Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 12. schůze Senátu
(4. den schůze – 13.10.2011)

(Jednání zahájeno v 9.04 hodin.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté, zahajuji čtvrtý jednací den 12. schůze Senátu a všechny vás na ni vítám.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Tomáš Töpfer, Petr Pakosta, Jaroslav Kubera, Daniela Filipiová, Martin Tesařík, Miroslav Krejča, Jaroslav Palas, Eva Richtrová, Otakar Veřovský, Jaromír Jermář a Ivo Bárek.

Prosím vás nyní, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence předsálí Jednacího sálu.

Dnešní jednání zahájíme projednáváním bodu, kterým je

 

Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2010

Tisk č. 169

Navrhuji vám, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedkyně Rady Ústavu pro studium totalitních režimů paní Naděždy Kavalírové na našem jednání. O tomto návrhu budeme vzápětí hlasovat.

V sále je přítomno 31 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 16. Návrh jsem předložil.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování skončilo přijetím návrhu, tedy vyslovením souhlasu s přítomností paní předsedkyně Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. V okamžiku hlasování bylo registrováno 33 senátorek a senátorů, kvorum bylo 17. Pro bylo 28 z nás, proti nebyl nikdo, takže návrh byl přijat.

A dovolte mi, abych nyní přivítal předsedkyni Rady Ústavu pro studium totalitních režimů paní Naděždu Kavalírovou.

Výroční zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 169, a prosím paní předsedkyni, aby nás se zprávou seznámila.

Naděžda Kavalírová:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolím si vás pozdravit jménem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů a stručně uvést výroční zprávu o činnosti ústavu za rok 2010.

Minulý rok byl pro ústav i Archiv bezpečnostních složek velmi složitý a dramatický. Jako Rada jsme vybírali nového ředitele, kterého jsme pak odvolali a vybírali dalšího. Celkem se na pozici ředitele vystřídali čtyři lidé, počítáme-li i ředitele ustaveného do vyhlášení nového výběrového řízení. Přesto si nemyslím, že máme na dění minulého roku hledět jako na nesmyslnou nebo zbytečnou epizodu. Určitou výbušnost měl Ústav pro studium totalitních režimů danou už do svého vínku, naplno se to ale projevilo až ve třetím roce jeho činnosti. Část veřejnosti na něj hleděla s podezřívavostí a nevolí, jiná skupina s přehnanými a nereálnými očekáváními, jiní zase přisuzovali ústavu to, co jeho úkolem nebylo a není.

I v Radě se projevilo, že jsme do tohoto orgánu byli vysláni z různých prostředí, že na úlohu a postavení ústavu nemáme úplně shodné představy, že jsme různého věku a tím i zkušeností. Naším úkolem však není ústav formovat podle svých představ, ale dohlížet na to, zda skutečně plní povinnosti stanovené zákonem č. 181/2007 Sb. Z tohoto hlediska věřím, že volbou Daniela Hermana jsme se vydali správným směrem, cestou spojování a nikoliv rozdělení všech sil, kterým jde o důsledné vyrovnávání se s minulostí, o její poznání a pravdivý popis, cestou koordinace, vzájemné tolerance a spolupráce.

Chod obou institucí se přes časté změny ve vedení naštěstí nijak nezastavil, nadále naplňovaly své plány činnosti. Pro nás politické vězně je klíčovým úkolem ústavu dokumentace nacistických a komunistických zločinů. Proto jsme v loňském roce velmi přivítali mezinárodní konferenci "Zločiny komunistických režimů". Stejně tak jsme ocenili i pořádání konference, rovněž se zahraniční účastí, o třetím odboji. Jsme rádi, že tomuto složitému tématu se archiv i ústav věnují od svého počátku, od počátku své existence. Po přijetí zákona o odboji a odporu proti komunismu, v jehož realizaci budou mít obě instituce své nezastupitelné místo, tak nebudou začínat na zelené louce.

Ve výroční zprávě se dále dočtete o pravidelných seminářích, filmových projekcích, setkání s pamětníky apod. Nadále vycházela jak revue ústavu "Paměť a dějiny", tak odborný časopis Securitas Imperii, z řady neperiodických publikací bych si dovolila vyzdvihnout vysoce ceněnou knihu Adama Hradílka "Za vaši a naši svobodu".

Pokračovala digitalizace archiválií, rozšiřování a doplňování webových stránek, práce ústavu Orální historie, kterou chceme do budoucna ještě zintenzivnit, a v neposlední řadě činnost vzdělávací skupiny, opět pro nás, odcházející generaci, velmi pečlivě sledovaná, sílící zájem ze strany učitelů i škol snad svědčí o tom, že ústav na tomto poli si vede dobře.

Na výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice jsem byla dotázána na dvě věci, které v souvislosti s ústavem se objevili v médiích. První se týkala poškozování archiválií při digitalizaci. Tady je třeba především připomenout, že proces digitalizace archiválie chrání. Pokud jsou předkládány badatelům v originální, tedy papírové podobě, tak se zcela přirozeně více a více poškozují, kdežto po jejich digitalizaci je možno je uložit a chránit. Vzhledem k obrovskému množství digitalizovaných materiálů to byl ve skutečnosti pouhý zlomek v řádech promile, kdy došlo k nějakému, většinou drobnému, s některými zásahy při badatelském studiu mnohdy nesrovnatelnému poškození. V minulém roce tak byly nastaveny nové mechanismy, aby k těmto případům pokud možno nedocházelo nikdy.

Druhý dotaz se týkal domnělého hromadného odchodu historiků z ústavu a jejich náhrady. Pominu-li to, že neznám žádnou jinou instituci v České republice, kde by se jakákoliv personální změna těšila takové pozornosti jako v ústavu, a skutečnost, že Radě nepřísluší zasahovat do personálních rozhodnutí ředitele, musím říci: žádný hromadný odchod odborníků nenastal. Ano, někteří lidé na vlastní žádost odešli, v průběhu roku tři historici, ke konci roku další tři. Byli však samozřejmě adekvátně nahrazeni. Během roku nastoupili čtyři historici, k 1. lednu 2011 další tři, resp. čtyři, počítáme-li i nižší úvazek jednoho historika. Je to myslím zcela přirozený vývoj jako u jakékoliv jiné instituce.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jak jsem již řekla v úvodu, máme za sebou nepochybně složitý rok. Ale jsem přesvědčena, že ve výsledku ústav i archiv posílily, že i případné spory kolem naší minulosti jsou pro společnost zdravější než mlčení a že určitá nedůvěra k ústavu se s novým vedením oslabuje. Svědčí o tom snad i stále větší kooperace a spolupráce s dalšími institucemi, jak domácími, tak i zahraničními. Přitom se zároveň jasně ukazuje, že ve zveřejňování neblahé totalitní minulosti jsou ústav a archiv nezastupitelné.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní předsedkyně, a konstatuji, že zprávu projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 169/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Bratský.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy ústavně-právní výbor. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 169/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážený pane místopředsedo, vážená paní doktorko, milé kolegyně, vážení kolegové. Když jsem přemýšlel o tom, jak uvést výroční zprávu, které zpravidla nebývají nějak záživné, čtivé, a když jsem tady zprávu toho samého ústavu zpravodajoval před rokem, napadla mě slova jednoho vysokého funkcionáře ze 70. let, když v jednom svém několikahodinovém projevu řekl: Před rokem jsme stáli na kraji hluboké propasti. Od té doby jsme udělali dlouhý krok dopředu.

Jsem rád, že před rokem ústav nestál na kraji žádné hluboké propasti, ale každopádně před obdobím různých změn, a jsem rád, že jste na ústavu udělali skutečný krok dopředu tak, že zpráva, kterou tady předkládám, může být vesměs pozitivní.

Jak už bylo řečeno, výroční zpráva se nezabývá pouze činností Ústavu pro studium totalitních režimů, ale zároveň i činností Archivu bezpečnostních složek. V úvodních slovech předsedkyně paní Dr. Kavalírové a ředitele ústavu Mgr. Hermana se mluví o nejednoduchém období v roce 2010 nejen po stránce finanční, ale i stránce personální. V ústavu došlo v poměrně krátké době k řadě personálních změn.

Potěšitelné je i rozšíření spolupráce s řadou domácích akademických institucí a oživení činnosti pracovní skupiny k platformě evropské paměti a svědomí. Sedmičlenná rada ústavu se v loňském roce sešla šestnáctkrát. V roce 10 se na postu řediteli ústavu vystřídali 4, slovy čtyři ředitelé, přičemž současný, pan Mgr. Herman je ve funkci od srpna roku 2010.

V prosinci roku 2010 byla pak po projednání radou jmenována novou ředitelkou archivu Mgr. Jana Poddaná, a ta se své funkce ujala 1. ledna letošního roku. Její období je pětileté.

Jako poradní odborný orgán ředitele pro badatelskou činnost při ústavu pracuje patnáctičlenná vědecká rada pod vedením ředitele pplk. Eduarda Stehlíka. Ředitel ústavu Daniel Herman v polovině listopadu loňského roku zřídil 23členné poradní kolegium ředitel ústavu, jehož posláním bude seznamovat se s výsledky činnosti ústavu a případně poskytovat veřejnosti informace o době nesvobody a období komunistické totalitní moci. Jejím čestným předsedou je Jiří Gruša a výkonným předsedou pan Miloslav Lehký.

A několik čísel. K poslednímu prosinci loňského roku měl ústav 131 zaměstnanců a z toho 19 pracovalo na zkrácený úvazek. Zajímavé je, že více než 53 zaměstnanců je mladších 40 let a více než 46 % má vysokoškolské vzdělání.

A několik slov k činnosti. Jako prioritní badatelské a dokumentační projekty byly radou ústavu schváleny následující projekty: Dějiny protikomunistického odboje a odporu, Organizační vývoj a personální politická a bezpečnostní služba v letech 1938 -1990, Dokumentace politické persekuce a represe v letech 1938 – 1989, Vězeňství v českých zemích v tom samém období. Tzv. třídní justice v letech 1948 – 1960, a poslední pak Paměť a dějiny totalitních režimů.

V současné době probíhají tři vzdělávací projekty vedle výzkumné, badatelské, publikační a dokumentační činnosti se ústav zabývá i výstavní činností, pořádáním konferencí a seminářů, pokračuje v převodu dokumentů do elektronické podoby. Všechny tyto činnosti a projekty jsou ve výroční zprávě podrobně popsány. Počet digitalizovaných souborů, stránek, počet návštěv lze ve zprávě najít v přehledných tabulkách. Rozsáhlá část zprávy je pak věnována hospodaření ústavu a archivu, přičemž konstatuji, že ze schváleného rozpočtu ve výši téměř 164 milionů korun bylo čerpáno necelých 156 milionů.

V oblasti informací o zabezpečení přístupu k dokumentům a archiváliím, uloženým v archivu bezpečnostních složek, se ve zprávě konstatuje, že, cituji: "Míra zpřístupnění je tak patrně nejliberálnější ze všech zemí bývalého komunistického bloku." V praxi to znamená, že kdokoli může požádat o zpřístupnění jakéhokoli materiálu, uloženého v archivu, bez ohledu na to, zda je v nějakém vztahu k osobě, o jejíž materiály žádá. Pro zajímavost, v loňském roce 13 žadatelů chtělo nahlédnout do 22 svazků a pouze ve 4 případech byla jejich žádost zamítnuta.

Závěrem lze tedy konstatovat, že zpráva za rok 2010 je ve srovnání se zprávou za rok 2009 obsažnější, přehlednější a konkrétnější. Loňské připomínky ke zprávě byly ohledně digitalizace souborů písemně tazatelům zodpovězeny. Moje připomínka pak k rozšíření činnosti ústavu ke studiu doby okupace v letech 1939 – 45 byla akceptována. Pozitivnější vývoj Ústavu pro studium totalitních režimů lze vyjádřit slovy ředitele pana Hermana, že, cituji: "Výroční zpráva za rok 2011, kterou vám předložíme zhruba za rok, již bude formována s vědomím plné odpovědnosti za celou instituci, přičemž v ní budou zachyceny veškeré realizované kvalitativní změny." Zatím děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane zpravodaji. Pan senátor Petr Bratský jako zpravodaj výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice chce rovněž promluvit. Prosím.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji, pane místopředsedo, vážená paní Kavalírová, vážené kolegyně, kolegové, po precizní zpravodajské zprávě už nemám téměř co dodat, takže děkuji panu senátorovi Nenutilovi, že to odpracoval za nás oba.

Jen bych doplnil možná pár čísel, a to je, co se týká hospodaření, což jediné snad nezaznělo. Archiv hospodařil s rozpočtem ve výši 72 859 000,-, ale celkové čerpání dosáhlo jenom 67 960 030,- korun a rozpočet ústavu byl schválen ve výši 163 741 000,- a bylo utraceno o 8 298 850,- méně, což by mělo vyvolat pochvalu. Já osobně se ale domnívám, že pokud by byly tyto finance využitelné např. na tolik potřebnou digitalizaci tisků, tak by mně osobně to vůbec nevadilo. Zpravodajské zprávy jste vyslechli a usnesení máte před sebou na stole. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Já vám také děkuji, pane kolego, a otevírám rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím. (Z místa se hlásí senátor Dienstbier.) Pan kolega Dienstbier se hlásí, rukou to stačí, a teď už i přes techniku. Prosím.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, chtěl bych říci, že vystupuji na základě podnětu, který jsem dostal poměrně na poslední chvíli, proto jsem tyto věci nevznesl už na jednání ÚPV, kde jme zprávu ústavu projednávali.

Ústav vznikl za poměrně sporných okolností, je podle mého názoru značně pochybné, pokud státní instituce má zkoumat historii, protože ta by měla být ponechána svobodnému bádání bez jakýchkoli státních zásahů. Nicméně jedním z důvodů nebo z argumentů, jak by měl ústav fungovat, je, že by měl umožnit otevřené bádání o nedávné minulosti, jejích problematických stránkách, a měl by umožnit i otevřený přístup ke zdrojům k bádání o této minulosti.

Chtěl bych tady zmínit, že činností ústavu se zabýval jeden z našich výborů, a to VVVK dne 20. dubna letošního roku, a svým 50. usnesením k této věci zkonstatoval, že pokládá za rozhodující, aby činnost ústavu byla maximálně otevřená, nezávislá, oproštěná od jakýchkoli politických či jiných úzce zájmových vlivů. Dále se usnesl, že doporučuje radě ÚSTR na základě vyslechnutých skutečností zvážit změnu jednacího řádu rady ÚSTR tak, aby jednání rady byla veřejná a aby zvukový záznam pořizování z jednání rady byl v zájmu transparentnosti archivován.

K tomu tady mám zápis ze 47. jednání rady Ústavu pro studium totalitních režimů, který se této věci týká, a na tomto jednání rada ústavu rozhodla, že jednání rady nebudou veřejná, v poměru 5 proti, 1 pro a 1 se zdržel. Zvukový záznam z jednání rady, který do té doby byl pořizován, takže nebude uchováván, a za třetí že zvukový záznam z jednání nadále nebude vůbec pořizován.

Tedy na výzvu jednoho z našich výborů k větší transparentnosti rada ÚSTR rozhodla o své další uzavřenosti , a dokonce rozhodla o likvidaci do té doby pořízených zvukových záznamů a o nepořizování dalších. Kromě toho, že se domnívám, že se jedná i o archiválie, myslím tím zvukové záznamy, s nimiž nakládání upravuje zákon a jejich likvidace v tomto smyslu byla zcela jednoznačně protizákonná, tak to nesvědčí ani o příliš velké transparentnosti jednání rady ÚSTR.

Je otázka, co vlastně rada chce skrývat před veřejností, protože rada zastupuje veřejnost při rozhodování ve věcích ústavu, a na toto bych rád slyšel poměrně přesvědčivé vysvětlení, proč rada takto postupovala.

Dostal jsem několik dalších znepokojujících informací, např. jedna z nich, ta možná není až tak zásadní, že ústav pořádá celou řadu odborných seminářů a besed. Z těchto besed je pořizován zvukový i obrazový záznam, ovšem tyto věci nejsou nijak zpřístupňovány, přestože by mělo být zájmem ústavu alespoň podle jím deklarovaných záměrů, aby takovéto věci byly, a dnes to není technicky nijak složité, dálkovým přístupem přes internetové stránky lidem dostupné. Pokud se tedy mají o minulosti dozvídat a svobodně posuzovat nebo si utvářet svůj názor na minulost.

To, co je však ještě více znepokojující, že údajně dochází k zásahům do čehosi, co si vyhledám přesně, jak se jmenuje, abych se nespletl – elektronická databáze k archivní pomůcce svazkové agendy, která je zveřejněná na internetových stránkách Archivu. To jsou ty digitalizované registry svazků, kde na každé řádce je jedna osoba se specifikací, v jaké kategorii byla registrována v těchto registrech svazků. A podle mé informace ovšem někteří lidé z této databáze byli vyňati. Tzn. tato databáze údajně není zveřejněna v kompletní podobě. Údajně dochází ze strany – a teď nevím, kterých pracovníků ústavu – do zásahů, že z nějakých důvodů nějaké osoby jsou vyřazovány.

K tomu bych chtěl také informaci, zdali je to pravda? A v případě, že to pravda je, tak proč k něčemu takovému dochází? Protože pak by se jednalo o zcela jednou manipulaci s historickými fakty, pokud vůbec připustím, že zkoumání registrů svazků v této podobě je historickým bádáním.

Pak bych požádal také o informaci k pracovním sporům, které vede Ústav pro studium totalitních režimů. Údajně jich je celá řada. Pokud Ústav vede řadu ústavně právních sporů, je-li to tedy pravda, tak to asi také má určitou vypovídací hodnotu o tom, jak ústav funguje.

Pak jsem rovněž dostal informaci, že jedno z pracovišť Archivu bezpečnostních složek je v současné době bez ostrahy a bez jakéhokoli zabezpečení. Chtěl bych proto požádat o informaci, zda takové pracoviště je. A případně, je-li toto pravda, proč není chráněno. Protože jsou tam uložena poměrně citlivá data, která jsou zároveň také archiváliemi, a nějak by se s nimi náležitě mělo nakládat.

Pak další poznámka je, že údajně za 4 roky existence Ústavu a Archivu nebyly zveřejněny elektronické databáze pojednávající o spravovaných archiváliích, a elektronická badatelna naskenovaných materiálů. Takže bych požádal i o komentář k této skutečnosti. Je-li to tak, proč tomu tak je?

A pak ještě jeden dotaz. Zdali dal Ústav za dobu své existence, případně Archiv, jakýkoli podklad Úřadu dokumentace a vyšetřování Policie ČR k dalšímu posouzení. To znamená, jestli výstupem činnosti Ústavu byly i takovéto podněty, a případně kolik, jestli vůbec nějaké.

A pro případ, že by nepřišly uspokojivé odpovědi na tyto dotazy, tak si myslím, že by Senát neměl brát správu Ústavu na vědomí. A to přinejmenším do doby, než takové odpovědi budou dány. Ale ten návrh je závislý ještě na odpovědích, zdali v uspokojivé podobě přijdou či nikoliv. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore. Slovo má pan senátor Tomáš Grulich.

Senátor Tomáš Grulich:  Dámy a pánové, bylo zjevně vidět, že kolega tyto materiály nečetl, ani se snad v Ústavu nebyl podívat. Ale zřejmě se snad řídí tedy pravděpodobně jinými věcmi, a dostal informace od někoho, a sám je nedokáže ani řádně interpretovat. Docela by bylo vhodné, kdybychom si udělali srovnání s obdobnými institucemi. Já si myslím, že obdobné instituce jsou.

Začnu tím, že pan kolega říkal, že je to státní instituce, která se zabývá dějinami, a že je to vůbec pochybné. Všechny vysoké školy jsou státní instituce. Státní institucí jsou všechna muzea. Státní institucí je i Česká akademie věd, její Historický ústav i Ústav pro soudobé dějiny. Všechny tyto ústavy se zabývají dějinami a jsou státem placeny, stejně jako Ústav pro studium totalitních režimů. To jenom na okraj.

Kdybyste si otevřel např. stránky Ústavu pro soudobé dějiny, který bychom mohli s tímto ústavem srovnávat, tak tam také nenajdete žádné informace o tom, jak zasedala vědecká rada tohoto ústavu i rada ředitele tohoto ústavu, o čem jednala. Jsou tam samozřejmě zápisy, ale nejsou tam doslovné zápisy. Já jsem za své čtyřicetileté praxe historika pracujícího v těchto ústavech nezažil, aby někdo zaznamenával zvukové záznamy z jednání těchto poradních orgánů, a ještě je zachovával. Mám dojem, že otázky, které zde zazněly, směřují úplně k něčemu jinému, než k práci Ústavu jako takovému.

Já bych měl jenom ještě několik drobných informací. Nebudu odpovídat na tyto otázky. Jsou technického rázu a připadají spíše tedy panu řediteli nebo paní předsedkyni Ústavu pro studium totalitních režimů. Kdybyste si srovnali obdobný např. Ústav pro soudobé dějiny, který jsem zde zmiňoval, a zde Ústav pro studium totalitních režimů, zjistíte, že aktivity Ústavu, o kterém dnes hovoříme, je daleko větším a širším, a má daleko větší dopad a daleko širší poslání, než je tomu u Ústavu Akademie věd. Ústav Akademie věd se zabývá skutečně jenom tou badatelskou činností, kdežto Ústav pro studium totalitních režimů nejen, že obhospodařuje ještě velmi bohatý archiv, snaží se tento archiv zpřístupnit veřejnosti, a zpřístupnění té veřejnosti, když se podíváte, tak tam přišlo 2257 badatelů během tohoto roku. Podívejte se na jiné archivy, kolik tam přichází badatelů. To je řádově desetkrát tolik, než je tomu tady u tohoto Ústavu.

Další věc, kterou bych velmi rád podtrhl, jsou vzdělávací programy. Často slyším jak v médiích, nebo v rádiu, televizi, popřípadě čtu v médiích tištěných, že jsou problémy s výukou moderních dějin. Já si myslím, že je to již klišé, které je velmi hrubé. Protože např. Ústav pro studium totalitních režimů má zvláštní oddělení, které se zabývá metodikou výuky dějin na školách, spolupracuje se školami, vypracovává metodické podklady, pořádá semináře pro učitele i pro děti. Pořádá soutěže pro děti, školní filmové projekce, semináře pro veřejnost – že nejsou semináře pro veřejnost? Tak ať tam ta veřejnost jde, když chce na ten seminář přijít. Já si myslím, že nemusí být někde na webu záznam z tohoto semináře. Já na ty semináře chodím, pokud mám čas, nikoho z tohoto ctěného sboru jsem tam nikdy neviděl.

Já vám děkuji za pozornost, a samozřejmě chci, aby tento materiál byl schválen.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má pan senátor Petr Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji za udělené slovo. Já osobně jsem fandil Standovi Pencovi v jeho soukromém boji s Ústavem pro studium totalitních režimů, a sám jsem projednal některé jeho podněty osobně s panem ředitelem Hermanem. A nalezl jsem velmi pozitivní odezvu a v řadě věcí došlo určitě k posunům. Nicméně zaznělo od pana kolegy Dienstbiera několik dalších věcí. A to například o pracovněprávních sporech.

Na našem výboru padl tento dotaz a dozvěděli jsme se, že existuje v současné době pouze jeden a možná u dvou dalších lze očekávat, že si to některé osoby ještě mohou rozmyslet a případně vznést nějaký pracovněprávní spor, který zatím ještě ale neexistuje, čili na takovou instituci s takovým počtem zaměstnanců mi nepřipadá, že by to bylo přehnané číslo, které by stálo za pozornost.

Probíráme výroční zprávu a já se domnívám, že jak kolega Nenutil, tak já jsme se snažili Senátu v podstatě ozřejmit, že se jedná o zprávu, která vychází z právního rámce, který pro takovéto zprávy máme, a bylo by myslím nedůstojné Senátu, aby ji nevzal na vědomí.

Tyto zprávy se neberou na vědomí z jediného důvodu, pokud zpráva obsahuje neúplné nebo dokonce zkreslující informace, které jsou prokázány. K tomu v tomto případě určitě nedochází a opravdu znovu říkám, Senátu by asi bylo nedůstojné, kdybychom ji nevzali na vědomí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, slovo má pan senátor Marcel Chládek.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji, pane předsedající, nechtěl jsem původně k tomuto bodu vystupovat, ale když tady jsem slyšel svoje předřečníky, tak mi to nedalo a musel jsem vystoupit z jednoho prostého důvodu, protože jsme jeden problém, který se týkal tohoto ústavu, probírali na výboru. Tady se hovořilo o nahrávkách. Jedna z těch nahrávek tam byla puštěná. Moji kolegové z pravicového spektra v té době samozřejmě v němém úžasu mlčeli, protože tam zaznívaly z úst čelního představitele tohoto ústavu výroky, které já jsem přirovnal spíše k výrokům v 50. letech nějakého představitele totalitního režimu. Tam zaznívaly výroky například už dnes zde zmiňovaného Stanislava Pence, že to je podvratný živel, výroky, jak je možné, jak dlouho budeme poslouchat takové živly, jako je Stanislav Penc nebo pan Pithart – to tam přímo prosím, zaznělo. Já jsem se proti tomu výrazně ohradil a byl bych velice rád, protože tyto výroky nebyly vysvětleny na výboru, aby byly vysvětleny tady na plénu. A pokud čelný představitel tohoto ústavu hovoří na veřejném zasedání tohoto ctěného ústavu o tom, ať se vrátí Stanislav Penc ke kozám, tak dobrá, to nechám bez komentáře, ale aby osočoval místopředsedu Senátu těmito výroky, tak k tomu mlčet nemohu.

Já si myslím, že dotazy, které tady měl kolega senátor Dienstbier, jsou zcela legitimní, a pokud je všechno v naprostém pořádku, tak nevidím důvod, proč by nemohly být zodpovězeny. Od toho tady snad jsme a od toho to projednáváme, protože to je jeden z našich úkolů, který tady máme dělat. Já se divím tomu, proč hovoříme o tom, že v podstatě tady nemůžeme ani položit žádný dotaz. A znovu opakuji, že bych velice rád znal odpovědi, které jsme se nedozvěděli na výboru, a kolegové, kteří jsou ze školského výboru, tak si dobře pamatují, co tam zaznívalo a co tam na té nahrávce bylo.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, slovo má pan senátor Karel Šebek.

Senátor Karel Šebek:  Vážená paní doktorko, vážený pane předsedající, přiznám se, že nemám nastudovanou zřizovací listinu ani jednací řád Ústavu pro studium totalitních režimů, ale použiji zde jistou analogii z prostředí, které dobře znám, z prostředí zákona o obcích a zákona o krajském zřízení, kde je vždy uvedeno, že jednání rady jsou neveřejná, zveřejňuje se pouze výsledný zápis. Z toho, jak jednání rady probíhají, vím, že se tam probírají velmi otevřená sdělení, která nejsou určena veřejnosti, protože by mohla zakládat třeba střet s ochranou osobních údajů, a tyto údaje tam musí zaznít proto, aby rozhodnutí rady bylo kvalifikované, a to se potom zveřejní. Nemám tedy pocit, že ta výtka, že jednání a zápisy z rady Ústavu pro studium totalitních režimů nejsou zveřejňovány z důvodu jakési kabinetní politiky - myslím si, že je to běžná praxe, a zkušenost z činnosti všech ostatních institucí. Považuji tuto námitku za nemístnou a se vším ostatním, co tady řekl pan Grulich, se plně ztotožňuji. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, kolega Šebek byl zatím poslední přihlášený. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Nikdo. Rozpravu končím. Ptám se paní navrhovatelky, chce-li se k rozpravě vyjádřit. Ano, paní předsedkyně Kavalírová se chce vyslovit. Prosím.

Naděžda Kavalírová:  Všechny připomínky, které tady zazněly, jsem si zaznamenala. Budu doufat, že je dostanu i v písemné podobě. Nepodceňuji žádnou myšlenku, která tady byla, a budeme se jí zabývat odpoledne. Máme zasedání rady, a jestli sedmičlenná rada usoudí, že je třeba na některé připomínky, které tady zazněly, odpovědět, tak určitě v písemné podobě rada s podpisem ředitele se k tomu vyjádří. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám a prosím pana zpravodaje garančního výboru, aby zhodnotil průběh rozpravy a přednesl návrh usnesení, abychom mohli pak přistoupit k hlasování.

Senátor Miroslav Nenutil:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, omezím se pouze na konstatování, že v diskuzi vystoupilo pět senátorů a s obecným tvrzením a konstatováním, že všechny dotazy, požadavky a náměty jsou na této půdě zcela legitimní. Osobně mohu říci, že dotazy, které tady během diskuze padly, projednám s ředitelem ústavu, panem Hermanem.

A nyní samozřejmě vás seznámím s usnesením ústavněprávního výboru. Během diskuze padly dvě zmínky na možnou odchylku od navrhovaných usnesení, ovšem všechna byla navržena formou: myslím, že by mohlo být, nebo chci, aby usnesení takové nějaké bylo. Ani v jednom případě nepadl konkrétní návrh. Proto se prostřednictvím pana místopředsedy ptám, jestli z vystoupení pana senátora Dienstbiera vyznívá, že dává protinávrh, aby se usnesení nevzalo na vědomí. A z vystoupení pana senátor Grulicha zase vyznívá, že chce, aby se schválilo.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Takže já jsem přeslechl – je jeden návrh. Je jeden návrh na to, abychom vyslovili souhlas – nebo abychom vzali na vědomí, ano.

Senátor Miroslav Nenutil:  Zatím dle mého soudu oficiálně padl pouze návrh z výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. A já vás teď seznámím s návrhem usnesení ústavněprávního výboru. A tak zároveň učiním.

Výbor po úvodním slově místopředsedkyně, senátorky Dagmar Zvěřinové, po odůvodnění dr. Naděždou Kavalírovou, předsedkyní rady Ústavu pro studium totalitních režimů a Mgr. Danielem Hermanem, ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů, po mé zpravodajské zprávě doporučuje Senátu Parlamentu ČR výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2010 vzít na vědomí, určuje zpravodajem mne.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, budeme vzápětí hlasovat. Faktická, která se...

Senátor Jiří Dienstbier:  Jen upozorňuji, že jsem navrhl nevzít na vědomí, pokud nedostaneme uspokojivé odpovědi. A konstatuji, že jsme nedostali žádné odpovědi.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Takže – ale je to návrh procedurální. Projevíte svůj názor hlasováním o návrhu, který už byl přednesen. Já vám děkuji. Takže po znělce budeme hlasovat.

Hlasujeme o návrhu usnesení, kterým Senát Parlamentu ČR vezme na vědomí výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2010. O tomto návrhu zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce.

Konstatuji, že návrh nebyl přijat. Byl, byl. Registrováno bylo 58, kvorum bylo 30, pro 34, proti nebyl nikdo.

Takže návrh byl přijat, a tím projednávání tohoto bodu skončilo. Děkujeme paní předsedkyni rady, děkuji zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu.

Dále projednáváme bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 179

(K řečnickému pultu přistupuje paní dr. Kavalírová) Paní předsedkyně nás chce oslovit. Prosím, abyste se ztišili.

Naděžda Kavalírová:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Já vám děkuji za výsledek, který zazněl, a doufám, když dá pánbůh, že za rok se tady sejdeme, že zpráva o činnosti ústavu bude ještě perfektnější a nebude tady z vašich řad možná nikdo, kdo by ji zpochybnil. Přeji vaší práci hodně zdaru. A děkuji, že jste mě vyslechli.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkujeme, na shledanou za rok, paní předsedkyně.

Návrh, který jsem před chvíli přečetl, jste obdrželi jako senátní tisk číslo 179. Návrh uvede paní poslankyně Jana Drastichová jako navrhovatelka. Máte prosím slovo, paní poslankyně.

Poslankyně Jana Drastichová:  Děkuji, pane předsedající. Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych vám představil návrh novely školského zákona, jehož účelem je odložit zavedení povinné třetí zkoušky ve společné části maturity.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Prosím, kdybyste mohla mluvit trošku hlasitěji.

Poslankyně Jana Drastichová:  Dobře. V loňském školním roce konali studenti v rámci společné části maturity povinně dvě zkoušky, a to z českého jazyka a literatury a buď z cizího jazyka nebo matematiky. Volba mezi těmito dvěma předměty byla na tom kterém studentovi. Omezilo to přechodné ustanovení, které odložilo konání třetí povinné zkoušky na rok 2011 až 2012, a zároveň umožnilo změnění volby mezi cizím jazykem a matematikou. V letošním školním roce už mají studenti povinně maturovat z českého jazyka a literatury a z cizího jazyka, to znamená bez možnosti výběru mezi ním a matematikou. Navíc má přibýt ještě třetí zkouška podle výběru studenta, buď matematika nebo občansko a společenskovědní základ, případně informatika. Novela v původním návrhu měla zafixovat současnou strukturu na dva roky, tedy zafixovat počet povinných zkoušek společné části a volbu mezi cizím jazykem a matematikou. Návrh zákona odkládal konání třetí povinné zkoušky na školní rok 2013/ 2014 a do té doby ponechával studentům možnost volby mezi zkouškou z cizího jazyka a zkouškou z matematiky. Ve sněmovně byl odhlasován pozměňovací návrh, který tuto fixaci zkrátil na jeden rok, tedy do školního roku 2012/2013, a v této podobě vám byl předložen. Alespoň jednoletá fixace státní maturity je nutná z několika důvodů. Podle výsledků jarního a v současné chvíli už i podzimního termínu státní maturity nejsou nyní studenti středních odborných škol a učilišť připraveni v cizím jazyce tak, aby zkoušku úspěšně složili. Také na základě těchto výsledků je předpoklad, že by neúspěšnost v příštím roce ve zkoušce z cizího jazyka vzrostla z 10 % na 20 až 24 %. U středních odborných škol a učilišť by toto procento se mohlo zvýšit na 30 až 35 %. Účelem státní maturity není likvidace středních odborných škol a učilišť.

Druhým problémem je předmět informatika. U společné části maturity je jednotný standard, ale rozmanitost díky školním vzdělávacím programům ve výuce způsobila, že ne všichni jsou schopni na tento standard dosáhnout. Od chvíle, kdy tato novela probíhala prvním čtením ve sněmovně, uběhly zrovna dneska tři měsíce. A již v tuto chvíli probíhají debaty právě i v Poslanecké sněmovně o nových modelech maturity, o jejich zjednodušení, o omezení dílčích zkoušek ve společné části nebo zrušení úrovně obtížnosti. I z toho důvodu má smysl nyní zafixovat současnou podobu alespoň na jeden rok.

Proto se navrhuje novela § 185 odst. 9 a 26 školského zákona, která odloží zavedení třetí povinné zkoušky do praxe na školní rok 2012/2013. Také se prodlouží možnost nahrazení zkoušky z cizího jazyka zkouškou z matematiky. Budou ji moci využít též žáci, kteří mají řádně ukončit vzdělávání ve školním roce 2011/2012. Třetí povinnou zkoušku by tak skládali žáci, kteří mají řádně ukončit střední vzdělání ve školním roce 2012/2013, a dále žáci, kteří měli řádně ukončit vzdělání ve školním roce 2011/2012, pokud v roce 2013 konají maturitní zkoušku poprvé.

Z výše uvedených důvodů si vás dovoluji požádat, abyste tomuto návrhu vyslovili podporu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní navrhovatelko, a prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk číslo 179/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Marcel Chládek. A toho nyní prosím, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil. Prosím.

Senátor Marcel Chládek:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené senátorky, vážení senátoři.

Je to přesně tak, jak řekl pan předsedající, že školský výbor, pokud to mohu říct takhle zkráceně, tak nepřijal žádné usnesení. A ten hlavní důvod byl, že paní předkladatelka nebyla schopna argumentačně zcela jednoznačně vysvětlit, proč tento návrh do Senátu přichází a proč vlastně zastavuje systém státních maturit uprostřed.

Jistě si všichni dobře pamatujete, kdy jsme tady téměř přesně před rokem rozebírali státní maturitu jako takovou. Byla k tomu hojná diskuze, já předpokládám, že i dnes k tomu bude hojná diskuze, ale ty důvody, které uvedla paní předkladatelka i dnes, tak padly na výboru a nebyly dostatečně vysvětleny. Ba co víc, dokonce byly vyvráceny.

Vzhledem k tomu, že nechci ve zpravodajské zprávě hovořit o svých argumentech, tak se samozřejmě přihlásím do diskuse - a tam argumenty uvedu. Ale z tohoto důvodu nepřijal na své 14. schůzi výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice žádné usnesení. Návrh schválit nebyl přijat, protože hlasovali pouze tři senátoři a pět senátorů se zdrželo. Má osoba byla určena zpravodajem výboru, a tímto tuto zprávu končím.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore, prosím rovněž, abyste se rovněž posadil ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje, abychom podle § 107 jednacího řádu vyjádřili vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takovýto návrh nepodává, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil jako první pan senátor Marcel Chládek a má slovo.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji za slovo, pane předsedající, a teď se dostanu k těm argumentům. Paní předkladatelka tady uvedla dva případy a dva důvody, proč se zastavuje státní maturita uprostřed. Když pominu důvody, proč jsme chtěli, aby maturita jako taková nebyla vůbec spuštěna, já jsem to mimochodem přirovnával, jestli si vzpomínáte, k dupačkám, kdy 14 let příprav státních maturit mi připomíná situaci, kdy se vám narodí děcko, vy koupíte dupačky, a po těch 14 letech se rozhodnete, že ty dupačky tomu děcku navléknete. Ten pubescent samozřejmě je už příliš velký, ty dupačky mu nejsou a my ho ještě mlátíme za to, že mu ty dupačky nejsou. Na to mi zde přítomná paní poslankyně odpověděla na výboru Poslanecké sněmovny, že teď přišel nový tatínek, pravděpodobně tím myslela pana ministra Dobeše, a tatínek koupil kalhoty, takže se s tím musíme smířit.

Já jsem se s tím tedy smířil, ale nyní přicházejí se záplatou na tyto kalhoty a já si myslím, že to není jediná díra státních maturit. Mimochodem ty argumenty, které padly tady v Senátu, a já jsem velmi rád, že jsme tady byli velmi rozvážní, se potvrdily. Je to předražený administrativní moloch a já se ani nebojím říci, že to je jeden velký tunel. Státní maturity každý rok budou stát něco mezi 200 až 250 miliony Kč a my v podstatě to tady zastavujeme někde uprostřed. Mimochodem něco přes jednu miliardu už stály. A jako důvod uvedla paní poslankyně na jednání výboru, že chtějí uhasit požár. Ale já se ptám, kdo ten požár zapálil. Vždyť jsme všichni věděli, že to je nesmyslně nastaveno, předraženo, že některé otázky jsou velmi zvláštní i zavádějící, padlo to tu několikrát, tak se k tomu vracet nebudu, a je potřeba toho žháře označit. Já už jsem řekl paní poslankyni, že ten žhář je ministr Dobeš. Ministr Dobeš je jako malý kluk, který sedí ve stohu se zápalkami. Možná by bylo mnohem jednodušší, než hasit požár, mu ty zápalky sebrat.

Paní poslankyně tady hovořila o informatice. Já se s tím naprosto nemůžu ztotožnit a neslyšel jsem žádný argument, který by potvrdil to, co říkala. Jak můžeme na středních školách učit informatiku, když tam podle argumentu, který padl také na výboru, nejsou počítače. Já si nedovedu představit, že by se někdo přihlásil ke státní maturitě z informatiky, aniž by ten předmět měl. A pokud je povolen tento předmět na škole, tak samozřejmě musí mít nějaké vybavení. Takže já si nemyslím, že toto je ten pravý důvod.

