Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 19. schůze Senátu
(2. den schůze – 15.03.2012)

(Jednání zahájeno v 9.02 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 19. schůze Senátu. Prosím vás, abyste se zaregistrovali, protože je nás tu určitě více, než je dosud zaregistrováno. A sděluji vám, že z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Otakar Veřovský, Miloš Vystrčil, Miroslav Krejča, Jan Horník, Karel Kapoun, Jozef Regec, Jiřina Rippelová, Pavel Lebeda, Václav Homolka, Jan Hajda, Petr Šilar, Miroslav Nenutil a Stanislav Juránek.

Dříve, než zahájíme první bod, prosím, aby se ujala slova paní předsedkyně klubu TOP 09 Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Dobré jitro, dámy a pánové. Já mám procedurální návrh. Z pověření pana ministra Karla Schwarzenberga vás prosím o vyřazení senátního tisku č. 82, což je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji. A protože se jedná o změnu pořadu, budeme hlasovat bez rozpravy. Budeme hlasovat o vyřazení bodu 19, tj. senátního tisku č. 82 z pořadu schůze. Aktuálně je přítomno 34 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 18.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování č. 36 registrováno 35, kvorum pro přijetí 18, pro návrh 33, proti jeden. Návrh byl schválen a bod č. 19, tj. senátní tisk č. 82 je z pořadu 19. schůze Senátu vyřazen.

Následujícím bodem je

 

Návrh zákona o mediaci a o změně některých zákonů

Tisk č. 290

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 290. Návrh uvede ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, kterého mezi námi vítám a uděluji mu slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dobré ráno. Dovolte mi, abych stručně představil tento úplně nový zákon z dílny ministerstva spravedlnosti, jehož cílem je dát jasná pravidla pro mimosoudní řešení soudních sporů.

O co jde? Jde o to, že většina zemí, které se hlásí k principům demokratického právního státu, má právní úpravu, právní předpis, který stanovuje pravidla pro to, jak určitý typ civilních soudních sporů, zvláště je-li zde vůle účastníků takovéhoto soudního sporu, řešit mimosoudně, řešit na základě dohody a konsenzu. K tomu, aby takováto forma dohody, konsenzu, mimosoudního řekněme rozhodnutí mohla fungovat, je třeba mít pro to jasná pravidla a mimo jiné stanovit, před kým je možné takovouto dohodu uzavřít a jaké řekněme kvalifikační předpoklady takovýto smírce, mediátor, má splňovat.

O tom všem je zákon, který dnes projednáváte, který stanovuje jasná pravidla pro to, jak má takovéto mimosoudní řízení nebo takovéto soudní dohadování mezi účastníky sporu probíhat. Dále je jasně stanoveno, kdo může takovéto jednání moderovat a korigovat, to znamená, jaké jsou zákonné podmínky pro to, aby někdo mohl být oficiálně mediátorem a mohl za to pobírat odměnu. A zákon dále stanoví další věci s tím související, jako je například to, jaké následky, resp. účinky takováto dohoda, uzavřená před mediátorem má.

Nechci vás zde obtěžovat jednotlivými detaily, nicméně alespoň tolik chci říci, že tento zákon stanovuje jasná pravidla a podmínky pro ty, kteří se chtějí stát mediátory. Stanovuje jasné zákonné podmínky, to znamená například vysokoškolské magisterské vzdělání, stanovuje podmínky pro složení zkoušky, kterou bude organizovat ministerstvo spravedlnosti, a stanovuje také podmínky pro to, aby někdo mohl být zapsán do veřejného seznamu mediátorů. Tento seznam povede ministerstvo spravedlnosti, které ostatně je právě správním orgánem určeným k úkonům, které souvisejí s výběrem, zkoušením a zápisem mediátorů do veřejného seznamu a také do působnosti ministerstva spravedlnosti spadá samotné trestání mediátorů, pokud poruší zákon.

Určitou výjimkou v rámci skupiny mediátorů jsou advokáti, kteří mohou také vykonávat tuto činnost, pokud splní zákonné podmínky. O tom se vedla velká debata na půdě Poslanecké sněmovny, kdy Poslanecká sněmovna se nakonec rozhodla, a podle mého názoru správně, aby dohled a případné trestání mediátorů – advokátů nevykonával stát jako takový skrze ministerstvo spravedlnosti, ale aby tuto činnost nad advokáty, tento dohled nad mediátory – advokáty vykonávala Česká advokátní komora, což je veřejnoprávní korporace, která ze zákona již dnes dohlíží na činnosti advokátů a v případě, že advokát poruší zákon, či stavovské předpisy, tak má pak oprávnění skrze své kárné orgány advokáty postihnout.

Myslím si, že je správný pohled, který zvítězil v Poslanecké sněmovně, který říká, že advokát je nezávislá právní profese na státě, proto také vznikla Česká advokátní komora, která jaksi má zaručit, že stát nebude trestat advokáta, který si třeba dovoluje hájit zájmy klienta proti státu, atd., a že jen velmi obtížně může být rozlišitelné, kdy advokát vykonává činnost mediátora, kdy vykonává činnost advokáta, resp. ono to bude rozlišitelné v té činnosti, ale může být zneužitelné, pokud by advokáty, byť za jinou než advokátní činnost, mohl trestat stát skrze ministerstvo spravedlnosti. Proto také trestání advokátů – mediátorů nakonec poslanci svěřili České advokátní komoře právě z důvodu obavy, aby nedošlo k zneužití toho, že by stát mohl mít instrumenty, jak trestat advokáty a například tak vykonává za určitých nepříznivých okolností určitý nátlak na advokáta, aby třeba v určité kauze, kde zastupuje klienta proti státu, nebyl tak "agilní" a byl jaksi více "smírný", protože jinak bude postižen státem například v jiné své činnosti v oblasti mediací.

Vím, že v demokratickém právním státě takové riziko asi není příliš vysoké, myslím, že v tuto chvíli nehrozí, ale nikdy nevíme, jakým směrem se vývoj této společnosti může ubírat, a proto je dobré takovéto pojistky ochrany v zákoně asi mít.

Tím jenom vysvětluji jednu věc, která vyvolala velkou debatu na půdě PS.

Co bylo dále debatováno je to, jaké následky mediační dohoda má mít. Převážil více méně názor, se kterým se opět ministerstvo ztotožňuje, že mediační dohoda jako taková nemá mít sama o sobě následky řekněme veřejnoprávní povahy, neměla by být vykonatelná. Je to v zásadě fakticky neformální dohoda účastníků. Nicméně zákon by měl stanovit pravidla, za kterých se takováto dohoda může stát vykonatelnou, a stanovit podmínky, za kterých takováto mediační dohoda může nahradit rozhodnutí soudu. Toto nastává v případě, kdy takovouto mediační dohodu odsouhlasí soud v podobě smíru. Pak má takováto dohoda charakter soudního rozsudku.

Myslím, že tento postup je správný, to znamená a priori nedělat z mediačních dohod něco více, než je dohoda dvou soukromých subjektů. Na druhou stranu je dobré mít zde pravidla pro to, aby se mohla takováto mediační dohoda povýšit řekněme na právní titul, na exekuční titul, a ten postup je zde jasně stanovený.

Touto otázkou se zabýval také váš ústavně-právní výbor, který doporučil určité změny, lhůty atd. v situaci, kdy soud schvaluje mediační dohodu. Chci říct, že ministerstvo spravedlnosti s tímto pozměňovacím návrhem nemá problém a jsme připraveni souhlasit s usnesením vašeho ústavně-právního výboru.

Dámy a pánové, já zde dále nechci hovořit. Chci v zásadě shrnout a zdůraznit, že tento zákon, který není až tak viditelný mediálně, superatraktivně atd. je myslím cenným příspěvkem do debaty o tom, jak odbřemenit české soudy a jak umožnit, aby určitá část sporů byla řešena mimosoudně na základě konsenzu a dohody.

Ještě úplně na závěr dodávám, že určitá specifika nebo určitá speciální pravidla platí pro oblast tzv. rodinné mediace, kdy se řeší spory z rodinného práva, kde dotyčný mediátor ještě musí mít další zkoušky, které jsou právě zaměřeny na rodinné vztahy, zaměřeny do této specifické oblasti.

Dámy a pánové, já vás prosím o podporu tohoto zákona. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 290/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji vám. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové. Pan ministr tady řekl takřka vše. A já hned na začátku dne mu mohu říci, že mi udělal hezčí den proto, že předem řekl, že nemá problém s žádným pozměňovacím návrhem ústavně-právního výboru, což je významný posun nejlepším směrem.

Já jako obvykle vám řeknu takové ty legislativní náležitosti, resp. poznámky, které jsou nutné vždycky sdělit k ověření dat.

Návrh zákona byl předložen vládou dne 7. července 2011, dne 21. září 2011 proběhlo na 23. schůzi Poslanecké sněmovny první čtení, ve kterém byl návrh zákona přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru. Tento výbor svým usnesením č. 105 ze dne 18. ledna 2012 doporučil Poslanecké sněmovně, aby návrh zákona schválila ve znění jím přijatých pozměňovacích návrhů. Druhé jejich čtení, to znamená dolní komory českého Parlamentu, se konalo 31. ledna 2012. Na jejich 33. schůzi k výborovým pozměňovacím návrhům přibyly další dva návrhy od poslankyně Karolíny Peake a poslankyně Jitky Chalánkové. Ve třetím čtení na téže 33. schůzi, ale 10. února 2012, poté, co neprošel návrh na vrácení návrhu zákona do druhého čtení, byly přijaty ty pozměňovací návrhy ústavně-právního výboru, které měly podporu pana ministra spravedlnosti. V závěrečném hlasování byl návrh zákona podle mého názoru zcela jednoznačně přijat, protože pouze tři poslanci byli proti.

Poslanecká sněmovna postoupila nám jako Senátu Parlamentu ČR tento návrh zákona dne 20. února 2012, přičemž lhůta pro jednání v horní komoře končí dnem 21. března 2012. Organizační výbor určil nás, jak už vážený pan předseda Senátu tady konstatoval, to znamená ústavně-právní výbor jako garanční výbor 21. února 2012, takže my jsme stihli a stíháme lhůty i coby Senát jako takový.

Pokud jde o obsah a strukturu tohoto navrhovaného zákona, pan ministr tady vlastně řekl úplně vše, čímž mi ulehčil moji situaci.

Jinak já tady mám ještě legislativní poznámky a připomínky, které samozřejmě máte vy všichni k dispozici a já nepochybuji o tom, že jste je všichni pročetli, takže se nebudu zabývat těmi, co my jsme si vysvětlili v rámci obecné rozpravy na 39. schůzi ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, takže zkrátím svoji zpravodajskou zprávu o 10 minut.

Pokud jde o rozpravu a vlastně i o e-mailovou komunikaci, kterou vy jste zřejmě také obdrželi na své e-mailové adresy, a pan ministr o tom mluvil před chvilkou, jsou námitky ze strany neziskových organizací, nestátních organizací, které vlastně napadají, říkají tomu dvojkolejnost, jinak správně asi je to ta dělená správa. Pan ministr vysvětloval vlastně postavení advokátů v rámci České advokátní komory, a mohu říci, že já jsem se snažil s těmito námitkami vypořádat. Pan ministr tady před chvilkou samozřejmě říkal i to, kde se to vlastně liší, že advokáti budou nadále spadat i v této části pod Českou advokátní komoru. To znamená, že ta bude řešit jejich zkoušky, bude řešit jejich přestupky, respektive kárná provinění a podobně. Tam byly námitky, že tato dvojkolejnost není dobrá. Pan ministr tady před chvilkou řekl, že vlastně stejně to bude řídit ministerstvo spravedlnosti České republiky. Já bych se tam velmi přimlouval, aby to i metodicky řídil. Nepochybuji o tom, že metodika České advokátní komory je na patřičné úrovni, oni jsou i v rámci Evropy chváleni, ale přesto si dovolím tuto připomínku.

Jinak ze všech těch názorů, které jsou protichůdné, vyplývá jedno. Všechny strany vítají zcela nový samostatný zákon, což je pro mě nejdůležitější. A pokud jde o námitku tak zvané nepřípustné dvoukolejnosti, my jsme to řešili v rámci obecné rozpravy na ústavně-právním výboru. Já vždycky, a vy to víte, říkám, že Senát je tu proto, aby napravoval dílčí chyby, "opravoval" zákony, zejména legislativně technické chyby, ale určitě není tady proto, aby zcela přetvářel zákon jako takový, aby ho předělával. My máme možnost ten návrh zákona zamítnout, což nepřichází v úvahu, protože všichni si ho přejí a to nechce zřejmě nikdo z nás, a my bychom tak ztratili možnost navíc napravit dílčí nedostatky.

Já se velmi přimlouvám, abychom se věnovali těm dílčím více méně legislativně technickým úpravám, které jsou nutné a které my máme i z připomínek našeho ctěného legislativního odboru.

Já bych se tedy věnoval pouze těm legislativním připomínkám, respektive vy máte před sebou pozměňovací návrh ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR, máte tam jednotlivé body, které já nemusím číst, ale dovolil bych si přečíst několik velmi stručných poznámek, proč tam jsou.

Pokud tam máte pod číslem 1, bavili jsme se o tom, že zákon o mediaci a o změně některých zákonů,chybí tam v závorce to, na co jsme zvyklí u trestního řádu soudního, že je tam zapsáno trestní řád a pak se na to odkazuje, takže navrhujeme doplnit (zákon o mediaci)´. Správný název by pak zněl: K návrhu zákona o mediaci a o změně některých zákonů (zákon o mediaci). To je to dílčí doplnění.

Pokud jde o druhý bod pozměňovacích návrhů ústavně právního výboru Senátu Parlamentu ČR, je tam opět legislativně technický nedostatek, protože odkaz v § 18, odstavec 2, kde je číslo 7. má být . I tady pan náměstek ministra spravedlnosti František Korbel s tím neměl žádný problém, protože je to chyba, která se může stát a my jsme zde od toho, abychom ji napravili, což doufám uděláme.

Ve třetím bodu je § 21, odstavec 1, písmeno a) a v § 21 odstavec 2 slova "oprávnění poskytovat služby" nahradit slovy "oprávnění k výkonu činnosti". Opět je to legislativně technická připomínka, protože mediátor poskytuje své služby na základě oprávnění k výkonu činnosti mediátora. Tento právně zakotvený termín se pak používá v celém zákonu. Chybně se pracuje jen chvíli s oprávněním poskytovat služby mediátora, což doufám napravíme.

V bodu 4, kde máme odkaz na § 25, odstavec 1 písmeno b) za slovo "zajištění" vložit slova "přípravy a". Tam jde o to, že osoba, která poskytuje tyto služby už v rámci přípravy se může dozvědět skutečnosti, které by měly patřit do povinnosti mlčenlivosti. Snažíme se postihnout to, aby i toto přípravné setkání už zahrnovalo povinnost mlčenlivosti a bylo sankcionováno. Správné znění je "se podílí na zajištění přípravy a průběhu mediace", když poruší povinnost mlčenlivosti.

V pátém bodu jde o § 26 odstavec 4, tam je oprava písmen. V zákoně došlo k překlepu s tím, že nikdo neměl připomínky. Velká vstřícnost nastala na ústavně právním výboru už vyjádřením náměstka Františka Korbela, který nám řekl, že nemá k prvním pěti pozměňovacím návrhům žádné připomínky. Pak se rozvinula velká debata k připomínkám soudcovské unie. Její prezident mi poslal dopis. Na našem jednání byla přítomna soudkyně Krajského soudu v Praze, která to upřesnila.

Potom jsme se bavili o bodu 6, který jsme rozdělili na bod 6 a 7. V bodu 6 jde o prodloužení lhůty ze sedmi dnů na 30 dnů. Po diskusi se soudci to považujeme za dostatečné. S tímto návrhem přišel pan senátor Jiří Čunek, který tak opravil můj předchozí pozměňovací návrh.

Vynechávám další odůvodnění, protože je to všem jasné.

Pokud jde o bod 7, který je asi nejzásadnější, a o kterém jsme se velmi dohadovali, je návrh soudcovské unie v § 30 body 3 a 4 vypustit. Jde tam o dohodu uzavřenou ve smírčím řízení, resp. smír soud schválí, pokud není v rozporu s právními předpisy. Dostalo se tam z Poslanecké sněmovny něco, co soudcům velmi vadí pro jejich praxi. Chtějí, aby měli možnost vše přezkoumávat. Nebudu číst celý dopis, byť je velmi přínosný, četl jsem ho s radostí v rámci obecné rozpravy ústavně právního výboru Senátu. Velmi vítám vstřícný přístup pana ministra, který říká, že s tím nemá problém. V bodu 8 v části 4, v § 33, bod 1 vypustit. Tady je přílepek k obchodnímu zákoníku. Také jsme o tom diskutovali. Pak jsme se shodli na tom, že by měl být doplňován obchodní zákoník v rámci debaty o obchodním zákoníku a že sem nepatří. Jde o zápis rozdělení právnické komory.

Pane předsedo, omlouvám se, že jsem promluvil i v rámci podrobné rozpravy a slibuji, že v ní už nevystoupím. Všem děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore, za váš podrobný výklad, trochu jste předběhl, v další části jednání se nám to hodí. Prosím, abyste plnil úkoly zpravodaje. Navrhuje někdo podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Přistoupíme k obecné rozpravě, kterou tímto otevírám. Kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Paní místopředsedkyně Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, jsem velmi ráda, že máme na stole tento zákon, který může ulevit našim přetíženým soudům. Včera jsme se dozvěděli, že naprosto selhávají. Může také ulevit občanům, především v oblasti řešení rodinného práva. Takový zákon jsme měli mít už dávno, protože Rada Evropy přijala doporučení k rodinné mediaci a k občanské mediaci, k rodinné mediaci již v roce 1998 a v oblasti občanské mediace v roce 2002. Tento institut je zakotven také v unijních směrnicích.

Očekávám, že tento institut pomůže zejména ve věcech řešení porozvodových situací. Měli jsme zde velkou debatu o tzv. střídavé péči. Myslím si, že institut mediace je přesně to, co může takovéto extrémní návrhy jako byla povinná střídavá péče eliminovat. Jdeš o to, aby se pomohlo lidem se dohodnout.

Podporuji tento zákon, ale vnímám odbornost ústavně právního výboru a podpořím pozměňovací návrhy, které tady byly předloženy.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Dále vystoupí v obecné rozpravě pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane předsedající, pane ministře, milé senátorky a senátoři, chtěl bych připomenout jednu věc. Tento zákon je transpozicí evropského práva, nicméně transpozice, která nás nutí ho přijmout, je daleko užší. Nemusel by být zákon o mediaci takto široký. Připomínám, že je to vůle sněmovny a samozřejmě ministerstva, že ho takto široce pojatý připravilo. Osobně s tím souhlasím. Přesto mi dovolte, abych vyjádřil nesouhlas s advokátní komorou. Jsem přesvědčen, že jestliže máme jeden zákon o mediaci, který hovoří o tom, jaké zkoušky má mít ten, kdo mediaci provádí, jaké tresty postihnou toho, kdo se nějakým způsobem proviní, tak "dvojkolejnost", kdy se advokáti zodpovídají před komorou, dělají zkoušky před komorou a ostatní to vše konají u ministerstva spravedlnosti, ministerstvo spravedlnosti je k tom,u oprávněné a příslušné,. tak to není dobře, protože to zavádí dvě různé úrovně.

Je to dost malý důvod pro to, abych hlasoval proti tomuto zákonu. Podpořím ho. Aniž bych žádal vyjádření pana ministra, prosím ho, aby to, co nám na ústavně právním výboru ústy pana náměstka bylo slíbeno, tzn., aby jednotná pravidla a předpisy, které budou provázet jak tresty, tak zkoušky mediátorů, postihly co nejvíce obě skupiny stejně.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Dále vystoupí pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, začnu tím, že je dobře, pokud zákon schválíme včetně pozměňovacích návrhů ústavně právního výboru. Chtěl bych se vyjádřit k diskutované dvojkolejnosti. Myslím si, že tady určitá dvojkolejnost v návrhu zákona skutečně je. Nemyslím si však, že by byla do té míry, že by byla zásadní překážkou ke schválení zákona.

Podstatně je říci si, jestli mediace je určitou formou poskytováním právních služeb a v tomto smyslu je i dle definice zákona o advokacii výkonem advokacie jako univerzálního právního povolání. Pokud by tomu tak bylo a mediace byla určitou formu poskytování právní pomoci nebo služeb, je pak nelogické, aby byly advokátům ukládány jakékoli další podmínky pro výkon činnosti mediátora. Z toho, že zákon tak činí, že advokáti musí splňovat stejné podmínky jako ostatní mediátoři, tedy skládat zkoušku, z toho usuzuji, že zřejmě navrhovatel dospěl k závěru, že poskytováním mediačních služeb není součástí výkony advokacie. Pokud tomu tak je, je nelogické, aby nad výkonem činnosti, která není výkonem advokacie, vykonávala jakýkoli dohled advokátní komora či měla jakoukoli působnost v této věci. V tom je problém v systematice navrhovaného zákona. Buď advokacie je, a pak nejsou třeba žádné další podmínky pro výkon této činnosti, nebo to součástí výkonu advokacie není a pak by měly pro mediátory, kteří jsou shodou okolností také advokáty platit stejné podmínky jako pro ostatní mediátory. Jak bylo navržené, na druhou stranu se nezakládá zásadní rozdíl ve výkonu činnosti mediátora advokáta a mediátora neadvokáta. Tento systematický nedostatek není skutečným důvodem pro to, abychom teď návrh zákona odmítali a zejména pokud se splní to, co nám bylo při projednávání přislíbeno, že prováděcí předpisy budou nastaveny tak, aby rozdíly mezi mediátory advokáty a mediátory neadvokáty byly minimální, pak tady nevidím praktický problém. Problém je jen v systematickém přístupu.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Hlásí se ještě někdo? Vystoupí paní senátorka Miluše Horská.

Senátorka Miluše Horská:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, kolegové, tento zákon, který vlastně nás nutí se trošku domlouvat víceméně. My jsme národ, který je velmi nekompromisní a netolerantní a myslím si, že tak jak přibývají zákony, které ne vždy se nám podaří uhlídat a mají tu ústavní čistotu, tak vlastně přibývá i těch právních sporů a včera si stěžoval vlastně pan ombudsman, jak jsou soudy přetěžovány i věcmi, které vlastně jsou zanedbatelné a myslím si, že by tento zákon mohl dospět v budoucnu, i tak jak je to v některých zemích, že by ne mediátory mohla padnout část méně závažné trestné agendy, a že by se tak mohlo ulevit českým soudům. To, jak ty spory probíhaly mezi neziskovými organizacemi, advokáty, nakonec k tomu i trochu přistoupili i notáři, myslím si, že není třeba se o náš trh bát, že by někdo měl méně nebo více práce, že si tam každý tu svoji část najde a neziskové organizace zase směrem spíše do mezilidských vztahů, ale prostě bez té znalosti práva to v žádném případě nepůjde. Takže děkuji za tento zákon a samozřejmě, že ho podpořím.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji za vystoupení. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě. Ano, pan ministr Pospíšil má slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Děkuji pěkně, pane předsedo. Dámy a pánové děkuji za tu rozpravu, jsem rád, že myšlenka mediace, alespoň v té rozpravě získala takovou výraznou podporu u vás. Avizuji, že tento návrh není implementace evropských norem. Tom, že Evropa doporučuje, aby součástí národních právních řádů byla úprava mediace něco jiného, než že by existovala nějaká směrnice, kterou přebíráme. My tady žádné konkrétní ustanovení, které bychom měli přenést do českého právního řádu, nepřenášíme. Je to tedy výsledkem debaty našich expertů, debaty na úrovni národní a ten zákon to upravuje ještě rozsáhleji, než ty minimální standardy, které doporučuje, spíše než ukládá, Evropská unie jednotlivým členským státům a hlavně Rada Evropy to považuje za důležité téma. Já také doufám, že určitá část soudních sporů bude takto řešena, situace je velmi, řekl bych, komplikovaná, protože nám každý rok výrazně – v posledních letech – narůstá nápad, tzn. případů civilního soudního řízení. Jsou jich více a více a je třeba, abychom podporovali výrazně instrumenty, které budou alespoň částečně část sporných kauz řešit takovýmto konsensuálním způsobem.

K té dvojkolejnosti systematičnosti a nesystematičnosti. Já chci říci ten návrh, který je opravdu kompromisem mezi částí Poslanecké sněmovny, zvláště poslanci advokáty, kteří navrhli a prosadili v ústavně-právním výboru PS, a někteří z vás dobře víte, takovou úpravu, která znamenala, že mediační dohoda, uzavřená advokátem mediátorem bude mít jiné právní účinky, když mediační dohoda uzavřená "normálním mediátorem". To znamená, že budou dva typy mediačních dohod a ty uzavřené advokátem, budou mít ten bonus navíc, že budou přímo vykonatelné, jinými slovy budou nahrazovat rozsudek. Toto by byla nerovnost mediací. Toto by byla faktická dvojkolejnost a toto by založilo dvě kategorie mediátorů, z nichž by jedna byla výrazně privilegovaná. Ministerstvu spravedlnosti se toto podařilo nakonec na plénu vysvětlit tak, že – zdůrazňuji velmi těsně nebyl tento návrh přijat. Zvláště opoziční poslanci hlasovali pro tuto, řekněme dvojí kategorii mediátorů, privilegovaných a neprivilegovaných. Nakonec toto o pár hlasů neprošlo, a naštěstí je tady verze, která jediné co zakládá je "dvojkolejnost ve výběru a trestání mediátorů, s tím, že vysvětluji ten filozofický důvod, že opravdu není dobře, když stát má nějaké tzv. páky na advokáty, a může v situaci, kdy nehodný advokát asi dovolí v těžkých dobách zastupovat zájmy někoho proti státu, tak může například skrze mediace, bude-li současně mediátorem šikanovat a trestat. Takže vidíte, že to má svůj filozofický důvod. Já si myslím, že je správně, na rozdíl od jiných právnických profesí typu exekutoři a notáři, že zde je Česká advokátní komora, která chrání takto nezávislost této profese.

Respektuji, že na to může být různý názor, ale avizuji, že podle úvodnímu návrhu schválenému ústavně-právním výborem toto žádnou privilegovanou vrstvu mediátorů v oblasti jejich činnosti nezakládá.

Ostatně podíváme-li se na systém advokátních zkoušek a justičních zkoušek, pak chce-li se někdo stát soudcem a je-li advokátem, má-li advokátní zkoušku, pak už je privilegován, nemusí dělat justiční zkoušku na soudce. Je mu uznána advokátní zkouška. Tak je-li takovéto privilegium u tak fatální klíčové profese jako je soudce, pak prosím, respektujme, že u advokátů, jako specifické právnické profese, jsou zkrátka ta pravidla stanovena jinak, přičemž i ten advokát, bude-li chtít být mediátorem, bude muset určité zkoušky realizovat, nebude mít automaticky z titulu toho, že je advokát, možnost mediaci dělat.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Tedy já toto vnímám jako velmi dobrý kompromis mezi tou částí politického spektra, a zdůrazňuji, byla nemalá, jen o pár hlasů to neprošlo na půdě sněmovny, která chtěla advokáty úplně privilegovat, dát oprávnění přímo vykonatelné mediační dohody, a mezi těmi, kteří říkali ne, vůbec nedělme advokáty o zbytku mediátorů. Toto je kompromis, který je podle mého názoru vyvážený, nepoškozuje systém, a já vás prosím o podporu. Samozřejmě plně respektuji, že je legitimní pohled na to, že dvojkolejnost ve stanovení podmínek výběru a trestání mediátora může být nadbytečná, nicméně avizuji, že není škodlivá, že nezaloží dva typy mediací z hlediska rozhodování a že podobný model bychom našli, tedy má to jistou tradici při výběru soudců, kdy advokát, mající advokátní zkoušku, již neskládá znovu justiční zkoušku a je také privilegován při svém výběru, v uvozovkách, splní-li samozřejmě další podmínky.

Nicméně já to nechci dál tady rozebírat, protože fakt to není sporná záležitost, jenom to uvádím, že to, co tady máte dneska na stole, je složitě dosahovaný konsensus, kompromis na půdě Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji a táži se pana garančního zpravodaje, zda si přeje vystoupit. Nechce vystoupit, takže budeme pokračovat v jednání. Vzhledem k tomu, že nezazněl, ani v usnesení výboru není obsažen návrh na schválit návrh zákona, ale ani zmítnout, přistoupíme k podrobné rozpravě, kterou tímto otevírám. Kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Pan zpravodaj Miroslav Antl. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Antl:  Děkuji vám, pane předsedo, já více méně formálně, protože už jsem vlastně odůvodnil pozměňovací návrhy ÚPV Senátu Parlamentu ČR, a ani v obecné rozpravě není zásadní připomínka. Myslím si, že jsme se shodli na tom, že skutečně je potřeba technicky upravit tento návrh zákona.

Tady bych si jenom dovolil, už v tuto chvíli předvídaje, že snad dospějeme k tomu, že schválíme pozměňovací návrhy, přečíst usnesení ÚPV, které ad I. doporučil Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy, které jsou v příloze a které když tak můžeme specifikovat, II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Miroslava Antla, což jsem já a splnil jsem tuto povinnost, stejně jako III., kdy jsem byl pověřen jako předseda ÚPV Senátu Parlamentu ČR, abych s tímto usnesením seznámil váženého pana předsedu Senátu, a on mi určitě dá za pravdu, že jsem i tuto povinnost splnil. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Kdo další se hlásí do podrobné rozpravy? Nikdo se nehlásí, podrobnou rozpravu končím. Pane navrhovateli, chcete se vyjádřit k podrobné rozpravě? Není tomu tak. Pan garanční zpravodaj, předpokládám, se nebude chtít znovu vyjádřit, protože se vyjádřil, ale požádám ho, aby nám řekl, jak navrhuje hlasovat o předložených pozměňovacích návrzích.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedo, vážení přítomní, já si myslím, že vzhledem k tomu, že v podrobné rozpravě nikdo nezpochybnil ani jeden z pozměňovacích návrhů, že můžeme hlasovat všechny en bloc, tzn. společně dohromady.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Já se táži, protože jsou tam tři bloky, jak jsem vyrozuměl, jedny jsou legislativně technické, druhé jsou věcné a třetí je přílepek. Nejsou námitky? Můžeme hlasovat společně? Nezazněly. Děkuji.

Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu k návrhu zákona o mediaci a o změně některých zákonů, senátní tisk č. 290, který je přílohou usnesení ÚPV. Táži se pana navrhovatele, pana ministra, o jeho stanovisko. (Stanovisko pozitivní.) Pan ministr souhlasí, pozitivní. Pan zpravodaj také stanovisko kladné, pozitivní.

Zahajuji hlasování. Kdo s návrhem souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji a konstatuji, že v okamžiku hlasování číslo 37 bylo registrováno 56 senátorů a senátorek, kvórum pro přijetí 29, pro návrh se vyjádřilo kladně všech 56, proti nikdo, návrh byl schválen.

A nyní vzhledem k tomu, že jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy, budeme hlasovat o návrhu, vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování číslo 38, registrováno 55, kvórum pro přijetí 28, pro návrh 54, proti nikdo, návrh byl schválen. Děkuji.

A nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28 ledna roku 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátor Miroslav Antl, a prosím o druhé jméno, pane garanční zpravodaji. Navrhněte někoho. Pan senátor Jiří Čunek. Souhlasí? Není přítomen, má naši důvěru. A Jiří Čunek. Jsou nějaké námitky? Nejsou. Takže bych prosil, abychom hlasováním tento návrh schválili.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování číslo 39, registrováno 55, kvórum pro přijetí 28, pro návrh se vyjádřilo kladně 53, proti nikdo, návrh byl schválen a kolegové Miroslav Antl a Jiří Čunek byli pověřeni, aby návrh předložili a odůvodnili v Poslanecké sněmovně.

Kolegyně, kolegové, děkuji vám, děkuji panu ministrovi a zpravodaji a projednávání tohoto bodu jsme ukončili.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona o ochraně ovzduší

Tisk č. 302

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 302. Návrh uvede ministr životního prostředí Tomáš Chalupa, kterého mezi námi vítám, a pane ministře, vy máte hodně spisů, to je nebezpečné. Pane ministře, i přes to množství spisů máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych vám předložil návrh komplexní novely zákona o ovzduší, o ochraně ovzduší a na začátek řekl několik úvodních vět.

Víte, těžko lze pohledat v oblasti práva životního prostředí zákon, který by byl tak důležitý, jako je ochrana ovzduší. Také proto, že v ochraně ovzduší a ve stavu a kvalitě ovzduší má Česká republika pravděpodobně největší problémy z hlediska stavu a péče o životní prostředí v České republice. Slyšíme debaty na téma správy biodiverzity přírody atd., ale zdaleka ten problém není tak silný a tak významný, jako v kvalitě ovzduší.

Samozřejmě v oblastech, které jsou. Když se podíváme na celkovou imisní situaci v ČR za posledních 20 let, nepochybně platí teze, že došlo k výraznému zlepšení. Že došlo k výraznému zlepšení zejména u oxidu síry, že se zlepšily ostatní látky, ale pravdou je, že prach, zejména pak prach, zůstává problémem řady měst.

Já jsem si pro zajímavost nechal vytáhnout údaje o stavu regulací a upozornění v nejhůře zatížené oblasti České republiky, v Moravskoslezském kraji, a to dvou jeho regionech. Ostravsko-Karvinsku a Třinecku. A ty údaje za poslední tři topné sezóny ukazují jeden velmi důležitý faktor. Pravdou je, že v České republice dochází k poklesu jednotlivých látek, které znečišťují životní prostředí. Pravdo ale také je, že když se podíváte na srovnání těch 3 topných sezón a jejich dopadu na životní prostředí v konkrétních regionech ČR a pravděpodobně není pochyb o tom, že Ostravsko-Karvinsko a Třinecko patří k těm nejhůře zatíženým v České republice, byť je pravdou, že obdobná situace se dnes také objevuje v řadě míst severních Čech, a co je překvapivé, v oblasti prachu v podstatě v celé řadě větších měst nebo větších aglomerací v ČR.

Vývoj ukazuje, že postupně se dochází ke změně podmínek v tom, že jestli ještě před 2 – 3 lety stačilo vyhlášení upozornění a samým důsledkem pak již se nemusela vyhlašovat regulace ve skoro polovině případů, poslední dvě topné sezóny ukazují, že v podstatě žádný stav upozornění se neobešel bez následného vyhlášení regulace, a ta letošní zima ukazuje, že dokonce regulace přicházela v méně dnech, spíše v hodinách, od stavu, který byl.

Hodnotit letošní zimu zatím ještě není možné. Ještě nejsme na konci. Ale rozhodně lze říci, že není z nejlepších. Vím, že debata, která se vede ve veřejném prostoru o tomto zákonu, vlastně celé první čtvrtletí letošního roku, tak se soustředí na poplatky. A já zde musím říci, že byť o poplatcích budu hovořit, že tohle není zákon o poplatcích. Že to není poplatkový zákon, a že poplatky jsou významnou částí tohoto zákona, ale ne jedinou.

Často bývá mnohými tvrzeno, že největší problém ovzduší, resp. jediný problém ovzduší, jsou vlivy průmyslu. ČR je nepochybně průmyslovou zemí, ale zkrátka celkový údaje za celou Českou republiku nepotvrzuje tento údaj. Je to jeden ze 3 významných vlivů, spolu s vytápěním domácností a spolu s dopravou. V každém jednotlivém městě a v každé jednotlivé obci v České republice je to jinak.

V Ostravě jako takové, městě a jejích přilehlých oblastech, je nepochybně význam průmyslu s významným náskokem největším znečišťovatelem ve srovnání s druhými zdroji. Na druhou stranu i v Moravskoslezském kraji existují místa, kde podíl vytápění domácností je stejný nebo dokonce výrazně vyšší, než je podíl průmyslu. A takto by se dalo pokračovat po celém území. Proto mi dovolte, abych při popisu tohoto zákona se zaměřil na tři jednotlivé složky a ke každé z nich uvedl, co se domníváme, že by mohlo pomoci.

Průmysl. V průmyslu, a já se následně potom zmíním samostatně k otázce poplatků, ale k průmyslu mi dovolte uvést několik věcí, které nový zákon zavádí a které považujeme za velmi důležité. Snad dvě z nich nejdůležitější.

Za prvé princip kompenzačních opatření. My jsme se to již v minulém roce snažili prosazovat v rámci vlastního výkonu činnosti, zejména při povolovacím procesu EJA, a dnes nám to zákon umožní. Tedy režim, který v oblastech, které tak jako tak jsou zatíženy zhoršenou situací v oblasti životního prostředí, těch oblastí v ČR je několik, je jednoduché je definovat, a věřte, že nebude spor o to, je najít. Tak, aby v okamžiku, kdy má dojít k umístění nového zdroje, tak aby se tak mohlo stát vždy a jen pouze, pokud dojde k jeho kompenzaci, tzn., že bude nový zdroj vždy nahrazen buď uzavřením starého, anebo snížením emisí těch stávajících tak, aby nedošlo k celkovému nárůstu imisní hladiny.

Druhým případem je individuální přístup, který zákon umožňuje. Individuální přístup neznamená, že by měl někdo mít výhodu, ale spíš, jak jsem o tom hovořil, aspekt na specifickou situaci ve specifických místech, které jsou mnohem menší než kraje, a dokonce než okresy. Aby v rámci nich byla možná úzká spolupráce státní správy i samosprávy, definovat v některých případech i přísnější limity, protože zkrátka v tom daném místě ta situace je horší, než třeba o údolí nebo o pár kilometrů dál.

A třetí záležitostí na druhou stranu, a ten zákon se o to snaží ve všech svých parametrech, je snížení administrativní zátěže. Pokud dochází k plnění limitů, pokud dochází k jednotlivým opatřením, pak zákon spojuji mnohá řízení v jedno, tak aby jednotlivé zprovoznění nebo změna provozu neprocházela 8 – 10 řízeními, ale aby byla koncentrována na 2 – 3. To neznamená, že by se méně věcí posuzovalo, ale fakticky se bude méně papírovat a vytvářet menší administrativní zátěž.

Druhou oblastí je doprava. Víme, že v České republice problém dopravy, zejména velkých měst jako Praha, je tím největším vlivem na životní prostředí. V Praze nebo v Brně to není průmysl. To je z velké části doprava, která vliv na kvalitu životního prostředí.

Jen pro vaši představu, jistě si vzpomenete na ten letošní rok, to čtrnáctidenní období arktických mrazů, a možná že vás překvapí, že místem, které individuálně vykázalo nejvyšší naměřenou koncentraci prachu, nebylo žádné místo z Moravskoslezského kraje, ale jedna křižovatka ve Veleslavíně, sice momentální, ale vlivem dopravy. Proto také tento zákon se snaží zavést institut, který dnes pionýrsky byl zaveden v zemích, jako byla Itálie, Rakousko, Německo,a dnes platí skoro v polovině evropských zemí ve víc než stovce měst, a to je princip nízkoemisních zón.

Princip nízkoemisních zón a sama podstata toho, jak ji definuje zákon, je založena na principu, že v tomto ohledu nesmí být okleštěna práva samospráv. Podstatou tohoto zákona je říci, toto by měly být základní principy, jak ty nízkoemisní zóny mají fungovat, a bude na jednotlivých samosprávách, zda jednak řeknou, že mají nebo nemají zájem na svém území tento princip aplikovat při podmínkách, že existuje objízdná trasa, protože jinak to nemá smysl, a za druhé, za jakých parametrů, pro koho, jakým způsobem, v jakém rozsahu, velikosti, času, limitu, kdo bude, nebude, bude mít automaticky a kdo ne automaticky výjimku. Platí pouze teze obvyklá ve všech zemích, které se zavedly, že princip 4. emisní třída a výš znamená automaticky vjezd, všechno ostatní znamená nějakou formu výjimky, a je na obcích a municipalitách, aby tak řekly.

