Původní dokument

Parlament České republiky, Senát
8. funkční období

Těsnopisecká zpráva
z 8. schůze Senátu
(3. den schůze – 04.05.2011)

(Jednání zahájeno ve 14.02 hodin.)

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté. Dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 8. schůze Senátu. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Luděk Sefzig, Miroslav Krejča, Petr Guziana, Jiří Oberfalzer, Tomáš Töpfer, Jan Horník, Miroslav Nenutil, Eva Richtrová, Hana Doupovcová, Otakar Veřovský, Dagmar Terelmešová, Dagmar Zvěřinová, Miloš Janeček, Jaroslav Palas, Karel Šebek, Václav Homolka, Jaroslav Kubera, Tomáš Jirsa, Jiří Pospíšil, Daniela Filipiová, Zdeněk Schwarz, Alexandr Vondra, Jaromír Štětina, Václav Koukal a Alena Palečková.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami.

V úvodu mi dovolte navrhnout ještě změnu pořadu – doplnit na pořad 8. schůze Senátu tisk č. 80 Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, a to jako 4. bod dnes, to je po bodech pana premiéra Nečase. Přikročíme k hlasování.

V sále je přítomno 45 senátorek a senátorů, kvorum pro přijetí je 23. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 44, registrováno 47, kvorum pro přijetí 24, pro návrh 45, proti nikdo. Návrh byl schválen, takže se budeme řídit tímto programem.

Dalším bodem je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Budoucnost SZP do roku 2020: Řešení problémů v oblasti potravin a přírodních zdrojů a územní problematiky

Tisk EU č. K 018/08

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K/18/08 a K/18/08/01. Prosím pana ministra zemědělství Ivana Fuksu, kterého mezi námi vítám, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr zemědělství ČR Ivan Fuksa:  Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Celá diskuse ke společné evropské politice byla nastartována v loňském roce někdy v květnu, kdy evropský komisař oslovil všechny zemědělské subjekty v celé Evropské unii, aby sdělil své názory k budoucí společné zemědělské politice po roce 2013, a to za tím účelem, aby byl jakýsi první základ k diskusi. Zhruba do května – června loňského roku, dá se říci, že 6500 zemědělců obeslalo své pozice, bohužel z České republiky z těch pozic přišlo asi zhruba 21 – 21 subjektů, nicméně vyhodnocení těchto pozic bylo tématem i prvního neformálního jednání za belgického předsednictví.

Z tohoto materiálu vzešla první zpráva, kdy Evropská komise představila Sdělení Evropské komise k budoucí společné zemědělské politice, a to bylo v listopadu loňského roku. Toto Sdělení bylo projednáno Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. V prvopočátcích tyto materiály obsahovaly jistou nekonkrétnost tohoto Sdělení, a my jsme přesto konstatovali po nastudování a po velmi intenzivních bilaterálních jednáních, že tyto podklady jsou dobrým základem k diskusi a že Česká republika vítá a deklaruje úsilí Evropské komise zmírnit rozdíly mezi výší plateb a zároveň i tím pádem odstranit historické vazby mezi výší plateb a úrovní produkce, která v podstatě sloužila jako základ pro stanovení společné zemědělské politiky pro toto období, která platí až do roku 2013. Ale největší otázkou těch požadavků a návrhů bylo to, jak toto dokážeme uvést do praxe.

Bylo představeno několik řešení. Byla to v podstatě 3 řešení. A z těchto tří možných řešení České republice vyhovovalo zhruba druhé řešení, které jsme vyhodnocovali jako nejvyváženější, cílenější a charakterizovalo jednoznačně udržitelnější podporu, což jsme vnímali jako velmi pozitivní. Zároveň jsme ale museli připustit i určité pochybnosti. Ty pochybnosti z naší strany se týkaly tzv. ozelenění neboli irvingu. A dále taky cappingu, což je v podstatě problematika, která vzešla z iniciativy evropského komisaře Ciolose k zastropování dotací pro velké farmy.

Navíc jsme měli zájem, aby i nadále veškeré příjmové platby probíhaly v 1. pilíři, aby byly bez národního kofinancování, aby nedocházelo k soutěži jednotlivých rozpočtů, a zároveň celou diskusí se vede to téma, aby ten systém byl co nejjednodušší a méně administrativně náročný.

V souvislosti se systémem vyplácení přímých plateb jsme tam postrádali závazek, že povede ke spravedlivým podmínkám, a to bez dalšího přechodného období. Asi jste zaregistrovali, že za tu dobu jsme se posunuli od diskuse, kdy my jsme prosazovali spravedlivé podmínky, to znamená rovné podmínky, nicméně hlavní donátoři tu diskusi posouvají do roviny spravedlivější podmínky, to znamená ne přímé platby stejné a rovné pro všechny, ale spíše takovéto velké vyrovnání mezi bohatšími státy a mezi chudšími státy.

Co je zapotřebí v této chvíli říci, že Česká republika v roce 2011 je už na průměru EU vlastně ve vyplácení veškerých přímých plateb a celkové národní obálky a v příštím roce, v roce 2012 už dokonce budeme nad průměrem EU, což je relativně dobrá zpráva. Ale my chceme, aby tyto podmínky byly spravedlivé a zároveň chceme, aby po roce 2013 nebylo žádné přechodné období, jako bylo doposud. Toto přechodné období bylo to, že jsme nejdříve dostávali nižší sazby, nižší platby z evropského rozpočtu a zbytek jsme mohli doplácet z národních rozpočtů. My jsme tam vlastně už v roce 2011 a v roce 2013 se to úplně srovná, že už budeme moci vše financovat pouze z evropského rozpočtu.

V této diskusi právě přechodného období se nám jako nejvhodnější řešení z pohledu ČR jeví rozdělení celkového objemu přímých plateb do národních obálek proporcionálně podle výměru obhospodařované zemědělské půdy. Při diskusích s jednotlivými ministry na kulatých stolech nebo na jednání ministrů v Bruselu zaznívá, aby tam bylo jiné kritérium. My vycházíme z toho, že toto kritérium by i nadále mělo být, že by to mělo směřovat na plochu a zároveň, že by to mělo směřovat i na kus dobytka, ať se jedná o kozu, ať se jedná o krávu, jak s tržní produkcí mléka nebo bez tržní produkce mléka.

Myslíme si, že z velké diskuse, která by měla být uzavřena během léta letošního roku a v tu chvíli by se mělo začít tvořit paragrafované znění, takže věříme tomu, že se podaří prosadit to, aby se vycházelo z výměry.

Klíčovým pro ČR je tzv. capping. Capping je to, že v ČR je hodně farem, které jsou velmi velké. Jenom pro porovnání – silná ekonomika, jako je Německo má průměrnou velikost farmy 9 ha, italská má zhruba 3,7 ha, Francouzi mají 6 ha a průměrná velikost farem v ČR je 70 ha. Za prvé, Evropská unie a hlavně donátoři do evropského rozpočtu se tohoto obávají a jsou si velmi dobře vědomi, že v ČR jsou i farmy, které mají velikost i dva tisíce, tři tisíce ha. Proto evropský komisař přišel s návrhem, že by tyto velké firmy měly být znevýhodněny a přišli s tzv. zastropováním. Na stole leží tři varianty omezení, a to je, že pro tyto subjekty by byl maximální strop v celé EU pro všechny farmy buď 100 tisíc euro, nebo 200 tisíc euro nebo 300 tisíc euro. Ať by byla přijata jedna nebo druhá varianta, tak přímý dopad do získávání peněz z EU tzv. do té národní obálky, tak my bychom na tom byli tratní v rozmezí od šesti do dvanáct miliard korun ročně. Pro nás je toto naprosto nepřijatelné. A proto jsme činili maximální kroky k tomu, abychom tomuto zabránili. Jakým způsobem tomu můžeme zabránit, to je vytvoření blokační minority. A nám se podařilo po velmi intenzivních jednáních tuto blokační minoritu vytvořit a vytvořili jsme ji společně se Slovenskem, Británií, Německem, Itálií a Rumunskem. To znamená, vyslali jsme poměrně silný signál do tohoto jednání, že nelze počítat s jakýmkoliv omezováním z toho důvodu, že nové podmínky se budou schvalovat Parlamentem a velmi pravděpodobně díky vytvoření této koalice se toto cappování neodsouhlasí.

Z toho důvodu při poslední návštěvě evropského komisaře Ciolose v Praze zhruba asi před třemi týdny pan komisař tuto naši iniciativu velmi vnímal, ví, že prosazení jeho záměru nebude už tak snadné. A zároveň nás ujistil, že ať jednání dopadne jakkoliv, že se nás v žádném případě nedotkne celkové obálky, to znamená nikterak bychom na tom nebyli tratní, jako ČR v celkové obálce. Nicméně i tak to bylo povzbudivé, ale naším jednoznačným cílem je to, abychom v Bruselu prosadili, že nebude absolutně žádné cappování. A díky tomu, že máme tuto koalici, tak to vypadá velmi dobře pokud jde o provedení.

Dále v tomto postupu souhlasíme se zachováním dvoupilířové struktury společné zemědělské politiky, první a druhý pilíř, s tím, že první pilíř by měl být, tak jako doposud, jednoznačně stoprocentně financování z evropského rozpočtu, nemělo by být umožněno národní kofinancování, protože jakmile by se toto umožnilo, tak by jednotlivé národní rozpočty za prvé mezi sebou soupeřili, daleko lépe by na tom byly silné rozpočty, jako jsou britské, německé, francouzské, a byla by to nerovnoměrná soutěž. A proto my v této věci požadujeme zacílení podpor z prvního pilíře na aktivní zemědělce a jejich nekofinancování z národních rozpočtů, jak jsem se zmiňoval.

Co se týče problematiky aktivních zemědělců, v současné době právní úprava EU již dostatečně řeší, co to je aktivní zemědělec. Záměr celé EU je to, aby dotace dostával pouze ten, kdo provádí aktivní zemědělskou činnost. Tak banální definice, jako je aktivní zemědělec, se řešila i na úrovni ministrů zemědělství, ale i my tady u kulatých stolů v ČR asi zhruba čtyři měsíce. Byla velmi snaha kvantifikovat, co to je aktivní zemědělec, například ten, který vyprodukuje takový objem své produkce, ten, který zaměstnává skutečně v zemědělském sektoru tolik a tolik zaměstnanců. Nicméně v celé Evropě se nenašla žádná shoda a přistupujeme k tomu, že definice aktivního zemědělce je dostatečně definovaná tak, že to je ten, který realizuje zemědělskou činnost.

Jenom pro zajímavost, jaká jsou rizika. Platba na přímé plochy, to znamená, že ten, kdo na té ploše hospodaří, ať pěstuje pšenici nebo cokoliv, nebo pase dobytek, anebo ten, kdo také jenom seká trávu a udržuje krajinu, dostává dotace. Jsou paradoxy v EU, kdy takovéto dotace dostávají i majitelé golfových hřišť, protože sekají trávu. Dostávají je letiště nebo společnosti, které provozují mezinárodní letiště, protože tam se také seká tráva. Tyto dotace dostávají i velké elektrárenské společnosti, protože zvláště když jsou jaderné elektrárny, tak potřebují velkou plochu okolo, která je zatravněná a která se musí udržovat.

Jednoznačným cílem této politiky je stanovit, co to je aktivní zemědělec, tj. ten, kdo hospodaří, prvořadě vytváří zemědělskou činnost. Letecká společnost, provozovatel letiště, provozovatel elektrárny nečiní prvořadou činnost, zemědělskou činnost, ale sekání trávy potřebuje z technologických důvodů pro provozování svého byznysu. Tady je shoda a do budoucna by se jednoznačně takovémuto, řeknu-li zneužívání evropských dotací, mělo jednoznačně zabránit.

Velmi důležitým cílem společné zemědělské politiky je i zachování životaschopných venkovských společenství. Česká republika vidí velký problém v absenci zohlednění specifických potřeb zemí evropské dvanáctky s opatřením rozvoje venkova. Je nezbytné posílit soudržnost mezi politikou rozvoje venkova a ostatními politikami a také snižování administrativních bariér a zjednodušování poskytování podpor podobně jako posilování konkurenceschopnosti. Silné téma právě je program rozvoje venkova, kde i v našich diskusích mezi zemědělci, ale i starosty se vede diskuse, jak velký objem peněz má být z těchto dotací na čistě zemědělskou činnost, což jsou vlastně přímé dotace v prvním pilíři, ale i všechny ostatní sapsové platby a zároveň jak velký peníz má být v programu rozvoje venkova, který významně čerpají právě obce.

Dá se říci, že diskuse v Evropské unii vede k tomu, že zemědělství a venkov od sebe nelze oddělit, a že jsou to věci nebo projekty, které se naopak právě velmi vhodně doplňují, a je velmi nezdravé, když se tyto dva dotační segmenty od sebe významným způsobem oddělovaly anebo si dokonce i vzájemně konkurovaly.

Samozřejmě s tím souvisí stále prolínající se požadavek všemi tématy, že systém musí být jednodušší a byrokraticky méně zatěžovat všechny účastníky, tzn. jak zemědělce, tak i obce.

Na základě těchto diskusí ohledně společné zemědělské politiky Evropská komise definovala následující cíle společné zemědělské politiky, a to je udržitelná produkce potravin, udržitelné hospodaření s přírodními zdroji a opatření v oblasti klimatu, a také vyvážený územní rozvoj.

Česká republika všechny tyto stanovené cíle podporuje. Co se týče budoucnosti společné zemědělské politiky, tak také svůj postoj vyjádřil také Evropský parlament v minulých týdnech prostřednictvím návrhu zprávy zpravodaje Alberta Desse, tzv. Dessova zpráva. K tomuto návrhu ministerstvo zemědělství ve spolupráci s nevládními organizacemi vypracovalo několik pozměňovacích návrhů, které předalo českým europoslancům. Rovněž také byla připravena rámcová pozice k budoucí podobě společné zemědělské politiky, která také byla schválena výborem pro EU na vládní úrovni v březnu letošního roku.

Rád bych se tady také zmínil nebo řekl pár vět ohledně vývoje diskusí na úrovni Rady ministrů. Na základě těchto diskusí, do nichž jsme velmi aktivně vstoupili, a také se dá říci, že poprvé v historii jsme se postavili i do role leaderů, kteří vytvářejí pod českou vlajkou jednotlivé koalice, tak jsme se připravili; resp. jsme aktivně zasahovali a připravovali maďarské předsednictví, a to konkrétně návrh závěru Rady k budoucnosti společné zemědělské politiky, který nicméně v tuto chvíli nezískal jednoznačnou podporu všech členských států. Nicméně Rada tak na svém jednání 17. 3. dosáhla záměru z předsednictví podpořených 20 členskými státy. Proti byly pouze Anglie, Švédsko, Dánsko, Litva a další.

Nicméně i tak závěr tohoto textu předsednictví je silným signálem Rady vůči Evropské komisi ohledně preference návrhu a konkrétních řešení. Evropská komise má návazně předložit také ty legislativní návrhy, a to pravděpodobně až za polského předsednictví, což je pravděpodobně na začátku 3. kvartálu letošního roku, spíše podzimních měsíců.

V Senátu byl tento materiál projednán VEU a VHZD, s jejichž usnesením já vyslovuji jednoznačný souhlas.

Závěrem: Pozice České republiky k budoucí společné zemědělské politice se vytváří postupně, dlouhodobě, od počátku je pod drobnohledem odborníků, ale i laiků z řad veřejnosti. V úvodu jsem zapomněl říci, že při svém nástupu na ministerstvo zemědělství jsem i na toto téma vytvořil silný velký kulatý stůl,který je složený jak z akademiků z této sféry, tak ale i ze všech nevládních organizací, ale i zástupce vlastníků půdy. V zájmů podpory a komunikace je však zásadním předpokladem pro to, abychom měli silnou pozici právě při vyjednávání v Evropské unii. Také jsem v podstatě se krátce zmínil o tom, čehož si velmi cením, že naše společná pozice, kterou prosazujeme v Evropské unii, tak podporují všechny nevládní organizace v ČR, což je historicky poprvé a mně to dává poměrně silnou pozici právě při vyjednávání s jednotlivými ministry, když bylo zvykem, že se vždycky českého ministra ptali – a kdo za tebou stojí? Stojí za tebou čeští zemědělci? A já můžu říkat, ano, stojí za mnou.

Pevně tedy věřím, že budeme v těchto diskusích i nadále aktivně pokračovat, spolupracovat a usilovat o - za prvé - nejlepší podmínky pro Českou republiku, protože do toho vkládám zdravý selský rozum, který hovoří o tom, co je doma, to se počítá, a potom také ty nejspravedlivější, abychom na tom nebyli hůře, než jsme do toho vstupovali. Nicméně jsem velký optimista, věřím tomu, že v nejhorším případě se nám podmínky podaří vyjednat na takové úrovni, že budeme nad průměrem EU. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane ministře. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je VEU. Ten přijal usnesení, které vám, bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 18/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Otakar Veřovský, který je omluven a zastoupí ho pan senátor Pavel Trpák, jehož nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Pavel Trpák:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené senátorky a senátoři, dovolte mi, abych přečetl zpravodajskou zprávu kolegy Veřovského. Můžeme konstatovat, že hospodářská politika Evropské unie je prozatím nejdražší i nejsložitější společná politika. Přibližně se jedná ročně o 55 miliard euro, což představuje asi 40 % celého rozpočtu. Snahy o změnu, vedoucí k co nejlepšímu přerozdělování peněz v této společné politice, bychom mohli vysledovat již od roku 1957. Do dnešního dne se uskutečnilo 6 reforem, od roku 1991 se diskutuje o sedmé. S účinností od roku 2013 do roku 2020.

Problémů i návrhů, jak vše zlepšit, je celá řada, a tak i kdy se jedná jen o komunikační dokument, jde vzhledem k projednávání do konce tohoto roku o závažnou záležitost. Především proto, že ze 3 různých návrhů zaznívají snad otevřeně i skryté názory, které by mohly v případě přijetí vážně poškodit naše zemědělce. V prvém pilíři jde o snahu, přenést financování na vnitrostátní úroveň, v dalším zastropování přímých plateb podle velikosti zemědělského podniku a v neposlední řadě získat jakési přechodné období po roce 2013. Jde snad o snahu starých zemí EU prodloužit pobírání co největších finančních výhod i po roce 2013, kdy by měla být podle proklamací přijata co nejspravedlivější reforma společné zemědělské politiky do roku 2020?

Kdyby mělo být zachováno stávající rozdělení do 2 pilířů, kdy první pilíř by tvořily roční přímé platby a tržní opatření a druhý pilíř víceletá opatření na rozvoj venkova. Z toho, co jsem uvedl, se výbor ztotožnil se stanoviskem výboru Poslanecké sněmovny a rovněž se stanoviskem VHZD Senátu Parlamentu ČR, se kterým vás nyní seznámím.

Dovolte, abych přečetl návrh usnesení, který máte před sebou jako tisk K 08/02.

Výbor přijímá ke sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Budoucnost společné zemědělské politiky do roku 2020 řešení problémů v oblasti potravin a přírodních zdrojů a územní problematiky doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se ke sdělení Komise Evropskému Parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Budoucnost společné zemědělské politiky do roku 2020, řešení problémů v oblasti potravin a přírodních zdrojů a územní problematiky, vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem.

Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Otakara Veřovského a pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

To doporučení číst nebudu, máte ho všichni před sebou. Navrhuji toto usnesení, doporučení schválit.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž se můžete po skončení rozpravy vyjádřit.

Tiskem se zabýval také VHZD. Táži se zpravodaje výboru senátora Jana Hajdy, zda si přeje vystoupit. Ano, je tomu tak.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, náš výbor projednal stanovisko ke společné zemědělské politice od roku 2014 do roku 2020 před 14 dny. K tomu, co zde zaznělo, bych chtěl říci, že VEU plně akceptoval závěr, stanovisko našeho výboru, tak jak ho máte na stolech. K tomu, co říkal pan ministr, bych dodal ještě jeden bod, že zásadně ČR nechce souhlasit s tím, aby dotace, které budou schváleny ve společné zemědělské politice, aby si mohly některé státy dotovat ze svých národních zdrojů.

Jinak bych chtěl říci k této situaci asi tolik, že na rozdíl, jestli jsme tady minule kritizovali a kriticky vystupovali k tomu, že nás premiér Nečas informoval o tom, že jsme jediné 4 státy, které nevstoupily do Evropy plus, že pan ministr Fuksa jedná obráceným směrem, že se snaží být v rámci EU ve spolupráci se svými kolegy velice aktivní tak, aby vybojoval co nejlepší podmínky pro české zemědělce, a domnívám se, že tímto směrem by měli jít i ostatní ministři.

Dodal bych k tomu jen za náš výbor, že my v rámci podpory pro naše zemědělce jsme jednali s 5 výbory parlamentu. Pokud se týká, zúčastnil jsem se zasedání předsedů zemědělských výborů před měsícem v Budapešti. Tak jak pan ministr říkal, státy, které projednaly hlasovací minoritu z Evropského parlamentu, se k tomuto plně hlásí.

Pokud se týká společné zemědělské politiky, vidím určitý problém, a ten není zde v Senátu, ani v Poslanecké sněmovně, která podporuje jednotné stanovisko, ale europoslanců, kteří mají velice nízkou aktivitu a musíme je doslova burcovat.

Minulý týden ve středu odpoledne tady v Malostranské Besedě jsme měli europoslance pozvané. Zúčastnili se pouze 4, z toho pouze 2 ze zemědělského výboru, a takoví aktivní, kteří jsou, za KDU europoslanec Březina a ČSSD europoslanec Poc. Chtěl bych říci, že obě dvě frakce budou rozhodující, poněvadž mají majoritu v Evropském parlamentu, a proto jsme se domluvili spolu s poslanci zemědělské komise, že ke konci května pod záštitou Senátu proběhne v Senátu jednání se všemi europoslanci, tak aby byli přirpaveni na hlasování v parlamentu o podmínkách, které budou dohodnuty na Evropské komisi.

Já bych v této souvislosti, poněvadž se objevují nové problémy, chtěl rovněž požádat pana ministra, aby Česká republika se jednoznačně přihlásila v rámci společné zemědělské politiky rovněž k otázce výsadbových práv na vinice, poněvadž se ukazuje, že některé státy, které získaly miliardové prostředky za to, že nebudou dále sázet, a zřekly se části vinic, by chtěly toto výsadbové právo zrušit a inkasované prostředky by využily k další výsadbě a zhoršily by situaci na trhu s vínem v Evropě.

A domnívám se, že v současném období musíme se vyslovit k jedné kritice EU, co se nepovedlo, a to je cukerní pořádek, jehož řekl bych negativum je v tom, že v současném období chybí takřka milion tun cukru v Evropě. Cena cukru stoupá, v Polsku dokonce stojí kilo cukru pro spotřebitele euro čtyřicet, u nás je to 22. Když se zavede cukerný pořádek, bylo to 13 korun, takže se domnívám, že je to další problém, který by měl pan ministr, který zastupuje zemědělce, otevřít.

Jinak pochopitelně za náš výbor to, co říká pan zpravodaj senátor Trpák, schvalujeme usnesení garančního výboru.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, zdali ještě má zájem vystoupit. Ano. Prosím, pane ministře.

Ministr zemědělství ČR Ivan Fuksa:  Pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, k těm 2 ještě zmiňovaným tématům. Moravské a české vinařství je ve vynikající formě a potýkáme se s tím problémem, že rozsah vinic je omezen a dá se říci zastropován. Čeští vinaři při své maximální produkci pokryjí spotřebu vína v ČR pouze ze 30 %. 70 % vín se dováží a v mnoha případech se dováží poměrně nekvalitní vína různé úrovně, kdežto česká a moravská produkce je vynikající úroveň.

Proto jednoznačně vyvíjíme tyto aktivity, aby toto zastropování bylo odblokováno, aby nebylo toto období prodlužováno, tak jak požaduje Itálie a jižanské státy a abychom v budoucí politice v budoucím období mohli opět rozsah vinic zvýšit. Co se týče cukru, snad jen jedna poznámka k minulosti. Víte, že když se vytvářely kvóty cukru, tak se vedla diskuse, jestli kvóta půjde na hektar, anebo jestli půjde na cukrovar. Bohužel tehdy vznikla myšlenka nebo byla podpořena myšlenka, že kvóty půjdou na cukrovar. Což se jednoznačně potvrdilo, že je pro český stát velmi rizikové, protože cukrovar lze koupit a zastavit výrobu, a tím pádem kvóry z ČR zmizí, kdežto odnést hektar půdy, na které se pěstovala cukrovka, odnést nelze.

Jednoznačně konstatuji, že tehdy vznikla strategická chyba ve vyjednávání, že kvóty cukru měly být stanoveny na hektar. Bude-li se takováto diskuse vést a povede se po roce 2013, tak bychom se z této vážné chyby měli poučit, a veškeré kvóty vztahovat na hektar. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Také děkuji, pane ministře, a nyní prosím pana zpravodaje, zdali se chce vyjádřit. Měl by nám říci na závěr, o čem budeme hlasovat.

Senátor Pavel Trpák:  Děkuji. Tak jak jsem navrhoval, navrhuji schválit usnesení výboru s doprovodným doporučením.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, tak jak jej předložil pan zpravodaj senátor Trpák. V sále je aktuálně přítomno 54 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 28.

Zahajuji lasování. Kdo souhlasí s návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. V okamžiku hlasování pořadové číslo 45 bylo registrováno 54, kvórum pro přijetí 28, pro návrh 51, proti nikdo, návrh byl schválen.

Děkuji předkladateli panu ministrovi, děkuji i zpravodajům. Končím tento bod. Dalším bodem je

 

Národní program reforem

Tisk č. 79

Tento bod jste obdrželi jako senátní tisk 79. Prosím pana předsedu vlády Petra Nečase, kterého mezi námi vítám, aby nás seznámil s tímto tiskem.

Předseda vlády ČR Petr Nečas:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové, dovolte mi, abych ve stručnosti představil Národní program reforem ČR, nastínil průběh jeho vzniku a řekl samozřejmě pár slov i k jeho obsahu.

Tento Národní program reforem byl připraven Vládou ČR jako příspěvek ČR k plnění cílů Strategie Evropa 2020. Z toho důvodu je a logicky musí být koncipován na celé období do roku 2020. A proto se do jeho struktury promítají základní trendy a cíle, které si EU stanovila v rámci strategie jako celku.

Jak jistě víte, Strategie Evropa 2020 je založena na tzv. otevřené metodě koordinace. Jde tedy o oblast mimo vyhrazené kompetence EU, ve které státy společně koordinují hospodářské politiky, přičemž komisi zde připadá pouze monitorovací a doporučující role.

Jednotlivé členské státy mohou akcentovat rozdílné oblasti a stanovit si případné další cíle, relevantní pro příslušný stát. Tak je tomu i v případě české vlády, která pojala národní program reforem velmi vážně.

