Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 10. schůze Senátu
(1. den schůze – 20.07.2011)

(Jednání zahájeno v 10.01 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 10. schůzi Senátu Parlamentu České republiky. (Hluk v Jednacím sále.) Prosím o klid.

Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána v pátek 1. července letošního roku.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Jaroslav Sykáček, Václav Vlček, Zdeněk Schwarz, Adolf Jílek, Alexandr Vondra a z dopoledního jednání se omlouvá pan senátor Petr Pakosta.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 10. schůze Senátu byli senátoři Josef Táborský a Jaromír Štětina. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Není tomu tak, takže přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 10. schůze Senátu byli senátoři Josef Táborský a Jaromír Štětina.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 1 se z 44 registrovaných pro návrh vyslovilo 44, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat a ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátoři Josef Táborský a Jaromír Štětina.

A nyní přistoupíme ke schválení pořadu 10. schůze Senátu. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Má někdo z vás další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Není tomu tak, nikdo se nehlásí, takže vám děkuji.

A vzhledem k tomu, že nezazněly námitky ani návrhy na doplnění pořadu schůze, přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o pořadu naší schůze tak, jak byl předložen v písemné podobě.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 2 bylo registrováno 52 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí 27, pro návrh 52, proti nikdo. Návrh byl schválen a budeme se tímto pořadem řídit.

Jako první projednáme

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 132

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 132. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců Jan Husák, kterého vítám a zároveň ho žádám, aby nás s návrhem zákona seznámil. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Jan Husák:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení členové vlády. Dovolím si vám jménem navrhovatelů krátce zdůvodnit senátní tisk č. 132, který obsahuje návrh zákona na změnu zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, se kterým vyslovila souhlas Poslanecká sněmovna.

Jedná se především o změnu týkající se elektronické verze sněmovních tisků. Návrh je výsledkem jednání Podvýboru Organizačního výboru pro přípravu novely zákona o jednacím řádu. Jedná se o úpravu, která je a byla v Poslanecké sněmovně již dlouho diskutována, a to i v minulých volebních obdobích.

Jsme si vědomi, že je to zatím zlomek toho, co by mělo být v novele jednacího řádu Poslanecké sněmovny upraveno. Je to však oblast, na které byla shoda napříč politickými stranami.

Nezbytnost dané úpravy je dána především úsporami prostředků státního rozpočtu. Uvedl bych příklad, který je obsažen i v důvodové zprávě k návrhu zákona. Za 5. volební období bylo do PS předloženo celkem 1095 sněmovních tisků. U každého sněmovního tisku se pořizuje 330 kusů v tištěné podobě s tím, že průměrný počet stran je cca 25. Existují samozřejmě i tisky mnohem rozsáhlejší. Náklady jsou mezi třemi až pěti miliony korun.

Navrhovatelé chtěli tímto návrhem kromě nezbytných finančních úspor reagovat i na stávající pokrok v oblasti informačních technologií, kdy je technicky realizovatelné, aby bylo namísto dosavadního administrativně náročného doručování sněmovních tisků poslancům v listinné podobě použito při doručování prostředků výpočetní techniky. Uvědomujeme si, že se tato úprava týká pouze Poslanecké sněmovny.

Domníváme se, že je z hlediska úspor nutná a navíc se jednalo o požadavek většiny poslanců. Právní úprava se týká především Poslanecké sněmovny.

Nechtěli jsme touto úpravou zasahovat do podoby senátních tisků.

Návrh zákona schválený Poslaneckou sněmovnou bude Senátu, prezidentu a vládě zasílán i po této úpravě v tištěné podobě. Domnívám se, že je nadbytečné, abychom v tuto chvíli podrobně rozebírali jednotlivá navržená ustanovení. Chtěl bych vás však ujistit, že tištěná podoba zůstává v minimálním rozsahu zachována. Každý poslanecký klub obdrží několik tisků v tištěné podobě. Nově bude návrh zákona rovněž předkládán ve stejnopisu v elektronické podobě.

V současné době je třeba upozornit na novou úpravu doručování sněmovních tisků v elektronické podobě poslancům. Nový způsob doručování se nebude týkat pouze úzkého okruhu tisků, například návrhů zákonů, ale použije se pro všechny sněmovní tisky. Zde bych chtěl upozornit, že se jedná především o technickou záležitost. Lhůty spojené s doručením tisků zůstávají nezměněny. Návrh zákona přitom pamatuje na nezbytné výjimky pro neveřejná jednání, respektive pro případ selhání počítačového informačního systému sněmovny.

Nad rámec hlavní tématiky tento návrh obsahuje i novou úpravu pořizování tzv. záznamů o jednání výborů, které by stejně jako ostatní sněmovní tisky byly poslancům doručovány v elektronické podobě.

V souvislosti s úpravou doručování sněmovních tisků se zpřesňuje běh lhůt pro projednání návrhu zákonů zamítnutých, respektive vrácených Senátem a přijatých zákonů vrácených prezidentem republiky.

Pokud jde o stanovisko vlády, které bylo k sněmovnímu tisku 247 předloženo pod číslem 247/1, chtěl bych vás ujistit, že byly přijaty pozměňovací návrhy, které na něj reagovaly. V Poslanecké sněmovně byl návrh projednán v rámci jednotlivých orgánů Poslanecké sněmovny, kterým byl přikázán. Jednalo se o ústavně-právní výbor, výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj, stálou komisi pro práci kanceláře Poslanecké sněmovny. Z vlastní iniciativy projednal návrh i rozpočtový výbor. Ústavně-právní výbor a výbor pro veřejnou správu přijaly pozměňovací návrhy, které byly téměř totožné a ve třetím čtení byly přijaty pozměňovací návrhy ústavně-právního výboru. Ve druhém čtení byly předneseny ještě pozměňovací návrh poslankyně Kateřiny Konečné, které se týkaly jiné oblasti, která bude řešena v dalších fázích úprav jednacího řádu Poslanecké sněmovny a nebyly tudíž ve třetím čtení schváleny. Návrhy pana poslance Bendy, které reagovaly na připomínky senátní legislativy, byly ve třetím čtení projednány schváleny.

Ještě si dovolím upozornit na jeden schválený pozměňovací návrh, který nesouvisí s elektronickou podobou sněmovních tisků, ale týká se úpravy práva přednostního vystoupení. Do ustanovení § 67 bylo vloženo přednostní právo vystoupení kromě tam jmenovaných osob ještě poslanci, který je předsedou politické strany nebo hnutí, k nimž přísluší poslanci, kteří jsou členy klubu ustanoveného na začátku volebního období. Jedná se o změnu, na které byla většinová shoda napříč politickým spektrem.

Před tímto vystoupením jsem se zabýval usnesením vaší stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Je tam několik bodů, které nejsou závažné nejen pro jejich objasnění a vysvětlení. Týkají se předpokládaných úspor. Úspory jsou uvedeny v důvodové zprávě. Rovněž jsem je zde komentoval. Kromě těchto úspor se jedná také o to, abychom postupně přecházeli na zjednodušení celého legislativního procesu, co se týká elektronizace a předávání tištěných dokumentů. Tyto úspory nejsou konečné, protože nárůst sněmovních tisků roste. Pokud přejde celý legislativní proces i pokud se týká přípravy zákonů na jednotlivých ministerstvech do elektronické podoby, úspory budou mnohem výraznější. Tady nejsou zmiňovány další úspory, které se mohou týkat dalších nákladů. Jsou zde pouze náklady na rozmnožení daných tisků.

Pokud se týká připomínky, která se týkala upozornění, že se připravuje e-sbírka legislativy, chceme touto úpravou zahájit proces pracování s elektronickou podobou sněmovních tisků a všech materiálů, které se zpracovávají v Poslanecké sněmovně. Tímto je to způsob, jak na tento systém naběhnout, je to způsob, jak se připravit na další kroky, které bude obsahovat e-sbírka legislativa. Navíc tato úprava jednacího řádu podle mých znalostí nebude v žádném rozporu s těmito připravovanými dokumenty, respektive už s tímto předpokladem pracuje, a protože vzniklá data budou přebírána naším jednacím řádem do systému tak, aby se celý proces ulehčil.

Pro důkaz toho, že touto věcí se zabýváme velice vážně, podotkl bych ještě jednu skutečnost. Současně s přípravou změny jednacího řádu jsme před rokem v rámci klubu TOP 09 ve spolupráci s IT Sněmovny i s naší IT skupinou připravili informační systém, který sjednocuje všechna data, kterými disponuje Poslanecká sněmovna a byly uloženy na různých místech. Koncentruje je do jednoho informačního systému, který tak umožňuje velice rychlou orientaci v celém legislativním procesu jak poslanců, tak může být využíván v případě, pokud budete žádat o přístupy i pány senátory a senátorkami a umožňuje tak co nejrychlejší práci a orientaci v celém legislativním procesu, v jednotlivých tiscích, v procesu projednání ve výborech, atd. Každý sněmovní tisk dostává tak zvaný rodný list, kde jsou všechny tyto údaje uvedeny a navíc poslanecké kluby pod chráněným systémem mohou poskytovat v rámci svého klubu svým poslancům informace, aniž by do nich nahlížel poslanec jiného poslaneckého klubu. To jen na zdůraznění toho, že elektronizace je proces a toto je legislativní zahájení tohoto procesu, na který navazují praktická opatření, která jsem zde zmínil. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky a senátoři, děkuji za pozornost a chci velice poděkovat, že jsem mohl předstoupit před váš velevážený sbor.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projedná stálá komise pro ústavu ČR a parlamentní procedury. Určila zpravodajkou paní senátorku Jiřinu Rippelovou a přijala usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 132/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 132/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jiřina Rippelová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Vážený pane předsedo, milé kolegyně, kolegové, vážený pane poslanče. Vývoj informačních technologií jde kupředu, rozpočty jak Poslanecké sněmovny, tak Senátu se rok od roku snižují a tak zákonitě obě komory hledají cestu jak uspořit. Trošku nás v tomto předběhla Poslanecká sněmovna. Nicméně vás chci ujistit, že i stálá komise Senátu pro ústavu a parlamentní procedury připravuje a pracuje na novelizaci jednacího řádu, která se bude rovněž zabývat elektronizací legislativního procesu. Já si dovolím jako zpravodajka, protože tady bylo řečeno obsahově o návrhu zákona vše a velmi podrobně, spojit své zpravodajské zprávy, respektive informace o projednání jak z půdy stálé komise, tak z půdy ústavně-právního výboru.

Na komisi jsme konstatovali, že úprava vnitřních poměrů komor Parlamentu je především věcí těchto komor samotných. V tomto případě ovšem tady existuje přesah mimo Poslaneckou sněmovnu a existuje přesah na půdu naší komory. Ten přesah existuje zejména v podobě a v případě doručování tisků, které k nám jdou z Poslanecké sněmovny. Tady musím poděkovat naší legislativě, která iniciovala pozměňovací návrh, o kterém tady hovořil pan předkladatel, a to v tom smyslu, že Senátu budou i nadále doručovány tři výtisky v listinné podobě a jeden výtisk v elektronické podobě. Takže se nemůže stát, a nemohou se potvrdit jakékoli obavy, že v případě pouze elektronického doručování ve formátu word by mohlo dojít k nějakému posunu, k nepřesnosti textu. To byl ten důvod, proč jsme chtěli, aby návaznost na horní komoru byla.

Také jsme konstatovali to, že četné technické otázky jsou ponechány k dispozici Kanceláři PS, což tak úplně nesvědčí požadavky předvídatelnosti a stálosti parametrů zákonodárného procesu. Ono totiž, pokud bude chtít teď poslanec podat pozměňovací návrh, nebo podat návrh zákona, bude muset dojít do Kanceláře Poslanecké sněmovny a bude muset podle dispozic Kanceláře Poslanecké sněmovny tento návrh podat, mám tím na mysli tu formu, ve které bude podán samozřejmě i obsah.

Pokud se týká jednacího řádu Poslanecké sněmovny, je skutečně projednáván v době, kdy vláda připravuje komplexní změnu pravidel upravující jednak průběh zákonodárného procesu, jednak publikací jako výsledku projektu e-sbírka, e-legislativa. V rámci prací a v rámci přípravy je předpokládáno, že koncem roku 2011 by měl být tento návrh připraven a měl by být předložen.

Pokud se týká samotného projednávání, jak tady zaznělo, byly podány různé pozměňovací návrhy. Zajímavý byl pozměňovací návrh, který načetla paní poslankyně Kateřina Kočí, která chtěla nepřítomné členy vlády na interpelacích sankcionovat pokutou deset tisíc korun. Tato pokuta by šla ve prospěch české kinematografie. (Oživení v sále.)

To je samozřejmě pozměňovací návrh, který s touto materií nemá vůbec nic společného. Nad rámec elektronizace byl přijat pozměňovací návrh ve druhém čtení, o kterém tady hovořil pan poslanec. To se týká práva přednostního udělování vystoupení na půdě Poslanecké sněmovny při jednání. To je, jak jsem řekla, rovněž mimo tuto materii, týká se to předsedů politických stran, kdy má zároveň tato politická strana svůj klub v Poslanecké sněmovně, kdy měla tento klub od počátku volebního období.

Tolik mé seznámení. Já bych ještě pro vaši informaci chtěla říci, že i naše komise, jak jsem říkala, se zabývala novelou jednacího řádu. Dostali jsme několik podnětů. Oslovila jsem vás všechny s podněty k novele jednacího řádu. Podněty předložil předseda Senátu, předložila je naše legislativa i někteří individuální senátoři.

Za účasti pana kancléře jsme rovněž probírali otázku elektronizace. Úspory, které tady byly deklarovány, jsou tak trošku pofidérní. Umím si představit, že poslanci, ale i senátoři, si budou potřebné tisky tisknout ve svých kancelářích na kopírkách, jejichž provoz je podstatně dražší, než je centrální kopírka, ať už v Poslanecké sněmovně, nebo v Senátu. Navíc již panuje dohoda, že všechny kluby budou dostávat poslanecké tisky, že soubor pozměňovacích návrhů bude rovněž tištěn. Takže ty úspory nebudou až tak vysoké. Nicméně zcela určitě elektronizace je cesta správným směrem a ÚPV na svém jednání, které se konalo v minulém týdnu, 14. července, doporučuje plénu Senátu projednávaný návrh schválit ve znění postoupeném PS, rovněž i stálá komise konstatuje - a to byly ty body, které jsem tady přečetla. Bylo mi uloženo, abych s usneseními a se stanoviskem seznámila pana předsedu Senátu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, paní senátorko. Prosím vás, abyste se posadila u stolku zpravodajů a plnila úkoly zpravodaje. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Přihlásil se pan senátor – předseda klubu Richard Svoboda. Prosím.

Senátor Richard Svoboda:  Pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, pane poslanče, dámy a pánové, já se domnívám, že jednací řád Poslanecké sněmovny, nedotýká-li se zájmů, práv a kompetencí senátorů, je výsostným územím dolní komory. Pokud sdílíte tento můj názor, tak podpořte návrh nezabývat se tímto podáním.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Vzhledem k tomu, že zazněl návrh nezabývat se, přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh, návrhem zákona se nezabývat. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvednu ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování číslo 3 bylo registrováno 65, kvorum 33, pro návrh 61, proti 1. Návrh byl přijat.

Projednávání tohoto bodu končí. Děkuji vám. (Poslanec Husák žádá o slovo.) Samozřejmě.

Poslanec Jan Husák:  Vážený pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři, chtěl poděkovat za hladké projednání tohoto senátního tisku. Moc za to děkuji. Mohu vás ujistit, že jako nositel zadání informačního systému budu pracovat a pracuji na tom, aby tento systém zabránil živelnému množení dalších papírových tisků. Nabízím paní zpravodajce a vám všem, možnost prezentace tohoto informačního systému a případnou spolupráci tak, aby naše informační systémy byly co nejlépe vyladěny. Mockrát vám děkuji a přeji šťastný jednací den. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkujeme za přání. Také přejeme hodně úspěch. Přistoupíme k dalšímu bodu jednání, to je

 

Návrh zákona o účastnících odboje a odporu proti komunismu

Tisk č. 133

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 133. Návrh skupiny poslanců přednese pan Petr Tluchoř, kterého mezi námi vítám. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Petr Tluchoř:  Děkuji, přeji krásný den.

Vážený pane předsedo, dámo a páni místopředsedové, vážené dámy, vážení pánové. Máme možnost splatit jeden veliký dluh. Máme možnost splatit dluh statečným ženám a mužům, kteří bojovali ve válce s komunismem. Ve válce, kterou totalitní režim vedl proti vlastním občanům. Ve válce, v níž odbojáři nemohli počítat s podporou žádné vlády, žádné armády, ani se žádnou Ženevskou dohodou. Ano, válka s komunismem byla vleklá, oficiálně nevyhlášená a neměla legální oporu. Měla však legitimitu.

Legitimitu, kterou dává každé svobodné lidské bytosti Charta základních práv a svobod v případě, kdy veškerá legální moc je v rukou tyranů, kdy vláda, zákonodárný sbor, soudy, policie, armáda, úřady nejen lidská práva nebrání, ale samy je aktivně porušují. Pak je každý svobodný občan oprávněn povstat proti oné legální, avšak nelegitimní moci, a bojovat třeba i se zbraní v ruce.

Bojovníci ve válce s komunismem nemohli, tak jako legionáři a odbojáři v 1. a 2. světové válce, počítat s účinnou podporou velmocí. Nedočkali se okamžiku, ve který mnozí z nich přinejmenším v 50. letech doufali. V okamžiku, kdy země svobodného světa v otevřené konfrontaci zničí komunistickou totalitu stejně jako předtím byla zničena totalita fašistická. To však nečiní boj oněch statečných mužů a žen s komunistickým režimem o nic méně hodný ocenění. Ocenění, které je konečně zrovnoprávní s příslušníky 1. a 2. odboje. Toto ocenění protikomunistickým odbojářům zatím stále ještě dlužíme. Jak jsem řekl, máme konečně možnost tento dvacetiletý dluh smazat. A chci jasně říct, že zákon oproti komunistickému odboji není postaven na úzce ideologických základech. Vždyť do boje s komunismem se zapojili lidé nejrůznějších skupin, nejrůznějších názorů – liberálové, konzervativci, křesťanští i sociální demokraté, představitelé církví, laici i lidé bez vyznání, bohatí i chudí, intelektuálové, podnikatelé, dělníci, sedláci.

Toto není ideologický, ale široce občanský zákon. Naopak odpor vůči němu je veden z ostře ideologických extrémně levicových pozic. Stejně jako jsem to nedělal v Poslanecké sněmovně, nemíním ani zde přesvědčovat o podpoře pro tento zákon komunistické senátory. Pokládal bych to za pokryteckou snahu, protože samozřejmě rozumím tomu, proč pro ně musí být nepřijatelný. Avšak velice mi záleží na hlasech senátorů zvolených za Českou stranu sociálně demokratickou. A především k vám se chci teď obrátit.

Jsem přesvědčen, že sociální demokraté nemají jediný důvod hlasovat proti zákonu, který kromě jiných oceňuje i jejich bojovníky s komunismem. Podporou tomuto zákonu, dámy a pánové, senátoři, senátorky ČSSD, můžete znovu potvrdit, že sociální demokrat nerovná se Zdeněk Fierlinger, ale Bohumil Laušman. Můžete znovu potvrdit, že nenavazujete na stalinisty, ale na jejich stranické odpůrce – na Václava Majera, Václava Holuba, Viléma Bernarda, Rudolfa Bechyně, Vojtěcha Dundra, Ivana Bohrera, Alfréda Maixnera, Vojtu Beneše – a mohl bych pokračovat dlouho. Koneckonců sociální demokracie byla ve své většině nekomunistická. A za to ji také stihl kolektivní trest.

Inu, dámy a pánové z ČSSD, jste následovníci bojovníků proti komunismu. Věřím, že spolu můžeme nalézt společnou řeč. Věřím, že pokud podpoříte tento zákon, který oceňuje protikomunistické bojovníky, a to daleko více morálně než hmotně, nebude to zapomenuto. Nebude vám zapomenuto toto současnou generací ani generací našich dětí a vnuků. Nezapomenou vám to ani vaši předchůdci, kteří trpěli v bolševických lágrech. Jsem přesvědčen, že zákon o 3. odboji má být standardní součástí svobodné společnosti. Jsem přesvědčen, že ocenění bojovníků proti komunistické totalitě je naším mravním závazkem a povinností. Jsem přesvědčen, že zákon, který zde předkládám, je dobrý a potřebný. A že je pro jeho přijetí nejvyšší čas.

Může se případně stát, že bude ještě nějakou dobu pozdržen, ale nemůže být zastaven. V dnešní době má totiž protikomunistický odboj nejen legitimitu, ale i dostatečnou legální podporu. My tento dluh statečným ženám a mužům, bojovníkům s komunistickou totalitou, splatíme v každém případě. Děkuji za pozornost i za vaše hlasy pro tento zákon.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane navrhovateli a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 133/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Dienstbier. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 133/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Palas, kterého zastoupí předseda výboru pan Josef Regec, kterého prosím o zpravodajskou zprávu.

Senátor Jozef Regec:  Pane předsedo, milé kolegyně, kolegové, pane poslanče. Předkládaný návrh zákona byl podán jako poslanecká iniciativa, sněmovní tisk č. 204 v prosinci 2010. Návrh kopíroval poslední senátní návrh zákona o protikomunistickém odboji. Vláda se k návrhu vyjádřila souhlasně. Upozornila však na neurčité pojmy v popisu podmínek získání osvědčení a doporučila konstruovat vydávání osvědčení jako klasické rozhodnutí ministerstva. Ve stanovisku vlády se již neobjevilo dříve opakované varování před řešením zbytkových trestů.

V poměrně rozsáhlé rozpravě v Poslanecké sněmovně zazněl jasný názor, že v české společnosti chybí ocenění nositelů odboje proti komunistickému režimu. Zazněly však i projevy nesouhlasné či opatrné. Opakováno bylo rovněž zpochybnění srovnávání 1. či 2. odboje s 3. odbojem.

Poslanecká sněmovna vzala za základ projednávání komplexní pozměňovací návrh ústavně-právního výboru. Pozměňovací návrh zjednodušil původní úpravu, formálně neodděluje účastníka odboje od účastníka odporu, ale zná pouze jedinou kategorii – účastníka odboje a odporu. Daný pozměňovací návrh však především zavádí ocenění účastníků, a to jednorázový peněžitý příspěvek a záruku průměrného důchodového standardu pro účastníky odboje a odporu, zatímco v původním návrhu bylo víceméně pouze morální ocenění.

Sněmovna schválila rovněž pozměňovací návrh, podaný individuálně ve 2. čtení, kterým se vytváří speciální odvolávací orgán – etická komise – k opravám rozhodnutí ministerstva obrany. Sněmovna odmítla všechny pozměňující návrhy směřující ke zmírnění či zesílení překážek pro uznání odboje a odporu proti komunismu.

Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila na své 19. schůzi dne 15. června 2011, kdy se v konečném hlasování ze 175 přítomných poslanců vyslovilo pro 132 a 33 poslanců bylo proti přijetí. O složitosti problematiky nikdo nepochybuje. Dějiny nejsou černobílé, osudy jednotlivců, často velmi komplikované, a při posuzování role, kterou hrál ten či onen, je nutné se vyvarovat veškeré paušalizace.

Jediné, co nám zbývá, je doufat, že ti, kdo budou rozhodovat o zásluhách žadatelů o uznání statutu bojovníka s komunismem, nebudou ideologicky zaslepeni a zachovají si objektivní postoj.

Složitost problematiky vede k tomu, že jsem se nejdříve upřímně domníval, že je nutné návrh zákona ve formě, ve které k nám přichází ze sněmovny, ještě zjemnit a vybavit nástroji proti ideologickému zneužití. Dnes si myslím, že to vůbec není hlavní. Hlavní je postupovat rychle. Čas je neúprosný a mnozí z těch, kdo odvážně čelili totalitní zběsilosti, mezi námi už brzy nebudou. Podmínky, v nichž žijí, jsou často zcela nedůstojné.

Náš výbor na své 10. schůzi konané dne 19. července 2011 doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaroslava Palase a pověřuje předsedu výboru pana Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž se můžete po skončení rozpravy vyjádřit.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru. Ano. Vystoupí pan senátor Jiří Dientsbier, prosím.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové. Ústavně-právní výbor projednal navrhovaný zákon a přijal k němu usnesení, v kterém jednak doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze usnesení. Dále určil zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu mne, jak už bylo řečeno, a pověřil předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

K pozměňovacím návrhům, které schválil ústavně-právní výbor, se podrobně vrátím v případné podrobné rozpravě.

Teď mi dovolte pár slov obecně k navrhovanému zákonu.

Je zcela nepochybné, že si naše morální ocenění, a zřejmě nejenom morální ocenění, zaslouží všichni, kteří se zachovali statečně, kdykoliv museli čelit nesvobodě, totalitě nebo autoritářství. V tomto smyslu lze samozřejmě na navrhovaném zákonu ocenit to, že jde ještě nad rámec morálního ocenění, a to zejména v jedné části, a to se týká srovnání výše navrhovaných důchodů alespoň na průměrnou úroveň, protože těm, kteří se zachovali v minulosti statečně, bylo často zabráněno, aby vystudovali to, na co měli talent a schopnosti, a aby následně samozřejmě vykonávali povolání, pro která měli předpoklady. A to se samozřejmě odrazilo i na jejich nízkých příjmech a následně i nízko stanovených důchodech, a je nepochybně morálně v pořádku a spravedlivé, abychom tuto nespravedlnost řešili.

Složitější na navrhovaném zákonu je to, že vždycky je problematické, pokud jakýkoliv zákon hodnotí historii. Hodnocení historie by mělo být vyhrazeno vědcům, badatelům, vědeckým institucím, vysokým školám a nepochybně se o historii má vést i veřejná debata. Nikdy by však historie neměla být hodnocena zákony, to nikdy nevede k ničemu dobrému.

Nelze se samozřejmě do jisté míry v tomto případě hodnocení historie vyhnout, protože musíme stanovit určitá kritéria, podle kterých přiznáme těm, kteří se statečně zachovali, příslušný statut. Tato kritéria by však nikdy neměla přesahovat tu míru nezbytnou právě pro určení, kdo si naše ocenění a i výhody, které zákon upravuje, zaslouží a kdo nikoliv, a neměla by být přehnaně ideologická. To bohužel tento zákon zcela nesplňuje. Prolíná se to celým zákonem od preambule a dále.

Z toho vyplývá i jedna ze změn, které byly v ústavně-právním výboru přijaty. Nepochybně ne všichni, kteří by měli být oceněni podle navrhovaného zákona, byli obětí teroru. Teror v té definici samozřejmě velmi zužuje okruh lidí, protože ne každý, kdo byl postižen v době nesvobody, tak to bylo v důsledku teroru. Historie je samozřejmě mnohem barvitější, není černobílá, byla různá období v té tzv. době nesvobody a za teror se dají nepochybně označit jenom určité akty, které se v té době odehrály. A myslím si, že ocenění si zaslouží každý, kdo se zachoval v té době statečně a nejenom ten, kdo byl obětí teroru.

Nebudu se teď vůbec pouštět do debaty, jestli se dá hovořit o třetím odboji nebo nikoliv. Podstatné je řešení osobních statečných činů těch, kteří by měli nebo neměli být oceněni. Odboj jako takový mně nepřijde úplně případný. Myslím si, že ta činnost není zcela srovnatelná s prvním a druhým odbojem. Ale to, co mně vadí především, je, že se vyzdvihuje ozbrojená forma odboje, a to v pozitivní definici účastníků odboje a odporu proti komunistickému režimu. Myslím si, že ozbrojený odboj zcela jistě nebyl dominantní součástí odporu proti totalitě, a dokonce i nenásilné formy často vyžadují větší statečnost než forma ozbrojená. To znamená, že si myslím, že bychom se měli nějak vypořádat s tím, aby k tomuto neodůvodněnému preferování ozbrojené formy nedošlo.

Další problematická věc v zákoně, která opět souvisí se zplošťováním historie, je negativní definice účastníků odboje a odporu, tedy výčet kategorií, skupin lidí, kteří jsou automaticky vyloučeni z toho, aby jim byl přiznán statut účastníka odboje a odporu, byť samozřejmě je to relativizováno, některými ustanoveními lze to prolomit.

Myslím si, že bychom měli vyjít z obecné definice, že vyloučen by měl být každý, kdo jakýmkoliv závažným způsobem vystupoval proti svobodě, demokracii a ochraně lidských práv a základních svobod. A takto obecně formulovaná definice, ať už osobní účast, nárok na přiznání statutu bude posuzovat ministerstvo nebo jiný orgán, umožní tato obecná definice, aby jak ty dobré, tak ty špatné skutky každého žadatele byly posouzeny v celé jejich šíři. A nepochybně i ten, kdo bude rozhodovat, přihlédne ke všem kategoriím, které jsou v zákoně v negativní definici uváděny i dnes, a přihlédne možná i k některým dalším, nejenom k těmto. A na druhou stranu na uvedené kategorie nebude nahlíženo plošně.

Nejsem si jistý, jestli například, když vylučuje absolventy nebo studenty vysokých škol vojenského typu, jestli někdo, kdo ve svém mládí studoval třeba informační technologie na vojenské škole, automaticky má být považován za někoho, kdo si nezaslouží naše uznání, byť třeba pak se mnohokrát zachoval statečně v odporu proti nesvobodě v jakékoliv její formě.

Další věc, která je podle mého názoru sporná, a to právě vzhledem k poměrně velké ideologické vypjatosti diskuze o této věci, je ta skutečnost, že o uznání statutu mají rozhodovat úředníci ministerstva obrany. Nechci předem zpochybňovat jejich kompetenci a nestrannost. Ale myslím si, že pokud budou rozhodovat úředníci, tak se zcela přirozeně budou dostávat pod poměrně silný politický tlak, aby uznali nebo naopak neuznali postavení toho konkrétního žadatele.

V této souvislosti si myslím, že by bylo vhodné, aby Etická komise, která byla do zákona doplněna v Poslanecké sněmovně, nebyla pouze odvolací komisí, ale aby byla tím orgánem, který bude rozhodovat v první instanci a zároveň jednoinstančně, protože tím se odstraní, aspoň do jisté míry, politický tlak, který může být přítomen.

Etická komise, doplněná do návrhu zákona navíc v Poslanecké sněmovně, je legislativně poměrně nedotažená, kromě toho, že není upraveno její postavení ve struktuře státní správy. Jaksi mlčky, automaticky se předpokládá, že bude zřízena při ministerstvu obrany, ale v zákoně to nikde uvedeno není.

A navíc je tam problém i s jejím postavením jako odvolací komise, protože v jakémkoliv správním řízení, a řízení o přiznání statutu účastníka odboje a odporu je správním řízením, odvolat se může ve správním řízení pouze účastník tohoto řízení. A z toho vyplývá, že tato Etická komise může posuzovat odvolání pouze v těch případech, kdy žádost účastníka bude ministerskými úředníky zamítnuta. V tom případě se účastník může odvolat. Není tady ale možnost přezkoumat rozhodnutí úředníků v těch případech, kdy z morálně sporných hledisek uznají někoho za účastníka odboje a odporu. V tom případě tady totiž není nikdo, kdo by se mohl odvolat tak, aby tato Etická komise mohla podobné případy posoudit. Zmínit bych samozřejmě mohl ten nejkřiklavější, když je otázka, jestli vůbec požádají a jestli by jim tento statut byl přiznán. A to je případ bratrů Mašínů a jejich skupiny.

Vzpomněl jsem si teď ještě na další věc, která s tím souvisí a která je v § 4 odst. 4. Tam jsou vyloučeni z uznání statutu účastníka odboje a odporu ti, kteří byli vedeni při svém jednání zavrženíhodnou pohnutkou, dopustili se zavrženíhodného jednání směřujícího k popření hodnot svobody a demokracie či zvlášť zavrženíhodného jednání směřujícího k popření individuálních základních lidských práv.

Myslím si, že je zcela přirozené, že takovým osobám by nemělo být přiznáno jak morální ocenění, tak ty výhody, které vyplývají z předloženého zákona. To je zcela v pořádku, nebýt za tímto textem dovětek – a tomuto jednání se v rámci akcí směřovaných proti komunistickému režimu v Československu bylo možné vyhnout. Bývá to označováno právě za mašínovskou klauzuli. A myslím si, že jestli někdo zvlášť zavrženíhodným jednáním směřujícím k popření individuálních základních lidských práv, pokud se takového jednání dopustil, považuji za zcela přirozené, že takovému člověku by morální ani jiné ocenění přiznáno být nemělo.

Poslední problematika, která je podle mého názoru trošku sporná, je úprava soudních rehabilitací, protože už podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci bylo možné přezkoumat trestní rozsudky tam, kde tresty byly uloženy za řekněme politickou činnost nebo měly nějaký represivní charakter a ve svobodných poměrech by takové tresty nepřicházely v úvahu.

Bylo tady druhé kolo soudních rehabilitací podle § 6 zákona č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu. Tam ten přezkum byl velmi široký. A mám určité pochybnosti, bude-li třetí kolo přezkumu, když potřetí soudy budou přezkoumávat tu samou věc podle velmi podobných kritérií, jestli rozhodnou jinak než rozhodly v minulosti. Ale zaznamenal jsem, že je tady poměrně silná poptávka, aby tato možnost zde byla.

A ještě bych se vyjádřil k rychlosti, která je samozřejmě nezbytná, protože řada těch lidí, kteří by si naše ocenění zasloužili, nebo ocenění celé společnosti i ocenění tímto zákonem, je skutečně v pokročilém věku a je potřeba konat poměrně rychle. Myslím si, že pokud my tady upravíme návrh zákona v tom duchu, v jakém jsem mluvil, a vrátíme zákon Poslanecké sněmovně, tak zdržení je v řádu týdnů a domnívám se, že nejpozději koncem měsíce srpna by tento zákon mohl být schválen.

Ale je tady podstatně větší hrozba, která může prodloužit rozhodování o uznání statutu nebo vydání certifikátů pro účastníky odboje a odporu proti komunistickému režimu, a to je, že se mluví o počtu žádostí, že budou minimálně v tisících, dokonce ta nejkrajnější čísla mluví až o počtu 50 000 žádostí. Na to bude samozřejmě muset být vytvořen na ministerstvu obrany poměrně velký aparát. Vím, že se ministerstvo už připravuje. Předpoklad je, že tuto agendu bude vyřizovat přinejmenším třicet lidí a samozřejmě i další zaměstnanci v navazujících institucích, jako třeba archivů, bezpečnostních složek nebo v ÚSTR, a vyřizování žádostí v tomto množství může být samozřejmě poměrně zdlouhavé. Čili tady vidím mnohem větší riziko z hlediska rychlosti než v samotné proceduře projednávání, která doopravdy je otázkou týdnů a nikoliv měsíců.

Jak jsem říkal, v podrobné rozpravě bych se vrátil podrobně k některým pozměňovacím návrhům. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane senátore. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Takový návrh není předložen, a proto otevřeme obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Jako první se přihlásil pan místopředseda Petr Pithart, prosím, aby vystoupil, připraví se pan senátor Jaromír Štětina.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Vážený pane předsedo, vážené paní kolegyně, páni kolegové. Když Senát před časem odmítl původní verzi projednávaného zákona, byli jsme my, kteří jsme pro odmítnutí hlasovali, označováni řekněme všelijak... Ti, kteří nám podsouvali nízké osobní důvody, by se nám možná měli v duchu omluvit.

Teď totiž dostáváme z velké části zapravdu. Návrh se nám vrací v podobě, která je od první verze na řadě míst k nepoznání. Je to verze přijatelná.

Základní problém ovšem zůstává. Mají zákonodárci závazně rozsuzovat dějiny, známkovat je a hodnotit jejich aktéry? To vše s rizikem, že po nějakých příštích volbách je budou rozsuzovat jiní a tedy jinak? Má si zákon troufnout na to oddělit odboj a odpor s jistotou zkušeného chirurga? A mají mít státní úředníci patent na přidělování osvědčení jedněm a na palec dolů druhým?

Tento návrh je však už přijatelnější, a to z následujících důvodů: Nedává státním úředníkům poslední nezpochybnitelné právo přidělovat úctu. Zřizuje Etickou komisi.

Mimochodem, kdyby ti úředníci byli chráněni před námi politiky služebním zákonem, nebylo by to za jistých podmínek zcela nemožné. Ale služební zákon u nás platí, leč není už od roku 2002 účinný. To je ostuda, která znovu a znovu padá na naše hlavy. Jsme v Evropě už dlouho výjimkou.

Dále návrh zákona už rozumně rezignuje na bohorovnou ctižádost odlišit odpor od odboje. Návrh zákona o cosi citlivěji řeší případy, které by někdo označil za případy napravených zbloudilých či dokonce napravených hříšníků, kteří se pak dali na správnou cestu, na odboj či odpor. Takových případů, příběhů je ovšem v životě této země mnoho.

Dnes jsou tu před námi písmena a)až i)paragrafu 4 o překážkách přiznání, které si troufají tyto nečernobílé příběhy rozseknout. A tak se bude na ministerstvu obrany a v jednom státním ústavu a možná i v Etické komisi zvažovat, zda když někdo ukončil své členství ve Svazu československo-sovětského přátelství 25. srpna 1968, zda to stačí nebo nestačí k tomu, aby mu mohl být při jiných zásluhách přiznán statut účastníka odboje a odporu.

Zkrátka – zda je 25. srpen ono krátce po 21. srpnu, jak se praví v zákoně, nebo zda krátce je jen 22. srpna, nejpozději 23. srpna, ale 25. je už pozdě. Jak vidíme, absurdity zůstávají.

Návrh zákona by bylo možné vylepšit připravenými pozměňovacími návrhy zejména u právě citovaného paragrafu 4 by to velmi přispělo. Což místo zmíněné neopravitelné kazuistiky A – I by nestačila v pozměňovacím návrhu navrhovaná formule, kterou ještě jednou ocituji: zda účastníka odboje a odporu proti komunismu se nepovažuje občan, který se v době nesvobody dobrovolně, vědomě a aktivně významným způsobem podílel na potlačování svobody, demokracie a základních práv a svobod. Jistě, že by tato formule stačila a předešlo by se nekonečným často malicherným sporům.

Také etická komise by podle mého názoru mohla mít větší pravomoc, to je nebýt jen odvolací instancí.

Návrh zákona však neuděluje jen možnost přidělovat osvědčení a odznaky, ale napravuje nespravedlnosti pokud jde o nízké důchody těch, kteří pro své postoje a činy nemohli zastávat místa, na která by jinak právem aspirovali. Měli podle toho nízké platy a na to dosud doplácení. Tady je náš problém. Tento návrh i s jeho neopravitelnými problémy lze vylepšit. Pozměňovací návrhy ústavně-právního výboru jsou podle mého názoru vesměs přijatelné, znamenají ale další odklady účinnosti zákona.

Volba etické komise, jejíž pravomoci by se výrazně zvětšily, by vznikala možná měsíce. Mezitím někteří lidé hodní úcty budou nadále pobírat trapně nízké důchody, pokud se toho dožijí. To je dilema, před kterým dnes stojíme.

Jsem proto spolu se svými kolegy z klubu senátorů KDU-ČSL připraven podpořit návrh, který přišel po naší kritice ze sněmovny. Podpořili bychom i některé připravené pozměňovací návrhy, kdyby se v rozpravě ukazovalo, že převažuje vůle ještě dále sněmovní verzi vylepšit. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane místopředsedo. Nyní vystoupí v rozpravě pan senátor Jaromír Štětina, připraví se pan senátor Pavel Lebeda.

Senátor Jaromír Štětina:  Dámy a pánové, rád bych připomenul prostřednictvím pana předsedajícího svůj vzkaz kolegům z našeho včerejšího výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost. Vzkaz tkví v poděkování těm sociálním demokratům, kteří hlasovali pro usnesení schválit zákon tak, jak nám ho postupuje PS. Mé poděkování vaším prostřednictvím, pane předsedající, patří i těm, kteří se zdrželi a zákon nepotápěli. Vím, kolegové ze sociální demokracie, že sociální demokracie čelí velmi častým obviněním z kryptokomunismu. Myslím si, že je možné tomu čelit nejen slovy, ale i praktickými činy, k nimž patří i dnešní hlasování. Tolik na úvod.

Dále jsem chtěl říci, že jsem včera odjel do Jizerských hor, kde jsem v Železném Brodě navštívil pana Radomila Raju. Je jedním z železnobrodských skautů – roverů, kteří v červenci 1949 přežil nájezd 500 příslušníků SNB na ukrývající se rovery v Jizerských horách. Tenkrát začali zatýkat skauty a jizerští roveři se skryli na Vlašském hřebenu, což je nedaleko Jizerky a tam došlo ke zvláštní příhodě, kterou připomínám právě proto, že jsme mluvili na toto téma s kolegou Dienstbierem včera. Je to mašínovské téma. Rovery skrývající se v lese náhodou objevil koňák, který tam stahoval dříví. Roverům slíbil, že je nepráskne. Hned druhý den je samozřejmě práskl SNB a stálo to dva lidské životy. Stálo to také sedm zraněných. Pan Raja mi včera ukazoval díru v rameni a ještě dvě kulky do nohy. Mimo mrtvé a zraněné to stálo potom mnohaletá vězení asi 10 příslušníků této skupiny. Mluvím o tom proto, a nazývám to mašínovským tématem, že se stále objevuje argument, že Mašíni zabili nevinného člověka. Myslím si, že se nemůžeme dívat na činy odbojových skupin prizmatem mírového pohledu. Válka je jedno z největších svinstev, které člověk vymyslel a patří k nim i válka občanská. V každé válce platí dvě železná pravidla. První pravidlo zní: Když nezabiješ, budeš zabit. To se stalo těm dvěma zastřeleným jizerským roverům na Vlašském hřebenu. Druhé pravidlo války je, že ten, kro zabije, je stejnou obětí války jako ten, kdo je zabit.