Já budu, jestli tomu dobře rozumím, v rámci rozpravy reagovat na pozměňující návrhy. Nicméně tady mi dovolte zmínit jednu věc. Ministerstvo v tomto ohledu není dogmatické k otázce, zda má být postavení občana, žijícího v obci, která zavádí nízkoemisní zóny automaticky znamenající právo, anebo jestli to je na věci samospráv. Vím, že o tom tady bude diskuse a musím říci, že jsme připraveni na obě varianty, protože si myslíme, že to je věcí těch samospráv, ale na druhou stranu velmi silně vnímáme rozdílnost postavení kohokoli jiného a občana s trvalým pobytem jako kategorie sui generis.

Musím říci, že jsme si zpracovali pro Moravskoslezský kraj studii proveditelnosti, která říká již předem, pokud bychom tento princip přijali: bylo by to možné realizovat a v kolika místech? Realizovali jsme studii proveditelnosti na 16 městech Moravskoslezského kraje, která mají víc než 10 000 obyvatel, a z těch 16 míst se ukazuje, že zhruba ve 4 -5 je možné ve velkých městech zavedení nízkoemisních zón v podstatě automaticky, pokud by to byla vůle jednotlivých samospráv. Ve dvou je to možné pouze při realizaci větších nebo menších, nicméně dopravních opatření, a v těch ostatních to možné není.

A možná že v tomto smyslu bude zajímavé sledovat přípravu prvního města v ČR, Klimkovic, pár km od Ostravy, lázeňského města, které připravuje a pravděpodobně z hlediska stavu projednání v jednotlivých orgánech obce by mělo být prvním místem v ČR, které by se pokusilo tento systém realizovat, a uvidíme také na něm, jakým způsobem a jaké efekty to přinese.

Věřím ale, že toto právo dát obcím – pomáhá. A jako bývalý starosta tvrdím, že nikdo jiný – zase na druhou stranu – není schopen posoudit, jestli to má anebo nemá smysl v tom konkrétním místě, než právě ta konkrétní obec. A neměl by to být stát, který by měl obcím diktovat, že to musí udělat, nebo nesmí udělat.

Toto má být právem obce.

No, a tou třetí záležitostí jsou domácnosti. Jak víte, a koneckonců, i tady v Senátu se tady o tom několikrát hovořilo při předchozích debatách o ovzduší, otázka způsobu spalování v českých domácnostech je téma, které má nepochybný vliv na kvalitu ovzduší v ČR. Podle ČSÚ v celé ČR existuje zhruba 650 tisíc domácností, které doma topí tuhými palivy. Podíváte-li se na krajské rozlišení, a já jsem si tu práci dal, tak zjistíte zajímavý údaj, že totiž pokud na jedné straně zaneseme pět krajů, řekněme, s nejnižším průměrným příjmem a porovnáme je s 5 kraji, u nichž podíl domácností topících tuhými palivy je největší, tak zjistíte, že se ani v jednom případě nepřekrývají. Tradiční pocit, že např. 55 tisíc domácností v Moravskoslezském kraji, které topí tuhými palivy, je nějaký extrém v ČR, tak vás ubezpečuji, že kraje, jako např. jižní Čechy či Vysočina, které mají výrazný podíl tuhých paliv, nebo jako zdrojů tepla pro domácnosti, mají na počet obyvatel čísla až dvojnásobná. Přesto je pravda, že existují regiony, u kterých je problém větší. A existují regiony, u kterých je problém menší. Také kvůli způsobu a konfiguraci terénu a ostatním záležitostem s tím spojených.

Veřejný prostor posledního půlroku okupuje debata nad tím, zda a jakým způsobem provalit tzv. – v Ústavě garantované – právo na soukromí. Zdá má či nemá být tento vstup tímto zákonem řešen či nemá. Já jsem mnohokrát v té věci vystupoval. Musím říci, že zákon toto ustanovení nenavrhuje. Nenavrhuje ne proto, že bych nebyl přesvědčen, že něco takového by mohlo v extrémních případech pomoci. Těmi extrémním případy totiž není samotné spalování tuhých paliv v domácnostech, které samy o sobě mají vliv na kvalitu ovzduší v ČR, ale spalování odpadu. Zase na druhou stranu, byť tento problém u nás je, tak nepřeceňujme případ, že z 600 tisíc domácností všichni doma spalují odpadky. To zkrátka není pravda. Těchto případů je velmi málo. Pravda je, že individuální vlivy jsou větší než jiné.

Tento zákon to neobsahuje také proto, že v PS mezi mými kolegy je velká obava, a já musím říct, že jí rozumím, o to, zda zásah do soukromí, který by byl takto definován, by nevedl k tomu, že namísto postihování neslušných, by na to doplatili slušní. A toto žádný zákon umožňovat nesmí.

Na druhou stranu i dnes existují právní nástroje, jak tuto situaci řešit. Pravda je, že dokonalé nejsou a že v mnoha ohledech vyžadují použití možná opatření nesystémových, aplikací jiných právních předpisů, zejména v oblasti odpadového hospodářství či obecního zřízení jako takového, ale tento princip v zákoně není. Co v zákoně je, je otázka způsobu a kvality uvádění jednotlivých kotlů na trh. V zákoně se jasně uvádí, že od roku 2014 v ČR nebude možné na trh uvádět kotle, které mají nižší než třetí emisní třídu. A v roce 2018 kotle, které mají nižší než třetí emisní třídu.

Zároveň se v zákoně uvádí, že nejpozději do 10 let od nabytí účinnosti tohoto zákona, přičemž předpokládáme, že by tak bylo 1. září 2022, tedy 10 let po letošním září, tak by všechny české domácnosti měly vyměnit své domácí kotle, topeniště, které jsou součástí akumulačního systému. Jednoduše řečeno, jsou napojeny na radiátory. Není to krb. Tak, aby je napojily, resp. aby je obnovily na třídu, která bude třetí a vyšší. Je nepochybné, že to bude znamenat náklad pro české domácnosti.

Na druhou stranu, prosím, berme to tak, že pokud dnes porovnáte nejjednodušší kotel v domácnosti, který je zapojen na tento akumulační systém a zároveň ho srovnáte s kotlem třetí třídy, pak zjistíte, že množství paliva, které musíte ročně spálit, vám klesne o třetinu. V některých případech o víc. Fakticky tedy ušetříte. Na druhou stranu množství vypouštěných škodlivých látek do ovzduší – prachu, ale také benzopyrenu, který má největší vliv na zdraví místních obyvatel, a zejména dětí, tak klesna skoro o polovinu; v případě vytápění uhlím.

Proto také běží, a připravujeme dále pokračování dotačních programů, protože nepochybně tento proces samotný musí stát také na určité formě podpory a motivace. Pilotně zkoušíme tento program v Moravskoslezském kraji. Jsem přesvědčen o tom, že zabere stejným způsobem, jak o něj byl zájem v rámci programu Zelená úsporám. S tím rozdílem, že zatímco v Moravskoslezském kraji tzv. kotlíková dotace je zaměřena na výměnu kotlů, nicméně uhelných, nebo kombinace uhlí-dřevo, v případě Zelené úspory to bylo pouze na biomasu. Buď jak buď, v obou případech počet zájemců byl obrovský a pomohlo se tady řadě domácností.

V této souvislosti druhým opatřením, které v případě domácností nesmím opomenout zmínit, a které je také nepochybně předmětem diskuse, je v zákoně uvedená povinnost provádět pravidelné revize. Povinnost zavést první revizi by byla do konce roku 2016, tzn. nejméně 4 roky by všechny domácnosti měly v ČR čas na to, aby se na první revizi připravily. Následně by revize byly prováděny co dva roky.

Vím, že se vedla diskuse, jestli 2 roky není příliš krátká doba, jestli by nestačilo delší období. Jestli to není zbytečný náklad pro domácnosti. Dnešní cena jedné revize je kolem 800 – 1000 Kč, pokud je prováděna náhodným způsobem. Byla debata nad tím, kdo má provádět revize.

V tomto ohledu jsme odmítli představu, že by to měl provádět určitý specifický subjekt, např. kominíci, protože nechceme vytvořit monopol, a tím pádem tlak na rostoucí cenu. Ale naopak chceme, aby systém byl natolik otevřený, že konkurenčním prostředím způsob i cenu revizí dostane naopak dolů. Opakováním revize pak logicky dolů, protože znamená mnohem menší náklad.

Cílem těchto revizí není kontrolovat, nebo dávat informaci o tom, kdo pálí doma odpadky. To není podstata revizí. Podstata revizí v mnoha případech, a naše běžící informační kampaň v Moravskoslezském kraji to ukazuje velmi jasně; stejným způsobem jako studie, které se prováděly na univerzitách v Ostravě. Ukazují, že problém v řadě případů totiž není na jedné straně pálení odpadků. To problém sám o sobě je. Ale jsou to extrémní případy, ty ostravské rakety, které se jako odstrašující případy často ukazují. Problém je ale také v tom, že řada domácností neví, jakým způsobem efektivně topit. A důsledek je, že způsobem, kterým topí, ve skutečnosti vytváří tak velké ztráty, sobě větší náklady a fatální vlivy na ovzduší.

Proto také mají být revize otevřeny, tak aby je mohli provádět revizní technici. Osoby, které jsou osobami praxe, nikoliv teorie, a byly schopny lidem poradit.

Otázkou, o které se určitě musíme bavit, je otázka poplatků. Myslím, že všichni co tu sedíte, už vedli a slyšeli debaty na téma, zda to je či není likvidační pro český průmysl. Jakým způsobem jsou poplatky systémovým opatřením, zda jsou součástí jenom českého práva. Já vím velmi dobře, že otázka poplatkové povinnosti, která je tradiční součástí českého práva posledních 20 let, je otázka, která sebou nese mnoho problémů. Problém není černý a bílý. Je pravda, že český průmysl může namítat a také tak činí, že dopady tohoto jsou na jedné straně významné finančně, ale také symbolicky. I třeba proto, že od příštího roku začne nové třetí období obchodování s emisními jednotkami, tentokrát v systému aukcí, což může – nikdo to neumí v tuto chvíli odhadnout, znamenat pro český průmysl náklady, které v tuhle chvíli nejméně odhaduji na 80 až 100 miliard.

Ale může to být i víc za to období, záleží na tom, jak se bude vyvíjet cena. Proti tomu argumenty říkají, že toto se týká emise skleníkových plynů, zatímco my se tady bavíme o emisích základních látek.

Naší snahou v tomto zákoně a v návrhu tak, jak ho projednala vláda nebylo vytáhnout z českého průmyslu co nejvíce peněz. V tom podstata nespočívá. To, že ten vládní návrh – a já se přimlouvám pro úpravu, která by vedla k růstové trajektorii, maximálně se blížící té představě, kterou jsme měli na vládě, že ten návrh znamená jednotkový nárůst jednotek pro jednotlivé látky, zase na druhé straně znamená věci jiné. Například je zpoplatněno dvacet látek. My navrhujeme, aby látek, kterých se to bude dotýkat byly jenom čtyři. To neznamená, že by těch 16 nebylo škodlivých, ale znamená to, že jejich vliv na ovzduší není takový jako u těch zbývajících čtyř a že fakticky v mnoha ohledech znamenaly byrokracii, administrativní, ale i finanční zátěž pro jednotlivé subjekty, i stát a pro obce s rozšířenou působností bez reálného vlivu na kvalitu ovzduší.

Za druhé, aby se zvedla částka, minimální částka, od které se poplatková povinnost odvíjí – posledních 20 let je to 500 korun a takto dosud platilo v České republice skoro 4,5 tisíce subjektů, bylo zatíženo nějakou poplatkovou povinností, v extrémních případech v řádech milionů u těch největších znečišťovatelů. Ale v některých případech v objemu několika tisíc korun, kdy vlastní správa, výpočet, náklady na evidenci byly větší než poplatek sám.

A za třetí aby došlo k tomu, že zákon bude obsahovat větší motivaci. Výbor pro životní prostředí a regionální rozvoj této komory předkládá a bude pan kolega Šebek předkládat návrh a já ho teď nechci blíže komentovat, vyjádřím se k němu později. Ale chci říci, že jsme hluboce přesvědčeni, že otázka vhodné kombinace poplatků a motivace je něco, co má smysl a co není útokem na český průmysl, ale snahou ho na jednu stranu podpořit, motivovat a na druhou stranu si uvědomit, že vliv na kvalitu životního prostředí v České republice tu zkrátka je. A že ten problém v České republice máme. A že v Moravskoslezském kraji máme problém s kvalitou ovzduší, že máme problém z hlediska nemocnosti dětí s množstvím výskytu astmatu, bronchitid a ostatních onemocnění, které zejména v některých částech České republiky jsou zkrátka vyšší, v některých případech o hodně, než v případech čistších oblastí České republiky. Tak to zkrátka je a musíme se pokusit, podle mého názoru, s tím něco udělat.

Často jsem dostal dotaz, protože jsem v posledních týdnech mluvil s celou řadou z vás v tomto Senátu, tak jsem dostával dotaz, k čemu slouží tyto poplatky. Návrh, který je uveden obsahuje klíč pro rozdělení – 25 % kraje v místě, kde poplatky byly zaplaceny, tedy kde došlo k samotné zátěži na životní prostředí, 10 % na podporu a využití v rámci rozvoje o sítě kontrolních, resp. měřících stanic v rámci Českého hydrometeorologického ústavu a 65 % Fond životního prostředí.

Vím, že řada mých kolegů argumentovala tím, že podstatou je, aby se zajistily prostředky pro státní fond. Já toto musím odmítnout, o to nejde. To není ta podstata. Podstata je princip "pollution space" – něco, co je součástí českého práva posledních 20 let. A pokud by to mělo být zdrojem státního fondu, tak vím a mnozí z vás se mě na to ptali, zda je pravda, že v době některých mých předchůdců docházelo k tomu, že tyto částky byly používány na akce, které s životním prostředím občas a s ovzduším vůbec nesouvisely.

Já jsem si vyjel a nechal vytáhnout tabulku všech příjemců částek, které ročně v těch prvních 90. letech se pohybovaly skoro u 700 milionů a postupně klesaly, klesají nadále. A musím říci, že i když pravdou je, že existují některé položky, které já jako ministr bych neplatil a o jejichž smyslu bych pochyboval a pochybuji, tak ve velké většině případů se jedná a bude jednat i do budoucna o věci, které pomáhají životnímu prostředí v ČR. A pokud jde o agentu tohoto ministerstva, tak naší představou je, aby to byly prostředky, které pomáhají životnímu prostředí a ovzduší v ČR a byly zaměřeny na programy, které jsou spojeny s ovzduším právě v těch oblastech, které z hlediska ovzduší trpí ze všech nejvíc a na skupiny obyvatel, které jsou nejohroženější, a to jsou děti.

Dámy a pánové, pane předsedo. Omlouvám se, že moje úvodní slovo bylo tak dlouhé, paní místopředsedkyně, nebývá to u mě zvykem, ale věřím, že tento zákon je opravdu důležitý a moc vás prosím o podporu tohoto zákona i o hledání rozumného a smysluplného řešení v oblasti poplatků, ale také dalších věcí, které jsou předmětem různých pozměňovacích návrhů na jednotlivých výborech i individuálně v horní komoře Parlamentu uplatněny. Děkuji pěkně.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli a posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 302/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Bis. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 302/1 a zpravodajem tohoto výboru je pan senátor Karel Šebek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Šebek:  Vážený pane ministře, paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte, abych úvodem vzdal hold tomu, jak před nás předstoupil pan ministr, protože jeho vystoupení bylo nepochybně velice fundované a obsahovalo prakticky všechny možné okruhy diskusí, které se o návrhu tohoto zákona vedou a ještě povedou. Já bych si dovolil jenom stručně připomenout, že předkládaný návrh zákona představuje komplexní revizi právní úpravy obsažené v platném zákoně č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, který fungoval cca 10 let.

Základním cílem návrhu je zajištění takové kvality ovzduší, která nepředstavuje zdravotní rizika, rizika pro ekosystémy. Podle toho je dalším záměrem i snižování emise skleníkových plynů vznikajících v důsledku používání paliv v dopravě. Co se týká legislativního procesu, tak návrh tohoto zákona předložila vláda Poslanecké sněmovně dne 12. srpna 2011. Při třetím čtení konaném na 33. schůzi Poslanecké sněmovny dne 10. února tohoto roku byl vládní návrh zákona o ochraně ovzduší schválen ve znění 73 pozměňovacích návrhů, a to hlasováním č. 214, ve kterém se z přítomných 146 poslanců vyslovilo 106 pro a 9 bylo proti. Protože tímto hlasováním doznala vládní předloha podstatných změn, stalo se to jak jistě dobře víte i předmětem širokých polemik odborné i laické veřejnosti, a proto výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí byl postaven před nelehký úkol reflektovat všechny názory, které se objevily a pokusit se vládní návrh a ten, který přišel z Poslanecké sněmovny, přiblížit co nejoptimálněji žádoucímu výsledku.

A já bych tady jenom v duchu filozofie pana ministra dodal, že samozřejmě, že žádný zákon sám o sobě nám nezajistí naprosto čisté životní prostředí a naprosto čistý vzduch, protože to závisí na chování lidí a na jejich rozumném chování. A tento zákon může být pouze rámcem a možná rádcem pro to, jak by se měl chovat jeden každý z nás.

A ještě bych uvedl, že výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí začal tento návrh projednávat 7. března 2012 a jednání bylo přerušeno do 14. března 2012 s tím, že vyčkáme ještě rozhodnutí hospodářského výboru. A na včerejším jednání vzešlo usnesení, které si dovolím nyní ocitovat:

Je to 94. usnesení z 23. schůze výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, konané dne 14. března 2012, k návrhu zákona o ochraně ovzduší – senátní tisk č. 302.

V návaznosti na usnesení výboru č. 92 z 21. schůze výboru konané dne 7. března 2012 a po rozpravě výbor:

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení.

II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Karla Šebka.

III. Pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Pro tuto chvíli děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu a zejména případné další návrhy.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Jiří Bis. Ano, přeje, prosím.

Senátor Jiří Bis:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Náš výbor se také podrobně zabýval tímto návrhem. Náš pohled je samozřejmě z hlediska hospodářství a toho, co je úkolem našeho výboru.

K tomu, co zde bylo řečeno, bych chtěl dodat pouze to, že pro úroveň znečišťování ovzduší má stanovení emisních limitů pro jednotlivé emise zásadní význam. Dosažení limitních hodnot emisí je technologicky obtížné, investičně a provozně nákladné, ale dle zákona závazné. Nové emisní limity dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU, platné od roku 2016, jsou pro zdroje spalující uhlí o tepelném výkonu větším než 50 MW elektrických několikanásobně nižších než stávající limity. Pro vaši názornost – oxidy síry zhruba osmkrát, oxidy dusíku zhruba pětkrát.

Stávající technologie bez významných úprav nebo změn není schopna zvládnout nové limity. Přechod třeba na mokrou metodu odsíření – polosuchá metoda většinou nebude vyhovovat – představuje pro výkon kolem 100 MW elektrických, to je většina tepláren, které se zabývají kombinovanou výrobou elektřiny a tepla, investici kolem půl miliardy korun. Obdobně úpravy kotlů na nové limity oxidů dusíku představují desítky milionů korun. Zvýšení poplatků, které nijak neovlivní uvedené emise, se jeví spíš jako trest za uvedené úsilí, zvláště pokud se zvýšení poplatků prakticky netýká malých zdrojů. Přesto v novém zákoně, a já ten postup pana ministra schvaluji, dochází k rušení poplatků za malé zdroje, ale naopak jsou stanovené zcela pevné limity i pro malé zdroje znečištění.

Z tohoto pohledu jsem tedy přesvědčen, že není důvod ke zvyšování poplatků, i když z psychologického hlediska by asi okamžité zrušení poplatků bylo špatným signálem. Po dosažení nových limitů po roce 2016 je ale k postupnému odbourávání poplatků za oxidy síry a dusíku možné přistoupit.

Náš výbor přijal následující usnesení k uvedené problematice:

Je to 231, usnesení z 22. schůze výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, konané dne 13. března 2012, k návrhu zákona o ochraně ovzduší – senátní tisk č. 302.

Po úvodním slově zástupce předkladatele pana PhDr. Ivo Hlaváče, náměstka ministra životního prostředí ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Bise a po rozpravě výbor:

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení,

II. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jiřího Bise.

III. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. A nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Předpokládám, že takový návrh tady nebude, takže otevírám obecnou rozpravu. A do té se jako první písemně přihlásil pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, slovutný Senáte. Krásná slova! Krásná slova od pana ministra, a já si ho vážím v mnoha věcech proto, jak přistupuje k ožehavým otázkám životního prostředí, které byly jeho předchůdci velmi zdeformovány. Přijde ovšem jiný ministr, jiný takový Bursík nebo jiný zakuklenec Zelených, ať už z jakékoliv politické strany, a všechno může být jinak.

Vážení, položme si otázku: Tady se projednává zákon o ochraně ovzduší. Poručíme větru, dešti? Mnozí z vás si myslí, že asi ano. Já se domnívám, že to je velmi významný faktor a je daleko významnější než to, čím budou malé domácnosti nebo i některé průmyslové podniky, které mají jiné limitace, topit. Je to otázka zejména pevných částic, jak tady prohlásil pan ministr. Na Ostravsku, o kterém se neustále hovoří, v Moravskoslezském kraji jedna třetina veškerých emisí nepochází z Ostravska, ale pochází z Polska! Tam jsou limity, tam se platí za emise, no a přesto nám to vesele posílají přes hranice. Něco podobného je i v jiných oblastech.

Správně tady pan ministr podotkl, že jedním z nejhůře postižených měst, co se týká ovzduší, je Praha. Vážení, když padne smog v Praze, tak je to mnohdy podle mě daleko horší než v Ostravě. Ostatně pan ministr citoval lokalitu Veleslavín, pokud se nemýlím, kde k nějakému měření došlo.

Ochrana životního prostředí je důležitá. Musí být ale v souladu s ekonomikou a možnostmi společnosti, občanů, průmyslu. Je krize, vážení. A průmysl, český průmysl ani občané, kteří mnohdy ani nemají na kvalitní jídlo "díky" některým reformním zákonům, a to ještě nevíme, co se dál připraví, budou nuceni měnit způsoby vytápění, a to investicí asi do nových kotlů.

Senátor Vladimír Dryml:  Pan ministr tady řekl, že určitě se tady bude přidávat něco, ale bohužel se obávám, že to nebude těch 100 %, aby si občané mohli vyměnit nevyhovující lokální topeniště. Ale oni nebudou mít na ta procenta, která budou muset doplatit k tomu, aby si kotle vyměnili.

To, že občané topí tím, čím topí, je dáno prostě jejich ekonomickou situací. Vzpomeňme na přímotopy. Všichni přímotopy, bude levná elektřina. Najednou ti, co topili elektřinou, ekologicky nejčistší, tak najednou museli přecházet na jiné zdroje, přešli na plyn, obce se plynofikovaly. No a ejhle! Najednou se zjistilo, že plyn je ekologicky tak drahý, že musí přecházet na něco jiného. A proto topí tím, čím topí. Mně se to samozřejmě také nelíbí, ale je to dáno ekonomickými tlaky. A ochrana životního prostředí nemůže jít proti realitě ekonomiky panující v České republice.

Emisní poplatky, o kterých je tady řeč, tak to je případ národní regulace, protože i navzdory proklamacím a přijímáním různých nástrojů, kde se stát snaží napomoci českým podnikům, jako je strategie konkurenceschopnosti, exportní politika, se tady vytvářejí nové regulační mechanismy, které jdou, vážení, i nad rámec toho, co od nás požaduje Evropská unie. Tristní je přitom to, že se to činí v oblasti ochrany ovzduší, kde Česká republika – to tady pan ministr nezdůraznil – jako jeden z mála nových členských států EU jde cestou možná i přísnější politiky, než je zvykem v zemích západní Evropy nebo našich sousedů, Německa nebo Rakouska.

Trochu čísel. Podniky budou v následujících osmi letech muset vynaložit minimálně 135 mld. Kč, aby splnily budoucí nároky na ochranu ovzduší a klimatu. V případě, že se do toho započte i energetika, tak tato částka se bude pohybovat kolem 340 mld. Kč! Je to tvrzení zástupců průmyslu, není to vycucáno z prstu, nebo to, že si to Dryml třeba mohl vymyslet.

Jak ukázala určitá studie o poplatcích a daních v ČR a ostatních zemích EU, tak v ostatních zemích poplatky buď neexistují, anebo jejich dopad je minimální, anebo jsou producenti emisí zpoplatněni pouze v případě – a to poslouchejte – že se překračují limity, tedy nikoliv za každé vypouštěné množství, jako je tomu v případě České republiky, kde je to zcela jednoznačně určitá daň.

Chtěl bych říci, že české průmyslové podniky přitom v období od roku 1995 až do roku 2009 snížily emise oxidu dusíku o 37 %, oxidu síry o 85 % a emise těch tuhých látek, včetně těch nejjemnějších frakcí prachu, to, o čem se tady bavíme, to, co nás nejvíce trápí, dokonce o 92 %!

Poslední věc týkající se teplárenství. Není to tak jednoduchá otázka, protože se týká téměř čtyř milionů občanů ČR, kteří jsou připojeni na dálkové vytápění. A ta tak často zmiňovaná motivační role poplatků bude v teplárenství nahrazena požadavkem na aplikaci nejlepších technologií, to je v pořádku, a nákupem povolenek na vypouštění oxidu uhličitého. Poplatky za znečišťování se tedy stanou pouhou daní, která ale bude zcela nesmyslně prodražovat to tzv. čistší dálkové vytápění, samozřejmě s dopadem na každého občana tohoto státu.

K samotnému zákonu mi dovolte, abych oznámil, že jsem podal pozměňovací návrh na vypuštění některých sporných věcí. Hlavně by mě zajímalo, proč musí být, pane ministře – a to je otázka na vás – právnická a fyzická osoba povinna; povinna při změnách stávajících staveb, ne při nových stavbách, to bych ještě pochopil, ale při změnách stávajících staveb, a to se děje poměrně často, využít pro vytápění teplo ze soustavy zásobování tepelnou energií nebo zdroje, který není stacionárním zdrojem.

A hlavně by mě zajímalo: To bude nějaký nový úřad, který bude posuzovat, jestli ekonomicky ta právnická nebo ta fyzická osoba to může nebo nemůže dělat a jestli to je pro ni přijatelné? Podle jakých kritérií někdo bude stanovovat, jestli někdo má ekonomickou přijatelnost z toho, aby se připojil na základě zákona, který to určuje, ne že je to jeho svobodná vůle, ale určuje, aby se připojil ke zdroji jinému.

A pak bych se chtěl zeptat ještě na to. Avizoval jsem ještě vypuštění jednoho sporného bodu, a to jsou ty problémové kontroly. To je to, že zase se tady utvoří určitá skupina lidí, kteří si z toho udělají superbyznys, kde se budou provádět kontroly, kde se budou provádět kontroly nejen kotlů, ale i provozu. Jsem zvědav, jestli ten inspektor nebo kontrolor tam bude hodinu, půl dne nebo celý den nebo jak to vlastně bude kontrolovat, protože tady se píše i o provozu a údržbě.

A další věc: Proč se to neřeší tím, aby ta povinnost přešla na výrobce kotle? Proč to musí dopadat na uživatele, který v podstatě s tím kotlem těžko může kotel nějakým způsobem přestavět, ale proč ten tlak, ta povinnost není na výrobcích, aby ti výrobci museli uvádět do provozu jenom kotle, které splňují ty požadavky, které chce ministerstvo životního prostředí? A já si myslím, že to je oprávněný tlak. Ale proč tento tlak přesouvat na uživatele a ještě toho uživatele zatížit v současné nelehké době další daní. Můžete říct, že se to bude týkat až od roku 2014 nebo 2016. Ale, pane ministře: Časy a roky letí! Já to, bohužel, musím vědět nejlépe, protože je mi dnes šedesát. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkujeme, pane senátore, a blahopřejeme vám k narozeninám. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Pavel Eybert.

Senátor Pavel Eybert:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych obrátil vaši pozornost na jeden problém, který je avizován v připravovaném pozměňovacím návrhu doporučeným plénu Senátu výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Jde o pravomoc, která dává obcím možnost vydat vyhlášku, zákaz vjezdu do částí měst a obcí vozidlům, která nesplňují nízkoemisní limity, do zón, které jsou jako nízkoemisní vyhlášeny, i pro osoby, které mají trvalý pobyt v těchto zónách. To mi přijde jako velmi tvrdý zásah do práv občanů v těchto zónách bydlících.

Může dojít k situaci, že občan, který nemá na nákup nového auta splňujícího emisní limity, nebude po vydání takové obecní vyhlášky moci dojet několik posledních kilometrů ke svému bydlišti. Nastanou situace, kdy občan nemající průkaz ZTP nebo ZTP/P, nebude moci své auto použít k občasné jízdě k lékaři na nákup apod. Své auto bude muset nechávat zaparkované několik kilometrů od bydliště, několik dní bez kontroly. Nákupy pořízené v nákupním středisku bude vláčet z okraje nízkoemisní zóny do místa bydliště v rukou. Někde je veřejná doprava, někde není veřejná doprava, a tak to bude muset zvládnout celé pěšky.

Řeknete, že zastupitelé budou uvážliví a nevydají takovou vyhlášku. Ve většině případů asi ano, určitě však budou i tací, kteří ji ve svatém zápalu boje proti emisím vydají. Řeknete, že rozhodovat se má na nejnižším možném stupni. Zásah do osobních práv občanů, takto tvrdý, učiněný rozhodnutím zastupitelstva, to je snad už za hranou porušování ústavnosti.

Jistě si dovedete představit, jaké problémy by vyhláška zakazující rezidentům vjezd k místu bydliště vyvolala. Nechci se proto spoléhat na uvážlivost každého zastupitelstva a raději bych viděl, kdybychom tuto záležitost upravili v zákoně. Z tohoto důvodu si dovolím, pokud zákon projde do podrobné rozpravy, podat pozměňovací návrh, který by takto upravil změnu zákona.

Dále se chci zeptat pana ministra na skutečný dopad paragrafu 15 odst. 6 písm. b),které říká, že kdo dosáhne nižší emisní koncentrace, nežli je 50 % horní hranice úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami, je osvobozen od platby poplatků. V případě, že nejlepší dostupné techniky budou mít stanoveno rozpětí například 160 až 200 miligramů na metr krychlový, je 50 % z horní hranice 100 miligramů na metr krychlový, což je technologicky nedosažitelné a v takovém případě nemůže provozovatel zařízení docílit podkročení hranice 50 % vypouštěného znečištění a tudíž nebude moci dosáhnout na osvobození od poplatků, i přitom, že investoval značné prostředky do nejlepších technologií.

Spatřuji v tom jistou nedokonalost těchto ustanovení zákona a poněkud tak zavádějící argumentaci, která možná někoho z nás ovlivní při rozhodování, pro co hlasovat. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Další je pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych začal reakcí na vystoupení pana kolegy Drymla. Plně s tím souhlasím v tom, že to, aby kotle byly ekologické, by měli zajišťovat především výrobci kotlů a ne spotřebitelé, protože pokud víte, kotel je zařízení, které si kupující asi nemůže moci upravit na to, aby z neekologického udělal ekologický.

Ale to, proč jsem se přihlásil do diskuse, je to, že jsem předložil pozměňovací návrh, a chtěl bych vám říci, že k předložení tohoto návrhu mě vedou zkušenosti z mého obvodu z Ústí nad Labem, resp. z Trmic, kde byl uveden do provozu lihovar. Lihovar, který tak neskutečným způsobem ničí lidi v Trmicích, a nejen je, ale i na kilometry daleko, že nakonec se tedy docílilo toho, že byl odstaven a hledají se cesty, jak ten ne zápach, ale neskutečný smrad nějakým způsobem utlumit, aby se v Trmicích nechalo žít.

Ale po ujištění pana ministra, že se touto věcí budeme zabývat, bych vám chtěl říci, že tento pozměňovací návrh podávat nebudu, že počkám na řešení, na kterém jsme se panem ministrem dohodli. A já věřím tomu, protože je to ministr, kterého si nesmírně vážím, na rozdíl od celé řady ostatních, že toto slovo dodrží a že se k věci vrátíme.

Na konec mi dovolte, abych vám přečetl e-mail, který jsem před chvílí obdržel:

Vážený pane senátore, dovoluji si vás kontaktovat jako zástupce průmyslového podniku Knauf s možná trochu nečekanou žádostí o podporu ministra životního prostředí v otázce navrácení vládního návrhu poplatků za znečištění v novele zákona o ovzduší, senátní tisk č. 302, který budete zítra projednávat na schůzi.

Knauf je sedmým největším výrobcem stavebních materiálů v ČR, s výrobním závodem na skelnou minerální izolaci v Krupce u Teplic. Protože poplatky za znečištění samozřejmě dopadají i na nás formou dodatečných nákladů, domníváme se, že je potřebné tyto poplatky nerušit, a naopak je legitimní je postupně zvýšit dle původního vládního návrhu. Pokusím se vysvětlit, proč.

Český průmysl se často potýká s negativní pověstí zastaralého komplexu přežívajícího obstarožní technologie, které vedou ke zhoršení životního prostředí ve svém okolí. I my tuto výzvu velmi citelně vnímáme, protože chceme být v naší komunitě dobrým sousedem, dlouhodobě investujeme do inovací a zlepšení, které vedou ke snížení emisí, jako byl například přechod na bezformaldehydové pojivo. Naše emise jsou dnes hluboce pod zákonnými limity i pod limity, které jsou nám přiděleny integrovaným povolením. O tom jste se ostatně mohl sám přesvědčit při návštěvě vašeho Podvýboru pro energetiku v našem závodě v Krupce v loňském roce.

V podstatě dnes již nejen, že splňujeme tzv. BAD, to jsou nejlepší dostupné technologie, ale v našem odvětví je dokonce nově definujeme. I přesto však některé emise vypouštíme a k lokálnímu znečištění, byť minimálně, přispíváme. Považujeme za správné toto otevřeně přiznat a tyto externality alespoň částečně minimalizovat formou poplatků za znečištění. Tyto poplatky by pak měly logicky směřovat zpět do regionu, kde byly vytvořeny, a být použity na opatření vedoucí ke zlepšení kvality životního prostředí.

Poplatky za znečištění tedy vnímáme jako legitimní kompenzaci, kterou po nás společnost vyžaduje, že nás nechává podnikat a nese náklady externalit z tohoto našeho podnikání. Poplatky dávají smysl dokonce i při dosažení nejlepších dostupných technologií, protože i tyto nejsou nejlepší na věky a inovacemi se mohou dále zlepšovat. Odstranění poplatků povede k odstranění motivace průmyslových podniků se zlepšovat, ke zpomalení inovací a v konečném důsledku ke kompenzaci negativní regulace českého průmyslu jako zastaralého a neefektivního.

Naším cílem by mělo být konkurovat díky vysoké produktivitě, nikoliv tím, že našemu průmyslu umožňuje přenášet externality na společnost. Toto vnímáme jako kontraproduktivní a v dlouhodobém horizontu poškozující pověst ČR jako země usilující o moderní udržitelnou, opravdu konkurenceschopnou ekonomiku.

Tolik tedy e-mail, který jsem obdržel ze závodu Knauf, který jsme skutečně s podvýborem pro energetiku navštívili.

Na závěr bych jenom řekl, že přestože už mi věc pan ministr vysvětlil, že bych byl rád, abychom to slyšeli i my.

Po internetu běží celá řada informací, nevím, na kolik jsou oprávněné nebo ne, ale informací, že právě z těchto poplatků jsou financovány ekologické aktivity, ekologické organizace. Pan ministr mi to vysvětlil a já bych byl přesto rád, aby to vysvětlil i vám, abyste věděli, jak to s tím je. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. A jako další vystoupí pan senátor Jaroslav Palas.

Senátor Jaroslav Palas:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych k předloženému návrhu promluvil také z pozice hejtmana Moravskoslezského kraje, kdy vedení Moravskoslezského kraje a také vedení jednotlivých statutárních měst Moravskoslezského kraje zasedly ke společnému jednání, aby vytvořily jakýsi soubor opatření, který by měl nastínit možná řešení zlepšení ovzduší v Moravskoslezském kraji. Vzniklo jakési desatero, které jsme projednali ještě s bývalým ministrem životního prostředí Pavlem Drobilem a následně také s panem ministrem Chalupou. Musím velmi kvitovat, že pan ministr Chalupa se problematice znečištěného ovzduší v Moravskoslezském kraji intenzivně věnuje. Založili jsme společný výbor, který pracuje, v pravidelných intervalech se schází a hledá možná řešení.

Předali jsme toto desatero i jiným resortům, protože jsou tam věci, které jsou v gesci ministerstva životního prostředí, ale také ministerstva dopravy, jako například budování obchvatů měst a obcí. Všechny tyto stavby, které by zlepšily životní prostředí a ovzduší, kterými by se vytěsnila doprava z měst a obcí, byly v rámci Moravskoslezského kraje, byť byly řádně plánovány, byť měly stavební povolení, Ředitelstvím silnic a dálnic zastaveny.

O to více kvituji přístup ministerstva životního prostředí, že hledáme cesty, jak ovzduší v našem kraji zlepšit.

Věc, kterou pan ministr neuvedl, ale uvedl ji předřečník, je vliv Polska, kdy v rámci Slezské pánve polský průmysl, který také znečišťuje životní prostředí, má pětkrát měkčí limity, než my. Připadá mi, že prostřednictvím tohoto zákona bijeme po hlavě klackem pouze toho, na koho si troufneme, a to jsou velcí znečišťovatelé. Byli tady vzpomenuti malí znečišťovatelé – lokální topidla. Má to několik rozměrů. U těchto znečišťovatelů, přestože mají největší podíl na znečištění, existuje sociální rozměr. Nemůžeme vůči těmto znečišťovatelům, lokálním topeništím, postupovat pouze sankcemi, ale musíme postupovat také osvětou. Musíme trpělivě a důsledně vysvětlovat spoluobčanům, že otravují ovzduší sami sobě i sousedům.

Dovolte mi říci několik slov k poplatkům. Zastupitelstvo Moravskoslezského kraje, i zastupitelé města Ostravy, přijali usnesení, kterým chtějí, aby poplatky byly zachovány. Je třeba říci, že tyto poplatky nezaplatí znečišťovatelé, výrobci elektrické energie nebo tepla, ale zaplatí je občané=, promítnou se do cen. Máme však jeden problém. Mohu ukázat dopis z roku 2007, který šel směrem k vládě od mého předchůdce Evžena Tošenovského, mohu ukázat dopis z roku 2009, který jsem adresoval vládě já, o poplatcích za znečištění – v našem kraji je to sto milionů ročně, zaplatili jsme dvě miliardy za posledních dvacet let, ale do zlepšení životního prostředí se zpátky nedostala ani koruna. To říkám zcela otevřeně. Proto kvituji s povděkem návrh kolegy Bise, kterým by se poplatky zčásti vrátily k nám do kraje, a to s přímým určením, aby byly použity na zlepšení technologií. Vím, že pan ministr namítne, že se chystají projekty zhruba v objemu čtyř miliard korun, které dostanou z evropských peněz ti největší znečišťovatelé a tím zlepší své technologie, ale je třeba také říci, že celá západní Evropa, hutě, výrobci elektrické energie, spalovny si vylepšili technologie koncem osmdesátých let za peníze státu a EU. U našich znečišťovatelů tomu tak nebylo. Pokud cokoli dělají, tak ze svého zisku, od státu a ani z EU nedostali ani korunu.

K poplatkům. Naši zastupitelé si přejí, aby se významná část těchto poplatků dostala zpět k nám do kraje, abychom měli účinný nástroj na to, abychom mohli zlepšovat ovzduší v kraji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Nyní se s právem přednosti přihlásila paní senátorka Paukrtová, ale na přednosti netrvá. Prosím tedy pana senátora Bestu.

