Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 21. schůze Senátu
(1. den schůze – 25.04.2012)

(Jednání zahájeno v 10.03 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 21. schůzi Senátu Parlamentu ČR. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49, odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 4. dubna t.r.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Antonín Maštalíř, Jan Hajda, Vítězslav Jonáš, Jiří Bis, Karel Korytář, Tomáš Jirsa, Otakar Veřovský, Alena Gajdůšková a Daniela Filipiová.

Prosím, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami, pokud jste tak neučinili. Připomínám, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

Nyní podle § 56, odst. 4, určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 21. schůze Senátu byli senátoři Miroslav Škaloud a Jaromír Štětina. Má někdo připomínky k tomuto mému návrhu? Nemá. Přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, aby ověřovateli 22. schůze Senátu byli senátoři Miloslav Škaloud a Jaromír Štětina.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že při hlasování číslo 1 bylo registrováno 57 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 29, pro návrh 55, proti nikdo. Návrh byl schválen. Konstatuji, že ověřovateli této schůze byli určeni senátoři Miroslav Škaloud a Jaromír Štětina.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu naší 21. schůze.

Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru byl rozdán na vaše lavice. Má někdo další návrh na změnu či doplnění? Ano, pan Jiří Dienstbier a pan senátor Koukal. Prosím pana senátora Dienstbiera.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, nemám návrh na doplnění ani na vyřazení, ale byl jsem požádán zástupcem předkladatele bodu, který máme zařazen jako číslo 24 – senátní tisk číslo 326, zda by mohl být zařazen napevno na dnešní odpolední jednání. Máme navrženy jako pevné první a druhý bod; tisky, které předkládá pan ministr Kubice.

Navrhuji, aby tisk 326 byl pevně zařazen jako třetí bod našeho dnešního odpoledního jednání.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Předpokládám, že pan senátor a předseda klubu Koukal chce vystoupit, i když není přihlášen.

Senátor Václav Koukal:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Na žádost pana ministra Jankovského navrhuji, abychom bod číslo 11, to jsou senátní tisky N 88, 90, 91, 92, 93 a 94 přesunuli jako pevný bod za tisk číslo 21, tj. senátní tisk číslo 288, na zítřek, tj. čtvrtek.

Předseda Senátu Milan Štěch:  To znamená jako třetí bod zítřejšího odpoledního jednání?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Jsou ještě nějaké návrhy na změnu a doplnění programu schůze? Nejsou.

(V sále v tomto okamžiku začíná znít hudba... ). Krásná melodie, senátoři tleskají. (Budeme asi muset vypnout proud...) Prosím organizační odbor s pomocí – prosím vás odpojte to, vyneste ze sálu... (Hudba stále zní sálem...) Zakopejte to někde ... (Smích a potlesk ze senátorských lavic.)

Tak, já přesto po této malé kulturní vložce opakuji, jak budeme postupovat. Byly dány dva návrhy na pevné zařazení v našem programu, kolega Dienstbier navrhl, aby bod 24, což je návrh, který se týká občanského zákoníku, byl zařazen jako třetí bod našeho dnešního jednání, tzn. jako nový bod číslo 8.

Dále pan senátor Koukal navrhl na základě žádosti pana ministra Jankovského, aby bod číslo 11, to jsou senátní tisky N 88 až 94 byl zařazen jako pevný bod, a to třetí bod zítřejšího odpoledního jednání, tzn. nové číslo 22.

Přistoupíme k hlasování. Nechám hlasovat o obou návrzích společně, nejsou-li nějaké námitky. Námitky nejsou.

Budeme hlasovat o pevném zařazení bodu č. 11 a bodu č. 24 tak, jak bylo navrženo.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 2 registrováno 65, kvorum pro přijetí 33, pro návrh 61, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Vyčerpali jsme návrhy na doplnění a upřesnění pořadu a můžeme přistoupit k hlasování o návrhu pořadu 21. schůze Senátu jako celku, a to ve znění přijatých návrhů, které jsme před chvilkou odhlasovali.

Konstatuji, že v sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s pořadem jako celek, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 3 registrováno 64, kvorum pro přijetí 33, pro návrh 62, proti nikdo. Návrh byl schválen, takže budeme se schváleným pořadem 21. schůze Senátu řídit. Děkuji vám.

A nyní přistoupíme k projednání bodu, který zní

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 323

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 323. Návrh uvede ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba, kterého mezi námi vítám a uděluji mu slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Vážený pane předsedající, kolegyně senátorky, kolegové senátoři, přeji vám hezký den. Dovolím si vám krátce okomentovat návrh změny zákona, kterým se mění zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Hlavním cílem této novely je v podstatě transpozice směrnice č. 2008/6. Je to tzv. třetí poštovní směrnice, kterou se završuje postupný proces liberalizace evropského poštovního trhu. Tato směrnice má být transponována do českého právního řádu do 31. prosince 2012, přičemž je třeba říct, že my už jsme využili danou odkládací lhůtu a požádali jsme o odklad této transpozice o dva roky, protože ostatní členské státy ji transponovaly už koncem roku 2010.

Tato liberalizace poštovního trhu neznamená nic jiného, než že se doliberalizovává zbytek trhu z nějakých zbývajících zhruba necelých 30 %. Týká se to písemností do 50 gramů nebo s cenou do 18 Kč. Mají být odstraněny další právní a ekonomické bariéry, které brání vstupu na poštovní trh. Současně zůstává zachována povinnost státu zajistit trvale udržitelné základní poštovní služby. Jinými slovy to znamená, že veřejnosti musí být poskytován minimální základní rozsah poštovních služeb ve stanovené kvalitě.

Pro zajištění transpozice upravuje předkládaný návrh novely několik oblastí, a já se tady o několika těch nejdůležitějších zmíním.

První oblastí je upřesnění vymezení trhu poštovních služeb. Cílem je zpřesnit, které služby budou podléhat režimu zákona o poštovních službách a jejich provozovatelé se budou registrovat u Českého telekomunikačního úřadu, budou podléhat jeho dohledové činnosti.

Další oblastí je stanovení rozsahu základních služeb. Ten stávající mechanismus, ve kterém je rozsah základních služeb, který stanoví Český telekomunikační úřad, se ve veřejném zájmu nahrazuje stanovením rozsahu těchto služeb, tedy přímo v zákoně. Rozsah základních služeb se přitom v porovnávání se stávající praxí v podstatě v zásadě nemění, tam žádná změna nebude. Prováděcí předpis pak stanoví podrobnou specifikaci těchto základních služeb.

Třetí oblast, kterou bych chtěl uvést, je udělení poštovní licence České poště s dobou platnosti do roku 2017, to je tedy na pět let. S ohledem na stav poštovního trhu a v podstatě v zájmu zajištění kontinuity poskytování základních poštovních služeb a s praxí, která byla obvyklá v jiných členských zemích, se navrhuje udělit poštovní licenci České poště s dobou platnosti do konce roku 2017. Na další období by pak bylo vyhlášeno výběrové řízení na tohoto držitele poštovní licence. Česká pošta pak bude i nadále zajišťovat další činnosti, které nejsou poštovními službami. Jedná se například o výplatu dávek důchodového pojištění, výběr rozhlasových a televizních poplatků atd.

Za nejdůležitější oblast lze považovat změny v systému financování. Nelze totiž dále aplikovat financování těchto služeb prostřednictvím monopolu, který se tedy ruší. Jako základní bude proto uplatňován systém úhrady nákladů spojených s poskytováním základních služeb prostřednictvím tzv. nákladově orientovaných cen. Pouze v případě, že by se takto stanovené ceny staly nedostupnými a jejich výše by musela být regulována, byly by takto vzniklé rozdíly, tzn. čisté náklady, do kterých by se navíc musela přestavovat nespravedlivá finanční zátěž, uhrazeny prostřednictvím zvláštního účtu, někdy nazývaného jako fond univerzální služby. Do fondu by přispívali provozovatelé poštovních služeb s výnosy vyššími než 10 mil. Kč ročně. Bude přitom zohledněn jejich podíl na trhu poštovních služeb. Do fondu by se přispívalo zpětně, tj. pouze v případě vzniku čistých nákladů a po ověření jejich výše Českým telekomunikačním úřadem.

Od počátku přípravy novely, ale i při jejím projednávání v Poslanecké sněmovně, tak i v Senátu, si myslím, že jsou základní debaty ve výborech vedeny o systému financování těchto čistých nákladů a o rozsahu poštovních služeb v České republice.

Předkladatel v této souvislosti oceňuje, že na základě těchto diskusí panuje poměrně široká shoda na tom, že za současných ekonomických podmínek a stavu veřejných financí nebylo možné zvolit model financování čistých nákladů z veřejných prostředků, fond v podobě pojistky pro případ vzniku čistých nákladů je v podstatě standardním modelem, který přijaly evropské státy, které liberalizací prošly. A je třeba říct, že v podstatě nikde nedošlo k jeho využití, protože cena se nikde nedostala tak, že by musela být hrazena z tohoto fondu.

Další velmi často vyslovovanou obavou v rámci projednávání zákona v Poslanecké sněmovně byla i problematika případné redukce počtu poštovních provozoven v důsledku dokončení liberalizace. Jako řešení této skutečnosti bylo navrhováno stanovit minimální počet držitele poštovní licence přímo v zákoně, případně v nařízení vlády. My předpokládáme, že by to dělal Český telekomunikační úřad. Musím tady říct, že v Poslanecké sněmovně dokonce zazněl návrh, aby současný počet pošt, který je 3.400, byl zafixován v zákoně jako stabilizovaný.

Musím říci v této chvíli, že se někteří kolegové odkazovali na rakouský zákon, který to tak má. Je třeba ale říci, že na Rakousko to číslo je zhruba 1650. Je tam vysloveně vyspecifikováno, v jakých oblastech mají být, s jakou dojezdovou vzdáleností, pro jaký počet obyvatel, a do zákona se to dalo zhruba po několika letech, kdy liberalizace běžela a přirozeně se počet pošt někde stabilizoval. My považujeme za velmi nešťastné, pokud by se úvaha měla ubírat tímto směrem. Zaznamenal jsem, že v Senátu je pozměňovací návrh, aby rozsah poštovních služeb stanovila vláda svým nařízením. Myslím, že to, aby to dělal Český telekomunikační úřad na základě parametrů, které budou stanoveny, je varianta velmi čistá a velmi správná. To pouze k diskusi nad těmito návrhy a nad názory, které v Poslanecké sněmovně zaznívaly.

Rád bych poděkoval váženým senátorkám a senátorům za pozornost, kterou tomuto návrhu věnovali. Myslím si, že z diskusí ve VHZD a VUZP ty diskuse byly velmi zajímavé. Myslím, že jsme se na to snažili vyměnit názory věcně, takže za debatu bych chtěl poděkovat. Oba uvedené výbory přijaly totožné pozměňovací návrhy, já si potom dovolím před hlasováním k nim zaujmout stanovisko za ministerstvo, nicméně lze konstatovat, že v zájmu kompromisu a průchodnosti návrhu zákona, který je předpisem transpozičním, je třeba říci, že jsme nějak zavázáni do české legislativy přenést, by bylo případné vrácení Poslanecké sněmovně s přijatými návrhy, pak musíme najít variantu, která by byla akceptovatelná v Poslanecké sněmovně.

Dámy a pánové, to je asi na úvod k té problematice všechno. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VUZP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 323/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Marta Bayerová. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 323/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Lajtoch, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Lajtoch:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení pánové senátoři, primárním cílem novely zákona o poštovních službách je implementace směrnice Evropského parlamentu, kterou se završuje postupný proces liberalizace Evropského poštovního trhu. V této souvislosti musí být zrušena zbývající část dosavadního monopolu a odstraněny další právní a ekonomické bariéry, bránící vstupu na poštovní trh. Současně zůstává zachována povinnost státu, zajistit trvale udržitelnou univerzální službu, tj. zajistit minimální rozsah základních poštovních služeb ve stanovené kvalitě na celém území ČR za dostupné ceny a přiměřenou ochranu uživatelů všech poštovních služeb.

Pro zajištění implementace výše uvedené směrnice zpracovaný návrh novely zákona o poštovních službách obsahuje zejména následující změny: Upřesnění vymezení trhu poštovních služeb, stanovení rozsahu univerzální služby, financování univerzální služby základních služeb, přístup k zvláštním službám a prvkům poštovní infrastruktury. Udělení poštovní licence České poště s dobou platnosti do konce roku 2017, tzn. do pěti let. Zajištění dalších činností které v současné době vykonává Česká pošta, státní podnik, jako držitel poštovní licence.

V souvislosti s transpozicí třetí poštovní směrnice se předpokládá novelizace následujících právních předpisů: Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, zákon č. 265/1991, o působnosti orgánů ČR v oblasti cen, zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, a zákon č. 634/2004, o správních poplatcích.

Dále se předpokládá novela ustanovení § 52 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Státní orgán, odpovědný za implementaci regulace sektoru poštovních služeb, je Český telekomunikační úřad.

Vzhledem k obtížné predikci vývoje trhu poštovních služeb po jeho úplné liberalizaci je žádoucí přezkum účinnosti provést za pět let ode dne nabytí účinnosti novely zákona o poštovních službách.

Regulace poštovního trhu po jeho úplné reorganizaci na základě implementace třetí poštovní směrnice bude klást zvýšené nároky na činnost Českého telekomunikačního úřadu jako nezávislého regulačního orgánu, který bude muset sledovat na rozdíl od současného stavu celý poštovní trh.

Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem ČR. Návrh zákona je v souladu s předpisy EU, judikaturou soudních orgánů EU nebo obecnými právními zásadami práva EU. Problematiky se dotýká rovněž čl. 7 Listiny základních práv EU, který zní: Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace.

VHZD na své 25. schůzi, konané dne 17. dubna 2012 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Vše.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka VUZP paní senátorka Marta Bayerová. Ano.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vás seznámila se 105. usnesením VUZP z 25. schůze, konané dne 18. dubna 2012, k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, senátní tisk č. 323.

Po úvodním slově zástupce předkladatelů Ing. Jiřího Jirky, náměstka ministra průmyslu a obchodu ČR, Ing. Jiřího Řeholy, ředitele oboru poštovních služeb a služeb informačních společností, JUDr. Petra Solského, ředitele kanceláře náměstka ministra vnitra ČR, a zpravodajské zprávě senátorky Marty Bayerové a po rozpravě výbor

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení.

II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátorku Martu Bayerovou.

III. Pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já vám také děkuji, paní senátorko. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak.

Otevírám obecnou rozpravu. Jako první se přihlásil pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, neříká se mi to lehce, ale ne všechno z EU, co zde dostáváme, je dobré! Vzpomeňme si na fotovoltaiku, která nás stojí desítky miliard ročně. Vzpomeňme si na poslední případ zdražování vajec. A jiné věci.

Česká pošta je zisková. Proto se samozřejmě stává možným zdrojem dalšího zisku některých lobbistických skupin! Jde jednoznačně – s pomocí EU – o další privatizaci některých služeb státu. Především jde o vytahování dalších peněz a zdražování z kapes občanů!

O tom, že nemluvím do prázdna, svědčí jedno. I v původních členských státech hledání optimální úpravy budoucí funkce liberalizovaného trhu je svým způsobem krok do neznáma. O to obtížnější je hledání správného nastavení poměru na českém poštovním trhu. Už tady z tohoto vidíte, že se stáváme opět jakýmsi pokusným králíkem, na kterém se budou zkoušet některé experimenty některých zákonodárců z EU.

Jde jednoznačně o privatizaci. Ostatně se o tom mluví. Otevření trhu poštovních služeb v tzv. rovné soutěži. Samozřejmě se tím umožní vstup zahraničních investorů a zahraničních podnikatelů, což není ve všech státech; a není to ani v jiných oblastech! Nyní to jde do poštovních služeb.

Kdo bude – a to je moje otázka – hlídat rovnou soutěž? Bude to náš ÚOHS, který má velmi kontroverzní výroky v některých věcech? A i když někomu dá pokutu, tak samozřejmě v následujících soudních procesech, kde česká justice se opět "vyznamenává", hlavně v otázkách obchodního práva, to dopadá, jak to dopadá?

Jako namátkový případ můžu uvést nejdříve pokutu RWE plynárenskému koncernu ve výši několika set miliónů, která pak skončila v neznámu. Domnívám se, že je to jednoznačný příklad toho, jak bezzubý je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v ČR.

Je dokonce také zajímavé, z čeho vychází úvaha toho, k čemu nás nutí EU. Evropská unie vychází z úvahy, že vznik konkurence přinutí poskytovatele univerzální služby k tomu, aby se více než dosud věnovali potřebám zákazníků, zvyšovali kvalitu služeb, a aby v rámci cenové konkurence snižovali náklady. Ano, to je základní ekonomická poučka. Ale na druhé straně tady chybějí některé kontrolní mechanismy v případě, že se nedomluví poskytovatelé služeb, aby zasáhl někdo, regulátor, který je k tomu donutí. O tom, že regulace trhu by měla být, svědčí i krize i americká zkušenost s některými fondy i kolapsy na finančním trhu ve Spojených státech, které jsme také zažili.

Evropská unie, abychom ji zase nekřivdili, upravuje právní rámec služeb pouze v nejnutnější podobě a stanoví pouze obecná pravidla. Poštovní směrnice zaručuje, že v členských státech musí být zajištěny všeobecně dostupné a přiměřeně kvalitní základní služby. Přitom ale stanovuje pouze minimální rozsah. Je věcí členských států, to znamená i ČR, zda do zařadí i další služby, jež do povinného minima nespadají. To je i otázka toho, jak to bude v budoucnosti s dalšími činnostmi, které v současné době vykonává Česká pošta jako držitel poštovní licence; jako jsou výplaty dávek důchodového pojištění. Víme dobře, jak to vypadá se sociálními dávkami. Výběr rozhlasových a televizních poplatků. O věcech se dnes nebo zítra budeme ještě bavit. Provozování datových schránek. Úkony datového místa CzechPointu. A zda to tedy bude dále zajišťováno Českou poštou, nebo možná dokonce někým jiným.

Je tady právní rozpor v tom, jestli Česká pošta nebo její právní nástupce budou považovány za držitele poštovní licence. Jestli to nebude náhodou někdo jiný, a jak dlouho to celé bude trvat.

Dále jsou zde i problémy, a to se týká velkého lobby starostů převážně v malých obcích, jelikož dosavadní systém, v kterém jsou zvýšené náklady spojené s poskytováním poštovních služeb v řídce obydlených oblastech, jsou na základě monopolu hrazeny ze zisku v oblasti s nižšími náklady; jestli to lze dále aplikovat. Podle mého názoru to nejde. A proto bude uplatňován systém úhrady nákladů spojený s univerzální službou nákladově orientovanými cenami. Jednoznačně to znamená další zdražení poštovních služeb!

Pana ministra bych se chtěl zeptat, kdo tedy bude dělat to, co se v tomto zákonu praví, že se umožňuje změnit obsah poštovní licence na základě přezkumu úrovně kvality a způsobu poskytování a zajištění základních služeb na celém území republiky. Kdo bude dělat výzkumy, jestli úroveň kvality a způsob poskytování je anebo není v pořádku? A hlavně – asi to nikdo nebude dělat zadarmo, tzn., že se to opět promítne do nákladů na poštovní služby! Stejně tak jako povinnost provozovatelů poštovních služeb vést oddělené účetnictví v souvislosti s případným přispíváním na účet pro financování základních služeb. "Případné přispívání" – to znamená, že se tady neukládá, že někdo bude přispívat, ale "případně možná bude něco někam dávat". Neví se, za jakých podmínek.

Stanovuje se dokonce ještě výjimka z povinnosti poskytovat základní služby za nákladově orientované ceny v případě, že by tyto ceny nemohly být považovány za všeobecně dostupné.

Chtěl bych se zeptat pana ministra, kdo bude tedy určovat, jestli cena je ještě všeobecně dostupná pro všechny občany ČR, nebo jestli cena dostupná je jenom pro některé poslance a senátory ČR. Zcela jednoznačně se to může stát zdrojem korupce!

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Kdo další se hlásí do rozpravy? Pan senátor a místopředseda Zdeněk Škromach. Připraví se Veronika Vrecionová.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, myslím, že je potřeba se tímto zákonem zabývat právě v obecné rovině. V tom, kam směřuje a jakým způsobem naplňuje záměr EU.

Osobně jsem přesvědčen, že ministerstvo tomuto zákonu nevěnovalo dostatečnou pozornost, a to z hlediska zájmu občana. Protože občan by měl být vždycky středem pozornosti! Bohužel zákon spíše nahrává různým budoucím privatizátorům těchto služeb, ale už nezajišťuje občanům dostupnost poštovních služeb, obzvláště pokud jde o venkov. To považuji za zásadní změnu, která by tady nastala fakticky od dob Rakouska-Uherska.

Takový zákon je nepřijatelný, obzvlášť v situaci, kdy pan ministr Drábek dnes pověřil pošty, aby systémem Domes kontrolovaly, zda lidé nepracují načerno apod. Už tak dnes dostupnost tohoto bodu na poštách, kde se mají lidé hlásit, je mnohdy problematická, lidé musí dojíždět kilometry, a nikdo jim tyto náhrady nehradí.

Dalším zavedením platebních karet v oblasti sociální, ať už se to bude týkat lidí se zdravotním postižením, lidí bez zaměstnání, rodin s dětmi, do budoucna ministerstvo uvažuje o tom, že by se to týkalo i našich seniorů. Pokud tento stále ještě funkční systém, který je jeden z nejrozsáhlejších v ČR, by měl projít návrhy, které jsou obsaženy v zákonu, a jsem přesvědčen, že nejsou napravitelné ani dobře míněnými pozměňovacími návrhy, protože nemění základ. Poštovním službám se podle tohoto zákona vyplatí podnikat ve velkých aglomeracích, venkov bude naprosto mimo.

Z tohoto důvodu navrhuji zamítnout tento návrh jako naprosto nedostatečný a poslat ho zpátky ministerstvu. Myslím si, že tomu musí věnovat větší pozornost právě z hlediska zájmu občana.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí paní senátorka Veronika Vrecionová, připraví se pan senátor Petr Gawlas.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, nebudu mluvit dlouho, protože bych jinými slovy opakovala to, co tady už říkal pan ministr. Pouze bych chtěla navrhnout schválit tento návrh v podobě, který přišel v PS. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Vystoupí pan senátor Petr Gawlas.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené senátorky a senátoři, ačkoli jsem plně srozuměn s tím, že cílem projednávané novely je především zapracování do českého právního řádu, tzv. Třetí evropské poštovní směrnice a zrušení posledního monopolu, který ještě má Česká pošta na doručování zásilek do 50 gramů nebo 18 korun, je nevyhnutelné.

Mám k tomu však několik poznámek. Jde mi také o venkov, jak tady zmínil pan místopředseda Škromach.

Především nemohu souhlasit s rušením poboček České pošty na malých městech a obcích, které s přijetím tohoto zákona v zaslaném znění z PS nepochybně nastane. Liberalizace je krásná věc, ale tržní prostředí bohužel nefunguje všude, a pokud chceme, aby život na malých vesnicích nebyl ochromen a jejich občané znevýhodněni, musíme zvážit, jakým způsobem by bylo možno zachovat dostupnost poboček pošty i v řídce osídlených částech republiky. Pošta totiž patří vedle školy k základním službám, bez jejich dostupnosti si život na malých obcích nedokáže představit málokterý občan. Občany z velkých a středních měst podobné problémy netrápí, jsou zvyklí na určitý komfort, pošt je v těchto místech více, mají delší otevírací dobu atd. Velká města se rušení poboček nemusejí obávat.

Zcela jinak je tomu na malých vesnicích, těch několik desítek nebo stovek občanů vám obrat - potřebný k vytvoření tržního prostředí – jednoduše nezajistí. Realita bude nejspíš taková, kde tam, kde zatím pobočky jsou a v současnosti fungují se ztrátou, kterou nyní pokrývá Česká pošta ze svého, tam po liberalizaci nastane značný problém s ekonomikou takové provozovny. Zřízení kompenzačního fondu, který by měl České poště pomoci vykrývat ztrátu spojenou s provozováním tzv. univerzálních služeb, tedy poskytování základních poštovních služeb na celém území za přiměřenou cenu, je jistě chvályhodným počinem, ale ani on nedonutí Českou poštu k tomu, aby provozovala ztrátovou pobočku. Co bude pak, až v roce 2017 vyprší České poště smlouva o poskytování těchto služeb a bude na ně vypsáno nové výběrové řízení?

Nadcházející liberalizace poštovního trhu by ve výsledku mohla rapidně zhoršit dostupnost poštovních služeb v méně osídlených oblastech. Je teď na nás, jak se k tomu postavíme. Jelikož jsem z regionu, kde se rušení poboček České pošty stane realitou a dotkne se to nepříjemným způsobem velkého počtu občanů, podporuji pozměňovací návrh výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který doplňuje vládní návrh o formulaci o minimálním počtu provozoven, který by stanovila ve svém nařízení na návrh Českého telekomunikačního úřadu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, každé předkládání zákona by mělo být spojeno i s určitým finančním rozborem a s náklady pro rozpočet a český stát.

Chci se zeptat pana ministra:

Jaký je zisk České pošty ročně?

Jaký to bude mít význam, až dojde k finančnímu výpadku po liberalizaci trhu od 1. 1. 2013?

Jak bude tento výpadek České poště hrazen a jestli je s tím počítáno ve státním rozpočtu?

Jaký to bude mít dopad na státní rozpočet v roce 2013?

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Vladimír Dryml byl poslední přihlášený senátor do rozpravy, nikdo se zatím nehlásí. Zájem o vystoupení také není, rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit k obecné rozpravě? Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Dámy a pánové, dovolím si zodpovědět několik otázek. Snad se mi to nějak podaří ...

Debata se vede velmi podobně jako se vedla v Poslanecké sněmovně. Je třeba říci, že strašit se tady liberalizací trhu, kterou používá pan senátor Dryml – trh je přece liberalizován! Bavíme se tady o dopisech, které jsou za osmnáct korun a do padesáti gramů. To je poslední, co na trhu ještě liberalizováno není. Tady se neotevírá trh poštovních služeb, ten je dávno otevřen, bavíme se tady o poštovních zásilkách do osmnácti korun a padesáti gramů – o klasických dopisech.

Pro vaši představu: přes dvacet miliard poštovního trhu je toto necelých sedm a každý rok klesá o deset procent, tzn. zhruba o 750 milionů korun. Je to tím, že všichni využíváme elektronické komunikace a počet zaslaných dopisů samozřejmě klesá.

Cena - a co bylo řečeno, že musíme myslet na to, aby služby byly dostupné právě tam, kde není husté osídlení a kde cena není samozřejmě tak výhodná pro provozovatele, tak na to v tomto zákonu myšleno je. Tím, kdo by měl být nositelem hlídání této ceny, je Český telekomunikační úřad, který v momentu když by ceny stouply v méně osídlených oblastech, měl by do toho zasáhnout svou regulací.

Pro vaši představu. Dnes ze společného koše domácností nečiní poštovní služby více než 0,5 procenta. V této chvíli se asi ani není nutné obávat, že by cena narostla.

Zkušenosti z ostatních zemí, kde proces doliberalizace proběhl ukazují, že v tom problém nikde nebyl, nikde se nemuselo z fondu věci dohrazovat. Mechanismus, abychom ochránili občana a dokázali mu poskytnout služby i na nejmenší vesnici, tam samozřejmě je.

Můžeme vést spor o tom, jestli si všichni myslíme, že bychom měli určit, že bude 3400 pošt, ale pak každý rok počítejte s tím, že každý rok ředitel pošty řekne, že ho to stálo tolik, a vy mi to ze státního rozpočtu dohradíte, nebo poštu vystavíme tomu, aby se musela zajistit služby třeba prostřednictvím třetí osoby. Prostřednictvím franchise, prostřednictvím toho, že třeba v prodejně COOP udělá pobočku.

Nemá cenu si lhát, že některé pobočky nemají práci na celý den. Pokud vy zafixujete, nebo vláda zafixuje celý počet pošt, tak pokud bych byl ředitelem pošty, řeknu si, že nemám důvod snažit se, aby bylo hospodaření lepší, vyčíslím pouze náklady.

V tomto smyslu považuji za velmi racionální, abychom tento zbytkový proces liberalizace takto spustili, stejně jako to udělali v Rakousku, kde počet poboček je poloviční a dostali se na tuto částku. V Poslanecké sněmovně jsme také diskutovali o tom, jak u nás pošty klesají. Za posledních deset let se počet významně nesnížil, dokladoval jsem to na číslech. Počet 3400 je už dlouhou dobu stabilní. Myslím si, že v této chvíli tento návrh ošetřuje to, aby byla zajištěna služba i pro občana v méně osídlené části, dává určitý favor tomu, že Česká pošta dostane od nás jako závdavek licenci na pět let, protože jsme přesvědčeni že to je národní hráč, je to český podnik, který by měl mít tuto výhodu. Do roku 2017 bude držitelem poštovní licence v této oblasti právě Česká pošta a myslím si, že nedojde k žádnému významnému výpadku po liberalizaci trhu. K výpadku bude docházet tím, že se trh přirozeně zmenšuje, že dopisy téměř nikdo neposílá. Trh má za loňský rok výpadek 750 milionů a vůbec se v něm nic neliberalizovalo. Je to tím, že dopisů posíláme málo.

Respektuji všechny návrhy. Jsem přesvědčen, že mechanismus toho, kdy ČTÚ v regulovaných podmínkách – trh potřebuje regulaci, abychom nabídli službu i posledním občanům v odlehlých oblastech, má velký prostor, bude určovat, za jakých podmínek tam musí být usměrněna cena tak, aby ceny nebyly vysoké. Ze zkušeností z okolních zemí a při znalosti toho, jak jsme analyzovali trh, jsem přesvědčen, že k tomu ani nedojde. Jsem přesvědčen, že návrh, jak prošel PS, je dobrý, a máme představu, že by měl takto fungovat. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Přeje si vystoupit zpravodajka výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, paní senátorka Marta Bayerová? Nepřeje.

Nyní žádám zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Jiří Lajtoch:  V diskusi vystoupili čtyři senátoři, jeden vystoupil dvakrát. Vznesené dotazy byly zodpovězeny panem ministrem. Byly předloženy dva návrhy – schválit tento návrh zákona – a zamítnout. Nejdříve budeme hlasovat o návrhu schválit.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 4, registrováno 67, kvorum pro přijetí 37, pro neboť návrh 21, proti 39. Návrh byl zamítnut.

Dalším návrhem, který byl v průběhu obecné rozpravy podán, je návrh, aby byl návrh zákona zamítnut. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

hlasování číslo 5 registrováno 67, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 38, proti 18. Návrh byl schválen. Děkuji.

Nyní přistoupíme k pověření. Byl podán návrh, abychom pověřili senátora Jiřího Lajtocha a senátorku Martu Bayerovou. Místo pana senátora Lajtocha bude senátor Jan Hajda. Návrh je senátor Jan Hajda a senátorka Bayerová – odůvodní naše usnesení na schůzi PS. Jsou nějaké námitky? Nejsou.

Budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu stiskne tlačítko NE a stiskne ruku.

hlasování pořadové číslo 6 přítomno 66, kvorum pro přijetí 34, pro návrh 54, proti nikdo. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

Děkuji panu ministrovi za předložení návrhu a děkuji zpravodajům.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 330

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 330. Návrh uvede opět ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba, kterého žádám o jeho úvodní vystoupení.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, novela živnostenského zákona, kterou máte před sebou, byla vypracována s cílem pokračovat v plnění vládního plánu snižování administrativní zátěže podnikatelů.

Snižování zátěže spočívá zejména v tom, že se ruší povinnost označovat provozovnu tzv. IČO, dále se rozšiřuje funkce živnostenského úřadu jako centrálního registračního místa tak, že podnikatel může živnostenský úřad využít i v případě, že živnostenskému úřadu neoznamuje neoznamuje žádnou změnu, oznamuje však změnu jiným úřadům.

Nově se také umožňuje, aby podnikatel kdykoli sdělil živnostenskému úřadu, že adresa jeho místa podnikání už do budoucna bude vždycky totožná s adresou jeho bydliště vzhledem k tomu, že se živnostenský úřad o změně podnikatelova bydliště může dozvědět z jiných registrů veřejné správy, pak už by podnikatel nemusel tuto změnu oznamovat a byla by totožná s místem nového bydliště.

Dalším záměrem této novely je odstranit z úpravy živnostenského zákona neodůvodnitelné odchylky od obecné procesní úpravy dané správním řádem. Návrh rovněž odstraňuje dílčí nepřesnosti právní úpravy zjištěné z aplikační praxe.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Navazující novela zákona o správních poplatcích reaguje na skutečnost, že podnikatel živnostenskému úřadu neoznamuje změny údajů zaznamenané v obchodním rejstříku nebo v jiných registrech veřejné správy.

Změna zákona o nemocenském pojištění zajišťuje věcnou provázanost jmenovaného zákona a zákona o živnostenském podnikání. Garanční výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a ústavně-právní výbor, které návrh zákona projednali, po proběhlé rozpravě doporučili Senátu schválení, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Tolik informace na úvod. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, abyste se opět posadil ke stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 330/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Dagmar Zvěřinová.

Organizační výbor určil garančním zpravodajem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 330/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Adolf Jílek, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Adolf Jílek:  Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, živnostenský zákon je zákon, který platí od roku 1991 a je to zákon, který má nejvíce změn na svém kontě, mění se dvakrát každý rok, takže jsme u jedné z dalších novel.

Tato novela ovšem jako jedna z těch, které jsou potřebné, si dává za cíl snížit administrativní zátěž podnikatelů, řeší otázky, jestliže podnikatel zemře, a následně jeho dědicům, aby mohli pokračovat v podnikání, snižuje zátěž, že člověk nemusí dávat na několik registrů znovu stejné údaje atd. Záležitosti, které projednává, je tam spousta. Zároveň s tím je změna zákona o správních poplatcích, které z toho vyplývají, i o nemocenském pojištění. V legislativním procesu vláda předložila 6. prosince 2011 tento zákon Poslanecké sněmovně a v prvním čtení byl návrh přikázán k projednání hospodářskému výboru, který ho projednal, ve třetím čtení prošel zákon 168 hlasy ze 184 přítomných a s jedním hlasem proti, což je velmi silné kvorum, které nebývá tak často.

Byl tam schválen pouze pozměňovací návrh předložený hospodářským výborem. Pozměňovací návrh spočíval v pevném datu účinnosti zákona, protože potřebujeme, aby zákon platil před 1. červencem, aby živnostenské úřady nemusely vyzývat živnostníky k doplnění údajů, které byly podle původního zákona. Pak došlo k tomu, že důvodem ke zrušení živnostenského oprávnění bude i skutečnost, že podnikatel neprokáže právní důvod k užívání prostor.

Náš výbor se tímto zákonem zabýval. Po rozpravě, ve které jsme poukazovali na to, že na jedné straně je zákon potřebný, ovšem jak to bývá u většiny zákonů, které probíhají určitým procesem, v názvu zákona nejsou podchyceny dvě poslední změny. Byli jsme ujištěni, že redakční úpravou před tiskem toto lze upravit včetně jedné malé drobnosti.

Po proběhlé rozpravě přijal výbor toto usnesení:

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. Určil mě zpravodajem a pověřil předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil u stolku zpravodajů a plnil úkoly garančního zpravodaje. Táži se, zda si přeje vystoupit paní senátorka a zpravodajka ústavně-právního výboru Dagmar Zvěřinová. Ano.

Senátorka Dagmar Zvěřinová:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, dovolte abych i já vystoupila k tomuto tisku. Materie, která byla předložena ministerstvem průmyslu a obchodu přes Poslaneckou sněmovnu, nabrala jeden pozměňovací návrh, který tisku, který přišel k nám do Senátu příliš neprospěl. Správně na to upozorňuje naše legislativa. Vy, kteří jste studovali legislativní stanovisko, asi jste se s tím seznámili. Ústavně-právní výbor rovněž toto projednával a byli jsme ujištěni panem náměstkem ministra průmyslu, že v nejbližší materii toto bude opraveno. I předkladateli jde o termín účinnosti 1. 7., aby nedocházelo k jiným problémům, které by zpožděním v terénu především u živnostenských úřadů nastaly.

Prosím, abyste i vy zvážili své hlasování a podpořili tento návrh. Ústavně-právní výbor na své schůzi 8. dubna svým 193. usnesením doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném PS Parlamentu ČR. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátorku Dagmar Zvěřinovou a pověřuje předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, paní senátorko. Navrhuje někdo podle § 107 našeho jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych nejen jménem svým, ale možná i jménem více než 800 tisíc osob samostatně výdělečně činných poděkoval tímto způsobem panu ministrovi za to, že se rozhodl odbourávat velké administrativní zátěže, které jsou na osoby samostatně výdělečně činné kladeny. Mnohých z vás se to také týká. Zátěže jsou neustále uvalovány. Vyzval bych ho, aby pokračoval ve své činnosti a snižoval dále administrativu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Není zájem o vystoupení v rozpravě, rozpravu končím. Táži se pana ministra, zda si přeje vystoupit. Není tomu tak. Prosím pana garančního zpravodaje.

Senátor Adolf Jílek:  Kolegyně a kolegové, v rozpravě vystoupil jeden senátor s poděkováním panu ministrovi. Doufám, že pan ministr si to bude brát jako velké plus ze Senátu. Zazněl jediný návrh z výboru, a to schválit.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Zazněl jediný návrh – schválit. Přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Přítomno 61, kvorum pro přijetí 31.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V okamžiku hlasování číslo 7 registrováno 63, kvorum pro přijetí 32, pro návrh 52,k proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji panu ministrovi a zpravodajům. Projednávání tohoto bodu končí.

Nyní projednáme bod

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů (zákon o investičních pobídkách), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 331

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 331. Návrh opět přednese a odůvodní pan ministr Martin Kuba, prosím.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Ještě jednou naposledy. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych jako poslední uvedl novelu zákona o investičních pobídkách a dalších souvisejících zákonů, která byla připravena za účelem nastavení nového směřování systému národní podpory investic se snahou zefektivnit jeho využití.

Tato novela od roku 2007, která byla připravena v podmínkách vrcholu světové hospodářské konjunktury, byl český systém pobídek výrazně omezen, v současné hospodářské situaci však takto nastavený režim přestává být účinným nástrojem podpory investic a ve srovnání s okolními zeměmi v podstatě trochu ztrácí na atraktivitě. Přitom aktivní získávání zahraničních investic, především kvalitních zahraničních investic, tedy těch řekněme s vysokou přidanou hodnotou, je významnou součástí podpory konkurenceschopnosti naší republiky.