Další důvod byl jazyk. U toho mě pobavil i pan náměstek ministra školství Němec, který řekl "ano, je to pravda", protože jsem se ptal paní poslankyně, ta uvedla argument jako dnes, "my jsme zjistili", když jsem se ptal, kdo to je "my jsme zjistili", pro mě je to taková určitá pofidérní skupina, která to zjistila, "že úroveň jazyka na středních školách je velmi slabá. A z toho důvodu nemůžeme chtít, aby maturant měl povinnou zkoušku z cizího jazyka.". To je tedy ta vyšší úroveň maturity, o které hovoříme, v dnešní době bez cizího jazyka! Samozřejmě argument bude, že je mezi volitelnými. Já si myslím, že správná maturita má cizí jazyk mít jako jeden z povinných předmětů.

Mimochodem přečtu vám úryvek z tisku. Kromě jiného v tomto úryvku je napsáno, že jazyková výuka se na základních a středních školách zvyšuje. Neřekl jsem to já, ale řekl to zmiňovaný pan náměstek ministra školství Ladislav Němec, který, když jsem mu přečetl tuto informaci, tak odpověděl, že to je vytrženo z kontextu. Je vytrženo z kontextu, a ta věta takto zazněla, ale zazněla při jiném důvodu, když ministerstvo školství obhajovalo, proč už v pomaturitním jazykovém studiu nebude student mít statut studenta a další zvýhodnění, která s tím byla spojená. A jeden z důvodů, který ministerstvo uvedl, bylo, že se zlepšila jazyková výuka na středních školách. Takže jaký je tedy argument, že jazyk nemá být u státní maturity, když se jeden týden hovoří o tom, že se výuka zlepšila, druhý týden, že se nezlepšila. Mimochodem když pan ministr prezentoval státní maturity, výsledky státních maturit, tak právě anglický jazyk byl jeden z jazyků, který patřil mezi dobře hodnocený a patřil i mezi zkoušku, která nebyla zhodnocena ministerstvem jako neúspěšná. Ano, jako neúspěšná byla hodnocena státní maturita z němčiny.

Já si totiž myslím, že ty důvody jsou úplně jiné. Ten důvod je, ne že studenti a učitelé a ředitelé škol jsou nepřipraveni na státní maturitu, ale že se potvrdilo to, co jsme tady v Senátu říkali. Ministerstvo školství; a CERMAT, není připraven na administraci státní maturity a teď se lekli a myslí si, že to zastaví někde uprostřed a budou tvrdit, že to je z jiného důvodu. Pravý důvod, a je zapotřebí to tady říci, pravý důvod je ten, aby se zastavila státní maturita uprostřed proto, že to nestihnou a neumějí administrovat efektivně a pořádně.

A důvod, proč se státní maturita spustila je ten, čím jsem začal. Ten důvod je, aby se prošustrovaly stovky milionů korun do kapes soukromých firem. Pan ministr školství tady hovoří o tom, například při sexuální výchově, proč nechce, aby sexuální výchova byla na školách, respektive, že nechce, aby měla důraz na základních a středních školách – jako jeden z důvodů uvedl, aby nešly finanční prostředky do kapes soukromých firem. Nevím, o čem hovořil. Možná pravděpodobně o výrobcích kondomů. Ale tady právě jsou věci pro mě naprosto nepřijatelné, kdy nejenom u státní maturity, ale i u jiných případů je plýtváno stovkami milionů Kč, a ty miliony korun jdou právě do kapes soukromých firem, aniž by z toho byl nějaký efekt.

Jak je možné, já chci, aby to tady zaznělo na půdě Parlamentu, jak je možné, že někdo podepíše nevypověditelnou smlouvu na čtyři roky pro různé stěhovací firmy, pro firmy, které zabezpečují logistiku ještě před tím, než maturita vůbec byla spuštěna. Na čtyři roky nevypověditelná smlouva, aniž jsme viděli, jestli to umějí pořádně udělat nebo neumějí to pořádně udělat. A při generálce jsme viděli, že to tak dobře udělat neuměly. Další příklady bych mohl uvádět, to jenom pro ilustraci. Už před dvěma měsíci jsem upozorňoval na další plýtvání – například 250 milionů na inkluzivní vzdělávání - na studie, které bude zpracovávat nějaká soukromá společnost, a tyto studie leží na ministerstvu školství už dávno zpracované. 99 milionů za externí služby právníkům, 140 milionů za testování žáků 5. a 9. tříd – mimochodem tak zvaná státní maturita nás v budoucnu jako stát bude stát stovky, stovky milionů. A tak bych mohl pokračovat. Mimochodem dnes ráno, když jsem jel sem do Senátu kolem ministerstva školství, tak asi i tam si to uvědomili a už sem dávají cedulku s nápisem U snědeného krámu.

Já se ptám, jak dlouho budeme přihlížet nečinně k tomu, že v podstatě dochází k tunelování finančních prostředků bez jakéhokoli efektu v oblasti školství.

Co se týká státní maturity, je tam ještě jeden zajímavý moment. Ten zajímavý moment si každý z vás může přečíst u legislativní připomínky. Legislativa jednoznačně upozorňuje na jednu z možností, kdy dojde k nerovnému postavení studentů právě tímto zamrazením státní maturity, kdy například u studenta dlouhodobě nemocného může dojít k tomu, že díky té dlouhodobé nemoci může dojít k jeho jednoznačnému znevýhodnění. Proto prosím pěkně, abyste se podívali na stanovisko legislativy.

V závěru mi dovolte říci poslední větu, která se týká našeho rozhodování. Jako většinou tady stojíme v Senátu mezi rozhodnutím, jestli zvolíme špatné nebo ještě horší rozhodnutí. A mě už to opravdu nebaví. Protože dnes, když pustíme ten návrh, tak samozřejmě nebude státní maturita s povinným cizím jazykem, ale zároveň, když to nepustíme, tak budeme kritizováni za to, že chudáci studenti, ale i učitelé nevědí, z čeho se bude maturovat. A takto je to, vážení, vždy. My jsme v situaci, kdy se nemůžeme svobodně rozhodnout, protože jsme tlačeni různými návrhy z Poslanecké sněmovny. Já pevně věřím a pevně doufám, že ty důvody jsou opravdu takové, jaké uvedla paní poslankyně, a že ty důvody nejsou jiné, jak psaly o panu ministrovi včerejší noviny. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má paní senátorka Dagmar Terelmešová. Prosím.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, vážená paní poslankyně, můj předřečník hovořil vlastně o státních maturitách v obecné rovině. Já bych ráda hovořila prakticky, a to z pozice matky letošní maturantky. Jak tedy probíhala vlastně letošní státní maturita?

Nejdříve budu hovořit o pedagogickém lyceu, konkrétně to znamená jakoby odborná, částečně odborná škola, probíhala praktická zkouška maturitní a potom probíhala ústní část. Mezitím přijímačky na vysokou školu. To znamená, že studenti se zároveň připravovali na ústní maturitu a zároveň se připravovali na přijímací zkoušky na vysoké školy. Když se ty zkoušky podařily, zůstávali v nejistotě, protože jej čekala samozřejmě ještě část písemná. Takže se stalo, a stalo se to v mnoha případech, že ačkoli udělali přijímačky na vysoké školy, nepodařila se maturita v červnu. Bohužel, byla to zbytečná práce od těchto studentů, protože na podzim již bylo pozdě na to, když dodělali maturitu, aby na tuto vysokou školu nastoupili.

Státní maturity mi přišly jako hledání pořád něčeho nového, a už to tady také řekl předřečník, jako hledání stále něčeho nového za hodně peněz. Když si vzpomenu na svoji maturitu, a doufám, že asi většina z nás, nebo všichni z nás, tak vím, že témata byla vyhlašována rozhlasem a že ohledně písemné zkoušky to byla velice laciná záležitost, protože to bylo přímo z ministerstva školství, takže to nic nestálo. A k těmto tématům, to znamená k tématům všeobecným, byla přiřazena ještě témata odborná. A to je také problém. Odborná témata, na kterých se de facto mohli v té době chytat absolventi středních odborných škol a středních odborných učilišť s maturitou.

Pan ministr se zmínil o jakýchsi 30 % neúspěšnosti, nemám paměť na čísla, omlouvám se, jestli tomu bylo jinak, že pokud bude 30procentní neúspěšnost státních maturit, vzdá se své pozice ministra. Ono to asi bylo jenom 29, nevím, možná, když setrvává ve funkci. Já vím, že v těch odborných školách byla u maturit úspěšnost tak 40 – 50 %. Což je strašně málo. Lycea 70 – 80. Omlouvám se, že k tomu nedodávám výsledky z těch podzimních, protože tam samozřejmě také nějaká úspěšnost byla, ale co vím, tak co se týče jazyku, tak většinou ten, kdo to neudělal v červnu, neudělal to ani na podzim. Protože ti studenti na to nebyli připraveni.

Je to tím, že studijní plány v žádném případě nepřivedou připravené studenty ke státní maturitě. Je velký rozdíl mezi studijním plánem gymnázia, studijním plánem střední odborné školy s maturitou a studijním plánem lyceí. A to je potom také zúročeno v úspěšnosti.

Kolik tedy ročníků studentů budou ještě pokusní králíci, jako byli letošní studenti, kdy oni v podstatě se na maturitu ty čtyři roky nepřipravovali. Oni přišli k maturitě a měli maturovat z něčeho úplně jiného, anebo pouze částečně z toho, co se učili. Já si myslím, že musíme mít nějaké svědomí, abychom si uvědomili, že bereme do rukou další generaci a další generace. Já nevím, nakolik je dobré teď ty maturity pozastavit, nebo pozastavit další vývoj maturit, ale v každém případě by se měl někdo zamyslet nad konceptem maturit jako celku.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko, o slovo se přihlásil senátor Stanislav Juránek.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážený pane předsedající, vážená paní předkladatelko, kolegyně a kolegové, já nebudu mluvit o maturitách jako celku, ale půjdu přímo k jádru této věci a zkusím říci, o co tady jde co nejstručněji.

Do této chvíle si mohli někteří student vybrat, jestli udělají maturitu z cizího jazyka nebo z matematiky. Ještě jednou to opakuji – z cizího jazyka nebo z matematiky. V tuto chvíli mají před sebou na začátku školního roku, že budou povinně maturovat z cizího jazyka. Já řeknu natvrdo – prostě ten student se nemůže naučit od září tohoto roku, když s tím nepočítal, do příští maturity cizí jazyk. Já si troufnu říci, že se ho nenaučí ani za rok, jak to předpokládá tento zákon. A proto mám velkou prosbu, zapomeňme na to, že ty maturity jsou špatně a řekněme si, že tento zákon, který je nám předkládán, pouze pomůže těm, kteří v příštím roce mají maturovat z cizího jazyka, aby si mohli ještě jednou vybrat místo cizího jazyka matematiku. Proto ten zákon podpořme.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Slovo má pan senátor Petr Gawlas.

Senátor Petr Gawlas:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně a kolegové, já budu velice krátký.Nevím, jak probíhalo jednání na školském výboru, ale jelikož sám mám syna, který bude příští rok maturovat a 12 let jsem pracoval na učilišti jako pedagogický pracovník, vím, že učitelé i žáci by uvítali diskutovanou náběhovou fázi klidně i dva roky. Školy momentálně nejsou připraveny na plnou fázi maturit. Maturita není spravedlivá ke studentům středních odborných škol. Já myslím, že svým pojetím je určena spíš pro studenty gymnázií. Studenti i kantoři státní maturity hlasitě kritizovali, zadání byla chaotická, odpovědi v mnoha případech nejednoznačné. Já budu také hlasovat pro přijetí tohoto školského zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane kolego. Slovo má pan senátor Petr Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, vážená paní poslankyně, sám jsem sloužil v Poslanecké sněmovně osm let a věřte mi, že teď budu hovořit trošku z praxe. Paní poslankyně za to opravdu nemůže, ani její kolegové. Tam je takový institut, kterému se říká nosič vody a opravdu často funguje, a v dobrém slova smyslu často pomáhá ministerstvům v tom, aby obešla legislativní proces ve vládě a dostávala rychleji do procesu věci, které hoří.

A často je toho zneužíváno, ale často, jako v tomto případě, se snaží řešit situaci, která nastala, která je opravdu vážná, není jednoduchá.

Ani jeden z nás zde v sále určitě nevěří, že za rok se vylepší situace na školách ve výuce jazyků. To prostě není možné ani z časového hlediska, ale ani z hlediska obsazenosti těchto míst. Většina studentů filozofických fakult vůbec neodchází pracovat do škol, většina absolventů pedagogických vysokých škol neodchází pracovat do škol, odchází pracovat do soukromého sektoru, kde jsou mnohonásobně lépe zaplaceni, zvláště ti, kteří ovládají jeden, ale pokud možno i více jazyků. A tyto lidi dostat do našich škol, aby učili děti, jako například v Japonsku, je nesmírně obtížné.

Cizí jazyky učí často lidé bez vzdělání, s pedagogickým minimem, lidé, kteří například rok žili v Brazílii a učí portugalštinu. Tu samozřejmě nevyužijí děti při maturitách.

Já bych spíš očekával, že tento návrh doprovodí některé opatření, které bychom se měli z doprovodného slova dozvědět, opatření ministerstva, které bych nazval poučení z letošních maturit.

Mimochodem, byl tady seminář, bylo tady veřejné slyšení a tam nám ministerstvo školství opravdu nic nepředvedlo. Je tedy oprávněné a legitimní, že na půdě Senátu zaznívají některé dotazy, které už řekli prakticky všichni předřečníci a upozorňují na některé věci, a dělá to ostatně i řada poslankyň a poslanců, a řekl bych dokonce průřezově politickými stranami. Tady se opravdu v tomto případě většinou nejedná o politiku, ale o věcnou stránku věci.

Bylo by dobré, abychom se dozvěděli, jak ministerstvo školství bude reagovat v příštím maturitním roce, v roce 2012, například vůbec na systém seznámení s letošní maturitou, jestli opravdu i pro příští rok bude platit, že budou otázky rozvážet automobily po celé republice kvůli utajení, v době computerů a bankovního bankingu apod. Náklady si každý snadno spočte sám a úspory těchto nákladů. A pak kolega Chládek o tom hovořil, kolik maturity ročně stojí a co z toho jsou například tyto náklady, naprosto nesmyslné.

Domnívám se a na závěr bych vám chtěl doporučit, abych tuto věc vzali vážně a vyhověli přání skupiny poslanců, které je v podstatě přáním ministerstva školství, které tak vyjádřilo určitou bezradnost, abychom nevystavovali nejenom ty maturanty letošní ve čtvrtých ročnících, ale ani ty třeťáky a jejich rodiny a hlavně jejich učitele, kteří je mají učit, stresu z toho, na co a jak se mají připravovat. Ten jeden rok nemění vůbec nic. Ani čtyři roky by nezměnily nic, pokud by nebyly doprovázeny výraznými změnami. Ani čtyři roky by nestačily k tomu, aby učiliště a jiné typy škol dohonily gymnázia, a dokonce třeba některá prestižní gymnázia. Ani čtyři roky by nestačily na to, aby vysoké školy, třeba i dvoustupňovou maturitu, ten vyšší stupeň uznaly pro přijímací zkoušky.

Čekají nás tedy spíš důležitější změny přímo ve státních maturitách jako takových, a tato věc pouze odkládá o jeden rok nějaká řešení, která my budeme očekávat. A já říkám z tohoto místa, že pevně doufám, že aspoň do konce letošního roku se možná některá z nich dozvíme. Ale nejenom my tady v Senátu, především ti, kterých se týkají, tedy učitelé a žáci. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám. Pan senátor Jan Žaloudík se přihlásil a má slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, senátorky a senátoři, já mám vždycky velký problém hovořit k přítomnosti, protože jak mám pocit, že bych někoho třeba nějak zlobil v tom, co si připravil, nachystal a nějak mu kazil náladu, tak raději vždycky hovořím k minulosti nebo k budoucnosti. Z minulosti je to jisté a z budoucnosti jsou všecky ty úvahy natolik nejisté ... Ale zase člověk se nad budoucností musí zamýšlet.

Já velice vítám to, co tady řekl Petr Bratský, že jsou témata i nadstranická, dokonce si myslím, že i v životě drtivá většina, a že se jaksi neposunujeme. Tady bych plédoval za jednu věc. Jednak jsem žák, jsem absolvent gymnázia, a jednak jsem těch 30, 32 let musel konzumovat to, co ta gymnázia produkovala potom v přijímání na vysoké školy. A jednou z nadějí po změně režimu, jistě vítané, kdy, jak všichni víte, došlo k výraznému zkvalitnění, jsem čekal, že také dojde k výraznému zkvalitnění naší schopnosti domlouvat se v zahraničí, a to nejenom na úrovni profesorů na konferencích, ale i třeba řidičů trambusů, kteří se ptají na cestu, když couvají potom někde ve Štrasburku někam.

Já musím vyjít z toho, že tady už sice velice dlouhou dobu, už přes 20 let fungujeme jako nová demokracie a nějakých 300 let jsme trpěli pod Habsburky a v zásadě všichni mluvili velmi solidně německy. Potom neříkám, že to je zrovna hodné příkladu, ale i za těch 40 let se jaksi všichni chytali na tu ruštinu, teď zase by ji rádi mnozí uměli, už jenom z důvodů komerčních.

Myslím si, že je blízká doba, kdy by naši vzdělaní lidé, a zejména z obchodního sektoru, měli umět si hledat na internetu v čínštině, protože víte, jaký je čínský trh, ne proto, že by se chtěli domlouvat, ale proto, aby věděli, co si o nás povídají kluci a holky v Číně.

Já tedy vidím těžiště skutečně v jazycích. Vím, že se to nedá zlomit přes koleno za jeden den, ale jaksi jsme se posunuli spíš v 90. letech a teď jako bychom se malinko propadali. A úplně tedy vrchol nesmyslu je, jestli matematika nebo jazyk, a potom náhražkou za to informatika. Prosím vás, informatické nástroje nejsou obsah, to je nástroj, takže říkat buď matematiku nebo informatiku, tomu trošku nerozumím. Navíc v informatice máte i jazyk, takže znát nástroje je jistě dobře, ale myslím si, že trošku ucházíme od toho problému. Vím, že to tady tento návrh teď nezmění a že je to stres maturantů apod., ale, prosím vás, málo dbáme - a máme tady nadčasově na cosi dbát – na výuku jazyků a bez toho se nepohneme. Nedělejme si iluze, že čeština zní ve světě jinak než třeba finština.

Já osobně si tedy myslím, že návrat k tomu, že tady každý znal německy, že by tady každý mohl znát anglicky a že vlastně i každá paní uklízečka by měla umět hezky komunikovat v nějakém tom evropském jazyku, že bychom to měli zakládat. Ten signál je strašně důležitý od nás.

Včera tady bylo o kouření. Já samozřejmě vím, že bojujeme za mír, všichni víme, že mír nikdy nebude. Bojujeme proti zlodějně, víme, že všichni budou krást. Ale neznamená to, že bych měl říkat, že se krást má. Stejně tak říkáme, že se kouřit nemá, i když vím, že si tady spousta lidí půjde za chvilku zapálit.

Stejně tak je i signál, který musím dávat mladým, že prostě jazyky na prvním místě a povinnost maturanta znát nějaký světový jazyk, povinnost, a samozřejmě povinnost umět si ty věci spočítat.

Já pořád nerozumím koncepci ministerstva, skutečně rád bych tam někdy přišel na nějaký seminář, ne abych do toho mluvil, ale abych poslechl, co s tímto národem jaksi zamýšlejí v nejbližších letech. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. O slovo se přihlásil pan senátor Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně a kolegové, na úvod chci říci, že v podstatě téměř se vším, co říkal pan kolega Chládek, souhlasím. Ale zároveň souhlasím i s tím, co říkal pan kolega Juránek.

Tyto státní maturity, které proběhly, jednoznačně ukázaly, že zejména na našich čtyřletých učebních oborech s maturitou vyučujeme jazyk tak "kvalitně", že pokud ho dáme jako povinný, tak ti studenti neodmaturují. Neodmaturovali by ani příští rok, ani za dva roky. Z toho důvodu mě spíše překvapuje, že paní poslankyně navrhuje pouze jeden rok a ne dva. To je jedna věc, kterou nyní řešíme. Vlak jede dál a jakým způsobem se s tím máme vypořádat, je možná ještě důležitější než to, co dneska projednáváme, ale je na ministerstvu školství, aby přišlo konečně s nějakou rozumnou koncepcí. Já jsem v roce 1990 navrhoval, aby ČT 2 začala vysílat anglicky a aby se filmy přestaly dabovat. Nestalo se tak. Když jsme se dívali na Vídeň na Vysočině, tak jsme se postupně všichni téměř sami od sebe naučili německy. Je tedy potřeba najít nějaký lepší sofistikovanější způsob, ale sem s ním, protože kdo neumí aspoň jeden jediný světový jazyk, tak přestává být konkurenceschopným.

A proto navrhuji, aby předložený zákon byl schválen, a prosím, abychom tak učinili ne pro naše ministerstvo školství, ne pro CERMAT a další instituce, ale pro naše studenty, kteří mohou potom mít i pocit, že se k nim někdo chová aspoň trošku slušně a korektně.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore. A teď má slovo místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, paní senátorky, páni senátoři.

Já bych v prvé řadě se chtěla přihlásit k tomu, co řekl můj ctěný a vážený pan kolega Žaloudík, že je trochu Sophiina volba, jestli matematiku, nebo jazyk. Samozřejmě obojí vzdělaný člověk potřebuje, s obojím by se měl minimálně setkat a alespoň trošku vědět, o čem je řeč. Ale dovolím si to všechno dát ještě pod trošku jiný úhel pohledu.

Úspěch je podle moudrých především schopnost rozvíjet své silné stránky a využít příležitosti. Samozřejmě kromě jiného, jako je třeba silná vůle. My jsme jako Češi, Moravané, Slezané, jako tedy dnešní občané ČR, byli v historii průmyslově rozvinutým regionem. Naši žáci byli vždy dobří v matematice a v přírodních vědách. Naši schopnost našich techniků, našich vědců v technických a přírodovědných oborech je docela známá, a pořád se máme k čemu hlásit. To je prostě naše silná stránka. Respektive bohužel už možná dneska můžeme říkat byla. Ale věřme tomu, že pořád ještě je. Že ten potenciál zde je. Bohužel mezinárodní srovnání, ať už je to OECD nebo PISA, nám ukazují, že ten potenciál postupně ztrácíme. Naši žáci a studenti se z těch prvních příček žebříčků dostávají někam za půlku, a ještě níže. O technické obory na vysokých školách, byť mají perspektivu, byť firmy v situaci, kdy byla vysoká nezaměstnanost, hledaly technické pracovníky, hledaly inženýry, o tyto obory je velmi malý zájem.

A když se budete bavit s lidmi, kteří na českých vysokých technických školách učí, tak vám řeknou, že musí 1. ročník věnovat tomu, aby studenty, kteří jim tam přijdou ze středních škol, té matematice doučili, aby teprve mohli potom učit to, co na vysoké škole učit mají. Prostě vlastní vinou ztrácíme to, co bylo naší devizou. Přitom příležitostí pro budoucnost – chcete-li naší konkurenceschopností – je jedině naše schopnost spolupracovat, účastnit se na vývoji technologií, na technologickém rozvoji v rámci především evropských projektů. Ale tuto schopnost budeme mít jenom, budou-li naši lidé patřičně vzdělaní. A to jak tedy v té matematice, tak samozřejmě musí mít jazykové vybavení, protože bez toho fungovat také nemohou.

V oblastech, jako je např. energetika, pak máme dokonce schopnost a jsme neopomenutelnými partnery v rámci světového výzkumu. Kdyby bylo více času, docela ráda bych se někdy podělila o poznatky, které máme jak z Ústavu pro jaderný výzkum v Řeži do Prahy, tak z cesty do USA, o tom, že naši vědci jsou vyhledávanými partnery a je velký zájem o to, aby s nimi americká strana mohla spolupracovat. Celá oblast energetiky je pak příležitostí nejen pro vědu, ale i pro techniky a další profese, ve kterých se samozřejmě bez matematického základu neobejdou.

Možná by v této souvislosti stálo také za zváženou nejen umožnit maturitní zkoušku z matematiky, místo v této chvíli povinného jazyka, ale posílit hodinovou dotaci na matematiku možná v základních školách. Nevím, jestli víte, tyto hodinové dotace byly v průběhu času a s těmi školskými vzdělávacími programy sníženy. S tím, že byl dán prostor pro nejrůznější volitelné předměty. Nevím, jestli to byla správná cesta. Výsledky, které nám ukazují mezinárodní srovnání, nebyla to dobrá cesta. A to ani v matematice ani v českém jazyce. Měli bychom se tedy nad tím minimálně zamyslet a asi velmi rychle přijmout opatření.

Návrh v této chvíli je zde, jak o tom mluvil pan kolega Juránek. Byla v této chvíli volba se zavedením státních maturit, volba zmizela, a návrh, který máme na stole je umožnit ještě znovu tuto volbu. Já si myslím, že pro tuto chvíli bychom to řešení měli přijmout. Z těch širokých pohledů a z důvodů širokých souvislostí, které to má. Nemluvím tím proti znalosti jazyků. Přiznávám, že se s tím trápím sama dost dlouho. Ale jsem přesvědčená o tom, že zaprvé skutečně jazyk na tu maturitní úroveň, od garancí maturitního vysvědčení, skutečně za rok se naučit nedá. A zadruhé, že možná výuka praxí – tím, že mladí lidé cestují, tím, že se setkávají s dalšími mladými lidmi, je možná daleko efektivnější, jak to školské učení se.

Takže já bych se v této chvíli skutečně přimlouvala za to, abychom návrh, který zde máme, podpořili se všemi výhradami, které zde zazněly vzhledem k tomu zmrazení státních maturit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko. Slovo má pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo. Hezké za slovo, vážené paní senátorky, páni senátoři, paní poslankyně.

Asi se všichni shodneme na tom, že přepočítáváním peněz ještě nikdo nezbohatl, stejně tak jako, vážení, nikdo nepřibral. A stejně tak také opakovaným testováním, byť by bylo sebetvrdší, nikdo nezmoudřel. Ten problém není u té maturity, tam asi ten zákon podpoříme z důvodů, že studenti, kteří nastupovali do různých stupňů středních škol, počítají s tím, že tu maturitu udělají. A my tedy změkčíme kritéria tím, že umožníme a dáme větší prostor pro to, aby každý student v něčem alespoň obhájil středoškolskou úroveň znalostí, když ne v cizím jazyce, což považuji za velice důležité, tak to má udělat v matematice. Pravda je taková, že pořádná maturita by přece měla splňovat obě tyto podmínky.

Já ten zákon podpořím. Ale jenom s vědomím toho, že je to čas pro vytvoření naprosto nových kritérií pro maturitu. Pro diferenciaci středních odborných škol od těch všeobecných. A ti, kteří budou chtít mít maturitu, tak budou muset splňovat obě tyto podmínky. To myslím se asi na tom všichni shodneme. Přesto si myslím, že nelze udělat v průběhu vyjednávání prudký konec a přitvrdit kritéria. Viděli jsme, že poslední zkušenost nebyla zrovna potěšující. Ale nechť tedy ministerstvo školství přijde s novým návrhem diferenciace ve školství, tak aby byla naplněna opět odborná pracoviště. Protože nám nejvíc dneska chybí právě odborníci, chybí nám kvalitní řemeslníci. Kupodivu tito lidé dostanou velice rychle uplatnění na pracovním trhu, zatímco maturanti, kteří jsou a nejsou maturanty, takové uplatnění těžko nalézají. Na vysoké školy se často nedostanou a uplatnění v životě mají také obtížné. I pro ně to bude lepší. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. A o slovo se přihlásil pan senátor Karel Šebek.

Senátor Karel Šebek:  Vážený pane předsedající, paní poslankyně. Jakkoliv projednávaný návrh zákona má svoji logiku, otevírá znovu otázku smysluplnosti současného pojetí tzv. státních maturit. Chtěl bych tedy jen znovu připomenout, že pouhý akt státní maturity není smyslem a cílem celého středoškolského vzdělávacího procesu. Tím cílem musí být formování vůle a charakteru mladého člověka po celou dobu, kdy střední školu navštěvuje, otevření jeho obzoru a nastavení správného žebříčku jeho životních hodnot.

Dlužno říci, že středoškolští pedagogové to vesměs velmi dobře vědí. Pořádají proto pro své studenty nejrůznější soutěže v odborné činnosti, olympiády znalostí a mnohé další. Pokud mohou, zajišťují pro co nejlepší výuku cizích jazyků zahraniční cesty, praxe a výměnné pobyty pro své studenty. Nahrazují tak vlastní iniciativou to, co by mělo dělat ministerstvo školství, totiž mít logickou a správnou koncepci středoškolského vzdělávání. Tu bohužel v posledních letech ministerstvo školství nemá a nemělo. A ba co hůř, setrváváním na předraženém systému státních maturit mrhá finanční prostředky, které by měly putovat právě těm iniciativním a správným školám. Není přece smyslem a cílem státních maturit, abychom zjistili za miliardu korun, že nejlepší střední školou v České republice je PORG.

Myslím si tedy, že tato diskuse, kterou znovu otevřel předložený návrh zákona, který má svou logiku, má vést k tomu, že proces státních maturit není dokončen, že Senát se mu musí i nadále věnovat a tento dnešní bod se určitě vrátí a mohlo by to konečně směřovat k tomu, co potřebují střední školy a co potřebují naši studenti. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Zatím jako poslední se do rozpravy přihlásil pan senátor Vladimír Dryml, ale v této chvíli už není poslední.

Senátor Vladimír Dryml:  Pane předsedající, paní předkladatelko, vážené senátorky, vážení senátoři. Všichni víme, že maturita v této nešťastné, velmi nešťastné podobě je drahý špás nejen pro republiku, ale i pro každého občana, i pro řadu studentů a řadu rodičů, a je spojena také i s velkými stresy pro ty, kteří maturitu v této podobě neudělali. Vždyť maturita v této podobě je velmi syrová a nyní tady jsme před dalšími změnami.

Musíme si ale říci, že je to – a tady to také zaznělo – velký a významný byznys pro CERMAT. A je chybou Policie České republiky, která nepracuje tak, aby rozptýlila nebo objasnila vše, co se kolem CERMATu a zavádění státních maturit dělo, i ty nejasnosti kolem podivných smluv, které leží na ministerstvu školství. Ohlasy a vyhodnocení proběhlých maturit jak ze strany studentů, tak i rodičů, nevypovídají o příliš dobré práci CERMATu a ministerstva školství. Každý z nás by čekal, že přijde nějaké celkové zhodnocení a že přijde návrh řešení. Ale nic takového nemáme, jenom další kosmetickou změnu.

Bavíme se tady o cizím jazyku. Ono také záleží na tom, jaké parametry, a nejen pro cizí jazyk, se nastaví. Vždy totiž budou rozdíly mezi maturitami na gymnáziích a na středních odborných školách. Ono je to dáno i samotnou výukou. To je určité řešení a námět pro ministerstvo školství. Domnívám se, že by ministerstvo školství nežli různým privátním poradenským firmám mělo spíše naslouchat hlasům učitelů z praxe, kteří dobře cítí, že není vše v pořádku s výukou na českých školách.

Cizí jazyk pro budoucnost středoškoláků, kteří se chtějí pyšnit tím, že mají maturitu, je velmi nutný a zlepší jim to uplatnění nejen v celé společnosti, nejen v České republice, ale i v cizině, a to i směrem na východ a na západ, a je to neoddiskutovatelný fakt a je potřeba to připomenout.

Je velmi zvláštní, že Věci veřejné před zaváděním maturit nevěděly to, co je nám nyní prostřednictvím paní poslankyně předkládáno. Jde skutečně o odpovědný přístup k voličům, tak jak to před volbami rodičům slibovaly? Sliby se slibují a blázni se radují. Nyní jde o styl politiky pokus – omyl, tak pro Věci veřejné v poslední době typický, a bohužel na to doplácí naše mládež i jejich rodiče.

Dovolte mi ještě technickou poznámku na okraj. Mějte pod kontrolou svoje hlasovací karty při tomto hlasování.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám. Slovo má paní senátorka Jana Juřenčáková.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně a kolegové. Já jsem původně ani nemyslela, že budu vystupovat, ale v průběhu diskuse jsem si uvědomila, že v podstatě toto není politická věc, a jak už tu bylo řečeno, tady jde opravdu o ty studenty. A vrátila jsem se do minulosti, kdy se tehdy začínalo mluvit o povinných státních maturitách, a moje dvě děti, které jsou rok po sobě, se tehdy obávaly, že tu maturitu budou muset absolvovat. A každé dítě má nadání na něco jiného. Někdo je na jazyky, někdo je na matematiku a ono se to pak i v té maturitě projeví.

Syn, který maturoval povinně tehdy z jazyka, si vybral dobrovolně navíc matematiku, protože ho to bavilo, a dcera byla ráda, že z matematiky maturovat nemusí, protože i když ji měla s dobrými výsledky, tak ji moc nebavila. A výsledek, když zmaturovali oba z cizího jazyka, byl takový, že když by odjeli do zahraničí, tak by se nedomluvili. A aby se domluvili, tak muselo nastat to, že odjeli do zahraničí, odjeli tam proto, že sami chtěli, našli si na vysoké škole oba vždycky výměnný pobyt, kdy studovali v zahraničí, a výsledek byl takový, že se plynule rozmluvili až v zahraničí. Výsledek maturity nemluvil o ničem, měli sice maturitu úspěšnou, ale ta znalost nebyla.

A když letos státní maturity vypukly naostro a výsledky byly takové, jaké byly, a opravné maturity byly ještě daleko horší, tak jsem si říkala, co bych asi dělala, kdyby teď se to dotýkalo mých dětí, a v podstatě by mi přišlo domů dítě, můj student, který by řekl: Mami, já jsem nezmaturoval, protože jsem to nezvládl, buď na to nemá nebo ta škola na to nebyla tak připravena. A teď si uvědomte, co to pro toho studenta je. Je to vlastně ztracený rok života, protože když pan ministr řekl, že se tedy mohou rekvalifikovat, že mohou dělat různé věci, tak ty děti jsou takové bezprizorní, nebo jsou to už v podstatě dospělí lidé. Myslím si tedy, že dneska bychom se měli bez ohledu na to, jestli to někdo považuje za politickou věc nebo ne, rozhodovat hlavně v zájmu studentů.

Ono se to bude muset stejně nějakým způsobem vytřídit, tady tento zákon. Nemůžeme se na to dívat z pohledu těch milionů, miliard, které se do toho nalily. Já s tím taky nesouhlasím, ale situace je taková. Měli bychom se rozhodovat v zájmu našich studentů, našich dětí. Pro ně je důležité, jak se k tomu postavíme. Protože je to pro ně naděje, že ti, kteří tu maturitu neudělali nebo se jí bojí, že k ní půjdou a budou mít aspoň nějakou šanci.

Takže vás žádám, prosím vás, abyste také zvedli ruku pro tento návrh zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko. Zatím posledním je přihlášen pan senátor Chládek, jako senátor.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji, pane předsedající. Když poslouchám tuto plodnou diskusi, tak se mi chce říct, já jsem vám to říkal. Já jsem to říkal, že ten produkt, jak se jmenuje státní maturita, tak vůbec neměl spatřit světlo světa. Tady to vidíme. Tenhle pokus, který tady je, tak je v podstatě jenom pokus valit to před sebou, jako to zvířátko takovou tu kuličku, a stejně to nikam nepovede. Padlo tady několik plodných vět na téma, jak nám jde o to dobro studentů. Já se vsadím, že ti studenti, kteří tamhle sedí – předpokládám, že jsou to studenti, pravděpodobně střední školy – tak si vzpomenou na mě, že ještě jejich vnuci a vnučky budou slýchat plodné diskuse v Parlamentu ČR na téma státní maturity. Tady se bavíme 14, 15 let, všem nám jde o dobro studentů, učitelů. Mimochodem je to velmi ožehavé téma, vůbec celé školství, protože školství u nás rozumí v podstatě každý. Protože každý kdysi chodil do školy, a nebo minimálně zná někoho, kdo chodil do školy.

Já jsem měl před rokem takový příměr ke státní maturitě, a tady už to padlo, že to je takový teploměr, který vám měří teplotu, protože pan ministr Dobeš tady chodil a vykládal – školství je nemocné. On se zatím jako doktor nebo léčitel moc neprojevil, nic nevyléčil, ba možná pohřbí to naše školství. A já jsem tehdy použil výrok s teploměrem. Když máme těžce nemocného, tak jestli ten teploměr ho vyléčí? No nevyléčí, akorát budeme vědět, že zemře s vysokou teplotou. A ten teploměr, který tady máme, který se jmenuje státní maturita, tak je ještě ke všemu rozbitý.

A my si hrajeme na to, že ten rozbitý teploměr něco měří. Já souhlasím se všemi, tady, co jsme řekli, že v podstatě my nemáme jinou možnost, než to nějak pustit. Je otázka, jestli to pustíme přímým hlasováním a spojíme svoje jména s tímto návrhem, a nebo jestli to uděláme tak, že to necháme projít marnou lhůtou, protože nikdo tady nenavrhl zamítnout. Kde to ani v podstatě nelze.

A já bych byl velice rád, abychom si opravdu někdy sedli a zamysleli se vůbec nad koncepcí školství jako takového. Není možné si myslet, že učiliště dohoní gymnázia. A kdyby to tak bylo, tak bychom mohli mít jenom gymnázia. A neměli bychom střední odborné školy, neměli bychom učiliště. A já vždycky s oblibou pokládám jednu otázku, kterou si dovolím položit dnes i vám. Já se ptám: musí mít každý učeň maturitu? A všichni říkají: nemusí, nemusí. Možná je to pravda, ale ten systém máme nastavený tak, že musí. Protože když chce být dobrý kuchař mistrem, tak po něm chtějí maturitu. Když kominík koncesní listinu, kterou potřebuje pro svou živnost, chtějí po něm maturitu. Tak změňme ty zákony, ať nejsou takhle hloupě nastaveny, a pak netrapme studenty, jestli budou mít státní maturitu z informatiky, matematiky, cizího jazyka, nebo z čehokoli jiného.

Mimochodem mně se velmi líbilo vystoupení, škoda, že tady není, myslím, že to byl pan senátor Pospíšil, který vystoupil tehdy k maturitě a řekl, že by tu maturitu rozdával tím způsobem, že by sezval studenty na náměstí a vyhlásil jedním výrokem, všichni máte maturitu. A ono by to v podstatě bylo to samé. Protože ta státní maturita je takové ruské kolo. Když budete házet šipkami, a vůbec se na ni nebudete připravovat, a trefíte se do nějakého A, B, C nebo D, tak v podstatě musíte tu maturitu udělat jenom tím tipováním. A pak na druhou stranu může mít smůlu student, který se připravoval, je dobrý student, tak jako se to ukázalo teď při státní maturitě, že např. z anglického jazyka se odchýlí od tématu, a i špičkový angličtinář neudělá státní maturitu. A stalo se to, protože učitelé se báli, aby nebyli perzekuováni za to, že se odchýlili od tématu, a nedostal státní maturitu.