Celý dokument a logika v něm uvedených reformních opatření vlády byly členěny podle hlavních oblastí, které představují strukturální překážky hospodářského růstu ČR. Tyto oblasti, tzv. úzká hrdla, identifikovala na základě široce pojatých konzultací Rada pro hospodářské a finanční záležitosti EU a vláda ČR k nim přidala oblast nedokončené páteřní dopravní infrastruktury.

Přestože se jedná o dokument vládní - prezentující plán reformních kroků vlády - usilovali jsme od počátku o co nejširší diskusi a zapojení nejrůznějších zainteresovaných subjektů do jeho přípravy.

Úřad vlády od ledna do dubna letošního roku uspořádal sérii jednání, celkem jich bylo více než 20, k jednotlivým tématům národního programu reforem. Zahrnuti byli zástupci sociálních partnerů, vysokých škol, expertů, Evropské komise, Svazu měst a obcí, členové Národní ekonomické rady vlády a také v rámci projednávání v pracovním výboru pro EU odborní pracovníci obou komor Parlamentu ČR.

V rámci těchto jednání jsme zaznamenali řadu připomínek a požadavků na obsahovou podobu i začlenění témat v dokumentu ze strany sociálních a dalších partnerů. Snažili jsme se požadavkům v maximální míře vyhovět. Právě na základě těchto připomínek jsme mj. rozšířili strukturu dokumentu o kapitolu obsahující propedeutický úvod, srozumitelný i čtenáři neznalému podstatu Strategie Evropa 2020, neboť tento dokument jsme připravovali primárně nikoli pouze pro Evropskou komisi, chcete-li takzvaně pro Brusel, ale rovněž jako materiál přístupný i pro běžného občana České republiky.

Současně byla doplněna i východiska, na nichž je národní plán reforem založen. Ta reflektují domácí reformní úsilí vlády i soudná doporučení Národní ekonomické rady vlády, jež se na tvorbě a připomínkování dokumentu podílela. Rád bych se také pozastavil u širšího rozsahu národního programu reforem, který má však jasný důvod – jednotlivá témata a reformní opatření obsažená v národním plánu reforem musí být natolik široká, aby umožnila zahrnutí českých priorit budoucí kohezní politiky. Dle dosavadních indícií budou totiž priority národního programu reforem s kohezní politikou v té či oné podobě provázány.

Národní plán reforem tudíž do určité míry podmíní i zacílení intervencí kohezní politiky v ČR po roce 2013, jinými slovy – co nebude aspoň obecně naznačeno v tomto dokumentu, na to nemusíme v budoucnu získat podporu ze strukturálních fondů. Předkládaná struktura a rozsah národního programu reforem se – odhlédneme-li od vlastního obsahu záležitosti – setkala s podporou zástupců sociálních partnerů a zaměstnavatelů na jednání pracovního týmu tripartity pro Evropskou unii dne 14. dubna. Zástupci zaměstnavatelů vyjádřili podporu rovněž obsahové části, zástupci odborů projevili k části materiálu, zejména k důchodové a zdravotní reformě výhrady.

Vláda materiál schválila 27. dubna letošního roku tak, aby mohl být řádně a včas odeslán do konce dubna Evropské komisi. Ještě předtím byl materiál projednán již v březnu na pracovní úrovni Rady hospodářské a sociální dohody a posléze zařazen i na program pléna tripartity 21. dubna 2011. Jak jsem již řekl, odbory tlumočily svůj nesouhlas s pojetím vládního návrhu důchodové reformy, respektive zdravotní reformy prezentované v tomto dokumentu. Tady řeknu velmi otevřeně, že shodu se sociálními partnery – s oběma sociálními partnery – nebylo možné nalézt. A národní program reforem by neměl být rukojmím v nenalezení této shody.

Národní program reforem, jak jsem již uvedl, obsahuje spíše hlavní priority vlády v jednotlivých oblastech. Je koncipován jako dokument vládní a obsahuje pouze priority, k nimž se může vláda přihlásit s tím, že je garantuje. Proto to nejsou závazky ke schválení některých legislativních návrhů, ale pouze jejich předložení do Parlamentu. My se chceme vyvarovat toho, abychom navenek slibovali něco, čeho třeba nebudeme moci dosáhnout.

V případě Strategie Evropa 2020 jde o systém koordinace vyplývající z evropského práva, řádně opřený o příslušná ustanovení slov. V této souvislosti bych mimochodem přesto rád uvedl, že národní program reforem byl psán i s ohledem např. na znění Paktu pro Euro plus a naplňuje plně jeho cíle tak, aby se vláda mohla případně někdy v budoucnosti k Paktu přihlásit, pokud by to po řádné a hluboké diskusi uznala za vhodné.

Národní program reforem bude předkládán každoročně, to chci zdůraznit, to znamená jakákoli příští vláda může modifikovat jeho podobu, může ovlivnit jednotlivé akcenty i priority a může je samozřejmě i změnit. Proto bude možné jeho znění v některých částech konkretizovat, až bude jasná vládní shoda na jednotlivých reformních krocích, až budou v kalkulaci přesných rozpočtových dopadů apod. A mimochodem, až také bude známa konkrétní podoba kohezní politiky EU pro příští programovací období.

V další fázi proto velice přivítám diskusi v parlamentu o možných změnách či zlepšení tohoto dokumentu. Bude také jasné, jak se parlament postaví k jednotlivým reformním záměrům. Nicméně s ohledem na princip dělby moci mezi exekutivu a legislativu vláda chápe národní program reforem jako vlastní vládní koncepční dokument obsahující východiska politiky vlády coby exekutivního orgánu, nikoli komplexní dokument zavazující stát a jeho všechny ústavní instituce jako celek. To ale koneckonců odpovídá ústavní tradici nejen České republiky, ale i členských států EU.

Přestože dokument bude v dalších letech jistě dále konkretizován, např. právě v návaznosti na konkrétní podobu kohezní politiky po roce 2013, musí být zachována jistá míra obecnosti. Důvody jsou dva. Na jedné straně je to fakt, že jde o průřezový nadresortní koncepční materiál. Jednotlivé dílčí kroky jsou součástí nejrůznějších resortních strategií a koncepčních dokumentů, které národní plán reforem všechny reflektuje a které by současně měly reflektovat i tento národní plán. Na druhé straně musí být zachována jistá obecnost také proto, že dokument bude i základem pro tvorbu priorit v kohezní politice. Proto bychom se přílišnou konkrétností nyní v tomto prvním národním plánu v roce 2011 mohli dostat do situace, že bychom si zbytečně a předčasně znemožnili manévrovací prostor do budoucna při vytýčení našich konkrétních potřeb pro financování ze strukturálních fondů.

Znovu opakuji, jsme v situaci, kdy neznáme konkrétní podobu kohezní politiky pro další programovací období. Koneckonců právě proto jsou v dokumentu také odkazy na regiony a obce, jakkoli jde v prvé řadě o program vládní. Podoba těchto odkazů byla samozřejmě projednána. My jsme přesvědčeni o tom, že tento dokument, protože má být předkládán každoročně, bude samozřejmě v následujících letech konkretizován, bude provedena změna právě v závislosti především na znalosti konkrétní podoby kohezní politiky pro programovací období po roce 2013.

Vážené paní senátorky, páni senátoři. Děkuji vám za pozornost a jsem připraven zodpovědět případné dotazy. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane předsedo vlády, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto bodu výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 79/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Hajda:  Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, vážení kolegové, kolegyně. Náš výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu uvedený materiál, který přednesl pan premiér, projednal dnes dopoledne. A dovolte mi, abych vás seznámil se zpravodajskou zprávou i stanoviskem výboru k některým problémům.

Evropská unie stanovila 5 hlavních cílů Strategie Evropa 2020, které byly schváleny Evropskou radou v roce 2010.

Je to:

1. Zvýšení míry zaměstnanosti populace ve věku 20 a 65 let na minimálně 85 %.

2. Navýšení investic do výzkumu a vývoje na úroveň 3 % HDP.

3. Snížení energetické náročnosti ekonomiky nejméně o 20 %.

4. Zvýšení počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí ve věku 30 – 34 let ze současných 31 % nejméně na 40 % a snížení počtu žáků předčasně opouštějících vzdělávací systém ze současných 15 % na úroveň pod 10 %.

5. Je to podpora sociálního začlenění, zejména prostřednictvím snižování chudoby, a to snahou snížit počet lidí ohrožených chudobou nebo vyloučením nejméně o 20 milionů.

A dále pro přijetí národních programů doporučila 10 integrovaných hlavních směrů. A to:

1. Zajistit kvalitu a udržitelnost veřejných financí.

2. Vyřešit makroekonomické nerovnováhy.

3. Snižovat nerovnováhy v eurozóně.

4. Optimalizovat podporu výzkumu, vývoje a inovací.

5. Zlepšit účinnost zdrojů a snížit emise skleníkových plynů.

6. Zlepšit prostředí pro podnikatele a spotřebitele a zmodernizovat průmyslovou základnu.

7. Zvýšit účast na trhu práce a snížit strukturální nezaměstnanost.

8. Vytvořit dovednostní vybavení a odborně připravenou pracovní sílu.

9. Zlepšit výkonnost systému vzdělávání a odborné přípravy.

10. Podpořit sociální začleňování a boj proti chudobě.

Vláda tyto hlavní cíle rozpracovala, nazvala "Investice pro evropskou konkurenceschopnost" a schválila ve středu 27. dubna 2011. Tento materiál předala k projednání do Senátu v pondělí 2. května 2011.

Přičemž deklaruje, že program není legislativním, ale koncepčním materiálem. Jedná se o politické cíle vlády. Jedná se o vytýčení reformní cesty, jíž se vláda chystá ubírat. Je zřejmé, že tento materiál je projednáván v časové tísni, nebyla žádná konzultace s opozicí, v tripartitě apod. Přitom výsledkem tohoto jednání by měl být konsensus v základních bodech vývoje společnosti bez ohledu na to, kdo tvoří vládu. Žel, tak tomu není.

Vláda 17. června 2010 projednala strategické cíle EU, doplnila o bod nedostatečná síť páteřní infrastruktury, a vláda sama takto vymezila 7 tématických okruhů a jím odpovídající kapitoly, které mají vytvořit logicky a vnitřně konzistentní celek.

Tyto tématické okruhy jsou následující:

1. Je to konsolidace veřejných financí.

2. Fungující trh práce a sociální systém jako předpoklad konkurenceschopnosti, včetně boje proti chudobě.

3. Vzdělávání jako cesta ke konkurenceschopnosti a vyšší produktivitě práce.

4. Podpora podnikání, digitalizace a rozvoj digitálního trhu.

5. Podpora růstu založeného na výzkumu a inovacích.

6. Podpora nízkouhlíkové konkurenceschopné ekonomiky šetrné k životnímu prostředí.

7. Podpora konkurenceschopnosti k zlepšení dopravní infrastruktury.

A je třeba k tomu říci následující – materiál v obecné poloze působí dojmem, že společnost se bude ubírat tím nejlepším možným směrem. A i z pohledu opozice je v mnoha směrech přijatelný. Např. materiál hovoří o nutnosti zvýšit zaměstnanost, a to i adresně u některých ohrožených skupin zaměstnanců, mladí lidé, senioři, opakují se zde i kvantitativní prvky v oblasti zaměstnanosti. Hovoří se i o nutnosti zajistit nejen kvantitu, ale i kvalitu pracovních míst.

Je zde zmíněna komplementarita mezi nezaměstnaností a chudobou. Je zde zmíněna nutnost zlepšit kvalifikaci a podpořit i učňovské školství. Jsou zde odkazy na princip flexikurity. Hovoří se o důležitosti aktivní politiky zaměstnanosti atd., kde je velká shoda i s postojem opoziční ČSSD. Ovšem vláda České republiky při naplňování konkrétních cílů 2020, pokud bude postupovat v praxi tak jako doposud, tak její postup bude mít tento dopad:

1. Makroekonomické nerovnováhy se prohloubí, neboť důchodová reforma v podání současné vlády rozvrátí veřejné finance.

2. Projekt JIM, tj. jednotného inkasního místa, ohrozí výběr daní, cel, sociálního a zdravotního pojištění a povede dále k rozvratu veřejných financí.

3. Postup vlády povede ke zvýšení počtu chudých v ČR, a nikoli k jeho redukci.

Negativní stanovisko k dani z finančních transakcí je podpora sil, které málem rozvrátily světový finanční systém v roce 2008. Není proto přijatelné, aby za rozvrat finančního systému bylo placeno likvidací sociálního státu.

Nyní mi dovolte některé poznámky k jednotlivým oblastem, poněvadž se domnívám, že předložením materiálu byla zahájena diskuse tady k těmto cílům. Pokud se týká finanční konsolidace – v listopadu jsme přijali balíček, který znamenal 47 mld. podle analýzy na spotřebu. Přitom všichni ekonomové tvrdí, že ekonomický růst nastane ve chvíli, až spotřeba potáhne ekonomiku a poroste zaměstnanost. V příštích dnech obdržíme konvergenční program. A pokud se týká snížení této spotřeby, vláda sama přiznala, že se jedná o negativní dopad na růst DPH v roce 2011.

Chtěl bych použít oficiální informace, které byly podány buď Eurostatem nebo Hospodářskými novinami v tomto týdnu. Za 11 let odtekl z ČR 1 milion Kč přes dividenty, další přes faktury za fiktivní práce, poradenství apod., z dcery na matky. A proto se musí nízká daňová kvóta podle našeho názoru řešit. Další oficiální informace: Jak je možné, že např. Erstebank, která je v 8 zemích Evropy, udělá celkový zisk 2,1 %, ale v ČR je to 21 %. Přitom 3/4 zisku vytvořila na území ČR. Včerejší názor analytiků je následující – Česká republika je pro zahraniční vlastníky zlatý důl. A my budeme chtít přes DPH, aby jakékoli schodky rozpočtu řešili řadoví občané.

To je několik poznámek k vyrovnanosti rozpočtu. Dovolte mně další poznámku, tak jak to zaznělo na výboru, k oblasti práce. Tady se domnívám, že je nejproblematičtější postoj současné vlády k boji proti chudobě a v oblasti práce. V podstatě v materiálu se říká, že díky reformám Vlády ČR bude český příspěvek k boji proti chudobě negativní a přiznává, že počet chudobných se zvýší. V této souvislosti se zmíním detailněji k trhu práce, jak to ve skutečnosti vypadá.

Peníze na veřejně prospěšné práce pro obce a města nejsou, nikdo neví, co bude po 30. 6. 2011, ale vláda protlačila reorganizaci úřadů práce a vznik generálního ředitelství i přes odpor prezidenta. Databáze nezaměstnaných není k dispozici starostům, nezaměstnaní jsou v anonymitě. Vláda nevytváří nová pracovní místa. Já jsem se domníval, že v praxi se dočkám toho, že nezaměstnaní budou nastupovat – jako je to třeba v Rakousku – ráno před obecní úřad, kde si je podnikatelé rozeberou na práci. Takto podnikatelé v daných lokalitách zaměstnávají cizince. Tyto věci negativně zasahují život především na vesnici. Lidé bez šance na zaměstnání umenšují životní náklady pouze na jídlo, ztrácejí sociální kontakt, stávají se sociálně vyloučenými a jsou snadnou kořistí naháněčů do práce.

Vláda již přes 5 roků neřeší minimální mzdu, čehož při vysoké nezaměstnanosti na mém okrese je najednou místo 50 uchazečů. Pochopitelně podnikatelé nabízejí především místa s minimální mzdou, což ovlivňuje celkovou úroveň mezd v regionech. Ve vztahu k počtu chudobných s předpokládaným zavedením DPH, především na potraviny, energii, se počet těchto prudce zvýší. Generální ředitelství pracovního úřadu zatím nemá vůbec dořešenou informační soustavu a podobně.

Pokud se týká této oblasti, zdůraznil bych zde, že České republice chybí a už pět let je dlužna zavedení služebního zákona. Je obrovská nervozita na všech úřadech, poněvadž nezávisí v této chvíli na tom, jestli ten úředník umí či neumí. Rozhodující je, kdo nastupuje, kdo přivede své kamarády a pod. A pokud navštívíte služebny hasičů, policistů, běžné úředníky a podobně, tak vidíte, že toto zhoršuje situaci, která je. To je pokud se týká oblasti práce.

Další připomínky, které byly ve výboru, se týkají situace ve školství. Již při odchodu ministryně Kopicové ona zdůraznila, že za období dvacet let vychází nejméně odborně zdatní studenti. Chtěl bych říci, poněvadž k tomu budou diskutovat asi další kolegové, že bez jasné koncepce, která bude reagovat na skutečné potřeby praxe a zaměstnavatelů, bude řada škol, které rostou nekoordinovaně jako houby po dešti, chrlit studenty, které nikdo nechce.

Na našem výboru byly vážné připomínky, a řeknu v té souvislosti pouze dvě věci, a to pokud se týká dalšího rozvoje energetiky, především otázky ukončení činnosti Jaderné elektrárny Dukovany a dopravní infrastruktury.

Pro mne osobně je nepřijatelné, aby ministerstvo dopravy si najalo firmu, kterou bude bohatě platit za to, že zpracuje koncepci. Já se ptám, co to je za ministerstvo, které neumí zpracovat a předložit koncepci dopravní infrastruktury.

Dovolte mi poukázat i na některé další problémy, které zazněly. V současném období, a není to promítnuto v materiálu, se vyskytují další faktory, které negativně ovlivní životní úroveň především nižších a středně příjmových skupin. Neustálý růst cen energie díky vývoji ve světě, vždyť dnešní cena barelu za ropu je o 40 % vyšší než je uvedeno v materiálu, který nám byl včera předložen. Aby to nedopadlo tak jako díky spotřební dani na pohonné hmoty, že pohonné hmoty jsou u nás jedny z nejdražších v Evropě a toto likviduje drobné podnikatele, kteří si vzájemně dělají ankety apod. tankovat mimo republiky a republika přichází o spotřební daň.

Zvýšení cen energie slibují v této chvíli všichni její dodavatelé.

Upozorním na jeden problém, kterého si zatím nikdo nevšímá, a to je, že v lednu a únoru se zvýšily ceny potravin na světových trzích o 30 %, neustále rostou ceny zemědělských komodit a je jen otázkou času, kdy se to projeví na prodejních pultech v ČR. V této situaci vláda ČR nemá jasno ve využití 700.000 ha orné půdy, která je k dispozici buď pro potravinářské nebo energetické programy, neboť za období pravicové vlády od roku 2006 se snížila například soběstačnost ve výrobě vepřového masa na 50 % a v současném období přestáváme být soběstační i ve výrobě mléka. Žel, tyto alarmující tendence nikoho příliš nezajímají.

Já osobně se bojím předpokládaného zvýšení DPH na potraviny, neboť s Parlamentem ČR jsme navštívili především Slovensko a Maďarsko, kde k tomu došlo a znamenalo to další likvidaci potravinářského průmyslu a zvyšování nezaměstnanosti, neboť obchodní řetězce, které u nás prodávají 82 % zásobování obyvatel, přenesou zvýšení DPH na zpracovatele, poněvadž budou chtít mít své zisky nadále.

Dovolte mi poslední poznámku ke kapitole III.1.5., a tou je proklamovaný boj proti korupci, korupčním skandálům. Věřím, že instalace nového vicepremiéra pro korupci skutečně začne korupci, která je prokázána, řešit.

Nyní mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením našeho výboru z dnešního dne k senátnímu tisku č. 79.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu:

I. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí Národní program reforem.

II. Konstatuje, že:

1. Materiál je příliš obecný.

2. Nebyl předem dostatečně konzultován; provádění vládní reformy a vládního prohlášení je v rozporu s předloženým materiálem, zvláště v oblasti důchodové a zdravotní reformy.

3. Vyžaduje dopracování jednotlivých kapitol do konkrétní podoby především v oblasti energetiky a dopravní koncepce.

III. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jana Hajdu,

IV. Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž se můžete po skončení rozpravy vyjádřit.

S přednostním právem žádá o vystoupení paní předsedkyně Soňa Paukrtová, bude to asi procedurální návrh.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Ne, já jsem se chtěla pouze zeptat, zda-li toto byla zpravodajská zpráva? Já toto chápu jako vystoupení senátora, ale již v průběhu jsem se chtěla zeptat, zda-li se jedná o zpravodajskou zprávu za garanční výbor z toho prostého důvodu, že pan kolega Hajda tam hovořil jaksi v první osobě. Čili to byl pouze můj dotaz. Děkuji vám.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Ano, děkuji, doufám, že v průběhu diskuse ještě na to bude odpovězeno.

Materiál projednal výbor pro záležitosti Evropské unie a přijal usnesení, jež máte jako senátní tisk č. 79/4. Výbor má svého zpravodaje pana senátora Luďka Sefziga, který je ovšem omluven a zastoupí ho pan senátor Miroslav Škaloud, jehož se ptám, zda si přeje vystoupit. Ano, prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, výbor pro záležitosti Evropské unie vzal tento materiál na vědomí. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji, pane senátore. Tiskem se zabýval také výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Přijal usnesení, jež máte jako senátní tisk č. 79/5. Táži se zpravodaje výboru senátora Marcela Chládka, zda si přeje vystoupit? Není přítomen, jako náhradní zpravodaj se hlásí pan předseda výboru Jaromír Jermář, prosím.

Senátor Jaromír Jermář:  Vážený pane předsedo, výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice doporučil Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí Národní program reforem.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Tisk následně také projednal ústavně-právní výbor. Ten přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 79/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Soňa Paukrtová, které se ptám, zda-li si přeje vystoupit? Ano, prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Ústavně-právní výbor projednal tento materiál a byť se samozřejmě zabýval také věcně celým návrhem, tak speciálně zkoumal, zda-li Národní program reforem respektuje kompetenční řád ústavní moci v ČR vzhledem k tomu, že je jakousi přípravou na budoucí kohezní politiky a tím pádem se samozřejmě i dotýká hospodářské politiky jednotlivých krajů a obcí, a konstatoval, že není v rozporu s tímto ústavním dělením.

Ráda bych řekla, že tak, jak tady pan premiér sdělil, tak se jedná o priority vlády, jejichž naplňování současně v celé řadě oblastí spadá do sféry legislativy, a proto je podmíněno souhlasem Parlamentu ČR až v následných krocích. Program sám není legislativním aktem, je koncepčním materiálem, a proto není schvalován Parlamentem ČR. A z toho prostého důvodu je nám navrhováno, abychom jej vzali na vědomí, což ústavně-právní výbor učinil a doporučuje vám, abychom Národní program reforem vzali na vědomí. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, paní senátorko. Národní program reforem projednal i výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 79/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Radek Sušil, kterého se ptám, zda si přeje vystoupit. Ano, prosím.

Senátor Radek Sušil:  Dobrý den, pane předsedo, pane premiére, vážené senátorky, vážení senátoři. Také výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se tímto obsáhlým materiálem zabýval. Měl na to dost málo času, všichni si stěžovali, že za jeden den opravdu nejsme schopni kapacitně pojmout obsah tohoto materiálu, pouze obecně jsme se s ním seznámili, s tím, že jsme se zaměřili na fungující trh práce v sociálním systému jako třeba konkurenceschopné ekonomiky a částí konsolidace veřejných financí, oblastí důchodové reformy a reformy systému zdravotnictví a veřejného zdravotního pojištění.

Také náš výbor přijal usnesení, které bere tento materiál na vědomí. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji vám, pane senátore, a otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Jako první vystoupí paní senátorka Alena Gajdůšková, připraví se pan senátor Jan Žaloudík.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, paní senátorky, páni senátoři. Máme před sebou dokument pod tím stručnějším názvem Národní program reforem. Dovolím si nejdříve obecně k této záležitosti a potom přece jenom trošku konkrétněji.

Obecně je potřeba říci dvě věci. Za prvé. Pokud použijeme slovo reforma, pak hovoříme o strukturální změně vedoucí ke zlepšení stavu znamenající pokrok, tj. pozitivní změnu pro obecně dobré. Opatření současné vlády nemají ani jednu z těchto charakteristik. Nejsou strukturálními změnami, nejsou pokrokem a neznamenají obecně dobré.

Za druhé. Když si přečteme materiál, tak musíme konstatovat, že vláda něco jiného hlásá a něco jiného dělá, pokud samozřejmě sledujeme konkrétní kroky vlády. Dá se říci, že si vláda plete Evropskou unii kdysi dávno se systémem RVHP. Prostě něco jiného se říká na té úrovni, kterou považujeme za úroveň nad námi, což není samozřejmě příklad Evropské unie, a něco jiného se dělá. Pošle se prostě slohovka, zpráva, udělá se čárka, a ten, kdo to zpracovává, je spokojen.

Ale my jsme v jiné situaci. My jsme členskou zemí EU, my se spolupodílíme na vytváření politik v rámci Evropy. My jsme součástí evropské integrace. A jestliže tedy lžeme v těch dokumentech, které zpracováváme a které by měly vycházet z toho, na čem jsme se na evropské úrovni domluvili, pak lžeme především sami sobě a našim občanům.

Už vůbec není pravda, že by tento materiál byl dojednáván, pokud vím, ani ne se sociálními partnery, ani v širokém občanském sektoru a už vůbec ne s opozičními stranami nebo s opoziční stranou.

Musím připomenout, že je to materiál, který v podstatě rýsuje konání ČR jako takové, formuluje politiky ČR a měl by to být materiál, který formuluje strategii hospodářského a sociálního rozvoje až do roku 2020. Nedá se předpokládat, že by tato vláda až do roku 2020 vládla.

A nyní tedy několik poznámek ke konkrétnímu textu.

Národní program reforem ČR 1011 má představovat podle summitu členských států Evropské unie z března 2010 rozpracování strategie Evropa 2020, tj. způsob zajištění společných cílů z této strategie do národních podmínek. Následně má být na základě těchto dokumentů dopracování upřesnění Strategie 2020 tak, aby v roce 2012, nejpozději v roce 2013 mohl být odsouhlasen Evropskou radou a Evropským parlamentem střednědobý finanční rámec EU pro období 2014 až 2020 a jeho rozpracování do působnosti jednotlivých fondů EU. To jsou záležitosti, které se nás bytostně dotýkají.

V úvodu Národního programu reforem na straně 4 ve třetím odstavci zdola se však uvádí, že

a) dokument podle ústavní tradice ČR představuje jen priority vlády, tedy ústřední správy, nikoliv priority krajů a obcí, kde vláda nemůže určovat priority,

b) jde o priority současné vládní koalice, i když i v řadě případů navrhované změny požaduje legislativní úpravy, ale protože dokument není schválen Parlamentem ČR, jde jen o politické cíle vlády, nikoliv o plnění závazků ČR vůči EU.

