivňují možnost obnovy technologického parku a jeho dovybavování s ohledem na moderní trendy v rámci této oblasti.

Z hlediska současné rozpočtové situace Hasičského záchranného sboru ČR i Sboru dobrovolných hasičů je naprosto zásadní vyřešit dostatečné finanční prostředky pro tyto složky, a to zjevně z mimorozpočtových zdrojů. Hasičský záchranný sbor ČR i obce provozující jednotky Sboru dobrovolných hasičů obcí musí řešit budoucí financování těchto jednotek. Jako jedna ze současných možností se jeví využití spolufinancování z fondů EU, což je v současnosti realizováno na úrovni Hasičského záchranného sboru ČR. Dále je nutno se zamyslet nad další alternativou financování mimo státní rozpočet, kdy by bylo možné získané finanční prostředky použít toliko na úhradu nákladů spojených s pořízením a údržbou požární techniky a věcných prostředků požární ochrany potřebných pro jejich činnost, tedy obecně na integrovaný záchranný systém, což právě řeší navrhovaná právní úprava. Každá koruna vložená na činnost integrovaného záchranného systému se státu každý rok vrací. V roce 2011 činily uchráněné hodnoty jen u požárů přes osm miliard korun, zatímco například rozpočet Hasičského záchranného sboru ČR byl něco přes sedm miliard korun. Uchráněné hodnoty zásahů při dopravních nehodách a dalších technických zásazích – norné stěny na vodních tocích, odstraňování spadlých stromů, odstraňování ledu z vodních toků atd. – nelze finančně kvantifikovat. Vezmeme-li však v úvahu, že zásahy u požárů oscilují mezi 18-20 % celkového počtu zásahů Hasičského záchranného sboru ČR, pak lze předpokládat, že uchráněné hodnoty by se pohybovaly o řád výše.

Navrhovaná právní úprava zakládá další pilíř financování v dané oblasti. Vícezdrojové financování aplikuje řada evropských zemí, například Rakousko, Německo, Slovensko, Polsko, Portugalsko, ale i jednotlivé státy USA. Podstatným rozdílem oproti navrhované právní úpravě ale je skutečnost, že v těchto zemích je také tato problematika řešena formou daňové povinnosti. Princip navrhované právní úpravy spočívá v tom, že pojišťovny podnikající na území ČR odvedou určité procento z vybraného pojistného z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla na speciálně zřízený účet spravovaný Ministerstvem vnitra. Vybrané finanční prostředky by se ale dle předem určených pravidel přerozdělily tak, aby ve finále byly investovány do již zmiňované obnovy technologického parku a jeho dovybavení.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem ČR a není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána. Také tato úprava nemá negativní dopad na státní rozpočet, rozpočet krajů a obcí.

Vážené kolegyně a kolegové, žádám vás o schválení tohoto zákona v prvním čtení a těším se již na projednávání v přidělených výborech. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení pana senátora Petra Šilara. Teď dostávám informaci, že místo omluveného pana senátora Petra Šilara jej zastoupí pan senátor Koukal. Prosím, pane senátore, máte slovo jako zpravodaj.

Senátor Václav Koukal:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pan předkladatel jaksi ústním zdůvodněním, ale také důvodovou zprávou, která je v obsahu tohoto návrhu, dostatečně zdůvodnil důvod, proč se navrhuje tohoto opatření, a já si myslím, že tedy po proběhlé rozpravě bych navrhoval ve shodě s panem předkladatelem, aby výbory, které budou pověřeny posouzením tohoto návrhu, byly výbor pro veřejnou správu a životní prostředí a také výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona. Do rozpravy se hlásí jako první paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane místopředsedo, pane navrhovateli, kolegyně a kolegové, přihlásila jsem se o slovo, které bude velmi krátké. Chci jenom říci, že vítám tento návrh zákona a velmi jej podporuji, protože mně připadá naprosto absurdní, že tak výkonný systém, tak dobře zorganizovaný systém a zkušený systém, jako je systém požární ochrany u nás v ČR, ať už jsou to profesionální hasiči, či Sbor dobrovolných hasičů, je v této chvíli v podstatě finančně likvidován tím, že prostředky na činnost, ať už jsou to profesionální hasiči, či dobrovolní hasiči, jsou jim skutečně kráceny nad míru.

Myslím si, že je také správná úvaha dofinancovat to, co tento systém potřebuje a potřebují to hlavně občané ze zdrojů týkajících se pojišťoven. To, co mě na tom ale trošičku vadí, i když je to chvályhodné z pohledu Senátu, ale nicméně mně vadí, že finanční prostředky pro jeden ze základních systémů ochrany občanů musí býti hledány a musí být zajišťovány v podstatě legislativní iniciativou senátorů, notabene vládních senátorů! Já se domnívám, že je povinnost státu, tedy povinnost vlády zajistit, aby takto významné systémy ochrany občanů prostě fungovaly, aby měly podmínky k tomu, aby své poslání,a je to poslání, co hasiči plní, aby toto své poslání mohli skutečně plnit. Myslím si, že také nebude jednoduchá cesta senátního návrhu zákona, který v podstatě bude ukládat povinnosti soukromým subjektům. Bylo by asi skutečně vhodnější, aby tento návrh byl vládním návrhem připraveným, projednaným, spočítaným. Nicméně ještě jednou děkuji navrhovatelům a tento návrh zákona podpořím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní místopředsedkyně, a jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Jan Hajda. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, v posledním období dostala řada profesionálních požárních sborů dotazníky z jejich ústředí a bude se rozhodovat o jejich existenci. Pokud by řada z nich, a hovoří se o tom, že ti, kteří mají méně než 200 výjezdů za rok, že by mohlo dojít k jejich omezení nebo rušení, došlo by k dalšímu ohrožení bezpečnosti našich občanů, což je nepřijatelné. Víme, jak je úspornými opatřeními ochromena činnost Policie. Jestliže v okolních zemích činnost požárních sborů vyřešili tím, co říkají předkladatelé v tomto návrhu, tak včera na našem klubu sociální demokracie – jde nám rovněž o bezpečnost našich občanů, o možnost včasného zásahu ze strany především profesionálních hasičů – a proto v této fázi podporujeme tento návrh a budeme podporovat jeho přikázání do výborů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Děkuji, pane řídící. Já vím, že si asi řeknete, že jsem se dneska nějak rozpovídal, ale tohle je věc, kterou nemohu nechat projít bez toho, že bych se k ní vyjádřil. Víte, já jsem dobrovolným hasičem odmalička. Do dnešního dne řídím, když je potřeba, požární Tatru s velkou cisternou, což vyvolává někdy úsměvy, když přijedu k požáru a teď si tam kluci uvědomí, že vlastně přijel senátor za volantem požárního auta, a dokonce byly jednou na mě vznášeny prostřednictvím sdělovacích prostředků i dotazy, jestli si myslím, že je vhodné, aby senátor Parlamentu ČR řídil požární auta. Proč to říkám? Ten auťák je více jak 30 let starý a nedovedete si představit, jaké úsilí dneska už dává tu Tatru udržet v provozu, protože obec, která má 750 obyvatel, nemá na pořízení nového auta a horko těžko udržuje i techniku ostatní, kterou k dispozici má. A situace je o to vážnější, že jsme zařazeni jako výjezdové středisko i pro výjezdy na dálnici D8, a dokonce i do výjezdů přes hranice při přeshraniční spolupráci s Německem.