Cílem předloženého návrhu zákona je právě posílit účinnost investičních pobídek a upravit systém pro potřeby znalostní ekonomiky tak, aby podporovaly právě oblast průmyslového výzkumu, vývoje, inovací, techniky vyspělých výrobků, technologií a oblast strategických služeb. To jsou právě ty segmenty, které samozřejmě v budoucnosti budou generovat největší konkurenceschopnost české ekonomiky.

Další významnou změnou, kterou s sebou nová právní úprava přinese, je prodloužení doby, po kterou mohou firmy uplatňovat slevu na dani z příjmu, a to ze stávajících pěti na deset let. Nejedná se o navýšení podpory, tedy částky, které si mohou investoři z daně odečíst, neboť ta je předurčena mapou regionální podpory a zůstane stejná jako doposud. Tam prostě dojde k rozložení čerpání přislíbené slevy na delší časové období, čímž se ty podmínky stanou přitažlivější pro kapitálově náročné projekty.

V rámci změn se dále navrhuje zavést investiční pobídku ve formě přímé kapitálové podpory pro strategické investice, neboť o tento typ projektů je mezi státy největší konkurenční boj a má největší přínosy pro ekonomiku. Vzhledem k tomu, že se bude jednat o mimořádný výdaj státního rozpočtu, bude její poskytnutí schváleno vždycky vládou. Dílčí změny se navrhují i v podmínkách pro oblast výroby ve zpracovatelském průmyslu, např. snížení předepsaného podílu strojního zařízení na celkové investici či lepší zpřístupnění podpory v regionech se soustředěnou podporou státu.

Novelou se zpřesní i některé požadavky na poskytování regionální investiční podpory, které vyplývají z evropských předpisů a které jsou pro Českou republiku závazné.

Návrh zákona projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který doporučil jeho vrácení Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Pozměňovací návrhy řeší problematiku zvýšení poplatků za vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu, která je upravena zákonem o ochraně zemědělského půdního fondu. Současná výše odvodů je nastavena novelou zákona účinnou od ledna loňského roku, totiž ve svém důsledku významně omezuje investiční výstavbu regionálního rozvoje a má negativní dopady na projekty státem podporované.

Musím k tomuto návrhu říct názor ministerstva, dovolím si ho říct hned teď v úvodu při představení návrhu zákona.

Tak, jak návrh byl vlastně představen, tak my už jsme co se týká průmyslových zón projednávali tuto situaci s ministerstvem životního prostředí a snažili jsme se najít takový kompromis, aby se dotkl průmyslových zón, které jsou v této chvíli schváleny vládou, jsou tu ty strategické investice, které vláda schválila, a snažili jsme se dojít shody. Je pravdou, že návrh by se měl předkládat do vlády teprve v budoucím čase, čili já jsem pochopil aktivitu hospodářského výboru Senátu v této chvíli jakoby možnost pomoci stávajícím průmyslovým zónám v tom, aby se daly tyto akce realizovat, což je, myslím si, docela racionální.

Přesto si dovolím říct, že tak, jak byl návrh předložen, mi připadá trošku rozsáhlejší, než je nutné. V návrhu je, že by se to týkalo i staveb dopravní infrastruktury, staveb přenosové soustavy a distribuční soustavy v elektroenergetice. Musím tady říct třeba za energetické stavby, že problémem energetických staveb v ČR není to, že bychom museli platit nějaké poplatky za vynětí z půdního fondu, ale to, že nám příprava těchto staveb trvá 10 až 12 let. Ten proces je spíše řekněme ve schvalovacím systému. Tam hledáme v této chvíli řešení, a předložili jsme vládě za ministerstvo analýzu těchto procesů. Říkáme, že potřebujeme zkrátit tento model tak, abychom dokázali je postavit třeba během tří, čtyř let, a myslím si, že není úplně nutné řešit to tímto opatřením při investičních pobídkách nějakými poplatky za přenosové soustavy nebo výkupy při vynětí ze zemědělského půdního fondu, při stavbě elektroenergetických staveb. A stejně tak jsem přesvědčen, že je to u staveb dopravních.

Pokud bychom měli tento návrh řešit, pak by se to mělo týkat průmyslových zón, protože ten s tím skutečně souvisí. Pokud by se tím Senát chtěl zabývat, jsem přesvědčen, že ideální by bylo schválit zákon ve variantě tak, jak byl předložen Poslaneckou sněmovnou. A pokud by se chtěl Senát zabývat pozměňovacím návrhem, tak já si myslím, že od paní senátorky Vrecionové by zazněl pozměňovací návrh, který bychom my jako ministerstvo podporovali. Týkal by se pouze stávajících schválených průmyslových zón. To jsou ty strategické, které jsou schváleny vládou České republiky, jsou to strategické investice. A právě toho by se do roku 2016 týkala možnost změnit a snížit poplatky při vynětí ze zemědělského půdního fondu.

Toť pouze na vysvětlení k návrhu výboru a eventuálně k návrhu, který paní senátorka Vrecionová předloží, a je na vašem zvážení, jak se jím chcete zabývat a v jaké variantě poslat tento zákon zpět do Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 331, zpravodajem výboru je pan senátor Petr Pakosta, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

A prosím pana místopředsedu Petra Pitharta, aby mě vystřídal v řízení schůze.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. V úvodu svého zpravodajského vystoupení bych chtěl říci, že principiálně jsem proti investičním pobídkám. Je to opatření nepříliš systémové a deformuje to hospodářskou soutěž.

Na druhé straně si ale uvědomuji, že se nacházíme v evropském hospodářském prostoru a existence investičních pobídek je v tomto prostoru realitou. Byli bychom tedy sami proti sobě, kdybychom se vzdali možnosti investory do České republiky přilákat a udržet je zde.

Investiční pobídky k tomu mohou být dobrým a účinným nástrojem. Přimlouvám se však za to, abychom přijímali taková řešení, která budou co možná moderní, dynamická a systémová.

Pokud se týká předloženého tisku č. 331, čili novely zákona o investičních pobídkách, tak konstatuji, že tento návrh ony požadavky splňuje.

Bohužel, jak bývá většinou zvykem, ani tomuto tisku se nevyhnuly některé legislativní problémy. Já upozorňuji na to, že na základě pozměňovacích návrhů byla novela zákona o daních z příjmu rozšířena o body 6 až 11, které mění ustanovení o podávání daňových přiznání k dani z příjmu právnických osob v případě přeměn obchodních společností a družstev, a věcně nijak s tématem investičních pobídek nesouvisejí. Čili jedná se opět o nechvalně známý přílepek.

Legislativní odbor Senátu upozornil na další legislativní souvislosti. Ty však byly vysvětleny po komunikaci mne jako zpravodaje a zástupců ministerstva průmyslu a obchodu. Čili pokud tam některé nepřesnosti jsou, tak jsou natolik nevýznamné, že nebudou bránit aplikaci tohoto projednávaného zákona.

Jak už jsem uvedl, zákon se jeví být výrazným zlepšením dosavadního stavu, a proto jako zpravodaj tohoto návrhu jsem toho názoru, že tento návrh by měl být schválen. Ale bohužel výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se s tímto mým návrhem neztotožnil a proto návrh na schválení předkládané novely zákona učiním v rozpravě jako senátor, pokud mě samozřejmě někdo z vás nepředběhne.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu byl jiného názoru než já, jak už jsem říkal, a navrhl vrátit zákon do PS s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou usnesení, se kterým vás za chvíli seznámím.

Jak říkal pan ministr, jsou zde avizovány i další pozměňovací návrhy naší kolegyně Veroniky Vrecionové. Tyto pozměňovací návrhy by měly dále stimulovat ochotu podnikatelských subjektů investovat v České republice, zejména v průmyslových zónách stanovených územním plánem. Z mého pohledu to může být dalším zlepšením, ale je nutno upozornit na dvě otázky, které se nabízejí.

Ta první se týká samotného legislativního procesu, čili zda se nejedná o rozšíření původního návrhu o přílepek. Ta druhá se týká samotné Poslanecké sněmovny, jaká je pravděpodobnost toho, že tento zákon skončí svou legislativní pouť neschválením v PS. Upozorňuji, že když bylo v PS hlasováno o té podobě, kterou právě projednáváme, tak ze 180 přítomných hlasovalo 92 poslanců pro, čili nejtěsnější možná většina. A pominout nelze ani to, že PS se jeví nyní být poměrně nestabilní a může velmi rychle skončit. A v takovémto případě by námi vrácený zákon do PS svou pouť skončil rovněž.

Já už vás teď seznámím s usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, resp. s jeho 253. usnesením z 25. schůze konané dne 17. dubna 2012, kdy po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Jiřího Jirky, náměstka ministra průmyslu a obchodu ČR, po zpravodajské zprávě senátora Petra Pakosty a po rozpravě výbor

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení.

II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Pakostu.

III. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

To je ode mne jako od zpravodaje v této chvíli vše. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Já vám také děkuji, pane senátore, a poprosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů.

A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do ní se přihlásil jako první předseda Senátu Milan Štěch, prosím.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Pane místopředsedo, pane ministře, pokusím se být velmi stručný.

Rozumím tomu, že podnikatelský sektor a investoři by měli zájem, abychom návrh tohoto zákona rozšířili o změnu, která by se týkala zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, neboť když jsme v dobré vůli řešili zvýšení cen pozemků, abychom chránili půdní fond, tak jsme asi poněkud nedomysleli v parlamentní proceduře, že přece jenom jsou tady už rozběhlé investice, kde investoři počítali s určitými náklady a že to je do určité míry zaskočení jejich záměrů.

Nic proti tomu. Myslím si, že je to potřeba napravit. Ale jsem přesvědčen, že to je potřeba napravit legislativně čistým způsobem. To znamená, že bych si dovolil vyzvat vládu, pana ministra, jestli k tomu mají v Poslanecké sněmovně skutečně vhodný tisk, aby to, třeba i zrychlenou procedurou, dali do pořádku.

A proto bych navrhoval, abychom neschválili ani jeden pozměňovací návrh, i když návrh paní senátorky Vrecionové je asi pravděpodobně čistější, ale i s ohledem na to, že původní návrh tohoto návrhu zákona v sněmovně prošel velmi těsně, a když my tady provedeme zásahy, o kterých bude pochybnost, zdali jsou v souladu i s našimi pravidly a sliby, které jsme si dali, že nebudeme schvalovat přílepky, tak de facto ohrozíme přijetí toho základního návrhu, který sem byl z PS poslán.

I vzhledem k situaci, která v Poslanecké sněmovně je, bych tedy doporučoval, aby byl raději vrabec v hrsti než holub na střeše a schválit návrh zákona tak, jak nám byl z PS postoupit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám. Slovo má pan senátor Petr Pakosta.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo. Nejsem si jist, jestli vystoupení pana předsedy Senátu v sobě obsahovalo návrh schválit. (Z pléna: Obsahovalo.) Mně tedy nezbývá, než konstatovat, že zde byl podán návrh schválit - a já jej tedy nepodám, jak jsem se původně rozhodl. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám. Slovo má paní senátorka Veronika Vrecionová.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Dobrý den. Vážený pane místopředsedo, pane ministře, vážené paní kolegyně a kolegové. Je to neuvěřitelné, ale já do teď souhlasím úplně se všemi svými předřečníky. Já se přikláním k tomu schválit tento návrh v podobě postoupené nám Poslaneckou sněmovnou, ze všech těch důvodů, které tady kolegové říkali.

Nicméně v případě, pokud by návrh nebyl schválen, tak avizuji svůj pozměňovací návrh, o kterém již tady bylo hovořeno. Proto bych pak žádala o propuštění do podrobné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko. A slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Za prvé tady máme zákon se dvěma přílepky, protože je tady i změna zákona č. 586, § 38, a potom z měnu zákona č. 428/2011 Sb.

V obou případech se mluví o penzijních fondech, důchodovém připojištění a chtěl bych se zeptat pana ministra – doufám, že mi odpoví, ne jako u zákona, který tady byl projednáván první, že jsem na moje otázky nedostal odpovědi nebo jenom částečné – proč se tam dostaly tyto dva přílepky! A dobře víme, co Ústavní soud řekl.

A za druhé bych se chtěl zeptat, proč se zmírňují sankce v případě, že investor neudrží všechna pracovní místa, na která získal hmotnou podporu? Investiční pobídky přece děláme proto, abychom zajistili nová pracovní místa. Proto dostávají investoři výjimky a jsou určitým způsobem zvýhodňováni. A tady se řeklo, že se deformuje určitým způsobem trh, ale žijeme v realitě Evropské unie. Ale na druhé straně se tady zmírňují sankce. Myslím si, že pokud někdo uzavře smlouvu a smlouvu pak nedodrží a spoléhá na to, že sankce bude mírná nebo že se mu to všechno finančně vyplatí a odejde za ty roky, kdy vyčerpá finanční podporu od státu. A to bylo to, co spoustě lidem určitým způsobem nevyhovovalo, a ti lidé najednou opět přijdou o práci, tak si myslím, že to je chybný krok.

O investičních pobídkách, například i se společností koncernu VW a CzechInvestem, by se tady dalo povídat dlouhodobé story. A já tady nechci tímto zdržovat, ale pokud je investiční pobídka státu a přitom 450 lidí přichází o pracovní místo v důsledku investiční pobídky státu, tak si myslím, že někde asi soudruzi z NDR na ministerstvu průmyslu a CzechInvestu udělali chybu.

Jinak pokud nebude nižší cena práce, v České republice sice jsme na 9. místě, jak jsem se dnes dozvěděl, ale vtipně tam nebylo započítáno zdravotní pojištění, to znamená, že cena práce je dražší, a pokud nebude infrastruktura taková, jakou chce investor, tak si myslím, že to budoucna investiční pobídky nám dlouhodobě moc nepomohou.

A ochrana zemědělského půdního fondu? Tak ať se staví někde jinde a ne na zemědělské půdě. Vždyť každý stát si chrání to nejcennější, co má, to znamená zemědělskou půdu. A vynětí zemědělské půdy pro různé developerské společnosti, pro různé sklady, tak jak to vidíme, vždyť celá Česká republika za chvíli nebude mít zemědělskou půdu, ta neustále ubývá. To je ochrana této zemědělské půdy? A myslím si, že jsou i jiné možnosti, než stavět tzv. na zemědělské půdě. Je to nejsnadnější. A když tedy na zemědělské půdě, tak by se to mělo také odlišovat od bonity této zemědělské půdy.

I přes všechny tyto námitky z mojí strany podpořím tento návrh zákona, z jednoho prostého důvodu, aby se snížila nezaměstnanost v České republice.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, a ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy? Nikdo, takže rozpravu končím. A táži se pana navrhovatele, zda se chce k obecné rozpravě vyjádřit? Chce. Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba:  Krátká poznámka. S panem senátorem Drymlem se samozřejmě neshodneme na tom, jestli jsem mu odpověděl nebo ne. Já jsem neodpovídal na obraty pošty, protože na to se musí zeptat pana ministra vnitra, jak to je s poštou. Já jsem vám popsal trh, za který zodpovídáme. Mám pocit, že to bylo poměrně fér. A pokud máte konkrétní dotazy k poště a jak je na to připravena, tak ten dotaz musí směřovat na ministerstvo vnitra.

Jinak samozřejmě debata o ceně práce je asi politickým sporem, který bychom o tom mohli vést. Pokud budou kolegové z vaší strany navrhovat další zvyšování daní, tak jak to avizují, tak s cenou práce to bude v České republice poměrně problematické. To si zase tedy nějak nemalujme růžově.

Chci říct, že přílepek, který je tam z Poslanecké sněmovny a který se týká toho jiného zákona, to je prostě věc, pro kterou se Poslanecká sněmovna rozhodla, ministerstvo průmyslu a obchodu ne. Sankce za nedodržení pracovních míst se týkají toho, že jsou řešena po dohodě s ministerstvem práce a sociálních věcí a myslím, že jsou legitimní, protože účelem - a myslím, že jste to říkal správně – účelem investičních pobídek je skutečně udržet a vytvořit nová pracovní místa. A pokud nejsou dodržena, tak by ta sankce měla být tak, abychom nevyužívali a nepodporovali projekty, které nakonec nepřinesou to, proč to děláme. A to jsou ta pracovní místa. Na tom si myslím, že se plně shodneme a je to věc, která v zákoně je.

To, že by se měly průmyslové zóny stavět jinde, je asi také otázka k diskusi. My teď řešíme ty, co už vlastně jsou jakoby schválené, které se budují, jsou strategicky schválené vládou, a řešíme tu situaci zpětně. Musím tady souhlasit s panem senátorem Štěchem, že bude optimální, když se podaří ministerstvu životního prostředí předložit návrh zákona samostatně. My dohodu mezi ministerstvy už máme, byla by to dohoda, která by řešila stávající průmyslové zóny, a jde pouze o časovost toho, abychom to dokázali co nejrychleji dostat do legislativního procesu.

A já bych se v téhle chvíli také, pokud mohu požádat, klonil k tomu, aby tento zákon byl schválen bez pozměňovacích návrhů, tak jak přišel z Poslanecké sněmovny, a abychom situaci pokud jde o poplatky za vynětí z pozemkového fondu řešili samostatně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane ministře, pane navrhovateli. A ptám se zpravodaje garančního výboru .... Ano, ani nemusím dokončit otázku, pan zpravodaj se již ujímá slova.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Já se nejprve ještě dopustím drobné poznámky na téma zmírnění sankcí. Bude to, řekněme, postřeh z praxe. Dosavadní systém sankcí se v případě nedodržení pracovních míst jevil jako poměrně tvrdý. U nového systému se jeví proporcionální a podle mého názoru spravedlivý.

Dále se omezím na konstatování, že v diskusi vystoupili čtyři senátoři. Máme avizovány pozměňovací návrhy, které budou předloženy, pokud rozprava přejde do rozpravy podrobné. A máme zde v této chvíli návrh - schválit.

Prosím, pane předsedající, abyste dal hlasovat o návrhu schválit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Ano, děkuji vám, učiním tak vzápětí po znělce.

Konstatuji, že v sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, kvorum je tedy 32. Byl podán návrh posuzovaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou schválit.

O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. A nyní kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování pořadové č. 8 skončilo schválením zákona. Registrováno 64, kvorum tedy bylo 33. Pro 50, proti nikdo. Návrh zákona byl schválen. Děkuji panu ministrovi jako navrhovateli.

A my můžeme otevřít projednávání dalšího bodu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., a některé další zákony

Tisk č. 320

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 320. Návrh uvede zástupkyně skupiny poslanců paní poslankyně Ivana Řápková. Paní navrhovatelko, máte slovo, prosím.

Poslankyně Ivana Řápková:  Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Na úvod mi dovolte vám poděkovat, že jste věnovali svůj čas projednání tohoto návrhu, neboť diskusi nad problémy, které se návrh pokouší řešit, považuji za velice důležitou.

Nejdříve si dovolím shrnout, čeho se předkládaný návrh zákona týká. Přestupkový zákon v současné době stanoví čtyři sankce – napomenutí, pokutu, zákaz činnosti a propadnutí věci. A právě u přestupků, které řeší předkládaná novela a které mají zásadní vliv na úroveň bezpečnosti v jednotlivých městech, jako jsou přestupky proti veřejnému pořádku, občanskému soužití či proti majetku, uplatňujeme jako nejtvrdší sankci pouze pokutu. Pokud však přestupce nemá žádný legální příjem nebo jeho jediným příjmem jsou dávky, je tato sankce zcela neúčinná. Nehovoříme tady o přestupcích, tedy o lidech, kteří pracují, neboť jejich pokuta je vymahatelná vždy, ale hovoříme o těch, u kterých je pokuta zcela neúčinná, tedy de facto jediná sankce za spáchaný přestupek se míjí účinkem, neboť přestupce nemá příjem a pokutu není z čeho vymoci.

Přestupkový zákon na tuto realitu dlouhodobě nereaguje a neodpovídá tudíž skutečným potřebám. Proto předkládaný návrh zavádí novou sankci, a tou je zákaz pobytu.

Tuto sankci lze uložit na území obce, anebo její části. Tzn., na určitém místě nebo v určitém obvodu, kde dochází k páchání přestupků, a navíc, kde pachatel nemá trvalý pobyt. A pokud jde o cizince, tak pobyt, hlášený podle zvláštního předpisu.

Pouze si dovolím uvést, že z analýz městských policií statutárních měst vyplývá, že počet přestupců, kteří nemají pobyt, trvalý pobyt v místě, kde páchají přestupky, se pohybuje okolo 40 – 50 % všech přestupců, a to pouze u výše zmiňovaných přestupků.

Sankci lze uložit, jak jsem již upozorňovala, za přestupky proti veřejnému pořádku, občanskému soužití, proti majetku a na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. Jiných přestupků se novela netýká. Netýká se tedy ani jízdy na červenou, jak často mylně tvrdí někteří kritici.

Sankci lze uložit pouze, pokud bude přestupek spáchán úmyslným jednáním, významně narušujícím místní záležitosti veřejného pořádku. A musí se jednat již o opakované odsouzení za obdobné jednání na území stejné obce za posledních 12 měsíců. Sankci lze uložit maximálně na dobu 3 měsíců a nelze ji vůbec uložit mladistvým.

Pokud by bylo nezbytné, aby pachatel se mohl dostavit v nutné osobní záležitosti do místa zákazu pobytu, může mu správní orgán, který sankci uložil, vydat povolení. Může se jednat např. o návštěvu lékaře, správního orgánu apod. V případě, že by tato sankce nebyla dodržována, bude takové porušení kvalifikováno jako maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání.

Správní orgán, který sankci uloží, bude povinen informovat Policii ČR a obecní úřad obce, na jejímž území má osoba, které byla sankce uložena, trvalý pobyt. Obecní úřady a policie pak budou povinny údaj o uloženém zákazu pobytu poskytnout příslušné městské policii. Všechna tato opatření významně přispějí ke kontrole.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, k předloženému návrhu bych si ještě dovolila upozornit na několik zásadních a důležitých bodů. Nezavádíme zcela nový instrument. Zákaz pobytu dnes ukládají soudy jako trest podle trestního práva od jednoho roku do 10 let. V přestupkovém zákoně by takovouto sankci bylo možno uložit pouze maximálně na dobu 3 měsíců.

Sankce zákaz pobytu má charakter ochranného opatření a jde především o ochranu občanů, jež jsou dotčeni pácháním přestupků. Jde tedy v podstatě o to, zamezit přestupci, aby se opakovaně vracel na místo, kde se dopustil krádeže, kde někoho fyzicky napadal apod. Jde o ochranu práv občanů a jejich rodin, kteří jsou opakovaně fyzicky napadáni a okrádáni, a žádná účinná sankce je dnes nechrání.

Sankce, resp. každá sankce působí preventivně, ale pouze v případě, že je vymahatelná. Pokud vymahatelná není, žádný preventivní účinek se nedostaví a výsledkem je potom pokračování v přestupkové činnosti, anebo dokonce v trestné činnosti, a praxe to jednoznačně dokazuje. Např. stoupající kriminalita a krádeže na Šluknově, fyzické napadání, např. v poslední době násilní útok v Břeclavi, a tak bych samozřejmě mohla pokračovat dále.

Co je také důležité? O zákazu pobytu bude rozhodovat správní orgán. Ano. Stejný správní orgán, jako již dnes rozhoduje o zákazu činnosti. A někdy se jedná o bagatelní přestupky. Můžu uvést příklad, pokud máte zabahněnou značku na autě nebo vám registrační značka upadne a pokračujete v jízdě, tento správní orgán vám uloží zákaz činnosti řízení motorových vozidel minimálně na půl roku, a to jste nikomu neublížili a nezasáhli jste do práv druhých osob.

Již dnes stejný správní orgán může omezit pohyb osob, protože může uložit až roční zákaz vstupu do veřejných prostor a prostranství, kde se podává alkohol. Jedná se o § 16 a § 17 přestupkového zákona. A již dnes je to stejný správní orgán, který rozhoduje o správním vyhoštění cizince podle zákona o pobytu cizinců.

Novela přestupkového zákona přináší jasný recept na řešení přestupkové recidivy, která dnes není řešena, ale zároveň nekriminalizuje jednání přestupců ihned na trestné činy. Návrh dává přestupcům šanci, aby se páchání přestupků napříště zdrželi.

Ve druhém čtení jsme vypořádali připomínky vlády. Někteří z vás ale namítají, že návrh odporuje Ústavě, neboť narušuje právo pachatelů svobodně se pohybovat. Dle názoru předkladatelů a dalších podporovatelů tohoto návrhu Ústava chrání práva všech a naše novela tento princip v žádném případě nenarušuje.

Právo pohybu lze podle zákona omezit, pokud se jedná o oprávněnou ochranu. Hovoří o tom Listina základních práv a svobod, a to konkrétně ve svém čl. 14 odst. 3, kdy svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže to je nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých. Navrhovaná sankce je plně v souladu s tímto ustanovením a splňuje ústavní limity omezení svobody pohybu. Vždyť svoboda jednoho by měla končit tam, kde začíná svoboda druhého.

A je tomu tak opravdu dnes? Je opravdu protiústavní, když pachateli zakážeme, aby opakovaně chodil krást do určitého místa a ničit tam majetek a fyzicky napadat své spoluobčany? Je opravdu protiústavní, když správní orgán uložením zákazu pobytu účinně ochrání přestupkem opakovaně obtěžované občany, jejich zdraví a majetek?

Proč bychom měli strpět, aby nám v parku, kolem kterého dennodenně chodí děti do školy, různá opilá, zdrogovaná a polosvlečená individua obtěžovala kolemjdoucí a využívala keřů jako toalety?

Dámy a pánové, toto je skutečná realita. Proč máme neustále přihlížet tomu, jak chuligáni ničí dětská hřiště, ale škoda na majetku nepřesáhne 5 000,- korun? A když jim strážníci uloží pokutu jako jediný a nejpřísnější trest, ještě se jim vysmějí a bloky roztrhají. Protože pokuta je od nich nevymahatelná.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, předložená novela navíc v žádném případě neznamená vysidlování, neboť právě podle analýz vybraných přestupků, těchto vybraných přestupků ve statutárních městech téměř každý druhý pachatel má trvalý pobyt jinde, než kde páchá přestupky. Navíc je možno omezit pobyt i na určitém místě v obci, což rozhodně nemá žádný vliv na stěhování pachatelů.

Návrh nemá ambici vyřešit veškerou kriminalitu a určitě nepostihne všechny pachatele přestupku. To ale žádný zákon. Tento návrh má však být jedním z důležitých právních nástrojů starostů, aby pomohli pro své občany zlepšit bezpečnost v místě, kde žijí, a hlavně je ochránit před recidivním jednáním přestupců.

Snažme se tedy pochopit reálný život těch, jejichž práva jsou bohužel často narušována, a proto mi z tohoto důvodu dovolte požádat vás za všechny předkladatele o podporu této novely. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní navrhovatelko, a poprosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal VUZP. Záznam z jednání jste obdrželi jako senátní tisk č. 320/2. Zpravodajem byl určen pan senátor Petr Gawlas. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV. Jeho usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 320/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, a toho nyní prosím, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, vážená paní poslankyně, nejprve úvodem k legislativní historii, a to jako obvykle v mých zpravodajských zprávách. Skupina poslanců předložila návrh zákona Poslanecké sněmovně dne 15. července 2011. Vláda ve svém stanovisku ze dne 17. srpna 2011 vyjádřila s předloženým návrhem nesouhlas. Prvé čtení návrhu proběhlo na 23. schůzi dolní komory českého parlamentu dne 27. září 2011, kde byl návrh zákona přikázán jednotlivým výborům. Ústavně-právní výbor a výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj nepřijaly k návrhu žádné usnesení. Výbor pro sociální politiku přijal usnesení, kterým návrh bere na vědomí.

Ve druhém čtení, konaném na 33. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR dne 1. února 2012 bylo k návrhu zákona podáno jednotlivými poslanci celkem 15 pozměňovacích návrhů. Ty se týkaly především nápravy věcných i legislativně technických pochybení a zajištění návazností, které navrhovatel opomněl zapracovat v souvislosti s navrhovaným zavedením sankce zákazu pobytu pro přestupce.

Došlo tak k celkové revizi původního znění poslaneckého návrhu. Třetí čtení pak proběhlo na 33. schůzi, kde bylo přerušeno, uskutečnilo se až na 36. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR dne 21. března letošního roku. Návrh zákona byl schválen ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, když v hlasování s pořadovým číslem 103 se z přítomných 179 poslanců pro návrh vyslovilo 94 a 77 poslanců bylo proti.

Poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona Senátu dne 2. 4. 2012. Lhůta pro jednání v Senátu nám končí dnem 2. 5. 2012. Jak už bylo konstatováno váženým panem místopředsedou Senátu, garančním výborem je náš ÚPV.

Pokud jde o obsahové poznámky, paní poslankyně vás tady seznámila s obsahem předkládaného návrhu zákona, jde zejména o navrhovanou změnu přestupkového zákona a návrh na změnu dalších 4 zákonů. Jde především o to, co ona tady říkala, tzn. o novou sankci v rámci přestupkového řízení, a tou sankcí by měl být zákaz pobytu, který dosud upravuje trestní zákoník, a před tím i "starý trestní zákon".

V části první, kde je přestupkový zákon, tam jsou zejména pravidla pro ukládání a výkon této nové sankce, a jsou upravena zejména v § 15a přestupkového zákona, a ty se v základních rysech shodují s pravidly, stanovenými pro trest zákazu pobytu, znovu zopakuji, trestního zákoníku.

Jak tady bylo konstatováno, tento trest by bylo možno uložit pouze za přestupky, u nichž je tento druh sankce výslovně uveden ve zvláštní části zákona o přestupcích, nebo v jiném zákoně, přičemž současně musí být splněny tyto předpoklady. Jednak že přestupek byl spáchán úmyslným jednáním, významně narušujícím místní záležitosti veřejného pořádku, dále že pachatel byl v posledních 12 měsících přede dnem spáchání přestupku uznán vinným z přestupku za obdobné jednání, a do třetice uložení sankce zákazu pobytu je nezbytné k zajištění ochrany místních záležitostí veřejného pořádku na území obce.

Dále je tam stanovena lhůta 3 měsíce, tzn. je to horní hranice 3 měsíců, z čehož nám vyplývá, že vlastně zákaz pobytu by bylo možno ukládat na dobu kratší, třeba i zřejmě na jeden týden.

Výkon sankce zákazu pobytu pak spočívá v tom, že pachatel se nesmí po dobu trvání zákazu pobytu zdržovat na území obce nebo její části, v níž se opakovaně dopustil přestupku. Tady pak je to vymezeno dál, a jak bylo konstatováno, tak vlastně by nemělo jít o místo, kde je on hlášen k trvalému pobytu.

V návrhu najdete i úpravu upuštění od výkonu zbytku sankce zákazu pobytu. To je čl. I. body 3 a 11 návrhu. V daném případě rozhoduje správní orgán, který přestupek projednal v prvním stupni na základě žádosti pachatele, podané po uplynutí poloviny výkonu této sankce.

Správní orgán v průběhu řízení zkoumá, zda pachatel způsobem svého života prokázal, že další výkon sankce zákazu pobytu není potřebný. Pak tady paní poslankyně jmenovala přestupky, na které by se vztahovala sankce zákazu pobytu. Já vám je nebudu opakovat, tak jako obvykle. Jinak nad rámec základního zadání, tj. zavedení přestupkové sankce zákazu pobytu, návrh rovněž v novém ustanovení § 47 odst. 3 přestupkového zákona stanoví dobu nočního klidu, kterou konkrétně vymezuje od 22. hodiny večerní do 6. hodiny ranní. Současně návrh pro jednotlivé obce zakotvuje oprávnění měnit zákonem vymezenou dobu nočního klidu ve výjimečných případech svými obecně závaznými vyhláškami nebo rozhodnutím, vydaným na jejich základě. To je čl. I bod 8 návrhu.

Navrhovaným ustanovením má dojít ke zpřesnění definičního znaku skutkové podstaty přestupku porušení nočního klidu, což je přestupek proti veřejnému pořádku ve smyslu § 47 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona. Přestupkový zákon v dosavadním znění, tedy ve stávajícím znění, dobu nočního klidu jednotně nevymezuje, a její úpravu ponechává na obecně závazných vyhláškách obcí.

V části druhé pak najdeme navrhovanou změnu zákona o obecní policii, kterou doplňuje ustanovení, které obecní policii umožní získat o fyzické osobě z informačních systémů údaje, týkající se zákazu pobytu a místu a době jeho trvání.

V části třetí máme pak v návrhu změnu zákona o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů. Tam se doplňují ustanovení, na jejichž základě by mělo být umožněno v informačním systému cizinců vést a současně poskytovat údaje o zákazu pobytu a místu, době jeho trvání, které se týkají cizince.

V části čtvrté je navrhovaná změna zákona o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů. Je to zákon o evidenci obyvatel. Je tam návrh na doplnění ustanovení, na jejichž základě bude umožněno v informačním systému evidence obyvatel vést a poskytovat údaje o zákazu pobytu a místu a době jeho trvání, týkající se občana České republiky.

Tyto údaje budou do informačního systému zapisovat obecní úřady, v jejichž správním obvodu má občan, jehož se uložený zákaz týká, trvalý pobyt.

V části páté návrhu se navrhuje změnit novelu zákoníku trestního, tzn. zákona č. 40/2009 Sb., kde návrh počítá s tím, že pachatele přestupku, který poruší zákaz pobytu, uložený správním orgánem, bude možno trestně stíhat pro trestní čin maření výkonu úředního rozhodnutí, to najdeme v § 337 odst. 1 trestního zákoníku, který skutkovou podstatu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí blíže definuje.

Trestní sazba za uvedené protiprávní jednání, resp. za tento přečin, činí až tři léta trestu odnětí svobody.

Část šestá obsahuje návrh na stanovení účinnosti zákona, a to ke dni 1. července 2012.

Vzhledem k tomu, že Senát jako horní komora českého Parlamentu se zabývá především legislativními kontrolními mechanismy, případnými úpravami, opravami, ale zejména ÚPV Senátu Parlamentu ČR má za úkol posuzovat souladu či nesoulad navrhovaných změn zákonů či zákonů jako takových s ústavním pořádkem ČR, tedy s Ústavou ČR a v tomto případě s Listinou základních práv a svobod, dovolte mi několik poznámek právních.

Svoboda pohybu a svoboda pobytu, garantovaná každé fyzické osobě na základě čl. 14, odst. 1 Listiny základních práv a svobod patří mezi základní lidská práva. V souladu s čl. 14 odst. 3 této Listiny základních práv a svobod je možno omezení těchto svobod provést pouze zákonem a za podmínek, že je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody.

Předložený návrh zákona, který zavádí sankci za přestupky, tzn. stále zmiňovaný zákaz pobytu, nesplňuje stanovené ústavní limity omezení svobody pobytu, především požadovanou nevyhnutelnost takového omezení. Přípustné ústavní omezení svobody pobytu najdeme v trestním zákoníku a patří mezi druhy trestů, ukládaných, a to zdůrazňuji, soudem, tedy trestním soudem, za trestné činy, kde pak najdeme jiné druhy trestu, jako je trest odnětí svobody, trest domácího vězení, trest obecně prospěšných prací a trest zákazu pobytu pak najdeme konkrétně v § 52 odst. 1 písm. h) trestního zákoníku, resp. blíže pak v § 75 trestního zákoníku, kde je trest blíže specifikován.

Zdůrazňuji, že o případném zásahu do Ústavou, tedy v daném případě Listinou základních práv a svobod zaručených práv, může rozhodnout pouze soudce. Soudce přece mj. rozhoduje o vazbě, tedy omezení osobní svobody volného pohybu, nedotknutelnost obydlí příkazem k domovní prohlídce, listovní a telekomunikační tajemství, příkazem k odposlechu telefonního hovoru, atd. Je tedy naprosto nepřípustné, aby o narušení ústavní svobody rozhodovaly správní úřady. Tady se shoduji mj. se stanoviskem ombudsmana, tedy veřejného ochránce práv, a všichni víme, že tento byl 10 let soudcem Ústavního soudu ČR, a tedy on má právo posuzovat, resp. vyjadřovat se k tomu, zdali to, co je navrhováno, je podle jeho profesního názoru v souladu s Ústavou. On říká, že jednoznačně není, a mj. namítá to, že by o tak významném průniku do osobních Ústavou zaručených práv měly rozhodovat správní úřady, a nikoli soud.

V § 12 odst. 2 trestního zákoníku najdeme zásadu subsidiarity trestní represe. Tam je řečeno, že trestní odpovědnost pachatele a trestně právní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Jde o posouzení tzv. míry společenské škodlivosti, tj. materiální korektiv, o kterém my jsme tady povídali v roce 2009, v lednu, tuším, roku 2009.

Jde tedy o posouzení mezi přečinem a přestupkem, resp. trestným činem a přestupkem, přičemž přestupek ještě nedosahuje míry společenské škodlivosti trestného činu a zavedení sankce zákazu pobytu pro správní delikty je tedy zcela nepochybně nepřiměřené. Navíc o sankci zákazu pobytu by v přestupkovém řízení nerozhodovaly soudy, u nichž je Ústavou a dalšími právními předpisy garantováno nezávislé rozhodování o deliktu, ale jak jsem již zdůraznil, pouze, a nemyslím to nijak hanlivě, ale pouze správní úřady.

Předložený návrh zákona pak podle mého názoru je v rozporu i s dalším článkem Ústavy, tj. čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, který obsahuje obecné interpretační pravidlo, platné pro tvorbu právních předpisů, podle něhož při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno z jejich podstaty a smyslu.

Námitky nesouladu navrhované zákonné úpravy s těmito články Listiny základních práv a svobod, tzn. čl. 4 odst. 4, ale i čl. 14, nebo zejména čl. 14 odst. 3 Ústavy, byly již uplatněny ve stanovisku české vlády, ale i při jednání v Poslanecké sněmovně. Podle mého názoru navrhované omezení osobní svobody pobytu v podobě sankce za přestupky do našeho právního řádu skutečně nepatří.

Já bych si dovolil ještě ve stručnosti upozornit na možné aplikační problémy, které by byly spojeny s realizací případně přijatého návrhu zákona. Podle nově navrhovaného § 15 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona, bude možno uložit zákaz pobytu mj. při splnění podmínky, že daný přestupek byl spáchán úmyslným jednáním. Tato podmínka může činit aplikační obtíže zejména u přestupku podle § 30 odst. 1 písm. a), b) a f) přestupkového zákona, tj. umožnění požití alkoholu či návykové látky, u přestupku dle § 46 odst. 2 přestupkového zákona, o přestupku podle § 47 odst. 1 písm. b), c), d), f), g) přestupkového zákona, kde ke vzniku odpovědnosti za přestupek totiž postačuje pouze zavinění z nedbalosti, tzn. otázka úmyslu se obvykle ve správním řízení ani nezkoumá, protože to není potřeba, a zkoumání formy zavinění by tedy bylo dalším požadavkem nad rámec běžných povinností správních orgánů. Podmínka spáchání přestupku jednání "významně narušující místní záležitosti veřejného pořádku" může způsobit ještě větší aplikační potíže na straně správních orgánů.