Osobně jsem znal pana Paunera a několikrát jsem se setkal s panem Mašínem. Myslím si, že Mašíni vědí, že jsou obětí války, která jim byla vyhlášena. Válku nelze posuzovat mírovým pohledem. Mějme to, prosím na paměti. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, nyní promluví paní místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. Má právo přednosti.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Kolegyně a kolegové. Chtěla bych upozornit na jednu věc. Právní norma, kterou projednáváme, se vztahuje k minulosti a proto je vnímána občas a někým citlivě a rozporuplně. Takové zákony samozřejmě máme a z klasické legislativy stanovující nějaké normy a pravidla pro budoucnost se vymykají. Svým způsobem tedy nemohou být napsány bezchybně, protože zákon a skutečnost se v těchto případech často míjejí. Více než u jiných zákonů u nich závisí na konkrétní aplikaci a konkrétním naplnění. Tak je tomu třeba i u zákona o druhém odboji, který byl přijat těsně po válce a tak je tomu i u zákona, který teď projednáváme.

V základu je naší původní senátní verzi bližší, v některých aspektech se liší. Jsou tam jistě momenty, kterých se trochu obávám, podobně jako konfederace politických vězňů mám trochu problém s finančním příspěvkem. Statečné ženy a muži, kteří bojovali proti nesvobodě si jej jistě zaslouží a v některých případech jak předřečníkem zmiňovaný, se nám zdá až směšně nízký. Zakládá to ale větší pravděpodobnost, že se najdou chytráci, kteří budou chtít zákon zneužít. Chápu ale motivy poslanců. Je skutečně nedůstojné, když lidé, kteří se za naši zemi prali, žijí v mizerných podmínkách a někteří důstojníci státní bezpečnosti pobírají vysoké důchody.

Mohla bych jmenovat i další změny, u nichž je těžké říci, zda jsou k lepšímu. Jednu velkou přidanou hodnotu poslaneckého návrhu ale vidím. Byl přijat 132 hlasy poslanců, tedy více než ústavní většinou. Bez výjimky proti byli jen komunisté, u nichž je to pochopitelné. Počet poslanců, kteří hlasovali pro, je u takového zákona velmi důležitý. Těžko si dovedu představit, že by mohla být napsána ještě jiná verze, která by byla tak široce podpořena. Proto tento návrh podpořím a prosím vás o totéž. Dnes už to není rozhodování o tom, zda a jak lépe, ale zda vůbec chceme nebo nechceme ocenit ty, kteří se postavili totalitě a bezpráví, zda chceme nebo nechceme ocenit protikomunistický odboj. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  O slovo se přihlásil senátor Pavel Lebeda.

Senátor Pavel Lebeda:  Vážené kolegyně a kolegové, pane poslanče, je naprosto ostudné, že 22 let žádná z vlád, která tady byla, ať středolevá, středopravá, pravá nebo levá nebyly schopny ocenit statečné lidi, kteří se postavili totalitě. Je to smutné a je to dluh zejména nás, politiků. Ovšem tato skutečnost překvapuje zejména u těch politických subjektů, které po celých 22 let zuřivě mávají antikomunistickými prapory a hrají s antikomunistickými kartami. Praporem se čas od času mává o to zuřivěji, když se dostaví volby nebo právě teď, kdy skandál vládnoucí koalice střídá jiný skandál, korupční skandál, střídá jiný korupční skandál a mávání vlajkou je kouřovou clonou. Zákon, který projednáváme, má pohnutý legislativní život, pohnutou anamnézu. Poprvé opustil Senát jako senátní aktivita v roce 2008 a přešel do Poslanecké sněmovny, kde ležel a ležel, jak často je osud senátních norem, které přejdou do sněmovny. Ležel tam tak dlouho, až přišly volby, garnitury se vystřídaly a legislativní aktivita Senátu tím byla zmařena.

Podruhé zákon opustil Senát a přešel do PS v říjnu 2010, ale už v prosinci téhož roku, tedy po změně složení Senátu, Senát stáhl zákon zpět. Došlo ke zpětvzetí. Rozpoutalo se peklíčko, kdy byl oranžovorudý Senát a spílání kryptokomunistů. I zde přítomný pan poslanec v tom směru byl poměrně slyšet.

K minulé normě. Vzhledem k tomu, že jsem se účastnil diskuse, opakuji to, co jsem tenkrát řekl, že zákon nebyl ani tak legislativní zmetek, jako legislativní potrat. Jak obsahově, tak legislativně a právně naprosto žalostná norma. Také z toho důvodu byl odmítnut historiky. Dopisy mám schované, byly jich stovky od odborných pracovníků ústavů, vysokoškolských profesorů, ale odmítli ho i sami disidenti, účastníci odboje. Chyby tam byly zjevné, bylo jich spousta, některé byly až směšné. Takový pokus o kvantifikaci odbojové činnosti, že kdo se vzpíral určitou dobu, nebo byl určitou dobu kriminalizován, sáhl jen na to, že byl jen odporář, a když se vzpíral o něco déle, byl odbojář. Byly to směšné normy.

Také rozhodující slovo, které měl Ústav pro studium totalitního režimu jako instituce neustále zmítaná vnitřními rozpory a nepožívající zvláštní odborné pověsti, v tom měla význam. Také morální oceňující norma bez jakékoliv kompenzace materiální i sociální byla špatná, bylo to poklepání na rameno.

Když si odmyslím rétoriku pravicových zákonodárců, jsou mnozí v podstatě rádi, že tato příšerná norma je smetena ze stolu, že dnes už nepatří na světlo světa.

Resuscitace tohoto zákona, jak ji provedla skupina poslanců nebyla tak příliš zdařilá. Byla řada připomínek i z vlády, ale komplexní pozměňovací návrh ústavně-právního výboru ve sněmovně ty chyby do značné míry napravil. Především zrušená byla ta úsměvná kvantifikace, upozaděn byl Ústav pro studium totalitních režimů a především se tam objevily sociální a materiální kompenzace pro ty oběti. Zůstaly chyby, ty byly tady celkem přehledně i kolegou Dienstbierem i panem místopředsedou Pithartem popsány, takže je vezmu jenom zhruba a komplexně. Problémy jsou s těmi osobami vyloučenými z tohoto procesu. Stále zcela nezmizela obava, aby zvlášť zavrženíhodné nepromlčitelné činy nebyly klauzulkou, nestaly se promlčitelnými, nedej bože adorování hodnými. Také úředník ministerstva obrany jako morální arbitr, který stanovuje, který čin byl obzvláště statečný a který postoj byl zejména chvályhodný, mi přijde trošku nepřípadné. Ta etická komise je institut správný, nicméně jak její složení, její působení, její ukotvení v tom systému, její definování je velmi nejasné. A nemohu konec konců ani zapomenout na to, co tady říkal pan místopředseda Pithart, a to co říkal můj nezapomenutelný přítel nedávno zesnulý kolega Jiří Dienstbier starší, samozřejmě, o tom, že přijímat zákony minulosti je velice ošidné. Z toho všeho plyne pro mě jeden závěr, že ten zákon je mizerný. Nicméně já celý svůj aktivní život jsem prožil převážnou většinu v komunistickém režimu. Měl jsem svoji práci a měl jsem ji rád. A měl jsem svoji rodinu a měl jsem ji rád. A i když jsem potíže s tím režimem měl, nebylo mi dovoleno dosáhnout na kandidaturu věd, nikdy jsem nesměl vycestovat, atd., přesto jsem v sobě nenašel odvahu vystoupit energicky, rozhodně vystoupit proti režimu.

A proto o to víc si cením těch lidí a skláním se před jejich odvahou, protože jsem to nedokázal. Snad se i trochu stydím. Takže i přes to, že zákon je takový, tak pro něj zvednu ruku také proto, že ti lidé, kterých se to týká, už toho prožili podstatně víc, než toho ještě na tomto světě prožijí. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Nyní se o slovo přihlásil pan senátor Václav Homolka.

Senátor Václav Homolka:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, kolegyně a kolegové, při projednávání tohoto zákona v minulém období jsem vystoupil s tím, a bylo to také po jednom z řečníků, který měl stejné jméno, jako jeden z našich předřečníků, že není vhodné vystavovat nějaké osvědčení za hrdinství a politickou objednávku. Navíc jen tomu, kdo si o to sám požádá, a to přímo zákonem, podle mě účelovým. Také zřízení etické komise k tomuto účelu se mi zdá nevhodné. Už proto, že se s jejím fungováním počítá na desítky let. Viz pětileté období členů s tím, že nemůže nikdo být zvolen více než dvakrát za sebou. Nakonec stejně rozhodne ministerstvo.

Takový postup pak může mít spíš negativní dopad i pro potenciální hrdiny. Nejenom z toho časového hlediska, s ohledem na jejich stáří, ale často dochází i k různým názorům na jejich čin nejen mezi různými politickými stranami, ale i uvnitř jednotlivých stran. Příkladem mohou být bratři Mašínové nebo skupina kolem nich.

Jinak si myslím, že jde spíš o boj v ideologické rovině. Tady se omlouvám předkladateli, že s ním nesouhlasím. Každý režim by se měl snažit být lepší než ten, který on sám odsuzuje. Což jistě občané víc ocení. Konečně svůj názor vyjádří například ve volbách.

Možná by stálo za to říci, jak se definuje komunismus. Proti čemu se vlastně bojovalo, jestli to spíš nebyl boj proti konkrétnímu režimu, proti zneužití a zneužívání moci. Protože komunismus u nás nikdy nebyl. Určitě ne jako společenské zřízení. Takže boj byl spíše veden proti totalitním praktikám moci. Takže pro ilustraci definice - komunismus je beztřídní společenské zřízení s jednotným všelidovým vlastnictvím výrobních prostředků, s úplnou společenskou rovností všech členů společnosti, ve kterém zároveň s všestranným rozvojem jednotlivců porostou i výrobní síly. A to na základě neustále se rozvíjející vědy a techniky, a ve kterém budou plně zabezpečeny materiální a kulturní potřeby všech lidí, takže se uskuteční zásada "každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb". Komunismus bude vysoce organizovaná společnost svobodných pracovníků, v níž plně zakotví společenská samospráva, práce ve prospěch společnosti se stane pro všechny životní potřebou, uvědomělou nutností a každý bude uplatňovat své schopnosti tak, aby přinášel společnosti co největší užitek a současně se sám rozvíjel jako všestranná osobnost.

Takže komunismus určitě u nás nebyl a taková společnost byla a je jistě v současné době nereálná. Jako vize určitě není a priori špatná a pro lidi po válce, tak jak tady o tom bylo také hovořeno, že to je asi nejhorší období života lidí, válka, to byla určitá naděje, nebo ta vize se jim asi líbila. Podle mě tedy není důvod na takovou nějakou vzdálenou budoucnost rezignovat, i když chápu, že někomu se může zdát společnost bez elit utopií.

Já jsem přesvědčen, že si lidé mohou vládnout sami. Možná k tomu budou donuceni dalším vývojem, nevím, například když bude nedostatek pitné vody, i když z dnešního pojetí společnosti spíš dojde k nějakým vojenským akcím, aby si někdo pro sebe zabezpečil vodu přednostně. Takto zatím je morálka u nás vedena.

Pokud potenciální hrdinové bojovali za to, co tu máme dnes, tak by se jim splnil sen, mohou být ve své podstatě spokojeni. Je to pro ně určitá forma odměny.

Já jsem přesvědčen, že kapitalismus, stejně jako v minulém období komunismus, je jako pojem zneužíván a zneužit v současné době úplně podobným způsobem.

Jinak si myslím totéž, co někteří předřečníci, že za minulých dvacet let bylo dost času na to, vyznamenat hrdiny. Myslím si, že lidi umějí poukázat na to, kdo je hrdina a kdo se zasadí o společnost. Takže například pan prezident oceňoval hodněkrát, hodně lidí navrhuje Senát, nevidím důvod, proč bychom to měli dělat takovýmto – ještě komplikovaným zákonem.

Možná jsem poslední, omlouvám se, ale někdy se čeká dlouho na ocenění a dneska to byl zrovna příklad, kdy jsme vlastně svým způsobem oceňovali Anežku Českou, a to také trvalo poměrně dlouho. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. O slovo se přihlásil první místopředseda Senátu s právem přednosti, pan senátor Přemysl Sobotka.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové, dámy a pánové, já jsem před chvilkou poslouchal přednášku o výhodách komunismu, že vlastně nikdy nebyl, že se jenom něco realizovalo, že to dělali komunisté. A také jsem tam zachytil větu, a teď nevím, jestli ji budu přesně citovat, že komunismus jako státní zřízení je sice vzdálená, ale přece jenom možnost. Já bych byl moc nerad, kdyby někdy v historii mé děti, vnuky a pravnuky potkala tato vzdálená možnost, že by tady reálně byl komunismus, který – a všichni to víme – měl od roku 1917 až do posledních let daleko větší počet obětí, než měl nacismus během druhé světové války a před druhou světovou válkou. Jestli to byla realizace, tak to byla realizace komunisty, kteří šli k té cílové fázi.

Já to nechci dále komentovat, protože mě osobně v podstatě tento projev malinko urazil, protože si myslím, že si občané ani Evropy a hlavně všech postkomunistických zemí, sovětského bloku nezaslouží vůbec tuto možnost, protože jsme si to prožili.

Malinko bych opravil pana místopředsedu Pitharta, Senát nikdy neodmítl senátní iniciativu, která vznikla tady. Senát ji stáhl z projednávání z Poslanecké sněmovny. To je jenom proto, abychom historicky nezapomněli některé věci.

Uznání třetího odboje, to je symbolika tohoto zákona. Myslím si, že k tomu bychom se také měli postavit, že lidé – a ne od roku 1968 až 1989, ale od roku 1948 až 1989 – v Československu bojovali ať tou nebo onou formou proti realizaci vzácné myšlenky, jak nám přednesl kolega, tzn. proti komunismu a proti jeho metodám. Takže nezapomínejme, že historie nezačala invazí okupačních vojsk v roce 1968, ale začala v roce 1948 a tam myslím, že byli skutečně ti političtí vězni nejvíce postiženi, protože tam byly popravy, tam také docházelo k dlouholetým vězněním.

Buďme při projednávání tohoto zákona rozumní a opravdu se věnujme tématu, které se nazývá uznání třetího odboje, možnost stát se účastníkem tohoto odboje, a to tento zákon ve znění, jak přišel z PS, dává. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane první místopředsedo. Slovo má pan senátor Tomáš Grulich.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně a kolegové, já nebudu na některé věci reagovat, ač bych rád. Ale mým přáním je, aby tato zákonná norma získala konečně platnost, a proto bych velice rád upozornil na takovou technickou záležitost. Tady se hovoří pořád o etické komisi, že by byla vhodnější. Když si přečtete, prosím, ten zákon, tak je tam napsáno, že rozhoduje ministerstvo obrany na základě toho, kdy si vyžádá informaci od Ústavu pro studium totalitních režimů, nebo od archivu bezpečnostních složek, nebo od historického ústavu nebo jeho složek. Teprve když dojde k tomu, že dojde ke sporu mezi tím, který žádá, a mezi tím, co rozhodne ministerstvo, nastupuje etická komise. Tak je to správné. Kdybychom nechali jenom etickou komisi, dovedete si představit, že tito členové si sednou do vlaku, do autobusu, odjedou do Jičína do archivu a tam budou bádat, zpravidla to ani neumějí. Takže nedovolme, aby to dělala etická komise. Etická komise je dobrá, že existuje, ale bude rozhodovat jenom ten spor.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám. Slovo má pan senátor Karel Šebek. Je to zatím poslední přihlášený do obecné rozpravy.

Senátor Karel Šebek:  Vážený pane předsedající, pane poslanče, kolegyně a kolegové, já jsem se trošku připravil pro případ, že by to bylo potřeba. Po vystoupení jednoho z nás vidím, že je to potřeba pro osvěžení paměti. Přinesl jsem si jeden z dokladů, kterých je v Ústavu pro studium totalitních režimů v šanonech sedmnáct kilometrů. Je to protokol o zatčení a o domovní prohlídce mého spoluobčana, někdejšího pana Jaroslava Bartůška, který byl zatčen v roce 1950, následně mu byly zabaveny tři pušky lovecké, byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu na 16 let, z čehož 8 let kopal na Bytízu uran, posléze byl amnestován. V roce 1968 se bál veřejně vystoupit, protože při svém propuštění v roce 1966 podepsal slib mlčenlivosti, vystoupil krátce po roce 1989 a v polovině devadesátých let zemřel se satisfakcí morální, nikoli satisfakcí finanční. Moje otázka je pouze řečnická – na co chceme dnes ještě čekat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Ještě krátce bych se vyjádřil k etické komisi, jak jsem zmiňoval na začátku, ona legislativně v předloženém návrhu z Poslanecké sněmovny není dotažena. V pozměňovacím návrhu ÚPV ve spolupráci s legislativou bylo její postavení upraveno, bez ohledu teď na to, jestli je to odvolací nebo přímo v první instanci rozhodující orgán. A právě byla navázána na ministerstvo obrany. K tomu, jak bude někam tato etická komise vyjíždět, provádět bádání – tak nepochybně v jejím rozhodování v tomto směru nebude žádný rozdíl, když budou rozhodovat úředníci ministerstva. Ani oni bádat nebudou. Proto zákon v obou variantách, jak v té, která přišla ze sněmovny, tak v té, kterou navrhuje ÚPV, předpokládá, že ten, kdo bude rozhodovat, bude spolupracovat s ústavem, s archivem bezpečnostních složek, s dalšími vědeckými institucemi a samozřejmě s ministerstvem obrany.

Navíc v návrhu ÚPV se počítá také s tím, že komise bude moci využít právě administrativní podpory ministerstva obrany, to znamená řadu přípravných kroků budou stejně provádět úředníci, protože ta agenda, jak už jsem tady zmiňoval, podle počtu odhadovaného na tisíce, možná až na desetitisíce případů bude poměrně veliká. Čili etická komise – jejím úkolem by bylo, ať už bude odvolací orgán nebo prvoinstanční orgán, posoudit, zda jsou splněny podmínky. To jenom, aby tady nedocházelo k nepochopení toho, jaký bude postup rozhodování etické komise, jaké zázemí bude mít vytvořeno. Také jsou podstatné legislativní souvislosti, protože teď to není dotaženo, teď ta komise není nikde ukotvena. Ona se pohybuje ve vzduchoprázdnu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil:  Pane předsedající, pane předkladateli, dámy a pánové, pan kolega Dienstbier se hluboce mýlí. Hluboce se mýlí v tom, jak pojímá postavení úředníka ve státní správě. Úředník je člověk, který rozhoduje podle zákona. Pokud hrozí nebezpečí, že jsou na něj vykonávány nějaké tlaky, které ovlivňují jeho rozhodování z důvodů politických, pak se zabývejme ministerstvem obrany a ne tímto zákonem. Pak se zabývejme tím, jak je možné, že jsou na něj vykonávány tyto tlaky. Já se domnívám, že s tímto zákonem to nemá nic společného. Pokud bychom přijali jako myšlenku to, že úředníci jsou politickými činiteli, pak zrušme všechny zákony a nahraďme je komisemi. To z toho logicky vyplývá. Prostě ten, kdo rozhoduje o důchodu, kdo ví, jestli není ovlivněn nějakou stranou. Ten, co rozhoduje o tom, jestli byl spáchán přestupek, tak kdo ví, jestli nemá známé v politických kruzích. A dělejme opravdu komise etické všude. Ať rozhodují etické komise. To je představa skoro bych řekl až anarchistická. Prostě státní úředník je tu od toho, aby postupoval podle zákona. Kontrolu má ta etická komise a samozřejmě existují i postihy za to, když podle zákona postupovat nebude. A jestli máme politicky zaměřené a politicky ovlivněné úředníky, pak se to jmenuje korupce a bojujme s korupcí. Ale neměňme kvůli tomu zákony. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má pan senátor Petr Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji za slovo. Nebudu příliš zdržovat, ale kolega Štětina zmínil jeden příběh, který velmi dobře znám a mně to přece jenom nedá, protože v tom příběhu je jeden veliký protiklad. Na jednu stranu bratří Mašínové, na druhou skupina roverů. V příběhu roverů došlo právě k tomu, že je náhodou odhalil v lese, těsně u hranice, nějaký pastevec. Bratrům Mašínům by se nikdy nestalo, aby toho člověka nezastřelili, protože by je to bezprostředně ohrožovalo v té chvíli. Oni byli vycvičení vojáci. Ty rovery vedl také vycvičený voják a chtěl ho zastřelit. A dva hoši ho přesvědčili, že střílet nemá. A v něm zvítězila možná výchova maminky nebo babičky, co já vím, většinou tyto ženy na nás tak působí, žen překonal veškerý výcvik, který v sobě měl, protože on jediný – neboť z nich byl nejstarší - prošel válkou, prošel osvobozujícím bojem jako partyzán, byl vycvičen, a toho člověka nezastřelil. A to ho – a ještě jednoho – stálo život, a mnohé další z nich léta žalářů. Těch lidí v žalářích bylo mnohem víc. Víme dobře, že ta čísla jdou do desetitisíců. Víme, že byla spousta mrtvých, postižených. Týkalo se to skautů, sokolů, kléru, určitě mnohých, kteří bojovali za zem, řada z nich dostala dokonce vyznamenání prezidenta Beneše po válce. Znám příběhy statečných žen, které byly kousek od cely Milady Horákové.

Mohl bych jmenovat a jejich příběhy mě dost formovaly. Tito lidé si zaslouží morální ocenění. To morální ocenění v tomto zákoně je důležitější než to drobné finanční. A těch osob už je strašně, strašně málo. Moc prosím, abychom toto také vzali na vědomí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Zatím jako poslední přihlášený promluví místopředseda Senátu Zdeněk Škromach.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já myslím, že je chybou, že podobný zákon nebyl přijat už před 20 lety. Já myslím, že to, že vlastně řešíme tyto záležitosti dnes, kdy pamětníci už mnohdy zemřeli a příběhy popisují ti, kteří je slyšeli z doslechu – ona ta doba nebyla jednoduchá. Já jsem přesvědčen o tom, že nemá smysl říkat teď ten zákon byl lepší, uděláme ho líp. Našla se shoda v Poslanecké sněmovně, která byla jasně průřezově mezi poslaneckými frakcemi. Já bych doporučoval, aby Senát tento zákon schválil tak, jak tady je, a abychom už ten proces nezdržovali. 20 let je dlouhá doba, a já myslím, že i těch pár týdnů, o které to zkrátíme, bude dobře.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane místopředsedo. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě? Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Petr Tluchoř:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové. Mnohokrát děkuji za tu rozpravu.

Chtěl jsem se vyjádřit v tuto chvíli, protože tam jeden drobný problém vidím. Ale jako základní vidím, a to podstatné vidím to, že mezi oběma komorami – aspoň z těch vystoupení – panuje základní shoda na tom přístupu k tomuto zákonu. Připomínky, které vznesl proti sněmovní verzi tohoto zákona ústavně-právní výbor Senátu, jsou, musím říci, ve velké většině stylistické, čímž vůbec nemyslím technické, nebo technicky stylistické. Ta věcná změna tam je, co se týče způsobu vydávání osvědčení pro účastníky odboje. K tomuto chci říci jediné. Rozumím snaze zajistit co nejobjektivnější rozhodování. Bohužel podle mého názoru tento pozměňovací návrh má jednu podstatnou vadu, a to nemluvím o technických problémech, které nepochybně nastanou. Sám pan senátor mluvil o desítkách úředníků, kteří se na to chystají.

K té otázce komise, tak ten problém bude samozřejmě velmi podobný, ale o tom nemluvím. Mluvím o tom, že ruší ten pozměňovací návrh podle mého názoru v první rozhodující instanci a zbavuje tak odbojáře jediné možnosti odvolání proti případnému zamítavému posudku. Právě k tomuto účelu měla sloužit etická komise, a pokud z ní učiníme prvoinstanční místo rozhodování, a explicitně v pozměňovacím návrhu říkáme, že proti jejímu rozhodnutí není odvolání, tak myslím, že připravujeme žadatele o možnost proti výsledku – proti rozhodnutí se odvolat, což si myslím, že není spravedlivé. Proto samozřejmě bych vás rád požádal, jakkoli budu respektovat jakékoli rozhodnutí Senátu, bych vás požádal o podporu tohoto zákona ve verzi, kterou sem přinesla Poslanecká sněmovna. Děkuji pěkně.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane navrhovateli, pane poslanče. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Já zkrátím svoje vystoupení maximálně. Hlavní argument, který tady padá, je tlak času, že musíme postupovat rychle, kdybychom vraceli zákon Poslanecké sněmovně, tak se proces prodlouží – není to pravda. Podívejte se na poslední ustanovení navrženého zákona, a to je účinnost v § 13 – tento zákon nabývá účinnosti dne 17. listopadu 2011. Tedy žádné problémy z toho, pokud se pokusíme zlepšit text zákona, nehrozí, protože předpokládám, že Poslanecká sněmovna o tomto bude hlasovat na své nejbližší schůzi, která začíná koncem srpna a stále ještě bude 2,5 měsíce na to, aby se celý proces rozběhl, dokonce je tam i velmi dostatečný prostor na to, aby jak Poslanecká sněmovna, tak Senát, tak i vláda, určily 3 své zástupce v etické komisi.

To znamená – není tady žádné nebezpečí z prodlení, pokud ten zákon v lepší podobě s pozměňovacími návrhy vrátíme Poslanecké sněmovně, protože tak jako tak nenabude účinnosti dříve než 17. listopadu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane kolego, a ptám se pana zpravodaje garančního výboru, zda se chce k proběhlé rozpravě vyjádřit? Poslední slovo. Ne, pan zpravodaj nechce vystoupit. Takže je na nás, abychom přistoupili k hlasování. Konstatuji, že byl podán jediný návrh na schválení návrhu zákona. A po znělce o tomto návrhu budeme hlasovat.

Takže ještě jednou, byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 70 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 36. O tomto návrhu dávám hlasovat. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce.

Hlasování skončilo - (Potlesk.) - přijetím návrhu. Registrováno bylo 71 senátorek a senátorů, kvorum bylo tedy 36. Pro byly 44 hlasy, proti 4.

Tím projednávání tohoto bodu našeho programu skončilo. Děkuji panu navrhovateli, děkuji zpravodajům. Otevírám projednávání dalšího bodu našeho programu, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 137

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 137. Návrh uvede pan poslanec Pavel Staněk, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Vítáme vás, pane poslanče, prosím, můžete nás oslovit. Prosím.

Poslanec Pavel Staněk:  Pane předsedající, děkuji za udělení slova. Dámy a pánové, dobrý den přeji.

Po těžké materii, kterou jste právě projednali a úspěšně schválili, si dovoluji předložit také materii velmi těžkou, byť z jiného soudku. Je to návrh zákona, kterým se mění zákon o rodině ve znění pozdějších předpisů. Tento návrh jsem předkládal já v prosinci loňského roku, byl Poslaneckou sněmovnou přijat ve 3. čtení a postoupen vám k projednání a ke schválení.

Minulý týden jsem se účastnil ústavně-právního výboru Senátu, kde, jak jsem zaregistroval, nebyl tento návrh podpořen a k vám do projednání jde s pozměňovacím návrhem. Já bych svůj návrh představil v nějaké koncepci, byť už si myslím, že ta diskuse, která kolem toho je vedena, více než možná rok, je zaznamenána i vámi. Určitě jste dostali spoustu mailů, korespondence a ataků, možná od různých skupin, ať už skupin pro nebo proti, nicméně já za těmito ataky, jak jsem tady zaznamenal, nestojím, žádné jsem nevyvolával, nicméně samozřejmě za kontakty, které podporují tento návrh, jsem rád.

Hlavním smyslem tohoto návrhu, který je předkládán, a je rozdělen na dvě části – v té 1. části je smyslem akcentovat více střídavou péči, dát jí větší prostor.

V té druhé části je řešeno popírání otcovství, respektive lhůty k popření otcovství tak, jak jsou upraveny nyní, jsou pozměněny v souladu – zaprvé: s tou potřebou, která je nyní dána v ČR, tak i jako reakce na Ústavní soud.

Hlavním smyslem té první části je akcentovat více střídavou péči v řešení porozvodové situace, reagovat – já se snažím v návrhu reagovat a následovat moderní trendy, které jsou ze zkušenosti z jiných států západní Evropy, které i při plném respektování zájmu dítěte a dodržení práv na rodičovskou výchovu jsou už realizovány např. ve státech skandinávských zemí, v Belgii, Německu – a loni byl podobný návrh projednáván i na Slovensku.

Evropský trend v tomto směru je jasný. U nás se v tuto chvíli stávající právní úprava sice řeší střídavou péčí, nicméně není nařizována, přílišně využívána. Tento institut je velmi spoře využíván a je využíván asi zhruba v našem případě ve 3 – 5 procentech.

To, že střídavá péče není zrovna oblíbeným institutem našich soudů, si všiml i v loňském roce Ústavní soud, který rozhodl ve 3 nálezech celkem průlomovými rozhodnutími, kdy sám říká, že střídavá péče je opravdu takovou Popelkou v rozhodovací činnosti soudu v rámci řešení péče o děti. Zároveň říká, že některé spory, které jsou vedeny, jsou vedeny tendenčně. A všímá si i toho, že výchovná shoda mezi rodiči nemusí být vždy na překážku k rozhodnutí o střídavé péči.

Současná právní úprava říká, že soud může svěřit dítě do střídavé péče obou rodičů, když jsou k tomu splněny podmínky. Ta moje úprava, kterou navrhuji, kterou máte v písemných podkladech a materiálech, říká, že soud v případě, že oba rodiče mají o výchovu zájem, jsou pro výchovu způsobilí, tak soud svěří dítě do střídavě péče, pokud to není v rozporu se zájmy dítěte. Není tam už potom ten text, který tam byl dosud, a to je – jsou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby. Neboť se domnívám, že je právně dostatečně saturováno právě v tom zájmu dítěte.

Nová právní úprava nejen že řeší slovíčko "může" nebo "svěří", tak rozděluje ještě střídavou péči a společnou péči, kdy je do § 26 uložen nový odstavec 3, kde navrhuji, aby soud schválil dohodu obou rodičů o společné péči. Čili dohodnou-li se rodiče o společné péči, soud pouze takovou dohodu potvrdí. Společná péče je institut, který je ještě složitější, než je střídavá péče. Bude využíván zejména asi u partnerů, kteří zachovají stejné bydliště nebo budou obývat stejnou nemovitost, protože nemají třeba jinou finanční možnost nebo mají jiné vazby k tomu bydlišti. Čili vlastně zůstane situace výchovy naprosto stejná jako před rozvodem, akorát že manželé již nebudou manželé, rodiče zůstanou nadále.

I nadále soudy budou posuzovat svěření dítěte podle stávající právní úpravy. To znamená budou se zabývat dokazováním těchto věcí, posuzováním, provedením dokazování podle občanského soudního řádu. Čili bude dál monitorováno a v podstatě i zkoumáno, jaké jsou potřeby dítěte, je-li v zájmu taková společné péči, jsou-li oba rodiče opravdu způsobilí k té výchově a mají-li oba o výchovu zájem. Normálně nadále si bude určitě soud opatřovat vyjádření pracovníků orgánů sociálně právní ochrany u dětí. Bude si jistě, tak jako nyní v případě svých nejasností, opatřovat znalecké posudky. To znamená nebude nijak podle této novely, tohoto návrhu, omezena rozhodovací činnost soudů.

Proč mám pocit, že by mělo být společné péče více, než je tomu dosud?

Nejen z pohledu statistik, které, jak jsem uvedl, jsou u nás v porovnání s jinými státy trošku smutné, ve smyslu střídavé péče, kdy hovoříme o 3 – 5 procentech, v 90 procentech je dítě svěřováno do výlučné péče matky, v jiných státech je to 10, 15, 20 i více procent. Hovoříme-li třeba o Francii – to je velmi podobná země naší zemi, tady se skutečně bavíme o 15 procentech. To je si myslím porovnatelné a srovnatelné s naší právní úpravou.

Proč tedy, ještě jednou, proč víc než dosud?

Základní odpověď je podle mého jednoduchá – dítě má právo na oba rodiče v maximálním rozsahu a jejich rozchodem by měl samozřejmě trpět co nejméně. Současně však – a to je velmi klíčové – mají oba rodiče právo na své dítě, pokud nejsou vážné důvody, které by tomu měly bránit.

Existuje jistě nepřeberné množství řešení porozvodové situace, porozvodových vztahů rodičů s dětmi. Rodiče si samozřejmě v takové situaci mnohdy nevědí rady, mísí se jakási naštvanost na partnera, řeší se majetkové a sociální potřeby, a určitým způsobem tento moment není jednoduchý nejen pro rodiče, je samozřejmě velmi složitý i pro děti.

Ty pocity rodičů se určitě mísí s pocity tím, aby neublížili svým dětem a snaží se najít pro to co nejvhodnější řešení. Tady já se domnívám – a na tom se můžeme shodnout, že společná péče, společná výchova obou rodičů, v tomto případě s využitím institutu střídavé péče, je více než vhodnou. Neexistuje žádné univerzální uspořádání řešení, neexistují obecné principy, a to je právě ta společná výchova obou rodičů.

Abychom tedy nebyli zcela nespravedliví, aby to nevyznělo, že v tuto chvíli pouze kritizuji stávající stav, je pravdou, že v 90 procentech, kdy soudy rozhodují ve prospěch matky, mnohdy nedochází k tomu, že otec třeba má vůbec zájem o takovou výchovu. Je to skutečně individuální posouzení. V každém případě bohužel se někdy stane ta možnost pouze nutností, protože otec opravdu o tu výchovu zájem nemá. Tak je celkem přirozené, že dítě se svěří do péče matky.

Nicméně se domnívám, že v tuto chvíli dnes opravdu to vnímám jako společenský problém, že více mužů se hlásí k výchovným aktivitám, které doposud třeba i vykonávali ve společném manželství. To manželství se mohlo rozpadnout v jakékoli podobě, z jakéhokoli důvodu – ať už si partnerka našla jiného partnera, nebo si partner našel jiného partnera, samozřejmě to může být rozhodující i pro to vnímání, pro to řešení situace. Nicméně řada otců si nyní uvědomuje, že opravdu odchodem od manželky, nebo manželky od něj, nekončí jeho povinnosti. Rád by se péči dítěte věnoval dál a rád by se o dítě staral.

Současná právní úprava, jak jsem uváděl v počátku, hovoří, že soud může svěřit dítě do střídavé výchovy, bohužel jsou případy, nejsou ojedinělé, kdy soudy, ačkoli jsou shledány důvody, nebo účastníci jsou způsobilí, mají o výchovu zájem, třeba i pracovník OSPD – Orgánu sociálně právní péče o děti – potvrdí takovou možnost, s tím, že nevyloučí kvalitu péče obou rodičů, tak soud prostě tomuto návrhu nevyhoví, protože vlastně nemusí. To je to klíčové. Bohužel to také nemusí ani odůvodnit. A to je velmi zásadní v tomto směru, ve vztahu k té novele, kterou předkládám.

Domnívám se také, že střídavá péče nebo respektive střídavá péče formou té společné péče o děti, je jistě mnohem víc výhodnější pro děti, kdy dítěti, dětem se dostane té výchovy z obou stran, jak ze strany otce, tak i ze strany matky.

Obě tyto péče jsou tedy stejné, spravedlivé a jsou v podstatě dítětem více akceptovány, protože co dítě řeší po rozvodu, je jistě to, že ztrácí jednoho z rodičů, to znamená –a myslím si, že to všichni si mohou ověřit, jak rodiče nebo prarodiče, když by se rozváděli v tuto chvíli, jak by jejich děti reagovaly –dítě nechce přijít ani o jednoho z rodičů, pokud samozřejmě jeden z rodičů není patologicky násilník nebo alkoholik nebo nějakým způsobem jinak narušená osoba.

Z tohoto pohledu se domnívám, že opravdu taková ta víkendová péče, která je vlastně většinou spojena s tím, že pokud je dítě svěřeno do výlučné péče jednomu z rodičů, tak druhému rodiči, pokud má o výchovu zájem, příliš mnoho prostoru nezbývá, většinou se omezují ty výchovy na krátké periody, na krátké okamžiky. Jsou to převážně, tak jak mám zkušenosti ze své praxe, ze svého okolí, víkendové záležitosti, kdy otec, převážně otec, hovoříme-li o tom, že v 90 % je dítě svěřováno do péče matky, tak otec se dítěti věnuje samozřejmě pouze ty dva, tři dny, třeba od pátku do neděle.

Takováto výchova je podle mého názoru naprosto nedostačující, rozhodně není plnohodnotná a rozhodně se nemůže absolutně rovnat výlučné výchově, a to z jednoho prostého důvodu, že pokud mám dítě ve víkendové péči, budu se mu věnovat sice dva dny intenzivně, ale nebudu samozřejmě řešit ty starosti, které řeší rodič, který má dítě svěřeno do výlučné péče. V podstatě se dítěti dovolí ledacos, to, co by se normálně ve výchovném vzorci doma nedovolilo. Určitě se překročí i určité zažité návyky, které dítě má právě ze života s druhým partnerem.

Taková péče je podle mého názoru nedostačující a může se opravdu podílet i na psychologickém obrazu a psychologickém profilu dítěte, stává-li se později dospělým jedincem.

V tuto chvíli cítím samozřejmě určitým způsobem i určité kontraindikace střídavé péče, kde se domnívám, že opravdu není možné v řadě případů střídavou péči nařídit. Jedná se třeba o případy, kdy rodiče jsou od sebe příliš vzdáleni bydlištěm, dítě by mělo střídat třeba školu, dítě by mělo střídat přirozené podmínky nebo přirozené prostředí, ve kterém vyrůstá. V tomto případě si myslím, že to je přesně kontraindikace, kdy by soud neměl vůbec střídavou péči nařídit, protože by opravdu mohlo dojít k tomu, že dítě nejenom že bude mít dva "jakoby domovy", tak bude mít ještě dvě prostředí, ve kterých má vyrůstat, a bude to pro něj podle mne i podle různých analýz a doporučení psychologů velmi náročné pro život.

Pokud jde o střídavou péči, nebudu v tuto chvíli asi hovořit víc, protože si opravdu myslím, že důvody pro a proti jsou velmi silné. Vyjmenoval bych tu spoustu dalších argumentů, proč by střídavá péče měla být primárním způsobem výchovy, protože podle mého názoru a názoru i dalších odborníků, dětských psychologů, na které mohu odkázat, je střídavá péče právě jedinou péčí, která simuluje v podstatě prostředí i po rozvodu, kdy oba rodiče se podílejí stejnou měrou na výchově dítěte.

Máme v tuhle chvíli jedinečnou možnost změnit určitou zažitou a podle mého názoru nezdravou praxi, kdy si soudy zautomatizovaly rozhodovací proces na velice jednoduchou premisu, a to tu, že dítě bude svěřeno převážně do péče matky. Pokud otec má o dítě opravdu zájem, není důvod nevyužívat tento institut víc, který je v zákoně o rodině zakotven už od roku 1998, což je poměrně dlouhá doba na to, aby se tento institut využíval. Vidíme i po tak dlouhé době, že se jedná o tři až pět procent v ČR, což se domnívám, že je málo.

Máme také určitě jedinečnou možnost, a vy v tuto chvíli máte jedinečnou možnost svým hlasováním potvrdit to, že dítě má skutečně právo na oba rodiče, stejně jako oba rodiče mají právo na své děti. Myslím si, že dítě nemůže být majetkem ani jednoho z rodičů, nemůže docházet k tomu, že dítě bude půjčováno tomu rodiči, který má o výchovu eminentní zájem a rád by se o dítě skutečně plnohodnotně staral a v podstatě se situoval do pozice jednom víkendového rodiče.

Tak, jak jsem říkal, domnívám se, že simulace společné výchovy skutečně může nastat nejlépe právě při střídavé výchově, případně v institutu společné výchovy, který bude schválen soudem.

A naposledy domnívám se, a myslím si, že to také není nevýznamné, je určitým zásadním prvkem návrhu to, že se posílí pozice otců, posílí se mužská role při výchově dítěte jako přirozený vzor, který určitě má své místo při společné péči obou rodičů o dítě.

To jsou všechny důvody, které jsem vám chtěl uvést. Většina z nich je samozřejmě obsažena v důvodové zprávě, řadu návrhů jste si mohli určitě dočíst či dozvědět v médiích, a řadu z nich vám určitě psali jak osoby, které podporují tento návrh, tak i odpůrci tohoto návrhu.

Myslím si, že i ve sněmovně se strhla bohatá diskuze k tomuto návrhu. Předpokládám, že tomu

tak bude i tady, protože opravdu tento návrh je víceméně zrovna z těch návrhů, který rozděluje společnost na dva silné tábory, jak argumentačně pro, tak argumentačně proti. Předpokládám tedy, že i tady bude nějaká diskuze. Zaznamenal jsem ji i na ústavněprávním výboru vašeho ctihodného tělesa, takže předpokládám, že to bude i tady v plénu Senátu.

Ale nicméně nechci opomenout i druhou část mého návrhu, který je předkládán k vaší pozornosti. Je to návrh, jak jsem uváděl v úvodu, který se týká popíracích lhůt, popření otcovství. Je to návrh, který zcela jasně reaguje na loňské rozhodnutí Ústavního soudu, které ruší k 31. prosinci 2011 právní úpravu, která v tuto chvíli existuje, kdy otec má popřít své otcovství vlastně ve lhůtě velmi krátké, a to šesti měsíců ode dne, kdy se dítě narodilo, a i Ústavní soud říká, že je celkem zvláštní, že by otec preventivně měl zjišťovat to, že je otcem. Domnívám se tedy, že tady je opravdu na místě potřeba zasáhnout, a Ústavní soud tak učinil.

V souladu s právními úpravami, které najdeme ve státech kolem nás v rámci Evropy, je navrhována lhůta tříletá, tedy do věku tří let dítěte, kdy se má určit otcovství.

Domnívám se, že tato část bude asi spíše nekontroverzní, protože opravdu navazuje na rozhodnutí pléna Ústavního soudu a asi nebude nikdo, kdo by zpochybňoval, že původní úprava je diskriminační, protože otec si skutečně preventivně nebude zjišťovat, jestli je nebo není otcem dítěte.