Vláda v tomto dokumentu jasně hovoří o tom, že neplní zadání EU jako členského státu EU, ale pouze prezentuje programové prohlášení vlády, a to bez dopadu na regionální politiku a ostatní cíle sledované Strategií Evropa 2020 a období po roce 2014.

Pan premiér o tom v podstatě hovořil také. V tom okamžiku ale je otázka, jaký smysl vůbec projednávaný materiál má.

Poznámky k části III. 1. 4. – Ústavní zajištění korelace mezi příjmovou a výdajovou stránkou státního rozpočtu. Tato část dokumentu popisuje předložení ústavního zákona o rozpočtové kázni a odpovědnosti a vytvoření Národní rozpočtové rady. Úkolem členských států ale bylo přijmout opatření na zajištění a udržitelnost veřejných financí, to znamená nejen státního rozpočtu, ale i rozpočtu krajů, obcí a mimorozpočtových fondů. Přitom ve smlouvě o fungování Evropské unie v

§ 312 se hovoří o víceletém finančním rámci. Tedy zajišťuje řádný vývoj výdajů Unie v rámci limitu jejích vlastních zdrojů. Pokud by Česká republika chtěla postupovat obdobně, bylo by vhodné přijmout i v České republice víceletý finanční rámec, který by mimo jiné zajišťoval i financování společných cílů Evropské unie.Tento požadavek je dokonce podle programu Euro plus povinný pro členské státy eurozóny. Jestliže Česká republika prezentuje pouze změny u státního rozpočtu, a to nikoliv ve střednědobém finančním rámci veřejných rozpočtů, ale jen jako pětiletou strategii pro oblasti příjmů a výdajů státního rozpočtu předkládanou Poslanecké sněmovně ke schválení, zde jde znovu jen o dílčí část a neplní ani ústavní úlohu v oblasti veřejných financí. To je cesta ke stabilizaci veřejných financí a snižování veřejného dluhu a veřejného salda. Musím tady připomenout, že střednědobý finanční rámec přijala poprvé Špidlova vláda a podřízení se tomuto střednědobému rámci znamenalo snižování veřejného dluhu a plnění konvengerčních kritérií pro přijetí eura. Toto skončilo nástupem Topolánkovy vlády. Ještě poznámku k tomu vytvoření národní rozpočtové rady, která zřejmě má být poradním orgánem vlády. Pravděpodobně nebude moci celou situaci dořešit. Vhodnější a tady si dovolím dát návrh, by bylo využít kompetenci Nejvyššího kontrolního úřadu a do tzv. finanční ústavy zakotvit obdobnou působnost, která je mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Evropským účetním dvorem, kde bez absolutoria, vyjádřeného Evropským účetním dvorem vůči Evropské komisi, nemůže Evropský parlament odsouhlasit zprávu o hospodaření Evropské komise. Toto vše by bylo možné zapracovat do ústavního zákona o veřejných rozpočtech, nikoliv do zákona o státním rozpočtu. Tato část dokumentu, ke které jsem tady hovořila, neplní společný cíl Evropské unie stabilizace veřejných rozpočtů.

Dále mi dovolte poznámku k bodu III.1.5. efektivnost veřejné správy a boj proti korupci.

Tato část dokumentu je orientována na tři cíle: a) přizpůsobení výše nákladů práce ve státním sektoru, výši růstu a produktivity práce, b) efektivní a úspornější veřejnou správu a c) boj proti korupci. V této části předkládaného dokumentu není zcela jasné, zda půjde o opatření v celé veřejné správě nebo pouze ve státní správě.

Dokument proto působí nejednotně, v určité části se dotýká jen státní správy, jinde celé veřejné správy. Pravděpodobně samozřejmě bez projednání se zástupci krajů a obcí.

Ve třetí části dotýkající se boje proti korupci se vychází ze současného materiálu vlády z ledna 2011. Do 30. listopadu 2012 bude prý vládou připravena strategie boje proti korupci na léta 2012 až 2014. Strategie Evropa 2020 však hovoří o celém období do roku 2020. V rámci již projednaných opatření se uvádí, že jde především o rozhodovací procesy samosprávných celků, nikoliv také ve státní správě.

V části týkající se veřejných zakázek se zdůrazňuje elektronizace zadávání veřejných zakázek v návaznosti na systém ESA a nemluví se o potřebných legislativních změnách vyplývajících z veřejné diskuse k Zelené knize Evropské unie o veřejných zakázkách, která byla již projednávána členskými státy Evropské unie.

Předložený materiál rovněž nereaguje na článek 325 Smlouvy o fungování EU věnovaný boji proti podvodům. Jde především o spolupráci orgánů ministerstva financí, ministerstva vnitra a Nejvyššího kontrolního úřadu. Tyto úpravy budou pravděpodobně, tady předjímám, v dokumentu vlády v roce 2012. Celkem je možné konstatovat, že celá tato část dokumentu je nejednotná a neřeší problém veřejné správy a boje proti korupci jako celku.

Výrazným problémem celého dokumentu jsou pak asociální opatření vlády v oblasti zdravotnictví, sociální, v oblasti vzdělávání a dalších, které v žádném případě nejsou v kontextu Strategie EU 2020, naopak jdou proti jejímu duchu. To je to, co Strategie EU 2020 požaduje, na podporu hospodářského růstu, hospodářského a sociálního rozvoje, ale se zaměřením na podporu růstu, podporu zaměstnanosti v boji proti sociálnímu vyloučení.

Některá navrhovaná nebo spíše zmiňovaná opatření navíc nejsou pokrokem, ale naopak kroky přibližně 50 let zpátky. Tady se dotknu konkrétně opatření k zavádění tzv. sousedské výpomoci či hlídání místo předškolního vzdělávání. Hovořím o návrzích týkajících se předškolního vzdělávání, tedy oblasti mateřských škol.

Rozpor slov a činů lze dokumentovat v kapitole Investice do výzkumu, vývoje a inovací, kde jsou deklarace o podpoře a nutnosti podpory základního výzkumu a zajištění financí i pro tuto oblast. Opak je ale pravdou. Vláda si mimochodem vyjednala pro období do roku 2020 výjimku oproti dohodě na evropské úrovni, zajistit finance do výzkumu, vývoje a inovací ve výši 3 %, vláda si vyjednala výjimku na 2,7 %.

A ráda bych se ještě dotkla rozporu přímo v předkládaném materiálu. Vláda deklaruje možnost uplatnění odpočtu ze základu daně pro nákup výzkumu vysokých škol a výzkumných organizací. Ale o pár řádků dál se hovoří o tom, že toto opatření bude navrhovat tak, aby začalo platit až od roku 2013, tj. s dvouletým odkladem.

Kolegyně a kolegové, když jde o to – a teď mi promiňte slangový výraz – "zkásnou" většinu obyvatel zpoplatněním téměř všeho, dokáže to tato vláda i zpětně – viz stavební spoření a další návrhy, které porušují princip retroaktivity. Dokáže tak klidně zpochybnit právní prostředí v ČR. A to je základní překážka konkurenceschopnosti ČR. Rozkmitání právního prostředí, zpochybnění stability právního prostředí v ČR má již konkrétní ekonomické dopady v tom, že investoři do ČR nepřicházejí, a dá se to dokladovat na číslech. A někteří již odcházejí, jiní deklarují to, že odejdou, pokud nedojde k nápravě.

Závěrem chci říci, že vláda by se v tomto vytvářeném alibi si pro svá asociální opatření neměla schovávat za Evropskou unii, za dokument Strategie EU 2020 a neměla by si dovolit lhát i vlastním občanům.

Z těch důvodů, o kterých jsem mluvila, a předpokládám, že i další kolegyně a kolegové najdou mnohé jiné, jsem přesvědčena o tom, že tento Národní program reforem, tak jak je nám předkládán v písemném dokumentu, je potřeba odmítnout. Děkuji.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Děkuji. Nyní vystoupí pan senátor Jan Žaloudík a připraví se pan senátor Jiří Čunek. A my se s paní kolegyní Gajdůškovou vystřídáme v řízení schůze.

(Řízení schůze se ujímá místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.)

Senátor Jan Žaloudík:  Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, vážené senátorky a senátoři, dovolte mi jenom citlivou, spíše kratší poznámku.

Tento materiál je pro mne osobně užitečnou sondou. Existuje starší český oblíbený film Cesta do hlubin študákovy duše. A myslím si, že při této příležitosti máme cestu do hlubin duše, když ne vlády, tak aspoň jednotlivých resortů. Já jsem si zejména podrobně pročetl strany 24, 26 k oblasti zdravotnictví. A nepřekvapilo mě to, ale překvapilo. Protože v kontextu s materiálem, který jde do Strategie 2020 v EU, bych očekával jiná slova. Evropské unii je úplně jedno, jestli tady máme sedm pojišťoven, dvě pojišťovny, jednu pojišťovnu, sto pojišťoven jako v Německu nebo národní zdravotní systém a službu, jako je v Anglii. Evropská unie slyší na ekvitu, na zajištění zhruba srovnatelných poměrů ve zdravotnictví pro Portugalce, pro Němce, pro Poláky, pro Čechy. Slyší na srovnatelnou kvalitu lékařské péče.

Vím, že jsme všichni trochu infikováni, indoktrinováni v ČR čtyřletým Šnajdrovým ministerstvem, kde postupně pracovali jeden ministr a dvě ministryně také, ale doktrína tohoto ministerstva, že jde především o sumu fiskálních operací a obchodních aktivit, které se dějí u příležitosti zdravotní péče, bych oponoval a nahrazoval alternativou, že i v evropském kontextu má jít především o veřejnou službu takové kvality hodnotitelnosti a racionality, aby byla udržitelná a přístupná pokud možno trvale. A myslím, že tyto aspekty tam bohužel v tomto materiálu zdůrazněny a obsaženy nejsou.

Jsem si velmi pragmaticky vědom toho, že zpráva je exekutivní záležitost, jak říkal pan premiér, bude chodit každý rok, bude se nějakým způsobem vyvíjet, musí mít nějakou míru obecnosti. Ale pro mne v této fázi je to především sonda do toho, co současná vláda chce naroubovat do Strategie 2020 a jak se v tomto hodlá chovat. A pro mne třeba v oblasti zdravotnictví je to velké zklamání, protože bych očekával, že ohledně hodnocení kvality, ze které se pak derivují náklady a udržitelnost těchto nákladů, že tam o tom bude hovořeno více. Já vám děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Dobrý den, paní místopředsedkyně, milé kolegyně, kolegové, pane premiére, mám připomínku ke kapitole 2.3., oblast vzdělání, velmi krátce. Zde musím vládu pochválit, ať aspoň jednou to tady zazní, že nepřijala ten nesmyslné a hloupý cíl, který přijala EU, aby ve všech jejích členských státech dohromady kritériem bylo splněno kritérium 40 % vysokoškolsky vzdělaných lidí ve věku od 30 do 34 let. Vláda si toto kritérium dala 32 %.

Nicméně já jsem bytostně přesvědčen a ukazuje nám to vývoj i v naší republice, že pokud chceme tak vysoký počet vysokoškolsky vzdělaných lidí v naší republice, tak to dopadne tak, jak v západní Evropě to je už teď, nejsou lidé, kteří nejsou kvalifikovaní řemeslníci, nejsou kvalifikovaní pracovníci ve strojírenství atd. Těch, kteří budou přidavači u zedníků, případně budou dělat pomocné práce, těch s ohledem na Gaussovu křivku bude jistě vždy celkem dost, pokud nějakým rozmařilým sociálním systémem je neuvrhneme do polohy vleže na postel, jak to mnohdy dělám.

Ale v každém případě jsem přesvědčen, že toto kritérium vede k úpadku, který pozorujeme kolem sebe, a nejen u jedné školy, ale u mnoha jiných, kdy mnohé vysoké školy nedosahují úrovně ani dobrých středních škol.

Tzn. je tady velký rozpor mezi tím, že tady máme velmi kvalitní vysoké školy, které toto kritérium odmítají, a pak máme ty velmi nekvalitní vysoké školy, které z toho mají jen byznys. V zásadě uplatnění takovýchto vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří mají ne vzdělání, ale diplom, vidíme pouze ve státní správě, a proto to také tak vypadá. To je první věc.

Druhá věc, je to záležitost, která se týká sociálního začleňování, kde na straně 37 materiálu je kapitola 6, sociální začleňování Romů a ostatních vyloučených ohrožených skupin. Jsem přesvědčen, že doposud žádná vláda, podotýkám žádná vláda nepřijala žádné opatření, které by zamezilo či snížilo propad, který vzniká, protože počet těchto lidí stoupá v České republice, a tím pádem procento z nich tvořících se nepřizpůsobivých občanů pro život a pro začlenění do naší společnosti stoupá. Jsem přesvědčen, že tady tu kusou informaci by vláda měla nahradit tím, že přijme projekty, ale bude plošný projekt pro celou Českou republiku, ale skupiny, které se chtějí vyhnout některým opatřením, nemigrovaly, nepřesouvaly se z vesnic, od města k městu, od vesnice k vesnici, což se samozřejmě děje a dít dále bude.

Chci podotknout, že tomuto problému nejsme schopni utéct, ale musíme ho řešit. Zatím ho každá vláda zametala pod koberec.

A poslední má připomínka se týká kapitoly 3, Konsolidace veřejných financí. To je – a tady bych měl na pana premiéra zároveň dotaz. Když se podíváte na stranu 19, kde v čl. III. 1 je tabulka HDP a saldo, tak tam není dopsána tato tabulka do roku 2016, to vidíte až v textu. V roce 2016 předpokládá vláda, že budeme mít vyrovnaný rozpočet. Já bych celkem rád s tímto materiálem rád viděl, jak tento rozpočet, když to takto stanovíme, předpokládá vláda, a jinde je zase tabulka, jak se HDP bude vyvíjet přímo v číslech, je tam nějaká predikce, jak tedy asi rozpočet bude vypadat, jak budou vypadat jednotlivé kapitoly tohoto rozpočtu, protože jestliže dnes máme více než – a teď mě nechytejte za slovo, ale 1 bilion 200 miliard dluhu, máme státní rozpočet se schodkem, myslím, kolem 136 miliard. Samozřejmě příští státní rozpočet zase bude ve schodku a splácíme zhruba 50 miliard ročně, tak nemusíme být až tak velkými matematiky, abychom viděli, jak ohromný budeme mít dluh, který budeme splácet, tzn. že ta splátka bude v našem rozpočtu, a přesto bude rozpočet vyrovnaný, tzn. velmi by měl zajímalo, kde vlastně dojde k té úspoře. Byl bych hrozně rád, aby nedošlo k tzv. privatizaci dluhu, který skutečně bude přenesen jen na tu střední a nejnižší příjmovou vrstvu.

A pak mám poslední dotaz nebo spíš připomínku, dotaz bude na pana premiéra odeslán dopisem a chci ho jen takto informovat, chtěl jsem říci varovat, ale to bych si nedovolil. Možná mi napovídá tady pan kolega, že ho chci na to připravit.

Já jsem tady, když mluvím o veřejných financích, tak když jsme tady měli pana ministr Kalouska, tak jsem mu v rámci solárního byznysu položil otázku, která mě stále trápí, protože mě se intenzivně týká. Jak všichni víte, byl jsem členem vlády od roku 2007 a právě od tohoto roku nějaký úředník a především nějaký útvar na příslušném ministerstvu neplnil svůj úkol a nesnížil či nenavrhl samozřejmě snížení dotací do solárního byznysu, které mohl a měl navrhnout s ohledem na snižující se investiční náklady do solárních panelů nebo solárních elektráren, a byť ta dotace mohla být snížena jen o 5 %, tak všichni kritizují, že to bylo tak málo, že ten zákon je tak hloupý, ale příslušný úředník je nesnížil ani o 5 %, a tím pádem dneska, když jsme mohli z miliard už mít zhruba 15, případně dnes už 20 % dotace jsme mohli dávat méně, bohužel jsme tyto peníze vydat museli.

Když jsem se na to zeptal pana ministra Kocourka, tak on mi na tuto otázku neodpověděl, protože na ni odpovědět nechtěl. Já tedy chci říci, že vzhledem k tomu, že mě tato otázka trápí, napíši panu premiérovi dopis a pevně věřím, že pan premiér se postará o to, aby ta odpověď, který příslušný a zodpovědný útvar a úředník takto fatálně miliardově pochybil, a že snad se mu podaří donutit příslušného pana ministra, aby tuto odpověď zpracoval. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také a v tuto chvíli mám s přednostním právem přihlášeného pana senátora Petra Víchu, předsedu Sociální demokracie. Prosím, pane předsedo.

Senátor Petr Vícha:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane premiére, milé kolegyně, kolegové, přiznám se, že tento 80stránkový materiál i mne vyprovokoval alespoň k stručné reakci.

Dá se předpokládat, že většina vystoupení bude kritická. Myslím si, že k tomuto materiálu je jen obtížně vystoupit kriticky a chápu, že většina výborů přijala usnesení, že jej prostě bere na vědomí.

Ve mně evokoval takovou vzpomínku na články v novinách před 20 lety, kdy nadpisy byly Závěry XV. sjezdu splníme. V Bruselu si přečtou překlad tohoto materiálu a budou spokojení, když se dočtou, že, cituji: "dokument byl mnohokrát diskutován se zástupci sociálních partnerů, kraji a místními samosprávami".

Tady už jdou lidé pomalu do ulic, ale v Bruselu budou spokojeni. Tady je všechno namalováno narůžovo.

Tento materiál nás skutečně nemůže k ničemu vyprovokovat, protože tady je to popsáno velmi obecně. Problém je, že v praxi se děje trošku jiná politika a jiné kroky, než to, co je v tomto materiálu popsáno.

Protože je obsáhlý, nebudu zasahovat do mnoha kapitol, ale zaměřím se na to, co je mi bližší, a to je záležitost, týkající se veřejné správy.

Poznámka první je tedy, že jestli byl mnohokrát diskutován se zástupci sociálních partnerů a kraji a místními samosprávami, byť byl schválen minulý týden, musím se znalostí věci a se znalostí informací od těchto zástupců říci, že oni možná byli připomínkovými místy k mnoha materiálům a zákonům, nicméně jejich připomínky nebyly nikdy vzaty v potaz. To byla poznámka první.

Poznámka druhá, mám pocit, že tato vláda nemá moc místní správu, veřejnou správu, samosprávu, jak chcete, ráda. A já nevím proč. Proč ji chce nějakým způsobem zničit? V loňském roce jim vzala 17,6 % příspěvku na výkon státní správy s tvrzením, že se to vykompenzuje vyššími daňovými příjmy. Máme květen, za první 4 měsíce jsou všechny daňové příjmy nižší než v loňském roce, tzn. miliardy méně, to je kompenzace miliard méně na výkon veřejné správy. Tak to myslel pan ministr financí?

V tomto materiálu se dozvíme, že bychom měli být přívětivější k podnikatelům, zejména těm drobným, k podnikatelské sféře. Má v praxi realizace znamenat to, že se chystá zrušení několika desítek živnostenských úřadů na obcích 3. typu? Tím se přiblíží výkon této státní správy, zejména drobným podnikatelům?

V tomto materiálu se dozvíme, že bychom měli z hlediska veřejné správy, z hlediska sociálních dávek být opět blíže k lidem, měli bychom být efektivnější. Je tedy zřízení generálního úřadu práce tím krokem k této vyšší efektivitě?

V roce 2002 při zrušení okresních úřadů byly podniknuty kroky, kdy byly zrušeny okresní úřady, přešel výkon státní správy na obce třetího typu a některé části na kraje, a teď v této chvíli se chystá bez diskuse s obcemi, se Svazem měst a obcí v podstatě brutální zrušení toho, že budou vyplácet sociální dávky a mělo by to přejít na úřady práce.

V kongresu Svazu měst a obcí od náměstka ministra práce a sociálních věcí padlo, že by mělo přejít jen vyplácení těch dávek, ale terénní práce, ta zůstane na obcích. Tzn. že jiný člověk bude vyplácet dávky, a ten dotyčný, když přijde na úředníkem na úřad práce a bude se na něco konkrétního dotazovat, tak oni mu řeknou, ale to úředník na obci, ten prováděl výkon v tom terénu. To má být zvýšení efektivity státní správy?

Obce chápou, že když úřady práce vyplácejí doplatek na bydlení a příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení vyplácejí naopak obce, takže to je zdvojení, ale je řešením skutečně, že to všechno obcím vezmeme?

Budu nyní ještě citovat z tohoto materiálu. Spolupráce s obcemi usiluje o zvýšení počtu klientů úřadu práce, kteří pracují v rámci veřejně prospěšných prací nebo veřejné služby. Jaká je realita? Tato vláda zavedla, že veřejně prospěšní pracovníci, které obce v mnoha případech využívaly, obce na ně doplatí na každého 1800 korun. Toto je ve spolupráci s obcemi to usilování o zvýšení počtu těchto lidí?

Dále budu citovat: Podpora energeticky úsporných budov. V rámci běžících programů podporuje vláda snižování spotřeby energie zlepšením tepelně technických vlastností budov a zateplení rodinných bytových domů. Ke konci roku 2020 musí nové budovy splňovat vysoké standardy atd. Má být ten chaos v Zelené úsporám, kdy se nepochybně muselo vědět již na podzim loňského roku, že je přebytek žádostí, a kdy v téže době jsme to naopak rozšířili na veřejné budovy, a utratily se miliony a stovky milionů od obcí a samospráv na žádosti, a teď najednou všechny tyto žádosti zrušíme, abychom měli dost peněz alespoň na vyplacení občanům.

Má toto být správný přístup? Jsou toto efektivně vynaložené prostředky? Nestydí se vláda za toto a ministr životního prostředí? Oni se střídají jako ponožky, takže ten současný je v tom nevinně. Ale to nic nemění na tom, že obce vynaložily stovky milionů korun zbytečně.

Ano, na dotaci není právní nárok. Chápu, že když se přihlásí 20, může dostat jen 10. Ale když se přihlásí 20, a my to potom zrušíme a oni vynaložili ty prostředky zbytečně, tak by někdo měl za to být postižen. A já doufám, že se od pana premiéra dozvím, kdo to bude.

A konečně poslední věc, která mě zvedla ze židle, opatření v oblasti veřejné správy, a je to v kapitole Efektivní veřejná správa a boj proti korupci. Výrazná část opatření v této oblasti je zacílena na sféru samosprávných celků, v nichž lze identifikovat zvýšený korupční potenciál s ohledem na nižší míru zájmu veřejnosti i médií. Mám tomu rozumět tedy tak, že na obcích se sice více krade, ale není to tak vidět, zatímco na úrovni státu je to bohužel vidět, a proto takové akce, týkající se stomilionových mrhání finančních prostředků v akci ProMoPro, různých zakázek bez výběrového řízení, to by si obce nikdy nedovolily. Na ministerstvu obrany ty špásy na Státním fondu životního prostředí, kde půl miliardu chceme využít na něco úplně jiného, než na co by měla být využita, takže na úrovni státu je to jen trošičku víc vidět, ale tam se vlastně nekrade, zatímco opatření tvrdá je třeba přijímat zejména na obcích, kde se krade jako straky, ale jen to není vidět.

Mám pocit, že veřejnou správu a samosprávu tato vláda nemá ráda a přiznám se, že tohle jsem od ní nečekal. Netajím, že jsem sociální demokrat a chtěl jsem, abychom my vyhráli parlamentní volby, ale nestalo se tak. A jestli jsem něco očekával od pravice, na co jsem se těšil, to je tolik proklamované snížení byrokracie, boj proti korupci, boj proti mrhání finančními prostředky. Jsem však velmi zklamán, že jste mnohem horší, než jsme byli my. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Další přihlášenou do diskuse je paní senátorka Marta Bayerová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Marta Bayerová:  Vážená paní předsedající, pane premiére, vážené kolegyně a kolegové, zhruba před rokem 22. dubna 2010 jsme tady v Senátu projednávali dokument Sdělení komise Evropa 2020, Strategie pro inteligentní a udržitelný růst, podporující začlenění, což je ona strategie Evropa 2020. Den před tím jsme projednávali materiál Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR. Připomínám to proto, že oba dokumenty mají souvislost s dnes projednávaným Národním programem reforem.

Již při prvním pohledu na tyto tři dokumenty je zjevná jejich odlišná filosofie, projevující se zejména v odlišném stanovení smyslu a priorit. Strategie Evropa 2020 si klade za cíl učinit z EU, cituji, "Inteligentní a udržitelnou ekonomiku, podporující začlenění a vykazující vysokou úroveň zaměstnanosti, produktivity a sociální soudržnosti. Evropa 2020 stanoví vizi evropského sociálně tržního hospodářství pro 21. století." Konec citace.

Strategie Evropa 2020 také komplexně propojuje oblasti ekonomické, sociální a environmentální. Proti tomu je Národní program reforem soustředěn především na problém konkurenceschopnosti, ačkoli by měl logiku strategie Evropa 2020 odrážet. Konkurenceschopnost je považována nejen za cíl české hospodářské politiky, ale i za smysl a cíl Národního programu reforem. Viz názvy kapitol II.2 a II.1.

Co však považuji za jeho hlavní nedostatek, je, že nerespektuje priority dané pro rozvoj naší země v onom třetím dokumentu, tedy ve strategickém rámci udržitelného rozvoje ČR. Připomínám, že těmito prioritami jsou za prvé společnost, člověk a zdraví, za druhé ekonomika a inovace, za třetí rozvoj území, za čtvrté krajina, ekosystémy a biodiverzita, za páté stabilní a bezpečná společnost.

Připomínám dále, že v tomto vládním dokumentu se vysloveně uvádí, že strategická rámec udržitelného rozvoje ČR slouží jako dlouhodobý rámec pro politické rozhodování v kontextu mezinárodních závazků, které Česká republika přijala nebo hodlá přijmout v rámci svého členství v OSN, OECD a EU při respektování specifických podmínek a potřeb ČR.

Když jsem pročítala Národní program reforem, vybavovaly se mi názory kritiků politiky současné vlády, kteří tvrdí, že konkurenceschopnost je pro ni jen jakousi mantrou, která skrývá to podstatné. Ve jménu zvyšování konkurenceschopnosti se chystá frontální útok na sociální a pracovní právo našich občanů. Chystá se útok na jejich peněženky, životní úroveň, pracovní podmínky, zdraví a celkovou kvalitu života. Uvidíme, zda tito kritici mají pravdu.

Co však považuji za téměř jisté, je, že vláda při zpracování Národního programu reforem nerespektovala usnesení vlády ze dne 11. ledna 2010 č. 37 ke strategickému rámci udržitelného rozvoje České republiky. Pravda, byla to vláda Fischerova, ale dokument byl dopracován ještě za vlády Mirka Topolánka. To usnesení v čl. II. 2 ukládá členům vlády a vedoucím ostatních ústředních správních úřadů, cituji, "vycházet při zpracování koncepčních a strategických dokumentů ze strategického rámce a poměřovat je s tímto rámcem". Národní program reforem ale neobsahuje zcela jinou strategii rozvoje naší společnosti. Podle mého názoru to strategie udržitelného rozvoje není. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, paní senátorko, a dále vystoupí pan senátor Pavel Lebeda. Prosím, pane senátor.