Správní orgán v přestupkovém řízení by nejen prokazoval, že protiprávní jednání naplňuje skutkovou podstavu přestupku, což musí činit v současné době, ale nově by byl povinen prokazovat a řádně zdůvodňovat i tento další podle mého názoru poměrně složitý kvalifikační znak, nutný pro uložení zákazu pobytu.

Významné narušení místních záležitostí veřejného pořádku je pojem zřejmě převzatý z § 10 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, tedy obecní řízení, ve znění pozdějších předpisů. Zde se obecně uvádí, že obec může ukládat povinnosti k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku.

Má se zároveň jednat o otázky místního, tj. lokálního významu, nikoli o otázky významu celostátního, jejichž úprava je zásadně vymezena v zákonu, tzn. např. delikty proti občanskému soužití, proti majetku, ale i proti veřejnému pořádku obecně.

Jinak taková podmínka patří spíše do kategorie trestných činů. To je mnou před chvilkou citovaný § 12 odst. 2 trestního zákoníku, který obsahuje materiální korektiv. Složitost prokazování a řádné zdůvodnění rozhodnutí svědčí kvalifikovaným profesionálním soudcům a v přípravném řízení též státním zástupcům, kteří mohou věc např. postoupit podle § 171 odst. 1 trestního řádu správnímu orgánu k projednání přestupku, tzn. meritorní rozhodování státního zástupce, což podle mého názoru pro správní orgány by bylo obtížné.

Navíc rozhodnutí správních orgánů, vydaná v prvním stupni, jsou v řadě případů z důvodů procesních i věcných vad rušena v odvolacím řízení a vracena k novému projednání. Přestupkové řízení bývá v takových případech zastaveno po uplynutí jednoroční prekluzivní lhůty, stanovené zákonem projednání přestupku, aniž by došlo k usvědčení a potrestání pachatele, a to lze předpokládat i při ukládání sankce zákazu pobytu.

K tomu pak samozřejmě zcela logicky přistupuje i nutnost důsledné kontroly respektování sankce zákazu pobytu. Tady upozorňuji na nedostatečné početní stavy policistů a městských strážníků v mnohých lokalitách, kdy kontroly by byly spíše namátkové, a zjištěná porušení sankce zákazu by byla spíše výjimečná.

Důvodem návrhu je určitě i tzv. individuální prevence. Já osobně pochybuji o tom, že by tato sankce odradila pachatele od zopakování či pokračování v protiprávních jednáních v lokalitách ostatních, tj. mimo zákaz pobytu.

Pokud jde o § 15a odst. 1 písm. b), za problematický lze považovat i pojem pravomocného uznání vinným z přestupku za obdobné jednání. Např. zda se jedná o přestupek, spáchaný opět úmyslně, nebo zda postačí zavinění z nedbalosti či zda se musí jednat o totožnou speciální skutkovou podstatu, tj. např. u přestupku podle § 47 odst. 1 písm. g) přestupkového zákona, či zda stačí i spáchání obecné skutkové podstaty, např. u § 50 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona, či zda stačí spáchání přestupku, jímž je narušen tentýž objekt, např. ochrana majetku, kterou najdeme v § 50 přestupkového zákona, bez rozlišení dílčí skutkové podstaty přestupku. atd.

K § 15a odst. 1 písm. c), kde je stanoveno kritérium pro omezení možnosti uložit sankci zákazu pobytu, by se nemělo řídit pouze adresou trvalého bydliště pachatele, resp. bydliště pachatele ale je třeba vzít v potaz, např. i vlastnictví nemovitosti v tom kterém správním obvodu, kdy zákazem pobytu by byl významným způsobem omezen výkon vlastnického nebo užívacího práva k nemovitosti.

Stejně problematické může být uložení sankce zákazu pobytu osobě, která v místě, kde mělo k přestupku dojít, pracuje nebo zde má faktické bydliště např. na ubytovně nebo u příbuzných apod. V důsledku uložení sankce může být pachatel nucen k tomu, přijít o práci, nebo se stát bezdomovcem, případně oboje. Na tento problém, zejména jde-li o práva vlastníků nemovitostí, již byli předkladatelé opakovaně upozorňování, ale nijak na něj nereagovali.

S ohledem na možnost přihlásit se k trvalému pobytu v místě, kde má být zákazem pobytu zabráněno v dalším pácháním přestupku, lze možnost uložení sankce zákazu pobytu teoreticky obejít, resp. vyhnout se jejímu uložení. U osob, hlášených k trvalému pobytu na ohlašovně, či jiné formální adrese, páchají-li často přestupky ve správním obvodu, kde jsou k trvalému pobytu hlášeni, nebude zřejmě možno sankci zákazu pobytu uložit. Naopak, u osob jen formálně hlášených k trvalému pobytu na ohlašovně, avšak zdržujících se jinde, může být nepřiměřené zakázat jim pobyt v místě, kde jinak dlouhodobě fakticky žijí, např. v nájemním bytě, u příbuzných, v ubytovně, nebo kde pracují, jak už jsem zmínil před chvílí.

Pro úplnost – počet občanů hlášených k trvalému pobytu na ohlašovně přesahuje 110 000 osob a stále stoupá. V nově navrhovaném § 15a odst. 4 přestupkového zákona se zavádí institut upuštění od výkonu zbytku zákazu pobytu. Po uplynutí poloviny doby jeho výkonu, po splnění podmínky, že pachatel přestupku způsobem svého života prokázal, že další výkon sankce není potřebný, zákaz pobytu by bylo možné uložit, jak jsem zmínil, maximálně na dobu tří měsíců a i na dobu kratší a o upuštění od výkonu této sankce by bylo možno požádat třeba už po dvou, nebo po týdnu, nebo dvou týdnech, nejdéle po měsíci a půl. Osobně si nedovedu představit, že by po tak krátké době mohl správní orgán rychle a zodpovědně posoudit změnu způsobu života pachatele, to je ta aplikace institutu upuštění od výkonu zbytku zákazu pobytu, která je podle mého názoru jen pouhou formalitou, protože z hlediska života praktického je nerealizovatelná.

V § 15a odst. 1 písm. c), které se týká změny trestního zákoníku, to znamená té části páté, článek 5 – ten § 337 odst. 1 trestního zákoníku se za písm. c) vkládá nové písmenko d), které zní: Porušil zákaz pobytu uložený podle jiného právního předpisu. Vzhledem k tomu, že jsem trestním právníkem, tak poukážu na současné znění § 337 maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, zejména v prvním odstavci máme napsáno: Kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci – a pak by bylo písmenko další – znovu by se opakovalo, že jde o orgán, který by rozhodoval, což podle mého názoru působí nekonzistentně a já k tomu mám zcela zásadní výhrady.

Dále dodávám, že bude-li za porušení zákazu pobytu ukládán nefunkční alternativní trest, který bude následně postupem jednoho až tří let přeměněn na krátkodobý trest odnětí svobody, výrazně zatěžující vězeňství, kdy na sociální a psychologickou, respektive převýchovnou práci s odsouzenými u krátkodobých trestů není čas ani prostor, by způsobil značné náklady na straně českého státu, resp. orgánů veřejné moci a přeplněné věznice, které se stát snaží vyčistit, a to jsem tady říkal opakovaně, mnohdy nesmyslným propouštěním odsouzených.

Předložený návrh na novelu přestupkového a dalších zákonů je zřejmě reakcí na neuspokojivý stav na úseku veřejného pořádku v některých regionech našeho státu, kde se situaci nedaří úspěšně zvládat. Zdá se, že skutečným cílem navrhované úpravy je nikoliv primárně postihnout jinak nepostižitelné pachatele přestupků, ale především mít možnost odsunout tyto pachatele do jiného správního obvodu, resp. jiného správního obvodu, resp. obvodu jiné obce. Pouhé přesouvání pachatelů z jednoho správního obvodu do jiného je neefektivní, jde o řešení následků jednání, tedy represe, na úkor řešení příčin sociálně patologického jednání pachatelů.

Logicky lze soudit, že k nápravě věci by spíše než navrhovaná administrativně správní opatření přispělo posílit v inkriminovaných regionech pořádkové síly Policie České republiky. Chybí-li v přestupkovém právu alternativní sankce, vymahatelné i na občanech nemajetných, je na důkladném zvážení, zda právě navržená sankce zákazu pobytu je opravdu tou nejvhodnější.

Závěrem chci dodat, že s nově navrhovanými instituty zákaz pobytu a podobně nepočítá ani nově připravovaný přestupkový zákon, jeho rekodifikace, která by měla nabýt účinnosti 1. 1. 2014 a šlo by z mého pohledu pouze o dílčí novelu, která by nepřesáhla trvání poslaneckého mandátu.

Takže pokud jde o usnesení ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, máme ho před sebou, já jenom zopakuji to nejdůležitější: Za prvé, doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh ústavního zákona – pardon – návrh zamítnout, určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Miroslava Antla a téhož, jako předsedu ústavně-právního výboru, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu Parlamentu ČR. Jinak já ještě dodám, že všichni přítomní senátoři ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR hlasovali pro mnou navržený návrh, tedy zamítnout tento předkládaný návrh na změnu zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ano, pan senátor Petr Gawlas se ujme slova.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně a kolegové. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se na 25. schůzi konané 18. dubna 2012 zabýval návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb. a některé další zákony, senátní tisk č. 320.

Po úvodním slově zástupkyně skupiny poslanců paní Ivany Řápkové, poslankyně Parlamentu ČR, zpravodajské zprávě senátora Petra Gawlase a po rozpravě 1. výbor nepřijal usnesení, protože při hlasování o schválení z 8 senátorů hlasovali tři pro, tři proti, dva se zdrželi a při hlasování o zamítnutí z 8 senátorů hlasovali čtyři pro, tři proti a jeden senátor se zdržel, 2. výbor určuje zpravodajem výboru projednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Petra Gawlase, 3. pověřuje předsedu výboru senátora Petra Gawlase, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Já jako zpravodaj jsem navrhl zákon zamítnout a upřesním v rozpravě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane zpravodaji a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový tady není, takže otevírám obecnou rozpravu. Pan senátor Kubera se přihlásil písemně a já se přiznám, že si nejsem jist, jestli paní senátorka Paukrtová – má právo, já si to myslím. Takže precedens – písemná přihláška má přednost před předností.

Senátor Jaroslav Kubera:  Dobrý den, vážený pane místopředsedo, vážená paní poslankyně, kolegové, kolegyně. Mně ten problém trápí tak asi jako každého z nás a každý kdo koná cosi v komunální politice, tak ví, že je to problém trvalý, dlouhodobý a já říkám dokonce i dokonale neřešitelný. Proto budeme pořád vždycky stejně jako psí exkrementy, spadané listí a další komunální problémy, které ještě nikdo dokonale nevyřešil a nevyřeší. Co mi na tom vadí, že je to typický příklad toho, kdy místo příčin řešíme následky, protože neumíme vybrat pokuty, tak volíme metodu vyhoštění, zákazu pobytu apod. Ten problém je ovšem daleko širší. Oni nejsou jenom ti, kteří nemají žádné příjmy – mimochodem v České republice neexistuje nikdo, kdo nemá žádné příjmy, dokonce i tito pachatelé mají příjmy minimálně z těch kanálů, které odvážejí pravidelně do sběrny, akorát o těch příjmech nevíme. My se bojíme – a oni tito pachatelé mohu uvést příklad – třeba pachatelé dopravního přestupku díky tomu, že kdejaká vesnice má 20 radarů a měří a měří a ty přestupky posílá k nám – dluží 16 milionů Kč. Jsou to pachatelé nikoliv nepřizpůsobiví, ale velmi přizpůsobiví a neplatí a neplatí. A není žádný racionální způsob, jak ty peníze od nich dostat. Vím, že exekutor je sice dobré řešení. Já jsem tady nedávno mluvil o tom, že poplatky za odpadky – kdy jsme je tady bezuzdně navyšovali, že dluhy za poplatky jsou v České republice odhadem 100 milionů Kč. To trvalo jen do druhého dne. Ten dluh je mnohem vyšší, ten dluh je 500 milionů Kč, co dluží občané radnicím za poplatky za odpady. Kolik budou dlužit teď, až se ty poplatky drasticky zvýší, to bude zhruba miliarda a budeme mít zase celou hordu bezdomovců, na které přijde kvůli 500 nebo 1000 Kč exekutor se 7,5 tisíci, které už opravdu nebudou moci zaplatit a budeme mít další problém, jak z nich peníze dostat.

Vím, jak peníze z těch lidí dostat. Kdysi jsem o tom mluvil s francouzským celníkem a týkalo se to prostituce ne E55, kdy jsme se domlouvali, že nemáme žádný způsob, jak dostat z prostitutek peníze. On říkal: Ve Francii je to jednoduché, ona vždycky něco má. Skoro všichni mají mobil a skoro všichni mají tanga, jestli nejsou zrovna na ostro dopředu, že? Tak tanga sundají a mají je v kabelce, takže jim zaberou ta tanga, zaberou jim kožíšek, který jim pasák koupil, ale u nás všechny tyto věci, který každý zná z Rakouska, že když nemá peníze na pokutu, tak mu vezmou autorádio nebo jim dá do zástavy ledničku v autě, co má, nebo něco. A kupodivu Rakousko vůbec není potichu.

Nic se neděje. Ve chvíli, kdy to tady někdo navrhne v České republice, tak Jitka Seitlová bude psát 50stránkové dopisy a všechny neziskové organizace se ozvou, že to je neskutečná diskriminace. Takže za prvé ten, do bere dávky, samozřejmě peníze má. Nemusí být žádná exekuce na dávky, pouze když 1000 dluží za pokuty, tak dostane o 1000 menší dávku. Co je na tom tak složitého? U těch přizpůsobivých, když bude chtít, pas pro dítě, na což většinou zapomene a připomínám to tady, pokud se někdo dívá, nezapomeňte na to, nebo přijedete na letiště a oni vás vrátí. Málokdo o tom ví, že tuším od 1. července bez pasu s dítětem nikam nevyjíždíme. Takže on si přijde pro pas, pracoviště na pasech se podívá do databáze. Řekne: Jo, pane Novotný, hned vám ho vystavíme na rychlovku, běžte do pokladny, máte tam 1500 zaplatit, zaplaťte a přijďte. Zdá se vám to nenormální? Nebo si Ferda přijde pro stavební povolení, stavební úřad se podívá do databáze – jo Ferda, stavíš kůlnu, prima, prima, máš tady dva tisíce, kamaráde, běž do pokladny, ta je tady dole, přines potvrzení, hned ti vydáme stavební povolení. Už slyším, jak ječí, že to je protiústavní, a nevím co, ale hlavně je to jednoduché. Je to jednoduché. Tento systém je podobný tomu, jako když chci na strážnících, aby mi našli pachatele, který v noci dává gauč k popelnici. Lidi to kritizují, sami to tam také dávají, ale když to tam dává někdo jiný – no tak ten strážník nemůže toho člověka chytit? No, nemůže, protože těch strážníků je ve službě deset, pachatelů je sto. Kdo bude hledat ty pachatele, kdo bude vydávat rozhodnutí, když si úřady nestačí řešit přestupky, které se na ně valí. Takže my zase vymyslíme – a už se na to těším, až někdo přijde s tím, že prekluze by měla mít tři roky místo roku.

Tento Senát už to projednával a zamítl to, protože to nic neřeší. Ne že, když ty přestupky budou o něco vyšší, protože se prodlouží doba, ale že by to přispělo k vyřešení přestupků, k tomu to nepomůže. Druhá věc, kterou opakovaně tady kritizují, české pokuty jsou drakonické, a to všech druhů. Všichni jsou nadšení, když mohou napsat do nějakého zákona a nejlépe 500 000 a výše. Já jsem dostal pozvánku k notáři, stran dědictví, co myslíte, že je na konci? Ženě jsem musel velmi složitě vysvětlit, že smrt babičky ještě nepřežila zdárně. Na konci je napsáno: Když se nedostavíte v 9:00 hodin, dostanete pokutu 50 000. Padesát tisíc? Proč se to tam píše? Já vím, že to tak je, že je tam i finančák, když chce na radnici nějakou zprávu, napíše: Hrozí vám pokuta 3 000 000, jestli nám to do tří dnů nepošlete. Když dobře víme, že většina pokut je nevymahatelná, protože jsou nepřijatelně vysoké. Jestli si někdo myslí, možná, že se mýlím, ale já když dostanu pokutu 100, tak jsem týden naštvaný. A on každý říká: No, ale pro ty podnikatele 100. Ne, ne, ne. Ti podnikatelé, ti neradi dávají peníze, proto jsou bohatší, jinak by byli chudí, kdyby jim to nevadilo. Podnikatelům je to jedno. Není to pravda. Pokuta v dobrovolné výši normálního člověka musí štvát. Ještě zvláštnější je tam, že se sice podařilo a nevím, jestli to byl návrh, který vznikl až v Poslanecké sněmovně, konečně definovat noční klid, to je docela dobré, protože on by vlastně nebyl kromě domovních řádů podniku bytového hospodářství, v domovním řádu to bylo napsáno, že noční klid je od 22:00 do 6:00 hod., poté už nikdo definován nebyl, ale on tu není definován. Ono je tu jenom napsáno, že od 22:00 do 6:00 je noční klid. A já se ptám, co to je noční klid? Je noční klid např. případ, který jsem řešil, že soused si stěžoval, že sousedovi příliš hlučí lednička? Řešila to až hygiena, dělala měření, jestli v tom druhém bytě může být hluk takový, že to lidi ruší, konstatovala, že nemůže, že ten hluk ledničky je relativně tichý, dosahuje asi 22 decibelů, což je zanedbatelné, ale ti stěžovatelé stále říkali, že měli vztek zase na ty sousedy, že to je prostě narušování nočního klidu. Takže i noční klid je velmi relativní. Doba je hlasitá, a jestli jste si všimli, co na nás připravuje ministerstvo zdravotnictví, teď myslím na obce, protože se mi do toho nechce, takže ne, že bude dělat ministerstvo hlukové mapy a oblasti hluku, budou to dělat zase obce s rozšířenou působností, nejlépe za celý svůj správní obvod, a za peníze z jejich rozpočtu. Jak to budou dělat, to jsem na to velmi zvědavý, protože jaksi definovat, co to je noční klid, mimochodem, víte, že ta celá aféra kolem hracích automatů vlastně není o hracích automatech, ale o tom hluku, který je poté, když skončí restaurace, herna, cokoliv, tak se potom dějí věci venku. Mimochodem, ten zákaz kouření, pokud v restauraci není povoleno kouřit, tak všichni kouří venku, a přitom Sarkózy, který možná bude nebo nebude prezidentem, s tím je velký problém, že začaly obrovské stížnosti od lidí, kteří považovali za rušení nočního klidu, jak se baví ti kuřáci před hospodou. Podobné jsou i zahrádky. Napsat, že obec může obecně závaznou vyhláškou rozhodnutím vydaném na základě obecné vyhlášky, výjimečné případy, zejména slavnosti. To mi připomíná slavné vyhlášky o zákazu pití alkoholu na veřejnosti, kde jenom radní mohou chlastat. Ostatní ne, radní si dají sami sobě výjimku. Umí si někdo představit, u nás je asi 10 ohňostrojů za týden, asi 20 takovýchto akcí kdo bude vydávat a kdo to bude posuzovat, zda to ještě je nebo už to není, to přece vůbec není prakticky možné. To je možná možné na vesnici, která má 100 obyvatel, tak tam snad by to nějakým způsobem šlo, ale že by na každou společenskou rodinnou a podobnou akci vydával správní orgán zvláštní, no to přece v praxi cítíte, že je to nesmysl, že to asi nebude úplně možné. A zase kolem toho vznikne velký pro média zase dobrý definice, co to je, bylo tohle, pro jste to zakázali, vracíme se vlastně k tomu, že zase bude radnice povolovat cosi, a přitom stačí obyčejná tolerance, to jsou vyhlášky zákaz sekání trávy v sobotu a zákaz cirkulárek, prostě tam se snažíme zákonem řešit něco, co se zákonem vyřešit nedá. To je přece o normální lidské slušnosti, když v sobotu dítě souseda spí, tak nejspíš nepůjdu sekat a nebudu řezat, ale zeptám se, prosím vás, Lucka v kolik chodí spát. Od 12.00 do 14.00 dobrý, teď vám to nevadí. Nota bene, moje sekání trávy na druhém konci města může být úplně ukradené. Protože to tam už k nim nedolehne. Ale mi na to dodáváme obecně závazné vyhlášky, které stejně nikdo nedodržuje, protože je není schopen kontrolovat. My jsme mimochodem k 1. dubnu připravili vyhlášku, která se jmenuje Teplice bez alkoholu, která znamenala totální zákaz té hrozné metly, která je mnohem horší než všechny herny. To znamená, že v Teplicích je prodej a požívání alkoholu totálně zakázáno, a to i doma. A dostávali jsme těžké otázky, jakže chcete toto všechno zabezpečit, co když si koupí v marketu v sousedním městě ten alkohol, na to jsme ovšem odvětili, že to není možné, protože v Čechách všechny radnice vydají vyhlášku o zákazu prodaného alkoholu, takže nebude žádné sousední město, kdo by si ten alkohol koupili. No dobře, a co doma, co vám je do toho, co já dělám doma, na to máme ty, co budou kontrolovat, co pálíte v kamnech, oni při té příležitosti se podívají, jestli nemáte náhodou decovku. Došli jsme k tomu tak, že jsme se při nějaké společenské akci do hotelu Kometa Brno tuším s Plzní nebo s kým, a ti co se na to dívali, ti fandové, byli ve třetí třetině tak opilí, že vůbec nevěděli, kdo vyhrál. Tak má pevně cenu. No, a co hospody, jak to zakážete? Co hospoda? Hospody budou otevřeny pouze do 21.00 hodin, protože co by tam ti lidé dělali, aspoň budou doma u rodiny. Když tam nebude pití, tak co by tam seděli. No, a co když půjdou na večeři? Říkám, to je v pořádku, do 21.00 hodin, protože večeřet po 21.00 hodině se nemá. Spousta lidí, protože jsme současně udělali seriozní anketu o tom, jestli by město mělo regulovat alkohol? A budete se divit, vyšlo to tak, že většina lidí, když chtěla, aby město regulovalo, netušilo ovšem, že by se to týkalo jejich doma, že? Oni měli rádi někoho jiného, a to je nejlepší, když někomu můžeme někomu jinému něco zakázat. Takže jak ten problém nás trápí všechny, já dostávám od lidí, že v lázeňském parku sedí tři hoši a popíjejí každý den krabicové víno a pacienty to uráží, že musí chodit kolem nich. Ale když jim položím otázku na základě čeho jim mám říct, že tam nesmí to víno popíjet, pokud nehodí tu krabici na zem nebo nevykřikují, nebo něco nedělají, tak jako lidé nepochopili, že ta svoboda nějaká je. To není důvod, jako že bezdomovec sedí na lavičce u fontány. Proč by tam nemohl sedět, jaký je zákaz? Pokud něco dělá, což je přestupek, jasně, tam může zasáhnout městská policie. Dokonce mi říkali strážníci, ale oni mají pitbula bez košíku, volně pobíhajícího. Já říkám, no tak pak je situace velmi jednoduchá, pitbull zaútočí na strážníka, a strážník ho střelí do tlamy.

To je prostě jednoduchý způsob. To je podobné, jako když občan neuklidí exkrementy a říká: Ten pes není můj. Ten pes není můj, já občanku nemám. Dobrá – ten pes není váš, přijede odtahová služba pro psy, odtáhne ho a on říká: Počkejte, přece jenom ten pes asi můj bude, pravděpodobně. Takže já jsem spíš pro takovéto jednodušší – tohle všechno je zase další administrativa, které máme tolik, že už nevíme, co s ní. A ten problém je z hlediska ostatních problémů, které máme, relativně marginální, protože je určitě méně pachatelů, kteří páchají tyto přestupky, než například těch, co dluží za odpadky nebo co dluží za pokuty. A přesto tomu věnujeme tak obrovskou pozornost. Takže pokud bychom chtěli definovat noční klid, tak by tam muselo být, že noční klid znamená, že žádný zvuk nepřesáhne 20 nebo 30 decibelů. Ale narazíme opět na hygieniky, kteří odmítají měřit – nota bene, když chtějí měřit na diskotéce, tak musí oznámit provozovateli, že přijdou měřit. Umíte si to představit, když o tom ví dopředu, že přijdou měřit, tak co udělá. Stáhne to na 80. Typický příběh strážníků na stížnost v obci – přijedou do hospody, hospoda se ztiší, odjedou do jiné hospody, udělají – tam v té hospodě byl také bordel, takže když odjedou, tak ta hospoda se chová úplně stejně jako předtím než tam byli. Tím jim dokumentuji, že je to velmi složitý problém, který jen tak nevyřešíme.

Zajímavé ovšem je, že když jedeme na dovolenou do Egypta, do Španělska nebo kamkoliv, tak jsme nadšeni z toho, jaký je tam veselý noční život, jak tam všichni vesele žijí a vůbec nám to nevadí. Na druhé straně je potřeba rozumět tomu, že když někdo bydlí v sídlišti, chodí ráno do práce a udělají mu diskotéku přímo před okny, takže v létě – není to příjemné pro děti, které nemohou spát. Ale to je věc – žádný zákon to nevyřeší, jenom rozumná domluva. My jsme si ovšem řekli, že čím víc bude zákonů, tím ta společnost bude lepší a vždy znovu se přesvědčíme, že tak to není. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Teď promluví paní senátorka Soňa Paukrtová, poté pan senátor Petr Vícha, prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane předsedající, paní poslankyně, dámy a pánové. Já jsem byla jednou z těch, o které bylo řečeno, že ústavně-právní výbor hlasoval pro zamítnutí tohoto návrhu zákona, hlasovala jsem pro zamítnutí také já. Můj předřečník pan kolega Kubera tady hovořil o tom, že se k tomu návrhu vyjadřoval také ombudsman, on se k tomu nevyjadřoval pouze jako ombudsman, ale i jako bývalý soudce Ústavního soudu. Já si vám dovolím ocitovat – já se s tím stanoviskem poměrně hodně ztotožňuji a rozhodně bych to neřekla lépe. On řekl: Konstatuji, principiálně nesouhlasím nejen jako veřejný ochránce práv, ale také jako bývalý ústavní soudce s tím, aby do základních svobod jednotlivce zasahoval správní úřad. Ochranu před takovýmto jednáním pokládám za jednu ze základních konzervativních hodnot. Jakkoli lze přesvědčit předkladatele v tom, že u určitých skupin osob lze s obtížemi zaručit vymahatelnost práva, není přece možné, aby pro přestupkové, byť opakované jednání, bylo možné tímto způsobem zasáhnout do jedné ze základních svobod a zprostředkovaně také do dalších základních práv.

Já se s tímto plně ztotožňuji, a proto budu hlasovat pro zamítnutí návrhu zákona tak, jak ho předložil ústavně-právní výbor. Ještě bych ráda řekla, že opravdu řešíme následek, nikoliv příčinu. A ještě to řešíme tak, že vlastně osoby, které se nějakým způsobem přestupkově chovají, opakovaně, odsouváme do jiných lokalit. Paní předkladatelka nám tady plasticky popsala, jak děti chodí do školy kolem parku, kde se potulují polosvlečení zfetovaní jedinci a že to jistě správné není. Já s tím souhlasím. Ale pokud by Jablonec nad Nisou tyto osoby vykázal na základě podobného zákona, tak ony se přesunou do podobného parku v sousedním Liberci a tamní děti budou zase chodit do školy kolem svlečených a zfetovaných jedinců. Takže není to tak, že se ten zákon snaží chránit slušné občany, kteří jsou obtěžováni tímto způsobem. Pouze chráníme tu svou lokalitu a přesouváme osoby, které se nežádoucím způsobem chovají do lokalit jiných.

Já samozřejmě vím, že ten problém je obtížně řešitelný, i v tom mém Jablonci nad Nisou existují asi 6 000 nepřizpůsobivých občanů, s kterými jsou potíže, problémy. Přesto si nemyslím, že by ten návrh zákona byl tím, kterým by se to dalo řešit. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko. Pan senátor Petr Vícha má slovo. Prosím.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, vážená paní poslankyně. Bylo tady v úvodním slově řečeno, že to dává nástroj do ruky starostů. Já jsem se cítil osloven, protože jsem starostou města, která má 23 000 obyvatel, z nichž téměř 1000 již žije na městském úřadě, protože tam má trvalé bydliště, což je problém, ale jako starosta tohoto města, které má velký počet ne nepřizpůsobivých, možná nepřizpůsobených – ať mají šanci do budoucna nebo spíš jak se říká občanům ze socio-kulturně znevýhodněného prostředí, ale takovýto nástroj, nezlobte se, nechci.

Je třeba poděkovat kolegu Antlovi za velmi dobrý právní rozbor, jeden z nejdůkladnějších, které jsme tady měli. Kolega Kubera si z toho trošičku dělal srandu, ale ten problém tady samozřejmě je. A může být ještě horší a horší. Já bych to nechtěl posuzovat z pohledu ústavních svobod, také mi vadí, že ti lidé narušují svým chováním ústavní svobody jiných lidí a jsou za to možná někdy nepostižitelní, ale přiznám se, že mám větší problém s těmi, kteří u nás mají trvalé bydliště, ne ti, kteří k nám přijdou jednou za čas něco ze sousedního města ukrást, ale to tento zákon samozřejmě neřeší.

Konzultoval jsem to u nás s odborníky, s přestupkovým oddělením a s těmi, kteří se tím v praxi zabývají a konstatují, že ten zákon je pro praxi absolutně nepoužitelný. V čem je větší problém? U nás narostla za poslední rok trestná činnost o 20 %, počet policistů za stejné období klesl o 20 %, těm, kteří tam zůstali, klesly platy o 10 % a škrtá se z rozpočtu, peníze na provoz Policie České republiky, takže v podstatě nemají na benzin. To je mnohem větší problém. A samozřejmě, že ten nárůst trestné činnosti, nárůst přestupkové činnosti souvisí se sociální situací lidí, protože můžeme říct, že u nás každý člověk má nějaké peníze, protože má nějaké dávky, ale prostě jestli se jim nedostává na živobytí, tak to jdou prostě někde ukrást. Takže my nepotřebujeme populistická gesta, my potřebujeme systémové řešení. Proto se také připojím k návrhu na zamítnutí tohoto návrhu zákona.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. A teď má slovo pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně Řápková, vážené senátorky, vážení senátoři. Situace není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá. Já velmi dobře rozumím problémům paní poslankyně Řápkové a nejen jejím, ale i velkého množství starostů z lokalit, kterých se to týká, ale i těch, kterých se to možná bude týkat.

Chtěl bych vás upozornit, že je téměř 600 míst v České republice, kde hrozí něco podobného jako je v lokalitě, odkud pochází paní poslankyně Řápková, nebo kde působí a kde to hrozí nebo už to určitým způsobem vybuchlo. Za prvé bych chtěl říci, že trvalý pobyt je evidenční údaj, to znamená, že tady asi, kam by směřovalo, co by si představovali někteří starostové, nebo i paní poslankyně, asi moc nebude řešit. Za druhé bychom si měli uvědomit, že správní řízení, která by obnášel tento zákon, by byla nekonečná správní řízení, nekonečná správní řízení, další zatížení úředníků, další finanční náklady.

Senátor Vladimír Dryml:  Nevím, jestli by některé obce nebo města tento nával administrativy zvládly.

Tady bylo jasně řečeno, že přemístění problému jinam není řešení. Odklonění sociálně těžko přizpůsobivých občanů z jiných lokalit do jiných měst by asi celou situaci ještě více zhoršilo. Někteří by si svůj problém vy\řešili, ale přidělali by problém ostatním. My chceme, aby se poměry zlepšily v celé ČR, nejen v současnosti nejvíce ohrožených lokalitách a aby nevznikaly nové! Řešením je lepší práce policie, lepší práce státního zastupitelství a využívání trestního zákoníku, jak tady naznačil kolega Antl. Bohužel, policie je před finančním kolapsem, a je otázkou kdo za to nese vinu. Myslím, že tam by se měly napřít naše síly i síly kolegyně Řápkové a některých starostů, aby se posílila policie. Státní zastupitelství je takové, jaké je!

Je potřeba odstranit i nerespektování policie a nerespektování některých pravidel, která by měla platit pro všechny stejně! To je i otázka toho, proč je zde v České republice tak vehementně prosazována tzv. pozitivní diskriminace. Myslím si, že všichni jsme občany ČR a všem by se mělo měřit stejně v případech, kdy se poruší nějaký zákon.

Bohužel, příčinou jsou i některé velmi vysoké sociální dávky, které jsou spojeny s příplatky na bydlení. Mimochodem – nedávno jsme to tady měli. Mezi sociální dávkou je i to, že se dává sociální dávka příspěvku na připojení ke kabelové televizi. Je to i určitá nevymahatelnost práva, kde každý, komu se to nelíbí, zvláště ze skupin těžko přizpůsobivých občanů dobře víme, že především to jsou občané romské národnosti – tady využívají někdy neohraničeného pohledu na to, co je nebo není diskriminace.

Závěrem bych chtěl říci, že zákon o zákazu pobytu asi není to pravé ořechové, které by mělo tento problém řešit.

Vážený pane předsedající, vaším prostřednictvím k nepřítomnému senátoru Kuberovi. Chtěl bych se zastat pitbulů. Nepodceňujte je, protože jsou rychlejší než kdejaký městský strážník. Navádět k tomu, aby městští strážníci stříleli pitbuly by měli vystoupit ochránci zvířat! Zvíře by se mělo odchytit a dát do útulku, pokud majitel učiní to, co tady bylo řečeno. Zvíře za to nemůže. Jak se chová, za to může pouze jeho majitel, tzn. člověk, kterému zvíře patří.

Dovolte mi ještě zmínku o nočním klidu. V zákonu je omezen na veřejná prostranství. Nedovedu si představit, jak budete omezovat noční klid na soukromém pozemku. Bylo by možná lépe, kdyby se zavedla polední siesta, aby někteří občané měli klid i po obědě, možná i kniha přání a stížností, jak to u lékaře zavedl pan ministr Heger.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore. Slova se ujme pan senátor Petr Gawlas.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, jako zpravodaj výboru VUZP jsem dával návrh zamítnout projednávaný návrh, byť do jisté míry lze chápat pohnutky předkladatelů a některých představitelů měst, které vedou k podpoře předloženého návrhu o přestupcích, ale již po prozkoumání návrhu v hlubších souvislostech se s daným návrhem ztotožnit nemohu. Bylo tady mnoho řečeno o nesouladu s Listinou základních práv a svobod, bylo mnohé řečeno o stanovisku ombudsmana a také vlády. I na půdě Poslanecké sněmovny to často zaznívalo – nesouhlasné stanovisko veřejného ochránce práv.

Myslím, že tady nebylo řečeno, že projednávaný návrh bude mít také dopad na státní rozpočet, a to částkou asi 10 milionů za každý registr. Budou to dva registry po 10 milionech, finanční nároky tak budou v řádech 20 milionů.

Ztotožňuji se s předřečníky a myslím si, že novela zákona problém kriminality neřeší. Myslím si, že někteří kolegové ještě vystoupí na podporu tohoto zákona. Trvám na svém názoru návrh zamítnout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore. O slovo se přihlásil pan senátor Šebek.

Senátor Karel Šebek:  Vážený pane předsedající, paní poslankyně, vážené kolegyně a kolegové, aniž bych chtěl toto téma zlehčovat, přinesl jsem si příručku Základy správy obecní, vydanou v roce 1925 pro potřeby českých obcí, jejich občanů a jejich zastupitelů. Dovolím si ocitovat několik pasáží. Vím, že k domovskému právu se vrátit nemůžeme, ale chtěl bych poukázat na to, že napříč časem i politickým zřízením problém s problémovými osobami trvá a určitě bude zajímavé a inspirativní krátce vyslechnout to, jak se s tím naši předkové vypořádali před téměř sty lety.

Ústavou zaručeno jest každému občanu svoboda osobní, každý státní občan československý, může se usazovati na kterémkoli místě republiky, nabývati tam nemovitostí a vykonávati výdělečnou činnost v mezích všeobecných právních ustanovení. Omezení těchto práv je možno v zájmu veřejném jen na základě zákona a může se státi jen z důvodů zákonem uznaných a zákonitou formou.

Dále se zde mluví o institutu vypovězení neboli vyhoštění, které jest vázáno na tato zákonná ustanovení: Svého příslušníka nesmí a nemůže obec vypověděti. Společníka obce možno vypověděti pro nedostatek průkazů o právu domovském nebo pro obtížnou chudobu, nikoli pro úhonu. Přespolního možno vypověděti pro nedostatek průkazů o právu domovském, pro obtížnou chudobu a mimo to ještě pro úhonný život.

Dále byl zde institut vyhoštění. Další institut bylo hnanectví. O vyhoštění, jež provádí obec, nutno rozeznávati poslání postrkem, jež může naříditi okresní politická správa a jež se provádí pomocí hnaneckých stanic zřízených ve větších obcích. V tomto případě může obec pouze zjistiti a okresní politické správě oznámiti skutečnosti, že mohou býti důvodem postrku a žádati o vydání příslušného nálezu. Má se to státi do 24 hodin od zadržení nebo uvěznění postiženého. Postrkem dodají se do své domovské obce tuláci a osoby práce se štítící, kteří padají veřejné dobročinnosti na obtíž, osoby bez výkazů a povolání nemohoucí prokázat příjem nebo živnost, veřejné nevěstky, které neuposlechly úředního rozkazu, aby odcestovaly, propuštění trestanci a káranci nebezpeční osobám nebo majetku.

Pozoruhodné je, že tyto paragrafy jsou velmi stručné a jak se zdá tím neprodleným vykonáním to patrně fungovalo. A na samý závěr – náklad na živení hnance od zadržení až do vykonání nálezu, a též za osoby zadržené, na něž nález vydán nebyl, nese obec kde byl zadržen, náhradu obec nedostane žádnou. Já vím, že také platí - kdo chce hledá způsob, kdo nechce hledá důvod, mně je sympatické na předkladatelích, že hledají i v dnešní době způsob a proto ten návrh podpořím.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore a slovo má pan senátor Lebeda.

