Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 21. schůze Senátu
(2. den schůze – 26.04.2012)

(Jednání zahájeno v 9.05 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, jsem rád, že vás mohu přivítat na pokračování 21. schůze Senátu. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Miroslav Krejča, Jan Hajda, Vítězslav Jonáš, Jiří Bis, Karel Korytář, Tomáš Jirsa, Daniela Filipiová, Jiřina Rippelová a Stanislav Juránek.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými kartami. Pokud jste tak neučinili, náhradní karty jsou v předsálí Jednacího sálu.

Místopředsedkyně vlády Karolína Peake požádala předsedu Senátu o pevné zařazení senátního tisku č. 305. Je to bod, který nese název "Zpráva vlády o přijímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii za rok 2011, a to jako první bod dnešního odpoledního jednání. Ostatní pevně zařazené body by se přečíslovaly. Tolik návrh na doplnění resp. změnu programu.

Budeme o tomto návrhu hlasovat po znělce. V sále je aktuálně přítomno 35 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 18.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí se změnou, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 21. Registrováno 36, kvorum pro přijetí 19. Pro návrh 33, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Dalším bodem pořadu naší schůze je

 

Petice "Zachraňme Lázně Kyselka"

Tisk č. 228

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 228. Petici projednal VVVK. Určil jako svého zpravodaje pana senátora Václava Homolku. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 228. Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práva podle § 142 odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. Prosím.

Senátor Adolf Jílek:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, mám tady procedurální návrh v tom smyslu, abychom tento bod neprojednávali. Zdůvodnění je jednoduché. Bod se nazývá "petice". Podle petičního zákona č. 85/1990.

Podání, která máme před sebou, není peticí podle toho zákona. Je to podání, které sice vykazuje znaky petice, ale peticí není. A to proto, že podle petičního zákona, petiční archy musí být jasně označeny, ke které petici patří. Na petičních arších má být napsáno jméno, příjmení, bydliště a podpis petenta.

Toto v tom případě není splněno, protože na arších je ve většině napsáno buď jména a příjmení, nebo jenom příjmení. Někde bydliště, někde jenom obec. Ve většině případů chybí podpisy. Tyto tzv. podpisy byly sbírány elektronicky. Elektronický sběr podpisů tímto způsobem, pokud není ověření podpis, je asi stejně relevantní jako "losovačka" přes počítač. Takže to je první důvod, proč si myslím, že to není.

Když jsem byl na veřejném slyšení...

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, měl jste technickou.

Senátor Adolf Jílek:  Prosím vás, já to jenom zdůvodňuji... Bylo řečeno jasně, že Senát a jeho orgány mohou projednávat, cokoliv chtějí. Ano, mohou.

Ale v tomto případě, vzhledem k tomu, že se nejedná o petici, musíme se rozhodnout, zda chceme tento bod projednávat nebo nechceme.

Navrhuji, abychom ho neprojednávali. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dobře, děkuji. Myslím, že vhodný prostor byl při projednávání této schůze. Ale nebudu do toho zasahovat. Chci jenom říci, že jsem obdržel oficiální usnesení pod č. 228/1 našeho výboru, kde je navrženo, a také proto Organizační výbor tento bod zařadil na program dnešní schůze. Jenom se pozeptám, a také se hlásí předseda výboru Jaromír Jermář. Prosím, velmi stručně. Nemáme obecnou rozpravu. Byla to technická připomínka. Rozhodneme hlasováním.

Senátor Jaromír Jermář:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, ve zprávě zpravodaje potom všechno zazní, jakým způsobem petice byla projednávána, jaké parametry splňuje či nesplňuje. Jako výbor jsme ji uznali jako petici. To znamená, že určitý počet podpisů je.

Jenom bych krátce zdůraznil. V roce 2005 došlo k precedensu, kdy se tu řešila petice "Zrušme komunisty", která měla nejdříve tři, pak padesát podpisů – a ostatní byly elektronicky. Senát tehdy dokonce přijal i usnesení, díky kterému se zřídila dočasná komise, která zkoumala ústavnost, nebo možnost zákazu komunistické strany.

My proto navrhujeme peticí se zabývat – a samozřejmě rozhodneme hlasováním.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Moment, poradím se ještě s legislativou. Prosil bych paní dr. Bělinovou. (Následuje krátká porada u řečnického pultu.)

Po dohodě s lidmi kompetentními k odborným stanoviskům sděluji, že vzhledem k tomu, že nebylo navrženo tento bod z programu v době, kdy to bylo možné, pokračujeme v jednání o tomto bodu – na základě výboru k tomu kompetentního výboru. Děkuji.

Pokračuji. V tomto případě to jsou Pavel Přemysl Ries, Martin Josef Kadrman a Marie Švábová, kteří jsou uvedeni v usnesení VVVK. Jsou to tedy ti, kteří by měli mít právo, pokud to odhlasujeme, k tomuto bodu vystupovat.

Přistoupíme k hlasování. (Prosil bych pana senátora Jílka, aby diskusní věci řešil mimo Jednací sál.)

Aktuálně je přítomno 44 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 23.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 22. Registrováno 45. Kvorum pro přijetí 23. Pro návrh 37, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Dovolte mi tedy, abych zde přivítal zástupce petentů.

Dále Senát hlasováním rozhodne, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu.

V tomto případě se jedná o Martina Hanzla, podle posledních informací.

Přistoupíme k hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování č. 23 registrováno 44, kvorum pro přijetí 23. Pro návrh 38, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Podle čl. 3 našich podrobnějších pravidel se praví, že může každá z těchto osob vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát, a to vždy nejvýše v délce 10 minut. Prosím, aby toto bylo plně respektováno.

Nyní uděluji slovo zpravodaji VVVK panu senátorovi Václavu Homolkovi. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Homolka:  Pane předsedající, pane předsedo, děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, dámy a pánové, petice "Zachraňme Lázně Kyselka" byla doručena osobně petenty dne 12. 10. 2011. Byla adresována Senátu prostřednictvím senátora Petra Bratského, konkrétně VVVK. Je vedena pod č. j. 12946/2011/S.

Celkem jsme obdrželi 14 895 elektronických podpisů. Mailové adresy jsou vytištěny. Asi před měsícem bylo podpisů už kolem 19 000, takže přibývají. Na arších bylo celkem 295 podpisů s adresami, jmény a bydlištěm.

O problému, který tady zmiňoval pan kolega – senátor Jílek – tak víme, je to problém dlouhodobější. To jsme překonali i na jedné z minulých schůzí. Tam jsem vystupoval v tom smyslu, že doba pokročila. Máme tady Internet. Vyzval jsem všechny, aby – pokud k tomu někdo má nějaké připomínky nebo chce vylepšit stav do budoucna, aby dal nějaké návrhy. Žádný takový ale nezněl ani jsme ho nezaznamenali, neprojednávali.

Náš výbor petici projednal na své schůzi 25. října loňského roku.

Senátor Václav Homolka:  Byla to 15. schůze. Výbor ji shledal jako důvodnou a rozhodl se uspořádat na toto společensky závažné téma veřejné slyšení. Veřejné slyšení výboru, projednání petice číslo 20/11 Zachraňte Lázně Kyselka, senátní tisk číslo 228 Zachraňme Lázně Kyselka, proběhlo 12. prosince loňského roku. Všichni pozvaní zástupci dotčených subjektů se aktivně zúčastnili, každý mohl vyjádřit svůj názor a postoj. Vedle zástupců petentů a vlastníků objektů zazněla stanoviska dotčených institucí a organizací ministerstva kultury, Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Lokti, Karlovarského kraje a další odborná stanoviska jako například veřejného ochránce práv. Následovalo poměrně dlouhé šetření, naším cílem byla snaha o konsensus mezi účastník. Proto se také uskutečnila pracovní schůzka za účasti petentů a vlastníků objektů dne 28. 3. letošního roku. Došlo k určitému zpřesnění návrhu usnesení a na místě je také poděkovat Kanceláři Senátu, legislativnímu odboru za korekci formulací. Jeho doporučení výbor plně akceptoval. Tím, že tahle dob a byla takhle dlouhá, tak jsme si byli vědomi toho, co namítal pan senátor, kolega Jílek, že to není přesně ta petice s těmi desetitisíci podpisy, které jsou přímo k vidění nezpochybnitelně, a proto jsme ji také nezařadili hned na tu první následnou schůzi od toho podání. Takže opravdu jsme k tomu přistupovali zodpovědně a myslím si, že zařazení této petice, jako závažného tématu správné.

Nyní bych vás rád seznámil s 210. usnesením z 25. schůze výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, ze dne 25. 4. 1912.

Je to k projednání petice číslo 228 Zachraňte Lázně Kyselka. Výbor po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jaromíra Jirmáře a po informaci senátora Václava Homolky k petici číslo 20/11 Zachraňte Lázně Kyselka, senátnímu tisku číslo 228 Zachraňme Lázně Kyselka, která byla předmětem veřejného slyšení výboru dne 12. prosince roku 2011 v souladu s ustanovením § 142 a) zákona číslo 107/19999 Sb., o jednacím řádu Senátu a podrobnějšími pravidly projednávání peticí Senátu a po rozpravě za prvé oznamuje Organizačnímu výboru Senátu, že šetření ve věci petice číslo 20/11 Zachraňte Lázně Kyselka, senátní tisk číslo 228 Zachraňme Lázně Kyselka bylo ukončeno.

Za druhé doporučuje Senátu Parlamentu ČR na základě zevrubného seznámení a projednání petice číslo 20/11 Zachraňte Lázně Kyselka senátního tisku 228 Zachraňme Lázně Kyselka na veřejném slyšení výboru dne 12. prosince 2011 přijmout návrh usnesení, který je uveden v příloze číslo 1 tohoto usnesení.

Za třetí navrhuje Organizačnímu výboru Senátu zařadit na pořad následující schůze Senátu bod, petice číslo 20/11 Zachraňte Lázně Kyselka, senátní tisk číslo 228, Zachraňme Lázně Kyselka.

Za čtvrté určuje, že osobami zastupujícími petenty, kteří užívají práv podle § 142 a) odstavce 2 jednacího řádu Senátu jsou mluvčí petičního výboru petice uvedeni v příloze číslo 2 tohoto usnesení.

Za páté doporučuje, aby se projednávání na schůzi Senátu dále zúčastnili zástupci Ministerstva kultury České republiky, Krajský úřad Karlovarského kraje a obce Kyselka, dále zástupců vlastníků Karlovarské minerální vody a.s. C.T.S. Duo společnost s r.o., nyní RIS; revitalizační investiční společnost s. r. o., jež výbor považuje za peticí dotčené, a kteří jsou uvedeni v příloze číslo 2 tohoto usnesení.

Za šesté určuje zpravodajem výboru pro pojednání senátního tisku číslo 228 na schůzi Senátu senátora Václava Homolku a za sedmé pověřuje předseda výboru senátora Jaromíra Jermáře toto usnesení předložit předsedovi Senátu Parlamentu ČR a Organizačnímu výboru Senátu.

Tolik tedy usnesení a já bych prozatím poděkoval.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám pane senátore a zpravodaji a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, zejména abyste sledoval návrhy a o nich také poté budeme na závěr hlasovat. Otevírám rozpravu, předpokládám, že se přihlásí petenti a potom osoby dotčené, a prosím naše organizační pracovníky, aby jim vysvětlili postup, jak se mohou do rozpravy hlásit. Nyní se přihlásil do rozpravy pan senátor Petr Bratrský. Prosím.

Senátor Petr Bratský:  Dobrý den, vážený pane předsedo, milé kolegyně, kolegové, vážení petenti. Doba pokročila při projednávání tohoto tisku i ve výboru jsme ještě nevěděli jednu skutečnost, kterou jsem se ještě dozvěděl, proto dopředu bych chtěl oznámit, že budu v podrobné rozpravě navrhovat jednu drobnou úpravu usnesení, a to proto, že my v bodě V., kde vyzýváme Krajský úřad Karlovarského kraje a Karlovarské minerální vody a revitalizační investiční společnost k nějakým věcem a Karlovarské minerální vody, jak jsem se dozvěděl, jsou vlastníkem sedmi chráněných objektů a vlastně ta výzva by se toho netýkala. Tak se budu snažit doplnit jednu větu adresovanou Karlovarským minerálním vodám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, chci připomenout, že nemáme podrobnou rozpravu, je jen rozprava. Navrhněte to při obecné rozpravě.

Senátor Petr Bratský:  Nenavrhuji to teď, jen se snažím ozřejmit, proč pak budu navrhovat. Jde mi o to, aby Karlovarské minerální vody byly povinny chránit všech sedm objektů, nejen dva z nich, které využívají – aby pět dalších pod gescí ministerstva kultury a památkové služby byly chráněny také.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Při projednávání petic nemáme rozdělené projednávání na obecnou a podrobnou rozpravu. Máme jen jednu rozpravu. Prosím, navrhněte to v této rozpravě, jiná rozprava nebude.

Senátor Petr Bratský:  To jsme si nerozuměli, v tomto případě se všem omlouvám, byla to má chyba, ještě se budu muset učit.

Dovolím si navrhnout, aby v bodu V., ve výzvě Karlovarským minerálním vodám, odstavec 2, byla doplněna věta: Učinila kroky k zastavení devastace všech památkově chráněných objektů ve svém vlastnictví.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Hlásí se zástupce petentů. Prosím pana Kadrmana, aby se ujal slova.

Martin J. Kadrman:  Dobré dopoledne, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky a senátoři, dovolte mi poděkovat výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice za to, že naši petici přijal a členům výboru bych také rád poděkoval, předsedovi Jaromíru Jermářovi a zpravodaji panu Václavu Homolkovi. Děkuji za to, že s nejvyšším zájmem věnovali nešťastnému osudu Lázní Kyselka pozornost.

Díky vám i médiím se o zapomenuté lázně, vybudované Heinrichem Mattoni, fungující do roku 1991, začala zajímat celá země i zahraniční média. Ač bychom si jako předkladatelé petice představovali více adresnější, možná odvážnější znění návrhu usnesení, chápeme, že Senát není soudem, ani orgánem, který své usnesení může vymáhat. Věříme však, že i díky zájmu vás, senátorek a senátorů, Karlovarské minerální vody zprůhlední majetkové vztahy s druhým vlastníkem památkového areálu Lázní Kyselka, který se ještě do nedávno jmenoval C.T.S. Duo a přestanou hrát s vámi i s veřejností hru na dva vlastníky, kteří spolu nemají nic společného. Je to hra falešná, trapná a společnosti takového významu, jakým bezesporu Karlovarské minerální vody jsou, hra nedůstojná. Stejně tak chceme věřit, že oznámená oprava dvou památek, které jsou ve vlastnictví Karlovarských minerálních vod bude naplněna a zbylých pět památek, které Karlovarské minerální vody v areálu vlastní, budou zabezpečeny proti další devastaci, aby státní orgány nadále neměly důvod tuto holandskou společnost pokutovat.

Nutno dodat, že společnost Karlovarské minerální vody za dvacetiletý nezájem o své kulturní památky zaplatí vysokou cenu, a to nejen v rovině finanční, ale hlavně v rovině pe are, které si sama poškozuje. Obrovský význam této ostudy způsobené nezájmem vlastníků dokládá nejen fakt, že petici za její roční existenci podepsalo takřka 19 000 občan, ale i to, že se k ní připojují veřejně známé osobnosti, jako jsou například Jiří Suchý, Jitka Molavcová, herci Gabriela Vránová, Ladislav Gerendáš, Alfréd Strejček, Vladimír Čech a Petr Vacek, režisérka Olga Sommerová nebo dirigent a nositel Řádu britského impéria Libor Pešek.

Ještě před nimi podepsal petici hejtman Karlovarského kraje Josef Novotný, jeho nastávající protikandidát za ODS Petr Šindelář, petici vyjádřil podporu poslanec za TOP 09 Rudolf Chlad a nebo bývalí ministři Vítězslav Jandák a Jiří Besser.

Právě politická příslušnost posledně jmenovaných dokládá, že řešení trestuhodného přístupu Karlovarských minerálních vod není politikum, ale záležitost, který svým významem boří politické předsudky a spojuje všechny občany kulturního smýšlení.

Věřím, že i vy senátorky a senátoři vnímáte kauzu devastace Lázní Kyselka jako věc dále nepřijatelnou a pro naši petici naleznete pochopení. Litujeme však, že v návrhu usnesení nejsou k zastavení devastace areálu, prozatím jmenovitě vyzvání Karlovarské minerální vody, ale jen revitalizační společnost, která je s mattonkou propojena.

Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, děkuji vám za pozornost a dovolte mi pozvat vás jménem asociace Sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR na v dvousetleté historii první otevírání lázeňské sezony, která se v Kyselce uskuteční 12. května ve 14.00 hodin. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane Kadrmane. Jenom připomenu, že paní senátorky a páni senátoři mají právo návrh usnesení samozřejmě doplňovat a o těch návrzích se bude po rozpravě na závěr našeho bodu hlasovat. A nyní prosím o vystoupení pana Riese.

Pavel Přemysl Ries:  Taktéž přeji dobré dopoledne, vážený pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři, dámy a pánové, vážení hosté. V roce 2009 konstatoval někdejší ombudsman Otakar Motejl při prošetření kauzy Kyselka, že při ochraně tohoto kulturního dědictví selhal stát na všech úrovních.

Projednávání naší petice v tomto váženém Senátu je nakročeno k tomu, aby se toto selhání státu začalo napravovat. Přestože památkový komplex v Kyselce na selhání státu doplatil v obrovské míře poškození, náprava je stále možná. O nápravu selhání se také snaží další státní instituce, a to ministerstvo kultury, které odmítlo sejmout památkovou ochranu byť jen z jediného domu památkového komplexu a v daleko intenzivnějším tlaku nutí vlastníky, aby dodržovali památkový zákon a o památkově chráněné objekty se dobře staral.

Chtěl bych velmi poděkovat senátnímu výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice za to, že do návrhu usnesení vložil konstatování, že petice Zachraňte Lázně Kyselka je důvodná. Vlastníci památkově chráněných objektů v Kyselce, a to především Karlovarské minerální vody vyvinuli maximální úsilí, aby tuto petici zpochybnili a aby nebyla k projednání Senátem vůbec přijata. Předsedající prosincovému slyšení, pan senátor Homolka toto zpochybnění velmi jasným i argumenty odrazil, ostatně také právě zde.

Generální ředitel Karlovarských minerálních vod, Alessandro Pasquale, se pak více než půl hodiny snažil dokázat, že jednotlivé body naší petice již ztratily smysl, neboť jsou plněny či splněny. Samozřejmě, že tomu tak není. Krom toho, že byla provizorně zastřešena pouze jedna pětina Ottovy kolonády, a to ještě z dotace ministerstva kultury, celý areál i nadále chátrá a po letošní zimě jsou na tom komplex památkového komplexu opět o poznání hůře. Karlovarské minerální vody neudělaly více, než že igelitem zastřešily Lešnerův pavilon, neprodyšně zadělaly okna a dveře dřevotřískou a to samé udělaly u svého domu památkově chráněného stavbou a hotelu Praha. Do těchto posledně dvou jmenovaných staveb stále teče.Vlastník Lázní Kyselka, C .T.S. Duo, alias RIS, neudělal vůbec nic a vidět stav například Mattoniho vily po této zimě je pohledem jen pro otrlé. Navíc se do zuboženého stavu dostal nejstarší a památkově nejcennější objekt, a to restaurace, která má dnes propadlou střechu, bortí se její hlavní krov, který vlastník prokazatelně převzal ve velmi dobrém stavu po jeho celkové rekonstrukci před šesti lety. Firma RIS s.r.o. tvrdí, že nemá peníze ani na základní zabezpečení objektů. Ještě v dubnu loňského roku tvrdil jednatel této pochybné firmy Petr Dostál, že bezprecedentní prodej všech pozemků i přístupových cest ke všem jejím objektům realizovali proto, aby získali peníze na základní zabezpečení objektů. Táži se, kam peníze dali.

Tímto čachrem, o kterém Liberální institut prohlásil, že by byl v každé právní zemi považován za šílenství, se spolu Karlovarskými minerálními vodami vysmívají české veřejnosti a na státní instituce dělali poněkud dlouhý nos.

Je zcela zřejmé, že C.T.S. Duo, alias RIS, neudělají se svou částí objektu Kyselce i nadále vůbec nic.

Dnes již téměř 19 tisíc signatářů petice nejen z ČR, ale též z mnoha zemí světa, žádá v prvním bodu petice vyvlastnění tohoto architektonicky vzácného památkového komplexu státem. Pokud toto stát neudělá, obávám se, že i slyšení a usnesení, které z něj vyplyne, bude k ničemu a stát bude pokračovat ve svém selhání konstatovaném ombudsmanem.

Selhání státu je zde navíc prokazatelné. Dostal se nám do rukou privatizační projekt na lázně Kyselka z roku 1992, ve kterém stát, tedy prodávající jasně říká, že uchazeč o koupi lázní se musí zavázat, že zabezpečí provoz lázní a přístup veřejnosti do prostoru lázeňských parků. To, že se dnes Karlovarské minerální vody staví do pozice zachránce alespoň některých objektů, které nestaráním se o ně přivedly do současného stavu a očekávají za to obdiv, vděčnost nebo alespoň uznání, přirovnal Český rozhlas Plzeň k židovskému chucpe. Děkuji. Židé znají ze své historie příběh, kdy syn zavraždí oba své rodiče a pak žádá soud o shovívavost, neboť je vlastně sirotek.

Jestliže Karlovarské minerální vody myslí své sliby na obnovu některých památek v Kyselce vážně, nechť tedy konají. Nemohou si ale myslet, že u těch, pro které nenajdou uplatnění, jim časem bude dovoleno je zbourat. Denně nám chodí podpisy z celého světa a na našich stránkách si můžete přečíst mnohé názory lidí, kteří vesměs nechápou jak firma vydělávající miliardy na těžbě strategické suroviny tohoto státu může lhostejně přihlížet celá dvě desetiletí k tomu, jak je ničeno dědictví muže, který především na jeho jméně postavili svůj veleúspěšný obchod s minerální vodou.

Z jejich úspěchu však obec Kyselka nemá vůbec nic na rozdíl od doby, kdy zde ve stejné komoditě podnikal tento výjimečný muž a kultivovaný podnikatel Heinrich Mattoni. Ptám se proto zde přítomných Karlovarských minerálních vod prostřednictvím pana předsedy, kolik tisíc lidí se má ještě podepsat pod naši petici, aby vzaly za své heslo Heinricha von Mattoniho: Beru-li něco z této země, musím do ní také něco dávat.

Vážený pane předsedo, vážené senátorky a senátoři, dámy a pánové, vážení hosté. Omlouvám se za svůj poněkud exaltovaný projev, ale to, jak se Karlovarské minerální vody chovají nejen k památkám ke Kyselce, ale také k životnímu prostředí obce, mně vždy znovu a znovu velmi rozpaluje. Nevím, jak by se vám žilo se sousedem, který připouští, aby jeho pozemky, a to navíc v lázeňském území vypadaly jako skládka odpadků, jak se můžete přesvědčit na fotografiích, které bych prostřednictvím zde přítomné zástupkyně – nevím, jak to mohu udělat, můžu nechat kolovat. Jsou to naprosto otřesné snímky, které jsme pořídili v lázni Kyselka minulý měsíc. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji pane Riesi a co se týká těch fotek, prosím, nechte je u prezence v předsálí, tam se můžou senátoři nahlédnout. Jinak tady nemáme praxi, že by při jednání v jednacím sále koloval nějaký materiál. Děkuji. Nyní vystoupí – jestli můžu pana Horníka, senátora požádat, jestli by mohl vystoupit za strany dotčené a pak by senátoři diskutovali, nebo jinak bych vám musel dát přednost. Ne. Takže prosím nyní paní Marii Švábovou, aby vystoupila jménem petentů.

Marie Švábová:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení přítomní. Můj příspěvek bude velice krátký. Přišla jsem s ním proto, že se obávám, že přes pozitivní výsledek projednání naší petice v Senátě, kterého si nesmírně vážím a vysoko ho oceňuji, budou pokračovat snahy redukovat množství rekonstruovaných objektů. Nejde tu jenom o naplnění litery zákona č. 20/1987 Sb., zákona o památkové péči. Porušením celistvosti chráněného areálu odstraněním některých objektů znehodnocujeme totiž ty zbylé, měníme jejich totožnost, měníme jejich měřítko i vztah k okolí, jejich původní smysl. Předmětem ochrany totiž nemůže být jenom fyzická podstata památky, ale i prostor a prostorové vztahy, které k sobě váží. Zachovaná budova ztvárněná v kontextu s odstraněnými objekty vyznívá potom naprázdno a ztrácí svou urbanistickou i architektonickou hodnotu. Osamocená věž po demolici objektů, jimž dominovala, ztrácí své původní měřítko. Mění se v nostalgický suvenýr bez jasného zakotvení ve svém prostředí. To je podstata snahy chránit vždy celek.

Dále bych vám chtěla ještě přečíst stanovisko k návrhu usnesení Senátu z hlediska působnosti Národního památkového ústavu v Lokti. Vzhledem k tomu, že Národní památkový ústav v Lokti má v územní působnosti odborný dohled a v rámci zákona o státní památkové péči nad areály kulturních památek v Kyselce je důvodný předpoklad, že bude v rámci přijatého usnesení, respektive jeho návrhů, dotazován veřejnými soukromými subjekty na názor daného dokumentu.

Z tohoto důvodu považuje vedení Národního památkového ústavu za vhodné koncipovat stanovisko v jednotné písemné formě, a to v následující podobě. S nálezem, tedy body 2 a 3 se plně ztotožňujeme, byť je nutno doplnit, že v určitých fázích kauzy byly právní nástroje, sloužící k zabezpečení řádné údržby, na bývalých vlastnících nevymahatelné. Je však zřejmé, že v rámci celého procesu nebyly nikdy využity všechny možné způsoby, které jsou v rámci působnosti jednotlivých státních orgánů možné uplatnit, a to nejen v působnosti resortu kultury. K bodu 4, tedy k ustanovení kontrolní a pracovní skupiny je možno konstatovat, že jeho význam chápeme jako vhodný nástroj umožňující koordinaci kroků a rychlou informovanost. Nástroje územního plánování mohou mít podpůrnou funkci, v zásadě však zřejmě daný stav nemohou zvrátit. Požadavek na stavební uzávěru vyžaduje bližší odůvodnění, může být v rámci přípravy koncepce i kontraproduktivní. V bodu 5 k výzvě deklarujeme, že Národní památkový ústav je připraven podílet se prací svých odborných kapacit na celém procesu a poskytovat konzultační, dokumentační a výzkumný servis, a to jak prioritní činnost v rámci své územní působnosti možnost vstupu krajského úřadu do procesu základního zabezpečení považujeme za zásadní krok. Otázkou je však možnost reálného rozsahu použití veřejných prostředků. Za Národní památkový ústav územní pracoviště v Lokti Tomáš Karel, ředitel.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  I my děkujeme, paní Švábová. Nyní dalším přihlášeným je za stranu dotčenou pan Martin Hanzl.

Martin Hanzl:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Mé jméno je Martin Hanzl a jsem tady v zastoupení Karlovarských minerálních vod. Jsem tady proto zejména, abych uvedl na pravou míru některé mýty, které jsou šířeny v souvislosti s peticí a činnosti petentů, které, jak jste mohli asi seznat z předchozích vystoupení zástupců petentů, vždy míří na Karlovarské minerální vody, ačkoliv to není tak úplně oprávněné.

Chtěl bych říct, že v obci Kyselka se nachází dva památkově chráněné areály, které se jmenují Lázně Kyselka a Mattoniho továrna. Karlovarské minerální vody jsou vlastníkem areálu Mattoniho továrna, nikoliv Lázně Kyselka. Karlovarské minerální vody nikdy nebyly a nejsou vlastníkem objektu Lázní Kyselka, což si každý může najít na katastru nemovitostí, který je veřejně přístupný na internetu. Není tomu tedy tak, že by Karlovarské minerální vody nesly jakoukoliv odpovědnost za stav památkově chráněných objektů Lázní Kyselka.

Pokud se týká nemovitostí Karlovarských minerálních vod, tak těch je sedm, čtyři z nich jsou v zachovalém stavu, pro dvě je pro letošní rok připravována kompletní rekonstrukce na malé muzeum a bytový dům. Podklady jsou projednávány v současné době s Památkovým ústavem v Lokti a stavebním úřadem v Kyselce. Jednání probíhají, Národní památkový ústav se jich účastní a vzhledem k procesním lhůtám přípravy dokumentace a stavebního povolení předpokládáme k závěru letošního roku zahájení prací.

Další věcí, která tady zazněla byly některé výroky typu zprůhlednit majetkové vztahy, vyvinout úsilí k záchraně všech památkových objektů. Karlovarské minerální vody nabídly již v loňském roce pomocnou ruku druhému vlastníku s tím, že se s ním shodly na realizaci nějakého společného projektu, na který byly ochotny přispět významnou finanční částkou. Tento závazek či příslib stále trvá. Nicméně řešení, které má být přijato, musí být řešení komplexní a konečné, nelze očekávat od soukromého subjektu, že investuje finanční prostředky do projektu, které nemá žádné vyústění, nemá žádný konec a nemá žádné racionální řešení.

Pokud se týká textu petice samotné, pokud si jej přečtete, tak body, které jsou v ní uvedeny skutečně byly splněny. K vyvlastnění, které Karlovarské minerální vody nejsou schopny zajistit - rozhodně nemáme žádné stanovisko. Pokud se týká poskytnutí finančních prostředků ministerstvem kultury, tento bod byl splněn, byť byl paradoxně petenty následně kritizován. Pokud se týká zapojení samosprávných celků jako je obec Kyselka a Karlovarský kraj do iniciativy petentů, to je věc svobodného rozhodnutí těchto samosprávných orgánů, nikoliv Karlovarských minerálních vod.

Pokud se týká poměrně vážného požadavku na to, aby Karlovarské minerální vody přispěly na cizí majetek ze svých vlastních prostředků, považujeme tento požadavek za příliš přísný, či příliš odvážný. My samozřejmě jsme připraveni obci Kyselka vyjít vstříc a pomoci, nikoliv však pod diktátem a na přání petentů.

Z vystoupení, která jsem měl možnost vyslechnout, vyplynulo, že Karlovarské minerální vody jsou ďáblem, který způsobil v Kyselce všechno zlo a nadále toto zlo tam působí. Z faktů, která jsou z veřejných zdrojů, je poznatelné, že tomu tak není. Pokud se týká usnesení samotného ani Karlovarské minerální vody, ani nikdo další nevyvíjel žádný tlak na nikoho, aby nebylo usnesení přijímáno, či aby bylo jiné. Vedli jsme konstruktivní jednání a poskytovali jsme plnou spolupráci výboru při projednávání petice. To je vše, děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já také děkuji a sděluji, že probíhá rozprava. Kdo další se hlásí? Pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení petenti. Věc, kterou projednáváme je v mém volebním obvodě a tudíž si myslím, že jsem dokonce povinen v této věci vystoupit. Nejdříve mi dovolte, abych zmínil ale jednu podstatnou záležitost, která tady proběhla při schvalování programu jednání anebo potom následně, kdy kolega Áda Jílek chtěl vlastně upozornit na to, že projednáváme petici, která byla pouze udělána elektronicky. My se můžeme setkat s tím, že v budoucnosti této možnosti využijí i jiné skupiny obyvatel, které budou chtít něco podpořit, něco prosadit. Potom si dovedu představit, že zde budeme každý měsíc minimálně jeden den sedět a vyřizovat takovéto petice.

Když se podíváte na onu elektronickou petici, tak je napsáno, že bylo podepsáno – do tohoto okamžiku je to 18.746 občanů, ale nebylo podepsáno elektronicky. To znamená, my dáme petici, podporující čtyřpruh R6 z Karlových Varů do Prahy a sbíráme ty podpisy. Ale to je o hodně horší, než to hodit na internet. Ostatně jsme ani netušili, že by se takováto věc dala v Senátu projednávat, a to je ten důvod, nad kterým se zarážím, protože si myslím teď, když se pohnulo s D3 – dálnicí do jižních Čech, tak zůstal Karlovarský kraj jediným, který tu dálnici nebude mít, a to je špatně i pro Karlovarské minerální vody, protože nám budou všechna ta těžce naložená auta s minerálkou jezdit po té hrozné silnici směrem na Prahu a jinam. Samozřejmě možná začnou více využívat silnici R7, která se z Chomutova na Žatec nebo na Žatecku buduje. Takže otevřeli jsme Pandořinu skříňku. Já jsem zvědavý, jak budeme postupovat, až budeme zahrnuti obdobným peticemi.

A nyní k věci – nejen pro pana Kadrmana – zmiňoval kdo z politiků podepsal petici. Já jsem ji podepsal také hned nějak v začátcích, nicméně musím podotknout, že se mi potom přestalo líbit jednání těch, kteří zastupovali petenty, protože to jednání bylo pro ně docela vedeno tvrdě, spíš to byla taková válečná vřava mezi dvěma stranami a mně se to nelíbí a nelíbilo. Já bych doporučoval, kdyby se mohly zchladit hlavy a trochu bych také byl býval očekával, že petiční výbor bude složen z občanů – nebo aspoň kdyby jeden tam byl, který vlastně žije v tom regionu. Když se podíváte, co je dneska petiční výbor, tak zjistíte, že to je pan Ries - Březina, Břasy. Pan Kadrman – Červená voda a pan Šefl – Praha. Jsem rád, že i ve zbytku území České republiky se lidi zajímají o devastaci Lázní Kyselka, ale na druhé straně se ptám, proč se více v této záležitosti v rámci petice nezapojila vlastní obec. Já jsem mluvil s paní starostkou a ani jí se mnohdy militantní jednání nelíbilo. A to na jedné i na druhé straně. Já jsem zde byl v prosinci, byl jsem na výborovém slyšení a nabídl jsem, že bych se možná mohl stát jakýmsi mediátorem nebo bych se mohl stát jistým katalyzátorem, přes který bychom byli schopni najít společnou řeč.

Mě mrzí jedna věc, že bohužel náš stát toto bohatství zprivatizoval, a to není jenom na Karlovarsku, ale po celé republice mluvím o kvalitní minerální vodě. Víte, že minerální, nebo možná, že to nevíte, minerální vody není žádným způsobem jejich čerpání zdaněno a pro vaši informaci voda, která se odebírá na vodné, tak stojí někde plus mínus – to záleží na regionu 25 – 30 korun kubík. To znamená, jedna voda nebo jeden litr této vody jsou tři haléře. Já si dovedu představit, kdybychom udělali revoluci v této věci, teď nevím, jestli v zákoně o vodách nebo někde jinde, abychom využili možnosti, tak jako to je u všech jiných nerostných surovin, za který dostává za vytěžení ty obce, kde se to děje jisté finanční prostředky, u kaolinu jsou to dvě koruny za jednu naloženou Tatru.

Přesto, že jsou tam velké problémy a mnohdy větší se znečištěním, když tyto Tatry vyvážejí bílý kaolin do obcí a do jejich správních území, náklady s tím spojené a životní prostředí pro občany nebývá nejlepší, tak u minerálních vod jsou to zejména dopravní cesty, které velmi zatěžují jejich transport a tím pádem samozřejmě obyvatelé, kteří v tomto regionu žijí.

Proto se pokusím dát návrh na novelizaci takového zákona, kde budou minerální vody nějakým způsobem zdaněny. Buďto aby tyto finanční prostředky šly do toho prostoru, kde se voda čerpá nebo – před jsme měli náš výbor, kde jsme si lámali hlavy, jak dostat peníze do sportu, tak dejme – zpoplatněme – jeden kubík vody minerální třiceti korunami a rozdělme tyto peníze napůl. Jednu polovinu dejme na záchranu kulturního dědictví naší republiky a druhou půlku dejme do sportu. On to samozřejmě nakonec zase zaplatí občan, i když si myslím, že ty výdělky na minerálních vodách jsou neskutečné oproti tomu, když známe ceny vodného v jednotlivých regionech.

Dovolte mi, abych vyslovil prosbu, aby se obě dvě – a teď můžu snad říct – znesvářené strany daly dohromady a hledaly společné řešení. Já tady bohužel nevidím ty, kteří byli v petici vyzváni, aby v té věci něco udělali, nevidím zástupce Karlovarského kraje, byť jsem také zastupitel Karlovarského kraje. Mám dojem, že tady toto fórum, na kterém měli možnost vystoupit a měli říct na rovinu, jak Karlovarský kraj to myslí s problémem Lázní Kyselka. Chtěl bych najít cestu společnou a znovu jí tady nabízím, pokud bude zájem jedné i druhé strany se sejít, tak tam já a možná i další politici z regionu zapůsobme na obě dvě strany a pokusme se pro Lázně Kyselka ještě něco udělat, protože dědictví, které máme od Heinricha Mattoniho bohužel se stává černou můrou mnoha z nás, kteří v tomto regionu žijeme.

Možná poslední dovětek – když půjdete na karlovarský hlavní hřbitov, tak tam uvidíte hrobky jak Mattoniho, tak Bechera a dalších. Já jsem vždycky byl rozhořčen z toho, když jsem viděl – a zprivatizovaly se tyto majetky – když jsem viděl, jak tyto majetky jsou zajímavě lukrativní a jak vydělávají a jak se nikdo o tyto hrobky nestará. Situace se změnila, naštěstí už ale tady je vidět přístup těch, kteří přišli využívají bohatství, které tady máme, ale minimum z toho vracím. A protože vlastníci Karlovarských minerálních vod jsou Italové, tak já je chci poprosit – oni vědí, co to je kultura, co to je kulturní dědictví. Sami s tím mají velké problémy s údržbou obrovského množství kulturních památek, tak aby se i v České republice na to podívali i z této strany a pokusili se nám společně Lázně Kyselka nebo zbývající torzo dát dohromady tak, abychom se za to nemuseli stydět a aby vzniklo něco, co by mělo i svou udržitelnost do budoucna, co by mohlo pokračovat v tom dobrém jménu, které firma Karlovarské minerální vody užívá, bývalého zakladatele Heinricha Mattoniho. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore a nyní vystoupí pan senátor Jaromír Štětina. Připraví se pan senátor Pavel Čáslava.

Senátor Jaromír Štětina:  Děkuji vám za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, pan kolega Horník tady mluvil o militantnosti. Já nevím jestli je to v tomto případě ten správný termín, protože já jsem byl petentem jiné petice, kterou organizoval pan Kadrman již před lety, a to byla petice na záchranu historického nádraží v Ústí nad Orlicí, které mělo být zbouráno kvůli přeložce tratě. Tu petici tenkrát také podepsaly desítky tisíc lidí a tento boj na záchranu toho nádraží trval, jestli se nemýlím, dokonce několik let. A to nádraží se podařilo zachránit. Já myslím, že ten přístup petentů k petici, o které zde mluvíme je samozřejmě někdy tvrdý, to je prostě charakter peticí toho, když si lidé nevědí rady mezi volebními obdobími, jak ovlivnit politiky a jak zasáhnout. Proto já prosím, abyste považovali tuto petici za výraz občanské odpovědnosti. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Prosím pana senátora Pavla Čáslavu o jeho vystoupení.

Senátor Pavel Čáslava:  Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové. Já bohužel musím také konstatovat, že se neztotožňuji se stanoviskem garančního výboru a zpravodaje. Domnívám se, že petice měla být prozkoumána, zda je v souladu s jednacím řádem Senátu, s částí 12 – petice a jiná podání občanů. Mělo být zjištěno, zda petenti předložili petenční archy s deseti tisíci autentických podpisů. Nemyslím si, i když souhlasím s ním, že technika pokročila a internet využíváme běžně v každodenním životě, že bychom tyto autentické podpisy mohli nahradit jenom kliknutím na internet. Jestliže to tak chceme, tak to ale vyjádřeme svojí vůlí a změňme petiční zákon, který s touto záležitostí nepočítá. Myslím si, že to je škoda, že to tak bylo prostě posouzeno. Myslím si, že to trošku devalvuje úctyhodnou práci, kterou si petenti dali s touto peticí. Já přesto, že se ztotožňuji s mnoha názory petentů, tak tuto záležitost velice těžko přijímám. Já osobně se dívám na projednávání této záležitosti nikoliv jako na projednávání petice, ale podání občanů.

K samotnému případu Lázní Kyselka. Dětství a větší část dospělého věku jsem prožil v Karlových Varech, do Lázní Kyselka jsme jako děti jezdili s rodiči na výlet. Tomuto městečku jsme říkali "Kysíbl" a zdejší minerálce "Kysibelka". Pamatuji se, že městečko dýchalo starosvětskou atmosférou, domy byly jako šlehačkové dorty. V posledních 20 letech mi lázně sešly z očí, přestěhoval jsem se z Karlových Varů do průmyslového Sokolova. Přesto jsem se tu a tam o Kyselce něco doslechl a nebyly to vůbec dobré zprávy.

Osudový řetěz likvidace kulturního a historického dědictví Lázní Kyselka provází ničení, podvody, krádeže, projevy chamtivosti a vandalství, ruku v ruce s neschopností, hloupostí a bezprecedentní lhostejností státní a veřejné správy.

Řetěz likvidace začíná už v roce 1992, kdy Lázně Kyselka v privatizaci získává soukromá osoba pan Karel "XY" – nebudu ho jmenovat – instalatér z Prahy. To zní jako dobrý začátek pro postmoderní satiru. Ale pokračování si drží styl. Krátce po privatizaci v roce 1992 byl kompletně zničen firemní archív, uložený po léta provizorně v budově nádraží. Všechny unikátní archiválie, dokumentující historii firmy Mattoni i Lázní Kyselka od roku 1873 včetně originálních licencí a listin chránících značku pro prodej Mattoni Ferro, tedy v zámoří, stavebních plánů stáčírny i lázní – byly vyhozeny z oken na velkou hromadu a spáleny. Likvidováním papírů to začalo. Ale pokračovalo to likvidováním architektury, vybavení atd. atd.

Historie je opravdu tristní. Já si myslím, že i přesto, že jsem káral ve svém úvodu garanční výbor za to, jakým způsobem uchopil petici, musím ho zase na druhou stranu pochválit, jakým způsobem připravil doprovodné usnesení.

Doprovodné usnesení osobně cítím jako vyvážené. Velmi rozumně je v mnohém adresováno státní správě a orgánům, které se mají tímto stavem zabývat.

Přes své výhrady - budu s tímto usnesením souhlasit. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan místopředseda Petr Pithart.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Vážený pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři. Byl jsem se podívat v Kyselce. Byl jsem samozřejmě zhrozen – tak jako všichni, a od té doby jsem připraven podepsat petici. Třeba tady. Ale podepsal bych ji tak, že bych vyndal pero, napsal bych své jméno, a k tomu jménu bych připojil všechny náležitosti, které k tomu patří. Kdybych byl vyzván, abych petici elektronicky, odmítl bych. A tím je dán i můj postoj k projednávání této věci.

Je mi to líto, že taková energie je – troufám si říci – znehodnocena tím způsobem, kterým si petenti usnadnili situaci.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní prosím o vystoupení pana senátora Jaromíra Jermáře.

Senátor Jaromír Jermář:  Vážený pane předsedo, vážení kolegové, milé kolegyně, zaznívalo tady už i při některém minulém projednávání petic, zda právě splňují všechny náležitosti, nebo nesplňují. Myslím, že by nás to mělo vést k zamyšlení, jestli novelizovat petiční zákon z roku 1990, ale i novelizovat jednací řád Senátu. Víme, že v dnešní době rozšíření Internetu, budou samozřejmě upřednostňovány jiné formy. Ale to není bodem dnešního projednávání. Byl bych rád, kdybychom se nad tím zamýšleli.