My tady hovoříme o studentech, ale byl to právě ministr Dobeš, který se chlubil tím, že propadlo 11 tisíc studentů, a jaká je to výborná státní maturita, ale pak pošle svou kolegyni, aby tuto skvělou státní maturitu přibrzdila. Mimochodem 11 tisíc studentů znamená 11 tisíc lidí velmi obtížně zaměstnatelných, protože za ty 4 roky nemají nic. Nemají vůbec nic. A do vínku dostali toto, a možná to dostanou další a další studenti. Největší průšvih státní maturity, kromě těch vyházených stovek, milionů, je, že si osobně myslím, že se nedá zcela dobře připravit na státní maturity, protože jsou tam otázky, které nejsou zaměřené na učivo střední školy.

Proč u státní maturity se ověřují např. nějaké studijní předpoklady? To nemá co dělat u maturity. To může být součástí přijímacích pohovorů. A to je největší problém. Protože u nás to dopadne jako v Americe, kde se všichni začali připravovat na testy, neučili se nic jiného, a v podstatě to skončilo, že uměli křížkovat. Já předpokládám, že tady jsou mezi senátory psychologové. A ti dobře vědí, že když se dělají IQ testy pravidelně, tak se vám zvedá inteligenční kvocient, ale ten člověk je hloupý pořád stejně. Zvedá se jenom proto, že umí vyplňovat ty testy.

Já se obávám, abychom neskončili tak, že budeme umět vyplňovat testy, a nebudeme schopni reálně pracovat v životě. Já si myslím, že největší úspěch školy je uplatnění studentů v praxi. A různé žebříčky, které tady byly jmenované, jako je např. PISA apod., jsou zavádějící. Např. konkrétně PISA testuje 15leté žáky, ale používáme to ke státní maturitě, která testuje žáky 18-19leté. A co se týče PISA, nikdo neotevřel např. téma, že řada dětí, které byly testovány v ČR nyní v tomto ročníku u PISA, tak měly o rok méně školní docházky. Protože u nás se stalo zvykem, že se nechodí od šesti, ale spíše se chodí skoro od sedmi, je hodně odkladů atd. A nikdo se tím nezabývá.

Nikdo se nezabývá tím, že nám v PISA vyšlo, že máme vůbec nejhorší klima na školách ze všech testovaných států. Že nikde jinde to není tak jako u nás, že se nudí na školách, že se netěší do škol, že to je nejhorší výsledek, který tam je. Nikdo se tím nezabývá, ale strašně jsme se polekali, že jsme se zhoršili v nějaké čtenářské gramotnosti a gramotnosti počítačové. A nikdo se nezabývá tím, jak je možné, že se zhoršili pouze hoši, ale nezhoršily se dívky.

Takže my jenom prostě budeme testovat, budeme dělat žebříčky, křížky, budeme umět porovnat, jestli Baník Ostrava v tabulce skončí osmý, nebo dvanáctý – to je otázka u státní maturity. Budeme porovnávat, jestli je větší 1/3, nebo 1/5. A pan ministr na to odpovídá, když tady padl ten dotaz, jestli to musí být součástí státní maturity, tak řekl ano, protože, já nevím, asi 2/3 na to neuměly odpovědět. Ať se na mě nikdo nezlobí. Jestli někdo nezná rozdíl mezi např. 1/2 a 1/3, neměl vůbec dojít k maturitě. Maturita nemá řešit tuhle věc.

A znovu se vracím k závěru k tomu. To, že máme na ulici 11 tisíc studentů, kteří nemají v ruce teď vůbec nic, není jejich chyba.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, a ptám se, zda se někdo ještě hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím a táži se paní navrhovatelky, chce-li se k proběhlé rozpravě vyjádřit? Prosím, paní poslankyně.

Poslankyně Jana Drastichová:  Děkuji, pane předsedající. Já bych ráda v krátkosti reagovala na některé připomínky, které tady byly vyřčeny. Pan senátor Bratský se ptal, jakým způsobem si ministerstvo školství vypořádá s připomínkami, které zasílají nejenom studenti, ale i učitelé. Pokud vím, tak v tuto chvíli by měla platit vyhláška, která upravuje právě strukturu maturit, tzn. předřazení písemných částí před ústními. V letošním roce tomu bylo naopak. Zkracuje termíny maturit, jarních i podzimních termínů, aby výsledky testů jarních termínů mohly být využity pro vysoké školy při přijímacím řízení.

Další, co bych chtěla zdůraznit, je, že včera školský výbor přijat také pozměňovací návrh, který řeší technické záležitosti, které mají usnadnit studentům i učitelům právě tuto maturitu. Obsahovým připomínkám se chceme věnovat po vyhodnocení maturit jarního i podzimního termínu. Vyhodnocení by mělo být dokonce letošního roku, a na začátku příštího kalendářního roku by se tímto chtěl výbor v Poslanecké sněmovně zabývat.

Pak tady bylo zmíněno, proč je tato fixace při těchto problémech připravena pouze na jeden rok. Já bych ráda zopakovala, co jsem řekla ve své úvodní řeči, že tato fixace byla původně připravena na dva roky. Bohužel ve sněmovně k mé nelibosti prošel pozměňovací návrh, který tuto fixaci upravil pouze na jeden rok.

Tolik tedy z mé strany k doplnění, a já děkuji všem, kteří podpoří tuto novelu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní poslankyně, a ptám se pana zpravodaje garančního výboru, chce-li se k proběhlé rozpravě vyjádřit. Ano, má slovo. Prosím, pane senátore Chládku.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji, pane předsedající. V proběhlé bujaré rozpravě vystoupilo 12 senátorek a senátorů, z toho jeden dvakrát. Paní poslankyně v krátkosti na některé reagovala. Uspokojila nás tím, že tady bude nějaká vyhláška, která bude řešit něco, co už mělo být dávno vyřešeno, protože to jsme nevěděli např. takové věci před tím, že nám to zasáhne do přijímaček na vysoké školy?

Máme nějakou 365 novelu školského zákona, nikdo už se v tom nevyzná. Dokonce někteří poradci pana ministra hovořili o tom, že ten zákon má nějakých 134 stran, že z toho udělá 30stránkový zákon, dodneška se to nestalo. A my pořád na to lepíme nějaké věci. Jsou to kosmetické záležitosti, a já si myslím, že by opravdu zevrubně stálo za to, jak to padlo v diskusi, se nad tím opravdu zamyslet, jestli tato podoba má vůbec nějakou životaschopnost.

Po mně vystoupila paní senátorka Terelmešová, která tu dlouhodobost tady zmiňovala, poté hovořila i o přípravách a o tom, že studenti jsou pokusnými králíky. V tu chvíli jsem si vzpomněl na několik veřejných slyšení, která tady byla, kdy vystoupil student a hovořil o tom, proč zrovna já mám být tím pokusným králíkem prvního ročníku, když já jsem si to nevybral, že to takto chci, takto nesmyslně nastavené.

Pan senátor Juránek hovořil o tom, že za rok se nikdo nemůže naučit cizí jazyk, že s tím nikdo nepočítal. Naprosto s tím můžeme souhlasit. Na druhou stranu, tak jak padlo v bohaté diskusi, bez znalosti cizího jazyka dnes není možné najít kvalitní zaměstnání.

Pan senátor Gawlas hovořil o nespravedlnosti státních maturit. Že ten návrh nic neřeší, to už jsme se tady bavili, o tom, že je to posouvání kuličky a valení před sebou. Na to navázal senátor Bratský, vesměs připomněl veřejná slyšení. Já bych s jeho dovolením k tomu ještě doplnil, že by k tomu mohlo být pučení z krizového vývoje, tak mi to připomíná, protože jsme se dodneška z ničeho nepoučili. A zmiňoval ohledně dohonění učiliště gymnázií. Už jsem se k tomu vyjádřil, nemyslím si, že to někdy bude a že by to bylo účelem.

Pan prof. Žaloudík tady hovořil o nutnosti jazykového vybavení, a zároveň řekl, že nerozumí koncepci ministerstva.Tímto bych panu profesorovi chtěl vzkázat prostřednictvím předsedajícího, pane profesore, nejste jediný, kdo nerozumí koncepci ministerstva školství. Ba spíš si myslím, že bychom mohli hledat někoho, kdo tomu vůbec rozumí, té koncepci. Protože tam žádná koncepce není za současného pana ministra.

Co se týká vystoupení pana senátora Vystrčila, hovořil o tom, že maturanti neodmaturují, vyzývá ministerstvo školství, že musí přijít s rozumnou koncepcí, ale zároveň si dovolím poznámku. To jsme nevěděli před rokem, v jakém stavu je jazyková vybavenost studentů? To jsme nevěděli před rokem, jaká je úroveň učilišť? Dozvěděli jsme se jen to, co jsme věděli. Najednou se tváříme, jako kdyby přišlo nějaké novum.

Paní senátorka Gajdůšková hovořila o tom, jak je vzdělávání důležité, a zmínila se o výsledcích PISY. Pan senátor Sefzig hovořil o uplatnění studentů na trhu. Na to navázal pan senátor Šebek a hovořil o smysluplnosti státní maturity a o promrhaných prostředcích. O těch prostředcích hovořil také senátor Dryml a poté s prosbou vystoupila paní senátorka Juřenčáková. Já pevně věřím, že to s prosbou nedopadne jako se slovenskou premiérkou, která také prosila, a pak padla vláda. Tady bohužel můžou vládní činitelé dělat, co chtějí, a vláda nepadne. I když si nemyslím, že by zrovna státní maturity, že by s tím stála a padala vláda.

Nicméně padl tady pouze jeden návrh, a to návrh schválit. Nikdo nepodal návrh na neschválení tohoto návrhu, takže já bych, pane předsedající, jestli je to takto možno, tímto ukončil, že je pouze tento jeden návrh.

Ještě bych, prosím, jenom technicky pro všechny senátorky a senátory chtěl upozornit, vzhledem k přítomnosti paní poslankyně, dejte si pozor na hlasovací karty.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane zpravodaji. Shrnul jste přesně rozpravu a konstatoval jste, že máme před sebou jenom jednu možnost v tuto chvíli, schválit návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A o tomto návrhu budeme po znělce hlasovat.

Konstatuji, že v sále je přítomno 58 senátorek, resp. senátorů, což znamená, že aktuální kvórum je 30. Byl podán návrh, schválit návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka ANO. Děkuji vám. Vy, kteří jste proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce.

Končí hlasování pořadové číslo 82, a konstatuji, že návrh byl přijat. Nakonec 59 zaregistrovaných, kvórum zůstalo na 30, pro 52, proti nikdo, návrh byl schválen.

Blahopřeji paní navrhovatelce, děkuji panu zpravodaji a postoupíme k projednání dalšího bodu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Před tím, než přistoupíme k projednávání dalšího bodu, mám avizováno, že paní předsedkyně klubu Top 09 nám chce přednést procedurální návrh.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Dámy a pánové mám osobní prosbu. Já bych vás chtěla poprosit, zda by bylo možné, aby mé návrhy senátních návrhů zákona, které máme pod čísly 49 a 50 v prvním čtení, zda byste souhlasili s tím, zda by mohly býti zařazeny na příští jednání naší schůze 26., 27. října. Myslím si, že i vy budete radši, protože dneska těch bodů máme opravdu velké množství. Takže vás prosím o to, aby byly vyřazeny z programu dnešního jednání a zařazeny na příští jednání. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Ano, paní senátorko. O tomto budeme hlasovat bezprostředně bez rozpravy. Kdo je pro to, abychom vyhověli paní senátorce, tak po znělce se k tomu můžeme vyjádřit. Hlasujeme o tom, že body 49 a 50, což jsou senátní návrhy zákona paní senátorky Paukrtové, budou přeřazeny na příští schůzi, 26. října. To jsou jiná čísla, omlouvám se. Čísla tisků, pro upřesnění, protože pořadí v programu máme trošku jiné, jedná se o senátní tisk 197 a 198.

A já spouštím hlasování.Kdo je pro to, abychom tyto tisky přeřadili, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo s tím nesouhlasí, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji a konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 83 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 47, proti 0, návrh tedy byl přijat. Tyto tisky budeme projednávat příště.

A nyní můžeme přistoupit k dalšímu bodu dnešního programu, a tím je

 

Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny Úmluvy Mezinárodní družicové organizace pro pohyblivé služby (IMSO) přijaté na 20. zasedání Shromáždění této organizace

Tisk č. 108

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 108 a uvede ho ministr obrany Alexandr Vondra, kterému tímto uděluji slovo.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Ano. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, dovolte mi, abych v zastoupení pana ministra Dobeše, svého kolegy, uvedl nyní několik materiálů. První z nich je žádost o vyslovení souhlasu s ratifikací změny úmluvy Mezinárodní družicové organizace pro pohyblivé služby, která byla přijata na 20. zasedání této organizace v říjnu roku 2008.

Povinnost přijmout tyto změny vyplývá z našeho členství v předmětné organizaci. Všechny změny jsou v souladu s ústavním pořádkem i závazky, přijatými v rámci jiných platných smluv. Ratifikace změn nebude mít dopady na výdaje státního rozpočtu, a vzhledem k tomu, že původní úmluva byla přijata jako smlouva vládní k zajištění právní jistoty, si vláda dovoluje požádat o vyslovení souhlasu jak s ratifikací původní úmluvy, tak s ratifikací jejích změn. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh projednal VZOB, tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 108/2, zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Trpák. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 108/1 a zpravodajkou výboru je paní senátorka Veronika Vrecionová, kterou žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Dobrý den, vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, děkuji panu ministrovi, myslím, že nemám, co bych zásadního dodala, takže si vám dovolím pouze přečíst usnesení VHZD k tomuto vládnímu návrhu, kdy výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci změny Úmluvy Mezinárodní družicové organizace pro pohyblivé služby (IMSO) přijaté na 20. zasedání Shromáždění této organizace,

II. doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Úmluvy mezinárodní družicové organizace pro pohyblivé služby ve znění změn, přijatých dne 24. dubna 1998 v Londýně, jež vstoupily v platnost 31. července 2001. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Nyní vystoupí pravděpodobně zpravodaj VZOB. Ano, pan senátor Trpák jde k mikrofonu.

Senátor Pavel Trpák:  Paní předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, VZOB přijal k tomuto bodu usnesení: Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci změny Úmluvy Mezinárodní družicové organizace pro pohyblivé služby (IMSO) přijaté na 20. zasedání Shromáždění této organizace. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi senátora Pavla Trpáka a pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a nyní otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Ptám se, zda někdo má zájem. Zdá se, že se do obecné rozpravy nikdo nehlásí, a tak ji v tuto chvíli ukončuji. A protože od obou zpravodajů zazněl jediný návrh, a to doporučení Senátu, dát souhlas k ratifikaci, tak o tomto nyní budeme hlasovat.

Hlasujeme o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci

I. změn Úmluvy Mezinárodní družicové organizace pro pohyblivé služby (IMSO) přijaté na 20. zasedání Shromáždění této organizace,

II. Úmluvy mezinárodní družicové organizace pro pohyblivé služby ve znění změn, přijatých dne 24. dubna 1998 v Londýně, jež vstoupily v platnost 31. července 2001.

Aktuálně přítomno je nás tady 53 a potřebný počet pro přijetí v tom případě je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo nesouhlasí, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 84 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 43, proti 0, a návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli a děkuji zpravodajům a můžeme ukončit projednávání tohoto bodu.

Než přistoupíme k dalšímu bodu, dovolte mi pro steno ještě jednu omluvu z dnešní schůze. Omlouvá se pan Ing. Sykáček, který tedy dnes nebude přítomen.

Dalším bodem programu je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na přístup České republiky k revidovanému Protokolu o výsadách a imunitách Mezinárodní družicové organizace pro pohyblivé služby (IMSO), ve znění z roku 1999

Tisk č. 109

Návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 109 a opět ho uvede pan ministr Vondra.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Ano, děkuji. Kolegyně a kolegové, tento vládní návrh přímo navazuje na návrh předchozí. Stejná mezinárodní organizace, revidován byl i protokol o výsadách a imunitách, tak jak to často bývá. Vláda tímto žádá slovutný Senát o vyslovení souhlasu s ratifikací tohoto revidovaného protokolu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli, posaďte se prosím ke stolku zpravodajů. Návrh projednal Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 109/2 a zpravodajem výboru byl určen pan senátor Trpák. Garančním výborem je Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 109/1 a zpravodajkou výboru je opět paní senátorka Vrecionová, kterou opět žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Veronika Vrecionová:  Ještě jednou dobrý den. Opět myslím, že toho není mnoho co dodat, takže opět přečtu pouze usnesení Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který doporučuje Senátu Parlamentu ČR vysloviti souhlas s přístupem k revidovanému Protokolu o výsadách a imunitách Mezinárodní družicové organizace pro pohyblivé služby ve znění z roku 1999. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní senátorko, posaďte se prosím ke stolku zpravodajů. A zpravodaj Výboru pro zahraniční věci a bezpečnost, pan senátor Trpák.

Senátor Pavel Trpák:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost přijal k tomuto bodu usnesení. Výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas s přístupem ČR k revidovanému Protokolu o výsadách a imunitách Mezinárodní družicové organizace pro pohyblivé služby ve znění z roku 1999. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Pavla Trpáka a pověřuje předsedu výboru, senátora Josefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Do obecné rozpravy se opět nikdo nehlásí. Z obou výborů zazněl návrh na to, aby Senát dal souhlas k ratifikaci a o tom teď budeme po znělce hlasovat.

Takže hlasujme o tom, že Senát dává souhlas s přístupem k Revidovanému protokolu o výsadách a imunitách Mezinárodní družicové organizace pro pohyblivé služby ve znění z roku 1999.

Kdo je pro, abychom tento souhlas dali, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování skončilo.

Já konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 85 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 vyslovilo 39 a proti jeden. Návrh byl přijat.

Můžeme ukončit projednávání tohoto bodu. Děkuji zpravodajům a můžeme přistoupit k dalšímu bodu, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Argentinské republiky o leteckých službách

Tisk č. 110

Obdrželi jste jej jako senátní tisk č. 110 a uvede ho za ministra dopravy pan ministr Vondra, kterému opět uděluji slovo.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Děkuji za slovo. Dámy a pánové, dne 31. března 2011 ministři zahraničí Karel Schwarzenberg a Hector Timerman v Buenos Aires Dohodu mezi ČR a Argentinou o leteckých službách. Je to standardní letecká dohoda. Zajímavé je, že to je první dohoda s Argentinou, která byla v oblasti civilního letectví, kdy s naší zemí uzavřená. Jinak je to standardní materiál, ale protože jej to smlouva prezidentského typu, žádá se samozřejmě Senát o vyslovení souhlasu s ratifikací. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře, posaďte se prosím ke stolku zpravodajů. Návrh projednal Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 110/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Dryml. Garančním výborem Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 110/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Lajtoch, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Lajtoch:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, senátoři. Vzájemné diplomatické styky mezi bývalou Československou republikou a Argentinskou republikou byly navázány v listopadu roku 1920 na úrovni velvyslanců. Po rozpadu České a Slovenské federativní republiky uznala vláda Argentinské republiky Českou republiku k 1. lednu 1993 a navázala s ní tímto dnem diplomatické styky.

Senátu byla předložena k vyslovení souhlasu k ratifikaci Dohoda mezi vládou ČR a vládou Argentinské republiky o leteckých službách, která byla podepsána dne 31. března 2011 v Buenos Aires. Vztahy mezi Českou republikou a Argentinskou republikou v oblasti civilního letectví nejsou dosud upraveny žádnou dvoustrannou dohodou.

Text dohody je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR se závazky vyplývajícími z členství ČR v EU, se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. Sjednání a provádění dohody nebude mít dopad na výdaje státního rozpočtu. Vláda vyslovila souhlas se sjednáním dohody 4. října 2006. Dle českého právního řádu se jedná o mezinárodní smlouvu, takzvané prezidentské kategorie, neboť upravuje záležitosti podle článku 49 písm. A a E Ústavy a k její ratifikaci prezidentem republiky je třeba souhlasu obou komor parlamentu.

Dohoda se skládá z 25 článků a jedné přílohy, která tvoří nedílnou součást a obsahově je srovnatelná s obdobnými dvoustrannými mezinárodními smlouvami o leteckých službách v letecké dopravě. Dohoda dále upravuje práva smluvních stran určit letecký podnik nebo podniky za účelem provozování dohodnutých služeb, a tímto určením odvolat či nahradit dříve určený podnik jiným leteckým podnikem a současně stanovit podmínky, za kterých letecký úřad smluvní strany uděluje či odvolává určenému leteckému podniku provozní oprávnění.

Podobně jako v jiných leteckých dohodách je i ze upraveno osvobození určených leteckých podniků druhé smluvní strany od všech dovozních omezení ekonomické povahy, cla a celních poplatků, nepřímých daní, inspekčních poplatků a jiných celostátních a místních dávek a poplatků, jež se vztahují na letadla.

Dohoda řeší i otázku užívání letišť a leteckých zařízení. A v této souvislosti možnost ukládání uživatelských poplatků či zákaz poskytování výhod vlastním leteckým podnikům.

Dohoda obsahuje ustanovení o zjednodušené kontrole cestujících v přímém tranzitu přes území států smluvní strany.

Dohoda vstoupí v platnost 30 dnů po dni, kdy si smluvní strany vzájemně písemně diplomatickou cestou oznámí, že jejich příslušné vnitrostátní požadavky pro vstup a platnost byly splněny. Dohoda je sjednána na dobu neurčitou. Její platnost však může kterákoli ze stran ukončit písemným oznámením, učiněným vůči druhé smluvní straně. Přípustné jsou i změny, pokud se na nich obě smluvní strany dohodnou.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 12. schůzi, konané 20. září 2011, k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací dohoda mezi Vládou ČR a vládou Argentinské republiky o leteckých službách. Po úvodním slovu zástupce předkladatele Ivo Vykydala, náměstka ministra dopravy ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Lajtocha, a po rozpravě, doporučil Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací dohody mezi Vládou ČR a vládou Argentinské republiky o leteckých službách. Určuje zpravodaje senátora Lajtocha a pověřuje předsedu výboru Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Toť vše, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu a zaznamenávejte případné další návrhy. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, pan senátor Dryml? Prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážení kolegové, vážené kolegyně, kolegové. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost 3. srpna projednal tento návrh: 1. doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předložené dohody. 2. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Vladimíra Drymla. 3. A pověřuje předsedu výboru senátorů Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a otevírám nyní obecnou rozpravu. Zdá se, že ani k tomuto bodu obecná rozprava nebude, takže ji uzavírám. A opět zazněly shodné návrhy z obou výborů. A to je návrh souhlasu k ratifikaci. Po znělce o něm budeme hlasovat.

Hlasujeme tedy o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci dohody mezi Vládou ČR a vládou Argentinské republiky o leteckých službách. V sále je nás aktuálně přítomno 49, kvorum je tedy 25.

A já se ptám, kdo je pro, abychom dali souhlas, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování skončilo a já konstatuji, že hlasování pořadové č. 86 se ze 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 37, proti 0. I tento návrh byl přijat. Děkuji zpravodajům. Pan navrhovatel stále s námi zůstává.

K dalšímu bodu, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o zřízení Středoevropského funkčního bloku vzdušného prostoru

Tisk č. 115

Obdrželi jste jej jako senátní tisk č. 115. A uvede jej opět pan ministr Vondra.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Ano, děkuji. Dámy a pánové, existuje projekt tzv. Jednotného evropského nebe. Ten si klade za cíl jednak efektivní výkonnost systému letecké dopravy, a také zvýšit úroveň bezpečnosti této přepravy. Za tím účelem mají skupiny evropských států do prosince 2012 zřídit tzv. funkční bloky vzdušného prostoru. A právě proto byla dne 5. května 2011 uzavřena smlouva mezi Bosnou a Hercegovinou, Českou republikou, Chorvatskem, Maďarskem, Rakouskem, Slovenskem a Slovinskem o vytvoření Středoevropského funkčního bloku vzdušného prostoru. Ušetří se tím peníze, je to zároveň smlouva prezidentské kategorie, a proto Senát žádá o vyslovení souhlasu s ratifikací této dohody. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 115/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Trpák. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 115/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Vítězslav Jonáš, jehož žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Paní místopředsedkyně, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Účelem dohody, jak už bylo řečeno, je zřízení Středoevropského funkčního bloku vzdušného prostoru. Současně má dojít k implementaci evropské legislativy Jednotného evropského nebe, s cílem zvýšit výkonnost a udržitelnost evropského leteckého systému.

Funkční bloky vzdušného prostoru jsou klíčovými prvky, které umožňují širší spolupráci mezi poskytovateli letových provozních služeb, s cílem zvýšit výkonnost a vytvářet součinnost. Dle nařízení Evropského společenství členské státy přijmou veškerá opatření, nezbytná k tomu, aby do 4. prosince 2012 zřídily funkční bloky vzdušného prostoru, s cílem dosáhnout požadované kapacity a efektivnosti sítě, uspořádání letového provozu v rámci Jednotného evropského nebe, udržet vysokou úroveň bezpečnosti a přispět tak celkově k výkonnosti systému letecké dopravy a snížení jejich dopadu na životní prostředí.

Členské státy mají mezi sebou povinnost co v největší míře spolupracovat, zejména pak při zřizování sousedních funkčních bloků vzdušného prostoru, případně se na spolupráci mohou podílet třetí země, jež se funkčních bloků vzdušného prostoru účastní.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu vyslovil souhlas s ratifikací Dohody o zřízení Středoevropského funkčního bloku vzdušného prostoru. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, posaďte se prosím ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Trpák?

Senátor Pavel Trpák:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost přijal následující usnesení: Výbor doporučuje Senát Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předložené dohody, určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi senátora Pavla Trpáka a pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a otevírám obecnou rozpravu. Zdá se, že ani k tomuto bodu nebude obecná rozprava, takže ji uzavírám. A oba výbory opět nám daly shodné stanovisko, doporučení, aby Senát dal souhlas k ratifikaci. Ani pan navrhovatel ani pan zpravodaj nemají se k čemu vyjadřovat, takže po znělce budeme hlasovat.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Hlasovat budeme o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody o zřízení středoevropského funkčního bloku vzdušného prostoru. V sále je přítomno 49 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 25.

Kdo je pro souhlas k ratifikaci, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji, hlasování skončilo a já konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 87 se z 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 39, proti nula. I tento návrh byl přijat.

Děkuji zpravodajům. Pan navrhovatel ještě zůstává, aby nám předložil další tisk, a tím je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o ukončení Dohody o zřízení a provozování letových provozních služeb a zařízení organizací EUROCONTROL ve společném středoevropském oblastním středisku řízení v horním vzdušném prostoru (CEATS) ze dne 27. června 1997 a Zvláštní dohody týkající se realizace článku 6 Dohody o zřízení a provozování letových provozních služeb a zařízení organizací EUROCONTROL ve společném středoevropském oblastním středisku řízení v horním vzdušném prostoru (CEATS)

Tisk č. 116

Je to senátní tisk č. 116 a opět nám ho uvede pan ministr Vondra.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Děkuji. Jak to tak bývá, něco nového vzniká, zároveň s tím něco staršího zaniká. Onoho 5. května, kdy byla schválena Dohoda o funkčním blokovém prostoru a spolupráci, tak byla ve slovinském Brdu zároveň podepsána také dohoda, která ruší předcházející dohodu, takzvaný CEATS. Tato dohoda o provozování letových provozních služeb ve společném středoevropském oblastním středisku řízení v horním vzdušném prostoru – tak jejími účastníky kromě těch signatářů té nové dohody byla ještě Itálie. Celé se to realizovalo ve společném středisku ve Vídni, který spadal pod organizaci EUROCONTROL, ale tento centralizovaný projekt již neřešil problém nedostatečné kapacity pro uspokojování poptávky po letových provozních službách, a proto byla uzavřena ta dohoda nová, již bez účasti Itálie, kterou jsme právě schválili v předcházejícím materiálu. Nyní vláda žádá Senát o vyslovení souhlasu i s touto Dohodou, která ukončuje tu Dohodu CEATS.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli, posaďte se prosím opět ke stolku zpravodajů. Návrh projednal Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 116/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Trpák. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 116/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Pakosta, kterého bude na dnešním jednání zastupovat pan senátor Jonáš, a toho teď prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Pan ministr celkem objasnil, proč je nutno učiniti tuto dohodu o ukončení dohody o zřízení a provozu letových provozních služeb a zařízení organizací EUROCONTROL ve společném středoevropském oblastním středisku řízení v horním vzdušném prostoru, takzvaný CEATS, ze dne 27. června 1997, a zvláštní dohodu týkající se realizace článku 6 Dohody o zřízení a provozování letových provozních služeb a zařízení organizací EUROCONTROL ve společném středoevropském oblastním středisku řízení v horním vzdušném prostoru CEATS.

Senát vyslovil s dohodou, jak už zde bylo řečeno, souhlas 22. listopadu 2000 a následně byl ratifikována prezidentem republiky. Dohoda o ukončení její platnosti musí být proto stejné kategorie. K ukončení její platnosti je nutný souhlas Parlamentu ČR v souladu s ustanovením § 108 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny a § 115 jednacího řádu Senátu a následná ratifikace prezidentem republiky.

Výbor projednal tento senátní tisk na svém jednání a doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací této dohody. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Posaďte se prosím ke stolku zpravodajů a já se ptám, jestli si přeje vystoupit zpravodaj Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, pan senátor Trpák. Už směřuje k mikrofonu.

Senátor Pavel Trpák:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost přijal k tomuto materiálu následné usnesení: výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předložené dohody. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senát senátora Pavla Trpáka a pověřuje předsedu výboru, senátora Josefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a otevírám obecnou rozpravu. Ani k tomuto bodu není třeba diskutovat, a tak budeme hlasovat po znělce.

Budeme hlasovat o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody o ukončení atd. – nebudu celý ten dlouhý titul znovu opakovat a zahajuji hlasování.

Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 88 se z přítomných 49 senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 39, proti nula. Návrh byl přijat.

Já děkuji navrhovateli i zpravodaji a oba dva zůstávají na svém místě k projednání dalšího bodu, a tím je

 

Bílá kniha Plán jednotného evropského dopravního prostoru - vytvoření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje

Tisk EU č. K 042/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 042/08 a K 042/08/01. Prosím pana ministra Vondru, aby nás seznámil i s tímto bodem.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, máte před sebou Bílou knihu – plán jednotného evropského dopravního prostoru, čili jakýsi základní strategický dokument EU v oblasti dopravy. Klade si za cíl předložit dlouhodobou koncepci s výhledem až do roku 2050. Evropská komise, zpracovatel tohoto koncepčního materiálu, se jej snaží samozřejmě propojovat i s dalšími politikami Unie, včetně s cíli Strategie Evropa 2020.

Komise tu indikuje určité směřování nové dopravní politiky a je důležité tomu věnovat i na naší úrovni pozornost, neboť nezareaguje-li se a nezaujme-li se stanovisko k některým záměrům a cílům včas, pak když se předkládají legislativní návrhy, už to někdy není jednoduché prosadit.

Cílem Bílé knihy je vytvoření konkurenceschopného evropského dopravního systému, to je samozřejmě chvályhodné. Zároveň se koncepce veze na vlně úsilí o dekarbonizaci dopravy a snížení emisí skleníkových plynů. Na druhé straně ale také realisticky konstatuje, omezení mobility není řešením pro dosažení tohoto záměru a s tím se ČR plně ztotožňuje. Nemůže být cílem přestat používat dopravu.

Ta vize se koncentruje do čtyř pilířů. Jednak dokončení vnitřního trhu prostřednictvím vytvoření jednotného evropského dopravního prostotu, dále důrazem na inovace a moderní technologie, za třetí na rozvoj moderní infrastruktury a za čtvrté na vnější dimenzi. Ty čtyři pilíře jsou pak překlopeny do jakýchsi šesti konkrétnějších cílů, které mají vést k naplnění výše uvedené vize.

Některé cíle ČR podporuje, zejména odstranění bariér ve volném pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu, což je naše dlouhodobá priorita. Samozřejmě chápeme snahu Komise o stanovení dlouhodobé vize jako celku, ale dle našeho názoru v některých případech jsou ty cíle příliš ambiciozní a také tam občas chybí kroky, které by měly vést k naplnění těchto cílů.

Z hlediska ČR je zásadní, aby uskutečňování těchto cílů neomezilo v žádném případě konkurenceschopnost jak Evropy před vnějším světem, tak ČR v Evropě.

Za klíčové považujeme vývoj a zavádění nových technologií v dopravě, především s důrazem na aplikace evropských satelitních a navigačních systémů typu EGNOS nebo Galileo.

Naplnění cílů Bílé knihy má samozřejmě přímou souvislost a s realizací nové politiky TEN-T, tedy dopravních sítí, která by měla být představena nyní, 19. října. V tomto ohledu vítáme, že jsou v Bíle knize několikrát zmíněny veliké rozdíly v dopravní infrastruktuře mezi východem a západem Evropy, ale materiál – podotýkám, že je to škoda – neobsahuje uvedená konkrétní opatření či iniciativy, jak tyto rozdíly odstranit.

Materiálem se myslím podrobně zabýval výbor pro evropské záležitosti a jeho usnesení je myslím naprosto v pořádku.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane předkladateli, posaďte se, prosím, opět stolku zpravodajů. Jak jste správně avizoval, výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K42/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Škaloud a já ho prosím, a já ho prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, já se krátce vyjádřím k obsahu tohoto materiálu, který už tady prezentoval ministr, možná trošku z jiného úhlu pohledu, a potom vystoupím sám s krátkým hodnocením tohoto materiálu.

Deklarovaným důvodem pro sepsání této Bílé knihy je snaha o zlepšení konkurenceschopnosti a udržitelnosti evropského dopravního systému. Co to znamená? Přeloženo to znamená, že komise chce snížit přílišnou závislost dopravy v EU na ropě a ta udržitelnost tam znamená snižování emisí skleníkových plynů produkovaných dopravou. K těmto vizím navrhuje komise jisté cíle a prostředky a závěrem pak předkládá 40 iniciativ, které by měly podpořit zamýšlené cíle, to snížení emisí – ten základní cíl. Mezi ty základní cíle patří snížení emisí, konkretizuje to tak, že do roku 2050 alespoň o 60 % snížení emisí v dopravě – CO2 – ve srovnání s rokem 1990. Druhý cíl – posílení dopravní interoperability a multimodality. Přeloženo to znamená vzájemné doplňování dopravních systémů, železnice versus silniční doprava. Třetí cíl – globální rovnocenné podmínky pro dopravu na dlouhé vzdálenosti. To zní hezky, ale ve skutečnosti to znamená další regulace a snižování emisí v letecké a námořní dopravě, podobně jako u automobilů. To znamená další daně, nebo poplatky. Čtvrtý cíl – čistá městská doprava. Pod tím se skrývá omezování emisí skleníkových plynů a omezování znečištění místního ovzduší, omezování hluku ve městech. Pátý cíl je ještě strukturovaný, je tam 10 cílů pro konkurenceschopný dopravní systém. To je titulek. Ty se rozpadají do tří hlavních skupin. První skupina je srozumitelná, je to zavádění nízkouhlíkových paliv. Druhá skupina je převádění silniční dopravy na železnici, což je také zajímavé – zajímavě konkretizováno – do roku 2030 převést 30 % silniční přepravy nákladu nad 300 km na železnici či námořní dopravu. Do roku 2050 více než 50 %. Třetí skupina má zvyšovat účinnost dopravy a využívání infrastruktury prostřednictvím informačních systémů. Takže teď jsem vám to přeložil do srozumitelného jazyka.

Materiál byl projednán na výboru pro záležitosti EU jako garančního výboru a ten přijal usnesení vycházející z usnesení podvýboru pro dopravu hospodářského výboru, který se k tomuto materiálu vyjádřil 24. 5. 2011, a pak i hospodářského výboru. K tomuto usnesení se přiklonil a toto usnesení zní – já vám řeknu ty hlavní body, vy ty materiály máte na stole.

Za prvé poukazuji na skutečnost, že předložená dopravní strategie předkládá velmi ambiciozní cíle, a to jak z hlediska technologického, tak i materiálního a finančního, avšak nezmiňuje nástroje k jejich realizaci. Dále je přesvědčen, že je zapotřebí sladit střednědobé a dlouhodobé cíle rozvoje dopravní politiky takovým způsobem, aby nebyla v následujících letech ohrožena konkurenceschopnost EU a zároveň existovala dlouhodobá vize rozvoje v oblasti mobility. Dále poukazuje na klíčovou roli evropského globálního navigačního družicového systému v rámci rozvoje evropské dopravy a důležitost jeho včasného dobudování. Domnívá se, že pro další rozvoj evropské dopravy je stěžejní zvláště dokončení efektivní multimodální dopravní sítě EU, propojení příhraničních regionů a vyrovnávání rozdílů v dopravní infrastruktuře mezi západní a východní částí EU. Zdůrazňuje důležitost zachování principu technologické neutrality, aby závislost na ropě nebyla vystřídána závislostí na jiném jedinečném druhu pohonné hmoty či technologie. Zastává názor, že negativní ekologické dopady dopravy lze eliminovat nejen dekarbonizací dopravy, ale také promyšlenou výstavbou dopravních cest a propojováním dopravních uzlů, efektivním využíváním různých dopravních módů a zejména účinnou integrací a analýzou dopravních informací. To je podstata usnesení a já vás žádám o jeho schválení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu. Tiskem se zabýval také výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, jehož zpravodaje Petra Pakostu zastoupí pan senátor Jonáš.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Já budu velice stručný, ale protože se tímto tiskem zabýval jak podvýbor pro dopravu, tak celý VHZD, seznámím vás s výsledkem jednání. VHZD vyjadřuje souhlas s 12. usnesením podvýboru pro dopravu ze dne 21. června 2011 k Bílé knize – Plán jednotného evropského dopravního prostoru, vytváření konkurenceschopného dopravního systému účinně využívajícího zdroje, určuje zpravodajem výboru pro jednání schůze Senátu senátora Petra Pakostu a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi výboru pro záležitosti EU Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu k tomuto tisku, do které jsou přihlášeni zatím dva senátoři. Prosím pana senátora Bratského, aby vystoupil.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Nechci vůbec dlouho zdržovat ctěný Senát, nicméně nedá mi to, abych se nezmínil, že u tak ambiciozních projektů, o kterých slyšíme, jako je Bílá kniha pro dopravu, samozřejmě je možno vytyčovat si velké a smělé cíle, nicméně je dobré i zvážit, zrovna tak jako česká vláda, jejich reálnou realizaci v čase. Proto se kloním k tomu, abychom přijali usnesení, které se bude blížit stanovisku vlády. Já dám jenom jeden příklad. Pan kolega Škaloud ve své zpravodajské zprávě někdy na závěr zmínil ono vyrovnání konkurenceschopnosti regionů v rámci Evropy. Když hovořil ještě předtím o tom, jaké cíle jsou – 30 a 50 % na převedení silniční dopravy na dopravu železniční a námořní, zapomněl-li se zmínit zřejmě ještě o říční, jejíž síť v západní Evropě, zvláště v Beneluxu, Německu a Francii, se neustále rozšiřuje, tak například vytvoření kanálu, který by byl z Bratislavy, nebo z Dunaje dejme tomu až někam k Hodonínu by mohlo znamenat, že z Černého moře by nafta a stlačený plyn mohly putovat po Dunaji až někam k městu Hodonín, kde máme stanice. Mohlo by to částečně nahradit různá jiná vedení energetická, která jsou, což by konkurenceschopnosti naší země jistě velmi pomohlo. Zvláště kdyby takové stavby mohly být hrazeny z evropských peněz. Ukazuje se, že tyto stavby jsou dlouhodobě umrtvovány, takže o čem vlastně je řeč!