Senátor Pavel Lebeda:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, pane premiére, materiál Národní program reforem jsem měl k dispozici spíše hodiny než dny, nicméně se ukázalo, že to v podstatě stačilo. Prokousávaje se amorfní hmotnou různých bezobsažných frází a proklamací jsem občas skutečně narazil na něco konkrétního, a potom mi to jako písek zaskřípalo mezi zuby. O některých skutečnostech už tady bylo hovořeno.

Dovolte mi, abych se zmínil o dvou. První z nich je důchodová reforma. Ta skutečně je potřebná a v podstatě vynucená jednak rozhodnutím ústavního soudu, jednak i demografickým vývojem. K té malé důchodové reformě jeden z bodů skutečně je rozhodnutí Ústavního soudu, kdy je nutná jiná konstrukce výpočtu důchodů. Další body bych dokázal pochopit, byť nevedou k přehnanému nadšení.

Jiná ovšem záležitost je to, co se nazývá velká důchodová reforma, to je velmi vážný zásah do důchodového systému a troufám si říci, že téměř fatální. Na úvod chci říci, že v důchodovém systému podobně jako třeba ve zdravotnictví se pohybují skutečně obrovské sumy peněz a každý, kdo trošku sleduje situaci, si může všimnout, že řada velkopodnikatelských nebo finančních skupin je fascinováno těmi vydatnými penězotoky s intenzivní snahou přisát se k nim. Zaznamenal jsme to už ve zdravotnictví, což se podařilo snad částečně odvrátit. Nyní jsme toho svědky v důchodové reformě.

Náš důchodový systém je tradičně dlouhodobě a plně vyhovujícím způsobem zajišťován zatím prvním pilířem, průběžným Bismarkovým, tak jako je tomu v řadě států rozvinuté Evropy.

Pokus o vyvedení části prostředků z prvního pilíře a jeho zařazení do pilíře druhého povede k destabilizaci, ne-li insuficienci, nedostatečnosti důchodového systému. Navíc použiji teď pro hodnocení zcela selský nebo řekněme lékařský rozum.

Dnešní pětatřicátníci začnou do systému druhého pilíře, tj. takové to spoření na privátních fondech, privátních účtech dodávat řadu let, léta letoucí významné sumy peněz. Na účtech se budou hromadit obrovské sumy, miliardy, přičemž minimálně 30 let z nich nebude čerpáno. Navodím katastrofický scénář. Žijeme v tomto státě, alespoň já, nepřetržitě 21 let. Zažil jsem spoustu takových privátních účtů. Když se na nich nahromadila slušná suma cizích finančních prostředků, tyto účty byly postiženy podivnými osudy, různě firmy zkrachovaly, účty se vytunelovaly, případně zmizely i s jejich majiteli do jakýchsi nedostupných krajin na zeměkouli, což je samozřejmě scénář katastrofický.

To obrovské nahromadění obrovských sum peněz na těchto účtech i řada koaličních politiků nazývá mejdanem bankovních domů. Já si to samozřejmě dovedu představit. Jestliže i pominu katastrofický scénář, pak tyto obrovské sumy peněz na těchto účtech sui generis budou vytvářet obrovský zisk. A já, politik sociální demokracie, se ptám, proč peníze, které jdou do důchodového systému, generují zisk pro privátní subjekty. Proč ten zisk nezůstává v důchodovém systému? Já osobně tuto praxi odmítám.

Druhý tématický okruh, kterému se chci věnovat, je korupce. Pokud mluvíme o korupci v naší zemi, je třeba si povzdechnout s klasikem, je cosi shnilého. Rating států podle jejich úspěšnosti boje proti korupci nás řadí do hlubokého suterénu do sousedství zemí, s kterými snad jinak bychom neměli nic mít společného. Jejich sousedství nám není po vůli. Nejsem si jist, že naše sousedství jim je po vůli. Docela si to dokážu představit.

Situace je do té míry žalostná a varující, že si vyžaduje přijetí velmi rasantních opatření, zejména v systému orgánů, činných v trestním řízení. Chápu opatření pro zvýšení etiky a morálky lidí, výchovu ve školách, některá opatření organizační, elektronizace, zvýšení transparence, jsou správné, ale tady bychom měli významně zasáhnout.

Stále se mluví, všichni politici a mnohá léta už hlasitě hovoří o nutnosti boje proti korupci. Ta hlasitost samozřejmě vždycky narůstá před volbami, všichni se buší v prsa. Přesto v době velmi nedávné politici ODS nejen že odmítali přijetí razantních opatření pro potlačení korupce, ale dokonce přijímali opatření, která ztěžovala odhalování korupce. Mám na mysli třeba zrušení finanční policie nebo omezení odposlechů. A představte si ty odposlechy, o co bychom byli ošizeni, kdyby se neodhalila ta půvabná fotbalová korupční aféra: Ivánku, připluli kapříci, nebo jak to bylo, že?

ODS trvale odmítala prolomení mlčenlivosti daňových úředníků. Měla problém s majetkovým přiznáním, s institutem spolupracujícího obviněného, agent provokatér, anonymní akcie atd. Všechna tato korupční opatření byla v době nedávné, nedávno minulé politikům ODS proti mysli. Teď vidíme najednou tato opatření v programovém prohlášení, národním programu reforem. Chceme tomu věřit? Pan premiér sám dobře ví, že řada firem odchází z naší země, respektive překládá si sídla své firmy do zahraničí. Říká se, že to je kvůli byrokracii, tamtomu, onomu, ale řada firem odchází, v podstatě utíká před zničující korupcí v této zemi. V době nedávné byl zřízen institut místopředsedy vlády pro boj proti korupci. Je možno to vnímat jako úsměvnou trafiku pro Radka Johna, nicméně podle mého názoru Radek John je tím politikem koaličním, který jako jeden z mála má opravdu zájem na potírání korupce systémem padni komu padni.

S ohledem na nedávno řešené a uzavřené nebo respektive neuzavřené kauzy, jaksi napovídající o monstrózní korupci, si dovolím parafrázovat na konec svého vystoupení výrok jednoho našeho současného pravicového politika: boj vládní koalice jako celku proti korupci vnímám asi tak vážně, jako boj děvčat z Perlové ulice za záchranu panenství. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. V této chvíli je s přednostním právem přihlášena paní senátorka Soňa Paukrtová, předsedkyně klubu TOP 09. Prosím, paní předsedkyně.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Dámy a pánové, pane premiére. Já si myslím, že se dalo očekávat, že projednání tohoto bodu bude trvat velmi dlouho a uslyšíme tady různé druhy argumentů. Já bych vám jenom chtěla říct, že národní program reforem se snaží o to, aby ČR byla konkurenceschopná. A snaží se tak proto, nejen proto, abychom splnili závazek 2020, ale prostě proto, že to je naší životní nutností. Přece víme, že patříme mezi nejotevřenější ekonomiky na světě s dominantní orientací na export, a protože také jsme vysoce závislí na mezinárodní dělbě práce, a proto je pro nás životně důležité, abychom udrželi konkurenceschopnost, aby i vnitřní funkčnost naší země z tohoto ohledu. A z těchto východisek po mém soudu vychází národní program reforem. Mám za to, že jeho členění si ani tak příliš nevymyslela Vláda ČR, ale že vychází z těch překážek ekonomického růstu, který byl identifikován radou pro hospodářské a finanční záležitosti EU.

Čili já z tohoto usuzuji, že podobné problémy, které jsou řešeny tady v tomto materiálu, a vláda nijak netají, že v něm má i svůj program na příští léta, ale každá jiná vláda by musela přece řešit problémy podobné. To abychom byli nekonkurenceschopní, to je přece pro ČR naprosto smrtící záležitost. A jestli vláda uvažuje o tom, že zlepší podmínky zaměstnanosti maminek malých dětí, a má tady záležitosti prorodinné, jestliže chce odstraňovat diskriminaci v zaměstnávání seniorů, a tak dále, atd., tak tomu já prostě fandím, protože ty problémy tady v této zemi existují. Já mám prostě dojem, že ty problémy by musela řešit naprosto každá vláda. My jsme dnes žádáni pouze o souhlas k tomu, abychom tento materiál vzali na vědomí. Já jej určitě na vědomí vezmu.

A ještě bych chtěla říct jednu věc. Pokud jsem dobře četla kapitolu týkající se školství, tak přece už léta tady diskutujeme o tom, že učňovské školství v této zemi upadá, že není podporováno. Vláda, byť samozřejmě obecným způsobem do tohoto programu reforem dává zvláštní důraz na odborné a učňovské školství, rozhodně se tam píše, že nechce zvyšovat vysokoškoláky, kteří nenajdou práci, protože těch vysokoškoláků v dnešní době již existuje velké množství. V programu reforem je napsáno, že by bylo třeba zaměstnávat mladé lidi. Já mám pocit, že jsou to problémy, které by skutečně musela řešit každá vláda. Ale ten důvod, proč jsem se přihlásila, je v tom, že můžeme tady stokrát kritizovat snahu o zvýšení konkurenceschopnosti, ale pokud nebudeme konkurenceschopní při postavení naší ekonomiky, tak mně to připadá, že to pro naši republiku bude fakticky smrtící záležitost. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji. Dále se s přednostním právem přihlásil pan místopředseda senátu pan Zdeněk Škromach. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, paní senátorky, páni senátoři. Já bych jenom chtěl reagovat na vystoupení kolegyně. Já chápu plně, že senátorka za vládní stranu TOP 09 hájí její program, nechápu ovšem pana premiéra, který hájí program TOP 09. Protože to je převážný program, ať už vládního programu, tak i těchto opatření, která jsou navržena. To já bych si samozřejmě taky pochvaloval.

A určitě jsou potřeba změny, ale máme asi různý názor na to, jak by ty změny měly vypadat. Když v roce 2006 končila vláda sociální demokracie v koalici s lidovci a s Unií svobody, tak jsme splňovali maastrichtská kritéria v deficitu, důchodový systém jsme měli v přebytku. Dneska, po pěti šesti letech vlády, a obzvláště té poslední – za šéfování pana ministra financí Kalouska – je důchodový systém v propadu desítek miliard korun. Deficit nám úspěšně roste, naprosto nesrovnatelně s okolím, pracovní místa nepřibyla, tak se nezlobte, že tuhle vládní politiku my nemůžeme podporovat.

My máme jiné představy. Že lidé budou mít práci. Že tahle země bude prosperovat. Že státní dluh bude skutečně klesat, ne že se o tom bude jenom vzletně hovořit a že lidé, kteří budou chtít pracovat, tak tu práci najdou.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Bis, prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Bis:  Vážená paní předsedající, vážení kolegové, vážený pane premiére. Také bych chtěl říct několik poznámek k textu, který nám byl předložen. Většinou je lepší říci kritické poznámky, na chvály je vždycky dost času.

Začnu z toho, co je mi nejbližší – a sice energetika. Ten diagram, pane premiére, který na straně 61, ten je, prosím vás, nepravdivý, nevím, jak se tam dostal – energetická náročnost HDP není tak vysoká. Ani podle toho Eurostatu (vytáhl jsem si hodnoty). Dokonce lepší hodnocení podle OECD říká, že je tak 1,8krát až 1,6krát větší než ve státech evropské patnáctky.

Trochu bych chtěl kriticky podotknout, že v té části, která se zabývá energetikou, se neobjevily žádné prvky z poučení vývoje ve fotovoltaice, to znamená tam nedošlo k žádným změnám v těch názorech. Já si myslím, že by tam bylo potřeba trochu upravit ty věci tak, aby se tento případ nemohl opakovat. Chtěl bych upozornit obzvláště na to, že tam zůstává dvojitá podpora prakticky stejných věcí, a to jak provozních, což je naprosto správné, podle zákona 180, tak ale je tam i podpora investiční, která samozřejmě v tomto směru už je někdy navíc, a vede k tomu, že nejsou dodržena zásadní kritéria tak, jak má být podpora udělaná.

Chtěl bych se věnovat dále tomu, že je v tomto materiálu uváděno jako hlavní důvod ten, že máme vysoké zdanění práce. Tedy fakticky, že máme vysoké náklady na práci. Chtěl bych upozornit, že i při super hrubé mzdě, tzn. plných nákladech na práci, je ta naše práce, nebo práce našich lidí v průměru třikrát nižší než náklady na práci v Rakousku nebo v Německu. To znamená cesta k tomu, že bychom snižovali náklady na práci, je cesta, že bychom chudli. Že bychom se dostávali do spodní části Evropy, do sklepa Evropy, že bychom byli daleko od toho, kam chceme směřovat. To znamená nahoru.

To, že to je, řekl bych, primitivní cesta ke zvyšování konkurenceschopnosti, cesta, kdy bychom si přáli, aby lidi chodili do práce a děkovali za to, že tam mohli strávit čas a nechtěli žádnou mzdu. Dokonce i Čína zvyšuje náklady na práce, zvyšuje mzdy, to znamená my bychom neměli jít touto primitivní cestou, byť se za ni dokonce staví NERV. Což je podivuhodné.

Chtěl bych říci, že i tam se ukazuje při tom, a je to zdůrazněno, že my nemáme problémy ve zpracovatelských odvětvích. To znamená ve zpracovatelských odvětvích se výrazně projevuje, že naše mzdové náklady jsou výrazně nižší. Naopak máme problémy v otázce služeb. A ve službách samozřejmě už nevystačíme jenom se mzdovými náklady. Služby jsou otázka celkového koncipování našeho hospodářství, to znamená je to otázka toho, abychom stáli taky na dodávkách investičních celků, kde se mohou realizovat právní, obchodní a inženýrské služby, a nebyli těmi jenom kolikrát finálními dodavateli, kde ta přidaná hodnota neodpovídá úplně tomu úsilí, které v České republice je věnováno. A také je to důvod, proč naše HDP je o něco vyšší, než by mělo být, kdybychom měli větší podíl těchto sofistikovanějších způsobů výroby. Včetně tedy těch služeb, které my nedokážeme prodávat.

Chtěl bych říct ještě dále – navrhovaná daňová reforma, která předpokládá přechod od přímých daní k nepřímým, je de facto přesunem peněz od chudých k bohatým. Myslím si, že to není jenom otázka sociální, ale je to taky otázka toho, že se nám to projeví v HDP přes nižší výdaje domácností. A snad ještě jedna věc. Mluvíme také o problému toho, co je potřeba hlídat v rozpočtu. Je zde správně řečeno, že z hlediska fiskálního je potřeba hlídat výdaje, ale už tam není vůbec žádné zdůraznění toho, že by měly být hlídány také příjmy. A také v celém materiálu není jediné prorůstové opatření, které by počítalo s tím, že dojde ke zvýšení příjmů, což považuji za zásadní nedostatek tohoto materiálu.

A snad ještě jeden poslední. V tom materiálu je bohužel zakotven určitý paradox, tzn. rozpor s praxí. Celkem v pořádku se říká, že by měla být stabilní státní správa, stabilní ministerstva, výkonná atd. V praxi podle novin vidíme, že jsou odchody náměstků z ministerstev velmi běžné, dokonce z jednoho ministerstva skoro všichni. To v žádném případě nepřispívá ke stabilitě státní správy. V materiálu je také uvedeno, že je potřeba regionální podpora exportu. Mluví se speciálně o Jižní Americe, což je také trochu v rozporu s tím, že jsme zrušili zastupitelské úřady v mnoha zemích Jižní Ameriky. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A dál se do rozpravy přihlásil pan senátor Stanislav Juránek. Prosím, pane senátore.

Senátor Stanislav Juránek:  Vážená paní místopředsedkyně, rád bych oslovil také pana premiéra, velmi mě mrzí, že tady není, protože mám ambici, ale ta ambice mu jistě bude předána, že mám ambici tu debatu posunout.

Myslím totiž, že to, co tady je třeba se na tento materiál podívat systémově. A já bych tady chtěl říct, že na začátku si musíme říct, jaký je cíl tohoto materiálu. Já si troufnu říct, že to není ani hlášení Evropské unii, že to není ani vnitropolitická debata, co bude dělat nebo nebude dělat teď tahle vláda, že to také není konkurenceschopnost, protože konkurenceschopnost může být maximálně prostředkem k dosažení nějakého cíle, a nikoli cílem samotným, tak jak se to táhne tímto materiálem.

Proto bych chtěl říct, že cílem podle mě je – a byl bych rád, kdybych tu debatu posunul, cílem je vymezit naši pozici pro všechna vyjednávání v rámci Evropské unie. A jestliže si řekneme, že tohle je cílem tohoto materiálu, tak tím pádem bych chtěl tu debatu tímto směrem také nastartovat. A já jsem rád, že tu je pan premiér, takže říkám, že mám tu ambici, tak jak jsem o ní teď mluvil, a budu moc rád, když se tímto způsobem posuneme.

Ten způsob projednávání tak, jak je, k tomu se musím vrátit, u toho se musím zastavit. Je tam psáno o krajích, konkrétně v tomto materiálu, a kraje se k některým částem zcela určitě vyjadřovaly. Vím to, protože to pečlivě pročítám. Pročítám to za všechny kraje. Mohu říct, a to pouze poznamenávám, aby to bylo zcela jasné, připomínky krajů, jejich akceptace se limitně blíží nule. To znamená jak je to s obcemi, nevím, to ať si obce řeknou, tady jen pro pořádek říkám, že akceptace toho, co říkají kraje, je nulová, a proto potom, protože tady zaznělo něco podobného o obcích, od předsedy klubu sociálních demokratů, chci jenom říci pro pořádek, aby nezaznívalo jenom, že je to bez souhlasu odborů, ale aby bylo zcela jasně řečeno, že ten materiál není ani v souladu s kraji. A chci říct, že to není jenom otázka politických stran, nebo že by to byla jenom protiváha těch dvou největších stran, ale že je to otázka trošku širší.

Nicméně znovu se vrátím k tomu, že v rámci toho způsobu projednávání je zde zcela jasné, že ta vláda, která má ty kompetence, a která v konečné fázi chce říct a bude ty věci předkládat a bude vyjednávat v Bruselu, ať se nám to líbí nebo nelíbí.

Já tady ale chci říct k té systémovosti – ta systémovost je velmi špatná, když zařadíme zdravotnictví, které z hlediska toho, co je v těch předcházejících bodech a v těch ostatních bodech nemá žádnou vazbu na projednávaný materiál, je to jenom vnitropolitická diskuse, a na druhou stranu vynecháme zemědělství, které z hlediska vyjednávání v rámci EU bude hrát velikou roli. Proto bych doporučoval, aby tato systematičnost byla ještě probrána. A je to moje doporučení směrem k přepracování tohoto materiálu.

Když se podíváme na ty jednotlivé body – já nebudu o nich mluvit jednotlivě, uvedu potom jenom jeden příklad, abych to zkusil trošku přiblížit, my potřebujeme, aby tedy každý bod, který zde je, každý bod, kterým se zabýváme, měl v konečné fázi nejen tu provázanost na materiál, který má EU, ale aby měl provázanost na to, co chceme vůči EU dosáhnout.

A o to skutečně prosím a žádám, aby tento materiál byl doplněn. Protože pokud se nám podaří tento materiál takto doplnit, tak máme jasnou vyjednávací pozici v každé věci, která se bude týkat vyjednávání do toho roku 2020 a toho našeho postavení.

Proto zkusím tedy říct, skutečně potřebujeme po formální stránce na závěr každého bodu, aby to nekončilo provázaností na to, co chce Evropská unie, ale aby byla zcela jasně daná pozice České republiky, kterou chceme dále uplatňovat.

A pak řeknu, že nezáleží na tom, jaký na to máme politický názor. A já teď řeknu politický názor, který je v rozporu s tím, co tam je. Já jsem přesvědčený o tom, že je třeba zavést daň z finančních transakcí z krátkodobého spekulativního materiálu, tzv. Tobinovu daň. Ale, prosím vás, to není proto, že Evropský parlament pro to hlasoval v poměru 529:127, ale je to podle mě správná cesta k tomu, abychom se s tímto spekulativním krátkodobým kapitálem vyrovnali a abychom z něho získali patřičný zisk. Ale – teď říkám jako protiváhu – zcela jasně mně z tohoto materiálu zaznívá, že vláda si to nemyslí! Ale ať to, prosím vás, napíše do toho závěrečného bodu a řekne: Ať to všichni víte, může se vám to líbit, nebo nebude líbit, mně se to líbit nebude, říkám to dopředu, ale my budeme patřit mezi těch 127, kteří hlasovali proti těm 529.

A já z toho budu mít aspoň jasno, kterým směrem se ubíráme, aspoň bude jasná pozice České republiky, kterou pak můžeme zkritizovat, můžeme zvážit do budoucna, jestli to bylo dobře, ale budeme mít tedy jasný materiál. Proto se obracím k panu premiérovi, ale budu se chtít obrátit prostřednictvím Senátu. A tady jsem naprosto jiného názoru, než byly komise, než byly výbory. Protože já jsem totiž přesvědčený, že když něco vezmeme na vědomí, když je to koncepční materiál, tak k tomu dáváme souhlas.

A proto já dávám zcela jiný návrh. Já dávám návrh, aby Senát doporučil vládě tento materiál přepracovat. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Určitě bylo zaznamenáno. Dále je přihlášený do rozpravy pan senátor Jiří Lajtoch.

Senátor Jiří Lajtoch:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane premiére, vážené kolegyně a kolegové. Já nejsem ten, který tady často stojí u tohoto pultu, nicméně když jsem studoval ten materiál, byť to bylo úmorné, ale nicméně zabýval jsem se tou částí národní programu reforem, reformní opatření tou skupinou tří, sedm – podpora konkurenceschopnosti, zlepšení dopravní infrastruktury.

Kolem infrastruktury na střední Moravě a ve svém volebním obvodu se zabývám od roku 2006. A když jsem si tady četl, že hlavními cíli je dobudování páteřní dopravní sítě, tak bych se samozřejmě rád pana premiéra zeptal, jestli to v těch materiálech opravdu je pravda a bude se to řešit? Od roku 2006 diskutujeme s ministerstvem dopravu, já jsem v tom týmu, který vyjednává, první ministr slíbil – a ten to měl jako obchod – druhý ministr, mám takový pocit, že ani nevěděl, že je na ministerstvu dopravy, pak nastoupila vláda premiéra Fischera. Tam nikdo nic nerozhodl. Nastoupila nová vláda. A strategie, která byla na střední Moravě – Přerovsko, Olomoucko, dobudování dálnice D1, což si myslím, že je páteřní dopravní síť, najednou byla zastavena. 20 km dálnice se nemá budovat. V superkoncepci, nebo v dopravní strategii do roku 2025 vůbec nic takového není a hovoří se o komunikaci 1. třídy, která vlastně nebyla v minulosti vůbec akceptována ministerstvem dopravy.

Zdá se mi to úplně nesmyslné. A samozřejmě na to navazují i další kroky, které jsou v tomto materiálu. Zefektivnit plánování přípravy a provedení dopravních staveb. Tím, že se všechno zastavuje, tak se samozřejmě ty přípravy zastavily. Končí rozhodnutí, nejsou prováděny výkupy, prostě jsou další problémy s tou přípravou. A ta stavba ne, že do roku 2025, ale posouvá se podstatně dál. Zatímco odborníci říkají, že příprava takové stavby trvá 5 – 10 let, tzn. že pokud nebude zařazena do koncepce dopravy, tak se posouvá donekonečna.

Ta dopravní situace u nás na střední Moravě, ten region Přerovsko, který tedy mám na starosti, samozřejmě je již kritická. Tam se k tomu vyjadřoval jak Olomoucký kraj, Sdružení obcí střední Moravy, my jsme založili třeba sdružení – město Přerov se Zlínským krajem, s náměstky Zlínského kraje, a snažíme se vysvětlovat a nějakým způsobem řešit tu dopravní situaci na střední Moravě. Bohužel mám teď pocit, že teď se to úplně zastavilo. Protože ač jsme začali komunikovat s ministerstvem dopravy, tak dnes již bývalý pan ministr Bárta úplně rozhodil celou koncepci a ta komunikace se zastavila.

Já bych proto prosil pana premiéra, pokud ty materiály mají být smysluplné, aby byly naplňovány. Tady se hovoří o tom, že bude vláda hledat finance. To se pořád hledají finance. Hovoří se o projektu PP. Já jsem se zúčastnil semináře, kde slovenská vláda již reaguje PP projekt velice úspěšně, aspoň co mám zprávy. U nás se o tom jenom hovoří, a zatím se ještě nic neuskutečnilo. Pořád se hovoří o tom, že budeme hledat, budeme řešit, ale nicméně se ty kroky posouvají. Dálnice D1, nebo ta páteřní část D1 – Praha, Brno, Ostrava – měla být vlastně na té střední Moravě ukončena v roce 2013. Dneska už se nehovoří ani o roce 2025, není to vůbec v žádné koncepci, takže já se ptám pana premiéra, jestli ta dálnice bude ukončena? Na Přerovsku je to 5 km od města Přerova a pokračuje 15 km za Přerovem, jestli opravdu v té superkoncepci to myslíte vážně a opravdu to dobudování dopravní páteřní sítě, což si myslím, že dálnice D1 je, bude realizována v brzké době? Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Vítězslav Jonáš. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vítězslav Jonáš:  Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych vás upozornil na jednu skutečnost, kterou budu připomínat všude tam, kde se bude mluvit o hlavní cílech Strategie Evropa 2020 v návaznosti na tento dokument o stanovení vlastních cílů a priorit v energetice.

Ptám se, jak můžeme naplnit cíle, jako zvýšení míry zaměstnanosti? Redukce emisí CO2, zlepšit prostředí pro podnikatele a zlepšit sociální jistoty zaměstnanců, když vláda doposud nerozhodla o výstavbě nového jaderného bloku v jaderné elektrárně Dukovany. Pro informaci uvádím, že jaderná elektrárna má schválen a povolen provoz do roku 2015! Předpokládejme, že se nám podaří prodloužit provoz na dalších 10 let, tj. do roku 2025.

Vážené kolegyně a kolegové, to je termín, ke kterému musí být spuštěn další jaderný blok, aby nedošlo k ukončení provozu Dukovan. Pokud se tak stane, to je termín, kdy nastane v této části republiky sociální kolaps. Zatím z úst představitelů státu a ČEZu slyšíme, že stavět nový jaderný blok budeme v Temelíně. A že na Dukovany nejsou peníze. A podle ředitele Dukovan není rozšíření Dukovan na programu dne.