Zaznělo zde, že takovýchto elektronických petic může být hodně. Pokud se podívám zpátky, tak jsme projednávali petice v maximální míře dvě hodiny měsíčně; myslím tady na plénu Senátu. Nevím, proč bychom tomu nemohli věnovat jeden den v měsíci. Stěžujeme si na malou občanskou aktivitu, a právě vidíme, jaké problémy dneska nastávají, tak právě v tomto může Senát sehrát velkou úlohu. Často se setkáváme s tím, že když se na nás lidé obracejí, kvitují, že Senát je jedinou institucí, která se jejich problémem zabývala.

A věřte mi, že i když my nemáme rozhodovací pravomoci, často jenom doporučujeme, žádáme, tak věřte, že samozřejmě i tyto petice mají svůj smysl.

Pan senátor Štětina tady zmínil petici na záchranu nádraží v Ústí nad Orlicí. Zmínil bych i tu nedávnou, kdy jsme řešili problematiku domu na Václavském náměstí. Žádali jsme tehdy ministerstvo kultury, aby v tom učinilo určité kroky. Ale nyní vidíme, že nová paní ministryně už dala podnět k tomu, aby bylo zahájeno řízení o prohlášení tohoto domu kulturní památkou.

Jsem přesvědčen o tom, že ne vždy se nám podaří vše co zamýšlíme. Ale tak už to bývá v politice i v životě. Ale proto jsem přesvědčen, že petice mají důležité místo v naší společnosti, tedy i zde na půdě Senátu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji pane senátore, a nyní prosím pana senátora Oberfalzera, aby se ujal slova.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Pane předsedo, dámy a pánové, zástupci petentů – zdravím! Včera jsem trnul, když jsme projednávali přístup Chorvatska do EU, kdo ještě vystoupí s tím, že byl také v Chorvatsku... Dnes jsem neodolal, abych vás informoval, že i já jsem byl v Kyselce. Narodil jsem se v Karlových Varech – a 19 let jsem tam žil nepřetržitě. Mám samozřejmě vzpomínky z dětství, ze školního výletu, ale i potom z mládí, kdy jsme tam jezdili na kole. Byl to krásný výlet kolem Ohře. Místo bylo malebné.

Musím říct, že když vidím dneska obrazy z toho místa, tak mně skutečně srdce krvácí! Je to naprosté barbarství.

Velmi často tady vedeme debatu o kapitalismu, s kterou velmi často nemohu souhlasit. Ale toto je opravdu odvrácená tvář podnikání. Nevím, neznám detaily. Nestudoval jsem, za jakých podmínek došlo k privatizaci. Věřím tomu, že tam bylo nějaké zanedbání. Věřím tomu, že dlouhodobá nečinnost pomohla této zkáze. Ale myslím, že je to pro majitele podniku značná ostuda. Měli by se stydět. Radost mi udělal oceněný dokumentarista na cenách Českého lva, který tomuto významnému sponzoru této významné akce připomněl, že kultura není jenom to, co je v televizi. Ale také to, jak se chováme.

Čili já – bez výhrady – tuto petici podpořím. Mrzí mě, že to má nějaké technické nedostatky. Ale jsem rád, že jsme dali tady příležitost se k petici vyjádřit a podpořit ji. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Ještě jednou, omlouvám se, že vystupuji podruhé k tomuto bodu, ale jenom krátce. Jestli bych mohlo poprosit pana předsedu, aby svým prostřednictvím vzkázal panu Štětinovi, že když jsem řekl slovo "militantní", nemyslel jsem petici. Petici bych jinak nepodepsal, kdyby byla militantní. Já jsem myslel ono dění kolem toho, co se v Lázních Kyselka děje. Tam jsou skutečně "bojůvky". Museli byste to vidět. Jedna, druhá strana znesvářená, napadení osob apod. Takto se nedají Lázně Kyselka zachránit!

Proto pojďme k jednomu stolu. A pojďme pro věc něco udělat, a ne se vzájemně; i fyzicky a slovně napadat. Toť vše, děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Ujišťuji vás, že pan senátor Štětina je o vašem sdělení informován.

Nyní se přihlásil pan Kadrman, který má ještě právo jednou vystoupit.

Martin J. Kadrman:  Vážený pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři, jsme nesmírně překvapen z toho, kolik z vás zná Lázně Kyselka – bylo tam ať na léčení nebo na dovolené. A dokládá to význam tohoto ojedinělého památkového areálu v celé ČR.

V krátkosti bych reagoval na několik informací, které tady zazněly, nebo možná i výtek.

Prvně bych chtěl uvést na pravou mírou záležitost zničení mattoniho archívu, kdy mattoniho archív byl uložen v nádražní budově. Nádražní budova patřila Karlovarským minerálním vodám. Mattoniho archiv byl pálen a obyčejní lidé zachraňovaly artefakty, které jsou dnes obrovskou vzácností. Zároveň bych rád poděkoval panu Horníkovi za to, že naši petici podepsal. Samozřejmě chápu, že způsob, jakým vedeme boj za záchranu Lázní Kyselka, se mu nemusí zamlouvat. Každý jsme jiný člověk. Každý máme jiný naturel a jiný způsob jednání.

Nicméně, pokud nám je vytýkáno, možná i právem, tvrdé jednání v celé věci, myslím, že 20 let tady probíhala měkká jednání. A kam vedla, vidíme všichni.

Poslední věcí, kterou bych chtěl ozřejmit, je to, že nejsme s Karlovarskými minerálními vodami znesvářené strany. Jenom vyžadujeme dodržování zákonů této země. O nic v této záležitosti nejde. Pokud by zákony této země byly dodržovány v posledních 20 letech, dnes tu nestojíme. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji. O slovo se přihlásila ještě paní Švábová. Prosím.

Marie Švábová:  Vážení senátoři, vážené senátorky, mám jenom velice malou poznámku. Zaujala mě debata nad podpisy pod touto peticí. Myslím, že tato petice je svým způsobem zvláštní tím, že tu byl na první pohled porušen zákon této republiky – památkový zákon. A kdyby přišel jenom jeden občan, a trval na jeho naplnění, domnívám se, že by měl právo! Takže se mi nezdá zpochybňování množství nebo kvality podpisů, v tomto případě, za relevantní. Také není důležité, z které oblasti této země jsou petenti. Jedná se o kulturní dědictví celého národa, tzn. lidí, kteří jsou nějakým způsobem účastni kultury v tomto území. Každý z nás má právo – a povinnost – opět ze znění památkového zákona, památky chránit.

To jsem jenom chtěla říct na téma podpisů.

Toto je zvláštní petice.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Každá petice je svým způsobem velmi originální. Petentům a dalším většinou velmi leží na srdci...

Nyní prosím pana Riese, aby ještě jednou vystoupil. Jste přihlášen... Je to tak? Prosím.

Pavel Přemysl Ries:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, jenom krátce bych chtěl také dodat k věci a reagovat zde na některé příspěvky.

Chtěl bych zdůraznit, že opravdu jedna věc je diskutovat o tom, do jaké míry byla tato petice řešena podle zákona, zda jsme měli mít archy podepsané či neměli mít archy podepsané. Máme to částečně; a částečně nikoliv. Ono se to lehce řekne. Zkuste si to udělat v praxi, když do toho dáváte svůj vlastní volný čas, a žádné jiné finanční prostředky k této aktivitě nemáte.

Naprosto přesně tady zaznělo od paní architektky Švábové, jakým způsobem tuto petici vnímáme. Stejně bych potvrdil, co řekl pan ing. Kadrman, že kdyby v této zemi byl dodržován památkový zákon a hlavně bylo vyžadováno jeho dodržování na vlastnících, skutečně by k této petici nemuselo dojít. A neměli bychom tady dneska co řešit. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji. Ještě se přihlásil pan Hanzl.

Martin Hanzl:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jenom v reakci na některá vystoupení, která jsem tady zaslechl, myslím, že jsem se možná nevyjádřil dost srozumitelně.

Vyjádření typu, že podnikání Karlovarských minerálních vod má dopad a vliv na stav Lázní Kyselka, je nekorektní a nepravdivé! Lázně Kyselka nikdy nebyly privatizovány Karlovarským minerálním vodám. Nikdy je nevlastnily. Nikdy žádnou činnost v lázních neprováděly. Není korektní tvrdit, že podnikání Karlovarských minerálních vod nějakým způsobem způsobilo současný stav lázeňských budov v Kyselce. To je první věc.

Tvrzení o tom, že bohatství Karlovarských minerálních vod vyplývá z těžby vody nebo nerostných surovin, není rovněž zcela korektní. Protože bohatství Karlovarských minerálních vod spočívá nejen v tom, že využívají podzemní zdroje vody, ale i z práce lidí, kteří v Karlovarských minerálních vodách pracují, z rozvoje té společnosti. Z rozhodnutí a investic, které do ní byly udělány.

Takže je velmi laciné a jednoduché postavit úspěch Karlovarských minerálních vod, kterého nepochybně dosáhly za posledních 20 let – pouze na tvrzení, že využívají podzemní zdroje vody. Zdrojů podzemních vod má ČR velmi mnoho. Ne ve všech oblastech se podařilo využít tyto zdroje tak dobrým způsobem a rozvinout značku Mattoni jako v Kyselce na Karlovarsku.

Pokud se týká likvidace archivů či pálení – o takových věcech nic nevím. A jsem si skoro jist, že pro to neexistují žádné důkazy ani svědectví. Je to domněnka či spekulace, která se v rétorice petentů objevuje velmi často.

Řada argumentů, které petenti přednášejí – a teď do nesouvisí s textem petice, ale s doprovodnou činností, která je navázána – stojí na polopravdách, na manipulaci s údaji, spekulativními závěry.

Je to legitimní způsob, jak prosazovat svoje názory. Pokoušíme se tyto nepravdivé informace vysvětlovat. Bude-li to tak pokračovat, budeme se zase jenom bránit způsob, kterým můžeme.

Co je ale myslím podstatné, je to, co se má v Kyselce udát nyní. Budoucnost, ke které má činnost směřovat. Karlovarské minerální vody jako vlastních 7 objektů z 22, které jsou v Kyselce, má 4 objekty v dobrém stavu a 2 objekty v současné době rekonstruuje. Tak, aby byly ozdobou obce Kyselka a poskytly kulturní zázemí oblasti.

Karlovarské minerální vody jsou také trvale kritizovány za dopravu, která souvisí s provozem stáčírny. Karlovarské minerální vody budou v letošním roce zprovozňovat vlečku mezi Kyselkou a státní tratí ve Vojkovicích. V nejbližších dnech o tom bude veřejnost informována.

Je to rovněž jeden z požadavků petentů, rovněž je plněn. Ale tehdy, když tomu nasvědčují ekonomické rozumné a časové podmínky, nikoliv tehdy, když petenti buší na vrata novinářů. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji. Do rozpravy se přihlásil pan místopředseda Petr Pithart... Nepřihlásil? To je tedy omyl.

Táži se, kdo další se ještě hlásí do rozpravy. Nikdo se nehlásí. Rozpravu končím, a prosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil a sdělil nám, jak a o čem budeme hlasovat.

Senátor Václav Homolka:  Děkuji, posilnil jsem se mattonkou, tak to snad nějak zvládnu...

Slyšeli jsme vystoupení. Pokud se týká pozvaných, těmi bych začal. Všichni vystoupili dvakrát. Pan Kadrman poděkoval Senátu, uvedl několik výrazných osobností ze společenského života, které podpořily tuto akci. V druhém vystoupení byl překvapen, kolik senátorů má takový docela osobní vztah k tomuto místu.

Senátor Václav Homolka:  Pan Ries také poděkoval Senátu, konkrétně výboru, který má petice ve své gesci. Upozornil na přetrvávající problémy řešení lidí ve vyvlastnění. Nebyly splněny podmínky při převodu majetku. Vyzval Karlovarské minerální vody, aby více investovaly. Ve druhé části vystoupení se vyjádřil k podpisům, jak je to těžké časově i finančně.

Paní Švábová se obává redukce činnosti vlastníků jen na některé objekty. Upozornila na to, že je nutné řešit areál jako celek. Myslím si, že je to velmi důležité. Uvítala některé body usnesení jako například ustanovení pracovní skupiny. Ve druhé části upozornila, že podle ní byl porušen památkový zákon, takže není nutné počítat občany, kolik jich podepsalo petici, ale spíše se zaměřit na obsah než na formu.

Pan Hanzl zdůraznil, že Karlovarské minerální vody jsou jen jedním z vlastníků objektů, a to ještě menšinovým. Uvedl některé kroky karlovarských minerálních vod, kterými plní své povinnosti a zdůraznil možnost pomoci soukromé firmě. Vyvlastnění vlastníků nechce komentovat, k tomu mají neutrální stanovisko. Ve druhé části uvedl na pravou míru některá vyjádření, především to, že vlastníci nevlastní lázeňské objekty, a že opravují své, čímž poukázal na rozdílný přístup. Kritiku ohledně dopravy v současné době řeší Karlovarské minerální vody vlečkou.

Co se týká vystoupení senátorů, první byl Petr Bratský, toho bych si nechal nakonec, protože navrhuje změnu.

Druhým diskutujícím byl pan senátor Horník, který se přiznal, že podepsal petici. Upozornil na možné komplikace do budoucna v souvislosti s elektronickým podpisem a s tím, jak to u nás chodí. Musím říci, že příslušný výbor to peticí rozhodl a ten také mohl rozhodnout jinak. Nemuseli jsme to projednávat. Protože se nám zdálo, že je to téma hodné zvláštního zřetele, myslím si, že jsme to udělali dobře.

O militantním vystupování petentů byla řeč.

Také se zabýval problematikou využívání minerální vody. Myslím, že je to i do budoucna k zamyšlení. Je to veřejný příslib, že bude iniciovat změnu zákona o vodách, kdy tvrdí, že výtěžek z těžby jakéhokoli nerostu by měl jít také do toho místa, tzn. do obce Kyselka.

Zkritizoval orgány státní správy i samosprávy a doufá, že budou vnímat naše usnesení. Vyzval také vlastníky, aby konaly.

Třetím byl pan senátor Štětina. Trochu reagoval na militantní výstup v reakci na pana Horníka a spíše ocenil občanskou snahu a iniciativu. Pojmy si vysvětlili.

Dalším senátorem byl pan Čáslava. Upozorňoval na jednací řád, na to, co tady zaznělo i na začátku. Kriticky hodnotil přístup výborů k zařazení petice, ale na druhou stran u si vzpomněl, že jako dítě jezdil také do lázní. Připomněl rok 1992, kdy se likvidovaly papíry a pak to pokračovalo architekturou a v podstatě usnesení pochválil.

Pátým diskutujícím byl pan senátor Pithart. Také kritizoval postup ve způsobu získávání podpisů.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane senátore, nechci vám do toho zasahovat, ale myslím si, že jsme všechna vystoupení slyšeli.

Senátor Václav Homolka:  Vím, chci jen říci, jak se to vyvíjelo a že to má vliv na to, co bude do budoucna. Myslím si, že rozprava odkrývá to, jak usnesení bude nakonec vnímáno těmi, ke kterým to říkáme. Možná u dalšího vystoupení pana senátora Jermáře to jde spíše do vlastních řad, to vynechám. Myslím si, že by občané ocenili, pokud bychom řekli, že se peticemi a zvláště takového charakteru budeme zabývat a že Senát ukáže svou snahu občanům vyhovět.

Senátor Oberfalzer se zamýšlel nad odvrácenou tváří podnikání. Leží mu na srdci nečinnost orgánů. Tady nejsou, byly na veřejném slyšení 12. prosince, ale pokud orgány státní správy a samosprávy by měly toto slyšet.

Vrátím se teď k senátoru Bratskému. Navrhl doplnění usnesení v bodu V, vyzývá

2. vlastníky objektů

a) Karlovarské minerální vody a.s., aby – navrhuje přidat – učinila kroky k zastavení devastace všech památkově chráněných objektů ve svém vlastnictví.

Myslím si, že je to dobrý návrh, i když v podstatě říká, že by se měly dodržovat zákony. Osobně tento návrh podpořím. Dalším návrhy nebyly.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Chci ubezpečit, jak to bude znít. Návrh je:

2. Vlastníky objektů

a) Karlovarské minerální vody a. s., aby – a zůstane tam to co tam je a doplní se "učinili kroky"?

Senátor Václav Homolka:  První tam zůstává - a doplní se to.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Udělá se spojka – a učinili kroky k zamezení devastace ve všech objektech v jejich vlastnictví.

Senátor Václav Homolka:  Přesně tak, bude druhá odrážka, ve které bude to, co jsem přečetl.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Všichni jste to slyšeli. Pokud se týká procesu hlasování, budeme nejdříve hlasovat o doplňku pana senátora Bratského a pak bychom hlasovali o usnesení tak, jak bylo navrženo, buď včetně doplňku nebo v původním znění.

Děkuji za vaši zprávu.

Budeme hlasovat o doplnění návrhu usnesení Senátu PČR, který nám navrhl garanční výbor, a to v bodě V. Výzva 2.,a bude znít:

vlastníku objektů

a) Karlovarské minerální vody, a.s., aby maximálně urychlili započatou realizaci alternativní dopravy svých produktů prostřednictvím železniční vlečky –

a doplňuje se: a učinili kroky k zamezení devastace – pardon – a učinili kroky k zastavení devastace objektů – pane senátore, pojďte to přečíst. Já to tam poznamenané nemám, vy jako zpravodaj nám to přečtěte.

Senátor Václav Homolka:  Děkuji. Takže ta první odrážka zůstává, za druhou odrážkou bude – učinili kroky k zastavení devastace všech památkově chráněných objektů ve svém vlastnictví.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, slyšeli jste, o čem budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování č. 24, registrováno 54, kvorum pro přijetí 28, pro návrh 49, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A nyní budeme hlasovat o usnesení, které nám bylo předloženo garančním výborem, jako celku, a to ve znění přijatého doplnění, o kterém jsme před chvilkou rozhodli hlasováním.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 25, registrováno 55, kvorum pro přijetí 28, pro návrh 50, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji petentům, děkuji stranám dotčeným, děkuji zpravodajovi a projednávání tohoto bodu končíme.

My se vystřídáme.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dobré dopoledne. Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 322

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 322. Návrh uvede pan ministr financí Miroslav Kalousek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte, abych předložil poměrně jednoduchou, spíše technickou a modernizační novelu podnikání na kapitálovém trhu týkající se emise dluhopisů. Podle dnes platné právní úpravy musí Česká národní banka schvalovat emisi i schvalovat příslušný projekt. Není to ve světě obvyklé. Obvyklé je pouze zachování povinností včas zveřejnit projekty emise za předpokladu, že budou dluhopisy nabízeny veřejnosti. To znamená, měníme to tímto způsobem. Dochází tam potom ještě k jedné změně, a to, že vlastníci dluhopisů se můžou účastnit schůzí vlastníků prostřednictvím prostředků dálkové komunikace. Je to v souladu s moderními trendy, odsouhlasené, odladěné s Českou národní bankou. Hladce to bylos chváleno Poslaneckou sněmovnou. Prosím tedy o schválení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane ministře. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 322/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Řihák, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Josef Řihák:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, dovolte mi, abych se krátce vyjádřil k senátnímu tisku č. 322. Cílem předloženého návrhu zákona je zrušení povinností schvalovat emisní podmínky Českou národní bankou a dohledové povinnosti České národní banky nad emisemi dluhopisů, k nimž již se neuveřejňuje prospekt. A dále zrušení výčtu osob oprávněných vyhledávat dluhopisy.

Dále návrh zákona opravuje úpravy, jejichž cílem je snížit administrativní zátěž spojenou s emisí dluhopisů a změny legislativně technického charakteru. Jedná se zejména o následující změny: zjednodušení dluhopisového programu, úpravu náležitostí dluhopisů a emisních podmínek, úpravu účasti na schůzi vlastníků s využitím prostředků komunikace na dálku, například přenos schůze obrazem a zvukem. A dále jedna důležitá změna je upřesnění podmínek vydávání komunálních dluhopisů.

Co se týká legislativního procesu, vláda návrh zákona projednala 25. října 2011 a v listopadu ho dala do Poslanecké sněmovny. Poslanecká sněmovna v průběhu třetího čtení přijala tři drobné legislativně technické pozměňovací návrhy. Pro zákon v Poslanecké sněmovně z přítomných 167 poslanců hlasovalo 144 a 12 poslanců bylo proti. Do Senátu přišel návrh zákona 2. dubna 2012 a jako garanční výbor byl náš výbor, VHZD, který se tímto senátním tiskem 322 zabýval na své 25. schůzi 17. dubna. Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Radka Urbana, náměstka ministra financí, po zpravodajské zprávě senátora Josefa Řiháka, kterou přednesl senátor Jan Hajda, a po rozpravě, výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Josefa Řiháka,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

To je k projednávání tohoto návrhu zákona ve výboru. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím. Mohu tedy otevřít obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, pan ministr Kalousek jako mladý lišák – mladý lišák, zdůrazňuji, minule mě napadl, že jsem mu řekl starý, tak mu říkám mladý, doufám, že ho to neurazí – a jako zastupitel TOP 09 a Starostů, nám tady přednesl i jeden docela sporný příběh o tom, že to je jenom jednoduchá právní úprava, technické detaily. A nezmínil se o té věci, která, si myslím, bude zásadně doléhat na některé starosty, a možná i kraje, a to jsou komunální dluhopisy.

Protože podle zákona o obcích má zastupitelstvo pravomoc na vydávání dluhopisů bez jakýchkoliv omezujících podmínek. Tady proti tomu máme schvalovat další zákon, který vlastně popírá zákon 128/2000 Sb., takže já bych poprosil pana ministra, aby nám vysvětlil ten rozpor a jestli zastupitelstva budou – asi budou – omezena ve svých pravomocech. Možná, že budou zastupitelstva, kterým se to nebude líbit. A pak bych od pana ministra žádal odpověď, jak to tedy bude řešeno.

A druhá věc, to se také týká komunálních dluhopisů, dokonce i těch, které jsou vydávané v zahraničí nebo obdobných cenných papírů, které jsou vydávány územně samosprávným celkem podle práva cizího státu.

Chtěl bych se zeptat, jestli to je unijní právo, nebo že se práva cizích států budou řídit naším právem, nebo jakým způsobem se to bude řešit?

A zajímalo by mě, proč je tam – to je nejlehčí otázka pro pana ministra – proč je ta lhůta právě těch 15 let.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Nikoho dalšího přihlášeného nemám. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit v rozpravě. Nikoho nevidím. Obecnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda chce reagovat. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Tyto otázky byly vzneseny na výboru a byly tam uspokojivě vysvětleny. To znamená, já se pouze odvolám na diskusi ve výboru. Snad jenom není pravda, že dnes nejsou obecní zastupitelstva regulována při vydávání komunálních dluhopisů. I podle dnešní platné právní úpravy musí ministerstvo financí vydat souhlas, neboť místní rozpočty jsou součástí veřejných rozpočtů a někdo musí mít přiměřený přehled a přiměřenou kontrolu nad zadlužením celé soustavy veřejných rozpočtů, kde státní rozpočet je jenom – sice důležitý segment – ale přece jen segment. Jinak nelze samozřejmě držet rozumně bilance veřejných rozpočtů, bez tohoto oprávnění. To platí i dnes důrazně.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane ministře. Ptám se pana garančního zpravodaje zda se chce vyjádřit k rozpravě. Nechce. Děkuji. Padl jediný návrh, a to je návrh výboru schválit návrh jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Já si dovolím všechny svolat k hlasování. V sále je aktuálně přítomno 54 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 28. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 26 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 44, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Děkuji tedy panu zpravodaji, panu ministrovi a projednávání tohoto bodu končím. Pan ministr nám ale tady zůstane, protože dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 327

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 327. Návrh uvede opět pan ministr financí Miroslav Kalousek, kterého prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Opět děkuji za slovo. Dámy a pánové. Než si dovolím uvést tuto předlohu, dovolte, abych vyjádřil svoji úctu a obdiv k nezávislosti a objektivitě horní komory, neboť přesto, že petice o Kyselce byla schválena drtivou většinou, k občerstvení je mi zde nabízena mattonka, a to mimořádně oceňuji.

Dovolte tedy, abych předložil novelu zákona o rozpočtových pravidlech, o kterou jsem se snažil již v roce 2007, leč zůstal jsem osamocen. Je to velmi jednoduchá protikorupční úvaha. Bude-li mít veřejnost stejný přístup k informacím jako bude mít úředník, který rozhoduje o jednotlivých dotacích, to znamená on line na internetu budou zveřejňovány žádosti, bude jasné pořadí, budou jasné hodnotící komise a jejich rozhodování, tak pod touto veřejnou kontrolou pevně věřím, se výrazným způsobem zvýší transparentnost a omezí se možnosti subjektivního dozorování nebo dovolím si dokonce říci subjektivní manipulace.

Prosím o schválení. Dopustili jsme se šesti drobných výjimek z nezbytných důvodů. Ty by neměly celkový efekt tohoto nástroje nijak zvlášť ovlivnit, protože se nejedná o významné věci. Jediné významné objemy, kterých se to bude týkat je věda a výzkum. Tam jsme vzhledem k nezbytné ochraně duševního vlastnictví a v souladu s kolizí s jinými zákony, protože poskytování dotací pro podporu vědy a výzkumu se řídí zvláštním zákonem, tak jsme museli přistoupit k výjimce a ke zveřejňování pouze zvláštních údajů, jinak bychom se dostali do kolize s ochranou duševního vlastnictví. Jinak jsem přesvědčen, že to bude norma prospěšná per partes. Teď je to pro dotace z centrálních zdrojů, a na ministerstvu financí už připravujeme novelu tak zvaných malých rozpočtových pravidel zákona 250, kde by se toto týkalo i regionálních a místních rozpočtů. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře, a opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 327/3. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Soňa Paukrtová. Návrh také projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 327/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Gawlas. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 327/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Lajtoch, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Lajtoch:  Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, senátoři. Cílem návrhu novely zákona o rozpočtových pravidlech je v souladu se strategii vlády v boji proti korupci na období 2011 až 2012 umožnit veřejnosti přístup k informacím a rozhodování o dotacích ze státního rozpočtu a tím usnadnit zajišťování příznaků korupčního jednání v této oblasti.

Oproti dosavadnímu právnímu stavu zákona o rozpočtových pravidlech se stanoví povinnost poskytovateli dotace předat veškeré dokumenty a údaje, které jsou rozhodné pro poskytování dotací ministerstvu financí. Ministerstvu financí se ukládá povinnost zveřejnit tyto informace na internetových stránkách, ministerstvu financí se nepředávají dokumenty a údaje, týkající se dotací poskytovaných jako podpora výzkumu, experimentálního vývoje, dokumenty a údaje, jejichž zveřejněním by bylo právo jejich autora, dokumenty a údaje, u kterých se stanoví přímo použitelný předpis EU, utajovaná informace a poslední citlivé údaje – dokumenty a údaje týkající se poskytování dotací fyzickým osobám a organizacím v zemích s nedemokratickou formou vlády.

Zveřejnění dokumentů a údajů bude trvat 10 let, a to bez ohledu na skutečnosti, které nastaly po jejich zveřejnění.

Zároveň se navrhuje uložit povinnost žadateli o dotaci, který je právnickou osobou, identifikovat osoby jednající za právnickou osobu, osoby s podílem právnické osoby a výši tohoto podílu a osoby, které jsou s žadatelem o dotaci v obchodním vztahu a mají z jeho podnikání nebo jeho jiné výdělečné činnosti prospěch, který se liší od prospěchu získaného mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek.

Návrh zákona má nabýt účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

Oproti vládnímu návrhu byly v zákoně o rozpočtových pravidlech přijaty jen legislativně technické úpravy a do návrhu byla včleněna novela zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, kde došlo k pouhému zpřesnění ustanovení týkajícího se porušení rozpočtové kázně.

Vláda předložila návrh zákona dne 27. října 2011 Poslanecké sněmovně, ten byl přikázán rozpočtovému výboru, který doporučil plénu Poslanecké sněmovny jeho schválení s pozměňovacími návrhy legislativně technického charakteru. Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila na své 36. schůzi. Z přítomných 174 poslanců bylo 165 hlasů pro a 4 proti.

VHZD na své 25. schůzi konané dne 17. dubna 2012 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Vše.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodajka ÚPV paní senátorka Paukrtová. Přeje. Ano, prosím paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Paní předsedající, pane ministře, vzhledem k tomu, že ÚPV přijal jiný návrh usnesení než ostatní výbory, tak je dokonce mou povinností vystoupit. Myslím, že ten zákon tady byl představen velmi dobře. Dokonce byl zmíněn i legislativní proces s tím, že pro ten návrh zákona v Poslanecké sněmovně hlasovala velká většina poslanců.

ÚPV neměl žádné zásadní připomínky k věcné stránce, ale protože to je ÚPV, tak na základě upozornění naší legislativy se snažil odstranit legislativně technické nedostatky, kdy v § 14 došlo k přečíslování odstavců, a to přečíslování však nebylo promítnuto v § 24a, § 26 odst. 2 a § 44 odst. 1 písm. i). My jsme o tom diskutovali se zástupem předkladatele s panem Ing. Janem Gregorem, náměstkem ministra financí, a nakonec jsme dospěli k názoru jako ÚPV, že vzhledem k tomu, jakou má předpokládanou účinnost tento návrh zákona, dovolíme si vám navrhnout, abychom ten legislativně technický problém odstranili. Takže vám ÚPV doporučuje, abychom přijali tento jednoduchý pozměňovací návrh, který je opravdu pouze legislativně technickou úpravou. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní kolegyně. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodajů výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Petr Gawlas. Ano. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Gawlas:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí na své 25. schůzi konané 18. dubna 2012, se zabýval návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů.

Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Jana Gregora, náměstka ministra financí ČR a zpravodajské zprávě senátora Petra Gawlase a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Gawlase,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane kolego. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, senátorky, senátoři, dovolte mi, abych v souvislosti s tím, co tady zaznělo v předchozím projednávání, upozornil pana ministra, že ne všichni senátoři jsou členové hospodářského výboru. Asi mu to není dostatečně známo, protože nebyl senátorem.

Je velmi pozoruhodné, že pan ministr bojuje s korupcí od roku 2007, jak nám tady řekl, a já mu blahopřeji, že konečně v roce 2012 se mu to podařilo a ten boj dokončil.

Chtěl bych říci, že zveřejněním některých dokumentů je to pouze krok A. Druhý krok, který je možná daleko více důležitější, krok B je kontrola. A tady bych chtěl upozornit na závěr Nejvyššího kontrolního úřadu, který konstatoval, že právě ministerstvo financí, které vede pan ministr, odpouští některá pochybení, a to si myslím, že není zrovna dobrý přístup boje proti korupci. Ta pochybení jsou – některá – i úmyslná. To neříká senátor Dryml, to říká Nejvyšší kontrolní úřad jako v podstatě státní auditor.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Nikoho dalšího nemám přihlášeného do rozpravy. Nikdo další se nehlásí a obecnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda chce reagovat. Nechce. Pan garanční zpravodaj také ne. Ale já si myslím, že by bylo potřeba, protože jsou zde dvě rozdílná usnesení. Takže prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Lajtoch:  Já jsem původně nechtěl vystupovat, protože o těch problémech samozřejmě vím, zdají se mi být technické. Projednával jsem to s náměstkem ministra, který říkal, že by se to snažil do toho zákona upravit. Proto jsme na hospodářském výboru schválili usnesení – tedy bylo schváleno usnesení schválit tento zákon. Je tady pozměňovací návrh. Já doporučuji to usnesení, které přišlo z hospodářského výboru. Pokud neprojde, tak budeme samozřejmě diskutovat o pozměňovacím návrhu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Máme zde tedy návrh – schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, o kterém v této chvíli budeme hlasovat. Svolám vás k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 55 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 28. Budeme hlasovat o návrhu – schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 27 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 30, proti byli 3. Návrh byl přijat.

To znamená, že jsme projednali vše, co jsme měli. Já projednávání tohoto bodu končím. Poděkuji samozřejmě všem zpravodajům i panu ministrovi.

Budeme tedy pokračovat dále bodem, který je opět pana ministra Kalouska. Je jím

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Republikou San Marino o výměně informací v daňových záležitostech, která byla podepsána v Praze dne 25. listopadu 2011

Tisk č. 281

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 281. Uvede ho opět pan ministr financí Miroslav Kalousek, kterému uděluji slovo. Prosím.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji. Dámy a pánové, jak jsem měl tu čest vás již několikrát informovat, nepolevuji ve svém úsilí, navázat příslušné dohody s takzvanými daňovými ráji, aby naše daňové orgány měly vzájemnou povinnost se informovat a měly vzájemný přístup k informacím našich daňových rezidentů. Toto je další výsledek tohoto úsilí. San Marino, rozhodnete-li se to schválit, již přestane být bezpečným daňovým rájem.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 281/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Kladívko. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 281/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Vítězslav Jonáš, který je omluven a zastoupí ho paní senátorka Veronika Vrecionová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Dobrý den, vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Pan ministr myslím řekl to nejdůležitější. Já bych pouze chtěla říci, že jde o naprosto standardní mezinárodní smlouvu, která byla sjednána na podkladě vzorové směrnice pro vyjednávání dohod o výměně informací v daňových záležitostech a vzorové dohody o výměně informací v daňových záležitostech. Uzavření této dohody nebude mít přímý dopad na státní rozpočet. Naopak lze v budoucnu očekávat snížení objemu a rozsahu daňových úniků.

Na závěr pouze přečtu doporučení VHZD, které doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s ratifikací zmíněné dohody. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko. Také vás požádám, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda chce vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Kladívko. Ano. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Kladívko:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, dámy a pánové, výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své 19. schůzi konané dne 7. března 2012 přijal usnesení k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a republikou San Marino o výměně informací v daňových záležitostech, která byla podepsána v Praze dne 25. listopadu 2011.

Výbor po odůvodnění zástupce předkladatele dr. Ladislava Minčiče, prvního náměstka ministra financí, zpravodajské zprávě senátora Tomáše Kladívka a po rozpravě přijal následující usnesení, ve kterém doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci předložené dohody, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Tomáše Kladívka a pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Dovolte mi ještě několik slov k projednávané materii. Toto je standardní mezinárodní smlouva usnadňující přeshraniční daňovou správu. Dohoda umožňuje prověřit, zda příjem nebo majetek českých daňových subjektů byl řádně zdaněn, a to i bez ohledu na to, zda potřebné informace jsou v držení bank nebo jiných finančních institucí. Informace získané na základě této dohody mohou být také využity v rámci odhalování daňové trestné činnosti a zjišťování jejích pachatelů jako tzv. operativní informace.

Vzhledem k právním omezením daným tuzemským právním řádem dohoda nezahrnuje spolupráci při získávání důkazů, která je v trestních věcech vyhrazena justičním orgánům.

Dovolte mi ještě pár slov. Při debatě na výboru z úst předkladatele zazněl nový pojem – daňová oáza. My jsme pak vedli velkou debatu, jestli daňová oáza je totéž co daňový ráj a dospěli jsme k názoru, že je to totéž. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se hlásí jako první pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegové a kolegyně, já bych se chtěl zeptat pana ministra, a doufám, že mi odpoví, v článku 5 se vyjímá z této dohody poskytování vlastnických informací pokud jde o veřejně obchodovatelné společnosti nebo veřejné kolektivní investiční formy. Chtěl bych se zeptat, co bylo důvodem k tomu, že toto z toho bylo vyčleněno, když u jiných smluv takové vyčlenění neexistuje.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda ještě někdo se hlásí do rozpravy. Nikoho nevidím, rozpravu tedy uzavírám. Pan ministr se chce vyjádřit. Prosím, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Ten důvod je poměrně prozaický. Ke smlouvě musí být vždycky dva. Pokud ta druhá strana si tohle vymíní, že v žádném případě, máme na vybranou – buď to ostatní ano, anebo nic.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Ptám se paní senátorky Vrecionové. Nechce vystoupit. Můžeme tedy přistoupit k hlasování, které bude – vydání souhlasu s ratifikací. Svoláme se. Budeme tedy hlasovat o usnesení – Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody mezi Českou republikou a Republikou San Marino o výměně informací v daňových záležitostech, která byla podepsána v Praze dne 25. listopadu 2011.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 28 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Projednávání tohoto bodu tedy končím. Děkuji zpravodajům a panu ministrovi.

Dalším bodem, který máme na pořadu jednání, je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol mezi vládou České republiky a vládou Uzbecké republiky, který upravuje Smlouvu mezi vládou České republiky a vládou Uzbecké republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, podepsaný v Praze dne 8. prosince 2011

Tisk č. 275

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 275. Uvede ho opět pan ministr financí Miroslav Kalousek.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Opět děkuji za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, vztah, který zamezuje dvojímu zdanění a stanovuje povinnost vyměňovat si informace, je upraven smlouvou mezi námi a Uzbeckou republikou z roku 2001. Tehdejší jednobarevná vláda sociální demokracie věnovala pramalou pozornost daňovým únikům. Proto článek 27 této smlouvy je definován tak, že neumožňuje plnou výkonnost daňových orgánů.

Požádali jsme uzbeckou stranu o doplnění článku 27. Uzbecká strana nám vyhověla a běžným způsobem rozšíření takové smlouvy je protokol, který se stane součástí této dohody, pokud se rozhodnete to schválit. Již nám v Uzbekistánu nikdo peníze neuleje. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Prosím, pane ministře, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk číslo 275/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk číslo 275/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Adolf Jílek, jehož požádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Předpokládám, že bude konečná i za výbor pro zahraniční věci.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Paní předsedající, kolegyně a kolegové, pan ministr to tady krátce shrnul. Smlouvu s Uzbekistánem máme, bylo potřeba ji rozšířit, protože nebyla dokonalá. Povedlo se to formou protokolu, který máme před sebou. Protokol přispěje k rozšíření výměny informací, i k další právním jistotě a dále například k lepší koordinaci činnosti daňových úřadů obou států, směřující k omezení případných daňových úniků a podvodů, což je rozšíření toho, co řekl pan ministr, že nám nikdo peníze neuleje.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se na své 21. schůzi 6. března usnesl, že doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací protokolu mezi vládou ČR a vládou Uzbecké republiky, který upravuje smlouvu mezi vládou ČR a vládou Uzbecké republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daně z příjmů a majetku podepsaného v Praze 8. prosince 2011. Určil mě zpravodajem a pověřil předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Žádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Vzhledem k tomu, že tady kolega Sykáček není, považují tuto zprávu za společnou. Otevírám nyní obecnou rozpravu k tomuto bodu. Hlásí se pak senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, senátorky a senátoři, chtěl bych reagovat na jemné popíchnutí, které nám tady předvedl pan ministr a upozornit ho na to, že i on byl ve vládách se sociální demokracií a měl příležitost napravit to, co teď musíme napravovat, a neučinil to. Je to asi stejné, jako to, když nám tady říkal, že od roku 2007 už bojoval s korupcí.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Nikoho dalšího přihlášeného do rozpravy nemám, rozpravu uzavírám. Pan ministr má právo reagovat na rozpravu. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Ne že by na tom záleželo, ale nikdy jsem nebyl členem vlády v koalici se sociální demokracií, poprvé jsem se stal členem vlády v roce 2007 ve vládě Mirka Topolánka a teprve potom jsem mohl začít účinně bojovat s daňovými úniky a s korupcí.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Ptám se pana zpravodaje, zda se chce vyjádřit k rozpravě. Nechce, děkuji.

Máme předložen jediný návrh usnesení – dát souhlas k ratifikaci protokolu. Svolám tedy všechny k hlasování.

V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 28. Budeme hlasovat o vydání souhlasu k ratifikaci s protokolem. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Vhlasování pořadové číslo 29, se z 56 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 29 se pro vyslovilo 46, proti nikdo nebyl. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi a zpravodaji. Projednávání tohoto bodu končí.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je

 

Evropská úprava auditů

Tisk EU č. N 124/08

Tisk EU č. N 143/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky N 124/08, N 124/08/01, N 143/08 a N 143/08/01.

Prosím opět pana ministra financí Miroslava Kalouska, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, tisk je poměrně rozsáhlý, neodvážím se vás zdržovat tím, že vás jím budu podrobně provádět. Pozice je definovaná. Dovolím si jen říci, že komise to předkládá s přesvědčením, že jedním z klíčových prvků, který přispěje k finanční stabilitě, je zlepšení kvality auditorských služeb. S tím je Česká republika zajedno. Obecně podporujeme komunikace i v tom, že skutečně kvalita auditorských služeb by měla být zlepšena, nicméně k předkládaným nařízením máme celou řadu připomínek, kdy text popisuje opatření, se kterými souhlasíme, popisuje však i opatření, která pokládáme za problematická, ať už z technického důvodu nebo protože popírají principy subsidiarity a proporcionality.

Ve stanovisko, které si vám dovolujeme předložit, jsme zajedno i s ostatními zainteresovanými subjekty v rámci ČR. Jedná se zejména o Českou národní banku, Radu pro veřejný dohled nad auditem či komorou auditorů ČR. Rovněž výhrady, které z odborných diskusí vznášíme, nejsou ojedinělé. Troufnu si říci, že je má více než polovina členských států sedmadvacítky. Znamená to, že diskuse o konečné podobě bude trvat poměrně dlouho a konsensus se bude nacházet obtížně. Jsem ale přesvědčen, že ho nalezneme.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Žádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Výborem, který se zabýval tímto tiskem,. je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk N 124/08/02 a N 143/08/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jana Juřenčáková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Děkuji za slovo. Paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte, abych vás seznámila se zpravodajskou zprávou k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2006/43/S o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrech, tisk N 124/008 a k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o specifických požadavcích o specifických požadavcích na povinný audit subjektů veřejného zájmu, tisk N 143/08.

Cílem těchto návrhů je zefektivnění pravidel pro audit, která by měla přispět k návratu důvěry na světové trhy.

Návrh směrnice má sloužit k harmonizaci, tedy sbližování právních předpisů v určité oblasti, nařízení má mít přímý dopad na právní řády členských zemí. V návrhu směrnice je navrhováno několik výrazných změn: vlastnictví auditorských společností, kdy členské státy by už neměly mít pravomoc stanovovat podmínky vlastnictví auditorské společnosti. Komise se tímto krokem snaží zajistit auditorským firmám kapitál, což by mohlo vést ke vzniku nových auditorských společností, vznik tzv. auditorských pasů, to je možnost poskytování příhraničních služeb, což by mohlo vést k šetření nákladů.

Nařízení se má týkat jak auditorů vykonávajících audity subjektů veřejného zájmu, tak samotných subjektů veřejného zájmu, pro které jsou stanoveny nové povinnosti – například nová úprava výborů pro audit, podmínky pro výběr auditorů pro výkon auditu a pro dohled nad auditem.

Návrh se zaměřuje především na nezávislost, transparentnost a zefektivnění auditu, to je například omezení možností působení bývalých auditorů v řídících funkcích subjektů, kde dříve prováděli audit. Dále by se činnost auditorských společností měla zaměřit primárně na samotný audit, to je z devadesáti procent. Výrazně se posiluje role výboru pro audit, neměli by zde být členy ti, kteří zastávají výkonné pozice ve společnosti a aspoň část by měla mít praktické zkušenosti s auditem.

Dále návrh ukládá povinnou rotaci auditorů po šesti letech s cílem zabránění vzniku nadstandardních vztahů, které mohly nezávislost narušovat. Zpráva o auditu by měla být obsahově rozšířena. Členským státům je nařízeno určit orgán odpovědný za dohled na auditory a auditorskými společnostmi – v České republice je jím Rada pro dohled nad auditem, dochází k rozšíření dohledových ,kompetencí a jsou zde uvedeny i kompetence vyšetřovací. Na evropské úrovni by měl dohled přejít pod evropský orgán pro cenné papíry a trhy. (ESMA)

Stanovisko vlády. Vláda zaujímá velmi rezervovaný postoj. Upozorňuje na to, že nejsou respektovány principy subsidiarity a proporcionality. Nesouhlasí s liberalizací pravidel vlastnictví auditorských společností, s navrhovanou podobou dohledu, kde se prakticky vylučuje prostor pro profesní samosprávu, kterou je v ČR Komora auditorů. Výhrady má také k přenosu pravomocí na ESMU.