Dámy a pánové, domnívám se, že návrh, tak jak je předkládán komplexně, je návrhem dobrým. Předpokládám, že ho opravdu tady budete diskutovat. Nicméně požádám o vaši podporu tomuto návrhu. Domnívám se, a vyplývá to koneckonců i z právních analýz, že tento návrh neodporuje právnímu pořádku České republiky, neodporuje Ústavě a neodporuje ani úmluvám, mezinárodním závazkům, které máme jako Česká republika buď vůči Evropské unii nebo mezinárodním institucím. To je z mé strany asi všechno. Pokud pak budu moci ještě vystoupit v nějakém závěrečném slovu, budu reagovat i na vaše podněty a dotazy, které k tomuto návrhu budete mít. V tuto chvíli děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane poslanče. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem projednání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 137/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dienstbier, kterého žádám, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážené paní senátorky, páni senátoři, jak už tady bylo řečeno, jedná se o poslanecký návrh zákona, který byl předložen v Poslanecké sněmovně. Vláda se k tomuto návrhu vyjádřila právě k té části, týkající se střídavé péče, lehce kriticky, v tomto vyjádření byla určitá výhrada týkající se právě mezinárodních úmluv, že nové znění by mohlo i vyloučit to, aby byl zjišťován názor dítěte a i bez ohledu na tento názor by mohlo být rozhodnuto o způsobu výchovy.

Zákon byl v PS schválen, Senátu byl postoupen 28. června 2011. Jak už tady zaznělo, Organizační výbor určil garančním výborem ústavně- právní výbor, a ten po projednání tohoto návrhu přijal usnesení, v němž doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy uvedenými v příloze tohoto usnesení – dostanu se k nim později – určil zpravodajem výboru mne a pověřil předsedu výboru senátora Miroslava Antla, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Tak se i stalo.

K obsahu návrhu zákona. Návrh se dá rozdělit na dvě části. První, o které tady obšírně mluvil zástupce navrhovatelů, se týká právě určité změny v rozhodování o střídavé výchově. Druhá část zákona upravuje problematiku popření otcovství.

Začnu druhou částí, protože ta je poměrně nekonfliktní, nevyvolává žádné emoce.

Úprava, týkající se popření otcovství, reaguje především na nález Ústavního soudu, který zrušil dosavadní znění § 57 odst. 1, a to s účinností ke konci letošního roku. Je tedy potřeba doplnit do zákona proceduru popírání otcovství, a návrh, který tady dnes projednáváme, tak činí způsobem, který je konformní s nálezem Ústavního soudu.

Dále jsou u popření otcovství řekl bych určité spíše technické změny, s tím, že je tady i určitý drobný posun v případě, že uplynula lhůta, stanovená pro popření otcovství. V dosavadním textu zákona je řečeno, že nejvyšší státní zástupce musí nyní nově podat návrh na popření otcovství.

Tato část, jak jsem říkal, nevzbuzuje žádné emoce, není problematická, a doporučuji, abychom v této části zákon schválili, resp. nečinili žádné změny.

Mnohem problematičtější je část, který se týká střídavé výchovy. Vyvolala obrovské emoce. Každý z vás pravděpodobně dostal desítky, ne-li možná už stovky mailů zástupců jednoho nebo druhého řešení.

Musím říci, že tyto emoce jsou poněkud zbytečné, protože význam není zdaleka takový. Změna podle mého názoru bude minimální, dokonce si myslím, že v aplikační praxi soudů se změna zákona nijak neprojeví, protože naštěstí jak ve stávající, tak v nově navrhované verzi je jako ústřední zájem dítěte, a to je samozřejmě správně, protože ať už se rozhoduje jakkoliv o výchově dítěte, vždy jeho zájem by měl být na prvním místě.

Zájem dítěte je samozřejmě poměrně komplexní kategorie a zahrnuje nepochybně i právo dítěte na vztah s oběma rodiči, a soud by i k tomuto, jako ke všem dalším okolnostem týkajícím se zájmu dítěte, měl přihlížet vždy.

A proto si myslím, že tím, že v obou zněních zůstává zájem dítěte, už dnes, pokud soud dospěje k závěru, že je v zájmu dítěte nařídit střídavou výchovu, pak tak učiní. Naopak, pokud to není v zájmu dítěte, neučiní tak dnes a neučiní tak ani podle nově navrhované právní úpravy. V každém případě se zejména, pokud to někdo z rodičů navrhne, musí vypořádat s důvody, proč nařídí nebo nenařídí střídavou výchovu, a opět podle stávajícího znění i podle nově navrhovaného znění zákona. Proto ty emoce, ta očekávání, která jsou s novelou spojena, jsou podle mého názoru skutečně značně přemrštěná.

Ovšem to, co považuji za problematické, jednak je i to, co připomněla vláda, že nové znění by mohlo vyloučit vyjádření dítěte, tam, kde to samozřejmě přichází v úvahu, tedy u starších dětí, a mohlo by být rozhodnuto, aniž by se soud zajímal o jeho názor nebo dokonce by musel třeba i v rozporu s jeho názorem rozhodnout, pokud by byly splněny podmínky tak, jak jsou nově formulovány v navrhovaném znění paragrafu 26, odst. 2 zákona o rodině.

Nešťastné je rovněž to, že se klade důraz na jakýkoliv způsob výchovy, protože jediným kritériem, jak už jsem poznamenal, by měl být právě zájem dítěte. Proto považuji novou úpravu za ne zcela šťastnou a doporučuji, abychom ustanovení, která se týkají střídavé výchovy, v tomto návrhu zákona, vypustili a v tomto smyslu se usnesl i ústavněprávní výbor, který doporučuje, abychom dnes přijali pozměňovací návrh, podle kterého se v článku 1 vypustí body 1 a 2. To je právě úprava paragrafu 26, drobná změna ve formulaci rozhodování o střídavé výchově. A zároveň abychom v článku 2 v nadpisu vypustili slovo "přechodné". To je technická záležitost. A dále abychom v tomto článku vypustili bod 1. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Ale protože takový návrh neregistruji, otevírám obecnou rozpravu. Do té se písemně, tedy přednostně přihlásili páni senátoři, nejdříve tedy pan senátor Vladimír Dryml, kterému dávám slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče – předkladateli, kolegyně a kolegové. Omlouvám se těm kolegyním, které jsem předběhl tím, že jsem se do rozpravy přihlásil písemně, ale tak je to v jednacím řádu.

Chtěl bych říci, že mě velice překvapilo to, kolik emocí, kolik pravd a možná i nepravd z jedné i druhé strany je kolem této novely, která podle mého názoru pouze určitým způsobem dává trochu větší šance otcům. Je to asi tím, že neřešený problém, palčivý problém společnosti, který se dotýká velkého množství českých rodin, se neřeší tak, jak by se řešit měl. A možná, že to také svědčí o špatné, zdůrazňuji špatné práci české justice.

Slovutný Senáte. Já jsem velmi konzervativní člověk ve věcech rodiny a rozvodů. Chtěl bych tady uvést několik statistických dat. Česká republika drží světový rekord v rozvodovosti. Za rok 2010 byla rozvodovost přes 67 %! Česká republika drží druhý nelichotivý rekord, a to v počtu dětí svěřených po rozvodu do výlučné péče matky. Je to 93 %! To znamená, že 93 % otců rodin jsou asi i špatní.

Česká republika drží další světový rekord, a to v tom, kdy si ženy podávají žádost o rozvod více než dvakrát, než muži. Praha má rekord až 75 % rozvodovosti. Ročně opatrovnické soudy řeší přes 25 tisíc případů.

O tom, jestli je nebo není střídavá péče dobrá nebo špatná, se můžeme mnozí přít. Všechno, co se děje po rozvodu je podle mne špatné, pokud ti dva se neumí nebo nechtějí dohodnout a musí to za ně rozhodovat soudy. Oba poškozují děti, ať se jim to líbí nebo ne.

Odpůrci samozřejmě říkají, že střídavá péče je špatná, že stresuje dítě, komplikuje mu život a výchovu. Ano, ale možná to není tak skvělé ani v úplné rodině. Proto odmítat jakoukoli změnu je velmi nešťastné.

Dále je zde tvrzení, že současný zákon střídavou péči umožňuje, a také nám to bylo řečeno včera na klubu jistými soudkyněmi, a tedy nemělo by se nic měnit. Jenže vše musí uplatňovat soud ovšem – to je nutné zdůraznit – nedělá to, i když to může dělat, nedělá to, protože to většinou soudkyně nemusí dělat, a proto rozhodují v obrovské většině automaticky, a to tak, jak jsem uvedl ze statistiky.

Ani by se nemuselo nic změnit, pokud by soudy rozhodovaly tak, aby zohledňovaly všechno, co se zohlednit má a pak by se jistě našel důvod, proč jednomu nebo druhému rodiči se dítě má svěřit a proč by ho měl vychovávat. Nic na tom přece nezmění to, že soudce po rozsudku napíše, proč tomu tak je. Soudce by měl říci, proč považuje za lepší i pro dítě, aby ho vychovával jen jeden z rodičů a v 93 případech je to jen matka. Dítě má stejná práva jak na otce, tak na matku a důležité pro dítě je výchova obou rodičů. Jestli bude někdo říkat, že důležitější je otec nebo matka, domnívám se, že je to nesmysl. Důležité pro dítě je, aby si po rozvodu zachovalo oba rodiče. Víme dobře, že to, že se dítě svěřuje většinou do péče matky, je využíváno k určité pomstě, možná i k ekonomickému vylepšení druhého rodiče a vede to k tomu, že druhý rodič je často vymazáván z myslí dětí a rodič, do jehož péče je dítě svěřeno, mnohdy nedělá to nejlepší pro dítě, když postupuje tímto způsobem. Po letech se to pozná.

Děti z neúplných rodin mají také často následné výchovné problémy právě proto, že se na výchově nepodíleli oba rodiče, někdy možná chybí tvrdší ruka otce a na druhé straně laskavější slovo matky. Matka nikdy nemůže zastat i otcovskou roli a naopak.

Dále bych se chtěl vrátit k tomu, že oba rodiče by měli mít stejná rodičovská práva, pokud o ně stojí a že jsou si rovni. Nemůžeme diskriminovat jedno pohlaví vůči druhému, nebo naopak preferovat.

Tato novela není o plošném nařizování střídavé péče, ale především se snaží zlepšit posuzování zájmů dítěte. Pokud bude schválena, navrhuji schválit tuto novelu bez pozměňovacích návrhů, tak zajistí, aby děti, kde oba rodiče na tom mají zájem, aby nebyly automaticky svěřeny jen matkám. Je to i určitý signál pro české soudy, aby se zamyslely nad svou prací v této oblasti.

Novela mnoho problémů neřeší, hlavně u otců, kteří opouštějí rodiny a nejeví o ně zájem. Těch je také dost, ale platí to také i pro opačné pohlaví. Ti, kteří mají zájem a kterých bychom si měli vážit, novela by vrátila určitou naději a měla by jim vrátit zpátky otce. Neděláme si iluze, že se to hodně změní, ale soudce, který bude chtít střídavou péči zamítnout, to bude dělat i nadále, zaštítí se zájmem dítěte, z důvodu vzdálenosti od bydliště, komunikace rodičů, atd. Tato novela mu tuto možnost nebere, ale je tady jedna zásadní věc, o které se mnoho nemluví. Rozhodnutí soudce bude přezkoumatelné! Proto se domnívám, že se zlepší práce a kvalita opatrovnických soudců, kteří řeší tyto nešťastné záležitosti. To je určitě velmi důležitý a potřebný posun, o který doufám všichni usilujeme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane poslanče, kolegyně a kolegové. Přiznám se, že nejsem příliš kompetentní hovořit k tomuto tématu, protože mi chybí vlastní zkušenost. Nedávno jsme oslavili se ženou 50 let vzájemného soužití. Kdyby vám to náhodou nevycházelo s ohledem na můj věk, ujišťuji vás, že je to správně, protože spolu chodíme už od 7. třídy základní školy. Už to tak asi zůstane, protože když se podívám kolem sebe, mohl jsem dopadnout daleko hůř, takže mi to nestojí za to. Děti nemáme, jen dvě dcery. Nikdy s nimi nebyly žádné problémy, takže ani nevím, jak vypadá puberta. Čekáme teď vnučku a tak to mám doma všechno samičí včetně psa. Původně jsme měli mít vnuka, jednoho už máme, ale pan doktor se spletl při prvním ultrazvuku a spletl si klitoris s penisem, teprve při další prohlídce se potvrdila má teorie, že to nemůže být jinak, protože jsem si vnučku přál, i když bych vnuka bral také.

Přesto mám potřebu vyjádřit se k novele lidově zvané střídavka, protože tato novela patří k těm emočním, kde politická orientace nemá vliv na rozhodování zákonodárců, ale emoce fungují velmi silně. Jak předřečník uvedl, počet rozvodů je v naší republice enormní. Není to jen v naší republice, je tomu tak ve všech státech, jen my stejně jako v mobilních telefonech, tak i v rozvodech dosahujeme rekordu, protože většinou v negativních věcech se pohybujeme od pití alkoholu přes další věci na čelních místech, bohužel v jiných tabulkách se pohybujeme na místech nižších.

Za totality byla velká výhoda, když se někomu podařilo vzít si ženu s dvěma dětmi z prvního manželství. Tehdy se alimenty na rozdíl od dneška ještě platily, takže životní úroveň takové rodiny byla diametrálně odlišná od běžné rodiny, protože ještě přicházely peníze od tatínka. Dnes byly dokonce návrhy, že by obce měly platit alimenty za tatínky a poté je na nich vymáhat, což by nikdy nevymohly. Ve školách se vyučuje počítačová gramotnost, jazyky, ale vůbec se nevyučuje umění ani k rodičovství, ani jak se správně oženit, což je velmi důležité. Je na to jednoduchý recept, který jsem i já použil. Podívejte se na svou tchyni, tak bude vaše žena vypadat, až půjde do důchodu. Vydařilo se, tchyně stále v 85 letech vypadá dobře. Natož aby se ve škole učilo, jak se civilizovaně rozvést. Osvěta je nulová a příklady jsou přesně opačné. Protože je tolik rozvedených rodin, děti považují rozvod skoro za něco, co je nedílnou součástí jejich života a být jednou ženatý se skoro považuje za handicap.

Příklady také táhnou. Nebudu jmenovat politiky, kteří mají stále mladší a mladší, protože v jiném věku dostaneme pocit, že je nás škoda, že bychom ještě cosi zplodit mohli. Představa, že nám bude 80 let až dítě půjde do školy – sám si na to vzpomínám, protože druhou dceru jsme měli poměrně pozdě a dlouho nám vyčítala, že na rodičovském sdružení měla nejstarší rodiče. Bylo jí to líto, ostatní je měli mladší, ale už ji to přešlo.

Poznamenávám mimo a omlouvám se za to. Když jsem zjistil, kolik stojí dětský kočárek, omdlel jsem, spletl jsem se o desetinnou čárku. Nevěděl jsem to a myslel jsem to, že stojí stále 1.200 korun. Když jsem kočárek kupoval, stál tehdy 1.200 korun.

Umělci jsou také poměrně příkladem. Tam už čekám, kdy se tabulka doplní a už to bude každý s každým. Když to dlouhodobě sledujete, vidíte, že to musí nutně dojít v tom kolečku zase k té první. Dopřávám si dvě perverze. V neděli v poledne současně sleduji otázky Václava Moravce a současně čtu časopis Rytmus života, který obsahuje přehršle o tom, kdo co s kým, smůla ale je, že je týden starý, takže jsem vždycky poučen, že to co tam čtu už není pravda, protože v novém čísle je to jinak, už žije s jiným, protože se mezitím rozešli. Teď jsem ho ale našla, ten je na celý život, ale nebyl. Náš stát, protože děti plodit neumí, podporuje alespoň plození různými podporami, ovšem bez ohledu na kvalitu. Rodí se nám děti, kde už tři generace v rodině nikdo nepracoval, takže oni zřejmě pracovat nebudou, kde by se to naučily a stát si myslí, že je tady od toho, aby nás řídil od narození až do smrti a někteří rodiče tomu občas i věří. Dnešní situace vyhovuje dvojicím, které žijí tzv. na hromádce, protože náš sociální systém je k těmto lidem velmi vstřícný a dá se dosáhnout mnohem vyšších dávek, než když je normální rodina. Existují dokonce fingované rozvody, protože se vyplatí se rozvést a žít spolu dál a brát různé příspěvky na bydlení a podobně, protože stát to umožňuje.

Pokud má někdo představu, že touto novelou něco vyřešíme, popsat zákonem se rozmanitost porozvodových situací nedá popsat. Nedá se v zákoně popsat příběh, každý je jiný. Standardní příběh je, že si on nebo ona najdou jiného, pak odejdou a vzniknou dvě nové rodiny. Tam ovšem nastává komplikace, protože nový partner nemusí dítě z bývalé rodiny přijmout, ale také může. Jsou případy pěkného konglomerátu, kdy to funguje, ale většinou do toho vstupuje starší generace tchánů a tchyní, kteří do toho začnou zasahovat, pak nastanou komplikace, které často vídáme v televizi. Televizi baví vidět, jak táta s mámou rvou dítěti ruce, nebo si je kradou, potom volají policii, která jim je vrací, aby je druhý den ukradli znovu. Takže to se nám nepodaří. Ideální by bylo samozřejmě ta situace, kdy se ti rodiče dohodnou, ale opět jsme u toho. Ta dvojice, která se nikdy nesezdala, v podstatě vůbec k soudu nemusí, protože tam není o čem rozhodovat. Ta se rozejde, a stát o tom často ani neví. U těch manželů je to horší, protože oni, aby se vůbec mohli rozvést, tak musí upravit nějakým způsobem ty další vztahy s dítětem. Já jsem původně zvažoval pozměňovací návrh rozšířit tu střídavou péči také o střídavý sex. Protože kdyby v těch nových to jaksi zůstalo při starém i při novém, tak by se hormony výrazně uklidnily a možná že ti situace by zdaleka nebyly tak dramatické jako jsou teď. Předpokládal jsem ale, že tento návrh by asi byl neprůchodný, protože k tomu jsme ještě nedospěli, i když k tomu každý s každým velmi rychle spějeme. Co mě jasně přesvědčilo, abych podpořil tuto novelu, bylo to, když jsem se na internetu dočetl, že feministky jsou zásadně proti. Když jsou feministky zásadně proti, tak je to určitě dobře. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a nyní tedy už není přihlášen písemně nikdo a jako první se do rozpravy přihlásila paní senátorka Daniela Filipiová. Prosím, máte slovo.

Senátorka Daniela Filipiová:  Děkuji. Stalo se mi to nejhorší, co se mi mohlo stát, vystupovat po kolegovi Kuberovi. Nicméně musím se s tím nějak vypořádat. Já na rozdíl od pana kolegy, který vzhledem k tomu, že feministky jsou zásadně proti, tak on je pro, tak já tedy jsem proti tomu návrhu zákona s tím ovšem že chci říci, že samozřejmě nepopírám právo obou rodičů na výchovu dítěte, ale já jsem proti tomuto návrhu vzhledem k tomu, jak je napsán. Já jsem velmi ráda, že ústavně-právní výbor se k tomu postavil tak jak se postavil a já musím říci, že tak, jak je to teď napsáno, ta novela, kterou tady máme, tak na mě to působí tak, že my preferujeme zájmy rodičů oproti zájmům dítěte. A to si myslím, že je velice špatně. Dneska už ten soud má možnost rozhodnout, jestli je zavede, teď se omlouvám, jestli používám ty správné právnické výrazy, jestli zavede střídavou péči nebo ne. Podle mého názoru úplně ideální, tak jak je to teď v zákoně, rodiče se dohodnou, zhodnotí se tedy právo – zájem dítěte, jestli skutečně i to dítě s tím souhlasí a tady v tomto návrhu, já to tak nevidím a dokonce musím říci, že když pan navrhovatel tady nás seznamoval s návrhem této novely, tak řekl větu, že díky tomuto návrhu, který je před námi, tak se posílí role otců. Ale proboha, my tady musíme preferovat zájem dítěte. A já se obávám, a není to jenom můj názor, když jsem skutečně si probírala na internetu různé názory, tak dokonce i jsem našla vyjádření České policie, která se obává, že vlastně tak, jak je to teď napsáno a pokud by to bylo přijato, tak se může dokonce stát, že my, respektive ten soudce nařídí střídavou péči a svěří to dítě osobě, která ji třeba zneužívá. Bohužel těch případů je strašně moc, děti se to bojí přiznat. Já shodou okolností se teď této problematice věnuji jako zástupce Českého parlamentu při radě Evropy na téma právě zneužívání, sexuálního zneužívání dětí a zjišťuji, že ta situace je opravdu, opravdu zoufalá a že právě v 90 % dochází ke zneužívání rodinným příslušníkem a že je opravdu velký problém, aby to ty děti přiznaly a mnohdy se stane, že ty děti to přiznají až jako dospělí. Obávám se, že tady bychom v podstatě jakoby naservírovali to dítě tomu násilníkovi, a samozřejmě může to být i matka. Samozřejmě ve většině případů to je otec. Tuto novelu jsem konzultovala i s paní magistrovou Šimůnkovou, zmocněnkyní vládu pro lidská práva, která říkala, že si myslí, že v tak krátké době novelizovat zákon o rodině vzhledem k problematice střídavé péče ji nepřipadá vhodná.

Že by si představovala – a já se přiznám, že já také – abychom nejdříve provedli určitou analýzu, jakým způsobem střídavá péče má na děti vliv. Jestli na ně působí pozitivně, negativně, jakým způsobem se ty děti s tím vyrovnávají apod. Takže mi to přijde překotné. A přijde mi to překotné ještě o to více, že všichni víme, že ve sněmovně je připraven občanský zákoník, který má vlastně rušit zákon o rodině. Protože zákon o rodině se stane součástí občanského zákoníku. Když si vezmete návrh – samozřejmě je to zatím návrh, ve sněmovně to může rozkošatět nebo naopak být naprosto seškrtáno – tak je skutečně velmi dobrý a nesmírně tam zohledňuje práva dítěte, dává mu i možnost vyjádřit se, zda skutečně chce tuto střídavou péči.

Bohužel, tak jak je ten zákon napsán, nemohu s ním souhlasit. Já mohu souhlasit s pozměňovacími návrhy ÚPV, který návrh vrací do původní podoby, kdy zachovává možnost toho soudce, zavést institut střídavé péče, ale po důkladné analýze. Tolik k návrhu zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další je do rozpravy přihlášena paní senátorka Marta Bayerová. (Krátká prodleva.) Paní senátorka hledá podklady. (Paní senátorka s vysvětlením důvodu zpoždění přichází k řečništi.) O tom nepochybuji, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Marta Bayerová:  Já se opravdu omlouvám. Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, z mailů, které jsme v poslední době obdrželi, je zřejmé, že tento poslanecký návrh změny zákona je podporován především občanskými a jinými sdruženími otců. Chci proto hned úvodem svého vystoupení zdůraznit, že já tento návrh novely zákona odmítám vnímat jako soupeření otců a matek. Je mi lhostejné, pro kterého z rodičů bude výhodnější. Pro mě je důležité, že právním úprava péče o dítě a zejména střídavá výchova musí být výhodná pro děti samotné.

Musím se přiznat, že mi nebylo zcela jasné, co tento návrh změny zákona vlastně znamená. Jaké bude mít praktické důsledky. Dosud platí, že soud může rozhodnout o střídavé výchově, jestliže budou splněny podmínky, že jsou oba rodiče způsobilí dítě vychovávat, oba mají o výchovu zájem a že to bude v zájmu dítěte. Nyní by mělo podle návrhu platit, že za splnění stejných podmínek soud svěří dítě do střídavé výchovy rodičů. Tedy ne, že může svěřit, ale svěří. Co to bude v praxi znamenat?

Konzultovala jsem tento problém s několika právníky, soudkyněmi, soudci i podporovateli tohoto návrhu z řad otců. Jedni se domnívají, že se vlastně nic nezmění, protože stále platí tytéž podmínky pro svěření dítěte do střídavé výchovy. Druzí v něm spatřují symbolickou deklaraci snahy o zachování péče obou rodičů. Jiní se ovšem obávají, že tato změna bude zneužívána tím z rodičů, jehož návrhu soud v zájmu dítěte nevyhoví.

Soudní spory se budou protahovat a také prodražovat. Takže přijetím této novely zákona se vůbec buď nic nezmění, nebo se soudní spory zkomplikují a prodlouží. A to většinou v neprospěch dětí, které budou o to déle ovlivňovány atmosférou rodičovských sporů.

To je hlavní důvod, proč jsem proti tomuto návrhu změny zákona. Nic pozitivního ve prospěch dětí totiž nepřináší. Současně chci ale poznamenat, že problematika střídavé výchovy si podrobněji odbornou diskusi a možná i přesnější právní úpravu zaslouží. Například zda má existovat nějaká věková hranice dítěte pro vhodnost střídavé výchovy, zda a kdy by měl být vyžadován jeho souhlas. Zda má platit, že by dítě nemělo během střídavé výchovy měnit svoji školku či školu, nebo to naopak pro něj může od určitého věku být přínosem. Jaké období střídavého pobytu, v jakém věku a za jakých podmínek může být v zájmu dítěte.

Těchto otázek jen víc. Jsem přesvědčena, že vztahy mezi rozvedenými rodiči a dětmi se nedají shrnout do jednoho zákona. Rozhodně nepodceňuji úlohu kteréhokoli z rodičů pro výchovu dětí a ráda podpořím takové změny zákona, které dětem zajistí harmonický rozvoj.

Tento návrh změny zákona to však podle mého přesvědčení není. Protože ale nemám připomínky k další části zákona věnované otcovství, budu hlasovat pro pozměňovací návrh ÚPV. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Paní senátorka Gajdůšková nevyužije svého přednostního práva místopředsedkyně, takže jako další je přihlášen do rozpravy pan senátor Karel Šebek. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Karel Šebek:  Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, pane poslanče. Z toho, co zde zaznělo i z toho, co jsme obdrželi, jistě má vše racionální základ a já se spíše ztotožňuji se slovy kolegy Drymla a Kubery, a pokud mám přinést něco nového do této debaty, může to být pouze moje ryze osobní, rodinná zkušenost. Neprožil jsem si sice martyrium rozvodu, stalo se to však mé ženě a je třeba říci, že v 80. letech došlo po dohodě, kdy ona se rozváděla z pozice, kdy měli se svým bývalým manželem dvě nezletilé děti, dohodli se o něčem, co by se dalo nazvat střídavou péčí, a soud to celkem originálním způsobem, rozhodně v té době neobvyklým, akceptoval. A já mohu z třicetileté historie svého manželství konstatovat, že výsledek z pohledu časosběrného byl velmi pozitivní. Z obou dětí, které jsme vychovávali v režimu střídavé péče, vyrostli spořádaní, vzdělaní občané bez jakýchkoli frustrací, a koneckonců velmi dobře se sžily i s dalšími čtyřmi nevlastními sourozenci a stále žijeme v harmonických vztazích.

Myslím si, že každý život a každý člověk je jiný a pokud již dojde k těm smutným událostem, které se nazývají rozchodem nebo rozvodem, stálo by za to mít na paměti slova klasika: Kdo dal život dítěti, stává se jeho dlužníkem. A v tomto ohledu myslím, že je před námi především hodně práce v tom, abychom to zdůrazňovali zejména těm, kteří se vdávají a žení poprvé. Já tedy budu hlasovat pro to, aby, když něco selže, byla šance to napravit právě v zájmu dítěte. Myslím si, že je potřeba střídavou péči nějakým způsobem podpořit a usilovat o to, aby výsledky byly především ku prospěchu těch, kteří za to v podstatě nemohou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další je do rozpravy přihlášen pan senátor Jan Horník. Prosím, máte slovo.

Senátor Jan Horník:  Dobrý den, pane poslanče, vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Já vystupují obdobně jako můj předřečník na základě zkušeností životních, bohužel, ke kterým mě zavál život. Co by za to byl býval dal, kdyby tehdy soudy byly rozhodovaly na základě novely, která je tady dneska předkládána. Dovedu si představit, že i život mého dítěte by vypadal naprosto jinak, než tomu následně bylo. Ono je velmi těžké stavět dneska na zákoně, který je 48 let starý, který byl z doby snad ještě éry prezidenta Novotného, nebo kdo to tam tehdy byl. Je to věc, která doznala v rámci společnosti obrovskou dynamiku. Vezměte si, kam jsme za dvacet let postoupili. Jsme poměrně jedna z nejotevřenějších společností v Evropě, v Evropské unii, jak chcete. Vezměte si, že jsme zde schválili zákon o registrovaném partnerství, což je pro mnohé státy do dneška nepředstavitelná záležitost. Ale tady jsme ukázali otevřenost společnosti. Já si myslím, že ta otevřenost patří i do střídavé péče.

Ono je hrozné vědět, že bydlíte s bývalou manželkou od sebe sto metrů, že vám soud, který se táhne roky, protože vy nejdříve musíte absolvovat – nebo já jsem to musel absolvovat – různé manželské poradny, kde vám dokonce radí, pokud bývalá manželka si našla jiné partnery ještě ve vztahu manželském - tak vám tam ta poradkyně radí "udělejte to samé, najděte si milenku". To je to, že oni vlastně konají na základě takto starých zákonů, z úplně jiné doby, z doby, jak tady řekl kolega Homolka, nekomunistické, ale těžce socialistické. Ale tím nechci urazit sociální demokracii, abychom si rozuměli.

Takže dítě, které žije sto metrů od vás - a je mu zakazováno se s otcem stýkat – když to dítě stejně využije možnosti, protože je to jinak prakticky nemožné, protože si hraje pořád na tom náměstí, ať bude bydlet u jednoho nebo u druhého rodiče, tak je naznačeno partnerovi a řečeno naprosto natvrdo, že pokud se s ním budu stýkat jiný čas, než mi byl určen, tak dosáhne toho, že se s děckem nebudu moci stýkat vůbec.

Nemůžu také úplně souhlasit s tím, a priori, a doufám, že to tak paní kolegyně Filippiová nemyslela, že otcové jsou, a teď nevím, jak procentuálně, potenciálními devianty, protože já se za něj nepovažuji a mám dojem, že většina otců, kteří bohužel museli projít martyriem rozvodu, rovněž. Zajímavé na tom všem je, že dítě si vždycky najde nakonec stejně cestu. Moje dcera si tu cestu našla nespočetněkrát, když si sbalila baťůžek, přišla a řekla, že už u partnerky, bývalé manželky, nebude. Mně bylo vyhrožováno, že ji nemám přijímat. To jsou šílené situace, do kterých jsem se dostával, které jsem musel řešit. Bohužel vím, že jsem jako rodič naprosto zklamal, protože jsem nemohl vytvořit podmínky, které bych chtěl vytvořit, ale také jsem věděl, že už s bývalou manželkou nemůžu žít a že zbytek života nechci nijakým způsobem už jenom dožít.

Další martyrium, které nastalo, bylo sedm let tahanic o majetek. To je další věc, která do toho zapadá, kterou dítě odnáší také a najednou zjistíte, že ze základní školy je na škole střední, a ten život takto vedle vás probíhá a bohužel, dítě nemá šanci legitimně a legislativně být tak ošetřeno, aby střídavou péčí mu bylo dáno maximum mateřské lásky.

Dokonce se nedomnívám to, co říkají kritici, že je problém, pokud rodiče bydlí mimo původní bydliště, nebo mimo bydliště kde oba dva jsou. Já si dovedu představit, že od toho tady máme soudy, které umějí takovou situaci vyhodnotit. A pokud řekne rodič, kterýkoli z nich, my jsme ochotni dítě vozit na střídavou péči z Karlových Varů do Prahy, je to jedna a půl hodiny cesty, a pokud se k tomu zaváží, tak nevidím problém v tom, proč by tomu tak nemohlo být. Nicméně se ptám, proč soudy dneska nevyužívají více možnosti střídavé péče. A musím se zase vracet k těm minulým režimům, protože zákon o rodině je totálně zastaralý.

Docela by se hodilo – o tom tady mluvil kolega Kubera – aby byly svatby na zkoušku. To znamená, po třech letech by si zrovna partneři řekli "hele, ono nám to nevychází, jdeme od sebe", a ušetřili by si ono velké martyrium, které by kolem toho bylo. Já osobně mám další zkušenost, 13 let jsem žil tak zvaně na hromádce, a nakonec jsem do manželského vztahu vstoupil jenom proto, protože mám malého kluka, sedmiletého, a protože jsem chtěl aby vyrůstal v ucelené rodině a aby nosil moje jméno. Ale to byly spíše jenom pragmatické věci, jinak se nezměnilo vůbec nic.

Doufám, že už se nikdy nebudu rozvádět, ale člověk nikdy neví. Tak pokud by k tomu mělo dojít, nebo v mém okolí mnoho přátel řeší v současné době tyto problémy u soudu, byl bych rád, aby bylo k rodičům pohlíženo soudy na rovinu, aby soudy v zájmu dítěte udělaly maximum. Domnívám se, že tato novelizace zákona o rodině k tomu přispívá, a proto ji podpořím. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další vystoupí v rozpravě paní senátorka a místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane poslanče, kolegyně a kolegové, dovolím si v této chvíli v podstatě navázat na to, co zde řekl pan senátor Kubera, alespoň co se týká odpovědnosti rodičů. Chtěla bych podpořit také to, co říkala paní senátorka Filipiová, protože ony ty statistiky jsou skutečně tristní. Chtěla bych se ale podívat na celou záležitost především očima pedagoga, tak jak je má původní profese. Poté chci ještě zareagovat na vyjádření, které zde řekl předkladatel a kde mám trochu jiné informace, než to, co nám zde bylo předkládáno.

V prvé řadě k té odpovědnosti. Saint-Exupéry v Malém princi říkal: Jsi navždy zodpovědný za to, cos k sobě připoutal. To je dítě, které přivedeme na svět, ať chceme nebo nechceme, jsme navždy zodpovědní za toto dítě, ať už se osud vyvíjí jakkoli. Dítě má právo na oba rodiče. Ale to není jeho povinnost. Je to právo na domov. Je to právo dítěte na bezpečí. Toto právo na domov a na bezpečí mu rodiče, kteří se rozejdou, svým způsobem vezmou.

Přiznávám se, že nemám zkušenost s rozchodem. Jsem přes 35 let vdaná. Vnímám ale, že mohou být tak nepřekonatelné problémy, že ani ohled na malé děti nemůže ty dva spojit, nebo je vést alespoň k tomu, aby se vzájemně respektovali a dál spolu minimálně bydleli jenom proto, aby dětem skutečně ten domov nesebrali, nerozbourali.

Ale to nejhorší, co lze udělat dítěti ze strany rodičů je, používat je jako nástroj své pomsty.

Dítě není zmenšený člověk, dítě je individualita, osobnost, má právo na zdravý vývoj. A je v zájmu určitě dítěte, rodičů, ale i společnosti, aby takto zdravě vyrůstalo. Je tedy v zájmu a z pohledu vývojové psychologie – ten vývoj se odvíjí tak, že nejdříve je dán biologickou vazbou k matce, která ho přivede na svět, která ho porodila, k postupnému objevování světa a navazování dalších mezilidských vazeb a vztahů. Otec zde má samozřejmě velmi a velmi důležitou úlohu. I proto by rodiče měli vždycky zvažovat a povznést se nad problémy, které třeba spolu mají. Odložit svou ješitnost, sobectví a v zájmu dítěte se snažit domluvit.

Pokud tento proces socializace probíhá v souladu s tím, jak dítě postupně dozrává, s tím, že dítě pořád cítí bezpečí domova, s tím, že u malých dětí je především vztah k matce – protože je to biologicky prostě dáno – pak vyrůstá v psychicky zdravého a odolného člověka, který si věří, je také přiměřeně sebevědomý a může být tedy v životě úspěšný. Násilné zásahy, každý stres, trauma se na osobnosti dítěte samozřejmě podepisuje. Je to, jako když roste strom, na jeho letokruzích také poznáte, kdy bylo dobré období a kdy bylo období třeba sucha nebo jiné nepřízně. Na dítěti to třeba vidět není, ale na jeho osobnosti se to projevuje po celý život. A mohou to být kořeny problémů – neúspěchy ve škole, přes narušené vztahy s kamarády až po psychosomatické poruchy zdraví a problémy zařadit se do normálního života a být úspěšným v dospělosti.

Povinná střídavá péče bude nejenom zásah do nezávislého rozhodování soudů, ale také bude znamenat pro spoustu dětí trauma a stres, tedy hendikep do jejich dalšího života. Střídavá péče takto formulována mimochodem nemá obdoby v žádné zemi v Evropě. Vždycky jde v Evropě o péči společnou. Pokud se jedná o rozdělení času dítěte mezi rodiče, pak je tam vždycky podmínka dohody obou rodičů. A ta podmínka je tam proto, aby právě nebylo dítě jako mezi dvěma mlýnskými kameny. To je zásadní, na tom je skutečně potřeba trvat. Představte si, jaký zmatek a stres musí zažívat dítě, když třeba tatínek hlásá džihád a maminka s dítětem chrání každého broučka, protože pro buddhistu je posvátný každý život. Použila jsem extrémní případ, ale těch případů bychom našli určitě neskonale víc i v nám bližším kulturním prostředí. Tam, kde se rodiče domluví, problém není, a tam to také každý soud již podle současné právní úpravy může řešit a střídavou péči odsouhlasit přímo. Totéž u starších dětí. Pokud si to přeje dítě nebo je to prostě obecně v jeho zájmu, protože – obecně zase dětem chybějí mužské vzory – je tedy v zájmu toho dítěte, aby se s otcem střídalo, ale je potřeba zvažovat každý případ individuálně. A znovu zdůrazňuji, to i podle současné právní úpravy lze a je to na posouzení soudu.

Kolegyně a kolegové, myslím, že musíme přiznat, že rozchod a rozvod rodičů do jisté míry je selhání vždycky jich obou, protože dítěti nedokázali zajistit klidný domov. Společnost v tomto případě musí dítě chránit, protože ono samo se bránit neumí. Pokud schválíme tento návrh tak, jak nám je v této chvíli předložen, selžeme i jako společnost vůči dětem také.

A teď ještě jak jsem avizovala repliku na to, o čem tady hovořil pan poslanec jako předkladatel. Zaprvé použil příklad Francie, respektive ještě předtím hovořil o tom, že Česká republika má daleko menší procento střídavé péče než je tomu jinde. On sám ten termín ale v českém a slovenském pojetí je spíše nedorozuměním. Snahou, která si zajistí jistou podporu, je něco jiného – aby dítě mělo přiměřený kontakt s oběma rodiči, citovou stabilitu a bezpečí a v optimálním případě zůstalo po rozchodu rodičů ve společné výchově. Konstrukce většiny zemí, které problém řeší, nepracují proto s pojmem střídavé péče, nýbrž s pojmem společné péče – joint custody – nebo sdílené péče – share custody. To je samozřejmě něco jiného. Přesným synonymem pro střídavou péči není ani fyzicky sdílená péče – share´s physical custody, nýbrž cílem může být rovnovážná péče, ale také nemusí. Raritní význam pojmu střídavé péče – alternating care – podtrhuje to, že v popisu právní skutečnosti v rámci EU nikde kromě České republiky vůbec není použit. Nemůžeme tedy srovnávat statistiky.

Byl zde použit příklad Francie. Ve Francii podle fundovaných informací, které mám zpracovány od europoslance Jiřího Havla, je společná péče z právního hlediska pokračující i po rozvodu, stejně jako je rodičovská odpovědnost podle právního řádu České republiky. Nejde tedy ve Francii o střídavou péči, ta může plynout jenom z dohody obou rodičů. Drtivá většina dětí v praxi žije s matkami a v případě sporu soudy preferují matky.

Možná by stálo za to ještě si říci, jak to vypadá například ve Švédsku, které je považováno za ráj otců a bývá u nás často takto prezentováno. Ve skutečnosti je ale většina švédských otců v horší pozici než otcové čeští. Důvod je ten, že většina švédských dětí, tj. 55 %, se rodí mimo manželství. V takovém případě má veškerá práva matka a otec může práv nabýt jen tehdy, pokud tomu matka před úřady přivolí. Důvod omylu o vysoké otcovské účasti Švédů je dán tím, že rozvod neřeší otázku svěření dětí do výchovy. Děti po něm zůstávají ve společné péči rodičů s tím, že jeho forma závisí na dohodě. To zdaleka neznamená střídavou péči, a naopak se uvádí, že i přes právní vztah společné péče zůstává pro řadu rodičů styk s dítětem prakticky nevymahatelný; a municipality, církve, policie i soudy v tomto ohledu selhávají. Každý z partnerů má právo se obrátit na soud, aby společnou péči zrušil. V takovém případě ale švédské soudy rozhodují totožně jako české a 90 % dětí přiřknou do výchovy matkám.

Kulturně nejblíže je nám asi Rakousko. Podívejme se tady na rakouskou úpravu - svobodné matky mají automaticky veškerá práva a otcové mají k dětem přístup, jen pokud matky svolí. Nedojde-li k dohodě u rozvodu, v rozhodnutí soudy obvykle svěřují děti matkám. Menší část dětí je ve společné péči, která obvykle nemá formu péče střídavé. Děti starší 14 let mají právo navrhovat úpravu péče, jejich názor musí být slyšen a mají také právo odmítnout styk s rodičem. Já k tomu musím ještě dodat, že rakouská úprava v rodinném právu, kde otec, pokud se prokáže, že je agresorem, tak v podstatě rodičovská práva přichází.

A to si myslím, že je také na zvážení, a že z pohledu zájmu dítěte je správně. Navíc tedy není pravda, tak jak jsem říkala, že by střídavá péče byla v Česku minimální proti zahraničí. Opak je pravdou.