Senátor Zdeněk Besta:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky a senátoři, pane ministře, máme před sebou zákon o ochraně ovzduší, senátní tisk 302, který by měl řešit řadu rizik pro lidské zdraví, způsobené znečištěním ovzduší. Jako obyvatel Moravskoslezského kraje jsem pro využití všech možností ke zlepšení ovzduší, které všichni dýcháme.

Z mnoha studií vyplývá, že třetinu znečištění ovzduší vytvářejí malé stacionární zdroje umístěné v rodinných domech. Právě na tyto znečišťovatele se zaměřila i část tohoto projednávaného zákona. Jde zejména o § 23, který specifikuje přestupky fyzických osob při provozování stacionárního zdroje, což je klasický kotel ústředního topení. V návrhu zákona je jmenováno až osm přestupků, některé zde uvedu. Je mi líto, že postihujeme i ty vlastníky těchto zdrojů, kteří netopí odpady, netopí plasty, nikdy nepoužili jiné nevhodné materiály pro topení. Ale přesto jim tímto zákonem ukládáme povinnosti a přinášíme dodatečně i nemalé finanční náklady, ať už na revize nebo do deseti let na výměnu všech kotlů v domácnostech.

Co bude přestupek a jak se k tomu máme stavět? Jeden přestupek je, že nesmí pálit v ohništi jiné materiály než suché rostlinné materiály. Co je třeba ulomená větev ovocného stromu, když víme, že ořezy z ovocných stromů se běžně pálí? Může pálit noviny nebo letáky? Asi nemůže, protože to není suchý rostlinný materiál.

Druhý přestupek: Musí uvádět do provozu pouze stacionární zdroje stanovené tímto zákonem, jeho prováděcími předpisy. Tam by byla nutná změna stavebního zákona, protože každý výrobek by měl mít tzv. prohlášení o shodě. Pokud ho budu mít, tak se domnívám, že výrobek splňuje všechny parametry, které má mít.

Dále je přestupkem, když spaluje paliva, která nesplňují požadavky na kvalitu paliv a jsou určena výrobcem stacionárního zdroje nebo paliva uvedená k povolení. Samozřejmě, že nikdo nebude spalovat v kotli na plyn uhlí nebo dřevo.

Dále uvedu dva body, které souvisí s tím, že musíme předkládat orgánu ochrany ovzduší na vyžádání informace o provozu stacionárního zdroje a jeho emisí včetně údajů vypouštění skleníkových plynů do ovzduší. Nevím, jak se to bude provádět, ale od toho jsou revize. Musí se provádět každé dva roky, pokud se neprovedou, je to přestupek. Budou-li je provádět odborně způsobilé osoby a na požádání obce třetí kategorie, musí majitel vydat potvrzení o tom, že revize proběhla, je to velice dobrý byznys. Když máme v obci 200 domů a revize bude stát tisíc korun, revizor má za týden vyděláno asi 200 tisíc.

U šesti set tisíc znečišťovatelů je to 600 milionů ročně.

V zákoně je, že nesmím spalovat hnědé uhlí, lignit, kaly, plasty, ale když se to prodává jako palivo, proč by to nepálil? Koupí si levné palivo, které na trhu dostane. Nemyslím tím konkrétní znečišťovatele, kteří topí zmíněnou ostravskou raketou. Až do roku 2018 musí všechny kotle splňovat požadavky dle přílohy 11, to jsou mezní hodnoty emisí. To je to, co nutí k výměně kotlů ve všech domácnostech. Představte si, že kotel, který jsem koupil loni, má životnost 40 let, a teď ho podle tohoto zákona budu muset do roku 2018 vyměnit, což asi nebude finančně jednoduché. Navíc v § 17, odstavec 1, nutíme fyzickou osobu připojit se i při rekonstrukci stavby na dálkovou soustavu. Opět to zřejmě bude vyžadovat změnu stavebního zákona.

Závěrem je uvedeno, že tyto přestupky mohou být sankcionovány od 20 do 50 tisíc korun. Pozor – takto uložená pokuta je celá příjmem obce s rozšířenou působností, to je obce, která tuto pokutu uložila. Nebudou chtít tyto obce naplnit rozpočet tím, že budou ukládat pokuty často a rády? Ti, kteří dýchají nečistoty v malých obcích a městečkách z pokuty nemají nic. Přesto tento zákon i s pozměňovacími návrhy, které podporují zpoplatnění vypouštění emisí vnímám sice jako nedokonalý, ale je to snaha po zlepšení ovzduší a to nejen v našem Moravskoslezském kraji.

Na závěr navrhuji zálohovat pet lahve minimálně korunou, nikdo by tím netopil a každý by tuto láhev vrátil do obchodu kde ji koupil. Další možnost je snížit cenu plynu a ušlechtilých paliv o polovinu a zpřísnit zákaz prodeje nevhodných paliv pro naše domácnosti.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Dalším přihlášeným je pan senátor Pakosta.

Senátor Petr Pakosta:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, na předloženém návrhu zákona o ochraně ovzduší se mi nelíbí ustanovení § 19, které zakotvuje povinnost přimíchávání biosložek do benzinu a nafty. Připomínám, že tato povinnost je v zákoně zakotvena na základě směrnice EU, ale také připomínám, že v době, kdy tato povinnost byla myslím před třemi lety navyšována, EU měla k dispozici studie, které zřetelně prokazovaly, že přimíchávání biosložek do benzinu a nafty v konečném důsledku škodí životnímu prostředí. Máme zde rozpor zdravého rozumu a práva EU. Jsem toho názoru, že pokud k tomuto rozporu dojde, pak by zdravý rozum měl dostat přednost.

Můj pozměňovací návrh předpokládá, že povinnost při míchání biosložek do benzinu a nafty bude od 1. 1. 2018 snížena až k nule.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Nyní pan senátor Šebek.

Senátor Karel Šebek:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych avizoval komplexní pozměňovací návrh výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Krátce uvedu, že jsme do něj zakomponovali všechna témata, se kterými členové výboru vystoupili. Reflektuje především na velmi diskutovanou oblast poplatků a představuje to modifikovaný návrat k vládní předloze s tím, že nově bude možnost progresivní hodnotu poplatku v čase zmírnit nebo i negovat degresivní formou, podle toho, jak velcí znečišťovatelé budou aplikovat nejlepší možné technologie.

Další oblast se týká zjednodušení administrativy, a sice že se v § 6 vypouští povinnost měření tam, kde pro obor není stanoven limit nebo strop, což není kontroverzní. Stejně tak je tam drobná úprava ve věci nízkoemisní zóny. Týká se to podobného tématu, jako zde zmiňoval kolega Eybert.

Dále tam byly zakomponovány drobné legislativní úpravy, které se týkaly číslování paragrafů.

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí si také osvojil druhou část pozměňovacího návrhu hospodářského výboru, která se týká implementace směrnice EU o průmyslových emisích Tady se v zásadě jedná o velmi významné využití dohody s EK, že pro naše velké průmyslové podniky byla podobně jako v řadě jiných středoevropských zemí dojednána výjimky, která spočívá v odkladu účinnosti některých norem do roku 2020.

K probíhající diskusi si dovolím několik poznámek.

K drobným topeništím, které znám velmi dobře i ze svého města. Je třeba říci, že topit pevnými palivy není zločin, ale zločin je topit špatně. To vidíme téměř každý večer, kdy někdo roztápí, dá tam málo dřeva, stejně tak když kotel přetopí. Řada kotlů, o nichž se mluvilo, že budou muset být vyměněny, tak je to, bohužel, pravda. Řada kotlů je hrubě nehospodárná, nedá se regulovat, zejména v nižších oblastech, zatímco u kotlů třetí třídy je regulace na úrovni plynových hořáků, protože pracují principem nuceného spalování. Mohu potvrdit, že účinnost těchto kotlů je 90 až 95 procent. Představuje to určitý komfort, kotel pracuje s obsluhou, která může být v intervalu jeden týden. Úspora pevných paliv jde velmi výrazná, až třetinová. V okamžiku, kdy teplo nepotřebujete, kotel je buď úplně vyhaslý, nebo je v režimu, kdy nic nespotřebuje. Je k úvaze každého člověka, zda tepelný komfort není hodnota, které by měl dát přednost před nákupem drahého televizoru nebo drahé dovolené. Ano, je krize, která vyžaduje, abychom neměnili žebříček hodnot a abychom některé radovánky opustili a zabývali se tím, co v domácnosti potřebujeme. To je teplo.

K pálení novin a časopisů. Pokud jste někdo zkoušel zapálit táborák časopisem, zjistíte, že je nehořlavý, protože je tam také velký podíl plastů.

Samozřejmě, že tento materiál patří především do tříděného sběru, takže to bych řekl, že je vyřešeno. Pálení větví – pokud z nich uděláte štěpku, je to možné v některých kotlech spálit. Právě proto, že hoření je podpořeno ventilátorem. Pokud to dáte do normálního kotle, zamoříte sousedy. Sice kouřem, který neobsahuje oxidy síry, ale je také velmi nepříjemný.

K výměně kotlů bych ještě uvedl. Pokud se o to někdo zajímá, zjistí, že na trhu se objevují i adaptéry, které umožňují za podstatně menších nákladů poskytnout úroveň třetí třídy se všemi výhodami. Samozřejmě, pokud někdo sleduje komfort, není to jenom o kotli. Je to o celé topné soustavě, kde regulační technika doznala změn a inovace jsou v řádu, dnes už se může říct, tisíců a desítek tisíců korun. Je zase na zvážení, zda se úprava spočívající v regulaci drobného zdroje tepla, nezaplatí do roka nebo do dvou. Pak je potřeba kalkulovat při těchto úvahách také s tím, že ceny nepochybně porostou a že jakákoliv investice do zateplení a do racionalizace provozu domácnosti bude nutná a velmi brzy se vyplatí. Tolik můj diskusní příspěvek. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Další přihlášenou je paní senátorka Doupovcová.

Senátorka Hana Doupovcová:  Vážená paní předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, zaručeným právem každého občana ČR je i právo na zdravé životní prostředí a právo žít a dýchat vzduch, který nebude negativně ovlivňovat jeho zdravotní stav a v konečném důsledku ani kvalitu a délku jeho života. Zároveň povinností každého, kdo znečišťuje životní prostředí, je dodržovat zákonem stanovené limity a formou ekologických daní a poplatků přispívat k zlepšení a ochraně životního prostředí a ochraně zdraví obyvatel. V posledních letech, jak tady bylo již řečeno, díky novým technologiím, došlo k zlepšení stavu ovzduší. Snížily se oxidy síry. Ale přesto v ČR v mnoha oblastech zůstává v některých periodách smogová situace. Je to způsobeno, jak tady bylo už řečeno, narůstající intenzitou dopravu, ale i tím, že dochází z ekonomických důvodů ke spalování neekologických paliv.

Pro účinné řešení situace potřebujeme znát přesné informace o skutečných zdrojích a lokalitách znečištění a potřebujeme mít i dostatek finančních prostředků. Chci podtrhnout, že potřebujeme znát přesné informace o skutečných zdrojích. Probíhá přetahovaná, kdo je hlavním znečišťovatelem. Jestli je to průmysl nebo doprava, nebo lokální topeniště. Potřebujeme znát, kdo je hlavním znečišťovatelem. Součástí řešení musí být i podrobnější sledování a přesnější vyhodnocování zdravotního stavu obyvatelstva ve všech regionech v ČR.

V posledním týdnu jsem zaznamenala mediální vystoupení, pro mě těžko pochopitelné, kde bylo tvrzeno, že vliv životního prostředí a stav ovzduší nemá vliv na zdravotní stav obyvatelstva. Pro mě je důležité, aby výnosy z ekologických poplatků byly používány i na kvalitní zdravotnický výzkum a aby se pojmenovaly nejzávažnější znečišťující látky, které ovlivňují zdraví obyvatel. V ČR jako všude jinde platí, že čím je oblast průmyslovější, tím je více zatíženo životní prostředí. Ale v ČR platí, že i čím je oblast průmyslovější, tím je tam vyšší nezaměstnanost a je tam i nižší koupěschopnost obyvatelstva. A to je špatná kombinace.

Návrh, který by znamenal zrušení poplatkové povinnosti pro znečišťovatele, určitě nepodpořím. Budu podporovat takový návrh, tam, kde poplatek zůstane motivační. Podpořím i řešení takové, kde výnosy z poplatků budou cíleny na regiony, které jsou znečištěním poškozeny. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko. Nyní pan senátor Bis.

Senátor Jiří Bis:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, ekologie se často skloňuje ve všech možných pádech. Ale jedno je rozhodující. Za čistší životní prostředí, za čistší výrobu oceli, za čistší výrobu energie – musíme platit. A platit můžeme jenom tolik, kolik jsme schopni. Je omyl to, když se prohlašuje – jste znečišťovatelé, ať platí! Platíme všichni. Je to forma našeho příspěvku, že chceme lepší ovzduší, čistší potraviny, lepší a čistší energii atd. To znamená, že naše možnosti jsou omezené.

Máme lepší palivo. V celé ČR existuje plyn. Nepoužívá se, protože schopnosti lidí, možnosti jejich příjmů, jsou trochu daleko od některých lidí, neumožňují použití tohoto paliva. Můžeme využít elektřinu. Je daleko příznivější. Také se nepoužívá, protože její použití je nad možnosti našich lidí. Jsme schopni mít takovou čistotu ovzduší, takový přístup, takové znečištění, na co bude tato ekonomika této země mít. Nejsme nejbohatší stát na světě, a některé věci si nebudeme, a nemůžeme, dovolovat. Ale žijeme v EU.

EU má dostatečně přísné limity pro jednotlivé věci. Limity platí v ČR, jsou to limity na odsíření. Podle nové směrnice budou výrazně nižší limity. Tyto limity musí české podniky, ať už to bude rovnou anebo s určitými přechodovými ustanoveními, platit. Jsou to limity, které podniky i nás budou samozřejmě něco stát. Za to budeme mít trochu čistší ovzduší.

Myslím, že limity, které stanoví EU jsou dostatečně náročné. A nevidím důvod, proč k tomu máme my k tomu ještě znovu přilepovat poplatky. Prostě v Čechách budeme vždy papežštější než papež! Pochopitelně, že nějaké konstantní poplatky tolik nevadí. Ale jejich progresivní růst – vytváříme investiční prostředí, do kterého nebudou chtít přijít zahraniční investoři. Proč by šel do tohoto prostředí, když vedle bude mít prostředí, které pro něj bude podstatně méně náročné Je to zvyk český, že jdeme z extrému do extrému. A zde znovu. To znamená, nejenom platnost tvrdých limitů, ale ještě i poplatky, a progresívně, pokud možno.

K poplatkům. Ne všichni je platí. Platí se za třetinu znečištění, dvě třetiny neplatí. Dokonce návrh našeho výboru ještě dále zvýšil limit na 50 tisíc, kteří nemusí platit, což je daleko víc, desetkrát víc, než navrhovalo ministerstvo. To je daleko k rovnému přístupu jednotlivých znečišťovatelů. To znamená, že budeme nejvíc neustále pronásledovat ty, kteří mají kontinuální měření. Měří, víme, co vypouštějí. Plní evropské limity. Na ty se soustředíme. Na to ostatní ne. Potom samozřejmě můžeme očekávat, že oblasti, kde postavíme takhle tvrdé, nejenom evropské limity, ale ještě progresivně rostoucí poplatky, že se jim budou investoři vyhýbat. To není dobrá zpráva. Ani pro severní Čechy, ani pro severní Moravu.

A poslední. Náš návrh, který odhlasoval VHZD, troufnu si ho porovnat s tím, co přináší návrh, který odhlasoval VUZP.

V životním prostředí jsou progresivně rostoucí poplatky. Tzn., že pro oblasti, o kterých mluvíme, bude spíš ztěžovat přístup nových investorů, kteří by tam přinášeli práci a kteří by byli určitým garantem, že počet ostravských raket se bude snižovat.

Hospodářský výbor naopak řekl, zachovejme zhruba konstantní poplatky, ale 50 % z těchto poplatků dejme na řešení problémů tam, kde vznikly, tzn. na řešení problému ovzduší. Je to jediný praktický krok, co navrhl hospodářský výbor,který by ne za 10 let po roce 2020, ale hned teďka, ne sice moc, ale snažil se pomoci řešit problémy severních Čech a severní Moravy. Žádám vás, i vy z Moravy, ze severní, abyste vzali toto hlasování v potaz. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Zeptám se pana místopředsedy Pitharta. Nepřeje si vystoupit přednostně, takže pan senátor Maštalíř.

Senátor Antonín Maštalíř:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, podle nového zákona o ochraně ovzduší, který jsme udrželi jako senátní tisk č. 302, by stát od roku 2016 odpustil poplatky za vypouštění škodlivin do ovzduší. V Senátu zastupuji část Ostravska, která patří k nejznečištěnějším v republice, ba v Evropě, o čemž se v říjnu loňského roku osobně přijel přesvědčit i sám eurokomisař pro životní prostředí Janez Potočnik, samozřejmě i zde přítomný pan ministr, kdy já jsem navštívil společnost ArcelorMittal, která je zrovna v mém senátním obvodu, a za rok 2010 zaplatila za emise oxidu siřičitého, oxidu dusíku, těkavých látek a polétavého prachu do ovzduší bezmála 33 miliony korun.

Nejde tedy o zanedbatelnou částku, samozřejmě s výsledkem výnosu, který má ArcelorMittal z výroby, jsou to sice jenom promile, ale zároveň však musím konstatovat, že poplatky za vypouštění emisí mohou být pro firmy motivačním prvkem, kdy právě např. ArcelorMittal investoval do odprášení pomocí tkaninových filtrů zhruba 1 miliardu korun, a to byla ona akce, které jsme se spolu s panem ministrem zúčastnili.

Pokud bychom však schválili návrh zákona, tak jak nám ho předložila Poslanecká sněmovna, od roku 2016 by za vypouštění výše zmiňovaných látek se již neplatilo a od roku 2022 ani za polétavý prach a stát by jim znečišťování ovzduší jednoduše prominul.

Ptám se, jaké jsou argumenty proto, aby se občanům především u nás v Moravskoslezském kraji dýchalo ještě hůře, dozvěděl jsem se od těch, kteří tento zákon podpořili, že se zrušením těchto povolenek zvýší konkurenceschopnost našeho průmyslu, který již nebude každoročně zatížen zhruba půlmiliardovou platbou. Tyto peníze však šly, a já pevně doufám, že i nadále půjdou do Státního fondu životního prostředí a tvoří asi 20 % jeho příjmů. Zrušení poplatků a výpadek příjmů by měly znamenat těžkou ránu pro stabilitu celého fondu, který se stará o ochranu přírody a zdraví nás všech.

Evropská agentura pro životní prostředí nedávno analyzovala finanční škody, způsobené znečišťováním ovzduší ze strany největších evropských znečišťovatelů a podle jednoduchého přepočtu se škody, způsobené českými podniky, ročně pohybují v rozmezí 88 – 149 miliard korun, kdy poplatky za znečišťování činí pouhou promile až jednotky procent z této částky, takže škody neplatí viníci, ale jejich oběti, tedy my občané, ale tu jste tu slyšeli už nejméně pětkrát.

Zastupitelstvu statutárního města Ostravy, jehož jsem členem, na svém 15. zasedání vyjádřilo zásadní nesouhlas se zrušením poplatků, kdy toto podpořili zcela vzácně všichni přítomní zastupitelé. Rovněž komise pro životní prostředí, Akademie věd ČR je proti tomuto zákonu, a následně i 23. února Vědecká rada ministra životního prostředí vyslovila nesouhlas s návrhem poslance za ODS Jana Bureše a vyzvala nás senátory, abychom zákon nepodpořili a vrátili ho Poslanecké sněmovně.

Kolegyně, kolegové, věřte mi, že i já žiji na Ostravsku kromě doby vysokoškolských studií celý svůj život a vím, co by schválení zákona, tak jak jsme jej dostali z Poslanecké sněmovny, pro náš region znamenalo za pohromu. Jen vám můžu říci, že např. pokud to někdo z vás neví, imisní limit pro polétavý prach je 50 mg na m3 a v průběhu roku může být překročen 35 dní v roce. Jsou u nás lokality, které už mají tento limit vyčerpán, určitě o tom bude mluvit můj kolega Petr Vícha. Není to jenom polétavý prach, je to samozřejmě benzo(a)pyren, který už tady byl zmíněn. Je to arsen.

A já si myslím a doufám, tím bych chtěl zakončit svůj dnešní příspěvek, že dneska schválíme takový pozměňovací návrh, který určitě bude schůdný i pro sněmovnu, a doufám, že napravíme to, co bylo schváleno v Poslanecké sněmovně jako zákon. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má pan senátor Ivo Bárek.

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji, pane místopředsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych i já se vyjádřil k této materii. V prvé řadě bych vám chtěl poděkovat za to, že tady doposud nepadl návrh na schválení zákona, který nám sem poslali z Poslanecké sněmovny.

Velice si tohoto přístupu vážím a myslím si, že je vidět, že Senát má tu váhu a má tu odpovědnost a že postupuje, řekl bych, správným směrem.

My jako výbor jsme se touto problematikou samozřejmě zabývali už daleko dříve, než teď, když máme tuto materii, že ještě před 2, možná ještě více lety jsme tady v této místnosti v tomto Jednacím sále spolu s ministerstvem životního prostředí pořádali seminář, který se právě zabýval přípravou nového zákona o odpadech, jeho tezemi, a tenkrát už byl v nějaké pracovní verzi.

Ten zákon se samozřejmě nějakým způsobem vyvíjel, my jsme to poctivě sledovali a přiznám se, že jsem byl trošku překvapen tím, a teď se vrátím k poplatkům, že poplatky ze zákona zmizely. Myslel jsem si, že je dojednán kompromis, řekl bych i na vládní úrovni, a říkal jsem si, že s ohledem na to, že opravdu je to tak důležitá materie, že se tady v Senátu tak hluboko tou materií nebudeme muset zabývat, protože si myslím, že zákon o ovzduší nebo ovzduší v ČR není modré, není oranžové, není žluté a nemá další jinou barvu, abych na někoho nezapomněl, jestli jste mě dobře pochopili.

Samozřejmě my jsme přijali jisté pozměňovací návrhy, musím říci, že náš přístup a přístup ministerstva životního prostředí v tomto směru byl velice shodný a chtěl bych poděkovat vedení ministerstva životního prostředí, že s námi tuto debatu probíralo na několika jednáních, a velice si vážím přístupu pana ministra, který na některých jednáních byl osobně přítomen, a vím, že i na ministerstvu životního prostředí, když jsme nějakým způsobem debatovali znění našich pozměňovacích návrhů, tak byl přítomen i při těchto jednáních, a vnímal to jako velmi důležitou záležitost.

My jsme schválili poplatky v nějaké verzi, a řekl bych, že je potřeba vnímat i přístup VHZD a já ho vnímám a samozřejmě mají kolegové v mnohém pravdu.

Dovolte mi, abych jenom trošku upřesnil, proč jsme schválené poplatky dali v této formě. Ty poplatky za rok dosahují nějakých 430 milionů korun, což si myslím, že v rámci konkurenceschopnosti není nijaká zásadní částka. Pokud se dostanete k některým konkrétním částkám, třeba ArcelorMittal, tak na těch poplatcích někde v roce 2006, a teď nemám úplně novou informaci, možná pan ministr ji bude mít, tak ta částka, která v rámci výnosů byla vložena do poplatků nebo za poplatky, byla nějakých 0,11 %. Takže si myslím, že určitě konkurenceschopnost a vliv na nezaměstnanost si myslím, že ty poplatky nemají a mají spíš tu funkci, že platí znečišťovatel. To je potřeba si říci na rovinu. Je to jakási fiskální poloha těch poplatků, a že by měly nějakou zásadní funkci motivační si myslím, že asi nemají a vždy podle mého názoru měly fiskální charakter.

Předkládaný návrh, který vzešel z našeho výboru, bere tu významnou fiskální roli poplatků jako by za vážnou, zejména ve vztahu ke kofinancování projektů, podporovaných z Evropských fondů, a proto zachováváme jejich existenci. Samozřejmě ty poplatky nějakým způsobem rostou, já se k tomu potom dostanu, ale s tím, jak podniky plní emise, tak poplatky klesají samozřejmě, tzn., není tam přímá souvislost s tím, že jak rostou poplatky, tak rostou náklady firem. To prostě není pravda, a ty poplatky klesají.

Když se vrátím někde dříve, tak za rok se vybíralo těch poplatků někde za 3,6 miliardy korun, možná více, zase nejsem v tom tak zběhlý. Teď se vybírá 430 milionů. Předpokládám, že zase ty poplatky budou samozřejmě klesat. Čím budou klesat poplatky, tím bude menší příjem Státního fondu životního prostředí, tím bude méně peněz, řekla bych, na kofinancování Evropských prostředků, a chtěl bych upozornit, že znovu v dalším fiskálním období v rámci EU bude jistě nějaký operační program, který se bude dotýkat oblasti životního prostředí, a vždycky budou nutné finanční prostředky na kofinancování z národních zdrojů.

Chtěl bych říci, že se tyto prostředky z poplatků samozřejmě vracejí do společnosti. V Moravskoslezském kraji v poslední době jenom připomenu ty kotlíkové záležitosti, samozřejmě podporu různých pobytů, ozdravných pobytů dětí.

Pozměňovací návrh však zejména posiluje jejich funkci jako nástroje ke snižování emisí, která přispěje ke zlepšení kvality ovzduší v ČR, což si myslím, že je hlavním cílem celého zákona.

Předkládaný pozměňovací návrh zachovává poplatky v podobě, která v zásadě odpovídá vládní verzi navyšování sazeb poplatků, ale s tím rozdílem, že tento návrh neobsahuje skokové navýšení sazeb mezi roky 2021 a 2022. Když se podíváte na vládní návrh a na náš návrh, tak vymizel poslední sloupeček v té tabulce.

Pozměňovací návrh současně umožňuje snižování poplatků, pokud bude provozovatel snižovat emise nad rámec minimálních legislativních požadavků.

Dostávám se k jednání, které jsme vedli s ministerstvem životního prostředí, kde jsme se shodli na dvou postupech, buď návrat k vládnímu návrhu zákona, anebo návrat k vládnímu návrhu zákona s motivací, a dohodli jsme se na tom, že se obě dvě strany pokusíme tu motivaci zapracovat do toho zákona o odpadech.

A teď o tom chci hovořit. A k tomu, že právě slouží jisté koeficienty, které v tom návrhu zákona jsou. Navíc vedle této nové možnosti snížení poplatků by se podle předkládaného návrhu poplatek vůbec nevyměřil, při dosažení vysoké úrovně ochrany ovzduší, definované snížením emisí pod hodnotu 50 % horní hranice, spojené s nejlepšími dostupnými technikami, tzv. BAT. Tato hranice ve většině případů koresponduje s dolní nejvíce přísnou, avšak technicky dosažitelnou hranici BAT.

V bodě 3 tohoto návrhu jsou uvedeny ještě další dvě možnosti osvobození od poplatků, opět vycházející z vládního návrhu zákona. Z uvedeného je zřejmé, že tento pozměňovací návrh reaguje na připomínky, vznesené v Poslanecké sněmovně, zejména z řad poslanců z hospodářského výboru, a také VHZD Senátu Parlamentu ČR.

Ale zároveň také reflektuje však i názor ostatních poslanců a senátorů, kteří zdůrazňovali význam poplatků.

Pozměňovací návrh jednoznačně zvýhodňuje provozovatele, kteří se chovají odpovědněji a snižují emise více,než je vyžadováno, na rozdíl od provozovatelů, kteří balancují na zákonem vyžadované hranici.

I z prezentací průmyslových svazů vyplývá, že poplatky za znečišťování ovzduší i po jejich navrhovaném zvýšení nebudou mít významný dopad do ekonomiky velkých podniků, kde budou dominantní a rozhodující roli hrát povolenky za emise CO2, tam je základní problém. Mohou však být významným motivačním nástrojem ke snižování emisí u středních a menších provozů, které zpravidla vypouští své emise do nižších vrstev atmosféry, do dýchací zóny, a zatím se špatně regulují.

S ohledem na snížení administrativní zátěže spojené s novým systémem poplatků se navrhuje zvýšit hranici, od níž by se poplatky platily. V tom vládním návrhu bylo 5000,- korun, u našeho návrhu je 50 000.- korun, což tvoří, když to zase řeknu, asi 5 %, tzn., že se vybere o 5 % méně poplatků, než v roce minulém.

Tím dojde ke snížení počtu zpoplatněných zdrojů pouze na 400 provozoven v roce 2021 až z původních 1800 provozoven. Jedná se zejména o menší stacionární zdroje s malými emisemi, kde by bylo technicky ekonomicky obtížné dosáhnout na navrhované úlevy. Pro tyto provozovatele by postupné zvyšování sazeb poplatků mohlo představovat významnou finanční zátěž. Dokonce jsme si v tom materiálu nechali i spočítat, jaké dopady to bude mít, když provozovatel bude neplnit ty limity, tzn., jaké výnosy budou v rámci toho příjmu z poplatků, a když budou podniky, a víme o nich, které už dokáží plnit náročné podmínky BAT, jak ty poplatky budou vypadat.

Já bych se možná jenom kratince vyjádřil ještě k některým věcem typu kotle v domácnosti a jejich revize, my jsme na výboru to probírali velmi podrobně. Samozřejmě byla debata i o tom v rámci kuloárních jednání, zda vůbec tak, jak tady padl návrh kolegy Drymla, zda vůbec do toho jít, ale řekl bych, že jednoznačně na výboru převážila pozice zdraví a ochrany zdraví, prostě musíme si to uvědomit, že to budeme muset nějakým způsobem platit, že lidé, kteří tam žijí, na jedné straně topí tím, čím topí, a na druhé straně se do toho dávají jisté náklady, které jsou nutné k tomu, aby zdraví obyvatelstva alespoň nějak vypadalo.

To je poznámka k tomu, jak to dopadlo na našem výboru, a nepadl tam nakonec žádný návrh na to, abychom vypustili to, co je dnes v návrhu, tzn. kotle, výměna za deset let, revize od roku 2014 po dvou letech.

Já bych vás chtěl požádat, neobcházel jsem žádné senátory, senátorky a nepřesvědčoval jsem je o tom, zda jsem víc průmyslník, nebo jsem víc zelený. To ani po mně nikdo nemůže chtít. Jenom apeluji na vás, abyste zvážili, myslím si, že tento návrh je významně kompromisní a že umožňuje oba pohledy, a myslím si, že i v Poslanecké sněmovně lze k tomu zaujmout takový názor, že nám to Poslanecká sněmovna takto vezme, protože ta Poslanecká sněmovna se bude vyjadřovat buď bez poplatků, tak jak si to schválili, anebo s tím, co přijde ze Senátu. A myslím si, že naše verze je, řekl bych, když to řeknu, o něco více zelenější např. než verze hospodářského výboru, protože ta si myslím, že se více přiklání k variantě bez poplatku, která přišla z Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane ministře, dámy a pánové, myslím, že budeme mít poměrně těžkou volbu, protože já nepředpokládám, že by tady padl návrh na schválení, takže budeme pak rozhodovat mezi pozměňovacím návrhem VUZP a VHZD. Takže to bude poměrně komplikovaná a složitá volby. Já bych ráda řekla obecně k poplatkům, že tady nezaznělo, že poplatky nemají regulační charakter ve vztahu k životnímu prostředí. Poplatky platí všichni, a ten kompromisní návrh výboru pro životní prostředí jaksi zvýhodňuje ty, kteří jsou výrazně nad limity, které nám stanovuje EU, které jsou přísné, poněvadž k regulaci znečišťovatelů nesporně dochází tím, že oni pokud se dostanou nad nějaké limity, které jsme převzali z EU, tak prostě platí pokuty. To si myslím, že je důležité tady říci.

A pokud výbor pro životní prostředí z toho poplatku dělá svým způsobem regulaci tím, že zvýhodňuje ty, kteří využívají lepší a jiné technologie a jdou nad rámec toho, co jim v tuto chvíli přikazuje legislativa, tak to je na vážné zamyšlení, zdali podpoříme, nepodpoříme. Já jsem ale tady chtěla mluvit o jedné další věci, která podle mého názoru se může stát do budoucna velkou hrozbou ochrany životního prostředí, resp. ochrany ovzduší, a která s těmi poplatky do jisté míry souvisí.

Už tady, myslím, o tom bylo hovořeno, a já jenom k tomu přidám osobní zkušenost ze svého regionu. 4 miliony občanů této republiky jsou připojeny na centrální zdroje tepla. Ceny z centrálního zdroje tepla rostou z řady důvodů. Ovlivňuje to jednak to, čím centrální zdroje tepla topí, a pokud topí třeba plynem nebo mazutem a nemají to štěstí, jako má Plzeň, že topí uhlím, jak mi pan kolega Bis vždy řekne, tak ty ceny tepla z centrálních zdrojů významně rostou. Promítá se do toho zvýšené DPH, budou se do toho promítat emisní povolenky a budou se do toho promítat samozřejmě i poplatky, které jdou do Státního fondu životního prostředí. A dochází k tomu, že občané, kteří mají pocit, že budou-li topit pouze plynem lokálně, tak se prostě odpojí od centrálních zdrojů tepla.

V Jablonci nad Nisou dnes už je možná nejvyšší cena tepla v ČR. Mj. i díky tomu, že se mnoho občanů odpojilo. Tzn. situace, kdy se nám centrum města podařilo napojit na centrální zdroj, dnes může přejít občan na lokální topeniště, a jestliže poroste cena plynu, tak oni jistě nebudou váhat a vymění za kotle, kde budou moci spalovat téměř vše, a budeme přesně tam, kde jsme byli na začátku 90. let.

Já vás chci ujistit, že město Jablonec dělá všechno proto, aby vysokou cenu tepla snížilo. Ale není to vůbec jednoduché a vyžaduje to velké investice. Bohužel centrální zdroje tepla nejsou ze zákona nijak chráněny před odpojováním občanů, a ty poplatky se do ceny tepla prostě opět promítnou. Já vím, že možná tady překračuji rámec tohoto návrhu zákona, jenom chci říci, že na centrální zdroje tepla jsou obvykle napojeni lidé, kteří žijí v panelových domech, čili nejsou to žádní milionáři. Jsou to lidé, kteří žijí v panelových domech. A pokud ty ceny tepla porostou a pokud centrální zdroje nebudou nijak chráněny, tak já se bohužel obávám, že to může mít fatální dopady do kvality ovzduší v ČR. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme se dnes rozhodovat pravděpodobně mezi 2 variantami, jednou, kterou navrhuje hospodářský výbor, a druhou, kterou navrhuje výbor pro životní prostředí. Je to paradoxní, zákon se jmenuje na ochranu ovzduší, ne na ochranu průmyslu, proto jsou i obě varianty trošku odlišné, ale férově si musíme říci, že každá z nich je lepší než ta, která sem přišla z Poslanecké sněmovny, a asi se nestane žádná tragédie, když bude přijata ta či ona.

Já samozřejmě zde vystupuji na podporu té, která vzešla z našeho výboru pro životní prostředí, a pochopitelně ohlašuji střet zájmů, protože jsem se severní Moravy, tam vzduch je často vidět, když si dovedeme představit třítýdenní trvající inverzi s desetkrát překročeným limitem, tak skutečně to množství dětí, které je v ambulancích lékařů, je poměrně dramatické. A za každý výjezd, který spolufinancuje ministerstvo životního prostředí pro ně na ozdravné pobyty, tak děkuji.

Takže já ten střet zájmů ohlašuji, stejně jako kolega BIS by zde asi měl ohlásit střet zájmů, protože je zástupce teplárenské společnosti, ale to není asi v tuto chvíli důležité.

Je škoda, že ze zákona na ochranu ovzduší se stala mediální zkratka, že se dnes jedná v podstatě pouze o poplatky. To je škoda, protože tak tomu není a je to tak trošku mnoho povyku pro nic.

Férově je třeba si říci, poplatky motivační nejsou, v tom má hospodářský výbor samozřejmě pravdu. Je třeba ale také férově říci, že ty poplatky jsou až směšně nízké. Jestliže od roku 1991 se nezměnily, jaká byla úroveň cen tehdy, jaká byla úroveň cen teď.

Takže z toho pohledu příliš nechápu desítky, možná ještě více mailů a dopisů, které dostáváme od zástupců průmyslu, ve kterých se píše, že jsou likvidační a v podstatě že ty podniky zkrachují. Přiznejme si, to je nesmysl. Ale tuto formu nátlaku tady zažíváme vždycky. Loterijní společnosti zkrachují, když je zdaníme atd., to známe.

Musím říci ale, že zrovna tak mě nadzvedává, když dostáváme opačné maily, hnutí Duha a další a další, které říkají, že pokud nezvedneme poplatky, tak tady v republice pomřeme. Dnes jsem viděl nadpis, jak kvalitní vzduch budeme dýchat, to dnes posoudí senátoři, když budou rozhodovat o poplatcích. Kolegyně, kolegové, na vzduchu se nezmění samozřejmě vůbec nic, ať poplatky budou, nebo ne. Já to férově říkám, přestože podporuji jejich zachování, a férově říkám, že jsou spíše symbolem, přinesou něco málo finančních prostředků, které pak jsou v postižených oblastech zejména používány. V době inverze se nezmění vůbec nic.

Takže bych byl rád, kdyby toto jsme si všichni uvědomili, nevedli velkou válku dnes a shodli se potom na jednom z těch návrhů. Já samozřejmě vás prosím o podporu toho z výboru pro životní prostředí jako Severomoravák, byť kolega Bis tady říkal, že pro Severomoraváky bychom měli udělat právě to, abychom schválili druhý návrh. Děkuji, nechci.

Myslím si, že opakování je matka moudrosti, a proto bych přesto ještě tady pár základních věcí o variantě z výboru řekl a zopakoval, protože kolega Bárek už to tady hodně řekl. Takže varianta z výboru pro životní prostředí oproti vládní. Poplatky nekončí ani v roce 2016 ani v roce 2021. Ale jsou nižší než v původní vládní verzi a po roce 2021 už nerostou. Správně tady bylo řečeno, že přestože výše poplatků za tunu mírně roste, tak celkový výběr peněz bude vzhledem k zaváděným opatřením mnohem nižší. Z 20 poplatků se snižují pouze na 4. Ti, kteří dnes platili do 50 000,- korun, nebudou vůbec zpoplatnění. Byl jsem ujištěn zástupcem ministerstva životního prostředí, že to znamená, že klesne výběr v podstatě pouze o 5 % a bude jen 400 velkých znečišťovatelů, kteří budou platit. Čili administrativa pro spoustu dalších klesá. A 25 % má jít na kraje. To je změna oproti tomu, jaký je stávající stav. Kolega Bis navrhuje 50. To byl mohlo být samozřejmě pro nás, kteří jsme z krajů, lákavé. Jen musím říci, že 50 % z nuly je mnohem méně, než 25 % z toho, co obsahuje náš návrh.

Tolik k poplatkům, víc už k tomu říkat nebudu, prosím vás o podporu toho pozměňovacího návrhu. Zmíním už jen jednu věc, která si myslím, že nás trápí, a už tady o tom také bylo řečeno. Výměna kotlů do 10 let a revize. Akceptuji to tak, jak to teď je, protože to má začít až od roku 2016 a do té doby věřím, že se o tom ještě budeme bavit.

Ale zatímco my jsem v Moravskoslezském kraji usilovali o to, abychom mohli jít na kontrolu do domácností, kde prokazatelně evidentně topí něčím, co nemají dělat, a týkalo by se to malého množství lidí. Při opakovaných stížnostech atd. by tam mohli jít.

Tak se bojím, že těmi povinnými revizemi jsme s vaničkou vylili i dítě, protože co dva roky tam někdo bude muset přijít. Ptám se tedy, jestliže je ochrana soukromí víc než ochrana právo na zdravé životní prostředí a ovzduší a nemůžeme pustit kontrolora do domácnosti, v tom případě, kdy prokazatelně topí něčím špatným, tak jak je možné, že tedy pustíme revizora do té domácnosti třeba co dva roky. Bojím se, aby to pak nebylo jako u STK, mezi dveřmi mu dá štempl, vyfasuje 500 Kč, ale v podstatě nic se na tom kotli neudělá a poučení o tom, jak by měl topit, tam také nebude. Známe to. Přiznám se, že s tím mám problém, ale protože to má být až po roce 2016, tak věřím, že se možná najde lepší řešení.