Výbor pro evropské záležitosti v Poslanecké sněmovně projednal oba dokumenty 23. 2. a nepřijal žádné usnesení.

V neboť národních parlamentech byla přijata tři odůvodněná stanoviska – ve švédském a slovenském parlamentu a v belgické Sněmovně reprezentantů. Důvodem je i to, že Evropská komise ignoruje specifické podmínky a existenci auditorských samospráv v členských státech.

V úterý jsem se zúčastnila kulatého stolu, který pořádala Rada pro veřejný dohled nad auditem ve spolupráci s Komorou auditorů a katedrou finančního účetnictví a auditu Vysoké školy ekonomické v Praze. Zazněla tam věta, že Evropská komise šije kabát pro celou EU bez ohledu na to, kde jak svítí slunce. To jen pro ilustraci.

Komora auditorů ČR má k návrhu zásadní výhrady. Vstup investorů do auditorských společností považuje za ohrožení nezávislosti auditu ve vztahu k omezení služeb poskytovaných auditorskými firmami se obává degradace profese a ztráty zájmu o obor. Jako pozitivní vidí standardizaci auditu a posílení úlohy výborů pro audit.

Rada pro veřejný dohled nad auditem nevidí zásadní důvody pro změny. Domnívá se, že problematika auditu by měla být primárně řešena na národní úrovni a nesouhlasí s přesunem kompetencí na ESMA.

Zástupci auditorských společností Velké čtyřky se prakticky ve všech výhradách shodují. Poskytované služby umožňují výchovu profesionálů, kteří míří na vedoucí pozice do jiných forem, omezení poskytovaných služeb vidí jako velmi problematické. Povinná rotace auditorských společností by s sebou nesla ztrátu know how a upozorňují na to, že již existují pravidla pro periodickou výměnu hlavního auditora.

Česká národní banka je k návrhům velmi kritická a zásadně odmítá novou filozofii evropské legislativy založené na unifikaci pravidel v přímo účinném nařízení. Domnívá se rovněž že návrhy se neshodují s principy subsidiarity a proporcionality a také je toho názoru, že dohledové kompetence by měly být v co nejširší míře ponechány na národní úrovni. Evropská komise hledá další viníky z krize a po mnoha jiných se zaměřila na auditorské společnosti. Dopadová studie se však příliš nesoustředí na to, zda jsou to chyby systémové a ani nezkoumá skutečnou roli auditorů v krizi. Návrh nařízení představuje značný regulatorní zásah a měl by v současné podobě zásadní dopad na existující profesní samosprávu. Míra regulace v návrhu nařízení je velmi výrazná a samotná vina auditorských společností nebyla přesvědčivě prokázána, na čem se usnesl i Evropský parlament. Stávající systém netrpí takovými nedostatky, aby bylo přijato nové řešení. Regulace formou nařízení je neproporcionální a není v souladu s principem subsidiarity. Neexistují důkazy o podfinancování odvětví a není třeba vnějšího kapitálu, jedná se o zbytečný zásah komise do fungování trhu. Princip rotace by též nevedl k uváděnému cíli, již dnes existují mechanismy, které mají zabránit tvorbě vzniku výrazných vazeb mezi auditovaným subjektem a auditorem. Pozitivní jsou opatření jako je například uplatňování mezinárodních standardů pro audit a posílení role výborů pro audit.

Návrhy jsou v mnoha směrech negativní pro výkon auditů v rámci ČR, proto jsem navrhla na jednání výboru pro záležitosti EU, který se konal 4. dubna 2012 doporučení, které máte na lavicích jako tisk N 124/08/02.

Vrátím se ještě ke kulatému stolu. Před projednáváním na výboru pro záležitosti EU proběhlo jednání v Senátu, kterého se zúčastnili zástupci jak ministerstva financí, tak ČNB, Komory auditorů, Rady pro veřejný dohled i zástupci velké čtyřky. Tady došlo výjimečně ke shodě názorů všech účastníků jednání. Zaznívaly názory, že do legislativy se má sahat jen tehdy, když je to potřeba a Česká republika nemá potřebu něco měnit, protože to u nás funguje a profesní samospráva si to reguluje. Ve vztahu k tomu, že by se pravomoci měly přenášet na ESMU, zaznívá názor, že pravomoci mají být tam, kde je odpovědnost a ne tam, kde odpovědnost není.

Pozice rady k předloženým návrhům EK by vedla k větší koncentraci a k menší dostupnosti.

V souvislosti s obviňováním, že za finanční krizi mohou i auditorské firmy, byl tam postřeh, jako kdyby někdo tvrdil, že když je zima, tak za to může teploměr. To jen pro ilustraci.

Pokud by došlo ke schválení této směrnice, finanční náklady, které dnes nese samospráva, tzn. komora auditorů by se přenesly na daňového poplatníka.

¨ Nebudu tady číst usnesení výboru. Je to 252, usnesení z 26. schůze konané dne 4. dubna, tisk N 124/0802, který máte všichni k dispozici na stolech.

Toto je závěr mé zpravodajské zprávy, případně v diskusi odpovím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní zpravodajko. Také vás požádám, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Otevírám k tomuto návrhu rozpravu. Do rozpravy se jako první přihlásil pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, pro návrh usnesení připravený naším výborem pro evropské záležitosti, nemohu ani v nejmenším zvednout ruku. Kdybych ji zvedl, budu si připadat, že jsem se dal do hlavního směru všech problémů, které byly způsobeny a které pociťuje svět, Evropa a naše země v období finanční a hospodářské krize. Tento návrh usnesení je podle mého názoru velmi špatný. Přečtěte si ho. Možná je to i odraz toho, že usnesení jsou dost často přijímána na poslední chvíli, ale tady tomu možná tak nebylo. Domnívám se, že citace, že nespatřujeme důvody pro regulaci, že není potřeba auditorské společnosti v hospodářské krizi kritizovat, že by selhaly, že regulaci nepovažujeme za vhodnou, že není v zájmu, to je všechno proti názoru vyjádření, který má Evropská komise.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Myslím si, že Evropská komise není instituce, která by chtěla deliberalizovat, nebo za každou cenu všechno regulovat.

Minulý týden jsem byl v pátek a v sobotu na zasedání evropských parlamentů v Polsku. Vystupoval tam předseda Spolkového sněmu, že je třeba tyto věci vrátit pod kontrolu vlád a institucí k tomu pověřených. Samozřejmě, že v globálním hospodářství, které máme v Evropě, je třeba některé věci dělat společně. Máme nadnárodní společnosti, víme, že se přelejí a daní jinde. Tyto věci je třeba hlídat a toto usnesení je prokorupční opatření.

Navrhuji následující návrh.

Za prvé, že bereme na vědomí. Za druhé, že Senát žádá vládu, aby nás informovala o dalším vývoji projednávání a za třetí pověřit předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi.

Myslím si, že to je řešení v této situaci. Podívejte se na to, jestli se domníváte, že Evropská komise v těchto věcech jde špatným směrem, hlasujte pro to, já upozorňuji, že ani náhodou pro to hlasovat nemohu, protože bych to považoval za velmi, velmi chybné usnesení! Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane předsedo, dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Sefzig. Prosím.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já jsem si také vyslechl ten velmi příkrý odsudek usnesení evropského výboru. To usnesení bylo přijato naprostou většinou, nebylo přijato v žádném spěchu; a bylo přijato na základě mnoha konzultací s ekonomy a odborníky. Koneckonců, vyjadřuje vůli členů výboru, která samozřejmě musí být shodná s vůlí a s názorem některých senátorů, byť by to byl pan předseda horní komory.

Já si teď dovolím to usnesení přečíst, abyste věděli, co "strašného" jsme na tom výboru zplodili.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Pane senátore, já vás nechci omezovat, máte na to právo, ale je to rozdáno na lavicích, já si myslím, že jsme všichni gramotní.

Senátor Luděk Sefzig:  Ano, všichni umíme číst, to je pravda. Tak zřejmě už máte vyřešeno, jak to všechno je, věřím, že tomu bude odpovídat diskuse.

Já bych byl velice rád, kdyby mi mohl říct ten člověk, kterému to tady vadí, jestli by mohl říct, který bod nejvíce překáží. To, že se v poslední době hledá velmi snadno viník všeho špatného – v ekonomii, co nastalo ve světě a v Evropě, a že je tendence to svrhnout vesměs na ty figury, které s tím zase až tolik nesouvisí, včetně auditu. Audit není pro to, aby vytvářel hodnocení, které je jediné pravdivé a správné. Audit je poradním orgánem investorů, bank, občanů, a tak je třeba se na něj podívat.

Přece nechce vytvářet z auditorského týmu a auditorů nějakého arbitra všehomíra k tomu, aby potom také za to nesl zodpovědnost. To není úkol arbitra. Arbitráž, pokud má být vůbec regulována, tak má být regulována jenom tak, aby nepominula soutěž mezi auditory. Jejich práce si pak mohou někteří více vážit, také si ji nakupují. Z toho důvodu je chybou porušit soutěž auditorů, což by vedlo k velkým krizím a to přenesení odpovědnosti na někoho jiného. V tom je rozpor mezi mnou a panem předsedou.Auditory vidím jako poradní orgán, který soutěží o to být nejlepší a ne, který je posledním arbitrem všeho dobrého a všeho špatného, co na zeměkouli kde vzniklo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Ještě vystoupí pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Dovolte mi, abych se k seriózní práci auditorních institucí vyjádřil. Vždyť přece Lehman Brothers, než zkrachoval, tak několik týdnů předtím měl dělaný audit. Všechno v pořádku...

Jde jenom o to, abychom se nestavěli do pozice, že jsme chytřejší, než celá Evropská komise, protože to jde naprosto proti jejím snahám. Znovu říkám, ať to řeší; ať diskutují odborníci, ministři financí a další a další.

Ale toto usnesení našeho Senátu – promiňte, že to tak říkám – za to bych se musel stydět!

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Přihlásila se paní senátorka Jana Juřenčáková. Paní senátorko, jste zpravodajkou, budete mít možnost vystoupit na závěr. Chcete ale vystoupit teď? Jistě, máte na to právo, prosím.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Chtěla bych reagovat na návrh pana předsedy, kdy kvůli tomu, že se mu nelíbí v bodu číslo 1 navrhuje celé usnesení zavrhnout - a vzít pouze na vědomí.

Budu opakovat to, co tady říkal pan kolega Sefzig. Na našem výboru to bylo přijato hlasováním, kdy bylo 8 přítomných, a všech 8 hlasovalo pro. Nebyl tam žádný spěch a všichni měli dostatek času to prostudovat.

Jde-li o to, že auditorské společnosti v hospodářské krizi selhaly, že k tomu nemáme názor, že selhaly, uvědomme si, že pokud budeme paušalizovat, jestli selže nějaká auditorská společnost, tak v podstatě můžeme dospět do toho, tak jak se třeba říká – všichni politici určité politické strany jsou špatní. Já říkám, není to pravda, protože tam jsou také výjimky. Nemůžeme paušalizovat ani v tomto případu.

Je svaté právo pana předsedy navrhovat návrh na usnesení. Je otázka na vás, kolegyně a kolegové, jak se k tomu postavíte. Opravdu jsem nikdy nezažila takovou shodu, kdy jsme jednali ohledně těchto návrhů, přizvali jsme k jednání i poradce pana předsedy, který se ale nezúčastnil, vím ale, že to s ním zástupci komory konzultovali.

Prostě je to na vás, jak se rozhodnete, ale kvůli jednomu bodu zavrhnout celé usnesení, tak to se mi nezdá dobré. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji za vystoupení. Chce se ještě někdo další vyjádřit v rozpravě? Nikoho nevidím, rozpravu uzavírám. V této chvíli by měl právo vystoupit pan ministr, který mezitím odešel...

Máme možnost pokračovat dál anebo vyhlásit přestávku. Vyhlásím tříminutovou technickou přestávku, než se dostaví pan ministr zpátky. (Krátké přerušení jednání.)

Dovolím si přestávku zkrátit, budeme pokračovat v doprojednání tohoto bodu. Pane ministře, máte právo vyjádřit se k proběhlé rozpravě. Pan ministr nemá toto přání. Děkuji, ušetřil nám další čas.

Paní zpravodajko, chcete se ještě vyjádřit k proběhlé rozpravě?

Senátorka Jana Juřenčáková:  Děkuji za slovo. Doplním své vystoupení. Náš výbor nedělá nikoho chytřejšího, než jsou v Evropě. Byla přijata celkem tři odůvodněná stanoviska k návrhu nařízení a to bylo přijato ve Švédském a Slovinském parlamentu a v belgické Sněmovně reprezentantů. Nejsme výjimkou, přijali jsme na výboru pouze návrh doporučení.

V diskusi vystoupili dva senátoři a já, pan předseda přednesl návrh usnesení, ve kterém navrhuje vzít tyto tisky na vědomí. Trvám na návrhu, který byl přijat na výboru pro záležitosti EU, kde byl přijat jednomyslně. Navrhuji nejdříve hlasovat o návrhu výborovém a pokud nebude přijato výborové stanovisko, tak hlasovat o návrhu pana předsedy.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní zpravodajko. Myslím si, že druhý návrh podal pan předseda a měli bychom nejprve hlasovat o něm. Myslím si, že je k debatě. Vy jste navrhla, pan předseda nic nenamítá. Budeme v této chvíli hlasovat o návrhu usnesení tak, jak ho předložil evropský výbor. Svolám všechny k hlasování.

V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, kvorum je 30. Budeme v tuto chvíli hlasovat o návrhu usnesení, jak byl předložen výborem pro záležitosti EU. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování pořadové číslo 30 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31, pro vyslovilo 24, proti bylo 20. Návrh nebyl přijat.

Budeme hlasovat o druhém návrhu usnesení, který předložil předseda Senátu pan Milan Štěch, to znamená vzít na vědomí návrh nařízení. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování pořadové číslo 31 se z přítomných 60 senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 34, proti bylo 14. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji paní zpravodajce a projednávání tohoto bodu končím. Dalším bodem je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1060/2009 o ratingových agenturách

Tisk EU č. N 112/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky N 112/08 a N 112/08/01. Opět nám je představí pan ministr financí Kalousek.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Dámy a pánové, je to novela, kde si komise klade za cíl snažit se vyjasnit a zlepšit práci ratingových agentur, případně stanovit odpovědnost za dopady jejich stanovisek, které jsou často velmi dramatická.

Kdybych měl shrnout tři okruhy, s nimiž komise přichází, tak předně navrhuje povinnost pro finanční instituce, aby si prováděly samy hodnocení svých úvěrových rizik, aby se nespoléhaly jen na externí ratingové agentury. S tím lze obecně souhlasit, ale v některých případech je potřeba vzít v úvahu vlastní možnosti těchto finančních institucí a relevanci takovéhoto hodnocení.

Další navrhovanou změnou, velmi kontroverzní, je zavedení odpovědnosti ratingových agentur. Jedná se o zavedení odpovědnosti v případě, že úmyslně nebo z hrubé nedbalosti poruší odpovědnost tohoto nařízení. Přiznám se, že nám by se to velmi líbilo, ale je tady obrovský problém nejistoty v právních vztazích, neboť není zřejmé, kterým právním řádem by se řídily procesní otázky v souvislosti s uplatněním nároku investora na náhradu škody. Upozorňuji, že čtyři nejprestižnější ratingové agentury mají sídlo v USA, podle jakého práva, kdo by to vymáhal, o tom bude vedena ještě významná diskuse.

Poslední hlavní změnou, kterou návrh stanovuje, je vytvoření rotačního principu. Je to přístup, ke kterému se stavíme vysloveně negativně. Nemyslíme si, že takovým regulace je vhodná. Rotační princip vzhledem k ne úplně stejným metodikám ratingových agentur by mohl dojít k tomu, že by mohlo dojít k formální změně ratingu, finančního nástroje, aniž by se s tím nástrojem v bilanci cokoli stalo. Zmatky, které by to vyvolalo, byly by více ke škodě než k užitku.

S ostatními změnami odkazuji na rámcovou pozici. Výbor to projednal. V zásadě se zcela shoduji s jeho stanoviskem.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane ministře. Žádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Výborem, který tento tisk projednal je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk N 112/08/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jana Juřenčáková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Děkuji za slovo. Paní předsedající, pan ministr mi ulehčil práci, že podrobně informoval o tomto návrhu směrnice. Chtěla bych k tomu dodat, že obecně dá souhlasit se zefektivněním dohledu nad ratingovými agenturami a s celkovým posílením stability finančního systému. Je však nereálné investiční rozhodování založení pouze na mechanickém sledování ratingu,. Vždy je třeba zdůrazňovat přiměřenost předpisů, které stanoví povinnost vlastních interních metod hodnocení bonity, což může být hlavně u menších institucí velmi nákladné. Jako přínosný se jeví princip rotace ratingových agentur, ale měl by být doplněn dalšími předpoklady. Problematicky se jeví koncepce soukromoprávní odpovědnosti ratingových agentur vůči investorům. Lze souhlasit se švédským návrhem, že by členské státy měly mít možnost upravit odpovědnost ratingových agentur za škodu tak, aby byla v souladu se systematikou jejich vnitrostátního práva.

Výbor pro záležitosti EU přijal 4. dubna na svém zasedání doporučení k vyjádření Senátu, které máte všichni k dispozici. Návrh doporučení vám číst nebudu. Tolik k mé zpravodajské zprávě. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní zpravodajko. Žádám, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Chce někdo vystoupit? Nechce. Rozpravu k tomuto bodu uzavírám. Táži se pana ministra. Pan senátor Dryml – omlouvám se, ptala jsem se opakovaně kdo se hlásí do rozpravy, nikdo takový nebyl.

Takže ptám se v této chvíli pana ministra zda chce vystoupit. Ne, paní zpravodajka také ne. Protože nepadl jiný návrh než návrh usnesení, který nám byl předložen, budeme hlasovat o návrhu výboru pro záležitosti Evropské unie. Svolám všechny k hlasování.

Stále je aktuálně přítomno 57 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 28. Budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak byl navržen výborem pro záležitosti Evropské unie. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 32 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 32, proti bylo 8. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji paní zpravodajce a projednávání tohoto bodu končím.

Dále se budeme zabývat dalším evropským tiskem, a tím je

 

Zelená kniha o proveditelnosti zavedení dluhopisů stability

Tisk EU č. K 119/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky K 119/08, K 119/08/01. Prosím opět pana ministra financí, aby nás seznámil s tímto materiálem. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Evropská komise vydala dokument Zelená kniha, která diskutuje možnost přispět ke stabilitě Evropské unie vydáváním tak zvaných stabilizačních dluhopisů, to znamená, že by dluhopisy byly vydávány za celou Evropu. První varianta je plná substituce národních dluhopisů za dluhopisy stability se společnými garancemi, ta druhá varianta je klasická substituce, kde by všechny země ručily za společné dluhopisy společně a do plné výše, ale zároveň by bylo umožněno, aby státy mohly vydávat i národní emise. Já zdůrazňuji, že nepatřím k těm politikům, kteří občas vykřikují ani korunu Bruselu, nepatřím k těm, kteří se domnívají, že nemá být v Evropě poměrně významná míra solidarity, to je jeden fakt ve finančních potížích. Myslím si, že všichni neseme společnou odpovědnost za stabilitu Evropské unie a musí nám na ní záležet. Nicméně nástroj společných eurbondů pro eurozónu, ke které by mohl dobrovolně vystupovat i stát mimo eurozónu pokládám za nástroj vysloveně škodlivý a za mimořádný morální hazard, neboť by nedošlo k ničemu jinému než k potrestání těch zodpovědných a naopak k neodpovědnosti těch neodpovědných, protože najednou teď všichni si půjčujeme nebo profinancováváme svůj dluh za takové peníze, jak odpovědně a důvěryhodně vidíme své finance. Nám přestávají ještě díky důvěře, kterou máme na kapitálových trzích se daří půjčovat si desetileté eurobondy pod 4 % za 3,7, za 3,8. Řada mých kolegů je nad 5 – upozorňuji, že kdybych byl nad 5, tak je to zhruba o 15 miliard ročně větší nárok na úrocích za dluhovou službu. Jinými slovy, všichni bychom si půjčovali stejně, ti kteří jsou nuceni do konsolidace svých veřejných rozpočtů, aby neměli tak nákladnou dluhovou službu, kde najednou ten motiv ztratili a ti, kteří byli odpovědní a mohli by se půjčovat levně, by si půjčovali za draho. To je prostě morální hazard. Říkám, nejsem proti solidaritě, ale pak musí být vyjádřena jiným způsobem než tím, který zbavuje toho druhého odpovědnosti.

To je také obsaženo v pozici České republiky a také Česká republika setrvala s celou řadou dalších zemí, které mají stejnou argumentaci k těmto stabilizačním dluhopisům, říká na jednotlivých odborných i politických setkáních "sedmadvacítky".

Jinak je možná, jestli mi dovolíte, nechci vás zdržovat, ale malý historický exkurz z jednoho pohledu úhlu byť souhlasím, že nefinančníci se mnou nebudou souhlasit, ale lidé, kteří se pohybují v penězích a na kapitálových trzích, tak na otázku kdy doopravdy a definitivně vznikly Spojené státy odpovídají, že vznikly 1795, kdy Thomas Hamilton prosadil, že předlužené provincie se zbaví, že přestanou vydávat emise svých dluhopisů a začnou být vydávány společné americké dluhopisy. V ten okamžik zcela definitivně a navždy vznikla federace Spojených států amerických včetně toho, že ta "bažina", kde se začalo s těmi americkými dluhopisy obchodovat, se tak nějak logicky stala hlavním městem toho státu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře. Výborem, který projednal tento tisk je výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk K 119/08/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jana Juřenčáková, kterou opět prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Já jen na začátek znovu zopakuji, že se k tomuto materiálu vyjadřujeme jako členská země s tím, že se nás to dotýká, týkalo by se nás to až v momentě, kdy bychom vstoupili do eurozóny. Pan ministr tady už taky podrobně hovořil, takže já to zkrátím. Z ekonomického pohledu lze argumentovat tím, že při dosažení určitého stupně hospodářské a měnové integrace se zavedením společných emisí dluhopisů se může jevit jako logický krok, přinášející ekonomické výhledy. Zavedení eurobondů však může dojít ke splnění základních předpokladů, mezi které patří dostatečně robustní fiskální rámec pro kontrolu národních rozpočtů a vysoký stupeň fiskálně politické konvergence. Robustním rámcem se rozumí existence pevných a závazných rozpočtových pravidel, která členským státům neumožňují libovolné hromadění schodku státního rozpočtu a systém jejich financování.

Česká republika sice není plnoprávným členem eurozóny, je však dle článku 139 tak zvaným státem s výjimkou. V případě zavedení eurobondů by vstup České republiky do eurozóny obsahoval i vstup do systému společných dluhopisů. Společné dluhopisy stability jsou důležitým tématem širší debaty týkající se budoucnosti hospodářské a měnové unie, ale na zasedání výboru pro záležitosti Evropské unie 4. dubna 2012 jsem doporučila zapojit se do debaty k této Zelené knize přijetím doporučení, které máte všichni k dispozici, je to doporučení tisku K 119/08. Takže navrhuji schválit doporučení, které bylo přijaté na výboru pro záležitosti EU. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní zpravodajko a prosím, abyste zaujala také místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Ptám se pana ministra, zda chce ještě něco dodat, ne děkuji. Paní zpravodajka také předpokládám, že ne. Dobře. Máme před sebou jediný návrh usnesení, a to je, usnesení výboru pro záležitosti EU. Svolám tedy opět všechny k hlasování.

Aktuálně je přítomno 57 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 29. Budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak ho předložil výbor pro záležitosti EU. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 33 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji paní zpravodajce, děkuji panu ministrovi a projednávání tohoto bodu končím.

A posledním bodem dnešního dopoledního jednání je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Ruskou federací o sociálním zabezpečení, podepsaná v Praze 8. prosince 2011

Tisk č. 276

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 276 a uvede ho opět, tentokrát za ministra práce a sociálních věcí, ministr financí Miroslav Kalousek, kterému uděluji slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, dovolte, abych v zastoupení pana ministra Drábka vám předložil jménem vlády ratifikaci mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení s Ruskem. Je to v podstatě náhrada staré dohody mezi našimi zeměmi z roku 1959. Od té doby tyto země prošly různými změnami dokonce se i jinak jmenují. Nejzásadnější dohodou – nejzásadnější změnu oproti dohodě z roku 1959 smlouva přináší v oblasti důchodu. Tam vychází z obecného principu smluvních stran, podle něhož každý ze smluvních států poskytuje důchod odpovídající době pojištění získané podle jeho vlastních právních předpisů, ne té druhé země. Nad rámec národních předpisů přináší smlouva přiznání dílčích důchodů v těch případech, kdy doby pojištění v tom kterém ze smluvních států nezakládají nárok na důchod podle jeho právních předpisů, tam je potom zvláštní úprava. Bližší informace o předkládané smlouvě jsou podrobněji obsaženy v předkládací zprávě a po obsahové i formální stránce je smlouva zcela standardním mezinárodním dokumentem tak, jako je to s celou řadou jiných zemí. Dovoluji si tedy poprosit o schválení a vzhledem k tomu, že je to poslední bod, dovoluji si i poděkovat za tradičně vlídné zacházení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře. Ještě vás poprosím, abyste s námi setrval a posadil se ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 276/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa, který pokud vím, je omluven a garančním výborem je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 276/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Milan Pešák, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Předpokládám, že bude společná za oba výbory. Prosím, pane senátore.

Senátor Milan Pešák:  Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Vskutku si dovolím předložit svou zpravodajskou zprávu jako souhrnnou. Kolega Jirsa mě o to požádal, a to z důvodu své služební cesty ve Štrasburku. Umožňuje mi to také skutečnost, že v obou výborech probíhala jednání velmi podobným až shodným způsobem, a to bez jakýchkoliv problémů, komplikací, námitek s jednoznačným doporučením Senátu Parlamentu ČR - dát souhlas s ratifikací této smlouvy.

Pan ministr popsal obsah té smlouvy. Myslím, že dostatečně, z věcného hlediska zmínil všechny důležité věci, proto si myslím, že takto mohu tuto společnou zprávu předložit se zdůrazněním toho, že oba výbory, tedy jak výbor garanční pro zdravotnictví a sociální politiku, tak výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučují Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací této smlouvy. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. A požádám vás, abyste také zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám v tuto chvíli obecnou rozpravu k tomuto návrhu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana ministra, zda chce vystoupit. Nechce. Pan zpravodaj předpokládám také ne. Můžeme tedy přistoupit k hlasování, ke kterému všechny svolám do sálu. Budeme hlasovat o návrhu usnesení: Senát dává souhlas k ratifikaci smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o sociálním zabezpečení podepsané v Praze 8. prosince 2011.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 34 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi za ten dopolední maraton. Děkuji všem zpravodajům a končím dopolední jednání dnešní schůze. Vyhlašuji přestávku do 14.00 hodin. Děkuji.

Omlouvám se, po debatě zde vyhlašuji přestávku pouze do 13.30 hodin, tak abychom večer mohli skončit dříve. Takže přestávka bude do 13.00, schůze bude pokračovat ve 13.30. Prosím Organizační odbor, aby to změnili na monitorech. Děkuji.

(Jednání přerušeno ve 12.17 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.32 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážené paní senátorky, páni senátoři, vítám vás na odpoledním jednání 21. schůze Senátu Parlamentu České republiky.

Prvním bodem našeho odpoledního jednání

 

Zpráva vlády o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii za rok 2011

Tisk č. 305

Jednací řád Senátu ve svém § 119b předpokládá, že vláda předkládá nejméně jednou ročně zprávu o přejímání závazků, vyplývajících z členství v Evropské unii do právního řádu, především o provádění legislativních aktů, vyžadujících transpozici.

Se zprávou vystoupí místopředsedkyně vlády paní Karolína Peake, které tímto uděluji slovo. Prosím, paní místopředsedkyně.

Místopředsedkyně vlády ČR Karolína Peake:  Děkuji vám, paní místopředsedkyně. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, paní místopředsedkyně již tento bod uvedla. Dovolte mi tedy pouze doplnit, že tato zpráva, kterou nyní projednáváte, zachycuje výsledky plnění legislativních závazků České republiky vyplývající z členství v Evropské unii za období mezi 30. listopadem 2010 a 30. listopadem 2011.

Vzhledem k vývoji v legislativním procesu jsou tady v tuto chvíli některé údaje obsažené v materiálu již překonány, nicméně poskytují komplexní obraz toho, jakým způsobem byly plněny legislativní závazky vyplývající z členství České republiky v hodnoceném období.

Na tuto část pak navazují konkrétní informace o celkovém stavu transpozice platných směrnic EU, zejména v kontextu publikace International Market Scoreboard č. 23 ze září loňského roku, prostřednictvím kterého komise dvakrát ročně hodnotí výsledky transpozičního úsilí jednotlivých členských států. V tomto hodnocení se Česká republika umístila na posledním místě mezi členskými státy z hlediska včasné transpozice směrnic. I proto chci nad rámec předkládaného materiálu informovat, že v únoru 2012 bylo publikováno následující vydání International Market Scoreboard č. 24, které hodnotilo stav transpozice směrnic z vnitřního trhu k 31. říjnu 2011. Česká republika se s transpozičním deficitem 1,9 % a 26 netransponovanými směrnicemi umístila na 23. místě mezi členskými státy.

Zlepšení výsledku transpoziční činnosti České republiky, které pokračovalo i v I. čtvrtletí roku 2012, lze přičítat zvýšenému úsilí na vládní úrovni, pokud jde o vynucování povinností, které jsou uloženy gestorům a předkladatelům návrhů transpozičních právních předpisů metodickými pokyny pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků. Díky tomu klesl v současné době počet netransponovaných směrnic vnitřního trhu na 8. České republice se tímto výsledkem poprvé v historii hodnocení International Market Scoreboard podařilo dosáhnout hranice cílového transpozičního deficitu ve výši 1 % - Česká republika je nyní na 0,6 % – na kterém se členské státy shodly již pro rok 2009. Tyto výsledky se promítnou do hodnocení International Market Scoreboard č. 25, jehož referenčním datem je 30. duben 2012.

Závěrem lze proto konstatovat, že i když některé údaje obsažené v předloženém materiálu nebyly příliš povzbudivé, v poslední době došlo k pozitivnímu obratu ve výsledcích přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní místopředsedkyně, a požádám vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů.

Zpráva byla přikázána ústavně-právnímu výboru. Ten určil jako svou zpravodajku paní senátorku Jiřinu Rippelovou, která je omluvena a zastoupí ji paní senátorka Soňa Paukrtová. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 305/2.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této zprávy výbor pro záležitosti Evropské unie. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 305/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Luděk Sefzig, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig:  Hezké odpoledne. Paní místopředsedkyně vlády, paní místopředsedkyně Senátu. Moje zpráva nebude zdlouhavá, ne z důvodu časových úspor, ale z toho důvodu, že tuto standardní zprávu náš výbor projednal včera ráno po 8.00 hodině, takže jsme měli čerstvé informace od ředitele adekvátního odboru, který nás seznámil i s tím, že Česká republika v posledních dvou měsících implementovala osm směrnic a tím jsme postoupili z posledního místa na 23. místo.

Myslím, že to místo není podstatné. Podstatné jsou věci týkající se vnitřního trhu, kde i v době toho nelichotivého 27. místa směrnice, které implementují vnitřní trh, nebyly u nás důsledněji zadávány a byli jsme v první polovině zemí. Navíc u vnitřního trhu nestačí pouze oznámit, tedy tzv. notifikovat směrnici, ale je zapotřebí ji notifikovat komplexní, celou. Nesmí tam být žádný nedodělek a teprve poté je komisí uznána za notifikovanou.

Rád bych vám jenom připomněl, že dlouhodobě je Česká republika velmi kvalitně hodnocena za metodiku, kterou provádíme při implementaci a při notifikaci implementovaných legislativních návrhů. Došlo to dokonce tak daleko, že v době našeho předsednictví jsme byli jakýmsi nejenom symbolem, ale i příkladem pro ostatní, a jedno jednání příslušných odborníků bylo věnováno právě projednávání a metodice, jak se v České republice děje. Myslím, že v tom Česká republika pokračuje dále. A vzhledem k tomu, že naše právo v souvislosti s přejímáním ústavního práva není tak odevzdané, jako je v některých zemích typu Slovensko, Estonsko, tuším že Malta, kde přímo v ústavě mají napsáno, v okamžiku, kdy vyjde v Evropě směrnice nebo legislativní akt, automaticky platí v jejich právním pořádku.

Pak samozřejmě takovýto stát nemá žádný problém s implementací. Ale já se domnívám, že korektiv, který mimo jiné patří i nám, příslušníkům horní komory, a stejně tak i dolní komory, je potřebný a ne všechno je vhodné hned automaticky přejímat do vlastního právního pořádku. A proto se domnívám, že setrváme při této metodice i při eventuálních ústavních procedurách, tak abychom měli a zůstal nám korektiv a dohled nad evropskou legislativou, která k nám přichází.

Na závěr mi tedy dovolte, abych vás požádal, abyste vyslovili souhlas s usnesením výboru, to znamená, že zprávu vezmeme na vědomí.

Ještě jednou děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodajka ústavně-právního výboru paní senátorka Soňa Paukrtová. Přeje, prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Paní místopředsedkyně vlády, paní místopředsedkyně Senátu, dámy a pánové. Také ústavně-právní výbor na své 40. schůzi konané dne 28. března 2012 jednal o zprávě vlády o přijímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii za rok 2011 a důkladně projednal tuto zprávu. Po úvodním slově pana Mgr. Ing. Dušana Uhra, ředitele odboru kompatibility Úřadu vlády ČR a po zpravodajské zprávě, kterou přednesla kolegyně Jiřina Rippelová a po rozpravě se výbor usnesl a doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít zprávu o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii za rok 2011 na vědomí.

Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. Zeptám se, zda se ještě chce vyjádřit paní místopředsedkyně vlády, případně něco doplnit? Ne, děkuji. Pan zpravodaj také nechce vystoupit.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Byl podán jediný návrh, a to vzít zprávu vlády na vědomí. Svolám tedy všechny senátorky a senátory k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 38 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 20. Budeme hlasovat o vzetí na vědomí zprávy vlády o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii za rok 2011.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 35 se z 40 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 33, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji paní místopředsedkyni, děkuji zpravodajům i vám za rychlý průběh a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem našeho pořadu je

 

Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2010

Tisk č. 289

Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 289. Prosím nyní pana ministra životního prostředí Tomáše Chalupu, aby nás se zprávou seznámil. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych vás seznámil se zprávou o životním prostředí České republiky v roce 2010.

Jak sami ze zprávy vidíte, zpráva vychází ze sledování 39 základních klíčových měřitelných indikátorů, které posuzují stav životního prostředí v meziročním srovnání. Myslím si, že pro úvod této zprávy a pro posuzování těchto faktorů je třeba, byť tato zpráva je vlastně s více než rokem zpožděná, přesto je aktuální pro vnímání problematiky životního prostředí, některé věci uvést.

Rok 2010 byl v České republice rokem hospodářského oživení, rostla průmyslová produkce ve zpracovatelském průmyslu i výroba elektrické energie, výrazný růst zaznamenal zejména automobilový průmysl a na něj navazující průmyslová odvětví.

Proč to uvádím, je to, protože právě tyto faktory se odrážejí na jednotlivých indikátorech životního prostředí, byť ne na všech. Z tohoto důvodu například došlo k meziročnímu nárůstu emisí prašných částic, oxidu uhelnatého zvláště velkých zdrojů, znečištění pak bylo nejvýraznější v Moravskoslezském kraji. To samé platí pro emise okyselujících látek a například také otázku materiálové spotřeby.

Dovolte mi v téhle souvislosti zmínit jednu věc. Není to poprvé, co tady na úrovni horní komory Parlamentu je diskutována otázka životního prostředí v České republice a nejčastěji zmiňovaným tématem, které bývá, je ovzduší, jakým způsobem to je v České republice s ovzduším. A v tomto ohledu zpráva, byť uvádí 39 faktorů, se ovzduší věnuje významně a je také pravdou, že rok 2010 z hlediska stavu ovzduší v ČR byl opravdu velmi tíživý.

Pravdou je, že 18 % obyvatel žilo ve zhoršených podmínkách v roce 2009 a v roce 2010 žila ve zhoršených podmínkách životního prostředí skoro polovina obyvatel ČR. Výrazně se to týká v podstatě všech větších sídel v ČR a neplatí to pouze pro Moravskoslezský kraj.

Jaké k tomu byly důvody, je asi na dlouhý seminář. Nicméně my vidíme důvody tři. Za prvé to byla průmyslová výroba a nárůst průmyslové výroby v tomto roce. Za druhé svůj vliv sehrály dvě složky – doprava a vytápění domácností. A třetí záležitostí, která musí být zmíněna, je to, že to byla nejchladnější zima za posledních 14 let, že průměrná teplota v roce 2010 byla nejnižší od roku 1996. Mimochodem, rok 1996 byl také rokem výrazné zátěže pachových částic v ČR, a například proti minulému roku byla průměrná teplota o 1,2 stupně nižší.

Dovolte mi zmínit některé další faktory, které jsou v této zprávě zmíněny a které považujeme za důležité. Klesla například energetická náročnost průmyslu. Ačkoli došlo k nárůstu průmyslové výroby, potřeba energie byla nižší a ukazuje větší efektivitu průmyslu z hlediska své energetické spotřeby. Stoupla také výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů. Na druhou stranu my všichni víme, že rok 2003 byl jedním z těch, ve kterých se problém OZE začal velmi výrazně projevovat.

Struktura vytápění domácností se posunula směrem k těm, které jsou šetrnější k životnímu prostředí, jako je zemní plyn, biomasa nebo centrální zdroje tepla, nicméně tento posun není tak zásadní. Snížila se spotřeba vody, a to jak v domácnostech, tak v průmyslu, a podíl obyvatel připojených na veřejné vodovody se nadále postupně zvýšil, stejně tak jako podíl domácností, které jsou napojeny na kanalizační síť nebo na nově realizované čistírny.

Co je zajímavé z hlediska pohledu na naši přírodu, je například situace, kdy v mezičase mezi lety 2000 až 2010 se výrazně o 2,5 %, což je poměrně velký růst, zvedla lesnatost České republiky.Myslím, že všichni, kteří vnímají debatu v životním prostředí v ČR a hovoří o úbytku lesů, tak by v té věci měli vnímat, že ČR má 33,7 % území zalesněno, což, mimochodem, je jeden z největších podílů v celé Evropě. A pokud bychom vzali ty tradičně lesnaté země, jako je Skandinávie, pak v tomto ohledu ve střední Evropě ČR patří k těm nejvíce zalesněným.

Na druhou stranu k čemu docházelo v případě lesů, byl i nadále pokračující trend defoliace, tedy proces odlistění lesů, mimochodem, v té době nejvíce viditelně na Šumavě. No, tento Senát o Šumavě mnohokrát diskutoval, takže nemá cenu, abych to tady vysvětloval. Myslím, že každý ví, o čem mluvím.

Zajímavý je pohled na dopravu, kdy došlo k zastavení do té doby rostoucího trendu přepravních výkonů individuální automobilové dopravy a také letecké dopravy. Ovšem co stouplo individuálně jako jedna složka dopravy, jsou přepravní výkony autobusů od 13,9 %, což mát také vliv na složku ovzduší, na druhou stranu znamená přesun do veřejné dopravy.

Celková produkce odpadů v roce 2010 se meziročně snížila o 1,6 % a nejvíce se snížila produkce nebezpečných odpadů, a to skoro o 15 %.

Dámy a pánové, takto bych mohl pokračovat v popisu u každého z 39 indikátorů. Ale věřím, že materiál je dostatečně přehledný a každý se v něm umí zorientovat. Jsem také přesvědčen o tom, že to, co ukazuje tato zpráva o životním prostředí, také nasvědčuje o tom, kde náš resort vidí největší problémy z hlediska stavu životního prostředí v ČR a témat, kterým se chceme věnovat, kterým na prvním místě je nepochybně kvalita ovzduší v ČR. Děkuji pěkně.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane ministře, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání této zprávy výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 289/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Šebek, a toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego.

Senátor Karel Šebek:  Děkuji. Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Pan ministr tady to velmi podstatné o zprávě o životním prostředí České republiky v roce 2010 řekl. Já bych doplnil jenom několik položek, protože z dalších oblastí, které pokládá za prioritní, jsou protipovodňová opatření, nakládání s odpady a zvyšování energetické účinnosti, a to jak na straně výroby, tak i spotřeby energie.

Ministerstvo životního prostředí se dále zaměřuje i na ochranu půdy, kde je dlouhodobě vykazován trend intenzivního a nekoordinovaného záboru a degradace zemědělské půdy. Nepomíjí ani další prioritní oblast, na kterou soustřeďuje pozornost, a to je ochrana přírody a krajiny. A v neposlední řadě se stavem a snahou zlepšovat životní prostředí souvisejí také evropské směrnice a normy, které je Česká republika jako členský stát EU povinna začleňovat do svého právního řádu.

Sám za sebe bych řekl, že tato zpráva o životním prostředí, která je dispozici v tištěné i digitální podobě, je, řekl bych velmi inspirativní čtení, a řekl bych pro strategické plánování samospráv na jakékoliv úrovni a může sloužit také jako vynikající učební pomůcka na školách všech stupňů.

Jinak si myslím, že samozřejmostí je, že ji znají profesionálové ve státní správě.

Jedinou věc, kterou bych možná mohl uvést jako kritickou, je, že je to zpráva za rok 2010, čili od posledního archivovaného data uběhlo více než 16 měsíců, a to v době rychlého sdílení dat a počítačové podpory je možná trochu dlouhá doba a stálo by za to trošičku vyzvat k větší rychlosti zpracovatele, kterým je CENIA. Ale rozhodně ta pomalost zase není na závadu kvalitě, protože o zpracování dat a o vývodech, které jsou ve zprávě obsaženy, není pochybnosti.

A závěrem bych jenom přečetl usnesení z 24. schůze výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, která se konala dne 28. března 2012 ke Zprávě o životním prostředí České republiky v roce 2010:

Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Jakuba Kulíška, prvního náměstka ministra životního prostředí ČR, zpravodajské zprávě senátora Karla Šebka a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí Zprávu o životním prostředí České republiky v roce 2010,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Karla Šebka,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane zpravodaji, pane senátore. Prosím, posaďte se rovněž ke stolku zpravodajů.

Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásila paní senátorka a předsedkyně klubu Soňa Paukrtová, prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane předsedající, pane ministře, já k této zprávě nemám žádné připomínky, myslím si, že je vypracována dobře. Nečetla jsem ji úplně celou, ale ty části, které jsem četla, jsou zpracovány opravdu velmi dobře.