Senátor Pavel Lebeda:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, paní předkladatelko, slyšeli jsme tady od kolegů s podstatně větším právním povědomím než mám já, pitvu tohoto návrhu dokonalou, kolega Antl, který to dovede a o správnosti jeho analýzy nemohu pochybovat, to provedl úžasným způsobem. Klobouk dolů.Je asi skutečností, že ten zákon je obtížně konzumovatelný, možná že jeho praktické uplatnění, jeho možnosti aplikace jsou významně omezeny. Já to samozřejmě akceptuji. Trochu v těch námitkách mně vadí zmínka o tom, že by byla těmto osobám porušena lidská práva. To je pro mě úsměvná záležitost, že osoby, které trvale porušují lidská práva ostatním, že se o lidská práva tak staráme. U nás jsou to lidská práva určitých skupin osob, dá se udělat rovnítko, že jsou to neoprávněné výhody menšin, často problémových, na úkor většiny. Je to smutné, ale je to tak. Vážení, my jsme zákonodárci. A máme v popisu práce řadu věcí, ale mj. také povinnost dělat takové zákony, abychom chránili osoby, chránili lidi, kteří poctivě pracují, kteří platí daně a dodržují zákony proti těm, kteří tak nečiní. Kteří zákony nedodržují, daně neplatí, nepracují, práci odmítají, nedodržují základní občanské povinnosti. Je to naše povinnost a nějakým způsobem bychom k tomu měli přistoupit. Chci říci, že všechno to, o čem tady mluvíme oklikou – osoby sociálně vyloučené atd., všichni podvědomě víme, že jsou to Romové. Já po většinu svého života jsem tady vnímal cikány, a tak to občas také řeknu, oni se o cikánech už píší středověké kroniky i policejní hlášení Rakousko–Uherska, píší o nich naši spisovatelé – Božena Němcová a K. H. Mácha napsal krásnou novelu Cikáni.

Ale tomuto návrhu zákona určitě přiznávám dobrý úmysl. Totiž starostové, občané řady lokalit nebo i celé republiky čekají na nějakou možnost, na nějaké řešení, protože osoby, ti v přestupcích jsou v podstatě nepostižitelní. Už to tady zaznělo, čtyři stupně možnosti toho přestupce, nějakým způsobem od napomenutí, zabavení věci, prostě oni jsou nepostižitelní. Ten pokutový blok roztrhají. My jsme si tady slavně odhlasovali, že je samozřejmě možné exekucí postihnout starobní důchod. Neplatiče důchodce jen dojí. Můžeme exekučně postihnout důchod invalidní, ale jednu ze sociálních dávek, která tady byla navržena, to jsme tu zamítli.

Řada starostů uvádí poměrně konkrétní čísla, na jaké sumy se mohou sumací všech možných dávek dostat některé problémové rodiny. Nedávno jsem viděl v televizi – to mě samotného zaskočilo – vždycky se říkalo, že oni mají třicet, čtyřicet tisíc. Starosta Dubí na opakovaný dotaz řekl – ano, vím o těch rodinách, které dosáhnou na 90 000, a přesto je nedokážeme postihnout. Důsledek toho je opatrnost při přijímání jakýchkoli zákonných opatření, protože se zvedne varovný prst některých vyčpělých rockových hvězd a všelijakých vládních agentur pro začleňování, dalších asistentů, integrátorů a pseudohumanistů a nelze to řešit s nebezpečím, že buď budu považován za populistu nebo za extrémistu. Populistou mě asi nikdo neoznačí, protože si nehodlám doyen Senátu ještě budovat další politickou kariéru, budu se zřejmě muset stát extrémistou.

Jsem členem meziparlamentního shromáždění Rady Evropy ve Štrasburku, přijímají se tam úžasné rezoluce týkající se zejména diskriminace Romů v Evropě. Vždycky se to manifestně odhlasuje. Který stát je nejhorší? Česká republika. Odborník na lidská práva pan Hammarberg se sešel s rockovými hvězdami a s představiteli státních agentur pro lidská práva a začleňování a všech různých veřejně prospěšných institucí, které z této problematiky mají dobrý byznys. Jeho závěr byla práce, ze které vyplynulo, že je to tak jako se živit po přijetí norimberských zákonů v Německu.

Je smutné, že vývoj jde k horšímu, protože dorůstají další generace v těchto rodinách, které nejenže neviděly své rodiče pracovat, mít nějaké povinnosti, ale viděli, jakým způsobem si rodiče opatřují prostředky a vidí, že jsou v podstatě nepostižitelní. Stoupá drzost, arogance a agresivita mladých. Z toho vidíme útoky, chlapec jim nedá cigaretu, tak ho umlátí téměř k smrti. Pro jednání ve Štrasburku jsme od předsednictva vlády a ministerstva zahraničí dostali určitá čísla, určitou informaci, která byla zarážející.

Například jsme se dozvěděli, že třicet procent dospělých Romů si opatřuje prostředky nezákonnými, v rozporu se zákonem, no prostě – kradou. Šedesát procent osazenstva našich věznici jsou Cikáni. Nedávno jsem jako senátor navštívil věznici v Rapoticích, na každých dveřích je vždycky seznam obyvatel v celách. Už podle jmen se dá přibližně poznat, kdo tam tráví své volné chvíle.

Osmdesát procent tohoto etnika je nezaměstnaných, z toho naprostá většina dlouhodobě a řada z nich nepracovala nikdy. Jaké je z toho východisko? Máme povinnost pomoci, starostové a občané na to čekají. Plánuje se zákon o přestupcích, centrální registr. Byla by určitě žádoucí významná progrese trestů při recidivě úmyslných trestných činů. Což takhle zásada třikrát a dost?

Byť tento zákon je s velkými problémy, tak úmysl je dobrý. Myslím si, že nás v této oblasti v budoucnosti bude čekat spousta práce. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Jako poslední přihlášený do obecné rozpravy vystoupí pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych po všech výtkách, které pohříchu mnohdy z ústavněprávního hlediska jistě nejsou nepodstatné, přesto všechno bych chtěl poděkovat paní poslankyni a jejím kolegům za to, že situaci chtěli alespoň nějak řešit.

Situace je mnohem horší než se tady jeví, protože pro právní čistotu, jak to tak sleduji kolem, shodíme tento návrh, nicméně další nepřichází - a žádné řešení tady není!

Dokonce řešení, které nám předvádí vláda, kdy do jednoho z našich výběžků dá do současné doby asi 150 milionů, a to jen do jednoho z našich výběžků České republiky na řešení či utlumení svízelné situace, tak je to jen utlumení, protože přítomnost policistů za tyto peníze nic neřeší, situaci jen utlumuje.

Všichni víme, že to žádné řešení není. Přitom vláda má určitý nástroj, kterým by se již mohla vést, a to je koncepce, která byla vládou přijata. Koncepce ovšem není ani zahájena a v zásadě není ani naplňována. Tam by měly mířit naše výtky a tam je řešení. Řešením ani není, kdyby tento návrh zákona, který předkládá paní poslankyně byl přijat. To je řešení jen pro některé případy, ale v zásadě u generace závadového chování, tzn. to, kdy budeme zasahovat v ohnisku, kde vznikají tyto problémy, tak to vůbec neděláme. Protože cítím, že toto je směr, který aspoň něco dělá, tak z těchto důvodů tento návrh podpořím, byť si uvědomuji chyby, které má. Chci jen, abychom si uvědomili, že řešení je naprosto jiné, je pouzen v rukou vlády. Bude to stát těžké miliardy, ale udělá se aspoň něco. Tak se neudělá vůbec nic.

Když jsem se připojil na senátní poštu, každý den dostanu nějaké rady, některé jsou míněny v legraci, mnohé ale jsou míněny velmi vážně, protože občané ČR mě pořád berou jako toho, kterému se dá nějak věřit v otázce řešení romské či cikánské otázky, že jsem skutečnou snahu měl a nechtěl jsem nic předstírat. Proto mi maily chodí.

Poslední mail, který tam visí, se také týká této otázky. Navrhuje něco, co je myšleno legračně, ale v tuto chvíli je to asi jediná cesta, kterou občané vidí. Asi před čtyřmi lety jsem ji navrhoval také. Všechny tyto problémové občany z těchto problémových lokalit je třeba svést do Prahy, aby tam pod dohledem zákonodárců a vlády a od těchto lidí naučili skromnosti a práci - a problém bude vyřešen. Samozřejmě je to velmi nadlehčené, ale jsem skutečně přesvědčen, že kdyby naproti Úřadu vlády, kde sídlí státní zastupitelství či nějaká geologická společnost, kdyby v tomto velkém komplexu budov sídlili tito problémoví občané – budovy vypadají tak, že by tam bydlet mohli – kolem mne procházející pan ministr Vondra by při východu z vlády se jistě tak neusmíval. Jsem přesvědčen, že situace, až se začne konkrétně týkat vládních činitelů osobně, a mnohých z nás, pak se začne situace řešit. Do té doby, když trpí někdo jiný na kraji naší republiky, jsme schopní poslat akorát vojsko; nebo vojsko ne, ale policii, aby situaci pendrekem vyřešila, to ale není žádné řešení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Dále se přihlásil pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník:  Dobré odpoledne, pane předsedající, paní poslankyně, kolegyně a kolegové, v této věci jsem mluvil poměrně hodně dlouho na našem výboru. Nebudu se tím pádem moc opakovat. Jsem starostou malé obce, kolega Kubera mluvil o velkém městě. Nejhorší je, že doopravdy můj problém; našich občanů, který musím řešit v naší obci, novelizací tohoto zákona nevyřešíme, protože zrovna z Teplic je velký nápad trestné činnosti lidí, kteří kradou to, co jim nepatří a co druzí těžce vybudovali. Co je zajímavé, dnes dělají jednodenní výlety se starými žigulíky a s vozíky. Divili byste se, jak kousek mědi v hodnotě 3,5 až 4 tisíce korun se dá lehce schovat kamkoliv do auta. Dobře vědí do kolika tisíc korun mohou ukrást. Když každý den ukradnou za čtyři tisíce a prodají to někde za tisíc, nic se jim v podstatě nic nestává. Stává se to opakovaným přestupkem. Problém jsme tady řešili několikrát, jsou to sběrny šrotu. Změnilo se něco od té doby, když jsme zde vedli debaty? Nezměnilo se vůbec nic, krade se dál. Před měsícem u nás slezl sníh a už u dvou objektů nemáme měděné okapy. Objevily se tam tlupy, které k nám najíždějí. A co děláme? Pořizujeme drahé barevné fotopasti s nočním viděním, dáváme kamerový systém za statisíce a bráníme se jen tomu, že jsou lidé, kteří si berou to, co jim nepatří. Bylo to zde řečeno předkladatelkou i mnohými z nás.

Jsem nucen podpořit novelu tohoto zákona, byť jsem si vědom, co všechno tam může být špatně a na co všechno to může narážet.

Bydlím v pohraničí hned vedle sousedního Saska. Tam se s lidmi zcizujícími majetek druhým až takto zase nemazlí. Když se tam naši občané pokusili krást, velmi rychle s nimi zatočili. Nikdo se jich neptal, jako u nás, zdali náhodou neporušujeme nějakou Listinu práv.

Mám dojem, že si musíme uvědomit – a bylo to tady také řečeno – že někdy už konečně musíme začít. Pokud něco neuděláme, tak se nic nestane. A pak souhlasím s kolegou Čunkem, pak jediná šance je, že my je sem z těch obcí, které pochytáme a budou krást, přivezeme a teprve tady si lidé uvědomí, v Parlamentu, že by pro věc měli něco dělat.

On ten problém je ve skutečnosti ještě o hodně větší, protože já žiji v Sudetech, v Sudetech jsem se narodil a Sudety jsou vykořeněným územím. Šedesát let tento stát, a ani posledních dvacet let, pro Sudety nic neudělal. Já si vzpomínám na prohlášení bývalého pana prezidenta i toho současného v rámci různých voleb v 90. letech, jak pomohou pohraničí, jak pomohou v Sudetech. Nepomohou. Je třeba si uvědomit, že k nám šly dneska už generace lidí, kteří se přistěhovali, ale lidí, kteří nebyli schopni dohromady dát společnou tradici, společnou kulturu, protože oni všichni přišli odjinud. Po válce Bulhaři, Maďaři, Rumuni, Slováci, samozřejmě i velká romská komunita. V posledním desetiletí minulého století přišli k tomu opět zejména ze Slovenska, z Vietnamu, z Ukrajiny, z Moldávie. A teď si vezměte, že v tomto my tam žijeme a chceme nastolit pořádek, který možná může fungovat v Praze, možná v okolních obcích, ale v žádném případě nefunguje u nás. A ani nemůže, protože každý přichází z jiného prostředí. A musím bohužel říct, že návyky lidí, kteří přicházejí od jihovýchodu od nás, od naší republiky, nejsou návyky středoevropské, ty, kterými i my jsme ovlivňováni, řeknu kulturou vyspělých evropských států.

A proto mi nezbývá než podpořit návrh na novelizaci tohoto zákona, ale také se neobávám, pokud bude dána ústavní stížnost, tak k ní připojit svůj podpis, protože aspoň uvidíme a ústavní právníci nám řeknou, jak vlastně si představují řešení tohoto problému. A my budeme mít mantinely, kam až můžeme jít. Ústavní právníci nám něco říkají, ale já jsem teď myslel Ústavní soud, protože až ten rozhodne, tak to bude ten důležitý výrok. A kolikrát jsme si v Parlamentu mysleli, že něco je možné, a Ústavní soud nám nakonec poukázal na to, že to možné není, nebo je to možné, ale jinak.

To je ten důvod, proč pro návrh budu hlasovat. A jinak, protože se může stát, že v Senátu nebude prohlasována novelizace tohoto zákona, tak bych vás chtěl poprosit: Pojďme sednout, dát hlavy dohromady a pojďme tento problém vyřešit, tak, aby to nikoho nepoškodilo na jiného právech, ale na druhé straně také tak, aby to vyřešilo problémy nás, kterým se věci ztrácejí, našim občanům, a to nejenom v našem pohraničí, o kterém jsem mluvil, ale v celé republice. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. O slovo se přihlásil pan senátor Miroslav Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, já se domnívám, že toto byl jakýsi dobrý pokus, i když byl napadnut, že je neústavní, z našeho ústavně-právního výboru. Nicméně já bych nezůstával u toho, že se s tím nedá nic dělat. V západní Evropě existuje řada opatření, jak řešit problém, který zde máme. A tento problém zní – za přestupky proti veřejnému pořádku můžeme dát maximálně pokutu, a kdo nemá prostředky, tak je prakticky nestíhatelný, netrestatelný, nepostižitelný. A takhle to zůstane potom navěky, když s tím nic neuděláme. Řadu lidí to může pobuřovat, pro řadu lidí to může znamenat zase na druhé straně to, že jsme asi tak bohatá společnost a můžeme si to dovolit, jsme tolerantní.

Já bych nicméně řekl pár slov k tomu, jak by se to dalo řešit. V první řadě existuje několik materiálů, které vypracoval Parlamentní institut, jeden na můj popud v roce 2010, o problematice veřejného pohoršení v evropských státech. A druhý vydal v listopadu 2011 a je to právní úprava přestupků zemí Evropy.

Doporučil bych všem, koho tato problematika zajímá, aby si to přečetli. Řeknu vám jenom několik malých detailů z těchto zpráv.

Řada států samozřejmě rozlišuje přestupky, přečiny, zločiny, a za přestupky se dává v prvé řadě pokuta. Ale když pokuta není zaplacena, tak ten člověk jde samozřejmě do vězení, například ve Švýcarsku, protože se alternativně stanovuje náhradní trest odnětí svobody, který uděluje soud.

U nás by to samozřejmě také narazilo. Jedná se o jakousi kriminalizaci přestupků, na to jsme asi dost citliví. Ale tato cesta existuje, a jak už řekl kolega Horník, je vidět, když jedete na západ od nás, třeba v Německu, ve Švýcarsku, tak vidíte, že tyto problémy tam v takovéto míře nejsou.

Pokud tento návrh neprojde hlasováním, tak bych doporučoval v tomto trendu postupovat.

Dále jsem chtěl říct, že třeba v britském právu, přestože je nelze převést dost dobře na naše podmínky, na naše kontinentální právo, existuje široká řada jakýchsi alternativních trestů preventivní povahy, včetně zákazu vstupu, zákazu omezení pobytu tam či onde. Po jejich nesplnění nebo přerušení či porušení ustanovení zákazu vstupu, pobytu apod. v dané lokalitě pak nastává trest, který ovšem uděluje soud. Máme tedy z čeho vybírat, a já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní promluví pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já přestože si nesmírně vážím perfektního rozboru, jak je ostatně u kolegy Antla normální, perfektního rozboru předložené novely, dopředu říkám, že pro ni svoji ruku zvednu. Proč? Naprosto souhlasím s vystoupením kolegy Čunka, který tady myslím velmi pečlivě rozebral tuto problematiku, ale souhlasím také s kolegou Horníkem. Mluvil tady o tom, že tihle lidé ukradnou měď za čtyři tisíce a prodají ji za jeden tisíc. Ona ta situace je v podstatě horší. Já vidím podstatně horší to, že se kradou kabely z živého zabezpečení vlakové dopravy. A to už není krádež, to už je obecné ohrožení podle mého názoru. A byl bych rád, kdyby se to takto i hodnotilo, ne tedy jako krádež, která má materiální hodnotu 4 tisíce korun, ale jako obecné ohrožení, protože tam už jde o životy.

Kolega Horník tady říkal, že někde musíme začít. Ano, já jsem s touto výzvou chtěl před vás přijít, aniž bych tušil, že ji přednese kolega Horník. Ano, pojďme si k tomu sednout, pojďme dát hlavy dohromady a pojďme se domluvit a hledat řešení, přestože vím, že toto řešení je velmi, velmi složité a bude asi i bolestivé pro obě strany. Ale skutečně, pojďme dát hlavy dohromady a pojďme si sednout k tomu a pojďme to řešit. A nemyslím tím teď jenom nás senátory, myslím tím i kolegy z Poslanecké sněmovny, protože jedině tak můžeme dojít k rozumnému řešení a ke konsenzu při dohodnutém závěru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. A slovo má pan senátor Jaroslav Sykáček.

Senátor Jaroslav Sykáček:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já budu velice stručný, i když se mě to bytostně dotýká.

Osobně se domnívám, že problém sociálně vyloučených lokalit tento návrh zákona nevyřeší. Jako významnější vnímám například zavedení centrálního registru přestupků apod. Ale obávám se, že moc nástrojů v téhle té republice stále nemáme, ba jsem přesvědčen, že nám scházejí.

A bohužel mám z toho pocit, že nikdo si se stávající situací neví rady. A to se u nás ve Šluknovském výběžku vystřídalo x-ministrů, x-různých agentur apod.

Tento návrh zákona má jistě i mnoho sporných bodů. Zazněly tady velice fundovaně, velice dobře. Já osobně ho ale vnímám jako jakousi naději, která by nám, starostům v postižených oblastech mohla snad alespoň maličko pomoci při řešení problémů s nepřizpůsobivými.

Zkrátka a dobře, výstižné by zde mohlo být použití přísloví – tonoucí se stébla chytá. A tento návrh zákona byl oním stéblem možná i mohl být.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Zatím jako poslední se chystá promluvit pan senátor Pavel Čáslava.

Senátor Pavel Čáslava:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně a kolegové. Já jsem dlouho váhal nad tímto zákonem. Pravda je, že když jsem přišel do Senátu, tak jsem se snažil držet pořád takovou tu linii, že moje poslání tady je hlídat určitou právní čistotu a čistotu věcí, které naši komoru opouštějí.

Tento zákon je v mnohém sporný. Pan dr. Antl je perfektní trestní právník, já si ho velmi vážím, a to, co tady ve svém vystoupení velmi precizně analyzoval, je určitě velice odborně fundované a je potřeba k tomu přihlédnout.

Nicméně na druhé straně máme problém, který nikdo nikdy nebyl schopen u nás za celou dobu, co tento problém existuje, řešit.

Tento zákon není dobrý, není nějak zvlášť právně čistý, ale já věřím, že bude fungovat a proto ho podpořím.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. A znovu se o slovo přihlásil pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, teď jsem byl tvrdě peskován za to, že prý jsem použil výraz "chlapi, pojďme dát hlavy dohromady a věnujme se problémům". Jestli jsem to tak řekl, omlouvám se. Myslím, pojďme všichni dát hlavy dohromady a věnovat se tomuto problému a vyřešit ho.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Do rozpravy se přihlásil pan kolega Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Hezké dopoledne. Já nechci prolongovat naši rozpravu, ale mám jeden podle mého soudu dosti důležitý dotaz. Já se domnívám, že tříměsíční vyloučení z dané oblasti je doba krátká a zajímalo by mě, z jaké analýzy vycházejí tři měsíce, se všemi těmi omezeními, která tam jsou. A my pochopitelně jako komora zkušenější, když slyší "omezení osobní svoboda", "práva užívat určité teritorium", tak jsme všichni naježení a pochopitelně to u nás vzbudí velký zájem. Ale na druhou stranu tam je přeci celá řada omezení, včetně toho, že nelze někoho vykázat z daného teritoria, pokud tam má trvalý pobyt, nebo pokud je tam hlášen jako cizinec, svůj trvalý pobyt. Čili ta protiústavnost je tady velmi sporná. Ale já se na druhou stranu domnívám, že to tříměsíční vyloučení z teritoria je příliš krátká doba na to, aby byla účinná.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. A znovu se zeptám, jestli chce ještě někdo promluvit v obecné rozpravě? Ale protože se nikdo nehlásí, tak obecnou rozpravu končím. A dávám příležitost paní navrhovatelce, pakliže se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Ano, samozřejmě chce a má slovo, prosím.

Poslankyně Ivana Řápková:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Zaznělo toho tady opravdu hodně, a já si dovolím svoji reakci rozdělit na ty méně podstatnější věci a na ty důležitější.

Dovolím si také upozornit na to, že původní návrh prošel komplexní revizí. Byl podán v podstatě komplexní pozměňovací návrh, který měl vypořádat legislativně technické nedostatky a v podstatě i připomínky vlády a byl zpracován s experty z příslušných ministerstev.

Myslím, že spousta věcí, která tady byla řečena, je otázka právního výkladu. Bylo tady řečeno, že obce budou zahlceny tím, pokud se jedná o stanovení nočního klidu, že budou muset vydávat různá povolení pro to, aby se mohly konat různé společenské akce. No, zahlceny určitě nebudou, protože mnohé obce již dnes měly obecně závaznou vyhláškou stanoveno vymezení doby nočního klidu, a pokud dávaly výjimky, opět to bylo dáno vyhláškou anebo rozhodovala rada města. V tomto případě se tedy nemění pro obce, resp. ani pro správní orgány vůbec nic.

Nevím tedy, jak to mají v Teplicích, ale pan senátor Kubera tady zrovna není – to byla jeho připomínka.

Co se týká vymezení trvalého pobytu. Tak jako soudy dnes musí zjišťovat skutečný pobyt pachatele, tak samozřejmě stejným způsobem se s tím popasují i správní orgány.

Bylo tady řečeno, že tento návrh má finanční dopad. Ano, má finanční dopad do dvou registrů v celkové hodnotě 20 milionů, ale neřeší pouze zákaz pobytu podle přestupkového zákona, ale do těchto registrů by se zaznamenával zákaz pobytu podle trestního práva, to znamená i ten, o kterém rozhodují soudy.

Pak tady také bylo hovořeno dost o tom, že bude docházet k přesunu obyvatel. Ale my z radnic přeci víme, že tam, kde se přistupuje trošku tvrději a opravdu se využívají všechna dosud již možná ustanovení příslušných zákonů, že i tak dochází k určité migraci obyvatel a ti, kteří se chtějí stěhovat a vybrat si pro ně příznivější místo, tak se prostě přestěhují.

Tento návrh zákona v žádném případě nepovede k vystěhovávání nebo k přesídlování. Já už jsem tady říkala, že zákaz pobytu lze uložit buď v celé obci, anebo na určitém místě v dané obci. Je to samozřejmě opět podmíněno trvalým pobytem, kdy pachatel nesmí mít v daném místě trvalý pobyt.

A já si jenom dovolím upozornit nebo přednést praktickou zkušenost. My jsme si v Chomutově nechali zpracovat analýzu názorů obyvatel, jak se jim ve městě žije, co by chtěli změnit. Dělala to renomovaná firma. A v rámci vyloučené lokality byl výsledek takový, že občané napsali nebo reagovali, že se cítí dobře, že jsou v Chomutově spokojeni a že by se nechtěli vystěhovávat. To bylo ve vyloučené lokalitě. A ve všech těch lokalitách okolo byly opravdu závažné výtky k bezpečnosti, kde lidé si stěžovali, že je potřeba zvýšit bezpečnost, že se bojí o svoji bezpečnost, bezpečnost svých dětí a svého majetku.

To je jen na ukázku, že opravdu nebude docházet k vysídlování nebo přesídlování určitých skupin obyvatel.

Mluvili jste také o tom, že je potřeba posílit policii. Ano, určitě je to dobré. Ale musíme si pořád uvědomovat, že i když města posílí městskou policii, pokud v místě není dostatečně zastoupena policie státní, tak pořád mají omezené pravomoci. Pořád se bavíme o nejtvrdším trestu. O pokutě, která je mnohdy nevymahatelná.

Co se týká rozhodování správních orgánů, že budou mít problémy rozhodovat o tomto trestu. Ale přece už dnes správní orgány musí postupovat podle § 12 přestupkového zákona. A vždy při určení druhu sankce a její výměry musí přihlédnout k závažnosti přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání, následkům a k okolnostem, za nichž byl přestupek spáchán. K míře zavinění, k pohnutkám a k osobě pachatele, atd. I v tomto praktickém ohledu samozřejmě nebude problém.

Pokud tady byla výtka, že po dobu 3 měsíců, pokud bude uložen trest, že je to velice krátká doba na upuštění od výkonu trestu, tak si vezměme jako alternativu zákaz řízení motorových vozidel, kde je též možno upustit od výkonu této sankce po uplynutí poloviny. Jak se v tomto případě zkoumá dosavadní způsob života pachatele? To si myslím, že právě co se týká přestupků proti veřejnému pořádku, tak způsob života lze prozkoumat mnohem lépe.

Pak nejzávažnější výtka byla proti ústavnosti. Myslím, že je to z toho důvodu, že každý vycházíme z určitých praktických zkušeností. Z toho se utváří i náš návrh na nevyhnutelnost přijetí tohoto návrhu zákona. Ano, přestupek má nižší společenskou škodlivost. Ale pokud se jedná o opakované přestupky, kde právě ve vyloučených lokalitách není výjimkou, že jedna rodina má na kontě deset, patnáct i více přestupků – tak společenská škodlivost, dámy a pánové, rozhodně a jednoznačně stoupá. I proto si myslím, že je tento návrh v rámci Ústavy.

Již tady bylo řečeno, že je potřeba nějakým způsobem pomoci občanům, kteří jsou negativně dotčeni. Rozhodně se nejedná o populistické heslo. Návrh vychází z mých dlouholetých zkušeností jako starostky a primátorky. Ale hlavně vychází i z dlouholetých zkušeností městských policií a dalších starostů.

Proto vás ještě jednou žádám, zda byste tento návrh podpořili. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní navrhovatelko. Musím se teď ještě zeptat pana zpravodaje VUZP, zda si přeje slovo. Nepřeje. Teď prosím, pane zpravodaji garančního výboru, buďte tak laskav, a vyjádřete se k proběhlé rozpravě.

Senátor Miroslav Antl:  Určitě ano, moc děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní poslankyně, na začátku bych chtěl říct, přestože sedím u stolku, tak v kuloárech, že tak jsem křičel na paní poslankyni... Pokud to tak bylo, tak se omlouvám, ale křičel jsem na zákon, paní poslankyně, pokud jsem křičel vůbec. Jinak děkuji za pochvalná slova.

Pokud jde o samotnou rozpravu, tak vystoupilo celkem 14 senátorek, senátorů, resp. úplně přesně paní senátorka Soňa Paukrtová a 13 senátorů.

Velmi rychle bych shrnul průběh obecné rozpravy.

Pokud jde o pana senátora Jaroslava Kuberu, řekl zásadní větu, že místo příčin chceme postihnout následky, což mu vadí. Navrhl nám zde recept na vymahatelnost sankcí za přestupky. Kritizoval příliš vysoké pokuty. Poté jsme si vyslechli sentence o kouření, poté i o alkoholu. Zmínil pití vína krabicového na veřejnosti. Jinak, abych odlehčil, tak já tomu vznostně říkám "šatókarton".

Pokud jde o paní senátorku Paukrtovou, tak citovala stanovisko pana ombudsmana dr. Pavla Varvařovského, na nějž jsem se také odkazoval. Jak jsem říkal, naprosto se ztotožňuji s tím, že pan ombudsman namítá protiústavnost tohoto návrhu.

Pan senátor Petr Vícha promluvil i jako starosta města Bohumín, kde má samozřejmě více problémů s občany, kteří tam mají trvalé bydliště, a proto říká, že návrh zákona nic neřeší.

Pan senátor Vladimír Dryml upozorňuje, že trvalý pobyt je evidenční záležitostí. Pochybuje o tom, že by správní orgány zvládly složité řízení, nápad přestupků apod.

Pan senátor Petr Gawlas jako zpravodaj dalšího výboru rovněž namítl nesoulad s ústavním pořádkem, ale i značné finanční náklady. Říkal, že on osobně by navrhl návrh zákona zamítnout.

U paní senátorky a senátorů mám značku "N", tzn. negativní stanovisko. U těch dalších mám značku "G" (ale takové slovo asi neexistuje; "gativní"), takže budu spíš říkat, u těch, co podporují.

Pan senátor Karel Šebek nám tady předvedl exkurz do historie. Citoval nám z právního předpisu prvorepublikového. Poznamenal bych k tomu, že vlastně i trestněprávní předpisy se nám vracejí do trestních předpisů z dob Marie Terezie.

Pan senátor Pavel Lebeda říká, že mu vadí, že se staráme o osoby, které se dopouštějí protiprávního jednání.

Pan senátor Jiří Čunek chválí a děkuje paní poslankyni s tím, že je skutečně aktuálně nutnost situaci řešit legislativně. Pak nás informoval o tom, že mu chodí další e-maily na podporu takového legislativního návrhu.

Pan senátor Jan Horník vyjádřil rovněž podporu. S tím, že on má také špatné zkušenosti. Říká, že je nutno řešit situaci legislativně. Dokonce dodává, že on klidně podepíše i případnou ústavní stížnost, která by proti tomuto zákonu, kdyby byl schválen, směřovala, protože ho zajímá názor Nejvyššího soudu, resp. nejvyšší soudní autority, tzn. Ústavního soudu ČR.

Pan senátor Miroslav Škaloud nastínil jiné legislativní možnosti postihu. Říká, že pokud zákon neprojde, rád by se podílel na přípravě nového zákona v tomto smyslu.

Stejně vystoupil i pan senátor Jaroslav Doubrava, který podporuje tuto zákonnou iniciativu. Souhlasí s panem senátorem Horníkem a s panem senátorem Čunkem. Hovoří zde i o trestné činnosti. Rovněž říká, že by se zapojil do legislativní iniciativy, v případě, že by neprošel tento návrh zákona.

Podobně vystoupil senátor Jaroslav Sykáček, který pozitivně vnímá tuto legislativní iniciativu. Vyjádřil podporu tomuto návrhu zákona.

Pan senátor Pavel Čáslava nám rovněž sdělil, že podpoří tento zákon.

Konečně, pan senátor Luděk Sefzig říká, že se mu nelíbí horní hranice sankce zákazu pobytu, která by byla pouze tříměsíční. Jemu se to zdá jako příliš krátká doba.

Chtěl bych dopovědět ještě svoje stanovisko.

Nezastávám se tady občanů sociálně nepřizpůsobivých, dokonce říkám "sociálně obratných" z hlediska jejich chování, včetně páchání trestné činnosti. Mám samozřejmě podobný názor, který tady zazněl. Ale tento zákon nic takového neřeší. Neřeší takovou situaci. Navíc je protiústavní.

S panem senátorem Drymlem bych se shodl na tom, že skutečně řešení, aspoň za stávajících podmínek, je důsledný a rovný přistup orgánů činných v trestním řízení, vůči pachatelům trestné činnosti.

Protože správní orgány nemohou řešit věci, které patří před trestní soudy. Správní orgány také nemohou ukládat sankce, které jsou v rozporu s Listinou základní práv a svobod.

Abych shrnul. Pokud neprojde, tak se rád připojím při tvorbě nových právních předpisů tak, aby nebyly protiústavní.

Podporu zde vyjádřili senátoři vlastně ve druhé polovině obecné rozpravy. Ale nikdo z nich neřekl, že navrhuje schválení.

V tom případě, vážený pane předsedající, je tady jediný návrh, a to návrh ÚPV Senátu Parlamentu ČR na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Prosím vás, zdali by bylo možno o tomto hlasovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane zpravodaji. Teď možná mají předsedové klubů možnost navrhnout schválení, protože to tady několikrát padlo. (To nejde.) Ano, je to pravda. Chtěl jsem – máte pravdu. Protože jednáme pátou hodinu, tak já si dovolím vás odhlásit, abychom si byli jisti, že jsme všichni tady, kteří mají karty v zástrčce. Znělka, po znělce budeme hlasovat o návrhu zamítnout návrh zákona.

Prosím příchozí, aby se znovu přihlásili. V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, kvórum je tedy 33. Hlasujeme o jediném podaném návrhu, tedy o návrhu zamítnout posuzovaný návrh.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro zamítnutí, zvedněte, prosím, ruce, stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce.

Návrh na zamítnutí byl přijat, opakuji, aktuálně přítomno 66, kvórum 34, pro 43, proti 14. Tím skončilo projednávání tohoto návrhu zákona.

Prosím, už to řídím moc dlouho, budeme muset odhlasovat pověření. Prosím pěkně, posaďte se ještě jednou. Souhlas s pověřením. Byl podán návrh pověřit senátora Miroslava Antla a senátora Pavla Gawlase odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Souhlasíte s tím, jmenovaní? Souhlasí. Děkuji. Takže konstatuji, budeme o tomto návrhu hlasovat. 62 přítomných, kvórum 32.

Kdo je pro toto pověření, stiskněte tlačítka ANO a zvedněte ruce. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce.

Hlasování pořadové číslo 10 skončilo, byl schválen návrh na pověření, registrováno 63, kvórum 32, pro 52, proti nikdo.

Teprve teď projednávání tohoto návrhu zákona definitivně skončeno, a my otevřeme před přestávkou další bod.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Předali jsme si řízení před posledním bodem a máme tady poslední bod před polední přestávkou, a to je

 

Žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky s jmenováním soudce Ústavního soudu (JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D.)

Tisk č. 308

Navrhuji, abychom podle § 50 odst. 2 našeho Jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí kandidáta na funkci soudce Ústavního soudu Zdeňka Koudelky na našem jednání. Omlouvám se, zapomněl jsem kartičku, nemohli bychom hlasovat.

Nyní přistoupíme k hlasování. V sále je v tuto chvíli přítomno 60 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Požádal bych pány senátory v pravé části jednacího sálu, aby omezili hlasitost své diskuse, protože ty hodně odvážné výrazy doléhají až k uším řídícího. Děkuji.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 11 se z 60 přítomných senátorek a senátorek při kvóru 31 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Dovolte mi, abych zde přivítal tedy pana Zdeňka Koudelku.

Tuto žádost jste obdrželi jako státní tisk č. 308. Žádostí na vyslovení souhlasu se zabýval VVVK. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 308/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Jermář. Garančním výborem je ÚPV. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk 308/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Antl, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji vám, vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, máme projednávat žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu senátu Parlamentu ČR se jmenováním soudce Ústavního soudu pana dr. Zdeňka Koudelky, PhD. Navrhovatelem je pan prezident republiky Václav Klaus. Tento tisk byl předložen Senátu Parlamentu ČR dne 7. 3. 2012. Lhůta pro projednání tohoto senátního tisku nám končí dnem 7. 5. 2012. Organizační výbor přikázal senátní tisk dne 13. 3. letošního roku, a jak zde bylo konstatováno váženým pane místopředsedou, garančním výborem je náš ÚPV.

Dovolil bych si ocitovat inkriminovanou, resp. předmětnou část z Ústavy ČR, tedy z ústavního zákona prvního, tj. č. 1/1993 Sb., kde v hlavně IV. je v ustanovení, které se týká moci soudní, ustanovení o Ústavním soudu. V čl. 84 v odst. 3 je řečeno: Soudcem Ústavního soudu může být jmenován bezúhonný občan, který je volitelný do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně 10 let činný v právnickém povolání.

Takže když to vezmu od začátku, občan, který nebyl soudně trestán, já předpokládám, že se nic neměnilo, tady je podmínka splněna. Věk 42 let, rovněž splněna podmínka volitelnosti do Senátu.

Kandidát vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity, a to v roce 1996. Právnická praxe, pokud jde o požadavek desetileté právnické praxe, tak je tady 1996 – 2006 advokát, 1998 – 2006 poslanec za ČSSD, 2006 až dosud státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, přičemž od ledna 2011 je pan dr. Zdeněk Koudelka ve funkci náměstka ředitele Justiční akademie v Kroměříži.

Pak je tady zmínka o jeho působení v politice, ale není třeba se tím, myslím, zabývat.

Pokud jde o postup Senátu Parlamentu ČR, ten se samozřejmě jako obvykle bude řídit Jednacím řádem Senátu Parlamentu ČR, konkrétně jeho 19. částí, a § 140.

K vyslovení souhlasu se jmenováním soudce Ústavního soudu je potřeba nadpoloviční většiny přítomných senátorů. Podle přílohy č. 2 senátního volebního řádu hlasuje Senát většinovým způsobem, a to v tajném hlasování. Avšak vzhledem k tomu, že při předchozí volbě kandidáta na soudce Ústavního soudu na plenárním zasedání Senátu došlo k odchylnému výkladu, zda je nutno hlasovat i o způsobu hlasování, a došlo k hlasování o tajné volbě, doporučuji, abychom, jak říkám pro jistotu, hlasovali nejprve o tom, zda proběhne tajné hlasování.

Jinak pokud jde o rozhodnutí, resp. usnesení ÚPV, pokud jde o první část, tzn., ke které jsem se vyjádřil na začátku, tak ÚPV Senátu Parlamentu ČR konstatoval, že předložené doklady a listiny potvrzují, že kandidát splnil podmínky, stanovené Ústavou ČR pro kandidáty na funkci soudce Ústavního soudu.

Já bych tady jako zpravodaj výboru zmínil průběhu rozpravy. Ta rozprava v našem výboru se dá rozdělit do tří částí. Ta první se týkala poslanecké činnosti pana kandidáta. S tím že v souvislosti s novelou volebního zákona pro volbu do sněmovny, kterou po volbách v roce 1998 vypracovaly ČSSD a ODS v rámci opoziční smlouvy, novela měla posílit roli velkých stran, a pan Zdeněk Koudelka byl autorem kontroverzního koeficientu pro přepočítávání hlasů na mandáty. Novelu se stranám podařilo i přes nesouhlas tehdejšího prezidenta Václava Havla protlačit Parlamentem. Zákon skončil u Ústavního soudu, který zrušil jeho nejdůležitější část, a to právě koeficient přepočítávání hlasů, jehož autorem, jak se udává, měl být pan Zdeněk Koudelka. To bylo první, co mu bylo vytýkáno, resp. na co byl dotazován.