Kdybyste šli do archivu, tak zjistíte, že už za mého prvního působení v Senátu jsem tenhle návrh předkládal. Tehdy byl smeten ze stolu. Já pevně doufám, že osud mého prvního návrhu nepostihne tenhle návrh. Já se velmi přimlouvám za to, abychom udělali všechno pro to, aby peníze z pojišťoven, vždyť jsou to vlastně peníze, které pojišťovnám zachraňují dobrovolní hasiči, a jsou to skutečně neskutečně velké prostředky, aby byly uvolňovány na postupné vybavování hasičských sborů. Kdyby to bylo vhodné, tak předkladatelům na tomhle místě zatleskám za předložený návrh. Chtěl bych jim za něj poděkovat. Jen mě trošku mrzí, že jsem nevěděl o tom, že to připravují, protože, věřte mi, všemi deseti bych se přihlásil i jako jeden z těch, kteří tento návrh zpracovávají.

Znova říkám, velmi předkladatelům za tento návrh děkuji a pevně doufám, že cesta tohoto návrhu při projednávání Parlamentem – nemyslím tím samozřejmě jenom Senátem, myslím tím i Sněmovnou – bude trnitá, ale nakonec úspěšná. Ještě jednou: děkuji vám!

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Karel Šebek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Karel Šebek:  Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, já budu pokračovat v podobném duchu mých předřečníků, jen bych doplnil, že kromě dobrovolných hasičů a profesionálů je tady ještě něco mezi – tzv. jednotky JPO II, které jsou zřízeny při menších městech, a ty opravdu jdou do ohně s těmi profesionály a dnes charakter požárů je takový, že tam nemůžete ty chlapce nebo i děvčata někdy poslat téměř nikdy bez dýchacích přístrojů. A jenom cena helmy se počítá od 10 tisíc výš a cena dýchacích přístrojů je 50 tisíc a výš, nehledě na mobilní techniku. A oni jsou skutečně v nejistotě, jak to s nimi bude, a přitom víme, že co se neuhasí do 5 minut, hasí se potom půl dne. Takže já také pléduji za schválení tohoto návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se hlásí pan senátor Miloš Malý. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedající, dámy a pánové, jak řekl můj předřečník, který řídí hasičskou Tatru, já jsem minulou sobotu řídil soutěž našich požárníků v okresním kole. V okamžiku, kdy se začal projednávat tento zákon, tak samozřejmě jsem všemi deseti pro něj, protože svého času generál Štěpán, který řídil Hasičský záchranný sbor, vytvořil společně s dalšími spolupracovníky celý systém, který velmi dobře funguje, a je to jedna z mála institucí, která se vždy osvědčila. Hasiči, zdravotníci a další součásti integrovaného záchranného systému v současné době jsou na tom finančně velmi špatně. Když si uvědomíme, že máme ve výkonu zhruba 9 tisíc hasičů a mluví se o tom, že by jich do 3 tisíc mělo odejít, a mluví se, že by měli odejít hlavně ti z kanceláří – ono jich tam v těch kancelářích moc není. Jsou to preventisté a jsou to technici, kteří se zabývají vyšetřováním. A pak jsou to ti, kteří se vyjadřují k předkládaným stavením projektům z hlediska požární bezpečnosti.