Já tady vystupuji z úplně jiného důvodu. Pan ministr nás tady opakovaně informuje o tom, že to, co má velké dopady na stav ovzduší v České republice, jsou domácnosti a způsob jejich vytápění. Ráda bych tady řekla – a říkám to tady také již poněkolikáté – že existuje podle mého názoru velké nebezpečí z dopadu do ovzduší a životního prostředí tím, že jaksi se rozpadají jednotlivé teplárenské soustavy po celé republice. Jedním z důvodů je samozřejmě vysoká cena v některých oblastech, ale do jisté míry je to způsobeno i neprovázaností mezi zákonem stavebním a zákonem energetickým a o energetických službách. A já si dlouhodobě přeji, aby tyto zákony byly provázány, prostě proto, že jestliže někdo provozuje soustavu centrálního zásobování teplem, tak na sebe přebírá tzv. závazek veřejné služby a ten ho nutí, aby prostě tu soustavu provozoval. Na druhou stranu ty soustavy jsou velmi obtížně jaksi chráněny, přestože provozují závazek veřejné služby, a to prostě proto, že stavební úřady se striktně řídí stavebním zákonem a tvrdí v některých lokalitách, že se ostatními zákony, jako je například zákon energetický, nemusí řídit. Považuji to za chybu a velmi bych prosila, aby v přípravě nového stavebního zákona, protože vím, že stavební zákon se již projednává, ta návaznost prostě byla dána. Nemyslím si, že to je všelék na ochranu soustav centrálního zásobování teplem, na druhou stranu mohlo by to v některých případech této věci napomoci, protože opravdu jsem přesvědčena o tom, že pokud ty soustavy se jaksi rozpadnou, tak to může mít velké dopady do stavu ovzduší v ČR. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko. Nyní má slovo paní senátorka Hana Doupovcová.

Senátorka Hana Doupovcová:  Děkuji. Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Pan ministr tady již řekl, že meziročně se stav ovzduší zhoršil a počet obyvatel, kteří jsou zasaženi znečištěným ovzduším, se oproti roku 2009 k roku 2010 zvýšil z 18 % na 50 %, což je velmi alarmující.

Já bych se pokud o ovzduší zastavila u problematiky znečištění ovzduší polétavým prachem. Myslím si, že tady nemáme dostatek informací o skutečném původu tohoto znečištění, a přitom je nepochybné, že pokud chceme řešit problematiku znečištění ovzduší, tak musíme znát zdroje znečišťovatelů. Už při jednání o poplatcích jsme tady argumentovali, zda tím hlavním znečišťovatelem je průmysl, nebo je to doprava, nebo jsou to lokální topeniště. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko. Jako poslední přihlášený je zatím pan senátor Luděk Sefzig. Prosím.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já jsem se přihlásil s krátkou poznámkou, která, doufám, že bude mít co nejširší dopad vzhledem k tomu, že naše zasedání je přenášeno Českou televizí, byť noční hodiny nebývají ty nejpopulárnější pro sledování.

Zpráva je asi kompletní, je dobrá, je kvalitní, ale nemůže samozřejmě postihnout jednu věc, a to je činnost každé rodiny nebo každého jednotlivce, jak se přičiní, nebo naopak, jak poškodí naše životní prostředí. Statistiky ukáží mnohé, ale teprve, když se dostanete do míst, která jste třeba dlouho nenavštívili, jako mně se stalo nedávno, když jsem byl v Klášterci nad Ohří, kde jsem naposledy byl asi v roce 1986 a viděl jsem, jak velice se zlepšilo životní prostředí v celých severních Čechách, byť možná nejsme úplně nejspokojenější, rozhodně jsou oblasti, kde nemůžeme být ani spokojeni a je dobře, že to dále sledujeme.

Ale co mě velmi zneklidňuje, je to, že pokud jedete zejména na okresní cestě, tak často najdete různé balíky, a často to bývají odpadkové pytle, místo toho, aby je ti jedinci hodili do nádob, kam patří, ale hodí je prostě do škarpy.

Domnívám se, že takové činění je ostudné a že každému, kdo tak činí, by měla upadnout ruka. Ale přesto bych řekl, že počet vyhozených balíků u našich silnic neklesá.

Vím, že je to jenom apel, ale moc rád bych apeloval na každého občana České republiky, eventuálně každého návštěvníka naší krásné země, aby tak nečinil, protože je to – to málo, co nic nestojí, co můžeme všichni udělat pro to, abychom naši zemi měli ještě hezčí, než ji máme doposud. A pokud jste tak činili a nebudete tak činit, tak vám předem za takové posuny velmi děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám. Nyní vystoupí paní senátorka Alena Dernerová, prosím.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobré odpoledne. Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já jsem z Ústeckého kraje a uvedu případ z praxe. Přivážejí se k nám kaly, to znamená, z Ostravy putují přes celou republiku kaly na území Ústeckého kraje. Když jsme se potom ptali a začala jsem se zajímat, kdo to povolil – je pravda, že ministerstvo v tom nehrálo vůbec žádnou roli – ale povolil to vlastně Ústecký kraj, odbor životního prostředí. To je tedy pro mě velmi špatná informace. Myslím si, že ani ministerstvo mnohdy nemůže zasáhnout do toho, co by třeba chtělo ovlivnit. Kaly tedy teď máme v Ústeckém kraji.

A další věc, která nám tam hrozí, je vlastně to, že by se vlastně někde za Lubencem měl ukládat nukleární odpad, resp. odpad z atomových elektráren. Chtěla jsem se zeptat pana ministra touto cestou, jestli o tom ví. Vím, že tady v Senátu bylo nějaké slyšení, tuším asi v úterý, protože se Lubenec a jeho okolí bouří. Nevím, s kým to bylo projednáváno, ale jinými slovy ještě, když jsem tam s těmi lidmi hovořila, tak měli obavu z toho, že by to tedy nebyl pouze odpad z ČR, ale byl by to odpad z celé Evropy.

Prosím tedy, jestli by nám pan ministr o tom nemohl dát nějakou informaci, protože Ústecký kraj skutečně potom by byl popelnicí celé republiky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko. Nyní promluví pan senátor Karel Šebek.

Senátor Karel Šebek:  Děkuji, pane předsedající, já jenom, abych ulehčil možná jednu odpověď panu ministrovi, tak vaším prostřednictvím oslovím pana senátora Sefziga. Myslím si, že byl možná svědkem velkého úklidu komunikací, který prováděli dobrovolníci i pracovníci údržby silnic. A oni to dělají tak, že několik dní dopředu vyrazí pěšky po těch škarpách a všechno nandají do barevných pytlů a ty pytle potom následně vozidla svážejí.

Já jsem na to jako místostarosta byl upozorňován občany. V tomto případě to byla legální věc. Jinak si myslím, že ze zákona, ať se nám to zpočátku nelíbilo, původcem odpadu je obec a obec ve své přirozené působnosti má největší možnosti a odpovědnost na to, aby se s ním vyrovnala. Přiznávám se, že je to někdy těžké, ale myslím si, že za řadu let samosprávy udělaly velký pokrok.

Bylo to možná vidět na mnoha silnicích. A ještě, pokud se tedy někdo v noci dívá na záznam přenosu ze Senátu, tak bych chtěl ocenit snahu dobrovolníků, kteří pracují například na akci "Čistá řeka Sázava", kde každý rok dobrovolníci na lodičkách a nafukovacích člunech desítky tun odpadů, a divili byste se, že do řeky se někomu podaří dovézt třeba i sporák nebo samozřejmě i sudy a spoustu jiného odpadu. A i když i tato vytrvalá snaha přináší své užitky, myslím si, že rok od roku je počet tun nasbíraného odpadu menší. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám. A o slovo se přihlásil pan senátor Petr Gawlas.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Bylo tady před chvílí řečeno, že vyvážíme kaly z Moravskoslezského kraje, tak to je mi líto. Mně spíš vadí, že zase k nám se dostává velké množství prachu, tento prach přelétává přes česko-polskou hranici.

Pan ministr byl asi před třemi týdny u nás v Českém Těšíně. Jsem velice rád, že navštěvuje kraj asi nejvíce postižených znečištěným ovzduším a dalšími věcmi.

Pane ministře, poprosil bych vás ještě o intenzivnější spolupráci směrem do Polska. Vím, že se tam činí nějaké kroky, ale vidím v tom jakoby dosti zásadní pomoc ve zlepšení ovzduší v Moravskoslezském kraji.

Jinak také děkuji kotlíkové dotace v kraji a rozšíření jednoho odběrného místa zase v Třinci. Čili jinak věřím, že ministerstvo pod vaším vedením bude postupovat stále tak, jak jste to nastavil, a já si vážím toho, že Moravskoslezskému kraji se věnujete intenzivně, takže děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore.Slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, senátorky a senátoři. Chtěl bych vás upozornit, že projednáváme Zprávu o životním prostředí České republiky z roku 2010! V roce 2012 projednáváme zprávu z roku 2010.

Chtěl jsem se zeptat pana ministra, co zapřičinilo to, že v roce 2012 se projednává zpráva za rok 2010, dále jestli se změnilo něco od roku 2010 do roku 2012, za třetí, kdy bude předložena zpráva o životním prostředí ČR v roce 2011? Doufám, že to nebude v roce 2013 nebo 2014.

A dovolte mně také, abych využil této příležitosti a zeptal se, jak bude pokračovat výzkum, případně těžba břidlicového plynu na Náchodsku, a co udělá ministerstvo pro to, aby nezasáhla těžba uranu na česko-polském pomezí i Českou republiku?

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. A ptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, takže rozpravu končím. A táži se pana navrhovatele, zda se chce k rozpravě vyjádřit? Ano, prosím.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Děkuji pěkně za položené dotazy, snad jsem si poznamenal všechny, snažil jsem si je všechny zapsat.

K prvnímu dotazu paní senátorky Paukrtové k rozpadu centrálního systému zásobování teplem. Paní senátorko, já jsem myslím stejně jako vy přesvědčen o tom, že jestli existuje několik málo dědictví, které jsme získali z časů nesvobody, tak je relativně funkční systém centrálního zásobování teplem a jeho vliv na kvalitu ovzduší v ČR je zásadní.

Uvedu vám příklad. My vedeme poměrně ostrou polemiku s Úřadem ombudsmana, resp. s paní zástupkyní ombudsmana, která při hodnocení stavu kvality životního prostředí, resp. ovzduší v ČR se soustředí pouze a jedině na oblast Ostravy jako takové. A my vedeme polemiku nad tím, kdy říkáme, že problém moravskoslezský z hlediska ovzduší není jenom město Ostrava, byť ten problém tu je.

A pak, a to je také dotaz navazující na odpověď paní senátorce Doupovcové, ve zdroji. My všichni vedeme spor o to, zda je to ten či onen. A musím říci, že rok debaty na toto téma ve mně vyvolává přesvědčení, že je to vlastně skoro zbytečné.

Co se týká centrálního zásobování teplem, já jsem hluboce přesvědčen o tom, že míra provázanosti vámi třech zmíněných zákonů, a ony to nejsou jenom tyto tři, by měla být co největší. Myslím, že podstata rozvoje českého teplárenství spočívá na několika faktorech. Jeden nebo dva z těch faktorů nejvýznamnějších, je jeho znevýhodnění z hlediska daňového systému a poplatkového systému v České republice vůči ostatním zdrojům, které jsou méně ekologické, ale ve skutečnosti daňově zvýhodněné. A druhá záležitost spočívá v tom, že velkou roli a rozvoj pro teplárenství v České republice hraje plánování a jako taková stavební činnost a rozvoj ve městech. Tedy ten ustavičný tlak každé budovy, která vzniká ve městech, kde je teplárenská síť v České republice. A je jedno, jestli to je Praha, Ústí, Pardubice nebo třeba Ostrava. A to snaha soukromých subjektů, aby nemusely být zapojeny na centrální systém zásobování právě proto, že když se podíváme na náklady na jednu měrnou jednotku, domácnost v České republice, tak i s ohledem na ty daňové parametry je to jeden z nejdražších zdrojů vytápění. V tomto ohledu ta nutná provázanost, ale řekl bych také aktivita na obcích, kterou nenařídíme zákonem a nezměníme zákony, je velmi podstatná.

Co se týká těch zdrojů, paní senátorko, já si opravdu myslím, že je to bod od bodu, místo od místa. Když se podíváme na stav ovzduší a když si vezmeme například odborný časopis, který se jmenuje Ovzduší a který se zabývá problematiku vlivu ovzduší na zdraví obyvatel, pak zjistíme zajímavé srovnání mezi městy, jako jsou Prachatice na jedné straně a Ostrava. U každého z nich zdroj toho znečištění je jiný, ale ten výsledek je víceméně stejný. Podstata je v tom, abychom dokázali bojovat s těmi všemi zdroji. Já nechci nést prestižní bitvu, která bude o tom, jestli to je víc domácnost nebo průmysl, protože v Ostravě ve městě to nepochybně bude průmysl. Ve městě, kde je tak velký podíl domácností zapojen na centrální systém zásobování teplem to ani jinak být nemůže. V Prachaticích jsou to zase na druhou stranu domácnosti ve městě, u nichž systém centrálního zásobování teplem nemá tak silný podíl jako například v Ostravě. A tak bychom mohli pokračovat město od města.

V téhle souvislosti bych zmínil a odpověděl rovněž panu senátoru Gawlasovi, poděkoval mu za jeho příznivé hodnocení. Zmínil tu otázku Polska. Na tu návštěvu v Třinci a na návštěvu v Českém Těšíně navázalo jednání česko-polské pracovní skupiny pro kvalitu ovzduší, které proběhlo zhruba před 14 dny v Praze za účasti obou ministrů. Jejím výsledkem je dvojí záležitost. Jedna – je to stále ten stupňující se tlak z naší strany vůči Polsku na to, aby této záležitosti věnovali pozornost. Na druhou stranu, když jsem byl v Českém Těšíně a měl jsem možnost mluvit s místními lidmi, kteří jsou v dennodenním kontaktu přes řeku s Poláky, tak oni sami vědí velmi lépe než já z Prahy, že v Polsku a ve Slezském vojvodství otázka kvality ovzduší zkrátka v tom hodnotovém žebříčku místní veřejnosti i místních politiků je jinde než v Čechách. A že ta otázka růstu zaměstnanosti je jinde a mnohem více vnímaná než v České republice, řekl bych, že je tam spíš jakýsi časový odstup určitého vývoje, kterým jsme si my prošli. V tomto smyslu já jsem pozitivní v tom, že věřím, že ten tlak vznikne i tam. Protože z hlediska právní úpravy a výjimek vyjednaných při vstupu Polska do Evropské unie – my nemáme šanci je změnit, ty jsou součástí právního pořádku Evropské unie. My je nezměníme, nemáme jak.

Druhá záležitost je, že jsme se zároveň dohodli na tom, že pokud to bude možné a pokud se to dá zvládnout, tak to příští zasedání pracovní skupiny pro řešení kvality ovzduší v Moravskoslezském kraji by bylo zasedání společné česko-polské za účasti obou ministrů, hejtmanů příslušných krajů a představitelů největších měst na obou stranách hranice. Tak aby se řešila ta otázka na komplexním jednání a za výměny informací.

Naší ambicí je, aby toto jednání proběhlo ještě v prvním pololetí letošního roku, ale protože, jak sám uznáte, je to jednání, které je přelomové, nikdy takové nebylo, tak v tomto smyslu ta jeho příprava zavede určitý čas a my věříme, že se to povede.

Pan senátor Sefzig hovořil o nepořádku kolem komunikací, v lesích. Pane senátore, máte hlubokou pravdu v tom, že když se podíváme na průzkumy mezi veřejností v České republice v tom, jak vnímá nedostatky, nebo tíživé problémy ve stavu životního prostředí, tak bychom možná byli překvapeni, že mimo ty regiony, které jsou zatíženy ovzduším a logicky na prvním místě uvedou ovzduší, tak u těch ostatních odpad a zejména nepořádek s tím spojený je téma, které uvádějí na prvním místě.

Je to na jedné straně – měst – odpad komunální, kvalita svazu odpadu ve městech, z hlediska toho, jakým způsobem je pořádek kolem popelnic. A na druhé straně i v lesích, podél lesů, podél cest a podél obslužných komunikací zejména druhé a třetí třídy, protože kolem dálnic ta situace je mnohem lepší než bývala v České republice.

Já jsem hluboce přesvědčen o tom, že v tomto případě to nezměníme žádným zákonem a jsem poměrně skeptický k tomu, že to změníme nějakým výrazným dotačním titulem. Podle mého názoru to, co funguje, a řekl bych, že zkušenost starostů i v tomto ctěném senátorském sboru to dokládá, je ,že když jednou ten les vyčistíte, tak už ti lidé většinou se do něj nevrátí tak, jako když byl nepořádný a nikomu o nic nejde.

V tomto smyslu zcela souhlasím s tím, co říkal pan senátor Šebek a chtěl bych tady využít této příležitosti, je-li to sdělení pro veřejnost, a poděkovat těm občanským sdružením, která nejsou každý den v televizi, která neřeší všechny výzvy Všehomíra, která nezachraňují svět, ale pracují. A která se snaží odvádět normální, často neviditelnou, anonymní práci, kdy jednou je to úklid lesa, podruhé že jdou s dětmi kroužkovat zvěř nebo pozorovat ptáky, nebo snaží se zkrátka dělat něco, za co nezískávají žádnou odměnu. Většina lidí o nich neví. Nemají profesionální tým, který je schopen pro ně zpracovat žádosti o dotace, pak ty dotace nemají, většinou je nikdo nezná, ale ve skutečnosti odvádějí tu reálnou práci v životním prostředí. A jestli někde existuje občanská společnost a podpora občanské společnosti v životním prostředí a náš dluh z hlediska toho, kam jsme posílali peníze pro občanská sdružení v minulosti, tak je právě tady.

K dotazu paní senátorky Dernerové k tomu nukleárnímu odpadu. To jednání tady bude. My to vnímáme jako rané stádium a diskuse, které tady probíhají, nicméně víme, že tohle není přímo agenda resortu a že my jsme v té věci pouze posuzovatelé některých záležitostí, a to ještě ve smyslu nezávislých institucí.

Pan senátor Dryml položil několik konkrétních dotazů: Kde se zasekla ta zpráva, když to zjednoduším, že přichází až takto. Já jsem vyrozuměl, že to tak vždycky bylo. Přiznám se, že i já jsem se ptal, čím to je. Mohu zde říci velmi vážně, že mojí ambicí je, aby zpráva za jeden rok byla předkládána v roce následujícím, nikoli s roční pauzou. My sami jsme se po mém příchodu na ministerstvo snažili najít metodiku, jak trochu zjednodušit tu zprávu. Jak se v některých ohledech nezabývat faktory, jejichž vliv na reálný život obyvatel této země je nulový, který řeší něco, co je natolik virtuální realitou, že si to nikdo z nás nedovede představit, a mezi některé ty faktory nezahrnují věci, které naopak kvalitu životního prostředí i z pohledu běžného občana velmi tíží.

Věřím, že nastavení těch indikátorů pro tu zprávu, která vzniká letos, je rozumné a já osobně udělám všechno pro to, aby ta zpráva byla předložena v racionálním čase.

Co se týká dotazu na břidlicový plyn, pak asi mohu říci jedno, že rozhodnutí místního pracoviště výkonu státní správy ministerstva životního prostředí v oblasti Náchodska, Broumovska jsem na základě projednání v rozkladové komisi ministra zrušil, nařídil k novému projednávání. Shledal jsem v tomto případu, který vnímám jako precedentní pro ostatní, základní čtyři okruhy problémů:

Za prvé jsem přesvědčen o tom, že při hodnocení zprávy měla být větší pozornost, než byla, věnována otázce veřejného zájmu ve smyslu ochrany krajiny a ochrany vodních zdrojů.

Za druhé jsem přesvědčen o tom, že v průběhu projednávání té věci měl být dán dostatečný prostor, časový i informační, voleným zástupcům samospráv, kteří se toho procesu účastnili. To, jak byl čas vyměřen, v jakém čase byl určen pro připomínkování a jakou sumu informací pro tuto záležitost dostali, bylo jedním z důvodů mého rozhodnutí.

Třetí záležitostí byly ostatní náležitosti, které shledala rozkladová komise ve smyslu naplnění příslušných ustanovení správního řádu.

Tím čtvrtým okruhem, který se tolik netýká rozhodnutí samého ve správním řízení, ale samotné otázky posuzování břidlicového plynu, je to, že jsme přesvědčeni a zvažujeme v té věci i jakési řekněme legislativní moratorium pro jiné úkony. Stávající právní úprava této záležitosti tkví ve třech zákonech, z nichž dva pocházejí z let 88, a vůbec nepředvídají situaci tohoto typu, které díky tomu v kombinaci těch tří právních úprav uvedených ve třech předpisech fakticky znamenají v některých ohledech dosti nejasné možnosti výkladu a rizika právních a ekonomických důsledků v případě, kdy se udělá krok B a nebylo by navázáno krokem C z důvodu veřejného zájmu. To mě potom vede k tomu, že bychom rádi provedli nějakou hlubší právní úpravu v této otázce, která je nová a která sebou nese nové a dosud v tomto ohledu v České republice nevyzkoušené technologie, tak abychom nalezli nějaké rozumné řešení.

Co se týká uranu na hranicích, tady musím říci, že na jednání česko-polské komise toto bylo otevřeno ze strany České republiky, kdy my jsme požádali ministerstvo životního prostředí Polska a upozornili ho, že v této věci nemáme žádné oficiální informace, že jsme o té věci jako Česká republika nebyli oficiální cestou informováni a že v této věci sdělujeme, že to vnímáme jako otázku, která spadá do kompetence mezinárodních úmluv, že v této věci chceme být účastni řízení v rámci procesu EIA, a vyžádali jsme si informace. Pan ministr Korolec slíbil, že i pro něj je to do jisté míry nová informace a že bude postupováno v souladu s dobrou praxí. A musím říci, že česko-polská spolupráce v rámci výměny zkušeností – a my máme celou řadu hraničních projektů, u nás i v Polsku, které jsou řešeny v rámci mezistátních EIA, nejčastěji jsou to větrné parky, ale víme, že se to například týká i některých vodních děl a jiných opatření – tak v tomto ohledu ta spolupráce funguje velmi dobře. V tomto ohledu spoléhám, že bude dodržen tento přístup ze strany polského ministerstva životního prostředí. My jsme tuto informaci vznesli na tom jednání, je to asi 14 dní nebo 3 týdny. Mohu vám, když tak, dát podrobnější informace. Ale řekl bych, že to, co jsem zde popsal, je asi celý obsah té záležitosti. Protože ani polská strana v té věci nebyla vybavena nějakými konkrétnějšími údaji.

Pane místopředsedo, já jsem přesvědčen o tom, že jsem snad nevynechal žádný dotaz ze strany ctěných senátorek a senátorů, proto děkuji pěkně za položené dotazy.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane navrhovateli. Ptám se zpravodaje garančního výboru, nebo vyzývám ho, aby se vyjádřil k právě proběhlé rozpravě a připomněl nám, o čem budeme hlasovat.

Senátor Karel Šebek:  Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, v proběhlé rozpravě vystoupilo 7 senátorek a senátorů se svými připomínkami a dotazy, na které pan ministr velmi podrobně odpověděl. Zazněl zde pouze jediný návrh, vzít zprávu o životním prostředí v roce 2010 v České republice na vědomí. O tom bychom měli hlasovat.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. A o tomto návrhu budeme hlasovat.

Konstatuji, že v sále je přítomno 51 senátorek nebo senátorů, což znamená, že aktuální kvorum je 26. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, tak jak jej přednesl pan zpravodaj.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka ANO. Děkuji vám. Jste-li někdo proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruku.

Hlasování pořadové číslo 36 skončilo přijetím návrhu, 51 přítomných, kvorum 26, pro 46, proti nikdo. Tím jsme projednávání tohoto bodu skončili.

Děkuji panu zpravodaji. Nyní projednáme bod, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změna přílohy A Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech

Tisk č. 288

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 288 a uvede ho ministr životního prostředí Tomáš Chalupa, kterému opět uděluji slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Vážený pane místopředsedo, milé paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych uvedl bod, který se týká záležitosti s tak relativně složitým názvem perzistentní organické polutanty. Dovolte mi zmínit, že Česká republika je smluvní stranou Stockholmské úpravy od roku 2004 a změna této přílohy A byla vyjednána na 5. zasedání konference smluvních stran této úmluvy, která proběhla 25. – 29. dubna v Ženevě.

Uvedenou změnou byla do této úmluvy do přílohy A zařazena nová látka endosulfan a jeho isomery a současně bylo rozhodnuto o udělení zvláštní výjimky pro použití endosulfanu v přesně odůvodněných případech při ošetřování zemědělských plodin. Endosulfan se vyznačuje vysokou toxicitou, má negativní dopady na organismy ve vodním prostředí, na nervovou soustavu savců a poškozování reprodukční činnosti. Z toho důvodu od roku 2000 více než 60 zemí přistoupilo k plošnému omezení výroby a používání. Je třeba zmínit, že v České republice jako ve všech zemích Evropské unie jsou všechny přípravky na bázi endosulfanu zakázány a přijetím této úmluvy Česká republika podpoří účinnější mezinárodní ochranu životního prostředí před nežádoucími vlivy uvedené látky.

Z důvodu, jak jsem již zmínil, že v České republice právní úprava byla provedena, a to již před 12, respektive několika lety, tak přijetí této přílohy A nebude vyžadovat žádnou změnu platné právní úpravy v České republice v uvedené oblasti a nebude mít žádný dopad ani na státní rozpočet, ani na veřejnou a podnikovou sféru.

Doporučuji tedy ke schválení. Děkuji pěkně.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane ministře. A prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 288/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Lebeda. Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 288/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Gawlas a toho nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, senátoři, o Stockholmské úmluvě o perzistentních organických polutantech pan ministr řekl v podstatě to zásadní, já možná některé věci zopakuji. Tato úmluva je globální environmentální smlouvou, jejímž cílem je ochrana lidského zdraví a životního prostředí před škodlivými vlivy perzistentních organických polutantů. Tyto perzistentní organické polutanty jsou chemické látky vyrobené člověkem. Jsou organické povahy a jejich neuvážené použití znečišťuje životní prostředí. Byly vytvořeny pro použití v zemědělství jako přípravky na ochranu rostlin nebo ve stavebnictví zpomalovače hoření, ale zároveň se vyznačují vysokou toxicitou, některé jsou karcinogenní, mutagenní či teratogenní.

Perzistentní organické polutanty jsou též nebezpečné svým dlouhodobým setrváním v životním prostředí.

Tato smlouva má 3 přílohy, z čehož příloha A, o které mluvíme, obsahuje ty nejnebezpečnější látky.

Na 5. zasedání konference smluvních stran úmluvy konané dne 25. – 29. dubna 2011 v Ženevě bylo přijato rozhodnutí SC5/3 o zařazení nové látky endosulfanu a jeho isomerů do přílohy A úmluvy.

Endosulfan byl používán na hubení hmyzu hlavně v rozvojových státech, zejména v Číně, v Indii, v Brazílii, v Argentině.

Že přijetí úmluvy nebude mít dopad na státní rozpočet, veřejnou správu, ani podnikovou sféru už pan ministr sdělil. Globální omezení výroby a použití endosulfanu a jeho isomerů přispěje ke zlepšení stavu vodního životního prostředí, snížení rizik pro pracující v zemědělství a k širokému využití a vývoji dalších alternativních látek, jež jsou k přírodě šetrnější. Ve spojitosti s tím, že endosulfan je u nás už 8 let zakázán a zákaz endosulfanu se nás tudíž z praktického hlediska netýká, nevidím důvod nepřijmout změnu Stockholmské úmluvy.

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí na své 24. schůzi konané 28. března 2012 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací změna přílohy A Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech, senátní tisk 288: Po úvodním slově zástupce předkladatele pana Ing. Jakuba Kulíška, prvního náměstka ministra životního prostředí a zpravodajské zprávě senátora Petra Gawlase a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci změny přílohy A Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Petra Gawlase,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane zpravodaji. Pan zpravodaj Lebeda – přeje si vystoupit? Ano. Pan zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Senátor Pavel Lebeda:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, prosím, považujte zpravodajskou zprávu kolegy Gawlase za společnou i pro výbor zahraniční, tedy i pro mne jako jeho zpravodaje. Já chci ale promluvit o něčem a moje připomínka možná bude směrovat tam do kouta k dámám z legislativního odboru.

Stockholmská úmluva je uzavřena už řadu let tomu nazad. Ta se nikterak nemění. Nezměnilo se na ní ani slovo. Ale ta smlouva má přílohy A až F a čas od času se do některé z těch příloh přiřadí nová chemikálie. Takže jsme už tuto změnu přílohy, pokud si vzpomínám, dokonce jsem to sám zpravodajoval, dělali v roce 2009. Ptám se, proč musí změna té přílohy, když se základní smlouva nemění, znovu projít tím strašným legislativním procesem jako každá jiná prezidentská smlouva, souhlas obou komor a následně ratifikací prezidentem? Já nevím, jestli by to nespravila nějaká nižší podzákonná norma, neboť sama smlouva není nikterak dotčena. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane zpravodaji, a otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se přihlásil pan senátor Tomáš Töpfer.

Senátor Tomáš Töpfer:  Děkuji, pane předsedající, já jen krátkou poznámku, protože jsme to probírali na zahraničním výboru. Chtěl jsem se připojit ke slovům a k názoru pana senátora Lebedy. Pravděpodobně to bude proto, abychom měli pořád práci, takže každý perzistentní polutant organický budeme znovu ratifikovat. Budeme mít spoustu práce, jakmile se objeví nová chemikálie.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Rozpravu končím. Táži se navrhovatele, tedy pana ministra, zda se chce k rozpravě vyjádřit. Nepřeje si. Pan senátor Gawlas si také nepřeje vystoupit. Návrh na usnesení přednesl, takže po znělce o něm budeme hlasovat.

Konstatuji, že v sále je přítomno 49 senátorek respektive senátorů, což znamená, že kvorum je 25. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, které zní: Senát dává souhlas k ratifikaci změny přílohy A Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech.

Kdo s tímto návrhem na usnesení souhlasí, nechť zvedne ruku. Zahájil jsem hlasování. Děkuji vám. Jestli někdo s tímto návrhem nesouhlasí, má možnost stisknout tlačítko NE a zvednout ruku.

Je to hlasování pořadové číslo 37 této schůze a skončilo přijetím návrhu na usnesení, 48 nakonec bylo přítomných, kvorum bylo 24, pro 41, proti nebyl nikdo.

Děkuji oběma zpravodajům, děkuji i panu ministrovi, protože dnes tady u nás skončil.

Já otevírám další bod, kterým je

 

Budoucnost kohezní politiky

Tisk EU č. N 088/08

Tisk EU č. N 090/08

Tisk EU č. N 091/08

Tisk EU č. N 092/08

Tisk EU č. N 093/08

Tisk EU č. N 094/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N088/08, N088/08/01, N090/08, N090/08/01, N091/08, N091/08/01, N/092/08, N092/08/01, N093/08, N093/08/01, N094/098, a již se blíží závěr dramatický – N09/080/1.

Prosím pana ministra pro místní rozvoj Kamila Jankovského, vítám ho na půdě Senátu, aby nás s těmito materiály seznámil. Pane ministře, odložte si a můžete se ujmout slova.

Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský:  Děkuji, pane předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já bych se vyjádřil a udělal úvodní slovo k těm senátním tisku, které zde máte před sebou, což jsou pozice vlády k šesti návrhům evropských nařízení. Já bych chtěl informovat o tom, že vláda 18. ledna letošního roku svým usnesením č. 42 schválila balíček rámcových pozic k těmto šesti návrhům pro budoucí kohezní politiku. To je samozřejmě součást procesu, který v současné době probíhá, jehož výsledkem bude vlastně stanovení pravidel pro budoucí programovací období, to znamená od roku 2014.

Tyto pozice byly projednávány, kromě samozřejmě vlády, tak byly projednávány i se zástupci krajů, měst, sociálními, hospodářskými partnery i nevládním akademickým sektorem.

Nyní k balíčku nařízení. Vezmu to velmi stručně.

Co se týče obecného nařízení, tak tam samozřejmě ČR podporuje zachování silné kohezní politiky v rámci evropského rozpočtu. Na tom, myslím si, panuje všeobecná shoda. Je podpora i efektivnějšímu využívání kohezní politiky, nástrojů kohezní politiky. V této oblasti je jednou z klíčových věcí, která tam je projednávána, tématická koncentrace, což znamená, aby byla intervence zaměřena na omezený okruh priorit.

U obecného nařízení máme jeden problém. Je to vazba na Evropský semestr, tzn. komise by vlastně každoročně vydávala jakési doporučení na určité změny, což se nedomníváme, že by bylo ku prospěchu věci, protože to ohrožuje stabilitu celého systému v průběhu programovacího období.

Další věcí, která nám působí potíž, je otázka nezpůsobilosti DPH, což by opět vytvářelo tlak na národní rozpočty.

Nařízení k Evropskému sociálnímu fondu. Nařízení obsahuje 4 hlavní tématické cíle. Jsou to: podpora zaměstnanosti a mobility pracovní síly, investice do vzdělávání, dovednosti celoživotního vzdělávání, podpora sociálního začleňování a posilování institucionální kapacity a efektivnosti veřejné správy. I zde je rovněž návrh komise na koncentraci budoucí intervence, zejména v souladu s cíli Evropa 2020.

Je návrh, aby nejméně 20 % prostředků v každém státu bylo vyčleněno na sociální začleňování a boj s chudobou. Současně má být v závislosti na vyspělosti regionu 60 až 80 % prostředků operačního programu vyčleněno na nejvýše čtyři z možných investičních priorit.

Samozřejmě souhlasíme s tím, aby bylo množství investičních priorit redukováno. Chtěli bychom, aby to nebylo automaticky, mechanicky, ale aby tam byla určitá možnost flexibility pro každý členský stát.

Co se týče Fondu soudržnosti, tady bych jenom zmínil několik poznámek.

Jedná se o oblast životního prostředí, kde je potřeba ujasnit, upřesnit, jestli do opatření, která se mají dotýkat změn klimatu, jestli do toho lze zahrnout takové projekty, jako jsou protipovodňová opatření nebo opatření na udržení vody apod.

S čím tady určitě nesouhlasíme, je vyloučení bydlení z možnosti financování z fondu soudržnosti. Domníváme se, že naopak v oblasti energetické účinnosti má náš stávající bytový fond značný potenciál pro snížení energetické spotřeby. Investice a podpora těchto aktivit má samozřejmě dopad na zvýšení energetické účinnosti budov.

Dalším je Evropský fond pro regionální rozvoj. Zaměřuje se na oblast výzkumu, vývoje inovací, změn klimatu a životního prostředí, podpory podnikání malých a středních podniků. Součástí je také podpora služeb obecného hospodářského zájmu, tj. komunikace energetická, dopravní infrastruktura.

S řadou ustanovení nařízení nemáme problém. Jenom považujeme za rizikový moment, že je zacílení podpory orientováno pouze na malé a střední podniky, což by v podstatě znemožnilo využití multiplikačního potenciálu velkých podniků.

S čím opět máme problém – a je to v naší pozici – je otázka předem stanovených podílů alokace, který má být určen na konkrétní investiční priority. Domníváme se, že je to příliš svazující pro složení jednotlivých intervencí v regionu.

Souhlasíme s tím, že napojení nebo vazba na strategii 2020 je důležitá, nicméně určitá míra flexibility by měla být zachována.

Co se týče evropské územní spolupráce, nařízení, které upravuje cíl, je svým charakterem specifický. Programu evropské spolupráce se vždy účastní dva a více států. Návrh počtu počítá s rozdělením programu spolupráce na stejné složky, jako je tomu v současném období – nedochází tam k nějaké zásadní změně.

Česká republika vítá snahu o zavedení principu tématické koncentrace i v této oblasti a akceptuje omezení výběru maximálně 4 tématických cílů. Opět požadujeme větší míru flexibility.

Požadujeme také, aby vedle realizace vybraných tématických cílů, byla možnost i realizace územně specifických témat, to znamená takových, které mají význam pro přeshraniční regiony. Tady se např. jedná o dobudování místní infrastruktury, která je důležitá z hlediska cestovního ruchu.

Dalším je Evropské seskupení pro územní spolupráci. To je v podstatě technická novela. Tam nedochází k žádnému zásadnějšímu kroku.

Závěrem bych chtěl poděkovat senátnímu výboru – VEU – za jeho usnesení ze dne 4. dubna, které ve svém doporučení obsahuje stanoviska, která jsou v balíčku návrhů. S body obsaženými v tomto usnesení souhlasíme a oceňujeme, že jsou na velmi vysoké úrovni.

Současně bych chtěl Senát informovat, že se nám podařilo v rámci Visegrádské čtyřky zaujmout společné stanovisko. Byla přijata společná deklarace, která byla podepsána zde, za přítomnosti pánů eurokomisařů Hahna a Andora. Ukazuje se, že spolupráce v rámci Visagrádské čtyřky je skutečně prospěšná, protože řada věcí, které jsem zde zmiňoval, je obsažena i v deklaraci Visagrádské čtyřky.

To je ode mne – na úvod – všechno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane ministře a pane předkladateli, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Na tomto místě konstatuji, že se z jednání omluvil druhý z předkladatelů – ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek.

Výborem, který se zabýval těmito tisky, je VEU. Přijal usnesení, která vám byla rozdána jako senátní tisky N 104/08/02, N 105/08/02, N 106/08/02 a N 107/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Koukal. Prosím ho, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil.

Senátor Václav Koukal:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Kohezní politikou se zabýváme opakovaně v našem výboru a také na plénu jsme naposledy projednávali v březnu závěry 5. zprávy o kohezní politice. Pan ministr říkal, že se na přípravě materiálu podílely skupiny odborné, profesní a také samosprávy. Ještě bych dodal, že se do práce také zapojila parlamentní skupina, která je zastoupena námi v Senátu, kolegou Sefzigem, Vystrčilem a mnou a také tam jsou zastoupeni zástupci dolní komory. Pak existuje expertní komise, která se také na pracích podílí. Je to soubor názorů z různých oblastí, které se potom promítly do pozice vlády.

Mohu tady konstatovat, že pan ministr procházel jednotlivá nařízení od obecného, která vytvářejí pravidla pro všechny další fondy po fondy, které potom na základě obecného pravidla využívají prostředky pro podporu soudržnosti.

Uvedl bych dvě poznámky, které jsem si poznamenal během toho, co pan ministr představoval pozici vlády, také ta se blíží pozicím výborů. Upozornil bych pouze na jednu věc, která se týká nařízení vlády o fondu soudržnosti. Tam má Česká republika výhradu, že by z Fondu pro soudržnost mělo být odděleno deset miliard euro na nástroj k propojení Evropy. To je trvale pozice jak senátní, tak i pozice vládní i expertní. To je něco k tomu, co tady konstatoval pan ministr.

U fondu, který se týká seskupení pro územní spolupráci, měli jsme výhradu k jedné věci, to je tzv. tichou proceduru. Znamená to, že pokud orgány, které se mají vyjádřit k projektu, který je hodnocen, to nestihnou ve lhůtě šesti měsíců, tak se má za to, že je vysloven souhlas. K tomu máme výhradu, protože se domníváme, že lhůta k tomu, aby se mohly kvalifikovaně vyjádřit orgány, které se vyjádřit mají, také vyjádřit mohly.

Balík kohezní politiky byl podroben zkoumání ve třech výborech, jak ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu – tam byl zpravodajem kolega Hajda, tak ve výboru pro územní rozvoj a životní prostředí – tam byli zpravodajové tři – pan senátor Vystrčil, Horník a Eybert a v našem garančním výboru jsem byl zpravodajem já. Snažili jsme se do našeho doporučení pro dnešní Senát zahrnout všechny připomínky, které do doporučení senátní výbory daly, aby se tam zapracovaly. Je to jistý kompilát několika zpravodajských zpráv, na nichž se podílelo pět senátorů.

Návrh usnesení je velmi dlouhý, zdánlivě složitý. Je dlouhý v tom smyslu, že se u každého stanoviska, kde výbor přijímá opakuje celý soubor nařízení, právě tak u toho, co doporučuje se opakovaně objevuje soubor nařízení, která jsou předmětem návrhu usnesení a právě tak u vlastní přílohy, která je také uvedena souborem návrhů opatření k evropskému fondu soudržnosti.

V závěru je zformulováno 12 bodů, které vycházejí z předchozích pozic výborů. Je to kompilát, který se snaží postihnout všechny připomínky, které měly jednotlivé výbory na mysli, když svá doporučení našemu výboru formulovaly.

Domnívám se, že není potřeba déle o materiálu mluvit. Pan ministr ho představil dostatečně z pozice vlády. Já jsem zhodnotil spolupráci na přípravě takové pozice České republiky, která obsahovala velmi široké spektrum zúčastněných a partnerů. To považuji v tomto okamžiku za podstatné.

Jinak se domnívám, že bychom mohli hlasovat – pokud nebudou návrhy na úpravu usnesení – ve tvaru, který jste dostali na lavici a který je výsledkem doporučení evropského výboru. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Tisky také projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ptám se pana zpravodaje výboru, pana senátora Jaromíra Strnada, který by zastoupil předsedu výboru Jana Hajdu, zda si přeje vystoupit. Přeje si vystoupit, má slovo.

Senátor Jaromír Strnad:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, náš výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 20. schůzi konané 29. února letošního roku se zabýval tímto materiálem a přijal 219. usnesení, které zní:

Výbor

1. projednal na žádost výboru pro záležitosti EU dokument, týkající se budoucí podoby kohezní politiky po roce 2013,

2. přijímá stanovisko k těmto dokumentům, které tvoří přílohu tohoto usnesení,

3. určuje zpravodajem výboru pana senátora Hajdu, kterého zastupuje.

Vzhledem k tomu, že stanovisko našeho výboru bylo stoprocentně zapracované do stanoviska garančního výboru, doporučuji schválit usnesení tak jak bylo navrženo zde zpravodajem výboru pro záležitosti EU.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane kolego. Tisky následně projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí-. Proto se táži zpravodaje výboru pana senátora Miloše Vystrčila, zda si přeje vystoupit. Ano, pan senátor Vystrčil si přeje vystoupit, má slovo.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, náš výbor projednal tři z šesti tisků, které tady dnes probíráme. Neprojednal je následně, ale prvotně, protože náš výbor projednával tisky jako první a následně je projednal výbor pro hospodářství, dopravu a zemědělství a nakonec výbor pro záležitosti EU. Náš výbor měl tři zpravodaje k jednotlivým tiskům – Pavla Eyberta, Jana Horníka a mne. Přijali jsme usnesení jednomyslně, které obsahuje sedm, resp. osm bodů s tím, že následně z dalšího projednávání je vidět, že s našimi usneseními bylo pracováno velmi konstruktivně a nakonec vzniklo usnesení, které tady četl pan kolega Koukal a které obsahuje i většinu našich myšlenek.

Z tohoto důvodu jsem zmocněn za výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí říci, že netrváme na hlasování o našem usnesení, které je sedmibodové, a souhlasíme s tím, aby bylo hlasováno pouze o usnesení VEU.

Já potom k některým věcem, které jsme ve výboru projednávali, ještě vystoupím samostatně v rozpravě jako senátor. Zprávu výboru jako celku v tuto chvíli považuji za ukončenou.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Pan senátor Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  K našemu usnesení výboru dodám jednu věc, je to upozornění pro pana ministra. Některá usnesení výborů se částečně vztahují i na Českou republiku a na činnost ministerstva pro místní rozvoj. Pokud například v usnesení jsou apely na to, aby byla jasněji nastavena pravidla administrace a lepší organizace čerpání fondů, nezáleží to na tom, na čem se usnese Evropská komise, ale záleží to na tom, jakým způsobem dokážeme připravit operační programy, kolik jich případně bude a zejména jak budou žádosti administrovány, zda bude implementační struktura jednotná, nebo bude tak rozmanitá, jako je tomu nyní.