Dále pak byl dotazován, resp. byla připomínka k tomu, že pan kandidát také v roce 2005 stál za přestěhováním Justiční akademie ze Stráže pod Ralskem do Kroměříže, do svého poslaneckého regionu. Podle některých politiků šlo o střet zájmů, ale zejména šlo o tzv. přílepek k nesouvisejícímu zákonu. My jsem vytýkali, někteří z nás, panu Zdeňku Koudelkovi, že byl "přílepkově aktivní" a přílepky odsoudil, jak víme všichni, a tady se to připomíná, že samotný Ústavní soud "odsoudil" takovéto přílepky, a my je, pokud si vzpomínám, odsuzujeme i v rámci našich výborů, ale zejména na plenárních zasedáních horní komory českého parlamentu.

Další připomínka byla k tomu, že v Poslanecké sněmovně pan kandidát byl mj. členem vyšetřovací komise ve věci vyrovnání ČR se společností Diag Human. Předtím ale, podle médií, do kauzy aktivně zasahoval, když radil někdejšímu ministru zdravotnictví Bohumilu Fišerovi s výběrem právníka a znalce sporu.

A konečně tam padla připomínka, že se pan kandidát legislativně spolupodílel na kontroverzním zákonu o exekutorech, s nímž se potýkáme dodnes, a to nejen jako senátoři – legislativci, ale i jako senátoři ve svých obvodech při řešení problémů občanských. Já jsem tam ještě dodával, že pan doktor Koudelka byl v roce 2006 vyznamenán medailí Exekutorské komory.

Další část, ke které se vedla rozprava, se týkala působení pana dr. Zdeňka Koudelky na Nejvyšším státním zastupitelství, kde zejména já jsem připomínal, a zopakuji to, že od 18. dubna 2006 do loňského ledna on byl náměstkem nejvyšší státní zástupkyně pro legislativu a mezinárodní pomoc. Do této funkce byl jmenován tehdejším ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem na návrh nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké a stal se tak jejím náměstkem, přičemž v této funkci nahradil Jaroslava Fenyka, někdejšího náměstka odvolané nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové až do nástupu nového nejvyššího státního zástupce pana dr. Pavla Zemana, který ho z této funkce odvolal.

My jsme se bavili o tom, že v té době zřejmě státní zastupitelství utrpělo největší šrámy, a pak tedy tam byly otázky vůči panu kandidátovi právě k jeho spolupůsobení, kdy on působil v nejužším vedení Nejvyššího státního zastupitelství, tedy jako jeden ze tří nejhlavnějších představitelů, společně s Renátou Veseckou a Karlem Černovským.

Ptal jsem se ho v rozpravě, jak hodnotí svoji úlohu na Nejvyšším státním zastupitelství a jaký má názor na současné postavení státního zastupitelství ve společnosti právě za tohoto působení a zda se podle jeho názoru zhoršilo postavení, resp. pozice státního zastupitelství, a jaké je jeho hodnocení.

Dále jsem se ptal, jak hodnotí současnou situaci na Nejvyšším státním zastupitelství, a zejména na Vrchním státním zastupitelství v Praze, a kdo je podle něho v právu, "v právu", zda Pavel Zeman, resp. ministr spravedlnosti ČR, anebo Vlastimil Rampula, tzn. i Libor Grygárek a další, a jak by on jako soudce z dostupných informací posoudil jejich spor, a konečně další otázka, která směřovala k jeho působení na Nejvyšším státním zastupitelství, resp. ve vedení Nejvyššího státního zastupitelství ČR, jaký je jeho vztah k Pavlu Němcovi, Pavlu Kučerovi, Renátě Vesecké, Karlu Černovskému, Vlastimilu Rampulovi, Liboru Grygárkovi, včetně toho – no ptal jsem se ho přesně, zda by podle něho někdo z nich byl vhodným kandidátem na soudce Ústavního soudu.

Jinak bych to mohl shrnout velmi stručně. Pokud on odpověděl něco konkrétního, tak jsem vyrozuměli, že je právě na straně Rampuly, Grygárka, tedy na své a Renáty Vesecké i nadále.

Další připomínky, to je třetí část, padaly k odborné a publikační činnosti. Připomínky zejména k jeho habilitační práci na Masarykově univerzitě Brno, to asi známe všichni, takže další připomínka pak byla i k jeho publikační činnosti údajně v Londýně, ale prakticky z Brna, kdy v podstatě vydávané časopisy, které jsou pokládány za anglické, jsou v podstatě brněnské. V této redakční radě sedí pan kandidát společně s bývalou nejvyšší státní zástupkyní Renátou Veseckou.

No a to bylo asi zhruba všechno. A pak jsme samozřejmě po tajném hlasování, jak jsem předeslal, přijali toto usnesení č. 187 ze 41. schůze Ústavně-právního výboru ze 3. dubna 2012, kdy výbor

I. Konstatoval, že předložené doklady a listiny potvrzují, že kandidát splňuje podmínky, stanovené Ústavou ČR, pro kandidáty na funkci soudce Ústavního soudu.

II. Na základě tajného hlasování nedoporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas se jmenováním pana dr. Zdeňka Koudelky, Ph.D., soudcem Ústavního soudu.

III. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu pana senátora Miroslava Antla a IV. téhož coby předsedu ÚPV, aby o tomto usnesení zpravil váženého pana předsedu Senátu Parlamentu ČR.

A to je ve stručnosti moje zpravodajská zpráva, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. A nyní se zeptám, zda chce vystoupit zpravodaj VVVK pan senátor Jaromír Jermář. Signalizuje, že ano. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Jermář:  Hezké odpoledne, vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, já budu velice stručný. Výbor projednal tuto záležitost na svém jednání 18. dubna. Debata se především zaměřila nebo otázky směřovaly k tomu, kdy byl doc. Koudelka požádán, aby vysvětloval své představy o fungování Ústavního soudu. No a na závěr té rozpravy členové výboru v tajném hlasování rozhodli tak, že výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas se jmenováním doc. Zdeňka Koudelky soudcem Ústavního soudu. 5 senátorů bylo pro, 1 hlas byl proti. Zároveň doporučujeme vám, aby hlasování proběhlo tajně.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Otvírám rozpravu, do které se jako první přihlásil pan Zdeněk Koudelka, kterému tímto uděluji slovo.

Zdeněk Koudelka:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, nejprve bych se chtěl vyjádřit obecně k mému vnímání Ústavního soudu u nás, a potom případně reagovat na některé věty, které zazněly ve zpravodajské zprávě.

Ústavní soud v minulosti sehrál významnou roli, kterou vidím především ve dvou bodech.

Za prvé. V odformalizování řízení před soudy. Soudy si pod vlivem Ústavního soudu uvědomily, že nemají věci vyřizovat tak, aby je co nejrychleji vyřadily ze svého soudního rejstříku, ale že by měly chránit skutečně hmotná práva občanů.

Za druhé. Donutil soudce, ale koneckonců i správní orgány, aby běžně ve své praxi aplikovali Ústavu. To znamená, že Ústava není něco, co se vznáší někde na nebesích a o čem se učí na právnických fakultách a pro běžnou praxi právníka již není potřeba. Ale je to něco, co se musí každodenně aplikovat v soudních síních. Nicméně vnímám i některé kroky Ústavního soudu, ke kterým se vyjadřuji kriticky.

Ústavní soud je jistě významnou mocenskou institucí. Není však vlastníkem veškeré státní moci. Není nejvyšší orgán státu. Takový orgán ve státě, kde existuje dělba moci, totiž neexistuje.

Ústavnímu soudu přísluší ty pravomoci, které mu dává Ústava. Sám ale musí respektovat pravomoci jiných orgánů. Ústavní soud je ochránce Ústavy, ne jejím pánem. Ve vzájemném vztahu Ústavy a Ústavního soudu je Ústava Ústavnímu soudu nadřazena, nikoliv podřízena.

Jestliže společnost dojde k závěru, že chce Ústavu měnit, musí tak udělat ústavním zákonem Parlament kvalifikovanou většinou poslanců a senátorů. Výklady Ústavního soudu nemohou Ústavu změnit. To musí respektovat všechny soudy. Musí to respektovat i Ústavní soud.

Dnes je v ústavním právu módní jakýsi útěk od psaného práva. Právník, který zdůrazňuje text Ústavy jakoby nebyl tím správným. Ovšem psané právo je právní jistota. Odkazy na různé principy, duchy a jádra zákonů mohou být výkladovou pomůckou, ale znejisťují anebo zmenšují právní jistotu. Nikdo totiž pořádně neví, co se tím myslí.

Různé složité filozofické konstrukce sice mohou nahradit psané právo, ale nevedou k lepšímu právnímu řádu, a už vůbec ne k spravedlivějšímu světu.

Již v době římského práva, které je základem práva evropského, psané právo bylo jistotou pro chudé, kteří neměli na obratné právníky užívající velmi volně obyčejového práva a principů. Proto na popud tribunů lidu bylo právo vytesáno do dvanácti desek a všem dostupně vystaveno na fóru.

Právní řády se udržují těmi idejemi, z kterých vznikly. Jestliže evropské právo je založeno na právu římském, a to jako svou hodnotu uznávalo psané právo jako garanta jistoty a právní stability, pak je dobré toto dědictví zachovat i dnes.

Hovoří se dnes často o ztrátě hodnot. Je snaha najít něco nového, co by bylo oporou lidem v dnešní nejisté době. Mnozí tuto novou hodnotu spatřují v jakési vládě moudrých. Zklamání politickým systémem ji nalézají v soudnictví obecně, nebo konkrétně v Ústavním soudu. Ovšem i Ústavní soud je dílem lidským a ústavní soudci jsou lidé. Lidé hledající. Nalézající. Ale i chybující.

Neztotožňuji se s hledáním spasení v soudcích a v soudních rozhodnutích. Mistrně to vyjádřil slovy stávající ústavní soudce Jan Musil: "Představa, že právníci jsou snad těmi, kdo v konečné instanci vyřeší nejlépe svár mezi dobrem a zlem, je veskrze mylná a v historii nesčetněkrát vyvrácená."

Ve druhé části svého vystoupení bych chtěl přece jenom zareagovat na některé věci, které zazněly ve zpravodajské zprávě, a na které jsem samozřejmě reagoval i na příslušném výboru. Musím konstatovat – a dělal jsem to opakovaně i veřejně vůči novinářům, ale samozřejmě ne vše se otiskne; že pokud zazní tvrzení, že jsem přestěhoval Justiční akademii do svého volebního kraje nebo volebního regionu, tak pouhá znalost zeměpisu České republiky musí objasnit, že to tak není. Justiční akademie má sídlo ve městě Kroměříž, což je Zlínský kraj. Byl jsem poslancem z Brna – za Jihomoravský kraj. Jsou to zcela rozdílné kraje. Navíc jeden jediný člověk těžko může přestěhovat instituci, jejíž sídlo je stanoveno zákonem.

Musím podotknout, že když bylo schvalováno sídlo Justiční akademie, podporoval jsem původní návrh ústavně-právního výboru, který byl na sídlo do Brna, protože jsem byl Brňák. To jsem, koneckonců, doteď.

V Poslanecké sněmovně zazněl návrh poslance Smýkala z Kroměříže, aby sídlo bylo v Kroměříži. O tomto návrhu se hlasovalo. Tento návrh byl schválen.

V pozdější době, při třetím čtení tohoto zákona, nebyl zákon schválen z jiných důvodů. Nicméně, protože ministerstvo spravedlnosti později došlo k závěru, že je nutné sloučit Justiční školu s Justiční akademií, navrhl jsem návrh, který už byl jednou odhlasován Poslaneckou sněmovnou, o kterém se předtím diskutovalo v ÚPV – navrhl jsem do zákona, kde jsem byl rovněž zpravodajem opakování tohoto sídla do Kroměříže. Znovu jej sněmovna schválila. Tento návrh byl potom schválen jako celek; celý zákon Poslaneckou sněmovnou, Senátem i podepsán prezidentem.

Dále tady zazněly některé věci, které se týkají mého působení na státním zastupitelství. Nebojím se k tomu vyjádřit.

Byl jsem náměstkem pro legislativu. Neřídil jsem trestní úsek. Myslím si, že útoky, které vůči mě zaznívají – a zase jsem na to reagoval na ÚPV – jsou jenom proto, že jsem si dovolil napsat dva odborné články, které visí na Internetu. Jeden z nich byl publikován v rámci vědecké konference "Dny práva na Masarykově univerzitě". Jmenuje se "Příslušnost státního zastupitelství". Druhý byl publikován v časopise "Právo". Jmenuje se "Odnětí a přikázání věci".

Zde jsem jasně, na konkrétním příkladu vašeho kolegy Jiřího Čunka řekl – zákonnost postupu státního zastupitelství je jedním za základů, ze záruk zákonnosti a spravedlivého postupu, spravedlivého řízení v tzv. přípravném řízení trestním. Platí zde zásada, že trestný čin se musí vyšetřovat a dozorovat ve státním zastupitelství tam, kde se stal. Trestný čin se stal ve Vsetíně, tudíž měl být dozorován ve Vsetíně. To, že přešel do Přerova, bylo na základě odnětí a přikázání věci. Ale pouze pro část řízení, kterému se říká – prověřování. Přerovské státní zastupitelství pokračovalo v dozoru nad tímto trestním řízení i ve stádiu trestního stíhání po obvinění. V tomto stádiu se toto přerovské státní zastupitelství dostalo do situace, kdy jednalo nezákonně. To, koneckonců, potvrdil i Nejvyšší soud, když rozsudkem konstatoval tuto skutečnost. Rozsudkem z 1. 10. 2009.

Věřím, že někomu nemusí líbit, některým novinářů, nebo některým, kteří rádi hlásají jenom to, co je v médiích, že se někomu nemusí líbit to, jak se právník dívá na určitou situaci. Nicméně, jestli by na něčem měl být soudce nezávislý, tak mimo jiné i na médiích a mediálním vlivu. Jestliže zákon říká něco o příslušnosti státního zastupitelství, tak já říkám – mělo být dozorováno ve Vsetíně. V Přerově to ve stádiu trestního stíhání nemělo co dělat. Na tom si stojím. Na tom si trvám! Jako náměstek jsem v této věci nerozhodoval. Jen jsem si dovolil napsat dva odborné články.

Jestli by ústavní soudci měli být kritizováni za to, že si před svojí kandidaturou dovolili publikovat, byť kontroverzní názory, tak si myslím, že by to nebylo dobré pro tuto zemi! Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Dále se do rozpravy přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající – někdo tady zapomněl brýle – vážený pane kandidáte, vážení kolegové, vážené kolegyně. Socha spravedlnosti je znázorňována jako slepá, v jedné ruce se mečem, v druhé ruce s váhami. Něco takového tady máme v podstatě před sebou. Jasně jsme zjistili, že nároky na ústavního soudce kolega Koudelka splňuje. Vše ostatní je záležitost možná politická, možná záležitost osobních antipatií nebo sympatií, záležitost politická. Politická angažovanost – předseda Ústavního soudu Rychetský, byl také členem ČSSD, byl místopředsedou vlády, také měl některá kontroverzní rozhodnutí za sebou, a přesto mu nikdo nic nevyčítá, a myslím si, že svou práci dělá dobře.

Nelíbí se mi to, co tady je – to kádrování, ty určité politické rozpory a právnické rozpory mezi jednotlivými zájmovými skupinami právníků i zde v Senátu, kteří se snaží obviňovat ostatní a jak už jsem řekl, kádrovat! My jsme toho byli svědky na našem klubu a myslím si, že to nepřispívá k dobré atmosféře. Kandidát Koudelka byl státním úředníkem, a ti z vás, kteří byli státní úředníci, tak vědí, co to je zastupovat a hájit zájmy státu, být loajální se státem a ke svým nadřízeným. A byl podřízen nejvyšší státní zástupkyni. A jak už jsme tady slyšeli, bylo to o legislativě.

Možná, že je rozporuplnou postavou, jak se nám tady někteří snaží naznačit, ale kdo z nás není, když nechci být tou šedivou, šedou myší a zařadit se do davu. To bych mu asi nejméně vyčítal. Že byl dlouhodobým členem ČSSD? Ano, byl, byl dokonce poslancem, dokonce právně pomáhal ČSSD při tvorbě některých zákonů. A velmi mě překvapuje, jak se ČSSD chce odvděčit některým svým dlouhodobým členům. Myslím si, že to není krok správným směrem. Spolupráce s bývalou nejvyšší zástupkyní JUDr. Renátou Veseckou? Vážení, ta spolupráce s paní dr. Veseckou byla i s jinými osobami, i zde přítomnými, v minulosti. Takže si myslím, že vyčítat tady, to by asi nemělo žádný smysl.

Podle názoru mého i některých jiných lidí jde o to, jestli kandidát Koudelka je nebo není profesionálně odborně způsobilý. Bohužel, někteří z vás tady tuto jeho odbornou způsobilost zpochybňujete. Možná, že zpochybňujete i rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Mně se taková jednání nelíbí, a já se nebojím to tady říci veřejně. Nesouhlasím také s tím, že část Senátu bude pravděpodobně odmítat každého, koho navrhne Václav Klaus. Kdo jiný, vážení, nežli prezident České republiky, však může kandidáty navrhovat? Nebo chce paralyzovat Ústavní soud? Cui bono, vážení pánové právníci?

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další s přednostním právem se přihlásila paní senátorka Soňa Paukrtová. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Vážený pane předsedající, vážený pane kandidáte, pane doktore Koudelko, dámy a pánové. Já jsem se přihlásila a využila svého přednostního práva, protože chci bezprostředně reagovat na slova, která tady pronesl pan kolega Dryml.

Já si v žádném případě nemyslím, že soudce Ústavního soudu je jakási odměna za dobrou stranickou práci. To si tedy v žádném případě nemyslím. V žádném případě si nemyslím, že by Senát odmítal všechny návrhy pana prezidenta Klause.

V žádném případě si nemyslím, že by chtěl Senát nějakým způsobem zabránit činnosti Ústavního soudu.

Tady se stalo v minulosti, že soudců Ústavního soudu se měnilo mnohem více najednou, a my jsme tady vždycky pečlivě projednávali a posuzovali jednotlivé kandidáty na post ústavního soudce.

Já bych chtěla říct, že nutnou podmínkou je vzdělání a praxe. A tou podmínkou, kterou posuzuje Senát, musí být to, zdali člověk splňuje další kriteria, protože jaksi jmenování soudcem Ústavního soudu je jednou z nejvýznamnějších kompetencí, kterou Senát vůbec má.

To znamená, že kandidáti na post ústavního soudce by měli naplňovat požadavek odborné způsobilosti a trestní bezúhonnosti, ale měli by především být garantem dodržování Ústavy a hodnot právního státu proti účelovému sloužení práva politickým a jiným zájmům.

Právě proto Senát neposuzuje jenom to, že kandidát splňuje kritéria, on musí pohlížet na kandidáta ze všech úhlů tohoto pohledu. Já se přiznám, že jsem příliš nečetla to, co bylo o panu doktoru Koudelkovi jaksi popisováno, ani nejsem právník, pane předsedající, pan kolega Dryml to interpretoval jako souboj právníků. Já jsem zaměřena jenom na to, jakým způsobem pan doktor Koudelka odpovídal na ústavně-právním výboru na naše zvědavé, a možná, že i nepříjemné dotazy.

Zaměřím se na dvě věci, kterým rozumím; a které mě poměrně velmi překvapily, nechci-li říci, že i zaskočily.

Já jsem se pana doktora Koudelky zeptala, jak hodnotí průběh, nebo jak hodnotí legislativní činnost v České republice. Pan doktor Koudelka mi odpověděl, že přece nemohu zakázat zákonodárcům, aby předkládali pozměňovací návrhy. Odpověděl mi na něco úplně jiného, než jsem se ptala, takže jsme si pak vysvětlili, že já se ptám na ty oblíbené přílepky. A bylo mi řečeno, že není přílepek jako přílepek. Bylo mi řečeno, že Ústavní soud v této věci judikuje pokaždé trochu jinak. Já podotýkám, že čistý přílepek Ústavní soud hodnotil u novely zákona o zrušení Fondu národního majetku, ke kterému byla přilepena novela zákona o bankách, která mimo jiné měla způsobit téměř úplné vytunelování fondu pojištění vkladů. Tak u tohoto zákona Ústavní soud konstatoval, a zrušil ten zákon, pro jeho nesoulad s Ústavou, nikoliv z důvodů obsahových, ale z důvodů toho, že byl přijat ústavně-nekonformním způsobem.

Takže tato odpověď od kandidáta na post Ústavního soudu musím říci, že mě zarazila. Každý zákonodárce se někdy setkal s přílepky. Pokud přílepky tak, jako pan doktor Koudelka navrhoval přílepkem přesun té tady zmiňované Justiční akademie, myslím, že to bylo k novele trestního zákona, už si to přesně nepamatuji, ale ty dva zákony měly společné jenom to, že spadly do gesce ministerstva spravedlnosti. Tak pokud má takovýto názor na legislativní proces v České republice, tak musím říct, že mě to zarazilo. Možná se divíte, a divili se i poslanci, proč se tak dlouhá léta zabývám legislativním procesem a pokud možno jeho čistotou. Zabývám se jím proto, že jsem hluboce přesvědčena, že jaksi je to jedna z náležitostí demokratického státu stanovit pravidla hry - a pak je dodržovat. Tak proto se jím zabývám, a proto mi nepřipadá jako malichernost, že obcházíme často legislativní proces, zkracujeme si legislativní proces právě již zmiňovanými přílepky. To byla první věc, která mě zarazila.

A ta druhá mě zarazila také – pan doktor Koudelka tam hovořil o tzv. materiálním jádru ústavu. A v podstatě ve své úvodní řeči řekl, že to je do jisté míry jaksi relikt určitého druhu totalitarismu, a to mě u kandidáta na post ústavního soudce také mimořádně zarazilo. Takže nikoliv z důvodů toho, co jsem si přečetla v novinách, ale z těch důvodů, které zazněly na půdě ústavně-právního výboru, tak já nemohu podpořit pana kandidáta a vůbec nepochybuji o jeho odborných kvalitách. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další je do rozpravy přihlášen pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Štětina:  Vážený pane předsedající, vážený pane kandidáte, dámy a pánové. Já bych vás jenom v krátkosti chtěl seznámit s dopisem, který jsem dostal od významného někdejšího disidenta, později významného politika a dnes významného pedagoga pana Jana Urbana, protože si myslím, že ten dopis patří k tomu dnešnímu jednání, není dlouhé. Vážené senátorky, vážení senátoři. Před několika málo týdny jsem si dovolil seznámit vás s dokumenty prokazujícími přinejmenším neetické jednání dr. Zdeňka Koudelky a s řadou otevřeně korupčních rysů, v jehož důsledku Česká republika utrpěla značnou škodu. Pouze dva z vás mi odpověděli. Podal jsem proto na Zdeňka Koudelku trestní oznámení a znovu předal příslušné dokumenty státnímu zastupitelství. Pana Koudelku jsem už v roce 2008 v přímém televizním přenosu vyzval spolu s moderátorem Václavem Moravcem, aby v případě, že žádný z předložených a mnou zveřejněných dokumentů prokazujících jeho korupční postup, není pravdivý, na mě podal žalobu. Odpovědi se vyhnul a nikdy se toho neodvážil. Některé z vás znám mnoho let, a dosti osobně. Chtěl bych věřit, že s řadou z vás mě spojuje přátelství z disentu i z prvních měsíců polistopadové svobody. Možná jsem naivní, ale stále chci věřit, že ideály tehdejší doby by nikdy neměly padnout před politickým kšeftem a zamlčováním zákona. Prosím vás o odložení hlasování o volbě Zdeňka Koudelky pro mimořádně důležitou a respektovanou funkci soudce Ústavního soudu, přinejmenším do doby, než toto trestní oznámení posoudí a doufám, že s vaší pomocí skutečně nezávislé orgány činné trestním řízením. Tolik tedy Jan Urban.

To přání Jana Urbana o odložení vyslyšet nemůžeme, protože už jsme začali tento text projednávat, ale já vás alespoň prosím, abyste tento text vzali v úvahu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásila paní senátorka Jiřina Rippelová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, pane kandidáte. Když jsem se probírala stenozáznamy při jiných souhlasech k vyslovování souhlasu se jmenováním ústavního soudce, zjistila jsem, že nebývá při těchto příležitostech zvykem vést nějaké širší debaty.

Přesto mi ale dovolte, abych vám sdělila, proč navržený kandidát nebude mít můj hlas. A to rozhodně nikoli proto, že by je navrhoval pan prezident Klaus, protože já nevím o žádné existenci nějaké vnitrosenátní dohodě o vetování jakéhokoliv kandidáta prezidenta Klause. Ono totiž tady nejde o prezidenta, tady jde o Ústavní soud. A právě kvůli Ústavnímu soudu nebudu hlasovat. A nebudu hlasovat ze tří důvodů. Nejprve se ale zmíním o tom, co není zásadním důvodem, proč kandidáta odmítnout, není. To jsou jeho odborné názory. Kritika Ústavního soudu nebo výklad Ústavy ve prospěch prezidenta republiky, ať již se to týká ratifikace mezinárodních smluv, ať už se to týká jeho vztahu k vládě, i známého odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu a jiných. Podle mého názoru kritika může být prospěšná a může poskytovat zpětnou vazbu. Byť záleží i na jiné formě, která u kandidáta občas přesahuje do osobní roviny. To je prezidentská interpretace Ústavy. Mě zase trochu zneklidňuje právě ve vztahu k zavedení přímé volby prezidenta, jež může vyvolat různé třenice a konflikty mezi ústavními orgány, mezi přímo voleným prezidentem, vládou a Parlamentem. Pokud by případné soudní konflikty byly řešeny výlučně ve prospěch prezidenta, budeme se posouvat k prezidentskému režimu. To stojí za zvážení. Ovšem to nemusí být fatální. Nicméně já jsem tady řekla tři důvody, proč panu kandidátovi nedám svůj hlas.

Ten první. Víte, my jsme znovu a znovu konfrontováni s případy rozežírání české politiky kmotrovskými praktikami, klientelismem, mnohdy s kořeny tzv. opoziční smlouvy, jejíž výraznou postavou a svým podílem na protiústavní volební reformě, pan kandidát byl.

Mně se Ústavní soud jeví být jednou z nemnoha dosud nenapadených institucí. A já bych si velmi přála, aby takovým i zůstal. Ale prostě nebudu a nemohu hlasovat pro jednoho z čelních představitelů Nejvyššího státního zastupitelství z temných dob ustanovování tzv. justiční mafie! A to bez ohledu na okolnosti, za jakých tehdejší či současnou funkci získal.

Ten druhý důvod. Jedním z nejdůležitějších předpokladů pro to, aby Ústavní soud mohl splnit a plnit specifickou a obtížnou roli orgánu, v němž se setkávají právo s politikou, je osobní integrita a respekt, kterému se musí jeho členové těšit. A já jsem četla - a v diskusích slyšela - různé ohlasy na osobnost a činnost pana kandidáta Zdeňka Koudelky. Mám dojem, že se z nejrůznějších důvodů respektu netěší. Už tady bylo zmíněno.

Ale zřejmě v tom sehrávají roli i akademické a jiné profesní standardy. Například jednodušší slovenská docentura, kterou získal po neúspěchu na mateřské Masarykově univerzitě. Psaním článků rozsáhle využívající přebírání už napsaných vlastních textů. Nedávné angažmá v redakční radě zahraničního časopisu, z nějž se nakonec vyklubal časopis ryze český, pouze v zahraničí formálně registrovaný. Značná publicistická aktivita neobvyklá, a tak trochu sporná u státního zástupce.

Nemyslím tudíž, že by prvním reprezentantem polistopadové generace právníků na Ústavním soudu měl být právě on!

A konečně třetí - a poslední - důvod. Ten třetí důvod přece jen trochu souvisí s panem prezidentem. A s jeho slovy, jimiž doprovodil své rozhodnutí kandidáta nominovat. A já, prosím pěkně, nehodlám sekundovat tomu, aby sociální demokracie tady v Senátu spadla do připravené pasti. Kdybychom odmítli pana doktora Sváčka a potvrdili pana doktora Koudelku, přesně naplníme scénář, podle nějž údajně odmítáme kvalitní prezidentovy kandidáty a podporujeme pouze v uvozovkách "své lidi".

Rozhodně přitom nemyslím, že kariéra poslance je ideálním předpokladem pro funkci ústavního soudce. Členy Parlamentu, resp. bývalé členy Parlamentu s nominací a priori nevylučuji. Byla tady řeč o Pavlu Rychetském.

Pana doktora Koudelku, však přinejmenším vzhledem k jeho účelovému nakládání s pozměňovacími návrhy považuji spíše za poslance, který přispěl ke zhoršení legislativních poměrů, v nichž pracujeme.

Určitě bychom měli být schopni názorovou pestrost soudců, jejich konzervativní liberální sociálnědemokratické či zelené orientace a různé právní filozofie hledat jinak, než rozparcelováním Ústavního soudu mezi politické strany. Způsobem, který známe z jiných institucí. On totiž kolegyně a kolegové, život přece probíhá i mimo politické strany. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji paní senátorce. Zatím jako poslední se do rozpravy hlásí pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážený pane kandidáte, kolegyně, kolegové. Já vím, že vystupuji už podruhé, ale je to pro to, co tady zaznělo z úst naší kolegyně. Nevyčítám nikomu, že má jiný názor. Prostě tak to je, takový je život. Je to o tom, že to je ta demokracie. A já jsem rád, že můžeme tady všichni vyjádřit své názory, jeden souhlasný, jeden nesouhlasný. Život je ale také o tom, že všichni děláme chyby. Všichni asi mimo – vaším předsednictvím paní předsedající – mimo paní senátorky Paukrtové. I ona však, to jenom připomínám, to ona však tady hlasuje a hlasovala pro některé přílepky s tím, že ona to ví, ale přece jenom zákon je lepší, když projde, protože volí ze dvou zel. Takže pokud chceme být tak nekompromisní, tak skutečně tak jednejme. A ne, aby něco za nás říkala slova a něco jiného za nás říkaly naše činy. A ten rozpor, který tady je a o kterém každý z nás ví – a ta jednání na klubu sociální demokracie nebyla jednoduchá – je to záležitostí do určité míry i klubu sociální demokracie, se odrazují i tady v tom. Ostatně, ten rozpor mezi těmi dvěma výbory – ústavně-právní – já jim neberu jejich názor a mezi jiným výborem, který naopak kandidáta doporučil, ukazují na to, že věc není jednoduchá. A bude záležet na každém z nás, jak se rozhodneme a myslím si, že to je jedině tak správné, protože je to jedna z mála funkcí Senátu, která ještě tomuto okleštěnému Senátu zbyla.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásil pan místopředseda Senátu, pan senátor Petr Pithart. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážený pane kandidáte. Já nemám problém se odbornou kvalifikací pana Zdeňka Koudelky, ani mi nevadí jeho někdejší příslušnost k politické straně. Pokud jde o politickou stranu, nebo o politické strany, tak vysvětlím, já to vidím ještě mnohem hůř. Já si dovedu představit pana docenta bratislavské právnické fakulty Zdeňka Koudelku jako člena komise expertů, připravující Ústavu. To kdyby si Česká republika rozhodla stávající Ústavu vyměnit za Ústavu docela jinou. Docent Koudelka je erudovaný ústavní právník a jeho názory nejsou zdaleka tuctové. My ale hledáme jednoho z 15 soudců, kteří mají garantovat, chránit dodržování Ústavy té, kterou máme. A to je něco docela jiného.

V čem je problém? V osobitosti názorů docenta Zdeňka Koudelky? Proč bychom neměli mít osobitě myslícího ústavního soudce? Problém není v jeho odbornosti. Napsal jsem první dva odstavce a pak jsem si řekl – rozmyslel jsem si i to jeho členství v komisi expertů. A řeknu tu klíčovou větu: Docent Koudelka totiž příliš vychází vstříc politikům. Dvěma nejsilnějším politickým stranám v době platnosti smlouvy, která se drze nazvala opoziční, ačkoliv opozici měla provždy zlikvidovat, vyšel vstříc, když hodlali změnit pro sebe výhodně volební systém. A přitom i poslanci ne docenti po straně říkali no, je tu problém, ale ústavně se to vyřeší až potom. Tehdy jim byl ochotně k službám. Ke spoluautorství novely volebního zákona, který Ústavní soud z větší části zrušil, se hlásil a hlásí. Pro mě osobně by toto už stačilo, abych mu dnes nedal hlas. Jistě, já nehájím princip poměrného zastoupení, ale způsob, jakým byl nelegitimně prosazován. Volební zákony se samozřejmě mohou měnit, ale jen ústavně konformní cestou. Když se pak většina stran ve sněmovně rozhodla, že si zkrátí volební období, prostě proto, že se jim to jevilo momentálně výhodné, docent Zdeněk Koudelka, jejichž jménem ústavní akt hájil, ačkoliv většině ústavních soudců a také řadě z nás se jevil jako naprosto nepřípustný, protože obešel Ústavu jako kdyby neexistovala, na čemž nic nezměnilo, že jej tehdy většiny v obou komorách označily za zákon ústavní. Přidat adjektivum ke slovu zákon, to umí opravdu každý, na to nemusíte být docenty. To však ještě z aktu čiré oportunity nedělá součást Ústavy. Součást, která by měnila či doplňovala tak, jak Ústava sama říká. A přitom tehdy v Senátu, dobře si to pamatujete, už několik let ležel návrh ústavního zákona, který zkrácení volebního období ústavní cestou umožňoval.

Pan docent Zdeněk Koudelka obhajuje nejen problematické, ale i po mém soudu neústavní kroky prezidenta s důsledností, která nemůže než vzbudit pozornost. Napsal o prezidentském úřadu u nás celou knihu a současný prezident republiky si v předmluvě pochvaluje, že autor ospravedlňuje všechny jeho kroky, které jiní problematizují. Troufám si tvrdit, že kdyby takovou knihu napsal kdokoliv jiný, neodvážil by se přijmout nabídku chvalořečeného kandidovat k Ústavnímu soudu do Brna. To je alespoň pro mne silná káva. Někdo by možná řekl chucpe. Pan prezident nemá u nás dnes lepšího obhájce. Kdyby bylo docela podle představ pana docenta, měli bychom tu možná za čas poloprezidentský a možná také prezidentský systém. Těmto třem vybraným situacím je to společné, že docent Zdeněk Koudelka je zkrátka k mání. Je na straně potřebných politiků, kteří mají moc, nikoliv na straně nebohé Ústavy, která se sama bránit neumí. I když on by jistě dokazoval, že tomu tak není. K tomu, že straníte aktuálním držitelům moci před jejím omezením, se totiž nelze dost dobře přiznat. To lze jen dělat a doufat, že to bude jednou oceněno, třeba při volbě ústavním soudcem.

Je tedy mým hlubokým přesvědčením, že docent Koudelka je ústavním odborníkem, který je bohužel až příliš k dispozici politické moci. K dispozici bohužel i těm politikům, kteří, jsou-li dost silní, či arogantní, si troufají Ústavu porušovat či obcházet. To je ovšem podle mého kontraindikace, k roli ústavního soudce, i kdyby se kandidát habilitoval na těch úplně nejlepších právnických fakultách světa. Ústavní soudce by měl být něco jako rytíř, ochranitel, k dispozici Ústavě, a naopak neměl by být tak nápomocen politikům, jak on podle mého názoru je.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Kdo jiný než oni, než my, máme někdy sklony s Ústavou zacházet tak, aby to bylo pro nás momentálně výhodné.

Doufám tedy, že i bez příliš silných slov - jako třeba osobní integrita, nezávislost, čest, se mi podařilo vysvětlit, co tím myslím, když říkám, že kvalifikací pro roli ústavního soudce jsou na prvním místě osobní morální vlastnosti kandidáta, a až teprve potom erudice a výmluvnost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se hlásí do rozpravy pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, rád bych se stručně vyjádřil k návrhu na schválení pana doktora Koudelky soudcem Ústavního soudu. Zazněla tady slova o jeho politické minulosti. I já, byť jsem ze stejné strany, sdílím názor paní senátorky Paukrtové a věřím, že i některých dalších, že to není kritériem pro posouzení zda se někdo má či nemá stát ústavním soudcem. Zde platí jiné důvody, jiná kvalifikace.

Pro mne není argumentem ani tak politické působení pana doktora Koudelky, pro mne je mnohem zásadnější období, které následovalo, a to jeho angažmá ve Státním zastupitelství.

Všichni víme, že pověst naší justice v širším smyslu ve společnosti je nevalná. Nejlépe to vystihuje kauza tzv . justiční mafie. Pojem justiční mafie popisuje období, které je způsobeno se jmény a působením paní doktorky Vesecké v Nejvyšším státním zastupitelství nebo pana dr. Kučery jako soudce našeho Nejvyššího soudu. Po celou éru paní dr. Vesecké byl jejím náměstkem navrhovaný kandidát do Ústavního soudu. Není zdaleka podstatné, pro co konkrétně byl náměstkem. To, že byl náměstkem pro legislativu, že například vydával konkrétní metodické pokyny obecné povahy, jak má Státní zastupitelství při vyšetřování trestné činnosti konkrétně postupovat, mnohem podstatnější je to, že svou odbornou erudicí zaštítil veškeré klíčové kroky, které byly Státnímu zastupitelství následně posuzovány jako velmi problematické. V klíčových věcech vždy svou autoritou zaštiťoval nejen to, co se dělo po dobu, kdy byl náměstkem Nejvyšší státní zástupkyně, ale i poté, co odešel na stáž do justiční akademie, byť je stále státním zástupcem, tak například ve sporu o Vrchní státní zastupitelství v Praze o působení pana doktora Rampuly a pana doktora Grygárka na tomto úřadu dával najevo poměrně jasně na čí straně v této věci je.

Vážené kolegyně a kolegové, Senát často zdůrazňuje, že chce být pojistkou zákonnosti a ústavnosti v ČR. Nemyslím si, že by bylo dobrým signálem v tomto smyslu, pokud bychom rozhodli vyslat na Ústavní soud člověka, který působením v nejvyšším vedení Státního zastupitelství nepochybně nesl odpovědnost za stav a pověst české justice. To jsou důvody, proč i já jsem se rozhodl nepodpořit nominaci pana doktora Koudelky do Ústavního soudu.

Ještě jednu poznámku na závěr. Zaznělo tady z úst kolegy Drymla, že se tady rvou nějaké party nebo skupiny právníků mezi sebou. Chtěl bych zdůraznit, že na ústavně-právním výboru, ale ani v celém Senátu nevím o žádném právníkovi, který by měl na věc jiný názor.