Poslední procedurální záležitost – prosím, abychom před hlasováním dostali 10 minut na jednání klubu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  S právem přednosti předseda Senátu Milan Štěch má slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Je mi líto, že budu muset za několik minut, asi za 10 minut odejít na zasedání předsedů horních komor parlamentů v rámci EU, takže se nebudu účastnit, ale chci vyjádřit svůj názor. Kdyby bylo podle mého hlubokého přesvědčení – a věřte mi, že jsem hodně spjatý s průmyslem, dělal jsem v těžkém průmyslu, dělal jsem ve slévárně. Vím, jak se nechá nebo nenechá se životním prostředím tam pracovat, tak podle mého hlubokého přesvědčení bych podpořil kontrolu lokálních topenišť za určitých podmínek, kde verbální znaky svědčí o tom, že se netopí klasickými hmotami nebo surovinami, kterými by se topit mělo, s tím, že k tomu vůle není, že se to schovává za ochranu soukromí, ale respektují vývoj, který ve sněmovně byl. Ale teď k tomu, co je meritem naší diskuse v návrhu zákona o ochraně ovzduší.

Já si myslím, že vládní návrh byl vcelku zodpovědný – řeknu vám, proč. Protože pana ministra znám, že má kladný vztah k českému hospodářství, že má kladný vztah k průmyslu, ale na druhou stranu dneska odpovídá za resort, který je velmi důležitý a většina lidí životní prostředí upřednostňuje před ekonomickými věcmi a nedivme se, protože kolem nás vidíme velké množství vážných chorob a nemocí, které postihují skoro každou rodinu a myslím si, že on velmi citlivě bilancoval návrh zákona a byl předložený si myslím jako bych řekl společenský kompromis. To říkám při vědomí, že je z vládní koalice a nikdo mě nemůže podezírat, že já bych vládní koalici nějak nadbíhal. Určitě ne.

To, co se stalo ve sněmovně, je nešťastné, protože v rozporu s předchozími odbornými jednáními ve výborech a další a další, na plénu, došlo k obratu, velmi výraznému obratu, a myslím si, že to byl výraz určitého lobbingu a takto by se legislativa podle mého názoru přijímat neměla. Myslím si, že naše výbory postupovaly velmi profesionálně a zodpovědně a považuji návrh výboru pro životní prostředí, který tady prezentoval pan Bárek, jako kompromis; kompromis, který je podle mého názoru k průmyslu a k těm oborům, které jsou více zatíženy poplatky a vůbec odvody za znečišťování životního prostředí, jako velmi šetrný a vstřícný. Myslím si, že je to přijatelný kompromis a kdybych tady byl, tak vzhledem k tomu, že návrh původního vládního návrhu prakticky není možný, tak já bych podpořil návrh výboru pro životní prostředí, protože si myslím, že to je kompromis. Pokud někdo z vás uvažuje stejným způsobem jako já, tak bych vás chtěl poprosit, abyste tento kompromis přijali a abyste návrh výboru pro životní prostředí podpořili. Děkuji vám a omlouvám se. Je mi to líto, ale musím plnit povinnost, kterou samozřejmě i za náš Senát mám. A musím se z jednání vzdálit, takže na viděnou.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Místopředsedkyně Alena Gajdůšková má slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Diskuse už běží druhou hodinu. Myslím si, že bylo zde řečeno mnohé, bylo zde upozorněno na detaily návrhu, který zde máme. Já si dovolím podívat se na celou záležitost z trošku širších kontextů. Pro mě je naprosto absurdní, že ve chvíli, kdy republika se dusí, kdy skutečně narůstá počet dnů, kdy celé velké aglomerace jsou ohroženy smogem, by se měly snížit poplatky, měly by se snížit sankce za znečišťování ovzduší, za znečišťování životního prostředí.

Vážené kolegyně a kolegové. Jsem hluboce přesvědčena, že lidské zdraví a život by měl mít mnohem větší cenu než jsou zisky zahraničních majitelů firem. Petr Vícha už řekl, že ty poplatky jsou symbolem. Vnímám to naprosto přesně. Ale navíc jsou zde ještě fakta, a to jsou fakta o tom, že zelené technologie jsou ty, které mohou vytvářet pracovní místa a že tyto poplatky v žádném případě nejsou to, co by zvýšilo cenu tepla. Zelené technologie ve světě pracovní místa přinášejí. Při začátku dánského předsednictví jsme měli možnost v evropském výboru slyšet dánského pana velvyslance, který uváděl, že v důsledku podpory zelených technologií v Dánsku se zvýšil počet pracovních míst o 1,5 milionu. My jsme tomu také nevěřili, ale je to údaj, který Dánsko prostě má a uvádí.

Stejně tak jsem měla možnost se setkat s lidmi z Braniborska. Podpora obnovitelných zdrojů jim tam přináší sta tisíce pracovních míst. Uvádí, že je to 350 000 nových pracovních míst, které se vytvořily v důsledku podpory zelené technologie. Indie, Čína, ale i Spojené státy americké dnes masivně podporují tzv. zelenou ekonomiku. Čína jednu třetinu svého růstu HDP měla tvořenu právě zelenou ekonomikou. Také možná nevíte, že ve světě sílí hnutí, které se hlásí k tzv. společenské nebo sociální odpovědnosti firem.

Respekt k životnímu prostředí je v tomto hnutí velmi výrazný kritériem právě příslušnosti a plnění podmínek společenské odpovědnosti firem. A je to také konkurenční výhodou pro firmy, které se k tomu hlásí. Nebudou-li firmy v České republice respektovat tato kritéria, budou-li pouze drancovat tuto zemi, tak nejenom, že nemůžeme říkat a nemůžeme očekávat, že posílí svou konkurenceschopnost, naopak, konkurenceschopnost ztrácí, a to dřív nebo později.

A ještě k ceně tepla. Samozřejmě ve chvíli, kdy vláda snižuje příjmy obyvatel, tak každá koruna, kterou občané mají vydat, která zatíží rozpočty domácností, je naprosto nepřijatelná. Požádala jsem proto o analýzu naše odborné zázemí. Ta analýza potvrzuje, že poplatky za cenu tepla nemají prakticky žádný vliv. V Anglii se uvádí méně než jedno procento. Určitý dopad mohou mít až po roce 2021, kdyby však všechny zdroje, které jsou větší jak 200 megawattů, měli splňovat přísné emisní podmínky stanovené Směrnicí 2010/75 ES. Z té analýzy také vyplývá, že rozhodující podíl na ceně tepla má druh použitého paliva a jeho cena. To znamená, že předpokládaný nárůst cen po roce 22 nebo od roku 22 bude způsoben spíš navýšením nebo růstem ceny uhlí a nikoliv těmito poplatky. Nicméně i tento možný nárůst pozměňovací návrh výboru pro životní prostředí eliminuje. Proto se přidávám k těm, kteří podporují pozměňovací návrh výboru pro životní prostředí. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Karel Šebek.

Senátor Karel Šebek:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, dovolte mi jenom reagovat na příspěvek paní kolegyně Paukrtové ve věci centrálního zásobování teplem, což je z mého pohledu srovnatelné s ČEZem, vodárnami nebo s čističkami odpadních vod, prostě je to jednotný systém a nedovedu si úplně představit, že bychom v těch panelácích stavěli 30 nebo 50 komínů pro individuální topidla. Prostě ten systém tady funguje a je určitě věcí vedení společností a také tlaku jejich uživatelů na to, aby byl provozován racionálně a s nějakou vizí. Já bych chtěl připomenout, že pokud si pamatuji, tak za posledních 25 let vzrostla cena hnědého uhlí na 20 násobek. Koncem 80. let stálo obyčejné černé uhlí 12 Kč za metrák, dneska zaplatíte 240, za kvalitnější zaplatíte 320. A koksem prakticky už nikdo netopí, protože to už je přes 500 Kč. Čili i ty společnosti, které privatizovaly centrální zásobování tepla, musí uvažovat do budoucna stejně tak jako každá domácnost a prostředky a vnitřní úspory tady jsou. Musí se zabývat inovací teplovodů, posílením izolací tepla. Měli by také precizovat rozdělení topných nákladů, protože to je významný faktor, na který slyší jeden každý obyvatel toho bytu. Protože když to nebudou takto dělat, tak je tady máme za chvilku s tématem prolomení limitů těžby hnědého uhlí a teď tady lobbuji za zrušení poplatků, ale já si myslím, že musíme myslet na budoucnost a tento zákon na to myslí, ale ti jednotliví provozovatelé se nemohou zbavit své osobní odpovědnosti stejně tak jako se jí nemůže zbavit vláda při energetické koncepci státu, ale to už je nad rámec tohoto zákona. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. S právem přednosti předsedkyně klubu paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Dámy a pánové. Já se moc omlouvám. Já bych ráda reagovala na pana kolegu Šebka. Já se teplárenstvím zabývám zhruba 15 let, takže vím, o čem mluvím. Existují panelové domy, které se připojují na kotelny, plynové kotelny, dokonce to je téměř na denním pořádku. Jsou tam panelové domy, které jsou vytápěny tepelnými čerpadly, která si sama vyrábějí elektrickou energii.

A pokud jde o ten monopol, tak monopol je to do té doby, dokud se nestane toto – tím konkurentem je elektrika, plyn atd., atd. Já tady vůbec neusiluji o prolomení limitů, já nechci říci, že centrální zdroje tepla vykonávají závazek veřejné služby a jsou ze zákona povinny to teplo dodávat. V okamžiku, kdy se začne ta síť rozpadat, tak ti, co na nich zůstávají, tak samozřejmě platí čím dál tím vyšší cenu tepla, protože prostě a jednoduše ona se ta tepla prodraží, teplo nikam neodvezete. No, a že v Jablonci je to teplo drahé, to je zejména tím, že je tam parní soustava, jejíž likvidace by byla mimořádně drahá, protože výtopna je v údolí a pára jde do kopce sama.

Pokud jde o racionalizační opatření, tak buďte úplně ujištěn, že racionalizační opatření teplárna udělala. Udělala je opakovaně a město tam má poměrně značný vliv, ale některé věci se změnit nedají. Já jsem tady mluvila pouze o tom, že v této republice neexistuje nástroj, který by zabránil rozpadu teplárenských soustav a protože bude nahrazeno lokálními topeništi, tak se lehce může stát, že při stoupající ceně plynu například, občané si koupí nějaký kotel – my tady teď zaplaťpánbů budeme schvalovat opakované revize – a začnou tam pálit kdeco. A jaksi ten účinný nástroj tady prostě nebude k dispozici, na to jsem se pokoušela upozornit a promiňte, že vás zatěžuji teplárenskými problémy města Jablonce nad Nisou. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pan senátor Luděk Sefzig má slovo.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane ministře, já mám jenom dotaz. Zaujal mě § 18, který se týká povinností osob, které nakládají s vybranými barvami, laky, výrobky pro opravu nátěru silničních vozidel. Co mě na tom zaujalo je to, že celková filozofie celého zákona na ochranu ovzduší, tak jsou vypíchnuty pouze autolakovny, ne lakovny jako takové. Jestli byste mi mohl vysvětlit, proč se to netýká všech lakoven, ale týká se to pouze autolakoven.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Díky. Pan senátor Petr Bratský má slovo.

Senátor Petr Bratský:  Hezký den přeji pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já jsem se chtěl vyjádřit k pár námětům. Zazněl třeba námět, který bych byl radši, kdyby třeba se neozýval, že bychom možná měli zavádět vratné PET lahve apod. V Německu si to zkusili a některé země na východ od naší hranice toho okamžitě využily a celé vagony, celé vlaky posílaly PET lahví, protože i pět šilinků – nebo jak se říká těm drobným euro – pět centů nebo deset centů, vratné lahve jsou bezvadný artikl na to, aby na východ od nás toho vozily plné vlaky a úplně se jim ten systém začal hroutit.

Vůbec se zelenými technologiemi je to tak, že patří mezi ty nejdražší. Samozřejmě jsou ekologické, je to nový prvek v celosvětové politice, ale až jednou budeme likvidovat, ať už sandwitchové panely, ať už obří větrníky apod., tak se ukáže, kolik energie bude třeba i na jejich likvidaci, na svoz vůbec těchto zařízení atd., takže v konečném součtu to možná zas tak výhodné všechno nebude. Nicméně já proti tomu nic nemám a nikdy jsem výrazně proti zeleným ekologickým technologiím nikde nevystupoval.

Mně osobně návrh, který je ve variantách motivační, je mému srdci bližší, a proto budu podporovat ten návrh, který umožňuje určitou motivaci, a chtěl jsem vás ještě upozornit na jednu věc, která zazněla v úvodní řeči pana ministra, aby nezanikla. Je to také důležitý prvek v našem zákonodárství, a to, že se zde mohou obce volně rozhodovat, není nařízeno. Myslím si, že bychom v našich zákonech měli postupovat podobným způsobem. Je spousta zákonů, kam implementuje právo Evropské unie nebo jiné věci a zřizujeme různé úřady, mnozí z vás jsou komunální politici nebo byli, tak víte dobře, co to znamená, když stát pan nezařídí financování těchto agend, a zrovna tak v podobných zákonech tohoto typu, které by nařizovaly obcím, ale nebyly by doplněny ustanovením, kde na to vezmeme, kde stát zajistí třeba i financování, tak potom zase mému srdci je bližší typ zákona jako tento, který umožní obcím se rozhodnout něco pro své občany udělat, když budou zodpovědny, naznačí možnosti, jak to financování by mělo probíhat, ale necháte na zastupitelstvech těchto obcí. To je ta část zákona, říkám, která zase mně, jako bývalému komunálnímu politikovi, je velmi blízká a stojí za to, abychom ji podpořili. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má místopředseda Petr Pithart.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Já jsem nechtěl mluvit jako poslední a jsem rád, že nebudu poslední, ani jsem nechtěl využít přednosti, dokonce jsem v jednu chvíli zaváhal a zase jsem se zamáčkl, protože já jsem si jist, že všichni, kteří mluvili přede mnou, jsou daleko zasvěcenější a já jsem se prostě musel postupně odvažovat, abych něco řekl.

Já bych normálně stál za návrhem vlády, kdyby tu byl. Chci říci, že oceňuji, že vláda odolala zřejmě velkým tlakům, kterým nyní zákonodárci neodolali, a má za to moje uznání. A v této souvislosti mě napadá malá procedurální, malá, ale myslím si, důležitá poznámka. Já jsem prostě přesvědčen, že procedury jsou to vůbec nejdůležitější a my bychom se měli opravdu často zabývat těmi našimi, zda jsou to ty nejsprávnější. Já si myslím, že by bylo logické, kdyby jednací řád Sněmovny umožnil zástupci vlády navrhovateli, aby ve chvíli, kdy se z toho zákona, který on tam přinesl, stane něco úplně jiného, aby to prostě měl možno vzít zpátky ještě před hlasováním. Vždyť on je tu přece docela v trapné roli. Ale teď je to tak, že by to mohl udělat, prostě ti, kteří s těmi změnami přišli, dobře věděli, jak to udělat, aby ministr už to nemohl vzít zpátky. Normálně beru to zpátky, vláda to znovu projedná, zvážíme vaše postoje a přijdeme dejme tomu s modifikovaným návrhem. To je v těch reformách, které iniciuje kolegyně Paukrtová, myslím, že tento příklad dokazuje, jak by bylo důležité, aby předkladatel měl to právo ještě před hlasováním.

Vzpomenu si ještě na jeden mimořádně závažný zákon, který takto v poslední chvíli se úplně změnil. To byl zákon o soudech a soudcích. Vybavte si to z paměti, co se tam na poslední chvíli stalo a ministr na to mohl jenom hledět. Ale já snad si troufnu říct něco i meritorního. Musím říct, že mě k tomu povzbudil dopis oné firmy Knauf nebo Knauf Insulation, kterou tady citoval už kolega Doubrava. Potěšilo mě, že dostal jiný dopis než já, nebylo to prostě odpinknuto všem stejně. Já dokonce některé pár slov ocituji. Sedmá největší stavební firma vyrábí podle mého názoru pěkné svinstvo, nějaké izolace stavební, a přesto naléhá, doporučuje, aby se postavil na stanovisko vlády a velmi dobře to zdůvodňuje. Oni píší: Poplatky za znečištění vnímáme jako legitimní kompenzaci za to, že společnost nese náklady externalit podnikání, které je způsobuje. Podnikoví ekonomové a hodně i jiných ekonomů i akademických se těmi externalitami nezabývá. Já si myslím, že politici a národohospodáři, že pro ně je to naopak tedy plno jejich odpovědnosti. To jsou ty nejtěžší problémy, vždycky politické, nikdy ne jenom ekonomické. A to je prostě na nás, externality jsou na nás. Jestliže si politici počínají jenom jako ekonomové a ty inter-externality neberou v úvahu, tak podle mého názoru naprosto selhávají. Ta firma stavební píše: Odstranění poplatků povede k odstranění motivace průmyslových podniků zlepšovat se ke zpomalení inovací.

A ještě jsem chtěl mluvit o jednom slovu, které dneska je snad nejfrekventovanější a které jsem v souvislosti s různými texty o této problematice v posledních dnech četl, a to je slovo konkurenceschopnost. To slovo nejenže je krkolomné, ale to není ten důvod, proč jsem tak obezřetný kolem něj. Stává se z něj doslova zaklínadlo fráze a já tvrdím, že nebezpečné zaklínadlo nebezpečná fráze, pokud se nedodá nějaké zpřesnění. Konkurenceschopnost s kým, v čem, čím chci být konkurenceschopnější, za jakou cenu. Přece nebudeme ochotni ani schopni být konkurenceschopnější s vládci čínských výrobků za cenu takových standardů životního prostředí jako mají v Číně nebo dokonce někde ve světě jde o dětskou práci. Na tomto poli přece my v Evropě tady nebudeme soupeřit. Nemůžeme za každou cenu být konkurenceschopní a snad ani nechtějme, proboha. To bychom tady prostě celou tu civilizaci pohřbili s Indií, s Brazílií, ano, to jsou ty emerging economies, pozorujeme je s obavami. Zvažme, v čem můžeme a v čem nemůžeme a nechceme být konkurenceschopní. Takže to slovo by se mělo vždycky vyslovit zároveň s nějakým zpřesněním, jinak je to prostě prázdné a nebezpečné slovo. Samozřejmě, že kdybychom přistoupili na tu sněmovní verzi, tak bychom naše podniky učinili konkurenceschopnější s těmi čínskými podniky, které zamořují životní prostředí. Kolega Bis nesouhlasí a bude mít ještě slovo. To mně napsali mimo jiné také z té Krupky u Teplic, že takhle oni to vidí a já to vidím s nimi stejně. Opatrně, opatrně s tím slovem.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. A dále je přihlášený do rozpravy pan senátor Jiří Bis, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Bis:  Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové. Nechtěl jsem už vystupovat, nicméně, prosím vás, všichni včetně pana ministra nikdo z nich neřekl, že kdyby poplatky byly nula, že se něco změní na kvalitě českého ovzduší. To ovzduší je zajištěno limity, které musí znečišťovatelé plnit. Takže není pravda, že poplatky, když budou podle Sněmovny, že je tragédie pro životní prostředí. Není to pravda a budou to říkat jenom lidé, kteří ten zákon – jeho význam nevnímají. Tady je hodně věcí, s kterými naprosto souhlasím – kompenzační opatření i to, co se chce dělat s lokálními topeništi a není pravda, že poplatky mají zásadní význam. Nemají. To bychom si mohli myslet, že v Německu, kde žádné poplatky nemají a platí tam limit Evropské unie, že tato změna nevěnuje dostatek životnímu prostředí? Prosím vás, jenom pět zemí převážně východní části, kromě Itálie, má kromě limitů EU poplatky. Dobře, souhlasím s tím, co říkal kolega Marek, že mají především fiskální charakter, ani my jsme se ho nesnažili ničit, ten fiskální charakter. Myslím fiskální charakter v tom, že naplňuje fond životního prostředí. Mysleli jsme si – uvažovali jsme tak, že víme, že po roce 13 budou aukce emisních povolenek, tak jsme si mysleli, že tam je významnější zdroj a že bychom nemuseli dělat toto a že životní prostředí – fond, že by se naplňoval z tohoto. Tam půjde o miliardy.

Chci jenom ještě upozornit na to, co zde padlo ohledně toho, co má vliv na cenu tepla. Prosím vás, pokud budou skutečně placené povolenky, tak vás upozorňuji – a dostanou se tam, kde se uvažuje – tak vás upozorňuji, že cena paliva proti ceně povolenek bude marginální. Že výrazně vyšší budou – dvě povolenky je potřeba na megawatt, u těch malých, a pokud budou pod 25 eur, tak si to spočtěte, to bude nějakých 1 500 a potom z tohoto hlediska uhlí stojí nějakých 500 pořád ještě, takže ne.

A poslední poznámka – pokud se přejde na lokální topeniště nebo pokud budou, budeme podporovat lokální topeniště u těch nejmodernějších, polétavé prachy, limity jsou minimálně 10krát větší než u velkých kontrolovaných zdrojů. O síře radši nebudu ani mluvit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A dále je přihlášen pan senátor Vladimír Dryml. Pardon, pan senátor Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky, senátoři. Celý tento zákon kromě poplatků, které teď probíráme, nepovažuji za příliš kontroverzní, a oceňuji ministra za jeho přípravu. Je tam spousta zajímavých věcí, třeba individuální přístup k podnikům, které emitují v hustých zástavbách atd. Já teď nebudu hodnotit zda poplatky, nebo ne. Ale rád bych zareagoval na některé nekorektnosti, které zde zazněly.

Kolega Doubrava zde například četl jeden jediný dopis, který jsme dostali od průmyslového podniku – firma KNAUF – a který se přiklání k původní vládní předloze zákona. Je to zřejmě jako důvod, proč původní verzi podpořit. Tohle považuji za nekorektní z toho důvodu, že já mám, zrovna jako vy všichni, řadu dalších dopisů z průmyslu, z průmyslových svazů, které s nárůstem poplatků nesouhlasí. Jsou to např. Asociace českého papírenského průmyslu, Svaz průmyslu a dopravy, Asociace sklářského a keramického průmyslu, svaz chemického průmyslu České republiky, Teplárenské sdružení České republiky – ty zastupují mnohonásobně víc podniků než ten jeden, který byl citován.

Abych zajistil nějakou rovnováhu argumentů, tak bych tu mohl pár dopisů přečíst, nebo aspoň jeden; ale nebudu je číst, protože nepovažuji za vhodné zde číst dopisy, nebo články z novin, jako zde kdysi někdo také předváděl.

Jenom bych zareagoval na některé argumenty této firmy KNAUF, které, zdá se, někoho oslovily, dokonce i kolegu Pitharta, který na ně navázal. Takže jeden argument byl – český průmysl se často potýká s negativní pověstí zastaralého komplexu používajícího obstarožní technologie. Budiž, ale na to, aby náš průmysl byl moderní a efektivní, si musí nejdříve vydělat.

Za druhé – další argument splňujeme v nejlepší dostupné technologii, a v našem odvětví je dokonce nově definujeme – ano, pokud určuji ostatním firmám technologie, které já mám, a ostatní nemají, pak si mohou docela slušně konkurenci potápět – nebo tu nově vznikající.

Dále jiný argument firmy KNAUF – považujeme za správné externality alespoň částečně internalizovat formou poplatků za znečištění. Ano, toto je filozofický princip, který velmi často slýchávám, ale ten hovoří jenom o negativních externalitách, aniž by se zhodnotily všechny pozitivní externality, i nepřímé pozitivní – např. zaměstnanost, další rozvoj podnikání, lepší příjmy, lepší životní úroveň. Takže pozor, to je populistický termín. Toto hodnocení kladných a záporných externalit přece dělají samosprávy obcí, krajů i Parlament denně. Takže toto je takový trošku úlet, který má trochu změnit stanoviska, ale to právě tady provádíme. A měli bychom to provádět na základě nejlepších informací, které máme, nejenom zohlednit externality.

Dále – odstranění poplatků povede k odstranění motivace průmyslových podniků se zlepšovat. Já si myslím, že motivační efekt je minimální, již zde byl několikrát deklarován i u těch, kteří zastávají původní verzi zákona – s pozměňovacím návrhem výboru pro územní rozvoj, asi většina se k tomu přiklání. Je to realita. Čistota ovzduší se ovlivňuje nejlépe limity. Důvod, proč poplatky, je samozřejmě ten, že se odvíjí od dlouhé tradice je vybírat, už jsou na to zvyklí, zlepšuje to fiskální možnosti ministerstva a těch, kdo je pobírají a je symbolem – je spíš symbolem. Čeho je to symbolem? Je to falešný symbol. Podle mě toho, že když někoho zatížíme těmito poplatky, že se zlepší ovzduší. To několikrát bylo řečeno, že tomu tak není, ale asi se shodneme, že ovzduší je dobré zlepšovat, měli bychom to činit a činit to lze limity.

Další argument. Odstranění poplatku vnímáme jako kontraproduktivní a v dlouhodobém horizontu poškozující pověst České republiky. To je dost nepřesvědčivý argument, protože tyto poplatky má jenom pět států v Evropě, jak už tu bylo řečeno. Tak jaké poškození pověsti České republiky, když máme něco, co ostatní nemají. To bylo k jedné části.

K druhé části. Bylo zde řečeno, že zelené technologie přinášejí nová pracovní místa. Já bych to trošku upřesnil, v čem to spočívá – ta nová místa, jestli je to vůbec pravda. Já mám k dispozici dvě zprávy, které se týkají vztahu mezi podporou zelených technologií, konkrétně obnovitelných zdrojů energií a zaměstnaností. Jedna je britská analýza z března 2011 a druhá španělská z března 2009. První vypracovala britská nezávislá agentura a druhá je španělská univerzitní studie. Obě používají makroekonomické modely k posouzení vlivu identifikovatelných nákladů na pracovní místa.

Zprávy přinášejí následující zjištění. Ve Velké Británie na každé pracovní místo vytvořené v oblasti obnovitelných zdrojů energie dochází ke ztrátě 3,7 pracovních míst, ve Španělsku je to 2,2 pracovních míst. Samozřejmě studie ukazují, že je možné časově omezené lokální navýšení těchto pracovních míst, ale je to právě díky tomu, že se vytváří infrastruktura v nějakém krátkém období, a pak se ta místa ztrácejí. Celkový čistý efekt je negativní.

To jsem musel říct, aby zde nebyly prezentovány mýty. Možná by stálo za to jít trošku do hloubky. Dále bylo ještě řečeno, že nechceme mít stejné životní prostředí jako v Číně, o tom, co je to konkurenceschopnost, o dětské práci apod.

To je na další diskusi, a já se k tomu vrátím někdy v budoucnosti, to jsou velice často opakované argumenty – jenom na závěr, že dětská práce zde určitě nehrozí. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také a teď je na řadě pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Jsou tady dva návrhy v podstatě a ten zákon se plošně smrsknul na otázku týkající se poplatků za emise. Návrh životního prostředí prosazuje určité zvýšení. Hospodářský výbor tady – je to návrh kolegy Bise, pokud se nemýlím – tady hledá nějaký kompromis mezi tím, aby úplně ty poplatky nebyly vypuštěny a mezi tím zvýšením, které navrhuje výbor pro životní prostředí. Přitom tady nikdo z vás neříká jedno, že my normy Evropské unie splňujeme. Tyto poplatky je daň! Jednoznačná daň a měli bychom říci na co ta daň se použije a jestli v době, kdy se daně a neustálé náklady na všechno zvyšují, má nebo nemá smysl. To už tady dneska nezaznívá.

Jenom mě mrzí, že někdo tady hraje ideologické hry a říká, že prostě ekonomické zákony neexistují a snaží se je popírat. Vážení, můžeme a budeme mít pouze takové životní prostředí, na které budou ekonomické zdroje, ať se to někomu líbí nebo nelíbí. Prostě buď si to zaplatíme nebo na to nemáme a budeme mít horší životní prostředí. To se netýká jenom ovzduší, to se týká vod, to se týká všeho. Je mi velmi líto, že někteří z nás neslyší na zástupce průmyslu, protože ti dávají pracovní místa, ti tedy zabezpečují prosperitu, protože jenom daně a vybírání daní a šetření, to není cesta vpřed. A není to cesta pro prosperitu České republiky. A je nutné dojít k nějakému uvažování. Bohužel se to nestalo v Poslanecké sněmovně a teď tady to musíme řešit my v Senátu.

Otázka dálkového topení je otázka velmi citlivá, protože tady jsme jasně řekli, že se to týká 4 milionů občanů.

Samozřejmě, že se to zase promítne k těm, kteří to využívají. Jsou to většinou ti občané, kteří žijí v panelácích. To znamená, není to zase pro ty bohaté, těm je to úplně jedno!

Neslyšíme na sociální otázky. Ty jsou spojeny právě s tím. Dobře víte, a mnozí z vás bydlejí v panelácích – já také, že se neustále zvyšuje cena dodávaného tepla, až někdy neúměrně. Samozřejmě, že se to promítá do cen, i když každý řekne, to je zanedbatelná částka.

Ano, pro mnohé z vás, kteří tady sedíte, je to zanedbatelná částka. Ale pro lidi, kteří musí každý měsíc doslova počítat koruny, jestli s nimi vyjdou anebo ne, to zanedbatelné není. Jsme politici. Měli bychom nejenom slyšet na to, co si povídáme tady mezi sebou. Ale jít taky mezi lidi a poslechnout si jejich názory. Mnozí z vás by asi byli překvapeni, jak se dívají na české politiky a na to, co tady vymýšlíme. Můžu říci, že ne tak hrozně na Senát, ale více na Poslaneckou sněmovnu. Ale oni nás hází všechny do jednoho ranku, do jednoho pytle. A pak z toho všichni vycházíme ne moc dobře.

Budeme mít čisté ovzduší, možná o něco – já pochybuji, protože emise neustále platí, takže tady nevidím, jestli by zákon měl zlepšit ovzduší. Ale budeme mít stále více nezaměstnaných a nemocných lidí. Tady se říkalo, že jsou nemocní z ovzduší. Ale lidi nebudou už nemocní z ovzduší, ale budou nemocní z nachlazení. Protože nebudou mít na to, aby si pořádně zatopili. To tady nikdo také neříká! Protože různé ceny a poplatky – a tady to zjišťujeme – poplatek za kontrolu, každé dva roky, bude to až od roku 2014, ono to nějak dopadne... Ale proč máme neustále něco odkládat? Proč máme nechat něco nevyřešeného? Řešme to nyní! Proto chci, aby k tomuto nedošlo. Já bych tomu rozuměl, když by se řeklo, že kontroly budou zadarmo. Ale ony nebudou zadarmo! To už nikdo neříká. To je určitá nedůslednost.

Určitě každá babička, každý důchodce by byli raději, kdyby mohli zmáčknout knoflík a zatopit si elektřinou anebo plynem. Ale oni na to prostě nemají. Já vám řeknu, proč na to nemají. Protože se cena energií neustále zdražuje. Neustále se zdražuje díky ekologickým aktivitám. Vezměte si jenom, že fotovoltaiky nás všechny stojí na elektrické energii 30 miliard ročně. Tak až došli někteří ochránci životního prostředí. Teď se k tomu přidá bioplyn, tzn., že cena se promítne do ceny plynu. Budeme žít ekologicky, ale podle mě – proti zájmům občanů! Nic není černé ani bílé, a proto určitým způsobem to v této věci vyvažujme.

Hledejme určitý kompromis, i když já kompromisy moc rád nemám. Odstraňujme nejkřiklavější věci, které jsou v zákoně. Všimněte si, že můj pozměňovací návrh není vůbec o emisích. Ale o tom, že někoho nutíte k tomu, že se musí povinně k něčemu připojit. A někoho nutíte k tomu, že musí každé dva roky vytáhnout 1000, možná 1500 Kč na to, aby přišel někdo, a v podstatě tak, jak se to dělá u plynových kotlů – dal jenom razítko k tomu, aby byl nějaký papír. A určitě vznikne celá agenda kontrol kolem toho, jestli člověk ten papír má – a přibudou další úředníci, kteří se budou dál platit z našich peněz! Samozřejmě, že našich daní a samozřejmě, že se to promítne opět do ceny energií.

Evropa – to není jenom Česká republika. Tady jste slyšeli, že sousedské země; velké sousedské země – a Německo, to je proslavené tím, že se tam ochraňuje životní prostředí daleko lépe nežli u nás. I ti Zelení tam mají daleko větší sílu. Tak to poplatky nemá. Ptejme se, proč to tak je. Ptejme se, jestli by nešel zavést jiný způsob. Můžu vám říct, že v Německu nemají problém s ovzduším. Poučme a berme si příklady u lidí a národů, kteří to zvládli. A nevymýšlejme zase nějaké extravagantní české polovičaté cesty.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dále má slovo pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, už jenom velmi krátce. A to proto, že moje vystoupení tady kolega Škaloud označil jako populistické... Ne, já jsem udělal jenom to, k čemu posléze vyzval pan Dryml. Neslyšel jsem zástupce průmyslu, a to ze dvou důvodu. Především proto, že je to závod, který je v mém těsném sousedství. Závod, jehož provoz znám. Ale taky provoz, který jsme navštívili s podvýborem pro energetiku. Viděli jsme výrobu, jaká tam prochází a jaké věci se tam vyrobí. Tady bych poopravil pana kolegu Pitharta, který řekl, že se tam vyrábí jakési svinstvo... Ne, vyrábí se tam velmi kvalitní skleněná tepelná izolace. A vyrábí se tam v podstatě tak kvalitní, že nemohou pokrýt poptávku všem zájemců, kteří by chtěli izolací zateplit své příbytky. Tolik jsem vám chtěl jenom uvést na pravou míru – svoje vystoupení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Zatím poslední přihlášený do diskuse je pan senátor Jiří Bárek.

Senátor Ivo Bárek:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, omlouvám se, že zdržuji. Zareaguji velice krátce na Německo. Je potřeba si říci, že my tady řešíme poplatky a jak nám ovlivňují konkurenceschopnost nebo nekonkurenceschopnost českého průmyslu. Ale je potřeba si uvědomit, že u nás v České republice je korporátní daň ve výši 19 %. V Německu se korporátní daň pohybuje na úrovni 26, 28 nebo 29 %. Tzn., pokud se podíváme na výnosy z těchto daní, tak potom Německo do životního prostředí může samozřejmě dávat více finančních prostředků, než dává ČR. Pokud chtěl pan místopředseda Pithart nějakou srovnatelnost s konkurenceschopností, tak myslím, že číslo je jasné. Vaše daň umožňuje, aby podniky k nám chodily, a chodí, do ČR, a myslím si, že tomu není naopak. Tolik jedna poznámka.

Druhá poznámka. Krátce k teplárnám. My jsme na to pamatovali a samozřejmě i do našeho návrhu – a má to tam i VHZD – se zahrnuje i Směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích, která umožňuje zabezpečit jistý přechodový režim do financování nových technologií, a to z roku 2016, kdy si můžeme na základě této směrnice požádat o přechodový režim až do roku 2022. I touto formou nějakým způsobem pomáháme teplárnám v tom směru, že kvalitní ovzduší bude, a že budou moci rozložit finanční prostředky, které budou nuceny dávat do technologií, na delší časové období, a tím to rozložit do cen pro obyvatele. A to tady taky nezaznělo. Byl bych velmi opatrný ve vyjádřeních.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. V této chvíli poslední je přihlášený pan místopředseda Senátu Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, mnohé tady zaznělo. Já bych chtěl skutečně znovu připomenout postavení běžných občanů v této situaci. Pamatuji ve svém mládí vesnice, nad kterými se vznášely mraky dýmu kouře z topenišť. Topilo se většinou uhlím. U nás na Hodonínsku lignitem. Během pár desítek let, plynofikací, došlo k tomu, že tento jev jsme úplně zapomněli. Stejně jako to, když před námi smradil trabant benzíno-olejovými spalinami.

Stát investoval miliardy do plynofikace. Očekával bych od životního prostředí, aby se používala topiva, která nebudou zatěžovat životní prostředí.

Ale zatím to, co uměli vymyslet, jsou pouze další postihy. Budeme chodit kontrolovat, kdo čím topí, jaký má kotel, a bohužel zaměňujeme příčinu za důsledek. Tady je potřeba najít takovou cestu, aby pro lidi, pro běžné lidi bylo přijatelné topit znova plynem, do kterého obce a města investovaly nemalé prostředky, a stát také, a nikoliv hledat cesty v tom, že budeme opět, a to je bohužel typické pro tuhle vládu, buzerovat občana.

Vidím tedy určitý problém v tom, že samozřejmě jsou tady nabízeny některé ekologické varianty, možnosti štěpky a dalších, ale ty zase finančně nevycházejí zdaleka tak ideálně, a je potřeba si uvědomit, že topení různými alternativními topivy je vyvoláno bohužel sociální nouzí mnoha lidí, protože na normální slušné palivo, natož na plyn nebo elektřinu, nemají prostě finanční prostředky.

Pak mě zaujala ještě jedna věc, kterou jsem zaregistroval, že poplatky za znečišťování ovzduší, a myslím, že jsou řádově asi 400 mil. Kč, kolik se vybere, z toho skutečně na oblast čistého ovzduší jde asi jenom 160 mil. Kč a do těch oblastí, jako je Ostravsko a Ústecko, jde snad pouze asi 60 mil. Kč. Ale možná, že pan ministr tato čísla upřesní, ale hlavně vysvětlí, kam vlastně jde většina finančních prostředků a co z toho je vlastně financováno.

Jinak tady s povděkem vždycky vzpomínám, když nás přesvědčují o tom, jak vlastně mnohé ekologické procesy a systémy jsou výhodné, jak přinášejí zaměstnanost, tak si vždycky vzpomenu na to, když stejným způsobem nás přesvědčovali o tom, jak perfektní a výhodné jsou solární panely. Akorát nám tenkrát zapomněli říct, pro koho budou výhodné. A myslím, že je vždycky potřeba si klást tuto otázku při každém takovémto projednávání.

Já si samozřejmě přeji, aby lidé mohli topit kvalitním levným palivem, tak aby nezamořovali ovzduší. Stejně tak si přeji, aby firmy nezamořovaly ovzduší, na druhé straně zaměstnávaly tady co nejvíce lidí a aby jejich služby a jejich produkty byly pro občana co nejlevnější, protože v konečném součtu, a to je potřeba si říct při všech těchto opatřeních, která se týkají ekologie a všeho ostatního, někdo to zaplatí. A ten konečný uživatel, bude vždycky občan, protože ten je konečný spotřebitel jak zboží, tak služeb.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. A v této chvíli mám ještě přihlášeného pana senátora Richarda Svobodu. Prosím, pane předsedo.

Senátor Richard Svoboda:  Paní předsedající, dámy a pánové, já jdu k mikrofonu především proto, abych sdělil klubu ODS, že se sejdeme souběžně s klubem sociální demokracie, abychom se poradili o našich postojích k tomuto nelehkému materiálu.

Ale dovolte mi v té souvislosti dvě poznámky. My se vzácně shodujeme s mým předřečníkem v tom, že ten, kdo to nakonec zaplatí, je konečný uživatel, občan. Ono je to i tak, že když stát investuje miliardy, tak to jsou miliardy těch občanů, které zaplatili na daních.

My tady samozřejmě balancujeme na velice tenké hraně, všichni si přejeme, aby vzduch byl co nejčistší, příroda pokud možno nedotčená, ale potřebujeme také, aby tady zůstali investoři, kteří vytvářejí pracovní místa, kteří dávají lidem práci. A tady podle mě nezazněl pořádný argument pro to, že by ty poplatky měly jakoukoli příčinnou souvislost s čistotou ovzduší. Pokud odmítnete to jakoukoli příčinnou souvislost, tak přinejmenším je to souvislost velmi marginální nebo zanedbatelná. Já aspoň mám pocit, že to je velmi zástupné téma.