Takže nám těch hasičů už moc nezůstává. Znovu navážu na svého předřečníka – dostáváme se k tzv. dobrovolným hasičským sborům, které jsou nasazovány jako zálohy, to znamená kteří jedou v tom druhém, třetím sledu. A když vidíte techniku, s jakou jedou, tak jsou to Avie ze šedesátých, sedmdesátých let. Když jsou dobří, tak mají Tatru, ta vjede do terénu, protože má náhon na všechny nápravy a má uzávěrky. To jsou ty lepší případy. Pak jedou se "706", což je spíš silniční vozidlo, které do terénu moc nepasuje. Takže pokud se podaří tento zákon prosadit a pokud se nám podaří udržet tento velmi kvalitní systém, který, jak říkám, nastartoval generál Štěpán, který je už toho času ve výslužbě, tak našim spoluobčanům uděláme víc služeb, než si můžeme představit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Tady nikdo nechce zpochybňovat záslužnou činnost hasičů, jak už dobrovolných, tak profesionálních, ale přesto mi to nedá, abych vás upozornil, že je to vlastně zavedení další daně šesti procent. Samozřejmě pojišťovny si to nenechají pro sebe a nejméně o tuto částku zvednou pojistné. Má to být 1,4 miliardy ročně, které mají jít těmto organizacím. A já se ptám, jakými způsoby tedy bude dělána kontrola, protože tady se mluví něco o přerozdělování. Z úst pravicového politika je to pro mě zvláštní hudba, a to přerozdělování vždycky dříve nebo později je spojeno s něčím jiným. Podívejme se na evropské dotace. Tak se ptám, kdo bude vypracovávat ty předpisy, jestli už to navrhovatelé nějakým způsobem projednávali. A pak bych vám chtěl říci ještě o jednom příkladu ze života, kdy Sbor dobrovolných hasičů dostal dotace ve výši téměř 60 milionů, bylo to z evropských peněz a protože Sbor dobrovolných hasičů udělal výběrové řízení v rozporu se zákonem, tak peníze z evropských dotačních fondů nedostanou, je to přeshraniční spolupráce a bude to muset zaplatit kraj, který samozřejmě peníze vezme ze sociální a zdravotní oblasti. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další je do rozpravy přihlášen pan senátor Tomáš Grulich. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové. Já jsem vám chtěl jenom sdělit, že nejsem jenom nějaký městský floutek z Prahy, ale jsem také dobrovolný hasič.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji za zajímavé sdělení. Nyní je do rozpravy přihlášena paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. Dobré odpoledne. Já nejsem hasič. Možná, že budu hasič evropských financí, protože před chvilkou jsme se dozvěděli, že pan Barroso s panem Nečasem nejednal zrovna v rukavičkách a že prostě evropské peníze nebudou hned tak. Ale to říkat nechci. Já jsem chtěla vystoupit směrem k hasičům, protože za mnou byl šéf hasičů Ústeckého kraje a říkal, jak se situace skutečně má. Ta situace se má velmi špatně, protože se jezdí auty, která jsou stará 30 let – jsou stará 21 let. Touto technikou lidé vyjedou a všichni čekáme, až někam dorazí. Je to strašné. Takže říkáme – my jsme neměli vůbec peníze na nákup nové techniky. Jediná výhoda je to, že bývalý ministr vnitra John přealokoval asi miliardu korun, která měla být na výstavbu nějakého vzdělávacího centra pro hasiče v Hradeckém kraji na to, aby se nakoupila technika. Takže aspoň za to se tato technika nakoupí. Takže možná že budu ještě argumentovat, že hasiči něco dostanou a dostanou proto, že byli přealokovány. A já si myslím, že to, co teď činí senátoři, je moc dobře, protože hasiči si zaslouží náš obdiv a jsou to lidé, kteří jsou na svém místě a všichni si přejeme, když máme problém, aby tam byli co nejdřív, protože oni jsou tam z toho integrovaného systému jako první. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové. Já se chci také připojit k podpoře tohoto návrhu. My jsme zvažovali již před asi pěti lety, ale ani tehdy to nebylo poprvé. Tento návrh žije už nejméně deset let. Dokonce jsem kdysi vedl jednání s pojišťovnami o tom, jestli by nechtěly takovou věc udělat dobrovolně, jako své gesto dobré vůle. Protože co je nesporné, že činnost hasičů snižuje jejich pojistné plnění a tudíž šetří jejich peníze. To, že nejsme schopni z běžných veřejných prostředků hasiče vybavit lépe, lépe se o ně postarat, tak to si myslím, že je do jisté míry ostuda, ale na druhou stranu víme, jak se horko těžko obrací každá koruna, ať je to ve školství, ve zdravotnictví, kdekoliv jinde. Myslím si, že toto sice není úplně nejpravicovější a nejkonzervativnější opatření, jaké si lze představit, ale nějakou logiku to tady má. Ostatně například Fond kinematografie také financují subjekty, které se zabývají činností sice příbuznou, ale ne přímo totožnou. Takže není to určitě první věc, která se v naší legislativě v tomto smyslu objeví. Spolupracuji s hasiči už osm let a vím, jak na tom jsou. Snažím se jim pomáhat, ale takovou pomoc, kterou by jim mohl poskytnout tento návrh, nejsem schopen nabídnout.