Zrovna tak doprava z domu do domu, jak se říká, neboli po ose silniční je pro většinu společností v dnešní době z časového a ekonomického hlediska nejvýhodnější a nevím, jakými směrnicemi přinutit dopravce, aby využívaly větší kontejnerizaci nebo překládání celých kamionů na železnici nebo na vodu, je jedno, jestli na řekách nebo mořích.

Tedy mně tam k tomu chybí ještě ono "jak". Souhlasím s těmi záměry, že jsou správné, určitě, z mnoha hledisek opodstatněné a dají se i zdůvodnit nejenom ekonomicky a ekologicky, ale třeba i dalšími argumenty podpořit. Nicméně chybí mi ta realizační věc. I včera jsme se o tom bavili a dnes třeba ohledně škol – prostě smělé plány, ale jejich uskutečňování a valení celého problému stále před sebou o dalších pět a pět let a další vypořádávání se s tím, kdy nebyly splněny některé věci, to mi připadá, že je někdy zbytečné. Nicméně budu určitě hlasovat pro navržené usnesení. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Škaloud, tentokrát jako senátor, nikoli zpravodaj.

Senátor Miroslav Škaloud:  Děkuji. Vážené senátorky a senátoři, já bych chtěl jenom říci, že pokud bych měl hodnotit tuto Bílou knihu, tak koordinace záměrů v oblasti evropské dopravy je bezpochyby žádoucí. Odstraňování bariér ve volném pohybu osob, zboží, služeb je dlouhodobou politickou prioritou ČR. Z tohoto důvodu je akcent na vnitřní trh těch služeb v dopravě správnou prioritou. Dále s ohledem na odhad budoucí světové poptávky po ropě je také žádoucí podporovat i snižování závislosti dopravního systému na tomto druhu paliva, zejména podporou nových technologií. Z tohoto hlediska má Bílá kniha svůj smysl a tyto vize je zapotřebí si klást.

Na druhé straně, jak už bylo řečeno, ty konkrétní cíle jsou někdy nereálné. O některých už zde bylo hovořeno, nicméně si vzpomínám, že tam byl cíl, že do roku 2050 už nebudou žádné dopravní nehody. Opravdu to tam takto je. Proto se například zmiňuje výbor o tom, že jsou některé cíle nereálné, ambiciózní.

Dále se zde objevuje snaha o zasahování do kompetencí samospráv týkající se vybírání poplatků za používání městských silnic atd. To by nám mělo být nařizováno – všem městům, jak to mají dělat.

V Bílé knize chybí zmínka o nástrojích, nutných k realizaci těchto navržených cílů. Není navázána strategie na budoucí finanční perspektivu a chybějí tržní podněty pro využívání ekologičtějších dopravních prostředků. A ještě jednu poznámku k té ekologii a omezování emisí skleníkových plynů z dopravy ve vztahu ke konkurenceschopnosti. Je legitimní vést evropský boj proti emisím, i když EU vykazuje pouze 12 % jejich celosvětové produkce. Není ale korektní to nazývat zvyšováním konkurenceschopnosti. Pokud by totiž snaha EU o dekarbonizaci zůstala izolována proti zbytku světa, mohlo by to vést k pravému opaku. To znamená ke ztrátě konkurenceschopnosti jako celku.

Podobný vliv má také evropská internalizace externích nákladů. To je prakticky další daňové nebo poplatkové zatížení dopravy. Při současných rostoucích cenách paliv a při dalším zpoplatňování používání dopravní infrastruktury považuji toto opatření za nevhodné. Nedávno bylo dokonce schváleno v nějaké směrnici – procházelo to i Senátem, před rokem jako Zelená kniha, tento rok už jako směrnice – ještě navíc proti emisním limitům, které jsou uvaleny na auta, je zpoplatňován navíc hluk z automobilů, je zpoplatňováno zahuštění dopravy. To znamená – zahušťujete dopravu, budete muset platit pár centů za kilometr.

Myslím si, že tyto další a další bohulibé cíle, které samozřejmě něco stojí, v současné době, kdy Unie bojuje s ohromnými deficity, nejsou vhodné. Myslím, že kolega Kubera by to řekl trošku případněji.

Z podobného myšlenkového zdroje jsou v této Bílé knize prezentovány také nápady například na kalkulačky uhlíkové stopy. To znamená, budete muset mít popsáno různě, jakou uděláte stopu, někdo musí vytvářet tyto odhady. Nebo zahrnutí požadavku na ekologickou jízdu do směrnic o řidičských průkazech. Ty se zlepšením mobility nebo s jednotným dopravním prostorem rozhodně nesouvisejí.

Takže mám pocit, že do důležitých témat podpory a koordinace evropského dopravního systému se zde snaží někdo vtěsnat i řadu dalších představ, zejména ekologických. Děkuji vám za pozornost a žádám o schválení usnesení. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Posledním přihlášeným do rozpravy zatím je pan senátor Korytář. Prosím, pane senátore.

Senátor Karel Korytář:  Paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, nadějí ČR je být součástí transevropských dopravních sítí. Tragédií ČR je nebýt touto součástí. Toto ohrožení zde je. Bílá kniha integrované evropské dopravy, když se nám podaří naplnit z těchto cílů pětinu, tak si myslím, že je to obrovský úspěch pro ČR, protože tento materiál nedefinuje ani zdroje, ani nástroje, jak toho dosáhnout. Ale určitým způsobem je v souladu i s našimi hlavními prioritami průřezově přes všechny strany.

Pokud bych měl odpovědět panu senátoru Bratskému, prostřednictvím paní předsedající, kdybychom dodrželi naše priority co se týká snížení emisí anebo převedení dopravy na dopravu ekologičtější, nebo té kamionové, silniční, řekněme – jde o dodržení našich priorit, a to, kdy páteřní dopravou je železniční a její elektrifikace, dalším v tom žebříčku je doprava veřejná před individuální. Samozřejmě to je jeden ze způsobů. Existují brutální způsoby, jak převést třeba kamionovou dopravu na železnici. Například ve Švýcarsku mají mýto na všechny silnice – nad 3,5 tuny. Samozřejmě známe ty aspekty, co to může přinášet, ale i toto je způsob řešení, jak tohoto dosáhnout.

To jsou moje poznámky k této Bílé knize. Myslím si, že je důležité, abychom podporovali postupně její realizaci, svým způsobem je to i určitý tlak, abychom do naší dopravní koncepce dostali důležité páteřní sítě, jako je například velmi žádaná transevropská magistrála od Baltu na Jadran, která prakticky prochází přes Berlín, Drážďany na Prahu a Vídeň a dál, na které má zájem nejen naše republika, ale i státy, jako Německo, Rakousko, případně Švýcarsko. Takže já pouze doporučuji, abychom opravdu tento materiál podpořili. Jak budou přicházet dílčí opatření v tomto směru, budeme se snažit do těchto materiálů vložit specifika naší republiky. Přece jenom jsme trošku pozadu v nástrojích i financích, jak toho dosáhnout. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Já se ptám, jestli ještě někdo má potřebu vystoupit v této rozpravě. Zdá se, že ne, takže se zeptám pana ministra, jestli chce zareagovat na něco, co zaznělo v rozpravě, nechce. Pan garanční zpravodaj? Také nechce. Takže můžeme přistoupit k hlasování. Hlasovat budeme o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Škaloud, je v oranžovém tisku K4208/02 jako usnesení výboru pro záležitosti EU. V sále je nás přítomno v současné chvíli 52, aktuální kvorum 27.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro přijetí usnesení, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo nesouhlasí s tímto usnesením, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování skončilo. Bylo to hlasování pořadové číslo 89 a z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 se pro vyslovilo 43, proti nula. Návrh byl přijat.

Děkuji panu předkladateli i zpravodajům.

Máme před sebou bod číslo

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Na cestě ke kosmické strategii Evropské unie sloužící občanům

Tisk EU č. K 050/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky K 50/08 a K 50/08/01. Prosím pana ministra Vondru, aby nás opět seznámil s těmito materiály.

Ministr obrany ČR Alexandr Vondra:  Děkuji. To, co před sebou máte, je kosmická strategie EU, její nástin, který byl schválen na jednání Rady Unie pro vesmír 31. května letošního roku. Lisabonská smlouva dává Unii v oblasti vesmíru k dispozici širší právní rámec, na základě něhož může dojít k definování kosmického programu Unie. Je to tedy jakýsi politicko-strategický dokument, který Komise chápe jako první krok směrem k vytvoření takového programu. Nejdůležitější oblasti kosmických aktivit a priority jsou právě označeny v tomto sdělení.

Pokud jde o pozici ČR, ztotožňujeme se s Komisí ve vyzdvižení významu programů Galileo, EGNOS a GMSS, které jsou doslova označeny za vlajkové programy evropských kosmických aktivit a samozřejmě náš logický zájem na těchto programech je podtržen také umístěním budoucího sídla agentury GSA do Prahy.

Sdělení se věnuje dalším tématům, otázkám bezpečnosti, průzkumu vesmíru a mezinárodní spolupráci. Myslím si, že to v kostce asi stačí.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane předkladateli. Prosím, posaďte se ještě jednou ke stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K50/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, který je omluven a zastoupí ho pan senátor Škaloud, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři. Návrh kosmického programu EU, který je daný v tomto materiálu, je uvozen, nebo vzniká díky novému článku 189 Smlouvy o fungování EU, která dává Unii k dispozici širší právní rámec, který jí umožňuje definovat zvláštní evropský kosmický program. Komise ve sdělení předkládá konkrétní možnosti pro rozvoj evropský politiky pro oblast vesmíru. Dále předkládá Radě, Evropskému parlamentu a poradním orgánům Unie tento materiál k vyjádření. Dvěma větami bych ho charakterizoval tak, že jako vesmírné priority navrhuje projekty Galileo, dále oblast zkoumání i změny klimatu, například prostřednictvím systému GMES, dále oblasti bezpečnosti a obrany, také konkurenceschopnost, protože kosmický průmysl bývá motorem růstu a inovací, dále také program výzkumu vesmíru.

Na základě reakcí členských států na toto sdělení pak zvolí konkrétnější strategie a ty budou zahrnuty v návrhu na příští víceletý rámec.

Já doporučuji usnesení výboru, které máte na stole, a to vychází ze stanoviska podvýboru pro dopravu VHZD a také hospodářského výboru.

Podvýbor i výbor vyzývá Komisi, aby zajistila dlouhodobý stabilní způsob financování prioritních programů globálního navigačního družicového systému – GNSS, EGNOS a GALILEO. Zastává názor, že je zapotřebí co nejdříve vyřešit otázku nastavení efektivního způsobu řízení programů, zvláště s ohledem na dělbu odpovědnosti mezi členské státy, Evropskou unii a Evropskou kosmickou agenturu a další zapojené aktéry. Také vyzývá vládu, aby ve snaze zamezit zpoždění realizace programu globální navigačního družicového systému věnovala zvýšenou pozornost přípravě a bezpečnostnímu zajištění prostor pro Evropský úřad pro dohled nad globálními navigačními družicovými systémy a zajistila účinnou koordinaci činnosti mezi příslušnými resorty.

Toto usnesení jsem zkrátil, aby bylo srozumitelnější, ale máte ho na stole. Žádám tedy o schválení tohoto usnesení, které prošlo shodou ve dvou výborech a v podvýboru pro dopravu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu. Tiskem se zabýval také VHZD. Táži se zpravodaje výboru senátora Jonáše, který zastupuje pana senátora Pakostu. Ano, chce vystoupit.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážená paní místopředsedkyně, děkuji za slovo. Tento tisk projednával i Podvýbor pro dopravu a následně potom výbor přijal usnesení, v němž vyjadřuje souhlas s 13. usnesením Podvýboru pro dopravu ze dne 21. června 2011 ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Na cestě ke kosmické strategii Evropské unie sloužící občanům, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Pakostu a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu pro záležitosti Evropské unie Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a otevírám rozpravu k tomuto materiálu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím. Pan předkladatel ani garanční zpravodaj se nemají k čemu vyjadřovat, takže můžeme po znělce přistoupit k hlasování.

Můžeme přistoupit k hlasování o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Miroslav Škaloud, to znamená o usnesení výboru pro záležitosti Evropské unie, které je obsaženo v tisku K 050/08/02.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto usnesením, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V okamžiku hlasování pořadové č. 90 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. I tento návrh byl přijat.

Děkuji panu předkladateli i zpravodajům. Končím projednávání tohoto bodu.

S procedurálním návrhem se hlásí pan senátor Jonáš, prosím.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Děkuji, paní předsedající. Pan kolega senátor Pakosta mě požádal, jestli byste laskavě mohli schválit přesunutí projednání senátního tisku č. 73 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Petra Pakosty a dalších, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů – II. čtení – na příští schůzi Senátu, která bude následovat po této schůzi. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji. Vzhledem k tomu, že se jedná o procedurální hlasování, budeme o návrhu hlasovat bez rozpravy okamžitě po znělce.

Budeme hlasovat o tom, zda přesuneme senátní tisk č. 73 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Petra Pakosty a dalších – na jednání příští schůze Senátu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 91 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Kolegyně a kolegové, vyhlašuji polední přestávku do 13.45 hodin.

(Jednání přerušeno ve 12.25 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.46 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté, budeme pokračovat v jednání naší schůze. Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 194

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 194. Návrh uvede ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, kterého mezi námi vítám a předávám mu slovo.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Dobré odpoledne, pane předsedo, děkuji za slovo. Vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych uvedl další ze zákonů, kterým se realizuje první etapa sociální reformy. Je to návrh zákona, kterým se mění zákon o zaměstnanosti a samozřejmě i další související zákony.

Jedním z důležitých cílů návrhů zákona je úprava definice nelegálního zaměstnávání, tak aby případy nelegální práce byly lépe prokazatelné a zároveň, aby se zamezilo praktikám, kdy fyzické osoby vykonávají práci pro zaměstnavatele mimo pracovněprávní vztahy, ačkoli z charakteru vykonávané práce je jasné, že konají závislou práci.

Dále se navrhuje rozšířit působnost Státního úřadu inspekce práce o kontrolu dodržování právních předpisů v oblasti zaměstnanosti a v oblasti ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatelů. Cílem je sjednotit kontrolní činnost právě na inspekci práce, tak aby nebyla roztříštěná mezi úřady práce a inspekci práce, tak aby primárně kontrolní pravomoci byly na inspekci práce a pravomoci poradenství a pomoci v obtížných situacích byly na úřadu práce.

Dále se předkládá transformace kategorie osob zdravotně znevýhodněných, kde dnešní rozdělení na osoby se zdravotním postižením a osoby se zdravotním znevýhodněním už považuji za přežité a není v tuto chvíli vhodně uspořádáno vymezení kategorií osob zdravotně postižených a osob zdravotně znevýhodněných, protože v současné době kategorie osob zdravotně znevýhodněných zahrnuje příliš širokou škálu lidí, od těch skutečně zdravotně postižených s jasným zdravotním pojištěním, až po kategorii lidí, kteří zdravotně postiženi v našem smyslu vnímání nejsou, např. mají oční vadu jako já, nebo mají nějaký jiný lehký handicap, který není potřeba zachycovat formálně zařazením mezi osoby zdravotně znevýhodněné.

Tady během poměrně dlouhého přechodného období by mělo být přehodnoceno zařazení každého jednotlivého občana z dnešní kategorie osob se zdravotním postižením a osob se zdravotním znevýhodněním, tak abychom sloučili tuto položku do kategorie osob se zdravotním postižením, samozřejmě v rozvrstvení podle jednotlivých kategorií, abychom zvlášť už neměli kategorii osob se zdravotním znevýhodněním.

Dále se navrhuje zjednodušit a zefektivnit právní úpravu, která se týká podpory práce zdravotně postižených spoluobčanů, protože dnes je ta podpora dvojkolejná, jednak zaměřená na chráněná pracovní místa a jednak zaměřená na chráněné pracovní dílny, takže tady návrh je v tom směru, aby tato podpora byla sloučena do kategorie podpory chráněného pracovního místa, což je cílenější, adresnější a je to lépe uchopitelný nástroj než kategorie chráněných pracovních dílen.

Dále se v návrhu upřesňuje spolupráce úřadů práce s agenturami zprostředkovávajícími zaměstnání. Tak, jak můžete slyšet někdy v médiích, nejedná se o zavedení nového institutu, tento institut spolupráce, nově nazvaný sdílené zprostředkování zaměstnání, už funguje od začátku 90. let, nicméně nemá zákonem stanovena žádná pravidla. Tady se tedy navrhuje, aby spolupráce mezi úřady práce a agenturami zprostředkovávajícími zaměstnání byla jasně definována, s jasnými mantinely, také s jasně vymezenými částkami, které úřad práce hradí za takovéto sdílené zprostředkování zaměstnání.

Dále se upravují některá ustanovení, která se týkají rekvalifikace a rekvalifikačního zařízení. Rozšiřuje se možnost pro uchazeče o zaměstnání, aby si sám zvolil vhodnou rekvalifikaci nebo vhodný rekvalifikační program. Pokud s tím vysloví souhlas úřad práce, tak potom i takováto rekvalifikace může být hrazena v rámci aktivní politiky zaměstnanosti.

Dále se navrhuje pro lepší ochranu trhu práce zakázat agenturám práce dočasně přidělovat cizince ze třetích zemí k výkonu práce u uživatelů. Mám za to, že přidělování zaměstnanců prostřednictvím agentury práce u cizinců ze třetích zemí nenaplňuje to, co je vlastně předmětem pracovního povolení, protože pracovní povolení pro občana, který není občanem evropského hospodářského prostoru, má být vždy směřováno na konkrétního zaměstnavatele, na konkrétní uplatnění, nikoliv na pracovní agenturu.

Ještě dvě záležitosti, které jsou obsaženy v návrhu a které považuji za nápravu dnešního nesprávného stavu. Za prvé se umožňuje, aby i ten zaměstnanec, který ztratí zaměstnání, když zároveň studuje, mohl být uchazečem o zaměstnání. Dnes je to bohužel tak, že pokud někdo pracuje a přitom si zvyšuje kvalifikaci studiem, tak pokud ztratí zaměstnání, nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti a nemá nárok být zařazen jako uchazeč o zaměstnání. To je podle mne náprava stavu, který je špatně formulován v dosavadním zákoně.

A dále z důvodu administrativní úlevy jak na straně úřadu práce, tak na straně zaměstnavatelů se navrhuje zrušit povinnost zaměstnavatelů hlásit volné pracovní místo. Toto hlášení volného pracovního místa zůstane dobrovolné, to znamená, že zaměstnavatelé budou hlásit ta volná pracovní místa, kde chtějí spolupracovat s úřadem práce na obsazení toho místa. Nicméně tam, kde zaměstnavatel chce použít jiný způsob obsazení pracovního místa svým vlastním výběrovým řízením prostřednictvím nějakého zprostředkujícího subjektu, tak bude mít tuto možnost a nebude tento systém zatěžován formálně nahlášenými pracovními místy, na která stejně nikdo nehledá uchazeče.

I dnes tato formální náležitost není plněna ani zdaleka stoprocentně. Když se podíváte na přehled volných pracovních míst na úřadu práce a na přehled volných pracovních míst na některých serverech, tak zjistíte, že tato povinnost je naplňována jenom těmi, kteří se cítí odpovědně. Já tuto povinnost prostě považuji za zbytečnou a administrativně zatěžující celý systém.

Tolik k jednotlivým návrhům, které obsahuje návrh novely zákona o zaměstnanosti. Jsem přesvědčen o tom, že tento návrh jde směrem, který přispěje k tomu, že pravidla jsou pro všechny rovná a že bude mnohem lepší možnost vymáhání dodržování těchto pravidel a zároveň také zlepší možnosti uplatnění zdravotně postižených spoluobčanů na trhu práce. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane navrhovateli. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 194/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Nenutil.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 194/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Milan Pešák, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Milan Pešák:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, já se budu snažit zpravodajskou zprávu maximálně zestručnit, neboť očekávám, že diskuse bude také bohatá a že mnoho věcí bychom slyšeli několikrát. Budu se tedy snažit neopakovat to, co již pan ministr, myslím velmi podrobně, vysvětlil, ale spíše se soustředím na to, co třeba může vyvolávat určité otázky a o čem na výboru pro zdravotnictví a sociální politiku byla diskuse.

Z legislativního hlediska připomenu, že vláda České republiky schválila návrh tohoto zákona svým usnesením č. 361 ze dne 18. května 2011. Poslanecká sněmovna přikázala tento návrh zákona jako gesčnímu výboru - výboru pro sociální politiku. Tam byly také načteny některé pozměňující návrhy a po jejich schválení na 22. schůzi PS dne 9. září 2011 bylo schváleno definitivní znění návrhu, tak jak nám byl předložen.

Návrh zákona sleduje, troufám si vyzdvihnout, zhruba pět cílů. Tím prvním je definice nelegální práce s důrazem na možnost postihu těch, kteří nelegální práci jednak vykonávají, jednak ji nechávají vykonávat u sebe jakožto u zaměstnavatele, a snaží se také o vynutitelnost zákazu nelegální práce. Z tohoto hlediska zavedení nástroje, jako je zavedení nové skutkové podstaty přestupku souvisejícího s neinformováním o práci zahraničních zaměstnanců apod. je v zákoně novum, které určitě je pozitivním krokem správným směrem.

Návrh zákona se snaží také zefektivnit zprostředkování zaměstnání. Tato snaha, která je určitě pozitivní, nicméně svou realizací vyvolává určité otázky a na výboru pro zdravotnictví a sociální politiku se diskutovalo, zdali role agentur práce je adekvátní nebo zdali je některým směrem posunuta.

Určitě potřebným opatřením, resp. cílem, který je potřebný, je omezení možnosti zneužívat systému podpory. I zde tento záměr, který je jednoznačně správný a pozitivní, v některých realizačních krocích naráží na určité otázky, např. zdali je adekvátní pověřovat třeba Poštu ČR tím, aby se nezaměstnaní hlásili právě na tomto zařízení, a tak bylo kontrolováno, zdali ve svém volném čase, čase, kdy nepracují, nevykonávají nějakou práci načerno.

Určitě potřebnými cíli a potřebnými věcmi je snížení administrativní náročnosti celého systému podpory nezaměstnaných i zvýšení flexibility aktivní politiky zaměstnanosti, kterou stát provádí.

Já se asi už zmíním pouze o problematice zaměstnávání osob se zdravotním postižením, kterou pan ministr zmínil, vysvětloval ta opatření. Řeknu, že z diskuse na zdravotním výboru vyplynulo, že tím hlavním problémem asi není to, zdali budou podporovány chráněné pracovní dílny nebo jednotlivá pracovní místa pro zdravotně postižené občany, neb obé slouží těmto lidem, že větším problémem je zřejmě to, že podpora vytváření míst pro postižené se dostává z režimu dnešního, který je možno označit za obligatorní, do režimu fakultativního, neboť přiznání příspěvku na podporu pracovních míst bude záležet na dohodě s úřadem práce, a pravdou je, že je zjevné, kdo v této dohodě má silnější pozici.

Stejně tak není tím hlavním problémem sloučení kategorií dnes osob zdravotně znevýhodněných a osob zdravotně postižených. Pravdou je, že možná něco do sebe má rozdělení na dvě kategorie, neboť těm, kdo mají problém větší, je asi správné pomáhat více, a je otázka, zdali v té jedné kategorii ta pomoc posléze bude moci být efektivně diferencována, ale tím problémem, který dnes asi neumíme úplně přesně popsat, neboť zákon nedoprovázely vyhlášky a nižší právní předpisy, je to, zdali některé skupiny lehčeji postižených z toho systému nevypadnou, ačkoli by si podporu zasluhovaly. Mám tady na mysli třeba lidi dialyzované. Koneckonců mezi zdravotně znevýhodněnými byli také lidé s jednostrannými nebo nižšími amputacemi. Samozřejmě dělá-li takovýto člověk právníka, asi je to relativně zanedbatelné postižení. Dělá-li zedníka nebo kuchaře, asi je to o něčem jiném.

V rámci jednání VZSP byla navrhována jak usnesení na přijetí, tak usnesení na zamítnutí. Pan předseda v úvodním slovu zmínil, že VZSP nepřijal v této věci žádné usnesení, tudíž s žádným usnesením vás nemohu seznámit. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil úkoly s tím spojené. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV. Ano, bude nyní vystupovat pan zpravodaj senátor Miroslav Nenutil.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážený pane předsedo, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, hosté, v úvodu své zpravodajské zprávy se zmíním jenom stručně o legislativním procesu, a dávejte pozor na termíny, prosím. Vláda schválila tento návrh zákona 18. května. O týden později doručila do Poslanecké sněmovny, a tam měli 4 měsíce na to, aby se s tím vypořádali. K nám byl doručen 19. září a během 30 dnů se s ním musíme vypořádat. V současné situaci jsou to všechno termíny šibeniční.

A poznámka, která úplně nesouvisí se zpravodajskou zprávou, měli bychom zvážit, zdali třicetidenní lhůta na důkladné projednání zákonů je skutečně dostatečná.

O cíli zákona tady mluvil pan garanční zpravodaj. Já jenom se zmíním o tom, že v Poslanecké sněmovně k tomuto návrhu bylo přijato 45 pozměňovacích návrhů, a s tím pak souvisejí některé problémy s legislativní souvislostí, protože nelze tím vyloučit právní problémy s jejich realizací. Za všechno se zmíním pouze o dvou, a to k čl. 1 bodu 4, kde se vymezuje působnost krajské pobočky úřadu práce ve vztahu k osobám zdravotně znevýhodněným. Nebudu to komentovat. Původní návrh účinnosti byl k 1. lednu 2014. Poslaneckou iniciativou se to o 2 roky zkrátilo, tím pádem tam dochází nikoli k nějakému zásadnímu problému, ale už jsou tam nesrovnalosti, že úřad práce má rozhodovat o tom, zda jde o osobu zdravotně znevýhodněnou, když ta už zase podle jiného vůbec posuzována být nemá.

Závažnější je podle mě pochybní, troufám si nazvat. čl. 1 bodu 17, kdy k tomuto pozměňovacímu návrhu, kterým se do zákona o zaměstnanosti nově včleňuje institut veřejné služby. Ten se zároveň upravuje v zákoně o pomoc v hmotné nouzi, a tady celkem logicky a v souladu s účelem pojetí tohoto systému pomoci je upraven ve vztahu k osobám, spadajícím do tohoto systému. Tedy k osobám, které naplňují podmínky hmotné nouze a mají nárok na pomoc v hmotné nouzi. Do tohoto okruhu osob sice mohou spadat i některé osoby, vedené v evidenci uchazečů o zaměstnání, na druhé straně je však nepochybné, že řada uchazečů o zaměstnání se do systému hmotné nouze z hlediska naplnění zákonných podmínek nikdy nedostane. Tzn. že žádná z dávek, poskytovaných v rámci pomoci v hmotné nouzi, poskytována nebude, a vedle toho může jít také o uchazeče o zaměstnání, kterému v daném časovém období nebude poskytována ani podpora v nezaměstnanosti.

Nebudu se o tom dále rozebírat, protože zcela určitě naše legislativní oddělení, náš legislativní odbor bude mít k dispozici, resp. ministerstvo práce a sociálních věcí bude mít k dispozici poznámky.

Ve své zpravodajské jsem se snažil zaměřit vyloženě jen na legislativní souvislosti. V tomto případě spíše nesouvislosti. A oprostil jsem se od hodnocení obsahu zákona z hlediska politického. K tomu případně vystoupím v řádné obecné rozpravě, pokud tak neučiní někdo z kolegů.

A nyní mi dovolte, abych vás závěrem seznámil s usnesením ÚPV, kdy po úvodním slově Mgr. Karla Machotky, náměstka ministra práce a sociálních věcí, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě ÚPV Parlamentu ČR doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona zamítnout, mne určuje jako zpravodaje výboru a předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Písemně přihlášena do obecné rozpravy je paní senátorka Božena Sekaninová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Božena Sekaninová:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, mám důvodné obavy, že letošní podzim se do koaliční historie zapíše svou legislativní smrští. A co hůře, smrští zákonů, které jsou sice hrdě označovány za nezbytné reformní kroky, ale ve své podstatě jsou jen škrty a restrikcemi výdajů. Každá reforma by měla změnit nefunkční systém, posunout jej a zlepšit současný stav. Předkládané návrhy zákonů však jen bourají a tvrdě zasahují do osvědčených funkčních systémů, a nejsou schopny je nahradit systémy novými, lepšími, strukturálně a koncepčně provázanými.

Uvedu jeden z mnoha příkladů špatné koordinace a nekoncepčnosti legislativních úprav. Ministerstvo financí se v připravované daňové reformě chystá zrušit zhruba čtvrtinu ze současné stovky tzv. daňových výjimek. S plným vědomím a souhlasem MPSV je jednou z rušených výjimek i sleva na daních z příjmu zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají osoby se zdravotním postižením. Ruší se tak velmi jednoduchý, efektivní a po dvě desetiletí účinný nástroj podpory zaměstnávání těchto osob.

Ve stejné době, v září 2011, stejné ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejnilo k připomínkování úvodní zprávu ČR o opatřeních, přijatých k plnění závazků podle úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.

Na straně 69 uvádí: V neposlední řadě jsou k zaměstnávání osob se zdravotním postižením na volném trhu práce zaměstnavatelé motivováni prostřednictvím slev na daních z příjmů. Kde je tedy pravda? Jen o několik řádků níže stejné ministerstvo hovoří o podpoře zaměstnávání osob s těžším zdravotním postižením prostřednictvím příspěvku na zřízení chráněných pracovních míst a chráněných pracovních dílen.

Ale v letošním roce tento systém funguje jen na papíře. Proč? Důvodem je nedostatek finančních prostředků a vysoké náklady na reformu úřadu práce. Z čeho podporovat vznik nových chráněných míst, když je třeba podporovat vznik nových úřadů. A bylo by možné pokračovat.

V našem státě žije celkem 1 015 500 osob se zdravotním postižením, což představuje téměř 10 % populace. Z nich je více než půl milionu lidí v pracovně aktivním věku do 60 let a necelých 450 000 osob se základním vzděláním nebo vůbec bez vzdělání. Lidé, kteří po celý život vykonávají jen pomocné a jednoduché manuální práce, kteří jen velmi obtížně nacházejí pracovní uplatnění. Lidé, pro které je např. práce v chráněných dílnách jednou z mála jistot. Navrhovaná novela jim pracovní uplatnění značnou měrou ztěžuje.

Tato novela vychází z principu vymezení chráněných pracovních míst. Bezdůvodně ruší tzv. chráněné pracovní dílny. Jedním ze stále se opakujících argumentů je zamezení zneužívání státní podpory k zaměstnávání osob se zdravotním postižením. A jak tato změna zamezí případnému zneužívání? Autoři této úpravy si dostatečně neuvědomují, že většina těchto lidí potřebuje k výkonu svého povolání speciální podmínky. Režimová opatření. Ergonomické pomůcky apod. V době, kdy zaměstnavatelé snižují náklady na výrobu a provoz svých firem, aby byli schopni obstát v současné ekonomicky náročné době, nebudou investovat do nezbytných nevýrobních prostředků, které potřebuje zaměstnanec se zdravotním postiženém.

Novela sice ponechává možnost příspěvku na zřízení chráněného pracovního místa, ale podmínky výrazně ztěžuje. Žadatel musí zajistit jeho udržitelnost na dobu dlouhých 3 let, aniž by předem věděl, zda nový pracovník bude schopen dlouhodobě svěřenou práci vykonávat.

Zásadně nesouhlasím se zrušením kategorie osob se zdravotním znevýhodněním. Jedná se snad o nejvíce ohroženou skupinu populace na volném trhu práce, která je zcela závislá na vlastních příjmech z pracovní činnosti bez jakékoli jiné dávky či podpory. Do této kategorie od roku 2009, kdy vešla v platnost vyhláška č. 359, tzv. spadlo i tisíce lidí, kterým byla překvalifikována míra invalidity a odebrán částečný invalidní důchod. Mimochodem díky této vyhlášce došlo k zázračnému uzdravení či zlepšení zdravotního stavu u téměř 17 tisíc osob se zdravotním postižením. Přitom podpora zaměstnávání osob se zdravotním znevýhodněním byla pro mnohé zaměstnavatele tím jediným motivačním prvkem k tomu, aby udrželi stávající pracovní místa pro tuto skupinu pracovníků.

Novela zákona obsahuje i další změny, které negativně ovlivní životy uchazečů o zaměstnání, a dokonce hrubě zneužívají existenční tíseň lidí v hmotné nouzi. Jedním z nich je nařízená veřejná služba v rozsahu 20 hodin týdně již po 2 měsících registrace na úřadu práce. Ustanovení je rozšířeno o nejasný okruh institucí, u kterých bude možné veřejnou službu vykonávat. Nevymezení těchto dalších subjektů tak může vést ke zvýhodňování soukromých firem i k případnému zneužívání vykořisťování lidí v tíživé životní situaci. Jinými slovy, stát nařizuje neplacenou práci lidem v nepříznivé sociální situaci, která bude podmínkou nejen pro přiznání pomoci v hmotné nouzi, ale i pro samotnou evidenci osob na úřadech práce, i v případě, kdy nebudou podbírat žádnou podporu od státu. Stát si tak vynucuje neplacenou práci od osob, které žijí na pokraji sociálního vyloučení, a přímo je vhání do švarc systému, který na druhé straně chce tato novela znemožnit.

Nesouhlasím s problémovou změnou v definici vhodného zaměstnání, kdy pro uchazeče napříště bude vhodné každé zaměstnání, které mu dovolí vykonávat jeho zdravotní stav. Bez ohledu na dosaženou kvalifikaci, odboru i pracovní erudici. Nesouhlasím se skrytou privatizací celé oblasti zprostředkování zaměstnání. Nákup zprostředkovatelských služeb od soukromých agentur v žádném případě nepovede k úsporám vynaložených prostředků, ale k jejich enormnímu navýšení. Pokud stát bude hradit agentuře až 6750,- korun za jedno zprostředkované pracovní místo, budou náklady této činnosti několikanásobně vyšší než v současnosti. Na úřadu práce jistě zůstanou zachována pracovní místa na oddělení zprostředkování, protože někdo musí uchazeči zprostředkovat kontakty na pracovní agentury.

Snaha vytvořit alespoň dojem nějakého opodstatnění této privatizace byla snad jediným důvodem k zrušení povinnosti zaměstnavatelů, hlásit volná pracovní místa na úřady práce.

Každý člověk je zodpovědný sám za sebe a my jsme zodpovědní i za chod této společnosti. V souladu s parlamentní demokracií nás lidé zvolili do zákonodárných orgánů, které určují jejich životy. Očekávají od nás, že vytvoříme a schválíme takové zákony, které vytvoří pevný, bezpečný a stabilní rámec pro jejich běžný život. Předkládané změny současnou vládou však zatěžují především nízkopříjmové skupiny obyvatelstva, snižují životní úroveň lidí, kteří již dnes žijí na hranici chudoby, enormně zatěžují střední vrstvu obyvatel, ohrožují již tak obtížnou existenci malých firem a podnikatelů. Reformy nejsou reformami, ale pouhými škrty výdajů, které ohrožují samostatnost a soběstačnost lidí v nepříznivé sociální či zdravotní situaci. Ohrožují také funkčnost mladých rodin s dětmi. Existenční status lidí bez práce a v hmotné nouzi. Výrazně zhoršují sociálně ekonomickou situaci většiny občanů České republiky.

Nelze se pak divit, že v poslední době dochází k nárůstu společenského napětí a mimořádné eskalaci násilí. Zatím mezi etnickými skupinami obyvatel, ale existenční nejistota, chudoba a pocit ohrožení mohou vést k celospolečenskému zvýšení kriminality, nesnášenlivosti, napětí a celkové krizi. Je třeba, abychom těmto jevům zabránili. Jedním z prostředků je i neschválení špatných legislativních změn. A z tohoto důvodu dávám návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, paní senátorko, a s přednostním právem – ne nepožaduje pan senátor Koukal, takže nyní vystoupí pan senátor Milan Pešák, připraví se pan senátor Miroslav Nenutil.

Senátor Milan Pešák:  Ještě jednou, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, snažil jsem se oddělit nebo aspoň nesměšovat názory mé s tím, jak referovat o jednání VZSP, proto vystupuji ještě jednou.

Určitá kritika a určité otazníky nad návrhem zákona zazněly. Koneckonců i já se ztotožňuji i s těmi formulacemi, které jsem v rámci zpravodajské zprávy přednesl či označil jako určité otazníky. Nicméně ten zákon přináší také spoustu opatření v pozitivním směru, a některá byla zmíněna, některá méně, a já si proto myslím, že by bylo správné, aby tady na schůzi zazněl také návrh schválit tento zákon, abychom o něm mohli hlasovat. Vskutku jsem přesvědčen o tom, že např. zrušení povinnosti, která byla jenom formální, hlásit volná pracovní místa, včetně míst pro osoby se zdravotním postižením, i to se formálně obcházelo, a ten efekt, který by to mohlo mít, který si možná zákonodárce při zapisování této povinnosti do legislativní normy představoval, se nenaplňoval.

Pozitivních věcí by bylo více, proto jsem podal návrh schválit. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také vám děkuji, pane senátore, nyní vystoupí pan senátor Miroslav Nenutil, připraví se pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Miroslav Nenutil:  Vážený pane předsedo, pane ministře, teď už skutečně nikoli v roli zpravodaje. Musím konstatovat, že způsob, jakým nám tady byl panem ministrem zákon předložen, charakterizuje právě to, co už tady jednou bylo zmiňováno. Na jednu stranu pan ministr řekne, že se zřizuje chráněné místo. Na druhou stranu ale už neřekne, že s chráněnou pracovní dílnou budou problémy. Údajně kvůli tomu, aby se zamezilo zneužívání tohoto příspěvku některými zaměstnavateli. Kde je proboha kontrolní systém? Kvůli tomu, že ministerstvo nedokáže zkontrolovat správný tok dávek, se změní systém, aby to měli pracovníci ulehčené.

S tím souvisí další poznámka, kdy nemohu hlasovat pro přijetí toho zákona, kdy se dosavadní povinnost zaměstnavatele, oznamovat volná místa, mění na možnost. To je postup. Já si myslím, jestli to není v tom, pan ministr nazval nový úřad práce České republiky superúřadem, že ten úřad už je tak super, ale tak velký, a že si toho nabral tak super moc, že na to teď super nestačí. A tak si potom i na zprostředkování práce musí najímat soukromé agentury práce. Agentury, které, nevím, jak funguje systém kontroly, ale na Plzeňsku v západních Čechách, když budu mluvit konkrétně o Stříbře, kde před 2 roky právě díky agenturám práce nebo spíš kvůli tomu, že vůbec existují, přišlo během půl roku o zaměstnání 2000 lidí, tak tam když se toto sousloví vysloví, tak se mnohým lidem, jak se říká u nás na západě, otevírá kudla v kapse. A teď se těmto agenturám bude dávat práce, kterou chtěl původně vykonávat úřad práce.