A konečně si myslím, že je opravdu potřeba podtrhnout to, co zaznělo i ve slovech mého předřečníka, totiž že jakoukoli zátěž skutečně zaplatí onen koncový uživatel, ať už to bude v ceně produktů těch podniků, které nemohou odejít od nás, to jsou ty různé teplárny, etc., které jsou tady, mají tady svůj byznys z podstaty své činnosti. A pokud to budou podniky, které kvůli té zátěže odejdou do zahraničí, tak to konečný uživatel, občan zaplatí v tom, že bude v sociálním systému podporovat ty nezaměstnané, kteří tady zůstanou.

Já bych tedy opravdu velmi apeloval na to, abychom vážili, po jak tenké hraně kráčíme, a abychom se snažili dosáhnout jakéhosi rovnovážného stavu, který umožní, aby se naplnilo obojí, abychom dýchali čistý vzduch a aby zároveň zůstala pracovní místa.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. A protože nemám nikoho dalšího přihlášeného, ptám se, zda se ještě někdo chce vyjádřit v obecné rozpravě? Nikoho takového nevidím, obecnou rozpravu tedy uzavírám.

Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Ano, pane ministře, prosím, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi tedy reagovat na vznesené připomínky. Odpusťte mi snad, že nebudu reagovat úplně na všechny, ale alespoň na podstatnou část.

Beru je tak, jak jsem si je znamenal. Pan senátor Dryml říká, že jedna třetina v Moravskoslezském kraji přichází z Polska. Já musím říci – a to je i reakce na to, co říkal pan senátor Palas – že je nepochybné, že ne ve všech, ale že v určitých částech Moravskoslezského kraje, a nejen Moravskoslezského kraje, dochází k přeshraničnímu přenosu znečišťujících látek. My máme společnou dohodu s Polskem na monitoringu a měření, které by letos mělo přinést první měřící výsledky, které prokáží, jak to je a v jakém množství.

V tuto chvíli tedy musím říci, že platí teze, že dochází k přeshraničnímu přenosu, platí teze, že dochází jak k přenosu znečišťujících látek z ČR do Polska, tak z Polska do ČR. My jsme přesvědčeni o tom, že zejména v tom čase, kdy jsou z horšené rozptylové podmínky, tak je přenos z Polska do ČR, ale definovat to jako třetinu je tvrzení, které já považuji za nesmírně odvážné a nemohu ho v žádném případě potvrdit. Není to údaj, který bychom mohli takto verifikovat.

Pan senátor říká, že je krize. Já se trošku obávám, že krize bude čím dál větší, když všichni budeme říkat, že je krize.

Kotle. Nebude to zadarmo. I ve svém druhém vystoupení pan senátor Dryml použil slovo, že se to tady neříká férově. Buďme důslední – varoval před nedůsledností. Pane senátore, myslím si, že netrpím nedůslednosti, a ve svém úvodním vystoupení jsem jasně řekl, kolik ta revize asi bude stát, jak často se bude dělat, kdo ji má dělat, proč jsem odmítl návrh některých členů opozičních stran v Poslanecké sněmovně, aby to byla specifická skupina, tedy kominíci, ale aby objem a počet těch osob, které k tomu mají oprávnění, byl co nejširší, právě proto, aby se nevytvořila monopolní skupina lidí, kteří si budou diktovat cenu.

A jenom poznámku k tomu. Vy jste ve svém druhém vystoupení řekl, že každý by si přál zmáčknout čudlík, tlačítko a topit plynem. Jenom drobná poznámka. Kdyby topil plynem, tak bude dělat revizi každý rok a bude ji platit.

Co se týká otázky, že způsob vytápění je dán ekonomickou situací. Já to nezpochybňuji, pane senátore. Ano, z velké části je to dáno situací sociální, z velké části je to situace zvyková. Mimochodem ten údaj, který jsem citoval a který ukazuje, že regiony jako jižní Čechy nebo Vysočina mají výrazně větší podíl domácností topících tuhými palivy než regiony jiné, to není uhlí, to je dřevo, a je to z velké části zkrátka historická paralela.

Vy jste ve svém druhém vystoupení hovořil o některých mých předchůdcích, o jakémsi ekologismu, pokud to tak mohu nazvat. Dámy a pánové, já tady navrhuji zákon o životním prostředí, který se některým zástupcům průmyslu nelíbí, ale myslím si, že tahle nálepka na mě nepatří. Já tady nedělám návrhy mých předchůdců, kteří říkali, že v roce 2015 či 2016 se zakáže úplně v celé republice ve všech domácnostech topit uhlím, protože vím, že to zkrátka nejde, že si to naše země nemůže dovolit, nemůže si to dovolit ani ekonomicky, ani svou tradicí. A v tomto ohledu řešení, která se snažíme hledat, jsou rozumná, rozumná k životnímu prostředí, a z tohoto pohledu nikoliv ekologisticky dogmatická. Hodnocení tohoto typu by mě mrzelo ze všech stran, i od pana senátora Drymla.

Co se týká podpory teplárenství jako takové. Tak ano, a to je na debatu, kterou tady vedeme. Zkrátka necelé čtyři miliony, odhad je asi tři a tři čtvrtě milionu obyvatel ČR, je na systému CZT. Mimochodem, je to jeden z největších podílů v EU. My, když jsme seděli s ministry Visegrádské skupiny, tak právě ta je ta specifická v tom, že tyto systémy má, plus Bulharsko, Rumunsko. A mimochodem, já nechci tady malovat čerty na zeď, a rozumím ambicím, a sám jsem je zažil jako starosta, některých, kteří říkali: No, to se raději odpojíme, uděláme si vlastní kotel, vyjde nás to levněji. A měli v mnoha ohledech pravdu. Ale na druhou stranu já jen upozorňuji na to, že kdyby dnes v Ostravě se domácnosti, které jsou zapojeny na CZT, odpojily, tak problém, který tam máme s ovzduším, dominantně dnes způsobovaný průmyslem, sice možná změní poměr, že by to nebyl dominantní průmysl, ale byl by důsledek na ovzduší katastrofální. A to samé platí v celé řadě měst v ČR.

Pan senátor Eybert hovoří o tom, že občané, kteří mají trvalé bydliště v místě, kde daná municipalita hodlá vyhlásit nízkoemisní zónu, by měli mít trvalou výjimku. Já jsem tady uváděl na začátku případ Klimkovic, což je město asi 20 km od Ostravy, které je nejdál v případě nízkoemisních zón v ČR. A jejich odhad je takový, že zhruba 80 % jejich občanů má vozidla nebo disponuje vozidly, která jsou té třídy čtyři a vyšší a tento problém mít nebudou, protože automaticky splňují podmínky, a zhruba 20 % jsou ti, kteří disponují vozidly, které mají řekněme nižší třídu, tedy ty podmínky nesplňují.

Já nedovedu posoudit, jestli Klimkovice z tohoto pohledu jsou extrém, jestli to číslo je vysoké nebo nízké. Přiznám se, že neznám sociální strukturu obyvatel Klimkovic ve srovnání s Ostravou, Moravskoslezským krajem, Prahou, Českými Budějovicemi nebo jiným městem, které o tom třeba uvažuje. Ale pravda je jedna, že i jejich vlastní uvažování v tom, že si nedovedou představit, že by občané, kteří mají trvalé bydliště, měli jinou než výjimku a že by to byl jakýsi automatismus.

Já musím říct, že naše pozice, a já jsem to říkal i v úvodu, k tomuto pozměňujícímu návrhu, a v závěru, až budou konkrétní návrhy, se k nim vyjádřím, ale tady musím říct, že si umím představit obě pozice. Přiznám se, že se mírně kloním k té verzi nechat to na těch municipalitách, a to zejména v případech, kdy se nebude řešit otázka malých měst a obcí, které budou zavádět, pokud budou chtít, systém nízkoemisních zón, ale těch velkých. A v tomto ohledu jakési odlišení toho systému a specifický přístup by podle mého názoru v některých ohledem byl namístě a zkušenosti ze zemí, které jsou průkopníky v tom režimu, jako Německo nebo Itálie, ukazují, že ponechání tohoto na municipalitách se velmi vyplatilo.

Druhou záležitostí, o které hovořil pan senátor, byla otázka dopočítávání se toho limitu, té motivační složky v pozměňujícím návrhu, který tady představoval a určitě ještě jednou představí pan senátor Šebek.

A musím říct, že ten systém je extrémně složitý. Zkrátka limitů určených pro jednotlivé typy látek, z jednotlivých technologií je extrémně velké množství. A nepochybně je to otázka, která je složitá. Nicméně naše odhady proveditelnosti ukazují, že u těch nejvýznamnějších zdrojů a u těch nejvýznamnějších nebo nejčastějších technologií je to systém, který je dosažitelný, a vlastní zkušenosti z některých realizací menších či menších provozů vedou k tomu, že to jde. Neplatí to, že to půjde všude, to je zkrátka pravda. A také je pravda, že bude docházet ke změně těch limitů a že bude docházet také ke změně těch BATů, tak jak je stanovuje Evropská komise. Ale jsme přesvědčeni, že v drtivé většině případů to má smysl a je to životaschopný motivační systém, ba naopak, mohl by podpořit.

Proto jsme také podpořili změnu v tom, že to nestojí v rovině, buď jsem na půlce a neplatím, nebo platím míň, ale je tam to stupňování, aby si na to mohl sáhnout i ten, který třeba nedosáhne půlky, ale aspoň třeba desetiprocentního zlepšení proti horní hranici, a už má výrazné menšení výše poplatkové povinnosti.

Pan senátor Doubrava hovoří o otázce pachů. A musím říct, že otázka pachů, a my se tomu vůbec nezdráháme, je velmi složitá problematika. Pan předseda Bárek jistě potvrdí, že jsme o tom diskutovali na příslušném zasedání na výboru. A v té souvislosti tento problém definoval u starých versus nových, kdy u těch nových je postup jednodušší než u starých, nicméně definování jedné hladiny se dotýká stejně starých i nových, zejména v případě českého venkova, já považuji za rizikové. To neznamená, že se tou věcí nemáme zabývat, to neznamená, jak jsem vám řekl, že se tou věcí nebudeme zabývat, ale přiznám se vám, že mým cílem stejným způsobem, jako není likvidovat průmysl v případě poplatků, tam nedělat řešení, která přinesou víc škody než užitku, byť této problematice rozumím.

Pan senátor Palas hovoří o tom, jakým způsobem se to dotýká jeho regionu, jehož je hejtmanem. A také řekl, že bijeme po hlavě největší znečišťovatele. Já nevím, jestli je bijeme po hlavě, a jak často bijeme my je. Na druhou stranu musím říct, že když se podíváme na celkovou distribuci prostředků, tak dnes podle toho návrhu, tak jak je uvedeno, by to tedy bylo tak, by zhruba z té částky, která je určena na kraje, byť čtvrtina směřovala na Moravskoslezský kraj, čtvrtina do Ústeckého kraje a ten zbytek je v tuto chvíli podle jednotlivých regionů. A musím říct, že ta největší potíž je řešit otázku přesregionálního přenosu, tedy to, kde se to dotýká, kdy jedna věc je, kde sídlí společnost, a druhá věc je, kde dané látky vytváří. Proto jsme poněkud skeptičtí k otázce zvýšení redistribuce, protože si myslím, že ve skutečnosti bychom nedosáhli příliš spravedlivého systému.

Polsko jsem již zmínil a myslím, že se k němu nemusím vracet.

Pan senátor Besta hovořil o sankčních záležitostech, o jednotlivých pokutách. Nejsem si jist, jestli jsem to zachytil správně, ale některé věci bych chtěl uvést na pravou míru. Například zákon nezakazuje topit uhlím, to opravdu není naším cílem. Zákon zakazuje používat paliva, která nejsou určena pro domácnosti. A já věru nevidím nic rozumného na tom, aby se v domácnostech topilo palivy, která jsou určena pro elektrárny. To podle mého názoru nemá žádnou logiku. A je logické, a ani to tak nebylo dosud, že toto by se nemělo umožňovat, a nevidím na tom nic špatného. Zkrátka stejným způsobem, jako elektrárny dosahují úplně jiných teplot a jsou schopny dosahovat úplně jiného využití paliva, tak v domácnostech to není možné. Proto určitě budou existovat paliva určená pro průmysl, pro elektrárny a jiná pro domácnosti. A to, co se dá koupit jako palivo pro domácnosti, tím je také možné topit.

K otázce roku 2018. Tady je jisté nedorozumění. Zákon rozděluje dvě kategorie. Rozděluje otázku, jaké jsou podmínky pro uvádění kotlů na trh, to znamená, že v roce 2018 nové kotle na trh budou muset splňovat čtvrtou třídu. A něco jiného je pro užívání těchto kotlů v domácnosti, kdy povinnost mít kotel, nikoliv čtvrté, ale třetí třídy, bude platit až od roku 2022.

A z tohoto pohledu si myslím, že tady asi došlo k nějakému nedorozumění.

Pan senátor Pakosta hovořil o otázce přimíchávání složek do paliv. A já se k tomu vyjádřím podrobně, až ten návrh bude načten. Ale velmi se obávám a moc tady varuji. To není o tom, že bych z velké části nesdílel věty, o kterých mluví. To je o tom, že tady platí evropské právo a že návrh, o kterém mluví, pokud by byl načten tak, jak předpokládáme, je zkrátka v rozporu s našimi závazky v evropském právo, bez ohledu na to, že platí teze, že i sama EU zvažuje smysluplnost těchto opatření, nicméně k jednoznačnému závěru, tak jako pan senátor Pakosta, zatím nedospěla, za dospěje, nevím.

Co se týká vystoupení paní senátorky Doupovcové. Musím říct, že zcela souhlasím s tím, že by bylo dobře, kdybychom dokázali přesně znát, který zdroj je té které znečišťující látky. Tady postavit se na místo a říct, teď je to z místní elektrárny nebo místní teplárny, teď je to doprava, teď je to domácnost XY. Z tohoto pohledu se snažíme změnit a udělat trochu lepší systém monitorovacích stanic, pilotně v Moravskoslezském kraji. Nicméně pravdou je, že v řadě míst to opravdu nejde a rozlišit to nikdo nedokáže. Bylo by to dobré, my se tomu snažíme přiblížit, počítáme s uvolněním významně velké částky na lepší monitorovací systém, i kvůli přeshraničnímu přenosu látek. Nicméně, že by to bylo na 100 %, to se nestane.

Vliv na obyvatelstvo, na zdravotní stav obyvatelstva je zřejmý a je o tom mnoho studií. Pokud máte někdo zájem se seznámit s odbornou publikací, pak existuje studie, která byla uveřejněna v loňském roce a jejíž podstatné rešerše jsou uveřejněny v odborném časopise, který se jmenuje Ovzduší a je to páté a šesté číslo z roku 2011.

Otázka použít část výnosů na zdravotní výzkum, obecně otázka mnohými zmíněná, kam ty prostředky směřují. Já jsem se k tomu vyjádřil v obecném sdělení. Pravdou je, že Státní fond životního prostředí z hlediska národních zdrojů má tři hlavní zdroje, odpadové hospodářství, tyto a ostatní, a ty dává do jednoho rozpočtu a z nich financuje své programy. Není to rozděleno, že zrovna tohle je z toho, zrovna tamto je z něčeho jiného. Ale jak jsem zmínil, já se domnívám, že každý rozumný ministr se bude snažit o to, aby maximum částek, které jsou spojeny s ovzduším, také nějaký vliv z hlediska uplatnění na ovzduší měly.

Pan senátor Bis vystoupil několikrát. Musím říct, že já s ním v některých ohledech souhlasím, v některých ohledech nesouhlasím. Myslím, že ho tím nepřekvapím.

Ale jednu věc bych zmínil. O tom tady už někteří mluvili. Zvýšení limitní částky z 5 tisíc na 50 tisíc. Dnes je to tak, že poplatková povinnost zatěžuje zhruba 4.500 subjektů v ČR. Pokud zvedneme částku na 50 tisíc Kč, předpokládáme, že počet těchto subjektů bude zhruba 400. Celkový objem, kdyby se počítal v dnešní podobě poplatků, bude znamenat 95 % částky dosud vybírané, tedy klesne o 5 %. A protože částka znamená tunu nebo kilo znečišťující látky, jak se přepočte, tak to fakticky znamená, že těch 400, nebo něco mezi 300 až 400 subjekty jsou právě ty, které vytvářejí 95 % zátěže škodlivinami v ovzduší v ČR. Z toho důvodu nám to přijde racionální, stejně tak, jako nám přijde racionální zmenšit počet těch látek, které jsou zpoplatňovány a sledovány, z dvaceti na čtyři, protože mají největší vliv. To neznamená, že by těch 16 nebylo škodlivých, znamená to, že jejich vliv na celkovou zátěž není tak velký.

K otázce Arcelor, kterou tady také zmínil pan senátor. Byl jsem na tom otevření, a myslím si, že to je jeden z těch případů, byť já jsem v některých ohledech kritický, ale v tomto směru je to jeden z těch případů, který je ukázkou, že to funguje, že to jde.

Paní senátorka Paukrtová hovořila o otázce podpory CZT a tradicích CZT. Já s vámi v mnoha ohledech souhlasím a myslím, že máte pravdu. Nemyslím si, že otázka diskutované výše poplatků, ať už vládní ten kompromisní návrh výboru, který prezentuje pan senátor Šebek, má fatální vliv na otázku teplárenství jako takového. Víte, někdo tady vystoupil, a myslím, že to byl pan senátor Škaloud, který řekl a řekl, že je to z velké části o symbolice. Myslím si, že je to z velké části pravda.

Otázka je také o tom, jakým způsobem budeme postupovat při aplikaci programů a požadavků, jejichž dopad na český průmysl včetně teplárenství je mnohem větší. Proto musím říct, že plně respektuji snahu, abychom jako Česká republika, stejně jako všechny země našeho regionu, stejně jako Bulharsko, Rumunsko, Pobaltí, ale také Španělsko, Itálie, Portugalsko, ale také Velká Británie, uznali princip pomalejší nebo pozvolné aplikace směrnice IED tak, aby fakticky bylo možné realizovat ty věci bez toho, že bychom například v případě teplárenství zavřeli polovinu tepláren, kterého toho nejsou schopné.

Druhou záležitostí je také podle mého názoru racionální pozice České republiky při přístupu k problematice ochrany klimatu a uznávání jednotlivých klimatických závazků a naše, stejně jako třeba polská a rumunská či maďarská skepse k dávání dalších návrhů, zejména s ohledem na konkurenceschopnost, byť pan senátor Pithart kritizuje pojem konkurenceschopnosti jako jakousi mantru, já to jako mantru nevnímám, ale na druhou stranu musím říct, že právě v tom vidím rozdíl. Jedna věc je aplikace našeho vlastního principu, naší vlastní poplatkové povinnosti, tradice, její motivační složky, snaha činit vlastní pozici a druhá záležitost je například pozice vůči tomu klimatickému balíčku, kdy já musím říci zcela otevřeně, že pro mě, a takto jsem vystupoval i minulý pátek na zasedání Rady ministrů životního prostředí Evropské unie, je zcela nepřijatelné přijímání dalších závazků v okamžiku, kdy Evropská unie a její členské státy produkují zhruba 12 % celkové emise skleníkových plynů na této planetě, a je jediná, která v té věci něco dělá, zatímco ostatní z toho podílu, který my snížíme, dvakrát tolik narůstají. Logiku to příliš nemá.

Pravdou ale je, že to neznamená, že bychom neměli naplňovat svoje závazky a že bychom se i v tomto případě neměli chovat racionálně k životnímu prostředí.

Co se týká pana předsedy Senátu Štěcha který podpořil kontrolu lokálních topenišť. Jak jsem zmínil ve svém úvodním prohlášení, já toto vnímám jako téma k diskusi. Tu diskusi rozhodně neuzavíráme a budeme se muset o ní bavit dál. Ale tady řešíme extrém. Palič odpadu ostravských raket, či čehokoli jiného. Nevyřešíme to zpoplatněním.

Lahve. Tak je extrémní situace, která je v tomto ohledu sice důležitá, ale základní problém neřeší.

Pan senátor Sefzig hovoří o § 18, lakovnách. Tady se z velké části jedná o aplikaci příslušné evropské směrnice č. 42 z roku 2004 o omezování emisí těkavých organických sloučenin. To je to VOC, co vidíme v té tabulce, a to, že je tam specifická pozice pro autolaky, je dáno tím, že v případě velkých autolakoven se nebavíme o podílu jednotlivé složky na životní prostředí, ale o tom, že se pracuje s laky ve velkém množství, na rozdíl od ostatních provozů.

Mnohokrát tady zazněla otázka srovnání s jednotlivými evropskými zeměmi, jak je to s  poplatkovou povinností u nás a v zahraničí. Tak tedy dovolte mi zmínit ten příklad německý, o kterém se tady hovořilo. Německo v letech 1999 až 2003 zavedlo tak zvanou ekologickou daňovou reformu. A podstata je, že nezměnili a neulevili průmyslu, pouze změnili způsob toho, jakým způsobem se postupuje, a to tak, že na rozdíl od nás nezatěžují poplatkovou povinností množství látek vypouštěných, ale předem zajišťují poplatkem vstup, to znamená, že jsou cíleny na paliva a elektřinu, které následně z nich jednotlivým procesem škodlivé látky tvoří. Srovnání je například v tom, že zatímco v České republice je sazba na 1 MW hodinu elektrické energie 28 korun a 30 haléřů, což je zhruba několik málo haléřů nebo korun nad minimálním požadavkem Evropské unie, které je jedno euro, tak Německo uplatňuje díky této reformě, zase na druhou stranu nemá poplatky, sazbu, která osciluje mezi 12 až 20 eur na MW.

Stejný přístup uplatňuje vůči uhlí. Rozdíl je v tom, zda se budeme bavit o zpoplatňování emisního výstupu, zatímco oni vstupu.

Co se týká jednotlivých zemí, jen pro připomenutí. Ty země, které mají podobný systém jako my, tedy poplatkovou povinnost jsou Itálie, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Slovensko, podstatná většina španělských regionů a Švédsko. K jednotlivým pozměňovacím návrhům se vyjádřím na konci podrobné rozpravy. Zmínil bych ještě otázku, kterou položil pan senátor Škromach. Pojem buzerace občana, když to ošklivě popíši. Nemyslím si, že zákon vede k tomu, aby\ obtěžoval slušné občany. Naší snahou bylo administrativu zmenšovat tam, kde je to možné. Proto se spojují procesy, proto se nebude zpoplatňovat podle návrhu, který přichází ze sněmovny částku do pěti tisíc, podle návrhu pana senátora Šebka od padesáti tisíc. Znamená to, že se dramaticky blíží počet subjektů, které nebudou muset platit. Proto se vytvářejí zjednodušující mechanismy. Na druhou stran u si uvědomme, že v ČR máme problém s ovzduším. Proto jen drobná poznámka, kterou bych nerad rozváděl vůči všem silným větám, že přesně a přísně dodržujeme všechny evropské limity, tuto větu tak hlasitě neříkám.

Jsem přesvědčen, že návrh zákona i v pozměňovacím návrhu je naplněním rovnovážného stavu. Myslím si, že je to dobrý výchozí stav pro budoucnost. Rozumím tomu, že ne všichni jsou z něho nadšeni, někteří by chtěli mnohem výraznější poplatky. To už by podle mého názoru bylo za hranou. Někteří by nechtěli zase poplatky žádné. Jsem přesvědčen o tom, že tento zákon není likvidačním zákonem pro český průmysl a hlavně je to zákon, který může nastavit parametry, které mohou pomoci kvalitě ovzduší v ČR, a to nejen v těch nejvíce zatížených regionech.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane ministře. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, pan senátor Bis. Nepřeje. Pane garanční zpravodaji, prosím, shrňte rozpravu.

Senátor Karel Šebek:  Děkuji, paní předsedající. Uvedl bych, že zaznělo 27 příspěvků, z nichž několik z nás vystupovalo opakovaně. Jedná se o velmi věcnou diskusi. Poděkoval bych na tomto místě panu ministrovi, který neméně věcně odpověděl. V tuto chvíli máme před sebou dva komplexní pozměňovací návrhy garančního výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Byly avizovány další příspěvky, z nichž tři jsme dostali v průběhu jednání na stoly.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane garanční zpravodaji. Protože nepadl žádný návrh, o kterém bychom teď mohli hlasovat, tzn., že nezazněl ani návrh schválit ani zamítnout, otevírám podrobnou rozpravu. Jako první se do podrobné rozpravy přihlásil pan senátor Eybert.

Senátor Pavel Eybert:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně a kolegové, můj pozměňovací návrh vychází z mého přesvědčení, že rezident má mít právo vjezdu ke svému bydliště, i když jeho vozidlo nesplňuje nízkoemisní limity, a proto to chci zachovat navrhovaným pozměňovacím návrhem. Vycházím z toho, že je i v jeho zájmu nezhoršovat si životní prostředí v místě kde bydlí a také z toho, že podíl takového znečištění od rezidentů není tím rozhodujícím.

Načtu pozměňovací návrh.

V příloze číslo 8 tečku na konci písmene k nahradit čárkou a doplnit písmeno l, které zní.

l, vozidla řízená osobami s trvalým pobytem v nízkoemisní zóně, do které vjíždí.

Bylo by to jen pro ty, kteří tam bydlí a řídí vozidlo. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Přihlášen je pan senátor Karel Šebek.

Senátor Karel Šebek:  Předkládám komplexní pozměňovací návrh výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Vzhledem k tomu, že jste ho dostali v náležité podobě, nemusím ho načítat.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Výborový návrh není potřeba načítat. Dále vystoupí pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Chtěl bych přednést pozměňovací návrh týkající se toho, co tady pan ministr nazval buzerací.

V části čtvrté, § 16 vypustit bod 7. Domnívám se, že právnická a fyzická osoba není povinna, ale pokud uzná za vhodné z ekonomického hlediska, tak se jistě připojí, a ne, abychom to ukládali zákonem a nějaký úředník rozhodoval o tom, co je nebo není pro něj ekonomicky výhodné.

V části čtvrté, § 17 vypustit v bodě jedna písmeno h). Dosavadní písmena a) až h) označit jako písmena a) až g). Jde o spornou část týkající se provádět jednou za dva kalendářní roky určité revize. Domnívám se, že je to další administrativní zatížení. Přečtu:

Předkládat na vyžádání obecního úřadu obce doklad o provedení této kontroly a potvrzení, že stacionární zdroj je nejen instalován, ale provozován a udržován v souladu s tímto výkonem. Jde o to, že se vypuštěním výše uvedených písmen, týká se to i paragrafů 16 a 17 nadměrně zasahuje podle mého názoru do svobod občanů a podnikatelů, zabraňuje se tím, že se tyto paragrafy vypustí. Zabrání se dalšímu uvalování daní na občany a podnikatele prostřednictvím tzv. technických kontrol a kontrol provozu a další zbytečné administrativní zátěže firem a prostých občanů používajících kotle na pevná paliva. Pozměňovací návrh v písemné podobě.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Dále vystoupí pan senátor Petr Pakosta.

Senátor Petr Pakosta:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, předkládám vám k projednávanému tisku tento pozměňovací návrh.

V § 19*, odstavec 1, se tečka za písmenem b) nahrazuje čárkou a vkládají se nová písmena c) až h) která znějí. c) od 1. ledna 2014 ve výši 2,5 procenta objemových z celkového množství motorových benzinů přimíchaných do motorových benzinu,

d) od 1. ledna 2014 ve výši tří procent objemových z celkového množství motorové fakty přimíchaných do motorové nafty, e) od 1. ledna 2016 ve výši 1,5 procent objemových z celkového množství motorových benzinů přimíchaných do motorových benzinů

f) od 1. ledna 2016 ve výši 1,5 procent objemových z celkového množství motorové nafty přimíchaných do motorové nafty

g) od 1. ledna 2018 ve výši O procent objemových z celkového množství motorových benzinů přimíchaných do motorových benzinů

h) od 1. ledna 2018 ve výši 0 procent objemových z celkového množství motorové fakty přimíchaných do motorové nafty.

K odůvodnění. Navrhované znění zákona o ochraně ovzduší je přijímáno pod tlakem EU jako transpozice evropských předpisů. Ukázalo se však, že v době jejich vydání EU nebrala v úvahu, neboť nezveřejnila expertizy, z nichž jasně vyplývá, že navyšování biosložek v palivu je přinejmenším problematické a rozhodně nemá pozitivní dopad na zlepšování kvality ovzduší. Naopak náklady, které míchání biosložek do paliva s sebou nese, a to ať ekonomické i ekologické, jsou mnohem větší, než se dalo očekávat a ve svém důsledku výrazně životnímu prostředí škodí.

Z uvedených důvodů si pozměňovací návrh klade za cíl postupné přimíchávání biosložek do paliva omezovat až k jeho úplnému zrušení.

Dále si dovolím konstatovat, že navrhovaný pozměňovací návrh je v souladu s ústavním pořádkem ČR. Co není, to je v souladu s právními předpisy EU. Jak jsem ale již říkal, pokud se zdravý rozum a evropský předpis dostane do konfliktu, přimlouvám se za to, abychom se vydali cestou zdravého rozumu.

Ještě si dovolím konstatovat, že pozměňovací návrh v případě jeho schválení nebude mít negativní dopad na státní rozpočet, ani na rozpočty krajů a obcí. Jeho předmětem není ani regulace podnikatelského prostředí ČR, ani v sociální oblasti. Pozměňovací návrh bude mít v případě jeho přijetí velmi pozitivní propad na životní prostředí. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji za vystoupení. Posledním přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jiří Bis. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Bis:  Kolegyně a kolegové, předkládám pozměňovací návrh výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Návrh má dvě části. První část se týká poplatků za znečištění ovzduší, druhá část je implementace směrnice Evropského parlamentu o průmyslových emisích. Druhá část je shodná s návrhem výboru pro životní prostředí. Máte to písemně na stole je to číslo 302/2.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji za upřesnění. Prosím senátorku Soňu Paukrtovou.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Nepředkládám žádný pozměňovací návrh, chci se jen vyjádřit k pozměňovacímu návrhu pana kolegy Drymla. Upozorňuji vás na to, že v první části vám navrhuje vypustit ze zákona snad jedinou možnost, kterou v této chvíli teplárenské soustavy mají, aby se chránily před vlastním rozpadem. Přitom se říká, že podnikatelé musí zdůvodnit, proč se nepřipojí, pokud je to pro ně ekonomicky a technicky vyloučené.

Uvedu příklad, který se u nás stal – jak se budují Kauflandy, Lídly a tyto řetězce. Mají všude projekčně připravené plynové kotelny. Pokud by toto ustanovení v zákonu nebylo, postaví si tam plynovou kotelnu. Pokud toto ustanovení v zákoně zůstane, městský úřad je může přesvědčit o tom, že je pro ně výhodnější, aby se připojily k centrálnímu zdroji tepla. Mimo jiné to znamená, že se nezvedá cena teď tepla pro lidi, kteří tam napojeni jsou. Takový pozměňovací návrh nemohu podpořit. Považovala jsem za svou povinnost vás upozornit na to, co tento pozměňovací návrh znamená.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Další přihlášku nemám. Přeje si ještě někdo vystoupit? Nikoho nevidím, podrobnou rozpravu uzavírám. Ptám se pana ministra a pana navrhovatele, zda se chtějí vyjádřit k podrobné rozpravě. Nikoliv. Pan garanční zpravodaj také nechce.

V této chvíli musím vyhovět panu předsedovi klubu sociální demokracie a i předsedovi klubu ODS a vyhlašuji do 13.35 hodin přestávku pro jednání klubů.

(Jednání přerušeno ve 13.24 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.35 hodin.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážené senátorky a senátoři, budeme pokračovat v projednávání tohoto našeho bodu. Ukončili jsme podrobnou rozpravu. Požádal bych pana zpravodaje, aby nás provedl pozměňovacími návrhy.

Senátor Karel Šebek:  Děkuji, pane předsedající. Máme na pořadu minimálně šest hlasování. Jako první budeme hlasovat o tom, zda schvalujeme bod číslo 9 a 25 z usnesení garančního výboru, tj. 302/1. Je to otázka tabulky, příloha číslo 9, tzn. o vyměření poplatků tak, jak je doporučuje výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a jak to podrobně vysvětlil pan ministr.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Bylo by možná dobré říci, jaký navrhujete způsob hlasování o jednotlivých návrzích.

Senátor Karel Šebek:  Protože zazněly další pozměňovací návrhy, musíme hlasovat tak, že komplexní pozměňovací návrhy rozdělíme. Nejprve můžeme hlasovat o pozměňovacím návrhu garančního výboru, ale pouze o bodech 9 a 25, které se týkají zmiňovaných poplatků.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Nevidím žádnou námitku, víme o čem budeme hlasovat.

Senátor Karel Šebek:  Zopakuji to ještě jednou. Je to pozměňovací návrh 302/1 výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, kde v příloze budeme hlasovat, že souhlasíme s bodem číslo 9, který se týká výpočtu poplatků za znečišťování a dále budeme hlasovat o bodu číslo 25, tj. příloha číslo 9. Obsahuje tabulku poplatků a tabulku, která snižuje výpočet poplatků podle použití nejlepších dostupných technologií.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pokud tento návrh bude schválen, další návrh je nehlasovatelný. To předpokládám.

Senátor Karel Šebek:  Ano, pokud tento bod projde, pak je nehlasovatelný bod číslo 3 v části 1 usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, neboť se týká stejného meritu věci, ale je v tomto odlišný.

Aktuálně je přítomno 64 senátorek a senátorů, potřebné kvórum pro schválení je 33.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh? Ještě budeme jednou hlasovat, je to zmatečné. Pan ministr se nevyjádřil, takže aby dostal možnost se vyjádřit, takže toto hlasování považuji za zmatečné.

Stanovisko pana ministra? (Doporučuji.) Stanovisko pana zpravodaje? (Doporučuji.)

Znovu budeme hlasovat, kvóra zůstávají stejná. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 41 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 47, proti byli 3, návrh byl přijat.

Pane zpravodaji, prosím další návrh.

Senátor Karel Šebek:  Dále budeme hlasovat o tom, zda souhlasíme s bodem č. 7. Zase usnesení garančního výboru 302/1. V tom případě by byl nehlasovatelný pozměňovací návrh pana senátora Eyberta, a jedná se tedy o to, zda bude mít občan, trvale bydlící v nízkoemisní zóně ze zákona nárok na vjezd, anebo zda o tom bude rozhodovat místní zastupitelstvo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Budeme hlasovat o tomto návrhu. Zeptám se pana ministra na stanovisko.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Jak jsem odůvodnil, v této věci jsme neutrální.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pan zpravodaj? (Také neutrální.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a je možné konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 42 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 40, proti byli 2, návrh byl přijat.

Prosím další návrh.

Senátor Karel Šebek:  Děkuji. Dále budeme o tom, zda souhlasíme s bodem č. 1 v části I. usnesení VHZD 302/2, a to je o tom, zda dělení správních poplatků, vybíraných za znečišťování ovzduší, bude probíhat 50 % pro ministerstvo a 50 pro příslušný kraj. V tom případě by potom byl nehlasovatelný návrh garančního výboru, který hovoří o tom, že poplatky by se rozdělovaly v poměru 65 % příjem ministerstva, 10 % státní rozpočet a 25 % by získal příslušný kraj. Teď budeme hlasovat o usnesení hospodářského výboru. V tom případě, kdyby bylo schváleno, nebude hlasovatelný návrh výboru garančního.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ale já když se dívám na oba návrhy, tak mi připadají stejné.

Senátor Karel Šebek:  To je část I. odst. 1.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Omlouvám se. Pak je to pravda. Dobrá. Takže víme, o čem budeme hlasovat? V této chvíli je to 50 na 50, a když bude schváleno? Ano.

Senátor Karel Šebek:  Pokud bychom schválili tento bod, pak nebude hlasovatelná část garančního výboru, která má jiné rozdělení poplatků.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Hlasujeme pro návrh VHZD část I. 1. Ano? (Ano.) Víme tedy, o čem hlasujeme. A tady vidím, že je to 50 na 50. Takže pokud není námitek, budeme hlasovat o tomto návrhu. Jistě.

Prosím o stanovisko pana ministra. (Negativní) Stanovisko pana zpravodaje. (Také negativní.)

V tuto chvíli je přítomno v sále 64 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 33.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 43 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 27, proti byli 3, návrh nebyl přijat.

Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Karel Šebek:  Nyní bychom hlasovali o zbytku usnesení garančního výboru, tj. 302/1, který obsahuje již ten návrh rozdělení 65 – 10 -25, a obsahuje také paragrafy, které se týkají směrnice IED, a v tom případě potom už bychom nehlasovali o zbytku usnesení VHZD. Budeme hlasovat o zbytku usnesení garančního výboru.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Není žádná námitka, nevidím žádnou. Požádal bych o stanovisko pana ministra. (Pozitivní, děkuji.) Nápověda zafungovala. Pan zpravodaj. (Také pozitivní.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 44 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 51, proti byl 1, návrh byl přijat.

Pane zpravodaji, prosím další návrh.

Senátor Karel Šebek:  Dále nám zbývá hlasovat ještě o pozměňovacím návrhu pana senátora Drymla, který byl načten, a myslím, že na tomto místě mohu ještě uvést, že podle naší legislativy by tím nevyřešil zcela uspokojivě další číslování položek.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobře. Víme, o čem budeme hlasovat. Pane ministře, jaký je váš názor?

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Ani k jednomu z těch ustanovení návrhu pana Drymla nesouhlasím, tedy negativní stanovisko.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano. Pan zpravodaj. (Negativní.) Děkuji.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a je možné konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 45 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 1, proti bylo 10, návrh nebyl přijat.

Pane zpravodaji.

Senátor Karel Šebek:  Zbývá hlasovat o pozměňovacím návrhu pana senátora Pakosty, který se týkal těch biopaliv a snižování jejich obsahu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Stanovisko pana ministra. (Negativní.) Stanovisko pana zpravodaje. (Negativní.) Děkuji.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 46 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 17, proti byl 27, návrh nebyl přijat.

Tím jsme, pane zpravodaji, vyčerpali všechny pozměňovací návrhy? (Ano.)

Děkuji vám za nelehkou úlohu. Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je přítomno v tuto chvíli 62 senátorek a senátorů, potřebné kvórum pro schválení je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 47 se ze 63 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 57, proti byl 1, návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Dovolím si navrhnout, aby jimi byli senátoři Karel Šebek a pan senátor Jiří Bis. Zeptám se obou, jestli s tím souhlasí. Nesouhlasí. Takže místo pana senátora Bise pan senátor Bárek.

Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh, pověřit senátora Šebka a senátora Bárka odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je v tuto chvíli přítomno 61 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 31 pro schválení.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 48 se ze 61 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodajům, nebyl to lehký úkol u tohoto zákona. A tento bod končím.

Dalším bodem našeho jednání je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení programu pro životní prostředí a oblast klimatu (LIFE)

Tisk EU č. N 139/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. N 139/08 a N 139/08/01. Požádal bych pana ministra životního prostředí Tomáše Chalupu, aby nás seznámil s těmito materiály. Pane ministře, prosím, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, za prvé děkuji pěkně, za druhé dovolte, abych vás seznámil s návrhem nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení programu pro životní prostředí a oblasti klimatu. Evropská komise ve svém návrhu na zřízení programu pro životní prostředí rozhodla postupovat k opatření na ochranu životního prostředí a klimatu jako nedílné součásti všech svých hlavních politik. Pro období 2014 – 20 komise navrhuje přidělit 3,2 miliardy eur na tento program. Nový program by měl obsahovat dva podprogramy, a to je podprogram pro životní prostředí a nově podprogram pro oblast klimatu.

Specifikem nového programu by podle komise měla být podpora integrovaných projektů, které by měly představovat rozsáhlé projekty, realizované na krajské, regionální a národní úrovni, naplnění dlouhodobé strategie a akční plány.