Na závěr možná ještě poznámku, kterou mi napsal také pan europoslanec Havel. V kynologických příručkách se dočteme doporučení, že po rozvodu není možné pejskům střídat pány, protože by to psa dezorientovalo a frustrovalo. Dopřejme tedy našim dětem stejného respektu jako to dopřáváme svým psům. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Paní senátorka Alena Palečková nechce využít svoje přednostní právo. Paní senátorka Soňa Paukrtová chce využít. Takže, prosím, má slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Já se omlouvám, ale budu muset odejít na nějaké jednání, tak jenom proto využívám.

Myslím, že pokud sledujeme celou záležitost z pohledu dítěte, tak určitě zájmem dítěte je, aby k rozvodům nedocházelo. Takovou věc říci v absurdní situaci, jestli je to pravda, že se 67 % manželství rozvádí – já jsem myslela, že je to 50. Pokud je to 67, tak je to opravdu velmi dramatické. Myslím, že celá řada rozvodů je celkem zbytečných. Pouze asi 15 %, jestli to vím správně, tak tam dochází k nějakým psychopatologickým jevům. Takže hovořit o tom, že lépe se nerozvádět, a tím zajistit zájem dítěte, je v této situaci naprosto absurdní.

Já jsem na projednávání ÚPV u tohoto návrhu zákona pochopila, že návrh zákona je předkládán proto, aby české soudy změnily svou praxi, aby víc než doposud dávaly do péče děti otcům.

Moc tomuhle tomu nefandím. Já si prostě nemyslím, že by bylo dobře měnit rozhodování soudu tím, že budeme přijímat zákony, které jakoby střídavou péči preferují před ostatními druhy péče. Ale já v této věci nejsem specialistka, takže nebudu dál o tom hovořit.

Já nepodpořím návrh zákona, jak přišel z Poslanecké sněmovny. Podpořím pozměňovací návrh ÚPV. Udělám to mj. i proto, že jsem si přečetla, jak zní novela občanského zákoníku v této věci. Ona přebírá zákon o rodině. Mně ta ustanovení připadají velmi liberální a velmi chránící zájem dítěte. Odcituji, a nebudu vás dlouho zdržovat – soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů nebo do střídavé péče, nebo do společné péče. Soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby, než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Při rozhodování o svěření do péče soud rozhodne tak, aby rozhodnutí odpovídalo zájmu dítěte. Přihlédne přitom k osobnosti dítěte, vlohám, schopnostem, ve vztahu k vývojovým možnostem, životním poměrům rodičům, jakož na citovou orientaci zázemí dítěte, na výchovné schopnosti každého z rodičů na stávající očekávanou stálost výchovného prostředí a přihlédne i k tomu, jakým způsobem o něj rodiče až do té doby pečovaly. Úprava mně připadá velmi liberální.

Pevně doufám, že 1. ledna 2013 takový návrh začne platit. Z tohoto důvodu se přikláním – spíše vyčkat na tuto velmi liberální úpravu, než přijímat, z mého pohledu, poněkud spornou novelu, jejímž cílem je přimět soudy, aby rozhodovaly jinak. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další se do rozpravy přihlásila paní senátorka Miluše Horská. Jenom bych chtěl upozornit, že naší snahou bude tento bod ještě doprojednat před polední přestávkou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Miluše Horská:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane poslanče, milé kolegyně, milí kolegové, budu velmi stručná, protože už téměř všechno bylo řečeno. Našli jsme asi obecný konsensus na tom, že pokud se rodiče, kteří od sebe odcházejí, a mají v péči děti, nedohodnou na tom, jak to s nimi budou dělat dál, tak jakýkoliv zákon jim to nenařídí a bude to vždycky jenom na nich. A v tom je jakási nespravedlnost. Tak to prostě je.

Přiznám se, že fandím střídavé péči. Právě při tom velkém množství rozvodů, které je, a při velkém množství dětí, které nepotkají ve své výchově téměř mužský vzor, ať už je to v rodině, kde chybí právě třeba i prarodič; právě tím, že rodina se rozbije, tak půlka rodiny někdy nemusí fungovat. Ale ono to dítě je nepotká ani ve škole. Bavme se o tom, jestli je to diskriminační nebo ne, že naše děti téměř nepotkají muže ve škole. Proč tam ti chlapi, sakra, nejsou (pardon za ten výraz). Myslím si, že citace, kterou tady teď paní Soňa Paukrtová přečetla ohledně novely, která nás čeká, mně nahrává k tomu, abych se zeptala pro tuto chvíli, co my uděláme pro rodinu, která se ocitne v tomto průšvihu, která pomůže té rozhádané rodině, kde děti jsou a milují oba rodiče. Většině dětí je úplně jedno, kdo má pravdu, jestli tatínek nebo maminka. A mají-li se rozhodovat, tak je to pro ně strašně těžké. Ale co my uděláme, promiňte mi to, ta expresivní slova, když našňupnutá maminka jde za tím otcem, a ten možná v tuto chvíli nesloží zbraně a vydá emoce taky – kdo té rodině vlastně pomůže. Co uděláme s takovouto rodinou? Na rozdíl od evropských zemí, které tady citovala paní místopředsedkyně.

My to české normální dítě, které ještě z rodičů neblázní, zavřeme do psychiatrické léčebny, přátelé... Tam, kde je pro něj tzv. neutrální území. Takže byť fandím mužům, aby získali do své péče své děti, a myslím, že mužský vzor pro syna je důležitější; a opírám se i o slova psycholožky, paradoxně teď budu možná střílet do svých dámských řad, že dokonce otec, který má ve své péči dcerky, a vychovává je po chlapsku bez ženské ruky, tam nemusí nadělat tolik škody, co může nadělat matka, která velice úpěnlivě vychovává své syny v tom svém ženském pohledu a vychovává z nich třeba lidi, kteří nejsou schopni vyhovět jejím nárokům.

Já jenom doplňuji svá slova, že je potřeba příklad oboustranný a je to v podstatě stanovisko téměř celého našeho klubu KDU, jak tady proběhla citace novelizace tohoto zákona, že pro tuto chvíli, pro tuto nepřipravenost právě na podmínky pro rodinu, která se dostane do problémů a nemá jí podle stávajícího zákona téměř kdo a jak pomoci, tak se přikláníme k podpoře až té novelizace. Tady totiž musí dojít k vypracování metodiky pro činnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí, jejich úlohu v soudním řízení, především v otázce zabezpečení zájmu dítěte. K tomu se přikládání jak MPSV, tak ale i neziskové organizace, které mluví o tom právu dítěte.

Takže, vážený pane poslanče, velmi děkuji za tento zákon, který vlastně tlačí na to, aby soudy rozhodovaly ve prospěch dětí, a asi se ptejme, proč to tak je. Nejenom špatným zákonem dosavadním, ale zřejmě i tím, že mnoho soudkyň budou ženy. To vědomí po celá dlouhá staletí, že dítě patří právě jenom té matce, to je asi velmi silné. Ale máme pak mnoho dalších klišé, které nám to hrají na druhou stranu.

Jestli chceme pro naše rodiny, pro naše děti něco udělat, připravme zákon do hloubky. Bavíme se tady jenom o tom, co bude, ale podmínky jsou dneska tristní – a zavírání dětí do těch "neutrálních prostředí", myslím, že si žádné naše dítě nezaslouží. Takže proto váš návrh nepodpoříme. Říkám to i směrem k otcům, kterým rozumím a fandím. Budu možná jedna z mála žen, která mluví takto otevřeně v jejich prospěch, protože si asi nevysloužím podporu místních dam. Ale prostě tak to vnímám. Podmínky se mění, děti žijí víc než z půlky v rozvedených rodinách a oba rodiče musí fungovat. Potažmo si myslím, že to vede i k větší zodpovědnosti potom mužů. Dámy, k té tvorbě dalších potomků.

Víte, ono když se musí zabezpečit příhodný stav pro jeho dítě, a já jenom na závěr, a bývá to tak i v zahraničí řešeno, a vyřešila to tak jedna naše rodina, která se rozešla, když měla osm dětí. Tak byt zůstal dětem a otec a matka přicházejí střídavě, jako by jezdili ze služební cesty. Každý si bydlí po svém. Je to samozřejmě ekonomicky třeba i náročnější, protože těch bytů je pak potřeba zařídit víc. Ale tak by to mělo být i při střídavé péči. Dítě by přece mělo mít své zázemí jak u matky a nemůže si pak vzít kufírek se vším, i s postelí, a jet za tím tatínkem. Ono je tam tedy potřeba vidět i finanční efekt nebo náročnost pro rodiče, která je vlastně také součástí rozvodu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Jako další je do rozpravy přihlášena paní senátorka Hana Doupovcová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Hana Doupovcová:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, pane poslanče. Při projednávání tohoto zákona se tady rozdělujeme na dva tábory a na ty, kteří hájí zájmy otců, na muže a na ty, kteří hájí zájmy matek, na ženy. Ale tak to určitě není. My jsme tady od toho, abychom nastavili taková pravidla a normy, abychom hájili především zájmy a práva dítěte.

Považuji střídavou péči za vhodnou a velmi dobrou, a současná úprava, jak již bylo řečeno, ji umožňuje. Ale tento způsob střídavé péče vyžaduje od obou partnerů komunikaci. A pokud ti lidé spolu nechtějí, neumějí nebo nedokážou spolu komunikovat, tak to ani tento zákon nevyřeší.

Ale já bych panu poslanci poděkovala za otevření tohoto tématu. Tento zákon to neřeší, je potřeba na způsobu, jak nejlépe pečovat o děti po rozvodu, anebo vůbec tak, aby k rozvodu nedošlo, pracovat dál. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A jako další se do rozpravy přihlásila paní senátorka a místopředsedkyně Senátu Alena Palečková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Pane předsedající, pane poslanče, kolegyně a kolegové, nechtěla jsem moc vystupovat, abych nerozšiřovala tu řadu žen, které naštvou muže, kteří potom budou hlasovat více pro navrhovanou novelu, než by třeba původně měli v úmyslu.

Nemám připravené žádné souvislé pojednání, já tady jenom zareaguji na pár věcí, které byly řečeny přede mnou, a možná i něco z toho vynechám, abych to hodně zkrátila.

Byla tady používána statistika. I sám pan poslanec upozornil na to, že čísla tam uváděná jsou zkreslená prostě tím, že v určitém počtu muži prostě nemají zájem nejen o střídavou péči, ale téměř o žádnou péči. Je to prostě tak. Čili ohánět se tím číslem 93 %, je myslím docela irelevantní v tomto případě.

Pak tady byl v mnoha projevech citován zájem dítěte, ale nikdo příliš nespecifikoval, co to tedy zájem dítěte je. Bylo řečeno –a v tom dávám za pravdu paní místopředsedkyni Gajdůškové –že pro malé děti je střídavá péče podle mého názoru naprosto nevhodná. Shodují se na tom dětští psychologové, odborníci. Věková hranice, po kterou toto platí, téměř bezvýhradně, je v některých případech posunována až třeba do věku deseti, dvanácti let.

Tady bych chtěla apelovat opět na pány. Z mých zkušeností bych řekla, že malí chlapečci jsou ještě daleko víc vázáni na maminky než malé holčičky, aby si tedy vzpomněli na své dětství a na svůj vztah k mamince.

Zájem dítěte dále. Děti chtějí vidět rodinu pohromadě, chtějí vidět součinnost mezi otcem a matkou. Není pro ně úplně optimální, když tráví určitý čas s jedním rodičem a jiný čas s druhým rodičem, prostě proto, že právě třeba ta mužská role a mužský vzor se v některých situacích nejlépe projeví právě v součinnosti v rodině.

Já občas oddávám a používám tam takové citáty, protože se jaksi necítím kvalifikována k tomu, abych udílela nějaké rady a zkušenosti, jenom ze sebe. A tam říkám jeden citát, který říká, že otec udělá pro své děti nejvíce, když učiní šťastnou jejich matku. Vím, že to také záleží na matkách, ale je tam dána pozice otce, muže, ochránce té slabší ženy, která zvláště když vychovává menší děti, tak samozřejmě je oslabena třeba v jiných funkcích a rolích.

Mám tam také citát, že jeden otec je lepší než sto učitelů. A také si myslím, že to tak je, protože otec pokud dobře funguje, tak děti samozřejmě naučí spoustu potřebných věcí do života, ne jenom číst, psát atd., což má na starosti škola.

Čili to je ta věc o mužském vzoru a o roli otce.

Byly tady dva příklady pana senátora Šebka a pana senátora Horníka. Chtěla bych říci, že oni sice mluvili pro tuto novelu, ale ve skutečnosti jejich příklady hovoří proti té novele, protože v případě pana senátora Šebka došlo k dohodě, a nepotřebovali k tomu zákon, který v tehdejší době, jak jsem pochopila za socialismu, vůbec žádnou střídavou péči neumožňoval, a myslím si, že dnešní soudy už přece jenom jsou dále, a že by takovéto dohodě rozhodně nebránily. A případ pana senátora Horníka – tam by přece nebyla splněna základní podmínka o tom, že se rodiče musí dohodnout, protože v takovýchto případech by k dohodě nedošlo. Čili stejně bu mu tento zákon a tato novela nepomohla.

A co se týče role soudců a justice v této záležitosti, já se jenom domnívám, že pokud jde o rodinné právo –a bylo to tady tak i řečeno na semináři při představování návrhu občanského zákoníku – že v zemích, které mají dobrou justici, prostě rodinné právo a tuto oblast soudí ti nejzkušenější soudci a svým způsobem specializovaní na tuto oblast. A myslím si, že toto u nás není úplně vždycky splněno. Ono to opravdu asi vyžaduje nějaké životní zkušenosti a nějakou specializaci v této oblasti.

Tolik k části týkající se střídavé péče.

Co se týče části týkající se prodloužení lhůty na popření otcovství, tak tam já s ní souhlasím, protože mám vlastní zkušenost z práce v laboratoři, kde se dělaly ty spory, a už tehdy mi připadala lhůta na popření otcovství jako velmi krátká. Budu souhlasit s návrhem ústavně-právního výboru. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. A jako další je do rozpravy přihlášen pan senátor Jaroslav Doubrava. Byl sice před vámi přihlášen pan senátor Vladimír Dryml, ale ten se odhlásil, takže máte slovo vy.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, škoda, že tu není Jarda Kubera. Já bych mu řekl, že jsem ho trumfnul, protože mé manželce bylo šest let, když mi sdělila, že si mě vezme za manžela, a já jsem podcenil její cílevědomý tah na branku. Ale nejsme tady proto, abychom se trumfovali v těchto věcech.

Když se zahajovalo projednávání nebo když jsem dostal první znění návrhu zákona, sešel jsem se s celou řadou lidí a konzultoval jsem s nimi tento problém. A jak mezi muži, tak mezi ženami byly samozřejmě dvě skupiny. A z diskuzí mi vyšel jeden problém, který tady zazněl a který není ani meritem toho návrhu zákona, a já bych přesto na něj upozornil. A to je v podstatě i záležitost, která se týká právě péče o dítě, a je to otázka výživného. Z celé řady diskuzí jsem se dozvídal nářky na to, že otec neplatí výživné nebo platí velmi malé částky, protože on je zrovna nemá, ale maminky říkají, a z čeho já mám dítě živit, protože sama jsem na úřadu práce taky.

A jestliže jsem tady slyšel to, že se chystá novela, rozsáhlejší novela zákona, pak bych byl velmi rád, kdyby tento problém byl řešen v rámci této novely a nezapomnělo se na něj.

Druhou věcí, kterou bych chtěl říci, je neskutečná kampaň, která nás zahrnovala desítkami mailů. Ovšem ten, který mě dneska nejvíc nadzvedl, byl mail, kdy do celé této kampaně bylo vlastně zataženo dítě, asi jste ho četli také. Do té doby jsem váhal, jestli zvednout ruku pro anebo zvednout ruku proti. Po obdržení tohoto mailu jsem se rozhodl, že ruku nezvednu pro tento návrh zákona.

Nicméně jsou zde na stole položeny pozměňovací návrhy výboru, a myslím, že to bude důvod, proč přece jenom aspoň pro tento pozměňovací návrh dokážu ruku zvednout.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy opět přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane poslanče, kolegyně a kolegové, nechtěl jsem podruhé vystupovat, ale vyprovokovaly mě k tomu některé připomínky z řad většinou předřečnic.

Tady jasně vidíme, jak i Senát je rozdělen na dva tábory, stejně tak jako v Poslanecké sněmovně. Na jedné straně je většina žen, na druhé straně je většina mužů.

Chtěl bych za prvé říci, že my tady nejsme pro soudce, prostřednictvím pana předsedajícího kolegyni Paukrtové! My tady nejsme pro soudce, ale jsme tady pro děti i pro jejich rodiče, takže mě úplně nezajímá to, jestli soudcům se to líbí nebo nelíbí. To možná mohou být nějaké vazby mezi ústavně-právním výborem a některými soudci, ale rozhodně my jsme tady pro svoje voliče a jsme tady pro děti a pro jejich rodiče.

Za druhé, pane předsedající, vaším prostřednictvím ke kolegyni Gajdůškové, žena se matkou bez muže nestane. To je biologie. To je k tomu, že žena má ta větší práva.

Za třetí, pane předsedající, vaším prostřednictvím kolegovi Horníkovi. ČSSD není socialistická, je sociálně demokratická, i když to někdy vypadá tak, že je i socialistická. Omlouvám se, ale aby bylo jasno.

Při nařizování střídavé péče by nebyl problém rozhodnout na jedno stání. Uvědomte si, že někdy se celé tyto případy táhnou i roky a v rámci vlády rozpočtové odpovědnosti by se mohly ušetřit veliké peníze.

Tady se řeklo to, že pouze ve třech procentech se odsouhlasily dohody rodičů. Skutečnost je taková, že za rok 2010 se odsouhlasilo 0,3 %.

Vážený pane předsedající, vaším prostřednictvím k naší kolegyni, paní senátorce Filipiové. Provedení analýzy, ustavení komise – to se vždycky dělá tak, když se nechce nic vyřešit. Nevím, jak si kdo představuje dotazníkovou akci u dětí, jestli se jim bude líbit nebo nebude líbit střídavá péče.

A ještě jedno, a to už není tak úsměvné, to nařčení o deviantech. Promiňte, ale to asi takhle ne. Tady přece nikdo nemůže říkat, že většina mužů jsou devianti nebo že nějakým způsobem chtějí poškozovat děti. Já si právě naopak myslím, že otcové jsou řádní otcové a že se snaží, aby k něčemu takovému vůbec nedošlo.

Mimochodem, aby otec dostal dnes střídavou péči a mohl vychovávat dítě, tak je zkoumán odborem sociálním, soudem, různými znalci, psychology. Ale kupodivu milenců těchto matek, které odešly, se to netýká. Zrovna tak ale musím na druhou stranu říci, že se to netýká ani přítelkyň otců.

Ale tady je chyba a díra v zákoně. Ano, tady to nikdo nezkoumá, nikoho to nezajímá.

Feministky tady rozpoutaly dívčí válku. A je otázkou, kdo z vás, vážené dámy, je ta Šárka a kdo je ta Vlasta.

Vládní návrh s pozměňovacím návrhem ústavně-právního výboru znamená jeho faktické odmítnutí. Navrhuji tedy ještě jednou schválit zákon bez pozměňovacího návrhu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A zatím jako poslední se do rozpravy hlásí pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já chci podpořit tento zákon také, a z jednoduchého důvodu. Myslím si, že dítě má stejné právo na oba rodiče. A my v žádném případě tímto zákonem neměníme toto právo, naopak posilujeme jej a neovlivňujeme rozhodnutí soudu. Soudce bude ten, který bude rozhodovat.

Tento zákon vychází z praxe, protože soud většinou v rámci řekl bych dlouhodobého společenského klišé a možná i na základě toho, že nikdo z mužů nikdy ani v odborné, ani v neodborné veřejnosti nenamítal to, aby ženám bylo dítě přikládáno po porodu na tělo, aby ženy měly větší kontakt s dítětem, což je evidentně prokázáno. Já jsem nikdy neslyšel, že by někdo z mužů tomuto bránil, aby ženy tzv. získaly výhodu. Naopak, vážíme si toho a myslíme si, že i muži podporují to, aby ženy měly velký vztah ke svému dítěti.

A jediné, co tento zákon pomáhá, je to, že soudce musí lépe odůvodnit, proč to dítě dává jednomu anebo druhému, to nemusí být vždycky jenom matka. Jedině to je to, co tento zákon přináší.

A na základě tohoto odůvodnění je potom daleko lepší té druhé straně, ať je to muž nebo žena, zcela neutrálně, na to reagovat ve formě odvolání. To je důvod, proč chci tento zákon podpořit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Nebyl jste poslední, ale hlásí se ještě pan senátor Miroslav Krejča.

Senátor Miroslav Krejča:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové. Pokusím se být maximálně stručný, protože jednak doba pokročila a máme bodů před sebou ještě požehnaně.

Bez mučení se přiznávám, že jsem jeden z těch, jako už tady zmiňovali někteří kolegové, který si prošel tímhle tím slzavým údolím velice neúspěšně, velice zoufale jsem bojoval roky o děti. Nepodařilo se, ale pokusím se oprostit se od jakýchkoliv emocí a soustředit se spíše jenom na určitá fakta a eventuálně citovat některé autority.

Pan předkladatel tady zmínil některé nálezy Ústavního soudu, mám je tady u sebe, ale nerad bych zdržoval jejich citací.

Ujišťuji vás, že všechny se ve svém závěru klonily k podpoře střídavé péče.

Jen drobnost. Neodpustím si citát předsedy Ústavního soudu, bývalého senátora Pavla Rychetského: Stále přetrvává v soudní judikatuře taková pověra, že tím vhodnějším a lepším pro výchovu dětí, zejména útlého věku, je matka. Zákon a mezinárodní úmluvy však říkají: Oba rodiče mají stejná rodičovská práva, jsou si rovni, není možné jednoho z nich dokonce kvůli pohlaví preferovat.

Ve zmíněných nálezech Ústavního soudu je několikrát citovaná listina základních práv a svobod. Dovolím si uvést dva články.

Článek 3, odstavec 1 – základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rady, atd.

Článek 32, bod 4: Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů. Děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.

Domnívám se, že předložená novela je plně v souladu s tím, co říká základní listina práv a svobod. Diskuse nejen tady, ale i ve veřejnosti mi připadá jako bouře ve sklenici vody, případně – když bych se vrátil k Shakespearovi jako "Mnoho povyku pro nic". O co jde? Ocituji stávající platnou úpravu zákona o rodině. Paragraf 6, odstavec 2. Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, případně i střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak zajištěny jeho potřeby.

Novela rozepisuje toto ustanovení do dvou bodů, které každý známe. První se týká střídavé výchovy a druhý se týká společné výchovy. V obou případech je zdůrazněno, že musí být respektován a naplněn zájem dítěte. Nakonec závěrečné ustanovení § 26 velice nahrává soudům k tomu, aby hlavně u dětí nižšího věku svěřovaly děti výlučně do péče ženám. Citují: Soud vždy vezme v úvahu, kdo dosud kromě řádné péče o dítě dbal o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní. Klasická rodina nejen česká, ale i mimo česká je založena na tom, že muž zajišťuje rodinu materiálně, žena je s dítětem doma v útlém věku. Už v útlém věku je mužská část populace tímto ustanovením zákona diskriminována. Pro mě je tato novela je významná ze dvou důvodů, přinutí soudy, aby v prvním kroku posoudily, zda formou střídavé výchovy budou mít oba rozvádějící se rodiče stejná práva a přístup k dětem. Když shledá, že tam jsou důvody, které by nebyly v zájmu dítěte, odmítne to a rozhodne tak jako dosud. Návrh podporuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další se do rozpravy přihlásila paní senátorka Jana Juřenčáková. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jana Juřenčáková:  Kolegyně a kolegové, všichni víme, že toto téma je velmi výbušné, o čemž svědčí řada mailů, které jsme dostali. Jejich množství by bylo srovnatelné s dobou, kdy jsme měli schvalovat Lisabonskou smlouvu.

Slyšela jsem, jak tady pan senátor Kubera říkal, že včera slyšel, že proti tomuto návrhu zákona jsou feministky, tak proto bude hlasovat pro schválení. Myslím si, že to není o tom, zda je to dívčí válka, ale podněty přišly nejen od mužů, že chtějí střídavou péči a změnu zákona, ale byly tam i ženy. Není to podle pohlaví, je to podle toho, kdo se dostal do jaké situace. Osobně jsem to nezažila ani nikdo z rodiny se nerozvedl a tyto problémy neřešil. Každý to řeší buď podle vlastní zkušenosti, nebo podle zkušenosti, kterou má ve svém okolí.

Můj předřečník citoval, že oba rodiče mají stejná rodičovská práva. Není to o právech rodičů. Pokud rodiče chtějí zodpovědně vychovávat své děti, měli by hledět hlavně svých dětí, zda je dítě spokojené a chce k tomu druhému rodiči jít nebo ne. Těžko se o tom mluví, když to člověk nezažije a nespálil se. Popálené dítě se vždycky bojí a příště se nepopálí. Myslím si, že děti by neměly absolvoval psychiatrická vyšetření a různé znalecké posudky, protože se jejich rodiče hádají.

Pokud tento návrh zákona projde do druhého čtení, připojím se k pozměňovacímu návrhu, protože souhlasím s těmi, kteří říkají, že to bude řešit občanský zákoník a právo dítěte je především na prvním místě. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Zeptám se pana poslance jako navrhovatele, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Máte slovo.

Poslanec Pavel Staněk:  Děkuji za slovo. Jak jsem očekával, mnou předkládaná novela vyvolala i u vás určité pohnutky tímto tématem se zabývat. Zaznamenal jsem spoustu názorů pro i proti, rozhodně se nedomnívám, že cílem bylo rozdělit národ na ty, co jsou pro a proti, na ženy a muže, na dívčí války apod. Zaznamenal jsem hodně připomínek, k některým se dovolím vyjádřit. Ne všechny jsem pochopil, střídavý sex vynechám, k tomu je těžko se vyjadřovat. Několik poznámek bych ale měl.

Myslím si, že tato novela nemá za cíl nic dramatičtějšího, než co zde shrnul pan senátor Krejča, myslím si, že je to příliš povyku pro nic. Novela je velmi skromná jak do textu, tak do úpravy. Má napravit v tuto chvíli podle mého názoru nezdravý stav, který byl vytvořen buď historicky nebo nějakými klišé, že v převážné většině je dítě automaticky svěřováno do výlučné péče matky i v případech, kdy otec projevuje zájem, je způsobilý, není to násilník, není to deviant, ale není mu tato péče umožněna.

Nejsem zástupcem ani jedné ani druhé skupiny, která vám zasílá maily, nejsem zástupcem zhrzených otců. Sám jsem otec, dosud jsem šťastně ženat, doufám, že mi to vydrží jako některým z vás 30 až 50 let, vychovávám jedno dítě, nerad bych o něj přišel, ale také si neumím představit střídavou péči, že bych já jako poslanec se o něj staral. Jsem většinu času mimo domov, bydlím v Hradci Králové. V tuto chvíli bych si dítě do střídavé péče nevzal, protože vím, že by ho pravděpodobně vychovávali mí rodiče. Novela je ale směřována k těm, kteří mají čas se dítěti věnovat, jak by si zasloužilo a mělo by to tak být jak od matky, tak od otce.

Pokud tam bylo zmiňováno to, že ve sněmovně v tuto chvíli bude projednáván občanský zákoník, který řeší tento institut, který je zakotven od roku 1988 v našem právním řádu, říkám, že je tam zakotven a materie je opět zpracována, nicméně se domnívám, že je popisně stav ve stávajícím znění zachován. I vy jste měli možnost se podívat do zákona, případně vyslyšet toho, kdo tady citoval tento nový návrh. Je tam stále slovíčko "může svěřit", není to "svěří". Neznamená to ale, že by "svěří" presumovalo u soudu, že dítě bude automaticky svěřeno do střídavé péče. Nebude, jestliže to nebude v zájmu dítěte. Nejsme tady pro to, abychom uspokojili buď otce, nebo matky, ale abychom uspokojili zájem dítěte, jeho řádnou péči. Musíme se shodnout na tom, že pokud jsou oba rodiče normální, je pro ně nejlepší, pokud je vychováváno oběma rodiči, kteří k němu mají citlivý vztah a jsou schopni se o něj postarat.

Zaznamenal jsem ještě krátký exkurz do Evropy. Tady se neshodneme, ocituji švédskou úpravu, která je velmi striktní a kde se říká: V rozvodovém řízení soud musí přidělit opatrovnictví dítěte jednomu z rodičů, pokud je střídavá péče zjevně neslučitelná s potřebami dítěte. Je tam opačně postaven princip výchovy, kdy střídavá péče se stává automatickou péčí. Naši evropští přátelé ve Skandinávii jsou o kousek dál v tom smyslu, že se shodli na tom, že oba rodiče, pokud jsou způsobilí a mají zájem a jejich výchova není zjevně v rozporu s péčí a se zájmy dítěte, tak svěřit dítě oběma rodičům.

Pak byly další argumenty, které jsem zaznamenal i za půlroční martyrium. Jsou to argumenty, které lze snadno vyvrátit, ať je to vzdálenost, jeden domov a další materie. Bohužel, jako v celém národě se neslučují názory ani dětských psychologů, každý psycholog má na to jiný názor. Proti závěrům dětských psychologů, kteří jsou pro, mohu předložit i závěry proti. I tam je to založeno jen na individuálním posouzení. Na individuálním posouzení je ale založen i tento princip návrhu zákona. Jestliže soud dojde k závěru, že není střídavá péče slučitelná s péčí dítěte, s jeho zájmy, takový soud nemůže svěřit dítě do společné, případně společné péče, ale bude s tím muset vypořádat, a lépe odůvodnit. Bude nucen k tomu, aby tento návrh účastníků řízení vzal zcela vážně.

Mám tu ještě další připomínky, pokud jde o citaci Ústavního soudu, který v jenom z nálezů z loňského roku jasně naboural mýty o výlučné výchovné shodě rodičů. I v manželství se oba rodiče nemusí shodnout na výchově dítěte. Nerozcházejí se kvůli tomu, nezavírají dítě do pokoje, ale starají se o něj dál. Oba rodiče, přestože mají na výchovu odlišné názory, se o dítě starají dále a dítě je jimi plně dále vychováváno.

Mám tady několik dalších argumentů. Vím, že nás tlačí čas a slíbil jsem zpravodaji, že můj závěrečný monolog nebude dlouhý. Pokusím se ho ukončit. Domnívám se, že argumenty pro jsou silnější z toho pohledu, že na prvním místě jde o zájem dítěte, nejde o hru rodičů, o hru žen a mužů, nejde o soupeření, jde jen o zájem dítěte, aby bylo vychováváno i nadále poté, co se dostane do situace, kdy se jeho rodiče rozvedou a nebudou schopni spolu dále žít. Domnívám se, že střídavá nebo společná péče schválená soudem a potvrzená oběma rodiči je pro dítě to nejlepší.

Na závěr si vás dovolím požádat o podporu tohoto návrhu, o vaše kladné stanovisko k vyjádření se. Doufám, že jsem nezpůsobil genderovou válku mezi ženami a muži ať už ve společnosti, nebo v Senátu. Velmi prosím o vaši podporu. Děkuji za slovo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane poslanče. Nyní bych požádal zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Jiří Dienstbier:  Je zcela pochybné, že dítě má právo na oba rodiče. Myslím si, že pro dítě je nejlepší, když se vztah rodičů rozpadne, pokud je svěřeno do společné výchovy. Střídavá výchova je druhý nejlepší model pro dítě. Oba tyto způsoby výchovy však kladou poměrně velké nároky na oba rodiče. Rodiče musí být schopni elementární dohody a určité spolupráce při obou těchto typech péče.V momentu, pokud takové dohody a spolupráce nejsou schopni dosáhnout ani na základní úrovni, pak je společná i střídavá výchova velmi problematická a neobejde se bez zásahů soudu.

Myslím si, že soudy už dnes mají možnost podle současné úpravy, kdykoli jsou splněny podmínky, kdy je to v zájmu dítěte, o společné nebo střídavé výchově rozhodnout. Sám navrhovatel připustil, že jím navrhovaná změna v tomto nepřinese žádnou změnu, protože v případě, že to v zájmu dítěte nebude, soud o tomto způsobu výchovy nerozhodne. To je ale současný stav.

V diskusi zaznělo, že v případě, že schválíme tento zákon v části týkající se zejména střídavé výchovy, soudy se budou muset variantou střídavé výchovy zabývat a budou muset své rozhodnutí odůvodnit, ať už rozhodnou v její prospěch nebo naopak. To je nepochopení současného stavu. Už dnes, když soud rozhoduje, musí své rozhodnutí odůvodnit. Pokud kterýkoliv z rodičů bude požadovat v řízení střídavou výchovu, soud se s tím musí v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat, zdůvodnit, proč takový požadavek povolil nebo zamítl. V opačném případě by dnes rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné a bylo by zrušeno odvolacím soudem v případě, kdyby se jeden z rodičů v takovém řízení odvolal.

Emoce jsou zbytečné a jsou zbytečná i očekávání otců, kteří jsou možná oprávněně rozhořčeni nad tím, jak se rozhoduje ve věcech svěřených dětí do výchovy a zejména v tom, jak efektivně se dá takové rozhodnutí následně vymáhat. Tato novela jim žádnou změnu nepřinese, podmínky pro rozhodnutí se nezmění. Pokud budeme řešit vymahatelnost práv obou rodičů na vztah s dítětem a obráceně vztah dítěte k oběma rodičům. Není to problematika, která by byla řešena tímto zákonem. Musíme se bavit o tom, zda a jak lze vynucovat rozhodnutí ve věci výchovy dětí.

Já proto navrhuji, abychom rozhodli tak, jak navrhuje ÚPV a vrátili zákon Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které schválil ÚPV a doporučuje jejich přijetí v Senátu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Jenom bych si upřesnil, pane zpravodaji, v rozpravě padlo několik návrhů na schválení, pokud se nemýlím.

Senátor Jiří Dienstbier:  Ano, padly návrhy na schválení zákona, tak jak to Senátu předložila Poslanecká sněmovna.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Nyní přistoupíme k hlasování o návrhu na schválení. V rozpravě je podán návrh – schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 68 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 35.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 5 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 26, proti bylo 16, návrh nebyl přijat.

Proto přistoupíme k podrobné rozpravě, kterou tímto otevírám. Písemně do rozpravy není nikdo přihlášen, ani se nikdo nehlásí. (Námitka.) Už to naskočilo, takže se hlásí pan zpravodaje, pan senátor Jiří Dienstbier. Prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier:  Já nebudu formálně předkládat pozměňovací návrh, protože pozměňovací návrh už byl navržen, předložen ústavně-právním výborem. Jenom ho tady zopakuji. Pozměňovací návrh ÚPV se týká právě návrhu na změnu střídavé výchovy, a to v článku I body 1 a 2 vypustit, následující body 3 až 6 označit jako body 1 až 4. V článku II v nadpisu slovo "přechodná" nahradit slovem "přechodné". V článku II bod 1 a označení bodu 2 vypustit. Zjednodušeně se dá říci, že se vypouští z návrhu část týkající se úpravy střídavé výchovy a společné výchovy.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Do podrobné rozpravy se už nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. Přeje si navrhovatel ještě vystoupit se závěrečným slovem? (Nikoli.) Myslím si, že bylo už vše řečeno. Děkuji panu navrhovateli. Pan zpravodaj garančního výboru by nás měl provést hlasováním, a zároveň zpravodaj, pane senátore, prosím, abyste přednesl pozměňovací návrhy, které byly navrženy, abychom o nich mohli hlasovat.

Senátor Jiří Dienstbier:  Byl předložen jediný pozměňovací návrh, a to návrh ÚPV. Všichni máte usnesení s pozměňovacím návrhem na stole před sebou. Před chvilkou jsem ho tady celý přečetl. Měli bychom hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu jako celku. Je to jeden pozměňovací návrh.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Stanoviska pana navrhovatele – pane poslanče – k návrhu pozměňovacího návrhu. Vaše stanovisko, jestli doporučujete, nedoporučujete. Nedoporučujete, dobře. Děkuji. Stanovisko pana zpravodaje?

Senátor Jiří Dienstbier:  Samozřejmě jako zpravodaj ÚPV doporučuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Takže můžeme přistoupit k hlasování.

V sále je v tuto chvíli aktuálně přítomno 68 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 35.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Mohu tedy konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 6 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 44, proti bylo 10. Návrh byl přijat.

Vzhledem k tomu, že to byl jediný návrh k hlasování, vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

V sále je přítomno – je tam nějaká technická chyba. Už to naskočilo, takže v této chvíli můžeme hlasovat o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Mohu v tuto chvíli konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 7 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 46, proti byli tři. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu číslo 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli – senátor Jiří Dienstbier a? Že by pan senátor Kubera? (Nikoli.) Paní senátorka Filipiová, je tady návrh. Nechce. Takže kdo? Já bych požádal, kdyby mohl padnout nějaký návrh z pléna. Návrh na paní místopředsedkyni Gajdůškovou. Ta souhlasí. Návrh je, pověřit senátory Jiřího Dienstbiera a paní Alenu Gajdůškovou odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

V sále je v tuto chvíli přítomno 64 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 8 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Přihlásil se pan předseda Senátu Milan Štěch s procedurálním návrhem. Takže prosím, ještě neodcházejte.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, než pan řídící, pan místopředseda vyhlásí polední přestávku, chtěl bych navrhnout změnu pořadu naší 10. schůze. Po přestávce navrhuji, abychom jako první bod projednali senátní tisk číslo 138, který jsme měli pod bodem 4, a poté bychom pokračovali body, které byly označeny jako bod 7 a dále, které má pan ministr Kocourek. S tím, že jako první bod po 16.30 hodin bychom projednali bod, který byl pod číslem 5, je to tisk 142, týkající se problematiky Libereckého kraje. Tolik návrh změny pořadu této schůze.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano. Děkuji, pane předsedo. Myslím, že návrh je jasný. Zeptám se, zda je nějaká připomínka nebo jiný návrh. Není-li, nechám hlasovat o tomto návrhu.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 9 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Takže odpoledne budeme od 15.15 hodin pokračovat bodem označeným číslem 4, senátní tisk číslo 138.

(Jednání přerušeno ve 14.12 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15,15 hodin.)

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Vážené kolegyně, vážení kolegové. Budeme projednávat bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 138

Máme to jako tisk č. 138. Návrh uvede pan poslanec Pavol Lukša, kterého nyní prosím, aby přistoupil k mikrofonu a seznámil nás s návrhem zákona. Pane poslanče, máte mikrofon? Mikrofon je tady u stolku a můžete začít.

Poslanec Pavol Lukša:  Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Dovolte, abych vám předložil návrh zákona, kterým se mění zákon č. 256/2000 Sb. o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů.

Cílem tohoto návrhu je změna způsobu jmenování a odvolávání ředitele Státního zemědělského intervenčního fondu a schvalování statutu fondu tak, aby namísto vlády byly tyto pravomoci svěřeny ministru zemědělství. Stávající právní úprava v této oblasti zcela neodpovídá zákonným vztahům ministerstva zemědělství a Státního zemědělského a intervenčního fondu. Na základě ustanovení § 1, odst. 1, zákona č. 256/2000 Sb. o Státním zemědělském intervenčním fondu náleží tento intervenční fond do působnosti ministerstva zemědělství, z jehož rozpočtové kapitoly jsou mu poskytovány podle § 6 a zákona č. 256/2000 Sb. o Státním zemědělském intervenčním fondu dotace na provádění opatření společné zemědělské politiky Evropské unie a dotace na krytí právních výdajů. S ohledem na množství poskytovaných dotačních finančních prostředků z rozpočtu EU ve vztahu k IZF odpovědnosti ministerstva zemědělství za řádné provádění opatření společné zemědělské politiky EU platební agenturou, kterou je Státní zemědělský intervenční fond, je navrhovaná změna žádoucí.

Obdobná právní úprava je i v případě ředitele Státního fondu rozvoje bydlení, kterého jmenuje podle ustanovení § 6, odst. 5 zákona č. 211/2000 Sbírky o Státním fondu rozvoje bydlení ministr pro místní rozvoj.

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovoluji si vás požádat o podporu této zákonné normy a zároveň vám děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Garančním výborem byl určen výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Má usnesení jako tisk č. 138/1 a zpravodajem je pan senátor Petr Šilar, který má slovo.

Senátor Petr Šilar:  Dobré odpoledne, dámy a pánové. Děkuji, pane předsedající, za udělení slova. Já bych chtěl velice krátce doplnit, že tento návrh jsme projednali na hospodářském výboru a chtěl bych vás seznámit, že jedním a celkem jednoduchým cílem tohoto návrhu je přenést dosavadní kompetence vlády na ministerstvo zemědělství tak, jak zde bylo řečeno panem předkladatelem. Chtěl bych říci, že výbor projednal tuto novelu a doporučuje ji schválit. Dává návrh na usnesení, aby Senát Parlamentu ČR schválil tento návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane kolego. I vy se posaďte ke stolku. Dalším výborem je ústavně-právní výbor. Usnesení máme jako tisk č. 138/2. Zpravodajkou je paní senátorka Jiřina Rippelová, která má slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Já nemám v podstatě co dodat, jenom vás seznámím s usnesením ústavně-právního výboru, který doporučil návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Také děkuji. A já se ptám, jestli podle § 107 jednacího řádu někdo navrhuje nezabývat se tímto návrhem zákona? Pan senátor Luděk Sefzig přichází k mikrofonu.

Senátor Luděk Sefzig:  Pane předsedající, děkuji za slovo. Já si toto dovolím navrhnout, protože oba výbory hlasovaly pro schválení. Toto schválení můžeme tedy schválit bez rozpravy. Tedy nezabývat se.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Návrh zazněl, takže zazní i znělka a následně budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování o nezabývat se. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 10 ukončeno. Registrováno 47, kvorum 24, pro 31, proti 1. Návrh byl schválen. Tím končíme projednávání tohoto bodu.