Náš výbor pro územní rozvoj se usnesl na tom, že budeme k této věci konat i konferenci, která se bude konat 25. května a je ve spolupráci s ministerstvem pro místní rozvoj, za což děkuji a byli bychom velmi rádi, pokud by k závěrům této konference a potom náš výbor, pod vedením pana předsedy Bárka následně o těch závěrech ještě bude jednat – byl dán dostatečný význam, a aby skutečně ministerstvo pro místní rozvoj, protože spousta senátorů jsou bývalí starostové; třeba byli statutárními zástupci, kteří podepisovali různé žádosti a leccos o věcech vědí, zrovna tak se to týká některých krajských představitelů, aby tedy ministerstvo pro místní rozvoj na závěr této konference skutečně dbalo a zkusilo je maximálně zohlednit v rámci definitivního projednávání ve vládě, jak z hlediska množství operačních programů, tak zejména z hlediska jednoty implementační struktury, protože to vidíme jako naprosto zásadní věc z hlediska toho, čím může Česká republika přispět k tomu, aby čerpání evropských peněz bylo jednodušší. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Obecnou rozpravu končím a táži se pana předkladatele, chce-li se vyjádřit. Ano, prosím.

Ministr pro místní rozvoj ČR Kamil Jankovský:  Děkuji, pane předsedající. Jenom krátká reakce, co se týká budoucího období. Samozřejmě pokud jde o administrativní zátěž a lepší fungování v budoucím období, u nás se už na tom pracuje poměrně dlouho intenzivně a samozřejmě v první řadě příprava spočívá ve vymezení priorit a aby ty priority byly i v souladu s tím, co EK očekává, a implementační struktura je něco, co má být nástrojem, aby oblast intervence byla procesována dobře. My počítáme s dramatickým snížením operačních programů a já věřím, že příprava a čas, který jsme tomu věnovali bude zúročen tím, že se o tom povede věcná debata, která bude skutečně směřována k tomu, co je a co není dobře z hlediska budoucnosti a vyvarování se chyb, které máme v současném období. Věřím, že během krátké doby implementační struktura by měla být představena.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane ministře. Táži se ještě pana zpravodaje, zda se chce vyjádřit k rozpravě a zda nemá potřebu připomenout, o čem budeme hlasovat. Je toho hodně.

Senátor Václav Koukal:  Pane předsedo, navrhuji, abychom hlasovali o usnesení ve smyslu doporučení výboru pro záležitosti EU v jednom celku.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, budeme hlasovat. V sále je přítomno 49 senátorek a senátorů, kvorum je 25. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Václav Koukal.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Jste-li někdo proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruku.

Toto je 38. hlasování a skončilo přijetím návrhů tak, že přítomno bylo 49, kvorum 25, pro 44, proti nebyl nikdo. Tím projednávání tohoto návrhu skončilo.

Otevřeme jinou kapitolu. K tomu se ujme vedení schůze kolega.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Budeme pokračovat dalším bodem našeho jednání, kterým je

 

Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů

Tisk č. 297

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk 297. Návrh uvede paní poslankyně Kateřina Klasnová, kterou žádám, aby vystoupila s návrhem zákona. Paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Kateřina Klasnová:  Vážený pane předsedající, děkuji za slovo, vážené paní senátorky a senátoři, předstupuji před vás za předkladatele ze všech politických stran zastoupených v Dolní komoře parlamentu. Pod ústavní novelou, senátní tisk 297, který zde nyní obhajuji, jsou podepsáni členové vedení PS i předsedové všech poslaneckých klubů. Napříč politickým spektrem jsme se shodli na tom, že je zapotřebí po letech marných pokusů omezit imunitu zákonodárců a ústavních soudců a ve třetím čtení jsme tuto novelu schválili počátkem února letošního roku.

Současný rozsah imunity neodpovídá ústavní praxi v Evropě i ve světě, je dlouhodobě kritizován odbornou i laickou veřejností. Podle současného stavu rozhoduje o vydání zákonodárce příslušná komora parlamentu. Pokud se rozhodne svého člena komory nevydat k trestnímu stíhání, je trestní stíhání pro tento čin vyloučeno navždy. Zákonodárná moc pak do jisté míry supluje moc soudní. Předkladatelé se proto domnívají, že to není v souladu s principem rovnosti občanů před zákonem.

Předkládaná novela ústavy ruší zjednodušeně řečeno doživotní trestně právní imunitu. Podle novely by bylo stíhání umožněno po zániku poslaneckého, senátorského mandátu, přičemž trvání mandátu by nebylo započítáváno do promlčecí lhůty.

Vzhledem k tomu, že imunita má sloužit výhradně k nerušenému výkonu mandátu zákonodárce, se předkladatelé domnívají, že šíře imunity i po této změně bude dostatečná a bude plnit svou funkci.

Úprava je o to logičtější, že již přijatá úprava Ústavy, zavádějící přímé volby prezidenta, upravuje imunitu hlavy státu a tato novela jde stejnou cestou ve vztahu k zákonodárcům a ústavním soudcům. Účinnost novely je navržena od 1. ledna 2013 z důvodu přípravy navazující legislativy ze strany ministerstva spravedlnosti, neboť je nutná změna trestního řádu. Stála jsem s novelou tohoto zákona 13. března před členy ústavně-právního výboru Senátu. Ten jej schválil a doporučil horní komoře bez výhrad. Já vám děkuji za předkladatele předem za podporu této novely Ústavy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní poslankyně. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 297/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého jsem tady viděl – měl právě rozhovor do České televize, takže – už běží. Pane zpravodaji, prosím, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Já se velmi omlouvám, vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jsem teď byl právě v přímém vstupu dotazován na to, jak asi rozhodne Senát, což samozřejmě nevím, ale říkal jsem, že jsem přesvědčen, že senátoři rádi omezí svou imunitu, protože ji v podstatě k ničemu nepotřebují, protože patří mezi řádné občany a vědí, že o jejich případných podezřeních z trestného činu by měl rozhodnout nezávislý soud. Ale ke zpravodajské zprávě.

Pokud jde o legislativní poznámky, skupina poslanců předložila návrh ústavního zákona Poslanecké sněmovně 1. září 2011. Je to jejich poslanecký tisk č. 469. Vláda ve svém stanovisku ze dne 21. září loňského roku vyjádřila s předloženým návrhem souhlas. Prvním čtením návrhu proběhlo na 25. schůzi dolní komory českého parlamentu dne 26. října v loňském roce. Návrh ústavního zákona byl přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru, který doporučil jeho schválení s jedním pozměňovacím návrhem. Ve druhém čtení konaném na 33. schůzi Poslanecké sněmovny 31. ledna letošního roku nebyly k návrhu ústavního zákona kromě výborového pozměňovacího návrhu podány žádné další návrhy. Třetí čtení návrhu se uskutečnilo na téže schůzi Poslanecké sněmovny 8. února letošního roku. Návrh ústavního zákona byl schválen ve znění přijatého pozměňovacího návrhu ústavně předepsanou 3/5 většinou všech poslanců. V hlasování s pořadovým číslem 150 ze 161 poslanců pro návrh se vyslovilo 156 a nikdo nebyl proti.

Dolní komora českého parlamentu nám postoupila návrh zákona 20. 2. 2012. Organizační výbor přikázal senátní tisk dne 21. 2. 2012, přičemž náš výbor určil garančním výborem, jak už tady pan místopředseda říkal a další Stálá komise pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury. Poznámku jenom s poukazem na článek 39 odst. 4 Ústavy. Není jednání o předloženém návrhu ústavního zákona Senátu limitováno ústavní třicetidenní lhůtou a k jeho přijetí se vyžaduje ústavní většina, to je hlasovat pro ni musí aspoň 3/5 přítomných senátorů.

Pokud jde o obsahové poznámky, paní poslankyně tady řekla vše, jak jsem stačil současně sledovat, ona i vše řekla v našem ústavně-právním výboru Senátu Parlamentu ČR. My si pamatujeme na to, že jsme tady hlasovali o předchozí změně ústavního zákona, kde vlastně šlo – ono se to pracovně nazývá přímá volba prezidenta, kde už někteří z nás se ptali, se omezuje pouze časový dopad imunity u prezidenta České republiky a proč ne u ústavních činitelů ostatních, takže toto je naprosto logický návrh, navazující s tím, že pro vysvětlení je to tak, v podstatě by ten režim platil ve chvíli, kdy dolní či horní komora českého parlamentu odmítly vydat svého člena k trestnímu stíhání. Pokud odmítne, pak pro orgány činné v trestním řízení to znamená to, že ony budou čekat, až skončí poslanecký mandát nebo senátorský mandát, či mandát soudce Ústavního soudu a teprve poté běží promlčecí lhůta podle trestních sazeb pro konkrétní zločin či přečin.

Tolik k obsahu. Jinak pokud jde o účinnost, tak datum se stanoví 1. ledna 2013. Já jsem měl připomínku už v rámci výborového projednávání, a to jsem navázal na legislativní připomínky našeho ctěného legislativního odboru, kde je poznámka, že zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny ve svém § 86 odst. 4 výslovně ukládá, aby spolu s návrhem zákona byly předloženy i návrhy prováděcích předpisů, pokud mají nabýt účinnosti ke stejnému datu.

Jinak dodávám, že na schůzi ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR neměl nikdo s tímto návrhem zákona žádný konkrétní problém. Pokud se někdo vyjadřoval šířeji, tak řekl, že si myslí, že senátor by neměl požívat žádné imunity, resp. zúžené imunity a že všichni jsme byli přesvědčeni, že je to naprosto logický návrh. Připomínka, která tam padla, bylo, že dostáváme teď kousky Ústavy, to znamená, že projednáváme části Ústavy, kde se novelizuje postupně, že by lepší bylo Ústavu ne předělávat, ale změnit jakoby najednou. No, takže naše usnesení slyšte prosím – je to usnesení ústavně-právního výboru, které navrhuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, II. určuje senátora Miroslava Antla, to znamená mne, abych byl zpravodajem, což jsem a III. pověřuje téhož, co by předsedu ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, aby o tomto usnesení informoval váženého pana předsedu Senátu Parlamentu ČR, což jsem skutečně učinil. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore a zpravodaji, zaujměte prosím, místo u stolku zpravodajů. Návrh ústavního zákona také projednala Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Usnesení této komise máte jako senátní tisk č. 297/2. Nyní uděluji slovo paní senátorce Soně Paukrtové, která zastoupí omluvenou předsedkyni paní Jiřinu Rippelovou. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Paní poslankyně, pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych vás seznámila se stanoviskem Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury k návrhu ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb. Já bych možná doplnila, že jaksi imunitou lze charakterizovat jako privilegium Parlamentu, které má své historické kořeny a v různých podobách je dodnes součástí Ústav demokratických států. Do naší Ústavy se rozsah imunity, tak jak je dnes známé a pevně doufám, že omezíme, ústavní listiny z roku 1920, kdy v poměrně divokých poválečných dobách bylo nutné poskytnout nebo tehdejší tvůrci Ústavy se domnívali, že je nutné poskytnout členům zákonodárného sboru, protože ta imunita není jenom ochranou jednotlivých členů, ona je především a hlavně ochranou Parlamentu jako celku. Faktem je, že v současné době je v Evropě již reliktem a zcela jistě by měla býti omezena na dobu výkonu mandátu, jsem o tom hluboce přesvědčena. Stálá komise pro Ústavu se ztotožnila s tím, že jaksi podporuje omezení rozsahu imunity, nemá výhrady k tomu návrhu zákona, ale protože se zabývá Ústavou jako celkem, tak konstatuje to, co zaznívalo i na ústavně-právním výboru, že k nám přicházejí jednotlivé změny Ústavu prostě po částech a nebo daleko lépe novelizuje Ústavu celek připomíná, že v roce 2001 na návrh této Stálé komise pro Ústavu a parlamentní procedury schválil Senát rozsáhlou novelu Ústavy, která všechny tyto instituty obsahovala. Obsahovala omezení imunity téměř ve stejné podobě, tak jak je nám dnes předkládána. A obsahovala i další věci. Teď se v současné době diskutuje ve veřejném prostoru. To má vztažené k mandátu u poslance a senátora, kdy hypotetický problém je osobní vykonávání z funkce při výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody.

I v té novele z roku 2001 bylo toto řešeno a tehdy Senát schválil, že v případě odsouzení spácháním úmyslného trestného činu a odsouzení, jedná se o formu hrubého porušení poslaneckého a senátorského slibu. Dochází ke ztrátě mandátu. Ta novela Ústavy obsahovala ještě celou řadu věcí a celou řadu aktualizací, s kterým se Senát i celá parlamentní praxe prostě setkává. Možná, že je čas, abychom oprášili novelu Ústavy z roku 2001, a to instituty, které zatím nebyly per partes projednány tak, abychom je tady projednali v celku, protože jsou-li navrhovány jaksi právě po částech může dojít k tomu, že ta Ústava ztratí svoji soudržnost a některé ty instituty budou proti sobě. Takže to bylo to hlavní, co Stálá komise pro Ústavu a parlamentní procedury diskutovala, jinak máte stanovisko této Stálé komise, která vám doporučuje schválit omezení poslanecké, senátorské a soudců Ústavního soudu imunity na dobu výkonu mandátu, tak jak nám byl předložen Poslaneckou sněmovnou a tak, jak nám jej tady přednesla paní poslankyně Klasnová. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A nyní můžeme přistoupit k obecné rozpravě, kterou tímto otevírám. Do obecné rozpravy se hlásí paní místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane místopředsedo, paní poslankyně, paní senátorky, páni senátoři. Dovolím si ve vztahu k této materii být z počátku trošku osobní. Nejsem ani tak stará jako pamatuji. A pamatuji si, že zhruba před nějakými 8 lety jsem z tohoto místa podporovala návrh na zrušení imunity, kdy jsme hovořili i o zrušení trestně právní imunity. Přestupkové. Děkuji za nápovědu, ano. Přestupkové imunity. A říkala v té době, že jsem 50 let nepotřebovala žádnou imunitu a že si myslím, že bych ji neměla potřebovat ani nadále. V této chvíli musím toto zopakovat s tím rozdílem, že musím říct, že téměř 60 let jsem imunitu nepotřebovala. Ale i tenkrát jsem hovořila o tom, že přece jenom může být jakási obava nejenom o to, že budeme-li měnit Ústavu takto po částech, jak o tom mluví paní senátorka Paukrtová, může dojít skutečně k tomu, že Ústava ztratí neřkuli svého ducha, tak svoji soudržnost, ale také může být obava z toho, že můžeme být jako členové Parlamentu šikanováni mocí výkonu. Ale pokud by se něco takového mohlo stát, tak zřejmě ta šikana nebude zaměřena jenom na členy Parlamentu, ale byla by zaměřena nabubřelosti výkonné moci zřejmě proti občanům a pak bude dobře, pokud něco takového pocítíme my jako členové Parlamentu první na své kůži, protože na nás je vidět. A my bychom tedy neměli nic takového dopustit. Já tedy proto podporuji tento návrh, věřím tomu, že napomůže jednak transparentnosti celé politické scény, že ale také napomůže zvýšení důvěry mezi oběma komorami Parlamentu a občany této země. Protože bez důvěry mezi občany a mezi těmi, které si zvolili a kteří musí hájit jejich zájmy, nemůže demokracie jako taková fungovat. Děkuji tedy a jsem ráda, že se konečně po těch 10 letech našla ústavní většina. Věřím tomu, že se najde i zde v Senátu Parlamentu České republiky a imunita bude v takové míře pro nás, v jaké je to běžné v civilizovaných zemích. Věřím, že Senát Parlamentu ČR tento návrh podpoří. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A jako další do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Dobrý den, vážený pane místopředsedo, vážená paní poslankyně, kolegyně, kolegové. Mně se špatně mluví, protože jsem ještě dojat z projevu paní senátorky Gajdůškové, to je jeden důvod a potom se mi také ještě špatně mluví, protože o imunitě se vůbec špatně mluví, protože kdokoliv řekne něco, co se nelíbí, tak bude označen nevím za koho. Já jenom připomenu, aby bylo jasno, že jsme s panem senátorem Pospíšilem svého času navrhli ústavní zákon, který imunitu rušil. Tento zákon neprošel a místo toho tady máme ten zákon, který vypadá na první pohled zcela bezproblémově, ale když se nad ním trošku zamyslíte, a to je možná výsledek mého dlouhodobého působení v ústavně-právním výboru, takže jsem nakažen tou právní hantýrkou a tím právním vědomím, tak, abych vám to jednoduše připodobnil. Tento zákon je o tom, jistě si pamatujete, když esenbáci za totáče vybírali pokuty tak, že když někde byla stopka, tehdy ještě takový ten trojúhelník s tím nápisem stop, tak oni se zásadně postavili ne k té stopce, kde by nikdo samozřejmě neprojel, všichni by zastavili, protože by tam stál, oni se vždycky se postavili za roh té ulice, za barák, tam byli schováni a tam zastavovali ty řidiče, co projeli a dávali jim pokutu. A tento návrh je tomu velmi podobný. On totiž neříká nic jiného, že všechno je v podstatě jak bylo, jen si na vás počkají, a to se mi na něm hrubě nelíbí. Protože to počkání může být v případě některých poslanců, kteří jsou poslanci už od doby, kdy se narodili, někteří i doživotně. Ti, kteří jsou doživotně, ti mají vyhráno. Ti, kteří tam vydrží pořád, tak těm už se nikomu nepovede po skončení mandátu stíhat, protože jejich mandát skončí – a teď nevím, jestli státním pohřbem, nevím, jak je to u poslanců, asi ne, ale prostě pohřbem. Ti, kteří se dožijí konce mandátu, tak budou trnout celou dobu, cože to bude. Takže to je to, co mi na tom vadí, daleko čistější by bylo tu imunitu zrušit, už by Sněmovna nerozhodovala, samozřejmě zůstala by imunita klasická, to znamená, aby někdo nemohl znemožnit poslanci či senátorovi dostavit se do komory k hlasování, což se, jak si dobře vzpomínáte, už v minulosti stalo. A jen tak, tak a neměli jsme prezidenta, kdyby to vyšlo. Takže to riziko tady vždycky je.

Upozorním ještě na jedno – někdy stačí dát velmi krátký nepodmíněný trest místo delšího podmíněného a je vymalováno, to už je ta druhá otázka, která také padla a padá – proč, když už na tom pracujeme, proč jsme tam rovnou nedali nebo nevyřešili otázku toho, když je nepodmíněně odsouzen zákonodárce, proč by neměl ztratit mandát. Čili to bude další kolečko salámu, které nepochybně pod velkým tlakem přijde. A musím říci věc, která s tím zdánlivě nesouvisí. Vláda – jistě víte, neschválila ten nápad, aby byly povinné přilby, zaplať pánbůh. Protože pořád žijeme v době, kdy jednotlivosti, jednotlivé věci, jednotlivé příběhy vyvolávají legislativní šílení. Ve skutečnosti veřejnosti je naše imunita úplně ukradená, protože trestné činy 281 zákonodárců nijak nevybočují z normálního průměru. Není jich tedy tolik, že každý druhý den dojde k nějakému trestnému činu zákonodárce. Takže já bych se skutečně přimlouval za to, aby imunita byla opravdu omezena, ale aby nebyla postavena tak, jak je, kdy se dokonce to trestní stíhání přerušuje na dobu, která může být velmi dlouhá.

A víte, že když se něco řeší po velmi dlouhé době, tak je to řešení velmi složité. Nikdo už si nic nepamatuje, nikdo už neví a jenom to vyvolává samozřejmě pochybnosti. Ono to bude vyvolávat pochybnosti stejně, protože když sněmovna nevydá, tak všichni budou čekat na to, co se stane, až skončí mandát. Vím, že je to nepopulární, ale já jsem zvyklý hlasovat podle svého vědomí a svědomí a já tuto novelu nepovažuji za hodnou mého hlasu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Jiří Čunek. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní poslankyně. Můj názor na imunitu vyplývá pochopitelně z vlastní zkušenosti. Ta mi říká jediné – imunita má smysl jen tehdy, pokud je úplná, to znamená zákonodárce nemůže být vydán, samozřejmě mimo násilné trestné činy. A nebo, a to si myslím, že je případ dneška, tedy nemyslím dnešního dne, ale v současnosti a nebo imunita žádná. Jak už tady řekl kolega Kubera, měla by se pouze – výjimka z toho žádná – ta by měla být jenom na nemožnost zadržet zákonodárce tak, jak se to stalo u pana poslance Sládka, kterého zadrželi a díky tomu byl Václav Havel zvolen. Ať si o nich obou myslím cokoliv, tak jsem přesvědčen, že to byl velký faul a nemělo to být. To znamená, aby toto nemohlo být, tak jedině toto bych u zákonodárců chtěl a myslím si, že k tomu bychom měli jít dále. Když říkám, že mluvím z vlastní zkušenosti, tak u tohoto slovutného Senátu, pokud se nemýlím, jsou tři lidé, kteří na vlastní kůži zažili, co to je být vydán - být vydáván, a to jsou senátoři Čunek, Trpák a Lajtoch (poznámka z pléna). Myslím si toho současného. Ano, děkuji za připomínku, ale z tohoto současného Senátu.

Jaká hra vlastně přitom je, to bych se vám snažil malinko přiblížit, protože pokud člověk tu zkušenost nemá, tak se přece k těmto věcem nemůže vyjádřit. Když jsem nastoupil do Senátu, tak jsem měl řekněme podobný pohled jako mnoho z vás, možná téměř skoro takový, jaký má paní senátorka Gajdůšková. Ovšem, když je senátor vydán, tedy nejde jenom o to, co se děje ve fázi trestního stíhání, ale už co se děje předtím. Zde hrají především svou roli politické vazby, lobbisté, no a především hlavně média. Stokrát se může ukázat nevinná špína – tu méně, tu více, a tím i na nevinného. Dále tu hraje roli způsob vyšetřování. To vyšetřování je buď rychlé, nebo pomalé. Jsou zde úniky informací anebo tu nejsou úniky informací z vyšetřovacího spisu, tedy od policie, případně státních zástupců. Hraje se o významnou věc u nás politiků – hraje se o to jediné, co máme, a to je důvěra veřejnosti. A poté, když to projde, týdne, měsíce, tak stejně jako lidé, tak i my řekneme na každém šprochu pravdy trochu. A nakonec to vidíme jako v přímém přenosu soud s Bártou a spol., ti lidé jsou už dávno odsouzeni. A nejenom lidmi a médii, ale také politiky, kteří už po pravomocném rozsudku řekli, jsou odsouzeni. Co bude za půl roku, za rok, to zřejmě už nikoho nezajímá.

Ovšem, co by nás mělo zajímat, je to, co se děje právě teď. Teď se píše o tom, že nějaké problémy má nějaký poslanec Chaloupka, který poslanec je a bude důležitý pro tuto vládu, no a ten člověk je samozřejmě v kleštích, protože on by rád byl nevydán. A záleží na tom, jak se k tomu vládní většina postaví. Co tím chci říct? Záleží totiž – proto jsem na straně toho, abychom imunitu kromě té, které už jsem řekl, abychom ji neměli, protože pak se hraje politická hra. Kdo má za sebou tu politickou většinu – ne tu většinu, která uzná, co je pravda a co není, ale za sebou politickou většinu, ten kdo se hodí či nehodí, tak je vydán nebo je nevydán. Mezi námi jsou velké rozdíly. Já, prosím pěkně, vůbec nic o vyšetřování kolegů Trpáka a Lajtocha nevím. Vím jen to, co vím z médií. Ovšem, když jsem byl vydáván já – měl jsem dokonce spočítáno, kolik set článků vyšlo - byl zde vydáván kolega Lajtoch, bylo to násobně méně. Kolega Lajtoch byl prošetřen několika měsíci, poté státní zástupce navrhl jeho obžalobu, ta nebyla nadřízeným orgánem, tedy krajským státním zastupitelstvím přijata a krajské státní zastupitelství rozhodlo o zastavení trestního stíhání. U mne to bylo jinak, u mě to bylo přeložené. Z jeho procesu žádné úniky ze spisu nebyly, pozastavení trestního stíhání až na dva články, které jsem četl, tak nebylo nic. U mne tři roky unikaly přímé zprávy přímo ze spisu, na mé naprosto marné žádosti, aby se tomu zabránilo, se nic nestalo, nakonec údajně nějaký policista dostal pokutu. Jinak se nestalo ale vůbec nic.

Je to tak, že to je dvojí přístup. Zlé jazyky tvrdí, že to tak je proto, že Zlatuše Andělová, krajská státní zástupkyně, je kamarádkou či přítelkyní pana Zaorálka, a on že to zařídil. Je-li to pravda, nevím. Že se to říká, to vím. Ale jisté je, že tyto věci přece nemohou hrát roli. A teď řeknu – navážu na to, co řekla paní kolegyně Gajdůšková – nechť na nás jako první se odrazí to, jak ta státní moc funguje. Jakoby si vypůjčila tento citát nebo tuto větu od kolegy Mejstříka, našeho bývalého kolegy, který tady byl, a tuším, jestliže se nemýlím, byl zpravodajem v době vydání senátora Čunka. On řekl já sám tomu nevěřím, já sám si myslím, že by vydán být asi neměl, ale protože je místopředseda vlády a ministr, tak se podíváme, jak to probíhá. Dneska musím říci, že mu dávám za pravdu. To jsme se skutečně toho hodně dozvěděli.

Důvod, proč vystupuji dnes a možná obsáhleji a obšírněji, je také, když se podíváte do vyhledávače – dáte tam moje jméno, tak v souvislosti se včerejším naším hlasováním o tom, zda Zdeněk Koudelka bude či nebude ústavním soudcem, tak tam vyjede nesčetně článků, kde je také, že se mu vyčítá jeho účast v kauze Jiřího Čunka. A je to pořád dokola. Já jsem včera asi poprvé v životě vzal telefon a zavolal jsem paní doktorce Marvanové, a to proto, že tady byla nějaká výzva, kde ona byla podepsána, s tím, že jedním z bodů, které se panu Koudelkovi vyčítají – o těch ostatních nechci hovořit, protože nevím, jak jsou validní, ale o tom jednom, o tom, že byl náměstkem nejvyšší státní zástupkyně Vesecké a významně hrál nějakou roli v případu Jiří Čunek.

Když jsem včera mluvil s paní doktorkou, proč to tam napsali, tak mi řekla: Víte, to je proto, že my spolupracujeme se spolkem Šalamoun, a my si myslíme, že neměla paní Vesecká právo na to, aby přeložila tuto kauzu z Přerova do Jihlavy.

Myslím, že tady zaznělo včera z úst pana Koudelky, že tuto záležitost také zkoumal Nejvyšší soud. A přesto všechno je to úplně jedno.

Teď v tomto měsíci významný komentátor, kterého si jinak vážím, Petr Nováček, řekl: Beztrestnost českých politiků je dlouhodobě alarmující. A uvedl případ Jiřího Čunka. Říká, že tento případ je dodnes velkým mementem, neboť se o jeho vyřešení v Čunkův prospěch nepostaral soud, ale tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká a pár jejích podřízených, atd., atd.

Nikoho nezajímají žádné objektivní skutečnosti, a už nikoho nezajímá ani soud.

Pan zpravodaj tohoto tisku, pan senátor Dr. Antl, správně podotkl, že my bychom měli všechno nechat na nezávislém soudu. Ale ono je to tak, že on ten nezávislý soud přeci – a proto máme Ústavu a proto máme trestní řád – nabývá moci a pravomocný rozsudek na světě. Ovšem, jak jsem uvedl na příkladu pana Bárty a spol., tak tady na to nikdo nečeká. My jsme politici. A politicky jsme odstřeleni daleko dříve.

Rád bych tedy upozornil na několik věcí, možná doufám, že poprvé, ne ale naposledy snad, které by pro nás měly být opravdu vodítkem. Jak se chovat ne v případě imunity, ale jak nahlížet na způsob vyšetřování, který provází nejenom nás, ale možná především občany České republiky. Mohu to říci opět pouze z vlastní zkušenosti.

Jaké jsou závěry, které teď uvedu, pouze závěry orgánů, které v případě Jiřího Čunka jsou platné. Závěrem usnesení obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 je, že korunní svědkyně Marcela Urbanová, která byla jedinou svědkyní v mém případu, měla být jejím právním zástupcem JUDr. Jiřím Novákem – ale pozor, to není nějaký neznámý člověk, to je advokátní kancelář Sokol, Brož a Novák, to znamená, že to nejsou levní advokáti – nesprávně poučena o možných důsledcích neoznámení údajně trestně právního jednání Jiřího Čunka a do procesu trestního řízení byla zmanipulována. Tento neměla v úmyslu ani iniciovat, a ocitla se v něm pravděpodobně díky nejasné roli jejího tehdejšího právního zástupce Jiřího Nováka.

Když jsem namítl potom v dalším řízení, že by měli zjistit, jaké úmysly tedy JUDr. Novák měl, tak přes opakovaná prohlašování paní Urbanová nedala souhlas ke zproštění mlčenlivosti advokáta Nováka, takže nic nevíme, kdo, proč a jak. Jisté je, že usnesení je takové.

Dále toto městské státní zastupitelství říká, že korunní svědkyně Urbanová v trestním řízení vedeném proti Jiřímu Čunkovi uváděla před orgány činnými v trestním řízení nepravdivé skutečnosti o okolnostech, které měly podstatný význam pro rozhodnutí. Navíc Ústavní soud konstatoval, že postup pražského zastupitelství byl zákonný.

Tím chci jenom říci, že se nedovoláme ani jako ti, kteří mají údajnou imunitu, ti, kteří jsou zákonodárci, aspoň vyřešení těch věcí do úplného vyjasnění.

Scestný a zcela nepravdivý znalecký posudek podle znalce, kterým nebyl nikdo jiný než Vysoká škola ekonomická a tuto školu, tohoto znalce si najalo ministerstvo spravedlnosti, tak posudek, který byl vyžádán policií sloužící jako podklad k žádosti o vydání Jiřího Čunka k trestnímu stíhání a měl tedy doložit motiv pro korupci Jiřího Čunka, je podle tohoto znaleckého ústavu je takovýto: "Revidovaný posudek je konzistentní pouze v chybách a v porušování základních oceňovacích principů, a dále, že není jen zmatenou a nesystémovou snůškou informací, které byly v naprosté většině pro zpracování posudku zbytečné, ukazující na slabou ekonomickou erudici zpracovatele – tedy tehdy je to Nova, s.r.o. – ale zpracovatel se zde dopustil natolik závažných chyb, že je nepředstavitelné, že by byly provedeny nezáměrně."

Takový je závěr posudku. Nakonec tento posudek byl na základě žádosti ministerstva spravedlnosti, tedy na základě tohoto jej přezkoumala policie, která rozhodla, že se stal trestný čin v případě znalce, ale protože je promlčený, nic se s tím dělat nebude.

A těch příkladů tady mám na dlouhou dobu, nebudu vás zdržovat. Ale jenom k tomu nezávislému soudu. Probíhal skutečně ještě jeden soud, a to soud v kauze Vaškůj, která souvisela s mojí kauzou tak, že údajně měl pan Vaškůj ovlivňovat svědkyni. Tento soud vynesl nezákonný rozsudek ze dne 7. 6. 2010 a tento soudce Barbořík v odůvodnění rozsudku argumentuje neexistujícími telefonickými kontakty mezi Jiřím Čunkem a panem Vaškůjem. Ovšem to by tak nevadilo. Alarmující je jiná věc. Alarmující je, že soudce vystoupil v pořadu České televize "Reportéři ČT", který byl odvysílán 28. 6. 2010, ve kterém soudce Barbořík veřejně svůj nepravomocný, ale jak se později ukázalo, také nezákonný rozsudek a v něm uvedená nepravdivá zjištění prezentoval a vydával je za objektivně zjištění skutečnosti a v televizním vystoupení mě veřejně napadal ...

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane senátore, já se omlouvám, ale mám obavu, že nehovoříte k věci.

Senátor Jiří Čunek:  Ano, už budu končit.

Tento soudce mě napadal jako nevěrohodného svědka. Já jsem nemohl mít a neměl jsem žádné podklady, protože jsem v tom procesu figuroval jenom jako svědek. A později se ukázalo, že si pan soudce ta čísla zcela vymyslel. A doklady o tom můžete sledovat na webových stránkách www.Čunek.info.

Proč to všechno říkám? Proto, že tato kauza vláčela touto vládou, touto republikou po dobu tří let. A bylo naprosto jasné, kdo je viník. Ale naprosto účelově se nemluvilo o tom, že rozsudkem Nejvyššího soudu bylo zjištěno, že usnesení státního zástupce, tedy okresního státního zastupitelství v Přerově, kterým byla zamítnuta stížnost Jiřího Čunka proti usnesení o zahájení trestního stíhání, byl porušen zákon v neprospěch obviněného Jiřího Čunka. A proto Nejvyšší soud napadené usnesení bez dalšího zrušil. Navíc Nejvyšší soud zjistil, že zjištěný nezákonný stav byl napraven rozhodnutím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství o delegaci do působnosti Jihlavy. To znamená, nastolení zákonného procesního stavu obnovením dozoru státního zástupce nad zákonností v přípravném řízení, jakož i usnesením o zastavení trestního stíhání, kdy bylo de facto rozhodnuto o stížnostech proti usnesení o zahájení trestního stíhání, takže ani další rozhodování v této trestní věci nebylo potřeba.

Rozsudkem Nejvyššího soudu je tedy naprosto jasně dáno, že postup nejvyšší státní zástupkyně je správný a zcela zákonný a odstranil dlouhodobě nezákonný stav.

Přes toto všechno, že takhle rozhodl Nejvyšší soud, včera tady a kdykoliv jindy a stále každý den používají média to, že to rozhodnutí bylo nezákonné, atd. Že to poškozuje Renatu Veseckou, za to nemohu. Že to poškozuje mě jako politika, no to mně vadí a rád bych se bránil, ale věřte mi, nemám jak. Mohu na cokoliv poukázat, je to jedno. Tak ty kauzy žijí svým způsobem.

Jaký je tedy závěr? Závěr je jednoduchý. Ve stejných novinách, tedy včera, kde se o kauze Čunek a jejím hrozném vyřešení samozřejmě píše na jedné straně, kde to říká pan Leština, tak v druhých novinách, tedy ve stejných novinách se mluví o tom, že si hazard přihrál miliardy pro charitu. A je to o roku 2008. A právě v tomtéž roce jsem byl ještě já stále na tapetě, ještě já jsem v té době taky s hazardem bojoval, mnozí si na to vzpomínáte. A to také může být důvod pro to, proč někteří z nás jsou nepohodlnými a proto jsou šetřeni tak, jak se někomu zlíbí. To znamená, velmi jednoduchá kauza Jiřího Čunka je šetřena mnoho měsíců a let, a některé daleko složitější kauzy ani řešeny a šetřeny nejsou.

Poslední příklad je, kdy právě ve věci hazardu je šetřen pan Kalousek protikorupční policií, ale protože se údajně objevily na veřejnosti informace, které se objevit neměly, tak ta kauza v tichosti, bez jakékoliv pozornosti byla přeložena někam jinam. A nic se neděje. Nikdo o tom nepíše, nikdo se nepohoršuje. Ale když jsem po tom pátral, tak jsem zjistil, že jediné informace, které se ve veřejnosti objevily, byly ty, které podali politici sami, ale ne policie.

A proto vám říkám svou zkušenosti a myslete na ni, že ten, kdo dneska se stane arbitrem, bude nejenom soud, ale bude policie a státní zástupce, a on ji dneska žije tedy dávno. A proto bychom neměli přemýšlet jenom nad imunitou, kterou skutečně je třeba zrušit. A já přesto, že tento zákon je nedokonalý a je možná stejně špatný, právě proto, co říkal kolega Kubera, jej podpořím. A my bychom skutečně měli udělat vše pro to, aby orgány činné v trestním řízení a justice skutečně měřily každému z nás stejně, a to jak pánovi, tak kmánovi.

Na mém případě je vidět, že se vyžívaly na této věci, ale, věřte mi, kdo nic neznamená, kdo není nebezpečný, tedy pro některé tuneláře a ty, kteří kradou, tak ten se bát nemusí. Ale ten, co chce něco změnit, je těmito lidmi zásadně ohrožen. Myslete na to!

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Byť tedy nejsem zcela přesvědčen, že to bylo přímo k věci, ale nechal jsem vás dokončit vaše vystoupení. A jako další se do obecné rozpravy přihlásil pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Škaloud:  Děkuji. Vážené senátorky a senátoři, dovolte mi pár slov k této změně Ústavy, tentokrát trochu více k věci.

Já jsem členem Komise pro Ústavu a parlamentní procedury a měl jsem odlišné stanovisko.

Já imunitu samozřejmě nepotřebuji pro sebe, ale chci připomenout to, co zde již bylo řečeno v jiné souvislosti. Chci připomenout, že imunita není ochrana jednotlivce, je ochranou parlamentního sboru jako takového a má sloužit k tomu, aby výkonná moc nemohla svými rozhodnutími tento sbor a jeho rozhodování ovlivnit. A realizuje se, pokud komora jako celek toto nebezpečí, tj. nežádoucí záměr exekutivy, uzná za relevantní. A odstranění tzv. doživotní imunity by vedlo jen k odložení takto identifikovaného výkonu záměru exekutivy.

Pokud tedy připustíme imunitu jako takovou, pokud ji nezrušíme, pokud ji připustíme, tak pokud bychom ji změnili jenom na dočasnou, tak nemůže plnit svůj účel. Pokud by byl skutečně člen komory chráněn exekutivou oprávněně, pak poté, co by mu skončil mandát, by exekutiva dosáhla svého. A to by byl dostatečný signál, mimo jiné, pro ostatní členy komory, aby byli poslušnější, i kdyby jim mandát ještě trval.

Z toho důvodu se domnívám, že zrušení tzv. doživotní imunity nemá věcné opodstatnění. Je nelogické. Tak ji zrušme celou, anebo ji nechme. Proč to tak je, o tom se zmíním později.

Já jenom chci říci, že podobnou úvahou se možná řídí i Evropská unie. To je zjevné například v protokolu o privilegiích a imunitách Evropských společenství, který deklaruje, že pro úředníky Evropské komise trvá platnost imunity v rámci vynětí pravomoci soudů, mimo jurisdikci ESD, i poté, co skončí jejich služební či pracovní poměr.

To je více méně odpověď i na to, co tu od někoho zaznělo, že již není moderní imunita ne dočasná.

Dále připomínám, že hledání jakési blíže neurčené pojistky, nebo systémové pojistky v návaznosti na zrušení této doživotní imunity, o které se ve svém usnesení zmiňuje Komise pro Ústavu, je opět další cesta k prohlubování salámové metody změn Ústavy. A pokud navíc tato systémová změna, o jejichž principech nemá nikdo ani ponětí, jak by mohla vypadat, nebude přijata současně s odstraněním doživotní imunity, pak sdělení v usnesení Komise pro Ústavu podle mě představuje jenom jakousi bezradnost, jak se vyrovnat s argumentem, že odstranění tzv. doživotní imunity je jen odložení vykonání negativně identifikovatelného záměru exekutivy.

Ještě bych k tomu podotkl jednu věc, že předpisy typu Ústavy mají myslet na hypotetické situace, krizí. Ústavy tu nejsou od toho, aby se s nimi pracovalo v každodenním pohodovém životě, a navíc, aby se stávaly předmětem populismu a mediálních hrátek. Přestože tu máme demokratické instituce i nezávislé soudnictví, může být pro zachování demokracie v této zemi ochrana zákonodárných sborů i tímto způsobem vhodným nástrojem pro budoucí krizové a nepředvídatelné situace.

Ještě mám dvě poznámky k tomu, co zde bylo řečeno.

Já osobně tu nevidím žádný naléhavý zájem na takovéto změně Ústavy, kromě naléhání veřejnosti a médií a některých populistických politiků. Já se totiž obávám, že mylné chápání interpretace doživotní imunity může být jedním z důvodů negativního stanoviska veřejnosti. Mohu se také mýlit, ale já mám pocit, kdybyste se zeptali, co to znamená, tak možná, že vám dost velké procento lidí řekne, že to znamená, že poslanci a senátoři mohou páchat trestné činy až do konce svého života beztrestně.

Navíc ještě pokud média použijí vhodnou mediální masáž, lze dost lidí poštvat na ty privilegované vyžírky a ještě na tom vydělat.

Já chápu, že je obtížné tomuto vzdorovat, například před senátními volbami nebo budoucími krajskými volbami. Je to obtížné, protože takovýto požadavek nebo takovéto vysvětlení je nesdělitelné. Proto jsem také hlasoval kdysi pro zrušení celé imunity. Ale k tomuto dílčímu záměru mám velké výhrady tohoto druhu.

Chci ještě zareagovat na jednu připomínku, která zde zazněla, která se opakuje v názorech na zrušení této dočasné imunity. A ta zní, že není v souladu s principy rovnosti občanů před soudem. Především chci říct, – řekla to zde předkladatelka – že to není v souladu s principem rovnosti. Já si myslím, že to nebude v souladu s principem rovnosti, ani když odstraníme tuto doživotní imunitu. Ano, já s tím naprosto souhlasím. Imunita sama o sobě, ať je jakákoliv, může vytvářet dojem, a oprávněný dojem nespravedlnosti, nerovnosti, nerovnosti před zákonem. Ale má to svůj význam. Členové zákonodárných sborů jsou vystaveni jaksi větší snaze je ovlivnit od exekutivy, protože oni dělají právo, pravidla pro exekutivu. Ale tato potenciální nespravedlivost je reálná, souhlasím, ale tato nespravedlivost nyní zajišťuje lepší šance na prosazování spravedlnosti v budoucnosti. V budoucnosti mohou totiž nastat situace, kdy se vlády ujme uskupení, které bude nějakým tvůrčím způsobem si prosazovat své cíle. Například vláda disponuje vždy řadou různorodých mocenských prostředků. Nebo pod vlivem okolností, které se nyní mohou zdát jako málo pravděpodobné, např. masivní imigrace, přírodní katastrofy, dlouhodobé výpadky energií, může vláda i exekutiva obecně dostat víc pravomocí, nežli je nyní v kraji zvykem. A nastoupí-li v budoucnosti vláda tohoto typu, která chce tvůrčím způsobem nebo může tvůrčím způsobem tyto pravomoci zneužívat, a to nemůžete nikdy vyloučit, a není to až tak malá pravděpodobnost, tak potom tato imunita má svůj význam a ti lidé, kteří jsou dotčeni, že jsou postiženi tím, že je tady nějaká nerovnost, tak poté už o rovnosti nebudou moci mluvit vůbec. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další je do rozpravy přihlášen pan senátor Jiří Pospíšil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Pospíšil:  Pane předsedající, paní poslankyně, dámy a pánové. Přemýšlel jsem nad tím, jestli vystoupím, a pak jsem se rozhodl, že ano.

Pokud povedeme debatu tímto způsobem, kde používáme naprosto šílené pojmy, jako je doživotní imunita, jenom proto, že si to vymyslel nějaký novinář, tak se nedopracujeme nikdy k racionálnímu závěru.

Já prohlašuji, že nikdy nikdo, ani já, ani kolega Kubera, jsme nenavrhli úplné zrušení imunity. Nic takového nikdo nikdy nenavrhl. My jsme navrhli zrušení hlasování sněmoven o vydání v obecné trestné činnosti. Imunitu jsme samozřejmě ponechávali.

Imunita může být jen doživotní. To, co není doživotní, se nejmenuje imunita, to je prostě odložení.

Je to jako ve zdravotnictví. Jste prostě imunní, anebo nejste. Ale prostě když zařídíte, abyste tu chřipku dostali až za tři týdny, tak jste ani s imunitou vůbec nic neudělali.