Česká republika doporučuje tento návrh podpořit, protože se jeví jako návrh rozumný.

Dovolil bych si uvést, abychom si představili v těch mnoha Evropských, někdy nesrozumitelných větách, co z toho se např. dosud ve stávajícím programu financovalo, tak např. jedním z nejvýznamnějších programů v roce 2004 byla obnova teplomilných stanovišť v Moravskoslezském krasu, v roce 2006 lužní stanoviště v povodí Morávky, v roce 2008 informační a komunikační systém ochrany přírody v Moravskoslezském kraji, v roce 2009 je to otázka ochrany teplomilných společenstev a druhé v Lounském středohoří, nebo integrovaná ochrana vzácných druhů motýlů na pomezí česko-slovenském. V roce 2010 potom je to otázka zátěže a zkoumání zátěže, o které jsme tady také mluvili, v oblasti dopravních exhalací.

To jsou asi typové příklady. jsou zde příklady i jiné, které stojí za zmínku, ale ty už třeba nepokračují, nebo některé z nich, myslím, ani pokračovat nebudou. Děkuji pěkně.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je VEU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. N 139/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, který je omluven a zastoupí ho pan senátor Miroslav Škaloud, kterého žádám, aby přijal roli zpravodaje. Prosím.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené paní senátorky a senátoři, to podstatné zde již bylo řečeno, nebudu to opakovat, jenom vám sdělím, o čem je usnesení evropského výboru, které žádám, abyste podpořili.

Evropský výbor přijal usnesení, ve kterém shledává jako klíčové podrobnější rozpracování některých ustanovení návrhu, např. pokud jde o roli členských států při vymezování prioritních oblastí pro jednotlivá programovací období, např. pokud jde o způsob hodnocení a schvalování projektů.

Dále pak postrádá větší vzájemnou provázanost tohoto programu LIFE a evropského programu monitorování Země GMES, které spolu do značné míry souvisejí.

Dále hovoří o tom, že zdůrazňuje, že tento program LIFE by se podle jeho názoru měl v následujícím období soustředit především na podporu a realizaci adaptačních opatření, reagujících na klimatickou změnu. A považuje vodní hospodářství a vodní režim kraje vzhledem ke strategické povaze vodních zdrojů za další oblast, hodnou zvýšené pozornosti.

To je zhruba podstata usnesení, máte je všichni na stole, pár ostatních detailů, a já vás žádám o schválení tohoto usnesení evropského výboru. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Já bych požádal jenom vyrušující pány senátory tady v levé části, aby nebyli tak hluční. Děkuji. Otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám.

Zeptám se pana ministra jako předkladatele, zda chce vystoupit ještě. (Ne, děkuji pěkně.) Nechce. Pan zpravodaj, předpokládám, že také vystoupit nechce. A můžeme tedy přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor a zpravodaj Miroslav Škaloud. V sále je v tuto chvíli přítomno 39 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 20. Zkusíme odhlásit a uvidíme. Prosím, zaregistrujte se svými kartičkami. Požádal bych, zda jsou ještě v okolí sálu přítomni další senátoři, abychom dosáhli alespoň kvóra 27, tedy účasti 27. Pokud tomu tak nebude, budeme muset vyhlásit přestávku. Zkusím ještě jednou zazvonit. Stále se nám nedaří dosáhnout potřebného kvóra. Věřme, že se nám to ještě povede. Vypadá to, že touha po obědě převážila nad touhou projednat tyto zbývající dva poměrně krátké body pana ministra Chalupy. Chybí nám ještě tři hlasy.

V této chvíli jsme dosáhli usnášení schopnosti a já hned nechávám hlasovat o tomto bodu, tak jak byl předložen. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 49 se z 29 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 15 pro vyslovilo 27, proti byli 2, návrh byl přijat.

Tím jsme ukončili tento bod, děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji a všem přítomným a přistoupíme k poslednímu bodu dnešního jednání pana ministra životního prostředí, a sice

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o Evropském programu monitorování Země (GMES) a jeho provozních činnostech (od roku 2014)

Tisk EU č. K 123/08

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K 123/08 a K 123/08/1. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Děkuji pěkně. Cílem tohoto programu je integrace dosud málo koordinovaných pozorování atmosféry, hydrosféry, geosféry a dalších složek planety jako takových. Ke sdělení se otevřela široká diskuse jak na národní, tak především na evropské úrovni. Komise totiž navrhuje, aby provozní fungování bylo hrazeno mimo víceletý finanční rámec 2014 – 2020. Toto Česká republika považuje za nestandardní a nesystémový krok. Vyčleňování tohoto programu mimo rozpočet by znamenalo pouze umělé snižování rozpočtu EU, a dodatečné náklady pro Českou republiku by se pohybovaly kolem 260 milionů korun ročně.

Vzhledem k dalším prioritám je však doloženo i takové řešení, které by minimalizovalo dopad na vrácení programu do rozpočtu EU na kohezní politiku z druhého pohledu. K dalším částem sdělení Česká republika nemá výhrady. My jako takoví tento program podporujeme i s ohledem na to, že, jak jistě víte, do Prahy se postupně přesouvá Evropská agentura GSA, která je posílenou pravomocí a má zajišťovat provoz GMS. Pro ČR to má jednoznačnou prioritu. Děkuji pěkně a doporučuji stanovisko schválit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je VEU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 123/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, ale opět ho zastoupí pan senátor Miroslav Škaloud, kterého nyní žádám o přednesení zpravodajské zprávy.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, nebudu opakovat, co již řekl pan ministr pro životní prostředí. Chci jen podotknout, že komise sama uznává, že soukromí investoři by dostatek prostředků do tohoto projektu nevložili, zrovna jako do projektu GALILEO, a současně nemá dostatek prostředků ve svém rozpočtu. Chce vytvořit fond, do kterého vy přispívaly členské státy. Ty na to samozřejmě, ty by to příliš zatěžovalo, a my toto vtělujeme do usnesení evropského výboru, ve kterém se poukazuje na naše předchozí usnesení, přestože vítáme tento program monitorování Země jako důležitou součást vesmírné strategie, která zajišťuje spolehlivé informace o životním prostředí, klimatických změnách a přeshraniční bezpečnosti, ale upozorňuji na skutečnost, že navržená podoba financování programu prostřednictvím fondu GMES, stojící mimo rozpočet EU, by mohla ohrozit jeho realizaci.

Žádám vás o odsouhlasení tohoto usnesení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji, a otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se nikdo nehlásí. Rozpravu uzavírám. Zeptám se pana ministra, zda chce vystoupit. (Ne, děkuji.) Nechce. Pan zpravodaj také ne.

A můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu na usnesení, tak jak jej přednesl pan senátor Miroslav Škaloud, a které je součástí tisk K 123/08/02. V sále je v tuto chvíli přítomno, zase je nás tady málo, takže zazvoníme. V sále je v tuto chvíli přítomno 28 senátorek a senátorů, potřebné kvórum pro schválení je 15.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 50 se ze 29 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 15 pro vyslovilo 28, proti byl 1, návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji, a tím tento bod končím. Pan ministr je na cestě, pět minut, takže vyhlašuji pětiminutovou přestávku do 14.15 hodin. Potom předávám řízení Petru Pithartovi.

(Jednání přerušeno ve 14.08 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.15 hodin.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, je 14.16 hodin, prosím, dostavte se do Jednacího sálu, zaujměte místa – a přihlaste se, abych měl jistotu, že mohu začít další část naší schůze. (Spuštěna znělka.)

Takže podle jednacího řádu jsme schopní se usnášet, tím spíše jednat. Tak mohu otevřít další bod, kterým je

 

Společné sdělení Evropskému parlamentu a Radě - Globální Evropa: nový přístup k financování vnější činnosti EU

Tisk EU č. K 142/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky K142/08 a K142/08/01. Prosím pana ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, už jsem vás pozval k mikrofonu, je nás usnášeníschopný počet.

1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg:  Děkuji mnohokrát. Vážený pane předsedající, slovutný, zvolna se slézající Senáte ... Dne 7. prosince 2001 vydala Evropská komise balíček návrhů právních aktů, které mají stanovit novou podobu finančních nástrojů vnější spolupráce EU na léta 2014 až 2020. Jedná se o finanční nástroje v rámci rozpočtové kapitoly Globální Evropa, finančního rámce EU, u níž má MZV hlavní gesci.

Komise v rámci tohoto balíčku předložila legislativní návrhy k šesti geograficky zaměřeným vnějším nástrojům EU, Nástroj předvstupní pomoci, Nástroj evropského sousedství, Nástroj rozvojové spolupráce, Partnerský nástroj, Evropský rozvojový fond, Nástroj o spolupráci s Grónskem; třem tématicky zaměřeným vnějším nástrojům EU, Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva, Nástroj stability a Nástroj pro spolupráci v oblasti jaderné bezpečnosti.

Společným procedurálním pravidlům pro vnější nástroje EU a doprovodné sdělení Komise a Evropské služby pro vnější činnost o novém přístupu k financování vnější činnosti EU.

Na program dnešního jednání pléna je předkládán posledně jmenovaný dokument.

Dovolte mi však pohovořit komplexně o celém balíčku návrhu, ke kterému Parlament obdržel stanovisko 3. ledna 2012 a ke kterému schválil 7. února vládní výbor pro EU rámcovou pozici ČR.

Celková alokace rozpočtové kapitoly měřené na vnější vztahy v současném finančním období 2007-2013 činí zhruba 57 miliard eur. Aktuální návrh komise předkládá na období 2014-2020 navýšení rozpočtu na 70 miliard eur, tedy zhruba o 23 %. Návrhy komise jsou nyní projednávány Radou a Evropským parlamentem. Dánské předsednictví hodlá připravit tzv. negociační balíček k tzv. finančnímu rámci EU, který se bude týkat kapitoly vnějších vztahů, ale i dalších, jako je kohezní politika, zemědělství atd. Tento negociační balíček by měl být předložen Evropské radě letos v červnu. Schválení všech návrhů je plánováno na konec roku 2012 dle kyperského předsednictví.

Nástroje vnější pomoci by měly po roce 2013 zohledňovat nové principy vnější spolupráce EU.

Diferencovaný přístup v EU k jednotlivým třetím zemím a princip kondicionality pomoci EU (tzv. more for more), které by se měly odrážet jak v hloubce politické spolupráce, tak i finanční podpory, a to podle úrovně vlastní snahy partnerských zemí implementovat politické reformy a dodržovat základní demokratické hodnoty.

Rád bych zde uvedl, že ČR stála u zrodu principu more for more zejména v rámci Nástroje pro spolupráci se sousedskými zeměmi a i nadále aktivně prosazuje jeho implementaci v praxi.

Politická koherence a flexibilita pomoci EU. Cílem je zvýšit jak flexibilitu pomoci EU např. při nepředvídatelných událostech, tak i zjednodušit pravidla a procedury vnější spolupráce EU.

Efektivnost využití prostředků EU. Důraz má být kladen na různé formy spolupráce s třetími zeměmi, zamezení duplicit, větší zapojení mezinárodních finančních institucí, a to zejména Evropské investiční banky, využití inovativních zdrojů financování, které mají přilákat soukromý kapitál atd.

Jak vyplývá ze společného sdělení Komise a Evropské služby pro vnější činnost, nástroje vnější spolupráce RU by po roce 2013 měly podporovat jak dlouhodobé hodnoty EU, tak i reagovat flexibilně na aktuální dění ve světě.

V tomto kontextu jsou pro Komisi a Evropské služby pro vnější činnost klíčové zejména 3 následující oblasti:

– Oblast podpory demokracie, lidských práv a právního státu. Zvláštní důraz má být přitom kladen na podporu demokratizace v jižním sousedství EU v kontextu Arabského jara.

– Oblast globálních výzev spojených jak s ekonomickou a finanční krizí, výzvami rozvojového světa, např. naplňování Rozvojových cílů tisíciletí, boj s chudobou, tak i změnou klimatu či mezinárodní bezpečnosti.

– Oblast udržitelného rozvoje a podpory mezinárodního obchodu, včetně podpory investic a energetické bezpečnosti, propojení vnější spolupráce EU s cíli strategie růstu Evropa 2021, posílení spolupráce s rozvíjejícími se ekonomikami (např. Čína, Indie, Brazílie), spolupráce s mezinárodními finančními institucemi i soukromým sektorem a v neposlední řadě také s občanskou společností.

Dovolte mi nyní stručně pohovořit o pozici ČR k danému návrhu Komise a Evropské služby pro vnější činnosti. Jak už jsem uvedl, vládní výbor pro EU schválil rámcovou pozici ČR na začátku února.

Pro ČR je prioritou šíření evropských hodnot v zahraničí; lidská práva, demokracie a právní stát a investice do dlouhodobé prosperity a stability, zejména v sousedství EU a států aspirujících na členství v EU.

Mezi prioritní nástroje z hlediska ČR proto patří Nástroj předvstupní pomoci, Nástroj evropského sousedství a Evropský nástroj pro demokracii a lidská práva. Velmi důležité jsou pro ČR také bezpečnostní nástroje, nástroje humanitární pomoci a programy na podporu občanské společnosti.

Snaha o hledání úspor v rámci rozpočtu EU by podle ČR neměla mít negativní dopad zejména na tyto prioritní nástroje.

ČR dále vítá vznik nového Partnerského nástroje, který má být primárně určen pro spolupráce se strategickými partnery a rozvíjejícími se ekonomikami zemí BRIC.

Prostor pro úspory vidí ČR primárně u Nástroje rozvojové spolupráce. Návrh na navýšení alokace mimorozpočtového Evropského rozvojového fondu považuje vláda, stejně jako návrh usnesení Senátu, rovněž za neadekvátně vysoký.

V rámci Evropského rozvojového fondu rovněž odmítáme návrh změny příspěvkového klíče pro jednotlivé členské státy EU. V našem případě totiž navrhuje Komise navýšení příspěvku ČR o více než polovinu.

Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Já vám také děkuji, pane ministře, pane předkladateli, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je VEU. Tento výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk K142/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Táborský, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Josef Táborský:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Pan ministr zde poměrně podrobně a výstižně popsal obsah celé problematiky, a proto si dovolím shrnout jenom některé základní věci. Jak zde bylo řečeno, komise předkládá balíček návrhů upravující vnější vztahy Evropské unie pro období příštího programového období 2014 – 2020, které se skládá z 10 legislativních návrhů a 20 doprovodných dokumentů. I přes řekněme panující finanční krizi komise navrhuje vyčlenit na všechny dosažené finanční nástroje pro uvedené období 96 mld. euro. Pro období roku 2007 až 2013 tato částka činila 57 mld. eur.

Balíček návrhů, které se týkají finančních nástrojů vnější spolupráce EU, je v souladu se strategií Evropa 2020 a současně projednávaného víceletého finančního rámce, takže jestli jsou zde ještě i určité postoje finančním nástrojům a jejich objemu, tak je to předmětem dalšího řešení. Pan ministr zde hovořil, že tyto jednotlivé návrhy a dokumenty budou řešeny v průběhu letošního roku. Za hlavní cíl balíčku lze považovat revizi geografického obsahového rámce vnějších vztahů EU pro uvedené období a nastavení pravidel pro užívání přidělených finančních prostředků.

Pan ministr zde i shrnul, o jaké konkrétní návrhy se jedná, proto je tady nebudu dále rozebírat. Vláda k tomu vyhodnotila tyto jednotlivé nástroje a poměrně velice podrobně s výjimkou možná toho nástroje pro spolupráci s Grónskem. Z hlediska obecných priorit je třeba připomenout, že šíření hodnot, jakými jsou lidská práva, demokracie nebo právní stát a investice do stability zejména sousedních zemí, patří dlouhodobě mezi priority České republiky.

Pokud jde o finance, podporuje vláda například hlavně navýšení nástroje rozvojové spolupráce. Je možná tady určitý rozpor nebo neujasněná otázka ohledně evropského rozvojového fondu, jeho výše, tím tedy i zvýšení příspěvků České republiky z 0,51 procent až na 0,83 procent, ale to je i dále vyjednávací pozice, která bude v tomto období řešena.

Další takovou jednou problematickou otázkou je, zda nástroj evropské rozvojové spolupráce zůstane mimo rozpočet EU, což pozice vlády doporučuje. Je tu otázka, která je řešena i komisí. Dopad na legislativu se nepředpokládá, neboť navrhovaná opatření jsou vesměs přímo použitelná. Nelze v současné době kvantifikovat vzhledem k probíhajícím jednáním Vyjednávání o tom novém finančním rámci EU má být uzavřeno, jak už bylo řečeno, do konce letošního roku. Ale v případě návrhu komise z června 2011, tedy pro rozpočtovou kapitolu 4 Globální Evropa počítá zhruba se 80 mld. euro, kdy Česká republika na tuto kapitolu přispěla částkou asi 840 milion euro, což je zhruba 21 miliard korun. Pokud jde o evropský rozvojový fond, který stojí mimo rozpočet EU, příspěvek České republiky má podle návrhu komise z prosince 2011 dosáhnout výše asi 285 milionů eur, to je okolo 7 miliard Kč. Pozor, připomínám, že toto jsou částky, o kterých zde hovoříme, jsou na celé sedmileté období.

Další důležitou otázkou je optimální rozdělení úkolů mezi EU a členskými státy, pokud se jedná o směřování pomoci konkrétním zemím. Poskytovaná pomoc by se neměla překrývat a citlivé rozdělení úkolů by mělo vést k její co největší efektivitě. S vývojem různých zemí světa se mění i síť zemí, do kterých EU směřuje svou pomoc. Země jako Čína, Indie, Rusko, Brazílie nebo jižní Afrika se stávají významnými globálními hráči, což by vnější politika EU měla zcela zřetelně odrážet. Tyto státy již dávno nelze považovat za rozvojové a je zcela nezbytné nastavit nový rámec a podobu vzájemných vztahů a spolupráce tak, aby se spíše nebo konkurencí stávaly pro Evropu partnery. Tolik k věcné otázce. Výbor pro záležitosti EU projednal danou materii na 25. schůzi 7. března a přijal doporučení k vyjádření Senátu ke společnému sdělení Evropskému parlamentu a Radě, Globální Evropa, nový přístup k financování vnější činnosti EU, které je přílohou usnesení. Proto nepovažuji za potřebné ho tady přednášet, načítat.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů.

A já otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, takže rozpravu končím. Nevyzývám ani předkladatele, ani zpravodaje, aby se vyjádřili, protože můžeme rovnou přistoupit k hlasování o návrhu, tak jak jej přednesl. (Ano.)

Po znělce budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Josef Táborský.

V sále je přítomno 36 senátorů, 37 senátorů, resp. senátorek, kvorum je tedy 19. Hlasujeme o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Josef Táborský.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruce. Děkuji vám. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 51 bylo registrováno 38 senátorek a senátorů, kvorum bylo 20, pro 21, proti jeden. Tím projednávání tohoto bodu skončilo schválením usnesení. Děkuji předkladateli, panu ministrovi, děkuji i zpravodaji.

Následujícím bodem našeho jednání je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 294

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 294. Návrh uvede pan poslanec Václav Cempírek, kterého tu vítám a prosím ho, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, prosím, pane poslanče, už je řečniště vaše, ano.

Poslanec Václav Cempírek:  Dobrý den, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Jsem rád, že tady před vás mohu vystoupit aspoň na chvilku, měli jste náročný program, věřím, že vás nezdržím tak dlouho, protože mnou předložené body jsou v zásadě jednoduché. První bod se týká legalizace cyklovozíků do zákona 361 o provozu na pozemních komunikacích, netýká se to pouze legalizace cyklovozíků, ale týká se to i legalizace připojení malého dětského kola pomocí spojovací tyče za jízdní kolo rodiče nebo vodiče ve zletilém věku. Mohu vám říci, že tímto problémem jsem se pečlivě zabýval, aby byla dodržena i bezpečnost těch malých dětí a většina evropských zemí, velká většina, převažující většina zemí má cyklovozíky i dětské kolo spojené spojovací tyčí zlegalizované v zákoně o provozu na pozemních komunikacích, kromě Itálie a pokud my k tomu přistoupíme, tak se zařadíme mezi tyto země i my. Nadchází nám jarní sezona, tak bylo by dobré, kdyby pro ty volnočasové aktivity rodiče mohli své děti vyvést do přírody. Řekl bych, že pozitivní legalizace je i ve smyslu k dětem handicapovaným, které nemají jinou možnost nebo mají jinou možnost, ale tady jim dáváme větší možnost se dostat do volné přírody se svými rodiči, i o tomto problému jsem s některými těmi rodiči komunikoval.

Co se týká té druhé části návrhu zařazení § 124a do zákona 361 o provozu na pozemních komunikacích, tento návrh Poslaneckou sněmovnou prošel, zdál se jakoby přijatelným návrhem, leč po jeho důkladném a následném tedy a důkladném prostudování jsme v něm shledali řadu pochybení, a proto já s tímto "přílepkem" do toho zákona nemohu souhlasit, protože není dobře připraven a zvyšuje tady pravomoci pro nevládní a neziskové organizace, které by mohly se zapojit do aktivit v oblasti řízení bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, takže tady do jisté míry, i když se uvádí, že nepožadují prostředky ze státního rozpočtu, tak určitě by si je vytvořily a vedlo by to podle mého názoru k většímu chaosu na pozemních komunikacích. To, že se chtějí podílet na přípravě legislativy, to si myslím, že nemusí v zákoně být ustanoveno, protože tuto možnost má každý, pokud jeho návrh je smysluplný, tak do toho zákona se připojí. Takže to je v krátkosti k těm dvěma pozměňovacím návrhům, které se týkají zákona 361 o provozu na pozemních komunikacích. Z mé strany je to vše. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji vám, pane navrhovateli, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 294/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Dagmar Zvěřinová. V její roli ji však dnes nahradí senátor Miloš Malý. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 294/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Pakosta, kterého prosím, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, vážení kolegové. Tento návrh, který právě projednáváme, je sice nevelký rozsahem, ale velmi problematický obzvlášť v té druhé části, jak zde říkal pan poslanec. Tímto návrhem se zabýval nejenom výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, ale i jeho dopravní podvýbor a diskuse kolem tohoto zákona trvala několik hodin. Netýkala se ani tak té první části, která se týká těch k přepravě dětí, v cyklovozících a vymezení podmínek pro ty cyklovozíky, ale týkala se té druhé části, a to je právě spolupráce orgánů státu s nevládními neziskovými organizacemi.

Co se týče té první části, tak tu tady představil pan poslanec a já se omezím na konstatování, že sice legislativní odbor Senátu zde našel jisté drobné legislativní mouchy, ale legislativní mouchy byly dostatečně vysvětleny jak při jednání podvýboru pro dopravu, tak při jednání výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Co se týče té druhé části, tak názory se různily od názorů, že spolupráce nevládních neziskových organizací s orgány státu se opraví pozměňovacím návrhem, až po to, že by se tato část zákona měla vypustit. Poté, co se k té věci vyjádřili jak zástupci ministerstva vnitra, tak zástupci ministerstva dopravy, tak převážel názor, že by ta část týkající se spolupráce měla být z návrhu zákona pozměňovacím návrhem vyřazena. Bohužel potom při jednání ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu zřejmě nějakým nedorozuměním tento návrh nebyl podpořen, nebyl podpořen ani žádný jiný návrh, a proto výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu vám nepředkládá kromě záznamu z projednání žádné stanovisko.

V této chvíli si dovolím konstatovat, že ten pozměňovací návrh, který byl předložen při jednání výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a který tu část svou spoluprací ze zákona vyřazuje, že vám tento pozměňovací návrh bude rozdán na stoly a bude předložen v podrobné rozpravě, do které, jak předpokládám, se projednávání za chvíli posune. To je asi ode mě v této chvíli vše. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane zpravodaji. Ptám se, zda si přeje vystoupit pan senátor Miloš Malý za zpravodajku ústavně-právního výboru. Prosím.

Senátor Miloš Malý:  Vážený pane předsedající, pane kolego, ústavně-právní výbor se zabýval touto materií a samozřejmě přijal usnesení, které je součástí a máte ho před sebou přiložené. Jednali jsme na své 39. schůzi, která se konala 13. března, a doporučujeme Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacím návrhem, který je v příloze. Já ho potom později upřesním. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátorku Dagmar Zvěřinovou, kterou teď zastupuji a našeho pana předsedu pověřuje, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Smyslem toho našeho pozměňovacího návrhu je vypustit v předkládaném materiálu v části I. bod 3. Je to právě ten § 124a, který zavádí spolupráci nevládními neziskovými organizacemi. Ústavně-právní výbor nemohl souhlasit se zněním této krátké právní normy z několika důvodů. Jednak je to přenesení určitého výkonu státní správy na neziskovou organizaci a ještě tento rozsah není nějakým způsobem upřesněn. Korunu tomu dává odstavec 4, který říká, že nevládní neziskové organizace podle odstavce 1 plní tak další úkoly stanovené zvláštním předpisem, který samozřejmě k tomu není dán. Kdyby se to týkalo jenom oblasti, kde budou spolupracovat na přípravě zákonů, to znamená tedy konzultační činnosti, to by se z toho dalo celkem pochopit. Ale jsou zde dány činnosti, které se týkají nejen oblasti bezpečnosti, ale i plynulosti provozu na pozemních komunikacích, takže bychom se mohli dostat do situace, kdy se setkáme s policejní hlídkou a hlídkou mezinárodní automobilové federace, která nás zastupuje, což by bylo úplně nesmyslné. Takže pro tyto základní rozpory jsme navrhli, aby § 124a byl ze zákona vypuštěn, a toto dáváme jako usnesení ústavně-právního výboru.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane kolego, v roli zpravodaje – a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Paní předsedkyně má tu nevýhodu, že je za displejem, já se jí moc omlouvám, ona může vystoupit vždycky, ale já to hlasování nechám proběhnout – nezabývat se. Takže je tu někdo, kdo si přeje nezabývat se? Není nikdo. Takže paní senátorka Paukrtová prosím, ještě než otevřu obecnou rozpravu, ale to je samozřejmé, tak prosím, otevírám obecnou rozpravu. První se přihlásila paní senátorka Paukrtová, omlouvám se.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Já se omlouvám za ty zmatky. Já jsem v tu chvíli nedávala pozor. Dámy a pánové, já jsem chtěla pouze říci, že to je klasický příklad přílepku přesto, že jaksi byl otevřen zákon o pozemních komunikacích, tak se novelizuje část zcela jiná, než jak zamýšlel předkladatel.

Já jsem se díval do stenografického záznamu Poslanecké sněmovny a musím konstatovat, že ten pan poslanec, který podával návrh – tento pozměňovací návrh, kterým se neziskovým organizacím dávají poměrně rozsáhlé pravomoci, což vzbudilo značný odpor po celé republice, hlavně v oblasti autoškol, tak ten pan poslanec to nijak nezdůvodnil. On řekl, bylo vám rozdáno na lavice a doufám, že jste si našli elektronizované a že doufá, že si to jednotliví poslanci našli – ten pozměňovací návrh. Neřekl k tomu nic, ale vůbec nic. Což je klasický příklad toho, jak se postupuje při legislativním procesu. Já musím říci, že si velmi přeji, abyste mi příští úterý drželi palce, protože půjdu do Sněmovny obhajovat naše návrhy na změnu jednacího řádu Poslanecké sněmovny a Senátu. Jsem hluboce přesvědčena, že ty naše návrhy vyvolají jaksi poměrně značnou reakci a já si dovolím tam citovat jednotlivé ukázky toho, čeho jsme byli svědky už mnohokrát, jako například u tohoto návrhu zákona, kdy bez jakéhokoliv zdůvodnění se tam vloží část, která je mimořádně problematická. Takže samozřejmě vám doporučuji, abychom hlasovali pro vypuštění této části, to znamená pro pozměňovací návrh ústavně-právního výboru. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám. Do obecné rozpravy se jako první přihlásila – jako druhá – paní senátorka Hana Doupovcová. Prosím.

Senátorka Hana Doupovcová:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, pane poslanče, kolegyně a kolegové. Já bych se ráda vyjádřila k první části tohoto zákona a chtěla bych se společně s vámi zamyslet nad určitými paradoxy. Víme již mnoho let, že demografický vývoj v České republice není příznivý a že česká populace stárne a z hlediska počtu obyvatel stagnuje. Podpora rodin s dětmi je v posledních letech pouhým předvolebním gestem a ve skutečnosti v posledních pěti letech naše vlády situaci rodin s dětmi neustále zhoršují.

Je také potřeba vnímat, že je menší počet dětí v rodinách a vyšší průměrný věk rodičů, a to vede až k nepřirozené přecitlivělosti při jejich přístupu k bezpečnosti dětí. Odmítáme jakékoliv fyzické tresty dětí a vypadá to, že i hlasitá výtka učitele dokáže rodiče aktivizovat ke stížnosti, ne-li přímo k podání žaloby na školu. Diskutujeme o preventivním očkování, bojíme se, naše děti ohrožují sociální sítě, na přechody pro chodce posíláme příslušníky, aby zabezpečili bezpečnou cestu do škol našich dětí. To všechno a mnoho dalšího jsme ochotni udělat pro naše děti a tak je to správné. V této situaci máme před sebou na stole návrh, který naše nejmenší děti vystavuje riziko přímé kolize s rychle jedoucími vozy. Děti ve věku do tří let, tedy děti nejmenší a nejzranitelnější.

My jsme téměř čtyři hodiny diskutovali o problému znečištěného ovzduší. Je neodiskutovatelný fakt, že polétavý prach má vliv na zdraví malých dětí. Nemohu se v této souvislosti nepozastavit nad logikou povolit provoz cyklovozíků pro nejmenší děti na běžných komunikacích. Je známou skutečností, že koncentrace škodlivých látek v ovzduší je na komunikacích právě nejvyšší v té nejnižší vrstvě. Jak je tedy možné, že nám nevadí, že budeme dobrovolně vystavovat plíce našich nejmenších takové zátěži, nebo snad zavedeme povinnost, aby ty malé děti v těch cyklovozících měli respirátory?

Vážené kolegyně a kolegové. Budu vždy podporovat aktivitu rodin, ty volnočasové s výjimkou těch, které ohrožují zdraví a život těch nejmenších. Provoz a cyklovozíky na silničních komunikacích musím považovat za zdraví a život ohrožující aktivity. Proto podle svého nejlepšího svědomí tento zákon podpořit nemohu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko. Nyní má slovo pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Předem chci říci, že náramně souhlasím s tím, co řekla moje paní předřečnice. Konstatovala, že odmítá fyzické, nebo odmítáme fyzické tresty dětí. Víte, já jsem vždycky ve výchově svých dětí používal metodu KMF – Komenský, Makarenko, Frištenský.

Senátor Jaroslav Doubrava:  A nemohu říct, že bych toho litoval. Ale to není to, o čem jsem chtěl mluvit.

Já jsem se pozastavil nad § 1. Poprosil bych i pana předkladatele o vysvětlení, říká se tu, že v § 58 odst. 3 na konci odstavce se doplňuje věta:

Osoba starší 18 let může vézt nejvýše dvě děti mladší 10 let – a to je to důležité, mladší 10 let – v přívěsném vozíku určeném pro přepravu dětí ..... atd.

Já jsem se padesátikilovým snad už i narodil a do svých 10 let jsem úspěšně nabíral další kila, ono je to ostatně na mně i vidět. A proto mě tady zaráží věková hranice 10 let. Víte, v osmi, devíti, deseti letech dítě – a při dnešní výživě obzvlášť, a z toho, že děti jsou přikovány k počítačům a ven se nedostanou nebo nechtějí, pohybová aktivita je minimální – může být už dost staré na to, aby mu věk dovolil do přívěsného vozíku se uložit. Ale může tam být jedenáctileté dítě, které zdaleka nebude dosahovat té hmotnosti, ale protože už mu bude 11 let, tak do toho vozíku by jít nemohl.

Chtěl bych se tedy zeptat, z jakého důvodu byla volena hranice 10 let a ne hranice výšková nebo váhová, tedy hmotnostní, abych mluvil podle současné terminologie.

Jinak se přiznám, že z důvodů, které tady uvedla paní kolegyně Doupovcová, mám také problém pro tuto změnu ruku zvednout. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. A nyní má slovo pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, kolegyně a kolegové. Jako senátor za Hradec Králové, kde je cykloturistika a jízda na kolech, i s těmi přívěsnými vozíky, velmi, velmi rozšířena, tak samozřejmě budu jednoznačně podporovat tento zákon.

Tady bylo řečeno, že jízda s těmito vozíky je nebezpečná. Ano, je nebezpečné se narodit, je nebezpečné v současné době možná být i v některých oblastech v ČR. Jízda na kole je také nebezpečná, ale přece nezakazujeme cyklistiku. Zrovna tak si myslím, že bychom neměli zakazovat vozíky. Je jich, podle mých informací, kolem 17 tisíc, což není zanedbatelné číslo. A je tady nějaká určitá norma EU. Přiznávám, že je to na hraně, ale nedá se nic dělat.

Já si pamatuji, že mě vozili rodiče na sedačce ve předu na kole, a to bylo také nebezpečné a občas jsme spadli. A já, když jsem vozil svoji dceru, tak se mi to také stalo, odřeli jsme se oba dva, ale takový je život. Myslím si, že by se k tomu nemělo přistupovat tak striktně.

Co mě ale pohoršuje, je to, co tady řekla naše kolegyně. Tak pracuje Poslanecká sněmovna? Takovým způsobem? Bez rozpravy, bez jednání, na poslední chvíli se tady dá jednoznačný přílepek. Opět tady už druhý den máme přílepek, nerespektování rozhodnutí Ústavního soudu. Poslanecká sněmovna si dělá, co chce.

Navíc je to zcela jednoznačně lobbistická záležitost. A tím se dostáváme k § 124a. A já jsem rád, že je tady pozměňovací návrh na jeho vyřazení. Jde o to, že za těmi nevinnými čtyřmi body se skrývá veliký boj o to, kdo bude zastupovat koho, v jakých federacích, jaké federace budou moci mluvit do čeho. Dávají se tady obrovské pravomoci některým nevládním organizacím, které, vážení, ať se vám to líbí nebo ne, nenesou zodpovědnost, chtějí do všeho mluvit a nenesou zodpovědnost. Myslím si, že to je falešné a prázdné, jak říká prezident České republiky, a že bychom měli být v této záležitosti velmi, velmi opatrní.

Cituji: A dokumenty se jim vždy; vždy předkládají ke stanovisku. To znamená, že tady se ukládá povinnost státu, aby nevládním organizacím dával něco vždy k vyjádření. A o tom, co mohou nebo nemohou, tady není ani řeč, takže ty pravomoci mohou být zcela úzké, ale, bohužel, mohou být i příliš široké. Možná, že nás budou za chvíli zastavovat na silnicích, možná, že nám budou říkat, že máme jezdit vpravo nebo vlevo nebo možná i couvat. I to je všechno možné.

Proto z výše uvedených důvodů, ale hlavně a především z toho, že jde o zcela nesystémový přílepek, se domnívám, že nemůže zákon v této podobě, jak k nám přišel z Poslanecké sněmovny, projít, a že je naší povinností aspoň tím pozměňovacím návrhem aspoň částečně napravit to pochybení, to úmyslné právní pochybení, které soustavně a vědomě dělá možná úzká skupina poslanců PS ČR.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore. Slovo má pan senátor Vítězslav Jonáš.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Pane místopředsedo, pane poslanče, kolegyně a kolegové. Chtěl bych také podpořit změnu, kterou jsme schválili na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, nebo vlastně neschválili, jak mi tady napovídá zpravodaj. Nicméně to bylo proto – on to tady vysvětloval – že se samozřejmě hlasovalo společně o kontroverzním dodatku.

Já chci naopak oproti obavám mé kolegyně Doupovcové podpořit, aby se mohly používat přívěsné vozíky, osobně si myslím, že rodiče děti nevozí, kde hrozí doopravdy riziko, na vysokorychlostních silnicích nebo na frekventovaných silnicích proto, aby ohrožovali děti, ale jenom přejíždějí prakticky z cest nižších tříd anebo z cyklostezek a využívají toho. Bylo by podstatně horší, kdyby třeba z cyklostezky přejeli a museli sundat a vézt kolo a tím by děti ohrožovali podstatně víc.

Statistika potvrzuje to, co říká. Měli jsme tam i zástupce policie a statistika jednoznačně říká to, že je minimálně úrazů na těchto vozících.

A musíme také brát v úvahu, že je přeprava dětí na přívěsných vozících už zpopularizována, hodně se využívá. A musíme také říci, že toho využívají zahraniční turisté, kteří k nám přijedou. A myslím si, že většina států EU to také využívá. Nechme tu zodpovědnost na rodičích, a myslím si, že určitě mají zájem, aby děti neohrožovali.

To je asi všechno, co jsem chtěl říct. Budu samozřejmě rád, když se v podrobné rozpravě napraví zákon tak, jak zde bylo řečeno, oproti tomu, jak nám byl poslán z PS. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. A slovo má pan senátor Jaromír Jermář.

Senátor Jaromír Jermář:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Já budu velice stručný, protože se připojím k tomu, co zde řekla už kolegyně Paukrtová i pan kolega Dryml, který to řekl obšírněji.

Z těchto důvodů vás také prosím o to, abychom podpořili pozměňovací návrh ústavně-právního výboru, to znamená vypuštění § 124. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Zatím jako poslední se do obecné rozpravy přihlásil pan senátor Miloš Malý.

Senátor Miloš Malý:  Kolegyně a kolegové, já bych se jenom vyjádřil k otázce přívěsných vozíků za jízdní kola. Léta jsem se zabýval cyklistickým sportem, více méně spíš jako technik a organizátor, takže vím, že tyto vozíky používají lidé, kteří mají k cyklistice vztah, takže umějí jezdit na kole, znají, jak se na něm mají chovat, znají bezpečnost. Oni úmyslně své děti nikdy nevystaví jakémukoli nebezpečí. Ale je to také o rodině, protože pokud máte jedno nebo dvě děti a jste zvyklí jezdit na sportovních kolech a dát na ně sedačky, to je v mnoha případech velký problém a složité. Proto je pohodlnější použít tento vozík. A co je krásnějšího, než vidět maminku s tatínkem, jak jedou v sobotu nebo v neděli dopoledne po cyklostezce a mají tento vozíček s sebou, protože ti lidé jsou v přírodě a udělají něco pro své zdraví.

V přírodě prostě nemůžeme počítat s tím, že by dítě ohrozil nějaký motorista, protože po většině cyklostezek je zakázáno jezdit jiným vozidlem, než nemotorovým. A také se tam samozřejmě nevyskytují výfukové plyny. Ten kousek, co se přejede z města na cyklostezku, tak v podstatě dítě jinak není ohroženo, protože jeho velikost obvykle bývá do kočárku. To znamená, že maminka potom dítě zase vozí v golfových holích, v kočárku, a je vysoko nad cestou, o deset, patnáct centimetrů výš než ve vozíčku. To je podle mne úplně stejné. Díky.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore. Slovo má pan senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil:  Pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové. Já bych jenom z hlediska terminologie upravil některé věci. My nepovolujeme používání přívěsných vozíků, tyto přívěsné vozíky se používají, my je regulujeme. To, že je tam napsáno, "se smí", tak když tam není napsáno nic, tak se také "smí". To je jedna věc.

Já tedy celý zákon nepodpořím, ale na rozdíl od toho podpořím vyřazení té části, která je tam špatně. A nejsem si jist, jestli je přílepkem, ona možná do tohoto zákona patří, ale je hlavně špatná. To je hlavní důvod, proč budu hlasovat pro to, abychom vyřadili tu část, a ten zákon pak nechám být, protože když cítíte potřebu, že musí být zregulováno úplně všechno v lidském životě, tak prostě se nedá nic dělat, bude vás většina. Já se domnívám, že s regulacemi se má šetřit, a proto pro to hlasovat nebudu, takže podpořím návrh výboru a pak se hlasování zdržím.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore. Slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane poslanče, kolegyně a kolegové, chtěl bych říci jedno. Podpořme cykloturistiku. Tady to jasně zaznělo, že se to využívá hlavně pro rodiny s dětmi. Mnohé z nich nemají zase tak velké finanční prostředky, aby mohly používat něco jiného. A i když je mají, tak chtějí vyvézt děti tam, kam se třeba autem nedostanete.