Děkuji panu poslanci jako předkladateli i zpravodajům a tento bod skončíme.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 124

Máme to jako tisk č. 128. A návrh uvede ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek, kterého vítám a mikrofon má k dispozici.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Důvodem předložení této novely atomového zákona je potřeba řešit fázi palivového cyklu a naplnit koncepci nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým radioaktivním odpadem v ČR, jež bylo schváleno usnesení vlády dne 15. května 2002.

Novela zavádí možnost poskytovat příspěvky z jaderného účtu i obcím, na jejichž katastrálním území se provádějí průzkumné práce, nebo se ustanoveno chráněné území za účelem založení nejvhodnější lokality pro vybudování hlubinného úložiště radioaktivních odpadů.

Novelu atomového zákona projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, ústavně-právní výbor, podvýbor pro energetiku a výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, které doporučily jejich schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A já si dovoluji požádat ctěný Senát o podporu těchto návrhů. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře, posaďte se ke stolku. Garančním výborem byl určen výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení máme jako tisk 128/1. Zpravodajem je senátor Vítězslav Jonáš, který má slovo.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Tento tisk projednal podvýbor pro energetiku, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu s jednoznačným závěrem podpořit tenhle zákon, který už přichází podle mého názoru dosti pozdě.

Náš stát musí vyřešit konec palivového cyklu, jinak nemůžeme počítat s tím, že bychom mohli nějak postupovat dál ve využívání jádra k provozu jaderných elektráren. A víte, že se nám to dosti nedaří, sehnat lokalitu na konečné využívání na uložení paliva. A naše obce marně doposud čekaly na to, jaké budou kompenzace, chcete-li motivace pro to, aby mohly souhlasit třeba i s průzkumnými pracemi. Proto vítáme tuhle změnu. Myslíme si, že je dobrá, že i kompenzace by měly být motivační k tomu, aby se urychlil průzkum a další práce na úložištích. A doufám, že nevyhraje taková ta česká vlastnost, závist, mezi obcemi, proč zrovna obce, které mají tato zařízení nebo se tam budou dělat takovéhle práce, by měly být zvýhodněny oproti třeba jiným zařízením. Protože všichni dobře víte, že jádro je pro nás limitující k tomu, abychom zajistili energetickou bezpečnost, a doufám, že bude tenhle zákon Senátem schválen.

Já vás seznámím s rozhodnutím našeho hospodářského výboru, který 126. usnesením na 10. schůzi navrhl zákon, kterým se mění zákon č. 18 z roku 1997 o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření a o změně doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, po úvodním slově zástupce předkladatele Jiřího Jirky, náměstka ministra průmyslu a obchodu ČR a zpravodajské zprávě senátora Vítězslava Jonáše a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určil zpravodajem mě a pověřuje předsedu senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Dalším výborem byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máme jako tisk 128/2. Zpravodajem je pan senátor Jan Horník, který má slovo.

Senátor Jan Horník:  Dobré odpoledne, pane předsedající, dobrý den, pane ministře. Náš výbor se touto materií zabýval na své 11. schůzi konané 13. července 2011.

Než dojdu k našemu usnesení, tak bych si dovolil ještě rozšířit debatu předřečníků o tom, že se na našem výboru diskutovalo mimo jiné o tom, zdali by neměl být nastolen jiný princip vymezení příjemce příspěvku, které by nebylo vázáno ke katastrálnímu území, nýbrž by bylo dáno zónami, obdobně jako je tomu v případě atomových elektráren.

Vzhledem k tomu, že ionizující záření se šíří od svého zářiče na všechny strany rovnoměrně, měl by takto zvolený princip, daný logický nezpochybnitelný a spravedlivý rámec, čemuž v současném atomovém zákoně ani v jeho novelizaci tak není.

Chtěl bych jenom říct, že zástupci ministerstva průmyslu a obchodu přislíbili, že se touto tématikou budou zabývat při přípravě nového atomového zákona. A nyní k usnesení našeho výboru. Je v podstatě obdobné jako u výboru předchozího, čili já to zkrátím, nebudu to celé číst.

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Určuje zpravodajem mou osobu a pověřuje předsedu výboru Senátu Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Dalším byl výbor ústavně-právní. Usnesení máme jako tisk 128/3. Zpravodajem je pan senátor Jaroslav Kubera, kterého nevidím, takže bych poprosil... Nepřeje si vystoupit? Dobře.

Takže jsme u bodu nebo u dalšího postupu. Ptám se, zda někdo podle § 107 jednacího řádu navrhuje, aby se Senát nezabýval tímto návrhem zákona? Nikoho nevidím. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím. Nepředpokládám, že by se pan ministr nebo garanční zpravodaj chtěli vyjádřit k něčemu, co neproběhlo, a máme jediný návrh výboru, a to je návrh na schválit. Takže nejprve znělka.

Zahajuji hlasování. Návrh je schválit. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 11 ukončeno. Registrováno 56, kvorum 29, pro 47, proti nikdo, návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji zpravodajům. Panu ministrovi poděkuji na úplný závěr.

A budeme projednávat bod, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 124

Máme to jako tisk 124. A pan ministr Martin Kocourek má slovo, protože zastupuje předsedu vlády Petra Nečase.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Cílem předloženého vládního návrhu této novely atomového zákona a důvodem pro její předložení je transpozice nově přijaté směrnice Rady EU 2009/71 EURATOM ze dne 25. června 2009, kterou se stanoví rámec společenství pro jadernou bezpečnost jaderných zařízení týkajících se oblastí dozoru nad jadernou bezpečností.

Směrnice vyžaduje splnění několika povinností, které nejsou v platné legislativě České republiky jednoznačně upraveny. Jedná se o ustanovení konkrétních podmínek pro zajištění dostatečného a dlouhodobě stabilního financování národního regulátora, zajištění odpovídající zpětné vazby formou pravidelného vnitrostátního a mezinárodního vyhodnocení kvality a efektivity výkonu státního dozoru nad mírovým využíváním jaderné energie a ionizujícího záření. Povinnost držitele povolení zajistit a udržovat odpovídající zdroje potřebné k zajištění požadované úrovně jaderné bezpečnosti a dále princip nepřevoditelnosti, týkající se odpovědnosti za jadernou bezpečnost.

Nová právní úprava nepřináší žádné zásadní změny oproti stávajícímu stavu. Velmi omezený počet subjektů bude podle této novely přispívat formou poplatků na financování vysoce odborných a nákladných činností prováděných v rámci výkonu státního dozoru. A v návaznosti na tuto změnu se navrhuje změna zákona o správních poplatcích, který zatím nedostatečně supluje úhradu nákladů, jejichž pokrytí sledují poplatky zaváděné podle předkládaného návrhu. Správní poplatky v dané položce budou proto sníženy.

V návrhu zákona je nad rámec výše uvedené směrnice zapracována změna týkající se splnění podmínky způsobilosti nutné pro získání povolení k nakládání ionizujícího záření zubními lékaři, jež podle stávající úpravy činí v praxi problémy. Návrh si nevyžádal nároky na státní rozpočet. Naopak projeví se zvýšením jeho příjmu výběrem uvedených poplatků do státního rozpočtu.

Zachování kompatibility právního řádu ČR s legislativou EU je nezbytné výše uvedenou směrnici v dané lhůtě, to je 22. července 2011, transponovat do právního řádu ČR. Novelu projednaly výbory pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, podvýbor pro energetiku a výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, které doporučují její schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou parlamentu. O totéž si dovoluji ctěný Senát požádat i já. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Má usnesení jako tisk 124/1. Zpravodajem je pan senátor Vítězslav Jonáš, který má slovo.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Takže ještě jednou, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Já myslím, že pan ministr celkem podstatu tohoto zákona podrobně řekl. Budu tedy velice krátký ve zpravodajské zprávě.

Důležité pro nás bylo na výboru pro hospodářství a zemědělství posouzení, zda to nebude mít finanční dopady na státní rozpočet. Jedním z viditelných přínosů by mělo být i konkrétní stanovení nákladů státu na regulaci činnosti zařízení. Tyto náklady, hrazené formou poplatků, budou muset poplatníci zahrnout do vstupu svých ekonomických bilancí. Navrhovaná změna – způsob financování – má tedy, jak řekl pan ministr, pozitivní rozpočtový dopad. Opatření představuje snížení příjmu státního rozpočtu odpovídající část daně z příjmu od ČEZ, a.s., a o příjmy z dividend. Na straně výdajů státního rozpočtu však navrhovaným opatřením dojde k podstatnému snížení potřeby krytí výdajů v kapitole 375, tj. Státní úřad pro jadernou bezpečnost, saldem kapitole ke státnímu rozpočtu, neboť tyto výdaje budou provedeným opatřením reálně kryty z poplatků.

Podle orientačního propočtu, provedenému s použitím dat ČEZ, a.s., za rok 2009 by při činnosti SÚJB v bodě trvání povolení a přidané míře investování ve skupině ČEZ mohl činit pozitivní dopad opatření na saldo státního rozpočtu nejméně cca 100 milionů korun ročně. Při změně těchto parametrů se dopad opatření přiměřeně změní. V návrhu zákona nad rámec výše uvedené směrnice je zapracována terminologická úprava § 18, odst. 1, písm. p (t?) – náhradou slov "evropských společenství" k nyní užívaným spojením "Evropské unie". A úprava § 12 atomového zákona, která reaguje na přetrvávající obtíže, které v praxi toto ustanovení způsobuje ve vztahu k zákonu č. 95 z roku 2004 Sbírky o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, podle něhož se odborná způsobilost k samostatnému výkonu povolání zubního lékaře získává absolvováním příslušného magisterského studijního programu.

Takže náš výbor jednohlasně doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Návrh také projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení má číslo 124/2 a zpravodajem je pan senátor Jan Horník, který má slovo.

Senátor Jan Horník:  Takže ještě jednou pěkné odpoledne. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Náš výbor jako u předchozí novelizace téhož zákona na své 11. schůzi, konané 13. července, přijal obdobné usnesení jako předchozí garanční výbor. Nicméně si dovolím ještě zde apelovat na pana ministra.

Překvapivě totiž v zákoně nejsou začleněny platby za správní poplatky, které jsou předloženým návrhem rovněž otevřené, ale z části jsou upraveny novelou atomového zákona, s tím, že sazby poplatků má určit nařízení vlády. Z ústavního pohledu lze mít pochybnosti o tom, zda je zvolený způsob ústavně konformní. V každém případě jde však ve vztahu k dosavadní praxi stanovování správních poplatků o jakýsi exces. Proto jsme doporučovali zástupcům ministerstva průmyslu a obchodu, aby při přípravě nového atomového zákona ústavně konformně vyřešili tuto záležitost a sazby konkrétních poplatků, aby byli zapisováni přímo do atomového zákona.

Já tady přečtu usnesení našeho výboru, který doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, určuje mě jako zpravodaje a pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Otázka zní, zda někdo podle § 107 navrhuje nezabývat se. Nikoho nevidím, otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Máme jediný návrh, a to schválit tuto normu.

Zahajuji hlasování o návrhu schválit. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování pořadové číslo 12 ukončeno. Registrováno 60, kvorum 31, pro 53, proti nikdo, návrh schválen. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji zpravodajům. Jsme u dalšího bodu

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 129

Uvede to opět pan ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky a senátoři, dovolte mi uvést hlavní důvody, které vedou k tomuto návrhu zákona, kterým se mění zákon o zahraničním obchodu s vojenským materiálem. První důvod spočívá v potřebě implementovat směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/43 z 6. května 2009 o zjednodušení podmínek transferu produktů pro obranné účely uvnitř společenství.

Druhý důvod souvisí s naplněním programového prohlášení vlády v části, která předpokládá nově upravit v zákonu postavení ministerstva obrany a ministerstva vnitra, aby tato dvě ministerstva mohla přímo realizovat nákupy vojenského materiálu. Cílem transpozice směrnice je harmonizace národních předpisů členských států EU upravující pohyb vojenského materiálu. V současné době obsahují značné rozdíly, které ovlivňují fungování vnitřního trhu, nepodporují spolupráci unijních subjektů a snižují konkurenceschopnost evropského obranného průmyslu. Směrnice má tento stav změnit.

S vojenským materiálem bude moci v rámci EU obchodovat rovněž fyzická osoba a nikoli jen právnická osoba, jak je tomu dosud.

Novela zavádí novou kategorizaci vývozu s licencí. Příště si budou moci fyzické a právnické osoby vybrat, zda budou žádat o individuální licenci, souhrnnou licenci nebo obecnou licenci. Specificky bych chtěl upozornit na nově zaváděný institut tzv. certifikace fyzických a právnických osob, která bude nutná k využití obecné licence a která představuje pro držitele certifikace výrazné snížení administrativní zátěže. Novelou dojde k jejímu snížení o 23 %.

Toto usnadnění podnikání v této oblasti nesmí být na úkor bezpečnostních a jiných státem chráněných zájmů České republiky.

Úprava zahraničního obchodu s vojenským materiálem realizovaného mimo EU zůstává nezměněna. Výjimkou je v mnou zmiňované novele definované postavení ministerstev obrany a vnitra. V tomto případě jde o to, aby oběma citovaným ministerstvům bylo umožněno realizovat přímé nákupy vojenského materiálu bez zprostředkovatelů a tím aby byly vytvořeny předpoklady pro zlevnění těchto nákupů. Novela též umožní realizaci přímých nákupů tím, že v plném rozsahu bude možné provádět zadávací řízení na veřejné zakázky pro plnění úkolů ministerstva obrany a ministerstva vnitra tak, aby mohly být zadavatelem přijímány, posuzovány hodnoceny i nabídky zahraničních dodavatelů.

Návrh zákona projednaly ústavně-právní výbor a výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, které doporučily schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu. Dovoluji si ctěný Senát požádat o totéž.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. V usnesení to máme jako tisk č. 129/1. Zpravodajem je pan senátor Tomáš Kladívko, který má slovo.

Senátor Tomáš Kladívko:  Pane místopředsedo, dámy a pánové, vážený pane ministře, výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednal na své 10. schůzi konané dne 19. července 2011 návrh zákona, kterým se mění zákon č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a doplnění zákona č. 455/1991 o živnostenském podnikání ve znění pozdějších předpisů a zákon 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 129.

Návrh zákona je implementací směrnice Evropského parlamentu a Rady o zjednodušení podmínek transferu produktů uvnitř společenství. Cílem zákona je, aby licence pro transfer vojenského materiálu udělená jedním členským státem EU platila v celé EU. Česká republika musí dosáhnout s uvedenou směrnicí v souladu do 30. června 2011. Jsme s přijetím směrnice několik dnů zpožděni, ale pokud Senát dnes schválí tento zákon, dostaneme se do situace, kdy nebudeme vystaveni penalizaci ze strany orgánů EU.

Novela zákona rovněž ruší licence pro transfer vojenského materiálu v rámci EU. Pokud bude s vojenským materiálem obchodovat ministerstvo obrany nebo ministerstvo vnitra, nebude vydávat souhlas vláda jako celek, ale pouze ministerstvo průmyslu a obchodu.

Novela zákona zavádí povolení obchodovat s vojenským materiálem i fyzickým osobám a zavádí možnost pro ministerstvo vnitra a ministerstvo obrany realizovat přímé nákupy bez zprostředkovatelů. Novela však zachovává povinnost, že právnická osoba obchodující s vojenským materiálem musí mít sídlo na území ČR a její základní kapitál musí být většinově tvořen vklady českých občanů nebo osob se sídlem nebo bydlištěm v EU, jak zní definice dodavatele ve směrnici Evropského parlamentu a Rady v kapitole 14, č. 3.

V rámci rozpravy na výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost byla zvažována zejména otázka související s přijením pozměňovacího návrhu v Poslanecké sněmovně, kde v článku 1, v § 10, odstavce e) došlo k výčtu náležitostí rozhodnutí o vydání povolení ke zrušení ustanovení, podle něhož doba platnosti povolení uvedená rozhodnutím nesměla být delší než pět let. Tato doba byla vysvětlena tím, že je to běžná praxe ve vyspělých zemích EU a bude tady velká role ministerstva obchodu a průmyslu a licenční správy, aby v případě porušení této licence, která je bez konečného ustanovení o zrušení, to znamená je na dobu neurčitou, aby ve své činnosti jednala a kontrolovala tak, aby v případě porušení zákona mohla být tato licence zrušena.

Výbor pro obranu a bezpečnost přijal na své 106 schůzi usnesení, ve kterém doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu senátora Tomáše Kladívka a pověřuje předsedu výboru senátora Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh projednal také ústavně-právní výbor. Usnesení máme jako tisk 129/2. Zpravodajem je pan senátor Miroslav Antl.

Senátor Miroslav Antl:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy a pánové, jen stručně, protože jak pan ministr, tak pan senátor Kladívko se vyjádřili ke všemu. Seznámím vás s tím, že ústavně-právní výbor dne 13. července 2011 na své 19. schůzi doporučil Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určil mě zpravodajem za tento výbor a pověřil mě jako předsedu ústavně-právního výboru, abych s tímto seznámil předsedu Senátu. Mám jen jedno malé osobní doplnění.

Je to jeden z mála nových právních předpisů, který obsahuje skutečná reálná protikorupční opatření. Měl jsem pět otázek na zástupce předkladatelů a všichni odpověděli. Nemáme nejmenší připomínky.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Má otázka zní, zda někdo podle § 107 jednacího řádu navrhuje nezabývat se tímto návrhem zákona. Nikdo. Otevírám obecnou rozpravu, v které se rovněž nikdo nehlásí. Končím ji. Nepředpokládám, že by pan ministr nebo zpravodajové se chtěli vyjádřit k něčemu, co neproběhlo. Máme návrh schválit, o tom budeme za chvíli hlasovat.

Zahajuji hlasování o návrhu schválit. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování pořadové číslo 13 ukončeno. Registrováno 59, kvorum 30, pro 53, proti nikdo. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu. Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 130

Prosím pana ministra průmyslu a obchodu Martina Kocourka o slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek:  Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky a senátoři, tento návrh novely zákona vyplývá ze závazku ČR transponovat směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2010/30 o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích, výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/125 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie.

Novela zákona o hospodaření energií je koncipována tak, aby získání přesných, věcných a srovnatelných informací o spotřebě energie výrobku spojených se spotřebou energie uvedených na jejich energetických štítcích ovlivnilo pozitivně konečného uživatele tohoto výrobku. Předpokládá se, že konečný uživatel dá při výběru a koupi nového výrobku přednost výrobkům s nižší spotřebou energie, což bude nutit výrobce, aby snížili spotřebu energie a jiných zdrojů u výrobků, které produkují. Dále se stanovuje, aby u určených výrobků spojených se spotřebou energie došlo ke značnému snížení dopadů na životní prostředí. Dosažení snížení dopadů na životní prostředí je zajišťováno lepším návrhem výrobků, což rovněž vede k ekonomickým a energetickým úsporám a prospěchu konečných uživatelů těchto výrobků. Proto nová právní úprava stanoví požadavky na ekodesign určený výrobkům, které zajišťují snížený dopad na životní prostředí. Jde například o mezní hodnoty spotřeby energie nebo znečištění fyzikálními vlivy jako je hluk a elektromagnetické pole, které mohou být u některých výrobků v předepsaných termínech ještě postupně snižovány.

V souvislosti s uvedenými změnami jsou v novele zákona o hospodaření energií a novele energetického zákona zavedena nezbytná ustanovení k účinnému dohledu a kontrole nad trhem s uvedenými výrobky, které bude provádět státní energetická inspekce. To je výlučně předmětem novely energetického zákona. Novela tudíž vede ke vzájemné konkurenci subjektů vyrábějících, dovážejících a dodávajících výrobků spojené se spotřebou energie, ze kterého plyne efekt z hlediska sníženého dopadu určených výrobků se spotřebou energie na životní prostředí. V důsledku prosazování energeticky úsporných výrobků bude mít toto vliv na ochranu tuzemských primárních energetických zdrojů.

Návrh zákona projednaly výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, podvýbor pro energetiku, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a výbory doporučily Senátu vrátit projednávanou novelu Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou směřované do jeho druhé části. Jako předkladatel přijaté pozměňovací návrhy akceptuji. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane ministře. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Přijal usnesení, které máme jako tisk 130/1. Zpravodajem je pan senátor Jiří Bis, který má slovo.

Senátor Jiří Bis:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a senátoři, vážený pane ministře, je to již v pořadí jedenáctá novela zákona o hospodaření s energií a je vyvolaná hlavně transpozicí evropské legislativy, a to směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2010 z 19. května a č. 2009 z 29. října 2009.

Cílem novely zákona v § 8 je získání informací o spotřebě energie výrobků spojených se spotřebou energie, které ovlivní konečného uživatele výrobku tak, aby dal při výběru přednost výrobku s nižší spotřebou energie. Implementace příslušných směrnic do základních pojmů zákona o hospodaření s energií doplňuje nové definice některých pojmů, například používá se výrobek spojený se spotřebou energie místo původního názvu spotřebič, součásti a podsestavy části určené k zabudování do výrobků, uvedení do provozu výrobce, dodavatele a obchodník. V návrhu zákona se výslovně stanoví v § 8, že přímo použitelný předpis EU určí výrobky spojené se spotřebou energie, na které se vztahují požadavky označování energetickými štítky, dodání informačních listů a zpracování technické dokumentace a dále že určí výrobky se spotřebou energie, na které se vztahují požadavky na ekodesign, označování CE a ES v prohlášení o shodě a seznamy těchto výrobků budou uvedeny v prováděcích předpisech. Dodavatel je povinen dodávat tištěný energetický štítek, informační list dle požadavků stanovených prováděcím předpisem, uchovávat technickou dokumentaci po dobu pět let po ukončení výroby, předložit na vyžádání státní energetické inspekce technickou dokumentaci a doklady prokazující správnost uvedených informací, poskytovat obchodníkovi bezplatně energetické štítky a informační listy a zahrnovat informační list do všech informačních a reklamních materiálů týkajících se výrobku. Výrobce výrobků spojených se spotřebou energie, na které se vztahují požadavky na ekodesign, je povinen uvádět na trh výrobky spojené se spotřebou energie pouze pokud splňují požadavky na ekodesign, po posouzení shody po označení CE a po vydání ES prohlášení o shodě nepřipojovat k takovému výrobku žádný spotřebič se spotřebou energie jakékoliv jiné označení, uchovávat příslušné dokumenty týkající se provedeného posouzení shody a poskytovat státní energetické inspekci všechny potřebné informace a vzorky výrobků.

V návrhu zákona se stanoví, že požadavky na energetické štítky a informační listy a požadavky označování CE prohlášení o shodě ES se nebudou vztahovat na použité výrobky a dopravní prostředky určené k přepravě osob nebo zboží.

Senátor Jiří Bis:  Součástí předloženého návrhu novely zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření s energií a příslušných prováděcích předpisů, tj. novela vyhlášky č. 442/2004 Sb., pro energetické štítky a nová vyhláška pro ekodesign je nezbytný návrh novely energetického zákona č. 458/2000 Sb., nezbytnou úpravou v § 94 týkající se oprávnění státní energetické inspekce, která bude oprávněna kontrolovat oblast energetických štítků a ekodesignů. Kompetence státní energetické inspekce zúžené poslední novelou energetického zákona, návrh novely zákona o hospodaření rozšiřuje o oprávnění kontrolního orgánu nad dodržováním povinností zaváděných navrhovaných ustanovením.

V rámci přijatých pozměňovacích návrhů Poslaneckou sněmovnou došlo v energetickém zákonu k přijetí úpravy § 61, odstavec 2, k doplnění o nové písmeno n), které zní: Od 30. září disponovat skladovací kapacitou v zásobnících plynu pro zákazníky, pro které zajišťuje bezpečnostní standard ve výši minimálně 20 % množství plynu, které tito zákazníci odebrali za posledních 12 kalendářních měsíců, za které je znám jejich odběr. Je potřeba poznamenat, že skladovací kapacita není vůbec totožná se zásobou plynu. Zajištění skladovacích kapacit při omezené nabídce by mohlo naopak omezovat konkurenci, navíc zajišťování kapacit není pod žádnou sankcí a ani není určen orgán, který by na uvedené věci dohlížel. Naopak, v energetickém zákonu, § 73 a), to je bezpečnostní standard, který řeší uvedený problém daleko komplexněji. Proto považuji schválenou úpravou v Poslanecké sněmovně za nadbytečnou, nesprávnou a doporučuji ji neschválit. Dotace výkupní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů má sloužit k podpoře těchto zdrojů a k jejich dalšímu rozvoji. Vzhledem k různým výkupním cenám pro různé druhy obnovitelných zdrojů – fotovoltaika, vítr, biomasa – je žádoucí proces výstavby výroben cíleně řídit pro dosažení maximální efektivnosti dotační politiky a optimálního energetického mixu. Výstavba decentralizovaných zdrojů na výrobu energie ještě zvyšuje nároky na tento řídící proces. Zákon vytváří základní pravidla, ale pro přímé řízení alokací dotací není vhodným prostředkem. Vhodným účinným nástrojem, může být autorizace, pokud budou zrušena některá omezení výkonu v § 30 energetického zákona, to znamená, pokud bude snížen výkon místo 1 MW na 100 kW. Potom takovýto výkon je optimální z hlediska řízení a náročnosti na administrativu a je zárukou, že se nebude opakovat živelná situace těžko zvládnutelná jako jsme zažili s fotovoltaikou.

Hospodářský výbor se zabýval touto otázkou. Přijal 127 usnesení z 10. schůze k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření s energií ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, energetický zákon ve znění pozdějších předpisů. Po úvodním slovu zástupce předkladatele Jiřího Jirky, náměstka ministra průmyslu a obchodu ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Bise a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jiřího Bise a pověřuje předsedu výboru Senátu Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane kolego, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Dalším výborem byl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení máme jako tisk č. 130/2. Zpravodajem je pan senátor Pavel Eybert, který má slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Co ještě mohu dodat k tak vyčerpávající zprávě, kterou tady měl pan kolega BIS, která obsahovala skoro všechno. Já jenom řeknu, že ona směrnice Evropské unie mi přijde trošičku nadbytečná z hlediska těch štítků a povinností, které ukládal zhotovitelům přístrojů, co mají na svůj přístroj napsat, protože každý se jistě rád pochlubí tím, jak účinný je ten jeho výrobek, jak kvalitní, jak vyhovuje ekodesignu apod. Nicméně Evropa to po nás chce, jak bylo řečeno, jde o implementaci evropského práva do našeho a s tím se nedá nic zřejmě dělat. Bylo tady zmíněno, že nad rámec vládní předlohy zákona bylo pozměňovacími návrhy v Poslanecké sněmovně stanoveno, že obchodník s plynem musí k 30. září disponovat zásobou plynu vyšší jak 20 % plynu dodaného zákazníkům. K tomu chci říci jenom tolik, že Česká republika má i bez toho nadprůměrnou kapacitu skladovaného plynu a taky se to prokázalo v plynové krizi, na kterou si jistě pamatujeme a další kapacity se připravují. V současné době, pokud vím, jsou to než tři společnosti, které disponují nějakou významnější kapacitou a v budoucnu v blízkém budoucnu by to mohlo být společností pět. Pokud toto ustanovení o zabezpečení 20 % skladovací kapacity bude přijato, nepochybně to bude znamenat zvýhodnění vlastníků zásobníků a omezení konkurenčního prostředí, což se pravděpodobně promítne do konečných cen nám všem, nám zákazníkům. Dále se dá konstatovat, že i podle stávajících pravidel je bezpečnost dodávek dostatečně řešena prováděcím předpisem ministerstva průmyslu a obchodu. Případné nasmlouvání zásobní kapacity v zahraničí prodejci plynu, kteří nedosáhnou na tuzemské kapacity zásobníků, sice možná, ale vzhledem k vyšším cenám za skladování plynu v zahraničí by se opět toto promítlo do konečných cen, a to nejen domácnostem, ale i výrobním podnikům s tím, že jim to jistě zdraží produkci a sníží konkurenceschopnost. Ono je také docela problematické prokazování skutečnosti, že tedy ten nasmlouvaný objem kapacit v zahraničí mám nebo nemám, neboť součinnost se zahraničními subjekty si nelze vynutit a tak je skoro nemožné se spolehnout na to, že závazek skladovacích kapacit nebyl překročen vzhledem ke skutečné kapacitě zásobníků. Nepříjemnou by se stala i též byrokratická zátěž s agendou sledující uzákoněnou povinnost 20 % skladovacích kapacit, a to jak pro dodavatele plynu, tak pro kontrolní orgány. Z těchto důvodů, ale i z těch všech, které tady zmínil pan kolega Bis, výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí na svém jednání se usnesl na tom předložit plénu Senátu pozměňovací návrhy, které by povinnost zajištění 20 % skladovací kapacity z návrhu novely zákona vypustily a proto navrhuje plénu Senátu Parlamentu České republiky vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které máte v příloze usnesení výboru.

Jelikož jsou však obsahově shodná s pozměňovacími návrhy, které doporučil hospodářský výbor, byť jsou v jedné části formulace částečně rozdílné, mohu je podpořit, věřím, že je podpoříme i ostatní a budou-li schváleny, pak není třeba hlasovat o znění doporučené naším výborem. Mě výbor pověřil přednést zpravodajskou zprávu, pana předsedu Ivo Bárka pak pověřil předložením tohoto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky. Děkuji za pozornost.

 

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Než položím otázku, mám technickou vsuvku. Pan senátor Jiří Čunek se omlouvá z dnešního jednání – to jen pro steno.

Má otázka zní, zda někdo navrhuje, abychom se nezabývali touto normou. Nikdo takový není, takže otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se paní senátorka Soňa Paukrtová, má slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové, chtěla bych podpořit návrh na přijetí pozměňovacích návrhů, tak jak vám tady byly přečteny. A speciálně bych se přimlouvala za vypuštění novelizace energetického zákona, která nařizuje, aby obchodník s plynem disponoval skladovací kapacitou ve výši minimálně 20 % množství plynu, které tito zákazníci odebrali za posledních 12 kalendářních měsíců.

Musím říci, že v rámci zákona o hospodaření energií byl nezbytně nutně otevřen i zákon energetický, a tak se v PS podařilo doplnit tento pozměňovací návrh, který neuspěl při projednávání k novele energetického zákona, tak jak jsme jej tady schválili.

Myslím, že tady byly řečeny téměř všechny důvody, které vedou k přijetí pozměňovacích návrhů. Já bych možná jenom dodala, že problematika bezpečnostního standardu se již dnes řeší právním předpisem, a byť existuje směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem, které mají zajistit bezpečnost dodávek, nicméně požaduje se, aby členský stát nejprve posoudil možná rizika, k tomu nařízení klade termín nejpozději do 3. prosince 2011. Čili Česká republika má nejprve posoudit rizika a teprve pokud existují, tak je nějakým způsobem řešit. To znamená, že my v tuhle chvíli tady máme návrh, a pokud bychom nevypustili problematiku zásobníků, tak bychom již v tuto chvíli předjímali, že je nezbytně nutné řešit zásobníky, protože ty, co jsou k dispozici na území ČR, tak stávající kapacita je v drtivé míře zasmluvněna dominantním subjektem na trhu, tj. RWE Transgas, a pro ostatní soutěžitele jsou k dispozici pouze její jednotky. A jak tady bylo řečeno, bylo by to překážkou liberalizace. A dodatečné náklady související se zajištěním této povinnosti by byly samozřejmě přeneseny všemi dodavateli na konečné spotřebitele.

Velmi tedy podporuji pozměňovací návrhy jak hospodářského výboru, tak výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji. Slovo má pan senátor Vítězslav Jonáš.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Pro mě je jenom zarážející skutečnost, že zaznělo tolik argumentů proti tomu, aby ustanovení na disponování skladovací kapacitou v zásobnících plynu minimálně 20 % množství plynu z celoroční produkce, že prošlo tak lehce v PS. Ze 148 poslanců bylo pro 117, myslím si, že to je dost. Doufám, že k tomuto rozhodnutí je vedlo to, aby se předešlo jakékoli plynové krizi, která nastala v minulých letech, aby naše republika měla dostatečné zásoby plynu.

Těmto připomínkám samozřejmě rozumím, přesto bych doporučoval panu ministrovi, abychom do budoucna věnovali pozornost, abychom měli dostatečnou fyzickou zásobu plynu, což není samozřejmě nasmlouvané množství, to znamená, aby se od toho pak neupustilo. Nechci jmenovat toho dodavatele, ale víme, že je velice nejistý a na trhu mohou nastat tyto problémy do budoucna.

Pokud jde o autorizaci, to naprosto podporuji, to byl velice dobrý návrh, tím se vlastně stanovuje regulátor, aby se nám nestala situace jako s fotovoltaikou, a víme, co může nastat v případě rozmachu nových bioplynových stanic. Proto rozhodnutí, že by mělo ministerstvo dávat autorizaci, má tím pádem velkou sílu k tomu regulovat na trhu tyto zdroje.

Dostala se tam změna minimálně 100 kW, ač jsme prvotně navrhovali, aby to bylo na všechny tyto výrobny. Nicméně jsme byli ujištěni, že v celkovém poměru to dělá asi 10 %, pokud jde o 100 kW, a když samozřejmě víme, v jakém rozsahu se stavějí bioplynové stanice, tak tam se jich to skoro netýká, bude to spíše pro malé fotovoltaiky na střechách a malé drobné vodní zdroje.

Myslím, že to je dobré ustanovení, a proto doporučuji Senátu, aby pozměňovací návrhy takto byly schváleny. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Děkuji, pane kolego. Nikdo další se nehlásí, končím tedy obecnou rozpravu. Mám otázku k panu ministrovi, zda se chce k obecné rozpravě vyjádřit? Pravděpodobně ne. A ani garanční zpravodaj se nechce k obecné rozpravě vyjádřit. Další zpravodaj výboru, který to měl na starosti, se vyjádřit také nechce.

Nezazněl žádný jiný návrh, takže jsme v podrobné rozpravě. Do podrobné rozpravy se nikdo nehlásí, všichni berou na vědomí, že pozměňovací návrhy jsou ve složce, takže není potřeba s nimi předstupovat před mikrofon.

Pan ministr již avizoval své stanovisko k pozměňovacím návrhům. Končím v této chvíli podrobnou rozpravu a poprosím garančního zpravodaje, aby nás vedl hlasováním od mikrofonu o pozměňovacích návrzích.

Senátor Jiří Bis:  Pane předsedající, je jeden pozměňovací návrh, který má tři body. Nebylo diskutováno o jednotlivých částech tohoto pozměňovacího návrhu. Domnívám se proto, že je možné o něm hlasovat jedním hlasováním.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Dobře, všichni si jsou vědomi, o čem budou hlasovat. Prosím o vaše stanovisko, pane garanční zpravodaji, k těmto pozměňovacím návrhům.

Senátor Jiří Bis:  Doporučuji pozměňovací návrhy schválit.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Stanovisko pana ministra jsme slyšeli v úvodní řeči, také je doporučuje.

Zahajuji hlasování o pozměňovacích návrzích. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 14 ukončeno , registrováno 63, kvorum 32, pro 60, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o tom, zda vrátíme Poslanecké sněmovně návrh zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Předpokládám, že pan senátor Pavel Eybert také, ten dokonce chce vystoupit, takže máte slovo.

Senátor Pavel Eybert:  Vážený pane předsedající, i když jsem říkal, že návrhy jsou velmi podobné, musíme se přesto s nimi nějak vypořádat, protože byly podány výborem.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane zpravodaji, předneste návrh. Já osobně si myslím, že znění, které bylo přijato, je přijato, a tím pádem je to druhé nehlasovatelné. Pokud řeknete, že budeme hlasovat o vašem slovíčku, tak není s tím problém.

Senátor Pavel Eybert:  Měl jsem na mysli právě to, že se zkonstatuje, že ostatní návrhy jsou nehlasovatelné, aby to bylo jasné.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  A dokonce jste to řekl vy jako zpravodaj ve své zpravodajské zprávě , náš garanční zpravodaj to nesdělil.

Nyní je tedy jasné, že návrhy v poněkud jiném slovním znění jsou nehlasovatelné.

Budeme nyní hlasovat o návrhu, zda vrátíme návrh zákona, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 15 ukončeno . Registrováno 63, kvorum 32, pro 59, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A nyní si určíme naše senátory, kteří usnesení Senátu přednesou na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby to byli senátoři Jiří Bis a Pavel Eybert, oba s tím, předpokládám, souhlasí.

Zahajuji hlasování o těchto dvou senátorech. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 16 ukončeno . Registrováno 63, kvorum 32, pro 60, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji panu ministrovi, ten ale ještě zde zůstává. Děkuji dále zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu.

My se vystřídáme v řízení schůze.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Kolegyně a kolegové, dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 222/2009 Sb., o volném pohybu služeb

Tisk č. 131

Návrh jsme dostali jako senátní tisk č. 131 a uvede jej opět ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek:  Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Problematika komoditních burz a komoditního trhu je v České republice upravena zákonem z roku 1992, který je koncepčně zastaralý a vzhledem k vývoji podnikatelského prostředí a legislativy již i překonaný.

Návrh novely vychází z potřeb praxe, zakotvuje úpravy, které stávající zákon neobsahuje a která je pouze dovozována z jiných právních předpisů, jako např. obchodní zákoník, zákon o účetnictví či zákon o podnikání na kapitálovém trhu. Dotýká se jak výkonu státního dozoru, tak vlastního provozu komoditních burz.

Dosavadní regulace postavení a role státního dozoru ve věci komoditního trhu je rozdělena mezi ministerstvo zemědělství ve vazbě na zemědělské komodity a ministerstvo průmyslu a obchodu ve vazbě na komodity průmyslové. Tato ministerstva na dozoru spolupracují s Českou národní bankou, která dohlíží kapitálový trh, ale také trh s těmi komoditními deriváty, které jsou investičními nástroji. Oproti České národní bance mají však resortní dozorové orgány omezené právní nástroje pro nápravu nežádoucího stavu. Státní dozor má podle dosavadních předpisů relativně slabé možnosti odebírání státního povolení, resp. přísnější kontroly u těch subjektů, které porušují zákon nebo statut. Státní dozor tak nemůže efektivně ovlivnit existenci neobchodujících komoditních burz, tedy burz pro forma, stejně jako složitě reaguje na situace, kdy sice někdo činnost provozuje, ale závadně.

V oblasti vzniku komoditních burz se pro zakladatele burzy navrhují zákonné podmínky, které přispějí k vyšší transparentnosti a důvěryhodnosti vznikajících subjektů. Návrhem se dále zakotvují podmínky vlastního provozu burzy, neboť současná právní úprava je jednoznačně nespecifikuje. To přinese právní jistotu provozovatelům burz i jednotlivých účastníkům burzovních obchodů.

Cílem novely je tedy přispět k vytvoření příznivějších podmínek umožňující existenci a rozvoj zdravého trhu s komoditami, což bude přínosem nejen pro podnikatelské prostředí, ale i pro konečné samotné spotřebitele.

Předmětnou novelu projednaly ústavněprávní výbor a výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a oba doporučily její schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR.

A při této příležitosti mi dovolte, abych o totéž požádal tento ctěný Senát. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, posaďte se znovu ke stolku zpravodajů.

Návrh projednal ústavněprávní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 131/2 a zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Čunek.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 131/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Strnad, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou a informoval nás, zda se jedná o zprávu společnou.

Senátor Jaromír Strnad:  Ano, jedná se o společnou zprávu obou výborů.

Senátor Jaromír Strnad:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové. Pan ministr nám objasnil, o co se v této novele zákona jedná. Já bych tedy připomenul hlavní změny zákona.

Dochází ke změnám regulatorních ustanovení zákona, zpřesňuje postup při vydávání státního povolení k provozování komoditní burzy, kompletizuje možnosti odnímání vydaných státních povolení k provozování komoditní burzy. S cílem posílit pravomoci pro zajištění operativního řízení provozu komoditní burzy se mění základní kompetence valné hromady a burzovní komory. Dále se upřesňují podmínky řádného provozování komoditní burzy a zpřesňuje se termínově v návaznosti na obchodní zákoník a dochází k legislativně technickým úpravám některých ustanovení zákona.

Tento vládní návrh zákona byl projednán v PS a byl postoupen Senátu ve znění sedmi pozměňovacích návrhů.

A nyní bych vás seznámil se 128. usnesením z 10. schůze Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, konané dne 11. července 2011.

Náš výbor projednal návrh zákona, kterým se mění zákon č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 222/2009 Sb., o volném pohybu služeb.

Výbor jednomyslně doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu mne a pověřil předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Toto se také stalo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane zpravodaji. A protože usnesení ústavně-právního výboru je totožné a bylo avizováno, že se jedná o společnou zpravodajskou zprávu, tak se v tuto chvíli ptám, zda někdo navrhuje, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nevidím nikoho, kdo by chtěl toto navrhnout, takže otevírám obecnou rozpravu. Ani do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Pan ministr ani pan garanční zpravodaj pravděpodobně nemají k čemu se vyjadřovat. Můžeme tedy přistoupit k hlasování o jediném návrhu z obou výborů, a to je návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 62 senátorek a senátorů, kvorum je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 17 se ze 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 se vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím končím projednávání tohoto bodu.

A nyní podle schváleného pořadu jako první bod po 16.30 hodině máme projednat

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 142

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 141 a návrh uvede hejtman Libereckého kraje pan Stanislav Eichler, kterého zde vítám a prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Stanislav Eichler:  Dobrý den, paní předsedající, vážené paní senátorky, pánové senátoři, dovolte mi, abych zde okomentoval zákonodárnou iniciativu Libereckého kraje, a to změnu zákona č. 128/2000 Sb. Tato na první pohlední pohled velmi jednoduchá změna zákona je o to důležitější nejen pro občany Libereckého kraje, ale díky pozměňovacím návrhům z Poslanecké sněmovny pro všechny občany České republiky.

Navrhujeme tedy provést následující změnu v zákoně č. 129/2000 Sb. ve znění:

V době vyhlášení krizového stavu postačí, aby krajský úřad zveřejnil informaci o místě, době a navrženém programu připravovaného zasedání Zastupitelstva na úřední desce dva dny předem.