Vážený pane premiére, žádám vás jménem všech energetiků a občanů Kraje Vysočina a Jihomoravského kraje o sdělení, případně učinění takových opatření ze strany vlády, aby po roce 2025 bylo nejvýznamnější energetické centrum České republiky zachováno v provozu. Jistě chápete, že nebudu spokojen se sdělením, že se nám opět podaří po roce 2025 prodloužit životnost elektrárny. Samozřejmě by to bylo dobré, ale na tom, kdo rozumí energetice, ví, jak složitá a dlouhá je příprava výstavby a dalšího bloku, a uvědomuje si možná rizika pro prodlužování životnosti ve vazbě na havárii jaderné elektrárny v Japonsku, nemůžeme stavět energetickou koncepci.

Protože se jedná z mého pohledu o závažnou situaci, která může mít nedozírné dopady nejen na českou energetiku, žádám vás, aby se tímto vláda vážně zabývala.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore. O slovo se přihlásil pan senátor Vladimír Dryml. Prosím.

Senátor Vladimír Dryml:  Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, slovutný Senáte. Zabýváme se tady materiálem, který je velmi politicky výbušný. Je potřeba dát Evropské unii jasný signál, že Česká republika nemůže a nepůjde cestou, jakou si představuje tato současná vláda, podporovaná sotva dvaceti procenty občanů, hlavně ve své představě důchodové, zdravotní a fiskální politiky.

Mimochodem, vážený pane premiére, tripartita tento dokument neprojednávala.

Ministr financí této vlády chemik inženýr Kalousek, působí na mnohé lidi jako zemský škůdce se svými pseudoreformami, experimenty, ne chemickými, ale fiskálními na občanech a stále se měnícími tzv. parametrickými změnami, které vedou k jednomu – k chaosu. Stále se zvyšuje státní dluh, zvyšují se daně a neustále dochází ke zdražování. Dříve jsme slyšeli více takových Kožených. Nyní slyšíme více takových Kalousků. Po tunelu, který jsme dali Evropské unii jako název pro tunelování českého státu i jiných států, dáváme možná další příklad a příspěvek ke Strategii Evropa 2020.

Stejně tak, jako zkrachovalá Topolánkova vláda i vy předkládáte, tato vláda stále stejné návrhy sociálně nepřijatelných zákonů, které vedou k jednomu – k demontáži sociálního státu a hrubě porušujete sociální smír. Nepoučili jste se z demonstrací, z nespokojenosti lidí i z dalších připravovaných akcí, které jdou proti této vládě.

Znovu a znovu naroubováváte změny těchto prezvláštních zákonů na Strategii Evropa 2020, zejména, jak už jsem říkal, v oblasti důchodů, zdravotnictví, DPH, energetiky, jak tady zaznělo od mého předřečníka, dopravy. A směšný je boj proti korupci, který směřuje pouze k jednomu – k privatizaci všech funkcí státu v režii některých mocných finančních skupin nebo agentur typu ABL.

Heslo vašich pseudoreformátorů – úspory za každou cenu, vedou pouze ke zvyšování nákladů pro občany a bohužel i drobné a střední podnikatele, kterými se také zaklínáte. Dochází k plošnému ožebračování národa růstem cen a zboží a především v poslední době energií.

To, co udělal ministr financí Kalousek s pohonnými hmotami, mluví samo za sebe. Přitom státní a tak velmi draze vybrané peníze od nás občanů i od firem z daní jdou do podivných a předražených státních zakázek. Dochází k destabilizaci všech funkcí státu, zejména důchodového a zdravotního systému – pro vaši informaci VZP bude od června opožďovat platby pro zdravotnická zařízení – a rozvratu chodu všech ministerstev. Jak může ministerstvo dopravy neplnit kompetenční zákon č. 2 a zadávat koncepci soukromé firmě, je otázkou nejen pro právníky, ale možná i pro orgány činné v trestním řízení.

Dochází k personální devastací ministerstev a rozvratu celé státní správy. Koalice s opozicí nekomunikuje. Je to ke škodě nás všech, ale především vás. A tak se možná tato vláda v krátké době, po červnu 2011, má na co těšit.

Lidé očekávají, že se jich ČSSD zastane proti tomu, co na ně ještě tato vláda chystá. Zrušení stavebního spoření je zářný příklad.

Bylo by velkou chybou, abychom my, sociální demokraté, přání lidí a občanů této země nevyslyšeli. Je to možná i naše povinnost. Proto je jasně tvrdě a dopředu nutno říci nejen vám, ale i Evropské unii: Pokud se ČSSD dostane k moci, zruší všechny asociální tzv. reformní kroky této koaliční vlády. Zcela určitě do roku 2020 tato vláda u moci nebude. Příští volby ukáží, zda si lidé ještě přejí nebo možná nepřejí další zdražování a rozvrat základů sociálního státu, i stále neúměrné zdražování všeho. Všeho.

Příští volby také ukáží sílu levice a ČSSD. Čas se této vládě velmi rychle krátí. Vážený pane premiére vlády rozpočtové odpovědnosti a tak úspěšného boje proti korupci s pomocí firmy ABL v rámci konkurenceschopnosti s jinými detektivními a bezpečnostními agenturami. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám pane senátore a slovo má pan senátor Karel Korytář.

Senátor Karel Korytář:  Vážený pane místopředsedo, pane premiére, kolegyně, kolegové. Já se pokusím zase vrátit k textu našeho Národního programu reforem. Chci připomenout, že tento národní program reforem by měl být hned tou sondou, kterou je dneska, ale tím určitým koncepčním materiálem, který bude sloužit České republice, ne Evropské unii. Je nám také jasné, že jeho konečnou podobu budou naplňovat následující vlády, ať je složení jakékoliv. Že prostor dopravy, dopravní infrastruktury je tím prostorem, který zvyšuje jednoznačně konkurenceschopnost naší země, je mimo diskusi. My jsme samozřejmě do koncepce dopravy do budoucna dostali bohužel či bohudík první z materiálů, kterým byla superkoncepce; doufám, že byla, která neuspěla na žádné úrovni projednávání. Jsou to čísla, která jdou daleko za rok 2025, tudíž my nemůžeme naplnit jednoznačně příspěvek České republiky ke strategii, to znamená, strategii Evropy 2020 v plné míře. To je potřeba vzít na vědomí. Když se vrátím zpátky k textu, který je v tomto našem národním programu reforem, takže lze z těch předchozích skutečností jednoznačně konstatovat, že nemáme žádnou jistotu, že jsme součástí transevropských dopravních sítí. To z toho důvodu, že ty předpokládají samozřejmě dokončení všech páteřních sítí, ať jsou to dálnice či koridory. Já bych samozřejmě velmi rád jako každý, kdo dopravě fandí, abychom tam dali správná čísla a naplnili tady úkol do roku 2020, ale vidíme, že to nebude zcela reálné.

Poté musím upozornit ještě na jednu skutečnost, že my se příliš upínáme na privátní prostředky, na PPP projekty. Slovensko sice má pozitivní zkušenost, německá strana zkraje měla velmi negativní zkušenosti. Já se domnívám, že bychom tam měli zařadit možná jiné projekty, než ten, který je životně důležitý pro Českou republiku, a to je tzv. severní dálnice, zhruba trasa rychlostní komunikace 35. Samozřejmě, že toto předpokládá určitou stabilitu i u těch, kteří dneska poskytnou peníze a ekonomická krize samozřejmě zasáhla i do velkých firem a tady opravdu bude muset být obtížné hledat naše spojence.

Co se týká legislativy, domnívám se, že nestačí, bych řekl, novelizovat stavební zákon či urychlení výstavby liniových staveb nebo vyvlastnění. Tady bych doporučil, aby se tento materiál více zaměřil na zkušenosti možná Německa a Rakouska a vzít zcela jinak legislativu výstavby liniových staveb, to znamená maximálně zjednodušit celý tento proces, zejména to čtyřkolečko zúžit minimálně na dvě kola a určitě bychom udělali krok dopředu, kdybychom se vyvarovali sporů se soukromníky, případně sporů s těmi, kteří vlastně spekulují s pozemky. Může se nám stát, že můžeme nakrásně mít koncepci, můžeme mít peníze na řadu staveb, ale nepostavíme je z těchto důvodů.

Co je varující – a to je potřeba, aby si vláda uvědomila – že dnes je zastavena příprava dalších staveb, nebude žádný zásobník staveb. A víte sami, že jakékoliv obnovení za rok, za dva prakticky už nezachrání situaci, která by tady nastala z těchto důvodů. Tolik asi k této záležitosti.

Na závěr bych chtěl říci jednu věc. Mne také znepokojila zde informace, že nová koncepce dopravy po té superkoncepci bude zadána externí firmě. Já bych se samozřejmě v tom momentě začal zajímat o to, co dělají odborníci na ministerstvu dopravy, lépe placení než poslanci a senátoři, podotýkám, jejichž chlebem je právě stanovení takové koncepce. Pokud to bude dělat externí firma, bude mě zajímat, kolik lidí odejde z ministerstva dopravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane senátore. Slovo má paní senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Dobré odpoledne, pane předsedající, pane předsedo vlády, dámy a pánové. Já se jenom krátce zmíním o korupci, o boji proti korupci, protože v materiálech, které jsme skutečně dostali na poslední chvíli, je tam bod o boji s korupcí zmíněn. A myslím si, že nemusíme ani tak moc pro to dělat, stačilo by přijmout vlastně podle mého soudu tři zákony. Jednak je to zákon o vnitřním kontrolním systému ve veřejné správě, který by nahradil nynější zákon o finanční kontrole. Mám informace, že tento zákon je připraven v paragrafovém znění. A chtěla bych jenom pana premiéra poprosit, je-li to opravdu pravda, zda tento zákon je již v paragrafovém znění připraven, jestli by tedy mohl být uveden již během letošního roku do účinnosti, protože měl být vlastně v korupční strategii vlády v letech 2010 až 2012. Momentálně tato realizace uskutečněna nebude a připravila se novela stávajícího zákona. To je jedna věc.

Druhý zákon, který bych viděla jako pozitivní, kdyby se přijal a byl by to jednoznačný boj proti korupci, je vlastně zákon, který by zakázal akcie na doručitele v listinné podobě, které kromě České republiky momentálně má Nauru a Marshallovy ostrovy. Chceme-li se tedy řadit k těmto státům, tak to je "prima" cesta.

A za třetí by to potom měl být podle mne zákon o přiznání původu majetku, hlavně u veřejně činných lidí.

Toto by byly tři takové zákony, které by asi korupci mohly rychle odstranit kromě jiných věcí, které vypadají jako podružnější.

A stran vzdělávání je tam řada věcí, která se mi nelíbila, ale jenom mě tak trošku zarazilo, že během několika let tady máme mít o několik procent více vysokoškoláků, což tedy nevím, jak dosáhneme, zřejmě tím, že si ty tituly někdo koupí, nebo vystuduje školu, takže nebude muset mít ani maturitu podle nového zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, paní senátorko. Slovo má pan předseda Senátu Milan Štěch, který si ale nepřál využít preference, ale teď už je zřejmě na řadě, nebo ne? Tak přece jenom ještě ne, promiňte. Omlouvám se panu senátorovi Chládkovi i panu předsedovi. Slovo má pan senátor Chládek.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji, pane místopředsedo a předsedající, vy jste nás trochu zmátl, ani jsme nevěděli, kdo má vystupovat. Nicméně já jsem si udělal pár takových poznámek a chtěl bych se pana premiéra zeptat – nebudu dělat nějaké dlouhé úvody, ale rovnou se budu ptát na otázky, které mě zajímají, protože vidím, že je už z těch dlouhých projevů unaven. Mám těch otázek jenom několik, asi deset. Týká se to oblasti školství a vzdělávání, protože, jak už jste hovořil, v materiálu se odráží resortní strategie a já tady vidím trošku i ruku pana ministra Dobeše, který nedávno prohlásil: Mí učitelé mi rozumějí. A já, když jsem viděl některé jeho kroky, tak bych chtěl říci, že já mu tedy moc nerozumím, a myslím si, že tady v sále nejsem sám. Možná, že někdy i pan premiér má problém si porozumět s panem ministrem.

Přesto bych chtěl, aby mi pan premiér odpověděl na několik otázek, protože v celém materiálu je popsáno, co dělat, ale v mnohých případech ani náznakem, jak to dělat.

První má otázka se týká oblasti předškolního vzdělávání, protože se hodně hovoří o kvalitě výuky. A chtěl bych se zeptat, pane premiére, proč v tomto materiálu chcete podporovat pouze firemní školky, proč tedy nechcete podpořit, tak jako je to zvykem v některých krajích, že podporují rozšíření nebo vytvoření nových obecních školek. Když už tam předškolní zařízení funguje, mají tam kvalifikovaný personál, proč se zaměřujete v této chvíli pouze na vybudování firemních školek.

A druhá má otázka: jak souvisí tzv. sousedské školky s kvalitou výuky, o které se hovoří v předškolním vzdělávání v této kapitole?

Dále bych se chtěl zeptat - hodně je tady psáno o středním školství – jakým způsobem chce vláda ovlivnit podporu krajských stipendií, když je to otázka samosprávy, a zároveň, jakým způsobem chce ovlivnit například podporu stipendií podnikových?

Hodně se tady hovořilo i o maturitě. Tam by mě docela zajímalo, protože v materiálu se píše, že to má být nejenom srovnávání škol mezi sebou, ale že zároveň státní maturita má být krokem k srovnávání v evropském měřítku. To by mě docela zajímalo, obzvláště v českém jazyce, jakým způsobem se budeme srovnávat s Evropou jako takovou.

Dále se píše v oblasti středního školství o tom, že by se mělo podporovat odborné vzdělávání. Na druhou stranu v jiné části tohoto materiálu se píše, že se má podporovat všeobecné vzdělávání, protože je ho nízký podíl. Proto bych se vás, pane premiére, chtěl zeptat, jak to tedy je, jestli tedy budeme podporovat odborné vzdělávání na úkor všeobecného, anebo obráceně?

Dále se v tomto materiálu popisuje optimalizace školství, chtěl bych se zeptat pana premiéra, jestli tato optimalizace školství bude probíhat tak, jak to předvedl pan ministr Dobeš, který nejprve tlačí kraje, aby školy zavíraly, aby je slučovaly, pak přijede do Libereckého kraje, tam vidí demonstraci, lekne se té demonstrace, neví, kudy kam, a tak prohlásí, že z té školy udělá školu rodinného stříbra. Chtěl bych se zeptat, jestli toto je ta optimalizace a jestli takových rodinných stříber budeme mít více, vždycky, když bude někde nějaká demonstrace, protože to považuji za nekoncepční krok.

Mimochodem, ta škola, která je tzv. rodinným stříbrem, a všichni se z toho radují, tak visí někde ve vzduchu, protože v podstatě tímto prohlášením pana ministra to skončilo.

Vy jste tady hovořil také o tom, že tento materiál byl prodiskutován s různými skupinami, i s akademickou sférou. Tak bych se chtěl zeptat, když to bylo prodiskutováno s akademickou sférou, proč tolik vysokých škol protestuje proti podobě nového školského zákona.

No, a zároveň bych se chtěl zeptat. V tomto materiálu je jasně popsáno, jak nekoncepčně školství, resp. ministerstvo školství, pracuje, proč nejprve se připravují testy pro páté a deváté ročníky, a teprve následně na to standardy. Já jsem si vždycky myslel, že nejprve musíme vědět, co má učitel naučit, co má žák umět a pak teprve to můžeme ověřovat. Tady je to přesně naopak a přesně obráceně.

Toliko mé otázky k této problematice a byl bych velice rád, když bych aspoň na některou z nich dostal odpověď. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji, pane senátore. Slovo má předseda Senátu Milan Štěch.

Předseda Senátu Milan Štěch:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové. My tady posuzujeme materiál, který by měl být vodítkem pro reformy v České republice v rámci Strategie Evropa 2020. Myslím si, že by bylo na místě, a chtěl bych o to požádat pana premiéra, jestli by bylo možné vyhodnotit, jak dopadají na fungování naší společnosti a co obecně přinášejí již prosazené tzv. reformy zhruba za posledních pět let. Je pravda, že některé v tichosti byly zrušeny, jako to bylo např. Fischerovou vládou zastropování sociálního pojištění, a některé další.

Měl jsem nyní možnost se účastnit akcí v regionech a oslovilo mě tam několik lidí, kteří mají co do činění s činností úřadů práce. A jsou to i lidé, o kterých vím, že jsou jiné politické orientace, než jsem já, a podivují se, co to bylo prosazeno, proč to nemáme sílu zastavit. Nechápou, že se k tomu propůjčila i ODS, která k oblasti politiky zaměstnanosti a úřadů práce měla v minulosti jiný přístup a proč tak podléhá lidem na současném ministerstvu práce a sociálních věcí, tj. lidem kolem pana Drábka, a nevím, jestli to má ještě nějakou souvislost s ministerstvem financí.

Konkrétně se tedy jedná o změny v úřadech práce, kde odpor jak velké části zákonodárců, negativní stanovisko prezidenta republiky, ale i lidí, kteří se profesionálně této oblasti dlouhodobě věnují, je značný. Zatím výsledky, které jsou známy, znamenají velký zmatek a neznalost toho, co bude dál. A přitom jediné informace jsou toho druhu, že bude mnoho tzv. ředitelů, kteří budou snad v okresech, v některých okresech i v desítkách úřadů práce. A jedna velká akce už proběhla, nevím, kdo z ní má užitek, a to je, že se spontánně vyměňují registrační značky u dopravních prostředků, které mají úřady práce, a to se ty regionální nahradily pražskými. Je tedy zajímavé, jakým směrem se reorganizace úřadů práce vyvíjí. A myslím si, jestli to takhle bude pokračovat, tak příští návrh bude takovéto úřady práce zrušit. A já podezírám současné ministerstvo práce a sociálních věcí, že k tomu směřuje, že z toho udělá nějakou privátní společnost, že to dá nějaké agentuře práce v budoucnu.

Co se týká dalších věcí. Vláda sděluje, že chce v roce 2016 docílit vyrovnaného rozpočtu. Pokud pominu, že to bude za funkčním horizontem této vlády, její mandát vznikl v roce 2010, tak si nejsem jaksi jist, anebo nemám informace a chybí mi, jak toho vláda chce dosáhnout, protože konvergenční program, který by fiskální stabilitu měl především obsahovat, k dispozici nemáme, není součástí tohoto materiálu. A ze zamýšlených reforem je možné vyčíst, po zkušenostech z minulého období, že dojde k dalšímu snížení příjmů veřejných rozpočtů, a přitom se předpokládá, že prakticky ten velký schodek, který je dneska okolo 140 miliard ve státním rozpočtu, bude zlikvidován.

Myslím si, že vyvedení 3 % sociálního pojištění do soukromé sféry, to znamená ten,tak často zmiňovaný opt-out , nemůže v žádném případě přispět ke stabilizaci veřejných financí, naopak to znamená ještě zhoršení kondice. Jestli vláda spoléhá na to, že ty peníze vybere z DPH, je otázkou, jak se zvýšení DPH objeví a promítne do poptávky a spotřeby. A myslím si, že to není dobré.

Nepovažuji rovněž za šťastné, že tímto krokem si vlastně historicky poprvé čeští důchodci budou zčásti spolufinancovat své důchody, protože zvýšení DPH, ze kterého peníze na umoření nebo snížení schodku v důchodovém účtu mají jít, bude placeno toto zvýšení DPH i důchodci za položky, které nakupují, ať už se to týká potravin nebo dalších základních životních potřeb.

Vláda se ve svých dokumentech – a je to vidět i v Národním programu reforem – spoléhá na pokračující dobré výsledky zahraničního obchodu. Ano, zahraniční obchod je potřeba udržet a udělat ještě více pro to, aby byl v nárůstu. Ale myslím si, že by vláda neměla podceňovat vnitřní poptávku, a to z několika důvodů. Za prvé z důvodu toho, že řada drobných podnikatelů, především v menších obcích a v příhraničních oblastech, má už dneska velké problémy, že je vidět, že stagnuje někde i klesá kupní síla obyvatel, takže obchodní činnost a drobné podnikání a řemeslnické podnikání má poměrně velké starosti. A pokud vláda ve svých dokumentech potvrzuje, že nechce zvyšovat platy po dobu svého funkčního období, a je zcela zřejmé, že tato "nákaza" se přenáší i do oblasti výrobní, tak tento tlak na nízké náklady práce se samozřejmě negativně projeví na poptávce a na rozvoji drobného podnikání. Myslím si, že to nemůže vykompenzovat řada opatření, která vláda míní dělat v oblasti podpory malého a drobného podnikání, protože malé a drobné podnikání se nám bohužel často, stále častěji stává oblastí, kam utíkají lidé, kterým nezbylo nic jiného, protože nemají jiné vhodné zaměstnání, než začít podnikat. A kdyby tam nebyly protekční výhody, které naopak zase ale poškozují sociální systém a zdravotní systém, což jsou tedy nízké odvody sociálního a zdravotního pojištění, tak by v řadě případů jejich živnosti nemohly vůbec vydržet a přečkat.

Proto si myslím, že by se vláda měla zabývat systémově a měla by hledat opatření, jak rozumně v závislosti na vývoj naší produktivity práce a konkurenceschopnosti, která v této oblasti nákladů práce je velmi výrazná, umožnit nárůst kupní síly obyvatelstva. A já se domnívám, že by k tomu samozřejmě přispělo i obnovení zvyšování minimální mzdy.

Jinak se domnívám, že dalším faktorem, který může ohrozit naši stabilitu, je stále narůstající zadluženost občanů. To je velmi vážným faktorem. A pokud dojde k tomu, že vláda prosadí školné, prosadí nárůst přímých plateb ve zdravotnictví – a to jsou právě ty zamýšlené reformy – tak se dostáváme do situace, která vláda také už předpokládá, protože ona do určité míry v tomto programu abdikuje na snižování chudoby a na množství lidí, kteří se pohybují těsně nad hranicí chudoby. A to není žádná dobrá známka. Jestliže Evropská unie si dává cíl snížit chudobu a my jsme dneska pod tímto průměrem EU, což je dobře, tak si myslím, že bychom měli mít stejné ambice, chudobu snižovat, zejména množství lidí, kteří jsou chudobou ohroženi, a ne se spokojit s tím, kde se nacházíme a de facto veřejnou politikou vytvářet předpoklady pro to, že chudoba nebo lidí ohrožených chudobou bude přibývat.

Je to v protikladu tomu, že dneska můžeme konstatovat, že jsme snad na trajektorii východisek z hospodářské krize. A jak se ukazuje, nejúspěšněji z této krize nárůstem svých zisků vyšly bankovní a finanční instituce, tedy míněno v České republice. Když se podíváme na občany, o které by nám mělo jít na prvním místě, tak kupní síla a životní úroveň občanů v tomto období kolem hospodářské krize nám v lepším případě stagnuje, v řadě případů nám klesá.

Jde o to,jestli vláda v rámci svých reforem chce na tomto stavu něco měnit. To je moje otázka, jestli vláda chce, aby v ČR rostla životní úroveň, aby neprofitovaly jen finanční skupiny a banky a další instituce tohoto typu, ale aby se také o toto vytvořené bohatství podělily ve větší míře s občany naší země. Myslím si, že by tomu tak být mělo a že by reformní politika měla směřovat právě k těmto cílům. A to nejen v rámci České republiky, ale měla by česká vláda takovéto priority sledovat v rámci politiky Evropské komise a celé Evropské unie.

Myslím si, že vláda zatím tímto směrem nejde, o čemž svědčí i její zdrženlivý, spíš odmítavý postoj zavedení finanční daně v rámci Evropské unie.

Ještě asi 3 – 4 drobné poznámky, a pak přečtu návrh usnesení. Co se týká problematiky konkurenceschopnosti, která se neustále opakuje, skloňuje jako meta, já si myslím, a přidávám se k těm, kteří už to tady řekli, že konkurenceschopnosti není, doufám, cíl, že to je prostředek, samozřejmě prostředek velice potřebný a nutný. Cíl, aspoň pro mě a doufám, že i pro další část, velkou část politiků je slušný život pro občany, dobré podmínky a růst životní úrovně.

Myslím si, že se shodneme, že reformy, změny jsou potřebné a že řada reforem nebo změn, které se i ve vládním dokumentu zamýšlí jako název, jako heslo, jsou správné, bohužel, kde se naprosto rozcházíme, je, jak budou provedeny a jaký z nich zejména bude výsledek, jaké budou přínosy a pro koho, jaké budou dopady a na koho. To si myslím, že ve vládních materiálech zmíněno není, a zkušenosti z posledních let nám potvrzují, že chystají-li se reformy, občané se mají čeho bát.

A také se podívejme, jaké jsou průzkumy veřejného mínění, a věřte mi, lidé nejsou, určitě nejsou hloupí, lidé jsou velmi a velmi chytří a měří to tím, co nakonec v životě rozhoduje, a to je obyčejný lidský, po mém řečeno selský rozum, a na ten se zapomíná, a ta hesla nebo citáty, my se musíme udržet pohromadě ve vládě, abychom prosadili reformy, neboť jsme od občanů dostali mandát. Já si myslím, že po anabázích, které vláda měla, by si mandát u občanů měla ověřit, jestli skutečně to tak je nebo není. A samozřejmě pravdivě říci, co chystá.

Teď mi dovolte, abych pro naplnění našeho jednacího řádu vás seznámil s návrhem stanoviska Senátu Parlamentu ČR k materiálu Investice pro evropskou konkurenceschopnost, příspěvek ČR ke strategii Evropa 2020, Národní program reforem ČR 2011. (Já se před tím napiju.)

Senát považuje hlavní cíle Strategie Evropa 2020 za vcelku logické a soudí, že je potřebné je realizovat v zájmu dalšího úspěšného vývoje Evropské unie. Není rovněž pochyb o tom, že by k tomu měla přispět i Česká republika.

Národní program reforem (NPR) jako koncepční vládní materiál by měl být úzce provázán s dalšími dokumenty, především s Konvergenčním programem. Ten dosud nebyl v Senátu projednán, což ze strany vlády považujeme za vážný nedostatek.

Vláda se sice v Národním programu reforem verbálně hlásí ke Strategii Evropa 2020 a k celoevropskému úsilí o vyšší konkurenceschopnost našeho integračního uskupení v globální soutěži tohoto desetiletí, na březnovém jednání Evropské rady se ale k většině evropských států nepřipojila. Přitom deklarovaným cílem Paktu pro euro plus je posílit hospodářský pilíř měnové unie, dosáhnout lepší koordinace hospodářských politik v eurozóně a posílit konkurenceschopnost, tedy cíle a indikátory, které do značné míry odpovídají i českým národním zájmům.

Přestože Senát vnímá argument vlády, že Pakt euro plus není opřen o žádný článek Smlouvy a že mezi získáním finální verze Paktu a Evropskou radou byl pouze jeden týden, a nebylo tedy možné provést všechny potřebné konzultace odpovídající závažnosti materiálu, nepřistoupení k Paktu považujeme za chybu, která staví ČR v rámci EU do nevýhodné pozice.