V Senátu je mezi právníky napříč politickými stranami naprostá shoda. Je na vás, kolegyně a kolegové, zda naše posouzení a naše stanovisko jako právníků budete brát na zřetel při rozhodování, zda dr. Koudelku podpořit či nikoli. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se přihlásil pan senátor – zpravodaj Miroslav Antl. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedající, pan senátor Jiří Dienstbier reagoval na to, na co jsem chtěl reagovat já. První má poznámka je k poznámce pana senátora Vladimíra Drymla o souboji právníků. Právníků v Senátu je pět, z toho čtyři máte jednoznačné stanovisko, proč nehlasovat pro pana kandidáta Zdeňka Koudelku. V mé zpravodajské zprávě, kterou jsem se snažil odosobnit, byla část, která se věnovala Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Znovu bych opakoval otázky, které jsem dával a které jsem zmínil v tvrzení. Jako bývalý státní zástupce, 22 let pracující v tomto resortu, neodpustím vedení Nejvyššího státního zastupitelství, kde byl i pan docent Koudelka to, co se stalo se státním zastupitelstvím. Šrámy na pověsti a Státní zastupitelství se nachází v nejhorší době, v jaké kdy bylo. Doufám, že nové vedení Nejvyššího státního zastupitelství alespoň trochu zlepší dojem, který z něho mám já, ale i lidé s nimiž se stýkám. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se ještě přihlásil kandidát pan Zdeněk Koudelka. Prosím, máte slovo.

Zdeněk Koudelka:  Vážené senátorky a senátoři, zaznělo tady hodně slov, budu reagovat na to nejpodstatnější.

Za nejpodstatnější z hlediska teoretického považuji to, co zaznělo, že odmítám tzv. materiální jádro Ústavy, a že proto bych neměl jít do Ústavního soudu a že je to něco divného. Materiální jádro Ústavy je teorie, kterou vymyslel v nacistickém Německu Carl Schmitt, člověk, který napsal práci, která zní: Vůdce ochraňuje právo. Za materiální jádro Ústavy považoval vůdcovu vůli a nacistické právní přesvědčení. Samozřejmě, že za materiální jádro ústavy můžeme dosadit i pozitivní hodnoty – ochranu lidských práv, právní stát, demokratické základy. Ale v tom je právě ten problém, že kdokoli může za toto materiální jádro dosadit cokoliv. Ve své úvodní řeči jsem již řekl, že si cením především textu Ústavy. To beru jako právní jistotu pro sebe, ale i pro vás.

Pokud je tady kritizován můj přístup, například k funkci prezidenta, podotýkám,že o prezidentovi jsem publikoval již v roce 1999, kdy byl prezident někdo jiný, než současný prezident.

Když tady byla zdůrazněna má role v rámci opoziční smlouvy, nehlasovali jsem například s kolegou Zaorálkem ze sociální demokracie pro návrh změny Ústavy, která zkracovala v duchu opoziční smlouvy pravomoci prezidenta. Na úřad prezidenta, ale i na jiné ústavní instituce se dívám tak, jak jsou popsány v Ústavě a ne podle toho, kdo je momentálně drží, zda je to Václav Havel nebo Václav Klaus, můj přístup k této funkci je stejný. Jestliže je v Ústavě napsáno a tady zazněla slova o ratifikaci. Jestliže je v Ústavě napsáno, že prezident ratifikuje mezinárodní smlouvy, tak já to prostě respektuji a nejsem jediný. I za první republiky v knize Československý prezident republiky, což byla nejvýznamnější kniha o prezidentu republiky, prvorepublikoví právníci tam uváděli, že prezident má skutečné právo ratifikovat. V učebnici Mezinárodního práva veřejného, která vyšla v Praze, je německý autor Seidl-Hohenveldern, který říká - z hlediska mezinárodního práva veřejného je ratifikace skutečným právem hlavy státu. Že to není pouze státní notář.

Jestliže se někomu nelíbí tato pravomoc, a to je zcela legitimní, může ji přenést, může změnit Ústavu, navrhnout ústavní zákon a říci, že například bude se souhlasem Senátu ratifikovat například Poslanecká sněmovna. Ale pokud někdo nezmění Ústavu v jejím textu, tak jsem proti tomu, aby se odebíraly některým orgánům jejich pravomoci.

V čem tkví nebezpečí? Dnes se odeberou pravomoci jednomu orgánu, zítra to bude Senátu, vládě nebo někomu jinému. V tom je právě právní jistota. Že každý, ať je právník nebo ne, když si přečte Ústavu, tak by měl vědět, co které ústavní orgány činí. Ještě tady byl zmiňován volební systém. Já jsem v rámci opoziční smlouvy skutečně pracoval na volebním systému. Myslím si, že jsem nebyl nijak významný, protože jsem byl nový poslanec, v té komisi zasedal například místopředseda vlády Vladimír Špidla, zasedal tam dnešní předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Byla to společná komise, která předložila návrh zásad volebního zákona, který byl potom zpracován jako vládní návrh. A členem vlády jsem nebyl. Nicméně se hlásím k tomu, že například volební dělitel, který tady byl použit byl v podstatě navržen mnou a je to volební dělitel, který se dodnes používá v zákoně o volbách do krajů. Co je na krajských volbách nedemokratického? Byl někdy od zavedení krajů návrh na to, aby volební dělitel jako něco špatného byl zrušen? Nepamatuji se, ani z Poslanecké sněmovny, ani ze Senátu takový návrh nevzešel.

K volebnímu systému. Jsem plně zastáncem toho, že jestliže není dnes někdo spokojen s politickým systémem, musí navrhnout změnu volebního systému. Od roku 1992 jsme měli u nás 11 vlád. Jen dvě vlády vládly plné čtyři roky, byla to první Klausova vláda a vláda Miloše Zemana. Když sečteme těchto jedenáct vlád a zjistíme, že na ně připadá od roku 1992 do roku 2012 dvacet let, zjistíme, že průměrná životnost vládnutí je u nás jeden rok a několik měsíců. Jestli někdo považuje za dobré takovouto vládní nestabilitu bez ohledu na to, kdo vládu drží, já to za dobré nepovažuji. Jestliže chci změnit politický systém a nejít do nějaké diktatury nebo nejít do prezidentské republiky, kterou také nezastávám, tak jedinou cestou podle mě na půdě parlamentní republiky je změna volebního systému do Poslanecké sněmovny tak, aby systém utvářel stabilnější vládní většinu.

Většinový systém není nedemokratický, je jen jiný než systém poměrný. Senát je takto koneckonců konstruován. Pokud mi byla vyčítána má publikační aktivita, jsem na ni hrdý, nestydím se za ni. Bylo tady vyčítáno, že přebírám vlastní texty. Ano, mé knížky se vydávají v opakovaných vydáních a v nich samozřejmě doplňuji to, co se za určitou dobu změnilo. Vycházím z toho, co se nezměnilo a to přebírám. Některým se knihy vydávají ve stovkách vydání. Je kritizován někdo za to, že publikuje svou knihu ve více vydáních? Jsem kritizován, že jsem si dovolil převzít vlastní texty, vlastní myšlenky, když píši o tom samém, jenom ten institut se nějak za deset let vyvinul? Všechny své knihy jsem vydal bez toho, že bych na ně získal jakýkoli grant nebo dotaci. Jsem rád, že se prodávají a že vydavatelé mají zájem mé knihy tisknout znovu.

Pokud se týká přílepků. Přílepek, o kterém bylo hovořeno, že rozhodl Ústavní soud, byl schválen v době, kdy jsem poslancem nebyl. Nevím, jakou mám mít za to odpovědnost. To, že jsem na ústavně-právním výboru uvedl, ano, tady je rozhodnutí Ústavního soudu, který přílepek z důvodu neústavnosti zrušil, to je pravda. Také jsem ovšem uvedl rozhodnutí jiné, přílepek nazvaný Topolánkův batoh, kde Ústavní soud posuzoval tuto věc a nezrušil ho. Ani Ústavní soud není jednotný v posuzování přílepků. Nejednotnost Ústavního soudu není jen v této věci, zabývám se samosprávou a ti z vás, kteří jste z obcí víte, jak se často měnila judikatura Ústavního soudu k rušení obecně závazných vyhlášek upravujících noční klid a stanovící uzavírací hodiny pro hostince. Tam se judikatura za dvanáct let měnila třikrát nebo čtyřikrát. Jestliže uvedu rozpornou judikaturu Ústavního soudu s tím, že nevím, která je převažující, protože jsou dva rozdílné judikáty, tak to nevidím jako něco, za co bych se měl stydět, ale naopak to vypovídá, že neznám pouze jeden judikát, ale že jich znám více. Zaznělo zde, že když byl v roce 2009 přijat ústavní zákon o předčasných volbách, že ležel senátní návrh v PS, kde by se to řešilo přímou novelou Ústavy, ano, senátní návrh by byl lepší. Publikoval jsem to i ve své studii o zrušení zákona Ústavním soudem. Řekl jsem, ano, senátní návrh byl lepší a měl být vzat Poslaneckou sněmovnou. To, že nebyl přijat, je druhá věc. Že je něco lepší, ještě neznamenám, že je nutně druhá varianta neústavní. Ústavní soud je negativní zákonodárce, není vychovatelem parlamentu, poslanců a senátorů, jak mají dělat nejlepší zákony, může říci, který zákon je tak špatný, že je neústavní, ale neznamená to, že může rušit jakékoli zákony jen proto, že se mu zdají, že nějaká jiná varianta mohla být lepší, že vlastní úprava mohla být lépe zpracována. Ústavní soud není vychovatel, je to poslední prostředek ochrany ústavnosti.

Vracím se k ústavnímu zákonu o mimořádných volbách, který byl Ústavním soudem zrušen, publikoval jsem to, že s tímto rozhodnutím nesouhlasím. Proč? Vždyť v roce 1990 první svobodné volby byly na základě speciálního ústavního zákona, který zkrátil funkční období tehdejšího Federálního shromáždění a České a Slovenské národní rady. V roce 1998 byly u nás mimořádné volby na základě speciálního ústavního zákona, na Slovensku byly v roce 1994, v roce 2006 a nedávno v roce 2012. Řeknete svým kolegům na Slovensku, že předčasnými volbami, které byly na základě speciálního zákona skončil právní řád a upadla demokracie? Věřím, že neřeknete a také cítíte, že volby v roce 1990 ani v roce 1998 nevedly ke krachu demokracie. Uznávám, že lepší by byla novela Ústavy, ale samotné vyloučení ústavní možnosti, že by se mohl Parlament sám rozpustit ústavním zákonem podle mě není správné. Například v Rakousku k tomu stačí obyčejný zákon, není třeba ústavního, Národní rada se může rozpustit obyčejným zákonem.

Ano, mám rozdílné názory na judikaturu Ústavního soudu a setrvám na nich. Podle mne je Ústavní soud také o pluralitě názorů. Což se pluralitní demokracie týká jen Parlamentu, plurality demokratických stran? Týká se to i Ústavního soudu. Ústavní soud je svou povahou soud, který nejvíce vstupuje do politiky, protože rozhoduje o rušení zákonů, přezkoumává platnost voleb poslanců a senátorů. Je logické, že i v něm by se měly projevit různé právní názory. Názorová jednobarevnost by nebyla dobrá ani v Parlamentu, ale ani na Ústavním soudu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Hlásí se někdo další do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Táži se zpravodaje výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, pana senátora Jaromíra Jermáře, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě? Nepřeje. Děkuji, pane senátore. Táži se pana senátora Miroslava Antla, zda si přeje vystoupit jako zpravodaj. Ano, přeje si. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane místopředsedo, konstatuji, že v rozpravě vystoupil opakovaně kandidát na soudce Ústavního soudu a kromě toho sedm senátorek a senátorů. Přestože senátor Dryml vystoupil dvakrát, je poměr ve sportovním výsledku 6:1. Šest se vyjádřilo proti kandidatuře a jeden dvakrát pro.

Děkuji za pozornost, návrh jsem již přednesl.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji za statistiku. Zazněl zde návrh ústavně-právního výboru a výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, aby se o žádosti o vyslovení souhlasu s jmenováním soudce Ústavního soudu hlasovalo tajně, podle § 71, odstavec 2 jednacího řádu.

Přistoupíme k hlasování o tomto návrhu.

V sále je v tuto chvíli aktuálně přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro přijetí je 32. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Vhlasování pořadové číslo 12 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 57, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Pan senátor Horník nemohl hlasovat díky technické závadě, ale byl by pro. Zopakoval jsem to pro stenografický záznam.

Nyní požádám předsedu volební komise, pana senátora Jiřího Pospíšila, aby nás seznámil s průběhem volby. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Senátor Jiří Pospíšil:  Pane předsedající, po rozpravě, jaká tu ještě nikdy nebyla a po historii, kdy chodili někteří senátoři a říkali, že nezvolí nikoho, se dostáváme k jádru, které máme vykonat, což je volba. Seznámím vás se způsobem volby. Odhlasovali jsme si volbu tajnou. Na hlasovacím lístku bude uvedeno jedno jméno s tím, že souhlas s jmenováním doktora Zdeňka Koudelky soudcem ústavního soudu vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jeho jménem, nesouhlas vyjádříte přeškrtnutím tohoto čísla před jménem ve tvaru písmene X – křížkem. Platným hlasovacím lístkem bude ten, na kterém bude pořadové číslo 1 buď zakroužkováno nebo přeškrtnuto křížkem. Jiný než mnou zmíněný způsob úpravy, bude znamenat neplatný hlasovací lístek.

Konstatuji, že volební místnost, prezidentský salonek je připraven od doby oběda k volbě. Prosím členy volební komise, aby se dostavili ihned do volební místnosti. Pro informaci uvádím, že vydávání lístků a hlasování potrvá 15 minut a vyhodnocení maximálně 10 minut.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane předsedo. Přerušuji projednávání tohoto bodu a zároveň vyhlašuji polední přestávku. Sejdeme se tady v 16.00 hodin.

(Jednání přerušeno v 15.03 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 16.02 hodin.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v jednání.

Dávám slovo předsedovi volební komise panu senátorovi Jiřímu Pospíšilovi.

Senátor Jiří Pospíšil:  Pane předsedající, dámy a pánové, seznámím vás se zápisem z tajného hlasování k žádosti prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky s jmenováním soudce Ústavního soudu – kandidátem byl JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D. – konaného dnes v přestávce na oběd.

Počet vydaných hlasovacích lístků byl 71, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků byl 71, čili byly odevzdány všechny vydané hlasovací lístky.

Pro JUDr. Zdeňka Koudelku, Ph.D., bylo odevzdáno 29 platných hlasů.

V tajném hlasování nebyl vysloven souhlas se jmenováním JUDr. Zdeňka Koudelky, Ph.D., soudcem Ústavního soudu.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane kolego. A tím končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona o evropské občanské iniciativě

Tisk č. 321

Návrh máme jako tisk č. 321. Návrh uvede ministr vnitra Jan Kubice.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych uvedl vládní návrh zákona o evropské občanské iniciativě.

Navrhovaný zákon navazuje na nařízení Evropské unie o občanské iniciativě. Tímto nařízením je provedeno právo občanů Evropské unie obracet se prostřednictvím občanské iniciativy na Evropskou komisi s návrhem na předložení právního aktu Unie. Přestože nařízení je přímo použitelné, je třeba přizpůsobit český právní řád.

Z nařízení vyplývají tři věcné okruhy, které je nutné upravit a které jsou tedy předmětem předkládaného zákona.

Za prvé jsou členské státy povinny zajistit posuzování souladu elektronických systémů sběru prohlášení o podpoře občanské iniciativy s požadavky nařízení. Podpořit občanskou iniciativu totiž bude možné nejen v listinné podobě, ale právě i prostřednictvím elektronických systémů sběru prohlášení, tedy počítačových prostředků přístupných prostřednictvím internetu. Jako posuzovatele elektronických systémů sběru prohlášení zákon určuje atestační střediska pro informační systémy veřejné správy pověřená ministerstvem vnitra. Nepožádá-li o pověření žádné z atestačních středisek, což se ovšem s ohledem na jejich zájem v praxi nepředpokládá, posuzování bude provádět přímo ministerstvo vnitra.

Za druhé mají členské státy povinnost zajistit ověření počtu osob, které vyjádřily podporu občanské iniciativě. Orgánem pověřeným k ověřování počtu osob podporujících občanskou iniciativu zákon určuje ministerstvo vnitra. Ministerstvo vnitra bude mít na ověření lhůtu tří měsíců, konkrétní způsob ověření zákon ponechává na ministerstvu. Rámec možných prostředků je pochopitelně dán cílem, jehož má být ověření dosaženo, a tím je sdělení počtu platných prohlášení osob Evropské komisi.

Konečně za třetí nařízení členským státům ukládá, aby v rámci vnitrostátního práva zajistily, že se na organizátory občanské iniciativy budou vztahovat vhodné sankce za porušení nařízení. Orgánem projednávajícím přestupky na úseku občanské iniciativy zákon určuje ministerstvo vnitra. Trestaným jednáním by pak mělo být předložení prohlášení o podpoře občanské iniciativy organizátorem, který ví, že osobní údaje některé z podepsaných osob v prohlášení jsou smyšlené, nebo byly zapsány jinou než podepsanou osobou, případně který se za některou z osob uvedených v prohlášení podepsal a zapsal její skutečné či smyšlené osobní údaje. Sankcí za takové jednání organizátora by měla být pokuta od 100.000 do 400.000 Kč.

Tolik k materii upravované navrhovaným zákonem.

Závěrem si již jen dovolím uvést, že změny navržené a schválené Poslaneckou sněmovnou ministerstvo vnitra podporuje a proto doporučuje, aby Senát navrhovaný zákon schválil ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Garančním výborem pro tento návrh zákona je výbor pro záležitosti Evropské unie. Usnesení má č. 321/1. Zpravodajem je pan senátor Luděk Sefzig, který má slovo.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. My jsme tento tisk projednali již potřetí na dnešní ranní schůzi. A než vás seznámím s výsledkem našeho usnesení, tak mi dovolte, abych velice stručně vzhledem k nutným časovým úsporám vás seznámil s některými aspekty této de facto implementace evropské legislativní iniciativy.

Jak už pan ministr zmínil, nařízení je přímo aplikovatelné a má přímý právní účinek. Začalo platit 1. dubna a Česká republika k tomu, aby toto nařízení mohla naplnit, musí přece jenom přijmout některé změny zákonů, které se právě týkají vlastního vyjádření evropské občanské iniciativy.

Evropská občanská iniciativa se do základního práva dostala tzv. na poslední chvíli. Účastníci jednání tvrdí, že to bylo dokonce z popudu tehdejšího francouzského prezidenta Valéry Giscarda d´Estainga, který proto, aby tolik kritizovaný demokratický deficit, tedy odtržení politiků od lidu zmírnil, prosadil na závěr velmi neurčitě formulovanou agendu týkající se právě evropské občanské iniciativy.

Tento článek v Lisabonské smlouvě hovoří pouze o tom, nashromáždí-li někdo milion podpisů, a ve smlouvě je dokonce z podstatného počtu nebo z významného počtu, je tam takový neurčitý výraz, zemí států EU, pokud někdo shromáždí, že se takovým návrhem má zabývat Komise.

Pak jsme podruhé projednávali záležitost evropské občanské iniciativy v souvislosti s nařízením, které specifikovalo a vytvářelo Zelenou knihu o občanské iniciativě, kdy se tvořila právě pravidla pro velikost zemí, počtu zemí, jak velké procento občanů z jednotlivých států má být podstatné k tomu, aby iniciativa mohla být vyhlášena.

Zároveň jsme se zabývali také kontrolními mechanismy. Bude probíhat, jaké povinnosti budou komise na takovou iniciativu projednávat. A v tehdejším usnesení, které jsme přijali v Senátu, jsme také vyjádřili velké obavy z toho, že taková iniciativa může být velmi často zneužitelná některými krajními názory, které pak mohou vytvářet nejenom nebezpečí pro demokratické procesy, ale navíc mohou vytvářet i poměrně velkou díru na evropskou nebo i na státní kasu.

Byl přijat dvoustupňový systém kontroly. Nejdříve občanská iniciativa, která má alespoň sedm zástupců, si utvoří svého předsedu, pak zástupce a oni mohou jednat s evropskými institucemi, mohou tedy předložit návrh komisi na předmět iniciativy. A pokud komise uzná, že to není v rozporu s primárním právem, protože – a to, prosím, zdůrazňuji – evropská občanská iniciativa nesmí narušovat a nesmí jakýmkoliv způsobem měnit primární právo, a může se týkat pouze věcí k tzv. hlavním cílům evropské integrace, zkráceně řečeno, řekl bych, že to hlavně budou čtyři volné pohyby, tedy volný pohyb služeb, volný pohyb kapitálu, volný pohyb občanů a volný pohyb zboží. A pokud komise uzná, že cíl občanské iniciativy není v rozporu s primárním právem, tak dá potom organizátorům roční čas na to, aby shromáždili patřičný počet podpisů, a k tomu aby si každý stát stanovil, kdo může být tzv. signatářem, kdo organizátorem, jakým způsobem to bude organizováno, jaké jsou stanoveny pokuty, sankce za porušení pravidel. K tomu právě slouží tento senátní tisk o evropské občanské iniciativě, který pan ministr předložil.

Náš výbor neshledal žádné rozpory a proto jsme také v našem usnesení doporučili plénu Senátu schválit tento dokument ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A dovolte, abych i já vám toto doporučení dal a zároveň vám poděkoval za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Dále se materiálem zabýval výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a přijal usnesení, které máme jako tisk č. 321/2. Zpravodajem je pan senátor Karel Kapoun, který má slovo.

Senátor Karel Kapoun:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátorky a senátoři. Náš výbor celkem bezkonfliktně a po zodpovězení několika drobných připomínek dospěl ke svému usnesení z 25. schůze konané dne 18. dubna 2012 k návrhu zákona o evropské občanské iniciativě:

Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře a po odůvodnění návrhu zákona Dr. Václavem Henychem, ředitelem odboru všeobecné správy ministerstva vnitra ČR a po zpravodajské zprávě senátora Karla Kapouna a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou ČR. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. A posledním výborem byl ústavně-právní výbor. Jeho usnesení má č. 321/3. Zpravodajskou je paní senátorka Jiřina Rippelová, která má rovněž slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Kolegyně a kolegové, pane místopředsedo, i náš výbor projednal návrh zákona. My jsme zjistili jedno, nevím jestli pochybení, ale spíše věc, která se týká účinnosti zákona. Vzhledem k tomu, že nařízení č. 211/2011 Evropského parlamentu a Rady, které tady bylo citováno, nabylo účinnosti dnem 1. dubna 2012, nicméně účinnost zákona se předpokládá až dnem vyhlášení, tak musíme konstatovat, že se Česká republika do dne nabytí účinnosti zákona ocitne po určité období v situaci neplnění povinností vyplývajících jí ze smluv. To je potřeba tady seriozně povědět.

Jinak ústavně-právní výbor, tak jako výbory předchozí, doporučil Senátu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, mne určil zpravodajkou a panu předsedovi výboru uložil, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nyní mám otázku pro plénum, zda někdo navrhuje nezabývat se předloženým zákonem? Nikdo, otevírám tedy obecnou rozpravu. Pan senátor Jiří Pospíšil má slovo.

Senátor Jiří Pospíšil:  Pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové. Představa, že petice, tedy prosba může nahradit demokratický deficit a řešit jej, je směšná už z definice. Žádost, ať už ji podepíše kolik chce lidí, je opravdu něco jiného, než demokratické rozhodnutí. Rozhodujícím, orgánem bude dále komise, a to znamená, že komise neslibuje nic jiného, než že se bude peticí zabývat. Žadatel není zdrojem moci. A v demokracii je volič zdrojem moci, žadatel naopak je projevem bezmoci.

Když navíc uvážíme složitost a komplikovanost a omezenost toho, co smí iniciativa, tak nám nevyjde nic jiného, než šidítko k nadšení euroúvěru, kteří budou říkat, jak se vylepšila ta demokracie v EU. A o významu takovýchto iniciativ ostatně už podal ve svém díle svědectví Jára Cimrman, když v něm popisuje odeslání ostré prosby z lázní. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Nikdo další se nehlásí, končím tedy obecnou rozpravu. Pan ministr se nebude vyjadřovat, zpravodaj se rovněž nebude vyjadřovat. Ostatní zpravodajové také vrtí hlavou.

Máme jediný návrh schválit tuto normu ve znění, jak k nám přišla z Poslanecké sněmovny.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 13 ukončeno, registrováno 52, kvorum 27, pro 34, proti 4. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 328

Máme to jako tisk č. 328 a navrhovatelem je opět pan ministr vnitra Jan Kubice.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych stručně uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o archivnictví a spisové službě, zákon o elektronickém podpisu a další související zákony.

Cílem navrhovaného zákona je stanovit podmínky pro nakládání s digitálními archiváliemi a zároveň upravit vlastní odbornou činnost digitálních archivů. Dalším důvodem k předložení návrhu je potřeba jednotně upravit podmínky výkonu spisové služby na základě zkušeností z praxe, zejména s ohledem na vývoj elektronických systémů spisové služby. Návrh zákona současně zpřesňuje právní úpravu elektronického podpisu, a to zavedením pojmu uznávaný elektronický podpis, uznávaná elektronická značka a elektronická adresa podatelny. A v návaznosti na rozhodnutí Evropské komise upravuje oblast přeshraničního ověřování uznávaného elektronického podpisu.

Úpravy navrhované v zákoně o archivnictví a spisové službě a v zákoně o elektronickém podpisu jsou promítnuty rovněž do dalších zákonů, a to tak, aby byla v právním řádu zachována jednotnost užívaných pojmů.

V průběhu projednávání v PS byl návrh zákona doplněn v návaznosti na aktuální poznatky získané z projektu Národního digitálního archivu a systému základních registrů. Tyto poznatky je vhodné legislativně zohlednit již nyní, aby nebyla bezprostředně nutná další novelizace příslušných právních předpisů. Cílem těchto úprav bylo upřesnění technického řešení obou projektů, upřesnění vztahů mezi jednotlivými základními registry a vzájemného vztahu registrů a agendových informačních systémů a založení oprávnění stavebních úřadů a správních úřadů čerpat údaje ze základních registrů.

Tolik k materii upravované navrhovaným zákonem.

Závěrem si již jen dovoluji uvést, že změny navržené a schválené Poslaneckou sněmovnou ministerstvo vnitra podporuje a proto doporučuje, aby Senát návrh zákona schválil ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení má číslo 328/1. Zpravodajkou je paní senátorka Marta Bayerová, která má slovo.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych vám přečetla 104. usnesení z 25. schůze výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, konané dne 18. dubna 2012 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Je to senátní tisk č. 328.

Po úvodním slově zástupce předkladatele Mgr. Michala Herodka,(?) vedoucího oddělení legislativy a informatiky ministerstva vnitra ČR Dr. Jiřího Úlovce, ředitele odboru archivní správy a spisové služby ministerstva vnitra ČR a zpravodajské zprávě senátorky Marty Bayerové a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátorku Martu Bayerovou,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, paní kolegyně, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Dalším výborem je ústavně-právní výbor. Jeho usnesení má č. 328/2. Zpravodajkou je paní senátorka Soňa Paukrtová, která má slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane předsedající, pane ministře, ústavně-právní výbor se předloženým návrhem zákona zabýval. Je to zákon o archivnictví a spisové službě, o elektronickém podpisu a v návaznosti na to novelizuje ještě dalších 44 zákonů. Je to rozsáhlý soubor zákonných změn a klade si především za cíl stanovit podmínky pro nakládání s archiváliemi v digitální podobě a jejich zpřístupňování a vymezit jednotný právní rámec pro provozování systému spisové služby.V neposlední řadě také odstraní terminologické a jiné nedostatky dosavadní zákonné právní úpravy, které byly zjištěny během aplikační praxe.

Tento návrh zákona poměrně hladce prošel Poslaneckou sněmovnou. Pan ministr vyslovil souhlas s pozměňovacími návrhy, které PS přijala. A nakonec proběhlo třetí čtení dne 21. března 2012 a návrh zákona byl schválen ve znění přijatých pozměňovacích návrhů a hlasovalo pro něj z přítomných 169 poslanců 137, tři byli proti.

Ústavně-právní výbor projednal tento návrh zákona, zkonstatoval, že ani naše velmi pečlivá legislativa tam tentokrát nenašla žádné problémy, takže mohu zkonstatovat, že zákon je v pořádku a ústavně-právní výbor vám jednohlasně doporučuje schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Ptám se, zda někdo navrhuje, aby Senát vyslovil vůli tímto návrhem zákona se nezabývat? Nikdo, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, tak ji zároveň končím.

A v této chvíli máme jediný návrh, a to je návrh schválit. O tomto návrhu budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 14 ukončeno, registrováno 58, kvorum 30, pro 46, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A tím končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i zpravodajům.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 326

Máme to jako tisk 326. Skupinu poslanců zastoupí pan poslanec Jan Chvojka, který má slovo.

Poslanec Jan Chvojka:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, dobrý den. Já jsem čekal v kanceláři asi od půl druhé na to, až na mě přijde řada, tak jsem se konečně dočkal, nicméně jsem si aspoň poslechl pár pěkných fanfár.

Dovolte mi, prosím, abych vám zde představil krátkou, nicméně dle mého názoru velice důležitou novelu občanského zákoníku. Tato novela byla jako tisk č. 521 v Poslanecké sněmovně předložena skupinou poslanců ČSSD dne 26. října 2011 a byla schválena ve třetím čtení dne 21. března 2012.

Zmíněná novela má za cíl zamezit dlouholetému zneužívání ustanovení § 57 občanského zákoníku.

Toto ustanovení je zneužíváno zejména společnostmi, jejichž živnost spočívá v tzv. předváděcích akcích. Určitě to mnozí z vás znáte, já doufám, že jenom z televize. Jsou to takové akce, kde nabízejí hrnce za 100 000, deky za 50 000, peřiny za 40 000 a další podobné v uvozovkách výhodné věci.

Ve zmíněném § 57 se dnes píše – a já budu citovat, že byla-li spotřebitelská smlouva uzavřena mimo prostor obvyklý k podnikání dodavatele nebo nemá-li dodavatel žádné stálé místo k podnikání, může spotřebitel od smlouvy písemně odstoupit do 14 dnů od jejího uzavření. Nedošlo-li dosud ke splnění dodávky zboží či služeb dodavatelem, může od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodů a bez jakékoliv sankce do jednoho měsíce. To neplatí ohledně smluv, u nichž si spotřebitel výslovně sjedná návštěvu dodavatele za účelem objednávky. A právě v této druhé větě, to znamená ve větě to neplatí ohledně smluv, k nimž si spotřebitel výslovně objednal návštěvu dodavatele za účelem objednávky – je to velký problém.

Potom předváděcí společnosti – tyto firmy nechávají spotřebitele přímo ve smlouvě nebo na samostatné listině podepsat prohlášení o tom, že si spotřebitel výslovně sjednal návštěvu dodavatele za účelem objednávky. Návštěvníci těchto předváděcích akcí – a jsou to zejména senioři – nejsou připraveni na mnohdy klamavé či agresivní obchodní praktiky podnikatelů a snadno se tak nechají přimět k podpisu dokumentu, kterým v žádném případě rozhodně není projevem jejich svobodné volby a vážné vůle a dochází tak ke zbavení jejich spotřebitelských práv. Dochází tu přesto k tomu, že podnikatel nabídne účastníku předváděcí akce, že jej doveze se zakoupeným zbožím až domů. Většinou ten senior je rád, že mu někdo s tím zbožím domů pomůže, protože ten vysavač přece jenom něco váží a ty hrnce také něco váží. Senior je rád, že se s tím nemusí tahat, rád svoluje a pak ochotně dodavateli podepíše jakési potvrzení. To je právě to potvrzení, že si sjednal návštěvu tohoto podnikatele doma za účelem objednávky. Ze strany podnikatelů je to ovšem obcházení zákona a jejich cílem je zbavit spotřebitele jejich zákonného práva na odstoupení od smlouvy.

V současné době má spotřebitel, pokud podepíše takovéto prohlášení, že si objednal návštěvu dodavatele domů za účelem objednávky, v podstatě dvě možnosti. Já se přiznám, že jako poslanec, jsem měl za dva roky ve své kanceláři asi 10 až 15 takovýchto lidí, kteří podepsali takovouto listinu, že si sjednali návštěvu doma za účelem objednávky a vždycky jsem jim řekl, že bohužel nemají žádnou možnost jakkoliv uspět, protože ta jedna možnost je, že si ten hrnec koupí a v případném soudním sporu prokáže, že smlouva byla skutečně uzavřena v prostorách obvyklých podmínkám dodavatele. To je celkem složité, protože ne vždycky se lidé na těchto akcích znají a v zásadě ten člověk nemá jakoukoliv možnost dokázat, že tu smlouvu uzavřel tam a nikoliv u sebe doma. Podnikatel dostane listinu, což je důkaz pro soud velmi podstatný a spotřebitel stvrdil, že to zboží objednal a převzal doma.

Druhou možností je od té smlouvy neustupovat a nechat ji tak platnou, účinnou, a pokud tito lidé okradení většinou tak činí, to znamená že spotřebitel byl v podstatě v rozporu s úmyslem zákonodárce zbaven své ochrany, spočívající v poskytnutí práva na odstoupení od smlouvy. Je pak tady zřejmé, že při volbě možností hraje velkou roli to, zda spotřebitel disponuje dostatečnými důkazními prostředky a měl by v soudním sporu prokázat, že smlouva byla skutečně uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání. Jak jsem už řekl, pro velkou většinu to bývá problém, protože v podstatě jinak než svědeckými výpověďmi toto prokázat nejde. Při realizaci již naznačené volby pak hrají roli samozřejmě další úvahy, to, že v případě sporu by ten, kdo by se ucházel u soudu o odstoupení od smlouvy a v případě toho, že by prohrál, tak zaplatí soudní náklady, a to by bylo další navýšení už tak dost vysoké částky za to, co vydal za to zboží.

Je tedy zřejmé, že mnoho spotřebitelů se rozhodne, že od smlouvy neodstoupí, a tím bohužel nahrávají tomu, že podnikatelé zneužívají tuto zákonnou výjimku, realizují zisk a dále působí na trhu, čímž v podstatě přispívá k násobení tohoto negativního jevu. Právem stanovená ochrana tak samozřejmě přichází vniveč.

Já pokud mohu říct svůj osobní názor, já praktiky společností považuji za zlo a kdyby bylo na mně, tak já bych to úplně zakázal, nicméně je jasné, že by byl osvědčen z toho, že jsem proti nějakému svobodnému podnikání. Ale to je věc jiná. Ta věc, jak jste mi tady nastínil, v podstatě spočívá v tom, že ta věta druhá, která je zneužívána, bude vypuštěna, to jsme navrhli, to prošlo Poslaneckou sněmovnou výboru, tam byla doplněna jiná věta, která v podstatě jenom věc dává do souladu s evropskými normami a v podstatě jenom zakotvuje to, že se od smlouvy nemůže odstoupit tehdy, když byla provedena oprava nebo údržba v místě určeném spotřebitelem na jeho žádost. Byl bych rád, kdyby zde tento zákon prošel, myslím si, že je to zákon důležitý, že je ku prospěchu lidí, že je ku prospěchu hlavně starších osob, seniorů, protože ti se bohužel většinou účastní těchto podivných zločinných aktivit. Víme všichni velmi dobře, že to je, když je okradou, tak je ještě dobrá možnost, protože někdy je okradou a ještě jim při tom zlámou nohy, takže já doufám a budu velmi rád, když tento zákon podpoříte a prosím vás o jeho svolení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane poslanče, posaďte se ke stolku. Garančním a jediným výborem byl výbor ústavně-právní. Usnesení má číslo 326/1. Zpravodajem je pan senátor Miroslav Nenutil, má slovo.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážený pane 1. místopředsedo, vážený pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové. Návrh změny této části občanského zákoníku má historii od podzimu loňského roku a řečeno slovy jednoho z předkladatelů, předkladatele mrzí, že k této úpravě už nedošlo dříve. Mohl bych tady citovat, jak v praxi stále častěji dochází k tomu, že podnikatelé nabízející svoje služby a zboží formou obchodování mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele atd. Oprostím se pouze na krátké konstatování, protože dost podrobně pan poslanec tady návrh zákona vysvětlil. Pocházím z pěkného nebo žiji v pěkném západočeském městečku Stříbře, v rohu náměstí je restaurace, kde tak dvakrát až třikrát do týdne dojíždějí právě tyto zájezdy. Na těch reklamních pozvánkách je vyfocena naše krásná radnice, ale lidé radnici v podstatě ani nevidí, protože přejdou z parkoviště honem do té restaurace, tam je potom grilují od nějakých takových 10:00 do 14:00 hod., a oni potom s nějakým tím batohem, balíkem odejdou. Proč to říkám? Protože uprostřed náměstí má svou advokátní kancelář manželka a tam během několika dní po těchto uzavřených velkoobchodech docházejí potom ti samí lidé a v podstatě má manželka stejné zkušenosti, o kterých tady mluvil pan poslanec. Oprostím se tedy od citace dalších dvou stránek zpravodajské zprávy a vymezím se pouze na celkem asi i logické usnesení ústavně-právního výboru, kdy po úvodním slově poslance Jeronýma Tejce, mé zpravodajské zprávě ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu České republiky doporučuje nám projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Snad ještě jedno krátké, spíš technické konstatování námitky naší legislativy, které došlo k závěru důvodové zprávy, jsou vlastně tužby bezpředmětné, protože v době, kdy se toto stanovisko zpracovávalo, směrnice byla navržena, teď už je tedy platná, takže ta věta o poskytování oprav a tuším služeb, už je v souladu se zněním navrhovaného textu. Možná praktická poznámka. Tato věta by se asi neřešila kupní smlouvou, ale spíše asi nějakou smlouvou o dílo, ale to už je asi pak skutečně jenom technická záležitost.

Tedy, jak jsem říkal, doporučuji přijmout návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zatím děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. I vy se posaďte ke stolku zpravodajů. Moje otázka pro plénum. Navrhuje někdo nezabývat se tímto zákonem? Takže nikdo. Otevírám obecnou rozpravu. Nehlásí se nikdo. A hlásí. Ještě, že jsem řekl jenom začátek. Pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Nebudu zdržovat, nebojte se. Mám jenom dotaz. Nemám úplně dobrý pocit z toho, že nedávno přijatý občanský zákoník, který jsme dostali tento týden laskavostí ministerstva spravedlnosti, do našich kanceláří by měl být vzápětí měněn a novelizován a moje otázka je na pana předkladatele, jestli předsedům nelze využít stávajícího zákona, kteří ještě nezažili naši soudci ani advokáti, jestli není tam dostatečné řešení k tomu, aby všechny nešvary, o kterých jste hovořil, byly řešeny touto cestou.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Takže děkuji. Budete mít šanci po rozpravě, jestli vám to nevadí, pane poslanče, to je náš jednací řád. Nikdo další se nehlásí, končím obecnou rozpravu. Pan navrhovatel – pan poslanec má slovo.