Já bych chtěl k tomuto dodat, že díky pozměňovacím návrhům z Poslanecké sněmovny byla tato zákonodárná iniciativa Libereckého kraje také rozšířena o zákon č. 128/2000 Sb. o obcích a také zákona č. 131/2000 Sb. o hlavním městě Praze, čímž se působnost tohoto zákona rozšiřuje vlastně na celou Českou republiku.

Nyní trochu k důvodům, co nás vedlo k tomu podat tento pozměňovací návrh. Byly to zkušenosti z neblaze proslulých loňských srpnových povodní, kdy v Libereckém kraji byla v novodobých dějinách České republiky způsobena největší škoda jednomu kraji, a to ve výši 8 miliard 212 milionů korun. O co horší byla tato katastrofa, to bylo to, že tato živelná pohroma stála pět lidských životů našich spoluobčanů. Vycházeli jsme také ze zkušeností krizového štábu, který v té době zasedal. A z našich zkušeností víme, že nejvíc občané potřebují pomoc při záchraně životů a majetku, pomoci právě v prvních hodinách a dnech bezprostředně po katastrofě. A tato úprava zákona právě umožňuje svolat Zastupitelstvo tedy do dvou dnů, tak jak je již citováno, a bezprostředně pomoci.

Já bych chtěl ještě zdůraznit, že tato právní úprava není v rozporu s Ústavou a ústavním pořádkem České republiky. Dále, že navrhovaná právní úprava není v rozporu ani s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a také je relevantní k aktům práva Evropské unie. Co je také důležité? Bezesporu to, že předkládaný návrh zákona nebude mít žádný hospodářský a finanční dosah ani na státní rozpočet, ani na ostatní veřejné rozpočty.

Při tvorbě této zákonodárné iniciativy jsme ještě zvažovali také možnost převést některé pravomoci například na Radu kraje, ale k byť teoretické možnosti zneužití jsme potom zvolili tuto kulantní cestu.

Jsem rád, že v Poslanecké sněmovně tato změna prošla ve všech třech čteních a co se týká výboru Senátu minulý týden, tak výbor také doporučil tuto zákonodárnou iniciativu Libereckého kraje podpořit. A věřím, že pokud i vy podpoříte a schválíte návrh změny tohoto zákona, bude to další krok ve prospěch občanů celé České republiky. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Návrh projednal ústavněprávní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 142/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Soňa Paukrtová.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 142/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Horník, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Horník:  Vážená paní předsedající, vážený pane hejtmane, vážené kolegyně a kolegové. Náš výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí probíral novelizaci oněch tří zákonů na své 11. schůzi dne 13. července 2011.

A protože pan hejtman v podstatě vše důležité vysvětlil, dovolil bych si tady jenom připomenout, že ve spolupráci s naší legislativou jsme došli k připomínkám, a to vlastně ke dvojí textaci, která se bude dnes, pokud schválíme tento zákon, nacházet jak v zákoně o krajích, tak v zákoně o obcích. A je to následující:

V jedné textaci se říká: Zveřejnění alespoň po dobu dvou dnů před zasedáním Zastupitelstva. A následně se říká: Zveřejnit nejméně sedm dnů před konáním Zastupitelstva, resp. u kraje zveřejnit nejméně 10 dnů před konáním Zastupitelstva.

Tuto záležitost jsme projednávali s ministerstvem vnitra a svým způsobem jsme dojednali to, že jakmile by mělo dojít k nejbližší aktualizaci zákona o obcích, o krajích a o hlavním městě Praze, bude snaha dikci těchto dvou rozdílných možná i výkladů sjednotit tak, aby v budoucnosti v těchto třech zákonech bylo použito jedno názvosloví.

To je všechno, co jsme k tomu měli. Doufáme, že ministerstvo vnitra na to nezapomene.

A pak mi dovolte, abych přečetl usnesení našeho výboru, které doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, určuje mne jako zpravodaje a pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Várka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji vám, pane senátore, prosím posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu a zaznamenávejte případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Ptám se, zda si nyní přeje vystoupit zpravodajka ústavně-právního výboru paní senátorka Soňa Paukrtová. Ano, prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Paní předsedající, pane hejtmane, dámy a pánové. Zastupitelstvo Libereckého kraje využilo svého ústavního práva zákonodárné iniciativy a předložilo návrh zákona Poslanecké sněmovně 6. října 2010. Zastupitelstvo Libereckého kraje navrhlo novelizovat zákon o krajích poté, co byl kraj postižen povodněmi, které velmi zasáhly Liberecký kraj. Vláda však ve svém stanovisku ze dne 3. listopadu 2010 vyjádřila s předloženým návrhem nesouhlas z toho prostého důvodu, že měla za to, že je třeba novelizovat tři základní zákony regulující územní samosprávu České republiky, to znamená nejen zákon o krajích, ale také zákon o obcích a zákon o hlavním městě Praze.

Proto Poslanecká sněmovna upravila tento návrh Libereckého kraje komplexním pozměňovacím návrhem a schválila tento návrh, který dnes projednáváme.

Musím říci, že na ÚPV jsme také zmiňovali připomínku, kterou tady řekl garanční zpravodaj, ale také jsme tam konstatovali, že tento návrh zákona je velmi potřebný a nepřejeme si nikdo z nás, aby se opakovalo to, co v Libereckém kraji, ale pro tyto příležitosti je potřeba takový zákon mít schválen, protože samosprávy musí v určitých krizových situacích jednat operativně. ÚPV jednomyslně doporučuje plénu Senátu PČR schválit tento návrh ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, paní kolegyně. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Domnívám se, že nebude takový návrh, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Kapoun.

Senátor Karel Kapoun:  Dobrý den vám všem. Vážená paní předsedající, pane hejtmane, kolegyně a kolegové, jako senátor obvodu č. 36, který byl v rámci Libereckého kraje postižen katastrofálními srpnovými záplavami z loňského roku, cítím za povinnost poděkovat zastupitelstvu Libereckého kraje, zvláště pan jmenovitě panu hejtmanovi Eichlerovi, za tuto zákonnou iniciativu. Na základě zkušeností z těchto záplav si vedení kraje, obcí i zástupci složek Integrovaného záchranného systému uvědomili, jak každá možnost urychleného rozhodnutí je důležitá vzhledem k záchraně lidských životů a materiálních hodnot. Proto navržení zkrácení lhůty pro svolání zastupitelstev dle tohoto návrhu vítám a plně to podporuji. Ještě jednou děkuji za tuto iniciativu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Tesařík.

Senátor Martin Tesařík:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi, abych z tohoto místa také vás požádal o podporu senátního tisku 142, kterým se mění zákon o krajích, obcích a o hlavním městě Praze. Byť jsou navrhovatelem zástupci Libereckého kraje, tak i u nás, v Olomouckém kraji bývají docela často povodně a diskuse nad úpravou právě tohoto zákona jsou velmi časté. Olomoucký kraj po sérii bleskových povodní, které nás postihli v roce 2009, začal připravovat varianty změny zákona o krajích, a to zejména z toho důvodu, že právě v současné době platný zákon o krajích byl velmi nevýhodný v tom slova smyslu, že nebyl příliš operativní. Finanční prostředky, které Olomoucký kraj, a potažmo – chci říci – všechny kraje, které byly vždy postiženy těmito přírodními katastrofami, poskytují jak obcím, tak fyzickým osobám, tyto finanční prostředky je potřeba poskytnout velmi brzo, už to tady bylo zmíněno řadou mých předřečníků, včetně pana hejtmana.

My jsme šli trošku jinou cestou, a to v roce 2009 jsme začali připravovat varianty změny zákona o krajích. Tehdy jsme šli cestou, že jsme chtěli přesně vymezit věcně i časově kompetence zastupitelstva kraje, které by byly po dobu tzv. krizového stavu, dle zákona o krizovém řízení, převedeny na radu kraje. Tento záměr byl také prezentován rovněž na Asociaci krajů ČR. Hodně se o něm diskutovalo, ale bylo nakonec uznáno, že to je slepá cesta, protože tento návrh přinášel víc otázek než odpovědí. Proto jsem přivítal to, kdy po povodních v Libereckém kraji v roce 2010 byl předložen legislativní radě vlády návrh na zkrácení lhůty pro svolání zastupitelstva ze stávajících 7 a 10 dnů na 2 dny. K tomuto řešení se také přihlásilo vedení Olomouckého kraje, protože tím vlastně došlo k naplnění také naší snahy o legislativní změnu zákona o krajích.

S přijetím předkládaného návrhu tak díky zpružnění celého procesu odpadne nutnost dělat kompetenční změny mezi povinnostmi a odpovědností radou a zastupitelstvem v případě krizových situací.

Pokud tady několikrát padlo z mých úst za Olomoucký kraj několik připomínek, u mých předřečníků to byl především Liberecký kraj, tak musím říci, že tímto problémem se zabývala Asociace krajů napříč všemi kraji ČR a mohu se domnívat, že skutečně podporu při této legislativní změně máme od všech krajů.

Dovolte mi tedy, vážené senátorky a senátoři, aby vzhledem k zásadnímu významu předkládaného návrhu zejména pro lokality pravidelně postihované povodněmi vás ještě jednou požádal o jeho podporu. Díky jeho přijetí se pak zefektivní nejenom práce v souvislosti s odstraňováním následků zmiňovaných mimořádných situací, ale věřím, že bude také přivítána tato změna starosty obcí, kteří jsou příjemci této pomoci, včetně fyzických osob. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Juránek.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážená paní předsedající, vážený pane hejtmane, kolegové a kolegyně, jsem velice rád, že mohu teď poblahopřát Libereckému kraji, že se s tímto návrhem dostal až do Senátu, protože historicky ty problémy nastaly poprvé v krajích už v roce 2002, shodou okolností v Jihomoravském kraji. Marně jsme se snažili dopracovat se k nějaké podobě zákona, kterou bychom se propracovali až do Senátu. Taková vlna po roce 2002 utichla, potom utichla i vlna po roce 2006, vždycky když přišly nějaké větší povodně, já bych byl velmi rád, kdybychom dnes všichni společně podpořili tento návrh, který je svým způsobem jednoduchý, Poslaneckou sněmovnou už prošel a já věřím, že my jako senátoři tento návrh podpoříme.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore. Zdá se, že už se do obecné rozpravy nikdo další nehlásí. Já ji tedy končím a zeptám se pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Není v podstatě k čemu, dostalo se mi jednoznačné podpory, pan garanční zpravodaj kývá, že také ne. Ještě se zeptám paní senátorky, abych ji nevynechala. Můžeme tedy přistoupit k hlasování.

Byl podán návrh – schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro přijetí, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 18 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 51, proti nula. Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli i zpravodajům a končím projednávání tohoto zákona.

Poprosím pana ministra Kocourka, aby se vrátil k projednávání dalšího bodu, kterým je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Plán energetické účinnosti 2011

Tisk EU č. K 040/08

Obdrželi jste je jako senátní tisky č. K 40/08 a K 40/08/01. Prosím pana ministra, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek:  Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, problematika energetické efektivity je v současné době v popředí zájmu energetické a environmentální politiky EU. Dokazuje to mimo jiné fakt, že energetická efektivita je nedílnou součástí strategie Evropa 2020, která je vlajkovou lodí EU určující její priority pro následující roky.

Na půdě EU již byly v otázce energetické efektivity učiněny zásadní kroky, jako například revize směrnice o energetické náročnosti budov, směrnice o energetickém štítkování nebo směrnice o ekodesignu, jak jste se mohli přesvědčit před chvílí.

I přes tato opatření se však Komise domnívá, že evropský cíl, to je snížení energetické náročnosti v roce 2020 o 20 procent, nemusí být splněn. Z tohoto důvodu Komise vydala dokument Plán energetické účinnosti 2011, který nyní projednáváme. Opatření v něm navržená mají přispět k dosažení zmíněného cíle a k přechodu na nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050.

Členské státy EU dokument všeobecně přivítaly, protože velká část z nich chápe zvyšování energetické účinnosti jako prioritu a přikládá této otázce velkou váhu.

O čem konkrétně tento dokument hovoří?

V předloženém dokumentu se navrhuje dvoustupňový přístup k cílům. V prvním stupni si samy členské státy určují své indikativní cíle a nástroje pro jejich dosažení. Následně Komise v roce 2013 posoudí naplňování národních indikativních cílů a dojde-li k závěru, že navržená opatření jsou nedostatečná, zváží zavedení závazných cílů. Dále zdůrazňuje nutnost veřejného sektoru, jít v oblasti energetické efektivity příkladem.

V závěrech rady, které byly přijaty v červnu, se již dokonce navrhuje opatření dávající veřejné správě povinnost, ročně rekonstruovat tři procenta celkové využívané podlahové plochy. Dále v části závěrů zabývajících se budovami je navržen mechanismus dělení nákladů na rekonstrukci budov mezi pronajímatele a nájemce. Dalším bodem, který je důležitý, je financování, přičemž podle akčního plánu mnoho opatření do energetické efektivity není realizováno z důvodů tržních nebo regulatorních bariér. Proto mají být tržní pobídky a cenové signály zesíleny pomocí energetických daní, uhlíkových daní nebo pomocí národních závazků v oblasti energetické efektivity.

Dokument také hovoří o opatřeních pro konkurenceschopný evropský průmysl, o budovách s nízkou spotřebou, úsporách pro spotřebitele a o sektoru dopravy.

Nyní bych vám chtěl blíže představit postoj MPO k tomuto akčnímu plánu.

V dubnu tohoto roku vypracovalo naše ministerstvo rámcovou pozici, při jejíž přípravě byla oslovena řada institucí, svazů a firem, jejichž stanovisko jsme se pokusili v pozici zohlednit. MPO představený plán pro energetickou efektivitu vítá, protože se jedná o nástroj, který může přispět ke zlepšení kvality životního prostředí v EU, dosažení cílů EU v oblasti energetické efektivity, snižování emisí skleníkových plynů a ke snížení dovozní energetické závislosti. Tento plán je rovněž důležitý s ohledem větší transparentnost a předvídatelnost regulatorního i podnikatelského prostředí v rámci energetické politiky EU.

V otázce financování souhlasíme s názorem, že vhodné formy podpory mohou značně pomoci zvýšit energetickou efektivitu. Zároveň však máme zdrženlivý postoj k některým bodům. Jedná se zejména o navrhovanou konkrétní výši cíle 3 procent pro renovaci veřejných budov. Také nesouhlasíme s návrhem opatření na dělbu nákladů mezi pronajímatele a nájemníka spojených se snížení energetické náročnosti pronajímaného objektu, protože navrhovaná povinnost způsobí zásah do soukromého vlastnictví i do tržních principů v oblasti nemovitostí.

Akční plán sám o sobě není pro ČR závazným dokumentem, z něhož by vyplývala nutnost zavést konkrétní opatření. Text závěrů Rady je také formulován poměrně flexibilně. V červnu však Komise představila nový návrh směrnice o energetické účinnosti, který se již tato a další opatření pokouší zavést jako povinná.

V Senátu předložený materiál projednal výbor pro záležitosti EU, který je toho názoru, že pokud EK navrhuje závazná opatření, měla by mít na paměti minimalizaci jejich dopadů na hospodářskou soutěž a na administraci úsporných opatření, neboť nadměrné množství subvencí křiví trh a složitá administrativa vede ke ztrátě konkurenceschopnosti a k neefektivnímu vydávání peněz. MPO toto usnesení podporuje, protože bude přínosem k pevnější pozici ČR při projednávání navazující legislativy, zejména zmíněné směrnice o energetické účinnosti.

Tolik tedy na úvod k této problematice z mé strany. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane předkladateli. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 40/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Škaloud, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, řeknu vám pár slov k tomuto materiálu. Tento materiál byl projednán na podvýboru pro energetiku hospodářského výboru, byl projednán na hospodářském výboru, byl projednán na výboru pro záležitosti EU, všude s identickým usnesením. Problematika energetické účinnosti je součástí Strategie EU 2020 a měla by směřovat k bezpečnosti dodávek energie a ke snížení emisí skleníkových plynů. Zdrojem této iniciativy, jejíž záměr je kvantifikovat úspory energie, je zasedání ER na jaře roku 2007, kdy se hlavy států dohodly, že je třeba zvýšit energetickou účinnost EU a dosáhnout cíle úspor spotřeby energií EU jako celku ve výši 20 procent proti výhledům na rok 2020. Tento cíl se v současné době zdá Komisi, že je ohrožen a Komise doporučuje další opatření. Nicméně Komise navrhne konkrétní závazné kvantitativní cíle úspor nejdříve až v roce 2013, po přezkumu. Do té doby ale vydá řadu závazných legislativních aktů. Ty by měly podpořit úsporu energie. Je jich celá řada. Já vám řeknu jenom tři, to jsou ty, ke kterým se vyjadřují i výbory.

Ten první je například právní nástroj, podle něhož budou veřejné orgány muset každý rok obnovit alespoň tři procenta svých budov, i když to nebudou potřebovat, vztaženo k podlahové ploše. Stávající tempo obnovy je zhruba 1,2 procenta. Za druhé – legislativní návrhy, které budou vymezovat částku, kterou budou moci investoři požadovat od nájemníků v rámci investic do energetické účinnosti budov. Další návrh je legislativní, který avizuje Komise, že povolení k nové výstavbě k výrobě elektrické energie bude možné pouze při kombinované výrobě tepla a elektřiny, což je částečně podmíněné. U těch prvních dvou bodů se shodujeme s ministerstvem na tom, že to není žádoucí. Samozřejmě pokud se členské státy zavázaly k celkovým úsporám v nějakých procentech, tak se nemohou vyhnout velké míře různých námětů z Evropské komise, která se snaží dostát těmto cílům. Nicméně mohou modifikovat tyto záměry a odvracet ty návrhy, u kterých je možné počítat s různými a jistými riziky, nebo u kterých jsou důsledky jejich zavádění obtížně předvídatelné, jejich zavedení, popř. mohou nesouhlasit s některými závaznými ukazateli.

To je to, k čemu došlo tímto usnesením těchto výborů.

Ke třem již uvedeným opatřením se vyjádřily tyto výbory identicky a negativně ve svém usnesení. Výbory také nepovažují za vhodné, aby Komise vytvářela směrnice se závaznými kvantitativními hodnotami úspor. Podobná aktivita u obnovitelných zdrojů byla hlavní příčinou neobyčejného mrhání prostředky ve fotovoltaice. Nikdo nemá nic proti úsporám, jsou velice žádoucí, ale jenom to nalinkovat pro všechny nějakým číslem, může vést k vážným problémům.

Já vám nyní přečtu usnesení podvýboru pro energetiku, výboru pro záležitosti EU: vítá úsilí Komise při vytváření platformy pro výměnu osvědčených postupů v oblasti úspor energie v EU. Za druhé – domnívá se však, že pokud jde o cíle v oblasti úspor energií, není zapotřebí závazných kvantifikovaných cílů ani po roce 2013, a doporučuje ponechat volbu kombinace jednotlivých politik i míru odhodlání na členských státech, protože stanovení vlastních postupů na úrovni států bude přiměřenější okolnostem, ve kterých se jednotlivé státy nacházejí. Je toho názoru, že pokud již Komise navrhuje závazná opatření, měla by mít na paměti minimalizaci jejich dopadů na hospodářskou soutěž a na administraci úsporných opatření, neboť nadměrné množství subvencí pokřivuje trh a složitá administrativa vede ke ztrátě konkurenceschopnosti a k neefektivnímu vydávání prostředků.

II. 1. Nepodporuje konkrétně přijetí závazného právního nástroje, podle něhož by veřejné orgány musely každý rok obnovit alespoň tři procenta svých budov, dále přijetí závazného opatření na dělbu nákladů mezi pronajímatele a nájemníka spojených se snížením energetické náročnosti pronajímaného objektu. Další odrážka – závaznou podmíněnost nové výroby elektrické energie výrobou tepla. – Ne že bychom proti tomu byli, ale nedomnívám se, že je vhodné, aby to bylo závazné. 2. Považuje zejména podporu vědy, výzkumu a inovací za zásadní při dosahování úspor energií.

III. 1. Žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o navazujících iniciativách. A pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Tím jsem skončil a žádám vás o souhlas s tímto usnesením. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a plnil svoji zpravodajskou úlohu. Tiskem se zabýval také výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Táži se zpravodaje výboru pana senátora Bise, zda chce vystoupit. Nepřeje si vystoupit. Takže v tuto chvíli otevírám rozpravu. Ani do té se nikdo nehlásí, takže ji ukončuji. Pan předkladatel nemá v podstatě k čemu se vyjadřovat, pan zpravodaj také ne, takže můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, tak jak ho přednesl pan senátor Škaloud, to znamená usnesení výboru pro záležitosti EU v tisku K 40/08/02.

V sále je aktuálně přítomno 60 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 19 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 50, proti byla nula. Návrh byl přijat.

Děkuji předkladateli i zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Charta Mezinárodního energetického fóra, podepsaná v Rijádu, Království Saudské Arábie dne 22. února 2011

Tisk č. 70

Vládní návrh jsme obdrželi jako senátní tisk č. 70 a uvede ho opět ministr obchodu a průmyslu Martin Kocourek. Uděluji mu slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek:  Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Na pozvání saúdsko-arabského ministra ropného průmyslu se v únoru tohoto roku v hlavním městě Království Saúdské Arábie Rijádu, v místě sídla stávajícího Mezinárodního energetického fóra, uskutečnil mimořádné zasedání ministrů této dosud existující politické iniciativy. Cílem zasedání bylo přijetí ujednání o základní organizační struktuře a principech financování fóra, kterými zainteresované země hodlají efektivně podporovat vedení dialogu mezi klíčovými světovými producenty a spotřebiteli ropy, resp. plynu.

Konference se zúčastnili resortní představitelé z téměř 90 zemí světa, počínaje zeměmi sdruženými v cenovém kartelu OPEC, zeměmi členů OECD, a stejně tak i z řady rozvojových zemí zainteresovaných na vedení dialogu o klíčových aspektech cenové a investiční ropné politiky, včetně její energeticko-bezpečnostní dimenze.

V 90. letech vzniklá politická iniciativa energetického fóra některých zemí OECD a OPEC nabývala na významu adekvátně cyklickému vývoji světového ropného sektoru. Situace kulminovala v období let 2005 až 2008, kdy se světová ekonomika v důsledku cenového vývoje ropy stala vysoce zranitelnou a ohrožovala chod světové ekonomiky. Tento vývoj evokoval ujednání o efektivním organizačním a finančním uspořádání této iniciativy. Rozhodují o adaptaci iniciativy na vyšší institucionální úroveň bylo přijato na 12. ministerském zasedání v roce 2010 a potvrzeno na citovaném mimořádném zasedání ministrů v Rijádu.

Česká republika se na dění této iniciativy začala podílet po svém vstupu do OECD v polovině 90. let minulého století a zejména po svém zapojení do aktivit Mezinárodní energetické agentury při OECD, jednoho z klíčových protagonistů úsilí o povýšení obsahu dialogu mezi producenty, resp. exportéry a spotřebiteli ropy. Původně diplomatická iniciativa byla v minulých letech převedena na resort průmyslu a obchodu. Pro Českou republiku se jeví výhodné podílet se na aktivitách fóra zejména při analýzách a koncepcích fungování energetických trhů přinášejících nezbytné prvotní podněty pro řešení energetické bezpečnosti a další strategická energetická rozhodnutí.

Dozajista i prostá účast českých zástupců na jednání orgánů fóra evidentně předčí relativně nízkou váhu hlasů ČR, kterými se koneckonců bude moci opřít o podporu shora citované Mezinárodní energetické agentury.

Na mimořádné únorové konferenci ministrů fóra přijatý text charty vymezuje institucionální strukturu klíčových orgánů, umožňujících zapojení nejen českých exekutivních představitelů, ale také obchodních a průmyslových partnerů. Nominace zástupců a navázání kooperace s českými podnikatelskými představiteli stojí v popředí pozornosti ministerstva průmyslu a obchodu.

Předpokládaný roční členský příspěvek má činit 23 000 amerických dolarů a srovnatelný s vklady do jiných mezinárodních iniciativ tohoto typu.

Z hlediska českého ústavního pořádku Charta Mezinárodního energetického fóra náleží do kategorie prezidentských smluv ve smyslu článku 49 písm. C a vznik členství vyžaduje před ratifikací prezidentem republiky též souhlas Senátu PČR.

Chartu Mezinárodního energetického fóra projednal VHZD a výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, které svými usneseními doporučily Senátu PČR vyslovit souhlas s ratifikací této předkládané charty. O totéž si dovoluji Senát požádat i já. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane navrhovateli, a prosím, posaďte se opět ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 70/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vladimír Dryml. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež se obdrželi jako senátní tisk č. 70/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Adolf Jílek, který je omluven, a zastoupí ho pan senátor Jiří Bis, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. A zároveň se zeptám, jestli se jedná o společnou zpravodajskou zprávu dne. Tak, prosím, pane.

Senátor Jiří Bis:  Paní předsedající, nejedná se o společnou zpravodajskou zprávu, je to zpravodajská zpráva výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, vážený pane ministře. Ve světle intenzivních mezinárodních jednání o energetické bezpečnosti je podnět klíčových světových producentů a spotřebitelů ropy a plynu ve formě návrhu Charty na podporu vedení vzájemného dialogu včetně institucionálního rámce bezesporu cennou aktivitou.

Česká strana se na procesu sjednávání rady podílela za účasti ministerské delegace na 12. zasedání ministrů v kantonu Mexiku a přihlásili do negociační vysoké skupiny Fóra. Charta uvádí, že Fórum je mezivládní ujednání sloužící k usnadnění neutrálního otevřeného informativního globálního energetického dialogu. Charta sice výslovně uvádí, že nezakládá žádná práva a závazky mezi členy, nicméně obsahuje závazek platit členský příspěvek. Podle obsahu se jedná o mezinárodní smlouvy.

Orgány Charty jsou ministerské zasedání svolávané ve dvouletém cyklu, vysoká rada spravuje chod Fóra, má 31 členů, 23 stálých a 8 rotujících. Změny Charty musí být schváleny výkonnou radou a ministerským zasedáním. Schvaluje se konsensuálně, pokud ke shodě nedojde, rozhodují čtyři pětiny přítomných členů.

Česká republika ročně dováží 8 – 9 milionů tun ropy a 8 – 8,5 miliardy kubických metrů plynu. ČR je členem Mezinárodní energetické agentury při OECD. Dosud bylo OECD hlavním hráčem na globálním energetickém poli. Se zvyšující se spotřebou velkých ekonomik se podíl OECD snižuje a ztrácí rozhodující vliv. Jako zachování vlivu vidí významná spotřebitelská země pomyšlení vlivu Fóra. Bylo řečeno, že se jedná o prezidentskou smlouvu a výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu jako své 103. usnesení z 10. schůze k vládnímu návrhu, který se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Charta mezinárodního energetického fóra, podepsaná v Rijádu, Království Saúdské Arábie dne 22. února 2011 v úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Milana Hovorky, náměstka ministra průmyslu a obchodu ČR, po zpravodajské zprávě senátora Adolfa Jílka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací Charty mezinárodního energetického fóra. Určuje zpravodajem senátora Adolfa Jílka a pověřuje předsedu senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, abyste mohl plnit úkoly garančního zpravodaje. A nyní si přeje vystoupit pan senátor Dryml jakožto zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, slovutný Senáte. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Charty mezinárodního energetického fóra, podepsané v Rijádu, Království Saúdská Arábie dne 22. února 2011. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Vladimíra Drymla a pověřuje předsedu výboru Senátu Jozefa Regece, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Krátce se ještě vyjádřím v obecné diskusi.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a otevírám teď obecnou rozpravu, do které se již přihlásil pan senátor Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Pro ČR je velmi výhodné být u vzniku této iniciativy a podílet se na aktivitách tohoto fóra. Zejména je to z hlediska přístupu k možným analýzám a koncepcím fungování energetických trhů, které se z hlediska energetické bezpečnosti stávají velkým strategickým i bezpečnostním prvkem. Nejen pro EU, ale pro ČR. Výstupní informace z tohoto fóra budou jistě nesmírně cenné.

Je možné získat i další informace i z té prosté účasti při jednáních orgánů AEF, i když nás to bude stát v roce 2011 23 tisíc amerických dolarů a budoucí členské příspěvky budou modifikovány s ohledem na plnění dalších dohodnutých programů fóra.

Místopředsedkyně Senátu Alena Palečková:  Děkuji, pane senátore, a ptám se, jestli ještě někdo si přeje vystoupit v obecné rozpravě? Zdá se, že nikdo. Takže se zeptám formálně pana ministra? Nemá co komentovat. A pan garanční zpravodaj také ne, takže můžeme přistoupit k hlasování.

Hlasujeme o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci Charty mezinárodního energetického fóra. V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum je 30. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro souhlas s ratifikací, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 20 bylo 62 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 32 se pro vyslovilo 50 proti nula. Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli i oběma zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu. A my se vystřídáme.

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 145

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 145. Návrh zákona uvede ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek, který zastoupí ministra zemědělství Ivana Fuksu. Prosím, máte slovo, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek:  Děkuji pěkně. Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych zastoupil pana ministra Fuksu a uvedl návrh zákona, kterým se mění zákon č. 326/2004 Sb. o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů.

Hlavním cílem předkládaného vládního návrhu zákona je implementace nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady č. 79/117 a 91/414, jež bylo završením několikaleté snahy sjednotit právní úpravu této problematiky na úrovni Evropské unie.

Především se vypouští ze zákona o rostlinolékařské péči ta ustanovení či jejich části, která jsou nově upravena přímo použitelným předpisem Evropské unie. Umožňuje se vyrábět a označovat podle mezinárodního standardu dřevěné obaly určené pro export zboží do třetích zemí i jiným subjektům než provozovatelům technického zařízení, které je určeno k hubení škodlivých organismů, pokud tyto subjekty zajistí výrobu obalů z řádně ošetřeného dřeva.

Tím návrh odstraňuje nedůvodnou administrativní překážku podnikatelské činnosti v této oblasti.

Zjednodušuje se administrativa v dalších oblastech rostlinolékařské péče, zpřesňují se kompetence ministerstva zemědělství a Státní rostlinolékařské správy tak, aby byly s výše uvedeným nařízením v souladu.

Upravuje se řízení v oblastech rostlinolékařské péče, kdy nelze s ohledem na specifika této problematiky obecně aplikovat správní řád. Připravuje se prostor pro snížení administrativní náročnosti vyplývající z prováděcích právních předpisů. Přijetí navrhované právní úpravy si nevyžádá nároky na prostředky ze státního rozpočtu, ani z ostatních veřejných rozpočtů.

Zmíněný návrh zákona byl projednán dne 19. července 2011 na 10. schůzi výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který jako výbor garanční doporučil Senátu Parlamentu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Dovoluji si, vážený Senáte, vás požádat o totéž. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane navrhovateli, a opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 145/1. zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane předsedo.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážení kolegové, kolegyně. Pan ministr velice podrobně uvedl technickou jednoduchou novelu ze zákona o státní rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících předpisů.

Já bych pouze dodal, že Senátu byl předkládán návrh zákona, kterým se novelizuje zákon o rostlinolékařské péči a v souvislosti s novelizací toho zákona též zákon o chemických látkách a chemických přípravcích, zákon o regulaci reklamy a zákon o správních poplatcích.

Jedná se o aplikaci rovněž evropských směrnic, a proto ve 3. čtení z přítomných 131 poslanců při návrhu zákona se vyslovilo pro 139 poslanců a nikdo nebyl proti. Já bych k tomu, co řekl pan ministr, dodal pouze dvě věci. Při konečném hlasování o návrhu zákona ve Sněmovně doznaly vládní předlohy těchto změn:

Zaprvé: V zákoně o rostlinolékařské péči se stanoví, že osoba, která při podnikání používá ve venkovním prostředí přípravky označené jako nebezpečné nebo zvlášť nebezpečné pro včely, je povinna před zavedením provedení aplikace takovýchto přípravků informovat dotčené chovatele včel o aplikaci přípravků s předstihem nejméně 48 hodin, aby se předešlo jakékoli kolizi.

A dále se vypouští ustanovení, které dosud stanoví, že žadatel ošetření při vývozu rostlin, rostlinných předmětů a jiných předmětů podle § 28 je povinen Státní rostlinolékařské správě uhradit náklady, které vznikly při provádění příslušných odborných úkonů.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu tento zákon projednal včera, přijal k němu 119. usnesení s tím, že po úvodním slově zástupce předkladatele Karla Turečka, náměstka ministra zemědělství ČR po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore, a také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu tedy uzavírám. Předpokládám, že se nechce vyjádřit ani pan ministr, ani pan navrhovatel. Ano, je tomu tak. Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Byl podán jediný návrh – a to je návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já si dovolím všechny svolat k hlasování.

Svolali jsme se, ale protože poslední hlasování se podle paní místopředsedkyně neshodovalo víceméně s kvorem, tak já si vás dovolím odhlásit. Upozorňuji příchozí, že jsem všechny odhlásila, prosím, abyste se znovu přihlásili. Takže můj odhad byl správný.

V této chvíli je aktuálně přítomno 44 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 23. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona o rostlinolékařské péči ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 22 ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 se pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi za navržení minulého bodu, děkuji panu zpravodaji a pokračujeme v programu následujícím bodem, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 146

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 146. Návrh zákona opět uvede pan ministr průmyslu a obchodu, který opět zastoupí ministra zemědělství Ivana Fuksu. Prosím, máte slovo, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek:  Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych opět zastoupil pana ministra zemědělství a uvedl návrh novely zákona o vinohradnictví a vinařství a novelu zákona o ochraně označení původu a zeměpisných označení.

Hlavním cílem předkládaného návrhu zákona je provedení implementace některých nařízení komise a rady a dalších úprav v oblasti vinohradnictví a vinařství a dále v oblasti ochrany označení původu a zeměpisných označení. V zákoně o vinohradnictví a vinařství se zejména zrušuje kategorie označení "stolní víno", která byla zrušena v rámci reformy společné organizace zemědělských trhů v EU v oblasti vinohradnictví a vinařství.

Dále dochází k jednotnému stanovení vzorů žádostí a oznámení v oblasti vinohradnictví a vinařství, což podstatným způsobem zjednoduší administrativu v této oblasti. Na základě nařízení EU se v rámci ČR umožňuje v případě nepříznivých povětrnostních podmínek překyselování produktů vyrobených z hroznů sklizených na území České republiky.

Dochází rovněž ke zvýšení horní meze celkového obsahu alkoholu u červeného vína, vyrobeného v ČR z hroznů zde sklizených. Zvyšuje se maximálně přípustný podíl zbytkového cukru v nízkoalkoholickém víně z dosavadních 60 na 75 gramů na litr vína a zpřesňují se podmínky označování nízkoalkoholických a odalkoholizovaných vín.

Zpřesňují se i podmínky použití označení vína názvem "chateau". Z důvodů zajištění ochrany proti falšování jakostních vín se zavádí povinnost uvádět na etiketě jakostního vína evidenční číslo jakosti, a to za účelem zajištění ochrany proti falšování jakostních vín. V rámci zákona o ochraně označení původu a zeměpisných označení se především zpřesňují kompetence úřadu průmyslového vlastnictví při podávání přihlášek, označení původu a zeměpisných označení na komunitární úrovni.

Návrh zákona, kterým se mění zmíněný zákon o vinohradnictví a vinařství, a zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení byl projednán dne 19. července 2011 na 10. schůzi výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který jako výbor garanční doporučil Senátu Parlamentu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A já si opět ctěný Senát dovolím požádat o totéž. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře, a opět vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 146/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého opět žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní předsedkyně, vážený pane ministře, vážení kolegové a kolegyně.

Pan ministr vyčerpávajícím způsobem zhodnotil, co nového je ve vinařském a vinohradnickém zákoně. Já bych chtěl říci, tady bych chtěl pochválit jako ministerstvo, poněvadž v oblasti tvorby a doplňování této normy bylo mnoho diskusí. Především se Svazem vinařů a Svazem zpracovatelů. A společný zájem všech vinařů byl, aby nový předpis, který bychom chtěli, aby platil od 1. září, aby skutečně garantoval to, že naši vinaři pro své spotřebitele vyrábí kvalitní víno.

Tolik tedy, pokud se týká hlavního cíle této novely. Chtěl bych říci to, co řekl pan ministr, opět ve Sněmovně to bylo prakticky 100 procenty hlasů přijato. Já bych pouze zdůraznil ještě tři věci.

Pokud se týká pro vaši informaci značení vín, považuji za úspěch, že se podařilo projednat s EU, že můžeme zůstat u dosavadního značení vín, na které je spotřebitel zvyklý.

Pokud se týká změn, tak jak o nich hovořil k ochraně spotřebitelů, došlo k dohodě, že každý zemědělský podnik jednoduchým výkazem musí prokázat, co do vinařského podniku přišlo za hrozny nebo za víno, a pokud toto víno bude z dovozu, už by se nemělo stát – a budou na to zpřísněné kontroly -, aby si někdo, když doveze Müllera Thurgau z Maďarska, mohl pod to napsat "Moravský Müller Thurgau" apod. Musí tam být uvedeno, odkud je. A máte tam i nový paragraf týkající se pomoci celní správy při kontrole.

Další významné, čím chci doplnit zprávu pana ministra, je to, že vinaři sami v rámci důvěry už si můžou odebírat vzorky svého vína. Že nemusí na toto přijít Česká potravinářská inspekce. A poslední věc, kterou chci zdůraznit, je to, že se mění otázka výběru do Vinařského fondu. Myslím si, že Vinařský fond je obrovským příspěvkem pro propagaci vín. My s kolegou, senátorem Jiránkem, sedíme v radě Vinařského fondu, byly problémy s výběrem, poněvadž v minulém zákoně nebylo jasně formulováno, co je to víno, poprvé uvedené do oběhu, takže došlo k dohodě, že vinaři těch 50 haléřů budou platit z vykázané produkce snížené o nutné ztráty.

Tolik tedy, pokud se týká vinařského zákona, jinak náš výbor projednal tento návrh včera na svém zasedání. Přijal 120. usnesení, s tím, že po úvodním slově zástupce předkladatele Karla Turečka, náměstka ministra zemědělství ČR po mé zpravodajské zprávě tento zákon doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore, a opět vás požádám, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda nyní někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nevidím nikoho takového, mohu tedy otevřít obecnou rozpravu. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Jak je vidět, všichni vinaři jsou spokojeni, takže obecnou rozpravu uzavírám a můžeme opět přistoupit k hlasování. Předpokládám, že již se nechce vyjádřit ani pan ministr? Chce, pane ministře? Ne. Ani zpravodaj. Takže můžeme přistoupit k hlasování. Dovolím si svolat zase kolegyně a kolegy.

Jediným návrhem, který zde padl, je návrh schválit návrh zákona o vinohradnictví a další ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že hlasování pořadové č. 22 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji opět panu ministrovi i panu zpravodaji a budeme pokračovat dalším bodem. Předpokládám, že opět v takto svižném tempu.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 147

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 147. Návrh zákona opět uvede pan ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek, který zastoupí pana ministra Fuksu. Máte slovo, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kocourek:  Ano, děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych opět zastoupil pana ministra zemědělství a uvedl návrh novely veterinárního zákona, novely zákona o správních poplatcích a novely zákona na ochranu zvířat proti týrání.

Cílem návrhu zákona je zlepšení podmínek pro chovatele a zvýšení bezpečnosti potravin živočišného původu. K tomuto cíli návrh především ruší povinnost vyžádat si veterinární osvědčení k přemístění hospodářského zvířete mimo území kraje. Mění ve prospěch chovatelů pravidla poskytování náhrady nákladů a ztrát vzniklých v souvislosti s nebezpečnými nákazami. Stanoví podmínky dodávání syrového mléka konečnému spotřebiteli prostřednictvím prodejního automatu. Jednoznačně upravuje odbornou způsobilost k označování hospodářských zvířat, která se označují podle plemenářského zákona. Stanoví uživateli honitby, odpovědnost za vyšetření těl ulovené volně žijící zvěře a povinnost hlásit podání veterinárních léčivých přípravků volně žijící zvěři.

V zájmu zefektivnění řízení výkonu státní správy v oblasti veterinární péče a snížení nákladů souvisejících s chodem orgánů veterinární správy se slučují krajské veterinární Správy a městská veterinární správa v Praze se Státní veterinární správou, která se stává orgánem veterinární správy s celostátní působností. Umožní v souladu s rozhodnutím komise zvýšení věkové hranice pro vyšetřování skotu na Bovinní spongiformní encefalopatii neboli BSE z 30 měsíců na 72 měsíců, respektive z 24 měsíců na 48 měsíců v případě uhynulého a utraceného skotu, což podle rámcových propočtů přinese pro stát ročně zhruba 80milionovou úsporu a menší počet vyšetření. A zpracovatelé ušetří 60 milionů korun na poplatcích za veterinární prohlídku.

A konečně tento návrh umožňuje domácí porážky skotu mladšího 24 měsíců a jelenovitých z farmového chovu.

Tyto porážky lze umožnit zejména proto, že není známo žádné riziko, které by maso skotu pro zdraví lidí představovalo a ČR je v současné době prosta všech nemocí přenosných ze skotu na člověka. Aby bylo zabráněno případnému ohrožení zdraví spotřebitelů způsobenému eventuálním nesprávným zacházením s tímto masem, musí být toto maso spotřebováno pouze v domácnosti chovatele a nesmí být dále uváděno na trh.

Tento návrh zákona byl projednán 19. července 2011 na 10. schůzi výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který jako garanční výbor doporučil Senátu vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Tyto návrhy se týkají zejména zrušení domácí porážky skotu mladšího 24 měsíců a legislativně technických úprav.