Chci také upozornit na to, že pokud jde o hasiče, je tady ještě jedna křivda, která se vůči nim děje a kterou by bylo dobré také vzít v potaz. Voláme k tomu všechny kolegy, kteří fandí hasičům, abychom se k tomu spojili, a to je otázka nemocenského pojištění nebo zkrátka úhrada nemocenské v případě, že dojde k nějakému úrazu při zásahu, tedy při činnosti ve veřejném zájmu. Tam by bylo na místě, aby měli stoprocentní náhradu, ne jako běžný občan, který trpí chorobou. Myslím si, že i toto by bylo opatření, které by podpořilo hasiče v jejich nesporně záslužné činnosti. Děkuji za pozornost a návrh podpořím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se hlásí pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Jenom malou poznámku. Já to samozřejmě podpořím, ale současně přitom říkám, že to je nouzové řešení chyb státu – a teď nebudu hodnotit, která vláda vládla, to totiž není podstatné. Podstatné je to, že stát má mít své priority – bezpečnost, obrana, hasiči, apod. Ale my jsme v situaci, kdy jsme si špatně vyložili prioritu, takže máme 26 operačních programů místo abychom měli jeden, který se jmenuje infrastruktura, která implikuje další a další podpory hospodářského růstu, protože každý chce pro to svoje, co považuje za nejdůležitější – já jsem se zúčastnil porady primátorů na téma Další čerpání evropských prostředků, které vypadá hezky, protože to jsou jako čtyři hlavní programy a mají asi 86 podprogramů. Takže to bylo úplně stejné, všichni si tam chtěli prosadit malé čističky a nevím co všechno, kanalizace, a ztrácejí se v tom ty velké věci, které stát má dělat. Stát se neúměrně hrabe do života lidí tam, kde mu do toho vůbec nic není. Furt se někde registrujeme, děláme nové databáze, furt nás někdo honí po úřadech a ty základní tři věci, které mu patří, které má dělat, ty nedělá. Pak bychom nemuseli přijímat takovéto zákony, které jsou samozřejmě sporné, protože on to vždycky někdo musí zaplatit, a on to vždycky totiž zaplatí ten poslední spotřebitel. Ono říkat někomu, ať to zaplatí ti, kteří to zavinili, nikdo jiný totiž není než ten, kdo je na úplném konci. Ten zaplatí všechno. A stát by si toto měl bez ohledu na to, jaká vláda vládne, uvědomit a očesat ty své aktivity, které mu nepřísluší, ale které jsou samozřejmě velmi líbivé pro veřejnost a zabývat se tím, abychom nemuseli číst, že jednou policie nemá na benzín, podruhé vězeňská služba nemá na to, aby mohla spravovat věznice. To jsou ty tři nebo čtyři priority, ty ostatní by měl osekat. A potom bychom tady neměli takovýto problém. Takže já to podpořím s tím, že to považuji za nouzové řešení, ale systémové řešení je někde jinde.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Jako spolupředkladatel zákona samozřejmě zákon podporuji, ale v souladu s kolegou Tomášem Grulichem si také dovolím řici jednu osobní poznámku. Je to tak, že moji předchůdci vyráběli hasičské stříkačky, říkalo se jim "vystrčilky" a z tohoto důvodu jsem povinen hasiče podporovat.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Ještě pan senátor Petr Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji za slovo. V Praze všichni posměváčci, kteří se posmívali Sboru dobrovolných hasičů v těch venkovských čtvrtích, které se do Prahy přidaly teprve později, přešel smích ve chvíli, kdy Praha získala několika tisícileté vody a záplavy a bez dobrovolných hasičů by měli obrovské těžkosti všichni. Dneska jsou vybaveni možná lépe než mnozí profesionálové. Ale to jsem nechtěl říct. Já se chci připojit k tomu, co říkal kolega Kubera. Až budeme hledat různé rezervy, jděte se podívat na jednotlivá ministerstva, jaké tam visí v předsálích nebo když čekáte někde u ministra nebo náměstků, jaké jsou na stolečkách magazíny, takhle tlusté, těžké, půlkilové na nádherné křídě a když se zeptáte, jestli je nutné tento časopis vyrábět, tak se dovíte – tohle už před 15 lety, musíme držet tradice apod. To jsou neuvěřitelné věci. Český PEN klub shání ročně milion korun. PEN klub, který nás zastupuje navenek, zastupuje všechny české spisovatele, honosná organizace. Nemá milion korun na svou činnost a na jednotlivých ministerstvech jsou obrovské magazíny všech možných formátů a na to pořád máme. Takže až budeme hledat úspory, a je jedno, která vláda tady bude, pojďme se dívat skutečně tam, kde je třeba. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zdá se, že se do rozpravy už nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Zeptám se pana předkladatele, zda si přeje reagovat na podrobnou rozpravu. Přeje si reagovat, tak prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Ano, jenom krátká reakce. Na požadavek pana Drymla a jeho připomínku – je hodně kontroly, tak je to také – já jsem ho samozřejmě se vším neseznamoval. Kontrolní systém je tady popsán – správní delikty právnických osob. Je jasné, ať se snažíme jakkoliv, tak může někde dojít k nějakým excesům. Tady je to celkem dobře viditelné, transparentní, dovolím si to zveřejňovat, které dobrovolné i profesionální sbory dostanou. Je to tam popsáno. Samozřejmě k diskusi, co tam ještě můžeme zpřísnit, aby se s těmi prostředky dobře hospodařilo. Všichni dobře vědí, že právě u hasičů musí integrovaný záchranný systém dobře hospodařit. Těm, kteří říkali, že nevěděli o tom, že by se rádi připodepsali – já se omlouvám, ale my jsme čekali hodně dlouho na to, jestli se Sněmovna probere, jestli z vládních řad něco přijde, aby se s tím legislativně pracovalo, aby se to všechno stihlo s nabytím účinnosti 1.1.2013, tak už jsme nemohli čekat, a prakticky se připodepsali jenom moji nejbližší kolegové na hospodářském výboru. Samozřejmě mě ta podpora těší a jsem si vědom, že kdybyste to dostali, tak je to skoro jednotně podepsáno tak, aby se s tímto materiálem pracovalo. To je všechno a vidím, že musím poděkovat za podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zeptám se pana zpravodaje, zda si přeje vystoupit. Přeje si vystoupit. Takže prosím, pan senátor Václav Koukal, máte slovo.

Senátor Václav Koukal:  Já, pane předsedající, zhodnotím diskusi. Vystoupilo 12 senátorek a senátorů, všichni s významnou podporou pro návrh tohoto zákona. Někteří s výhradou, že systémově by zajištěni mělo být na straně státu. Já jsem si tady během diskuse udělal poznámku k tomu, co by to asi znamenalo, jestli se mnou bude pan předkladatel souhlasit. Pokud by prošel návrh i v Poslanecké sněmovně, tak by to znamenalo, že by profesionální sbory zřízené krajem měly dostat asi 700 milionů Kč ročně a dobrovolní hasiči asi 500 milionů Kč ročně, což je významný podíl proti stávajícímu stavu. Jak už jsem avizoval v předchozím vystoupení, tak tady existuje návrh, pokud nebude jiný návrh, aby tento návrh doputoval do výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a také do VHZD. Pokud nebude jiný návrh, pak bychom o těchto návrzích hlasovali.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Protože nepadl žádný návrh na vrácení, ani k dopracování, ani na zamítnutí, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru či výborům k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl VHZD. Teď si nejsem zcela jist, jestli pan zpravodaj navrhoval ještě doplnit zdravotní a sociální. Ne. A ten druhý? Pardon, omlouvám se – pro veřejnou správu. Takže to bude výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Čili tyto dva výbory. Zeptám se, zda je ještě nějaké další doplnění. Není-li tomu tak, pak přistoupíme k hlasování.

V sále je v tuto chvíli aktuálně přítomno 50 senátorek a senátorů, potřebné kvórum pro schválení je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování poř. č. 21 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme přikázali tento tisk k projednání. Děkuji jak navrhovateli, tak i panu zpravodaji. Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu.

Máme tady další bod, to je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Aleny Gajdůškové, senátora Jana Žaloudíka a dalších, kterým se mění zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách)

Tisk č. 360

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 360, jedná se o první čtení. Požádal bych navrhovatelku, paní senátorku, Alenu Gajdůškovou, aby návrh uvedla. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegové a kolegyně, návrh novely zákona o zdravotních službách má řešit problémy, které vznikly přijetím zákona č. 372/2011 Sb., a tyto problémy vznikly především rodinám s dětmi, ale také lékařům a zdravotnickým zařízením. My jsme již v době, kdy jsme projednávali návrh zákona 372, zde hovořili o tom, a upozorňovali na tom především lékaři z našich řad, že tento návrh zákona bude v praxi velmi obtížně použitelný. A to používám velmi kulantní formulaci.