Druhá věc je, že zcela podivným způsobem se tady bavíme o tom, že zase nic neděláme s přestupkovou imunitou. Nic takového, jako přestupková imunita, neexistuje. Existuje jedno privilegium, že si poslanec či senátor může určit, že jeho přestupek bude projednávat někdo jiný, než místně příslušné orgány. Ti, co si to vyzkoušeli, aspoň za ty čtyři roky, co já jsem byl předsedou imunitního výboru, zjistili, že to není žádná výhoda, a je to pouze ochrana proti tomu, kdyby měl někdo oprávněný pocit, nebo i pocit, že místně příslušné orgány jsou na něj nějak zaměřeny. Ve skutečnosti to není nic jiného, než třeba to, že přestupky vojáků projednávají jejich velitelé, přestupky řidičů trolejbusů projednávají drážní orgány, a v případě poslanců a senátorů to mohou být dva orgány – ty, které jsou k tomu běžně příslušné, a imunitní výbor jejich komory. On si může vybrat. Jinak nikdo není z žádného přestupku žádným způsobem vyčleněn, jak jsme se teď někteří přesvědčili z vyplňování dotazníčků. Někde to projednávali seriózně. Myslím, že nikdo se neodvolal k našemu imunitnímu výboru, nebo aspoň všichni to projednali naprosto běžně ve správním řízení ve svých obvodech. To je jedna věc.

Druhá věc je, že tento návrh, tak jak je podaný, tak kolegovi Čunkovi by nezajistil ale vůbec nic. Jenomže kolega Čunek by tyto zkušenosti zatím neměl, ty by ho teprv čekaly, až skončí mandát. Ale možná by to zabránilo takovým věcem, jakože orgány činné v trestním řízení s kolegou Čunkem si vyžadovaly například seznam lidí, kteří přišli v den, kdy se projednával případ imunity kolegy Čunka, do Senátu. Ty lidi si povolávaly a ptaly se jich, koho šli navštívit a co tady vlastně dělali. Zajímavé! Jako imunitní výbor jsme proti tomu samozřejmě protestovali. Aby to bylo dokonalé, tak si to spletly ještě o měsíc, takže to dělaly dvakrát.

Ale kvalitu řízení tento zákon nezmění vůbec nijak. Prostě znovu budou psát různé výbory příslušnému státnímu zástupci, který jediný o tom může rozhodnout, a ten pak rozhodne, že ty seznamy se pošlou zpátky, atd., ale ve spisu už jsou jejich výslechy uvedeny dodnes, těch lidí, kteří přišli navštívit někoho úplně jiného a vůbec v tom sále nebyli. A přesto se to tak dělo.

Nevím, jakou to mohlo mít souvislost s trestným činem, který se odehrál údajně několik let předtím. Ale prostě stalo se to tak.

A třetí problém, kterým se budu zabývat, je docházka k hlasování. Já jsem navrhoval, a prošlo to až do sněmovny, že vlastně by se zrušilo toto jednání o obecné trestné činnosti. A tam by komory rozhodovaly pouze o tom, jestli bude vydán ke stíhání vazebnímu, nebo jestli to stíhání má probíhat na svobodě. To byla ta ochrana hlasování, protože máme snad poprvé případ, že byl někdo odsouzen v průběhu svého mandátu. No, většinou to skončilo tak, že žádné hlasování nebylo ohroženo, s výjimkou té slavné historky s volbou prezidenta.

Proč o tom tak mluvím? Účast na hlasování je záležitost, o které rozhoduje sám poslanec nebo senátor, anebo o ní rozhoduje vyšší moc. Stejně tak, když dostane poslanec a senátor chřipku, tak zůstane doma, léčí se a nehlasuje. Nevymýšlíme kvůli tomu nějakou ochranu Parlamentu. Nevymýšlíme. A lidí, kteří nepřijdou z těchto důvodů, je mnohonásobně víc v hlasování, než těch, kteří se nedostaví proto, že byli zavřeni.

Když způsobí úmyslný trestný čin obecného charakteru, tak to byl on, kdy rozhodl o tom, že nebude hlasovat. Proto se domnívám, že není potřeba hájit po odsouzení nějak jeho přítomnost na hlasování, prostě se nedostavil. Způsobil to on. Je to podobné, jako když odjede do lázní. A řeknu vám, že je tady řada kolegů, kteří nehlasují z důvodů daleko malichernějších, které způsobili sami, možná i teď bychom jich pár našli. A přesto se nezabýváme tím, jak to zařídit, aby tito kolegové mohli hlasovat.

Z tohoto hlediska pojďme se bavit o tom, co je a co není imunita. Úplnou imunitu má poslanec a senátor za projevy učiněné v komoře a v jejích orgánech, při práci. To je úplná imunita. Tam nemůže být stíhán nijak. A nikdo o tom nerozhoduje.

Přestupkovou imunitu nemá žádnou. Proto není třeba se o ní dále bavit. Ledaže bychom chtěli zrušit privilegium výběru, protože bychom věděli, že místní orgány nemohou pronásledovat poslance a senátora, protože jsou tak čestné, že by to nedělaly... Já bych to raději ponechal ještě nějakou dobu.

Třetí případ je, že poslanec spáchá nějaký trestný čin – a má být za něj souzen. Odložením, třeba v mém případě o 16 roků, mě zmaříte, ale i spravedlnosti zmaříte, právo na spravedlivý soud. Kdybych to udělal první rok, pořád by to platilo. Mimo to by se změnil můj svět, protože noviny by psaly o tom nesouzeném Pospíšilovi, a co je to za lumpa; to někteří také znají – a já bych se nemohl bránit, protože bych nebyl ani odsouzen, ani neodsouzen, ani osvobozen. A za 16 let byste zvali svědky toho, co jsem udělal třeba v samoobsluze, která už neexistuje. Lidé by říkali, že si opravdu nepamatují. To je věc, kterou bych nezaváděl.

Měli jsme tu dobrý návrh, jsme ochotni ho obnovit – prostě, suďme lidi za to, co udělali. V případě potřeby řekneme – musí být stíháni na svobodě. Ale, ať probíhá normální soud.

Třetí věc, u které se také nemluví o imunitě, a je to velká výsada, je možnost nevypovídat o věcech, které poslanec a senátor zjistili, nebo které se udály při výkonu jejich mandátu. Třeba co se týče Věcí veřejných, když by si na toto privilegium vzpomněli, možná by politická scéna byla důstojnější, možná by to dopadlo stejně. Ale jak říkal soudce, prý argumenty k odsouzení dodali sami, tak kdyby si vzpomněli na to, že mezi imunity patří i možnost nevypovídat o tom, co se děje při jejich politické činnosti v rámci výkonu mandátu, tak možná by to vypadalo jinak. Aspoň by to bylo důstojnější.

Nevím, neshledávám v tomto návrhu žádnou výhodu. Je to protrahované trápení těch, které budou z něčeho obviněni. Je to trápení opravdu někdy na desítky let.

Mohu toho být příkladem. Shodou okolností jsem se tenkrát nedopustil ničeho, z čeho bych byl stíhán, nebo to nikoho nenapadlo, že by mě stíhal. Ale kdyby se tak stalo, tak doteďka by si museli počkat na podzim, a já bych nejspíš znovu kandidoval, abych to posunul zase o 6 let. Takto kandidovat nebudu, protože mé svědomí je čisté, a nemusím čekat na žádný soud po 20 letech.

Já pro hlasovat nebudu. Pokud přijde nějaký návrh, podávat ho už také nebudu. Do podzimu to asi nestihnu. Pokud přijde do té doby nějaký návrh na zrušení tzv. imunity, která se dává teprve tím nevydáním; a imunitu poslanci a senátoři nemají na jakýkoliv čin, mají pouze na ten čin, kvůli kterému nebyli vydáni, tak představa, že poslanci a senátoři chodí po světě a páchají trestné činy, protože jsou nestíhatelní "až do smrti" je opravdu mylná. Tak samozřejmě to podpořím.

Tento zákon nepodpořím, protože jsme podávali návrh lepší. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, slovutný Senáte. Už jsme si zvykli na ledasco, co přichází z Poslanecké sněmovny, a to napříč politickým spektrem. Chtěl bych upozornit, že revoluce požírá svoje děti!

Pevně souhlasím s definicí imunity členem ÚPV kolegou Škaloudem – vaším prostřednictvím, pane předsedající, i s tím, co tady řekl bývalý předseda imunitního výboru, který má velké zkušenosti s tím, jak se posuzuje imunita mezi námi v Senátu.

Máme zde dvě roviny. První rovina je ústavněprávní. Tady zaznělo z úst předsedy ÚPV, že návrh neodporuje Ústavě. Já s ním do určité míry souhlasím.

Druhá rovina je politická. Je to rovina, která je motivována nenávistí proti vám všem politikům; i těm v Poslanecké sněmovně. I proti politice jako takové. Protože taková je nálada lidí ve společnosti v poslední době.

Setkáváme se s další změnou Ústavy v krátké době. Jaký je rozdíl mezi ČR a např. Spojenými státy? Ale jsme v Česku, Absurdistánu.

Prezident Klaus se možná po skončení mandátu v lednu příštího roku bude moci sám osobně přesvědčit o tom, jak bude fungovat "salámová změna" Ústavy. Možná se na to už některé subjekty připravují.

Podle mne jde o další, vyloženě populistický návrh změny Ústavy. Patrně ze stejných míst a od stejných lidí, jejichž cílem je možná destabilizovat politický systém v ČR, velmi lacině se zalíbit voličům, kteří stejně nás všechny politiky nenávidí – napříč politickým spektrem. Možná předat postupně politickou moc do rukou různých sdružení a aktivit, které ale nikdo nevolí a nenesou žádnou odpovědnost.

Zároveň tady velmi silně cítím tlak na posílení moci výkonné proti moci zákonodárné. Chci vám všem připomenout jiný, vrcholně populistický zákon, a to schválené snížení platů a především zdanění náhrad, který vás většina odhlasovala. Pak jste se většina z vás divila, kteří hlasovali pro, a stejně tak se budete možná i divit, pokud odhlasujete i tuto významnou změnu Ústavy. Možná tím i účelově bude ohrožena demokracie v této zemi a možnost nás, svobodně vyjadřovat názory lidí, kteří se na nás obracejí, když se jim nelíbí některé podivné postupy policie, soudů, státních zástupců a úředníků různých ministerstev. Vzpomeňte si, jak se vám pak státní zástupci i soudci vysmáli, když u nichž k žádnému snížení platů, natož ke zdanění náhrad nedošlo! Jak jste se divili, když jste viděli svoje výplatní pásky, a dokonce mnozí z vás se pohoršovali, že vlastně nevěděli, co schvalují. Ostatně aféra Věcí veřejných vznikla i na základě této nespokojenosti.

Nyní vás opět varuji před všemi, kteří ve jménu populismu a svého zviditelňování se opět salámovou – salámovou osekávací metodou, a je to velmi nebezpečná metoda, v tak krátké době opět chtějí měnit Ústavu! Kolikrát ještě my všichni budeme cílem útoků na nezávislost poslanců a senátorů? Co uděláme se soudci, státními zástupci, když v této novele dokonce útočíme i na nezávislost ústavních soudců? To je tak Ústava špatně napsaná, že ji musíme nyní měnit každou chvíli? To byla ČR tak nedemokratická a špatná, že to téměř 20 let nikomu nevadilo a nyní se to musí v krátké době rychle změnit?

Možná to dopadne stejně, jako to dopadlo s platy, že ústavní soudci si prosadí jako v případě platů neplatnost pro sebe v rámci zachování nezávislosti. Já jim to přeji.

Varuji. Velmi důrazně varuji před takovou změnou Ústavy a právním inženýrstvím některých populistických politiků a právníků.

Varuji před nahrazováním justiční mafie mafií jinou. Přijde za chvíli i zrušení Senátu? Kdy? Lidé si to přece přejí! ČSSD to také měla ve svém programu, a dokonce to nesli i někteří odboráři na transparentech v sobotu na Václavském náměstí! Cui bono, jak říkají právníci? Komu ku prospěchu? Proč vlastně poslanec a senátor má imunitu? Právě proto, podle mého názoru, aby se nebál šikany a nátlaku ze strany moci výkonné. Tady se najedou asi bude prosazovat pravý opak. Vzpomeňme si, tady, tady to bylo! Na projednávání zvláštního převodu bytů na Ostravsku a vystoupení právníka pana Bakaly zde v Senátu! Pamatujte si! Zvůle české justice, především některých státních zástupců i soudců, i celkově neutěšený stav české justice jako celku – připomínám jenom tak na okraj, že 64 soudců jsou absolventi Plzeňské Sorbonny, ve spolupráci s korupcí a nefunkčností – o korupci soudců tady byla řeč v souvislosti se zprávou BIS, a to doufám nikdo nechcete zpochybňovat, a jak se to vyřešilo? Nijak! – nefunkční a rozvrácenou a odborně bohužel ne příliš zdatnou českou policií, to vše je smrtelný koktejl a návod k tomu, jak po této ústavní změně začít politické procesy. Ostatně výroky soudce, že občan nemůže vykonávat činnost, kterou mu zaručuje Ústava, ano, Ústava, vážení, je názorným příkladem nerespektování ústavních práv, ze kterých si mnozí už nyní dělají trhací kalendář. Pokud soudce nadřazuje zákon nad Ústavu, nikdo se nemůže divit, jak vypadá české soudnictví, kde se někteří soudci povýšili na bohy. Tím narážím na to, že Ústavou je každému občanu ČR zaručeno právo volit a být volen. Každý, komu se totiž nebude určitý poslanec nebo senátor líbit, si počká a po skončení jeho volebního období ho zažaluje, a to třeba i za výroky, které pronesl zde na půdě Senátu nebo sněmovny. To nemá v celé civilizované Evropě obdoby, a přesto něco takového navrhovatelé a někteří obhájci této změny Ústavy zde zavádějí! Nevidí si pro svoji pýchu, touhu po zviditelnění a populismus ani na špičku svého nosu!

Jak se mají zachovat poslanci a senátoři při změně této Ústavy, kteří částečně působí, a mnozí z vás si na to vzpomeňte, i jako určití ombudsmani, na které se lidé obrací o pomoc, když cítí, že se jim činí křivda, nespravedlnost, nebo že někdo krade, když takový politik bude mít v podstatě svázané ruce, protože se může stát po několika letech objektem dlouhodobého vyšetřování, popotahování po soudech a nebude se moci obrátit ani na imunitní výbor, protože po skončení jeho mandátu již takový výbor nebude mít vůči bývalému poslanci nebo senátoru žádné pravomoci. Vy z vás, kteří osobně znáte, jak pracují někteří policisté, státní zástupci a především jak pomalu a zdlouhavě pracují české soudy a jak drahé jsou advokátní služby, vy víte, o čem mluvím! Současný postup je takový, že i když člověk soud po letech vyhraje, je finančně velmi poškozen, psychicky zdeptán a navíc, a to je to nejhorší, stejně nikdy nebude před lidmi a některými novináři očištěn, i když soud vyzní pro něj. Ostatně jsme to tady slyšeli.

Ano, vážení, to je realita současného Česka, kterou asi ti, co navrhují nynější změnu Ústavy neznají a žijí v akváriu svých naivních, ano, naivních představ, anebo pracují tak, jak to bylo v případě exekučního zákona pro některé právní kanceláře a velké ekonomické zájmové skupiny, kterým vadí někteří poslanci a senátoři, protože poukazují na některé nekalé praktiky. Místo, abychom se soustředili na jiné zákony a problémy, které vadí daleko větší části občanů, jako je například neomezené právo exekutorů, lichva nebo boj proti korupci, tak se tady rozdmychává nenávist proti svobodnému vyjadřování názorů, a to i na parlamentní půdě! Dám příklad: když lékař na půdě Poslanecké sněmovny diagnostikuje intoxikaci u ministra, je za to postihován. To dokazuje, že dokonce i na půdě Poslanecké sněmovny je někdo pronásledován za odborný názor, odborný lékařský názor! Už to, vážení, totiž začalo! A je jenom potřeba, aby se to dotáhlo do konce a aby všichni, kdo jsou dnešnímu establishmentu nepohodlní, se zastrašili a případně i zničili po ukončení jejich mandátu. Nezapomínejme ale, že politické poměry v ČR se mohou rychle měnit a tato změna Ústavy může být použita i proti tvůrcům této populistické změny Ústavy, k vyřizování osobních, ano, osobních účtů. Změny budou takové, že se poslanci a senátoři stanou lovnou zvěří, protože jejich obrana, imunita, před pozdějšími útoky padne! To platí i pro ústavní soudce! A jsem velmi, velmi zvědav, jak se vypořádají se stejnou hrozbou, protože tato hrozba platí i pro ně. Možná, že se s tím, a zcela určitě, vypořádají tak, jako se snížením platů a Černý Petr opět zůstane v rukách možná těch méně chápavých! Schválíte-li tento zákon, lov začíná. Budeme stíháni i po 10 letech za naše kritické projevy v Senátu a za naše zastávání se občanů, na kterých stát páchá v současnosti křivdy? Varuji před překotnými změnami Ústavy salámovou metodou! Uvědomte si, že se to týká každého, každého z nás – z nás poslanců, i senátorů! Je nás 281. Kriminalizovat politiky dostane v Česku zelenou. Česká republika, a to je poslední, co bych vám chtěl říct, má velmi, velmi smutné a historické zkušenosti s politickými procesy.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se hlásí dva senátoři s přednostním právem, takže paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Dámy a pánové, já se omlouvám, ale v projevu mého kolegy pana senátora Drymla zazněla taková spousta nepřesností, a navíc jeho emotivní projev by mohl i v nočních hodinách vyděsit občany, tak já bych to ráda uvedla trošku na pravou míru. Já si nemyslím, že by Senát mohl být podezříván z toho, že dává zelenou ke kriminalizaci politiků, protože už v roce 2001 a potom několikrát a opakovaně navrhoval změnu Ústavy, která omezí trestní imunitu poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu na dobu výkonu jejich mandátu. Já bych ráda řekla, že to znamená, že tehdy, když senátor, poslanec je vydán imunitním výborem, tak už nepožívá žádné imunity, pouze tehdy, jestliže imunitní výbor mu tu imunitu poskytne, tak je podle současné dikce zákona, trestní stíhání jaksi vyloučeno a my to teď omezujeme na dobu výkonu mandátu. Samozřejmě, že to může mít svá úskalí, kolegové tady o tom hovořili, já si ale nemyslím, že žijeme ve světě, který nám tady připodobnil pan doktor Dryml.

A pak bych chtěla ještě říct, že jsou dva pojmy. Jeden se jmenuje imunita, event. trestní imunita, a pak existuje tzv. indemnita, což je ochrana před tím, aby někdo mohl být stíhán za projevy pronesené na půdě Senátu, a tu nikdo neomezuje a ta je absolutní. To znamená prostě představa, že někdo někoho bude stíhat za to, co u tohoto pultu pronese, mi připadá zcela absurdní, a proto jsem si dovolila se k tomu vyjádřit.

Samozřejmě vnímám všechny kritické připomínky. Myslím, že nejvážnější kritická připomínka je v tom, že novelizujeme Ústavu per partes, tou salámovou metodou. To dobře určitě není. Ale jestliže jsme schválili změnu Ústavy k přímé volbě prezidenta a prezidentu republiky omezili trestně právní imunitu na dobu výkonu mandátu, tak přece nemůžeme mít větší rozsah imunity, než má prezident republiky. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko, a o slovo se přihlásil pan předseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, paní poslankyně, my jsme se před chvilkou dozvěděli, že v naší zemi je několik desítek statečných lidí, na kterých to všechno visí, kteří jsou neustále ohroženi, a máte tu čest, že jsou to vaše kolegyně a kolegové a v Poslanecké sněmovně, a všichni ti ostatní za těmito zdmi, za těmito paláci, kteří organizují různé akce, projevují své občanské postoje, to jsou lidé z nějakého jiného světa, protože ti nemusí požívat privilegia, že mají své názory hájené. Ano, je pravda, že my to máme svěřeno na základě svobodných voleb od občanů, ale od přírody, od Pána Boha doufám, že jsme si aspoň v některých věcech rovní. Já naprosto musím ty hororové scény a dramatické výjevy mého ctěného kolegy pana Mirka Drymla odmítnout. Takhle to není, a kdyby to tak bylo, tak víte, kdo za to může? Jedině a pouze my politici v zákonodárných sborech, protože moc výkonná se odvíjí od naší vůle. Od naší vůle! Ať už v generacích před námi, v současných a v budoucnu to bude i u těch budoucích.

Takže nedělejme z toho populistické sdělení občanům, jací jsme bojovníci za práva a demokracii a že tady ta demokracie stojí jenom na nás. Vidíme kolem sebe aféry, ze kterých jsme, aspoň slušní politici, nešťastní, a vidíme, že nemáme efektivní a účinné metody. A určitě to není v tom, že by nám chyběla imunita. Vždyť jsme ji doteď měli! O tom to vůbec není a možná spíše je to opak, že někteří spoléhají, zejména ti, kteří i v našich řadách nehrají fér, na to, že když mají imunitu, tak že to můžou mít snazší.

Je mi jasné, a já nepatřím k těm, kteří by nepochybovali aspoň chvilkami o zcela dostatečné nezávislosti některých institucí, které právní stát má. Ale na druhou stranu musím prostřednictvím řídícího mému ctěnému kolegovi Čunkovi říci, že já také snad nepatřím k lidem, kteří by byli zticha a neleželi některým lidem v žaludku. Nakonec i tady v minulosti mi to někteří dávali jasně najevo. A o tom je demokracie, musíme to umět překonat a musíme se s tím vypořádat. A tu imunitu, myslím si, že ve své podstatě vůbec nepotřebujeme, pokud děláme věci podle svého vědomí a svědomí, akorát někdy se může stát, že okolnosti nechtěně můžou nás někoho dostat do blízkosti jevů, které na nás hodí špatný stín, ale to je bohužel to riziko politiky.

Takže chci říci, že tady byla příliš silná slova na mé gusto, slova neadekvátní, a co je zarážející, my tady jednáme o opatření, které se týká několika desítek lidí veřejně činných v této republice, které přímo neohrozí, podle mého názoru, pilíře a základy demokracie, ani neohrožuje to, co rozhoduje o síle demokracie, a to je síla a vývoj životní úrovně. Když jsme tady projednávali zvýšení DPH a desítky jiných opatření, která bolestivě dopadnou na lidi, staví tento svět tak, že je ještě více nespravedlivý, než je, tak se tady takhle nediskutovalo! Ale o sobě, to někteří tady dokážou napsat román a ještě nám ho hned na místě přečíst! A já k těmto lidem patřit nechci, a proto budu pro zrušení imunity, aspoň po dobu výkonu našeho mandátu určitě hlasovat. Já bych se musel stydět, kdybych toto v této době hájil, kdy situace je taková, jaká je! A je i zásluhou politického spektra; spektra, které je v Parlamentu, to znamená ve Sněmovně, bohužel, i když asi v menší míře, i v Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. A jako další se do rozpravy hlásí pan senátor Tomáš Töpfer. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Töpfer:  Děkuji, pane předsedající. Já jenom opravdu několik poznámek k předřečníkům. Prosím pěkně, to byl asi přeřek paní senátorky, která řekla, že imunitní výborů může dát imunitu zákonodárci. Musí to dělat plénum a také plénum vydává zákonodárce. On sám nepožívá imunity a nemůže se proto rozhodnout. Mluvme prosím v těch kategoriích a buďme přesní, co to je imunita. To znamená, pokud zákonodárce provede nějaký trestný čin, tak ho vydá na žádost policie event. plénum Senátu nebo Sněmovny. Takže on sám se o imunitě nemůže rozhodovat.

Já jsem si jenom vzpomněl na film Manželství po italsku, jestli si na to pamatujete, s Marcellem Mastroiannim. Sofia Lorenová tam byla obviněna z toho, že prodává pašované cigarety, ale do vězení nemohla jít, dokud byla těhotná, tak dělali ty děti pořád. Až už nemohl, tak nakonec ji zavřeli. Ale trvalo to dlouho a stěžoval si, že dostává pořád fazolovou polévku a že už nějak nemá dost síly na to, aby ji ochránil před vězením. Tehdy jsme se tomu smáli, ale to byla filmová komedie. A já mám takový pocit, že se máme tomu smát ještě dneska, té debatě o imunitě. Já budu klidně pro zrušení imunity, když si budu jistý, že už tady nemáme justiční mafii, že to můžu říct a nebude to kriminalizovaný výrok, že tu máme skutečně nezávislé soudy, že tu máme nezkorumpované a nezkorumpovatelné státní zástupce, kteří nemají styky s podsvětím, že máme neovlivnitelnou policii, že z BIS neunikne ani jedna věta odposlechů a ještě navíc se potom třeba ukáže, že ty odposlechy vůbec nezavdávají žádný důvod k trestnímu stíhání. A jestli prosím si myslíte, že nás budou mít lidé raději, tak nebudou! Podívejte se na průzkumu i na důvěru v ústavní instituce. Pořád jsme někde na předposledním místě jako Senát. Zmrazili jsme si platy, snížili jsme si platy, nic nepomohlo! Důvěřuje nám strašně málo lidí. Zdanili jsme si náhrady. Kde je to okénko, kam jste chtěli vracet náhrady? Nenašli jste ho!

A víte, já doufám, že už teď nikdo nebude shromažďovat žádné nahrávky na sebe navzájem, že ta novinka v české politice už zmizí, že nikdo nebude sbírat kompromitující materiály na své politické odpůrce, nebude je sledovat a účelová trestní oznámení, která budou podána na zákonodárce, že už se nebudou pravděpodobně opakovat. Víte, kde jsou ti – tady dlouze mluvil pan senátor Čunek – kde jsou ti, kteří byli obviněni, odešli z politiky? Kdo z nich se vrátil? Já si na nikoho nevzpomínám. Já si vzpomínám jenom na ty obviněné, nikoliv na ty, kteří se očistili a vrátili.

Když jsem nastoupil do Senátu, tak mě pan senátor Pospíšil varoval. Říkal, žádnou přestupkovou imunitu nemáš!

Pozor! Zaplať tisíc korun policajtům, nebo my ti dáme pět tisíc! Já jsem se toho držel. Nikdy jsem žádnou přestupkovou imunitu nevyužil, resp. nevybral jsem si náš imunitní výbor k tomu, aby mě za nějaký přestupek trestal. A veřejnosti se to opravdu těžko vysvětluje.

Všechny argumenty tady padly a já jenom chci avizovat, že já pro tento zákon touto salámovou metodou hlasovat nebudu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se hlásí pan senátor Petr Vícha. Prosím, máte slovo.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Milé kolegyně, vážení kolegové, vážená paní poslankyně, já se přidám ke kolegovi Töpferovi k určitému opravování senátorky Paukrtové, která řekla, že kdo by v nočních hodinách slyšel projev kolegy Drymla, tak že by mohl být vyděšen. Musím říct, že my jsme někdy z jeho projevů vyděšeni i za bílého dne. (Pobavení.)

Ale ta druhá věc, a tím bych chtěl navázat na kolegu Töpfera, máme asi všichni pochybnosti o činnosti policie, státního zastupitelství, soudů, ale kdo jiný tedy než my jsme za to spoluzodpovědní? Ti lidé, kteří nemají vůbec žádnou imunitu, tak jestli tohle nefunguje, tyhle orgány, tak na ně to přece dopadá také!

Kolegyně, kolegové, při poslouchání části dnešní debaty jsem si vybavil písničku Tomáše Kluse Lekce planého žvanění, lekce arogance. Omlouvám se vám, jestli se vás to dotklo, ale jsme skutečně nadlidi, kteří potřebují něco navíc než normální lidi? Já vás vyzývám, abychom tento zákon schválili. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A ještě jednou se do rozpravy hlásí pan senátor Tomáš Töpfer. Téměř jsem myslel, že ukončím rozpravu. Prosím, máte slovo.

Senátor Tomáš Töpfer:  Ještě jednu malinkou poznámku prostřednictvím pana předsedajícího k panu předsedovi Štěchovi. Kdysi byla taková anekdota, jaký je rozdíl mezi naší a americkou ústavou. Naše ústava zaručovala svobodu projevu a americká dokonce i svobodu po projevu. Ta anekdota samozřejmě už neplatí, protože nemáme totalitu, ale já jsem chtěl ujistit pana senátora Štěcha i pana senátora Víchu, že ty protestující občany nikdo nekriminalizuje. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další se hlásí pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Já musím jenom reagovat... Dobré odpoledne, dámy a pánové. Já musím reagovat na slova kolegy Töpfera, protože jsem byl členem mandátního a imunitního výboru, a já si pamatuji, když jeden náš kolega řešil přestupek dopravní právě přes tento výbor. A kdo jste u toho byl, tak jsme tam strávili dvě hodiny kvůli, mám dojem, 500 nebo 1000 korunám pokuty. A když jsme pak měli možnost si vyslechnout všechny důkazní materiály, tak to bylo docela dost hrozné. A co nejhorší na tom bylo, to zjištění jakési falešné kolegiality, která tam nastala při tomto výboru. V ten okamžik nikdo nebyl schopen říct, že bychom kolegu měli potrestat, a když potrestat, tak kolika korunami? Mám dojem, že to nebylo 5 tis., jak říká kolega Töpfer, mám dojem, že to byla výše do 2 tis. Kč. On mohl dostat pokutu za tisíc korun. Já jsem navrhl potom po dlouhých debatách, když to nikdo nechtěl vyslovit, protože ten ortel jsem nakonec řekl já, tak jsem navrhl 2 tis. Pak jsme mu udělali průměr, dali jsme mu tisíc a za pět minut jsme byli doma. Ale dvě hodiny jsme předtím řešili jeho problém, když překročil rychlost poměrně podstatně, a dle mého z toho, co jsem k tomu věděl, i poměrně arogantně směrem k městské nebo obecní policii.

To znamená, jsme všichni jenom lidé, každý z nás je trošku jiný. Já jsem, tak jak tady bylo řečeno, nikdy nevyužil své průkazky, naopak mám ji hluboko schovanou, aby mě nenapadlo ji náhodou někdy vytáhnout, a myslím si, že to je to nejhorší, když to směrem k občanům uděláme a pak je to medializováno. Je něco jiného politická záležitost na politickém kolbišti a něco jiného jsou obyčejné přestupky za dopravu. Tam bychom si všichni skutečně měli být rovni, a proto já budu pro návrh tohoto zákona nebo novelizaci Ústavy hlasovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Vidím, že se nám rozprava rozrůstá, takže pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, máte slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Já myslím, že je čas, vážený pane předsedající a vážená paní poslankyně, vážené kolegyně, kolegové, léčit slovem. Já jsem nikdy nepochopil, proč se neříká beztrestnost nebo nestíhatelnost, a proč tak důležitou biologickou věc, jako je imunita, a já bych nechtěl, aby mě někdo, proboha, nějak točil s mojí imunitou z jakýchkoliv politických důvodů. To je věc, která se vás týká všech. Já vím, že se to tak říká. Já to chápu, pochopil jsem, ale možná, že bychom někdy v budoucnu našim pravnoučatům mohli doporučit, aby tam dala ustanovení o nestíhatelnosti, beztrestnosti částečné nebo úplné, abychom debatovali v těchto termínech. Ono by to i veřejnosti bylo potom jasnější, protože někdo si myslí, že si tady ještě kšeftujeme s vakcínami, třeba! (Pobavení.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy už se nikdo nehlásí. (Zdvižením ruky se hlásí senátor Kubera.) Pane senátore, máte se hlásit z místa!

Senátor Jaroslav Kubera:  Aha! Omlouvám se, že jsem se nehlásil z místa.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Já vám výjimečně dávám slovo, ale je to...

Senátor Jaroslav Kubera:  Jenom faktická poznámka vaším prostřednictvím k panu senátoru Horníkovi, aby bylo jasno, to, co on tady tak horoucně líčil, my v tomto zákoně neřešíme. Tam se nic na přestupkové imunitě nemění, takže jenom pro pořádek.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Já mám pocit, že už byla vyčerpána téměř všechna témata, ale pokud by ještě někdo chtěl vystoupit, stále ještě je možnost a je otevřena obecná rozprava. Pokud se tedy nikdo nehlásí, tak obecnou rozpravu uzavírám a požádal bych předkladatelku o závěrečné slovo, pokud chce vystoupit. (Ano.) Takže prosím, paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Kateřina Klasnová:  Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já jsem si vyslechla všechny názory, které dnes zazněly všech mých předřečníků, tedy hlasů pro i proti této novele Ústavy, a dovolte mi tedy pár vět. Nejprve ke kritice dílčích úprav Ústavy. Věřte mi, že ani já nejsem zastánkyní salámové metody úpravy Ústavy jakožto nejvyšší normy platné v ČR. Nyní nás čeká v dolní komoře Parlamentu projednávání dalších úprav Ústavy, zavedení celostátního referenda a rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu. Zatímco vládní předklad celostátního referenda nepovažuji za zcela zdařilý, rozšíření pravomocí NKÚ má moji plnou podporu, zvláště v pozměňovacích návrzích ústavně-právního výboru.

Za své krátké angažmá ve vysoké politice musím konstatovat, že chuť ke koncepční a systémové práci je alespoň v dolní komoře Parlamentu bohužel často minimální. Nejinak tomu bylo v případě novely Ústavy omezující imunitu. Když neprošel na začátku tohoto volebního období první pokus o omezení imunity, které bylo součástí koaliční smlouvy, pochopila jsem, že ta snaha byla v podstatě mediální. Pochopila jsem, že samozřejmě pokud by byla ta snaha vedena skutečným úsilím o změnu Ústavy, byla by projednána už tehdy se sociální demokracií a KSČM, protože bylo zapotřebí ústavní většiny.

Jablkem sváru se v předchozím předkladu v tomto volebním období stala právě přestupková imunita, či chcete-li privilegium ve slovníku pana senátora Pospíšila, která byla zcela neakceptovatelná pro zástupce sociální demokracie a KSČM. Já jsem tehdy mohla zcela rezignovat na to, že vůbec tato Poslanecká sněmovna bude o zrušení nebo omezení imunity jednat. Místo toho jsem téměř po roce jednání přesvědčila kolegy k této změně Ústavy, za kterou si stojím. A pro pana senátora Drymla chci zopakovat, že pod touto – jeho slovníkem – téměř hrůzostrašnou novelou je podepsán předseda sociální demokracie pan Sobotka.

Na rozdíl od některých se domnívám, že touto novelou se v podstatě ruší jistá historická kuriozita naší Ústavy, jak zde již uvedla paní senátorka Paukrtová. Ve většině parlamentů evropských zemí je imunita členů omezena na dobu trvání mandátu, někdy jen na cestu do parlamentu a jednání v budově. V řadě zemí, kde je trestní stíhání člena parlamentu možné jen se souhlasem dané komory, však nesouhlas Sněmovny s vydáním jejího člena nevylučuje trestní stíhání poté, kdy dotyčný už přestane být poslancem či senátorem, tedy svým způsobem sejde z očí, sejde z mysli. To je moje poznámka k panu senátorovi Čunkovi.

Znovu zdůrazňuji, že imunita má chránit fungování komor parlamentu, jejichž členové mají mít možnost v souladu se svým slibem svobodně a nerušeně vykonávat svůj mandát, a také znovu zdůrazňuji, že tato úprava novely nijak neruší tento princip imunity, pouze odstraňuje jakousi anomálii z Ústavy ČR.

A znovu také na závěr připomínám, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři, že stejně jste již omezili imunitu hlavy státu. Bylo by tedy značně nekoncepční ponechat stávající šíři imunity zákonodárců a ústavních soudců. Já ještě jednou velice děkuji těm, kdo tuto novelu Ústavy podpoří.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní poslankyně, a nyní se ptám pana zpravodaje, zda chce vystoupit. Ano, takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji vám, pane místopředsedo. Já budu velmi stručný. Vy jste určitě stejně pečlivě jako já poslouchali vystoupení jednotlivých senátorů a opakované vystoupení paní senátorky Soni Paukrtové. Celkem to bylo 14 vystoupení, z toho 12 senátorek, senátorů vystoupilo.

Jinak pokud jde o ty okruhy, já se nebudu skutečně zabývat vším, ale jednak k panu senátorovi Kuberovi s tím, že někdo skutečně opakovaně kandiduje a opakuje svůj mandát ne proto, aby se vyhnul, on to tak neřekl, ale já říkám, ano, může opakovat i proto, aby se vyhnul, a myslím si, že někteří, a nechci říct mnozí, kandidují právě proto, aby se vyhnuli trestnímu stíhání.

Reakce byla na vystoupení pana senátora Čunka. Já k tomu chci dodat, že on nebyl zproštěn viny nezávislým soudem, ale trestní stíhání bylo zastaveno státním zástupcem, a o tom se vede diskuse, zdali ten postup byl zákonný, či nezákonný. A pan senátor Čunek v procesním postavení obviněného si mohl podat stížnost a domáhat se tedy vyslovení neviny nezávislým soudem.

Pokud tady bylo reagováno na vystoupení senátora Vladimíra Drymla, tak já k tomu mohu dodat jedno. Já jsem občanem jeho senátního obvodu, protože jsem z Hradce Králové, a i mně se psychicky přitížilo poté, kdy jsem slyšel svého senátora.

Jinak pokud jde o návrhy, tak přestože zde byl vysloven opakovaný nesouhlas s navrhovanou novelou, nebylo řečeno, že bychom měli hlasovat o zamítnutí takového návrhu, a jediný návrh, který padl, resp. byl vysloven mnou coby garančním zpravodajem z hlediska ústavně-právního výboru Senátu PČR, byl návrh na schválení a já, vážený pane předsedající, prosím, zda byste mohl nechat hlasovat o tomto návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Je tomu tak. A nyní tedy přistoupíme k hlasování. (Znělka.) Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 47 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 29? To se mi nezdá. Pardon, omlouvám se, ano – 29. Je to správně, je to třípětinová většina. Špatně jsem počítal. Omlouvám se.

Takže dle čl. 39 Ústavy k přijetí ústavního zákona, k souhlasu s ratifikací mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo a já mohu v tuto chvíli konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 39 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 27, proti bylo 10. Návrh nebyl přijat.

Děkuji. Tímto skončilo projednávání tohoto bodu. A já bych si dovolil předat řízení schůze.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat dalším bodem, a tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 325

Obdrželi jste jej jako senátní tisk číslo 325. Návrh nám uvede ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Doufám, že mu umožníme, aby nám to mohl říci v klidném prostředí. Poprosím všechny kolegy, kteří chtějí diskutovat, aby tak učinili v předsálí, v kuloárech!

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych vám stručně přestavil předloženou novelu zákona trestního, který upravuje tzv. trestní řád. Jedná se tedy o procesní předpisy trestního práva tato vládní novela má vést ke zrychlení a zefektivnění některých institutů trestního práva, které nazýváme tzv. odklony. Pokud mám velmi jednoduše vysvětlit, o co se jedná, tak moderní trestní proces v některých případech umožňuje, aby méně závažné kauzy nebo případy, kdy se dotyčný dozná, aby byly řešeny zjednodušeně ve zkrácených formách řízení, ne v tom klasickém soudním řízení, ve kterém se nařizuje tzv. hlavní líčení, které, jak víte, většinou trvá dlouhou dobu, ale také je mimořádně ekonomicky nákladné. Je třeba si uvědomit, že tyto náklady vždy platí daňový poplatník, a při stovkách tisíců kauz, které ročně řeší naše soudy, je dobré mít takovéto alternativní formy řešení trestních kauz.

Tato novela tedy na jedné straně upravuje již existující instituty odklonů, tzv. podmíněné zastavení trestního stíhání a podmíněné odložení podání návrhu na potrestání, ale hlavně zavádí úplně nový institut, tzv. dohodu o vině a trestu. To je v zásadě základem této novely, a když dovolíte, o ní bych chtěl zde asi nejvíce hovořit.

Další důležitou částí této novely trestního řádu je pak úprava institutu spolupracujícího obviněného, kdy se mění podmínky, za kterých je možné označit jednoho ze spolupachatelů závažné trestné činnosti za spolupracujícího obviněného, a tímto způsobem získat klíčové svědectví pro usvědčení ostatních spolupachatelů závažné trestné činnosti. V zásadě jde o jakousi formu tzv. korunního svědka, kdy v tomto případě však ministerstvo, potažmo vláda navrhuje vhodnější formu. Rozdíl mezi spolupracujícím obviněným a korunním svědkem bude vysvětlen za chvilku.

Dovolte mi tedy nejprve o té první části, kterou považuji za mimořádně důležitou, a to je zavedení institutu dohody o vině a trestu. Nejprve chci říci, že toto je institut, který dnes má většina zemí Evropské unie. Nejedná se tak pouze o prvek anglosaského práva, který by chtěla vláda zde uměle inkorporovat do českého právního řádu. Většina zemí Evropy má takovouto podobnou instituci a musím říci, že většina zemí Evropské unie si ji také velmi chválí a velmi často ji využívá.

Jako příklad uvedu Slovensko, kde dohoda o vině a trestu byla zavedena v roce 2006, to znamená před sedmi lety, a je třeba říci, že od té doby se právě skrze takovouto dohodu o vině a trestu řeší nemalá část trestních kauz na Slovensku. Dokonce ta poslední čísla jsou taková, že se jednalo o 8 tisíc kauz v roce 2011 a došlo tak k výraznému zkrácení délky soudního trestního řízení.

O co v případě dohody o vině a trestu jde? Jde o to, že naším cílem je nalézt, jak už jsem řekl, řešení tam, kde není třeba provádět složité, časově náročné a finančně nákladné hlavní líčení a kde je možné věc vyřešit rychleji odsuzujícím rozsudkem, tak stanovit jasná pravidla, zákonná pravidla pro to, jak takovéto řízení provést.

Dohoda o vině a trestu se týká těch trestných činů – zdůrazňuji, že tam nejsou zvlášť závažné zločiny, jde o přečiny a zločiny, nikoli o ty nejzávažnější trestné činy – tak takováto dohoda o vině a trestu spočívá na principu, že když v rámci přípravného řízení, které probíhá pod dozorem a dohledem státního zástupce, jsou v rámci dokazování dostatečně shromážděna fakta o tom, že konkrétní osoba spáchala určitý trestný čin, jsou dostatečně osvětleny okolnosti, za kterých takovýto trestný čin osoba spáchala, pokud se takováto osoba, takovýto pachatel přizná k tomu, že trestný čin spáchal, pak asi mnohého z nás napadne, zda má či nemá smysl provádět, jak už jsem řekl, finančně nákladné a zdlouhavé hlavní líčení. A právě dohoda o vině a trestu umožňuje, aby v případě toho, že vše je prokázáno v přípravném řízení a dotyčný se dozná, tak aby státní zástupce navrhl, zdůrazňuji, přiměřený, adekvátní a spravedlivý trest. A pokud dotyčný obžalovaný, respektive v té chvíli ještě obviněný, bude s tímto trestem souhlasit, pak může takovýto konsensus mezi obžalobou a obviněným, obžalovaným, posvětit soudce a může být takováto dohoda o vině a trestu uzavřena.

Cílem tedy není uložit někomu mírnější trest. Cílem není, aby si obviněný sám stanovil trest, jak některá média nesprávně informují. Cílem je, abychom tam, kde se to vyplatí a kde je skutkový stav jasný, předešli zdlouhavému hlavnímu líčení, kde se často opakují jednotlivé důkazy, provádění jednotlivých důkazů a je to zkrátka v některých případech opravdu zbytečné.

Takováto dohoda o vině a trestu musí být garantována soudcem. Soudce je ten, který garantuje, že v rámci takovéto dohody, takovéhoto konsensu na trestu nedošlo ke zvýhodnění obviněného. Soudce garantuje, že tam nedošlo k nějakým prokoruptivním či jiným klientelistickým, praktikám. Ostatně takováto dohoda je zveřejňována ve veřejném zasedání soudu a je tedy tak pod společenskou kontrolu, tedy pod kontrolou veřejnosti.

Avizuji, že cílem není dávat obviněnému menší trest. Cílem je, aby zkrátka se zkrátilo soudní řízení a aby soudy měly dostatek času pro ty trestné činy, kde obviněný vinu popírá, kde je třeba vše pečlivě prokázat, anebo aby měly soudy dostatek času pro zvlášť závažné formy trestné činnosti, kde je takováto dohoda, zdůrazňuji, vyloučena. Týká se to tedy spíše méně závažných trestných činů než zvlášť závažných zločinů.