Přesto si dovoluji požádat tento ctěný Senát o podporu návrhu zákona ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou, neboť domácí porážka skotu mladšího 24 měsíců nepředstavuje žádné zdravotní riziko pro zdraví lidí, protože Česká republika je v současné době prosta všech nemocí přenosných ze skotu na člověka. Tolik má úvodní řeč na toto téma v zastoupení pana ministra Fuksy.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane ministře. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 147/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Řihák, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Josef Řihák:  Paní předsedající, děkuji za slovo. Dovolte mi, abych krátce vystoupil jako zpravodaj. Zaměřím se především na včerejší projednávání ve výboru. Tímto návrhem dochází ke 20. novele veterinárního zákona od jeho přijetí v roce 1999. Tady je vidět, jak nesmírně důležitý je veterinární zákon z pohledu jak zvířat, tak i občanů. Jsou tady stanoveny podmínky například pro hygienickou nezávadnost, pro potraviny živočišného původu.

Další skutečností je, že tato novelizace obsahuje 168 novelizačních bodů, které se především vztahují na veterinární zákon, minimum je na zákonu o správních poplatcích a na zákonu č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání.

Pokud se týká včerejšího projednávání ve výboru, s některými věcmi, které pan ministr řekl nesouhlasím. Vystoupím zřejmě v obecné rozpravě. Byli jsme pochváleni za to, že co se týká BSE, můžeme zmírnit opatření. Opatření jsme zmírnili z toho důvodu, že je tady garantovaná veterinární prohlídka i u skotu jako takového. V historii, ať to byl zákon 66/1961 Sb., veterinární zákon, nebo zákon 87/1987 Sb., o veterinární péči nebo stávající, měly jasné důvody, proč neumožňoval prohlídky skotu, proč neumožňoval prohlídky u velkých zvířat. Vystoupím k tomu ještě v podrobné rozpravě. Velice jsme k tomu diskutovali. Není pravda, že Poslanecká sněmovna byla jednolitá v tomto názoru, i když drtivá většina poslanců hlasovala pro toto znění, a poslanci tam dali spoustu pozměňovacích návrhů, byly zde dva pozměňovací návrhy, které se týkaly právě této problematiky. Už v PS se diskutovala problematika v § 21, to znamená umožnění těchto porážek u skotu. Tyto pozměňovací návrhy nebyly přijaty. Proto jsme diskusi vedli i ve výboru. Chtěl bych poděkovat za odpovědi pana náměstka Turečka i ústředního ředitele státní správy pana doktora Maleny. Tyto odpovědi nás ale většinu výboru nemohly uspokojit, abychom mohli zvednout ruku, že souhlasíme s tím, aby § 21 týkající se domácích porážek nebyl změněn. Proto po obsáhlé diskusi náš výbor přijal usnesení, s nímž vás seznámím.

Je to usnesení 121 z 10. schůze konané 19. června 2011. Je to usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Po úvodním slovu zástupce předkladatele Karla Turečka, náměstka ministra zemědělství, po zpravodajské zprávě senátora Josefa Řiháka a po rozpravě výbor

1. doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří nedílnou přílohu tohoto usnesení,

2. určuje zpravodajem výboru na jednání Senátu senátora Josefa Řiháka,

3. pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Tolik k projednávání a k usnesení našeho výboru.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Žádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Navrhuje někdo podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho nevidím, otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Jan Hajda. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Hajda:  Vážená paní předsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych doplnit zprávu o tom, co bylo všechno řečeno včera na výboru. V minulých letech byly prováděny důkladné prověrky potravinářských provozů včetně jatek v rámci ČR a došlo k uzavření 350 potravinářských podniků včetně jatek, včetně dopadů na zaměstnanost apod. Ti, co zůstali a bylo jim povoleno provozovat, museli investovat velké miliony do bezpečnosti výroby potravin. Osobně tento proces považuji za správný, protože cílem je ochrana našeho spotřebitele a dávat mu absolutně bezpečné potravin. Z tohoto pohledu se doplněk, který byl v Poslanecké sněmovně na poslední chvíli, týkající se domácích porážek, aniž by se stanovily podmínky – pouze jediná podmínka, že sel porážka nahlásí 7 dní před vykonáním. Není tam nic o kontrole masa a dalších věcech. Z tohoto pohledu nemůžeme připustit, aby zde byli dva druhy podnikatelů. Po jedněch se chce perfektní provozy včetně kontroly a podobně, a po druhé skupině by se toto nechtělo. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal jediné kritérium, a to je ochrana našeho spotřebitele potravin. Z tohoto titulu přijal tento pozměňovací návrh.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Vítězslav Jonáš. Prosím, máte slovo.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, velice se přimlouvám za přijetí tohoto zákona, protože si myslím, že by to byla velká pomoc chovatelům skotu, kteří by si mohli provést domácí porážku pro svou potřebu – umožnit na povolení krajské veterinární správy porazit si ve svém hospodářství skot mladší 24 měsíců pro potřebu ve vlastní domácnosti. Jedná se o rozšíření existující možnosti porazit tímto způsobem domácí prase, ovci nebo kozu. Jedná se pouze o spotřebu ve vlastní domácnosti. Maso z takto poražených zvířat nesmí být dále uváděno do oběhu. Maso a případné masové výrobky z takto poražených zvířat nesmí být uvedeny do oběhu, do oběhu smí být uvedeno pouze maso získané ze zvířat poražených na schválených jatkách a výrobky vyrobené z tohoto masa ve schválených závodech. Tento princip platí v celé EU a není tedy možné, aby v kterémkoli členském státě EU bylo uváděno do oběhu maso z domácí porážky. Bylo k tomu řečeno již dost. Ještě jednou se přimlouvám, aby tato novela byla schválena. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Do rozpravy se dále přihlásil pan senátor Jaroslav Palas.

Senátor Jaroslav Palas:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil k jednomu aspektu, který obsahuje tento zákon. Dikce tohoto zákona je motivována mimo jiné také tím, že státní veterinární zpráva v rámci státního rozpočtu kapitoly ministerstva zemědělství obdržela méně peněz. Dochází tudíž také ke slučování pracovišť. Tím vzniká určitý problém nejen pro zemědělce, ale také pro myslivce, kteří jsou povinni v rámci kontroly černé zvěře na trichinelózu předkládat vzorky veterinární správě. Podle dikce nového zákona nesmí bourat tuto zvěřinu do doby obdržení výsledků těchto kontrol pomocí tzv. trávicí metody, která je zdlouhavější, ale je průkaznější. Také nám to nařizuje EU. Tím, že byla sběrná místa na tyto vzorky v každém okrese, bylo to pro myslivce pohodlnější a dosažitelnější, ale přesto musím říci, že na počet asi 130 tisíc kusů lovné zvěře ulovené v republice ročně se kontrolovalo kolem 60 % této zvěře. Trichinelóza je smrtelné onemocnění, pokud se objeví a je žádoucí, aby poměr vyšetřených kusů byl co největší. Máme obavu, že dikcí tohoto zákona a zúžením sběrných míst dojde k tomu, že myslivci nebudou ochotni, byť jsou pod sankcí, tyto kusy vyšetřovat, budou je zatajovat a dojde k ohrožení zdraví našich občanů, protože maso ze zvěřiny se dostane do oběhu. Pokládám to za dost závažnou věc. Navíc podmínky vlivem struktury porostů, které v této republice máme – pro vaši informaci kdysi bylo v republice 33 tisíc ha kukuřice, teď je 300 tisíc ha kukuřice a podobně je to u řepky, kde je 400 tisíc ha – to je úžasný kryt pro černou zvěř, která žije celoročně v naprosté pohodě v těchto porostech, množí se, stavy narůstají a myslivci vzhledem k tomu, že se jedná o noční zvěř, nejsou schopni toto tlumit a dochází také k obrovským škodám ve vztahu k zemědělcům.

Chtěl jsem pouze upozornit na to, že vlivem toho, že státní veterinární správa má méně peněz, redukuje svá pracoviště, zpřísňuje podmínky pro vyšetření trichinelózy, a dochází tak k tomu, že ulovená zvěř bude zatajována, nebude vyšetřována a může dojít k vyššímu ohrožení zdraví lidí v České republice. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Protože není nikdo další přihlášený, táži se, zda chce ještě někdo vystoupit? Ano, pan senátor, ale budete mít možnost vystoupit se závěrečným slovem. Chcete vystoupit teď jako senátor? Máte slovo.

Senátor Josef Řihák:  Vážené kolegyně a kolegové, když jsme projednávali tyto záležitosti, vyšli jsme vládnímu návrhu vstříc v tom, že zákaz porážek se netýká pro jelenovité, tam porážky mohou být. Přistoupili jsme na to, že pokud musíte něco odvézt na jatka, je to pro zvěř mnohdy daleko horší než ji porazit na místě. Tady zaznělo, že je to v EU normální. Není to v EU normální, je tam normální pouze to, že všechno je vyšetřeno před, při a po poražení.

Pokud jde o domácí porážky, každý stát si může udělat svou vlastní legislativu. Problém vidím v tom, že státní veterinární správa je omezována a slučována. Jako bývalý zaměstnanec veterinární správy vím, co to je, když se snižují cesťáky. V Německu, když máte domácí porážku, je tam povinnost, aby úřední veterinární lékař přijel prohlédnout zvíře po porážce. To je normální. U nás tato povinnost se vsunout do zákonu nedala. Nevím proč, poslanci ji neodhlasovali. Byli bychom na tom jako v Německu a nebyly by žádné problémy.

Jestliže se podíváte do důvodové zprávy, tak vláda pouze uhájí to, že vyšla vstříc asociaci soukromých zemědělců. V důvodové zprávě jinak není nic, co by podložilo to, proč se mají velké porážky dělat. Nechci vás unavovat tím a říkat, že porážet oficiálně doma býka nemá tradici, že býk v jednom roce má 450 kilo a ve 24 měsících má přes 6 metráků. Jako hygienik si nedovedu představit, jak to někdo chce na dvoře porážet pistolí, která má upoutaný projektil. Tomu, kdo to bude dělat, pokud býk není v kleci, poradil bych mu, aby se trefil hned poprvé, aby zvíře omráčil a potom ho usmrtil tím, že ho vykrví. Jak to budou tahat? Přes kladku? To je nesmysl, na který se přistoupilo. Mrzí mě, že to bylo i na výboru panem náměstkem spojováno s tím, abychom pro tento zákon hlasovali, abychom ho nevraceli. Tím, jak jsme měli všechno v rámci BSE v pořádku, tak se v Evropě rozhodlo, že nemusíme zkoušky dělat, ale u věku, u kterého jsme je dělali. Ušetří se miliony korun. Čím déle tento zákon přijmeme, tím déle potravináři a jiní budou muset platit. To není naše chyba, je to chyba těch, kteří toto měli buď předložit dřív, nebo tuto malou změnu, pro kterou bychom všichni hlasovali jak v Poslanecké sněmovně, tak v Parlamentu. Mohlo se ve zrychleném čtení v Poslanecké sněmovně tento zákon přijmout v prvním čtení, mohl sem přijít a dávno platit a zemědělci nemuseli platit.

Kloním se k tomu vrátit to. Je tam 8 pozměňovacích návrhů, z toho 4 jsou pouze pro domácí porážku skotu a 4 pozměňovací návrhy jsou po dohodě s legislativou, aby některá aplikační ustanovení šla vůbec udělat. Poslanci tam dali některé dobré věci, ale například tam udělali středník. Místo toho, aby zemědělci pomohli, tak ho poškodili. V hlasování vás upozorním, co se čeho týká. Nechci unavovat, proč to nedělat, ale v evropských zemích to není normální. Kladl bych své dotazy ústřednímu řediteli – napíšete, že to bude muset splňovat určité podmínky. Víme, že podmínky můžeme dávat pouze podle zákona, případně podle vyhlášky, která vyjde ve sbírce zákonů. I sám ústřední ředitel nám řekl, že se nepřipravuje žádná vyhláška, která by toto řešila. V tomto zákoně v § 21 není žádné zmocňovací usnesení, co se týká vyhlášky. Požádal bych vás, abyste usnesení zemědělského výboru podpořili. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Pan senátor Řihák byl poslední přihlášený do rozpravy. Chce ještě někdo vystoupit v obecné rozpravě? Nikoho nevidím, obecnou rozpravu uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit. Nechce. Táži se pana garančního zpravodaje, pana senátora Řiháka, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Nechce.

Myslím, že bylo navrženo schválit návrh zákona. Uzavřeli jsme obecnou rozpravu. V tuto chvíli byl podán návrh schválit návrh zákona postoupeném Poslaneckou sněmovnou. O tomto návrhu musíme dát hlasovat.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, kterým se mění zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a stiskne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 23 se z 62 přítomných senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 18, proti 29. Návrh nebyl přijat.

Protože Senát neschválil návrh zákona v navrženém znění, a ani ho nezamítl, otevírám podrobnou rozpravu. Prosím pana senátora Řiháka.

Senátor Josef Řihák:  Paní předsedající, jak jsem avizoval a seznámil vás s usnesením zemědělského výboru, zemědělský výbor přijal pozměňovací návrhy. Až budeme hlasovat, budeme navrhovat, aby se hlasovalo. Všichni máte pozměňovací návrhu v senátním tisku 147/1. Je to osm pozměňovacích návrhů. Souvisí spolu návrhy č. 1, 2, 4 a 7, které se týkají § 21 tzv. domácích porážek. Proto budu navrhovat, aby se tyto 4 body hlasovaly dohromady. Potom budeme hlasovat legislativní věci, které máme prokonzultovány se legislativou. Ty navrhuji také hlasovat dohromady.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. Chce se ještě někdo přihlásit do podrobné rozpravy? Nikoho nevidím, podrobnou rozpravu uzavírám. Chce vystoupit pan navrhovatel se závěrečným slovem? Nechce. Pane garanční zpravodaji, prosím, abyste v souladu s jednacím řádem Senátu přednášel pozměňovací návrhy, které by zazněly, abychom o nich mohli hlasovat. Prosím, abyste nás provedl hlasováním. Všechny svolám nejprve k hlasování.

Prosím, pane garanční zpravodaji, abyste přednášel jednotlivé pozměňovací návrhy a vyjádřil k nim své postoje. Na postoje se zeptám také pana navrhovatele.

Senátor Josef Řihák:  Jak jsem avizoval, navrhuji, abychom hlasovali pozměňovací návrhy v bodu č. 1, 2, 4 a 7, které se týkají domácích porážek dohromady. Mé stanovisko je kladné.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Pan navrhovatel má záporné stanovisko k tomuto návrhu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 24 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 41, proti bylo 6. Návrh byl přijat. Prosím o další návrh, pane zpravodaji.

Senátor Josef Řihák:  Poté, pokud nikdo nebude rozporovat můj návrh, tak navrhuji, abychom bod č. 3, 5, 6 a až 8 a 8 hlasovali společně. Pokud někdo to bude rozporovat, můžeme to hlasovat zvlášť. Na výboru jsme hlasovali společně.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Nevidím, že by někdo rozporoval tento návrh, takže můžeme hlasovat tak, jak navrhl pan zpravodaj. Ptám se na stanovisko zpravodaje.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji a pan navrhovatel říká záporné stanovisko. Zahajuji tedy hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji, konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 25 ze 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 44, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy, je tomu tak pane zpravodaji?

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. V této chvíli tedy musíme hlasovat o návrhu vrátit Poslanecké sněmovně návrh zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji, konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 26 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34, pro vyslovilo 42, proti bylo 7. Návrh byl přijat. Jestliže tedy vracíme návrh zákona Poslanecké sněmovně, musíme v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověřit senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátor Josef Řihák a ptám se na další jméno, na další návrh.

Senátor Josef Řihák:  Já bych navrhl pana předsedu výboru Hajdu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dobře, oba dva souhlasí, jak avizuji. Takže navrhuji, aby těmi, kdo zdůvodní senátní návrh Poslanecké sněmovně byli senátor Josef Řihák a senátor Jan Hajda. Dávám hlasovat o tomto návrhu.

Kdo je pro pověření těchto dvou senátorů, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji, konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 27 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33, pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Tím jsme splnili vše, co jsme měli splnit při projednávání tohoto zákona. Děkuji panu navrhovateli, který fundovaně zastoupil pana ministra Fuksu, děkuji, pane ministře, děkuji také zpravodaji.

A budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Rámcová dohoda o komplexním partnerství a spolupráci mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Indonéskou republikou na straně druhé

Tisk č. 74

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 74 a uvede ho ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, jehož nyní prosím, aby nás s návrhem seznámil a uděluji mu slovo. Prosím, pane ministře, vítejte u nás.

1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg:  Vážená paní předsedající, slovutný Senáte. Rámcová dohoda o komplexním partnerství a spolupráci mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Indonéskou republikou na straně druhé (dále jen dohoda)má za cíl vytvořit moderní rámec pro užší spolupráci smluvních stran ve všech oblastech společného zájmu, s důrazem na regionální dialog a spolupráci v rámci uskupení ASEAN. Stávající úprava vztahů týkající se obchodní a ekonomické rozvojové spolupráce mezi Evropskou unií a Indonésií vychází z původní dohody se státy ASEAN z roku 1980, která je v současné době již překonána vývojem vzájemných vztahů. Obě strany si proto přejí sjednat dohodu novou, která bude odrážet jejich aktivní potřeby a zájmy.

Dohoda počítá s možnostmi spolupráce v mnoha oblastech, jako je například životní prostředí, změny klimatu, energetika, věda a technika, námořní a letecká doprava. Dohoda upravuje otázky nelegální migrace, praní špinavých peněz, nedovolených drog, organizovaného zločinu a korupce.

Dohoda rovněž vytváří rámec pro jednání o dohodách o volném obchodu se členy ASEAN. Uzavření dohod o volném obchodu v souladu s platným mandátem Rady je podmíněno uzavřením dohod o partnerství a spolupráci s těmito zeměmi.

Dohoda umožní Evropské unii převzít větší zodpovědnost a získat větší vliv v regionu, který se spíše orientuje na Čínu, Indii a USA a je pod jejich vlivem. Prostřednictvím této dohody může EU prosazovat evropské hodnoty a posilovat konkrétní spolupráci v řadě oblastí společného zájmu.

Dohoda je uzavírána na období pěti let s tím, že se automaticky prodlouží vždy o rok, leda že by jedna ze smluvních stran dohodu vypověděla v šestiměsíční výpovědní lhůtě.

Uzavření dohody je plně v souladu se zahraničně politickými zájmy ČR. Obsah dohody je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR, se závazky vyplývajícími z členství ČR v EU i závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a obecně závaznými zásadami mezinárodního práva.

Nepředpokládá se, že by bylo nutné k následnému provádění dohody přijmout jakékoliv vnitrostátní prováděcí předpisy, a rovněž se nepředpokládají finanční ani rozpočtové dopady. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkujeme také za předložení návrhu. A poprosím vás, pane ministře, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Garančním výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 74/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Kladívko, jehož nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Pana senátora zde však nevidím. Ptám se, zda ho může zastoupit někdo ze zahraničního výboru? Hlásí se pan senátor Tomáš Jirsa, takže zastoupí pana senátora Tomáše Kladívka. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, omlouvám kolegu Tomáše Kladívka kvůli náhlé indispozici.

Pan ministr přesně popsal rámcovou dohodu mezi Evropským společenstvím a Indonéskou republikou. Náš výbor ji projednal a všemi hlasy doporučil k odsouhlasení. Doporučuji tedy její schválení. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Musím vás však v této chvíli požádat, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů jako garanční zpravodaj.

Otevírám k tomuto návrhu obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám.

Jak navrhl zpravodaj a jak máme i v písemném návrhu, výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost doporučil dát souhlas s ratifikací. O tomto návrhu můžeme hlasovat, svolám všechny senátory a senátorky k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost dát souhlas k ratifikaci Rámcové dohody o komplexním partnerství a spolupráci mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Indonéskou republikou na straně druhé.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 28 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu místopředsedovi vlády a panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji, který tak promptně zaskočil za nepřítomného garančního zpravodaje.

Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

 

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro

Tisk č. 82

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 82 a uvede ho opět ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Prosím, pane místopředsedo.

1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg:  Vážená paní předsedající, slovutný Senáte. Dovolte mi, abych stručně předložil vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s Ratifikací rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro.

Návrh tohoto rozhodnutí byl Senátem projednáván již počátkem letošního roku, když vláda žádala o vyslovení tzv. předchozího souhlasu, bez nějž by předseda vlády býval nemohl na Evropské radě pro přijetí rozhodnutí hlasovat.

Rozhodnutí bylo přijato Evropskou radou dne 25. března 2011, a to v té podobě, v jaké bylo Senátu předloženo. Dle jednacího řádu obou komor Parlamentu ČR má být nicméně rozhodnutí projednáno i po přijetí Evropskou radou, a to obdobně jako mezinárodní smlouva. Proto bylo v květnu t.r. Senátu předloženo ještě jednou, tentokrát k vyslovení souhlasu s jeho ratifikací prezidentem republiky.

Cílem rozhodnutí je doplnit článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, a to proto, aby na jeho základě mohl být v budoucnu zřízen stálý evropský mechanismus stability pro státy eurozóny. Tento mechanismus umožní poskytnout finanční pomoc členskému státu eurozóny, který bude mít závažné problémy s financováním a bude tím ohrožena stabilita eurozóny jako celku.

Vlastní mechanismus bude nicméně zřízen až po vstupu rozhodnutí v platnost, a to mezinárodní smlouvou sjednanou mezi státy eurozóny. Členské státy EU, které nejsou současně členy eurozóny, budou moci poskytnout půjčky bilaterálně na základě vlastního rozhodnutí bok po boku mechanismu, nikoliv však v jeho rámci. Dobrovolní přispěvatelé budou mít jako pozorovatelé přístup na jednání společných orgánů zřízených v rámci mechanismu, které bude souviset s danou pomocí.

Březnová Evropská rada také potvrdila základní aspekty fungování mechanismu tak, jak byly dohodnuty ministry financí členských i nečlenských států eurozóny.

Tyto prvky jsou shrnuty v příloze závěrů Evropské rady. Uvedu jen ty nejpodstatnější.

Zápůjční kapacita mechanismu bude činit 500 mld. euro. Finanční pomoc bude především formou půjček či výjimečně podobou odkupu dluhopisů na primárním trhu. Pomoc bude členskému státu poskytnuta na základě jednomyslného rozhodnutí ministrů financí států účastnících se mechanismu. A přístup k finanční pomoci bude přísně podmíněn makroekonomickým ozdravným programem.

Text mezinárodní smlouvy o evropském mechanismu stability byl potvrzen euroskupinou dne 20. června 2011. Smlouva byla následně podepsána ministry financí zemí eurozóny dne 11. července 2011.

Česká republika není její smluvní stranou. To nám nicméně nebude bránit v tom, abychom se v budoucnu účastnili finanční pomoci členským státům eurozóny bilaterálně na základě vlastního uvážení, pokud si to budeme přát.

Rozhodnutím Evropské rady nedochází k přenosu pravomocí na Evropskou unii. Nicméně v rámci nalezení širšího politického konsenzu učinila vláda závěr, že by rozhodnutí mělo být přesto schvalováno kvalifikovanou většinou.

Závěrem bych si dovolil ještě jednou zdůraznit, že pro ČR z tohoto rozhodnutí nevyplývají žádné závazky. Nyní se jedná pouze o to, aby ČR neblokovala snahu států eurozóny vybudovat mechanismus, který v případě potřeby poslouží ke stabilizaci eurozóny jako celku. Pokud by Česká

republika v budoucnu přijala euro, pak by její přístup ke smlouvě ustanovující mechanismus byl předmětem separátních jednání a dojednaná smlouva o přístupu ČR k mechanismu pak předmětem řádné ratifikační procedury.

S ohledem na nastíněný obsah rozhodnutí si dovoluji navrhnout, aby Senát vyslovil souhlas s jeho ratifikací. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A požádám vás, pane navrhovateli, abyste opět zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 82/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Luděk Sefzig.

Garančním výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání jste obdrželi jako senátní tisk č. 82/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Pospíšil, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Pospíšil:  Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, dámy a pánové. Musím konstatovat, že výbor na svém jednání projednal smlouvu velice důkladně a nedospěl k žádnému usnesení. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore, a také vás prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Ptám se nyní, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro záležitosti EU pan senátor Luděk Sefzig? Ano, je tomu tak. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Přeji si vystoupit, protože evropský výbor přijal odlišné stanovisko, resp. přijal stanovisko, které je odlišné než stanovisko garančního výboru.

Dovolte mi, abych jenom krátce okomentoval jednání, jak probíhalo na půdě výboru pro záležitosti EU.

Nebylo to poprvé, kdy k nám tento materiál přišel, protože vláda už žádala v rámci euronovely při přijímání Lisabonské smlouvy přijaté podle našich jednacích řádů, žádala o předchozí souhlas k ratifikaci, takže obsahově jsme tento materiál projednávali již před několika měsíci. A jak si jistě vzpomínáte, plénum umožnilo vládě, aby tuto smlouvu podepsala.

Nebylo by asi vhodné, abychom bránili zemím eurozóny, které mají velké problémy s tím, aby udržely důvěryhodnost stability eura a eurozóny v jednotlivých zemích i jako celku, v tom, aby eventuálně byly schopny přijmout opatření, která ke stabilitě povedou.

Dovoluji si jenom upozornit, že kdyby se eurozóna chovala tak, jak si na začátku ve svých úvahách předsevzala, to znamená, že bude udržovat stabilitu, že bude dodržovat maastrichtská kritéria, kdyby Řecko nepozměňovalo nebo dokonce nefalšovalo některé své statistické výkazy, tak by pravděpodobně stabilita eurozóny byla zachována a nemuseli bychom nyní ani tento bod projednávat a jistě by ani ministři financí, ani premiéři či hlavy států nemuseli vymýšlet komplikované mechanismy, jak stabilitu eurozóny udržet.

Stabilita je skutečně hodnotou sui generis, je velice důležitá. My to vidíme na příkladu Řecka, jak mu rychle klesá důvěryhodnost od investorů, jak mu velmi neochotně půjčují i jiné země. Diskutuje se i o tom, aby půjčovali i soukromí investoři. A to všechno tento mechanismus zajištění má vést k tomu, aby země, která se dostane do těžkostí, měla možnost, že jí ostatní země za předem určených, zcela adresných podmínek budou schopny úvěr zajistit. Tím umožní věřiteli, aby poskytl lepší garanci, lepší půjčku, výhodnější úvěr, a tento mechanismus k tomu má sloužit.

Je pravda, že tento mechanismus začíná platit až 1. ledna roku 2013, čili je poměrně dlouhý čas na to, abychom tento materiál odsouhlasili. Já o tom budu hovořit ve svém vystoupení jako senátor a nikoliv jako zpravodaj. Ale domnívám se, že by bylo chybou, abychom bránili státům eurozóny přijmout jakékoliv opatření. To už je na jejich úradku, jaké to opatření bude, aby stabilitu zajistily. Stabilita eurozóny je důležitou hodnotou i pro členské země, které nemají jako svoji měnu euro, jako je Česká republika. Stabilita eurozóny je pro nás minimálně důležitá v tom smyslu, že my obchodujeme s eurozónou, je to náš většinový obchodní partner, a proto stabilita eurozóny je i pro ČR nesmírně důležitá.

Chci tedy jenom potvrdit, že Evropský výbor, tak jako umožnil vládě, aby tuto smlouvu podepsala, doporučuje prezidentu republiky, aby tuto změnu primárního práva, změnu Lisabonské smlouvy, tedy doplnění článku 136 ratifikoval. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane kolego. A otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první přihlásil právě pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Luděk Sefzig:  Vážené kolegyně a kolegové, já jsem se přihlásil písemně hlavně z toho důvodu, aby hned na začátku zazněla moje podle mého soudu zcela racionální úvaha o tom, zdali neodročit projednávání tohoto bodu. To není procedurální návrh, to je návrh materiální, odročení o kterém se hlasuje jako o prvním návrhu po ukončení rozpravy. A co mne k tomuto návrhu vede?

Je to především to, že v současné době je velká turbulence a dodnes nikdo neví, jak státy eurozóny budou přistupovat k těm problémům, které má Řecko, a zdá se, že je mají i ostatní země. Já je úmyslně nebudu jmenovat, všude se píše o Itálii a jiných zemích. Nejsme úplní experti na to, abychom dokázali posoudit, do jaké míry schopnost splácet úvěry v jednotlivých zemích je. Hodně jsme si o tom přečetli. Ale důležité je, jak na to země eurozóny budou reagovat a jaká opatření budou přijímat.

A protože pro Českou republiku v rámci naší přístupové smlouvy se stalo závazným přistoupení do eurozóny, tak lze tuto smlouvu, tuto změnu primárního článku chápat ve smyslu, že my zde podepisujeme dnes určitou možnost, určitý bianco šek k tomu, aniž bychom věděli, jaká opatření, a to ve smyslu, zdali budou některé dluhy odpuštěny těm zemím. Slyšeli jsme poslední návrh politiků z německé CSU, nebo zda naopak budou poskytnuty další garance těm zemím, které jsou na tom nejhůře, které mají největší dluh ve veřejných rozpočtech a problémy se splácením svých půjček.

A protože nevíme přesně, jak tyto země eurozóny budou postupovat, a dovedeme si představit, že řada těchto opatření může působit i velmi špatně, mohou způsobit i prohloubení krize v euru. Z toho důvodu se domnívám, že by bylo vhodné vyčkat, až alespoň v náznaku uvidíme skutečný stav věci. A vzhledem k tomu, že až vlastně do konce prosince 2012 máme pořád dostatek času na to, abychom tuto smlouvu doprojednali a dali eventuálně na doporučení evropského výboru, jehož jsem byl zpravodajem, tedy umožnili státům eurozóny přijmout tato opatření, tak se domnívám, že by bylo velice prozíravé, abychom tento bod odročili. Domnívám se, že to bude lepší než podstoupit riziko, že tato smlouva nebude schválena, protože se bude hlasovat třemi pětinami, což je naprosto správné, třípětinové kvorum, ústavní kvorum, měníme primární právo, nelze hlasovat pouhou prostou většinou přítomných senátorů, tak jako jsme hlasovali při udělení souhlasu vládě v rámci lisabonské novely jednacích řádů. A z toho důvodu se domnívám, že bude určitě i lepší nepodstupovat to riziko, že bychom smlouvu neodsouhlasili a vláda by ji musela předložit ještě jednou, protože by ji musela pravděpodobně předložit do obou komor, jak do Senátu, tak do Poslanecké sněmovny znovu.

A já se domnívám, že doba, kterou my tím získáme, není na úkor ničeho, jsem o tom přesvědčen. Je jenom vhodná k tomu, abychom měli jistotu, jak bude Evropská unie, zejména eurozóna postupovat, zdali bude postupovat účelně, efektivně, anebo zdali bude extendovat nebo spíše prohlubovat krizi tím, že ji bude pouze oddalovat. To je veliké nebezpečí.

Česká republika tím samozřejmě bude mít i širší manévrovací prostor. A já jsem už tuto legitimní úvahu tuším i na tomto fóru vedl a nemusím ji nyní opakovat. Ale my tím umožníme i naší vládě, aby eventuálně využila tohoto období k tomu, aby pomohla stabilitě eurozóny návrhy, které budou skutečnými návrhy na zajištění stability eurozóny.

Proto mi tedy dovolte, abych navrhl odročení do května roku 2012, což je zhruba v polovině období, ve kterém má být tato smlouva ratifikována, tak aby byl dostatečný prostor i pro vlastní ratifikaci hlavou našeho státu, tedy panem prezidentem ČR.

Děkuji vám a velmi bych si přál, abyste podle mého soudu tento rozumný, uvážlivý krok podpořili. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Jenom bych si chtěla upřesnit. Nejsem si jistá, že nám stačí dát termín květen 2012, jde o to, jestli bychom tam neměli mít datum. Měl by tedy platit nejspíš jako termín 1. květen 2012.

Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jiří Pospíšil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Pospíšil:  Paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Já si dovolím vyjádřit se k několika faktům, jednak ke smlouvě a jednak k procesu jejího přijímání.

Začnu předkládací zprávou vlády. Hlasování o takovéto smlouvě není předmětem širšího konsenzu, jak je napsáno v předkládací zprávě, a kvalifikovanou většinou o ní nehlasujeme proto, abychom dosáhli tohoto širšího konsenzu. To zní jako vládní vtip. Ale hlasování je určeno Ústavou.

Hlasování o změně takovéto smlouvy musí proběhnout stejným způsobem, jako se hlasovala smlouva, prostě proto, že změnou smlouvy vzniká smlouva nová. Ve svém důsledku smlouva to, co zakazovala, tak nyní povoluje. A to je fiskální pomoc celku státům, které se octnou v potížích jiných než způsobených přírodní katastrofou. Řecku už bylo pomoženo a Evropská unie tím vlastně řekla, že vláda členského státu a způsob jejího hospodaření je přírodní katastrofou. Velmi kuriózní, ale je to tak, protože jinak by pomoci nemohla.

To znamená, že musíme hlasovat o smlouvě podle článku 10a Ústavy, protože Lisabonská smlouva je prostě smlouvou o předávání pravomoci mezinárodní organizaci. A dokonce se domnívám, a to je věc, kterou nemohu tvrdit jistě, ale já se tak domnívám, že dokonce je to podmíněno předáváním dalších pravomocí. To znamená, že předání pravomoci neproběhne ve chvíli souhlasu, který bychom udělili, ale proběhne ve chvíli, kdy se staneme členem eurozóny, což není na našem výběru. Pokusím se to doložit.

První teze je, že změna článku 136 úzce souvisí s přijetím eura Českou republikou. Tyto dvě věci nelze od sebe oddělit. Jakmile Česká republika splní maastrichtská kritéria a komise a Evropská centrální banka o tom podají zprávu Radě, rozběhne se proces, jehož výsledkem může být přijetí přechodu od české koruny k euru. Česká republika nebude mít žádnou možnost tento proces právní cestou zpomalit nebo dokonce zastavit, bude ho moci pouze urychlit. Rada bude rozhodovat na návrh komise po konzultaci s Evropským parlamentem a projednání v Evropské radě. Česká republika nejen že nebude mít právo hlasovat v radě EU o přijetí eura Českou republikou, ale toto rozhodnutí s ní nebude předem ani nijak konzultováno.

To vše plyne z článku 140 Smlouvy o fungování EU ve znění Lisabonské smlouvy.

Je otázkou, zda změna článku 136 nepředstavuje další přenos pravomocí České republiky na EU. O tom, že je to sporné, svědčí i prostor, který vláda tomuto problému věnovala v předkládací zprávě, a vláda dospěla k názoru, že ne.

Lze namítnout, tak jak uvádí vláda, že při rozhodování podle článku 48 odst. 6 nelze přenést další pravomoci, aspoň v tom článku to je napsáno – evropské smlouvy. To je ovšem hledisko evropského práva. Nás musí ale zajímat nikoli to, zda k přenosu kompetencí dochází podle Lisabonské smlouvy, ale to, zda jde o přenos z hlediska Ústavy ČR. Konkrétně z jejího článku 10a. Naši ústavu nelze vykládat prostřednictvím citace Lisabonské smlouvy. My potřebujeme naopak posoudit, zda je Lisabonská smlouva v souladu s naší ústavou. Opravdu neposuzuje soulad naší ústavy s Lisabonskou smlouvou. Metrem je Ústava ČR a nemůžeme natahovat Ústavu ČR tak, aby se to hodilo a hledat případně nějaká nová jádra.

Náměstek Schneider včera řekl na jednání zahraničního výboru, že opravdu je na svrchovaném rozhodnutí obou komor, zda budou o změně článku 136 hlasovat nějakým způsobem. Není tomu tak. Domysleme to. Co by se stalo, kdyby jedna komora hlasovala prostou většinou a druhá ústavní většinou – bude to znamenat, že pravomoci na EU současně přenášíme i nepřenášíme? Tuto otázku může v podstatě rozhodnout jenom Ústavní soud, pokud o ni je spor.

Ústavní soud sám konstatoval, že je oprávněn posuzovat otázku souladu. Učinil tak v bodě 167 svého prvního nálezu k Lisabonské smlouvě. Cituji: Je třeba zajistit kontrolu rozhodnutí přijatého na základě článku 48 odst. 6 - to je přesně ten bod, který říká, že nedochází, druhého pododstavce – Ústavním soudem ČR z hlediska v souladu takového rozhodnutí s ústavním pořádkem. Na rozdíl od rozhodnutí podle odst. 7, kde se pouze mění způsob hlasování a obsah změny tedy lze posoudit již v tomto okamžiku, kdy jsou pravomoci přenášeny, rozhodnutím podle odst. 6 se mění substantivní ustanovení smluv. Je tedy nutné umožnit kontrolu této změny z hlediska ustanovení ústavního pořádku ČR Ústavním soudem, aby byly respektovány limity přenesení pravomocí ve smyslu článku 10a ústavy. Pouze tak lze garantovat, že přenesením pravomocí, ke kterému dochází podle článku 48 odst. 6 již okamžikem přijetí Lisabonské smlouvy, a samozřejmě i její změny, nedává ČR možnost přijmout na základě tohoto ustanovení rozhodnutí, které by bylo v rozporu s ústavním pořádkem českého státu. Konec citace ze zprávy Ústavního soudu.

Ústavní soud tehdy mluvil také o tom předběžném souhlasu. Bohužel dodnes jsme nedoplnili ani zákon o Ústavním soudu, ani jednací řády obou komor tak, aby taková kontrola byla prakticky možná. To by se mělo napravit. My jsme pouze změnili jednací řády obou komor tak, aby se umožnil předběžný souhlas, ale Ústavnímu soudu jsme nedali možnost to posuzovat, takže Ústavní soud to sám vyvolat nemůže. My nemáme žádný mechanismus, jak se ho na to dotázat, s výjimkou iniciativy, kterou by museli dělat v mezidobí nějací senátoři či poslanci. Ale nemáme zavedený mechanismus, který naznačil Ústavní soud, že by to měl obligatorně, každou takovou změnu, posuzovat sám od sebe. Protože on má být strážcem ústavnosti.

Pak mám další argument, že není tak docela pravda, že Pakt stability bude mezinárodní smlouvou, kterou mezi sebou uzavřou státy eurozóny jakožto svrchované státy, bez ingerence EU. To je používáno často jako argument, že vlastně teď se nepřenášejí pravomoci a až budeme v eurozóně, tak buďto do té spolupráce vstoupíme, nebo nevstoupíme. Budeme-li zemí eura, tak taková možnost prakticky nepřichází v úvahu. Protože pokud by to byla pravda, tak bychom vůbec nepotřebovali – kdyby to byla smlouva mezi jednotlivými zeměmi – změnu tohoto článku. Proč bychom měnili článek, když svrchované státy mezi sebou uzavírají nějakou smlouvu. Stejně tak není pravdou, že se budeme moci dobrovolně rozhodnout, zda se k Paktu připojíme, staneme-li se státem eurozóny. Pokud by to bylo pravdou, pak by takový Pakt byl naprosto nesmyslný, protože by to zcela popíralo myšlenku eura jako společné měny, kdyby některé státy ... (Hluk v sále. Přerušen předsedající.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Pane senátore, já se vám omlouvám, že vám vstupuji do řeči, ale já bych požádala o klid. Prosím vás, kolegové, buďte solidární.

Senátor Jiří Pospíšil:  A teď učiním jednu věc, kterou tady zatím nikdo moc neučinil. Udělám to, že vás seznámím s články 139 a 140 Smlouvy o fungování EU, tak abyste věděli, že si nevymýšlím, když říkám, že do eurozóny budeme vstoupeni automaticky.

Já vím, že tady není moc lidí, a není to populární věc, všichni to schvalovali, všichni říkali, že se to schválit musí, ale prakticky nikdo tu smlouvu nečetl, je nás několik v ČR, kteří jsme ji přečetli celou. Takže článek 139 zní: Členské státy, o kterých Rada rozhodla, že splňují – Rada rozhodla – nezbytné podmínky pro přijetí eura, jsou dále označovány jako členské státy, na které se vztahuje výjimka. Článek 140: Alespoň jednou za dva roky, nebo na žádost členského státu – to je to urychlení – na který se vztahuje výjimka, Komise a Evropská centrální banka podávají Radě zprávy o pokroku dosaženém členskými státy, na které se vztahuje výjimka, při plnění jejich závazků týkajících se uskutečňování hospodářské a měnové unie. Tam následuje vymezení čtyř tzv. maastrichtských kritérií, která asi citovat nebudu, jenom vás upozorním, že to není nějaké Řecko, že maastrichtská kritéria v současné době, pokud vím, plní Švédsko, které není členem eurozóny. Pak to plní Estonsko a Lucemburské knížectví. Takže na počet obyvatel – řekl bych, že takových 98 procent lidí žijících v EU žije ve státech, která nemají maastrichtská kritéria.

Bod 2. Rada po konzultaci s Evropským parlamentem a po projednání v Evropské radě rozhoduje na návrh Komise, které členské státy, na které se vztahuje výjimka, splňují podmínky nezbytné na základě kritérií stanovených v odstavci 1 a zruší výjimky dotyčných států. Jak vidíte, žádná spolupráce s těmito státy, žádné domlouvání, jestli chtějí nebo nechtějí. Rada rozhoduje o obdržení doporučení přijatého kvalifikovanou většinou jejích členů zastupujících členské státy, jejichž měnou je euro. Proto říkám, že tohoto hlasování se vůbec nebudeme účastnit. Tito členové rozhodnou do šesti měsíců poté, co Rada obdrží návrh Komise. Kvalifikovaná většina uvedených členů podle druhého pododstavce je vymezena podle článku 238 odst. 3 písm. A). To znamená – takto, nejméně 55 procent členů Rady zastupujících zúčastněné členské státy, které představují nejméně 65 procent obyvatelstva těchto států. Blokační menšiny musí tvořit nejméně tolik členů Rady, kolik jich zastupuje nejméně 35 procent obyvatelstva zúčastněných členských států a ještě jeden člen, jinak se kvalifikovaná většina považuje za dostatečnou.