Úplně zarážející dle mého je už to, o čem se tady zmínila paní senátorka Sekaninová. Pokud za vhodné zaměstnání budou všechny kontroly považovat jakékoli zaměstnání, které bude vykonáváno pod polovinou povinné týdenní pracovní doby, mám tomu rozumět tak, že v důsledku různých šetření učitel nebo lékař, jenž přijde o místo ve škole nebo v nemocnici a bude mu nařízeno po 2 měsících vykonávání těch prací, bude muset po náměstí chodit s igeliťákem, sbírat nedopalky, zatímco jiní sedící na náměstí někde na lavičkách se mu budou řehtat, protože oni ty dávky dostanou nějakým jiným způsobem, ale každopádně pro to nemusí nic dělat. Žádná práce není ponižující, já klidně půjdu zítra odpoledne u nás na náměstí ty vajgly taky sbírat, ale jak se potom učitel, jak se potom ten lékař mají vrátit, pokud se vůbec budou moci vrátit na své místo, když po několik týdnů nebo měsíců je jejich žáci nebo jejich pacienti viděli při činnosti, jež vůbec neodpovídá jejich vzdělání.

To je tedy i důvod, proč nemohu zvednout ruku pro schválení tohoto zákona. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Doubrava a připraví se paní senátorka Dagmar Terelmešová.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já jsem vám nechal rozdat na lavice návrh pozměňovacího návrhu, pro případ, že by prošel zákon do podrobné rozpravy. Pozměňovací návrh jsem konzultoval s komorou zaměstnavatelů zdravotně postižených a jeho podstatou je odstranění slov anebo osob se zdravotním postižením v několika paragrafech.

Ten důvod je jeden. Zákaz agenturního zaměstnávání osob se zdravotním postižením byl předkladatelem odůvodněn tak, že tímto opatřením tyto zaměstnance chrání. Neříká však před čím a hlavně před kým. Bez řádného odůvodnění je toto opatření diskriminační a odporuje zásadám mezinárodních úmluv a z nich vyplývajícího evropského i našeho práva.

Neadresným prohlášením je chránění jen před prací samou, protože v řadě z nich tím hrozí nezaměstnanost. Ta diskriminace spočívá především v omezení práv osob zdravotně postižených, sami si zvolit výkon práce. Nejedná se přece o osoby, zbavené způsobilosti k právním úkonům. Proto jejich postavení na trhu práce má být v této oblasti rovné s ostatními zaměstnanci.

Ani odklad působnosti novely zákona o zaměstnanosti ve sněmovním tisku 373 o dva kvartály v přechodném ustanovení, tj. bod 9, nepostačuje k obrácení ekonomického propadu státního rozpočtu. Jestliže dnes má stát se zaměstnavateli osob zdravotně postižených v této oblasti v podstatě vyrovnanou bilanci, rozhodnutím o zavedení chráněných pracovních míst § 78, byť odloženým a okořeněným navíc nejasnými pravidly hry, v prováděcím předpisu, který nebyl poslancům ani senátorům předložen při schvalování novely zákona o zaměstnanosti ani k nahlédnutí.

Úderem nabytí účinnosti novely tak tomu již nebude a v tomto opatření lze spatřovat prvky diskriminace již dnes při podání žádosti o zařazení chráněného pracovního místa rozhodují úředníci úřadu práce o tom, která práce je pro osoby zdravotně postižené vhodná a která ne.

Bez přítomnosti zdravotně postižené osoby, a přitom je vůbec nezajímá, jaká zdravotní omezení tito uchazeči o zaměstnání mají, ale už předem vědí, že např. práce vrátného, uklizečky apod. nejsou pro osoby zdravotně postižené vhodné. Jakým způsobem je zde zasahováno do práv člověka, zaručených mu Listinou základních lidských práv a svobod. Kdo má právo určovat, že tato práce pro osobu zdravotně postiženou je či není vhodná, když Listina základních práv a svobod v čl. 26 zaručuje, že každý má právo na svobodnou volbu povolání? Nebo snad osoby zdravotně postižené nejsou svéprávné?

Pokud si to ministerstvo práce a sociálních věcí myslí, pak je ještě k tomu porušován článek 10 Listiny základních práv a svobod, protože každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost – jestli takovéto jednání ze strany úřadu práce je důstojné. Navíc se naskýtá otázka, jednají-li úředníci ministerstva práce a sociálních věcí již dříve, co se bude dít po 1. lednu 2012, až budou mít pro své jednání zákonný poklad?

Já jsem citoval odůvodnění toho pozměňovacího návrhu, ale musím vám říct, já kdyby pro žádný jiný důvod, tak pro důvod odměňování agentur zprostředkovávajících práci, o které tento návrh zákona hovoří, sám ten návrh zákona podpořit nemohu a nepodpořím.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní vystoupí paní senátorka Dagmar Terelmešová a připraví se pan senátor Václav Koukal.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně a kolegové, vážený pane ministře, návrh tohoto zákona je, jak už řekl pan senátor Nenutil, má za sebou komplikovanou minulost v Poslanecké sněmovně, když bylo přijato 45 pozměňovacích návrhů a 8 přijato nebylo. Je velmi těžké obsáhnout 91 novelizačních bodů tohoto zákona, ale chtěla bych reagovat jenom na některé z nich, které z mého pohledu mi připadají pro mou činnost, i moji činnost na obci, jako komunálního politika, důležité.

V oblasti zprostředkování zaměstnání – bylo to tu zmíněno a myslím si, že i všichni, kteří vystoupí po mně, určitě budou reagovat na návrh sděleného zprostředkování pro agentury. My jsme o tom mluvili na výboru zdravotním a sociálním. Můj dotaz na pana ministra byl takový, zda tyto zprostředkovatelské agentury, nebo agentury práce, nejsou zároveň jakýmisi přetransformovanými zprostředkovatelskými agenturami, se kterými jsme měli velké množství problémů, zvláště při dovozu zahraničních pracovníků. Uvedu konkrétní příklad, chtěla bych být vůbec konkrétní. Tři sta Mongolů, kteří se octli na území Plzeňského kraje, přičemž agentury nezajistily dostatek finančních prostředků pro tyto lidi, aby při ztrátě zaměstnání se mohli dostat zpátky. Zaplať pánbůh byla tu v té době jakási pomoc, nebo byla to pomoc ministerstva vnitra, které pomohlo tyto lidi dostat zase zpátky domů.

Já bych byla velice nerada, aby tyto agentury, které v současné době nějakým způsobem trpí nedostatkem finančních prostředků, si ze státních veřejných peněz zacelovaly tyto díry ve svých rozpočtech.

Dále co se týká důvodů pro vyřazení z evidence. Opět už to tu zaznělo. Déle než dva měsíce odmítnou vykonávat veřejnou službu, tak prostě je vyřadí z evidence úřadu práce. Existují – bylo to tu už řečeno právě také mým předřečníkem – že jsou zaměstnání, ve kterých v podstatě dostanou zaměstnanci, když odcházejí, odstupné a zaregistrují se na úřad práce vlastně po tu dobu, kdy hledají nové zaměstnání. Týká se to pozic, jak už tu bylo řečeno, lékařů, ale také se to týká pozic úředníků a samozřejmě od 1. 1. 2012 jich bude asi hodně. Já bych chtěla říci, že velice snadno se hlavně na malém městě, pane ministře, smísí veřejná služba s lidmi, kteří si nějakým způsobem odpracovávají nějaký trestný čin nebo přečin. A je velice těžké vysvětlovat potom občanům, že ta paní úřednice, která ještě před měsícem seděla na úřadě, nic špatného neudělala, prostě byla pouze zaevidovaná na úřadu práce.

Chtěla bych ještě hovořit o další věci, která s tím souvisí, že značně vzroste počet osob na veřejnou službu. V současné době se obce snaží v rámci veřejné služby samozřejmě pobrat co největší počet těchto lidí. Hovořil jste také o tom, že vlastně existují obce, které se do tohoto systému vůbec nepřihlašovaly. To je pravda. Možná jedním z těch důvodů bylo to, že pokud tito lidé jsou na veřejnou službu přijati, musí nad nimi 8 hodin denně stát jakýsi dráb. Musí to být člověk, který je ráno, když přijdou do práce, zaúkoluje a večer, když odcházejí, nebo odpoledne je také zkontroluje. Dotud to byly všechno pracovnice města. Já si myslím, že narazíme na vážné legislativní problémy, pokud by v budoucnu podle tohoto návrhu to měli být zaměstnanci úřadu práce, kteří budou tuto činnost veřejné služby kontrolovat. Protože samozřejmě město dává k dispozici své nástroje, dává k dispozici pozemky, na kterých se pracuje, dává k dispozici ochranné oděvy a pomůcky pro tyto pracovníky. Nevím, jakým způsobem by to mělo fungovat dál.

To, že se pouští soukromý subjekt do této oblasti, soukromé firmy – na jedné straně ano, i oni zaměstnají tyto lidi, ale na druhé straně já mám otázku, jak si budou tyto firmy vybírat, to znamená, kde budou mít možnost lidi na veřejné služby ze soukromých firem zaměstnávat. Bude to vybíráno nějakým řízením, nebo budou muset splnit určité požadavky? Jde o to, že vlastně tito lidé už nemusí jenom pro tuto firmu zametat chodníky nebo uklízet, oni můžou stavět, a můžou třeba stavět i hypermarkety, a potom to vede k myšlence, jestli to nebude nekalá soutěž, tady vlastně ti pracovníci budou dělat pro firmy vlastně zadarmo.

V oblasti rekvalifikace se otevírá možnost pro uchazeče vybrat si rekvalifikaci. Vy jste tady zmínil, pane ministře, a já jsem tomuto činu velice ráda, protože rekvalifikace, která probíhá na úřadech práce, mi někdy přijde úplně planá. A to, že ten člověk ví, co by chtěl dělat a jakým směrem by se chtěl rekvalifikovat a najde si zařízení, kde tuto rekvalifikaci může podstoupit, je jedině v pořádku. Já jsem tu našla akorát tady v § 109 odst. 3, 4 – tady je pouze to, a vy jste to tu také zmínil, že volba rekvalifikačního zařízení nebude tak svobodná, protože vlastně úřad práce musí před zahájením té rekvalifikace vydat jakési potvrzení o tom, že se té rekvalifikace v tomto zařízení může zúčastnit. Protože pokud toto potvrzení nevydá, tak po dokončení rekvalifikace nemůže tuto rekvalifikaci zpětně tomuto uchazeči uhradit.

Doufám, že jsem tomu rozuměla dobře a také tady zmiňuji jednu věc, že ti lidé, kteří nastupují na rekvalifikace, tak většinou nemají vůbec žádné peníze, a nemají peníze ani na to, aby si ten rekvalifikační kurz zaplatili. Kamnářský rekvalifikační kurz stojí na rok 32 000 Kč. Já bych byla ráda, kdyby třeba bylo víc lidí, kteří se tímto odvětvím zabývají, protože vím, že je to práce, kterou postrádají stavební firmy. Je to velice dobře placeno a to, že ty peníze přijdou až po absolvování, je trošku špatné. Možná, že by to šlo řešit jakousi půjčkou. A k tomu směřuje, že kdyby platilo, že úřad práce uhradí rekvalifikačnímu zařízení cenu rekvalifikace, nebo její poměrnou část, pokud uchazeč o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání z vážných důvodů nedokončí rekvalifikaci. Já se ptám, co jsou vážné důvody? Vážným důvodem v případě uchazečů na úřadu práce – a víme, proč se tohle všechno dělá, to proto ,že jsou tam stále stejná jména a jsou to lidé, kteří prostě si práci ani hledat nechtějí, kteří jsou prostě pořád vedeni v evidenci. Tak vážným důvodem tady, aby se nevyhazovaly peníze z veřejného rozpočtu, já vidím snad pouze smrt, protože vážný důvod pro nedokončení rekvalifikace, pokud se bude brát třeba dlouhodobá nemoc, tak víme, jak velmi snadno si tito dlouhodobí uchazeči opatřují neschopnosti – nemožnost práce s lopatou, nemožnost chození do lesa, protože jsem alergik, a myslím si, že by v tomto případě mohlo ministerstvo přicházet o velkou část finančních prostředků.

Mohla bych tady mluvit ještě dlouho, protože opravdu těch bodů je strašná spousta, určitě zbytek zmíní moji kolegové. Já bych právě proto, že se mi zdá návrh tohoto zákona velice uspěchaný, je tam spousta zajímavých věcí, a jsem ráda, že už se nad nimi někdo zamyslel, ale jako komplex tento zákon mi přijde nehotový, neprodiskutovaný, a proto s ním nemohu souhlasit.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Paní senátorko, děkuji, nyní vystoupí pan senátor Václav Koukal. Připraví se pan místopředseda Zdeněk Škromach.

Senátor Václav Koukal:  Děkuji za slovo, pane předsedo, pane ministře, milé kolegyně, kolegové. Já mám dvě připomínky, ta jedna má spíše charakter legislativní a ta druhá je praktická. A ta první, kterou jsem si připravil, ta se shodou okolností váže na to, co říkala moje předřečnice, a to jest § 30, který zavádí nový důvod pro vyřazení z evidence uchazečů, a to sice pokud někdo odmítne vykonávat veřejnou službu. Ta veřejná služba má ovšem jiný cíl ze zákona, ta má za cíl pomoci lidem v hmotné nouzi, a do té se možná velká část lidí, kteří byli nezaměstnaní, nedostane. A to také proto, že třeba od svého minulého zaměstnavatele mají odstupné, a nedostanou tedy ani v nezaměstnanosti, a samozřejmě nemohou dostat ani pomoc v hmotné nouzi. A pokud bude ten uchazeč vyřazen, protože neodpracoval ty hodiny v týdnu, anebo odpracoval jen 15 hodin, a to například z důvodu, že hledá zaměstnání mimo své bydliště a účastní se výběrového řízení, nebo druhá možnost je, že třeba podstoupil rekvalifikaci, a tedy neodpracoval v týdnu těch 20 hodin, tak bude z toho vyřazen. Nemyslím si, že to je řešení, které směřuje k tomu cíli, který má zákon na mysli.

A druhá nešikovnost toho zákonného opatření souvisí s komplikovaným vztahem mezi úřadem práce, nabízející nezaměstnané na veřejnou službu, a mezi přijímající právnickou osobou, například obcí, u které by měla být ta veřejná služba vykonána. Nejasné jsou především vzájemné povinnosti a práva při výběru nezaměstnaných, pokud jejich počet překročí významně možnosti a zájmy obce. Ale umím si taky představit, že ředitelka školy přijme dvě šikovné ženy a propustí vlastní uklízečku, a paradoxně se tak za čas tato uklízečka objeví na stejném pracovišti v jiné roli. A ta praktická, ta se váže k § 35, to jest vypuštění povinnosti zaměstnavatelů nahlašovat pracovní volná místa. Domnívám se, že to jde proti tomu dobrému úmyslu nebo cíli ministerstva práce a sociálních věcí, že prostřednictvím Czech Pointů si budou moci lidé najít vyhovující místo podle své kvalifikace, a to jednoduše si ho vygenerují. Tady ta změna, že zaměstnavatelé nebudou už uvádět to, že mají volné místo, trochu tuto, řekl bych, bohulibou službu znejišťuje a znevýhodňuje a trochu se ztrácí její význam. To jsou dvě moje praktické poznámky. Pozměňovací návrhy nedávám z důvodu, které jsou mi zřejmé.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. A nyní vystoupí pan senátor, místopředseda Senátu Zdeněk Škromach, připraví se paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych krátce komentoval tento buzerační zákon. Jinak se totiž nazvat nedá. Chválihodná snaha řešit problematiku dlouhodobě nezaměstnaných lidí, kteří jsou rok dva tři a déle bez zaměstnání, kteří se mnohdy úspěšně práci vyhýbají, tento zákon vůbec neřeší. A to je potřeba říct jednoznačně . Tento zákon upravuje věci, kterými bude buzerovat lidi, kteří poctivě pracují, přijdou o zaměstnání, a tito lidé po dvou měsících registrace na úřadě práce, kdy ztratili mnohdy ne vlastní vinou zaměstnání, protože byli propuštěni, tak místo toho, aby jim bylo nabídnuto vhodné zaměstnání, aby práci našli, tak budou vyhnáni na tzv. veřejnou službu. A paradoxně lidé, kteří dostali tříměsíční odstupné a vyšší, tak vlastně po dvou měsících, kdy dotují ze svého odstupného podporu v nezaměstnanosti, protože žádnou nedostávají, tak ještě minimálně měsíc budou pracovat na veřejných pracích, protože budou registrováni na úřadu práce, a to má svůj důvod například z hlediska pojištění. Takže oni budou z peněz, které dostali jako odstupné, si financovat své náklady. A není z toho jasné, kdo bude financovat například otázku ošacení, bezpečnostních pomůcek a dalších – výkon každé práce má své náklady. Musím se někam dopravit, musím něco sníst, musím se nějak oblékat a další. A to samozřejmě bez jediné sociální dávky. Pan ministr by možná měl vysvětlit, jak bude řešit situaci, kdy vlastně zahltí úředníky na úřadech práce, stejně tak kdy města a obce se dostanou do velmi složité situace. Dneska lidí, kteří jsou rok dva a déle, řekněme je řádově možná 100 000 – 150 000. Ale tady se objeví najednou dalších téměř 200 000 lidí, možná i více, kteří se dostanou do stejného režimu jako ti, kteří se dlouhodobě – a jsou často nazýváni nefachčenci - práci vyhýbají. Kdo jim tu veřejnou službu bude zajišťovat, jakým způsobem? A nepřipadá vám zvláštní, že vlastně tady budou zahlceni lidé, kteří mají zajišťovat tuto veřejnou službu, lidmi, kteří to vlastně vůbec nepotřebují, kteří nepotřebují buzerování za to, že si platí poctivě daně, platí pojištění a shodou okolností ztratili zaměstnání. To je princip všech těchto změn. A pokud jde o otázku lidí se zdravotním postižením, to už tady zaznělo, to nechci komentovat. Další věc, která je tady a prolíná se vlastně všemi těmi návrhy, které pan ministr tady zmiňoval, je sociální karta. Já bych očekával, a byl bych rád, aby pan ministr okomentoval, zda ministerstvo práce už vypsalo výběrové řízení na provozovatele této sociální karty, za jakých podmínek a proč, protože to je velmi zajímavý kšeft a už méně přínosný. Protože informace jsou takové, že se obešel zákon o výběrovém řízení a že vlastně se používá jenom obchodní zákoník, kde si ministerstvo v podstatě může dělat, co chce. Ale podstatné je, jak to, že ministerstvo vypisuje výběrová řízení, a to se týká i Czech Pointu, a tam by měl docela zajímalo, jaké jsou smlouvy s Českou poštou o provozování tohoto nástroje, kde budou lidé chodit na poštu, aby se nahlásili, že jsou nezaměstnaní a že načerno nepracují, to samozřejmě nic nepomůže, ale lidé budou dále buzerováni a pošta bude zatěžována. Lidé se budou dívat na ty, co se chodí nahlásit, a budou říkat, to jsou ti, kteří nám tady ubírají z toho našeho chlebíčka, protože jsou bez práce. Shodou okolností mnohdy lidé, kteří celý život poctivě pracovali a zkrátka a dobře se snaží získat práci, mnohdy už ztrácí vůbec jaksi snahu, že práci mohou získat, a budou zařazeni mezi ty takzvané – musím říct, že to slovo nerad říkám, ale nepřizpůsobivé, protože bohužel je používá dneska už i veřejnoprávní televize, ale zkrátka a dobře lidé, kteří se dlouhodobě práci vyhýbají. Takže jak to, že ministerstvo zadává veřejné zakázky a podepisuje smlouvy na věci, které ještě nebyly schváleny v zákonech.

Na rozdíl od občanského práva, kdy občan může činit vše, co zákon nezakazuje, tak státní a veřejné instituce mohou činit jen to, co zákon dovoluje. A není to poprvé, a zřejmě ani naposledy, kdy ministerstvo práce zneužívá toho, že tam prakticky není žádná sankce za takovýto postup, který je nezákonný. A ministerstvo postupuje nezákonně. A postupovalo i v případě ustanovování úřadů práce ČR, a naprosto nezodpovědně. Protože všechny tyhle zákony jsou přijímány ve zkrácených lhůtách s naprosto nereálným časem na zavedení. Protože Úřad práce ČR byl zřizován na základě zákona, který vstoupil v platnost 14 dní před jeho účinností. Za 14 dní nemohlo ministerstvo udělat nic, co by mohlo realizovat tento úřad. Přesto už všechno bylo vysoutěženo, všechno bylo zadáno.

Výsledky se dostavují. Úřady práce nejsou schopny vyplácet v termínech dávky pro rodiny s dětmi, rodičovský příspěvek. A já se s panem ministrem vsadím o to, že po novém roce, s těmi opatřeními, které zavádí, a které jsou i v těch dalších věcech, převod systému životního minima, hmotné nouze na úřadu práce – ten systém nebude schopen na začátku roku dávky vůbec vyplácet. Čím, pane ministře, nahradíte to, že dneska obce první měsíc dva v zásadě ze svých rozpočtů financují vyplácení dávek životního minima a hmotné nouze? Kde ty peníze vezmete? Od koho si je půjčíte? Vy nemáte kde! A já se s vámi vsadím o týden těch vašich veřejných služeb v oranžové vestě, které odpracuje jeden z nás, že po novém roce tento systém nebude schopen včas a důsledně vyplácet dávky pro lidi, kteří je budou potřebovat.

To je problém, který je tady zásadní a může vést v mnoha případech u lidí k tomu, že skutečně nebudou schopni platit své závazky, nájmy apod., a stanou se oběťmi exekutorů, kteří dneska hledají práci i na jízdenkách v tramvaji, autobuse apod. A kdy právě mnohdy sociálně slabé rodiny na to doplácejí naprosto nepřiměřenými exekucemi, ke kterým těmito kroky ministerstvo práce a tato vláda ještě přispěje.

Vážené dámy a pánové, tak, jak jsou navržena tato opatření, tak znovu opakuji, jsou hlavně směřována do oblasti buzeraci lidí, kteří jsou krátkodobě nezaměstnaní, kteří ne vlastní vinou většinou ztratili práci. A v podstatě rozšiřování systému veřejné služby – ono už to tady padlo i tady od kolegy – v tom smyslu, že rozšiřování veřejné služby může vést k tomu, že nakonec většina národa bude pracovat pouze veřejně a na dobrovolnických pracích, protože tímto způsobem práce vytlačována bude vytlačován normální způsob zaměstnávání. A to poměrně v širokém rozsahu, tím, že nastoupí téměř 350 tisíc lidí najednou – to jsou ti krátkodobě nezaměstnaní, kteří vlastně na těch veřejných službách budou pracovat.

Definice veřejně prospěšné práce už se zužuje na to, že to může být i zkrácený pracovní poměr, že to nemusí být na plný úvazek. Takže postupně budeme vlastně vytlačovat z trhu práce nekvalifikovanou práci, která je ještě placena alespoň tou velmi nuznou minimální mzdou, kterou drží pravicové vlády už téměř 6. rokem na úrovni 8000 Kč. Zkoušel jste, pane ministře, za osm tisíc hrubého vyjít? Já myslím, že by to bylo velmi zajímavé, kdybyste zkusil za to žít třeba dva tři měsíce. To byste se na ty věci díval zcela jinak.

A bohužel se nenaplňuje ani to, co vlastně některé vládní strany slibovaly ve svých programech, konkrétně ODS, že podpoří tvorbu přes 190 tisíc, myslím, že nových pracovních příležitostí. Myslím, že tady zbývají do konce volebního období 3 roky. Ale pokud tou tvorbou má být to, že dneska lidé, kteří jsou dva tři měsíce bez zaměstnání, budou pracovat ve veřejné službě v dobrovolnických pracích, tak to nepovažuji za plnění tohoto záměru. Ale zdá se, že to je ta cesta, kterou vlastně postupuje ministerstvo a celá tato vláda.

A znovu, úplně na závěr, říkám, tento návrh neřeší vůbec otázku lidí, kteří se dlouhodobě práci vyhýbají, kteří jsou bez práce, a kteří dneska mnohdy vytvářejí problémy v těch oblastech, které jsou výbušné. Místo toho, aby se ministerstvo zaměřilo na tyto skupiny lidí, aby je skutečně vedlo k práci, tak se zaměří na to, že začne buzerovat lidi, kteří jsou měsíc, dva, tři bez zaměstnání. To považuji za naprosto nezodpovědné a něco, co nemá obdoby nikde v okolních zemích.

Takže nezbývá nic jiného, nežli navrhnout zamítnout zamítnutí tohoto návrhu zákona.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková, připraví se s přednostním právem pan senátor Petr Vícha.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři.

Část toho, co jsem měla připraveno, již řekl můj předřečník pan místopředseda Zdeněk Škromach. Chtěla jsem se totiž ptát pana ministra, zda skutečně může garantovat, že i po 1. lednu 2012 budou vypláceny dávky, tak jak lidé na ně budou mít nárok, i podle tohoto zákona, tedy v tom omezeném rozsahu.

Pan místopředseda už to ale pojal docela široce, takže já jenom konstatuji, že se přidám k té jeho sázce. To znamená týden pracovat v oranžové vestě – i když tedy oranžová jako barva mi moc nesluší. Ale jestli dokážete to, že skutečně vaše rekonstruované úřady práce budou fungovat bezchybně po 1. lednu 2012, tak jsem na to připravena.

A v druhé části svého vystoupení se ale chci věnovat také realitě současné doby. Ale začnu kousek v historii.

V polovině 90. let se také hovořilo o reformách a o legislativní smršti. Později duchovní otec kuponové privatizace Tomáš Ježek přiznal, že byly záměrně přijímány zákony, které umožňovaly velké přesuny majetku. A to bez velkých obtíží. Stojí nás to dodnes zhruba 10 % na životní úrovni každého jednoho občana. A takto to prezentoval pan profesor Švejnar na mnohých svých přednáškách. Ten základ toho dluhu, který je nám vyčítán, nás stojí zhruba jeden státní rozpočet.

Sada těch tzv. reformních zákonů mi tehdejší dobu bohužel silně připomínají. Na jedné straně ministr financí přímo vyvádí desítky miliard z důchodového systému do soukromých penzijních fondů, aby je tam dosypal ze státního rozpočtu. Na druhou stranu návrhy snižují i to málo, co zajišťuje pouhé přežití lidem se zdravotním postižením. To, co dostávají ti, kteří skutečně mají handicap, a kvůli svému zdravotnímu handicapu nemohou vydělávat majlant, to je skutečně zajištění pouhého přežití. A já myslím, že většina občanů této země by si nepřála s nimi měnit místo. To skutečně nemá obdobu v civilizovaném světě. A snad ani v historii ani v té polovině 90. let.

Tehdy se privatizovalo špatně. Pro mnohé i historické značky to znamenalo jejich konec. Ale privatizovaly se věci, které trh skutečně mohl zajistit lépe než státní firmy. V této chvíli se však privatizují veřejné služby.

V této chvíli se však privatizují veřejné služby. Legislativně se vytváří jen pumpy, kterými se veřejné peníze budou pumpovat do soukromých kapes jako do černé díry. Včera jsme se bavili o důchodech, o zdravotnictví, dneska tady máme návrh, který se týká zprostředkování práce.

Prosím, pane ministře, můžete říci, že není pravda, že již existují personální agentury, které jsou připraveny za těch konkrétních a pevných pravidel, jak jste o nich hovořil tady na začátku, tedy za nemalou úplatu dělat to, co doteď dělaly úřady práce v rámci své kompetence? Tedy zprostředkování práce pro uchazeče o práci?

Není pravda, že za těmito zprostředkovatelnami již stojí připraveny virtuální firmy, které uzavřou s člověkem smlouvu podle podmínek, jak jsou v zákonech, tedy na dobu neurčitou. Ovšem za částky, které opět dostanou z veřejných peněz, tedy prostřednictvím úřadu práce. Ovšem samozřejmě za podmínky, že lidí, s kterými se takováto smlouva uzavře, přistoupí na to, že dostanou samozřejmě jenom nějakou poměrnou část, nebo malou část, a současně, že v nějakém krátkém čase tuto smlouvu oni sami vypovědí.

Můžete nás, pane ministře, ujistit, že nikdo z vašich úředníků na ministerstvu, nebo na Úřadu práce ČR, není již připraven na takovýto způsob podnikání? Moc ráda bych slyšela odpověď. A ráda bych také slyšela odpověď na základní otázku. Jestliže hovoříme o reformě v sociální oblasti, jak tato vláda podporuje zaměstnanost, kromě oněch virtuálních firem, o kterých jsem hovořila, když v podstatě zlikvidovala aktivní politiku zaměstnanosti v této zemi. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní senátorko. Nyní vystoupí pan Petr Vícha, připraví se pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, pane ministře. (Vážený kolego Čunku, omlouvám se, že jsem využil přednostního práva.) Kolegyně Gajdůšková zde položila řečnickou otázku, jestli budou po 1. 1. vyplaceny dávky. Troufnu si tipnout, že je to tak 50:50. Co hovoří ve prospěch toho, že nebudou vyplaceny? To je pravděpodobně software, pane ministře. Vy jistě víte, že v této chvíli docházelo v říjnu k určitému překlápění dávek na úřadu práce, a že se to nepodařilo, ten systém klekl a muselo se vrátit k tomu starému systému. Ale od 1. 1. má být použit zcela nový software, který zatím nebyl ještě ani dodán. Moji předřečníci tady řekli, že byl pravděpodobně i protiprávně vybrán. Ale to tady teď v této chvíli nechci řešit.

Proč si myslím ale, že dojde k vyplácení těch dávek? Protože paradoxně všichni ti pracovníci úřadů práce, ti profesionálové, kteří tam ještě v této době decimace úřadů práce zůstávají, a paradoxně i všichni pracovníci městských úřadů, kteří teď jsou v nejistotě a budou přecházet pravděpodobně na úřad práce, tak ve své profesionalitě udělají všechno pro to, aby jste vy, pane ministře, měl pravdu, že vlastně všechno je v pohodě a všechno dobře dopadne. Možná, že vás zachrání.

Ale teď k tomuto zákonu. Kolega Pešák tady řekl, že má své plusy a minusy, a tak to bývá u většiny zde předkládaných zákonů. A my se musíme pak rozhodovat, co převáží. Řeknu minimálně 2 důvody, proč u mě převáží to, že pro ten zákon hlasovat nemohu.

Ten první tady už byl naznačen. Týká se to té nepochopitelné věci, proč by zaměstnavatelé, a myslím si, že je to nijak zvlášť nezatěžuje, neměli hlásit úřadu práce ta volná pracovní místa? Tomu skutečně lze těžko rozumět. Co tedy ty úřady práce budou dělat? Zprostředkovat práci už ne, to už budou dělat soukromé agentury za peníze, úřady práce budou tedy vyplácet ty dávky, to je zřejmě jasné. Ale pochopitelné to není.

Druhá věc. A teď paradoxně budu kritizovat, pane ministře, ten zákon zprava. Možná to jste nečekal.

Jde mi o motivaci k tomu, aby ti, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní a vyhýbají se svým povinnostem, vyhýbají se práci, tak abychom na ně měli nějaký metr. Proč o tom hovořím? Volali mi z rozhlasu a ptali se, jak asi budu o tom zákonu hlasovat, já jsem říkal, pravděpodobně jej nepodpořím. A paní redaktorka položila otázku: Jak je to možné? Vy nebudete pro to zpřísnění?! A dnes ráno jsem viděl, že zahajovaná schůze, Česká televize tady hlásila, že dneska se bude jednat o návrhu pana ministra Drábka, který zpřísňuje systém a vede k vyšší motivaci. Takže dva konkrétní příklady, kdy si myslím, že k tomu tedy vůbec nedochází.

Ten první – je to velmi pracné, ale naši pracovníci sociálních odborů, většinou ve spolupráci s městskou policií nebo i s Policií ČR, chodí třeba v noci do heren a sledují, jestli ti, kteří jsou příjemci sociálních dávek, náhodou neprohrávají tyto finanční prostředky v těchto hernách. A pak se snaží, je to samozřejmě administrativně náročné, ale snaží se, aby dostali část těch finančních prostředků nikoli v hotovosti, ale v poukázkách. Je konec, milé kolegyně a kolegové, je konec tohoto systému. Všichni dostanou ty karty, nikdo zatím ještě neví, jak to moc bude fungovat, kdo vlastně to bude dělat, co na ty karty půjde vybrat, ale všichni budou na jedné rovině. Žádný pracovník úřadu práce už s policistou na kontrolu tady nepůjde.

Takže jestli dneska říkáme, protože vidíme ty informace o Šluknovsku atd., že teď dojde k zpřísnění, není to pravda.

A ta druhá věc, ta se týká té veřejné služby. Možná – a jsem překvapen, že to tady v těch předchozích příspěvcích ještě nezaznělo – já nejsem tedy příznivcem té veřejné služby, protože si myslím, že veřejně prospěšné práce jsou lepší. Protože tam ten člověk dlouhodobě se možná vyhýbající práci musí pracovat celý měsíc, aby dostal řádnou mzdu. A je to pracné, kontrolovat ho atd., ale děje se to. Teď nám to pan ministr tím, že musíme platit 1800 Kč na jednoho, trošičku zkomplikoval, tak jsme i mnozí odpůrci přistoupili k té veřejné službě. Protože 20 hodin za měsíc, to zase tolik není. Ale přece jenom ta veřejná služba dneska měla nějakou motivaci.

Nevím, jestli to všichni z vás víte, ale ten, kdo byl dlouhodobě nezaměstnaný, tak dostával pouze existenční minimum. To je dnes 2020 Kč. Kdo odpracoval 20 – 30 hodin veřejné služby, tak dostal 3126 Kč, to znamená měl motivaci k tomu, aby chtěl tu veřejnou službu vykonat, protože dostal o zhruba tisíc korun více. A kdo odpracoval nad těch 30 hodin, tak dostal ještě pětistovku navrch. To všechno, milé kolegyně a kolegové, končí. Všichni, jeden vedle druhého, dostanou životní minimum. Ať odpracují nebo neodpracují cokoli, všichni dostanou stejně. Jakákoli motivace končí. Takže to je pro ta média, která se ptala, zda tento zákon něco zpřísňuje proti těm, kteří se chtějí vyhýbat práci, nic.

A teď ještě k těm počtům, protože pan ministr možná řekne, ale teď budeme mít na všechny bič. Tak k těm počtům, to jsem si zjistil u nás. Takže my jsme dávali 40 lidem práci prostřednictvím veřejně prospěšných prací, a stovku lidí jsme zaměstnávali na veřejné službě. Nejsme velké město – 22 tisíc obyvatel, ale v okrese to bylo takřka nejvíc. A když jsem si zjišťoval, kolik je dnes nezaměstnaných u nás, jsme strukturálně postižený region, někde to může být možná lepší, ale tak u nás těch nezaměstnaných v této chvíli, kteří jsou déle než 6 měsíců nezaměstnaní, a kterých se to dneska týkalo, je 900. Takže my jsme dali práci, nebo ten bič jsme uplatnili na stovku z těch 900 lidí.

Teď jsem si zjistil, kolik je tedy těch, kteří už od 2 měsíců – protože to by se mělo týkat už těch, kteří po 2 měsících, co přijdou o práci, tak by měli vykonávat tu veřejně prospěšnou službu.

Tak když už dneska jich je 800, které nejsme schopni zaměstnat, úřad práce nepochybně po převzetí této služby to zvládne v daleko větším počtu, tak jsem tady vystupoval před týdnem, myslel jsem si, že to tedy bude jejich povinností. Kolegové z úřadů práce, kteří teď obcházejí obce, tak přišli a řekli, ale to se mýlíte, pane starosto. My samozřejmě vám vytipujeme ty lidi, ale budete se o ně zase starat vy. Protože v tom se nezmění nic. Tak těch lidí je 1300. To znamená – je jich samozřejmě ještě víc. Ale vůbec o tom nemluvme, protože když dneska těm 900 lidem nedáme práci, nemůžeme to nikdo administrativně zvládnout, tak to jsou jenom řeči o tom, že se to posunuje někam ke dvěma měsícům.

V každém případě je tragické to, že tedy přestává fungovat ta motivace, protože všichni dostanou stejně. A lidé z úřadů práce nám říkají, v prosinci už žádnou veřejnou službu nedělejte, protože to byste se zachovali k těm lidem hnusně. Protože ať ji budou v tom prosinci dělat, nebo ne, tak oni po své práci o měsíc později v lednu všichni dostanou to životní minimum. Žádné rozdíly mezi nimi nebudou. Takže tohle už, prosím vás, nedělejte.

Takže zatímco mnozí moji kolegové tady varovali před jinými negativními aspekty tohoto zákona, já musím ještě jednou zdůraznit, že bohužel tento zákon odebírá obcím a městům, které chtěly bojovat se zneužíváním sociálních dávek, obcím a městům, které chtěly udělat maximum pro to, aby ti lidé, kteří se vyhýbají práci, tak aby tu práci nějakou měli, aby ji museli udělat, aby za ni dostali zaplaceno a nemuseli krást kanálová víka a další věci, tak tento zákon tento nástroj naprosto odebírá. A proto já budu hlasovat proti tomuto zákonu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A zatím posledním přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jiří Čunek, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já děkuji kolegovi Víchovi, že využil svého práva, tím pádem nemusím říct větší část svého příspěvku. Pak už můžu jenom vyjádřit svou radost nad tím, že v určité kombinaci uvidíme v těch oranžových vestách oba dva protagonisty. Takže to bude ne dobré pro nás, že to uvidíme, ale pro ně, že je dobře si vždycky zkusit tu odvrácenou stranu. To víme ale každý na sobě sám dobře. A ta třetí je jenom informace pro pana místopředsedu, protože se na to ptal pana ministra. Já nevím, jestli on už to ví, ale v každém případě mi teď došla zpráva, že ÚHOS zastavil tu zakázku. Takže to znamená karty v tuto chvíli nebudou. A podle zákona zřejmě budou muset být... Tedy pokud budou tuto zakázku vyhlašovat, tak ji bude muset úřad vyhlásit znovu.

Takže to jenom tak velmi informativně.

Já se bohužel musím přidat ke kolegovi Víchovi, a to z toho důvodu, že bych rád někdy podpořil zákon, který zpřísňuje ta pravidla. Ale vy všichni dobře víte, že já se dlouhodobě věnuji problematice, která se věnuje návratu těch, kteří nikdy nepracovali do končin, kde jsme doufám my všichni občané, jinými slovy slovo "návrat" je špatné. Oni se nemají kam vracet, protože mnoho z těch lidí nikdy nepracovalo. Ale je to tak, že jestliže dnes existuje nějaká koncepce, která samozřejmě je nesmyslná hlavně proto, že ona nemá v tuto chvíli žádné peníze, to znamená vláda asi před měsícem schválila koncepci, která se týká sociálně vyloučených občanů, většinou jsou to tedy Romové, tak je tam napsáno, že nevyžaduje nárok na státní rozpočet. Takové koncepce není třeba, to je jenom informativní materiál, a pokud to má být koncepce, která se má skutečně proměnit v něco, že by mělo být řešeno, tak pak to musí být zcela jinak. A já vám mohu říct, že my jsme počítali zhruba před 3 lety, že jenom tito občané, prosím jenom tito, to znamená většinou Romové, z těch sociálně vyloučených oblastí, tak zhruba v prvních 5 letech jsme počítali, že by to mohlo stát 14 mld. Kč, aby to mělo vůbec nějaký smysl. To znamená hned v tom náběhovém roce to bude stát asi 2 – 3 mld. Kč. A o co tam jde?