Bohužel se ukázalo, že máme pravdu. Po 1. dubnu 2012 se ukázalo, že některá ustanovení jsou skutečně tzv. nekonzumovatelná. V praxi prostě naprosto nepoužitelná. Nejen že nepomáhají ani pacientům, ani lékařům, ale naopak komplikují život a dokonce pro pacienty, zejména děti, mohou být až nebezpečná.

Proto jsme přistoupili k tomu, že dáváme návrh novely zákona 372, a to v oblastech, které skutečně nejvíce komplikují praxi lékařů, zdravotnických zařízení, ale také skutečně komplikují život rodinám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Oblasti, které navrhujeme upravit, novelizovat, jsou následující.

Týká se to vyjadřování souhlasu zákonných zástupců, tedy rodičů, s poskytnutím zdravotních služeb nezletilému pacientovi či pacientovi zbavenému způsobilosti k právním úkonům.

Dále. Opakované poskytování informace o zdravotním stavu bez žádosti pacienta a vyžadovaní jeho informovaného souhlasu u plánované péče.

Dále. Zařazení úchopů mezi omezovací prostředky.

Za čtvrté. Oznamování soudu, že pacient, který byl hospitalizován na základě jeho souhlasu, byl v průběhu léčení omezen ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem.

Za páté. Absence oprávnění členů profesních komor nahlížet do zdravotnické dokumentace.

Hlavními principy námi navrhované úpravy jsou.

Za prvé, a to je to nejzásadnější, nově formulované podmínky poskytování zdravotních služeb nezletilému pacientovi a osobě zbavené způsobilosti k právním úkonům tak, aby nebyl požadován souhlas obou rodičů s poskytnutím zdravotních služeb. To je největší a velmi medializovaný problém, kdy je potřeba souhlasu obou rodičů s poskytnutím zdravotní služby.

Problémy, které to způsobuje, jsou skutečně nesmírné. Především u rodin, kde nejsou oba dva biologičtí rodiče pohromadě, nebo v případě dovolených a dalších záležitostí. Bude se to týkat i teď letního období, kdy děti jsou v péči prarodičů nebo na dětských rekreacích. A sehnat souhlas obou rodičů v této chvíli může být skutečně složité.

Jde o to, že zvláště u malých dětí, pokud se odloží péče i u úkonu, který nevypadá v té chvíli jako život zachraňující, tak může dojít ke komplikacím, zhoršení zdravotní situace malého pacienta atd. Mohli bychom o tom dlouze vykládat.

Druhé ustanovení se týká omezení povinnosti opakovaně o 30 dnech poskytovat, a to prokazatelně, tedy s písemným podpisem pacienta, informace o jeho zdravotním stavu. Navrhujeme, aby tato povinnost byla omezena pouze na případy, kdy pacient požádá o to, aby mu byla informace poskytnuta. Má to vazbu na sankce vůči lékařům. Je velmi obtížné při plném provozu, aby lékaři sledovali, zda zrovna v nějaké lhůtě informovali či neinformovali. Naráží to také na právo pacienta odmítnout tuto informaci.

Dále navrhujeme vyřazení tzv. úchopu pacienta z výčtu omezovacích prostředků. V praxi člověk, který má potíže s hybností, potřebuje podporu zdravotníka, potřebuje pomoc, může to být považováno za úchop, může být zdravotník sankcionován.

Dále je to zase ve vztahu k dětským pacientům, kdy je běžná praxe, že děťátko si třeba sestřička, zdravotník, posadí na klín, aby se zvládlo dané ošetření. Zde by to muselo být hlášeno soudu, což je samozřejmě nesmysl.

Další oblastí je zrušení povinností oznamovat soudu, pokud je pacient na základě svého souhlasu nebo dobu kratší 8 hodin omezen ve volném ohybu nebo styku s vnějším světem. Jde tady samozřejmě zase o to, že pacient dá souhlas; ať už dopředu, nebo pozdější souhlas ve lhůtě do 24 hodin, nebo je jeho volný pohyb nebo styk s vnějším světem – jak je právní formulace – omezen na dobu kratší než 8 hodin. Je to v zájmu pacientů, je to v zájmu jejich bezpečnosti. Je tam zajištěno i právo pacienta na vyslovení se k tomu.

Poslední záležitost se týká doplnění osob oprávněných nahlížet do zdravotnické dokumentace, na zástupce profesních komor. V rámci povinností stanovených zákonem č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárenské komoře. Jde tady zase o zájem pacienta. Jde o to, jestliže dojde ke stížnostem pacientům, jsou to především odborné společnosti a komory, které se mohou, a musí fundovaně vyjádřit k tomu, zda stížnost byla oprávněná, případně navrhnout řešení. K tomu samozřejmě musí mít přístup do zdravotnické dokumentace, protože jinak se k tomu vyjádřit nemohou.

Na závěr chci podotknout, že návrh je v souhlasu s ústavním pořádkem i právem Evropských společenství. Slouží k naplnění práva každého na ochranu zdraví zakotveného v čl. XXXI. Listiny základních práv a svobod.

Také chci zdůraznit, že tento návrh nebude mít dopady do státního rozpočtu ani dalších veřejných rozpočtů v negativním smyslu. Jsem přesvědčená o tom, že naopak proti současné platné úpravě od 1. dubna bude mít pozitivní dopad, protože ušetří spousty prostředků za zbytečnou administrativu a zatěžování soudu.

Dovoluji si vás tedy požádat o podporu tohoto návrhu, aby byl návrh přikázán výborům, kde samozřejmě může být ještě upraven. Žádám o přikázání nejenom VZSP, což vyplývá z názvu, ale požádala bych také o přikázání této novely zákona ÚPV. Protože problematika, kterou novelu řešíme, se týká především zdravotnického práva, a je tedy právní problematikou. Byla bych moc ráda, kdyby se k tomu vyjádřil u ÚPV.