Vláda se sice v NPR hlásí k pěti Hlavním cílům Strategie Evropa 2020, ale současně se v připravovaných vládních reformách, vycházejících důsledně z vládního prohlášení současné koalice, snaží v Parlamentu prosadit – podle většinového mínění Senátu – reformní zákony v podobě, ve které budou-li schváleny a realizovány, k naplňování cílů Strategie Evropa 2020 nepovedou. Vláda jen hodlá pokračovat v reformách nastartovaných již zkrachovalou Topolánkovou koaliční vládou. Ta nejenže nepomohla ke stabilizaci veřejných rozpočtů, ale naopak stav veřejných financí zrychleným zadlužováním neúnosně zhoršila. Zároveň tyto „reformy“ výrazně přispěly ke zhoršení hospodářské výkonnosti české ekonomiky.

Pokračováním tohoto nepříznivého a škodlivého trendu potvrzuje i první silově většinou vládních poslanců prosazená reforma úřadů práce. V textu NPR se sice vytyčují poměrně ambiciózní cíle zvyšování zaměstnanosti, zároveň se ale uvádí, že toho bude dosaženo především převzetím větší individuální odpovědnosti lidí za svůj osud. Nijak se nespecifikuje zdrojové a personální zajištění v textu jen letmo zmiňované aktivní politiky zaměstnanosti. Ta je přitom dnes mimořádně podfinancovaná, neefektivní a lze očekávat, že zmíněná chystaná reforma úřadů práce ji rozklíží ještě více. Další připravované reformy na ni mají navázat – například sociální reforma s centralizací a omezením sociálních dávek.

Deklaruje se potřeba dalšího snižování nákladů práce, ačkoli jsou u nás tyto náklady už tak v souhrnu nižší, než by odpovídalo produktivitě práce, a nemotivují zaměstnavatele k technologickým inovacím. Soudíme, že snaha pokračovat v politice levné pracovní síly včetně snižování nákladů práce je naprosto nepřijatelná. Česká republika přece nemá jiný faktor, ze kterého by mohla financovat veřejné výdaje. Skutečnost, že text NPR nerozlišuje mezi snižováním nákladů práce a jednotkových nákladů práce, je na pováženou. Absolutní snižování nákladů práce nelze akceptovat, neboť tato země nemůže mzdovými náklady nikdy na globálním trhu soutěžit se zeměmi typu Vietnam či Bangladéš. Jednotkové náklady práce jsou ovšem něco jiného. Jde o to, že růst mezd musí být podložen růstem produktivity práce a konkurenceschopnosti. To se povedlo v posledních letech Německu, a proto je jeho ekonomická situace výrazně lepší, než v mnoha jiných zemích EU. To je cesta pro Českou republiku – ovšem to z textu zřejmé není.

Z dokumentu naopak jednoznačně vyplývá, že vláda se sice správně spoléhá na exportní výkonnost české ekonomiky, ale současně brzdí vnitřní poptávku i spotřebu snižováním platů ve státní sféře. Navíc nedávným zrušením tarifních stupňů zaměstnanců veřejného sektoru destabilizovala vládní administrativu a zároveň ji dál zpolitizovala, vzdálila se smyslu a obsahu zákona o státní službě. Příslušný zákon přitom již dlouho existuje, jeho účinnost je však neustále odkládána. Tento postup otevírá další prostor pro nárůst korupce.

V řadě případů lze doložit, že v textu jsou věcně neobhajitelná tvrzení. Například v případě „malé“ a „velké důchodové reformy“ se hovoří o příspěvku k fiskální konsolidaci, ale přitom se věcně navrhuje známé 3% vyvedení sociálních příspěvků z veřejného důchodového pilíře, což by fakticky vedlo ke zdvojnásobení ročních deficitů důchodového účtu.

Systémově vidí Senát jako nepřehlédnutelný problém, že NPR přesahuje svým desetiletým horizontem 2,5násobně délku časového mandátu této vlády, a ta přitom nepovažovala za nutné ho průběžně konzultovat s opozicí a oběma komorám Parlamentu ho dává jen na vědomí.

Nelze proto předpokládat, že následující vlády budou tento materiál nutně akceptovat a řídit se jím. Ve skutečnosti nejde o Národní program reforem, ale o dlouhodobé rozvedení úkolů obsažených ve vládním prohlášení současné Nečasovy koaliční vlády, včetně vymezení prostředků a cest k jejich dosažení, to znamená reforem klíčových segmentů veřejných financí. Na straně zdrojů to je především daňová reforma a část důchodové reformy (zejména dopady případného přijetí varianty opt-out), na straně výdajů pak ostatní reformy – sociální a zdravotní, případně školská a opět důchodová. Navíc nelze nevzít v potaz, že již první rok fungování této vládní koalice se nese ve znamení řady korupčních skandálů a nevyjasněných finančních machinací, které kritickým způsobem ohrožují její důvěryhodnost.

Senát se proto nemůže ztotožnit s řadou kroků, kterými se předpokládá Národní program reforem ČR 2011 realizovat, a to je důvod, proč ho nelze podpořit.

A nyní mi, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych navrhl konkrétní usnesení.

Senát

I. Odmítá Národní program reforem České republiky 2011 zpracovaný vládou České republiky jako příspěvek České republiky ke strategii Evropa 2020 a schvaluje následující doprovodné stanovisko uvedené v

příloze tohoto usnesení, to jsem před chvilkou přečetl;

II. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení včetně stanoviska předal Evropské komisi. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:  Děkuji vám, pane předsedo. Slovo má pan senátor Miloš Vystrčil.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, kolegyně, kolegové, je zvykem politiků nebo aspoň většiny politiků, že vždy, když projednáváme nějaký materiál, každý hovoří zejména o tom, co se mu líbí, a případně o tom, co s tím materiálem úplně nesouvisí. Já se toho materiálu budu snažit trochu držet, a dovolím si také takový pohled do historie, a možná ho pojmu více komplexněji, než to bylo doposud.

V roce 2000 byla schválena Lisabonská strategie a tato strategie měla za cíl učinit z Evropské unie nejdynamičtější a nejvíce konkurenceschopnou ekonomiku světa. To se nepodařilo, a proto v roce 2010 byla přijata strategie EU 2020, která už má rozumnější cíle. Cíle, které má Strategie 2020 a které byly schváleny Evropskou radou, a teď zdůrazňuji, nejsou pro jednotlivé členské země závazné, jsou to cíle unijní, a není povinností žádné země člena Unie, aby je plnila, chtějí, aby se v roce 2020 zvýšila zaměstnanost, byly více podporovány věda a výzkum, šetřilo se více životní prostředí, zlepšila se vzdělanost a snížila se chudoba. Přesně to máte všechno na straně 5 tohoto materiálu.

ČR přistoupila ke Strategii EU 2020 velmi realisticky, a v materiálu je to popsáno. Mimochodem, tento materiál nemá jen název Národní program reforem, ale také příspěvek ČR ke Strategii Evropa 2020. První věc, kterou se můžete v materiálu dočíst, a je to na str. 72 a 73, jsou cíle ČR.

K těmto cílům ČR za celou tu dobu, za celou tu debatu, která trvala více než hodinu, nikdo nic neměl, nikdo neměl žádnou připomínku, pardon, kromě pana kolegy Čunka, který jediný řekl, že mu stačí 32 %, že mu také 40 %, které tam má EU, nevyhovuje. Jinak vůbec nikdo tady k tomu nic neměl. A upozorňuji, jsou tam jiné hodnoty, než hodnoty, které jsou schváleny Evropskou radou, což je v pořádku, může tomu tak být, ale nikoho to nezarazilo a nikdo to nekomentoval.

Druhá věc je potom, jak se vláda podílela na usnesení, resp. poznatek Rady pro hospodářské a finanční záležitosti EU, která konstatovala pro Českou republiku určité nedostatky. A na základě těchto unijním orgánem konstatovaných nedostatků se rozhodla realizovat určité kroky, řekneme reformní kroky v 7 oblastech. Oblasti nevznikly samy od sebe, a já upozorňuji, že zase nikdo v tomto sále za celou hodinu a půl k žádné oblasti, resp. k výběru žádné oblasti neměl žádnou připomínku. Tzn. rozumím tomu tak, že všem vybrané oblasti, ve kterých budou podnikané reformní kroky, vyhovují, a nikdo k tomu neměl žádnou připomínku.

Poté, co nikdo neměl připomínku k navrženým hodnotám ČR v rámci EU 2020, poté, co nikdo neměl žádnou připomínku k vybraným oblastem, ve kterých mají být realizovány reformní kroky, začala debata o obsahu jednotlivých reformních kroků o tom, co je tématem většinou úplně jiných diskusí, schvalování zákonů, koncepcí a strategií. Takto prosím vás jsme dnes diskutovali. To jen pro shrnutí.

Co z toho plyne? Plyne z toho to, že pokud dnes někdo chce odmítnout předloženou reformní strategii nebo příspěvek ČR ke strategii Evropa 2020, tak zejména potom odmítá to, k čemu neměl žádné připomínky. Neměl žádné připomínky k cílům ČR, neměl žádné připomínky k vybraným oblastem a měl některé připomínky k jednotlivým krokům a způsobům jejich realizace, což je předmětem úplně jiného jednání a schvalování zákonů, které teprve přijdou, nebo už jsme je schvalovali, a kde se každý z nás vyjadřoval. Tolik ode mne, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a jako další se s přednostním právem hlásí paní místopředsedkyně, paní senátorka Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Vážený pane předsedající, pane premiére, kolegyně a kolegové, jen faktickou připomínku na to, co říkal pan senátor Vystrčil, prostřednictvím pana předsedajícího. Samozřejmě že všichni, kteří jsme vystupovali s kritikou na tento materiál, jsme samozřejmě výhrady měli. A já jsem řekla hned na začátku, že tento materiál se Strategií EU 2020 má velmi málo společného, že tuto strategii, tedy Strategii EU 2020, si bere jen jako alibi, a to ještě velmi nedokonalé alibi pro tzv. reformy, které tato vláda předkládá. Jenom se Strategií EU 2020 maskuje. Protože ta ve své podstatě jde jiným směrem. Samozřejmě podporuje růst, samozřejmě chce zdravé veřejné finance, ale se sociální dimenzí a s environmentální dimenzí.

A to je pořád jedna a tatáž debata tady. My víme, o čem mluvíme, víme, proti čemu jsme se postavili, a předpokládám, že každý, kdo bude hlasovat, ví také, o čem hlasuje.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní místopředsedkyně, a s faktickou se hlásil pan senátor Vystrčil. Pane senátore Bratský, ještě chvilinku vydržte.

Senátor Miloš Vystrčil:  Vážený pane premiére, pane předsedající, prostřednictvím pana předsedajícího – k paní místopředsedkyni Gajdůškové, není to pravda, co říkáte, protože materiál navazuje na 7 stěžejních iniciativ a, chcete-li, vlajkových iniciativ EU a na 10 integrovaných hlavních směrů EU. V každé oblasti je návaznost popsána, a tudíž je to zcela v souladu s tím, jak je tento materiál zapracován v rámci Strategie EU 2020.

Tzn. s tím, co jste řekla, nemohu souhlasit, a musím v tuto chvíli tento materiál obhájit.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Ano, děkuji, pane senátore. Pan senátor Bratský ještě musí chvilku vyčkat, protože se s přednostním právem hlásí pan místopředseda Přemysl Sobotka. Prosím, pane senátore, máte slovo.

1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:  Pane předsedající, pane premiére, kolegyně, kolegové, já budu krátký, protože jsem včera dostal nějakou virózu nebo jsem nachladl, ale nebudu ani diskutovat o obsahu celého materiálu.

Budu jenom diskutovat o tom, že čtyři výbory navrhly vzít na vědomí – čtyři výbory, kde převahu ve složení těchto výborů má sociální demokracie. Pravděpodobně netušily, že pan předseda Senátu Milan Štěch přijde s úplně jiným návrhem na usnesení.

A já se ptám kolegů, kteří včera a dneska hlasovali o usnesení – vzít na vědomí, zda byli ještě podle ústavního slibu anebo jestli jsou řízeni stranickými aparáty.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane místopředsedo. Nyní již pan senátor Petr Bratský, který disciplinovaně vyčkával. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Bratský:  Děkuji za udělené slovo, pane předsedající. Vážený pane premiére, kolegyně, kolegové, mně to přece jenom nedá, abych po dlouhé debatě také nenavázal na kolegu Vystrčila a nakonec i na Přemysla Sobotku, a neupozornil, o čem vlastně budeme za chvíli diskutovat.

Národní program reforem má 79 stran. Je to útlé dílko, které je velikosti, řekněme, lepší bakalářské práce. Představme si, že by kterákoliv jiná vláda měla takový materiál připravit. Musela by ho připravit, protože z EU, pokud v rámci procesů přijdou některé věci, které jsou důležité, aby – a budu teď citovat – jak konvergenční program, tak tento národní program reforem – jsou zasílány Evropské komisi, která je vyhodnotí. A na základě jejích výstupů budou probíhat debaty na Radě EU a na Evropské radě, z nichž mají vyplynout konkrétní doporučení v oblasti hospodářské politiky upravené pro každou zemi. Neboli o každé zemi unie se tam bude jednat. Každá země podobný materiál připravuje.

Kterákoliv vláda by měla toto cvičení, které jsem nazval – možná s velkou nadsázkou – lepší bakalářskou práci, by měla sestavit a připravit v zájmu své země, aby byly řádně projednány vstupy České republiky, v našem případě, do těchto věcí.

Já bych se chtěl zeptat, kdyby kterákoliv vláda, např. i ta, o které zde někteří zde v sále sní, že už to bude, přišla, a měla to sepisovat; myslíte si, že by tam nedala důchodovou reformu? Reformu systému zdravotnictví a veřejného zdravotnictví? Reformu fiskálního rámce? A efektivní veřejnou správu? A boj proti korupci? V současné době? Kterákoliv vláda, že by se těmito věcmi neměla zabývat v této chvíli?

Nebavím se o receptech na tyto věci. Bavím se o materiálu, který máme před sebou, a kde tyto věci by každá vláda změnit musela. A pokud by je nezměnila, tak by zřejmě měla úplně jiné recepty. To je možné. Ale v debatě to zase tolik nezaznělo. A pak by bylo možná poctivé, aby někdo, kdo si přeje nějaké změny, vyměnil celé odstavce a navrhl jiná řešení. A řekl vládě – zapracujte tam tyto věci. My si myslíme, že jste na něco zapomněli.

Myslí si snad naši kolegové, kteří jsou hodně zaměření na sociální péči a na oblast sociálních věcí v naší společnosti, že zvýšit celkovou míru nezaměstnanosti osob ve věku 20 až 64 let na 70 % je cíl špatný? Chce o něm diskutovat? Chce stanovit smělejší cíle? A hledat na ně recepty? Nebo zvýšit míru zaměstnanosti žen 60 až 64 let na 65 %. Mohu číst dál a dál ... Snížit míru nezaměstnanosti osob s nízkou kvalifikací o čtvrtinu oproti roku 2010... Je to snad špatný cíl? Mají mnozí z nás tady v dále snad náměty na vyšší, smělejší – a recept na to, jak toho dosáhnout? V oblasti modernizace sociálních systémů a pracovního práva, například. Zefektivnění zprostředkování práce, zpružnění trhu s byty.

Zazněly tady i jiné oblasti. Školství. Já ze školství vypíchnu něco jiného. Bude vláda usilovat o dosažení veřejných výdajů na vědu, výzkum a inovace v ČR na úrovni 1 % HDP. Ještě před několika lety to byl příliš smělý cíl, o kterém se, ani o tomto jednom procentu nesmělo mluvit; jedno procento do HDP do vědy a výzkumu – to jsou ohromná čísla.

Podniknout kroky k adekvátnímu zvýšení podílu soukromého sektoru na financování vědy a výzkumu. O tom se hovoří všude. Na všech školských výborech, na kterých jsem byl svědkem – ať už v Poslanecké sněmovně anebo zde v Senátu – máme podobné náměty. Průřezově politickým spektrem.

Znovu se ptám, když v prizmatu tohoto – a nebudu rozebírat další kapitoly, v každé bychom mohli naleznout jasná fakta. Pan předseda Štěch správně na závěr řekl, že jsou to dobrá hesla; neboli zřejmě text není tak špatně sepsán, ale recepty na řešení jsou různé. Ale o receptech tento materiál není. Není to ještě o receptech.

Tento materiál je o diskusi v Evropské radě a hledání konkrétního doporučení v oblasti hospodářské politiky pro ČR z Rady EU. Čili my bychom se měli skutečně zaměřit na tyto cíle, na materiál, který máme před sebou. Nikoliv na další věci, i když chápu, že z politického hlediska, a řekněme, taková dělostřelecká příprava na všechny reformy, které ještě mají přijít, je to vhodná chvíle, ale materiál jako takový si to fakt nezaslouží. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další je přihlášen do rozpravy pan senátor Miroslav Škaloud. Je přítomen, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, vážení hosté. Já bych měl několik připomínek k usnesení hospodářského výboru. Několik reakcí na diskusi. A připomínky k materiálu, který se jmenuje návrh stanoviska Senátu.

Pokud jde o usnesení hospodářského výboru, je zde první věta. Materiál je příliš obecný. K tomu bych chtěl dodat, že se jedná o výchozí programový dokument pro formulaci národních priorit v kohezní politice. A domnívám se, že jistá míra obecnosti je žádoucí v situaci, kdy není známá budoucí podoba kohezní politiky.

Dále. Materiál je průřezový, a pokud tam nejsou kvantifikovány cíle, znamená to, že s nimi Strategie EU 2020 nepočítá. Například doprava. A to je také odpověď na tu část usnesení, kde se výbor pozastavuje nad nedostatečným rozpracováním např. dopravní koncepce.

Jinak, přiznejte si, že pro sociální demokracii je to výhodné, že je tento materiál tak obecný. Díky obecnosti tady můžete hovořit téměř o všem. O mejdanech bankovních domů, o nedostatku prostředků obcí, o rozvratu státní správy – až po výměnu dopravních značek. To by se u jiného materiálu tolik nepoštěstilo.

Další bod usnesení hospodářského výboru. Materiál nebyl dostatečně konzultován. Podle mých informací byl konzultován na dvaceti půldenních schůzkách s odboráři. Se Svazem měst a obcí. S experty; s odbornými pracovníky obou komor Parlamentu ČR, s vědci z univerzit. Pokud jde o tripartitu, byl dvakrát na jednání výborů tripartity. Na velké tripartitě nebyl projednán, protože odboráři odešli. To je otázka, jestli je to vinou vlády.

Dále. Asociace krajů. Ta je přidruženým členem vládního evropského výboru. Ty na tyto schůzky zásadně nechodí. Pro úplnost dodávám, tuším, že dva dny předem, před projednáním tohoto materiálu na vládě, své připomínky dodaly.

Poslední bod. Usnesení hospodářského výboru vyžaduje dopracování konkrétních kapitol do konkrétní podoby především v oblasti energetiky (Dukovany) a dopravní koncepce. Pokud jde o Dukovany, samozřejmě nemám námitek, ale toto není platforma pro vedení diskuse o energetické politice.

Nyní dvě malé reakce na diskusi, která zde proběhla.

Zaujala mě paní Gajdůšková. Ta řekla, že materiál není o plnění programových cílů EU, ale jen programové prohlášení vlády. Já bych řekl, že je v souladu s výzvami EU, protože dokument popisuje zejména oblasti, které představují strukturální překážky hospodářského růstu. Podle nich je také tak materiál řazen. A podle Rady ECOFIN z 9. 6. 2010 je pro Českou republiku strukturální deficit tou první překážkou hospodářského růstu. Takže tento materiál je zaměřen správně.

Dále kolegyně Gajdůšková hovořila o rozporu slov a činů v kapitole investice s tím, že vláda deklaruje podporu výzkumu. A opak je pravdou. Já bych chtěl připomenout, že vláda se v materiálu zavazuje ke zvýšení prostředků státu na vědu a výzkum z veřejných prostředků. Z veřejných prostředků ve výši 1 % oproti předchozím 0,7. A tuším, že v roce 2008 to bylo asi 0,5 %. Takže ten nárůst je značný. S tím, že soukromé firmy, kde je největší deficit k těm žádoucím 3 %, ty nelze ovlivnit do kvantitativní podoby. Ale podpora je zde také. Je uvedena v tom materiálu, např. podpora rizikového kapitálu pro firmy a tak podobně.

A nyní poznámky k návrhu stanoviska Senátu. Uvádí se zde, na 1. stránce, odstavec 2: "Vláda na březnovém jednání Evropské rady se k většině evropských států nepřipojila." Já bych chtěl podotknout, že se to týkalo Paktu Euro plus a že Pakt byl primárně určen pro eurozónu. Pro ostatní byl fakultativní, takže mohli si zvolit, nebyl povinný. A z deseti členů se čtyři nepřihlásili. Šest přihlásilo. To není velká většina. Dále, píše se zde, ve 3. odstavci, že nepřistoupení k Paktu považujeme za chybu. Ano, považují ji za chybu, s tím, že vláda nechce činit zbrklé kroky, zvláště když jsou sociální partneři – i odbory – proti Paktu. Ale to samozřejmě vás nemusí zavazovat.

Dále na 2. stránce, 2. odstavec: "Nijak se nespecifikují zdrojové a personální zajištění v textu jen letmo zmiňované aktivní politiky zaměstnanosti." V materiálu jsou hlavní priority a konkrétnosti jsou v resortních stanoviscích.

Dále 2. odstavec na druhé straně: "Skutečnost, že text národního programu reforem nerozlišuje mezi snižováním nákladů práce a jednotkových nákladů práce, je na pováženou." Já se domnívám, že v národním programu reforem jsou jednotkové náklady práce. A to ve smyslu Paktu pro Euro, po kterém ČSSD tak volá. Národní program reforem mj. uvádí, že je třeba se zaměřit na necenovou konkurenceschopnost.

A poslední připomínka, závěrečná, na konci textu je uvedeno, že "Senát se nemůže ztotožnit s některými kroky a je důvod, proč ho nelze podpořit". Já se domnívám, že toto usnesení poškozuje zájem České republiky. Spory lze vést o legislativě, ale navenek by měl stát vystupovat jednotně. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Jako další je do rozpravy přihlášena paní senátorka Jiřina Rippelová, prosím, paní senátorko.

Senátorka Jiřina Rippelová:  Kolegyně a kolegové, já věřím, že jako poslední diskutující slibuji, že budu velmi, velmi stručná. Jednak chci říci, že jsem včera na jednání ústavněprávního výboru nehlasovala pro to vzíti na vědomí tento materiál. A přiměla mě k tomu mj. jedna věc. Je to plán vlády, který je zahrnut v opatření v oblasti zákonodárné moci, kdy vláda navrhuje, že připraví změnu jednacích řádů, komor parlamentu a zamezí tomu, aby poslanci a senátoři dávali nekoncepční pozměňovací návrhy, zneužívali metodu tzv. přílepků v nesouvisejícím zákonu, jakož i podávali neprůhledné pozměňovací návrhy při projednávání státního rozpočtu.

Teď se na mě usmívá kolegyně Soňa Paukrtová. Všechno toto bylo součástí její iniciativy. A všechno toto jsme schválili jako senátní návrh zákona. Mám před sebou stanovisko vlády jak k návrhu změny ústavy, tak k návrhu změn jednacího řádu Senátu a Poslanecké sněmovny. Je potřeba říct, že to byla úřednická vláda Jana Fischera, ale stanoviska k těmto všem návrhům jsou negativní. A poslanci všechny návrhy, které jsou obsaženy v tomto materiálu, již v 1. čtení zamítli.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, paní senátorko. Ale i tak se hlásí pan senátor Richard Svoboda. Takže, pane senátore, máte slovo.

Senátor Richard Svoboda:  Pane předsedající, pane premiére, kolegyně a kolegové. Spoustu věcných připomínek tady řekl jeden z mých předřečníků pan senátor Škaloud, takže já se omezím na velmi krátké vystoupení. Chtěl bych vyjít ze statistiky za 7. funkční období, které připravila kancelář Senátu. Jedná se tedy o funkční období z let 2008 – 2010, kdy jsme od listopadu 2008 do listopadu 2010 obdrželi od EU celkem 80 377 dokumentů. Z toho bylo vytříděno 27 802 dokumentů. A do týdenních přehledů bylo zahrnuto 1547 dokumentů. Proč tady ta čísla dělám? Chci položit řečnickou otázku, kolik z vás kolik těch dokumentů četlo? A chci vás ujistit, že naše více než tříhodinová debata bude mít podobný zájem v Bruselu, který po Lisabonské smlouvě vůbec nezajímá, co si český parlament myslí. A vůbec už ho nezajímá, co si myslí český Senát. Tolik jenom na okraj.

Navíc jsem hluboce přesvědčen, že strategický dokument Evropa 2020 bude za několik let stejně významný a stejně cenný, jako je Lisabonská strategie. To znamená, že to bude dokument nicotný, bezcenný a bude to jenom doklad marné snahy politickými deklaracemi dosáhnout nějakých konkrétních výsledků. Stejně jako nedosáhla vůbec nic Lisabonská strategie, nepochybuji, že nedosáhne vůbec nic ani Strategie Evropa 2020.

Dovolte mi opětovně, prostřednictvím pana předsedajícího, tentokrát paní místopředsedkyni Gajdůškové sdělit, že sociální a enviromentální témata nejsou tématy levicovými a nejsou majetkem sociální demokracie. Možná si to někteří myslí, ale není tomu tak. Je to na delší debatu, ale opravdu jsou to témata z mého pohledu povýtce konzervativní a tradiční.

Dovolte mi ještě několik slov k materiálu, který tady přečetl pan předseda Štěch. To je návrh na usnesení. Mně by se chtělo dlouze o tom usnesení debatovat. O některých vágních formulacích typu, že považujeme věci za vcelku logické nebo že některé cíle a indikátory do značné míry odpovídají českým národním zájmům. Chtělo by se mi komentovat větičku o zkrachovalé Topolánkově koaliční vládě a připomenout, že Topolánkova vláda nezkrachovala, ale byla skandálně hlasy sociálních demokratů a komunistů odvolána uprostřed evropského předsednictví.

Chtělo by se mi mluvit o údajné snaze této vlády pokračovat v politice levné pracovní síly, včetně snižování nákladů práce, a připomínat, kdo přivedl do naší země montovny za cenu daňových úlev, které teď končí, takže montovny odejdou. A kdo se snaží přivést sem sofistikované pracovní obory, které můžou přinést i odpovídající zhodnocení pracovní síly.

Možná bychom mohli mluvit o větách, které údajně komentují údajnou snahu vlády nebo údajné výsledky vlády, které destabilizují a zpolitizovávají veřejnou správu připomínkou, že politická strana nepřivedla do veřejné správy takovou masu nevzdělaných lidí jako sociálně demokratické vlády.