Poslanec Jan Chvojka:  Já bych chtěl odpovědět panu kolegovi. Já jsem to asi nezdůraznil na začátku. Nejde o novelu nového občanského zákoníku, který bude účinný od roku 2014, ale jde o novelu ještě toho stávajícího. Já si myslím, že ta věc je důležitá a potřebná, takže není třeba čekat na účinnost nového občanského zákoníku. Ta věc je řešena v podstatě tak, jak tady navrhujeme.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Díky, pan zpravodaj chce vystoupit? Nechce. Máme jediný návrh, a to schválit. O tom budeme hlasovat za chvilku. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 15 skončilo, registrováno 57, kvorum 29, pro 49, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji, pane poslanče, děkuji, pane zpravodaji. Končím tento bod a nyní máme ...

Poslanec Jan Chvojka:  Já bych si dovolil poděkovat. Myslím, že tento zákon je prospěšný pro občany naší republiky. Ještě jednou děkuji. Hezký zbytek jednání.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Dalším návrhem je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro

Tisk č. 82

Máme to jako tisk č. 82. Na 10. schůzi jsme tento vládní návrh projednali a vrátili ústavně-právnímu výboru a Stálé komisi Senátu pro Ústavu k novému projednání. Vládní návrh jsme obdrželi jako tisk č. 82 a uvede nám ho pan ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.

1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg:  Vážený pane předsedající, slovutný Senáte. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro, zde byl projednán již v červenci minulého roku. Zabývaly se jím příslušné senátní výbory a taktéž Stálá komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury.

Stručně připomenu, že Senát o tomto Rozhodnutí jednal i z kraje minulého roku, když vláda žádala o vyslovení tzv. "předchozího souhlasu", bez nějž by předseda vlády býval nemohl na Evropské radě pro přijetí Rozhodnutí hlasovat.

Cílem Rozhodnutí je doplnit článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, aby bylo nadevší pochybnost potvrzeno, že právní rámec Unie nebrání členským státům ve vytvoření stálého mechanismu, jehož prostřednictvím bude možné poskytnout finanční pomoc členskému eurozóny, který bude mít závažné problémy s financováním a bude tím ohrožena stabilita eurozóny jako celku.

V politické rovině ratifikace Rozhodnutí Evropské rady signalizuje jednoznačnou podporu členských států EU opatřením Evropského mechanismu stability a posiluje tak věrohodnost tohoto nového mechanismu. Naopak případné průtahy či nejednotnost členských států v této věci mohou být považovány za nepřímé zpochybnění Evropského mechanismu stability, a tím velmi negativně ovlivnit věrohodnost celé Unie v jejím aktuálním reformním úsilí.

Rozhodnutím nedochází k přenosu žádných dalších pravomocí na Evropskou unii. Nicméně v rámci nalezení širšího politického konsenzu učinila vláda závěr, že by rozhodnutí mělo být přesto schvalováno kvalifikovanou většinou.

Vlastní stabilizační mechanismus bude zřízen mezinárodní smlouvou sjednanou mezi státy eurozóny, jež byla podepsána 2. února 2012.

Česká republika se prozatím nebude tohoto mechanismu účastnit a nebude do něj tedy ani přispívat. Nyní se jedná pouze o to, aby neohrožovala snahy států eurozóny vybudovat mechanismus, který v případě potřeby poslouží ke stabilizaci eurozóny.

Pokud Česká republika v budoucnu přijme euro, pak její přístup ke smlouvě ustavující stabilizační mechanismus bude předmětem separátních jednání a přístupová dohoda se stane předmětem řádné ratifikační procedury.

S ohledem na nastíněný obsah Rozhodnutí si dovoluji navrhnout, aby Senát vyslovil souhlas s jeho ratifikací. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře, posaďte se ke stolku zpravodajů. Nyní bych poprosil pana senátora Jiřího Pospíšila jako zpravodaj garančního výboru, aby se rovněž posadil ke stolku zpravodajů. Tento návrh z rozhodnutí Senátu projednal ústavně-právní výbor, přijal usnesení, které má č. 82/3. Následně se také tímto materiálem zabývala Stálá komise Senátu pro Ústavu atd., usnesení má č. 82/4. Zpravodajkou výboru i komise je paní senátorka Jiřina Rippelová, která má slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Vážené kolegyně, kolegové, pane místopředsedo. Já si dovolím připomenout, že senátní tisk č. 82, který tady právě projednáváme, tedy vládní návrh, kterým nám vláda České republiky předkládá k vyslovení souhlasu s ratifikací Rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro, projednával jednak zahraniční výbor, ten nepřijal usnesení, projednával evropský výbor, který podpořil svým 113. usnesením a doporučil dát Senátu souhlas k ratifikaci rozhodnutí. Text rozhodnutí nemáme a neprojednáváme v Senátu poprvé. Text rozhodnutí je poměrně stručný. Má tři články a těmito třemi články, které doplňují článek 136 Smlouvy o fungování EU a které jsou následující: článek č. 1 říká, že členské státy, jejichž měnou je euro, mohou zavést mechanismus stability, který bude aktivován v případě, kdy to bude nezbytné pro zajištění stability eurozóny jako celku. Poskytnutí jakékoliv požadované finanční pomoci v rámci tohoto mechanismu bude podléhat přísné podmíněnosti. Článek 2. hovoří o oznámení o ukončení postupu nezbytných dokončených schvalovacích postupů s datem 1. 1. 2013, kdy by toto rozhodnutí mělo vstoupit v platnost. Článek 3. říká, standardní je pouze to, že se toto rozhodnutí zveřejňuje v Ústředním věstníku Evropské unie.

S tímto testem, resp. s tímto návrhem textu rozhodnutí, jak už bylo panem ministrem řečeno, se setkáváme v naprosto stejném znění v Senátu podruhé, tedy není to poprvé. Dne 18. 2. 2011 byl návrh rozhodnutí předložen Senátu k vyslovení předběžného souhlasu. Prvně jsme tehdy využili tzv. vázaného mandátu pro vládu podle našeho jednacího řádu, které její zástupce nemůže za Českou republiku vyslovit bez předchozího souhlasu Senátu v Evropské radě, či v Radě souhlas při hlasování o § 119k, uvedeného v taxativně vypočtených případech, tedy tehdy všech 70 přítomných senátorů a senátorek se vyslovilo pro a nikdo nebyl proti.

Parlament měl a Senát měl tehdy možnost zastavit celý proces zjednodušené změny smlouvy zastavit už na počátku, což se tehdy nestalo. Rozhodnutí stejného znění je nám tedy předkládáno po dojednání na Evropské radě a jednomyslně odsouhlaseno vládou dnes po druhé po konzultaci s Evropským parlamentem, Komisí a Evropskou centrální bankou. Rozhodnutí vstoupí v platnost schválením všemi členskými státy Unie v souladu s jejich ústavními předpisy.

Tento tisk projednával, jak bylo řečeno, ústavně-právní výbor, který doporučil Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ratifikací Rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování EU, o fungování EU, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro, mne určil zpravodajkou a pověřil předsedu ústavně-právního výboru, aby toto usnesení předložil Senátu Parlamentu ČR.

Jak tady také bylo řečeno, protože toto je vlastně aspekt také s procesním přesahem, věnovala se tomuto rozhodnutí i Stálá komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury, která v tom procesním aspektu, které vyplývají z členství ČR v Evropské unii, věnuje dlouhodobě a mezi systém patří i mechanismus zjednodušené změny zakládacích smluv podle článku 48 odst. 6 Smlouvy o Evropské unii.

My jsme se zabývali několika záležitostmi. Tou první byla dvojí ingerence Senátu, o které jsem již tady hovořila. Tou druhou byla potřebná většina. Zatímco předchozí souhlas s rozhodnutím Evropské rady nevykazuje skutečně žádné znaky, kvůli nimž by bylo nutné uvažovat o jiné než naprosté většině, u většiny potřebné souhlasu s jeho ratifikací tady byla věc otevřená. Kvalifikovanou většinu vyžaduje článek 39 odst. 4 Ústavy mimo jiné tehdy, pokud dochází mezinárodní smlouvou přenášenou pravomocí státních orgánů mimo Českou republiku. Pokud tedy k přenosu pravomocí nedochází, uplatní se bez dalšího většina prostá. Nicméně v minulosti tento názor nezastávala ani ústavní komise. A toho času v praxi převládá přístup, který jsme zvolili a který se přidržuje tezi o procesní ekvivalenci, to znamená, že smlouva, která se mění, by se měla měnit a měla by být schvalována obdobnou většinou, kterou byla schválena, to znamená, že ta změna by měla být schvalována obdobnou většinou, to znamená ústavní kvalifikovanou většinou. Právě při daném souhlasu inkriminovanému rozhodnutí Evropské rady kvalifikovanou většinou bude tato zásada stvrzena, i když, znovu opakuji, nedochází tady k přenosu pravomocí orgánů České republiky.

Pak jsme se zaobírali ještě otázkou vztahu k pojmu pravomoc. Teď si vás dovolím ještě seznámit se závěry jednání komise. Komise se zdržela posuzování, jak mají senátoři v dané věci hlasovat, protože to může souviset i s obecnými postoji k Evropské unii a k jejímu vývoji. Nicméně dospěli jsme k závěru, že postup projednávání nejdříve návrhu a posléze vlastnímu rozhodnutí Evropské rady o změně článku 136 Smlouvy o fungování EU, odpovídá Ústavě doložené Ústavním soudem v tzv. lisabonských nálezech, jakož i zákon o jednacím řádu Senátu. Pro Českou republiku změnou článku 136 Smlouvy o fungování EU bezprostředně nevzniká žádný nový závazek, neboť ten by vyplynul teprve z navazujících právních aktů, jichž se ČR účastnit nezamýšlí, ostatně až do přijetí společné měny ani účastnit nemůže. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy pan senátor Luděk Sefzig se přihlásil.

Senátor Luděk Sefzig:  Hezké odpoledne, děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane místopředsedo vlády, paní senátorky, páni senátoři. Úplně na začátek mi dovolte říci jedno přesvědčení, že jsem v rámci toho jednání před přerušením podal návrh na odročení do května, což není procedurální návrh, ale meritorní návrh, o kterém se bude nepochybně na začátku hlasování jednat. A vy pak budete moci rozhodnout, zdali toto mi umožníte, nebo nikoli.

Já nepochybuji o tom, aby byla jednání, která byla dostatečně dlouhá k tomu, abychom se zabývali procedurami, že přijmeme rozhodnutí, které bude v souladu s naším jednacím řádem a které bude nepochybně v souladu i s evropským právem. Teď nebudu hovořit tolik o proceduře, která je nám už poměrně všem dobře známa, ale já bych rád hovořil o smyslu takové procedury, ve smyslu toho, proč Evropská unie přijímá evropský stabilizační mechanismus, resp. eurozóna žádá EU, aby mohla něco takového přijmout. Pak to ještě okomentuji velice stručně z pohledu České republiky, z pohledu českého občana.

Naše situace je trochu jiná, než je situace třeba Velké Británie, která doporučila schválit článek 136 jako jedna z prvních zemí, protože ví, že nikdy nebudou členy eurozóny, a proto se jich nikdy vytváření finančních rezerv – protože evropský stabilizační mechanismus v současnosti znamená vytvoření balíku peněz, který je dostatečně důvěryhodný pro věřitele k tomu, aby dlužníkům půjčovali za nižší úrok, tedy s vysokou nadějí, že tyto peníze dostanou zpět, protože evropský stabilizační mechanismus jsou buď záruky jednotlivých členských států eurozóny, nebo v případě eurozóny jsou to vytvořené peníze v Lucemburku z evropské pokladny, ať už formou europokladu nebo eurobondů. Pro věřitele je to jasný pokyn k tomu, že je tady v záloze velký balík peněz, který v případě, že by dlužník věřiteli nezaplatil a věřitel by byl škodný, centrálních orgánů eurozóny mu budou tyto peníze navráceny. To vede k vysoké důvěryhodnosti takových dlužníků a také proto je možno mít nižší úrok pro dlužníka. Věřím, že v případě Irska je velice důležité, aby tento mechanismus fungoval co nejdříve. Vzhledem k tomu, že jsem pozoroval, jak se Irové chovali, jak rychle vytvořili restrikci svých vládních výdajů, jak přijali poměrně razantní úsporná opatření a dochází k zvyšování důvěryhodnosti jejich ekonomiky, je pravděpodobně užitečné, aby Irsko možnost takové záruky dostalo co nejdříve, aby se z krize dostalo co nejdříve a co nejméně bolestivě.

Na druhé straně jsou ale země jako je Řecko, které, aby mohly čerpat a mít záruky z těchto peněz i do budoucna z vytvořeného stabilizačního mechanismu – velmi neochotně restrikční opatření. Když vidím některé bouře na ulici před jejich parlamentem, tak musím říci, že jsem velmi neklidný, protože tyto bouře často nesou transparenty, které velmi silně kritizují státy a státníky a zabíhají do okolností historie, které už dávno nejsou pravdivé, zabíhají tak daleko, že například kritizují SRN za to, že vystupuje vůči Řecku negativně, že Řecku škodí jakýmsi diktátem, což je absolutní nesmysl. Čistí přispěvatelé zatím způsobují jen to, že Řecku vytvářejí balík rezerv, kdy si Řekové mohli půjčovat levnější peníze. To je jediný hřích, který tyto země vytvářejí. Mám velké obavy, aby v případě, že nebude docházet k splácení dluhů a bude se naopak vytvářet další tlak na to, aby evropský stabilizační mechanismus měl více než 500 miliard, jak je plánováno, aby ještě narostl a přitom nedošlo ke zlepšení, pak skutečně dojde k velké krizi nejen v jednotlivých státech, ale v celé EU a velice to nabourá integrační proces v EU. Mohli bychom říci, že se nás to zatím skutečně netýká, protože nejsme členy eurozóny. O tom,, zda vstoupíme do, eurozóny, budou rozhodovat následující fakta.

Za prvé to bude rozhodnutí vlády, rozhodnutí ministra financí, který bude muset určit, že Česká republika vstoupí k určitému datu do ERM mechanismu, fixního kurzu vůči euru, a toto pak bude dva roky trvat. To je jedno rozhodnutí Česka, to není ale rozhodnutí parlamentu.

Druhým rozhodnutím je rozhodnutí, kdy ČR bude členem eurozóny a bude muset diskutovat a v obou komorách parlamentu schválit tzv.evropský stabilizační mechanismu, na jehož základě budou teprve vytvářeny, tezaurovány peníze eura k tomu, aby bylo možno ručit jednotlivým dlužníkům. Teprve jednotliví dlužníci budou moci o takovouto záruku požádat. Jak je ve smlouvě řečeno, k záruce se budou moci vyjádřit všechny státy. Záruka bude muset být přísně individuální, přísně indikovaná.

Tady bych chtěl upozornit, že máme v rukou mechanismus, kdy můžeme takové situaci, kdy bude vytvářen nekonečný balík rezerv, ale na druhé straně nebudou dostatečné kroky dlužníků k tomu, aby docházelo ke snižování jejich dluhů a kdy to bude vytloukání klínů klínem, jak známe z krásné české řeči, máme možnost tomu zabránit tím způsobem, že takovýto evropský stabilizační mechanismus nepřijmeme. Tady máme ještě krok v záruce k tomu, aby bylo lepší, kdyby k tomu došel co největší počet zemí a zároveň, aby mechanismus fungoval tak, aby jej země nezneužívaly a aby to nevedlo jen k protahování klinické ekonomické smrti některých států. To záleží na jednotlivých státech eurozóny, na jednotlivých ministrech financí, jak se na takové radě domluví a jak budou postupovat.

Zdá se, že mechanismů je několik. Chci upozornit, že rozhodování o vlastním ESM bude už nikoli kvalifikovanou ústavní většinou, kterou potřebujeme na to, abychom změnili primární právo, ale bude to jen většina prostá. Doufám, že se tato prostá většina zachová zodpovědně vůči financím českého státu.

Je pravda, že zatím je ESM pro nás neúčinné, do ESM přispívat nemůžeme, protože nejsme členy eurozóny, můžeme pomoci dlužníkům jinými mechanismy, jako jsme pomohli v případě EFSF, finančního stabilizačního mechanismu, který již byl schválen a do kterého ČR ze svých peněz nemalou měrou přispěla.

Z toho důvodu bylo dobré, že jsme mohli vyčkat, zda dojde k tomu, že EFSF, které již nějakou dobu funguje, má kýžený efekt nebo ho nemá. Bohužel, nemohu zde zodpovědně říci ani pozitivní ani negativní stanovisko, je to velmi individuální. Například u Irska jsem přesvědčen, že se díky vytvořeným rezervám ze svých velkých problémů dostane. Nejsem si tak jist, zda to nastane v případě Řecka a o něco méně o tom pochybuji v případě Portugalska. Naopak v případě Španělska věřím tomu, že tato velká ekonomika má větší šanci se z dluhové situace dostat. Nechtějte ale po mně, abych věštil z křišťálové koule. Vím, že se do května nic nestane. Proč se domnívám, že je dobře, že pokračujeme v jednání je to, že původně evropský stabilizační mechanismus měl být funkční až od 1. 1. 2013. Protože země eurozóny usoudily, že je to příliš dlouhá doba a že je třeba půjčované peníze mít ve větším množství a za levnější úrok, domluvili se že bude platit od 1. 7., tedy o půl roku dříve. Z toho důvodu mnoho času na rozhodování není, ale nějaký čas ještě máme. Na předvčerejším jednání COSAC jsem velmi podpořil návrh kolegy z Bundestagu, protože v Německu probírají všechny tři návrhy – proč se na eurozóny to má svou logiku, probírají tu fiskální stabilizační pakt dohromady s evropským stabilizačním mechanismem a se změnou článku 136, který umožňuje vytvoření tohoto evropského stabilizačního mechanismu.

Kolega z Bundestagu nás vyzval, abychom sledovali jejich ratifikaci a abychom eventuálně vytvořili společné jednání. Hlavní jednání mělo být o evropském stabilizačním mechanismu, ale o tom přímo nehovořil. Domnívám se, že sledování toho, co se děje teď v Bundestagu a jak bude ratifikace probíhat v té zemi, která je největším plátcem, i pro budoucnost evropské integrace a hlavně budoucnost eurozóny, je velice důležitá. Na diskusi také zazněla poznámka Williama Kasche, známého předsedy evropského výboru dolní komory britského parlamentu, který nás seznámil s analýzou, že změna článku je proti zakládajícím smlouvám z toho důvodu – domnívám se, že je to z toho důvodu – že v zakládajících smlouvách je uvedeno, že nepřebírá žádný členský stát dluhy za jiné členské státy. Evropský stabilizační mechanismus to tak nečiní v případě, že jde o půjčku a o zajištění půjčky. V případě, že dojde k bankrotu dlužníka a k odpisu peněz z evropského stabilizačního mechanismu, je evidentní, že země de facto přebírají takovouto povinnost – dluh za dlužníka zaplatit. Domnívám se, že sice můžeme být v relativním klidu, nejsme členy eurozóny, smlouva je pro nás neúčinná a já jako zpravodaj jsem na evropském výboru před rokem doporučil, abychom pod heslem "Kdo chce kam, pomozme mu tam" změnu primárního práva schválili, aby se mohl vytvořit evropský stabilizační mechanismus. Pevně jsem tehdy doufal, že dojde k rychlé nápravě, a že mechanismy nápravy budou ochotně přijaty zejména v Řecku. Musím říci když vidím za poslední rok, jak se v Řecku ke svým dluhům chovají a jaké to vytváří vnitřní napětí uvnitř státu a do jisté míry velkou nezodpovědnost davů, které jsou na náměstí, tak musím říci, že toto evropské integraci vůbec neprospívá.

Proto mi dovolte, abych vás ještě požádal, abychom měli možnost ještě sledovat rozhodování v Bundestagu, kde budou přijímat evropský stabilizační mechanismus a projednávat s ostatními smlouvami v druhé polovině června. Z toho důvodu se domnívám, že takovéto odročení do konce května nebo začátku června nemůže být pro danou věc škodlivé. Moc vás o to žádám, vězte, že čím bude rozhodování pozdější, tím bude pro nás preciznější.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je senátor Pakosta.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane místopředsedo vlády, vážené kolegyně a kolegové, od předložení tohoto návrhu do Senátu utekla už dlouhá doba a evidentně jsme již některé věci, které souvisely s projednáváním, zapomněli. Připomenu, že změna smlouvy má umožnit vytvoření nového záchranného fondu eurozóny, do něhož budou členové eurozóny povinni vložit finanční klady a záruky. To tady padlo.

České republiky se tato záležitost týká, možná dříve než si kdo dokáže představit. Připomenu, že naše země nemá na rozdíl od Velké Británie a Dánska ve smlouvě výjimku ze zavedení eura. Jak je uvedeno v závěrech Evropské rady, které k vládnímu návrhu byly předloženy, stát, který se stane členem eurozóny se stane členem evropského mechanismu se všemi právy a povinnostmi. Pokud by to někdo hledal, je to poznámka pod čarou číslo 4, na straně 24, příloha II závěrů rady.

Na Českou republiku by pak podle propočtů, které se objevily v médiích, vyšel podíl zhruba 250 mld. korun.

Protože mě tato věc zajímala, zúčastnil jsem se opakovaného projednávání tohoto tisku na komisi pro Ústavu a parlamentní procedury 3. srpna minulého roku. Tam členové komise dostali k dispozici od zástupců ministerstva zahraničních věcí dokument, který měl vyvracet obavy, které v médiích a odborníků zazněly. Bohužel, dokument obavy nejen nevyvrátil, ale naopak potvrdil a možná i přitvrdil. V dokumentu se například říkalo, že skutečnost, že – cituji- skutečnost, že nějaká příští vláda budeš vyzvána k proplacení záruk v objemu čtvrt bilionů korun, je nepravděpodobná (byť ji nelze zcela vyloučit). Je to velmi opatrná formulace, upozorňuji na to.

Padla námitka, že EU má právo rozhodnout o zavedení eura o nás bez nás a že to může být na návrh evropské komise. V dokumentu se na toto téma psalo – cituji:

Návrh na přijetí eura Českou republikou by komise pravděpodobně nikdy nepředložila. Velmi opatrná formulace.

Pokud jde o konečnou sumu, kterou by nás vstup do eurozóny měl v důsledku evropského stabilizačního mechanismu stát, zástupci ministerstva zahraničních věcí dokonce odhadli až na 350 miliard korun. Konečný závazek České republiky by podle dokumentu měl činit cca 40 milionu korun splaceného kapitálu, což je 1,33 procenta reálného hrubého domácího produktu a povinnost v případě potřeby, která na sto procent nastane do řad dalších 310 mld. korun, čili 10,34 procent reálného hrubého domácího produktu. 310 plus 40 je zhruba 350, je to vztaženo k hrubému domácímu produktu a číslo se samozřejmě vyvíjí.

Tyto citované věty napsali zástupci, zastánci změny smlouvy, kteří měli za úkol vyvrátit obavy, že schválení změny smlouvy o fungování EU bude znamenat vytvoření závazku pro ČR v objemu zhruba 350 mld. korun.

Chtěl bych upozornit všechny, kteří jsou připraveni hlasovat pro souhlas s ratifikací, že tímto souhlasem zavážeme naše následovníky a Českou republiku v dohledné budoucnosti uhradit do pokladny EU zhruba 350 mld. korun. Prosím, abychom to měli na mysli. Problémy eurozóny jsme nezavinili a neshledávám jediný důvod, proč bychom tuto částku měli zaplatit. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Mám tři přihlášky s právem přednosti. Nejsem si jista, zda pan ministr má možnost vystoupit kdykoli. Ne, v tom případě je na řadě pan předseda Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane místopředsedo vlády, možná, že pan ministr a senátor Vondra chtěl říci nějakou pozitivnější zprávu, je škoda, že nevystoupil přede mnou.

Nestačím se divit. Nevím, zda to, co se děje ve vládní koalici a v Poslanecké sněmovně, je přání někoho přenášet sem do těchto lavic alespoň postupně, ale myslím si, že bychom se měli v každém případě tomu ubránit a neměli bychom se stát nástrojem nějakých domněnek nebo předpokládaných věšteb, které jsme teď slyšeli od kolegy Pakosty. Vidí tak daleko, kam nevidí ani jeden makroekonom, který se zabývá dlouhodobě analýzami a predikcemi vývoje hospodářství. Chci především upozornit, že pokud bychom překvapivý návrh pana předsedy Sefziga respektovali nebo se k němu přiklonili, je velké nebezpečí, že kvůli tomuto bodu budeme v květnu svolávat mimořádné nebo další zasedání tohoto ctěného pléna, protože Poslanecká sněmovna nezasedá, nevíme kdy začne zasedat, kdy nám pošle tisky, a je možné, že další schůze bude až v červnu. Pokud koalici a velké části ODS není jasné jak postupovat, ať si to vyřeší. V každém případě jsem pro to, abychom hlasovali podle svého názoru a přesvědčení. Chci upozornit, že jestli jsme si v poslední době udělali ostudu s fiskálním paktem, tak bychom si měli dát pozor, abychom znovu na sebe neupozorňovali těmito přístupy, které se týkají současně projednávaného návrhu.

Že se nás bude týkat, to je pravda, ale bude se nás přímo týkat až se staneme členy měnové unie, což nám díky naší hospodářské výkonnosti v nejbližší době nehrozí. Naše vláda sice přesvědčuje všechny jak dělá všechno pro to, aby snížila schodky veřejných rozpočtů, ale zapomíná na to, že podřezává úplně hospodářský růst a že v regionu, kde se nacházíme, je ČR nejhůře fungující ekonomikou, pokud se týká tempa růstu hrubého domácího produktu. To nikdy od politických změn v roce 1989 nebylo. Málokdo si uvědomuje, že jsme v nejhorší hospodářské situaci, přesto, že máme tak báječný vývoz, že máme tak dobře fungující firmy, ale máme tak špatnou vnitřní poptávku a spotřebu, že jsme v této kategorii. Proto bych varoval, abychom nenaslouchali ekonomickým a finančním radám těch politiků, kteří dovedli v současné době naši zemi do tohoto nepříliš lichotivého stavu.

Proto vyzývám, abychom dnes hlasovali o tomto návrhu, abychom ho podpořili, protože tím vysíláme vzkaz našim sousedům Měli bychom jim umožnit, aby své problémy mohli řešit. My se musíme starat o to, až budeme euro mít, abychom byli dobře fungující ekonomikou a ne se vybíjet v takovýchto hrátkách, kde se strašíme a vyhrožujeme. Měli bychom se spíše soustředit, jak ekonomice pomoci a jak se zapojit do snahy v rámci celé Evropy, která je potřebná. Nebude-li se dařit západní části Evropy, tzn. Německu, Itálii a Francii, nebude se dařit ani nám. Co se týká odvolávání na britské výklady, vážení, na to jsem strašně alergický. Britové jsou tak sobečtí, že to nemá obdoby. Myslím si, že bychom se k nim neměli připojovat. Oni žijí za kanálem, oni nežijí ve středu Evropy. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Další přihlášenou s právem přednosti, je paní senátorka Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, chtěla bych k tomu říci také několik věcí, protože jsem se také zúčastnila všech jednání Komise pro ústavu a parlamentní procedury, jak nám říkal kolega Pakosta. Z jednání jsem nenabyla stejného dojmu jako on.

Možná bych připomenula, že návrh na změnu článku 136 smlouvy o fungování EU, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro, projednáváme od začátku roku 2011. Projednávali jsme to důkladně, odkládali jsme jej atd., ale je nutno říci, že Česká republika není v tuto chvíli smluvní stranou, protože je sjednávána pouze mezi státy eurozóny.

Pak se tady vyskytly názory, že dnes budeme schvalovat změnu článku 136 kvalifikovanou většinou. To je jen jeden právní názor. Podle jiného právního názoru bychom o tom mohli klidně rozhodovat prostou většinou, protože nepřenášíme na EU žádné další pravomoci.

Za měsíc, který žádá kolega Sefzig, se nic zvláštního nezmění. Nebudeme mít více informací, možná budeme vědět, jak se zachová Německo. Představa, že nám někdo může vnutit euro, a že na nás spadnou záležitosti, které jsme nezavinili. Kdybychom splnili konvergenční kritéria a zachovali se podle přání občanů, kteří v referendu rozhodli o přístupové smlouvě a tudíž i o tom, že máme přijmout euro, tak máme stejně pořád další možnosti, jak přijetí eura oddálit, pokud bychom to mohli mít. I když budeme formálně splňovat všechna konvergenční kritéria, tak nástroje existují, kterými je možné proces přijetí společné měny blokovat, jako to např. s úspěchem činí Švédsko. Takovými jsou například rozhodnutí státu neúčastnit se mechanismů směnných kurzů, indikovaná nevole k účasti na mechanismu by pravděpodobně implikovala, že by euroskupina, potom greenville doporučení k přijetí české republiky do eurozóny. To už je další riziko podnikání.

Je třeba, abychom si uvědomili, že příklad Velké Británie nesedí, protože ČR leží ve středu EU. Nevím, jestli jsme nezapomněli, že 80 procent exportu jde do EU. Hospodářsky jsme na EU závislí a myslím si, že by nám nemělo být jedno, jestli existuje nebo neexistuje mechanismus stability. Nevím, jaká jiná možnost je. Pokud bychom chtěli říci, že na nás spadnou takové dluhy, že se z toho žádným způsobem nemůžeme dostat ven, mechanismy nepřijetí eura dále existují.

Také si myslím, že situace trvá velmi dlouhou dobu. Za měsíc se nic nestane a myslím si, že bychom dnes měli hlasovat.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Posledním s právem přednosti je pan ministr Vondra.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, neschvalujeme smlouvu nebo doplňky ke smlouvám kvůli tomu, abychom posílili nějaký vzkaz. Děláme to vždycky, což bylo vlastností této komory – po důkladném zvážení s jasnou hlavou, kdy víme, co děláme a proč to děláme.

O co tady jde? Tato drobná změna, článek 136, jediný důvod, proč se to před jeden a půl rokem domluvilo bylo Německo. Jeho se to týká dvojnásob, jednak jako člena eurozóny a největšího plátce záchranných balíků. Všichni víme, jak německý politický systém a ústavní soud velmi bedlivě dbá na soulad práva evropského a německého práva národního a protože víme, že v článku 125 smlouvy o fungování EU je zákaz beeoutu, tak kvůli tomu se dělala tato novela o jednom odstavci a dvou větách, které tady máte před sebou – pro to, aby to neshodil německý ústavní soud.

Za druhé – nás se to netýká, nejsme členy eurozóny. V momentu až jednou budeme rozhodovat o vstupu do eurozóny, samozřejmě budeme muset rozhodovat i o ESM. Pak se na nás bude vztahovat i tato drobná novela, která před námi leží na stole.

Je logické, že pro ten okamžik v budoucnosti, až se jednou budeme rozhodovat, tak to ESM spolu s mnoha jinými věcmi, které jsme tu diskutovali v minulosti a které ještě v budoucnu budeme diskutovat, protože ty problémy nejsou u konce a budou ještě vážné problémy mezi dneškem a momentem, kdy budeme rozhodovat o vstupu, tak to ESM bude tvořit pomyslný balík nových podmínek, kterými se eurozóna řídí, oproti momentu, kdy my jsme se během našeho vstupu zavazovali, že do eurozóny jednou vstoupíme. A pak to samozřejmě bude vážná debata a pak to pro některé z nás nebo z našich nástupců bude argument pro to být pro, anebo být proti. Ale teď se nás to netýká a řekl bych, že stoprocentně se nás to nebude týkat minimálně během působení této vlády.

Za třetí. Já bych chtěl ocenit práci výboru pro evropské záležitosti, protože všichni víte, že to tady v zásadě leží zaparkováno téměř rok, a tak jako to tradičně bývá, výbor pro evropské záležitosti a Luděk Sefzig odvedli vynikající práci, protože tehdy, když to sem přišlo poprvé, vláda k tomu musela zaujmout stanovisko a zároveň se zeptala obou komor Parlamentu na názor, než vláda řekla své ano, ale nebyl žádný důvod tehdy, abychom tady pro to zdvihali ruce, protože to skutečně bylo kvůli Německu a nebyl jediný důvod, minimálně do té doby, dokud nás Německo slušně nepožádá, abychom se k tomu postavili, tak to udělat, protože pak by to bylo skutečně, že jenom posíláme nějaký vzkaz sousedům, aniž bychom si aspoň počkali, že ti sousedé nás o něco slušně požádají. Čili bylo naprosto správně to odročit a bylo naprosto správně, že se horní komora tímto materiálem nezabývala. Fakticky tři čtvrtě roku, jestli se dobře pamatuji, jsme tu debatu neměli a teď se to vrací. Je to celkem logické, v Německu, jde ten proces do finále.

Takže pokud jde o názor můj a myslím si, že i vlády, a diskutoval jsem o tom s předsedou vlády, já nevidím žádný důvod, proč to odročovat dál. Můžeme se k tomu dneska postavit čelem. Spolková kancléřka, jak jste si všimli, nedávno navštívila Prahu, vedla tu oficiální jednání, velmi slušně požádala, abychom dotáhli ratifikaci změny článku 136 do konce, a z tohoto důvodu já pro to odročení již hlasovat nebudu a jsem připraven tu hlasovat i pro tu novelu. Měsíc se samozřejmě ještě počkat dá, nic se nestane, ale nic se nestane ani na poli česko-německých jednání. Ta už prostě proběhla k uspokojení české vlády a české strany.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře. A nyní se vracíme k pořadí přihlášených. Pan senátor Pospíšil. Předpokládám, že ne jako zpravodaj.

Senátor Jiří Pospíšil:  Ne, jako senátor. Paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já nemám co měnit na svém rozboru, který jsem přednesl v předchozí části tohoto projednávání. V tom jsem přesně citoval ze smluv i ze znění Lisabonské smlouvy a nikdy nikdo necitoval, anebo nevyvrátil nic z toho, co jsem tady citoval, takže prostě platí to, že nebudeme rozhodovat o přijetí do eurozóny. Jediný mechanismus, kterým bychom my mohli rozhodnout o nepřijetí do eurozóny, je zničit své vlastní hospodářství, čímž bychom naplnili ten článek, že pokud země dosáhne takových a takových výsledků, pak na návrh Komise rozhodne Rada o přijetí do eurozóny. Rozhodne Rada o přijetí do eurozóny, takže stačí nám dostat se do irské nebo řecké situace a máme to vyřešeno! To je náš způsob, jak můžeme rozhodovat, a to já přece nechci! Takže ve skutečnosti opravdu jsme referendem rozhodli o tom, že vstoupíme do eurozóny, až naplníme podmínky a Rada to uzná, tedy Komise to navrhne a Rada to uzná. Vůbec tam nijak nefigurujeme!

Musím ale reagovat na některé fráze, které se začaly teď používat. Fráze bezprostřední přechod kompetencí. To je naprosto neuvěřitelná věc! Bezprostřední přechod kompetencí nenastává nikdy mimo bezpodmínečné kapitulace. To je druh smlouvy, kdy nastává bezprostřední přechod kompetencí. Jinak když schválíme jakýkoliv legislativní akt, tak ho schvalujeme do budoucna. Vždycky! Kdybychom se rozhodli, že zavedeme trest smrti, tak také tím nikoho nepopravíme. Je potřeba, aby napřed někdo spáchal vraždu a podle toho zákona potom nějaký soud ho odsoudil. Čili tady naprosto stejně, když tuto smlouvu schválíme, změníme ten článek, tak bezprostředně nic se nestane, ale předurčili jsme tím, že jakmile tam budeme, tak to pro nás bude platit, a pak budeme platit podle rozhodnutí tak, jak je to v tom novém článku, čili my teď rozhodneme o tom, že v budoucnu naprosto spolehlivě, pokud ta situace nastane, a já neříkám, že nastane, může také nastat to, že EU začne hospodařit rozumně, liberálně a bude vydělávat peníze a naopak budou přebytky, ale pokud nastane, tak prostě platit budeme tím, že jsme převedli kompetence. Samozřejmě že v budoucnu žádný legislativní akt poctivý se nedělá do minulosti nebo do přítomnosti, všechny se dělají do budoucna!

Příklad Irska, jak se nám tu zbrávorává, tak zmíněné Irsko dosahuje podle odhadů pravděpodobnosti letošního deficitu kolem 14 %. Portugalsko více jak 7 % atd. Čili nějaké sny o nápravě tady moc nejsou. V Irsku se daří lépe, protože vláda začala rozhazovat.

Takže postoj, že máme schvalovat nevýhodné smlouvy jen proto, abychom na sebe neupozornili, jak tady řekl jeden z předchozích mluvčích, tak to považuji za hodně zbabělé. Já si myslím, že my jsme tu od toho, abychom hájili české zájmy. Schvalovat jenom tak – ano, kdysi nám to říkal nějaký státník, že jsme promeškali příležitost držet hubu. Možná, že bychom měli schválit všechno, co se jim líbí, abychom na sebe neupozorňovali a nedělali potíže.

Švédsko má jinou smlouvu s EU než my. Jinou ji má proto, že si ji vyjednalo. My jsme si ji nevyjednali a o přijetí do eurozóny opravdu rozhoduje Rada na návrh Komise, na rozdíl od Švédska, které v tom má výjimku a vyjednanou výjimku. Vynutilo si ji referendem. Takže prostě tam je to napsáno. Někdy je potřeba ty smlouvy číst i se všemi těmi stovkami stránek na konci. Tam se to dá najít a prostě Švédsko nemusí přijmout! Švédsko má právo se o tom rozhodnout samo. My toto právo nemáme.

To jsou jenom takové komentáře. Jinak nemám, co bych na tom měnil, a samozřejmě budu hlasovat proti.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Pan senátor Čunek je teď na řadě.

Senátor Jiří Čunek:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, de facto kdo z nás pozorně poslouchá, tak se opakují ty argumenty, které jsme už říkali před necelým rokem nebo půl rokem, kdy jsme tuto debatu tady vedli.

Já tedy připomenu ještě jednu věc a myslím si, že tady cesta je. Já nejsem žádný euroskeptik, ale pravdou je, že jsme byli podvedeni. Ve chvíli, kdy jsme vstupovali do EU, ve chvíli, kdy jsme měli referendum, tak jsme věřili, že Maastrichtská kritéria platí pro všechny a všechna ostatní kritéria, především ekonomická, platila také pro všechny ty státy, které přistupovaly do EU a posléze také do eurozóny. Zjistilo se, že to není pravda, protože Řecko jednoznačně, ale naprosto jednoznačně nevykazovalo ty parametry už v té době přístupu, nevykazovalo ekonomické parametry. Nevím, jak to bylo u Portugalska, to nechci tvrdit, protože jsem si ověřoval jenom to Řecko.