V poslední řadě jde vlastně již o ty plnoleté, kterých se bude týkat dopad tohoto zákona. A taky bych se musel opakovat v tom, co řekl kolega Vícha. To znamená, že bez těch, kteří je budou zaměstnávat na veřejně prospěšných pracích, to znamená to stát neumí, to budou muset dělat všechny obce, tak tyto obce na to musí dostat nejenom pravomoci, ale hlavně budou muset dostat finanční prostředky. Ne aby dávaly vlastní. Protože teď je to tak, že ta obec – teď mluvím ve smyslu zákona o obcích, to znamená i ta města – mají tuto komunitu, tak pokud je jich víc než 3 – 4 procenta, je to víc, je to třeba 5 procent obyvatel, tak takové obce dají do budoucna veškerý svůj rozpočet, tedy volný, do toho, aby napravovaly tady ty chyby, které stát a nebo všechny vlády předtím neřešily. Všechny, prosím. Jak sociálně demokratické, tak všechny ty pravicové, nebo kdoví jaké.

Zkrátka – samozřejmě. (Poznámky místopředsedy Škromacha z místa.) Já jsem to chtěl řešit, pane místopředsedo, ale jak víte, tak za pokřiku mnohých, bohužel i sociálních demokratů jsem tu možnost neměl. Ale nevadí. Tedy nevadí to pro mě, vadí to pro tento stát.

V každém případě obce budou muset s nimi pracovat. A na to potřebují peníze. Potřebují peníze na ty pracovníky, kteří budou vytipovávat práci, pracovníky, kteří budou parťáky, atd. To už všechno zřejmě většina z vás ví. Ale pak, když jdeme dál, ale nemluvíme teď o této koncepci, tak musíme přibrat spoustu pracovníků do škol a do družin, kteří se budou věnovat těmto romským dětem, protože nechat je jenom ve škole a pak se budeme jenom domnívat, že snad, když se ty děti vrátí, i když už budou umět česky, a vrátí se do svých domovů, a tam ve dvoupokojovém bytě, kde žije deset či patnáct lidí, udělají nějaké úkoly, tak to je iluzorní. Takže budou muset zůstat v družině, kde se s nimi tyto úkoly budou dělat. A to budou dělat pouze placení pracovníci státem. A tak dále, atd.

Takže já jsem přesvědčen, že stát nic v této oblasti, o které jsme tady mluvili, a která nás tíží, zatím nemůže udělat. To, o čem mluvím, to znamená ty družiny, tak ty v té koncepci ani nejsou. Samozřejmě uděláte-li jenom jedno z těch opatření, tak všechna ostatní, která neuděláte ve stejné době a naráz, tak vám zhatí i to, co uděláte, tak jsou to úplně vyhozené peníze. A co se týká tohoto zákona, tak ten naopak obcím bere. A obcím nedává. A to je ten důvod, proč já ho nepodpořím. Ne snad proto, že bych třeba nesympatizoval s kolegou Víchou v mnoha jiných oblastech. Díky.

Tu oranžovou vestu, na to se těším. (Smích.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. V této chvíli posledním přihlášeným do rozpravy je pan senátor Luděk Sefzig, prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, vážené paní kolegyně, páni kolegové.

Ačkoli název tohoto zákona je zákon o zaměstnanosti, tak po většinu té diskuze se tady zabýváme nezaměstnanými. Já si myslím, že to je systémově špatné. A já musím říct, že bych se velice rád zeptal pana ministra, jestli jednali o způsobech, jak skutečně tu zaměstnanost zcela přirozeným způsobem zvýšit? A jestli třeba nehledali inspiraci v některé z evropských zemí.

Já jenom tak namátkou bych uvedl příklad Dánska, což je velice zajímavý model, ale dovedu si představit, že v České republice by se velice obtížně prosazoval zejména pro odpor odborů, nebo odpor levicové části politického spektra. Ale tento model je poměrně jednoduchý. Tam zjistili, že zhruba 3 až 5 % těch, kteří jsou na trhu mezi nezaměstnanými je ochotno skutečně jít do práce a že je jenom překážkou určitá obava zaměstnavatelů, že nebudou moci tyto lidi jednoduše propustit, a proto není trh k tomu, nebo není nabídka ze strany zaměstnavatelů. A tak udělali to, že umožnili podání výpovědi bez udání důvodu, což vypadá velmi dramaticky, prosím, v klidu, já vím že tím vyvolám určitě diskusi, ale tam je to zajištěno tím, že stát se o ty propuštěné po poměrně dlouhou dobu sám stará. To je samozřejmě podmínka se státní garancí, takže je to sociálně velice citlivé, ale efekt to má ten, že žádný, kdo někoho zaměstnává, se nebojí lidi do práce přijmout. Čili na té příjmové stránce mnohonásobně vznikne schopnost, že ten člověk má daleko větší naději se do pracovního procesu dostat a samozřejmě tím, jak zaměstnavatelé lidi přijímají, zkouší je, tak si také těch lidí dovedou daleko více i vážit, vědí, že investice do pracovníka je tou nejlepší investicí, a proto také ti dobří se na pracovním trhu snadno uplatní, a co je důležité snadno se do té práce dostanou. Skutečně Dánsko má dlouhodobě nižší nezaměstnanost než mají jiné evropské země, které toto opatření nemají a ono to celkem je logické, kdy si třeba srovnáte, kolik pracovních dnů odpracují samostatně výdělečně pracující lidé, osoby samostatně výdělečně podnikající, a zaměstnanci, tak tam zjistíte docela diametrální rozdíl. Dá se říci, že i ti lidé si této práci váží. A samozřejmě pro ty zaměstnance tady visí trochu meč, že pokud by neodůvodněně marodili a nepůsobili by v práci tak dobře, tak skutečně mohou býti propuštěni s tím, že stát se o ně stará, tam jsou dokonce vysoké podpory v nezaměstnanosti, takže to rozhodně není asociální metoda. Nicméně je to metoda jak zvýšit přístup nezaměstnaných skutečně k práci, tedy zákon o zaměstnanosti, a já se chci zeptat pana ministra, jestli náhodou neuvažovali o této možnosti. Vím, že ta diskuse by byla dlouhodobá a velice obtížná, ale věřím tomu, že i moudré odbory, pokud by jim šlo skutečně o zaměstnání pracovníků, takže by po zárukách, které by stát poskytl pro nezaměstnané, by určitě umožnily i diskusi o tomto tak zvaně dánském modelu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásila paní místopředsedkyně Senátu – paní senátorka Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, jenom kratičkou repliku na poslední vystoupení. Když hovoříme o dánském modelu, tak za prvé musíme říci, že tento model zavedl Poul Rasmussen, což byl deset let úřadující premiér, v této chvíli předseda evropské sociální demokracie. Takže ne že by levice bránila. Druhá věc je, že představa evropské sociální demokracie je za určitých podmínek model flexicurity. To je to vyvážení pružnosti pracovního trhu, ale také sociální ochrany. Protože jestliže řekneme A, musíme říci B. Jestliže řekneme "člověče, můžeme tě propustit ze dne na den", tak musíme také ale říci, že ten člověk hned druhý den po propuštění bude dělat. A mimochodem v Dánsku, když jsem se měla možnost potkat se s předsedou dánského parlamentu, je to už před časem, když byl na návštěvě tady v ČR, já jsem se ho naivně tenkrát ptala "jakou máte míru nezaměstnanosti a co s tím děláte", tak nevěděl, o čem mluvím, když mluvím o nezaměstnanosti a říkal "no, nám nikdo doma nezůstane, protože ten člověk buď má práci, buď je zaměstnán, nebo se musí rekvalifikovat, musí se nějakým způsobem vzdělávat". Skutečně se stará stát. Zaměstnavatelé mají tu možnost propustit, ale ten pracovník ví, že o něj bude postaráno. Je to skutečně celý systém a samozřejmě na takový systém by velmi ráda přistoupila i sociální demokracie. Děkuji.

A ještě jednu poznámku. Když se bavíme o možnosti propustit ze dne na den, tak ve zkušební době jsou u řadového pracovníka tři měsíce po nástupu do zaměstnání, u manažerů v této chvíli se prodlužuje na 6 měsíců. To jsou docela dlouhé doby.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Předpokládám, že předkladatel, pan ministr práce a sociálních věcí Drábek bude chtít vystoupit a komentovat.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Ano, pane místopředsedo, předpokládáte správně a děkuji za slovo. Já se budu především věnovat těm diskusním příspěvkům senátorek a senátorů, které se vztahují k tomuto tisku, protože řada vystoupení byla směřována k tisku, který jsme projednávali minulý týden, který jsem vám představoval minulý týden. Jenom se krátce zastavím u toho posledního a využiji toho, co říkal místopředseda Škromach minulý týden – takový střelmistr nejsem, abych navrhoval výpověď bez udání důvodu.

A teď abych mluvil trochu vážně, já si myslím, že v českých podmínkách by to nebylo správný směr a já nebudu ten, který bude navrhovat výpověď bez udání důvodu. Český kontext pracovního práva je jiný než například dánský. To by skutečně vyžadovalo celý komplex změn v každém případě. Ono to ani v tom Dánsku není zase tak růžové, protože Dánsko má srovnatelnou míru nezaměstnanosti jako ČR. Není to tak, že Dánsko by bylo zaslíbenou zemí, kde nezaměstnanost neexistuje. Není to tak, jak tady padlo, že v Dánsku se umějí postarat o všechny nezaměstnané. Také to není tak úplně stoprocentní a růžové. Nicméně samozřejmě je dobré učit se ze zkušeností druhých.

Já se budu věnovat především té korektní kritice. Korektní kritiku já samozřejmě přijímám. Bohužel řada vystoupení – nezbývá mi než říci, že je kritikou za každou cenu. To je samozřejmě pravděpodobně i součástí dnešního stylu diskuse v Senátu. To je samozřejmě věc volby jednotlivých senátorů. Já se budu snažit být maximálně konkrétní v odpovědích.

Padlo tady, že veřejná služba v tom novém pojetí, které je navrhováno, odstraňuje motivaci. Opak je pravdou. Dnešní systém je velmi nespravedlivý. Padlo to tady na konkrétních číslech, a proto já to ukáži na těch konkrétních číslech. Dnes z těch tady řečených 900 lidí, kteří berou dávky hmotné nouze, jenom 100 z nich má šanci zvýšit si příjem v dávkách hmotné nouze, protože vykonávají veřejnou službu. Ti ostatní tu šanci nemají. Ne proto, že by ji třeba nechtěli, ale protože ji prostě nemají. Protože je jenom 100 těch míst. To znamená, že těch vyvolených, šťastných 100, kteří dostanou příležitost pracovat na veřejné službě, má vyšší dávky v hmotné nouzi a těch 800 zbývajících, tedy osm devítin, na které se nedostane, ti tu šanci nemají. To je ta správná motivace? Já si myslím, že nikoli. Naopak od nového roku to bude tak, že ten, kdo neodmítne veřejnou službu, bude mít dnešní úroveň podpory ve výši těch, kteří dnes na veřejné službě pracují. To si myslím, že je ten správný, rovný přístup k těm, kteří potřebují finanční pomoc státu. To znamená, ano, kdo je ochoten se zapojit do veřejné služby, bude mít nárok na dnešní vyšší částku. Ten, kdo nebude ochoten se zapojit, tak nebude mít nárok na žádnou pomoc od státu. Samozřejmě, pokud není ochoten se zapojit do toho, aby spolupracoval na obecném, společenském bohatství, tak není důvod, aby ho ostatní spoluobčané ze svých daní podporovali.

Co se týká kontroly heren u obcí, chci upozornit, a zdůrazňoval jsem to tady minulý týden, že sociální práce na obcích zůstane. To znamená, že v žádném případě nebude nijak omezena. Dokonce obcím zůstává navýšení přibližně 200 milionů Kč na posílení sociální práce právě v důsledku těch změn, kdy pokud sjednotíme výplatu dávek, těch roztříštěných dnes na dvou typech obcí a úřadech práce, tak tím ušetříme tři čtvrtě miliardy Kč, z toho 200 milionů jde na posílení sociální práce v obcích. To si myslím, že je velmi důležitý příspěvek k tomu, aby se řešily právě takové situace, jako například dnes ve Šluknovském výběžku.

Pan místopředseda Škromach tady řekl – cituji – ministerstvo postupuje nezákonně. Já bych byl velmi rád, kdyby to doložil něčím konkrétním, co se týká využití czech pointu pro kontrolu nezaměstnaných, tak czech pointy nejsou žádným soukromým místem. Czech pointy jsou podle zákona kontaktním místem veřejné správy. To zdůrazňuji. To není žádný soukromý bod. To není soukromý bod České pošty. To je kontaktní místo veřejné správy. Ty kontroly mají oporu v zákoně o úřadu práce. Není to nic, co by se teprve, snad někdy zavádělo do právního řádu, to je v právním řádu od 1. dubna. Co se týká vyhlášeného výběrového řízení na kartu sociálních systémů, ta je od 30. června na webu MPSV všem dostupná, transparentní, se všemi pravidly, se všemi dotazy uchazečů a odpověďmi na ty dotazy. Naprosto průhledná a transparentní. Já bych opravdu rád věděl, v čem spatřuje místopředseda Škromach postup ministerstva jako nezákonný.

Co se týká zahlcení úřadů práce a obcí veřejnou službou, není tomu tak samozřejmě, protože dnes veřejnou službu vykonává přibližně 15 tisíc lidí. My bychom se příští rok chtěli dostat někam na hranici 50 tisíc lidí, tedy i ztrojnásobit ten počet lidí zapojených do veřejné služby a nevidím žádný důvod, proč by tím měly být obce, protože se především chceme zaměřit na obce, kde dnes veřejná služba není používána – nevidím žádný důvod, proč by tím měl být úřad práce nebo obce zahlceny.

Zdůrazňuji znovu, že veřejná služba bude zaměřena především na dlouhodobě nezaměstnané. Tam, kde je potřeba obnovovat pracovní návyky, kde je potřeba zajistit standardní životní rytmus. To znamená u lidí, kteří jsou dlouhou dobu nezaměstnaní. Myslím si, že toto zacílení je naprosto správné a pomůže řešit řadu sociálních problémů.

Skoro mi to tady připadalo, že některá vystoupení se připojují k té poplašné zprávě šířené na internetu, že veřejná služba se bude týkat pouze těch, že pobírají podporu v nezaměstnanosti a nebude se dotýkat těch, kteří pobírají sociální dávky, tedy přesněji terminologicky řečeno dávky hmotné nouze. To je samozřejmě naprosto nepravdivá, mylná, poplašná zpráva. Samozřejmě, že především se veřejná služba týká těch, kteří pobírají dávky hmotné nouze, to znamená těch dlouhodobě nezaměstnaných. A je také možnost využít veřejnou službu u těch, kteří berou podporu v nezaměstnanosti a jsou více než dva měsíce v evidenci úřadu práce, my chceme v tomto případě veřejnou službu využít především u těch, u kterých je buď velké riziko, že pracují načerno, nebo podezření, že pracují načerno, a za druhé u těch, kde je evidentní, že je podpora v nezaměstnanosti používána spekulativně. Protože to jsou případy, kdy někdo přes léto pracuje, přes zimu bere podporu v nezaměstnanosti, přes léto pracuje, přes zimu bere podporu v nezaměstnanosti, a takto pořád dokola, vždycky mu půlku roku, nebo téměř půlku roku platí stát. Ano, v tomto případě také budeme používat veřejnou službu jako způsob zajištění rovnějších podmínek pro to, aby to nebyl způsob, jak obcházet ten systém.

Co se týká zákazu zprostředkování práce pro osoby zdravotně postižené, já bych to upřesnil, protože tam se terminologicky velmi často chybuje a vyplývají z toho potom naprosto nesmyslná dovození. Řada z nich tady také padla. Je potřeba velmi přísně rozlišovat mezi zprostředkování zaměstnávání a agenturním zaměstnáváním. Prosím, to jsou dvě naprosto odlišné licence. Jedna je na zprostředkování zaměstnání a druhá je na agenturní zaměstnávání. Ano, na základě podnětu organizací zdravotně postižených je skutečně zapracován zákaz agenturního zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Je to na žádost těch, kteří se tímto zabývají a já s tím postupem souhlasím, protože si myslím, že v tomto ohledu je potřeba zvýšená ochrana zaměstnanců, kteří mají zdravotní postižení. V tomto ohledu je ochrana těchto zaměstnanců správná.

Omlouvám se za krátké zastavení, ale dívám se, co ještě z těch podstatných konkrétních připomínek jsem nezodpověděl. Paní místopředsedkyně Gajdůšková tady mluvila o údajné privatizaci veřejných služeb. Já znovu jenom zopakuji to, co jsem říkal v úvodním vystoupení. Spolupráce úřadů práce a agentur zprostředkovávajících zaměstnání je zákonem zachycena už od počátku 90. let. Dochází pouze k upřesnění v limitech spolupráce. Protože bohužel v minulých dobách, kdy bylo 77 samostatných úřadů práce, každý úřad práce si ty smlouvy a spolupráci s privátními subjekty zařizoval podle svého a bez jakýchkoliv zákonných omezení. Takže do zákona se dostávají zákonná omezení. Znovu zdůrazňuji, že je to možnost, nikoli povinnost. To znamená tam, kde to bude vhodnější, ekonomičtější, efektivnější je možné sjednat spolupráci s agenturou zprostředkovávající zaměstnávání. Samozřejmě, že tyto spolupracující agentury budou vybírány standardními výběrovými řízeními. O tom chci v každém případě ujistit.

Tolik k jednotlivým připomínkám. Je řada věcí, které tady padly. Já jsem rád a děkuji za příspěvky, které směřují diskusi dopředu, které jsou k diskusi konstruktivní. Ano, žádný návrh nemůže být někdy stoprocentně přijatelný pro všechny. Za ty připomínky děkuji. Za v řadě případů naprosto nekonstruktivní kritiku poděkovat nemohu. Je naprosto evidentní, že zákon tady v Senátu nezíská podporu. Nicméně i pokud bude návrh vrácen, jako že je návrh na vrácení Senátem, tak já bych chtěl alespoň veřejně vyzvat předsedu Senátu pana Štěcha, aby obstrukčním jednáním nezdržoval legislativní proces. Řada z vás se tady vyjádřila tak, že je potřeba, aby tyto změny měly co nejdelší legisvakanci. Prosím tedy, aby Senát vracel a vrátil i ty tisky, které budou dnes projednány co nejdříve v Poslanecké sněmovně. Protože například tisky, které byly projednávány minulý týden, přestože se jedná o jednoduchá zamítnutí, ještě do Poslanecké sněmovny zpět odeslány nebyly. Požádal bych v tomto o korektní jednání. Děkuji za pochopení.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře. Já myslím, že pan předseda Senátu postupuje naprosto korektně a zřejmě kdyby vláda předkládala návrhy včas, tak máte dostatečný prostor. Já bych požádal pana zpravodaje ÚPV, jestli bude chtít vystoupit k proběhlé diskusi. Pan senátor Nenutil nechce. Děkuji. Takže zpravodaj garančního výboru. Prosím, abyste se vyjádřil, pane senátore Pešáku a seznámil nás s návrhy, které padly v obecné rozpravě.

Senátor Milan Pešák:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, v diskusi vystoupilo 11 senátorů a senátorek, z toho jedna dvakrát. Převažovaly názory kritické jak k tomuto návrhu zákona, tak obecně k sociální reformě, respektive k její první části.

Abych byl trošku konkrétnější v tom shrnutí, paní senátorka Sekaninová se zaměřila na problematiku osob se zdravotním postižením. Kritizovala též, nebo vyslovila jistou obavu ze skryté privatizace státní správy, a to na příkladu agentur práce. Navrhla také zamítnutí zákona, čímž se vlastně ztotožnila s návrhem ÚPV.

Já jsem si dovolil navrhnout schválení tohoto zákona.

Pan senátor Nenutil zdůraznil, že dle jeho názoru návrh opomíjí kontrolu. Dovolím si říci, že efektivní je, když legislativní norma si nevynucuje příliš mnoho kontroly, a spíše když je postavena tak, aby tam byly motivace k tomu, aby se naplňovalo to, co je cílem příslušného zákona. Kontrola je vždycky poměrně drahá. Nicméně v některých případech samozřejmě – nebo obecně musí být také součástí tohoto modelu. Rovněž se připojil ke kritice agentur pro zprostředkování práce jako jistého soukromého prvku v rámci výkonu státní správy.

Pan senátor Doubrava charakterizoval zásady svého pozměňujícího návrhu, který předloží v případě, že postoupíme do podrobné rozpravy.

Paní senátorka Terelmešová vyslovila obavu, zdali agentury práce se nepřetvoří ve zprostředkovatelské agentury, které dříve zaměstnávaly, respektive převážely zahraniční pracovníky. Vyslovila také varování před určitým nebezpečím směšování veřejné služby a veřejných prací, což je vlastně jedna z forem trestu.

Pan senátor Koukal rovněž poukázal na problematiku vyřazení z evidence při odmítnutí veřejné služby a byl vlastně prvním z těch, kdo se zaměřil na roli obcí v oblasti zprostředkování, zařizování, zajišťování veřejné služby. V této věci se k němu připojili senátoři Vícha, Čunek a další.

Pan místopředseda Škromach parafrázoval zásady zákona velmi lidovým jazykem. Poukázal na to, nebo sdělil nám obavu z toho, že výběrové řízení na kartu sociálních systémů je realizováno na hraně, nebo až za hranou zákonnosti a že v tomto poli také vznikal a vzniká úřad práce.

Paní senátorka Gajdůšková se ztotožnila s panem místopředsedou, tedy paní místopředsedkyně Gajdůšková, omlouvám se, se ztotožnila s panem místopředsedou Škromachem. Popsala také model možného podvodu, přičemž přiznávám, že nejsem schopen úplně dohlédnout jeho realističnost, protože mě tam trošku něco chybělo, a to zejména v té finanční oblasti a budu muset to ze stenozáznamu ještě trošku prostudovat, abych si udělal názor na to, zda je to reálné či nikoli.

Pan senátor Vícha kromě problematiky fungování obcí v oblasti zprostředkování veřejné služby vyslovil též názor, že zárukou toho, že zákon nabude i té reálné účinnosti po novém roce, jsou pracovníci úřadů práce, kteří vlastně dlouhá léta působili v rámci obcí.

Myslím, že pan senátor Čunek se s panem předřečníkem Víchou ztotožnil a zmínil problematiku specifickou v oblasti občanů postižených sociálním vyloučením.

Pan senátor Sefzig poukázal na to, že zákon o zaměstnanosti by vskutku měl také ovlivňovat úroveň zaměstnanosti a podporovat ji, a uvedl příklad z Dánska, který svědčí o tom, že je-li pracovní trh dostatečně flexibilní, jsou všichni jeho účastníci spokojenější. A konec konců ekonomika konkurenceschopnější.

Myslím, že toto shrnutí bylo dostatečně podrobné, tudíž závěrem pouze sdělím, že zde máme návrhy zamítnout i schválit, přičemž budeme tedy hlasovat v opačném pořadí než padly. To znamená jako první budeme hlasovat o návrhu schválit, neprojde-li, o návrhu zamítnout. Opět kdyby náhodou neprošlo ani zamítnutí, bude patrně otevřena podrobná rozprava a v ní pan senátor Doubrava načte svůj pozměňující návrh, neboť nemýlím-li se, octnul se na stolech až teď v průběhu dnešního dne, tudíž by bylo potřebné jej načíst. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, děkuji pane zpravodaji. Tak jak již bylo řečeno, padly dva návrhy, jeden na schválení a druhý na zamítnutí. Takže v tuto chvíli přistoupíme k hlasování. Já si vás dovolím pozvat znělkou. Děkuji. Takže byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 30.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 92 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 17, proti bylo 34. Návrh nebyl přijat.

Proto přistoupíme k dalšímu návrhu, to je návrh na zamítnutí. V průběhu rozpravy byl podán návrh zamítnout. V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, k přijetí tohoto návrhu je třeba 30 hlasů.

Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Mám tady přihlášeného pana senátora Pavla Eyberta. Není, dobře.

Takže v tuto chvíli hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 93 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 35, proti bylo 18. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli paní senátorka Božena Sekaninová a pan senátor Miroslav Nenutil. Zeptám se, zda je jiný návrh? Není-li tomu tak, přistoupíme opět k hlasování o tomto návrhu.

Byl podán návrh pověřit paní senátorku Boženu Sekaninovou a senátora Miroslava Nenutila odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je přítomno 57 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové č. 94 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji předkladateli panu ministrovi Drábkovi i všem zpravodajům a tento bod končím.

Hlásil se předseda Senátu pan Milan Štěch. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Při závěrečném slovu k předchozímu bodu pan ministr se tady dotkl oblasti, která je procesní. A dovolím si v této fázi jednání k tomu vystoupit. Nevím, kde pan ministr čerpá informace. Má podle mého názoru nějaké špatné informátory a mám pocit, že to vytváří určité napětí. Nevím, jestli to je od pana ministra nějaký záměr nebo ho někdo do toho posouvá. Ale chtěl bych upozornit, že lhůta k projednání návrhu zákona tomuto tělesu Senátu končí 19. října 2011. Kvůli tomu, abychom projednali všechny zákony, jsme svolali schůzi prakticky tak, abychom měli tři možné týdny na to, minulý, tento a ještě bychom mohli jednat ve středu, abychom zákony včas projednali. Protože přesto, že stanovuje jednací řád a vlastně Ústava, že máme zákony projednat do třiceti dnů od doby, kdy nám byly doručeny, tak ona nestanovuje, dokdy je máme vrátit. Ale protože tuto zvyklost držíme, tak samozřejmě zákony budou vráceny, neboť existuje dohoda, která ještě byla v době, kdy já jsem nebyl předsedou Senátu, že se předávají zákony v balíku. Sněmovna to bohužel někdy porušuje, ale věřím, že to je nechtěně, tak také to nikde nezmiňujeme. A my ty zákony, garantuji, vrátíme ve lhůtě stanovené Ústavou a žádné obstrukce, ani z toho, že je nepřesnost v Ústavě a jednacím řádu, dělat nebudeme, protože si myslím, že je to zbytečné. A Sněmovna, mimo jiné, bude zasedat a bude moci poprvé tyto námi vrácené zákony projednávat až 25. listopadu 2011 a my tyto zákony skutečně dodáme do Sněmovny v jednom balíku, nejpozději 19. listopadu.

Pane ministře, myslím si, že byste měl zvažovat, než řeknete, co jste řekl, a do určité míry narušujete atmosféru vztahů mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem, protože nejste jenom ministr, ale jste také poslanec. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Pan senátor Štětina požádal o faktickou připomínku, ale není rozprava. No, ale budiž, prosím, máte slovo. Měla by to být technická poznámka.

Senátor Jaromír Štětina:  Děkuji, pane předsedající. Vystoupím jen krátce. Já jsem poslouchal velmi bedlivě pana ministra a on velmi slušně poprosil, aniž by použil slovo "žádám" o to, abychom projednali v Senátu tento tisk rychle.

To je všechno, co jsem chtěl říci. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Myslím, že ve stenozáznamu všichni najdou přesnou formulaci, jak to pan ministr uvedl.

V tuto chvíli projednáme bod, kterým je

 

Návrh zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů

Tisk č. 195

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 195. Návrh uvede ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Pane ministře, prosím, máte slovo.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem se hlásil o slovo ještě před zahájením tohoto bodu, doufám, že toho mohu využít.

Já jsem skutečně – a každý si to může přečíst ve stenozáznamu – veřejně vyzval pana předsedu Štěcha, ve vší úctě, aby nezdržoval vzhledem k legislativním lhůtám a potřebným legisvakancím, vrácení těch zákonů, které již byly projednány, do Sněmovny.

To je vše, co jsem k tomu řekl. Nevidím důvod, proč by to mělo jakkoli zhoršit vztahy mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem.

Nyní k tomuto tisku. Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, posledním ze zákonů, jimiž se realizuje první etapa sociální reformy, je návrh zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů. Navrhuje se dosavadní různé dávky, které pomáhají osobám se zdravotním postižením v oblasti mobility, sloučit do jedné měsíčně se opakující peněžité dávky, příspěvku na mobilitu. Tento příspěvek má být na základě pozměňovacího návrhu přijatého Poslaneckou sněmovnou poskytován v jednotné výši 400 Kč měsíčně.

Dále se zavádí poskytování jednorázové peněžité dávky, a to příspěvku na zvláštní pomůcku, která bude sloužit na pořízení kompenzačních pomůcek, pořízení motorového vozidla, zvláštních úprav motorového vozidla nebo bytu a na pořízení vodícího psa. Poskytnutí příspěvku na pomůcky, jejichž cena je nižší než 24 000 Kč, je navrhováno vázat na příjem žadatele o příspěvek, současně je však umožněno poskytovat příspěvek i při překročení stanovené hranice příjmu.

Návrh předpokládá, že výše příspěvku bude vždy stanovena tak, aby spoluúčast osoby se zdravotním postižením činila 10 % z ceny pomůcky. Z důvodu nedostatku finančních prostředků osoby se zdravotním postižením lze spoluúčast snížit.

Zákon stanoví zvláštní režim pro pořízení stropního zvedacího systému, schodišťové plošiny a schodolezu, na které nebude poskytován příspěvek, ale tyto nákladné pomůcky budou osobám se zdravotním postižením zapůjčovány.

Návrh zákona též upravuje průkazy osob se zdravotním postižením, které nahradí dosavadní průkazy osvědčující mimořádné výhody. Držitelům těchto průkazů náleží zákonem stanovené výhody, zejména v oblasti dopravy. V návaznosti na tuto úpravu se novelizují i některé zákony upravující další výhody poskytované osobám se zdravotním postižením, např. v oblasti daní a poplatků. Rozsah výhod poskytovaných podle dosavadní právní úpravy tak zůstává zachován.

Průkaz osoby se zdravotním postižením bude součástí karty sociálních systémů a bude vydáván automaticky v souvislosti s rozhodnutím o přikázání příspěvku na péči nebo příspěvku na mobilitu. Zákon umožňuje přiznat průkaz osoby se zdravotním postižením i samostatně, bez vazby na příspěvek na péči nebo příspěvek na mobilitu, a to na základě žádosti osoby, která z různých důvodů nechce žádat o některou z těchto dávek.

Přijetí navrhované právní úpravy bude odstraněn také problém neústavnosti dosavadní právní úpravy, kdy podmínky nároku na jednotlivé dávky pro osoby se zdravotním postižením jsou doposud upraveny podzákonným právním předpisem, vyhláškou č. 182/1991 Sb.

Myslím si, že ten poslední argument, kdyby byl sám o sobě jediným, tak by měl být velmi důležitým důvodem pro to, aby tato zákonná úprava byla přijata, protože tak, jak jsem uvedl, celých 20 let se pohybujeme v rovině, kdy něco, co má být přiznáno zákonem, je přiznáno jenom vyhláškou.

Chci upozornit v této souvislosti, že dochází k velmi významnému zjednodušení celého systému. V rámci toho dochází k mírnému navýšení celkového objemů prostředků směřovaného jako podpora osob se zdravotním postižením, nedochází tedy k žádnému omezení poskytování podpory zdravotně postiženým, naopak dochází k rozšíření této podpory v celkovém objemu, ale dochází, tedy věřím, že dojde, k velmi významných administrativním úsporám, protože pokud v současné době existuje osm různých dávek směrem ke zdravotně postiženým se samostatnými žádostmi, se samostatnými vyhodnoceními, se samostatnými lékařskými posudky, tak od 1. ledna 2012, dá-li Poslanecká sněmovna a prezident republiky, budeme mít systém, kdy budou pouze dvě dávky, jedna pravidelná a jedna jednorázová, a systém bude tak mnohem jednodušší, průhlednější a také klientsky přívětivější.

Zároveň chci znovu upozornit na to, že pokud dnes bohužel zdravotně postižení vinou nastavení systému jsou obsluhováni v této agendě, složité agendě s osmi různými žádostmi na tuším 227 místech, tak od 1. ledna 2012, pokud budou návrhy schváleny, budou osoby zdravotně postižené obsluhovány na více než 420 místech, to znamená téměř dvojnásobné zvýšení počtu míst, na kterých budou moci naši postižení spoluobčané, zdravotně postižení spoluobčané, moci žádat o příspěvky, které jim směřují. Myslím si, že to je velmi výrazné zvýšení klientského komfortu. Myslím si, že i to je velmi závažný důvod, který sám o sobě by měl být dostatečným motivem pro schválení nové úpravy.

Třetí záležitost, kterou považuji za velmi podstatnou, je vyřešení velmi drahých pomůcek, kdy teď dochází k velmi paradoxním situacím, kdy například někdo dostane schodišťovou plošinu za 800 000 Kč, stává se jeho majetkem, a může se samozřejmě stát jakákoliv životní situace, že ten člověk se stane úplně nepohyblivým nebo zemře, a například po několika měsících používání schodišťové plošiny tato schodišťová plošina je součástí dědického řízení a chudáci dědici jaksi musí nakládat s tuto schodišťovou plošinou.

U takto drahých systémů od 1. ledna 2012 bude tato kompenzační pomůcka pouze zapůjčována, s tím, že také bude tím pádem například v domech, kde bydlí více postižených, tak bude také zajištěno, že tuto schodišťovou plošinu bude moci používat více zdravotně postižených osob, protože se bohužel setkáváme i s problémy toho typu, že pokud schodišťovou plošinu vlastní jeden z obyvatel domu, tak druhá schodišťová plošina se tam nevejde atd.

Myslím si, že i toto je velmi pádný důvod, proč je potřeba tuto úpravu změnit, proč je potřeba nastoupit směrem k mnohem efektivnějšímu využívání prostředků státu, tedy prostředků nás všech k podpoře zdravotně postižených, tak aby při zachování objemu nebo mírném zvýšení objemu prostředků tyto prostředky byly směrem ke zdravotně postiženým využity mnohem efektivněji. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 195/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Radek Sušil, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Radek Sušil:  Dobré odpoledne, děkuji za slovo, pane předsedající. Pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vás krátce seznámil se svou zpravodajskou zprávou.

Předložený návrh zákona je součástí tzv. vládní sociální reformy označované jako sociální reforma roku 2011 a klade si za cíl nahradit stávající vyhlášku č. 182/1991 Sb., ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 29. dubna 1991, kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, a zákon České národní rady o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, a také zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.

Záměrem předkladatele, o čemž tady už hovořil pan ministr, je zefektivnit administraci dávkové pomoci, a to snížením počtu existujících dávek, jejich poskytování jedním orgánem a snížením počtu posudkových schémat.

Výsledkem pak má být zvýšení adresnosti a efektivnosti dávek, včetně zvýšení komfortu pro uživatele dávkového systému.

Navrhovaná změna zjednodušuje doposud vyhláškou stanovený dávkový systém pro osoby se zdravotním postižením obsahující celkem 7 druhů různých dávek, o čemž tady také bylo hovořeno.

Podstatou předloženého návrhu je – a to si dovolím zopakovat – zavést pro osoby se zdravotním postižením pouze dvě dávky, a to, jak bylo řečeno, příspěvek na mobilitu. V rámci pravidelné měsíční podpory ve výši 400 Kč se navrhuje podporovat mobilitu osob se zdravotním postižením, která bude nahrazovat stávající příspěvky. Je určena osobám starším více než jeden rok, které nejsou schopny zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace. Původně šel do PS návrh na 600 Kč a 250 Kč.

V rámci druhé dávky, tzv. jednorázové, což je příspěvek na zvláštní pomůcky a jednorázové dávky, která je určena osobám s těžkou vadou nosného a pohybového ústrojí nebo s těžkým sluchovým nebo zrakovým postižením nebo těžkou nebo hlubokou mentální retardací. Dávkou bude možné financovat pořízení kompenzačních pomůcek, provoz motorového vozidla, provedení zvláštních úprav motorového vozidla, i zvláštních úprav při pořízení vodícího psa.

Tímto zákonem je deklarováno, že se zvyšuje cílenost poskytování dávky na pořízení kompenzačních pomůcek, vzhledem k tomu, že u ceny nižší než 24 000 Kč se bude sledovat příjem žadatele. Konkrétním limitem bude osminásobek životního minima, tak aby pomoc byla cílena na tyto osoby se zdravotním postižením, které si i vzhledem ke svému příjmu nemohou dovolit z vlastních prostředků financovat i levnější typy kompenzačních pomůcek.

K zapůjčování drahých kompenzačních pomůcek se pan ministr vyjádřil, což si dovolím pozitivně kvitovat, což se stalo velkým problémem.

Zákon také nově stanovuje spoluúčast osoby, která činí 10 % z předpokládané nebo již zaplacené ceny zvláštní pomůcky, nejméně však 1 000 Kč, v případě vyšší spoluúčasti, jak zde bylo také řečeno, lze tuto spoluúčast snížit, minimálně však na tisícikorunu.

V předloze se navrhuje, aby posouzení, které je platné pro uznávání příspěvku na péči, bylo zároveň možné použít i pro získávání výše uvedených příspěvků. V novele zákona o sociálních službách se v tomto ohledu počítá se změnou posuzování a získávání nároků na jednotlivé příspěvky podle mezinárodní kvalifikace ICF. Jde o tzv. funkční posuzování, které je prováděno v přirozeném prostředí u žadatele o příspěvek či jednotlivou dávku. Posuzování by mělo být pouze jedno, a další tzv. posuzování by mělo být provedeno při zhoršení zdravotního stavu žadatele o příspěvky. Žadatelé budou muset podstoupit vyšetření posudkovým lékařem Správy sociálního zabezpečení.

Součástí zákona je příloha, která vyjmenovává zdravotní postižení odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcky a zdravotní stavy vylučující jeho přiznání. Dávky mohou být vypláceny buď pomocí nově zaváděné karty sociálních systémů, nebo na účet příjemce, nebo také v hotovosti.

Navržený předpis – abych to shrnul – mění 11 souvisejících zákonů, zcela ruší zákon č. 100/1998 Sb., o sociálním zabezpečení a 42 dalších zákonů upravuje nebo mění, a také 28 vyhlášek. Návrh je rozdělen do 13 částí o celkově 40 paragrafech.

Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se zabýval tímto zákonem na své 13. schůzi konané dne 5. října 2011. A dovolte, abych vás nyní seznámil s usnesením tohoto výboru.

Senátní tisk č. 195. Po odůvodnění pana Ing. Jaromíra Drábka, ministra práce a sociálních věcí, zpravodajské zprávě senátora Radka Sušila a po rozpravě výbor

1. doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

2. určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Radka Sušila.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím, své místo u stolku zpravodajů.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, a proto otevírám obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu uzavírám.

Zeptám se pana ministra, zda chce ještě vystoupit? Nechce vystoupit, pan zpravodaj také nechce vystoupit.

Z garančního výboru máme pouze návrh na schválení a o tomto návrhu budeme v tuto chvíli hlasovat. Svolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 48 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 25.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 95 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 32, proti bylo 5. Návrh byl přijat.

Tím skončilo projednávání tohoto návrhu zákona. Poděkoval bych panu ministrovi jako předkladateli i panu zpravodaji. Přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k informaci Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 200 o HIV a AIDS a světě práce a stanoviska vlády k němu

Tisk č. 114

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 114 a uvede ho ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek.

Ale ještě předtím paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková požádala o oznámení pro stenozáznam, prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážené kolegyně a kolegové, omlouvám se, že zdržuji, ale jenom pro stenozáznam. Byl tu trošku chaos, nestihla jsem hlasovat proti tomuto zákonu. Čili pro stenozáznam upozorňuji, že jsem hlasovala proti tomuto zákonu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Dobře. Nyní prosím pana ministra, aby se ujal slova k uvedení senátního tisku č. 114.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené senátorky, vážení senátoři, Ústava Mezinárodní organizace práce stanoví vládě povinnost postoupit Parlamentu každou úmluvu a doporučení této organizace do jednoho roku od jejich přijetí, a to včetně svého stanoviska k nim.