Chtělo by se mi mluvit o tom, že se zpochybňuje, že vláda má právo napsat strategický materiál, který sahá až do roku 2020, kam nesahá její mandát. A chci se zeptat, jestli mandát Evropské komise sahá do roku 2020.

Byla by ještě řada jiných otázek, ale omezím se pouze na to, že usnesení je pro mě jazykem, slovníkem, ideovou výbavou naprosto nepřijatelné. Že to je z mého pohledu opoziční politická deklarace. A že s politováním musím říct, že to cítím jako průnik určité jednoduchosti debaty, nebo snadnosti debaty v naší Dolní komoře, která tady v Senátu po mém soudu nebyla zvykem. A chci ohlásit, že až se bude o tomto usnesení hlasovat, tak klub ODS opustí tento sál a nechá to tu usnesení schválit většinovým míněním sociální demokraty. Takže prosím, aby vás tady bylo 27, aby bylo toto ctěné shromáždění usnášeníschopné. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Tak děkuji, pane senátore, a s přednostním právem se přihlásil pan senátor Petr Vícha. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové. Byl bych asi nerad, kdyby Senát sklouzl na úroveň Poslanecké sněmovny. Abychom tady diskutovali dlouho do noci, přeli se... To asi smysl nemá. Ale někdy asi samozřejmě emoce musí ven. To je jasné.

Pár stručných poznámek na svého předřečníka, kolegu Svobodu. Jestliže to v Bruselu nikoho nezajímá, což si, shodou okolností bohužel potvrzuji tím svá slova z minulé schůze, myslím také, tak pak proč jste proti tomu, co se tady přijímá a proč proti tomu takovýmto způsobem protestujete? Jestliže životní prostředí je ryze konzervativní téma, po zkušenostech z Českých lesů a s pokusem o vytěžení Státního fondu životního prostředí, ano, v tomto případě můžeme samozřejmě i my souhlasit. Ale s čím ryze nesouhlasím, je to, že Topolánkova vláda skandálně padla hlasy sociálních demokratů. Ano, my jsme žádali tehdy o vyslovení nedůvěry, ale bez poslanců ODS, pana poslance Tlustého, Schwippela, atd., bychom nikdy toho nemohli docílit. Takže jenom abychom si tady říkali pravdu.

A teď k tomu samému meritu věci. Přece nikdo nezpochybňuje, a sám jsem to tady říkal, že ten materiál je natolik vágní a obecný, že my neprotestujeme proti tomuto materiálu, ale proti tomu, že on lže. Že ve skutečnosti se tady v České republice v mnoha oblastech, které tam jsou vyjmenovány, dělají úplně jiné věci, než se tam v Bruselu píše. A proč tedy lžeme Bruselu, když to v Bruselu nikoho nezajímá? Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. A jako další do rozpravy je přihlášen pan senátor Pavel Lebeda. Zatím poslední. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Lebeda:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pane premiére, kolegyně, kolegové. Protože ten poslední opravdu byl velmi stručný, já se nebudu už vyjadřovat vůbec k této při, vyjádřím se k jazykové stránce věci. Něco vzít na vědomí a souhlasit s tím, to nejsou synonyma. Tím mám na mysli příspěvek pana 1. místopředsedy. Jestliže Sparta vyhraje mistrovský titul ve fotbale, jsem nucen to vzít na vědomí, ale jako slavista s tím budu hluboce nesouhlasit. Jestli mi slečna, které se dvořím, řekne, vrať se do hrobu, tak to taky vezmu na vědomí. Jestliže se tady spekuluje o tom, že to výbory vzaly na vědomí, výbory to vzaly na vědomí, protože se s tím seznámily. Pokud by se s něčím někdo seznámil, a nevzal to na vědomí, pak, jak říká správně kolega Žaloudík, jde o bezvědomí.

Takže spekulace o tom, že výbory to vzaly na vědomí, byť samozřejmě s řadou připomínek, a teď budou nějakým způsobem hlasovat, to není o diktátu jakýchkoli sekretariátů, na to my si nehrajeme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. A pan senátor Marcel Chládek se hlásí ještě do rozpravy? Takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Marcel Chládek:  Děkuji za slovo, pane předsedající, jako poslední řečník budu ještě kratší a navázal bych na pana senátora Bratského. A budu v té rétorice "chtělo by se mi říct". Chtělo by se mi říct teď ještě o té Červené Karkulce. Protože pan senátor tady hovořil o tom, jaké jsou to skvělé cíle. To jsou opravdu skvělé cíle, ale když nevíme, jakou cestou k těm cílům půjdeme, tak je to v podstatě jenom snůška hloupostí. Takových cílů, které tady jsou, tak vám vymyslím za tu cestu, než si zase sednu zpátky do lavice, třicet. A všichni, kteří jsme dnes seděli na školském výboru, tak jsme se shodli na tom, že řada těch věcí, které jsou v té oblasti školství vymýšleny panem ministrem Dobešem, jsou vyložené hlouposti.

My např. můžeme souhlasit s tím, co je Strategie 2020. Můžeme souhlasit s těmi jednotlivými body, ale přece není možné, aby ministerstvo školství udělalo pouze to, že vezme ten cíl, který dala EU, ten cíl napsala, jako že to je její cíl, a podložila to dalšími nášlapnými minami, které si vymysleli sami.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore. Pokud se už nikdo nehlásí do rozpravy, tak rozpravu končím. A zeptám se pana premiéra, jako předkladatele, zda chce komentovat proběhlou diskusi a rozpravu? Chce. Takže, pane premiére, máte slovo.

Předseda vlády ČR Petr Nečas:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Já bych chtěl velmi poděkovat těm paním senátorkám a pánům senátorům, kteří se skutečně drželi věci a projednávali tento dokument, nikoli vyjadřovali svůj názor na vnitrostátní politickou situaci. Takže já si na ty věcně položené dotazy pokusím zareagovat.

Byla tady debata o roku 2016 a vyrovnaném rozpočtu, na kterou se tázal pan senátor Čunek. Já musím říci, že je samozřejmě nastavena trajektorie deficitu veřejných financí tak, aby v roce 2013 byl celkový deficit veřejných financí po 3 % HDP, konkrétně rozpočtový výhled a právě dnes vládou schválený konvergenční program, u kterého jsem bohužel, díky této rozpravě Senátu, nemohl být, tak počítá s tímto deficitem 2,9 % HDP. Tak, aby v roce 2016 byly veřejné finance, za předpokladu ekonomického růstu, to je nezbytné říci, vyrovnané. Protože vláda je přesvědčena, že není možné prohlásit, že veřejné finance jsou v pořádku, když je deficit pod 3 % HDP, které je určeno maastrichtskými kritérii. Protože i 2,5 % HDP, 1 % HDP jako deficit veřejných financí je pořád dluh. A mají-li se ozdravit veřejné finance, tak musíme směřovat k vyrovnaným rozpočtům.

Co se týče pana senátora Juránka a daně z finančních transakcí. Ano, to je velká debata, která dneska běží celou Evropou. Já musím říci, že v mnoha ohledech postoj vlády ČR, negativní postoj k této dani z finančních transakcí, se odvíjí od velmi výrazně negativního postoje České národní banky. To je velmi odborný a fundovaný pohled. Já bych velmi doporučil, třeba příslušnému výboru Senátu, aby si pozval představitele bankovní rady, kteří v tomto mají velmi sofistikovanou argumentaci. Mj. vychází z toho, že 95 % bankovního trhu v ČR je tvořeno pobočkami, respektive dcerami zahraničních bank.

Z tohoto pohledu je tady samozřejmě riziko přelivu těchto transakčních poplatků do jiných zemí, spíše mateřských zemí těchto bank než k nám. A je zde také obava, že tím, že by se zvyšovaly transakční náklady při bankovních operacích u nás, že by to mohlo tlačit tyto mateřské banky, aby místo dceřiných bank tady u nás si tady zřizovaly své vlastní pobočky. Což je pro nás velmi nevýhodné, protože mj. pobočka zahraniční banky má podstatně nižší míru regulace ze strany ČNB. Např. v oblasti hlídání, likvidity a solventnosti.

Čili jinými slovy – pro ČR je vždycky výhodnější mít tady dceřinou banku, zahraniční banky než přímou pobočku té zahraniční banky. Mj. i z této logiky se odborná, musím říci, nikoli politická argumentace ČNB odvíjí. Nemluvě o tom, že je samozřejmě velmi naivní domnívat se, že tu daň z finančních transakcí zaplatí banky. Tomu doufám, prosím pěkně, nikdo přece nemůže věřit, to samozřejmě zaplatí koncoví klienti. Protože představa, že si to nepromítnou tyto banky, zvláště české banky, do svého nesmírně velkorysého systému vůči těm bankám daňových poplatků apod., tak je, domnívám se, poněkud nerealistická.

Já také musím říci, a tady bych chtěl využít i toho, že částečně tady pan senátor Juránek mluvil i jménem Asociace krajů, tak bych chtěl velmi požádat, protože podle statutu vládního výboru pro EU je Asociace krajů přidruženým členem tohoto výboru. Jinými slovy na pracovní úrovni má právo svými delegáty se aktivně zúčastňovat přímo jednání tohoto Výboru pro EU. Bohužel za poslední rok Asociace, přes urgence Úřadu vlády, nevysílá, nepověřila nikoho, aby se zúčastnil této práce. A já bych velmi chtěl požádat touto cestou, aby to Asociace změnila, protože to umožňuje přímo se zapojit do formulování evropské politiky na vládní úrovni. A můžu říci, že my bychom to jednoznačně přivítali. A mrzí nás, že Asociace krajů v tomto neposílá své delegáty na základě statutu přidruženého člena.

Co se týká návrhu zákonů, o kterých mluvila paní senátorka Dernerová, ty jsou samozřejmě dané vládní protikorupční strategií. Tady chci říci, že z těch zhruba 54 cílů, které jsou tam definovány, tak 18 již bylo splněno, včetně zákona o vnitřní kontrole a jeho novele. Tak bude velmi důsledně postupováno tak, aby paragrafové znění v těch termínech, které je uvedeno ve vládní protikorupční strategii, aby byly poslány do obou komor parlamentu.

Já tam mám jenom jednu poznámku. Paní senátorka tady mluvila o akcích na doručitele a uváděla, že kromě ČR jsou to pouze 2 málo známé ostrovy, kde jsou zavedeny... To je mimochodem jeden velký mediální mýtus. I sousední Německo má akcie na doručitele. Ano, věřte tomu, má. Má. Takže není tomu úplně tak, ale to si pak můžeme když tak doložit na konkrétních faktech.

Co se týče návrhu toho usnesení. Já jsem dlouhodobý člen parlamentu a zažil jsem parlamenty s velmi divokými návrhy usnesení. Respektive sněmovny. Já jsem zažil sněmovny s lidmi, jako je Miroslav Sládek apod., takže o zkrachovalých vládách já jsem rád, že aspoň ten text tedy neobsahuje slova jako zkrachovanci a zaprodanci. Já na to nějak víc reagovat nebudu. Je to suverénním právem Senátu, odhlasovat jakékoliv usnesení. Koneckonců je to stará parlamentní poučka pocházející z knihy o anglickém parlamentu, která pochází až z 18. století, kde je řečena krásná formulace, kterou lze vystihnout tento návrh usnesení: "Parliament can´t do everything, except making a man a women or a women a man."

Takže já takto pohlížím na tento návrh usnesení a nebudu ho dále hodnotit. Jenom se prostřednictvím pana předsedajícího zeptám pana předsedy Senátu, zda to opravdu vymyslel a napsal sám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane premiére. A zeptám se v tuto chvíli zpravodajů jednotlivých výborů, zda chtějí vystoupit? Kromě tedy garančního, toho se zeptám na závěr. Takže nechtějí. Takže bych nyní požádal zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě a aby zároveň nás provedl hlasováním o usnesení k tomuto bodu.

Senátor Jan Hajda:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane premiére. Pokud se týká proběhlé rozpravy, vystoupilo 21 senátorů a senátorek, z toho 5 dvakrát. Pokud se týká, já bych k tomu řekl pouze jednu věc, myslím, že to vystihl ve své rozpravě pan senátor Juránek, my jsme na hospodářském výboru na 20 minut přerušili závěr a z pohledu toho jsme sami všichni přemýšleli nebo diskutovali, co to znamená v této fázi, když s tím nesouhlasíme, vzít na vědomí. A shodli jsme se na tom, že vzít na vědomí, je v podstatě, že nám to bylo předneseno, ale že to neznamená souhlas, a proto jsme do toho doprovodného usnesení dali ty tři doplňující body, pokud se týká té konkrétnosti apod.

Já ještě bych řekl k tomu jednu věc. Myslím si, že ta zpráva hospodářského výboru byla jedna z nejkonkrétnějších, že byla věcná. A ještě bych řekl panu senátorovi Škaloudovi, že jsme respektovali všechna politická spektra v té zprávě, poněvadž např. pokud se týká problematiky jaderné elektrárny Dukovany, to plně respektujeme a souhlasíme s tím, jak to platilo, jak to pan senátor Jonáš nadnesl. A pokud se týká té konkrétnosti, bych řekl ještě – pan ministr Bárta objel spoustu regionů, kde nasliboval, co se bude, co se nebude. Dneska je všechno pryč a včera jsme se dozvěděli v televizi, že za desítky milionů bude dělat nějaká skupina pro ministerstvo dopravy novou koncepci dopravy. Takže i tady si myslím, že toto nepřispěje ve veřejnosti k dobrému hodnocení práce vlády, Senátu a parlamentu. Protože dneska, pokud chodíte mezi lidmi-voliči, příliš nerozlišují, po tom všem, co viděli v posledních dnech, kdo je z kterého spektra a trochu nás dávají všechny do jednoho pytle. To jenom k tomuto.

A pokud se týká návrhu na usnesení, byly zde tedy předneseny dva návrhy. Jeden návrh zní: Vzít na vědomí. Druhý návrh je, že se tento program rozvoje odmítá. Takže podle jednacího řádu bychom měli nejdříve hlasovat o tom, vzít na vědomí, tak jak byl přednesen jednotlivými zpravodaji z výborů.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Pane zpravodaji, ještě jsem registroval návrh pana senátora Juránka. To bylo vzít na vědomí?

Senátor Jan Hajda:  Pane senátore Juránku, vy jste měl návrh nevzít na vědomí, nebo...?

(Senátor Juránek reaguje z lavice – bez mikrofonu, z místa stenografů není slyšet.)

Senátor Jan Hajda:  Takže platí to, že budeme hlasovat v pořadí vzít na vědomí a potom tedy, že Senát odmítá. A pokud odmítne, budeme hlasovat samostatně o doprovodném usnesení s tím, že závěrečné hlasování by proběhlo. Senát odmítá a schvaluje včetně doprovodného usnesení.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Zeptám se, zda je nějaká námitka proti tomuto postupu? Prosím, paní senátorka.

Senátorka Soňa Paukrtová:  Já nemám námitku, já mám dotaz. Čtyři výbory Senátu doporučí vzít na vědomí, hospodářský výbor říká vezměte na vědomí, a mají tam usnesení, a potom je tady odmítavé stanovisko. Tak jenom připomínám, že hospodářský výbor to má trošku v jiném režimu než ostatní další čtyři výbory.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Paní senátorko, já myslím, že postupujeme naprosto podle jednacího řádu. Budeme hlasovat o návrhu vzít na vědomí, tak jak navrhly jednotlivé výbory. To je teď v tuto chvíli hlasování. Takže... zahájíme hlasování.

Senátor Jan Hajda:  Než přistoupíme k hlasování - připomínka paní senátorky Paukrtové, si myslím, že je věcná, a proto nejprve hlasujeme o čtyřech výborech, které hlasovaly; na vědomí. Potom hospodářský výbor na vědomí včetně doprovodného usnesení, potom zbývají, tak jak bylo předneseno.

Takže nyní hlasujeme o návrhu – vzít na vědomí.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Zahajuji v tuto chvíli hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 46 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 14, proti bylo 11. Návrh nebyl přijat.

Senátor Jan Hajda:  Nyní přistupujeme k hlasování o návrhu usnesení hospodářského výboru, který doporučuje Senátu vzít Národní program reforem na vědomí, včetně doprovodného usnesení.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování skončilo. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 47 se ze 42 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 22 pro vyslovil jeden, proti bylo šest. Návrh nebyl přijat.

Senátor Jan Hajda:  Nyní budeme hlasovat o usnesení:

Senát odmítá Národní program reforem České republiky zpracovaný vládou ČR jako příspěvek ČR ke Strategii Evropa 2020.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji, hlasování skončilo. Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 48 se z 37 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 19 pro vyslovilo 33, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Senátor Jan Hajda:  Vzhledem k tomu, že tento návrh byl přijat, budeme nyní hlasovat o doprovodném usnesení, s tím, že bod č. 2 zní:

Senát schvaluje doprovodné stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení, tak jak ho přednesl předseda Senátu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 49 se z 37 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 19 pro vyslovilo 32, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Senátor Jan Hajda:  Nyní budeme hlasovat o celkovém znění závěrečného usnesení:

Senát:

1) odmítá Národní program reforem České republiky 2011 zpracovaný vládou ČR jako příspěvek ČR ke Strategii Evropa 2020,

2) schvaluje následující doprovodné stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení. (To jste všichni obdrželi písemně.),

3) pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení včetně stanoviska předal Evropské komisi.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane zpravodaji. Zahajuji hlasování o tomto návrhu usnesení. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo, a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 50 se z 37 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 19 pro vyslovilo 33, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Předpokládám, že jsme hlasovali o všech návrzích usnesení. Tím skončilo projednávání tohoto bodu. Poděkoval bych panu premiérovi Petru Nečasovi i všem zpravodajům, kteří se projednávání tohoto bodu zúčastnili.

Budeme pokračovat dalším bodem jednání, kterým je

 

Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě: Povědomí o zločinech spáchaných totalitními režimy v Evropě

Tisk EU č. K 030/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. K 030/08 a K 030/08/01. Zprávu měl uvést pan předseda vlády Petr Nečas, ale nastala zde změna, a pana premiéra zastoupí ministr spravedlnosti pan Jiří Pospíšil, kterého žádám, aby se ujal slova a uvedl tento materiál. Prosím, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil:  Děkuji pěkně. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych velmi stručně představil Zprávu komise, která nese název "Povědomí o zločinech spáchaných totalitními režimy v Evropě".

Rada ve svém prohlášení z listopadu 2008, připojeném k Rámcovému rozhodnutí o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva, požádala Komisi, aby do dvou let posoudila situaci a podala Radě zprávu o tom, zda je třeba dalších nástrojů, které by se vztahovaly na veřejné schvalování, popírání nebo hrubé zlehčování zločinů genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů. Jinými slovy, zda je třeba na úrovni evropského práva přijmout další instrument, který by umožňoval postihovat tyto projevy chování, které se dotýkají nejzávažnějších zločinů.

Komise na základě tohoto požadavku vypracovala zprávu, kterou zde dnes projednáváme. Zpráva říká, že v dané oblasti jednotlivé členské státy používají své vlastní nástroje, instrumenty a opatření. A je třeba říci, že tato opatření a instrumenty se na národní úrovni, na úrovni jednotlivých členských zemí výrazně mění, a to i u zemí, které mají výraznou zkušenost s totalitními režimy.

Je možné například uvést, že pět členských států EU – konkrétně Litva, Lotyšsko, Estonsko, Slovinsko a Švédsko – si připomíná Den památky obětí totalitních režimů, a to 23. 8. Jiné členské státy ve svých národních právních řádech zakazují užívání symboliky, která je spojena s totalitními režimy. Jiné země, mezi které spadá i Česká republika, ale například též Polsko, Maďarsko či Litva, mají vnitrostátní právní předpisy v oblasti popírání zločinů spáchaných totalitními režimy.

Co je důležité z hlediska samotné zprávy je to, že Komise ve své zprávě dochází k závěru, že nyní nejsou dány podmínky pro novou legislativní iniciativu ve smyslu zmíněného prohlášení Rady. Má nicméně v úmyslu i nadále tuto oblast sledovat a nevylučuje možnost předložení legislativní iniciativy v této věci v budoucnu.

Komise vidí svou úlohu v tuto chvíli ne v oblasti samotné legislativy, ale vnímá ji v oblasti podpory a usnadnění aktivit směřujících k udržování a prohlubování povědomí o zločinech totalitních režimů v Evropě, a to zvláště prostřednictvím maximálního využití celé řady finančních programů Evropské unie.

Česká republika jako země s vlastní zkušeností se zločiny spáchanými totalitními režimy podporuje objektivní hodnocení zločinů v minulosti a objektivní informování veřejnosti o těchto zločinech. K této aktivitě má v rámci České republiky přispět i to, že byl zřízen Ústav pro studium totalitních režimů, a to k 1. 8. 2007 spolu s archivem bezpečnostních složek.

Vláda České republiky sdílí přesvědčení Komise, že je třeba uchovat povědomí o zločinech spáchaných totalitními režimy a že má být vyjadřována úcta a uznání obětem, jež trpěly a umíraly pod těmito režimy.

Je důležité zajistit, aby se hrůzy minulých totalitních režimů již v Evropě nemohly opakovat. Česká republika proto podporuje nejrůznější kulturní a osvětové aktivity, zvláště pro mladší generace.

Česká republika je rovněž připravena vést diskusi ohledně připojení se k Evropskému dni památky obětí totalitních režimů, který připadá na 23. srpna a který si zatím připomíná pět členských států EU. Česká republika, jak zmiňuje i předkládaná zpráva Komise, má v trestním zákoníku zakotven trestní čin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování nacistického, komunistického nebo jiného genocidia nebo jiných zločinů nacistů a komunistů proti lidskosti, které mohou být potrestány odnětím svobody na šest měsíců až tři léta. Je to § 405 trestního zákoníku. Je třeba uvést, že před několika lety, když se přijímala nová podoba trestního práva v ČR, tak se vedla velká debata o tom, zda zachovat tyto formy jednání a výslovně je spojit s komunistickým a nacistickým zločinným režimem, s tím, že většina zákonodárců tedy podpořila, aby v dané skutkové podstatě zůstala ona adjektiva nacistický a komunistický, tedy tato právní úprava, která je zmiňována ve zprávě, byla před několika lety opětovně v této podobě schválena Parlamentem ČR.

Česká republika tak přistupuje zvláště citlivě touto úpravou ke zločinům nacistů a komunistů, přičemž počítá v nejzávažnějších případech s kriminalizací popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování těchto zločinů. Jinými slovy, počítá s tím, že může být uložen nepodmíněný trest odnětí svobody.

Vláda si uvědomuje odlišné přístupy členských států k dané materii a oceňuje, že Komise předmětnou oblast hodlá i nadále sledovat, aniž by činila jakákoliv definitivní rozhodnutí ohledně eventuální legislativní iniciativy v oblasti trestního práva v budoucnu. Vláda současně chápe citlivý přístup Komise, která při stávajícím právním základě a odlišných postupech členských států nehodlá nyní takovou iniciativu předkládat. Jinými slovy vláda ČR vnímá tento závěr, to znamená nečinit konkrétní opatření v oblasti legislativy na úrovni EU za správný a souhlasí s ní.

Na závěr bych rád ještě zmínil, že v návaznosti na zprávu Komise by své záměry k problematice zločinů spáchaných totalitními režimy v Evropě měla přijmout také Rada.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane ministře, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 030/08/02. Zpravodajem výbor je pan senátor Tomáš Grulich, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Tomáš Grulich:  Vážený pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně a kolegové. Já se nebudu již dotýkat pozice vlády, kterou tady přednesl pan ministr, a budu postupně směřovat k usnesení evropského výboru.

Vláda i ústy pana ministra zde se zaměřuje na kulturní, osvětové a vzdělávací akce, na historický výzkum zaměřený zvláště na mladou generaci a upozorňuje, že otázkou zvláštní důležitosti představuje holocaust. Smutné zkušenosti našich spoluobčanů s holokaustem je pro nás závazek do budoucnosti, aby se již tyto hrůzy neopakovaly. Avšak pro budoucnost nás zavazuje i zkušenost s komunistickou minulostí.

Domnívám se, že pozice vlády v tomto směru není dostatečnou. Již v minulosti, kdy jsme schvalovali materiál o boji proti xenofobii, rasismu apod., doporučil Senát Parlamentu ČR zařadit sem i zločiny, jejichž podstatou je třídní a politická nenávist. Tehdejší vláda našemu požadavku nevyhověla a připomínky Senátu nezohlednila při dalších jednáních v rámci EU. Na základě především lotyšské iniciativy bylo k zápisu Rady připojeno prohlášení, v němž Rada mj. žádá Komisi, aby do dvou let posoudila situaci a podala Radě zprávu o tom, zda je třeba dalšího nástroje, který by se vztahoval na veřejné schvalování, popírání nebo hrubé zlehčování zločinů genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, které jsou trestnými činy namířenými proti skupině obyvatel, jež je vymezena na základě jiných kritérií, než podle rasy, barvy pleti, náboženského vyznání, původu nebo národnostního či etnického původu, například – podtrhuji – na základě společenského postavení nebo politického přesvědčení.

V květnu 2010 obdržely všechny členské státy dotazník, jehož cílem bylo získat faktické informace o situaci v členských státech v oblasti povědomí o zločinech spáchaných totalitními režimy v Evropě. Dotazník zodpovědělo 16 členských států. Vláda ČR, vedená tehdy úředním premiérem Fischerem, neuznala za vhodné odpovědět.

Je sice potěšitelné, že vláda ČR prostřednictvím svého ministra zahraničních věcí se připojila podpisem k dopisu Litvy vyzývající Komisi k navržení iniciativy směřující ke kriminalizaci zločinů spáchaných komunistickými režimy na unijní úrovni, resp. k tomu, aby tato iniciativa nebyla vyloučena. Komisařka Viviane Redingová odpověděla ve smyslu závěru předkládané zprávy tak, že ve stávající fázi nejsou splněny podmínky pro předložení nového trestně právního instrumentu v dané oblasti. Nicméně bylo dodáno, že věc je stále otevřená a bude sledována. Přezíravý postoj západoevropských členských států EU k zločinům komunismu je dán neznalostí nebo bagatelizací moderních dějin. Komunismus je stále považován především evropskými levicovými intelektuály za dobrou myšlenku, jen špatně provedenou. Miliony mrtvých jsou v jejich očích nutné oběti při dosahování ušlechtilých cílů.

Vzpomněl jsem si při psaní zprávy na autobiografickou knihu V plesových střevíčcích sibiřským sněhem Sandry Kalniete, bývalé lotyšské ministryně zahraničí a první lotyšské eurokomisařce. Své zkušenosti vtělila do několika řádků:

Západní Evropa prožila hrůzy fašismu, zatímco v komunismu viděli mnozí spíše jakousi nevinnou zábavu intelektuálů vyznačující se salonním tlacháním o rovnosti a sociální spravedlnosti.