Protože ale současně platná úprava je skutečně v praxi nekonzumovatelná a nelze ji řešit, jak navrhoval pan ministr, nebo radil lékařům, že se jí nemají řídit, což je v právním státu neprosto nepřijatelné, navíc ohrožuje zdravotníky a lékaře, protože sankce vůči nim na základě platného zákona nebo pro porušení zákona samozřejmě mohou být dovozovány, ať už je to v souladu se zdravým rozumem nebo není, tak prosím o to, abychom projednali, přikážete-li návrh výborům, abychom využili zkrácené lhůty pro projednávání ve výborech na 30 dnů. Bude-li poté zákon schválen ve druhém čtení, doufám, že ano, pak budeme jako navrhovatelé požadovat po Poslanecké sněmovně, aby návrh zákona byl schválen v prvním čtení.

Děkuji vám za podporu. Doufám, že to zvládneme dobře.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, paní senátorko. Organizační výbor určil zpravodajkou pro první čtení senátorku Alenu Dernerovou. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Pane předsedající, dobré odpoledne. Já se musím plně ztotožnit s paní předkladatelkou, protože ta praxe je opravdu velmi špatná. Lékaři si moc stěžují, a není to dobré, zákon se musí dodržovat, takže nemůžeme respektovat to, co řekl pan ministr Heger. Souhlasím s tím, aby Senát přikázal návrh senátního návrhu zákona k projednání výše jmenovaným výborům, to znamená výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a ÚPV, a dále aby se zkrátila v souladu s § 128 odst. 4 zákona č. 107/1999 Sb., lhůta pro projednání návrhu senátního návrhu zákona ve výborech Senátu o 30 dnů, to je do 23. 6. 2012. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní zpravodajko. Zaujměte také místo u stolku zpravodajů. Nyní otevírám obecnou rozpravu. Překvapivě se písemnou přihláškou přihlásil do rozpravy pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane místopředsedo, vážené předkladatelky, není to tak dlouho, co jsme tady měli ty tzv. Reformní zákony pana ministra Hegera. Velmi brzo pak se ukázalo to, na co jsme tady upozorňovali, co jsme tady odsoudili, ty excesy ministerstva zdravotnictví, ty paskvily právní, které vymyslel legislativní náměstek a které TOP 09 proválcovala Poslaneckou sněmovnou, proti zdravému rozumu i některým námitkám lidí z praxe, jako jsou někteří lékaři. Je to jenom vrcholem ledovce těch podivných legislativních změn, které ohrožují a rozbíjejí české zdravotnictví, český zdravotní systém, který nám záviděl celý svět. A není to pravda, že náš zdravotní systém byl špatný. Naopak byl velmi efektivní a v rámci finančních možností byl velmi dobrý, byl vzorem pro některé státy v Evropě.

Jako namátkou bych chtěl říci, že podle mého názoru byl lepší, a možná, že i ještě je, nežli ve Velké Británii, a to je co říci. Lidé, kteří k nám přijíždějí a vidí naše nemocnice, naše vybavení, tu zdravotní péči, která se dostává českým občanům, tak nám jej závidí. A nejsou to jenom lidé z Evropy, jsou to lidé z Ameriky, z Austrálie, z Afriky.

Pan ministr se chová, a bohužel i Poslanecká sněmovna, jako tetřev hlušec. Je škoda, že je hájený v České republice zákonem. Protože to, co říkají organizace zdravotníků, to, co říkají občané, to nikoho z nich nezajímá. Nezajímá, protože si myslí, že jim všechno projde. Sliby, které dal pan ministr, že se bude neustále zvyšovat mzda, že se budou neustále zvyšovat platy, omlouvám se, a přitom jeden na to neměl zdroje, a neměl ani tolik odvahy, aby se postavil svému stranickému kolegovi, ministrovi financí Kalouskovi, aby mu dorovnal určitou část, která vznikla zdražením všeho prostřednictvím DPH i inflací, to nemá obdobu. On dokonce říká, že pojišťovny daly více na zdravotní péči, nežli v předešlém roce. Ale čísla jasně ukazují, že to tak není. Pan ministr nejen že neslyší na lékaře, a on sám je lékař, ale dokonce ani pomalu asi neumí počítat.

Zdravotní péče se zdražila. Zdražilo se všechno a je logické, že se nemůže poskytovat v takovém rozsahu, v jakém na to byl občan zvyklý. Místo toho se tady vymýšlejí další a další blboviny. To, že se zatěžuje byrokratickými postupy pod hrozbou obrovských pokut lékař místo toho, aby léčil, aby poskytoval pomoc pacientovi, že se tím ohrožuje život dětí, protože dejme souhlas obou rodičů, když přitom jeden je na druhém konci světa, to je opravdu science fiction. A je to možné pouze v českém Absurdistánu.

Jsou zde i politické tlaky ze strany ministerstva i ze strany některých stran na to, aby se využily tyto paskvily, tyto tzv. zákonné normy k tomu, aby se někteří zdravotníci, nebo některá zdravotnická zařízení zničila. Ano, taková je situace v českém zdravotnictví.

Dokonce se vymyslelo i na ministerstvu zdravotnictví to, že se omezí, a já jsem tady vystupoval na toto téma, omezí ústavní právo občanů, a vy jste tady dali správně návrh na změnu zákona, aby si mohli občané volit svoji zdravotní pojišťovnu. Zdravotní pojišťovna VZP, v které se dějí nekalé věci, tím chci připomenout třeba IZIP, a i NKÚ konstatoval, že IZIP byl placen z peněz, které měly jít na zdravotní péči. My všichni, kteří jsme byli nemocní, jsme byli ošizeni díky tomu, aby mohl fungovat IZIP. Aby se odvolal předseda především správní rady, pan Bc. Šnajdr, tak místo toho – a udělala se reorganizace celé správní rady – tak místo toho se říká "za všechno může ředitel, tak ho odvoláme". Ano, má své máslo na hlavě, ale přece ředitel nemůže nic dělat bez rozhodnutí správní a dozorčí rady. A tady se říká – nic se neděje. Celý systém krachuje. My tady se snažíme po kouskách, bohužel tou salámovou metodou, kterou já tak moc nemám rád, alespoň trochu, a doufám, že to bude poměrně i rychlé, napravit ty nesmysly, za které by měli nést ti lidé odpovědnost. Nejen politici, ale především ministr zdravotnictví a jeho legislativní náměstek, když už ministr zdravotnictví říká "já tomu třeba nerozumím". Ale co tam dělají takoví lidé! Proč to tam dělají vůbec! Vědí vůbec, jaké to má dopady na naše občany?