Za třetí. Bude-li rozhodnuto postupem podle odst. 2 o zrušení výjimky, stanoví Rada neodvolatelně hlasy členských států, jejichž měnou je euro, a dotyčného členského státu na návrh Komise a po konzultaci s Evropskou centrální bankou jednomyslným rozhodnutím kurs, podle něhož euro nahradí měnu dotyčného členského státu, a přijme další opatření nezbytná pro zavedení eura jako jednotné měny v dotyčném členském státě. To znamená, jediné, o čem se bude s námi jednat a kde bude vyžadována jednomyslnost, to znamená, kde budeme mít závažný hlas, bude, v jakém kurzu se vymění česká koruna za euro.

Jinak se s námi nikdo bavit nebude. Proto se domnívám, že ten čas, který zde navrhl kolega Sefzig – já se k tomu asi připojím, je to rozhodná úvaha – by se měl využít k tomu, jestli nejde nějakým způsobem do tohoto rozhodování zapojit Ústavní soud, který by posoudil, jak já znám jeho rozhodnutí, tak posoudí, že to lze schválit, ale přesto bych byl rád, aby se zbavil té trapné nejistoty, kdyby to byl Ústavní soud, zda nejde o přenos kompetencí tak, jak se domnívám já a jak se nedomnívá vláda. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. V této chvíli je s přednostním právem přihlášena paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Dámy a pánové, protože se blíží devatenáctá hodina, tak bych si dovolila navrhnout vám, abychom ještě doprojednali tento bod a další dva body pana ministra Schwarzenberga, abychom tuto záležitost dokončili. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Dobře, děkuji. O tomto návrhu se hlasuje bez rozpravy. (Upozornění z pléna.)

Senátorka Soňa Paukrtová:  Promiňte – abychom mohli jednat a hlasovat i po 19. hodině do dokončení těchto bodů. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Návrh tedy zní, abychom jednali i hlasovali po 19. hodině a projednali body, jejichž předkladatelem je pan vicepremiér Schwarzenberg. O tom musím dát hlasovat bez rozpravy, takže svolávám všechny k hlasování.

Zahajuji hlasování o procedurálním návrhu paní senátorky Soni Paukrtové, pokračovat ještě dalšími dvěma body po 19. hodině.

Kdo je pro to, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 29 ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 se pro vyslovilo 55, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Budeme tedy pokračovat dále. Další přihlášenou do rozpravy do rozpravy byla paní senátorka Jiřina Rippelová, prosím paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, já jsem nepřišla k pultíku, abych reagovala na právní dedukce pana kolegy Pospíšila, ale chtěla jsem spíše upozornit a požádat vás o souhlas s ratifikací tohoto rozhodnutí. A upozornit vás, co může způsobit, v případě, že budeme hlasovat o odročení tohoto rozhodnutí do cca května příštího roku, jak tady navrhoval pan předseda Evropského výboru. Mimochodem náš jednací řád říká, že to odročení má být navrhováno tak, a má být řečeno, do kdy musí být mezinárodní smlouva znovu zařazena na pořad schůze Senátu.

O tomto návrhu se hlasuje jako o prvním. Evropský výbor přijal návrh usnesení, kterým doporučuje vyslovit souhlas s ratifikací. Ta ratifikace musí být učiněna třípětinovou většinou. Ale já bych vás chtěla upozornit na důsledky, které může mít odročení vyslovení souhlasu s ratifikací do poloviny příštího roku. Pokud bude projednání odročeno, hrozí, že nestihneme uložit svou ratifikační listinu do prosince 2012. Ono je totiž zapotřebí počítat s tím, že kromě pléna Senátu, pléna Poslanecké sněmovny může podat ještě skupina poslanců či skupina senátorů, a může podat i prezident republiky návrh na přezkum v souladu s rozhodnutím s Ústavou ČR k Ústavnímu soudu. A řízení u Ústavního soudu může být a může trvat delší dobu, než je 6 měsíců.

Odročení o zhruba 1 rok, nebo necelý jeden rok, navíc podle mého názoru vyšle velmi negativní signál. Velmi negativní signál, který může opět vychýlit již tak destabilizované finanční trhy. Ratingové agentury pak znovu mohou zhoršit rating, a teď nejenom Řecka a Irska, ale i v současné době balancující Itálie a Španělska. V neposlední řadě musí nám všem být jasné, že kolaps eurozóny by nepochybně měl i výrazný negativní dopad na trhy ČR.

Proto si vás dovoluji požádat o vyslovení souhlasu s ratifikací tohoto rozhodnutí, tak jak navrhuje evropský výbor. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Dále se hlásí paní předsedkyně – senátorka Soňa Paukrtová. Prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové. Já navážu na svou předřečnici a také vás požádám, abychom dali souhlas k ratifikaci, tak jak nám doporučuje evropský výbor, a abychom tak učinili dneska, pokud je to možné. My jsme tento materiál už jednou projednávali. Před tím, než česká vláda souhlasila při přijetí 25. března 2011, tak v souladu s jednacími řády obou komor vláda požádala Parlament o vyslovení tzv. předchozího souhlasu. My jsme ten předchozí souhlas poskytli. V tuto chvíli se na nás vláda obrací a podle mého hlubokého přesvědčení k žádnému přenosu kompetencí nedochází v tuto chvíli. My se nezúčastníme toho mechanismu na základě rozhodnutí Rady, my pouze dáváme souhlas k tomu, aby ten mechanismus byl vytvořen. Já sice chápu a ctím své kolegy, kteří se zabývají touto věcí důkladně, ale jestliže stojíme dneska mimo eurozónu, je otázka budoucího vývoje, jestli euro přijmeme, a jestli máme hospodářství, je tak navázané na EU, tak by mělo být naším bytostným zájmem, aby se mechanismus stabilizace eurozóny vytvořil. Od nás se v tuto chvíli chce pouze to, abychom souhlasili, že to vznikne.

Takže já bych si také dovolila požádat vás, abychom dali souhlas k ratifikaci dnes. Vláda, myslím si, že nad rámec nutnosti požádala, aby byl poskytnut souhlas třípětinovou většinou, tedy ústavní většinou. Já si myslím, že to je dostatečně silné rozhodnutí na to, abychom o tom mohli hlasovat. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní kolegyně. Slovo má pan senátor Tomáš Jirsa.

Senátor Tomáš Jirsa:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, mám dvě poznámky. Já bych se ohradil proti tvrzení kolegy Pospíšila, že v této republice Lisabonskou smlouvu nikdo nečetl. Já si moc dobře pamatuji, že jsem si s tím zkazil v roce 2008 Vánoce – četbou Lisabonské smlouvy. A k žádostem našich kolegyň Rippelové a Paukrtové, kterých si samozřejmě jinak velmi vážím, bych podotkl, že ti, kteří hlasovali proti přijetí Lisabonské smlouvy, jsou z jejich žádosti vyvázáni.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. Jako poslední se zatím přihlásil pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych ještě přece jenom rád podpořil můj návrh toho ne procedurálního, ale materiálního stanoviska, návrh týkající se odročení. Není pravda, že tím zvyšujeme nějakou nedůvěryhodnost zemí, které půjčují eurozóně. Toto opatření, prosím vás, má platit a je jenom proto, že umožňuje, aby byla přijata jiná opatření. Zatím žádná eurozóna žádné opatření na základě tohoto námi dnes projednávaného materiálu nevydala, my ani nevíme, jakým směrem se ubírají. Je to absolutní nejistota, žádný investor, žádný, kdo půjčuje, netuší, co se bude dít. To, co se dneska odehrává a co se půjčuje, se půjčuje na úplně jiných dohodách, které fungují – k tomu, aby Řecko dostalo půjčku, a jiné země, tak se prostě vytvořil fond, kde je asi 500 mld. Půjčí se polovina, tak aby ten, kdo půjčuje, měl jistotu, že to eventuálně dostane, a to mu umožnilo snížit ten rating. Jestli se bude pokračovat na základě tohoto mechanismu podobným způsobem, anebo jestli bude úplně jiné opatření, jestli bude ochota některých jiných států, ty dluhy za někoho zaplatit alespoň zčásti, to dneska nikdo neví. Není pravda, že to, že o tom dneska nerozhodneme - že to odročíme až do konce roku 2012, já navrhuji právě proto, aby byly stihnuty všechny termíny možných odvolání. Myslím si, že 7 měsíců na odvolání a na prezidentské projednání je víc než dost. Navíc nám umožní znovu to projednat nejenom ve výboru, ale v Komisi. Ne teď, ale až uvidíme, jaké budou první návrhy, jaké budou první reakce zemí eurozóny, co budou navrhovat, a my se podle toho můžeme zachovat.

A já to řeknu zcela otevřeně, jestliže ty návrhy půjdou proti zájmu České republiky, tak budu první, který navrhne a požádá vládu, a požádám vás, aby vláda jednala ve smyslu zrušení naší vstupní, akcesní podmínky, že musíme být členy eurozóny. Jestliže to bude proti zájmu naší země, tak si myslím, že nebudeme jediní v tom, abychom tuto podmínku nemuseli přijmout. Nejsem z těch, kteří zavrhují euro, tak jak dneska často čteme v novinách. Euro má svoji přidanou hodnotu a Česká republika má eminentní zájem na tom, aby eurozóna, ať v ní jsme nebo nejsme, byla stabilní. Ale nezlobte se na mě, to, jak dneska se EU chová, že my dnes nevíme, jestli budou za některé země, které – já se to nebojím říci – podváděly při vstupu do EU, spláceny dluhy, nebo jestli jim bude pomoženo skutečnou pomocí tak, aby se z těch problémů samy dostaly, bude to pro ně možná kruté, ale za hříchy se platí, a jestliže půjdeme cestou, že budeme jenom oddalovat krizi a budeme ji kupit, že pak bude tak veliká, že už se z ní ani Německo, ani jiné, prosperitní v eurozóně nevyrovnají, tak pak bude skutečně nevýhodné pro ČR, aby do eurozóny vstoupila.

Já nechápu tlak na to rychlé projednání. Proto jsem úmyslně navrhl čas dle mého soudu velmi slušný. Mohu vám říci – nevystavujte tím, že nepřijmete možnost prodloužení těch úvah – nevystavujte ty, kteří podporují to, aby zemím eurozóny byla umožněna změna primárního práva, aby v budoucnu přijaly opatření, která povedou ke skutečnému zlepšení stability eurozóny, nevystavujte tyto podporovatele, mezi které patřím i já, tomu, že nebudou hlasovat pro ten návrh podpory, pro který by hlasovali zcela logicky poté, co bude jasné, že ta opatření povedou k skutečné stabilitě a nejenom k oddálení.

Dneska je eurozóna na tom tak, že řada zemí potřebuje, aby se udržela stabilita minimálně jeden, dva roky, tak aby nedošlo k pádu některých bank. To je celkem logické a je to i v zájmu ČR. Ale my přece máme mít zájem na tom, aby ta stabilita byla trvalá, abychom do eurozóny vstoupili jakožto země, kde eurozóna má vysokou přidanou hodnotu. Podle mého soudu ji eurozóna může mít. Nesouhlasím s těmi ekonomy, kteří zatratili eurozónu jako celek. Myslím si, že to tak není. Ale záleží na eurozóně, jak se bude chovat. Moc bych si přál, abychom hlasovali pozitivně o tom návrhu, který jsem podal.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, jde asi o hodně výbušný materiál, protože ho projednáváme už podruhé. Myslím si, že to je téma, které může ovlivnit i budoucnost. Není to jenom současné – to, co bude nebo nebude, s tím, jak tvrdí někteří, že malá Česká republika ovlivní důvěryhodnost eurozóny, asi že ji sníží. Já se domnívám, že to tak není. Je to směšné tvrzení z hlediska ekonomického, proti makroekonomice ostatních zemí eurozóny.

TOP 09 snad chce euro pro ČR, aby stabilizovalo eurozónu? Někdy mi to tak připomíná, co tady zaznělo.

Každý odpovědný politik napříč politickými stranami by měl chránit především zájem ČR a jejich občanů. Zájem této země! A málo se na toto vzpomíná, politici si hrají své politické hry místo toho, aby mysleli především na blaho této země. Podívejme se na ty země eurozóny, jak ty to dělají, když jde o zájem jednotlivých zemí, tak ho klidně upřednostní, na rozdíl od těch ostatních zemí eurozóny, jen když na tom budou profitovat. Zadlužování ČR, a tady reálně hrozí – reálně hrozí ve výši téměř 180 mld., pokud by došlo k těm katastrofickým scénářům, o kterých se tady mluvilo, tak to přece nebyl program ani ČSSD, ani můj osobní, ani mnohých z vás. To je to, proč někteří z nás se tady chováme velmi opatrně a velmi uvážlivě. Proto si myslím, že návrh na odročení – můžeme se tady bavit o tom, jestli to je do května, nebo jestli by to mělo být do března – je velmi rozumný. Už jenom s tím, abychom počkali na to, jak se vlastně eurozóna vyrovná s problémem nazývajícím se Řecko, když – jak sami vidíme – ani s ním si poradit neumí, jestli to má být řízený krach, nebo jestli se má pomoct, nebo jak to vlastně bude.

A jedna perlička na závěr. Mezinárodní měnový fond je přednostním věřitelem. To znamená, všichni ostatní budou až po Mezinárodním měnovém fondu, který bude přednostně uspokojen.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Jako poslední se zatím přihlásil do rozpravy pan senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil:  Pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, já se musím vyjádřit k některým věcem už více méně z fiskální oblasti. Není pravda, že by hlasování naší komory mohlo být signálem ve fiskální situaci EU, případně eura. Naopak domnívat se, že krize nastalá tento týden, je strkáním hlavy do písku. Už nejméně rok známe krásné zkratkové slovo PIX – nebudu ho překládat, protože je opravdu zkratkové, které znamená Portugal – Italy – Ireland – Greece and Spain. To jsou země, které pravidelně přispívají ke snižování ratingu. 500 mld. se jeví jako zoufale málo. Zoufale málo - jenom na zaplacení dluhu těchto zemí by bylo potřeba částky přibližně čtyřikrát větší na získání stability. Kdo čte noviny, tak ví, jak se změnily ratingové hodnoty Itálie a Španělska minulý týden. A to jsme ještě ani nezačali projednávat tento bod. Čili představa, že finanční kruhy hodnotí důvěryhodnost splátek některé země podle toho, jak odročuje český Senát projednávání nějaké věci, je opravdu přehnaná.

EU totiž musí dospět k nějakému základnějšímu rozhodnutí. Bude muset omezit některá svá vydání, bude se muset zbavit některých projektů. Mimochodem to se týká i České republiky.

Prostě pokud se bude dělat nejdražším projektem EU, je zařízení, kterému se říká Galileo. Nikdo ho neviděl, ale my jsme si vybojovali, že tady budeme mít marketingovou kancelář v České republice. To je vůbec nejdražší projekt. Já možná mám u sebe jedno, v autě druhé, doma třetí zařízení, které funguje prostě i bez Galilea. Všechny soukromé firmy odstoupily od projektu Galileo. Náš Senát se usnesl, abychom viděli váhu. Napsali jsme, že projekt "of dosch", což je po mléku do škol, Internetu do škol 3. projekt, na který jsme přispěli půl miliardou. A jenom proto, abychom byli nadšeni, že nám dává Evropská unie. Ona nám nedala, to jsou naše peníze; peníze vznikají i z našich příspěvků. Půl miliardy další, tak probíhá "of dosch" a rozdává se za půl miliardy ovoce, které v podstatě vůbec nikdo nechce. A toto jsou věci, které, když se nezruší, když se nezačnou měnit, když se nebude snižovat agenda... Každý měsíc zakládáme na zasedání nejméně jednu novou agenturu, na kterou jdou pořád další a další peníze, tak prostě žádné vzájemné výpomoci nepomohou, protože prostě se vydává víc, než se získává.

Jestli se to nezmění, tak všechny změny, já pak už ani nebudu proti těm změnám protestovat, protože aspoň to půjde rychleji do kopru. Tento šílený systém rozhazování peněz! My vytýkáme Řecku, jak rozhazuje svoje peníze, a vůbec nás nezajímá, jakým způsobem se rozhazují peníze, co já vím, já nevím, jestli to víte, já jsem kuřák. Vím, že se dává 30 milionů na boj proti kouření z evropských peněz. 30 milionů euro, samozřejmě. Ale vím taky, že se vyplácí půl miliardy euro na podporu pěstování tabáku. A mně to vadí, i když jsem kuřák, protože se vzápětí vymyslí podivná celní omezení, a já musím kouřit blbej evropskej tabák místo kvalitnějšího viržinskýho. Protože nám přišly dotace, pak to vyjde levněji a evropští výrobci si to dělají z toho, co jim vyjde levněji. Jim je to jedno, že je to dotované. A já to pak odnáším na chuti a vy to odnášíte na zdraví, když musíte trpět moje pasivní kouření.

Pokud se nezmění přístup Evropské unie k rozhazování peněz, žádná takováto smlouva nepomůže. A všechny tyto smlouvy jsou marné. EU totiž zatím používá jenom jednu metodu. Když poklopem uniká pára, tak dotahuje šrouby. Když už nemůže dotahovat šrouby, nemá na to sílu, tak vezme větší klíč. Když to nejde, tak vezme ještě větší klíč. Místo toho, aby udělal další, bude to 100 miliard a místo 5 tisíc to bude 1000 miliard, bilion. A jaksi se zapomíná na jednu věc – při určité síle se strhne závit. A Evropská unie vůbec neuvažuje o tom, jestli v současné situaci už ten závit není stržený? Jestli to, že maastrichtská kritéria plní doopravdy z eurozóny 2 země a ostatní ne, a z ostatních členských zemí už vlastně jenom Švédsko, není příznakem toho, že je něco špatně. Že už nepomůže vzájemné půjčování si peněz.

Mimochodem, kdo čte trošku nějaké ekonomické noviny, tak toho přece musí být plný. Nepředstírejme si, že ta Evropská unie ví, jak to vyřešit. Vždyť nejsme jediní, kteří mají pochybnosti. Přečtěte si komentáře i českých novin, které říkají, kdo ví, jak to dopadne.

Takže proto si myslím, že bychom neměli propadat jásavému schvalování a jásavým podporám, jako že i my podporujeme ozdravění eura, které vůbec není zdravé. A kdo ví, jestli není nemocné už svým základem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, a o slovo se přihlásila paní senátorka Božena Sekaninová. Prosím.

Senátorka Božena Sekaninová:  Pane předsedající, já bych chtěla jenom požádat o krátkou přestávku na poradu klubu sociální demokracie před hlasováním. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Myslíte až po skončení obecné rozpravy a po vystoupení pana navrhovatele a pana zpravodaje, ano?

Senátorka Božena Sekaninová:  Ano, před hlasováním.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Čili těsně před hlasováním?

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Samozřejmě, že žádosti se vyhovuje. Pan senátor Bis má slovo.

Senátor Jiří Bis:  Ctěný Senáte, mnohokrát jsem zde vystupoval a kritizoval jsem energetickou politiku Evropské unie. Ta kritika byla z toho důvodu, že jsem chtěl, aby se situace zlepšila. Mnozí kritizovali zadlužování země. Momentálně jsme se dostali do stavu, kdy zadlužování a hysterie kolem zadlužování je módou. Bohužel se to dostalo i do Senátu. Není pravda, že evropské země včetně EU jsou nejvíc zadluženými zeměmi světa. Není to pravda. Jsou jiné, mocnější, podstatně zadluženější. Takže, prosím vás, nedělejme paniku z Evropské unie. Stejný problém jako má euro, možná daleko horší má dolar. Takže mají některé země, pardon státy v unii, blízko bankrotu. Prosím vás, taky nešílí. Takže trochu míň aspoň v Senátu, jsme tady starší, trochu míň hysterie, nevěřme ve fatalismus, konec světa, různé jedenáctky a tak dále selhaly, Evropská unie má problémy a chtějí je řešit. Nechtějme neustále dokazovat na dnešních problémech, že Evropská unie je od začátku špatná. To řešení není. Zkusme řešit to dopředu. A já si myslím, že to neříká nikdo, to není pravda. Z toho, jak to zde probíhá, to vyplývá – že by si někdo rád potvrdil, že od začátku to je špatné.

Přistoupili jsme k tomu projektu, jsme jeho součástí a snažme se ze všech sil, aby byl úspěšný. Je to naše budoucnost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore, a uděluji slovo místopředsedkyni Senátu paní Aleně Gajdůškové, jako zatím poslední přihlášené do obecné rozpravy. Prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, kolegyně a kolegové. Ještě než se vyslovím k té projednávané materii, chtěla bych upřesnit požadavek paní senátorky Sekaninové a místopředsedkyně senátorského klubu sociální demokracie. Chtěla bych požádat o to přerušení projednání klubu před přerušením obecné rozpravy. Děkuji.

A nyní tedy k tomu, o čem zde je řeč. Jenom připomenu na začátek fakta: Evropská rada o tom, co v této chvíli projednáváme, tedy o té změně článku 136, rozhodla v říjnu roku 2010. A to za účasti premiéra české vlády, tedy za účasti České republiky, a pokud vím, tak toto hlasování muselo být jednomyslné. Náš premiér to nevetoval.

Senát udělil souhlas s tímto dodatkem smlouvy, se změnou 16. března 2011. My jsme jako Senát vyslovili předběžný souhlas s touto změnou. Od března tohoto roku nevím, že by se fakticky změnilo cokoli, co by mělo na naše rozhodnutí, náš názor na celou věc změnit. A já to tady připomínám proto, že v EU to funguje tak, že stát může chránit svůj národní zájem jenom, pokud má vliv. Ale aby měl vliv, musí mít spojence a jeho konání musí být předvídatelné. Ta země musí být důvěryhodná.

Jestliže Česká republika, tato vláda, pravicové vlády opakovaně – a skutečně opakovaně – něco jiného dohodnou na evropské úrovni, a něco jiného potom dělají, mění své rozhodnutí v průběhu projednávání, respektive až už jsou věci dojednány, tak důvěryhodní být prostě nemůžeme. My se sami, tato vláda připravuje Českou republiku o vliv, o pozici, kterou můžeme mít.

Já jenom připomenu, že pokud půjdeme na mezivládní princip, tak Česká republika jsou 2 % obyvatel EU, je 8krát menší na počet obyvatel než Německo, 16krát slabší ekonomicky než Německo. A můžu to srovnávat s ostatními zeměmi.

Náš vliv v EU, naše místo v EU je garantován pravidly, která platí v Evropské unii. A podle těchto pravidel, podle komunitárního práva jsme rovni s rovným. Jsme jedna, jedna, jedna, jako každá jiná země.

Považuji tedy skutečně za velmi nerozumné a proti zájmům České republiky býti nepředvídatelní, tak jak v této chvíli snaha o tu nepředvídatelnost opět je. My jsme vydali souhlas s dojednáním této smlouvy. Domnívám se, že bychom neměli měnit svůj názor za pochodu a že bychom tedy měli dát souhlas k její ratifikaci. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Jenom možná ještě dodatek, promiňte, pane předsedající. Ale jsem přesvědčená o tom, že je to v této chvíli odpovědnost členů vládní koalice, senátorů za vládní koalici. Oni tu odpovědnost za důvěryhodnost či nedůvěryhodnost ČR na evropské úrovni nesou. Je potřeba, aby si toho byli vědomi.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko, slovo má senátor Jaroslav Kubera, prosím.

Senátor Jaroslav Kubera:  Vážení, velmi nerad se vracím ke střídavé péči, ale to, co tady řekla paní senátorka Gajdůšková, tak mi připomíná nevěstu, která upřímně, když se vdávala, řekla ano, a pak zažila 15 let života, který už nebyl tak krásný, jako když řekla ano. A paní senátorka tady řekla, že ona teda už to musí teď vydržet.

Mimochodem dnes ráno 5 významných ekonomů, poradců Angely Merkelové, na rovinu řeklo: Evropa lže už několik měsíců, možná několik let si lže do kapsy. Jak napsal jeden český novinář velmi vtipně: Pomoc Řecku je jako čurat do moře. Můžete tam nasypat kolik chcete. Řecko je v situaci české rodiny, která má měsíčně příjem 20 tisíc, a dluh 20 milionů. Prostě je evidentní, že to Řecko přece... Snad mi tady nikdo nebude tvrdit, že je reálné, že by Řecko, když odboráři ještě dělají generální stávky za tohoto stavu, by bylo schopno zaplatit. To by ještě nebyla ta tragédie, ale pokračuje to dál dominovým efektem. Portugalsko, Itálie, Irsko... A ono to dojde i do Francie a do Německa! A ta rána bude tím větší, čím větší stát to postihne. Co si tady pořád namlouváme, že něco umíme?

Ta unie švindluje od počátku. Jestli toto je změna přístupové nebo základní smlouvy, tak musí proběhnout normálním procesem. Protože to by ale bylo složité, protože jste si jistě všimli, že Dánsko zavedlo hraniční kontroly, vaším prostřednictvím bych se zeptal paní senátorky Gajdůškové, jak je to vůbec možné? Proč tady nikdo nekřičí? Takový malý stát, kolik ten má procent obyvatel unie? A on si klidně dovolí zavést hraniční kontroly. Poruší úplně všechno, protože jednoduše začaly komplikace takového rázu, že si Dánové řekli – a už dost, my to takto dělat nebudeme.

Takže jestli si chcete zahrávat s tím, že to neprojde, tak já vám skoro garantuji, že to neprojde, že tady jsou ti, kteří nehlasovali ani pro Lisabonskou smlouvu, a dnes se ukazuje, že dobře věděli, proč to udělali. A pokud vím, sociální demokracie avizovala oddělené hlasování o přístupu Chorvatska a výjimce. Čili jaké dodržování smluv? Výjimka byla slíbená, a hledají se obstrukce, jak to teď udělat, aby nebyla... Ale to není ta podstata, nechtěl bych o tomto rozvířit diskusi. Ale ta diskuse je jasná. Evropa se svou korektností zničila sama, protože vždyť vidíte, jaké směrnice tady projednáváme.

Dnes se mi potvrdilo to, že 17. 11. se nebudou smět prodávat žádné jiné cigarety než samozhášecí. A co budou dělat s těmi miliony cigaret, které jsou na skladech, prosím, 17. 11.? Nebo 17. října, teď nevím, to není podstatné. Ale prostě bez jakéhokoli účetního období, protože jakýsi výbor Evropské komise pro normalizaci se tak rozhodl, protože nás musí chránit, aby se nám nezapálila peřina, kdybychom odložili špatně cigaretu. A to je dennodenně směrnice, dennodenně nařízení, které snižuje konkurenceschopnost EU a povede k totálnímu pádu.

Takže tady nám nenamlouvejte, že jsme řádný stát EU a můžeme jako řádný stát projevit svůj názor. A vy nevíte, co bude zítra ani pozítří. Ta situace je taková, že francouzsko-německé banky, které špatně investovaly, nutí unii, aby pomáhala Řecku, aby oni svoje peníze nebo část svých peněz dostali zpátky, a co udělají potom? Pak ho klidně nechají padnout! Takto to funguje. A Francie a Německo nás o tom několikrát přesvědčily. Nedělejme si iluze právě proto, že jsme tak malí. Ale je to i výhoda, být tak malí, protože i ten postih na nás může být menší.

Budeme-li se ale k tomu chovat, že místo racionálního šetření budeme stávkovat, tak asi daleko nedojdeme. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore, o slovo se přihlásila paní místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, pane vicepremiére, kolegyně a kolegové. Musím přiznat, že je mi upřímně jedno, co se bude dít se zhášejícími nebo nezhášejícími cigaretami. Chci vystoupit jenom s faktickou poznámkou.

Ta tzv. Klausova výjimka, která má upřít sociální práva občanům ČR a dělat z nich občany druhé kategorie v rámci Evropy, je postavena na jiném právním základě, než je Lisabonská smlouva. A podle Evropské rady stejně musí býti hlasována jinak. A je to požadavek samozřejmě sociální demokracie, protože by bylo skutečně velmi a velmi nedobré, abychom dělali přílepky i na evropské úrovni, když nám přílepky zakázal i v českém právu náš Ústavní soud.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, paní senátorko, o slovo se přihlásil pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig:  Vážený pane místopředsedo, já si myslím, že tady bylo načato téma, které je nesmírně vážné, nesmírně důležité, ale řekl bych, že nesouvisí až tolik s tím, co dnes projednáváme. Já vám chci jenom slíbit, že se budeme v nejbližších dnech, tedy v nejbližších schůzích právě tou věcí výjimky zabývat.

Dostal jsem dnes dopis z ministerstva zahraničí, který celou tu záležitost popisuje, a my na výboru budeme tuto záležitost projednávat. Jenom chci říct, že vláda se zcela v souladu s tím, co evropské instituce slíbily, zachovala. A samozřejmě předkládá tuto věc, která se netýká jenom České republiky, ale týká se také Velké Británie a Irska, a ten tzv. dodatkový protokol musí být hlasován s těmito zeměmi dohromady. A bude to samozřejmě hlasováno společně. Tak, jak jsem četl to stanovisko návrhu ministerstva zahraničí, mně přijde, že ten návrh je správný, odpovídá tomu, co bylo v Evropské komisi Evropské radě slíbeno. A slibuji paní místopředsedkyni, že ji na toto jednání výboru pozvu, abychom to nemuseli projednávat nyní. Je to věc nesmírně důležitá, nesmírně závažná a my se jí budeme na výboru zabývat.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám. Slovo má pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:  Já mám jenom jednu malou poznámku k tomu, co říkala paní místopředsedkyně Gajdůšková, že je jedno, co bude s cigaretami. Jak jistě víte, došlo na má slova. Maďarsko zdanilo pomfrity a já nevím, co ještě, sladké nápoje. Samozřejmě tak fikaně, že těm velkým řetězcům je nezdanilo, takže prostřednictvím pana předsedajícího - paní místopředsedkyně Gajdůškové – ono dojde i na šminky. A pak už vám to jedno nebude.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Konstatuji, že se v tuto chvíli do diskuse nikdo nehlásí, nicméně rozpravu neuzavírám a na přání klubu sociální demokracie vyhlašuji 10minutovou přestávku na poradu klubu nebo klubů. Takže prosím v 19.40 budeme pokračovat.

(Jednání přerušeno v 19.29 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 19.38 hodin.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prosím pěkně, zaujměte svá místa. Lhůta k poradě klubů uplynula. Budeme pokračovat v obecné rozpravě.

Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Po poradě klubu sociální demokracie bych chtěl navrhnout podle § 117b, odst. 1, bod 2 jednacího řádu Senátu, abychom se usnesli, že vracíme návrh mezinárodní smlouvy výborům k novému projednání. A to konkrétně ústavně-právnímu výboru a stálé komisi pro ústavu a parlamentní procedury.

Návrh ústavně-právnímu výboru a komisi pro ústavu je z toho důvodu, že je tady namítán možný rozpor s naší ústavou, tak proto tomuto výboru a této komisi. A navíc je to přikázání podvýborům, které to ještě neprojednávaly. Zahraniční i evropský výbor už tuto materii projednaly.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Takže ještě jednou zopakuji, návrh zní:

Opírá se o § 117, písmeno b, odst. 1, písmeno 2 – Návrh na vrácení mezinárodní smlouvy k novému projednání. Přičemž navrhujete, aby tím projednáním... Aby návrh té smlouvy projednal ústavně-právní výbor a stálá komise senátu pro ústavu a ústavní procedury.

Takže byl podán procedurální návrh. Je to důležité hlasování, já přece jenom svolám senátorky a senátory.

Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, který byl dvakrát zopakován, nepokládám za nutné, zopakovat ho potřetí.

Konstatuji, že v sále je přítomno 68 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 35. O procedurálním návrhu senátora Jiřího Dienstbiera zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce.

Hlasování skončilo schválením procedurálního návrhu. Registrováno bylo 68 senátorek a senátorů, kvorum bylo 35. Pro návrh 47, proti návrhu 4.

Můžeme přistoupit k projednání posledního bodu dnešního programu, kterým je společné sdělení Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů. Jde o nový přístup k sousedství, které prochází změnami. Materiály jste obdrželi jako senátní tisky K 61/08 a K 61/08/1. Prosím pana ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga, aby nás seznámil s těmito materiály.

1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg:  Vážený pane předsedající, slovutný Senáte, sdělení Evropské služby pro vnější činnost a Evropské komise (Pithart: Prosím pěkně o klid v sále.) z května 2001 s anglickým názvem New respondent to change of neighbourgs, jehož cílem je vytvořit strategický rámec pro revidovanou evropskou sousedskou politiku, bylo členskými státy kladně přijato na Radě pro zahraniční záležitosti v červnu 2011. Sdělení reaguje na události v jižním Středomoří, ale i ve východním sousedství a definuje nový přístup evropské sousedské politiky založené na principu vzájemné odpovědnosti a sdílení hodnot jako jsou ochrana lidských práv, právního státu a demokracie. Revidovaná sousedská politika má tedy ambici přispět zejména k demokratické transformaci sousedských zemí. V této souvislosti jsme přivítali důraz na podporu občanské společnosti, která bude hrát důležitou úlohu pro dosažení tohoto cíle. Z praktického hlediska budou mít na fungování revidované evropské sousedské politiky vliv tři základní principy: kondicionalita, flexibilita a diferenciace. Princip "fomo", neboli více peněz za více provedených reforem znamená, (Pithart: Prosím ještě jednou, věnujte pozornost slovům pana předkladatele.) že každá země, která bude schopna představit životaschopné transformační aktivity, reformy vedoucí k posílení demokracie, lidských práv a vlády práva, bude moci očekávat na realizaci svých aktivit více prostředků z EU. V opačném případě se bude jednat o princip les forest. Tedy méně peněz za méně provedené reformy.

Princip diferenciace znamená rozlišování mezi jednotlivými zeměmi. Chápeme to jako odpověď EU a na konkrétní potřeby jednotlivých zemí evropské sousedské politiky.

Princip flexibility by v praxi měl znamenat schopnost EU reagovat rychle a diferencovaně na aktuální politické dění formou navýšení finanční podpory EU a také možnost přesunout prostředky z těch zemí, které nebyly schopny nabídnout transformační reformní výsledky, či plně využít všechny přidělené prostředky. Tyto principy je třeba uvést do praxe.

Rada EU proto vyzvala vysokou představitelku Ashtonovou, aby ve spolupráci s Evropskou komisí připravila konkrétní návrhy, které umožní poskytování unijní pomoci na základě zásluh partnerských zemí.

V rámci finanční pomoci sdělení navrhuji navýšit finanční prostředky evropské sousedské politiky až o jednu miliardu 240 milionů euro do roku 2013. V roce 2012 měla být celková částka rozdělena v poměru zhruba 2:1 pro jih a pro východ. Toto rozdělení v zásadě odpovídá našim představám. Očekáváme, že do budoucna může při respektování zmíněných tří principů plynout na východ ještě více prostředků.

Jedním z nejkontroverznějších témat mezi členskými zeměmi EU je diskuse o evropských ambicích zemí východního partnerství a odkaz na článek 49 smlouvy o EU, kde je možnost aspirovat do budoucna na členství v EU. Členské státy EU jsou rozděleny téměř půl na půl mezi příznivce a odpůrce této myšlenky. Česká republika jako podporovatel procesu evropské perspektivy pro země východního partnerství je spokojena s kompromisním textem v závěru Rady z června 2011, kde je evropská perspektiva pro země východního partnerství zmíněna. Ačkoli klademe důraz na rozvoj vztahů EU s oběma křídly evropské sousedské politiky, je samozřejmě naší prioritou východní partnerství. Očekáváme, že tato část bude mít během probíhajícího polského předsednictví v Radě EU významnou dynamiku, pro které je východní partnerství jedním z hlavních témat.

Jednou z událostí, která významně přispěla ke zviditelnění, bude summit východního partnerství ve Varšavě 29. září 2011. Česká republika jako předsednická země skupiny Visegrádu bude též vyvíjet aktivity na podporu východního partnerství. Společnými tématy se zeměmi východního partnerství jsou z našeho pohledu oblasti vzdělání, vědy, výzkumu a inovací, energetiky a dopravy. Spolupráce v těchto oblastech by se měla posunout dále na základě jednání summitu a implementace jeho výsledků. Budeme též usilovat o posilnění občanské společnosti a zvýšení podpory pro občanské společnosti. Děkuji za částečnou pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane místopředsedo vlády, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 61/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Táborský. Prosím ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Josef Táborský:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi nejprve, abych vyjádřil přesvědčení, že po vzrušeném projednávání předchozího bodu by tento bod nemusel být tak konfliktní, protože jsem přesvědčen o tom, že má své racionální jádro.

Evropská komise předkládá návrh nové podoby evropské politiky sousedství, jejíž podstata je více než dosud odměňovat partnerské státy, tedy sousedské státy za dosažený pokrok. Tato strategie je především reakcí na turbulentní dění v zemích severní Afriky, svržení dlouholetých represivních režimů v Egyptě a v Tunisku, probíhajícího vojenského konfliktu v Libyi, nedávných násilných zákroků v Sýrii a dále pokračujících represích v Bělorusku a vleklých konfliktů v této oblasti včetně Blízkého Východu. Rovněž je snaha podpořit povzbudivý pokrok, jehož dosáhli naši další sousedé, a to Moldavská republika či v rámci svého reformního úsilí Ukrajina při vyjednávání dohody o přidružení či Maroko či Jordánsko ohlášením ústavní reformy.

Komise je názoru, že je nezbytné zaujmout nový přístup k posílení partnerství mezi EU a zeměmi a společenstvími v jejich sousedství, budovat a upevňovat zdravé demokracie, zasahovat se o udržitelný hospodářský růst a utvářet přeshraniční vazby.

Sdělení navrhuje některé potencionálně sporné kroky, které mohou být dalším předmětem vzrušených jednání. Jde například o navýšení finančních prostředků ve prospěch politiky sousedství do roku 2013, dále usnadnění cestování občanů některých partnerských zemí do EU nebo odbourávání bariér vzájemného obchodu.

Hlavním cílem evropské politiky sousedství je vytvořit kolem hranic EU pás ekonomicky stabilních států podporujících demokracii.

Společné sdělení projednal výbor pro záležitosti EU na 15. schůzi konané 13. července a přijal ke společnému sdělení Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálním výboru a výboru regionů nový přístup k sousedství, jež prochází změnami, doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. Když jsme hovořili o otázce, že mohou být některé otázky, které budou konfliktní, tak mezi tuto oblast budou jistě patřit otázky financování této evropské politiky sousedství. Výbor pro záležitosti EU nedoporučuje posilovat finanční zdroje do roku 2013 na úkor zvýšení členských příspěvků jednotlivých členů EU, ale řešit tyto finanční toky v rámci rozdělení mezi jednotlivými kapitolami rozpočtu EU.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo, rozpravu končím.

Protože jsme byli seznámeni s návrhem usnesení výboru, o tomto návrhu budeme vzápětí hlasovat.

V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, kvorum je 32. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Josef Táborský. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruce a stiskněte tlačítka ANO. Kdo jste proti, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce.

Končí hlasování pořadové číslo 31. Skončilo přijetím návrhu. Přítomno 63, kvorum 32, pro 58, proti nebyl nikdo. Návrh usnesení Senátu byl přijat.

Než odejdete, budeme ještě hlasovat o změně programu. Prosím o slovo pana předsedu Milana Štěcha, který se přihlásil.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky a senátoři, vážený pane místopředsedo, navrhuji změnu pořadu naší 10. schůze, a to na zítřejší den. Navrhuji, abychom jako první a druhý bod projednali petice, jak je máme zařazeny ve schváleném programu, to znamená pod číslem 22 a 23 tisky 119 a 120. Jako třetí bod zítřejšího dopoledního jednání před body pana ministra Kalouska zařadit bod, který byl dnes pod číslem 21, což je senátní tisk č. 148. Je to návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a další.

Dále navrhuji, aby jako první bod odpoledního jednání byl zařazen bod, na který dnes nedošlo, a to je bod pod číslem 6, což je senátní tisk č. 161 – žádost o souhlas Senátu s trestním stíháním senátora Jiřího Lajtocha.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji. O slovo se přihlásil první místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedající, kolegyně a kolegové, předpokládám, že toto schválíme, ale vadí mi tam trochu fixace prvního bodu po obědě. Nemusíme mít doprojednaný bod o zdravotním pojištění. Jestli byste s tím souhlasili, modifikoval bych to, že po dokončení bodu o zdravotním pojištění zařadit bod, o kterém mluvil pan předseda.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Nejsem si jist, zda to lze udělat jinak.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Jestliže se vyhlásí polední přestávka, tak první bod odpoledne je bodem, který je zafixovaný, předchozí bod se přerušuje a bude se projednávat nevím kdy.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Dobře, je to interpretace návrhu pana předsedy, a on s tím zřejmě nesouhlasí, protože se znovu hlásí o slovo. Prosím.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ten můj návrh přece jenom byl drobet postaven jinak, protože nechci program nějak komplikovat. Návrh, abychom zařadili jako třetí bod – bod pana ministra Hegera, je zcela zřejmý. Návrh na další odložený bod, tzn. vydání – fixuji přesně po polední přestávce z toho důvodu, že mezitím jsou ještě body, které už jsme zafixovali pro pana ministra Kalouska, a myslím že by tam měly být.

Pokud zdravotnickou reformu dopoledne neprojednáme, rozhodneme to před polední přestávkou. Já bych si dovolil trvat na návrhu, jak jsem ho předložil.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Dobře, takže modifikovaný návrh předpokládá ještě možnost korektury během průběhu zítřejšího jednání. Nemůžeme předvídat úplně všechno.

Není-li námitek – pan první místopředseda Přemysl Sobotka svůj návrh stahuje, takže je to procedurální návrh, o kterém dávám bezprostředně hlasovat. Kdo jste pro, zvedněte ruce, stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo s tím nesouhlasíte, stiskněte tlačítka NE a zvedněte ruce.

To bylo poslední hlasování dnešního dne. Skončilo přijetím procedurálního návrhu. Aktuálně přítomno bylo 40 (už se to mění rychle); už to nelze zachytit – ale rozhodně to bylo přijato regulérně.

Děkuji vám za součinnost a přeji dobrou noc.

Zítra budeme pokračovat v 9.00 ráno.

(Jednání ukončeno ve 20.02 hodin.)