Cílem této povinnosti je především informovat zákonodárce o aktuálním vývoji mezinárodního práva v oblasti práce a sociálních věcí, a právě proto bylo Senátu předloženo i Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 200. To bylo přijato v červnu 2010 jako výraz dohody vlád, odborů a zaměstnavatelů ve snaze sjednotit a podpořit úsilí v boji proti HIV a AIDS a s tím spojené diskriminaci ve světě práce, především v zemích třetího světa, kde zaměstnání a pracoviště sehrávají významnou úlohu nejen při pracovní rehabilitaci a překonávání společenské stigmatizace osob HIV pozitivních, ale také při jejich samotném lékařském podchycení a zdravotní péči. Doporučení zdůrazňuje, že veškeré kroky učiněné v reakci na onemocnění HIV a AIDS mají být vedeny v rámci zásad nediskriminace a respektu k základním lidským právům. Jako základní prvky v této oblasti vyzdvihuje prevenci ochrany pracovníků v rizikových profesích, lékařů či záchranářů, ale také ochranu soukromí pracovníků a jejich rodinných příslušníků nebo dobrovolnost testování na HIV.

Doporučení vyzývá vlády, aby se této problematice věnovaly v rámci ucelených politik a programů. Zdůrazňuje potřebu šíření informací o hrozbě nákazy a možnostech ochrany, které odpovídají nejnovějším vědeckým poznatkům. S tím souvisí i školení na pracovišti, poskytování ochranných pomůcek a vypracování bezpečnostních postupů v případě rizikových profesí. Implementace vnitrostátních programů a politik by měla probíhat v úzké koordinaci mezi jednotlivými složkami veřejné správy a se zapojením sociálních partnerů.

Chci zdůraznit, že doporučení neobsahuje žádné formální závazky, nemůže tak mít žádný dopad ani na veřejné rozpočty, ani na zaměstnavatele, ani na zaměstnance. Vzhledem k tomu, že současná legislativa, ale i praxe předkládanému doporučení vyhovuje, zdůrazňuji to, co jsem na začátku uvedl, že se to týká především třetích zemí, doporučila vláda svým usnesením č. 352 z 11. května tohoto roku, aby ministr zdravotnictví a ministr práce a sociálních věcí k jeho obsahu v rámci svých kompetencí přihlíželi, což stvrzuji, že tak v praxi činím a budu činit i nadále. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte své místo u stolku zpravodajů. Garančním výborem je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 114/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Milan Pešák, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Milan Pešák:  Děkuji, vážený pane místopředsedo. Vážený pane ministře, dámy a pánové, já se budu snažit přizpůsobit délku zprávy náročnosti materiálu, a proto doufám, že oceníte, když má zpravodajská zpráva bude sestávat především ze seznámení s usnesením, které bylo přijato jako 32. na 11. schůzi výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, která se konala dne 3. 8. 2011. Výbor přijal toto usnesení:

Po odůvodnění zástupce předkladatele, náměstka ministra práce a sociálních věcí Mgr. Karla Machotky, náměstka ministra zdravotnictví MUDr. Vítězslava Vavrouška, MBA, zpravodajské zprávě senátora Milana Pešáka a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vzít na vědomí vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k informaci Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 200 o HIV a AIDS a světě práce a stanovisko vlády k němu,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání o tomto tisku na schůzi Senátu senátora Milana Pešáka.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal též výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 114/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jozef Regec, kterého se ptám, zda chce vystoupit? Ano, chce vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jozef Regec:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane ministře, kolegyně, kolegové, výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost dne 3. srpna 2011 na své řádné schůzi přijal usnesení: 1. výbor doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí doporučení Mezinárodní organizace práce č. 200 o HIV a AIDS ve světě práce a stanoviska vlády k němu, 2. určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu mne a 3. pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu, do které se hlásí pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, dovolte mi, abych se s vámi podělil o některé zážitky, které jsem získal při čtení tohoto materiálu. Na začátek bych jenom chtěl říct, že v rámci projektu s názvem Kodaňský konsensus, kdy se nejlepší světoví ekonomové snažili zvážit priority světových problémů, se kterými se potýká náš svět tak, aby peníze přinesly co největší efekt, tak jejich výsledek byl, že opravdu nejlepší by bylo, kdyby byly naše prostředky využity na prevenci HIV a AIDS. Přínos by převýšil náklady v poměru 40:1, čili je to velice správný přístup se věnovat tomuto problému.

Nicméně Mezinárodní organizace práce, jejíž náplní je podle jejích slov podpora sociální spravedlnosti a mezinárodně uznávaných lidských a pracovních práv atd., přichází s vlastní iniciativou, která je deklarována jako sjednocení a podpora úsilí v boji proti HIV a AIDS a s tím spojené diskriminace ve světě práce.

Tato organizace navrhuje u HIV pozitivních zlepšení úrovně jejich ochrany zejména na pracovišti. Mezi několik konkrétních návrhů a uvedených doporučení patří například ochrana soukromí HIV pozitivních, včetně soukromí jejich rodinných příslušníků, dále ochrana před testováním HIV; žádný pracovník by neměl být nucen podrobit se testu, nebo blížeji neurčená ochrana pracovníků působících v profesích obzvlášť vystavených riziku přenosu HIV. Přestože je v doporučení deklarována snaha o snížení HIV pozitivních, v textu k tomu kromě několika obecných frází o významu prevence nic nevede, zato se toto doporučení hemží odborářskými termíny, zdůrazňuje se význam sociálních partnerů v oblasti odborné přípravy, zmiňuje se potřeba vzdělávání na pracovišti, veškeré kroky učiněné jako reakce na HIV pozitivní mají být v rámci nediskriminace, respektu k lidským právům, mezi zásadami je zaručení rovnosti žen a mužů, posílení postaven žen, zákaz násilí atd., zákaz dětské práce, sociální dialog. Takže tento materiál se příliš nevztahuje k podpoře prevence HIV. Je to spíš jakási snaha své odborářské proklamace vtělit do jedné z mezinárodních proklamací. Myslím si, že je to zcela zbytečné, ale nebudu tomu házet klacky pod nohy. Musel jsem vám to sdělit. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Nikdo další se do rozpravy nehlásí, proto rozpravu uzavírám a zeptám se pana předkladatele, zda chce vystoupit pan zpravodaj. Také ne. Takže máme tady jediný návrh, a tj. návrh usnesení – svolám vás k hlasování.

V této chvíli přistoupíme k hlasování o návrhu usnesení. Senát bere na vědomí doporučení Mezinárodní organizace práce č. 200 o HIV a AIDS a světě práce a stanovisko vlády k němu.

V sále je přítomno v tuto chvíli 48 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 25. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 96 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 38, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu navrhovateli i zpravodajům.

To byl poslední bod pana ministra Drábka, takže já mu děkuji za účast a za plodnou diskusi, která tady proběhla. A přistoupíme k dalšímu bodu našeho projednávání, jímž je

 

Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2010

Tisk č. 85

Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu Pavla Dvořáka na našem jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat neprodleně.

V sále je přítomno 45 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro přijetí je 23. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 97 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 34, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dovolte mi zde přivítat pana Pavla Dvořáka, předsedu Rady Českého telekomunikačního úřadu. Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk číslo 85 na technickém nosiči dat a prosím pana předsedu Rady Českého telekomunikačního úřadu Pavla Dvořáka, aby nás s výroční zprávou seznámil. Prosím, máte slovo, pane řediteli.

Pavel Dvořák:  Dobrý den. Dobrý den, pane předsedající, vážené senátorky, senátoři, já už tady předstupuji poněkolikáté s výroční zprávou Českého telekomunikačního úřadu, tentokrát je to za rok 2010. Rok 2010 byl vlastně 5. rokem, kdy fungujeme podle nového zákona o elektronických komunikacích, kdy funguje také Rada Českého telekomunikačního úřadu.

Abyste měli představu, jak vypadá sektor elektronických komunikací a protože máme rádi všichni zajímavá čísla kolem peněz, tak za rok 2010 velikost tržeb v oboru elektronických komunikací byla 126,5 mld. Kč. Samozřejmě tento sektor se skládá jak z klasické telefonie, tak z telefonů mobilních, které všichni dobře znáte. Na tomto sektoru se projevily určité tendence, které už běží několik let – klesá významně podíl fixních telefonů, to znamená těch, které máte doma na pevné lince, zvyšuje se poměrně významně, i když v této chvíli už je to téměř saturovaný trh, počet mobilních telefonů.

Z tohoto pohledu bychom mohli býti se sektorem spokojeni. S čím nejsme úplně spokojeni, jsou pochopitelně ceny, konec konců, kdo by byl spokojen s cenami na trzích, jakýchkoliv, ale my hlavně nejsme spokojeni s investicemi do sítí elektronických komunikací. Faktem je, že stejně tak jako v bankovním sektoru, tak i sektor elektronických komunikací je plně privatizován a zahraniční vlastníci v podstatě odvádějí tržby z ČR do zahraničí, takže do Španělska místo Galeon ze Střední Ameriky putuje penězovod z Prahy do Madridu. Bohužel se to plně nevrací z hlediska investic. My doufáme, že v příštích letech se tento trend změní, protože mobilní operátoři, nejen stávající, ale snad i noví, budou mít příležitost k investicím do nových technologií, do nových sítí, o čemž budu mluvit dále.

Jinak samozřejmě ve zprávě Českého telekomunikačního úřadu se dočtete, co všechno jsme dělali. Jsou to standardně regulační záležitosti, dokončovali jsme tzv. druhý cyklus analýz relevantních trhů. To je takový postup, kde můžeme uložit významným podnikům na trhu určitá opatření. Věnovali jsme se také tzv. univerzální službě, to znáte zejména jako služby veřejných telefonních automatů. Zase jsme lehce snížili počet veřejných telefonních automatů. Podotýkám, že každoroční snižování počtu veřejných telefonních automatů nenařizujeme, my nařizujeme pouze snižování počtu telefonních automatů, které se budou hradit z fondu univerzální služby. Zbytek samozřejmě probíhá na komerční bázi. Chci také konstatovat, že všechno snižování počtu veřejných telefonních automatů se důsledně dělá v konzultaci se Svazem měst a obcí.

V roce 2010 jsme se věnovali také legislativní činnosti – ne, že by nám to bylo dáno, leč nicméně spolupracovali jsme úzce s Ministerstvem průmyslu a obchodu na přípravě transpozic revidovaného regulačního rámce, což je zákon, který k vám již doputoval a který je před projednáním v Senátu.

Intenzivně jsme se věnovali také správě spektra, protože Český telekomunikační úřad je národním správcem spektra. Zpracovali jsme na základě vývoje přechodu z analogového na digitální televizní vysílání strategii správy spektra, na jejímž základě jsme posléze předložili do vlády materiál o prodeji, aukci části spektra tzv. digitální dividendy, a tento postup budeme aplikovat v nadcházejícím roce 2012.

Samozřejmě chci poznamenat, že velmi úspěšně probíhal přechod na digitální televizní vysílání a mohu konstatovat, že k datu 11. 11. 2011, kdy předpokládáme ukončení analogového televizního vysílání na prakticky celém území ČR, s výjimkou oblastí v Jesenicku a Zlínsku. První výsledky ukazují, že došlo k významné úspoře spektra. Jinak jsme pochopitelně v souladu se zákonem spolupracovali zejména s Úřadem na ochranu hospodářské soutěže a Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. V této souvislosti bych chtěl poděkovat senátnímu hospodářskému výboru, který se věnoval problematice elektronických komunikací, i stálé komisi pro sdělovací prostředky, která sledovala zejména vývoj digitalizace.

Samozřejmě mimo výroční zprávy, která obsahuje všechny podstatné náležitosti, máte možnost na webových stránkách se seznamovat průběžně s přijímanými regulačními opatřeními Českého telekomunikačního úřadu. Vydáváme každý měsíc monitorovací zprávu a jednou ročně vydáváme zprávu o vývoji na trzích elektronických komunikací.

Jsem přesvědčen, že i v roce 2010 plnil úřad své úkoly zodpovědně a v souladu se zákonem. Tolik k úvodu projednávání. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Zprávu projednala stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky, která přijala usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 85/2. Zpravodajem komise byl určen pan senátor Petr Bratský. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 85/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Karel Korytář, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Karel Korytář:  Vážený pane místopředsedo, pane předsedo úřadu, vážené paní kolegyně, kolegové, výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2010 představuje aktivity v tomto roce, které zahrnují širokou škálu standardních úkolů odpovídajících kompetencím a povinnostem Českého telekomunikačního úřadu, o kterých již hovořil ve svém úvodním slově pan předseda úřadu. Je zpracována podle § 110 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích.

Ve své první části je zpráva zaměřena na hodnocení stavu a vývoje v sektoru elektronických komunikací a poštovních služeb. V této části zprávy je na základě vývoje základních ukazatelů uvedeno hodnocení rozhodujících segmentů trhu služeb elektronických komunikací a poštovních služeb. Pozornost je v rámci hodnocení vývoje základních služeb věnována i otázce vývoje cen z pohledu koncových uživatelů, spotřebitelů.

Pokračovala další konsolidace trhu elektronických komunikací charakterizovaná např. převodem rezidentních zákazníků a malých a středních firem podniku České radiokomunikace a.s. ke společnosti T-mobile apod. Nadále pokračoval pokles počtu účastníků v pevných sítích, a to i přesto, že docházelo k rozšíření nabídky služeb prostřednictvím nových technologií, a naopak rostl celkový objem provozu v mobilních sítích. Oproti předchozímu roku se tento pokles zpomalil, nicméně nadále pokračuje trend nahrazování pevných služeb mobilními. Ty dneska již mají 80% podíl.

V oblasti poštovních služeb je regulován pouze dominantní operátor, jímž je Česká pošta. Ta má udělenu licenci na období 2009-2012. Původně zamýšlený termín ukončení monopolu a otevření trhu konkurenci byl prodloužen až do 1. ledna 2013, kdy začne platit novela zákona o poštovních službách. Česká pošta se dlouhodobě na plné otevření trhu připravuje. V roce 2010 spustila několik projektů, například nahrazování kamenných provozoven poštovními agenturami, kterými mohou být např. obce, či výdejními místy, elektronické avizování poštovních zásilek nebo odpolední dodávání.

Významnou pozornost věnoval úřad v roce 2010 formulování strategie dalšího postupu ve správě vybraných částí radiového spektra. V závěru roku předložil vládě ucelený materiál s konkrétním návrhem provedení výběrových řízení na volné kmitočty. Připravovaná novela zákona umožní realizovat výběrové řízení formou aukce na příděly kmitočtů v pásmech 800 a 1800 MHz a 2,6 GHz v souladu s vládou schválenou strategií správy kmitočtového spektra, a tím zajistit efektivní využití kmitočtového spektra, rozvoj konkurence, technologickou inovaci a podporu nabídky nových služeb vysokorychlostního přístupu k síti internet.

V této části zprávy nalezneme i informaci o procesu přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání. Pokrytí obyvatel ČR digitálním televizním signálem jednotlivých digitálních vysílacích sítí dosáhlo podle výpočtů provedených k termínu 31. 12. 2010 následujících hodnot: vysílací síť 1 – 99,8 % obyvatel, vysílací síť 2 – 90,5 % obyvatel, vysílací síť 3 – 85,2 % obyvatel. Pokrytí vysílací sítě 4 se nezměnilo a zůstalo na hodnotě přibližně 22 % obyvatel.

V průběhu dubna a května 2010 byl k tématice přechodu realizován pátý celostátní výzkum dospělé populace ČR starší 15 let k tématice informovanosti obyvatel o přechodu na digitální vysílání a vybavenosti domácností pro jeho příjem. Diváci v územních oblastech dotčených vypínáním analogového vysílání byli velmi dobře připraveni a tomu i odpovídal výsledek průzkumu.

V následujících částech zprávy jsou podrobně komentovány další činnosti a dosažené výsledky v jednotlivých odborných oblastech, které Český telekomunikační úřad zajišťuje, včetně komentáře k mezinárodním aktivitám a jeho aktivitám v rámci spolupráce s ostatními orgány státní správy, jako jsou zejména Český statistický úřad, Česká obchodní inspekce, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a Asociace krajů.

V závěru zpráva podává ucelenou informaci o hospodářských výsledcích Českého telekomunikačního úřadu a plnění stanovených ukazatelů rozpočtu pro rok 2010, informace o personálním zabezpečení činnosti úřadu a zajištění dalších podpůrných činností, které jsou pro řádné plnění nezbytné. Schválený rozpočet příjmů byl splněn na 130 % ve výši 1 183 467 000,- Kč – jde zejména o výběr poplatků za správu rádiového spektra, který byl vyšší než předpoklad. Rozpočet výdajů byl plněn ve výši 100 %, což činí 562 mil. Kč. Ve srovnání se stejným obdobím minulého roku je dosažená skutečnost nižší o 176 mil. korun. Při kontrole hospodaření Ministerstvem financí nebylo zjištěno porušení rozpočtové kázně. Provedeno bylo 5 řádných interních auditů a 3 následné audity. Systemizovaný počet zaměstnanců je 445, kdy je pokles o 4 oproti roku 2009, což opět odpovídá vládou nařízenému procesu snižování funkčních míst.

V souladu s požadavky § 110 a dalších příslušných ustanovení zákona jsou součástí výroční zprávy i výroční zpráva univerzální služby, výkaz o hospodaření s prostředky radiokomunikačního účtu a též výroční zpráva o poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb. Podáno a evidováno bylo 12 písemných nebo elektronických žádostí, což je stejně jako v uplynulém roce, a které se týkaly převážně oboru elektronických komunikací. Dále je to souhrnná informace o postupu Českého telekomunikačního úřadu při vyřizování stížností. Nárůst na 1721 stížností oproti 1556 z roku 2009, což je o 9 %, je dán nárůstem počtu účastníků a jejích právního vědomí. Takže tento nárůst se samozřejmě odrazil i v počtu stížností.

Neustálým tématem kritiky velkých poskytovatelů mobilních služeb, o čemž hovořil i pan předseda úřadu, je zejména cena, kvalita technologie a nepružnost ve vyřizování požadavků klientů. Jde hlavně o poskytování nabídek nových, modernějších produktů a nabídka slev. Po semináři v Senátu v závěru roku 2010 došlo k určitému oživení v nabídce zejména operátora O2, je však stále poukazováno na produkty, které jsou pořád dražší, ovšem dražší ve vztahu ke koupěschopnosti v ČR, než nabídka v jiných zemích. Ve srovnání s třikrát nižším výdělkem v ČR to pak má jinou, vyšší dimenzi.

Z legislativně právního pohledu byla ve středu zájmu úřadu implementace novely zákona o elektronických komunikacích a práce související s celým legislativním procesem. Jak již řekl pan předseda, tento zákon budeme projednávat na našem příštím zasedání. Klíčovou otázkou pro další činnost úřadu je nalezení způsobu řešení, jenž by odráženo nárůst počtu správních řízení v oblasti vymáhání úhrad za komunikační služby. Tento proces jde pořád nahoru, a to geometrickou řadou, takže je to značný problém.

V souladu s výše uvedeným hodnocením, vzhledem k významu této zprávy navrhuje výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu plénu Senátu PČR vzít na vědomí výroční zprávu Českého telekomunikačního úřadu za rok 2010. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane senátore, a zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky pan senátor Petr Bratský. Přeje si krátce vystoupit, takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji, pane místopředsedo. Po úvodním slově pana předsedy Dvořáka a precizní zpravodajské zprávě kolegy senátora Korytáře mně nezbývá, než jenom vás seznámit s ještě dvěma drobnostmi, a to, že přechod na digitální televizní vysílání neprovázejí žádné závažné problémy. Potvrzuje se však, co zaznělo několikrát i ve stálé komisi Senátu, že doba šesti měsíců od zahájení digitálního vysílání do vypnutí analogového vysílače je příliš dlouhá. To si myslíme, že by rozhodně do budoucna měla i legislativně upravit na kratší. A kapitolu informace o potřebě přijetí nových předpisů nebo novelizace stávajících předpisů je určitě možno i pokládat za výzvu k dialogu mezi stálou senátní komisí a ČTÚ o další legislativní činnosti. Jinak se ztotožňuji s návrhem usnesení a ostatně i stálá komise Senátu přijala to samé usnesení, které máte pod malou dvojkou přiloženo písemně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji vám, pane senátore, a otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se hlásí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, jenom velice krátce. Za prvé, bych chtěla ocenit činnost Českého telekomunikačního úřadu v celém procesu digitalizace, protože si myslím, že odvedli kus dobré práce.

A za druhé bych se chtěla zeptat, jak je postupováno, jestli pan předseda může říci přesněji, ve dvou regionech, které jsou právě na konci celého tohoto procesu, a to je především Zlínsko, protože to je můj volební obvod, ale i Jeseník. Jestli byste mohl trochu přesněji k tomu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se už nikdo nehlásí, takže rozpravu uzavírám a zeptám se předkladatele, zda chce reagovat. Ano, chce reagovat, takže prosím, pane předsedo, máte závěrečné slovo.

Pavel Dvořák:  Děkuji. Co se týče Zlínska a Jesenicka, postup je dán technickým plánem přechodu, to znamená, že nyní už tam delší dobu běží, s výjimkou televize Nova, hlavně veřejnoprávní televize, jejíž provozování bude ukončeno pravděpodobně ke konci listopadu letošního roku, a jinak ten zbytek, to znamená souběžné vysílání komerčních televizí v multiplexu 2, plus analog, který tam je, pokud tam je vůbec, by mělo běžet do 30. 6. 2012. To jsou ta zbytková území, to znamená, aby zbytek občanů měl možnost si ještě bez problémů přejít.

Malinko větší problém než na Zlínsku máme na Jesenicku, kde z kmitočtových důvodů není vyloučeno, že televizi Nova vypneme, zapneme tzv. střihem, to znamená, jeden den se vypne analog, druhý den se spustí digitál bez souběhu. Takže taková je situace. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky pan senátor Bratský. Nepřeje si vystoupit. Požádal bych zpravodaje garančního výboru, aby zhodnotil průběh rozpravy a přednesl návrh na usnesení.

Senátor Karel Korytář:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, v diskusi vystoupila jedna paní senátorka, jejíž dotazy, jak předpokládám, pan předseda úřadu zodpověděl. Byl podán pouze jediný návrh: vzít výroční zprávu na vědomí.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A přistoupíme tedy k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl pan senátor Karel Korytář.

V sále je v tuto chvíli přítomno 47 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 24. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 98 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli i oběma zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím. Děkujeme.

A já bych požádal paní předsedkyni o vystřídání.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  My můžeme pokračovat. Dalším bodem schváleného programu je

 

Výroční zpráva Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových za rok 2010

Tisk č. 122

Navrhuji, abychom nejprve podle § 50, odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas účasti 1. náměstka generálního ředitele Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových pana Jaroslava Strouhala na našem jednání. Musíme tedy dát hlasovat.

Zahajuji hlasování o souhlasu s účastí pana 1. náměstka generálního ředitele.

Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 99 se ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 34, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dovolte mi tedy, abych zde přivítala pana Jaroslava Strouhala, 1. náměstka generálního ředitele Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Zprávu, kterou máme projednávat, jste obdrželi jako senátní tisk č. 122 na technickém nosiči dat. A já nyní prosím pana Jaroslava Strouhala, aby nás s výroční zprávou seznámil. Prosím, pane náměstku, máte slovo.

Jaroslav Strouhal:  Dobrý den, vážená paní předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři.

Úvodem prosím dovolte, abych omluvil nepřítomného pana generálního ředitele Vaňka, který je služebně v zahraničí.

Úvodem si dovolím připomenout krátkou historii Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, jehož Výroční zprávu tady dnes projednáváte. Ústav pro zastupování státu ve věcech majetkových byl zřízen zákonem 201/2002 Sbírky o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových jako specializovaná organizační složka státu, která v podstatě velmi zjednodušeně má ve vínku dvě základní poslání. A to nakládání se státním majetkem a právní zastupování ČR respektive obcí.

Úřad za dobu své existence, aspoň se tak můžeme s panem generálním ředitelem domnívat, jak vyplývá z Výroční zprávy, se domníváme, že obhájil svoji existenci. Toto tvrzení si dovolím demonstrovat na číslech, která jsou asi nejlépe vypovídající. Při vzniku Úřadu v roce 2002 respektive 2003, kdy se Úřad stabilizoval, bylo zaměstnáno na Úřadu cca přes 3000 zaměstnanců, aktuální počet zaměstnanců je cca 1900. S tím, že – jak jsem předeslal – jsme zejména majetkovým úřadem, kdy Úřad vede podrobné statistiky, zejména co se týká prodejů majetku. S tím, že za období sledování od roku 2006 do letošního roku došlo ke zdvojnásobení čistého příjmu na 1 zaměstnance v korunách za toto období. Absolutní částka – v roce 2006 to bylo cca 480 000 Kč na zaměstnance, za rok 2010 to bylo cca 720 000 Kč na zaměstnance.

Za dobu své existence se Úřadu podstatně rozšířilo spektrum činností, úkolů a agent, které spravuje. Namátkou mohu zmínit činnost regionálních dislokačních komisí, kde Úřad je gestorem činnosti těchto komisí. Úřad je také, domnívám se, poměrně aktivním a platným hráčem na poli vládní dislokační komise. Úřad dále je ze zákona, konkrétně ze stavebního zákona, gestorem za stát při realizaci předkupního práva státu k veřejně prospěšným stavbám.

V průběhu činnosti se Úřad také vypořádal s majetky na bývalých hraničních přechodech. Bylo to cca 64 budov nebo areálů a hraničních přechodů v celkové hodnotě asi 4 mld. Kč. V současné době je Úřad majetkově účasten už pouze na 2 přechodech, kde realizaci brání objektivní okolnosti spočívající v nevyjasněných majetkových vztazích.

Jak jsem předeslal na úvod, hlavní činnost Úřadu se dělí na 2 části, a to majetkovou a právní. Pro vaši představu, v té oblasti právní, kde činnost Úřadu zejména souvisí, nebo úkolem Úřadu je zastupovat organizační složky státu a na požádání obce. Těch soudních sporů za rok 2010 bylo cca 6000, kdy úspěšnost v těchto soudních sporech byla cca 93 %. V oblasti majetku je portfólio Úřadu, zjednodušeně řečeno, rozděleno do 2 částí. A to majetek, který zejména Úřad nabyl historicky – na základě zákona 320/2002 – a majetek, který průběžně nabývá na základě své činnosti. Typicky se jedná o majetek z tzv. "odúmrtí", to znamená z majetku, který Úřad nabyl po zesnulých občanech bez dědiců. Rozhodnutí státní správy o propadnutí majetku na základě trestního řízení a další činnosti.

Za rok 2010 konkrétně Úřad přinesl do státního rozpočtu jako příjem z realizace nepotřebného majetku celkem 1,350 mld. Kč, z čehož cca 1 mld. Kč byla z prodeje majetku, zbylá částka byla příjmem z pronájmu nepotřebného majetku. Další příjem, který ovšem není kvantifikovatelný, je příjem, který je promítnut ve vztahu k účetní hodnotě majetku, což je dalších cca 5 mld. Kč, který byl realizován bezúplatně ve prospěch obcí a krajů.

Co se týká dalšího výhledu fungování Úřadu, dovolím si vás informovat, že na základě iniciativy ministerstva financí byla zpracována novela zákona č. 219/2000 Sb. o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, která určitým způsobem posiluje postavení Úřadu. Toto posílení pravomocí Úřadu vychází z praxe, kterou Úřad v minulosti zaznamenal. A zaznamenává i v současné době, kdy se na Úřad obrací celá řada organizačních složek státu s žádostí o pomoc při realizaci nepotřebného majetku.

Namátkou mohu uvést z minulé doby Kancelář prezidenta republiky, kdy úřad na základě usnesení vlády získal tzv. prezidentskou chatu, kterou za cca 2 měsíce zrealizoval ve výběrovém řízení. V tuto chvíli úřad jedná s ministerstvem školství o realizaci cca 500 pozemků, které jsou v příslušnosti hospodařit ministerstva školství.

Zmíněná novela, jak jsem naznačil, by měla posílit pravomoci úřadu v tom směru, že pokud složka státu shledá, že má nepotřený majetek, a jaksi se necítí dostatečně kvalifikována tento majetek realizovat, mohla by se obrátit na úřad pro zastupování státu prostřednictvím nějaké neformální dohody, kdy tento majetek by byl prostřednictvím úřadu zrealizován s tím, že příjem z prodeje tohoto realizovaného majetku by byl příjmem složky státu, která je s tímto majetkem příslušná hospodařit.

Co se týká, poslední bod, mezinárodní spolupráce Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, úřad je od roku 2007 aktivním členem organizace Public Real Estate Network (PuREnet), která sdružuje dá se říci staré členské země EU. Jsou jejími členy úřady, jako je náš úřad, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Před 14 dny proběhla v Praze výroční konference této organizace. Domníváme se, že to bylo velmi úspěšné, a cílem toho, proč se úřad této instituce účastní, je získat nové nápady při realizaci státního majetku, resp. získat zkušenosti ze zahraničí, dá se říci ze západní Evropy.

Dámy a pánové, děkuji za pozornost. Pokud budete mít nějaké otázky, jsem připraven na ně samozřejmě reagovat, pokud budu vědět. V případě, že ne, tak odpovíme následně písemně. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji vám, pane náměstku. Požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání této výroční zprávy VHZD. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 122/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Šilar, kterého dnes zastoupí předseda výboru pan senátor Jan Hajda. Toho nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane náměstku, vážené kolegyně, vážení kolegové, pan náměstek zde hovořil velice podrobně, a pokud já mám zpravodajskou zprávu Petra Šilara, který ji rovněž zpracoval zodpovědně, víceméně bych opakoval, co bylo řečeno, proto mi dovolte, abych vás seznámil se závěry a usnesením hospodářského výboru, který k tomuto přijal 149 usnesení na 12. schůzi, konané 20. září letošního roku.

Po úvodním slově předkladatele Ing. Miloslava Vaňka, generálního ředitele Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, po zpravodajské zprávě senátora Petra Šilara a po rozpravě, v níž byl za poslední období hodnocen úřad velice pozitivně, domníváme se, že došlo ke zrychlení především vyřizování žádosti, tak výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí výroční zprávu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových za rok 2010.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám v této chvíli rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane náměstku, kolegyně, kolegové, já bych rád využil nabídky, kterou tady řekl pan náměstek, abychom se na něco zeptali. Já bych se chtěl zeptat, pane náměstku, na několik závažných věcí. Za prvé jste tady mluvil o úspěšnosti soudních sporů. Myslíte si, že Diag Human je úspěšný soudní spor? V jaké výši a jak si myslíte, že pochybil nebo nepochybil váš úřad? Jak daleko je celá kauza, která poškozuje nejen ekonomicky, ale především po stránce, která poškozuje celou ČR v zahraničí? Pokud chápu, že nemůžete na některé z těchto otázek odpovědět, tak jak byste chtěl, ale odpovězte mi alespoň na to, co můžete.

Za druhé bych se chtěl zeptat, kolik soukromých právních kanceláří pro vás dělá a kolik stály náklady na tyto outsourcingové právnické firmy?

A za třetí, myslíte si, že je správné, když jedním z vašich regionálních vedoucích pracovníků je člověk, který nakupoval věšák za 28 000,-, a přitom se dal koupit za 2300,-? Určitě dobře bude spravovat státní majetek, když takhle správně a dobře spravoval i krajský majetek.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Dále je přihlášen do rozpravy pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já mám také jenom dotaz. Pane náměstku, já bych se chtěl zeptat, protože váš úřad disponuje velkým množstvím movitého majetku a nepochybně jej asi i pronajímáte, jestli je vyloučeno, abyste mohli v některých místech tyto pronájmy vést za dumpingové ceny a porušovat tak hospodářskou soutěž, což jak všichni dobře víme, je v příkrém rozporu s evropskou politikou hospodářské soutěže, a tak se vás chci zeptat, jestli je to vyloučené, jestli tedy nepronajímáte, anebo jestli pronajímáte za ceny běžné, nikoli dotované, tedy takové, které jsou nižší, než jsou náklady na državu a na opravy a odpisy, pohledávky movitého majetku.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji a dále vystoupí pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážený pane náměstku, dámy a pánové, já mám také jenom dotaz. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových také komunikuje s kraji, a zejména je to v oblasti vlastnictví státních pozemků, které jsou pod komunikacemi, zejména silnic 2. a 3. třídy. Já se obecně chci zeptat, zda Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových neuvažuje o tom, že by své formuláře smluv, které zejména s kraji, a někdy i s obcemi uzavírá, přece jen trochu nezjednodušil, protože některé podmínky, které tam úřad formuluje, mi připadají, zvláště pokud jde o smlouvy mezi subjekty veřejné správy, že jsou uzavírány jako velmi zvláštní až nesmyslné, ať je to předkupní právo, nebo některé jiné věci.

Můj dotaz zní, zda se chystá úřad v tomto směru aspoň nějak komunikovat např. s kraji a domluvit nějaké jednodušší smlouvy, než je tomu doposud.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. To byl poslední přihlášený do rozpravy. Ptám se, zda ještě někdo si přeje vystoupit v tomto bodě. Nikdo nemá zájem, takže rozpravu uzavírám. Prosím, pane navrhovateli, abyste se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Jaroslav Strouhal:  Vážená paní předsedající, vážené dámy, pánové, vážení páni senátoři tazatelé, pokusím se stručně odpovědět na dotazy, které zde padly, jak jsem si je stihl poznamenat. První kauza Diag Human. Jak všichni víme, ta kauza se táhne neskutečně dlouhou dobu, prakticky od roku 1996, kdy tehdejší ministr zdravotnictví uzavřel rozhodčí smlouvu na tento spor. Úřad do tohoto příběhu vstoupil až někdy v průběhu roku 2006. V podstatě ze zákona.

Já jako zaměstnanec úřadu jsem vázán mlčenlivostí podle zákona o úřadu, takže bližší informace ode mě asi nemůžete očekávat. Nicméně role úřadu v této chvíli v podstatě spočívá, tak jak je obecně známo z médií, v procesní obraně proti návrhům, které podávají právní zástupci společnosti Diag Human, na výkon exekucí majetku ČR v zahraničí.

Tady si vás dovolím ujistit, že úřad velmi aktivně pracuje a ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví v podstatě proti všem těmto návrhům na exekuce podal odvolání. Kolik stála celá kauza Diag Human, to si netroufám říci. Domnívám se, že to není odpovědností Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových,a nevím, co bych dál k tomu takhle obecně řekl.

Co se týkalo dotazu na právnické firmy, ano, úřad vysoutěžil někdy před 4 lety, tuším že 3 advokátní kanceláře, teď mě prosím neberte úplně přesně za slovo, ale za tu dobu, domnívám se, jim nezaplatil více než všem třem dohromady 500 000,- korun. Jak víte z našeho zákona, jaksi primárně je cílem, aby právní agendu zpracovávali zaměstnanci úřadu, tzv. právní zástupci, v dikci zákona 201, a úřad tyto externí právní kanceláře využívá skutečně výjimečně, pouze za předpokladu, že potřebuje nějaké specializované stanovisko, kdy nedisponují zaměstnanci úřadu příslušnými znalostmi, ani disponovat nemohou. To bylo k dotazu pana senátora Drymla.

Ten druhý dotaz na pronájmy majetku. Úřad se obecně řídí zákonem 219, který stanoví, že pronájem nebo prodej majetku se děje za cenu v místě, čase obvyklou. Já bych potřeboval, pokud ten dotaz byl směřován na nějaký konkrétní případ, tak se na to potom rád podívám. Pardon? (Obecně)

Takže odpovídám. Úřad se řídí zákonem 219, který stanoví: prodej, pronájem majetku se děje za cenu v místě, čase obvyklou. Ta cena v místě, čase obvyklá se stanoví buď na základě znaleckého posudku, anebo pokud v místě, řekněme, existuje cenová mapa, tak na základě veřejně dostupných zdrojů.

Samozřejmě existují nemovitosti, např. zdravotnická zařízení, kde tento úzus, který jsem tady naznačil, neplatí, tam platí nějaké snižovací koeficienty, právě proto, že je tam poskytována nějaká veřejně prospěšná služba. Odpovídám takhle v obecné rovině. Nevím, co bych k tomu více řekl.

Co se týká třetího dotazu, ohledně uzavírání smluv s kraji nebo municipalitami a kraji obecně, ano, určitě je to otázka na zamyšlenou, pokud je dojem ze strany krajských samospráv, že ty smlouvy jsou přehnaně složité, tak určitě úřad má vůli nějakým způsobem ty smlouvy zjednodušit.

Na druhou stranu musím poznamenat, že pokud se jedná o zákonný převod, tak smlouva nebo přechod majetku na kraj či obec je velmi jednoduchá. V případě, že se jedná o bezúplatný převod ad hoc, tzn. že žadatel prokazuje veřejný či jiný zájem, proč stát tomu konkrétnímu žadateli vychází vstříc, pak ano. Ta smlouva obsahuje nějaká omezení, která předvídá zákon 219, případně metodika ministerstva financí, kterou je úřad vázán, a samozřejmě ten nabyvatel dostává něco zadarmo. Na druhou stranu musí respektovat určité podmínky, ať už je to zpětné předkupní právo,nebo závazek řekněme nekomerční činnosti na tom majetku, který získá do svého vlastnictví. To je asi všechno, co mohu říci v tuto chvíli. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane náměstku, prosím nyní pana garančního zpravodaje, zda se chce vyjádřit. Nechce. Dobře, děkuji. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Budeme nyní hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl pan senátor Jan Hajda. Tedy vzít zprávu na vědomí.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 100 se ze 45 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 23 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji velmi panu náměstkovi, panu navrhovateli, děkuji garančnímu zpravodaji i vám za diskusi a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Marcela Chládka, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 163

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatel senátor pan Marcel Chládek. Prosím, pane senátore.

Senátor Marcel Chládek:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych v krátkosti uvedl svůj návrh na zpřísnění zákona, pracovní název zpřísnění zákona o stalkingu. Nebezpečné pronásledování v době, kdy jsem již přišel s tímto návrhem, bylo velkým problémem. Čas, kdy tento návrh přišel na projednávání pléna Senátu, se posunul, a mezi tím vyšlo i několik průzkumů, kdy každý sedmý člověk v české republice měl nějakou zkušenost se stalkingem. Proto jsem velmi rád, že můžeme tento návrh zde projednávat, a zároveň bych vás chtěl poprosit o podporu, aby byl projednán v kompetentních výborech, abychom k němu mohli dát i legislativní stanovisko.

Tento návrh v podstatě zpřísňuje základní sazbu z 1 na 2 roky, a zároveň definuje nové typy jednání, které se objevily od doby, kdy vznikl zákon, který řešil stalking. Jsou to např. takové "méně závažné" formy stalkingu, jako je např. objednávání zboží a služeb na základě znalosti osobních údajů vašich nebo vašich blízkých, a zpravidla to je v případech, kdy se jedná o bývalé partnery nebo o někoho blízkého, který vás tímto způsobem chce poškodit.

V poslední době se objevila celá řada případů, kdy dochází dokonce i k poškození osobní kariéry. Jeden z posledních případů, který byl citován i v médiích, tak je nadpis, i z článku hovoří zcela jednoznačně, nadpis článku je: pronásledoval ex přítelkyni a navíc jí zařídil vyhazov z práce.