A jde tedy o to, že my všichni ostatní jsme se domnívali, že kritéria, která jsou uplatňována pro nás a na nás, tak že byla uplatňována pro všechny. O tom jsme byli ubezpečováni a zjistilo se, že to není pravda. Není to pravda! To zkrátka nikdo z nás nemůže popřít. A teď jsme před rozhodnutím, jestli schválit tento článek, ale skutečně to není tak, jak říkají někteří a říkali to i minule, že se můžeme rozhodnout, jestli do eurozóny vstoupíme. To zkrátka tak není. To pan kolega předřečník řekl naprosto jasně. Jakmile dosáhneme ekonomických parametrů, na výzvu bychom měli vstoupit. A to, že můžeme v tom nějak lavírovat, nebudeme chtít, to nás neopravňuje k tomu, že se chováme podle smlouvy. Podle smlouvy bychom měli vstoupit do eurounie.

Takže já vyzývám předkladatele k témuž, k čemuž jsem ho vyzval minule. Ono Švédsko má výjimku, a jestliže eurozóna něco potřebuje, tak my tu výjimku pořád můžeme vyřídit také. To není pravda, že ne! Každá smlouva je změnitelná po dohodě dvou stran či více stran v tomto případě. A já jsem přesvědčen, že to tak zkrátka lze udělat, takže my v tom patu tak úplně nejsme. Ale vadí mi to, že tady prohlašujeme, že tam asi nevstoupíme. Když Evropa bude v pořádku, tak můžeme tedy jít do eurozóny, a když nebude a budou tam dluhy, tak tam nepůjdeme, abychom neplatili. To je přece nesmysl!

Takže toto je můj názor. Já jsem ho říkal už minule a myslím si, že platí pořád.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Faktickou připomínku má kolega Pospíšil. Prosím, aby byla dodržena lhůta.

Senátor Jiří Pospíšil:  Musím se vám omluvit za jeden nepřesný údaj. Švédsko nemá výjimku, Švédsko si to vymohlo referendem o švédské koruně. Nemá výjimku, ale prostě je to respektovaný stav, který nikdo nemění. Dánsko má výjimku. Já se omlouvám za tuto nepřesnost. Po konzultaci s kolegou jsme to napravili. Takže prostě ta výjimka se vyjednat dá, akorát se to jmenuje Dánsko a ne Švédsko. Švédsko si to vymohlo tím, že uspořádalo referendum o tom, že si ponechá švédskou korunu, což ostatní respektovali prostě proto, že jinak by vyvolali velmi nepříznivý stav vůči EU ve Švédsku.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane kolego, a nyní paní senátorka Rippelová.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Já bych chtěla ještě reagovat na dvě věci a tady na kolegy mé předřečníky. Já cituji ještě ze stanoviska Komise:

Česká republika je dosud státem s výjimkou co do členství v měnové unii. Tato výjimka je stanovena ve čl. 4 aktu o podmínkách přistoupení k článku 139 Smlouvy o fungování EU. K zavedení eura, pro pana kolegu Čunka prostřednictvím paní předsedající, nemůže dojít proti vůli České republiky, neboť to vyžaduje řadu opatření, která nemohou nastat samovolně. Musí mj. být zrušena vlastní měna, a i kdyby EU teoreticky chtěla České republice euro v uvozovkách nutit, je omezena přinejmenším požadavkem jednomyslnosti při stanovení směnného kurzu podle čl. 140 odst. 3 Smlouvy o fungování EU. Bez stanovení směnného kurzu není přechod na novou měnu možný a ke stanovení kurzu je třeba souhlasu ČR. To je jedna věc.

A ještě druhá věc, co se týče samotného mechanismu, který bude vytvořen mezinárodní smlouvou mezi státy eurozóny, které tyto sjednají ve vlastní mezinárodně právní kapacitě, nebude vytvářen aktem přijímaným institucemi Unie. Budou to tedy členské státy a nikoliv Unie, kdo bude nastavovat parametry fungování Evropského stabilizačního mechanismus a vykonávat nad ním kontrolu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko. Zaregistrovala jsem, že se chce přihlásit pan ministr Schwarzenberg. Pane ministře teď, nebo po ukončení obecné? (Po ukončení.) Děkuji. Takže teď mám jednoho přihlášeno, a to je pan senátor Töpfer.

Senátor Tomáš Töpfer:  Děkuji, paní předsedající. Jenom takovou drobnou poznámku. Já si jenom vzpomínám, jak jsme tady na minulé schůzi řešili obecné referendum. Já si myslím, že to by byl ten pravý čas se zeptat, protože toto je vládní návrh, těch odborářů na náměstí, těch sto tisíc, jestli jsou pro tento pakt. Já jsem přesvědčen, že by vás vypískali! Děkuji mockrát.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Dalším přihlášeným je ještě jednou pan senátor Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo. Opravdu nechci prolongovat diskusi, ale sami vidíte, že je řada otázek, kterými bychom se měli ještě zabývat. Já chápu, že řada kolegů mimo komisi, ústavní výbor a mimo evropský výbor možná některé věci ani netuší. Když tady říkáme o tom, že nemůžeme být vstoupeni do eurozóny, tak neříkáme celou pravdu. To je pravda. Asi můžeme my sami pozdržet tu dobu vstupu a zřejmě kdybychom vyvolali referendum, což si myslím, že je velmi důležité politické rozhodnutí, které já osobně bych velmi podpořil v případě, že by se eurozóna tak dalece odchýlila od doby, kdy čeští občané o tom rozhodovali v roce 2003, ale v případě, že při plnění Maastrichtských kritérií nezavedeme směnný kurz, nebo když se odchýlíme od konvergenční křivky od přistupování k euru, tak to znamená jediné, že nebudeme mít přístup ke strukturálním fondům. To je ten trest za to. Není to trest, ale prostě je to podmínkou pro to, abychom mohli čerpat strukturální fondy, což v našem případě v současné době krize nejsou vůbec malé peníze! To jsou peníze do většiny investic. Ale říkám, to je samozřejmě na dlouhou dobu, na dlouhá jednání. V momentální situaci, kterou řešíme, a já vidím, že tady není velká podpora pro to, abyste ještě dovolili sledovat a skutečně sledovat to rozhodování v Bundestagu; nepochybuji o tom, že Irové v referendu rozhodnou pozitivně z toho důvodu, že si budou chtít zachránit kůži. Oni jsou ti, kteří nejvíce tlačí na to, aby byl přijat fiskální pakt jakožto podmínka k tomu, aby mohli začít čerpat Evropský stabilizační mechanismus, a protože Irsko je na tom tak špatně, jak na tom je, tak by si podřízli vlastní větev, kdyby pro to nehlasovali v referendu. Věřím tomu, že mají pud sebezáchovy a tentokrát odhlasují Irové v referendu změnu článku 136, o které dnes jednáme.

Pro nás je důležitá jedna věc. Pokud bychom neodsouhlasili tuto změnu, tak se domnívám, že bychom to – ne u nás... Mně velmi šokovala ta tvrdost, nekritičnost, neobjektivnost a nepřiměřenost našeho nepodpisu, to nebylo odmítnutí, nepodpisu fiskálního paktu, ke kterému máme pořád čas přistoupit, kdy skutečně my nejsme v roli dlužníka, abychom honem honem museli něco podpisovat jenom proto, abychom viděli, že jsme v tzv. středním proudu. A to, že to česká vláda neudělala hned během jedné nebo dvou nebo třech hodin, bylo v našem tisku – to, že to dělala opozice, to je celkem logické; ta bude vždycky hledat jakoukoliv příležitost ke kritice vlády, ale že to udělal i tzv. objektivní tisk v míře žádné tolerance, žádné diskuse, to mě nesmírně překvapilo.

A musím říct, že to nebyl případ, kdy jsme něco Evropě, eurozóně zabrzdili nebo zastavili, ale v tomto případě, tady bychom logicky ten proces zastavili. A já se domnívám, že to by skutečně bylo velice obtížně vysvětlitelné. I kdybychom nastokrát tvrdili, což není vůbec nepravdivé, že naopak se snažíme zachránit čisté plátce, naopak se snažíme zachránit prosperující ekonomiku k tomu, aby lidé, kteří tam pracují, aby neměli pocit, že čím víc vyrobí, tím to padá do větší díry, a to vede jednoznačně k velmi těžkému psychickému strádání každého takového člena společnosti, která na něco doplácí. Ale my bychom to obtížně vysvětlili, kdybychom byli jako první, anebo dokonce jako kdybychom byli jak jediní. A dá se předpokládat, že v případě země, která tento ESM mechanismus neschválí a bude jako první, že se celý ratifikační proces zastaví, tak jako se to stalo v případě Francie a Holandska v referendu o ústavní smlouvě. I to je možná důvod k tomu, proč skutečně není kam spěchat, ale pokud tedy, vážené kolegyně a vážení kolegové, budete chtít o tom skutečně rozhodnout dneska, berte v potaz i tato rizika, přičemž já za sebe tvrdím, pro mě je jediný problém to, že bychom to nedokázali vysvětlit, a pak přece jenom tam je ještě ten záchranný mechanismus, kdy se domnívám, že můžeme udělat dostatečný počet kroků k tomu, abychom nebyli vstoupeni do eurozóny, a když vstoupíme do eurozóny, abychom povinně nemuseli přijmout nařízení o Evropském stabilizačním mechanismu, o kterém se bude hlasovat jednohlasně. To hlasování, kdy už budou dlužníci žádat o krytí z Evropského stabilizačního mechanismu, tam už může být i ten, který s tím nesouhlasí, přehlasován vysoce kvalifikovanou většinou, která je někde kolem 90 % vážených hlasů. To je vysoká kvalifikovaná většina, ale tam už, kdyby to byla pouze ČR, může být přehlasována.

Já jsem jenom cítil povinnost vás na všechny tyto okolnosti, které se vám jeví jako drobnosti, ale které mohou v budoucnu být velmi důležité, jsem vás na ně chtěl upozornit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a ještě jednou pan kolega Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Moc se všem omlouvám, bude to krátké. Vážená paní předsedající, prostřednictvím vás paní kolegyni Rippelové chci vzkázat: To přeci je smlouva o budoucí smlouvě, ve které jsou dány podmínky, které jsme se zavázali splnit k tomu, abychom nakonec vstoupili do této měnové unie. Takže já se omlouvám, já ten text tady nemám, já jsem si ho velmi dobře přečetl při minulém vystoupení, které je již pár měsíců, ale jistě se tak významně nemění, protože jsem to říkal předtím stejně. Mně na tom vadí jediná věc: jestliže se k něčemu zaváži, tak to mám splnit a nemám dělat úhybné manévry, proč to či ono nechci. Zdá se mi, že daleko transparentnější je udělat, že když je tady změna nového článku, který nám nevyhovuje, i poté, co už jsem řekl, tak bychom měli apelovat na to, abychom právě proto mohli tu výjimku mít. A já jsem přesvědčen, jak znám jednání v EU, osobně jsem ho prodělal několikrát, jsem přesvědčen, že to je vyjednatelná pozice. Jenom si tady pořád říkáme, že něco nelze vyjednat. Není to pravda! A to je důvod, proč jsem řekl a říkám tyto věci, a nechci to opakovat.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Ještě jednou pan senátor Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil:  Já už jenom jednu větu. Omlouvám se. Ale to, co tady přednesli ti lidé, kteří říkali, že ještě musíme vyjednat kurzy a tak, tak to je trošku nefér strategie domluvy a argumentace, protože něco jiného je mezinárodní smlouva a něco jiného jsou technikálie, jak se provádí to, co bylo dohodnuto. A to je prostě o dvě třídy níž, to už stejně bude dělat banka a vláda a na to nejsou potřeba smlouvy tohoto typu. Prostě to je, skoro jako když prodáváte barák, a pak byste řekli, že nedáte klíč od domu, když jste ho prodali, že ještě musíte udělat dohodu o tom, kdy si přijdou pro klíč. Je to na stejné úrovni. Prostě pojďme se bavit na jakési úrovni rozhodování, a to je rozhodování: vstoupíme-nevstoupíme. Zavázali jsme se k tomu, že to určí Komise, a ne říct: ještě můžeme, až se bude domlouvat kurz, dělat špunprnágle. Bez toho nás nedonutí. Prostě když jsem prodal barák, tak ten člověk si ten barák také nepřevezme, když mu nedám klíče, anebo si tam nepozve policajty.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a zdá se, že do obecné rozpravy už se nikdo nehlásí, takže ji končím a v tuto chvíli tedy má prostor pan ministr.

1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg:  Vážená paní předsedající, slovutný SEnáte, zazněly pochyby o tom, jestli navržená změna je v souladu s ostatními ustanoveními zakládajících smluv EU, zejm. s čl. 125 Smlouvy o fungování EU, tzv. no bailout clause, zákaz odpovědnosti za závazky či převzetí závazku jiného členského státu Unie.

Otázka slučitelnosti finanční pomoci z Evropského mechanismu stability s uvedeným čl. 125 Smlouvy o fungování EU byla předmětem důkladných právních analýz. Právní služba Rady ve svém stanovisku ze dne 24. února 2011 už došla jednoznačně k závěru, že finanční pomoc dle podmínek Evropského mechanismu stability je slučitelná s čl. 125 Smlouvy o fungování EU, neboť předpokládané formy nákupu dluhopisů, půjček či úvěrů nepředstavují převzetí závazku jiného členského státu. Jedná se o půjčky či úvěry, u nichž je a) požadováno jejich zaplacení, b) úrokové podmínky se podstatně neliší od podmínek na finančních trzích, a c) jejich poskytnutí podléhá přísné podmíněnosti (v rámci makroekonomického ozdravného programu, zejména snižováním veřejného dluhu a deficitu rozpočtu atd.)

Ke stejnému závěru došlo Ministerstvo zahraničních věcí jako předkladatel materiálu a Ministerstvo financí jako věcný gestor problematiky. Uvedený závěr lze podpořit rovněž řadou dalších expertních studií a analýz.

Popravdě řečeno je mi při té opakované debatě poněkud líto, že se pořád opakují argumenty, které již byly dávno vyvráceny, mnohokrát prodiskutovány o této smlouvě. Já bych snažně prosil, abychom se konečně rozhodli a tuto smlouvu přijali. Všechny věcné otázky byly už dávno prodiskutovány. Další posunutí do konce května znamená jenom – i když bez toho se nevyhneme přijetí – další napínání našich partnerů a další pohoršení naší pověsti v rámci EU. Dávno jsme si tam už zjednali pověst věčného potížisty. A je pravda, že nevynecháváme jedinou možnost, jednu šanci udělat zase nějaký problém v EU. Jsme sice menší, ale i zde se zdatně snažíme, abychom naši pověst potížisty zachovali. Dle mého názoru to není prospěšné pro ČR, ani pro EU, tudíž bych chtěl velice poprosit tuto smlouvu schválit. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře. A nyní se ptám pana senátora Jiřího Pospíšila, zda si přeje vystoupit jako zpravodaj, aby nějakým způsobem okomentoval další průběh projednávání.

Senátor Jiří Pospíšil:  Jako zpravodaj mohu pouze přednést usnesení Senátu, a protože jde o smlouvu, je to jedině možné.

Přečtu vám tedy návrh usnesení, o kterém se pak samozřejmě vyjádříme v hlasování:

Usnesení Senátu k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro (senátní tisk č. 82:

Senát dává souhlas k ratifikaci Rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejich měnou je euro, které bylo přijato Evropskou radou ve dnech 24. až 25. března 2011.

Jiný návrh usnesení není možný.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. A dříve, než přistoupíme k hlasování, bude tady zřejmě procedurální návrh. Hlásí se pan senátor Richard Svoboda.

Senátor Richard Svoboda:  Paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, chtěl bych požádat o desetiminutovou přestávku pro klub ODS. Sejdeme se tady v sále. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Žádosti se vyhovuje, sejdeme se v 18.11 hodin a pak přistoupíme k hlasování.

(Jednání přerušeno v 18.01 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 18.10 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Vážené kolegyně a kolegové, čas na vyžádanou přestávku uplynul, budeme pokračovat v jednání a prosím vás, abyste zaujali svá místa. Dovolím si vás všechny odhlásit v tuto chvíli a prosím, abyste se znovu přihlásili.

Celou proceduru projednávání tohoto návrhu jsme již absolvovali a nám teď zbývá přistoupit k hlasování.

První, o čem budeme hlasovat, je návrh na odročení, který přednesl kolega Sefzig. Termín, do kterého žádá o odročení, je 31. květen 2012.

Přistoupíme k hlasování. Hlasujeme o tom, že Senát odročuje mezinárodní smlouvu do 31. května 2012.

Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že to bylo hlasování pořadové číslo 16. Ze 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 se pro vyslovilo 19, proti bylo 33, tento návrh nebyl přijat.

A nyní přistoupíme k hlasování o návrhu usnesení, který přednesl zpravodaj kolega Jiří Pospíšil. Je to hlasování o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci Rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro, které bylo přijato Evropskou radou ve dnech 24. – 25. března 2011.

V sále je nás aktuálně přítomno 62, kvorum v tomto případě je 38.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto usnesením, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Tento návrh byl přijat. Bylo to v hlasování pořadové číslo 17. Ze 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 38 se pro vyslovilo 49, proti bylo 9. Návrh tedy byl přijat.

Končím projednávání této smlouvy. Děkuji navrhovateli a zpravodaji.

Můžeme přistoupit k dalšímu bodu, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Belgickým královstvím, Bulharskou republikou, Českou republikou, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Estonskou republikou, Irskem, Řeckou republikou, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Italskou republikou, Kyperskou republikou, Lotyšskou republikou, Litevskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Maďarskou republikou, Republikou Malta, Nizozemským královstvím, Rakouskou republikou, Polskou republikou, Portugalskou republikou, Rumunskem, Republikou Slovinsko, Slovenskou republikou, Finskou republikou, Švédským královstvím, Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (členskými státy Evropské unie) a Chorvatskou republikou o přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii

Tisk č. 301

Je to senátní tisk č. 301. Vládní návrh uvede ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, kterého prosím, aby přistoupil k mikrofonu.

1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg:  Vážená paní předsedající, slovutný Senáte. Návrh, který se předkládá Smlouva o přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii, již byl projednán výborem pro záležitosti Evropské unie a výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Oba orgány doporučily Senátu vyslovit souhlas s ratifikací této smlouvy.

Dovolte, abych ve stručnosti připomněl, že Chorvatská republika požádala o členství v Evropské unii v roce 2003. Přístupová jednání byla zahájena v roce 2005 a ukončena v červnu 2011. Výsledky vyjednávání pak byly vtěleny do Smlouvy o přistoupení, která byla podepsána dne 9. prosince 2011 v Bruselu a na jejímž základě by se Chorvatská republika měla stát členským státem Evropské unie dne 1. července 2013. Podmínkou ovšem je, aby všechny smluvní strany do 30. června 2013 završily své ratifikační procesy a u depozitáře, vlády Italské republiky, uložily své ratifikační listiny.

Nedílnou součástí Smlouvy o přistoupení je akt o přistoupení, v němž jsou podrobně upraveny podmínky přijetí Chorvatské republiky do Evropské unie, včetně přechodných období, která byla sjednána Chorvatskou republikou a stávajícími členskými státy.

Po přistoupení se působnost orgánů Unie rozšíří na Chorvatskou republiku a změní se tedy podstatným způsobem výkon pravomocí, které již byly na Evropskou unii přeneseny.

V souvislosti s přistoupením jsou rovněž v některých případech rozšiřovány pravomoci unijních orgánů. Proto je třeba smlouvu o přistoupení kvalifikovat jako mezinárodní smlouvu ve smyslu článku 10a Ústavy České republiky a k její ratifikaci bude nutný souhlas Parlamentu České republiky udělený ústavní většinou.

Závěrem mi dovolte podotknout, že vstupu Chorvatské republiky do Evropské unie je Česká republika dlouhodobě velmi příznivě nakloněna. Několik let jsme opravdu o toto v Bruselu bojovali. Vedle toho budu i nadále podporovat integrační úsilí ostatních zemí Západního Balkánu.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře, prosím, posaďte se nazpět ke stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a přijal usnesení, která vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 301/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Trpák. Garančním výborem je výbor pro záležitosti Evropské unie. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 301/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Táborský, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Josef Táborský:  Vážená paní předsedající, pane místopředsedo vlády, kolegyně a kolegové. Diplomatické vztahy Evropské unie s Chorvatskem byly navázány již v roce 1992 a v říjnu roku 2001 pak došlo k podpisu stabilizační a asociační dohody. Jednání o podmínkách členství byla zahájena v roce 2005 a ukončena v červnu loňského roku.

Na základě Smlouvy o přistoupení, jejímž vypracováním byl proces vyjednávání završen, by se Chorvatská republika měla stát za podmínky ratifikace všemi smluvními stranami, tak jak hovořil pan místopředseda vlády, členským státem dnem 1. července roku 2013.

Příprava textu Smlouvy o přistoupení byla přísně podmíněna výsledky politických jednání v jednotlivých 35 přístupových kapitolách. Souběžně s tím byly prováděny tzv. technické adaptace, tj. úpravy sekundární legislativy Evropské unie, nezbytně související se vstupem Chorvatské republiky do Evropské unie. Tyto technické adaptace budou přijaty mimo Smlouvu o přistoupení ovšem na základě předchozí politické shody všech smluvních stran.

Začátkem října 2011 byl text Smlouvy o přistoupení odsouhlasen smluvními stranami a předán Evropskému parlamentu a Komisi. Po obdržení souhlasu Evropského parlamentu a po konzultaci s Komisí Rada Evropské unie jednomyslně schválila rozhodnutí o přijetí Chorvatské republiky do Evropské unie. Dne 9. prosince 2011 na jednání Evropské rady byla Smlouva o přistoupení podepsána všemi smluvními stranami a následně předložena do ratifikačních procesů.

Smlouva o přistoupení se skládá z vlastní smlouvy a aktu o přistoupení, který je řešen v pěti částech.

Smlouva o přistoupení je z vnitrostátního hlediska mezinárodní smlouvou dne článku 10a Ústavy, neboť rozšířením Evropské unie o nový členský stát Chorvatsko současně dojde ke změně primárního práva.

K ratifikaci Senátu předložené smlouvy je pak potřeba souhlas Parlamentu udělený třípětinovou většinou všech poslanců a třípětinovou většinou přítomných senátorů.

Výbor pro záležitosti Evropské unie doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací smlouvy mezi členskými státy EU a Chorvatskou republikou o přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Pavel Trpák? Vystoupí, prosím.

Senátor Pavel Trpák:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi přečíst 197 usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost z 21. schůze, konané dne 4. dubna 2011.

Je to usnesení k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Belgickým královstvím, Bulharskou republikou, Českou republikou, Dánským královstvím, Spolkovou republikou Německo, Estonskou republikou, Irskem, Řeckou republikou, Španělským královstvím, Francouzskou republikou, Italskou republikou, Kyperskou republikou, Lotyšskou republikou, Litevskou republikou, Lucemburským velkovévodstvím, Maďarskou republikou, Republikou Malta, Nizozemským královstvím, Rakouskou republikou, Polskou republikou, Portugalskou republikou, Rumunskem, Republikou Slovinsko, Slovenskou republikou, Finskou republikou, Švédským královstvím, Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (členskými státy Evropské unie)a Chorvatskou republikou o přistoupení Chorvatské republiky k Evropské unii (senátní tisk č. 301).

Po odůvodnění zástupce překladatele Ing. Jiřího Schneidera, prvního náměstka ministra zahraničních věcí, a zpravodajské zprávě senátora Tomáše Kladívka a po rozpravě výbor:

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předložené smlouvy,

II. určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Tomáše Kladívka,

III. pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. A já otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil pan místopředseda Přemysl Sobotka.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já prostředí Chorvatska znám z různých diskusí, které jsme měli na politické úrovni. Velmi mě potěšilo, že po všech peripetiích Chorvaté splnili všechny podmínky, které byli při předstupních rozhovorech.

Já vstup Chorvatska opravdu, opravdu vítám, ale pevně věřím, že si vyjednalo poněkud lepší podmínky, než jsme si vyjednali my, aby Chorvaté nemuseli za čas řešit podobný problém, jako jsme řešili my před chvilkou.

Věřím také, že Evropská unie brzy také dospěje k závěru, že další země, které chtějí vstoupit do Evropské unie, ať jsou z Balkánu nebo i odjinud, dostanou tu šanci, aby evropský prostor byl skutečně evropským prostorem, který se vrátí k těm čtyřem základním pilířem, na kterých Evropská unie vznikla.

Pevně věřím, že Senát dá více než třípětinovou většinu. Díky.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane místopředsedo. Do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Stanislav Juránek.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážený pane místopředsedo vlády, vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Já využívám této příležitosti, jenom abych vám sdělil, že u nás existuje na jižní Moravě také chorvatská menšina, a abych vás také seznámil s tím, že už řadu let Jihomoravský kraj má dobrý vztah s chorvatskými regiony.

Po celou tu dobu můžeme říci, že se Chorvatská republika snažila velmi usilovně vstoupit to Evropské unie a byla si plně vědoma toho, jaké závazky musí splnit a jaké závazky musí vzít na sebe.

A protože jsme měli i možnost zprostředkovávat tam část evropské pomoci už jakoby z předvstupním fondů, dovolím si říci, že Chorvatská republika je připravena na vstup do Evropské unie. A já budu velmi rád, když budu moci být jedním z těch, kteří tomu přispějí dnes svým hlasováním. Věřím, že společně dáme dohromady třípětinovou většinu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan předseda Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Paní místopředsedkyně, pane místopředsedo vlády, i já vystupuji s podporou a jsem také rád, že negociační jednání pokročila tak, že Chorvatsko dojednalo všechny podmínky a splňuje všechny podmínky a stane se dalším členem velké rodiny, kterou nazýváme Evropská unie. Myslím si, že je to v jiné době, než jsme vstupovali my. Chorvatsko vstupuje v době, kdy EU je asi v nejsložitějším období od svého vzniku, a o to je cennější jejich výsledek. Ukazuje se, že státy, které v posledních dvou etapách, to myslím to rozšíření, kde bylo Řecko, Španělsko, Portugalsko, a ta poslední etapa, kde jsme byli my a pak ještě bylo Bulharsko a Rumunsko, že v těchto obdobích sice poměrně rychle se vstupovalo, dosáhlo se určité shody, pokroku, došlo, bych řekl, k vyrovnání podmínek v oblasti obecně politické, to znamená přihlášení se k principům parlamentní demokracie, přihlášení se k principům čtyř svobod, na kterých stojí EU, a také to promítnout do národních legislativ, ale co se ukazuje, že se nepovedlo, to je tzv. reálná konvergence v ekonomické a hospodářské oblasti. A to je dneska tedy příčinou, proč má EU ty problémy, které má.

Já se domnívám, že Chorvatsko vzhledem ke své hospodářské výkonnosti nemusí a nebude následovat vývoj některých států jižního křídla. Proto o tom mluvím, že to jižní křídlo EU se ukazuje, že je zranitelnější a že naši přátelé v Chorvatsku si na to dají pozor. Je to důležité proto, že kdyby Chorvaté měli z titulu vstupu do EU větší problémy a EU by měla s jejich vstupem nějaké důsledky, které by komplikovaly další procesy v EU, tak by to bylo velmi nepříznivou zprávou pro celý systém východního partnerství, protože můžu potvrdit, že v rámci východního partnerství je mnoho zemí, které čekají a snaží se o pokrok v přístupových jednáních. A my jsme se včera vrátili se skupinou z Gruzie a naši gruzínští přátelé vyvíjí skutečně v kavkazském prostoru největší iniciativy a dosáhli největšího pokroku v tom, aby se mohli tomuto peletonu, který se dotahuje k EU, co nejrychleji přiblížit. A oni potřebují naději. Oni potřebují naději, že jejich práce má cíl a jejich cílem, je to určitý mezistupeň, je vstup do euroatlantických struktur, včetně EU. Takže nezapomínejme na další země. Připojuji se k těm, kteří tady přede mnou o tom hovořili. Nezapomínejme na východní partnerství, že ho musíme podporovat, protože naši přátelé a kolegové a i zástupci parlamentů v západních zemích nejsou bezprostředně s východní částí tak spjati, upínají se spíše k vlastním problémům, než že koukají příliš do budoucna, a myslím si, že to je naším úkolem, abychom východní partnerství připomínali a abychom za ty naše partnery, a doufám v budoucnu i partnery v EU, ztráceli neustále hlas, protože oni potřebují vidět, že my jsme nezapomněli, že nejsme sobci, že nemyslíme sami na sebe a že to myslíme s jejich pomocí skutečně vážně. Takže také bych prosil, abychom dali podporu Chorvatsku co největším počtem hlasů, a tím vyslali i naději, signál pro další země balkánského, ale i dalšího východního prostoru, že pokud budou držet principy jak v politické, tak v ekonomické oblasti učiní pokrok, tak že skutečně to s nimi myslíme vážně a že je do té velké rodiny EU chceme. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane předsedo. Ptám se, jestli ještě někdo se hlásí do obecné rozpravy. Ale nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda se chce k rozpravě vyjádřit. Nechce. Pan senátor Táborský jako garanční zpravodaj.

Senátor Josef Táborský:  V rozpravě vystoupili tři senátoři, ve všech vystoupeních zazněla podpora s přistoupením Chorvatska, je tedy jediný návrh – doporučení vyslovit souhlas s ratifikací smlouvy.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji, a o tom teď budeme hlasovat po znělce.

Takže hlasovat budeme o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi zeměmi EU a Chorvatskou republikou o přistoupení Chorvatské republiky k EU. V sále je aktuálně... Na doporučení pana předsedy vás odhlásím a prosím o nové přihlášení. Aktuálně tedy je přítomno 57 senátorek a senátorů, kvorum v tomto případě je 35. Zkontrolujte si prosím, jestli svítí všechno.

Zahajuji tedy hlasování. Kdo souhlasí s ratifikací, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Návrh byl přijat (potlesk), a to všemi hlasy přítomných senátorek a senátorů. Myslím, že jsme do Chorvatska vyslali jasný signál.

Děkuji navrhovateli i zpravodajům a ukončím projednávání tohoto bodu.

Kolegyně a kolegové, abychom využili čas do 19 hodin, kdy můžeme jednat a hlasovat, můžeme projednávat v tuto chvíli senátní návrhy zákonů a já navrhuji, abychom se pokusili do 19. hodiny projednat návrhy zákonů, senátní tisky číslo 329, 333 a 337. Kdo souhlasí s tímto, nechť v hlasování stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo by byl proti projednávání těchto bodů, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Tento návrh byl přijat. V hlasování pořadové číslo 19 z 53 při kvoru 27 se pro vyslovilo 49, proti 0.

A můžeme tedy přistoupit k projednávání senátního tisku číslo 329, což je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 329

Návrh nám uvede pan senátor Petr Pakosta, který již kráčí k pultíku.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, po téměř dvouletém martyriu před vámi leží návrh senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Předložený návrh se týká nejvyššího orgánu Komory daňových poradců ČR, a tedy její valné hromady. Současná úprava pravidel pro fungování komory a její valné hromady pochází z doby, kdy Komora daňových poradců jako profesní organizace sdružující několik stovek daňových poradců vznikala. Postupem času, a to i s ohledem na nárůst počtu členů komory, se ukázalo, že tato úprava je zastaralá, nefunkční a neodráží skutečné zastoupení aktivních členů komory.

To se týká zejména zákona stanoveného požadavky nadpoloviční přítomnosti členů komory jako podmínky pro usnášeníschopnost valné hromady, a to buď osobně nebo na základě plné moci. V době, kdy zákon vstupoval v platnost, byl počet členů komory několikanásobně nižší a zajištění tohoto ustanovení v praxi nevyvolávalo žádné výraznější problémy. V současné době však praktické problémy splnění požadavků přítomnosti více než 2 100 členů, jakožto minimálně 50% kvora vedou ke stavu, kdy fyzicky je přítomno několik starých daňových poradců a následně větší počet je přítomen pouze virtuálně na základě udělené plné moci. To vede ke stavu, kdy většina plných mocí je v rukou malého počtu osob, což má za následek mírně řečeno porušení principu profesní samosprávy. Na základě zkušeností z ostatních svým způsobem a fungování velmi podobných profesních organizací je zřejmé, že třeba pravidla pro svolávání a fungování valné hromady komory daňových poradců změnit tak, aby tato pravidla odpovídala současného stavu. Předložený návrh si proto částečně klade za cíl – je zřejmé, že zákon o daňovém poradenství obsahuje problematických míst více a jako nejpalčivější problém jsou odbornou veřejností tedy daňovými poradci, vnímána právě ustanovení o valné hromadě.

Předložený návrh zákona tedy ruší onu zmíněnou podmínku účasti 50 % členů komory jako předpokladu usnášeníschopnosti valné hromady a zachovává možnost zastoupení jiným členem komory na základě plné moci s tím, že počet zastupovaných členů komory jedním daňovým poradcem je omezen na pět. V přechodných ustanoveních se potom upravuje případ, kdy by valná hromada byla svolána přede dnem účinnosti tohoto zákona a konala se po dni účinnosti tohoto zákona a ukládá se povinnost komoře daňových poradců uvést své stanovy do souladu s tímto zákonem do 12 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona. Připomínám, že valná hromada komory daňových poradců, která se konala v říjnu minulého roku, tento návrh výraznou většinou podpořila s tím, že navrhla Poslanecké sněmovně, aby provedla ono zmíněné omezení počtu zastupovaných daňových poradců právě na pět a PS v průběhu legislativního procesu tomuto návrhu vyhověla.

Tolik k představení zákona. Prosím o laskavé projednání a schválení. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 329/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Lajtoch, kterého nyní prosím o zpravodajskou zprávu.

Senátor Jiří Lajtoch:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane senátore, vážené kolegyně, kolegové. Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 523/92 Sb., o daňovém poradenství a komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů, se po dvou letech od jeho předložení senátory zpracovateli, vrací zpět do Senátu k završení své legislativní procedury. Účelem předložené senátní novely zákona o komoře daňových poradců je napravit určité nedostatky platné úpravy, byť změněné, avšak z hlediska profesní samosprávy velmi důležité oblasti týkající se svolávání a konání valné hromady jako nejvyššího orgánu komory. Návrh nově stanoví případy, kdy je prezidium komory povinno svolat řádnou a mimořádnou valnou hromadu, v jakém časovém termínu a jakým způsobem s tím, že uvedená pravidla jsou převzata z platných stanov komory. Stejně tak jsou z platných interních předpisů komory, konkrétně volebního řádu převzata zákonná pravidla pro zvolení, resp. odvolání člena orgánů komory. Určitým sporným bodem původního návrhu bylo ustanovení, podle něhož bylo na základě negativních zkušeností z praxe a v návaznosti na zrušení podmínky kvora usnášeníschopní byla vyloučena schopnost zastoupení člena komory na valné hromadě tak, jak to platí více než 15 let, např. projednání valné hromady České advokátní komory.

Návrh zákona obsahuje přechodná ustanovení pro případ, že před datem účinnosti zákona byla již valná hromada komory schválena a nadále stanoví povinnost komory uvést stanovy do souladu s novou zákonnou úpravou. Účinnost zákona se navrhuje prvním dnem 3. kalendářního měsíce po jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů. Návrh novely zákona zpracovaný senátory Jiřím Bisem, Vítězslavem Jonášem, Karlem Korytářem, Adolfem Jílkem, Jiřím Žákem, Jiřím Oberfalzerem, v čele se senátorem Petrem Pakostou, byl Senátu předložen 14. dubna 2010. V časové posloupnosti dvou let se po projednání a vrácení k dopracování Senátu příslušného senátního návrhu zákona uskutečnilo na 36. schůzi PS dne 21. března 2012, proběhlo hlasování nejprve o pozměňovacím návrhu rozpočtového výboru, který byl za souhlasu zástupců Senátu jako předkladatele senátora Pakosty přijat 133 hlasy ze 174 přítomných poslanců a potom hlasování schválen senátní návrh zákona ve znění pozměňovacího návrhu, který byl stejným počtem hlasů schválen s tím, že proti hlasovali tři poslanci.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 25. schůzi konané 17. dubna 2012 návrh zákona, kterým se mění zákon č. 523/92 Sb., o daňovém poradenství a komoře daňových poradců České republiky ve znění pozdějších předpisů doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jiřího Lajtocha. Toť vše.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Já se nyní ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo si přeje vystoupit v rozpravě k tomuto návrhu zákona? Zdá se, že nikdo, takže obecnou rozpravu končím. Pan navrhovatel ani pan garanční zpravodaj se nemají k čemu vyjádřit, takže můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu schválit.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 49 senátorek a senátorů, kvorum je 25. Já zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové č. 20 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 47, proti nula. Návrh byl přijat. Blahopřeji, pane senátore.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Můžeme se pokusit ještě o jeden zákon v následujících 11 minutách a jedná se o senátní tisk č. 333.

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Oberfalzera a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 333

Jedná se o první čtení a uvede ho pan senátor Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:  Paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, ježto jsme také spolu schválili změnu způsobu volby prezidenta republiky, je dobré, aby se na tuto volbu vztahovala stejná pravidla, jako na jiné kandidáty do jiných ústavních institucí. Proto je také důležité, aby i pro kandidáty na prezidenta republiky byla zapovězena propagace či reklama na soukromých elektronických médiích, tzn. rozhlase a televizi neveřejnoprávní povahy.

V krátké důvodové zprávě zmiňuji zejména, jménem našich ostatních kolegů, kteří se připojili k tomuto návrhu, že argumenty mají stejnou logiku jako u ostatních druhů voleb, tj. vytvořit rovné podmínky pro kandidáty, protože propagace ve veřejnoprávních médiích je stanovena rovně, pro všechny stejně; v losovaném pořadí. Kdežto v komerčních médiích by rozhodovaly finance, a pak by mohl vítězit kandidát, který má nejvíce prostředků, což by neprospělo demokracii v této republice.

Žádám tedy, abyste tuto jednoduchou novelu podpořili. Spočívá pouze ve vložení těchto slov do návrhu zákona, a sice "prezidenta republiky". Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Petra Bratského, kterému bych ráda udělila slovo, ale... Nemáme zpravodaje.

V tomto případě, a vzhledem k tomu, že do 19.00 nám skutečně zbývá velmi krátká chvilka, tak přerušuji projednávání.

Prosím, abychom se zde zítra sešli v 9.00 hodin. Děkuji.

(Jednání ukončeno v 18.52 hodin.)