A proto jsem rád, a chtěl bych poděkovat zdravotnické ombudsmance, která komunikuje s těmi lidmi, s pacienty. To, co ministerstvo zdravotnictví neumí. To, že se nedokáže poučit ani ze svých chyb, to je ta vzpupnost, to je ta arogance. Možná proto ti lidé jsou také na náměstích. A to přinese neblahé důsledky. Bohužel je přináší i českým zdravotníkům. Ministr nabádá české lékaře, aby nedodržovali zákon! Kde mají ti lékaři jistotu v tom, že na ně nenastoupí ty sankce, když ministr je tak podvedl, když jim sliboval, že jim zvýší platy a pak řekl "sorry". Tak kde to jsme? Kam se to řítíme?

Já se domnívám, že musíme udělat všechno pro to, abychom nejen tento paskvil, ale i další, které vyplynuly z té dílny na Palackého náměstí, co nejdříve, když už, alespoň buď opravili, anebo hledali cesty k tomu, aby tyto nesmyslné, nesystémové věci se nejen neopakovaly, ale některé i zrušily. Doufám, že se toho jednou dočkám, abych se nemusel rozmýšlet nad malým dítětem, kterému hrozí smrt třeba kvůli prasklému apendixu, jestli by náhodou nějaký ministerský úředník si to se mnou nechtěl vyřídit, že nemám souhlas – já nevím – od tatínka, když tam přijde jenom maminka, jsou rozvedeni a o tatínkovi neví třeba už dva roky. Ano, i takové jsou to zmatky z praxe, a to je jenom k jednomu z těch pěti bodů, o kterých tady mluvila paní místopředsedkyně Senátu. Vás všechny žádám – vy všichni můžete být pacienti, máte rodiny, máte děti, můžete se setkat s těmito problémy – co nejrychleji napravme alespoň tady ty podle mého názoru ne příliš důležité, ale pro normální lidi velmi citlivé věci. Ochraňujme české zdravotníky, české lékaře za to, že dělají takovou práci, jakou dělají. Tady z tohoto místa jim chci poděkovat, že i při těch hrozných legislativních paskvilech dělají v českém zdravotnictví.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Miloš Janeček. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miloš Janeček:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážená předkladatelko, já na rozdíl od svého předchůdce si nemyslím, že se české zdravotnictví řítí do záhuby. Naopak si myslím, že je stále na vysoké úrovni a naopak díky těm paskvilům je tak nějak vnitřně ten imunitní systém posilován. To je míněno samozřejmě s nadsázkou. To, že naši lékaři a zdravotnictví – ale zde hovoříme především o lékařích – mají stále zdravý rozum, který si zachovali vzdor dalších nesmyslů, které z ministerstva vznikly, o tom svědčí to, že například ten souhlas zákonných zástupců se samozřejmě ve všech důležitých věcech nedodržoval. Všichni to víme. Nejde jenom o děti, ale když vezmu ze svého oboru například – je to supracondylická zlomenina, teď přemýšlím, jak se to řekne česky, zlomenina pažní kosti nad loktem, která u dítěte, bývá to často u chlapců kolem deseti let, když by nedošlo do hodiny k napravení této zlomeniny, tak mohou vzniknout těžké trvalé následky ve smyslu poruchy pohybu, prokrvení apod. Neumím si představit, že by žádný odpovědný dětský traumatolog neošetřil toto dítě, když by neměl podpis dvou rodičů, dokonce nepotřebuje podpis ani jednoho, když mu ho dovezou do okresní nemocnice z pionýrského tábora, tak ho prostě musí ošetřit, protože jinak to nejde.

Takže to jenom k těm zákonným zástupcům.

Stejně tak z praxe uchop těch pacientů jako omezovací prostředky. Mě by zajímalo, jak by měl člověk postupovat, jestliže v noci na traumatologickou ambulanci přivezou opilce, který má tři promile v dechu a rozbitou hlavu, různě tam padá a kolabuje, tak jak by ho tam kdo vyzvedl na to lůžko nebo mu nějakým způsobem pomáhal. Těchto příkladů z praxe by se dalo jmenovat spoustu.

Jediné, s čím lze souhlasit, je otázka dokumentace, v podstatě nahlížet do dokumentace, ať už Česká lékařská komora, odborné společnosti apod., může kdokoli a je v zájmu pacienta, aby s tím dával souhlas, protože on chce, on si dává stížnost ke komoře třeba na nesprávně léčebný postup a je v jeho zájmu, aby s tím souhlasil. Takže tam je to jenom taková drobná úprava.