Myslím si, že takováto nová instituce nabude významu zvláště u takzvaných nedbalostních trestných činů, kdy bohužel dojde ke spáchání trestného činu, aniž by pachatel měl úmysl spáchat nějaký trestný čin, typu nedbalostní ublížení na zdraví při dopravní nehodě, kde je zřejmé, že ten, kdo spáchal dopravní nehodu, je v zásadě "slušný" člověk, ne pachatel závažné trestné činnosti, je to člověk, který přizná to, že spáchal například takovouto trestnou činnost, a jeho cílem je, mít co nejrychleji kauzu uzavřenu, mít přiměřený trest, ten vykonat, škodu nahradit a celou věc vyřešit. Právě pro nedbalostní trestné činy já osobně se domnívám, může být takováto dohoda o vině a trestu důležitým procesním instrumentem a může být v praxi výrazně využívána.

To je tedy k dohodě o vině a trestu. Avizuji, že na Slovensku ta úprava má mnohem menší ústavní a zákonné záruky než má ta naše úprava. Například je možné ji vztáhnout na veškeré trestné činy na Slovensku, třeba i na vraždy. Nejsou z toho vyňati mladiství. My z toho mladistvé vyjímáme, protože mladiství nedokáží vždy posoudit, zda trest je adekvátní, nemůže se tedy svobodně plně rozhodnout o tom, že přijme navržený trest. Stanovujeme podmínky nutné obhajoby, to znamená, chceme, aby člověk, který dobrovolně přijímá trest, se poradil se svým právním zástupcem a rozhodl se na základě odborné právní rady, aby nebyl manipulován do toho, že přijímá určitou dohodu a pak následně se ukáže, že je pro něj nevýhodná, že by se třeba v hlavním líčení prokázalo, že ten trestný čin nespáchal anebo že ta míra společenské škodlivosti je nižší a tedy ten trest uložený soudem po hlavním by byl nižší. Proto je tam nutná obhajoba, aby vždy dotyčný dostal právní informaci a právní radu.

Tolik tedy srovnání se Slovenskou úpravou.

Druhá věc, kterou upravujeme, jak už jsem řekl, je takzvaný spolupracující obviněný. Vláda se tím snaží řešit jeden z bodů své protikorupční strategie, kdy se jasně hovoří, že se chceme zabývat otázkou korunního svědka. Nicméně my jsme vždycky upozorňovali na rizika korunního svědka, na to, že je to cizorodý prvek do českého právního řádu a že popírá základní princip, že dotyčný, který spáchal trestný čin, je v zásadě takto vyviněn.

Pokud přistoupíme na takovýto průlom z důvodu efektivity postihu zvlášť závažných trestných činů, které páchá více spolupachatelů, zvláště v nějaké organizované skupině, tak by alespoň mělo být zaručeno, že dotyčný spolupachatel, který obviní ostatní spolupachatele, je dále povinen nahradit škodu oběti trestného činu. Což u korunního svědka není. Korunní svědek je jednou vyňat, není odsouzen, není tedy vinen a oběť trestného činu má v zásadě smůlu, nemůže se po něm hojit, musela by to velmi složitě prokazovat v samostatném občanskoprávním řízení.

Spolupracující obviněný umožňuje na rozdíl od korunního svědka to, že u tohoto obviněného je jasně řečeno, že je vinen, že spáchal nějaký trestný čin. Nicméně je následně upuštěno od uložení trestu. To znamená, buď vůbec není uložen trest, anebo je uložen trest pod dolní hranicí trestní sazby. Ta úprava specifikuje zákonné podmínky, kdy se volí varianta upuštění a kdy se volí varianta uložení trestu pod spodní hranicí trestní sazby, která je obsažena v trestním zákoníku.

Mimo jiné je tady ochrana právě zájmů oběti, kdy oběť díky tomu, že soud říká "ano, ten dotyčný je vinen", že může domáhat náhrady škody po takovémto spolupachateli, byť on je spolupracující obviněný a udal, respektive označil ostatní spoluobviněné a předložil důkazy, které vedly následně k jeho usvědčení. Myslíme si tedy, že to je vhodnější forma, čistší forma než samotný korunní svědek jako takový.

Nicméně pro ty, kteří jsou příznivci korunního svědka, domníváme se, že tato úprava splňuje ten účel, že se nám podaří, aspoň pevně doufáme, u zvlášť závažné trestné činnosti rozkrýt pachatele této činnosti, kdy je asi většinově konsensuálně přijímáno, že veřejný zájem na postihu těch nejzávažnějších forem trestné činnosti je silnější, než veřejný zájem na postihu všech spolupachatelů, tedy toho jednoho z toho vyjímáme, který postižen nebude, ale ve veřejném zájmu tak činíme, protože ostatní spolupachatelé budou postiženi a rozkrytí závažné formy kolektivní trestné činnosti bude takto odhaleno.

Dámy a pánové, to je tedy stručné představení této novely, kterou považujeme za mimořádně důležitou. Může vést ke zrychlení soudního řízení, k zefektivnění postihu zvláště závažné trestné činnosti, a proto vás prosím o její podporu. Děkuji ÚPV, který přijal doporučující stanovisko.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Já děkuji, pane ministře. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 355/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, pan ministr spravedlnosti jako obvykle obšírně, ale zcela pojal tu navrhovanou novelu o trestním řádu, když nám tady vysvětlil i dva základní instituty, to je dohoda o vině a trestu a spolupracující obviněný, jinak řečeno korunní svědek.

Já bych přece jenom jako obvykle nejdříve začal legislativním procesem. Návrh zákona připravil pro českou vládu zde přítomný pan ministr spravedlnosti. Pokud jde o meziresortní připomínková řízení, která proběhla v červnu 2011, ta přinesla necelých 20 připomínek. Ministerstvo vnitra bylo výrazně pro další posilování efektivnosti spolupracujícího obviněného. Všichni účastníci požadovali posílení postavení poškozeného ve vztahu k dohodě o vině a trestu. Dále byl mimo jiné vysloven požadavek, podmínit dohodu odevzdáním výnosu z trestné činnosti. Předkladatel těmto připomínkám vyhověl. Zásadní odpor k návrhu zákona, zejména k dohodě o vině a trestu, vyjádřilo pouze ministerstvo zahraničních věcí. V podstatě by se to dalo shrnout tak, že toto ministerstvo namítlo, že prohlášení viny je jedním z institutů, typickým v angloamerickém systému práva a do našeho nepatří.

Předkladatel ministerstvu zahraničních věcí odpověděl velmi podrobně a argumentačně podle mého názoru velice správě. A mimo jiné, k tomu, co jsem řekl, namítl i to, že nesouhlasí ani s argumentem, že se jedná o institut, který je v kontinentálním právu cizí a poukazuje na různé formy dohadovacího řízení, objevující se v právní úpravě nebo praxi například Spolkové republiky Německo, Itálie, Španělska, Polska nebo Slovenska.

Legislativní rada vlády doporučila schválení návrhu zákona po provedení asi 40 oprav víceméně legislativně technického charakteru. Vláda schválila návrh zákona a předložila ho Poslanecké sněmovně v říjnu 2011. Poslanecká sněmovna přikázala návrh zákona pouze ÚPV, který se usnesl na 9 pozměňovacích návrzích legislativně technického charakteru a jedné změně věcné, kterou se redukuje rozsah použití dohody o vině a testu.

Vládní návrh vylučoval z dohody pouze úmyslné způsobení smrti, trestné činy proti republice a proti lidskosti. ÚPV dolní komory českého Parlamentu však navrhl vyloučit všechny zvlášť závažné zločiny, což se tedy stalo, protože Poslanecká sněmovna tento pozměňovací návrh přijala.

Rozprava pak byla minimální v Poslanecké sněmovně, hovořilo se pouze o zmíněném rozsahu použití dohody o vině a trestu, a to buď na přečiny, to znamená jakési testování dohod, nebo na všechny trestné činy, což, jak uvedl zde přítomný pan ministr, je vzor slovenský, tedy uplatněný ve Slovenské republice, případně na jiné okruhy.

Objevil se také názor, že poškozený by měl mít vůči dohodě právo veta.

Konečné hlasování sněmovny dopadlo tak, že o návrhu při kvoru 84 hlasovalo pro 97 poslanců, 59 bylo proti. Návrh zákona byl postoupen Senátu 2. dubna letošního roku, lhůta pro jednání Senátu nám končí 2. 5. tohoto roku. Přičemž, jak vážená paní místopředsedkyně konstatovala před chvílí, garančním výborem je ÚPV.

Já mám velkou výhodu, že pan ministr – opakuji jako vždy – zde velmi podrobně vám objasnil oba tyto zcela zásadní instituty a já, abych nemusel vystupovat v obecné rozpravě, tak vlastně se tomu vyhnu tím, že zopakuji obecnou rozpravu z ÚPV, kde jsem vystoupil já s tím, že vítám osobně oba tyto instituty a zase jsem poukázal na svou trestně právní praxi, zejména v roli ústavně právního zástupce, kde skutečně oba tyto instituty mohou, zejména institut dohody o vině a trestu uvedený v § 175a trestního řádu, tedy navrhovaném, výrazně zrychlit a usnadnit práci všem orgánům činným v trestním řízení, zejména pak státnímu zastupitelství v přípravném řízení trestním. Určitě mohu ze své praxe potvrdit potřebnost rozsahu na všechny trestné činy, respektive zločiny. Tam mě mrzí, že vypadly i navrhované závažné zločiny, protože by to urychlilo řízení i o těchto zvlášť závažných zločinech. Mohu uvést třeba zločiny, které se vztahují k drogovým deliktům, kde to dokazování bývá složité a pokud se na začátku obviněný dozná, tak to může ušetřit práci několika měsíců a nepřeženu, když řeknu, že i třeba roků dvou.

Pak tady máme další zvlášť závažné zločiny, jako "jednoduchá loupež", majetková trestná činnost velkého rozsahu apod. Takže já bych skutečně vítal, kdyby ten návrh zůstal v původní vládní podobě, to znamená, na všechny, a já bych ho ještě rozšířil, tak jak je to ve Slovenské republice, i na úmyslné způsobení smrti, protože jsem se setkal – já vím, že ty případy nejsou jednoduché, ale já jim tedy, a už jsem to tady v Senátu říkal, trošku cynicky říkám domácí zabijačky, to znamená vražda v rodině, nebo v podobném poměru rodinného. S tím, že tam zpravidla doznává pachatel svoji vinu a skutečně by čekal jenom na trest, a zase to řízení se táhne. Takže já bych ten rozsah vítal i větší.

Ale každopádně za sebe a myslím si, že za všechny státní zástupce, ale i soudce říkám ano, je to nový institut, který určitě uvítáme ke zrychlení přípravného řízení trestního. Jinak pak ministr tady řekl další důležitou věc, že státní zástupce o tom rozhodovat nebude. Bude o tom rozhodovat soud, to znamená skutečně nezávislý soud, a nemůže být podezírán státní zástupce z toho, že se dohaduje s obviněným na něčem, co by šlo mimo právo. Protože soud tam má pak, když se podíváte do těch procesních částí, mnohé možnosti, jak dále postupovat.

Vítám i rozšíření postavení spolupracujícího obviněného, jinak řečeno korunního svědka, zejména v možnosti návrhu státního zástupce na upuštění od potrestání, to je ten vložený odstavec 2 v § 178a trestního řádu, protože skutečně to může pomoci objasnit zejména věci spadající do sféry organizovaného zločinu, kdy státní zástupce už bude moci přislíbit tomu spolupracujícímu obviněnému, že skutečně nemusí do výkonu trestu odnětí svobody, kde by mohl dopadnout velice špatně.

Já mám připomínku tady, měl jsem ji na ÚPV, je to očekávaná připomínka, že mi vadí, i proto, že trestní právo přednáším, to, že těch novel trestního řádu je příliš. Orientace pak je velmi těžká, kdy před sebou máte současný trestní řád a složitě s ním pracujete, vřazujete tam nová ustanovení trestního řádu, a vlastně jakmile si koupíte – a nejlevnější je úzetko, já nevím, v ceně 199 Kč, mí studenti si ho musí koupit, aby se orientovali v trestně právních předpisech, a za tři měsíce kupují další, protože by si jinak museli vlepovat další ustanovení trestního řádu. Takže já bych se přimlouval za komplexní rekodifikaci trestního řádu, která je sice v legislativním plánu vlády, ale myslím si, že asi rok 2013 není reálný. Ale to je jediná připomínka, kterou jsem měl, co se mi nelíbí. Jinak vám přečtu usnesení:

192. usnesení ÚPV Senátu PČR z 43. schůze konané dne 18. dubna 2012 k tomuto senátnímu tisku, kdy ÚPV Senátu PČR

I. doporučil Senátu PČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla,

III. téhož coby předsedu výboru pověřuje, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

To je ve stručnosti moje zpravodajská zpráva. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů a zaznamenávejte případné další návrhy. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat, přihlášena je paní senátorka Bayerová? (Předčasně.) Takže k mému dotazu na nezabývání se – nevidím nikoho přihlášeného. Otevírám obecnou rozpravu. Teď přichází čas pro paní senátorku Bayerovou, která se přihlásila jako první do obecné rozpravy.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, ráda bych se jen velmi stručně vyjádřila k projednávanému návrhu novely trestního řádu. Inspirací pro toto vystoupení byly rozhovory a porady s některými advokáty a soudci v mém regionu, především ve Znojmě, kteří mě v této věci oslovili.

Rozumím tomu, že i v právní úpravě trestního řízení se projevuje snaha tento proces co nejvíce zkrátit, zlevnit a zjednodušit. S tím nemám problém. S čím však problém mám je to, že se tak děje i na úkor zásad trestního řízení, jako je rovnost občanů před zákonem, princip veřejnosti řízení apod.

Mám problém například s tím, že se výrazně zvýhodňují majetní občané, kteří si budou moci zaplatit nižší sankce při dohodách o vině a trestu, či se dokonce zcela vyvinit v případě tzv. odklonění z běžného průběhu trestního řízení.

Dále mám problém s tím, že v případě dohody o vině a trestu se podstatné vyjednávání o konečném verdiktu odehrává mimo soudní jednání a tedy bez účasti veřejnosti, přičemž právě veřejné projednávání trestních věcí je velmi důležitou zárukou spravedlivého procesu. Princip veřejnosti dokonce odlišuje naši justici od justice středověké. Nemyslím si samozřejmě, že se tím otevírá prostor pro využívání práva útrpného, ale otevíráme nepochybně prostor pro korupci, klientelismus a podobné praktiky.

Konečně mám nejen já, ale i mnozí advokáti a soudci problém s tím, že u tzv. spolupracujícího obviněného bude moci být zcela upuštěno od jeho potrestání. Při stávajících praktikách orgánů činných v trestním řízení, které jsou často označovány jako mafiánské, to může vytvářet vysněný prostor pro jakýsi rozvoj organizovaného zločinu v naší zemi. Co si může organizovaný zločin přát víc než to, že si může zajistit naprostou beztrestnost.

Uznávám, že projednávaný návrh novely trestního řádu může mít svá pozitiva. Přesto s ním ale nehodlám vyslovit souhlas. Obávám se totiž, že vnáší do trestního řízení prvky, které z něj činí trh se spravedlností či lépe řečeno trh s nespravedlností. Beztrestnost si někteří budou moci koupit. A to je pro mě nepřijatelné. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, po slovech paní kolegyně Bayerové chci vystoupit jen v té věci, že jsem měl stejné pocity jako ona, ale neměli bychom zapomínat, že v návrh rozhodnutí soudu a soudce z něj nevypadává. Návrhy jdou k posouzení také soudu. Na to bychom měli myslet.

Pak tam byla ještě jedna věc, kterou namítali někteří kolegové, a to postavení v tu chvíli obviněného. Člověk má svého advokáta, který se musí účastnit řízení. Jsem přesvědčen, že obě polohy, tzn. aby obviněný nebyl nějakým způsobem šikanován a donucen k nějakým věcem, to by měl hlídat jeho advokát a dohodu by měl hlídat soud. To je důvod, proč se mi zdá, že toto zrychlení a zlepšení je na místě.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Chce ještě někdo vystoupit v obecné rozpravě? Zdá se, že nechce, tak ji v tuto chvíli uzavírám. Táži se pana navrhovatele, zda chce vystoupit.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Dámy a pánové, co říkala paní senátorka Bayerová, není pravda, toto není místo k narovnání, toto není pro bohaté, odškodnění a zaplacení finanční částky nesouvisí. Toto je pro všechny občany, kteří bohužel spáchali nějaký trestný čin, doznali se a chtějí mít martýrium trestního řízení rychle za sebou a chtějí si vykonat přiměřený a spravedlivý trest. O něm rozhoduje v konečné fázi soudce, který nekvalitní návrh dohody o vině a trestu může odmítnout.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkujeme za toto upřesnění. Pan zpravodaj si nepřeje vystoupit a navrhl schválit. O tom budeme hlasovat. V sále je přítomno 38 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum je 20. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování pořadové číslo 41 se ze 40 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 37, proti byli dva. Návrh byl přijat.

Děkuji navrhovateli i zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu. Dalším bodem našeho programu je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 324

Návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 324. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců pan František Dědič, kterého prosím, aby nás s návrhem zákona seznámil. Prosím, pane poslanče.

Poslanec František Dědič:  Dobré odpoledne, vážené paní senátorky a páni senátoři, měl bych mít za úkol požádat vás o podporu novely zákona číslo 172 o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí. Jedná se o novelu zákona, která se již v různých verzích dvacet let snaží dostat do českého právního řádu. Pracovali na tom mnozí senátoři a senátorky v minulosti, bohužel nikdy se nepodařilo legislativní proces dotáhnout do konce. Původně si mysleli na ministerstvu obrany, že by to mohlo jít jen nařízením vlády apod., ale soudy nic takového nepřipustily. Jedná se o majetek obcí, který je ve vlastnictví a spravovali jej orgány federativní republiky. Majetek ČR vydán byl, federální majetek vydán nebyl. V tomto se obce, jejichž majetek spravovalo zejména ministerstvo obrany a ministerstvo vnitra, dostaly do nerovného postavení vůči ostatním obcím, kterým majetek vrácen byl.

Návrh jsme připravili. Původně k němu vláda zaujala negativní stanovisko, proto jsme ve spolupráci s ministerstvem obrany a s ministerstvem vnitra připravili návrh, který jako komplexní pozměňovací návrh následně schválila Poslanecká sněmovna.

Jsem přesvědčen, že tento návrh je kompromisem mezi všemi zúčastněnými stranami a jeho přijetí umožňuje, aby majetek obcím byl navrácen a aby to, co se za dvacet let nepodařilo, se v letech 2013 a 2014 stalo skutečností. Věřím, že Senát, jak to dva senátní výbory navrhly, návrh schválí, ve znění Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane poslanče. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Návrh projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk číslo 324/2 a zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miloš Malý

Návrhem se také zabýval výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk číslo 324/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Šilar.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 324/1. Zpravodajem tohoto výboru je pan senátor Pavel Eybert, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Pavel Eybert:  Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, kolegyně a kolegové, vezmu to trochu historicky.

Po společenských změnách na začátku devadesátých let bylo nutné upravit vlastnictví historických majetků měst a obcí. Zákonem číslo 172/1991 Sb., tak přešel z majetku České republiky na města a obce jejich historický majetek, ale pouze ten, který byl v držení, užívání českých národních ministerstev. Na majetek v užívání federálních ministerstev, především obrana, vnitro, zahraničí, se zákon nevztahoval. A tak řada původního historického majetku měst a obcí jim vydána nebyla. Zcela logicky to dodnes považují za křivdu.

V Senátu Parlamentu ČR na popud a ve spolupráci se SVOL; Svazem vlastníků soukromých a obecních lesů - vznikla již více než před čtyřmi lety novela zákona, která si dala za cíl napravit tuto křivdu. Senát ji schválil, byla postoupena Poslanecké sněmovně, a tam pak ve třetím čtení nebyla schválena. Z tohoto důvodu vznikla nová iniciativa k řešení situace opět od SVOLu a od starostů některých měst nebo od zastupitelů některých měst, které nedostaly tento majetek vydán.

Po zkušenosti s průběhem minulého posuzování zákona jsme usoudili, že bude racionálnější, aby tato novela započala své projednávání v Poslanecké sněmovně. Proces je jednak kratší, jednak známe to, jak to občas dopadá, když Senát posílá svůj návrh do Poslanecké sněmovny. Obrátil jsem se tedy na poslance, dnešní předkladatele, zdali by se tohoto úkolu ujali a jak je vidno, bylo to úspěšně završeno schválením novely v Poslanecké sněmovně.

Ta první verze minulého původního návrhu zákona byla verzí výčtovou. Legislativní připomínky namítaly, že zákon má být formulován obecně. Obecné zpracování pak bylo neúspěšné, jak jsem již uvedl. Proto byl nový návrh novely zákona zpracován ke schválení v duchu legislativních pravidel obecně. Po předložení vládě byl vládou tento návrh nedoporučen Poslanecké sněmovně ke schválení pro připomínky, že není dostatečně přesně vymezen okruh vydávaného majetku, což by mohlo dělat problémy při prosazování nároků měst a obcí z hlediska potřeb dotčených ministerstev.A tak došlo k dalšímu přepracování návrhu zákona ve spolupráci s legislativci především na ministerstvu obrany, aby nemohlo dojít k situaci, že města a obce by nárokovaly svůj historický majetek, jehož případným vydáním by mohla být – byť jen hypoteticky – ohrožena obrana státu, proces vypořádání se soudními státy, zejména Polskem, ochrana státní hranice, smluvních vztahů apod. Dle textu schváleného Poslanecké sněmovně, má vláda právo vyjádřit se k požadovaným nemovitostem a nezařadit je do seznamu vydávaných nemovitostí, pokud tak z nějakého důvodu usoudí.

Města a obce budou moci do 31. března 2013 požádat o zařazení konkrétního historického nemovitého majetku měst a obcí do seznamu u příslušné organizační složky státu nebo organizace, která má majetek v užívání v současné době, vydání zpět do svého majetku. Vláda pak svým usnesením bude rozhodovat, zda bude majetek vydán či nikoli. Schválené nemovitosti tak k 1. 1. 2014 přejdou do majetku měst a obcí. Žádat mohou pouze o ty nemovitosti, které vlastnily před 31. 12. 19149 a ke kterým budou umět toto vlastnictví doložit.

Celkově se jedná o necelých 2500 hektarů pozemků, převážně lesních a na nich stojící stavby, zejména cesty. Vzhledem k celkovému majetku ČR jde o zcela mizivý objem. Pro řadu měst a obcí je však toto vlastnictví a tedy příjem z tohoto majetku zajímavou záležitostí, vylepšující jejich rozpočet. Nelze pominout ani skutečnost, že po ukončení procesu navrácení majetku dle tohoto zákona dojde k ukončení právních nejistot o vlastnictví, byť to bude ještě poměrně dlouhý proces.

Za největší problém považuji dobu, která uplynula od zabavení majetku měst a obcí i dobu, po kterou se stát – Česká republika – dodnes bránil vydání tohoto majetku, o který musí obce a města žádat místo toho, aby sám stát napravil křivdu, která se před více než 60 lety stala.

Lze se samozřejmě různě pokoušet upřesňovat a upravovat předložené znění, které jistě není dokonalé a ne ve všem odpovídá zaběhnutým pravidlům pro přechod vlastnictví, nicméně je to po dlouhé době výsledek, který nebyl nikým v Poslanecké sněmovně napaden a který byl schválen dnes zcela neobvyklým konsensuálním způsobem, když pro něj hlasovalo 165 ze 175 přítomných poslanců a nikdo nebyl proti.

V dnešní politické situaci, ve které se Poslanecká sněmovna nachází, bych vrácení novely zákona naprosto nedoporučoval. Pokud opravdu chceme městům a obcím jejich historický majetek vrátit, novelu schvalme. Města, obce, mají dobře svůj historický majetek zjištěný, zmapovaný a obava, že by pevným termínem, dokdy mohou požádat o jeho vydání de facto vyvlastňujeme ty nemovitosti o kterých by se později mohla města a obce dozvědět, že byly jejich historickým majetkem, je zcela mizivá. Pozemkové knihy byly přesně vedeny až do roku 1953 a není žádný problém z nich objem vlastnictví každého vlastníka zjistit.

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí na svém jednání podrobně projednal předloženou novelu zákona a po rozpravě došel k závěru doporučit plénu Senátu Parlamentu ČR schválit předloženou novelu zákona ve znění doručeném z Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Mne pak pověřil přednesením zpravodajské zprávy a předsedu výboru pana senátora Ivo Bárka seznámit předsedu Senátu s tímto usnesením. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Posaďte se, prosím, ke stolku a plňte roli zpravodaje. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru, pan senátor Malý? Ano, přeje si vystoupit.

Senátor Miloš Malý:  Vážená paní předsedající, pane poslanče, dámy a pánové. Ústavně-právní výbor se zabýval návrhem tohoto zákona na své 42. schůzi a přijal usnesení č. 190, ve kterém doporučuje vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacím návrhem, který je uveden v příloze, určuje zpravodajem výboru k projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miloše Malého a pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Já jen odůvodním, proč toto usnesení je takové jaké je.

Ústavně-právní výbor se zabýval otázkou návratu historického majetku obcím a samozřejmě v této věci plně podporujeme města, aby dostala ten majetek, který jim patří. Je pravda v tom, že pozemkové knihy, které vedly a evidovaly tento majetek, byly v některých katastrálních úřadech vedeny do roku 1956, takže jsou velmi precizní a dá se z nich ten majetek bez problému vyhledat. Zabývali jsme se také samozřejmě souladem s Ústavou a zde je jediný problém, který říká, a to přímo v § 8 odst. 1 – pokud vlastnické právo, které na obec přešlo podle § 1, 2, 2a, nebo § 2b tohoto zákona, není dosud zapsáno v katastru nemovitostí – jako povinnost nejpozději do 31. března 2013, uplatnit návrhy vůči katastrálního úřadu, neb podat žalobu na určení vlastnického práva u soudu. Tento bod je v rozporu s Ústavou. Nesplní-li obec tuto povinnost, považuje se den 1. dubna 2013 za den přechodu vlastnického práva na stát. Stát může majetek, který někomu patří, vzít – je to Ústavou na základě zákona, ale za náhradu. Takže tady tento druhý bod není splněn a tím bychom posvětili zákon, který je zčásti v rozporu s Ústavou. Není žádný velký problém tuto větu vynechat, takže se nic nestane a v ten okamžik je zákon absolutně čistý, bezproblémový, a proto doporučuji, abychom ho vrátili zpět s pozměňovacím návrhem, ve kterém se tato věta poslední vynechává. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Šilar. Má slovo.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, kolegové a kolegyně. Chtěl bych vás seznámit s návrhem usnesení našeho výboru, který tento návrh v Poslanecké sněmovně projednal. Projednávali jsme především podstatu toho zákona, to znamená zásadní vrácení majetku obcím bývalého majetku federální republiky. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. To znamená, že tady jsou teď dva návrhy – my jsme neprobírali na výboru záležitost, co se týká – co projednával ústavně-právní výbor, takže logicky nemohu předjímat, o čem by výbor jednal nebo nejednal. Ale z hlediska logiky věci bych jako zpravodaj, jako senátor také potom doporučil ten návrh novely. Ale usnesení výboru je schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Nyní takový dotaz nebo informaci, kterou jsme měli na pana náměstka, který předkládal zákon, zákon tak, že se jedná zhruba asi o 2 000 ha zemědělské půdy, převážně zemědělské půdy a lesů, takže není to skutečně žádná velká záležitost, že by stát přišel o velký majetek. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. A teď se ptám podle § 107 jednacího řádu, zda někdo navrhuje, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Zdá se, že takový návrh tady není, takže otevírám obecnou rozpravu. Ptám se, zda někdo chce vystoupit k této obecné rozpravě. Pan ministr Vondra.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, já nechci se příliš vracet k meritu věci, bylo to tady dostatečně objasněno. Je to snaha napravit to, co se nepovedlo v době, kdy se převáděl majetek České republiky na obce a co se nepovedlo, to znamená federální majetek tehdy i zásadně nyní ve správě buď ministerstva obrany, což je většina těch případů a nebo ministerstva vnitra. Pokusy tuto – řekněme – křivdu nebo pokusy ty převody dotáhnout do konce se na půdě této komory odehrávaly opakovaně a kolega Pavel Eybert a další o tom mohou vyprávět, jak předkládali různé návrhy. Tato komora je schvalovala, aby to pak skončilo na nesouhlasu vlády, kde stanovisko formulovala příslušná ministerstva, popř. Poslanecká sněmovna.

V zásadě snaha dotáhnout to do konce nebyla tak daleko jako nyní, kdy skupina poslanců ve Sněmovně napříč politickým spektrem předložila návrh, který – jenom připomínám – se opět setkal s negativním stanoviskem vlády. Následně při projednávání ve Sněmovně – já jsem donutil úředníky ministerstva obrany a ministerstva vnitra, aby si sedli se zástupci poslanců a s legislativou Poslanecké sněmovny a zkusili to dotáhnout do konce tak, aby ten majetek zhruba v tom rozsahu, jak tu bylo zmíněno, mohl být na obce převeden.

Poslaneckou sněmovnou to prošlo, nyní je to v Senátu a já bych velmi, velmi doporučoval k tomu zaujmout politický postoj a nechat to projít bez pozměňovacího návrhu, protože si myslím, že je důležité mít jistotu. Člověk nikdy neví – Poslanecká sněmovna může být – nemusí být, takže velmi se přimlouvám za to nelovit vrabce na střeše, ale prostě vzít toho zajíce, který se tu nabízí a v souladu s těmi dvěma výbory to schválit, jak to je. Protože ta věta, kterou tam ústavně-právní výbor chce vyškrtnout, byla součástí toho kompromisu – přece jenom otevírá se tu určité okno, příležitosti po nějaký čas. Ti starostové to velmi dobře vědí, o jaký majetek jde, jsou na to připraveni a pokud by nedokázali v tom oknu té příležitosti to nedotáhnout do konce, tak je to spíš jejich chyba než kohokoliv jiného. Takže přimlouvám se velmi za to, aby to bylo schváleno v tom znění, jak bylo postoupeno ze Sněmovny. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře. A dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil:  Vážená paní předsedající, pane poslanče, dámy a pánové. Za tu dobu, co jsem tady, tak jsem byl i já jedním z autorů pokusu o spravedlnost mezi obcemi. O nic jiného totiž nejde. Jde jen o to, že armáda kdysi neměla přesně vymezené území vojenských újezdů a případně mělo i ministerstvo vnitra to, o čem se říkalo ochranné pásmo. A proč nevrátila – proč nebyl vrácen federální majetek? Když si vezmete, ze kterého roku byl ten zákon, tak tu byla ještě federace a byl to zákon České národní rady, ten první. Prostě federace se tím nezabývala, ta se připravovala spíš na rozdělení a tak se stalo, že obce, které neměly v sousedství nebo na svém území vojenský majetek, majetek dostaly. A ty ostatní měly prostě smůlu. Námitky bývaly obrácené. Námitky bývaly obrácené, že tím vydáním majetku bychom mohli poškodit zájmy státu. A to byl jeden z důvodů, proč proto někteří nehlasovali a druhý z důvodu, proč pro to nehlasovali, bylo, že když to přišlo do Sněmovny, tak k tomu všichni přidali své požadavky, jako byly různé příděly a nedořešené a různé další věci, čímž ten zákon jakoby nabubřel pozměňovacími návrhy a pak si to vzájemně pozamítali poslanci. A těm obcím to nevrací nikdo.

Vzhledem k tomu, že ten majetek je prakticky identifikovaný do hektaru, připadá ta námitka, že by se jednalo o vyvlastnění, kdyby nějaká obec byla tak neschopná, že by si nedovedla zjistit svůj historický majetek – vlastně jí byl vyvlastněn – mi připadá zcela zanedbatelný proti tomu, že v tom zákoně je také obrana případně i možnosti nevydat ten majetek v zájmu obrany státu, v zájmu jiných státních zájmů, což není až tak přesně specifikováno, protože mimo to, že je to důležitá věc, tak je potřeba usnesení vlády, že to vydává. A když toto usnesení nebude, tak tento majetek nebude vydán. Takže vlastně to může být větší podíl než ten, který obce nedohledaly a tím budou připraveny o svou možnost to státu předat k vyvlastnění za peníze. Ten stát totiž ty pozemky drží a drží je už hodně dlouho. A když se nám podaří zmařit tuto příležitost na základě toho, že by mohlo jít o nějakých 5 – 10 ha z těch 2000, kde bychom porušili ústavní princip, tak nevím - výsledek byl ten, že ta velká nespravedlnost zůstane, obce ten majetek nedostanou. A zase pro 500 ha žádná obec nezkrachuje, ale prostě zůstane ta nespravedlnost, že některé, které měli pouze to štěstí místní, že neměli v okolí vojáky, ty pozemky dostali a ty ostatní obce to nevymohou, i když od té doby uplynula řada let.

Proto já bych doporučoval schválit ten návrh tak, jak je. Nebudu hlasovat pro ten pozměňovací návrh, i když si uvědomím, že možná v případě jakýchsi hypotetických dvou tří hektarů, možná, a to se nestane, protože já nevěřím tomu, že je nějaká obec, která by neznala svůj majetek a nebo která by ho v termínu nedovedla vyhledat, o ten majetek přijde. Je to jeden z pokusů. Já to chápu jako svůj dluh, protože tehdy v té době jsem na to ministerstvo byl a později – a vlastně ta armáda to nevydala a už nikdy, přestože to pak přešlo do majetku České republiky, tak takový zákon, který by to napravil za stejných podmínek jako ostatní, prostě neprošel a nebyl. A když budu na podzim končit se svou politickou kariérou, tak bych si řekl podařilo se to napravit, konečně do rozdělení majetku armády je dokončeno. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore a další v obecné rozpravě vystoupí pan senátor Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážená paní předsedající, pane poslanče, kolegyně a kolegové. Já se vám přiznám, že mám o sobě dilema. Já jsem měl tu čest být u počátku projednávání zákona o majetku obcí, zkrátím teď název, v 91. roce, kde jsem zastupoval starosty obcí okresu Ústí nad Labem, já jsem v čele obce pracoval víc než 31 let a protože to byla malá obec nebo je, je malá obec, 750 obyvatel není žádné horentní nebo žádné velké číslo, vím, jak složitá práce na malých obcích je, protože tam si starosta něco vymyslí, pak si to napíše a pak si to ofrankuje známkou a pošle to dál, protože nikoho jiného na to nemá. My jsme tady na jedné straně – a to dilema spočívá právě v tom, že my jsme tady jako jedni z těch, kteří máme dbát na čistotu legislativního procesu, a to je ten náš problém. Na druhé straně je tedy v situaci, kdy máme trošku přimhouřit očko, protože je to pro obce důležité. Já tady stojím před vámi s rozhodnutím požádat vás o to, abychom to očko přece jenom trošku přimhouřili a ten návrh zákona schválili v tom znění postoupeném nám Poslaneckou sněmovnou. Myslím si, že v tuto chvíli to pro obce bude podstatně důležitější než takové to malé minus, které si budeme muset připsat na svoje svědomí za to přimhouření očka. Já podpořím návrh, který nám byl Poslaneckou sněmovnou postoupen. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore a ptám se, jestli ještě někdo chce vystoupit v obecné rozpravě. Zdá se, že nechce, takže já obecnou rozpravu uzavírám. Vzhledem k tomu, že několikrát zazněl z výboru návrh schválit, tak o něm budeme hlasovat, ale nejprve tedy dám slovo panu navrhovateli.

Poslanec František Dědič:  Ještě jednou dobré odpoledne. Opravdu se nechci opakovat, já myslím, že to tady zaznělo celkem jasně a já věřím, že opravdu Senát posoudí a dojde k závěru, že opravdu rizika toho majetku, který nebude identifikován v příslušném termínu, jsou tak malá, že si ten zákon zaslouží být schválen v navrženém znění sněmovnou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji a ptám se pana garančního zpravodaje.

Senátor Pavel Eybert:  Já jenom konstatuji, že v rozpravě vystoupili tři senátoři a musím říci, že tu námitku, kterou má ústavně-právní výbor ve svém pozměňovacím návrhu, tady de facto vyvrátil pan senátor Pospíšil, protože stát ten majetek dneska drží. On ho má ve vlastnictví, takže to není vyvlastnění, on ho dneska fakticky drží. Děkuji za pozornost a doporučuji hlasování pro návrh schválit, poté případně návrh zamítnout. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane zpravodaji. Já jsem přehodila pořadí, měli vystoupit ještě, pokud si to budou přát, zpravodajové ústavně-právního výboru – nepřeje si – a výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu – také si nepřeje. Takže teď máme splněno všechno co potřebujeme k hlasování o návrhu schválit. Já spustím znělku.

V sále je přítomno 39 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro schválení v tomto případě je 20. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem schválit, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování skončilo. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 41 z 39 přítomných při kvoru 20 se pro vyslovilo 36, proti byl jeden. Návrh byl přijat a my jsme ukončili projednávání tohoto bodu.

Děkuji panu navrhovateli a loučím se s ním a děkuji i zpravodajům.

Dalším bodem našeho dnešního jednání je

 

Výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2011

Tisk č. 307

Je to senátní tisk č. 307. Dovolte mi zde přivítat pana Miloslava Kalu viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, a poprosím ho, aby nás s výroční zprávou seznámil.

Miloslav Kala:  Vážené paní senátorky a vážení páni senátoři, vážené dámy a pánové. Je mi ctí, že mohu představit výroční zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2011.

Výroční zpráva je povinným dokumentem, který v předem dané a sevřené formě seznamuje příjemce s postavením, působností, organizační strukturou a zhodnocením činností Nejvyššího kontrolního úřadu. K základním údajům tak patří informace, že NKÚ vyčerpal na svoji činnost v roce 2011 asi 500 mil. Kč, tedy 93 % schváleného rozpočtu, a dodržel všechny závazné ukazatele rozpočtové kapitoly. Jako doklad úsilí o zvyšování efektivnosti stojí za povšimnutí informace, že rozpočet NKÚ činil v roce 2009 více než 660 mil. Kč. 60 % výdajů reprezentují výdaje na platy a související výdaje, přičemž počet zaměstnanců se od roku 2009 stabilizoval na průměrném počtu 463 zaměstnanců při roční míře fluktuace necelých 8 %.

NKÚ považuje za svůj největší kapitál právě své zaměstnance, vynakládá značné úsilí i finanční prostředky na jejich vzdělávání a rozvoj, a rád bych využil této příležitosti, abych svým kolegům a především kontrolorům poděkoval za jejich práci.

Významnou oblastí aktivit NKÚ jsou mezinárodní aktivity, kde jsme jen v ČR zorganizovali 28 mezinárodních akcí. Za zmínku stojí třeba mezinárodní seminář, zaměřený na boj proti korupci, na který navázalo jednání pracovní skupiny INTOSAI. Uspořádali jsme schůzku prezidentů nejvyšších účetních a kontrolních institucí zemí Visegrádské čtyřky, Rakouska a Slovinska, tedy formátu V 4 plus 2. Vedle řady bilaterálních jednání realizujeme společné kontroly, kromě jiného společnou kontrolu zadávání veřejných zakázek a s tím spojené prevence korupčního jednání s německým Bundesrechnungshof. Výsledky této kontroly v oblasti dopravní infrastruktury a pozemního stavitelství chceme představit v letošním roce.

K dalšímu dovolte, abych odkázal na text výroční zprávy, ať se jedná o publikační činnost, oblast poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., nebo oblast práce s podáními občanů.

Výroční zpráva za rok 2011 se nevyhýbá ani problémům. Smutnou kapitolou v historii naší instituce zůstane spor vyvolaný bývalým prezidentem úřadu mezi Nejvyšším kontrolním úřadem a Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR o údajnou nezákonnost zásahu spočívající v zahájení a v kontrole hospodaření NKÚ. V roce 2011 tento spor nebyl vyřešen, ovšem nad rámec informace v této výroční zprávě vás chci informovat, že jak v rovině správní, tak i trestní byl již pravomocně uzavřen a kontrolní výbor v těchto dnech připravuje podklady pro zahájení kontroly hospodaření NKÚ. Druhým vážným problémem je otázka řešení sídla nejvyšší kontrolní instituce. V březnu t. r. jsem se obrátil na předsedu vlády dopisem s žádostí o pomoc při řešení tohoto problému. Pro vaši informaci uvedu, že komerční nájemné uhrazené v letech 2007 až 2013 činí více než 455 mil. Kč, přičemž zajištění vlastního sídla výstavbou by představovalo částku někde mezi 400 až 500 mil. Kč. V minulosti bylo na nákup pozemku vynaloženo již kolem 100 mil. Kč, a tak mi nezbylo, než konstatovat, že – cituji ze svého dopisu – "rozhodnutí o uzavření smlouvy o nájmu budovy Tokovo bylo drahou chybou a nesprávným rozhodnutím".

Nyní mi, vážené paní senátorky a páni senátoři, dovolte, abych věnoval několik slov zákonné působnosti NKÚ, tedy naplňování kontrolní činnosti v souladu s postavením nezávislého kontrolního orgánu.

V závěru naší výroční zprávy najdete slova, že "opatření kontrolovaných osob jsou pouze formální, neúčinná, případně naznačují chybějící vůli či schopnost k jejich přijetí nebo realizaci". Tato slova byla motivem zamyslet se také nad podobou naší výroční zprávy. A rozhodli jsme se, že my jednak musíme, ale i chceme usilovat o to, aby žádný náš krok nebyl formální, neúčinný nebo aby mu chyběla vůle po realizaci. Proto vám předkládáme novou podobu zhodnocení kontrolní činnosti. Základní informací je, že plán kontrolní činnosti v roce 2011 obsahoval 38 kontrolních akcí, byly zkontrolovány finanční prostředky a majetek v celkové hodnotě 150 mld. Kč. Bylo odesláno 26 oznámení příslušným finančním úřadům v objemu 400 mil. Kč a byla podána čtyři trestní oznámení. Tolik statistika.

Plán kontrolní činnosti a následné rozpracování cílů a programů kontroly vycházely z analýzy rizik. Tato analýza identifikovala klíčové oblasti a z kontrolní činnosti pak vyplynula zásadní zjištění, se kterými bych vás rád seznámil.

V oblasti příjmů státního rozpočtu se naše zjištění týkala efektivity správy vybraných pohledávek, kde jsme konstatovali značné rezervy, v oblasti správy odvodů za porušení rozpočtové kázně jsme konstatovali, že systém nezajišťoval transparentní řízení ani rovné postavení subjektů. Systémové nedostatky vykazoval i systém ostatních operací státního rozpočtu.

Dotační politika státu. NKÚ konstatoval, že přetrvávají nedostatky v činnosti správců programů a poskytovatelů dotací, chybějí konkrétní cíle a jednoznačné indikátory. Chybí vyhodnocení účelnosti a efektivnosti, systém je administrativně byrokratický, založen na formálním plnění povinností. Mnoho pochybení je spatřováno v oblasti zadávání veřejných zakázek, jsou potlačována ekonomická kritéria, kontrolní systémy jsou neúčinné.

V oblasti hospodaření s majetkem státu závažná zjištění se týkají nestandardních případů využívání majetku v rozporu se zákonem o majetku ČR. Objevili jsme případy nehospodárného a neúčelného využívání nebo dokonce neodůvodněně snížený výnos z tohoto majetku. Konstatovali jsme nedostatečné hájení oprávněných zájmů státu, značné mezery v řídících a kontrolních systémech. Nezlepšil se stav v oblasti vedení účetnictví a vykazování majetku.