A to není o regulaci, ale spíše o tom, aby nějakými minimálními bezpečnostními prvky se ochránil život a zdraví těch, co ve vozících jezdí. A já bych to neviděl tak přísně, jako regulace, jak tady říkal náš kolega. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. A jako poslední zatím, paradoxně s právem přednosti, vystoupí pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, mě k tomu vyprovokovala rozprava tady. Původně jsem nechtěl vystupovat. A protože bohužel jsem už stár a mé děti jsou také starší a nezažil jsem tu dobu, kdy ty vozíčky byly a musel jsem děti vozit na kole, a v případě pádu to bylo pro ně samozřejmě mnohem nebezpečnější, než tyto vozíčky.

Ale chci vás ujistit, že naštěstí je úplně jedno, jak si tady o tom rozprávíme my, co dáváme do zákonů a co možná někdy bude regulovat i Evropská unie. Ti lidé s těmi vozíčky naštěstí budou jezdit tak jako tak. A myslím si, jestliže v tom vidíme nějakou nebezpečnost, tak v podstatě děláme z těch rodičů blbce, kteří nezodpovědně jezdí s dětmi po dálnici. Oni přece dělají všecko pro bezpečnost svých dětí, a věřím, že s tím jezdí zejména na místech, kde to nebezpečné není.

Chci tím říct, že my zákonodárci to tady naštěstí neovlivníme.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Pan senátor Jiří Pospíšil se přihlásil do obecné rozpravy.

Senátor Jiří Pospíšil:  Pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové, musím reagovat dvěma větami na své předřečníky.

Já bych ty regulace také neviděl tak vážně, kdybych neměl příklady z toho, že to tak není. Kdyby mi někdo před pěti lety řekl, že prostě nebudu smět používat žárovky, tak bych se mu vysmál. Normálně bych se mu vysmál. A najednou to vidíte, že se budou naše dámy vciťovat do slepic, jestli mají dost prostoru, tak by mi to také připadalo dost zvláštní. A teď budeme zařizovat mateřské školky pro prasnice, a prostě budeme, protože to bude nařízené, protože je to zregulované.

Nedělejte si tedy iluze o tom, že když se zákonem zavede regulace, pak to není důležité. Je to důležité.

Ale řekněme, že v tomto případě je to ještě snesitelné. Řekněme místo regulace, že se tomu dávají třeba rozumná pravidla. Není to nic proti ničemu, ale je to zákon zbytečný, ale nebude v tomto případě škodlivý. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já jsem taky vůbec nechtěl vystupovat. Ale ono to má jednu obecnější rovinu, naznačil ji tady pan senátor Pospíšil.

To přece není konec, ten zákon je udělaný narychlo a je velmi nedokonalý. Například tam chybí, když někdo bude mít vozíček, který není správný, kolik za to bude pokuta a kolik za to bude bodů! Jinak si tady děláme legraci a každý bude vozit vozíček, jaký bude chtít.

Proboha, aby to zase nikdo nepřekroutil. Mně to připadá jako taková blbost, že tady nehoruji pro žádnou pokutu ani pro žádné body, protože já vám řeknu daleko hroznější věc, která je nebezpečnější. Já už v době, kdy skládací kola byla na příděl a kdo neměl známého v krámě, tak skládací kolo nedostal, potom mi ho ukradli, jsem si k němu od soudruhů z NDR pořídil zpětné zrcátko, Spiegel, protože dnes jezdit na kole bez zpětného zrcátka je naprosté šílenství, neboť vozidla jsou stále tišší a tišší, a vy to vozidlo neslyšíte. A přesto zpětná zrcátka předepsána vůbec nejsou.

Ještě nebezpečnější jsou dětské kočárky. Všimněte si, jak chodí maminky přes přechody. Pěkně mimino šup do předu, šup do přechodu a potom máma. Viděli jste to youtube? Šup do toho a rychlík, šup kamion, šup automobil. První, co bychom tedy měli udělat, že kočárek se bude tahat za sebou, jako kačer, pěkně mamina první a dítě chrání, to teprve za ní.

Já jsem teď dostal po e-mailu hned nabídku od firmy, nevím odkud, která má dopředu takové ty sedačky. To prý je nejlepší, protože na dítě vidí, takže maminka, až narazí do zdi, nebo přijede na kanál, které často bývají širší než jsou pneumatiky, a ještě podélně, takže když do nich vjedete, tak letíte, takže ona sice uvidí, jak to dítě letí první a ona za ním, možná ho potom i zalehne.

Proboha, takovéto zákony přece vůbec k ničemu nejsou. Já jsem si vzpomněl na Magdu Vašáryovou. Až sem přijde ten další šílený zákon, kde sněmovna bude navrhovat, a my už jsme to tady jednou projednávali, já už vás na to dopředu upozorňuji, ona bude navrhovat, aby za přestupky se prodloužila promlčecí lhůta z jednoho roku na dva až tři roky, protože prý se to nestačí vyřídit.

Já vám z praxe řeknu, co se stane. Ty stohy nevyřízených přestupků tam nebudou ležet rok, ale tři roky. Nic jiného se totiž nestane, protože těch kamer, radarů a toho všeho je tolik, že to nikdo nebude stačit zvládnout, i když to bude na tři roky. Ta Magda tehdy, jestli si pamatujete, ne tom kole jela tak po předu. A řídit kolo, když máte někoho vepředu, zkuste si to i s nákupním košíkem, do toho, když si dáte nákup, tak skoro ta přední řídítka neudržíte.

To, že by jaksi neuvezli ty děti, to se nebojte. Elektrokola jsou takový obrovský boom, že za chvíli tady budeme zase řešit nějakou novelu, protože my jsme ještě elektrokola tady neměli v široké míře, a určitě někdo přijde na to, co by se mělo regulovat.

Mimochodem, nejvíc úrazů dětí je v domácnosti. A proto prodejci přišli na nápad, že by dětem prodávali přilby. A můžete si koupit v prodejně dětských potřeb přilbu pro dítě. A kupodivu psychologové a lékaři řekli, že to je absolutní blbost, že malé dítě, které od malička nosí přilbu, se nenaučí padat, nenaučí se tomu přirozenému pádu, jak každý ví, jak děti padají. Ve chvíli, kdy ono má přilbu, tak má pocit, já mám přilbu, tak je to dobré, já mohu létat jak chci.

To je jenom taková malá ukázka. Pro prodejce je to samozřejmě velice zajímavé, už tady byla řeč o tom, že budou povinné přilby na lyže, nevím ještě na co. Já jsem si ji samozřejmě taky koupil, dostal jsem ji k narozeninám a roztál sníh, takže jsem si ji užil. jenom doma jsem v ní takhle chodil, je pěkná, značková, výborná, určitě mě zachrání, až někde upadnu.

Nemusíme se vůbec trápit, protože určitě se Evropská unie brzy postará o to, že nám nařídí, jak to přesně bude, jak bude vozík široký, jak bude dlouhý a jak často se bude moci pohybovat po komunikacích, takže ani já při nejlepší vůli nemohu tento návrh podpořit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Slovo má pan senátor Karel Korytář.

Senátor Karel Korytář:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já bych chtěl jenom reagovat na některá vystoupení, která zazněla předtím.

Pan senátor Dryml vzpomněl, že existuje norma. Je to sice evropská technická norma, ale pokud znáte postup, jakým způsobem se uvádí v platnost, ať už evropská či národní norma, může to být i česká norma, která se může stát evropskou nebo naopak. Ale my českou zatím nemáme, evropská zřejmě bude platit, to znamená, že je dáno přesně, jak má takový vozík vypadat. Je to tudíž proto, aby tady nebyla tzv. lidová tvořivost. Jakmile by došlo k tomu, že někdo pochopil, že jsme dali nějaký legální pokyn k tomu, aby se jezdilo přívěsnými vozíky a každý si je začal doma vyrábět, z čeho má, tak tímto je tomu zabráněno. Homologace tady musí být. To, co se koupí a je ze zahraničí, je homologováno už podle této normy.

Jinak k části druhé, kterou navrhujeme vypustit, jsme tomu problému dali velký prostor. Domnívám se, že neziskové organizace či další by měly mít svůj prostor v bezpečnostní prevenci. I organizace, které jsou sdruženy pod těmi mezinárodními, se tím zabývají. Nepodařilo se to samozřejmě dostat do obecné polohy, která by nikoho nediskriminovala a umožnila přístup, mít s nimi možnost spolupracovat. A zl tohoto důvodu vznikl i tento pozměňovací návrh.

Tento návrh nechceme úplně zavrhnout, přislíbili jsme v podvýboru pro dopravu, že se jím budeme u jiného zákonného nosiče, který bude možná blíže k tomuto tématu, ještě zabývat.

To jenom na vysvětlenou k návrhu usnesení, které předloží pan senátor Pakosta nebo ústavně-právní výbor. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikdo, rozpravu končím. A táži se pana navrhovatele, zda se chce k obecné rozpravě vyjádřit? Je tomu tak, prosím.

Poslanec Václav Cempírek:  Děkuji za slovo, já už skutečně nebudu zdržovat. Děkuji za relevantní i méně smysluplné vyjádření k první části zákona. Já bych tady jenom paní senátorku Doupovcovou chtěl ubezpečit v tom, že cyklovozíky jsou testovány proti nehodám, aby dítě bylo ochráněné. Dítě v cyklovozíku je kurtované třemi pásy, má chráněná kolena, má chráněné tělíčko.

A chtěl bych vás ještě ubezpečit v tom, že zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích se vztahuje na cyklostezky, a není pravda, že co není zakázáno, je dovoleno. Když potom dojde k něčemu, tak podle čeho se budou soudit? Proto ten zákon tady musí být. A řidič na jízdním kole s cyklovozíkem je účastníkem silničního provozu. Proto my to musíme zlegalizovat a zapracovat do zákona o provozu na pozemních komunikacích.

Pan senátor Kubera je tam v kontaktu se soudruhy z NDR, pro které tedy platí legislativa Spolkové republiky Německo. A oni právě zákon o provozu na pozemních komunikacích – to se můžete podívat – mají strašně jednoduchý. Mají tam zahrnuty i inlineisty neboli účastníky silničního provozu na kolečkových bruslích nebo na kolečkových lyžích a dalších nových sportovních pomůckách, které lze použít a účastnit se provozu.

Ty vozíky pochopitelně nelze použít na silnicích I. třídy a dálnicích, přesně tak, jako tam ani cyklista na těchto silnicích nemůže jet.

Tolik jenom k dovysvětlení.

Chtěl jsem ještě říci, že jsme měli k cyklovozíkům seminář v Poslanecké sněmovně, a mohu vám říct, že za posledních asi pět let zemřelo na jízdním kole jedno dítě. Měli jsme tam i pana profesora Pafka, který sám podporuje cykloturistiku, a tak podpořil i tyto cyklovozíky.

K věku dětí bych chtěl říct, že věk tam je limitován deseti lety, ale nepředpokládám, a určitě ani vy nepředpokládáte, že byste udrželi dítě starší, podle mně třeba pěti, šesti let, kdy to dítě už samo může jezdit na kole, tak bude jezdit samo na kole. Ale je to právě pro ty handicapované děti, kde naopak je to bez omezení věkové hranice. To znamená, že u handicapovaného může se přepravovat do užitečného zatížení vozíku.

A úplně na závěr bych vám chtěl jenom říct to, že teď jsme byli svědky strašné nehody autobusu v tunelu ve Švýcarsku. To je ta tragédie, ne cyklovozíky, ale ty autobusy, ty skleníky na kolech, kdy s tím nabourá úhlopříčně a zbortí autobus tak destrukčně, že to snad ten výrobce se musí stydět a snad už ani nechodit po tomto světě. A vezměte si, kolik za poslední dobu takových nehod autobusů bylo.

Tolik jenom na dokreslení toho problému. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane poslanče. Ptám se, zda si přeje vystoupit pan senátor Malý? Nepřeje. Poprosím tedy pana zpravodaje garančního výboru, aby se k proběhlé rozpravě vyjádřil.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, když jsem na začátku říkal, že ten návrh je nevelký rozsahem, ale složitý obsahem, tak vidíte, že to byla pravda.

Já budu stručný. Omezím se na konstatování, že v rozpravě vystoupilo 11 senátorů, 2 vystoupili dvakrát. K první části týkající se cyklovozíků, byly tady názory, které tuto část podpořily, a byly tady názory, které ji naopak nepodpořily.

Ke druhé části také někteří kolegové nebo kolegyně vystupovali, a zde bylo stanovisko jednoznačně negativní.

Pane předsedající, já konstatuji, že v této chvíli nemáme žádný návrh, ale máme avizovány pozměňovací návrhy, takže prosím, abyste rozpravu posunul směrem k podrobné. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Ano, udělám to přesně tak, jak říkáte. Nebyl podán návrh na schválení, ani nebyl podán návrh na zamítnutí, takže otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se přihlásil hned pan senátor Petr Pakosta.

Senátor Petr Pakosta:  Děkuji, kolegyně a kolegové, dovolím si předložit k projednávanému tisku pozměňovací návrh, který zní velmi jednoduše:

V části první bod 3 vypustit.

Chtěl bych k tomu říci, že si vážím aktivit těch, kteří v nestátním sektoru spolupracují na poli plynulosti a bezpečnosti silničního provozu. I Podvýbor pro dopravu s řadou z těchto organizací spolupracuje a musím říci, že tato spolupráce je dobrá.

Problém je v samotném ustanovení, které nám bylo z Poslanecké sněmovny předloženo. A důvodem je jeho bezbřehost, neurčitost a výklady, které mohou vést až k extrémním závěrům. Některé z těch závěrů tady zazněly. Já uvedu například, že tím vlastně odevzdáváme nebo připouštíme možnost měření rychlosti jinými orgány, než je Policie ČR a Městská policie. Tuto debatu už máme za sebou a já bych nerad, abychom se do toho zpátky vrátili.

Výbor pro dopravu na jedné straně nebyl toho názoru, ale nyní se ukazuje, že je správný názor, že spolupráce nestátních neziskových organizací by z toho zákona měla být vyřazena, ale přesto s kolegy jsme se domluvili, že v určité podobě by nějaké legislativní zakotvení této spolupráce bylo možné a hodláme se jako Podvýbor pro dopravu touto problematikou dále zabývat.

Tolik asi na vysvětlenou. Prosím o podporu tohoto pozměňovacího návrhu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Do podrobné rozpravy se ještě přihlásil pan senátor Malý.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedající, dámy a pánové, jen konstatuji, že ústavně-právní výbor má stejný pozměňovací návrh. Tyto dva návrhy nejsou proti sobě a dá se o nich současně hlasovat.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Kdo se dále hlásí do podrobné rozpravy? Nikdo, rozpravu končím. Pan garanční zpravodaj nás provede hlasováním po znělce.

Konstatuji, že v sále je přítomno 43 senátorek a senátorů, kvorum je 22. Pane zpravodaji, budeme hlasovat o návrhu.

Senátor Petr Pakosta:  Navrhuji, abychom hlasovali o návrhu ústavně-právního výboru. Dva pozměňovací návrhy jsou obsahově totožné. Považoval jsem za povinnost se k tomu jako zpravodaj garančního výboru vyjádřit zřetelně, proto jsem pozměňovací návrh předložil. Bylo by asi vhodnější hlasovat o návrhu předloženém výborem. Prosím, pane předsedající, abyste dal hlasovat o návrhu ústavně-právního výboru.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Je s tím souhlas? Ano. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. První pozměňovací návrh byl přijat. Bylo to hlasování číslo 52, registrováno 47, kvorum bylo 24, prom 41, proti nikdo.

Budeme hlasovat, že to vrátíme sněmovně v této podobě. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko NE. Také tento návrh byl schválen. Registrováno 47, kvorum 24, pro 41, proti nikdo.

Budeme nyní hlasovat o pověření. Byl podán návrh pověřit senátora Petra Pakostu, původně paní senátorku Dagmar Zvěřinovou – můžeme to změnit, aby odůvodnili usnesení Senátu na schůzi PS. Paní senátorka zde není, ale souhlasí s tím. Bylo to řečeno přesvědčivě, budeme hlasovat o tomto kolegovi a kolegyni.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko NE.

Souhlasili jsme s pověřeními, registrováno 46, kvorum 24, pro 40, proti nikdo. Projednávání tohoto bodu skončilo,. Děkuji oběma zpravodajům, děkuji i panu navrhovateli, panu poslanci.

Otevřeme projednávání dalšího bodu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 296

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 296. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců Jan Husák, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Poslanec Jan Husák:  Vážený pane místopředsedo, paní senátorky, páni senátoři, dovolte, abych uvedl novelu zákona 565/90 Sb. o místních poplatcích. Důvody, proč je tato novela předkládána jsem uvedl jak v důvodové zprávě, tak určitě jste seznámeni i s mým vystoupením v rámci předkládání zákona v PS. Znáte dobře průběh jednání v PS.

Protože jsme pod časovým tlakem, vyzvedl bych několik základních věcí, které řeší tato novela zákona. Všichni víme, protože většina z nás působila jako obecní zastupitelé, starostové anebo místostaroastové obcí, že zákon o poplatcích a ta část, která se týká této novely, tzn. část, kterou jsou řešeny poplatky za likvidaci komunálního odpadu je část, která nebyla měněna deset let. Pro tuto dobu platí ustanovení, které řeší poplatky dvěma částkami. Jedna částka za separovaný odpad 250 korun a druhá částka maximálně 250 korun za odpad netříděný. Ve stávající úpravě je tato definitivní částka, kterou vkládají obecní zastupitelstva do obecně závazných vyhlášek limitována skutečnými náklady na tuto danou komunitu.

Co se týká této novely, byla připravována a požadována zastupiteli obcí, starosty již několik let a byla zpracovávána naprosto v souladu Svazem měst a obcí. Celou tuto novelu jsme konzultovali a snažili jsme se do ní včlenit to nejpodstatnější. Proto jsme navrhovali v této základní novele co se týká výše poplatků zvýšení hranice za netříděný odpad na 750 korun , ponecháváme částku 250 korun za odpad tříděný jak byla – beze změny.

Dále se touto novelou napravují věci, které dosud nebyly v tomto zákonu řešeny. Jsou to platby za apartmány a platby za osoby – cizí příslušníky, kteří trvale žijí na našem území. Snažili jsme se novelu připravovat tak, aby v sobě zahrnovala jak to, že bude korespondovat s vývojem nákladů obcí na likvidaci odpadů, to je uvolnění částky na 750 korun a chtěli jsme tam dát aspekty, které budou motivovat k tomu, aby občané v rámci systému, který zavede obec, byli motivováni odpad třídit. Znamená to, pokud vytřídím a nedám do své popelnice odpad, který jde dále zpracovat, přeřadím ho do této kategorie, vytřídím ho a odevzdám ve sběrném dvoře, případně na sběrném místě tak, aby mohl být zpracován a například dále využit, tím snížím objem v popelnici, na co mám platit v rámci druhé částky za netříděný odpad, který se objeví v obecně závazné vyhlášce.

Další aspekt, který touto novelou sledujeme je to, aby cizí státní příslušníci a majitelé apartmánů, pokud je to v místech, kde je větší koncentrace, tak je to zase nastavení spravedlivého prostředí. Tím, že tito poplatníci budou platit za odpad podle této úpravy, přispějí na krytí nákladů dané obce. Těmto obcím tudíž vylepší jejich rozpočty.

Celý průběh této novely byl podrobně diskutován, protože velmi často byl zmiňován i sociální aspekt, clo se týká výše částky. Musím zdůraznit, že se jedná o částku, kterou v rámci obecně závadné vyhlášky obce nastaví podle skutečných nákladů. Neznamená to, že si mohou rozvolnit platbu do jakékoli výše. Výše je jasně takto dána. O tom, zda tam má být 750 korun, nebo zda má být výše neomezená, se vedly dlouhé debaty, jak předtím, než jsme zákon předložili, tak i ve vlastní PS.

Kompromisem pro to, aby tento zákon po dlouhých diskusích byl přijatelný, byl schválen v té podobě, kterou máte na stole a to je bez limitní částky. Tato úprava vznikla pozměňovacím návrhem ve třetím čtení v PS.

Nepopírám, že je na stole otázka, zda se jedná či nejedná o určitou kolizi s ústavou a jestli zde neexistuje nebezpečí, že by se Ústavní soud mohl tímto zabývat, kdyby to bylo podáno a zákon zrušit.

Po projednání v PS vycházíme již z jednoho precedentu, který se odehrál a který posuzoval Ústavní soud a opřením se o toto rozhodnutí Ústavního soudu, které naznalo, že se nejedná o kolizi s ústavou, dopracovali jsme se k tomu, že zákon byl v konečné podobě vyhotoven s tím, že není stanovena limitní hranice číslovkou, ale slovním vyjádřením. To jsou skutečné neboť náklady, o kterých jsem hovořil. Chtěl bych vás poprosit, i když vím výsledky jednání ve vašich výborech, aby jste umožnili starostům naložit co se týká systému odpadů podle jejich vůle.

Často jsem se setkával s otázkou, že jde také o politické rozhodnutí. Chci vás požádat – dejme důvěru starostům a obecním zastupitelstvům v tom, aby toto politické rozhodnutí bylo jejich politické rozhodnutí, aby oni, kteří zabezpečují pro své občany systém třídění svozu likvidace odpadu měli právo si o tom rozhodnout, jakým způsobem si chtějí tyto podmínky nastavit. My jako zákonodárci také za ně nepůjdeme zjišťovat, kde jsou jejich černé skládky a jak je odstranit.

Chtěl bych vás velice poprosit, abyste propustili tento zákon v té podobě, jak byl předložen Poslaneckou sněmovnou.

Mám k vám jednu prosbu, kterou neberte jako nezdvořilost. Protože se zdržel program a mám velmi naléhavé další povinnosti, pokud by byly dotazy požádám přeložit doprojednání tohoto zákona po přerušení na 17.00 hodin, nebo bude-li možné dokončit jednání bez mé částečné nepřítomnosti. Děkuji vám za pochopení.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Garančním výborem byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení má číslo 296/1. Zpravodajem je pan senátor Ivo Bárek, který má slovo.

Senátor Ivo Bárek:  Pane poslanče, kolik máte času? Deset minut. Třeba to zvládneme, beru Vaši žádost a budu velmi krátký ve zprávě. Řekl jste všechno, nebudu se pouštět do dalších hlubokých analýz, jak jsme to dělali u nás na výboru. Zjednoduším to.

Naše legislativa tam spatřuje tři věci, o nichž jste hovořil. Ústavnost poplatků bez omezení, ustanovení, které zrušuje slovo kalendářní a přechodné ustanovení, kde je nutno stanovit, že pro období celého kalendářního roku 2012 platí, pokud jde o poplatkové povinnosti vzniklé v roce 2012 dosavadní předpisy a nikoli jen pro polovinu roku.

Oba výbory, které to projednávaly reagovaly pozměňovacími návrhy na slovo kalendářní. Tam se shodujeme a shodujeme se i v opravě přechodného ustanovení. Neshoduje se v tom, že náš výbor spíše inklinoval k tomu, že poplatek by měl mít nějakou hranici. Přiklonila se k tom,u v debatě i naše legislativ a, že by tam mělo být jisté ohraničení. V první fázi jsem navrhoval ohraničení ve výši 500 korun v části B, tzn. z 250 na 500 korun, což znamená, že by celkový poplatek měl být 750 korun, a to s ohledem na to, že jsem si zjišťoval, jaké jsou skutečné náklady v obcích. Díky svým kolegům jsem dostal informaci, že se dnes pohybují od 450 do 670 korun. Jsou i obce, které se pohybují v částkách nad 800 korun. Na výboru jsem říkal, že si myslím, že to jsou částky přemrštěné. Souhlasím s tím, co říkal pan poslanec, že je to věcí obcí, ale je třeba si také uvědomit, že to bude mít dopad na domácnosti, pokud obce půjdou na nejvyšší hranici, která je stanovena. Po debatě a po návrhu svého kolegy jsme se posunuli tak, že jsme navrhli variantu, že se poplatek B zvyšuje na 750 korun. Celkové zastropení poplatku bude jeden tisíc korun. Takto prošlo naše usnesení výboru. Ocituji ho:

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Určuje zpravodajem výboru senátora Bárka a pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Tolik krátká zpravodajská zpráva.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Druhým výborem byl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení má číslo 296/2, zpravodajkou je paní senátorka Veronika Vrecionová, která má slovo.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Vážený pane předsedající, pane poslanče, paní senátorky, páni senátoři, pánové vyčerpali všechno, co vám mohu říci. Chtěla bych jen dodat, že hospodářský výbor až na jednu výjimku kopíruje pozměňovací návrh garančního výboru.

V bodu, který se týká maximální výše poplatku jsme se rozhodli vrátit k řešení tak, jak k nám přišlo z PS. Poslanecké sněmovně proběhla široká diskuse jak na téma výše zastropování, tak i na téma případné ústavnosti a neústavnosti. Nakonec se Poslanecká sněmovna rozhodla tuto maximální hranici nestanovit a k tomuto řešení se rozhodl i náš hospodářský výbor. Přečtu vám naše doporučení.

Hospodářský výbor Senátu Parlamentu ČR doporučuje vrátit projednaný návrh zákona PS Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Navrhuje někdo, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona? Nikoho nevidím. Otevírám obecnou rozpravu. Písemně se přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera, který má slovo.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, nevím, kolik má pan poslanec času, ale mám obavu, že zde nevydrží, můj projev bude mimořádně dlouhý. Kdyby pan poslanec řekl zpravodaji, aby mi to interpretoval jestli zná číslo, kolik v tuto chvíli činí dluhy domácností v ČR na poplatku za odvoz odpadu. Odhaduji, že je to více než sto milionů korun, zejména ve velkých městech, kde jsou dluhy obrovské. Vím to od kolegů, kde se za poplatky platí. "Představte si exekuce, které nastanou. Nekomentuji příběh dětí. Velmi by mě zajímalo, jak se to kdysi do zákona dostalo. Muselo být evidentní, že je to blbost, teď se to ukázalo, teď to budeme napravovat. Staré příběhy bohužel poběží, nedají se vrátit. Není pravda to, co říkal mluvčí ministerstva, že obec může. V úvodu řeknu zásadní axiomy. Není to žádný poplatek, ale je to normální daň s jediným rozdílem, že ji vybírají obce a je jejich příjmem, nevybírá ji finanční úřad. Do daňového řádu se řídila zákonem 337 o správě daní a poplatků a nyní daňovým řádem. Obce sice stanovovaly poplatky, ale od té doby to běželo v režimu přenesené působnosti. Je to přesně ten smíšený debilní model, kdy nikdo neví kdo je kdo, spravuje to úřad, určuje to zastupitelství. To je přesně ten příběh.

Druhý axiom je, že původcem odpadů stále dosud je podle zákona obec. Je to logické, protože odpady jsou něco podobného jako veřejné osvětlení, chodníky, komunikace a podobné služby, které slouží všem občanům obce na rozdíl od jiných peněz, které slouží menším skupinám a ještě menším Čím menší skupinka, tím větší má sací schopnost, jak vysávat obecní a státní rozpočet. Tady se to daří, protože je jich málo a vždycky si najdou neboť nějakou cestu, jak z rozpočtu peníze vysát.

Poplatků je hodně. Měli jsme dokonce poplatek dislokační, pak poplatek deset procent z každého litru prodaného alkoholu – ten by se nám dnes velmi hodil s ohledem na alkoholismus, ale byl tehdy zrušen, protože ministerstvo financí si uzmulo spotřební pro sebe, aby nebylo dvojí zdanění, tehdy ho zrušilo. Byly poplatky ze psů, lázeňský poplatek, rekreační a ubytovací kapacita, veřejné prostranství, vstupné, povolení vjezdu a infrastrukturní. To jmenuji jen namátkou, kolik poplatků je.

Mluvím o tom proto, že dlouhodobým cílem, který léta prosazuji je zrušit konečně daň z nemovitosti, kterou mnozí považují za nemorální z toho důvodu, že z nemovitosti, kterou si řádně postavili, řádně ji udržují, mají platit ještě další daň, když už jednou daně z příjmů zaplatili, a nahrazení těchto místních poplatků komunální daní, která by byla jedna a sloužila by k tomu, aby obce mohly uhradit služby, které mají uhradit.

Pokud jde o to, že starostové jsou nervózní – stále se zvyšují poplatky za odvoz odpadu na skládku, ale ty nestanovuje obec, stanovuje je stát. To je důvod, proč se navyšují stále náklady obcí. To, žen to bude do výše nákladů obecných technických služeb, které si budou náklady libovolně navyšovat -jsou to přece naši, které budeme řešit, jestli NKÚ tyto podniky má či nemá kontrolovat či auditovat – tak tam je to nekonečný příběh. Náklady budou stále stoupat a přenesou se na občany.

Uvedu příklad, jak jsme to udělali v Teplicích. Od roku 1994 se v Teplicích poplatky za odvoz odpadu neplatí. Neznamená to, že jsou zadarmo, neplatí je občané, protože tuto daň s ohledem na privatizaci bytového fondu jsme považovali za povinnost obce i podle zákona odpad odvézt. Už od roku 1994 jsme postupně zrušili poplatek ze vstupného, poplatek za lázeňský pobyt, poplatek z ubytovací kapacity. Poté jsme si řekli, že když někdo postaví lešení, aby si udělal fasádu, je od nás nepřístojné chtít po něm ještě peníze. Proto jsme stanovili, že za lešení se platí až padesátý den. Padesát dní je zdarma. Je to většinou dostatečný čas k nahození domu. Když má někdo lešení stát půl roku, pak poplatek platí.

Kupodivu se nic rozpočtově dramatického nestalo. Zvykli jsme si na to, v rozpočtu s tím počítáme. Není to také jediný náklad obce. V našem městě je 53 tisíc stromů. Péče o zeleň stojí mnohem více milionů, než odvoz popelnic. Nečekali jsme na to, až nám EU řekne, co máme a co nemáme třídit. Původně jsme měli 5050 nádob na směsný odpad a postupně jsme přidali v roce 2005 2103 bionádob. To jsou nádoby, do kterých se dávají větvičky, listí, bioodpad všeho druhu.- Třídění, které tím v roce 2005 nastalo vedlo k tom,u, že v tomto roce jsme třídili 1,54 kilogramů na obyvatele a v roce 2010 už 13,64 kilogramů. Je to neuvěřitelné. Pokračovali jsme dál a v tuto chvíli už máme 1298 duonádob, které mají lidé u svého domku. Do jedné poloviny nádoby se dává starý papír a do druhé poloviny plasty. Velmi se to osvědčilo. Kromě toho máme 163 separačních hnízd. To jsou velké kontejnery na sklo a na další, protože ne všude je možné umístit malé kontejnery. Pak máme rotující kontejnery na sto stanovištích, což je zhruba 870 kontejnerů. To jsou velké kontejnery, do kterých se může odkládat velkoobjemový odpad. Právě tento týden začíná tzv. bílý týden, kdy mohou lidé dát před dům z velkoobjemového odpadu co se jim zamane a město to odveze zadarmo. Takto to funguje, nemáme s tím žádný problém, nemáme žádné dluhy a úředníky, kteří by museli poplatky za ně spravovat.

Často dostávám otázku, jak to děláme, zda máme zvláštní příjmy nebo něco takového. Nemáme žádné zvláštní příjmy, nemáme žádné byty, tím jsme ušetřili miliony za zateplování paneláků, které jsou také soukromé, za rekonstrukce domů. To všechno si udělali obyvatelé. Toto je svým způsobem odměna, protože nás to nic nestojí, všechno si to dělají sami. My jim zase děláme veřejnou službu, že jim svítíme a odvážíme odpadky.

Ponechali jsme stav zaměstnanců na 220, k naší radosti jsme se zbavili dalších 26, které jsme převedli na Úřad práce přes problémy, které s tím byly a jsou. Máme také jen jednoho náměstka v padesátitisícovém městě – víte-li o jiném, tak mi to řekněte, máme jen sedm radních, což jsou také peníze, nemáme žádné komise, což jsou také peníze a hlavně nemáme žádné komunální podniky, ani technické služby, ani dopravní podnik. To je všechno soukromé a všichni soutěží. Když děláme výběrové řízení na odpady, tak soutěžíme. Řízení nemají na dvacet let, ani na padesát, ale na dva nebo tři roky, aby znovu soutěžili. Pak se dá dosáhnout docela zajímavé ceny, když podniky musí soutěžit.

Na druhé straně nepodporujeme profesionální sport. To přiznáváme. Ten by měl podporovat nás, protože je profesionální, ale dvě procenta rozpočtu dáváme dětem na sportování a jedno procento na nekomerční kulturu.

Myslím si, že je to tak správné. Dokud bude obec původcem odpadu, měla by se také o to starat. Obce si to vymyslely, protože to je jednodušší. Obec by mohla říci, aby si každý koupil popelnici, přívěs a ať si to někam vozí a zaplatí, jako to dělají soukromé firmy. Boj za komunální daň bude nepochybně ještě velmi dlouhý. Zaujalo mě tady to, že cizinci s trvalým pobytem to budou také platit. Legislativa mě ujistila, že je to domluvené, že je lehce najdeme. Léta bojuji, abych na cizince v mém městě také dostával podíl na daních, ale žádný nedostávám.

Jsem velmi zvědavý, jak ta města, která mají více cizinců, je budou v tom systému hledat, protože cizinci jak známo nejsou přihlášeni na obci. Oni jsou někde u cizinecké policie. Mně se zatím ty seznamy nepodařilo ani za pět let dostat, a také by mi to nebylo nic platné, protože stejně na ně od ministerstva financí zatím žádné peníze nedostanu.

Pokud jde o boj starostů a Svazu měst a obcí, tak tam je jiné místo, kde je třeba bojovat. To je to, co jsem tady xkrát navrhoval, aby stát konečně začal platit přenesenou působnosti, resp. státní správu. Tam jsou skryty peníze. On stále vymýšlí další, tady jsme toho byli svědky, další a další agendy, ale samozřejmě má bezvadného nevolníka. Šup s tím na obce, nejraději s rozšířenou působností. My ušetříme a vy pracujete a my budeme vymýšlet a vymýšlet.

Takže to, co se stane, když se ty poplatky zvýší? Stane se to, že sociálně slabší rodiny, a to není legrace, taková čtyřčlenná rodina, to budou zhruba 4 tisíce za rok, takže nebudou platit, dostanou se do exekucí a ze 4 tisíc bude 40 000,-.

Takže já se ptám, na této straně spektra, které tvrdí, že my nechceme zvyšovat daně, to je proti našemu přesvědčení, daně mají být malé. Jak může tato strana lasovat? A ta druhá strana, která tady křičí každé zasedání o zbídačování sociální slabých naší vládou, teď jí bude vyslovovat opět nedůvěru, ta přece také nemá ve svých záměrech zbídačovat sociálně slabé, a toto je evidentní zbídačování sociálně slabých, protože pro ně to budou poměrně velké peníze.

Druhý pozměňovací návrh, který jsem připravil, se týká takové velmi problémové věci, a to jsou psi. To je takový český evergreen, psi, psí exkrementy, to nás baví. Já jsem původně navrhoval tyto poplatky zrušit, a nebudu už tady vést tu debatu o tom, proč jsou, ale teď mi zrovna psal jeden pisatel, že tedy když to u nich zvedli v Karlových Varech natolik, takže on teď už uklízet nebude, i když to doteď uklízel, protože za ty prachy, co jim dává, ať si to uklidí. On to bere tak, že vlastně si předplácí to uklízení, protože platí ten poplatek. Tak tomu samozřejmě není.

Já jsem tedy volil kompromisní variantu, kterou se pokusím dokumentovat. My jsme původně měli poplatek za psa tisíc korun. Myslím, že před 2 lety jsme ho snížili pětkrát. Já už jsem to možná někdy říkal. Na 200 korun. Všichni platí jenom 200 korun. Stala se neuvěřitelná věc. Výběr při 200 korunách byl téměř totožný jako výběr při tisíci korunách. Chcete lepší důkaz Lafferovy křivky? Je to vůbec možné? Já jsem nemohl dát 300,- korun. Kdybychom dali 300,- korun, tak jsme vybrali víc než při tisíci korunách. My jsme ale chtěli jednu věc, a to jednotný poplatek, protože v tom je ta krása, když je jenom jeden, nemusí to nikdo vymýšlet, nemusí nikdo přihlašovat psa na babičku nebo ho mít v paneláku a říkat, že je na chatě, jak se to běžně děje. Naopak u toho druhého psa po konzultaci s ministerstvem financí, protože se tady velmi rozmohl jev, že existují tzv. šedé stanice, které chrlí stovky a stovky štěňat, která prodávají různým rodičům dětí při vysvědčení apod., a většina psů potom končí v útulcích, kde musí za ně platit obce. Proto u toho druhého a dalšího psa ta sazba může činit až 3000,- korun, právě aby eliminovala, a vím tu námitku, že je to velmi obtížné, že jeden pes bude babičky, že jeden pes bude tedy, ale to tak je i doteď, tam já na tom nic neměním. Těch 500 korun je naprosto dostatečná částka a výběr starostů, kteří namítali, že jim to nebude stačit na úklid, ostatně je to rozpočtová položka, ta jde do rozpočtu a může se z ní platit cokoli jiného, tam rozpočet není založen na tom, že co se vybere, na to se to zase věnuje.

Takže to je onen pozměňovací návrh. Jinak si vzpomínám, že před mnoha lety tam, kde jsem bydlel, byl nějaký pan Halmich, který měl jeden vůz a jednoho koně, bylo to před 50 lety, a on stihl odvézt odpadky z celého desetitisícového městečka. Samozřejmě nebylo tolik obalů, tehdy mlíčko bylo v hliníkové konvi, nebylo tolik obalů, co je teď, takže teď je to velký problém.

Ale já trvám na tom, že obec zcela správně, že je to jeden ze servisů, to, co tady říkala naše milá bývalá kolegyně Seitlová, že budeme motivovat, a tam, kde budou třídit, že budou platit míň, to bych se také zeptal předkladatele, kdyby tady byl, jak tedy bude motivováno, jak se pozná, kdo třídí a kdo netřídí v sídlišti? Jak bude motivován ten, co je slušný a poctivý? Bude mít menší poplatek? Ne, nebude. Bude mít stejný poplatek, jako ten, který to vyhazuje někde na černé skládce.

Řešení existuje samozřejmě. Řešení je to, že přijedou popeláři, vědí, kolik váží prázdná popelnice, zváží plnou popelnici, dají vážní lístek, a to bude poplatek. Za kilo odpadu platíš tolik. Ale na druhé straně, když ode mě dostanou noviny, které jsou surovinou, tak ji také zváží a odečtou z toho poplatku tu částku, protože já tady prodávám městu, já dávám zadarmo městu noviny, moře papíru, které ono prodá. Pet flašky, které ono prodá. To je surovina, to není odpad. A kde má občan satisfakci za to, že to dává městu?

Pravda je taková, že často v hnízdech na papír, pokud jsou venku, tak ten papír nezbude, protože košohrabové ho vyberou a odevzdají si ho do sběrny. Ale tam, kde je to u rodinných domků, tam to skutečně odevzdává ten, kdo třídí.

Takže já musím říci, že u nás se ten systém osvědčil. Nebudeme ho měnit v žádném případě, zůstane, tak jak je, protože se osvědčil, nemáme ani jediného úředníka na vybírání místních poplatků kromě za psa, to tam někdo dělá při své práci, a prosím vás o podporu toho druhého pozměňovacího návrhu. Samozřejmě šlo by to udělat tak, že by solidárně za psy platili ti, kteří psa nemají.Tím bychom vyřešili – vy se smějete, paní senátorko, ale to není nic zvláštního. Lidi zcela běžně platí daně za služby, které nikdy za svůj život nevyužijí. Daně jsou solidární. To by šlo docela dobře udělat.