Já si myslím, že zde budeme opravovat v příštích měsících, nechci říkat pesimisticky letech, ještě řadu věcí, které jsme zde vloni nebo předloni zčásti, někteří z nás ne, někteří ano, schválili prostě proto, že ten systém je řadou těch zákonů destruován a je rozbíjen. Pravdu měl můj předřečník v tom, že v této zemi fungovala řada věcí, na které se i za minulého režimu jezdili dívat z civilizovaných zemí a byli překvapeni, jak naše zdravotnictví bylo na vysoké úrovni už řekněme v 70., 80. letech. Ono totiž zdravotnictví není jenom o tom, kolik mám na oddělení CT přístrojů, magnetických rezonancí apod. Na prvním místě je to o lidech, o jejich vzdělání. Konkrétně doškolovací systém, to tzv. IPVZ, kde se jezdilo do Prahy a které se totálně rozbilo, teď se dává dohromady nový systém, přemýšlí se, vytvářejí se komise – to jsou ty věci běžné praxe, kdo nikdo nevidí. Tam se řekne "dobře, nebude to v Praze, tak to bude v Praze a v Brně a v Ostravě, v Plzni". Ale to znamená, že v praxi osvědčený systém se musí celý předělat, musí se udělat nové komise, nové otázky. Teď ty otázky musí být stejné, takže třeba zase z traumatologie bude přejíždět komise z Brna, když se bude zkoušet v Praze, tak pojedou ti lidé z Brna do Prahy, aby měli ti zkoušející stejné podmínky. A takto by se dalo hovořit o řadě věcí, které prostě fungovaly a já sám za sebe jsem nikdy nepochopil, proč nemohli fungovat dál. Stejně tak jako systém krajských odborníků, který fungoval absolutně dokonale, který byl zničen, rozbit a teď se znovu, zase v rámci nějakých inovací přemýšlí o tom, že vznikne pod jiným názvem. Já chápu, že některým lidem vadily názvy, tak se mohl přejmenovat krajský odborník – já nevím – na jiného odborníka, nebo Městský ústav národního zdraví se mohl přejmenovat také na obecní ústav, když to přeženu. Ale tyto systémy fungovaly, protože zdravotnictví nefunguje na politickou zakázku. Nikdo nemá ani zlomeninu, ani to slepé střevo, nic takového, jestli je na levé nebo na pravé straně, jestli smýšlí červeně nebo zeleně. To je úplně jedno. Prostě ta nemoc, nebo ten úraz může na kohokoli z nás přijít, a potom každého z nás zajímá pouze to, aby tam, kam jde, aby prostě to zařízení bylo na dokonalé úrovni a hlavně, aby v něm byli schopní a vzdělaní lékaři. A proto já za tuto připomínku, nebo za připomínky k těmto bodům děkuji a plně s nimi souhlasím a nepochybuji o tom, že nakonec všichni je budeme podporovat.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do obecné rozpravy se už nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím. Zeptám se, zda chce vystoupit paní předkladatelka. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji za podporu, děkuji za vyslovené zcela praktické zkušenosti. Chtěla bych jenom doplnit, že tuto formulaci návrhu novely zákona jsme konzultovali, resp. je předložena ve spolupráci České lékařské komory a Svazu pacientů ČR. Ta úvaha je jednoznačná, lékař má léčit, ne úřadovat. Je v zájmu pacienta, aby lékaři léčili. Děkuji zvláště panu prof. Janečkovi, svému váženému kolegu senátorovi, za ty příklady z praxe. Proto když bychom to domýšleli do důsledků a ponechali formulaci současného zákona, tak si jenom říkáme o neskonale dlouhé a neskonale drahé právní bitvy, které půjdou proti pacientům, které půjdou proti lékařům.

Jsem přesvědčena, že zájem lidí je, abychom tuto změnu přijali, a to z těch dvou konkrétních důvodů. Samozřejmě konkrétní situace konkrétních pacientů v ordinaci a konkrétní situace lékařů v situacích, kdy jim tam přijde dítě nebo člověk, který je zbaven právní způsobilosti. A druhá záležitost, a ta si myslím, že sluší Senátu, to je skutečně úzkostlivé dbaní o právní stát. Protože není pro nás přijatelné, abychom nechali existovat zákony, o kterých jejich autor řekne, že vlastně nemají být dodržovány. Já si myslím, že naší povinností jako horní komory Parlamentu ČR je, abychom schvalovali, případně udržovali při životě pouze ty zákony, o kterých jsme přesvědčeni, že mají smysl, a pak tedy také jistotu, že budou dodržovány, protože jinak nejsme v právním státě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Zeptám se paní zpravodajky, zda si přeje vystoupit. Nepřeje si vystoupit. Vzhledem k tomu, že návrh zákona jsme nevrátili navrhovateli k dopracování ani jsme jej nezamítli, takové návrhy nepadly, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru či výborům k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Paní navrhovatelka navrhla ještě ÚPV. Zeptám se, zda je ještě nějaký další návrh. Pokud tomu tak není, budeme o tomto návrhu na přikázání hlasovat.

Přistoupíme tedy k hlasování. V sále je přítomno v tuto chvíli 44 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 23.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo.

Já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 22 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dále je tu návrh na zkrácení v souladu s § 128 odst. 4 zákona č. 107/1999 Sb., lhůty pro projednání návrhu senátního návrhu zákona ve výborech Senátu o 30 dnů. Má někdo jiný, další návrh? Pokud tomu tak není, přistoupíme k hlasování.

V sále je přítomno 44 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení je 23.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a já mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 23 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento bod. Děkuji paní navrhovatelce i paní zpravodajce.

Máme před sebou poslední bod našeho jednání, alespoň to tak vypadá, pokud ne, prosím, opravte mne, tím je

 

Návrh na prodloužení lhůty pro projednání návrhu senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Oberfalzera a Adolfa Jílka, kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdější předpisů /senátní tisk č. 310/ ve výborech

Tisk č. 310

Senátní tisk č. 310, který je teď ve výborech. Nyní uděluji slovo panu senátoru Jiřímu Oberfalzerovi, aby nás s tímto návrhem seznámil. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Navrhujeme, aby byla prodloužena lhůta do 30. 6. 2012, tedy do konce června t. r. Důvod je tento: Hospodářský výbor doposud neprojednal tento návrh, zahájil jeho projednávání, přerušil projednávání do 20. června a požádal o dvě věci, a to, aby byl návrh projednán také v podvýboru pro sport výboru kulturního, dále aby byla opatřena stanoviska ministerstva financí. Z toho důvodu bychom prosili, abychom mohli dostat delší prostor, vyhovět výboru a současně projednávali tento návrh, až se stanoviskem výboru.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobře, děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se pana navrhovatele, zda si přeje ještě vystoupit. Nepřeje si vystoupit, výborně. Takže přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, jak jej přednesl pan senátor Jiří Oberfalzer.

V sále je nyní přítomno 43 senátorek a senátorů, potřebné kvorum ke schválení je 22.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 24 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji.

Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu, zároveň to byl poslední bod naší dnešní schůze. Děkuji vám za účast a tuto schůzi končím.

(Jednání ukončeno v 17.55 hodin.)