Někdo může namítnout, že neexistuje žádné nebezpečí restaurace národního socialismu nebo komunismu. Proč neustále připomínat historii ne příliš šťastného období 20. století. Není to nutné jen k morální očistě států zabývat se dějinami, na které nemůžeme být hrdi. I dnes může nastat situace, která může eskalovat do politického vedení populisty s kartáčkem pod nosem či mohutným knírem, kteří budou schopni vyřešit všechno za nás.

A pak v každé společnosti se vždy najde dost ochotných lidí přiložit svou ruku k dílu.

Dovolte mi ještě jeden citát z knihy Sandry Kalniete: Spodinu lze nalézt v každé lidské společnosti, v každém národu. Totalitní režim je zvláště příhodnou situací pro to, aby se do popředí dostali všemocní prospěcháři a lidé bez morálky a stali se poslušnými nástroji k vykonávání špinavé práce pro příslušnou moc.

Dalším faktorem, proč jsou některým západním politikům lhostejní zločiny komunismu, je nepohněvat si současné Rusko, protože celá Evropa je závislá na dodávkách ropy a zemního plynu. Projevilo se to například ve velmi mlhavé reakci EU vůči anexi části Gruzie.

Dovolím si zde citovat slova ruského premiéra Putina: Rozpad Sovětského svazu byl největší geopolitickou katastrofou.

Jsou to slova, která by nás měla držet v ostražitosti.

Místo zabývání se totalitními režimy Evropský parlament ustanovil neformální skupinu poslanců, která se nazývá "Usmíření evropských dějin", jejímž hlavním cílem je sladit různá pojetí evropských dějin a sjednotit je v jedinou evropskou paměť na minulost.

Nedovedu si jako historik představit harmonizaci dějin bez znásilnění historických fakt.

Navrhuji přijmout doporučující usnesení a přidat se tak k některým poslancům Evropského parlamentu, například Andrého Brie, Michaela Gielena z Německa, Girtse Kristovskise z Lotyšska, Wojciecha Roszkowskeho z Polska, Ari Vatanen z Finska, kteří jsou vůdčími osobnostmi v boji proti evropské ignoranci komunistických zločinů.

A nyní doporučení evropského výboru k přijetí Senátu:

Doporučení k vyjádření Senátu PČR

ke Zprávě Komise Evropskému parlamentu a Radě: Povědomí o zločinech spáchaných totalitními režimy v Evropě k projednání

Senát PČR

I.

se seznámil

se zprávou Komise Evropskému parlamentu a Radě: Povědomí o zločinech spáchaných totalitními režimy v Evropě;

II.

1. žádá,

aby Komise do budoucna zvažovala a aktivně se snažila vytvořit podmínky pro rozšíření výčtu mimořádně závažných trestných činů s přeshraničním rozměrem, v němž bude zahrnuto veřejné schvalování, popírání nebo hrubé zlehčování zločinů genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů namířených proti skupině osob, která je vymezena jinak než podle rasy, barvy pleti, náboženského vyznání, původu nebo národnostního či etnického původu, zvláště pak na základě společenského postavení nebo politického přesvědčení;

2. konstatuje,

že s ohledem na historickou zkušenost a rozsah zločinů spáchaných komunistickými režimy v Evropě je k těmto nutné přistupovat obdobně, jako ke zločinům spáchaným režimy nacistickými;

III.

1. vyzývá

vládu, aby na úrovni EU všemi prostředky podporovala zařazení veřejného schvalování, popírání nebo hrubé zlehčování zločinů na základě společenského postavení nebo politického přesvědčení mezi závažné trestné činy;

2. žádá

vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila, a o dalším vývoji v této oblasti;

3. pověřuje

předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji, pane senátore, a zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

Tímto otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které není nikdo přihlášen, ani se nikdo nehlásí z místa. Proto rozpravu uzavírám.

Zeptám se pana předkladatele, pana ministra Pospíšila, zda chce vystoupit? Nechce. Pan zpravodaj také ne, protože usnesení evropského výboru bylo již předneseno.

V tuto chvíli zahájíme hlasování k usnesení, které přednesl pan senátor Grulich.

Zahajuji hlasování k navrženému usnesení. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 51 se z 39 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 20 pro vyslovilo 32, proti byli 2. Návrh byl přijat.

Tím jsme projednali tento bod. Děkuji panu ministrovi Pospíšilovi jako předkladateli i panu zpravodaji.

Hlásí se pan poslanec Petr Bratský.

Senátor Petr Bratský:  Pane předsedající, já se vám i všem kolegyním a kolegům omlouvám. Jenom pro záznam bych chtěl říci, že jsem hlasoval pro, ale než jsem stačil zasunout identifikační kartu, nemohl jsem ji tam dostat přes počítač, takže v záznamu o hlasování zřejmě budu mít, že jsem se hlasování zdržel. Jenom pro záznam prosím, že jsem hlasovat pro. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. A nyní registruji procedurální návrh pana senátora Jaromíra Jermáře.

Senátor Jaromír Jermář:  Vážený pane místopředsedo, chtěl bych požádat, abychom odhlasovali, abychom projednali ještě zbývající dva body. A pokud by se to protáhlo přes 19.00 hodinu, abychom jednali i hlasovali i po 19.00 hodině.

Místopředseda Senátu Zdeněk Škromach:  Děkuji. Jedná se o procedurální návrh, o němž se hlasuje bez rozpravy.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Hlasování skončilo a mohu konstatovat, že v hlasování pořadové číslo 52 se z 36 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 19 pro vyslovilo 33, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Mohu tedy konstatovat, že můžeme jednat i hlasovat i po 19.00 hodině.

Zahajujeme projednávání dalšího bodu, a to je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 80

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 80. Návrh uvede ministr kultury Jiří Besser, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr kultury ČR Jiří Besser:  Dobrý den. Pane předsedající, senátorky a senátoři, dovolil jsem si dnes předložit malou novelu památkového zákona, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.

Novela velkého památkového zákona, respektive ta velká novela památkového zákona, je v legislativních úkolech vlády ČR naplánována na rok 2013. Dovolím si zde krátce informovat o tom, že byla ustanovena meziresortní komise mezi ministerstvem kultury a ministerstvem pro místní rozvoj z důvodů toho, že ministerstvo pro místní rozvoj připravuje novelu stavebního zákona. A všichni jistě dobře víte, že mnohokrát jsme se setkali v praxi s kolizí stavebního a památkového zákona. A já bych rád, aby tyto dvě nově vznikající právní normy v kolizích nebyly.

Nyní už k té malé novele. Dovolte mi, abych ve stručnosti odůvodnil vládní návrh zákona a vlastně dnes po pátečním jednání i návrh Poslanecké sněmovny, kterým se mění zákon o státní památkové péči. Významnou formou veřejného sdílení kulturního dědictví je prezentace kulturních statků prostřednictvím výstav, programů a publikací. A to nejen kulturních statků vlastních, ale i v kontextu s kulturním dědictvím evropským a světovým, jehož je české kulturní dědictví jistě součástí.

Cílem návrh novely památkového zákona je tedy vytvoření předpokladů pro vzájemné mezinárodní výměny výstav a jednotlivých exponátů, a to zajištěním tzv. imunity vůči zabavení. Navrhuje se vyloučit možnost, aby veřejná moc bezprostředně bránila navrácení věcí vykazujících znaky kulturní památky, zapůjčených jiným státem na území ČR, zpět na území státu, který je do České republiky zapůjčil.

Vylučují se nejen přímé právní nástroje, tedy výkon rozhodnutí, exekuce a předběžné opatření, kterými může být znemožněno navrácení těchto věcí zpět, ale stanoví se též obecná povinnost orgánů veřejné moci k navrácení takových věcí do země původu.

Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem, právem EU i s mezinárodními smlouvami. Aktuálně probíhá příprava několika významných mezinárodních výstav v ČR a podmínkou pro jejich uskutečnění je urychlené schválení předloženého návrhu. Proto bych na tomto místě velice rád poděkoval předsedovi Senátu a programové radě Senátu a kulturnímu výboru Senátu za to, že rychle reagovali na projednání této novely zákona a umožnili již dnes její projednání na vašem jednání. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane ministře, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 80/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Jermář, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane předsedo.

Senátor Jaromír Jermář:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Myslím si, že se jedná opravdu o velmi krátkou novelu zákona o památkové péči a vše zde řekl již pan ministr, takže já bych vás pouze seznámil s návrhem usnesení, že výbor tedy se usnesl, že doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS Parlamentu ČR, zadruhé určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 80 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jaromíra Jermáře.

Snad ještě k tomu dodám, že jako dlouholetý pracovník muzeí tuto novelu podporuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane zpravodaji, a také vás požádám, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Mohu tedy otevřít obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda chce ještě něco dodat? Nechce. Pan zpravodaj také ne, děkuji.

Takže my můžeme v této chvíli již přistoupit k hlasování, protože byl podán návrh z výborů – a to je schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já si dovolím všechny svolat k hlasování.

V této chvíli je aktuálně přítomno 35 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 18. Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 53 se z 38 senátorek a senátorů při kvoru 20 pro vyslovilo 34, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji vám. Děkuji panu ministrovi. Děkuji zpravodaji. Přeji vám hezký večer.

A my budeme pokračovat ještě dalším bodem, kterým je

 

Zpráva Komise o nepřímých změnách ve využívání půdy týkajících se biopaliv a biokapalin

Tisk EU č. K 031/08

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. K 31/08 a K 31/08/01. Prosím nyní pana ministra životního prostředí Tomáše Chalupu, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa:  Vážená paní předsedající, milé paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte, abych vám představil tuto zprávu. Tato zpráva hodnotí vliv zvyšující se poptávky po biopalivech a bioakapalinách na biodiverzitu a úsporu emisí skleníkových plynů vyplývajících z jejich využití.

V roce 2009 přijala EU směrnici o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů, obsahující mj. povinný cíl náhrady 10 % energie spotřebované v dopravě energií z obnovitelných zdrojů do roku 2020. Biopaliva se na tom nepochybně budou a musí podílet. Z tohoto důvodu zavedla směrnice povinnost používat pouze biopaliva splňující tzv. kritéria udržitelnosti. Tím jedním z nich je prokázání původu tohoto biopaliva, kde se musí doložit, že tato biomasa např. nebyla pěstována v oblastech s vysokými zásobami uhlí a vysokou biologickou rozmanitostí. Což jsou na jedné straně deštné pralesy a v našem případě pak rašeliniště či mokřady.

Jelikož se kritéria vztahují pouze na biomasu sloužící k výrobě biopaliv a biokapalin, připouští komise, že na půdách s nízkým obsahem uhlíku, což samo o sobě je orná půda, bude pěstovaná biomasa určená k výrobě biopaliv a biokapalin, a na půdách s vysokým obsahem uhlíku budou v důsledku toho pěstovány zemědělské plodiny pro potravinové účely, na které se nevztahuje povinnost. K přeměně půdy tak dojde nepřímo kvůli biopalivům a bioakapalinám, což nepochybně má své negativní důsledky.

Komise v současné době dokončuje posouzení dopadů, které je zaměřeno na následující 4 možnosti budoucí politiky:

1. nepřijímat dosud žádná opatření a pokračovat ve sledování,

2. zvýšit minimální hodnotu úspor produkce skleníkových plynů u biopaliv,

3. zavést dodatečné požadavky udržitelnosti určitých kategorií,

4. přičíst určité množství emisí skleníkových plynů biopalivům a promítnout tak odhadovaný dopad nepřímého využití půdy.

Termín pro předložení zprávy byl do konce roku 2010. Komise tento termín nesplnila. Předložila pouze předběžnou zprávu, ve které konstatuje, že ke změně využívání půdy může docházet. Což tedy všichni vědí.

Současný systém sledování a hodnocení kritérií udržitelnosti není zcela schopen předcházet uvedeným problémům s nepřímými změnami ve využívání půdy při pěstování biomasy pro výrobu biopaliv a bioakapalin. Jakékoli rozšíření kritérií udržitelnosti i na neenergetické plodiny však není vhodné. Navíc by tento systém měl význam jen pro plodiny dovážené ze třetích zemí, neboť u domácí produkce je systém dotací poskytovaných zemědělstvím tento problém ošetřen.

Daná pozice ČR k těm jednotlivým čtyřem variantám dává následující body: Navrhovaná varianta č. 2, projednávaná Evropskou komisí, by situaci nijak neřešila, ten problém s nepřímou změnou. Naopak. Pokud by se minimální hodnota úspory emisí zvýšila, např. na 40 %, mohlo by to ohrozit evropskou produkci bionafty.

Verze 3., tedy zavedení dodatečných požadavků udržitelnosti, by mohla za jistých okolností přispět, ale na druhou stranu by měly být požadovány pouze u biopaliv ze třetích zemí, kde je hrozba změn nejvyšší.

4. varianta. Kdyby se přičetlo určité množství skleníkových plynů k biopalivům, je ve své podstatě shodná s variantou druhou, neřeší však problém se změnou využívání půdy.

Z výše uvedených důvodů se přikláníme k variantě č. 1 uvedeného závěru zprávy. Tedy prozatím nepřijímat žádná opatření, ale pokračovat ve sledování. Děkuji pěkně.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane předkladateli, a požádám vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Prosím.

Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 31/08/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, který je omluven a zastoupí ho senátor Miroslav Škaloud, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Škaloud:  Vážené senátorky a senátoři, vážení hosté. Pokud bych měl tuto zprávu charakterizovat jednou větou, tak je to povinná zpráva komise o vlivu biopaliv na využívání půdy, kdy přiznává, že dosud nemá relevantní informace a připouští, že její záměry, pokud jde o snižování emisí skleníkových plynů prostřednictvím biopaliv, selhávají.

Nyní podrobněji. Je to zpráva, kterou komise zavázala vydat ve směrnici o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů dne 23. dubna 2009. Tato zpráva měla shrnout dopady nepřímých změn ve využívání půdy na emise skleníkových plynů a návrhy na zohledňování těchto změn. A to na základě nejlepších dostupných vědeckých poznatků.

Zpráva připouští, že změny ve využívání půdy mohou relativizovat snížení emisí skleníkových plynů, dosažených využíváním biopaliv, protože plodiny k výrobě biopaliv vytlačují potravinové plodiny, které musí být pěstovány na nových plochách, které v původní podobě pohlcovaly více skleníkových plynů, nežli budou pohlcovat po přeměně. Zpráva uvádí, že se výsledky vědeckých výpočtů v tomto případě značně rozcházejí, a proto komise prozatím nenavrhuje přijímání žádných opatření. Snaha komise o získání relevantních informací, které by jí sloužily jako vodítko, tedy selhala a zpráva má minimálně vypovídací hodnotu. Těmto výsledkům odpovídá i pozice vlády, která považuje zprávu za nedostatečnou a navrhuje pokračovat ve výzkumu a nepřijímat žádná další opatření.

Výbor pro záležitosti EU, který se zabývá dost často energetickou politikou EU, biopalivy a emisemi, vydal prohlášení nebo usnesení, poněkud obsáhlejší vzhledem k obsahu té zprávy. Já vám to přečtu. Doporučuje to, že "Senát se znepokojením konstatuje, že v současné době není k dispozici objektivní bilance poskytující informace o tom, kolik emisí skleníkových plynů se produkuje při změnách využití půdy, pěstování energetických plodin, výroby biopaliv a jejich následném používání. S politováním konstatuje, že zpráva komise nezohledňuje možné dlouhodobé dopady, které má opakované pěstování energetických plodin na kvalitu půd, a shledává tak zprávu komise z tohoto hlediska jako nedostatečnou. Ztotožňuje se v tomto ohledu se stanoviskem vlády, která navíc upozorňuje na skutečnost, že zpráva komise neobsahuje žádný konkrétní návrh na přesnější zjištění množství emise skleníkových plynů vznikajících změnami ve využívání půdy."

II.

1. Doporučuje posílit výzkum v oblasti studia změny fyzikálních a fyzikálně chemických vlastností jednotlivých půdních typů v podmínkách, kdy je půda intenzivně využívána pro pěstování energetických plodin a rychle rostoucích dřevin.

2. Očekává od komise, od vlády, že bude nadále věnovat dostatečnou pozornost a podporu výzkumu dopadů využívání biopaliv, včetně dopadu na spotřebu, výkon a životnost motorů.

A potom obligátní – žádá vládu, aby informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, pane zpravodaji. Také vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto návrhu. Do rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Pavel Eybert. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Eybert:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Dovolím si pár poznámek k tématu biopaliv.

Jistě je dobré vyrábět energii z obnovitelných zdrojů. Určitě však nemá valný smysl vyrábět biopaliva, když na jejich výrobu potřebujeme více energie, než z nich získáme. Touto cestou jsme se však již před léty vydali. Dopad toho do krajiny, do zdravotního stavu lidí-alergiků, dopady do vodních toků, rybníků, na splachy úrodných vrstev ornice na svažitých pozemcích jsou nám jistě také známy. Přesto se dál podporují projekty, které znamenají silné rozšiřování monokulturních plodin – řepky, kukuřice apod.

Jsem z jihočeského venkova, který je poměrně svažitý, a tak se každoročně potkávám s místními katastrofami bleskových povodní vznikajících na jaře po zasetí velkých lánů monokultury, zasetí z důvodů potřeby pro energetické použití. Kdo to neviděl, co se může odehrát pod 100, 200hektarovým lánem kukuřice, nedokáže si to představit. Obecní rybníky zcela zaplněné bahnem, kanalizace plná bláta, sklepy domů taktéž, obecní komunikace srolované jako koberce, poškození, zaplavení budov, domácností, a na polích 2 – 3metrové široké průrvy v místech, kde se voda seběhla. Z pole je vyplavena ta nejcennější vrstva zeminy.

Když pak spočítáme přínosy a negativa tohoto hospodaření, těžko můžeme dojít k závěru, že pozitiva převažují, když i samotná výroba biopaliv je energeticky náročnější, než kolik energie z vyrobených bioplodin získáme. Kdybychom měli započítat ještě všechny energetické náklady, potřebné k odstranění škod, takto vzniklých po pěstování energetických plodin, v nadměrné míře, ve špatné skladbě a na nevhodných pozemcích, asi bychom se divili, jak negativní bilance by nám vyšla. A to se nezmiňuji o tom, jaké jsou reakce lidí v místě, kam se takto způsobené povodně dostaly.

Zemědělci stále hospodaří na pronajatých polích a často se k nim podle toho chovají. Pozemkové úpravy, které by napomohly hospodaření na vlastní půdě, naprosto nestíhají scelovat držbu zemědělské půdy. Drobení vlastnických podílů probíhá mnohem rychleji, neboť v rodinách nedochází k vypořádání ve prospěch jednoho dědice. Pro pronájmy třetím osobám to totiž není zapotřebí.

Co s tím? Neměli bychom často naskakovat na všelijaké nápady, které povětšinou znamenají pro někoho dobrý výdělek, pro nás ostatní, že mu zaplatíme. Proto děkuji panu ministrovi za stanovisko vlády, které nám přednesl, a děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jan Hajda. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Hajda:  Paní předsedající, pane ministře, já budu velice stručný. Já bych chtěl říci to, co jsem říkal v bodu předtím. V současném období je k dispozici v rámci ČR, díky tomu, že poklesla živočišná výroba, 700 000 ha orné půdy. A myslím si, že pokud se týká ministerstva životního prostředí, ministerstva průmyslu a zemědělství, měly by jasně nastolit koncepci, jak bude tato půda využívána, pokud se nevrátíme zpátky k živočišné výrobě.

Jinak si myslím, že někdy ty soudy, i to, co říkal přede mnou pan senátor Eybert, jsou, bych někdy řekl, unáhlené, poněvadž když si vezmete Austrálii, kde byla zaplavena záplavami větší plocha, než je Francie, myslím si, že tam osevní postup dodržovali apod. Pokud přijde přírodní katastrofa, kalamita, tak přes veškeré zásady škody skutečně jsou. A vzhledem k tomu, že jsme dovolili pokles produkce živočišné výroby, tak bych chtěl opravit kolegy, kteří občas kritizují řepku. Řepka je momentálně jediná zlepšující se plodina v osevním postupu. A může jí být jenom určité procento na orné půdě. Ale myslím si, že skutečně vzniká druhý fenomén v současném období. Začínají soukromníci – a dostáváme výpovědi z půdy – všichni se začínají vrhat na rychle rostoucí dřeviny. Je to opět nekoordinované apod. Tak si myslím, že tato záležitost zasluhuje jednoznačnou koncepci.

Mně jako zemědělci zase lahodí, když přijedeme do Berlína, do Bundestagu, a tam říkají, ano, my už dneska dáváme 10 % bioetanolu do nafty, do benzínu. A my jsme na 4 %, a řadě odborníků se to nelíbí. Ale myslím si, že to chce jednoznačnou koncepci v tomto směru.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji, pane senátore. A zatím posledním přihlášeným do diskuse je pan senátor Antonín Maštalíř. Prosím, pane senátore.

Senátor Antonín Maštalíř:  Paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Už nás tu moc nezůstalo. Já se omlouvám, já budu stejně stručný, protože pan senátor Eybert už tady vlastně všechno řekl, co jsem chtěl říci. Ale jenom pro vaši ilustraci s onou slavnou řepkou.

V roce 1982 bylo zhruba oseto 50 tisíc hektarů, v roce 1982 už to bylo 150 tisíc hektarů, dneska je to 350 tisíc. Cílový stav má být nějakých 400 tisíc hektarů. Zhruba 1 milion hektarů, tzn. čtvrtina veškeré plochy zemědělské půdy, má sloužit vlastně k pěstování plodin pro bioenergetiku. Nepřipomíná vám to trošičku v malém boom solárních elektráren? Mně osobně ano. Ale nicméně samozřejmě je jasné, že pokud by se nevyplatilo zemědělcům a nebylo to dotováno, tak by se takovéto komodity nepěstovaly. Nicméně jsem přesvědčen, že dopady z produkce biopaliv mohou tady nastat. Je dobře, že materiál, který byl předložen, opravdu byl takovýmto způsobem vyhodnocen. A já doufám, protože dál to nechci prodlužovat, že opravdu se nestane to, co jsme řešili tady s těmi solárními elektrárnami.

Samozřejmě těch plodin, které se pěstují podobně jako řepka, je více. Je to třeba pšenice nebo jsou to krmné šťovíky, rychle rostoucí dřeviny – to jsou všechno plodiny, které v důsledku mohou znamenat to, že časem se může stát, že byť momentálně nehovoříme o potravinové soběstačnosti, protože EU zabezpečuje dostatek potravin, ale může dojít, díky této špatné skladbě, klidně k zvyšování cen už u těchto základních komodit. To se samozřejmě potom odrazí ve vyšších cenách potravin. A to já si myslím, že je otázka, která nás může potkat velmi brzy. Ale nechci dál zdržovat, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. A ještě další přihlášeným je pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Doufám, paní předsedající, kolegyně a kolegové, že dneska už opravdu poslední vystupující.

Já už jsem tady na tom místě jednou řekl, že záležitost kolem fotovoltaik a fotovoltaických elektráren považuji za uměle vyvolaný humbuk, aby se ospravedlnilo něco, co se ospravedlnit nedá, a to je další zvyšování elektrické energie. Ale o tom mluvit nechci.

Já bych se prostřednictvím naší paní předsedající chtěl zeptat na jednu věc. Jestliže máme pěstovat rostliny, ze kterých se dá vyrobit bionafta, proč mám ve všech dokladech, které jsem obdržel ke svému automobilu značky Škoda Octavia, všude velmi výrazně vyznačeno, že nesmím do motoru použít bionaftu? Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Pana ministra se můžeme tázat přímo, takže on otázku určitě zachytil. A určitě rád zodpoví. V této chvíli nemám nikoho přihlášeného do diskuse, ptám se, zda ještě někdo chce vystoupit? Není tomu tak, takže rozpravu uzavírám a prosím, pane ministře, máte závěrečné slovo.

Ministr kultury ČR Jiří Besser:  Tak já děkuji pěkně za ty dotazy nebo spíš vystoupení. K tomu poslednímu dotazu musím tedy přiznat po pravdě, že v tomto rozhodně nepatřím k expertům té věci, ale zkrátka je něco jiného bionafta a něco jiného je palivo s příměsí, o kterých dnes hovoříme.

A co se týká těch poznámek a dotazů varujících před vývojem v té věci, tak já myslím, že ta úvodní zpráva popisuje, že i vláda zastává v tomto ohledu víc než střízlivý postoj. A přiznám se, že jako ministr životního prostředí a to ministerstvo přece také zodpovídá za to, jak vypadá česká krajina, tak rozhodně nejsem nadšen z představy, že projíždějíc českou krajinou, na levé straně jsou zrcátka fotovoltaiky a na pravé straně řepka. Jestli to je to, jak má vypadat česká krajina v budoucnu, to já tedy pevně doufám, že ne.

A jakým způsobem v téhle věci postupovat a hledat řešení, které bude koncepční, které na jedné straně s jakýmsi možná i nadšením střídajícím ratio vede k něčemu, jehož důsledku pak řešíme všichni my, nejen v České republice, tak já pevně doufám, že teď jsme v situaci, kdy se ještě můžeme nad celým řešením tohoto problému zamyslet.

A řekl bych, že i ty 4 verze, které jsou k diskusi nad tou zprávou, tohle popisují. A právě ta první, jako preferovaná, je tomu podle mého názoru nejblíže. Děkuji pěkně.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také. Ptám se pana zpravodaje, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě? Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Miroslav Škaloud:  Já jenom stručně vás chci požádat o schválení usnesení našeho výboru. S tím, abych upokojil ty, kteří hovořili o tom, že podporují pěstování těchto plodin v podobě biopaliva, tak tento materiál, to usnesení není o odmítnutí pěstování nebo podpoře, ale je to o tom, aby komise pečlivě vážila, nežli způsobí další dotační boom na základě neprověřených skutečností. Děkuji a žádám vás o schválení tohoto materiálu, usnesení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:  Děkuji také, víme, o čem budeme hlasovat. Já tedy svolám ještě všechny k hlasování.

Takže v sále je aktuálně přítomno 36 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 19. Budeme hlasovat o návrhu usnesení výboru pro záležitosti EU, tak jak ho představil pan senátor Škaloud. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Konstatuji, že hlasování pořadové č. 54 se z 36 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 pro vyslovilo 34, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Děkuji, pane ministře, děkuji panu zpravodaji, děkuji vám všem.

Tím jsme vyčerpali program 8. schůze, kterou tímto končím. Děkuji vám, přeji vám hezký večer a hodně úspěchů v další práci.

(Jednání ukončeno v 19.00 hodin.)