V oblasti významných investičních programů a akcí. NKÚ se soustředí na zjišťování příčin, proč není zabezpečena hospodárnost a účelnost vynakládaných prostředků. Odpověď je zde jednoduchá: Chybí koncepce, pokud existuje, je nekonkrétní nebo nevymahatelná. Tento stav umožňuje zásadně měnit priority a parametry a tím obcházet povinnost prokázat efektivnost programu nebo akce.

Systémovým nedostatkem je, že státní fondy nemají povinnost řídit se pravidly ve smyslu zákona o rozpočtových pravidlech.

NKÚ konstatuje, že termíny ani náklady nejsou dodržovány, chybí motivace posuzovat nákladovost a nevyužívají se nástroje k optimalizaci cen staveb. Volba způsobu financování, zejména formou PPP projektů, je zatížena značnými riziky a problémy.

Konečně oblast finančních prostředků ze zahraničí. Nemám z toho radost, ale musím konstatovat, že se varování NKÚ z minulých let do puntíku naplnila. Úhrady nezpůsobilých výdajů, včetně neprovedených prací a dodávek, zadávání veřejných zakázek, administrace žádostí, výběr projektů, nastavení kontrolních mechanismů. Všechna tato témata byla diskutována v minulosti. V současné době se Česká republika musí věnovat této oblasti v souvislosti s hrozbou zastavení čerpání prostředků Evropské unie.

V oblasti kontroly závěrečných účtů. Vedle zjišťování skutečností, které svědčí o závažných nedostatcích v podkladech a tím o nevedení správného, úplného a průkazného účetnictví, NKÚ konstatoval, že pravidla pro vedení účetnictví a výkaznictví organizačních složek státu, stanovená pro rok 2010, nebyla v celém rozsahu jednoznačná, srozumitelná a úplná. Nebylo možné ve všech případech hodnotit správnost aplikace v účetnictví a výkaznictví.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych si vypůjčil citát od pana prof. Filipa a konstatoval, že "Nejvyšší kontrolní úřad má za povinnost informovat orgány státu o tom, že v kontrole vykonávané podle zvláštních pravidel, mimo soustavu exekutivy, ku pomoci legislativy a zčásti po vzoru organizace a pravidel řízení před soudy, zjistil existenci či neexistenci určitých skutečností. Tyto závěry nenabývají formální a materiální právní moc, nejsou vykonatelné a NKÚ z nich nemůže vyvozovat právně relevantní závěry." Tolik citát ke komentáři k Ústavě.

Předkládám vám tuto zprávu o kontrolní činnosti s nadějí, že přispěje k tomu, aby orgány státu mohly konat v rozsahu své působnosti. Děkuji vám za pozornost, děkuji výborům za vstřícné, racionální a odborné projednání naší výroční zprávy, a ubezpečuji vás, že NKÚ není a nemá být nepřítelem kontrolovaných osob. Jsem přesvědčen, že máme společný cíl. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 307/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Šilar, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Šilar:  Vážená paní předsedající, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, pane viceprezidente. Děkuji za slovo a chci říci, že při projednávání této výroční zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu nejprve splním povinnost jako zpravodaj výboru, který celou zprávu po diskusi projednal. A nebudu zde opakovat ty věci, které zde již zazněly. Připomenu jenom několik vět, o kterých si myslím, že jsou klíčové a které pan viceprezident řekl.

Na straně příjmů byly například identifikovány zásadní nedostatky v efektivitě správy některých pohledávek států. Připomínám to proto, že neustále mluvíme o nevymáhání daní a nedostatečné kontrolní činnosti v této oblasti.

Na straně výdajů NKÚ upozornil na závažné případy nehospodárného vynakládání prostředků v oblasti významných investičních akcí státu. Jsou pak uvedeny přímo v kontrolních protokolech, které NKÚ dělá a které mimo jiné dostáváme i na náš výbor k možnosti, abychom si je mohli prohlédnout.

Potom v obecné rozpravě bych chtěl ještě vystoupit s komentářem k některému z protokolů.

Nyní ještě jako zpravodaj řeknu, abychom věci, které byly řečeny v závěru vystoupení pana viceprezidenta, i to, co je ve zprávě, brali skutečně velmi vážně, ale hlavně, aby je vážně brali také ti, kteří je mají brát vážně, to znamená vláda a orgány činné v trestním řízení.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu navrhuje doporučit plénu Senátu parlamentu ČR vzít výroční zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2011 na vědomí. To je návrh usnesení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů a plňte úkoly zpravodaje.

Dále výroční zprávu projednal ústavně-právní výbor. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 307/2 a zpravodajkou byla určena paní senátorka Jiřina Rippelová, kterou zastoupí na dnešním projednávání paní senátorka Paukrtová, která teď má slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Vážený pane viceprezidente, vážená paní předsedající. Ústavně-právní výbor se tímto materiálem zabýval. Výroční zpráva NKÚ je docela pozoruhodná z řady hledisek, pokud si ji přečtete. A hlavně výsledky kontrolní činnosti v roce 2011 upozorňují na řadu závažných nedostatků. A tak jak tady řekl pan viceprezident, za jednu z hlavních příčin zjištěného stavu NKÚ považuje absenci závazných dlouhodobých koncepcí ve významných oblastech vynakládání finančních prostředků státu, příčinu nehospodárného použití prostředků v oblasti veřejných zakázek i nedodržování postupu a zásad při jejich zadávání, potlačování ekonomických kritérií a účelové využívání výjimek ze zákona. Tato oblast je nejrizikovější i z hlediska možného korupčního jednání.

Ústavně-právní výbor konstatoval, že tyto závěry jsou vážné. Na druhou stranu vám doporučuje, abychom tuto zprávu vzali na vědomí, protože byť jsou její závěry vážné a jsou směřovány i k nám, tak ústavně-právní výbor si nemyslel, že bychom mohli přijmout jiné usnesení. Doporučuje vám tedy vzít zprávu na vědomí. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko. A otevírám rozpravu k tomuto tématu. První se přihlásila paní místopředsedkyně Gajdůšková, takže má v tuto chvíli slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážená paní předsedající, vážený pane viceprezidente, NKÚ, vážené kolegyně a kolegové. V této chvíli mě jenom velmi mrzí, že tuto zprávu projednáváme v poněkud oslabeném složení. Myslím si, že výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu, zvláště v dnešní situaci, kdy víme, že se potýkáme s mnoha a mnoha nepravostmi a problémy české společnosti i ve správě veřejných věcí, by si zasloužila skutečně větší pozornost horní komory Parlamentu ČR.

Říká se důvěřuj, ale prověřuj. Jsem přesvědčena o tom, že při hospodaření s veřejnými prostředky to platí dvakrát. Jsem hluboce přesvědčena o tom, že hospodaření s veřejnými prostředky musí být ještě pečlivější, než s těmi soukromými. Když si někdo rozhází svůj soukromý majetek, je to jeho věc. Ale veřejný majetek má ten, kdo k němu má přístup spravovat s péčí nejlepšího hospodáře. Ten majetek není jeho, ten majetek skutečně spravuje a byla mu tato správa svěřena pouze dočasně. Proto by ta správa měla být velmi a velmi pečlivá, poctivá a s co největší hospodárností.

Bohužel ne všichni tento přístup k veřejnému majetku mají. Proto musí mít stát kontrolní mechanismy. Tím zásadním je existence NKÚ a kompetence, které jsou mu dány zákonem. V této chvíli se hovoří o rozšíření kompetencí NKÚ. Jsem přesvědčena o tom, že by rozšíření těchto kompetencí bylo jenom dobře, a čekáme na to, jaký návrh zákona v této věci nám přijde z Poslanecké sněmovny.

Dalším mechanismem je zákon o kontrole. I ten v této chvíli, pokud vím, není dokonalý a není ani úplně v souladu s evropským právem.

Je to také dluh této vlády.

Úspěch v kontrole a dobré správě veřejného majetku závisí nejenom na existenci příslušného úřadu, který má v kompetenci kontrolu. Nejenom na dobré legislativě, ale také na morální autoritě těch, kteří kontrolu mají provádět. Také ale na schopnosti společnosti vymáhat nápravu a nepřipustit další pochybení a opakování pochybení. A tak postupně celý systém kultivovat.

Proto také zprávu a závěru "nezávislého kontrolního úřadu" projednáváme v obou komorách Parlamentu ČR. Máme tedy povinnost dát k těmto závěrům svoji pozici. Je na nás vymáhat nápravu a vyvozovat odpovědnost těch, kteří pravidla hospodaření s veřejnými prostředky nedodržují.

Výroční zprávy "nezávislého kontrolního úřadu" za rok 2011 je z pohledu nedodržování pravidel hospodaření s veřejnými prostředky skutečně tristním a alarmujícím čtením, na které nemůžeme nezareagovat. Tím spíš, že podle závěrů velká část prapodivně spravovaných financí; jejich část v důsledku špatného hospodaření mizí neznámo kam. Jde za ministerstvem financí potažmo vládou.

Tato vláda, a zejména MF, resp. ministr financí nás a občany neustále masíruje tím, že je nutné škrtat, protože financí není dost! Obírá proto lidi se zdravotním postižením, pacienty. Snižují se příjmy rodin s dětmi, seniorů. Posílá svými tzv. reformními opatřeními střední třídu do chudoby, a to se týká učitelů, zdravotníků a dalších.

Přitom i odhad pravicových médií, jako je server Aktuálně.cz, říká, že špatnou správou mizí 100 miliard korun ročně. Dalších 100 miliard odhaduje tento server v šedé ekonomice. Kolegyně a kolegové, to skutečně nelze tolerovat.

Závěry "nezávislého kontrolního úřadu" jsou poukazem o prokazatelných pochybeních, z nichž velká část je způsobena nehospodárností právě onoho zmíněného MF. Tedy stejného ministerstva, které ve jménu ideologických reforem zbídačuje občany této země.

Jen z těch nejzávažnějších připomenu z právě projednávané zprávy - správu odvodů a penále za porušení rozpočtové kázně. Vyměřeno bylo 34,5 miliard. Prominuto 32 miliard. Výdaje na správu tohoto činily 1,2 miliardy. Zbývá tedy zhruba 1 miliarda, kterou ministerstvo bylo schopno vybrat.

Problém je v tom, že ono prominutí ne vždy splňovalo kritéria pro prominutí odvodů. Nebylo tedy spravedlivé, a nebyl zde rovný přístup ke všem subjektům. To není přijatelné a není přípustné!

Stejně tristní je situace v efektivitě správy pohledávek u vězeňské správy. A u MF při správě státní pokladny. Zde opět prapodivným způsobem bylo nakládáno s částkami ve výši desítek miliard korun.

Velmi pobuřujícím čtením – ve světle rétoriky vlády o rozpočtové odpovědnosti – je kapitola o hospodaření s majetkem státu. Z této kapitoly si dovolím citovat ze zprávy:

Již v předchozích výročních zprávách konstatoval NKÚ řadu závažných nedostatků při nabývání majetku státu a nakládání s ním, včetně nestandardních případů jeho užívání. Nadále dochází k tomu, že některé kontrolované osoby, v rozporu se zákonem o majetku ČR, nevyužívají majetek hospodárně či účelně k plnění funkcí státu a k výkonu jim stanovených činností nebo neodůvodněně snižují výnosy z tohoto majetku. Neuspokojivý stav se ukazuje i podle šetření z roku 2011.

Dovolím si proto navrhnout následující usnesení, kterým jako horní komora Parlamentu ČR podpoříme závěry "nezávislého kontrolního úřadu", a zvláště budeme požadovat po vládě ČR, aby vyvodila důsledky z těchto závěrů, tak jak ukládá zákon.

Dovolím si tedy navrhnout následující usnesení:

Senát Parlamentu ČR kladně hodnotí činnosti NKÚ shrnutou ve výroční zprávě za rok 2011.

I. Je znepokojen nárůstem nedostatků zjištěných při kontrolách dodržování příslušných právních a dalších předpisů a při kontrole účelnosti, hospodárnosti a efektivnosti prověřovaných činností. Nálezy nedodržování postupů a zásad při zadávání veřejných zakázek, potlačování ekonomických kritérií a účelovém využívání výjimek ze zákona, které jsou nejrizikovější oblastí z hlediska možného korupčního jednání.

II. Žádá vládu ČR, aby závěry NKÚ odpovědně projednala a přijala odpovídající opatření k nápravě zjištěných nedostatků, včetně vyvození osobní odpovědnosti, zejména v oblasti řídící, metodické a vyhodnocovací činnosti orgánů implementace, jejichž selhání je zásadní příčinou nečerpání financí z evropských fondů, hospodaření s majetkem státu, příjmů státního rozpočtu a ostatních finančních operací státního rozpočtu a významných investičních programů a akcí.

III. Pověřuje předsedu Senátu Parlamentu ČR Milana Štěcha předat toto usnesení předsedovi vlády ČR Petru Nečasovi.

Ještě kratičký komentář. To, že se obracíme na vládu, aby projednala závěry a přijala opatření a vyvodila důsledky, je způsobeno tím, že podle mých informací vláda zprávu NKÚ pouze "vzala na vědomí". To je podle mě naprosto neodpovídající závěrům, které v této zprávě jsou. Vláda si prostě nad tím prostě "jenom umyla ruce". To neodpovídá ani pozici NKÚ, ani tomu, co vláda sama o sobě hlásá, že je vládou rozpočtové odpovědnosti, o čemž se tedy dát s úspěchem pochybovat!

Dovolím si na závěr ještě připomenout a odvolat se na to, co jsem řekla na začátku, že kontrola a skutečně kultivace prostoru, hospodárné zacházení s veřejnými finančními prostředky je závislá i na morální autoritě a kreditu těch, kteří s nimi jednak zacházejí a jednak toto zacházení kontrolují. Já bych chtěla vzpomenout morálního kreditu velké osobnosti pana Voleníka, který byl prvním předsedou "nezávislého kontrolního úřadu". Bohužel další prezident NKÚ, pan Dohnal, velmi pošramotil pověst tohoto úřadu, který skutečně má velmi vážnou úlohu v celé společnosti. I v tom, jaký kredit má politická scéna, jaký kredit má stát a demokracie jako taková.

Je mi to velmi líto. Chtěla bych ale v této souvislosti poděkovat panu viceprezidentovi, který převzal toto žezlo v řízení NKÚ.

Chtěla bych poděkovat pracovníkům "nezávislého kontrolního úřadu", kteří za rok 2011 - i přes situaci, která na NKÚ po úřadování bývalého prezidenta NKÚ byla. Dokázali skutečně odpracovat to, co odpracovat měli, kteří dokázali prokázat to, že "nezávislý kontrolní úřad" je úřad, který je potřebný, který má svou úlohu – a tuto úlohu dokáže plnit. Skutečně ještě jednou všem pracovníkům NKÚ děkuji skutečně i za statečnost v této chvíli.

Žádám vás ještě jednou o podporu navrženého usnesení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Dryml. Jenom pro steno upřesním, protože tady několikrát zazněl název "nezávislý kontrolní úřad". Ale oficiální název je Nejvyšší kontrolní úřad... Pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, vážený pane viceprezidente, senátorky, senátoři, asi už jsme všichni unavení, ale toto je opravdu zásadní věc.

Nejdříve mi dovolte, prostřednictvím paní předsedající, k paní kolegyni Gajdůškové. Důvěřuj, ale prověřuj – je heslo staré téměř 100 let. Zavedl ho Felix Edmundovič Dzeržinskij, zvaný Železný Felix – zakladatel ČEKY v roce 1917.

Kontroly, které provádí NKÚ, jsou v podstatě určitým státním auditem. Mne by zajímalo: Jak se vymáhá náprava zjištěných chyb? Paní senátorka tady konstatovala chyby, které se staly na ministerstvu financí v letech 2006 – 2009, kde z téměř 34 miliard byly vymoženy sotva 2,2 miliardy. Ale bohužel daleko alarmující je to, že od března 2008, kde byly tyto důvody prominuty stanoveným zákonem o rozpočtových pravidlech, a my tady schvalujeme zákony jako důvody zvláštního zřetele, postupovalo ministerstvo financí nadále podle své vnitřní směrnice, ale zákonem požadované důvody téměř nezohlednilo ani je dále nerozpracovalo. To, že se postupovalo ke všem subjektům nerovně, už tady bylo řečeno.

Chtěl bych se zeptat pana viceprezidenta, jestli je mu známo, jaká opatření přijalo MF v této vysoce citlivé záležitosti, protože když si uvědomíme téměř 35 miliard; tady se šetří všude možně, tak jestli tady není jeden ze zdrojů toho, proč by se nemuselo zvyšovat DPH, pokud by se zlepšila kontrola.

Jako lékaře by mě zajímalo, co na to říkala správní rady VZP a jestli jí to bylo k dispozici, když VZP odepsala za období 2000 – 2009 pohledávky v celkové výši téměř 20 miliard? Ale hlavně by mě zajímalo, jak je možné, že VZP v rozporu s principy veřejného zdravotního pojištění hradila v roce 2008 elektronické zdravotní knížky ze základního fondu, který má sloužit na léčbu? Tím byly samozřejmě kráceny prostředky určené pro zdravotní péči občanů. Pak by se možná nemusely zvyšovat poplatky u lékaře, tzn. jestli to bylo správní radě VZP a dozorčí radě oznámeno NKÚ – a jak se s tím vyrovnala správní a dozorčí rada, protože té samozřejmě podléhá i pan ředitel VZP!

Pak mě ještě zarazila jedna věc. Kontrolovaly se pouze dvě rady regionální rady regionů soudržnosti, a to v roce 2011, kde samozřejmě narazil NKÚ na zlozvyk, který se děje na regionech, tzn. úhrady nezpůsobilé při zadávání veřejných zakázek. Jak to řešily v rámci operačního regionálního programu "severovýchod" a operačního programu "střední Čechy"?

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je přihlášen (jako senátor) pan senátor Petr Šilar. Využiji situace, než dojde k řečnickému pultu, a omluvím se za terminologickou nepřesnost. Zapracovalo podvědomí. Myslím, že NKÚ by měl být také nezávislý. Omlouvám se teď. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, nejsem častým řečníkem – aspoň za tu krátkou dobu co jsem v Senátu. Ale shodou okolností jsem zpravodajem podruhé u NKÚ (teď jsem se rychle díval, jestli jsem to řekl správně...) – a nedá mi to, abych neřekl jeden dovětek. V ten den, kdy jsme na výboru projednávali tuto zprávu, tak také v tisku, v médiích proběhla zpráva o kontrole, kterou prováděl NKÚ v Lesích ČR. Protokol, který je velmi obsáhlý, jsem si vyžádal jako člen našeho hospodářského výboru, mj. jsou nám sem zprávy zasílány do Senátu, kdybyste chtěli, můžete se podívat.

Mohu vám říct, že čtení této zprávy nebylo vůbec pěkné a vůbec ne radostné. K tomu, abych dodal, tak jsem říkal – my bereme zprávu na vědomí, a vlastně nevím, jakou jinou formu k tomu říct.

Ale to, co zaznělo ve zprávě, řeknu jenom dvě věci. NKÚ prokazatelně zjistil, že došlo k pochybení při výběru, nebo resp. nevýběrového řízení na nákup služebních automobilů v částkách milionových. Co mne ale nejvíc zarazilo, bylo zjištěno, že tehdejší generální ředitel Lesů ČR byl zároveň v představenstvu jedné ze společností, která získala některou ze zakázek, které se realizovaly v Lesích ČR.Tato zpráva byla vzata pouze na vědomí. Dokonce se zřizovatel a GŘ Lesů ČR potom v tisku ohradil a řekl, že zpráva je neobjektivní.

Co víc mě vyděsilo, to jsem si přečetl předevčírem na Internetu, a jestli je to pravda, tak se strašně divím. Dozorčí rada Lesů ČR odmítla také tuto zprávu NKÚ! Chtěl bych říci – kde to jsme? Jestli místo toho vzít na vědomí, u toho návrhu na usnesení bychom neměli spíš říct "bijme na poplach" – a to dost silně, protože skutečně, jestliže nebude podáno trestní oznámení, a doufám, že bude. Co se týče hospodaření Lesů ČR, jsou zprávy nanejvýš alarmující! Měl jsem tu čest a měl jsem možnost se od začátku zajímat o hospodaření pomocí Dřevěné knihy a blíže se o celou záležitost zajímám. Jestliže se zjistí některé podklady, je samozřejmě zapotřebí, aby byl vyvozen důsledek v tom, že musí být podáno trestní oznámení.

Chtěl bych zde podpořit návrh usnesení, které zde zaznělo z úst paní Gajdůškové, a požádat ji, jestli by nebylo možné doplnit v bodu č. 2 – hospodaření s majetkem státu – uvést čárku, Lesy ČR, nebo to dát do závorky, aby se skutečně upozornilo, že je to jeden z příkladů, který by skutečně neměl znamenat odklad řešení. Děkuji.

Dále je přihlášen do diskuse pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane viceprezidente, já jsem si nemohl odpustit nevystoupit, protože málokdy se mi podaří s paní místopředsedkyní souhlasit a podpořit ji. Takže jsem moc rád, že tady mohu sdělit, že její usnesení podpořím, a věřím, že z pravé části spektra určitě nebudu sám.

K tomu, proč tak udělám, mě vedou minimálně dva důvody. První je, že si myslím, že jakýkoliv kontrolní úřad, tím více Nejvyšší kontrolní úřad, potřebuje mít motivaci, potřebuje vědět, že jeho nálezy vůbec někoho zajímají, že je někdo čte a že si jich třeba i váží a chce, aby byly potom uvedeny v život tím, že z nich budou vyvozeny důsledky. To znamená, to je první důvod. A druhý je, že se mi docela líbí, když Senát bude jakýmsi pozorným pozorovatelem, nebo, chceme-li, strážcem toho, jestli jakákoliv vláda bere v úvahu nálezy Nejvyššího kontrolního úřadu a zabývá se jimi. Takže já v tomto směru ten návrh usnesení považuji za správný, rozumný a rád jej podpořím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. A dále vystoupí pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, vážený pane viceprezidente, kolegyně a kolegové, jenom krátce vaším prostřednictvím ke kolegovi Šilarovi. Já bych ho chtěl upozornit na § 175 trestního zákona, který může být aplikován i tak, že když někomu oznámíte, že na něj podáte trestní oznámení, tak paradoxy současné trestně právní úpravy jsou takové, že vás může dokonce i zažalovat, a proto jsem rád, že debata o imunitě senátorů dopadla tak, jak dopadla, protože nedej bože. Já vím, že před sebou máte delší volební období nežli já – ale to se nepromlčuje.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. A dále vystoupí pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Horník:  Dobré odpoledne, paní předsedkyně, vážený pane místopředsedo, kolegové, kolegyně. Já bych měl dotaz, protože se samozřejmě kontrolují i evropské finance a jsem z regionu, kde s těmito financemi máme velké problémy a každou chvíli vyskočí informace, kdy jsou lidé kolem dotačních programů nějakým způsobem buďto obžalováni, nebo dochází k prostředí, které není úplně čisté zejména u výběrových řízení, mám teď na mysli program ROP Severozápad. Velmi vyhlášený je také ještě program ROP Jihozápad. A proto se chci zeptat, protože se kontrolovaly v roce 2011 i dotační programy jednotlivých ROPek, jestli z toho, co se dozvídáme většinou jenom z tisku, zdali na základě informací ze Severozápadu i probíhající šetření se nepřipravuje NKÚ k provedení kontrolní činnosti právě u rady Severozápad. Předem děkuji za odpověď.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A poslední do rozpravy je přihlášena paní senátorka Alena Dernerová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji. Já nebudu dlouho zdržovat. Hezký večer. Já jsem chtěla jenom říct jednu věc, že Nejvyšší kontrolní úřad je jeden z pilířů demokracie a měl by fungovat na 100 %. V našem zkorumpovaném státu by to bylo zapotřebí. Chtěla bych říct, že budu souhlasit plně s usnesením paní místopředsedkyně Aleny Gajdůškové, a zároveň jsem chtěla jenom říct jednu věc, že když jsem začala kritizovat Krajskou zdravotní, tak jsem posílala podněty, kam se dalo, včetně Nejvyššího kontrolního úřadu. Bylo to v roce 2009 a NKÚ je tehdy vlastně dal do zevních podnětů, ale dodneška jsem nedostala žádnou odpověď. Asi už žádnou nedostanu a možná, že ale bychom nemuseli být tak daleko s tou Krajskou zdravotní – ne tak daleko, není dořešena dodnes a možná, že by se peníze na Severozápad dostávaly regulérní cestou. Takže někde se to zřejmě asi potratilo, což mě tedy velmi mrzí, a prosila bych, kdyby to šlo, tak třeba se podívat ex post, ale já si myslím, že té práce bude víc. A spíš pléduji za to, co říkal kolega Honza Horník, prostě podívat se na Severozápad jako takový. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko. V této chvíli nikdo další do diskuse přihlášený není. Ptám se, jestli chce někdo vystoupit. Není tomu tak, rozpravu uzavírám. Pane viceprezidente, samozřejmě máte právo na závěrečné slovo. Takže prosím, máte slovo.

Miloslav Kala:  Omlouvám se, už jsem pozapomněl parlamentní procedury. Dotazů bylo vzneseno hodně. Já se pokusím na některé odpovědět obecně a slibuji, že všem, kteří vznesli konkrétní dotazy, odpovím během týdne písemně, abych se nedopustil nějakých nepřesností, nebo aby nedošlo k tomu, že na něco z toho zapomenu.

Především bych chtěl poděkovat všem, kteří ocenili práci Nejvyššího kontrolního úřadu, a to, co tu zaznělo, že potřebují kontroloři, zaměstnanci a také členové NKÚ mít motivaci, aby si byli jisti, že někdo ty jejich závěry čte, že se jimi někdo zabývá, že je někdo využívá, tak to jsou věty, které teď ode dneška budu na všech poradách opakovat a budu říkat, že teď už mám jistotu, že už jedna instituce taková je a že doufám, že se budou připojovat další a další. Moc za ta slova děkuji!

Chtěl bych dále vysvětlit to – na všechny dotazy pana senátora Drymla a dalších – jakým způsobem se vymáhá náprava zjištěných chyb. Formálně to probíhá tak, že po uzavření kontrolní zprávy a po jejím zveřejní ve věstníku předseda vlády si vyžádá stanovisko kontrolovaných osob a to se projednává na vládě. Vidíte, že tam byl určitý problém, nějakou dobu prezident NKÚ nebyl přizváván a tyto závěry nebyly zařazovány. V současné době tento problém je vyřešen a v poměrně rychlém sledu se projednalo více než 20 kontrolních závěrů a tomu tedy i odpovídala úroveň projednávání. Já jsem o tom hovořil s panem předsedou vlády a ujistil mě, že má zájem se závěry zabývat do větší hloubky, vytvořit určitý prostor pro diskusi a doufám, že tato slova dojdou k naplnění. Nicméně to je rovina vládní.

Vedle toho je samozřejmě rovina kontrolního výboru Poslanecké sněmovny, kde dochází velmi často k poměrně vášnivým diskusím mezi poslanci a kontrolovanými osobami nad našimi závěry. Tam si myslím, že je vždycky role opozice silnější, která má větší motivaci jaksi žádat, aby byli seznámeni s opatřeními, která byla přijata.

Pod tím ale ještě je třetí rovina, aby se na ní nezapomínalo. Kontrolované osoby dostávají tzv. kontrolní protokol a v kontrolním protokolu je podstatně více informací a podstatně více detailů, než je tomu v kontrolní zprávě, kterou dostává veřejnost, a těmito kontrolními protokoly se zabývají kontrolované osoby. A taková ta zjištění, bych řekl, jednodušší, taková ta administrativní pochybení apod. jsou odstraňována, musím říci, že velmi pečlivě a jsou i vyvozována, pokud se prokáže, že někdo něco zavinil a dopustil se něčeho, tak jsou ta pochybení i trestána. Bohužel to bývá na nižší úrovni řízení nebo výkonu státní správy, což někdy bývá jaksi předmětem určité kritiky a myslím si, že i trošku oprávněné.

Ke konkrétním dotazům. Byl tady dotaz na porušení rozpočtové kázně. Tam přestože došlo k určité, bych řekl, mediální přestřelce s kontrolovanou osobou, tak musím říci, že Ministerstvo financí a Generální ředitelství cel, kam tato oblast patří, připravuje legislativní opatření. A v zásadě z toho, co vím zatím, tak se zdá, že tato oblast by měla být vyřešena uspokojivě podle našeho závěru.

Zatím ale je předčasné to hodnotit. Navíc my nejsme oprávněni hodnotit ta opatření. My případně můžeme provést následnou kontrolu, což v tomto případě nepochybně se dá předpokládat, ovšem bude to samozřejmě s nějakým časovým odstupem.

Správní rada VZP – tam platí ta druhá záležitost – samozřejmě byla seznámena s kontrolním protokolem. Já v současné době nemám informace, jakým způsobem tyto věci vypořádali. Je pravda, že ta záležitost s elektronickou zdravotní knížkou byla hodnocena jako jedno z nejzávažnějších pochybení, která jsme konstatovali v našem kontrolním závěru, takže objevila se i v kontrolním závěru a já vám bližší informace k této problematice pošlu, až si nechám připravit současný stav, jak je máme.

Skutečně ale to, že byl učiněn pokus hradit tyto záležitosti ze základního fondu a ještě obhajovat v námitkovém a odvolacím řízení tyto věci, tak jsem to považoval za věc, která svědčí o tom, že tam správní rada asi neplnila úplně své povinnosti tak, jak by měla, protože toto považuji za jednu ze základních věcí, které tam patří.

Obecně prosím řeknu k regionálním radám. Dotazů tady zaznělo hodně a já vám podám bližší informace písemně. V současné době je stav takový, že probíhají tři kontrolní akce a tyto tři kontrolní akce jsou ve stadiu, kdy byly uzavřeny kontrolní protokoly a probíhá odvolací řízení. Odvolací řízení z mého pohledu je poměrně komplikované. Kolegium úřadu se těmi odvoláními zabývalo už na minulém jednání. Většina z nich nebyla uzavřena, byly vzneseny některé dotazy členy, kteří neřídili tuto akci, a další jednání jsem nařídil na příští týden. Nicméně o průběhu a o detailech neuzavřené akce vás nemohu dále informovat. Budete informováni poté, kdy kontrolní závěr bude zveřejněn ve věstníku.

A správně tu zazněla informace, která je podstatná, orgány Poslanecké sněmovny i Senátu si mohou vyžádat kontrolní protokoly, které my celkem bez nějaké prodlevy předáváme s tím, že tedy upozorňujeme na určitou povinnost mlčenlivosti a určité závazky, které z toho vyplývají. Musím říci, že existuje asymetrie mezi postavením kontrolovaných osob a Nejvyššího kontrolního úřadu spočívající v tom, kontrolované osoby jsou oprávněny používat kontrolní protokoly jakýmkoliv způsobem. Všichni naši zaměstnanci, včetně členů a mne, jsme vázáni mlčenlivostí, to znamená, já nemohu jaksi jít do většího detailu. Dokonce svým způsobem senátoři, kteří budou mít zmocnění nějakého orgánu a získají protokol oficiální cestou, tak mají lepší postavení v tomto než já. Trošku nám to komplikuje život, ale to už tak bývá. A nakonec na jedné straně máme moc, na druhé straně ji máme omezenu. To platí i na dotaz pana senátora Horníka. Odpovím písemně.

K paní senátorce Dernerové. My jsme se potkali mnohokrát na půdě kontrolního výboru. V době, kdy jste podávala tyto podněty, tak byly zařazeny do našich kvalifikovaných podnětů...

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Já se omlouvám, pane viceprezidente, ale my potřebujeme teď odhlasovat pokračování po 19. hodině, protože bychom nedojednali program. Mohu vás poprosit o přerušení? Pan předseda klubu navrhne hlasování. Děkuji.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za to přerušení, protože kdyby pan místopředseda hovořil ještě do 19. hodiny, tak už bychom pak nemohli odhlasovat zprávu, ani to usnesení. Takže dávám procedurální návrh, abychom mohli jednat a hlasovat i po 19. hodině.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Svolám senátorky a senátory k hlasování. (Znělka.) Děkuji. Budeme tedy hlasovat o procedurálním návrhu, abychom mohli jednat a hlasovat ještě i po 19. hodině.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 42 se z 34 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 18 pro vyslovilo 34, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji vám všem za toto hlasování, děkuji panu viceprezidentovi za pochopení a, prosím, můžete pokračovat.

Miloslav Kala:  Děkuji. Už vás dlouho nebudu zdržovat. K panu senátoru Šilarovi. My jsme už na výboru hovořili o problematice Lesů ČR. Znovu na dotazy odpovím a podám další informace. Tato záležitost žije dál. V současné době připravujeme stanovisko do vlády k materiálu, který předložilo Ministerstvo zemědělství. Takže určitě i v této věci ta podpora je velmi důležitá.

A nyní k tomu poslednímu, co řekla paní místopředsedkyně Gajdůšková. Jsem velmi rád, že vzpomenula morální autoritu a kredit pana doktora Voleníka, na kterého na úřadě rádi vzpomínáme, a myslím si, že ten úřad založil velmi dobře, a připojuji se k vyjádření, které tu zaznělo. A já si myslím, že vybudovat nebo budovat morální autoritu je strašně těžké a trvá to strašně dlouho a zkazí se to hned, člověk si ani nestihne všimnout, že už se vlastně pokazila nějaká důvěra veřejnosti, takže určitě se k tomu připojuji.

Já jsem vytkl takové dva úkoly, to znamená v oblasti kontroly, abychom byli precizní, abychom dodržovali standardy a dělali práci co nejlépe. A myslím si, že tam rezerv máme relativně málo, ale máme je a jsme si jich vědomi. V oblasti správní sekce jsem řekl, že náš úřad se musí chovat tak, jako kdyby k nám přišel na kontrolu Nejvyšší kontrolní úřad, tak aby vůbec nic nezjistil. To je to nejpodstatnější, co jsme myslím v minulosti nedělali a z čeho pramenily problémy, které tam byly.

A potom to poslední, to bude záviset od toho, až se někdy změní politická situace a vláda se překulí z jedné strany na druhou, tak já vás ubezpečuji všechny, kteří jste dnes v opozici, a naopak všechny, kteří jste dnes v koalici, že tak jak možná dnes zlobíme současné ministry, tak že budeme stejně, ne-li více zlobit ty budoucí. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. To je příslib dobré práce. Prosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil a provedl nás hlasováním.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo. Ještě dřív, než splním úlohu zpravodaje, tak bych prostřednictvím paní předsedající poděkoval panu Drymlovi za to upozornění, ale já jsem zvyklý, vždycky když jsem přesvědčen, že se páchá nějaká špatnost, říkat věci na rovinu, takže to klidně budu říkat i dál.

Ke zpravodajské zprávě. Vystoupilo celkem 5 senátorů a senátorek, z toho jeden dvakrát. Při rozpravě zazněl návrh na usnesení – mimo návrhu na usnesení z výboru, který jsem přečetl – výroční zprávu NKÚ vzít na vědomí. Přibylo usnesení paní senátorky Gajdůškové, které jsme dostali v tištěné podobě. A teď bych potřeboval poradit jako nováček, protože nevím, v jakém pořadí se má teď o usneseních hlasovat, ale předpokládám, že návrh usnesení, které je širší a které rozebírá tu zprávu, to znamená, to je návrh, který předložila senátorka Gajdůšková, že by mělo být o něm hlasováno jako o prvním.

Já si ale nejsem jist, chtěl bych požádat někoho, kdo rozumí organizačnímu řádu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ta usnesení se nevylučují, můžeme přijmout obojí, je tam pouze problém toho, co jste navrhl ještě vy.

Senátor Petr Šilar:  Já jsem chtěl právě požádat navrhovatelku – dovoluji si předložit ještě můj malinký pozměňující návrh, ale není podmínkou, jestli se s tím navrhovatelka ztotožní, v bodě II. navrženého usnesení pod druhou pomlčkou – hospodaření s majetkem státu – uvést závorku a napsat (Lesů České republiky, státní podnik). Nic víc, nic míň. Chtěl jsem jenom na to upozornit, že to je zdůraznění tohoto problému.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Řekl jste to v rozpravě, takže to je pozměňovací návrh navrženému usnesení, takže musíme hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu, poté o usnesení, můžeme ale hlasovat i o usnesení výboru, o tom, vzít zprávu na vědomí, protože se to nevylučuje. Navrhuji, abychom hlasovali v tomto pořadí, jestli s tím také souhlasíte. (Pan senátor Šilar souhlasí a děkuje za pomoc.)

Já svolám všechny k hlasování v této chvíli. Budeme tedy v tuto chvíli hlasovat o prvním pozměňovacím návrhu k návrhu usnesení toho širokého, který přednesl pan senátor Šilar, to znamená doplnění do závorky (Lesů České republiky, státní podnik).

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 43 se z 35 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 18 pro vyslovilo 29, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

V této chvíli tedy budeme hlasovat o návrhu usnesení ve znění pozměňovacího návrhu, tentokrát bez znělky.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh usnesení, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 44 se z 35 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 18 pro vyslovilo 35, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji vám. Třetí hlasování – vzít celou zprávu NKÚ na vědomí.

Zahajuji opět hlasování bez znělky. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 45 se z 35 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 18 pro vyslovilo 35, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji vám všem. Děkuji panu viceprezidentovi za projednání tohoto bodu, i za práci, kterou skutečně velmi dobře odvádí. Děkuji panu zpravodaji.

My budeme ještě pokračovat. Dalším bodem, který musíme ještě projednat, je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Oberfalzera a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 333

Projednání tohoto bodu jsme včera přerušili po úvodním slově předkladatele senátora pana Jiřího Oberfalzera, kterého ale v této chvíli zastoupí pan senátor Richard Svoboda. Prosím pana senátora, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro 1. čtení senátora Petra Bratského. Prosím pana senátora, aby se ujal své funkce.

Senátor Petr Bratský:  Dobrý večer, kolegyně a kolegové, vážená paní předsedající. Po krátké poradě s jedním z navrhovatelů bych chtěl jako zpravodaj uvést k zákonu č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, sdělit, že se jedná o část obchodního sdělení v § 48, kdy kolegové navrhují v povinnostech provozovatelů, co nesmějí zařazovat do vysílání, mimo jiné zařadit ještě v odstavci 1 bod e) obchodní sdělení politických stran a hnutí a obchodní sdělení nezávislých kandidátů na poslance, senátory, doplnit o slova: prezidenta republiky, a pokračovat: nebo členy zastupitelstva územního samosprávného celku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Zástupce navrhovatelů již zdůvodňoval tuto potřebu, schválili jsme v Poslanecké sněmovně i v Senátu přímou volbu prezidenta a navrhovatelé, včetně řady senátorek a senátorů, si myslí, že je to správná úprava tohoto zákona. Zatím nemám, co bych k tomu dodal.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Požádám vás také, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a sledoval rozpravu, abyste k ní případně mohl zaujmout stanovisko. Otevírám nyní obecnou rozpravu k tomuto návrhu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda chce něco doplnit. Prosím, pane senátore.

Senátor Richard Svoboda:  Já jenom pro dobrou paměť, protože ten bod byl přerušen, chci připomenout, že se vlastně nejedná o nic jiného, než o doplnění výčtu veřejných osob, které jsou voleny, že nesmí být konána jejich propagace v privátních médiích. Je to velmi prostinký návrh, takže doporučuji, abyste propustili ten návrh do dalšího čtení. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Ptám se pana zpravodaje, jak budeme postupovat a co bylo navrženo v rozpravě.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji za slovo. Protože v obecné ani podrobné rozpravě už pak nezazněly žádné připomínky, doporučuji Senátu propustit do dalšího čtení. Tuto novelu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Takže tím dalším krokem, který je v této chvíli na pořadu dne, je přikázání tohoto návrhu k projednání výborům.

Senátor Petr Bratský:  Myslím si, že by měl být přikázán výboru, který je gesčním pro navrhovatele i Stálou komisi pro sdělovací prostředky, to je výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Organizační výbor navrhuje jednak to, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, což je v souladu s návrhem pana zpravodaje. Dále, aby návrh projednal ÚPV a následně žádá Stálou komisi Senátu pro sdělovací prostředky, aby také návrh zákona projednala.

Ptám se, zda ještě někdo má nějaký jiný návrh k tomu. Není tomu tak. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Dovolím si zase fanfáru. Budeme hlasovat o návrhu Organizačního výboru k přikázání projednávání tohoto tisku jednotlivým výborům.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 46 z 34 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 18 se pro vyslovilo 34, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu navrhovateli, děkuji panu zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím.

Posledním bodem dnešní schůze je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Oberfalzera a Tomáše Grulicha, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 337

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel senátor pan Tomáš Grulich. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážená paní předsedající, milé kolegyně, kolegové, je to novelka zákona, která je velmi prostá a jednoduchá, ale řekl bych, že významná. To znamená, že všichni, nebo řada z vás asi ví, že když dosáhnete věku 60 let, tak musíte mít lékařskou prohlídku, abyste mohli zasednout za volant svého automobilu. Vzhledem k tomu, že se přece jenom věk prodlužuje, že věk do důchodu stoupá už k 65 letům, zdá se mi to zbytečné a špatné a posunul bych tento věk na 65 let. Toť vše. Je to jednoduché. Musím nakonec konstatovat, že nejsem ve střetu zájmů, neb toto potvrzení již mám, dovršivše 60 let. (Veselost.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji vám, pane senátore a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajkou pro první čtení senátorku Veroniku Vrecionovou. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Dobrý večer, paní předsedající, kolegyně, kolegové. Po přečtení tohoto velice jednoduchého, kratičkého návrhu a poté, co jsem si vyslechla pane předkladatele, nemohu nic jiného, než uznat a konstatovat, že se mi tento návrh jeví jako logický a vhodný. Proto si dovoluji doporučit, aby se jím Senát zabýval. Proto navrhuji, aby byl tento návrh přikázán VHZD a výboru pro zdravotnictví a sociální politiku.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní zpravodajko, také vás požádám, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Štětina:  Ještě před chviličkou, vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové, jsem chtěl podat pozměňovací návrh k návrhu pana senátora Grulicha, to je, aby onen věk byl zvýšen na 70 let, poněvadž já je brzo budu mít, ale nebudu ho podávat proto, abych uspořil čas pro nás pro všechny. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore za vstřícnost. Slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, vážený navrhovateli, slovutný Senáte, pro vaši informaci, toto potvrzení je takovéto velikosti. (Ukazuje.) Uvědomte si, jaké velikosti je řidičský průkaz a jaké potvrzení o tom, že můžete, že jste způsobilí jezdit s autem po té zdravotní prohlídce, je to předepsaný formulář. Chtěl bych poděkovat navrhovateli, protože tím ušetříme lidem po 60 letech určité finanční prostředky, protože za to lékařské vyšetření se platí docela dobrá částka, podle toho, jak který lékař si to stanoví, takže to je příspěvek Senátu k tomu, abychom nevytahovali zbytečně peníze z kapes občanů.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. V této chvíli nemám nikoho dalšího přihlášeného, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce ještě vyjádřit k rozpravě. Není tomu tak. Paní zpravodajko pro první čtení? Také ne. Při rozpravě padl jeden jediný návrh, to je návrh, abychom přikázali návrh zákona k projednání výborům. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl VHZD a paní zpravodajka ještě navrhla výbor pro zdravotnictví a sociální záležitosti.

Budeme hlasovat o návrhu přikázat tento senátní návrh zákona příslušným výborům.

Budeme hlasovat o návrhu přikázat tento návrh zákona. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 47 se z 31 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 16 pro vyslovilo 31, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli, děkuji paní zpravodajce.

Vám všem za odvedenou práci při této schůzi Senátu.

Kanceláři Senátu za podporu a za to, že s námi vydrželi i v těchto večerních hodinách!

Přeji vám všem pěkný večer a hodně úspěchů v další práci.

Tímto zasedání končím.

(Jednání ukončeno v 19.18 hodin.)