Z tohoto důvodu bych vás velice rád požádal o podporu tohoto návrhu, aby byl postoupen na projednání výborů, za což předem velmi děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane navrhovateli, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro 1. čtení senátora Miroslava Antla. Máte slovo, pane senátore. Prosím.

Senátor Miroslav Antl:  Vážená paní předsedající, vážený pane senátore, vážený pane stínový ministře školství, já jsem velmi stručný. Jde tady o to, že jde o změnu trestního zákoníku a v tuto chvíli samozřejmě za ÚPV Parlamentu ČR mohu říci, že bychom byli rádi, kdybyste nám postoupili tento tisk k projednání našemu výboru. Tzn. můj návrh zní, přidělit ÚPV Senátu Parlamentu ČR coby garančnímu výboru, protože se jedná o změnu trestního zákoníku, a mohu slíbit, že se rád toho zhostím. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane zpravodaji, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu, zaznamenával případné další návrhy, abyste k nim mohl zaujmout stanovisko na závěr.

Otevírám v této chvíli obecnou rozpravu k tomuto návrhu. Do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Chládek. Prosím, pane senátore.

Senátor Marcel Chládek:  Já bych také zároveň, vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky a senátoři, požádal, aby byl tento návrh postoupen i výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu a lidská práva, protože je to i problematika lidských práv. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Do rozpravy se dále hlásí první místopředseda Senátu pan Přemysl Sobotka. Prosím, pane místopředsedo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní předsedající, kolegyně a kolegové. Já nemám problémy, abych s tím souhlasil, ale mně vadí v důvodové zprávě to anglické slovo stalking a stalker a takovéto věci. Já si myslím, že čeština je dostatečně bohatá, abychom nahradili tento název českým výrazem. Takže až se o tom bude jednat ve výborech, proveďte nápravu, prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. V této chvíli nemám nikoho dalšího přihlášeného do rozpravy. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit. Nikoho nevidím, takže rozpravu uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda chce ještě zareagovat. Pan navrhovatel nechce. Takže vyzývám pana garančního zpravodaje, aby nám dal návrh k hlasování. Prosím.

Senátor Miroslav Antl:  Vážení přítomní, velmi stručně. Já jsem přednesl návrh na to, aby věc byla projednána ústavně-právním výborem a bylo tady panem předkladatelem navrženo, aby to projednal i další výbor. Já s tím nemám žádný problém, protože si myslím, ať to projedná co nejvíc výborů. Pokud jde o připomínku pana místopředsedy, souhlasím s ním. Také nerozumím a trestní zákoník mluví jasně, nebezpečné vyhrožování.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Tato věc, která byla diskutována, jistě bude řešena v příslušných výborech. Takže nepadl jiný návrh, než návrh zákona přikázat výborům – podle návrhu Organizačního výboru a zpravodaje výboru ústavně-právnímu, dále na požadavek navrhovatele výboru pro vzdělávání, lidská práva a petice.

Organizační výbor přitom navrhuje, aby garančním výborem byl výbor ústavně-právní.

O tomto návrhu usnesení tedy budeme hlasovat. Opět upozorním, že se připravíme na hlasování.

Budeme tedy hlasovat o návrhu – přikázat senátní návrh zákona ÚPV jako garančnímu a dále výboru pro vzdělávání, lidská práva a petice.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a stiskne ruku.

Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 101 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji navrhovateli a současně mu gratuluji k postupu jeho návrhu. Děkuji také garančnímu zpravodaji a vám všem. Projednávání tohoto bodu v této chvíli končím.

Dalším bodem našeho dnešního programu je

 

Návrh na konání 14. veřejného slyšení Senátu na téma "Transformace sociálních služeb: naplnění práv osob s postižením"

Usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku s návrhem usnesení Senátu vám bylo rozdáno na lavice. Prosím nyní paní senátorku Miluši Horskou jakožto zpravodajku VZSP, aby nás seznámila s návrhem na konání veřejného slyšení v Senátu. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Miluše Horská:  Vážená paní předsedající, milé kolegyně a kolegové. Jak už název sám napovídá, transformace sociálních služeb aneb naplnění práv osob s postižením vypovídá o tom, že se v naší společnosti vlastně už dlouhodobě připravuje s dopadem a výhledem na několik let transformace sociálních služeb. Má to samozřejmě veliké ekonomické důsledky a protože to je zkušenost, kterou tady ještě nemáme, je nová, tak si myslím, že to je tak závažné téma, že si zaslouží velké senátní slyšení za účasti odborníků i meziresortních zástupců ze všech krajů republiky, tak jak máte v návrhu usnesení, všichni tam jsou. Já mám jedinou připomínku v tuto chvíli, je tam uvedena dvakrát zmocněnkyně pro lidská práva paní Šimůnková, takže to postačí jenom jednou.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, paní senátorko. Požádám vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Otevírám k tomuto návrhu rozpravu. Do rozpravy se přihlásil pan místopředseda Přemysl Sobotka, prosím, pane místopředsedo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní předsedající, kolegyně a kolegové. Já opět nemám problém s tématem, akorát moje otázka zní, zda je to mezinárodní konference, protože u jednoho bodu – bodu 5 máme český i anglický název a já si myslím, že nám čeština bohatě stačí. Takže my teď schvalujeme materiál, který je podkladem pro pozvánku a Social Return of Investment je angličtina, není to čeština. Omlouvám se.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Nikoho dalšího do rozpravy přihlášeného nemám. Ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit. Není tomu tak. Rozpravu tedy končím. Ptám se paní navrhovatelky, zda chce reagovat. Nechce. Předpokládám, že připomínku bere na vědomí. Budeme tedy hlasovat o návrhu usnesení tak, jak jej přednesla paní navrhovatelka.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 102 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji paní navrhovatelce, děkuji také diskutujícím. Projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem je

 

Návrh podrobnějších pravidel doručování senátních tisků

Tisk č. 222

Usnesení Organizačního výboru s návrhem usnesení Senátu vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 222. Prosím nyní paní senátorku Jiřinu Rippelovou, aby nás seznámila s tímto tiskem.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Kolegyně a kolegové, velmi stručně, uvědomuji si, že je to předposlední bod našeho jednání. Dne 1. listopadu bude Den D. Den D proto, že nastává druhá etapa elektronizace při doručování senátních tisků. Druhá etapa proto, že v té první etapě se Kancelář Senátu podívala na to, kolik že vlastně tisků v listinné podobě odchází ze Senátu na různé instituce, ministerstva a kolik že tisků se tiskne – klasických zákonů. Divili byste se, že jich je 180, nebo bylo jich 180, byť nás je 81. Takže byla provedena revize, při které došlo ke snížení tisku těchto exemplářů o více než 60. Nicméně počet, který zůstává, je stále velmi vysoký. Musím poděkovat našemu legislativnímu odboru, který připravil návrh podrobnějších pravidel. Velmi stručně – tento návrh podrobnějších pravidel bude součástí jednacího řádu Senátu. Nezasahujeme tedy do jednacího řádu jako takového, to přijde až v té třetí etapě, kdy se předpokládá elektronizace všech senátních tisků.

V této fázi budeme dostávat v elektronické podobě od toho 1. listopadu všechny tisky s výjimkou senátních návrhů zákonů, návrhů senátních návrhů zákonů a návrhů zákonů. A zákonných opatření, zapomněla jsem, pardon. To znamená, že všechny ostatní tisky, ať už to jsou mezinárodní smlouvy, všechny zprávy, jak jsme teď například projednávali zprávu o činnosti Českého telekomunikačního úřadu, ať už se bude jednat o evropské tisky, všechny tyto tisky budeme dostávat v elektronické podobě. Bude to fungovat tak, že notifikační systém nám oznámí na naši mailovou adresu během několika minut od toho, kdy ten tisk bude doručen do elektronického úložiště – dostaneme informaci o tom, že ten tisk byl doručen do tohoto úložiště. Ty tisky budou přístupné ve dvou formátech. Bude to ve formátu PDF a ve formátu DOC. Předpokládají se úspory v řádu 200 až 400 tisíc Kč.

V pravidlech je řešeno i to, co se stane pro případ, že by došlo k nějakému výpadu dálkového přístupu. Je tam řešeno i to, jak budou doručovány tisky v průběhu konání senátní schůze. Například se sejde výbor v průběhu schůze Senátu, bude vypracováno usnesení, toto bude doručováno v písemné podobě, zrovna tak všechny žluté tisky kromě těch, které jsou usneseními výborů, budou doručovány rovněž v písemné podobě. Takže v této druhé fázi vlastně se to týká všech mezinárodních smluv, týká se to všech zpráv a evropských tisků.

Tolik k obsahu podrobnějších pravidel, která jsou uvedena v senátním tisku 222. Stálá komise je projednala dne 5. října, schválila je a navrhuje Senátu podrobnější pravidla schválit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil. Prosím, pane senátore.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Jenom velmi stručně. Určitě je to chvályhodný krok. Většina z nás, nebo někteří z nás stejně už s papírovými tisky nepracují. Na druhé straně byl bych rád, kdybychom se zamysleli nad tím, zda by se neměly propojit informační systémy Úřadu vlády, Poslanecké sněmovny a Senátu, neboť předávání těchto informací je naprosto zbytečné a dalo by se fungovat v jednom informačním systému. Neříkám, že to má být zítra, ale znamenalo by to další velké úspory. Potom ještě prosím, aby informatici Senátu vyřešili možnost přeposílání těchto informací i na jiné adresy, než je oficiální mailová adresa Senátu, protože některým z nás to dělá velké problémy a z různých důvodů, protože nejsou činní jenom v Senátu, spíše používají jinou mailovou adresu, než je ta oficiální, a to přesměrování, zejména pokud se dostáváme mimo Senát, někdy dělá problémy a nám ty informace potom nepřicházejí.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Ptám se, zda se chce ještě někdo vyjádřit k tomuto bodu. Nevidím nikoho, takže rozpravu uzavírám. Paní navrhovatelka přednese návrh usnesení.

Senátorka Jiřina Rippelová:  K návrhu usnesení podrobnějších pravidel doručování senátních tisků – Senát schvaluje v souladu s § 1 odstavec 2 zákona č. 107/1999, o Jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. listopadu 2011 podrobnější pravidla doručování senátních tisků, která jsou přílohou tohoto usnesení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, můžeme přistoupit k hlasování. Svoláme se. V sále je aktuálně přítomno 49 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 25. Budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak jej přednesla paní senátorka Jiřina Rippelová.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 103 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji paní navrhovatelce a všem ostatním. Budeme pokračovat dalšími body, posledními body dnešního pořadu. Já poprosím o vystřídání.

 

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Miluše Horské a dalších, kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 199

Máme to jako tisk 199, první čtení. Paní navrhovatelka senátorka Miluše Horská nám představí tento návrh zákona.

Senátorka Miluše Horská:  Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, pro tento zákon jsem se snažila získat podporu zprava, zleva i ze středu našeho spektra, protože si myslím, že jde o technickou záležitost a že to nebude politikum. Hlavním cílem navrhovaných změn je účinněji stimulovat Českou správu sociálního zabezpečení ke zrychlení celého řízení k důchodu, konkrétně ke zkrácení lhůty pro každé její rozhodnutí, zejména k velmi významnému zrychlení celého řízení o námitkách. Protože zákonem č. 479/2008 Sb., kterým se mění zákon 582/1991 Sb., o organizaci provádění sociálního zabezpečení, se zavedl institut námitky, tedy nápravu případných pochybení orgánů v prvním stupni řízení, který umožňuje řešit v rámci řízení o námitce. Přeloženo z češtiny do češtiny, jde o to, že ten, kdo bere invalidní důchod, nebo i částečný důchod, a víte asi, že bylo nedávno přehodnoceno toto řízení, se dostává do situace, kdy mu výměra, nebo výplata toho důchodu je pozastavena do té doby, než je nově rozhodnuto. Tento zákon by umožnil to, aby výplata trvala bez ohledu na to, zda ten důchod bude změněn, nebo jestli bude odejmut.

V podstatě jde o to, že tento návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem ČR i s právem EU a s mezinárodními smlouvami. Dovoluji si požádat vás o podporu i v tom případě, kdy bude invalidní důchod odejmut, protože právě díky té transformaci částečného důchodu na první stupeň invalidního důchodu ta částka se v té výměře celkově zmenšila. Já si to dovoluji proto, že postupně bude zaváděn nový systém hodnocení, tak zvaná mezinárodní klasifikace MKF, což je mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví. Takže předpokládám, že i tady budeme v souladu a nebudeme mít obavy, že bude docházet třeba zase ke zneužívání žádostí a dávek, tak jako tomu asi doposud bylo. Já pro tuto chvíli asi skončím. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Zpravodajkou pro první čtení byla určena Organizačním výborem senátorka Dagmar Terelmešová, která má nyní slovo.

Senátorka Dagmar Terelmešová:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, paní navrhovatelko, budu se snažit být maximálně stručná. Jak už navrhovatelka řekla, jedná se o návrh zákona, který vychází z praktických dopadů legislativních procesů. Vzhledem k tomu, že konečný důsledek a dopad tohoto zákona pomůže překonat klientům období, kdy jsou bezprostředně ohroženi nedostatkem finančních prostředků a urychlí se legislativní proces na správě sociálního zabezpečení, navrhuji přikázat tento návrh VZSP k dalšímu projednávání.Jenom pro úplnost k legislativním souvislostem. K předloženému senátnímu návrhu zákona lze pro úplnost poznamenat, že novelizace zákona č. 582/1991 Sb., organizace a provádění sociálního zabezpečení, jsou obsaženy v dalších osmi návrzích zákona zařazených na 12. schůzi Senátu. Jsou to senátní tisky 180, 186, 188, 189, 192, 193, 194 a 195, ale v žádném z uvedených senátních tisků není obsažena změna týkající se § 88 zákona 152/1991 Sb., takže předložený návrh zákona se s ostatními souběžně projednávanými novelami téhož zákona nekříží.

Proto tedy navrhuji přikázat tento návrh výboru pro zdravotnictví a sociální politiku.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Posaďte se také ke stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Abych se nemusel zvedat a nechat se vystřídat, mám otázku k navrhovatelům, jestli by ÚPV neměl tento návrh projednat, ale to je jen můj návrh odsud, z umpire. Je tady kývání hlavou, takže já bych obecnou rozpravu skončil a paní navrhovatelka by nám řekla na mikrofon pro steno, že to budou dva výbory, z nichž ten zdravotní a sociální je garanční.

Senátorka Miluše Horská:  Takže já jenom zopakuji, co říkal pan místopředseda, že zákon bude postoupen dvěma výborům, garančnímu, zdravotnímu a sociálnímu a ÚPV.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Díky, všem je jasné, o čem budeme hlasovat po znělce.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 104 ukončeno. Registrováno 49, kvorum 25, pro 46, proti nikdo. Návrh schválen.

Děkuji zpravodajce i navrhovatelce a končím projednávání tohoto bodu.

Senátorka Miluše Horská:  Já chci poděkovat za podporu.

 

Návrh na zřízení Parlamentní pracovní skupiny k jednání o problematice splavnosti řeky Labe

V úvodu dávám slovo panu senátorovi Karlu Korytáři.

Senátor Karel Korytář:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, význam splatnosti řeky Labe je bezesporu v tom, že řeka Labe tvoří jednu z transevropských dopravních sítí co se týká vodní plavby. Je samozřejmě naší prvotní prioritou, protože řeka Labe v minulosti a v perspektivě, do budoucnosti je schopna přepravit právě výrobky našeho chemického průmyslu, sypké materiály, případně těžké komponenty strojírenského průmyslu.

Význam řeky Labe a její splatnosti umocňuje i to, že cesta mezi městem Drážďany a Děčínem je dneska kapacitně natolik vytížená, že již nelze tímto prostorem, který je velice významný pro německou a naší stranu, provézt více zboží, a více ho ekonomicky zatížit. Umocňuje to také to, že nám zahálí v Hamburku přístav, který je pro labskou plavbu připraven a máme jej ještě na 40 let za velice výhodných finančních podmínek pronajat.

Dalším aspektem pro vodní dopravu je to, že je levná, ekologická, jak odeznělo v některých diskusích, např. cesta ze Šanghaje do Prahy, když se něco přepravuje, 10 % nákladů tvoří vodní cesta a 90 % zbylých nákladů tvoří cesta po železnici či silnici z Hamburku do Prahy. Tady je to názorně dokumentováno.

Dne 27. října se konala na půdě Senátu mezinárodní konference k problematice splavnosti řeky Labe, konaná pod záštitou předsedy Senátu, byla spolupořádána s výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Iniciátorem byla hamburská hospodářská komora a hospodářské komory jednotlivých zemí sdružené do Unie komor Labe-Odra. Takže nejedná se pouze o Labe, jde i o řeku Odru.

Dále byla přítomna a iniciovala toto setkání i ministerstva jednotlivých zemí, sdružení a zástupci říční plavby Německa, České republiky a Polska.

Konference přijala významné závěry formulované do tak zvané pražské rezoluce Unie komor Labe-Odra, která oslovuje vlády, parlamenty a dotčená ministerstva jednotlivých zemí. Velmi důležitý je příslib a závazek německé strany, který prezentoval státní tajemník ministerstva dopravy Německa pan Feleman, že zajistí a garantuje splavnost Labe s ponorem 160 cm až po naši hranici. Totéž potvrdil na půdě německého velvyslanectví i velvyslanec Německa pan Lingemann. Pro zajímavost – pan Lingemann, než vstoupil do diplomatických služeb, pracoval v managementu rýnské říční plavby, přeloženo do češtiny – povodí Rýna, takže má velice blízko k tomuto tématu. Věřím, že to bude náš zdatný pomocník. Trošku si postesknu, že při těchto významných prohlášeních chyběl tisk, který by zveřejnil toto významné rozhodnutí, které všichni účastníci konference kvitovali jako velmi významné a dlouho očekávané rozhodnutí právě německé strany.

V rámci konference proběhlo také jednání poslanců Bundestagu a senátorů - byli přizváni poslanci Poslanecké sněmovny, bohužel ten den probíhala třetí čtení, takže byli informováni následně o této schůzce, ale přímo se jí nezúčastnili - kteří se shodli na ustavení meziparlamentní pracovní skupiny se zastoupením poslanců a senátorů ČR, poslanců Bundestagu a dotčených německých zemí a zástupci našich krajů, kterých se labská říční plavba dotýká.

Tato pracovní skupina již v minulosti existovala a tvořili ji poslanci Bundestagu a Poslanecké sněmovny České republiky. Cílem této pracovní skupiny je vyvíjet tlak na vlády, parlamenty i ministerstva Německa a České republiky na pokračování přípravy a realizaci labské říční plavby.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu na své 13. schůzi svým 168. usnesením na základě informace senátora Petra Pakosty, předsedy Podvýboru pro dopravu, v návaznosti na konferenci o problematice splavnosti labské vodní cesty, konané dne 27. 9. 2011 v prostorách Senátu Parlamentu ČR.

Výbor navrhuje Senátu a Poslanecké sněmovně

I. zřídit Parlamentní pracovní skupiny k jednání s poslanci Spolkového sněmu SRN, příslušnými ministerstvy České republiky i Spolkové republiky Německo, zástupci dotčených českých krajů, německých spolkových zemí a odborné veřejnosti o problematice splavnosti řeky Labe,

II. doporučuje, aby Senát měl v Parlamentní pracovní skupině dva zástupce,

III. navrhuje za členy Parlamentní pracovní skupiny za Senát Parlamentu ČR senátora Petra Pakostu, předsedu Podvýboru pro dopravu, a senátora Karla Korytáře, místopředsedu Podvýboru pro dopravu,

IV. pověřuje předsedu Podvýboru pro dopravu senátora Petra Pakostu, aby o návrhu na zřízení Parlamentní pracovní skupiny informoval předsedu hospodářského výboru Poslanecké sněmovny,

V. žádá předsedu Senátu Parlamentu ČR o projednání tohoto návrhu na Organizačním výboru a jeho zařazení na nejbližší schůzi Senátu.

Organizační výbor na 21. schůzi, konané dne 7. října 2011, svým 116. usnesením, na základě usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu č. 168 ze dne 5. října 2011

1. schvaluje návrh usnesení Senátu k návrhu na zřízení Parlamentní pracovní skupiny k jednání o problematice splavnosti řeky Labe, který je přílohou tohoto usnesení,

2. navrhuje Senátu souhlasit se zřízením Parlamentní pracovní skupiny k jednání o problematice splavnosti řeky Labe,

3. pověřuje senátora Petra Pakostu, aby tento návrh odůvodnil na schůzi Senátu, což činím v jeho zastoupení dnes já.

Na stůl jste dostali usnesení, které bylo připraveno pro dnešní jednání, které navrhovalo

1. schválit zřízení této Parlamentní pracovní skupiny,

2. provést i volbu našich zástupců. Vzhledem k tomu, že došlo v Podvýboru pro dopravu Poslanecké sněmovny ke změně předsedy a v hierarchii projednávání se vše nepodařilo zajistit tak, abychom i v tomto Podvýboru mohli odprezentovat a získat přímý souhlas pro jednání hospodářského výboru Poslanecké sněmovny, a vzhledem k tomu, že ani hospodářský výbor dosud nereagoval, dovolil jsem si předložit po konzultaci s naším legislativním odborem a organizačním odborem určitý legislativní pozměňovací návrh, s tím, že dnes bychom požádali vás, senátorky a senátory, o souhlas s návrhem výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu zřídit Parlamentní pracovní skupinu k jednání s poslanci Spolkového sněmu SRN a pověřit předsedu Podvýboru pana senátora Petra Pakostu, aby projednal toto naše usnesení s předsedou hospodářského výboru Poslanecké sněmovny.

Volbu jako takovou bychom provedli na následující schůzi Senátu, kdy, jak věřím, budeme již mít stanovisko Poslanecké sněmovny a bude tudíž zcela legální, že naše nominace bude touto volbou vlastně potvrzena. Volba bude samozřejmě provedena tajným hlasováním.

Na stole máte můj návrh usnesení, který má v hlavičce "Pozměňovací návrh senátora Karla Korytáře". Jde o návrh, který jsem nyní zdůvodnil a je na vás, zdali svým hlasováním tento návrh usnesení odsouhlasíte. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane kolego. Otevírám rozpravu k tomuto návrhu. Hlásí se pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane předkladateli, kolegyně a kolegové, měl bych několik otázek.

Za prvé bych chtěl konstatovat, že přístav v Hamburku nezahálí, ale je velmi podivně využíván a pronajímán.

Za druhé, od dob, kdy Spolková republika Německo splavní Labe až k hranicím, protože je otázka, jestli to bude splaveno až k hranicím, anebo jestli se i počítá na české straně, že bude splavnění až do Pardubic, protože jinak to moc smyslu nemá.

Za třetí. Domnívám se, že by v komisi, pokud vznikne, a já mám k tomu velké výhrady, měli být alespoň také nějací senátoři a poslanci, kteří mají ve svém obvodu Labe.

Za čtvrté. Všichni dobře víme, že to jsou ekologové, kteří už mnoho let brání splavnění Labe, ať už u Děčína nebo u Přelouče, takže jak chce německá strana překonat ekology a jejich tlaky na to, aby ke splavnění Labe nedošlo, pokud počítá při splavnění Labe s evropskými penězi.

Za páté. A to nejdůležitější – z jakých zdrojů tedy česká strana bude čerpat finanční prostředky ve výši několika miliard v době, kdy je krize, kdy někdy je napjatý státní rozpočet, na splavnění Labe, protože tady se bude skutečně jednat o několik miliard. A především, kolik nás jako Senát bude stát tato meziparlamentní skupina? Anebo to bude jenom z finančních prostředků hospodářského výboru?

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, jednu část toho, co jsem chtěl říct, už řekl pan kolega Dryml. Víte, že Labe protéká celým mým rajonem, celým mým volebním obvodem, a já se plnosplavněním Labe zabývám už hezkou řádku let, prakticky od té doby, kdy jsem poprvé působil v této komoře Parlamentu.

Mám kolem sebe skupinu lidí, kteří celou tu dobu pracují, mám k dispozici celou řadu dokumentů z poslední doby, dokumentů, které vyzývají naši republiku, abychom urychlili výstavbu děčínského jezu a plnosplavnili Labe.

Já se nabízím a chtěl bych v této komisi pro plnosplavnění Labe pracovat. Nevím, jestli je počet senátorů limitován těmi dvěma. Pokud ano, i tak se o práci v komisi ucházím. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pan předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Konference zde v Senátu, ze které vyšla iniciativa k založení Parlamentní pracovní skupiny, jsem se zúčastnil, a musím říci, že tady byla velmi vysoká úroveň dvou zemských ministrů ze SRN a státního tajemníka. Diskuse byla v závěrech poměrně velmi pozitivní, protože existují usnesení Spolkového sněmu, kde údajně Labe nemělo být prioritou, a tady bylo dáno státním tajemníkem prohlášení, které hovoří, že Labe je prioritou na německé straně, tak aby pro nás bylo umožněno splavnění podle potřeb, které my z ekonomického hlediska potřebujeme. A Parlamentní pracovní skupina byla iniciativa, která z toho vzešla.

Byl bych moc pro, abychom neházeli našim kolegům, kteří odpracovali už kus práce, obrazně řečeno klacky pod nohy, což doufám, že se neděje. A také jsem se předkladatelů návrhu ptal, jak je to s finančním zabezpečením, a byl jsem ujištěn, že nebudou požadovat žádné další prostředky od Senátu, že to bude v rámci rozpočtu hospodářského výboru.

Pokud toto prohlášení bylo dáno – a já ho tady tlumočím, aby bylo zaznamenáno – tak s tímto stanoviskem bychom jim to měli schválit. Co se týká toho zastoupení, já osobně si myslím, že je na místě, aby tam samozřejmě byli ti kolegové, kteří na tom pracovali, ale určitě budou přizvávat ke spolupráci další kolegy. A k tomu se asi vyjádří tady zpravodaj. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, slovo má pan senátor Pavel Lebeda.

Senátor Pavel Lebeda:  Děkuji za slovo, pane předsedající, kolegyně, kolegové.

Já jsem z Kolína, takže na Labi. Kolín nad Labem, prosím, neplést si řeky. Ne nad Rýnem. Ale tím ovšem nechci říct, že bych mocí mermo v té komisi chtěl být. Já jenom chci připomenout, že si ještě pamatuji doby, kdy elektrárna Chvaletice byla plynule zásobována velkými tlačnými čluny uhlím. Pak se ta vodní cesta opustila, přestala se udržovat. Nevím, proč se tak stalo, takže se zase budeme vracet tam, kde už jsme jednou byli. A tak to tedy u nás chodí. Navíc připomínám, že se v době nedávno uplynulé zvedl Železniční most v Kolíně za příšernou a předraženou cenu, tak aby tam byla splavnost. Takže nějaké kroky se podnikají, snad i ty ekology překonáme. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, kolegyně, kolegové. Asi jsem byl špatně pochopen. Já jsem všemi deseti pro to, aby došlo ke splavnění Labe, ale ne jenom k německo-české hranici, ale dál. A nejen Děčínu, ale i to, co tady řekl náš pan kolega, nejen ke Chvaleticím, ale až do Pardubic. Protože pak by to mělo smysl, pak by to mělo přínos pro české hospodářství. A i ty práce, které by na těch zdymadlech byly vykonány, tak by asi určitým způsobem hnuly s českým hospodářstvím.

Ale bohužel, bohužel! - není to ve státním rozpočtu, nepočítá se s tím. To, co tady říkala německá strana, jsou sice pěkné proklamace, ale nemají od svých zelených danou zelenou. Tak to jsem zvědav, jak to tedy dopadne. A pokud německá strana zaplatí ty cesty, protože to něco bude stát, to není pravda, že to nic nebude stát, pokud to německá strana zaplatí, tak ať se ty komise dělají. Vždyť to nemusí být jen při splavnění Labe, může to být při čemkoliv. Ale ptám se, když tady se šetří, jak říká kolega Kubera, i na toaletním papíru, proč se tedy tady zakládají nové komise?

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo. Já jenom nabízím určité konzultační možnosti v rámci evropské agendy, v rámci toho, že pracuji v Česko-německém fondu budoucnosti, v diskusním fóru. A třetí důvod. Vzpomínám si na takovou záležitost, která kdysi byla přislíbená, protože Češi ještě před první republikou pomohli při výstavbě Semmeringu, a byla jim přislíbena pomoc při propojení Dunaje a Vltavy. Takže ideální by bylo, kdyby ta splavnost pokračovala až přes Schwarzenberský kanál do Dunaje. Pak bychom propojili vlastně Severní oceán s Černým mořem. Bylo by to nepochybně velice dobré pro dopravu. Tak to jenom připomínka.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já bych si na chvilku vzal slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dále tedy vystoupí pan místopředseda Senátu Přemysl Sobotka, prosím.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Paní předsedající, kolegyně, kolegové. Já s tím souhlasím, protože vím, že se nám podařilo při parlamentní, nebo respektive při mezinárodní parlamentní skupině řešit problémy našeho Temelína. Aby tady nedocházelo k tomu, že kolega Doubrava, který už léta s tím tématem pracuje, tak ty 2 senátory pojďme rozšířit na 2 – 3, a příště rozhodneme ve volbách, kolik jich bude zastupovat naši stranu. Já si myslím, že v daném okamžiku už skoro všichni jsme na Labi, nebo na přítocích Labe, ale jenom někteří o tom něco víme.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. To je v této chvíli poslední přihlášený do diskuse k tomuto bodu, takže diskusi uzavírám. Prosím pana navrhovatele, aby ji shrnul.

Senátor Karel Korytář:  Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Úvodem konstatuji – to jsem řekl v té své první části úvodního seznámení, že vůbec splavnění řeky Labe, ať je to plavební stupeň Děčín či Přelouč, je desítky let nazpět prioritou ČR. A prakticky tady existoval téměř stoprocentní souhlas všech, včetně Státního fondu dopravní infrastruktury. Až na dnešní situaci, kdy peněz se nedostává, ale do té doby to vždycky platilo. A byl tady opravdu jenom jediný problém ekologických iniciativ, které tento proces vlastně vždycky zastavily.

Dneska je situace taková, že po nedávném rozhodnutí zahraničního výboru Bundestagu, kdy němečtí poslanci prohlásili řeku Labe za dopravní cestu druhé kategorie, že to bude řeka ekologická. Byl to signál i pro samotné poslance Bundestagu, a vůbec ministerstvo dopravy Německa, že to není správná cesta, a proto došlo i k této konferenci, k té iniciativě hamburské hospodářské komory. A taky došlo ke schůzce poslanců a senátorů na naší půdě.

Proč se tato komise ustavuje? Je to hlavně z toho důvodu, že budeme mít přímý přístup na německý Bundestag a můžeme případně hroty pomalinku odstřihávat. Samozřejmě nejsme samospasitelní, nedokážeme rozhodnout za všechny zúčastněné, ale na schůzkách, které budeme mít ještě v tomto roce a do března příštího roku, než dojde k mezivládním definitivním rozhodnutím o financování a o postupu jako takovém, tak samozřejmě tato skupina může fungovat a pomáhat.

Panu senátoru Doubravovi bych chtěl navrhnout jednu věc. My nenavrhujeme velmi početnou skupinu, protože nevíme, jak se s ní vypořádají německé země, jestli k tomu přistoupí kraje, ale nic nebrání tomu, aby kraje zastupoval příslušný senátor či poslanec, který se touto problematikou zabýval. Tomu nic nebrání. Není řečeno, že to musí být radní kraje, může to být člověk, který se tím zabýval. A vůbec my navrhovaní nemáme patent na rozum. My budeme spolupracovat se všemi, kteří o tuto problematiku mají zájem a chtějí pomoct. Do jednání tedy půjdeme vybaveni názory, které půjdou z dalších řad, půjdou z krajů, i když jsme avizovali poslancům Bundestagu, že u nás pozice krajů je jednoznačně pro vybudování plavebního stupně a pro splavnění řeky Labe.

Ale to je pak otázka té deklarace. Samozřejmě všechny detaily po ustavení komise nebo té pracovní skupiny budou, až se domluvíme s poslanci i v celé té skupině, jak to bude s náklady. Samozřejmě nabídli jsme prvně, že když jsme oba z hospodářského výboru, že to bude hospodářský výbor, ale samozřejmě bude snahou, abychom se podělili o náklady se všemi zúčastněnými, takže budeme velice hospodární.

K panu senátoru Drymlovi. Hamburk samozřejmě, jak jsem říkal, je přístavem pro Českou republiku. Že ho pronajímáme, je samozřejmě hospodářsky v pořádku. V každém případě to není dobře. A Pardubice?Samozřejmě pokud jde o Pardubice, máme zájem i o plavební stupeň Přelouč. Ovšem současná finanční situace je taková, že začneme budovat plavební stupeň Děčín. A Přelouč budeme tlačit, aby se podařilo stavět v co nejbližší době, tak jak budou finanční prostředky.

Je to i z toho důvodu, že se na nás obrátili třeba zástupci společnosti Mittal z Třince, kteří chtějí své těžké komponenty za situace, kdy jsou snahy konkurence je dostat z České republiky ven, ale oni chtějí zůstat a chtějí, aby mohli po Labi své komponenty z Pardubic vozit do Hamburku a dále. Je tady tedy hodně firem, které o to zájem mají. To z toho důvodu, že Přelouč není nikterak druhotný požadavek, ale v současné době bohužel musíme postupovat tím způsobem, že v prvé řadě zprovozníme a postavíme Děčín.

Ještě jsem chtěl reagovat na pana senátora Lebedu. Chvaletice – tam ten problém, proč se neplavit po řece Labi, je zcela jednoduchý. Bylo to kvůli překládce a nákladům na překládku z vagónů na lodě. I když ta lodní doprava je velice levná, tak tady ta komplikace překládky u nás ještě nenašla řekl bych takovou technologii, která by byla velmi levná, takže bylo jednodušší – i díky soukromým dopravcům, kteří dneska vozí uhlí, vozí i chemické komponenty, nejenom České dráhy, takže vozily ty vlaky naložené přímo na dole, přímo do Chvaletic. Bylo to ekonomicky zřejmě pro Chvaletice výhodnější. Bohužel i dneska tato tepna uhlí bude přerušena. Chvaletice, jak víte, mají být utlumeny do roku 2016.

Tolik jenom k Chvaleticím.

Jinak celá tato pracovní skupina má význam hlavně nyní v závěru letošního roku a začátkem příštího roku, jak jsem řekl. A naši zástupci budou respektovat a budou avizovat dopředu schůzku, která se uskuteční, zástupcům těch krajů, kterých se to dotýká. Znamená to, že cestu, jak vás oslovit v Senátu, tady máme snadnou, můžeme vyzvat jmenovitě vás dotčené senátory. A totéž samozřejmě udělají i poslanci.

My chceme být připraveni a mít všechny názory dopředu na stole, abychom mohli vyvíjet určitý tlak.

Hlavní důvod samozřejmě je, a to je jistý krok německých parlamentů, že oni se liší nejen s názory Bundestagu, ale i v jednotlivých zemích. To je důvod ustavení naší skupiny, abychom se dokázali nějak sjednotit a pomoci právě ministerstvům dopravy a vládám jednotlivých zemí, aby se tento projekt podařil.

Tolik asi na doplnění a na zodpovězení diskuse, která tady proběhla.

Naší snahou, pokud budeme navrženi, samozřejmě bude, abychom byli aktivní. Mohu říci, že poslanci Bundestagu o dosavadní komisi řekli, že měla spíš turistický charakter. My bychom neradi, abychom takto byli nazváni poté, co bude tato skupina ustavena.

To je vše, děkuji za pozornost, a jsem připraven k dalším krokům co se týká schválení usnesení.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Ano, pane kolego, já jsem měl doplnění na dva až tři senátory a příště bychom při volbě o tom měli rozhodovat, takže jestli to akceptujete nebo ne?

Senátor Karel Korytář:  Nebylo určeno, kolik bude zástupců. My dneska nedohlédneme ani dokonce, kolik bude členů této pracovní skupiny. Sami víte, nakolik je řiditelná velká skupina či skupina, která je menší, jak je operativní či není operativní.

Nic nebrání tomu, abychom byli navrženi tři, ale já bych spíš doporučoval, abychom zůstali dva, mohli mít případně náhradníka, ale aby ti, kteří mají zájem působit v této pracovní skupině, byli jako zástupci krajů. To je rovnocenná pozice v této pracovní skupině.

Nic tomu tedy nebrání. Ten důvod byl pouze řekl bych funkční, daný funkčností této pracovní skupiny, že nás bude hodně, pokud budeme třeba tři ze Senátu a Poslanecká sněmovna dá také tři nebo čtyři členy, Bundestag dá pět lidí. Víte sami, jak se těžko taková skupina bude svolávat na jednání jako taková. To byl hlavní důvod. Jeden by byl málo, dva už jsou zastupitelní. To byl ten důvod, proč se navrhli dva.

Jenom tolik na vysvětlení. Ale nic nebrání tomu, abyste rozhodli, že tam bude třetí jméno, a aniž bude současně aktivní nebo bude naším náhradníkem kdokoliv z nás v té pozici, tak v podstatě je to možné.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Požádám vás, abyste kvůli stenozáznamu přečetl celý váš pozměňovací návrh, protože říkat, je to možné, není, to není podkladem usnesení a pak by senátorky a senátoři nevěděli, o čem hlasují.

Prosím, abyste váš text, tak jak byl avizován, že je to pozměňovací návrh k původnímu usnesení, nyní přečetl.

Senátor Karel Korytář:  Usnesení Senátu ze 12. schůze, konané dne 13. října 2011, k návrhu na zřízení Parlamentní pracovní skupiny k jednání o problematice splavnosti řeky Labe.

Senát

I. souhlasí s návrhem výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu zřídit Parlamentní pracovní skupinu k jednání s poslanci Spolkového sněmu SRN, příslušnými ministerstvy České republiky i Spolkové republiky Německo, zástupci dotčených českých krajů, německých spolkových zemí a odborné veřejnosti o problematice splavnosti řeky Labe s tím, že Senát budou zastupovat – tady mám dva senátory,

II. pověřuje předsedu Podvýboru pro dopravu výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu senátora Petra Pakostu, aby zahájil jednání s předsedou hospodářského výboru Poslanecké sněmovny o návrhu Senátu zřídit tuto Parlamentní pracovní skupinu,

III. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil předsedkyně Poslanecké sněmovny.

Zazněl zde návrh, aby tam za Senát byli tři senátoři ...

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Já jsem říkal dva až tři a vy v přípravné skupině rozhodnete, co navrhnete příště při volbě.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Myslím si, že nebudeme tady otvírat debatu na další půl hodinu.

Senátor Karel Korytář:  Upravuji tedy závěr bodu I.: ... Senát budou zastupovat dva až tři senátoři.

Toť vše.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Předkladatel s tím tedy souhlasí. Všichni víme, o čem budeme hlasovat. Svolám znělkou patřičný počet senátorek a senátorů do sálu.

Zahajuji hlasování o usnesení. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 105 ukončeno, registrováno 47, kvorum 24, pro 46, proti jeden. Návrh byl schválen.

V daném okamžiku končím projednávání tohoto bodu a končím i naši 12. schůzi Senátu.

Oznamuji, že další schůze Senátu bude zahájena ve středu 26. října 2011 v 10.00 hodin.

(Jednání ukončeno v 18.17 hodin.)