Ono by to ovšem v Čechách mělo úžasný dopad, že ti, kteří psa nemají, by si psa pořídili, protože by si řekli, když už platím za psa, tak si ho koupím. A kdyby všichni měli psa, tak máme jeden problém vyřešený, protože už by nebyly dvě nesmiřitelné skupiny, jedni, kteří do toho šlapají, a druzí, kteří to po psech neuklízejí. Ale to jenom, abyste se pobavili, to samozřejmě nenavrhuji, aby to někdo v médiích zase nepřekroutil, že pan senátor navrhuje, aby všichni platili za psa, kterého nemají.

Ne, pan senátor nikdy toto nenavrhoval, a pan senátor nikdy nenavrhoval zrušení Senátu, a to bych tady se vší vážností řekl. Nikdy jsem to nenavrhoval a dávám lahev dvanáctileté whisky tomu, kdo najde můj autentický výrok, že jsem já někdy horoval pro zrušení Senátu. Já vám tu větu zopakuji. Já jsem říkal, že schválením přímé volby jste si podepsali nad sebou rozsudek, a jestli tomu nevěříte, tak se podívejte na internet. Většina lidí, a dokonce už i poslanci se toho chytili, připravují zrušení Senátu.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane kolego, to není místní poplatek.

Senátor Jaroslav Kubera:  Ano, to není místní poplatek, to je pravda. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Přesto vám, kolego, děkuji. Pan senátor Vladimír Dryml má slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane místopředsedo, vážený nepřítomný pane poslanče, vážené kolegyně, vážení kolegové, nejdříve bych se dotkl jedné věci, která mě velmi pohoršuje. Pokud někdo nemá čas na český Senát, horní komoru Parlamentu ČR, tak ať sem radši nechodí. Pokud poslanec řekne, že má čas od tolika do tolika, a potom že odchází, protože má jiné povinnosti, je to jednoznačné pohrdání českým Senátem, a to nemluvím ani o pravici, ani o levici, ale o nás jako o celku. To jenom k tomu, co tady řekl můj předřečník. To si nedovolí ani ministři, ani ministři, a myslím si, že jsou mnozí z nich výše než řadový poslanec.

Chtěl bych požádat prostřednictvím předsedajícího, aby sdělil předsedovi Senátu, aby tuto záležitost projednal s předsedkyní Poslanecké sněmovny, aby se neopakovala taková trapná situace. Myslím si, že předkladatelů bylo několik a že se určitě mezi nimi najde takový, který má čas. Mnozí z vás, kteří chodíte do Poslanecké sněmovny, víte dobře, že tam čekáte hodiny a nedovolíte si to,čeho jsme tady dnes byli svědky.

Za druhé lidová tvořivost se jako vždy opět vyřádila v Poslanecké sněmovně. Rozpor s Ústavou tady je, a pokud ho nenapravíme, tak bude. Je to o tom, že se musí stanovit určitá maximální hranice. A přečtu vám naše legislativce, které si považuji za více erudované, než mnohé legislativce v Poslanecké sněmovně, kteří možná ani nemohou zasahovat do té lidové tvořivosti některých poslanců.

Stanovení maximální hranice poplatků, odvozené od skutečných nákladů, které lze ještě požadovat, není vůbec jednoduché, a to jak z hlediska ekonomického, tak ústavního. Slyšíte, ústavního! Nelze pominout, že Ústavní soud, pokud by dospěl k závěru, že v tomto případě nestačí jen politická odpovědnost zastupitelů, a že místní poplatek má mít maximální hranici atd., neomezené rozhodování obce, resp. neomezené vykládání prostředků, které mají poplatníci povinnost prostřednictvím poplatků platit jako daň, není možné!

Tady zaznělo z úst nepřítomného poslance, jestli poplatky jsou spravedlivé. Poplatky podle mého názoru a názorů jiných by byly spravedlivé pouze tehdy, kdyby každý platil za to, co vyprodukuje. Ono v některých státech to tak funguje. Bohužel tady to tak není.

Dokonce se i některé obce uchýlily k tomu, že si tím vylepšují, neříkám, že všechny, aby mě zase všichni tady nenapadli, dobře víme, že je tady velké lobby starostů napříč politickými stranami, ostatně se to tady i naznačilo, že možná už se i dohodli s některými lobbisty, starosty z Poslanecké sněmovny, tak že si vylepšují rozpočty na úkor občanů. My tady zvyšujeme poplatek, a tady ten argument také zazněl, deset let se tady nic nezvyšovalo, tak to musíme zvýšit. To je tedy super argument! Argument v době, kdy je krize, kdy mnozí mají velké problémy, sociální problémy, finanční problémy, tady zaznělo z úst mého předřečníka, jak se některé domácnosti zadlužují, kolik dluží, a to je voda na mlýn exekutorům. Ano, to je super byznys dneska v České republice. To je nejlepší, co může být. Tady se prolobbovaly taky některé věci, které mnozí z vás odsouhlasili, a teď neseme následky všichni.

Tento zákon, a tady to jasně řekl kolega Bárek prostřednictvím paní předsedající, jasně řekl ty tři problémy, které jsou. Že se rozšiřuje okruh osob, které budou muset platit místní poplatek, že se zvyšuje maximální limit poplatků, který, doufám, že to nebude, že to opravíme, ale zatím je neomezený, a zrušuje se vazba stanovení poplatků za kalendářní rok, která může být vyhlášena vyhláškou na jeden rok, 365 dnů, ale už se neříká nic o nějakém přechodném období. To jsou všechno problémy.

Občané ale se zajímají o to, jak budou muset, kolik budou muset vytáhnout ze své peněženky. Osvícení starostové přece nedopustí, aby to bylo mnoho. Jenže problém je v tom, že mnozí občané je nemohou odvolat, nespokojení občané nemohou ty starosty odvolat hned, když nejsou spokojeni s tím starostou. To znamená, že argument má určité vady.

Většina obcí je zadlužená, některé i předlužené, a samozřejmě bude velké show, až se budou dělat kalkulace veškerých skutečných nákladů.

Pro vaši informaci RWE nyní kontroluje ERÚ, jestli ty veškeré náklady, které nám účtují do poplatků, které platíme v ceně za plyn, jestli skutečně ty náklady jsou oprávněné. To samé lze očekávat i ve svozech odpadů, a proto se nedivím, jak je tak velký boj o to, aby NKÚ nemohl kontrolovat i obce.

Abych to shrnul. Poslanec za Top 09 nám zvyšuje daně pro občany v době krize, a z toho vyplývá pro mě to, že sociálně slabé vrstvy, na ně dopadne další naše rozhodnutí. Já nepodpořím tento zákon, a doufám, že alespoň na zmírnění následků pro ty rodiny, které citelně jsou postiženy zvyšováním poplatků za svoz odpadů, že alespoň kolega Bárek, prostřednictvím paní předkladatelky, dá takový pozměňovací návrh, který alespoň zmírní to, co vyprodukovala Poslanecká sněmovna, tzn., neomezený limit stanovení ceny na svoz odpadů.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a dalším přihlášeným je pan senátor Jonáš.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, já musím reagovat na mé předřečníky, hlavně na kolegu senátora Kuberu, který nám tady hodně povykládal o tom, jak to dělá v Teplicích. Samozřejmě jsou to zajímavé náměty, já je znám, protože chodím na konference Svazu měst a obcí, a tam mluví o komunálních daních a samozřejmě o tom, že poplatky nejsou v Teplicích. Já můžu vykládat o jiném příběhu, o Dukovanech, v jiných obcích, kde také poplatky nejsou, a samozřejmě jsme na ně vydělali lepším způsobem, protože jsme zvýšili pětinásobně daň z nemovitosti, a tím pádem se poplatky nedávají. Já to tady nechci jako návod, to je samozřejmě špatně.

Já jenom chci říci, že prosím vás, tady je předložený návrh, který skutečně vyšel z požadavků většiny měst a obcí ČR. Oni chtějí zvýšit hranici, protože některé obce skutečně nemají tu možnost jako naše jaderné obce nebo velká města, která prostě sníží poplatky, nemohou si dovolit zaplatit za občany.

Tzn., některé obce skutečně chtějí, aby mohly prokazatelné náklady, které mají za netříděný odpad, aby mohly zvýšit, a tím pádem nezatěžovali obecní rozpočet. Myslím si, že bychom to právo jim měli dopřát, je to výslovně rozhodnutí samospráv. My přece bychom měli maximálně dbát na to, aby věci, které si ovlivňují, za které platí, aby samozřejmě měli možnost si ty poplatky stanovit, a o tomhle je přesně tato novela zákona, a proto já říkám, není to ani levicové, pravicové, nemělo by to být ani populistické, nepopulistické, mělo by to být jen to, že bychom dali pravomoc samosprávám, aby si mohly nějakým způsobem toto upravit tento poplatek.

To, že tam musí být, že je špatně, že tam není žádný limit, že tam musí být limit, to je přece jasné. Je to poplatek a samozřejmě by měl být někde nějaký strop. Ale my tady jenom zvyšujeme z 500 korun na 750 korun. Proto já doporučuji, aby takhle byla přijata ta změna tohoto zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Další pan senátor Bárek.

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Já se přidám ke kolegovi Jonášovi, protože si opravdu myslím, že tato problematika není oranžová nebo modrá. Já už jsem to tady říkal dneska jednou. Ale že to je v rukách zastupitelů. Zastupitelstva jsou veřejná a přes obecně závaznou vyhlášku zastupitelstva si myslím, že si nikdo nedovolí nějakým rapidním způsobem zvyšovat poplatky.

Ale faktem je, že zastupitelstva mají největší důvěru podle nějakého žebříčku, takže si myslím, že i v tomto směru bychom těm zastupitelům a starostům měli věřit. Je faktem to, že já jsem na výboru navrhoval nižší zvýšení té hranice. Já jsem navrhoval 500 korun, protože jsem se domníval, že ta hranice je únosná jak pro občany, tak zamezuje zvláštním přístupům možným, tak jak to tady někdo může avizovat, a já tomu nevěřím, že by někteří starostové a zastupitelstva navyšovala místní poplatky a poplatky za odvoz odpadů někde na hranici 890 – 900 korun. Nedokážu si sám vysvětlit, kde ty náklady berou. Myslím si, že ty náklady se pohybují někde do 700 korun na občana za rok.

Ale chtěl jsem ještě upozornit na to, že když jsme se tady bavili o tom, že kdyby se mělo platit to, co kdo vyprodukuje, tak ta možnost existuje, a samozřejmě to funguje v těch obcích a je to poplatek za komunální odpad podle zákona o odpadech, kdy obec může stanovit obecně závaznou vyhláškou poplatek na jednu nádobu, a to tady ve spoustě obcí funguje, funguje to velice dobře a faktem je, že do jedné nádoby, do poplatku za jednu nádobu také mohou obce dát veškeré své náklady. Takže si myslím, že cesta, platit co kdo vyprodukuje, také existuje.

A ještě bych chtěl upozornit na systém EKO-KOM, možná to tady už někdo říkal, myslím si, že je potřeba to také takhle vidět, protože systém EKO-KOM funguje v mnohých obcích, a tam se právě také ukazuje, jak které obce třídí a jak, řekl bych, motivují občany nebo řekl bych spíš jak dělají PR separaci odpadů, a tam také mohou obce snížit svoje odpady. Takže myslím si, že cesty existují, k tomu aby místní poplatky nebyly vysoké, aby se zastupitelstva chovala rozumně.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Paní senátorka Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Dámy a pánové, naše město vybírá platby za popelnici a činí tak podle zákona o odpadech. Tam jsou, pokud vím, tam není také stanovený žádný limit, tam jsou do toho započítány oprávněné náklady obce. Pokud vím, tak tuto problematiku řešil Ústavní soud, neshledal na tom nic protiústavního, a těm zastupitelům nikdo nepřikazuje, kolik mají vlastně, protože když budeme účtovat lidem moc za popelnice, tak oni nás příště nezvolí.

A je pravda, že u nás se částka nějak valorizuje, schvaluje to městská rada, ale ty problémy, které tady řešíme, že je potřeba zastropovat, že ty obce o tom nemají rozhodovat, tak to přece úplně odpadá v případě, že si obec zvolí to, že bude účtovat lidem za tu popelnici.

Takže musím říci, že tu debatu trochu nechápu. Ten důvod, že by to bylo protiústavní, si myslím, že bych to také nebrala, právě proto, že v zákonu o odpadech to řešil Ústavní soud a nic protiústavního na tom neshledal. Já trošku někdy občas zírám, jak málo se důvěřuje voleným zastupitelstvům, protože přece řada z nás je zastupitel v obci, řada z nás je zastupitel asi 22 let nebo něco takového, tak bezpečně vím, že se musím chovat odpovědně, právě tak, jako tady v Senátu, a dost dobře nechápu, že se stát snaží za ty obce řešit nějaký problém. Pamatuji si problémy s daní z nemovitosti, jak se muselo zákonem stanovit zvýšení daně z nemovitosti, poněvadž celá řada obcí se k tomu nebyla schopna rozhodnout, nebo na to neměla jiný názor.

Mně to trochu připomíná ta dnešní debata, protože pokud ta obec chce mít bez limitu, přejde na systém popelnic. Zkrátka a dobře tam ten limit není, není to protiústavní, ale myslím, že jsou tam oprávněné náklady. Já musím říci, že to nechápu. A obdivuji Teplice, říkám to tady s plnou odpovědností, a ještě vám řeknu jednu zajímavost, my jsme kdysi zavedli platbu za občana v Jablonci někdy v roce 1994, já jsem to tady překládala jako místostarostka, a k mém úžasu úřad pro hospodářskou soutěž nám to zrušil, poněvadž pravil, že si občané musí vybrat toho, kdo jim bude provádět ten svoz, a já si tehdy pamatuji, že jsme občanům vraceli vybrané zálohy ve výši 3 milionů korun, a pak už nikdy nikdo nás nedonutil k tomu, abychom tuto paušální platbu vybírali, a účtujeme za popelnice.

Což mimochodem řečeno vede k tomu, že protože se separovaný sběr separuje, a občané platí za popelnice, tak oni pilně separují právě proto, aby těch popelnic moc neměli. My to takhle děláme a likvidujeme jako město černé skládky.

Čili jámám za to, že řada problémů, které jsou tady naznačovány, mi nepřipadají jako úplně věcné.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko. Pan senátor Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, budu se snažit být velmi stručný, abych to už dnes nezdržoval. Nejprve dvě poznámky ke kolegovi Kuberovi. On určitě nikdy neřekl, že Senát by měl být zrušen, to asi ve stenozáznamech ani nikde jinde nenajdeme, nicméně dovolím si podotknout, že řeči o tom, že jsme tady chudáci, protože máme tvrdý toaletní papír, de facto k témuž vedou, a proto bych ho poprosil prostřednictvím paní předsedající, aby méně žertoval s novináři. Oni to pak nemusí vždy pochopit a může to mít tento negativní dopad.

Podobně žertovné považuji to, že tady máme vážnou věc, která trápí mnohé obce, a to jsou ceny odpadů, na které doplácejí, protože už deset roků jsou neměnné, ta výše zastropování. Teď tady zase do toho začínáme plantat kočky a psy.

Tak jenom poznámečku. Za druhého a dalšího psa skoro nikdo neplatí, protože skoro nikdo nemá druhého psa. Když je čtyřčlenná rodina, tak jednoho psa, a kdyby měli čtyři psy, tak každého vlastní někdo jiný.

Pevně věřím, že si tady zachováme zdravý rozum a budeme řešit to, co je předmětem toho tisku, a to jsou odpady. Tady musím říci, že příliš nechápu obce, které mají a uplatňují tento sytém poplatku na hlavu, protože jej považuji za administrativně nejvíce náročný, musíte evidovat každý pohyb mezi občany v daném městě. Pohledávky jsou u těchto způsobů nejvyšší. Čili ti, kteří účtují za popelnice, které jsou neměnné u rodinného domku a motivují lidi k tomu, aby separovali, tak to je samozřejmě lepší systém, a tam žádné omezení není.

Varuji ale, protože ve velké novele zákona o odpadech, který ministerstvo chystá, má být jen jeden způsob zpoplatňování odpadů, a to právě těmito místními poplatky, a tady dopředu říkám, že bychom měli tomuto zabránit a obcím tu volnost nechat, protože tento systém je nejhorší. Ale když už jej tedy tady řešíme, tak opakuji, on byl zaveden před mnoha lety. Tehdy se do pěti set korun celkových nákladů všichni vešli. Vinou zvyšování nákladů, a i ze strany státu, tak se dnes mnohé obce nevejdou do této výše a neměly by na to doplácet. Věřím, že samosprávy jsou ve většině případů rozumné, že jsou motivovány k tomu, aby uplatňovaly jen skutečné náklady, aby ty náklady byly co nejnižší, protože podle toho je lidé hodnotí, a kdo zvedne příliš jakékoli ceny, tak populární není.

Nicméně protože jsou případy, kdy ty obce rozumné být nemusí, ale je jich naštěstí velmi málo, tak je dobré asi tu částku zastropovat. Pan předseda výboru Bárek říkal, že původně navrhoval pětisetkorunu, což dohromady s dvěstěpadesátikorunovou částkou základní je 750 korun. Do této částky by se dnes měli prakticky všichni vejít, ale vezměme si, teď se má zvyšovat třeba daň z přidané hodnoty, možná na sjednocenou sazbu na 21 %, kdo ví, co vymyslí pan ministr financí, a může se stát, že víc a víc obcí by se do toho nevešlo. Proto jsme na výboru nakonec tu částku zvýšili. Do tisícikoruny celkových nákladů si myslím, že by se měl vejít každý, a kdo se do ní nevejde, tak by se měl zamyslet. Nicméně bychom si měli uvědomit, že když to zastropujeme, což považuji teď za správné, tak je docela možné, že za pár let se zase k té problematice vrátíme a nemělo by to trvat tak dlouho, jako nyní, kdy mnohé obce na to skutečně dlouho doplácejí.

Takže já cítím, že tady by mola být shoda pro návrh, který vzešel z výboru pro životní prostředí, a že tady na rozdíl od ovzduší mezi těmi dvěma návrhy nepanuje taková neshoda. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Nejdřív jsem povinna vyřídit panu senátoru Kuberovi, aby nežertoval s novináři ani novinářkami, protože se to může obrátit nikoli proti němu, ale proti nám. A teď mu uděluji slovo k faktické poznámce.

Senátor Jaroslav Kubera:  Takže já zase vaším prostřednictvím paní místopředsedkyni, vzkáži panu senátoru Petru Víchovi, že jsem získal konečně certifikát na tlumočení z českého jazyka do českého jazyka. Nebylo to v Plzni, je to z jiné školy, takže toaletní papír samozřejmě nebyl žádný vtip, netýkal se toaletního papíru, nýbrž týkal se tzv. toaletních mís, protože české toaletní mísy, jak jistě víte, špatně splachují, a proto se musí vynakládat poměrně velké peníze na takové ty kartáče, co jsou v té hnusné nádobě s tou vodou, abychom je mohli čistit.

To byl předmět toho cvičení, ten papír už byla jenom nadstavba. Já toho hned využiji k vyvrácení další fámy, kterou díky našemu milému panu předsedovi, který chtěl být transparentní, na rozdíl od Poslanecké sněmovny, takže zveřejnil vše, co se zveřejnit dalo, stran našich náhrad a podobných věcí, a okamžitě jsme se dostali do palby, což by nevadilo, kdyby ta palba byla správně mířena.

Já jsem se dostal do palby, kterou velmi obtížně teď musím vysvětlovat, že dojím stát dvakrát. Jednak že mně platí telefon radnice, a ještě Senát, což znamená, že polovička mi zbývá. Což mě nikdy nenapadlo, což mě dnes mrzí. Napadlo to jistého novináře z Lidových novin, že taková finta by byla pěkná. Mě to mrzí, že mě to nenapadlo, ale že bych dojil stát dvakrát, to je vyloučené. Stát už nemá žádné mléko, ten už se podojit nedá. Tam už nic není, co by se dalo dojit. Ale je to velmi negativní věc. Já jsem se tedy nedal, protože já se nedám, a napsal jsem onomu novináři, že pravda je zcela jiná, že mám sice jeden telefon, ale je to pořád jedna platba, pouze se o ni dělí dvě instituce, takže nic dvakrát nedojím a moje roční částka je 15 tisíc, čemuž jsem ani potom sám nemohl uvěřit, když jsem viděl jiné částky, že je to tak málo.

Ale že novináři posunují ty věci, protože oni se nechtějí dobrat pravdy, oni chtějí jenom ten senzační titulek. Dojí stát dvakrát, což na internetu bude na věčné časy, a pak tady někdo, kdo neví to vysvětlení, budou říkat, oni dojí tomu, tomu, ten dělá to, ten dělá to, což vůbec není pravda.

Takže ona někdy transparentnost nevede k tomu, k čemu by vést měla, ale v této vykloubené zemi, kde je to země bláznění a afér, které aférami ve skutečnosti nejsou a velmi těžko, když se někdo pošpiní, tak on prakticky nemá žádnou šanci, žádnou šanci se z pomluvy vyvinit. A já jsem musel vyvracet stovkám lidí, kteří mi dávali vystřižené noviny, říkali mi na internetu, že to tam je, a já jsem musel vysvětlovat, jak je to doopravdy.

A to mě na tom mrzí, takže jsem zneužil trošku tu faktickou. Omlouvám se, paní místopředsedkyně, ale je to docela věc důležitá. Je to docela věc důležitá, abychom si nenechali všechno líbit a nenechali se sebou úplně vorat, protože to potom je to, že už i poslanci se chytli toho, že by se mohl Senát zrušit, ačkoliv naše důvěra je 24 % a jejich jenom 23 %, takže která komora by se měla sakra zrušit, když to bereme podle důvěry? Ale opravdu se už našli poslanci, kteří o tom začali úplně vážně mluvit a úplně vážně uvažovat a bláznit veřejnost, kde je to velmi snadné a hned jsou na to internetové reakce: zrušte to, stejně to nepotřebujeme. Protože veřejnost neví, že často jsme zabránili největším zhůvěřilostem, když jsme tady opravili, a dokonce se nám několikrát podařilo poměrně úspěšně uspět i ve sněmovně, že ty právní nesmysly jsme někdy opravili. Občané ovšem nevědí, k čemu jim to slouží. Já se jim nedivím, oni nemají možnost to tak do hloubky studovat.

Ale takovéto jednoduché, zrušme, udělejme, to je strašně jednoduché, ale bohužel to veřejnost to pak štve i tam, kde to k naštvání vůbec není. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Tak, že jste, pane senátore, zneužil faktickou, vám odpustím, protože v té době nebyl nikdo přihlášen, takže jste nikoho nepředběhl a normálně jste vystoupil v debatě. Že jste trošku na konci unikl od tématu, to už je větší problém. Panu senátorovi Víchovi vyřizuji, co jsem měla vyřídit, a může přistoupit k mikrofonu.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. Nechci zneužívat debaty o místních poplatcích, jen cítím za povinnost říci, protože tady bylo řečeno něco o předsedovi Štěchovi, že takto jsme se dohodli na poradě předsedy Senátu s předsedy všech klubů. Věděli jsme to dopředu a informovali jsme své kluby, protože novináři na ty informace mají právo, v minulosti za ně podle 106 něco zaplatili a pak je stejně dostali, takže po dohodě bylo, že je zveřejníme bez poplatku. Za předchozího pana kancléře jsme se tak dohodli.

To, že to novináři potom zkratkovitě vysvětlí tak, že největší kingové jsou ti, kteří jsou z Prahy, tudíž méně dojíždějí, neuplatňují bydlení, a ti, kteří vůbec netelefonují, a nejlépe vůbec nepracovali, tak to jsou samozřejmě lépe hodnoceni, než ti nejvzdálenější, vidím kolegu z Jablůnkova, ale s tím se asi už musíme smířit. Teď možná ta debata skončí, až to povinně zveřejní i poslanci, tak zase se chvilku bude hovořit o nich. Nepodléhejme tomu a pracuje.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Pan senátor Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, já nechci zdržovat, jenom s faktickou poznámkou ke kolegovi Kuberovi prostřednictvím paní předsedající. Mistr Jan Hus byl za svoji pravdu upálen. Možná, že to čeká i mnohé z nás, pokud ti novináři rozhodnou. Prostě je tady vláda médií a musíme se s tím smířit. A je velmi nepříjemné se stát jejich nepřítelem.

A druhá poznámka k tomu, co tady zaznělo o našich náhradách. Možná, že by novináři se měli zajímat o to, proč sněmovna nedala to, co jsme dali my, a proč ve sněmovně je 200 poslanců na tak malou zemi!

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Trošku jsme se všichni, nebo někteří odchýlili od tématu. Připomínám, že jednáme o místních poplatcích. Do obecné rozpravy se v tuto chvíli už nikdo nehlásí, takže já ji končím. Předkladatelem nemáme, takže požádám pana garančního zpravodaje, aby se k ní vyjádřil, k obecné rozpravě, a zejména o tom, jaké padly návrhy.

Senátor Ivo Bárek:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Já bych se jenom vyjádřil k té debatě, k té ústavnosti nebo neústavnosti. My jsme to samozřejmě probírali, to není, že by to spadlo někde z višně, ale protože jsme to debatovali s legislativním odborem, a ten nás na to upozorňoval včetně ředitelky legislativního odboru, tak jsem to takto uchopili, hranici jsme zvýšili, abychom se k tomu zákonu nevraceli. Ono je to podobné, jestli je to podle mého názoru takto ohraničené, nebo je to bez hranice, ale já si myslím, že je dobře, aby to ohraničení toho poplatku bylo, protože poplatek a je poplatek a měl by mít nějakou svoji hranici. Takže to jenom krátké vyjádření.

Nepadl návrh na schválení, máme tady dva návrhy z výborů, které směřují k pozměňovacím návrhům. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Zcela určitě nepadl návrh na schválení? Nepadl. Dobrá, takže v tom případě postoupíme do podrobné rozpravy, a já ji tímto otevírám. První se přihlásil kolega Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já jenom, paní místopředsedkyně, bych načetl ten pozměňovací návrh zákona, který je velmi jednoduchý. V § 2 odst. 3 věta první zní: Sazba poplatku z prvního psa činí až 500 korun za kalendářní rok, a v § 2 odst. 3 věta třetí zní, u druhého a každého dalšího psa činí sazba poplatku až 3000 korun.

Jenom k tomu, co tady říkal pan senátor Vícha. Tam se nic nemění. Já vím o tomto problému s tím druhým, třetím psem, ale nechtěl jsem do toho zákona více zasahovat, takže tam zůstává ta textace stejná. Stejně tak zůstává sazba 200 korun pro seniory, tam se také na tom nic nemění. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Další, kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Jsou tady výborové návrhy, které mají všichni v písemné podobě. Další pozměňovací návrh z pléna nevidím, takže poprosím zpravodaje, aby nás provedl hlasováním o pozměňovacích návrzích. Svolám kolegy k hlasování.

Senátor Ivo Bárek:  Máme tady pozměňovací návrhy z výborů, a pak pozměňovací návrh kolegy Jardy Kubery. Já bych v prvé řadě dal hlasovat o návrhu pana senátora Kubery. Následně bych dal hlasovat o bodu 1, 2, neboli tam, kde jsou ty návrhy stejné v rámci výborů. Naposledy bych nechal hlasovat zvlášť o bodu č. 4, který je v senátním tisku 296/1, tzn., zastropení poplatků.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Můžeme hlasovat. Je nás přítomno aktuálně 44, kvórum je 23. Nemáme navrhovatele, který by se mohl k pozměňovacímu návrhu vyjádřit, takže pane zpravodaj.

Senátor Ivo Bárek:  Panu senátoru Kuberovi nedoporučuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Já spouštím hlasování. Kdo souhlasí s pozměňovacím návrhem pana senátora Kubery, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Návrh nebyl přijat. V hlasování pořadové číslo 55 ze 44 se pro vyslovilo 11, proti 12.

Senátor Ivo Bárek:  Pak bych dal hlasovat o pozměňovacích návrzích, které jsou v tisku 296/2, tzn. o bodu 1, 2, 3, 4, které jsou stejné s body 1, 2, 3 a 5 v tisku 291. To znamená odstranění kalendářního roku a úprava přechodného ustanovení – en bloc dohromady.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Ano, můžeme hlasovat. Kdo souhlasí s tímto pozměňovacím návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Tento pozměňovací návrh byl schválen.

V hlasování pořadové číslo 56 se při kvoru 23 pro vyslovilo 33, proti 1.

Senátor Ivo Bárek:  Poslední hlasování je bod 4 v senátním tisku 291/1, který se týká zastoupení, tzn. za slova "komunálního odpadu" se vkládají slova "až 750 korun". Doporučuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Garanční zpravodaj doporučuje. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí, nechť stiskne ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Tento pozměňovací návrh při počtu přítomných 44 a kvoru 23 se pro vyslovilo 36, proti 2. I tento návrh byl přijat.

Nyní budeme hlasovat o tom, že vrátíme návrh zákona Poslanecké sněmovně, ve znění námi přijetých pozměňovacích návrhů. Kdo souhlasí s tímto, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 58 ze 43 přítomných při kvoru 22 se pro vyslovilo 38, proti 1. Návrh byl přijat.

Nyní musíme určit zpravodaje, kteří námi pozměněný zákon přednesou v Poslanecké sněmovně. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Jiří Bárek jako náš garanční zpravodaj a paní senátorka Vrecionová (v tuto chvíli ji ale tady nevidím...). Předpokládám, že s touto rolí bude souhlasit.

Můžeme přistoupit k hlasování. Kdo souhlasí, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto pověření, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 59 ze 43 přítomných při kvoru 22 se pro vyslovilo 38, proti nula. Návrh byl přijat. tím končíme projednávání tohoto bodu. Děkuji zpravodajům, předkladateli.

Dalším bodem, který nám zbývá projednat je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 212/2009 Sb., kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik

Tisk č. 300

Tento tisk má číslo 300. Uvede jej pan senátor Tomáš Grulich, kterého prosím, aby nás s ním seznámil.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, kolegové, já se asi už příliš nebudu šířit o tomto zákonu, protože jsme to tady již probírali. Je to senátní návrh, který schválila vláda, která doporučila určitá doplnění, která proběhla v PS. My dnes máme tento zákon opět zde zpátky.

Nedošlo k žádným zvláštním velkým změnám. Kdybych to shrnul, tak změny jsou dvě.

První je taková, že v roce 1958, kdy bylo vydáno vládní usnesení, podle kterého mělo dojít k náhradám za nemovitý majetek, kteří zanechali českoslovenští optanté na Podkarpatské Rusi, tak přijetím vlastně této novely zákona by byli dvě právní normy. Proto ministerstvo financí doporučilo, abychom v rámci tohoto zákona zrušili i normu z roku 1958, což rozhodně považuji za rozumné.

Druhá věc, která se tady objevila, tak se malinko rozšířila možnost zažádat o majetek u potomků lidí, kteří byli postiženi holokaustem, protože to, co tam bylo v minulém zákoně, tak nedovolovalo těmto lidem, kteří většinou skončili v koncentračních táborech v roce 1944; tak jejich potomkům tento zákon neumožňoval dosáhnout na tuto spravedlnost.

Těchto lidí – rozchází se odhad – mezi 8 a 10, takže si myslím, že to nijak zvláštním způsobem nerozšíří nároky na naši pokladnu.

Myslím, že toto pro začátek stačí, protože už jsme to tady jednou probírali.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh projednal ÚPV. Usnesení bylo rozdáno jako senátní tisk č. 300/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Dagmar Zvěřinová... Pardon, Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 300/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Šilar, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Zastoupí ho pan senátor Jonáš.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, kolegové, já také k tomu nebudu dlouze hovořit, protože to už bylo prodiskutováno několikrát, jak na plénu Senátu, tak samozřejmě ve výborech.

Nicméně ve výboru jsme se zabývali požadavkem předsedy Občanského sdružení Podkarpatská Rus, a to jeho obavou, aby zatím řízení, která jsou nedokončená, tak aby podle přijetí nového zákona, nebyla přerušena. Toto bylo samozřejmě vyvráceno zástupcem ministerstva, takže potom jsme to nedávali ani jako doprovodné usnesení.

Výbor přijal usnesení a dal souhlas k tomuto zákonu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Posaďte se, prosím, také ke stolku zpravodajů. Za ÚPV místo paní senátorky Zvěřinové vystoupí pan senátor Malý.

Senátor Miloš Malý:  Pane předsedající, dámy a pánové, ÚPV projednal tento materiál a přiklání se k názoru mateřského – hlavního výboru – s tím, že vlastně tímto materiálem se malinko rozšiřuje okruh oprávněných osob, kterým se umožní alespoň částečně napravit křivdy, které na nich byly spáchány historicky. Protože Česká republika dostala zaplaceno za postoupené území, takže peníze budou jenom trošku přerozděleny – a dostanou se k těm oprávněným.

Naše stanovisko výboru bylo – doporučujeme Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. A nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nevidím takový návrh, takže otevírám obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím, není k čemu se vyjádřit, takže jenom požádám, abychom zrekapitulovali – dvakrát padl návrh na schválení z obou pověřených výborů a o tom teď budeme hlasovat.

V sále je aktuálně přítomno 40 senátorek a senátorů, kvorum v tomto případě je 21. Hlasujeme o tom schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 60 se ze 40 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 32, proti nula. Tento návrh byl přijat. Já gratuluji předkladateli.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Děkuji, milé kolegyně a kolegové.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Končím projednávání tohoto bodu a s procedurálním návrhem se přihlásil předseda klubu ČSSD pan Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. Procedurální návrh, který podám, je vyřadit body 23 a 24 z jednání dnešního a přeřadit je na příští jednání pléna.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  O tom teď budeme bez rozpravy hlasovat po znělce. Spouštím hlasování, přítomno je nás 41, kvorum 21. Kdo souhlasí s navrženou procedurou, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 61 ze 41 přítomných při kvoru 21 pro se vyslovilo 34, proti nula. Tento návrh byl přijat.

Můžeme přistoupit k poslednímu bodu dnešního programu, respektive programu této 19. schůze, a tím je

 

Zelená kniha o právu na sloučení rodiny státních příslušníků třetích zemí, kteří pobývají v Evropské unii (Směrnice 2003/86/ES)

Tisk EU č. K 110/08

Jedná se o senátní tisk K 110/08. Prosím pana ministra Kubiceho, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr vnitra ČR Jan Kubice:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Dovolte mi nejprve poděkovat za pozvání a možnost zúčastnit se debaty k tomuto dokumentu. Jedním z aktuálních témat EU v oblasti migrace je problematika slučování občanů třetích zemí, kteří pobývají v Evropské unii. Tuto oblast v současné době pokrývá Směrnice o právu na sloučení rodiny. Ta stanovuje podmínky pro vstup a pobyt rodinných příslušníků ze zemí mimo EU, mající v úmyslu následovat své příbuzné, kteří nejsou občany Evropské unie, zároveň zde však oprávněně pobývají. Na občany Evropské unie se směrnice nevztahuje.

Sloučení rodiny má legální přistěhovalectví skutečně veliký, i když v současné době klesající podíl. Jak Stockholmský program, tak Evropský pakt o přistěhovalectví a azylu označuje sloučení rodiny za oblast, ve které by se politiky EU měly dále rozvíjet, a to především v otázce integračních opatření. Evropská komise spatřuje problémy a nedostatky při vnitrostátním provádění směrnice o sloučení rodiny, takže došla k závěru, že samotná směrnice ponechává členským státům příliš velký prostor při uplatňování některých jejich dobrovolných nepovinných ustanovení, zejména pokud jde o možné čekací lhůty, požadovaný příjem a možná integrační opatření. Proto Evropská komise k této směrnici v listopadu minulého roku předložila tzv. Zelenou knihu, jejímž účelem je zahájit veřejnou diskusi na téma sloučení rodiny.

V závislosti na výsledek této konzultace komise rozhodne, zda je třeba konkrétního politického opatření například změny směrnice výkladových pokynů.

Nyní vám ve stručnosti představím pozici ministerstva vnitra k Zelené knize. Domnívám se, že je třeba velmi pečlivě zvážit možné otevření směrnice a její úpravu. Změna není nezbytně nutná, neboť současný stav je dostatečně flexibilní, aby si každý stát mohl svou právní úpravou přizpůsobit svým vnitrostátním podmínkám a potřebám. Z hlediska české právní úpravy se dá konstatovat, že ve sloučení rodiny podle aktuální podoby směrnice nepozorujeme větší problémy a současnou úpravu považuje pro pokrytí tohoto druhu legální migrace za dostatečnou.

Nesouhlasíme se změněním úpravy či omezení flexibility úpravy obsažené ve Směrnici, ke kterému Zelená kniha vydaná Komisí dle našeho názoru směřuje. Pokud by případně bylo rozhodnuto o otevření směrnice, ministerstvo vnitra by nebylo proti zpřísnění a upřesnění úpravy, avšak za podmínek, že bude zachována značná flexibilita a volnost jednotlivým státům.

Senátní výbor pro záležitosti EU ve svém usnesení ze dne 7. března 2012 formuloval doporučení, že revize směrnice o sloučení rodiny není v současné době nutná. S potěšením mohu konstatovat, že tato doporučení jsou plně v souladu s pozicí ministerstva vnitra. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 110/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Grulich, kterého poprosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Tomáš Grulich:  Jsem rád, přátelé, že mám závěr dnešního dne. My jsme se tímto materiálem zabývali na výboru pro Evropskou unii a téměř ve shodě s vládou jsme navrhli doporučení. Já se nebudu příliš zabývat tou materií, protože si myslím, že ji tady vysvětlil pan ministr dostatečně. Jde o to, že jsme došli k názoru, že současná legislativa je dostačující, že umožňuje státům, aby realizovaly příchod lidí sem z třetích zemí na základě sloučení rodiny. Pro vaši představu do České republiky přichází zhruba tak jedna třetina lidí, kteří zde mají trvalý či dlouhodobý pobyt, tak sem přišli na základě tohoto institutu, což lze konstatovat, že Česká republika není žádnou xenofobní republikou, která by odmítala vstup těchto lidí k nám do České republiky.

Dovolím si přečíst doporučení k vyjádření Senátu, které vám navrhuje výbor pro Evropskou unii: Senát Parlamentu ČR je toho názoru, že revize směrnice o sloučení rodiny v současné době není nutná, jelikož tento nástroj ve stávající podobě funguje uspokojivě a zároveň poskytuje členským státům dostatečný prostor pro jejich národní úpravy.

Za druhé. Upozorňuje, že došlo-li by v budoucnu k otevření směrnice, nemělo by se tak dít za účelem zmírnění stávající úpravy, jelikož by to mohlo mít výrazný dopad na autonomii členských států v oblasti řízení migrace.

Za druhé se domnívá, že pokud by směrnice měla být revidována, bylo by vhodné doplnit stávající článek 7 o demonstrativní výčet integračních opatření, která jsou v souvislosti se slučováním rodin vhodná.

III.

1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko a o navazujících iniciativách.

2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Jenom ještě pro vaši informaci, my nevíme přesně, jak by reagovaly ostatní členské státy, protože na toto téma rada ještě nezasedala, nicméně při pracovním jednání, které proběhlo v Amsterdamu, měla většina evropských států stejný názor jako Česká republika. Já vám děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Já vám děkuji, pane senátore. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu, kterou tímto otevírám. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji zároveň končím. Předpokládám, že pan předkladatel se nebude chtít vyjadřovat, ani zpravodaj se nebude vyjadřovat dále, takže můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, tak jak ho přenesl pan senátor Grulich a jak je uveden v senátním tisku K 110/08/02. V sále je přítomno 37 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 19. A já zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo by byl proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 62 se z 37 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 30, proti nula. Tento návrh byl přijat.

Já děkuji panu předkladateli i panu zpravodaji. Končím projednávání tohoto bodu a zároveň končím projednávání bodů naší 19. schůze. Děkuji.

(Jednání ukončeno v 17.03 hodin.)